Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Vývoj kostela sv. Mikuláše ve Znojmě a jeho církevního okrsku v průběhu staletí Bakalářská práce

Brno 2007

Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma CSc. Vypracoval: Jan Hirš

2

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 20. dubna 2007

…………………………. podpis

3

Poděkování: Děkuji doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi CSc. za cenné rady v průběhu práce a za poskytnutí literatury, Mgr. Zdeňkovi Čižmářovi za ochotu a pomoc se svátostkami a své rodině za stálou podporu.

4 OBSAH OBSAH ……………………………………………………………………………. 4 1. ÚVOD …………………………………………………………………………... 5 2. HISTORICKÝ VÝVOJ KOSTELA SV. MIKULÁŠE VE ZNOJMĚ …..……... 6 2. 1. Škola u sv. Mikuláše ……………………………………………………... 17 2. 2. Vnější vzhled kostela …………………………………………………….. 19 2. 3. Vnitřní výzdoba a vybavení kostela ……………………………………... 22 2. 4. Nejbližší okolí kostela ……………………………………………………. 28 2. 5. Popis krypty ………………………………………………………………. 30 3. POUTĚ - VZNIK A VÝZNAM, VÝZNAM A FUNKCE SVÁTOSTEK ……... 31 4. NÁBOŽENSKÉ MEDAILE Z KRYPTY SV. MIKULÁŠE……………………. 35 4. 1. Dokumentace …………………..…………………………………………. 68 5. ZÁVĚR ……………………………………………………………………...….. 69 6. SEZNAM LITERATURY ……………………………………………………… 71 7. RESUMÉ ……………………………………………………………………….. 73 8. PŘÍLOHY ………………………………………………………………………. 74

5 2. ÚVOD Kostel svatého Mikuláše ve Znojmě dokládá svým historickým vývojem svůj význam pro Znojmo a široké okolí. Nejenom historický vývoj stavební je dokladem bohaté historie tohoto chrámu. Znojmo, ležící na českorakouském pomezí, bylo vždy místem, kde se prolínaly domácí a cizí kultury, což dokládá historie města. Také kostely na území města měly svůj podíl na formování obyvatelstva a díky církvi docházelo k postupnému rozvoji kulturnímu a společenskému. Průzkum krypty pod svatým Mikulášem z let 2002 a 2003 přinesl mnoho nových informací o farnících kostela a všeobecně o obyvatelích města Znojma. Z nalezených náboženských medailí – svátostek lze usuzovat na možnosti obyvatelstva v období baroka putovat na rozličná poutní místa bližší i vzdálenější. Předpokládám, že lidé většinou putovali na poutní místa, která nebyla vzdálena od Znojma více jak několik dní cesty pěšky či na povozu. Lze takto usuzovat z toho důvodu, že lidé byli připoutáni ke svým polnostem a na delší dobu se vzdálit ani nemohli. Lze také vyvodit závěry o tom, která poutní místa byla mezi lidem oblíbená, a která navštěvovali v menší míře podle toho, kolik bylo nalezeno svátostek z toho kterého poutního místa. Bohužel zatím téma svátostek ve vztahu k poutním místům není v dostatečné míře osvětleno. Ve své bakalářské práci bych rád provedl určitý vstup do této problematiky ve vztahu ke kostelu svatého Mikuláše, seznámil se s problematikou svátostek a literatury k nim se vztahující a učinil všeobecný závěr na základě nálezů. V navazujícím magisterském programu bych šířeji pojednal o svátostkách ve vztahu k celému Znojmu, čímž by se dalo přesněji určit, která poutní místa se těšila oblibě obyvatel města Znojma.

6 2. HISTORICKÝ VÝVOJ KOSTELA SV. MIKULÁŠE VE ZNOJMĚ Lutold je považován za zakladatele kostela sv. Mikuláše ve Znojmě. Lze tak uvažovat na základě Lutoldových mincí (viz. obr. č. 1, s. 69), kde je kostel vyobrazen s legendou s. Nicolaus. Lutold, nejmladší syn Konráda I., se stal knížetem ve Znojmě (1091 – 1099 a 1101 – 1112) po příchodu Konráda I. do Prahy. Starší bratr Oldřich vládl v Brně. Oldřich vznesl svůj zákonný nárok na pražský trůn, který obsadil Vratislavův syn Břetislav II., který určil jako svého zástupce bratra Bořivoje. Břetislavovi se lstí podařilo Oldřicha nalákat do Prahy a tam jej uvěznit, avšak Oldřich uprchl. Po jeho boku se v boji postavil znojemský kníže Lutold a tak Břetislavovi nezbylo nic jiného, než se vypravit na Moravu r. 1099 na válečné tažení, při němž dobyl Brna. Oldřich i Lutold se uchýlili na hrad ve Znojmě odkud však brzo odešli, aby nepřítel neponičil jejich dědictví. Hrady a města knížectví Znojemského i Brněnského byly obsazeny posádkami z Čech a vládl v nich Bořivoj. Bořivojovi svatby ve Znojmě se zúčastnil i Břetislav II., který poté vyrazil k hradu Raabs, kde u hraběte Gottfrieda požíval azylu znojemský kníže Lutold. Břetislav se rozložil se svým vojskem u Vranova a na Gottfriedovu žádost počal hrad obléhat, poté kníže Lutold uprchl. Po zavraždění Břetislava II. nastoupil na trůn Bořivoj a Oldřich i Lutold se mohli vrátit do svých údělů. Kostel měl patrně sloužit obyvatelům podhradí (Jáma) a dalším osídlením v místech dnešní ulice U Branky s návsí Na kopečku (Újezdec). Uctívání sv. Mikuláše se na Moravu dostalo sice až s byzantskou misí v 9. století, ale do podvědomí lidu se dostalo po roce 1087, kdy byly ostatky svatého Mikuláše převezeny z maloasijské Myry do Bari v jižní Itálii, odkud se malé části ostatků dostaly až do Znojma, ale i na Sázavu nebo do Prahy. Další, nyní již písemnou zmínku o kostele sv. Mikuláše můžeme nalézt v zakládací listině premonstrátského kláštera v Louce, která byla v Praze vydána roku 1190. V této listině se mluví o klášteře, který je již založený a byl toho roku pouze bohatě obdarován. Založení louckého kláštera bylo potvrzeno roku 1195 papežem Celestinem III. a v roce 1200 byl klášter vysvěcen olomouckým biskupem Robertem. “ V zakládací listině opatství v Louce čteme: „ Ve jménu svaté a nerozdělitelné Trojice. Ota z boží milosti vévoda Čechů a někdejší markrabí Moravy, na věky amen. …Chceme tedy, aby bylo známo, jak současníkům, tak budoucím, že já, Ota z boží milosti vévoda Čechů, a nejvznešenější naše matka paní Marie jsme božím vnuknutím a pro spasení duší našich rodičů a aby božská milostivost dovolila uchovat nám a našim následovníkům, nynější ustanovení, zbudovali od prvních

7 základů v Louce (Luca) klášter k poctě Boží a blažené Marie vždy Panny a svatého Václava, slavného mučedníka. Ustanovili jsme, aby kanovníci byli tam trvale oddáni řeholi blaženého Augustina a řádu premonstrátskému1 a navždy tam přebývali a nás ve vlastních modlitbách připomínali. Pro pobyt kanovníků, kteří zachovávajíce řehole, slouží v témže klášteře na věky Bohu přidělujeme, postupujeme právoplatně a neodvolatelně navždy kostelu jako věno darujeme… Důstojná věna, která řečenému kostelu potvrzujeme, jsou tato: kaple svatého Mikuláše se vším jejím příslušenstvím, desátky v Marchia (?), tři vsi Dobšice, Popovice, Oblekovice, jeden lán ve vsi Pracích, jiný ve vsi Zvašice (?), třetí v Mramoticích, kaple svatého Jiří ve Strachoticích se třemi vsemi: Čejkovicemi, Popovicemi, Řepicemi, kaple svatého Jana v Rokotné s jednou vsí Popovicemi, kaple svatého Ondřeje v Hobzí se vsí a opuštěnou hospodou a jedním mlýnem, Kulchov s dvěma hospodami, Čegost Sedlešovice, Bransudice, Opojovice, Odrovice, Němčice, Byšice, Hiski (České?), Rokytnice, Březová, Litohoř, Příluky, Kravsko. Této donaci byli přítomni tito svědkové: Jindřich, pražský (a) Kaym, moravský biskup, Vladislav a jeho bratr Břetislav, knížata Moravy. Stalo se tak veřejně na našem dvoře v Praze léta Vtělení 1190 v indikci 8, konkurenci 7, epaktě 2 23, za osmých listopadových Kalend.“ “

3

“V další listině čteme: „ Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Amen. Fridrich z Jeruše (Geras) a Rabo z Altenburgu, z milosrdenství boží opatové, a B., plebán z Hardeka, z nařízení Apoštolského Stolce soudcové v právním sporu, který vznikl mezi opatem z Louky a Adamem, knězem ve Znojmě, pro bezpráví, kterého se tento kněz vůči opatu dopustil tím, že způsobil škodu farnímu kostelu sv. Mikuláše ve Znojmě. Poněvadž jsme téhož muže, který byl námi častěji předvolán, dali pro neuposlechnutí do klatby a on v této klatbě přes rok setrval, přišli jsme k odstranění tohoto bezpráví do kláštera Louckého a poskytli jsme jmenovanému knězi právní záruku a dali plnomocnost. On jmenoval svým plnomocníkem pana Wiberta, probošta u sv. Hippolyta, 1

Augustinián je členem řádu zal. v 11.stol. sv. Augustinem v městě Hippo v Alžírsku, premonstrát je člen řádu zal. r. 1120 sv. Norbertem v Prémontré ve Francii. 2 Indikce je ne zcela jednotný způsob datování založený na určení, na kterém místě v určitém období, cyklu 15 let daný rok je, ve středověkém datování je východiskem 3. r. př. Kr. (výpočet: letopočet zvětšený o 3 se dělí 15, zbytek je indikce, nezbude – li nic, i. je 15), epakta je číslo udávající, kolik dní uběhlo od posledního novu měsíce, umožňuje výpočet velikonoc, konkurenty se číselně naznačuje týdenní den 24. března tak, že 1 znamená neděli, 2 pondělí až 7 sobotu, slouží k určení jarního úplňku a zjištění data Velikonoc. 3 HAVLÍK, L. E.: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století. Brno 1998, s. 31 – 32.

8 královského notáře a osobně přísahal, že kostel sv. Mikuláše ve farních právech, pohřebném a desátcích nezkracuje. Nato a na žádost naši a pana Wiberta, který přišel z pověření krále, aby mezi nimi nastolil svornost, opat loucký poukázal na soudní náklady, které vznikly během sporu, a na jiné těžké škody, které shora jmenovaný Adam klášteru pohřby zemřelých v klatbě, neoprávněným svoláváním věřících a přejímáním lidí od sv. Mikuláše k přijímání církevních svátostí způsobil, a tím (zapříčinil) podání žaloby pro bezpráví. Opat přiznal kostelu sv. Michala právo křtu a pohřbů ve vsi Bala a v určitých dvorcích obvodu ohrazení (infra ambitum fossati) a přiléhající těsně ke kostelu sv. Michala, na kterých jsme se pro opatrnost dohodli a uvádíme: dvůr Arnolda Malého, Radoslava Velkého, dvůr, který náležel Letkovi, dvůr koželuha Wernera, dvoru lidí Lateových, které nedrží jménem svého obdarování, potom od dvora Áreova ke dvoru Henelena dvůr Hostice, Oltiče, Persice, Slavy, Bohuše, Arnolda, Alberta, Šamana, Sudovina, dvůr vdovy Letkovy, dvůr Martiny, dvůr Peregrina, dvůr Salaš, dvůr Petra, syna Vyklučilova spolu s osadou se kdysi jmenovala Ves Uhrů, která se táhla až k východní bráně, která vede k Suchohrdlům kde se nalézá velmi mnoho dvorů, avšak tak, že z Baly a ze všech shora jmenovaných dvorů a domů, vinohradů, zahrad, plodin má kostel sv. Mikuláše obdržet peněžní dávky a desátek ze všech sadů. Lidé ze všech shora jmenovaných dvorů příslušejí k farnímu kostelu sv. Mikuláše. Za největších svátků se (tam) mají shromažďovat, a to na Narození Krista, na Velikonoce, Svatého Ducha a Všech svatých. S apoštolským zplnomocněním tedy ustanovujeme, aby vše shora řečené bylo zachováno s tím, že rozhodně zakazujeme, aby kněz, který toho času opatřuje kostel sv. Michala, se nadále neodvažoval vykonávat na hradě a ve městě Znojmě církevní úkony s výjimkou toho, co bylo vypočítáno. Stalo se to v roce Vtělení Páně 1226 v klášteře Louce, ve vigilii sv. Jakuba, ve druhém roce pontifikátu 4 pana Honora…“ “

5

V této listině je rozlišen hrad (castrum) a město (civitas) Znojmo. Dále je v ní připomínáno poměrně velké množství dvorů okolo kostela sv. Michala (v současnosti Divišovo nám., Velká a Malá Michalská, Horní Česká, Velká a Malá Veselá) a další dvory, které se nacházely v místech dřívější Vsi Uhrů a před bránou, z které vedla cesta 4

Vigilií se označuje den a noc před význačným svátkem, pontifikát je období vlády jednoho papeže. HAVLÍK, L. E.: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století. Brno 1998, s.35 – 36.

5

9 k Suchohrdlům (nyní Kovářská a Kramářská ulice). Předkové lidí usazených ve Vsi Uhrů byli pravděpodobně přivedeni jako zajatci z Uher (pravděpodobně ze Slovenska) z tažení vévody Břetislava I. v letech 1030 a 1042. Část osídlení chránilo opevnění s branou, další opevnění mělo i příkop (palisádu nad ním), které chránilo čtvrť u sv. Michala. Jako město se uvažuje aglomerace s tržištěm (nynější nám. Václavské a Horní nám.). Součástí města bylo také podhradí (Jáma – Staré Město) mezi hradem a návrším u sv. Mikuláše (viz. obr. č. 2, s. 69). Loucký klášter získal patronát nad kostelem sv. Mikuláše s jeho farními právy roku 1220 a tento patronát byl potvrzen roku 1224 papežem Jeronýmem III. Do té doby patrně náležela farní práva v celém osídlení a na hradě kostelu sv. Michala. Díky premonstrátským opatům a snaze opata Floriána získat pro svůj kostel sv. Mikuláše farní práva v celém rozšiřujícím se osídlení, fara u sv. Michala přišla o podstatnou část svých práv ve městě. “Ve třetí listině čteme: „Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Otakar též Přemysl zvaný, z Boží milosti král Čechů… Oznamujeme všem jak přítomným, tak budoucím, že chceme před Znojmem zřídit město a do téhož povolati lidi. A poněvadž náš vlastní prostor tam se nalézající není pro jakoukoliv výstavbu dostačující, navždy přidělujeme uvedenému městu a jeho obyvatelům dáváme jakýsi pozemek (statek) jménem Kulkov (Culchov), náležející louckému klášteru a (kdysi mu) předaný se vším jeho příslušenstvím: polnostmi, totiž s mýtem, které se tam vybírá, vyjma jedině kromě jakési vsi okolo kostela sv. Mikuláše ležící, jménem Újezdec, která vždy představovala věno téhož kostela, a dvorů magistra Petra Jindřicha lučištníka, Oldřicha lučištníka a jiných dvorů, ležících blíže téhož kostela. Jmenovanému louckému klášteru místo uvedeného pozemku (statku) se vším jeho příslušenstvím navždy přidělujeme a darujeme, aby (to) v míru držel kostel v Prosiměřicích a jeho vybavením a patronátním právem. Nadto přidáváme témuž klášteru pole v Radovanech, příslušející našemu lánu (orné půdy) a naším sedlákům, tj. (se) zahradami. Totéž stanovíme při pěstování vína na polích, které jsme s přivolením louckého opata přidali našemu městu, aby z nich obdržel zmíněny opat spravedlivě a stejně plně desátky. Posléze pak opat jmenovaného kláštera jménem Florián k nám přistoupivší poníženě žádal, abychom tutéž naši donaci a splatnost směny doložili a potvrdili naší nejpevnější královskou autoritou. My nakloněni jeho prosbám a protože to, co jsme učinili, je posvátné a čestné, potvrzujeme tuto naši donaci a platnou směnu pevnou královskou autoritou… Pro věčné a neporušitelné upevnění téže naší donace

10 a směny dali jsme sepsat předložené privilegium a právní mocí naší pečetě stvrdit. Toto jsou jména svědků: Robert, biskup olomoucký, Zvěst, opat třebíčský, Herman, probošt litoměřický, Ota, kastelán z Donína, Vrš, kastelán ve Znojmě, Pomněn, Hartleb, Bohuše, Vilém číšník s bratry, Horovič Jindřich Příbram, Branislav, sudí Pavel, Lutobor s bratry, Lupus, Oldřich lučištník, Theodorik z Bítova, komorník Stonař, Bohuslav, kastelán z Vranova, Vok a Ondřej, synové Beneše z Benešova, Ostoj s bratrem, správce – vladař Theodorik, Wibert, probošt sv. Hippolyta, Magistr Zdislav, Magistr Štěpán, Zdeslav, Lambert, Matěj. Stalo se ve Znojmě léta 1226 od Vtělení Páně v 16 indikci, ve 13. říjnové Kalendy6.“ “ 7 Roku 1220 daroval znojemský kastelán Emeram-Jimram opatství v Louce patronát přímětického kostela sv. Máří Magdalény, tento dar byl potvrzen to ve stejném roce olomouckým biskupem Robertem zároveň s patronáty dalších far, mezi kterými je uvedena také fara u sv. Mikuláše ve Znojmě. Fara, podle listiny, neměla od této chvíle povinnost odvádět desátky kapitule ve Staré Boleslavi. Tato povinnost byla převedena na odvádění desátek olomouckému biskupovi. Roku 1224 byla fara potvrzena se všemi desátky a platy papežem Jeronýmem III. Mezi farou u sv. Mikuláše a sv. Michala se vedly časté spory o desátky obyvatelů ve městě. Farář od sv. Mikuláše vedl v roce 1226 při s knězem u sv. Michala o kostelní desátky ve městě. Hlavně díky opatu z Louky mu byly nakonec přisouzeny. Po delší dobu od roku 1226 není znám farář u sv. Mikuláše, teprve mezi léty 1260 – 1276 je zmíněn děkan Herman. Sv. Mikuláš je dále zmíněn v listině biskupa Dětřicha z Olomouce, jenž v roce 1264 potvrdil klášteru v Louce patronáty, jež mu náležely. Kostel sv. Mikuláše v té době užíval hojné desátky z polností a vinic. Během požáru města, který vypuknul roku 1335 v době slavností k zásnubám princezny Anny, která byla sestrou Karla IV. (tehdy moravského markrabího), a rakouského hraběte Oty, kostel vyhořel. Pár let na to se začalo se stavebními pracemi na původně románském kostelu, což dokládá letopočet na pilíři v kostele: „A. D. MCCCXXXVIII inceptum est hoc opus. Z /Znojma/ - L. P. 1338 bylo toto dílo započato ve Z (nojmě).“ 8 Stavba se rozkládala na ploše 60 x 22 metrů. Ke konci 14. století došlo ke změně v původně zamýšlené stavbě bazilikálního typu, což dokazuje příčná římsa

6

V starořímském kalendáři první den v měsíci. HAVLÍK, L. E.: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století. Brno 1998, s. 36 – 37. 8 Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995, s. 5. 7

11 v severní boční lodi.

Před touto lodí byla postavena věž a před ní dvě sakristie

9

postavené do patra. Patrně v této době byla postavena i severní předsíň s osmidílnou hvězdicovitou klenbou. Stavební práce probíhaly v čase, kdy jsou zmíněni farář Gotšalk (1333), po něm farář Jan (1354), farář Vilém (1366 – 1370) a farář Předslav (1377 – 1390). Za faráře Představa byla stavební činnost na kostele ukončena. Roku 1422 došlo opět k požáru kostela, při kterém se zřítila severní věž, jenž byla v té době ve Znojmě pravděpodobně nejvyšší stavbou a sloužila i jako strážní věž. Událostí, jež přesahovala svým významem kostel sv. Mikuláše a Znojmo byla smrt císaře Zikmunda ve městě Znojmě v roce 1437. Císař Zikmund přijel do Znojma v listopadu. Přivezen byl v otevřené lenošce a jeho doprovod mu dělali Oldřich Selský, Brunorius z Verony, uherští a jiní pánové. Měli s sebou přes tisíc jezdců a o něco více jak sto vozů. Ve městě Zikmund čekal na polské poselství a dal obeslat rakouského vévodu Albrechta a jeho manželku Alžbětu. S Albrechtem vyjednával o jeho nástupnictví a žádal ho, aby markrabství moravské přičlenil ke Koruně Českého království a také aby do ní přičlenil také země rakouské. Albrecht však tuto žádost naprosto odmítl. Před svou smrtí dal císař Zikmund zatknout svou manželku Barboru a její služebníky, jelikož intrikovala s polským dvorem. Synovec císařovny Barbory Oldřich Selský byl však zavčasu varován a podařilo se mu z města Znojma prchnout před zatčením. Den před smrtí Zikmundovou byli povoláni uherští, čeští a moravští pánové před císaře a byli požádáni o podporu Albrechtových nároků na trůn v řeči se „zdviženýma rukama a slzavýma očima“. 10 Císař Zikmund je úpěnlivě žádal o vyplnění jeho posledního přání. Dne 9. prosince oblékl v majestát císařský a na trůně s korunou na hlavě se odebral ke sv. Mikuláši na bohoslužby. Jelikož se však čekání na poslední hodinu jeho života prodlužovalo, dal se císař obléci do bílého rubáše. Tradují se celkem čtyři verze o tom, kde císař Zikmund skonal. První verze praví, že měl skonat na Dolním náměstí u čísla 4 na mrtvici. Druhá říká, že umřel na Horním náměstí číslo 5. Dle třetí verze jeho život skončil na Hradišti u sv. Hippolyta. Čtvrtá a pravděpodobně nejpravdivější verze hovoří o tom, že umřel večer na znojemském hradě. Po jeho smrti bylo jeho tělo vystaveno tři dny v kostele sv. Mikuláše. Poté byly rozlomeny císařské pečetě a pohřební průvod se vydal do Velkého Varadína. 9

Vedlejší chrámová místnost, v níž se uchovávají bohoslužebné předměty a v níž se kněz a ministranti oblékají do bohoslužebných rouch. 10 HAVLÍK, L. E.: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století. Brno 1998, s. 74.

12 Na sklonku první poloviny 15. století se započalo s druhou stavební fází kostela sv. Mikuláše. Za autora této stavební etapy se pokládá znojemský stavitel Mikuláš ze Sedlešovic (viz. obr. č. 3, s. 70), který pracoval i na obnovení kláštera v Louce po zboření husity nebo na stavbě radniční věže ve městě Znojmě. V době této stavební etapy byla hlavní loď i presbytář zaklenuty parléřovskou síťovou klenbou. Opěrné pilíře byly opatřeny fiálami

11

s gotickými doplňky. Na dvou pilířích v závěru kněžiště jsou chrliče

a nad nimi střešní římsa s dvěma maskarony

12

na každé straně. Před rokem 1470 byl

postaven kůr 13 před západní stěnou. Dalším gotickým klenotem v kostele je sanktuárium 14

u severní stěny presbytáře

15

, které je patrně prací Adama Kraffta z Norimberka. Při

jižní straně kněžiště byla postavena věž, která je známa z městských vedut

16

. Během

dalších let byly postaveny obě gotické kaple. Během této doby byl farářem u sv. Mikuláše farář Václav (1443) a Jakub (1457 – 1488). Za faráře Jakuba vymáhal znojemský arcikněz Jan v roce 1464 po Janu z Lichtenburka desátek ze vsi Lisoňovice, která příslušela kostelu v Trstěnici. Další znojemský arcikněz, Tomáš, podal žalobu roku 1480 na Ofku z Trstěnic pro jeden tisíc dukátů, protože měl v držbě arcikněžské statky v Trstěnici. Jako poslední faráři na konci 15. století jsou uváděni Jan Gozl (1482 – 1492) a farář Tomáš, který je zmiňován do roku 1508. Velmi zajímavé a můžeme říci i úsměvné jsou zmínky o událostech a vztazích v kostele sv. Mikuláše v dobách protestantských. Protestantství se ve městě začalo rozšiřovat od roku 1542. Ideje sociálních reforem české i německé obyvatelstvo přijímalo stejně. Loucký opat Ondřej Bílý se snažil varovat vedení města před mnohými predikanty17 a nespokojil se s odpovědí, že magistrát přikázal predikantovi mluvit pouze pravdu. Doba reformace je popsána z katolického hlediska v díle premonstráta Bartoloměje Stölzla (1628 – 1698) z louckého kláštera „Theca arcanorum“. Dle autora počali protestantští kazatelé vykonávat svou činnost ve městě od roku 1542, kdy byl protestantský kazatel u sv. Michala. V roce 1555 byli protestantští kazatelé už i u kostela

11

Fiála je štíhlá věžička v podobě protáhlého jehlance zdobící vrcholy opěrných pilířů nebo ozdobných štítů nad okny a portály gotických staveb. 12 Maskaron je ozdobný plastický nebo výtvarný motiv v podobě lidského obličeje s komickým nebo tragickým výrazem. 13 Viz. kruchta. 14 Též zvané tabernákl je zdobená skříňka spojená s oltářem nebo výklenek s dvířky vedle oltáře. 15 Tzn. kněžiště, tedy prostranství při hlavním oltáři pro duchovenstvo a ministranty, mírně zvýšené a často oddělené zábradlím. 16 Veduta je výtvarné vyjádření pohledu na město nebo výsek krajiny, obvykle v širším zorném úhlu. 17 Predikant - protestantský kazatel.

13 sv. Mikuláše. Avšak ještě v roce 1569, kdy přišel pastor augsburské konfese

18

Martin

Gieringer a kazatel Michal Grunberger ke sv. Mikuláši, byl u kostela katolický kaplan. Ve snaze povznést ve městě katolictví, rozhodl se uspořádat loucký opat Šebestián I. průvod ke kostelu sv. Mikuláše. Obyvatelé Znojma se ho však rozhodli neúčastnit. V samotném louckém klášteře nepanovaly právě nejlepší poměry. V klášteře se nacházelo šest kleriků, z nichž dva prchli, avšak před útěkem ukradli i bohoslužebné náčiní. V kostele sv. Mikuláše se protestanti roku 1576 zmocnili i kostelních klenotů. Tyto klenoty nebyly navráceny ani na po rozkazu císaře Rudolfa II., jenž v roce 1577 rozkázal městu, aby do městské rady přestali být přijímáni kacíři. Městská rada také neměla trpět ve městě Znojmě jiného náboženství než římsko – katolického. Město si však neodpustilo jedinou příležitost, kdy mohlo ukázat kléru svojí averzi vůči němu. Ke kostelu sv. Mikuláše byl dosazen akatolický rektor a kantor. Pouze díky moci louckého opata a díky císařovu zakročení byli v roce 1587 odstraněni. Za tento čin se městská rada odvděčila uzavřením kaplí kolem kostela a vyhnáním kněžích. Opat Šebestián Freytag z Čepiroh si vymohl u císaře dekret, který pravil, že obyvatelé Znojma jsou dle starého obyčeje povinni doprovodit průvod Božího těla. Tento dekret se vztahoval také na cechy s prapory. Tento dekret také neměl na město valného účinku. Průvod v roce 1579 lidé rušili poznámkami, nadávkami, kamením. Průvod byl narušen také jezdcem na koni. Opat odpověděl na tuto provokaci další stížností u císaře. Nakonec musela být pro konečné rozhodnutí sporu Znojma s Loukou ustanovena zvláštní komise. Komise došla nakonec k rozhodnutí, že město je povinno vydat klenoty od kostela sv. Mikuláše louckému opatovi a také je povinno doprovázet procesí s hořícími pochodněmi. Město také dále nemělo dělat potíže opatovi při dovozu vína do města. Opat a město se nadále měli chovat jako dobří sousedé. Marná byla snaha opatova zbavit se evangelického kazatele u sv. Michala Jiřího Schildta. Jiří Schildt ve městě působil od roku 1579. Stejný výsledek měl pokus o vyhoštění tohoto kazatele olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským. Městská rada neudělala ani přes císařské nařízení z roku 1577 jakýchkoli ústupků. V roce 1580 se srotilo okolo 200 ozbrojených lidí, kteří vytáhli k louckému klášteru, kde měli v úmyslu zajmout olomouckého biskupa a královského komisaře. Ti se totiž v klášteře v tu dobu zdržovali. Lidé oblehli loucký klášter, avšak nepodařilo se jim dostat dovnitř. Vztahy se po tomto incidentu ještě více přiostřily. Kazatel od kostela sv. Michala rušil bohoslužby u kostela 18

Protestanti augsburského vyznání se řídí věroučnými zásadami z r. 1530 přijatými na říšském sněmu v Augsburku.

14 sv. Mikuláše a dělal další výtržnosti. Nejvážnější je pak asi incident, při němž mlynář ze mlýna pod hradem spolu s městským sládkem ostřelovali z moždířů sakristii kostela sv. Mikuláše. V roce 1582 přišel do kláštera v Louce premonstrát Grobelius, výborný to řečník. Díky svým kázáním se mu podařilo vracet znojemské občany ke katolictví. Opat také stále požadoval po městské radě desátky ze svých kostelů, dále pak navštěvování církevních slavností lidmi z města. Jeho protesty směřovaly i proti nošení vyšitého M na prsou, jak to měli žáci svatomichalské školy, kteří se snažili odlišovat od žáků svatomikulášské školy. Po velkém úsilí, které vynaložili loučtí opaté a s pomocí císaře Rudolfa II. se podařilo dosáhnout toho, že se do vedení města roku 1607 dostali opětovně katolíci. Opatství v Louce svádělo boj s magistrátem města Znojma také o faru u sv. Mikuláše. V roce 1574 byl dosazen ke kostelu kazatel Matouš Spasma. Tento byl tak výtečný kazatel, že se mu podařilo navrátit ke katolické víře i protestantského predikanta u sv. Michala Jiříka Achacia. Po jeho smrti nastoupil na místo faráře Ondřej Ubrman (následně utekl do Rakouska) a po něm Šebestián Angermann. Po Angermannově smrti dosadila znojemská městská rada predikanta Petra Korbona jako faráře. Opat z Louky ho však vyhnal a nahradil jej premonstrátem Leopoldem. V době, kdy v kostele sv. Mikuláše byli farář Jan Müller (1581), olomoucký a vratislavský kanovník Kryštof Středovský, Pavel Meziříčský a Ondřej Myška (1583) se děly před kostelem sv. Mikuláše časté výtržnosti ze strany protestantských predikantů, ale také ze strany znojemských měšťanů. Bohoslužby a obřady byly takřka denně rušeny. Město Znojmo dokonce zabavilo i knihovnu, která u kostela sv. Mikuláše byla a ze hřbitovní kaple se stala na rozkaz městské rady sladovna. V době, kdy byl opatem v louckém klášteře Šebestián II. se udály poměrně časté změny farářů. V roce 1588 se stal farářem Martin Zierstein a kazatelem křížovník Petr. Po nich byli faráři do roku 1599 Leopold Caesar, Mikuláš Judex (1595), Vilém Teš (1597) a Jan Lichtenhagen (1599). Kazatelem u sv. Mikuláše byl časem i opat z Louky Šebestián III. spolu s klášterním převorem a děkanem u sv. Mikuláše Jiřím Sumoldem. I opat Jeroným Schall ze Schallenheimu svého času zastával místo kazatele a děkana u sv. Mikuláše. Poté, co umřel císař Rudolf II. se stal českým králem Matyáš, který znovu obnovil svazek Moravy a Čech v Koruně Českého království. Moravským zemským hejtmanem byl v té době Karel st. ze Žerotína, jenž vládl na Moravě jako jediný pán a nebral v potaz příkazy krále a markrabího, jak si poté tento stěžoval. V roce 1618 došlo k povstání evangelických stavů v Čechách proti novému českému králi Ferdinandovi II.

15 Štýrskému (korunován 1617), jenž byl i markrabím Moravy. V důsledku toho, že Moravané umožnili císařsko – královskému vojsku průchod do Čech a také měli zájem na mírovém stavu s Ferdinandem II. (Karel st. ze Žerotína k tomu vyzýval jak krále, tak následně i české evangelické stavy s poukazem na bezvýchodnost povstání), rozhodl se vůdce evangelických stavů v Čechách, jímž byl Matyáš hrabě z Thurnu k vpádu vojska na Moravu. Když se dostal až do Znojma, opevnil se se svým vojskem na Hradišti. Ve městě samém pak rozkázal vyhnat kněze od kostela sv. Mikuláše, dominikánský klášter se z jeho rozkazu změnil ve vězení a ze zbylých klášterů vyhnal řeholníky a řádové sestry. Následně se rozhodl zajmout opata z louckého kláštera Jeronýma Schalla ze Schallenheimu a posadit ho do vězení ve Znojmě. Za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1784 loucký klášter zrušen a díky tomu byl zrušen i patronát nad děkanským dómem sv. Mikuláše. Osudy fary, která byla roku 1727 přestavována, nebyly již tak bohaté na události jako v předešlých dobách. Z dlouhé řady farářů a znojemských děkanů můžeme zmínit znojemského rodáka Hroznata Fuchse, který se později jako jediný rodák ze Znojma stal později louckým opatem. V době jeho úřadování město bylo nuceno vydat švédskému generálovi Torstensonovi novou stříbrnou a pozlacenou monstranci 19, která měla značnou velikost a byla pořízena v roce 1637. Po této monstranci zůstalo pouze pouzdro. Fara jako taková ale zůstala zachována i po zrušení louckého opatství. Pod faru sv. Mikuláše spadalo mnoho kostelů, jedním z nich byl od roku 1824 kostel sv. Alžběty na Dolním předměstí. Kostel sv. Alžběty pod Vídeňskou branou příslušel původně k sídlu řádu františkánů 20. V roce 1614 došlo k opravě kostela a po roce 1620 tu začali v českém jazyce kázat jezuité

21

. Nadací faráře Jiřího Weindla z Harthischenu měla roku 1724 být pro kostel

natrvalo zabezpečena stálá přítomnost kněze. Kněz v tomto kostele působil po roce 1752 a od roku 1767 se mu dostalo i vlastního faráře. Bohužel už v roce 1824 se stal kostel pouze filiálním 22 ke sv. Mikuláše. K faře sv. Mikuláše patřil i kostel sv. Petra a Pavla, jenž byl roku 1782 zrušen a místo své původní funkce plnil tento kostel funkci solnice. V roce 1830 byla budova bývalého kostela koupena městem, které se rozhodlo zbourat presbytář a do lodi této budovy 19

Zdobená schránka na vystavování hostie v podobě gotické vížky nebo slunce s paprsky. Františkán je člen žebravého řádu, který se vyvinul v 15. stol. z minoritů. 21 Člen řeholního řádu, zv. též Tovaryšstvo Ježíšovo, založeného r. 1534 bývalým důstojníkem Ignácem Loyolou. 22 Tzn. pobočný 20

16 umístilo hasičskou zbrojnici. Vlastní loď po nějakém čase byla zbořena, když byl vedle bývalého kostela postaven sál. Kostel sv. Jana Křtitele nalézající se v severní části Dolního náměstí spadal také pod faru sv. Mikuláše. Byl zrušen roku 1786 a roku 1852 došlo k přestavbě na trojposchoďový dům znojemského měšťana Jungnickla. Za zmínku stojí také kaple Panny Marie Pomocné, která byla postavena z peněz manželů Scharfnitzlových roku 1822 na Mariánském náměstí. K faře náležel také kapucínský

23

klášter sv. Jana Křtitele

na jižní straně Dolního náměstí. Tento klášter měl právo vybírat almužny na znojemském území, ale také na velké části Dolních Rakous. Kostel sv. Kateřiny na Horním náměstí (Pražská třída číslo 5) byl založen v letech 1702 – 1705 znojemským měšťanem Kristiánem Koradou. Tento měšťan měl v úmyslu ke kostelu uvést karmelitány.

24

Filiálním kostelem byl ke kostelu sv. Mikuláše, v roce 1779 se stal také farou pro Mansberk. V roce 1825 se stal filiálním kostelem pro kostel sv. Kříže. Později se po přestavbě z tohoto kostela stal obytný dům. Roku 1853 vykonal návštěvu ve městě Znojmě rakouský císař František Josef I. a kromě vojenské akademie v Louce se rozhodl navštívit i kostel sv. Mikuláše. V roce 1866 se hlásilo 8 675 obyvatel Znojma k římsko – katolickému vyznání, z tohoto počtu k faře sv. Mikuláše příslušelo 4 467 obyvatel tohoto vyznání.

23

Člen žebravého řádu vzniklého r. 1525 jako větev františkánského řádu. Příslušník řádu nazvaného podle kláštera připomínaného už v 6. stol. po Kr., nově vybudovaného r. 1155 na hoře Karmel ve stejnojmenném pohoří jv. od Haify. 24

17 2. 1. ŠKOLA U SV. MIKULÁŠE

První zmínka v listinách, podle které můžeme předpokládat, že ve Znojmě již byly školy, je z roku 1225, kdy se píše o mistru Petrovi ve škole u sv. Mikuláše. Záznamy o školách ve Znojmě lze nalézt také po celý zbytek středověku. Až novověk však představoval markantnější rozmach znojemského školství. Od roku 1575 byl učitelem u sv. Mikuláše Pavel Hofkuntz, po něm v roce 1577 nastoupil Leonard Fichtner a Jiří Canrodt a následujícího roku 1578 také Štěpán Mullinger. Znojemský magistrát však nasadil do školy evangelického kantora a učitele, kterého opat z Louky Šebestián rozkázal v roce 1579 jakožto „bezbožného a nepořádného učitele“ vyhnat. Městská rada se ale rozhodla učitele ujmout a v odpověď poradila opatovi, aby se nejdříve postaral o své poddané. Z učitelů u sv. Mikuláše přestoupil Štěpán Mullinger protestantskému vyznání. Z tohoto důvodu byl opatem propuštěn, ale městská rada ve Znojmě ho v jeho místě potvrdila. Opat vyslal do školy u sv. Mikuláše také svého rektora, ale ten nebyl magistrátem do školy vůbec vpuštěn. Po určité době se opat a město nakonec o obsazení místa u sv. Mikuláše dohodli a Mullinger byl z tohoto důvodu v roce 1580 propuštěn. Opat následně jmenoval učitelem Jiřího Riccia z Gunsenhausen. Tento učitel měl ale špatnou pověst a město žádalo opata o přenechání školy raději jen faráři, což se vzápětí stalo. Poté převzal do svých rukou školu Jiří Schiller, který s kazatelem Matyášem zapříčinili nové rozpory města s opatem. Oba dva zanedbávali svá místa a městská rada je proto pohánělo k zodpovědnosti. Tito však byli pod ochranou louckého opata, což zavdalo příčinu k velkému rozhořčení ve městě. Problém vyústil v přepadení školy protestantskými měšťany, kteří zbili kostelníka a kazatele. Následovala opatova žádost o potrestání viníků. Další zprávy se nám dostává v roce 1666. Tato zpráva dokládá úroveň, která byla v té době na opět katolických školách kostela sv. Michala a sv. Mikuláše. Obyvatelé Znojma v té době měli na výběr z těchto dvou škol a rozhodovali se podle způsobu vyučování. Dle dostupných zpráv se většinou raději rozhodli posílat své děti do školy u sv. Michala, kde vyučovali jezuité. V hojné míře své rozhodnutí zdůvodňovali menší péčí o výchovu u sv. Mikuláše. Ve školním roce 1864 – 1865 bylo ve škole naposledy vyučováno s dětmi obojího pohlaví. Městská rada ustanovila, že obecná chlapecká škola bude umístěna u sv. Mikuláše, avšak dívky se budou pro příště vyučovat v bývalé farní škole u sv. Kříže. Roku 1866 se staly obě tyto školy hlavními. Roku 1873 měla škola u kostela sv.

18 Mikuláše 296 žáků. V roce 1889 jich už bylo celkem 379. Roku 1893 nastal úbytek žáků na celkový počet 317 a v roce 1898 bylo už žáků pouze 293, což se vysvětluje tím, že se počaly zřizovat školy nové, což mělo za následek odliv žactva starým školám do škol nových. Školní knihovna byla založena v roce 1890 a roku 1898 obsahovala knihovna pro žáky celkem 167 děl a pro učitele jich bylo 69.

19 2. 2. VNĚJŠÍ VZHLED KOSTELA I přes dlouhá staletí si kostel zachoval svůj gotický ráz, v němž byl postaven. Jeho osa probíhá zhruba ve směru východozápadním, díky čemuž je jasně viditelné jeho členění na trojlodí, presbytář a věž, které jsou výškově odlišné (viz obr. č. 7, s. 77). Roku 1832 se objevily v jižní věži velké trhliny, které ohrožovaly kostel. Z toho důvodu byl kostel roku 1833 uzavřen. Následně v roce 1836 se přistoupilo k demolici věže po střechu kostela. V kopuli se našlo kovové pouzdro s věcmi sakrálního

25

charakteru. Stav věže se následující roky zkoumal odborníky do roku 1843. Stavba nové věže začala roku 1843 pod dohledem stavitele Františka Bürgera a skončila roku 1847. V říjnu 1847 se kopule s křížem nasadila, ale nebyly do ní vloženy žádné písemnosti. Už v roce 1861 došlo k opravě díky blesku, který srazil kříž a poškodil střechu i zdivo. Při opravě celého kostela na počátku 20. století se přistavěly čtyři postranní věžičky při bázi střechy věže. Také se změnil novogotický ráz a velikost oken. V roce 1994 prošla věž rozsáhlou rekonstrukcí, při které se v báni pod křížem našly ruličky listin bez schránky ve špatném stavu. Kříž s bání se nově opravil a pozlatil a byl vysvěcen. Do báně se vložilo měděné pouzdro s listinami, které popisují technický stav kostela sv. Mikuláše, duchovní život farnosti a města Znojma a znojemského kraje. V pouzdru jsou přiloženy podpisy farníků, medailonky, fotografie z událostí ve farnosti sv. Mikuláše, katolická periodika a kámen ze Svaté země nebo ostatek sv. J. N. Neumanna. Krov byl chemicky ošetřen, vyměněny trámy a položena nová krytina. Nově se nechaly také vyrobit věžní hodiny, vitráže 26 a žaluzie. Věž byla nově omítnuta a dostala i fasádu. Zvony byly nově uchyceny a zvonová stolice se dočkala opravy. Zvony byly s velkou pravděpodobností již na severní věži, která byla zbořena po požáru v roce 1422, jelikož byla na této věži hlásná služba. Na jižní věži se zvony nacházely od roku 1442. Svědectví o tom podávaly latinské nápisy na dvou z nich: „En ego camapana mundo pronuntio vana, ignum vel festum bellum vel funus honestum. Anno 1442 – Hle já, zvon, hlásám světu marnost, požár stejně jako slavnost, válku jako počestný pohřeb. L. P. 1442. Na druhém : Ave Maria gratia plena, Dominus tecum. L. P. 1442. Další zvony byly z let 1630 a 1749. Starší z roku 1630 dostal nápis: In honorem omnipotentis Dei St. Nicolai, Znojmensium patroni fusa sum Anno 1630 die 29. mensis Julii / Ke cti všemohoucího Boha a sv. Mikuláše, patrona Znojemčanů jsem byl ulit roku 1630 29. července. Rovněž mladší nese jméno sv. Mikuláše: St. Nicolae et St. Donate 25 26

Sakrální – bohoslužebný, posvátný Okno zasklené barevnými skly, spojenými olověnými pásky, vytvářejícími proti sklu tmavý ornament.

20 orate pro nobis. Zu gottes Uhre hat mich gegossen Ignatius Begl in Znaim Anno 1729. Durch Holz und Feuer bin ich geboren/ Sv. Mikuláši a sv. Donate orodujte za nás. K Boží cti mě ulil Ignác Begl ve Znojmě roku 1729. Zrodil jsem se pomocí dřeva a ohně.“

27

Za válek se zvony odevzdávaly pro vojenské účely, čehož nebyl ušetřen ani kostel sv. Mikuláše. V dnešní době jsou na věži zvony tři. Největší zvon váží zhruba 2500 kg, další má váhu 200 kg a poslední, nejmenší váží 60 kg a slouží jako umíráček. Čtvrtý zvon z roku 1630, jehož váha byla 360 kg byl sňat během opravy věže v roce 1994, jelikož byl prasklý. Trojlodí se svojí vysokou sedlovou střechou pokračuje nižší střechou presbytáře, která je zakončena polygonálním skosením, v místě, kde nad ní ční velký měděný kohout. Na plášti stavby si zasluhuje pozornost západní průčelí s vysokým štítem, dvěma stupňovitými opěráky zakončenými fiálami s vodorovnou růžicí. Část pod štítem po kůr je prolomena třemi gotickými okny s kružbou. V dolní části je přístavek před hlavním portálem s kulatou věžičkou schodů na kůr. Maskaron s podobou lví hlavy se nachází v místě u štítu, kde končí jižní střešní římsa. Jižní i severní stěna trojlodí mají po pěti gotických oknech. Špalety oken postupují od střechy až k horizontální římse na obvodové zdi. Ani jedno není proskleno celé. Prostřední tři okna jsou zasklena pouze v horní polovině, dolní polovina je vyzděna, což lze vidět zevnitř chrámu. Krajní okna jsou vyzděna v dolní třetině. V kružbách oken jsou pouze trojlisty a čtyřlisty, ostatní typy kreseb nalézáme pokaždé jen jednou. Jižní předsíň s rovným trámovým stropem má profilovaný sokl pokračující v předsíni pravoúhlým ohybem až k základně portálu do chrámu. Po levé straně se nalézá barokní dřevěné sousoší sv. Jan Nepomuckého, což je patrně památkou na oslavu svatořečení z roku 1731. Na jižní straně presbytáře se nachází od roku 1985 renesanční Boží muka s barokní plastikou sv. Antonína Paduánského s Ježíškem. Spojení barokní sochy a renesanční architektury vysvětlují nápisy dodnes zachované. “Jejich latinská část jasně říká, že ve výklenku stavby byla původně plastika „Ecce homo“: QVAE FACIES QVA FORMA VIRI SPECTARE VIATOR/SI CUPIS HEV PORIVS NON HOMO VERMIS INEST / Ejhle člověk! Jaké to rysy tváře, jaká to podoba muže, jestli se chceš, kdo jdeš kolem, podívat. Běda, je to spíš červ, než člověk. Dole potom je německý nápis: ALHIE/ AVF DIESER ERDN SEIT WIR NUR PILGRAM NICHTS UNSER! /Všude zde na této zemi jsme jen poutníci, nic

27

Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995, s. 12 - 13.

21 není našeho.„

28

Sv. Antonín se dostal do výklenku, když Boží muka stála na Vídeňské

ulici. Odtud se přenesla roku 1985 k sv. Mikuláši, kde nahradila Kolbův kříž, jenž byl zničen počasím. Znovuobnovený kříž je možno nalézt v dolní kapli sv. Martina ve Svatováclavské kapli. Okna presbytáře jsou prosklena celá. Pětiboký závěr kněžiště má vysoká úzká okna s jedním prutem a prostřední okno je zakryté pláštěm věže. Dvě okna na severní straně presbytáře jsou tu jediná, jelikož zbytek jeho severní stěny je bez oken kvůli přístavbě nové sakristie. Na jihu presbytáře jsou ještě dvě široká okna s třemi pruty, jejichž velikost se vysvětluje pro nedostatečný přístup světla ze severní stěny, která je bez oken. Patrová sakristie má gotická okna ve své přízemní části. Jsou to dvě nízká okna s jedním prutem.

28

Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995, s. 16.

22 2. 3. VNITŘNÍ VÝZDOBA A VYBAVENÍ KOSTELA Pakliže zůstal kostel jako stavba barokem takřka nedotčen, co se týče vnitřního vybavení je tomu zcela naopak. Celé oltáře, jejich hlavní obrazy či sochařská výzdoba byly vytvořeny v barokním stylu. Kostel je vevnitř zhruba 60 m dlouhý, 22 m široký a 19 m vysoký. Jde o síňové trojlodí se všemi částmi stejné výšky, rozdělené osmi mohutnými válcovitými sloupy na loď hlavní, v jejímž prodloužení se nalézá presbytář a dvě užší lodi na jihu a severu stavby (viz. obr. č. 4, s. 70). Kněžiště s hlavní lodí mají parléřovskou síťovou klenbu, v bočních lodích je patrná křížová klenba. Tyto klenby mají pokračování nad kůrem směrem k západní stěně. Strana kůru hledící k presbytáři se pyšní gotickou výzdobou, čímž připomíná kůr kostela sv. Štěpána ve Vídni. Žebra kleneb, v případě, že nejsou zakotvena na sloupech, vybíhají na boční stěny. Jejich přípory pak pokračují k horizontální římse obvodových zdí. V presbytáři mají přípory dva svazky a nepatrnou hlavici. Jejich konzoly

29

nesou rostlinný dekor, pronikají skrz římsu a sahají pod ni.

V trojlodí přípory mají tři svazky, v horní části ukončené ozdobnou hlavicí s kalichovitými motivy. V bočních lodích nepokračují na východních stěnách žebra v příporách, ale končí na mohutných konzolách s maskarony a jsou bohaté na rostlinnou dekoraci. Závěr presbytáře je hvězdicovitě zaklenut. Hlavní svorník klenby je ozdoben plastikou Kristovy hlavy. Ve východní části presbytáře je barokní hlavní oltář, bohatě vyřezávaný a zlacený se sedmi sochami (viz. obr. č. 5. s. 71). Na vrcholu najdeme kalvárskou

30

skupinu Panny Marie a sv. Jana po stranách Ukřižovaného Krista. Okolo

obrazu sv. Trojice jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje. Nížeji na oltáři je jeho hlavní část s obrazem sv. Mikuláše od malíře J. L. Daisingera z roku 1754. Oltář byl vybudován na konci 17. století. Po stranách oltářního obrazu jsou sochy sv. Václava a sv. Leopolda v nadživotní velikosti. Před oltářem při severní stěně zůstalo zachováno gotické sanktuárium pocházející z druhé etapy výstavby. Sanktuárium je 10 m vysoké a je vrcholem kamenosochařského a štukatérského umění. Sloupky nesou svatostánek, uzavřený třemi tepanými, zlacenými a polychromovanými

31

mřížkami. Každá z mřížek

je rozdělena tepanými pásky na šest párů okének. V nich jsou miniaturní vyřezávané a tepané postavičky a scénky ze života svatých. Vpravo je možno vidět výjevy z Kristova umučení. Dále pak vlevo vidíme smrt dvanácti apoštolů a nahoře iniciály IHS a MARIA,

29

Výstupek vyčnívající ze zdi nesoucí různé předměty (např. sochy), též nosník. Kalvárie je umělecké zobrazení Kristova ukřižování. 31 Polychromie je vícebarevný nátěr sochařského díla. 30

23 pod iniciálami je monstrance se sv. hostií 32, vedle ní se nachází Madona v záři paprsků. Poté následují scény ze života svatých, mezi nimi dále Zvěstování Panny Marie, sv. Mikuláš se třemi zlatými jablky a sv. Kateřina. Ve dvanáctém okénku je Ukřižovaný Kristus, kterého adorují

33

dvě postavy dole a orant

34

ve větvoví pole jedenáctého.

Celkem je zde vidět 36 okének. Největší je prostřední mřížka, na jejíchž příčných páscích jsou gotickým písmem vyřezané části sekvence sv. Tomáše Aquinského Chval Sione Spasitele. Při stejné stěně nad vchodem do sakristie se nachází konzola s gotickou sochou Krista Trpitele, která se datuje kolem roku 1400 a je patrně od Petra Vischera z Norimberka. V presbytáři jsou i čtyři gotické fresky, jenž byly odhaleny roku 1897. Dvě z těchto fresek jsou na severní straně za oltářem a představují Krista s trnovou korunou. Na této straně je i freska s adorovanou rouškou Veroničinou a donátorem. Jižní strana nese fresku umučení sv. Achatia a druhů s těly mučedníků, napíchanými na trny. Za hlavním oltářem je obdélníková freska Večere Páně, nad níž je již zmiňovaná konzola ve tvaru hlavy muže v šátku, považovaná za portrét Mikuláše ze Sedlešovic. Freskami s podobnou tematikou byla kdysi vymalována větší část kostela. Před hlavním oltářem se nachází v jižní straně široké sedile

35

, které má zakončení připomínající románský sloh.

Jde patrně o jediný pozůstatek z původního kostela před rokem 1335. Ze zadní stěny vystupují dvě stupňovité konzoly, které jsou zdobené symboly čtyř evangelistů. Vlevo nahoře je to dobře zachovaná plastika lví hlavy, což je atribut sv. Marka, pod ní je zbytek patrně hlavy býka jako atribut sv. Lukáše, pravá horní plastika zcela chybí, pravděpodobně šlo o orla, atribut sv. Jana a vlevo dole je nádherně modelovaný symbol sv. Matouše, tedy člověk s vějířem rozevlátých vlasů okolo hlavy a s mečem v levé ruce. Za gotické lze považovat i zbytky freskové výzdoby uprostřed klenby hlavní lodi (viz. obr. č. 6, s. 71). Jsou to čtyři andělé v seskupení do kříže okolo čtvercového otvoru klenby s hlavami obrácenými k němu. V presbytáři se dále nacházejí dvě honosné čestné lavice z roku 1755 s vysokými, bohatě zdobenými opěradly. U sakristie je lavice s reliéfem Kristovy hlavy uprostřed, na vrcholu se nalézá bysta sv. Petra a po stranách jsou menší bysty sv. Lukáše s býkem a sv. Jana s orlem. Protější lavici zdobí uprostřed reliéf hlavy Panny Marie, na vrcholu je pak hlava sv. Pavla a po stranách jsou busty sv. Marka se lvem a sv. Matouše s člověkem. Opěradla jsou navíc doplněna andílky, kteří

32

Čistý pšeničný chléb ve tvaru tenké kulaté oplatky, užívaný při mši. Adorace je forma projevu božské úcty klaněním. 34 Orant je motiv postavy člověka majícího zdvižené a rozpjaté ruce k modlitbě. 35 Výklenek s kamenným sedadlem bez opěradla, uzavřený obloukem na konzolách nebo sloupcích. 33

24 nesou atributy

36

světců Petra a Pavla. Při severním pilíři vítězného oblouku je

vybudována zcela unikátní barokní kazatelna ve tvaru zeměkoule. Na ní se vznáší Bůh Otec Stvořitel v oblacích se sluncem, měsícem a hvězdami (viz. obr. č. 5, s. 71). Pozadí kazatelny tvoří vysoký reliéf Adama a Evy. Tento reliéf je dílem zdejšího sochaře Josefa Antonína Wintterhaldera z roku 1760. Po obou stranách základny vítězného oblouku jsou náhrobky v poměrně dobrém a zachovaném stavu. V podlaze hlavní lodi, před jejím přechodem do presbytáře, se nalézá vstup do chrámové krypty, který je uzavřený dvěma náhrobními kameny, které nesou nápisy. Krypta je v současné době zazděna. Kámen

u

kazatelny

nese

popVLVsqVe/ZnoyMensIs/sVas

text

s chronogramem37:

DeposVere

„En/Isto

EXVVIas./civibus

et

LoCo/senatvs sanctis/supera

jungantur in urbe/suppettis nostris/auxiliemur eiis/. Na tomto místě uložili představitelé a lid znojemský to svoje nejcennější – doslova: svoje trofeje – pomáhejme jim svými přímluvami, aby se připojili ke svatým na nebi – doslova: svatým obyvatelům nebeského města. Těsně vedle tohoto kamene je další s nápisem: En/ posthuma netas./ Znoymae patricii/ et incolae/ sub/ hoc quiexcunt marmore. Pro qVIbVS/ DEM/ tVIs ora AvfragIIs/ LVX perpetVa/ LVCeat els/ 1775/ tj.: Hle, tu končí lidský věk. Pod tímto mramorem odpočívají představení a obyvatelé Znojma. Pros za ně Boha svými modlitbami, aby jim svítilo věčné světlo. “ 38 Zmíněné kameny uzavírají vstup do rozměrné hrobky. Do ní se během generální opravy kostela v roce 1903 snesly pozůstatky mrtvol, balzamované mrtvoly, bez rakví a nápisů a hrobka pak byla opětovně zazděna. Mrtvoly pocházely ze zrušeného kláštera a kostela klarisek a minoritů

39

a dále také ze zrušeného hřbitova

kolem kostela. Některé náhrobní kameny z tohoto hřbitova je nyní možno spatřit při zdech pod kůrem. Do roku 1903 byly náhrobní kameny složeny na dvoře jedné školy a byly posbírané z celého okolí. V závěru bočních lodí jsou umístěny barokní oltáře z konce 17. století, které vytvářejí symetrický pár nejen konstrukcí, ale také výzdobou a sochařskými doplňky. Vedle kazatelny se jedná o oltář sv. Josefa s obrazem sv. Rodiny a dále pak sochami sv. Jana Křtitele a sv. Alžběty Durynské v nadživotní velikosti. Na oltáři je možno vidět i velmi cennou dřevořezbu “Oplakávání Krista“ někdy z doby okolo roku 1500. Dále se zde nachází kamenná plastika „Hlava Kristova“, která sem do kostela byla přenesena sem sloupkových Božích muk z roku 1518, která do té doby 36

Atribut je znak světce na obrazu či soše označující jeho charakteristickou vlastnost nebo činnost. Nápis, jehož nápadně vyznačená velká písmena udávají jako římské číslice příslušný letopočet, v tomto případě rok 1755. 38 Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995, s. 26. 39 Člen řádu zal. v r. 1209 sv. Františkem z Assisi. 37

25 byla na vrcholu Napajedel. Kopie Božích muk je dnes na Napajedlech. Vrchol oltáře zdobí obraz Neposkvrněné Panny Marie se scénou „Vyhnání z ráje“. Druhým oltářem je oltář sv. Šebestiána v jižní lodi. Tento oltář tvoří svým obrazem sv. Šebestiána a nadživotními sochami sv. Rozálie a sv. Rocha celek jako morový oltář. Je ale také nazýván Mariazellský, což má dva důvody. Prvním důvodem je vzácná dřevořezba tzv. Chlebové Madony, která se též nazývá Frýdlantská Madona. Tato Madona je z doby kolem roku 1500 a na tomto oltáři stojí od roku 1782. Chlebová Madona bývala oblékána do pláštíků z drahých látek a tak připomínala Madonu s Jezulátkem z Mariazell. Druhým důvodem je ten, že poutníci konali desetidenní pobožnosti před pěší poutí do Mariazell před tímto oltářem. Chlebová Madona se nazývá z toho důvodu, že za třicetileté války jí začala být připisována zázračná ochranná pomoc. Hraběnka Dorotea Marie Anna Gallasová ji získala v jakémsi vypleněném kostele od švédských vojáků, kteří ji měli v plánu spálit. Od doby kdy se této Madony hraběnka ujala, nikdy nechyběl chléb v truhle, na kterou hraběnka umístila jednoduchý oltářík pro sošku zbudovaný a uctívala ji. Chlebová Madona se s ní dostala do Frýdlantu a po ovdovění pak s druhým jejím manželem, knížetem z Lichtenštejnů, přišla do Moravského Krumlova. Poté se dostala Madona jako dar ke znojemským klariskám. Roku 1782, po zrušení kláštera Josefem II., byla Madona přenesena do kostela sv. Mikuláše. Na jižní straně lodi je oltář sv. Vavřince z roku 1670, jehož dolní obraz je z této doby. Horní obraz, který je z poloviny 18. století zobrazuje Ježíška mezi Pannou Marií a sv. Annou. Vedle tohoto oltáře se nachází gotická kaple, v níž je oltář z roku 1772, který byl postaven sochařem Waitzmannem na náklady měšťana Hummela. Původně šlo o oltářní obraz Panny Marie Kremelské. Po stranách se nacházejí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny z konce 18. století. V roce 1877 byl tento oltářní obraz vyměněn za sochu Neposkvrněného Početí Panny Marie, jejíž předlohou byla socha v Lurdech. Naproti jsou dva obrazy, obraz sv. Tekly a obraz Narození Páně z roku 1884 od F. Schwarzera ze Znojma. Pod kůrem, vedle jižní předsíně je barokní kaple s freskami od Josefa Ignáce Mühldorfera z 18. století. Na klenbě je vidět anděle, adorující jméno Ježíš a potírající jeho odpůrce. Na stěnách lze pak spatřit umučení sv. Kateřiny a sv. Barbory. Nynější barokní oltář nese obraz Panny Marie Pomocné od Antonína Ference z roku 1836. Při severní straně trojlodí nalezneme vedle oltáře sv. Josefa oltář Nanebevzetí Panny Marie. Za ním je barokní kaple sv. Trojice. U východní stěny je oltář s polychromovanou plastikou sv. Trojice. Bůh Otec zde drží na klíně umučeného Krista po způsobu piet. Na protější straně máme oltářní obraz, na kterém je z Vltavy vynášeno umučené tělo sv. Jana Nepomuckého. V severní předsíni, na východní straně je vysoký

26 dřevěný misijní kříž z roku 1896. Po jeho stranách jsou sochy Panny Marie a sv. Jana, které vytvářejí sousoší. Poslední z oltářů najdeme v gotické kapli pod kůrem vedle severní předsíně. Dnes je to kaple Božího hrobu se sousoším piety na oltáři, který byl zhotoven v roce 1896 v Tyrolích. Kaple má dvě gotická okna ve tvaru jeptišek, která jsou vyplněná vitráží s postavou sv. Jana Křtitele a sv. Zikmunda. Pod kruchtou

40

stojí

gotická kamenná křtitelnice. Podél jižní a severní stěny trojlodí visí čtrnáct obrazů křížové cesty, které maloval J. J. Wittrhalder. Pod kůrem jsou dvě barokní zpovědnice, nahoře vyzdobené dřevořezbami sv. Petra a sv. Maří Magdaleny od J. A. Witterhaldera. Z devíti náhrobních kamenů, zabudovaných do zdí pod kůrem, vyniká svým sochařským provedením a historickým významem náhrobek Václava Petra Meziříčského z Lomnice. Ten byl totiž 16 let držitelem znojemského hradu. Náhrobek se nacházel při vchodu do minoritského kostela Panny Marie, který byl zbořen v roce 1846. Na chvíli byl náhrobní kámen uložen v bývalém velehradském nadačním domě. Poté byl přestěhován do městské zbrojnice, která sloužila v té době jako depozitář pro trhové budky. Náhrobek se poté dostal bez horní části ke sv. Mikuláši. Zbylé náhrobky jsou na jižní stěně (dva), pět jich je při stěně západní a dva při severní. Napravo od hlavního portálu jsou v západní zdi zapuštěny ještě dva náhrobky, symetricky ke křtitelnici, která zde stojí. Křtitelnice je ve tvaru pravidelného osmistěnného hranolu, který je nesen osmi goticky profilovanými žebry, jež se vějířovitě rozbíhají od podstavce k jednotlivým hranám hranolu. Stěny hranolu jsou vyzdobeny motivy gotických kružeb, z nichž jsou dva motivy v podobě jeptišek v horní části a následně se opakují ve dvou sousedních polích. Ostatních šest má ornamenty odlišné (rybí měchýřky, různé podoby gotických růžic). Původní gotické víko se do dnešních dnů nezachovalo a bylo nahrazeno novějším. Ani toto víko dnes křtitelnici nezauvírá a křtitelnice je zakryta obyčejným mosazným diskem. Za nacházejí

renesanční

náhrobní

kameny.

Nad

křtitelnicí

je

křtitelnicí se

zavěšen

obraz

Zmrtvýchvstalého Krista s apoštolem Tomášem, který sem byl přenesen z hřbitovní kaple po roce 1950. Ve vnitřním vybavení kostela sv. Mikuláše jsou také varhany z roku 1907 – 8, které patří neodmyslitelně ke většině kostelů. Před začátkem rozsáhlých oprav sv. Mikuláše v letech 1904 – 1906 byly v kostele staré varhany, o kterých není mnoho zpráv. V roce 1621 jsou uváděny tyto varhany ve spojení s louckým opatem Jeronýmem Schallem ze Schallenbachu, jehož iniciály byly na štítku na nich upevněném. V roce 1900 varhany 40

Vyvýšená prostora pro varhany, zpěváky a hudebníky obvykle v západní části kostela, založená v úrovni patra, přístupná zvláštním schodištěm.

27 opravoval varhanář Ignác Reinold, podle něj by si oprava žádala značných nákladů s tím, že by nebyly zaručeny trvalejší výsledky. V důsledku toho byl přijat návrh na pořízení nových varhan, které by odpovídaly zrestaurované podobě kostela. Byl přijat projekt varhanářské firmy bratří Riegerových z Krnova. Tato firma dodala varhany, které se takřka v původní podobě zachovaly do dnešních dnů. Neogotická skříň má dvě věže, prospekt 41 má 11 polí se 67 původními cínovými píšťalami. Hrací stůl je před nástrojem čelem k hlavnímu oltáři a má dva manuály

42

, které mají 56 tónů a jeden pedál o 27

tónech. Nad manuály se nachází v řadě 31 rejstříků

43

, 12 z nich je spojeno s prvním

manuálem, jedenáct rejstříků s druhým a 8 je jich spojeno s pedálem. Pro plynulé zapojování hlasů do hry bylo zbudováno válcové crescendo

44

. Krom toho najdeme

pod druhým manuálem řadu tlačítek, které umožňují další kombinace hry. Celkový počet píšťal je 2226. Varhany si za své trvání vyžádaly menší opravy a opakované čištění.

41

Ozdobná přední část varhan s umělecky působivým uspořádáním píšťal. Ruční klávesnice varhan. 43 Zařízení pro rozezvučení řady píšťal vydávajících tóny stejného zabarvení. 44 zesilovač 42

28 2. 4. NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ KOSTELA Před josefínskými reformami byl i kostel sv. Mikuláše obklopen hřbitovem. Ten se rozkládal okolo kostela již od počátků existence města Znojma. Kostel uváděný na přelomu dvanáctého a třináctého století, jenž byl předchůdcem dnešního gotického kostela, se nacházel uprostřed hřbitova. Hřbitov byl v dalších dobách obklopen celou řadou kaplí. Z nich se do dnešní doby dochovaly dvě, které jsou zabudované do hradeb. Proti hlavnímu portálu kostela najdeme kapli Vzkříšení. Druhá kaple se dochovala jako dvoupatrová, jde o tzv. Svatováclavskou kapli, která je oddělená od jihozápadního rohu chrámu někdy až 8 m hlubokou jámou (bývalý karner)

45

, která byla vyčištěna a silnou

betonovou deskou znova uzavřena v osmdesátých letech. Karner zůstal prázdný a je přístupný ze spodní části dvojité kaple. Objev karneru poskytl vysvětlení románského nápisu na kamenná desce ve dvojité kapli: „ Hic est carnari um, orate pro animabus. – Zde je kostnice, modlete se za duše“

46

Nápis byl poničen lidskou rukou, ale město jej

dalo opětovně vytesat. Karner stál mezi kostelem a svatováclavskou kaplí. Při budování této kaple v roce 1521 byl karner odstraněn. Kroužená klenba v horní kapli Svatováclavské kaple je jediná tohoto druhu na Moravě. Dnešní podoba budovy kaple je z roku 1521. Po josefínských reformách byla roku 1785 uzavřena pro náboženské účely a město ji využilo jako skladiště a úschovnu pro různé účely. V potaz se nebrala ani skutečnost, že v horní kapli se byl vyřezávaný gotický deskový oltář z 15. století. Tento oltář byl následně darován rakouskému císaři. Oltář se dostal do Vídně, kde je nyní vystaven v dolním Belvederu. Hřbitov okolo kostela plnil svoji funkci do roku 1786, kdy se z císařského nařízení nesmělo nalézat pohřebiště uvnitř městských hradeb. Z toho důvodu byl hřbitov následně zrušen a barokní pieta z roku 1626 byla přenesena na Mikulášské náměstí, kde je doposud. Budova mikulášské fary je zdobena na svém nádvoří kamenným reliéfem Veroničiny roušky z konce 15. století. Nad vchodem do fary najdeme kamenný barokní erb louckého opata Řehoře II. Lambeka z roku 1773. Samotný vstup do fary je zdoben mříží z roku 1570 z dílny Donata Schönherra. Stěna, která hledí do nádvoří, je vyzdobena renesanční sgrafitovou rustikou ze 16. století. V blízkém okolí kostela se nachází i tak zvaná kaplanka, která je v ulici U Branky 6. tato ulice ústí na Mikulášského náměstí. Vlastní kaplanka pochází z doby po ukončení husitských válek kolem roku 1440. Jde vlastně o jednopatrovou budovu s obytnými místnostmi. Pro 45

Karner je středověká hřbitovní stavba o dvou podlažích, z nichž dolní podzemní část byla určena jako kostnice pro ukládání kostí vykopaných ze zrušených hrobů a horní část tvořila kaple. 46 Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995, s. 40.

29 vysvětlení její funkce je nutné zmínit, že kostel sv. Mikuláše měl mnohem více oltářů než v dnešní době a každý tento oltář měl svého oltářníka, který měl povinnost zde sloužit předepsaný počet mší. Náklady spojené s funkcí oltářníka byly hrazeny z odkazů donátorů jednotlivých oltářů. Pro tyto duchovní (kaplany) byla proto postavena kaplanka, jelikož fara samotná k ubytování většího počtu těchto oltářníků nestačila. O počtu oltářů se lze dovědět od notáře Štěpána z Vyškova, který ve svém seznamu klenotů v kostele sv. Mikuláše v roce 1524 uvádí počet 31 oltářů.

30 2. 5. POPIS KRYPTY

Vstup do vlastní krypty již je popsán na straně 20, tudíž se k němu nebudeme vracet a

přistoupíme

k popisu

vnitřku

krypty,

která

byla

zbudována

s největší

pravděpodobností v roce 1775. Po ukončení generální opravy kostela v roce 1907 byl vstup do krypty zazděn. Vstup do krypty je možno nalézt po deskou před presbytářem. Lze do ní vstoupit po sedmistupňovém schodišti, které je pod deskou. V dnešní době se do krypty vstupuje vchodem zbudovaným roku 1903, když sem byly navoženy kosterní pozůstatky ze hřbitova. Vchod se posléze zazdil a nyní je obnoven. Krypta byla postavena z cihel, má válcovitou klenbu a její rozměry jsou 3 metry na výšku a přibližně 12 metrů na délku. Krypta je dvoukomorová a tyto komory jsou odděleny jednoduchou cihlovou zdí. Jelikož bylo v kryptě mnoho kosterních pozůstatků, mezi nimiž byly náboženské medaile, tak zvané svátostky, které si lidé nosili z poutních míst, rád bych v další kapitole blížeji přiblížil poutě, jejich význam a také se hlouběji věnoval svátostkám jako takovým. Svátostky jsem fotograficky zdokumentoval a popsal a zařadil přímo do textu práce z důvodu větší přehlednosti.

31 3. POUTĚ – JEJICH VZNIK A VÝZNAM, VÝZNAM A FUNKCE SVÁTOSTEK

Pouť je součástí snad všech náboženství na světě a má tradici již ve starověku. V každém náboženství má či měla pouť svou specifickou podobu. Ať už Řekové, Římané, Židé, muslimové, buddhisté nebo křesťané a mnohá další náboženství, všichni mají nebo měli společného to, že putovali na důležitá místa jejich víry. V antice to byla návštěva chrámu, zasvěceného určitému bohu, muslimové navštěvují alespoň jednou za život Mekku, křesťané místa spojená se svatými nebo se zázraky atd. V Evropě se konání poutí vztahuje hlavně k období baroka, kdy poutě nabraly na oblíbenosti nevídanou měrou. Nemálo k tomu přispěl i fakt, že se již poutníci nemuseli odebírat na dlouhé cesty ku příkladu do Říma, Jeruzaléma apod., ale mohli navštívit i menší poutní místa, vzdálená jen pár dní cesty, což mělo i další výhody. Na delších cestách mohl poutník lehce přijít o veškerý majetek a v horším případě o život, jelikož na cestách bylo plno lapků, ale při pouti na menší vzdálenost se pohyboval v takřka známém prostředí a lépe mohl dojít pomoci. Za poutní místa si lidé volili většinou místo opředené legendou, kde byla uložena vzácná relikvie, došlo k zjevení nebo jiné záhadné a nevysvětlené události. Z poutních míst si poutníci také odnášeli upomínkové předměty, ve středověku to byly kamínky, trocha půdy nebo vody, které měly mít zázračné vlastnosti. V pozdějších dobách se rozvinul obchod s předměty z poutních míst, jako byly obrázky svatých, kovové medailonky (svátostky), krucifixy, růžence, sošky svatých, modlitební knížky, zpěvníky apod. Svátostkám se připisovala moc ochránit toho, kdo je nosil od nemocí, zlých duchů, živelných pohrom nebo zloději na cestách. Lidé je nosili připevněné na růženci, klobouku nebo na krku. Svátostky byly také vkládány do hrobu, aby mrtvého ochránily před zlými duchy. Jejich ochranná funkce se vztahovala nejen na věřící, ale také na úrodu a budovy (u nich plnily hlavně ochrannou funkci před pohromami). Není tedy náhodou, že se nalézají na pohřebištích (v našem případě v kryptě sv. Mikuláše), na polnostech nebo v kostelních věžích. Ve vztahu k Moravě a jeho poutním místům jsou známé svátostky z Velehradu, sv. Hostýna, Svatého Kopečku u Olomouce, Vranova u Brna, Křtin nebo Tuřan. Historicky se k Moravě váže i důležité poutní místo ležící v Rakousku – Mariazell.

32 Vranov u Brna je jako poutní místo znám od 15. století. Podle legendy moravský zemský maršál Vilém z vděčnosti za zázračné uzdravení a po nabytí značného jmění, nechal postavit kostel. V 17. století ke kostelu náležel klášter, ale po josefínských reformách byl roku 1784 zrušen. Obnoven byl roku 1992 a bylo zde vybudováno Mezinárodní duchovní centrum pro kněze a poutníky. Svatý Kopeček u Olomouce je jako poutní místo spjat s olomouckým obchodníkem Janem Andrýskem (1595 – 1673), který postavil kapli na kopci nazvaném Svatá hora na pozemku premonstrátského opatství. Dle legendy byl poustevník, který sloužil v kapli probuzen nádherným zpěvem poutníků, kteří položili na oltář milostný obraz Panny Marie a poté zmizeli. V 17. století zde premonstráti vystavěli nový a větší kostel podle návrhu architekta Giovanniho Pietra Tencalla. V roce 1950 byli řádoví bratři odvlečeni a vrátili se až v roce 1990. Ve Svaté Hoře u Příbrami dal dle pověsti původní kapličku postavit ve 13. století rytíř z rodu Malovců za záchranu před loupežníky. Podle legendy měšťan Jan Procházka oslepl a poté žil jako žebrák. Díky snu se rozhodl navštívit kolem roku 1632 Svatou Horu a uctívat tam Pannu Marii. Zde pečoval o kapli a poustevnu a už po třech dnech se mu zázračně vrátil zrak. V letech 1745 – 1751 došlo k rozšíření kostela o trojici otevřených kaplí. Roku 1861 dostali Svatou Horu do správy redemptoristé (kongregace Nejsvětějšího Vykupitele), kteří zde působili do roku 1950, kdy je komunisté vyhnali. Od roku 1990 je správa Svaté Hory opět v rukou redemptoristů. Křtiny patří k nejstarším poutním místům. Ve zdejším údolí patrně křtili i Cyril a Metoděj a jejich žáci. Podle tradice se ve 13. století zjevila Panna Marie Křtinská za silné bouře na rozkvetlém kaštanu v chrámovém lesíku, proto zde premonstráti z opatství v Zábrdovicích u Brna vybudovali kostel a malý klášter. Současný chrám zasvěcený Panně Marii pochází z 18. století a je dílem italského architekta Giovanniho Santiniho. Architektura a vnitřní výzdoba patří k největším památkám baroka na Moravě. Velehrad je taktéž spojen s kultem Cyrila a Metoděje a jako nejvýznamnější poutní místo na Moravě svým významem přesahuje i do zahraničí. Na počátku 13. století zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Rozsáhlý klášterní komplex s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve 40. letech 13. století a jeho dnešní podoba je z přelomu 17. a 18. století. Po josefínských reformách, kdy byl klášter zrušen plnila svatyně funkci farního kostela. V roce 1890 sem přišli jezuité a založili gymnázium a Papežskou kolej

33 Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Roku 1950 byl klášter zrušen a jezuité se na Velehrad vrátili až v roce 1990. Svatý Hostýn je druhé nejnavštěvovanější poutní místo na Moravě, s doloženým osídlením už ze starší doby kamenné. V pozdějších dobách byl Hostýn zasvěcen pohanskému bohu Radhosti. Po příchodu křesťanství na Moravu zde byla vystavena kaple zasvěcená Matce Boží. V roce 1650 nechal tehdejší majitel panství Jan z Rattalu ke staré kapli přistavět dvě nové kaple a František z Rottalu nechal zbudoval v letech 1721 – 1748 vedle hlavní kaple nádherný chrám v barokním slohu. Dále potom následovala stavba vodní kaple u zázračného pramene, který vyvěrá ze skály nad chrámem. Mariazell je patrně největším poutním místem v Rakousku (Štýrsko). Dle tradice došlo k založení roku 1157, přibližně v roce 1200 se začala budovat románská kaple, postavená hrabětem Jindřichem Vladislavem Moravským jako dík za uzdravení z těžké nemoci. Podle legendy opat Otker z kláštera St. Lambrecht poslal roku 1157 mnicha Magnuse do okolí dnešního poutního místa. Mnich si s sebou vzal sošku Panny Marie. Při své cestě narazil na skalní blok, který se po jeho modlitbě k Panně Marii, rozestoupil a mnich pokračoval v cestě. V cíli své cesty postavil sošku na pařez a zbudoval si celu, která sloužila i jako kaple. Tuřany jsou jako poutní místo spojeny s legendou o nalezení sošky Matky Boží v roce 1050. Rolník cestou domů viděl v křoví planých růží silnou záři. V křoví objevil sošku Panny Marie s Ježíškem, kterou na Moravu přivezli Cyril a Metoděj, a která byla ukrytá v pozdějších dobách před Maďary. Později byl na místě nálezu vystaven románský kostelík.V letech 1804-1806 byl postaven kostel nový a do něj se přenesla také soška Matky Boží v trní. Do svého zrušení v roce 1733 poutní místo spravovali jezuité, dnes jej spravují augustiniáni. O rozkvět poutních míst a svátostek se staraly církevní řády a bratrstva. V 17. a 18. století to byli hlavně jezuité, kteří přišli do Čech roku 1556. Poutnictví nabylo obrovských rozměrů a sním přišlo i velké rozšíření oblíbenosti svátostek. Ty byly dováženy z Itálie, Německa z dílen Petra a Pavla Seela a jejich školy. Bratři Seelové pracovali hlavně pro benediktinský klášter v Salzburku, Rakousku, Bavorsku a patrně i v Čechách. Za předlohu k ražbě svátostky sloužila rytina, která vznikla z obrázku pořízeného podle originálu. Důsledkem zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se zmenšil počet svátostek a nastal úpadek slohu i provedení. Od roku 1783 mizí stará bratrstva a řada poutních míst se již nevzpamatovala. Od roku 1815 byla patrná snaha po

34 obnovení a i díky tomu se se svátostkami setkáváme i dnes. Řada poutních míst je razí dodnes a některé svátostky slouží jako povinná součást církevních oděvů mužských i ženských církevních řádů. Vlastní svátostky jsou většinou raženy, ovšem lze se setkat i s litými svátostkami z dřívějších dob. Vyrobeny byly z obyčejných kovů, některé dokonce ze stříbra, ale v omezené míře. K zavěšení slouží malé ouško a vyobrazení na nich ražené znázorňuje světce nebo poutní místa s biblickými citáty. V dnešní době poutníci navštěvují tato místa mnohem snáze než jejich předchůdci, ale cílem pro mnohé z nich je, tak jako pro mnoho poutníků předtím, dosažení pomoci v těžké životní situaci, odpuštění hříchu nebo zázračné uzdravení. Je nutné podotknout, že nemalá část ze všech poutníků tak činí z lásky k turistice spíše, než pro duchovní obrodu. V této kapitole byla popsána hlavní moravská poutní místa proto, aby se po zhodnocení a popisu nalezených svátostek od kostela sv. Mikuláše dalo usuzovat na to, kam se lidé byli ochotni vydat na pouť, jakou vzdálenost urazili a jaké poutní místo bylo nejvíce oblíbené. Je patrné, že tento vzorek svátostek není zcela dostatečný k obecným a platným závěrům, ale jistě bude sloužit jako východisko pro další, hlubší a ucelenější bádání vztažené na území města Znojma. Lze však myslím konstatovat, že tento vzorek vrhá jasnější světlo na poutnické zvyky farníků z církevního okrsku od kostela sv. Mikuláše.

35 4. NÁBOŽENSKÉ MEDAILE Z KRYPTY SV. MIKULÁŠE

Růžence Růženec je symbolem oddanosti římsko-katolické víře. Jde v podstatě o kombinaci modlení a meditace, při níž se recituje Otčenáš a modlitba Ave Maria. Dekádou se nazývá jedna taková řada. Modlení se zpravidla vykonává ve čtyřech částech. Každý den se modlí jedna část. Růženec obsahuje 50 korálků, které jsou rozděleny po deseti tzv. dekáda - velkým korálkem. Korálky se vyrábí z různých materiálů, dřevo, kosti, sklo, polodrahokamy někdy

i z drahých kovů. Růžence v dnešní době se vyrábějí

ze skla, plastu nebo dřeva. Pro zvětšení ochranné moci růžence se na něj často zavěšovaly náboženské medaile. Pět stejně velkých nalezených oválných medailí (s částmi řetízků z kovových oček) tvořilo dolní části růženců. Všechny měly na aversu stejný motiv - Pannu Marii Bolestnou (viz. obr. č. 9, s. 56). Zázračné medaile Na těchto medailích byl velmi často zobrazován svatý Benedikt z Nurie, s jehož osobou se spojují tzv. benediktinské feniky. Na nich byl zobrazen sv. Benedikt a jeho požehnání. Tato medaile plnila funkci talismanu proti pokušení, epilepsii, horečce, moru, úrazům a živelným pohromám. Svatý Benedikt byl také ochráncem umírajících. Na jiné medaili byl na jedné straně zobrazen benediktinský štítek s nezkrácenými slovy požehnání a na druhé straně nesla rovnoramenný kříž s motivem bitvy na Lechu ( viz. obr. č. 8a, 8a1, s. 54). 47 Poutní medaile Tyto medaile sloužily jako vzpomínka na vykonanou pouť a měli různé formy (viz. obr. č. 4b, 4b1, s. 45). Určit odkud taková medaile pochází bylo možné s určitostí pouze v případě, že byl název místa na medaili napsán. Dvě z nich pocházely ze Svaté hory u Příbrami (viz. obr. č. 6c, 6c1, s. 49, obr. č. 5b, 5b1 s. 47). Z Tuřan u Brna pochází medaile s motivem sedící Marie (viz. obr. 6a, 6a1, s. 49). Další medaile s motivem stojící Marie s Ježíškem a nečitelným textem na aversu měla na reversu barokní kryptogram slova Maria a pod ním siluetu kostela na Svatém kopečku u Olomouce (viz. obr. 7e, 7e1, s. 51). Poslední medaile s Marií a Ježíškem pochází z poutního místa Maria–Zell v Rakousku(viz. obr. 8f, 8f1, s. 54).

47

Cimbůrková, P.: Antropologický rozbor kosterního materiálu z krypty kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, katedra antropologie. Brno 2004, s. 67.

36

Bratrské medaile Bratrské medaile byly znamením příslušnosti k bratrstvu a vázaly se k poutním místům těchto bratrstev. Svatý Ignác z Loyoly a svatý František Xaverský se na medailích vyskytovali po svatořečení v roce 1622. Společně jsou tito dva svatí vyobrazeni na dvou medailích (viz. obr. 7g, 7g1, s. 51). Druhá medaile zobrazovala na aversu svatého Františka Xaverského (viz. obr. 8d, 8d1, s. 54). Svatý Jan Nepomucký byl na medailích zobrazován také až po svatořečení roku 1729. Stříbrná medaile zachycovala na aversu svatého Jana Nepomuckého (viz. obr. 7h, 7h1, s. 51). Dále najdeme svatého Jana Nepomuckého na lité medaili (viz. obr. 6f, 6f1, s. 49) nebo na medaili ve tvaru srdce (viz. obr. 3d, 3d1, s. 43). Archanděla Michaela je možno nalézt na dalších bratrských medailích (viz. obr. 6d, 6d1, s. 49, obr. č. 8c, 8c1, 8b, 8b1, s. 54). Svatý Petr a svatý Pavel byli také častým motivem na medailích (viz. obr. 5d, 5d1, s. 47 7f, 7f1, s. 51). V neposlední řadě se na bratrských medailích znázorňovala Svatá rodina (viz. obr. 7c, 7c1, 7d, 7d1, s. 51. obr. č. 4a, 4a1, s. 45). Ostatní svatí Na svátostkách a náboženských medailích se zobrazovali a mnozí další svatí, kteří plnili různé ochranné funkce. Svatý Benedikt z Nursie je zobrazen s knihou (viz. obr. 7a, 7a1, s. 51). Klečící svatý Bernard z Clairvaux byl zobrazen se svými atributy (kříž a nástroje Kristova umučení) na kulaté ražené medaili (viz. obr. 6e, 6e1, s. 49). Další je medaile zachycující klečící postavu a v pozadí ukřižovaného Ježíše Krista (viz. obr. 3c, 3c1, s. 43). Svatý Jan Křtitel je zobrazen s holí ukončenou křížem a beránkem (viz. obr. 8e, 8e1, s. 54). Svatý Jiří na koni zabíjející draka je ve špatném stavu (viz. obr. 6b, 6b1, s. 49). Svatý Tomáš je vyobrazen sedící v biskupském rouchu s holí v levé ruce (viz. obr. 5a, 5a1, s. 47). Kruhová medaile zobrazuje svatého Dominika s lilií v pravé a s knihou v levé ruce (viz. obr. 5c, 5c1, s. 47). Další poškozená medaile nesla vyobrazení kříže se dvěma anděly (viz. obr. 7b, 7b1, s. 51). Kříže Kříže nalezené v kryptě se lišily velikostí i materiálem. Nalezená kovová těla Ježíše jsou pravděpodobně z dřevěných křížů. Mosazných křížů bylo nalezeno osm, tři typu caravaca, tři latinské, jeden relikviální a jeden kříž svatého Oldřicha. Jeden kříž typu caravaca byl stříbrný.

37

Kříže typu caravaca Jde o dvouramenné patriarchální kříže, spojené s kultem tzv. Genesiovy mše. Mše je spojená s legendou kněze Genesia Pereze–Chirina ze španělského města Caravaca. Podle ní dva andělé sem seslali kříž jeruzalémského patriarchy Roberta. V českých zemích se rozšířily kříže typu caravaca zřejmě v 17. století. Dva menší kříže byly zdobené pouze rytou linií lemující obrys (viz. obr. 14a, e, 14a1, e1, s. 66). Dva větší kříže byly více zdobené. První měl koukolovité zakončení ramen a byl bohatě zdoben nápisy i ornamenty (viz. obr. 13b, 13b1, s. 64). Druhý kříž měl rovněž koukolovité ukončení ramen, byl zdoben rytými ornamenty a plastickým tělem Ježíše na jedné straně a postavou Neposkvrněné Panny Marie na straně druhé (viz. obr. 14g, 14g1, s. 66). Latinské kříže V kryptě byl nalezen také velmi dlouhý kříž s rameny zakončenými trojlístkem a rytou linií lemující obrys kříže na obou stranách (viz. obr. 12a, s. 62). Další nalezený kříž měl společně lité tělo Kristovo a trojlístkové zakončení ramen (viz. obr. 12e, s. 62). Poslední kříž byl nejmenší a měl ramena zakončená rovně. Na jedné straně byl Ježíš znázorněn reliéfem, druhá strana nesla rovněž korpus (viz. obr. 14d, 14d1, s. 66). Relikviální kříž Křížem, který má v sobě zasazenou relikvii byl malý kříž s rozšiřujícími se rameny, které se na konci dělily na tři špičky. V kovovém kříži byla zasazen dřevěný křížek (viz. obr. 14c, s. 66). Kříž svatého Oldřicha Velmi oblíbené byly kříže svatého Oldřicha, které jsou poznatelné svými stejně dlouhými a širokými rameny a rozšířenými konci. Byly napodobeninou náprsního kříže, který nosil sv. biskup Oldřich z Augsburgu někdy v roce 955. Oldřichův kříž nalezený v kryptě měl na aversu legendární scénu (viz. obr. 14b, 14b1, s. 66), kde anděl dává v bitvě na Lechu biskupovi Oldřichovi kříž jako znamení vítězství. Korpusy Ježíšovo ukřižované tělo s trnovou korunou bylo odléváno z mosazi. V kryptě byly nalezeny čtyři korpusy. Jeden představoval Ježíše s trnovou korunou, pažemi

38 rozpaženými do tvaru písmene Y (viz. obr. 12b, s. 62). Další tři korpusy byly shodné (viz. obr. 11b, s. 60, obr.č. 12c, d, s. 62). 48

48

Cimbůrková, P.: Antropologický rozbor kosterního materiálu z krypty kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, katedra antropologie. Brno 2004, s. 68 - 79.

39

Obr. č. 1

a

a1

b

b1

c

c1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

1a, 1a1

ovál

příčné očko

4,1 x 3,6

lité

Archanděl Michael ve zbroji probodávající postavu ďábla

---

kříž s rozšířenými konci a písmeny F nahoře a dole a P vpravo a vlevo

S. MICHAELI. ARCHANGELI. SIGNUM. CONFRATERNIT ATIS

1b, 1b1

ovál

ulomeno

4 x 3,4

ražené

Panna Marie s Ježíškem na klíně, svatozář

…SCHAZCA …ARR. S. I. D. V. …

Korunovaná Panna Marie s korunovaným Ježíškem na klíně

S. MARIA ZELL

1c, 1c1

Ovál

příčné očko

3,6 x 3,2

lité

Panna Marie s Ježíšem v náručí

…RIPIGIES THAV . . APOD. PRZESTICEN S IN BOHEMIA M …RACVLIS. CLAR …E

Svatý se svatozáří a berlou, v popředí benediktýnský štítek

S. A. B. Z. H. C. F. B. F. R. S. Z. D. … A

40

POŘADOVÉ ČÍSLO

41

Obr. č. 2

b c a

d

f

e

b1 a1

c1

d1 f1 e1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

2a, 2a1

kulatá

ploché očko

2,8 x 2,4

ražené

Benediktýnský štítek s požehnáním

IHS. V.R.S. N.S.M. V. S.M. Q.L. I.V.B., na svislém rameni: C.S.S.M.L., na příčném rameni: N.D.S.M.D., ve čtyřech rozích mezi rameny kříže: C;S;P;B.

text

Z. DIAB. BIZ. SAB. Z. HGF. BFRS. IHS. MRA

2b, 2b1

oktogon

příčné očko

2,5 x 2,1

lité

Panna Marie s Ježíškem v náručí

nečitelné

svatý s berlou v levé ruce a pravicí zdviženou

nečitelné

2c, 2c1

kulatá

ulomeno

2,6 x 2

ražené

Benediktýnský štítek s požehnáním

IHS. V.R.S. N.S.M. V. S.M. Q.L. I.V.B., na svislém rameni: C.S.S.M.L., na příčném rameni: N.D.S.M.D., ve čtyřech rozích mezi rameny kříže: C;S;P;B.

svatý se svatozáří, berlou zakončenou křížem v pravé ruce

nečitelné

2d, 2d1

kulatá

ploché očko

2,9 x 2,4

ražené

Panna Marie

MARIA ZELL

poškozené

nečitelné

2e, 2e1

kulatá

ulomeno

2,8 x 2,5

ražené

Ve schránce papír s částí evangelia

Evangelium svatého Jana

---

---

2f, 2f1

kulatá

příčné očko

2,5 x 2,1

lité

horní poloviny dvou svatých vlevo hledících se svatozáří

nečitelné

horní poloviny dvou svatých vlevo hledících

---

42

POŘADOVÉ ČÍSLO

43

Obr. č. 3

a

b

a1

b1

c

d

c1

d1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

3a, 3a1

ovál

ulomeno

2 x 1,6

ražené

sv. Benedikt s berlou v pravé ruce a kalichem, ze kterého vylézá had v levé

CRUX. S. P. BENEDICTI

Benediktinský štítek s požehnáním

---

3b, 3b1

ovál

ulomeno

2,1 x 1,6

ražené

stojící sv. Benedikt s holí v levé ruce

S. P. BENEDICT

Benediktinský štítek s požehnáním

---

3c, 3c1

ovál

příčné očko

3,1 x 2,2

lité

klečící postava, v pozadí ukřižovaný Ježíš Kristus

S. FEREGINVS. ORDE ...

pieta

---

3d, 3d1

srdce

příčné očko

1,5 x 1,4

ražené

horní část těla sv. Jana Nepomuckého, který drží palmový list v pravé a krucifix v levé ruce

S. I. N. PAT.

horní část těla korunované Marie s korunovaným Ježíškem na pravé ruce

---

44

POŘADOVÉ ČÍSLO

45

Obr. č. 4

a b

a1

b1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

4a, 4a1

kulaté

ploché očko

4,5 x 3,9

Ražená kůže

motiv dvanáctiletého Ježíše kázajícího v chrámu

---

---

---

4b, 4b1

kulaté

ploché očko

2,1 x 1,8

lité

Marie s Ježíškem v pravé ruce

S. MARIA

pohled na kapli

nečitelné

46

POŘADOVÉ ČÍSLO

47

Obr. č. 5

a

b

c

d

c1 a1

b1

d1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

5a, 5a1

ovál

příčné očko

2,2 x 1,8

lité

sedící svatý v biskupském rouchu s holí v levé ruce

S. TOMASO. DE. VI....

poprsí Marie

---

5b, 5b1

ovál

ulomeno

2,7 x 2,3

ražené

stojící korunovaná Marii s korunovaným Ježíškem v levé ruce, okolo svatozář

nečitelné

Nejsvětější trojice

---

5c, 5c1

kulaté

příčné očko

2,3 x 2,1

lité

svatý Dominika s lilií v pravé a s knihou v levé ruce

S. D(...)ENIG

stojící Vincenc z Ferrary v řeholním rouchu, se svatozáří a křídly, pravá ruka vztyčená a v levé ruce drží knihu

S. VINCEN. FERRER

5d, 5d1

oktogon

ulomeno

2,2 x 2

lité

svatý Petr a Pavel

S. PETRVS. .. P.

vstup do chrámu

---

48

POŘADOVÉ ČÍSLO

49 Obr. č. 6

a

b

d

a1

d1

c

e

b1

e1

f

c1

f1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

6a, 6a1

ovál

příčné očko

3,9 x 3,1

ražené

sedící korunovaná Marie držící v pravé ruce žezlo a v levé korunované Jezulátko, které drží jablko, okolo postav paprskovitá záře

S. MARIA . TVRZAN ENSIS

svatý Ignác z Loyoly klečící v kostele v mešním rouchu a s otevřenou knihou , v ní nápis: AD MAIOREM DEI GLORIAM a Kristův monogram IHS u hlavy

S. IGNATIVS. SOC. IESV. F.

6b, 6b1

ovál

ulomeno

3,4 x 2,8

ražené

svatý Jiří na koni zabíjející draka

S. GEORGIV S. ORA. PRO. N(OBIS)

Nejsvětější trojice

---

6c, 6c1

ovál

příčné očko

3,2 x 2,6

ražené

stojící korunovaná Marii s korunovaným Ježíškem v levé ruce, okolo svatozář

B.V. MARIA. DE MONTE. SANCTO. IN. REGNO. BOHEMIAE

vlevo Ignác z Loyoly a vpravo sv. František Xaverský

S. FRAN. XAVERS...

6d, 6d1

kulaté

příčné očko

3 x 2,7

lité

stojící archanděl Michael ve zbroji, na štítu zkratka IHS

SANCTVS MICHAEL

Svatá Trojice

OVIS. VT. DEVS

6e, 6e1

kulaté

ulomeno

3 x 2,8

ražené

klečící svatý Bernard z Clairvaux s křížem a nástroji Kristova umučení

S. BERNARDV S. ORA. P(RO) NOBIS

sedící Ježíš, kolem něj 14 svatých pomocníků

---

6f, 6f1

kulaté

příčné očko

3 x 2,9

lité

svatý Jan Nepomucký s pozvednutými pažemi

S. IOANNES ... OMV. C. M. CAN.

motiv ukřižování Krista

SS. CEVM. CRUX ... RO ...ACLAVIA

50

POŘADOVÉ ČÍSLO

51 Obr. č. 7

a

e

a1

e1

b

c

d

f

g

b1

c1

f1

g1

h

d1

h1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

7a, 7a1

kulaté

příčné očko

2,3 x 2,1

ražené

svatý Benedikt z Nursie s knihou

S. P. BENEDIC TUS

stojící korunovaná Marie s žezlem v pravé ruce a s korunovaným Ježíškem na levé ruce

B. V. MEINSIDLE NSIS

7b, 7b1

kulaté

příčné očko

2,6 x 2,3

ražené

kříž se dvěma anděly

... ECCE ...

stojící postava na vysokém podstavci

MOCTI. TRACVIAS. AD. S. CIVCEM

7c, 7c1

kulaté

příčné očko

3,1 x 2,7

lité

Svatá rodina

S. MARIA. JOSEP.

pieta

B. V. DOLOROSA. MARIAE SCLEI(T)AE

7d, 7d1

oktogon

ulomeno

2,8 x 2,5

ražené

Svatá rodina

---

Josef s Ježíškem

nečitelné

52

POŘADOVÉ ČÍSLO

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

7e, 7e1

kulaté

příčné očko

2,9 x 2,5

lité

stojící Marie s Ježíškem v pravé ruce

nečitelné

kryptogram slova Maria a silueta kostela na Svatém kopečku u Olomouce

BENEDICI VM. SIT. NOMEN. DOMINÆ

7f, 7f1

kulaté

příčné očko

2,6 x 2,3

lité

svatý Petr

SAN PETRVS. AEDB

Svatý Pavel

...LVS. APOST...

7g, 7g1

kulaté

příčné očko

2,7 x 2,3

lité

svatý Ignác s knihou v pravé ruce

S. IGNATIV S. SOC. IESU. FUN.

Svatý František Xaverský s lilií v pravé ruce

S. FRANC. XAVER. S. I.

7h, 7h1

ovál

příčné očko

2,8 x 2,3

ražené

svatý Jan Nepomucký držící krucifix a palmový list

S. IOAN. NEP. PATRON

stojící korunovaná Marie s korunovaným Ježíškem na pravé ruce, po stranách 2 andělé

S. MARI. CELLEM

53

POŘADOVÉ ČÍSLO

54

Obr. č. 8

a

b

d

a1

d1

c

e

f

b1

c1

e1

f1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

8a, 8a1

kulaté

ploché očko

4,2 x 3,6

ražené

benediktinský štítek s nezkrácenými slovy požehnání

IHS. V.R.S. N.S.M. V. S.M. Q.L. I.V.B., na svislém rameni: C.S.S.M.L., na příčném rameni: N.D.S.M.D., ve čtyřech rozích mezi rameny kříže: C;S;P;B.

rovnoramenný kříž s motivem bitvy na Lechu

... VICTO IALIS UDALE APASCO ...

8b, 8b1

kulaté

příčné očko

4,1 x 3,6

ražené

Archanděl Michael ve zbroji probodávající postavu ďábla

---

kříž s rozšířenými konci a písmeny F nahoře a dole a P vpravo a vlevo

S. MICHAELI. ARCHANGELI. SIGNUM. CONFRATERNIT ATIS

8c, 8c1

kulaté

příčné očko

4,2 x 3,7

ražené

Archanděl Michael ve zbroji přemáhající ďábla v podobě draka

---

kříž s rozšířenými konci a písmeny F nahoře a dole a P vpravo a vlevo

... ARCH...LI. SIGNUM. .ONFRATERNIT ATIS ...

8d, 8d1

kulaté

ulomeno

3,9 x 3,3

ražené

svatý František Xaverský s postavou Inda u nohou, kterého křtí

... INCA. STRAN.ORD. FRANCISCAN. ORV. TROFLIGATOR . IVR. CAP...

svatý Ignác z Loyoly klečící v kostele

nečitelné

8e, 8e1

kulaté

příčné očko

4,1 x 3,4

lité

S. IO. BAPTISTA. ORA. P. N.

poprsí světice se závojem na hlavě

SS. ANNA. ET. JOACHIM

8f, 8f1

kulaté

příčné očko

4,1 x 3,5

ražené

Svatý Jan Křtitel s holí ukončenou křížem a beránkem

MARIA ... ZELL...

svatý František z Assisi

---

stojící korunovaná Marie s korunovaným Ježíškem na pravé ruce, u nohou a hlav postav andělé

55

POŘADOVÉ ČÍSLO

56

Obr. č. 9

a

b

a1

c

b1

d

c1

e

d1

e1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

9a, 9a1

ovál

dvě plochá očka

1,6 x 1,8

ražené

zvýšený okraj, sedící panna Marie Pomocná

---

zvýšený okraj, snímání Ježíše Krista z kříže

---

9b, 9b1

ovál

dvě plochá očka

1,6 x 1,8

ražené

zvýšený okraj, sedící panna Marie Pomocná

---

zvýšený okraj, ukládání Ježíše Krista do hrobu

---

9c, 9c1

ovál

dvě plochá očka

1,6 x 1,8

ražené

zvýšený okraj, sedící panna Marie Pomocná

---

zvýšený okraj, dvanáctiletý Ježíš v chrámu

---

9d, 9d1

ovál

dvě plochá očka

1,6 x 1,8

ražené

zvýšený okraj, sedící panna Marie Pomocná

---

zvýšený okraj, svatá Veronika podávající Kristovi roušku k otření obličeje

---

9e, 9e1

ovál

dvě plochá očka

1,6 x 1,8

ražené

zvýšený okraj, sedící panna Marie Pomocná

---

zvýšený okraj, Marie s Ježíškem na oslu a Josef s holí při útěku do Egypta

---

57

POŘADOVÉ ČÍSLO

58 Obr. č. 10

b

a

c

b1

a1

c1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

10a, 10a1

korpus

---

7,6 x 1,5

lité

---

---

---

---

10b, 10b1

ovál

příčné očko

2,5 x 2

lité

Panna Marie se svatozáří, v levé ruce drží Ježíška

---

PannaMarie s Ježíškem v náručí

…A. M. D. CARMINII

10c, 10c1

korpus

---

7,8 x 1,5

lité

---

---

---

---

59

POŘADOVÉ ČÍSLO

60

Obr. č. 11

a

b

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

11a

korpus

---

7,3 x 5,2

lité

---

---

---

---

11b

korpus

---

2,3 x 1,9

lité

---

---

---

---

61

POŘADOVÉ ČÍSLO

62

Obr. č. 12

e

b

c a

d

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

12a

kříž

ploché očko

10,2 x 3,6

lité

---

INRI

---

---

12b

korpus

---

7,9 x 6,3

lité

Ježíš s trnovou korunou, pažemi rozpaženými do Y, hlava nakloněna vpravo, rouška s uzlem

---

---

---

12c

korpus

---

7,9 x 2,2

lité

Ježíš pažemi rozpaženými, hlava nakloněna vpravo, rouška s uzlem vpravo

---

---

---

12d

korpus

---

7,8 x 2

lité

Ježíš pažemi rozpaženými, hlava nakloněna vpravo, rouška s uzlem vpravo

---

---

---

12e

kříž

ploché očko

6 x 4,2

lité

tělo Kristovo, zakončení ramen ve tvaru trojlístku tvořeno hlavou a křídly anděla

---

-----

63

POŘADOVÉ ČÍSLO

64

Obr. č. 13

a

b

a1

b1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

13a, 13a1

kříž

dírka

3,8 x 1,8

lité

---

---

---

---

13b, 13b1

kříž

dírka

6,6 x 3,3

lité

---

nečitelné

---

nečitelné

65

POŘADOVÉ ČÍSLO

66

Obr. č. 14

a

b

c

d

f e

g

d1 a1

b1

c1

f1 e1

g1

FORMA

ZPŮSOB ZAVĚŠENÍ

ROZMĚRY V CM

ZPŮSOB VÝROBY

AVERS DEKORACE

AVERS TEXT

REVERS DEKORACE

REVERS TEXT

14a, 14a1

kříž

ploché očko

3,4 x 1,7

ražené

---

---

---

---

14b, 14b1

kříž

ploché očko

3,7 x 3,7

ražené

anděl dává v bitvě na Lechu biskupovi Oldřichovi kříž jako znamení vítězství

Benediktinský štítek

pět postav (na horním a dolním rameni sedících, na pravém a levém stojících a v centru ležící postava)

S. (B)ICARIVS; S. WITERPVS, S. ADAL(B)E(R); S. THOSSO, S. DIGNA

14c, 14c1

kříž

ploché očko

2,7 x 1,9

ražené

uvnitř kříže menší dřevěný

---

uvnitř kříže menší dřevěný

---

14d, 14d1

kříž

dírka

4,1 x 2,2

ražené

Ježíš na kříži

---

Ježíš na kříži

---

14e, 14e1

kříž

dírka

4,1 x 2,3

ražené

---

---

---

---

14f, 14f1

kulaté

příčné očko

2,8 x 2,1

ražené

---

I. H. S.

---

---

14g, 14g1

kříž

dírka

5,2 x 2,1

ražené

plastické tělo Ježíše na kříži

nečitelné

---

---

67

POŘADOVÉ ČÍSLO

68 4. 1. DOKUMENTACE Fotografie náboženských medailí jsem zhotovil digitálním fotoaparátem Olympus µ 600. Vlastní svátostky jsem změřil posuvným pravítkem, nejdříve osu vertikální, poté osu horizontální. Při tomto měření jsem bral v potaz pouze vlastní svátostky, nikoli jejich očka, pokud se vyskytovala. V tabulkách jsou rozměry dle stejného principu vypsány. V této části jsem vycházel z citované práce

49

a tabulky zhotovil v upravené

formě podle práce Bedřicha Dostála. 50

49

Cimbůrková, P.: Antropologický rozbor kosterního materiálu z krypty kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, katedra antropologie. Brno 2004, s. 67 - 79. 50 Dostál, B.: Spätburgwallzeitliche und neuzeitliche Grabstätte in Znojmo - Hradiště. In: SPFFBU, E 13, roč. 17 – 1968, s. 7 – 66.

69 5. ZÁVĚR

Z nastíněné charakteristiky nalezených náboženských medailí – svátostek lze konstatovat, že farníci od kostela svatého Mikuláše ve Znojmě putovali na poutní místa, která byla vzdálena i několik dní cesty, například až do Čech nebo dnešního Rakouska, což je jistě zajímavé zjištění, které si zaslouží v budoucnu bližší pozornosti při zpracování svátostek z území města Znojma. Kupříkladu vzdálenost z Brna do Příbrami je zhruba 170 km (ovšem vzdušnou čarou), což jistě není na tu dobu malá vzdálenost. Zhruba stejná vzdálenost (přibližně 150 km) dělí Znojmo od poutního místa v Rakousku – Maria Zell. Vezmeme – li v úvahu obtíže na tehdejších cestách a jejich stav, který zcela jistě nebyl takový, jaký je dnes a dopravní prostředky, kupříkladu povozy, nebyly z nejrychlejších, pouť na tato místa mohla trvat i více jak týden. Připočteme – li k tomu několik dní pobytu na tom kterém poutním místě a cestu zpět, lze soudit, že do vzdálenějších destinací se poutníci vydali na čas blížící se třem týdnům až měsíci. Menší dobu jistě trvaly poutě na bližší místa, ne až tak vzdálená od města Znojma. Dá se konstatovat, že na takovou vzdálenost lidé chodili pěšky jen velmi zřídka nejenom z důvodů bezpečnostních, na cestách bylo plno zlodějů a poutník mohl lehce přijít i o život, nebo z důvodu prodloužení takovéto pěší poutě na ještě delší dobu. Dalším důvodem byla jistě i starost o polnost a rodinu, kterou poutník nemohl zanedbávat na moc dlouho. Na bližší poutní místa jako Tuřany nebo Svatý Kopeček u Olomouce se již lidé téměř s jistotou vydávali pěšky, i když nelze se stoprocentní jistotou vyloučit ani pouť, na kterou se vydali na povoze. Další poutní místa, která jsou všeobecně známá jako je Velehrad, sv. Hostýn, Vranov u Brna nebo Křtiny se nedala s jistotou určit, pakliže na svátostkách nebyla na tato místa vyražená upomínka. Lze však vyslovit hypotézu, že při zkoumání svátostek z území celého Znojma jistě budou takovéto náboženské medaile ze zmiňovaných poutních míst na Moravě nalezeny a budou jasně dokumentovat, že obyvatelé se nezaměřovali pouze na některá vybraná poutní místa jako Maria Zell, Svatá Hora u Příbrami, Svatý Kopeček u Olomouce nebo Tuřany, které jsou již dnes doloženy z nálezů. V současné době lze učinit pouze všeobecné závěry o možnostech a ochotě poutníků ze Znojma cestovat na ta která poutní místa. Která poutní místa byla „oblíbenější“ mezi věřícími se nedá nyní usuzovat z důvodu malého počtu přesně určených svátostek, které prokazatelně pocházely z uvedených míst. Věřím však, že v blízké době to již možné bude po prozkoumání nálezů v Jihomoravském muzeu ve Znojmě či za pomoci ÚAPP Brno

70 s pracovištěm ve Znojmě. Myslím, že je možné učinit alespoň takový závěr, že oproti původnímu předpokladu o tom, že farníci od svatého Mikuláše putovali pouze na místa nepříliš vzdálená od Znojma (Tuřany, Křtiny, Velehrad, Svatý Kopeček u Olomouce nebo Svatý Hostýn), se prokázalo, že tomu tak s určitostí nebylo a lidé byli ochotni putovat i na delší vzdálenosti, byť se vystavovali nebezpečí přepadení a ztráty majetku. Své statky v době své poutě zanechali pravděpodobně ve správě rodiny nebo čeledínů, takže i po této stránce nehrozila žádná finanční či jiná ztráta. Jde ovšem pouze o předpoklad, který zatím nelze doložit důkazem z kronik města Znojma nebo jiných pramenů. Na malé ukázce hmotné kultury barokního období, jako jsou svátostky ze Znojma, které dokládají také výtvarný vkus tehdejší doby, lze představit a přiblížit jistou součást bohaté barokní kultury a festivity.

71

6. SEZNAM LITERATURY

Literatura: Burian, V.: Cyrilometodějská tematika v oblasti numismatiky, drobné plastiky, signistiky a faleristiky. Olomouc 1997. Cimbůrková, P.: Antropologický rozbor kosterního materiálu z krypty kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, katedra antropologie. Brno 2004. Čučka, O.: 750 let města Znojma. Brno 1976. Dostál, B.: Spätburgwallzeitliche und neuzeitliche Grabstätte in Znojmo - Hradiště. In: SPFFBU, E 13, roč. 17 – 1968. Eichler, K.: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Brno 1887. Fila, K.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského. Znojmo 1995. Flodr, M.: Zásady popisu středověkých a novověkých epigrafických památek. Sb. prací f.f. brněnské university 1975. Fridrich, G.: Rukověť křesťanské chronologie. Praha 1997. Halačka, I.: Mince zemí koruny české, díl III. Česká numismatická společnost. Kroměříž 1988. Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991. Havlík, L. E.: Dějiny královského města Znojma a znojemského kraje od nejstarších dob do sedmdesátých let 19. století. Brno 1994. Havlík, L. E.: Počátky historického Znojemska. Brno 1954. Horecký, J.: Mariánské poutní vzpomínky. Boskovice 1992. Jeřábek, R.: K otázce vzniku poutních míst a jejich vlivu na život a kulturu venkovského lidu. In: Český lid, roč. 48, č. 4, 1961. Jeřábek, R., Křížová, A.: Vóta a obětní medaile. In: Ludvíková, M. (ed.): Poutní místo Vranov. Brno 1997. Kalista, Z.: Česká barokní pouť. Žďár nad Sázavou 2001. Konečný, L.: Znojemský karner. In: Jižní Morava, svazek 28, 1980. Koutecká, H.: Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. Praha 1992. Líbal, D.: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948.

72 Merten, A.: Průvodce královským městem Znojmem. Znojmo 1947. Ohler, N.: Náboženské poutě ve středověku a novověku. Praha 2002. Papírník, M.: Bibliografie okresu Znojmo. Brno 1992. Peřinka, F. V.: Znojemský okres. In: Vlastivěda moravská. Brno 1904. Pfleiderer, R.: Atributy světců. Praha 1998. Polesný, K.: K založení města Znojma. Znojmo 1926. Přibil, B.: Soupis československých svatostek, katolických medailí a jetonů. In: Numismatický časopis československý. Praha 1931. Přibil, B.: Úvod do studia náboženské medaile. In: Numismatický časopis československý. Praha 1926. Remešová, V.: Ikonografie a atributy svatých. Praha 1991. Royt, J.: Barokní devoční grafika a její autoři. In: Drobná devoční grafika, Rabasova galerie, Rakovník 1995. Royt, J.: Křesťanská pouť po barokních Čechách. In: ČESKÝ LID. roč. 79, č. 4, 1992. Ryneš, V.: Atributy světců. Roztoky u Prahy 1969. Trnka, J.: Malá procházka Znojmem. Praha 1946. Trnka, J.: Podyjí. Praha 1956.

73

7. RESUMÉ

Práce popisuje vnitřní i vnější vývoj kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Popisuje vývoj kostela od jeho pravděpodobného vzniku v 11.století až do současné doby. Zabývá se jeho architekturou a stavebními proměnami v průběhu staletí a vnitřním vybavením kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. V další části se práce zabývá svátostkami z krypty pod kostelem, jejich popisem a určením, z kterého poutního místa pocházejí. V závěru se výsledky nálezů zhodnotí a určí se, která poutní místa byla v barokní době navštěvovaná více, která byla navštěvovaná méně a jakou vzdálenosti při svých poutích byli lidé ochotni urazit. The work describes inner and outer development of St. Nicolaus church in Znojmo. It describes the development of the church from its probably origin in the 11th century till the contemporaneous time. It deals with the architecture and construction transformations in the course of centuries and interior accessories of the church of St. Nicolaus in Znojmo. In the next part the work deals with devotional medals from a crypt under the church, their description and destination, which pilgrimage place they come from. In the end will be the results of the finds evaluated and will be defined, which pilgrimage places were in baroque time visited more, which were visited less a what distance were people willing to travel on their pilgrimage.

74

8. PŘÍLOHY

Obr. č. 1 - Denáry znojemského knížete Lutolda dle HAVLÍK, L. E. Brno 1998, s. 184.

Obr. č. 2 - Znojmo v dobách knížecích a na počátku 13. století. Legenda: I. Hradiště sv. Hippolyta, II. Hrad, III. Předhradí, IV. Podhradí, V. Újezdec, Va. Dvory u sv. Mikuláše, VI. Ves Uhrů s dvory, VII. Věno sv. Michala, VIIa. Dvory blíže kostela, VIII. Kulchov, IX. Bala: A Horní, B Dolní. Kostely: 1 – sv. Hippolyt, 2 – Starší sakrální stavby a proboštský kostel sv. Hippolyta, 3 – Královská hradní kaple Nanebevzetí P. Marie, 4 – Farní chrám sv. Michala, 5 – kaple a farní chrám sv. Mikuláše, 6 – sv. Martin?, 7 – minoritský kostel P. Marie na předhradí, 8 – dominikánský kostel Povýšení sv. Kříže, 9 – Sv. Jan Křtitel, 10 – sv. Petr a Pavel? dle HAVLÍK, L. E., Brno 1998, s. 187.

75

Obr. č. 3 - Kamenná skulptura za hlavním oltářem chrámu sv. Mikuláše, která snad zobrazuje stavitele Mikuláše ze Sedlešovic dle HAVLÍK, L. E., Brno 1998, s. 196.

Obr. č. 4 - Půdorys děkanského farního chrámu sv. Mikuláše dle HAVLÍK, L. E., Brno 1998, s. 195.

76

Obr. č. 5 - Barokní kazatelna

Obr. č. 6 - Zbytky freskové výzdoby uprostřed klenby hlavní lodi

77

Obr. č. 7 – Pohled na kostel sv. Mikuláše ve Znojmě z radniční věže