MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
Vyuţití zobcové flétny při výuce hudební výchovy na 1. stupni základní školy Diplomová práce Brno 2009
Vedoucí práce:
Vypracovala:
PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Hana Hvozdenská
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 7. července 2009
………………………… Hana Hvozdenská
Poděkování Mé upřímné poděkování patří paní PhDr. Blance Knopové, CSc. za odborné vedení, metodickou spolupráci a poskytování cenných rad při zpracování diplomové práce. Děkuji také své rodině a přátelům za trpělivost a podporu.
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 1 Zobcová flétna ........................................................................................................... 8 1. 1 Propagátoři zobcové flétny u nás ..................................................................... 14 1. 1. 1 Ladislav Daniel ......................................................................................... 14 1. 1. 2 Miloslav Klement ..................................................................................... 15 1. 1. 3 Václav Ţilka ............................................................................................. 16 1. 1. 4 Jiří Stivín .................................................................................................. 18 2 Přehled dostupné literatury pro výuku hudební výchovy v 1. třídě ZŠ ............ 19 2. 1 Metodické materiály zaměřené na rozvoj hudebních dovedností ..................... 19 2. 2 Učebnice ........................................................................................................... 22 2. 3 Školy hry na sopránovou zobcovou flétnu ........................................................ 23 2. 4 Písničky s omalovánkami .................................................................................. 24 2. 5 Zpěvníky, hudební pohádky .............................................................................. 26 3 Výzkum zaměřený na vyuţívání zobcové flétny ve školní hudební výchově .... 28 4 Metodika výuky hry na zobcovou flétnu v kontextu učiva hudební výchovy pro 1. ročník ZŠ .................................................................................................................... 38 4. 1 Lekce č. 1.............................................................................................................. 40 Pracovní list č. 1 .................................................................................................... 42 4. 2 Lekce č. 2.............................................................................................................. 43 Pracovní list č. 2 .................................................................................................... 46 4. 3 Lekce č. 3.............................................................................................................. 47 Pracovní list č. 3 .................................................................................................... 50 4. 4 Lekce č. 4.............................................................................................................. 51 Pracovní list č. 4 .................................................................................................... 54 4. 5 Lekce č. 5.............................................................................................................. 55 Pracovní list č. 5 .................................................................................................... 57 4
4. 6 Lekce č. 6 ................................................................................................................. 58 Pracovní list č. 6 .................................................................................................... 62 4. 7 Lekce č. 7.............................................................................................................. 63 Pracovní list č. 7 .................................................................................................... 66 4. 8 Lekce č. 8.............................................................................................................. 67 Pracovní list č. 8 .................................................................................................... 71 4. 9 Lekce č. 9.............................................................................................................. 72 Pracovní list č. 9 .................................................................................................... 74 4. 10 Lekce č. 10.......................................................................................................... 75 Pracovní list č. 10 .................................................................................................. 77 4. 11 Lekce č. 11.......................................................................................................... 78 Pracovní list č. 11 .................................................................................................. 80 4. 12 Lekce č. 12.......................................................................................................... 81 Pracovní list č. 12 .................................................................................................. 83 4. 13 Lekce č. 13.......................................................................................................... 84 Pracovní list č. 13 .................................................................................................. 87 4. 14 Lekce č. 14.......................................................................................................... 88 Pracovní list č. 14 .................................................................................................. 90 4. 15 Lekce č. 15.......................................................................................................... 91 Pracovní list č. 15 .................................................................................................. 94 Závěr .............................................................................................................................. 95 Přílohy ............................................................................................................................ 96 Seznam pouţité literatury .......................................................................................... 129 Resumé Summary
5
ÚVOD Tématem mé diplomové práce je vyuţití hudebního nástroje – zobcové flétny – v běţné výuce předmětu hudební výchova na 1. stupni základní školy. Vystudovala jsem konzervatoř P. J. Vejvanovského obor příčná flétna, proto je mi předmět hudební výchova a hra na dechový nástroj nejblíţe. Na hudební škole vyučuji jiţ osmým rokem a základy hry na zobcovou flétnu bych ráda zapojovala do výuky na 1. stupni základní školy. Vím, ţe hudební výchova není u spousty učitelů tím nejoblíbenějším předmětem, coţ je jistě škoda, protoţe u ţáků je to naopak. Zvláště na 1. stupně většina dětí ráda zpívá, rytmicky, melodicky i pohybově ztvárňuje jak písně, tak říkadla. V diplomové práci bych chtěla uvést postupy a moţnosti, jak v tomto předmětu pracovat. Diplomová práce má teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje kapitoly o historii a současnosti flétny, o významných osobnostech, které jsou s flétnou úzce spjaty a nechybí ani přehled literatury, kterou je moţno při výuce hudební výchovy pouţít. Přehled literatury, který snad usnadní učitelům hledání pro ně vhodného materiálu, je doplněný o mé hodnocení a zkušenosti s jednotlivými publikacemi. Domnívám se, ţe nejefektivnější je, pokud berou ţáci zobcovou flétnu jako část výuky hned od 1. třídy, vţdyť hudbu, zejména její rytmickou stránku, děti vnímají jiţ od nejútlejšího dětství v podobě různých říkanek a písniček, proto jsem se i já na 1. ročník úzce zaměřila. Ve školním roce 2007/2008 jsem vyučovala na základní škole hudební výchovu, jejíţ součástí byla i výuka hry na tento hudební nástroj. Také vybraná literatura je určena především pro 1. třídu. Sama jsem se na tento nástroj začala učit hrát v šesti letech ze zdravotních důvodů. Léčivé účinky na dýchací cesty jsou jedním z hlavních důvodů hry na dechové nástroje, nelze však také opomenout mnoho krásných a cenných záţitků, které jsou s hudbou a hrou na hudební nástroj spojeny. Zobcová flétna je jedním z nejjednodušších hudebních nástrojů, coţ je její velkou předností. Praktickou část tvoří metodika výuky hudební výchovy v 1. třídě základní školy, spojená se základy výuky hry na zobcovou flétnu. Součástí praktické části je také výzkum, který se týká výuky zobcové flétny na prvním stupni základní školy zejména ve zlínském kraji, ale také na jiných moravských základních školách. Dotázala jsem se na 70 základních školách, zpět jsem obdrţela 62 vyplněných dotazníků. Pomocí 6
odpovědí jsem zjišťovala, do jaké míry je na jednotlivých základních školách výuka na zobcovou flétnu zastoupena a jak se s touto moţností ve výuce hudební výchovy ztotoţňují další učitelé hudební výchovy. Příloha mimo jiné obsahuje také pracovní listy a písně, které by při výuce mohly pomoci. Zobcová flétna mě provází téměř celý můj ţivot, coţ pro mě bylo tou největší motivací k napsání práce právě na toto téma. Výuka hry na zobcovou flétnu v běţné výuce je nenásilnou a efektivní metodou, jak přivést dítě k lásce a zájmu o hudbu, která je v dnešní uspěchané době jednou z mála moţností odreagování a odpočinku.
7
1 Zobcová flétna Nástroje flétnového typu patří k nejstarším dochovaným hudebním nástrojům. Nelze říci, jestli je starší rostlinná nebo kostěná flétna. Různé druhy byly známé jiţ v pravěku. Zachovaly se nástroje z ptačích, zvířecích a dokonce i lidských kostí. Flétna pochází pravděpodobně z Asie, odkud se do Evropy dostala v období stěhování národů a později křiţáckými výpravami. Postupně se rozšířila do všech zemí. Píšťalový typ nástroje je doloţen jiţ v paleolitu a to jak typ flétny podélné, tak i příčné. Jednalo se o flétny jednotónové, které šly pouze přepísknout do oktávy. Později vznikly, řezáním dalších otvorů, flétny více tónové.
Obr. č. 1 – Kostěné flétny
Seskupováním fléten byl vytvořen typ nástroje syringového. Syringy byly, podobně jako píšťaly, kostěné nebo rostlinné. Pravěký člověk stavěl syringy dvojího typu: spojoval píšťaly nestejné velikosti, ale také dvě píšťaly stejné velikosti, jedna z nich byla otevřená, druhá zavřená. Starověk znamenal první rozkvět hudby a také hudebních nástrojů. Flétnu znali v Mezopotámii, v Egyptě to byla bambusová flétna „Suffára―, v Persii rákosová flétna „Nai―, v Řecku i Římě. Nejdůleţitější a vlastně jediné důkazy o existenci těchto hudebních nástrojů nám poskytují různá vyobrazení. Nejstarší známé vyobrazení předchůdců flétny pocházejí z 11. – 13. století. Zřejmě nejstarší vyobrazení hráče na flétnu se nachází v katedrále v Německu v Hildesheimu (r. 1020 n. l.).
8
Obr. č. 2 – Panova flétna zhotovená z ptačích kostí a spojená nevyčiněnou kůží 1
Původně byla flétna postavena z jednoho kusu, později se rozdělila na tři části – hlavici, střední díl a spodní díl. V řeckých bájích a pověstech se můţeme dočíst o soutěţi mezi satyrem Marsyasem a bohem Apollónem. Marsyas našel flétnu, kterou zahodila bohyně Athéna. Předem proklela toho, kdo ji zvedne, protoţe při hře na ni vypadala směšně. Sotva ji přiloţil Marsyas k ústům, začala sama hrát. Apollón vyzval Marsyase k soutěţi. Vítěz by pak mohl poraţeného potrestat podle libosti. Apollón zvítězil, stáhl Marsyase zaţiva z kůţe a přibil ji na strom.
Obr. č. 3 – Apollón a Marsyas
Ve středověku měla církevní hudba převáţně charakter vokální, proto máme i z této doby velmi málo důkazů, jak vlastně flétna vypadala. Na sklonku středověku byla zobcová flétna zejména ve Francii jedním z nástrojů, na který hráli ţongléři. Flétna byla zdokonalována v 15. – 17. století. V období rané renesance dostaly flétny název podle lidských hlasů, bylo totiţ pouze na hudebníkovi, zda daný hlas zahraje či 9
zazpívá. Tyto flétny měly otvor z obou stran, takţe nebylo přesně dáno, která ruka má být dole. Otvor, který byl na spodní straně, si hudebník zalil voskem. Z tohoto období se nám dochovaly různé druhy fléten a sbírky těchto fléten je moţno zhlédnout v muzeích světových metropolí jako je např. Mnichov, New York nebo Brusel. Malou sbírku vlastní také naše praţské Národní muzeum. Z 16. století pochází také první publikace, které pojednávají o hudbě hudebních nástrojích, zobcovou flétnu nevyjímaje (např. Virdung, Sebastian: Musica getutscht und Ausgezogen, Ganassi dal Fontego, Silvestro: Opera intitulata Fontegara, Praetorius, Michael: Syntagma musicum, 1., 2. a 3. díl).
Obr. č. 4 – Jan Kupecký, Muž s klarinetem: zobcová flétna1
V období vrcholného baroka byla v největší oblibě zobcová flétna altová, která se také dočkala řady vylepšení (zdvojení dvou spodních dírek, rozšíření rozsahu). K autorům, kteří psali pro zobcovou flétnu, patřili: Daniel Purcell, Henry Purcell, Johann Sebastian Bach, Georg Philipp Telemann, Georg Friedrich Händel, Antonio Vivaci, Benedetto Marcello aj.
1
Obrázky 1 – 4 1. HUTTER J. Hudební nástroje, Praha: vydal František Novák, 1945, str. 41 2.
Panova flétna, http://www.mamuti.cz/admin/foto/panova_fletna.jpg
3.
Apollón a Marsyas, http://www.marsyas.cz/images/tizian_marsyas.jpg
4.
HUTTER J. Hudební nástroje, Praha: vydal František Novák, 1945, obr. 22
10
Obr. č. 5 – Jihoamerická hliněná flétna
Obr. č. 6 – Skupinka hráčů ze 17. století doprovází zpěváka
V 18. století, asi kolem roku 1770, flétna ustupuje do pozadí. Důvodem byla malá dynamická schopnost a jednotvárný tón. Do popředí se dostává zdokonalená flétna příčná. O znovuzrození zobcové flétny se zaslouţil Angličan Edgar Hunt, autor knihy Zobcová flétna a její hudba (The Recorder and It´s music). V Londýně zaloţil roku 1935 školu hry na zobcovou flétnu, ta zde funguje dodnes.
Obr. č. 7 – Kniha E. Hunta - The Recorder and It´s music2
2
Obrázky 5 – 7 5. Oling B., Wallisch H., Encyklopedie hudebních nástrojů, Bobřejovice: Rebo Productions CZ, spol. s r. o., 2004, str. 74 6.
Oling B., Wallisch H., Encyklopedie hudebních nástrojů, Bobřejovice: Rebo Productions CZ, spol. s r. o., 2004, str. 76
7.
http://cgi.ebay.com/The-Recorder-and-Its-Music---Edgar-Hunt,-SC-1982-_W0Q QitemZ250373474866QQcmdZViewItemQQimsxZ20090214?IMSfp=TL090214105002r24868#e bayphotohosting
11
Zobcová flétna se začala pouţívat i ve školní hudební výchově a to zejména v 60. letech 20. století, kdy vešly v roce 1976 v platnost nové učební osnovy. O její rozšíření se zaslouţil především Ladislav Daniel a Václav Ţilka. Kromě vyuţití ve školní hudební výchově a na základních uměleckých školách se vyuţívá v současné době v hudbě klasické, jazzu i popu. Zobcová flétna patří do skupiny dřevěných dechových nástrojů, dnes se však častěji vyrábí z umělé hmoty. Kromě tenorové a basové flétny obvykle nemá klapky. Stavebně jde o jeden z nejjednodušších hudebních nástrojů. Má osm otvorů, z nichţ dva jsou dvojité. Čtyři otvory se zakrývají levou rukou (jedna z dírek je na opačné straně flétny pro palec), která je nahoře a další čtyři jsou pro pravou ruku, která drţí flétnu v její spodní části. Zobcová flétna se skládá ze tří částí: hlavice, tělo a noţka. Hráč fouká do náustku. Tón vznikne tak, ţe hráč vede dech na hranu zobce, odtud název zobcová flétna. Díky jednoduché konstrukci a snadné hře je zobcová flétna velmi rozšířena mezi amatérskými hráči a pouţívá se při základní hudební výchově i při některých terapiích. Na základních uměleckých školách je flétna jedním z nejrozšířenějších nástrojů, pro děti je to nejčastěji odrazový můstek pro hru na jiné, sloţitější dechové nástroje, ať uţ také dřevěné nebo ţesťové.
Obr. č. 8 – části zobcové flétna
Podle výškového rozsahu rozlišujeme: sopraninová flétna - rozsah f2 aţ c5 sopránová flétna - rozsah c2 aţ f4 altová flétna - rozsah f1 aţ c4 tenorová flétna - rozsah c1 aţ f3 12
basová flétna - rozsah f aţ c33 Podle konstrukce rozlišujeme: barokní zobcová flétna – největší ze všech otvorů je 3 dírka odspodu německá zobcová flétna – 3 dírka od spodu je naopak nejmenší ze všech
obr. č. 9 – barokní a německý typ zobcové flétny4
3 4
viz blíţe příloha č. 1, str. 97 Obrázek 9 9. Barokní a německý typ zobcové flétny – obrázek převzat z http://www.flauto-dolce.wz.cz/druhy. htm
13
1. 1 Propagátoři zobcové flétny u nás Mezi osobnosti, které se zaslouţily o rozšíření zobcové flétny u nás, patří: Miloslav Klement, Jiří Stivín, Ladislav Daniel a Václav Ţilka. U nás se dostala flétna do popředí hlavně díky muzikologovi Miloslavu Klementovi, který v roce 1956 začal vydávat Školu hry na altovou flétnu (1. a 2. díl). Prvním profesionálním sólistou byl Jiří Stivín. Snaţil se prosadit výuku zobcové flétny, jako hlavního oboru, v Praze na konzervatoři a HAMU. To se mu však nepodařilo. Sám dnes pořádá kurzy hry na zobcovou flétnu. Mezitím se v oblasti hudební výchovy začal prosazovat program prof. Václava Ţilky - "rodinné hraní pro zdraví" a "metodika" Ladislava Daniela. V několika posledních letech se v oblasti pedagogiky výrazně prosazuje Jan Kvapil (vyučuje na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci), který se svojí ţenou Evou Kvapilovou vydal a stále připravuje novou řadu učebnic pro sopránovou zobcovou flétnu určenou pro ZUŠ, zaloţenou na moderní metodice výuky hry, tzv. Flautoškolu 1. a 2. díl. Manţelé Kvapilovi dále pořádají po celé ČR víkendové kurzy, určené především pro pedagogy.
Obr. č. 10 – Jan a Eva Kvapilovi5
1. 1. 1 Ladislav Daniel Narodil se 29. května 1922 v Kolíně. Studoval na filozofické fakultě nejdříve v Praze a později v Olomouci. Do popředí zájmu se dostal zejména koncepcí tonální metody písňové, která k výuce zpěvu vyuţívá lidových písní. Pro mnohé je znám jako autor Školy hry na zobcovou flétnu. Vyšlo 5
Obrázek převzat z http://www.flautoskola.cz/index_onas.html
14
sedm dílů této učebnice a je dnes jednou z nejpouţívanějších. Velmi cenné jsou také jeho pomůcky do hudební výchovy jako např. rytmické kostky, stavebnice aj. Pro nás, učitele na 1. stupni základní školy, budou stěţejním jeho metodické příručky a učebnice pro 1. – 5. ročník základních škol. Ve skriptech Metodika hudební výchovy utřídil Ladislav Daniel veškeré učivo hudební výchovy. Tato metodika nabízí autorovy zkušenosti, jak nejlépe postupovat v hodinách hudební výchovy. Nalezneme zde postupy, které se osvědčily jak u nás, tak i ve světě. Kaţdá hudební disciplína (zpěv, intonace, rytmus, hudební improvizace i hra na hudební nástroje) je zde zvlášť popsána. Ladislav Daniel byl však také skvělým muzikantem. V různých orchestrech hrál na trumpetu, lesní roh, violoncello. Byl zakladatelem a dirigentem dechového orchestru a tanečního big-bandu na pedagogické škole v Olomouci. Dodnes zasedá v porotě v soutěţích ve hře na zobcovou flétnu.
1. 1. 2 Miloslav Klement Narodil se 1. července roku 1931, český flétnista a významný pedagog – vyučoval na konzervatoři v Praze, podle jeho školy hry na altovou flétnu (2 díly) se dnes učí na většině základních uměleckých škol. Je autorem také školy na sopránovou zobcovou flétnu. V roce 1947 zaloţil Miloslav Klement komorní soubor hudebních nástrojů Symposium Musicum. Původně se jednalo jen o kvartet zobcových fléten, ale postupem času se připojovaly další dechové nástroje (podélná flétna, zakřivený roh, šalmaj, barokní fagot aj.). Miloslav Klement je nejen uměleckým vedoucím souboru, ale také, 15
spolu se svým bratrem Karlem, jedním z hráčů. Od roku 1953 jsou součástí souboru také historické smyčcové nástroje. Miloslav Klement byl členem symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
1. 1. 3 Václav Ţilka
Narodil se 19. září 1924 v Ostravě a zemřel 13. dubna 2007 v Praze. K hudbě ho přivedl jeho strýc, Josef Schreiber. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně vystudoval obor flétna. V letech 1963 – 1987 byl členem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Vyučoval na plzeňské konzervatoři a zde zaloţil roku 1973 soubor Collegium di flauti. Byl známým propagátorem hry na flétnu, zejména ji doporučoval alergikům a astmatikům (projekt Léčivá píšťalka pro děti u nás i v zahraničí). Opíral se o názory amerického doktora Markse Meyerse, který působil na pediatricko-alergologické klinice na Floridě. Marks Meyers začal na svou kliniku zvát učitele, kteří vyučovali jeho pacienty hře na různé dechové nástroje. Děti hrály i doma a neuvědomovaly si, ţe si tím léčí své nemoci. Václav Ţilka doktora Mayerse velmi obdivoval a několikrát ho zmiňuje ve své knize Jak se dělá muzikant.
16
Pro rodiče, prarodiče a jejich děti pořádal od roku 1976 školu hrou pod názvem Dřevěná píšťalka. Jednalo se o hudební kurzy, kdy se s dítětem učí hrát i dospělý – rodič či prarodič. Kurzy se nepořádaly jen pro děti s dýchacími obtíţemi, ale i pro zdravé. Pro sniţující se zájem skončily 11. března 2003. Z ţáků Václava Ţilky a jejich rodičů vznikl flétnový soubor „Aulos―, který v době svého největšího rozkvětu (rok 1996) čítal na 80 členů. Dnes má soubor jen kolem 20 hráčů a působí pod vedením Mudr. Evy Čadkové. K hudbě vedl také své tři děti, dvě z nich, syn Štěpán a dcera Jarmila, se staly profesionálními hudebníky, dcera Veronika je dnes známou a vyhledávanou herečkou.
Dílo: Veselé Pískání – zdravé dýchání Jak je uvedeno na obalu, jedná se o malou školu hry na sopránovou zobcovou flétnu. Z názvu je patrné, ţe se autor zabývá především dýcháním. Pokud se má flétna stát nástrojem, který pomáhá s dýchacími obtíţemi, je správná technika tím nejdůleţitějším. Autor knihu směřuje zejména pro děti, které nenavštěvují ZUŠ. Je proto plná pokynů, návodů a rad. Kniha je rozdělena na tři větší okruhy. První pojednává o dýchání a dýchacích cvicích. Druhá obsahuje 10 lekcí. V kaţdé z nich se dítě naučí nový tón a ten dále procvičuje. Jde o tóny c1 – c2. Ve třetí části najdeme notýsek muzikantů a v něm několik písní v úpravě pro dva i více nástrojů. Jak se dělá muzikant Po přečtení knihy se nám otevře část ze světa skvělého flétnisty a propagátora „zdravého pískání―. Tato publikace vyšla k 83. narozeninám Václava Ţilky a je plná jeho myšlenek, názorů a pocitů. Popisuje spoustu míst, kde působil nebo které navštívil, přátel, lidí, kterých si váţil, které obdivoval, se kterými spolupracoval. Nalezneme zde mnoho jeho zkušeností jak z oblasti, kdy působil jako učitel a profesor, tak z jeho profesionálních koncertů a vystoupení coby flétnisty. Několikrát nahlédneme také do jeho rodinného ţivota. 17
Kniha je rozdělena na osm větších kapitol, které mají vţdy několik menších částí. Všechny jsou napsány velmi čtivě a zábavně. Velmi milé jsou také ilustrace jeho přítele Cyrila Boudy, se kterým si nejednou zamuzicíroval. Nechybí ani fotografie ze ţivota slavného umělce.
1. 1. 4 Jiří Stivín Narodil se 23. listopadu 1942 v Praze. Český
jazzový
hudební
skladatel. Po maturitě studoval kameru na FAMU, poté se však věnoval výhradně hudbě, kterou studoval v Londýně a také na Karlově univerzitě v Praze. Zaloţil vlastní soubor Stivín & Co. Jazz Systém. V 70. letech byl členem, sólistou a jeden rok dokonce dirigentem činoherního orchestru Národního divadla. Nahrál většinu koncertů pro zobcovou flétnu. Skvěle hraje na všechny druhy zobcových i příčných fléten. V současné době vyučuje na praţské konzervatoři hru na zobcovou flétnu a pořádá výchovné koncerty pro děti i pro dospělé: 1. Od středověku po současnost – program zaměřen na základy hudební nauky s ukázkami různých hudebních stylů. Součástí je seznámení posluchačů s různými druhy dřevěných dechových nástrojů. 2. Hovory s flétnou a posluchači – jde o diskusní pořad, který je určen především LŠU a učitelům hudební výchovy na základních a středních školách. Za hudbu, kterou sloţil k filmům Bumerang a pevnost získal nominaci na Českého lva. Dne 28. 10. 2007 mu prezident ČR Václav Klaus udělil Státní vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury a umění.
18
2 Přehled dostupné literatury pro výuku hudební výchovy v 1. třídě ZŠ 2. 1 Metodické materiály zaměřené na rozvoj hudebních dovedností
Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování, Floriana D`Andrea Kniha italské pedagoţky je plná zajímavých her, které pomohou dětem v rozvoji hudebních dovedností jako je rytmus nebo zpěv, pomohou snadněji pochopit pojmy jako pomlka, vysoko, hluboko, silně, slabě, pomalu,… Zajímavé jsou hry na ticho nebo naopak hlučné příběhy, jiné hry učí děti správně dýchat nebo koordinovat své pohyby. U kaţdé hry nejdeme podrobný popis, cíle, pomůcky, nástroje, rozmístění skupiny, délku trvání hry a věk, pro který je daná hra vhodná. Barevné cinkání, V. Beilová Celou knihou provází malá holčička Písnička. Tato publikace není přímo učebnicí, mohou ji pouţívat jak učitelé, tak také rodiče a vychovatelé. V knize nalezneme plno básniček, vţdy k danému učivu např. notová osnova, zvuk, tón, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová atd. i písniček (Maličká su, Travička zelená, …). Vše je vyučováno hravou formou a doprovázeno zábavnými ilustracemi Miloše Nesvadby. V této knize vybízí autorka ke hře na xylofon, na kterém nejdříve ukazujeme délky not a poté také výšku not. Doporučuje xylofon s barevnými plátky (c – červená, d – zelená, e – ţlutá, f – fialová, g – modrá, a – hnědá, h – bílá). Podle těchto barev vybarvují děti noty písniček, které jsou všechny psány v notách půlových. Některé nad sebou mají čárku, tzn., ţe děti vybarví hlavičky. Děti si tak samy připravují písničky, aby je mohly zazpívat a zahrát na xylofon.
19
Domeček plný notiček, Karla Havelková Domeček plný notiček – Metodika + zpěvníček a texty písní Pracovní sešit, jehoţ dominantou jsou obrázky Jindřicha Pachty, je určen pro nejmenší děti. Děti se učí poznáváním nebo malováním obrázků. Přiřazují obrázky k notovým zápisům podle jejich rytmů, učí se pouţívat rytmickou morseovku, přiřazují obrázky k známým písním, hledají tóny vysoké a hluboké, melodii stoupající či klesající a noty podle jmen – E – Eman, A – Antoš, F – František, .... . V metodice je nejprve podrobně popsána kaţdá z hudebních činností (intonace prstová osnova, rytmus, metrum) a především, jak jsou v sešitě rozvíjeny. Následuje rozdělení na 28 lekcí, u kaţdé je uvedena příslušná strana v pracovním sešitě a jak s tímto učivem pracovat. V závěru nalezneme zpěvník 26 písní, které jsou rovněţ zařazeny do daných lekcí a stran pracovního sešitu.
My jsme malí muzikanti, Petr Jistel, Jaroslav Koutský My jsme malí muzikanti – Metodické poznámky k pracovnímu sešitu Pracovní sešit „My jsme malí muzikanti― je určen dětem, které přijdou v šesti letech do školy a neumí ještě číst. Je zaměřen především na rytmus a melodii lidových písní, ale nechybí obrázky k rozlišení zvuku a tónu, učivo o vlastnostech tónů atd. Děti 20
dokreslují notám noţičky i hlavičky, vymýšlí vlastní motivy k terciovým nápěvkům v notách čtvrťových i osminových, postupně se dostanou k říkadlu Houpy houpy, které jsou schopny zazpívat podle notového zápisu. Následují další říkadla a písničky, které jdou od nejjednodušších po sloţitější. V kaţdé další se objevuje nový prvek (např. nota půlová, názvy not atd.). Sešit je velmi vkusně doplněn ilustracemi Petry Šalanské. V metodice k tomuto sešitu je popsáno kaţdé cvičení i následná práce s jednotlivými ukázkami. Velmi pomohou učitelům, kteří se v hudební výchově cítí nejistě.
2. 2 UČEBNICE
Hudební výchova pro 1. ročník Začínáme s hudební výchovou 1. ročník, pracovní listy - nakl. Nová škola Tato publikace se mi velmi líbí, je zde rozpracována kaţdá hodina školního roku, nechybí pracovní listy, které jsem hodně vyuţívala ve chvílích, kdy se jedna skupinka dětí věnovala nácviku hry na flétnu. Druhá strana pracovních listů slouţí jako zpěvník písní. Téměř kaţdý týden se ţáci učí novou písničku a jednou za měsíc je zařazen poslech. Celý měsíc červen je věnován opakování všeho, co jsme se za celý rok naučili. V rozpracovaných hodinách nechybí dechová ani rytmická cvičení. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy nakl. SPN Celou touto učebnicí nás provázejí oblíbené dětské pohádky jako např. Zlatovláska, Šípková Růţenka, O budulínkovi atd., coţ výborně slouţí jako motivace. Pohádky lze také vyprávět nebo zdramatizovat (integrace s jazykem českým). Ke kaţdé pohádce se vţdy váţe písnička, kterou se máme s dětmi naučit. Učebnice je také velmi pěkně a pro 21
děti poutavě ilustrována. Obrázky jim pomohou pochopit rozdíl mezi zvukem a tónem, poznat základní vlastnosti tónů i hudební nástroje. Na konci knihy je malý zpěvník dalších písní. Hudební slabikář, L. Kyzlinková Slabikář je určen pro výuky hudební výchovy na 1. stupni základních škol. Součástí jsou také lekce výuky na zobcovou flétnu. Pro 1. třídu lze vyuţít prvních několik stran jako pracovní listy, procvičíme např. rozlišení zvuků a tónů, houslový klíč, psaní not do notové osnovy. Další učivo zařazujeme aţ později, samozřejmě záleţí na šikovnosti ţáků. Písničky jsou upraveny tak, aby se dětem dobře hrály na zobcovou flétnu. Pro zpěv je třeba některé písně transponovat o něco níţe. U slabikáře nalezneme také metodické pokyny pro učitele, které podrobně popisují kaţdý úkol a kaţdé cvičení.
Ahoj, písničko! B. Knopová, J. Koutský Ahoj písničko, metodické poznámky pro učitele Velmi pěkně provedený pracovní sešit pro ţáky 1. třídy ZŠ. Obsahuje spoustu písniček, her, návodů a moţností, jak s nimi pracovat. Sešit je rozdělen na 28 lekcí, kaţdou tvoří určité hudební téma a moţnosti, jak dané učivo procvičovat a upevňovat. Písně jsou doplněny o jednoduché klavírní doprovody, které zvládne i méně zdatný hráč, nebo doprovody melodických či rytmických nástrojů z Orffova instrumentáře. Obálka sešitu slouţí jako zpěvníček několika lidových písní. Poslechové skladby i doprovody k písním jsou nahrány na CD. Důleţitou součástí jsou i metodické poznámky pro učitele, které pomohou i těm, kteří nejsou v hudební výchově zcela zběhlí a neví přesně, jak s ţáky v této oblasti pracovat. 22
2. 3 ŠKOLY HRY NA SOPRÁNOVOU ZOBCOVOU FLÉTNU Níţe uvedené publikace jsou určeny pro výuku na základní umělecké škole, ale výběr písní a cvičení lze pouţít i na základní škole Hrajeme na zobcovou flétnu, K. Koutníková V této knize je podrobně rozepsaná kaţdá vyučovací lekce hry na zobcovou flétnu bez not. Součástí kaţdé lekce je dechové i rytmické cvičení, velká zásoba říkadel. Pro skupinovou výuku, kterou vyuţíváme jen v hodinách hudební výchovy, je však postup příliš rychlý. Podle vlastního uváţení a schopností dětí je potřeba si tyto lekce naplánovat do větších časových úseků, protoţe výuka celé třídy bude samozřejmě postupovat volněji, neţ kdybychom učili v jedné hodině např. 2 – 3 ţáky. Kouzelná píšťalka, L. Daniel, J. Ţáček Kniha je vlastně pohádkový příběh, ve kterém děti spolu s Jakubem a jeho dvěma přáteli, opicí a papouškem, osvobozují zakletou princeznu pomocí učení se hry na zobcovou flétnu. Kaţdý nově naučený tón pomáhá Kubovi zdolávat různé překáţky a otevírá další dveře k princezně. V závěru knihy najdeme zpěvník Elišky a Kuby, který obsahuje spoustu písniček a cvičení. Jelikoţ jsou to písničky nejvýše pětitónové (g1, a1, h1, c2, d2), jsou velmi vhodné pro výuku hry v 1. třídě základní školy. Docela malé jeţčí pískání, V. Pospíšilová Škola hry na zobcovou flétnu určena pro nejmenší děti, bohatě ilustrovaná obrázky M. Nesvadby, plná říkanek a jednoduchých dětských písniček (Maličká su, Běţela ovečka, ...).
23
Kukačka, L. Daniel Učebnice hudební výchovy pro 1. ročník základní školy. Tato učebnice obsahuje především fotografie. Na úvod nás seznamují s tím, co budeme v hudební výchově dělat, jak vypadají rytmické i melodické hudební nástroje, které budeme potřebovat, děti při zpěvu i hře na hudební nástroje, co je dobře a co špatně, nechybí však ani základní učivo jako je zvuk a tón, melodie stoupavá či klesavá nebo jednoduché dětské říkanky. Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu, 1. Díl, L. Daniel Nejčastěji pouţívaná publikace při výuce hry na zobcovou flétnu na základních uměleckých školách. Pro výuku na základní škole lze vyuţít několik prvních lekcí, kaţdá lekce má velký výběr písní a cvičení.
Flautoškola, Eva a Jan Kvapilovi Jde o novou flétnovou školu, kterou napsali manţelé Kvapilovi jako reakci na zastaralé metody při výuce hry na zobcovou flétnu. K písničkám i cvičením je uveden klavírní či flétnový doprovod, nebo jednoduchý doprovod bubínku. Učitel hraje známou píseň (např. Pec nám spadla, Travička zelená,…), ţák ho pak doprovází hraním jednoho či více tónů.
2. 4 PÍSNIČKY S OMALOVÁNKAMI A PRACOVNÍ SEŠITY Pojďme si hrát, M. Nesvadba, V. Pospíšilová, M. Vozar Pracovní sešit plný obrázků M. Nesvadby, které jsou určené k vymalovávání. Seznámíme se se základními 24
hudebními pojmy (notová osnova, houslový klíč, noty – celá, půlová, čtvrťová,…), opět nechybí spousta básniček a písniček. Pro výuku v 1. ročníku vyuţijeme asi tak 1/3 sešitu. Je určen pro PHV na základní umělecké škole, proto je učivo obsáhlejší. Zbytek sešitu lze vyuţít ve druhé a třetí třídě ZŠ.
Písničky pro nejmenší 1
Písničky pro nejmenší 2
Autor je Petr Jistel Omalovánky je vhodné pouţít k pracovnímu sešitu My jsme malí muzikanti. Nalezneme zde spoustu moţností a nápadů, jak zhudebnit text pomocí dvou, tří, čtyř i pěti tónů a jak s nimi lze pracovat u nejmenších dětí. U kaţdé z písniček najdeme doprovod s vyuţitím rytmických i melodických nástrojů.
Malované písničky 1, 2, M. Nesvadba Materiál obsahuje jednoduché dětské písně, ve kterých vystupují zvířata (Kdyţ jsem husy pásala, Já mám koně, Dú kravičky, dú, Sedí liška pod dubem…). Lze pouţít v integraci s prvoukou. Kaţdá písnička má notový zápis, text a omalovánku M. Nesvadby.
25
Malované písničky 3, M. Nesvadba Vánoční číslo obsahuje vánoční obrázky M. Nesvadby a notový i textový zápis jednoduchých koled, např. My tři králové, ... .
2. 5 ZPĚVNÍKY, HUDEBNÍ POHÁDKY Sláva, jsi umělec, I. Hurník Soubor hudebních pohádek (Jak se chtěl šnek proslavit, Jak vrabci cestovali, Komár,…), které jsou doplněny o písničku, básničku či jednoduchý hudební motiv, který si mohou děti zazpívat. Slouţí jako motivace nebo ke zklidnění ţáků.
Písničky z pohádek a dětských filmů, 1., 2., 3. a 4. díl
Já písnička
26
V ţádném z uvedených zpěvníků nelze vyuţít pro práci v 1. třídě všechny písničky. Vybíráme podle příleţitostí, období, dispozic ţáků, řídíme se vhodným textem, sledujeme hlasový rozsah, polohu písně. Bohuţel v některých případech, zejména ve zpěvníku Já, písnička, nejsou písně psány ve vhodné hlasové poloze.
Zpívejme si, zpívejme – 1., 2. a 3. díl, Jaroslava Horáčková Zpěvník velmi hezkých písní Jaroslavy Horáčkové pro děti mladšího školního věku. Kaţdá píseň má textový i notový záznam, nechybí ani akordické značky. Písně jsou velmi hezké a jednoduché, seřazené podle ročních období od jara do zimy. Děti mladšího školního věku si je jistě oblíbí. Některé z nich bude lepší netransponovat z C dur do D nebo E dur. Špalíček lidových písní – Josef Krček V knize najdeme 50 nejznámějších lidových písní ve dvojhlasé úpravě a s akordovými značkami. Velmi poutavá je grafická úprava knihy s krásnými ilustracemi Jindřicha Čapka. Jedná se o velmi vhodný materiál pro děti mladšího školního věku, co se týče tóniny písní. Nechybí oblíbené písně jako např. Ach synku, synku, Beskyde, Beskyde, Hop, hej, cibuláři, Červený šátečku, Červená, modrá fiala, Kudy, kudy, kudy cestička, z vánočních pak Jak jsi krásné, Jezulátko, Nesem vám noviny, Štědrej večer nastal apod.
27
3 Výzkum zaměřený na vyuţívání zobcové flétny ve školní hudební výchově Výzkum se týkal výuky hudební výchovy na 1. stupních těchto základních škol. Především mě zajímaly názory na výuku zobcové flétny v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy, zda učitelé, případně jejich kolegové, vyučují ve svých hodinách hru na tento nástroj, v případě ţe ano, s jakým ohlasem se setkali u dětí, jaké metodiky či notový materiál učitelé vyuţívají a jak je to s výukou hudební výchovy na školách vůbec. Dotazník jsem rozeslala na všechny základní školy zlínského kraje s prosbou o vyplnění alespoň jedním učitelem/učitelkou, kteří na prvním stupni vyučují hudební výchovu alespoň v jedné třídě. Zároveň dotazník vyplnili i mí spoluţáci na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, proto mám i srovnání s jinými školami v jiných moravských krajích. Zpět jsem obdrţela 62 vyplněných dotazníků, z některých škol mi odpovědělo více učitelů, z některých ţádný.6 Metoda výzkumu: dotazník pro učitele prvního stupně základních škol, kteří vyučují hudební výchovy alespoň v jedné ze tříd prvního stupně. Hypotézy: 1. Učitelé ovládají hru na dva hudební nástroje (flétnu a klavír, které jsou součástí studia na pedagogické fakultě MU, Brno) 2.
Tyto nástroje vyuţívají ve svých hodinách hudební výchovy
3. Hru na zobcovou flétnu vyučuje v hodině hudební výchovy maximálně třetina učitelů 4. Většina učitelů pouţívá k výuce tyto publikace: I. Hlavatá – Hrátky s flétnou a pastelkami a L. Daniel – Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu, 1. Díl 5. Hra na zobcovou flétnu je pro ţáky, zejména mladšího školního věku, oblíbená, zajímavá a baví je
6
Znění dotazníku viz příloha č. 2, str. 99
28
Tabulka č. 1: Počet vyplněných dotazníků Počet
%
Zlínský kraj
14
22,58
Ostatní kraje
48
77,42
Celkem
62
100
Vyhodnocení výzkumu 1. otázka: V které třídě učitel hudební výchovu vyučuje. moţnosti odpovědí: a) 1. třída b) 2. třída c) 3. třída d) 4. třída e) 5. třída Tabulka č. 2: Počet odpovědí na otázku č. 1, počet odpovědí v procentech Zlínský Odpověď kraj
Ostatní %
kraje
%
a)
3
21,43
8
6,67
b)
4
28,56
10
20,83
c)
3
21,43
3
27,08
d)
2
14,29
8
16,67
e)
2
14,29
9
18,75
2. otázka: Na který hudební nástroj hrajete. moţnosti odpovědí: a) flétna b) kytara c) klavír 29
d) housle e) jiný hudební nástroj, který: ……………………… 6 dotázaných ze Zlínského kraje a 17 z ostatních krajů uvedlo, ţe ovládá hru na dva nástroje, nejčastěji v kombinaci flétna a klavír, coţ jsem předpokládala, neboť tyto dva nástroje jsou součástí studia na většině pedagogických fakult vysokých škol. Kytaru přidali k flétně a klavíru 4 učitelé ze Zlínského a 15 učitelů z ostatních krajů. Pouze moţnost c) – klavír, označili 3 učitelé Zlínského kraje a 12 učitelů z ostatních krajů. Jedna z učitelek Zlínského kraje označila všechny nástroje a přidala i violoncello. Mohu potvrdit, ţe všechny tyto nástroje opravdu ovládá a uţívá je ve svých hodinách. Dále se objevila kombinace flétna, kytara, klavír, akordeon – 3 učitelé, flétna, klavír a klávesy 1 učitel Zlínského kraje a 4 učitelé z ostatních krajů. 1 z učitelů uvedl jako jedinou moţnost hru na zobcovou flétnu. Z grafů i tabulky uvidíme srovnání mezi Zlínským krajem a ostatními kraji. Hypotéza č. 1 se nepotvrdila, neboť byli mezi dotázanými učitelé, kteří ovládají a pouţívají pouze jeden hudební nástroj (flétnu, klavír nebo klávesy). Tabulka č. 3: počet učitelů hrajících na dané hudební nástroje klavír
klavír
klavír,
flétna, kytara,
(klávesy),
flétna,
klavír,
kytara
akordeon
(klávesy) flétna
všechny
flétna violoncello
Zlínský kraj
3
6
4
0
0
1
Ostatní kraje
12
17
15
3
1
0
Celkem
15
23
19
3
1
1
Graf č. 1: učitelé hrající na dané hudební nástroje ve Zlínském kraji v procentech klavír (klávesy) klavír (klávesy)+fl. 0%
0%
29%
klavír+fl.+kytara
7% 21%
fl.+kytara+klavír+akor.
43%
flétna všechny+violon.
30
+
Graf č. 2: učitelé hrající na dané hudební nástroje v ostatních krajích v procentech
6%
2%
klavír (klávesy)
0%
klavír (klávesy)+fl.
25%
31%
klavír+fl.+kytara
36%
fl.+kytara+klavír+akor. flétna všechny+violon.
3. otázka: Vyuţíváte tento hudební nástroj v hodinách hudební výchovy? moţnosti odpovědi: a) ano b) ne Odpovědi na tuto otázku byly jednoznačné, všichni odpověděli ano, coţ jsem předpokládala. Odpověď „ne― by byla jistě překvapivá, neboť neznám důvod, proč nevyuţít určitou dovednost k obohacení a zpestření výuky. Z odpovědí v tabulce je jasné, ţe hypotéza č. 2 byla zcela správná. Tabulka č. 4: počet odpovědí na otázku č. 3 ano
ne
Zlínský kraj
14
0
Ostatní kraje
48
0
Celkem
62
0
4. otázka: Vyučujete ve svých hodinách hudební výchovy děti hře na zobcovou flétnu? moţnosti odpovědi: a) ano b) ne
31
Odpovědi na tuto otázku potvrdily hypotézu č. 3. Z tabulky a grafu vidíme, ţe ve Zlínském kraji vyučuje na flétnu cca 35% z dotázaných učitelů, v ostatních krajích je to méně, cca 30% procent. Tabulka č. 5: počet odpovědí na otázku č. 4 + odpovědi v procentech ano
%
ne
%
Zlínský kraj
5
35,71
9
64,29
Ostatní kraje
14
29,17
34
70,83
Celkem
19
30,65
43
69,35
Graf č. 3: odpovědi v procentech ve Zlínském kraji
36% 64%
ano ne
Graf č. 4: odpovědi v procentech v ostatních krajích
29% 71%
ano ne
5. otázka: Pokud ano, podle které školy na zobcovou flétnu nebo metodiky postupujete, popř. zda máte vlastní metodický postup, prosím o stručný popis. Většina učitelů uvedla jako hlavní učební materiál školu Ladislava Daniela 1. díl, ale často je uţívána také publikace I. Hlavaté – Hrátky s flétnou a pastelkami, která 32
obsahuje nejen noty, ale také slova k písničkám o omalovánku. Tyto odpovědi potvrdily hypotézu č. 4. Podle mého je to především tím, ţe pokud učitelé nebo jejich děti navštěvovali hudební školu a učili se hrát na zobcovou flétnu, byla škola L. Daniela nejrozšířenější a mnohdy jedinou publikací, ze které se vyučovalo. Ostatní notový materiál není ještě mezi učiteli znám a rozšířen. Škola I. Hlavaté je v posledních několika letech pouţívána jako doplnění a zpestření ke škole L. Daniela zejména kvůli obrázkům k vymalovávání, v této škole je však málo cvičení k jednotlivým tónům, vţdy jen jedna nebo dvě skladbičky, coţ většinou nestačí k procvičení daného tónu. Je také určena hlavně pro děti mladšího školního věku. Tabulka č. 6: počet odpovědí na otázku č. 5 Škola L. Daniela (1.
I. Hlavatá –
K. Koutníková - Hrajeme na
díl)
Hrátky s fl.
z. fl.
Zlínský kraj
3
2
0
Ostatní kraje
7
5
2
Celkem
10
7
2
Graf č. 5: odpovědi v procentech ve Zlínském kraji 0%
Škola L. Daniela (1.díl)
40%
I. Hlavatá - Hrátky s flétnou K. Koutníková - Hrajeme na z. fl.
60%
Graf č. 6: odpovědi v procentech v ostatních krajích 14%
Škola L. Daniela (1.díl)
50%
I. Hlavatá - Hrátky s flétnou K. Koutníková - Hrajeme na z. fl.
36%
33
6. otázka: Výuka zobcové flétny děti: moţnosti odpovědi: a) zaujala a baví b) nebaví V této otázce se všechny odpovědi shodovaly, jak ve Zlínském kraji, tak v krajích ostatních byla odpověď a) zaujala a baví. Na tuto otázku odpovídali samozřejmě jen učitelé, kteří zobcovou flétnu ve svých hodinách vyučují. Ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, ţe učit se hrát na zobcovou flétnu v normální výuce je pro děti záţitkem a zábavou. V minulém školním roce jsem vyučovala hudební výchovu a s ní spojenou hru na flétnu v první třídě, v letošním školním roce na jiné škole druhou třídu a vţdy jsem se setkala s velmi kladnými ohlasy. Mám ve třídě i děti sociálně slabší, které by se k výuce na hudební nástroj zřejmě samy nedostaly a velmi mě těší jejich zájem. Samozřejmě se vţdy najde jeden či dva ţáci, kteří nejsou z výuky zcela nadšeni, ale v mém případě to byli vţdy ţáci, které bylo opravdu těţké zaujmout v jakémkoliv směru. A je na učiteli, zda si i takoví ţáci vybudují k hudební výchově a hudbě jako takové kladný vztah. Ústně jsem asi 350 dětem z prvního stupně základní školy poloţila otázku, zda by je bavilo, kdyby se v hodinách hudební výchovy učily hrát na zobcovou flétnu. Kladně odpovědělo 95 % dotázaných ţáků. Tabulka č. 7: počet odpovědí na otázku č. 6 zaujala a baví
nebaví
Zlínský kraj
5
0
Ostatní kraje
14
0
Celkem
19
0
7. otázka: Vyuţití zobcové flétny na 1. st. ZŠ povaţuji za: moţnosti odpovědi: a) zábavné a efektní b) zbytečné 34
V této otázce byly odpovědi jednoznačné, všichni zvolili moţnost a) zábavné a efektní. Odpovědi učitelů potvrdily mé očekávání. Kladný vztah učitelů k výuce nástroje však samozřejmě nestačí. Je zapotřebí také znalost hry na tento nástroj, materiální vybavení, chuť učitelů děti naučit hrát, vzbudit u nich zájem a radost ze hry na hudební nástroj. Tabulka č. 8: počet odpovědí na otázku č. 7 a)
b)
Zlínský kraj
14
0
Ostatní kraje
48
0
Celkem
62
0
8. otázka: Jsem seznámena s tím, ţe na naší škole výuka na zobcovou flétnu probíhá: a) ano b) ne Ve Zlínském kraji odpovědělo kladně 50% oslovených, v ostatních krajích to bylo méně, něco kolem 40%. I tak je to potěšující číslo, i kdyţ doufám, ţe stále více škol se bude výuce hry na zobcovou flétnu věnovat. Tabulka č. 9: počet odpovědí na otázku č. 8 ano
%
ne
%
Zlínský kraj
7
50
7
50
Ostatní kraje
20
41,67
28
58,33
Celkem
27
43,55
35
56,45
35
Graf č. 7: odpovědi v procentech – Zlínský kraj
ano 50%
50%
ne
Graf č. 8: odpovědi v procentech – ostatní kraje
ano
42% 58%
ne
9. otázka: Tato výuka probíhá v: a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 e) 5 třídě Z grafu i tabulky je patrné, ţe ve Zlínském kraji probíhá výuka spíše v niţších třív páté třídě, na rozdíl od ostatních krajů, vůbec. Tabulka č. 10: Počet odpovědí na otázku č. 9 1. a 2. 1. třída 2. třída třída
1., 2. a 3.
1., 2., 3. a 4
3. a 4. 2., 3., 4. a 5.
třída
třída
třída
třída
Zlínský kraj
0
2
2
1
2
0
0
Ostatní kraje
4
3
2
5
0
3
3
Celkem
4
5
4
6
2
3
3
36
Graf č. 9: Odpovědi na otázku č. 9 v procentech – Zlínský kraj
0%
29%
14%
1. třída 2. třída 1. a2. třída 1., 2. a3. třída 1., 2., 3. a4třída 3. a4. třída 2., 3., 4. a5. třída
28%
29%
Graf č. 10: Odpovědi na otázku č. 9 v procentech – ostatní kraje 15%
1. třída 20%
2. třída 1. a 2. třída
15%
1., 2. a 3. třída 15%
0% 25%
10%
1., 2., 3. a 4 třída 3. a 4. třída 2., 3., 4. a 5. třída
Výzkum, kterého se zúčastnilo 62 učitelů hudební výchovy prvního stupně základní školy, potvrdil hypotézu č. 2, 3, 4, a 5 a vyvrátil hypotézu č. 1. K tomu, abychom vyučovali hru na zobcovou flétnu ve svých třídách, nám stačí základní znalost hry na tento hudební nástroj. Učitelé nemusí být výbornými flétnisty, ale je velmi motivující, kdyţ učitel zvládne dětem zahrát některé ze známých písní. Potěšilo mě zjištění, ţe výuka na školách probíhá, i kdyţ doufám, ţe počet těchto škol se bude postupem času stále zvyšovat.
37
4
Metodika výuky zobcové flétny v hodinách hudební
výchovy 1. třídy základní školy Výuku hry na zobcovou flétnu v průběhu jednoho školního roku jsem rozdělila do 15 lekcí. Kaţdá lekce je doplněna o pracovní list a metodiku, jak v hodině s flétnou i pracovním listem pracovat. Pracovní listy slouţí jednak jako procvičování teoretického učiva (zvuk, tón, melodie stoupavá, klesavá, tóny vysoké, hluboké, krátké, dlouhé,…) a jednak také jako pomůcka při domácím procvičování hry na zobcovou flétnu. Na začátku poprosíme rodiče o sloţku, do které si budou ţáci jednotlivé lekce zakládat. 1. lekce: zobcová flétna, ţeberně – brániční dýchání, opakování známých lidových písní, krátká a dlouhá slabika 2. lekce: postoj a drţení nástroje, nasazení na „tú―, zvuk a tón, Pod naším okýnkem 3. lekce: nota h1, Muzikantská, Orffovy nástroje – bubínek, ozvučná dřívka, triangl,…. 4. lekce: notový osnova, houslový klíč, rytmizace říkadel na tónu h1, poslech: Ilja Hurník – O hluchém bubnu 5. lekce: nota a1, Rybička maličká, nácvik hlavového tónu, 6. lekce: nota čtvrťová a osminová, Cib, cib, cibulenka spojování tónů h1 a a1 7. lekce: tóny tiché a hlasité – piano, mezzoforte, forte, opakování - nota čtvrťová a osminová, Bude zima, bude mráz, tón g1 8. lekce: tóny vysoké a hluboké, Štědrej večer nastal, tóny h1, a1, g1 – Halí belí 9. lekce: tempo rychlé a pomalé, poslech a zpěv vánočních koled, procvičování tónu h1, a1 a g1 10. lekce: psaní not, tón c2 11. lekce: melodie vzestupná a sestupná, Šel zajíček brázdou, procvičování tónů h1, a1, g1, c2 12. lekce: Lítala si vlašťověnka, poslech – P. I. Čajkovskij – Pochod dřevěných vojáčku, pochodový krok, kra na flétnu – Běţela ovečka 13. lekce: zpěv akordu vzestupného a sestupného – V zahradě na hrušce, hra s rytmem nota d2 – spojování s ostatními tóny 14. lekce: procvičování probraných tónů: g1, a1, h1, c2, d2 – V zahradě na hrušce, 38
Kdyţ jsem já slouţil, soutěţ s písničkami 15. lekce: Sedí liška pod dubem, kříţovka, opakování probraných písní – Pějme píseň dokola Na úvod kaţdé hodiny je třeba ţáky patřičně namotivovat, nesmí chybět pohádka, povídka, řízený rozhovor, vyprávění apod. Zde bych doporučila knihu L. Daniela a J. Ţáčka – Kouzelná píšťalka. Jak při zpěvu, tak při výuce hry na jakýkoliv hudební nástroj je nezbytné dechové cvičení, které bude součástí kaţdé lekce, ke zpěvu také cvičení hlasové. Kolik tónů zvládnou děti během školního roku, záleţí na mnoha okolnostech: kolik času budeme hře věnovat, zda budeme hrát opravdu jen jednou týdně, jak zvládáme učivo v jiných předmětech. Vím, ţe pokud chceme dohnat učivo např. v českém jazyce či v matematice, bývá hudební výchova většinou na prvním místě v předmětech, který odsuneme stranou. Velmi také záleţí na tom, zda mají ţáci hudební nástroj doma. Osvědčilo se mi, dětem, které měly zájem cvičit i doma, školní flétnu domů půjčit, neboť hrát jen jednou týdně pár minut většinou nestačí. Ţáci pak předváděli ostatním spoluţákům, co se doma sami naučili a velmi často se k zájemcům o domácí cvičení připojovali i další. Děti však musí přesně vědět, jak s nástrojem doma pracovat, aby nebylo domácí cvičení spíše na škodu a ţáci se nenaučili špatné návyky. Podle mého je optimální zvládnutí 5 tónů za první rok, kdy flétnu vyučujeme a to tóny h1, a1, g1, c2 a d2. Starší ţáci by postupovali samozřejmě rychleji. Velmi pomoci nám mohou ţáci, kteří navštěvovali nebo navštěvují základní uměleckou školu a začátky hry na zobcovou flétnu mají jiţ za sebou. V přílohách je uveden zpěvník nejznámějších písní, které můţeme v 1. třídě pouţít.
39
4. 1 Lekce č. 1 pohádka Kouzelná píšťalka + řízený rozhovor pomocí jednoduchých otázek ţáci si vyzkouší ţeberně – brániční dýchání seznámí se se zobcovou flétnou značení dlouhé a krátké slabiky zpěv známých lidových písní Motivace: učivo motivujeme pohádkou Kouzelná píšťalka od Martiny Drijverové.7 Jakmile tuto pohádku dočteme, pokládáme dětem otázky: S jakým hudebním nástrojem jsme se seznámili? Ví někdo, jak tento nástroj vypadá? Jak tento nástroj pomohl hrdinovi našeho příběhu? Jakým slovem můţeme nahradit slovo píšťalka? Hraje někdo na zobcovou flétnu? Myslíte, ţe hrát na tento nástroj je sloţité? Chtěli byste to také umět? Seznámíme ţáky se záměrem, naučit se v průběhu školního roku hrát na tento hudební nástroj. Zjišťujeme, které známé písničky děti znají ze školky, z domu, z hudební školy apod. a tuto píseň vţdy zahrajeme na flétnu. Ţáky hra známých písní zaujme a budou se chtít známé písničky také naučit hrát. Zařadíme dechové cvičení, při kterém nacvičujeme ţeberně – brániční dýchání. Představíme si, ţe jsme byli celé odpoledne na pouti, jsme moc unavení, proto si lehneme na koberec na záda, nohy mírně pokrčíme, ruce poloţíme na bříško. Na pouti jsme si koupili nafukovací balónek. Ale jak jsme si s balónkem hráli, podařilo se nám ho spolknout a teď ho máme v bříšku. Bříško se nám proto nafouklo. Nadechneme nosem a při nádechu nám balónek sklouzává do bříška. Při výdechu se balónek v bříšku vyfukuje a i naše bříško se při tom zmenšuje. Ruka poloţená na břiše nám kontroluje, zda se nám bříško opravdu při nádechu zvedá 7
DRIJVEROVÁ M. Kouzelná píšťalka, Praha: Artur, 2007, str. 7
40
(ruka jde nahoru) a při výdechu klesá (ruka jde dolů). Nádech a výdech několikrát opakujeme. Dětem zdůrazníme, ţe toto je správné dýchání jak při hře na jakýkoliv hudební nástroj, tak při zpěvu. Následuje seznámení se zobcovou flétnou. Nástroj popíšeme – hlava, tělo noţka, uvedeme správný název – zobcová flétna. Vysvětlíme, odkud se název vzal. Naučíme se flétnu rozloţit a následně sloţit (jednotlivé kusy od sebe netaháme, ale spíše „šroubujeme―). Zdůrazníme péči o tento hudební nástroj (ukládání do pouzdra, šetrné zacházení, čistění po kaţdé hře) Můţeme také nechat děti poprvé zahrát – hra na sanitku: ţáci hrají jen na hlavici flétny a střídavě zakrývají a odkrývají čep hlavice. Rytmus – na slovech „pes― a „sýr― ukáţeme dětem rozdíl mezi krátkou a dlouhou slabikou. Krátké slabiky budeme značit tečkou a dlouhé slabiky čárkou —. Děti si zkusí pomoci těchto značek znázornit na tabuli své jméno, jména si pak společně vytleskáme. V závěru si zazpíváme známé lidové písně např. Ovčáci, čtveráci, Běţí liška k Táboru, Maličká su, Skákal pes, Pec nám spadla,... . Pracovní list č. 1 Ţáci si pomocí obrázků doma zopakují vše, s čím se v hodině poprvé setkali. Jakmile si jednotlivé cvičení nebo písničku doma procvičí, mohou si obrázek vybarvit. Úkoly: popíší pomocí obrázku tygra části flétny – hlava, tělo, noţka zopakují si „dýchání se spolknutým míčkem― zkusí „hru na sanitku― spojí obrázek se správným rytmem Domácí úkol: Připravit si na příští hodinu říkadlo, které máme rádi. 41
Pracovní list č. 1
42
4. 2 Lekce č. 2 hra na ozvěnu správný postoj při hraní na flétnu drţení nástroje nasazení na slabiku „tú― zvuk a tón písnička Pod naším okýnkem Hodina opět začíná dechovým cvičením. Motivace – hra na vítr: postavíme se a představíme si, ţe jsme s rodiči na procházce v lese, najednou jsme se proměnili ve větřík, foukáme do listů stromů, dlouhý nádech nosem, pomalý výdech na hlásku šššššššššš. Několikrát opakujeme. Naučíme se (pokud děti text znají, zopakujeme) říkanku - Foukej, foukej větříčku. Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou sladké obě dvě. Text procvičujeme pomocí hry na ozvěnu. Jednotlivé verše zřetelně vyslovujeme a doprovodíme tleskáním po slabikách. Rytmicky deklamujeme celou říkanku. Dbáme na správné dýchání. Nadechujeme vţdy po jednom verši. Pokusíme se i o deklamaci dvou veršů na jeden nádech. Zobcová flétna – správný postoj a drţení nástroje: pokud je moţnost, stoupneme si všichni do kruhu, aby děti dobře viděly na učitele a učitel na ně. Dítě kolem sebe musí mít dostatek místa. Na fotografiích si ukáţeme, co je správně a čeho se naopak vyvarovat. Dětem vše předvádíme, opravujeme případné nedostatky. Postoj: mírný stoj rozkročný, lokty mírně od těla, nezvedáme ramena, nehrbíme záda. 43
Flétna je opřena o spodní ret, poloţena na okraji
Horní část flétny ovládá levá ruka, dolní část pravá ruka. V tomto děti velmi často chybují.
Dírky zakrývají polštářky prstů, prsty spíše leţí, jsou uvolněné, ţádná síla nebo křečovité drţení, palec a ukazováček naproti sobě.
Nasazení tónu na slabiku Nasazení tónu na slabiku „tú―: první nasazení zkoušíme pouze na hlavici. Některé děti správně nasadí hned, nasazení je přesné a zřetelné. Ţáci, kteří mají s nasazením potíţe, zkoušejí slabiku „tú― na prázdno, bez nástroje, napodobujeme zvuk auta, troubení trumpety atp. Uvědomují si pohyb jazyka a uhození špičky jazyka o vnitřní 44
stranu horních zubů. Vše chce jen trénink a trpělivost, nakonec se to naučí všichni. V některých metodikách najdeme nasazení na slabiky tý, dý, dú, to se mi však neosvědčilo, dětem trvá déle, neţ se to naučí a nasazení není přesné, jazyk je ztuhlý. Na hlavici zkoušíme nasazovat jak tóny dlouhé (celé – ţákům počítáme do čtyř), tak několik krátkých (čtvrťových) za sebou. Zvuk a tón: nejprve ţákům předvedeme několik zvuků: pokrčíme papír, zadupáme, zazpíváme jeden tón, ťukneme tuţkou do stolu, zahrajeme některé z tónů na flétnu, klavír či jiný hudební nástroj. Ptáme se dětí, jestli mezi těmito zvuky poznaly nějaký rozdíl. Poté vysvětlíme, ţe ZVUKY jsou vše, co slyšíme. TÓNY jsou sice také zvuky, ale pouze ty, které můţeme zahrát nebo zazpívat. Necháme ţáky, aby si také vyzkoušeli některé zvuky nebo tóny, zbytek třídy poznává, zda slyšelo zvuky nebo tóny. Pod naším okýnkem8: Motivace – blíţí se podzim a brzy budou na stromech uzrávat jablíčka. Naučíme se o nich písničku. K nácviku písně pouţijeme známou hru na ozvěnu. Nejprve se u písně naučíme slova, jako by šlo o básničku, potom učitel spolu s ţáky, kteří píseň znají, ostatním předzpívají a nakonec zpívají všichni. Pod naším okýnkem, rostou tam, dvě růţe, pod naším okýnkem, roste tam štěp. Jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička, jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med. Noty s akordickými značkami – příloha č. 4: zpěvník Pracovní list č. 2 – vyuţijeme v závěru hodiny na zopakování učiva, červeně ţáci vybarví předměty, které vydávají tóny a zeleně ty, které vydávají zvuky.
8
Příloha č. 4, str. 114
45
Pracovní list č. 2
tóny zvuky
46
4. 3 Lekce č. 3 dechové cvičení říkanka Jedna dvě, Honza jde tón h1 hlasové cvičení písnička Muzikantská opakování Dechové cvičené Sfoukáváme svíčky z narozeninového dortu, velký nádech nosem, silně foukneme, abychom sfoukli všechny svíčky najednou. Opět dlouhý nádech (nezvedáme ramena) a pomalu vyfukujeme, sfoukáváme jednu svíčku po druhé. Říkanka Jedna dvě, Honza jde Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky, máma se raduje, ţe bude péct vdolky. Říkadlo se učíme jiţ známým způsobem, hra na ozvěnu + rytmická deklamace. Zřetelně vyslovujeme, správně dýcháme, nejprve za kaţdým veršem, poté dva verše na jeden nádech. Tón h1 – Honzík, palcem levé ruky zakryjeme dírku ze zadní strany flétny, ukazovák levé ruky zakryje první dírky na přední straně, ostatní prsty levé ruky jsou nad dírkami, ţádný z prstů není pod flétnou. Opřeme flétnu o spodní ret, nadechneme pusou (nezvedáme ramena) a zahrajeme tón h1, nejdříve na 4 doby, poté 4 tóny za sebou (kaţdý na jednu dobu), kontrolujeme, zda se ţáci za kaţdým tónem nenadechují.
47
Deklamujeme říkadlo Jedna dvě, Honza jde, vţdy po jednom verši, děti opakují na flétnu. Pro snazší kontrolu je lépe si děti rozdělit na 4 skupinky, kaţdá pak předvede jeden verš. Učitel: Jed – na dvě (nádech), Hon – za jde (nádech), Ţáci:
Tú
Tú Tú (nádech), Tú Tú Tú (nádech)
Učitel: ne – se
py – tel (nádech) mou – ky,
Ţáci: Tú
Tú Tú (nádech), Tú
Tú
Tú (nádech)
Učitel: Má – ma se (nádech), ra – du – je (nádech), Ţáci:
Tú Tú Tú (nádech),
Tú
Tú
Tú (nádech)
Učitel: ţe bu – de péct (nádech), vdol – ky. Ţáci:
Tú Tú Tú Tú (nádech), Tú – Tú
Hlasové cvičení – rozezpívání na slabiku „ma―, postupujeme po půltónech se základním doprovodem tónika a dominanta, dbáme na zřetelnou výslovnost a správné dýchání, uvolňování mluvidel, dynamiku – nezpíváme příliš silně ani příliš slabě: D
Es
E ……
Písnička Muzikantská9 My jsme malí muzikanti, bum, bum, bum, zahrajeme na bubínek, bum, bum, bum. My jsme malí muzikanti, dzin, dzin, dzin, zahrajeme na činely, dzin, dzin, dzin. My jsme malí muzikanti, cink, cink, cink, zahrajeme na zvoneček, cink, cink, cink. My jsme malí muzikanti, ťuk, ťuk, ťuk, zahrajeme na hůlečky, ťuk, ťuk, ťuk. 9
Příloha č. 4, str. 112
48
Nejprve se píseň naučíme zpívat, poté si představíme nástroje Orffova instrumentáře a předvedeme správný úchop i pouţití jednotlivých nástrojů (ozvučná dřívka, bubínek, dřevěný blok, zvonek, triangl, činely, tamburína, …). Pro lepší zapamatování zvuku nástrojů i jejich názvů můţeme vyuţít jednoduché hry s kartičkami, na kterých jsou obrázky Orffových nástrojů. Kartičky si můţeme sami vyrobit (pracovní list č. 3, list nalepíme na tvrdý papír a karty vystřihneme). děti mají před sebou ve dvojicích soubor kartiček, ze kterých vybírají nástroje podle toho, na jaký nástroj učitel, který stojí zády k ţákům, hraje kartičky si obrátí obrázky dolů a říkají názvy jednotlivých nástrojů kartičky si obrátí obrázky dolů a podle vylosovaného nástroje předvádějí ostatním správné drţení a hru na nástroj Při písničce pouţijeme doprovod Orffových nástrojů: 1. sloka: bum – bubínek 2. sloka: cink – zvonek
(triangl)
3. sloka: dzin – činely 4. sloka: ťuk – ozvučná dřívka
(dřevěný blok)
Ţáci doprovází písničku na Orffovy nástroje, kaţdé dítě ve třídě má nějaký nástroj a hraje vţdy skupinka dětí na nástroje, o kterých se zpívá v jednotlivých slokách na poslední tři slova kaţdého verše. Opakování: V závěru hodiny zopakujeme tón h1, ţáci si stoupnou do kruhu a řetězově (jeden začne a jakmile skončí, hned navazuje další, snaţíme se o co nejmenší mezery mezi jednotlivými hráči) zahrají dlouhý tón h1. Zopakujeme si také známé písně i píseň Muzikantská, kterou jsme se naučili v dnešní hodině. Učitel zahraje předehru, ţáci poznávají, o jakou píseň se jedná.
49
Pracovní list č. 3
50
4. 4 Lekce č. 4 dechové cvičení poslech: Ilja Hurník – O hluchém bubnu procvičování tónu h1 notová osnova, houslový klíč rytmus opakování Dechové cvičení Foukání do papírového kapesníku – kaţdý ţák dostane jednu vrstvu z papírového kapesníku a na jeden nádech se ho snaţí udrţet co nejdéle ve vzduchu. Drţí kapesník pouze za jeden roţek. jeden dlouhý výdech několik krátkých přerušovaných výdechů za sebou (na jeden nádech) Poslech – Ilja Hurník – O hluchém bubnu (z cyklu Příběhy jedné kapely) Ţáky nejprve seznámíme s hudebními nástroji, které v ukázce vystupují – flétna, buben, harfa, bubínek, pozoun. Ukazujeme na fotografiích, při druhém poslechu zastavujeme a ptáme se dětí, který z nástrojů právě slyšely a na kterém z obrázků je daný hudební nástroj. Hra na flétnu: Rytmizace říkadel na tónu h1. Nejprve si se všemi dětmi zrytmizujeme daná říkadla. Poté si děti rozdělíme na 4 skupinky, kaţdá skupinka bude mít za úkol zrytmizovat jedno ze zadaných říkadel. Ostatní hádají, které z říkadel ţáci předvádějí. Šel Janeček na kopeček,
Šel zajíček brázdou,
hnal před sebou pět oveček.
měl kapsičku prázdnou
A šestého berana,
potkala ho Káča,
se zlatýma rohama.
dala mu koláča.
51
U potoka roste kvítí,
Paci, paci, pacičky,
Říkají mu petrklíč.
táta koupil botičky.
Na koho to slovo padne,
A maminka pásek,
Ten musí jít z kola pryč.
za myší ocásek.
Notová osnova: Dětem vysvětlíme, ţe je to pět čar, které tvoří čtyři mezery, přiblíţíme jim to na ruce, která má také pět prstů a 4 mezery10.
Houslový klíč Upřesníme, jaký význam má houslový klíč (odemyká kaţdou notovou osnovu) Začíná na 2 lince notové osnovy, na které najdeme notu, která se jmenuje g1 (Gustík), proto se mu také říká G klíč. Na pracovním listě č. 411 se mohou ţáci naučit psát houslový klíč, pro mnohé to nebude ţádný velký problém. Ţáci si také na ruce ukazují místo, kam by napsali noty, např. do první mezery, na druhou linku, do čtvrté mezery, na třetí linku, ...
Rytmus: Nejprve se pomocí hry na ozvěnu naučíme 3 rytmické motivy:
Pod – zim 10
ven – ku pr – ší
Obrázek převzat z: HLAVATÁ, I. Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, Kladno: Vladimír Beneš,
2004, str. 5 11
déšť
Obrázky převzaty z: MERTOVÁ M. Malujeme noty
52
Kaţdá řada bude mít za úkol rytmicky deklamovat jeden motiv, nejdříve jedna řada za druhou, poté všechny řady najednou. Rytmické motivy se střídají, stejně jako řady, které začínají. Ţáci začínají vţdy na pokyn učitele. Opakování: na konci hodiny si zazpíváme známé písničky a zopakujeme rytmizaci říkadla na tónu h1. Vyuţijeme k tomu opět řetězovou hru. Vybereme známé říkadlo. Kaţdý bude mít za úkol zahrát jednu notu (slabiku) tohoto říkadla, podle toho, jak budou stát ţáci za sebou. Pro ztíţení můţe pokračovat vţdy ţák, který stojí aţ na druhém místě (jednoho vţdy vynecháme), … .
53
Pracovní list č. 4 HOUSLOVÝKLÍČ
54
4. 5 Lekce č. 5 dechové cvičení nácvik hlavového tónu písnička Rybička maličká hra na flétnu – tón a1 opakování Dechové cvičení Potápění – nadechneme se a potopíme pod vodu, snaţíme se vydrţet co nejdéle. Nejdříve vyfukujeme vzduch hned, jak se potopíme pod vodu, poté se opět nadechneme, na co nejdelší dobu zadrţíme dech a těsně před vynořením nad hladinu vydechneme všechen vzduch do vody. Nácvik hlavového tónu: Zahrajeme si na houpačku, houpáme se na tónech c2 a a2
Hou – py, hou – py,
koč – ka sněd – la krou – py
Hou – py, hou – py,
koč – ka sněd – la krou – py
Děti rozdělíme na dvě skupiny, jedna zpívá první část – houpy, houpy na tónu c2, druhá skupina zpívá - kočka snědla kroupy na tónech c2 a a2. Nacvičíme nejdříve zvlášť, následně to ţáci zkusí současně. Nádech vţdy po dvou taktech.
55
Písnička Rybička maličká12 1. Rybička maličká,
2. Pusť mě zas, šohajku,
po Dunaji plave,
do té čisté vody,
chytil ji šohájek,
jsem ještě, maličká,
u samého kraje.
dopřej mi svobody.
K nácviku písně opět pouţijeme známou hru na ozvěnu spolu s hrou na tělo, na první dobu 2krát tlesknout, na druhou dobu jednou plesknout do stehen. Rytmus – učitel předvede jednoduchý rytmus na ozvučná dřívka spolu s pomocným slovem, ţáci pak vymýšlí další rytmy se slovy, např. domácí zvířata, květiny, ovoce, zelenina, apod. ... Hru můţeme obměnit deklamací spojením slov – pejsek štěká, prasátko chrochtá, kočička mňouká ... Hra na flétnu – tón a1 Amálka, nacvičujeme stejným způsobem jako tón h1. Ţáky necháme, aby zakryli na flétně hmat tónu h1 a k tomu ještě přikryli druhou dírku prostředníkem levé ruky. Opět dbáme na správné dýchání vyslovení slabiky tú, všímáme si správného drţení nástroje i postoje. Tón cvičíme rytmickou deklamací známých říkadel, hrou na řetěz, kdy nehrají jen dlouhý tón, ale také jiný známý rytmus (noty čtvrťové, dvě noty osminové a notu čtvrťovou, …), dětem vţdy předvedeme, nejprve rytmus s pomocným slovem, poté hrou na flétnu.
Dětem ukáţeme, kde leţí noty a1 a h1 v notové osnově. Za školní rok zvládneme na flétnu 5 tónů a jejich umístění v notové osnově si ţáci zapamatují.
Pro domácí cvičení jim poslouţí pracovní list č. 5, kde najdou hmaty prvních dvou tónů a jejich umístění v notové osnově. Podle obrázků si pak zazpíváme písničky, které známe. 12
Příloha č. 4 str. 115
56
Pracovní list č. 5
Honzík
Amálka
57
4. 6 Lekce č. 6 dechové a hlasové cvičení nota čtvrťová a osminová písnička Cib, cib, cibulenka + taneček flétna – spojování tónů h1 a a1 Dechové a hlasové cvičení Zopakujeme si některé dechové cvičení z předchozích hodin, na správné dýchání se soustředíme u hlasového cvičení. Rozezpíváme se na slabiky „mo― a „mi―. Postupujeme po půltónech s přechodovým akordem, jen kolik dovolí hlasový rozsah dětí. D
Es
E ……
Nota čtvrťová a osminová Vybarvená hlavička, k tomu ještě noţička. Je to nota čtvrťová, jenom jednu dobu má. Pomocí hry na ozvěnu se naučíme danou říkanku, ţáci rytmicky deklamují, zřetelně vyslovujeme, snaţíme se o jeden verš na jeden nádech, poté dva verše na jeden nádech. Říkanku ţáci deklamují také melodicky na dvou tónech. Učitel rukou naznačuje niţší a vyšší tóny.
Vy – bar – ve – ná hla – vi – čka, 58
k to – mu je – ště
no – ţič ka.
Je to
no – ta
čtvr – ťo – vá,
je – nom jed – nu
do – bu má.
Vysvětlíme, ţe pro delší slabiky, které jsme vyznačovali čárkou, tady máme noty čtvrťové (vybarvená hlavička a noţička) a pro slabiky kratší, které jsme zapisovali tečkou, noty osminové (ty, které jsou spojeny trámečkem). Na kartičkách dětem ukáţeme, jak noty vypadají13. Nejdříve předvedeme několik slov na slabiky dlouhé, na tabuli nakreslíme dvě noty čtvrťové, děti po nás rytmicky deklamují, předvádíme hrou na tělo: Má – ma, tá – ta, pej – sek, zví – ře, ... . Necháme děti, aby samy zkoušely vymyslet podobný motiv. Vysvětlíme, ţe podle počtu slabik, musíme mít také počet not. Pak přejdeme na slabiky krátké – sed – mi – krás – ka, pam – pe – liš – ka... . Děti si opět vymyslí nějaká slova. Nakonec zvolíme kombinaci slabik dlouhých a krátkých (noty čtvrťové i osminové) – ště – ňát – ko, ko – mi – ník, ma – lí – ček, .... . Pro procvičení můţeme vyuţít hru „na řetěz―, učitel určí jeden motiv s daným pomocným slovem např. Hon – zík, ţáci dostanou krátkou dobu na rozmyšlenou a najdou si své slovo ve stejném rytmu, poté řetězově postupujeme od jednoho k druhému. Pro zvýšení obtíţnosti necháme ţáka zopakovat i slovo, které slyšelo od předešlého spoluţáka.
Hon – zík
pam – pe – liš – ka
ko – mi – ník
Nácvik písně – Cib, cib, cibulenka + pohybový doprovod Postupujeme podle stejného návodu jako u nácviku jiných písní. Rytmicky deklamujeme nejdříve slova, potom přidáme melodii. 13
Příloha č. 4, str. 106
59
Cib, cib, cibulenka, mak, mak, makulenka, kdyţ jsem byla maličká, chovala mě matička. A teď, kdyţ jsem veliká, musím chovat Pepíka. Taneček: Stoj, ruce v bok, dvojice naproti sobě v kruhu
●
● ●
●
●
● 1.
a 3. takt – 1. doba: stát na místě, natočit se doprava spolu s mírným podřepem 2. doba: stát na místě, natočit se doleva spolu s mírným podřepem
2.
a 4. takt – otočit se dokola kolem své osy, ruce v bok
5.
takt –
1. doba: dvojice se chytnou za ruce, pravá noha přednoţit na patu 2. doba: pravá noha přinoţit na špičku
6. takt –
1. doba: pravá noha přednoţit na patu 2. doba: pravá noha přidupne k levé
7. a 8. takt –
stejný jako 5. a 6. takt, ale vše jdeme levou nohou
9. takt –
ruce v bok, dvojice úkrok na jednu stranu
10. takt –
dvojice úkrok na druhou stranu
11. a 12. takt – dvojice se chytne za ruce a točí dokola, kaţdá doba je jeden krok Hra na flétnu – spojování tónů h1 a a1: nejdříve zkoušíme jen jednoduché motivy:
60
Vţdy ţákům předvedeme a necháme je zopakovat, nejdříve jednotlivě, pak ve skupinkách. Pokud jsou děti šikovné, doprovodíme jejich hru na klavír (tón h1: akord G dur, tón a1: akord D dur). Následuje melodizace některého říkadla, např.
Ţá – ba ská – če
Na
ja – ké ,
po blá – tě,
na ja – ké ,
kou – pí – me jí
na ze – le – né
na ka – tě.
stra – ka – té.
Rukou naznačujeme vyšší a niţší tón, dýcháme po kaţdém taktu v pomalém tempu, po dvou taktech v rychlejším tempu. Opakování: Zpěv písně Cib, cib, cibulenka, popř. dalších známých písní Spojování rytmu s daným slovem procvičíme na pracovním listu č. 7, ţáci spojují slovo s daným rytmem, obrázky si mohou vybarvit. Ţelva, dárky
Trpaslík, sněhulák
Pampeliška, jeţibaba
61
Pracovní list č. 6
62
4. 7 Lekce č. 7 Hlasové cvičení Opakování rytmu – nota čtvrťová a osminová Bude zima, bude mráz tóny tiché a hlasité – piano, forte, zesilovat, zeslabovat opakování tónů h1 a a1, tón g1 Hlasové cvičení: Rozezpíváme se na slabiku „ma― a „mu―. Kontrola správného dýchání, nezvedat ramena,…. D
Es
E
Opakování rytmu – nota čtvrťová a osminová Vyuţijeme kartiček s rytmy, které si ţáci vystřihnou – pracovní list č. 7. Předříkáváme různá slova, rytmicky doprovázíme ozvučnými dřívky, ţáci ukazují kartičky se správným rytmem. Nejdříve říkáme jen slova (okno, tuţka, tabule, kalhoty,…), poté celá slovní spojení (kytička voní, ptáček zpívá,…). Vţdy si daný motiv také zazpíváme na dvou tónech:
Ok – no
ta – bu – le
ptá – ček zpí – vá
Ţáci si mohou vymýšlet svá slovní spojení a skládat si kartičky ve dvojicích na lavici. Předvádí ostatním spoluţákům, ti kontrolují, zda je zvolený rytmus správný.
63
Nácvik písně – Bude zima, bude mráz. Pomalu končí podzim a blíţí se zima, proto se naučíme písničku o ptáčkovi, který nám poví, jak přečkává zimu. Píseň se naučíme známým způsobem. Dětí rozdělíme na dvě poloviny, jedna bude pokládat otázku: Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš? 1. Bude zima, bude mráz,
2. Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám se já pod hrudu,
Schovám se já pod mezu,
tam já zimu přebudu.
aţ přestane, vylezu.
5. Aţ přestane, vyletím, celý svět rozveselím. Půjde dívka na trávu, zazpívám jí nad hlavu. Dětem zahrajeme 2 sloky písně, jednou hlasitě a podruhé slaběji. Ptáme se, zda zaznamenaly nějaký rozdíl, v čem byla první sloka jiná neţ druhá, vyzkoušíme také zazpívat píseň v různé dynamice. Vysvětlíme, ţe výraz potichu označujeme písmenem p = piano a pro výraz silně, hlasitě máme v hudbě označení f = forte. V hudbě můţeme také zeslabovat nebo zesilovat, v notách to poznáme podle značek pro a) zesílení b) zeslabení Hrajeme různé známé písničky, ţáci poslouchají, zda byla skladba zahrána potichu či nahlas, jestli jsme zesilovali nebo zeslabovali. Opakování tónů h1 a a1, tón g1 V publikacích škola hry na zobcovou flétnu L. Daniela14 a v Kouzelné píšťalce L. 14
DANIEL, L. Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu, Praha: Panton, 1991, ISMN M-2050-0480-4
64
Daniela a L. Ţáčka15 najdeme další cvičení, jak procvičovat spojování tónů h1 a a1. Některá cvičení naleznete také v příloze č. 5, str. 123. Naznačujeme rukou, zda mají ţáci hrát tón h1 (ruka výš) nebo a1 (ruka níţ), nejdříve převedeme jednoduchý motiv (2 takty), ţáci deklamují jednotlivě, ve dvojicích nebo větších skupinkách. Tón g1 Gustík – ţákům na tabuli nakreslíme, kde se tento tón nachází v notové osnově.
Hmat: k hmatu tónu a1 přidáme ještě prsteník levé ruky, který zakryje třetí dírky na horní straně flétny. Nejlépe se nám podaří tón zahrát, spojíme-li ho s tóny h1 a a1, poté procvičujeme deklamací známého říkadla. Dbáme na správné drţení nástroje, postavení prstů, dýchání a zřetelné nasazení na slabiku „tú―.
15
DANIEL, L., ŢÁČEK, J. Kouzelná píšťalka, Cheb: Music Cheb, 1996, ISBN 80-85925-07-9
65
Pracovní list č. 7
66
4. 8 lekce č. 8 Hlasové cvičení Opakování – tóny vysoké a hluboké Koleda Štědrej večer nastal Tóny vysoké a hluboké Hra s rytmem Spojování tónů h1, a1, g1, Halí belí Hlasové cvičení Rozezpíváme se na slabiku „na― a „ne―. D
Es
E
Pracovní list č. 8 slouţí v opakování učiva o tónech hlasitých a tichých. Z dvojic nástrojů vţdy vyberou ten, který je hlasitější. Na nahrávce bychom nejdříve měli ţákům ukázat, jak jednotlivé nástroje zní. Koleda Štědrej večer nastal16 Neţ se naučíme tuto koledu, vyluštíme s dětmi kříţovku, jejíţ tajenka nám prozradí, jak se říká písni, kterou zpíváme na Vánoce. Jednotlivá políčka máme připravena na tabuli, někteří ţáci jiţ umí psát všechna písmenka, mohou doplňovat, ostatní se zapojují ústně. 1. Zahrajeme dětem notu a1, podle hmatu ţáci poznají, jak se nota jmenuje, notu můţeme také nakreslit na tabuli do notové osnovy 2. Flétně říkáme …………., podle zobce, na který hrajeme 3. Jaký klíč nám otevírá notovou osnovu (ţáci znají jen houslový) 4. V hudbě „silně, hlasitě― 5. Doplňte slova písničky: Pod naším, okýnkem, rostou tam … růţe 16
Příloha č. 4, str. 122
67
6. Pět linek a čtyři mezery, to je notová ……….
1.
1. A M Á
L
K
A
2.
Z
O
B
C
O
O
V
Ý
5. D
V
Ě
O
A
2. 3.
3. H
O U
S
L
4.
4.
O
T
E
F
R
5. 6.
6. O
S
N
V
V
Á
1. ||: Štědrej večer nastal, :|| ||: koledu přichystal. || 2. ||: Panímámo, vstaňte, :|| ||: koledu nám dejte. || 3. ||: Panímáma vstala, :|| ||: koledu nám dala. || Koledu se naučíme známým způsobem, vyuţijeme hru na ozvěnu, či hru na otázku a odpověď, učitel zazpívá první verš, ţáci zopakují a stejně postupujeme u celé koledy. Doprovod na Orffovy nástroje: Ţáky upozorníme na toto označení ||:, které nám v hudbě označuje, ţe některou část skladby či písně opakujeme. Píseň si znovu zazpíváme, děti sledují, které části písničky se opakují. Tóny vysoké a hluboké K ukázce rozdílu mezi tóny vysokými a hlubokými vyuţijeme např. přirovnání ke zpěvu ptáčků – tóny vysoké a k bručení medvěda – tóny hluboké. V této chvíli můţeme ţákům také představit různé druhy fléten od sopraninové aţ po basovou. Na flétně sopraninové a basové (popř. tenorové) ţáci krásně uslyší rozdíly mezi tóny vysokými a hlubokými. Na kaţdou z fléten zahrajeme tu samou písničku, nejlépe některou z těch, které děti znají a ty pak podle sluchu zjišťují, v čem se písničky lišily. Třídu si rozdělíme na medvědy a ptáčky, děti sedí v lavicích, hrajeme známé písně v různých polohách, pokud hrajeme ve vysoké poloze, chodí volně po třídě ptáčci, 68
pokud v poloze hluboké, procházejí se medvědi. Hra s rytmem
Pa – dá sní – ţek,
Sně – ţí,
pa – dá sní – ţek
sně – ţí
Vá – no – ce,
Vá – no – ce
Všichni ţáci postupně deklamují všechny tři motivy. Poté si třídu rozdělíme na tři skupinky, kaţdé přidělíme jeden motiv. Vyuţijeme hry na tělo, jeden či dva ţáci hrají na nástroje Orffova instrumentáře. Ţáci na pokyn učitele začnou svůj motiv, postupně se zapojují všechny řady. Pokud by jim pomlka ve slově Vánoce dělala potíţe, pomůţe jim slůvko „nic―, které si potichu řeknou místo poslední osminové doby. Spojování tónů h1, a1, g1, Halí belí Ţáci se naučí první známou písničku. Motivace – ptáme se dětí, jak se nazývají písničky, které zpíváme nebo hrajeme před spaním (ukolébavky), zda znají nějakou takovou píseň (např. Halí, belí, Spi synáčku, spi). Na ukázku můţeme dětem pustit např. skladbu B. Fliese – Princi můj maličký, spi.
69
Ha – lí
A
be – lí
hří – bát – ka
ko – ně
v ze – lí.
v pe – tr –
70
ţe - li
Pracovní list č. 8
71
4. 9 Lekce č. 9 Hlasové a dechové cvičení Tempo rychlé a pomalé Poslech a zpěv vánočních koled Hra na flétnu – procvičování tónu h1, a1 a g1 Hlasové cvičení a dechové cvičení Prosinec Venku tiše nasněţí, zvony zvoní na věţích. Nejkrásnější ze všech nocí chodí k lidem o Vánocích. Ve sváteční světnici voní čerstvé jehličí. Báseň se naučíme pomocí hry na ozvěnu. Nejprve vydrţíme na jeden dech jeden, poté i dva verše. První 4 verše básně ztvárníme také melodicky na dvou tónech – c2 a b (hes)1. Rukou naznačujeme vyšší a niţší tón.
Ven – ku ti – še
Ne – jkrás – něj – ší
nas – ně – ţí, zvo – ny zvo – ní na vě – ţích.
ze všech no – cí cho – dí k li – dem o Vá – no – cích.
72
Tempo pomalé a rychlé: Zahrajeme ţákům dvě písničky, jednu v pomalém – např. Lítala si vlašťověnka, Hřej, sluníčko, Spi, Janíčku a jednu v rychlém tempu – např. Pec nám spadla, Běţí liška k Táboru, Prší, prší, …. . Ţáci si zkusí tleskat do rytmu, pochodovat po třídě, hru na tělo atp. a hledají v písních rozdíl. Poslech vánočních koled: Ţáci určují, zda byla koleda rychlá, pomalá, smutná, veselá. Koledu, kterou znají, si zazpíváme. Při koledě Pásli ovce Valaši, si mohou zopakovat tóny a1 a g1 na zobcové flétně a to tak, ţe rytmicky hrají celou koledu pouze na tónu: tónina C dur – tón g1, tónina A dur – tón a1. Vánoční omalovánkou – pracovní list č. 10, namotivujeme děti k vyprávění, zda se u nich doma zpívají nebo poslouchají u stromečku vánoční koledy, jaké jiné zvyky dodrţují. Hra na flétnu: Zopakujeme si ukolébavku Halí, belí. K nácviku spojování
tónů h1, a1, g1
vyuţijeme nejprve jednoduchých motivů např.:
Ţáci si mohou také zahrát na kapelu. Jedna polovina hraje motiv a), druhá polovina motiv b). Nacvičujeme nejdříve zvlášť, poté necháme hrát obě poloviny současně. a)
b)
73
Pracovní list č. 9
74
4. 10 Lekce č. 10 Dechové cvičení Hlasové cvičení Psaní not Hra na flétnu – tón c2 Dechové cvičení V zimě máme někdy zamrzlá okna. Pokud se chceme podívat ven, musíme si pomocí dechu udělat v okně průhledné místečko. Oba způsoby několikrát zopakujeme. a) nádech, na co nejdelší domu dýcháme na okno b) nádech, krátce zadrţíme dech, dlouze vydechujeme Hvězdička Hvězdička stříbrná dopadla na zem a všechno kolem nás mění se rázem. Báseň se naučíme a zazpíváme, sledujeme a naznačujeme melodii stoupající a klesající:
Hvěz – dič – ka
a všech – no
stří – br – ná
ko – lem nás
do – pad – la
mě – ní
75
se
na zem
rá – zem.
Psaní not Ţáci uţ vědí, co je notová osnova, ţe do ní zapisujeme noty. Noty se naučí sami psát. Poslouţí nám k tomu pracovní list č. 9. Naučí se psát noty na lince i v mezeře (notu celou, notu čtvrťovou). Do prázdné notové osnovy zapisují ţáci noty celé podle diktátu: 1. nota v první mezeře 2. na třetí lince 3. ve čtvrté mezeře 4. ve druhé mezeře 5. na první lince 6. na páté lince 7. na druhé lince Červeně si zakrouţkují notu h1, modře notu a1 a zeleně notu g1.
Hra na flétnu – tón c2 Tento tón se bude zdát ţákům poněkud obtíţnější, ale zvládnou ho bez větších potíţí. Hmat – chytí si hmat tónu a1 a zvednou ukazovák. Zakrytá je pak palcem spodní dírka a druhá dírka na horní straně.
Nejprve si procvičují jen tón c2 – deklamace jednoduchých říkadel, poté spojení s tónem a1 (jen zvedají ukazovák levé ruky) v různých rytmech.
Na konci hodiny opakujeme známé písně.
76
Pracovní list č. 10
Noty podle diktátu:
h1
a1
77
g1
4. 11 Lekce č. 11 Dechové a hlasové cvičení Šel zajíček brázdou Melodie stoupající a klesající Spojování tónu c2 s h1, a1 a g1 Dechové a hlasové cvičení Rozezpíváme se na slabice „na― a „no―. Uţ při rozezpívávání vedeme ţáky k tomu, aby si rukou ukazovali pohyb melodie (nejdříve nahoru, pak dolů). D
Es
E
… Šel zajíček brázdou17 + melodie stoupající a klesající Šel zajíček brázdou, měl kapsičku prázdnou, potkala ho Káča, dala mu koláča. Na této písničce můţeme krásně sledovat melodii stoupající a klesající.
Takto
můţeme zhudebnit i další známá říkadla a básně, vţdy si určíme, jestli začneme melodií stoupající nebo klesající a sledujeme, jestli děti správně reagují. Na klavír nebo flétnu zahrajeme další melodie, ne jen ve stupnicové řadě a ţáci určují, zda melodie stoupala či klesala. Dětem také ukáţeme, ţe i v notové osnově poznáme, zda melodie stoupá či klesá. Ţáci hledají další písně, které začínají buďto melodií stoupající nebo klesající. Píseň si vţdy zazpíváme. Hra na flétnu Zopakujeme spojení tónu c2 s tónem a1 na písničce, kterou jsme se dnes naučili. 17
Příloha č. 4, str. 117
78
Pouţijeme text, ale melodii pozměníme: Poté nacvičujeme spojování tónu c2 s tóny h1 a g1. Poslední výměna hmatů je pro ţáky nejobtíţnější. Pokud budeme trpěliví a důslední, naučí se to všichni. Nejdříve hrajeme noty půlové, ţáci musí mít na výměnu dostatek času, potom zkoušíme noty čtvrťové a více obměn. Nadechujeme po kaţdém taktu.
... ...
... Více moţností, jak procvičovat spojení těchto tónů naleznete v příloze č. 5, str. Pracovní list č. 10 poslouţí k procvičení not a příslušných hmatů, které jsme se doteď naučili.
79
Pracovní list č. 11
C2 - Cecilka
G1 - Gustík
A1 - Amálka
H1 - Honzík 80
4. 12 Lekce č. 12 Hlasové cvičení Lítala si vlaštověnka Poslech: P. I. Čajkovskij – Pochod dřevěných vojáčků (pochodový krok) Hra na flétnu – Běţela ovečka Hlasové cvičení D
Es
E
… Lítala si vlašťověnka18 1. Lítala si vlaštověnka, lítala, aţ se ona nebe země týkala. 2. Přiletěl k ní krahulíček, černý pták: „Budeš-li se vlaštověnko, vydávat?― 3. „Já se budu, krahulíčku, vydávat, aţ se bude suchý javor zelenat.― 4. Zaletěl hned krahulíček do krámu, nakoupil tam zeleného hedvábu. 5. Omotal jím suchý javor dokola: „A teď budeš, vlašťověnko, ţena má!― Při nácviku písně upozorníme na melodii stupající a klesající. Na pracovním listě č. 11 zároveň zopakujeme i pomalé a rychlé tempo. Ţáci barevně označí zvířata, která jsou pomalá nebo rychlé, navrhnou písně v pomalém a rychlém tempu, které si zazpíváme. V druhé části pracovního listu naznačíme barevně melodii stoupající a melodii klesající. Melodii můţeme naznačit také šipkami 18
Příloha č. 4, str. 111
81
Poslech Před poslechem zadáme dětem úkol, aby během skladby přemýšlely, co by se při ní nejlépe dělalo: utíkalo, šlo na procházku, pochodovalo, usínalo, …. Neprozrazujeme název skladby, aţ poté co ţáci odpoví. Při druhém poslechu zkoušíme pochodový krok – hrajeme si na vojáky, dbáme na správný rytmus a postoj – rovná záda, ruce se pohybují proti nohám (dopředu jde levá noha s pravou rukou a obráceně). Hra na flétnu 1. Běţela ovečka, hore do kopečka a za ňú beránek, ţalovat na zámek. 2. Neţaluj beránku, na svoju galánku, ona ti uvije, věnec mariánku.
Před tím, neţ se začneme píseň učit na flétnu, si ji zopakujeme. Pouţijeme „ztracenou melodii― – něco zazpívá učitel, něco ţáci. Pokynem ruky ţákům ukazujeme, kdy mají zpívat a kdy ne. Píseň Běţela ovečka19 cvičíme po dvoutaktí. V pomalém tempu dýchají ţáci na kaţdé taktové čáře (po 4 dobách) a později, v rychlejším tempu po dvou taktech. Místo nádechu vţdy naznačíme.
19
Příloha č. 5, str. 123
82
Pracovní list č. 12 pomalé tempo
rychlé tempo
melodie stupající
melodie klesající
83
4. 13 Lekce č. 13 Hlasové cvičení Zpěv akordu vzestupného a sestupného, V zahradě na hrušce Hra s rytmem Tón d2, spojování tónu d2 s ostatními tóny Hlasové cvičení: Jiţ na hlasovém cvičení se ţáci seznámí s akordem vzestupným a sestupným. Rozezpíváme se na slabiku „na― a „no―. Dbáme na správné dýchání a intonaci. D
Es
E
Akord vzestupný a sestupný Ţákům zahrajeme na flétnu nebo klavír akord vzestupný, ţáci hledají, která píseň takto začíná (Ovčáci, čtveráci, Já do lesa nepojedu, …). Zkoušíme zazpívat tento akord od různých tónů, rukou ukazujeme spodní tón, prostřední a nejvyšší. Stejně postupujeme u akordu sestupného – pouţijeme píseň V zahradě na hrušce20. Pokud ţáci píseň neznají, společně se ji nejdříve naučíme obvyklým způsobem. 1. V zahradě na hrušce sedává kos, má černý kabátek a ţlutý nos. 2. Na našem komíně sedává čáp, klape si zobákem klap, klap, klap, klap.
20
Příloha č. 4, str. 118
84
Hra s rytmem Deklamujeme tři motivy, motiv b) s doprovodem ozvučných dřívek. Třídu rozdělíme na 2 skupinky, kaţdá má za úkol deklamovat jeden z motivů nejdříve kaţdá zvlášť, poté dohromady. Skupinky začínají a končí na pokyn učitele. Ve skupince, která deklamuje motiv b) určíme hráče na tamburínu, hraje vţdy na první dobu. a) Ja – ro je ta – dy,
ja – ro je ta – dy, …
b)
Slun – ce sví – tí , slun – ce sví – tí , ... Hra na flétnu Seznámíme také ţáky s posledním tónem, který budeme letos probírat a to je d2 – Dášenka. Tato nota leţí na čtvrté lince notové osnovy a zahrajeme ji jen jedním prstem a to prostředníkem levé ruky, zakryta je tedy jen druhá dírka. Ostatní prsty levé ruky jsou připraveny ke hře těsně nad dírkami.
Na tónu d2 deklamujeme některé z říkadel, dbáme na správnou výslovnost a nasazení tónu na slabiku „tú―. Poté spojujeme tón d2 s ostatními známými tóny. a) Začneme tónem c2, výměna hmatů d2 a c2 je nejjednodušší, jen zvedáme a pokládáme palec levé ruky. Spoje procvičujeme pomocí hry na ozvěnu, ţákům předvedeme jednoduchý motiv, ti ho pak zopakují nejdříve v menších, poté ve větších skupinkách. b) Pokračujeme i s ostatními tóny. c) Zkoušíme spojování více tónů od jednodušších po sloţitější.
85
a)
b)
Podle tohoto vzoru postupujeme i u dalších tónů, nebo pouţijeme vlastní motivy. c) ……. Pracovní list č. 12 Všech pět not si zopakujeme na pracovním listě č. 12. Ţáci si nejdříve zkusí napsat všech pět známých not do prázdné notové osnovy, nezapomenou ji „otevřít― houslovým klíčem, pak k notám v notové osnově přiřazují flétny se správnými hmaty. Vysvětlíme dětem, ţe čáry, které jsou v notové osnově, se nazývají taktové čáry a rozdělují nám podle přesných pravidel písničky a skladby na takty. Můţeme se také zmínit, ţe na konci písničky je dvojitá taktová čára a druhá je silnější neţ první. Provedeme pečlivou kontrolu, neboť tento pracovní list pomůţe ţákům, kteří budou chtít cvičit přes prázdniny z notových materiálů.
86
Pracovní list č. 13
87
4. 14 Lekce č. 14 Hlasové cvičení Kdyţ jsem já slouţil Procvičování probraných tónů: g1, a1, h1, c2, d2, V zahradě na hrušce Soutěţ s písničkami Hlasové cvičení D
Es
E
...... Kdyţ jsem já slouţil21: Píseň se naučíme pomocí pracovního listu č. 12. Ţáci si díky obrázků zapamatují, jak jdou sloky postupně za sebou. Nejdříve se naučí, co jednotlivým zvířatům a věcem patří: kuře krákoře, kačka blátotlačka, husa chodí bosa,... . 1. Kdyţ jsem já slouţil to první léto,
A to kuře krákoře, běhá po dvoře,
vyslouţil jsem si kuřátko za to.
má panenka pláče doma v komoře.
Hra na flétnu V této hodině opakujeme všechny probrané tóny, spojujeme je s ostatními a naučíme se písničku V zahradě na hrušce22. Cvičíme po dvoutaktových motivech, dýcháme na kaţdé taktové čáře. Dýchání po dvou taktech volíme aţ v rychlejším tempu, kdy píseň bezpečně zvládneme. Ţáky upozorníme na to, ţe nepočítáme do čtyř, ale do tří, jde o takt tříčtvrťový, kdyţ počítáme do čtyř, mluvíme o taktu čtyřčtvrťovém. Ţákům můţeme také zahrát jiné písně, které budeme počítat buďto do tří nebo do čtyř. Dbáme na zřetelnou první dobu. Děti určují, zda napočítali do tří nebo do čtyř.
21 22
Příloha č. 4, str. 110 Příloha č. 5, str. 123
88
Soutěţ s písničkami Ţáky rozdělíme na skupinky po 3 – 4. Hrajeme úryvky písní, které se ţáci v průběhu roku naučili a ţáci podle úryvků kreslí obrázky, které patří k písničce. Vyhrává skupinka, která uhádne nejvíce písniček. Písničky si pak také zazpíváme.
89
Pracovní list č. 14 Kdyţ jsem já slouţil
90
4. 15 Lekce č. 15 Hlasové cvičení Kříţovka Sedí liška pod dubem – zpěv + hra na flétnu Opakování známých písní – Pějme píseň dokola Hlasové cvičení D
Es
E
Sedí liška pod dubem Sedí liška pod dubem, má píšťalku a buben. Na píšťalku píská a na buben tříská. Při nácviku písně upozorníme na melodii stupající a klesající a také na to, ţe se dnes tuto píseň naučíme hrát na zobcovou flétnu. Kříţovka Kaţdý ţák má pracovní list s kříţovkou, luštíme společně, otázky pokládá učitel. 1. Doplň slova písně: „Lítala si, ………, lítala.― 2. Tento nástroj z Orffova instrumentáře se jmenuje.…. – ukáţeme a zahrajeme na triangl. 3. Co jsem si vyslouţil první léto v písničce „Kdyţ jsem já slouţil?―
91
4. Jak se nazývá tento hudební nástroj – ukáţeme buďto nástroj nebo obrázek. 5. V hudbě „slabě, potichu―. 6.
Píseň, kterou hrajeme nebo zpíváme před spaním.
7. Tempo písničky můţe být rychlé nebo ………. . 8. V hudbě „Hlasitě, silně―. 9. Kdo běţel za ovečkou hore do kopečka? 10.
Tato nota se jmenuje podle jednoho chlapce, který „nese pytel mouky―.
11. Papoušek, kamarád Jakuba, který zachraňuje princeznu pomocí hry na zobcovou flétnu. 12. Zvuky, které můţeme zahrát nebo zazpívat. 13. Počet mezer v notové osnově. 14. Noty píšeme do mezer nebo na …. . 15. Taktové čáry nám píseň nebo skladbu dělí na …….. .
1.
V
L
A
Š
T
6.
O
V
Ě
N
K
A
2.
T
R
I
A
N O
G
L
3.
K
U
Ř
Á
T
K
4.
H
O
U
S
L
E
5.
P
I
A
N
O
U
K
O
L
É
B
A
V
K
A
A
L
É
X
13. 15.
7.
P
O
M
8.
F
O
R
T
E
9.
B
E
R
Á
N
E
10.
H
O
N
Z
Í
K
11.
F
E
R
D
A
12.
T
Ó
N
Y
T
Y
Ř
I
14.
L
I
N
A
K
T
Y
Č T
92
K
Y
K
Hra na flétnu: V této hodině zopakujeme písničky, které se děti jiţ naučily, doprovázíme zpěvem a hrou na klavír. Poslední písní, kterou se ţáci naučí hrát je píseň „Sedí liška pod dubem―23. Opět nacvičujeme po dvoutaktových motivech, dýcháme na kaţdé taktové čáře. Nacvičujeme nejdříve v malých skupinkách, později ţáci deklamují dvoutaktové motivy ve větších skupinách. Pokud mají ţáci moţnost hrát na flétnu přes prázdniny doma, poskytneme jim noty písní, které se uţ naučili.24
Pějmě píseň dokola Pomocí této hry zopakujeme písně, které jsme se v tomto školním roce naučili. Kdo chce raději hrát neţ zpívat, můţe písně, které umí, zahrát na flétnu.
23 24
Příloha č. 5, str. 124 Příloha č. 5, str. 123
93
Pracovní list č. 15
1. 2. 3. 4. 5. 6. X 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.
94
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo naznačit, jak lze zobcovou flétnu vyuţít při výuce. Ukázat její přednosti a poskytnout námět, jak výuku hry na tento nástroj začlenit do běţné hudební výchovy na základní škole. Výuka byla zaměřena na ţáky 1. třídy a rozdělena do 15 lekcí. Je na učiteli, zda se bude řídit tímto podrobným návrhem, nebo si své hodiny rozvrhne jinak. Z výsledků výzkumu, pomocí kterého jsem zjišťovala, jak je to s výukou hudební výchovy na prvním stupni různých základních škol, je patrné, ţe výuka zobcové flétny není ve školách příliš rozšířena, coţ je jistě škoda, neboť jak léčivé tak zklidňující účinky hry na hudební nástroje jsou nesporné. Vţdyť hudba provází člověka téměř od pradávna. Doufám, ţe jsem poskytla dostatečný návod pro všechny, kdo by chtěli výuku hry na tento hudební nástroj začlenit do svých hodin hudební výchovy. Sama jsem se ke hře na zobcovou flétnu dostala v šesti letech. Rodiče mě přihlásili do základní umělecké školy především ze zdravotních důvodů. Na zobcovou flétnu jsem hrála 7 let, pak následovala flétna příčná, konzervatoř a dnes jiţ sama na základní umělecké škole vyučuji. Díky hře na hudební nástroj jsem se podívala do různých zemí, poznala kulturu i zvyky jiných národů. Chtěla bych, aby se hře na hudební nástroje mělo moţnost věnovat stále více dětí a nejet ty, kterým to umoţní rodiče díky hodinám na hudebních školách. Zobcová flétna je ideálním nástrojem, na který by se mělo začínat. Výuka není sloţitá, nevyţaduje velké finanční náklady a je krásné vidět v dětských očích radost z prvních zahraných tónů a později i písní. Je důleţité, zejména v dnešní době, ukazovat našim dětem krásu a sílu kvalitní hudby.
95
Přílohy č. 1: Druhy zobcových fléten č. 2: Dotazník č. 3: Pohádka Kouzelná píšťalka od Martiny Drijverové č. 4: Zpěvník písní a koled č. 5: Písně a cvičení na zobcovou flétnu
96
Příloha č. 1: Druhy zobcových fléten Sopraninová rozsah: f2 aţ c5 (nejvyšší ladění) velikost: 20 cm většinou dvoudílná uţívá se jak v souborech, tak jako sólový nástroj (Vivaldiho koncerty)
Sopránová rozsah: c2 aţ f4 většinou trojdílná (hlavice, tělo, patka) nejrozšířenější mezi flétnami pouţívá se jako přípravný nástroj na jiný dechový (klarinet, příčná flétna)
Altová flétna rozsah: f1 aţ c4 velikost: 47 cm většinou třídílná, někdy klapka či dvojkladka (pro tóny f a fis) hlavně v baroku nejvíce uţívaná jako sólový nástroj
Tenorová flétna rozsah c1 aţ f3 (o oktávu níţ neţ zobcová flétna sopránová) velikost: 65 cm většinou třídílná vţdy opatřena dvojklapkou pro tóny c a cis) v baroku a renesanci často uţívána jako druhý hlas k altové
Basová flétna rozsah f aţ c3 velikost: cca 100 cm 97
často třídílná nebo čtyřdílná (hlava 2krát tělo a patka), opatřena klapkami, fouká se do ní tzv. esíčkem – dřevěná, dnešní jsou zahnuté, tzv. knick (z něm. r Knick - záhyb, zlomení) u nás se pouţívají velmi málo (vysoká cena)
Basové zobcové flétny
Nejméně pouţívané jsou flétny kontrabasové (klapkovým systémem, esíčko pro pohodlné hraní, hráč musí stát a flétnu má opřenou o zem, délka cca 185 cm), subkontrabasové (cca 2,5), sub-sub-kontrabasové, „Garklein-Flotlein― (nejmenší, nejvýše laděná flétna, pouţívá se, pokud je part pro sopraninovou flétnu psán příliš vysoko, délka cca 16 cm).
98
Příloha č. 2: Dotazník Vážená paní učitelko/pane učiteli. Jsem studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpracovávám diplomovou práci na téma „Vyuţití zobcové flétny v hodinách hudební výchovy na základní škole“, proto prosím o vyplnění následujícího dotazníku. Děkuji Hana Hvozdenská. Dotazník k využití zobcové flétny na 1. stupni ZŠ v hodinách HUDEBNÍ VÝCHOVY Škola (název, adresa): …………………………………..………………………..…… …………………….……………………………………………...….………………… 1. Vyučuji v: a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 e) 5 třídě 2. Hraji na tento hudební nástroj: a) flétna b) kytara c) klavír d) housle e) jiný hudební nástroj, který: ……………………… 3. Vyuţívám tento hudební nástroj v hodinách hudební výchovy: a) ano b) ne 4. Ve svých hodinách vyučuji děti hře na zobcovou flétnu: a) ano b) ne 99
5. Pokud ano, podle které školy na zobcovou flétnu nebo metodiky postupujete, popř. zda máte vlastní metodický postup, prosím o stručný popis: ……………………………………………………………………………………...… ……………………………………………………………………………………...… ………………………………………………………………....................................... ....................................................................................................................................... ....................................................................................................................................... 6. Výuka zobcové flétny děti: a) zaujala a baví b) nebaví 7. Vyuţití zobcové flétny na 1. st. ZŠ povaţuji za: a) zábavné a efektní b) zbytečné 8. Jsem seznámena s tím, ţe na naší škole výuka na zobcovou flétnu probíhá: a) ano b) ne 9. Tato výuka probíhá v: a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 e) 5 třídě
100
Příloha č. 3: Pohádka
Ţili kdysi pod Krkonošskými horami otec a matka a měli sedm dětí. Nakrmit je všechny, to nebylo jen tak! Proto jednoho dne povídá otec tomu nejstaršímu: „Uţ jsi, Václave, velký chasník, musíš do světa! Sám si na chleba vyděláš a třeba i domů něco přineseš." Václav nebyl proti, vzal pár buchet, co máma napekla a vydal se přes hory. Jde a jde... a najednou se mu cesta kamsi vytratila, chodí kolem skal jako ovce. Snad stokrát se tak v kruhu otočil, aţ nakonec usedl na pařez. „Jistě jsem šlápl na bludný balvan!" zanaříkal chlapec. „Uţ se z hor nedostanu, rodičům způsobím zármutek!" Ale jen to dořekl, objevil se před ním muţíček, bílé vlasy, bílé vousy a moudré oči. „Ţe myslíš na otce a matku dřív neţ na sebe, pomohu ti z lesa ven. Podívej, tudy půjdeš..." A muţík vytáhl kousek skla. V něm uviděl Václav sebe i cestu, která se mu ztratila. Takové kouzlo! „Škoda, ţe se nemohu domů podívat, co všichni dělají..." zalitoval jen chlapec. Ale muţíček foukl na sklo a vida: tu je chalupa, tu světnice, za stolem sedí rodiče s bratry a sestrami, nabírají polévku z mísy. A ta polévka, to je jen úkrop s česnekem, čirý jako voda. „Kdybych jim tak mohl z bídy pomoci!" povzdychl si Václav a utřel slzu. „Nebuď smutný!" řekl muţíček. „Víš co? Zatancuj si, hned ti bude veselo!" „Jak bych mohl tancovat, kdyţ mě nohy bolí!" namítl chlapec. Ale muţík vytáhl z kapsy píšťalku a začal hrát tak radostně, ţe Václav rázem vyskočil. Nohy má lehké jako pírko a u srdce, u srdce je mu najednou taky lehce. Však on rodičům pomůţe, za péči se jim odvděčí. „Vidíš, hned je líp!" směje se muţíček. „Tu píšťalku ti dám, je kouzelná... A jestli ji k dobrému pouţiješ, zbaví tě bídy." Muţík domluvil... a je ten tam. Ale před Václavem se prostírá cesta a v dlani svírá píšťalku. Tak to nebyl sen... Sešel chlapec z hory dolů. V níţině se prostírají sady, právě v nich zraje ovoce. „Prosím pěkně, dejte mi jedno jablíčko!" poţádal Václav sadaře. 101
„A co za ně?― „Na píšťalku vám zahraju." Zapískal chlapec, sadaři skočili ze stromů, točí se v kole, výskají, je jim veselo. Ne jedno, hned tři jablka mu dali! Poděkoval Václav, jde dál... aţ přišel k velikému rybníku. Pro pány tam rybáři vylovili velké kapry, sami si teď na ohýnku drobné rybky pečou „Prosím pěkně, dejte mi jednu rybičku!" poţádal chlapec. „A co za ni?" „Na píšťalku vám zahraju." Točili se rybáři v kole, bylo jim veselo. Ne jednu, hned tři rybky mu za tu hezkou chvilku dali. Najedl se Václav, posilnil, jde dál. Musí si přece sluţbu hledat, aby rodičům z bídy pomohl. Sel chlapec den, dva, tři... aţ došel k velikému městu. Lidí všude plno, mají krásné šaty, pevné boty... ale všichni jsou smutní. „Copak se tu přihodilo, ţe se ani neusmějete?" ptá se Václav jedné stařenky. „Jak bychom se mohli smát, kdyţ naše zlatá princezna stůně", povídá babička. „Taková pěkná panenka to byla a teď je jako stín, kudy chodí, tudy pláče — a nikdo neví proč." „Třeba bych ji rozveselil!" povídá Václav a uţ běţí do královského zámku. Ale u brány stojí stráţ: „To by mohl kaţdý říci, ţe princezně pomůţe! Nepomohli doktoři z celého světa, a ty bys ji chtěl uzdravit? Ani tě nesmím dovnitř pustit, ty jsi pěkný host, v hadrech a dřevácích." „Tak neotvírejte, vzácný pane," povídá Vašík, „jen mi ukaţte, kde má princezna okno." Stráţ kývla, ţe tam nahoře... a Václav vyndal píšťalku. Tak vesele snad ještě nehrál, ţe mu té smutné dívčiny bylo líto a ţe si přál, aby se rozesmála. A to se také stalo! Hned po prvních tónech seskočila princeznička z loţe a dala se do tance. Ani se neobula, bosýma noţkama podupává a směje se, směje... „Půlku království ti za tu sluţbu dám!" volá král na Václava. „A já si tě za muţe vezmu!" kývá z okna princezna. Třeba v hadrech, třeba v dřevácích, přece je Václav hoch jako jedle. Dívčí srdce umí písní rozveselit — co si více přát? Však bylo princezničce proto smutno, ţe neměla ţenicha...a styděla se to říci. Teď je jinak!
102
Byla svatba, slavná, jak náleţí. Rodiče i Václavovi bratři a sestry na ni přijeli. A kdyţ se vrátili zpátky do hor, vezli pytel zlaťáků. Bída jim uţ nikdy hrozit nebude! Tak chudý chlapec ke štěstí přišel, díky kouzelné píšťalce. Ale tu jen proto dostal, ţe myslel na otce a matku dřív neţ na sebe.
103
Příloha č. 4: zpěvník písní Vánoční koledy Běţela ovečka
Jak jsi krásné, neviňátko
Běţí, běţí zajíček
Já malý přicházím
Běţí liška k Táboru
Nesem vám noviny
Cib, cib, cibulenka
Pásli ovce Valaši
Holka modrooká
Rychle bratři
Hřej, sluníčko
Štědrej večer nastal
Já jsem z Kutné Hory
Štěstí zdraví
Kolo, kolo mlýnský Kotě a sluníčko Kdyţ jsem já slouţil Létala si vlaštověnka Liška, šiška Mikuláš ztratil plášť Muzikantská Na tý louce zelený Pec nám spadla Pod naším okýnkem Rybička maličká Sedí liška pod dubem Šel tudy Šel zajíček brázdou Spi, Janíčku, spi To je zlaté posvícení Travička zelená V zahradě na hrušce Vyletěl holoubek Zlatá brána Ţabka
104
Běţela ovečka
2. Neţaluj beránku, na svoju galánku, ona ti uvije věnec marijánku.
Běţí, běţí zajíček
105
Běţí liška k Táboru
2. Jeţek za ní pospíchá, ţe jí pytel rozpíchá. Liška se mu schovala, ještě se mu vysmála.
Cib, cib, cibulenka
106
Já jsem z Kutné Hory
Holka modrooká
107
Hřej, sluníčko
Kolo, kolo mlýnský
108
Kotě a sluníčko
3. „Dnes uţ tě nepustím, malý smíšku!
3. Leklo se sluníčko, za mrak běţí.
Zlato ti nasypu do koţíšku.―
Koťátko vítězně kníry jeţí.
„Ţe uţ mě nepustíš? Moje tlapky,
Chlubí se houseti: „Milý brachu,
uvidíš, skrývají ostré drápky.―
sluníčko přede mnou prchá v strachu.
4. Sotva to dořekne darebáček, sluníčko chystá uţ nový háček. Koťátko za ouško pevně chytí: „Uţ tě mám, uţ tě mám ve své síti.―
109
Kdyţ jsem já slouţil
3. … husičku …
6. … kravičku …
A ta husa chodí bosa, … 4. … vepříka …
A ta kráva mléko dává, … 7. … botičky …
A ten vepř, jako pepř, … 5. … telátko … A to tele hubou mele, …
110
A ty boty do roboty, …
Létala si vlaštověnka
2. Přiletěl k ní krahulíček, černý pták: „Budeš-li se vlaštověnko, vydávat?― 3. „Já se budu, krahulíčku, vydávat, aţ se bude suchý javor zelenat.― 4. Zaletěl hned krahulíček do krámu, nakoupil tam zeleného hedvábu. 5. Omotal jím suchý javor dokola: „A teď budeš, vlašťověnko, ţena má!―
Liška šiška
111
Mikuláš ztratil plášť
Muzikantská
2. My jsme malí muzikanti, dzin, dzin, dzin, zahrajeme na činely, dzin, dzin, dzin. 3. My jsme malí muzikanti, cink, cink, cink, zahrajeme na zvoneček, cink, cink, cink. 4. My jsme malí muzikanti, ťuk, ťuk, ťuk, zahrajeme na hůlečky ťuk, ťuk, ťuk.
112
Na tý louce zelený
2. Počkej na mě, má milá,
3. Počkej na mě, mé srdce,
zastřelím ti jelena,
zastřelím ti zajíce,
aby se ti zalíbila
aby se ti zalíbila
kamizolka zelená.
myslivecká čepice.
Pec nám spadla
2. Zavoláme kominíka, ten má dobré nápady, strčí štětku do komína a uţ je to hotový
113
Pod naším okýnkem
Proč?
2. Proč jsou v sýru díry,
3. Proč má zebra prouţky,
proč maj raci kníry,
proč má škola zkoušky,
proč, proč, proč?
proč, proč, proč?
Pro slepičí kvoč!
Pro slepičí kvoč!
114
Rybička maličká
1. Pusť mě zas, šohajku, do té čisté vody, jsme ještě maličká, dopřej mi svobody,
Sedí liška pod dubem
115
Spi, Janíčku, spi
Šel tudy
116
Šel zajíček brázdou
To je zlaté posvícení
2. To je zlaté posvícení, to je zlaté pondělí. máme maso a zas maso jako včera v neděli
117
V zahradě na hrušce
2 . Na našem komíně sedává čáp, klape si zobákem klap, klap, klap, klap.
Zlatá brána
118
Ţabka
2. Dej pozor, ţabko
3. Smála se ţabka,
nech toho, ať nespadneš do potoka,
smála se: „Co by to bylo za ţabku,
pojď radši s námi posedět.
kdyby se bála vodičky.
4. Zujte si botky, pojďte si se mnou skočit přes potůček, vţdyť taky máte noţičky.―
119
Jak jsi krásné, neviňátko
3. Já ti nesu dvě koţičky,
4. A co my ti nuzní dáme?
by zahřály tvé údičky.
Darovati co nemáme.
Já zas trochu mlíčka,
My ti zadudáme,
by kvetla tvá líčka.
písně zazpíváme.
4. Já ti nesu veselého,
5. Pastuškové mu dudajú,
beránka ze stáda svého .
zvuky dud sa rozléhajú.
S ním si můţeš hráti,
Slavně dudy dujú,
libě ţertovati.
všeci prozpěvujú.
Já malý přicházím
2. Chudý je, nahý je, trpí zimu:
3. Dost málo darujte, groš nebo zlatý,
Kdybych měl, co bych chtěl, dal bych jemu.
budete do smrti zato vzati.
Já malý ţáček, plínku i fráček,
Do nebe jistě, pravím na místě,
i peřinu.
mezi svatý. 120
Nesem vám noviny
Pásli ovce Valaši
Rychle, bratři
121
Štědrej večer
2. ||: Panímámo, vstaňte, :|| ||: koledu nám dejte. || 3. ||: Panímáma vstala, :|| ||: koledu nám dala. ||
Štěstí zdraví
122
Příloha č. 5: Písně a cvičení na flétnu Halí, belí
Běţela ovečka
V zahradě na hrušce
123
Kdyţ jsem jel do Prahy
Maličká su
Sedí liška pod dubem
124
Chodí pešek okolo
Šel tudy, měl dudy
Spi, Janíčku, spi
125
Koledy:
Hore bratři
Koleda, koleda
Pojďte, chlapci, k nám
126
Tóny h1 + a1
Tóny h1 + a1 + g1
127
Tóny h1 + a1 + g1 + c2
Tóny h1 + a1 + g1 + c2 + d2
128
Seznam pouţité literatury BEILOVÁ, V. Barevné cinkání, Cheb: Music Cheb, 1997, ISBN 80-85 925-09-5 D`ANDREA, F. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování, Praha: Portál, 1998, ISBN 80-7178-232-7 DANIEL, L. Kukačka – hudební výchova pro 1. Ročník základní školy, Praha: Panton 1996, ISBN 80-7039-199-5 DANIEL, L. Metodika hudební výchovy, Ostrava: Montanex, spol. s r. o., 1992, ISBN 80-85300-98-2 DANIEL, L. Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu, Praha: Panton, 1991, ISMN M2050-0480-4 DANIEL, L., ŢÁČEK, J. Kouzelná píšťalka, Cheb: Music Cheb, 1996, ISBN 80-8592507-9 DRIJVEROVÁ, M. Kouzelná píšťalka, Praha: Artur, 2007, ISBN 978-80-86216-94-2 HAVELKOVÁ, K. Domeček plný notiček, Brno: Lynx HAVELKOVÁ, K. Domeček plný notiček – Metodika + zpěvníček a texty písní, Brno: Lynx HLAVATÁ, I. Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, Kladno: Vladimír Beneš, 2004, ISMN M-706512-54-9 HORÁČKOVÁ, J. Zpívejme si, zpívejme 1., 2., 3. díl, Kroměříţ: Přikrylová Milada plus s. r. o., 2006 HURNÍK, I. Sláva, jsi umělec! Praha: Panton, 1986, ISBN 35-038-86 HUTTER, J. Hudební nástroje. Praha: vydal František Novák, 1945 JAGLOVÁ, J. Hudební výchova pro 1. ročník, Brno: Nová škola, 2005, ISBN 8085607-64-6 JAGLOVÁ, J. Začínáme s hudební výchovou, Brno: Nová škola, 2006, ISBN 8085607-65-4 Já, písnička, Cheb: Music Cheb, 1999, ISBN 80-85-925-01-X JISTEL, P. Písničky pro nejmenší 1, 2, Praha: Muzikservis JISTEL, P., KOUTSKÝ, J. My jsme malí muzikanti – Metodické poznámky k pracovnímu sešitu, Praha: Muzikservis, 2002, ISBN 80-86233-03-0 JISTEL, P., KOUTSKÝ, J. My jsme malí muzikanti, Praha: Muzikservis, 2002, ISBN 80-86233-01-4 129
KLEMENT, M. Škola hry na altovou zobcovou flétnu 1, Praha: Editio Supraphon, 1975 KLEMENT, M. Základy hry na sopránovou zobcovou flétnu, Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1985 KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Ahoj, písničko! Metodické poznámky pro učitele, Praha: Pansofia, 1997 KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Ahoj, písničko!, Praha: Pansofia, 1997, ISBN 8085804-91-3 KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Písničko, pojďme si hrát! Metodické poznámky pro učitele, Praha: Albra, 2002 KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Písničko, pojďme si hrát!, Praha: Albra, 2002 KOUTNÍKOVÁ, K. Hrajeme na zobcovou flétnu, Praha: Portál, 2003, ISBN 80-7178789-2 KRČEK, J. Špalíček lidových písní, Praha: Albatros nakladatelství, a. s., 2008 KVAPIL, J., KVAPILOVÁ, E. Flautoškola 1, Praha a Bratislava: WinGra s. r. o., 2003, ISMN M-706526-02-7 KYZLINKOVÁ, L. Hudební slabikář, Blansko: Gill, s. r. o. LIŠKOVÁ, M. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy, Praha: SPN, 2005, ISBN 80-7235-294-6 MERTOVÁ, M. Malujeme noty MODR, A. Hudební nástroje, Praha: Státní hudební vydavatelství n. p., 1961 NESVADBA, M. Malované písničky 1, Cheb: G + W spol. s r. o., 2005, ISBN 8085768-40-2 NESVADBA, M. Malované písničky 2, Cheb: G + W spol. s r. o., 1996, ISMN M706509-56-3 NESVADBA, M. Malované písničky 3, Cheb: G + W spol. s r. o., 2000 OLING, B., WALLISCH, H. Encyklopedie hudebních nástrojů, Bobřejovice: Rebo Productions CZ, spol. s r. o., 2004, ISBN 80-7234-298-4 POSPÍŠILOVÁ, V. Docela malé jeţčí pískání, Cheb: G + W spol. s r. o., 2004, ISBN 07-06-50947-1 POSPÍŠILOVÁ, V., VOZAR, M., NESVADBA, M. Pojďme si hrát, Praha: Talacko editions, 2008 STOJAN, J. Maličká su 1, Přerov: Jasto, 1996, ISBN 80-901932-5-0 SUCHÝ, O. Písničky z pohádek a dětských filmů, 1 díl, Cheb: G + W spol. s r. o., 2001, 130
ISMN M-706509-06-8 SUCHÝ, O. Písničky z pohádek a dětských filmů, 2 díl, Cheb: G + W spol. s r. o., 2008, ISMN M-706509-12-9 SUCHÝ, O. Písničky z pohádek a dětských filmů, 3 díl, Cheb: G + W spol. s r. o., 2005, ISMN M-706509-27-3 ŢILKA V. Jak se dělá muzikant. Praha: Petrklíč, 2004, ISBN 80-7229-106-8 ŢILKA V. Veselé pískání – zdravé dýchání. Praha: Panton, 1988
www stránky http://cs.wikipedia.org/wiki/Zobcov%C3%A1_fl%C3%A9tna http://www.musicologica.cz/slovnik/hesla.php?op=heslo&hid=7610 http://flauto-dolce.wz.cz/ http://www.mybox.cz/kvapil/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Zobcov%C3%A1_fl%C3%A9tna http://st.vse.cz/~XCHLE06/Historie.htm http://jiri.stivin.cz/ http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&actio n=record_detail&id=5230
131
Resumé Diplomová práce pojednává o hudebním nástroji – zobcové flétně. Je rozdělena na čtyři rozsáhlejší kapitoly: historie zobcové flétny, osobnosti, které se zaslouţily o zviditelnění tohoto hudebního nástroje, výsledky výzkumu, zaměřeného na výuku hudební výchovy na prvním stupni základních škol, zejména pak jak je to s výukou hry na zobcovou flétnu na základních školách a metodiku hodin hudební výchovy v 1. třídě ZŠ, ve kterých je vyučována hra na zobcovou flétnu.
Summary My diploma work deal with music instrument – fipple flute. It is separated on four extensive chapter: history of the fipple flute, personalities, who had merit in visibility of this music instrument, results of the research, aimed to the musical appreciation at the first degree of primary school, especially about musical appreciation at the junior elementary schools and methodology of musical appreciation lessons at first class of primary school, in what are given fipple flute lessons.