MASARYKOVA UNIVERZITA. Dopravní výchova na ZŠ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy

Dopravní výchova na ZŠ

Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Petr Vybíral

Vypracoval: Vojtěch Tadeáš Rous

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

…………………………………. podpis 2

Poděkování: Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Petru Vybíralovi za čas, cenné rady a uţitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

20. března 2015

Vojtěch Tadeáš Rous 3

Obsah Úvod ……….………………………………………………………………….………6 1.

Dopravní výchova na ZŠ ………………………………………………………7

1.1.

Dopravní výchova na 1. stupni ZŠ ….….………………………………………. 7

1.2.

Očekávané výstupy vzdělávacích oblastí pro Dopravní výchovu ………………9

1.3.

Dopravní výchova na 2. stupni ZŠ ………………………………….…….……12

1.4.

Metodické a jiné materiály pro výuku témat dopravní výchovy na 2. stupni ZŠ ………………………………………………………………………………12

2.

Základy dopravní výchovy ……………………………………………….… 14

2.1.

Historie dopravy a dopravní výchovy ………….………………………………14

2.2.

Dopravní výchova dnes ………………………………………………………. 16

2.3.

Účastníci silničního provozu …………………………………………………. 17 2.3.1 Dítě …………………………………………………………………….17 2.3.2 Chodec …………………………………………………………………19 2.3.4

Cyklista ………………………………………………………………...21

2.3.4 Mladí a začínající řidiči ………………………………………………..22 2.3.5 3.

Stárnoucí populace

…………………………………………………..24

Organizace zabývající se dopravní výchovou ………………………………25 3. 1.

BESIP …………………………………………………………………25

3.2.

Městská policie Brno ……………………………………………..……26

3.3.

Program Koblíţek …………………………………………………...…27

3. 4.

Program Malý cyklista …………..……………………………………..27

3. 5.

Projekt Empík cyklista ………………………………………………....28

3. 6.

Program mobilní dětské dopravní hřiště ………………………...……..30

3. 7.

Projekt Alarm……………………………….…………………………..31

3. 8.

Projekt Jaroměřice ……………………...…………………………..….32

3. 9.

Projekt Zdravě a bezpečně v Jihomoravském kraji ……….…………...32 4

4.

Návrh metodiky výzkumného šetření …………………………………….....33 4.1

Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle, metodologie výzkumného šetření ……. 33

4.2

Metodologie výzkumu ………...……………………………………… 33

4.3

Charakteristika výzkumného prostředí a vzorku ………………………34

4.4

Výsledky dotazníkového šetření a praktické jízdy …………………… 35

4.5

Shrnutí dotazníkového šetření ................................................................47

Závěr ………………………………………………………………………………48 Shrnutí …………………………………………………………………………….49 Summary ………………………………………………………………………….50 Seznam literatury ………………………………………………………………...51

5

Úvod Studium na střední škole Dopravní, obor silniční vozidla, bylo rozhodující pro zvolení tématu bakalářské práce Dopravní výchova na ZŠ. V bakalářské práci byl stanoven hlavní cíl ověřit rozsah vědomostí, získaných při výuce dopravní výchovy a jejich následné pouţití v praxi. Jsou zmíněny organizace, které se dopravní výchovou zabývají, jako je BESIP, městská policie a její programy, které mohou být vyuţívány pro mateřské, tak i základní školy. Je zmíněna problematika dopravních nehod a jejich následná prevence a to jak pro samotné řidiče, tak pro účastníky dopravního provozu. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. Teoretická část je rozdělena do tří kapitol. První kapitola je zaměřena na dopravní výchovu na základní škole v širším pojetí a dále jsou uvedeny metodické a jiné materiály pro výuku dopravní výchovy na ZŠ pro 2. stupeň. Druhá kapitola je věnována historii dopravní výchovy a dopravní výchově v dnešní době. Hlavní důraz je kladen na účastníky dopravního provozu, kteří jsou jeho nedílnou součástí. V práci je téţ poukázáno na agresi a nezkušenost mladých řidičů. Téma je věnováno jak mladým řidičům, tak i starší populaci spadající do rizikové skupiny. Třetí kapitola je věnována organizacím, které se zabývají dopravní výchovou. Významnou roli hraje městská policie, programy Malý cyklista, Empík a další. Praktickou část tvoří návrh metodického výzkumu s kvantitativním charakterem. Hlavním cílem je ověřit rozsah vědomostí získaných při výuce dopravní výchovy a jejich následné pouţití v praxi. Součást metodického výzkumu tvoří dotazníkové šetření, rozhovory a cyklistická jízda. Návrh metodického výzkumu byl zvolen za účelem získání širšího počtu dat a následné poodhalení úspěšnosti samotné výuky dopravní výchovy na ZŠ. Zvolením návrhu metodického výzkumu došlo k získání cíleného počtu dat daného vzorku. Dále byly stanoveny hypotézy a podpořeny výslednými grafy.

6

1.

DOPRAVNÍ VÝCHOVA NA ZŠ

1.1

Dopravní výchova na 1. stupni ZŠ V útlém věku dítěte, kdy se poprvé dostává do kontaktu s dopravní výchovou,

hrají velkou roli především rodiče. Měli by dítěti vštěpovat základy bezpečného chování například při cestě na hřiště, na nákupy, do školky a upozorňovat je na moţná nebezpečí při nedodrţování bezpečného chování. Dopravní nehody jsou způsobeny nepozorností, neopatrností a z velké části neukázněností a neznalostí dětí. Je třeba, aby dobře uţ na 1. stupni základní školy byly seznamovány s dopravními předpisy, proto byla od 1. 9. 2007 do RVP ZV zahrnuta oblast „Člověk a jeho svět“, která je následně rozdělena do pěti tematických okruhů a to: „Místo kde ţije“, “Lidé kolem nás“, „Lidé a čas“, „Rozmanitost přírody“, „Člověk a jeho zdraví“. Záleţí na schopnostech a fantazii kaţdého učitele, jak dokáţe v rámci mezipředmětových vztahů začlenit dopravní výchovu do jednotlivých předmětů. Cílem těchto okruhů by mělo být naučit dítě znát dopravní předpisy, vést ke správným reakcím a naučit je předvídat, jak se má v problémových dopravních situacích co nejvhodněji zachovat. Od počátku školní docházky je probíráno téma „Škola a ţivot ve škole“ a jak ve své práci následně uvádí Stejskalová H. (2008, str. 31) „Můţeme sem zahrnout vše o cestě do školy, o bezpečnosti při cestě do školy. Toto jsou velice důleţitá témata, jelikoţ v dnešní době, kdy jsou rodiče plně zaměstnáni, musí většina ţáků chodit do školy sama. Je nutné dbát v první řadě na správné přecházení vozovky, označení světelnými signály a reakce na ně. Dále pak s ţáky procvičujeme rozlišení pojmů vozovka, silnice, krajnice. Ţáci poznávají také označení přechodů, podchodů a nadchodů, pokud se jedná o větší město. Bezpečná cesta při cestě do školy – ţáci nás seznamují, kudy a jak se do školy dostávají. Při tom si uvědomují okolí svého domova a školy, učí se poznávat ulice, významné budovy ve své obci a k čemu slouţí. Důleţitá je zde i role rodičů, kteří by měli pamatovat na reflexní barvy na oblečení svých dětí v době, kdy je sníţená viditelnost. Nutné je vštěpovat dětem chování během přepravy v jiných hromadných dopravních prostředcích neţ je jejich rodinný automobil (ohleduplnost ke starším lidem, …)“. Ve druhém ročníku ZŠ si ţáci doplňují pojmy, informace a vztahy a dochází k opakování znalostí, získaných v prvním ročníku. Dochází k širší orientaci v prostředí v okolí školy, ţáci se učí, jak se chovat v dopravním prostředku a jak si koupit lístek. 7

Upevňují si zásady správného chování jako účastníka dopravního provozu. Rozlišují levou a pravou stranu vozovky, seznamují se s nejdůleţitějšími dopravními značkami pro chodce a cyklisty. Učí se, kde jsou umístěny, jakou důleţitost mají v provozu a proč je důleţité jim věnovat pozornost. V třetím ročníku základní školy se jedná o tematický celek Domov – obec – krajina. Ţáci se učí jak být vybaven, abych byl správný cyklista. Povinná výbava kola, nutnost pouţívat reflexní prvky a ochrannou přilbu. Učí se zpaměti důleţitá telefonní čísla, vysvětluje se jim, k čemu slouţí záchranné jednotky – hasiči – policie- rychlá záchranná sluţba. Velmi důleţitou součástí této průpravy je vést děti k tomu, aby si byly schopny v krizových situacích samy tuto pomoc při dopravní nehodě přivolat a vést děti k tomu, jak se v takové situaci chovat a naučit je alespoň základním zásadám při ošetření zraněných osob. Ve čtvrtém a pátém ročníku základní školy se dopravní výchova začleňuje do předmětu vlastivěda. Jedná se spíše o kolektivní práci, kdy děti jednotlivě popisují svojí cestu do školy a její moţná rizika. Velkou motivací pro děti je „Průkaz cyklisty“, který mohou získat dobrými znalostmi a dovednostmi v dopravní výchově. Vlastnění tohoto průkazu by mělo být zárukou úspěšného zvládnutí teoretického vyučování v souladu s praktickým výcvikem (Stejskalová H., 2008). „Vlastní dopravní výchova musí respektovat vývojové zvláštnosti dětí v obsahu i formě. Pokud má být osvojování bezpečného chování v silničním provozu komplexní dovedností, nesmíme opomíjet ţádný z obecných pedagogických principů. Adekvátní motivace má základ v obranné sloţce pudu sebezáchovy. Děti si tedy nemusí v první řadě nebezpečí vůbec uvědomit. Nejprve tedy musíme s pedagogickým taktem, ale důrazně, navodit ţádoucí motivaci.

Vzhledem ke komplexnosti dané dovednosti ji

nemůţeme cvičit jako nějaký soubor strnulých návyků. Musíme se stále snaţit zachovat správný poměr vědomé a zautomatizované sloţky. Dílčí úkony můţeme sice automatizovat, avšak vţdy s tím, ţe jejich spuštění i pořadí je primárně určováno proměnlivostí reálné situace. Automatizace dílčích reakcí je, navzdory poţadavku plného vědomého řízení chování v dopravní situaci, jeho důleţitou a nezbytnou sloţkou. Osvobozuje totiţ pozornost k zásadnějším a proměnlivým podnětům dopravní situace. Postupy dopravní výchovy musí tedy zahrnovat jak mechanickou, tak i problémovou sloţku“ (Stojan M. a kol., 2007, str. 85). 8

Děti jsou s těmito zásadami v RVP ZV seznamovány hrou, pozorováním a soutěţením. Je třeba aktivovat školy, obce, spolupracovat s rodinou, rozvíjet spolupráci s policií ČR, jako jsou různé besedy, pomoc při závodech a případně zapojit média. Také je důleţitá posloupnost, opakování a procvičování studia. Vše, co se ţáci učí, by si měli názorně vyzkoušet a obsah učiva by měl být přiměřen věku, případně individuálním schopnostem a zvláštnostem dětí. Tím by se mělo docílit toho, aby se pohyb dítěte po komunikacích stal automatickým a v silničním provozu se chovalo bezpečně a ohleduplně. Je třeba, aby neriskovalo, bylo si schopno uvědomovat moţná rizika při pohybu po komunikacích a chránit sám sebe. K pohybu na silnicích by mělo získat kladný vztah. V tomto směru by měla na dítě působit škola, rodina, druţina, různé volnočasové aktivity, jako je například dětské dopravní hřiště (Stejskalová H., 2008).

1.2

Očekávané výstupy vzdělávacích oblastí pro Dopravní výchovu

Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Tato oblast se zaměřuje na rodinu, společnost, člověka a také zdraví. Jak uvádí ve své literatuře Stojan M. (2009), ţáci se učí poznávat ţivot kolem sebe a vyjadřovat své myšlenky. Tato oblast je zaměřena na pohled do historie i do současnosti. Pro splnění cílů je důleţité, aby si ţák vytvořil předpoklady pro praktický ţivot, aby byl schopen propojit praktické dovednosti s reálným ţivotem. To je zásadní pro dopravní výchovu a pohyb dítěte po komunikacích. Tato oblast je koncipovaná pouze pro ţáky 1. stupně na základních školách. Dělíme ji do následujících pěti okruhů: Místo, kde ţijeme Ţák se učí znát základní značky v obci, v blízkosti svého bydliště a školy a umí se jimi řídit. Ţák přejde správně vozovku nejen po přechodu, ale i v místech, kde přechod není vyznačen. Ţákovi je dán cíl a on vybere nejvhodnější cestu z hlediska bezpečnosti, vyhledá a označí nebezpečná místa a úseky. Ţák cestuje veřejnou dopravou, je schopen si zakoupit jízdenku (Stojan M., 2009).

9

Lidé kolem nás Ţák se umí slušně chovat v dopravních prostředcích. Ţák vyjmenuje druhy povolání, které souvisejí s dopravou. Ţák je schopen se plně a bezpečně zapojit do silničního provozu jako cyklista. Musí tedy ovládat základní znalosti dopravních značek a předpisů. Ţák zná telefonní čísla pro poskytnutí pomoci v případě, ţe by se ocitl při dopravní nechodě. Má osvojeny zákalní informace o poskytnutí první pomoci. Lidé a čas Ţák zná historii o dopravě a její postupný vývoj Ţák se umí orientovat v jízdním řádě Z hlediska dějepisu má ţák přehled o vývoji dopravních prostředků (Stojan M., 2009). Rozmanitost přírody Ţák posoudí, jaké vlivy má na ţivotní prostředí v jeho okolí a v místě bydliště dopravní prostředky. Následně ţák navrhne opatření, jak tuto situaci řešit. Vzdělávací oblast Člověk a jeho zdraví Ţák je schopen pohybovat se na komunikacích tak, aby neohrozil sebe ani ostatní. Ţák si je vědom nebezpečných míst ve svém bydlišti, kde by neměl přecházet. Ţák se adekvátně oblékne na cyklistický výlet a uţívá ochranné pomůcky. Ţák zvládá jízdu na jízdním kole. Vytvoří se modelová situace, aby ţák věděl, jak se zachovat, kdyţ mu někdo bude nabízet drogy. 10

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Tato vzdělávací oblast je rozdělena do tří skupin: Komunikační a slohová výchova, Jazyková výchova a Literární výchova. Dopravní výchova se dá dobře zapojit především do Komunikační a slohové výchovy. Děti se učí číst a chápat předpisy, značky a dopravní situace. Jazyková výchova je vyuţívána především k dobrému a jasnému vyjádření ţáka (MŠMT [online], 2013). Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace Je zaloţena na činnostech a aktivitách s matematickými objekty a poskytuje dovednosti a vědomosti, aby je byl ţák schopen v reálném ţivotě vyuţít. Ţák při řešení úloh s dopravní tématikou provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel. Ţák vytvoří reálnou situaci v dopravním provozu – počet vozidel, osob,… Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie Cílem této oblasti je, aby ţák dosáhl úrovně informační gramotnosti, aby byl schopen ovládat moderní informační technologie. Ţák je schopen na internetu vyhledat organizace, které se zabývají dopraní výchovou, uţívá potřebné vyhledávače (MŠMT [online], 2013). Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Zdraví a jeho ochrana patří mezi priority základního vzdělávaní. Je potřeba, aby se ţák o své zdraví uměl starat. Zdraví je totiţ předpoklad pro aktivní a spokojený ţivot, který můţeme ţít v plné síle. Tato oblast je na 1. stupni realizována v podobě tělesné výchovy. Zabývá se zvyšováním výkonnosti a plnohodnotným vyuţitím volného času (Stojan M., 2009). Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Tato oblast se zaměřuje na praktické dovednosti a návyky. Ve vztahu k dopravní výchově se jedná například o to, aby byl ţák schopen vykonávat základní údrţbu svého 11

kola a dodrţoval základní hygienické návyky. Dále si ţák z různých materiálů vytváří makety dopravních prostředků a následně modely dopravních situací. Vzdělávací oblast Dopravní výchova Jedná se o různé modelové situace, vyuţívají se stimulační hry, práce s textem. Jedná se o obor pouze doplňující (MŠMT [online], 2013).

1.3

Dopravní výchova na 2. stupni ZŠ Základem pro rozvíjení dalších vědomostí a návyků v oblasti bezpečného a

ohleduplného chování v silničním provozu je na 2. stupeň ZŠ dopravní výchova. Jejím cílem je sníţení rizik a nehodovosti v silničním provozu a přijetí adekvátních norem chování. Zařazení dopravní problematiky do výuky vede k rozvoji kompetencí pedagogů a jejich dalšímu vzdělávání. Hlavním cílem začlenění dopravní výchovy na 2. stupni ZŠ je prohlubovat znalosti a upevňovat dovednosti v oblasti bezpečnosti silničního provozu, které byly získané jiţ na 1. stupni ZŠ a tím rozvíjet klíčové kompetence k odpovědnému chovaní v něm. Ţáci získávají orientaci v silničním provozu a utvářejí si postupně návyky správných reakcí, které vedou nejen k bezpečnosti vlastní, ale i ke svému okolí. Důraz je kladen také na informace, týkající se první lékařské pomoci. Dále okrajově připravuje ţáky na získání řidičského oprávnění na malé motocykly (Gistrová P., 2014).

1.4

Metodické a jiné materiály pro výuku témat dopravní výchovy na 2. stupni ZŠ Velice vhodným a oblíbeným materiálem jsou videa k výuce dopravní výchovy

na 2. stupni ZŠ. Jedná se o jednotlivá několikaminutová a animovaná videa s tématem dopravní výchovy například: - Bezpečnostní prvky -Rychlost a brzdná dráha 12

- Dopravní nehoda -Návykové látky -Vidět a být viděn -Bezpečně na kole, skateboardu, bruslích Efektivním doplňkem a vhodným podkladem k výuce dopravní výchovy je seriál s názvem “ Svět bez nehod“. Tento seriál byl uveden od konce října 2013 na téměř 400 školách po celé České republice. Ke kaţdému spotu je vytvářen pro pedagogy metodický list, který je vhodným pokladem k výuce dopravní výchovy. „Svou podstatou je zaměřen na druhý stupeň ZŠ a na střední školy. Prioritami seriálu je viditelnost na pozemních komunikacích, bezpečnost jízdy – kolo, motorka, automobil, městská hromadná doprava, ale i samotná bezpečnost chodců. Vede diváky k odpovědnosti, ale i znalostem statistik i dopadu nehod na jednotlivce i lidskou společnost jako takovou. Mladým lidem vštěpuje obrazem správné zásady a ohleduplnost k chodcům i jiným řidičům (Dopravní výchova [online], 2014). Dalším metodickým materiálem je příručka pro pedagogy “Dopravní výchova“. Jedná se o metodický materiál ke snadnému pochopení dopravní výchovy, kdy toto téma je obsaţeno v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Příručka nabízí vše potřebné pro orientaci v tématu a jsou v ní přehledně uvedena fakta ze všech oblastí výchovy k bezpečnosti v silničním provozu. Nabízí přímé zařazení do učiva, výstupy i klíčové kompetence. Příručka je rozdělena na dvě základní oblasti – chodec a cyklista a je určena pro pedagogy obou stupňů ZŠ. Obě uvedené oblasti spolu souvisejí a je nutné je probírat s ohledem na schopnosti a věk ţáků. Cílem tohoto metodického materiálů je zvýšení klíčových kompetencí ţáků vychovat v dětech hodnoty a reakce, správné přístupy, které povedou ke sníţení nehodovosti a k celoţivotnímu bezpečnému chovaní v silničním provozu. Dopravní Alarm je projekt, který je směřován tak, aby děti a mládeţ získala základní vědomosti a dovednosti pro bezpečný pohyb na komunikacích. Základní cíl pouţitých aktivit v tomto projektu je sníţení nehodovosti na pozemních komunikacích. Učí k odpovědnosti v provozu a dále projekt nabízí náměty jak nenásilně začlenit dopravní výchovu do oblasti výchovy a vzdělání. Projekt je určen všem kteří s dětmi a mládeţi pracují, tedy vychovatelům škol, pedagogům, učitelům autoškol a rodičům dětí (BESIP [online], 2013). 13

2

ZÁKLADY DOPRAVNÍ VÝCHOVY

2.1

Historie dopravy a dopravní výchovy Od dávné historie aţ po dnešní současnost je přirozenou součástí lidské

civilizace a podmínkou jejího rozvoje doprava. Vynález kola, který se datuje cca v 5 tis. let př. n. l., patřil ke klíčovým milníkům rozvoje lidstva. V návaznosti na tento objev si lidé začali vyrábět různé povozy a vylepšovali je podle toho, k jakému účelu je pouţívali. Po dlouhé období docházelo pouze k menším posunům. Dynamičtější rozvoj nastal uţ v 18. století, kdy v roce 1765 J. Watt vynalezl parní stroj o několik let později, v roce 1827 J. Ressel vynalezl lodní šroub. To uţ byl jen krůček vynálezu Nicolause Otta ke spalovacímu motoru v roce 1876. Aţ do této průmyslové revoluce byla doprava pomalá, nákladná a neefektivní a proto byla v minulosti lidská sídla zakládána s ohledem na dopravu v blízkosti řek, nebo křiţovatek obchodních cest (Vítej na zemi [online], 2014). S postupným přibýváním dopravních prostředků bylo nutno začít přihlíţet i na bezpečnost dopravy a proto byl v roce 1868 sestrojen první semafor pro chodce panem J. P. Knightem. Tento první semafor se skládal z plynové lucerny, která měla červenou a zelenou barvu. Slouţil pouze rok a dalších padesát let řídili dopravu dopravní stráţníci. Druhý typ semaforu, byl umístěn ve státě Ohio v roce 1914, měl vést ke zvýšení bezpečnosti v silničním provozu. Místo ţluté světelné signalizace semafor vydával zvukový signál (Gašparovičová Š., 2013). V Británii vstoupil 1. ledna 1904 v platnost „Motoristický zákon“. Tento zákon nařizoval, aby všechna automobilová vozidla byla opatřená číslem a byla zapsána do seznamu. Tento zákon dále poţadoval, aby řidič vlastnil řidičský průkaz, ale pro jeho získání nemusel sloţit ţádné zkoušky. V případě nebezpečné jízdy se jednalo o trestný čin. Tento motoristický zákon vznikl vlivem prosazující se „motorové“ civilizace a začínajícími nehodami, které končily úmrtím. To vedlo k opatření k bezpečnosti silničního provozu. Počátkem 30. let. 20. století bylo jasné, ţe motorismus se ve společnosti bude rychle rozvíjet a nebude pouze společenským kladem. Uţ tehdejší statistiky nehod a úrazů, způsobených motorovými vozidly, byly varujícím faktorem. Podrobné statistiky zahrnovaly druhy zranění, způsoby zavinění a také rozdělení na typy vozidel. 14

Nehodovost stoupala a vryla se do povědomí společnosti tak, ţe se touto situací začala váţně zabývat. Tehdy bylo v Praze okolo 26 tisíc vozidel. Nezapočítávaly se sem vozy armády, vozy elektrických drah a autobusy. Dopravní bezpečností se profesionálně zabývaly tři instituce: Autoklub republiky Československé (ARČs), Dopravní úřad policejního ředitelství a Elektrické dráhy a autobusy hlavního města Prahy (Vítej na zemi [online], 2014). Zásadní boom v rozvoji dopravy nastal na počátku 20. století a hlavně po 2. světové válce. Kvůli houstnoucímu provozu a bezpečnosti bylo třeba zajistit plynulý provoz křiţovatek. Semafor, který vyuţíval všechny tři světelné signalizace červená, ţlutá, zelená, byl poprvé pouţit 5. listopadu 1927 v britském Wolverhamptonu. Systém, který umoţňuje řidičům projíţdět více křiţovatek bez zastavení, byl pouţit začátkem 50. let dvacátého století. První semafor, který nepotřeboval jakoukoliv obsluhu, byl postaven v roce 1930 uprostřed Václavského náměstí (Gašparovičová Š., 2013).

V Praze roku 1932 uspořádal Národní komitét pro vědeckou organizaci akci zvanou „Bezpečnostní týden, spojený s ochranou před úrazem a poţárem“. Široká veřejnost měla moţnost se poprvé seznámit s dopravně výchovnou problematikou. Jako jediný se zabýval tématem expozice dopravní výchovy Autoklubu republiky Československé. Byly zde k vidění materiály týkající se práce pro zvýšení bezpečnosti na silnicích. K vidění byly všechny druhy výstraţných značek, které autoklub postavil na všech státních silnicích. Uţ tehdy se zabývali se otázkami dnešní doby: •

Alkohol, jako závaţná příčina nehodovosti

•

Nedostatek dalších řidičských zkoušek a zkušeností

•

Důleţitost zjištění duševního stavu řidiče pro řízení motorových vozidel

•

Problém u dětí a mládeţe s nehodovostí, která je spojena s nutností školního a mimoškolního výchovného soustavného dopravního vzdělávání Následnou aktivitou Autoklubu republiky Československé byla výstava v Praze

s názvem „Výstava dopravní bezpečnosti“. Šlo o náhled do jejich práce v uplynulém období, kdy byla prováděna dopravní výchova dětí a mládeţe na školách a i přímo v budově autoklubu. Jednalo se o tzv. „Hodinky bezpečnosti“. Tato výuka byla prováděna s pečlivou přípravou, s maximální názorností a s obsahem vyučovací látky v městě Brně i na venkově. Tyto „hodinky“ byly vysílány rozhlasem pro školy. Termín Dopravní výchova poprvé v roce 1935 pouţil F. A. Elstner ve svých „Hodinkách“. Snaha zapojit děti do dopravního prostředí a zvýšit jejich bezpečnost se uskutečňovala 15

pomocí „Podrobných učebních osnov škol praţských“ z roku 1934. Přístup p. Elstnera byl nadčasový. Jeho význam pro dopravní výchovu tkvěl především v prosazování myšlenky rozvoje dopravní výchovu u dětí a mládeţe a k rozvoji motorizace společnosti (Límová L., 2006). V roce 1937 vydal p. Estner kníţku „Abeceda bezpečnosti“, která se zabývala otázkami o bezpečnosti provozu. První učební pomůckou, zaměřenou pro výuku dopravní výchovy vytvořil v roce 1938 pod názvem „Značky pro silniční dopravu pro obecné a střední školy“ (Kopecký K., Pavlíček K., 1999)

2.2

Dopravní výchova dnes V dnešní době se otázkou bezpečností v dopravě nejvíce zabývá Ministerstvo

Dopravy ČR. Mezi jeho priority patří ochrana ţivota účastníků silničního provozu, její zvyšování a hlavní důraz klade na bezpečnost dětí. Jak uvádí ve své publikaci Límová (2006), dopravní výchova začíná ještě před školní docházkou. Jedná se o celoţivotní proces. Proto je celá řada organizací, která se zabývá dopravní výchovou, např. Domy dětí a mládeţe, kraje a obce. K uskutečňování dopravní výhovy v průběhu školní docházky máme různé metody a prostředky. Je pravdou, ţe se v praxi příliš často neuţívají. Jedná se o různé nástěnky, modely autíček a osob, které simulují reálnou dopravní situaci, ve které se dítě můţe ocitnout. Tyto nástěnky si mohou například samy děti vytvářet ve výtvarné výchově. Děti si vedou deníky, kde si zaznamenávají situace v dopravním provozu, které je zaskočily a nebyly schopny je správně řešit, nebo se chtějí jen podělit o záţitek s ostatními spoluţáky (Volný J., 1983). Dopravní výchova, která je kvalitně pojatá, hraje zásadní roli u dětí a mladých lidí. Při budování jejich hodnotového ţebříčku tak zásadně ovlivňuje postoje těchto budoucích účastníků silničního provozu. Od září 2013 vstupuje povinně do výuky na všech školách na prvním a druhém stupni prostřednictvím školních vzdělávacích programů. Školy si ji mohou zařadit do různých předmětů v souladu s jejich školními vzdělávacími potřebami, jako je například výchova ke zdraví, nebo rodinná výchova. Ke zvýšení účinnosti dopravní výchovy, byl vládou ČR sestaven celostátní program pro bezpečnost silničního provozu. Jedním z nich je Tematický plán dopravní výchovy a ten systematicky nastiňuje teoretickou a poté praktickou výuku na dopravních hřištích pro mladé cyklisty. Tento plán je zpracován tak aby si dítě osvojilo minimální rozsah pravidel a znalostí provozu na pozemních komunikacích. Po závěrečném přezkoušení 16

pravidel provozu získá ţák 4. třídy „Průkaz cyklisty“. Tyto testy a jejich obsah jsou součástí Tematického plánu (Dopravní výchova [online], 2013).

Rada vlády ministerstva dopravy pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ve spolupráci s Policejním prezidiem, Českým červeným kříţem a Autoklubem České republiky vyhlašuje program pro začínající cyklisty - Dopravní soutěţ mladých cyklistů. Program odpovídá obsahu standardu základního vzdělání (MŠMT). Program je vyhlašován kaţdoročně, nejčastěji v jarním období. Jsou dvě kategorie. kategorie- 5. - 6. ročník kategorie- 7. – 8. ročník. Jako první děti vypracují test teoretických znalostí pravidel silničního provozu. Poté navazuje praktická část, kdy se provádí jízda podle pravidel silničního provozu. Navazuje jízda zručnosti a praktické zvládnutí jízdy na kole. Vše je ukončeno zvládnutím zásad první pomoci. Nejlepší druţstva postupují do dalších kol (oblastních) a vítězové dále postupují do krajských kol. Ti nejlepší do celostátního finále. Základní materiál, který je pro tento program vyuţíván, je metodická příručka – Dopravní soutěţ mladých cyklistů. Tato příručka obsahuje teoretickou přípravu pro ţáky, udává pravidla, hodnocení, realizaci jednotlivých kol, obsah a charakteristiku prováděných disciplín. (Dopravní výchova [online], 2013).

2.3

Účastníci silničního provozu

2.3.1 Dítě Dítě se stává účastníkem silničního provozu ještě před tím, neţ udělá první krůčky. Jeho přeprava probíhá nejčastěji v autě, nebo v kočárku. Pokud se dítě přepravuje osobním autem, je potřeba, aby byla pouţita homologovaná autosedačka, která odpovídá jeho věku a je správně připoutána. Kočárky, které jsou tmavé a šedé mohou splynout s pozadím budov. Proto by rodiče měli volit barvy pestré a reflexní doplňky. Dítě v něm by vţdy mělo být zabezpečené proti vypadnutí. V době, kdy dítě začíná chodit kolem silnice s dospělou osobou, je důleţité s ním přecházet na viditelných místech a chůzi po chodníku vţdy zvolit na vzdálenější straně od vozovky. Někdy musíme svou trasu oproti té své zaţité upravit a raději vyuţít řízenou křiţovatku, nadchod, nebo podchod. Pokud je v dohledu přechod pro chodce, vţdy jej vyuţijeme s 17

tím, ţe dítěti vysvětlíme, proč tak činíme. Tyto informace se snaţíme dítěti vštěpovat dříve, neţ začne povinná školní docházka. Vedeme dítě k samostatnosti tak, aby bylo schopno zvládnout naučenou cestu do školy a zpět. Je nutné dítě naučit správným zásadám chování v dopravním prostředí dříve, neţ začne navštěvovat různé krouţky a vyuţívat jiné cesty, které nezná. Riziko úrazu je pro dítě – chodce v místě s velkou dopravní zátěţí (velkoměsta) aţ 14x větší, neţ v lokalitách s menším dopravním ruchem. Musíme mu zdůraznit, ţe musí pouţívat oči a uši, které jsou varovným signálem toho, ţe se přibliţuje vozidlo. Sluch je totiţ důleţitý pro správné reagování v provozu. Zdůrazníme mu tedy, ţe chůze s nasazenými sluchátky je velmi nebezpečná. Nezapomínáme také na větu: „Vidět a být viděn“. Není důleţité jen to, co dítěti říkáme, ale také to, jak se chováme sami. Dítě se učí pozorováním dění kolem sebe, proto musíme jít dítěti příkladem a od začátku soustavně a s trpělivostí mu vštěpovat co je správné či nesprávné (Rodič [online], 2013).

Děti jako chodci jsou ve věku od 6 do 10 let ohroţeny nejvíce. V tomto období začínají chodit do školy a samostatně se pohybovat v silničním provozu.

Od roku 1993 do konce roku 2012 bylo na pozemních komunikacích usmrceno 711 dětí. Pro lepší přehled uvádím graf znázorňující vývoj počtu usmrcených dětí v ČR. Z tohoto grafu vyplývá, ţe nejtragičtější z pohledu dětí byl rok 1994, kdy bylo na pozemních komunikacích usmrceno 75 dětí. Naopak nejméně jich bylo usmrceno v roce 2011. V roce 2013 bylo usmrceno 14 dětí, oproti roku 2011 došlo k nárustu o 2 děti. Z pohledu na graf vyplývá, ţe za posledních více neţ 10 let počet smrtelných úrazů dětí na pozemních komunikacích klesl víc, neţ o polovinu. Podle mého názoru je to způsobeno tím, ţe se na dopravní výchovu klade stále větší důraz (BESIP [online], 2013).

18

Graf č. 1. Vývoj počtu usmrcených dětí v ČR (BESIP [online], 2013

2.3.2 Chodec Kdo je vlastně chodcem? Je to nejen člověk, který jde běţnou chůzí, ale také vozík pro invalidy, ten kdo tlačí kočárek, sáně nebo se pohybuje na kolečkových bruslích. Je nutné pamatovat na to, ţe i pro chodce platí zákonná pravidla, jak se správně po komunikacích pohybovat. V prvé řadě by měl být dostatečně viditelný a pohybovat se na správné straně vozovky. Při přecházení komunikace by měl vyuţívat značených přechodů a tam, kde nejsou, chovat se tak, aby neohrozil sebe ani ostatní účastníky provozu. Kde není chodník nebo stezka, chodí se po levé krajnici, případně při levém okraji vozovky. Kaţdý chodec si musí uvědomit, ţe nemá na přechodu absolutní přednost. Nesmí náhle vstupovat na přechod před bezprostředně se blíţícím vozidlem, ani vstupovat na přechod, pokud se blíţí vozidlo s právem přednosti jízdy. Nemá také přednost před tramvají. Před vstupem na přechod si musí také uvědomit, jaký je stav vozovky. Při suché vozovce dokáţe auto při rychlosti 50km/h zastavit na 30m. Při zasněţené, nebo mokré vozovce se tato dráha dvojnásobí, řidič tedy nemá moţnost rychle zastavit (Chodec [online], 2013).

19

V celém dopravním provozu je nejzranitelnější právě chodec, proto pro něj platí pravidlo: „Vidět a být viděn“.

Malá viditelnost chodce je nejčastější příčinou mnoha tragických nehod. Nejrizikovější období je podzim a zima, protoţe právě v tomto období dochází ke sníţené viditelnosti zapříčiněné mlhou, plískanicemi, náledím a hlavně tmou po ránu i brzy večer. Dle vedoucího BESIPU Martina Faráře dochází k nejčastějšímu usmrcení osob mezi šestou a sedmou hodinou ranní, kdy osm z deseti obětí umírá mimo přechody. Dále uvádí, ţe chodci jsou jedinou skupinou usmrcených osob při dopravních nehodách, kteří umírající častěji v noci, neţ ve dne. Za nejrizikovější měsíc v roce je povaţován listopad. V tomto měsíci je nejméně fatálních incidentů s chodci na dálnici, nejvíce sraţených je na silnici 1. třídy. Zde však má počet případů klesající tendenci, ale na komunikacích niţších tříd počet usmrcených osob roste. Auta i cyklisté mají povinnost svítit, ale chodci tuto povinnost nemají. Tmavé oblečení chodce je vidět cca na 18 metrů. Při rychlosti 60km/h nestihne řidič na chodce ani zareagovat. Při světlém oblečení je viditelnost o něco lepší. Chodec je vidět na vzdálenost cca 55 m. Řidič má tedy více času na reakci, nebo vyhnutí. Nejideálnější je situace, kdy chodec má na sobě reflexní oblečení, nebo reflexní prvky. V tomto případě je chodec vidět aţ na vzdálenost cca 200m. I taková maličkost můţe být osudová (Chodec [online], 2013).

Obrázek č. 1. Viditelnost chodců (BESIP [online], 2013)

20

Toto dokazuje i statistika uvedená na webových stránkách Auto.idnes.cz, která uvádí, ţe: „V listopadu a prosinci za posledních 14 let zemřelo celkem 830 lidí, coţ je dvojnásobek počtu proti ostatním měsícům. Na vině je zejména zhoršená viditelnost osob na komunikacích, uvádí ředitel dopravní policie Tomáš Lerch.“ (Auto.idnes.cz [online], 2013) Na bezpečnosti silničního provozu se podílí policie ČR ve spolupráci se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra, kdy policisty v terénu vybavili několika tisíci reflexními doplňky např. pásky, klíčenky, lepící štítky na batoh, kapsu a oblečení (Auto.idnes.cz [online], 2013).

Obrázek č. 2. Reflexní doplňky (BESIP [online], 2013)

2.3.3 Cyklista U nás se zhruba prodá 300 000 jízdních kol a jejich obliba kaţdým rokem stoupá. Kolo je v hojném počtu vyuţíváno pro volný čas. Jízdní kolo musí být vybavené dle platných předpisů a správný cyklista je oblečen tak, aby byl viditelný. Bezpečnostní prvky zmírní následky a ochrání ho před nepředvídatelnými událostmi. Cyklista je vţdy povinen dodrţovat pravidla pohybu na pozemních komunikacích. (Cyklista [online], 2013). Cyklistické desatero: Dbejte na stav kola a jeho výbavu – odrazky, světla, funkčnost brzd, pouţívaní přilby. Snaţte se vidět a být viděn – buďte osvětleni vpředu i vzadu, vyuţívejte reflexních prvků.

21

Vyhněte se alkoholu a omamným látkám – ohroţujete nejen sebe, ale i okolí. Tento přestupek se řeší stejně, jako u řidiče motorového vozidla. Naplánujte si takovou trasu, kterou zvládnete – snaţte se vyhýbat komunikacím, které jsou příliš vytíţené provozem, snaţte se vyuţívat stezky a cyklopruhy. Buďte ohleduplní a předvídaví – uvědomujme si, ţe kaţdý kolem vás můţe zachybovat. Komunikujte s okolím – při odbočování a změně směru jízdy včas dávejte znamení zvednutou paţí. Pouţívejte všechny smysly a nejezděte se sluchátky v uších. Nebezpečí mrtvého úhlu – větší vozidla, která odbočují nebo vyjíţdí ze zastávky, mohou cyklistu přehlídnout v zrcátku kvůli tzv. ,,mrtvému úhlu“. Proto v tento moment buďte rozváţní a vozidlo nepředjíţdějte. Kolo zamykejte s rozmyslem. Nehodu se zraněním nahlašte. Kaţdý cyklista by měl mít své kolo technicky v pořádku a správně vybavené. Výbavu rozdělujeme na povinnou, doporučenou a výbavu pro jízdu za sníţené viditelnosti (Cyklista [online], 2013).

2.3.4 Mladí, začínající řidiči a střední věk - Nejméně dopravních nehod zaviní řidiči od 15 do 18 let, ale co se týče závaţnosti dopravních nehod, je u této kategorie nejvyšší a to 19,7 usmrcených osob na 1000 nehod.

- Nejvyšší riziko dopravních nehod mají začínající a mladí řidiči do 24 let. Nejčastěji je to nepřiměřená rychlost a přecenění svých, zatím malých, řidičských zkušeností. Řidiči v této věkové kategorii se často nechají „vyhecovat“ ostatními řidiči a své schopnosti přeceňují. Nebezpečná jízda je často spojena s jízdou pod vlivem alkoholu a návykových látek. Řidič, který uţije návykové látky je stejně nebezpečný jako při jízdě pod vlivem alkoholu. Tato věková kategorie sice nevykazuje nejvyšší počet nehod, ale jak jsme jiţ zmínili, nepřehlédnutelná je jejich závaţnost a tragické následky. V porovnání s ostatními státy v EU jsme na tom dobře, ale je potřeba neustále a soustavně působit na tuto rizikovou skupinu (Benešová M., 2012).

22

Podle průzkumu provedeného Evropskou asociací autoškol (EFA) v roce 2013, bylo osloveno 2334 instruktorů autoškol z 12 evropských zemí, kteří se domnívají, ţe současní mladí řidiči riskují více, neţ předchozí mladá generace a ţe pro připravenost mladých řidičů je zapotřebí nových přístupů ve vzdělávání. Dále se shodují, ţe dnešní mladí řidiči do 25 let věku potřebují více výcviku, neţ v minulých letech (BESIP [online], 2013).

Skupina řidičů ve středním věku 35 aţ 40 let patří mezi ty, co zaviní nejvíce dopravních nehod.

Pokud vyhodnocujeme nehodovost z hlediska praxe, tak ze statistik za rok 2013, které prováděl BESIP, vyplývá, ţe 29% dopravních nehod způsobili řidiči s praxí do 5 let a jednoznačně druhou nejvyšší skupinou jsou řidiči s praxí 6 aţ 10 let.

Graf č. 2. Zavinění dopravní nehody dle praxe (BESIP [online], 2013)

23

2.3.5 Stárnoucí populace Moderní způsob společnosti nutí starší věkovou populaci být stále mobilnější. Tito lidé nad 65 let zvyšují riziko nehodovosti a nedokáţí tak často zareagovat na danou situaci. Stárnoucí populace bude stále přibývat a v krizové situaci se rovná mladým, začínajícím řidičům. Vyšší věk má negativní důsledek na kondici seniora a na počtu řidičů usmrcených při dopravních nehodách. Podíl seniorů představuje 8-10% z celkového počtu nehod. To se velmi blíţí k počtu v kategorii začátečníků do 20 let. Senioři většinou důsledněji dodrţují dopravní předpisy, jezdí však blíţe ke středu vozovky, jezdí niţší rychlostí, neţ je dána a to má za následek vzniku kolon a následně nebezpečných situací při jejich předjíţdění. Nejčastěji zaviní dopravní nehodu na křiţovatkách, kde mají dát přednost a při vjezdu na silnici. Senior se vyhýbá jízdě v noci nebo v dopravní špičce. Zrak je nejdůleţitějším orgánem při získávání informací o dění a pohybu v dopravě. S přibývajícím věkem kvalita zraku klesá. Proto je důleţité vyšetření očí a zjištění, do jaké míry je zrak oslaben. Řidič by tedy neměl podceňovat doporučení od lékaře řídit s dioptrickými brýlemi. Pro celkové zhodnocení zdravotního stavu jsou tito řidiči povinni podstoupit pravidelnou lékařskou prohlídku a to nejdříve 6 měsíců před dovršením 60, 65, 68 let věku anebo nejpozději v den těchto narozenin. Řidič, který je starší jak 68 roků, musí tuto prohlídku podstupovat kaţdé dva roky. Řidič pak dostane oprávnění od lékaře o své způsobilosti k řízení a tento doklad musí vozit s sebou (Benešová M., 2012).

24

3

ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE DOPRAVNÍ VÝCHOVOU 3.1 BESIP

„BESIP, jakoţto koordinační orgán pro bezpečnost silničního provozu, slaví v letošním roce 45. výročí svého vzniku“. Je to samostatné oddělení Ministerstva dopravy ČR. Jak to bylo na počátku? „V roce 1963 byla v souvislosti se zvýšeným počtem prodejů osobních aut soukromým osobám a následně narůstajícím počtem tragických následků dopravních nehod vytvořena „Meziministerská koordinační komise pro bezpečnost silničního provozu“. 1. května 1967 pak vznikl i její výkonný orgán - označený zkratkou BESIP. Tato sloţka nebyla integrální součástí tehdejšího Ministerstva dopravy ČSSR, byla personálně přiřazena k jeho příspěvkové organizaci – „Projekčně konstrukčnímu vývojovému pracovišti silniční a městské dopravy“, který se později transformoval na „Ústav silniční a městské dopravy“. Po federalizaci byl BESIP přesunut jako oddělení na Správu pro dopravu Ministerstva vnitra ČR, spadající pod Civilně – správní úsek MVČR, a následně pak do působnosti Ministerstva vnitra ČR – odboru tisku a PR, později do odboru správních činností,, (BESIP [online], 2013). Pracovníci BESIPU jsou rozděleni na dvě skupiny. První skupinu tvoří „Krajští koordinátoři BESIP“ Zastupují zájmy samostatného oddělení BESIP Ministerstva dopravy v jednotlivých regionech (1-2 kraje). Hlavní náplní práce těchto pracovníků je vytváření podmínek pro práci krajských iniciativ a iniciativ obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Spolupracují s krajskými úřady, obecními úřady, Policií ČR, městskou policií a ostatními subjekty, které mohou bezpečnost silničního provozu daného regionu ovlivnit. Organizují celostátně vyhlášené akce a programy a koordinují další aktivity podle místních podmínek jednotlivých regionů. Zabezpečují ve spolupráci s jednotlivými dětskými dopravními hřišti (DDH) a se základními školami provádění dopravní výchovy dle metodiky Ministerstva dopravy,

25

dohlíţí na zpracování harmonogramů a garantují plnění harmonogramů výuky dětských dopravních hřišť a provádí kontroly dětských dopravních hřišť. Spolupracují na mediálních kampaních a spolupracují s regionálními médii“ (BESIP [online], 2013). Druhou skupinu tvoří „BESIP Team“. Jedná se o projekt, který si klade za cíl „pozitivně působit na cílovou skupinu a motivovat ji ke zvýšení zájmu o problematiku bezpečnosti silničního provozu, ovlivňovat její chování v silničním provozu a tím přispívat ke sníţení počtu dopravních nehod a jejich následků. Program a prezentace je zaloţena na interaktivně. Návštěvník má moţnost si věci osobně vyzkoušet, odnese si nějaký záţitek, včetně odborných informací, které mu poskytuje odborně proškolený personál v jednotlivých oblastech bezpečnosti silničního provozu. Návštěvníci si mohou vyzkoušet jízdu automobilem nebo na motocyklu bez rizika zranění a to prostřednictvím interaktivního simulátoru. Na zcela odlišném simulátoru jsou návštěvníci na vlastní kůţi podrobeni praktickému experimentu, který přesvědčí snad kaţdého o nutnosti pouţívání bezpečnostních pásů ve vozidle. Síla, působící na tělo při nárazu v rychlosti pouhých 30 km/h, je doslova dech beroucí. Děti mohou na připravených kolech nebo odráţedlech (určených nejmenším dětem) projet překáţkovou dráhu, na které si prověří svou jízdní zručnost nebo mohou vyuţít mobilního dětského dopravního hřiště, kde si v praxi mohou vyzkoušet znalost dopravních předpisů pod odborným dohledem“ (BESIP [online], 2013).

3.2

Městská policie Brno Na zvyšování bezpečnosti dětí v silničním provozu se díky svým výukovým

programům velkou mírou podílí Městská policie. Jejich práce spočívá v preventivně výchovné činnosti, která je zaměřena jiţ na děti v mateřských školách. Ze základní školy se nejvíce zaobírá ţáky 4. třídy a dětmi ze široké veřejnosti prostřednictvím volnočasových aktivit v rámci města Brna a jeho širokého okolí (Městská policie Brno [online], 2013).

26

3.3

Program „Koblížek“ Program je určen dětem z mateřských škol. Děti se prostřednictvím známé

pohádky a oblíbených hravých říkanek seznamují nenásilnou formou s pravidly jak se správně chovat a pohybovat v běţném silničním provozu. Důraz je kladen na to, aby se děti prakticky zapojovaly, a tím jsou děti vedeny k tomu, aby uměly hovořit o proţitých situacích, poučily se z nich, uměly situaci správně vyhodnotit a vyuţít v běţném ţivotě (Městská policie Brno [online], 2013).

Obrázek č. 3. Logo programu Koblíţek (Gašparovičová, Š., 2013)

3.4

Program „Malý cyklista“ Cílovou skupinou tohoto programu jsou ţáci třetích ročníků. Program vyuţívá

interaktivních pomůcek, různých doplňovaček, hádanek a dopravních značek, díky kterým jsou dětem sdělovány zásady bezpečného pohybu po chodníku a pozornost je věnována hlavně situaci, kdy není moţné jít po krajnici ani po chodníku. Dětem jsou názorně ukazovány rozdíly v tom, kdy jde osoba oblečena v tmavém oblečení, nebo vyuţívá reflexních prvků a její oblečení je pestrobarevné. Jsou jim objasněny zásady při přecházení vozovky. Posuzují všechny moţné varianty, podle kritéria bezpečnosti. Jsou upozorňovány na zákonnou povinnost vyuţiti přechodů, nadchodů a podchodů. Děti jsou seznámeny s moţným nebezpečím v silničním provozu, jako jsou víceproudé silnice, tramvaje, uţívání bezpečnostních pásů při jízdě a jsou upozorňovány na zvýšenou opatrnost při vysedání nebo nasedání do vozidla. V programu je věnována pozornost bezpečné jízdě na kole, na nošení ochranné přilby, na správnou výbavu jízdního kola a především na znalost dopravních značek. Program je rozdělen do 3 bloků (Městská policie Brno [online], 2013).

27

První blok řeší otázku, kdo je účastníkem silničního provozu. Zaobírá se značkami, které je důleţité znát jako chodec, abychom věděli, jak správně chodit po chodníku. Nemalá pozornost je věnována pravidlu „Být viděn“. Je zde zmiňované nebezpečí, které hrozí při sníţené viditelnosti na chodníku a silnici. Druhý blok se věnuje nebezpečným situacím, které mohou nastat na koloběţce, kole nebo kolečkových bruslích. V tomto bloku se dětem věnuje „cyklista Empík“ v interaktivním cvičení. Dětem je vysvětleno, kde můţe jet cyklista sám, jak a kdy mají naznačit změnu směru jízdy, jakou mají mít povinnou výbavu kola a povinnou ochrannou výbavu. Poslední třetí blok je věnován křiţovatkám, kde se dětem vysvětluje, co je to křiţovatka, tvary a druhy křiţovatek a jejich řešení (Městská policie Brno [online], 2013).

Obrázek č. 4. Logo programu Malý cyklista (Gašparovičová, Š., 2013)

3.5

Projekt „Empík cyklista “ Cílem tohoto projektu je upoutat zájem učitelů a dětí, rozvíjet jejich znalosti a

vytvořit zájem o problematiku dopravní výchovy. Jde především o prevenci nehod, které zavinily děti, jako řidiči nemotorového vozidla, nebo jako chodci. „Empík cyklista“ má podobu celoroční městské soutěţe, která je určena ţákům 4. tříd základních škol v Brně. Projekt je sloţen z teoretické a praktické časti (Městská policie Brno [online], 2013). Teoretická část probíhá tak, ţe stráţníci dochází do škol a dětem se věnují po dobu tří dvouhodinových bloků. Děti si osvojují znalosti jako chodec a postupně přechází ke znalostem a výuce jako řidič nemotorového vozidla – kola. Provádí se modelové situace,

28

správné řešení křiţovatek, povinná výbava kola, povinná ochranná výbava. Vše je ukončeno testem, který ověří nabyté teoretické znalosti ţáků. Praktická část se uskutečňuje na dopravním hříšti (ZŠ Horácké nám.), která probíhá po dobu tří hodin. Zde ţáci vyuţívají svých teoretických znalostí v praxi. Výcvik je zaměřen na řešení křiţovatek a tím respektování dopravních značek. V prvním bloku je nutné, aby ţáci dopravní značky a předpisy znali. Na případné chyby jsou pouze upozornění. Druhý blok začíná zkušební jízdou, která trvá po dobu pěti minut. Následuje jízda „na ostro“, jízda je jiţ hodnocena. Případné chyby se ţákům zapisují do kartičky a stráţníci jim chybu znovu vysvětlí.

Vzorový plán jízdy zručnosti

Obrázek č. 5. Vzorový plán jízdy zručnosti (Kořenová L., 2010)

Třetí blok neobsahuje cvičnou jízdu. Třída se rozdělí na tři skupiny a kaţdá z nich se postupně posouvá po jednotlivých stanovištích (překáţka, světelná křiţovatka, křiţovatka s dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“).

29

Vše je ukončeno celkovým zhodnocením na konci školního roku, kdy stráţníci oznámí výsledky teoretických a praktických znalostí ţáků. Kdo splní podmínky, získá průkaz cyklisty

Průkaz cyklisty: Pro ţáky 4. tříd základních škol

Obrázek č. 6. Průkaz cyklisty (BESIP [online], 2013) Pro ostatní jsou připravené drobné dárky a pro ty nejlepší, kteří soutěţ splní bezchybně je připraveno slavnostní odpoledne. Putovní pohár získává nejlepší základní škola (Městská policie Brno [online], 2013).

Obrázek č. 7. Logo projektu Empík cyklista (Gašparovičová Š., 2013)

3.6

Program „Mobilní dětské dopravní hřiště“ V Československu byla dětská dopravní hřiště budována od počátku 80. let 20.

století. V České republice se s jejich vyuţitím systém dopravní výchovy nadále rozvíjel. Tato hřiště mohou provozovat základní a mateřské školy, domy dětí a mládeţe, autoškoly, obce střediska volného času AMK (Automotoklub), městská i státní policie a další subjekty včetně soukromých.

30

Dopravní hřiště je uměle vytvořená plocha, která napodobuje zmenšenou modelovou sít silnic, ulic a chodníků s různými dopravními zařízeními, například vlakový přejezd, světelné semafory a s nejrůznějšími dopravními značkami. Hřiště slouţí především praktickému výcviku dětí na základních školách v rámci dopravní výchovy, některá jsou přístupná i volně veřejnosti. Děti si praktickou jízdou mohou vyzkoušet přímo na místě. Je moţné si zapůjčit pro malé cyklisty cyklistické přilby a jízdní kola. Standardy dopravního vzdělávání předpokládají, ţe by si dítě mělo osvojit pravidla silničního provozu nejpozději do 10 let věku. To je věk, od kdy dítě smí samostatně jezdit na jízdním kole po komunikacích. Z tohoto důvodu probíhá v rámci Ministerstva dopravy ČR přípravný program výcviku jízdy na kole, který je zpravidla zařazen ve 4. třídách základních škol.

Obrázek č. 8. Dětské hřiště (BESIP [online], 2013)

3.7

Projekt „Alarm“ Cílem tohoto projektu je sníţení nehodovosti dětí v provozu na pozemních

komunikacích. Projekt vznikl v rámci Národního programu výzkumu 2004 – 2009. Snaha je oslovit co nejširší skupinu dětí a mládeţe, aby získala dovednosti a základní vědomosti. Pro tuto nenásilnou formu jak děti naučit, aby neohroţovaly sebe a okolí, se snaţí pracovníci vytvářet praktické návody. Na webových stránkách učitelé a další pracovníci mohou najít metodické materiály, které jsou určené od mateřských škol, aţ

31

po školy střední. Např. pracovní listy pojmů, pexeso, slovník a další (Gašparovičová Š., 2013).

Obrázek č. 9. Logo projektu Alarm (Gašparovičová Š., 2013)

3.8

Projekt „Jaroměřice“ Jedná se o zatím zkušební projekt v prostorách jaroměřického dopravního hřiště

pro první stupeň základní školy a předškoláky. Tento projekt zřídila vedoucí Městského kulturního střediska v Jaroměřicích. Dopravní výchova u dětí probíhá zejména zábavnou formou. Všechny děti na hřišti mají látkové šité vestičky, jsou zde základní dopravní značky, jako jsou přechody, světelné semafory hlavní silnice, dej přednost v jízdě. Pro děti je to usnadněno tím, ţe se pohybují na dopravním hřišti, kde jsou tyto značky ve standardním vybavení areálů. Děti se učí jak se chovat na přechodu, co jednotlivé značky znamenají a jak se chovat například při jízdě na koloběţce nebo kolečkových bruslích. Toto hřiště a další pomůcky mohou vyuţívat i okolní školy (ZŠ Jaroměřice, [online], 2013).

3.7

Projekt „Zdravě a bezpečně v Jihomoravském kraji“ Cílovou skupinou tohoto projektu jsou ţáci a pedagogové ZŠ, SŠ a jiných

školských zařízení v Jihomoravském kraji. Projekt se snaţí o rozšíření forem výuky v oblasti zdravého ţivotního stylu a dopravní výchovy. Cílem projektu je zaujmout nejen ţáky, ale také pedagogy. V rámci projektu vznikly vícedenní pobytové akce, kde se jedná například o poznávání okolí Pohořelic, víkend na Templštejně a jiné. Jde o zařazení zdravého ţivotního stylu, dostatek pohybu a správné chování na cestách (Středisko volného času Pohořelice [online], 2014).

32

4.

NÁVRH METODIKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

4.1

Hlavní cíl výzkumu, dílčí cíle, metodologie výzkumného šetření Pro kvalitnější zjištění výsledků hlavního cíle v bakalářské práci je uveden

moţný návrh metodického výzkumného šetření. Bezpečná účast ţáků v dopravě je ovlivňována nejen výchovou rodičů, ale především přístupem pedagogů, kteří se v rámci výuky dopravní výchově věnují. Pro lepší kvalitu získaných dat, byl zvolen návrh metodického výzkumu v podobě kvantitativní metody. Přednost kvantitativní metody je, ţe umoţňuje pracovat s větším počtem respondentů a lze vyuţít například dotazníku, který zjišťuje cílené informace. Výhodou je, ţe za krátkou chvíli lze získat velký počet nových informací, nevýhodou je jejich malá věrohodnost. Hlavním cílem návrhu metodického výzkumu bylo ověřit rozsah vědomostí získaných při výuce dopravní výchovy a jejich následné pouţití v praxi. Dále byly stanoveny tyto dílčí cíle: 1.

Zjistit znalost dopravních značek

2.

Schopnost poskytnutí první pomoci

3.

Schopnost bezpečného pohybu na komunikaci

Návrh metodiky výzkumného šetření byl proveden kvantitativní metodou.

4.2

Metodologie výzkumu V bakalářské práci bylo vyuţito návrhu metodického kvantitativního výzkumu.

Práce je zaměřena na teoretické vědomosti a praktické dovednosti ţáků 1. stupně Základní školy v Březníku. Dotazník, který byl ţákům rozdán, obsahoval uzavřené otázky s moţností odpovědí a) b) c). Před rozdáním dotazníků bylo ţákům důkladně zdůrazněno, ţe správná odpověď je vţdy pouze jedna a tu je potřeba zakrouţkovat. V případě nepochopení otázky či nesrovnalosti z jejich strany byli ţáci ujištěni, ţe během vyplňování testu mohou poţádat o pomoc. Délka a náročnost dotazníku respektovala schopnosti ţáků 1. stupně. Dotazník byl vyplňován po dohodě s třídním učitelem v hodině tělesné výchovy.

33

Praktická část jízdy na kole se uskutečnila na simulovaném hřišti v blízkosti školy, kde bylo nachystáno přenosné dopravní značení a různé překáţky. Částečnou výpomoc v poskytnutí pomůcek nabídla téţ škola. Jízda na kole spočívala v překáţkové jízdě, správném vyřešení situací na křiţovatce a jejím bezpečném projetí. Dále došlo i k poznávání dopravních značek a učení celkovému bezpečnému pohybu na komunikaci. V praktické části byla vyuţita metoda přímého pozorování a pouţito záznamového deníku. Pro lepší kvalitu získaných dat, byla vyuţita vlastní videonahrávky. Byly použity tyto techniky: 1.

Dotazníkové šetření

2.

Pozorování

4.3

Charakteristika výzkumného prostředí a vzorku K návrhu výzkumného šetření byla oslovena ZŠ Březník. Škola má k dispozici

sedm kmenových tříd a dvě odborné pracovny. Jedna z nich slouţí k výuce přírodovědných předmětů druhá k výuce informatiky. Jedná se o školu, kterou v roce 2014/2015 navštěvuje celkem v prvním aţ devátém ročníku 99 ţáků. Na prvním stupni je to 42 a na stupni druhém 59 ţáků. Součástí základní školy je i mateřská škola, školní druţina a jídelna. Pro návrh výzkumného vzorku bylo vybráno několik ţáků 3. a 4. Třídy a to 10 dívek a 10 chlapců. S těmito ţáky byl nejdříve navázán přátelský kontakt, aby byla vzbuzena důvěra. Nejdříve bylo hovořeno o obecných věcech a následně byl hovor směřován ke stanovenému cíli. Po seznámení s úkoly, které byly ţákům zadány, bylo řádně zdůrazněno, ţe zadané úkoly budou formou hry a v ţádném případě se nebudou promítat do školní klasifikace. Vzhledem k jejich věku bylo nutné přistupovat velice přátelsky a opatrně, aby se zamezilo jejich případnému stresu a nervozitě. Jako odměna a zároveň i motivační prvek byla předem přislíbena drobná odměnu v podobě sladkosti.

Hypotézy: H 1) Chlapci dosahují lepších znalostí dopravních značek neţ dívky. H 2) Schopnost správného poskytnutí první pomoci bude lepší, neţ znalost čísel integrovaného záchranného systému. 34

H 3) Úroveň získaných teoretických znalostí silničního provozu bude na vyšší úrovni neţ aplikace v praxi na dětském hřišti.

4.4

Výsledky dotazníkového šetření a praktické jízdy  Souhrn otázek k hypotéze 1.

Značka na obrázku znamená?

a) Stop!

b) Hlavní pozemní komunikace

Úspěšnost

Otázka č. 1

c) Dej přednost v jízdě

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Chlapci správná Dívky správná odpoveď odpoveď

Respondenti

Graf 3: Výsledky respondentů na otázku číslo1

Otázka č. 2


Úspěšnost

a) Odboč vpravo

b) Kruhový objezd

c)

Zákaz

odbočení

100% 80% 60% 40% 20% 0% Chpaci správná Dívky správná odpoveď odpoveď

Respomdenti

Graf 4: Výsledky respondentů na otázku číslo 2 35

vlevo

Otázka č. 3

Úspěšnost

a) ZOO

Značka na obrázku znamená? b) Pozor lesní zvěř

c) Pastviny

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Chlapci správná Dívky správná odpoveď odpoeď

Respondenti

Graf 5: Výsledky respondentů na otázku číslo 3

Otázka č. 4

b)

Úspěšnost

a)

Vyber značku znamenající Stezka pro cyklisty.

c)

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Chalpci správná Dívky správná odpoveď odpoveď

respondenti


36

Otázka č. 5

Vyber značku Pozor dětí!

b)

Úspěšnost

a)

c)

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Chalpci správná odpoveď

Dívky spávná odpoveď

Respondenti


Otázka č. 6


Úspěšnost

a) Pozor semafor!

b)Vlakový přejezd

c) Rolničky

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Chlapci správná Dívky správná odpoveď odpoveď

Respondenti


37

 Souhrn otázek k hypotéze 2. Otázka č. 1

Byli jste ve škole poučení, jak správně poskytnout první pomoc?

a) Ano

b) Ne

c) Nevzpomínám si

Úspěšnost

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Které z uvedených čísel je číslo zdravotnické záchranné služby?

a) 158

b)131

Úspěšnost

Otázka č. 2

c)155

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


38

Respondenti

Chceš-li zavolat hasiče, které z čísel musíš vytočit?

a)150

b)250

Úspěšnost

Otázka č. 3

c)155 2 špatně

20% 18% 16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Chceš-li zavolat polici, které z čísel musíš vytočit?

a) 125

b)168

Úspěšnost

Otázka č. 4

c)158

25% 20% 15% 10% 5% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


39

Respondenti

Otázka č. 5

V nouzi se při vytočení čísla 112 dovoláte

Úspěšnot

a) do obchodu

b) domů

c) na univerzální tísňovou linku

25% 20% 15% 10% 5% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Otázka č. 6

Úspěšnost

a) Foukáním

Jak správně ošetřím odřeninu? b) Ničím

c) Dezinfekcí a obvazem

100% 80% 60% 40% 20% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


40

Respondenti

Kolikrát za minutu byste měli stlačit hrudník při zástavě srdce?

a) 120 x

b) 10 x

Úspěšnost

Otázka č. 7

c)1x

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Otázka č. 8

Jaká je optimální tělesná teplota?

Úspěšnost

a)36,5 stupně

b) 33,5 stupně

c) 41 stupně

50% 40% 30% 20% 10% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


41

Respondenti

 Souhrn otázek k hypotéze 3 Otázka č.1

Úspěšnost

a) odrazky

Která z vybraných věcí patří mezi povinnou výbavu cyklisty? b) lékárnička

c) pumpička a tepláky

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Otázka č. 2

Úspěšnost

a) od 6 -ti let

Od kolika let můţeš sám jet na kole bez doprovodu? b) od 10 -ti let

c) od 15 -ti let

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


42

Respondenti

Otázka č. 3

Do kolika let jsi povinen pouţívat cyklistickou helmu?

Úspěšnot

a) do 18 -ti let

b) do 15 -ti let

c) do 60 -ti let

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Otázka č. 4

Proti jakému úrazu se chráníš cyklistickou helmou?

Úspěšnost

a) zlomenina klíční kosti

b) zlomenina ruky

c) otřes mozku

120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)


43

Respondenti

Otázka č. 5

Jak se správně zachovám před přechodem pro chodce?

a) Sestoupím s kola a přejdu chůzí b) Přibrzdím, rozhlédnu se a přechod na kole projedu

Úspěšnost

c) Přejdu mimo přechod pro chodce 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 Odpoveď a)

Odpoveď b)

Odpoveď c)

Respondenti


Praktická jízda Pro praktickou jízdu na kole byly pro ţáky vybrány čtyři úkoly.

1)

1)

Situace na křiţovatce, kdy ţák je na hlavní silnici a odbočuje vlevo

2)

Ţák přijíţdí z polní cesty a vjíţdí na silnici

3)

Ţák jede po silnici, kde je přechod

4)

Překáţka na silnici

Zvládnutí tohoto úkolu bylo pro ţáky nejtěţší. Správně se v situaci zachovali

pouze tři ţáci. Další čtyři ţáci se dopustili drobných chyb a zbývající tento úkol nezvládli vůbec. Nedokázali vhodně zareagovat, nedali protijedoucímu vozidlu přednost

44

v jízdě a nenaznačili levou rukou změnu směru jízdy. Ţáci sami označili tento úkol jako

Úspěšnost

nejnáročnější.

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zvládlo úkol

Nezvládlo úkol

Respondenti

Graf 22: Výsledky respondentů na úkol 1

2)

Tento úkol byl ţáky nejlépe vyřešen. Z celkového počtu 20 -ti ţáků se pouze 3 z

nich nedostatečně nebo spíš vůbec nerozhlédli a naplno vjeli do silnice. Ostatní úkol

Úspěšnost

zvládli na výbornou a sami ho ohodnotili jako nejméně náročný. 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zvládlo úkol

Nezvládlo úkol

Respondenti


3)

Při plnění tohoto úkolu byly znatelné rozpaky ţáků. 9 z nich si uvědomilo, ţe

jako cyklista na silnici je povaţován za dopravní prostředek a jeho povinností je dát 45

přednost chodci na přechodu. Ostatní váhali, nebyli si jisti a docházelo ke zmatkům.

Úspěšnost

Takto zareagovalo 11 ţáků. 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zvládlo úkol

Nezvládlo úkol

Respondenti


4)

Došlo ke správnému provedení úkolu pouze zčásti a to u 13 ţáků. Tito ţáci před

objíţděním překáţky sice naznačili levou rukou objezd překáţky, ale jejich zvednutí ruky nebylo dostatečně zřetelné. Téţ nedošlo k ohlédnutí a zkontrolování situace za zády, neţ bylo objíţdění zahájeno. Celkově jejich úkol hodnotím jako nezdařilý.

Úspěšnost

Zbylých 7 ţáků úkol splnilo. 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zvládlo úkol

Nezvládlo úkol

Respondenti


46

4.4

Shrnutí dotazníkového šetření Při zjišťování znalostí značek byla spolupráce o něco těţší, neţ u ostatní

problematiky. Z výsledků je ale zřejmé, ţe značky zvládají jak chlapci, tak děvčata. U chlapců však znalost značek byla o něco málo lepší. V druhém okruhu otázek je zřejmé, ţe se ţáci velmi dobře orientují ve znalosti záchranných čísel, coţ se ukázalo jako velmi pozitivní výsledek. Tato třetí část byla po praktické stránce náročnější. Z šetření vyplynulo, ţe ţáci mají teoretické znalosti na dobré úrovni, avšak v reálné praxi jsou výsledky nedostačující. H 1) Chlapci dosahují lepších znalostí dopravních značek neţ dívky. Výsledek: Potvrdila. H 2) Schopnost správného poskytnutí první pomoci bude lepší, neţ znalost čísel integrovaného záchranného systému. Výsledek: Nepotvrdila. H 3) Úroveň získaných teoretických znalostí silničního provozu bude na vyšší úrovni neţ aplikace v praxi na dětském hřišti. Výsledek: Potvrdila.

Zhodnocení práce Pro splnění stanoveného hlavního cíle a dílčích cílů byli vybráni respondenti, tedy ţáci třetí a čtvrté třídy. Pro získání informací bylo vyuţito dotazníkového šetření a praktické jízdy. Z vyplývajících výsledků byly stanovené cíle splněny.

47

Závěr Bakalářská práce je zaměřena na oblast Dopravní výchovy na základní škole. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. Teoretickou část tvoří tři kapitoly. První kapitola je zaměřena na dopravní výchovu na základní škole v širším pojetí a dále jsou uvedeny metodické a jiné materiály pro výuku dopravní výchovy na ZŠ pro 2. stupeň. Druhá kapitola je věnována historii dopravní výchovy a dopravní výchově v dnešní době. Následně jsou popsáni jednotliví účastníci silničního provozu, jako je dítě, chodec, cyklista, mladí začínající řidiči a stárnoucí populace. Zmiňuji také organizacemi, zabývající se dopravní výchovou jako je BESIP, městská policie program Malý cyklista, Empík a další rozepisuji v kapitole číslo tři. V praktické části bylo vyuţito dotazníkového šetření, rozhovoru a pozorování. Výběr respondentů byl cílený na ţáky třetí a čtvrté třídy. Celá oblast je vymezena v rámci návrhu metodického výzkumu a zjištěná data doplněna grafy. Přednost kvantitativní metody je, ţe umoţňuje pracovat s větším počtem respondentů a lze vyuţít například dotazníku, který umoţňuje získat cílené informace. Výhodou je, ţe za krátkou chvíli lze získat velký počet nových informací, nevýhodou je jejich malá věrohodnost. Stanoveny byly tři hypotézy, kdy jedna byla nepotvrzena a zbylé ano. Součásti praktické části byla jízda na kole, kdy ţáci plnili úkoly. Podle výsledného zjištění nejčastěji chybovali v úkolu „situace na křiţovatce“, kdy odbočovali vlevo. Tento výsledek je odpovídající jejich věku.

48

Shrnutí Bakalářská práce popisuje Dopravní výchovu na základní škole. Zaměřuje se na jednotlivé účastníky silničního provozu, dopravní výchovu na 1. a 2. stupni a organizace zabývající se touto oblastí. Praktická část je řešena návrhem kvantitativního metodického výzkumu. Bylo vyuţito rozhovoru, pozorování a dotazníkového šetření. Do praktické části bylo zahrnuto několik předem stanovených úkolů souvisejících s jízdou na kole. Stanoveny byly tři hypotézy s výsledkem dvě pozitivní, jedna negativní. V bakalářské práci byla pouţita odborná literatura, kterou uvádím ve zdrojích.

49

Summary Bachelor thesis describes the traffic education in elementary school. It focuses on individual road users, traffic education at stages 1 and 2, and organizations dealing with this area. The practical part of the design solution quantitative methodological research. We used interviews, observations and questionnaires. Do the practical part was included several predefined tasks related to cycling. Three hypotheses were provided with the result of two positive, one negative. In the thesis used literature, which I mention in resources.

50

LITERATURA

ALEXOVÁ V., Diplomová práce, Dopravní nehodovost v České republice a její moţná prevence, Pedagogická fakulta, Brno, 2013 BENEŠOVÁ M., Bakalářská práce, Systém dopravní výchovy na ZŠ, Pedagogická fakulta, Brno, 2012 GAŠPAROVIČOVÁ Š., Diplomová práce, Implementace dopravní výchovy do výuky 1. Ročníku základních škol, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno, 2013 GISTROVÁ P., Dopravní výchova na základních školách, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Olomouc 2014 KOPECKÝ, K., PAVLÍČEK, K., Dopravně bezpečnostní činnost policie, Praha: PA ČR, 1999, ISBN 80-7251-020-7 KOŘENOVÁ L., Dopravní soutěţ mladých cyklistů, Propozice a pokyny k organizaci, Brno: Fortuna, 2010, ISBN 978-80-7373-106-9 KOTÁSEK, J. Národní program rozvoje v České republice. Bílá kniha, Praha: Tauris 2001, ISBN 80-211-0372-8 LÍMOVÁ L., Teorie dopravní výchovy, 1. Vydání, Praha: Karolinum, 2006, ISBN 80-246-1157-0 STEJSKALOVÁ, H. Diplomová práce, Dopravní výchova ve vyučování na ZŠ, Pedagogická fakulta, Brno, 2008 STOJAN M. et al., Dopravní výchova v RVP pro 1. Stupeň ZŠ, Škola a zdraví pro 21. Století, Brno, Pedagogická fakulta, 2009, ISBN 978-80-7392-079-1 STOJAN M. a kolektiv, Dopravní výchova pro učitele1.stupně ZŠ, 1. Vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2007, ISBN 978-80-210-4251-3

51

STOJAN M., Škola a zdraví pro 21. století, Aktuální otázky dopravní výchovy, 1. Vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2009, ISBN 978-80-210-5108-9 STOJAN M. a kolektiv, Škola a zdraví 21: Aktuální otázky dopravní výchovy, 1. Vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2009, ISBN 978-80-7392-123-1 VOLNÝ J., Didaktika dopravní výchovy na 1. Stupni základní školy, 1. vydání, Praha: SPN, 1983 VOTRUBA, J. ŠPIČKA, J. Dopravní výchova 2. Praha: Naše vojsko a n. p. Komenium 1988 WEIGEL, O. Autoškola. Brno: Computer Press, a. s. 2007, s. 300. ISBN 80251-1172-5

Internetové odkazy:

Auto. idnes.cz [online]. [cit. 2014-11-1]. Dostupný na WWW: BESIP [online]. [cit. 2013-9-18]. Dostupný na WWW: Cyklista [online]. [cit. 2013-9-20]. Dostupný na WWW: Dopravní výchova [online]. [cit. 2013-8-25]. Dostupný na WWW: Dopravní výchova [online]. [cit. 2014-11-3]. Dostupný na WWW:

52

Historie dopravy [online]. [cit. 2013-10-5]. Dostupný na WWW: Chodec [online]. [cit. 2013-9-20]. Dostupný na WWW: Městská policie Brno [online]. [cit. 2013-8-11]. Dostupný na WWW: MŠMT [online]. [cit. 2013-9-25]. Dostupný na WWW: Rodič [online]. [cit. 2013-8-16]. Dostupný na WWW: Středisko volného času Pohořelice [online]. [cit. 2014-11-1]. Dostupný na WWW: <www.svcpohorelice.cz> Vítej na zemi [online]. [cit. 2014-8-9]. Dostupný na WWW: ZŠ Jaroměřice [online]. [cit. 2014-11-1]. Dostupný na WWW:

53

MASARYKOVA UNIVERZITA. Dopravní výchova na ZŠ

Recommend Documents