MASARYKOVA UNIVERZITA. Historie Leteckého učiliště v Prostějově

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Historie Leteckého učiliště v Prostějově 1925 - 1959 Diplomová práce Brno 2012

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. František ČAPKA, CSc.

Autor práce:

Bc. Hana FRAJTOVÁ

Bibliografický záznam: FRAJTOVÁ, H.: Historie Leteckého učiliště v Prostějově 1925 – 1959. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2012, s. 85. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Anotace: Diplomová práce „Historie Leteckého učiliště v Prostějově 1925 – 1959“ popisuje historii Leteckého učiliště sídlícího v letech 1925 aţ 1959 v Prostějově. U zrodu tohoto učiliště stály letecké školy v Praze a Chebu budované v letech 1919 aţ 1920. Ačkoliv učiliště v Prostějově působilo pouze 34 let, zapsalo se významně do dějin letectví a vychovalo řadu kvalitních letců, kteří neváhali bránit naši republiku v dobách největšího ohroţení. Tato práce má být příspěvkem regionálních dějin města Prostějov a jeho okolí.

Annotation: The Diploma thesis “History of Aviation School in Prostějov 1925 – 1959” describes the history of Aviation School in 1925 – 1959 based in Prostejov. The Aviation schools in Prague and Cheb which were built in 1919 – 1920 were forerunners to the Aviation school in Prostejov. Although the trade school in Prostejov was present only for 34 years, it has made a massive significance to the aviation history and has brought up a line of very high quality aviators, who never hesitated to defend our country in the times of greatest threat. This thesis should be a contribution to the regional history in Prostejov and its neighbourhood.

Klíčová slova: Prostějov, letectví, letec, Letecké učiliště, Stichovice, Letecké školní pluky, Ministerstvo národní obrany, organizace, studium, velitelství, světové války.

Keywords: Prostejov, aviation, pilot, Aviation School, Stichovice, Aviation school regiment, Ministry of national defence, organisation, studies, commandery, world wars.

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

........................ V Prostějově dne 20. dubna 2012.

Bc. Hana Frajtová

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala panu doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za odborné vedení práce, vstřícný přístup, spolupráci, cenné připomínky a podněty. Chtěla bych také poděkovat panu Miloslavu Přikrylovi za konzultace, zpřístupnění a poskytnutí materiálů, ochotu a trpělivost.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................... 7 1. VZNIK ČS. LETECTVA PO I. SVĚTOVÉ VÁLCE ...................... 11 1.1 Letiště Cheb............................................................................................................................... 13 1.2 Zřízení vojenských leteckých škol v Chebu ............................................................. 14 1.3 Organizace a složení vojenských leteckých škol v Chebu od počátku roku 1921 .............................................................................................................................................. 16 1.4 Snahy o přemístění leteckého učiliště do vnitrozemí ....................................... 18

2. VZNIK VOJENSKÉHO LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ ...................................................................................... 20 2.1 Jednání o zřízení leteckého učiliště v Prostějově ................................................ 20 2.2 Přípravy na přestěhování leteckého učiliště do Prostějova ......................... 21 2.3 Zřízení detašovaného oddělení leteckého učiliště v Prostějově ................. 23 2.4 Definitivní přesun leteckého učiliště do Prostějova .......................................... 26

3. VOJENSKÉ LETECKÉ UČILIŠTĚ V LETECH 1929 - 1939 ...... 29 3.1 Reorganizace učiliště a výstavba nového letiště u obce Stichovice ......... 30 3.1.1 Reorganizace učiliště .................................................................................................. 30 3.1.2 Schéma nové organizace VLU po roce 1934 ..................................................... 32 3.1.3 Výstavba nového letiště u obce Stichovice ........................................................ 33 3.2 Příprava na obranu republiky ve 2. polovině 30. let – předmnichovská doba…………………………………………………………………………………………………………………33 3.2.1 „Na prahu rozhodujících událostí“ – vývoj v rámci ČSR ................................ 34 3.2.2 „Na prahu rozhodujících událostí“ – vývoj v rámci učiliště ......................... 35 3.3 Pomnichovská doba a zánik učiliště v roce 1939 ............................................... 37 3.4 Názvy leteckých škol a učilišť od doby jejich vzniku 10. ledna 1919 až po zánik 31. července 1939................................................................................................................ 40

4. PILOTI PROSTĚJOVSKÉHO LETECKÉHO UČILIŠTĚ VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE ................................................................................... 42 5. OBNOVENÍ ČINNOSTI LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ PO ROCE 1945 .......................................................... 46

5.1 Poválečná generace – k výstavbě čs. letectva po II. světové válce ............ 46 5.1.1 Možnosti a problémy .................................................................................................. 46 5.1.2 Výcvik personálu .......................................................................................................... 47 5.2 Situace na letištích učiliště po odchodu německých jednotek..................... 48 5.3 Nové zřízení Leteckého učiliště ..................................................................................... 50 5.3.1 Prozatímní organizace - zahájení přeškolovacích kurzů ............................ 50 5.3.2 Nová organizace – zahájení pilotních kurzů ..................................................... 53 5.4 Poúnorová doba a prostějovské učiliště .................................................................. 55 5.4.1 Únor 1948 a čs. letectvo ............................................................................................ 55 5.4.2 Únor 1948 a Letecké učiliště ................................................................................... 57

6. LETECKÉ UČILIŠTĚ V LETECH 1950 - 1959 ............................. 59 6.1 Organizační rozmach Leteckého učiliště na počátku 50. let ....................... 59 6.1.1 Zrušení Letecké vojenské akademie .................................................................... 60 6.1.2 Povyšování výkonných letců – absolventů škol .............................................. 61 6.1.3 Ženská otázka ................................................................................................................. 62 6.2 Postupné omezování leteckých školních pluků.................................................... 64 6.2.1 Průběh studia ................................................................................................................. 64 6.3 Přesun učiliště na Slovensko .......................................................................................... 65

ZÁVĚR ....................................................................................................... 68 RESUMÉ .................................................................................................... 70 SUMMARY................................................................................................ 71 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .............................................. 72 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ..................................................... 74 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................... 75 PŘÍLOHY .................................................................................................. 77

ÚVOD Vznik československého letectva sahá do období první světové války – tedy do časů, kdy ještě neexistovalo Československo. Armáda je ozbrojená moc státu, kterou si stát organizuje na ochranu před vnějším i vnitřním nepřítelem. Zásada tedy je nejdříve vybudovat stát a potom armádu. Náš stát však v tomto zavedeném pravidle tvořil výjimku – nejprve jsme měli armádu a aţ poté stát. Tato armáda náš stát nejen vybojovala, ale pomáhala jej i konstituovat. Naše legie vytvořené v Rusku, Francii a Itálii zahrnovaly všechny druhy vojsk a sluţeb…aţ na letectvo, tehdy nejmodernější zbraň. Úsilí o jeho zřízení započalo ve Francii, kde působil jeden z nejvýznamnějších organizátorů čs. odboje Dr. Milan Rastislav Štefánik, sám pilot. Podařilo se mu získat jedenáct zájemců o letecký výcvik, poţadavkům však vyhovělo pouze osm. Snahou M. R. Štefánika bylo soustředit tyto letce do jedné jednotky, to se mu ale nepodařilo. Vycvičení čeští letci byli umístěni do různých francouzských letek, ve kterých slouţili a bojovali aţ do konce války. K těmto letcům patřil pozdější gen. Vilém Stanovský – po válce se stal velitelem čs. letců ve Francii, kteří se zde přeškolovali na francouzské letouny.1 Vlastní čs. leteckou jednotku se podařilo utvořit jen v Rusku. Situace v Itálii byla stejná jako ve Francii. Všichni tito piloti – bývalí příslušníci rakousko-uherského letectva, byli největším přínosem pro tvořící se čs. letectvo. Z těchto českých, moravských pluků a praporů rakouské armády, zeměbrany a domobrany se vytvořil tzv. Letecký sbor. Všichni zkušení vojáci dali své znalosti a schopnosti do sluţeb nového státu, přispěli k budování letectva a leteckého školství. Letecké školství – „ţádný učený z nebe nespadl“. Letectvo jako důleţitý vojenský faktor vyţadovalo, aby mu byla věnována náleţitá pozornost. Volný vzdušný prostor lákal mladé lidi vyzkoušet něco nového. Spojení těchto dvou faktorů vedlo MNO ke zřízení výcvikového střediska – Leteckého učiliště. Téma diplomové práce zní „Historie Leteckého učiliště v Prostějově 1925 – 1959“. Práce tak pojednává o historii Leteckého učiliště v Prostějově v uvedených letech a měla by být doplněním regionálních dějin města Prostějov a jeho okolí.

1

Po válce Francie nově vzniklé ČSR věnovala 115 letounů různých typů (cvičné, průzkumné, bombardovací a stíhací).

7

Cílem práce bylo sesbírat všechny dostupné materiály – prameny a literaturu a zpracovat jednu z etap vzniku čs. letectva v rámci Leteckého učiliště v Prostějově, které mělo značný vliv na přípravu vojenských letců. Nelze opomíjet fakt, ţe Prostějovem prošlo nemalé mnoţství pilotů, kteří za války bojovali ve sluţbách RAF, často jsou to opravdu zvučná jména, a kterým dal výcvik v Prostějově velmi kvalitní základ. Samotný text práce je členěn do šesti kapitol. V první kapitole se zaobírám vznikem čs. letectva po první světové válce, zřízením prvních leteckých škol a kurzů v Praze a Chebu, které se utvářely v letech 1919–1920. Zatímco škola v Praze měla statut „prozatímní“, chebská škola byla zřízena jiţ jako samostatný útvar, který měl zabezpečit dostatečné mnoţství leteckého personálu. V této kapitole je dále uvedeno, z jakých důvodů bylo vybráno město Cheb, v jakém stavu se nacházelo jeho letiště, podrobný popis budování leteckých škol a jejich organizace. Zásadním problémem chebského letiště byla blízkost státních hranic s Německem, jiţ od počátku působení leteckých škol v Chebu se vědělo, ţe jejich umístění je zde pouze přechodné. Poslední podkapitola této části se proto věnuje snahám o přemístění školy do vnitrozemí. Druhá kapitola pojednává o vzniku Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Popisuji zde jednání o jeho zřízení, přípravy na přemístění, počáteční působení detašovaného oddělení a nakonec jeho definitivní přesun. První jednotky se začaly stěhovat z Chebu do Prostějova v září 1925, nejdůleţitější část učiliště – velitelství – přijela v roce 1927, jako poslední dorazila do Prostějova Pilotní škola stíhací v roce 1934. Stěţejní pasáţí diplomové práce jsou následující kapitoly. Zde je detailněji rozebrána situace a činnost v učilišti. První polovina třicátých let byla nesena v duchu rozkvětu učiliště. Byla provedena reorganizace učiliště podle nového schématu a vzhledem ke zvyšujícímu se počtu zájemců o letectví postaveno nové letiště u obce Stichovice nedaleko Prostějova. Druhá polovina třicátých let se stala pro učiliště a celou ČSR dobou rozhodujících událostí. Hrozící válečný konflikt způsobil v učilišti kvantitativní nárůst výcviku. Rok 1938 přinesl mobilizaci, která s sebou nesla odhodlání letců z učiliště bránit svoji vlast. Konec těmto náladám učinila mnichovská dohoda a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, kdy bylo prostějovské učiliště uzavřeno. Tímto krokem skončila jeho prvorepubliková éra, a proto jsem poslední podkapitolu věnovala názvům leteckých škol a učilišť od roku 1919 do roku 1939. Kapitola čtyři se věnuje pilotům prostějovského leteckého učiliště ve druhé světové válce. Jak jiţ bylo uvedeno, spousta letců, kteří prošli výcvikem v leteckém 8

učilišti, působila za války v RAF. Z mnoha význačných jmen jsem zvolila tři, aby však nebyla opomíjena zásluha dalších, méně známých letců, doplnila jsem tuto kapitolu o tři tabulky, ve kterých jsou uvedena jména absolventů Leteckého učiliště ve spojitosti s třemi podrobněji popsanými osobnostmi, vţdy s označením letců, kteří bojovali ve Velké Británii v RAF. Předposlední kapitola se zabývá obnovením činnosti Leteckého učiliště v Prostějově po roce 1945. K nastínění poválečné situace je důleţitá první podkapitola věnující se výstavbě letectva po druhé světové válce, jaké byly moţnosti a problémy, jaké měly být hlavní zásady ve výcviku personálu. Pro zahájení chodu učiliště musela být nejprve opravena letiště, která byla po odchodu německých jednotek ve špatném stavu. S obnovou učiliště se začalo ihned po skončení války. Docházelo k postupné reorganizaci, ke změnám názvů škol a kurzů. Do dění v učilišti zasáhl komunistický převrat v únoru 1948, v práci je podrobněji rozepsán dopad na dění v Československu a v učilišti, kdy byly prováděny čistky v řadách leteckého personálu. Poslední kapitola nese název Letecké učiliště v letech 1950–1959. Počátek padesátých let znamenal pro učiliště organizační rozmach, vlastnilo šest letišť od východních Čech po střední Slovensko, do roku 1953 vycvičilo velké mnoţství letců s obrovským nárůstem hodin strávených v leteckém výcviku, docházelo k povyšování letců, a dokonce se v aktivním letectvu objevily ţeny. Vycvičení potřebného počtu personálu v roce 1953 vedlo k postupné redukci Leteckých školních pluků sídlících na letištích učiliště. Diplomová práce končí rokem 1959, kdy byla historie Leteckého učiliště v Prostějově završena jeho přesunem na Slovensko. Co se týče pouţité literatury, ta trpí v současné době značnou roztříštěností. Bohuţel neexistuje ţádná souhrnná publikace, která by se podrobněji zabývala Leteckým učilištěm v Prostějově. K jedné z ucelenějších patří kniha Mgr. Jany Slezáčkové, kterou vydalo prostějovské muzeum pod názvem Historie prostějovského letiště, avšak tato kniha značně vychází z rukopisu Letecké učiliště 1920 – 1973 od Dr. Pavla Minaříka, CSc., pracovníka Vojenského ústředního archivu v Praze, se kterým jsem měla také moţnost se setkat a vyuţít jeho materiálu. Základem mé práce se proto stalo studium archivních materiálů uloţených ve Vojenském ústředním archivu v Praze a Státním okresním archivu v Prostějově. V prvním jmenovaném jsem čerpala z fondu Vojenské školy, konkrétně jsem měla zapůjčené tři prvorepublikové kroniky psané v letech 1920–1939. Součástí kaţdé kroniky byl bohatý přílohový materiál obsahující fotografie, plány, plakáty apod. Velice špatná byla situace týkající se období po druhé 9

světové válce. Kronika mapující vývoj a dění v letech 1945–1959 sice existuje, ale nachází se na Slovensku. V době dělení republiky na Česko a Slovensko v roce 1993 byl veškerý archivní materiál rozdělen podle toho, kde daný útvar působil déle, a to buď na českém, nebo slovenském území. Prvorepublikové materiály proto připadly Praze, ostatní jsou uloţeny ve Vojenském správním archivu v Trnavě, jejich studium však není povoleno. V praţském archivu se nachází z let 1945–1959 pouze rozkazy, které jsou však tajné a dají se studovat pouze na povolení ředitele. Značnou pozornost věnovalo učilišti Ministerstvo národní obrany, které svými rozkazy zasahovalo do jeho dění. Zaţádala jsem si tedy o zapůjčení kartonů MNO, konkrétně léta 1945 aţ 1948. Zde jsem opět narazila na problém, povodeň v Praze v roce 2002 zaplavila sídlo VÚA, zničena byla zejména část poválečných dokumentů, takţe z poţadovaného mnoţství kartonů jsem obdrţela pouze roky 1945 a 1947, které prošly vysušováním a restaurací, bohuţel ani tak nebyly některé stránky čitelné. V druhém jmenovaném archivu se nachází osobní fond s názvem Miloslav Přikryl. Obsahuje nepřeberné mnoţství materiálů týkajících se Leteckého učiliště zápisníky letů, alba fotografií pilotů a pilotek, vojenských letadel, havárií vojenských letadel, leteckého učiliště, fotografie pilotů RAF, německých letadel, letiště v Chebu atd., pozůstalosti pilotů, zpracované materiály a témata k leteckému vojenskému výcviku, časopisy a knihy týkající se letectví. Pan Miloslav Přikryl – bývalý letec a učitel létání je ten, kdo mě k vypracování tohoto tématu přivedl. Sám se jím zabýval více jak čtyřicet let, byl a stále je to jeho velký koníček a je opravdu s podivem, ţe nikdy nevydal ţádnou knihu. Jím zpřístupněné materiály mi podaly detailní přehled o celém učilišti, vše, co chybělo v Praze, bylo moţné najít u něj. Díky jeho opisům kronik, zápisníků letů, rozkazů, tabulek, článků z časopisů i novin a dalších, jsem dokázala vytvořit práci, která v dějinách Prostějova chybí. Osobní fond Miloslav Přikryl není zpracován ani zinventarizován, a proto jsou jeho citace neúplné. Na závěr bych uvedla knihu Miroslava Irry Československé vojenské letectvo 1945 – 1950: Organizační vývoj a personální výstavba, která mi pomohla orientovat se ve vývoji letectva po druhé světové válce.

10

1. VZNIK ČS. LETECTVA PO I. SVĚTOVÉ VÁLCE Výchozí moţnosti v této oblasti komplikovalo velice skromné dědictví po habsburské monarchii, která záměrně rozmisťovala letecké útvary a letecký průmysl mimo území zemí Koruny české. Jedinou leteckou jednotkou na našem území byla 16. záloţní letecká setnina v Chebu. V Plané u Mariánských Lázní bylo jen několik málo skladů s druhořadým materiálem určeným k opravě a nejčastěji k vyřazení.2 Zrození nového československého vojenského letectva je neodmyslitelně spjato s koncem rakousko-uherského letectva, ze kterého většina našich vojenských letců, důstojníků a rotmistrů vzešla. Přesný počet vyškolených českých a slovenských pilotů za Rakousko–Uherska není moţné zjistit. Podle různých zdrojů bylo do konce první světové války v rakouském letectví uděleno 108 diplomů polního pilota letce a 27 diplomů polního pozorovatele letce příslušníkům české národnosti. 3 Bylo to z toho důvodu, ţe Češi v rámci monarchie nikdy nepatřili ke spolehlivým a loajálním kádrům c. a k. armády. Velitelské funkce a účinnější zbraně jim byly svěřovány jen výjimečně.4 Nemůţe být tedy pochyb o tom, ţe velitelství „Čs. leteckého sboru“5 mělo od samého počátku mnoţství starostí s tím, jak určovat posádky pro různé letové úkony. S přibývajícími leteckými haváriemi vyvstala otázka na posuzování kvality pilotů. Bylo nutné uvaţovat o zajištění kondičních a přezkoušecích letů pilotů, kteří měli jen velmi malý počet nalétaných hodin, a to zejména těch, kteří ukončili výcvik v posledních měsících války a také těch, kteří nelétali delší dobu. Potřeba vzniku alespoň „prozatímní“ školy byla naléhavá. Dne 10. ledna 1919 byla zřízena, vzhledem k velkému nedostatku letadel6, „teoretická část“ Pilotní školy v Praze. Tato teoretická

2

Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939), III. díl. Praha 1987, s. 95. Srovnej např.: JOHN, M.: Letecký historik: Vznik čs. letectva v r. 1918 – 20. Cheb 1991, s. 2. Patrně byl počet vyškolených čs. letců vyšší. Podle materiálů „Die Österreichischen Flugzeugführer“ bylo Rakouským aeroklubem v letech 1910 – 1919 vydáno celkem 2691 diplomů, z tohoto počtu pro československé piloty 285. Pravdivost tohoto čísla je však další domněnkou. Sestavování seznamu vycházelo z ryze českých jmen, avšak Češi to být nemuseli. Srovnej: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, STANOVSKÝ, V.: Co utkvělo v paměti…Půl století staré vzpomínky jednoho z prvních našich letců, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 4 JOHN, M.: c. d., s. 2. 5 První čs. letecká jednotka, která vznikla těsně po 28. říjnu 1918 v bývalých Josefských kasárnách na Náměstí republiky v Praze. 6 Letecký materiál na čs. území byl minimální. Jeho největší část byla získána zabráním letiště v Chebu a leteckého skladu v Plané. Nevelkou část tvořily stoje získané přeletem našich pilotů z jiných zemí bývalé monarchie. 3

11

výuka začala dne 16. ledna 1919 v Pilotní škole v Praze na Letné.7 Učitelský sbor tvořili aktivní i záloţní důstojníci – letci, kteří měli za úkol doplnit vědomosti ţáků pro potřeby polní letecké sluţby. Praktická část Pilotní školy na Letné byla zahájena dne 14. května 1919.8 Do výcviku byla zařazena řada ţáků letecké školy, dále všichni aktivní důstojníci – letci praţské posádky, ale také civilní osoby. Jako pomocní učitelé řídili výcvik i někteří váleční piloti. Výcvik byl však zdlouhavý – jednak pro nedostatek letadel, ale především pro nevyhovující organizaci. Docházelo zde ke střetu pilotů s válečnými zkušenostmi a civilistů, kteří neměli nalétané ţádné hodiny nebo minimální počet hodin s teprve vznikajícími představami o metodice výcviku.9 Praxe byla tedy taková, ţe se činnost školy omezovala ve většině na přeškolení a doškolení jiţ zkušených pilotů, coţ nebylo dostačující vzhledem k potřebě pilotů podle plánů Ministerstva národní obrany (dále jen MNO) na další roky. Musela tedy nutně vzniknout letecká škola jako samostatný útvar.10 Po událostech na Těšínsku a na Slovensku v roce 191911 byla vojenská správa postavena před úkol neotálet se zahájením soustavného leteckého výcviku v potřebném rozsahu v jednom středisku. Letiště Praha bylo v té době ve výstavbě, problematické zde bylo i ubytování: „Ubikace absolutně nevyhovují k jakémukoliv obývání, ať jiţ ze stanoviska čistě lidského nebo lékařského. Barák je napěchován nováčky a instruktory. Na třech lůţkách spí pět vojínů…nelze spát, není odpočinek. Znečištěný vzduch, není ventilace, kamna špatně topí, kouří, okna netěsní, myši, štěnice, blechy… Čistotu neb hygienu v tomto stavu udrţovati je vůbec nemyslitelno.“12 Jediné zachované letiště po rakouském letectvu na čs. území bylo v Chebu. Nacházela se zde i provozuschopná letadla. Celkově bylo letiště poměrně dobře 7

Srovnej: RAJLICH, J., SEHNAL, J.: Vzduch je naše moře. Československé letectví 1918 – 1939. Praha 1993, s. 20. 8 Tamtéţ, s. 20. 9 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. 10 Tamtéţ. 11 Události souvisely s procesem konstituování nového čs. státu. Připojení Slovenska probíhalo v obtíţných podmínkách. I po podepsání „Martinské deklarace“ dne 30. října 1918 (prohlášení nezávislosti slovenského národa a jeho vůle začlenit se do čs. státu) bylo Slovensko stále v rukou maďarské správy a obsazeno maďarským vojskem. Maďarsko trvalo na nedělitelnosti území bývalých Uher. Bylo nutné zasáhnout vojensky – do konce února 1919 byly maďarské jednotky zatlačeny a Slovensko se stalo součástí čs. státu. Velmi sloţitý byl spor s Polskem o Těšínsko. Česká strana zdůrazňovala, ţe Těšínsko bylo po staletí součástí zemí Koruny české. Poláci zase vyuţívali situace, ţe obyvatelstvo sporného území bylo převáţně polské národnosti. Na počátku roku 1919 hrozil vojenský konflikt. Spor byl vyřešen roku 1920 rozhodnutím Dohody, jímţ bylo území Těšínska rozděleno mezi oba státy. Srovnej např.: VACULÍK, J., ČAPKA, F.: Nástin českých dějin 20. století. Brno 2002, s. 33. 12 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno.

12

vybaveno. Mělo plochu 1000 x 1000 metrů, na níţ se nalézalo osm menších ocelových hangárů, jeden velký dílenský ze ţelezobetonu a dvě ubytovací budovy, pod zemí se nacházely benzinové cisterny. 13 Díky této vybavenosti zde bylo moţno zřídit větší výcvikové středisko. Váţnou nevýhodou však byla poloha – blízkost německých hranic. Protoţe se ale nemohlo se zahájením výcviku otálet, nezbývalo nic jiného neţ umístit výcvikové středisko na chebské letiště.14

1.1 LETIŠTĚ CHEB Počátky spojení města Chebu s leteckou činností se datují rokem 1915, kdy město, nesoucí tehdy jméno Eger, navštívila dislokační komise Zemského velitelství K. u. K. armády v Praze, která měla za úkol vyhledat a doporučit nová vhodná místa pro výstavbu letišť. Probíhala první světová válka a v ní letectvo, jako nová a perspektivní zbraň, hrálo stále důleţitější roli. Letecká činnost se postupně specializovala a vznikaly samostatné jednotky stíhací, bombardovací a průzkumné. S tím samozřejmě rostly nároky na další leteckou výrobu, modernizaci a specializaci letadel a spolu s tím bylo třeba zakládat nová letiště a školit létající personál.15 Rakousko-uherské jednotky pod označením K. u. K. Luftflotte sice nepatřily mezi válčícími stranami ke špičce, ale tím spíš nutně potřebovaly podporu a posílení. V zemích Koruny české nebylo v té době k dispozici ţádné letiště zejména proto, ţe trvala stále malá loajalita Čechů k vládnoucí monarchii, která se projevovala jak přebíháním českých vojáků na druhou stranu fronty a následným vytvářením jednotek Legií, tak i dezercemi a celkovým odporem k válce. Je proto pochopitelné, ţe mladou a perspektivní zbraň si stát chránil a velmi dobře zvaţoval její dislokaci.16 V tehdejším městě Eger a jeho okolí byla situace zcela opačná. Zdejší německé obyvatelstvo bylo zcela loajální vůči vídeňské vládě. Nevládly zde ţádné protirakouské nálady a obyvatelstvo válku podporovalo. Zřejmě i všechny tyto skutečnosti přiměly dislokační komisi k tomu, aby jako vhodné město pro zaloţení nového letiště vybrala právě Cheb.17 13

Srovnej: RAJLICH, J., SEHNAL, J.: c. d., s. 20. SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, STANOVSKÝ, V.: Co utkvělo v paměti…Půl století staré vzpomínky jednoho z prvních našich letců, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 15 MATĚJÍČEK, L.: Chebská křídla: Příběh historicky prvního letiště v českých zemích a nacistické letecké továrny. Cheb 2006, s. 7. 16 Tamtéţ, s. 7. 17 Srovnej: tamtéţ, s. 7- 8. 14

13

S koncem války zaţíval Cheb hektické období, kdyţ městem křiţovaly transporty vojáků i civilistů, kteří se snaţili po rozpadu jednotlivých front dostat zpět do svých domovů. Blíţila se zima a byl nedostatek prakticky všeho. Chyběly zásoby otopu pro obyvatelstvo, byl nedostatek potravin, přetíţená doprava způsobovala zásobovací potíţe a prudce rostl počet lidí, kteří uvízli v Chebu ve snaze o návrat do svého domova. Městská rada v Chebu prakticky denně řešila problémy pro přeţití tisíců lidí. Zkomplikovala se i politická situace. Chebsko bylo začleněno do nově vzniklé Československé republiky a tato skutečnost se nelíbila převáţně německy mluvícímu obyvatelstvu a hlavně jejich nacionalisticky laděným politikům. Svoji budoucnost neviděli v Československu, ale současně nechtěli ani spojení s Německem, které jako poraţený stát se zmítalo v ještě větším chaosu. Usilovali proto o připojení k Rakousku. Tato snaha vyústila ve vyhlášení samostatné provincie „Deutschböhmen“ (Německé Čechy).18 Dne 16. prosince 1918 byl Cheb definitivně obsazen československou armádou a postupně začala být zaváděna československá státní správa. Obsazení provedly jednotky 35. pěšího pluku z Plzně, které nejdříve obsadily Karlovy Vary a následně na to Cheb. Samosprávná provincie Deutschböhmen tak zanikla a tento stav byl následně potvrzen i mezinárodní smlouvou.19 Nadcházející rok 1919 znamenal pro Cheb a jeho letiště nejen dobu rozporuplných rozhodnutí, ale i počátek cesty k budoucí slávě.

1.2 ZŘÍZENÍ VOJENSKÝCH LETECKÝCH ŠKOL V CHEBU Jak uţ bylo uvedeno výše, chebské letiště bylo jediné, na kterém mohl být zahájen okamţitý provoz. Dne 17. března 1919 bylo zřízeno výnosem MNO vedení samostatného oddílu „Plzeň“, kterému bylo nařízeno, aby veškerý personál a materiál 18

MATĚJÍČEK, L.: c. d., s. 20 – 21. Česká veřejnost předpokládala, ţe součástí svobodného čs. státu budou české země v jejich historických hranicích a k nim se připojí severní oblasti Uherského království osídlené obyvatelstvem slovenské národnosti. Prvním problémem při prosazování této představy byla skutečnost, ţe něm. obyvatelstvo ţijící převáţně v pohraničí č. zemí zcela odmítlo nově vzniklý stát. Jeho političtí představitelé se jednak účastnili jednání při vzniku Národní rady pro něm. Rakousko, jednak organizovali vznik separátních regionů v pohraničních oblastech, které prohlásili za součást Rakouska (celkem čtyři) - blíţe např.: VACULÍK, J., ČAPKA, F.: c. d., s. 32. 19 MATĚJÍČEK, L.: c. d., s. 31. Z německé strany šlo od počátku o zoufalý pokus, který nemohl mít naději na úspěch. Znemoţňovaly to překáţky politické, geopolitické a zejména ekonomické. Pohraničí čes. Zemí tvořilo s vnitrozemím organický celek, který nebylo vhodné bez váţných hospodářských, zásobovacích či komunikačních důvodů narušit. Kromě toho neexistovaly ani příznivé mezinárodněpolitické podmínky. Čechoslováci byli spojeneckým národem a bylo by absurdní, aby Dohoda připustila ústupky ve prospěch poraţeného Německa či Rakouska, navíc na úkor svého spojence – srovnej: VACULÍK, J., ČAPKA, F.: c. d., s. 32 – 33.

14

byl převezen na letiště Cheb. Úkolem tohoto oddílu byla ochrana kasáren a hangárů na letišti. Dne 23. září byly provedeny podstatné změny v organizaci velitelství československé aviatiky (= letectví) a dne 4. října 1919 byl zřízen útvar „Letecké školy“, jemuţ podléhaly všechny letecké školy na území ČSR.20 Na konci roku 1919 začaly přicházet skupiny pilotů a ţáků a postupně vznikaly kurzy pro všechny druhy leteckého personálu. Byly to zejména kurzy letců pozorovatelů všech stupňů a také kurzy leteckých mechaniků. Do elementárního, základního výcviku byli vybíráni zkušení letci – pozorovatelé a intenzivně se provádělo přeškolování válečných pilotů na různé typy letadel. Postupně přibyly školy pokračovací – dvousedadlová (pozorovací a bombardovací letouny) a jednosedadlová (stíhací), později vznikly kurzy pro pozorovatele, střelce, radisty, pozemní specialisty apod. 21 V červenci 1920 došlo ke sloučení všech dosavadních škol a kurzů a bylo vytvořeno „Velitelství československých leteckých škol“. Součástí základny byla i meteorologická sluţba, posádková nemocnice, záchranná sluţba a radiostanice. V plném rozsahu začala škola fungovat od konce roku 1920 pod názvem „Čs. ústřední škola pro vzduchoplavectvo“22 Dne 1. září 1920 došlo k celkové reorganizaci československého letectva. Nová čs. armáda byla organizována podle francouzského vzoru, ve výcviku nových letců byly uplatňovány francouzské metody.23 Ačkoliv byl výcvik od počátku provázen ztíţenými podmínkami a četnými haváriemi, pozvolna se chebské letiště a letecké školy díky své vybavenosti24, účelnému uspořádání a pěknému celkovému dojmu staly chloubou československého letectví. 20

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. Srovnej: RAJLICH, J., SEHNAL, J.: c. d., s. 20. 22 Toto pojmenování nemělo dlouhého trvání, v následujících letech bylo změněno ještě několikrát. Srovnej např.: URBÁŠEK, P.: Vojenské letecké učiliště v Prostějově mezi dvěma světovými válkami. In: Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, č. 266/1991, s. 15. 23 Francouzský vliv byl pociťován od prvních chvil našeho osvobození. Jak uţ bylo řečeno, většina našich letců vzešla z rakouského letectva (i letci, kteří se vrátili z Itálie a Ruska). Jen malá část našich letců přešla za války na stranu spojenců. Z Francie se vrátilo pouze 7 letců, kteří však v rakouském letectvu nikdy neslouţili, měli tedy francouzský výcvik a zkušenosti ze západní fronty. Pět z nich pokračovalo v letecké sluţbě v ČSR a pod jejich vedením probíhal výcvik jiţ zkušenějších pilotů. Jmenovitě např. kpt. Charvát Augustin, kpt. Stanovský Vilém, kpt. Kahovec Václav. Francouzský vliv v leteckém školství se výrazně projevil v srpnu 1920, kdy se velitelem leteckých škol v Chebu stal major francouzského letectva Jean Personne. Jeho zástupcem se stal major ruských legií Koudelka, kterého však záhy vystřídal kpt. Stanovský. Srovnej: VÚA Praha, fond Vojenské školy, letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13 – Kronika LU 1920 – 1930, s. 2 – 3. 24 Koncem roku 1919 měla škola 9 letadel (2 typy), v roce 1921 jich bylo jiţ 116 (9 typů). Od bojových jednotek přicházely do učiliště starší stroje na doţití a zpestření výcviku – zpráva 13. oddělení MNO (samostatný referát řídící budování a činnost letectva) prezidiu MNO: „…ţe se tyto staré aparáty opravují 21

15

1.3 ORGANIZACE A SLOŽENÍ VOJENSKÝCH LETECKÝCH ŠKOL V CHEBU OD POČÁTKU ROKU 1921 Schéma:25 VELITELSTVÍ

Personální a výcvik. agenda

Technická agenda Školní útvary – pilotní školy

Pilotní škola - základní

Pilotní škola - pokračovací

Pilotní škola - stíhací

Škola let. pozorovatelů a kurzy specialistů

Pozorovatelská škola

Kurz let. zbrojířů

Škola let. mechaniků

Kurz radiomechaniků

Kurz meteorologů

Kurz. let. fotografů

Tato organizace se stala uceleným solidním základem pro výcvik pilotů, leteckých pozorovatelů a leteckých specialistů. V roce 1921 byly všechny školy a kurzy v plném chodu. Současně s výcvikem letců byly pořádány informační stáţe, ve kterých znovu na stroje letu schopné z důvodu, ţe následkem odmítnutí nové objednávky, která byl učiněna ve Francii, není kryt předepsaný počet letadel pro školy, takţe všechna stará letadla se opravují, aby výcvik pilotů nebyl přerušen.“ Proto se letadla, soustředěná na letišti v Chebu, vyznačovala velkou rozmanitostí typů. Jejich stáří a opotřebovanost kladly poţadavky na technický personál. V roce 1920 bylo zakoupeno 25 školních letadel typu Aero. VÚA, fond Vojenské školy, letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13 – Kronika LU 1920 – 1930, s. 2 – 3. 25 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, STANOVSKÝ, V.: Co utkvělo v paměti…Půl století staré vzpomínky jednoho z prvních našich letců, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno.

16

byli vyšší velitelé armády seznamováni se spoluprací letectva s dělostřelectvem a pěchotou, tak jak byla prováděna ke konci války na západní frontě.26 Výcvik nových letců byl tedy zajištěn, avšak objevil se další problém. MNO konstatovalo, ţe zejména pro leteckou sluţbu se jeví velký nedostatek důstojníků – výcvik a kurzy byly sice zajištěny, ale dlouholetou praxi a zkušenosti nahradit nemohly. Staří, zkušení a zapracovaní důstojníci odcházeli většinou mimo aktivní sluţbu a to zejména z důvodů existenčních, které byly v civilním ţivotě lákavější. Značná část mladých důstojníků nebyla schopna ihned po výcviku aktivní sluţby, protoţe postrádala praktické zkušenosti. Řešením byl návrh na zlepšení hmotného postavení letců za účelem zvýšení zájmu o povolání letce – pilota a pozorovatele oproti příslušníkům jiných zbraní. Vysvětlení bylo nasnadě: „Letecká sluţba klade na soustavu tělesnou, nervovou i duševní nejvyšší poţadavky. Letec je stále v nebezpečí ţivota, počínaje startem a konče přistáním, stále odkázán na dobře fungující materiál a pevnost letadla. Letec je jediným v celé armádě, jeţ koná téměř stejnou sluţbu jako ve válce. Jest samozřejmé, ţe při nedostatku opatření letce a honorování této nebezpečné sluţby nemůţe míti čs. armáda dobrých pilotů a pozorovatelů.“27 V roce 1922 se major Personne vrátil do Francie a velitelství leteckých škol, které byly zatím přejmenovány na letecká učiliště28, přešlo na čs. důstojníky. V čele stanul rytíř řádu „Čestné legie“, bývalý příslušník jednotek ve Francii, škpt. Vilém Stanovský. 29 Tímto krokem zároveň došlo k uklidnění situace, která se v armádě projevovala od roku 1920 a měla čistě politický charakter. Naráţeli na sebe francouzská 26

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, STANOVSKÝ, V.: Co utkvělo v paměti…Půl století staré vzpomínky jednoho z prvních našich letců, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 27 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, zprávy MNO, nezpracováno, nestránkováno. 28 V roce 1922 dochází k úpravě názvu školy na „Čs. učiliště pro vzduchoplavectvo“, o rok později na „Učiliště pro letectvo“ - srovnej např.: MINAŘÍK, P.: Letecké učiliště 1920 aţ 1973. (rukopis), nestránkováno. 29 Vilém Stanovský se narodil 27. 3. 1896 v Moravské Ostravě. Krátce před vypuknutím 1. světové války přijel za prací do Francie. V srpnu 1914 se přihlásil do francouzské cizinecké legie a stal se příslušníkem legendární roty „Nazdar“. Od roku 1917 slouţil ve francouzském letectvu, účastnil se leteckých bojů ve Francii a v Belgii. Roku 1919 byl jmenován velitelem čs. leteckého oddílu v Istres, poté velitelem pilotní školy a letiště v Praze. V roce 1922 se stal velitelem školy v Chebu. Do okupace r. 1939 se věnovat výuce letců. Pro svoji protifašistickou odbojovou činnost v „Obraně národa“ ho v prosinci 1939 zatklo gestapo, načeţ byl vězněn v Praze a Brně. Následně byl převezen do koncentračního tábora v Dachau. Zde ho koncem dubna 1945 osvobodila americká armáda. V květnu 1945 byl ustanoven předsedou přípravné komise pro přijímání důstojníků a rotmistrů letectva. V říjnu téhoţ roku jej prezident republiky jmenoval brigádním generálem. V lednu 1946 začal vykonávat funkci velitele letectva u velitelství 1. oblasti. Od března 1947 stanul v čele leteckého odboru ministerstva dopravy, kde setrval aţ do svého odchodu do výsluţby v dubnu 1951. V říjnu 1952 byl zatčen a odsouzen na 25 let vězení. V létě 1960 byl na amnestii propuštěn a rehabilitace se doţil na podzim 1969. Generál Stanovský zemřel v roce 1972 – srovnej: MINAŘÍK, P.: Vaše dotazy: dotaz č. 1170. [online]. vojenstvi.cz, 20. 4. 2011[cit. 25. 2. 2012]. Dostupné na .

17

organizace vedená francouzskou vojenskou misí a čs. legionáři vracející se z Ruska. Tento stav popisuje hlášení 13. oddělení MNO:

„…dochází velice často

k nedorozuměním a nezdravým debatám mezi důstojníky francouzské mise a veliteli čs. pododdílů, které vyplývaly zejména z nevyjasněného sluţebního poměru čs. a francouzského důstojnictva mezi sebou. Důstojníci francouzské mise se povaţují obyčejně za velitele čs. oddílu, kdeţto čs. důstojníci – jmenovaní velitelé – v nich spatřují většinou pouze své rádce. Následkem toho jsou mnohdy z obou stran vydávány rozkazy a návrhy někdy si odporující, čímţ vojenská sluţby citelně trpí.“30 Roku 1924 byly jednotlivé školy a kurzy včleněny do leteckých školních oddílů. Součástí I. oddílu se staly pilotní škola elementární a pilotní škola pokračovací jedno a dvousedadlová, II. oddíl tvořily škola pro důstojníky letectva v záloze, školné letka, fotografické oddělení a všechny krátkodobé kurzy. Organizační strukturu dotvářel letecký park zahrnující školní dílnu a školní sklad. 31

1.4 SNAHY O PŘEMÍSTĚNÍ LETECKÉHO UČILIŠTĚ DO VNITROZEMÍ Jak uţ bylo uvedeno, letecká škola byla v Chebu zřízena díky okamţité pouţitelnosti letiště, avšak jiţ zmíněná blízkost státních hranic s Německem se stávala postupně problematičtější. V roce 1925 se nad chebským učilištěm začala stahovat mračna. Čilý letecký ruch nad Chebem a okolím začal přinášet problémy, se kterými se původně nepočítalo. Příčinou těchto problémů byla častá přistání pro ztrátu orientace v Německu, coţ mělo poměrně váţné následky. Nastávala sloţitá diplomatická jednání o vydání pilota a jeho stroje, která byla často velmi zdlouhavá a politicky nepříjemná: „Letošního roku stalo se opět několik přelétnutí přes hranice sousedních států. Příčinou byla ponejvíce ztráta orientace posádky a to ne toliko ještě nezkušených, ale i starších letců. Kaţdý podobný přelet hranic jest příčinou štvaní cizího tisku proti našemu státu a příčinou diplomatických zákroků, nepřihlíţeje ani ke značným finančním nákladům v případě nouzového přistání.“32 Od počátku fungování leteckých škol v Chebu se vědělo, ţe jejich umístění na tomto místě je jen přechodné. Po celou dobu působení v Chebu bylo vyhledáváno vhodnější místo ve vnitrozemí. Situace v roce 1925 si ţádala urychleného řešení: 30

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, zprávy MNO, nezpracováno, nestránkováno. MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 32 SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, zprávy MNO, nezpracováno, nestránkováno. 31

18

„Z vojenského učebního hlediska jeví se jiţ velmi naléhavým, aby letecké středisko bylo z Chebu přeloţeno více do vnitrozemí. Tím zásadně vyhnou se čs. úřady nepříjemným povinnostem, kterým musejí, vţdy případ od případu dostáti, octne-li se čs. letoun na půdě říšsko – německé.“33 Jiţ koncem roku 1920 a začátkem roku 1921 kolovaly u leteckých útvarů zprávy, ţe má být letecká škola přemístěna z Chebu do Olomouce. Nestalo se tak jen z toho důvodu, ţe olomoucké letiště nevyhovovalo pro letecký výcvik. Další moţnost se skýtala ve městě Prostějov.

33

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, zprávy MNO, nezpracováno, nestránkováno.

19

2. VZNIK VOJENSKÉHO LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ „Zatím ţádný z vojenských historiků nezabýval se obšírněji „Vojenským leteckým učilištěm v Prostějově“. Přitom je známou skutečností, ţe převáţná většina čs. vojenských es z dob II. světové války vzpomíná na toto letecké učiliště, neboť se zde naučili prvním leteckým dovednostem, které tvořily základ jejich válečného bojovného mistrovství. Prostějovské letecké učiliště je pojem, který je v dějinách čs. vojenství ojedinělý. Učiliště bylo místem, kde letectví samo, ale i vzory a osobnosti společně v tomto prostředí formovaly duše a charaktery i bojové umění frekventantů školy. A výsledky, které byly dosaţeny při přípravě a výcviku létajícího personálu a které byly korunovány účastí našich letců ve II. světové válce, činí toto učiliště, ale i město Prostějov, v dějinách našeho letectví nezastupitelným.“34

2.1 JEDNÁNÍ O ZŘÍZENÍ LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ Město Prostějov bylo vţdy přívětivým a pohostinným koutem naší vlasti. Přitaţlivý rámec města, krásné náměstí, poloha ve středu republiky i okolí města, to vše působilo příznivým dojmem. Někdo můţe okolí města vytýkat jeho rovinu, avšak to byl určitě jeden z pádných důvodů, proč se MNO rozhodlo přemístit právě sem letecké učiliště.35 MNO se rozhodlo vybudovat nové letecké učiliště ve vnitrozemí na přelomu let 1920 a 1921. Prostějovské městské zastupitelstvo udělalo tehdy výrazný čin, kdyţ se rozhodlo v březnu 1922 oficiálně poţádat o jeho zřízení. Prostějov byl v té době malým posádkovým městem. Pokud nad ním přeletělo letadlo, patřilo Leteckému pluku 2 z Olomouce a míjelo Prostějov při plnění svého letového úkolu.36 K výběru místa letiště a jeho výstavbě v Prostějově přispěla zejména euforie poválečných let a obrovský rozmach letectví prakticky na celém světě. Přesto je nutné přiznat lví podíl na jeho vzniku tehdejším představitelům města Prostějova, kteří se iniciativně chopili příleţitosti a odhodlaně šli za myšlenkou vybudovat vojenské letecké 34

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. Tamtéţ. 36 Tamtéţ. 35

20

učiliště. Podle různých materiálů z městského archivu jsou první zmínky o této snaze zaznamenány jiţ v roce 1921: „Koncem roku 1920 bylo oznámeno městské radě, ţe MNO zanáší se projektem přeloţiti leteckou školu dosud umístěnou v Chebu na Moravu. Byly navázány styky s leteckým plukem v Olomouci, a zástupci pluku byli pozváni do Prostějova. Prohlídkou, kterou tito zástupci vykonali, bylo zjištěno, ţe Prostějov i okolí a zejména vyhlédnuté místo pro letiště účelům letecké školy dobře hodí po přiměřené úpravě. V důsledku toho poţádala Městská rada MNO dne 2. ledna 1922, aby letecká škola byla v Prostějově zřízena.“37 MNO se v počátcích nemohlo rozhodnout, kam učiliště umístit, protoţe moţnost zřídit učiliště v Olomouci byla stále lákavá.38 Ještě 27. února 1922 nebylo rozhodnuto – stanovisko MNO tak bylo takové, ţe učiliště bude přemístěno tam, kde to bude pro MNO výhodnější. Určitě svoji roli hrála i skutečnost, ţe si osobně přijel prohlédnout navrţený prostor pro letiště velitel učiliště škpt. Vilém Stanovský. Z počátku března 1922 existuje protokol, který byl sepsán o „jednání komise vyslané do Prostějova za účelem projednání bliţších podmínek pro zřízení letiště, případně i učiliště“.39 Dne 1. dubna 1922 odeslala Městská rada v Prostějově dopis na MNO, ve kterém oznamuje, ţe se Městská rada dne 31. března 1922 usnesla, aby letiště a Čs. učiliště pro vzduchoplavectvo bylo zřízeno v Prostějově. Dne 4. dubna 1922 město Prostějov předloţilo MNO závaznou nabídku na vybudování letiště. 40 Ze dne 15. května 1922 je datován dopis MNO svolávající do Prostějova komisi k jednání o letišti a to na 16. května. Tato komise se sešla v devět hodin v zasedací síni prostějovské radnice. Poté přišlo zásadní rozhodnutí. MNO výnosem ze dne 23. května 1922 definitivně schválilo přestěhování Čs. učiliště pro vzduchoplavectvo z Chebu do Prostějova.41

2.2 PŘÍPRAVY NA PŘESTĚHOVÁNÍ LETECKÉHO UČILIŠTĚ DO PROSTĚJOVA Jiţ v roce 1922 začalo město Prostějov provádět výměny pozemků, vypovídat pachtovní smlouvy, coţ bylo spojeno s náhradou škod za ušlou úrodu. Podle zápisu městské rady: „…z panství kníţat Lichtenštejnů koupili jsme pro zařízení letiště 37

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. V Olomouci bylo letiště uţ od roku 1919 – z části vybavené a obsazené posádkou. 39 Tamtéţ. 40 Tamtéţ. 41 Tamtéţ. 38

21

v Prostějově asi 50 ha pozemků v katastru městské obce Prostějov. Z těchto pozemků nachází se však 39 měřic ve vnuceném nájmu, kterýţto nájem končí aţ 30. září 1925“42 Proto muselo město nájemcům zaplatit náhradu škod za ušlou úrodu. Vojenská správa zakázala v blízkém okolí letiště budovat vysoké budovy, elektrické, telegrafní a telefonní vedení a zřizování bezdrátových a telegrafních stanic. V roce 1923 probíhalo jednání mezi zástupci města a zástupci MNO nebo vojenské správy na různých úrovních. Vše směřovalo k tomu, aby byla zajištěna výstavba letiště, které chtěla vojenská správa převzít dne 1. září 1923.43 V prvních měsících roku 1923 byla vybraná letištní plocha odvodněna a terénně upravena tak, ţe vyhovovala stanoveným poţadavkům na letiště. Dne 12. května byla mezi zástupci MNO a prostějovskou Městskou radou podepsána čtrnáctibodová smlouva, tzv. punktace, o základních povinnostech a závazcích obou smluvních stran při výstavbě leteckého učiliště. Podstata smlouvy spočívala v závazku města provést stavebné práce dle poţadavků a stavebních projektů vojenské správy. Město Prostějov se zavázalo opatřit finanční krytí veškeré výstavby učiliště u peněţních ústavů. Všechna jednání kolem letištní plochy uzavřelo město Prostějov s MNO tak, ţe dne 3. června 1923 spolu podepsali nájemní smlouvu. Město Prostějov pronajalo vojenské správě zastoupené MNO příslušnou plochu na 30 let počínaje dnem 1. září 1923. Nájemné bylo stanoveno na 200 Kč za jednu měřici na rok. Město mělo povinnost upravit plochu letiště, udrţovat přístupové komunikace a čistit existující i nově vybudované drenáţe.44 V listopadu 1923 vypsala prostějovská Městská rada konkurzní řízení na výstavbu kasárenských objektů. V první etapě to měly být čtyři objekty – velitelská budova, dvě budovy pro ubytování muţstva a kuchyně. Potřebný úvěr získalo město Prostějov od Městské spořitelny v Brně a kontribuční spořitelny ve Vyškově, celkem 7,5 milionů Kčs. 45 V měsících červenec aţ listopad 1924 byl velitelstvím Leteckého pluku v Olomouci zřízen pracovní detachement pro úpravu letištní plochy – oddíl o počtu osmdesáti muţů zde pomáhal dokončit pozemní práce spojené s úpravou letiště. Na konci roku 1924 byla dokončena stavba přístupových silnic. Tím byly dovršeny

42

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. Tamtéţ. 44 Srovnej: URBÁŠEK, P.: c. d., s. 13. 45 Tamtéţ, s. 14. 43

22

přípravné práce a město Prostějov mohlo přistoupit k vlastní stavbě budov leteckého učiliště. 46 Samotná výstavba první etapy vojenského leteckého učiliště probíhala s velkými potíţemi. Vojenský stavební dozor striktně trval na dodrţení všech svých poţadavků a velmi kriticky hodnotil průběh stavebních prací. V roce 1924 vzrostly ceny stavebního materiálu a pracovní síly, v důsledku čehoţ nebyly schopny stavební firmy dostát svým plánovaným rozpočtům. Několik firem zbankrotovalo a protoţe vojenská správa nebyla ochotna čerpat finanční částky z úvěru nad stanovené rozpočty, hradilo rozdíly v cenách město Prostějov. Dalším značně tíţivým problémem pro město bylo zajistit dostatečný počet bytů pro vojenské gáţisty. V letech 1923 – 1924 disponovalo město devíti třípatrovými nově postavenými domy, které hodlalo pouţít pro ubytování vojáků z povolání a jejich rodin. V té době však učiliště ještě nebylo v provozu a byty byly obsazeny civilisty. Plně uspokojit bytové potřeby vojenských gáţistů se podařilo aţ v polovině třicátých let.47

2.3 ZŘÍZENÍ DETAŠOVANÉHO ODDĚLENÍ LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ Dne 16. září 1925 zahájilo v Prostějově činnost Detašované oddělení leteckého učiliště s hospodářskou správou, technickou správou, pilotní školou elementární a školou pro odborný dorost letectva. Stav detašovaného oddílu čítal 8 důstojníků, 8 rotmistrů a 110 vojínů.48 Ve stejný den byla u detašovaného oddílu Komise MNO státního meteorologického ústavu za účelem zhlédnutí staveb. Ze zprávy komise vyplývalo za jakých obtíţných podmínek byla činnost oddílu zahájena. Ani jedna stavba nebyla dokončena. Vzhledem k tomu, ţe detašovaný oddíl měl obdrţet 180 nováčků a 120 ţáků školy dorostu, bylo nutné veškeré práce co nejdříve dokončit. Stavba dvou budov pro ubytování muţstva byla urychlena tak, ţe se nováčci a ţáci mohli k 1. říjnu 1925 nastěhovat. Poté byly dokončovány uţ jen různé drobné práce. První budova muţstva byla kompletně dostavena koncem listopadu 1925 a o něco později i druhá. Značné potíţe však byly s dalším vybavením, nebyla kanalizace, s čímţ souvisely poruchy

46

Srovnej: URBÁŠEK, P.: c. d., s. 13. Tamtéţ, s. 14 - 15. 48 VÚA, fond Vojenské školy, Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 38. 47

23

odtoku vody. Další problémy působila nedostavěná kuchyňská budova, ve které měly být zřízeny i provizorní učebny.49 Budova velitelství, poslední ze čtyř budov, které měly být do příchodu oddílu hotovy, byla rozestavěna. Nebyly ještě poloţeny podlahy a provedeny natěračské práce. Na ţádost velitele oddílu byly urychleně dokončeny kanceláře pro hospodářskou a technickou správu budov a kancelář velitele. Přes 2 měsíce se úřadovalo v budově, kde se teprve dokončovaly práce na vnitřním zařízení. Obě budovy muţstva a budova velitelství byly definitivně dokončeny teprve začátkem prosince 1925 a předány správci budov.50 Stavebními pracemi a dováţením stavebního materiálu bylo okolí kasáren tak zničeno, ţe působilo nepříznivým dojmem nejen na kaţdého návštěvníka učiliště, ale nebylo ani moţné udrţovat pořádek v kasárnách, kam se v deštivé dny nanosilo mnoţství bláta. Proto bylo poţádáno o povolení k zakoupení štěrku na provizorní úpravu prostranství před budovami muţstva a velitelství. MNO svolilo zakoupit štěrk s výhradou, ţe bude dovezen vlastními prostředky. Pro nedostatek vozidel (pouze jedno nákladní auto) nebylo moţné úpravu na podzim provést. Byly zřízeny pouze nejnutnější přechody. S dalšími úpravami se započalo v roce 1926. Na úpravu prostor před budovami dalo MNO finanční prostředky na zakoupení potřebného materiálu. Po vypracování plánu prozatímní úpravy byly práce na jaře 1926 zahájeny. Zakoupením potřebného mnoţství štěrku a za vyuţití všech vojínů učiliště byla úprava rychle provedena. Celkový vzhled kasáren a jejich udrţování v čistotě touto úpravou velice získal.51 V době příchodu do Prostějova měl oddíl k dispozici pouze jedno těţké nákladní auto a jedno lehké, ze kterého se brzy stalo sanitní auto. Proto se stále ţádalo o příděl dalších vozidel. Po usilovném naléhání na povolané instance byla oddílu přidělena další vozidla. S novými vozidly však vyvstal problém – nedostatek garáţí – avšak i ten byl rychle vyřešen. Další vylepšení znamenalo zapojení telefonní linky mezi letištěm, kasárnami a jednotlivými setninami s kanceláří velitelství. Byla zavedena stráţná sluţba, pro kterou byla vystavěna stráţnice. Současně se stráţní sluţbou byla zřízena letecká hlásná sluţba - dozorčím orgánem byl ustanoven velitel pilotní školy a 49

Provizorní učebny měly být zřízeny v jídelnách. Do konce měsíce listopadu 1925 byly dvě jídelny (učebny) předány velitelství detašovaného oddílu, takţe se mohlo ve škole dorostu a v mechanickém kursu začít vyučovat. Srovnej: VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 39. 50 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 40. 51 Tamtéţ, s. 40.

24

výkonnými orgány stráţní na letišti, starter a stráţní u kasáren. Meteorologická sluţba na letišti nebyla. Místo ní byla do Prostějova přemístěna povětrnostní stanice z Ústí nad Orlicí.52 Příznivější pro činnost oddílu byla situace na letišti. V době jeho příchodu zde stálo 20 ţelezných hangárů, takţe uskladnění letounů a materiálu pilotní školy nečinilo ţádné potíţe. Pilotní škola našla umístění v severní skupině hangárů. Jeden z hangárů byl pouţit jako technické skladiště pilotní školy. Ihned po provedení prvních letů bylo zřejmé, ţe letištní plocha pro školní lety nevyhovuje. Byla vesměs nerovná, takţe letouny při startu a přistání velice trpěly. Detašované oddělení ţádalo MNO o povolení úvěru potřebného k provedení zamýšlených prací – úpravě letištní plochy. Program nutných prací byl komisionálně stanoven - MNO povolilo částku na odstranění vln, srovnání letiště a najmutí potřebného počtu civilních dělníků. K zahájení prací došlo v dubnu 1926 a prováděny byly aţ do přelomu října a listopadu. Po těchto úkonech se letiště konečně nacházelo v uspokojivém stavu.53 S detašovaným oddílem se do Prostějova přestěhovala škola pro odborný dorost letectva. V letech 1925 aţ 1926 byla u této školy poprvé zřízena četa mechaniků. Nutností se stalo rozmnoţení učebních pomůcek mechanického kurzu, které s sebou detašovaný oddíl přivezl z Chebu. Velitel oddílu proto ţádal MNO o povolení zhotovit potřebné pomůcky v hlavních leteckých dílnách. Povolení bylo uděleno a hlavní letecké dílny zhotovily vše podle poţadavků velitele oddílu.54 Při všech uvedených zařizovacích pracích probíhala sluţební činnost detašovaného oddílu normálně. Pilotní škola, která zahájila činnost ihned po příchodu do Prostějova (v září 1925), vykonala do 1. listopadu 1926 celkem 28.212 letů. Vyučeno bylo celkem 77 ţáků z řad muţstva (včetně ţáků čety pilotů školy dorostu) a 9 důstojníků. Za celou dobu se staly pouze dvě havárie. Škola dorostu zahájila činnost dne 1. října 1925 se 109 ţáky, z toho 75 v četě mechaniků, 34 v četě pilotů. Výstupní zkoušky v četě pilotů konaly se ve dnech 20. - 23. března 1926 za účasti 28 ţáků, z nichţ bylo 18 s prospěchem velmi dobrým, z toho 6 s pochvalou. V četě mechaniků konaly se výstupní zkoušky ve dnech 17., 18. a 19. května 1926 za účasti 61 ţáků, z nichţ 31 prokázalo prospěch velmi dobrý, z toho 8 s pochvalou. Pro obě čety se 52

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 41 – 44. 53 Tamtéţ, s. 45. 54 Tamtéţ, s. 46.

25

závěrečné zkoušky konaly ve dnech 20. - 23. září 1926. Školu ukončilo celkem 86 ţáků. Dne 27. září 1926 se absolventi podrobili dobrovolnému odvodu a přísaze a byli rozděleni k leteckým plukům.55 Dne 1. června 1926 se zvýšil stav detašovaného oddílu příchodem pokračovací školy dvousedadlové z Chebu. Elementární pilotní škola se přemístila do jiţní skupiny hangárů, severní skupinu hangárů obsadila pokračovací škola dvousedadlová, která zahájila činnost dne 10. června 1926. Do listopadu 1926 vykonala tato škola celkem 8648 letů. Vyučeno bylo celkem 36 ţáků z řad muţstva a 12 ţáků z řad důstojníků. Havárie nebyly ţádné.56

2.4 DEFINITIVNÍ PŘESUN LETECKÉHO UČILIŠTĚ DO PROSTĚJOVA Ve dnech 21., 22., 23. září 1927 přesídlilo velitelství Učiliště pro letectvo z Chebu do Prostějova. Činnost velitelství v Chebu skončila dne 20. září 1927 večer a v Prostějově započala dne 24. září 1927.57 Výnos MNO, čj. 14.205 - III/1. odd., ze 4. října 1927 - Přemístění velitelství učiliště pro letectvo z Chebu do Prostějova: „Přesídlení velitelství učiliště pro letectvo z Chebu do definitivní posádky v Prostějově provádí se v době mezi 15. a 30. září 1927. Po provedeném přesídlení bude se jmenovati část učiliště v Prostějově „Učiliště pro letectvo“ a část, která zůstává v Chebu „Detachement učiliště pro letectvo.“ Učiliště pro letectvo v Prostějově bude pak sestávati z: 1. Velitelství s pomocnou letkou, technickou a hospodářskou správou, jakoţ i odbočkou povětrnostní stanice. 2. Letecký školní oddíl I., sestávajícího se z velitelství, pilotní školy elementární, pilotní školy pokračovací. 3. Školy pro odborný dorost letectva. 4. Odbočky hlavních leteckých dílen.

55

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 47. Tamtéţ, s. 48 – 49. 57 Tamtéţ, s. 63. 56

26

Detachement učiliště pro letectvo v Chebu bude sloţeno z: 1. Velitelství

detachementu s hospodářskou správou a povětrnostní stanicí

učiliště pro letectvo, 2. Leteckého školního oddílu II., sestávajícího se z velitelství oddílu, školní letky a školního fotografického oddělení 3. Pilotní školy stíhací 4. Parku učiliště pro letectvo, sestávajícího se z velitelství parku s technickou správou, dílnu a skladu. Velitelem Učiliště pro letectvo jest škpt. Bedřich Starý. Velitelem Detachementu učiliště pro letectvo ustanoven pplk. gen. št. Karel Janoušek.“58 V srpnu 1928 bylo MNO nařízeno přemístění „Leteckého školního oddílu II. Detachementu učiliště pro letectvo“ v Chebu do stálé posádky v Prostějově. Z chebského „Parku učiliště pro letectvo“ přesídlil v září do Prostějova také sklad a pomocná letka. Následně bylo dne 15. září 1928 zrušeno Velitelství detachementu učiliště v Chebu s technickou správou. Ze setnin „Detachementu učiliště pro letectvo“ zůstala přechodně v Chebu jen pilotní škola stíhací, která však plně spadala pod prostějovské velitelství – důvody: „Pilotní školu stíhací, jeţ patří ke školnímu oddílu II., navrhuje III. odbor ponechati nadále v Chebu. Zvýšený počet pilotních ţáků, jeţ jest nutno nyní cvičiti, aby mohly býti postaveny nové letky a vycvičen pro zálohu potřebný počet pilotů, nedovoluje, aby veškerý pilotní výcvik byl jiţ nyní sloučen v Prostějově. Letištní plocha v Prostějově jest z větší části upravena, avšak celé letiště bude upraveno teprve do roku 1930. Pilotní škola elementární cvičí ročně 60 ţáků školy dorostu a 30 ţáků z řad prezenčně slouţícího muţstva. Pilotní škola pokračovací cvičí ročně 80 ţáků. Ačkoliv se začíná při vhodném počasí s výcvikem jiţ za svítání a končí při soumraku a cvičiti se bude na dvou startech, nebylo by moţno při nynějším zvýšeném počtu pilotních ţáků prováděti výcvik u všech tří pilotních škol (90 ţáků) a školní letky (vţdy po 30 pozorovatelích - ţácích) současně, bez zbytečného a nákladného brzdění výcviku. Aţ bude docvičen potřební počet pilotů stíhacích a tím výcvik pilotů přejde do normálního tempa (asi v roce 1930), bude moţno přemístiti i pilotní školu stíhací do Prostějova.“59 58

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, rozkazy MNO, nezpracováno, nestránkováno. Pilotní škola stíhací byla do Prostějova přesunuta, oproti původním odhadům, aţ v roce 1934, kdy byla sloučena s Pilotní školou pokračovací v Prostějově. Přesně byla její samostatná činnost ukončena dne 30. června 1934. Srovnej: VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930, s. 107 – 108. 59

27

Velitelství v Prostějově vzniklo dne 15. listopadu 1928. V roce 1928 došlo také ke změně názvu školy na Vojenské letecké učiliště v Prostějově.60

60

Srovnej např.: SLEZÁČKOVÁ, J.: Historie prostějovského letiště. Prostějov 2005, s. 19.

28

3. VOJENSKÉ LETECKÉ UČILIŠTĚ V LETECH 1929 1939 Obsah této kapitoly čerpá zejména z materiálu Vojenského ústředního archivu v Praze, konkrétně z kronik Leteckého učiliště, které byly psány několika kronikáři v letech 1920 – 1939. Kroniky detailně popisují kaţdou významnou událost jako např. oslavy narozenin prezidenta republiky, oslavy bitvy u Zborova, oslavy státního svátku vzniku samostatnosti československého státu, Letecké dny, ale také kulturní a sportovní vyţití ţáků i učitelů, údaje o přemístění osob, vyznamenání, pochvaly, povýšení, havárie, tresty, vyřazení, návštěvy zahraničních delegací, seznamy ţáků, přednášek, pohřby apod. Po přečtení těchto materiálů je moţné usoudit, ţe Vojenské letecké učiliště úzce spolupracovalo nejen s představiteli města61, ale také působilo příznivě na civilní obyvatelstvo pořádáním různých kulturních, společenských a sportovních akcí. Za všechny tyto akce a události bych si dovolila popsat jednu, která vyniká svým rozsáhlým popisem a je označena jako jedna z nejpamátnějších -

je to Slavnost

odevzdání praporu Vojenského leteckého učiliště (dále jen VLU). Slavnost se konala ve dnech 21. – 22. září 1935. Byl to první případ v dějinách čs. letectva, kdy se leteckému útvaru dostalo takového čestného symbolu. Prapor byl věnován okresy Prostějov a Plumlov jako projev úcty a uznání čs. armádě, obzvláště letectvu. Převzetí a jeho odevzdání jménem prezidenta republiky VLU se ujal, v zastoupení ministra národní obrany, zemský vojenský velitel. Vlastní vojenská slavnost se skládala z obřadu přibití praporu na ţerď, odevzdání praporu VLU a připnutí stuh na prapor VLU, poté následovala část občanská – ukázky výcviku k brannosti na prostějovském stadionu. Propojení občanů s touto slavností mělo ukázat, ţe učiliště své ţáky dobře připravuje, a proto jsou schopni plnit své úkoly jak v míru, tak i ve válce. Zároveň mělo přispět k utuţení dobrého poměru občanů k armádě, který od počátku působení v Prostějově býval.62 Z kronik se také dovídáme, ţe učiliště, vlastně celé vojenské školství, bylo legislativně organizováno pouze předpisy MNO, určitá struktura byla uzákoněna aţ

61

Učiliště reprezentovalo město také na zahraničních leteckých závodech kolem Malé Dohody a Polska, nad Evropou a severní Afrikou. Bylo spolupořadatelem různých akcí, do kterých bývaly zapojeny i spolky jako Sokol, Dělnická tělocvičná jednota, Národní garda, Svaz junáků, skautů, skautek, Dalibor aj. 62 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937, s. 173.

29

rozkazem prezidenta republiky z 30. června 1934, kdy došlo k reorganizaci vojenského školství, tedy i učiliště.63

3.1 REORGANIZACE UČILIŠTĚ A VÝSTAVBA NOVÉHO LETIŠTĚ U OBCE STICHOVICE 3.1.1

Reorganizace učiliště Jak uţ bylo řečeno výše, při přesunu učiliště z Chebu do Prostějova v roce 1928

zůstala na původním místě jen pilotní škola stíhací. Její přemístění mělo být podle původních plánů uskutečněno do roku 1930, stalo se tak aţ 1. července 1934: „MNO, výn. čj. 899/dův. - III/1. odd., nařídilo provésti dnem 1. 7.1934 podle návrhu velitelství VLU reorganizaci vojenského leteckého učiliště. V rámci této reorganizace bylo nařízeno sloučení pilotní školy stíhací a pilotní školy pokračovací. Tímto výnosem zrušuje se dosavadní pilotní škola stíhací v Chebu jako samostatné hospodářskosprávní a technicko-správní setnina a slučuje se s pilotní školou pokračovací v Prostějově. Přesun do Prostějova provede pilotní škola stíhací ve dvou sledech - sled pojízdný a sled létací. Přesun bude proveden 18. června 1934. Letouny pilotní školy stíhací z Chebu do Prostějova budou přelétnuty takto: po ukončení pilotního výcviku stíhacího (asi 8. června 1934) provedou absolventi přelety v rojích, ve kterých jako vedoucí poletí s nimi piloti-instruktoři praktického létání a důstojníci, t. č. přiděleni u leteckého oddělení vojenské akademie u pilotní školy stíhací.64 V souvislosti s příchodem do Prostějova a včleněním do pilotní školy pokračovací se tedy uskutečnila celková reorganizace. K 1. červenci 1934 byl zároveň dosavadní III. letecký školní oddíl neboli škola leteckého dorostu 65 zařazen do I. leteckého školního oddílu a sloučením doposud samostatných zabezpečovacích jednotek vznikl nový III. 63

K tomuto je nutné podotknout, ţe do roku 1934 se celkově vojenské letectví zmítalo v éře tzv. stagnace ve vývoji letectví, a to v důsledku světové hospodářské krize. Zatímco v roce 1924, kdy začal velký rozvoj vojenského letectva, činila státní podpora 130 mil. korun, v roce 1930 to bylo uţ jen 83 mil. korun. Stav letectva tím byl výrazně ovlivněn – letecké továrny byly nuceny částečně zavést doplňkovou výrobu neleteckého charakteru, letadlový park začal stárnout. Po nástupu nacistů k moci v sousedním Německu roku 1933 se podstatně zvýšilo ohroţení ČSR. Se sílícím ohroţením byla ČSR nucena zbrojit – díky novým zbrojním objednávkám se letecký průmysl pozvolna dostával z krize. Od druhé poloviny 30. let je také patrný nárůst letového výcviku. 64 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937, s. 133. 65 V roce 1930 se na základě školy pro odborný dorost letectva zformoval III. letecký školní oddíl. Školní oddíl I. existoval od roku 1927 v Prostějově, školní oddíl II. od téhoţ roku v Chebu, odkud byl o rok později přemístěn do Prostějova. Kaţdému oddílu byly podřízeny jiné setniny. Srovnej např.: URBÁŠEK, P.: c. d., s. 16.

30

letecký školní oddíl. U tohoto oddílu probíhal výcvik nováčků, poddůstojníků, pomocných mechaniků a specialistů z řad muţstva prezenční sluţby. Oddíl přímo zahrnoval školní letku a sklad VLU.66 V čele učiliště stálo velitelství s hospodářskou a technickou správou a zdravotnickou sluţbou. Velitelství učiliště byla přímo podřízena pomocná letka velitelství s povětrnostní stanicí, také školní kabinet a letecký školní oddíl I., letecký školní oddíl II., který spadal ještě pod úroveň pomocné letky a školního kabinetu, a letecký školní oddíl III. Všechny tyto oddíly se dále dělily na různé typy škol, kurzů a oddělení 67(viz schéma). Do roku 1938 uţ k ţádné podstatné reorganizaci nedošlo.68

66

MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. Tamtéţ. 68 Prvním lednovým dnem roku 1937 došlo pouze k přejmenování dosavadní pilotní školy elementární a pilotní školy pokračovací na školní letky 1 a 2, přičemţ stávající školní letka, zabezpečující výcvik pilotních ţáků u leteckého školního oddílu II., byla očíslována jako 3. Na přelomu let 1937 a 1938 se škola opětovně přejmenovala na „Letecké učiliště“. Organizace však změněna nebyla. Srovnej např. MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 67

31

3.1.2

Schéma nové organizace VLU po roce 1934

32

3.1.3

Výstavba nového letiště u obce Stichovice V důsledku změn v Evropě69 v druhé polovině třicátých let vzrostl poţadavek na

výcvikové úkoly. Vzhledem k této situaci byla v listopadu 1935 zahájena výstavba nového letiště u obce Stichovice v okrese Plumlov asi 5 km západně od Prostějova. V prvních listopadových dnech se začalo s přípravnými pracemi pro budoucí letiště a to s vyměřováním, komisionálním ohledáním a výkupem pozemků a stanovením plánu úpravy. Na jaře následujícího roku byla srovnána letištní plocha a na podzim vystaveny hangáry a další objekty. 70 Stavba probíhala rekordním tempem - ukončena byla na počátku roku 1937. Nové letiště získalo název „Letiště Prostějov II (Stichovice)“. Letecký provoz byl zahájen dne 7. ledna 1937.71

3.2 PŘÍPRAVA NA OBRANU REPUBLIKY72 VE 2. POLOVINĚ 30. LET – PŘEDMNICHOVSKÁ DOBA Kvantitativní nárůst výcviku dokumentují statistiky v kronice. Jiţ na konci roku 1935 byla činnost ve VLU daleko vyšší neţ v předchozích letech. Příčinou byl rozsáhlejší program výcviku v jednotlivých odvětvích a zvyšování poţadavků vojenského letectva kladených na učiliště, hlavně v rámci druhů škol, typů kurzů a počtu frekventantů. Souhrnně byla letecká činnost pro rok 1935 ve VLU zvýšena o 25 – 40% oproti roku minulému. 73 Nárůst aktivity s sebou přinášel také větší vypětí jak velitelského, učitelského a cvičitelského sboru, tak i materiálu a pomocných sloţek. Výcvik se často konal v podmínkách ne vţdy příznivých, které byly zapříčiněny nedostačujícím mnoţstvím personálu a materiálu. Za stávajících podmínek, v závaţnosti tehdejší doby, ve snaze o zvýšení obrany státu však nebylo jiného řešení. 69

Světová hospodářská krize, expanzivní politika Německa – zbavování se mezinárodní kontroly, zrovnoprávnění ve zbrojení, vyhýbání se reparacím, vystoupení ze Společnosti národů, příchod Hitlera k moci => rozpad versailleského mírového systému. 70 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937, s. 176 – 177. 71 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937, s. 211. 72 Jaká byla vlastně podoba čs. obranného systému? Čs. obranný systém byl zaloţen na spojenectví s Francií a na Malé dohodě. V květnu 1935 byl doplněn smlouvou o vzájemné pomoci se SSSR. Nacistické Německo se v přípravách útoku na ČSR soustředilo právě na oslabení těchto spojenectví – ve Francii po pádu lidové fronty začala postupně vítězit politika usmiřování a podřízení se Velké Británii a hospodářským pronikáním do Jugoslávie a Rumunska si Německo zajistilo silný vliv. ČSR se tak postupně dostávala do izolace. Dalším krokem k obklíčení ČSR bylo uzavření rakousko-německé dohody v červenci 1936. Ve 2. polovině roku 1937 za pomoci Sudetoněmecké strany sílila protičeská propaganda, která vrcholila na jaře 1938. 73 Tamtéţ, s. 181.

33

Přesto docházelo k naplňování poţadavků, k tomu velkou měrou přispěla jiţ zmíněná reorganizace VLU, přizpůsobený pruţný rozvrh výcviků a v neposlední řadě také pochopení a úsilí personálu.74 Politická situace se s následujícím rokem 1936 více přiostřila, snaha znásobit sílu vojska se stupňovala. Vyvstaly další poţadavky vojenského letectva na VLU a to na počet vycvičených výkonných letců. Situace z roku 1935 se opakovala – zvýšil se počet škol, kurzů, frekventantů, naléhavější se stala potřeba učitelů, cvičitelů, byly zapotřebí nové učebny, letouny, materiál. Přes všechny obtíţe byli velitel učiliště i jeho podřízení nuceni poţadavky splnit.75 Začátek roku 1937 se nesl v duchu změn - přejmenování pilotních škol na školní letky 1 a 2 a zahájení provozu na novém letišti. Školní letky byly vybaveny personálem a matriálem nezbytným pro základní pilotní výcvik od počátku po ukončení, případně pro výcvik bojový. Zároveň byla školní letka II. přemístěna na nové letiště. Upravovaly se také staré budovy, ve kterých byly budovány učebny. Uvedené změny „přinesly ovoce“, statistické údaje ze závěru roku dokládají, ţe počet vycvičených letců byl opět vyšší neţ v roce 1936: „V učilišti bylo třeba největšího vypětí personálu i materiálu, aby byl splněn vytčený program, všichni zúčastnění byli na svých místech při cílevědomé práci za stálým pokrokem, heslo - hájiti svůj mír co nejrozhodněji!“76 3.2.1

„Na prahu rozhodujících událostí“ – vývoj v rámci ČSR V únoru roku 1938 označil Hitler v říšském sněmu ochranu práv Němců ţijících

v Rakousku a Československu za ţivotní zájmy Německa a prohlásil, ţe je odhodlán „osvobodit 10 milionů Němců“ ţijících v pohraničí. V březnu byl proveden anšlus Rakouska Německem, čímţ se velice oslabila obranyschopnost ČSR. Na konci téhoţ měsíce se sešel s K. Henleinem a K. H. Frankem, aby je vyzval jako vedení Sudetoněmecké strany ke kladení „nepřijatelných podmínek“ čs. vládě. K tomu došlo v dubnu na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech, kde Henlein vyhlásil osm poţadavků své strany, tzv. „karlovarské poţadavky“. 77 Od května se na čs. 74

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937, s. 182. 75 Tamtéţ, s. 206 – 207. 76 Tamtéţ, s. 227. 77 Obsahovaly mj. uznání úplné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvoření uzavřeného německého národního území s německou samosprávou, zákonnou ochranu všech Němců ţijících v ČSR, úplnou svobodu přihlásit se k nacistické ideologii. Henlein prohlásil tento program za minimální a naznačil tak, ţe usiluje o připojení poţadovaného autonomního území k Hitlerově říši. Srovnej: ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 675 – 676.

34

hranicích začaly soustředit německé jednotky. Na to reagovala čs. vláda dne 20. května vyhlášením částečné mobilizace. Celé léto pak pokračoval diplomatický tlak na čs. vládu i ze strany západních mocností. Tento tlak vyústil v návrh nabídnout nestranného prostředníka, který by po prozkoumání situace navrhl řešení problému německé menšiny. V srpnu zavítala do ČSR anglická mise v duchu politiky maximálních ústupků vůči Sudetoněmecké straně. Do září předala čs. vláda čtyři plány na řešení sudetoněmecké otázky, kaţdý byl však odmítnut. Dne 12. září vystoupil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku 78 , kde obvinil ČSR z potlačování národních práv sudetských Němců a přislíbil jejich osvobození a připojení k Velkoněmecké říši. Hitlerův projev se stal pro sudetské Němce signálem pro puč. Nepokoje byly však potlačeny a v pohraničí bylo vyhlášeno stanné právo a Sudetoněmecká strana byla rozpuštěna. Mezitím se kvůli jednání o odstoupení čs. pohraničí sešel Hitler s britským ministerským předsedou. V následujících dnech britská a francouzská vláda předala čs. vládě návrh o odstoupení hranic. V 23. září byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Zářijové dny plné ústupků a nových poţadavků vyvrcholily 29. září v Mnichově na konferenci evropských mocností – po půlnoci 30. září byla podepsána tzv. mnichovská dohoda, která akceptovala všechny poţadavky Německa vůči ČSR. Dohoda byla podepsána bez účasti ČSR. Dne 30. září přijala vláda v přítomnosti prezidenta republiky na Praţském hradě mnichovský diktát – znamenal konec první republiky.79 3.2.2

„Na prahu rozhodujících událostí“ – vývoj v rámci učiliště Díky kronikáři Leteckého učiliště, který do posledního detailu zdokumentoval

rok 1938, se dovídáme, jakým způsobem byl výše popsaný vývoj tohoto roku vnímán tamními ţáky, vojáky či samotným velitelstvím. Zjišťujeme náladu v učilišti – ať uţ znepokojení, odhodlání, reakce na změny jak v rámci republiky, tak učiliště apod. „Určité znepokojení u nás, vyvolané v posledních měsících vnitřním politickým vývojem mezi našimi Němci, kteří projevili úsilí o uskutečnění svých poţadavků, vyhranilo jaksi vývoj událostí v hranicích státu v tom smyslu, ţe vláda naše připravuje některá velmi důleţitá zákonná opatření ku zdokonalení našeho národnostního systému. Prohlášení, 78

Národně socialistická německá dělnická strana byla krajně pravicová strana (neboli nacistická), od roku 1933 byl v jejím čele Adolf Hitler. Sudetoněmecká strana vznikla v ČSR na podzim roku 1934, v jejím čele stanul Konrád Henlein, který se z počátku od Hitlera distancoval a vyslovoval svou loajalitu čs. státu, aby se vyhnul zrušení, jako tomu bylo v případě dvou německých stran v ČSR. V druhé polovině roku 1937 však Sudetoněmecká strana přešla plně do sluţeb nacistického Německa, byla tedy zcela pod vlivem NSDAP. 79 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 677 – 681.

35

ţe bude bezpodmínečně trvat na respektování všech zákonů, aby byla udrţena státní autorita, uvítala spontánně i celá veřejnost. I my jako armáda si bereme za svůj úkol, zachovat hraniční mezníky na místech, na nichţ je postavila republika před dvaceti lety!“80 Rozkaz k pohotovosti útvaru v rámci vyhlášení částečné mobilizace došel do učiliště ve 23 hodin dne 20. května. Následně byly vydány rozkazy k přesunu části leteckého školního oddílu I a to školní letky 1 a školy leteckého dorostu na distribuční letiště Leteckého učiliště (dále jen LU) do Otrokovic. Ministr národní obrany povolal první ročník zálohy a náhradní zálohy, doplněný příslušníky speciálních zbraní, k mimořádnému cvičení. Důvodem bylo zacvičení záloţníků v nových zbraních, zvýšení početních stavů a zajištění klidu, pořádku a bezpečnosti. V rámci předběţných opatření byla 22. května předčasně ukončena Škola pro důstojníky letectva v záloze, její absolventi (celkem 179) byli odveleni k leteckým útvarům. Dále byl 25. května předčasně ukončen druhý ročník pilotních ţáků Školy leteckého dorostu, kteří poté posílili bojové letky leteckých pluků. V červnu se vzrušená situace v učilišti uklidnila – bylo vydáno nařízení o zrušení všech mimořádných opatření. Pro učiliště to znamenal návrat části leteckého školního oddílu I zpět do Prostějova a zahájení pravidelného chodu sluţby a výcviku.81 Opětovné nařízení zabezpečovacích opatření vstoupilo v platnost dne 13. září 1938 v důsledku zhoršení politické situace jak u nás, tak i v Evropě. Dne 23. září odpoledne vyhlásil velitel LU jednotkám, shromáţděným na nádvoří kasáren, armádní rozkazy vrchního velitele nabádajícího všechny příslušníky armády ke klidu, rozvaze a pohotovosti. Kolem 21. hodiny bylo čs. rozhlasem oznámeno, ţe prezident republiky nařídil mobilizaci branných sil státu jako doplnění vybraných opatření k udrţení pořádku ve státě a k obnově jeho hranic. Po této výzvě se dostavili gáţisté LU do kasáren, kde čekali na další rozkazy: „U všech vyvolalo rozhodnutí vlády nadšený souhlas a porozumění“.82 Činnost po vydání rozkazu k mobilizaci probíhala v učilišti od časného rána dne 24. září. Bylo nutné začít plnit úkoly nařízené v mobilizaci jako zvláštní určení vojenských osob, odesílání, příchod záloţníků, prezentace, vydávání masek, zatemňování apod. Dne 25. září vyslalo LU stráţní oddíly na okolní nádraţí a zastávky 80

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 235 – 236. 81 Tamtéţ, s. 238 – 239. 82 Tamtéţ, s. 244.

36

ke střeţení materiálu vojenské správy. Od LU odcházeli na místa válečného určení gáţisté k leteckým plukům a k vyšším velitelstvím. Vývoj dalších dnů směřoval k zabezpečení letišť a kasáren. Dne 28. září byla Školní letka 2 přetvořena na „Bojové středisko stíhací“, v obvodu letišť a kasáren se budovaly zákopové kryty pro příslušníky LU.83 Den vyvrcholení krize – 30. září 1938, zápis kronikáře: „Tato v historii neslýchaná skutečnost, ţe pod záminkou uchování míru v Evropě, má býti stát okleštěn o část svého území, došla nám do učiliště v ranních hodinách, kdy rozhlas uveřejnil rozhodnutí čs. vlády přistoupit na návrhy mnichovské konference. Stalo se tak jen proto, aby čs. národ, který šel ve svých obětech aţ skoro za snesitelnou hranici, byl doma zachován v plné síle pro další budoucnost a pro plodnou práci k povznesení a vzrůstu, a aby byla odvrácena válka, která by za dnešní situace světové, kdy jsme byli opuštěni spojenci, byla nezbytně příčinou pohromy daleko těţší ba nenapravitelné. Roztrpčení nás všech nad tím, ţe čs. stát a národ stal se obětí světové politiky evropských velmocí při urovnávání sporů mezi sebou, nutí mě, aby zaznamenal, jak hluboce jsme všichni do duše a srdce pocítili váhu těchto událostí a rozhodnutí, a jak těţce se smiřujeme s tím, ţe máme ztratiti půdu, za kterou byli všichni vojáci, všichni dobří občané státu odhodláni bojovati aţ do konce, my všichni, důstojníci, rotmistři a muţstvo. My všichni zůstaneme věrni za prezidentem republiky a jeho vládou, jak nám káţe přísaha.“84

3.3 POMNICHOVSKÁ DOBA A ZÁNIK UČILIŠTĚ V ROCE 1939 Po přijetí mnichovského diktátu se ţivot učiliště postupně vracel do mírových kolejí a byl obnovován letecký výcvik. Školení leteckého personálu však zdaleka nedosahovalo původního rozsahu. První říjen roku se nesl vţdy v duchu příchodu nováčků, obvykle radostný a rušný den proběhl roku 1938 v naprosté tichosti. Kvůli stávající situaci byl jejich příchod odsunut. 85 Počáteční týden měsíce října proběhl ve znamení jednání o vyklizování území odstoupeného Německu a Polsku.86 Změnily se hranice našeho státu

83

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 244 – 245. 84 Tamtéţ, s. 246 – 247. 85 Nováčci nastoupili vojenskou sluţbu aţ 1. března 1939, jejich působení v učilišti však vzhledem k březnovým událostem, nemělo dlouhého trvání. Viz dále. 86 Dne 30. září podalo i Polsko čs. vládě ultimátum, kterým ţádalo odstoupení území s polským obyvatelstvem. I toto musela ČSR přijmout.

37

a nastávaly dny výstavby nového státního zřízení – druhé republiky, která měla představovat národní stát Čechů a Slováků bez národnostních menšin. V důsledku územních změn byla vydána nařízení k propuštění vojáků příslušících do území podstoupených jiným státům, učiliště opustilo 27 osob: „Od LU odešla řada těch, na něţ dolehla tato nařízení, a bylo vesměs zříti, ţe se loučí s těţkým srdcem se svými kamarády, a ţe se podrobují nezbytné nutnosti a situaci“87 Dalším důleţitým opatřením bylo ponechání si prezenčního muţstva, které nastoupilo k odvodu v roce 1936 a v září 1938 mělo být propuštěno do zálohy a to z důvodu potřeby zálohy v rámci učiliště a kvůli odsunutému nástupu nováčků. Ačkoliv do učiliště nepřicházeli noví ţáci, letiště a kasárny se plnily částmi polních útvarů nebo pracovních rot, které přišly ze zabraného pohraničí.88 Uprostřed měsíce října se úsilí čs. státu soustředilo na československo-maďarská jednání o odstoupení jiţních oblastí Slovenska Maďarsku, která však skončila bez výsledku. Jednání pokračovala v listopadu ve Vídni, kde bylo rozhodnuto o odstoupení značné části čs. státu Maďarsku.89 Pro jednotky armády to znamenalo přesun do nově určených posádek na území nám ponechaném. V prostějovském učilišti tak byla nově ubytována jednotka pěšího pluku 34 „Střelce Jana Čapka“. 90 Dalším důleţitým nařízením se stala demobilizace branné moci, čímţ nastal konec mimořádným opatřením za branné pohotovosti státu. Nový rok 1939, zápis kronikáře: „Vstupujeme do Nového roku po tolika rozhodujících událostech, které se v našem státu udály na sklonku minulého roku, a které také vtiskly rozhodující formu všemu našemu počínání vůbec a ve vojenském letectvu zvlášť; a tedy i zde v leteckém učilišti. Je to nové uspořádání chodu práce při výcviku letců, které bylo zahájeno příchodem frekventantů aplikačního kursu, jehoţ úkolem bude doplniti a ukončiti výcvik důstojníků z povolání letectva. Zdálo se, ţe hladina klidného ţivota ve státě zůstává nadále nezměněna a ţe bude nám dopřáno v klidu a s rozvahou přispívati opravdovou snahou a prací na přebudování nového státu. Vnitropolitické události probíhaly nerušeně dále a vnitřní výstavba státu pokračovala slibně v nově uspořádaném rámci politického ţivota. Tak uplynul leden a únor 1939, kdyţ v první polovině března vynořila se řada nových problémů v souţití českého a 87

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 254 – 255. 88 Tamtéţ, s. 256. 89 ČAPKA, F.: c. d., s. 681 – 683. 90 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 257.

38

slovenského národa ve společném dosud státu.“ 91 Po zániku první republiky na Slovensku sílily separatistické tendence, které se týkaly otázek národnostních, finančních a politických. Uţ 19. listopadu 1938 přijalo Národní shromáţdění Ústavní zákon o autonomii Slovenské krajiny, zároveň došlo ke změně oficiálního názvu státu na Česko-Slovensko. Slovensko v březnu 1939 jednalo s Německem o finanční pomoci, která však byla podmíněna rozbitím ČSR. Proto v této době začalo sílit volání Slováků po úplné samostatnosti a odpoutání se od historických částí republiky. Tato situace vyvrcholila dne 14. března, kdy byl v Bratislavě vyhlášen samostatný slovenský stát. 92 Ze zápisu kronikáře: „Ještě jsme se nevzpamatovali - my zde v historických zemích - z prvních důsledků rozluky se Slováky, kdyţ přikvačila další dramatická událost v našem národním ţivotě. Státní president Dr. Emil Hácha odjel v důsledku posledních událostí k poradě s hlavou německé říše do Berlína. Očekávali jsme s napětím výsledek těchto porad, jeţ měly rozhodnouti o našem příštím osudu. Během noci ze 14. na 15. března 1939 přicházely první zprávy o tom, jak se má rýsovati náš budoucí ţivot. Z rozhodnutí říšského kancléře Hitlera - po souhlasu a dohodě s presidentem republiky Dr. Háchou - započala dne 15. března 1939 v 6 hodin ráno německá říšská vojska se vstupem na naše území a s obsazením vojenských posádek a měst.“93 Co znamenala německá okupace pro učiliště? Od ranních hodin dne 15. března byl očekáván příchod prvních německých vojenských jednotek. První auto přijelo do leteckého učiliště kolem jedenácté hodiny. Velitel německého předvoje se dostavil na velitelství LU, kde dojednal s místním velitelem plk. Starým způsob a postup předávání a likvidace učiliště. Během následujících dnů přicházely další jednotky říšské armády, postupně pro ně byly uvolňovány budovy, na letišti byl zastaven letecký provoz. Dne 18. března se začalo s propouštěním muţstva, poddůstojníků, rotmistrů a důstojníků.94 Z nařízení MNO bylo v leteckém učilišti započato s odváděním materiálu německému vojsku krátce po příchodu říšsko-německé části a to koncentrací a odevzdáním zbraní a střeliva. Postupně pak byly přebírány zásoby technického materiálu u letek a ve skladu, letounů a jejich příslušenství v hangárech. Aby další chod 91

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 267 – 268. 92 ČAPKA, F.: c. d., s. 684 – 686. 93 VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 269. 94 Tamtéţ, s. 270 – 271.

39

sluţby při likvidaci trval nerušeně dál, byla zabezpečena činnost velitelských orgánů po odchodu pomocného muţstva z řad déleslouţících poddůstojníků; činnost technických orgánů letek byla soustředěna za účelem předávání materiálů k orgánům technické správy. Obdobně pokračovala činnost hospodářské správy s jejími orgány. Likvidace probíhala v celku bez překáţek a podle vydaných předpisů, takţe se očekávalo, ţe koncem dubna 1939 bude předání ukončeno. Aţ do vlastního ukončení likvidace LU trvala nadále i činnost velitelství s jeho bezprostředními pomocnými orgány. Veškerá vlastní činnost učiliště byla ukončena 31. července 1939.95 Po dobu okupace bylo prostějovské i stichovické letiště obsazeno německými vojáky, kteří pouţívali veškeré ponechané zařízení pro výcvik svých pilotů. Výhodná poloha letiště ve středu Protektorátu vedla k tomu, ţe zde vznikla jedna z největších německých leteckých škol, tzv. „Fliegerschule“, která fungovala prakticky aţ do pádu Třetí říše v roce 1945.96

3.4 NÁZVY LETECKÝCH ŠKOL A UČILIŠŤ OD DOBY JEJICH VZNIKU 10. LEDNA 1919 AŽ PO ZÁNIK 31. ČERVENCE 1939 Název „LETECKÁ ŠKOLA“ vznikl dne 10. ledna 1919, kdy byla zřízena teoretická část školy, která je uváděna jako „Letecká škola v Praze na Letné“. Vyučování začalo 16. ledna 1919 ve dnech začínající konsolidace vojenského leteckého školství. Dne 14. května 1919 začala praktická část výcviku. Tento výcvik – přes svoje problémy – pokračoval i po zastavení teoretické části školy. Postavení školy se více upevnilo i s novým upřesněným názvem – „Pilotní škola v Praze“ pouţívaným od 30. října 1919. Toto přejmenování bylo provedeno při dalších organizačních změnách leteckého školství, ke kterému došlo 28. srpna 1919. V souvislosti s touto reorganizací byla dnem 4. října 1919 zřízena nová letecká „informace“ „LETECKÉ ŠKOLY“, jíţ podléhaly všechny letecké školy na území ČSR. Velitelem byl potvrzen mjr. Karel Hupner a jako sídlo bylo určeno letiště Cheb. Dne 30. října 1919 vstoupilo v platnost nové pojmenování leteckých útvarů, které se tímto dělily na:

95

VÚA, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939, s. 272 – 273. 96 SLEZÁČKOVÁ, J.: c. d., s. 33.

40

- Letecké školy (ředitelství leteckých škol) - Pilotní škola v Praze (Pilotní škola ve Kbelích)97 Také název „ÚSTŘEDNÍ ŠKOLA PRO VZDUCHOPLAVECTVO“, který se pouţíval od 1. září 1920, platil vlastně jen po dobu existence Pilotní školy v Praze a byl poplatný skutečnosti, ţe mnoho přeškolení na různé typy letadel bylo prováděno mimo letecké školy. Po dokončení různých potřebných přeškolení u leteckých setnin a po přemístění praţské školy do Chebu v druhé polovině roku 1920 se ustálil název „ČS. VZDUCHOPLAVECKÉ UČILIŠTĚ“, který přetrval aţ do 24. října 1923. Ve dnech 20 – 21. srpna 1922 proběhla porada vzduchoplaveckého a právního odboru MNO, na kterém bylo rozhodnuto pouţívat místo názvu „vzduchoplavecký“ a „letecký“ – jen název „letecký“. Na základě tohoto rozhodnutí se dne 1. ledna 1924 Čs. vzduchoplavecké učiliště přejmenovalo na „LETECKÉ UČILIŠTĚ.“ Tento název zůstal v platnosti aţ do 30. dubna 1927, kdy došlo k další změně. V roce 1927 probíhalo přemisťování chebského leteckého učiliště do Prostějova (v Chebu zůstala jen pilotní škola stíhací jako detachement prostějovského učiliště). Současně byla dočasně přemístěna do Olomouce k Leteckému pluku 2 „Škola pro výchovu důstojníků letectva v záloze“, coţ mohlo být důvodem ke změně názvu pro dočasnou decentralizaci učiliště. Proto se na krátkou dobu objevuje název „UČILIŠTĚ PRO LETECTVO“, který byl pouţíván do 30. listopadu 1928. Rok 1928 byl pro učiliště velmi zajímavý, zejména po stránce organizační. Dne 15. září 1928 došlo ke zrušení detachementu učiliště v Chebu a učiliště se definitivně přemístilo do Prostějova; rovněţ tak i škola pro důstojníky letectva z Olomouce. Došlo k výrazným změnám v obsazení velitelských funkcí, a zřejmě i proto dne 1. října 1928 ke změně názvu na „VOJENSKÉ LETECKÉ UČILIŠTĚ“.98 Na přelomu let 1937 aţ 1938 se škola opětovně přejmenovala na „LETECKÉ UČILIŠTĚ“. Tento název zůstal učilišti aţ do jeho zániku 31. července 1939.99

97

Je moţné polemizovat s některými uvedenými názvy, např. „letecký“, neboť v té době byl pouţíván stále název „vzduchoplavecký“. Srovnej: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. 98 Podle různých autorů je den přejmenování učiliště 1. leden 1929, avšak razítko v zápisnících pilotů „Vojenské letecké učiliště“ se objevuje jiţ od 1. října 1929. Srovnej: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno. 99 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno.

41

4. PILOTI PROSTĚJOVSKÉHO LETECKÉHO UČILIŠTĚ VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE Předválečné Vojenské letecké učiliště bylo velice kvalitní školou, která vychovala skutečné bojovníky oddané vlasti. Mnozí z těch, kteří na prostějovské půdě začínali ţivotní dráhu vojenského pilota, patřili v období druhé světové války k hrdinům. Jedním z nejslavnějších ţáků prostějovského učiliště byl bezpochyby Josef František, který se narodil 7. října 1914 v nedalekých Otaslavicích. Do leteckého učiliště nastoupil roku 1934, kde získal kvalifikaci pilota. Poté prošel stíhacím kurzem. Po obsazení naší republiky německou armádou přešel do Polska, kde se hlásil do čs. zahraničního odboje. V této době však v Polsku neexistovaly čs. jednotky, a proto vstoupil do polského letectva. Po poráţce Polska na konci září 1939 odletěl do Rumunska a odtud se přes Řecko, Turecko a Blízký východ dostal do Francie. Zde se rozhodl zůstat se zbývajícími Poláky místo toho, aby se připojil k čs. letectvu. Po kapitulaci Francie se dostal do Velké Británie, kde byl přiřazen k 303. stíhací peruti. Jeho prvním sestřelem se stala 2. září 1940 německá stíhačka Messerschmitt. Během následujícího měsíce dosáhl 17 jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného a stal se nejlepším spojeneckým pilotem celé bitvy o Británii. Josef František zemřel tragicky 8. října 1940, kdy při návratu z hlídkového letu havaroval během přistávacího manévru. Za svého ţivota i posmrtně obdrţel mnoţství vyznamenání, řádů a medailí. Jeho jméno nese od 29. září 1990 základní škola v rodných Otaslavicích a v roce 1989 byl po něm na jeho počest pojmenován prostějovský aeroklub.100 Dalším legendárním pilotem druhé světové války byl František Peřina. Narodil se 8. dubna 1911 v Morkůvkách u Břeclavi. V roce 1929 nastoupil do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Od roku 1931 začal profesně slouţit u 2. leteckého pluku dr. E. Beneše v Olomouci. Poté absolvoval v Chebu výcvik pro stíhací letce, v letech 1932 – 1938 byl zařazen k několika stíhacím letkám. V červnu 1939 odešel do Polska, aby mohl bojovat proti okupantům své vlasti. V následujícím měsíci odplul do Francie – při bojích nad Francií sestřelil 14 nepřátelských letadel, v závěru války ve Francii byl zraněn. Přes Alţír a Gibraltar se dostává na anglickou půdu. V září 1940 100

Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945. Praha 2005, s. 76.

42

nastoupil do nově vzniklé 312 čs. stíhací perutě RAF a zapojil se do válečných bojů. V Anglii absolvoval speciální kurz pro instruktory ve střelbě. Po válce se vrátil do vlasti – slouţil v Olomouci a Malackách. V roce 1949 ilegálně odletěl do Německa, aby se vyhnul represáliím nového komunistického reţimu. Se svou manţelkou ţil aţ do roku 1993 v USA. V témţe roce se vrátili do vlasti, kde se mu následně dostalo plného uznání. Je drţitelem mnoha vyznamenání, např. Československého válečného kříţe, Řádu Bílého lva, francouzského Řádu Čestné legie apod. František Peřina zemřel 6. května 2006 v hodnosti generál.101 Třetím, neméně významným letcem byl František Fajtl. Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně, okr. Louny. V letech 1928 – 1932 studoval na obchodní akademii. Po absolvování vojenské prezenční sluţby se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Přihlásil se na Vojenskou akademii v Hranicích, ukončil ji v roce 1935 a získal kvalifikaci leteckého pozorovatele a pilota. Postupně se přidaly další – polní pilot letec, pozorovatel letec, polní pozorovatel letec. Dále absolvoval různé kurzy a výcviky. V roce 1938 prodělal stíhací kurz ve Stichovicích. S blíţící se válkou přešel do Polska, následně do Francie a Velké Británie, kde byl přijat do RAF. Jako stíhací pilot se zúčastnil bitvy o Británii, v jejímţ průběhu dobyl svá první vzdušná vítězství. Po vzniku 313. čs. stíhací perutě se stal jedním z jejich zakládajících příslušníků. Největšího uznání v dobách války se mu dostalo v roce 1942, kdy se jako první čs. důstojník stal velitelem britské stíhací perutě. V roce 1943 byl ustanoven velitelem stíhací perutě, která měla být vyslána do SSSR, tak se stalo na začátku následujícího roku. Jeho válečná bilance čítala na konci války 275 nalétaných operačních hodin – 15 ve Francii, 240 v Británii a 20 v Sovětském svazu. Do Prahy se František Fajtl vrátil 13. května 1945, kde se stal předsedou Svazu letců RČS (byl jím aţ do února 1948). V roce 1949, podobně jako většina letců slouţících v RAF, byl odeslán na zvláštní dovolenou a následně byl přeloţen do výsluţby. Pracoval jako pomocný archivář v Národním technickém muzeu na Invalidovně v Praze – Karlíně. Roku 1950 byl ale zatčen a vězněn na Mírově, kde strávil 16 měsíců a byl degradován na hodnost vojína. Po propuštění pracoval nejprve jako nádeník, poté skladník, pokladní, účetní apod. V roce 1964 byl částečně rehabilitován a povýšen na hodnost plukovník. Pracoval u Státní letecké inspekce, obnovil svou bohatou publikační činnost zahájenou jiţ za války. Plně

101

FAJTL, F.: Generál nebe: Ţivotní příběh čs. stíhacího esa Františka Peřiny. Praha 2002, s. 218 – 219.

43

rehabilitován byl v roce 1990 a povýšen na generálmajora, v roce 2002 na generálporučíka ve výsluţbě. Zemřel 4. října 2006 v Praze.102 Letců, jejichţ ţivot byl spjat s Prostějovem a kteří prošli během druhé světové války různými bojišti v řadách protifašistické koalice, bylo velké mnoţství. Není tedy moţné je na tomto místě všechny vyjmenovat. Jejich bojovnost a odvaha však nemůţe být opomíjena. Proto je tato kapitola doplněna o tři tabulky, ve kterých jsou uvedena jména absolventů Leteckého učiliště ve spojitosti s třemi podrobněji popsanými osobnostmi, vţdy s označením letců, kteří bojovali ve Velké Británii v RAF. Škola leteckého dorostu - četa pilotů - ročník Františka Peřiny 1929 - 1931. Poč. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Jméno Barborka V. Baţant František Blaţek Boh. Brandt Václav Cetl Mar. Doleţal Josef Dostál Boh. Douda Boh. Gutwald J. Hačík Vojtěch Herejk Bohumil Herman J. Hrnčíř Jan Hrubý Josef Ištvánek František Jasík Ludovít Komenda František Koloničný F. Konečník František Kopecký Miroslav Koukal Josef Krátký Josef Kraus Ladislav

Poč. 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45

RAF

RAF RAF

RAF

RAF RAF

Jméno Krojadlo V Kouřil František Matějka Karel Moravec J. Motyčka R. Neuţil František Otevřel Jan Pajtáš Ondřej Peřina František Procházka M. Sahánek B. Svárovský J. Šimek Jar. Šláf František Šlouf Václav Šmíd Boh. Švestka J. Trunda Alexandr Voleman J. Vopálecký J. Zapletal František Zounek J.

RAF

RAF RAF

RAF

RAF

Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, Absolventské tabulky, nezpracováno, nestránkováno.

Škola leteckého dorostu – oddělení pilotů – ročník Josefa Františka 1934 – 1936. Poč. 1 2 3 4 5 6 7 8 102

Jméno Anderle Leoš Bartoň František Beneš Eduard Braum Václav Bláha Jaroslav Bouda Jaroslav Broţ Miroslav Bukovčan R.

Poč. 35 36 37 38 39 40 41 42

RAF

Jméno Kotrán Vojtěch Kovář Jindřich Kovář Josef Kříţek Jaroslav Kysela Jaroslav Linka Stanislav Macháček Jindřich Martinovič L.

Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945. Praha 2005, s. 67 – 68.

44

RAF

9 Bureš Jaroslav 43 Matějíček A. 10 Demeter Josef 44 Mikota Bohuslav 11 Dvořák Antonín RAF 45 Miklošek Ján RAF 12 Drábek František 46 Naxera František RAF 13 Fencl František RAF 47 Ohnoutek Josef 14 František Josef RAF 48 Pavlíček V. 15 Halamásek Evţen RAF 49 Picka Karel 16 Hájek Jaroslav RAF 50 Pokorný Josef 17 Halama Stanislav RAF 51 Polakovič V. 18 Hanovec František 52 Puškár Josef 19 Havel Karel 53 Radina František 20 Hlaváč Jaroslav RAF 54 Reiter Ján 21 Horáček Josef RAF 55 Rybka Karel RAF 22 Hrazdíra František 56 Sedláček Josef RAF 23 Hrušák Josef 57 Schoř Karel RAF 24 Jančár Karel 58 Slapnička M. 25 Jašek L. 59 Souček Vladimír 26 Jindra František 60 Stibor Karel RAF 27 Jindra Miroslav RAF 61 Šedivý Alois RAF 28 Kalenský Josef RAF 62 Teplý František 29 Kéďa Alois RAF 63 Vais Miroslav 30 Klemš Josef 64 Váňa Norbert 31 Kočárek Jaroslav 65 Vaníček O. 32 Kokeš Ferdinand 66 Vašek Vladimír 33 Komárek J. 67 Votrubec Jaroslav 34 Kopal Karel RAF 68 Ţanta Otto RAF Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, Absolventské tabulky, nezpracováno, nestránkováno.

Letecké oddělení Vojenské akademie při Leteckém učilišti v Prostějově – ročník Františka Fajtla 1934 – 1935. Poč. Jméno Poč. Jméno 1 Bartoš Jindřich RAF 15 Korec Otakar Francie 2 Bauer František 16 Lorenc Josef 3 Čermák Jan 17 Mrázek Karel RAF 4 Fajtl František RAF 18 Pírko Evţen 5 Fejfar Stanislav RAF 19 Růţička Alois 6 Fiala Rudolf Francie 20 Svoboda Václav RAF 7 Fibikar Ladislav 21 Šidlák Otakar 8 Hanuš Josef 22 Štangl Oldřich 9 Hlavatý Vladimír 23 Štěpánek Miroslav 10 Hrnčíř František 24 Trnka Julius 11 Janata Vladimír 25 Trojáček Karel RAF 12 Janíček Leopold 26 Veselý Vlastimil 13 Janoušek František 27 Wagner František 14 Kloboučník Josef RAF 28 Ţampach Josef RAF Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, Absolventské tabulky, nezpracováno, nestránkováno.

45

5. OBNOVENÍ ČINNOSTI LETECKÉHO UČILIŠTĚ V PROSTĚJOVĚ PO ROCE 1945 Druhá světová válka na evropském kontinentě skončila dne 9. května 1945, kdy vstoupily v platnost kapitulační podmínky pro Německo. Ve stejný den bylo osvobozeno hlavní město Československé republiky – Praha. „Skončila válka. Hrdost a pýcha nad udatností československých jednotek bojujících s fašistickými armádami na všech frontách druhé světové války byla bezmezná a odráţela se i v myšlení a názorech mladých lidí na armádu.“103

5.1 POVÁLEČNÁ GENERACE – K VÝSTAVBĚ ČS. LETECTVA PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE 5.1.1

Moţnosti a problémy Vzhledem k rozsahu plánované výstavby letectva po válce slouţilo zahraniční

letectvo jako základ pro jeho další výstavbu. První řádné povolání branců k výkonu základní vojenské sluţby bylo stanoveno na 1. října 1945. Celkem bylo povoláno 165 000 branců, z nichţ nastoupilo 157 830.104 V poválečném období se čs. letectvo zaměřovalo právě na intenzivní výcvik nového personálu, který měl doplnit předpokládaný stav konečné organizace čs. letectva. Toto utváření nového personálu se neobešlo bez problémů, které pramenily ještě z doby války a okupace. 105 Po válce bylo čs. letectvo členěno na tzv. domácí sloţku, na bývalé příslušníky RAF a letectva ostatních západních spojenců a na slovenský personál 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Kaţdá tato skupina se však utvářela v odlišných podmínkách, v jiném prostředí, takţe i jejich kvalita, zkušenosti a názory byly rozdílné. V poválečném období tyto tři skupiny splynuly v jeden celek. Sladit všechny jejich zkušenosti, posoudit a rozhodnout, co je nejlepší, aby to mohlo být vyuţito, a zejména to, jakým směrem se má čs. letectvo i celé Československo ubírat, se ukázalo jako 103

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, KALIVODA, J.: Z historie našeho letectví: Poválečná generace, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 104 IRRA, M.: Československé vojenské letectvo v letech 1945 – 1950. Organizační vývoj a personální výstavba. Cheb 2006, s. 476. 105 Tamtéţ, s. 478.

46

velice sloţitý úkol. Představitelé KSČ podporovali myšlenku postupovat podle sovětských tradic a zvyklostí, coţ mělo v podstatě vést k sovětizaci armády a deformaci našich národních tradic, zatímco představitelé západního odboje v čele s Dr. Edvardem Benešem měli v úmyslu zachovat tradice a ducha předmnichovské armády i západního odboje.106 Dalším rozporem v otázce výstavby armády se stala nejednotnost a roztříštěnost teoretických i materiálních základů – jak východní, tak i západní útvary s sebou přinesly různou techniku, taktiku, výcvik, pomůcky, odborné směrnice atd. Tyto odlišnosti vedly k častým improvizacím, otevřeným názorovým střetům a projevům nesympatií zejména mezi českou západní sloţkou a slovenskou východní sloţkou zahraničního odboje a také mezi domácími a zahraničními letci.107 5.1.2

Výcvik personálu Tato oblast byla čelním předmětem pozornosti čs. letectva. Dne 16. července

1945 byly vydány „Hlavní zásady připravovaných směrnic pro výcvik letectva“, které stanovily: 1. Zajištění dostatku instruktorů ve všech odbornostech. 2. Zajištění odborného personálu pro ošetřování materiálu, který je momentálně k dispozici. 3. Udrţení bojové pohotovosti jiţ existujících jednotek. 4. Rozvinutí leteckého školství a tak co nejdříve dosáhnout potřebného počtu personálu k postavení plánovaných leteckých jednotek.108 Hlavní úkoly letectva byly naplánovány na tři roky. V roce 1946 mělo být vycvičeno dostatečné mnoţství instruktorů, v dalších dvou letech měl být vycvičen potřebný počet specialistů k postavení nových útvarů. Ve výcviku letců mělo dojít nejprve k dokončení výcviku těch, kteří jej neukončili do konce války, a těch, kteří byli nuceni výcvik přerušit po 15. březnu 1939. Poté bylo nutné přeškolit letce, kteří sice výcvik před okupací ukončili, ale měli šestiletou přestávku v létání. Následovaly přípravy na nábor nového personálu s cílem doplnit stavy bojových útvarů i leteckých škol, které budou postupně zabezpečovat doplňování přirozených úbytků personálu.109

106

Srovnej: IRRA, M.: c. d., s. 478 – 479. Tamtéţ, s. 479 – 480. 108 Tamtéţ, s. 489. 109 Srovnej: tamtéţ, s. 490. 107

47

Nezbytnou podmínkou k zajištění výcviku personálu potřebného pro naplnění cílů plánované výstavby čs. letectva bylo zřízení potřebných školských zařízení. V průběhu roku 1945 zahájilo činnost několik leteckých škol, avšak oficiální návrh organizace leteckého školství bych schválen aţ v červenci 1946. 110 Jednou z těchto škol bylo i prvorepublikové Vojenské letecké učiliště v Prostějově, které bylo obnoveno počátkem června 1945.

5.2 SITUACE NA LETIŠTÍCH UČILIŠTĚ PO ODCHODU NĚMECKÝCH JEDNOTEK Úloha vojenského leteckého školství měla v čs. armádě dlouholetou tradici, ve které hrálo významnou roli i Vojenské letecké učiliště v Prostějově111. Na jeho tradici bylo navázáno hned v prvních hodinách dne 9. května 1945, kdy německá posádka opustila letiště Prostějov I. a Prostějov II. (Stichovice). Rudá armáda začala obsazovat město kolem deváté hodiny dopoledne téhoţ dne. Poté započal soupis všech vojenských gáţistů z Prostějova a okolí v prostějovské sokolovně a to podle jednotlivých zbraní. Následně bylo zřízeno vojenské velitelství politického okresu Prostějov, které mělo za úkol rozdělit důstojníky, rotmistry a muţstvo rovnoměrně na obě letiště. Pro posádky obou letišť nastala celá řada úkolů s uvedením objektů v kasárnách i na letištích a na letištních plochách do pouţitelného stavu.112 V areálu celého prostějovského letiště byl velký nepořádek. Německá posádka měla v plánu zničit kasárny trhavinami, které byly rozmístěny ve všech budovách a částečně připraveny k zapálení. K výbuchu patrně nedošlo díky potřebě co nejrychlejšího opuštění kasáren na konci války. V kaţdé budově však byly otevřené vodovodní kohoutky, takţe objekty měly promáčené stropy a stála v nich voda. S opravnými pracemi se proto nemohlo otálet. Postupně se dařilo dávat jednotlivé budovy do pořádku. Ve strašném stavu bylo i letiště, nejvíce byla zničena jeho jiţní

110

Srovnej: IRRA, M.: c. d., s. 524. Ačkoliv se učiliště před vypuknutím války přejmenovalo na Letecké učiliště, po svém obnovení v roce 1945 se vrátilo ke svému původnímu názvu Vojenské letecké učiliště. Srovnej: PAJER, M.: Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu. Českoslovenští letci u dopravních jednotek RAF a ve vojenském poválečném dopravním letectvu ČSR (1940 – 1950). Cheb 2004, s. 545. 112 V srpnu 1944 bylo prostějovské letiště bombardováno americkým letectvem a byla zničena většina hangárů. Během dubna roku 1945 zaţil Prostějov několik nočních náletů sovětských letadel, při kterých byla zasaţena budova muţstva. Velké škody však způsobily ustupující německé jednotky, které téměř všechny budovy v areálu podminovaly, ale naštěstí je nestačily vyhodit do vzduchu. Letiště bylo koncem války zničeno nejen nálety, ale i destrukcemi odcházejících Němců. Nejméně utrpěli letecké kasárny, které vyvázly se škodami na vnitřním zařízení. SLEZÁČKOVÁ, J.: c. d., s. 34. 111

48

strana hlubokými dírami v povrchu. Nejnutnějšího leteckého provozu bylo však schopno jiţ 12. května.113 Veškeré obnovovací práce v kasárnách i na letišti byly prováděny do 15. června 1945, kdy kasárna obsadila Rudá armáda za účelem střeţení letiště. Celá vojenská posádka učiliště se pak přemístila do městských jezdeckých kasáren a poté do barákového tábora za prostějovským sokolským stadionem (v této době přicházely do LU první skupinky letců, které MNO přijalo do činné sluţby). Ubytování v dřevěných barácích i organizace práce byla stále sloţitější, a proto se ještě v průběhu června přesunuli gáţisté z barákového tábora na letiště Zlín, kde byla zřízena letištní peruť sestávající z muţstva výcvikového praporu ze Zlína (byli to bývalí příslušníci leteckých útvarů první republiky). Tato peruť byla sloţena z velitelství a jedné letky pomocné a technické. Zbytek muţstva v barákovém táboře byl předán do stavu letecké jednotky, která se v polovině července přesunula do Zlína v podobě „přeškolovacího kurzu.“114 Sovětská armáda opustila prostějovské kasárny i letiště v srpnu 1945. Poté byl přeškolovací kurz spolu s letištní perutí přemístěn ze zlínského letiště zpět do Prostějova. V Prostějově se pokračovalo s čištěním a úpravou všech objektů s cílem znovuzřídit letecké učiliště.115 Situace na letišti Prostějov II. (Stichovice) byla po válce o něco lepší. Letiště nebylo bombardováno, ale destrukce způsobené odchodem německých jednotek si vyţádaly značné opravy. Prvním úkolem, stejně jako na letišti Prostějov, bylo zajistit letiště pro nejnutnější letecký provoz. Po dohodě s městskými sloţkami i okolními obcemi byla vyhlášena pracovní povinnost občanů z okolních obcí. Za jejich pomoci byla vyčištěna letištní plocha od zbytků různého materiálu a vraků letounů, srovnány vyorané brázdy v letištní ploše, odstraněno střelivo a rozházené zbraně. Tak jako v Prostějově bylo i stichovické letiště uvedeno do nejnutnějšího leteckého provozu 12. 113

Kronika Leteckého učiliště 1945 – 1959 se bohuţel nenachází na území ČR. V době dělení republiky ne Českou a Slovenskou v roce 1993 byl veškerý archivní materiál rozdělen podle toho, kde daný útvar působil déle. Tato část materiálů k historii Leteckého učiliště se nachází ve Vojenském správním archivu v Trnavě. Díky opisům kroniky pana Miloslava Přikryla a jejich uloţení v prostějovském archivu jako fond Miloslav Přikryl jsem měla moţnost tyto materiály studovat. SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, Letecké učiliště po roce 1945, nezpracováno, nestránkováno. 114 Začátkem června 1945 začalo MNO povolávat domácí letce všech kategorií k lékařským prohlídkám do lékařské vyšetřovací stanice čs. letectva v Praze. Vyšetření a schopní výkonní letci byli odesláni do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Tito letci, jak uţ bylo zmíněno, byli ubytováni v barákovém táboře za sokolským stadionem. Dne 30. června 1945 bylo MNO nařízeno vytvořit z těchto letců „Přeškolovací kurz“. 115 VÚA Praha, fond MNO 1945, inv. č. 4588, čj. 8014, karton 86, Nástin činnosti leteckého učiliště, které má být v nejbliţší době uvedeno do provozu.

49

května 1945. Rudá armáda se zde ubytovala den předtím v podobě zajišťovací čety, která čítala 30 muţů. Aţ na počátku června se do Stichovic dostavila letecká jednotka Rudé armády v počtu 100 muţů. Tato jednotka zde pouze „nabírala nové síly“ a za tři týdny letiště opustila. Po jejich odchodu se pokračovalo v opravách, zejména v budovách, do kterých se měla nastěhovat letištní peruť zřízená ve Zlíně.116 Na tomto místě je nutné uvést, ţe po druhé světové válce získalo obnovené Vojenské letecké učiliště třetí letiště, a to v Olomouci - Neředíně. Stav olomouckého letiště byl nejuspokojivější. Jeho osud se však v prvních dnech míru nejevil pozitivně. Toto letiště bylo obsazeno Rudou armádou ve dnech 8. – 9. května, v těchto a následujících dnech nemohl být nikdo do jeho areálu vpuštěn. Ačkoliv nebyly poškozeny kasárny a letiště pouze minimálně, měla být nařízena demolice. K té naštěstí nedošlo. Počátkem července na letiště přišli příslušníci čs. armády, kteří začali s úpravami objektů a letištní plochy.117 Co se týče umoţnění výcviku na letištích - praktický výcvik byl na olomouckém letišti zahájen jiţ 3. září 1945, na prostějovském letišti 7. ledna 1946, avšak létat se začalo 15. března 1946. Od června téhoţ roku byla letecká činnost obnovena i na letišti ve Stichovicích118.

5.3 NOVÉ ZŘÍZENÍ LETECKÉHO UČILIŠTĚ119 Po válce pro zabezpečení růstu letectva jako celku, pro teoretickou i praktickou výchovu nových příslušníků, byly současně vytvořeny předpoklady pro novou koncepci leteckého školství. Vedle dlouhodobého plánu výstavby celého komplexu vojenského leteckého školství byly vytyčeny také dva další úkoly – přeškolení výkonných letců domácích i zahraničních a pozemního personálu na uţívanou leteckou techniku a základní vojenský i letecký výcvik nováčků. 120 5.3.1

Prozatímní organizace - zahájení přeškolovacích kurzů První, ústní, rozkaz k obnovení Vojenského leteckého učiliště dal počátkem

června 1945 náčelník štábu letectva pro Moravu. V těchto dnech začalo velitelství 116

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, Leteckého učiliště po roce 1945, nezpracováno, nestránkováno. 117 Tamtéţ. 118 Tamtéţ. 119 Učiliště započalo svoji činnost pod názvem Vojenské letecké učiliště, avšak na konci roku 1945 došlo k přejmenování na Letecké učiliště, které zůstalo zachováno aţ do konce jeho působení v Prostějově. 120 VŮA Praha, inv. č. 2662, čj. 90, karton 41, Instrukce pro zahájení provozu leteckého učiliště.

50

povolávat domácí letce všech kategorií k lékařským prohlídkám, ti kteří prošli, byli posíláni do LU. První skupina přišla dne 25. června 1945, další pak 4. července. Jednalo se o výkonné letce z leteckých oblastí Čech a Moravy. Dne 30. června bylo MNO nařízeno vytvořit z těchto letců jiţ zmíněný „Přeškolovací kurz“. Tento kurz byl zahájen dne 12. července 1945. Stav kurzu v jeho začátku čítal 34 důstojníků, 46 aspirantů, 136 poddůstojníků a vojínů.121 V srpnu se velitelem Vojenského leteckého učiliště stal pplk. let. Josef Duda.122 Dne 18. srpna 1945 vydal rozkaz, kterým stanovil prozatímní organizaci: I.

Velitelství tvořil: a) Velitel, zástupce, 1. a 2. pobočník, technický pobočník, osvětový důstojník a tělovýchovný důstojník. b) Profesorský sbor. c) Překladatelské oddělení. d) Tiskařské oddělení. e) Knihovna a ústředního kabinet.

II.

Pilotní přeškolovací kurz tvořící: Velitel, pobočník, řídící leteckého výcviku a jeho zástupce, řídící teoretického výcviku, výkonný důstojník a jeho zástupce, písaři, zapisovatelé času, učitelé létání a ţáci. Tento kurz byl zahájen 3. září 1945 a jeho délka byla čtyři aţ šest měsíců. Tento výcvik se skládal ze zkráceného elementárního (dvojí řízení, sólo lety, noční výcvik, akrobacie a lety ve skupině – dohromady třicet hodin), zkráceného pokračovacího (střelba, přístroje, noční lety, akrobacie, lety ve skupině – taktéţ v třicet hodin) a zkráceného bojového (dvacet hodin na jednoho ţáka).

121

K prohloubení a zdokonalení znalostí příslušníků čs. letectva se Přeškolovací kurz rozdělit na Pilotní přeškolovací kurz, Navigační přeškolovací kurz a Kurz pro instruktory létání (podrobněji níţe). 122 Významný čs. letec slouţící za války v RAF se narodil 9. srpna 1905. Byl absolventem kadetní školy v Hranicích, do které vstoupil v roce 1925 a byl vyřazen v hodnosti poručíka dělostřelectva. Poté prodělal kurz pozorovatelů pěchotních zbraní a v roce 1928 byl jmenován dělostřeleckým pozorovatelem – letcem. Později byl přijat do pilotní školy elementární u Leteckého učiliště v Prostějově a 1. září 1933 se stal pilotem. V roce 1937 byl ustanoven velitelem stíhací letky u leteckého pluku č. 3 v Piešťanech, o rok později byl povýšen na štábního kapitána. V době okupace odešel do Polska, odkud se dostal do Francie, kde se stal velitelem české letecké skupiny. Po poráţce Francie působil ve Velké Británii, zde se účastnil bitvy o Anglii. V roce 1945 se vrátil do vlasti a nastoupil jako velitel Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po roce 1948 byl degradován na obyčejného vojína a později se stal zaměstnancem podniku Hanácké ţelezárny Prostějov jako řidič autododávky. Zemřel dne 14. prosince 1977. V roce 1993 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora. Srovnej např.: DUDA, Z., M.: Velitel stíhacího letectva. Praha 1994, s. 219.

51

III.

Pilotní instruktorský kurz neboli Škola pro učitele létání zahrnující: a) Skupina zahraničních letců – ţáci, kteří měli být vycvičeni pro učitelskou funkci na pokračovacích letounech. b) Skupina domácích letců – ţáci, kteří měli být vycvičeni pro učitelskou funkci na letounech elementárních. Doba trvání tohoto kurzu byla tři měsíce, zahájen byl také 3. září 1945.

IV.

Navigační přeškolovací kurz - jeho začátek a délka byly stejné jako u dvou výše zmíněných kurzů.123 Takto nově, avšak prozatímně organizované učiliště zahájilo svoji činnost

v barákovém táboře v Prostějově za sokolským stadionem. Předpokladem pro budoucí výcvik bylo, ţe se učiliště bude zabývat výhradně pilotním výcvikem. Kurzy jiných kategorií výkonných letců byly k VLU přiřazeny jen přechodně. Učiliště mělo k dispozici tři letiště – Prostějov I, Prostějov II a Olomouc.124 Prostějovské letiště bylo po válce v tak špatném stavu, ţe zde nebylo moţné provádět praktický výcvik, a proto se kurzy v podstatě ihned po svém zahájení musely přestěhovat jinam. Pilotní instruktorský kurz a pilotní přeškolovací kurz se přemístily 19. září na olomoucké letiště. Navigační přeškolovací kurz se přesunul nejprve do Zlína, poté do Stichovic a nakonec na letiště Praha - Ruzyň. V prvním listopadovém týdnu byla zřízena a dočasně přidělena k VLU „Škola pro důstojníky letectva v záloze“, která byla součástí Vojenské akademie v Hradci Králové. Přidělena do Prostějova byla z ubytovacích důvodů. Škola byla proto hospodářsky samostatná, ale po stránce výcvikové a kázeňské podléhala veliteli učiliště v Prostějově. Na konci roku 1945 se přímo při VLU nacházel Pilotní přeškolovací kurz na letišti Olomouc a Škola pro důstojníky letectva v záloze na letišti Prostějov I., na kterém zároveň probíhaly poslední stavební práce v rámci jeho poválečné obnovy. Vyvstala tedy vhodná doba pro realizaci stanoveného cíle, aby se v učilišti prováděl výhradně pilotní výcvik. V listopadu 1945 proto přišel návrh na novou organizaci, v základních rysech měla vypadat takto: Velitelství a pomocnými orgány s oddělením překladatelským a tiskařským, Pilotní škola elementární na letišti Prostějov I., Pilotní škola pokračovací na letišti Prostějov II a Pilotní škola bojová a Škola pro učitele létání na letišti Olomouc. 125 Pozemní 123

VÚA Praha, fond MNO 1945, inv. č. 4656, čj. 13868, karton 88, Zřízení kurzů pro přeškolení výkonných letců ve VLU. 124 Tamtéţ. 125 VÚA Praha, fond MNO 1945, inv. č. 780, čj. 776, karton 13, Návrh na organizaci letectva a jeho umístění.

52

zabezpečení plánovaných pilotních škol měly zajišťovat letištní perutě v Prostějově, Stichovicích a Olomouci, které učiliště v listopadu převzalo, do té doby to byly samostatné útvary. Vznikly tak Letištní peruť Prostějov I, Letištní peruť Prostějov II a Letištní peruť Olomouc, které byly na konci měsíce listopadu přejmenovány na pomocné perutě I – III a začleněny do organizace učiliště.126 V polovině prosince roku 1945 došlo ke změně názvu Vojenského leteckého učiliště na Letecké učiliště (dále jen LU).127 5.3.2

Nová organizace – zahájení pilotních kurzů Dne 11. ledna 1946 byla nařízena následující změna v organizaci leteckého

učiliště: I.

Letiště Prostějov I – velitelství pilotních škol a kurzů, pomocné orgány: důstojník řídící létání, pobočník, výkonný důstojník, zástupce výkonného důstojníka. Tomuto velitelství podléhaly veškeré pilotní školy a kurzy na letišti Prostějov I.

II.

Letiště Prostějov II – z důvodů materiálních a ubytovacích nedostatků, minimální moţnosti uschování letadel v hangárech nebyla na toto letiště prozatímně přidělena ţádná škola.

III.

Letiště Olomouc – stejně jako na letišti Prostějov I. zde bylo zřízeno velitelství s pomocnými orgány, pod které spadal Pilotní přeškolovací kurz č. 1 a Škola pro učitele létání.128 Dne 15. ledna 1946 došlo k dalším organizačním změnám v podobě vytvoření

„Velitelství pilotních škol a kurzů“ zřízených na letištích v Prostějově a Olomouci, přejmenovaných 26. února 1946 na „Pilotní školy I a III.“ Tyto tzv. organizační mezičlánky leteckého výcviku mezi velitelstvím učiliště a výcvikovými jednotkami slouţily k provádění průběţných kurzů – elementárních (Pilotní škola elementární PŠE), pokračovacích (Pilotní škola pokračovací – PŠP) a pro učitele létání (Škola pro učitele létání - ŠPUL). Elementární výcvik a výcvik učitelů létání probíhal na letišti v Olomouci, na prostějovském letišti se konal výcvik pokračovací. V červenci téhoţ roku doplnila tyto dvě pilotní školy „Pilotní škola II“ ve Stichovicích, která zahájila 126

IRRA, M.: c. d., s. 558. PAJER, M.: c. d., s. 545. 128 VÚA Praha, fond MNO 1945, inv. č. 2837, čj. 700, karton 44, Změny v organizaci letectva provedené podle návrhu MNO hl. štáb. Velitelství letectva. 127

53

svou činnost pokračovacími kurzy.

129

Pilotní školy byly tvořeny velitelstvím,

učitelským sborem a vlastní pilotní školou, kterou tvořili ţáci a učitelé létání. V lednu 1946 byly také reorganizovány pomocné perutě na školní perutě I – III. Součástí těchto školních perutí se staly jednotlivé pilotní školy – Pilotní škola I (PŠ I Prostějov), Pilotní škola II (PŠ II Stichovice) a Pilotní škola III (PŠ III Olomouc). Od ledna 1947 přešly pilotní školy z područí školních perutí do podřízenosti Leteckého učiliště, kde však fungovaly jako samostatné útvary.130 K dalším organizačním opatřením v rámci Leteckého učiliště podle pokynů velitelství letectva byly od roku 1947 zřizovány doplňkové školy a kurzy. Patřil k nim např. pilotní kurz dělostřeleckých pozorovatelů při PŠ III v Olomouci.131 Nástup nových ţáků do učiliště probíhal takto: ţáci, kteří nastoupili do LU, se stali příslušníky kurzu určitého pořadového čísla 132 a pod tímto číslem prošli celou ucelenou pilotní přípravou. Výcvik nových pilotů se v rámci kurzů uskutečňoval v tzv. turnusech po 100 ţácích, které probíhaly za sebou v odstupu půl roku. Jednotlivé turnusy byly dále členěny do čet podle počtu ţáků. Ţákem LU se stal vţdy vybraný uchazeč, který prošel půlročním základním výcvikem v „Přípravné letecké škole“ ve Šternberku. V LU poté absolvoval jeden a půl roku elementární a pokračovací výcvik v příslušné Pilotní škole 133 , po dokončení tohoto výcviku byl slavnostně vyřazen s hodností četař nebo rotný a povinností odslouţit v letectvu čtyřletý úvazek. Poté následoval nástup k bojovému výcviku v kurzu v Českých Budějovicích. Během let 1945 – 1950 ukončilo výcvik v LU osm turnusů pilotních ţáků a další čtyři výcvik zahájily. 134 Zajímavá je také statistika týkající se počtu provozovaných letounů. Zatímco na konci roku 1946 mělo učiliště k dispozici 55 letadel, na počátku roku 1949 čítal učilištní letecký park 280 letounů.135

129

Srovnej: PAJER, M.: c. d., s. 546. IRRA, M.: c. d., s. 558. 131 PAJER, M.: c. d., s. 547. 132 Kaţdý kurz měl své pořadové číslo, probíhalo tedy několik kurzů např. elementárních zároveň. 133 Doba, po kterou probíhaly jednotlivé druhy výcviku, se měnila podle poţadavků velitelství letectva, stupně vycvičenosti ţáků, stavu letišť a klimatických podmínek. V elementárním výcviku strávili frekventanti zpravidla 4 – 8 měsíců, v pokračovacím výcviku dalších 7 aţ 11 měsíců. Srovnej: MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 134 IRRA, M.: c. d., s. 563. 135 MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 130

54

5.4 POÚNOROVÁ DOBA A PROSTĚJOVSKÉ UČILIŠTĚ V této kapitole se budu zabývat tím, jaký dopad měla nastupující komunistická moc na dění v učilišti a na celé čs. letectvo. 5.4.1

Únor 1948 a čs. letectvo Únor 1948 – komunisté uskutečnili mocenský převrat. Během pěti dnů nastala

v naší zemi nová politická situace plná značných změn, z nichţ nejdůleţitější a rozhodující byla ta, ţe komunistická strana nastolila svůj mocenský monopol. Nekomunistické strany nebyly schopny odporu. Zásadním způsobem byl změněn dosavadní způsob ţivota společnosti, jejich politických, ekonomických a kulturních organizací136…její armády, konkrétně letectva. Komunistická strana jiţ od roku 1945 vyvíjela propagandistický nátlak prostřednictvím vychvalování a velebení SSSR a J. V. Stalina. Přestoţe byla rozkazem prezidenta republiky ze dne 7. září 1945 veškerá činnost politických stran v armádě zakázána 137 , po volbách v roce 1946, kdy byli komunisté v armádě motivováni vítězstvím, se agitační činnost ve prospěch KSČ stala obzvláště výhodnou. Projevy nesouhlasu s propagováním KSČ uvnitř armády byly do února 1948 tolerovány. Po únorovém převratu byly všechny projevy nesouhlasu umlčovány, kaţdá nepohodlná osoba byla označena jako nepřítel lidu a z armády odstraněna. Příkladem můţe být případ pplk. Jaroslava Konečného, který byl v roce 1947 hodnocen jako velmi dobrý a schopný velitel samostatného útvaru, avšak o rok později se stal náhle nevyhovujícím. Zdůvodněním byl záznam v kvalifikační listině z 30. září 1948: „Svým nesprávným poměrem k lidově demokratickému zřízení neprojevil ţádoucí a nutnou politickou vyspělost…K výchově a výcviku podřízených nevyhovuje, jelikoţ svým jednáním a chováním neprojevil ţádoucí poměr k lidově demokratickému zřízení v armádě.“138 Armáda byla plně přizpůsobena sovětskému vzoru, stala se mocenským nástrojem KSČ, u vojenských útvarů a jednotek byly zřízeny komunistické stranické organizace, byla zavedena politická výchova vojáků v duchu marxismu-leninismu.139 136

ČAPKA, F.: c. d., s. 712. Tento rozkaz vojákům umoţňoval být členy politických stran a účastnit se stranické činnosti, avšak pouze v době svého osobního volna. Jakákoliv stranická činnost uvnitř armády byla zakázána. Tento rozkaz znamenal posun oproti období I. republiky, kdy byla armáda přísně apolitická = vojáci nesměli být členy ţádné politické strany. 138 IRRA, M.: c. d., s. 482. 139 Tamtéţ, s. 482. 137

55

Vítězná KSČ si byla velmi dobře vědoma nutnosti zabezpečit získanou moc jak vnitřně, tak zvenčí. V první řadě byla její pozornost zaměřena na mocenské rezorty – Ministerstvo vnitra (MV) a Ministerstvo národní obrany (MNO). Přestoţe oba tyto rezorty měly komunistické ministry i před převratem, v současné situaci byla jejich pozice daleko silnější. Nyní bylo moţné uskutečnit plné přizpůsobení MV A MNO novým poměrům a učinit z nich nástroje moci vládnoucí strany. Klíčovou otázkou byla personální problematika, konkrétněji kádrové čistky. Nelítostně a nesmiřitelně se postupovalo proti všem příslušníkům armády, kteří zastávali odlišné názory od oficiální linie. Zcela jasno měli komunisté obecně o zahraničních odbojářích ze západu, zejména však o letcích140. Letci tvořili kategorii vojáků, na něţ byla po únoru zaměřena zvláštní pozornost. Jak uvádí IRRA (2006) v časopise Letectví pro březen 1948: „Synové poctivých českých tátů a upracovaných českých mám, synové českých dělníků, malých zemědělců a úředníků, shlédli se ve společnosti velkoobchodníků, bankéřů a lordů tak, ţe po vítězném návratu přišli domů jako cizí. Vzdali se během války lidu, z něhoţ vyšli. Nemohli pochopit rozběh revoluce, kterou lid doma, bez nich, provedl. Přišli jako cizí, cizími zůstali.“ 141 Čs. letci ze západu nemohli komunistickým tezím vyhovovat uţ proto, ţe nebyli vycvičeni k dosahování politických cílů, ale k obnovení míru a demokratického čs. státu. Ministr národní obrany dával těmto letcům jasně najevo, jakou cestu armáda nastoupila a co čeká ty, kteří se s novými poměry neztotoţní. Orientace na nový reţim byla u těchto letců minimální, a proto tvořili jedny z prvních skupin politických emigrantů, zvolili moţnost odejít, dokud byl ještě čas.142 První etapa politických čistek v armádě a letectvu proběhla ihned po únoru 1948, další následovala na jaře 1949 a poslední, po níţ zbylo u letectva jen několik málo bývalých letců RAF, se uskutečňovala od jara 1950. V první fázi čistek byli letci propouštěni ze sluţebního poměru, dalším krokem byla kriminalizace části propuštěných letců, dále degradace, nucené vystěhování z bytu, zákazy pobytu, odnětí důchodu apod. Tímto způsobem byla zlikvidována skutečná elita čs. letectva.143

140

Zahraniční letci tvořili po válce velmi hodnotnou část personálu letectva. Šlo především o bývalé letce RAF, včetně těch, kteří z Anglie přešli na východní frontu. Celkový počet čs. letectva v Anglii k 1. srpnu 1945 byl 1633, z toho později v ČSR 1359 osob. Ti z nich, kteří setrvali po osvobození v aktivní sluţbě, tvořili jádro velitelského sboru leteckých útvarů v českých zemích. Bezesporu šlo o nejzkušenější a nejkvalitnější jádro, na jehoţ zkušenostech bylo moţné dál rozvíjet proces výchovy a výcviku nové letecké generace. 141 IRRA, M.: c. d., s. 151. 142 Tamtéţ, s. 152. 143 Tamtéţ, s. 153 – 156.

56

5.4.2

Únor 1948 a Letecké učiliště Přechod leteckého provozu Leteckého učiliště do roku 1948 nebyl

problematický. Byla obsazena všechna funkční místa, nebyl výrazný nedostatek letadel, v provozu byly všechny pilotní školy a plánovalo se provedení cvičného bombardování. Jediné, co v počátcích tohoto roku činilo problém, bylo špatné zimní počasí. „Klid před bouří“ byl narušen rozkazem MNO ze dne 15. ledna 1948, kdy došlo k vyloučení dvou leteckých dorostenců, a to z toho důvodu, ţe „projevili státní nespolehlivost tím, ţe se připravovali na zběhnutí z čs. armády a navázali písemné spojení s lidmi státu nepřátelskými a připravovali útěk do ciziny“. 144 Ještě v relativním klidu proběhlo slavnostní vyřazení ţáků a to 15. února. Politické dění výrazně neovlivňovalo leteckou činnost145, určité napětí však bylo vidět na kaţdém příslušníkovi LU. První očekávané změny plynoucí z únorového převratu přinesl rozkaz MNO ze dne 9. března 1948, kterým byla veliteli LU plk. let. Josefu Dudovi udělena dovolená. Tato „dovolená“ byla nařízena i několika dalším příslušníkům LU, kteří za války slouţili v RAF.146 Postupná výměna velitelů a letových funkcionářů by se dala označit za rafinovanou. Svědčí o tom neustálé změny, odvolávání a přemísťování jednotlivců mezi všemi školami LU. V tomto směru je zajímavý i úřední postup při obsazování funkce velitele LU. Jak jiţ bylo řečeno výše, nejprve byl plk. let. Duda rozkazem poslán na dovolenou, za jeho nástupce byl zvolen pplk. let. Jaroslav Studený. Avšak ani ten ve funkci dlouho nevydrţel, na začátku roku 1949 byl odvolán. Stejný osud postihlo ještě několik dalších velitelů LU – do roku 1950 jich bylo celkem devět. 147 V polovině roku 1948 byla završena první část vyřazení bývalých členů létajícího personálu v RAF, kteří byli příslušníky LU, v následujícím roce došlo k definitivnímu propuštění bývalých pilotů RAF ze všech funkcí. V roce 1950 byla určitým způsobem stabilizována personální situace, velitelem LU se stal pplk. Rajmund Orel, který se vrátil ze studií v SSSR.148 Celkově za období let 1945–1950 lze konstatovat, ţe vcelku náročné úkoly vytčené v oblasti leteckého výcviku byly plněny s mnoha problémy a skutečnost spíše zaostávala za očekáváním. Od samého počátku negativně působily zejména nedostatky 144

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, rozkazy MNO, nezpracováno, nestránkováno. Pouze byl na několik dnů Velitelstvím letectva vydán zákaz létání z důvodu přeletů na západ. Došlo k uzavření letišť, zastavení výcviku na všech leteckých školách, létat se nesmělo ani v aeroklubech. 146 Tamtéţ. 147 Srovnej: IRRA, M.: c. d., s. 575. 148 MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 145

57

v materiální oblasti. Způsob provádění leteckého výcviku byl stanoven spíše v obecné rovině, takţe konkrétní stanovení způsobu dosaţení poţadovaného stupně výcviku spočívalo především na velitelích leteckých školních pluků. Tyto velitelské posty do roku 1948 zastávali většinou velmi zkušení letci, kteří prošli válečným výcvikem v některé ze západních zemí. Podle tohoto vzoru pak probíhal i výcvik v ČSR. Aţ od přelomu let 1949 – 1950 se letecký výcvik začal konkrétně plánovat. V čele letek a pluků po personálních čistkách stáli velitelé s často minimálními zkušenostmi. Rostl však tlak na zvýšení plánovitosti, organizovanosti a metodičnosti výcviku podle sovětských zkušeností. Cílem bylo zajistit dostatečné mnoţství pilotů. Přes všechny problematické události po únoru 1948 – čistky, přechod od britského typu organizace letectva k sovětskému – je nutné přiznat, ţe se vytyčený cíl čs. letectvu poměrně dařil.149

149

IRRA, M.: c. d., s. 508 – 509.

58

6. LETECKÉ UČILIŠTĚ V LETECH 1950 - 1959 Začátek roku 1950 i praktický letecký výcvik patřil aţ do poloviny téhoţ roku svým rozsahem ještě k běţnému provozu z let 1946 – 1949. Zřejmě se dosud střetávaly různé názory na organizaci přípravy létajícího personálu v příštích letech.

6.1 ORGANIZAČNÍ ROZMACH LETECKÉHO UČILIŠTĚ NA POČÁTKU 50. LET Rok 1950 začal ustanovením nového velitele LU, stal se jím pplk. Rajmund Orel. Rostoucí poţadavky velení čs. vojenského letectva na mnoţství leteckého personálu vedly ke vzniku dalších výcvikových útvarů patřících do sloţení Leteckého učiliště. Dne 1. ledna 1950 se součástí LU stala Navigační škola jako odborná škola dorostu letectva, která však byla ještě v červenci téhoţ roku přestěhována do Havlíčkova Brodu. Vzhledem k plánovanému zvyšování počtu nových ţáků pro rok 1951 bylo nutné zřídit nový školní útvar. Stalo se tak 1. června 1950, vznik tohoto útvaru znamenal začátek významných změn v LU. Byla zřízena další pilotní škola umístěná v Piešťanech jako organická část LU. S jejím vznikem došlo k přečíslování pilotních škol a školních základen tak, aby číslování odpovídalo posloupnosti výcviku – nejprve elementární, poté pokračovací výcvik. Protoţe měl v Piešťanech probíhat výcvik elementární, byla zde škola označena číslem dva, celý název tedy zněl Pilotní škola II – Piešťany. Tímto přečíslováním se z dosavadní PŠ I (Prostějov) stala PŠ III, z PŠ II (Stichovice) pak PŠ IV a PŠ III (Olomouc) převzala označení PŠ I. Z těchto označení vyplývalo, ţe v polovině roku 1950 existovaly dvě PŠ elementární (Piešťany a Olomouc) a dvě PŠ pokračovací (Prostějov a Stichovice). V listopadu téhoţ roku přibyla ještě jedna škola určená pro pokračovací výcvik s názvem Pilotní škola V – Hájniky u Zvolena.150 Další důleţitá změna přišla 15. března 1951, kdy byly všechny pilotní školy reorganizovány na letecké školní pluky (LŠP) s ponecháním dosavadních pořadových čísel, s výjimkou PŠ III v Prostějově, jejíţ číslo bylo prohozeno s PŠ IV ve Stichovicích – vznikl tak LŠP III Stichovice a LŠP IV Prostějov. Zároveň si LŠP III ze Stichovic vyměnil působiště s 30. leteckým plukem z Trenčína. Stejnou reorganizací prošly i

150

IRRA, M.: c. d., s. 558 – 560.

59

jednotlivé školní základny, které zabezpečovaly činnost původních pilotních škol i nově vzniklých leteckých školních pluků, a to nejprve v lednu na letecké základny, později na letištní prapory. Předposlední událostí byl 1. července 1951 vznik LŠP II v Pardubicích, který se na konci téhoţ roku přestěhoval do Prešova. Dosavadní LŠP II v Piešťanech byl přečíslován na LŠP VI. Poslední organizační změna proběhla 1. září 1951, kdy došlo k vyjmutí Navigační školy ze svazku Leteckého učiliště. 151 Tento organizační rozmach LU souvisel s novými plány výstavby letectva, pro které učiliště od roku 1950 zahájilo výcvik zvýšených počtů ţáků. Po ukončení výstavby nových útvarů, uskutečňované na přelomu let 1950 – 1951, bylo prostějovskému učilišti podřízeno šest školních leteckých pluků rozmístěných od východních Čech po střední Slovensko. Pro elementární výcvik byly určeny LŠP I v Olomouci a LŠP II v Pardubicích, pro pokračovací výcvik LŠP IV v Prostějově, LŠP V v Hájníkách u Zvolena a LŠP VI v Piešťanech (na konci roku 1951 v Prešově).152 6.1.1

Zrušení Letecké vojenské akademie Do nově vznikajícího organizačního rámce LU zasáhlo zrušení Letecké vojenské

akademie v srpnu 1951. Tato akademie (dále LVA) byla zřízena dne 15. září 1945, za její sídlo bylo vybráno město Hradec Králové, ovšem kvůli nutným úpravám přidělených budov byla prozatímně umístěna v Havlíčkově Brodě. Činnost v Hradci byla zahájena v únoru 1946. Vznik LVA byl spjat s činností prvorepublikové Vojenské akademie v Hranicích – v té době neexistovala samostatná škola, která by zabezpečovala výchovu důstojníků letectva, tento úkol měla v působnosti právě Vojenská akademie. Záměr zřídit leteckou školu pro důstojníky letectva existoval jiţ v roce 1938 a to v podobě vzniku dalšího Leteckého učiliště, avšak příchod války jej znemoţnil realizovat. Ke studiu byli přijímaní čs. občané české, slovenské a rusínské národnosti, státně a politicky spolehliví, právně bezúhonní a tělesně způsobilí, ve věku 18 – 21 let, maturanti z civilních středních škol i ţáci z nejvyšších tříd středních škol zrušených za okupace. Studium a výcvik byly rozvrţeny do tří let. V I. ročníku probíhal všeobecný vojenský výcvik a teoretické odborné předměty zakončené zkouškami a elementární pilotní výcvik v délce asi 80 hodin. Ve II. ročníku prošli frekventanti pokračovacím výcvikem v délce asi 110 hodin završeném ostrými střelbami a bombardováním, po úspěšném 151 152

IRRA, M.: c. d., s. 561. MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno.

60

ukončení byli jmenováni piloty 2. třídy. III. ročník byl věnován bojovému výcviku na stíhacích letounech. Nastupující ročník 1949 měl studium pouze dvouleté, zkrácení bylo zapříčiněno rozhodnutím o zrušení LVA a to dnem 15. srpna 1951.153 Zrušení LVA znamenalo pro prostějovské učiliště převzetí většiny jejich úkolů. K elementárnímu a pokračovacímu výcviku všech příslušníků pilotního personálu se přidal výcvik bojový, nejprve na letišti v Prostějově, od léta 1952 také na letišti v Hájníkách.154 6.1.2

Povyšování výkonných letců – absolventů škol Celková doba školení frekventantů leteckého učiliště na počátku 50. let činila

dva a čtvrt roku. Z toho strávili ţáci devět měsíců v letecké přípravné škole a po šesti měsících v elementárním, pokračovacím i bojovém výcviku. Po ukončení studia odcházeli absolventi učiliště k vojsku v hodnosti podporučíka či poručíka. Zde je patrná změna oproti dřívějšímu období, kdy absolventi bývali vyřazováni v hodnostech četař nebo rotný. Tato změna byla vyhlášena příslušným rozkazem vydaným MNO ze dne 4. června 1951, cituji: „Poněvadţ výcvik vojenského letce, jako člena posádky bojového, dopravního nebo kurýrního letounu, je sám o sobě výcvikovým cílem, není účelné zahrnovat do tohoto výcviku ještě výchovu a výcvik velitele leteckých jednotek. Proto počínaje školním rokem 1950/51 byl podstatně reorganizován výcvik výkonných letců ve školách letectva, s cílem vychovat a vycvičit člena posádky vojenského letounu. Uvedená okolnost vyţaduje si proto zcela jiné hodnocení výkonných letců na rozdíl od absolventů LVA - obor týlový a spojovací i absolventů vojenských akademií ostatních druhů vojsk. Z hlediska socialistického hodnocení práce je pak nutné spravedlivěji hodnotit poměr leteckých vojenských akademiků a leteckých dorostenců, kteří jsou stejně cvičení na výkonné letce, avšak sociálně diferencovaní, hlavně po ukončení výcviku. Aby se dostalo letectvu pevných podkladů k jeho urychlené výstavbě, rozhodl ministr národní obrany soudruh arm. gen. Dr. Alexej Čepička: 1. Vyřadit 30.6.1951 z LVA výkonné letce v hodnosti poručíků, poněvadţ je tímto dnem skončeno školení a výcvik v LVA ve starém pojetí.

153 154

Srovnej: IRRA, M.: c. d., s. 527 – 531. MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno.

61

2. Dnem 1. července 1951 stávají se letečtí dorostenci cvičeni na výkonné letce (piloti, navigátoři a palubní radiotelegrafisté) leteckými vojenskými akademiky. 3. Letečtí dorostenci (piloti, navigátoři a palubní radiotelegrafisté) budou v plánovaných podzimních termínech po prvé vyřazeni v hodnosti podporučíků a výteční z nich v hodnosti poručíků. 4. Do 31. července 1951 povýšit všechny poddůstojníky z povolání - výkonné letce - u útvarů letectva do hodnosti podporučíků a výtečné poddůstojníky z povolání a podporučíky - výkonné letce - do hodnosti poručíků. Ročník vyřazení 1947 - 1948 s účinností od 25. února 1951, ročník vyřazení 1949 - 1950 s účinností od 1. května 1951, letecké dorostence vyřazené 23. června 1951 vyřadit jako rotné z povolání a jmenovat podporučíky a výtečné poručíky s účinností od 1. srpna 1951. 5. Všechna další vyřazení výkonných letců po úspěšném absolvování výcviku provádět jednotně v hodnosti podporučíků a výtečných pak v hodnosti poručíků. 6. Po úspěšném jednoročním výkonu sluţby u útvarů povýšit výkonné letce do hodnosti poručíků. ……….155 Vyřazování ve vyšších hodnostech neţ doposud bylo účelné, po vzoru sovětských škol letectva měli mít absolventi hodnosti niţších důstojníků – tedy podporučíka nebo poručíka. Jak vyplývá z citovaného rozkazu, dosavadní poddůstojníci byli postupně povoláváni do různých škol a kurzů, nebo sloţili předepsané zkoušky a byla jim přiznána důstojnická hodnost. Tyto změny se týkaly všech leteckých škol v ČSR, měly přispět ke zkvalitnění výuky a povýšit školy na vyšší profesionální úroveň. 6.1.3

Ţenská otázka Roky 1950 aţ 1952 se nesly ve znamení nebývale rozvinutého náboru mladých

lidí do Leteckého učiliště, a stejně tak nebývalé intenzity výcviku. V těchto letech také změnila své sídlo Přípravná škola letecká, přestěhovala se ze Šternberka do Dolného Kubína na Slovensku. Nábor do této školy se vţdy týkal výhradně muţů, kteří měli za sebou kus vojenského ţivota. Převratným v této zaběhnuté praxi byl rok 1951, kdy byly do vojenského letectví začleněny i ţeny. Po absolvování nutných zdravotnických prohlídek v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze bylo do Leteckého učiliště

155

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, rozkazy MNO, nezpracováno, nestránkováno.

62

v Prostějově vybráno patnáct dívek ve věku 17 aţ 22 let. Vznikla tak smíšená letka pilotních ţáků.156 Nástup dívek do přípravné školy nebyl jednoduchý, musely se potýkat s nedůvěrou svých muţských kolegů. O to větší byla jejich snaha a úsilí. Toto tvrzení dokládají záznamy o závěrečných zkouškách v přípravné škole.

157

Poté dívky

pokračovaly do pilotních škol, ve výcviku se nerozlišovalo, zda se jedná o muţe či ţenu. Letecký výcvik v učilišti se v těchto letech prováděl podle osnovy „Kurs letové přípravy“. Pro elementární výcvik bylo předepsáno zvládnutí 50 hodin letu s maximálním překročením na 55 hodin. „Hned v prvních fázích výcviku se ukazuje, ţe dívky nemají „očekávané“ větší problémy, ale jsou svým muţským protějškům přinejmenším rovny. I naopak. Jsou ctiţádostivější, mnohdy svědomitější a neustále dosahují velmi dobrého hodnocení. Ani jedna z pilotních ţákyň neodchází z letového výcviku kvůli neschopnosti naučit se létat. Všechny létají samostatně a teprve v době intenzivního nácviku pádů a vývrtek podléhají dvě z nich následkům ţaludeční neurózy a od létaní musejí odejít.“158 Velmi dobrý průběh výcviku ovlivnil rozhodnutí velitele letectva k provedení dalšího náboru ţen. Výsledkem bylo vytvoření samostatné školní dívčí letky, která zahájila svoji teoretickou přípravu 2. ledna 1952 v Dolnom Kubíně. Mezitím uţ v říjnu 1951 končilo šest vybraných dívek prvního turnusu elementární výcvik v Pardubicích a přecházely do Prostějova. Zde opět ve společné letce s muţi absolvovaly Školu pro učitele létání. Skupina třiceti šesti dívek absolvovala v Dolnom Kubíně čtyřměsíční pozemní přípravu se systematickou výukou zaměřenou k zahájení leteckého výcviku. Koncem dubna, po závěrečných zkouškách, se přemístily do Prostějova - Stichovic. Zde zahájily elementární výcvik hned v prvních květnových dnech. Mezi jejich učiteli bylo i šest učitelek létání z prvního turnusu dívek. Těchto šest učitelek létání bylo vyřazeno v červenci 1952 a postupně přecházely k LŠP I v Olomouci učit pilotní ţáky – muţe. Zbývající dívky prvního turnusu byly vyřazeny v lednu 1953. Členky „Dívčí letky“ byly po absolvování výcviku jmenovány pilotkami a zařazeny na kurýrní letouny. Lze konstatovat, ţe „experiment“ jednoznačně potvrdil, ţe pro ţeny nemusí být vojenská letecká sluţba uzavřena, a dokázal, ţe v mírové sluţbě mohou ţeny létat a dobře plnit náročné vojenské úkoly. Většina z nich měla smysl pro přesnou pilotáţ a 156

SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, NOVÁK, V.: Z historie našeho letectví: Poválečná generace, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 157 Tamtéţ. 158 Tamtéţ.

63

dokázala provádět velmi náročné spojovací úkoly při cvičeních za těţkých povětrnostních podmínek ve dne i v noci.159

6.2 POSTUPNÉ OMEZOVÁNÍ LETECKÝCH ŠKOLNÍCH PLUKŮ V letech 1952 aţ 1953 vrcholila pilotní příprava příslušníků čs. vojenského letectva u učiliště. Pokud se v roce 1951 u učiliště uskutečnilo 64 587 letů v délce 39 555 hodin, tak v roce 1952 to bylo 275 198 letů, čemuţ odpovídalo 64 317 hodin, v následujícím roce byla čísla podobná těm předcházejícím.160 Vycvičení potřebného počtu personálu v roce 1953 vedlo k postupné redukci Leteckých školních pluků. V srpnu 1953 byly zrušeny LŠP II v Prešově a LŠP VI v Piešťanech, stejně tak završila svoji činnost Letecká přípravná škola v Dolnom Kubíně, v rámci učiliště ji nahradila tzv. „školní rota“. O rok později dne 15. ledna zanikl LŠP III v Trenčíně, v říjnu téhoţ roku byl ukončen i LŠP V v Hájníkách u Zvolena. Leteckému učilišti tak v roce 1954 zůstaly jen dva Letecké školní pluky – LŠP I v Olomouci a LŠP IV v Prostějově přejmenovaný na LŠP II (část tohoto pluku se nacházela ve Stichovicích). Tato situace ale netrvala dlouho, v listopadu 1955 LŠP II opustil prostějovské letiště a přestěhoval se do Čáslavi, o dva roky později se přemístil do Hradce Králové. Na uvolněné letiště v Prostějově byl umístěn LŠP I z Olomouce, tento pluk vyuţíval i stichovické letiště. Značně niţší počet ţáků učiliště se projevil i na poklesu letové činnosti, v roce 1954 to bylo jen 85 134 letů v rámci 20 489 hodin. 161 6.2.1

Průběh studia Počínaje rokem 1954 bylo studium v učilišti prodlouţeno na tři roky. V Letecké

přípravné škole, nyní jiţ ve školní rotě, probíhala teoretická příprava v délce jednoho roku. Po ní následoval roční praktický výcvik v létání – půl roku na elementárních a půl roku na pokračovacích. Třetí rok přípravy byl zaměřen na bojový výcvik, frekventanti 159

V šedesátých letech byly dvě pilotky přeškoleny na vrtulník. Většina ţen – pilotek v této době působila u bojových útvarů letectva ve funkcích spojovacích pilotek a pomocníků náčelníků štábů. Některé z nich si doslova vybojovaly přeškolení na proudová letadla, toto se podařilo pouze v jednom případě. Na leteckém dnu v roce 1955 předvedla na letounu Mig 15 techniku pilotáţe kpt. Elen Bačová. Ţeny – pilotky vedly marný boj proti stále odmítavějším postojům nejvyššího velení. S odstupem času lze toto období charakterizovat jako období jejich likvidace. Postupně byly, přes veškeré protesty, přeřazovány na neletové funkce a některým z nich byl dokonce znemoţněn návrat do armády po mateřské dovolené. Srovnej: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, NOVÁK, V.: Z historie našeho letectví: Poválečná generace, kopie článku z časopisu PVOS, který byl vydáván MNO, nezpracováno, nestránkováno. 160 MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 161 Tamtéţ.

64

se učili zvládnout techniku pilotáţe stíhacího a bitevního letounu. Ve stejném roce začala u učiliště probíhat i dvouletá příprava budoucích letovodů. Od ledna 1956 začalo prostějovské učiliště pořádat různé zdokonalovací kurzy.

162

Probíhala zde příprava velitelů leteckých pluků a letištních praporů,

příslušníků jiných štábů i velitelů bojových letek.163 Dne 1. prosince 1958 byl zahájen u LŠP I v LU Prostějov nový výcvikový rok. Tento pluk měl k dispozici 2 letiště, tzv. PV 1 a PV 2 (Stichovice). Štáb LŠP I, ubytovací prostory ţáků, jídelna i část učeben byly na počátku roku umístěny ve Stichovicích. Tento ročník pilotních ţáků byl zvláštní svým sloţením. Tvořily jej dvě skupiny, první tvořili vojáci základní vojenské sluţby, kteří jiţ absolvovali základní výcvik v tehdejších aeroklubech, a druhou ti, kteří sice prošli elementárním výcvikem v rámci aeroklubů, ale po stránce vojenské byli úplnými nováčky. Co se tedy vojenských zkušeností týče, rozdíl byl značný, avšak věk a praktické letecké zkušenosti, zde nebyl v podstatě ţádný rozdíl. Obě skupiny brzy bez známek jakékoliv rivality splynuly. Stojí však za podotknutí, ţe od začátku výcvikového roku proskakovaly neurčité zprávy o zamýšlené redislokaci obou školních pluků na Slovensko. Tyto obavy se v průběhu školního roku potvrdily. Aţ do poloviny července 1959 probíhal intenzivní výcvik na obou letištích, bohuţel však nebyl v Prostějově dokončen.164

6.3 PŘESUN UČILIŠTĚ NA SLOVENSKO V průběhu léta 1959 se ukázalo, ţe dny existence Leteckého učiliště v Prostějově jsou sečteny. Z rozboru tehdejší politické a vojenské situace vyplynulo, ţe vojenské školy je třeba přestěhovat do „týlu“, tedy do zadní části naší republiky, konkrétně Letecké učiliště na východní Slovensko do Košic a Prešova. Poslední letadla patřící učilišti proletěla nad prostějovským letištěm dne 18. srpna 1959. Tímto posledním letem se po dlouhé době trvající od roku 1925 Letecké učiliště s Prostějovem rozloučilo.

162

Učiliště je převzalo po zrušené Vyšší škole důstojníků letectva v Hradci Králové, která zde vznikla po zániku Letecké vojenské akademie v roce 1951. 163 MINAŘÍK, P.: c. d., nestránkováno. 164 SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, nezpracováno, nestránkováno.

65

ROZKAZ MNO o organizačních a dislokačních změnách letectva a vojsk: Ministerstvo národní obrany velitelství letectva a PVOS Čj. 0044086 červen 1959 Přísně tajné! Výtisk čís. 26 Počet listů: 6

Věc: Organizační a dislokační změny letectva a vojsk PVOS - nařízení. Náčelníku Leteckého učiliště Prostějov

K provedení organizačních a dislokačních změn útvarů a svazků letectva a vojsk PVOS v roce 1959 nařizuji: 1. Zřídit: dnem 1. 5. letištní oddíl STICHOVICE dnem 1. 5. zahraniční kursy165 2. Reorganizovat: Letecké učiliště Prostějov 3. Přemístit: a) v době od 17. 8. do 30. 8. - 1. školní letecký pluk z letiště PROSTĚJOV na letiště PREŠOV; b) v době od 7. 9. do 20. 9. Letecké učiliště z PROSTĚJOVA do KOŠIC; c) v době od 16. 11. do 29. 11 – 2. školní letecký pluk z letiště HRADEC KRÁLOVÉ na letiště KOŠICE; d) v době od 3. 8. do 16. 8. - část LTU 166 z LIPTOVSKÉHO MIKULÁŠE a MOKRAD do spojeného LU KOŠICE 4. Vyjmout z operační podřízenosti velitelů školních pluků a náčelníka Leteckého učiliště: dnem 30. 8. - 25. letištní prapor PROSTĚJOV dnem 15. 11. - 24. letištní prapor HRADEC KRÁLOVÉ 5. Letecké učiliště KOŠICE a podřízené útvary zabezpečovat 24. leteckou technickou skupinou, kterou dnem 1. 8. operačně podřizuji náčelníku Leteckého učiliště.

165

Po přesunu LŠP I na Slovensko zůstala na stichovickém letišti jen „zahraniční výcviková elementární letka“, která vznikla pro potřebu výcviku pilotů spřátelených zemí. 166 Letecké technické učiliště působící v Liptovském Mikuláši.

66

6. Předat: letištní klub PROSTĚJOV dnem 30. 8. - veliteli 1. dopravního výsadkového leteckého pluku; letištní klub HRADEC KRÁLOVÉ dnem 29. 11. veliteli 30. stíhacího bombardovacího leteckého pluku. Náměstek ministra národní obrany velitel letectva a PVOS generálporučík

Josef V o s á h l o

Náčelník štábu VL a PVOS generálmajor

Jozef Č i n č á r167

Od srpna roku 1959 v Prostějově působil dopravní a výsadkový letecký pluk. Počátkem roku 1960 sem přišla 22. výsadková brigáda Slovenského národního povstání, která od ledna 1969 nesla označení 22. výsadkový pluk. Z Olomouce byl v roce 1968 do posádky Prostějov přemístěn 12. vrtulníkový pluk, který byl ale jiţ v následujícím roce zrušen. Od 70. let působil na letišti v Prostějově 51. vrtulníkový pluk. Současná posádka Prostějov je domovem elitních jednotek Armády České republiky – 601. skupiny speciálních sil, 102. průzkumného praporu, Armádního sportovního oddílu parašutismu DUKLA Prostějov a od roku 2001 zásahové jednotky Vojenské policie.168 Stichovické letiště bylo do roku 1960 vyuţíváno pro výcvik indonéských letců. Poté následovalo období, kdy vlastní letištní plocha byla vyuţívána pouze jako záloţní, areál letiště byl přebudován na Vojenský opravárenský závod. Průmyslovému vyuţití slouţí areál dosud. Novodobá historie letiště Stichovice a jeho vyuţívání pro pravidelný provoz započala krátce po r. 1990, kdy sem přesunul své aktivity Deltaklub Stichovice a započal s výstavbou areálu. V polovině devadesátých let bylo zřízeno neveřejné civilní letiště Stichovice. Jeho současným provozovatelem je Aeroklub Prostějov – Stichovice, který provozuje leteckou školu.169

167

SOkA Prostějov, fond: Miloslav Přikryl, rozkazy MNO, nezpracováno, nestránkováno. SLEZÁČKOVÁ, J.: c. d., s. 41 – 67. 169 Srovnej: Deltaklub Stichovice: Letiště Stichovice. [online]. deltaklub.cz, 2008 [cit. 10. 4. 2012]. Dostupné na . 168

67

ZÁVĚR „Úrodná Haná“ a v ní se nacházející město Prostějov, sídlo Leteckého učiliště v letech 1925 aţ 1959. Místopis k dějinám Prostějova uvádí, ţe v místech, kde se rozkládá prostějovské letiště, byl velký rybník. Nebyl to ledajaký rybník, ale velká zásobárna vody a ryb pro široké okolí. V 19. století byl však vysušen a na jeho místě vznikly úrodné louky. Počátky slavné historie Prostějova v oblasti letectví spadají do roku 1921, kdy se MNO rozhodlo vybudovat nové letecké učiliště ve vnitrozemí. Stávající umístění v Chebu bylo problematické kvůli častým přeletům čs. pilotů přes státní hranici s Německem. Tehdejší prostějovští městští zastupitelé se po schůzi konané na konci roku 1921 rozhodli nabídnout MNO pozemky pro vybudování letiště, hangárů a dílen, které se rozkládaly na místě bývalého rybníka. Na začátku roku 1922 se sešli zástupci letecké školy v Chebu a Městské rady Prostějova, aby uskutečnili společnou prohlídku nabízených pozemků. Prostory se ukázaly jako vyhovující. Poté následovala jednání Městské rady s MNO, načeţ byla podepsána smlouva ve prospěch umístění letecké školy v Prostějově. Důkazem, ţe bylo toto rozhodnutí správné, je mnoţství vyškoleného leteckého personálu, který neváhal v době ohroţení bojovat za republiku a po úspěšném boji se podílet na znovuobnovení vysoké kvality výcviku Leteckého učiliště. V průběhu své práce jsem pouţila několik metod. Zejména se jedná o metodu přímou – archivní práci a excerpci spočívající ve shromaţďování, třídění a vyhodnocování historických faktů z pramenů, ve kterých jsou informace bezprostředně obsaţeny, dále o metodu progresivní – celá práce zachycuje události tak, jak po sobě následovaly. V neposlední řadě jsem pouţila metodu induktivní, komparativní (historicko-srovnávací) a kompilační. Výsledek a vlastní přínos své diplomové práce mohu ve zkratce shrnout do několika zásadních bodů: podařilo se mi sesbírat a zkompletovat informace o historii Leteckého učiliště, objasnit jeho vznik, počáteční působení v Chebu, přemístění do Prostějova a zde jeho působení v letech 1925–1959. Poznáním minulosti se setkáváme s lidmi, kteří jsou pro nás jinak skryti v anonymitě velkých českých dějin. Touto prací se pro mě dějiny staly rovněţ příběhem lidí, jsou to všichni ti odváţní letci, kteří bojovali za svou vlast, vrátili se, byli oslavováni jako hrdinové a nakonec skončili jako psanci.

68

Cíl práce, totiţ přesný historický popis působení Leteckého učiliště v Prostějově, se podařilo naplnit. Toto vykreslení součásti regionální historie města Prostějova a jeho okolí mi otevřelo cestu k dalšímu porozumění a interpretaci dějin města.

69

RESUMÉ Diplomová práce „Historie Leteckého učiliště v Prostějově 1925 – 1959“ nastiňuje historii Leteckého učiliště v Prostějově v letech 1925 aţ 1959. Základem pro vznik tohoto učiliště se staly letecké školy v Praze a Chebu, které byly zřizovány v letech 1919 a 1920. Důleţitým mezníkem v dějinách učiliště se stalo září 1925, kdy se začaly do Prostějova přemisťovat první jednotky z Chebu. Definitivní přesun byl ukončen roku 1934. Poté následovala reorganizace a budování nového letiště u obce Stichovice nedaleko Prostějova. Nové organizační schéma zůstalo zachováno aţ do roku 1938. Po podepsání tzv. mnichovské dohody a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byla letiště patřící učilišti obsazena německými jednotkami, coţ znamenalo zánik prvorepublikové éry Leteckého učiliště v Prostějově. Poválečné období se neslo v duchu obnovení činnosti učiliště. S obnovou se začalo ihned po skončení války. Docházelo k postupné reorganizaci, ke změnám názvů škol a kurzů. Do dění v učilišti zasáhl komunistický převrat v únoru 1948, kdy byly prováděny čistky leteckého personálu. Počátek padesátých let přinesl rozmach organizace. Učiliště vlastnilo šest letišť od východních Čech po střední Slovensko, do roku 1953 vycvičilo velké mnoţství letců s obrovským nárůstem hodin strávených v leteckém výcviku. Vyškolení potřebného mnoţství personálu v roce 1953 vedlo k postupné redukci výcviku. Dlouholeté působení Leteckého učiliště v Prostějově, které se významně zapsalo do dějin čs. letectví a vychovalo celou řadu kvalitních, mnohdy významných letců, ukončil rok 1959, ve kterém došlo k jeho přesunu na Slovensko.

70

SUMMARY The Diploma thesis “History of Aviation School in Prostějov 1925 – 1959” describes the history of Aviation School in 1925 – 1959 based in Prostejov. The base for the development of this aviation school had become the Aviation schools in Prague and Cheb, which were built in 1919 - 1920. The main turning point in the history of the aviation school was the September 1925, when the first troops from Cheb came to Prostejov. The final relocation was finished in 1934. Afterwards the reorganisation and building of the new airport had followed in Stichovice near Prostejov. The new organizational scheme was maintained until 1938. After signing the Munich agreement and the declaration of the Protectorate of Bohemia and Moravia the airports of the aviation schools were occupied by German troops, which meant the ending of the First Republic era Aviation School in Prostejov. The post war period was being carried in the spirit of restored activity by the aviation school. The restoration started straight after the war. There was a gradual reorganization, changes in names of schools and courses. The events in the school were struck by a communist coup in February 1948, when the purges were carried out in the aviation personnel. The beginning of the fifties meant organizational development for school, the school owned six airports from the Eastern Bohemia to the Central Slovakia, and until 1953 the school had trained many pilots with a huge increase in hours spent in flight training. Required number of staff trained in 1953 led to a gradual reduction in training. Long-term effect of the Aviation School in Prostejov, which has significantly gone down in the history of Czech Aviation and brought up a range of quality, often important pilots, ended the year 1959, when it was moved to Slovakia.

71

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY A. Prameny: Státní okresní archiv Prostějov  Osobní fond Miloslav Přikryl, datace 1916–1990, uloţeno 16. 10. 2006, nezpracováno, neuspořádáno. Vojenský ústřední archiv Praha  Fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště -

inv. č. 27, karton 13, Kronika LU 1920 – 1930.

-

inv. č. 28, karton 13, Kronika LU 1931 – 1937.

-

inv. č. 29, karton 13, Kronika LU 1938 – 1939.

 Fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště -

inv. č. 33, karton 15, Přílohy ke Kronice II.

-

inv. č. 34, karton 15, Přílohy ke Kronice III.

-

inv. č. 35, karton 16, Fotografie.

 Fond Ministerstva národní obrany 1945 -

inv. č. 780, čj. 776, karton 13, Návrh na organizaci letectva a jeho umístění.

-

inv. č. 910, čj. 94, karton 17, Souhlas se zahájením výcviku v Leteckém učilišti.

-

inv. č. 2662, čj. 90, karton 41, Instrukce pro zahájení provozu v Leteckém učilišti.

-

inv. č. 2837, čj. 700, karton 44, Změny v organizaci letectva.

-

inv. č. 4588, čj. 8014, karton 86, Nástin činnosti Leteckého učiliště.

-

inv. č. 4656, čj. 13868, karton 88, Zřízení kurzů pro přeškolení výkonných letců ve VLU.

 Fond Ministerstva národní obrany 1947 -

inv. č. 441, č. j. 17711, karton 27, Zprávy o vývoji letectva a výběr záznamů z odborné literatury.

72

B. Literatura:  ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 2010.  DUDA, Z., M.: Velitel stíhacího letectva, Praha 1994.  FAJTL, F.: Generál nebe: Ţivotní příběh čs. stíhacího esa Františka Peřiny, Praha 2002.  IRRA, M.: Československé vojenské letectvo v letech 1945 – 1950. Organizační vývoj a personální výstavba (1. díl), Cheb 2006.  JANOUŠEK, V.: Vlastivěda moravská: Prostějovský okres, Brno 2010.  JOHN, M.: Vznik čs. letectva v r. 1918 – 1920, Cheb 1991.  MATĚJÍČEK, L.: Chebská křídla: Příběh historicky prvního letiště v českých zemích a nacistické letecké továrny, Cheb 2006.  MINAŘÍK, P.: Letecké učiliště 1920 aţ 1973 (rukopis), nestránkováno.  PAJER, M.: Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu. Českoslovenští letci u dopravních jednotek RAF a ve vojenském poválečném dopravním letectvu ČSR (1940 – 1950), Cheb 2004.  RAJLICH, J.; SEHNAL, J.: Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918 – 1939, Praha 1993.  SLEZÁČKOVÁ, J.: Historie prostějovského letiště, Prostějov 2005.  URBÁŠEK, P.: Vojenské letecké učiliště v Prostějově mezi dvěma světovými válkami. In: Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci, Olomouc 1992.  VACULÍK, J., ČAPKA, F.: Nástin českých dějin 20. století, Brno 2005.  Vojenské dějiny Československa. Díl III. 1918 – 1939, Praha 1987.  Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945, Praha 2005. C. Elektronické zdroje:  http://vojenstvi.cz  http://deltaklub.cz  http://hanackaperot.wz.cz  http://armada.vojenstvi.cz

73

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK

arm. gen.

Armádní generál

čet.

Četař

genpor. v. v.

Generálporučík ve výsluţbě

kpt. let.

Kapitán letec

LPŠ

Letecký školní pluk

LU

Letecké učiliště

MNO

Ministerstvo národní obrany

MV

Ministerstvo vnitra

npor. let

Nadporučík letec

por.

Poručík

plk. let. v. v.

Plukovník letec ve výsluţbě

pplk.

Podplukovník

pplk. let.

Podplukovník letec

PŠ

Pilotní škola

PŠE

Pilotní škola elementární

PŠP

Pilotní škola pokračovací

rtm. let.

Rotmistr letec

rtn.

Rotný

SOkA

Státní okresní archiv

škpt. let.

Štábní kapitán letec

ŠPUL

Škola pro učitele létání

VLA

Vojenská letecká akademie

VLU

Vojenské letecké učiliště

VÚA

Vojenský ústřední archiv

74

SEZNAM PŘÍLOH A. Textové: Příloha č. 1 Seznam velitelů učiliště v Chebu a Prostějově v letech 1920 – 1959. Zdroj: SLEZÁČKOVÁ, J.: Historie prostějovského letiště. Prostějov 2005, s. 39 – 40. Příloha č. 2 Srovnání leteckého výcviku Antonína Ocelky v Anglii (RAF) a Gustava Protivínského v Leteckém učilišti v Prostějově v letech 1946 – 1947. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, opisy zápisníků letů, nezpracováno, nestránkováno. B. Obrazové: Příloha č. 3 Letecký pohled na areál Leteckého učiliště v Prostějově a jeho letiště. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 4 Letecký pohled na bývalý areál učiliště a jeho letiště – současný stav. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 5 Piloti RAF zařazení do školy pro učitele létání, rok 1945. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 6 Prostějovské letiště po skončení druhé světové války. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno.

75

Příloha č. 7 Vyřazení ţáků prvního turnusu na prostějovském letišti v roce 1947. Gen. Vilém Stanovský gratuluje Gustavu Protivínskému, který provedl první samostatný let. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 8 Slavnostní vyřazení ţáků před prostějovskou radnicí. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 9 Absolventské tablo ţáků ročníku 1934 – 1936 s označením fotografie Josefa Františka. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 10 Absolventské tablo ţáků ročníku 1929 – 1931 s označením fotografie Františka Peřiny. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 11 Slavnostní předání praporu VLU ve dnech 22 a 23. září 1935. Zdroj: VÚA Praha, fond Vojenské školy, odd. Letecké učiliště, inv. č. 35, karton 16. Příloha č. 12 Fotografie prvorepublikového velitele učiliště pplk. let. Bedřicha Starého. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 13 Fotografie poválečného velitele učiliště plk. let. Josefa Dudy. Zdroj: SOkA Prostějov, fond Miloslav Přikryl, fotografie, nezpracováno. Příloha č. 14 Fotografie poúnorového velitele učiliště genmjr. Rajmunda Orla. SLEZÁČKOVÁ, J.: Historie prostějovského letiště. Prostějov 2005, s. 40.

76

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Seznam velitelů učiliště. mjr. rus. leg. Eduard Koudelka

červenec 1920 – 6. 8. 1920

mjr. franc. arm. Jean Personne

7. 8. 1920 – 3. 11. 1922

škpt. let. Vilém Stanovský

4. 11. 1922 – 19. 11. 1923

pplk. let. Bedřich Starý

20. 11. 1923 – 30. 8. 1929

mjr. let. Jindřich Maršálek (zatímní velitel)

31. 8. 1929 – 7. 11. 1929

plk. let. Rudolf Holeka

8. 11. 1929 – 14. 10 1931

pplk. let. Jaroslav Plass (zástupce velitele učiliště)

15. 10. 1931 – 21. 1. 1932

pplk. let. Jiří Dršata (zast. plk. let. Rudolfa Holeku)

22. 1. 1932 – 21. 2. 1932

pplk. let. Vladimír Květoň (zástupce velitele učiliště)

22. 2. 1932 – 2. 7. 1932

plk. let. Rudolf Holeka

3. 7. 1932 – 31. 12. 1933

pplk. let. Jiří Dršata (zástupce velitele učiliště)

1. 1. 1934 – 31. 1. 1934

plk. let. Bedřich Starý

1. 2. 1934 – 10. 5. 1939

mjr. let. Josef Paleček (zatímní velitel)

1. 6. 1945 – 14. 8. 1945

plk. let. Josef Duda

15. 8. 1945 – 8. 3. 1948

plk. let. Jaroslav Studený

9. 3. 1948 – 1. 2. 1949

mjr. let. Josef Kvapil (zatímně pověřen velením učiliště)

2. 2. 1949 – 31. 3. 1949

pplk. let. Josef Motyčka

1. 4. 1949 – 30. 6. 1949

mjr. let. Josef Kvapil (dočasně pověřen velením)

1. 7. 1949 – 7. 10. 1949

škpt. let. Ludevít Jasík (zatímně pověřen velením)

8. 10. 1949 – 19. 10. 1949

mjr. let. Josef Gavelčík

20. 10. 1949 – 5. 2. 1950

pplk. let. Rajmund Orel

6. 2. 1950 – 3. 8. 1950

škpt. let. Arnošt Kloud (zast. nemocného R. Orla)

4. 8. 1950 – 3. 9. 1950

mjr. let. František Špička (zast. nem. R. Orla)

4. 9. 1950 – 3. 12. 1950

pplk. let. Rajmund Orel

4. 12. 1950 – 28. 8. 1951

plk. let. Josef Tesař

29. 8. 1951 – 28. 8. 1962

mjr. let. Matěj Mikuš

29. 8. 1952 – 17. 3. 1953

plk. Čestmír Kačer (od 1. 12. 1953 náčelník let. uč.)

18. 3. 1953 – 8. 1. 1956

genmjr. Rajmund Orel

9. 1. 1956 – 29. 9. 1959

77

Příloha č. 2 Srovnání leteckého výcviku. Pilotní výcvik v Anglii (RAF) – Antonín OCELKA PŠ elementární – Shellingford

- 8. 4. 1942 – 17. 7. 1942

PŠ pokračovací – Wolverhampton

- 28. 7. 1942 – 29. 1. 1943

PŠ bojová – Eshot

- 5. 3. 1943 – 25. 4. 1943 Dvojí řízení

Samostatně

Škola PŠ elementární PŠ pokračovací PŠ bojová CELKEM

Den (hod.) 37, 55 41, 55 2, 15 82, 05

Noc (hod.) 2, 20 11, 00 13, 20

Den (hod.) 38, 15 69, 40 52, 10 160, 05

Noc (hod.) 0, 45 6, 00 0, 55 7, 40

Nalétáno celkem (hod.) 79, 15 128, 35 55, 20 263, 10

Pilotní výcvik v ČSR – Gustav PROSTIVÍNSKÝ PŠ elementární – Prostějov I

- 1. 2. 1946 – 24. 6. 1946

PŠ pokračovací – Prostějov II

- 1. 7. 1946 – 31. 5. 1947

PŠ bojová – České Budějovice

- 1. 6. 1947 – 3. 9. 1947

Dvojí řízení

Samostatně

Škola PŠ elementární PŠ pokračovací PŠ bojová CELKEM

Den (hod.) 40, 15 60, 00 2, 05 102, 20

Noc (hod.) 4, 50 3, 50 8, 00

78

Den (hod.) 36, 15 39, 10 33, 05 108, 30

Noc (hod.) 0, 10 8, 10 8, 20

Nalétáno celkem (hod.) 81, 30 111, 10 35, 10 227, 50

Příloha č. 3 Letecký pohled na areál Leteckého učiliště v Prostějově a jeho letiště.

Příloha č. 4 Letecký pohled na bývalý areál učiliště a jeho letiště – současný stav.

79

Příloha č. 5 Piloti RAF zařazení do školy pro učitele létání, rok 1945.

Příloha č. 6 Prostějovské letiště po skončení druhé světové války.

80

Příloha č. 7 Vyřazení ţáků prvního turnusu na prostějovském letišti v roce 1947. Gen. Vilém Stanovský gratuluje Gustavu Protivínskému, který provedl první samostatný let.

Příloha č. 8 Slavnostní vyřazení ţáků před prostějovskou radnicí.

81

Příloha č. 9 Absolventské tablo ţáků ročníku 1934 – 1936 s označením fotografie Josefa Františka.

82

Příloha č. 10 Absolventské tablo ţáků ročníku 1929 – 1931 s označením fotografie Františka Peřiny.

83

Příloha č. 11 Slavnostní předání praporu VLU ve dnech 22 a 23. září 1935.

Příloha č. 12 Fotografie prvorepublikového velitele učiliště pplk. let. Bedřicha Starého.

84

Příloha č. 13 Fotografie poválečného velitele učiliště plk. let. Josefa Dudy.

Příloha č. 14 Fotografie poúnorového velitele učiliště genmjr. Rajmunda Orla.

85