MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Národní parky ČR jako cílová destinace aktivního cestovního ruchu

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Mgr. Sylva Hřebíčková

Bc. Petr Zíma ASEBS

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně 10. ledna 2009

…………………………... podpis

Poděkování

Děkuji vedoucí diplomové práce Mgr. Sylvě Hřebíčkové za cenné rady, konzultace a všestrannou pomoc v průběhu práce.

Obsah

Úvod

8

1. Cíle, úkoly a metodika práce

9

1.1. Cíle práce

9

1.2. Úkoly práce

9

1.3. Metodika práce

9

2. Aktivní cestovní ruch 2.1. Pěší turistika

10 10

2.1.1. Dělení pěší turistiky

10

2.1.2. Vybavení

12

2.2. Cykloturistika

12

2.2.1. Dělení cykloturistiky

13

2.2.2. Vybavení

13

2.3. Vodní turistika

14

2.3.1. Dělení vodních sportů s lodí

14

2.3.2. Vybavení

15

2.4. Zimní turistika

15

2.4.1. Základní dělení zimních pohybových aktivit

15

2.4.2. Vybavení

17

2.5. Horolezectví

17

2.5.1. Dělení horolezectví

17

2.5.2. Vybavení

18

2.6. Hipoturistika

19

2.6.1. Formy jezdecké turistiky

20

2.6.2. Vybavení

20

3. Národní parky České republiky 3.1. Vybraná zákonná ustanovení o národních parcích

21 23

4. Krkonošský národní park 4.1. Doprava

25 26

4.1.1. Autobusová doprava

26

4.1.2. Železniční doprava

26

4.1.3. Individuální automobilová doprava

26

4.2. Turistika v Krkonošském národním parku

27

4.2.1. Pěší turistika

27

4.2.2. Cykloturistika

29

4.2.3. Vodní turistika

30

4.2.4. Horolezectví

30

4.2.5. Běžecké lyžování

30

4.2.6. Sjezdové lyžování

32

4.2.7. Hipoturistika

33

4.3. Zhodnocení Krkonošského národního parku

5. Národní park Šumava 5.1. Doprava

33

34 36


36


36

5.2. Turistika v Národním parku Šumava

37


37


39


40


41


41


42

5.2.7. Zimní pěší turistika

42


42

5.3. Zhodnocení Národního parku Šumava

43

6. Národní park Podyjí 6.1. Doprava

44 45


45


45


46

6.2. Turistika v Národním parku Podyjí

46


47


48


49


49

6.2.5. Zimní turistika

49


49

6.3. Zhodnocení Národního parku Podyjí

7. Národní park České Švýcarsko 7.1. Doprava

50

51 53


53


53


53

7.2. Turistika v Národním parku České Švýcarsko

54


54


55


56


56


57


58


58

Závěr

59

Seznam použité literatury

62

Seznam příloh

Resumé

68

Úvod Současný

životní styl vyžaduje od každého jedince, který chce být

ve svém konání úspěšný, velké úsilí a plné nasazení. Orientujeme se převážně na práci ve městech, kde nejsme fyzicky příliš aktivní a kde na nás působí i řada dalších negativních faktorů, jako jsou chemické exhalace z průmyslu a dopravy, různé druhy nepřirozeného záření, nevhodná strava, stres a mnoho dalších. Připočteme-li k tomuto naši osobní genetickou zátěž, výsledkem nebude jistě jediný zdravotní problém, ale celá škála onemocnění, která nás mohou v důsledku našeho životního stylu postihnout. Už ani příliš nezáleží na věku nebo povolání a obecně se bude jednat především o riziko vzniku obezity, hypertenze, alergií, onkologických, kardiovaskulárních, psychických a řady dalších onemocnění, která přímo souvisí se současným životním stylem. Jestliže si chceme, při současném životním stylu, který takto negativně ovlivňuje většinu z nás, udržet svou výkonnost a zdraví co nejdéle, je třeba dopřát našemu organismu také dostatečný odpočinek a

regeneraci.

Vzhledem

k obecnému nedostatku pohybu je ideální, jestliže se odpočinek a regenerace spojí s některou z pohybových aktivit a to pokud možno v relativně neznečištěném prostředí přírody. Spojení právě těchto složek nám může nabídnout aktivní cestovní ruch. Především v posledních letech je výrazně znatelná tendence ve většině populace o aktivní přístup ke svému zdraví. Tato snaha se týká nejen stravování, ale i zvýšení pohybové aktivity. Ta se často přesouvá z urbanizovaných oblastí do volné přírody. Při těchto pohybových aktivitách je žádoucí, aby byla provozována v co nejméně znečištěném prostředí. Takovou přírodní oblastí v České republice mohou být především národní parky. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme zjistit, jaké podmínky pro realizaci aktivního cestovního ruchu skýtají právě národní parky.

8

1. Cíle, úkoly a metodika práce

1.1. Cíle práce Cílem této práce je zhodnocení současných možností realizace aktivního cestovního ruchu v národních parcích České republiky z hlediska vybraných pohybových aktivit. V práci se budeme zabývat především těmito, v přírodě nejběžněji realizovanými, pohybovými aktivitami: pěší turistikou, cykloturistikou, vodní turistikou, horolezectvím, zimní pěší turistikou, lyžařskou turistikou a hipoturistikou.

1.2. Úkoly práce Pro dosažení cíle jsme si stanovili tyto úkoly práce: -

studiem odborné literatury získat dostatečné množství informací týkajících se specifik pro provozování pohybových aktivit v národních parcích obecně;

-

zjistit jaké jsou v národních parcích realizační předpoklady pro provozování jednotlivých pohybových aktivit;

-

dle sledovaných parametrů určit vhodnost jednotlivých národních parků pro konkrétní pohybové aktivity;

-

sestavit tabulku pro vzájemné porovnání sledovaných parametrů mezi jednotlivými národními parky.

1.3. Metodika práce

Ke splnění úkolů a dosažení cíle byla použita teoretická metoda studia dokumentů. K použité literatuře patří především monografické publikace, periodika, mapy a propagační materiály jednotlivých národních parků. Významným zdrojem informací byly také webové stránky a další elektronické dokumenty. Získané materiály jsme prostudovali, porovnali a zjištěné informace použili pro naši práci.

9

2. Aktivní cestovní ruch

Aktivním cestovním ruchem byl dříve nazýván příjezdový cestovní ruch cizinců do hostitelské země. V současné době se pod tímto pojmem aktivního cestovního ruchu

myslí široký okruh činností, které jsou spojeny s aktivním

pohybem osob [53]. Turisti již nechtějí být pouhými pasivními konzumenty, ale chtějí svůj volný čas aktivně tvořit a rekreaci naplňovat fyzickou aktivitou, která se jim při jejich každodenních pracovních aktivitách obvykle nedostává. Tyto činnosti zpravidla vyžadují specifické znalosti a dovednosti pro jejich vykonávání a často bývají také spojeny s kulturně poznávacími aktivitami. Toto spojení aktivního tělesného pohybu s příznivými vlivy přírodního prostředí má, při vhodně volené formě a intenzitě, také celou řadu zdravotních přínosů, kterými mohou být například: -

zlepšení fyzické kondice a rozvoj vytrvalosti;

-

zlepšení odolnosti organismu;

-

uvolnění psychického napětí;

-

zlepšení kvality a prodloužení aktivního života;

-

zmírnění průběhu či léčba některých onemocnění [22, 7, 8].

V rámci aktivního cestovního ruchu lze samozřejmě

provozovat nepřeberné

množství pohybových aktivit. Pro účely této práce jsme zvolili soubor takových pohybových aktivit, u kterých předpokládáme největší realizovatelnost v rámci národních parků. Budeme sledovat jednotlivé realizační předpoklady s ohledem na celou řadu omezení, se kterými je třeba počítat na území národního parku počítat. Tato omezení a zákonné normy samozřejmě značnou část pohybových aktivit provozovat na území národního parku nedovolují vůbec a u jiných kladou takové množství omezení, že o nich nelze hovořit jako o plnohodnotné pohybové aktivitě, realizované na území národního parku [17].

10

2.1. Pěší turistika

Pěší turistika je nejpřirozenější, nejrozšířenější a technicky nejméně náročnou rekreační pohybovou aktivitou. Její podstata je založena na pěším pohybu po krajině, tedy přirozeném pohybu, kterému se není třeba nijak zvlášť učit. Většinu pohybů při chůzi vykonáváme automaticky a začínáme si je více uvědomovat a záměrně korigovat až v extrémních klimatických či terénních podmínkách. Pěší turistika je velice rozmanitá co do počtu forem tak i náročnosti, tyto vlastnosti ji předurčují jako velmi atraktivní pohybovou aktivitu pro všechny věkové a výkonnostní kategorie. Organizovaná i individuální turistika má na našem území dlouholetou tradici. Česká republika patří celosvětově ke státům s nejhustší sítí turistického značení a stále dochází k rozšiřování a rozvoji nových forem pěší turistiky [9].

2.1.1. Dělení pěší turistiky Pěší turistiku můžeme dělit dle různých kriterií. Podle délky, ročního období, nadmořské výšky, způsobu ubytování, počtu osob atd. Dle délky akce od krátkodobých akcí, jako jsou vycházky, výlety a jednodenní akce, až po dlouhodobé, s vícedenním putováním. Podle množství výstroje a výzbroje na prováděné na „těžko“ a na „lehko“ [9]. Nordic Walking Důkazem stálého vývoje i v rámci pěší turistiky může být například poměrně nová forma, kterou je Nordic walking. Tento druh pohybové aktivity se těší největší oblibě ve skandinávských zemích, odkud se postupně rozšiřuje i do dalších zemí. Nejpočetnější skupinou provozující tuto aktivitu jsou osoby okolo 55 let věku a zdá se tedy, že níže uvedené výhody a zdravotní přínosy Nordic Walkingu pro ně mohou být skutečně významné. Nejdůležitějším prvkem, kterým se Nordic Walking liší od prosté chůze, je nutnost použití holí, nejlépe speciálně k tomuto účelu určených. Ty se od klasických, např. trekkingových holí, které se běžně používají, liší především úchytným systémem, který je klíčový pro správné vykonávání pohybu.

11

Dle dostupných údajů má použití holí při chůzi především tato pozitiva: -

snížení zátěže na klouby dolních končetin až o 30 %;

-

zapojení většího množství svalů, čímž lze dosáhnout větší efektivnosti tréninku;

-

zvýšená energetická spotřeba, která je žádoucí především při redukci hmotnosti;

-

vhodné držení těla při chůzi, opora na nestabilním povrchu [18].

V zemích, kde se Nordic Walking těší velké oblibě je běžné, že zde vznikají i speciální stezky určené pro tuto aktivitu. Několik podobných projektů již bylo realizováno i v České republice. V současnosti však neexistuje na žádném území národních parků speciální stezka určená pro Nordic Walking. Při volbě správného terénu lze bez větších obtíží

tuto aktivitu provozovat na stezkách pro pěší

či jiných vhodných komunikacích.

2.1.2. Vybavení Množství a druh vybavení potřebného k provozování pěší turistiky se odvíjí od její formy, náročnosti a délky pobytu v přírodě. Může se jednat o značné množství nejrůznější výstroje a výzbroje, která je potřeba pro bezpečné zvládnutí trasy a která může být kombinována například s horolezeckými výstupy. Bohatě však také může postačit minimální množství pouze nejnutnějších věcí. Mezi základní vybavení jednoznačně patří: -

obuv, volená s ohledem na povrch, po kterém se budeme pohybovat;

-

oblečení, odpovídající aktuálnímu ročnímu období a nadmořské výšce, ve které se budeme nacházet;

-

batoh, dle formy a délky turistické akce;

-

prostředky první pomoci, mobilní telefon, hole atd.

2.2. Cykloturistika

Cykloturistika je forma turistiky, která si v posledních letech získala značnou oblibu a neustále se rozšiřuje. Je realizována prostřednictvím pohybu na jízdním kole. Využívá technologického vývoje a spojuje v sobě výhody

12

mototuristiky a pěší turistiky. Cykloturistika svým provozováním nezatěžuje přírodní prostředí a umožňuje absolvovat delší trasy bez ztráty podnětů z okolní přírody [14]. Při vhodné volbě terénu může cykloturistiku provozovat v podstatě kdokoli. Cykloturistika má značně pozitivní vliv na zdraví, udržování a zlepšování fyzické kondice. V přiměřené míře se ze zdravotních důvodů doporučuje především osobám s nadváhou, kdy je v těchto případech jednou z nejšetrnějších forem redukce hmotnosti. Obdobně jako pro ostatní sportovní aktivity, tak i pro cykloturistiku na území národního parku platí pravidlo, že se cyklista pohybovat pouze po vyznačených cyklostezkách, cyklistických trasách

smí nebo

zpevněných komunikacích. Vjíždění do volného terénu mimo tyto trasy je, až na výjimky, na území národních parků zakázáno.

2.2.1. Dělení cykloturistiky Rekreační cykloturistika – převládá kulturně poznávací činnost, na fyzickou přípravu se nekladou velké nároky, ani na speciální vybavení jízdního kola. Základní cykloturistika – již vyžaduje větší fyzickou kondici i lépe vybavené jízdní kolo. Výkonnostní cykloturistika – klade velké nároky na fyzickou kondici i speciálně vybavené kolo [14].

2.2.2. Vybavení K provozování cykloturistiky je možné použít množství speciálního vybavení. K základnímu vybavení však patří především jízdní kolo. Jízdní kola můžeme rozdělit dle prostředí jejích primárního určení na: silniční kola – jsou určena pro cykloturistiku realizovanou po silnicích a kvalitních zpevněných cestách, horská kola – tato kola mají speciální konstrukci a jsou určená pro jízdu v terénu, trekkingová kola – jsou mezistupněm mezi silničními a horskými koly, vhodná především na zpevněné komunikace či na překonání kratších vzdáleností v mírném terénu [14].

13

2.3. Vodní turistika

Vodní turistika je oblíbenou a rozšířenou formou aktivního odpočinku a rekreace. Spojuje aktivní pohyb na vodních tocích a plochách, s pobytem v přírodě a s tím související turistickou činností. Realizace vodní turistiky na území národních parků je samozřejmě omezena pouze na úseky výslovně uvedené v návštěvních řádech národních parků. Na ostatních úsecích či vodních plochách, které v nich nejsou uvedeny je provozování všech vodních sportů zakázáno [22]. Tato aktivita klade poměrně velké nároky na technicko-odborné znalosti a specifické vodácké dovednosti. Zvládnutí techniky ovládání lodě předpokládá alespoň základní znalosti hydrologie, hydrodynamiky a biomechaniky. Pro své poměrně značné nároky na fyzickou kondici, není pro všechny věkové a výkonnostní kategorie.

tato aktivita

vhodná

Přesto patří Česká republika

k zemím se značným množstvím jejich příznivců [13].

2.3.1. Dělení vodních sportů s lodí Přehled základního dělení vodních sportů s lodí si můžeme udělat z tabulky 1.

Tab. 1: Dělení vodních sportů s lodí [13].

Vodní sport s lodí

Charakter vody

Vodní turistika

klidná až divoká voda

Slalom a sjezd

divoká voda

Rafting

divoká voda

Rodeo a playboating

divoká voda

Kanoepolo

klidná voda

Rychlostní kanoistika

klidná voda

Dragboating

klidná voda

Extrémní sjezdy, creekboating, expediční sjezdy

divoká voda

14

2.3.2. Vybavení K nejrozšířenějším plavidlům u nás patří kanoe, kajak a pramice. Tato plavidla mají další modifikace, dle počtu osob a typu vody, na kterou jsou určena. V současné době existuje nepřeberné množství vybavení pro vodní turistiku a vodní sporty. Mezi ty základní bezesporu patří: -

pádlo;

-

vhodné oblečení, podobně jako u dalších druhů turistiky;

-

plovací vesta a vodácká ochranná přilba jsou na některé druhy vody povinné;

-

krycí deka;

-

házecí pytlík, pevné plovoucí lano zamotané v pytlíku, které se používá při záchraně tonoucího a mnoho dalšího vybavení [13].

2.4. Zimní turistika

Zimní turistika je podstatně náročnější, než turistika v jiných ročních obdobích. Pohyb v zasněžené přírodě je emočně i fyzicky zajímavý a na našem území máme pro tento druh turistiky dobré podmínky. Největšího rozvoje doznala zimní

turistika především v posledních desetiletích a to v důsledku vývoje

nových materiálů, které umožňují konstrukci prostředků pro pohyb a pobyt v zimní přírodě. V současnosti rozeznáváme v rámci turistiky několik druhů zimních pohybových aktivit, které se od sebe liší především typem výstroje a lokomocí [10].

2.4.1. Základní dělení zimních pohybových aktivit Mimo hlavní aktivity provozované v rámci zimní turistiky viz. tab. 2. Je v práci zahrnuta i další významná pohybová aktivita, kterou lze dle našeho názoru zařadit do

aktivního turistického ruchu, provozovaného v národních

parcích, kterou je sjezdové lyžování. A to především díky významnému nadnárodnímu potenciálu jako sportovní aktivity na území Krkonošského národního parku.

15

Tab. 2: Základní dělení zimních aktivit [10]. Zimní

Pěší turistika

turistika

Zimní pěší turistika bez sněžnic Zimní pěší turistika se sněžnicemi

Lyžařská turistika

Turistika na běžeckých a turistických lyžích Turistika na skialpinistických lyžích Turistika na telemarkových lyžích

Sjezdové lyžování

Zimní pěší turistika a turistika na sněžnicích Zimní turistika je založená na podobných pravidlech a principech jako turistika letní s tím rozdílem, že je aplikovaná do prostředí zimní přírody. Je také daleko náročnější na kvalitu vybavení a použité materiály s ohledem na pohyb v klimaticky náročnějších podmínkách. V případě nedostatku sněhu či dostupnosti upravené zimní trasy pro pěší, lze provozovat zimní pěší turistiku bez nutnosti zvláštních pomůcek usnadňujících pohyb. V případě velkého množství sněhu by byl pohyb samotné obuvi příliš namáhavý a nepřinášel by jistě mnoho potěšení. Pak je možné využít vybavení, které usnadní pěší pohyb po neupravené sněhové vrstvě, jako jsou sněžnice a hole. Sněžnice se vyrábějí v mnoha variantách a liší se především dle použitého materiálu a tvaru, od kterého se odvíjejí jejich vlastnosti při pohybu. Hole pro zimní turistiku se od letních turistických holí liší hlavně kotoučkem, který má odlišný tvar a především podstatně větší plochu [10].

Lyžařská turistika Lyžařská turistika patří v České republice jednoznačně k nejrozšířenější zimní turistické aktivitě. Do této kategorie lze zařadit řadu sportovních aktivit od běžeckého a turistického lyžování, přes jejich modernější varianty skialpinismus a skitouring až po telemarkové lyžování. Tyto moderní formy však předpokládají pohyb a sjezdy převážně v neupraveném volném terénu. Provozování jakékoli formy lyžování je na území národních parků v české republice zakázáno až na místa, která jsou k tomuto účelu přímo určena. Jsou to například trasy pro běžecké lyžování nebo sjezdové dráhy. Mezi jednoznačně

16

nejrozšířenější lyžařské aktivity, provozované v národních parcích, patří běžecké a turistické lyžování, které je soustředěno do vyznačených a případně i upravených tras [10].

2.4.2. Vybavení Vybavení pro lyžařskou turistiku z pohledu jednotlivých lyžařských disciplín, jak bylo výše uvedeno, je velmi různorodé a není v možnostech, ani cílem této práce, je podrobně popisovat. Lyžařské vybavení úzce využívá technologické možnosti i moderní materiály, které se používají v různých odvětvích průmyslu a

není tedy výjimkou

materiál používaný v leteckém

či automobilovém průmyslu. Současně se však používají i nejklasičtější materiály jako je dřevo. Ať jsou tedy odlišnosti jednotlivých lyžařských disciplín jakékoli, zůstávají zde jistě společné základní prvky vybavení, jako jsou lyže, speciální lyžařské boty a případně lyžařské hole.

2.5. Horolezectví

Ve svém původním významu charakterizovalo horolezectví aktivitu, která vedla k dosažení vrcholu hor. V dnešním pojetí však horolezectví obsahuje řadu činností a sportovních odvětví, které se samotným výstupem na vrchol hor již přímo nesouvisí. Společným prvkem však zůstává překonávání zemské gravitace lidskou silou.

Pro účely této práce nás budou zajímat formy

horolezectví, které jsou provozovány především pro radost z pohybu v přírodě, ať již s použitím dalších pomůcek, či bez nich. Stejně jako u dalších sportovních aktivit i pro horolezectví na území národních parků platí, že jej lze provozovat pouze na

určených a označených terénech, kde je horolezectví výslovně

povoleno. Dále je zde třeba respektovat místní specifika, která se týkají lezecké techniky i používaných lezeckých pomůcek.

2.5.1. Dělení horolezectví V jak rozsáhlý soubor aktivit se horolezectví rozvinulo, názorně vypovídá níže uvedené schematické rozdělení horolezectví na obr. 1. Vzhledem

17

ke specifikům sportovních činností na území národních parků v České republice je možno hovořit o horolezecké činnosti, která nás zajímá, jako o skalním lezení.

Obr. 1: Schematické rozdělení horolezectví [12].

2.5.2. Vybavení S technologickým rozvojem a množstvím horolezeckých pomůcek se stalo horolezectví dostupné téměř pro kohokoli. Jak bylo výše uvedeno, budeme se dále zabývat vybavením pro skalní lezení. Podobně jako v jiných sportovních odvětvích i zde se v posledních letech zvětšil počet používaných materiálů, u kterých je kladen důraz především na nízkou hmotnost a pevnost. Mezi asi nejrozšířenější materiály, používané při výrobě horolezeckého vybavení, budou patřit umělá vlákna a slitiny lehkých kovů. Například bouldering, který často kromě speciální obuvi, tzv. „lezeček“,

nutně

nevyžaduje další

vybavení. Lano Moderní lana se vyrábí

převážně z polyamidových vláken. Lano slouží jako

jistící prostředek i pomůcka při samotném lezení. Vyrábí se množství druhů lan, kdy jejich vlastnosti určují způsob jejich užití. Nová moderní lana musí mít podle druhu schopna udržet 5 – 12 normovaných pádů [2]. Karabina Karabina se používá především jako spojovací článek v různých částech celého bezpečnostního řetězu. 18

Může sloužit např. i jako brzdící pomůcka. Vyrábí se převážně ze slitin lehkých kovů a pořídit lze karabiny nepřeberného množství tvarů, vlastností i druhů užití. Úvazky Úvazky slouží k bezpečnému přenesení a rozložení tahu z lana na tělo člověka. Vyrábí se z umělých vláken, podobně jako samotné lano. Mezi základní druhy úvazků patří úvazek kombinovaný a celotělový. Použití jednoho z tohoto typu úvazku zajistí bezpečné zachycení případných pádů [2]. Jistící prostředky Jsou pomůcky, které slouží k ukotvení do skály a tím vznikne jistící bod. Jistící body je možno rozdělit na trvalé a dočasné. Trvalý jistící bod lze vytvořit například klasickou skobou, která se vyrábí především z oceli. Dnes se od skob upouští a používá se řada jiného vybavení, k vytvoření dočasných jistících bodů. Mohou jím být např. různé vklíněnce, abalaky, hexentriky, friendy, smyčky atd. [2]. Další vybavení Výše je uveden pouze základní přehled pomůcek využívaných na jištění při skalním lezení. Při horolezectví se samozřejmě používá celá řada další výstroje a výzbroje, kterou však není možno vzhledem k účelu rozsahu práce popsat.

2.6. Hipoturistika

Tato aktivita je založena na pohybu v přírodě s využitím koně jako dopravního prostředku.

Hipoturistika je poměrně novou a intenzivně

se rozšiřující formou aktivní turistiky. Především v posledních letech dochází k rozšiřování

stávajících

a

vzniku

nových

hipotras

a

hipostezek.

Tyto komunikace přizpůsobené či zcela vyhrazené pro hipoturistiku, vznikají po celém území České republiky a samozřejmě i na území národních parků. K rozvoji této aktivity dochází především tam, kde má práce s koňmi svou historickou tradici. Z tohoto i z čistě praktického důvodu vedou trasy v okolí hipostanic, které se věnují této formě turistiky. V konkrétní lokalitě pak není problém pronajmout si pro tyto účely vycvičené koně a vydat se na projížďku. Vyjížďky je možno absolvovat individuálně, či pod dozorem zkušeného

19

instruktora. Toto záleží jak na přístupu konkrétního provozovatele, tak zkušenosti jezdce. Provozování hipoturistiky je na území národních parků striktně omezeno pouze na zpevněné komunikace či speciální trasy, vyznačené správami jednotlivých národních parků.

2.6.1. Formy jezdecké turistiky Základem jezdecké turistiky jsou vycházky na koni. Obvykle trvají 1 – 4 hodiny a překonávají vzdálenost 7 - 30 kilometrů. Jezdci zde získávají základní návyky a získávají jistotu v sedle. Výlety ( túry ) trvají obvykle celý den a překonává se při nich vzdálenost

30 – 70 kilometrů. Při putování se spojuje několik

jednodenních celků a cesta trvá několik dní. Při této formě turistiky je nutno mít již značné zkušenosti, protože se jedná o poměrně náročnou formu. Přehled o formách jezdecké turistiky je možné si udělat z tab. 3 [5].

Tab. 3: Dělení forem jezdecké turistiky [5]. základní

pomocné

soutěžní

nesoutěžní

převážně soutěžní

zápočtové testy

vycházky

distanční jízdy

výkonnostní odznaky

výlety (túry)

distanční dostihy

putování

gymkhána westernové hry

2.6.2. Vybavení Oblečení jezdce by mělo odpovídat ročnímu období a délce vyjížďky. Mělo by být pohodlné, vzdušné a dostatečně teplé. Ideální bota by měla mít hladkou podrážku s nízkým podpatkem pro snadné vyklouznutí ze třmenu, v případě pádu jezdce. Vhodná je také speciální přilba pro jízdu na koni. Bezpečnostní přilba je nezbytnou výbavou jezdců mladších 18 let. K hipoturistice se úzce váží i další aktivity, jako jsou hiporehabilitace, hiporelaxace či hipoterapie. Tyto aktivity jsou založeny na prokazatelně pozitivních účincích na lidskou psychiku i fyzické zdraví při kontaktu a jízdě na koni [4].

20

3. Národní parky České republiky

V České republice jsou vyhlášeny celkem čtyři národní parky viz. obr. 3. Jsou to poměrně rozsáhlá území, jejichž významnou část zaujímají původní nebo člověkem minimálně ovlivněné ekosystémy. Tyto ekosystémy jsou významné především z vědeckého a výchovného hlediska. Národní parky patří k územím, která se nejvíce blíží původní přírodě a z pohledu návštěvníků jsou tedy velmi atraktivní jako cíle pro provozování řady sportovních či rekreačních aktivit, kdy je možno spojit oblíbenou pohybovou aktivitu s energií a čistotou přírody. Právě však pro jejich výjimečný statut zde musí návštěvníci respektovat řadu omezení při vykonávání, v podstatě jakékoli, činnosti. Stanovená pravidla pak zužují množství pohybových aktivit, které zde lze provozovat pouze na ty, které jsou k přírodě nejšetrnější. Nejšetrnější ve smyslu zákona, případně návštěvních řádů a tedy správ jednotlivých národních parků. V nejvíce chráněných zónách pak většinu aktivit buď úplně vylučuje, nebo je směřuje jen do přesně určených míst či na značené trasy. Otázkou rozporů mezi názory vyznavačů některých pohybových aktivit jako je například skialpinismus a ochránců přírody na provozování těchto aktivit na území národních parků, se nebudeme v práci ve větším rozsahu zabývat. K nejvýznamnějším chráněným přírodním územím v České republice patří, společně se čtyřmi národními parky, také dvacet pět chráněných krajinných oblastí, viz. obr. 2.

Obr. 2: národní parky a chráněné krajinné oblasti [41]. 21

Mezi území se zvláštní ochranou patří (řazeno sestupně, dle důležitosti): -

národní parky;

-

chráněné krajinné oblasti;

-

národní přírodní rezervace;

-

přírodní rezervace;

-

národní přírodní památky;

-

přírodní památky [15].

V současnosti jsou na území České republiky zřízeny tyto čtyři národní parky, viz. obr. 3. 1963 – Krkonošský národní park ( Giant Mts.); 1991 – Národní park Šumava ( Bohemian forest ); 1991 – Národní park Podyjí ( River Dyje Valley ); 2000 – Národní park České Švýcarsko ( Czech Switzerland ).

Obr. 3: národní parky České republiky [41].

Národní parky jsou z důvodů ochrany přírody členěny do tří ochranných zón viz. obr. 4. V I. zóně ( přísná přírodní zóna ), jsou území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, především původními nebo jen minimálně pozměněnými 22

ekosystémy. Cílem je omezení lidských zásahů a zachování těchto původních ekosystémů. Ve II. zóně ( řízená přírodní zóna ), jsou území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné ekosystémy, vhodné pro omezené a šetrné užívání. Cílem je udržení přírodní rovnováhy, druhová rozmanitost a přiblížení se původním ekosystémům. Ve III. zóně ( okrajová zóna ), jsou území s ekosystémy významně pozměněné člověkem a místa soustředěné zástavby. Cílem této zóny je, v souladu s účelem národního parku, udržovat a přiměřeně podporovat tuto zónu především pro bydlení, turistiku, služby a rekreaci [15]. Mezi jednotlivými národními parky mohou být odlišnosti a zvláštní místní úpravy týkající se ochrany území. Například Krkonošský národní park a Národní park Podyjí mají k zajištění ochrany kolem III. zóny ještě ochranné pásmo. U Národního parku Šumava a České Švýcarsko toto pásmo zastupují chráněné krajinné oblasti, které na území těchto národních parků navazují.

Obr. 4: Příklad rozdělení území národního parku na ochranná pásma [41].

3.1. Vybraná zákonná ustanovení o národních parcích České republiky

Struktura, ochrana, pravidla pro pohyb a další činnosti na území národních parků jsou definována především v zákoně č. 142/1992 Sb., o ochraně

23

přírody a krajiny. Jednotlivé národní parky pak zřizují a dále jednotlivě specifikují samostatná nařízení vlády České republiky. Z důvodu zvláštního významu je v zákoně č. 142/1992 Sb., stanoveno, co je na území národních parků obecně zakázáno. Dále uvádíme taková ustanovení § 16 zákona č. 142/1992 Sb., která mohou mít přímý vztah s realizací pohybových aktivit na území národních parků.

Na celém území národních parků je zakázáno: -

zneškodňovat odpady, které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody;

-

tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody;

-

vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody;

-

pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody;

-

provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody;

-

sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku;

-

pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky;

-

měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku [15].

Na území I. zóny národního parku je dále zakázáno vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody [15].

Bližší specifika pro jednotlivé parky, jsou uvedena v nařízení vlády a také v návštěvních řádech jednotlivých národních parků. Porušením ustanovení o ochraně přírody je možné dopustit se přestupku, případně i trestného činu.

24

4. Krkonošský národní park

Krkonošský národní park byl vyhlášen na základě nařízení vlády č. 41/1963 Sb. . Jeho dnešní podobu a pravidla pro jeho správu však upravuje nařízení vlády č. 165/1991 Sb., kterým byl Krkonošský národní park nově zřízen. Toto nařízení mimo jiné určuje území národního parku a vymezuje zde tři ochranné zóny a ochranné pásmo. Územní rozložení národního parku i rozdělení jednotlivých ochranných zón můžeme vidět na obr. č. 5. Ochranné pásmo není přímou součástí Krkonošského národního parku, ale tvoří ochranný přechod mezi III. ochrannou zónou národního parku a krajinou Podkrkonoší [59].

Obr.5: Krkonošský národní park [41].

Národní park leží na severovýchodě Čech na hranici s Polskou republikou. Na polské straně sousedí s Karkonoski Park Narodowy, se kterým tvoří biosférickou rezervaci.

Rozloha Krkonošského národního parku je 360 km2.

Rozloha jeho ochranného pásma je 186 km2. Krkonoše vznikly v prvohorách, asi před 700 milióny lety. Jejich nadmořská výška se pohybuje od 400 m. n. m. až po 1602 m. n. m ( Sněžka ). Pramení zde řeka Úpa, Labe, Mumlava a Jizerka. Jednou z významných přírodních turistických atrakcí jsou vodopády. Mezi nejvyšší patří Pančavský - 140 m a

Horní Úpský - 120 m.

Kromě miniaturních jezírek, tzv. rašelinných ok, je jediné skutečné jezero v národním parku Mechové jezírko, které se nachází pod Kotelními jámami [62].

25

Velmi významným prvkem pro návštěvníky národního parku je počasí, které má především v podzimních a zimních měsících značně inverzní charakter. Nejstudenějším místem je, s průměrem 0,2oC, nejvyšší vrchol Sněžka. Nejstudenějším měsícem je leden, kdy se teploty průměrně pohybují od - 4,5°C do -7,2°C. Nejteplejším je pak červenec, kdy se teploty pohybují od 8,3°C do 14°C. Dalším významným prvkem zdejšího klimatu jsou srážky a to především srážky sněhové. Počet dní se sněžením se pohybuje od 60 až 90 dní v hlavních krkonošských střediscích, až po 120 dní na vrcholech. Sněhová pokrývka se drží v průměru ve středních polohách 135 – 160 dní a v nejvyšších partiích i přes 180 dní v roce. Značný vliv na charakter celkového zdejšího počasí má především vítr, který má na tomto území velmi komplikovaný charakter. Proudění vzduchu je nejsilnější v zimních měsících a nejslabší v letních. A právě tato kombinace nízkých teplot a velké rychlosti vzduchu, která se může pohybovat až okolo 150 km/hod, může být pro návštěvníky velice nebezpečná. Významnou roli v nebezpečí hor zde

sehrávají také poměrně časté a silné laviny.

Dle charakteru pohybové aktivity je vhodné v zimních měsících sledovat předpověď počasí i stupeň aktuálního lavinového nebezpečí a případně jim přizpůsobit trasu pohybu [62].

4.1. Doprava

4.1.1. Autobusová doprava Pro dopravu lze využít běžné autobusové spoje, které jezdí do obcí ležících na hranicích či uvnitř národním parku. Od června do září jsou tyto služby rozšířeny o turistické cyklobusy, které na trase dlouhé 118 km projíždí celým národním parkem a jsou schopné najednou přepravit patnáct jízdních kol [56]. V zimních měsících lze pro dopravu využít služby skibusů, které jsou určeny pro přepravu lyžařů do národního parku i mezi jeho středisky. 4.1.2. Železniční doprava Vlakem je možno se dostat pohodlně do těsné blízkosti národního parku. 4.1.3. Individuální automobilová doprava Osobním vozidlem je na území národního parku vjezd povolen především

26

po veřejných komunikacích, které vedou do obcí ležících na jeho území. Mimo tyto veřejné komunikace, vedoucí po území parku, je také možný vjezd, ale pouze na zvláštní povolení, které se vystavuje na základě vyhlášky č. 2/1995 Správy Krkonošského národního parku [61].

4.2. Turistika v Krkonošském národním parku

Krkonošský národní park patří jednoznačně k jedněm z nejatraktivnějších turistických cílů v celé České republice. Každoročně sem za turistikou přijíždí 5 – 6 miliónů návštěvníků, kteří pro toto poměrně malé území znamenají velkou zátěž [50]. Pro potřeby návštěvníků národního parku je

zřízeno šest stálých a deset

sezónních informačních středisek. Turisté mohou získat informace přímo od zaměstnanců národního parku či z map a dalších propagačních a informačních materiálů. Podobně jako v ostatních národních parcích i zde je pro ně připravena kvalitní síť turistických tras, které jsou vybaveny

značením Klubu českých

turistů. V zimních měsících se přidává i tyčové značení.

4.2.1 Pěší turistika

Pěší turistika v Krkonošském národním parku má dlouholetou tradici a pro svou šetrnost k přírodě patří k hlavním aktivitám, které se zde provozují. Podrobný popis konkrétních tras najdeme v každém z velkého množství tištěných průvodců, které o národním parku pojednávají. Na území parku je možné realizovat

jak krátké výlety, tak i náročnější několikadenní přechod celého

pohoří. Pěší turistika je na území I. a II. ochranné zóny dovolena pouze na vyznačených trasách, ve zbytku parku je možno pěší turistiku provozovat bez omezení.Na

území

národního

parku

je

zřízeno

několik

naučných

a vycházkových stezek, které nás provedou některými nejzajímavějšími místy. Stezky jsou opatřeny speciálními informačními tabulemi a pomocným vybavením, které lze využít.

27

Letní naučná trasa Liška – tato okružní naučná trasa pro pěší začíná v Harrachově, pokračuje přes Mumlavský vodopád, Růženčinu zahrádku a rozcestí Růžičky. Trasa má délku 20 km, je značena tabulemi se symbolem lišky a je na ní umístěno osm informačních panelů [35]. Naučná stezka Černohorské rašeliniště – je nejstarší naučnou stezkou v národním parku. Částečně vede přes rašeliniště po povalových chodnících. Okružní stezka o délce 3,5 km začíná u Hotelu černá Bouda na její trase je instalováno šest dřevěných informačních tabulí [42]. Naučná stezka Čertův důl – naučná stezka vede v okolí Špinderova Mlýna, má délku 2,5 km a jsou zde instalovány dvě informační tabule [24]. Naučná stezka Rýchory

- tato stezka vede jednou z nejzachovalejších částí

národního parku. Začíná u Rýchorské boudy přes Maxovu boudu, kolem Sněžných domků se vrací zpět. Celková délka této stezky je 6 km a je zde instalováno deset informačních tabulí [54]. V okolí Jánských Lázní existuje několik vycházkových lázeňských naučných stezek. Pro pěší turisty je na území národního parku připraveno celkem 700 km značených turistický tras. Představu o husté síti pěších turistických tras je možné si udělat z obrázku č. 6 [57].

Obr. 6: Síť tras pro pěší turistiku [37].

28


Jízda na kole je na celém území národního parku povolena pouze po vyznačených cyklotrasách. Cyklotrasy jsou osazeny značením Klubu českých turistů. Místní trasy jsou charakteristické táhlými stoupáními, ale také zajímavými sjezdy. Trasy jsou vedeny převážně po cestách, které nevyžadují použití speciálního horského kola. Hlavní krkonošskou cyklotrasou je trasa A1 „Krkonošská diagonála“, která vede po trase Harrachov–Dvoračky–Horní Mísečky–Špindlerův Mlýn–Výrovka –Pec pod Sněžkou–Horní Albeřice–Žacléř. Její celková délka je 71 km [1]. V národním parku je v provozu jediná cykloturistická naučná stezka, která se jmenuje „První krkonošská cyklistická naučná stezka“. Stezka začíná na Černé hoře, vede přes Světlou horu, Vlašské boudy a Krausovy boudy. Její celková délka je 16 km a nainstalováno je devět informačních tabulí. Stezka je otevřena od 1. června do 15. října [28]. Na území národního parku je celkem 303 km značených cyklotras mimo veřejné komunikace. Představu o jejich rozložení si můžeme udělat z obrázku č. 7 [21].

Obr. 7: Síť cyklistických tras [37]. 29


Vodní turistiku lze v národním parku provozovat na řekách Jizeře a Labi. Při pohybu po řekách nesmějí být používána plavidla s motorovým pohonem. Je třeba dbát i dalších nařízení návštěvního řádu a k nastupování a vystupování z plavidel používat vyhrazená místa [59]. Jizera Na řece Jizeře je splouvání povoleno po celém jejím toku na území národního parku. Splavný úsek na území parku začíná Na Mýtě, při soutoku Mumlavy a Jizery a po průtoku parkem po 5 km opouští jeho území v blízkosti obce Vilémov [16]. Labe Na Labi je splouvání povoleno od Labské přehrady po Kukačku, před Labskou soutěsku. Tento úsek je dlouhý asi 5 km. Vodní aktivity je zde možno provozovat pouze na základě předešlého povolení Správy národního parku. Provozování vodní turistiky na území národního parku je možno na úsecích řek Jizery a Labe, o celkové délce 10 km [16].


Horolezectví je obecně na území národního parku zakázáno. Povoleno je pouze na cvičných terénech, které jsou výslovně vyjmenovány v návštěvním řádu. Jedná se o tyto čtyři horolezecké terény: Hnědé skály, Hranostají skála, Emin kámen a Lubošské skály [59].


Vzhledem ke svému charakteru je Krkonošský národní park zajímavou lokalitou pro provozování skialpinistických aktivit. Bohužel zde nejsou žádné lokality vyhrazené pro provozování skialpinismus. Nařízení návštěvního řádu zakazuje pohyb na lyžích mimo vyznačené lyžařské trasy a tím znemožňuje legální

provozování

této

aktivity

30

na

území

národního

parku.

Přes to lze každoročně v médiích zaznamenat nehody turistů, které se staly právě při provozování skialpinismu. Krkonošský národní park má pro provozování této aktivity na území České republiky teoreticky dobré podmínky, ale je otázkou, zda zde bude skialpinismus někdy povolen. Za to pro běžecké lyžování jsou v národním parku podmínky výborné. Nachází se zde síť udržovaných i neudržovaných běžeckých tras. A také několik speciálních cvičných okruhů, určených především pro výkonnostní lyžaře. V hřebenových partiích jsou lyžařské trasy doplněny tyčovým značením. Při zdolávání výškových metrů je možno využít početných lanových drah či vleků. Hlavní páteřní lyžařská trasa protíná celý národní park ze Žacléře přes Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn až do Harrachova. Tato 69 km dlouhá trasa je dobře udržovaná pomocí rolby [52]. Další možností, při cestě ze Žacléře do Harrachova, je využít tras vyznačených na hřebeni s Polskou republikou. Zde však trasy nejsou tak intenzivně udržovány a je třeba počítat s jejich horším stavem. Za to nám ale tato cesta může poskytnout jedinečný pohled na národní park. Většina dalších běžeckých tras navazuje právě na tyto dvě hlavní trasy. Celková délka sítě tras pro běžecké lyžování v národním parku je 500 km. Představu o jejich rozložení si uděláme z obrázku č. 8 [62]. Kvalitně upravovaných tras pro běžecké lyžování je v Krkonošském národním parku asi 300 km [21].

Obr. 8: Síť tras pro běžecké lyžování [37].

31


Vzhledem k charakteru rozložení infrastruktury potřebné pro sjezdové lyžování, tedy především lanovek, vleků a sjezdovek, budeme hovořit o sjezdovém lyžování na území samotného národního parku i jeho ochranného pásma.

Sjezdové

lyžování

je

v Krkonošském

národním

parku

nejvíce

provozovanou zimní aktivitou. Za lyžováním přijíždí do Krkonoš každoročně 2 - 3 milióny návštěvníků. Z toho 25 % za účelem běžeckého lyžování, celých 65 % za sjezdovým lyžováním a 10 % tyto aktivity kombinuje [52]. V Krkonošském národním parku a jeho ochranné zóně se nachází desítky středisek sjezdového lyžování a jsou zde instalovány stovky vleků a lanovek. Krkonošská lyžařská střediska se snaží přiblížit, co do rozsahu služeb, střediskům alpským a jistě se jim to do jisté míry v některých ohledech daří. Provozovatelé se snaží o celosezónní údržbu i umělé zasněžování sjezdových tratí. Střediska navazují na běžeckou lyžařskou síť, existují zde speciální snowparky určené nejen pro lyžaře, ale i pro snowboardisty. Pro zájemce o výuku lyžování nebo snowboardingu

zde existuje nepřeberné množství škol. Orientační přehled

o počtu lanových drah, lyžařských drah a délce navazujících sjezdovek v největších lyžařských střediscích, si můžeme udělat z tabulky č. 4.

Tab. 4: Lanové dráhy a lyžařské vleky [3]. Název lyžařského střediska

Délka lanovek / vleků

Délka sjezdovek

Špindlerův mlýn

5/12

24 km

Rokytnice nad Jizerou

2/24

23 km

Černá hora - Janské Lázně

2/15

16 km

Vrchlabí

3/8

11 km

Černý Důl

2/10

9 km

Harrachov

3/6

7 km

Žacléř - Prkenný Důl

0/11

7 km

Vítkovice v Krkonoších

1/6

5 km

Mladé Buky

1/8

5 km

Vysoké nad Jizerou

0/5

4 km

32

Na území národního parku a v jeho ochranném pásmu je instalováno 22 lanových drah a 381 lyžařských vleků, které obsluhují minimálně 161 km lyžařských sjezdových drah [21].

4.2.7. Hipoturistika Návštěvní řád zakazuje jízdu na koni, i když připouští možnost zvláštních povolení. V národním parku nejsou vytvořeny zvláštní podmínky pro provozování hipoturistiky [59].

4.3. Zhodnocení Krkonošského národního parku

Krkonošský národní park poskytuje prostor k provozování většiny sledovaných pohybových aktivit, provozovaných v rámci aktivního turistického ruchu. Neznamená to však, že by tu

pro všechny z nich byly zvlášť dobré

podmínky. Rozhodně jsou zde však nejlepší předpoklady především pro provozování pěší turistiky, cykloturistiky, sjezdového

a běžeckého lyžování,

viz. tabulka č. 5.

Tab. 5: Krkonošský národní park. Krkonošský národní park Značené pěší turistické trasy

700 km

Zimní turistické trasy pro pěší

0 km

Značené cyklotrasy

303 km

Trasy pro běžecké lyžování - neupravované

200 km

Trasy pro běžecké lyžování - upravované

300 km

Trasy pro běžecké lyžování - celkem

500 km

Délka sjezdovek

161 km

Počet lanových drah / lyžařských vleků

22 / 381

Délka splavných úseků řek

10 km

Horolezecké objekty

4

Hipotrasy

0 km

33

5. Národní park Šumava

Národní park Šumava vznikl

v roce 1991 nařízením vlády č. 163/1991

Sb. . Toto nařízení mimo jiné určuje území národního parku a vymezuje zde tři ochranné zóny, viz. obr. 9.

Obr. 9: Národní park Šumava [41].

Park leží při jihozápadní hranici České republiky se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem, mezi Železnou Rudou na SZ a Zvonkovou na JV. Šumava se rozkládá v nadmořské výšce

600 m (údolí Otavy u Rejštejna)

až 1 378 m (Plechý). Šumava tvoří hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nachází se zde nespočet rašelinišť, potůčků, bystřin a prameniště vodních toků Vltavy a Otavy. Unikátní jsou také tři ledovcová jezera Plešné, Laka a Prášilské, která se zde nacházejí [20]. Se svou rozlohou 685,2 km2 je největším národním parkem v České republice. Na jeho území částečně zasahuje naše největší přehradní nádrž Lipno, o celkové rozloze 48,70 km2 [19]. 34

Spolu se sousedním německým Národním parkem Bavorský les (242 km2) jsou jednou nejrozsáhlejších chráněných ploch středoevropského lesního komplexu s mezinárodním významem. Pro svou polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje, je Šumava územím, o které má turistická veřejnost stále vetší zájem.

Pro účely turistiky je možné celou oblast NP rozdělit na tři části. Prášilsko – které se svojí průměrnou nadmořskou výškou patří k nejníže položeným oblastem v NP. Nachází se zde dvě ledovcová jezera, Prášilské a Laka. Nadmořská výška této části se pohybuje v rozmezí 800 – 950 m n. m. Modravsko – tato náhorní plošina patří k oblastem s nadmořskou výškou 1 000 - 1 200 m n. m. Kvildsko - je součástí "Šumavských plání", které jsou nejrozsáhlejší souvislou plochou střední Evropy nad 1 000 m n. m. Pláně mají jen velmi mírně zvlněný terén, ze kterého vystupují kupy nejvyšších šumavských vrcholů.

Na území Šumavy převažuje lesní vegetace, která se do dnešní podoby zformovala po poslední době ledové, s intenzivními zásahy lesního hospodářství. Na tomto území se tak nachází rostlinná společenství téměř původní ( Boubín, Smrčina, Stožec ), ale

i naprosto změněná

působením člověka. Floristické

bohatství Šumavy nespočívá ve vysokém počtu nebo

rozmanitosti druhů.

Celá oblast je také pozoruhodná kombinací různorodých prvků a dochováním unikátních společenstev, zejména na extrémních stanovištích, jakými jsou například rašeliniště či

jezerní kary. Fauna, podobně jako flora Šumavy,

se vyvíjela po poslední době ledové převážně s lesním charakterem. Většina živočichů, kteří jsou vázáni na les, se udržela až do dnešní doby. S výjimkou velkých šelem, jako byl medvěd, vlk či kočka divoká. Jedinou velkou šelmou, kterou můžeme v současnosti na území národního parku potkat, je rys ostrovid. Přežívají zde populace tetřeva hlušce i tetřívka obecného. Unikátní je fauna bezobratlých, vázaná na rašeliništní společenstva, která zahrnují řadu vzácných reliktních druhů severského původu. Horní toky řek jsou díky své čistotě nejvýznamnějšími místy výskytu vydry říční v České republice [20].

35

5.1. Doprava

Pro dopravu do národního parku lze samozřejmě použít individuální dopravu osobním vozem. Při použití osobního vozidla je třeba respektovat místní omezení vjezdu a parkování. Označená parkoviště jsou zde jediným místem, kde můžeme osobní vozidlo zaparkovat. Výhodné může být i použití hromadné autobusové dopravy, která na území parku poskytuje řadu zajímavých služeb.


S nárůstem zájmu cyklistů o cestu do národního parku vzniklo několik autobusových linek, specializovaných především na přepravu jízdních kol. Tyto linky „Cyklotrans“ vyjíždějí v letní sezónu denně z Plzně, Českých Budějovic, Železné Rudy a Sušice a končí v Kvildě. Odtud je možno pokračovat autobusovou dopravou po území národního parku s využitím tzv. „Zelených autobusů“. Tyto autobusy jezdí prakticky přes celé území národního parku a

přes hraniční

přechod Bučina - Finsterau navazují na německý dopravní

systém Bayerwald-Ticket und Igelbus [23]. Další zajímavý projekt autobusové dopravy „Dostupná Šumava“ je zprovozněn pro seniory, tělesné postižené, vozíčkáře a jejich doprovod. Jedná se celodenní autobusové výlety po území Šumavy s průvodcem. Autobusy vyjíždí v určené dny, od května do října, ze Sušice nebo Vimperku [6].


Vlakem je možno se dopravit až na území národního parku. Především v jeho východní části lze využít vlakové spoje, které jezdí z obce Volary přes české území až do německé obce Haidmühle. Dále je možné se v této části dopravit vlakem od osady Černý Kříž do obce Nová Pec. V západní části národního parku můžeme také využít vlakové spojení do Železné Rudy.

36

5.2. Turistika v Národním parku Šumava

Správa národního parku se snaží o vytváření podmínek pro šetrný a trvale udržitelný turismus a dále pak

o kompromis mezi ochranou přírody a její

přístupností pro turisty. Základními prvky pro ochranu přírody a pro služby návštěvníkům jsou zaměstnanci a systém informačních středisek, rozmístěných po celé ploše Šumavy, společně s množstvím organizovaných akcí a tiskového materiálu. Páteří celého zdejšího cestovního ruchu je hustá síť kvalitního značení všech turistických tras a dalších významných míst, která se nacházejí na území Šumavy. Využívání a respektování tohoto systému umožňuje návštěvníkům prožitek z pobytu v přírodě a zároveň naplňuje požadavky trvale udržitelného a šetrného turismu. V roce 2008 zprovoznila Správa národního parku zajímavou službu pro veřejnost, kterou je „Průvodce krajinou a přírodou Šumavy“. Jde o placenou průvodcovskou službu po území Šumavy. Samotní průvodci jsou proškolení místní obyvatelé, kteří důvěrně znají oblasti, ve kterých působí [51].


Na celém území národního parku je poměrně hustá síť značených tras pro pěší turisty. Tyto cesty tvoří síť především uvnitř Národního parku, viz. obr. 10 a jen na některých místech lze po nich vyjít mimo národní park, na území Chráněná krajinná oblast Šumava nebo přes hraniční přechody do Německa a Rakouska. K pěší turistice lze také využít ostatní, turistickými značkami neoznačené, veřejné cesty i plochy volné a je možné se tak pohybovat až na 80 % z celkové plochy národního parku. Zákaz pohybu mimo vyznačené stezky platí v I. ochranné zóně a v klidových zónách, kam je vstup zakázán úplně. Legálně je však možné se dostat i do těchto klidových území. V roce 2008 byla spuštěna služba pod názvem:

„Na návštěvu do území domova zvířat“.

Tato služba umožní omezenému počtu návštěvníků navštívit jinak nepřístupná místa s nejzachovalejším biotopem. O které lokality jde konkrétně, můžeme vidět na obrázku č. 10 [51].

37

Obr. 10: S průvodcem do šumavské divočiny [51].

Na území národního parku se nachází celkem patnáct naučných stezek. Jsou to: Medvědí stezka, Povydří, Chalupská slať, Jezerní slať, Tříjezerní slať, Vchynicko-Tetovský plavební kanál, Schwarzenberský plavební kanál, Stožecká skála, Vintířova stezka, "Les", "Nelesní krajina" , "Národní park", Keltové na Šumavě - Obří hrad, Keltové na Šumavě - Obří hrad, Zážitková stezka „Duch pralesa“, Keltové na Šumavě - Obří hrad [44]. „Nouzová nocoviště“, tak se jmenuje síť nouzových nocovišť, která jsou určena pro turisty pohybující se především po červené, páteřní šumavské stezce. Ohraničený prostor umožňuje legálně přespat na území národního parku, při dodržení stanovených pravidel [48]. V rámci projektu zpřístupňování národního parku pro postižené občany „ Na vozíčku po Šumavě“, bylo sestaveno šest tras, které jsou vhodné a upravené pro pohyb osob na invalidním vozíčku. Tyto trasy jsou vhodné také pro rodiny s kočárky [39].

38

V národním parku jsou velmi dobré podmínky pro provozování pěší turistiky na kvalitně značených trasách, o celkové délce 467 km [63].


V národním parku se nachází jediná cyklostezka, která je v současnosti ve fázi výstavby. Její plánovaná trasa, Gerlova Huť - Nová Hůrka - Prášily – Srní, má být o délce pouhých 5 km. V současné době je dokončen I.úsek: Gerlova Huť - Nová Hůrka. Na území národního parku je však hustá síť značených cykloturistických tras, část je vedena po silnicích, větší část tras ale vede po turistických stezkách. Drtivá většina značených tras však vede po zpevněných nebo dobře sjízdných cestách. Menší množství vede po cestách s nezpevněným povrchem, které jsou za sucha velmi dobře sjízdné a není zde bezpodmínečně nutné používat horské kolo. Cyklotras, které jsou určeny speciálně pro horská kola, je v celém NP jen pouhých několik kilometrů. Celý národní park lze překonat po silniční cyklotrase Christiana Battaglii, která spojuje Novou Pec na východě, s Železnou Rudou na západní hranici národního parku, viz. obr. 11.

Obr. 11: Přehledová mapa šumavské silniční cyklotrasy Christiana Bataglii [20]. 39

Na kole lze absolvovat také některé naučné stezky. Jsou to především: Vchynicko - Tetovský plavební kanál ( na kole částečně ), Schwarzenberský plavební

kanál,

Vycházková

stezka

Okolo

Kostelního

vrchu

( Hauswaldská kaple ). Vzhledem k rozsahu území národního parku je zde možno realizovat jak fyzicky náročné sportovní výjezdy, tak i nenáročné rodinné výlety s dětmi, především v údolích kolem vodních toků. Na území celého národního parku je zakázáno jezdit na kolech, mimo silnice, místní komunikace a vyznačené cyklotrasy. Celková délka značených cyklotras mimo veřejné komunikace je 246 km [63].


Pro vodní turistiku jsou na území národního parku vymezeny úseky Vltavy a Otavy. Na ostatních místech a vodních tocích na území národního parku jsou jakékoli vodní aktivity zakázány. Dále zde existují omezení, týkající se období, ve kterých je možno jednotlivé úseky řek splouvat [46].

Vltava Horní část sjízdného úseku Vltavy tvořící meandrující bystřinu až zklidněnou řeku; Borová Lada – Polka – Lenora. Část Polka – Lenora leží na území Chráněné krajinné oblasti Šumava a splouvání zde tedy není omezeno. Pro splouvání Vltavy, v úseku Lenora - Soumarský Most - most u Pěkné, se stanovuje minimální stav vody 45 cm. Závěrečný úsek Vltavy, z nástupního místa most Pěkná do Nové Pece, se splouvá bez omezení minimálním stavem vody. Vltava zde tvoří klidný meandrující tok v malebné Šumavské krajině. Převážná většina trasy prochází I. zónou, případně klidovým územím Národního parku Šumava. Otava Na řece Otavě není pro sjízdnost stanovena minimální výška vody.

Sjízdná

je v úseku Čeňkova Pila – Rejštejn, kde řeka tvoří rychlý peřejnatý tok s velkými kameny a prahy v řečišti. Řeka zde tvoří hranici I. zóny Národního parku Šumava a je na tomto úseku zakázáno vstupovat na levý břeh do I. zóny. Při respektování

40

všech omezení lze vodní turistiku na území národního parku provozovat na řekách Vltavě a Otavě, na kterých jsou splavné úseky o celkové délce 59 km [63].


Vzhledem ke geologickému charakteru zdejšího území a zvýšené ochraně všech zbylých skalních útvarů, není možné horolezectví na území národního parku provozovat [46].


V národním parku neexistují vyhrazené lokality pro provozování skialpinismu. To znamená, že pro pohyb na lyžích je možné využít pouze místní komunikace, lyžařské trasy či sjezdové dráhy.

Na území národního parku jsou rozsáhlé pláně s nadmořskou výškou pohybující se kolem 1000 m. n. m., které zajišťují dostatek sněhu po většinu zimní sezóny. Proto jsou zde ideální pro provozování běžeckého lyžování, při kterém lze využít hustou síť tras. Rozsáhlé šumavské pláně, s mírnými převýšeními a kvalitně značenými a udržovanými běžeckými trasami, dělají z tohoto národního parku „běžecký ráj“. Mezi nejvýznamnější trasy patří centrální běžecká trasa, která vede ze Zadní Zvonkové na jihu, přes Stožec, Strážný, Knížecí Pláně, Horskou Kvildu, Modravu a Prášily, Hůrku a dostaneme až do Železné Rudy na západě. Touto centrální trasou je možno překonat napříč celé území národního parku. Je zde samozřejmě nepřeberné množství i dalších tras. Vzhledem k množství turistů, kteří tyto většinou kvalitně udržované trasy využívají, je třeba dbát zvýšené opatrnosti a dodržovat pravidla pro pohyb po běžeckých trasách. Značené běžecké trasy v národním parku tvoří hustou síť o celkové délce 250 km, z toho je 200 km upravováno rolbou v období od 15.12. do 31.3., dle aktuálních sněhových podmínek. Lyžařské trasy je zakázáno používat bez lyží a ničit tak připravenou stopu [36].

41


Pro sjezdové lyžování nejsou na území samotného národního parku příliš dobré

podmínky. Dle dostupných zdrojů se zde nachází jen několik málo

lyžařských vleků a sjezdovek, s krátkou délkou a malým převýšením. Jednotlivé vleky se nacházejí ve Kvildě, Srní, Horské Kvildě, Modravě, Strážném, Prášilech a v Českých Žlebech u Volar. Celková délka těchto vleků je asi 4 km [60].

5.2.7. Zimní pěší turistika

Na území národního parku lze provozovat pěší turistiku i v zimních měsících

a to díky pluhování udržovaných trasám pro pěší. Tyto trasy jsou pro

pěší schůdné

i bez nutnosti použít jakékoli speciální vybavení. Pro účely pěší

turistiky je zde v zimních obdobích připraveno asi 65 km tras. Jsou to například úseky: Nová Pec – Rosenauerova kaplička, Jelení vrch – Černý Kříž - Nové Údolí, Nové Hutě – Borová Lada, Bučina – Kvilda, Rechle –Rybárna –Modrava. Dle dostupných informací se jedná o exkluzivní aktivitu na území národních parků, kterou jiné parky nenabízejí v takové míře. Pokud jsme velcí vyznavači zimní pěší turistiky, pak nám může národní park poskytnout na svých pláních obrovskou plochu k provozování chůze na sněžnicích. Pro pěší aktivity je možné využít až 80 % celkové rozlohy národního parku. Kromě samotné I. zóny je možný pěší pohyb po většině plochy národního parku.


Na území národního parku nejsou zřízeny žádné speciální stezky pro jízdu na koních. To znamená, že jedinými místy, kde se lze na koni pohybovat, zůstávají silnice a místní komunikace [15].

42

5.3. Zhodnocení Národního parku Šumava

Na území národního parku jsou stovky kilometrů značených turistických tras. Kvalitně se zde dá v létě

provozovat především pěší turistika

a cykloturistika, zajímavé jsou i místní možnosti vodní turistiky ve výjimečně krásném prostředí. Na žádném horolezeckém objektu zde však není možné provozovat horolezectví. Nejsou zde také vytvořeny zvláštní podmínky pro hipoturistiku ani vyznačeny speciální trasy. V zimním období se národní park se svou hustou sítí běžeckých tratí stává „běžkařským rájem“. Zajímavé podmínky nabízí také pro zimní pěší turistiku a to jak po upravených trasách, tak při využití sněžnic na téměř 80 % celkové plochy parku. Pro provozování sjezdového lyžování zde nejsou příliš vhodné podmínky. Přehled o možnostech realizace jednotlivých pohybových aktivit na území parku získáme z tab. 6. Z výše uvedeného vyplývá, že při výběru vhodné pohybové aktivity pro konkrétní roční období, může být Šumavský národní park atraktivní cílovou destinací aktivního cestovního ruchu. Jak pro turisty z České republiky tak i z okolních států.

Tab. 6: Národní park Šumava. Národní park Šumava Značené pěší turistické trasy

467 km


65 km


246 km


50 km


200 km


250 km

Délka sjezdovek

4 km

Počet lanových drah/lyžařských vleků Délka splavných úseků řek

0/7 59 km


0

Hipotrasy

0 km

43

6. Národní park Podyjí

Národní park Podyjí byl vyhlášen 1.4.1991 na základě nařízení vlády č. 164/1991 Sb. , které mimo jiné určuje i jeho rozdělení do ochranných zón, viz. obr.12.

Obr. 12: Národní park Podyjí [41]. S rozlohou pouhých 63 km2 tak vznikl nejmenší národní park na území České republiky.

Toto území leží na společné hranici České republiky

a Rakouska, mezi městy Vranov nad Dyjí a Znojmo. V roce 2000 se Národní park Podyjí připojil na rakouské straně k Nationalparkverwaltung Thayatal o rozloze

13,3 km2 a vznikl tak propojený mezinárodní celek, který slouží

především k ochraně přírody [40, 11]. Národní park leží na styku Českého masivu a

Karpatské soustavy.

Nejvyšší bodem je Býčí hora 536 m n. m. u Vranova nad Dyjí. Nejnižším bodem je hladina řeky Dyje u Znojma 207 m n. m. . Geologický podklad je tvořen velmi starými metamorfovanými a vyvřelými horninami. Reliéf krajiny je velmi členitý,

44

s četnými skalními stěnami a kamennými moři. Dominantou je kaňonovité údolí meandrující řeky Dyje [11]. Na území národního parku

můžeme najít nejzachovalejší lesní

společenstva v pahorkatinném stupni na území České republiky. V západní části se vyskytují původní květnaté bučiny, které východním směrem přecházejí v porosty s převahou dubu a habru. Vyskytuje se zde cca 77 druhů zvláště chráněných rostlin, 18 druhů orchidejí a endemický jeřáb hardeggský. Díky rozmanitosti krajiny tady žije cca 65 druhů savců a 152 druhů ptáků. Pozoruhodný je výskyt všech 4 druhů užovek, které

na našem území žijí.

Dále je zde významně zastoupen hmyz. Mezi nejzajímavější druhy patří např. kudlanka nábožná a pakudlanka jižní. Motýli jsou zde zastoupeni 12 druhy [11]. 6.1. Doprava

Vzhledem k malé rozloze nejsou na území samotného národního parku zajišťovány žádné zvláštní dopravní služby.

6.1.1. Autobusová doprava Autobusem se dopravíme na samotné území národního parku, do obce Čížov. Další spoje končí na samotné hranici národního parku, v obcích či ve městech Vranov nad Dyjí nebo Znojmo.

Ze Znojma dokonce jezdí

na hranici NP městská hromadná doprava do místní části Hradiště. Při návštěvě NP se doporučuje využít především spojení přes Vranov nad Dyjí nebo Znojmo, protože autobusové spoje do okolních obcí jsou především ve dnech pracovního klidu a svátcích spíše velmi řídké a spojení je často problematické [31].

6.1.2. Železniční doprava Využijeme-li železniční dopravu, můžeme se vlakem dostat do města Znojmo. Zdejší vlaková stanice je vzdálena cca. 1 km od hranice národního parku. K západní části národního parku je možné se dostat přes železniční stanici Šumná [31].

45


Osobním vozem je možno se přiblížit do obcí ochranného pásma národního parku a zde jej odstavit

na určená parkoviště. Mapa povolených

parkovacích míst je k dispozici na stránkách národního parku [30].

6.2. Turistika v Národním parku Podyjí

Historie turistiky na území dnešního národního parku se začíná psát více jak před sto lety. V roce 1883 byla ustanovena „Znojemská sekce Rakouského turistického klubu“, která provedla turistické značení v okolí Znojma i Vranova nad Dyjí. Dalším historickým mezníkem byl rok 1948, kdy se území dnešního národního parku z politických důvodů stalo pro většinu osob nepřístupným. Hraničním pásmem, kde národní park leží, byla totiž vedena část takzvané „železné opony“. A to je v konečném důsledku také jedním z důvodů proč zůstala zdejší krajina v poměrně zachovalém stavu.

Rok 1989 znamenal konec

politických omezení a turistický ruch v oblasti byl obnoven [11]. Návštěvnické středisko národního parku se nachází v obci Čížov. Zde získáme podrobné informace, tištěné materiály, můžeme shlédnout stálou expozici či se dohodnout využít služeb profesionálních turistických průvodců. Na území národního parku jsou instalovány terénní informační zařízení s podrobnou mapou, které umožňují přesnou orientaci. Pro odpočinek a úkryt je připraveno 6 přístřešků, které jsou instalovány na nejfrekventovanějších křižovatkách. Významné je propojení obou národních parků přes tři hraniční přechody, kdy turistické

trasy často tvoří jeden celek na území obou států.

Vzhledem k významu spojení obou národních parků se budeme v dalším textu zmiňovat i o Nationalparkverwaltung Thayatal. Parky na obou stranách hranice jsou propojeny třemi hraničními přechody, přes které je možný volný pohyb [11]. Na celém území Národního parku Podyjí je zakázáno provozování vodních sportů a horolezectví [32].

46


Turistika nemá v národním parku masový charakter. Je zde možno provozovat lehkou až středně náročnou pěší turistiku. Na české straně jsou stezky pro pěší turistiku značeny standartním pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů. Na rakouské straně jsou stezky a okruhy značeny barevnými tabulkami s názvy tras a logem Nationalparkverwaltung Thayatal. Trasy jsou voleny tak, aby bylo možno navštívit většinu významných přírodních a kulturních památek na tomto území. Nejsou zde zřízeny žádné naučné stezky. Rozložení tras pro pěší turistiku je na vidět na obr. 13. V Národním parku Podyjí je vyznačeno 76 km turistických tras pro pěší. [11, 34]. Hlavní turistická trasa pro pěší vede celým národním parkem a začíná na západě u obce Vranov, pokračuje kolem obce Čížov, Lukov k jižnímu okraji parku,

tady z něj vystupuje a pokračuje až do Znojma, kde končí. Je zde

vyznačeno

ještě několik dalších tras, z nichž některé navazují i na trasy

Nationalparkverwaltung Thayatal. V I. a II. zóně národního parku není dovoleno vstupovat mimo vyznačené cesty [47].

Obr. 13: Pěší turistické trasy na území Národního parku Podyjí [11]. 47


Cyklistům, kteří tvoří více jak polovinu z celkového počtu návštěvníků, je věnována značná pozornost. Cyklistika je na území národního parku provozována převážně po lesních cestách, polních cestách a po bývalé obslužné asfaltové komunikaci, která před rokem 1989 vedla podél “železné opony“. Vzhledem k výše uvedenému charakteru cest se doporučuje

používat horská

nebo crossová kola. Cykloturistické trasy jsou značeny standartním pásovým značením a směrovkami Klubu českých turistů.

Na území národního parku

jsou místa označená nápisem „SELF - SERVICE", kde je možno získat pomoc v podobě kufru s nářadím a pomůckami, pro základní opravu jízdních kol. Na takto vyznačených místech je také uložen batoh s potřebami pro poskytnutí první pomoci. Celková délka cyklotras na území národního parku je dlouhá přes 80 km viz. obr. 14 [32, 38]. V roce 1992 byly zřízeny tři tematické cyklistické okruhy, které propojují oba národní parky. Je to trasa Vinařským krajem, trasa Šesti měst a okruh Národní park Podyjí – Thayatal [38].

Obr. 14: Cyklotrasy na území Národního parku Podyjí [11].

48

6.2.3. Vodní turistika Provozování vodních sportů na řece Dyji je návštěvním řádem zakázáno. Povoluje se pouze na úseku, který protéká zastavěnou částí obce Vranov [47]. Vzhledem k délce tohoto úseku, který nedosahuje délky stovek metrů a vede zastavěnou oblastí,

jej považujeme za zanedbatelný z hlediska aktivního

cestovního ruchu.

6.2.4. Horolezectví Na území Národním parku Podyjí není možné horolezectví provozovat. Návštěvní řád horolezectví zakazuje a nevymezuje žádné horolezecké objekty [47].


V národním parku neexistují žádné speciální udržované trasy pro jakoukoli formu zimní turistiky. Jsou zde obvykle tak špatné sněhové podmínky, že je velmi malá možnost provozování běžeckého lyžování. Pokud by však byly vhodné podmínky pro běžecké lyžování je nutné se pohybovat pouze po vyznačených cestách.

Absence vhodných sněhových podmínek však

poskytuje celkem

zajímavé možnosti pro zimní pěší turistiku, kdy je možno bez omezení používat celou síť turistických tras případně kromě I. a II. zóny vstupovat i mimo vyznačené trasy [47].


Správa národního parku vyšla vstříc vyznavačům jízdy na koni a na území národního parku a jeho ochranném pásmu zřídila Severní a Východní jezdeckou stezku. Stezky jsou vyznačeny značením hipostezek

Klubu českých turistů.

Většina z celkové délky hipotras vede mimo samotné území parku v jeho ochranné zóně. Vzhledem k jejich jedinečnosti a důležitosti pro aktivní turistiku v Národním parku Podyjí se domníváme, že je možné uvést celou jejich délku 45 km v rámci hodnocení národního parku, viz. příloha 1 [33].

49


Přes svoji malou rozlohu poskytuje Národní park Podyjí zajímavé podmínky

pro

provozování

především

pěší

turistiky

a

cykloturistiky.

Tyto možnosti se pak podstatně zvětší využijeme-li některý z hraničních přechodů do Nationalparkverwaltung Thayatal. Na území parku nejsou rozhodně vhodné podmínky pro vodní turistiku. Nejsou zde určeny žádné objekty pro provozování horolezectví. Jsou zde však vyznačeny hipotrasy o celkové délce 45 km. Celkové shrnutí možností pro realizaci jednotlivých pohybových aktivit vidíme v tabulce č. 7. Hlavní atraktivitou národního parku jako cílové destinace aktivního ruchu je bezesporu krásné přírodní prostředím kterém je možné realizovat výše uvedené pohybové aktivity.

Tab. 7: Národní park Podyjí. Národní park Podyjí Značené pěší turistické trasy

76 km


0 km


80 km


0 km


0 km


0 km

Délka sjezdovek

0 km

Počet lanových drah/lyžařských vleků Délka splavných úseků řek

0/0 0 km


0

Hipotrasy

45 km

50

Národní park České Švýcarsko

Národní park české Švýcarsko vznikl v roce 2000 na základě zákona č. 161/1999 Sb., který dále určuje rozložení národního parku i jeho rozdělení na ochranné zóny, viz. obr.15.

Obr. 15: příklad rozdělení území národního parku na ochranná pásma [41]. Na území národního parku, s celkovou rozlohou 79 km2, se nacházejí místa s velkými rozdíly nadmořských výšek, od cca. 115 m n. m. v kaňonu Labe,

až po 726 m n. m. na vrcholu Vysokého Sněžníku. Národní park leží

na severozápadní hranici České republiky a Spolkové republiky Německo na severu Ústeckého kraje. Přes hranici se Spolkovou republikou Německo na něj navazuje Národní park Saské Švýcarsko. Na jihu k Národnímu parku České Švýcarsko přiléhá Chráněná krajinná oblast Labské Pískovce, která zároveň plní funkci jeho ochranného pásma. Orientační polohu národního parku může vidět na obr. 16.

Národní park i jeho okolí vzniklo po ústupu křídového moře

ve vrstvách jeho sedimentu. Charakteristické jsou především pískovcové útvary, které

vytvářejí

jedinečné

ekologické

51

podmínky

pro

výskyt

horských

až subalpinských druhů, ve výškách i pod 150 m n. m. Hlavním rysem národního parku

je

však

mikroformami,

kombinace

pískovcového

reliéfu,

tvořeného

drobnými

až po několik kilometrů dlouhé náhorní plošiny a vyvřelé

čedičové kupy [58].

Obr. 16: Územní rozložení a poloha Národního parku České Švýcarsko [58].

Území národního parku bylo lidmi osidlováno již od mezolitu a postupně bylo formováno až do dnešní podoby významné turistické oblasti. O rozvoj turistiky se významně zasloužil

Horský spolek pro České Švýcarsko,

který vznikl již v roce 1878 v Děčíně a stal se tak nejstarším spolkem tohoto druhu na území dnešní České republiky [58]. Nejvýznamnějším tokem na území národního parku je řeka Kamenice, která

zde

protéká

proslulými

soutěskami,

Ferdinandovou,

Divokou

a Edmundovou. Z důvodu pískovcového charakteru oblasti se zde nenacházejí větší stojaté vodní plochy [58]. Pískovce i půdy na pískovcích vzniklé, jsou chudé na obsah výživných látek. Flóra zde není z tohoto důvodu druhově nijak zvlášť rozmanitá, jsou zde však zastoupeny i některé druhy pro území České republiky naprosto netypické. Značně rozšířeny jsou mechorosty a vyskytují se zde i některé druhy vzácných cévnatých rostlin. Mnohem rozmanitější je fauna národního parku. Vyskytuje

52

se zde řada vzácných živočichů. Z bezobratlých tu najdeme asi 108 druhů tesaříků, více než 1 000 druhů motýlů, asi 45 druhů vážek a mnoho dalších. Z obratlovců tu žije asi 130 druhů ptáků, 16 druhů obojživelníků, asi 62 druhů savců a další [58].

7.1. Doprava

Nejčastějšími vstupními obcemi pro turisty jsou v okolí národního parku především Hřensko, Jetřichov, Chřibská či Krásná Lípa. Je možný i přístup z německé strany přes Národní park Saské Švýcarsko. Vzhledem k poměrně malé rozloze, nejsou na území realizovány žádné speciální dopravní služby podobného charakteru, jako například v Národním parku Šumava.

7.1.1. Autobusová doprava Autobusem je možné cestovat prakticky okolo celé hranice národního parku

na české straně. Autobus nás odveze z Hřenska, projede částečně územím

národního parku okolo Pravčické brány a jeho cesta končí v České Lípě. Po cestě uskutečňuje několik desítek zastávek, které je možno dle potřeby využít k nástupu či výstupu.

7.1.2. Železniční doprava Po železnici je možné se k národnímu parku přiblížit u Hřenska, kde je také poslední vlaková stanice na území České republiky. Dále železniční trať pokračuje údolím Labe, kolem hranice národního parku, na území Spolkové republiky Německo.

7.1.3. Individuální automobilová doprava Pro dopravu do národního parku lze samozřejmě použít i osobní vozidlo, které je nutné odstavit na některém z připravených parkovišť na okraji i uvnitř národního parku. Vozidlem lze vjíždět i na území parku po komunikaci vedoucí z Hřenska do Jetřichovic. Podobně jako v ostatních národních parcích i zde je zakázáno parkovat osobní vozidlo mimo vyznačená parkoviště.

53

7.2. Turistika v Národním parku České Švýcarsko

V bezprostředním okolí národního parku je řada informačních středisek, spravovaných nebo přímo spolupracujících se Správou národního parku. Při vstupu na hranici národního parku jsou instalovány informační tabule s orientační mapou, popisem území a návštěvním řádem. Správa národního parku spolupracuje při organizaci řady kulturních i sportovních akcí na jeho území. Pro návštěvníky je na internetu k dispozici zdarma ke stažení řada materiálů o životě a provozu národního parku. Na objednávku je možno využít služby místních

profesionálních

průvodců,

kteří

nám

mohou

podat

výklad

k zajímavostem okolní krajiny, ale mohou nás i doprovodit po zajištěných trasách podobným těm v Alpách.


Turistické značené trasy pro pěší jsou značeny na území národního parku běžným systémem používaným v České republice. Síť těchto pěších tras propojuje všechny turisticky významná místa na území národního parku. Hlavní turistická trasa, která je červená, vede z Hřenska přes Pravčickou bránu na Mezní Louku a dále přes Jetřichovické vyhlídky do Jetřichovic. Modrá trasa vede z Rynartic severním směrem přes Tokáň, Černou bránu, Zadní Doubici do Brtníků. Snahou je oddělení pěších tras od cyklotras, aby nedocházelo ke střetům mezi cyklisty a pěšími turisty [58]. Pěší pohyb je omezen na vyznačené cesty pouze v I. zóně, jinde je možné se pohybovat bez omezení. Celková délka značených turistických tras, které se nacházejí na území národního parku je 144 km, viz. příloha 2. Na území národního parku se nacházejí také tři naučné stezky pro pěší turisty, o celkové délce 37,5 km [43]. Naučná stezka Okolím Hřenska – spojuje nejvýznamnější místa Pravčickou bránu a Tichou soutěsku řeky Kamenice. V okolí stezky o délce 17 km je instalováno 20 informačních panelů.

54

Naučná stezka Jetřichovické skály –

spojuje Jetřichovice a Vysokou Lípu.

Její délka je 10 km a je zde instalováno 10 litinových informačních desek. Naučná stezka Růžová -

je dlouhá 10,5 km. Spojuje Růžovou, Pastevní vrch,

Kamenickou Stráň s ojedinělým souborem lidové architektury, Dolský mlýn v soutěsce Kamenice a úbočí Růžovského vrchu. Zde je instalováno 10 dřevěných informačních panelů [43].

Köglerova naučná stezka prochází územím národního parku v délce pouhých 3 km, ale pro její historickou zajímavost ji uvádíme také. Tato 23 km dlouhá naučná stezka má okružní charakter a výchozím místem je Krásná Lípa. Tato původně nejstarší naučná stezka na území České republiky z roku 1941 byla obnovena v roce 2006 a provede nás od Krásné Lípy přes Lužický průsmyk až po rozhlednu na vrcholu Vlčí hory. Je zde instalováno 39 informačních tabulí [29].


I přes značně členitý skalnatý

terén národního parku je

možné

cykloturistiku provozovat, ale pouze po značených cyklostezkách, viz. obr. 17. Hlavní páteřní cyklotrasou je červená trasa číslo 21, která vede přes celé území národního parku z Jetřichovic do Hřenska, kde

se napojuje na mezinárodní

cyklotrasu Praha – Drážďany. Od této trasy vybíhají do národního parku vedlejší cyklotrasy, které nás přivádějí ke všem turisticky významným místům jako jsou Dolský mlýn, Kamenická Stráň, Na Tokání, Zadní Jetřichovice, Zadní Doubice, Kyjovské údolí atd. Přeshraničními cyklotrasami Zadní Jetřichovice a Zadní Doubice je propojena síť cyklotras Národního parku České Švýcarsko a Saské Švýcarsko.

Síť cyklotras na území národního parku je vyznačena

tabulkami

a směrovkami

s číslem

cyklotrasy

umístěné

na

žlutými

dřevěných

sloupcích [58]. Na území národního parku jsou vyznačeny cyklotrasy o celkové délce 66, 4 km, viz. příloha 2.

55

Obr.17: Hlavní cyklotrasy v Národním parku České Švýcarsko [25].


Na území Národního parku České Švýcarsko nelze vodní turistiku provozovat [45].


Horolezectví má na tomto území více jak stoletou tradici a je považováno za Mekku skalního lezení v ČR. Skalní věže a pískovcové masivy tvoří ideální horolezecký terén. V roce 1888 zde byl Carlem Beckem uskutečněn první sportovní horolezecký výstup na území dnešní České republiky. Horolezectví na území národního parku mohou provozovat pouze platní členové Českého horolezeckého svazu nebo instruktoři horolezectví.

Provozování horolezectví

na území národního parku je dovoleno pouze na horolezeckých objektech, které jsou jmenovitě určeny v závazném návštěvním řádu Národního parku České Švýcarsko viz. příloha. Na 70 horolezeckých objektech je horolezectví povoleno celoročně. Na dalších 321 je horolezectví povoleno pouze v období od 1.7. do

56

28.2. . Důvodem je zajištění nerušeného hnízdění některých ohrožených druhů ptáků, jako je např. sokol stěhovavý, čáp černý a výr velký [58]. Horolezectví v Národním parku České Švýcarsko je možno provozovat na 392 horolezeckých objektech [45].

Velice nás zaujala nabídka zajímavých doplňkových služeb pro širokou veřejnost, které jsou spojeny s horolezectvím a jsou nabízeny přímo na území parku. Tyto služby jsou zpoplatněny. Mezi velmi užitečné služby patří možnost vyzkoušet a naučit se základy pískovcové lezení přímo na území národního parku, pod dozorem instruktora Českého horolezeckého svazu [49]. Další zajímavou atrakcí, poskytovanou na území národního parku, je možnost naučit se základy lezení s ferratovým bezpečnostním setem a pod dozorem instruktora strávit den na přímo na speciálně zajištěných horolezeckých terénech, kam by se návštěvník, který není horolezec, dostal jen velmi obtížně [26]. „Tajemné jeskyně“, tak se jmenuje atrakce, se kterou můžeme sestoupit do

podzemí

národního

parku,

vzniklého

borcením

pískovcových

skal

a prohlédnout si například i zdejší faunu, kterou jsou hlavně netopýři. To vše samozřejmě se zkušeným instruktorem, který nám podá i odborný výklad [55].


Na území národního parku nejsou žádné speciální udržované trasy pro běžecké lyžování, pro zimní pěší turistiku či obdobné zimní aktivity. Správa národního parku udržuje pouze technické komunikace pro svou potřebu, které lze samozřejmě v zimním období využít. Při případném provozování veškerých aktivit je opět nutné dbát nařízení návštěvního řádu o pohybu po vyznačených cestách. V případě pěšího pohybu se omezení pro pohyb na vyznačených cestách vztahuje pouze na I. zónu [45].

57


Na území národního parku se v poměrně značné míře provozuje jezdectví. Kromě jízdy po silnicích a místních komunikacích, kde je provoz samozřejmě povolen stejně jako v ostatních národních parcích, je zřízeno pět speciálních hipotras, které jsou vyznačeny zelenými tabulemi se symbolem koňské hlavy. Provoz na těchto stezkách je časově omezen od 8 – 20 hod [27]. Celková délka těchto hipotras je 37 km, viz. příloha 2.

7.3. Zhodnocení Národního parku České Švýcarsko

V národním

parku

jsou

výjimečné

podmínky

pro

provozování

pískovcového skalního lezení. Také je zde zajímavá nabídka placených horolezeckých aktivit. Velmi atraktivní podmínky jsou

pro hipoturistiku.

Vhledem k rozloze a charakteru národního parku, jsou zde poměrně zajímavé i možnosti cykloturistiky. Celkové shrnutí možností pro realizaci jednotlivých pohybových aktivit vidíme v tabulce 8.

Tab. 8: Národní park České Švýcarsko Národního parku České Švýcarsko Značené pěší turistické trasy

144 km


0 km


66 km


0 km


0 km


0 km

Délka sjezdovek

0 km

Počet lanových drah/lyžařských vleků

0/0

Délka splavných úseků řek

0 km


392

Hipotrasy

37 km

58

Závěr Z analýzy dostupných informací vyplývá, že hlavní aktivitou, kterou lze v rámci aktivního cestovního ruchu provozovat a jsou pro její realizaci vytvořeny nejlepší podmínky, bezesporu patří pěší turistika. Tu je možno realizovat ve všech národních parcích na území České republiky,

na značených turistických trasách,

o celkové délce 1387 km. V největším rozsahu ji lze provozovat v Krkonošském národním parku, kde je pro pěší turisty připraveno 700 km značených tras.

V pořadí druhou aktivitou, kterou je možno realizovat v rámci aktivního cestovního ruchu na územích všech národních parků, s největší infrastrukturou speciálně pro ni určených a značených tras, je cykloturistika. Cykloturistiku lze provozovat v národních parcích na cyklotrasách, o celkové délce téměř 695 km. Nejvíce značených cyklotras vedoucích mimo veřejné komunikace, o celkové délce 303 km, je pro cyklisty připraveno v Krkonošském národním parku.

Ostatní sledované aktivity není možno provozovat ve všech národních parcích, ale jsou povoleny či jsou pro ně vytvořeny podmínky vždy pouze ve dvou z národních parků.

Běžecké lyžování je možno realizovat pouze na území Národního parku Šumav a

Krkonošského národního parku, ve kterých je v zimních měsících

připravena síť tras o celkové délce 750 km. Nejvíce tras, s celkovou délkou 500 km, je připraveno pro lyžaře v Krkonošském národním parku.

Sjezdové lyžování je možno provozovat pouze v Národním parku Šumava, kde je instalováno asi pouhých 7 lyžařských vleků pro obsluhu sjezdových tratí o celkové délce 4 km, nebo Krkonošském národním parku. V Krkonošském národním parku jsou pro tuto aktivitu vytvořeny výjimečně příhodné

podmínky

a

zázemí.

Především

pro

potřeby

sjezdového

lyžování je na jeho území instalováno 22 lanových drah a 381 lyžařských vleků, které obsluhují navazující sjezdové dráhy o délce minimálně 116 km.

59

Horolezectví je možné nejlépe realizovat v Národním parku České Švýcarsko na 392 lezeckých terénech. Dalším parkem, kde je možno horolezectví provozovat, je Krkonošský národní park se 4 lezeckými objekty. V národních parcích lze realizovat horolezectví celkem na 396 horolezeckých objektech.

Vodní turistiku je možno provozovat v Krkonošském národním parku, na řekách Labi a Jizeře, na splavných úsecích o celkové délce 10 km. V Národním parku Šumava je možno splouvání řeky Vltavy a Otavy v délce 59 km. Celkem je v národních parcích 69 km splavných úseků řek.

Hipoturistiku je možné realizovat v obou nejmenších národních parcích na trasách o celkové délce 82 km. V Národním parku Podyjí na 45 km a v Národním parku České Švýcarsko na 37 kilometrech značených hipotras.

Ze zjištěných údajů o jednotlivých národních parcích je možné dále říci, že největší síť infrastruktury pro realizaci pěší turistiky, cykloturistiky, běžeckého a sjezdového lyžování se nachází v Krkonošském národní parku.

Pro realizaci zimní pěší turistiky po speciálně upravených trasách pro pěší a

vodní

turistiku,

poskytuje

nejlepší,

v národních

parcích

dostupnou

infrastrukturu, Národní park Šumava.

Největší délku hipotras má na svém území Národní park Podyjí.

A jednoznačně největší množství horolezeckých objektů určených k realizaci horolezectví poskytuje Národní park České Švýcarsko. Výše uvedené údaje můžeme vidět v tabulce 9.

Uvědomíme-li si, že primárním posláním národních parků, je ochrana přírodního dědictví. Pak s přihlédnutím ke zjištěným parametrům o infrastruktuře vytvořené pro jednotlivé pohybové aktivity, dle našeho názoru vyplývá, že národní parky poskytují již nyní značný potenciál pro realizaci aktivního

60

cestovního ruchu.

Při výběru vhodné aktivity, jsou národní parky atraktivní

destinací aktivního cestovního ruchu v České republice.

Tab. 9: Možnosti pohybových aktivit v národních parcích České republiky.

Krkonoše

Šumava

Podyjí

České

Značené pěší turistické trasy

700 km

467 km

76 km

144 km


0 km

65 km

0 km

0 km


303 km

246 km

80 km

66 km

200 km

50 km

0 km

0 km

300 km

200 km

0 km

0 km

500 km

250 km

0 km

0 km

Délka sjezdovek

161 km

4 km

0 km

0 km

Počet lanových drah/vleků

22 / 381

7/0

0/0

0/0

Délka splavných úseků

10 km

59 km

0 km

0 km


4

0

0

392

Hipotrasy

0 km

0 km

45 km

37 km

Trasy pro běžecké lyžování neupravované Trasy pro běžecké lyžování upravované Trasy pro běžecké lyžování celkem

61

Seznam použité literatury

Knižní publikace

[1] BÍBROVÁ, B. DRAHNÝ, R. Aktivní dovolená v Krkonoších. 1. vyd. Jilemnice : Gentiana, 2003. 40 s. ISBN: 80-86527-08-5. [2]

FRANK, T. et al. Horolezecká abeceda. 1. vyd. Praha : Epocha, 2007. 663 s.

ISBN 978-80-87027-35-6. [3] HAMPALA, M. Lyžařská střediska. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2004. 120 s. 80-251-0477-X. [4] HOLLÝ, K., HORNÁČEK, K. Hipoterapie: léčba pomocí koně. Ostrava : Montanex, 2005. 293 s. ISBN: 80-7225-190-2. [5] HOLLÝ, K. Jezdecká turistika. Ostrava: Montex, 2003. 109 s. ISBN: 807225-104-X. [6] JIŘIČKA, J. Dostupná Šumava 2007 : program pro osoby s nižší mobilitou. Vimperk : Správa NP a CHKO Šumava, 2007. 1 s. [7] KASA, J. Športová kinantropológia. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport, 2001. 112 s. ISBN 80-968252-8-3. [8] KORVAS, P. et al. Aktivní formy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 149 s. ISBN 978-80-2104361-9. [9] KORVAS, P. Pěší turistika. In KORVAS, P. et al. Aktivní formy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007.149 s.ISBN 978-80-2104361-9. [10] KORVAS, P. Zimní turistika. In KORVAS, P. et al. Aktivní formy cestovního ruchu. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 149 s.ISBN 978-80-2104361-9. [11] LAZÁREK, P. Průvodce Národním parkem Podyjí – Thayatal pěšky a na kole. Brno: K-public, 2007. 96 s. ISBN 978-80-902504-9-9. [12] LIENERTH, R. Horolezectví a Vysokohorská turistika. In KORVAS, P. et al. Aktivní formy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 149 s. ISBN 978-80-2104361-9. [13] NOVÁKOVÁ, S. Vodní turistika. In KORVAS, P. et al. Aktivní formy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 149 s. ISBN 97880-2104361-9.

62

[14] ONDRÁČEK, J. HŘEBÍČKOVÁ, S. Cykloturistika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 123 s. ISBN 978-80-210-4443-2. [15] Právo životního prostředí : právní stav ke dni 1. července 2008. Praha : C.H. Beck, 2008. 672 s. ISBN 978-80-7400-070-6. [16] SHOCart. Vodácký průvodce Česko. 1. vyd. Vizovice : SHOCart, 2005. ISBN 80-7224-500-7. [17]SCHEJBAL, C. Geografie cestovního ruchu. 1. vyd. Přerov : Vysoká škola logistiky, 2008. 140 s. ISBN 978-80-87179-01-7. [18] SOVOVÁ, E. 100+1 otázek a odpovědí o chůzi, nejen nordické. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 79 s. 978-80-247-2280-1. [19] Statistická ročenka České republiky. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad: Scientia, 2007. 783 s. ISBN 978-80-250-1515-5. [20] Vítejte v Národním parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Vimperk : Správa NP a CHKO Šumava, 2005. 1 s. [21] VLČEK, R. Sportování na území KRNAP. Krkonoše. Jizerské hory : měsíčník o přírodě a lidech, Prosinec 2008, č. 12. Str. 12 -13. [22] VYŠKOVSKÝ, J., et al. Turistika a sporty v přírodě. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 98 s. ISBN 80-210-1552-7.

Elektronické zdroje

[23] Autobusem po NP Šumava 2008. [online] . Správa NP a CHKO Šumava, c2008. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [24] Čertův důl – naučná stezka [online]. hory-krkonose.cz [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [25] Českým Švýcarskem na kole [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 200811-25]. Dostupné z: . [26] Ferratové cesty [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: .

63

[27] Hipostezky [online]. Správa NP České Švýcarsko, c 2005 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [28] Informační činnost [online]. Krajský úřad Libereckého kraje, c2008 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [29] Köglerova naučná stezka [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [30] KOUŘIL, M. Aute. [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [31] KOUŘIL, M. Veřejnou dopravou [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [32] LAZÁREK, P. Časté dotazy [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [33] LAZÁREK, P. Na koni [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: < http://www.nppodyji.cz/na-koni>. [34] LAZÁREK, P. Pěšky [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [35] Letní naučná turistická trasa Liška [online]. Krajský úřad Libereckého kraje, c2008 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [36] Lyžařské trasy. [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008 [cit.2009-03-20]. Dostupné z: . [37] Mapové projekty -Turistika [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [38] Na kole [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [39] Na vozíčku po šumavě [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: .

64

[40] Nařízení vlády č 164/1991 Sb. o zřízení NP Podyjí [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [41] National Parks in The Czech republic [online]. Ministerstvo životního prostředí České republiky. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: < http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPPDFCCL8G7/$FILE/OZCHPPresentation_National_Parks_in_the_Czech_Republic-20051101.ppt>. [42] Naučná stezka Černohorské rašeliniště [online]. Krajský úřad Libereckého kraje, c2008 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [43] Naučné stezky [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [44] Naučné stezky v NP. [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [45] Návštěvní řád Národního parku České Švýcarsko [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [46] Návštěvní řád Národního parku Šumava [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [47] Návštěvní řád NP Podyjí [online]. Správa Národního parku Podyjí, c2007 [cit. 2008-12-20]. Dostupné z: . [48] Nouzová nocoviště v Národním parku Šumava [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [49] Pískovcové lezení [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: <www.ceskesvycarsko.cz/form.php?id=33&eid=776>.

65

[50] Plán péče [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 200902-11]. Dostupné z: . [51] Průvodci divočinou [online]. Správa NP a CHKO Šumava, c2008. [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [52] RŮŽIČKA, M. Krkonoše - lyžařský běžecký ráj [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [53] Slovník pojmů [online] . Czech Tourism, c2003 [cit. 2008-10-11]. Dostupné z: < http://www.czechtourism.cz/?show=059006#5>. [54] Stručný průvodce naučnou stezkou Rýchory [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [55] Tajemné jeskyně [online]. České Švýcarsko, c 2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: <www.ceskesvycarsko.cz/form.php?id=35&eid=778>. [56] Turistické autobusy – Krkonoše [online]. ČSAD Semily a. s. [cit.2009-0211]. Dostupné z: . [57] Turistika a sport [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [58] Turistika v národním parku [online]. České Švýcarsko informační portál, 19.8.2007 [cit. 2008-11-25]. Dostupné z: . [59] Úplné znění návštěvního řádu [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: .

66

[60] Vleky a Sjezdovky - Lyžování na Šumavě [online]. Informační server Šumavanet.cz, c2007 [cit. 2008-11-20]. Dostupné z: . [61] Vyhláška č. 2/1995 [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [62] Základní informace [online]. Správa Krkonošského národního parku, c2009 [cit. 2009-02-11]. Dostupné z: . [63] Zvettlerová, J. Tiskové zprávy Správa NP a CHKO Šumava, 20.03.2009 . [cit. 2009-27-03]. Dostupné z: .

67

Seznam příloh

Příloha 1: Informace ze Správy Národního parku Podyjí Příloha 2: Informace ze Správy Národního parku České Švýcarsko

68

Příloha 1

Informace ze Správy Národního parku Podyjí Od: Jan Kos Jan Kos Komu: [email protected] Předmět: Re: Dotaz informace o NP Datum: 4.2. 2009, 08:02 Dobrý den, k vašim dotazům sděluji: 1. délka hipotras v oblasti NP Podyjí cca 45 km 2. v NP Podyjí nejsou dobré podmínky pro zimní sporty, proto není rozdíl v turistické síti cest mezi létem a zimou 3. Nordic Walking trasy na území NP existují ve východní části a shodují se vždy s turistickými trasami pro pěší. Na území ochranného pásma a v okolí vesnic (Hnanic a Havraníků) i mimi stávající pěší stezky. Vytýčila firma Znovín, a.s., více možná na jejich stránkách. Z hlediska zájmu veřejnosti zatím okrajová záležitost. 4. Na území NP možné provádět pouze pěší, cyklo- a hipoturistiku. Vše pouze na vyznačených trasách (zpravidla vyznačuje Klub českých turistů). Jan Kos Správa NP Podyjí Znojmo

Příloha 2

Informace ze Správy Národního parku České Švýcarsko Od: Tomáš Salov Komu: [email protected] Předmět: FW: [Fwd: Dotaz na některé údaje o NP] Datum: 13.2. 2009, 10:54 Dobrý den, k Vašim dotazům můžeme sdělit následující: > 1. Jaká délka Köglerovy naučné stezky vede přímo územím NP? Celková délka úseku Köglerovy naučné stezky vedoucí územím NP České Švýcarsko je 3 km. > 2. Jaká je aktuální celková délka cyklotras na území NP? V současné době se na území NP České Švýcarsko anchází 66,4 km cyklotras. > 3. Jaká je aktuální celková délka hipotras na území NP? Celková délka hipotras vyhrazených na území NP je 37 km. > 4. Lze provozovat běžecké lyžování na území NP? Běžecké lyžování na území NP provozovat lze. Zde se aplikuje lesní zákon, který umožňuje běžecké lyžování po lesních cestách. > 5. Lze provozovat paragliding či podobné sporty na území NP? Létání na padácích a závěsných kluzácích nad územím NP výslovně zakazuje § 16 písm. f) zák. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Případně se může aplikovat také písm. n) téhož paragrafu a zákona, který se dotýká motorového létání. > 6. Jaká je celková délka pěších turistických tras na území NP? Celková délka značených pěších turistických tras na území NP České Švýcarsko je 144 km. > 7. Existují na území NP udržované zimní stezky pro pěší? Vysloveně z důvodu umožnění pěší turistiky na území NP České Švýcarsko v zimním období se údržba cest neprovádí. Nicméně některé důležité cesty se prohrnují, aby byl umožněn jak přístup pro vozidla lesní správy, stráže přírody, ale v případě nutnosti také např. vozidla integrovaného záchranného systému. Tomáš Salov Tiskový mluvčí a veřejné vztahy ČR - Správa Národního parku České Švýcarsko

Resumé Tématem této diplomové práce jsou národní parky České republiky jako cíle aktivního cestovního ruchu.

Cílem této diplomové práce je zhodnocení

současných možností realizace aktivního cestovního ruchu v národních parcích ČR z hlediska vybraných pohybových aktivit. Výsledkem analýzy odborné literatury, dalších informačních zdrojů a následné syntézy takto získaných informací, je přehled aktuálních možností provozování vybraných pohybových aktivit v jednotlivých národních parcích České republiky. Práce je použitelná pro každého, koho zajímají realizační faktory jednotlivých pohybových aktivit realizovaných v rámci aktivního cestovního ruchu na území národních parků české republiky.

Resume The topic of this thesis are: „National parks as the target point of active travel movement“. The aim of the thesis is the appreciation of contemporary possibilities for the realization of active tourism in national parks in the Czech Republic in light of chosen motion activities. In the concrete the thesis is oriented to these motion activities: hiking, cycling, water tourism, mountain – climbing, winter hiking, skiing tourism and horse riding. The result of the analyses technical literature, of other informative sourses and resulting syntheses this way acquired information, is the summary of actual possibilities running individual motion activities on the territory of the national parks. The outcome forms also the summary of the availability of concrete national parks for running individual motion activities according to their realization presumptions for assigned activities. The thesis is applicable as an information source for everyone who is interested in current data possibilities of the realisation of motion activities on the territory of the national parks in the Czech Republic.

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě. Diplomová práce

Recommend Documents