MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví
Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době. Bakalářská diplomová práce
Autor: Marta Janošová Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Brno 2010
Bibliografický záznam JANOŠOVÁ, Marta. Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2010. 79 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr.
Anotace Bakalářská práce pojednává o antikvariátech, jejich historii a vývoji, činnosti a budoucnosti ve 21. století. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se věnovala antikvariátům, a to jejich rané historii, ale i současnosti. Dále jsem stručně popsala organizaci práce na prodejně a běţnou antikvární praxi. V neposlední řadě jsem se také zaměřila na podporu prodeje v antikvariátech a na moţné návrhy spolupráce antikvariátů s knihovnami. V praktické části jsem se zaměřila na dvě otázky. První otázka se týkala spolupráce brněnských antikvariátů a knihoven v Brně a okolí. V druhé otázce jsem se zabývala problémem kamenných antikvariátů a internetových obchodů. Výsledky získané z dotazníkové sondy a strukturovaných rozhovorů jsem analyzovala a vyvodila z nich závěry.
Klíčová slova Antikvariát, antikvář, historie antikvariátů, antikvární praxe, spolupráce antikvariátů s knihovnami
Annotation This bachelor thesis deals with antiquarian bookshops, their history and development, their activities and their future in the 21st century. The thesis is divided into a theoretical part and a practical part. In the theoretical part I focused on antiquarian bookshops, mainly their early history but also their present situation. Then I've briefly described the organization of work in the shops and general antiquarian practices. And last but not least, I also focused on sales promotions in antiquarian bookshops and possible cooperation between libraries and antiquarian bookshops. In the practical part I focused on two problems. The first one was the cooperation between antiquarian bookshops and libraries in Brno and its municipal area. The second one concerns the problem between the traditional, bricks-and-mortar antiquarian bookshops and on-line antiquarian bookshops. The results were obtained by the use of questionnaires and structured interviews which I analyzed and from which I produced my final statements.
Keywords Antiquarian bookshops, antiquarian, history of antiquarian bookshops, antiquarian practice, cooperation between antiquarian bookshops with libraries
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně dne 1. července 2010
Marta Janošová
Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce Ing. Zdeňku Kadlecovi, Dr. za cenné rady, všem antikvariátům a knihovnám za velmi ochotné vyplnění dotazníku a jejich názory a také těm, kteří mi byli oporou v psaní a opravě.
Modlitba
Příteli, ze sedmera radostí si vyber knihu, ženu, víno. Co knize chybí, žena má, co ženě chybí, kniha dá ti zas – a zlaté víno, v kterém čas všechnu svou moudrost uložil, dá svět ti vidět plný krás. Však ženy zestárnou a zkysnout mohou vína. Tvou zůstane a věčně krásnou kniha!
Nápis umístěný před tisíci lety v jedné čínské knihovně.
Obsah I. Teoretická část............................................................. 9 1. Úvod ............................................................................................... 9 2. Historie antikvariátů .................................................................. 12 2.1. Historie antikvariátů do 20. století ............................................................. 12 2.2. Historie antikvariátů do roku 1989 ............................................................ 18 2.3. Historie antikvariátů po roce 1989 aţ do současnosti ................................ 23 2.4. Historie antikvariátů v Brně ....................................................................... 26
3. Antikvariát a antikvář ............................................................... 31 3.1. Původ a význam slova antikvariát.............................................................. 31 3.2. Druhy antikvariátů ..................................................................................... 31 3.3. Charakteristika majitele a prodavače v antikvariátu – antikváře ............... 32
4. Antikvární praxe ........................................................................ 34 4.1. Uspořádání prodejny .................................................................................. 34 4.2. Charakteristika zboţí.................................................................................. 35 4.3. Výkup zboţí ............................................................................................... 36 4.4. Prodej zboţí................................................................................................ 38
5. Marketing a podpora prodeje ................................................... 39 5.1. Charakteristika nakupujících zákazníků .................................................... 39 5.2. Formy reklamy ........................................................................................... 40
6. Spolupráce antikvariátů s knihovnami .................................... 42 7. Svaz antikvářů České republiky (SAČR) ................................ 44 8. International League of Antiquarian booksellers – ILAB ..... 45
II. Praktická část ............................................................ 46 9. Vlastní práce ............................................................................... 46 9.1. Cíl výzkumu ............................................................................................... 46 9.2. Formulace výzkumných hypotéz ............................................................... 46 9.3. Popis vzorku a metoda výběru vzorku ....................................................... 46 9.4. Metoda výzkumu a sběr dat ....................................................................... 47
7
9.5. Specifikace výzkumných nástrojů.............................................................. 48 9.6. Zkoumané objekty v Brně a jeho okolí ...................................................... 49 9.7. Analýza výzkumu a jeho výsledky ............................................................ 50 9.7.1. Část výzkumu zaměřená na antikvariáty ......................................... 50 9.7.2. Část výzkumu zaměřená na knihovny ............................................. 59 9.8. Vyhodnocení hypotéz ................................................................................ 64
10. Závěr ............................................................................................ 65 11. Seznam použité literatury.......................................................... 67 12. Přílohy ......................................................................................... 69
8
I.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Úvod Tato bakalářská diplomová práce se zabývá antikvariáty, jejich historií a vývojem, jejich činností v minulosti a současnosti a jejich budoucností. Antikvariáty se v dnešní době nacházejí ve velmi sloţité situaci, a to proto, ţe trh je přesycen knihami. Nabídka knih ve velké míře převyšuje nad poptávkou a lidé jiţ nezvládají vstřebávat vše, co se jim nabízí. Díky tomu je nejen pro antikváře, ale i pro běţného člověka velmi obtíţné mít přehled o současném kniţním trhu. Dnešní zákazníci jsou zaloţeni spíše konzumně, vše chtějí nové a pokud moţno hned. I lidé, co byli v minulosti stálými zákazníky antikvariátů, se spíše zaměřují na nové knihy a na antikvariáty téměř zapomněli. Dnes těch, co jdou a koupí si knihu v antikvariátu, pomalu ubývá, avšak těch, co knihy nabízejí do antikvariátů, přibývá. Dříve tomu však bylo jinak. Před třiceti lety byl knih nedostatek, byl „hlad“ po knihách. Nejen zakázaní, ale všichni autoři, kteří byli pro čtenáře zajímaví, ve státních nakladatelstvích nevycházeli a sehnat se dali jen v antikvariátech. Zakázaní autoři se konkrétně dali sehnat pouze jako „podpultové zboţí“. Dnes ţijeme v demokratické zemi, autoři nejsou zakázáni a kaţdý si můţe číst, co se mu zlíbí. Na druhou stranu se trh s knihami potýká s jinými problémy, které se postupem času objevily. Mezi tyto problémy patří celosvětový pokles zájmu lidí o čtení. Tento trend je dán především tím, ţe dnes mají lidé mnohem více moţností, jak trávit svůj volný čas. Dalším problémem pro kniţní trh je to, ţe mnozí z těch, kteří čtou, si také oblíbili čím dál více populárnější elektronické knihy. V současné době se elektronická kniha stává velmi ţádanou a pomalu začíná být váţným konkurentem knihy tištěné. Během posledních desíti let se stává pro antikvariáty čím dál obtíţnější zaujmout - a vytvářet si nové a stálé zákazníky. Mnohým lidem se jiţ dnes nechce obcházet všechny antikvariáty v okolí a tak raději volí pohodlnější cestu, čímţ je hledání a nakupování knih v internetových antikvariátech. O tom, ţe je to pro spoustu zákazníků nejpohodlnější cesta, ví své i Aleš Tejkl, 9
který vlastní antikvariát ALTE v praţské Růţové ulici. „Vyhledavač jim to prostě vyplivne a já často posílám knihy poštou i po Praze. Asi si na ně nechtějí sáhnout, to nechápu.“ 1 Pro dnešní antikvariáty se tedy stalo téměř nutností mít ke svému kamennému obchodu i internetový, kde by mohly nabízet knihy a další zboţí, které se nachází na prodejně či ve skladu. To, ţe antikvariát má své vlastní stránky, přináší i další výhody, neţ jen prodej zboţí. Především se jedná o formu reklamy, kdy antikvariáty mohou dát o sobě vědět a nějakým způsobem zaujmout.
Bohuţel, na tuto změnu však mnoho antikvářů
připraveno nebylo, a proto rozhodně neplatí pravidlo, ţe kaţdý antikvariát má i internetový obchod. Příkladem takového antikvariátu můţe být i prodejna na Vinohradech v Praze, kde pracuje antikvář pan Zdeněk Krampera. „V obchodě tráví celý den od rána do večera včetně sobot, aby se uţivil. Nemá dokonce ani počítač.“ 2 Pan Krampera o své situaci říká: „Mám do penze pět let, celý ţivot jsem to dělal takhle a nechci uţ nic měnit.“ 3 Je v podobné situaci, ve které se nachází i pan Krampera, více antikvariátů nebo naopak se většina antikvariátů dokázala vývoji přizpůsobit? Jaká je skutečná situace? V poslední době také vzniká mnoho antikvariátů, které se nepodobají ani tak klasickým antikvariátům, ale spíše bazarům. Tyto antik-bazary mnohdy vypadají jako skladiště. Zboţí, které se nachází v těchto obchodech, nejsou jen knihy, časopisy, pohlednice, mapy a gramodesky. Tyto antik-bazary mají ve svém sortimentu i DVD a CD, hračky, vázy, umělecké předměty a mnoho dalších věcí. Bohuţel se tomuto modelu rozšiřování sortimentu začíná podobat i mnoho klasických antikvariátů. Nabízí se však otázka, jaké zboţí se ještě hodí k tomu, aby bylo v antikvariátu prodáváno nebo naopak nezměnilo charakter obchodu, a jaké zboţí uţ je typické pro antik-bazar, či přímo bazar. Mnohé antikvariáty by také mohly rozšířit své zákazníky, a to o knihovny, které by byly stálými zákazníky a mohly by kupovat knihy v pravidelných intervalech. Tento vztah by mohl být ideální pro antikváře i pro
1
str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha
deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 2
str. 18, Tamtéţ
3
str. 18, Tamtéţ
10
knihovny, ale bohuţel v současné době spolu tyto dvě strany vůbec nespolupracují, a pokud ano, tak minimálně. Je moţné nějakým způsobem tento stav změnit? Mají antikvariáty a knihovny vůbec zájem spolupracovat? Myslím si, ţe se v poslední době na antikvariáty zapomnělo. Pokud chce kdokoliv koupit knihu, tak kroky většiny lidí nezamíří nejprve do antikvariátu. Domnívám se však, ţe je to velká škoda, neboť antikvariáty jsou velmi levnou a ekologickou variantou k nákupu knih. Nabízí se tedy otázka, zda antikvariát můţe přeţít 21. století a co by všechno měl pro své přeţití učinit.
11
2. Historie antikvariátů 2.1. Historie antikvariátů do 20. století Historie antikvariátů šla mnoho staletí ruku v ruce s historií knihkupectví. Obě tyto řemesla byla velmi dlouhou dobu součástí jednoho celku a to obchodu s knihami. Jejich jasné rozdělení proběhlo teprve aţ ve dvacátém století, i kdyţ rozdílná povaha jejich sortimentu byla chápána jiţ o století dříve. Pokud tedy chceme pochopit historii antikvariátů komplexně, musíme také znát dějiny knihkupecké činnosti. Vznik antikvariátů a knihkupectví je spojen se vznikem písemnictví, také je propojen se vznikem a znalostí dalších vědních oborů. Historie knihkupectví sahá aţ do starého Egypta, kde jiţ existovali obchodníci s knihami. Tito obchodníci prodávali knihy, které pak pozůstalí dávali mrtvým do hrobu. Historie antikvariátů, stejně jako knihkupectví, je pak velmi úzce spojena s Alexandrijskou knihovnou, jejíţ největší rozmach byl během třetího a druhého století před naším letopočtem. Alexandrijská knihovna byla zaloţena za vlády Ptolemaia I. Sótéra, který vládl během let 305–285 př. n. l. Avšak aţ jeho syn Ptolemaios Filadelfos knihovnu pozvedl a zaslouţil se o její rozkvět. Hlavním cílem obou panovníků bylo učinit z knihovny centrum vzdělanosti. Studovaly se zde vědní obory, z nichţ se nejhorlivěji pěstovala filologie. Učenci studovali staré autory a opravovali chybné texty. Knihovna nejdříve sbírala básnická díla a vědecké spisy, které získávala prostřednictvím řeckých obchodníků. Tyto texty byly podrobeny pečlivému zkoumání alexandrijských knihovníků. 4 Římané převzali způsoby uchovávání textů ve veřejných i soukromých knihovnách podle vzoru alexandrijských zvyků. V Římě se také velmi dařilo knihkupeckému řemeslu, které zde zaţívalo období rozkvětu. Obchody s knihami byly většinou na velmi dobrých adresách, které byly prestiţní a zároveň velmi dobře dostupné pro lid. „Knihkupci mívali stánky své 4
str. 818, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. První díl, A - Alpy.
12
v místech, kde bývala frekvence největší, tak např. při průchodu Janově na náměstí…“
5
Obchodníci s knihami informovali lid o novinkách tím, ţe na
dveřích svých krámků nebo na sloupech vyvěsovali seznamy s názvy textů, které jim doporučovali, a tím je „lákali“ ke koupi těchto dokumentů. Nejstarším římským knihkupcem byl pravděpodobně Pomponius Atticus o němţ se zmiňuje Cicero ve svých listech. Pomponius vlastnil přibliţně sto otroků, kteří byli literárně vzdělaní a které vyuţíval k opisování knih na prodej. Mnohé z otroků později propustil na svobodu a ti si později zaloţili také knihkupeckou ţivnost. Ceny textů byly různorodé, často záleţelo na jakosti papíru, typu písma a i typu obalu. Výše honorářů, které knihkupci vypláceli autorům, nejsou s přesností známy, jejich výše se však různila. 6 Po rozpadu Římské říše upadl i obchod s knihami, mnoho knih se vinou nekvalitního materiálu či vinou času rozpadlo, popřípadě byly dány do klášterů, kde byl původní text seškrabán a nahrazen církevním textem. Knihkupecká činnost povstala opět aţ díky zaloţení univerzit v Bologni a v Paříţi, ve kterých si knihkupci zřídili své krámky. Na počátku 15. století se v Praze nacházeli knihprodavači a přibliţně 225 opisovačů knih. Někteří z opisovačů malovali ozdoby do knih, a to především do biblí a modlitebních knih. „S rozvojem univerzit se objevili stationarii, knihkupci a současně půjčovatelé knih, kteří se starali i o opisování potřebných svazků pro potřebu studentstva a profesorů (mistrů).“
7
Někteří
prodavači knih a opisovači pracovali pro Praţskou univerzitu a ta je kontrolovala prostřednictvím přísných předpisů: „při ohlášení své ţivnosti musili sloţiti do rukou rektorových přísahu, ţe zachovávati budou veškerá zákonitá ustanovení ať jiţ při koupi nebo prodeji a musili kaţdé dílo, které chtěli dáti opsati, předloţiti právnické fakultě k dobrozdání.“ 8
5
str. 441, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj. 6
str. 441, Tamtéţ.
7
str. 249, KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros,
1983. 8
str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj.
13
Druhou polovinu patnáctého století ovlivnil hlavně knihtisk, coţ byl jeden z nejdůleţitějších vynálezů v dějinách lidstva. Knihtisk vynalezl Johannes Gutenberg, „který někdy koncem r. 1445 vytiskl v Mohuči svůj první tisk.“ 9 Vynález knihtisku umoţnil především zrychlení a zlevnění výroby knih, coţ způsobilo také prudký rozvoj vzdělanosti. Knihy a texty nebyly jiţ jen výsadou šlechty a církve, ale staly se mnohem dostupnější i pro střední vrstvu obyvatel. Podle Ottova slovníku naučného z roku 1899, byl prvním českým knihkupcem Martin z Tišnova, který v roce 1488 dal vytisknout v Kutné Hoře Ezopovy bajky. Díla, která knihkupci vydávali, byla tištěna v Benátkách, Kolíně nad Rýnem a Norimberku a to proto, ţe knihtisk v Praze byl zatím v začátcích. 10 V Německu byl centrem knihkupeckého trhu v 16. století Frankfurt nad Mohanem. Zde se začal vyvíjet sortimentní obchod, který spojoval nakladatele–prodavače a nakupující. Sláva Frankfurtu však neměla dlouhého trvání, neboť celý kniţní trh byl postupně přenesen do Lipska, které se stalo centrálním sídlem všech knihkupců a kde vznikla knihkupecká organizace. 11 Na konci 16. století dospěla knihkupecká činnost v Praze svého vrcholu, avšak po bitvě na Bílé hoře roku 1620 přišel úpadek. Čeští knihkupci na 200 let z Prahy zmizeli. V této době byly často antikvariáty součástí obchodů s knihami. Antikvárního zboţí, tedy starších knih, se nenacházelo v knihkupectvích mnoho, knihy byly většinou umístěny v malém regálu o pár poličkách. V 16. a 17. století se však prameny zmiňují i další ţivnosti s knihami. Pojem antikvář byl tehdy pouţíván pro majitele „bottogy“, coţ byl muţ, „kterého vyhledávali mladí evropští aristokraté na svých cestách v Benátkách a Římě, aby od něho získali cenné staroţitnosti, rukopisy, obrazy a sošky.“ 12 9
str. 252, KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros,
1983. 10
str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj. 11 12
str, 442, Tamtéţ. str. 15, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
14
V Rakousku byla po vzoru Německa zřízena knihkupecká organizace, která měla za úkol hlídat knihkupce, zda neprodávají knihy příliš draze či lacině.
V Rakousku
a
i
v celém
Německu
platilo,
aby
se
knihy
v knihkupectvích prodávaly s pevně stanovenou cenou. Pokud kdokoliv prodával nové knihy levněji či dráţe, byl vyloučen z knihkupecké organizace, dále mu nikdo nesměl za peníze knihy expandovat, pokud by tak však učinil, byl by také vyloučen. Cenu knih směl změnit jen nakladatel, ale musel o tom dát vědět všem obchodníkům, s kterými byl ve spojení. Nakladatel podal oznámení do úředního listu, ţe v určitý den bude cena knih změněna. 13 Ani v 18. století neexistoval antikvariát v takové podobě, v jaké jej známe dnes. Staré knihy vykupovali jak knihkupci, tak překupovači a kramáři. Co přesně překupovači a kramáři s antikvárními knihami dělali? „ Ti skupovali celé knihovny, hlavně z pozůstalostí, a prodávali je ve veřejných draţbách (aukcích) podle seznamů zvláště k tomu sestavených. Poněvadţ tento antikvářský způsob obchodu poškozoval nejen dědice, ale i kupující, bylo roku 1782 nařízeno, aby se knihovny sice prodávaly ve veřejných draţbách, avšak ceny knih aby určovali pouze příseţní znalci.“ 14 Praţská univerzitní knihovna pořádala od roku 1784 draţby duplikátů, na které přijíţděli i antikváři z okolních zemí. O tom, kdy se budou draţby předem konat, se oznamovalo v Praţských poštovských novinách. Během let 1784–1827, kdy draţby probíhaly, utrţila knihovna 17 221,54 zlatých. Na draţbách se objevilo velmi mnoho knih z klášterních knihoven a to proto, ţe císař Josef II. dal v roce 1781 mnoho klášterů zrušit. Zrušeny byly především ty kláštery, které nevykonávaly prospěšnou činnost pro lid – tzn., nestaraly se o chudé, nevyučovaly a nevychovávaly děti a sirotky. Mnohé z knih, které byly umístěny v bohatých knihovních sbírkách těchto klášterů, byly nenávratně zničeny. Ponechány byly jen kláštery, které vykazovaly prospěšnou činnost. 15 Většina klášterních knih, které se ocitly ve veřejných draţbách, byla skoupena antikváři a knihkupci. Mnoho takových knih skoupil i Václav Matěj 13
str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj. 14
str. 15, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972. 15
str. 15, Tamtéţ
15
Kramerius, který je pak nabízel ve svých novinách. Tyto noviny se nazývaly Krameriusovy císařské královské vlastenecké noviny a věnoval v nich velkou pozornosti především českým knihám. V těchto listech nabízel také knihy ze svého vydavatelství Česká expedice. Jaké knihy byly v tomto nakladatelství nejčastěji vydávány? „Byly zde vydávány a prodávány české knihy, oblíbené kalendáře a noviny. Kramerius sám vydal více neţ osmdesát knih, z nichţ většinu napsal nebo přeloţil.“
16
V. M. Kramerius se nejen zaslouţil o obrodu
českého jazyka, ale byl také jeden z prvních knihkupců a antikvářů, který pouţil mediální zdroj jako propagaci nejen nových, ale i starých knih. Na počátku 19. století si jiţ česká společnost plně uvědomovala existenci antikvariátů a chápala, ţe se mezi antikvariáty a knihkupectvími nachází rozdíl v povaze zboţí. V této době se začaly vyvíjet samostatné antikvariáty a to vedlo k tomu, ţe se Řády pro knihkupce a Řády grémia pro knihkupce v názvu rozšířili i o antikváře. Dále to mělo za následek ustanovení právních předpisů pro antikváře, například z roku 1806 se v Řádu grémia knihkupců a antikvářů a antikvariátech říká: „§ 2. Podřadným druhem knihkupectví je obchod se starými, opotřebovanými vázanými knihami. Výsadní kniţní antikváři mohou obchodovat jen s tímto druhem knih. Vydávání a prodej nových knih jsou jim vůbec zakázány. § 3. Právo k provozování Antikvariátu nedostane nikdo, kdo nezískal řádné literární vědomosti a knihkupectví se řádně nevyučil.“ 17 Pokud chtěl kdokoliv sehnat v druhé polovině devatenáctého století starý tisk popřípadě knihu, tak měl největší šanci na úspěch v ţidovském ghettu v Praze. Praţské ţidovské ghetto se nacházelo na území dnešní Josefova a 16
ŠÁRA, Lubomír. Historie české republiky [online]. c2006 – 2008 [cit. 2010-04-07]. Česká
expedice. Dostupné z WWW
. 17
str. 16, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
16
částečně i Starého Města a chodívali sem, za účelem dobrého nákupu knih, hlavně studenti a bibliofilové. Velmi často se jim podařilo najít drobné, ale velice cenné knihy. „Největší zásoby knih nejrůznějšího druhu míval antikvář L. A. Wahle. K němu chodíval Jakub Malý, František Doucha i Jaroslav Vrchlický.“
18
V ţidovském městě se pořádal i bohatý kniţní trh a to vţdy
v neděli dopoledne v Josefovské ulici. Bohuţel vinou špatných hygienických podmínek bylo Ţidovské město odsouzeno k radikální přestavbě a tím i zničení mnoha starých domů, synagog a utlumení obchodu se starými knihami. 19 V druhé polovině 19. století vzniklo mnoho velkých knihkupectví a nakladatelství, která se na trhu udrţela někdy i několik desetiletí. Jedná se především o velké knihkupecké firmy jako J. Otto, J. R. Vilímek, Fr. Topič, Fr. Řivnáč a mnoho dalších. V této době vycházelo velké mnoţství knih a to od odborných, dětských aţ po oddechovou literaturu a časopisy. Z toho důvodu si troufám říct, ţe tato doba velmi přála kniţní produkci a čtenářství. 20 V této době měl čtenář a zákazník velký výběr titulů na kniţním trhu. Jelikoţ však knih vycházelo obrovské mnoţství, tak se velmi často stávalo, ţe se do knihkupectví – antikvariátů dostávaly knihy, které byly poměrně nedávného vydání. Je samozřejmé, ţe knihy, které byly párkrát čtené, ale novějšího vydání, se staly mnohem atraktivnějšími, neţ staré tisky. Tato situace vedla k nutnému vyřešení problému: „Nastalo rozštěpení na obchody se starými
vzácnými
tisky
a
prodej
současných
opotřebovaných
knih
v knihkupectvích s běţným sortimentem.“ 21 Antikvariáty, které prodávaly knihy nedávno vydané a knihy, které byly nové, ale z nějakého důvodu byly na trhu neprodejné za původní cenu, se nazývaly moderní. Mezi lidmi byl tento druh antikvariátu označován názvem „ramš“ 22, coţ bylo slovo převzaté z němčiny. Kromě toho existoval ještě další 18
str. 17, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972 19 20
str. 17, Tamtéţ str. 443, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj. 21
str. 17, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972. 22
Ramsch, der – brak, brakové zboţí, laciné zboţí
17
typ moderního antikvariátu a nazýval se „nepravý“. Čím se lišil tento antikvariát od prvního? Lišil se hlavně v tom, ţe prodával publikace, u kterých se sníţila cena, protoţe se knihy poškodily ve skladech nebo během přepravování. Dá se říct, ţe dnes tyto typy antikvariátů máme také, jen je spíše známe pod názvem „levné knihy“. Je pravda, ţe jsou neprodejné a poškozené knihy nabízeny i antikvariátům, ale mnohem častěji putují spíše do výprodejů, neţ do antikvariátů.
2.2. Historie antikvariátů do roku 1989 Dvacáté století bylo plné zvratů a klíčových událostí a to nejen pro antikvariáty, ale i pro celý svět. Antikvářská činnost prošla velkým vývojem, mnohokrát byla na vrcholu, ale také velmi často ji následně stihl i rychlý pád. Podle Michala Hully, majitele 1. podzemního antikvariátu, se však, trochu paradoxně, antikvariátům nejvíce dařilo tehdy, kdyţ na tom byla společnost naopak špatně. „Antikváři ţijí jako supové ze špatných společenských podmínek. Před válkou byly úţasné emigrantské knihovny. Za protektorátu ţidovské knihovny. Za komunismu odsud utíkali vzdělaní lidé, kteří měli úţasné knihovny a rychle vše prodávali, aby jim to nezkonfiskovali. To byly pro antikváře nejhezčí časy. Poslední taková vlna přišla po sametové revoluci, kdy se lidé hodně stěhovali. Čistily se byty, sklepy a půdy.“ 23 Začátek dvacátého století byl pro antikvariát zlomový. Antikvariáty se začaly osamostatňovat a oddělovaly se od knihkupectví a vznikaly jako samostatné prodejny nebo jako samostatné oddělení v knihkupectví. Mezi nejznámější knihkupectví, která měla oddělení antikvárních knih, patřilo například Zemědělské knihkupectví A. Neuberta, Akademické knihkupectví Bedřicha Bočánka, Topičův antikvariát a mnoho dalších. „Současně také existovaly antikvariáty, které se specializovaly na určitý obor a pořádaly kniţní aukce. Z nejznámějších byly Antikvariát se starými tisky a bibliofiliemi
23
str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná
příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010.
18
K. Zinka v Praze, Antikvariát V. Straky v Kolíně, Pyšvejcův praţský Antikvariát, Springův Antikvariát aj.“ 24 Ottův slovník naučný z roku 1899 popsal antikváře jako toho, „kdo knihy od soukromníků neb i nakladatelů koupené prodává v ceně přiměřeně sníţené.“
25
Tento model vydrţel přibliţně padesát let a to aţ do zestátnění
obchodu s antikvárními knihami. Rok 1948 byl pro podnikatele, tedy i pro antikváře, počátek konce pro soukromé podnikání. V únoru tohoto roku došlo ke komunistickému převratu v Československu a nastal přechod od demokracie k totalitě. Soukromé antikvariáty, které ještě tu a tam v padesátých letech přeţívaly, se postupně staly sítí antikvárních prodejen, které buď patřily národnímu podniku Kniha, nebo Kniţnímu velkoobchodu, který se zaměřoval na vývoz knih. Podle knihy Antikvariát z roku 1972 od Antonína Kovandy, dostal antikvariát po roce 1948 úplně jinou tvář, neţ měl v dřívější době. Rozdílnost se projevovala především v: „preferenci v nabídce a dodávce socialistickému sektoru, (…) dále pak konzervace a evidovaná dodávka politicky výjimečné literatury jen socialistickému sektoru, (…) specializace prodejen, (…) eliminace licitačních metod a jiných spekulací, rozsáhlá nabídková a poptávková sluţba, kulturně propagační činnost, zejména výstavní, doprovázená znamenitými katalogy, kontrolovaný prodej knih do zahraničí, jejichţ vývozem nevzniká kulturní ztráta atd.“ 26 Výše zmíněný popis fungování antikvariátů by mohl charakterizovat poměrně výstiţně antikvariáty do roku 1989, a to i přesto, ţe příručka o antikvariátech byla napsaná v roce 1972. Kniha se však jiţ nezmiňuje o zákazech, které tehdy pro antikváře platily. Zákazy se týkaly především autorů, jejichţ knihy, popřípadě jiná díla, bylo zakázáno prodávat. Kaţdý antikvariát „měl“ seznam autorů, kteří nesměli být prodáváni zákazníkům, a jejich tvorba končila vyřazena do krabic pro inspektora přes antikvariáty, jenţ 24
str. 18, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972. 25
str. 457, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných
vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Druhý díl, Alqueire - Aţušak. 26
str. 18, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
19
byl ustanoven národním podnikem Kniha. Publikace, které byly dány do „zakázaných knih“, byly odsouzeny pak k sešrotování. Prodej knih byl tedy omezen a pravidla pro výběr knih byla zmatená. „Samozřejmě existoval seznam, zakázanejch knih a taky určitá autocenzura nákupčích. Takţe něco se automaticky nebralo, řekli jsme třeba, ţe o tu věc nemáme zájem.“
27
říká Mirek Slavík, bývalý zaměstnanec antikvariátu
v Dláţděné ulici v Praze. Problémem seznamů se zakázanými knihami však bylo to, ţe jej měli k dispozici pouze vedoucí prodejny a zástupci vedoucího prodejny. Občas se však stalo i to, ţe vedoucí byl jen seznámen se seznamy a to tím způsobem, ţe mu byly pouze přečteny. Úředníci spoléhali totiţ na to, ţe antikvář si nebude úplně jist svou pamětí, a proto bude vyřazovat moţné neţádoucí knihy více, neţli méně. Řádoví zaměstnanci na tom v antikvariátech byli nejhůře, protoţe se jména zakázaných autorů a titulů dozvídali často jenom od zástupců vedoucích, jaké zboţí se musí vykoupit, ale nesmí přijít na pulty. Antikvariáty byly často hlídány příslušníky státní bezpečnosti. Stávalo se totiţ poměrně často, ţe státní bezpečnost prodala do antikvariátu knihy od zakázaných autorů a později se vrátili se seznamem a chtěli vědět, kde knihy jsou. Pokud nějaká publikace chyběla, tak byly nepříjemnosti. 28 Jakým způsobem se některé publikace provinily, ţe byly určeny k tak smutnému konci? Velmi často se jednalo o úplné maličkosti a drobnosti: „… třeba učebnice matematiky, ke který napsal předmluvu někdo, kdo nesměl.“
29
Ani samotní antikváři často nevěděli, podle jakých kritérií jsou knihy vybírány jako zakázané. „Výběr těch zakázaných knih, to byla trochu záhada, protoţe třeba Durych se prodával vţdycky volně, i v sedmdesátých letech, k dispozici byl i Deml, celá produkce staroříšská. Třeba detektivka, kam napsal doslov Josef Škvorecký, se měla vyřadit, čili ten výběr byl samozřejmě zcela nesmyslný…“ 30 Pro grafiku a kresby platila stejná omezení jako pro knihy, ale přesto na tom byla mnohem lépe. Nákupčí těţili především z toho, ţe grafiku pořádně 27 28
str. 171, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997. str. 181, ZADROBÍLEK, Vladislav. Nevěděli, jak se dívat na grafiky. Revolver Revue.
Leden 1997. 29
str. 171, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997.
30
str. 189, HEJDA, Zbyněk. O Dláţděné, lupičích a kocourovi. Revolver Revue. Leden 1997.
20
nikdo z těch, kdo ji mohl omezit, neznal a tak ji nakupovali téměř bez zábran. Nakoupené zboţí pak předloţili na schválení vedoucímu prodejny, a pokud věc nebyla příliš „vykřičená“, tak ji často schválil a mohla se volně prodávat. Zakázané byly i plakáty a umělecká tvorba některých dalších umělců jako například Karla Kryla, Jaroslava Hutky, Vlastimila Třešňáka a řady dalších. 31 V sedmdesátých a osmdesátých letech – tedy v době komunistického reţimu
bývala
tradice,
ţe
většina
obchodů
s antikvárním
zboţím
spolupracovala s příslušnými státními institucemi. Mezi tyto instituce patřily například archívy, muzea a galerie. Všechny staré tisky, rukopisy a grafiky, které byly prodány do antikvariátů, se přednostně nabízely výše jmenovaným institucím. Pro antikvariáty byla tato spolupráce obzvláště výhodná, neboť od nich často kupovaly velmi specifické a draţší zboţí a zároveň byly také pravidelnými zákazníky. Pokud však ze strany těchto institucí nebyl zájem o dané dokumenty, tak teprve tehdy mohly být dány do volného prodeje. Zajímavé je, ţe spolupráce fungovala, a to i přesto, ač to nebylo nařízeno komunistickou vládou. Státní instituce měly spíše samy zájem o to spolupracovat s antikvariáty: „oni nás spíše ţádali, abychom jim schovávali věci, o kterých si myslíme, ţe by je měli mít,“
32
říká Bohumír Slavík, bývalý zaměstnanec
antikvariátu v Dláţděné ulici v Praze. Instituce jako Národní muzeum, Památník písemnictví, Národní galerie atd. měly ustanovenou zvláštní komisi, která čítala asi šest aţ osm osob. Tito lidé chodívali pravidelně do praţských antikvariátů hledat dokumenty, které by mohly státní instituce zakoupit a byly by tak uchráněny před prodejem do soukromých sbírek. Komise byla většinou utvořena z lidí, kteří navštěvovali antikvariáty ještě v době, kdy nebyla komise ustanovena. Postupem času však zájem „obíhačů“ opadl, antikvariáty obcházelo čím dál méně lidí, aţ jejich zájem upadl úplně. I přesto, ţe komise jiţ nepracovala tak jako před tím, tak antikvariáty nadále spolupracovali se státními institucemi a nabízeli jim vybrané draţší zboţí. 33 31
str. 170, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997.
32
str. 169, Tamtéţ
33
str. 169, Tamtéţ
21
Jelikoţ antikvariáty byly sdruţeny do státních podniků, tak si nákupčí nemohli sami rozhodovat o cenách. Všechny přidělené ceny ke knihám muselo schválit nákupní oddělení v antikvárním podniku a to proto, ţe se nakupovalo za státní peníze (vyjádření z antikvariátu Dláţděná). Ceny se navrhovaly hlavně podle citu – navrhla se cena, za kterou by se daná kniha mohla prodat. U některých knih však ceny byly často dané: „kdyţ vyšly po roce 1953, prodejce dostal třetinu z vytištěný ceny a kniha se prodávala za dvě třetiny.“ 34 I v době hlubokého komunismu byly antikvariáty poměrně svobodným místem, i kdyţ se tam normalizace, samozřejmě, také projevovala. Atmosféra v antikvariátech byla často velmi přátelská aţ idylická. Dokonce někteří zákazníci si chodili hlavně popovídat, neţ nakupovat a tak se stávalo, ţe v antikvariátech strávili i několik hodin a odešli pouze s jednou broţurkou z krabice po koruně. Zákazníci, kteří byli (a stále jsou) přitahováni do antikvariátů, jsou velmi různorodí. Antikvariáty navštěvovali jak vzdělaní lidé – intelektuálové, spisovatelé, studenti atd., tak i někdy velmi zvláštní existence. „I zákazníci jsou tam jiní, neţ v normálních prodejnách, jsou to takoví hraboši,“ 35 „Hraboši“ nebo také „pavouci“ byli a stále jsou určitá sorta zákazníků, která knihy sbírá ve velkém a chodí do antikvariátů kaţdý den. Na jejich okruţní trase je několik antikvariátů a ty navštěvují denně. Tito lidé jsou schopni strávit v obchodě s antikvárním zboţím i pár hodin a to z toho důvodu, ţe jim nějaký čas zabere, neţ se vším „prohrabou“ Výsledkem je, ţe po celodenním maratonu mají mnohdy pouze pár „úlovků“, někdy ani to ne. Na druhou stranu jsou tito zákazníci velmi věrní a antikváři si s nimi často vytvoří aţ téměř přátelský vztah. Práce v antikvariátech i během komunistického reţimu byla velmi různorodá, a to ač člověk pracoval v jednom oddělení několik let, tak se vţdy dělo něco jiného. Lidé nosili různé zboţí a tak se antikváři stále přiučovali nové věci. Řádový zaměstnanec zde však rozhodně zbohatnout nemohl, neboť nástupní plat činil 1 200 Kč a po čtrnáct let práce bylo odměněno 1 900 Kč, ale 34
str. 169, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997.
35
str. 183, HRUBÁ, Tereza. Zákazníci jsou tam takoví hraboši. Revolver Revue. Leden 1997.
22
pracovali zde hlavně lidé, kteří tuto práci dělali rádi a nikoli pro peníze. Láska ke knihám a krásným věcem je to, co si v sobě antikváři nesou po staletí a nezáleţí na tom, kdo vládne a jakým způsobem.
2.3. Historie antikvariátů po roce 1989 až do současnosti Vývoj, který jsem popsala, by pravděpodobně zůstal beze změny ještě několik let, ale rok 1989 změnil mnohé – i fungování antikvariátů. Před rokem 1989 neexistovaly samostatné obchody s antikvárními knihami, neboť všechny spadaly pod národní podnik Kniha. Po Sametové revoluci se situace začala velmi rychle měnit a to tak, ţe mnozí pracovníci, dříve zaměstnaní ve státních antikvariátech, se začali osamostatňovat a zakládali si své vlastní antikvariáty. Domnívám se, ţe začátek 90. let byla pro antikvariáty nejlepší doba za celých dvacet jedna let od převratu v roce 1989. V této době neměli antikvariáty nouzi o zákazníky, navíc přibylo i mnoho zahraničních zákazníků. Lidé měli zájem úplně o všechno, a to od starých knih psaných v němčině, české a zahraniční beletrie aţ po drahé sběratelské kousky. Internet byl ještě dalekou vizí budoucnosti, a proto, kdyţ někdo sháněl nějakou knihu, musel buď poctivě (a často) obcházet všechny antikvariáty ve svém okolí, aby hledanou knihu sehnal nebo do antikvariátu přímo zavolat. Příjemné na tomto období bylo především to, ţe se příliš nelišilo od doby před revolucí. Antikváři měli své zaběhnuté zvyky, které se nemusely změnou politiky příliš měnit. Druhá polovina devadesátých let však jiţ přinesla určité změny. Změny nastaly především v tom, ţe se lidem rozšířily moţnosti trávení volného času. Prosazovala se také více média, která nebyla před revolucí tolik rozšířena. Bylo téměř samozřejmostí, ţe kaţdá domácnost vlastní alespoň jednu televizi. Televizní stanice začaly vysílat mnoho odpoledních seriálů ze zahraničí, coţ začalo ubírat čtenáře především mladší věkové generace. Do domácností také začaly pronikat i počítače, avšak zatím bez rozšíření internetu. Lidé přestávali mít o četbu zájem, coţ bylo způsobeno především televizním médiem a také nedostatkem času a klidu na čtení. Za úbytek zákazníků antikvariátů nemohly však jenom média a nedostatek času, dalším důleţitým faktorem byly také nově vznikající 23
nakladatelství. „Do roku 1989 zde po čtyři desetiletí existovalo jen něco málo přes 40 poměrně velkých státních nakladatelství. (…) Po listopadu 1989 vznikly během krátké doby asi tři tisíce soukromých nakladatelství, jejichţ konkurence stará nakladatelství brzy zlikvidovala.“ 36 Nově vzniklá nakladatelství často vydávala nové knihy od zvučných jmen zahraničních autorů píšících bestsellery, popřípadě díla autorů, kteří byli do roku 1989 zakázaní. Většina spisovatelů a děl, kterých byl dříve nedostatek a byli sehnatelní jen v antikvariátech jako podpultové zboţí, byla nyní nabízena v běţné kniţní distribuci. V druhé polovině 90. let se také začínají objevovat první velké knihkupecké domy a knihkupecké řetězce jako například Jan Kanzelsberger, Kma a další. Tyto nově vznikající kniţní velkoobchody měly za následek, ţe zákazníci antikvariátů a malých knihkupectví se začaly přeorientovávat na tuto formu nabídky, protoţe nabízela daleko větší výběr knih a na rozdíl od antikvárního zboţí se jednalo o knihy nové. Změny, které proběhly na konci dvacátého století v antikvářské oblasti, byly velké a antikváři se jim museli, pokud chtěli na kniţním trhu přeţít, přizpůsobit. Avšak změny, co přišly s novým tisíciletím, byly daleko větší. Knih začalo být velké mnoţství, a to z toho důvodu, ţe denně vycházelo (a stále vychází) několik desítek kniţních titulů. Lidé se začali zbavovat starých knih, aby měli kam ukládat nové, popřípadě se jich chtěli zbavit z toho důvodu, protoţe je jiţ omrzely nebo je zdědili a byly jim k ničemu. Jejich cesty často směřovali do antikvariátů, které jiţ byly knihami s podobnými osudy přeplněny. V tomto období nastal velký zlom v antikvářské praxi, neboť začala nabídka knih převyšovat poptávku. Obliba knih klesala a naopak stoupala popularita internetu a později sociálních sítí. Pro mnohé antikváře tento vývoj znamenal existenční problémy, a proto také mnoho antikvariátů v této době zkrachovalo. Trávení času na síti, hraní her a sledování filmů se stalo velkou konkurencí nejen antikvářů, ale všech, kteří se zabývali kniţním obchodem. Paradoxně právě internet a sociální sítě mohou antikvářům velmi výrazně pomoci. 36
str 32, PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vydání. Praha: Paseka, 2003.
24
V dnešní době se stal internetový obchod, který je součástí kamenných obchodů, nutností a to nejen pro antikváře, ale pro všechny podnikatele. „Obchod s antikvárními knihami se velkou měrou přesouvá na internet a kamenné obchody přestávají hrát důleţitou roli,“
37
říká v rozhovoru pro
Grand Biblio Tomáš Maděra, majitel praţské sítě antikvariátů. Díky tomu mnozí zákazníci, kteří dříve denně obcházeli své oblíbené prodejny antikvárních knih, se dnes pro změnu dívají kaţdý den na internetové e-shopy těchto antikvariátů. V České republice je poměrně hodně antikvariátů, které se koncentrují hlavně do větších měst, a proto je jich také nejvíce soustředěno v Praze. U nás jsou prodejny antikvariátů nejčastěji umístěny ve středu města, ale v poslední době převládá trend ze zahraničí, kdy se antikvariáty přesouvají na okraje větších měst. „Internet totiţ propojuje vzdálená místa a uţ je jedno, kde obchod je.“ 38 Objevují se také antikvariáty, které nemají kamenný obchod a prodávají pouze na internetu, mezi takové obchody patří například on-line antikvariát sídlící v Brně, jehoţ název zní Shiori antikvariát a majitelem je Jaroslav Dolejš. Internet má pro antikváře výhody, ale i nevýhody. Kromě moţnosti mít svůj vlastní internetový obchod, umoţňuje také antikvářům sledovat ceny knih u konkurence, coţ má často vliv na ceny knih. Antikváři totiţ „nasadí cenu, ostatní to opíšou a kniha se zdraţí.“ 39 Novým internetovým fenoménem se staly servery, které nabízejí lidem moţnost si své knihy prodat sami, a to prostřednictvím aukcí. Z toho důvodu mnohem méně lidí, oproti minulým rokům, navštěvuje antikvariáty, pokud chtějí nějakou knihu sehnat či prodat. Daleko jednodušší pro ně je vyuţít moţnost vydraţit si a koupit knihu například na Aukru. Ale i Aukro má svá úskalí, mezi která patří především velikost cen. „Na Aukru jsou často uměle vyhnané ceny, dva se dohodnou a cenu vyhodí.“ 40
37 38
str. 9, MADĚRA, Tomáš. Jak jsem se stal antikvářem. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3. str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha
deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 39
str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná
příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 40
str. 19, Tamtéţ
25
Díky internetovým aukcím je stále běţnější, ţe antikvář přichází o kaţdodenní naději, ţe mu někdo můţe přinést nějakou krásnou a vzácnou věc. Podle Aleše Tejkla, majitele praţského antikvariátu ALTE, je dnes téměř zázrak, kdyţ se do antikvariátu dostane nějaký skvost.
41
Tím pádem se dnes
antikváři daleko méně poštěstí narazit na pěknou a starou knihovnu, kterou by děti a vnoučata prodávali po svých rodičích a prarodičích. Často to dají rovnou na nějakou internetovou aukci, protoţe se chtějí knih rychle zbavit. Málokterý z nich však tuší, co prodávají. „Kdyţ se kniha dochová v naprosto neporušeném stavu, tak má pro sběratele stonásobnou cenu, coţ ti, co prodávají, mnohokrát nevědí,“
42
říká Michal Hulla, majitel 1. Podzemního
antikvariátu. Antikvariáty se dnes mezi sebou velmi liší, nelze je porovnávat dohromady. Rozdíly se nacházejí jak mezi městskými a maloměstskými, tak i v uspořádání jednotlivých prodejen. Většina antikvariátů bojuje s nadbytkem knih, se zmenšující klientelou a s trendem rostoucích cen. V dnešní době musí být antikvář bojovník, musí se zajímat o nové trendy, které mu mohou přitáhnout zákazníky. Obchod se starými knihami se totiţ stává byznysem, na kterém se dá vydělat, jestliţe se antikvář umí „otáčet“ a má hlavně štěstí. Pokud se antikvář brání novým technologiím nebo se nechá ukolébat klidnou, mu vyhovující, situací, tak to můţe také znamenat zánik jeho podnikatelské existence a to pouze z důvodu nepřizpůsobení nastalé situaci.
2.4. Historie antikvariátů v Brně Historie brněnských antikvariátů se začala psát roku 1898, kdy 1. března tohoto roku otevřel své knihkupectví a antikvariát Arnošt Píša. Prodejna se během patnácti let dvakrát stěhovala, a to vţdy do větších prostor aţ se natrvalo usadila v roce 1913 na České ulici č. 28, kde současně sídlilo i nově vybudované knihkupectví. Podnik se tak skládal z velké části z knihkupectví, kde byla část prodejny vyčleněna antikvariátu, dále obrazárně,
41
str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha
deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 42
str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná
příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010.
26
bylo zde i místo pro vydávání knih a přípravu na exportování knih v balících a kanceláře vedoucích. Prodejna byla vybavena velkými mramorovými pulty, které poskytovaly dostatek místa pro vystavené zboţí. Do rozvoje podniku neblaze zasáhla první světová válka, neboť většina muţských zaměstnanců musela odejít na frontu. Pan Píša měl to „štěstí“, ţe se narukování na frontu vyhnul, ale to jen proto, ţe ho před ní zachránila náhlá operace. Po válce nastoupilo do podniku, který také vydával knihy, mnoho nových zaměstnanců, kteří přispěli k celkovému rozvoji obchodu. Další změny nastaly v 30. letech, kdy dům na České ulici č. 28 koupila Slovanská pojišťovna a přestavěla jej do modernější podoby. Celá prodejna byla vybavena jednotnými kovovými portály. Roku 1935 předal sedmdesátiletý Arnošt Píša podnik svému synovi Miloslavovi, který pokračoval v knihkupecké a antikvářské tradici. Prodejna vzkvétala a těšila se velké oblibě, ale blíţící se druhá světová válka přinesla komplikace i do obchodu na České. Prodejnu několikrát navštívilo gestapo a oba dva Píši vyslýchalo. Miloslav Píša byl dokonce gestapem odveden a strávil v jejich „péči“ na Kounicových kolejích přibliţně čtvrt roku. Mnoho pracovníků obchodu bylo nasazeno v Říši nebo byli nuceni pracovat pro brněnské podniky. Při osvobozování Brna v roce 1945 byla většina výloh rozbita, ale prodejna se brzy vzpamatovala a obnovila provoz. Po válce Miloslav Píša poznal, ţe bude zájem o obchody, které se zabývají prodejem antikvárních knih, a proto z toho důvodu roku 1949 nabídl podnik nakladatelství Orbis, které bylo pověřeno organizací všech antikvariátů. Díky tomuto rozhodnutí mohl vzniknout největší antikvariát na Moravě, který fungoval aţ do roku 1992. 43 Pravděpodobně to bylo od M. Píši prozřetelné rozhodnutí, protoţe antikvariátu na České se dařilo a těšil se velké oblibě u zákazníků, v čemţ mu samozřejmě pomáhalo také jeho výhodné umístění. Obchod se mohl chlubit dvaceti třemi bohatě vyzdobenými výlohami a velkou nabídkou knih v regálech prodejny, které bylo moţné si volně prohlíţet (foto viz příloha č. 1). To, ţe se jednalo o obrovský podnik, potvrzuje i fakt, ţe jeho roční obrat v osmdesátých letech 20. století překračoval hranici čtyř miliónů korun. 43
Brněnský večerník. 1988 (?). (Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše)
27
Stejně jako praţské antikvariáty, tak i brněnské spadaly pod národní podnik Kniha. Vedoucím antikvariátu na České byl v 70. a 80. letech Luboslav Pálka,
pod
nímţ
pracovalo
mnoho
kvalifikovaných
pracovníků
specializovaných na určité oblasti. V této době vzkvétalo především oddělení grafiky pod vedením Karla Sedláčka a jeho spolupracovníka J. Janoše. Toto oddělení sousedilo s částí prodejny, která byla vymezena pro hudebniny, o jehoţ modernizaci se zase zaslouţil Stanislav Krejčí. Dnes má pan Krejčí svůj vlastní specializovaný antikvariát na hudebniny, o němţ se ještě zmíním. Stejně jako v praţských antikvariátech, tak i v brněnských byl seznam zakázaných knih a autorů (viz příloha č. 2). V Brněnském večerníku z roku 1990 pan Petr Bouda, majitel prvního soukromého antikvariátu v Brně, vysvětluje, jaké knihy (například Ţert od Kundery nebo Benešovy paměti) se musely vykupovat a kam pak putovaly: „Měli jsme instrukci právě tuhle literaturu skupovat. (…) Všechny seznamy nakoupených knih musely ovšem nejdřív projít rukama obvodních instruktorů z podnikového ředitelství Knihy, který z nich uvolňoval k prodeji výtisky nezávadné.“
44
Knihy, které byly
označeny jako závadné, tak končily ve sklepě na České ulici. Naštěstí málokterou knihu potkal takový nezáviděníhodný osud, většinou se totiţ vedoucí dohodl se zákazníkem na prodeji, a to „bez papíru“. Pro některé autory a jejich díla platila speciální pravidla, „… například jsem mohl prodávat Hanzelku se Zikmundem, pouze do výlohy jejich knihy nesměly,“
45
dodává
v článku ještě pan Bouda. V Brně, jak uţ bylo výše naznačeno, bylo více antikvariátů, neţ jen antikvariát na České ulici, i kdyţ ten měl v moravské metropoli téměř centrální funkci. Dalším antikvariátem byl antikvariát na dnešní Rašínově ulici (dříve na ulici 9. Května), jehoţ vedoucím byl Vladimír Dundr. Po něm funkci vedoucího převzala Blanka Sobotková. Antikvariát „U Jakuba“ nebo také „U Jakubské věţe“, jak se mu dnes říká, zůstal na Rašinově ulici dodnes, jen se přestěhoval o dům blíţe ke kostelu Sv. Jakuba a na jeho původním místě je dnes textilní galanterie. 44
str 1, H + Z: Do výlohy ne. Brněnský večerník, leden 1990, 24. ledna 1990, roč. 21, č. 17.
(Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) 45
str. 1, Tamtéţ
28
Do roku 1989 mělo Brno dva antikvariáty, ale těsně po revoluci, v roce 1990, vznikl další antikvariát v Brně a to na Kounicově ulici (dříve Leninova ulice), jehoţ majitel byl jiţ zmiňovaný pan Petr Bouda. Tento antikvariát byl dokonce, v roce 1992, pár měsíců jediným antikvariátem v Brně. Toto prvenství mu vydrţelo do té doby, neţ vznikly nové antikvariáty bývalých zaměstnanců Knihy. Prvenství antikvariátu na Kounicove ulici nastalo díky tomu, ţe v roce 1992 ukončil svou činnost národní podnik Kniha a tím pádem skončila i éra největšího antikvariátu na Moravě. Zákazníci mohli ještě pár týdnů začátkem roku 1992 knihy nakupovat, ale výkup knih byl jiţ zastaven. Prodej se definitivně zastavil v únoru téhoţ roku, kdy zaměstnanci dostali výpověď. Po skončení prodeje antikvariátu byla budova zbourána a na jejím místě byla postavena budova nová. Místo, které platilo sedmdesát devět let za kulturní centrum, nahradila banka (foto viz příloha č. 1). Mnoho bývalých zaměstnanců antikvariátu si zaloţilo své vlastní prodejny s antikvárním zboţím, z nichţ mnohé fungují do dnes. Jmenovat mohu například pana Petra Vintrlíka, který se snaţil pokračovat v tradici započaté na České ulici. Svůj antikvariát si otevřel na Masarykově ulici a nazval ho „Píšův“. Název však nevydrţel dlouhou dobu, protoţe byl za krátkou dobu přejmenován na Antikvariát Vintrlík, coţ bylo a je pro majitele rozhodně praktičtější. Antikvariát Petra Vintrlíka také několikrát, od svého zaloţení, změnil adresu, aţ se nakonec natrvalo usídlil pod Zelným trhem na Kapucínském náměstí. Dalším bývalým zaměstnancem byl Libor Chloupek, který si zaloţil antikvariát Alfa. Tento obchod se nacházel v Alfa-pasáţi na Poštovské ulici, podle čehoţ vzniklo i pojmenování. Po pár letech se však přestěhoval na ulici Veselou, kde se nachází stále. Jménu, které antikvariátu dal, zůstal věrný. Pan Stanislav Krejčí, který byl ve starém antikvariátu odborníkem přes hudebniny, má dnes také svou vlastní prodejnu na Kobliţné, kterou nazval Musica. Jedná se o jedinečný obchod, který se zaměřuje na noty, zpěvníky, gramodesky, CD, kazety a mnoho dalšího spojeného s hudbou. V antikvariátu na České měl Pan Jindřich Janoš na starost hlavně oddělení s grafikou. Po zrušení antikvariátu si pan Janoš v roce 1993 zaloţil se 29
svým známým, Jiřím Petrţilkou, antikvariát Janoš & Petrţilka na Kopečné ulici. Koncem roku 2008 se však po vzájemné domluvě rozhodli oddělit a od 1. 1. 2009 má kaţdý vlastní antikvariát. Pan Janoš nyní pracuje na ulici Kotlářské. Aktuálně má Brno deset kamenných antikvariátů a jeden on-line antikvariát, jehoţ majitelem je Jaroslav Dolejš.
30
3. Antikvariát a antikvář 3.1. Původ a význam slova antikvariát Slovo „antikvariát“ pochází z latinského „antiquus“, coţ znamená starý. „Slovo antikvariát vyjadřuje svým slovním kmenem antik, ţe jde o činnost, jeţ má něco společného se starými či staršími předměty, v tomto případě s knihami.“ 46 Antikvariátem je tedy označován obchod, který se zabývá prodejem a výkupem starých knih, popřípadě knih staršího vydání. Často se však v antikvariátech můţeme setkat s knihami téměř novými, třeba jen jednou pouţitými. Postupem času a vývojem se sortiment antikvariátu rozšířil také o prodej časopisů, hudebnin, grafiky, map, obrázků, pohlednic a plakátů. Lze říct, ţe záleţí pouze na majiteli prodejny, zda bude prodávat jen knihy nebo svůj sortiment rozšíří o více druhů zboţí.
3.2. Druhy antikvariátů Antikvariáty v dnešní době můţeme dělit na tři typy: klasický antikvariát, antikvariát se zaměřením a on-line antikvariát, přičemţ on-line antikvariát můţe být buď samostatný, nebo součástí klasického antikvariátu. Klasickým antikvariátem je prodejna na stálé adrese, která nabízí ke koupi antikvární zboţí (knihy, mapy, pohlednice, grafika…). Většinou nabízí široký výběr knih různých ţánrů. Pokud upřednostňují nějaké ţánry, tak hlavně ty, po kterých je poptávka a které mohou v co nejkratší době prodat. Vedle klasických antikvariátů jsou také prodejny, které se zaměřují na určitý druh zboţí. Tyto obchody se od klasických antikvariátů liší pouze tím, ţe se zaměřují na některé ţánry, a to ve větší či menší míře. Ty, co se zaměřují na určitý sortiment ve větší míře, mohou být například hudební antikvariáty, které se zaměřují pouze na literaturu spojenou s hudbou, dále na noty, gramofonové desky, CD, hudební kazety… Dále například antikvariáty, které prodávají pouze knihy, pohlednice, časopisy s podpisy autorů a slavných osobností,
46
str. 11, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
31
antikvariáty, které se zaměřují pouze na literaturu z období avantgardy a prodejny, které se specializují pouze na publikace o judaice. Antikvariáty, které jsou na určitý sortiment zaměřeny v menší míře, většinou vedou stejný sortiment jako klasické antikvariáty, ale pouze s tím rozdílem, ţe jejich majitelé upřednostňují některé ţánry nebo tématiku. Zaměření antikvariátu se tedy často odvíjí od toho, co má rád sám antikvář. „Je důleţité, co sbírá antikvář. Jeho oblíbené knihy tam pak vůbec nejsou nebo jsou strašně drahé.“ 47 Zcela novým druhem antikvariátu jsou on-line antikvariáty. Tyto antikvariáty se staly fenoménem posledních desíti let. On-line antikvariáty jsou často součástí kamenných antikvariátů, ale stále více se objevují i samostatné on-line antikvariáty. Tyto internetové obchody nejčastěji fungují na principu zásilkového prodeje, ale některé nabízejí i moţnost osobního vyzvednutí objednávky. Místo, kde je moţné si objednávku vyzvednout, často slouţí pouze jako výdejna, nelze zde vybírat další knihy třeba i několik hodin jako v klasických antikvariátech.
3.3. Charakteristika majitele a prodavače v antikvariátu – antikváře Slovo „antikvář“ pochází z latinského „antiquarius“ a původně označovalo člověka, jehoţ vášní bylo sbírání kulturně historických a zajímavých zpráv. Později za období Římské říše se význam slova rozšířil o sběratele staroţitností. 48 Před rokem 1989 bylo pravidlem, ţe pracovník v antikvariátu byl vyučen napřed knihkupcem a často díky tomu získal praxi v zacházení s knihami. Knihkupce přiděloval do antikvariátů národní podnik Kniha. Často se stávalo, ţe studenti knihkupeckého oboru byli přiděleni do antikvariátu na praxi a po vyučení, či maturitě, uţ tam zůstali pracovat.
47
str. 18 KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha
deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 48
str. 14, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
32
Dnes si můţe antikvariát otevřít téměř kdokoli, jiţ neplatí pravidlo, ţe majitel antikvariátu musí být vyučený knihkupec. Nezanedbatelná část dnešních prodejců a majitelů antikvariátů byla dříve pouze zákazníky, kteří rádi navštěvovali antikvariáty. Přibliţná znalost oboru je pro člověka, který si chce otevřít antikvariát, jistě výhodou. Jak tedy popsat typického antikváře? „Musí mít široký rozhled, protoţe potřebuje vědět něco o kaţdém oboru. Ale kaţdý má mezery.“
49
Většina
antikvářů má široký rozhled, coţ jim umoţnila hlavně léta praxe v oboru. Nemívají problém s určováním výkupních cen starých titulů, neboť většinu běţných knih znají, ale problémem pro ně bývají nové knihy vydané po revoluci, u kterých často neví, zda se těšily velké čtenářské oblibě nebo zda se jednalo o braky.
49
str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná
příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010.
33
4. Antikvární praxe 4.1. Uspořádání prodejny Pro bezproblémový chod antikvariátu je velmi důleţité přehledné uspořádání prodejny. Pokud prodejna postrádá přehledné uspořádání, tak můţe být nejen pro zákazníka, ale i pro antikváře, obtíţné se na prodejně vyznat. Často tak můţe docházet k úsměvným situacím, kdy sám antikvář nemůţe najít v určitém regále knihu, o které bezpečně ví, ţe tam byla. Samozřejmě se můţe stát (a také se to občas stává), ţe byla kniha z prodejny nenechavým zákazníkem odcizena. Krádeţím se dá pomocí jednoduchých opatření předejít. Pokud to prostor prodejny umoţňuje, tak je dobré na prodejnu umístit zrcadla. Jestliţe je však prodejna malá a není moţné na ni umístit zrcadla, pak je nejlepším opatřením nevytvářet v antikvariátu nepřehledná zákoutí, aby měl antikvář dobrý přehled o dění na prodejně. Ideální antikvariát by měl mít dvě místnosti, jednu na prodávání antikvárního zboţí a druhou na jeho skladování. V místnosti určené pro prodej by mělo být vyhraněné místo pro výkup knih, opět ale záleţí na moţnostech a velikosti prodejny. Hlavním prodejním artiklem většiny antikvariátů jsou knihy, které jsou umístěny v regálech. Velikost regálů závisí hlavně na volbě majitele antikvariátu, ale je lepší mít regály vyšší, neţ niţší, a to z toho důvodu, ţe se do nich vejde více knih. Knihy by měly být přehledně a tematicky řazeny v policích, v beletrii navíc ještě podle příjmení autorů. Police s knihami by měly být čitelně popsány, aby se zákazník na prodejně snadno zorientoval. Většina antikvariátů nemá na prodejně pouze regály s knihami, ale také pulty. Na pultech bývají umístěny atraktivnější kniţní tituly, o kterých si antikvář myslí, ţe by se mohly rychleji prodat. Jako v kaţdém obchodě je i v antikvariátu součástí prodejny pokladna. Pokladna by měla být umístěna tak, aby z ní měl antikvář co nejlepší přehled o dění na prodejně. Většinou pokladny bývají umístěny nedaleko vchodu do prodejny nebo naproti vchodu.
34
4.2. Charakteristika zboží Antikvariáty se svým sortimentem podobají knihkupectvím, neboť tematické řazení je obdobné. V prodejně antikvariátu tak lze najít stejně ţánrově bohatou nabídku knih jako v knihkupectvích, zde však podobnost končí. Antikvariáty mají většinu svého zboţí na prodejně pouze jednou, některé ţádané kusy maximálně dvakrát. Navíc většina knih byla jiţ pouţita a jsou mnohdy i několik desítek let staré. Stáří z knih však nečiní knihy méně hodnotné, naopak mohou být cennější, neţ knihy nové. Cennost knihy se posuzuje často podle ilustrace, jména autora, obálky, vazby a nákladů, faktorů je však mnohem více. To, ţe se v antikvariátech prodává staré - antikvární zboţí, je právě činí tak jedinečnými, hlavně v očích sběratelů. Mezi zboţí, o které mají sběratelé především zájem, patří časopisy a noviny, staré tisky, archiválie, grafika, bibliofilie, staré pohlednice a mapy. V současnosti mnozí antikváři rozšířili svou
nabídku
také
o
prodej
levných
DVD
v papírových
obalech
a gramofonových desek. V prodejnách antikvariátů lze nejčastěji najít časopisy buď z let více vzdálených, třeba z období před druhou světovou válkou jako například Hvězda a Eva - populární časopisy pro ţeny či všestranný časopis Pestrý týden. Dále z let méně vzdálených jako například časopisy pro ţeny Květy a Vlasta, které hodně vycházely v 70. letech 20. století. Antikvariáty mají v nabídce také širokou škálu časopisů ze současnosti. Momentálně se mezi sběrateli nejvíce shání časopisy jako Rodokaps a Rozruch, coţ byly časopisy s dobrodruţnými povídkami, které začali vycházet na konci 1. republiky (zájem je především o první čísla časopisů), dále časopis Čtyřlístek pro děti a ABC pro mládeţ. Knihy, které byly vydané do roku 1800, se označují jako staré tisky. Výskyt v antikvariátech takto starých knih je velice vzácný, coţ se odráţí i na jejich ceně. O staré tisky mají zájem především sběratelé, knihovny, muzea a další instituce. Mezi archiváliemi patří například rukopisy vydaných i nevydaných literárních děl, korespondence, patenty a vyhlášky, letáky, pamflety, plakáty, osobní doklady významných osobností, vysvědčení, indexy a všechny
35
50
dokumenty, které spadají do oboru pomocných věd historických.
Archiválie
jsou ve většině antikvariátů sehnatelné, jejich ceny se ovšem velmi liší. Grafika se před revolucí v roce 1989 těšila daleko většímu zájmu, neţ dnes, přesto je grafika zboţím, které lze koupit v kaţdém klasickém antikvariátu. Grafiku můţeme charakterizovat jako „…umělecké dílo, rozmnoţitelné ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který dobrý umělec odpovídá a proto jej také podepisuje.“
51
Cena grafik se velmi liší. Jejich určujícím
cenovým kritériem je hlavně jméno umělce, který grafiku vytvořil. Sběratelsky velmi cenným a hledaným zboţím jsou bibliofilie. Jedná se většinou o literaturu, která byla vydána za účelem potěšení milovníků knih a sběratelů. Bibliofilie jsou publikace, které byly vydány v malém počtu výtisků, coţ ji odlišuje od běţného vydání a jsou číslovány.
52
Mezi typické
bibliofilie patří knihy, které byly vydané ve Staré říši J. Florianem v edici Dobré dílo. V této edici vycházely knihy převáţně s historickou a náboţenskou tématikou, ale vyskytovaly se i povídky. Tyto knihy se vyznačují překrásnými vazbami, mnohdy koţenými nebo polokoţenými, a dřevoryty na obálkách či jako ilustrace knih.
4.3. Výkup zboží Antikváři nejčastěji vykupují zboţí od soukromníků (běţného obyvatelstva) nebo od institucí jako jsou například knihovny. Z knihoven antikvář obvykle vykupuje knihy, které byly vyřazeny z knihovních fondů. Spolupráce antikvariátů a knihoven je však v této oblasti spíše výjimečná, protoţe většina antikvariátů nemá o tyto knihovní jednotky zájem. Hlavním důvodem je opotřebovanost knih, dále také moţnost, ţe antikvář nabízenou knihu na prodejně jiţ má. Výkup od soukromníků je však mnohem častější, neţ od knihoven a tvoří tak hlavní zdroj nákupů knih do antikvariátů.
50
str. 75, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972. 5151
str. 17, MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981.
52
str. 87, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, n. p., 1972.
36
Ve většině antikvariátů probíhá nákup v majitelem určeném časovém rozmezí. Tyto hodiny vymezené pro výkup knih by antikvář měl mít napsané na viditelném místě. Nejvhodnější místo, a zároveň nejpouţívanější místo pro toto sdělení, je blízko otevírací doby antikvariátu. Výkup nelze dělat bez zkušeností a praxe v oboru. Antikvář musí uváţit mnoho faktorů, neţ můţe určit výkupní cenu knihy. Především záleţí na stavu nabízeného zboţí. Pokud je zboţí ve špatném stavu, tak je jeho výkupní cena niţší, neţ kdyby bylo téměř nepoškozené. Antikvariáty vykupují nejčastěji knihy, sešity a časopisy. Jedná se o zboţí, jehoţ výkupní cena bývá sníţena hlavně tehdy, pokud má poškozenou obálku a potrhané, vytrhané a jinak znehodnocené listy. Pokud se na knize projevilo pouze běţné opotřebení, tak jí to většinou na ceně neubírá. Mezi další faktory, které rozhodují o ceně, nepochybně patří to, zda má kniha obálku. Mnohé knihy jsou sběrateli ceněny hlavně pro krásné, propracované a staré obálky, nikoli pro obsah. Pokud kniha obálku postrádá, tak to velmi sniţuje její cenu a můţe být bez ní i neprodejná. Cenu knih mohou zvýšit i známí ilustrátoři a jejich ilustrace. Ilustrace lze charakterizovat jako „výtvarný projev, jenţ doprovází myšlenku literární (…) a jenţ posiluje názor a představu čtenáře prostředky, jenţ psanému slovu nejsou dány.“
53
Známých českých ilustrátorů je mnoho, přesto je pár jmen,
která jsou sběrateli v poslední době velmi vyhledávána. Mezi takové ilustrátory patří například Zdeněk Burian, Kamil Lhoták, Ludmila Jiřincová, Josef Lada, Josef Čapek, Ondřej Sekora a mnoho dalších. Při výkupu také hraje roli to, v jakém nákladu kniha vyšla. Pokud vyšla v malém nákladu, tak je mezi zákazníky často velmi ţádaná. Pokud soukromník prodává několikadílný svazek, tak se jeho šance na odkoupení sniţuje, pokud není celý. Obecně platí, v dnešní době hlavně pro knihy novější, ţe antikvář vyplácí za knihu třetinu pořizovací ceny. Se staršími publikacemi je to sloţitější. Jejich výkupní ceny se obvykle stanovují s přihlédnutím na všechny výše vyjmenovaná kritéria.
53
str. 7, MATĚJČEK, Ant. Ilustrace. 1. vydání. Praha: Jan Štenc, 1931.
37
Pokud výkup dopadl dobře a antikvář se s člověkem, který knihy k výkupu nabízel, dohodl na výkupní ceně, tak antikvář výkup stvrdí vypsáním nákupního listu. Vykoupené knihy se pak označené kopií nákupního listu odnáší do skladu, kde čekají na vyznačení prodejními cenami, o kterých rozhoduje antikvář. Při určování prodejních cen musí antikvář přistupovat ke kaţdému zboţí jednotlivě a pečlivě zváţit jeho prodejní cenu. Antikvář
by
měl
vţdy
k prodávajícím
přistupovat
zdvořile
a profesionálně. Stává se totiţ, ţe člověk, který v určitou chvíli nabízí antikváři knihy k odprodeji, můţe zase jindy, po dobré zkušenosti, do obchodu zavítat a pro změnu si nějaké knihy koupit. Pokud se antikvář chová nepříjemně a arogantně či dokonce mluví vulgárně a stav nabízených knih komentuje ironicky, tak je velmi pravděpodobné, ţe si pak zákazník vstup do této prodejny nejdříve dvakrát rozmyslí, neţ do ní vkročí.
4.4. Prodej zboží Ve většině antikvariátů tvoří hlavní zisk pultový prodej, tzn. zboţí, které se prodá na prodejně. Mnohé antikvariáty mají navíc jako součást prodeje internetový obchod. O tom, jaké zboţí bude umístěno na internet, rozhoduje antikvář. Většinou se jedná o zboţí, které se jeví antikváři jako něčím zajímavé, či hledané nebo vzácné. Zboţí, které je drahé a hledané, a antikvář jej chce rychle prodat nebo na něj nemá kupce, je dnes často umísťováno na internetové aukce. Největší popularitě se mezi antikváři a sběrateli těší Aukro.cz. Prodej na Aukru a jiných podobných internetových stránkách má však i své nevýhody. Velmi často se stává, ţe je vzácná kniha na Aukru draze vydraţena, ale zájemce si ji nevyzvedne nebo za ni nezaplatí. Pak vznikají nejen pro antikváře, ale i pro ostatní draţitele nepříjemné situace, kdy musejí za vydraţené knihy zaplatit Aukru poplatky. Další variantou jsou aukce, které pořádá v Praze například Dr. Václav Prošek. Antikvář můţe vzácné knihy do aukce nabídnout a ty se pak v aukci vydraţí. „Aukce je vlastně nejspravedlivější zhodnocení ceny kníţky z antikvariátu,“ 54 říká Václav Prošek v rozhovoru pro Grand Biblio. 54
str. 10, CÍSAŘ, Jaroslav. Aukce knih po internetu. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3.
38
5. Marketing a podpora prodeje 5.1. Charakteristika nakupujících zákazníků Pokud se antikvář chce zaměřit na reklamu svého podniku, měl by napřed přesně definovat, kdo jsou jeho zákazníci. Musí vědět, jaké mají tito lidé potřeby a poţadavky a na základě toho stanovit cenu zboţí, kterou jsou za ni ochotni zaplatit a zvolit vhodnou strategii prodeje. Zákazníky antikvariátů lze rozdělit přibliţně na několik skupin, z nichţ ty hlavní bych rozlišila na „hraboše – obíhače“, sběratele, studenty, ţeny v domácnosti a prarodiče, a náhodné, které tvoří převáţně střední generace. „Hraboši – obíhači“ je zvláštní sorta zákazníků, která pravidelně, často i několikrát týdně, navštěvuje antikvariáty. Na své okruţní trase mívají několik antikvariátů, které stihnou obejít během dne. Tito lidé mají nejraději knihy výjimečné, ale levné. Jsou schopni strávit v jednom antikvariátu i několik hodin a přitom nic nekoupit. Návštěvy antikvariátů berou téměř jako společenskou událost, často si zde domlouvají schůzky se svými známými. „Hraboši“ mívají doma slušnou sbírku knih, kterou stihli nastřádat za několik let svého obcházení antikvariátů. „Sběratel je člověk zmlsanej,“
55
tak charakterizoval sběratele praţský
antikvář Michal Hulla. Sběratel je člověk, který zasvětil část svého ţivota vytvářením sbírky, a to z čehokoliv. Antikvariáty jsou vyhledávaným místem sběratelů, protoţe zde mají moţnost naplno podlehnout své vášni. Sběratel je ochoten zaplatit za kousek, který mu chybí v jeho sbírce, velmi vysokou částku, a to bez „mrknutí oka“. Vztah antikváře a sběratele bývá velmi vřelý: sběratel je rád, ţe mu antikvář sehnal vytouţený kousek a antikvář má naopak zase radost z velké trţby. Studenti jsou typem zákazníků, kteří většinou nemají mnoho peněz a tak nezanechávají v antikvariátech příliš velkou útratu. Na druhou stranu nakupují typ literatury, kterou by antikvář někomu jinému prodal s obtíţemi. Mezi takovou literaturu patří převáţně česká a světová klasika. S trochou nadsázky se dá říct, ţe tento ţánr antikvář nakupuje hlavně pro ně. 55
str. 18, TÝFA, Jan. Antikvariát, to jsou dva stavy mysli. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3.
39
Ţeny v domácnosti často nakupují kuchařky, ale také stejně jako prarodiče, knihy pro děti a o výchově dětí. V posledních letech se těší velké poptávce, hlavně mezi ţenami všech věkových kategorií, knihy s esoterickým zaměřením a pochopitelně romány pro ţeny. Podstatnou část trţeb antikvářům dělají náhodní zákazníci, kteří většinou patří mezi střední věkovou generaci, tj. lidé ve věku 40–60 let. Tito lidé často procházejí kolem antikvariátů, dívají se pouze na jejich výlohu, ale málokdy jdou dovnitř. Pokud do antikvariátu vkročí, tak je to za účelem cíleného nákupu. Cílený nákup je, ţe si v danou chvíli na nějakou knihu vzpomněli a rozhodli se na ni zeptat nebo je zaujala kniha ve výloze a chtějí si ji koupit. Pokud antikvář knihu má, tak si ji koupí, hned potom z obchodu odcházejí, aniţ by se ještě porozhlédli po prodejně, zda neobjeví něco dalšího.
5.2. Formy reklamy Kaţdý podnikatel by měl zvolit vhodnou a účinnou propagaci podniku a produktů. Mezi nejčastější formy reklamy, které antikváři vyuţívají, patří inzerce
v tisku,
letáky,
zveřejnění
své
adresy
v odborných
knihách
a časopisech, reklama na internetu a vlastní internetové stránky antikvariátu. Daleko méně pouţívané formy reklamy, které mohou mít však velkou odezvu u zákazníků, jsou různé akce, např. slevy a poukázky. Důleţitou formou propagace prodeje je také osobní působení antikváře na zákazníky. Velký reklamní potenciál v současnosti nabízejí sociální sítě. Z vyjmenovaného výčtu forem jsem vybrala ty, o kterých si myslím, ţe jsou důleţité a nabízí velký potenciál pro získání dalších zákazníků. Osobní působení antikváře na zákazníky při prodeji a výkupu zboţí, můţe být jednou z nejlepších forem reklam antikvariátu. Kladný a příjemný přístup antikváře včetně znalostí z oboru můţe nejvíce zapůsobit na náhodnou klientelu, která na základě této reklamy s velkou pravděpodobností navštíví antikvariát znova, popřípadě ho doporučí. Pro antikváře totiţ platí při prodeji zboţí stejná pravidla jako v kterémkoliv jiném obchodě. Kaţdý prodavač by se měl vţdy k zákazníkům chovat mile a vlídně, být k nim pozorný, vyslechnout si jejich přání a slušně jim odpovědět. Netřeba dodávat, ţe se jedná zároveň o nejlevnější formu propagace prodeje. 40
Velmi přínosným způsobem propagace je reklama na internetu a vlastní internetové stránky. První jmenovaný způsob reklamy funguje většinou jako forma spolupráce, kdy např. antikvariát a informační kniţní web si vypomáhají a vzájemně na sebe odkazují, ať uţ odkazem na stránku či bannerem. Tato reklama je velmi přínosná, neboť si vzájemně pomáhají získávat kontakty. Vlastní internetové stránky antikvariátu pomáhají oslovit zákazníky, kteří nemají moţnost osobně navštívit prodejnu, protoţe jsou mimo oblast, ve které se obchod nachází. Výhoda stránek je v jejich celoplošnosti, nejsou lokální, tím pádem mohou oslovit jak zákazníky v tuzemsku, tak i v zahraničí. Lidé se také na základě nabídky na webu často rozhodnou, zda antikvariát navštíví osobně. „Sociální sítě jsou místa, kde se setkávají lidé, aby vytvářeli okruh svých přátel, nebo se připojili k nějaké komunitě se společnými zájmy.“
56
V současné době je nejpopulárnější sociální sítí Facebook, který představuje pro firmy velkou marketingovou příleţitost. Firmy vyuţívají tuto sociální síť pro získávání informací od zákazníků. Zajímá je především to, jak jsou spokojeni s produkty a sluţbami podniku, dále se zákazníky komunikují, zjišťují jejich názory, přání a poţadavky. Díky tomu můţe podnikatel navázat dlouhodobý vztah se zákazníky, kteří však nejsou přáteli jeho firmy, ale fanoušky. Sociální síť lze také vyuţít k provázání s firemními internetovými stránkami, prostřednictvím toho lze odkazovat na produkty, které jsou umístěny e-shopu firmy. 57 V České republice zatím mnoho antikvariátů, které mají internetové stránky, nevyuţívá moţností Facebooku. Důvodem můţe být to, ţe jim to nepřipadá důleţité a nevidí v něm přínos pro podnik. Na druhou stranu Facebook umoţňuje reklamu zadarmo a jedná se o trend, který je populární.
56
str. 223, JANOUCH, Viktor. Internetový marketing: Prosaďte se na webu a sociálních sítích.
1. vydání. Brno: 2010. 57
str. 246 - 248, Tamtéţ
41
6. Spolupráce antikvariátů s knihovnami Před rokem 1989 měly antikvariáty a knihovny povinnost vzájemně spolupracovat, po Sametové revoluci však tato povinnost přestala platit a jejich spolupráce se postupně vytratila. V současné době dochází k jejich spolupráci výjimečně. Antikváři a knihovníci se navzájem obviňují v tom, na čí straně je chyba, ţe ke spolupráci nedochází. Podle antikvářů je chyba na straně knihovníků, protoţe nemají zájem spolupracovat. Knihovníci oponují, ţe zájem mají, ale antikváři nemají naopak zájem vykupovat vyřazené knihy z knihovního fondu. V této kapitole se proto budu věnovat způsobům spolupráce, které by mohly antikváře a knihovny přimět ke spolupráci. Prvním způsobem by mohlo být to, kdyby si knihovny vedly seznamy knih, které jim ve fondu chybí, protoţe byly čtenáři zničeny nebo ztraceny, a tyto seznamy by předávaly vybraným antikvariátům, které by jim tyto knihy sháněly. Tato moţnost je vhodná především pro spolupráci jednoho antikvariátu a knihovny. Mezi knihovnou a antikvariátem se tak můţe rozvinout poměrně těsný pracovní vztah, kdy by antikvariát mohl knihovnu kontaktovat vţdy, pokud by měl na prodejně něco, o co by mohla mít zájem. Další variantou by mohlo být to, kdyby si knihovny vedly seznamy knih, které by knihovníci postupně vkládali na své internetových stránky. Tyto seznamy by byly dostupné tak, aby si je mohl prohlédnout kaţdý antikvář. Pokud by některý z antikvariátů měl knihu ze seznamu, tak by knihovnu co nejdříve o této skutečnosti informoval. Kniha by se tak zablokovala a knihovna by ji od antikvariátu odkoupila. Tato moţnost by mohla knihovně pomoci získat do fondu hlavně ty knihy, které se jiţ nedají v běţném prodeji sehnat, protoţe byly vydány před mnoha lety a zatím nedošlo k jejich opětovnému vydání. Výhodou této varianty je to, ţe by se mohlo jednat o poměrně rychlý způsob, jak by knihovna mohla opět získat knihy do svého fondu. Problémem však můţe být to, ţe by knihovna musela pověřit určitého knihovníka, který by chybějící knihy na stránky knihovny vepisoval, coţ je nejen pro knihovníka, ale i pro knihovnu práce navíc. Dále by knihovna musela informovat všechny
42
antikvariáty nebo aspoň ty ve svém okolí o tom, ţe tuto moţnost vzájemné spolupráce nabízí. Třetím způsob by byl ten, ţe by antikvariáty vytvářely seznamy knih, které mají na prodejně či na skladě a ty by nabízely určitým knihovnám. Tato varianta by byla pro knihovny velmi pohodlná, protoţe by jim byl zaslán seznam a ony by si z něj vybraly to, co by je zaujalo, pro antikvariáty by to bylo však velmi těţko realizovatelné. Antikvář by před sestavováním seznamu musel mít instrukce od knihovny, které knihy jim má nabízet, zároveň by nabízené knihy nemohl mít volně v prodeji, aby nehrozila moţnost, ţe knihovnou vybraná kniha by byla jiţ prodána. Tento způsob se mi také nejeví jako nejrychlejší, pokud by jeho prostřednictvím chtěla knihovna doplňovat konkrétní chybějící knihy ve fondu. Knihovny by mohly přimět ke spolupráci mnoţstevní slevy na zakoupené knihy od antikvářů. Tuto moţnost by jim musel nabídnout antikvář, a aby byla pro antikváře výhodná, tak by sleva měla být poskytována od určité částky. Tato varianta získání knihovny jako zákazníka by byla moţná tehdy, pokud došlo k jedné z výše vyjmenovaných druhů spolupráce nebo pokud by knihovník navštívil prodejnu antikvariátu osobně a vybral si tam knihy za částku, na kterou by mohla být poskytnuta sleva.
43
7. Svaz antikvářů České republiky (SAČR) Svaz antikvářů České republiky (SAČR) je profesní antikvářská organizace, která byla zaloţena v roce 1992, o její zaloţení se zaslouţil Jiří Georg Beran. Svaz antikvářů však dlouho nepřeţil a koncem 90. let 20. století se rozpadl. Díky horlivosti pana Berana mohla být antikvářská organizace v roce 2006 opět obnovena. Jiří Georg Beran byl poté zvolen předsedou svazu. SAČR se v roce 2007 podílel na pořádání Praţského antikvárního veletrhu, coţ byl jediný čistě antikvární veletrh u nás. V roce 2008 předseda svazu Jiří Georg Beran nečekaně umírá, coţ mělo vliv i na organizaci.
58
Svaz antikvářů je
v nynější době bez předsedy a nepodílí se ani na ţádném dalším veletrhu, přesto jeho členové mají v plánu tento stav v budoucnosti změnit. Členem svazu můţe být pouze osoba, která byla doporučena minimálně dvěma stávajícími členy. V současné době má SAČR 11 členů, jehoţ členové mají prodejny v Praze, Liberci, Karlových varech a Českých Budějovicích. Členem svazu není ani jeden antikvariát z Moravy a Slezska. „SAČR je zároveň členem prestiţní mezinárodní organizace, Mezinárodní ligy prodejců antikvárních knih (International League of Antiquarian booksellers – ILAB), zastřešující v současnosti 32 národních svazů.“ 59
58
str. 13, CÍSAŘ, Jaroslav. To byl antikvář Jiří Georg Beran. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3,
č. 3. 59
str. 14, MADĚRA, Tomáš. Svaz antikvářů České republiky. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3,
č. 3.
44
8. International League of Antiquarian booksellers – ILAB Mezinárodní liga prodejců antikvárních knih (International League of Antiquarian Booksellers – ILAB) má členské organizace ve 22 zemích světa a momentálně zastupuje přibliţně 1 850 antikvariátů po celém světě. 60 Na nápad zaloţit mezinárodní organizaci přišel holandský knihkupec Menno Hertzberger po druhé světové válce. Jeho cílem bylo zaloţit organizaci, která by podporovala světový mír, vzájemnou spolupráci antikvářů a knihkupců a myšlenku otevřeného trhu.
61
Jeho nápad se stal skutečností
v roce 1947, kdy byl ILAB zaloţen a v roce 1948 byl Menno Hertzberger jmenovám prvním presidentem mezinárodní ligy prodejců antikvárních knih. V současné době je prezidentem ILABu Adrian Harrington z Velké Británie, který byl do své funkce zvolen v Madridu v roce 2007. 62 Mezinárodní liga prodejců antikvárních knih je ve světě velmi uznávanou organizací, coţ dokazuje i to, ţe „např. v USA váţení a bonitní klienti, jako jsou třeba velké univerzitní knihovny, aţ na výjimky nekoupí knihu od subjektu, který není členem ILAB, a to právě z výše uvedených důvodů.“ 63
60
HARRINGTON, Adrian. ILAB [online]. c2010 [cit. 2010-06-27]. Welcome to the ILAB
website!: National Associations. Dostupné z WWW . 61
ILAB [online]. c2010 [cit. 2010-06-27]. Menno Hertzberger. Dostupné z WWW
. 62
ILAB
[online].
c2010
[cit.
2010-06-27].
Aba
centenary.
Dostupné
z WWW
. 63
str. 14, MADĚRA, Tomáš. Svaz antikvářů České republiky. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3,
č. 3.
45
II.
PRAKTICKÁ ČÁST
9. Vlastní práce Tato část bakalářské práce je zaměřena na výsledky kvalitativního výzkumu problematiky spolupráce brněnských antikvariátů a knihoven v Brně a okolí a také fungujících antikvárních internetových obchodů.
9.1. Cíl výzkumu Cíle výzkumu jsou dva. Prvním cílem je zjistit, zda brněnské antikvariáty a knihovny v Brně a okolí mají zájem spolupracovat především na doplňování knihovního fondu a jaké moţnosti této spolupráce by jim připadali nejméně obtíţné. Druhým cílem je zjistit, jaký názor mají brněnští antikváři na internetové antikvariáty, které často bývají i součástí kamenných obchodů.
9.2. Formulace výzkumných hypotéz 1. hypotéza Domnívám se, ţe brněnské antikvariáty a knihovny v Brně a jeho okolí spolu příliš nespolupracují v případě doplňování knih z antikvariátů do knihovního fondu. 2. hypotéza Domnívám se, ţe internetový obchod můţe být pro antikvariáty velmi dobrým prostředkem, jak získat větší počet zákazníků a jak si zvýšit svoje trţby na rozdíl od pouze pultového prodeje v antikvariátech.
9.3. Popis vzorku a metoda výběru vzorku Pro
dotazníkovou
sondu
tvořily
základní
výzkumný
soubor
antikvariáty, které mají svou kamennou prodejnu v Brně a městské, či obecní, veřejné knihovny v Brně a jeho okolí. Antikvariáty byly vybírány tak, aby ve výzkumu reprezentovaly co nejširší spektrum, tzn., aby ve výzkumu byly zastoupeny jak antikvariáty mající svůj internetový obchod, tak i antikvariáty, které ho nemají. Knihovny jsem pro svůj výzkum vybírala tak, aby opět reprezentovaly bohaté spektrum, tzn., aby ve výzkumu byly zastoupeny jak knihovny městské, tak i knihovny obecní. 46
Jako výzkumný soubor jsem si vybrala sedm konkrétních antikvariátů v Brně a sedm konkrétních knihoven v Brně a jeho okolí. Dotazníky jsem brněnským antikvariátům roznesla osobně a knihovnám jsem rozeslala dotazníky na adresy příslušných pracovníků knihoven. Celkem bylo rozdáno 14 dotazníků, z nichţ všechny byly vyplněny, návratnost dotazníků tak činila 100%.
9.4. Metoda výzkumu a sběr dat Jako metody, pomocí kterých se bude výzkum uskutečňovat, jsem zvolila nejdříve metodu dotazníku, po kterém následovala metoda rozhovoru. Dotazník je výzkumná metoda, která se skládá ze série předtištěných otázek. Cílem těchto otázek je získat názory od respondentů (dotazovaných osob) a to prostřednictvím písemné formy. „Dotazník je jedním z nejběţnějších nástrojů pro sběr dat pro různé typy průzkumů.“ 64 Vytvořila jsem dva typy dotazníků, z nichţ jeden typ byl vytvořen pro antikvariáty a druhý pro knihovny. Prostřednictvím dotazníku určeného pro antikváře jsem se snaţila zjistit jejich názory na současnou situaci antikvariátů, jaký způsob reklamy pouţívají a co si myslí o internetových obchodech, které jsou často antikváři vyuţívány jako podpora prodeje jejich kamenných obchodů. Dále jsem zjišťovala, zda mají antikvariáty zájem spolupracovat s knihovnami na doplňování knihovního fondu. V dotazníku určeném pro knihovny jsem zjišťovala, jaký postup obvykle mnou oslovené knihovny volí, pokud mají ve svém fondu poničené či ztracené knihy a chtějí je doplnit. Dále, zda má oslovená knihovna zájem spolupracovat s antikvariáty na doplňování svého fondu a pokud ano, tak jakým způsobem. Vybrané dotazníky jsem předloţila konkrétně vybraným antikvariátům v Brně a knihovnám v Brně a v okolí Brna. Dotazníky tvořily převáţně uzavřené otázky, ve kterých vybraní respondenti dostali na výběr z různých odpovědí. 64
Dále ho tvořily také
Dotazník-online.cz: jak na dotazník [online]. c2007 [cit. 2010-06-19]. Dostupné z WWW
.
47
polootevřené otázky, kde respondenti dostali na výběr z různých odpovědí a mohli tyto odpovědi doplnit o vlastní názor, poznámku, popřípadě o další odpověď, která v nabídce odpovědí nebyla. Po vyplnění dotazníku následoval s vybranými respondenty (pouze s antikváři) osobní rozhovor, a to formou strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. „Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami sestává z řady pečlivě formulovaných otázek, na něţ mají jednotliví respondenti odpovědět.“ 65 Rozhovor byl tvořen předem vybranými otevřenými otázkami. Metoda sběru dat se dělila na čtyři fáze. První fáze probíhala tak, ţe jsem antikvářům a knihovníkům roznesla a rozeslala dotazníky, které následně vyplnili. V další fázi jsem s antikváři vedla strukturovaný rozhovor, ve kterém jim byly pokládány otevřené otázky. V průběhu rozhovoru jsem si heslovitě zaznamenávala jejich odpovědi. Ve třetí fázi jsem vyhodnotila data získané z dotazníků antikvářů a knihovníků a zanesla je do přehledných tabulek. Způsob zaznamenání výsledků do tabulek jsem zvolila kvůli lepší orientaci v získaných odpovědích. V poslední - čtvrté fázi sběru dat jsem analyzovala informace, které jsem získala v rozhovorech. Zanalyzování dat z dotazníků a rozhovorů mi pak poskytlo konečné výsledky výzkumu.
9.5. Specifikace výzkumných nástrojů V dotaznících pro antikvariáty a knihovny jsem se zaměřovala především na obecné otázky týkající se spolupráce antikvariátů a knihoven na doplňování knihovního fondu. Dále v dotazníku určeném pouze pro antikvariáty mě zajímalo jejich stanovisko k webovým stránkám antikvariátů, jejichţ součástí často bývá i internetový e-shop, v němţ si zákazníci mohou objednat antikvářské zboţí. Po vyplnění dotazníku následoval s antikváři strukturovaný rozhovor. Hlavním cílem rozhovorů bylo zjistit jejich názory a popřípadě osobní zkušenosti ohledně spolupráce s knihovnami. Dále mne zajímalo, co si myslí o antikvariátech, které mají navíc své internetové obchody a zda jim to můţe zvýšit trţby a pomoci v reklamě. 65
str. 173, HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 1. vydání. Praha: Portál, 2005.
48
Otázky pouţité ve strukturovaném rozhovoru: V čem vidíte hlavní problém, ţe antikvariáty a knihovny spolupracují spíše výjimečně, neţ často? Máte osobní zkušenost ohledně spolupráce s knihovnami? A pokud ano, jaká tato zkušenost byla? Jaký je váš názor na internetové obchody, které se postupně stávají součástí kamenných antikvariátů? V čem si myslíte, ţe by antikvariátu mohl internetový obchod především pomoct?
9.6. Zkoumané objekty v Brně a jeho okolí Antikvariáty: Antikvariát Alfa – Libor Chloupek (má webové stránky) Antikvariát Petr Bouda (má webové stránky) Antikvariát Janoš (má také internetový antikvariát) Antikvariát Musica – Stanislav Krejčí (má webové stránky) Antikvariát Blanka Sobotková Levné knihy – DVD – Antikvariát u Semilassa Antikvariát Vintrlík (má také internetový antikvariát) Knihovny: Knihovna Jiřího Mahena Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově Městská knihovna Boskovice Městská knihovna Kuřim Městská knihovna Slavkov u Brna Městská knihovna Šlapanice Obecní knihovna Krumpíř
49
9.7. Analýza výzkumu a jeho výsledky 9.7.1. Část výzkumu zaměřená na antikvariáty 1. Souhlasíte s výrokem, že v dnešní době v antikvariátech převažuje nabídka knih nad poptávkou? Tabulka 1 ano, souhlasím
ne, nesouhlasím
nevím
×
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
× × × × × ×
Z této tabulky lze vyčíst, ţe ze sedmi oslovených brněnských antikvářů si pět myslí, ţe v dnešní době v antikvariátech převaţuje trend, kdy je větší nabídka knih, neţ poptávka. Tato otázka mě zajímala, protoţe si myslím, ţe tento trend se děje ve všech obchodech prodávajících knihy, nejen v antikvariátech, ale v antikvariátech můţe být daleko citelnější, neţ v knihkupectvích. 2. Používáte nějakou formu reklamy pro zviditelnění svého antikvariátu? (Pokud antikvář zakroužkoval odpověď b – c, tak pokračoval v odpovídání až otázkou 4.) Tabulka 2
ano, používám
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
momentálně ne, ale používal/a jsem
ne, nepoužívám, ale v blízké době nějakou formu reklamy plánuji
ne, nepoužívám
× × × × × × × 50
Tuto otázku jsem ve výzkumu pouţila z toho důvodu, ţe si myslím, ţe právě reklama můţe antikvariátu pomoct upozornit na sebe, získat nové zákazníky a díky tomu i zvýšit trţby. Z tabulky vyplývá, ţe v době, kdy byl výzkum realizován, pouţívaly nějakou formu reklamy pouze tři zúčastněné antikvariáty a dva ji poţívaly, ale v současné době ţádnou reklamu nemají. 3. Jakou formu reklamy používáte? (V této otázce bylo možné zakroužkovat libovolný počet odpovědí.) Tabulka 3 reklama v inzertních novinách a časopisech
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
reklama na internetu
vlastní internetové stránky antikvariátu
letáky a reklamní plakáty
jiné
×
× × ×
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
×
-
-
× -
Antikvariát Alfa jako další jinou moţnost uvedl: Inzeráty v denním tisku (Lidové noviny, Mladá fronta Dnes) Na tuto otázku odpověděly pouze tři antikvariáty ze sedmi dotázaných. Nejvíce antikvářů odpovědělo, ţe jako formu reklamy pouţívají vlastní internetové stránky. Dva antikváři, kteří mají webové stránky, moţnost „vlastní internetové stránky antikvariátu“ nezakrouţkovaly. Z této otázky celkově vyplývá, ţe brněnské antikvariáty příliš do reklamy neinvestují a jsou pravděpodobně spokojeni s jejich nynější situací, kdy uţ se dostaly do povědomí veřejnosti za léta svého působení.
51
4. Myslíte si, že mají internetové antikvariáty, které by byly i součástí kamenných obchodů, budoucnost a velký potenciál k získání dalších zákazníků? Tabulka 4 ano
ne
nevím
× × ×
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
× × × ×
Ze sedmi oslovených antikvářů si většina – 5 myslí, ţe internetové obchody, které by byly i součástí kamenných prodejen antikvariátů, mohou mít velký potenciál pro získání dalších zákazníků. Tento názor sdílely i antikvariáty, které nemají internetový prodej. Tuto otázku jsem poloţila, jelikoţ mě velmi zajímal i názor těch antikvariátů, kteří internetový antikvariát nemají. 5. Máte internetový antikvariát, kde nabízíte vybrané zboží? Tabulka 5 ano
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
ne, ale měl/a jsem
ne, ale uvažuji o něm, mám v plánu si jej v blízké době pořídit
ne
× × × × × × ×
Z této tabulky je patrné, ţe pouze dva brněnské antikvariáty mají internetový obchod, který je součástí kamenného antikvariátu a jeden antikvariát o moţnosti rozšíření svého obchodu o sluţbu internetového prodeje uvaţuje. 52
6. Ve kterém případě, podle Vás, knihovny častěji spolupracují s antikvariáty? Tabulka 6 antikvariát vykupuje od knihoven knihy, které byly knihovnami vyřazeny
antikvariát prodává ani v jednom knihy knihovnám, případě, které potřebují knihovny s doplnit do svého antikvariáty fondu nespolupracují
nevím
×
A. Alfa A. Petr Bouda A. Janoš A. Musica A. B. Sobotková A. u Semilassa A. Vintrlík
× × × × × ×
Tato otázka je sloţitá a ani antikváři v odpovědích nebyli jednotní. Celkově spíše převládal názor, ţe buď antikvariát prodává knihy knihovnám, nebo spolu knihovny a antikvariáty vůbec nespolupracují. Ze získaných odpovědí vyplývá, ţe spolupráce je výjimečná a tak nikdo přesně neví, jaký způsob je nejčastější. 7. Jak by bylo, podle Vás, možné přimět knihovny k větším a častějším nákupům z antikvariátů? (V této otázce bylo možné zakroužkovat max. 2 odpovědi.) Tabulka 7 Knihovny by vedly seznamy knih a ty by předávaly vybraným antikvariátům.
Knihovny by Antikvariáty Výhodné vedly seznamy by dělaly množstevní knih, které by seznamy slevy na nevím jiné měly na svých knih, které zakoupené internetových by nabízely knihy. stránkách. knihovnám. ×
A. Alfa A. Petr Bouda
×
× ×
A. Janoš A. Musica
×
A. B. Sobotková
×
A. u Semilassa
×
A. Vintrlík
×
×
53
Antikvariát Alfa jako další jinou moţnost uvedl: Knihovny by musely mít zájem o doplnění svých fondů. Z této tabulky lze vyčíst, ţe podle brněnských antikvářů by bylo moţné přimět knihovny k nákupům z antikvariátu dvěma způsoby. Oba dva nejčastěji zakrouţkované způsoby vycházejí především z hlavní iniciativy knihoven. Z toho vyplývá, ţe antikvářům by nejvíce vyhovovalo, kdyby knihovny byly při doplňování fondu aktivní a samy je oslovily, jaké knihy potřebují do fondu doplnit.
54
Strukturované rozhovory s brněnskými antikváři (Rozhovorů se nezúčastnil antikvariát Alfa, jehoţ majitelem je Libor Chloupek.) 1. V čem vidíte hlavní problém, že antikvariáty a knihovny spolupracují spíše výjimečně, než často? Antikvariát Petr Bouda Podle mě, je to dáno tím, ţe knihovny nemají zájem oslovit antikvariáty. Myslím si, ţe pokud by mě oslovily a měly nějaký seznam, tak by spolupráce šla. A. Janoš Je to dáno především zajetým stereotypem knihoven v doplňování jejich fondu. A. Musica S knihovnami vysokých škol (např. JAMU) jsem spolupracoval poměrně často, dnes však jiţ spolupracuji méně. Pro školy je pohodlnější, kdyţ studentům zadají, co si mají opatřit a oni jdou pak za mnou, protoţe v knihovně to, co potřebují, nemají. Spolupráce tedy vázne hlavně na ochotě knihoven. A. B. Sobotková Myslím si, ţe knihovny s antikvariáty nespolupracují. Většinou, kdyţ shání knihu, tak navštíví knihkupectví, popřípadě si ji objednají. A. u Semilassa Neoslovujeme se navzájem. Knihovny také čekají, co jim kdo nabídne, samy se po knihách neshání. A. Vintrlík Chybí zájem ze strany knihoven spolupracovat.
55
2. Máte osobní zkušenost ohledně spolupráce s knihovnami? A pokud ano, jaká tato zkušenost byla? Antikvariát Petr Bouda V minulosti jsem s knihovnami spolupracoval, dnes výjimečně. Knihovny totiţ musí přijít ke mně na prodejnu a vybrat si tady knihy, coţ se neděje trvale. A. Janoš Zatím, co mám novou prodejnu, tak s městskými a obecními knihovnami jsem mnoho zkušeností neměl, ale knihovny ZŠ, SŠ a VŠ se někdy zastaví. Občas si sebou přinesou i seznam knih, které shánějí. A. Musica Zkušenosti s knihovnami mám. Spolupráce několik let fungovala, ale víceméně se vytratila. A. B. Sobotková Dříve knihovny tento antikvariát navštěvovaly, ale dnes výjimečně. Občas sem nějaký knihovník zavítá, ale ne příliš často. A. u Semilassa S knihovnami osobní zkušenost nemám. Knihovny oslovuje naše firma pouze s novými knihami (součástí antikvariátu je také prodejna Levných knih), ale je pravda, ţe některé jmenovité tituly si vyţádají i z antikvariátu, nevím ale, jestli je to do fondu knihovny nebo soukromě. A. Vintrlík Dříve jsem spolupracoval s různými knihovnami, ale dnes jiţ výjimečně. Knihovnám nejvíce vyhovovalo, kdyţ se jim knihy dovezly přímo „pod nos“, aby si mohly vybrat.
56
3. Jaký je váš názor na internetové obchody, které se postupně stávají součástí kamenných antikvariátů? Antikvariát Petr Bouda Budoucnost v internetových obchodech určitě je, ale konkrétně pro mě by to bylo strašně moc práce, zatím se takto uţivím a nepotřebuji ho. Smysl ale určitě mají, myslím si, ţe můţe být výhodný hlavně pro ty antikvariáty, které nemají své prodejny v centru, ale v okrajových částech měst. A. Janoš Na internetový obchod, který je součástí kamenných prodejen, mám kladný názor. Myslím si, ţe bez internetového prodeje to asi nepůjde. A. Musica Nevím, mám sice webové stránky, ale neprodávám na nich. Sice jsem o něm uvaţoval, ale nevím, jaké zboţí bych tam dával… A. B. Sobotková Internetový obchod nemám a nemyslím si, ţe by internetový prodej mohl výrazně antikvariátům pomoci. A. u Semilassa Internetové obchody jsou součástí prodeje. Určitě nemohou nahradit kamenné obchody, ale jsou důleţitým doplňkem a vlastně i reklamou prodejny. A. Vintrlík Myslím si, ţe internetový obchod můţe antikvariátu v určité míře pomoci.
57
4. V čem si myslíte, že by antikvariátu mohl internetový obchod především pomoct? Antikvariát Petr Bouda Oslovením daleko širšího počtu zákazníků. A. Janoš Internetový obchod můţe antikvariátu pomoct k získávání dalších zákazníků a zvýšit trţby. Výhody internetu vidím v tom, ţe není lokální jako kamenný antikvariát, ale je celoplošný, můţe se tak oslovit daleko více zákazníků z různých koutů republiky a popřípadě z jiných zemí. A. Musica Internetový obchod by mohl antikvariátům pomoct k tomu, ţe by upozornil lidi na kamennou prodejnu, díky tomu by prodejnu navštívilo více zákazníků. A. B. Sobotková Nemyslím si, ţe by internetový prodej mohl výrazně antikvariátům pomoci. A. u Semilassa Myslím, ţe je to určitý druh reklamy, zákazník si vybere knihu přes internet a pak při osobním odběru si vybere další v obchodě. A. Vintrlík K vyšším trţbám, reklamě, získávání nových zákazníků atd.
58
9.7.2. Část výzkumu zaměřená na knihovny 1. Vyskytují se ve Vašem fondu v knihovně knihy, které byly poničeny a ztraceny čtenáři a nedají se již v běžných knihkupectvích sehnat a koupit? Pokud knihovník zakroužkoval odpověď b – c, tak pokračoval v odpovídání až otázkou 3. Tabulka 8 ano, vyskytují
ne, nevyskytují
nevím
× × × × × × ×
K. Jiřího Mahena K. K. Dvořáčka, Vyškov M. k. Boskovice M. k. Kuřim M. k. Slavkov u Brna M. k. Šlapanice Obecní k. Krumvíř
Z této tabulky vyplývá, ţe všechny mnou oslovené knihovny mají ve svém fondu knihy, které byly čtenáři poničeny, popřípadě ztraceny a nedají se jiţ v běţných knihkupectvích koupit.
Pro můj výzkum mě tato otázka velmi
zajímala, a to z toho důvodu, protoţe knihovny by mohly chybějící knihy doplňovat do svého fondu právě z antikvariátů. 2. Když chcete doplnit chybějící, nebo zničené knihy do fondu knihovny, jakou metodu obvykle volíte? (V této otázce bylo možné zakroužkovat libovolný počet odpovědí.) Tabulka 9 knihkupectví, pokud kniha nedávno vyšla a je stále k dostání K. Jiřího Mahena K. K. Dvořáčka, Vyškov M. k. Boskovice M. k. Kuřim M. k. Slavkov u Brna M. k. Šlapanice Obecní k. Krumvíř
na náklady čtenáře příslušné dražby antikvariát knihovny pořízení a aukce fotokopie a vazby
×
jiné
×
× × ×
× ×
× ×
× ×
× ×
× × 59
×
Knihovny jako další jiné moţnosti uváděly: Dary čtenářů. Čekání na nové vydání. Z odpovědí zaznamenaných do tabulky vyplývá, ţe knihovny nejčastěji volí metodu doplnění chybějící či zničené knihy do fondu z knihkupectví a antikvariátů. Tato otázka mne velmi zajímala, protoţe jsem chtěla vědět jaký postup doplňování knih do svého fondu obvykle knihovny v Brně a v okolí Brna volí. Především mne zajímalo, zda knihovny vyuţívají při doplňování antikvariáty, coţ se zde potvrdilo. 3. Ve kterém případě, podle Vás, knihovny častěji spolupracují s antikvariáty? Tabulka 10 antikvariát vykupuje od knihoven knihy, které byly knihovnami vyřazeny
antikvariát prodává knihy ani v jednom knihovnám, případě, které potřebují knihovny s doplnit do svého antikvariáty fondu nespolupracují
K. Jiřího Mahena K. K. Dvořáčka, Vyškov
nevím
× × × ×
M. k. Boskovice M. k. Kuřim M. k. Slavkov u Brna
× ×
M. k. Šlapanice Obecní k. Krumvíř
×
Hodnoty, které z této tabulky vyplývají, říkají, ţe podle dotázaných knihoven dochází ke spolupráci knihoven a antikvářů tehdy, kdyţ antikvariát prodává knihy knihovnám, které potřebují doplnit do svého fondu. I ve výsledcích dotazníků pro knihovny se objevil u dvou knihoven názor, ţe knihovny a antikvariáty nespolupracují při doplňování fondu knihoven.
60
4. Má vaše knihovna zájem spolupracovat s antikvariáty na doplňování knihovního fondu? Tabulka 11
K. Jiřího Mahena K. K. Dvořáčka, Vyškov M. k. Boskovice M. k. Kuřim M. k. Slavkov u Brna M. k. Šlapanice Obecní k. Krumvíř
ano × ×
ne
nevím
× × × × ×
Z této tabulky lze vyčíst, ţe tři oslovené knihovny by měly zájem spolupracovat s antikvariáty, oproti tomu dvě to rezolutně zamítly a dvě nevěděly. Tato otázka ukázala, ţe ohledně spolupráce knihoven s antikvariáty záleţí pravděpodobně nejvíce na ochotě samotných knihoven s nimi spolupracovat a také na tom, jak moc chybějící titul chtějí a potřebují. Zajímavé je stanovisko knihovny ve Slavkově u Brna, která sice spolupráci s antikvariáty zamítla, přesto antikvariáty často volí jako metodu pro získávání chybějících knih do svého fondu.
61
5. Vyberte ze zmíněných variant ty, které by pro Vaši knihovnu byly nejméně obtížné a přiměly by Vás k nákupu knih z antikvariátů. (V této otázce bylo možné zakroužkovat max. 2 odpovědi.). Tabulka 12 Knihovny by vedly seznamy knih, které potřebují sehnat a ty by předávaly vybraným antikvariátům. K. Jiřího Mahena K. K. Dvořáčka, Vyškov
Knihovny by vedly seznamy knih, které by měly na svých internetových stránkách.
× ×
× ×
M. k. Boskovice ×
M. k. Kuřim M. k. Slavkov u Brna M. k. Šlapanice Obecní k. Krumvíř
Antikvariáty Výhodné by vytvářely množstevní seznamy slevy na nevím jiné knih, které by zakoupené nabízely knihy. knihovnám.
× ×
× ×
Z tabulky vyplývá, ţe knihovny v Brně a okolí by nejvíce oslovila moţnost spolupracovat s antikvariáty tehdy, kdyţ by mohly své seznamy chybějících knih předávat konkrétním antikvariátům, s nimiţ by spolupracovaly. Jako další z uvedených variant je zaujaly moţnosti, ţe by si vedly seznamy na svých internetových stránkách a antikvariáty by tak mohly reagovat a chybějící knihu jim sehnat a mnoţstevní slevy na zakoupené knihy. Otázka slev je velmi sporná, neboť by antikvariáty musely předem definovat, od jak vysokého nákupu můţe být mnoţstevní sleva.
62
6. Znáte nějaké knihovny, které při doplňování svého fondu spolupracují s antikvariáty? Tabulka 13 ano K. Jiřího Mahena
×
K. K. Dvořáčka, Vyškov
×
ne
M. k. Boskovice
×
M. k. Kuřim
×
M. k. Slavkov u Brna
×
M. k. Šlapanice
×
Obecní k. Krumvíř
×
Údaje, které vyplývají z této tabulky, říkají, ţe knihovníci z knihoven v Brně a okolí, kteří vyplňovali dotazník, většinou neznají ţádnou knihovnu (včetně své), která by spolupracovala na doplňování knihovního fondu s antikvariáty. Jenom dvě oslovené knihovny ze sedmi v dotazníku odpověděly, ţe znají nějakou knihovnu, která s antikvariáty spolupracuje.
63
9.8. Vyhodnocení hypotéz 1. hypotéza předpokládá, ţe brněnské antikvariáty a knihovny v Brně a jeho okolí spolu příliš nespolupracují v případě doplňování knih z antikvariátů do knihovního fondu. Tato hypotéza se během výzkumu potvrdila. Z tabulky č. 13 vyplývá, ţe pět ze sedmi oslovených knihoven nezná ţádnou knihovnu, která by spolupracovala s antikvariáty. Dále se hypotéza č. 1 potvrdila také ve strukturovaných rozhovorech v otázce č. 1 a č. 2, které jsem vedla s brněnskými antikváři. V otázce č. 1 antikváři uvedli důvody, proč spolu antikvariáty a knihovny nespolupracují. Ve 2. otázce antikváři uváděli, ţe osobní zkušenost spolupráce s knihovnami mají, ale z minulosti. V současné době dochází ke spolupráci velmi málo, aţ výjimečně. 2. hypotéza předpokládá, ţe internetový obchod můţe být pro antikvariáty velmi dobrým prostředkem, jak získat větší počet zákazníků a jak si zvýšit svoje trţby na rozdíl od pouze pultového prodeje v antikvariátech Hypotéza č. 2 se ve výzkumu potvrdila. Z tabulky č. 4 vyplývá, ţe pět ze sedmi oslovených antikvářů si myslí, ţe internetové obchody, které by byly i součástí kamenných obchodů, mají budoucnost a velký potenciál k získání dalších zákazníků. Tři antikváři s tímto tvrzením souhlasili i přesto, ţe internetový obchod nemají – tabulka č. 5. Dále se tato hypotéza potvrdila také ve strukturovaných rozhovorech, konkrétně v otázce č. 4, kdy pět ze šesti oslovených antikvářů potvrdili, ţe internetový prodej můţe antikvariátům pomoci a to v mnoha způsobech.
64
10. Závěr V teoretické části bakalářské práce jsem se zabývala historií antikvariátů, a to od vzniku antikvariátů a knihkupectví, který byl spojen se vznikem písemnictví aţ po současnou situaci. Zvlášť jsem se také věnovala historii brněnských antikvariátů, protoţe se o nich v ţádné publikaci dosud nepsalo. Dále jsem rozdělila antikvariáty podle jejich zaměření a specializace a snaţila jsem se toto rozdělení co nejlépe popsat, aby odpovídalo současné situaci. Také jsem charakterizovala antikváře a nastínila, co by všechno měl vědět, pokud chce provozovat antikvariát. Část práce jsem věnovala organizaci práce v antikvariátu: jak by měla být uspořádána ideální prodejna, jaké zboţí se většinou v antikvariátech prodává a o jaké je především zájem, jak by měl probíhat výkup a prodej zboţí. Antikvariáty navštěvují převáţně určité skupiny zákazníků, tyto skupiny jsem se snaţila co nejlépe charakterizovat a popsat o jaké zboţí mají obvykle zájem. Aby si antikvář mohl rozšířit svou stávající klientelu, tak je dobré věnovat určitý čas reklamě. Myslím si, ţe nejlepší reklamou je určitě osobní přístup antikváře k zákazníkovi, velmi dobrou reklamou je také, pokud má antikvariát svůj vlastní e-shop, coţ značí, ţe antikvář neustrnul na místě a snaţí se „jít“ s dobou. Velkým potenciál pro získání hlavně mladých zákazníků má Facebook, málokterý antikvariát je však tak pokrokový, aby si zaloţil firemní profil na Facebooku, konkr. v Brně ho nemá ţádný. Dále jsem se věnovala otázce spolupráce antikvariátů a knihoven. Vyjmenovala jsem a popsala hlavně ty moţnosti spolupráce, o kterých si myslím, ţe by mohly být reálné a mohly by obě jmenované strany přimět ke vzájemné spolupráci. Tomuto problému jsem se podrobněji věnovala v praktické části. V závěru teoretické části bakalářské práce jsem se věnovala antikvářským organizacím, konkrétně jejich vzniku, vývoji a dnešnímu působení. Součásti bakalářské práce byla i praktická část, konkrétně se jednalo o kvalitativní výzkum. Výzkum byl prováděn pomocí dotazníkové sondy, která byla zaměřena na vybrané brněnské antikvariáty a knihovny v Brně a okolí 65
a strukturovaných rozhovorů, kterých se zúčastnily pouze vybrané brněnské antikvariáty. Zvolila jsem si dva hlavní cíle výzkumu, kterých jsem chtěla dosáhnout. Prvním cílem bylo zjistit, zda brněnské antikvariáty a knihovny v Brně a okolí mají zájem spolupracovat na doplňování knihovního fondu a prostřednictvím jakých moţností toho lze dosáhnout. Druhým cílem bylo zjistit, jaký názor mají brněnští antikváři na internetové antikvariáty. Analýzou získaných dat týkajících se prvního cíle jsem zjistila, ţe otázka spolupráce brněnských antikvariátů s knihovnami je velmi sloţitá. Antikvariáty zájem spolupracovat většinou mají, ale čekají spíše na oslovení, které by přišlo od knihoven. V jejich neprospěch však hraje to, ţe málokterý kamenný antikvariát má internetový obchod, konkrétně v Brně jen dva. Knihovny jsou více zdrţenlivé, jejich zájem závisí spíše na nich samotných a na lidech v této instituci. Jako řešení této situace se antikvářům i knihovníkům nejvíce líbily dvě moţnosti. První byla, ţe by si knihovny vedly seznamy chybějících knih ve svém fondu, které by předávaly konkrétním antikvariátům, a druhá byla, ţe by si knihovny vedly seznamy knih a ty by vkládaly na své internetové stránky. Obě varianty jsou reálné, první občas ve větší či menší míře fungovala. Tyto moţnosti však jasně ukazují, ţe knihovny musejí být ty, kdo mají udělat počáteční krok, aby se tato otázka dala řešit. Knihovny tedy nemůţou čekat, ţe počáteční krok udělají antikvariáty, protoţe jim na to často nezbývá čas. Pokud knihovny chtějí doplnit chybějící poloţky do svých fondů, tak musejí být samy iniciátorem, který vše uvede do „pochodu“. Analýzou získaných dat, které se týkaly druhého cíle, jsem zjistila, ţe většina brněnských antikvářů si myslí, ţe internetový prodej, který by byl součástí kamenných obchodů, můţe mít velký potenciál pro získání dalších zákazníků. I přes tuto skutečnost se antikvářům moc nechce internetový obchod zakládat, protoţe jsou zvyklí na svou nynější situaci, která jim vyhovuje. Myslím si však, ţe by antikváři měli o tomto způsobu prodeje více uvaţovat. Obliba internetového prodeje totiţ mezi lidmi stoupá a v budoucnu můţe třeba i úplně potlačit běţný pultový prodej, coţ by mohlo znamenat konec existence antikvariátů. Pokud však bude součástí kamenných antikvariátů i internetový obchod, tak mohou změny ve 21. století přeţit. 66
11. Seznam použité literatury 1) Brněnský večerník. 1988 (?). (Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) 2) CÍSAŘ, Jaroslav. Aukce knih po internetu. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3, str. 10–11, 50 s. ISSN 1802-3320 3) CÍSAŘ, Jaroslav. To byl antikvář Jiří Georg Beran. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3, str. 12–13, 50 s. ISSN 1802-3320 4) Dotazník-online: jak na dotazník [online]. c2007 [cit. 2010-06-19]. Dostupné z WWW . 5) H + Z: Do výlohy ne. Brněnský večerník, leden 1990, 24. ledna 1990, roč. 21. č. 17, str. 1–2. (Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) 6) HARRINGTON, Adrian. ILAB [online]. c2010 [cit. 2010-06-27]. Welcome to
the
ILAB
website!:
National
Associations.
Dostupné
z WWW
. 7) HEJDA, Zbyněk. O Dláţděné, lupičích a kocourovi. Revolver Revue. Leden 1997, str. 168–174, 354 s. ISSN 1210-2881 8) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2 9) HRUBÁ, Tereza. Zákazníci jsou tam takoví hraboši. Revolver Revue. Leden 1997, str. 183–185, 354 s. ISSN 1210-2881 10) ILAB [online]. c2010 [cit. 2010-06-27]. Aba centenary. Dostupné z WWW . 11) ILAB [online]. c2010 [cit. 2010-06-27]. Menno Hertzberger. Dostupné z WWW . 12) JANOUCH, Viktor. Internetový marketing: Prosaďte se na webu a sociálních sítích. 1. vydání. Brno: 2010. 304 s. ISBN 978-80-251-2795-7 13) KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010, str. 17–19, 48 s. ISSN 1210 1168 14) KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010, str. 17–19, 48 s. ISSN 1210 1168 67
15) KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 119 s. ISBN 14-524-72 16) KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. 600 s. 17) MADĚRA, Tomáš. Jak jsem se stal antikvářem. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3, str. 8–9, 50 s. ISSN 1802-3320 18) MADĚRA, Tomáš. Svaz antikvářů České republiky. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3, str. 14, 50 s. ISSN 1802-3320 19) MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81 20) MATĚJČEK, Ant. Ilustrace. 1. vydání. Praha: Jan Štenc, 1931. 352 s. 21) PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vydání. Praha: Paseka, 2003. 256 s. ISBN 80-7185-516-2 22) SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997, str. 168–174, 354 s. ISSN 1210-2881 23) STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. 970 s. První díl, A - Alpy. 24) STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. 1141 s. Druhý díl, Alqueire - Aţušak. 25) STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. 1066 s. Čtrnáctý díl, Kartel – Kraj. 26) ŠÁRA, Lubomír. Historie české republiky [online]. c2006 – 2008 [cit. 2010-04-07]. Česká expedice. Dostupné z WWW . 27) TÝFA, Jan. Antikvariát, to jsou dva stavy mysli. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, str. 17–18, 50 s. ISSN 1802-3320 28) ZADROBÍLEK, Vladislav. Nevěděli, jak se dívat na grafiky. Revolver Revue. Leden 1997, str. 180–182, 354 s. ISSN 1210-2881
68
12. Přílohy 1) Dobové fotografie antikvariátu na České ulici č. 28. 2) Seznam literatury nevhodné k dalšímu rozšiřování. 3) Dotazník určený pro antikvariáty. 4) Dotazník určený pro knihovny.
69
1) Dobové fotografie antikvariátu na České ulici č. 28: Většina fotografií antikvariátu pochází z doby těsně před ukončením prodeje. - Záběr na venkovní výlohy.
- Záběr na vnitřní výlohy v průchodu, kde byl boční vstup do antikvariátu.
70
- Vnitřní uspořádání prodejny pár dnů před ukončením prodeje.
- Na záběrech si lze povšimnout, ţe regály jsou jiţ téměř prázdné.
71
- Záběr na oddělení hudebnin a grafiky. V popředí stojí pan Stanislav Krejčí, v pozadí pan Jindřich Janoš.
- Barevná fotografie zabírající oddělení grafiky (J. Janoš nalevo), ještě dlouhou dobu před tím, neţ se měl antikvariát zavírat.
72
- Pan Krejčí (napravo) a jeho království, jímţ bylo oddělení hudebnin.
3) Dobový novinový ústřiţek sdělující konec prodeje v antikvariátu.
73
- Dobový novinový ústřiţek oznamující zbourání budovy, kde stával antikvariát.
74
2) Seznam literatury nevhodné k dalšímu rozšiřování:
75
3) Dotazník určený pro antikvariáty: Dobrý den, jmenuji se Marta Janošová a jsem studentkou Masarykovy univerzity oboru Informační studia a knihovnictví. Nyní pracuji na své bakalářské práci na téma „Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době“ a chtěla bych Vás poprosit o spolupráci při vyplňování dotazníku. Tímto dotazníkem bych chtěla zjistit, jakými prostředky můţou antikvariáty přispět k tomu, aby o sobě daly vědět, jak si můţou zvýšit svoje trţby a získat větší počet zákazníků a jak by mohly spolupracovat s knihovnami, zda je vůbec nějaká spolupráce moţná. Údaje, které v dotazníku uvedete, budou slouţit výhradně pro účely mé diplomové práce. Vyplnění vám zabere max. 10 minut. Své odpovědi vţdy označte zakrouţkováním nebo proloţením či zvýrazněním písmenka označující odpověď, popřípadě celou odpověď. U některých otázek je moţné zakrouţkovat více odpovědí, pokud budete chtít, můţete tuto moţnost vyuţít. 1. Souhlasíte s výrokem, že v dnešní době v antikvariátech převažuje nabídka knih nad poptávkou? a) ano, souhlasím b) ne, nesouhlasím c) nevím 2. Používáte nějakou formu reklamy pro zviditelnění svého antikvariátu? a) ano, pouţívám b) momentálně ne, ale pouţíval/a jsem c) ne, nepouţívám, ale v blízké době nějakou formu reklamy plánuji d) ne, nepouţívám Pokud jste zakroužkovali odpovědi b – d, přejděte, prosím, na otázku č. 4. 3. Jakou formu reklamy používáte? Zakroužkujte libovolný počet odpovědí. a) reklama v inzertních novinách a časopisech b) reklama na internetu c) vlastní internetové stránky antikvariátu d) letáky a reklamní plakáty e) jiné (svou odpověď, prosím, napište): 4. Myslíte si, že mají internetové antikvariáty, které by byly i součástí kamenných obchodů, budoucnost a velký potenciál k získání dalších zákazníků? a) ano b) ne c) nevím
76
5. Máte internetový antikvariát, kde nabízíte vybrané zboží? a) ano b) ne, ale měl/a jsem c) ne, ale uvaţuji o něm, mám v plánu si jej v blízké době pořídit d) ne 6. Ve kterém případě, podle Vás, knihovny častěji spolupracují s antikvariáty? a) antikvariát vykupuje od knihoven knihy, které byly knihovnami vyřazeny b) antikvariát prodává knihy knihovnám, které potřebují doplnit do svého fondu c) ani v jednom případě, knihovny s antikvariáty nespolupracují d) nevím 7. Jak by bylo, podle Vás, možné přimět knihovny k větším a častějším nákupům z antikvariátů? Zakroužkujte max. 2 odpovědi. a) Knihovny by si vedly seznamy knih, které potřebují sehnat a ty by předávaly vybraným antikvariátům, které by jim tyto knihy sháněli. b) Knihovny by si vedly seznamy knih, které by měly na svých internetových stránkách a které by byly dostupné všem. Antikvariáty by tak mohly kontaktovat knihovny, pokud by nějakou knihu měly. c) Antikvariáty by dělaly seznamy knih, které by nabízely knihovnám. d) Výhodné mnoţstevní slevy na zakoupené knihy z antikvariátů. e) nevím f) jiné (svou odpověď, prosím, napište):
Moc Vám děkuji za Váš čas při vyplňování tohoto dotazníku.
77
4) Dotazník určený pro knihovny: Dobrý den, jmenuji se Marta Janošová a jsem studentkou Masarykovy univerzity oboru Informační studia a knihovnictví. Nyní pracuji na své bakalářské práci na téma „Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době“ a chtěla bych Vás poprosit o spolupráci při vyplňování dotazníku. Tímto dotazníkem bych chtěla zjistit, jakými prostředky můţou antikvariáty přispět k tomu, aby o sobě daly vědět a jak by mohly spolupracovat s knihovnami, zda je vůbec nějaká spolupráce moţná. Údaje, které v dotazníku uvedete, budou slouţit výhradně pro účely mé diplomové práce. Vyplnění vám zabere max. 10 minut. Své odpovědi vţdy označte zakrouţkováním nebo proloţením či zvýrazněním písmenka označující odpověď, popřípadě celou odpověď. U některých otázek je moţné zakrouţkovat více odpovědí, pokud budete chtít, můţete tuto moţnost vyuţít. 1. Vyskytují se ve Vašem fondu v knihovně knihy, které byly poničeny a ztraceny čtenáři a nedají se již v běžných knihkupectvích sehnat a koupit? a) ano, vyskytují b) ne, nevyskytují c) nevím Pokud jste zakroužkovali odpověď b – c, přejděte, prosím, na otázku č. 7. 2. Když chcete doplnit chybějící, nebo zničené knihy do fondu knihovny, jakou metodu obvykle volíte? Zakroužkujte libovolný počet odpovědí. a) knihkupectví, pokud kniha nedávno vyšla a je stále k dostání b) na náklady čtenáře příslušné knihovny pořízení fotokopie a vazby c) antikvariát d) draţby a aukce e) jiné (svou odpověď, prosím, napište): 3. Ve kterém případě, podle Vás, knihovny častěji spolupracují s antikvariáty? a) antikvariát vykupuje od knihoven knihy, které byly knihovnami vyřazeny b) antikvariát prodává knihy knihovnám, které potřebují doplnit do svého fondu c) ani v jednom případě, knihovny s antikvariáty nespolupracují d) nevím 4. Má Vaše knihovna zájem spolupracovat s antikvariáty na doplňování knihovního fondu? a) ano b) ne c) nevím
78
5. Vyberte ze zmíněných variant ty, které by pro Vaši knihovnu byly nejméně obtížné a přiměly by Vás k nákupu knih z antikvariátů. Zakroužkujte max. 2 odpovědi. a) Knihovny by si vedly seznamy knih, které potřebují sehnat a ty by předávaly vybraným antikvariátům, které by jim tyto knihy sháněli. b) Knihovny by si vedly seznamy knih, které by měly na svých internetových stránkách a které by byly dostupné všem. Antikvariáty by tak mohly kontaktovat knihovny, pokud by nějakou knihu měly. c) Antikvariáty by dělaly seznamy knih, které by nabízely knihovnám. d) Výhodné mnoţstevní slevy na zakoupené knihy z antikvariátů. e) nevím f) jiné (svou odpověď, prosím, napište): 6. Znáte nějaké knihovny, které při doplňování svého fondu spolupracují s antikvariáty? a) ano b) ne
Moc Vám děkuji za Váš čas při vyplňování tohoto dotazníku.
79