Masarykova univerzita v Brně Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd
Zvláštnosti při tvorbě sportovních článků Differences in the creation of the sports articles
Diplomová práce
Bc. Jaroslav Kára Brno 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně na základě vlastních myšlenek pouze s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.
V Brně dne 27. 4. 2012
…………………………....
Poděkování To nejmenší, jak mohu vyjádřit vděk všem, kteří mi pomohli ke zdárnému dokončení magisterské diplomové práce, je jim na tomto místě poděkovat. Bez podpory několika důležitých lidí v mém životě bych se na vysokou školu ani nedostal, natož dopsal předkládanou práci. Vedle díků si zaslouží i můj obdiv za to, čím si se mnou ve stresových obdobích prošli. Na prvním místě musím poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Mgr. Oldřichu Rackovi, bez jehož vstřícného přístupu, podnětných rad a především dávky shovívavosti a trpělivosti bych se neobešel. Velký dík patří také Kristýně Lehké, která při mně stála ve chvílích nejtěžších a dodávala mi odvahu i chuť při celém mém magisterském studiu. Za podporu děkuji také své rodině a přátelům, kteří mě dennodenně obohacují. Diplomovou práci věnuji své milované babičce Marii Kárové.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................. 6 1. MÉDIA A ŽÁNRY.............................................................................................................. 8 1.1 Masová média .......................................................................................................... 8 1.2 Tištěná média ........................................................................................................... 9 1.3 Novinářské žánry ..................................................................................................... 11 1.4 Klasifikace žánrů ..................................................................................................... 12 1.5 Žánry podle funkce.................................................................................................. 15 2. DRUHY NOVINOVÝCH ČLÁNKŮ .................................................................................... 19 2.1 Zpráva...................................................................................................................... 19 2.2 Rozhovor ................................................................................................................. 27 2.3 Příběh (story)........................................................................................................... 32 2.4 Reportáž .................................................................................................................. 36 3. SPORT V MÉDIÍCH ......................................................................................................... 43 3.1 Sportovní žurnalistika.............................................................................................. 43 3.2 Jazyk sportovní žurnalistiky ..................................................................................... 50 3.3 Brněnský deník Rovnost .......................................................................................... 52 3.3.1 Současnost Rovnosti ........................................................................................ 54 4. ŽÁNRY PODLE SPORTOVNÍCH PARAMETRŮ ................................................................ 56 4.1 Kategorizace žánrů ve sportu podle období ........................................................... 56 4.2 Sportovní zpráva ..................................................................................................... 58 4.2.1 Zpráva – preview.............................................................................................. 60 4.2.2 Zpráva – review ................................................................................................ 62 4.2.3 Zpráva – téma .................................................................................................. 65 4.2.4 Zpráva – zajímavost ......................................................................................... 67 4.3 Sportovní rozhovor ................................................................................................. 70 4.3.1 Rozhovor – preview ......................................................................................... 72 4.3.2 Rozhovor – review ........................................................................................... 76 4.3.3 Rozhovor – téma .............................................................................................. 79 4.3.4 Rozhovor – zajímavost ..................................................................................... 83 4.3.5 Rozhovor s vykopáváky .................................................................................... 89
4.4 Sportovní story ........................................................................................................ 93 4.4.1 Story – preview ................................................................................................ 94 4.4.2 Story – review .................................................................................................. 96 4.4.3 Story – téma ..................................................................................................... 98 4.4.4 Story – zajímavost .......................................................................................... 100 4.5 Sportovní reportáž ................................................................................................ 102 4.5.1 Tradiční reportáž ............................................................................................ 103 4.5.2 Reportáž Na vlastní kůži ................................................................................. 106 4.6 Komplexní žurnalistický rozbor ............................................................................. 111 ZÁVĚR.............................................................................................................................. 116 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 117 SEZNAM INTERNETOIVÝCH ZDROJŮ .............................................................................. 119 RESUMÉ .......................................................................................................................... 120 ENGLILSH SUMMARY ..................................................................................................... 120
Úvod Jelikož studuji navazující magisterský program Tělesná výchova a sport, dá se říct, že jsem předkládanou diplomovou prací na téma Zvláštnosti při tvorbě sportovních článků poněkud odbočil od svého oboru. Dovolím si v úvodu polemizovat, protože jsem v bakalářském studiu absolvoval spojené obory Animátor pohybových aktivit s Mediálními studii a žurnalistikou. Od té doby pracuji jako sportovní redaktor Brněnského deníku Rovnost, proto považuji zvolené téma za logické vyústění mé současné kariéry. Navíc média tvoří nedílnou součást světa sportu – sportovní novináři se neobejdou bez sportovních celebrit, ty se zase nestanou celebritami bez novinářů. Proto jsem se pustil do tématu, které v současné české mediální scéně není příliš probádané. Začínajícím sportovním novinářům nikdo nepředloží do ruky manuál, jak mají postupovat při tvorbě textů. Vycházejí pouze z obecných zásad pro psaní určitých žánrů, které postupně obohacují o pravidla, kterými se řídí zrovna jejich periodikum. Rozhodl jsem se, že se pokusím mezeru alespoň částečně zacelit a poskládám příručku, která může přispět k lepšímu a hlavně rychlejšímu proniknutí do tajů sportovní žurnalistiky. U čtyř nejfrekventovanějších žánrů tištěných médií – zpráva, rozhovor, story, reportáž – chci postihnout jejich specifika, vymezit pojmy podle veškeré dostupné literatury, přidat vlastní zkušenosti a pojmenovat hlavní rozdíly v tvorbě „běžného“, například politického zpravodajství, a sportovního. Dal jsem si za úkol v jednotlivých žánrech vybrat hlavní principy, kterými se řídí sportovní novináři, na co kladou důraz a jakým způsobem texty obohacují. Jelikož se jedná o teoreticky zaměřenou práci, hlavním podkladem pro předkládanou práci se stalo studium relevantní odborné literatury, dokumentů, internetových zdrojů, vymezování pojmů, metoda sekundární analýzy a syntézy dat. V české literatuře není široké spektrum literatury, které se věnuje sportovní žurnalistice, proto jsem se zaměřil na zahraniční autory, analyzoval jsem také diplomové práce, jež se tématu sportovní žurnalistiky dotkly. Značnou část předkládané práce opírám také o vlastní zkušenosti z již desetiletého působení 6
v tištěných médiích a o poznatky nabyté za čtyři roky v Brněnském deníku Rovnost. V jednotlivých kapitolách se zaměřím na hlubší pohled do zmíněných žánrů, přiblížím specifika sportovní žurnalistiky, její přednosti i nevýhody, a pokusím se postihnout zvláštnosti, které se vyskytují u vybraných žánrů na stránkách tištěných médií zaměřených na sport. Pokusím se také o kategorizaci sportovních článků podle období, ve kterém vznikají, což zatím žádná publikace nenabídla. Nejen podle žánru, ale také podle času vzniku vzhledem k postihované události se sportovní články liší. Nedílnou součást každé příručky tvoří příklady. Pro ně jsem vybíral vlastní texty publikované v Brněnském deníku Rovnost, které mají pokud možno spojitost s Fakultou sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
7
1. Média a žánry Chceme-li proniknout do specifik jednotlivých novinářských žánrů, musíme se nejprve porozhlédnout po principech médií a především jejich dělením. V této teoretické kapitole se pokusíme přiblížit základní dělení médií, z něhož potom odvodíme pro nás důležité žánry. U každého z nich přineseme několik definicí, se kterými přišli renomovaní autoři z řad novinářů a mediálních vědců, a zároveň postihneme jejich zvláštnosti a typickou výstavbu.
1.1 Masová média Nejprve si k ucelenosti této diplomové práce potřebujeme ve stručnosti osvětlit pojem masová média, čemuž jsem se věnoval už ve vlastní bakalářské práci. "Média slouží celospolečenské komunikaci, tedy zpravidla komunikaci mezi jedním výchozím bodem a blíže neurčeným, leč vysokým počtem bodů cílových. Tato komunikace tedy směřuje od jednoho zdroje k publiku, jež se skládá z velkého množství lidí. Tradičně se takové komunikační prostředky označují výrazem masová média.“1 Podle Jiráka2 je jejich podstatným rysem skutečnost, že nepodporují vysílání a přijímání sdělení na obou stranách, nýbrž svou podstatou staví jednoho účastníka do role vysílatele (podavatele) a druhého do role příjemce. A právě předpokládaná povaha příjemce – tj. početné skupiny lidí, kteří mají navzájem slabé nebo žádné sociální vazby, většinou se neznají, tvoří tedy „masu“ – svádí k představě o anonymním souboru příjemců, který dal těmto médiím označení. Mezi masová média v tomto smyslu zajisté patří noviny, časopisy, knihy, pozemní, kabelové i satelitní televizní a rozhlasové vysílání, film, kompaktní disky i dévédéčka, stejně jako ekvivalenty těchto „tradičních médií v kyberprostoru počítačových sítí, zvláště internetu (internetové verze tištěných
1 2
Kára 2009: 8 Jirák 2003:21
8
periodik, internetové deníky a časopisy, rozhlasové a televizní vysílání po internetu).“3
1.2 Tištená média Nejzákladnější rozdělení médií je na tištěná, rozhlasová, televizní a v poslední době se stále více rozvíjející média internetová. Pro naše účely jsou podstatné první z nich a především noviny. I když se stále více hovoří o jejich úpadku a poklesu čtenosti, tištěná média nadále tvoří nedílnou součást každodenního života značné části populace. K základní opoře pro vysvětlení pojmu tištěná média opět využiji vlastní bakalářskou práci. „Při soutěžení v aktuálnosti jsou deníky oproti rozhlasu, televizi a internetu beznadějně v nevýhodě. Při objasňování souvislostí a pozadí událostí mají naopak oproti aktuálním elektronickým médiím výhodu. Ještě větší výhodu mají oproti týdeníkům a ilustrovaným magazínům – jejich úlohu deníky přebírají čím dál tím častěji. Především velké listy se způsobem, jakým prezentují zprávy, stále více stávají denně vycházejícími týdeníky.“4 Je jasné, že v důsledku těchto nových trendů došlo k revoluci, především u tištěných médií, hlavně u deníků a zpravodajských magazínů. Barva, velkoformátové fotografie a informační grafika (grafy, statistiky, apod.) jsou na vítězném tažení. Také v Evropě se potvrdilo to, co experti v USA předpověděli už v polovině osmdesátých let: černobílé noviny vypadají stejně staře jako černobílá televize. Tendence, které se už dávno prosadily v designu časopisů, se začaly zavádět i do novin. Podle Ruβ-Mohla a Bakičové5 je důležité, aby se formou prezentace tiskových materiálů:
vzbudila čtenářova pozornost;
3
Kára 2009: 8 Kára 2009: 11 5 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 133 4
9
ulehčil čtenáři výběr z nabídky textů (vedení čtenáře);
materiály pro čtenáře připravily v rozdílné hloubce zpracování tématu (layering).
Adresátem tištěného je oko, smyslový orgán, který velmi výrazně ovlivňuje naši náladu a naše pocity. Přitom i u seriózních médií hrají dnes obrázky často důležitější roli než samotné texty. V každém případě se většina čtenářů dostává k textům přes fotografie, neboť přirozeně přitahují více pozornosti. Na postupu je také technika zobrazení, která rozděluje delší texty do několika samostatných zobrazení. „Tento styl je však označován za mcdonaldizaci nebo drobečkovou žurnalistiku. Čtenáři je tak nabízeno více možností, jak vstoupit do textu. Kratší texty také vzbuzují dojem, že čtení není tak namáhavé a nestojí tolik času.“6 Nemění se jenom vzhled deníků, ale také jejich výroba. Technika tisku prošla v posledních letech revolucí. Ještě v osmdesátých letech sázeli texty sazeči a do podoby stránek je lámali metéři. Dnes už je běžné, že se stránky lámou přímo na obrazovce počítače. Sazeči a metéři jako povolání téměř vymřeli. „Možnosti tvorby stránky jsou silně závislé i na formátu, tiskové technice a kvalitě papíru. K odlišení od jiných tiskovin se stal módou také barevný papír. Například Financial Times, rakouský Standard nebo italský sportovní deník Gazetto dello Sport jsou tištěny na růžovém papíře.“7 Meyer k tomu dodává další postřeh, „že tučné písmo nebo kurzíva, velikost písma, podtržení, různé barvy, to všechno jsou signály plné výpovědi. Je to neverbální komunikace, tiché dorozumívání, tedy něco víc než pouhý obal.“8
6
Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 134 Kára 2009: 12 8 Meyer 1983: 93 7
10
1.3 Novinářské žánry Zcela v úvodu přistupme k vysvětlení pojmu žánr.9 Využijeme k tomu Osvaldovou s Haladou, kteří jej definují jako „druh, sloh, styl, souhrn znaků vyvozených ze slovesného, výtvarného, hudebního apod. díla v druhový typ platný pro všechny materiály stejného zaměření; v užším smyslu konkrétní vymezení novinářského útvaru. Podle tohoto určení pak přistupuje novinář k tématu, k jeho zpracování a volí nejvhodnější podobu textu, aby odpovídala jeho záměru i shromážděným faktům. Žánry představují souhrn označení pro takovou skupinu žurnalistických děl, jež se vyznačují určitými společnými prvky, především tematickými a kompozičními, které lze zároveň identifikovat podle určitých charakteristických rysů, historicky vzniklých, avšak zároveň v čase proměnlivých. V současnosti je žánrové rozdělení nestálé a značně vágní, není ani tak produktem teorie a vědy, jako spíše praktického používání v médiích; od striktního žánrového dělení se proto upustilo.“10 Slovenský autor Mistrík definuje novinářský žánr takto: „Textová jednotka uzavřená formálně i obsahově je komunikát. Když má takový komunikát specifické formální i obsahové vlastnosti, kterými se odlišuje od jiného komunikátu, pak hovoříme o žánru.“11 Porovnání s literární terminologií nabízí zase Hvišč12, podle něhož je žánr historicky ustálený a systémově uspořádaný typ literárního výrazu. Jenže v dnešní době, a to nejen z pohledu žurnalistiky, už se od pevně ohraničených norem upouští a dochází i k prolínání žánrů. Porovnání nabízí pohled Burtona s Jirákem a Tušera. Burton s Jirákem vidí žánr v mediálním kontextu jako „ustálený opakující se typ či kategorii produktů vyznačujících se společnými rysy (tematickými, kompozičními či formálními).“ Žánr se podle nich dá považovat za stabilizovaný textový vzorec s očekávaným uspořádáním, přičemž můžou existovat i jeho rozlišitelné variace – podžánry.13 Typické znaky 9
Z francouzského genre = druh, rod Osvaldová, Halada 2010: 243 11 Mistrík 1988: 233 12 Hvišč 1994: 85 13 Burton, Jirák 2011: 160-161 10
11
jednoho žánru nutí autora dodržovat jistá pravidla, specifické metody tvorby, sledu děje nebo události, a také zahrnují jistý jazykový přístup a styl. Tušer tvrdí, že ve vyhraněných žánrech je podobný postup přímo žádaný, protože se tím zkvalitňuje efekt ztvárňovaného tématu. Na druhé straně však model nemůže být tabu, aby se nestal kazajkou. Život si žádá operativní přístup a autor často nachází a přináší nové pohledy i nové metody na ztvárňování skutečnosti. „V takových situacích je možné hovořit o hraničních žánrech, které slibují různé žánrové znaky, obsahují prvky různých novinářských postojů, stanoviska v jednom novinářském projevu. […] Důležitá je však míra použití určitých žánrových znaků, protože některé by měly v novinářském projevu dominovat.“14
1.4 Klasifikace žánrů Tím se dostáváme k meritu věci, které se tato diplomová práce věnuje. Rozdíly mezi žánry a hlavně mezi popisem „běžného“ zpravodajství a sportovního. K tomu potřebujeme především žánry klasifikovat. Žurnalistické žánry můžeme dělit několika způsoby – základní jsou: dichotomicky a trichotomicky.15 Trichotomické dělení žánrů:
zpravodajské
analytické (publicistické)
beletristické
Dichotomické dělení žánrů:
14 15
zpravodajství
publicistika
Tušer 2003: 80 Tušer, Follrichová 2001: 37
12
Jak správně upozorňuje Veľas16, k tomuto dělení jsou oprávněné výhrady v otázce pojmenování. „Názor na analytické žánry je sice vžitý a užívaný, ale taky nevystihuje jejich charakter, neboť v poznávacím procesu používáme např. nebo
analyticko-syntetický
induktivně-deduktivní
postup
a
abstrakci
s konkretizací.“ Poznávací proces se tak zákonitě promítá do tvorby textů, dominuje v nich myšlení, a tudíž věcné, racionálně-pojmové podání. Určitou nevýhodou potom je, že může vniknout zdání, že žánry emocionálního typu v sobě neobsahují racionální složku. Přitom je v nich přítomná a v některých žánrech je jen víc zastoupená emocionální složka. V současnosti se víc používá dichotomická klasifikace, kdy zpravodajské projevy obsahující oznámení, a publicistické, v nichž je zjevné explicitní hodnocení, se od sebe čím dál víc vzdalují a oddělující čára mezi nimi je čím dál zřetelnější. „Starší trichotomické třídění vychází ze značné příbuznosti umělecké tvorby a žurnalistiky.“17 Tušer upozorňuje, že se publicistika musí chápat jako o mnoho širší pojem než žurnalistika, „protože se realizuje i mimo žurnalistiku např. v knižních vydáních reportáží, črt, esejů, fejetonů, besed. Publicistikoua jsou podle něj žurnalistické projevy, jejichž základ tvoří hodnocení a postoje, a významnou měrou formuje veřejné mínění.“18 Publicistiku člení na: 1. publicistiku racionálního typu (logicko-pojmový způsob ztvárnění a podání publicistického projevu), 2. publicistiku
emocionálního
typu
(emocionálně-zobrazovací
způsob
ztvárnění publicistického projevu, obsahuje hodnotící soud podložený argumenty, obrazný způsob podání a názornost). V publicistice emociálního typu se dají rozlišit dva typy projevů – ty, v nichž se uplatňuje umělecká metoda, a ty, ve kterých se používají jen beletristické
16
Veľas 2000: 12 Veľas 2000: 13 18 Tušer, Follrichová 2001: 37 17
13
prostředky, postupy ztvárnění látky a projevují se na jejich formě, což splňují entrefilet19, glosa, převážně i fejeton, causerie20 a esej. Jako společný znak vykazují beletričnost. Žurnalistika totiž nepřebírá uměleckou metodu úplně a nemůže bezvýhradně akceptovat ani uměleckou typizaci, protože by „zhřešila proti hlavnímu znaku žurnalistiky (netvrdíme, že se těchto hříchů někdy nedopouští), kterým se právě odlišuje od umění, a to autentičnosti.“21 Zásadním hraničním předělem mezi beletrií a žurnalistikou je adresná dokumentárnost a aktuálnost.
1.5 Žánry podle funkce Důležitý pohled na různé novinářské žánry nabízí také jejich členění podle funkce, které zmiňují Bartošek22 s Vernerem23. Podle nich se žurnalistická sdělení člení hlavně na zpravodajská (informační), publicistická (přesvědčovací, analytická), beletrizující (umělecká), naučná (výchovná) či zábavná. Jak uvádí Bartošek24, funkcí zpravodajských sdělení je informovat o aktuálních událostech. Zpráva odpovídá na základní otázky „kdo, co, kdy, kde a jak (někdy i proč)“. Podle své akutnosti, dosahu, rozsahu, významu, či zajímavosti, způsobu získání i obsahového zaměření se zprávy mohou členit podrobněji, čemuž se budeme věnovat v následujících kapitolách. Tak rozlišujeme fleše (předzprávy), noticky, deničky, soudničky, lokálky, upoutávky, anonce, předhlášení či avíza, otvíráky, trháky a sólokapry; slovní, obrazové či kombinované; headlinové25, stručné rozšířené a komentované; ryzí (tvrdé, pravé, spot), zábavní (spíše zajímavé, měkké, fíčrové26) a virtuální; jiné
19
Z francouzského entre = mezi, filet = čárka nebo sloupec Z francouzštiny = rozprávka, hovor, beseda 21 Veľas 2000: 12 22 Bartošek 2004: 43 23 Verner 2010: 27 24 Bartošek 2004: 43 25 Z angličtiny = titulek, nadpis, stručný přehled 26 Z anglického feature = rys obličeje 20
14
hledisko člení zprávy na vlastní, agenturní či převzaté (originální nebo redakčně či jinak upravované, tzv. „O-Ton nebo R-Ton.“27 Bartošek dále píše o tom, že s ohledem na možnosti televizního či rozhlasového zpravodajství mohou mít zprávy podobu reportu, reportáže, referátu, telefonátu, rozhovoru, komuniké, zpravodajského souhrnu, dementi, analýzy a někdy i příběhu; zpráva může mít jednoho autora, nebo může být týmová; forma zprávy může být slovní nebo obrazová (zpravodajská fotografie s popiskem, nebo bez něho, statická nebo pohyblivá). Ke zpravodajství se počítá i servis včetně rubrik s řádkovými oznámeními. Při zamyšlení nad analytickými neboli publicistickými žánry už lze podle názvu usuzovat, že oproti zpravodajským kladou více důraz na osobu novináře. Právě ve vyjadřování vlastního pohledu na popisovanou situaci se liší od čistě objektivně psaného zpravodajství. Funkcí publicistiky je přesvědčovat (získávat, formovat, agitovat, dnes se mluví o persuazi28). Ambice publicistů mohou být různé – „někteří se snaží přesvědčit, že… jiní přesvědčit, aby… tzn. být názorotvorní, (vybíziví – hortativní) – např. dělat politiku, nebo dokonce měnit svět.“29 Prostředky přesvědčování jsou také odlišné: od analýz založených na skutečnostech přes úvahy (spekulace) a beletrizující prostředky až po blábolení a manipulaci (propagandu, vymývání mozků, psychologickou válku 30). Tomu odpovídají i kompoziční (textové) postupy a jazykové prostředky. Typické žánry publicistických sdělení jsou úvodník (editorial31), sloupek (column32), komentář, publicistická reportáž nebo rozhovor, úvaha, glosa, poznámka, entrefilet, medailon33 (nekrolog34), posudek, recenze a kritika, anketa,
27
Dominick 1990: 326 Persuaze = poučování, přesvědčování, přemlouvání, ovlivňování, vysvětlování, argumentace 29 Bartošek 2004: 44 30 Tamtéž 31 Z angličtiny: úvodník, hlavní komentář, předmluva 32 Z latinského columna = sloup 33 Z francouzského médaillon = oválný přívěšek na náhrdelníku s vyobrazením tváře 34 Z řeckého nekros = mrtvý, logos = řeč 28
15
karikatura, publicistická fotografie, fraška, pamflet, polemika, diskuze, debata, beseda, proslov nebo projev. Beletristické žánry mají za úkol dát žurnalistice estetickou hodnotu. V psaných masmédiích tuto úlohu plní kratší beletristická sdělení nebo rubriky; v rozhlase a zejména v televizi to mohou být i dlouhé umělecké pořady (přenosy divadelních her, koncertů, uměleckých filmů).35 V denním tisku a časopisech nacházíme povídky a novely, básně, kresby, obrazy a umělecké fotografie, fejetony, črty, frašky, příběhy a eseje. Publicistické žánry jako sloupek či glosa mají některé rysy beletristické, esej navíc patří zčásti také do žánrů naučných. Verner mezi ně řadí ještě aforismus a limeriku.36 Vzdělávací a výchovné žánry kvalifikovaně radí čtenáři v dalším celoživotním procesu vzdělávání, jeho obnovování a rozšiřování. Jsou to nejen v zájmovém i odborném tisku publikované přednášky, referáty, odborné eseje, testy, rozbory, doplňované tabulkami a grafy. „Jejich odborný jazyk užívá i výrazy, které se v textu ne vždy vysvětlují a předpokládají již určité (laické) vzdělání ve specializovaném oboru.“37 Zábavné žánry mají doplňující úlohu a častější využití v tištěných médiích zejména v přílohách a suplementech: tvoří je soutěže, ankety, kvízy, křížovky38, šachové hlídky, atd. V televizním pojetí jsou to zábavné vyprávěcí pořady s publicistickou osnovou (souhrnně talk show). Bartošek připomíná, že v některých médiích sice hrají zábavní žánry doplňující roli, zato v jiných naopak převažují nebo jsou dokonce výlučné. Obecně podíl zábavy v masmédiích totiž narůstá. „Kultivované formy zábavních sdělení se uplatňují v seriózních textech a médiích, pokleslou formu zábavy publikují masmédia bulvárního typu.“39 Podle jiných teoretiků novinářských žánrů se vykládá žánrová typologie podle tohoto dělení: 35
Bartošek 2004: 44 Limerika = pětiřádkové nesmyslné zábavné volné verše 37 Verner 2010: 27 38 První křížovka byla otištěna v roce 1813 v New Yorku 39 Bartošek 2004: 45 36
16
žánry zpravodajské (faktografické): zpráva, zpravodajské interview
žánry publicistické – monologové:
a) informační: článek, b) analyticko-kritické: komentář, poznámka, glosa, recenze, pamflet, c) emocionální (smyslové): publicistická reportáž, d) portrétní: portrét, monografie, medailon, nekrolog, osobní interview
žánry dialogové: informační interview, duel, kulatý stůl, anketa, otevřený dopis, polemika
žánry literární: literární reportáž, fejeton, sloupek, črta, esej, soudnička, novinová povídka (na rozdíl od evropských zemí Američané žánry moc nerozlišují)40 Jednotlivé žurnalistické komponenty, jazykové, kompoziční a metodické
se však nadále rozvíjejí. Jednoho dne přesáhnou normy ustálené pro charakteristický druh žánru, a tak se vytvářejí žánry nové. Ve druhé polovině 20. stol. to byly především črta, fejeton a inovované tradiční druhy eseje, naučného cestopisu a memoárové literatury. Změny jsou patrné především ve stále angažovanějším přístupu autorů k tvorbě zejména publicistických žánrů. Vývojový trend médií způsobí další porušování ustálených podob žánrů, podle Vernera41 dosáhne nebývalých rozměrů zejména v internetovém prostředí, kde padnou poslední ustálené zvyklosti. Přibude označování textů jako „recenze“ pro popisy nekulturních událostí, např. sportovních zařízení. Verner hovoří i o tom, že jestliže je v současnosti v tvůrčím žurnalistickém procesu nejcennější nápad, který by měl být pokud možno originálním podáním problémového jevu v charakterizujících výstižných souvislostech minulého, současného i budoucího vývoje, pak zpracování musí být jedině profesionální. „Profesionalitou je chápáno především ztvárnění do zvolených žurnalistických žánrů všemi dostupnými vyjadřovacími prostředky. Již v průběhu analyzování jevu, při získávání výchozích informací, se rodí v hlavě autora představa, který druh – žánr zpracování informace – bude 40 41
Verner 2010: 28 Verner 2010: 105
17
s ohledem na typ masmédia nejvhodnější a osloví největší počet příslušníků cílové skupiny periodika. Výběr žánru může však být též rozhodnutí editora.“42 Povolání editora vysvětluje Verner v jiné publikaci, podle níž dává tento ještě před napsáním redakčnímu či externímu autorovi svou představu, stanovuje také pro zařazované žánry rozsah. Měl by pohlídat prakticky všechno: „přiměřenost a výstižnost titulků, srozumitelnost myšlenkového proudu, čistotu žánru, stylistiku, gramatiku, stavbu materiálu, členitost textu, přiměřenou délku odstavců, myšlenkové skoky, vysvětlení všech pojmů, délku textu […]”43 Dá se říct, že se v jistém ohledu jedná o vedoucího diplomové práce. Editor má ctít jedinečný styl autora, zároveň však musí hlídat záměr redakce, neměl by cítit zábrany a ostych zasahovat do cizího textu, protože se vlastně jedná o zpravidla nevyžádanou nabídku informací. Když si kapitolu shrneme, dozvěděli jsme se, že se žánry od svého vzniku hodně vyvinuly a hodně vyvíjejí. Ne ve všech médiích najdeme všechny žánry, protože některé, především uměleckého typu, z novin postupně mizí. Vše se děje především směrem k čtenáři, pro jehož udržení musí redakce přicházet se zcela novými metodami přenosu informací.
42 43
Verner 2010: 26 Verner 2010: 101
18
2. Druhy novinových článků Pro naše účely si osvětlíme čtyři žurnalistické žánry, které tvoří základní kostru současných tištěných médií. Právě na zprávě (podle předchozího dělení spíš rozšířené zprávě nebo zpravodajském článku) a třech útvarech publicistického stylu – reportáž, rozhovor (interview) a story (příběh) – si ukážeme rozdíly mezi běžnou zpravodajskou žurnalistikou a tvorbou sportovních textů. Nejprve si opět definujeme jednotlivé pojmy, jak se o nich zmiňují autoři.
2.1 Zpráva Základem veškerého zpravodajství v novinách je zpráva, která podle velikosti a umístění v novinách určuje význam události. Zpráva představuje vše od nejmenších oznámení po velké zpravodajské celky a v jednotlivých médiích se tyto útvary liší různými názvy. Jak mluví o novinové zprávě Osvaldová s Haladou?44 Podle nich zpráva podává informace o události nebo jevu, který se stal nebo nestal, stane nebo nestane, odpovídá na základní otázky kdo, co, kdy, kde, rozšířená zpráva i na jak a proč. Zpráva zachovává věcnost, přesnost, úplnost, spolehlivost, včasnost a citovou neutrálnost. Je koncipována většinou v er-formě. Psaná zpráva se zpravidla člení na denní zprávu (deničku, noticku, lokálku), rozšířenou zprávu (jednosloupek), skládanou zprávu, dialogizovanou zprávu, fleš. Zpráva je historicky nejstarší žurnalistický útvar, od vynálezu knihtisku tvoří základní složku novin a je také základním stavebním kamenem každého zpravodajství v jakémkoli médiu. Pojďme se ještě podívat, jak vidí rozdělení zpráv jiní autoři. Tušer s Follrichovou45 rozdělují zpravodajské žánryna:
44 45
krátké zprávy:
Osvaldová, Halada 2007: 239 Tušer, Follrichová 2001: 5
19
a) noticka46 (drobná zpráva, lokálka47) – krátká, někdy jednovětá zpráva, která telegraficky informuje o tom, kdo, co, kdy, kde udělal, nebo co, kdy a kde se stalo; b) fleš48 – patří k nejkratším druhům zprávy a je typická pro zpravodajské agentury, je to předběžná stručná zpráva o aktuální události velkého významu, o které redakce ještě nemá dostatek informací; c) jednosloupec – krátká zpráva o aktuální události se samostatným titulkem, název není pojmenováním žánru, ale umístěním na novinové straně, titulek na jeden novinový sloupec (existují dvojsloupky, trojsloupky, atd.);
rozšířené zprávy:
a) interpretující rozšířená zpráva – podává celistvou informaci o události, myšlence nebo faktu přiřazováním dalších vysvětlujících okolností; b) pokračující (situační) rozšířená zpráva – při známé skutečnosti uvedené na prvním místě obsahuje v každé nové variantě i aktualizační prvek (pokračuje novými aktuálními informacemi) a spojuje starou informaci s novou c) komentující rozšířená zpráva – podobně jako u předchozích dvou odpovídá na šest zpravodajských otázek a tím poskytuje adresátovi objektivní pohled na zobrazovanou událost, na rozdíl od předchozích autor může svým stanoviskem stručně zareagovat na interpretovaná fakta;
úřední zpráva:
a) oznámení – stručná zpráva převážně o tom, co se bude dít, o připravovaném podniku; b) komuniké – úřední zpráva s prvky dokumentu, jeho stavba a styl mají ustálenou strukturu, stručný a oficiální jazyk, slovní zásobu převzatou z politického, odborného či technického názvosloví, dělí se na nótu, usnesení a vyhlášení;
46
Z latinského notatio = poznamenání, poznámka Od latinského kmene loco = místo, na místě, místní 48 Z angličtiny = blesk, záblesk, zablesknutí, paprsek 47
20
referát:
a) chronologický referát – sledování události v její posloupnosti se využívá nejvíc při významných událostech, kdy jde o maximálně přesně podání, při zachování časového sledu; b) volně zpracovaný referát - popis událostí, který nedodržuje přesný chronologický postup. Pro naše účely se zaměříme na rozšířené zprávy, i když za zmínku stojí také referát, který především sportovní novináři hojně využívali k popisování sportovních utkání. Jeho jednoduchost nahrávala rychlému zpracování před blížící se uzávěrkou, dnes se referátové postupy užívají spíše v některých rubrikách, které v ohraničeném rámečku doplňují zprávy. Současná poptávka po referátu upadá, protože čtenáři chtějí rozšiřující informace, které si ze sledování zápasu neodnesli, vyjádření sportovců a různé zajímavosti. Když porovnáme dělení zpráv s Osvaldovou49, musíme se dotknout už krátkých zpráv. Vedle fleše a jednosloupce se odráží od pojmu denička, která přináší bazální informace o aktuální události. Minimálním počtem slov odpovídá na základní události kdo, co, kde, kdy. Většinou nestojí na novinové stránce samostatně, je řazena do rubrik, kde první tři až pět slov bývá vyznačeno jiným typem písma – např. tučně – a nahrazuje titulek. Nemá domicil50, zpravidla je psána v minulém čase a v er-formě. Noticku předkládá jako denní drobné až jednověté zprávy o událostech a jevech, kterým se nepřipisuje zásadní význam. Také nemusí mít vlastní titulek a objevuje se spíš v rubrikách. Lokálka má omezený obsah i dosah, přináší jen základní informace, bývá umísťována do rubrik, je součástí regionální žurnalistiky. Jinak nahlíží Osvaldová51 také na rozšířené zprávy, které doplňuje termíny skládaná a dialogizovaná. Skládaná zpráva, neterminologicky skládačka, 49
Osvaldová 2011: 25 Z latisnkého domicilium = obydlí, sídlo, v žurnalistice zeměpisné označení místa, kde k popisované události došlo, anebo označení místa zpracování či odeslání zprávy 51 Osvaldová 2011: 28 50
21
shrnuje několik informací k jednomu tématu, které se editorovi najednou sejdou buď od agentur, nebo vlastních korespondentů. Místo publikování několika různých zpráv je vytvořen souborný text. Dialogizovaná zpráva označuje útvar, kde se střídají otázky a odpovědi. Zachycuje vlastně průběh získávání informace, kdy se novinář ptá a zaznamenává odpovědi dotazovaného přímo, aniž by je parafrázoval do svého zpravodajského textu. Někdy se této formě také říká mikrointerview. Oživuje zpravodajskou část novin nejen obsahově, ale také graficky – zalomením nebo použitím fotografie zpovídaného. Ještě musíme vzpomenout zpravodajský článek, který tvoří základní stavební materiál novin. Ačkoliv se zdá, že každý text v novinách je vlastně článek, není to úplně přesné označení, existuje hodně druhů článků. Výraz článek se v přeneseném slova smyslu dodnes používá jako součást novin. Jak píše Verner,52 zpravodajské články „jsou na rozdíl od zpráv rozšířeny o odpovědi na rozšiřující otázky „proč a jak“ v nejrůznějších souvislostech. K popisu při formulaci přistupuje ještě objektivní úsudek, třebaže jen vyjádřený výběrem zmíněných souvislostí. Zpravodajský článek zůstává „nad věcí“. Autorské články proti tomu již obsahují úvahy. Často spekulace, proto jsou publicistickými projevy.“ Naopak článek obecně je samostatný novinářský žánr, který stojí na pomezí zpravodajství a publicistiky. Pokud neobsahuje osobní pohled autora, patří mezi zpravodajské žánry. Analyzuje, třídí fakta, rozebírá je z teoretického i praktického hlediska. Hledá zásadní logické objasnění společensky závažného problému. O zpravodajské žurnalistice jako specifickém žánru hovoří také australská novinářka Sheridan Burnsová.53„Je omezena četnými konvencemi a dalšími přispívajícími faktory, z nichž nejvýznamnější jsou definované publikum a časový rámec. Novinářské psaní může být v nejhorším případě omezeno na
52 53
Verner 2010: 41 Burns 2004: 119
22
psaní podle předem daných vzorců, ale ve své nejlepší podobě může být pádné a přesvědčivé.“ Verner podotýká, že dobré zprávy by měly být aktivující, adresáti by se jimi měli cítit osloveni, zpracování by mělo být věcné, stručné a jasné. Zprávy mají být maximálně pravdivé, objektivní a z pohledu alespoň dvou nezávislých pramenů zdrojově vyvážených. Je-li zpravodajství vyvážené, nestranné, věcně správné, slušné a odpovědné, lze ho považovat za objektivní, což je jakési zastřešující kritérium zpravodajství.54 Když se zamyslíme nad principem objektivity, kterým už se zabývalo nepřeberné množství filozofů a sociologů, možná si uvědomíme, že pod tímto pojmem, každý spatřujeme něco jiného. Přestože objektivita, nebo lépe řečeno předkládaní informací, zařazuje určitý typ média na pomyslné škále k pólu serióznosti či bulvarity, žurnalistické hledisko bere objektivitu jako vědomý postoj, zdůrazňující, že každý člověk a tím pádem i novinář je produktem své společnosti, kultury a dosaženého vzdělání. „Neexistuje osoba bez předsudků, ať se jakýmkoli způsobem snaží nahradit tento handicap profesionální objektivností, protože sama objektivnost, hodnocená různými jedinci, je od přírody nespolehlivým měřítkem.“55 Při všem, co o žurnalistické práci víme, je jasné, že i v důsledku lidského faktoru nemůže existovat žádný zcela neideologický, apolitický, nestranný systém zpravodajského výběru a referování. Tím méně komentování. Proto teoretici i mnozí novináři docházejí k názoru, že absolutní objektivnosti nelze dosáhnout, jelikož už sám výběr skutečností, které mají být sděleny, je proces neobjektivní. Proto je také dnes spíš zdůrazňována vyváženost, vědomá nezaujatost a zdravý skepticismus. Mezi metody, kterými lze aspoň přibližné rovnováhy dosáhnout, jsou: „přesnost, jasnost a úplnost informování, odstup od tématu, diskriminace vylučující přístup ke zdrojům informací, vědomá neutralita ve sporu několika skupin, pluralita uveřejňovaných názorů, vyloučení skrytých motivů v dobré víře, neřku-li stranění velkým inzerentům, 54 55
Verner 2010: 38 Osvaldová 2011: 12
23
jednoznačný zákaz zasahování do skutečnosti, o které se referuje, a přísné dodržování terminologické neutrality.“56 Když něco podobného přeneseme na sportovní zpravodajství, téměř každý novinář má v některém odvětví svůj oblíbený klub, proto je někdy lepší o takovém nepsat. Na druhou stranu právě o svém oblíbeném klubu může přinášet nejfundovanější a nejhlubší zpravodajství. V regionální žurnalistice se zase těžko prosazuje vyváženost např. dvou oddílů ve fotbalovém utkání, když cílová skupina čtenářů vyžaduje víc informací o „svém“ klubu. I tak by ovšem měla druhá strana dostávat patřičný prostor. Ovšem i výsledek zápasu je rozhodně objektivnější fakt než prohlášení politické strany. Jak aspoň trochu dosáhnout principu objektivity, radí Lawrence K. Beaupre57 v brožuře Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Při psaní je třeba usilovat o co největší přesnost, snažit se získat pokud možno názory všech zainteresovaných stran. Novinář by nikdy neměl psát text, na němž je osobně zainteresován, a také by se měl vyvarovat příznakovým slovům a slovním obratům. Stěžejním úkolem je informovat nezaujatě. A pokud v článku někoho cituje, měl by uvést, kdo v něm mluví, nebo pokud tak neučiní, zdůvodnit, proč jeho totožnost zmínit nemůže. Když se vrátíme obecně k pojmu zpráva, Ruβ-Mohl s Bakičovou zase připomínají její další důležitý aspekt. „Co je nové, co je důležité a co je zajímavé, to je zpráva.“58 Aktuálnost je nejdůležitějším výběrovým kritériem zejména pro zpravodajství. Je jím zmíněná časová bezprostřednost. Tištěná média navíc musejí reagovat jinak než televize, rozhlas či internet, které v aktuálnosti zpravodajství nemohou předstihnout. Proto nabízejí rozšířenější zpravodajství, aby čtenář kromě informace dostal také „přidanou hodnotu“. Aktuální situaci tak noviny rozebírají z několika úhlů pohledu a přinášejí ucelenější pohled, který působí nově a čtenář neuvažuje nad tím, že informaci už večer před vydáním periodika přinesla televize nebo rozhlas. 56
Tamtéž Mallette: 67-72 58 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 48 57
24
Dobrá zpráva, vlastně jakýkoli článek, musí být zajímavý pro cílové publikum masmédia. Zprávy obecně poskytují lidem informace, které potřebují k tomu, aby si udělali úsudek o tom, co se děje v okolním světě. Lidé se s pomocí zpráv rozhodují a díky nim mohou jednat jako informovaní občané. Neexistuje spolehlivé vymezení atributů, ze kterých se skládá dobrá zpráva. Ale jak píše australská novinářka Sheridan Burnsová, lidé mluví obvykle o tom, co se poněkud vymyká normálu. „Dokonce i počasí může být důležitou zprávou, je-li dost nepředvídatelné či bouřlivé. Cyklony, prudké bouře, dlouhá období sucha, dešťů či mlh a údery blesků jsou vždy předmětem zpráv, protože jsou neobvyklé.“59 Informování o neobvyklých jevech je stejně významná část novinářské práce jako informování o předvídaných nebo očekávaných zprávách. Při této příležitosti se zajisté hodí náhled na zprávy podle serióznosti, jak o něm informuje Bartošek.60 Podle něj seriózní zpráva pohotově přináší věcnou informaci o aktuální události. Má pojednávat o její podstatě a být významná, aby sloužila k orientaci
a
k rozhodování.
Událost
má
být
podána
v potřebných
souvislostech a má obsahovat vícestranné (vyvážené, opozitní, někdy až konfliktní) aspekty. „Měřítkem informační kvality je její relevance, objektivita, přesnost, transparentnost, věcnost, vyváženost, různorodost, aktuálnost a srozumitelnost.“61 Bulvární (populární, lidové, žluté, tabloidní) zpravodajství vzniklo v polovině minulého století v Anglii a odtud se rozšířilo do Spojených států amerických. Jeho zakladatelé i následovníci vycházejí ze stanoviska, že většina čtenářů se zajímá pouze informace, které souvisejí se základními funkcemi lidské psychiky: s pudem sebezáchovy, s potřebou zachování rodu a
59
Burns 2004: 62 Bartošek 2004: 50 61 Hagen 1998: 55 60
25
s uspokojováním ctižádosti. Tomu odpovídají témata jako strach, smrt, neštěstí a násilí (krev), erotika a sex, korupce a loupeže (peníze).62 Zprávy, které jsou pouze důležité, nikoli však zajímavé, jsou z toho hlediska pro „čtenáře z lidu“ zbytečné. Bulvární zpravodajství často získává informace klíčovou dírkou ze soukromí významných osobností a zveřejňuje i informace z pochybných zdrojů. S oblibou si všímá senzací, skandálů, afér a drbů. Palcové titulky, krátké texty a barevné fotografie dovolují číst bulvární texty bez hlubšího a delšího soustředění. Mezi seriózní a nízce bulvární žurnalistikou, jak pokračuje Bartošek,63 však existuje i mezistupeň, obvykle nazývaný lidová, zábavní, fíčrová.64 V současné době získává stále větší prostor i význam. Za fíčrové se označují texty, fotografie, kresby a audiovizuální sdělení, které nejsou důležité pro věcnou informovanost ani pro rozhodování, ale jsou vtipné, zajímavé a zábavné. Nejsou přitom primitivní, naturalistické ani odpudivé, a proto neodporují elementární slušnosti a vkusu, převažující společenské morálce ani specifickým etickým či zvykovým normám dílčích sociálních skupin. Spíše nemají někdy daleko k tomu, co lze nazvat kýčem. Na závěr povídání o základním novinářském žánru ještě přidám dělení zpráv podle Weischenberga65, který už se dotýká i jejich výstavby. Ten je kategorizuje na:
zprávu o skutečnosti – přináší fakta, uspořádává je a řadí podle závažnosti. To hlavní patří na začátek, následují důležitější a méně důležité detaily;
zpráva o jednání – popisuje více či méně dramatický průběh jednání a rozhodovacích procesů včetně jejich vyvrcholení či zakončení. Tento
62
Bartošek 2004: 52 Tamtéž 64 Z anglického featured = rys obličeje, též nejzajímavější článek v časopisu, hlavní program v rozhlase, televizi, hlavní zajímavost/atrakce/událost, bývá tak označována reportáž s hloubkovou analýzou, jež dění zařazuje a interpretuje 65 Weischenberg 1990: 54 63
26
vrchol je však uveden už na začátku zprávy, pak následují napínavé podrobnosti;
zpráva citující – komprimuje (zhušťuje) výroky z diskuzí a projevů, rukopisů nebo interview. Také zde jsou nejdůležitější výroky předřazeny a umístěny na začátek. Ostatní citáty a výklady (objasnění) jsou výtahem a jsou podávány formou nepřímé řeči.
Pojmout zprávu jako základní motor všech médií nelze příliš úzce, jak jsme viděli výše, objevuje se v tištěných médiích v několika podobách. V dalších podkapitolách už se zaměříme na publicistické útvary, které se dají rozeznat na první pohled, aniž bychom příliš pitvali jejich další dělení.
2.2 Rozhovor Na začátku rozšifrování tohoto pojmu se jej opět pokusíme vysvětlit důležitým pomocníkem začínajících novinářů – Praktickou encyklopedií žurnalistiky.66 Obecně rozhovor, nebo i v české literatuře zaběhnuté označení interview67, je v prvé řadě cílená výměna otázek a odpovědí. Jedná se také o žurnalistickou metodu, jak získávat informace, nebo také o samostatný a v médiích uplatňovaný druh; dialog otázek a odpovědí, v němž partneři na rozdíl od diskuze mají jasně stanovené role tazatele a odpovídajícího. Interviewovaná osoba je veřejně známá nebo vynikající v nějakém oboru (třeba sportu) její názory by měly zaujmout recipienty68. „Rozhovor iniciuje novinář, který volí téma interview, klade otázky, zachycuje atmosféru setkání a osobitost zpovídaného, zaznamenává a zpracovává odpovědi, může tedy ovlivnit řazení i konečnou formu odpovědí, vtiskuje záznamu svou představu. Přitom však má (měl by) zachovat co nejpřesnější
66
Osvaldová, Halada 2007: 93 V angličtině = schůzka, rozhovor; z původně francouzského enterovir přeneseného do angličtiny, inter = mezi, view = pohled 68 Z latinského re-cipio = přijmout, vzíti, příjemce nějaké působení v sociální interakci, např. čtenář, divák, návštěvní, posluchač, publikum 67
27
reprodukci interview a typický projev zpovídaného, nesmí měnit smysl sděleného.“69 Publicistický rozhovor se nespokojuje jen se záznamem získaných informací, ale třídí je, zpracovává a přitom klade důraz na jejich estetickou funkci. Autor rozhovoru často využívá atmosféry, někdy jen díky ní a jeho formulovaných otázkám bývají vyvolány právě tak chytré odpovědi. Verner dělí rozhovory na:70 a) agresivní, kdy novinář chce někoho vyprovokovat (Michaela Jílková, dříve zcela klasicky v televizní Aréně či v Kotli, nyní v Máte slovo); b) vyrovnaný dialog; c) pasivní, novinář jenom přikyvuje vypravěči a zaznamenává jeho geniální myšlenky (Hovory z Lán). Formy zpracování dle jiných kritérií dělí interview na: a) monologické, u něhož jsou otázky při zpracování vypuštěny; b) rovnocenné, u něhož jsou uváděny otázky a odpovědi ve vyrovnaném dialogu; c) autointerview, nepravý rozhovor, u něhož odpovědi byly vybrány z již publikovaných zdrojů. Rozlišujeme též rozhovor standardizovaný a nestandardizovaný. U prvního typu se pokládají všem respondentům stejné otázky. Podle žánrově příbuzného charakteru zpracování může být rozhovor komentující, reportážní, portrétní, rozborový apod. Rozhovor však v žádném případě není souboj. Sheridan Burnsová shledává důležitost rozhovoru v primárním zdroji při shromažďování zpráv. Rozhovor podle ní umožní novináři rychle získat odpovědi na konkrétní otázky, o nichž až dosud nic nevěděl. „Jestliže například vláda vydá zprávu o rozsahu čtyři sta stran, novinář nemá čas zpracovat zprávu během dvou hodin, které mu zbývají do uzávěrky. Novinář se tedy obrátí na člověka, který má 69 70
Osvaldová, Halada 2007: 93 Verner 2010: 52
28
jisté oprávnění vyjadřovat se k dané problematice, a položí mu konkrétní otázky, o nichž se domnívá, že by zajímaly i čtenáře. Rozhovor umožní získat informace rychle a přímo od primárního zdroje.“71 Ruβ-Mohl a Bakičová ve své publikaci zmiňují zase důležitou skutečnost při tvorbě rozhovoru. Aby se interview vydařilo, je zapotřebí se na něj připravit. Ten, kdo bude dělat rozhovor, by měl „…o okolnostech života svého partnera pro rozhovor a o věci, kterou zastupuje, vědět více než on sám,“ požaduje Gaus.72 Americký novinář Cornelius Ryan zase varuje: „Nedělejte interview s nikým, pokud už předem neznáte alespoň čtyřicet procent odpovědí.“73 Obojí se zdá přehnané, ale základní myšlenka sedí. Podařené interview vyžaduje předchozí přípravu stejně jako vhodnou strategii rozhovoru. Vzhledem k tomu, že tištěná interview jsou zpravidla velmi krácená a upravovaná, je běžné nechat redigovanou verzi rozhovoru ještě jednou odsouhlasit, tedy autorizovat. Jestliže ten, s kým byl rozhovor dělán, ustupuje od rozhodujících částí a výroků, pomůže, když se rozhovor zaznamená na nosiči zvuku. „Tak má ten, kdo rozhovor dělá, v ruce důkazní materiál. Je však zapotřebí se v každém případě toho, s kým je rozhovor veden, předem zeptat, zda se záznamem souhlasí.“74 Na to reaguje Bartošek, který píše, že „autorizace pořízeného interview před zveřejněním je věcí dohody. Jestliže dotazovaný ví, že mluví s novinářem a pro publicitu, nemá na autorizaci obvykle žádné právo.“75 Když se krátce zamyslíme nad strukturou rozhovoru, postačí aspoň úvodní rozvaha před jeho tvorbou. Veľas76 podotýká, že v interview si prvořadou pozornost zaslouží otázky, kterou souvisí s koncepcí, příběhem a charakterem rozhovoru. „Sledujeme jimi, abychom dostali pravdivé odpovědi, a tím postihli vyčleněný jev jako zasvěcenější a hlubší. Partner nemusí mít vždy zájem odhalit 71
Burns 2004: 92 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 63 73 Tamtéž 74 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 63 75 Bartošek 2004: 71 76 Veľas 2010: 23 72
29
pravdu úplně, může mít zábrany nebo mu v tom brání něco, co neznáme. Jeho obavy bychom měli rozptýlit, a pokud nás nepochopil, nebo neodpovídal podle našeho očekávání, vedeme ho k tomu doplňujícími otázkami. Při rozhovoru sledujeme jeho obsahovou i formální stránku, ale také čas. Chceme si vytvořit příjemnou atmosféru a být kultivovaným partnerem.“ Štorkán77 se zabývá pojmem styl interview. Mnohdy se jím rozumějí jen jazykové prostředky, ale podle něj je to v globální podstatě způsob, jakým myslíme. „Styl je tedy do značné míry determinován samotnou osobností tvůrce, který interview dává a priori určitou tvář – ale závisí i na době, epoše, na charakteru (situacích a konfliktech), které autor líčí.“ Každé publicistické vyjádření je vlastně svědectvím o stylu osobnosti, dokladem jejích vrozených a vypěstovaných vyjadřovacích schopností. U každého publicisty je možné rozeznat, kde ve svém stylu vděčí a je poplatný epoše, ve které žil, předmětu, o kterém psal, a novinám, pro které psal… Styl se projevuje již ve způsobu kladení otázek a jejich záznamu. Poznáme jej i na slovníku autora, ve frekvenci určitých výrazů, v expozici interview – a dokonce i v přímé řeči komunikujících osob. Zde se všude odráží styl reportéra. Je však nutno pečlivě rozlišovat styl a formu. „Formu chápeme jako formování do určitých poloh.“78 Ačkoliv rozhovor působí jako zdánlivě neměnný žánr v čase, za poslední desítky let také prošel vývojem. Forma a vzhled se obměňuje už z přirozeného důvodu aktualizace a zvýznamňování, i publicistika je součástí prožívané životní skutečnosti, která podněcuje a upoutává čtenáře. V zahraničním tisku hrají podle Štorkána svoji úlohu při volbě témat a formy interview i hlediska ekonomická. Působí tu pevný zákon nabídky a poptávky. Často v takové míře, že má prvořadý vliv na skladbu novin a časopisů.79
77
Štorkán 1980: 105 Štorkán 1980: 106 79 Štorkán 1980: 121 78
30
Přestože se jedná o víc než třicet let starou literaturu, na významu těchto slov se nic nezměnilo, možná se jen zabalil pod roušku demokracie, kde každý má právo na svobodu projevu a stejný prostor, ale princip nabídky a poptávky platí stále. Profesor Thomas Alliott Berry uvádí ve vysokoškolské učebnici „Journalism of Today“ v kapitole „O redakční politice“ celkem 15 hledisek, podstatně ovlivňujících redakční politiku amerických novin. Hned na začátku prohlašuje: „Hledisko, které v prvé řadě ostatním ovlivňuje redakční politiku, je hledisko finanční. List je především obchodní podnik, musí přinášet zisk, nebo zkrachuje […] Zpravodajství musí být všestranné, neustále se musí usilovat o uspokojení čtenáře z nejrůznějších vrstev a vždy se musí hledat nové cesty, jak zvýšit atraktivnost listu.“80 Na závěr objasňování žánru rozhovoru se ještě podívejme na žurnalistické interview, jak je popisuje Bartošek. Užívá se ve zpravodajství, publicistice i jako forma zábavy. Zpravodajské interview přináší informace o jevu či události, publicistické obsahuje názor tázaného a může ilustrovat nebo doplňovat jiné sdělení. Zábavní interview především v televizním vysílání naplňuje formou dialogu vysílací čas např. v soutěžích, kvízech nebo v různých talk show. Užívá se i bibliografické interview (medailon, portrét) – rozhovor s jubilující osobností. „Konkrétní dialog v běžné řeči je osobní předmětový, nebo konverzační. Podle podílu účastníků na odpovědích je symetrický nebo asymetrický. Heuristický (sokratovský) dialog je didaktická metoda – otázkami pedagoga (i novináře) tázaný dochází k poznání sám. Dialogem je i výslech při vyšetřování, patří k němu i ankety, dotazníky.“81
80 81
Tamtéž Bartošek 2004: 70
31
2.3 Příběh (story) Dalším žánrem, kterému se v této diplomové práci budeme obšírněji věnovat, je story.82 V současnosti tvoří s různými druhy zpráv a rozhovory nejčastější útvar v tištěných médiích. Přitom se o něm jako o samostatném žánru v příliš publikacích nedočteme. Z prolínání žánrů vzešla story přibližně v polovině devadesátých let minulého století. Pojmem story se ve své diplomové práci velice důkladně zabýval Ševčík 83, který na úvod vymezení tohoto žánru píše: „Kromě v současnosti nejspíš nejrozšířenějšího pojmu story se mezi českými novináři užívá (užívala) řada jiných názvů, které většinou souvisí s anglickým překladem „human interest stories“ – lidsky jímavé příběhy, hluboce lidské příběhy nebo také slangově „háel-péčka“, storky či prostě jen příběhy. Primárním úkolem story je oživení novin, potažmo dává čtenářům prostor pro pobavení a odpočinek od hard news.“84 Podle Bartoška,85 který tento žánr označuje jako „žurnalistický příběh“, je story založena na vylíčení prožitků a pocitů zúčastněných jednotlivců. Charakteristické je pro ni neutrální pásmo autora a mírně emotivní a jazykově specifické pásmo postav. Měla by být zároveň konkrétní, citově laděná a v neposlední řadě pravdivá. Za literární ekvivalent žurnalistické story Bartošek považuje povídku, která disponuje stejnými komponenty vyprávění. K podobnému vymezení příběhu dochází i Verner. Podle něj se vyprofiloval z dokumentární reportáže investigativního žurnalisty. Doplňuje obecná sdělení o podstatě události vylíčením prožitků a pocitů zúčastněných osob, které vystupují s autenticky dokumentovanými jazykově charakterizujícími vstupy. Tento doplňkový příběh se stává těžištěm žurnalistického vyprávění. Souběžně někdy v ději vystupuje jakoby neutrální postava sám vypravěč příběhu.
82
Z angličtiny = příběh, historka, povídka Ševčík 2011: 43-44 84 Hard news jsou v české mediální sféře označovány za „horké novinky“, anglický termín soft news se užívá pod pojmem „doplňující informace“. 85 Bartošek 1997: 65 83
32
„Tento postup vznikl z praktické potřeby „pátrače“, kterého čekala řada „nástrah“ a prověřování by bylo nekonečné. Problém vyřeší „příběh“. Autor nemusí nic prohlašovat, příp. dokladovat, provede to za něj jeho hrdina. Příběh nemusí být pravdivý, příběh je iluzí reality. Může být dokonce úplně vymyšlený, ale měl by působit věrohodně. K tomu je dobrá znalost prostředí pro vylíčení úvodní situace. Následovat bude nutně dějová zápletka, kterou autor povede zajímavým hledáním východiska k poučnému nebo zábavnému rozuzlení.“86 Norský žurnalista Karlsen řadí příběh (v jeho terminologii reportáž s vyprávěcí technikou a se stylem literárních prostředků) do žánrů tzv. nové žurnalistiky, jejíž funkcí je „…každou událost podat napínavě s bohatým využitím faktů, překvapivě; […] má být výrazově konkrétní nebo symbolicky a citově laděná víc než dříve. Má být jako literatura, ale pravdivá.“87 Pro bližší porozumění pojmu story je potřeba porovnat jeho vymezení se zahraniční literaturou, o což se pokusil Ševčík. Zatímco termín story je v české žurnalistice spojený přímo s určitým žánrem, v angloamerické literatuře stejné slovo odkazuje k jakémukoliv textu či sdělení v novinách. Je často vnímáno jako synonymum pro výraz „copy“, který je definován jako psaný materiál vytvořený novinářem. Pro žánr story, jak je většinou pojímán českými novináři, se v zahraničí běžně používá pojem feature. „V zahraniční literatuře je vymezen o poznání důkladněji, než je tomu v českých mediálních publikacích s termínem story. Navrch disponuje dostatečným členěním, které podrobněji pokrývá jednotlivé podžánry feature, mezi něž se řadí i specifický druh – profilová story.“88 Ve své práci staví mezi story, jak je pojímána v českých médiích, a feature, jak je vnímán v angloamerické žurnalistice, rovnítko. Bere je tak jako synonyma. Při vysvětlení pojmu story se Ševčík opírá např. o definici Andrewse: „Story je delší žurnalistický článek, který dává novinářům možnost pojednávat o určitém tématu důkladně, mnohdy s důvtipem a osobitým stylem. Větší rozsah 86
Verner 2010: 104 Bartošek 2004: 55 88 Ševčík 2011: 45 87
33
textu poskytuje více prostoru pro doplňující informace, příspěvky od vyššího počtu relevantních zdrojů, a v neposlední řadě také pro komentář a podrobnější analýzu. Feature zároveň dovoluje novináři opustit přísná omezení, kterými se řídí při zpracování zpravodajských článků. To znamená, že story je třeba psát barvitějším, originálním a zábavným stylem.“89 Podle tohoto popisu už se přibližujeme žánru story tak, jak je chápán v současné české mediální scéně. Ačkoliv se většinou zabývá příběhem jedné osoby, není tomu tak vždycky. Story je vnímána jako silný příběh člověka se zajímavým aspektem pro čtenáře. „Story je jednostranný pohled, příběh, který může být doplňkem ke zprávě. Jde o odlehčený žánr, může si dovolit barvitý slovník či přirovnání. Story nemusí mít sestupnou důležitost, ale může být pointována jako příběh.“90 K dovysvětlení pojmu opět využijeme Ševčíkovu diplomovou práci,91 ve které se píše, že se čtenáři rádi v myšlenkách přenesou na neznámá místa nebo si vychutnají atmosféru zásadních událostí, u kterých nemůžou být naživo přítomní. Stejně tak chtějí nahlédnout do nitra slavných osobností a zjistit, co je motivuje, nebo chtějí být pobouření, když zjistí, že někde selhala spravedlnost. „Některé story objasňují, jiné mají sílu nás hlasitě rozesmát nebo donutit k pláči, další zase poskytují zásadní informace a otázky, jež konfrontujeme s našimi domněnkami, některé nás nutí dívat se na věci z různých úhlů, jiné v nás třeba zasvítí jako pochodeň v potemnělém koutě.“92 V českých odborných publikacích se námi popisovanému žánru story nejvíce blíží pojem portrét, na rozdíl od obšírnějšího významu story ovšem portrét (medailon) má za úkol podat obraz pozoruhodné osobnosti, odkrýt dialektiku jeho díla, vypsat, jak člověk myslí, cítí, jedná. V případě české mediální scény se však story vztahuje víceméně na jakoukoli osobu.
89
Andrews 2005: 82 Burgr, Čuřík, Waschková-Císařová 2007: 12 91 Ševčík 2011: 46 92 Harcup 2004: 119 90
34
Verner uvádí, že cílem portrétu „není jen vykreslit člověka pouhým popisem, ale spíš zachytit jeho charakter, způsob myšlení a činy. Jde patrně o nejstarší publicistický žánr. Portrét – kresba v malířství je podnětem k psanému portrétu, jak se říká – co na duši… Obličej můžeme domyslet, ostatně informace doplňuje psaný text.“93 Portréty, které se napíší o již uzavřeném díle, mají možnost vývoj osobnosti ovlivnit. Je to druh kritiky – umělecké kritiky. Obsahuje analytické hodnocení autorových záměrů, podněcuje estetický smysl pro vnímání uměleckého díla, rozšiřuje pohledy tvorby, ukazuje klady i zápory tvorby, schopnosti, možnosti, vyznění záměru v porovnání s výsledkem díla. Portrét je rozsáhlejší dílo v časopise nebo knižním zpracování, zatímco menší medailon nalezneme v každodenní tvorbě, postihuje Verner.94 V medailonu se vždy ve větší míře zobrazuje osobní vztah k portrétovanému. Medailon je důvěrnější, osobnější, ovlivněný inspirací z osobního setkání, volí lehčí tón. Portrét má snahu o nestrannost pohledu na člověka, o univerzálnější a trvalejší platnost výpovědi. „Druhem medailonu či portrétu je nekrolog, hodnocení osobnosti autora i jeho završeného díla při jeho úmrtí. Populárně by se dal nekrolog charakterizovat jako životopis v minulém čase.“95 Ruβ-Mohl s Bakičovou místo příběhu také popisují portrét (nekrolog), ale dotýkají se ho jako prolínajícího žánru. „Jde o jednu z forem prolínání, která se vyvinula do téměř samostatného žánru. People is news (lidé jsou zprávy, nebo také zprávy jsou o lidech), říkají Američané. V médiích se skutečně skoro všechno točí kolem osobností.“96 Ve své publikaci Žurnalistika – komplexní průvodce praktickou žurnalistikou píší, že podle novinářské šablony se portrét dá nejsnadněji popsat jako na konkrétní osobu zaměřená reportáž. Často však obsahuje také komentující hodnocení. Ta někdy vznikají na podkladě interview, které portrétovaná osoba poskytla už dříve. Nejde tedy o samostatný žánr, nýbrž spíše o směs už dříve popsaných žánrů. 93
Verner 2010: 69 Verner 2010: 70 95 Verner 2010: 70 96 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 64 94
35
Herbert Riehl-Heyse, který byl až do své smrti v roce 2003 vedoucím redaktorem v deníku Süddeutsche Zeitung, považuje za „domýšlivé, chtít posuzovat lidi, kterým se člověk přiblížil jen během pár hodin rozhovoru, díky informacím získaným od třetích osob a z novinových výstřižků.“ Na druhé straně míní, že „čtenář by z toho nic neměl, kdyby ten, kdo portrét tvoří, byl pln pochybností a obav z hodnocení“. Proto navrhuje východisko: „Nabízím představy a domněnky o jiných lidech a dávám jasně najevo, že víc se z novinového portrétu nedá zjistit.“97
2.4 Reportáž Velice specifickým publicistickým žánrem v novinách je reportáž98. Ačkoliv patří k základním žurnalistickým útvarům, její úloha mnohem víc než v informační hodnotě spočívá v ozvláštnění postihovaného tématu a především přiblížení autentické atmosféry. Má za úkol čtenáře vtáhnout do děje. Tradičně se odrazíme při vymezování od Praktické encyklopedie žurnalistiky, která reportáž popisuje jako „publicistický žánr, svědeckou výpověď konkrétního zážitku v písemné, slyšené či vizuální podobě. Zobrazuje skutečnost na základě přesných, dokumentárních faktů, při použití mnohotvárných stylistických a kompozičních postupů.“99 V psaní reportáže se stýkají stránka zpravodajská (aktuální informace, fakta) i publicistická (osobní pohled, komentování, hledání příčin a souvislostí), mísí se při použití různých jazykových rovin. Podstatným znakem je věcnost, důraz na detail, přesný, nezaujatý popis skutečnosti, včetně použití ich-formy. „V tomto pojetí má reportér být zástupce čtenářů, vidět a vypovědět, co se děje.“100
97
Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 64 Z latinského reporto = zprávu přinést, hlásit; anglické report = zpráva; francouzsky reportage = rozvinutí zprávy 99 Osvaldová, Halada 2007: 173 100 Osvaldová, Halada 2007: 173 98
36
Reportáž spojuje aktuální informační a názorovou složku, vychází z bezprostředně nezvyklé situace, jíž byl autor většinou osobně přítomen. Reportér pozoruje a popisuje, hledá souvislosti příběhu, děj ztvárňuje prostřednictvím jednajících osob. Michael Haller zjistil, že je celkem namáhavé exaktně definovat reportáž a vymezit ji vůči ostatním stylům: „Většina autorů učebnic […] si vylámala zuby, protože bezpodmínečně chtěli představit nějakou ucelenou a všeobecně platnou definici. Chtěli začínajícím novinářům jednou provždy přesně říci, co je reportáž, místo toho, aby řekli, že reportáž stojí s tématem, s událostí a obsahem, s tím, co a jak utváří informace a zážitky, komu a jak je dění zprostředkováno, prostě jak se dá za určitým cílem zhodnotit.“101 Reportáž doplňuje, ale nenahrazuje zprávu. Měla by dění objasnit tak konkrétně a přehledně, jak jen to je možné. Je více pohledem na věc než analýzou, více informací než vyjádřením názorů. „Dobrý reportér vylíčí svoje dojmy, ale neshrne je do závěrečného vyznění ve smyslu, že perspektiva autora je jediná možná. Autor by také do reportáže měl vtáhnout publikum, které by postupně mělo s reportérem putovat a doprovázet ho.“102 Reportáží se při pohledu na proměnu médií věnuje také Verner. Jak píše, vše se v posledním století zkracuje (sukně i žánry), zkracují se i reportáže, některé novinové (deníkářské) jsou hutnější a skandálnější, s ohledem na charakter periodika, případně rubriky v audiovizuálním médiu. Pro dokumentárnost a větší věrohodnost reportáže je významný doprovod fotografií, které určují ladění už na první čtenářský pohled. „Bez dobrých fotografií si nelze moderní reportáž vůbec představit. Poměr fotografií k rozsahu textu určuje serióznost tištěného periodika. Čím větší bulvárnost zaměření, tím víc fotografií a méně textu.“103 Fotografie jsou názornější, mají rychlou výpovědní hodnotu, navíc předávají emoční náladu okamžiku v přibližovaném prostředí. Samostatně se vyvinula fotoreportáž, která je souborem tematicky zaměřených fotografií, jež 101
Haller 1987: 69 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 56 103 Verner 2010: 103 102
37
provází krátký vysvětlující text, který má v novodobé české žurnalistice významnou tradici. Popisek se stal v některých médiích samostatným žánrem. Verner se dále věnuje proměně reportáže v čase. „V dřívějších dobách reálného socialismu byla víc subjektivní, popisná, samozřejmě politicky víc tendenční, dnes se více prosazuje reportáž přísného faktu, případně pátrací (investigativní reportáž). Teprve v budoucnu ji patrně zase vystřídá větší dávka subjektivního pohledu reportéra – výrazné novinářské osobnosti. Velcí žurnalisté teprve rostou.“104 Reportáž se prosadila především ve druhé polovině 19. stol. v anglicky psaném tisku, zlatý věk prožila ve 20. stol. Pod konkurenčním vlivem dalších médií se dnes klasická reportáž přesunula z deníků spíš do časopisů a zejména do televize. Nabývá ale jiných modifikovaných podob. „V reportáži jde o nejsubjektivnější
podobu publicistického vyjádření,
v níž
existují různé
kompoziční postupy. I proto je reportáž využívána zejména při konfliktních výpovědích o skutečných událostech (reportáže z válečných střetů), kdy autor musí základní faktografii získat dotazováním, hledáním či rešerní činností.“105 Tohoto tématu se dotýká také Štorkán, který zmiňuje „zuřivého reportéra“ Egona Ervína Kische.106 Přezdívku mu přinesla jeho touha být u všeho a jeho reportáže takřka předběhly dobu. Po sarajevském atentátu odmítl Kisch stát se válečným korespondentem v rakouské armádě. Chtěl prožít válku zblízka jako každý frontový voják. „Utrpení, které poznává v zákopech mezi vojáky, nelidské a otřesné prožitky, se stanou motivací jeho válečného deníku, který vydává v Praze pod názvem Vojákem pražského sboru. Jeho reportážní líčení ústupu rakouské armády přes Drinu je cenným dokumentárním svědectvím a hlubokým protestem proti každé válce.“107 Vývoje reportáže se dotkl i Štorkán, který se věnuje tomu, že při svém zrodu tento žánr získával na zajímavosti a přitažlivosti popisem dramatických událostí. 104
Verner 2010: 103 Osvaldová, Halada 2007: 103 106 E. E. Kisch (29. 4. 1985 – 31. 3. 1948) - pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu 107 Štorkán 1980: 291 105
38
Moderní reportáž je podle něj „čtenářsky zajímavá a přitažlivá odhalováním a odkrýváním
skutečnosti,
nalézáním
živé
spojitosti
v jevech
zdánlivě
nesouvisejících, dáváním se do služeb velkých lidských činů a aktivity člověka.“108 Také při tvorbě dobré reportáže je potřebná důkladná příprava a znalost problematiky. Těžko se budete ptát aktérů demonstrace, když nebudete vědět, vůči čemu protestují. Reportáž nemá úvod, autor vstupuje „in medias res“,109 přímo do děje, aby zaujal čtenáře, volí osobní tón, z reportáže je cítit aktivní postoj autora, který píše pravdivě, i když v případě potřeby někdy využívá logickou fantazii, domýšlení, nadsázku, ale fakt je východiskem. „Na zvýšení hodnověrnosti autor reportáže uplatňuje detail, výsek z celku, epizodu, reportážní zkratku, princip kontrastu, napětí, aby udržel pozornost čtenáře v průběhu celé reportáže. Je důležité věnovat pozornost obraznosti i kompozici.“110 Vedle vtažení do děje je v reportáži důležité za vzájemného obměňování nastiňovat věcné informace, příklady, citáty a pozorování, které ale současně reportáž vyšperkují. Příklady a citáty by si nikdo neměl vymýšlet. A nic na tom nemění ani zřejmě pravdivá, byť sarkasticky myšlená poznámka Klause Kockse,111 že znalci oboru PR stejně jako oběti určité „tiskoviny“ vědí, že „autentické citáty jsou stejně časté jako padající hvězdy“.112 Tušer podle přístupu reportéra k výběru metody vyjádření faktu dělí reportáž na dokumentární a zobrazovací (opisnou). Tyto metody často existují vedle sebe. Rozlišuje reportáž: a) epickou (epický způsob vyprávění, přímočará kompozice, rozvinutý děj do šířky, úvahy, meditace, vlastní zkušenosti a zážitky; to jsou především cestopisné reportáže),
108
Štorkán 1980: 314 Z latiny = doprostřed událostí, k jádru věci, bez dlouhých okolků 110 Tušer, Follrichová 2011: 39 111 Německý ekonom a šéf PR automobilky Volkswagen, nar. 13. 3. 1952 112 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 57 109
39
b) dramatickou (využívá zákonitosti konfliktu, je to dějová reportáž, vyvrcholení se dosahuje gradačním stupňováním napětí pomocí jazykových prvků: porovnáním, metaforou, gradací), c) afabulární (dějovost se v ní nahrazuje myšlenkou, reflexním pohledem do vnitřního života, reportáž má vnitřní dramatičnost), d) reportáž-interview (u nás je ojedinělá, vyskytuje se v anglické, německé a ruské žurnalistice) e) reportáž-portrét (vytváří ucelený obraz o životě člověka, dominuje v něm neobyčejná událost, která ovlivnila lidský osud), f) problémová (zaobírá se nedostatky a chybami, které ovlivňují život celé společnosti, apeluje na formování veřejného mínění), g) sociální, h) mikroreportáž (rozsahem menší reportáž). Dále reportáž členíme: podle kompozice (s volnou kompozicí, kompozice-montáž) podle práce s faktem (informativní a dokumentární) podle stupně adresnosti a dokumentárnosti podle druhu média z hlediska poměru textu a fotografie Bartošek113 popisuje reportáž jako sdělení, které líčí událost nebo jev na základě vlastního reportérova pozorování. Líčení je subjektivně objektivní, proto je pomezním žánrem mezi zpravodajstvím a publicistikou, představuje i zábavu. Existuje i umělecká reportáž. Vyžaduje dobrou přípravu, potřebné znalosti okolností a souvislostí, náročná je na vyjadřovací schopnosti i fyzicky; reportovat může i několik osob. Delší reportáže (např. ze sportovních utkání) doplňují i vstupy externích mluvčí. Dobrá reportáž žije z human touch, tedy z toho, co osloví lidi, má lidský rozměr, z osudů jednotlivců, které jsou vylíčeny a současně jsou příkladem určité události nebo vývoje skutečnosti. Aktéři by měli dostat slovo. Nežádoucí jsou 113
Bartošek 2004: 69
40
naproti tomu přímá hodnocení ze strany autora. „Reportáž by měla dávat pozor na dramaturgii a „červenou nit“, tedy na systematické řazení a začleňování informací a také na napínavost. Pokud se na konci podaří elegantní závěr, pointa nebo dokonce návaznost na začátek, reportáž se povedla.“114 Tématem reportáže může být prakticky cokoliv, co autorovi pomáhá uskutečňovat jeho tvůrčí záměr, co ho naplňuje nadšením, radostí i obavami, co cítí, že je společensky zajímavé. Opačným způsobem řečeno, nelze udělat dobrou reportáž z jakékoli všední situace. „Jsou i autoři, kteří se střeží formulovat téma příliš brzy a nechávají záměrně všechen tvůrčí prostor otevřen prožitku a autorské fantazii.“115 Jak už jsme popisovali výše, pro publicistiku a především reportáž platí heslo: plnou měrou využít detailu. Přesně viděný a zaznamenaný fakt navozuje nezbytnou atmosféru skutečné reality, stává se klíčem k jejímu smyslu, otevírá pohled do nitra společnosti, do jejího jednání, myšlení, logiky. Schopný reportér dokáže z celkového jevu vydělit jenom to, co nejpřesněji charakterizuje vnitřní zákonitosti jevu a jeho vývoje, a na záměrně zvoleném detailu čtenáři bezprostředně tlumočí určitou myšlenku. Také v reportáži se stejně jako ve story setkáváme s propojením s feature. Je to o poznání náročnější žánr, kdy se reportáž a analýza mísí, reportér nejenom podává zprávu o tom, co vidí, slyší a vnímá, ale také se pokouší dění zařadit, interpretovat a učinit srozumitelným. „Feature je nejvhodnější formou pro abstraktní a těžká témata. Je vhodný k tomu tato témata oživit, objasnit je, přiblížit pomocí jednání a obrazů. Poznávacím znamením feature je obměna mezi názorností a abstrakcí, mezi přitažlivými skutečnostmi stojícími v popředí a informativním pozadím, mezi objasněním a závěrečným důsledkem. Jednotlivé předkládané osudy by přitom měly být pro celkovou situaci co nejtypičtější.“ Tak popisují feature: reportáž s pozadím Ruβ-Mohl a Bakičová.116
114
Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 57 Štorkán 1980: 297 116 Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 58 115
41
V této kapitole jsme si představili žánry, které tvoří kostru tištěných médií a nejčastěji se vyskytují také na sportovních stranách deníků. Zpráva má několik druhů, ale její základní atributy jsou věcnost, aktuálnost, vyváženost zdrojů a především oproštění se od vlastního názoru. To rozhovor, story i reportáž patří mezi publicistické žánry, při nichž autor vkládá do článků vlastní dojmy ze setkání s osobnostmi nebo z prožitku zajímavých skutečností. Všechny tyto žánry si v jiném světle představíme ze sportovního úhlu pohledu.
42
3. Sport v médiích Jelikož jsme si velmi obšírně osvětlili základní žurnalistické pojmy, se kterými v předkládané práci ještě budeme pracovat, plynule se zaměříme na problematiku (možná výhodu) sportovní novinařiny. Budeme pracovat se žánry zpráva (rozšířená), rozhovor, story a reportáž už v ryze sportovním prostředí. Pokusíme se popsat, v čem se tvorba těchto článků liší oproti „běžnému“ zpravodajství, na co sportovní novináři kladou důraz. Ale v této kapitole si ještě více přiblížíme atributy profese sportovního novináře a také si stručně popíšeme vznik a vývoj Brněnského deníku Rovnost.
3.1 Sportovní žurnalistika V úvodu nahlédneme pod pokličku sportovní novinařiny. Popíšeme základní atributy práce sportovních novinářů a podíváme se na specifika tohoto odvětví. Proč je vůbec sport mediální sledovaný, nebo proč patří dokonce mezi nejsledovanější odvětví? Při hledání odpovědi souhlasíme s vynikajícím znalcem mnohostranných forem a projevů fenoménu sport E. Cashmorem,117že „sport je fascinujícím jevem zejména proto, že funguje svojí kompenzační funkcí jako protipól vzhledem k ubíjejícímu stereotypu předvídatelnosti života“. Sociolog sportu Sekot při zamyšlení nad oblibou sportu a zpravodajství hovoří o tom, že pro většinu amatérských sportovců a vyznavačů je sport stále hodnota sama o sobě, hodnota v pravém slova smyslu jedinečná, kdy radost z pohybu, slastný pocit únavy, zdravá soutěživost a divácká radost z vítězství je jedinečnou protiváhou šedi každodennosti. „Sport tak vždy byl, je a jistě bude zejména fenoménem rozšiřujícím pozitivní obzory našich životů. Nic na tom nemění skutečnost, že jeho mediálně zjednodušující komerčně zaměřené formy celou mapu mnohostrannosti sportu značně zkreslují.“118
117 118
Cashmore 2000: 11 Sekot, 2003: 139
43
Krátce nastíníme také negativní jevy medializace sportu, jimž jsem se věnoval ve své bakalářské práci.119 Prezentace sportovců a jejich výkonů na stránkách novin a časopisů mnohdy vede až k mediální adoraci (zbožné uctívání) vrcholových sportovců. Ta je čitelná i v obsahu zábavních společenských časopisů či zábavních příloh řady populárních deníků. Ilustrace životního stylu řady populárních sportovců je přibližována i cestou rozhovorů či anketně tendenčně zaměřených dotazů. I ty odrážejí, přímo či zprostředkovaně, záměrně či bezprostředně, i různorodost hodnotového světa sportovních idolů a nechávají alespoň zčásti nahlédnout do principů mediálně prezentovaného fungování vrcholového sportu a jeho idolů. Přirozeně i v závislosti na naturelu sportovních – a v této souvislosti i – hodnotových vzorů. Vrcholoví sportovci jsou – jistě v mnohém ohledu problematicky – zařazováni
do
mediálně
prezentované
„Galerie
elity
národa
(GEN)“.
Připomeneme, že jde mnohdy spíše o přehlídku těch ekonomicky úspěšných (vzpomeňme na dobově obdivované bankéře vyšňořené do slušivých motýlků, ze kterých se posléze vyklubali spíše bankrotáři). Krátce řečeno: Nejde vždy o přehlídku těch, kteří ve shodě s tradičním sociologickým pojetím pojmu elita „tvoří skupinu prospívající většině jako nástroj progresivních opatření a změn.“120 Jestliže se zaměříme na hlavní znaky prezentace sportovních odvětví v masových médiích, nejlépe využijeme publikaci Weisse a Schulze,121 která nám nabídne soubor trendů, jež je snad nejvýznamnější sociokulturní změnou mediálně šířeného vrcholového profesionálního sportu:
neslábnoucí důraz na akční atraktivnost;
důraz na rychlost i v těch sportech, spojovaných tradičně spíše se zručností a vytrvalostí;
dynamizace sportu podporovaná i změnami herních pravidel;
zájem o „sportovní turistiku“ - mnohdy globálně sledované přestupy vrcholových sportovců do zahraničních klubů.
119
Kára 2009: 24 Velký sociologický slovník 1996: 252 121 Weiss, Schulz 1995: 70 120
44
Jak píše Sekot, „sportovní konzument ve virtuálním světě masových médií čelí překrývání skutečných událostí a sportovních představ. Sportovní média tak jasně přispívají k obecnému trendu postmoderní společnosti orientovat se pluralitou heterogenní diskontinuity na produkci představ a znakových systémů, kdy se právě představy stávají zbožím.“122 K bližšímu pohledu na mediální prezentaci sportu opět použiji výňatek z vlastní bakalářské práce. V ní píši, že „sport je unikátní formou zábavy, neboť prostřednictvím médií nabízí kombinaci zpravodajství a zpráv. Lidé navštěvují koncerty, divadelní a filmová představení a naplňují volný čas řadou dalších aktivit, které nejsou vázány s mediálním působením.“123 V případě sportu je však zpravodajství velmi důležité, protože souvisí s diskuzemi kolem sportovních výsledků, statistických přehledů, záznamů rekordních výsledků a výkonů, přestupových dohod či skandálních zpráv. Bez mediálního zpravodajství by popularita a zisky komerčního sportu byly silně limitovány. Informace o sportovní události nabudí zájem a zájem vytváří výnos z prodeje vstupenek, sportovních lóží, klubových sedadel, koncesí, parkovacích míst, sportovních log, licenčních práv. Po skončení zápasu, závodu či soutěže se výsledek stává novým zpravodajským obsahem a interpretace sportovní události poutavým tématem bez ohledu na to, zdali se sportovní akce lidé zúčastnili či nikoliv. „Globálně tak mohou být masy mediálně upoutány zpravodajstvím o výsledcích zápasů kanadsko-americké profesionální ligy, průběhu automobilové rallye ve Francii či pozitivním dopingovým testem české profesionální sportovní hvězdy.“124 Denní tisk věnuje sportu pozornost přibližně sto let. Počátkem minulého století se totiž v novinách začaly objevovat sportovní stránky, zpravidla popisující dva tři závody a výsledky zápasů místních týmů, případně upozorňující na nadcházející sportovní akce. Od konce dvacátých let – v kontextu sílící popularity sportu a růstu jeho profesionalizace – se zejména v anglicky mluvících zemích
122
Sekot, 2003: 153 Kára 2009: 27-28 124 Tamtéž 123
45
stránka sportu rozrůstá na celou mnohostránkovou sportovní část či přílohu v podobě, kterou v zásadě známe i dnes. Ve druhé polovině dvacátého století s dalším zviditelňováním sportu vznikají i speciální sportovní deníky a týdeníky, zcela závislé na čtenářské přízni sportovnímu zpravodajství. „Dnes je v řadě těch nejčtenějších deníků věnována sportu mnohdy větší pozornost než světu obchodu či politiky. A sportovní přílohy rozhodně patří k nejčtenějším. Platilo to u nás možná zejména v minulém totalitním režimu, kdy sportovní stránka patřila také k těm, kde se běžně účelově informace zkreslovaly spíše výjimečně. Sportovní část deníků je atraktivní i z hlediska umísťování reklamy. Je zajímavá pro inzerenty, kteří možná jinam často svoji reklamu neumísťují.“125 Obhajobou i kritikou sportovní žurnalistiky se ve své diplomové práci opět zabýval Jiří Ševčík.126 Zmiňuje se o tom, že sport se v části mediálního povědomí pohybuje spíše ve sféře pobavení a „lifestyle žurnalismu“. Sportovní oddělení je kritiky cynicky vnímáno více jako místo pro zábavná a lehkovážná témata, která rozhodně ve větší míře neplní seriózní funkce čtvrté moci. S přezíravým a pohrdavým postojem ho proto někteří odborníci v angloamerickém světě stále nazývají „toy department“, což se dá volně přeložit právě jako „oddělení her či zábavy“. „Přísně vzato je sport irelevantní, nic jiného než zábava, jeho význam bledne ve srovnání například se vzděláním, s politikou, se zdravotním zabezpečením, s vědou nebo dokonce i s úvahami plánovacích komisí. […] V jednom smyslu, který se dá mnohem hůře kvantifikovat, je sport velmi důležitý. Ve sportu se odráží celá společnost, jejíž je součástí. Žádný jiný druh žurnalistiky nemůže nabídnout to, co nabízí sport – nekonečnou sérii bojů a soutěží, které nám prozrazují nekonečně mnoho o lidském bytí,“ cituje německý mediolog Stephan Russ-Mohl sportovního reportéra listu New York Times Michaela Shapira.127
125
Sekot 2003: 157 Ševčík 2011: 22 127 Russ-Mohl, Bakičová 2005: 176 126
46
Do role obhajovatele sportovní žurnalistiky se staví Boyle, když ji definuje jako disciplínu, jejíž podstatou je šíření informací a snaha o usnadnění diskuzí nad širokou škálou sociálních, politických, ekonomických a kulturních témat, jež jsou relevantní pro celou společnost. „I když k tomuto tvrzení můžou někteří odborníci cítit averzi, sport je podstatnou součástí tohoto mixu. Na první pohled se občas může zdát triviální a nedůležitý, na druhou stranu je významnou formou kultury, která je ukazatelem širších sociálních a kulturních příznaků společnosti.“128 Využijme ještě Ševčíka,129 který přináší srovnání „běžné“ a sportovní žurnalistiky pomocí Scotta Reinarda a Waynea Wanta, které velmi výstižně popisuje to, o co nám v předkládané práci jde. V úvodu knihy The Essentials of Sports Reporting and Writing se zabývají rozdíly a podobnostmi mezi „kvalitní“ žurnalistikou, věnující se závažným tématům, a tou sportovní, kterou řada kritiků přiřazuje na pole zábavy. K základním rozdílům mezi těmito dvěma typy novinářské práce oba odborníci řadí šest aspektů:
leady (úvodní věty zpravodajských textů mají tendenci k přímočarosti a faktičnosti, zatímco ty sportovní se více zaměřují na kreativitu a neobvyklost);
základní fakta (cílem zpravodajských článků je snaha o nalezení odpovědí na základní otázky Kdo?, Co?, Kdy?, Kde?, Proč? a Jak?; sportovní texty se často více koncentrují na poslední dvě z nich);
lidé a místa (pozornost zpravodajských textů je ve velké míře soustředěna na „budovy“, jako jsou parlament, soudy, policejní stanice, atd.; sportovní zprávy se v prvé řadě zabývají lidmi);
objektivita (zpravodajské texty se snaží poskytovat vyvážené informace bez osobních názorů novináře; sportovní články namísto nezaujatosti obvykle inklinují k hodnocení samotných sportovců či týmů, respektive jejich výkonů);
128 129
Boyle 2006: 13 Ševčík 2011: 23-25
47
zdroje (redaktoři zpravodajství si většinou zachovávají odstup od lidí, které považují za prameny svých informací; sportovní novináři s hlavními aktéry jejich článků často udržují blízká přátelství);
události (sportovní redaktoři mají výhodu ve skutečnosti, že ve většině případů ví, kdy a kde se odehraje událost, která si zaslouží jejich pozornost; jejich kolegové na zpravodajství musí častěji reagovat na události, na které se nemohou dopředu připravit).
Reinardy a Wanta130 i přes řadu distinktivních znaků nalézají mezi „kvalitní“ a sportovní žurnalistikou několik zásadních aspektů, které oba typy novinářské práce naopak spojují, resp. jsou jejich společným cílem:
důraz na přesnost (nezáleží na tom, ve kterém odvětví žurnalistiky novinář pracuje, pro zachování své vlastní důvěryhodnosti by měl dbát na faktickou správnost svých textů);
morální standardy (sportovní novináři pracují v rámci jednoho média ve stejné redakci jako ostatní žurnalisté, tudíž se řídí stejnými etickými kodexy);
čestnost a objektivita (ačkoliv se sportovní žurnalisté ve svých textech často uchylují k posuzování výkonů jednotlivých aktérů či týmů, měli by dbát na zásady nestrannosti a snažit se o to, aby jejich hodnocení bylo vždy opodstatněné a v co největší míře objektivní);
novinářská rutina (sportovní i ostatní redaktoři získávají podklady pro své články podobnými cestami; obvykle jsou odkázáni na své zdroje a platí pro ně stejná pravidla při rozhodování o tom, co patří či nepatří na stránky novin);
principy „svěžího“ psaní (všichni novináři bez výjimky se snaží události, o kterých referují, popsat čtenářům srozumitelným způsobem; měla by pro ně platit zásada, o které psal v roce 1922 Walter Lippmann v knize Public Opinion: „Novináři se snaží vzít svět tam venku a vytvořit jeho odraz v našich hlavách.“).
130
Reinardy, Wanta 2009: 2
48
Na závěr pohledu do sportovní novinařiny ještě citujme Boylea: „Sportovní novinařina, se svým mixem dobrého a špatného, odpudivého i skvostného, je v mnoha ohledech typickým příkladem moderní žurnalistiky. Sport na pozadí kulturních, politických a ekonomických důsledků okupuje stále větší veřejný prostor v naší společnosti a právě tito novináři mu svými příběhy pomáhají dávat smysl. Se zpožděním by proto mělo dojít k přehodnocení jejich pozice na mediálním poli. Pravděpodobně je čas uložit analogii ‚oddělení her‘ na stránky žurnalistické historie.“131 Důvody pro četbu a vyhledávání sportovních textů se podrobněji zabývá Andrews.132 Tento americký novinář a spisovatel rozlišuje celkem šest základních motivací, které vedou fanoušky k tomu, aby svůj zrak obrátili k zadním stranám novin se sportovní tématikou:
zprostředkování události (čtenáři chtějí zjistit, jak dopadly zápasy, závody a jiné sportovní souboje, které neviděli);
znovuprožití události (čtenáři, kteří sportovní akce zhlédli na vlastní oči či zprostředkovaně přes jiná média, si chtějí připomenout klíčové okamžiky z utkání a soubojů, do jejichž průběhů a výsledků jsou určitým způsobem zainteresováni);
testování vlastních názorů (čtenáři mají zapotřebí konfrontovat svoje myšlenky s postřehy sportovních novinářů, odborníků a přímých aktérů, kteří v textech vyjadřují vlastní soudy);
zdroj informací (čtenáři dychtí po nových informacích a zajímavostech; chtějí vědět, kdo překonal rekord nebo se nějakým jiným způsobem vyznamenal, kdo naopak propadl či se třeba zesměšnil);
analýza a kritika (čtenáři vyhledávají informace zasazené do kontextu, snaží se porozumět událostem ze světa sportu tím, že pátrají po širších souvislostech);
131 132
Boyle 2006: 183 Andrews 2005: 46–47
49
zábava (čtenáři vyhledávají sportovní texty pro vlastní rozptýlení a pobavení; četbu některých textů se sportovní tématikou považují za jistou formu odpočinku).
3.2 Jazyk sportovní žurnalistiky Ještě jednou využijeme velmi kvalitně zpracovanou práci Ševčíka,133 abychom nahlédli do charakteristického jazyka sportovní žurnalistiky. Pro samotný jazyk psané sportovní žurnalistiky je především kvůli periodicitě charakteristická
modelovost
a
automatizace
vyjadřovacích
prostředků.
„Žurnalistika (a zejména sportovní) zpracovává témata a popisuje situace, které jsou si podobné nebo se opakují. Opakují se i jazykové prostředky u jednotlivých komunikátů. [...] Modelovost lze spatřovat také ve výstavbě textu v jednotlivých žánrech, ve shodných syntaktických konstrukcích v titulcích,“134 upozorňuje Mlčoch s tím, že za modelové se dá pokládat také uspořádání jednotlivých stran, potažmo celého deníku. Má tím na mysli pravidelné rubriky, jejich umístění, rozsah, typ písma, grafický doprovod atd. V souvislosti se sportovní novinařinou a zaběhlým koloritem sezon se často hovoří o rutině. Žurnalistické texty jsou do jisté míry vytvářeny stereotypními prostředky, jejichž přítomnost čtenář očekává. Jde o ustálené obraty či spojení, které lze definovat jako frazémy, publicismy a klišé (např. říci si o vítězství, korunovat nápor gólem, pečetit vítězství, spravedlivá dělba bodů, vypít kalich hořkosti, potvrdit převahu, atd.). Taková pojmenování tedy považujeme za automatizované jazykové prostředky.135 Jak ovšem píše Steen, v mnoha případech se jedná o slova nežádoucí. „Pokud zkušený editor uvidí otřepanou frázi nebo klišé, automaticky přesunuje svůj prst ke klávese delete.“136
133
Ševčík 2011: 36-37 Mlčoch 2002: 11 135 Mlčoch 2002: 13 136 Steen 2008: 54 134
50
V opačné rovině proti modelovosti a automatizaci stojí aktualizace. O ni se jedná v případech, kdy se novinář snaží často opakovanou skutečnost vyjádřit novým neotřelým způsobem. „Mezi aktualizací a automatizací je dynamický vztah, protože aktualizované prostředky jsou rovněž napodobovány, opakovány a stávají se prostředky automatizovanými.“137 Každé automatizované vyjádření bylo původně vyjádřením aktualizovaným. Opakovaným používáním se ztrácí prvotní inovativní prvek. Steen k tomuto jevu podotýká: „To, co bylo určitou dobu tolerováno a oceňováno, může po nějakém čase vyvolat u čtenářů místo pochvalného uznání spíše posměšné odfrknutí.“138 Být neotřelí, inovativní, nápadití. Za aktualizaci tedy můžeme považovat snahu vymanit se ze stereotypu. Toto úsilí se z pohledu jazyka nejvíce projevuje v lexikální rovině, často za pomoci sportovního slangu (takové výrazy bývají někdy uváděny v uvozovkách: např. „betony“, „housličky“), dalších nespisovných jazykových prostředků (např. slova z obecné češtiny nebo expresivní výrazy: „tvrďák“), slovních hříček (např. Kuchař uvařil šanci Lasotovi), knižních výrazů (např. zdeptaný sok) nebo třeba individuální neologizace (např. vykartování).139 Sportovní novináři dále jako zdroje svých aktualizací často užívají slova z různých odvětví, třeba z politiky (např. Sparta deklarovala převahu). 140 Častým jevem ve sportovní žurnalistice je také užívání vojenské terminologie (např. Petřík vyrazil do boje s prakticky kompletním šikem). Tím se dostáváme k tradičnímu názoru, že sportovními stránkami listují pouze jejich tradiční čtenáři. Rozpoznat automatizaci od aktualizace ve sportovním zpravodajství totiž mnohdy není snadné, často takové posouzení závisí na osobních zkušenostech čtenáře a faktu, zda je či není sportovní fanoušek. Právě tento aspekt sportovní žurnalistiky zvýrazňuje jistou dávku exkluzivity, protože recipient, který se o sport nezajímá, může mít s porozuměním textu problémy. Máme tím na mysli buď celkový kontext, nebo vymezení různých 137
Mlčoch 2002: 14 Steen 2008: 54 139 Mlčoch 2002: 15–16 140 Steen naopak zdůrazňuje, že sportovní vyjádření se často promítají do každodenní komunikace a mnohdy také právě do politické rétoriky. „Není pak výjimečné, když z úst politiků slyšíme, že se právě někdo dostal na první metu nebo byl ten či onen vystaven do ofsajdu.“ (Steen 2008: 21) 138
51
sportovních pravidel a termínů, často přejímaných z cizích jazyků (např. homerun, strike, získat metu – baseball; Salchov, Lutz, Axel – krasobruslení; eso, cross, stop-ball – tenis). Sportovní novináři termíny z různých sportovních disciplín ve svých článcích mnohdy důkladně nevysvětlují (většinou z důvodu rozsahu textů) a dopředu počítají se znalostí čtenářů. Mlčoch připomíná, že by na druhou stranu měli vždy dbát na zásadu srozumitelnosti.141 Pro ucelený pohled k uvedeným specifickým rysům jazyka sportovní žurnalistiky ještě stručně připomínáme dva zásadní aspekty, které jsme zmínili v předchozích kapitolách. Máme na mysli v prvé řadě tendenci k beletrizaci, především k „vyprávění“ příběhů. Druhým jevem rozumíme sklony sportovních novinářů k emotivitě, hodnocení a vyjadřování subjektivních názorů, to vše i přes zřejmou snahu o objektivitu.
3.3 Brněnský deník Rovnost Jelikož už víc než čtyři roky zastávám funkci sportovního redaktora Brněnského deníku Rovnost, využil jsem v předkládané diplomové práci poznatky a zkušenosti nabyté právě v tomto periodiku, které se řadí mezi nejstarší tituly ve střední Evropě. První číslo Rovnosti vyšlo už v 19. století, konkrétně 20. srpna 1885 v Brně s podtitulem List sociálních demokratů českých. Na pozici odpovědného redaktora142 působil jeden ze zakladatelů novin Pankrác Krkoška a hlavním přispěvatelem byl v té době Josef Hybeš.143 Původní čtrnáctidenní periodicita se nejprve změnila na týdenní, poté Rovnost vycházela obden. Po dvacetileté existenci listu pak 27. listopadu roku 1905 přešla na denní periodicitu pod šéfredaktorem Vlastimilem Tusarem.
141
Mlčoch 2002: 19 Dnes stejnou pozici zastává šéfredaktor 143 Čapka 2001: 161 142
52
Tiráž144 tehdejší Rovnosti obsahovala i tuto větu: „Vychází denně vyjma v neděli a svátek o desáté hodině dopolední. Číslo za 6 haléřů.“145 Další výraznou změnu noviny prodělaly 6. ledna 1929, kdy se staly hlavičkovým listem Rudého práva pod názvem Dělnická rovnost. Název titulu se v průběhu historie měnil hned několikrát. V roce 1934 na Proletářskou rovnost, o rok později na Moravskou rovnost. Před začátkem druhé světové války noviny opustila část redakce, která přeběhla do levicové Nezávislé politiky, samotný list přešel do ilegality.146 Po válce Rovnost prožila řadu dalších změn. Opět se stala deníkem, v letech 1952 – 1956 vycházela pouze dvakrát týdně, poté znovu přešla na denní periodicitu. Od konce roku 1968 se zaměřila převážně na literární kritiku. S listem Rovnost je v jeho dlouhé historii spojena řada významných jmen – v době svého pobytu v Paříži pro ni psal Edvard Beneš, v kulturní rubrice mimo jiné působili významní autoři jako Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Bedřich Václavek, Ivan Olbracht, Arne Novák, Stanislav Kostka Neumann, František Halas, Josef Kainar, Ludvík Kundera a další známí literární tvůrci.147 Po sametové revoluci v roce 1989 list upustil od levicového zaměření a posunul se blíže k politickému středu. Nejprve patřil Sdružení českých podnikatelů, později přešel pod německé vydavatelství RBVG se sídlem v Düsseldorfu. Pod vydavatelství Vltava-Labe-Press148 se Rovnost dostala v roce 144
Souhrn povinných údajů, které musí vydavatel uveřejnit v každém čísle periodického tisku. Podle tiskového zákona jde o tyto údaje: název periodického tisku a období, v nichž je vydáván (periodicita); číslo a den vydání; název, sídlo a identifikační číslo, je-li vydavatel právnickou osobou, nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, je-li vydavatel fyzickou osobou a provozuje tuto činnost na základě živnostenského oprávnění, jeho identifikační číslo a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu; ministerstvem přidělené číslo periodického tisku. (Osvaldová, Halada 2007: 215-216) 145 Kubíček, Vlašín 1985: 26. 146 Kubíček, Vlašín 1985: 42 147 Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/vydavane-tituly/regionalni-deniky/denik-jiznimorava.html (31. 3. 2012). 148 „VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. (VLP), je vydavatelství, jež v České republice vydává 94 regionálních titulů, z toho 71 regionálních deníků, 23 týdeníků. Tyto deníky jsou nejvýznamnější regionální noviny v České republice. Mají dominantní postavení ve svých regionech, charakteristická je vysoká čtenost. [...] Vydavatelství patří koncernu Verlagsgruppe Passau, který v Německu vydává např. regionální noviny Passauer Neue Presse.“ Pro vydavatelství VLP pracuje cca 1 200 stálých zaměstnanců, základní kapitál společnosti přesahuje 60 milionů EUR a její roční obrat je vyšší než
53
2001, kdy byla odkoupena společně s dalšími moravskými regionálními deníky. Posledním zvratem si (do té doby pod názvem Moravské noviny Rovnost) prošla v roce 2006, kdy se její název změnil na nynější Brněnský deník Rovnost. Navíc všechny regionální listy spadající pod VLP byly sloučeny pod jednu obchodní značku Deník včetně internetové domény www.denik.cz. 3.3.1 Současnost Rovnosti Jihomoravské deníky s hlavním sídlem v Brně, kde sídlí i vedoucí celé divize, jsou rozmístěny v bývalých okresních městech pod hlavičkou Rovnost, kterou nesou za svým názvem.149 „Brněnský deník (Rovnost) se na svých stranách zabývá především děním ve městě Brně a v okrese Brno-venkov, nezapomíná však ani na další události v Jihomoravském kraji a na Moravě. Nabízí netradiční a odvážné pohledy na dění v regionu, dodává čtenářům ucelený servis a aktuální sportovní výsledky. Součástí novin jsou i rubriky, v nichž noviny dávají slovo svým čtenářům – např. na stránce věnované komentářům, názorům a dopisům.“150 Post ředitele Deníku v Jihomoravském kraji v době vzniku této práce zastával Ivo Ptáček, na pozici šéfredaktora působil Tomáš Herman, šéfredaktorkou samostatného Brněnského deníku Rovnost byla Ema Wiesnerová. Podle zprávy Unie vydavatelů České republiky z 27. dubna 2012 byla čtenost jihomoravských Deníků v období od 1. července do 7. prosince roku 2011 celkem 95 tisíc. Konkrétní čísla na jednotlivé mutace Rovnosti nejsou známa, protože unie tato data nevydává. Při průměrném nákladu 200 949 byla celková čtenost Deníku v tomto období 803 tisíc, což ho na české mediální tištěné scéně řadí mezi celostátními deníky na druhé místo za bulvární Blesk před Mladou frontu DNES.151
70 milionů EUR. Co se inzerce týče, reklamní výnosy potvrzují vedoucí pozici na trhu a představují zhruba 1/5 tiskového reklamního trhu.(Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/o-vlp/ofirme.html (31.3.2012)) 149 Blanenský deník Rovnost, Břeclavský deník Rovnost, Hodonínský deník Rovnost, Vyškovský deník Rovnost, Znojemský deník Rovnost a Brněnský deník Rovnost, který zastřešuje okresy Brnoměsto a Brno-venkov 150 Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/vydavane-tituly/regionalni-deniky/denik-jiznimorava/brnensky-denik.html (31.3.2012). 151 Unie vydavatelů ČR. 2004. http://www.unievydavatelu.cz/Upload/981.pdf (27.4.2012)
54
Sportovní žurnalistika má své opodstatněné místo na stránkách nejen denního tisku a právě v Brněnském deníku Rovnost jsou sportovní strany bezkonkurenční, co se týče především regionálního obsahu. Sportovní žurnalisté využívají často slova z netradičních jazykových plánů, čímž články hodně oživují a zároveň přibližují srozumitelností většině čtenářské obce. Dokola omílaná klišé především z Brněnského deníku Rovnost ustoupila a přednost dostává neotřelý dynamický jazyk, s jehož použitím se zlepšuje také stylistická úroveň sportovních novinářů a jejich profese se tak zaslouženě řadí mezi právoplatné odnože žurnalistiky.
55
4. Žánry podle sportovních parametrů Po prostudování množství literatury a osvojení pojmů už můžeme přistoupit k hlavnímu tématu předkládané práce. Na vybraných žánrech (zpráva, rozhovor, story, reportáž) si ukážeme aspekty, na které při tvorbě článků kladou důraz sportovní novináři. Ukážeme si vše na názorných příkladech sportovních článků, které vyšly na stránkách Brněnského deníku Rovnost a jejichž jsem autorem. Následující stránky nemají za cíl představit předepsanou normu tvorby sportovních textů, pouze nabízí možnost, jak při jejich zpracování postupovat a jak se tyto postupy osvědčily v Brněnském deníku Rovnost. Na úvod každé kapitoly nabízíme doporučení, jak kvalitně zpracovávat jednotlivé žánry, které si navíc rozdělíme podle časových období.
4.1 Kategorizace žánrů ve sportu podle období Nejprve se pokusím z vlastní praxe nastínit rozdělení sportovních textů nikoliv podle žánrů, ale podle časového období, v jakém vznikají. Oficiálně toto dělení nikdo nepublikoval, ale dal jsem si za úkol postihnout zásadní princip, na kterém sportovní žurnalistika stojí nejpevněji a předbíhá tak ostatní segmenty žurnalistiky. Sportovní novináři pracují s událostmi, jež jsou většinou předem určené, nebo se dají velmi snadno předvídat. Na rozdíl od „běžného“ zpravodajství, které více reflektuje na nahodilé dění. Máme na mysli sportovní rok, který lze podle jednotlivých odvětví snadno rozfázovat. Bez výjimky všichni sportovci mají určitou přípravnou fázi, fázi výkonovou a fázi odpočinkovou. Toto rozřazení je dosti nepřesné, protože zahrnuje v každé části i několik měsíců. Proto lze mnohem specifičtěji zacílit na jednotlivé závody, podniky nebo utkání. Čas před nimi lze pojmenovat jako přípravu, potom přichází fáze výkonu a po něm odpočinek, než přijde na řadu opět příprava. V průběhu roku se mezi tyto údobí vklíní několikadenní odpočinky, které s provozovaným sportovním odvětvím nemají nic společného.
56
A tím se dostáváme k jakémusi pomyslnému rozdělení novinářské práce, zvlášť pokud se zaměříme na denní tisk jako Rovnost. Novináři také vytváří články před startem závodů jednotlivých sportovců, reporty ze skončených utkání či závodů nebo články, které se neřídí průběhem sezony, ale reflektují na nečekané události či zajímavosti. Musíme podotknout, že o níže popsanou kategorizaci sportovních žánrů se jako první pokouší právě předkládaná práce. Pokud bychom měli učinit rozdělení sportovních článků podle časového období, mohlo by vypadat přibližně takto:
preview152 – neboli předzápasové rozbory, pozvánky na utkání či závody, rozhovory a story před střetnutími, turnaji;
review153 – pozápasové reporty, shrnutí, ohlasy, názory na průběh utkání nebo závodu, rozhovory a story po skončeném turnaji;
témata – články, které se zabývají aktuálním problémem přesahujícím rámec zápasu či turnaje, do hloubky rozebírají nastalou situaci, kterou přinesl uplynulý víkend, reagují na její vývoj, většinou se jedná o soustavu několika textů různých žánrů;
zajímavosti – většinou delší rozhovory nebo story se zajímavými osobnostmi, které si připsaly nějaký úspěch nebo získaly čtenářsky zajímavé zážitky (není ovšem podmínka), představení méně známých odvětví, souhrny sportovních období nebo hodnocení sezon s uznávanými odborníky
Ačkoliv se články týkají třeba stejného sportovního odvětví, nebo v nich dokonce figuruje stejný respondent, jejich stavba a především důraz na některé klíčové faktory se liší. A také stejný žánr se podle časového ukotvení textu proměňuje. V čem to je, už si ukážeme na jednotlivých žánrech a také na konkrétních příkladech. Kde to bylo možné, využil jsem pro porovnání textů v různém sezonním období své články se stejnými sportovci nebo alespoň stejného odvětví.
152 153
Z angličtiny = předpremiéra, upoutávka, předběžný náhled Z angličtiny = posouzení, vyhodnocení, recenze, kritika
57
Za svou víc než čtyřletou praxi v Brněnském deníku Rovnost jsem měl navíc možnost udělat spoustu článků se studenty či absolventy Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, na které jsem se v předkládané práci zaměřil především. Právě na nich si ukážeme zvláštnosti při tvorbě sportovních textů nejen podle žánrů, ale také dle období, kdy vznikaly.
4.2 Sportovní zpráva Jak už jsme popsali výše, základním stavebním kamenem novin je zpráva. Nejinak tomu je i na sportovních stránkách deníků. Hlavním principem je vedle jasných poznávacích znaků jako aktuálnost, zajímavost i zásadnost, především její serióznost. Důležitá je rovněž snaha o objektivitu, kterou se pokusíme zajistit přiměřeným počtem a vyvážeností zdrojů. Sportovní zpráva má ovšem svá specifika, nebo chcete-li svá kouzla. Tištěná média obecně musela zareagovat na rychlý rozvoj internetu, v rychlosti přenosu informace nemohou soutěžit ani s televizí nebo rozhlasem. Takže z primárního účelu informování o zápase se stala nutnost přinášet něco navíc. „Bezprostřednější, dosažitelnější a levnější konkurenční média omezila píšící novináře. Produkty jejich práce už jsou jen zřídka primárním zdrojem informací, co se týče sportovních utkání. Jejich nejcennějším zbožím pro čtenáře jsou teď kroky za kulisy, klepy, analýzy a nostalgie,“ píše Steen.154 To v jeho knize potvrzuje i australský sportovní novinář Mark Ray, který říká, že „čtenáři musí od tištěných médií dostávat něco, co jinde v takové míře nebo vůbec neobdrží.“155 Na Steenovu myšlenku v publikaci Raymonda Boyla Sports Journalism: Context and Issues navazuje redaktor deníku The Daily Mail Paul Hayward,156 který tvrdí, že sportovní žurnalistika je dnes mnohem energičtější a dramatičtější než byla v minulosti. Podle Haywarda je o komentářích, analýzách, reakcích a 154
Steen 2008: 39 Steen 2008: 179 156 Boyle 2006: 79 155
58
reflexích. Podobně mluví i sám Steen: „Sportovní reportér je všechno v jednom – novinář, kritik i malíř.“157 Hackforth s Fischerem158 zase podotýkají, že hranice mezi reportáží, feature a infocomment,159 z nichž se dnešní sportovní zpráva skládá, jsou ve sportu obzvlášť pohyblivé. A dostáváme se k tomu, co sportovní zprávu nejvíce odlišuje od té běžné: zatímco ve zprávě ve zpravodajských rubrikách nemá názor co dělat, ve sportovních je žádán, byť neustále zůstává zachován i onen požadavek na co nejvyšší míru objektivity. Hackforth a Fischer dále zastávají názor, „že se ve sportovní žurnalistice vyvinula zvláštní zpravodajská forma, která spojuje informaci a názor. Sportovní novináři podle nich mluví o komentované zprávě nebo zpravodajském komentáři.“160
Oba
němečtí
žurnalisté
přidávají
i
anglický
ekvivalent
infocomment. Tato speciální žánrová forma mimo jiné pracuje s personalizací, rétorickými figurami, používá citace aktérů dění a přibližuje určité aspekty zápasů (často vznikající konflikty), takže částečně obsahuje i prvky feature. Ulrich Fey161 vidí výhody této kombinované žánrové formy také v tom, že dokáže personalizovat, zprostředkovávat blízkost, působit autenticky, i když už vše odvysílala televize. Redaktor sice nemá v ruce teleobjektiv, ale ve svém pozorování je flexibilnější než kamera, vidí různé detaily. Navíc má komplexní přehled a k tomu si může vzít aktéry dění stranou a obohatit svůj text o jejich názory. I ty totiž výrazně přispívají k naplnění jeho cíle: zprostředkovat čtenářům sportovní dění a zachovat přitom jeho emocionální a zábavní charakter, kvůli němuž fanoušci sport v médiích vyhledávají. „Mezi čtenářem a novinářem platí nepsaná smlouva: Nesmutni, pokud sis nemohl koupit lístek na zápas, my tam pro tebe budeme,“ slibuje s nadsázkou Steen.162
157
Steen 2008: 96 Hackforth, Fischer 1994: 65 159 Pojem vysvětluji níže 160 Hackforth, Fischer 1994: 64 161 Hackforth, Fischer 1994: 139 162 Steen 2008: 76-77 158
59
A spolu s Reinardym a Wantou163 připomínají ještě jednu věc, kterou by sportovní žurnalisté měli mít při psaní na paměti – vždy by se čtenáře měli snažit vnést do děje a využívat všechny své smysly, aby měli pocit, že sedí na stadionu na onom předním sedadle hned vedle nich. Steen ještě přidává jednu výzvu pro píšící novináře: „Myslete jako fanoušek!“164 4.2.1. Zpráva – preview Když se podržíme našeho předchozího rozdělení sportovních textů podle období, zaměříme se nejprve na zprávu pozvánkovou, anglickým výrazem preview. Jedná se velmi běžné texty na sportovních stránkách všech deníků. Jejich specifikum spočívá v informování čtenářů, co mohou od blížícího se závodu, zápasu nebo turnaje očekávat. Nejčastějšími prvky takové zprávy bývají kromě tradičních otázek Co? Kdy? Kde? Kdo? v kolektivních sportech především informace o sestavách, v jakých jednotlivé týmy nastoupí, shrnutí posledních výsledků, postihnutí úspěšných nebo neúspěšných sérií, okomentování největších hvězd z táborů soupeřů nebo přehled vzájemných zápasů okořeněný statistickými zajímavostmi, jako např. kterému hráči se na protivníka daří. Nejen v kolektivních sportech, ale také v ostatních odvětvích lze shrnout přípravu na určité podniky nebo turnaje, tradičně šance na vítězství, co můžou přinést očekávané i neočekávané výsledky do dalších bojů nebo historickou úspěšnost jednotlivců podle místa konání akce. Aby ovšem takovéto „pozvánky“ nezevšedněly, nýbrž pokaždé upoutaly, snažíme se na každém utkání či závodě najít něco netradičního, jak by se takový text dal uchopit. Jelikož fotbalová nebo hokejová preview míří do tisku přinejmenším jednou týdně, nebývá vždy jednoduché narazit na něco netypického. Zvlášť v případě hokejové extraligy, která v základní části nabízí 52 kol, je zapotřebí pořádná dávka kreativity.
163 164
Reinardy, Wanta 2009: 18 Steen 2008: 111
60
Leckdy si vypomůžeme „lidským příběhem“, osudem hráče, který prošel oběma kluby. Často v tomto ohledu vypomáhají statistiky vzájemných střetnutí, úspěšnost na hřišti z pohledu hostitelského nebo přijíždějícího mužstva, opíráme se např. o série bez vstřeleného gólu, nebo naopak série bez obdržené branky. Možností se pokaždé nachází značná spousta, takže není důvod začínat článek typickou frází, že „domácí hostí soupeře v sobotu od tří hodin odpoledne“. V preview, stejně jako v každém produktu současné žurnalistiky, nesmí chybět vyjádření aktérů blížícího se střetnutí. Při fotbalovém zápase většinou promluví o soupeři trenér, zároveň vyjmenuje marodku nebo odhadne šance na vítězství. V ideálním případě získáme také vyjádření protější strany a v duchu čím víc zdrojů, tím lépe, dělají dobrou zprávu přinejmenším tři různí mluvčí. Příklad zprávy - preview Kdo s koho. Zbrojovka hraje o přežití Brno – Je to tu. Nadešla chvíle zúčtování. Den D a hodina H. V sobotu od půl šesté večer odehrají fotbalisté Zbrojovky v Příbrami zápas roku. Pokud prohrají, po dvaceti letech zmizí z prvoligové mapy. V případě jakéhokoli bodového zisku Brna se rozřešení tajenky o druhém sestupujícím k Ústí nad Labem odkládá do posledního kola. „Jde o nejdůležitější zápas pod mým vedením, který může rozhodnout jedna chyba. Bude z obou stran dost nervózní a doufám, že se s tím naši hráči srovnají mnohem lépe než s Budějovicemi (remíza 1:1 – pozn. red.). Příbram má kompaktní celek, který doma nastupuje s psychickou výhodou, ale dá se porazit,“ má jasno brněnský kouč René Wagner. Dvě kola před koncem nejvyšší soutěže drží Příbram na čtrnácté nesestupové pozici jednobodový náskok před Zbrojovkou. „Naší výhodou je domácí prostředí. Chceme zúročit lepší ofenzivu z posledních utkání, jenže hráči musí předvést stoprocentní nasazení, aby ubojovali potřebné vítězství,“ burcuje dočasný středočeský trenér František Kopač.
61
S pouhými sedmnácti brankami nejhůře střílející celek soutěže převzal po 25. kole, kdy po pětizápasové šňůře porážek skončil Roman Nádvorník. Ve třech střetnutích získal pouze tři body za výhru s Ústím. Jihomoravané v posledních třech kolech vydřeli pět bodů a stáhli náskok Příbrami na rozdíl jediného. Domácí v letošní sezoně vyhráli u Litavky pouze třikrát, k tomu přidali šest remíz. Naopak Brnu se ve středu Čech poměrně daří, z předchozích šesti utkání tam zvítězilo třikrát, z toho dvakrát v posledních dvou duelech. „Měli jsme osmadvacet kol, abychom si tuto situaci nepřivodili. Teď nastala. Chceme v Příbrami tři body, přesto pak doma musíme hrát na vítězství s Jabloncem,“ dodává brněnský gólman Tomáš Bureš, který dnes navlékne kapitánskou pásku. Zatímco Příbram žádné absence nehlásí, Brnu chybí distancovaný matador Dostálek a pro poslední dvě kola také Střeštík. Zranění nepustí do hry Mitroviče, Hamouze a Folprechta. Do sestavy se po vypršení trestu naopak vrací obránce Husár, oproti předchozímu duelu s Dynamem patrně v základní jedenáctce naskočí italský stoper Migliorini a útočník Došek. Důvěru na postu tvůrce hry nejspíš dostane Borek, který s gólmanem Krbečkem či záložníkem Kalabiškou v Příbrami dlouho působil. „Největší chybou je ztráta Ríši Dostálka, který je platný svým klidem a rozvahou. Jeho roli musí zvládnout jiní, uprostřed mám vymyšlené tři varianty. Nastoupíme možná se čtyřmi útočníky. Chceme hrát maximálně ofenzivně, vstřelit góly a vyhrát,“ hlásí Wagner. Zbrojovka nic nepodcenila a k utkání o bytí a nebytí cestovala už v pátek. Na fotbalovou řež jsou připraveni i domácí. „Budeme hrát na vítězství, protože v tom případě pro nás sezona skončí a jsme zachránění. Tomu podřídíme všechno,“ burcuje příbramský záložník Michal Klesa, který v posledních čtyřech utkáních vstřelil Brnu tři góly. Publikováno v Brněnském deníku 21. května 2011 4.2.2 Zpráva – review Době referátů odzvonilo. V celostátních denících už souhrn zápasu minutu po minutě nenajdete.
Změť okamžiků,
62
které střídají
minimální důležitost
s nedůležitostí, už není žádoucí. Soupis jednotlivých akcí pouze zabírá místo relevantnějším informacím nebo ohlasům aktérů. Buď autor postihne jen opravdu důležité okamžiky utkání, což při gólové přestřelce nejsou ani všechny branky, nebo většina periodik využívá grafické prvky jako infoboxy, do kterých vloží statistické údaje. Nezřídka používají tištěná média speciální rubriky např. s názvem „Jak šly minuty“, které bývají zalomené vedle článku a představují jakýsi kratičký referát, který heslovitě doplňuje pozápasový text. Největší důležitost se v nynější sportovní žurnalistice klade na zachycení klíčových a nejzajímavějších okamžiků utkání nebo turnaje, které komentují jejich účastníci. Právě ohlasy aktérů jsou přidanou hodnotou, kterou poskytnou tištěná média oproti rozhlasu nebo televizi. Tyto sice přinášejí bezprostřední postřehy hned po závěrečném hvizdu nebo projetí cílem, ovšem píšící žurnalisté mají k vyzpovídání aktérů více prostoru a času, takže výpovědi sportovců bývají mnohem přitažlivější a bohatší. V dobrém review nesmí vedle výsledku a přímých řečí scházet už pohled do budoucna. Jinými slovy na mistrovství světa v ledním hokeji není ani tak důležité, jak utkání dopadlo, ale co výsledek znamená pro vývoj ve skupině z hlediska postupových ambicí týmu. Ve fotbale se také s přibývajícími koly klade větší důraz na umístění týmů v tabulce a jejich bodové rozdíly. Pozápasový report bývá dobré odstartovat rovněž neotřele, např. nejzajímavějším okamžikem, klidně jeho popisem v přítomném čase. Nebo právě proměnou postavení týmů v tabulce či zajímavým statistickým údajem. Možností je spousta a pokaždé záleží pouze na kreativitě a rozlišovacích schopnostech novináře. Úvodní odstavec by ovšem měl nabídnout odpovědi na základní otázky a dění v kostce shrnout. Příklad zprávy - review Zbrojovka prohrála. Padá do druhé ligy
63
Příbram, Brno –Temné období brněnského fotbalu dosáhlo vrcholu. Po svou jedenáctých místech zakončí Zbrojovka ročník na patnácté příčce, která znamená sestup do druhé ligy. Ten jí zpečetila sobotní porážka v Příbrami 0:1, na středočeského soka v boji o záchranu ztrácí před posledním kolem čtyři body a definitivně tak doprovodí na cestě z Gambrinus ligy Ústí nad Labem. Brňané mizí z mapy nejvyšší soutěže po dvaceti letech. „Prožívám samozřejmě nejhorší okamžik v mé trenérské kariéře. Když jsem k mužstvu přišel, varianta sestupu existovala, ale upřímně jsem až do poslední chvíle nevěřil, že se naplní. Do závěrečného hvizdu jsem doufal, že vyrovnáme a získáme šanci do posledního kola. Bohužel se nestalo a já jsem trenér, se kterým Zbrojovka spadla,“ povídal zklamaným hlasem brněnský kouč René Wagner. Naopak Příbram si zajistila díky brance Wágnera z 53. minuty prvoligovou příslušnost i v příštím ročníku. „Na nohy nás postavil gól, i když do konce byl zápas hektický. Chci vyzvednout brankáře Hrušku, že zachoval chladnou hlavu a v mezních situacích tým podržel. Stálo při nás i štěstí a jsme šťastní, že první liga zůstala v Příbrami,“ radoval se příbramský trenér František Kopač. Největší šanci prvního poločasu měl na kopačce v tomto utkání brněnský krajní záložník Rabušic, který po průniku Borka napálil pravou tyč příbramské branky. V závěru první půle nebezpečně hrozili domácí, když centr Klesy poslal útočník Wagner do Bureše. Jenže po přestávce se domácí na soupeře vrhli. Brzy zahrozil Koukal a v 53. minutě
si
příbramské
duo
zopakovalo
spolupráci
ze
závěru
první
pětačtyřicetiminutovky. Klesa utekl Kalabiškovi, na hranici šestnáctky si posadil Husára, jemuž prostrčil míč mezi nohama a přesně našel hlavu Wágnera. „Celý týden se připravujeme na jediného borce Klesu a on zařídí jediný gól. To je pak těžké,“ zlobil se brněnský kapitán a brankář Tomáš Bureš. Ten svůj tým pak ještě dvakrát podržel při pokusech Koukala s Klesou a v 87. minutě mohli hosté srovnat. Na dlouhý míč si naběhl střídající slovenský záložník Valenta, ale zakončil doprostřed branky, kde byl připravený gólman Hruška.
64
Brno tak v příští sezoně čeká druhá liga, kde jej nadále povede kouč Wagner. „Něco vyhrát je vždycky složitější než něco zachránit, takže návrat do první ligy považuju za ještě těžší úkol než udržení. Chceme poskládat kvalitní mužstvo, k čemuž potřebujeme dostatečné prostředky. Pokusím se jej složit z mladých hráčů doplněných třemi čtyřmi zkušenými a můj cíl bude hrát maximálně ofenzivní fotbal. Hned se vrátit do první ligy je rozhodně úkol číslo jedna,“ doplnil kouč Wagner. Publikováno v Brněnském deníku 23. května 2011 4.2.3 Zpráva – téma Když budeme hovořit o novinových tématech, která buď reagují na aktuální dění, nebo se zaměřují na něco zajímavého, žánr zprávy v novinách scházet nesmí. Buď jde o samostatný text, který není ani pozvánkový, ani pozápasový, nebo se jedná o zprávu doplněnou story či reportáží. Když navážeme na dva předchozí příklady, logicky se hned nabízelo několik témat, která se dala zpracovat. Redaktor, popř. editor, by měl operativně reagovat na nastalou situaci, a pokud je to v jeho možnostech, událost takového významu jako sestup fotbalistů Zbrojovky po dvaceti letech posunout do jiného rozměru než nabídnout pouze review po rozhodujícím duelu. Pokud utkání skončí pozdě večer, s uzávěrkou už nikdo nepohne, ale pokud se duel hraje v sobotu, pondělní vydání deníku musí být nabité množstvím dalších informací. Analýzou příčin neúspěchu, rozhovory či story s aktéry, prostorem na titulní straně 1. Ne vždy ovšem musí vzniknout tematická strana, když se nabízí nějaká aktuální a zajímavá událost na zpracování. Důležité je vedle dobrého nápadu na tematickou zprávu také její příprava a postup při výrobě. Když už se naskytne postihnutelná událost, tematická zpráva ji musí vždy posunout. Nabídnout nové a ještě neprezentované skutečnosti, možnosti řešení, možné vývoje události. Velmi důležití jsou kvalitní respondenti, kteří dění komentují. V případě tematických zpráv se i ve sportovní branži často v roli dotazovaných ocitají experti mimo region, kterého se událost týká. Měli by ovšem patřit mezi
65
významné a uznávané odborníky na určitou problematiku, tady ty, kteří mají u čtenářů vysoký kredit. Velmi často komentují sportovní události bývalí sportovci, kteří jsou naopak s regionem spjatí a pro čtenáře představují slávu bývalých úspěšných časů, proto jejich názor berou jako hodně směrodatný. Tematický text musí mít vypovídající hodnotu s ohledem na své zaměření, měl by tedy přinést možná východiska z problému, odhalit příčiny neúspěchu, poradit, představit možnosti nebo nabídnout porovnání s dřívějšími podobnými případy. V naší ukázce tematicky zaměřené zprávy zůstaneme kvůli kontinuitě a názornosti u sestupu fotbalistů Zbrojovky. Příklad zprávy – téma Cestu Zbrojovce ukázali naposledy klokani Brno – Pouze pěti mužstvům za posledních deset let se povedlo, oč usilují fotbalisté Zbrojovky Brno. Po pádu z nejvyšší české soutěže se hned za rok vrátit z druhé ligy mezi elitu. Naposledy před dvěma lety Bohemians 1905. Klokani na jaře 2008 spadli, o soutěž níž se jim však vedlo náramně, prohráli jen třikrát a postup slavili se sedmibodovým náskokem před druhou Čáslaví. „Po sestupu z ligy jsme z kádru pustili Ordoše, Radu, Rezka nebo Haška, což byli hráči ze základu a vytvořili jsme novou kostru. V Brně se protočilo za sezonu čtyřicet hráčů, mezi nimi cizinci, což nemohlo fungovat, odchody Trousila s Poláchem byly chyby. Brno se musí poučit a stabilizovat mančaft, ne se motat ode zdi ke zdi,“ radí trenér Pavel Hoftych, který se s Bohemians do ligy vrátil. Podobný kousek jako klokanům se v poslední dekádě povedl už jen Opavě, Plzni, Českým Budějovicím a Příbrami. I když Slezané získali práva na nejvyšší soutěž od Jihlavy a letošní mistr šel do ligy místo krachujících Drnovic. „Dali jsme si jednoduchý návod, vždy z pěti zápasů udělat okolo deseti bodů, což nám jich po sezoně udělalo přes šedesát. Pokud ovšem skončí Dostálek, Rýdel a další, začíná Zbrojovka od nuly. Poohlédl bych se po zdravých hráčích z druhé ligy,“ dodává Hoftych, jenž po sezoně odchází do Trnavy.
66
Například Zlín se o návrat snaží dva roky a po třetím místě se letos ve druhé lize přiblížil i k sestupovému pásmu, tři kola před koncem je devátý. „Chtěli jsme se hned vrátit, ale nevyšlo nám jaro. Hradec s Ústím měly neskutečnou fazonu. Věřím, že Brno může postoupit, ale potřebuje se co nejdřív oklepat z pádu,“ nabádá zkušený zlínský stoper Ivo Zbožínek. Nejdelším čekatelem v současném složení Gambrinus ligy je Hradec Králové, který se po pádu v roce 2003 vrátil až v právě končícím ročníku. „Ať se Zbrojovka nachystá, že se proti ní bude každý chtít vytáhnout. Pokud ovšem vedení i hráči udělají maximum, je v brněnských silách postup. Rendovi Wagnerovi přeju, aby se mu vydařil,“ vzkazuje Hoftych kouči Brna. Už jistý postup do první ligy si momentálně užívá pražská Dukla, kterou patrně doplní Viktoria Žižkov. Na druhé příčce tabulky má čtyřbodový náskok před Jihlavou. „Brno nečeká nic jednoduchého, my jsme zažili výjimečnou sezonu, nerozhodily nás dvě prohry venku na podzim. Náš tým už je pohromadě docela dlouho, doplnili jsme jej jen o dva hráče, zatímco brněnská zimní obměna si ještě nesedla,“ upozorňuje trenér Dukly Luboš Kozel. I když jeho svěřence doprovodí do nejvyšší soutěže Viktoria, postupové ambice má vedle Zbrojovky dost mužstev. „Před týdnem jsem ještě na první ligu tipoval Jihlavu, snahu o vyšší soutěž už několik let mají Karviná s Třincem. Navíc ze třetí ligy jde nahoru střížkovská Bohemka a možná Opava, které budou rovněž silné,“ jmenuje hlavní aspiranty postupu Kozel. Publikování v Brněnském deníku 26. května 2011 4.2.4 Zpráva – zajímavost Oproti předchozím typům sportovních textů se vymyká časovému ukotvení. Zajímavosti se neřídí podle sezonních cyklů, podle programu jednotlivých kol, harmonogramem turnajů či světovými šampionáty. Atraktivní a čtenářsky poutavé články lze získat v tradičním běhu soutěží, ale zprávy, které máme na mysli, přinášejí spíš něco netradičního.
67
Mohou se týkat třeba dopingových hříšníků, jejichž nález komise odhalí kdykoli uvnitř rozjeté sezony, přiklepnutí dotací na stavbu nového stadionu, vývoje dokonalejších sportovních pomůcek, rvačce sportovců v baru nebo třeba řízení automobilu sportovní celebritou nepovolenou rychlostí, ale také tradičně velmi sledované záležitosti jako přestupu sportovců (pokud mění klub mimo obvyklé období). Možností je spousta a v případě takových zpráv platí jediná poučka, čím zajímavější (bulvárnější), netypičtější nebo aktuálnější, tím lépe. Také v těchto zprávách je důležitá logická výstavba se zajímavým úvodem, ale při méně frekventovaných tématech se klade důraz na srozumitelné vysvětlení pojmů, souvislostí a kvalitním backgroundu165 s ohledem na vznik jevu. Za zajímavost, která běžně nepatří do kalendáře sportovních novinářů, lze označit také otevření nového studijního programu, se kterým přišla Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně za začátku roku 2011 – Rozhodčí kolektivních sportů. To je zpráva, která se tematickému plánu sportovních žurnalistů poměrně vymyká. Příklad zprávy – zajímavost Fakulta sportovních studií vzdělává rozhodčí Brno – Jsou nejbedlivěji sledovanými aktéry fotbalových nebo hokejových utkání. Podle fanoušků zaviní prohru, jindy zase pomůžou k výhře. Jejich uši se obrňují vůči rozmanitému množství urážlivých označení. Ale jedno je jisté: bez rozhodčích se sport neobejde. A Fakulta sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity přichází s ojedinělým projektem, který zdokonalí jejich vzdělání. Otevřela nový studijní směr Rozhodčí kolektivních sportů. „Naše fakulta od svého vzniku vytváří obory, které na žádných jiných univerzitách nejsou a ani tento program nemá na vysoké škole obdobu,“ pronesl děkan Fakulty sportovních studií Jiří Nykodým. 165
Z angličtiny = pozadí, společenský profil, něčí minulost; ve zprávě kontext (připomenutí např. předchozího vývoje události) nutný pro pochopení oznamované skutečnosti (Osvaldová, Halada 2007: 31)
68
Projekt dostal přes devět milionů korun z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a spolupracuje s Českomoravským fotbalovým svazem, Českým svazem ledního hokeje a Unií českých fotbalových rozhodčích. „Při snižujícím se věku rozhodčích a neustále se zvyšujícím zájmu médií nám nikdo neodpustí lidskou chybu. A na to chceme rozhodčí připravit,“ uvedl předseda unie a bývalý arbitr Evžen Amler, který se coby pomezní zúčastnil dvou světových fotbalových šampionátů. Absolventi tříletého bakalářského cyklu, který nabízí denní i dálkové studium, dostanou nejvyšší rozhodcovskou licenci. „Což ovšem neznamená, že je zisk titulu rovnou vynese na listinu první nebo druhé ligy. Doufáme, že možností vysokoškolského vzdělání profesi zatraktivníme a absolventi budou sebevědomější. Doufám, že v budoucnosti získají vysokoškolské vzdělání všichni čeští ligoví arbitři,“ přál si manažer projektu za ČMFS Václav Mitáš. Mezi odbornými konzultanty se objeví například bývalý sudí a nyní fotbalový delegát Václav Krondl. O hokejisty se zase postará předseda svazové komise rozhodčích Pavel Halas. „Máme osm profesionálních rozhodčích, při jejichž sledování jsme nasbírali velké množství videomateriálů, které poslouží k výuce. Zapojíme do ní zkušené sudí, kteří se zúčastnili světových šampionátů či olympijských her. Od nového směru si slibujeme příchod mladých arbitrů, kteří se lépe vyrovnají s tlakem prostředí,“ sdělil manažer projektu za hokejový svaz Rudolf Potsch. Pro první ročník, který začne podzimním semestrem 2011, počítá fakulta s dvaceti posluchači pro hokej a dvaceti pro fotbal v denním studiu, stejné složení bude mít dálkové studium. Poslední termín podání přihlášek je 28. února. „Nemám obavu, že takový počet uchazečů nenaplníme. Naši absolventi získají plnohodnotné vzdělání v oblasti tělesné výchovy a na bakalářské studium mohou na fakultě navázat ještě magisterským programem,“ doplnil Nykodým. Stejně jako ostatní spolužáci jednooborového programu tělesná výchova a sport se rozhodčí nevyhnou předmětům společného základu jako pedagogika,
69
psychologie či lékařsko-biologické vědy. K tomu je čeká devět specifických předmětů. V prvním semestru se fotbaloví sudí ponoří například do výuky historie rozhodcovství, fotbalových pravidel, tréninku rozhodčích, ale také managementu řízení utkání, etiky či sportu a práva. „Až dosud získávali rozhodčí licence na základě krátkodobých školení a kurzů, které se nemohou vyrovnat systematickému vzdělávání, které je potřebné pro současný výkon arbitrů hlavně v profesionálních soutěžích,“ přiblížil myšlenku vedoucí projektu a proděkan pro studium Ladislav Bedřich. Prozatím láká fakulta ke studiu pouze fotbalové a hokejové rozhodčí, ale Masarykova univerzita se možná brzy stane mekkou i arbitrů basketbalu a volejbalu. „Do budoucna plánujeme studium také v anglickém jazyce, čímž se zvýší konkurenceschopnost absolventů nejen na českém, ale také mezinárodním trhu práce,“ uzavřel proděkan Bedřich. Publikováno v Brněnském deníku 11. ledna 2011
4.3 Sportovní rozhovor Jak už jsme si také osvojili, tvorbě každého článku předchází rozhovor, díky němuž novinář získává potřebné informace, které zahrne do článků nehledě na žánr, tím se řídí pouze úprava získaného sdělení. Rozhovor jako samostatný text na jednu stránku působí jako nejjednodušší článek, který lze vytvořit. Nenechte se ovšem zmást. Pokud novinář tvoří velké interview (celostránkové), jeho příprava, nabírání, přepisování a konečná úprava představuje několikahodinovou řeholi. Dobrý rozhovor závisí samozřejmě na zkušenosti a umu redaktora, ovšem bez neméně zdatného a hlavně ochotného respondenta se ani sebelepší žurnalista neobejde.
Z vlastní
zkušenosti
mohu
potvrdit, že především
v případě
nepříjemných témat a ne zrovna nadšených respondentů, neexistuje pro nepřipraveného novináře omluva. Každé zaváhání, chyba, špatná reakce, nepřesná formulace posilují ego a odměřenost zpovídaného.
70
Ale také u populárních osobností se vyplatí znalost do hloubky, protože naťuknutí neotřelých a dotazovanému člověku příjemných témat většinou popustí uzdu svázanému formálnímu scénáři a z volně plynoucí diskuze vznikají nejoriginálnější a nejčtivější rozhovory. I při setkání se sportovci je velmi vhodné si jejich odpovědi zaznamenávat na diktafon. Po přepisování někdy i hodinového záznamu může dojít ke ztrátě pozornosti, o to důležitější práce přichází při závěrečném redigování. „Redigováním rozumíme cílevědomý tvořivý proces, který vrcholí vznikem novinářského celku v redakční etapě jeho tvorby, tedy v podobě makety a vybraných, předepsaných a uznaných novinářských a nenovinářských projevů.“166 Při zkracování (nejběžnější činnost u rozhovorů) se nejprve vypouští nedůležité otázky a odpovědi, které nemají nic společného s tématem, kvůli němuž rozhovor vznikal. V dalším kole krácení lze vypouštět i věty z jednotlivých odpovědí, ale novinář si musí dávat pozor, aby nepozměnil smysl. Především u politiků bývá přehršel zbytečných vět, které nic nevypovídají. Při konečné úpravě interview je potřeba dbát vedle gramatické také na stylistickou úpravu. Pokud dotazovaný neoplývá např. perfektní znalostí češtiny, nesmí to být patrné podle jazykové stavby vět. Obrázek o něm má podat obsah jeho odpovědí. Stejně jako ve všech článcích v novinách hraje i u rozhovorů velkou úlohu titulek, na rozdíl od ostatních žánrů se však řídí jinými pravidly. Titulek u rozhovoru nutně nemusí říkat, kdo o čem mluví. Mnohem důležitější a poutavější jsou reakce na některé odpovědi, nejlépe vzbuzující smích nebo pláč. V rozhovoru si může novinář dovolit titulek vytrhnout z kontextu, i když použité fráze nemají hraničit s bulvárním zpravodajstvím. Nicméně u rozhovorů titulky na rozdíl od novináře často vymýšlí sami respondenti.
166
Vojtek, Barták 1985: 79
71
4.3.1 Rozhovor – preview Také „předzápasové“ rozhovory mají stejnou funkci i stavbu jako stejně časově ukotvené sportovní zprávy. Primárně směřují k některé akci, která sportovce čeká. Kolem ní se musí takové interview „točit“, novinář by na ni měl klást důraz a taky by se měl pokusit postihnout všechny aspekty situace. I když otázky na průběh přípravy nebo ambice vypadají fádně, bez nich schází preview základní informace. Stačí se na ně aspoň zeptat a podle odpovědí už určit, zda stojí otázka za zařazení do tištěné formy nebo nikoli. Upoutat tradičně musí titulek a lead,167 v kterém by sice měla zaznít konkrétní událost, kvůli které preview rozhovor vznikal, na druhou stranu lze pohodlně využít nějakou zajímavou novinku, kterou se novinář od sportovce dozví a která úvodní odstavec ozvláštní. Není potřeba začít hned od toho nejdůležitějšího, ale spíše zajímavého, do čeho se recipient pohodlně začte, v polovině rozhovoru přejít na primární důvod vzniku textu a v závěru na doplnění použít otázky, které třeba nemají úplné chronologické řazení, ale sportovec v odpovědích zmiňuje zajímavé, úsměvné či jiným způsobem důležité skutečnosti. „Předzápasové“ rozhovory nemusejí vznikat pouze před hracím dnem kolektivních sportů, ale třeba před velkými podniky jako mistrovství světa či Evropy, olympijskými hrami nebo startem přípravného období. Příklad rozhovor - preview Při učení usínám, přiznává olympionik Soukup Whistler, Brno – Lyžují, střílí i chodí do školy. Spolu. Jako by jeden bez druhého nemohli být. Na zimních olympijských hrách 2010 reprezentují také Brno. Biatlonista Jaroslav Soukup spolu se svým parťákem z národního týmu Zdeňkem Vítkem navštěvují Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity. V roli české jedničky se ve Vancouveru představí první jmenovaný, který letos premiérově
167
Z angličtiny = vést, řídit, jít nebo být v čele, zahájit, udávat tón; v žurnalistice se jako lead či čelo označuje úvodní odstavec zprávy, který přibližně na pěti až sedmi řádcích přináší odpovědi na základní zpravodajské otázky co, kdo, kdy, kde (jak a proč může být zodpovězeno až později). Osvaldová, Halada 2007: 110)
72
dojel v první desítce Světového poháru. V Anterselvě byl čtvrtý. „Bezchybnou střelbu jsem si schoval na olympiádu,“ culí se sedmadvacetiletý Soukup. Jak se těšíte na zahájení Her? Už moc. Vždyť jsou moje první, ještě nikdy jsem nic podobného nezažil. Zatím převládá spíš nadšení, nervózní budu až těsně před závody. Doufám, že si olympiádu užiju a něco předvedu. Radili vám zkušenější reprezentanti, na co se připravit? Řešili jsme spíš oblečení, co můžeme mít a co ne. Jde především o sponzory, protože olympijské regule nepovolují tolik reklam. Jinak jsou to závody jako každé jiné, jen prostředí bude nové. Očekávám takovou větší univerziádu, které už jsem absolvoval tři. Máte s sebou talisman? Plyšáka od přítelkyně, který se vejde do kapsy. Jak jste se vypořádal s aklimatizací? Dost těžko, protože devět hodin je opravdu dost. Začátek byl nejhorší, protože jste celý rozlámaný, žádná nálada na trénování. Přijeli jsme sice s dostatečným předstihem, ale aklimatizaci nesnáším úplně v pohodě. Bábovka však taky nejsem a už se cítím v pohodě. (úsměv) Podle posledních výsledků ze Světového poháru jste na tom dobře. Jaká je forma? Jsem spokojený. Před sezonou jsem nečekal, že se mi bude tak dařit. Snad půjdu ještě nahoru a nejlepší formu prodám na olympiádě. V Anterselvě jste byl čtvrtý. O lepší umístění vás tam připravila až střelba, když jste poslední dva terče minul. Zpětně mě to sice mrzí, ale čtvrté místo je suprové. Když se dvakrát netrefím, jde o slušný výkon, i když na poslední položce… (odmlčí se) Škoda. Byl jsem unavený a v takovém větru se těžko střílí.
73
Letos jste se poprvé vešel do elitní třicítky Světového poháru. Jak jste si užil závod s hromadným startem? Jsem rád, že jsem se do něj dostal. Určitě mi pocity znásobila premiérová účast. Probojoval jsem se do elitní třicítky a snad se tam ještě podívám. Ale musím přiznat, že jsem závod čekal o něco jednodušší. (úsměv) Musíte jet furt naplno, jinak ostatní ujedou. Vyzkoušel jste si už tratě ve Whistleru? Jsou tu lehčí tratě. Záleží na formě, ale mohly by mi sedět. Co všechno na olympiádě pojedete? Trenéři nám zatím nic neříkali, rozhodne se před startem podle formy. Pokud nebude žádný problém, měl bych jít do olympiády od začátku (biatlon startuje 14. února sprintem na 10 kilometrů – pozn. red.). Potom se uvidí. Kam směřujete největší úsilí? Asi k tomu dlouhému závodu (individuální na 20 km se jede 18. února pozn. red.), ale nic neodhadnu dopředu. Přičítají se trestné minuty, to je vždy ošidné. S dobrou střelbou můžu pomýšlet na pěkný výsledek. Pokud mi ale nevyjde, může z toho být propadák. Schováte si do Vancouveru střelbu za nula, jak jste vyhlásil po Anterselvě? Na olympiádě bych za ni byl rád. (smích) S jakým místem budete spokojený? Chci být aspoň v jednom závodě do patnácté příčky, i když vím, že to bude velmi těžké. Pokud se ve všech dostanu do třicítky, také budu spokojený. Tipnete si výsledek štafety? Sice jede spousta silných družstev, ale máme velkou šanci uspět. Záleží, jak nám závod sedne, protože musíme všichni čtyři zajet vynikající úsek. Do pátého šestého místa bychom se mohli vejít.
74
Pojedete druhý úsek? Všechno se opět určí až před štafetou, ale během sezony už trenéři něco zkoušeli a o mé roli je nejspíš rozhodnuto. Michal Šlesingr bude rozjíždět a já vyrazím za ním s cílem nás udržet nahoře. Jak s biatlonem zvládáte studium na Masarykově univerzitě v Brně? Přiznám se, že je to pro mě úmorné. Nejsem totiž pečlivý student. Snažím se, je však těžké zalehnout po tréninku ke knížce. Většinou usínám. (směje se) Na jaře a na podzim něco stihnu, ale přes zimu mám čas jen na biatlon. Se Zdeňkem Vítkem jste kromě reprezentačních kolegů také spolužáci na Fakultě sportovních studií… Pomáháme si, navzájem sháníme materiály. I když Zdeněk je do školy víc zapálený. Pořádně se do studia pustil, proto je v něm rychlejší. Kdo z vašich kolegů má podle vás šanci na úspěch? Když všechno sedne, může zajet super výsledek Michal Šlesingr, Zdeněk Vítek umí běžet dobře. Jestli se trefí na střelnici, bude vysoko, ale nezatracoval bych ani ostatní. Každý může být do desítky a doufám, že to platí i pro Soukupa. (úsměv) Co fenomenální Ole Einar Björndalen? Ve všech závodech má šanci na zlato, i ve Vancouveru bude pořádně vysoko. Je velice cílevědomý, biatlonu dává všechno a závodit s ním je opravdový zážitek. Ale ještě lepší je ho porazit. Povedlo se vám to? Nejsem si jistý. Pokud ano, mockrát to nebylo. (úsměv) Máte sport, který si na olympiádě nenecháte ujít? Netuším, zda budu mít vůbec čas na procházku po olympijské vesnici. Ostatní sporty jsou od nás daleko, ale na hokej bych se podíval rád. Publikováno v Brněnském deníku 13. února 2010 75
4.3.2 Rozhovor – review Ani rozhovor po výkonu se příliš neliší od tvorby stejně časově ukotvené zprávy, pomineme-li žánr. V úvodu nesmí chybět výsledek nebo dosažený výkon, oproti předchozímu druhu rozhovoru jde o klíčovou událost a především aktuální, takže není od věci nasměrovat otázky právě od ní. Většina novinářů začíná otázkami na hodnocení duelu či závodu, v čem byl soupeř lepší, co o výsledku rozhodlo nebo jak dotyčný popíše svou branku. Na tom není nic špatného, protože záchytné otázky sportovce aspoň rozmluví, než dojde na „zásadnější“ témata (např. sestup). Při přepisování rozhovoru ovšem není nutné ani vhodné zcela zachovávat chronologii kladení otázek. Třeba v případě sestupu či postupu týmu dáme vyjádření hráče na začátek a pak teprve přejdeme na další otázky. V review rozhovorech po fotbalových nebo hokejových utkáních jde především o rychlost kvůli blížící se uzávěrce, více pod povrch tak jdou rozhovory, které se tvoří např. den po závodě. I v těchto článcích se novinář ptá na závod, ale už může respondenta směřovat mírně filozoficky: co pro něj úspěch znamená, jak se cítí den po zisku titulu mistra světa, jaká byla oslava? Ačkoliv to může znít povrchně, právě z těchto otázek někdy bývají „titulkové“ odpovědi. A na závěr lze položit otázky na trávení volna nebo směřování budoucnosti. Příklad rozhovor – review Vítek: Stačila by jedna olympiáda, ale s medailí Brno - Byl na čtvrté zimní olympiádě. A až ve Vancouveru se poprvé nevešel mezi nejlepší dvacítku v žádném individuálním závodě. Přesto patřil biatlonista Zdeněk Vítek k lepší části české reprezentace. Student Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity si připsal nejlepší výsledek v úvodním sprintu, kde skončil osmadvacátý. Co jste si přivezl ze čtvrtých Her?
76
Až na závodění samé kladné pocity. (smích) Celkově se olympiáda dá srovnat s ostatními, označím ji za druhou nejlepší. Dost mě ale překvapilo teplo, v Kanadě bych očekával větší chladno. Prý tam měli nejteplejší zimu za posledních sto deset let. Ve Whistleru byli biatlonisté spokojení? Byla to taková menší vesnička v lese, malinko odříznutá od světa. Zase jsme tam měli pohodu, sedávali jsme u jednoho stolu, probírali zajímavosti z našich sportů. Když někdo přišel se starostmi, odcházel bez problémů. Oproti předcházejícím olympiádám jste se však výsledkově posunul směrem dozadu… Především sprint byl ovlivněný počasím, po dojetí prvních dvaceti závodníků začalo hustě sněžit, z rychlejšího sněhu se stal pomalý. Pořadí sedmdesáti procent biatlonistů tak bylo dáno už před startem. Z toho nešlo nic vykřesat, podepsalo se to na nasazení do stíhačky. V dlouhém závodě jsem na střelnici nezvládl první ležku, což se mi moc často nestává. Zamlouvá se vám aspoň sedmá příčka štafety? Ta dopadla jakž takž, i když jsme mohli být i šestí. Celkově se naší reprezentaci Hry nepovedly, na druhou stranu jsou to jen závody. Pro mě dopadl docela úspěšně sprint, kde se mi povedla i střelba. Vydržíte do Soči, abyste výsledky z Vancouveru napravil? Letošní příprava byla podprůměrná až špatná, takže zhoršovat už nemám co. Soči je však daleko. Co byste mi odpověděl na otázku, jakou práci budete dělat za čtyři roky? S těmi mými různými zranění není nic jisté. Za tři roky je v Novém Městě světový šampionát, který je pro mě větší motivací. Na olympiádě jste už ostřílený veterán. Překvapila vás ještě něčím? Abych pravdu řekl, stačila by mi jedna olympijská účast, ze které bych měl medaili. (směje se) Dobrovolníci ve Vancouveru byli super, celý den se furt smáli,
77
jejich práci bych nedělal ani náhodou. Potkávali jsme spoustu Čechů. Když nás vídali v olympijském oblečení, zastavovali nás, fotili a ptali se, v jakých sportech závodíme. Fandili Kanaďané olympiádě hodně? Poslední den jsme vyrazili do Vancouveru, když domácí vyhráli hokej. Hospody byly plné Kanaďanů s vlaječkami na tvářích nebo v dresech. Neskutečně to tam hučelo. Ochutnal jste kanadské pivo? Měl jsem asi třetinku, na to moc času nezbylo. Ale kousek od Whistleru jsme objevili takový malý pivovar ve větší garáži. Vlastnil ho Slovák, takže tam neustále slavili. Váš reprezentační kolega Jaroslav Soukup mluvil o ponorkové nemoci. Dolehla i na vás? Ta dolehne vždycky. I když naše ubytování bylo pěkně, stále jsme zůstávali ve zlaté kleci. Všude hlídala ostraha a i na sebelepším místě jsou čtyři týdny strašně dlouhá doba. Měl jste chuť a čas navštívit jiné sporty? Chuť byla, ale jako vytrvalostní závodníci jsme neustále trénovali. Mrzí mě, že jsem nestihl boby. Ačkoliv nevím, co bych tam viděl. Možná bych byl zklamaný, kdyby kolem mě bob jenom profrčel. (úsměv) Co jste říkal na výsledky slovenských biatlonistů? Nečekal jsem placku Hurajta, Kuzminová asi taky leckoho překvapila. Sice měla medaili z mistrovství světa, ale před Vánoci si zlomila zápěstní kůstku, což ji vyřadilo skoro ze všech závodů Světového poháru. Nikdo nevěděl, co od ní čekat. S Björndalenem jste počítal?
78
Poznamenal ho už neúspěch z prvního dne, protože chtěl vyhrát čtyři medaile a dotáhnout se na krajana Dählieho. Jenže byl přemotivovaný a pokazil střelbu. Jel tři nebo čtyři trestná kola, a to je i na něho dost. Připravený byl ovšem skvěle, což potvrdil výkonem ve štafetě. Ještě vás čekají tři závody Světového poháru. Nebral byste raději odpočinek? Jelikož jsem v prvních dvou závodech nestartoval, nepřijde mi sezona tak dlouhá. Kluci už by nejspíš dovolenou brali. Tři neděle jsou ještě dlouhé, ale na poslední díl Světového poháru nepojedeme všichni. V Rusku bude mistrovství světa v mixované štafetě, která jediná chyběla na olympijských hrách. Pro tu je omezený počet závodníků a nevím, jestli se mezi ně vejdu. Jak prestižně berete mixovanou štafetu? Pojedu ji rád, protože se rozdávají medaile. A je to divácky velmi atraktivní podívaná. Závod může být dost dramatický, protože se vybírají vždy dvě nejlepší ženy a dva muži, takže nenastoupí nikdo bez formy. Možná to vypadá nezvykle, ale výkon musí každý podat maximální. Kdy se opět ponoříte do studia? Na jaro se vždy těším kvůli konci sezony, ale na druhou stranu mi radost trochu ubírá právě škola. Je to jiný svět a uvidíme, jak budu studium letos zvládat. Mám školu rozjetou, takže ji zkusím dodělat. Když to půjde samo, budu rád, pokud ne, o to víc holt šlápnu. Ale musí to jít, jen se nesmím bát. (smích) Publikováno v Brněnském deníku 10. března 2010 4.3.3 Rozhovor – téma V případě
tematických
článků
tvoří
rozhovory
spíš
doprovod
jiných
zpravodajských textů, které rozvíjí do hloubky určitou událost. Většinou se dělají s expertem na dané téma nebo někým z přímých účastníků postihované skutečnosti. Stejně jako v žánru zprávy lze vytvořit např. rozhovor o postupových ambicích mezi zápasy nebo o průběhu rekonvalescence.
79
Ale i tak rozhovor může sám o sobě vytvořit tematický text, a to nejen svou zajímavostí. Ne vždy totiž novináři každou událost popisují texty „před a potom“, někdy jednoduše není na všechny sportovní události místo, a pokud třeba český závodník nevybojuje senzační výsledek, informuje médium o turnaji třeba jen výsledkovým servisem. Pokud se sportovci podaří zajímavý výsledek v průběhu mezinárodní akce, o jejímž konání periodikum referovala jen zběžně a do jejího konce ještě zbývá několik dní, lze ji shrnout do jednoho rozhovoru. Článek bude zaměřený na konkrétní osobu, ale zároveň shrne, o jakou akci se jedná a co například české sportovce ještě čeká. Velmi často tato témata mívají regionální aspekt. Z Brněnského deníku Rovnost lze takto vybrat mimo jiné fotbalový turnaj na letní univerziádě v Bělehradě, na kterou by se na stránkách výrazněji neupozorňovalo nebýt účasti brněnských hráčů. Příklad rozhovor – téma Gól jsem daroval přítelkyní, hlásí Čejka z Bělehradu Brno – S Blanskem musel po sezoně skousnout sestup z MSFL do divize. Proto si chtěl spravit chuť na 25. Světové letní univerziádě v Bělehradě. Odchovanec brněnského fotbalu Petr Čejka odehrál všechna dosavadní utkání českého výběru, jeho branka popravila Maroko a zároveň si ji nadělil ke čtyřiadvacátým narozeninám. Vyřazení ve čtvrtfinále s Itálií dravý útočník a student Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity však nezabránil. Už přebolelo zklamání? To určitě ještě ne. Pořád to v sobě nosíme a ještě pár dní nosit budeme. Moc nás to všechny mrzí. Měli jsme po všech stránkách silný tým, což jsme dokázali nejen v základní skupině, ale i v přípravném utkání s Mladou Boleslaví. O to víc nás štve, že jsme z boje o medaile venku. Jaká byla příčina porážky?
80
Těch příčin bylo víc. Museli jsme se obejít bez dvou vykartovaných opor, Romana Smutného a Radka Buchty. Svou roli sehrála určitě i únava, v Bělehradě panují velká horka a tohle byl náš čtvrtý zápas hraný během sedmi dnů. Zápas ovlivnil také rychle inkasovaný gól a v neposlední řadě musím zmínit kvalitu soupeře. Jak moc jste postrádali Smutného s Buchtou? Roman byl náš nejproduktivnější hráč, Radek byl naopak jistota v defenzivě. Kvůli těmto absencím musel trenér udělat pro čtvrtfinále několik změn, a to byl jeden z rozhodujících faktorů porážky. Itálie vám nedovolila se prosadit? Za pětasedmdesát minut, které jsem odehrál, jsem se dostal k zakončení pouze jednou. Po centru zprava jsem hlavičkoval těsně nad bránu. Kromě této a ještě jedné šance nás obrana Itálie do ničeho nepustila. Myslíte si, že český tým mohl dojít pro medaili? Jsem o tom přesvědčen. Skupinu jsme neměli vůbec lehkou, přesto jsme ji suverénně vyhráli. Tým byl složen z kvalitních hráčů, byli jsme silní fyzicky, mentálně i takticky. Kdo vyhraje? Co jsme měli možnost slyšet, tak největším favoritem je Japonsko. Já osobně si ale myslím, že zlato získá Itálie. Ve skupině jste ovšem neměli konkurenci… Úvodní zápas s Kanadou (3:1) byl až na pár okamžiků zcela v naší režii a zaslouženě jsme vyhráli. Ve druhém utkání proti silné Ukrajině (1:1) jsme byli zase o trošku fotbalovější, jen jsme nedokázali dotáhnout zápas do vítězného konce. A v posledním utkání jsme porazili Maroko (1:0) především díky taktické vyzrálosti. Myslím si, že jsme skupinu vyhráli zaslouženě a s přehledem. Jak moc potěšila branka proti Maroku?
81
Potěšila mě hodně. Především proto, že na zápas s Marokem se přijela podívat moje přítelkyně a kamarádi až z Brna. Byl to takový dárek pro ně. Co se týče výkonu, bude to znít možná divně, ale jak s Kanadou, tak s Ukrajinou jsem hrál lépe. (úsměv) Jak na vás zapůsobila světová univerziáda? Jsem na své první univerziádě a jsem strašně rád, že jsem tu mohl být. Srbové si s přípravou dali opravdu hodně záležet, především zahajovací ceremoniál byl nádherný. Máme tu skvělé ubytování, jídlo, tréninkové podmínky… Kromě medailí nám tu opravdu nic neschází. Hrál jste před největší kulisou v kariéře? To ne. Na zápasy základní skupiny nechodilo příliš diváků, ti přišli až na čtvrtfinále. Určitě už jsem zažil větší kulisy. Chodíte fandit ostatním českým sportovcům? Domů letíme až 13. června, protože nás čekají ještě boje o páté až osmé místo. Kvůli velké zápasové a tréninkové vytíženosti jsme toho zatím příliš nenavštívili. Byli jsme fandit pouze Janě Komrskové na gymnastice a naším basketbalistkám v zápase proti USA. Jak vypadá normální den fotbalové výpravy v Bělehradě? Dny jsou hodně stereotypní. V zápasový den máme ráno kolem osmé snídani, poté výklus a strečink, následuje oběd, předzápasová příprava a odjezd na utkání, které hrajeme vždy v 17.30. Večer společná večeře. V den volna pak absolvujeme masáže, různá kompenzační cvičení a tréninkovou jednotku. Kde nastoupíte po návratu do letní přípravy? Po návratu domů se ihned zapojím do letní přípravy, akorát ještě sám nevím kde. (úsměv) Každopádně než přiletíme, chtěl bych mít už o všem jasno. Pomůžete Blansku k návratu do MSFL?
82
Pokud bych se rozhodl zůstat v Blansku, tak jedině s tímto cílem. V Brně to už zkoušet nebudete? Jaké máte další nabídky? V Brně rozhodně ne. Tam jsem svou šanci již dostal a nenaložil s ní. Nabídky nějaké mám, ale zveřejňovat je zatím nechci. Jedná se především o třetí ligu a angažmá v Rakousku. Budete pokračovat i v trénování mládeže? Ano, od léta dostávám na starosti jako hlavní trenér přípravku 1.FC Brno, ročník 2000. Už se na tuto práci moc těším. Publikováno v Brněnském deníku 9. července 2009 4.3.4 Rozhovor – zajímavost Sportovní žurnalisté mají jednu nespornou výhodu. S ohledem na stále probíhající soutěže nemají nouzi o témata, každý den se nabízí přinejmenším někdo zajímavý na rozhovor. Když už se nemá článek týkat hlavních sportů jako fotbal nebo hokej, takřka v každém sportovním klubu se najde osobnost, jež je zajímavá i jiným způsobem než pouze vynikajícími výkony. To je jedna z cest, jak vytvářet netradiční a čtenářsky poutavá témata. I mimo sezonu nebo turnaje lze s těmito jedinci hovořit o jejich mimosportovních aktivitách, nebo naopak nesportovním pohledem přiblížit odvětví, která nejsou tak populární a teprve vzrůstá jejich obliba. Odlehčeným jazykem lze probrat tyto sporty z různých stran a takové rozhovory se využívají především v letní „okurkové“ sezoně, kdy se nehraje nejvyšší fotbalová nebo hokejová soutěž. Ale zajímavost lze samozřejmě najít také v již tak „profláklých“ sportech jako fotbal nebo hokej, ovšem téma musí být opravdu neotřelé, netradiční nebo na něj zamířeno z nezvyklého pohledu. Proto jsou čím dál populárnější rozhovory s lidmi ze zákulisí sportovních oddílů, kteří se starají o blaho sportovců a mohou vtipnou formou přiblížit čtenářům jejich oblíbence. Ideálně je představit v netradičních rolích, což bývá specialita klubových masérů. Takové rozhovory
83
mohou klidně zabrat kompletní novinovou stranu, je ovšem nutné přidat infobox s představením interviewovaného člověka. Také tyto rozhovory by měly nalézt časové ukotvení aspoň před koncem nebo začátkem sezony, i když průběh ročníku vůbec nepůjde. Je prostě zbytečné dělat rozhovor s krasobruslařkou v červenci a s beachvolejbalistkou v prosinci. Jinak je jeho struktura takřka čistě na volbě redaktora, i když v popředí by se mělo nacházet to nejzásadnější, odpovědi s největší informační hodnotou dopředu. U neznámých osobností totiž čtenáři o popisování volného času nestojí. Příklad rozhovor – zajímavost Technika běhu ligových fotbalistů je tristní, říká Cacek Brno - Když ho vidí, sklopí hlavu a zatnou zuby. Tuší, že je čeká úmorná dřina. Sportovci ho nemilují, přesto do puntíku plní jeho příkazy. Se stopkami v ruce tlačí své svěřence k nejlepším výkonům. To je kondiční trenér Jan Cacek, který od července připravuje fotbalisty 1. FC Brno. K tomu trénuje české reprezentační atlety a přednáší na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. „U fotbalistů jsem neviděl nikoho se flákat, ale mají toho kolikrát plné zuby,“ líčí dvaatřicetiletý odborník na kondiční přípravu. V čem spočívá vaše role u 1. FC Brno? Brno mě přijalo jako konzultanta a koordinátora kondiční přípravy. U žákovských, dorosteneckých celků a juniorky sestavuju s trenéry systematický plán kondiční přípravy, u prvního týmu funguju spíš jako takové oživení. (úsměv) Jednou za týden vedu prvoligovým fotbalistům speciální atletický trénink, ostatní kondiční jednotky konzultujeme s Alešem Křečkem a Mírou Beránkem. Kdo má hlavní slovo v kondiční přípravě? Aleš Křeček většinou přichází s vymyšleným plánem, jak bude trénink vypadat, se mnou konzultuje, zda s ním souhlasím. Shodneme se na podobě přípravy, ale konečné slovo má trenér Beránek. Jak se vám pracuje s brněnskými fotbalisty?
84
Velmi dobře. Asi nejvíc jsem byl překvapený z přístupu žákovských a dorosteneckých týmů. Ti kluci si už ve svém věku uvědomují, že kondice je nesporný základ výkonu. Obtížněji se mi zaváděly některé nové prvky do přípravy seniorských mužstev, protože starší hráči se na ně dívali dost skepticky. Cítil jste nevraživost? To zase ne. Kluci makají na tréninku na sto procent. Neviděl jsem jediný případ, že by se někdo flákal, i když je pravda, že toho mají někdy plné zuby. V čem vidíte nedostatky brněnských hráčů? Velký hendikep mělo Brno v silové přípravě, to jsme se pokusili s ostatními trenéry změnit. Hráči nebyli zvyklí absolvovat dva těžké tréninky během jednoho dne, což už je minulostí a myslím, že to v prvních ligových kolech šlo poznat. Fotbalově mohla některá utkání vyjít lépe, ale po kondiční stránce se hráči z mého pohledu vyrovnali všem soupeřům. Na co jste se v přípravě konkrétně zaměřili? Problém měli s prací ve velmi vysokých intenzitách. Zavedli jsme do přípravy některé nové metody rozvoje síly. Kluci začali například pracovat s kombinací rychlé a pomalé dynamické síly, takzvanou metodou kontrastní. Donedávna používali především notoricky známý kruhový trénink a metodu opakovaných úsilí, čili kulturistickou. V současné době už dokáží pracovat s maximálními hmotnostmi či s výbušnou silou, takže využívají různá odrazová cvičení. Kde vidí atletický kouč fotbalové neduhy? Největší problém nejen Brna, ale všech dospělých fotbalistů, spočívá ve špatných návycích. Sice si z žákovských kategorií přenesou dobré fotbalové stereotypy, ale řadu špatných kondičních nebo atletických návyků. Například technika běhu u některých ligových hráčů je naprosto tristní. V této oblasti je co zlepšovat, bohužel pohybové stereotypy už mají tak zažité, že změna by vyžadovala příliš dlouhou dobu. Možná půl roku či rok. Otázkou navíc zůstává, jestli jsou někteří ve svém věku ještě ochotní pracovat na zlepšení techniky běhu.
85
Tvárnější jsou po této stránce mladší fotbalisté? Nedá se říct, že by se s nimi pracovalo lépe, každopádně odstraňování chyb a učení nových návyků je u nich jednodušší. Najdete v brněnském kádru hráče, které si dokážete představit na atletickém ovále? Kdyby byl o deset let mladší, stoprocentně bych si vytáhnul Frantu Dřížďala. Na sprinty a skokanské disciplíny má výborné předpoklady Brazilec Dalmo. Ten má postavu jako stvořenou pro krátké běhy, i když jeho technika běhu není podle mých představ. To všechno se však s ohledem na jeho mládí ještě může změnit. Pro běhy na střední tratě bych si vybral Pepu Dvorníka. Kdyby přišel v patnácti na atletický trénink a trochu by se na něm zapracovalo, dal by se z něj určitě udělat slušný běžec. Na světový šampionát dvacetiletých fotbalistů do Egypta odletěli brněnští talenti Lukáš Mareček a Michael Rabušic. Jak hodnotíte je? Do stejné kategorie mladíků mohu zařadit i Lukáše Michnu. To je trojice, která se na každém tréninku pere o své místo. Nevypustí jediný úsek a je v nich obrovský potenciál. Michna má potíže s technikou běhu, ale oplývá značnou dynamikou. Rabušic je dobře silově připravený, sebevědomý, ničeho se nezalekne a jde do všeho naplno. Mareček je podle mě tichý dříč. (smích) Překvapilo vás něco u brněnských fotbalistů? To, jak jsou ligoví hráči všestranní. Jejich problém je však v tom, že na rozdíl od atletů nejsou zvyklí po celý rok systematicky trénovat kondici a snažit se zlepšovat. V soutěžním období si chce většina fotbalistů pouze udržet kondici, kterou nabrala v přípravě. U atletů je půlroční tréninkový cyklus ve znamení neustálého zvyšování výkonnosti, která tři čtyři týdny graduje. Zatímco u fotbalistů je důležité čtyři pět měsíců držet slušnou úroveň. Chápu, že je obtížné fyzickou zdatnost zvyšovat, ale rozhodně by to všem hráčům prospělo.
86
Během sezony tedy můžete jejich kondici vylepšovat, nebo pracujete jen na jejím udržení? V tomto ohledu jsou Mirek Beránek s Alešem Křečkem velmi progresivní trenéři. Pochopili, že pro zlepšování hráče v průběhu několika let nestačí na dva měsíce nasadit těžkou fyzickou přípravu. Na kondici je potřeba pracovat průběžně celý rok, což se už v Brně děje a hráči její úroveň neustále zvyšují. Ovšem záleží na tom, zda ji dokáží uplatnit na hřišti. Kam chcete fotbalisty 1. FC Brno posunout? Budu moc rád, když aspoň někteří hráči vyslyší mé připomínky, které mám k jejich běžecké technice, a zafixují si nové a lepší stereotypy. Potěší mě, když se zlepší v silové oblasti, protože tím omezí riziko zranění a budou silnější v soubojích, výbušnější, rychlejší a konečně vytrvalejší. Kde mají fotbalisté problémové partie, které nejčastěji postihují zranění a jak jim zabránit? Řada fotbalistů se potýká s problémy v oblasti hlezenního kloubu, kde dochází k častým výronům kotníku. Z tohoto pohledu je koncepční do tréninku fotbalistů několikrát za měsíc zařadit balanční cvičení, která stabilizují oblast hlezenního kloubu, pánve či páteře. Tím se minimalizuje riziko zranění, ať už při samotném fotbalu, nebo při jakémkoli tréninku. Brněnskou jedničkou na balanční cvičení je Hana Bubníková, s níž klub rovněž spolupracuje. Kam to v letošní sezoně podle vás 1. FC Brno dotáhne? Co nejdál. (úsměv) Ideální by byly příčky zajišťující účast v evropských pohárech. Uvidíme, jak se po čtyřech utkáních bez vítězství hráči zvednou. Věřím, že trenéři připraví mužstvo na další zápasy velmi dobře a pohárovým umístěním se brněnský fotbal minimálně přiblíží. Komu ještě zajišťujete kondiční přípravu? Spolupracoval jsem s bikrosařem Michalem Prokopem, který se zúčastnil olympiády v Pekingu, s triatlonistou Martinem Krňávkem, s thajboxerským
87
šampionem Tomášem Hronem nebo s řadou atletických reprezentantů, především běžců na střední a dlouhé tratě. Před časem jsme dělali kondiční přípravu také hokejistům Techniky Brno, basketbalistům A PLUS Brno, Protonu Zlín či mládežnických baseballových týmů Draků Brno. Pomůžete sportovcům v jakémkoli odvětví? S naší agenturou SPORTA.CZ jsme schopní sestavit kondiční přípravu pro jakýkoli sport. Existují ovšem takové, o nichž si musíme zjistit podstatné teoretické informace. Některým profesím rozumím sám, v ostatních je lepší můj kolega Petr Lajkeb. To je odborník na zimní disciplíny, atletické víceboje, vrhačské disciplíny. Mě zajímají spíš individuální sporty, jejichž základem je běh, a pak kolektivní, v nichž dominují vytrvalostní výkony. S kým se vám spolupracuje nejlépe? Nejblíže mám k běžeckým disciplínám, protože jsem dělal atletiku. Takže mi nejvíc sedí běžci, fotbalisté a basketbalisté. Brněnský thajboxer Tomáš Hron patří k české špičce, ale běhání tolik nevyužije. Jak to jde s ním? Někdy se mi obtížně daří vymýšlet kondiční cvičení, která by simulovala jeho sportovní odvětví. O to víc mě to však baví. Naučím se nové věci, pokud pracuji se sportovcem, jehož profesi jsem nikdy neměl možnost okusit. Důsledná kondiční příprava stále více proniká do všech sportovních odvětví. V čem Česká republika zaostává oproti světu? Nedostatků je celá řada, hlavní problém je tradičně v penězích, protože oddíly odmítají vydávat peníze na kondiční trenéry. Těmi navíc chtějí být bývalí sportovci, kteří sice mají vlastní zkušenosti, ale nemají správné teoretické podhoubí, na němž by stavěli. Pak dochází k tomu, že bývalý atlet používá atletické tréninky na hokejový mančaft, aniž by přemýšlel o tom, že pohyb a především sportovní výkon hokejistů je v určitých věcech odlišný. Všechno z atletiky nelze přenášet do hokeje.
88
Jaké jsou trenérské přežitky, které se nedaří z kondiční přípravy vymýtit? Mýtů je celá řada. Takovým nejtypičtějším je využívání statických strečinkových cvičení před výkonem. Před každou aktivitou je naopak důležitý dynamický strečink. Další přežitek nalezneme v posilování mládeže. Trenéři a rádoby odborníci tvrdí, že v mladších věkových kategoriích se smí cvičit pouze s vlastní hmotností. Trenéři se vyhýbají silovému tréninku. To jsou naprosté nesmysly! Literatura i zkušenosti ukazují, že v praxi to je jinak. Tyto v uvozovkách novinky, které ve světě fungují přes deset patnáct let, je potřeba také u nás zavádět do tréninku. Máte vysněný sport, který byste chtěl trénovat? Chtěl bych si vyzkoušet trénování triatlonistů v komplexu všech tří disciplín. Běžeckou přípravu už jsem dělal Martinu Krňávkovi, ale lákalo by mě sestavit přípravu tří různých disciplín u jednoho sportovce. A jednou bych chtěl vychovat reprezentanta v atletice, který by stačil běžcům tmavé pleti na středních tratích. Jenže to je asi můj nedostižný sen. (smích) Publikováno v Brněnském deníku 24. září 2009 4.3.5 Rozhovor s vykopáváky Rozhovor s vykopáváky je pracovní název žánru, který někdy využívají redaktoři Brněnského deníku Rovnost. Jde sice o druh interview, ale místo otázek se používají pouze vymezující slova, která jsou vytučněná tzv. vykopávákem. Za nimi následuje přímá řeč, která by přesně kopírovala odpověď v rozhovoru. Jedná se o doplňkový druh článku, který lze využít před i po akci, jeho zařazení v novinách se opět týká spíš layoutového rozložení strany, jde většinou hlavně o oživení novin a představujeme si ho jen jako další alternativu textu. Jeho základ tvoří lead a stejně jako v rozhovoru by měly odpovědi především vhodně navazovat. Vykopáváky zpravidla začínají za formulkou „O čem také mluvil/mluvila“.
89
Příklad rozhovoru s vykopáváky Rybářová závodila v lázni a plavala vedle Phelpse Brno – Představte si, jak si hovíte ve vířivce. Horká voda blahodárně působí na vaše tělo, nemáte nejmenší chuť udělat jakýkoli pohyb navíc. A co takhle si střihnout aspoň pár plaveckých temp nebo rovnou pětadvacet kilometrů? Maratonský závod v podobných podmínkách si vyzkoušela plavkyně brněnské Komety Silvie Rybářová. Na pobřeží čínské Šanghaje strávila ve víc než třicetistupňové vodě pět a půl hodiny a závodě na 25 kilometrů si v nejlepším českém výkonu na mistrovství světa doplavala pro senzační deváté místo. „Nevěděla jsem, co se mnou udělá tak teplá voda. Šla jsem do závodu s tím, že když budu uvařená, raději vylezu. Teď jsem nadšená, vůbec jsem takový výsledek nečekala,“ zářila absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně Rybářová. O čem také mluvila? O teplotě vody. „Ještě chvíli před startem jsme čekali, zda závod nakonec nezruší. Už když jsme dorazili do Šanghaje, dosahovala teplota vody osmadvaceti stupňů, což bylo strašné, a každý den o stupeň stoupala. O spodní šestnáctistupňové hranici, při níž se ještě může plavat, se ví dlouho, ale o horní se nikdy nemluvilo. Taky pořadatelé říkali, že se jedná pouze o doporučení při teplotě nad jedenatřicet stupňů nestartovat, a záleží na jednotlivých federacích a plavcích, zda se závodu zúčastní. U nás jsem zvyklá na 21 stupňů, což mi vyhovuje, člověk se ve vodě ochladí a pak zase zahřeje.“ O pocitech. „Při své loňské první pětadvacítce jsem si vytrpěla příšerné bolesti břicha, protože se mi chtělo na záchod. Ty mě tentokrát nepotkaly. Hodně mi pomáhalo občerstvení, na které jsem se pokaždé těšila. Nápoje se chladily v ledu, takže mě ochlazovaly. Nejhorší pocit jsem zažila při skoku do vody, protože od toho každý očekává ochlazení. Jenže jsem se najednou ocitla v horké vodě, což není nic příjemného.“ O krizi. „Přišla přibližně sedm a půl kilometru před cílem a nepustila mě až do dvacátého kilometru, v tu chvíli mě kontrolovali trenéři, protože jsem i přestala
90
komunikovat. Naštěstí se to zlomilo, uklidňovaly mě myšlenky, že mám před sebou prakticky jen pětikilometrovou tréninkovou fázi. Výdrž mám, i když v posledním trháku už jsem nenašla sílu na reakci, jen jsem se držela v balíku.“ O vstávání. „Organizátoři posunuli start už na šestou hodinu ráno, takže sluníčko začalo pálit až po čtyřech hodinách ve vodě. Na druhou stranu vstávat na závod ve tři čtvrtě na čtyři taky není zcela pozitivní, navrch jsem se probrala už ve tři. Ale smířila jsem se s tím a naštěstí do sebe i při snídani něco dostala.“ O pocitech po závodě. „V cíli jsem věděla, že už neuplavu ani metr navíc, teplota vody byla opravdu hrozná. Výsledek jsem si moc neuvědomovala, ale okolo mě vládla euforie, všichni se na mě vrhli a postupně na mě radost přenášeli. Docvaklo mi to až za dlouho. Večer jsme trošku oslavovali, chodily mi esemesky, gratuloval i předseda svazu Srb, což mě potěšilo.“ O nebezpečí. „V tak teplé vodě rozhodně hrozilo. Kdyby na někoho přišla krize už mezi pátým či desátým kilometrem, měl by problémy. Není to sranda. Byla jsem na Světovém poháru v Dubaji, při němž zemřel americký plavec Franc Crippen, plavali jsme ve stejných místech deset minut po mužích. To se závodilo bez občerstvení,
v
Šanghaji
jsme
měli
naštěstí
dvě
stanoviště
na
dvouapůlkilometrovém okruhu, takže se to docela dalo. Měla jsem z vody respekt a říkala si, že když se nebudu cítit dobře, raději vylezu. I když to je těžké, byla jsem smířená s tím, že vzdám. Naštěstí mě tak velká krize nepotkala.“ O olympiádě. „Na desetikilometrové trati jsem skončila devětadvacátá, a jelikož Jana Pechanová vyplavala nominaci, vidina Londýna pro mě skončila. Na dalším závodě už totiž startovat nesmím, což mě mrzí. Kvůli olympiádě se ovšem na desítce sešla nebývalá konkurence, startovalo 56 bab, na bójkách jsme bojovali, rány lítaly, že jsem si připadala jako mezi boxery. Přesto nepovažuju 29. místo za hrozné číslo.“ O hotelu. „Zajištění přípravy od našeho svazu bylo příšerné, nic jsme neměli. Nedostali jsme na hotel masérský stůl, s nímž jsme počítali. Dodali nám ho až po týdnu a k našim účelům byl skoro nepoužitelný. Závodní plavky jsme nafasovali až den před závodem, svaz nám nedal ani šusťáky, čepice zase nikomu neseděly.
91
Nikde v blízkosti hotelu jsme neměli zajištěný bazén. Všechny výpravy využívaly aspoň dvacetimetrový hotelový bazén, který byl obsazený od šesti ráno do deseti hodin večer, a voda tam měla třicet stupňů.“ O jídle. „Měla jsem chuť na zmrzlinu nebo na kafe ve městě, ale bála jsem se, už jsem si jednou při juniorském mistrovství Evropy vytrpěla hrozné střevní potíže. Voda se ovšem dala koupit všude, jídlo na hotelu bylo bez problémů. Nenabízeli nám tam žádné žabičky, želvičky nebo háďata, na kterých si Číňané běžně pochutnávají. V obchodech třeba prodávají malé ptáčky na grilu. Rosťa Vítek možná něco chytil z ryby, které nejím, před závodem jsem se krmila pouze rýží, těstovinami, zeleninou a ovocem. Rosťa je sice zvyklý na jakkoli špinavou a studenou vodu, ale byl tři dny bez jídla a v horké vodě závod vzdal, ač bojoval.“ O Šanghaji. „Město je obrovské, ale naše závodní pláž byla od hotelu vzdálená sedmdesát kilometrů. Podívali jsme se aspoň na zahájení šampionátu. Tamní Orientální sportovní centrum je krásná stavba, kde jsou pod jednou střechou plavci, skokani do vody, pólisté i akvabely. Do našeho závodu jsme zůstávali spíš na hotelu, až po něm jsme překousli neskutečné vedro a prošli si staré město, byli jsme na bývalé nejvyšší věži světa.“ O Phelpsovi. „Tajně jsem doufala, že ho potkám a nakonec jsme vedle sebe plavali. Po túře městem jsme byli zničení a zašli se osvěžit do tréninkového bazénu. Phelps plaval vedle mě v lajně, zrovna se chystal na semifinále dvoustovky. O rychlovlaku. „S Liborem Smolkou jsme se nechali odvézt na letiště, kde jsme nasedli na rychlovlak, ale jeli jsme pouze třísetkilometrovou rychlostí. V Číně jezdí i 420 kilometrů za hodinu, ale pouze v určitou dobu, což jsme prošvihli. I tak šlo o perfektní zážitek. Podívali jsme si i do nádražního muzea a zpátky na letiště jsme se zase svezli.“ O dárcích. „Žádné oblečení jsem na trzích nekupovala, spíš jsem brala různé čaje a tyčinky k jídlu, kterých mám hrozně moc. Měli jsme omezenou váhu zavazadel do letadla. Uvidím, zda jimi někoho potěším.“
92
O Dubaji. „Na letišti nám posunuli odlet a nabízeli cestu čínskými linkami, což jsme odmítli. Takže jsme putovali byznys třídou do Dubaje, kde nám zařídili hotel, na den jsme dostali vízum a strávili jsme ho tam parádně. Byli jsme v tamním obrovském obchoďáku, zašli jsme si zabruslit a také jsme v největším akváriu pozorovali všemožné mořské potvory.“ O univerziádě. „Odlétáme do Číny zase 8. srpna, poplavu tam osmistovku, patnáctistovku a deset kilometrů. Jsem zvědavá na konkurenci mezi studenty, asi nebude taková jako na desetikilometrové trati v Šanghaji, na univerziádě startují vždy pouze dva plavci z jednoho státu. Teplota bude asi podobně šílená, o umístění zatím neuvažuju. Teď jsem spokojená s devátým místem ze světa.“ O volnu. „Rodiče jsem doma kvůli jednodennímu zpoždění letu nestihla, protože odjížděli na dovolenou. Doma objedu kamarády, vyrazím za příbuznými, ukážu fotky. O víkendu zase poplavu závody na Lipně, k tomu příprava na univerziádu, sháním bazén k tréninku, takže moc času nemám. Nafasuju oblečení, vyperu si věci ze Šanghaje a zase letím.“ Publikováno v Brněnském deníku 29. července 2011
4.4 Sportovní story Story (neboli žurnalistický příběh) jsme v teoretické části popsali hodně obsáhle a v této podkapitole se podíváme na nejzásadnější rozdíl mezi definicí žánru a textem v novinách. Zatímco vymezení pojmu sedí na největší druh story, jakým je profil (profilová story), v novinách znamená tento útvar víceméně jakýkoli souvislý text, ve kterém jsou zahrnuté přímé řeči, ale nesplňuje kritéria rozšířené zprávy. V dnešním tisku (a nejen v Brněnském deníku Rovnost) představuje story jistou formu rozhovoru, kde místo otázek a odpovědí je obecný text, do něhož jsou pomocí uvozovacích vět vloženy hlasy aktérů. Zpravidla se jedná o jediného respondenta, ale ve story může vystupovat i více zdrojů, i když v tom případě už se článek blíží menší zprávě. Story v Brněnském deníku Rovnost volí redaktoři často kvůli dodržení grafických
93
pravidel, aby vedle sebe neležely na stránce dva rozhovory a opticky neodrazovaly čtenáře. Strana se story i interview vypadá rozmanitěji. Přesto i běžná novinová story splňuje patřičné náležitosti, jak jsme si je popsali v teoretické části včetně prvků feature. Staví na autentičnosti, v úvodu také na vtažení čtenáře do děje, využívá dokumentárního stylu i abstrakce, na rozdíl od rozhovoru může čtenáři více přiblížit osobnost zpovídaného. Lead musí být stejně jako u rozhovoru poutavý, ale místo otázek zajišťuje v příběhu dramatičnost autorovo skládání vět o osobnosti či popisované události. „Zpravodajské story popisují, co se stalo, a jejich životnost je pouze několik hodin nebo minut. Sportovní story tak neuvadnou, budou zajímavé příští týden stejně jako tento. Nemusí být ukotvené v čase, i když často jsou,“ napsal o sportovních story už téměř před čtyřiceti lety Harry Stapler.168 V pravém slova smyslu má story především představit zajímavé sportovce, ať už kvůli jejich aktuálnímu počinu, nebo kvůli netypické vlastnosti či koníčku, nebo také pro přiblížení netradičního sportu. Novináři kladou důraz nejen na nápad, ale i na výpověď zpovídaného, který by svými vyjádřeními měl oslovit masu. Často se používají věty v přítomném času, které prospívají gradaci textu. Formát story se využívá také v případě, že odpovědi sportovce nebyly zrovna optimální, co se rozsahu týče na to, aby novinář vystavěl článek formou otázek a odpovědí. Pokud narazíme na nepříliš mluvného respondenta, nebo na cizince, se kterým nenalezneme společný komunikační jazyk, uchylujeme se ke story, kde nám stačí méně vět než při tvorbě rozhovoru. 4.4.1 Story- preview Předzápasová nebo předturnajová story může suplovat rozhovor, ale její výstavba opět nevybočuje od normálu. Stejně jako interview má v úvodu postihnout zajímavou skutečnost, něco poutavého, co vysvětlí, proč jsme oslovili zrovna toho sportovce. Neměly by sice v úvodním odstavci scházet odpovědi na nejdůležitější otázky (co sportovce čeká), ale můžeme začít vyloženě statistickou zajímavostí nebo informací, kterou jsme o sportovci ještě nepoužili. 168
Stapler 1964: 120
94
S úvodní přímou řečí bychom neměli otálet, stejně jako s pasážemi, které se týkají chystané události. Ve story na rozdíl od rozhovoru můžeme více pracovat s pocity a náladami respondenta, ale novinář se musí snažit o plynulý přechod mezi jednotlivými odstavci. Na začátku každé přímé řeči by měl použít uvozovací větu, aby odstavec nezačínal uvozovkami. Story - preview má působit odlehčeně, čtenáře pobavit, nemá fungovat jako formát pro zhušťování informací, které nelze vecpat do rozhovoru. Běžně lze vytvořit chronologickým skládáním přímých řečí podle odpovědí, které jsme dostali z rozhovoru. Ale platí, že dopředu to nejdůležitější a pokud možno nejzajímavější. Ke konci můžeme psát zajímavosti, které úplně nesouvisí s tématem, kvůli kterému jsme story tvořili. Příklad story - preview Bojovník Hron dřel se Spejblem. Na Rusa Brno – Vyslanec ruské školy, která se vyznačuje především boxerskou kvalitou. To je hlavní poznávací znamení sobotního soupeře brněnského thajboxera Tomáše Hrona. Mistr světa i Evropy několika organizací narazí v Bratislavě na Šamila Abasova. Ruského gladiátora znají i čeští příznivci, dostal se do finále pyramidy českého K1 turnaje Heaven or Hell. Tam jej knokautoval Ashwin Balrak, kterého doma v Brně před dvěma lety Hron porazil. „Ještě jsem se s Abasovem neutkal, ale už v K-1 vyhrál některé kvalifikace. Viděl jsem jeho zápasy, jde o šikovného soupeře, který spíš boxuje jako všichni Rusové. S trenéry jsem se na něj dobře připravil,“ povídá Hron. Jeho bitvou vyvrcholí galavečer s názvem Benlee Cup 2. „V Bratislavě jsem už před pár lety zápasil a zvítězil, mám tamní prostředí rád. Přijede spousta kamarádů z Brna, takže očekávám slušnou návštěvu. Těším se,“ říká devětadvacetiletý thajboxer. Zatím poslední duel absolvoval v Žilině, kde porazil Turka Denize.
95
Jak už bývá jeho zvykem, na závěrečnou přípravu před bitvou s Abasovem se vypravil do Nizozemska. „Soustředění se povedlo, cítím se výborně. Měl jsem drobné potíže, protože jsem tradičně přepálil trénink a Karel (kouč Kaiser – pozn. red.) mě musel klidnit. Ale únava už je pryč,“ uklidňuje Hron. Taky měl vynikajícího sparingpartnera, nejúspěšnějšího českého thajboxera Ondřeje „Spejbla“ Hutníka. „Částečně jsme měli společnou přípravu, protože před týdnem zápasil v Chomutově. Jsme dobří kamarádi, sedíme si i mimo ring, navíc už nabral před devadesát kilo, takže jsme dobře potrénovali,“ dodává absolvent Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Už 30. června se pak představí v Praze. „Taky proto musím v sobotu vyhrát, abych se cítil v pohodě. Potom si dám malou dovolenou,“ hlásí Hron. Publikováno v Brněnském deníku 3. června 2011 4.4.2 Story – review Platí to podobné co na story – preview, i když po utkáních a zápasech většinou kvůli rychlosti vítězí rozhovory. Story volí novináři z časového hlediska méně raději, většinou je k tomu nutí okolnosti jako grafická podoba novin. Více se story nabízejí po větších několikadenních turnajích, nebo pokud se při výstavbě textu odpichují od události, která už skončila před několika dny. Rozhovor jako nositel aktuality v tomto případě nepůsobí tak dobře. Navíc do story lze lépe zakomponovat na první pohled tuctové otázky na atmosféru nebo náladu. Coby otázky v rozhovoru nepůsobí ideálně, ovšem formou přímých řečí, které jsou propojené kvalitními uvozovacími pasážemi, přináší oživení textu. Story - review musí v úvodu tradičně upoutat a pokud popisujeme starší informaci, nemělo by z textu být nápadné, že se uskutečnila už před několika dny. Takže je dobré stále používat vyjádření v přítomném čase, které dodávají textu aktuálnost. Ve story je možné celkem nenásilně přejít od původního tématu na jiné skutečnosti, které ve spojení se jménem sportovce připadají v úvahu.
96
Příklad story – review Koleno, koleno... A Hron skolil Rusa Bratislava, Brno – Moc se s ním nepáral. Brněnský thajboxer Tomáš Hron si svého soka v prvním tříminutovém kole oťukal a v dalším už ho poslal k zemi. Ve vrcholu bratislavského galavečera Benlee Cup 2 knokautoval Šamila Abasova. Na tvrdé údery evropského i světového thajboxerského šampiona několika různých organizací nenašel Rus odpověď a poroučel se k zemi. „Jsem nadšený, že jsem zápas ukončil před limitem, naposledy se mi to povedlo snad před rokem a půl v pražské O2 aréně,“ šátrá v paměti Hron. Konečnou vystavila Abasovovi brněnská kolena. „K ničemu jsem ho nepustil, všechny jeho pokusy jsem pokryl. Byl jsem v naprostém klidu, víc než jsem zvyklý. Ve druhém kole jsem ho trefil kolenem, po kterém zavrávoral a v tu chvíli jsem vycítil šanci. Zkusil jsem kombinaci úderů a pak prošlo ještě jedno dobře mířené koleno, po němž už nevstal,“ popisuje střetnutí Hron. Ruský bojovník ho v Bratislavě ničím nezaskočil, ačkoliv jej znal pouze z videí. „Byl jsem psychicky v pohodě, nervozita jen přiměřená, každým zápasem si připadám stále lépe. Nemám žádné zranění, připadám si jako po tréninku, výrazně necítím ani holeně. Vnímal jsem pouze jeden kop na žebra, ani tím mě však neohrozil,“ podotýká devětadvacetiletý gladiátor Muay Thai Brno. V Bratislavě podpořila zápasníka s přezdívkou Chřestýš přibližně stovka fanoušků z centra jižní Moravy. „Měl jsem tam silnou podporu kamarádů, kteří byli hodně slyšet. Fandili mi i domácí příznivci a podle mě šlo o vynikající vyvrcholení večera. Myslím, že duel se fanouškům líbil, což považuju za strašně důležité. Je to ocenění mé snahy, když se lidé baví“ raduje se absolvent Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity. Na vítěznou vlnu se pokusí navázat 30. června v Praze. „Klidně můžu do ringu příští týden, nemám žádné následky, takže mi kratší pauza nevadí. Hned se pustím do poctivého tréninku, už v pondělí mě čeká čtyřicetiminutový výklus. Soupeře
97
ještě neznám, přesto věřím, že bude pokračovat moje stoupající tendence z posledních duelů,“ přeje si Hron. Publikováno v Brněnském deníku 6. června 2011 4.4.3 Story – téma Co se týče tematických textů, bývá story vhodnější než rozhovor především kvůli svému lepšímu časovému ukotvení. Mimo předzápasové a pozápasové texty se nabízí témat mnoho a právě příběhy se využívají i uprostřed týdne, kdy rozhovory ztrácí svou dynamiku. Samozřejmě se i story zapojují do tematických celků, ale lze s nimi velice obratně přiblížit události uplynulého víkendu a zároveň pozvat na následující, přestože v novinách se „před ani po“ ještě nic neobjevilo. Důraz v tematických storkách je kladen na zajímavý počin, který se sportovci povedl, lze jím tak lépe přiblížit „menší“ sporty. O baseballu, ragby, americkém fotbalu nebo korfbalu nepíší redaktoři každý týden, proto musejí hledat netradiční události, na které lze navázat jinak tradiční povídání o určitém sportovním odvětví. Story se využívá třeba několik kol po začátku soutěže, když jsme se ještě určitému sportovnímu odvětví nevěnovali. Článek se dá uchopit od nečekaně špatného vstupu do soutěže, nebo naopak povedenému ataku na nejvyšší příčky. Ale jelikož je story lidský příběh, ideálně se začíná od některé povedené akce někoho z přímých aktérů souboje. Ve výstavbě textu se toho moc nemění, jen v těchto mimočasových článcích klademe důraz spíš na vývoj situace v klubu nebo počin jednotlivce, až postupně zmíníme výsledek posledního utkání a na závěr vyhlídky na nejbližší duely. Snažíme se navodit pocit aktuálnosti. Příklad story – téma Dračí „no hitter“ Minařík zdeptal Olomouc Brno – Taková věc se nám stane maximálně jednou za deset let, zní legendární hláška docenta Chocholouška z filmové komedie Jáchyme, hoď ho do stroje. A
98
přibližně stejně často vidí baseballoví fanoušci v české extralize výkon, který se povedl nadhazovači brněnských Draků Petru Minaříkovi. Soupeřům z Olomouce nepovolil jediný povedený odpal. Připsal si tedy takzvanou „no hit game“ a stal se hlavním strůjcem vítězství nad Skokany 12:0. „Nepovede se moc často, mně se to stalo poprvé v kariéře, v americké Major League na ní dosáhne nanejvýš pět nadhazovačů za sezonu,“ povídal spokojený reprezentant Minařík. O osudu utkání už se rozhodlo po čtyřiceti minutách, když Draci v první směně vedli 10:0. „Pro mě je nejdůležitější, že jsem po dlouho době odházel povedený zápas, ovládal jsem hru i míček. Na vývoji utkání se podepsali také hráči Olomouce, kteří mi přišli od začátku odevzdaní, neměli energii,“ všiml si absolvent Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity. Desetibodový rozdíl ve skóre stačí k předčasnému ukončení duelu, ale nejdřív k němu dochází až po sedmi odehraných směnách. Tolik jich Minařík na kopci vydržel. „Když trenér vidí možnost no hit nebo perfect game (nikdo se nedostane na metu – pozn. red.), ponechá nadhazovače na kopci. Rozhodující ovšem bývá počet nadhozů a těch jsem proti Olomouci tolik neměl,“ doplnil majitel osmi českých titulů. O den dříve navíc Draci zdolali Arrows Ostrava 11:3 a vyhoupli se do čela extraligové tabulky. Dosavadní lídr Kotlářka Praha totiž zaváhal s Hrochy Brno (10:12). „Z toho máme největší radost. Věděli jsme už v sobotu, že Kotlářka prohrála. Teď musíme vedení potvrdit ve vzájemném souboji a také porazit pražské Eagles,“ vyhlíží Minařík sobotní bitvy v Komárově. Do semifinále soutěže se už s největší pravděpodobností podívají Draci s Kotlářkou, kteří ještě zabojují o první pozici, a Technika Brno s Eagles Praha. Mezi nimi zase hoří bitva o třetí příčku. Publikováno v Brněnském deníku 10. srpna 2011
99
4.4.4 Story – zajímavost Zajímavosti a netypická témata i lidé patří mezi největší taháky i pro čtenáře denního tisku. V případě příběhů se jedná většinou o sportovce, kteří se na stránkách
médií
příliš
nevyskytují,
protože
jejich
sport
nepatří
mezi
nejpopulárnější. Právě takoví bývají nejčastějšími respondenty nadčasových článků, kterým v novinách jako u témat patří prostředek nebo konec týdne. Na rozdíl od tematických story se ovšem ty „zajímavostní“ objevují ve spojení s totožným člověkem třeba jednou za rok. Nejedná se o pravidelnější exkurz do nepříliš zprofanovaných sportů. Přednost dostávají ojedinělé akce, počiny. I na větším textovém prostoru lze lépe přiblížit osobnost i odvětví, jemuž se dotyčný věnuje. Dají se detailně popsat pravidla, klady i zápory určitých sportů. Novinář při psaní story o mediálně neznámých tvářích dostává také možnost obsáhnout životní příběh dotazovaného, jeho zájmy, názory na příbuzné sporty – dá se říct, že tato story už se poměrně blíží profilu, jen s tím rozdílem, že nepopisuje celou životní etapu a není většinou o známých mužích či ženách. U méně populárních sportů je víc než důležitý titulek a lead, který musí upoutat na první přečtení. V popředí musí stát to nejzajímavější ze života sportovce nebo z jeho odvětví. Až když se čtenář rozečte, může dostat další penzum informací, které by jej v úvodu textu nezajímaly. Často se story zaměřuje na lidi, kteří mají co říct už třeba svým původem – respondenty se stávají cizinci v regionu. Už to samo o sobě čtenáře připoutá. Pak už záleží na autorovi, aby udržel jejich pozornost. Nesmí sklouznout k unylému projevu. To si může dovolit s fotbalisty či hokejisty, ale při představování někoho neznámého potřebuje článek šmrnc od začátku až do konce. Důležité ve story bývají infoboxy s vizitkou sportovce nebo stručným popsáním jeho odvětví. Prim hrají působivé fotografie, které nepotřebují komentář. Příklad story – zajímavost Kobylková ukecává, aby si s ní někdo zaházel
100
Brno – Laikovi to nejspíš zní směšně, ale v týmu pro ultimate frisbee má nejdůležitější roli, protože je určená, aby zvedala disk. Samozřejmě, zjednodušeně řečeno. Pozice Terezy Kobylkové v rychle se rozšiřujícím sportu se nazývá handler. Leží na ní největší díl zodpovědnosti. „Handler nejen zvedá disk, ale také rozehrává akce a určuje taktiku. Většinou na tomto postu nastupuje nejzkušenější hráč. Další pozice je middle, kteří dostávají přihrávky v hřišti a odevzdávají je zpátky handlerovi. Takzvaný long většinou skórují, jejich devízou bývá dobrý výskok,“ zahajuje exkurz do frisbee rodačka z Břeclavi. Dostala se k němu při studiu Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně před pěti lety. V současnosti je kapitánkou ženského výběru Velká Morava. „Coby handler na mně hra stojí, proto jsou nejvíc vidět chyby. Rozhoduji, co zahrajeme, ale nechám si poradit,“ ujišťuje. Na víkendovém Halovém mistrovství České republiky skončila Velká Morava třetí. „Loni jsme ve finále prohrály se Žlutou zimnicí z Prahy, letos jsme na ni narazily už v semifinále. Ze začátku jsme držely tempo, ale záhozama jsme duel prohrály,“ přibližuje Kobylková. V Česku hraje frisbee okolo pěti stovek lidí, zbytek ho považuje spíš za zábavu pro volné chvíle. „Baví mě na něm hlavně výborná parta lidí. Jsme malá komunita, většinou se všichni navzájem známe. V týmu panuje perfektní atmosféra, jsme kamarádi, kteří si po tréninku zajdou na pivo. Jen ostatní přátelé občas netuší, o čem se bavíme,“ culí se dívka, s níž hraje i dvojče Kristýna. V hale proti sobě nastupovaly pětičlenné týmy ve třicetiminutových soubojích, venku hraje ultimate sedm lidí oficiálně na sto minut. Cílem je dostat létající disk do koncové zóny soupeřícího celku jen s pomocí přihrávek. Běhání pravidla zakazují, stejně jako větší kontakt. Rozhodčí ve frisbee neexistují, roli zastávají všichni hráči. „Na konci každého utkání se vytváří kolečko, kde se rozebírá hra, soupeři se vzájemně pochválí za hody či obranu a
101
někdy se dořešují spory kvůli faulům. Ale žádnou nevraživost nečekejte,“ odmítá Kobylková. Střetnutí začíná výhozem a končí sirénou, po níž se ještě čeká na poslední bod. „Na začátku se družstva rozejdou do své zóny, bránící tým vyhazuje disk a útočící handler ho buď rovnou chytá, nebo pro něj jde a rozehrává ze začátku zóny,“ popisuje pravidla. Disk vypustí z ruky i na padesátimetrovou vzdálenost. „Tréninky mi nestačí, takže vždy někoho ukecám, aby si se mnou šel házet. Nejhorším protivníkem je vítr a déšť, hráč musí házet tak, aby disk nesebral poryv větru,“ vysvětluje. Loni se představila v kategorii mixů na klubovém světovém šampionátu v Praze, kde viděla americké celky, které udávají směr ultimate. „Chci se pořád zlepšovat a letos se v dresu ženské reprezentace probojovat na mistrovství Evropy,“ vyhlašuje usměvavá Kobylková. Stejně jako například v korfbalu spolu v kategorii mix nastupují muži i ženy. „Šatny máme dohromady, už jsme si zvykli. A dá se říct, že stejně jako ve všech ostatních sportech jsme se v týmu trochu spárovali,“ směje se Kobylková. Vždyť její partner taky hraje frisbee, ale možná se od ní může i leccos učit… Publikováno v Brněnském deníku 15. února 2011
4.5 Sportovní reportáž Co jsme se dozvěděli z definic a určení kvalitní reportáže v teoretické části, platí také na sportovních stránkách deníků. I dobrá sportovní reportáž musí čtenáře především vtáhnout do děje, přiblížit mu vnitřními i vnějšími charakteristikami její aktéry a okolí, ve kterém se nacházejí. Novinář klade důraz především na dynamičnost, kratší věty a postoupnou gradaci textu. Hojně využívá přídavná jména nebo příslovce, aby popsal atmosféru, v níž se odehrává scéna, stejně jako náladu lidí. Velmi důležitá je také přímá řeč, vhodně zvolené očité výpovědi proložené do textu kvalitní reportáž ještě šperkují.
102
Jazyk aktérů může být klidně hovorový, přímé řeči nemusí být nikterak dlouhé, slovesa v celém textu píšeme většinou v přítomném čase, abychom u čtenáře vzbudili větší pocit angažovanosti a také autentičnosti. Velmi často začínají reportáže určením dne, času a místa, do kterého chceme čtenáře vtáhnout. Pokračujeme většinou chronologicky, což ovšem není podmínka, lze vybrat i krátký úsek děje, o němž s pomocí aktérů a popisu novinář dlouze reportuje. Stejně jako úvod je v reportáži nezbytný chytlavý závěr, text vygraduje nejlépe nějakou pointou. Text můžeme ukončit také „uzavřením kruhu“ a stočením opět k začátku, lze popsat i konec akce nebo nechat děj neukončený, ať pracuje fantazie čtenáře. Od ostatních žánrů se reportáž liší tím, že se nerozděluje na preview, review a další. Reportovat lze vždy jen z nějaké akce, nelze psát reportáž před jejím konáním. Může se vztahovat tematicky k jiným textům, které doplňuje, ale píše se pokaždé stejně. A pokud není téma nebo aspoň vyjadřování aktérů k nějaké situaci dostatečně nosné, nikdy nevznikne povedená reportáž, nebo spíš jakákoli reportáž. Nanejvýš referát s chronologickými údaji, který už z novin takřka vymizel pro svou zastaralost. Přesto v Brněnském deníku rozlišujeme dva druhy reportáže – tradiční, kterou redaktor píše z pohledu svědka, a „Na vlastní kůži“, kdy se redaktor akce přímo zúčastnil. 4.5.1 Tradiční reportáž Novinář píše text v přítomném čase a popisuje situaci tak, jak ji viděl a slyšel. Rozmlouvá s respondenty a zachycuje jejich pohled na určité okamžiky děje. Vystupuje nezasvěceně, pouze jako pozorovatel, takže klade důraz především na vylíčení atmosféry a pocity i charakteristiku zpovídaných. V každé reportáži jsou důležité detaily, kterým se může věnovat i na několika řádcích, což ještě víc dodá na autentičnosti. Čtenářům má vedle dostatečného servisu a postihnutí skutečnosti poskytnout určitou pointu, předat poselství. Je možné používat i hovorovější
103
výrazy nebo neologizmy, které reportážní text oživí. Velmi častá jsou citoslovce, která ještě více podtrhují bezprostřednost prezentovaného textu. Je bezpodmínečně nutné, aby se autor skutečně vyskytoval v pravý čas na pravém místě, tedy byl na akci přímo, pokud chce získat kvalitní reportáž. Uplatní se pozorovací schopnosti, stejně jako trocha drzosti, důvtipu a odvahy ptát se neznámých kolemjdoucích. Jelikož jsme u sportovní reportáže, vždy by měl zaznít aspoň dílčí výsledek, pokud o něj šlo. Příklad tradiční reportáž Vokolo priglu: nealko pivo a cíl daleko Brno - Na čele dravci, kteří usilují o zápis do historie jako první vítězové. Uprostřed hobbyběžci mezi nimiž juchají partičky, které přicházejí za zábavou a pak ji spláchnou třeba pivem. Na závěr rodiny s dětmi, jež si plánují sportovní dopoledne. A ten lidský had má několik stovek metrů. Kdepak, nikdo se nesnaží o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Jen startuje novodobá historie běhů na Moravě. Hodiny bijí desátou sobotního dopoledne a v areálu Lodních sportů v rakovecké zátoce Brněnské přehrady se tísní víc než tisícovka lidí. Blíží se začátek premiérového ročníku závodu Triexpert Vokolo priglu. „Nechtějte, abych vám na těle ukazoval, jaká mi je zima,“ říká roztřeseným hlasem skupince přátel Jiří Čepura. Deset stupňů po deštíku, přesto se dveře v převlékárně, rozumějte plachta, netrhnou. Proudy natěšených sportovců přicházejí a v kraťasech zase vycházejí. „Oddělené kabinky asi nenajdeme,“ usmívá se jedna z účastnic běhu. Masa lidí se okolo půl jedenácté houfuje na startu, ti uprostřed nejspíš netuší, kolik lidí je před nebo za nimi. Organizátoři jich nakonec přilákají 927. „Uhněte, nevidím na své rivaly,“ vykřikuje Tomáš Štancl z Křenova na Svitavsku. Start 13,7 kilometru dlouhého závodu se blíží, běžci nervózně poskakují. „Vokolo priglu 2010 startuje,“ oznamuje moderátor Michal Chylík a vzápětí zazní výstřel.
104
Zatímco adepti na prvenství Filip Ospalý, Daniel Orálek, nebo Lukáš Kourek míjí první ostrou zatáčku po třech stech metrech, většina startovního pole se ještě nerozběhla. „Kdybyste nemohli, sejdeme se na první občerstvovačce,“ hlásí svým kumpánům Jaromír Navara z Brna. Lidský had se vydává z Rakovce v protisměru hodinových ručiček, k prvním větším trhlinám v jeho celistvosti dochází až poblíž betonové hráze. Zatímco někteří běžci v nejlepším věku sípou do mírného stoupání, zkušení veteráni jím proklušou bez drobnějšího zaváhání. Občerstvovací stanici po čtyřech a půl kilometrech vítají závodníci s velkým povděkem. „Tam jsem ztratil parťáky, asi si chtěli promyslet taktiku,“ říká později Michal Fiala. Pravý boj začíná až ve skalnaté rokli, kde se cestička zužuje a peloton se porovnává za sebou. Ostré stoupání před lávkou pod hradem Veveří připomíná některým ze sportovců očistec. Přecházejí do chůze, nebo dokonce zastavují. Po osmi a půl kilometrech je zdraví druhá zastávka s vodou a banány. „Pivo nemáte,“ ptá se Jan Bílek a s úsměvem prosviští zatáčkou. Nastává rozhodující zkouška vůle a vytrvalosti. V Podkomorských lesích čekají na účastníky premiéry Vokolo priglu dva táhlé kopce. „Do nich předbíhám, ale z nich mi to všichni vrací,“ oddechuje Čepura. Velké skupiny už na trati nenajdete, ale proti funícím „sebemrskačům“ už s úsměvem rozebírají dokončený závod běžci v čele s vítězným Lukášem Kourkem. „To jejich hop hop mi moc odvahy nedodává,“ směje se Štancl. Vyčerpaní, ale pořád ještě nadšení, krájí nadšenci poslední kilometry na nekončící silnici. Kóta třináctého kilometru dodává většině novou krev do žil. „Říkal jsem si, jak do cíle dosprintuju, ale trochu mě překvapilo, jak byl ještě daleko,“ haleká v cíli Michal Mašek. Každý odvážlivec dostává v rakovecké zátoce na krk pamětní medaili a míří k občerstvení. Pořadatelé je ještě žádají o vrácení čipu, který zaznamenává jejich čas. „Jestli se předkloním, už mě nenarovnáte,“ utrousí po posledním kroku zcela
105
zničený Tomáš Skrýval. Po dvou hodinách jsou všichni v cíli až na tři jedince, kteří vzdali. Plácání po ramenou a spokojené výrazy, které zračí, že se všichni vydávají ze zbytku sil a vlastně všichni vítězí. Také proto každý bere medaili… „Pro mě byl největší zážitek, když jsem se po doběhu vyklusávala podél trati a viděla dobíhat davy závodníků. Něco takového jsem nečekala,“ culí se druhá žena v pořadí Jiřina Kociánová. Rychlé převlékání a šup do jídelny, kde všichni startující fasují zasloužené těstoviny. „Kdo chce pivo, může za mnou,“ prořízne vzduch výkřik ženy u pultu. Polovina dlouhého špalíru se náhle trhá a členové především pánské osazenstva atletů běží pro vytrpěnou odměnu. Snad jim nevadí, že pivo se podává pouze nealkoholické… Publikováno v Brněnském deníku 19. října 2010 4.5.2 Reportáž Na vlastní kůži Tento druh reportáže je specifický tím, že novinář přesně popisuje, co zažil jako přímý aktér demonstrace nebo třeba závodu. Sportovní žurnalisté se k němu často uchylují, protože si plní své osobní cíle a přitom jde o zajímavosti, které si s chutí přečtou i čtenáři. Nezřídka jde o zdolání půlmaratonských či maratonských tratí a odběratelé novin porovnávají, jak se s takovými porcemi pasují „běžní“ lidé. Jindy jde o tréninky s některými sportovními kolektivy, kde čtenáře zajímá, jak který hráč na novináře působil, či jak se k němu choval. Jedná se o vděčnou formu přiblížení jinak čtenářům vzdáleného světa celebrit. Výhoda takové reportáže spočívá nejen ve vlastním pozorování, ale ve vlastních pocitech, takže nabízí mnohem autentičtější pohled na skutečnost než při pouhém sledování okolního děje. Formou se neliší od předchozího druhu reportáže, pouze se píše v ichformě. Jelikož autor zpracovává vlastní výpověď, jsou vyžadovány co
106
nejniternější pocity, názory na sledované události a nejlépe vlastní neupravovaná vyjádření, ovšem bez použití vulgarizmů. Příklad reportáže Na vlastní kůži Díky Tome, díky Fanánku. Jsem maratonec Praha, Brno - Konec velkohubých prohlášení a namistrovaných manýrů. Teď už za mě machrují činy... Takovou textovou zprávu jsem rozeslal svým kamarádům, kteří mi drželi palce při plnění mého klukovského snu. I když jsem je myslel s nadsázkou, neupírám si samolibý pocit. Stal se ze mě maratonec. V neděli jsem úspěšně absolvoval Pražský mezinárodní maraton. Do cíle jsem dorazil v čase 4 hodiny, 7 minut a 16 sekund. Sice jsem při premiéře původně pomýšlel na číslici 3 na začátku údaje, ale rozmrzelý nejsem. Vždyť jsem proběhl kótou 42,195 kilometru a na rozdíl od svého starověkého předchůdce Feidipidése zůstal naživu. Podle dávné pověsti běžel z Marathonu do Atén, aby zvěstoval vítězství řeckých vojáků nad Peršany, a se slovy „Zvítězili jsme“ zemřel. Naštěstí jsem se na porci kilometrů téměř tři měsíce poctivě připravoval, takže jsem se o své zdraví neobával, i když mi jen absolvování trasy nahánělo strach. Do té doby jsem uběhl nejvíc poloviční vzdálenost. Do Prahy i s kamarádem Tomášem Štanclem, jehož představa heroického výkonu rovněž nadchla, raději přijíždím s dvoudenním předstihem. Nakupuju zeleninu i sladkosti, ať je tělo na start připravené. Naší jedinou aktivitou se v pátek večer stává sledování hokejové bitvy se Slováky a v sobotu cesta pro sportovní sluchátka do uší, jinak relax. Spíme poctivých osm hodin a v neděli ráno vyrážíme metrem na Staroměstské náměstí, kde se v devět ráno vybíhá. Strečinku opět moc nedáváme, ale na radu kondičního odborníka Honzy Cacka zlehka snídáme a ještě před během do sebe cpeme banán a lahvičku energetického nápoje. „Neublíží nám to?“ ptá se Tomáš. Pokrčím rameny, připijeme si a jdeme na to.
107
Než však vystojíme frontu u záchodů, málem závod prošvihneme, protože při startovním výstřelu se nacházíme mezi diváky namísto předepsané pozice. Hned po pohnutí lidského hada nás ovšem dobrovolníci pouští doprostřed pole v místě, kde zrovna stojíme. Takže základní předpoklad úspěchu, tedy vůbec vyběhnout, máme za sebou. Začátek pojímáme rozvážně, přece jenom netušíme, co nás čeká především ve druhé polovině závodu. Lidé tleskají, máme příjemné slunečné počasí s teplotou lehce nad dvacet stupňů, když vbíháme na Karlův most, užíváme si pohodové nedělní dopoledne. Je nám jasné, že harmonické chvilky brzy odezní. I když máme oba sluchátka kvůli muzice, chystáme se je využít, až nám dojdou slova. Takže si povídáme a kilometry zlehka ubíhají. Občerstvovačky přichází takřka pravidelně po dvou a půl kilometrech, což je příjemné překvapení. „Raději zpomalte a projděte je, ať do sebe něco dostanete,“ radí mi před závodem Jirka Čepura, který stojí za zdoláním mého maratonského předsevzetí. Zpětně musím říct, že to byla nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal. Sice na zastávkách přicházíme možná i o minuty, ale pokaždé do sebe dostáváme vodu, iontový nápoj, kus pomeranče, banánu a na sebe houbičku napuštěnou chladivou vodou. Představa kolabujících běžců, které jsem potkával při půlmaratonu, mi jasně diktuje svědomité a pravidelné občerstvování na všech stanicích. „Děkujeme,“ povídáme unisono téměř při každém kelímku vody a dobrovolníci nevycházející z údivu nestíhají ani zareagovat. Když míjíme pátý kilometr, vidím za ní ceduli s 33. kilometrem, takže stejný úsek absolvujeme ještě v závěru. „V tu dobu už budu mít mžitky,“ reaguju při pohledu na ni. „Ty přijdou už dříve,“ opáčí mi mladík, když nás předbíhá. Inu, nevlévá do mých žil zrovna nadšení. Na 10. kilometru si odškrtáváme téměř čtvrtinu maratonu a nadšeně polykáme další úseky asfaltu. Únava žádná, stále hýříme vtípky. Je mi jasné, že maraton začne až ve druhé polovině, ale těší mě, že jde zatím vše bez zádrhelu.
108
Navzájem se pošťuchujeme při pohledech na vysportovaná těla některých účastnic, takže mozek zatím nevynechává službu. Při občerstvovačce okolo 15. kilometru si uvědomuju radu Honzy Cacka. „Nepij vodu po velkých dávkách a nezapomínej na sůl,“ zní. To je pravda, sůl samozřejmě při pocení odchází z těla, její doplňování předchází křečím. Na dvacítce tedy obaluju kus banánu v kuchyňské soli a po prvním polknutí přesvědčuju sám sebe, že to mé tělo potřebuje. „Další sousto pošlu ven,“ hlásím a zapíjím vodou. Až za dalších osm minut (podle pozdějších výsledků) se zjevujeme na kótě 21,097 kilometru, tedy půlmaratonu. Jsem překvapený, že nepociťuju žádný náznak vyčerpání, který jsem měl v dubnu po Pražském půlmaratonu. Přemítám nad tím, proč se ani v teplém počasí zrovna extra nepotím, protože takový jev nepovažuju za úplně správný. Jen se začíná ozývat můj levý kotník, pod kterým se mi už na začátku přípravy vytvořila boule, se kterou mě fyzioterapeutka Jana Fraňková posílá na vyšetření. „Snad doběhnu...“ přepadají mě najednou černé myšlenky. Je nám oběma nad slunce jasné, že teď to teprve vypukne. Trochu se zrychluje dýchání, pozvolna tuhnou nohy především v oblasti kolen, holt jsme na trati už přes dvě hodiny. Od 25. kilometru, kde jsem se opět vypořádal s banánem se solí, pouštíme hudbu do sluchátek, aby nás podle plánu nakopla do finiše. Jen tak mimochodem, někteří běžci klidně zvládají při maratonu telefonické rozhovory. Když stavíme na občerstvení, následný rozběh začíná být čím dál obtížnější. Přitom nás čeká skoro totožná porce, jakou jsme doposud urazili. Od 30. kilometru už jako obehraný evergreen následuje vábení každé další cedule s uraženou vzdáleností. Jenže se přibližují stále pomaleji. „To už dáme,“ hlásí mi Tomáš a já mu přikyvuju, i když mám stále v hlavě varování, že krize se určitě dostaví. A tak jen čekám kdy. Kilometr 32, 35, zlomový 37? S takovou vyhlídkou vbíháme do poslední desítky závodu, ale paradoxně se mi běží dobře. Na pouličních hodinách si všímám, že je
109
pravé poledne, takže se s maratonem potýkáme už tři hodiny. Stále se okolo nás motá vodič na čtyři a čtvrt hodiny, kterého předbíháme, což nám vrací na osvěžovacích stanicích. Okolo 35. kilometru jsem stále v pořádku dechově, necítím ani žádné signály kolabujícího organismu. Takové asi nevnímají borci, kteří na trati postupně uléhají do péče zdravotníků. Sanitce uhýbám při závodě dvakrát. Ale pokud krizi značí bolest, pak se skutečně dostavuje. Moje nohy toho mají tak sedm kilometrů před cílem opravdu dost. Kotníky, kolena, lýtka, stehna, všechno hlásí: Zastav! Bolest sílí tak rapidně, že potřebuju zrychlit. Krizi tělo údajně podlehne tak, že nohy kmitají, ale běžec se nehýbe. Proto si neustále dávám drobné cíle, ať doháním závodníky před sebou, a tudíž nezpomaluju. V tuto chvíli pomáhá hlasitá muzika a texty Tří sester v čele se zpěvem Lou Fanánka Hagena o studené plzeňské dvanáctce. Tomáš už začíná maličko ztrácet, proto si těsně před 37. kilometrem rozdělujeme energetický gel, který táhnu v kapse kraťas, a za občerstvovací stanicí se odloučíme. „Sejdeme se v cíli,“ povídá mi přesvědčivě. Věřím nám oběma, jen mě bolest nutí natáhnout krok, každý navíc mě totiž ubíjí. Poměrně rychle se objevuju na kótě 40 a stále mám dost sil, takže zrychluju, skoro to lze nazvat finišem. Vím, že dva kilometry už nohy do cíle vydrží. Vybíháme táhlý kopec a stáčíme se opět ke Staroměstskému náměstí, kde setrvávají hloučky povzbuzujících diváků. Do cíle se mi daří i volnějším tempem předběhnout několik běžců. Poslední dva kroky zdvihám ruce a lomím je nad hlavou. Hlavou mi prolétává jméno Spyridona Louise, prvního novodobého olympijského vítěze v maratonu, i mojí přítelkyně Kristýny, která se zrovna v Brně chystá na přijímací zkoušky. Končím na 3016. místě. O výsledek však nešlo. „Povedlo se, jsem maratonec. A už nikdy víc,“ říkám si pro sebe. Neodfrkuju extrémně zhluboka, i když nohy jsou v jednom ohni. Pět minut po mně dobíhá Tomáš, objímáme se a netušíme, kam si sednout přes hromadu závodníků. „Příště ultramaraton?“ podívá se na mě Tomáš a ani nemám sílu se
110
ušklíbnout. Ubíjející byla také cesta zpátky do Brna, i když průvodčí ve vlaku nás nechal v první třídě, aniž bychom si připláceli za luxusnější jízdenky. Za odměnu. Absolvovaný maraton mi teď už nikdo nevezme. Jen následky asi pocítím i za několik dnů. Především při chůzi ze schodů a zavděk vezmu i dětským pudrem. Ale o tom ještě příště. Teď si připadám jako při přebírání Zlatého slavíka. Takže mi dovolte: Díky Tome, díky Fanánku, díky průvodčí, díky lidi za podporu... Publikováno v Brněnském deníku 11. května 2011
4.6 Komplexní žurnalistický rozbor Na závěr této diplomové práce ještě přiložíme pár vět k tomu, jak se skládá několik různých textů dohromady, které tvoří tematické strany, neboli komplexní žurnalistický rozbor. Jedná se o všestranné zobrazení zvoleného složitého nebo mimořádného jevu pomocí osobitých postupů a za pomoci několika druhů novinářských projevů, vždy ovšem s jednotným tématem. Obecně se komplexní žurnalistický rozbor ve výrazových prostředcích omezuje na grafické ztvárnění, použití kresby nebo výtvarné fotografie, někdy krátkých útvarů z oblasti prózy, poezie nebo administrativních žánrů v úloze dokumentu. Není to ovšem pravidlem a použití jiných prvků musí souhlasit s tématem. V tisku se totiž po prvcích uměleckého projevu sahá ojediněle, spíš se využívá široká škála zpravodajských a žurnalistických žánrů, funkčně se uplatňuje dokument. „Nejsilnější stránkou rozboru je umožnění zobrazit aktuální problém plastičtěji, z více úhlů, za pomoci více žánrů a nežurnalistických prvků. Žánry z jiných oblastí mají sice doplňující charakter, ale vytvářejí náladu a umožňují text intenzivněji prožívat, poskytují také estetický zážitek, přinášejí nová fakta, obohacují adresáta a v neposlední řadě také činí velkou plochu vnímatelnější.“169 V takovýchto tematických stranách se nejčastěji objevuje zaštiťující rozšířená zpráva, kterou doplňují rozhovory, story, někdy i reportáž společně s faktografickými přehledy. Členění na víc článků se používá při množství nasbíraných informací, které se svým obsahem liší, proto je lepší i přehlednější je 169
Veľas2000: 23 111
rozdělit na několik textů, než vměstnávat do jednoho velkého. Na základě jednotlivých projevů si sám čtenář dotváří celkový obraz a utváří názor. Existuje také zavřená (v tomto smyslu čistá) forma komplexního žurnalistického rozboru, kde jde o jeden ucelený text, do kterého jsou vsunuté jiné žánry (rozhovor, reportáž, zpráva, report), anebo se v něm jen zřetelněji projevují použité slohové postupy, jako je opis, vyprávění, dialog, které při grafickém rozdělení tvoří součást kompaktního textu. Příklad komplexního žurnalistického rozboru Zbývají dva dny. A Konečný počítá s pásem /ZPRÁVA/ Brno - Lepší už to nikdy být nemůže. Tuhle šanci musím vzít za pačesy a hotovo. Stanu se mistrem světa. Odhodlání a důvěra brněnskému rodákovi Lukáši Konečnému neschází. Před jeho životním zápasem mu všechno hraje do karet. V duelu s Francouzem Salimem Larbim o pás profesionálního světového šampiona boxerské organizace WBO stojí v jasné roli favorita. Svou pozici musí potvrdit pozítří večer v brněnské hale Vodova. Rohovníky lehké střední váhy do 69,8 kilogramů čeká dvanáct kol. „Ten kluk boxuje hezky, ale měl by mi sedět. Nesmím ho podcenit, asi však nepůjde o nejtěžší zápas mé kariéry. Ale o nejdůležitější ano,“ uvědomuje si třiatřicetiletý dvojnásobný bronzový medailista z amatérského mistrovství Evropy. Od teprve čtyřiadvacetiletého Larbiho, který je v žebříčku WBO až o deset míst za jedničkou Konečným, se očekává menší odpor než od dvou původně plánovaných soupeřů Dzinziruka s Bajsangurovem. „Udělám všechno pro to, abych zápas vyhrál. Lukáš je sice šampion s bohatými zkušenostmi, zatímco já jsem mladý a respekt mám. Ale věřím si dost, stojí přede mnou životní příležitost a já jsem se na ni pořádně připravoval,“ prohlásil mladý Francouz. Svému českému svěřenci věří také kouč ze stáje SES Boxing v německém Magdeburgu. „Lukáš dlouho a poctivě trénoval, soupeře nepodcení. Doufáme, že naši píli zúročíme a dostaneme se do zdárného cíle,“ uvedl Dirk Dzemski.
112
Kvůli zranění soupeřů přišel Konečný už o dva plánované souboje o titul. Nejprve dvanáct dní před zářijovou bitvou v Brně odřekl Ukrajinec Dzinziruk, poté dvanáct dní před soubojem v Kyjevě zaslal omluvenku Rus Bajsangurov. Český boxer se tak podle řádů WBO utká o prozatímní pás světového šampiona a do 90 dnů se pak musí poměřit s Bajsangurovem. „Slyšel jsem, že už by měl být brzy v pořádku. Ale pokud porazím Larbiho, budu do té doby právoplatný mistr světa,“ prohlásil brněnský rodák. Vedle jeho souboje čeká diváky v hale Vodova další titulový zápas žen. Jedenadvacetiletá Němka Christine Hammerová obhajuje profesionální pás mistryně světa před Jihoafričankou Queen Julií Tshabalalaovou. „Brno zažije nevídaný zápas mezi dvěma ženami, Christina je ve špičkové formě, v jaké dosud nebyla a už teď mi je líto soupeřky,“ popíchl ji trenér Dzemski. Africká šampionka Tshabalalaová prožila velké peripetie s vízem, ale pozítří se do ringu postaví. „Děkuji za péči o nás, za šanci být v Brně. Jsem ráda, že vláda v Jihoafrické republice umožňuje, aby se i ženský box stal populární.“ Přijeli jsme boxovat fair play, ne bojovat,“ uvedla její manažerka Mbali Zantsiová. Kapacita haly se šplhá ke 4800 místům a podle organizátorů se zatím vyprodaly téměř dvě třetiny lístků. Konečný: Vše jde tak dobře, až je to divné /ROZHOVOR/ Brno - Už téměř rok neboxoval ostrý zápas, pouze trénoval, při přísné dietě shazoval kila a stresoval se z budoucnosti. Nyní už vše nasvědčuje tomu, že se Lukáš Konečný vysněného souboje o titul profesionálního mistra světa dočká. Pozítří se mu v brněnském ringu postaví Francouz Salim Larbi. „Je příjemné, že soupeř byl na předzápasové tiskovce, takže už se snad nic nestane ani jednomu z nás. Těším se, až budu v ringu a spadne ze mě nervozita,“ říká třiatřicetiletý Konečný. Překypujete dobrou náladou před tak důležitým soubojem kariéry… Forma je v pohodě, cítím se psychicky i fyzicky dobře. Všechno je tak dobré, až mi to přijde divné.
113
Co si myslíte o Larbim? Je to slušný boxer, budu muset použít nějakou sílu, která by ho měla překvapit. Plánuji neustálý tlak, vím od trenéra spoustu technických věcí, které mám dělat. Kdybych je vyjmenovával, budeme tady dlouho. Jsem favorit, mám mnohem víc zápasů i zkušeností. To musí dopadnout. S podmínkami v Brně jste spokojený? Naprosto, je o mě fakt dobře postaráno. V hotelu o mě pečují, mám prezidentský pokoj, posilovnu, všechno je ideální. Hlavně jsem doma, rodiče bydlí kousek od hotelu, i když otec je momentálně nemocný, leží u svaté Anny v nemocnici. Už jsem za ním dvakrát byl na návštěvě. Takže galavečeru se nezúčastní? Otec jej bohužel ve čtvrtek neuvidí, jinak tam budu mít spoustu rodiny. Už jste si prohlédl halu? Ještě jsem tam nebyl, což mě trošku mrzí. Viděl jsem ji na fotkách a vypadá v pořádku, na takové zápasy úplně vyhovující. Máte informace, jaký je stav zraněného Rusa Bajsangurova? Ani ne, jen jsem se dozvěděl, že může být brzy v pořádku. Takže případný zápas o potvrzení titulu mistra světa může přijít opravdu brzy. Taky bude záležet na tom, jak dopadne duel s Larbim. Abych třeba soupeře nějak šeredně nezbil a Rus se nezalekl. (úsměv) Půvabné „kladivo“ buší jen v ringu /STORY/ Brno - Na první pohled vypadá spíš jako modelka. Dlouhonohá, půvabná a usměvavá Christina Hammerová se ovšem věnuje dost odlišné činnosti. Boxuje. A pozítří obhajuje proti Jihoafričance Julii Tshabalalaové profesionální titul mistryně světa organizace WBO ve střední váze do 72,6 kilogramů.
114
Na tiskové konferenci nejprve udiví pozdravem „dobrý den“ takřka v plynné češtině. „Jsem velmi ráda, že jsem v Brně. Příprava jde velmi dobře a doufám, že se všichni těší jako já. Jsem zapálená do boje. Věřím, že lidé uvidí skvělý zápas a odvděčím se jim vítězstvím,“ doplňuje už v němčině jedenadvacetiletá boxerka. O své soupeřce příliš informací nemá. Ani ji to moc neznepokojuje. Vždyť taky z 11 odboxovaných bitev v profiringu všechny vyhrála, z toho sedm ukončila knokautem. „Moc o ní nevím, ale soustředím se na svůj výkon. Budu bojovat, rozdám několik tvrdých úderů a jsem přesvědčená, že mistrovský pás obhájím,“ povídá Hammerová, jejíž příjmení znamená v češtině kladivo. K boxu se dostala v patnácti letech. „Moje rodina odjakživa tomuto sportu fandila, chodili jsme často na zápasy. Přišlo mi zcela normální, že jsem s boxem začala, baví mě to,“ usmívá se. Rodačka z Kazachstánu odmítá, že jako žena ve spíše chlapském sportu působí exoticky. „Moje rodina stojí absolutně na mé straně, ani přátelé se ke mně nechovají nějak nepřirozeně. Mám stejně kamarádů mezi muži i ženami,“ upozorňuje Hammerová. Partner jí ovšem momentálně schází. Že by se jí muži obávali? „To rozhodně ne, mimo ring jsem poměrně milá, ráda se bavím ve společnosti. A muže bych neuhodila,“ culí se. „Můj partner mě ale musí brát jako boxerku, kladný vztah ke sportu vyžaduji,“ dodává členka německé stáje SES Boxing Magdeburg. Publikováno v Brněnském deníku 3. dubna 2012 Dalších především publicistických žánrů se v tištěných médiích objevuje ještě spousta, začínající sportovní novinář si ovšem vystačí s tím, pokud porozumí zvláštnostem různých žánrů tvořených také v různých obdobích, jak jsme si je uvedli. Poslední příklad ukazuje nejčastější rozložené tematické strany (v Brněnském deníku Rovnost) a dalo by se říct, že uvedené příklady představují standardizovaný přehled článků, které v novinách vycházejí. Stačí se držet základních pouček, které jsme si vymezili, a pak už vše záleží pouze na talentu, kreativitě a originalitě každého novináře.
115
Závěr Splnil jsem hlavní cíl práce, který jsem si před jejím psaním kladl, a to přiblížit specifika
tvorby
novinářských
žánrů
sportovními
redaktory?
Odpověď
samozřejmě ponechám na čtenářích této diplomové práce. Za sebe mohu prohlásit, že jsem se o to pokusil. Zvláštnosti při tvorbě sportovních článků se v porovnání s jiným zpravodajstvím rozhodně vyskytují a výstavba textů vybočuje z žánrového rámce mnohem výrazněji než v jiných segmentech žurnalistiky, které se samozřejmě také neustále proměňují. Myslím si, že předkládaná diplomová práce nabízí, co v takto ucelené podobě doposud žádná česká literatura, neboť sportovní novinařině se věnují spíš zahraniční autoři. Už jen proto může mít práce přínos. Na rozdíl od autorů knih jsem využil vlastní zkušenosti z denního tisku, a proto s využitím praktických příkladů nabízím, když ne jednoznačnou metodickou příručku, pak alespoň užitečného rádce pro začínající novináře, nebo studenty, které zajímá spojení studia tělesné výchovy a žurnalistiky. S ohledem na využití článků o studentech či absolventech Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně vznikl i drobný almanach školy publikovaný na stránkách Brněnského deníku Rovnost. Přesto přiznávám, že práce má i své nedostatky. Jelikož jsem se při analýze žánrů z hlediska sportovního zpravodajství opíral především o vlastní zkušenosti, obohatily by ji i názory dalších tvůrců. Také jsem se mohl zaměřit třeba jen na dva žánry, které jsem mohl zpracovat obšírněji a víc do hloubky, jenže jsem upřednostnil průvodce se širším záběrem. Do budoucna lze téma zvláštností při tvorbě sportovních článků zpracovat i z jiného pohledu, například se zaměřit jen na kompoziční stavbu jednotlivých textů, jejich výrazové prostředky, vývoj jednotlivých žánrů v čase. Dále by se mohlo využít víc příkladů a konfrontovat je z pohledu tvorby žánrů v různých tištěných médiích. Tato diplomová práce tak může být užitečná při dalším zpracování nepříliš probádaného sektoru jménem sportovní žurnalistika.
116
Seznam použité literatury Andrews, P. Sports Journalism: A Practical Guide. London: SAGE Publications, 2005. Bartošek, J. Žurnalistika: Úvod do studia. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997. Bartošek, J. Základy žurnalistiky. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2004. Boyle, R. Sports Journalism: Context and Issues. London: SAGE Publications, 2006. Burgr, R., Čuřík, J., Waschková-Císařová, L. Novinářské minimum: Stručná příručka. Brno: Institut regionální žurnalistiky FSS MU, 2007. Burns, Lynette Sheridan. Žurnalistika: Praktická příručka pro novináře. Praha: Portál, 2004. Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. Cashmore, E. Making Sense of Sports. Londýn, New York: Routlege, 2000. Čapka, F. Dějiny Moravy v datech. Brno: CERM, 2001. Dominick, J., R. The Dynamics of Mass Communication. USA: McGraw-Hill Publishing Company, 1990. Hackforth, J., Fischer, Ch. ABC des Sportjournalismus. München: Ölschläger Verlag, 1994. Hagen, L. Informační kvalita a její měření. In: Schulz a kol.: Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, 1998. Haller, M. Die Reportage. Ein Handbuchfür Journalisten. München: Ölschläger, 1987. Harcup, T. Journalism: Principles and Pratice. London: SAGE Publications, 2004.
117
Hvišč, J. Porovnávací výskum literárnych žánrov. In: Studia Academica Slovaca. Bratislava: Stimul, 1994. Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. Kubíček, J., Vlašín, Š. (eds.). 100 let literatury v Rovnosti. Brno: Rovnost, 1985. Mallette, F., M. (eds.). Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky, 2000. Meyer, W. Zeitungspraktikum. Auszug aus der Loseblattsammlung Journalismus von heute.Stranberg: Verlag R. S. Schulz, 1983. Mistrík, J. Moderná slovenčina. Bratislava: SPN: 1988. Mlčoch, M. Charakteristické rysy jazyka psané sportovní žurnalistiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. Osvaldová, B. (eds.). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2011. Osvaldová, B., Halada, J. (eds.). Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2010. Reinardy, S. Wanta, W.The Essentials of Sports Reporting and Writing. London, New York: Routledge, 2009. Ruβ-Mohl, S., Bakičová, H. Žurnalistika: Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada, 2005. Stapler, H. Student Journalist and Sports Reporting. New York: Richard Rosen Press, 1964. Sekot, A. Sport a společnost. Brno: Paido, 2003. Steen, R. Sports Journalism: A Multimedia Primer. London, New York: Routledge, 2008. Štorkán, K. Publicistické žánry. Brno: Novinář: 1980 Tušer, A. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa, 2003.
118
Tušer, A., Follrichová, M. Teória a prax novinárskych žánrov I. Bratislava: Univerzita Komenského, 2001. Veľas, Š. Teória a prax novinárskych žánrov II. Bratislava: Univerzita Komenského, 2000. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. Verner, P. Vývojové trendy v českých médiích po roce 1989. Praha. Univerzira Komenského, 2010. Verner, P. Zpravodajství a publicistika. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. Vojtek, J., Barták J. Metodiky novinárskej práce. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. Weiss, O., Schulz, W. Sport in Space and Time. Vídeň: WUV, 1995. Weischenberg, S., Nachrichtenschreiben. Journlistische Praxis zum Studiumund Selbsstudium. Opladen: Westdeutscher Verlag, 1990.
Seznam internetových zdrojů Unie vydavatelů ČR. 2004. http://www.uvdt.cz/Upload/876.pdf (27. 4. 2012) Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/o-vlp/o-firme.html (31. 3. 2012) Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/vydavane-tituly/regionalni-deniky/ denik-jizni-morava.html (31. 3. 2012) Vltava-Labe-Press. 2000. http://www.vlp.cz/cz/vydavane-tituly/regionalni-deniky/ denik-jizni-morava/brnensky-denik.html (31. 3. 2012)
119
Resumé Diplomová práce Zvláštnosti při tvorbě sportovních článků si vzala za cíl rozbor žánrů tištěných médií, které využívají při své práci sportovní novináři. Vymezuje čtyři nefrekventovanější žánry – zprávu, rozhovor, story a reportáž – a za pomoci odborné literatury zobecňuje pravidla pro psaní těchto článků. Práce rovněž nahlíží na sportovní žurnalistiku jako na celek a jeho zařazení v mediálním světě. Za přispění příkladů, které tvoří články otištěné v Brněnském deníku Rovnost s důrazem na Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, se pokouší o pojmenování hlavních znaků typických pro tyto žánry na sportovních stranách novin. Práce dále nastiňuje základní principy, jimiž se tvorba sportovních článků řídí, zaměřuje se na kompozici textů, jejich lexikální složení a využívání jazykových prostředků. Poskytuje příručku pro začínající sportovní novináře. Klíčová slova: sport, sportovní žurnalistika, žánr, zpráva, rozhovor, story, reportáž, zvláštnosti, struktura, Rovnost.
English summary Differences in the creation of the sports articles for objective analysis of the genres of printed media which sports journalists use while working. Defines the four most frequent genres – report, interview, story, and coverage — and with the help of technical literature generalises the rules for writing these articles. The work also sees the sports journalism as a whole and its inclusion in the media. With the contribution of the examples, which are the articles published in the Brno's journal Rovnost, with an emphasis on the Faculty of sports studies Masaryk University in Brno, is trying to name the main characters typical for these genres on the sports pages of newspapers. The work outlines the basic principles governing the creation of the sports articles, focuses on the composition of texts, their lexical structure and use of language resources. Provides a guide for sports journalist beginners. Key words: sport, sports journalism, genre, report, interview, story, coverage, differences, structure, Rovnost. 120
