MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky
Levoruký učitel na 1. stupni ZŠ Diplomová práce
Brno 2009
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Jiří Havel, Ph.D.
Marcela Šebestová
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Levoruký učitel na 1. stupni ZŠ jsem zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 20.dubna 2009
Marcela Šebestová ................................
2
Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat Mgr. Jiřímu Havlovi Ph.D. za jeho odborné a obětavé vedení mé diplomové práce, za mnoho cenných rad a za rychlost a zodpovědnost, se kterou k mé práci přistupoval. Dále pak chci poděkovat rodině, příteli, levorukým učitelkám a spolužačkám, kteří přispěli k vyhotovení mé práce.
3
Obsah Úvod............................................................................................................... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST................................................................................ 7 1 Leváctví a lateralita................................................................................. 8 1.1 Lateralita .......................................................................................... 9 1.2 Diagnostika laterality..................................................................... 11 1.3 Zkouška laterality (Z. Matějček, Z. Žláb)...................................... 13 1.3.1 Deset subtestů zaměřených na horní končetiny...................... 13 1.3.2 Záznamový list pro výsledky jednotlivých úkonů.................. 15 1.3.3 Zhodnocení zkouškových úkonů ............................................ 16 1.3.4 Zkoušky pro určení laterality očí ............................................ 16 2 Elementární psaní ................................................................................. 18 2.1 Průpravné cviky ke psaní............................................................... 18 2.2 Psaní levou rukou........................................................................... 21 2.3 Metodika psaní levou rukou .......................................................... 22 2.3.1 Vytváření hygienických a pracovních návyků........................ 22 2.3.2 Normativní požadavky na písmo ............................................ 26 2.4 Role učitele – elementaristy........................................................... 28 2.5 Jde to i jinak….............................................................................. 29 3 Pomůcky pro leváky ............................................................................. 32 II. PRAKTICKÁ ČÁST............................................................................... 38 4 Cíl, metody a postup práce ................................................................... 39 5 Profesní příklady................................................................................... 44 Diskuse..................................................................................................... 69 Závěr ........................................................................................................ 75 Resumé..................................................................................................... 76 Seznam literatury ..................................................................................... 77
4
Úvod Leváctví je v posledních letech poněkud opomíjeným tématem v odborné literatuře a to i přes to, že leváků ve společnosti spíše přibývá, než ubývá. V současnosti už je běžné mít ve třídě nejednoho levorukého žáka. Já sama jsem levačka a v nejbližší budoucnosti bych se ráda věnovala učitelskému povolání. S blížícím se koncem studia mi na mysl neustále přicházela myšlenka, zda moje levorukost neovlivní nějakým způsobem vstup do profese. Přesto jsem ale doufala, že v dnešní době to už takový problém není, vzhledem k výnosu o zavržení přeučování leváků na praváky vydaný Ministerstvem školství roku 1967. Tudíž jsem očekávala, že se setkám s řadou levorukých kolegů při studiu, ale hlavně s levorukými učiteli při svých pedagogických praxích. Jaké bylo mé překvapení, když už jsem prošla řadu různých škol, ale na levoruké učitele jsem nenarazila. Proto jsem se rozhodla, že se ve své diplomové práci pokusím zmapovat strasti a slasti levorukých učitelů na 1. stupni ZŠ. Jak už jsem se zmínila, v praxi jsem mnoho levorukých učitelů nepotkala, tudíž mne čekal nelehký úkol. Když už jsem některé vypátrala, byla jsem ráda. Naštěstí mezi nimi byla určitá sdílnost, a proto jsem si je dovolila vyzvat ke spolupráci a napsat jejich životní příběhy. Výsledky našeho setkání přináší diplomová práce, ve které se v závěru pokusím nastínit nějaká možná doporučení pro budoucí učitele, ale i pro učitele leváky na 1. stupni ZŠ.
5
Cílem práce bylo zjistit, s jakými problémy se potýká levoruký učitel a zda jeho levorukost ovlivňuje žáky. Jelikož je téma rozsáhlé, rozhodla jsem se jej zaměřit především na problém, který mne nejvíce zajímal, a to na problematiku levorukého psaní.
6
I. TEORETICKÁ ČÁST
7
1 Leváctví a lateralita Na začátek uvádíme důležité pojmy, které se budou v průběhu diplomové práce vyskytovat. Leváctví (sinistralita, left-handedness), též levorukost je preference levé ruky nebo jiné části těla před pravou. Je přirozeným projevem laterality u člověka stejně tak jako praváctví. Proto k němu přistupujeme zodpovědně a s porozuměním. V minulosti bývalo leváctví závažným sociálním hendikepem a převažovala tendence leváky i násilně přeučovat na praváky. Zásadní předěl se stal v Československu 10. února 1967, kdy bylo přeučování oficiálně zavrženo výnosem Ministerstva školství. Protože toto přeučování není zcela úspěšné a působí neúměrné riziko škod na duševním zdraví, v dnešní moderní společnosti jsou leváci akceptováni, a dokonce jsou jim přizpůsobeny mnohé výrobky. Levák je osoba, která má levou ruku obratnější než pravou, tedy opačně než je obvyklé. Obrácená lateralita bývá však pozorovatelná také ve funkci nohou (dominantní noha se používá ke kopání), zraku nebo sluchu. Dominance může být nejen funkční, ale může se projevit i na tvaru orgánů. Levák častěji používá levou ruku při manipulaci s předměty a levou rukou se učí psát snadněji než pravou. Leváci byli v 18. a 19. století těžce diskriminováni a často v nějaké míře vyloučeni ze společnosti. Od roku 1976 je 13. srpen (pátek třináctého) vyhlášen mezinárodním dnem leváků. O tuto skutečnost se zasloužil Dean R. Campbell zakladatel organizace Lefthanders international. V posledních letech bývá v tento den zvykem rozšiřovat informace o levácích v médiích. (více např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev%C3%A1k; Křišťanová, 1991; Sovák, 1979)
8
1.1 Lateralita Dostáváme se k dalšímu velice podstatnému pojmu, a tím je lateralita. Je to poměrně rozsáhlé téma, proto mu věnujeme celou podkapitolu. Lateralita není ani návyk, ani zlozvyk. Pochází z latinského latus, lateris = strana, bok. Je to odlišnost, nesouměrnost, rozdílná aktivita jednoho z párových orgánů (horních a dolních končetin, očí, uší). Přednostní užívání jednoho z párových orgánů. Je projekcí asymetrické činnosti mozkových hemisfér; její projevy ve výkonnosti motorické i smyslové jsou závislé též na podmínkách společenských a výchovných. Lateralitu a její funkčnost spatřujeme v různých spontánních pohybových činnostech dítěte, zejména však při kreslení a psaní. To znamená ve výtvarné, pracovní, ale i tělesné výchově. Výše zmíněné pojmy si vysvětlíme v následujícím textu. Základní rozlišení laterality je na tvarovou a funkční. •
Lateralita tvarová se zaměřuje na rozdíly v utváření, velikosti objemu párových orgánů. Je to tzv. nesouměrnost kvantitativní (rozdíl např. v délce, objemu).
•
Lateralita funkční vyjadřuje nesouměrnost kvalitativní (rozdíl v kvalitě výkonu). Leváctví je funkční převaha levé ruky (jedinec vykonává určitý výkon kvalitativně lépe levou rukou).
Přednostní užívání jednoho z párových orgánů znamená, že člověk vykoná určité úkony lépe a rychleji jednou z obou rukou či nohou, jedním z obou očí nebo uší, a to především úkony složité a náročné. Proto také dělíme párové orgány na orgán vedoucí a orgán pomocný. „Sklon k přednostnímu užívání jednoho z párových orgánů je vrozený“ (Sovák, 1979, s.13).
9
Pro úplné pochopení laterality je nutné zmínit i dominanci. Dominancí nazýváme vedoucí úlohu jedné z obou polokoulí předního mozku. Je vrozená a dědičná. Dominance je jev prvotní, zatímco lateralita je jevem druhotným. Z fyziologického hlediska máme vrozený sklon k přednostnímu užívání jedné ruky a to je odrazem vrozené větší zdatnosti jedné z obou mozkových polokoulí. Vysvětlíme si na příkladu. Ruka, kterou člověk užívá přednostně, je odrazem činnosti protilehlé polokoule. Máme-li například vrozeně zdatnější pravou mozkovou polokouli, pak je zdatnější levá ruka. Nesmíme zapomínat na fakt, že lateralita jako odraz vrozené dominance je též závislá na společenských vlivech. Potlačováním laterality, což bývá přeučování leváku na praváky, může dojít k narušení dominance. Avšak vrozená dominance bez ohledu na výchovné vlivy trvá (Sovák, 1979, s.10-13). Vrozená dominance mozková nám udává typ laterality, který se nazývá genotyp neboli typ vrozený. Genotyp je tedy vrozený základ laterality na podkladě strukturalizace mozkových hemisfér (v činnosti převládá pravá či levá strana). Nemůže se v životě jedince změnit. Může být ale vlivem okolí či vnějšího prostředí podporován nebo potlačován. Opět uvedeme příklad. V důsledku přeučování se může přeměnit lateralita vrozeného typu ve výsledný typ zdánlivého praváctví (Sovák 1979, s.17). Výsledný typ neboli fenotyp (také typ zjevný) je výsledný konečný projev laterality (vnější tlak z okolí působí k preferenci pravé či levé strany). V odborné literatuře je lateralita dále klasifikována podle typů, stupňů a druhů. Typy laterality: •
lateralita souhlasná (převaha jedné strany u všech párových orgánů);
10
•
lateralita nesouhlasná, zkřížená (např. vedoucí ruka levá, vedoucí oko pravé);
•
lateralita neurčitá, nevyhraněná. (Křišťanová, 1991, s. 11)
Stupně laterality se nejvíce projevují ve výkonech horní končetiny. Vyznačují se od nepatrných rozdílů ve výkonnosti párových orgánů až po silně vyhrazené praváctví či leváctví. „Čím silnější je stupeň laterality, ať praváctví či leváctví, tím hodnotnější je vývojový základ pro rozvoj osobnosti“ (Sovák, 1979, s. 20). Druhy laterality: • vrozený levák – správně vedený, • přecvičovaný levák, • levák z nutnosti (např. po úrazu pravé ruky), • patologický levák (způsobeno např. lehkým zánětem mozku), • vrozeně obouruký = tzv. ambidexter (ambo = oba, dexter = pravý), • vrozený pravák, • přecvičovaný pravák (ze strachu rodiče posilovali dítěti hned levou ruku). (více např. Křišťanová 1991; Sovák 1979; Drnková, Syllabová 1983)
1.2 Diagnostika laterality Lateralita se obecně vyhraňuje mezi třetím až čtvrtým rokem života. Čím je jedinec starší, tím se jeho lateralita více projevuje. Objektivní a komplexní posouzení laterality dítěte je rozhodující pro jeho další vývoj. Před vstupem dítěte do školy je důležité vědět, kterou rukou bude dítě psát a jak bude zvládat psaní levou rukou. Většinou jako první subjektivně posuzují lateralitu rodiče. Své dítě pečlivě pozorují a snaží se neovlivňovat
11
jeho chování. Hlavní pozorovací momenty jsou při jídle a hře. Vhodné je zapisovat si vypozorované jevy v určitých vývojových etapách do deníku. Objektvní diagtnostiku by měli zvládat učitelky v mateřských školách a učitelé na základních školách za předpokladu dodržení níže uvedených pokynů. Objevují-li se problémy v rozpoznání laterality, obracíme se na odborníky z pedagogicko–psychologických poraden. Zásady při diagnostikování Jelikož diagnostika laterality je závažná záležitost, která ovlivňuje vývoj jedince, neměla by být prováděna ledabyle. Abychom měli jistotu, že při diagnostikování dosáhneme správného výsledku, musí být dodržovány určité zásady. V praxi se ustálilo následující laterální desatero: 1. Musíme dokonale znát všechny konkrétní úkoly. 2. Dítěti nesdělujeme důvod vyšetření. 3. Dítě vhodně motivujeme, musí se soustředit na cíl úkolu. 4. Vyšetřujeme dítě v klidném prostředí, bez přítomnosti jiných osob, zejména matky či jiných rodinných příslušníků. 5. Dítě sedí nebo stojí vždy přímo proti tomu, kdo jej vyšetřuje. 6. Musíme mít předem připravené všechny pomůcky. 7. Před dítě předkládáme různé předměty tak, aby pravá i levá ruka měla stejnou příležitost, např. k uchopení předmětů a manipulaci s nimi. 8. Po skončení nebo nenápadně v průběhu vyšetření provedeme pečlivé záznamy do předem připravených záznamových archů. 9. Dbáme na přísnou objektivitu zkouškových situací. 10. Vyvarujeme se rychlých a ukvapených závěrů. (Křišťanová, 1991, s. 16)
12
1.3 Zkouška laterality (Z. Matějček, Z. Žláb) Pro vyšetření laterality je sestaveno několik testů. Touto otázkou se zabývalo více autorů. Například Sovákův test je vhodný pro předškolní věk. Test Harrisův pro jedince, kteří zvládli psaní. V dnešní době je v praxi nejvíce používaná „Zkouška laterality“ Z. Matějčka a Z. Žlába, a proto se s ní seznámíme (Křišťanová, s. 17 – 22). Zkouška pochází z roku 1972 a obsahuje 12 subtestů. Zaměřena je především na horní končetiny a zrak. U většiny úkonů jsou zapotřebí pomůcky, které jsou dobře dostupné pro každého. Podstatné je dodržování zásad správného diagnostikování.
1.3.1 Deset subtestů zaměřených na horní končetiny. 1. Korálky do lahvičky •
Dítě vkládá do lahvičky 10 korálků jeden po druhém.
•
Pravá i levá ruka je přibližně stejně daleko od předložených předmětů.
2. Zasouvání kolíčků •
Dítě zasouvá dřevěné kolíčky do otvorů ve dřevěném prkénku.
•
Dominantní je ta ruka, která kolíčky do desky zasouvá.
•
Při střídání rukou hodnotíme jako A (ambidexter).
3. Klíč do zámku •
Dítě vyndává klíč ze zámku a poté jej vrací zpět.
•
Dominantní je ruka, která vkládá klíček do zámku a otáčí jím.
4. Míček do krabičky •
Dítě vhazuje míček do dva kroky vzdálené krabice. 13
•
Pokus se opakuje třikrát.
•
Dominantní je ruka, kterou dítě hází; střídá-li ruce, hodnotíme jako A.
5. Jakou máš sílu •
Dítě stiskne krabičku co největší silou (krabička musí být pevná, aby se nedala rozmáčknout).
•
Dominantní je ruka, kterou krabičku stiskne.
•
Pokus neopakujeme.
6. Stlač mi ruce k zemi •
Dítě stojí proti nám a snaží se stlačit naše spojené ruce k zemi, ale pouze jednou rukou.
•
Dominantní je aktivní paže.
7. Sáhni si na ucho, na nos, atd. •
Dítě plní pokyny jako: „Ukaž mi, jak by ses poškrábal na uchu. Teď se poškrábej na nose. Teď na bradě...Teď si sáhni na koleno...“.
•
Dominantní je paže, která je aktivní při všech čtyřech pokusech.
•
Dítě provedlo aspoň jednou pokyn druhou paží, hodnotíme jako A.
•
Jako A hodnotíme i při použití obou paží současně.
8. Jak nejvýš dosáhneš •
Dítě stojí velmi těsně před zdí a ukazuje, jak nejvýš dosáhne.
•
Dominantní je ruka, kterou natahuje do výšky.
•
Zvedá-li obě, je to A.
9. Tleskání •
Dítě tleská jednou rukou do druhé (jedna ruka podložka, druhá je aktivní);
14
•
Aktivní ruka je považována za dominantní.
•
Hodnocení A použijeme při tleskání oběma rukama současně před tělem.
10. Jehla a nit: •
Dítě navléká nit do jehly.
•
Ruka vykonávající pohyb je dominantní
1.3.2 Záznamový list pro výsledky jednotlivých úkonů
Výsledky jednotlivých úkonů jsou během zkoušky nebo bezprostředně po ní zapisovány do záznamového listu. Vykonává-li dítě úkon pouze pravou rukou, značíme křížkem (x) v rubrice P záznamového listu. V případě, že dítě pracuje jen levou rukou, značíme křížkem (x) v rubrice L záznamového listu. Střídá-li dítě levou a pravou ruku nebo začne jednou rukou a přejde na druhou, značíme (x) v rubrice A záznamového listu. Horní končetiny 1. Korálky do lahvičky 2. Zasouvání kolíčků 3. Klíče do zámku 4. Míček do krabičky 5. Jakou máš sílu 6. Stlač mi ruce k zemi 7. Sáhni si na ucho 8. Jak vysoko dosáhneš 9. Tleskání 10. Jehla a nit Suma
P
L
A
Poznámka:
Tabulka 1- záznamový list
15
1.3.3 Zhodnocení zkouškových úkonů Vyhodnocení provádíme za pomoci kvocientu pravorukosti (DQ), který vypočítáme dle jednoduchého vzorce: P + A/2 DQ = ---------------------- . 100 n P.........součet všech pouze pravostranných reakcí A/2.....polovina úkonů, které byly provedeny oběma rukama, pravou i levou, tzn. nevyhraněně n.........počet všech úkolů DQ je zkratka pro Dextrity Quotient (lat. dexter = pravý), značí kvocient pravorukosti a vyjadřuje počet pravostranných reakcí v procentech. Stupňová vlastnost laterality je kvalitativně i kvantitativně vyjádřena v následujícím rozložení: P
vyhraněné, výrazné praváctví
DQ = 100 – 90
P-
méně vyhraněné praváctví
DQ = 89 – 75
A
nevyhraněná lateralita
DQ = 74 – 50
(ambidextrie) L-
méně vyhraněné leváctví
DQ = 49 - 25
L
vyhraněné leváctví
DQ = 24 - 0
1.3.4 Zkoušky pro určení laterality očí Zkouška pro určení laterality očí je dalším v praxi orientačním, ale důležitým testem, který může doplnit výše popsané sledování zkoušky laterality podle horní končetiny. Na jejím základě se doporučuje pro psaní ta horní končetina, která je v souladu s vedoucím okem. Je podstatná pro děti,
16
které jsou nevyhraněné v aktivitě horních končetin. Podporuje se tím souhlasná lateralita. 1. Manoptoskop Zjištujeme směrovost a řízenost oka. Zkouška je zaměřena na binokulární vidění. •
Dítě si od nás vezme papírový kornout, který je mu podáván do obou rukou. Širší otvor kornoutu nasadí na obličej a podívá se jím na obrázek, který držíme zhruba ve výši našeho nosu. Dítě popíše, co na obrázku vidí.
•
Pokus se opakuje třikrát. Pokaždé změníme místo, aby se na nás muselo podívat znovu. Dítě na každý pokus kornout oddělá, podívá se na nás přímo a pak jej znovu nasadí a dívá se průhledem.
•
Za dominantní považujeme oko, kterým se na nás dívá. Může nastat možnost, že se dítě dívá jen jedním okem a druhé hledí do papíru. Dítě si toho ovšem není vědomé.
•
Střídá-li dítě oči, hodnotíme jako A.
2. Kukátko Zkouška je orientována na monokulární vidění. Zjištujeme zaměřenost oka. •
Dítě vyzveme, aby si vzalo kukátko ze stolu a podívalo se, jaký tam uvidí obrázek.
•
Dominantní je to oko, ke kterému přikládá kukátko.
•
Pokus je opakován třikrát.
•
V případě, že se dítě dívá jednou levým a podruhé pravým okem, hodnotíme jako A.
17
2 Elementární psaní Lidská ruka je spojena nejen s jemnou motorikou, ale také s myšlením a řečí. Díky ruce můžeme vyjádřit své myšlenky, aniž bychom museli mluvit. Náš vnitřní svět se může za její pomoci projevit ve světě vnějším. Řeč často doprovázíme gestikulací rukou. Snažíme se jí kódovat při kreslení a psaní. Také proto bychom si měli uvědomit, jak je důležité používání dominantní ruky. V dobách přeučování leváků na praváky se objevovaly a sem tam i v dnešní době se objevují různé poruchy, vzniklé právě tímto přeučováním. Patří mezi ně například motorický neklid, změny chování, neurózy, koktavost, odpor ke škole, zhoršování prospěchu, výkyvy v pozornosti, dyslexie a dysgrafie jako následek narušení laterality, neobratnost
v manuálních
činnostech,
pomočování
(enuresis),
tiky,
„okénka“ – stavy krátkodobé duševní nepřítomnosti atd. (Blatný, Fabiánková, 1981, s.97). Příznaky těchto poruch se u přeučovaných jedinců vyskytovaly hlavně kvůli neustálému překonávání překážek. Byla jim nucena ruka, která pro ně nebyla přirozená.
2.1 Průpravné cviky ke psaní Už malé dítě svůj vnitřní svět poodhaluje prostřednictvím kresby. Zkuste vzít dítěti pastelku z ruky, kterou kreslí, a dejte ji do ruky druhé. Většinou se setkáte s náhlým odporem. Proto je důležité všímat si dominantnosti rukou již v raném věku. Předcházíme tím nástupu výše zmiňovaných poruch.
18
Hlavním faktorem úspěšné činnosti je navození příjemné atmosféry a psychické i fyzické uvolnění dítěte. K tomu nám slouží průpravné cviky doprovázené rozličnými říkankami, básničkami, písničkami. Průpravnými cviky rozpohybujeme zejména ramenní kloub, loketní kloub, zápěstí a prsty. Před započetím s psaním procvičujeme u dětí základní návyky držení tužky. Začínáme s tím již v předškolním věku při kreslení. Dítě učíme držet tužku zdola nebo mírně ze strany. Nacvičujeme pravolevou prostorovou orientaci. Střídáme psací plochy i náčiní. Za vhodné psací plochy jsou považovány například role balicího papíru, tabule, tabulky, kreslení do písku, sněhu, na beton, fólie. Postupujeme od větších ploch k menším. Z náčiní využíváme pastelky, voskovky, křídy, pastely, vodové barvy, přírodniny jako například trávu, výborné jsou i vlastní prsty. Děti při těchto činnostech mohou stát, sedět či klečet. Ukázka průpravného cvičení (Blatný, Fabiánková, 1981, s. 75-78): •
Cviky k uvolnění ramenního kloubu: Kruhy na velkém formátu (balicí papír). - motivace: Kreslení kol od traktoru (obměny slunce, kulaté okno, kola od jiných velkých dopravních prostředků – kombajn, nákladní automobil, jeřáb).
Obrázek 1- cvik k uvolnění ramenního kloubu
19
•
Cviky k uvolnění loketního kloubu: Oblouky na větším formátu či ploše (balicí papír, na betonu). - motivace: Báseň „Žába a myška“ Žába a myška Sedí žába v rákosí, tahá myšku za vousy. Myška píská, žába výská. Kuňky, kuňky, kuňk, do vodičky žbluňk.
Obrázek 2- cvik k uvolnění loketního klobu
•
Cviky k uvolnění zápěstí: Vyplňování malého formátu papíru tečkami. - motivace: Slepička zobe zrní. Pohádka „O slepičce a kohoutkovi“.
Obrázek 3- cvik k uvolnění zápěstí
20
2.2 Psaní levou rukou Je psaní levou rukou náročnější než rukou pravou? Máme všichni stejné podmínky? V obou případech se vyžaduje normalizované a dobře zvládnuté písmo. Požadavky jsou tedy pro všechny stejné. Ale co podmínky? Je známé, že jemná motorika je závislá na funkci nervové soustavy, na růstu i osifikaci kostí a na svalové zralosti. V 1. ročníku ZŠ dochází k nadměrné svalové zátěži v oblasti zápěstí a prstů. U šestiletých levorukých žáků není plně vyvinuta senzomotorická koordinace, a proto si žák ulehčuje způsob psaní přenesením tíže na prsty a opřením prstů o desku lavice. Zatížený palec pak mnohdy nezvládá nápor na koordinování jemných pohybů. Pro leváky je přirozený směr zprava doleva a při psaní musí být nahrazen směrem opačným, a to zleva doprava – tedy směrem přirozeným pro praváka. Také kontrola písma je znesnadněná sklonem psacího náčiní doleva, což zčásti brání pohledu na psaný text. Žák, který nemá na počátku školní docházky dostatečně uvolněné zápěstí nebo není po metodické stránce důsledně veden, snadno sklouzne k návyku držení psacího náčiní ze strany nebo shora. Tzv. „drápovitý“ způsob psaní je často spojen s nesprávným držením těla při psaní, čímž ohrožuje vývoj páteře (Křišťanová, 1991, s.29). Avšak v roce 2008 se na trhu objevila nová kniha Nechte leváky drápat napsaná učitelem levákem a otcem dvou leváků Ivo Vodičkou, který zde upozorňuje na možnost, že drápovitý způsob psaní může být právě tím správným způsobem psaní pro leváky. V dalších podkapitolách se proto pokusíme o nastínění dvou zcela odlišných metodik pro leváky. Půjde o menší srovnání názorů dříve a dnes.
21
2.3 Metodika psaní levou rukou Nejprve se seznámíme s metodikou psaní levou rukou zpracovanou L. Křišťanovou. Tato metodika je v dnešní době asi nejvíce známá. Je určena studentům pedagogických fakult učitelství 1. stupně základní školy, učitelům ZŠ a učitelkám mateřských škol. Autorka se v mnohém inspirovala především profesorem Milošem Sovákem, který je považován za průkopníka metodiky psaní levou rukou. Metodiku popíšeme ze dvou základních hledisek: •
z hlediska vytváření hygienických a pracovních návyků,
•
z hlediska normativních požadavků na znaky písma.
2.3.1 Vytváření hygienických a pracovních návyků Při utváření hygienických a pracovních návyků se od počátku psaní zaměřujeme na správné držení těla, polohu sešitu a správný způsob psaní. Držení těla Žák sedí rovně, nevychýlen do strany, uvolněn a mírně předkloněn, aby mohl „nahlížet na písmo“. Ramena jsou stejně vysoko. Hrudník se nesmí dotýkat lavice. Obě předloktí se opírají o lavici zčásti. Nohy jsou pevně opřené o podlahu. Udržuje se optimální vzdálenost očí od sešitu. Při nesprávném držení těla může dojít k vychýlení osy páteře do stran (asymetrickému syndromu) nebo k „hrbení“ (kyfóze). Není proto zanedbatelné upozornění na výšku stolků a židliček. Výška židle má odpovídat délce bérce. Hloubka sedadla odpovídá dvěma třetinám délky stehna žáka. Za nejvhodnější je považována distance nulová (Blatný, Fabiánková, 1981, s. 88).
22
Držení těla u leváků je stejné jako u praváků. Nespatřujeme zde zásadní odlišnosti. Pouze je nutné podotknout, že levoruký žák by měl sedět na levé straně lavice nebo vedle jiného leváka, aby se předcházelo narážení loktů o sebe. Podstatné rozdíly ovšem shledáváme u leváků v poloze sešitu. Poloha sešitu „Papír či stránka jsou položeny na lavici mírně vlevo od osy těla. Pokud se papír posune doprava, zhoršují se podmínky pro správné držení pera a pro kontrolu písma, tzn. hlava se naklání vpravo, dlaň se vytáčí vzhůru. Levý horní roh papíru či sešitu směřuje mírně nahoru. Velikost sklonu je individuální. Pravá ruka leváka pomáhá posunovat papír doleva a nahoru (při psaní do dolní linky)“ (Křišťanová, 1991, s.30-31). Také při způsobu psaní si můžeme povšimnout různých odlišností. Za zmínku stojí i uvedení vhodných druhů psacího náčiní pro usnadnění práce. Způsob psaní a druhy psacího náčiní Je nutné dbát na směř držení psacího náčiní, tj. mírně k rameni. Dlaň se opírá o desku stolu, prsty levé ruky se posunují vpravo pod linkou. Takto je písmo zajištěno před rozmazáváním. Doporučovaný způsob psaní: •
zdola – šikmo zdola (dlaň pod linkou)
Obrázek 4- doporučovaný způsob psaní
23
Nevhodný způsob psaní: •
ze strany (dlaň po lince)
Obrázek 5 - nevhodný způsob psaní
Nesprávný způsob psaní: •
„drápovitě“ – shora (dlaň nad linkou)
Obrázek 6 - nesprávný způsob psaní
Poznámka: •
Jestliže se sešit při zafixovaném „drápovitém“ způsobu držení pera nakloní doprava (levý horní roh sešitu je výš), pak si žák ještě více vytáčí zápěstí:
Obrázek 7 - drápovitý způsob psaní, sešit nakloněný doprava
•
Jestliže se sešit při zafixovaném „drápovitém“ způsobu držení pera více posune doleva (pravý horní roh je výš), žák si nebude tolik vytáčet zápěstí:
24
Obrázek 8 - drápovitý způsob psaní, sešit více vlevo
•
Jsou žáci, kteří píší i tímto způsobem: (linky v sešitě kolmo na desku lavice)
Obrázek 9 - linky v sešitě kolmo na desku lavice
Pomůcky pro nácvik držení pera a samotné psaní Nejen způsob psaní, ale i volba vhodných pomůcek ovlivňují psaný projev žáka. Pouze na určitou počáteční dobu jsou pro nácvik vhodné násadky z moduritu. Jinou pomůckou jsou úzké kornouty z papíru, vycházející z psacího náčiní k rameni. Dotýká se lehce ramene, a tím žák kontroluje polohu tužky či pera. Měkká houbička přidržovaná dítětem v podpaží zajišťuje držení tužky zdola. Z tužek lze doporučit mikrotužku 0,9, později 0,7. Tenký hrot, lehká manipulovatelnost a fakt, že se nemusí ořezávat, jsou její pozitiva. Pero by mělo mít tenký hrot, aby zanechávalo úzkou a plynulou stopu. Vhodné jsou trojhranné tužky, fixy, pera, či přímo pera pro leváky. Ovšem za optimální psací náčiní se považuje takové náčiní, které
vyhovuje
především
konkrétní
osobě,
jejím
individuálním
požadavkům.
25
2.3.2 Normativní požadavky na písmo U leváků i praváku se vývoj ve psaní posuzuje podle určitých znaků. Zaměřuje se jak na kvalitu, tak na kvantitu v psaném projevu. V praxi se spíše dbá na kvalitativní znaky a na kvantitu je nahlíženo jako na individuální znak. K posuzování znaků přistupujeme specificky podle fáze, ve které se jednotlivý žák nachází, a respektujeme jednotlivé odchylky. Dále je ale nutné říci, že některé odchylky se u leváků objevují obecně častěji. V textu jsou uvedeny kurzívou. Kvalitativními znaky písma jsou tvary a velikost písma, úměrnost velikosti písma, stejnoměrnost velikosti písma, vazebnost, hustota a rytmizace, sklon a úprava písma. Mezi kvantitativní znak patří rychlost písma. Tvary a velikost písma V dnešní době je požadované zeštíhlené písmo jednoduchých tvarů. Zejména u písmen s ovály (a, o, d, g,....) a s oblouky (u, m, c, G, P, R, D,..). Nemělo by ale docházet k přílišnému zúžení a zeštíhlení, aby nebyla snížena dobrá čitelnost písma. Liniatura ovlivňuje výšku, která určuje velikost písma. Liniatura se postupně zmenšuje. V 1. ročníku průměrná střední výška písmen je 5 – 6 mm a řídí se podle ní ostatní velikosti. Písmena s horní a dolní délkou mají výšku dvojnásobnou (b, l, j, apod.), písmena dlouhá (f, J, Y,…) mají délku trojnásobnou. Se začátkem psaní trváme na dodržování těchto velikostí. Tolerovat můžeme písmo větší, ale ne menší. Zpočátku je u leváků individuální potřeba psát ještě větší písmena než u praváků. Úměrnost, stejnoměrnost velikosti písma Mezi písmeny střední výšky (a, e , m, n,....), ostatními písmeny s horní nebo dolní délkou a písmeny dlouhými je výškový poměr, který také nazýváme úměrnost velikosti písma. Poměr mezi těmito výškami je přibližně 1 : 1 : 1.
26
Dodržování stále stejné výšky písmen téhož druhu se nazývá stejnoměrnost velikosti písma. Občas se objevují chyby, po nichž se pak písmo stále zmenšuje. Chybují především žáci, kteří mají křečovité držení pera a neposunují ruku volně po papíře. Pro odstranění se zařazují uvolňovací cviky, zvláště nácvik pohybu paže ve směru řádku a používání pomocných linek. U leváků se tyto chyby objevují, jelikož při psaní většinou tlačí a netáhnou. Proto je pro ně obtížné posunovat ruku volně po papíře. Vazebnost Vazebnost nám určuje požadavek jednotažnosti a přípojnosti. Jednotažnost je schopnost napsat celé písmeno jedním tahem. Poté následuje přípojnost, což je psaní celého slova jedním tahem. Jednotažné psaní je pro začínajícího písaře velice namáhavé a dochází k chybování. Proto v prvním ročníku spíše vyžadujeme jednotažné psaní slabiky než celého slova. Levoruký žák chybuje v diakritických znaménkách a přerušuje vazebnost z důvodů nedostatečné zrakové kontroly. Hustota a rytmizace Hustotou rozumíme rozestupy mezi písmeny, vzdálenost mezi řádky a mezery mezi slovy. Rytmizace se vyznačuje uspořádáním písmen, slov, řádků a odstavců v esteticky působící celek. U začínajících písařů dbáme na správný rytmický pohyb ruky. Sklon písma Doporučovaný sklon písma je 70 – 75 stupňů doprava. Připouští se písmo od ležatého po stojaté, tj. od 60 - 90 stupňů. Sklon písma ovlivňuje i tvar. Ležaté písmo se vyznačuje větší štíhlosti a stojaté bývá většinou okrouhlejší. U leváků se připouští i mírný sklon doleva.
27
Úprava písma V 1. ročníku se vyžaduje hned od počátku psát na linku a dopisovat až do konce řádku. Důležitá je také určitá dohoda mezi učiteli a žáky (například vpravo nahoře píšeme datum, vynecháme řádek před zahájením nového textu atd.). Je podstatné ji dodržovat ve všech předmětech. Žáci píšící doporučovaným způsobem se občas neubrání rozmáznutí písma, proto raději přecházejí na psaní „drápovité“, neboť tím si zaručí lepší úpravu. Písmo tolik nerozmazávají a lépe zvládnou požadovaný sklon písma (doprava). Úprava písma je zpočátku snížena nedokonalým zvládnutím techniky, která u leváků bývá obtížnější než u praváků. Rychlost psaní Vyjadřuje se počtem napsaných písmen za určitou časovou jednotku (nejčasteji je to 1 minuta). Vychází se z individuálních potřeb a možností žáka. Rychlost psaní je závislá především na velikosti, plynulosti, hustotě, rytmizaci písmen, tlaku a mechanických překážkách. Proto se očekává u leváků pomalejší či kolísavé tempo při psaní. Je nutné zvolit vhodné psací náčiní.
2.4 Role učitele – elementaristy Zmíníme se i o roli učitele elementaristy v problematice levorukosti. Co vše by měl učitel vědět, zvládat a dodržovat. a) Diagnostikovat lateralitu: •
Vědět, kterou rukou žák bude psát.
•
Diagnostikuje sám; pokud si není jistý, doporučí odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně.
•
Pokud uzná za vhodné a potřebné, seznámí rodiče s výchovou leváků (důsledky přecvičování).
28
b) Dodržovat metodiku psaní levou rukou: •
Na začátku školního roku seznámit rodiče s informacemi o metodice psaní levou rukou (nejlépe názorné předvedení).
•
Dodržovat individuální přístup k žákům.
•
Motivovat, povzbudit, dodat sebedůvěru.
•
Přiměřeně hodnotit psaní zejména v začátcích.
•
Do sešitu předepisovat písmena z obou stran a s kolmým sklonem, využívat pomocné liniatury.
•
Doporučit rodičům zakoupení psacího náčiní s tenkým hrotem nebo přímo specializované pro leváka.
•
Správné rozsazení v lavicích (dva leváci vedle sebe nebo levák vlevo od praváka).
•
Umožnit odkládání pomůcek na levou stranu.
•
Osvětlení zleva a mírně zepředu.
•
Zařazovat přestávky, uvolňovací cviky, TV chvilky.
•
Dodržovat optimální délku psaní.
c) Osvojit si vlastní nácvik psaní: •
Učitel levák i pravák by měl zvládnout techniku psaní jak pravou, tak levou rukou. (Křišťanová, 1991, s. 39-40)
2.5 Jde to i jinak… Za zajímavý považuji názor I. Vodičky, který se liší od zpracování L. Křišťanové. Jak již bylo uvedeno, Křišťanová ve své metodice psaní pro leváky zmiňuje drápovitý způsob psaní za nesprávný. I. Vodička (2008) jej ale považuje za nejvíce vhodný. Jak to tedy je? Leváci, kteří píší podle současné metodiky tzv. dolním psaním, musí psát převážně tlakem, protože píší z opačného směru. 29
Tah vede od středu těla ven; je snazší, koordinovanější, jistější, lze jej kontrolovat, protože je do něho vidět, psané spojité písmo je konstruováno pro tah. Tlak vede od středu těla ven křížem; je náročnější, hrnout dá více námahy, psací a kreslící materiály se vzpírají. Leváci, které nikdo nenutí psát „dolním psaním“, píší horním psaním, tzv. drápáním (viz. obr. 10), protože je to jednodušší a leváci se tak nejlépe přiblíží písmu psanému praváky! Jak psát správným drápáním? •
Papír je v levé části od osy těla, levým horním rohem dolů.
•
Tužka nebo pero je uchopeno tzv. špetkovitým úchopem.
•
Ruka se mírně stáčí nad papírem.
•
Tahy jsou vedeny kyvným pohybem ze zápěstí.
•
Ruka klouže po papíře posledními články malíčku.
Obrázek 10 - psaní správným drápáním
30
Výhody správného drápání: •
Pero, tužka nebo štětec jsou taženy.
•
Stopa písma je vyrovnanější, ladnější, snazší.
•
Písmo odpovídá podobě psané pravákem.
•
Levák si vidí do právě psaného písma.
•
Písmo se při psaní nerozmazává.
•
Není potřeba speciálních plnicích per s hroty pro leváky.
•
Není potřeba zvláštních pracovních postupů při nácviku.
•
Není potřeba speciálních abeced pro leváky.
•
Levák se rychleji vyrovnává s pracovním tempem třídy.
•
Lépe zapadá do kolektivu, ► ► ► ... je spokojenější, klidnější a šťastnější! Vodičkovo pojetí mne docela oslovilo, jelikož jsem levačka. Píši
dolním způsobem psaní, jak uvádí současné metodiky, a nemohu říci, že bych neměla s psaním problémy. Mé písmo se sklání mírně doleva, takže je hůře čitelné. Psací potřeby mi dlouho nevydrží. Vzhledem k tomu, že pero po papíře tlačím a netáhnu, kulička v tuze se mi velmi rychle zničí. Nejčastěji se setkávám s tím, že se zasekne nebo vypadne. Za další nevýhodu považuji i to, že mám často zašpiněnou dlaň v oblasti spodní strany malíčku. Pokud sáhnu například po propisce, musím se smířit s nepřirozenou barevností mé ruky a co hůře, občas i psaného projevu. Naučila jsem se tedy používat čínská pera, jejichž náplň se tolik nerozmazává. Touto svojí osobní zpovědí chci nastínit, proč sympatizuji s knihou I. Vodičky. Vyzkoušela jsem jeho doporučený způsob psaní pro leváky a potvrdily se mi klady, o kterých píše. Jelikož píši již 18. rok dolním způsobem psaní, zůstanu nejspíše při tomto způsobu i nadále. Je to pro mne hlavně rychlejší a na negativa jsem si již zvykla. Ale pro levoruké žáky začínající s psaním je podle mne Vodičkův způsob vhodný. 31
3 Pomůcky pro leváky V souvislosti s výše uvedeným textem dále uvádíme pomůcky, které jsou v dnešní době pro leváky na trhu. Vývoj jde neustále kupředu, a proto se objevuje čím dál více novinek a různorodého sortimentu pomůcek pro leváky, které by jim měly ulehčovat život. Nejlépe se k pomůckám dostaneme prostřednictvím internetových obchodů. Plno webových stránek je zaměřeno na tento sortiment. Na většině z nich nalezneme i informace týkající se leváků či leváctví. Stránky jsou navštěvované samotnými leváky nebo uživateli, v jejichž rodině se levák nachází. Můžeme si zde přečíst mimo jiné i spoustu příspěvků, rad, názorů a zkušeností s pomůckami pro leváky. Diskuze bývají zajímavé a inspirativní. Dovolím si uvést některé z webových stránek: •
www.prolevaky.cz
•
www.levaruka.cz
•
www.obchodprolevaky.cz Některé typy pomůcek lze nyní získat i ve většině obchodů. Existují
též kamenné obchody zaměřené přímo pro potřeby leváků. První kamenný obchod v ČR se nachází v Praze 8 na ulici Křižíkova 109. V Brně v Husovicích na ulici Vranovská byl též otevřen obchod pro leváky. S velkým nadšením a zájmem jsem jej chtěla navštívit, ale bohužel k mému údivu jsem jej nalezla zrušený. Myslím si, že jeho umístění nebylo příliš vhodné a viditelné, a proto také prosperita obchodu nebyla vysoká a muselo dojít k jeho zavření. Oba specializované kamenné obchody založili Patrik Nacher a Pavel Marek. Tři čtvrtiny zboží dováží do svých obchodů ze zahraničí hlavně z Německa a Nizozemska. V budoucnu plánují kontaktovat více tuzemských výrobců.
32
Ceny výrobků pro leváky jsou často vyšší oproti cenám výrobků pro praváky. Je to zapříčiněno hlavně speciální úpravou výrobků. Leváků přibývá a podmínky se pro ně zlepšují, takže i ceny pomůcek určitě půjdou dolů. Přejděme k tomu, co obvykle obchody jak internetové, tak kamenné levákům nabízí: Školní potřeby •
Tužky o
STABILO ´s move easyergo (obdoba oblíbené versatilky).
Obrázek 11 – STABILO ´s move easyergo
o Trojhranné tužky (trojhranný a silnější tvar zaručí při držení větší dosedací plochu prstům, tím předchází křečovitému držení a následné bolesti ruky).
Obrázek 12 - trojhranná tužka Jumbo
o Tužka Yoropen (vhodné jak pro praváky, tak i pro leváky).
Obrázek 13 - tužky Yoropen
33
•
Pera o Plnicí pera (se speciálně upraveným hrotem).
Obrázek 14 - plnicí pero - Frog, plnicí pero s hrotem
o Stabilo´s move easy (pro děti od 5 do 9 let).
Obrázek 15 - pero Stabilo´s move easy
o
Kuličková pera (zaručující správné grafomotorické návyky, čímž předchází dysgrafickým potížím).
Obrázek 16 - kuličkové pero YOROPEN E-5
o Pen again (ulehčuje námahu při psaní i pro hendikepovanou ruku).
Obrázek 17 - Pen again
•
Násadky
Obrázek 18 - násadka Grip Jumbo
34
•
Písanky pro 1., 2., 3., roční ZŠ (předlohy písmen jsou i na pravé straně). Jsou chváleny MŠMT ČR a VÚP Praha- Zličín. Některá nakladatelství vydávající písanky: Didaktis, Studio 1+1.
Obrázek 19 – písanky pro leváky
•
Pastelky, fixy, voskovky – trojhranné.
Obrázek 20 – trojhranné pastelky, fixy, voskovky
•
Nůžky domácí, textilní, dětské, zahradnické.
Obrázek 21 - nůžky domácí, textilní, dětské, zahradnické
o
Tréninkové nůžky - pro nácvik stříhání s dopomocí dospělého.
Obrázek 22 - tréninkové nůžky
•
Ořezávátka
Obrázek 23 – ořezávátka
35
•
Pravítka (s obráceným pořadím čísel).
Obrázek 24 - sada pravítek
•
Pouzdra (otvírání z levé strany na pravou).
Obrázek 25 - penály pro leváky s motivem krtka
•
Hudební nástroje o Kytary: akustické, basové, elektrické.
Obrázek 26 - akustická kytara , basová kytara , elektrická kytara
•
Pomůcky k PC o Myš k PC.
Obrázek 27 – myš Logitech MX610 Laser Cordless Mouse Left, myš Logitech Tiger Mouse
Používání pomůcek pro leváky je věc velice individuální. Objevuje se obrovská spousta možností, jak si zjednodušit práci. Rozhodnutí je na každém z nás. Já osobně píši běžnými psacími potřebami, používám k PC myš pro praváky, nepotřebuji pravítka s obráceným pořadím čísel, speciální ořezávátka. Přizpůsobila jsem se podmínkám a prostředí, které jsem doposud měla. Musím ovšem podotknout, že bez škrabky na brambory pro leváky by moje příprava obědů nebyla tak jednoduchá a rychlá. Bez 36
čínského pera by moje ruka byla ušpiněná a úprava v sešitě rozmazaná. Výše jsem se zmínila, že rozhodnutí je na každém z nás. Nesmíme ovšem zapomínat, že abychom se mohli rozhodovat, potřebujeme mít nějakou nabídku. Proto by se učitelé měli seznamovat s novinkami na trhu, aby je mohli doporučit svým žákům nebo jejich rodičům. Věřím, že spousta pomůcek dovede život leváka ulehčit.
37
II. PRAKTICKÁ ČÁST
38
4 Cíl, metody a postup práce Cíl výzkumného šetření Ani při velmi podrobné analýze odborné literatury se nepodařilo dohledat, zda se levoruký učitel může v praxi na 1. stupni ZŠ uplatnit bez nějakých zvláštních obtíží nebo úlev. Zda jej nečeká při vstupu do praxe nutnost se doškolit či dokonce přeškolit. Musí-li ve výuce něco vynechat, aby své žáky negativně neovlivnil. Vnímá-li svoji levorukost jako určitý hendikep či jako běžnou věc. Protože nás to z důvodů uvedených v první části opravdu zajímá, rozhodli jsme se to zjistit. Hlavním cílem práce je tedy zjistit, jak se v převládajícím pravorukém školním prostředí cítí levoruký učitel, s jakými problémy se setkává a zda má pocit, že jeho levorukost ovlivňuje žáky negativně. A také jaká je reakce okolí na jeho levorukost, především z pohledu zaměstnavatele.
Metody výzkumného šetření Ve výzkumném šetření je použito vedle analýzy odborných pramenů, kvalitativně orientovaného výzkumu. Zvolili jsme metodu životního příběhu učitele, kterou jsme se ale rozhodli aplikovat pouze v profesní rovině, protože se jevila z hlediska sledované problematiky v diplomové práci za nejdůležitější a nejpřínosnější. V závěru praktické části se pokusíme o jisté zobecnění.
39
Postup práce Výzkumnému šetření předcházelo studium odborných pramenů. Informace o leváctví a levorukých učitelích jsem hledala nejen v odborné literatuře, ale obrátila jsem se i na odborná pracoviště jako MŠMT, VÚP a PPP. Literatura o leváctví a levácích je v dnešních dnech již docela dostupná. Bohužel o levorukém učiteli nikoli. Jelikož jsem si tím nebyla zcela jistá, raději jsem se zeptala ve výše uvedených institucích. Z těchto pracovišť se mi dostaly pozitivní odpovědi ohledně leváctví. Informace, které mne nejvíce zajímaly, a to o levorukém učiteli, jsem získala následující. MŠMT mi zaslalo odpověď: „Zákon č. 561/ 2004 Sb. (Školský zákon) nerozlišuje dominanci pravé či levé ruky u pedagogů 1. stupně ZŠ. Zároveň nám není známo, že by se takové rozlišování v nedávné historii objevilo v některých dokumentech.“ Z VÚP mi napsali: „Problematiku aplikovanou na učitele leváka, nebo dospělou populaci vůbec, jsem nikde nezaznamenala a s politováním Vám musím oznámit, že náš ústav se tematikou učitele v tomto duchu nezabývá.“ Dotazy jsem zaslala i na několik PPP. Ozvali se mi pouze z brněnské poradny a vyjádřili se následovně: „Problematika leváctví není v poslední době nijak akcentovaná, nejvíce snad ve vztahu k vyšetřením školních zralostí, které - jako každý rok - provádíme během jara. Podstatně větším problémem bývá u žáků ZŠ tzv. "zkřížená lateralita", tzn. dominantní oko není shodné s dominantní rukou. A zde jsou na tom většinou o něco hůř praváci, protože jejich "chybám" poměrně málo učitelů rozumí a dokáže s tím pracovat. U leváků se zrcadlové tvary apod. jaksi více předpokládají.“ O levorukém učiteli opět bohužel ani zmínka.
40
Zjistila jsem, že tudy cesta nevede, a proto jsem se rozhodla kontaktovat několik levorukých učitelů 1. stupně ZŠ a zjistit informace přímo od nich. S hledáním levorukých učitelů na 1. stupni ZŠ jsem začala již koncem roku 2007 a pokračovala až do roku 2009. Při pátrání mi byly nápomocné spolužačky, které navštěvovaly praxe na různých školách a setkaly se tam s levorukými učiteli. Také díky vedoucímu mé diplomové práce jsem sehnala pár levorukých učitelek a v neposlední řadě prostřednictvím internetových stánek zaměřených na leváky. Podařilo se mi nalézt celkem 7 učitelek 1. stupně ZŠ. Komunikace s nimi probíhala za pomoci mailů, telefonu a osobního kontaktu. Schůzky jsem si s nimi domlouvala většinou přes mail. Napsala jsem průvodní dopis, ve kterém jsem je seznámila se svojí osobou, tématem diplomové práce, výtahem z knihy I. Vodičky a návodnými otázkami, aby věděly, jakým směrem bude naše rozmluva orientována. Setkala jsem se většinou s pozitivní odpovědí. Pouze jedna paní učitelka na průvodní mail neodpověděla, a jelikož jsem na ni neměla jiný kontakt, celkový počet zkoumaných osob klesl na 6 levorukých učitelek. Kontakty na paní učitelky působící v Brně jsem získala převážně od svého vedoucího diplomové práce. Po domluvě termínu schůzky jsem je navštívila na jejich pracovištích. Irena Košutová a Michaela Přibylová učí na Základní škole Horácké náměstí, pracoviště na ulici Úprkova. Veroniku Ježkovou jsem navštívila na Základní škole Pastviny. Paní učitelka Kamila Beránková se mi ozvala na základě přečtení si mého příspěvku na internetových stránkách pro leváky. Pochází z Prahy a zde i učí. Jelikož by bylo složité se sejít, dohodly jsme se na komunikaci přes maily a telefon. Telefonicky jsem ji seznámila s tím, co po ní budu
41
chtít, a mailem zaslala podrobné informace o problému. Mail obsahoval otázky a přílohy, ke kterým bych při osobním kontaktu směřovala. Podobný postup pokračoval i u Zuzany Ryzí. Zuzana Ryzí učí na Základní škole v Lysicích. Seznámila jsem se s ní díky její přednášce ve volitelném předmětu na vysoké škole. Kvůli jejím mimoškolním aktivitám, které jí zabírají mnoho času, jsme se shodly, že budeme spolupracovat také přes mail a telefon. Lucie Veselá je dálkovou studentkou stejného oboru jako já, tedy Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na PdF MU. Při studiu učí na Základní škole v Jaroslavicích. S ní jsem rozhovor prováděla na Pedagogické fakultě MU. Nejprve jsem si vyslechla životní příběhy všech paní učitelek. Měla jsem nachystané návodné otázky, za jejichž pomocí jsem vyprávění směřovala k tomu, co jsem potřebovala vyzkoumat. Rozhovory jsem nahrávala na mobilní telefon, zapisovala na papír nebo jsem je obdržela v elektronické podobě. Takto získané informace jsem posléze zpracovala. Hledala jsem, co mají jednotlivé paní učitelky společné, jak se na jednotlivé otázky vyjádřily a jaké jsou jejich názory. Výsledky tohoto zpracování můžeme nalézt v diskuzi diplomové práce. Při setkáních panovala přívětivá atmosféra a k mému pozitivnímu údivu i zájem paní učitelek o tuto problematiku. Pro lepší představu průběhu rozhovorů mezi mnou a paními učitelkami níže uvádím ukázku návodných otázek a posléze jednotlivé životní příběhy.
42
Návodné otázky na levorukého učitele: •
Jak dlouho učíte?
•
Které třídy jste učila?
•
Jaká byla motivace pro volbu vašeho povolání?
•
Měla jste problémy s leváctvím při studiu? (základní, střední, vysoká)
•
Studium střední školy- jaká, kde, kdy?
•
Studium vysoké školy- jaká, kde, kdy?
•
Zamýšlela jste se někdy nad tím, že by vaše levorukost mohla být problémem ve vaší profesi?
•
Jaké byly reakce zaměstnavatele, žáků, kolegů, rodičů na to, že jste levačka?
•
Chodí si k vám pravorucí učitelé pro rady ohledně učení levorukého žáka?
•
Musíte chodit pro rady za pravorukými kolegy?
•
Je vaše škola vybavena pomůckami pro levoruké? Jakými? Uvítala byste i jiné? Jaké?
•
Doporučujete levorukým žákům či jejich rodičům pomůcky pro leváky?
•
Myslíte si, že tyto pomůcky ulehčují práci žákům a vám osobně?
•
Víte, kde hledat informace o levácích? Hledala jste je někdy? (kde, kdy, proč)
•
Setkala jste se s metodikou pro levoruké učitelé? Uvítala byste nějakou?
•
Znáte knihu Ivo Vodičky Nechte leváky drápat?
•
Jaký názor máte na tento způsob psaní?
43
5 Profesní příklady Mgr. Irena Košutová je levoruká učitelka 1. stupně ZŠ. Se svojí levorukostí je spokojená a rozhodně by ji neměnila. Přizpůsobení se pravorukému prostředí jí nečiní obtíže. Působí na Základní škole Horácké náměstí. Přesné pracoviště je na ulici Úprkova v Brně, kde jsou třídy 1. stupně. Narodila se před 42 lety, učitelství se věnuje již 13. rokem. Za svoji praxi prošla všemi třídami prvního stupně, tedy 1. až 5. třídou. Nyní učí ve 3. třídě 28 žáků, z toho 6 levorukých. Prvotní motivací pro volbu učitelské profese pro ni byl ve druhé třídě na základní škole fakt, že učitelé dostávají spoustu květin a ona je má velice ráda. Poté to přerostlo v příčiny jiné, ale co jí nejvíce utkvělo, bylo právě dostávání květin. V roce 1981–1985 studovala střední školu v Brně, na Gymnáziu Táborská, které dnes již neexistuje. Vysokou školou v Brně s názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně absolvovala v letech 1985-1989. Nepamatuje si, že by měla problémy s leváctvím při studiu. Pouze přiznala, že jí bylo velice nepříjemné, když paní učitelka na základní škole řekla: „Tak vezmeme si pero do pravé ruky a Irenka do levé.“ Dodnes to má zafixované a nikdy tuto větu nepoužila u svých žáků. Přišlo jí, že by tím žáky diskriminovala. Nepovažuje za správné na to poukazovat. Přirovnává to k příkladu integrace žáků s různými poruchami či postižením, že se na ně také nepoukazuje. Při hledání zaměstnání potíže se svojí levorukostí neměla. První zaměstnavatel na levorukost nehleděl. Nejprve učila na Starém Brně na Horní. Poté byla deset let na mateřské. A na stávající místo se dostala jako
44
zástup za mateřskou dovolenou. Ve své práci je spokojená. Vypracovala se i na výchovnou poradkyni Na otázku, zda se někdy zamýšlela nad tím, že by její levorukost mohla být problém v její profesi, odpověděla ano. Myslela si, že nikdy nebude moci učit první třídu. Měla to nějak zafixované v podvědomí. Její obava byla, že přece nemůže učit děti psát, když píše levou rukou a většina dětí jsou praváci. Jednou ale přišla paní ředitelka s tím, že bude učit prvňáky. Její první reakce byla formulována otázkou, zda si paní ředitelka všimla, že je levák. Dostalo se jí dle mého názoru pozitivní odpovědi, že to nevadí. A spíše paní ředitelku zaráželo, že v tom jako učitelka spatřuje nějaký problém. Zkušenosti z učení první třídy popisuje následovně. Z počátku výuky psaní v 1. třídě si téměř vše předepisovala na tabuli předem, aby ji žáci tak často neviděli psát levou a nemátlo je to. Avšak při nácviku tahů písmen ve vzduchu levou rukou objevila plus v tom, že žáci byli rádi, když paní učitelka dělala pohyby stejnou rukou jako oni v opačném směru. Když už psali slova a skládali, začala v hodinách psát levou rukou a nespatřovala žádnou reakci u žáků. Až teprve ve 2. a 3. třídě si žáci všimli, že je levačka. Neměli s tím žádný problém. Ohlas na její levorukost ze strany kolegů byl také neutrální. Co se týče rodičů, tak se setkala spíše s pozitivní reakcí. Do 1. třídy se jí nahlásilo 6 leváků právě díky tomu, že rodiče věděli o její levorukosti. Paní učitelka neměla potřebu chodit si pro radu ke svým pravorukým kolegům a nesetkala se ani s tím, že by si k ní pro radu ohledně levorukosti chodili její kolegové.
45
Není si vědoma, že by škola za dobu její působnosti nakupovala pomůcky pro leváky. O existenci některých pomůcek ví, ale sama je nevyužívá. U svých levorukých žáků žádné nemá a ani jim je nedoporučuje. Necítí potřebu používat něco jiného než ostatní. Má pocit, že by se tím vyčleňovala a tím by upozorňovala i na levoruké žáky. A proto také informace o pomůckách nikde nevyhledávala. Kdyby ale někdy měla důvod, obrátila by se pro informace na internetové stránky. Ve své praxi si nepovšimla, že by měli žáci s běžnými pomůckami nějaké problémy. Tvrdí, že s používáním například nůžek pro leváky má obtíže ona sama. Její levorucí žáci stříhají nůžkami pro praváky, ale levou rukou a jde jim to dobře. Ukázala jsem paní učitelce pravítko pro leváky s obráceným pořadím čísel a došly jsme k zajímavému názoru. Obrácené pořadí čísel na pravítku může děti docela dobře zmást. Je sice pravda, že například při rýsování úsečky na číslice lépe vidí. Ale na druhou stranu, když se učí číselnou osu, vysvětlují si, že se píše zleva doprava. Používání tohoto pravítka by je mohlo mást a mohli by začít s psaním číselné osy naopak. Seznámila jsem ji ještě s dalšími pomůckami a často jsem na její tváři viděla údiv. O písánkách se vzory i na pravé straně nevěděla a nejspíše by je ocenila. Myš k PC s žáky nevyužívá. Ona sama má myš pro praváky. Co ovšem doporučuje všem žákům, jsou pera Tornáda nebo trojhranné psací pomůcky. Moc dobře si pamatuje, jak psávala s plnicím perem a měla sešit plný kaněk, rozmazané písmo a zašpiněnou ruku. Proto tomu chce předejít u všech žáků a za nejvhodnější pero považuje Tornádo. Je dobré díky trojhrannému úchopu a nerozmazává se. Její názor je, že úroveň psaní se neustále zhoršuje a to u všech žáků. Chybu vidí ve špatném vedení dítěte již v předškolním věku. Mnoho žáků vstupuje do škol se špatnými návyky v držení psacího náčiní a je to velmi
46
těžké přeučit. Ve své nynější třídě má velice málo žáků s úhledným psaním a patří mezi ně spíše leváci. K výtahu z knihy I. Vodičky se vyjádřila následovně. Jako návod pro začínající učitele praváky nebo rodiče leváka jí jeho pojetí přijde dobré. Ale z její zkušenosti vyplynulo, že dítě si stejně potom dá sešit i ruku tak, jak mu to nejvíce vyhovuje. V její třídě žádný z žáků nepíše drápovitým způsobem psaní. Paní učitelka učí psát doporučovaným způsobem psaní, jak je uvedeno v metodikách. S metodikou pro levoruké učitele se nesetkala a nepovažuje to za nutné. Paní učitelka o sobě tvrdí, že píše úhledně, ale málokdo to prý přečte. Sklon písma má mírně doleva. Možná právě proto je pro ostatní problematické její písmo přečíst. Když se snaží psát úhledně, sešit si natočí levým horním okrajem mírně dolů. Ale přiznává, že po delší době ho vyrovná. Ruku také více vytočí pro sklon písmen doprava a to hlavně při psaní na tabuli. V běžných situacích sešit ponechává narovno, ruku vede zdola a písmo má mírný sklon vlevo. Občas se jí v matematice stává, že má sloupečky příkladů nakloněné doleva, ale říká, že žákům to nevadí.
Obrázek 28 - I. Košutová - způsob psaní
47
Obrázek 29 - I. Košutová – sklon písma
U levorukých žáku si ještě povšimla horší pravolevé prostorové orientace. I sama u sebe zpozorovala, že s ní má potíže, hlavně u navigace při jízdě autem. K tomuto tvrzení ji navedli i její tři levorucí synové, u kterých tento nedostatek také zaregistrovala. Neustále jí také činí problém otevírání víček a kohoutků. Většinou otvírá na opačnou stranu, než má. Paní učitelka Irena Košutová je levoruká učitelka, která používá svoji levou ruku ke všem činnostem. Ať už ve škole nebo i mimo ni. Přínosným zjištěním pro mne bylo, že i výuku psaní provádí levou rukou a nesetkává se v tomto směru s obtížemi. Z hlediska problematiky pomůcek s ní ve všem ne zcela souhlasím, ale je pravda, že své výhrady si uměla obhájit. Přiměla mne k dalšímu zamyšlení se nad výhodami a nevýhodami pomůcek pro leváky. Pomůcky žákům ani rodičům nedoporučuje. Za další plus pro sebe i ostatní levoruké učitele považuji skutečnost, že na její levorukoust nenahlíží okolí ve špatném smyslu. Setkává se spíše s pozitivní odezvou. Pojetí I. Vodičky považuje za dobrý návod pro začínající učitele praváky nebo rodiče leváka. Metodiku pro levoruké učitele nevyžaduje. Natočení sešitu má levým horním okrajem dolů nebo narovno. Tedy opačně, než je uvedeno v metodikách. Při snaze psát úhledně, a to především na tabuli, ruku mírně vytáčí pro dosažení sklonu písma doprava a zabránění si smáznutí písma. Svoje leváctví nepovažuje za hendikep, naopak je s ním nesmírně spokojená.
48
Mgr. Veronika Ježková působí na Základní škole Pastviny v Brně. Věk 25 let a v praxi se pohybuje druhým rokem. Učí ve 3. třídě. Tuto třídu vede již od druhého ročníku. Píše levou rukou, ale většinu jiných činností provádí rukou pravou. Je velice přizpůsobivá pravorukému prostředí. Obávala se, že mi nebude moci být nápomocná vzhledem k její krátkodobé praxi. A také skutečnosti, že ještě neučila první ročník. Ale myslím si, že i její názor může být přínosný pro moji diplomovou práci. Motivována pro volbu učitelského povolání byla již od dětství. Chtěla být buď prodavačkou, nebo učitelkou. Na základní škole obdivovala postavu učitele. Obzvláště kvůli tomu, co vše učitel zná a umí. Hrávala si s panenkami a loutkami na školu. Opravovala jim sešity, diktovala diktáty, hrála divadlo. Střední pedagogickou školu navštěvovala v Boskovicích v letech 1999-2003. Vysokou školu vystudovala na Masarykově univerzitě v Brně se zaměřením na Učitelství pro 1. stupeň ZŠ v letech 2003-2007. Při studiu se nesetkala s žádnými závažnými problémy týkajícími se jejího leváctví. Na nic zvláštního si nepamatuje. Pouze v tělesné výchově měla problém házet míčkem. Nepřisuzuje to ale leváctví. Myslí si, že by to neuměla, i kdyby byla pravačka. Spatřuje v tom spíše dědičné předpoklady. V první třídě psala prvního půl roku pravou rukou. Druhou polovinu ruce střídala. Proto ji paní učitelka poslala do pedagogicko-psychologické poradny, kde z vyšetření laterality vyplynulo, že je levačka. Dále psala už jen levou. Během studia se nezamýšlela nad levorukostí jako nad problémem pro její budoucí pedagogickou profesi. Ale až v zaměstnání ji napadlo, jestli bude chtít jít učit do 1. třídy, vzhledem k tomu, že je levačka. Vzápětí však konstatovala, že nějak se to vymyslet musí.
49
Do zaměstnání nastoupila ještě jako studentka vysoké školy v posledním ročníku. Naskytla se jí příležitost jako zástup za mateřskou dovolenou. Při přijímání absolvovala pohovor a čekala ji ještě ukázková hodina, ze které ale sešlo, vzhledem k akutní potřebě rychlého nahrazení stávající paní učitelky. Protože vše proběhlo velice rychle, ani neví, jestli si paní ředitelka všimla, že je levoruká. Takže neumí posoudit, zda by to paní ředitelce nějak vadilo. Žáci její levorukost postřehli, ale nezaznamenala žádnou negativní reakci. Když píše na tabuli a udělá chybu, žáci ji opraví, ale chyby nepřisuzuje leváctví. U rodičů si není jistá, zda si levorukosti všimli. Zatím nikdo na toto téma nereagoval. Pro rady si k pravorukým kolegům ohledně levorukých žáků nechodí. Ani naopak tomu není. Většinu informací získala studiem a četbou odborné literatury. Myslí si, že její pravorucí kolegové mají plno zkušeností s levorukými žáky. Škola je vybavena pomůckami pro leváky. Není to půl na půl, ale vyskytují se. Pro leváky je jich samozřejmě méně. Z celoškolního vybavení jsou to například nůžky a baseballové rukavice. Ve třídě si povšimla u žáků navíc ořezávátek a per. O písankách pro leváky neví, nemyslí si, že by je škola měla. Pravítko pro leváky viděla poprvé u mne. Napadla ji žákyně, které by se hodilo. Vypozorovala u ní, že má při rýsování obtíže s viditelností na čísla a ruce přetáčí. Ona sama pomůcky pro leváky nevyužívá. Když je to nutné, vypomůže si pravou rukou. Ale myslí si, že pro vyhraněné leváky je jich potřeba. Doposud nepotřebovala žákům ani rodičům pomůcky doporučovat. Ví, že existují internetové stránky pro leváky i s pomůckami. Zatím je nenavštívila, ale až bude potřebovat, najde si další informace.
50
Paní učitelka knihu I. Vodičky neznala. Vyzkoušela si psát drápovitým způsobem psaní. Písmo jí téměř leželo. Na otázku, zda by zvolila i jiný způsob psaní, než doporučují metodiky, odpověděla, že by záleželo na situaci. Nejprve by spíše zkusila pootočit sešit a až teprve, kdyby písmo nebylo stále čitelné, by přešla k drápovitému způsobu. S metodikou pro levoruké učitele se nesetkala, ale kdyby na nějakou narazila, přečetla by si ji. Myslí si, že až bude mít 1. třídu, bude při psaní ukazovat pravákům pravou a levákům levou rukou. Vzhledem k tomu, že převážnou část 1. třídy psala pravou a mnoho činností vykonává pravou, v tom nevidí velký problém. Při psaní má papír položený v levé části od osy těla, levým horním rohem dolů, pod úhlem větším, než je doporučováno. Činí tak z důvodu dosažení sklonu písma doprava. Ruka je mírně vytočená ze strany, aby si na písmo viděla a nerozmazávala jej.
Obrázek 30 - V. Ježková - způsob psaní
51
Obrázek 31 - V. Ježková - sklon písma
Paní učitelka Veronika Ježková není zřejmě vyhraněná levačka. Přiznává, že často využívá i pravou ruku. S výukou psaní v 1. třídě nemá zatím zkušenosti. Ale myslí si, že v tomto směru nebude problém, jelikož je schopná v mnoha činnostech zapojit pravou ruku. Ve svém okolí se nesetkala s leváctvím jako nevýhodou. Pomůcky pro leváky sama nevyužívá, ale pro vyhraněné leváky je považuje za velice vhodné. Metodiku pro levoruké učitele by si přečetla, kdyby se s ní setkala. Pro dosažení požadovaného sklonu si papír natáčí levým horním rohem dolů. Způsob psaní má ze strany, tedy nevhodný způsob psaní dle metodiky.
52
Mgr. Zuzana Ryzí je 34 letá učitelka 1. stupně ZŠ. V učitelské profesi působí 9 let. Z jejího vyprávění vyplývá, že bývala vyhraněnou levačkou, ale s přibývající praxí její vyhraněnost klesá. Důvod spatřuje v přizpůsobení se pravorukému školnímu prostředí. V současné době učí 4. a 5. třídu na Základní škole v Lysicích. Základní škola dodržuje systém 1. - 3. třída a 4. - 5. třída. Od nástupu na ZŠ učila převážně 4. a 5. třídu. Jednou šla od 3. do 5. třídy. Největší motivací k povolání učitelky pro ni byl velmi kladný vztah k práci s dětmi. Učitelské povolání má v rodině, takže během studia navštěvovala žáky, které učila její matka. Tam také získala první zkušenosti s malými dětmi školního věku. V letech
1992-1996
vystudovala
Střední
ekonomickou
školu
v Blansku. Dále následovalo studium na Pedagogické fakultě MU v Brně v letech 1996-2000. Během studia na ZŠ a VŠ se na její levorukost nepoukazovalo ve špatném smyslu. Naopak na vysoké škole po zkoušce laterality byla s panem profesorem psychologie jediným naprosto vyhraněným levákem v jejím kruhu – ročníku. Takže to vnímala jako plus. Na střední škole si ale všimla, že někteří leváci drží psací potřebu vařečkovým úchopem. Ona byla pod vedením svojí matky a třídní učitelky z první třídy naučena na správný úchop. Při studiu na vysoké škole vedla zájmové kroužky (sportovní, počítačový a anglického jazyka) na ZŠ Lysice. Uvědomuje si, že zde se poprvé setkala s problematikou leváctví. Všechny počítače tam jsou nastaveny na pravou ruku. Postavení monitoru i myši ji přinutilo zapojit pravou ruku.
53
Nahlížet na levorukost v její profesi jako na problém ji nenapadlo do chvíle, než nastoupila na ZŠ Lysice v roce 2000. Byla jí přidělena třída 26 dětí, z toho 1 levák. Jakmile začala psát levou rukou, byla to velká novinka a měla problém s pravorukými žáky, kteří zkoušeli psát levou. Zhoršil se jim vzhled písma, a proto se během dvou let naučila psát i pravou rukou. Pravou ruku ke psaní používá pouze při suplování v 1. - 3. ročníku při psaní do písanek. Dětem ukazuje psaní levou i pravou rukou. Reakci
na
její
levorukost
u
pana
ředitele
nezaznamenala.
Zaměstnavatel se zaměřuje na vztah k dětem a výsledky práce. Jestli levák nebo pravák, tento faktor u něj nerozhoduje. U rodičů to doposud bylo stejné. Žáci projevují spíše obdiv, jelikož píše i zrcadlově a pozpátku. Kolegyně jí připomínaly významné leváky, takže vesměs pozitivní ohlas. Pro radu si pravoruké kolegyně ohledně leváctví doposud nepřišly, protože na škole je leváků stále menšina. Vzhledem k její devítileté praxi si myslí, že by ani nepřišly. Ona sama si pro radu ke kolegyním také nechodí, protože se naučila používat pravou ruku. Využívá ale zkušeností od její matky (ročník 1953). Maminka je přeučený levák, takže píše pravou, ale levou ruku využívá ve většině případů. Ve škole převažuje pravá. Škola
má
v současnosti
leváků
málo.
Rodiče
jsou
většinou
o pomůckách pro leváky informování a je na jejich volbě, zda je zakoupí a budou používat. Ve třídě má paní učitelka v zásobě nůžky, násadky na tužky, kružítka, psací potřeby pro leváky zakoupené ve vlastní režii. Zastává názor, že pomůcky žákům určitě usnadňují vstup do první třídy, protože odlišné postavení sešitu i držení tužky je dost velký rozdíl oproti ostatním žákům. Ve vyšších ročnících (3. – 5. ročník) se na leváctví už nehledí jako na výrazný rozdíl, žáci to berou zcela normálně. A jelikož má sama v zásobě věci pro leváky, tak usnadňuje práci na obou stranách.
54
Dle jejího názoru by metodu, kterou uplatňuje I. Vodička, úplně nezavrhovala. Myslí si, že je potřeba se s ní dokonale seznámit, protože ne každá starší učitelka má na tzv. drápání nervy a trpělivost. Je to o individuálním přístupu k levákovi a tato metoda se jí zdá přirozenější než normální metody učení psaní. Bohužel nemá s výukou prvňáků leváků moc velké zkušenosti, takže se nemůže více vyjádřit. S metodikou pro levoruké učitele se přímo nesetkala, ale ví, že existují knížky a příručky v nakladatelství Portál, Alter, Slovart, Studio 1 + 1, kde se zabývají problematikou dítěte leváka. Určitě by metodiku uvítala, ale z praxe ví, že leváků učitelů není příliš mnoho anebo jsou přeučeni na praváky, takže se spíše o nich neví. Sešit má nakloněný levým horním okrajem nahoru. Ruku vede zdola. Písmo mírný sklon vpravo. Píše správným způsobem psaní jak uvádí metodiky.
Obrázek 32 – Z Ryzí – způsob psaní
Obrázek 33 – Z Ryzí – při psaní na tabuli
55
Obrázek 34 – Z Ryzí – sklon písma
Zuzana Ryzí je levoruká učitelka, kterou pravoruké školní prostředí přinutilo používat pravou ruku. Potíže spatřila ve svém leváctví, když se ji žáci pokoušeli napodobit a začali psát také levou rukou. Proto se naučila během dvou let její praxe psát i pravou. Je velice přizpůsobivá, a tak jí to nečinilo obtíže. O pomůckách pro leváky má dle mého názoru přehled a líbí se mi přístup, který k tomuto tématu zaujímá. Informuje rodiče o pomůckách pro leváky a nechá rozhodnutí na rodičích a jejich dětech. Je i sama přichystaná některé pomůcky žákům zapůjčit. Co se týče reakce okolí na její levorukost, postřehla spíše obdiv. Drápovitý způsob psaní se jí jeví být přirozenější než normální metody učení psaní, ale je potřeba se s ním dokonale seznámit. Metodiku pro levoruké učitele by uvítala. Píše správným způsobem psaní jak uvádí metodiky. Sešit má nakloněný levým horním okrajem nahoru. Ruku vede zdola. Písmo mírný sklon vpravo.
56
Mgr. Kamila Beránková od své promoce v roce 1991 učí na základní škole - dříve Zvláštní škola, nyní Základní škola praktická a Základní škola speciální. V učitelské profesi působí 13 let. Učila již všechny ročníky 1. stupně ZŠ, někdy i oddělení (v jedné třídě více ročníků). Škola, na které působí, má zhruba 7 levorukých žáků ze 43 na 1. stupni ZŠ. Již od dětství chtěla být učitelkou ve školce. V rodině měli učitele. Babička s dědečkem z matčiny strany byli učitelé. Babička učila na základní škole a dědeček byl ředitelem, později učitelem na zvláštních školách. Absolvovala Střední pedagogickou školu – učitelství na mateřských školách v letech 1983-1987. Poté v letech 1987-1991 vystudovala Pedagogickou fakultu UK Praha – Učitelství pro mládež vyžadující zvláštní péči, tehdy oficiální název oboru. Dnes to je Speciální pedagogika. Při studiu neměla problémy se svým leváctvím. Ve třídě nikdy nebyla samotná levačka. Na základní škole 12 leváků, na střední 7 a na vysoké 6 nebo 7 levorukých spolužáků. V zaměstnání je jedinou levačkou, ale dříve se občas nějaký učitel levák objevil. Žáci a rodiče reagovali na její levorukost veskrze pozitivně, nikdo se nepodivoval. Spíše jí rodiče levorukých žáků říkali, že je naučí pořádně psát. Zaměstnavatel zaujal neutrální postoj. Naučila své dvě děti psát pěkně pravou rukou, proto nemá potřebu chodit za kolegy pro rady. V začátku profese měla uvádějící učitelku, která neměla leváky moc v lásce, takže si raději pomohla sama nebo čerpala rady od babičky či dědečka. Při výuce v 1. třídě nebylo její leváctví pro žáky problémem. Psala levou i na tabuli. Svoje leváctví využívá na 2. stupni, píše zrcadlově, žáky
57
nutí přečíst a napsat správně. Občas tam ještě vytvoří schválně chybu, kterou mají odstranit (relaxační chvilky), v některých třídách je po ní i vyžadovali. Škola vybavení pro levoruké žáky nemá. Paní učitelka si některé pomůcky vyzkoušela a domnívá se, že je to zbytečná finanční zátěž. Příklad uvádí na nůžkách, s kterými stříhat neumí a hned po prvním použití je vyhodila. Po žácích pomůcky pro leváky nevyžaduje a rodičům je nedoporučuje. Tvrdí, že písanka pro leváky s předlohou na pravé straně není špatná, ale problémem pro některé leváky by asi bylo, aby nepsali odzadu. Neustále se jim připomíná od začátku. U některých jejích žáků je slovo "začátek" abstraktní pojem. Ví, kde informace o levácích hledat. Ale zajímají ji pouze jako inspirace. Většinou si vyzkouší vše sama na sobě. Knihu I. Vodičky nezná, ale po přečtení ukázky se bude snažit si ji sehnat a přečíst celou. Někteří její žáci píší tímto způsobem drápání, ale přiklání se k názoru, že každému vyhovuje něco jiného. Z hlediska tohoto tématu má podobný názor jako paní učitelka I. Košutová. Také uvádí, že děti přicházejí s některými špatnými návyky z mateřských škol, které jsou těžce odbouratelné. A pokud se pokusí je odstranit, občas dochází k jiným poškozením (pomočování, koktání, odmítání práce apod.). Metodiku pro levoruké učitele nezná. Momentálně ji nepotřebuje, ale kdyby se jí dostala do ruky, přečte si ji spíše ze zájmu, že je sama učitelem levákem. Sešit při psaní si moc nenatáčí, pero drží palcem a ukazováčkem, prostředníček pero podepírá z druhé strany. Tahy jsou vedeny kyvným pohybem ze zápěstí. Ruka klouže po papíře posledními články malíčku. Sklon písma má při psaní v běžném psacím projevu i při snažení stejný, a to
58
vpravo. Některé její kolegyně říkají o jejím písmu, že nepoznají, zda je to psáno levákem, nebo pravákem. Ukázka fotografií se způsobem psaní paní učitelky nebyla možná, vzhledem k úrazu ruky. Kamila Beránková je další levorukou učitelkou, která přiznává, že se musí přizpůsobovat pravorukému školnímu prostředí, ale nevadí jí to. Myslí si, že levoruký učitel, který by měl špatný pocit v tomto prostředí, by asi neměl učit. Přenáší své negativní cítění (i nevědomky) do chování vůči žákům. Okolí reagovalo na její levorukost pozitivně, hlavně rodiče leváků. S učením psaní v první třídě nevidí dle své zkušenosti problém. Při výuce psaní používá levou ruku i při psaní na tabuli. Pomůcky pro leváky nevyužívá a nepovažuje je za nutné. Výtah z knihy I. Vodičky ji zaujal a pokusí se knihu sehnat. Metodiku pro levoruké učitele by si přečetla spíše ze zájmu, že je sama levorukou učitelkou. Sešit při psaní má spíše narovno, pero drží palcem a ukazováčkem, prostředníček pero podepírá z druhé strany. Tahy jsou vedeny kyvným pohybem ze zápěstí. Ruka klouže po papíře posledními články malíčku. Sklon písma má při psaní v běžném psacím projevu i při snažení stejný, a to vpravo.
59
Mgr. Michaela Přibylová je vyhraněná levoruká učitelka 1. stupně ZŠ. Působí na Základní škole Horácké náměstí, ulice Úprkova. Je jí 27 let. Učitelství se věnuje 4 roky. Za svoji praxi odučila jednou 4. ročník, dvakrát 5. ročník a nyní učí první třídu. Ve třídě má 3 levoruké žáky. Motivací k učitelskému povolání jí na počátku byla paní učitelka ze základní školy. Pro M. Přibylovou byla obrovským vzorem a chtěla se jí podobat. Poté hodně hledala uplatnění v životě. Vyzkoušela učitelské povolání a pak až přímo v akci zjistila, že je to přesně to, co chce dělat. Studium na Střední škole pedagogické v Praze absolvovala v letech 1995-1999. Vysokou školu navštěvovala v Českých Budějovicích v letech 1999-2003. Přesnější popis studia vysoké školy je Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta, obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ s hudební výchovou. Během studia byl jediný problém v 1. třídě na ZŠ při psaní. Jelikož má špatný úchop pera, musela lehce nadzvedávat ruku nad papír, aby si psaný projev nerozmazala. Později, až přešla na propisku, s rozmazáváním už problém nebyl. Na střední a vysoké škole žádné obtíže nezaznamenala. Na co si ale vzpomíná mimo studium, byla přehnaná péče rodičů. Pravou ruku má dosti nešikovnou a o něco kratší než levou. V dětství ji moc nevyužívala. Dokonce i při chůzi ji přidržovala spíše u těla. Její rodiče se obávali, že je nevyrovnaná, a tak ji nutili dělat mnoho věcí pravou rukou, aby ji posílila. Například při tenise byla nucena hrát pravou rukou. Moc si to neužívala a vadilo ji to. Kdykoli se někdo nedíval, předělala si raketu do levé ruky. K myšlence, zda bude moci učit děti psát, dospěla při vypisování písanek během studia na vysoké škole. S vypisováním měla potíže. Je si vědoma špatného úchopu tužky, který dříve přisuzovala jejímu leváctví.
60
Dnes už ví, že to bylo nedostatečnou pozorností její učitelky. Dokonce když ji přijímali na nynější základní školu a nabízeli jí učit 1. ročník, odmítla. Ale když si uvědomila, že jí asi nic jiného nezbude, souhlasila. Vzpomněla si na slova učitelky z didaktiky psaní, která ji uklidňovala, že by to neměl být problém, jelikož leváci píší stejně jako praváci. Rodiče leváků reagovali na její levorukost velmi kladně. Rodiče praváků se nezajímali, kterou rukou píše. Z žáků si všiml pouze jeden. Paní ředitelka v jejím leváctví nezaznamenala žádnou překážku. Předešlí zaměstnavatelé také ne. Pro rady si ke svým pravorukým kolegyním nechodí. Opačně tomu tak také není. Pouze ji jednou navštívila pravoruká kolegyně s problémem zrcadlového psaní. Dospěly k závěru, že se to dá odstranit pouze nácvikem. Na škole se pomůcky pro leváky nevyskytují nebo o nich alespoň neví. Ona sama pomůcky nepoužívá a rodičům je nedoporučuje. Které pomůcky ale doporučuje, jsou psací potřeby s trojhranným úchopem a to všem žákům. Žádný levák nemá speciálně upravené pero. Vyzkoušela si nůžky pro leváky, se kterými byla spokojená, ale v současnosti je nemá. Žáci mají nůžky pro praváky a stříhají s nimi levou. Když jsem se zmínila o písankách, paní učitelka si vzpomněla, že nedávno kopírovala text s předlohou i na druhé straně. Žáci na to reagovali. Teprve po tom si uvědomila, že předloha je určena pro leváky. O písankách pro leváky bude uvažovat. Zdají se jí být dobré. Při rozhovoru o pomůckách jsme se dostaly i k hudebním nástrojům. Paní učitelka hraje na kytaru a struny má nastavené pro praváky. Nejprve jí hraní tímto způsobem nešlo a uvažovala o předělání strun (výhodnější je, když vedoucí ruka vybrnkává). Uvědomila si ale, že kdyby si později chtěla
61
kytaru od někoho půjčit, neuměla by hrát se strunami nastavenými pro praváky. Zůstala tedy u běžného nastavení. Osobně si myslí, že pomůcky pro leváky nejsou nutné. Za dobré považuje nůžky a po našem rozhovoru i písanky. S metodikou pro levoruké učitele se nesetkala. Kdyby se nějaká objevila, určitě by si ji přečetla, ale myslí si, že není potřebná. Spíše by uvítala metodiku, kde by bylo více psáno o možnostech psaní leváků. Před započetím s výukou v prvním ročníku si opakovala nutné znalosti pro psaní. Zabrousila na internetové stránky, kde se setkala s informacemi o levácích. Vzpomněla si, že v knihkupectví narazila i na knihu I. Vodičky. Byla z ní překvapená, ale uklidnilo ji, že tento způsob není špatný. Při výuce ale učí doporučovaným způsobem z metodik. Po domluvě s rodiči všichni žáci píší plnicím perem. Rodiče leváků se obávali, že si jejich děti budou písmo mazat. Dva levorucí žáci s perem ani s psaním nemají obtíže. Pouze jedna levoruká žákyně se potýká s psaním. Po prodiskutování a vyzkoušení si drápovitého způsobu doporučovaného I. Vodičkou se paní učitelka rozhodla, že vyzkouší tento způsob psaní i se svojí žákyní. Možná to bude pro ni ta správná cesta. Uvažovala i o možnosti vyměnění plnicího pera za Tornádo. Paní učitelka veškerou činnost provádí levou rukou. Pravou zapojuje pouze v činnostech, které vyžaduje školní prostředí. Psát na tabuli umí pouze levou a většinu učiva si předepisuje dopředu. Psát pravou by nezvládla. Ale při ukazování psaní písmen ve vzduchu je k žákům otočena zády a pravákům ukazuje pravou rukou, levákům levou. Jak už bylo zmíněno, je si vědoma svého špatného úchopu a používá ho pouze při běžném psaní. Při výuce ukazuje správný.
62
Naklonění sešitu má paní učitelka levým horním okrajem papíru dolů. Způsob psaní je spíše ze strany. Při soustředěném psaní drží psací potřebu správným úchopem. Při běžném rychlém psaní používá špatně naučený úchop z mládí.
Obrázek 35 – M. Přibylová - způsob psaní
Obrázek 36 - M. Přibylová - špatný úchop
Obrázek 37 - M. Přibylová - sklon písma
63
V běžné praxi si povšimla horší prostorové orientace leváků (odemykání, zamykání, otvírání kohoutků). Obtíže jí činí otvírání konzerv. Na to má speciální otvírák a na brambory škrabku pro leváky. Výhody v leváctví spatřuje při sportu. Jak ona sama může uvést konkrétně v tenise. Pravoruký spoluhráč bývá překvapen úderem levou rukou. Přičemž levoruký hráč je vytrénovaný čekat úder od praváka. Paní učitelka Michaela Přibylová je vyhraněná levoruká učitelka 1. stupně ZŠ. Na svojí levorukosti nespatřuje nic neobvyklého. Ve škole ji považuje za pozitivum. I z důvodů kladné reakce okolí. Levou ruku používá k většině činností. Pravou zapojuje pouze ve školním prostředí při výuce psaní. Pomůcky pro leváky některé zná, ale ve škole je nevyužívá. Ani od svých žáků je nevyžaduje. Po seznámení se s prací I. Vodičky uvažuje o vyzkoušení drápovitého způsobu psaní u žákyně s obtížemi při psaní levou rukou. Metodiku pro levoruké učitele by si přečetla, ale spíše by uvítala metodiku, kde by bylo více psáno o možnostech psaní leváků. Papír má nakloněný levým horním okrajem dolů a způsob psaní je ze strany, což metodiky považují za nevhodný způsob psaní. Navíc si musí dávat pozor na špatný úchop, který má zafixovaný z dětství.
64
Lucie Veselá je levoruká učitelka na 1. stupni ZŠ. Učí na Základní škole v Jaroslavicích, okres Znojmo. Profesi učitelky se věnuje pátým rokem. Za svoji praxi učila ve všech třídách prvního stupně ZŠ a učila i ve všech ročnících 2. stupně ZŠ, ale pouze některé předměty. Na 1. stupni působila jeden rok ve 4. ročníku. Jinak jen některé předměty v některých třídách (TV 1, HV 2, HV 3, Čj 5, M 5, TV 5, VV 5, Pč 5). Letos je třídní v 6. třídě a tam je jeden levák ze 17 žáků. Již od dětství měla velmi pěkný vztah k dětem. Vždy chtěla dělat nějakou profesi se zaměřením na práci s dětmi. Jako nejvhodnější se jí zdálo učitelské povolání. Střední školu vystudovala na sedmiletém gymnáziu ve Znojmě v letech 1994-2001. Poté pokračovala na univerzitě v Hradci Králové, pedagogická fakulta, obor sociálně-výchovná práce se smyslově postiženými v letech 2001-2004. Nyní současně s prací studuje v kombinované formě obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na MU v Brně. Se studiem začala v roce 2004 a ukončit ho má v roce 2009. Během studia měla s leváctvím problém v první třídě při učení se psaní. Její maminka je pravačka a měla obtíže jí při psaní vést ruku. Maminka si musela sednout naproti ní a vést jí ruku zrcadlově. Díky tomu neměla L. Veselá příliš úhledné písmo. Další obtíže spatřuje v pravolevé prostorové orientaci. Dodnes musí chvíli přemýšlet, než s jistotou pojmenuje pravou či levou stranu. Využívá k tomu pomůcek jako hodinky na levé ruce a řetízky na ruce pravé. Tato pravolevá orientace jí činila menší obtíže při studiu znakového jazyka. Musela znakovat obráceně než praváci. Nikdy se nezamýšlela nad tím, že by její levorukost mohla být v profesi učitele problémem. Ale setkává se s několika obtížemi. Například když přistoupí k dítěti a chce mu něco vysvětlit psanou formou do jeho sešitu.
65
Přes její ruku žák nevidí, co píše. Další problém nastal, když chtěla psát na keramickou tabuli fixem. Napsaný text si smazávala. Trvalo asi 14 dní, než si tuto činnost osvojila. Ze strany rodičů, kolegů či žáků se doposud nesetkala s žádnou reakcí na její levorukost. U zaměstnavatele si není jistá, zda ví o jejím leváctví. Pro rady si k ní ohledně učení levorukých žáků kolegyně nechodí. Ani ona necítí potřebu je ohledně tohoto tématu obtěžovat. První třídu ještě kromě suplovaných hodin neučila. Na tabuli psát pravou neumí. Myslí si, že kdyby měla učit psaní v první třídě, ukazovala by levou a pak by se soustředila na děti přímo při psaní. Možná se naučí psát alespoň písmena pravou. Škola není vybavena pomůckami pro leváky. Ještě se nesetkala se situací, že by musela rodičům či jejich levorukým dětem doporučovat pomůcky pro leváky. Pokud by tato situace nastala, určitě by informace podala, aby měli možnost výběru. Nabídla by hlavně pera, nůžky, tužky. Informace o levácích zatím nehledala. Ale kdyby to bylo potřebné, pokusila by se je vypátrat v literatuře, na internetu nebo v PPP. Po rozhovoru o pomůckách se vyjádřila následovně. Myslí si, že nůžky pro leváky jsou výborné, hlavně pro vyhraněné leváky. Písanky s předlohou na druhé straně leváci využijí. Pero si každé dítě najde to, co mu nejvíc vyhovuje. Trojhranné tužky i speciální pera se jí líbí. Ale nevidí v psaní s nimi žádný velký rozdíl od běžných psacích potřeb. Pravítka s opačným pořadím se jí moc nelíbí. Mohou děti plést při práci s číselnou osou a s následným pochopením, co je před a za, a také při problematice záporných čísel. Myš k počítači pro leváky ještě nevyzkoušela, ale možná
66
pro vyhraněné leváky je přínosem. S metodikou pro levoruké učitele se nesetkala. Uvítala by spíše metodiku, jak učit levoruké děti. Po seznámení se s výtahem z knihy I. Vodičky vyjádřila svůj názor následovně. Mělo by se vyzkoušet vše, co by dítěti pomohlo k tomu, aby pro něj psaní nebylo utrpením. Myslí si, že leváci díky jinému úchopu tužky a jinému postavení tužky k papíru, by měli mít i jiný způsob výuky psaní. Určitě by bylo dobré vyzkoušet si pojetí I. Vodičky a ověřit si, zda je to efektivní a přínosné hlavně pro děti. I když třeba sklon bude jiný. Při psaní má problém s držením tužky, drží ji křečovitě a tlak při psaní jí způsobuje mozol na prsteníčku. Papír má natočený levým horním okrajem mírně dolů. Sklon písma mírně vpravo. Způsob psaní ze strany.
Obrázek 38 - L. Veselá - způsob psaní
Obrázek 39 - L. Veselá - sklon písma
67
Lucie Veselá si myslí, že není zcela vyhraněná levačka. Píše levou rukou, hokejku i koště drží v levé ruce, ale plno jiných věcí dělá pravou. Při jídle lžíci v rukou střídá. Potíže se svojí levorukostí spatřovala v psaní na keramickou tabuli fixem, kdy si písmo smazávala. Musela se s touto pomůckou naučit pracovat. Další problémy se objevují při vysvětlování dětem přímo do jejich sešitu, kdy žáci nevidí přes její ruku. Okolí na její levorukost reaguje neutrálně. Raději by uvítala metodiku, jak učit levoruké děti, než metodiku pro levoruké učitele. Myslí si, že by levorucí žáci měli mít jiný způsob výuky psaní. Určitě by bylo dobré vyzkoušet pojetí I. Vodičky a ověřit si, zda je to efektivní a přínosné hlavně pro děti. Psací potřebu drží křečovitě, což jí způsobuje mozol na prsteníčku.
68
Diskuse Výzkumné šetření šesti životních příběhů levorukých učitelek 1. stupně ZŠ přineslo následující poznatky. Konktrétní příklady z životních příběhů učitelek jsou v textu zvýrazněné kurzívou. Žádná z tázaných učitelek nevnímá svoji levorukost jako hendikep. Ani jedna se nezmínila, že by chtěla tuto skutečnost změnit. Okolí obklopující levoruké učitele na ně reaguje vesměs pozitivně. Zaměstnavatelé se k tomuto faktu staví neutrálně, což je určitě kladný poznatek, zejména pro začínající levoruké učitele. Rodiče praváků si většinou nevšimnou, ale rodiče levorukých žáků levorukou paní učitelku považují za velké pozitivum. I. Košutové se díky její levorukosti přihlásilo do její třídy 6 levorukých žáků. Pro rady si levoruké učitelky ke svým pravorukým kolegyním nechodí. Není tomu ani naopak. Vyskytl se pouze jeden případ, kdy si přišla pro radu pravoruká kolegyně, a to k paní učitelce M. Přibylové. Rada se týkala zrcadlového psaní. Tři paní učitelky se zamýšlely nad svojí levorukostí jako nad problémem v jejich profesi. Největší obtíže spatřovaly v učení 1. třídy, obzvláště výuku psaní v prvním ročníku. Nedovedly si představit, že budou schopny učit psát levou rukou ve třídě, kde je převládající většina žáků pravorukých. S tímto je spojen následující text. Prvním ročníkem prošly 3 paní učitelky (I. Košutová, K. Beránková, M. Přibylová). Dvě v něm suplovaly (L. Veselá, Z. Ryzí). A jedna paní učitelka (V. Ježková), která nemá zkušenosti s 1. třídou, učila alespoň druhý ročník, kde se na výuku psaní ještě dosti dbá. Z jejich vyprávění vyšly tyto
69
poznatky. Vyhraněný levoruký učitel se nemusí obávat, že by se do prvního ročníku musel za každou cenu učit psát pravou rukou. Lze vyučovat psaní i rukou levou. Zejména při psaní na tabuli. Paní učitelka Z. Ryzí, která byla zřejmě vyhraněnou levačkou a naučila se psát i rukou pravou, je zdárným příkladem toho, že to jde i jinak. L. Veselá a V. Ježková si myslí, že než by učily prvňáky, naučily by se psát pravou rukou. Tyto domněnky ovšem nejsou potvrzeny, takže z nich nelze vyvodit závěr. Jedním z hlavních cílů práce bylo zjistit, jak se v pravorukém školním prostředí cítí levoruký učitel. Ve většině případů se potvrdilo, že se levoruký učitel neustále přizpůsobuje pravorukému školnímu prostředí. Jelikož se ale ve svém životě neustále potýká s pravorukým prostředím i mimo školu, nečiní mu to přílišné obtíže. Tudíž se v pravorukém školním prostředí cítí normálně. K lepšímu osvětlení se dají využít slova K. Beránkové: „Levoruký učitel, který by měl špatný pocit v tomto prostředí, by asi neměl učit. Přenáší své negativní cítění (i nevědomky) do chování vůči žákům“. Učitel levák se setkává ve škole s níže uvedenými problémy. L. Veselá si při psaní na keramickou tabuli fixem písmo smazávala. Během dvou týdnů se s pomůckou naučila pracovat. Další obtíže sleduje při vysvětlování dětem přímo do jejich sešitů, žáci nevidí přes její ruku. Z. Ryzí shledávala problém v tom, že když psala před žáky levou rukou, začali její pravorucí žáci psát také levou rukou. Proto byla nucena se během dvou let naučit psát i rukou pravou. Ve škole i mimo ni si 3 paní učitelky všimly u sebe i u jiných leváků horší pravolevé prostorové orientace. I. Košutová má problém u navigace při jízdě autem, při otvírání veškerých kohoutků a lahví. M. Přibylová je na tom podobně. L. Veselá využívá k lepšímu a rychlejšímu rozpoznání pravé a levé strany pomůcek jako řetízků a hodinek. Na levé ruce má hodinky, proto ví, že tato ruka je levá. Na toto téma se při rozhovorech se zbývajícími
70
paní učitelkami nenarazilo, takže nelze prokázat horší pravolevou prostorovou orientaci u všech leváků. Ale z mé osobní zkušenosti se k tomuto tvrzení dovolím přidat. Já osobně ji mám také horší. Většina škol, na kterých paní učitelky působí, nejsou vybaveny pomůckami pro leváky. Pouze V. Ježková si je vědoma baseballových rukavic a nůžek. Přesto se ale některé pomůcky ve třídách vyskytují. Jsou buď zakoupené samotnou paní učitelkou, nebo rodiči žáka. V. Ježková zaregistrovala u žáků pera a ořezávátka. I. Košutová a M. Přibylová mají ve třídě trojhranné psací potřeby, jelikož je samy doporučují. Z. Ryzí zakoupila pomůcky pro leváky ve své vlastní režii a může žákům poskytnout nůžky, násadky, kružítka, psací potřeby. L. Veselá nezaznamenala žádné. K. Beránková měla nůžky, ale vyhodila je, protože s nimi neuměla stříhat. Jedna paní učitelka pomůcky pro leváky žákům a jejich rodičům doporučuje. Dvě preferují pouze trojhranné tužky a pero Tornádo. Dvě doposud neměly příležitost, ale kdyby se s tím setkaly, doporučily by je. Jedna vyučující nedoporučuje, zdá se jí to být zbytečná finanční zátěž. Ani jedna paní učitelka nepoužívá pomůcky pro leváky, aby si usnadnila práci. Všechny jsou zvyklé na běžné pomůcky a pomůcky přizpůsobené levákům nepotřebují. Z hlediska ulehčení práce žákům zastávala pouze jedna učitelka názor, že pomůcky pro leváky práci levorukým žákům ulehčují, a to obzvláště při vstupu do 1. třídy. Dvě učitelky se přikláněly k názoru, že usnadňují práci pouze vyhraněným levorukým žákům. A tři si myslely, že nejsou potřebné. Po podrobnějším rozhovoru a seznámení se s pomůckami blíže, některé paní učitelky názory pozměnily. Tvrdí, že by některých pomůcek využívaly více. Dospělo se také k zajímavým zjištěním. Nejvíce kladů bylo přisouzeno písankám pro leváky a trojhranným psacím potřebám. Ovšem je
71
nutné podotknout postřeh K. Beránkové, že problémem pro některé leváky by asi bylo, aby při umístění vzoru pro psaní na pravou stranu linky nepsali odzadu. Neustále se jim proto připomíná „od začátku“. U některých jejích žáků je však slovo "začátek" abstraktní pojem. Za nejméně vhodnou pomůcku bylo vybráno pravítko s obráceným pořadím čísel. Je sice vhodné pro rýsování například úseček, žáci lépe vidí na číslice, ale při učení se o číselné ose by mohlo žáky mást. Učitelky ví, kde hledat informace o levácích a pomůckách. Ale většina z nich je zatím nehledala. Nejčastěji jmenovaným zdrojem pro zjištění informací byl internet. Objevila se i odborná literatura a PPP. S metodikou pro levoruké učitele se žádná paní učitelka nesetkala. Kdyby se objevila, přečetly by si ji, ale nepovažují ji za nutnou. Co by ovšem uvítaly více, je metodika zabývající se tématem, jak učit levoruké žáky psát. Knihu I. Vodičky „Nechte leváky drápat“ znala pouze jedna paní učitelka. Po seznámení se s výtahem z této knihy ani jedna paní učitelka nezavrhla toto pojetí. Proto se s jednotlivými názory učitelek obeznámíme. I. Košutová Vodičkovu metodiku považuje jako dobrý návod pro začínající učitele praváky nebo rodiče leváka. V. Ježková nemá tolik zkušeností, ale nejprve by spíše zkusila pootočit sešit a až teprve, kdyby písmo nebylo stále čitelné, by přešla k drápovitému způsobu. Z. Ryzí se drápovitý způsob psaní jeví být přirozenější než normální metody učení psaní, ale je potřeba se s ním dokonale seznámit. Někteří žáci K. Beránkové píší tímto způsobem drápání, ale přiklání se k názoru, že každému vyhovuje něco jiného. M. Přibylová uvažuje o vyzkoušení drápovitého způsobu psaní u své žákyně s obtížemi při psaní levou rukou. L. Veselá si myslí, že by levorucí žáci měli mít jiný způsob výuky psaní. Určitě by bylo dobré vyzkoušet pojetí I. Vodičky a ověřit, zda je to efektivní a přínosné hlavně pro děti.
72
Kdybychom důsledně postupovali podle metodiky L. Křišťanové, psaní by pro leváka neměl být problém. Neměl by mít obtíže s rozmazáváním písma a se sklonem. Ovšem poznatky z praxe i z životních příběhů paní učitelek nám říkají něco jiného. Žáci mívají obtíže se špatným náklonem sešitu, špatným držením tužky anebo se špatným úchopem. Z životních příběhů vyplynulo, že téměř všechny levoruké učitelky při běžném (nesoustředěném) psaní natáčí sešit opačně, než uvádí metodika L. Křišťanové. Z praktického hlediska je tedy stejně dobře použitelná, možná ještě použitelnější Vodičkova metodika, která by po důkladném prostudování a vyzkoušení mohla být využívána v praxi jako rovnocenná varianta. Paní učitelky nemají pocit, že by jejich levorukost negativně ovlivňovala žáky. Spíše naopak. Všechny jsou si své levorukosti vědomy asi více než pravorucí učitelé své pravorukosti. Proto si také dávají větší pozor zejména při výuce psaní, aby nedocházelo k chybám nebo špatným návykům. Z poznatků, které jsem získala při zpracování praktické části, jsem si pro sebe a doufám, že nejen pro sebe, udělala tyto závěry: Doporučení učitelům – levákům (nejen!) •
Učitelé - leváci, nebojme se, nic hrozného nás v praxi nečeká!
•
Nezapomínejme, že leváctví není hendikep, ale přirozený projev laterality u člověka!
•
Buďme spokojeni s tím, co máme, a hledejme své přednosti!
73
•
I když se většina z nás přizpůsobila pravorukému prostředí a pomůcek pro leváky využívat nemusíme, mysleme na mladou generaci a poskytujme jí možnost ulehčit si práci!
•
Neodepírejme sobě ani svým žákům-levákům možnost volby. A seznamujme sebe i jiné nejen s pomůckami pro leváky, ale i s novými přístupy k levorukému psaní!
•
Vyzkoušejme pojetí I. Vodičky zakomponovat do metodiky čtení a psaní ve vlastním pojetí výuky!
•
Nebojme se psát a učit psát rukou, která nás celý život přesvědčovala, že je tou vedoucí! Ovšem nezapomínejme, že jako správní pedagogové bychom měli zvládat metodiku psaní jak levou, tak i pravou rukou!
•
Podělme se s ostatními kolegy (levorukými i pravorukými) o své zkušenosti. Můžeme být překvapení, co jsme doposud nevěděli a jak nás to ochudilo!
•
Mějme se rádi takoví, jací jsme, a stejně berme i naše žáky!
74
Závěr Diplomová
práce
přináší
čtenáři
příležitost
nahlédnout
do
problematiky leváctví zejména z pohledu učitele leváka na 1. stupni ZŠ. Mohla by být tedy přínosná pro budoucí levoruké učitele, začínající učitele, ale v mnohém i pro pedagogy (nejen levoruké) vůbec. Za nejpřínosnější zjištění osobně považuji to, že leváctví není v učitelské profesi překážkou. Levoruké učitelky své leváctví neberou jako hendikep a ani necítí, že by se děti na ně nějak jinak dívaly než na jejich pravoruké kolegy. Učitelky na své leváctví ve většině případů nahlíží jako na pozitivum. Sice se ve své profesi setkávají s určitými obtížemi, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Vše má svoje pro a proti. Bylo pro mne zajímavé poznat zkušenější levoruké kolegyně, kterým se podařilo moje obavy rozptýlit. Jsem velice ráda, že jsem se přesvědčila, že se jako levačka nemám čeho bát, a na svou praxi se už opravdu těším!
75
Resumé Diplomová práce sleduje uplatnění levorukých učitelů ve výuce na 1. stupni základní školy. Specificky se zabývá problémem levorukého učitele při výuce elementárního psaní v elementárních třídách. Teoretická část seznamuje s podstatnými pojmy týkajícími se leváctví. Dále je zde věnována pozornost problematice psaní se zaměřením na leváky, nastínění nového přístupu ke psaní levorukých a v neposlední řadě i pár informací o pomůckách pro leváky. Po provedení nezbytného studia odborných pramenů bylo uskutečněno výzkumné šetření, které je založené na analýze životních příběhů levorukých učitelů elementaristů. Na základě životních příběhů jsou učiněna určitá zobecnění, která osvětlují problematiku levorukosti u učitelů elementaristů.
This diploma thesis monitors use of the left-handed teachers on first degree of elementary school. Espectially it is engaged in problems with elementary writing which left-handed teacher can face in elementary classes. Teoretical part of this thesis make the reader acquainted with important notions related to left-handedness. It is also focused on left-handed writing and adumbration of the new approach to left-handed pupils. An investigative research was carried out after the necessary specialized publications were studied. This research is based on analysis of the life stories of the left-handed teachers on elemantary schools. Based on this analyse, generalizations were made trying to explain the left-handedness problem of teachers, elementarists.
76
Seznam literatury •
BALŠÍKOVÁ, Olga; DAN, Jiří. Náprava čtení a psaní. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 86 s. ISBN 80-0425-079-3.
•
BLATNÝ, Ladislav; FABIÁNKOVÁ, Bohumíra. Prvopočáteční čtení a psaní. 1. vyd. Brno : rektorát UJEP Brno, 1981. 102 s.
•
DRNKOVÁ, Zdena; SYLLABOVÁ, Růžena. a praváctví. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1983. 116 s.
•
EZZ AL DEAN, Hana. Problematika hodnocení levorukých dětí ve výuce psaní na 1. stupni základní školy : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2006. 89 l. Vedoucí diplomové práce Jiří Havel
•
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
•
HEALEY, Jane, M. Leváci a jejich výchova. Přel. Jiří Papoušek. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 112 s. Přel. z: Loving lefties. ISBN 80-7178-701-9.
•
HORKÁ, Hana. Výchova pro 21. Století : koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. 2. rozš. a dopl. vyd. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-8593-154-0.
•
JANEČKOVÁ, Daniela. Hry pro pravo-levou orientaci (a pro radost). 1.vyd. Havlíčkův Brod : Tobiáš, 2004. 119 s. ISBN 80-7311-024-5.
•
JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001. 118 s. ISBN 80-8593-195-8.
•
KNOTKOVÁ, Monika. Problematika laterality u učitelů : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 1999. 81 l. Vedoucí diplomové práce Evžen Řehulka.
•
KŘIŠŤANOVÁ, Ladislava. Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou. 4. upr. vyd. Hradec Králové : GAUDEAMUS při VŠ pedagogické v HK, 1998. 45 s. ISBN 80-7041-914-8.
Záhada
leváctví
77
•
KŘIŠŤANOVÁ, Ladislava. Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou. 3. upr. vyd. Hradec Králové : GAUDEAMUS při VŠ pedagogické v HK, 1995. 41 s. ISBN 80-7041-205-4.
•
KŘIŠŤANOVÁ, Ladislava. Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou. 2. upr. vyd. Hradec Králové : GAUDEAMUS při VŠ pedagogické v HK, 1991. 52 s. ISBN 80-7041-205-4.
•
KŘIVÁNEK, Zdeněk; WILDOVÁ, Radka. Didaktika prvopočátečního čtení a psaní. Praha : Pedagogická fakulta UK, 1998. 142 s. ISBN 80-86039-55-2.
•
NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 171 s. ISBN 80-2470-738-1.
•
PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky : úvod do studia oboru. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 269 s. ISBN 80-7178-399-4.
•
PRŮCHA, Jan. Učitel : současné poznatky o profesi. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 154 s. ISBN 80-7178-621-7.
•
SANTLEROVÁ, Květoslava. Metody ve výuce čtení a psaní. 1. vyd. Brno : Paido, 1995. 56 s. ISBN 80-85931-05-2
•
SOVÁK, Miloš. Metodika výchovy leváků. 1. vyd. Praha : SPN, 1966. 160 s.
•
SOVÁK, Miloš. Výchova leváků v rodině. 6. upr. vyd. Praha : SPN, 1979. 114. s.
•
STŘELEC, Stanislav. Kapitoly z teorie a Brno : Paido, 1998. 189 s. ISBN 80-8593-161-3.
•
SUCHÁ, Jana. Názory vysokoškolských studentů na lateralitu : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 1999. 67 l. Vedoucí diplomové práce Evžen Řehulka.
•
SVOBODOVÁ, Jaroslava. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha : Institud pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 1998. 34 s.
•
SYNEK, František. Záhady levorukosti-asymetrie člověka. 1. vyd. Praha : Horizont, 1991. 176 s. ISBN 80-7012-054-1.
metodiky
výchovy.
78
•
ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel : některé pedagogické problémy začínajících učitelů. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1994. 101 s. ISBN 80-2100-944-6.
•
ŠVEC, Vlastimil. Pedagogická příprava budoucích učitelů : problémy a inspirace. Brno : Paido, 1999. 163 s. ISBN 80-8593-170-2.
•
VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno : Paido, 2004. 190 s. ISBN 80-7315-082-4.
•
VODIČKA, Ivo. Nechte leváky drápat. 1. vyd. Praha : Portál, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7367-479-3
•
WILDOVÁ, Radka. Aktuální problémy didaktiky prvopočátečního čtení a psaní. Praha : Pedagogická fakulta UK, 2002. 108 s. ISBN 80-7290-103-6.
Internetové zdroje •
Qin – team [online]. [cit.2009-02-13]. Dostupné z www: < http:// www.qin-team.cz/basnicky-o-zviratkach/>.
•
Grafolof.cz [online]. poslední revize 10.1.2009 [cit.2008-09-25]. Dostupné z www: < http://www.grafolog.cz/otazky/levaci.php>.
•
Kontakty – MŠMT ČR [online].c2006, poslední revize 04.03.2009 [cit.2009-02-09]. Dostupné z www:
.
•
Levaruka.cz [online]. [cit.2009-02-13]. Dostupné z www: .
•
PIVOŇKOVÁ, Jitka. Proleváky.cz [online]. poslední revize 12.11.2008 [cit.2009-02-13]. Dostupné z www: .
•
STINGL, Tomáš. Infoposle.cz [online]. c2008, poslední revize 28.02.2008 [cit.2008-09-15]. Dostupné z www: .
•
Střípky.cz [online]. [cit.2008-09-25]. Dostupné z www: < http://www.stripky.cz/vychova/portal/levak.html>.
79
•
ŠPÁNEK, Jaromír. Obchod pro leváky [online]. [cit.2009-02-13]. Dostupné z www: .
•
VÚP v Praze [online]. [cit.2009-02-09]. Dostupné z www: < http:// www.vuppraha.cz>.
•
Wikipedia - leváctví [online]. poslední revize 06.03.2009 [cit.2008-09-25]. Dostupné z www: .
80
