MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie
Efektivita primární prevence rizikového chování na I. stupni ZŠ Diplomová práce
Brno 2012
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Iva Ţaloudíková, Ph. D.
Marcela Palúchová
Prohlašuji, ţe jsem předloţenou diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 14. 10. 2012
........................................................ Marcela Palúchová
Poděkování Děkuji PhDr. Mgr. Ivě Ţaloudíkové, PhD. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při psaní této diplomové práce. Děkuji mojí rodině za trpělivost a podporu při psaní této práce.
Anotace Diplomová práce „Efektivita primární prevence rizikového chování na 1. stupni“ pojednává o základní charakteristice a vymezení rizikových forem chování vyskytujících se na 1. stupni. Věnuje se prevenci obecně i specificky, charakterizuje školní prevenci a její tvůrce – metodiky prevence, výchovné poradce, třídní učitele. Závěrečná kapitola obsahuje výzkumnou část, která se zabývá otázkami realizace primární prevence na 1. stupni ZŠ a její efektivitou. Annotation Diploma work “Effectiveness of primary prevention of high-risk behaviour on the first level” deals with a basic characteristic and definition of high-risk behaviour forms occurring on the first level. It attends to prevention generally as well as specifically, characterizes school prevention and its authors – methodists of prevention, educational consultants, and class teachers. Concluding chapter contains investigative part dealing with questions of implementation of primary prevention on the first level of basic schools and its effectiveness.
Klíčová slova Primární prevence, rizikové chování, Minimálně preventivní program, školní metodik prevence, Školní vzdělávací program Key-words Primary prevention, high-risk behaviour, minimally preventive programme, school methodist of prevention, school educational programme
OBSAH Úvod
7
A)
Teoretická část
1.
Charakteristika a vymezení některých forem rizikového chování ................... 9
1.1
Šikana ..................................................................................................................... 10
1.2
Kyberšikana ........................................................................................................... 12
1.3
Uţívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky)........... 14
1.3.1 Tabakismus (nikotinismus) ..................................................................................... 14 1.3.2 Alkoholismus .......................................................................................................... 16 1.3.3 Omamné a psychotropní látky ............................................................................... 19 1.4
Nedrogové závislosti ............................................................................................. 20
1.4.1 Netolismus ............................................................................................................. 21 1.4.2 Patologické hráčství ............................................................................................... 24 1.4.3 Závislost na mobilním telefonu ............................................................................. 26 2.
Prevence ................................................................................................................ 28
2.1
Co je to primární prevence .................................................................................... 29
2.2
Školní primární prevence ....................................................................................... 30
2.3
Primární prevence a výchova ke zdraví .................................................................. 31
2.4
Efektivita primární prevence ................................................................................. 32
2.5
Evaluace primárně preventivních programů .......................................................... 34
3.
Prevence rizikového chování v kurikulu školy ................................................. 37
3.1
Implementace prevence v RVP ZV ....................................................................... 37
3.1.1 Vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví ...................................... 38 3.1.2 Doplňující vzdělávací obory .................................................................................. 39 3.1.3 Průřezová témata ................................................................................................... 39 3.2
Minimální preventivní program ............................................................................. 40
3.3
Školní metodik prevence ....................................................................................... 42
3.4
Výchovný poradce ................................................................................................. 44
3.5
Školní psycholog ................................................................................................... 45
3.6
Třídní učitel ........................................................................................................... 46
3.7
Třídní klima ........................................................................................................... 46
B)
Výzkumná část
4.
Výzkumný záměr a cíle práce ............................................................................. 48
4.1
Metody výzkumu ................................................................................................... 48
4.2
Sběr dat .................................................................................................................. 50
4.3
Charakteristika zkoumaného souboru .................................................................... 51
4.4
Výsledky ................................................................................................................ 52
4.4.1 Analýza dat ............................................................................................................ 52 4.4.2 Analýza rozhovorů ................................................................................................. 58 4.5
Diskuze .................................................................................................................. 72
4.6
Doporučení pro praxi ............................................................................................. 75
5.
Závěr ..................................................................................................................... 77
6.
Souhrn ................................................................................................................... 78
7.
Pouţitá literatura a zdroje .................................................................................. 79
8.
Seznam příloh ....................................................................................................... 83
9.
Přílohy
ÚVOD Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma primární prevence rizikových faktorů. Nebyl to výběr náhodný, ale zcela záměrný. Jakoţto pedagog působící mezi dětmi školou povinnými se stále více potýkám s problémy agrese, vandalismu, zneuţívání návykových látek, netolismu, šikany a jinými rizikovými faktory, a to v některých případech jiţ na 1. stupni. Na škole, kde jsem před nástupem na MD působila, se k problémům spojeným s rizikovým chováním ţáků vedení školy stavělo neutrálně, snaţilo se je nevidět a řešit je co nejvíce za zavřenými dveřmi ředitelny. Coţ pochopitelně vedlo k neshodám mezi vedením a školním metodikem prevence, který tyto problémy chtěl řešit podle dostupných metodik. Proto jsem se ve své diplomové práci zaměřila na práci metodiků prevence, obsahy minimálně preventivních programů a jejich realizaci. V dnešní uspěchané moderní době, kdy rodiče ztrácí podvědomí o tom, kde a jakým způsobem jejich děti tráví volný čas, padá tato zodpovědnost, vedení dětí ke zdravému ţivotnímu stylu, právě na učitele a školu. Prevence rizikového chování by měla být zahrnuta jiţ v předškolní výchově a na 1. stupni ZŠ by se na ni mělo plynule navázat. Prevence, z počátku nespecifická, by měla být po celou školní docházku systematická a nenásilná, abychom mohli mluvit o efektivní primární prevenci. Efektivita je také jedním z klíčových otázek této diplomové práce. V teoretické části této práce se zabýváme vymezením a charakteristikou těch forem rizikového chování, které se vyskytují na 1. stupni ZŠ, nebo které představují jistou formu nebezpečí pro děti mladšího školního věku. Dále se zabýváme pojmem prevence, školní prevence, efektivita a evaluace. Další kapitolu tvoří prevence rizikového chování v kurikulu školy, kde se věnujeme implementaci prevence do ŠVP, co by měly obsahovat minimálně preventivní programy a jak dospět k jejich efektivitě. Věnujeme se funkcím školního metodika prevence, výchovného poradce, třídního učitele a školního psychologa v postavení ke školní primární prevenci. Důleţitým faktorem ve školním prostření, kterému se věnujeme, je také školní a třídní klima.
-7-
Výzkumná část je zaměřena na zmapování současného stavu primární prevence a její efektivity na třech základních školách se zaměřením na 1. stupeň. Zvolila jsem metodu kvalitativní, a to formu individuálního polostrukturovaného rozhovoru s metodiky prevence a analýzu minimálně preventivních programů těchto škol. Cílem práce bylo zjistit, jak je realizována primární prevence rizikového chování na 1. stupni a zda a jak je prováděna a ověřována efektivita primárně preventivních opatření.
-8-
A)
TEORETICKÁ ČÁST
1.
Charakteristika a vymezení některých forem rizikového chování Pojem rizikové chování nahrazuje dříve pouţívaný termín sociálně patologické jevy
(společensky neţádoucí a především společensky nebezpečné jevy). Rizikové chování je takové chování, v jehoţ důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost. (Miovský, Zapletalová, 2006) Vzorce rizikového chování povaţujeme za soubor fenoménů, jejichţ existenci a důsledky je moţné podrobit vědeckému zkoumání a které lze ovlivnit preventivními a léčebnými zásahy. (Miovský et. al., 2011, s. 24) Mezi rizikové chování řadíme: negativní psychosociální chování agresivní chování, záškoláctví, šikana, kyberšikana, delikvence, xenofobie, rasismus, vandalismus, intolerance, antisemitismus uţívání návykových látek alkohol, nikotin, omamné a psychotropní látky nelátkové závislosti gambling, netolismus, netomanie, závislost na mobilním telefonu, závislosti na politickém a náboţenském extremismu neţádoucí sexuální chování Miovský dále dodává dvě oblasti, které nejdou jednoznačně zahrnout do konceptu rizikového chování, ale velmi často jsou zdrojem pro prevenci. Jsou to poruchy a problémy spojené se syndromem týraného a zanedbávaného dítěte spektrum poruch příjmu potravy
-9-
Machová (2009, s. 174) hovoří o syndromu rizikového chování v dospívání ( SRCHD), mezi které řadí tři okruhy rizikového chování: zneuţívání návykových látek, příp. i závislost na nich rizikové chování v oblasti psychosociální rizikové chování v oblasti sexuální Rizikové chování zahrnuje velkou škálu projevů chování, které obsahují zdravotní, sociální nebo normativní aspekt. U dětí se velmi ojediněle objevují uvedené problémy izolovaně. Spíše se setkáváme s případy kombinace tipů rizikového chování a nebo dochází k přecházení od jednoho typu k druhému. Jelikoţ se naše práce zabývá primární prevencí na prvním stupni základních škol, budeme se tedy více věnovat těm formám rizikového chování, jenţ se na základních školách vyskytují, a je proto třeba dbát na jejich prevenci jiţ na 1. stupni základních škol.
1. 1
Šikana
Pojem šikana pochází z francouzského slova chicane, které znamená poniţování, obtěţování, týrání, suţování, zneuţívání, vydírání. Šikana je ubliţování někomu, kdo se nemůţe nebo nedovede bránit. O šikaně mluvíme tehdy, jde-li o opakované jednání, ve velmi závaţných případech ji označujeme i v jednání jednorázovém s hrozbou opakování. (Říčan, 2010, s. 21) Metodický pokyn ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení Č.j. 24 246/2008-6 článek 1, odst. (1) definuje šikanu takto: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování."
- 10 -
Šikana patří mezi psychosociální poruchy, které se většinou projevují v pozdějším dětství, ale své počátky mohou mít jiţ v předškolním věku. Mezi tyto poruchy řadíme i agresi. Ta můţe být z části vrozená (má pudový základ), ale můţeme si ji také osvojit na základě zkušeností. Například je-li malé dítě v rodině trestáno bitím a vidí, ţe rodičům tento počin činní uspokojení. Dítě si tento způsob jednání zapamatuje a pouţije ho v jiné, mu prospěšné situaci, díky níţ dosáhne nějaké výhody, získá určitou věc nebo úspěch. Takovéto jednání můţe napodobovat i ze situací, které vidí kolem sebe. Především v rodině, škole a televizi, před kterou dítě tráví většinu svého volného času a v níţ se agresivními scénami nešetří. Šikana je tedy jednou z podob agresivního chování. Šikana probíhá mezi jedinci ve stejném postavení. Ve škole mezi ţáky, na pracovišti mezi kolegy, v zájmových krouţcích mezi jejími členy. Oběť svého agresora většinou zná, bojí se ho a je závislá na jeho rozmarech. Agresor svou oběť můţe poniţovat, obtěţovat, vydírat, fyzicky týrat. Šikanu rozlišujeme na: přímou – zahrnuje různé násilí, kdy agresor působí oběti jakoukoliv bolest, poniţuje ji tělesnou manipulací, poškozuje a bere osobní věci, slovně ji napadá, zotročuje. nepřímou - spočívá v sociální izolaci oběti. Přímá a nepřímá šikana se mohou vzájemně kombinovat. Šikanou nenazýváme škádlení. Říčan (2010, s. 17) uvádí tyto moţnosti prevence a řešení šikany ve školách Rozvíjení průřezových témat osobnostní a sociální výchovy, zvláště etické výchovy. Tyto výchovy by měly vyučovat pedagogové k tomu aprobovaní. Etická výchova by měla dětem vštěpovat především úctu k druhým lidem, solidaritu se slabými a potřebnými. Učitel by měl být příkladem takového chování. Pedagogové a zvláště třídní učitelé by měli věnovat pozornost dětem ze sociálně slabších rodin, dětem se zdravotními problémy. Zlepšování vzájemných vztahů, zvláště mezi školou a rodinou, vzájemná solidarita mezi pedagogy, učitel a ředitel. Zvýšení pedagogického dozoru, zvláště v místech, kde by mohli mít ţáci moţnost šikanování. Seznámení se s Metodickým pokynem MŠMT z roku 2009, který je věnován šikaně.
- 11 -
Zahrnutí prevence šikany do školního řádu, který by měl obsahovat obecné zásady solidarity, ohleduplnosti a ochrany slabých, zákaz fyzického násilí. Pedagogové by měli mít neustále přístup k základní literatuře o šikaně, měli by ji mít prostudovanou kompetentní své úloze (třídní učitel, metodik prevence). Některé základní informace by měli mít i nepedagogičtí pracovníci. Alespoň jeden z pedagogů by měl absolvovat kurs prevence a řešení šikany akreditovaný MŠMT. Důsledné dodrţování všech pravidel, řešit i méně nápadné projevy šikany, agresivní a neukázněné chování. Zajištění řádného vyšetření šikany, dle potřeby přizvat kvalifikované odborníky, uplatnit přiměřené sankce a postupy. Obecné principy prevence šikany by měly být zařazeny ihned při nástupu dětí do prvního ročníku a měly by s nimi být obeznámeni jak samotní ţáci tak také a hlavně rodiče. Neboť kaţdá prevence má své kořeny v rodině. Mezi obecné principy se řadí včasná informovanost dětí a rodičů s pojmem šikana. Třídní učitel by měl dětem vysvětlit tento pojem a ubezpečit je, ţe ji ve své třídě v ţádném případě nedopustí. V průběhu školního roku by měl posilovat zdravé sebevědomí ţáků správnou a vhodnou formou. Kaţdé dítě můţe být v něčem dobré a zaslouţí si za to pochvalu. Cílem je zařadit do kolektivu sociálně slabší jedince. Výborným pomocníkem je dramatická výchova, kdy se v hraní různých scének zapojuje celý kolektiv, který je potřeba stmelit hned od začátku. Neboť šikanování je těţkou poruchou vztahů ve skupině, která zasahuje všechny její členy – oběti, agresory i skupinu jako celek. (Machová, 2009, s. 120)
1.2
Kyberšikana Kyberšikana je nový jev, který vznikl rozvojem sdělovací techniky a je jednou z forem
psychické šikany a to prostřednictvím moderních komunikačních prostředků, nejvíce prostřednictvím internetu a mobilního telefonu. K nejčastějším způsobům kyberšikany patří zasílání uráţlivých a zastrašujících SMS a MMS zpráv a e-mailů, rozesílání uráţejících a poniţujících videí a fotografií oběti, a vytváření webových stránek za účelem uráţení a poniţování oběti. Tyto jevy se odehrávají ve virtuálním světe, často mimo školu a většinou v prostoru domova oběti. - 12 -
Kolář (2011, s. 84) kyberšikanu definuje takto: „Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně psychicky týrá a zraňuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu novou informační a komunikační technologii – zejména internet a mobil.“ Kyberšikana způsobuje psychická traumata, která jsou obtíţně léčitelná. Rozleptávají identitu člověka, který se cítí poníţený, bezvýznamný a proţívá tak virtuální i skutečnou exkomunikaci ze společenství, kam patří. (Rogers, 2011, s. 8) Postiţený pociťuje úzkost, nevyrovnanost a ztrácí sebevědomí. Psychicky labilnější jedinci mohou dospět aţ k sebevraţdě. Kyberšikana je ve školním prostředí většinou propojena se školní šikanou, přičemţ školní šikanu můţeme řešit samostatně, ale kyberšikanu, která se děje mimo školní prostředí, je velmi obtíţné postihnout. (Kolář, 2011. s. 84) Kyberšikana se odehrává nejčastěji ve školním kolektivu. Jedná se o stejnou věkovou skupinu, a to mládeţe ve věku od 10 do 20 let. Další rostoucí skupinou postiţených kyberšikanou jsou učitelé. (Národní centrum bezpečnějšího internetu, Saferinternet. cz in Učitelské noviny) Od kyberšikany odlišujeme tyto příbuzné jevy: Cyberstalking – uštvání kořisti, opakované a intenzivní obtěţování a poniţování oběti zasíláním výhruţných a zastrašujících zpráv, které nutí jedince bát se o vlastní bezpečí. Cyber grooming – zmanipulování oběti pomocí chatu, SMS zpráv, ICQ a Skypu ke schůzce, kde dochází ke zneuţití, fyzickému napadání, terorismu apod. Child grooming -
cílené jednání spřátelit se s dítětem za účelem sexuálního
sblíţení či znásilnění. Happy slapping – spočívá v nahrávání fyzického napadení oběti, nejčastěji na mobilní telefon, a následné vyvěšení na internet. Prevence a léčba kyberšikany Prevence a léčba kyberšikany by měli být uskutečňovány v kontextu znalostí a poznatků o šikaně.
- 13 -
Při léčbě kyberšikany ve školním prostředí vyuţíváme častou propojenost se školní šikanou. Role oběti a agresorů se většinou přenášejí i do kyberprostoru. Vycházíme tedy z metodiky léčby šikany jako takové. Rodiče oběti by měli okamţitě ukončit komunikaci, nereagovat, neodpovídat a zamezit přístup agresora k jeho dítěti. Měli by zablokovat útočníkovi přístup k účtu počítače nebo telefonnímu číslu a kontaktovat mobilního operátora či pracovníky webových portálů, kde ke kyberšikaně došlo. uchování důkazů kyberšikany – uloţení, vytisknutí e-mailů, textových zpráv a internetových stránek.
1.3
Uţívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky) Alkohol a tabák jsou návykové látky, s nimiţ se ţáci primární školy mohou setkat
nejčastěji a patří mezi tzv. legální drogy. Omamné a psychotropní látky patří v našem státě k nelegálním drogám, jejich výroba a distribuce jsou zákonem zakázány. K. Nešpor ( 2002, s. 2) tyto látky nazývá průchozí drogy. „Průchozí drogy jsou samy o sobě nebezpečné a to zejména pro děti a dospívající. Navíc mohou přidat do života dospívajícího rizikové činitele i ve vztahu k jiným látkám, což se může a nemusí projevit.“
1.3.1 Tabakismus (nikotinismus) Kouření tabáku je jednou z nejvíce rozšířených závislostí lidstva a jedním z nejrizikovějších faktorů ţivotního stylu. Řadí se mezi průchozí drogu, jelikoţ zvyšuje riziko problémů s jinými návykovými látkami. Tabák, obsaţený v cigaretách, se vyrábí sušením a následnou fermentací tabákových listů. Kouř z cigaret obsahuje tisíce chemických látek, ale jen jedna z nich je návyková – nikotin. Ostatní látky (dehet, oxid uhelnatý, amoniak, formaldehyd, arzenid, kyanid, aj.) jsou karcinogenní tj. rakovinotvorné, mnohé z nich jsou prudce jedovaté. Během kouření se do trávicího ústrojí dostává nikotin, který se velmi rychle vstřebává do krve a jiţ po - 14 -
sedmi sekundách po vdechnutí se dostává do mozku. Šlukující kuřák má v těle 6x více nikotinu neţ nešlukující. Jedna cigareta obsahuje 1 – 2 mg nikotinu. Nikotin zvyšuje krevní tlak, zrychluje srdeční činnost, stahuje srdeční cévy. Při poklesu jeho hladiny v krvi se u kuřáka objevují abstinenční příznaky, k nimţ patří: nutkavá touha po cigaretě, špatná nálada, podráţděnost, neschopnost soustředit se, nervozita, úzkost, poruchy spánku, zvýšená chuť k jídlu. (Machová, 2009, s. 60) Příznaky prudké otravy nikotinem: bledost kůţe pocení pocit nevolnosti závratě skleslost bolesti hlavy průjmy Nikotinismus (chronická otrava nikotinem, kdy kuřák vykouří více neţ 20 cigaret denně) se projevuje: nespavostí, nespavost sekundárně vyvolává labilitu nálad, pokles pozornosti chronickým zánětem dýchacích cest nechutenstvím střídáním průjmu a zácpy (Pokorný, Telcová, Tomko, 2003, s. 81) Příčinou rakoviny plic jsou dehty, které se usazují v plicích. Kromě rakoviny plic je u kuřáků vysoké riziko vzniku nádorového bujení i jiných orgánů – hrtanu, dutiny ústní, jícnu, slinivky břišní, močového měchýře, ledvin a děloţního čípku u ţen a dívek. Velký vliv má kouření také na kardiovaskulární onemocnění a vznik alergií. Proč tedy lidé kouří? Pokorný, Telcová, Tomko (2003, s. 82) uvádějí pozitivní vliv kouření v tom, ţe kuřákovi napomáhá zvládat zátěţovou situaci (kuřák s cigaretou v ruce vypadá „dospěle“, coţ můţe přispívat ke vzniku pocitu, ţe „je nad věcí“), zbavuje se pocitů méněcennosti, roste jeho sebehodnocení, sebedůvěra, klesá nejistota. - 15 -
Také Křivohlavý (2001, s. 191) uvádí některá pozitiva kouření jako jsou pocit zvládnutí stresu, vymanění se z pocitu méněcennosti, odstranění pocitů závislosti na druhých lidech, zlepšení pocitů bezmoci, získání pocitu dospělosti. Dočasně kouření zvyšuje soustředěnost, kladné pocity a výkon, sniţuje napětí a úzkost. Kuřáci však obecně kladou menší váhu na hodnotu zdraví, pijí více kávy a alkoholu a jsou méně fyzicky aktivní neţ nekuřáci. Kuřáci také negativně ovlivňují nekuřáky, jeţ pobývají ve stejné společnosti a to pasivním kouřením. „Pasivním kuřáctvím se rozumí nedobrovolné vystavení osoby cigaretovému kouři, který uniká z volně hořící cigarety.“ (Machová, 2009, s. 61) Pasivnímu kouření jsou nejvíce vystaveny děti, především v rodinách kuřáků. Prevence kouření Nejlepší prevencí kouření je bezesporu předcházení jeho vzniku. Nekuřáctví by se mělo stát vzorem, jehoţ počátky by měly být v rodině, následně ve škole, lékařství a v neposlední řadě také médiích. Jestliţe se kuřáctví rozvíjí u lidí nejistých s pocity méněcennosti, sociálně izolovaných a ovlivnitelných názory druhých, měla by se prevence zaměřit na zvyšování jejich hodnot a postojů ke zdravému ţivotnímu stylu. (Křivohlavý, 2001, s. 193) popisuje metodu výcviku nadějného ţivotního stylu, jeţ pracuje s lidmi od nejranějšího věku a jejím cílem je posílení a utvrzení jejich sebehodnocení. Dále by mezi zásady prevence mělo patřit: informovanost o negativních následcích kouření omezit dětem přístup k cigaretám, dodrţovat zákaz jejich prodeje chránit nekuřáky a děti před pasivním kouřením uplatnit sociální učení jako proces nápodoby
1.3.2 Alkoholismus Alkoholismus, nebo také ethylismus je závislost na ethylalkoholu. Alkohol vzniká kvašením cukrů (sacharidů) a jeho chemickým sloţením je etanol, coţ je intoxikující prvek. Tato látka se pouţívá v různých průmyslových oblastech. V lékařství např. jako rozpouštědlo. V alkoholických nápojích je etanol obsaţen v různé koncentraci. - 16 -
V desetistupňovém pivu je obsah alkoholu 2 %, ve vínu kolem 10 %, destiláty obsahují 40 – 60% alkoholu. Alkohol je nejrozšířenější droga po celém světě. Je pouţíván pro jeho působení na nervovou soustavu jako příjemný, snadný a rychlý způsob, jak se cítit dobře, k povzbuzení chutí k jídlu, k zahnání stresu a nudy. U dospívajících je pouţíván jako prostředek jak být akceptován jako dospělý. (Machová, 2009, s. 65) Riziko vzniku závislosti na alkoholu je vyšší u lidí psychicky labilních, trpících různými psychickými poruchami a poruchami chování. Dále u lidí s nespokojenými sociálními vztahy a nízkým sebehodnocením a sebevědomím. Riziko vzniku závislosti u mladistvích zvyšují i další faktory: neuspořádané rodinné poměry v nichţ dítě vyrůstá schvalování alkoholu nebo drog v rodině zneuţívání alkoholu nebo drog v rodině nejrůznější rodinné dysfunkce – neúplná rodina, odtrţení rodiny od okolního světa, onemocnění některého člena rodiny, chudoba, nezaměstnanost rodičů, sexuální zneuţívání apod. (Pokorný, Telcová, Tomko, 2003, s. 85) Uţívání alkoholu je pro děti a mládeţ mimořádně nebezpečné. Alkohol v krvi dítěte dosahuje vyšší koncentrace neţ u dospělého, jelikoţ dítě má menší objem krve k poměru svých tělesných rozměrů a tělesné hmotnosti. Dětský organismus alkohol odbourává daleko pomaleji neţ dospělý organismus, jelikoţ játra dětí nejsou schopna odbourávat alkohol v takové míře jako u dospělých. Závislost na alkoholu také vzniká mnohem rychleji. U dětí můţe vzniknout uţ během několika měsíců, zatímco u dospělých vzniká řádově během několika let. U dětí a mládeţe se s rizikem závislostí kombinují i další rizika v důsledku jejich větší fyzické, emocionální i sociální zranitelnosti. Jsou to: rizikové pití alkoholu se ztrátou kontroly nad svým jednáním agresivita rizikové sexuální chování dopravní a jiné úrazy - 17 -
otravy alkoholem trvalé tělesné poškození a úmrtí (Machová, 2009, s. 67) Nešpor (s. 11) uvádí souvislost rostoucí konzumace alkoholu s rostoucím podílem trestné činnosti dětí a mladistvých, zejména kriminality násilného charakteru. Dlouhodobé zneuţívání alkoholu způsobuje riziko vzniku: cirhózy a záněty jater záněty sliznice v trávicím ústrojí choroby věnčitých tepen psychické poruchy (Machová, 2009, s. 67) Prevence alkoholismu Prevence zneuţívání alkoholu by měla začínat jiţ v rodině. Především nespecifickou prevencí jako jsou způsob výchovy a celkový ţivotní styl v rodině. Nešpor a Csémy (2002, s. 5) formulují tyto zásady prevence v rodině: nepodceňovat opilost a otravu alkoholem u dětí nenechávat doma láhve s alkoholickými nápoji dát dětem jasná pravidla ve vztahu k alkoholu – to co mohou dospělí ve vztahu k alkoholu, je pro děti naprosto nepřípustné nepít před dětmi alkohol rizikovým způsobem – před řízením dopravního prostředku, nepít do opilosti V České republice je právní ochrana před alkoholem a jinými návykovými látkami ukotvena v Zákonu České národní rady o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi č. 37/ 1989 Sb. „Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje, anebo jinak umožňovat jejich požívání osobám mladším 18 let.“ Ten, kdo podává alkoholické nápoje osobám mladším 18 let, se dopouští trestného činu.
- 18 -
1.3.3 Omamné a psychotropní látky
Termínem omamné a psychotropní látky jsou od r. 1971 označovány v odborné terminologii takové látky, které ovlivňují nervovou soustavu a její funkce. Tyto látky se nejčastěji klasifikují podle svých účinků: tlumivé látky (narkotika) stimulační drogy ( psychostimulancia) Cannabinoidy (konopné drogy a ostatní halucinogeny (Machová, 2009, s. 76) Na 1. st. ZŠ se děti s těmito drogami většinou přímo nesetkávají, proto se o nich zmíníme jen okrajově. Narkotika představují tzv. nejtvrdší drogy. Pro svoje tišící účinky byly pouţívány v medicíně odpradávna. Navozují euforický stav a útlum obdobný narkóze. Mezi narkotika patří: opiáty - jsou povaţovány za nejnebezpečnější drogy. Zástupci: opium, kodein, heroin a další léky s narkotickými a sedativními účinky těkavé látky – inhalanty Stimulační drogy vyvolávají tělesné a duševní povzbuzení, zvyšují výkonnost organismu a vedou k přeceňování lidských schopností. kokain efedrin amfetamin pervitin Konopné drogy jsou nejvíce rozšířenou nelegální drogou po celém světě. U dětí a dospívajících se řadí na 3. místo v uţívání za tabákem a alkoholem. Hlavní účinnou látkou cannabinoidů je THC, které ovlivňuje vnímání. Drogy se aplikují kouřením, tzv. „iont“ je ručně připravená cigareta. Zástupci konopných drog jsou: marihuana - 19 -
hašiš Ostatní halucinogeny se v České republice uţívají méně často. Většinou jde o uţívání sezonních přírodních látek, jako jsou různé houby. LSD meskalin muchomůrka červená, muchomůrka tygrovaná Protidrogová prevence Nešpor a Csémy (2002, s. 4) specifikují obecné zásady prevence v rodině: Získat důvěru dítěte a naučit se mu naslouchat. Opatřit si potřebné informace a naučit se s dítětem o alkoholu a drogách informovaně hovořit. Předcházet nudě dobrými a bezpečnými zájmy a záliby. Pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které mu usnadní alkohol a drogy odmítat. Vytvářet a soustavně prosazovat zdravá rodinná pravidla. Pomáhat dítěti bránit se špatné společnosti a naopak si najít dobré přátele. Posilovat zdravé sebevědomí dítěte. Spolupracovat při výchově s dalšími dospělými v rodině, ve škole i v místě bydliště. Pokud má dítě nějaké zdravotní, psychologické nebo návykové problémy, vyhledat co nejdříve odbornou pomoc. Školská protidrogová prevence je v kompetenci MŠMT ČR a je zajišťována školními, okresními a krajskými metodiky prevence. Je jednou se sloţek preventivních programů škol a školských zařízení, jejichţ principem je výchova dětí a mládeţe ke zdravému ţivotnímu stylu, pozitivnímu sociálnímu chování a rozvoji osobnosti. (Machová 2009, s. 85)
1.4
Nedrogové závislosti „Nedrogové závislosti představují takové primárně psychické závislosti, kdy se
prožívání člověka mění na základě příjemného prožitku nebo příjemných prožitků z něčeho - 20 -
tak, že se přestává ovládat a narůstá u něj touha po takovém chování, které směřuje k prožívání daného příjemného prožitku. Nedrogové závislosti tak fakticky představují neodolatelné touhy člověka po něčem. Podobně jako drogy i ony mění jeho chování, prožívání, zasahují do jeho osobnosti.“ (Pokorný, Telcová, Tomko, 2003, s. 112) Nedrogové závislosti se také označují jako nelátkové, behaviorální, závislostní chování, které souvisí zejména se změnou ţivotního stylu a vyuţíváním nových technologií. Takovouto závislost si lze vypěstovat na jakékoliv chování, které přináší jedinci uspokojení. Jedná se o psychickou závislost, nikoliv o závislost fyzickou, při které dochází při konzumaci běţných, látkových drog (alkohol, tabák aj.). J. Vacek (2011) rozděluje nelátkové závislosti na následující kategorie: technologické závislosti – počítače, internet, hry, mobil, televize závislost na nakupování ( oniománie) závislost na práci (workoholismus) Tyto závislosti mají negativní vliv na tělesné, duševní a sociální zdraví člověka. Mechanizmus jejich vzniku je obdobný jako u drogové závislosti, ale primárně nepoškozují tělo člověka, jak se děje v důsledku dlouhodobé intoxikace látkou. Ve výčtu nedrogových závislostí popíšeme v naší práci jen některé, se kterými se mohou setkat ţáci na 1. st. ZŠ.
1.4.1
Netolismus
Netolismem označujeme závislostní chování na virtuálních drogách. Řadíme mezi ně: počítačové hry televize, video internetové sluţby (chatování, kontrola e-mailových zpráv, aj.)
- 21 -
Nejčastější formou netolismu jsou tzv. online počítačové hry, které hrají online tisíce hráčů po celém světě v jednom virtuálním prostředí. Při hraní online her dítě uspokojuje takové potřeby, kterých v běţném (nevirtuálním) světě nemůţe dosáhnout. Tyto potřeby jsou popsány v pyramidě hierarchie lidských potřeb amerického psychologa Abrahama Maslowa.
(www. e-bezpeci.cz) Online hry jsou pro děti školního věku velmi nebezpečné, neboť mají s hraním počítačových her podstatně větší problémy neţ dospělí hráči. Příznaky rozvíjející se psychické závislosti na počítačích: stavy podobné transu při hraní hry neschopnost dodrţování časového limitu určeného pro hru, ztráta kontroly nad časem při hraní her zanedbávání povinností, méně vykonané práce, zhoršující se školní výsledky brzké vstávání k počítači, nebo ponocování u počítače rostoucí nervozita a neklid, kdyţ delší dobu nemůţe hrát přemýšlení o počítači a hrách i ve chvíli, kdy nehraje zvýšená potřeba peněţ, kradení peněz na nákup her lhaní o závislosti, její zlehčování hraní kvůli úniku od osobních problémů narušené vztahy s rodinou, opouštění dřívějších zájmů a přátel Machová (2009, s. 97) - 22 -
Prevence závislosti na počítačových hrách Při prevenci závislosti na počítačových hrách je ideální spolupráce rodiny a školy zejména v těchto případech: předcházení nudy dětí, zájem o způsob trávení volného času dětí, podpora kvalitní zájmové činnosti dětí posilovat zdravé sebevědomí dítěte sledovat, jaké hry děti hrají a ovlivňovat jejich výběr (hry rozvíjející logiku, postřeh, plánování, koordinaci očí a rukou apod.) diskutovat o obsahu her s dítětem, pomáhat rozlišovat fikci od reality stanovit podmínky hry, limity, kdy dítě můţe a nemůţe hrát zajistit, aby dítě nehrálo hry u kamarádů zajistit, zda hraní her nepředstavuje kompenzaci či útěk od problémů V případě návykového chování ve vztahu k médiím, jako jsou televize, video, DVD rekordéry a další záznamová média Machová (2009, s. 98) uvádí, ţe „v případě televize či videa se v podstatě nejedná o závislostní chování v pravém slova smyslu, ale spíše o nevhodný způsob trávení volného času, ohrožující zdraví či zdravý vývoj jedince.“ U těchto médií tráví děti i dospělí většinu svého volného času i z důvodu jejich velmi snadné dostupnosti. Počítač a televize jsou běţnou součástí většiny domácností. Negativní vliv netolismu nese rizika jak pro zdravý fyzický tak i psychický vývoj jedince. Rizika pro vývoj pohybového systému: sedavý způsob ţivota rizika nadváhy, obezity, cukrovky rizika poškození zraku rizika nervových poruch a poruch spánku, epilepsie bolesti šíje, ramen, bederní páteře, drobných kloubů, zápěstí dlouhodobý stres a s tím související zdravotní problémy Psychologická a sociální rizika zanedbávání rozvoje sociálních dovedností, zhoršení mezilidských vztahů, vztahů v rodině, neschopnost řešit problémy v komunikaci - 23 -
zhoršení školního prospěchu a soustředěnosti na práci zvyšování agresivity, sklon k násilí, šikaně narušení vývoje estetického cítění dítěte narušení etického cítění a svědomí omezování ostatní aktivity, sportování, dřívějších zájmů, koníčků sledování sexuality prezentované ve formě nepřiměřené věku Prevence závislosti na médiích Velmi pozitivní při prevenci závislostního chování ke vztahu k médiím s ohledem na věk dětí je zařazení mediální výchovy jako jedno z průřezových témat v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, které má ţáka vybavit základní mediální gramotností. Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti ţáka v oblasti postojů a hodnot: „rozvíjí citlivost vůči stereotypům v obsahu médií i způsobu zpracování mediálních sdělení vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště volného času) a odpovědnosti za jeho naplnění rozvíjí citlivost vůči předsudkům a zjednodušujícím soudům o společnosti (zejména o menšinách) i jednotlivci napomáhá k uvědomění si možnosti svobodného vyjádření vlastních postojů a odpovědnosti za způsob jeho formulování a prezentace“ (RVP ZV, 2010, s. 111) V rodinném prostředí by rodiče měli děti naučit vybírat vhodné pořady, vysvětlit dětem manipulativní funkci médií a škodlivost mediálního násilí.
1.4.2 Patologické hráčství Patologické hráčství, které se nazývá také gambling, gamblerství, či závislost na automatech, se v mnoha směrech podobá závislosti na návykových látkách, ačkoli není závislostí v pravém slova smyslu. Patří spíše mezi návykové a impulzivní poruchy. Tyto poruchy jsou charakterizovány těmito znaky: - 24 -
neschopnost odolat impulsu, odolat hře a přestat v ní neschopnost sníţení napětí před hrou, pouze vlastní hrou pocit uspokojení a vzrušení při hře Světová zdravotnická organizace definuje patologické hráčství následovně: „Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat ztrátu svého zaměstnání, to, že se velmi zadluží, budou lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze či unikli placení dluhů.“ Rozeznáváme dvě skupiny hracích automatů zábavní hrací automaty, které jsou zaměřeny na počítačové hry, videohry. Nejedná se o hazardní hru Výherní automaty, které poskytují moţnost výhry. Řadíme zde i různá kasina, sportovní sázky, karetní hry apod. Závislost na hracích automatech s sebou nese moţné negativní důsledky pro jedince i pro jeho okolí. Mezi nejvýraznější rizika patří poškození zdraví v důsledku ohroţení srdce srdečními chorobami, zvyšujícím se stresem, potíţí v oblasti krční a bederní páteře. Patologičtí hráči zanedbávají péči o své zdraví, opomíjejí neléčené choroby, mají často jednostrannou výţivu a vyskytuje se u nich zvýšené riziko dalších závislostí (tabák, alkohol). Mezi nejvíce ohroţené děti touto závislostí patří hyperaktivní děti s poruchami pozornosti. Přestoţe nevydrţí klidně sedět ani jednu vyučovací hodinu, u automatu dokáţí trávit bez přerušení mnoho hodin. I kdyţ je většinou lákají jen tak zvané „zábavní“ automaty, tyto děti si zvykají na herny, mají před očima negativní vzory hazardních hráčů a mohou se vzdalovat reálnému světu. Nešpor (2006, s.12) Závislost na hře vzniká ve třech fázích: fáze výher – občasné hraní, zvyšování sázek a frekvence hraní fáze prohrávání – neschopnost přestat s hrou, ztráta kontroly nad svým chováním, půjčování peněz, problémy v rodině. V této fázi jiţ jde o patologické hráčství fáze zoufalství – odcizení rodiny a přátel, trestná činnost, úvahy o sebevraţdě - 25 -
Prevence patologického hráčství Je vhodné spojovat prevenci problémů způsobených hazardní hrou, alkoholem nebo drogami a povzbuzovat dítě ke zdravému způsobu ţivota. Školy mohou prosazovat zákaz hraní hazardních her v prostorách školy a jejím okolí. Prevence v rodině: rodiče by sami neměli hazardně hrát ani dětem na hry přispívat finančním obnosem seznámit děti s hodnotou peněz a jejich hospodařením v rodině nedávat dětem větší finanční částky
1.4.3 Závislost na mobilním telefonu Závislost na mobilním telefonu patří mezi technologické závislosti. Technologickou závislost lze definovat jako takové chování člověka v interakci s počítačem, internetem či jinou informační technologií, které je nezvladatelné, obtěţující, ubírající příliš mnoho času nebo vedoucí k problémům ve vztazích, v práci nebo dalších oblastech ţivota. (Vacek, 2011) Závislost na mobilním telefonu je velmi častá u dětí a mládeţe. Projevuje se neustálými tendencemi kontrolovat mobilní telefon, zda je zapnutý, funkční. Závislý jedinec na mobilním telefonu proţívá pocit prázdnoty a osamění, pokud zrovna někomu nevolá nebo není s někým v kontaktu pomocí mobilního telefonu (např. tzv. prozvánění). Pro děti a mladistvé je mobilní telefon určitým sociálním statusem. Můţe být také zdrojem či spouštěčem pro šikanování. Mezi negativní důsledky závislosti na mobilním telefonu patří: nezodpovědné jednání a ztráta sociálních dovedností narušení sociálních kontaktů řízení dalších lidí na dálku únik z tíţivé společenské situace smskováním, telefonováním Z výzkumného šetření projektu E-Bezpečí vyplynulo, ţe děti a mladiství pouţívají mobilní telefon nejvíce k účelům komunikativním (přijímaní a odesílání SMS zpráv) a zábavným ( přehrávání hudby, fotografování apod.). - 26 -
(www. e-bezpeci.cz)
- 27 -
2.
Prevence
Slovo prevence je latinského původu a znamená předcházení, opatření, včasnou obranu nebo ochranu. „Za prevenci rizikového chování považujeme jakékoli typy výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ Miovský et al. (2010, s. 24) Jde tedy o soubor opatření, která jsou zaměřená na předcházení neţádoucích jevů a provádí se u jedince nebo na úrovni celé společnosti. Cílem prevence by měla být především pomoc při výchově dětí a mládeţe ke zdraví a zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení si pozitivního sociálního chování a dovedností vedoucích k odmítání všech forem sebedestrukce, projevů agresivity a porušování zákona. Z hlediska času dělíme prevenci na tři části. Primární prevence – je součástí podpory zdraví v období, kdy nemoc ještě nevznikla. Při prevenci škod působených návykovými látkami jde o předcházení problémů s návykovými látkami u těch, kteří je ještě nezačali škodlivě uţívat. (Nešpor, 1999, s. 6). Obsahuje aktivity posilující zdraví nebo odstraňující rizikové faktory a aktivity zaměřené proti určitým činnostem a nemocem. Sekundární prevence – včasná diagnostika nemoci a účinná léčba. Poskytování efektivní pomoc těm, kdo začali návykové látky zneuţívat, kde ale stav příliš nepokročil. Terciární prevence – zaměřuje se na prevenci následků nemoci, závislostí na návykových látkách a mírnění škod. Primární prevenci dále dělíme na specifickou a nespecifickou. Specifická primární prevence - jedná se o preventivní působení zaměřené přímo na konkrétní riziko daného jevu, kterému se prevence snaţí předejít. Zaměřují se na určitou cílovou skupinu a jejich realizace je časově a prostorově ohraničená. Nespecifická primární prevence – podporuje obecné formy chování, zdravý ţivotní styl, utváření správných ţivotních postojů. Nespecifická prevence zahrnuje - 28 -
všechny aktivity rozvíjející harmonickou osobnost jedince (zájmové krouţky, sportovní aktivity, kluby, kurzy apod.). Jelikoţ se naše práce zabývá primární prevencí rizikových faktorů, budeme se v dalších kapitolách zabývat pouze primární prevencí specifickou, a to prevencí syndromu rizikového chování.
2.1.
Co je to primární prevence
„Primární prevence rizikového chování je soubor jakýchkoli zdravotních, sociálních, výchovných či jiných intervencí a opatření směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ (Miovský, et al., 2010, s. 23) Podstatou primární prevence sociopatologických jevů a rizikového chování je ovlivnit chování jedince ve smyslu podpory zdraví tak, aby byl připraven čelit těmto rizikům a byl schopen na ně adekvátně a kompetentně reagovat. Cílem primární prevence je imunizovat širší populaci před negativními vlivy. Vytvořit a zformovat správné ţivotní postoje a hodnoty mladého jedince tak, aby byl schopen hrozící riziko včas rozeznat, nenechal se jím negativně ovlivnit a aby uměl na vzniklé situace adekvátně reagovat. (Čech, 2011, s. 4) Preventivní působení je proces dlouhodobý a své počátky by měl mít jiţ v mladším školním věku, ideálně i ve věku předškolním. Primární prevenci je však pozornost věnována aţ na 2. stupni základních škol, tedy v době, kdy jsou děti výrazněji ohroţeny řadou neţádoucích podnětů. V této době jiţ mají mnohé děti zkušenosti s návykovými látkami a nemohou tak vyuţívat konkrétní znalosti, nemají vytvořené postoje a názory k rizikovým faktorům, které mohly získat v předškolním a mladším školním věku. Dá se tedy říci, ţe se ve většině případů nejedná o prevenci primární, nýbrţ sekundární. Galla et al., 2005 (Miovský et al., 2010. s 42) definuje tři úrovně provádění prevence: Všeobecná primární prevence – zaměřuje se na běţnou populaci dětí a mládeţe s ohledem na věkové sloţení. Programy jsou určené pro větší počet osob (třídní
- 29 -
kolektiv). V praxi pro vykonávání této prevence dostačuje vzdělání školního metodika prevence. Selektivní primární prevence – je zaměřená na skupiny osob, které jsou ohroţené působením rizikových faktorů. Pracuje s menšími skupinami či jednotlivci. Preventista by měl mít jiţ odpovídající vzdělání na úrovni speciální pedagogiky, psychologie, adiktologie. Indikovaná primární prevence – práce s populací, která je jiţ výrazně vystavena působením rizikových faktorů, nebo se jiţ vyskytly projevy počínajícího rizikového chování. Tato úroveň prevence vyţaduje speciální vzdělání s průpravou pro práci preventisty.
2.2
Školní primární prevence Děti a mladiství tráví nejvíce svého času vedle rodinného prostředí bezesporu
v prostředí školním. Základní škola se v mnoha směrech podílí na rozvoji jeho osobnosti, hodnotového ţebříčku a ţivotních postojů. Jednou z povinností školy by měla být příprava dospívajícího jedince na neţádoucí jevy, se kterými se můţe setkat, a které ho mohou negativně ovlivnit a poznamenat na celý ţivot. (Čech, 2011, s. 4) Preventivní výchovně vzdělávací působení by mělo být přirozenou součástí výuky a výchovy na základních školách. Školní prostředí má vedle rodiny na prevenci rizikového chování velký vliv. V České republice má stěţejní podíl při uplatňování školní primární prevence rizikového chování Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT). MŠMT stanovuje základní strategie v daných oblastech prevence, stanovuje její priority a vytváří materiální, personální a finanční podmínky nezbytné pro vlastní realizaci prevence ve školství. MŠMT metodicky vede a koordinuje krajské školské koordinátory prevence (pracovníci odborů školství, mládeţe a tělovýchovy krajských úřadů), metodiky prevence (pracovníci pedagogicko-psychologických poraden) a školní metodiky prevence (vybraní pedagogové ve školách a školských zařízeních). Systém koordinátorů a metodiků primární prevence v resortu školství znázorňuje následující schéma:
- 30 -
MŠMT Odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT Krajský školský koordinátor prevence Pracovník krajského úřadu – OŠMS Metodik prevence Pracovník školského poradenského zařízení Školní metodik prevence Pedagogický pracovník školy či školského zařízení
(MŠMT, strategie prevence, 2009) Dle metodického pokynu MŠMT z roku 2007 by měla být problematika rizikového chování začleněna ve školním vzdělávacím programu vydaného ředitelem školy. Neměla by být pojímána jako nadstandardní aktivita školy. Primární prevence by měla být prováděna
komplexně
v oblastech
zdravého
ţivotního
stylu,
společenskovědní,
přírodovědné, rodinné a občanské výchovy a sociálně-právní oblasti. Kaţdá škola by měla mít vypracovaný školní preventivní program, jako součást školního vzdělávacího programu, který vychází z daného rámcového programu a dále minimálně preventivní program, jemuţ školní preventivní program poskytuje podněty k jeho zpracování.
2.3
Primární prevence a výchova ke zdraví Vzdělávací obor Výchova ke zdraví je v Rámcovém vzdělávacím programu pro
základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) realizován jako samostatný předmět pouze na 2. stupni základních škol. Vzdělávací obsah Výchovy ke zdraví na 1. stupni je zařazen do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, jeţ navazuje na jeho obsah. Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů. Jedním z těchto okruhů na 1. stupni je tematický okruh Člověk a jeho zdraví, jeţ je pro výchovu ke zdraví stěţejní. - 31 -
Všechny
očekávané
výstupy
tohoto
okruhu
se
týkají
zdravotně-výchovné
problematiky. Ţák uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím elementárních znalostí o lidském těle. Vhodným chováním a činnostmi projevuje vztah ke zdraví. Dodrţuje zásady bezpečného chování tak, aby neohroţoval zdraví své a zdraví jiných. Chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná. Vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota. Rozlišuje jednotlivé etapy lidského ţivota a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození. Účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob. Uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohroţujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události. Předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek. Uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou. Uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku. (RVP ZV, 2007, s. 42) Jedněmi z mnoha z klíčových kompetencí vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět jsou: poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí upevňování preventivního chování účelné rozhodování a jednání v různých situacích ohroţení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých kulturní a tolerantní chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel souţití (RVP ZV, 2010. s. 38) Tyto kompetence pomáhají formovat postoje ţáků ke zdraví a vedou je k přejímání zodpovědnosti za své zdraví.
2.4
Efektivita primární prevence Metodický pokyn MŠMT z roku 2007 uvádí jako efektivní primární prevenci
kontinuální, komplexní a interaktivní programy pomáhající čelit ţákům sociálnímu tlaku,
- 32 -
zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti, stresu apod. Dle Nešpora (1999, s. 6) je cílem efektivní primární prevence předcházení uţívání návykových látek, posunutí setkání s návykovými látkami do pozdějšího věku, sníţení nebo zastavení experimentování s návykovými látkami a předejít tak závislosti. Miovský et al. (2010, s. 39-41) uvádí několik obecných kritérií, která označuje za zásady efektivní primární prevence: Komplexnost a kombinace mnohočetných strategií – preventivní programy je nutné koncipovat jako souhrn více faktorů a jako koordinovanou spolupráci různých institucí. Kontinuita působení a systematičnost plánování – vzájemné navazování a doplňování programů, které musí být systematické a dlouhodobé. Cílenost a adekvátnost informací i forem působení – kaţdý preventivní program by měl definovat pro jakou cílovou skupinu je určen. Měl by zohledňovat věk, míru rizikovosti, úroveň vědomostí, sociokulturní zázemí, etnickou příslušnost a postoje dané skupiny. Program musí být atraktivní. Včasný začátek preventivních aktivit – s preventivním působením je s vhodnými formami ideální začít jiţ v předškolním věku. Pozitivní orientace primární prevence a demonstrace konkrétních alternativ – podpora zdravého ţivotního stylu, nabídka pozitivních alternativ. Vyuţití KAB modelu – orientace na kvalitu postojů a změnu chování, zvyšování sebevědomí, nácvik asertivity, schopnost odmítat a řešit problémy sociálně přiměřeným způsobem. Chování je popisováno podle schématu: znalosti - postoje - chování (Knowledge - Attitude - Behavior). Vyuţití peer prvků, důraz na interakci a aktivní zapojení – aktivní zapojení vrstevnických programů s aktivní účastí dětí. Denormalizace – cílem denormalizace je zvýšit v daném společenství povědomí o daném problému, morálku a účast na řešení problému. Podpora protektivních faktorů ve společnosti – podpora a vytváření podmínek pro společensky přijatelné aktivity. Nabídka specializované péče a kontaktů v případě potřeby. Nepouţívání neúčinných prostředků
- 33 -
Mezi neúčinné prostředky prevence se zařazuje pouhé poskytování a předávání informací a znalostí o daném typu rizikového chování, samostatné a jednorázové akce, jako jsou různé besedy a přednášky, dále zastrašování, zakazování, moralizování a programy zaloţené pouze na nespecifické prevenci. Všeobecně by efektivní preventivní programy měly splňovat poţadavky koncepčnosti, ucelenosti, odbornosti, systematičnosti, včasnosti a dlouhodobosti. Programy by měly být pro ţáky přirozené, nenucené a co nejméně násilné.
2.5
Evaluace primárně preventivních programů Termín evaluace má mnoho různých definic. Miovský et al. (2010, s. 115) uvádí
definici podle Springera a Uhla (1998): „Evaluace je v širším významu slova soubor různých aktivit přinášejících nám informaci o významech spojených s chápáním sebe nebo vnějšího okolí u různých cílových skupin.“ Další moţný výklad pojmu evaluace uvádí Miovský podle EMCDDA (1999): „Systematické shromažďování, analyzování a interpretování informací o průběhu intervence a jeho možných účincích. Získané informace mohou být použity k rozhodování o zlepšení intervence, k jejímu rozšíření nebo odmítnutí.“ Kaţdý školní preventivní program by měl být hodnocen – evaluován v těchto kritériích: ověření vhodnosti pro danou cílovou skupinu – úroveň programu by měla být přiměřena věku a psychosociální úrovni cílové skupiny způsob realizace programu by měl být přizpůsobený podmínkám a prostředí školy negativní dopady programu ověření míry naplnění stanovených cílů programu (Miovský et al., 2010, s. 115) Evaluace primárně preventivních programů má několik modelů z jakého hlediska hodnotit. Z hlediska práce s výsledky se evaluační metody liší podle toho, k čemu mají být výsledky evaluace pouţity.
- 34 -
Formativní přístup v evaluaci – jejím cílem je nalézt slabé a silné stránky v preventivním programu a navrhnout změny. Vede ke zlepšení či zdokonalení programu. Normativní přístup v evaluaci – jedná se o srovnávání s existujícími standardy nebo jinými preventivními programy. Evaluované programy mohou být zrušeny či sankciovány v případě zjištěných nedostatků. Typy evaluací z hlediska hodnocení jednotlivých fází realizace programu. Evaluace přípravy – hodností se kvalita připraveného programu před jeho spuštěním. Zaměřuje se na dokumentaci, přípravné kroky, projektový management, finanční a materiální zajištění programu, adekvátní vzdělání realizátorů preventivního programu. Evaluace přípravy vychází z písemných dokumentů. Evaluace procesu – důraz je kladen na jednotlivé části intervence programu s ohledem na jeho přípravnou fázi. Hodnotí se logická návaznost jednotlivých částí a celkový průběh implementace programu. Hodnotitel vychází z výpovědí realizátora programu, jeho spolupracovníků a účastníků nebo vlastním pozorováním. Evaluace výsledku – sleduje dopad intervence u cílové skupiny definované v přípravné fázi projektu a další dopady, které program má. Pro reálné výsledky je vhodná kombinace kvalitativních a kvantitativních výzkumných metod. Typy evaluací z hlediska uţitého typu výzkumu. Miovský et al. (2010, s. 120) uvádí tři typy evaluace podle Krägera (1998). Experimentální evaluace – u náhodně vybrané skupiny se měří stav před a po provedení intervence. Na závěr se porovnávají výsledky dosaţené u experimentální a kontrolní (nebyla podrobena experimentálnímu zásahu) skupiny. Kvaziexperimentální evaluace – výběr experimentální a kontrolní skupiny není náhodný, ale záměrný. Neexperimentální evaluace – pracuje se skupinou, která je podrobena preventivní intervenci.
- 35 -
Existuje ještě mnoho typů evaluací podle jejich typu třídění. Např. evaluace nákladů, evaluace nákladů a výnosů aj. Při provádění evaluace mohou vzniknout určité komplikace v situacích, které spolehlivou evaluaci vylučují. Jeden okruh těchto situací souvisí s přípravou primárně preventivních programů, kdy je moţná absence definovaných a měřitelných cílů. Cíle jsou nerealistické, cílová skupina není vymezená. Druhý okruh situací souvisí s procesem realizace primárně preventivních programů, kdy nejsou dány poţadavky na kvalitu a nejdou tak provést některé typy hodnocení. Realizátor programu odmítá pouţití hodnotících nástrojů a ovlivňuje cílovou skupinu proti evaluaci. Třetí okruh situací se týká všech tří fází programu a evaluace je nekvalitní při nedostatečných finančních prostředcích nebo při vzájemné provázanosti realizátorů a hodnotitelů programů (zaměstnavatel a zaměstnanec).
- 36 -
3.
Prevence rizikového chování v kurikulu školy Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní. Ve státní
úrovni jsou v systému kurikulárních dokumentů Národní program vzdělávání, který vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP), které vymezují vzdělávání pro jednotlivé etapy – předškolní, základní a střední vzdělávání. RVP jsou stěţejní při tvorbě školních vzdělávacích programů (dále jen ŠVP), jeţ představují školní úroveň kurikulárních dokumentů. Všechny tyto dokumenty jsou veřejně přístupné pedagogům i nepedagogické veřejnosti.
3.1
Implementace prevence v RVP ZV RVP ZV je základním dokumentem pro vytváření školních vzdělávacích plánů, které
mají školy povinnost vytvořit. ŠVP jsou proto vhodným nástrojem pro zasazení primárně preventivních aktivit do výuky a kaţdodenního chodu školy. Kaţdá škola si tak můţe implementovat preventivní aktivity tak, aby se plynule prolínaly se školní výukou různými nevýukovými aktivitami školy i mimoškolní aktivitou. Tyto aktivity mohou dopomoci k efektivitě primární prevence tím, ţe jsou pro ţáky nenásilné, nenucené a co nejvíce přirozené. Hlavním cílem edukačního procesu je utváření a postupné rozvíjení klíčových kompetencí, které se v RVP ZV plní prostřednictvím tzv. vzdělávacích oblastí. Klíčové kompetence chápeme jako souhrn vědomostí, dovedností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti (RVP ZV, 2007). Za klíčové jsou povaţovány: kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP rozdělen do devíti oblastí, které jsou tvořeny vzdělávacím oborem nebo vzdělávacími obory. V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah vzdělávacích oborů členěn na 1. období (1. – 3. ročník) a 2. období (4. – 5. ročník). Pro vhodnou implementaci preventivního působení proti rizikovému chování se jeví na 1. stupni tyto oblasti: 4. Člověk a jeho svět a 8. Člověk a zdraví.
- 37 -
3.1.1 Vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví Vzdělávací obsah oblasti Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů, z nichţ klíčovou oblastí pro primární prevenci je tématická oblast Člověk a jeho zdraví. O obsahu této tématické oblasti, jejich očekávaných výstupů a klíčových kompetencí jsme se blíţe věnovali v podkapitole 2.2 Primární prevence a výchova ke zdraví. Oblast Člověk a zdraví obsahuje pro 1. stupeň obor Tělesná výchova. Z hlediska prevence se tento obor věnuje významu pohybu, zdraví, duševní a sociální pohody a bezpečnosti. Tělesná výchova se věnuje činnostem ovlivňující zdraví, k nimţ patří: význam pohybu pro zdraví, pohybový reţim průpravná, kompenzační, relaxační a jiné zdravotně zaměřené činnosti rozvoj rychlosti, vytrvalosti, síly, pohyblivosti a koordinace pohybu hygiena pohybových činností a prostředí při TV bezpečnost při pohybových činnostech Dále se věnuje činnostem ovlivňující úroveň pohybových dovedností a činnostem podporující pohybové učení. Z hlediska prevence můţeme zařadit v tomto oboru tyto očekávané výstupy: ţák spojuje pravidelnou kaţdodenní pohybovou činnost se zdravím a vyuţívá nabízené příleţitosti, spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěţích, uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy, podílí se na realizaci pravidelného pohybového reţimu; uplatňuje kondičně zaměřené činnosti; projevuje přiměřenou samostatnost a vůli pro zlepšení úrovně své zdatnosti, uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běţném sportovním prostředí; adekvátně reaguje v situaci úrazu spoluţáka, jedná v duchu fair play: dodrţuje pravidla her a soutěţí, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví, orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě bydliště; samostatně získá potřebné informace. (RVP ZV, 2007)
- 38 -
3.1.2
Doplňující vzdělávací obory
Dle RVP ZV (2007, s. 87) nejsou vzdělávací obory povinnou součástí základního vzdělávání, jeho obsah pouze doplňují a rozšiřují. Mohou být vyuţity jako povinný nebo povinně volitelný vzdělávací obsah. Na úrovni 1. stupně je velmi vhodným vzdělávacím oborem, ve kterém je moţné zaimplementovat preventivně výchovné aktivity Dramatická výchova. Má zásadní význam při utváření vztahu a klimatu ve třídním kolektivu, vyuţívá metody s hlubším dopadem na osobnost jedince, jeho postoje a hodnotový ţebříček. Dramatická výchova vyuţívá základních prvků dramatu – situace, postava, konflikt. Ţáci vstupují do jednotlivých rolí a přirozeně v nich jednají. Mezi očekávané výstupy oboru Dramatické výchovy vyuţitelných při preventivních činnostech patří: ţák rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry; vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná, zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání, reflektuje s pomocí učitele svůj záţitek z dramatického díla (divadelního, filmového, televizního, rozhlasového), propojuje somatické dovednosti a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy, pracuje s pravidly hry a jejich variacemi; dokáţe vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat, rozpoznává témata a konflikty v situacích a příbězích; nahlíţí na ně z pozic různých postav; zabývá se důsledky jednání postav. (RVP ZV, 2007)
3.1.3
Průřezová témata
Průřezová témata jsou podstatnou součástí RVP ZV a jsou povinnou součástí základního vzdělávání. Rozšiřují poznání ţáků a rozvíjejí jejich osobnost v oblasti postojů, vědomostí, dovedností a hodnot. Průřezová témata reprezentují aktuální problémy současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální výchova - 39 -
Mediální výchova Z hlediska problematiky rizikového chování se jako klíčová témata jeví Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova a Mediální výchova. (Čech, 2011, s. 7) Osobnostní a sociální výchova reflektuje osobnost ţáka, jeho individuální potřeby a zvláštnosti. Specifikou tohoto průřezového tématu je, ţe se učivem stává ţák sám, konkrétní ţákovská skupina a běţné situace kaţdodenního ţivota. Jejím smyslem je pomáhat kaţdému ţákovi hledat cestu k ţivotní spokojenosti zaloţené na dobrých vztazích k sobě samému i ostatním lidem. (RVP ZV, 2007, s. 91) Osobnostní a sociální výchova rozvíjí ţáka po stránce osobnostní, sociální a morální. Multikulturní výchova seznamuje ţáky s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Hluboce se dotýká i mezilidských vztahů na půdě školy. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. (RVP ZV, 2007, s. 97-98) Mediální výchova má vybavit ţáka základní úrovní mediální gramotnosti. Média a komunikace představují velmi významný zdroj zkušeností, proţitků a poznatků pro stále větší okruh příjemců. Mediální výchova učí ţáky zpracovat, vyhodnotit a vyuţít podněty přicházející z médií, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr. (RVP ZV, 2007, s. 101)
3.2
Minimální preventivní program „Minimální preventivní program (dále jen MPP) je konkrétním dokumentem školy
zaměřeným zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností.“ (MŠMT, 2007) Škola zpracovává MPP na období jednoho školního roku a na jeho tvorbě by se měli podílet všichni pedagogičtí pracovníci školy. Za zpracování MPP zodpovídá školní metodik prevence, který je koordinátorem tvorby a kontroluje jeho realizaci. Školní metodik prevence dle dohody spolupracuje s metodikem prevence v místně příslušné pedagogicko-psychologické poradně. MPP podléhá kontrole České školní inspekce a je průběţně vyhodnocován. Základní rámec pro realizaci MPP a dalších preventivních aktivit tvoří aktuální verze těchto dokumentů, které jsou dostupné v úplném znění na webových stránkách MŠMT. - 40 -
platné školské dokumenty pro oblast primární prevence koncepci primární prevence na úrovni celonárodní, krajské a obecní standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence uţívání návykových látek dlouhodobou preventivní strategii školy řád školy krizový plán a postup školy při výskytu rizikových forem chování sankční řád Při tvorbě MPP by měly školská zařízení postupovat logicky, tak aby na sebe jednotlivé kroky navazovaly. Následující schéma slouţí jako pomůcka při přípravě a tvorbě MPP.
(Primární prevence rizikového chování ve školství, 2010) Dle Skácelové (2010, s. 103-106) jsou základní východiska při zpracovávání MPP vnitřní a vnější zdroje školy. - 41 -
Vnitřní zdroje školy odborná a metodická literatura, odborné časopisy webové stránky školy fungující jako prostředník mezi
školou, rodinou a
veřejností fungující schránka důvěry, emailová adresa na školního metodika prevence, školního psychologa, metodika prevence školní časopis, rozhlas, nástěnky Vnější zdroje školy webové stránky MŠMT, odborné webové stránky o drogách, prevenci apod. metodická pomoc ze strany poradenského metodika prevence PPP, krajského školského koordinátora prevence odborná pomoc v podobě internetového poradenství pro ŠMP a pedagogy v oblasti prevence síť organizací a odborných
zařízení na které se bude škola obracet
v indikovaných případech (protidrogový koordinátor a manaţer prevence kriminality, Policie ČR, městská policie, pediatři, klinický psycholog apod.) přehled vzdělávacích programů pro ŠMP a ostatní pedagogy přehled volnočasových aktivit, zařízení a organizací v regionu Dále je dle Skácelové (2010, s. 107) důleţité stanovení konkrétních cílů MMP, které mohou být krátkodobé a dlouhodobé. Dle modelu SMART mají být cíle specifické, měřitelné, akceptovatelné, realistické, termínované (časově ohraničené). Krátkodobé cíle jsou zásadní součástí MMP. Dlouhodobé cíle jsou spíše obecnějšího charakteru.
3.3
Školní metodik prevence Školní metodik prevence (dále jen ŠMP) je pedagogický pracovník, který by měl mít
odborné vzdělání v oblasti výchovného poradenství a především v oblasti prevence rizikového chování a protidrogové problematiky. Do funkce jej dosazuje ředitel školy. ŠMP vykonává činnosti poradenské, koordinační, informační a metodické. Tyto standardní činnosti vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Metodické a koordinační činnosti - 42 -
1. Koordinace tvorby a realizace preventivního programu školy. 2. Koordinace a participace na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, násilí, vandalismu, sexuálního zneuţívání, zneuţívání sektami, nekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších sociálně patologických jevů. 3. Metodické vedení činnosti pedagogických pracovníků v oblasti prevence sociálně patologických jevů (vyhledávání problémových projevů chování, preventivní práce s třídními kolektivy apod.). 4. Koordinace vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně patologických jevů. 5. Koordinace
přípravy
a
realizace
aktivit
zaměřených
na
zapojování
multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci ţáků/cizinců; prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasizmu, xenofobie a dalších jevů, které souvisí s otázkou přijímání kulturní a etnické odlišnosti. 6. Koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku prevence sociálně patologických jevů, s metodikem preventivních aktivit v poradně a s odbornými pracovišti (poradenskými, terapeutickými, preventivními, krizovými a dalšími zařízeními a institucemi), které působí v oblasti prevence sociálně patologických jevů. 7. Kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participace na intervenci a následné péči v případě akutního výskytu sociálně patologických jevů. 8. Shromaţďování odborných zpráv a informací o ţácích v poradenské péči specializovaných
poradenských
zařízení
v rámci
prevence
sociálně
patologických jevů v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů. 9. Vedení písemných záznamů umoţňujících doloţit rozsah a obsah činnosti školního metodika prevence, navrţená a realizovaná opatření. Informační činnosti 1. Zajišťování a předávání odborných informací o problematice sociálně patologických jevů, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy. 2. Prezentace výsledků preventivní práce školy, získávání nových odborných informací a zkušeností.
- 43 -
3. Vedení a průběţné aktualizování spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně patologických jevů (orgány státní správy a samosprávy, střediska výchovné péče aj.). Poradenské činnosti 1. Vyhledávání
a orientační šetření ţáků s rizikem či projevem sociálně
patologického chování; poskytování poradenských sluţeb těmto ţákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího odborného pracoviště. 2. Spolupráce s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s moţností rozvoje sociálně patologických jevů u jednotlivých ţáků a tříd a participace na sledování úrovně rizikových faktorů, které jsou významné pro rozvoj sociálně patologických jevů ve škole. 3. Příprava podmínek pro integraci ţáků se specifickými poruchami chování ve škole a koordinace poskytování poradenských a preventivních sluţeb těmto ţákům školou a specializovanými školskými zařízeními. (www. msmt.cz) Kvalifikačním
předpokladem
pro
ŠMP
je
absolvování
studia
k výkonu
specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů, po jejímţ ukončení získává absolvent osvědčení. Pedagogovi s funkcí ŠMP, který úspěšně absolvoval toto studium, náleţí dle zákona č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příplatek ve výši 1000 aţ 2000 Kč měsíčně.
3.4
Výchovný poradce Výchovný poradce je pedagogický pracovník, kterého do funkce stanovuje ředitel
školy. Standardní činnosti výchovného poradce vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Poradenské činnosti 1. Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě ţáků. - 44 -
2. Vyhledávání a orientační šetření ţáků, jejichţ vývoj a vzdělávaní vyţadují zvláštní pozornost. 3. Zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb a intervenčních činností pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 4. Příprava podmínek pro integraci ţáků se zdravotním postiţením ve škole, koordinace poskytování poradenských sluţeb těmto ţákům. 5. Poskytování kariérového poradenství ţákům/cizincům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám. Metodické a informační činnosti 1. Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence. 2. Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování ţáků, integrace individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými ţáky. 3. Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy. 4. Poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu. 5. Shromaţďování odborných zpráv a informací o ţácích v poradenské péči dalších poradenských zařízeních a jejich zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů. 6. Vedení písemných záznamů umoţňujících doloţit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navrţená a realizovaná opatření. (www. msmt.cz) Výchovný poradce by měl spolupracovat s ŠMP při tvorbě a realizaci MPP a při řešení výskytu rizikového chování.
3.5
Školní psycholog Přítomnost školního psychologa ve školách legitimizuje jiţ zmíněná Vyhláška č.
72/2005 Sb. Jejich činnost je metodicky podporována a výzkumně sledována. V posledním desetiletí se v českých školách počet školních psychologů zvýšil a školy o jejich sluţby projevují stále větší zájem. (Lazarová, 2005, s. 31)
- 45 -
K činnostem školního psychologa patří diagnostika, konzultační, poradenské a intervenční práce, metodická práce a vzdělávací činnosti. V rámci diagnostiky a depistáţe má školní psycholog provádět diagnostiku při výchovných a výukových problémech ţáků, zjišťuje sociální klima ve třídě a provádí různé dotazníky, ankety a screeningy. V rámci konzultační, poradenské a intervenční práci psycholog pracuje s ţáky v osobních problémech, provádí krizovou intervenci, prevenci školního neúspěchu ţáků, skupinovou a komunitní práci s ţáky, koordinuje preventivní práci ve třídě, se zákonnými zástupci konzultuje výchovné a výukové problémy jejich dětí. V rámci metodické práce poskytuje metodickou pomoc třídním učitelům, koordinuje poradenské sluţby výchovného poradce, školního metodika prevence a třídního učitele.
3.6
Třídní učitel Třídní učitel patří k výchovným subjektům, který značně ovlivňuje duševní, fyzický i
sociální vývoj jednotlivých ţáků i školní třídy. Ve vztahu k primární prevenci se třídní učitel podílí s ŠMP na tvorbě MPP, a to především z hlediska koordinace ve své konkrétní třídě. Předpokládá se, ţe učitel zná své ţáky, jejich rodiny a prostředí v němţ vyrůstají. Na 1. stupni ZŠ je vzhledem k primární prevenci pozice třídního učitele klíčová, neboť má se svými ţáky neustálý kontakt a můţe tak provádět systematickou preventivní práci. Vytváří pravidla třídy, která jsou v souladu se školním řádem a dbá na jejich důsledné dodrţování. Vytváří bezpečnou atmosféru a pozitivní sociální klima ve třídě. Podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi ţáky ve třídě.
3.7
Třídní klima „Třídní klima je souhrn subjektivních hodnocení a sebehodnocení vnímání, prožitků,
emocí a vzájemného působení všech účastníků, které v nich jako ve spolutvůrcích a konzumentech vyvolávají edukační i jiné činnosti v daném prostředí.“ (Čapek, 2010, s. 13) Klima třídy patří k psychosociálním faktorům v edukačním prostředí třídy a je velmi obtíţně zjistitelné nebo měřitelné. Nevytváří se pouze ve vyučovacích jednotkách dané - 46 -
třídy, ale zejména také o přestávkách, školních výletech apod. Třídní klima ovlivňuje pedagogické působení všech pedagogů, nejenom třídního učitele. Pozitivní třídní klima charakterizují dobré vzájemné vztahy ve třídě, rovnou komunikaci, spolupráci, nestresující prostředí, nedeklasující způsob hodnocení, převahu pozitivního odměňování a modifikace chování, vhodné a pestré způsoby výuky. Třídní učitel pak nejvíce ovlivňuje třídní klima v těchto aspektech: Vyučovací metody a edukační aktivity Komunikace ve třídě Hodnocení ve třídě Kázeňské vedení třídy Vztahy mezi ţáky ve třídě Participace ţáků Prostředí třídy (Čapek, 2010, s. 14) Pozitivní třídní klima by mělo na ţáky působit preventivně proti neţádoucímu rizikovému chování. Třídní klima velice úzce souvisí se školním klimatem, které má významnou roli při odhalování rizikového chování a jeho preventivní předcházení.
- 47 -
B)
VÝZKUMNÁ ČÁST
4.
Výzkumný záměr a cíle práce V teoretické části jsme se zabývali vymezením forem rizikového chování, které se
nejčastěji vyskytují na 1. stupni základních škol. Popsali jsme jejich základní charakteristiku a preventivní opatření. Dále jsme se věnovali prevenci rizikového chování v kurikulu školy, a to převáţně tvorbě minimálně preventivních programů. V praktické části se budeme věnovat realizaci primární prevence na školách formou rozhovorů s metodiky prevence a analýzou minimálně preventivních programů. Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit, jak je realizována primární prevence rizikového chování na 1. stupni ve vybraných školách. Zda a jak je prováděna a ověřována efektivita preventivního opatření. Při formulaci výzkumných otázek jsem vycházela ze studia odborné literatury, vlastních zkušeností a především zkušeností pedagogických kolegů působících jako školní metodici prevence na základních školách. Stanovili jsme si tyto výzkumné otázky: 1. Je primární prevenci věnována pozornost jiţ na 1. stupni ZŠ? 2. Kdo se podílí na tvorbě a koordinaci MPP? 3. Jaká je spolupráce mezi školním metodikem prevence a ostatními pedagogickými pracovníky? 4. Jak je MPP implementován do ŠVP dané školy? 5. Jaký evaluační nástroj ke zjištění efektivity MPP školy pouţívají.
4.1
Metody výzkumu Pro výzkumnou část jsme zvolili metody kvalitativní a to metodu individuálního
polostrukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami a analýzu dokumentů, v našem případě MPP a jejich hodnocení daných škol.
- 48 -
Na
samém
počátku
výzkumu
jsem
provedla
informativní
individuální
polostrukturovaný rozhovor s krajskou metodičkou prevence působící v PPP Zlín. Tento rozhovor mi poskytl základní nástin do problematiky primární prevence na základních školách, práci školního metodika prevence a tvorby MPP. Poté jsem vedla individuální polostrukturovaný rozhovor se třemi školními metodiky prevence na ZŠ. Rozhovor jsme strukturovali na pět částí. 1) Základní informace o osobě metodika prevence. 2) Tvorba a obsah MPP – celkem v šesti otázkách jsme zjišťovali kdo vytváří MPP na dané škole, co je jeho obsahem, kolik má částí, zda je v MPP zahrnuta prevence pro 1. i 2. stupeň. 3) Spolupráce – zde bylo zahrnuto šest otázek týkajících se spolupráce s ostatními pedagogy při tvorbě MPP, zajímali jsem se také, zda škola vyuţívá programy připravené různými organizacemi zabývajícími se realizací primárních opatření. Jedna otázka byla zaměřená na spolupráci s rodiči při výskytu rizikových faktorů a celkově na spolupráci primárně preventivních aktivit. 4) Implementace prevence do ŠVP – ve dvou otázkách jsem se dotazovali v jakých předmětech je prevence nejčastěji zahrnuta, zjišťovali jsem celkový průběh preventivního působení ve školním roce. 5) Hodnocení a efektivita primárních programů – zajímali jsem se, jak školy hodnotí MPP, kdo se na hodnocení podílí, jakým způsobem provádí hodnocení a zda školy získávají zpětnou vazbu od ţáků na preventivní programy. Tato část měla celkem 8 otázek. Jedna otázka byla zaměřena na prezentaci výsledků a primárně preventivních aktivit veřejnosti a jedna otázka se týkala vlastních potřeb ŠMP při jeho práci. Celkově měl rozhovor 31 otázek, jejichţ zadání bylo stanoveno pro všechny metodiky stejné. Jejich přesné znění je uvedeno v příloze č. 5. Strukturu rozhovoru jsem měla předem připravenou a v jeho průběhu jsem doplňovala otázky, které mne vedly k podrobnějšímu získání informací, nebo v případě, ţe mne některá odpověď zaujala či otázka nebyla zodpovězena dostatečně. Některé otázky jsem zcela vynechala, protoţe odpověď na ně vyplynula jiţ z předchozích odpovědí. Flexibilně jsem reagovala na respondentovy odpovědi a kladla jsem otázky, abych se dozvěděla více informací o problematice primární prevence v praxi. Metoda analýzy dokumentů nám slouţila k získání základních informací o obsahu a formě MPP. Zajímali jsme se, na jaké rizikové chování a aktivity je program zaměřen, - 49 -
jakými formami a metodami prevence probíhá, zda je v programu zahrnuta i prevence pro 1. stupeň, zda je prevence implementována do ŠVP a jak je program hodnocen.
4.2.
Sběr dat
Nejprve jsem provedla individuální polostrukturovaný rozhovor s okresní metodičkou prevence působící na PPP. Zjišťovala jsem, jakou pomoc poskytuje školám při tvorbě a realizaci MPP okresní metodička prevence i ostatní pracovníci PPP. Zda a jakou formou poskytují pro školy programy zaměřené na prevenci. Dalším hlavním bodem našeho rozhovoru bylo tvoření a hodnocení MPP. Konkrétně jak jej školy provádí, na jaké úrovni se vytvořené programy pohybují, co by měly obsahovat, jak by školy měly MPP evaluovat a jak PPP hodnotí tyto vytvořené programy. Tento rozhovor mi naskytl základní náhled problematiky primární prevence na školách a další důleţité informace, které jsem dále zúročila při rozhovorech se školními metodiky prevence a při vyhodnocení výzkumné části. Na diktafon jsem se svolením metodičky prevence nahrávala pouze některé části rozhovoru. Přepis rozhovoru s okresní metodičkou prevence je v příloze č. 1. Okresní metodička prevence mi také umoţnila náhled do vypracovaných MPP různých škol. Tyto programy jsem si mohla odnést domů a důkladně si je pročíst. Na konci školního roku mi také poskytla hodnocení vypracované školami těchto MPP. Poté jsem si domluvila schůzku se třemi školními metodiky prevence působících na základních školách. Poţádala jsem je také, zda by mi mohli poskytnout jejich MPP k prostudování. První základní škola jej má k dispozici na svých webových stránkách, druhá škola mi MPP odeslala prostřednictvím přílohy v emailu. Třetí základní škola mi poskytla pouze hodnocení MPP a to aţ při samotném rozhovoru, ale toto hodnocení jsem si mohla odnést k prostudování. Tyto tři školy byly vybrány záměrně na základě dobrých kontaktů a známostí, jelikoţ jsem věděla, ţe mi metodici poskytnou veškeré potřebné informace, které budou reliabilní. A také na základě rozdílnosti pedagogického kolektivu, vedení školy a osobnosti školního metodika prevence. Rozhovor s metodičkou z I. základní školy probíhal v místnosti Domu dětí a mládeţe, který je součástí budovy této školy a kde jsme měli na rozhovor vhodnější podmínky neţ v rušném kabinetě základní školy. Rozhovor probíhal přesně podle stanovené osnovy, pouze jsem kladla doplňující otázky. Celý rozhovor jsem nahrávala na diktafon se souhlasem dotazované. Po ukončení nahrávání jsme si ještě povídali o celkovém stavu prevence, - 50 -
rizikovém chování dětí a mládeţe na školách a zkušenostmi s nimi. Celý rozhovor byl velmi příjemný a trval zhruba 1 hodinu. Rozhovor s metodičkou ze II. základní školy probíhal v kabinetě, kde byla přítomna ještě výchovná poradkyně, která s ní kabinet sdílí. Přítomnost výchovné poradkyně neměla na průběh rozhovoru rušivý vliv, naopak některé otázky doplňovala a po ukončení polostrukturovaného rozhovoru jsme vedly debatu o dalších tématech týkajících se primární prevence. Rozhovor byl se souhlasem metodičky nahráván na diktafon a trval přibliţně 40 minut. Poslední rozhovor s metodikem prevence ze III. základní školy jsme uskutečnili v obývacím pokoji našeho domu, neboť jsme manţelé. Rozhovor s mým manţelemmetodikem prevence jsem plánovala záměrně, jelikoţ znám situaci a postavení preventisty v pedagogickém kolektivu na této škole a vím, ţe MPP zde tvořený není kladně hodnocen ze strany krajské metodičky prevence. Chtěla jsem mít proto náhled jak na školu, kde program funguje perfektně a kde pedagogický sbor spolupracuje jako kolektiv, tak na školu, kde nejsou podmínky tak ideální a preventista nemá podporu od ostatních kantorů a od samotného vedení školy při tvorbě a realizaci primárního opatření. Rozhovor byl taktéţ se souhlasem nahráván na diktafon a trval přibliţně 25 minut. Rozhovory se školními metodiky prevence jsou uvedeny v přílohách. Rozhovor s metodikem z I. ZŠ je v příloze č. 2, rozhovor s metodikem ze II. ZŠ v příloze č. 3, rozhovor s metodikem ze III. ZŠ v příloze č. 4.
4.3.
Charakteristika zkoumaného souboru
Výzkumné šetření bylo provedeno na základních školách ve Zlínském kraji. Všechny školy jsou spíše malé ať uţ rozlohou či počtem ţáků. Kaţdá škola má své webové stránky, kde poskytuje veřejnosti informace z chodu školy, fotografie z akcí, rozvrhy a konzultační hodiny pedagogů, výchovného poradce a metodika prevence. I. a III. základní škola má volně ke staţení své dokumenty, II. základní škola je má k dispozici v ředitelně. Všechny školy dětem nabízí zájmové činnosti a krouţky, fungují zde školní druţiny. I. základní škola se nachází v malém městě, celková kapacita ţáků je 300, v letošním školním roce byla naplněna z 84%, celkový počet ţáků tedy činil 251. Na škole působí 18 pedagogů v šesti třídách na prvním stupni a v deseti třídách na stupni druhém. Učitelé na 1. stupni vyučují formou projektového vyučování a snaţí se tak uplatňovat mezipředmětové - 51 -
vztahy. Na škole působí interní speciální pedagog. Rodiče i ţáci mohou vyuţívat konzultačních hodin výchovné poradkyně 1x týdně. Po celý školní rok probíhají konzultace výchovné poradkyně s pedagogickými pracovníky a metodičkou prevence. Většina akcí vztahující se k primární prevenci škola provádí v rámci projektového týdne s názvem Týden bezpečnosti, který směřují ke konci školního roku, jeţ je časově nejrizikovějším obdobím pro děti. Z hlediska rizikového chování se škola nejvíce potýká s vulgaritou ţáků, vandalismem a záškoláctvím, na něţ v letošním školním roce zaměřili prevenci. II. základní škola se nachází v malé obci s celkovou kapacitou 250 ţáků. Škola má 12 tříd a jedno oddělení školní druţiny. V letošním školním roce byly spojeny 2 třídy z hlediska nedostatečného počtu ţáků na jednu třídu. Celkový počet pedagogických pracovníků je 12. Ve všech ročnících se vyučuje podle ŠVP s názvem „Růst člověka pro ţivot v 21. století“. V letošním školním roce škola obdrţela ocenění za mimořádný přínos k prevenci za Minimální preventivní program. Ze všech hodnocených programů, byl program této školy ohodnocen cenou nejvyšší, tj. cenou za mimořádný přínos k prevenci. Škola si klade za cíl v Primárním programu vést děti ke zdravému ţivotnímu stylu, odpovědnosti za vlastní chování a minimalizaci rizikového chování. III. základní škola leţí v obci s větší rozlohou, celkový počet obyvatel činí 1700. ZŠ je členěna do dvou samostatných budov – budova pro 1. stupeň, jejíţ součástí je i Mateřská škola a budova pro 2. stupeň, kde se také nachází tělocvična, školní jídelna a školní druţina. V letošním školním roce navštěvovalo školu 157 ţáků. Na škole působí 13 pedagogických pracovníků. Ţákům a rodičům jsou k dispozici výchovný poradce a školní metodik prevence. V oblasti prevence rizikového chování se škola nejvíce potýká s kouřením, neplněním školních povinností, vulgárním a hrubým chováním a nekázní.
4.4. 4.4.1
Výsledky Analýza dat
Jako výzkumný soubor jsme zvolili Minimální preventivní programy daných škol a jejich hodnocení. MPP základní školy I. a III. jsem měla k dispozici ještě před uskutečněním individuálního polostrukturovaného rozhovoru s metodiky prevence, MPP základní školy II. jsem obdrţela dodatečně po skončení rozhovoru. Hodnocení
- 52 -
studovaných programů jsem si vyţádala a následně obdrţela na konci školního roku, jakmile je metodici vytvořili. Obsahovou analýzu Minimálně preventivních programů jsme prováděli s přihlédnutím k obsahu Manuálu pro tvorbu MPP školy (Skácelová, 2010). Tento manuál mi byl doporučen od okresní metodičky prevence, jako vhodný materiál ke zpracování vlastních Minimálně preventivních programů, který doporučuje školním metodikům prevence. Při analýze Minimálně preventivních programů jsme se zaměřili na tyto body: 1. Vnitřní a vnější zdroje školy (při zpracovávání MPP by ze svých vnitřních a vnějších zdrojů měly školy vycházet) 2. Stanovení dlouhodobých a krátkodobých cílů 3. Výčet aktivit pro jednotlivé cílové skupiny (pedagogové, žáci, rodičovská veřejnost) 4. Preventivní aktivity na 1. stupni 5. Zakomponování preventivních strategií do ŠVP 6. Evaluace a dokumentace primárně preventivních aktivit Nyní se budu věnovat kaţdému Minimálně preventivnímu programu podrobněji. Základní škola I. Minimální preventivní program této školy byl zpracován metodičkou prevence. Obsahuje 16 bodů zpracovaných na šesti stranách formátu A4. Úvod Co je rizikové chování – obsahuje pouze výčet oblastí, na které se škola zaměřuje. Cíl minimálního preventivního programu Charakteristika školy Analýza současného stavu ve škole Metodik prevence Spolupráce s rodiči Vzdělávání pedagogů Metody práce Jednorázové a další aktivity Volnočasové aktivity - 53 -
Řešení přestupků Spolupráce s odborníky a dalšími organizacemi Šikanování ve škole Harmonogram programu na školní rok 2010 – 2011 Závěr Ad 1 – Tento program obsahuje stručnou charakteristiku školy, věnuje se popisu současnému stavu školy ke vztahu k rizikovému chování – na jaké rizikové chování se MPP zaměřuje a bude zaměřovat (také jednotlivě vyčteno v kaţdém ročníku), s jakými problémy se škola potýká a jak škola postupuje při výskytu rizikového chování a při řešení přestupků. Více se věnuje šikanování v samostatném bodu. Program také informuje o osobě metodika prevence, s kým spolupracuje. Chybí zde konzultační hodiny. Program obsahuje také výčet vnitřních informačních zdrojů. Na škole funguje schránka důvěry. V programu jsou také popsány vnější zdroje pro tvorbu MPP. Ad 2 – Program obsahuje hlavní dlouhodobý cíl a tím je „...aby se preventivní výchovně vzdělávací působení stalo neoddělitelnou součástí výuky a života školy. Cílem primární prevence je zvýšení odolnosti dětí a mládeže vůči rizikovému chování.“ Krátkodobé cíle program neobsahuje. Ad 3 – Výčet aktivit zaměřených pro pedagogy zde uvedený není. Je zde obsaţen popis informovanosti pro rodiče při výskytu rizikového chování a jejich řešení. Rodiče jsou o realizaci primárně preventivních aktivit informováni prostřednictvím webových stránek, třídních schůzek a článků v místních novinách. Program obsahuje výčet chystaných celoškolních projektů pro ţáky, harmonogram akcí na daný školní rok a spolupráci s dalšími organizacemi zabývajícími se primární prevencí rizikových faktorů. Ad 4 – Blíţeji se program aktivitám pro 1. stupeň nevěnuje, ani zde nejsou popsány. Je zde pouze uvedeno, v jakých hodinách se pedagogové primární prevenci věnují (prvouka, vlastivěda, přírodověda, tělesná výchova, čtení, sloh, výtvarná výchova a třídní hodiny). Ad 5 – Zakomponování preventivních strategií do ŠVP se tento program věnuje v bodě Metody práce, kde popisuje, ve kterých předmětech se v rámci výuky pedagogové prevenci věnují. Ad 6 – Evaluace programu je popsána v jeho vyhodnocení v bodu Směr preventivních aktivit pro následující školní rok. Jsou zde vypsány poţadavky třídních učitelů
- 54 -
vyplývajících z dotazníkového šetření ŠMP. Dokumentaci tento program neobsahuje ani se o ni nezmiňuje. Základní škola II. Minimální preventivní program této školy je vypracován na 3 stranách pod názvem „Plán školní preventivní strategie na školní rok 2011/2012“. Obsah plánu je velmi stručný, v úvodu si stanovuje 11 celoročních úkolů. Dále obsahuje 11 bodů s názvy: Podpora vedení ZŠ Zaměření programu Zabezpečení metodických pomůcek Aktivity pro ţáky Individuální práce s problémovými ţáky Konzultační hodiny MP Propagace činností dětí Spolupráce s rodiči Vyuţití osnov Případy související s uţíváním návykových látek v ZŠ Supervize Ad 1 – Program neuvádí ţádnou charakteristiku školy, její specifika ani se nevěnuje výčtem či monitoringem rizikových faktorů se kterými se škola potýká. Jsou zde napsány konzultační hodiny školního metodika prevence, kde se nachází SOS schránka a Knihovna prevence. Vnější zdroje program uvádí (metodická pomoc pro pedagogy, spolupráce s lékaři). Ad 2 – Program si stanovuje pouze celoroční úkoly, z nichţ pouze dva se jeví jako dlouhodobý cíl MPP: „ 8. Věnovat zvýšenou pozornost žákům s problémovým chováním a všímat si jevů, které by mohly signalizovat zneužívání návykových látek. 9. Podpora různých projektů, které motivují žáky školy ke vhodnému využívání volného času.“ Ad 3 – Aktivity pro ţáky zde jednotlivě jmenované nejsou. Jsou zde napsány pouze metody a formy, jakými se prevence provádí. Přehled všech akcí konaných ve školním roce 2011/2012 je napsán v Hodnocení školní preventivní strategie. Celkový počet
- 55 -
akcí činí 80. Aktivitám pro pedagogy i rodiče se program věnuje a popisuje je zde velmi podrobně. Ad 4 – Preventivní aktivity pro 1. stupeň v Plánu školní preventivní strategii uvedené nejsou, jsou vypsány v jeho Hodnocení a činí 51 akcí. Ad 5 – Zakomponování preventivních strategií do osnov školy se program věnuje v bodu Vyuţití osnov. Témata prevence jsou zařazena v předmětech přírodopis, rodinná výchova, občanská výchova, zeměpis, jazyk český, výtvarná výchova, chemie, hudební výchova. Ad 6 – Evaluace v Plánu školní preventivní strategii není uvedena. Je ale zpracována v Hodnocení školní preventivní strategie. Zde je většina akcí písemně zhodnocena, doplněna fotografiemi a zpětnou vazbou od ţáků ve formě písemných vyjádřeních. Základní škola III. Tento Minimální preventivní program je zpracován na 4 stranách v 9 bodech. Kaţdý z bodů obsahuje pouze stručnou tabulku, která je zaměřena na časový plán, téma a kolonku zda akce proběhla či neproběhla. Program je velmi stručný a obecný. Neobsahuje ţádnou charakteristiku školy, popis jejich vnitřních a vnějších zdrojů, zcela chybí stanovení jakýchkoliv cílů. Obsahem bodů je: Seznámení ředitele školy s programem Seznámit kolegy s filozofií programu a zaranţovat je do jeho realizace Zajistit průběţnou realizaci s výchovným poradcem Aktivity pro ţáky Metodické pomůcky, informace, kontakty Aktivity pro rodiče Spolupráce s ostatními odborníky Volný čas, státní správa, místní samospráva Propagace Ad 1 – Tento program neobsahuje ţádnou charakteristiku školy ani její specifika. Z vnitřních zdrojů jsou pouze uvedeny konzultační hodiny metodika, ale z tabulky lze vyčíst pouze čas, chybí den. Z informačních zdrojů jsou zde uvedeny knihovna, videotéka a informační nástěnky. Vnější zdroje obsahují organizace, se kterými škola
- 56 -
spolupracuje a výčet pouze těch volnočasových aktivit, které ţákům nabízí tato škola. Nevěnuje se volnočasovým aktivitám nabízeným v regionu jinými organizacemi. Ad 2 – Program neobsahuje stanovení ţádných dlouhodobých ani krátkodobých cílů. Pouze výčet preventivních aktivit. Ad 3 – Aktivity pro pedagogy zde nejsou uvedeny ţádné, pouze v bodu 2. proběhlo seznámení s tímto programem. Aktivity pro ţáky jsou tu přímo vyjmenovány, jejich celkový počet je 74. Aktivity jsou zapsány v tabulce a obsahují téma (název akce), třída (které ročníky se akce zúčastnily), lektor (který akci pořádal, dozoroval), časový plán, zda akce proběhla a kolik se jí zúčastnilo ţáků. Z toho bylo v tomto školním roce konáno 41 programů, kterých se zúčastnili i ţáci z prvního stupně. 39 akcí bylo konáno pouze pro 2. stupeň. Všechny zde vyčtené aktivity jsou zaměřeny na nespecifickou prevenci, pouze tři uvedené programy jsou zaměřené na prevenci specifickou. Aktivity zaměřené na rodičovskou veřejnost obsahují pouze třídní schůzky, ţákovské kníţky a informace o konaných akcích formou místního zpravodaje. Ad 4 – Preventivní aktivity pro první stupeň jsou v tomto MPP obsaţené. Ze specifické prevence je to např. program Zdravé zuby. Ad 5 – Preventivní aktivity jsou zakomponovány v průběhu celého roku do předmětů prvouka, rodinná výchova a výchova ke zdraví. Ad 6 – Evaluaci ani dokumentaci tento MPP neobsahuje. Všechny tři zkoumané Minimální preventivní programy jsou velmi rozdílné a to po stránce formální i obsahové. MPP Základní školy I. je nejvíce podrobný a obsáhlý. Poskytuje mnoţství informací zaměřující se na primární prevenci, popisuje jakým způsobem a v jakém časovém harmonogramu prevence na škole probíhá. Stanovuje si dlouhodobé cíle primární prevence. Tvorba MPP vychází z předešlých programů, dle kterých se ubírá směr preventivních aktivit ve školním roce nastávajícím. Hlouběji se také zaměřuje na preventivní aktivity v konkrétních třídách. Vedle toho MPP Základní školy II. a III. jsou velmi stručné. MPP Základní školy III. se zaměřuje hlavně na výčet aktivit, do kterých zahrnuje veškeré akce organizované na této škole jako jsou Recitační soutěţe, exkurze, Matematické a jiné olympiády. Ve vyhodnocení tohoto MPP je hlavní prioritou zda akce proběhla, ve kterých třídách a celkový počet zúčastněných ţáků. Základní škola II. má velmi obsáhle zpracované vyhodnocení MPP, za které obdrţela ve školním roce 2011/2012 ocenění za mimořádný přínos k prevenci za minimální preventivní program. Do
- 57 -
svých preventivních aktivit zahrnuje také veškeré akce probíhající na této škole. Celkově se program zaměřuje na přátelské vztahy a zdravý ţivotní styl dětí.
4.4.2
Analýza rozhovorů
K dispozici jsem měla 3 rozhovory se školními metodiky prevence. Rozhovory jsme rozdělili na 5 částí o jejichţ obsahu jsem se podrobněji zmínila v kapitole 4.1. Metody výzkumu. Rozhovory byly pro všechny respondenty konstruovány stejně a dle potřeby se interview měnilo tak, jak jsem flexibilně reagovala na respondentovy odpovědi. Po dokončení všech interview, jsem získaná data přepsala do PC a následně jsem s nimi pracovala. Odpovědi všech respondentů jsem nejprve zařazovala do kategorií dle tématu vyplývajícího z odpovědi. Postupovala jsem při tom tak, ţe jsem k vybraným odpovědím přiřazovala kódy (typ odpovědi vztahující se k jednomu tématu). Mezi nejdůleţitější témata jsem zařadila tyto: Tvorba MPP, Obsah MPP, Cíle v MPP, Spolupráce s pedagogy, Návrh ŠMP ke zlepšení spolupráce, Spolupráce s vedením školy,
Spolupráce
s organizacemi,
Spolupráce
s PPP,
Spolupráce
s rodiči,
Implementace prevence do ŠVP, Prevence na I. stupni, Hodnocení MPP, Hodnocení kvalita x kvantita, Zpětná vazby od ţáků, Efektivita MPP. Tyto témata jsem následně vloţila do tabulky a k nim přiřadila odpovědi metodiků z kaţdé školy. I. ZŠ
II. ZŠ
III. ZŠ
Tvorba
ŠMP tvoří MPP podle
Na tvorbě MPP se podílí
MPP někdo vytvořil přede
MPP
jiných MPP.
všichni učitelé, ŠMP je
mnou, já ho jenom udrţuji
spíše koordinátor, tvorba
v chodu.
se týká všech učitelů. Obsah
Představení školy,
Cíle MPP, akce, aktivity,
MPP
zhodnocení a navázání na besedy, volnočasové
různé akce pro ţáky, data,
to vyhodnocení minulého
aktivity, krouţky,
kdy se to událo, počet dětí,
MPP, plán projektů, stálé
organizace se kterými
s kým spolupracujeme,
školní projekty, které
spolupracujeme. Náš
jaký volný čas a jeho
jsou průběţně během
MPP je o vztazích a o
trávení dětem nabízíme.
roku, krouţky, které
tom, ţe děti mají
Nic nového se tam neděje.
- 58 -
Tabulky, kde jsou vypsány
vedou naši kantoři.
naplněný volný čas.
Aktivity směřují k tomu, aby děti našly jiný druh zábavy, neţ aby chodily po hospodách a aby samy dokázaly odhadnout, co je pro ně nebezpečné. Cíle
Musí se stanovit jasně
Dlouhodobé – vést děti
Cíle v MPP určitě nejsou.
v MPP
cíle celého programu –
ke zdravému ţivotnímu
Většinou vyplívají
dlouhodobý cíl,
stylu, odpovědnosti za
z tématického bloku, nebo
střednědobé a krátkodobé svoje chování, aktivně
z té akce, která je. Spíš to
cíle jsou vyloţeně na ten
vyuţívat svůj volný čas.
vychází z náplně akce.
jeden rok.
Cíle u aktivit nejsou, pouze cíl preventivního programu. Cíle vyplynou z hodnocení aktivit.
Spolu-
Spolupráce při
Víceméně tvoří MPP,
Učitelé se na tvorbě a
práce
hodnocení. Ne vţdy se
podílí se na tvorbě akcí,
vyhodnocení MPP
s peda-
sejde se vstřícností, spíš
je to práce celého sboru.
nepodílí. Dělají pouze
gogy
je to otravuje. Záleţí na
Hodnotí MPP.
akce, které se do toho
osobnosti kantorů, jestli
programu zahrnují, ale ţe
prevence bude fungovat
by vědomě spolupracovali
nebo ne. Ostatní
na MPP, to ne.
pedagogové to berou
Spolupráce je nulová.
jako ţe se snaţím jít proti
Učitelé se nevyjadřují
nim a berou to tak, ţe
k hodnocení MPP.
nedělají svoji práci dobře a ţe já je z toho obviňuji. Kdyţ je problém ve třídě tak jdou za mnou a poradí se, co mají dělat. Návrh
Měla bych je daleko víc
ŠMP
obtěţovat a víc fungovat
Spolupráce funguje.
Na MPP by se měli podílet všichni učitelé a MPP by
- 59 -
ke
já. Cítit se kompetenční,
měl být jasný pro všechny
zlepše-
chtít po kolezích, aby se
a neměl by to být jen kus
ní
mnou spolupracovali víc.
papíru.
spolu-
Ocenila bych vstřícnost u
práce
kolegů, musí se mnou víc spolupracovat.
Spolu-
Kontroluje hodnocení
Zapojuje se do aktivit,
práce s
MPP v průběhu i na
působí jako koordinátor
vede-
konci roku. Snaţí se
MPP, poskytuje
ním
vycházet mi vstříc,
vzdělávací nabídky
školy
spolupracuje se s ním
učitelům.
daleko líp neţ s pedagogy. Dělá hodnocení ŠVP v kterém je zahrnuto hodnocení prevence, dělá to na základě mých podkladů. Musí vědět o výskytu problému, řešíme to společně. Spolu-
Ano, v Týdnu
Ano, Madio, Hasiči,
Ano, vyuţíváme, Je lépe,
práce
bezpečnosti na konci
Policie ČR, Nesehnutí
kdyţ ţáci slyší i z jiných
s orga-
školního roku.
Brno.
úst to, co jim říkáme a
nizace-
Organizací je zoufale
potvrdí se, ţe je to pravda.
mi
málo. Madio, Unie
Spolupráce s Policií ČR,
Kompas, ONŢ – poradna
Besip, Centrum pro rodinu.
pro ţeny, Na cestě, kurátorka pro mládeţ, Policie ČR, HZS – Hasík. Spolu-
Spolupracujeme, ale
Konzultace při výskytu
Spolupráce je na úrovni
práce
nejsem spokojená.
problému, výchovné
hodnocení ţáků z řad
s PPP
Nevyjíţdí dělat
problémy, posílání
nějakých vad – dys. Jinak
programy, nemají na to
nabídek na semináře.
se s nimi víceméně
- 60 -
čas. Občas provedou
Spolupráce na jedničku.
nespolupracuje.
Je to takové slabší.
diagnostiku a setkání preventistů. Spolu-
Podle mě se to maličko
Rodiče se podílí třeba na
práce
lepší, hodně se mi
nějakých akcích.
s rodiči
osvědčuje Web – rodiče
Spolupráce je většinou
čtou, co tam dám.
dobrá, dají na naše rady.
Jsou dva typy rodičů, jedni jsou vstřícní, druzí brání dítě za kaţdou cenu. Imple-
MPP není jen nějaký plán Ano, MPP jde napříč
menta-
na akce pro děti, ale
všemi předměty, program obzvlášť, kdyţ se vyskytne
ce
normálně se děje i
je začleněný a zahrnutý
nějaký problém, tzn., ţe se
do výuky, do předmětů.
můţe pruţně reagovat
preven- v hodinách. MPP je
Pedagogové to vyuţívají
ce
v ŠVP, v předmětech,
Prevence je zahrnutá
v rámci výuky.
do ŠVP
hodně ve Výchově ke
v osnovách. Je to
Prevence je zahrnuta
zdraví.
nenásilná forma, kdy
v ŠVP v rámci hodin, kde
učitel ví, ţe je to
se to hodí, přímo zařazená
prevence a děti to neví.
v ŠVP je výchova ke zdraví. Vyučování se oţiví nějakou takovou akcí, která se pak dá do toho MPP.
Pre-
Mám aktivity rozdělené
Ano, formou hry, nebo
MPP je pro celou školu,
vence
na první a druhý stupeň.
nějakými soutěţemi,
coţ je trochu scestné,
na 1.
Nezaměřujeme se tolik
spolupráce starších a
jakoţto učitel na 2. stupni
stupni
na vztahy v kolektivu (aţ
mladších ţáků (ţáci
se na 1. vůbec nedostanu.
od 3., 4. třídy), spíš aby
devátého ročníku dělají
1. stupeň si dělá svoje, já
se naučili nenadávat si,
Dětský den pro niţší
nachystám jenom
nebít se. Prevence spíše
stupeň). Pořádáme i
podklady, ţe proběhla ta a
dopravy, jak se chovat na
besedy (v 5. třídě
ta akce.
ulici, na silnici.
zaměřeno na kouření,
Nemám přehled jakou
- 61 -
Alkohol, kouření aţ na II. zdravý ţivotní styl,
formou se prevence koná,
stupni. Např. program
Zdravé zuby).
ale podle podkladů, které
Jak jsme přišli na svět,
Směřujeme děti ke
dostávám, tak jsou to
Nechej mě nechej – jak
zdravému ţivotnímu
nějaké jednorázové akce.
se bránit násilí. Ve třídě
stylu.
Na prvním stupni je to
si vykládají o vztazích
víceméně libovůle učitele.
mezi sebou, jak se k sobě chovat, prevence vulgarity, vandalství. Prevence je systematická skoro ve všech předmětech a některé programy jsou formou besedy. Hodno- Navazuje se na
Dělá se za celý školní
Hodnoceno je to
cení
hodnocení minulé, řeší se
rok, učitelé se na něm
preventistou a to na konci
MPP
to, co se dělo minulý rok.
podílí – tvoří příspěvky
roku. Vyhodnotím to tak,
Formou dotazníků pro
po celý rok, které se tam
ţe zapíšu do nějakých
učitele, co dělali s dětmi.
vloţí. Je to práce všech
tabulek a pošlu. Jinak
Ptám se učitelů, jak jsou
učitelů.
hodnocení MPP jako
spokojení – formou
takového samotného na
rozhovorů.
škole neprobíhá. Vycházet
Podílí se na něm paní
z hodnocení ke tvorbě
ředitelka.
dalšího MPP nemůţu, protoţe se pořád kopíruje jeden a ten samý. Celkově se MPP nehodnotí.
Hodno- Kvalitu hodnotíme víc,
Hodnotíme spíše kvalitu.
Mám pocit, ţe na naší
cení
kvantitu stylem, ţe by
škole je to tak, ţe čím více
kvalita
kantoři taky chtěli někdy
akcí je uvedeno v MPP a
x
učit. Takţe by jsme měli
čím větší počet dětí se ho
kvanti-
omezit ty programy, coţ
zúčastnil, tím lépe. Myslím
- 62 -
ta
se mi úplně nelíbí.
si, ţe to není úplně nejlíp,
Kvantitu, počet máme asi
ale je to věc vedení a s tím
takový stálý,
já nic neudělám.
nehodnotíme to nějak
Kvalitu hodnotíme
konkrétně.
průběţně na poradách.
Zpětná
Dávám dotazníky
Provedené aktivity
Získává se buď ihned po té
vazba
vţdycky na konci Týdne
ohodnotí ţáci slovně a
akci, nebo v průběhu šk.
od
bezpečnosti. Ptám se
nebo o tom něco i napíší,
roku. Připomíná se a snaţí
ţáků
jich, jak se jim to líbilo,
přímo se vyjádří k těm
se ověřovat, jestli to ţáci
co si myslí, ţe se naučili,
akcím v rámci některých
pochopili správně. Po větší
co by k tomu řekli. Takţe předmětů (český jazyk-
akci se dělá zhodnocení,
formou řízeného
jaká ta akce byla, co jim to
slohová práce).
rozhovoru.
dalo atd. Takţe to po kaţdé akci určitě probíhá. Slovní diskuze nebo výtvarný, literární počin. Na konci roku zhodnocení z řad ţáků na MPP není.
Finan-
Z hlediska
Bohuţel spousta programů
ční
nedostatečných
se platí a finanční situace
pro-
finančních prostředků
nedovoluje, aby si je škola
středky
vyuţíváme pouze
platila. Takţe jsme
neplacené organizace,
omezeni na bezplatné.
které besedy a programy
Ocenil bych, aby byly
poskytují zdarma. Kdyţ
nějaké finanční prostředky,
dostáváme finance na
které by dokázaly tady ten
program, nemůţou to být
MPP naplnit. Papír, tuţka a
peníze na sport, soutěţe,
pastelky nedokáţou divy.
krouţky, coţ je hrozná chyba. Finance jsou omezené. Efekti-
Kdyţ dojde k problému
Konkrétně na škole, ţe
Nevím, zda je náš MPP
vita
během roku, děti
by byl nějaký alkohol
efektivní, doufám, ţe ano.
- 63 -
MPP
dostanou program
nebo cigarety, to nejsou,
zaměřený na daný
ale víme, ţe ty děti to
problém.
dělají mimo školu.
Paní ředitelka napíše
Vzhledem k našim
evaluační zprávu za celý
aktivitám zaměřeným na
rok a tu pouţíváme při
vztahy nemáme šikanu.
tvorbě a plánování primárně preventivních aktivit.
Následně jsem ještě odpovědi všech respondentů zhodnotila a popsala v následujících pěti částech. I. Otázky z první části rozhovoru poskytující základní informace respondenta 1. Kolik je Vám let? 2. Jak dlouho pracujete jako učitel/ka ZŠ? 3. Na kterém stupni ZŠ vyučujete? 4. Jak dlouho jste metodikem prevence? 5. Do funkce metodika prevence jste byl/a dosazen/a na základě vlastní iniciativy, nebo na základě rozhodnutí ředitele/ky Vaší ZŠ? 6. Máte odborné vzdělání v oblasti prevence rizikového chování, protidrogové problematiky? 7. Máte úlevu v úvazkových hodinách, tzn. máte vyhrazené hodiny pro účely prevence? 8. Je Vaše práce metodika prevence finančně ohodnocena? Metodička prevence ZŠ I. První respondentce je 30 let, na základní škole učí 5 let a to na 2. stupni obor čeština, angličtina. Jako metodik prevence působí čtvrtým rokem, kdy tuto funkci přebrala po kolegyni, která se této funkce chtěla vzdát. O funkci metodika prevence projevila zájem, neboť se na poli prevence pohybovala i před nástupem do ZŠ a to v občanském sdruţení. Studuje první semestr celoţivotního vzdělávání, doplňující studium Metodik prevence
- 64 -
sociálně-patologických jevů. Úlevy v úvazkových hodinách nemá a za svoji práci metodika prevence není finančně ohodnocena.
Metodička prevence ZŠ II. Této respondentce je 48 let, jako učitelka na 2. stupni ZŠ pracuje 15 let, z toho 8 let jako školní metodik prevence. Tuto funkci získala na základě rozhodnutí paní ředitelky. Funkci převzala od kolegyně, která dělala současně výchovného poradce a metodika. Další vzdělávání v oblasti primární prevence získává formou různých seminářů, týkajících se této problematiky. Úlevu v úvazkových hodinách nemá, ale za svoji funkci je finančně ohodnocena. Metodik prevence ZŠ III. Poslednímu respondentovi je 32 let, jako učitel na 2. stupni ZŠ pracuje 6 let. Metodikem prevence je druhý rok. Do této funkce jej dosadil ředitel školy, aniţ by byl jakýkoliv zájem ze strany tohoto učitele o funkci metodika. On sám odpovídá na otázku Proč se neděje v MPP této školy nic nového následovně: „Není čas, nálada a odbornost. Důvodem je násilné dosazení do funkce.“ Nemá úlevu v úvazkových hodinách ani finanční ohodnocení za svoji funkci a práci navíc. II. Otázky z druhé části rozhovoru týkající se tvorby, obsahu a kontroly MPP. 1. Kdo vytváří váš MPP? 2. Co obsahuje MPP? 3. Kolik má částí, jak je hodnoceno a kontrolováno plnění MPP? 4. Je pro školu a pedagogy přínosná práce na MPP? 5. Je ve vašem MPP zahrnuta prevence i pro 1. stupeň? 6. Jaké volíte nejčastější formy a metody primární prevence na 1. stupni? Metodička prevence ZŠ I. MPP této školy vytváří pouze školní metodik prevence, při jeho tvorbě se inspiruje jinými MPP. Obsah a plnění MPP kontroluje paní ředitelka v průběhu a na konci školního roku. Většinu preventivních aktivit má tato ZŠ zahrnutou v Týdnu bezpečnosti na konci školního roku. Pokud se v průběhu roku ve škole vyskytne neţádoucí jev, škola pohotově reaguje připraveným programem některé organizace zabývající se primární prevencí, který - 65 -
je zaměřený na tento jev. „...když k něčemu dojde v roce , tak děcka dostanou nějaký program, jakoby na to. Třeba když je nějaká šikana, tak zavoláme nějaké občanské sdružení, které se tím zabývá a prostě děcka mají program na šikanu.“ Aktivity v MPP jsou rozdělené na 1. a 2. stupeň. Na prvním stupni se nejvíce věnují prevenci v dopravě a jak se chovat na ulici. Rozvíjí pozitivní kamarádské vztahy. Metodička velmi chválí programy s názvem Jak jsme přišli na svět a Nechej mě nechej – jak se bránit násilí. Prevence rizikových faktorů na 1. stupni je vedena systematicky v předmětech a je občas doplněna o některé programy vedené organizacemi zabývajícími se primární prevencí rizikových faktorů. Tato metodička prevence si myslí, ţe práce na MPP pro ostatní pedagogy příliš přínosná není, neboť cituji „ ...myslím, že je to zbytečné papírování ...je to něco, co je napsané na papíře, ale nemá to žádnou váhu pro mě, každý kantor působí tak, jak zvládá, je to strašně o osobnosti těch kantorů, jestli ta prevence bude fungovat nebo ne.“ Metodička prevence ZŠ II. Na tvorbě MPP této školy se podílí všichni učitelé, ŠMP působí spíše jako koordinátor. Primární prevence se týká všech učitelů. Obsahem MPP je spousta aktivit, které jsou zaměřené na zdravý ţivotní styl dětí, aktivní vyuţívání volného času, vedení dětí k zodpovědnosti za své chování, rozvíjení dobrých vztahů mezi mladšími a staršími ţáky. Tyto aktivity vytváří celý pedagogický kolektiv. Do MPP zahrnují také krouţky, které na škole vedou sami pedagogové. Tato metodička uvádí, ţe práce na MPP je přínosná pro všechny pedagogy, neboť buduje dobré vztahy v kolektivu. Preventivní program je začleněný do výuky, jde napříč všemi předměty. Prevence je zahrnuta i pro 1. stupeň, většinou formou her nebo soutěţí. „Nebo vlastně ta spolupráce, když třeba děcka dělají dětský den – deváťáci pro ten nižší stupeň. Tak to jsou takové ty aktivity, kdy ty děti jsou vtáhnuté do nějakých her, jako formou hry.“ Besedy pořádají spíše pro starší ročníky, na prvním stupni se aţ od 5. ročníku věnují prevenci kouření. Jinak jsou besedy zaměřené na zdravý ţivotní styl, např. program Zdravé zuby. Metodik prevence ZŠ III. MPP této školy byl vytvořen předcházejícím metodikem prevence. Stávající metodik ho pouze udrţuje v chodu. Na tvorbě MPP ani jeho hodnocení se nepodílí ostatní kantoři ani vědomě nespolupracují. Pouze si udělají své akce, které se do programu následovně - 66 -
zahrnují. Do obsahu zařazují různé akce pro děti, zájmové krouţky, které jsou vedeny pod touto školou. MPP je vytvořen pro celou školu, tedy i pro 1. stupeň, ale metodik prevence se k tomu vyjadřuje následovně: „MPP je pro celou školu, což je trochu scestné, protože jakožto učitel na 2. stupni se na 1. vůbec nedostanu, tudíž plánovat nějaké akce pro 1. stupeň je takové dost zvláštní. Víceméně si dělají 1. stupeň svoje.“ Primární prevence na 1. stupni se koná většinou formou jednorázových akcí, projektů. Dlouhodobé akce, které metodik uvádí, patří spíše k nespecifické prevenci (Dopravní soutěţ, plavecké výcviky). Plnění MPP kontroluje ředitel školy výčtem všech proběhlých akcí. Preventista program hodnotí 1x ročně na konci školního roku. „Jinak hodnocení MPP jako takového samotného víceméně na škole neprobíhá. Jenom pokud se vyskytne problém, tak se samozřejmě říká, že by se to mělo více zaměřit na prevenci ...například ve věcech kouření, musí se udělat přednáška o kouření, aby to bylo zahrnuto do MPP.“ III. Otázky ze třetí části rozhovoru týkající se spolupráce při tvorbě a plnění MPP. Spolupráce s pedagogickým sborem, s PPP, s organizacemi zabývajícími se prevencí rizikových forem chování. 1. Využíváte připravené programy realizované organizacemi, které se zabývají primární prevencí rizikových forem chování? (občanské sdružení, Městská policie, ...) 2. Spolupracujete při tvorbě MPP s PPP? V čem vaše spolupráce spočívá? 3. Spolupracujete při realizaci primární prevence s některými institucemi? 4. Spolupracujete při tvorbě MPP s ostatními pedagogy? 5. Jak hodnotíte fungování spolupráce s ostatními pedagogy při primární prevenci? 6. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči při realizaci primární prevence a při řešení výskytu rizikového chování? Metodička prevence ZŠ I. Tato metodička není zcela se spoluprací obecně spokojena. Tvrdí, ţe dobrých organizací je v kraji málo. Také spolupráce s PPP není dle jejích slov ideální. PPP se zaměřuje spíše na diagnostiku rizikových ţáků, ale ani s těmito vyšetřeními není zcela spokojena. Ocenila by více informativních seminářů, více přímých kontaktů se školou a ţáky, programy pro ţáky zaměřené na prevenci. Spolupráce s ostatními pedagogy se ne vţdy sejde se vstřícností. Výborná spolupráce je však s vedením, které se snaţí této metodičce vyjít maximálně vstříc. Spolupráce s výchovným poradcem se příliš neděje, - 67 -
neboť má zcela rozlišné kompetence (volba povolání, integrovaní ţáci, ţáci se spec. potřebami). Při realizaci primární prevence spolupracují s těmito organizacemi: Občanské sdruţení Madio, Občanské sdruţení UNKO – Unie Kompas – přednášková činnost , Občanské sdruţení ONŢ - poradna pro ţeny, Občasnké sdruţení Na cestě. Spolupráci s rodiči hodnotí jako vcelku dobrou. Metodička prevence ZŠ II. Spolupráce všeobecně na této škole je dle metodičky výborná. S pedagogy se na akcích zaměřených na prevenci domlouvají společně, na prevenci se tedy podílí více učitelů, je to práce celého pedagogického sboru. Vedení působí spíše jako koordinátor akcí zaměřených na prevenci. S organizacemi, zabývajícími se primární prevencí spolupracují, ale naráţí na nedostatek finančních prostředků. Proto vyhledávají organizace, které tyto sluţby poskytují zadarmo. Organizace se kterými spolupracují jsou: Občanské sdruţení Madio, Nesehnutí Brno – Nezávislé Sociálně Ekologické Hnutí, Sbor dobrovolných i profesionálních hasičů, Policie ČR, při sexuální výchově spolupracují s gynekologem. S PPP spolupracují formou konzultací při výskytu výchovných problémů, účastní se seminářů, které PPP pořádá. Spolupráce s rodiči je také na velmi dobré úrovni. Metodik prevence ZŠ III. Spolupráci s pedagogy a vedením na této škole v oblasti primární prevence hodnotí metodik jako „nulovou“. „Vychází jenom z toho, že podklady, které mi odevzdají (míněno pedagogové) na konci školního roku, tzn. průběh akcí, počty dětí atd., zapíší do nějaké tabulky,...“ Spolupráce s ředitelem školy také neprobíhá. Spolupráce s PPP je pouze na úrovni hodnocení ţáků, kteří mají nějakou poruchu učení nebo asociální chování. Organizace se kterými tato škola spolupracuje jsou: Policie ČR, Besip, Občanské sdruţení Centrum pro rodinu Zlín. Spolupráce s organizacemi naráţí i na této škole na nedostatek financí, takţe škola vyuţívá pouze bezplatné organizace.
IV. Otázky ze čtvrté části rozhovoru týkající se zahrnutí prevence do ŠVP. 1. Využívají pedagogové prostor k zahrnutí primární prevence do výuky, který jim nabízí ŠVP? 2. Ve kterých předmětech nejčastěji?
- 68 -
Metodička prevence ZŠ I. Prevence rizikových faktorů na 1. stupni je dle slov této metodičky zahrnuta skoro ve všech předmětech. Prolíná se celou výukou. „...jako jak se na to někde narazí, tak třeba při tom čtení, ve vlastivědě, v přírodovědě, taky v občance, dokonce taky v těláku.“ Na 2. stupni je to hlavně ve výchově ke zdraví, přírodopise, občance. Sama metodička jakoţto učitelka českého jazyka a angličtiny zahrnuje prevenci i do těchto předmětů. „Nebo v literatuře je to úžasné, když se přečte nějaký text o kamarádství, tak se o tom bavím s děckama a tak.“ Metodička prevence ZŠ II. Celý program MPP je zahrnutý do výuky. Pedagogové v jednotlivých předmětech působí na ţáky preventivně nenásilnou formou. „Je to taková ta nenásilná forma, kdy ten učitel to ví a děti to neví.“ Nejvíce je prevence zahrnuta v předmětech prvouka, přírodověda, přírodopis, výchova ke zdraví, tělesná výchova, český jazyk, chemie – návykové látky. V rámci předmětu výchova ke zdraví organizují v průběhu roku různé besedy. Např. Sexuální výchova. Metodik prevence ZŠ III. Primární prevence v ŠVP je zahrnuta v rámci některých předmětů, jak uvádí metodik prevence „...v rámci těch hodin, kde se to hodí.“ Jmenovitě přírodopis, výtvarná výchova, český jazyk, občanská výchova, výchova ke zdraví. V těchto předmětech je prevence přímo zařazená a pedagogové ji neustále vyuţívají. Jinak pedagogové zahrnují prevenci do předmětů pokud se vyskytne nějaký problém. „ To znamená, když se něco vyskytne, tak se může pružně reagovat v rámci výuky.“ V. Otázky z páté části rozhovoru, které byly zaměřeny na hodnocení MPP a zpětnou vazbu od ţáků na prováděné preventivní aktivity. 1. Hodnotíte kvalitu vašeho uplynulého MPP? 2. Vycházíte z hodnocení uplynulého MPP při tvorbě a plánování dalších primárněpreventivních aktivit na příští rok? 3. Hodnotíte kvalitativní i kvantitativní složku realizovaných programů primární prevence? 4. Kdo se podílí na hodnocení vašeho MPP? 5. Jakými způsoby provádíte hodnocení provedení vašeho MPP? - 69 -
6. Jak získáváte zpětnou vazbu od žáků na provedené aktivity?
Metodička prevence ZŠ I. Celkové hodnocení MPP provádí paní ředitelka v rámci hodnocení ŠVP na základě podkladů, které ji odevzdá školní metodik prevence. Metodička získává hodnocení od učitelů formou dotazníků, které jim rozdá na konci školního roku. Ale sama se k této formě hodnocení vyjadřuje takto: „Letos jsem to tak zavedla, že jsem rozdala dotazníky učitelům přímo, aby mi vyplnili, co teda dělali s děckama, ale pro ně je to strašně otravné, takže jsem si kontrolovala svým způsobem.“ Konané aktivity si kontroluje ředitelka v průběhu roku. Při tvorbě nového MPP vycházejí z hodnocení uplynulého programu. Tuto práci má na starosti paní ředitelka, která sepíše evaluační zprávu za celý rok a tu následně pouţívají při tvorbě nového MPP. Při hodnocení se zaměřují více na kvalitu programu. Na hodnocení programu se tedy nejvíce podílí ŠMP a paní ředitelka. Zpětnou vazbu od ţáků na prováděné preventivní aktivity získává ŠMP formou dotazníků nebo formou řízeného rozhovoru. Metodička prevence ZŠ II. Na této škole se na hodnocení programu podílí všichni učitelé, hodnocení tvoří průběţně po celý rok. Všechny příspěvky pak metodik prevence vloţí do závěrečného hodnocení MPP za celý školní rok, z něhoţ potom také vychází při tvorbě nového programu na nový školní rok. Při hodnocení se zaměřují spíše na kvalitu, která je pro ně důleţitá. Zpětnou vazbu od ţáků na konané akce získávají slovním nebo písemným ohodnocením. Např. v rámci českého jazyka jsou to slohové práce. Metodik prevence ZŠ III. Hodnocení MPP na této škole provádí preventista na konci školního roku. „ ...jinak hodnocení MPP jako takového samotného víceméně na škole neprobíhá. Jenom pokud se vyskytne problém, tak se samozřejmě říká, že by se to mělo více zaměřit na prevenci a tak dále.“ Při tvorbě nového MPP školní metodik nevychází z hodnocení předešlého programu, neboť neustále kopíruje jeden a ten samý program. Kvalitu konaných preventivních akcí hodnotí pedagogický sbor průběţně na poradách. K hodnocení kvantity se metodik vyjadřuje takto: „Mám pocit, že na naší škole je to tak, že čím více akcí je uvedeno v MPP a čím větší počet dětí se ho zúčastnil, tím líp.“ Ostatní pedagogové se - 70 -
k hodnocení MPP nevyjadřují. Zpětnou vazbu od ţáků na preventivní programy získávají většinou formou řízených rozhovorů v průběhu vyučování po konané akci. Nebo také v rámci výtvarné a literární výchovy. Dotazníky tento metodik nevytváří, pouze je moţné, ţe je vytvoří některý učitel ve své třídě po vykonané akci zaměřené na prevenci rizikových forem chování. VI. Doplňující otázky. 1. Prezentujete své výsledky v primární prevenci prostřednictvím médií (tisk, internet, regionální TV apod.)? 2. Co byste nejvíce ocenil/a při tvorbě a realizaci MPP? Metodička prevence ZŠ I. Většinu akcí, které tato škola provádí, prezentuje na svých webových stránkách. Větší akce bývá zveřejněna v místních novinách a infokanále. Ve své práci školního metodika prevence by nejvíce ocenila větší spolupráci a vstřícnost od ostatních kolegů a hlavně dostudované patřičné vzdělání, které vnese do její práce řád a vědomosti. Metodička prevence ZŠ II. Své akce zaměřené nejen na prevenci prezentují na svých webových stránkách, kde mají také zveřejněné hodnocení svého MPP. Občas paní ředitelka pozve regionální televizi na větší konanou akci. Při své práci by nejvíce ocenila spolupráci s výchovnou poradkyní a kontakt s krajskou protidrogovou koordinátorkou a metodičkou prevence. Jinak je se svou prací školního metodika prevence velmi spokojena a nemá ţádné výhrady k ostatním kolegům, vedení. Spolupráci na tvorbě MPP hodnotí jako výbornou. Metodik prevence ZŠ III. Tato škola své výsledky práce prezentuje taktéţ prostřednictvím webových stránek formou fotogalerií a také na místním infokanále. Při tvorbě a realizaci MPP by nejvíce ocenil, kdyby se práci ŠMP věnoval pedagog, který má k této práci vztah a dokázal by vytvořit fungující, přehledný MPP pro tuto školu. Také uvádí, ţe důleţitou roli při primární prevenci rizikových faktorů zde hrají finanční prostředky, které jsou velmi omezené. Za důleţité sdělení tohoto preventisty, vztahující se k osobě ŠMP a jeho práci, povaţuji tyto věty: „Je to další práce navíc, není placená, nejsou tam žádné úlevy, a pokud by ten MPP měl fungovat tak, jak by měl, tak to spolkne spoustu času, který bohužel není - 71 -
oceněný...a pokud se vedení rozhodne to nějakým způsobem nehodnotit, tak to člověk bude dělat celý rok zadarmo. Což se samozřejmě nikomu nechce.“
4.5.
Diskuze
Na začátku výzkumu jsme si stanovili tyto výzkumné otázky, na něţ si následně odpovíme: 1. Je primární prevenci věnována pozornost jiţ na 1. stupni ZŠ? Ano, všechny tři zkoumané školy se věnují primární prevenci na 1. stupni. 2. Kdo se podílí na tvorbě a koordinaci MPP? Na dvou zkoumaných školách se tvorbě a koordinaci MPP věnuje převáţně školní metodik prevence, na jedné základní škole je tvorba MPP prací celého pedagogického sboru a ŠMP zde působí spíše jen jako koordinátor. 3. Jaká je spolupráce mezi školním metodikem prevence a ostatními pedagogickými pracovníky? Dle provedených rozhovorů a jejich následném vyhodnocení jsme spolupráci na jedné ze tří zkoumaných škol shledali dobře fungující, a to s celým pedagogickým sborem včetně ředitele školy, na jedné škole je spolupráce dostačující, na jedné škole spolupráce nefunguje ani s pedagogy ani s vedením školy. 4. Jak je MPP implementován do ŠVP dané školy? Všechny tři školy mají primárně preventivní aktivity implementovány do svého ŠVP. Prevence rizikových faktorů je nejvíce zastoupena v předmětech výchova ke zdraví, občanská výchova, prvouka, přírodopis, český jazyk, tělesná výchova. 5. Jaký evaluační nástroj ke zjištění efektivity MPP školy pouţívají? Nejčastějším evaluačním nástrojem ke zjištění efektivity primárně preventivních aktivit je na všech třech školách dotazník, rozhovor, diskuze, slohová a výtvarná práce. Dále jsme na základě získaných informací z analýzy rozhovorů a analýzy dat, v našem případě minimálně preventivních programů zkoumaných škol, dospěli k následujícím závěrům: Všechny tři školy se věnují primární prevenci jiţ na 1. stupni. Ale vzhledem k tomu, ţe školní metodici prevence jsou pedagogové 2. stupně, nemají tolik moţností do preventivních aktivit na 1. stupni nahlédnout a kontrolovat jakou formou probíhají.
- 72 -
Většinou je průběh primární prevence záleţitostí třídních učitelů a záleţí na jejich zodpovědnosti k přístupu primární prevenci rizikových faktorů. Všechny zkoumané školy mají vypracovaný minimální preventivní plán na daný školní rok, pod kterým je podepsán metodik prevence. Na tvorbě a koordinaci tohoto plánu se ve dvou základních školách podílí pouze metodik prevence. Na základní škole II. se na tvorbě MPP podílí všichni pedagogové, ŠMP této školy funguje jako koordinátor primárně preventivních aktivit. Na této základní škole také velmi výborně funguje spolupráce mezi ŠMP, pedagogy a ředitelkou školy. Všichni se vzájemně podílí na tvorbě MPP, jeho průběhu a také na jeho hodnocení, které je velmi obsáhlé. Na základní škole I. je spolupráce s pedagogy při tvorbě a realizaci MPP menší, více se podílí aţ na jeho hodnocení. S tímto faktem není ŠMP spokojený a chtěl by tento fakt změnit, velké zastání má v ředitelce školy. Necítí se být ke své práci nad rámec pracovních povinností kompetentní a tuto skutečnost by mělo změnit absolvování studia k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně-patologických jevů. Na základní škole III. je dle ŠMP spolupráce mezi pedagogickým sborem nulová. Kaţdý třídní učitel má své dané aktivity a akce, které se do MPP zahrnují, ale vědomě při tvorbě a průběhu preventivních aktivit ani při jejich hodnocení nespolupracují. Všechny tři školy mají MPP implementován do ŠVP. Většinou je primární prevence zařazená přímo v osnovách v daných předmětech. Všichni pedagogové, třídní učitelé tohoto faktu vyuţívají a primární prevenci zařazují většinou do všech předmětů, kde je to v rámci výuky vhodné. Jedná se tedy o nenásilnou formu prevence. V předmětech také pruţně reagují na jakýkoliv výskyt rizikového chování. Prevence rizikových faktorů se nejvíce vyskytuje v těchto předmětech: výchova ke zdraví, prvouka, přírodopis, občanská výchova, český jazyk, tělesná výchova. Nejčastěji pouţívané metody jsou diskuze, výklad a samostatná práce (výtvarná, slohová apod.). Evaluace je nezbytnou součástí kaţdého minimálně preventivního programu. Všechny školy své MPP hodnotí a pouţívají k tomu různé evaluační nástroje. Evaluační nástroje mohou zahrnovat různé metody sběru dat či výzkumu a mohou se vyuţívat ve všech částech preventivního programu. Tedy při jeho plánování, přípravě, průběhu – realizaci programu a při vyhodnocení programu. Všechny zkoumané školy se věnují pouze evaluaci výsledku. K nejčastějším evaluačním nástrojům slouţícím ke zjištění efektivity MPP na těchto školách patří dotazník, rozhovory s účastníky primárně preventivních akcí, zpětné vazby od účastníků programu, slohové a výtvarné práce na témata, která byla součástí primárního programu. - 73 -
Cílem efektivní prevence je předejít rizikovému chování u ţáků. Miovský, Skácelová, Zapletalová (2010, s. 39) uvádějí, ţe má-li být primárně preventivní program efektivní, měl by splňovat následující kritéria. Včasný začátek preventivních aktivit odpovídající věku cílové skupiny – různý věk ţáků vyţaduje různé metody, formy a specifika prováděných preventivních aktivit. U mladších ţáků je prevence nejprve nespecifická a více orientována na všeobecnou ochranu zdraví. Program je systematický a dlouhodobý – program by měl umoţnit reagovat na změny, potřeby a aktuální situace cílové skupiny. Jednorázové aktivity nejsou příliš efektivní. Program je interaktivní, podporující aktivní účast cílové skupiny – za velmi účinné se pokládají tzv. peer programy zaloţené na vlivu vrstevníků, vyuţití různých forem práce a strategií, aktivity spojené s proţitkem. Vyuţití KAB modelu – znalosti, postoje dovednosti. Cílem prevence je ovlivnit chování, sociální dovednosti a dovednosti potřebné pro ţivot. Vyuţití místních specifik – program by měl brát v úvahu potřeby dané lokality – výskyt návykových látek, rizikového chování, charakteristika cílové skupiny, třídního kolektivu apod. Praktická a teoretická připravenost odborníků, pedagogů – kaţdý pedagog a vedoucí programu by měl mít jasné protidrogové postoje, měl by se dále vzdělávat v oblasti primární prevence. Pro školy je velmi náročné splňovat všechna stanovená kritéria efektivity primární prevence a jejich MPP. Primárně preventivní aktivity se snaţí realizovat v rámci svých moţností. Velkou roli zde hrají i finanční prostředky a moţnosti školy. Jako dalším důleţitým faktorem efektivní prevence jsme na základě zjištěných informací shledali spolupráci všech jednotek pedagogického sboru – ŠMP, výchovný poradce, třídní učitelé, ředitel školy. Patří sem také spolupráce s pedagogicko psychologickými poradnami a krajskou a okresní metodičkou prevence. Dalším důleţitým faktorem je osobnost ŠMP, jeho postoj a motivace k práci. Zaměříme-li se na primární prevenci a její efektivitu na 1. stupni narazíme na problém uţ v osobnosti ŠMP. Na všech zkoumaných školách se jedná o pedagoga 2. stupně, který se více zaměřuje na preventivní aktivity ţáků 2. stupně. Tyto aktivity můţe lépe
- 74 -
kontrolovat, řídit a hodnotit. Naproti tomu na 1. stupni nemá tolik moţností a musí spoléhat na osobnost třídního učitele, zda primární prevence bude funkčně vedena a bude efektivní. V tomto shledávám na dvou ze tří zkoumaných škol velké rezervy. Velké rezervy jsou také ve faktu, ţe všechny školy se více zaměřují na primární prevenci nespecifickou a specifická prevence zastává funkci pouze doplňující. A to jiţ na 1. stupni. Na dotazované ZŠ I. zcela chybí prevence návykových látek, jako je kouření, alkohol a drogy na 1. stupni. Tu zařazují aţ na stupeň vyšší. Na ZŠ II. se ve výčtu konaných aktivit objevují převáţně aktivity s prevencí nespecifickou a při tom ŠMP uvádí: „...konkrétně třeba na škole, že by byl nějaký alkohol nebo cigarety, to nejsou, ale víme, že ty děti to dělají mimo školu.“ Coţ nemůţeme pokládat za efektivní primární prevenci. Specifická primární prevence se na školách koná formou spolupráce s organizacemi zabývajícími se primární prevencí. Tento fakt však naráţí na nedostatek finančních prostředků, jelikoţ tyto akce jsou placené. Dalším problémem je fakt, ţe pedagogové příliš nesouhlasí s konáním primárněpreventivních akcí a aktivit v době výuky. Vhodným řešením by bylo zavedení tzv. třídnických hodin přímo do rozvrhu. Třídní učitelé by tak získali prostor pro konání a řešení úkolů týkajících se primární prevence rizikových faktorů. Mohli by tak flexibilně reagovat na výskyt rizikového chování a vyuţívat více aktivizační metody práce. Např. myšlenkové mapy, hra v roli, didaktické hry – interakční, simulační, skupinové práce, hledání informací a jiné. Cíl práce, který jsme si na začátku výzkumné části stanovili, byl splněn. Z jeho výsledků je však jisté, ţe školy mají stále velké rezervy v realizaci primárně preventivních aktivit, které by se měly zaměřovat na prevenci specifickou.
4.6.
Doporučení pro praxi
Výzkum probíhal na třech základních školách, kde funkci školního metodika prevence zastávají pedagogové 2. stupně. Na dvou těchto školách nemají ŠMP dostatečný přehled o primárně preventivních aktivitách a programech konaných na 1. stupni. Důvodem je nedostatek času a prostoru, který by ke své funkci nutně potřebovali. Ani jeden z těchto metodiků nemá úlevu v úvazkových hodinách, tudíţ nemají volný prostor ve svém pracovním dni, který by mohli vyuţít pro účely prevence. Pouze jeden metodik ze tří - 75 -
zkoumaných škol je finančně ohodnocen za práci metodika prevence. Tento fakt shledávám jako velký nedostatek a je problémovou situací u většiny školních metodiků prevence. Práce školního metodika prevence je pro pedagogy prací navíc, ve většině případů není placená ani ohodnocená, školní metodici nemají ţádné úlevy v úvazkových hodinách. Aby mohl MPP fungovat správně a efektivně, je zapotřebí spousta času, který bohuţel pro metodiky není oceněný. Bylo by vhodné, aby tento problém ředitelé škol nepřehlíţeli a dle moţností ho řešili. Efektivní primární prevence závisí mimo jiné i na osobě metodika prevence, která se zcela jistě odvíjí od jeho motivace k dobrým pracovním výkonům. Další vhodné doporučení primární prevence na základních školách je zamyšlení se nad zavedením funkce školního metodika prevence pouze pro 1. stupeň. Zlepšila by se tak jistě spolupráce mezi 1. a 2. stupněm při plánování i průběhu primárně preventivních aktivit. Oba metodici by také mohli spolupracovat při tvorbě kaţdoročního MPP a tento úkol by tak nespadal pouze na jednu osobu. Rozdělily by se tak veškeré povinnosti spojené s funkcí školního metodika, které by pedagogům zcela jistě ulevily. Jako další doporučení z našeho výzkumu vyvstává odborné vzdělání školního metodika prevence, které by mělo být samozřejmostí. K zamyšlení stojí i fakt, aby se průběţně proškolovali všichni pedagogové formou různých seminářů v oblasti primární prevence rizikového chování. Pedagogové, zejména třídní učitelé, by měli při výuce týkající se preventivních aktivit co nejvíce vyuţívat aktivizační metody práce, které dosahují efektivnějších výsledků. Aktivní metody vedou ţáky ke zvýšené a intenzivní činnosti, kladou důraz na samostatnou práci ţáků. K aktivizačním metodám patří diskuze, výukové hry, projektové metody, skupinové hry a práce aj. Samozřejmostí by měla být dobrá a fungující spolupráce mezi ŠMP a výchovným poradcem, ŠMP a ředitelem školy. Velmi důleţitá je spolupráce s ostatními pedagogy, zejména s třídními učiteli a také s rodiči.
- 76 -
5.
Závěr Primární prevence rizikového chování je v posledních letech velmi aktuálním a
diskutovaným tématem. Její začlenění do školních vzdělávacích osnov se sniţuje jiţ do předškolní výchovy. Od roku 2001 mají školy povinnost vypracovat Minimálně preventivní program na kaţdý školní rok. Tento program by měl odpovídat současnému stavu kaţdé školy, jejím potřebám a podmínkám. Cílem výzkumné části práce bylo zjistit, jak a zda školy provádějí primární prevenci na 1.stupni. A dále zda a jak je ověřována a prováděna efektivita těchto primárních opatření. Výzkumné šetření bylo provedeno na základě analýzy Minimálně preventivních programů tří škol a individuálních polostrukturovaných rozhovorů s metodiky prevence těchto škol. Ve výzkumné části této práce je popsáno pracovní prostředí tří školních metodiků prevence a jejich překáţky, se kterými se ve svém preventivním působení potýkají. Velkým problémem všech škol je nedostatek finančních prostředků vyuţitelných pro preventivní opatření. Dále je forma realizace primární prevence závislá na časových moţnostech metodika prevence a ze všeho nejvíce na jeho motivaci k práci. Ta by měla být jak finanční tak také formou podpory ze strany vedení školy. A právě motivace metodika prevence ke své práci nad rámec pracovních povinností se z výzkumného šetření jeví jako nejslabší stránka této problematiky. Psaní teoretické části této práce mne velmi obohatilo o nové vědomosti v oblasti primární prevence. Za velký přínos pro tuto práci i pro mne, jakoţto pedagoga, povaţuji rozhovory s metodiky prevence. Díky nim jsem mohla nahlédnout do problematiky hlouběji z pozice tvůrců a realizátorů prevence a sledovat tak její začlenění ve školní praxi. Při výzkumné práci jsem se tudíţ neopírala jen o literární teorii a dosavadní výzkumy, ale přímo o zkoumané problémové prostředí. Rozhovory mi přinesly velmi cenné podněty k zamyšlení se nad touto problematikou. Myslím si, ţe velkým problémem při realizaci primární prevence ve školním prostředí je nutnost spolupráce všech pracovníků školy a její koordinace osobou odborně vzdělanou v metodice primární prevence. Další výzkum týkající se problematiky efektivity primární prevence rizikových faktorů na základních školách by se mohl věnovat právě spolupráci všech sloţek školního poradenského pracoviště (výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog). Jak nejlépe zkvalitnit tyto sluţby a vytvořit dobrý, fungující, komunikační tým.
- 77 -
6.
Souhrn Tato diplomová práce se věnuje tématu primární prevence rizikových faktorů na 1.
stupni a její efektivitě. Diplomová práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje tři kapitoly. První kapitola se věnuje vymezení a charakteristice základních forem rizikového chování, převáţně těm, které se vyskytují na 1. stupni ZŠ. Druhá kapitola se věnuje tématu prevence, co je to efektivita a evaluace. Poslední kapitola objasňuje primární prevenci rizikového chování v kurikulu školy, popisuje také mimo jiné osobnost školního metodika prevence a výchovného poradce. Praktická část, na základě výzkumných otázek, mapuje situaci primární prevence na třech základních školách. Kapitola zahrnuje analýzu Minimálně preventivních programů, analýzu rozhovorů s metodiky prevence a závěrečné zhodnocení získaných informací.
Abstract This diploma work attends to the subject of primary prevention of high-risk factors on the first level and its effectiveness. The diploma work is divided into two parts – theoretical and practical part. The theoretical part contains three chapters. The first chapter attends to definition and characteristics of basic high-risk behaviour forms, especially those occurring on the first level of basic schools. The second chapter attends to the subject of prevention, what it is effectiveness and evaluation. The last chapter explains primary prevention of high-risk behaviour in the school curriculum; it also describes, among others, personality of a school methodist of prevention and an educational consultant. The practical part is, on the base of investigative questions, mapping a primary prevention situation at three basic schools. The chapter comprises analysis of minimally preventive programmes, analysis of interviews with methodist of prevention and final evaluation of acquired information.
- 78 -
7.
Pouţitá literatura a zdroje
ČECH, Tomáš. Hodnocení efektivity prevence na základních školách a poţadavky na změny a nové přístupy. In Prevence závislostí ve škole. Brno: MSD, 2008. s. 7 - 12. ISBN 978-80-7392-077-7. ČECH, Tomáš. Škola a její preventivně-výchovná strategie jako předpoklad rozvoje kompetencí dětí. Prevence. 2011, roč. .,č. , s. 4 – 7. ISSN 1214-8717. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931-79-6. GAVORA, Peter. Výzkumné metody v pedagogice: přířučka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky, Brno: Paido, 1996. 131 s. ISBN 80-85931-15-X. HOPF, Arnulf. Sociální pedagogika pro učitele: Pomoc pro každý všední den ve škole. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001. 181 s. ISBN 80-7290-0536. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 336 s. ISBN 97880-7367-871-5. KOPECKÝ, K. Úvod do netolismu. Internetový portál E-Bezpečí. Centrum PRVoK PdF UP: Olomouc, 2011. [online]. Dostupné z http<://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/dalirizika/331-uvod-do-problematiky-netolismu.> [cit. 24.1. 2012]. KRAUS, Jiří et al. Nový akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009. 879 s. ISBN 978-80-200-1351-4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 280 s. ISBN 807178-551-2. LAZAROVÁ, Bohumíra. Netradiční role učitele. O situacích pomoci, krize a poradenství ve školní praxi. Brno: Paido, 2005. 70 s. ISBN 80-7315-115-4. - 79 -
MACHOVÁ, Jitka, KUBÁTOVÁ, Dagmar a kol. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Č.j. 24 246/2008-6 [online]. Dostupné z http<://www.msmt.cz/socialniprogramy/metodicky-pokyn-k-prevenci-a-reseni-sikanovani-u-zaku-skol-a.> [cit. 29. 10. 2011]. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Č. j.: 20 006/2007-51 [online]. Dostupné z http<://www.msmt.cz/socialniprogramy/metodicky-pokyn-k-primarni-prevenci-socialne-patologickych-jevu-u-deti-a-mladeze-ve skolach-a-skolskych-zarizenich-nabyva-ucinnosti-dnem-zverejneni-ve-vestniku-msmt-cr-sesit-11 2007.> [cit. 29. 1. 2012].
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY. Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2009 – 2012. [online]. Dostupné z http<://www.msmt.cz/socialniprogramy/strategie-prevence-socialne-patologickych-jevu-u-detia?highlightWords=strategie+prevence.> [cit. 13.1. 2012]. MIOVSKÝ, Michal, SKÁCELOVÁ, Lenka, ZAPLETALOVÁ, Jana, NOVÁK, Petr et al. Primární prevence rizikového chování ve školství. Vyd. 1. Praha: TOGGA, 2010. ISBN 978-80-87258-47-7, dostupné z http<://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/70/2006/Monografie-Primarni-prevencerizikoveho-chovani-ve-skolstvi-.> NÁRODNÍ CENTRUM BEZPEČNĚJŠÍHO INERNETU, SAFERINTERNET. CZ. Internet: Přátelské pošťuchování, anebo váţný problém?, Učitelské noviny, 2011, roč. 114, č. 14, s. 17 – 18, ISSN 0139-5718.
- 80 -
NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav. Alkohol drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. Vyd. 5. Praha, 2003. 84 s. Dostupný z http://www.drnespor.eu/knizkycz.html. NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách: Příručka pro pedagogy. Praha, Besip MV. 124 s. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: Současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. 152 s. ISBN 80-7178-432-X. NEŠPOR, Karel, PROVAZNÍKOVÁ, Hana. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Vyd. 1. Praha: Státní zdravotní ústav, 1999. 54 s. ISBN 80-7071-123X. NEŠPOR, Karel. Už jsem prohrál dost. Praha: Sportpropag, 2006. 84 s. Dostupný z http<://www.drnespor.eu/knizkycz.html.> POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Vyd. 3. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 186 s. ISBN 80-86568-04-0. ŘÍČAN, Pavel, JANOŠOVÁ, Pavlína. Jak na šikanu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 155 s. ISBN 978-80-247-2991-6. ROGERS, Vanessa. Kyberšikana: Pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 104 s. ISBN 978-80-7367-984-2. Sbírka zákonů. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Praha: Tiskárna ministerstva vnitra, 2005. s. 490-502. ISSN 1211-1244. Dostupné z http<://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-72-2005-sb-.> SKÁCELOVÁ,
L.
Manuál
pro
tvorbu
MPP
školy.
z http<://www.poradenskecentrum.cz/pedagg.php.> [cit. 10. 7. 2012].
- 81 -
[online].
Dostupné
VACEK, Jaroslav. Behaviorální závislosti. In Centrum adiktologie [online]. Dostupné z [cit. 23.1. 2012]. VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana a kol. Pedagogika pro učitele. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 404 s. ISBN 978-80-247-1734-0. VÚP. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. Dostupný z http<://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf.> [cit. 26.1. 2012]. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ. Umíme porozumět pojmům o zdraví a prevenci? [online]. Dostupné z http<://www.vychovakezdravi.cz/clanky/pojmy.html.> [cit. 18. 11. 2011]. ŢALOUDÍKOVÁ, Iva. Normální je nekouřit: program podpory zdraví a prevence kouření pro mladší školní věk (7-11 let). 2. vyd. Brno: MSD, 2011. 105 s. ISBN 978-80-7392-1590.
- 82 -
8.
Seznam příloh
I.
Přepis rozhovoru s okresní metodičkou prevence
II.
Přepis rozhovoru se školní metodičkou prevence ZŠ I.
III.
Přepis rozhovoru se školní metodičkou prevence ZŠ II.
IV.
Přepis rozhovoru se školním metodikem prevence ZŠ III.
V.
Přesné znění otázek rozhovoru
- 83 -
9.
Přílohy
Příloha č. I Rozhovor s okresní metodičkou prevence 1. Nabízíte nějaké programy zaměřené na prevenci rizikových faktorů pro školy, nebo pro školní metodiky? My jako poradna nenabízíme minimálně preventivní programy. Nabízíme práci s problémovým kolektivem, takţe to se týká i prvních stupňů, kdyţ nás škola osloví, ţe tam má nějaké problémy, je potřeba udělat nějakou sociometrii, nebo následnou práci se třídou. Pokud je tam psycholog na škole většinou se domlouváme s psychologem na škole čili to je v jeho kompetenci, jinak tam vstupujeme my. Program jako takový, ţe by jsme měli preventivní program proti kouření, na drogy tak to nemáme. My jako poradna nemáme. Já jsem kdysi neţ jsem odešla na mateřskou tak jsem dělala vzdělávání pro učitele v rámci šikany, ale teďka uţ je to tak pokryté něčím jiným, takţe tohle já uţ taky nedělám. Teďka, ale jsme domluveni s hygienou, ţe by nás proškolili v programu proti kouření, jako pro první stupeň, je to nějaká veverka z pajdáku z Brna. Takţe si objednáme metodiku, takţe my si to prostě necháme, ale my nejsme schopni to časově zvládat. Ale můţeme to těm školám nabídnout, občas vstoupíme na tu školu. Já ne vţdy, já se prostě hrabu v papírech, nebo chodím do těch kolektivů školy, jako metodicky vedu učitelé, jo chodím do škol. Takţe jsme říkali, ţe ano budeme proškolení, nebudeme to nabízet asi, ţe nemůţeme kaţdý týden objet pět škol. Ale prostě občas, nebo vybrat si tři školy se kterýma to projedem tu veverku od té první do té čtvrté jak to je. A myslím si, ţe to bude v našich silách a bude to takové zpestření práce. Jo takţe to my máme v plánu, peníze na to teďka jsou, metodiky jsou objednané, takţe to by jsme teďka měli projít. Jinak tady funguje magistrát města Zlína, který vydává takovýhle katalog, je to sice pro Zlínské školy, ale samozřejmě se to týká celého okresu. A tady jsou veškeré instituce, které nám do těch škol vstupují s nabídkou nějakých programů. Ne všechny mají pro první stupeň. Tady je vţdycky přehled témat, první třída, druhá, mají to rozdělené, napsané jak se to jmenuje, co to obsahuje, kolik je to hodin, jak je to hrazené. Jsou tu i církevní instituce. Ty mají hodně programy zaměřené na kamarádské vztahy na tom prvním stupni, to mají moc pěkně udělané. Musí se ale počítat s tím, ţe jsou to církevní instituce, ţe prostě můţete narazit, ale musíte se k tomu umět postavit. Městská policie, státní policie taky vstupují
do škol, na ten první stupeň podle potřeby, ţe buď tam dají psa, nebo se prostě baví o někom jiném. Pak je tady MADIO– ten má celkem veliký rozsah, to je dobrá, oni vznikli z centra prevence a nabízí právě i pro první stupeň i pro druhý stupeň. A jsou to buď většinou jsou to zdraví, vztahy, nebo uţ potom tady nějaké sociálně patologické jevy. Mají to teda hrazené, ale zase je tam záruka, protoţe to mají certifikované přes ministerstvo, snaţí se, prostě získávají na to dotace, takţe snaţí se aby to mělo nějakou úroveň. Vyţadují zpětnou vazbu od učitelů, musí něco vyplnit, ti to mají celkem fakt jako ucelené a promyšlené od A aţ do Z. Potom je tady Poradna pro ţeny, ti to mají taky hodně církevní. Ve Slavičíně nám funguje sdruţení R – ego a oni nabízí, oni spolupracují tady s těmito institucemi. Oni jsou teda šíleně vytíţení, protoţe oni sice objíţdí, ale třeba ty malé školičky nejsou schopni si to pokrýt, jako cesťáky proplatit. Některé ty dobré jsou prostě placené, takţe uţ většina, kromě snad jednoho jediného, je to prostě si to hradí aspoň nějakou symbolickou částku. Takţe to R-ego nám vlastně pokrývá to Slavičínsko. Občas se nám sem vloudí někdo z těch cizích krajů nebo z těch. My si teda předáváme různě mezi sebou informace, kdyţ nám sem někdo vstoupí – jací byli, jestli si učitelé stěţovali, nestěţovali, aby jsme to měli trošinku zmapované. Takţe my s kolegyněma vlastně z ostatních poraden co jsme tady v krajích tak si prostě řekneme nenene tady toto bylo šílené, stěţovala si, jako to se nám nelíbilo. Takţe tam si to takhle předáme. Takţe tolik je ta nabídka. Ani ostatní kolegyně nechodí moc s programem jako s takovým nějakým preventivním uceleným. Víceméně to gró naše je vstupovat do škol s prácí se třídou, se sociometrií a tady s prací s tím problémovým kolektivem. Jo takţe mi preventivní programy jako takové nemáme. 2. Jak pomáháte školním metodikům prevence při plánování MPP nebo při prevenci obecně? Pokud nás některá škola osloví, ţe chce pomoct, ţe chce zkonzultovat MPP, samozřejmě jsem k dispozici, domluvíme si schůzku, probereme to co a jak. Školy uţ si MPP dělají nějakých 15 let, takţe uţ jsou celkem jako zběhlé, uţ je mají pěkné, my je hodnotíme kaţdý rok ve spolupráci s krajským úřadem, uţ je to čím dál víc obtíţnější, protoţe se dostávají na určitý jako standart všechny, takţe pak uţ vypichujeme jako ty kteří mají něco extra. jo protoţe uţ musím říct, ţe já nevím dvě třetiny fakt uţ jsou na slušný úrovni. Pak jsou některé ty školy, které třeba prostě mají jednoduché, ale je to jejich věc, ony to obhajují před inspekcí. Ony ho teda musí mít, ale nejsou zase ... my to po nich nemůţeme chtít, jako ţe to musí udělat. My nejsme kontrolní zařízení, my je prostě vedeme metodicky. Oni nám je kaţdý rok posílají do
30. září, kdy se posílá hodnocení toho předcházejícího MPP plus do konce října posíláme na nový školní rok. My si je samozřejmě procházíme, potom je teda nějak hodnotíme, mluvíme o tom s kolegyní z kraje, ale kdyţ škola nepošle tak nepošle. My by jsme byli rádi, tak jak na ty schůzky, my jim to posíláme na ty školy, ţe prostě dvakrát do roka posíláme program, kdy to bude, přijdou - přijdou, nepřijdou nepřijdou. Jako my je nemůţeme donutit, aby prostě došly. Jako to je pro ně metodický seminář. Jo to jsou prostě informace. Já pak stejně píšu zápisy, takţe ono se to k nim dostane. Takţe pokud školy chtějí spolupracovat nebo prostě pomoct vytvořit nějaký program tak samozřejmě ano. Ale teď uţ je tolik metodik, přece jen uţ je to 15 let, tak se to nějak vyvíjí, takţe většinou těch informacích na těch školách, i kdyţ tam nastoupí nový metodik, tak uţ jako ten program nějak vypadal, oni ho nějak dotváří. Já si ty nové metodiky svolávám kaţdý rok a tam řeknu, ţe ta moţnost tady je, řeknu co by to mělo obsahovat, ale pokud chtějí podrobněji tak si přímo domluvíme schůzku a jsem jim přímo k dispozici. Moc toho školy nevyuţívají. Opravdu prostě vezmou si starý MPP a jedou podle toho, i kdyţ jsou ty nový metodiky. Teď uţ si myslím, ţe je to tak změněné, ţe není program jako program. Ale je k tomu spoustu metodik, i kdyţ něco najdu na internetu a líbí se mi to tak třeba doporučím odkaz, aby oni mohli vlastně z toho vyjít. 3. Co by měl všechno MPP obsahovat? Já vám dám odkaz na ty, mě se velice líbí zpracovaný jako manuál, existuje poradenské centrum Brno – Lenka Skácelová, ta to má pěkné, já to doporučuji, má to volně přístupné na webových stránkách a tam prostě odkazuju. Má to velice pěkně s evaluací s hodnocením, má to všechno tam rozepsané jak by to mělo asi vypadat. Je to velice pěkně popsané. Samozřejmě kaţdá škola... těch náborů je různých spousta, ale oni se podívají jak by to asi mělo vypadat. Ale zase kdyţ se podíváte – toto je jedna forma MPP. Některé jsou šíleně podrobné jako náročné pro ty školy. Já zase jako beru, ţe metodici úlevu nemají, mají toho hrozně moc, dělají to všechno vlastně víceméně zadarmo nad rámec. Samozřejmě existuje časopis Prevence, tam je vţdycky spoustu...vţdycky tam nějaký článek k tomu MPP je, takţe z tama se dá taky vyčíst. Jako teď uţ není co moc vymyslet něco extra navíc. Záleţí strašně na tom učiteli. Já taky nebazíruju, jako kdyţ tam nemá tady tuto kolonku, ţe prostě ten program nemusí být špatný. Záleţí pokud ta škola to má ošetřené nebo prostě vyuţívá něco jiného, tak mě je to taky celkem jedno. A ještě něco jiného je papír a něco jiného je jak to funguje na té škole.
4. Jak by měli školy provádět evaluaci MPP? No evaluace, pěkně ji má napsanou právě ta Skácelová na té úrovni teoretické. My teda tím, ţe nám vlastně kaţdá ta škola posílá to hodnocení, kde vlastně zhodnotí...my aby jsme z toho něco poznali tak třeba jaké přednášky proběhly, měly úspěch, neměly. Je fajn, kdyţ nám tam někdy udělají nějaký, uţ si ty školy zvykly celkem dělat nějaké dotazníčky, které dělají o výskytu sociálně patologických jevů, nebo si dělají nějaký projektový rok na drogy, tak dají dotazníček na drogy, nebo měsíc. A další rok si udělají na kyberšikanu, tak se prostě baví. Takţe uţ jak jim je předkládají, takţe uţ vím, ţe se tam něco děje. Hodně tam teda, co je trošku nešvar, píšou hodně nespecifické prevence. Oni ví, ţe existují ekologický projekty, volnočasové krouţky, to tam vţdycky je. Ale tak beru to, ţe to prostě můţou vyuţít i jinak. Můţou to ukázat rodičům, jako ten jejich přehled aktivit co dělají, ale tak já se na to dívám samozřejmě. Pro mě kdyţ mají tlustý program s barevnýma fotkama neznamená, ţe jako je kvalitní. No ale jako jsem ráda, kdyţ mi tam napíšou co se jim povedlo, co z toho vyplívá a v čem by chtěli pokračovat, z jakýho důvodu, co se jim nepovedlo, uţ taky se naučili psát i nějakou sebekritiku, třeba co jim nevyšlo. Ale samozřejmě to není k ničemu. Vţdycky budou nějaký rizikový chovaní vţdycky bylo a vţdycky bude, to není tam co moc maskovat. A my to potom se snaţíme nějakým způsobem hodnotit. A hodnotíme teda ten MPP. Jak se to má hodnotit, tam je to popsané pěkně ta Skácelová to má. Takţe já to spíš beru opravdu jako hodnocení co se jim povedlo, nepovedlo, co z toho vyplívá pro další rok. Hodně se teda dívám na další vzdělávání učitelů, jestli ta škola je posílá, to je teda stěţejní aspoň toho metodika. Chápu, ţe kdyţ nejsou, ale všechny akce teda nejsou placené. Jo takţe prostě zhruba vím, měli jsme tady národní protidrogovou centrálu, pořádala to tady policie na vedlejší budově a bylo to zadarmo, takţe to si myslím, ţe ten cesťák je škola schopna proplatit. Takţe jsem jako pro, kdyţ ty školy proškolují. Jezdí sem i k nám na semináře, nebo jsou s náma nějak v kontaktu. Takţe i spíš takhle se dívám na ty praktický věci. 5. A jaké pořádáte pro školy semináře? Já vlastně pro metodiky prevence si vţdycky na podzim a na jaro si svolávám seminář. S tím, ţe to ani seminář není, to je spíše setkání. Takţe prostě já si tam někoho pozvu z těch institucí, nebo někdo kdo má něco zajímavého, nového. Pak tam mluvím já o organizačních věcech, věcech jako o vyhláškách, co a jak, o minimálních programech a to uţ pak s krajskou metodičkou prevence, která mluví z pozice krajské metodičky prevence. Jo my máme jako toho hodně společnýho, jsme tady navíc na chodbě takţe
to máme výhodu. Takţe je to spíš organizační setkání, není to jako seminář, není to jako nové informace. My neškolíme, my prostě předáváme organizační informace, co je nového, co mají jako jak, kdo jim co nabízí. Pokud někdo nepřijde, tak já jim to pošlu emailem, tam jim to odprezentuju. Kdyţ je něco nového v průběhu roku, tak samozřejmě posílám email. jo to nás teďka čeká, protoţe vyjde v platnost nový ten znovu metodický pokyn. Takţe v okamţiku posílám do škol, protoţe to je docela zásadní dokument. Jo a to samé, pokud schválí úlevu těch hodin pro ty metodiky od 1. ledna, tak to vím, ţe to je zajímá, ţe to je prostě pro ně důleţitý. Takţe to okamţitě do těch škol posílám a nečekám na nějaké setkání. Příloha č. II Rozhovor s metodičkou prevence ZŠ I. 1. Kolik je Vám let? 29 2. Jak dlouho pracujete jako učitel/ka ZŠ? 5 let 3. Na kterém stupni ZŠ vyučujete? Druhý stupeň 4. Jak dlouho jste metodikem prevence? Čtvrtý rok 5. Do funkce metodika prevence jste byl/a dosazen/a na základě vlastní iniciativy, nebo na základě rozhodnutí ředitele/ky Vaší ZŠ? Funkce na mě byla částečně „přehozena“ kolegyní, která měla pocit, ţe se na práci preventistky nehodí, neboť k této problematice nemá vztah. Částečně jsem však také o tuto funkci projevila zájem, neboť jsem se na poli prevence pohybovala i před nástupem do zaměstnání. (v občanském sdruţení) 6. Máte odborné vzdělání v oblasti prevence rizikového chování, protidrogové problematiky? Právě studuji první semestr celoţivotního vzdělávání, doplňující studium Metodik prevence sociálně-patologických jevů. 7. Máte úlevu v úvazkových hodinách, tzn. máte vyhrazené hodiny pro účely prevence? Bohuţel ne.
8. Je Vaše práce metodika prevence finančně ohodnocena? Bohuţel ne. 9. Kdo vytváří váš MPP? Já a dělám to podle jiných minimálně preventivních programů, beru si od nich inspiraci. 10. Co obsahuje MPP? Tam musí být nějaké jako představení školy, zhodnocení, jako kdyby navázání na to vyhodnocení minulého preventivního programu školy, teď tam má být dál jako ţe to není prostě jenom plán na nějaké akce pro děcka, ale i to ţe se to normálně děje v hodinách, nějak se tam popíše škola, počet ţáků, kantoři, kteří se tím jako taky zabývají v hodinách, měla by teda všichni a pak se napíše plán jako těch projektů a tady toho co se týkají jakkoliv prevence, no a na závěr se to jako ještě, nebo na závěr, někde se tam prostě musí vycházet z toho co jsem napsala do vyhodnocení ţe bude jakoby v tom MPP, takţe se navazuje na to hodnocení a snaţím se najít zpět jakoby cestu k tomu abych našla moţnosti jak řešit, to co se dělo minulý rok, kdyţ třeba byl problém s kouřením v pátém ročníku, tak do šestky prevence kouření. 11. Kolik má částí, jak je hodnoceno a kontrolováno plnění MPP? No, to je dobrá otázka. Hodnotím to –letos jsem to tak zavedla, ţe jsem rozdala dotazníky učitelům, přímo aby mi vyplnili co teda dělali s děckama, ale pro ně je to strašně otravné na konci roku, takţe jim to jako docela vadilo, takţe jsem si kontrolovala svým způsobem, oni mi zaškrtali co s děckama dělali pro tu třídu, takţe z toho jsem i vycházela, protoţe oni znají tu třídu líp neţ já. Tak jsem z toho vycházela při tvoření. A jinak si to kontroluje ředitelka v průběhu roku i na konci. Všechny ty aktivity, jakoby ty akce, programy pro děcka a tady tohle chceme narvat do Týdne bezpečnosti, protoţe ono to vlastně bylo rozfrckané během roku a to nemělo ţádný efekt. My to děláme tak, ţe kdyţ k něčemu dojde v roce tak děcka dostanou nějaký program jako by na to, třeba kdyţ je nějaká šikana tak zavoláme nějaké občanské sdruţení, které se tím zabývá a prostě děcka mají program na šikanu, ale jinak to máme všechno na závěr roku v tom Týdnu bezpečnosti, protoţe to je takové jako před prázdninama nejrizikovější období vlastně pro děcka a kromě toho oni prostě uţ v tom posledním týdnu, co si budem nalhávat, nějaké učení nebo něco tak to uţ pro ně není. Takţe je to pro ně takové aj jako příjemnější.
A to nemáte přes rok vůbec žádné aktivity nebo programy? Jenom kdyţ je nutné, ale jinak jako máme stálé školní projekty, já teď myslím programy z vnějšku, jako Občanské sdruţení a podobně. Ale jako školní máme během roku průběţně. 12. Je pro školu a pedagogy přínosná práce na MPP? No myslím ţe je to zbytečné papírování jestli mám být upřímná, přijde mi to k ničemu, je to něco co je napsané na papíře, ale nemá to ţádnou váhu pro mě , akorát je to takové omezující trochu pro mě, protoţe si myslím ţe kaţdý kantor působí tak jak zvládá a abych je ještě otravovala s papírama na konci školního roku,s vyhodnocením,a tak zas chápu ţe to musí být na papíře aby to bylo konrolovatelné s hora jo, ale stejně si myslím, ţe je to strašně o osobnosti těch kantorů jestli ta prevence bude fungovat nebo ne. 13. Je ve vašem MPP zahrnuta prevence i pro 1. stupeň? Jo, kdyţ uţ vlastně uvádím do toho vyhodnocení třeba co jsem teďka dělala, tak to mám jakoby rozdělené na první stupeň tyhle aktivity, na druhý stupeň tyhle aktivity, jako kdyţ hledám nějaké ty vnější... jak to říct, rozhodně jich tam nějaké programy pro děcka rozdělím a hlavně na prvním stupni není nutné se zaměřovat tolik na vztahy v kolektivu třeba aţ od té třetí čtvrté páté třídy, první druhá je to spíš aby se naučili nenadávat si nebít se a tady tohle. Takţe je to trošku odlišné. Taky na prvním stupni je to spíš doprava, jako prevence v dopravě, jak se chovat na ulici na silnici a tak, ale na tom druhém stupni je samozřejmě alkohol, kouření a tady tyhle věci. Na co se ještě zaměřujete na 1. stupni v prevenci? Třeba na tom prvním stupni máme program úplně úţasný jmenuje se to Jak jsme přišli na svět, dělá to ONŢ – poradna pro ţeny a je to takové jako vysvětlení jak se rodí děti a tady tohle, učitelé si to strašně chválili. A čtvrťáci měli program který se jmenoval Nechej mě to nechej a to je jako jak se bránit případným násilníkům a podobně, jako co dělat, kam se můţou obrátit a tak. A jinak v těch hodinách tak to si tam jako vykládají o vztazích ve třídě mezi sebou, jak se k sobě chovat, hodně prevence třeba vulgarity, a tady toho vandalství a tak, protoţe děcka nemají nějaké návyky jak se starat o věci nebo jak k sobě chovat. Takţe tam je to hlavně tohle. To pak uţ občas nějaké ty náběhy, jako náběh na šikanu ani ne, třeba ţe se začnou chovat škaredě k jednomu a začne je to bavit tak jim učitelka vysvětluje co je šikana, je to spíš takové systematicky v nějakých předmětech třeba vlastivěda, přírodověda. A občas nějaké ty programy.
14. Jaké využíváte připravené programy realizované organizacemi, které se zabývají primární prevencí rizikových forem chování? (občanské sdružení, Městská policie, ...) Je jich tady zoufale málo. Strašně málo, tady dělají ty programy Madio – občanské sdruţení, ty jsme měli jednou na šikanu, jinak Unie Kompas, potom to bylo to ONŢ – poradna pro ţeny a ještě k nám přijeli občanské sdruţení Na cestě ze Slavičína, a ještě Centrum Archa – oni to mají nějak jako ţe to občanské sdruţení provozuje nízkoprah a to se jmenuje Centrum archa. Jinak ještě spolupracujeme aj s paní Plateckou – kurátorkou pro mládeţ, policajtama ti mají taky preventivně a informační skupinu, a letos u nás byli i hasiči – Hasík. 15. A s PPP spolupracujete? V čem vaše spolupráce spočívá? No, spolupracujeme, ale nejsem nijak spokojená, nevím jestli tohle není uţ příliš nějaké osobní nebo tak, ale mám pocit, ţe na Zlínsku to moc to nefunguje to PPP. Teď uţ ani nevyjíţdí, oni občas vyjíţděli dělat nějaké programy a tak, tak teďka jsem se dozvěděla ţe uţ ne, ţe občas jenom nějakou diagnostiku a ţe na to nemají čas. Takže ta spolupráce spočívá v čem? S PPP je to jenom tak, ţe kdyţ pošleme děcko do poradny tak ho vyšetří, napíšou přes kopírák diagnózu a pošlou to zpátky. Jako pošlou to rodičům a rodič to buď přinese nebo ne. Takţe jinak o nich jako nevím. Třeba z poradny máme děcko, které má nějaké poruchy učení i nějaké poruchy chování tam jsou, prostě nezvladatelné děcko a oni mu napíšou diagnózu jako kterémukoliv jinému děcku. Jako kdyby s ním ani nemluvili, prostě ţádné doporučení, ţádná rada co s ním jako dělat, na co se zaměřit. Já osobně mám vůči nim averzi, protoţe si myslím, ţe nedělají tu svoji práci tak, jak by měli, moţná na to nemají peníze. Spíš mám zkušenosti v Brně, kde teď studuju, tak nás učí vedoucí krajské poradny Jihomoravského kraje (Skácelová). Ale kaţdopádně vím, co říkala ona, co ta poradna všechno dělá pro školy a objíţdí školy a zvou si ţáky na programy a nevím co ještě od diagnózy po intervenci a tady prostě v tom Zlíně dostaneme papír, kde je přes kopírák napsané něco. Jak kdyby je to nezajímalo. Občas je nějaké to setkání preventistů, tak tam by se to dalo nazvat spolupráce a ta paní Plejavová (okrsková metodička prevence) mi přišla dobrá, ţe nabízí jako hodně pomoc a podporu a tak, ale ţe by přijeli udělat nějaký program na školu tak to uţ nedělají, coţ mě mrzí, třeba bych čekala, ţe kdyţ bylo zrušena prevence před pěti rokama, tak bych čekala, ţe se toho ujme poradna a budou sestavovat nějaký katalog těch programů, takhle si to vyhledávám sama na internetu.
16. Spolupracujete při realizaci primární prevence s některými institucemi? Madio, UNCO – Unio kompas, ONŢ – poradna pro ţeny, Na cestě. 17. Spolupracujete při tvorbě MPP s ostatními pedagogy? Měla bych no, snaţím se o to, ne vţdycky se to sejde se vstřícností, spíš je to otravuje. Takţe jako oni by nejradši abych napsala papír a nechala je být. A jak se k tomu staví vedení? Vedení se mi snaţí vycházet vstříc úplně maximálně jak jenom to jde. S vedením se spolupracuje daleko líp neţ s pedagogy, takţe kdyţ se něco děje, třeba nějaké vyšetřování nějakých těch přestupků a tak, tak to probíhá většinou v ředitelně za přítomnosti mě ředitelky, zástupkyně. Ale jako i tak prostě ředitelka je v tomhle strašně vstřícná a chápavá, coţ ostatní kolegové to berou, jako ţe se snaţím jít proti nim a berou to tak, ţe nedělají svoji práci dobře a ţe já je z toho obviňuji, takové je to trošku nepříjemné chvilkama. A spolupráce s výchovným poradcem? To máme rozdělené ty kompetence celkem. Ona dělá hodně volbu povolání, poradenství a tady tohle a ještě má na starosti integrované ţáky a ţáky se speciálníma potřebama a já dělám vyloţeně prevenci, šikana, kouření, alkohol, drogy, ty programy a tady tohle. 18. Jak hodnotíte fungování spolupráce s ostatními pedagogy při primární prevenci? Já asi jsem moc perfekcionistka, já mám pocit, ţe bych je měla daleko víc otravovat a víc fungovat já, jako mám pocit, ţe tu práci nedělám dostatečně, ţe v tom mám strašný zmatek, nevím co přesně jako to obnáší a tak. Vlastně ani nevím co přesně po nich mám chtít a v čem by se mnou měli spolupracovat. Takţe moţná to funguje, jenom mám představu, ţe by to mělo fungovat ještě líp. Jako kdyţ se třeba něco děje ve třídě tak jdou za mnou a poradí se, co by měli dělat a tak. Teď konečně vyšlo metodické doporučení na webu MŠMT. Takţe na základě toho se aspoň orientuju trošku v tom co mám dělat kdyţ se něco stane. Tak aspoň tímto jim můţu nějak poradit, kdyţ k něčemu dojde. Kdyţ se o něčem dovím tak se to snaţím řešit a většinou ti třídní učitelé se jdou zeptat buď mě nebo jdou za vedením. 19. Využívají pedagogové prostor k zahrnutí primární prevence do výuky, který jim nabízí ŠVP? Jo, to rozhodně jo, to tam je všude.
20. Ve kterých předmětech nejčastěji? Hodně v přírodopise, pak máme výchovu ke zdraví tak tam je to docela značně vidět, pak aj v občance třeba, já osobně se snaţím i v angličtině, češtině kde to jde, tak tam nějaká témata mimoděk zahrnout, nebo v literatuře je to úţasné, kdyţ se přečte nějaký text o kamarádství tak se o tom bavím s děckama a tak. A na prvním stupni? Na prvním stupni tam je to podle mě skoro ve všech předmětech, jako jak se na to někde narazí tak třeba při tom čtení, ve vlastivědě, v přírodovědě, taky v občance, dokonce taky v těláku. 21. Máte u aktivit uvedených v MPP jasně stanovené cíle? Tam se musí stanovit vţdycky cíle celého programu jako dlouhodobé, dlouhodobý je třeba – vést mládeţ k tomu aby omezila rizikové chování, potom se stanovují nějaké střednědobé a krátkodobé cíle jsou vyloţeně na ten jeden rok, protoţe se píše kaţdý rok nový minimální program, tak to je kvůli tomu, ţe se tam uvádějí ty krátkodobé cíle. Takţe to je třeba kdyţ se dozvím, z loňska ţe byl v páté třídě problém s kouřením tak do šesté třídy prevence kouření – to je ten krátkodobý cíl. Všechny ty aktivity směřují k tomu aby děcka našly jiný druh zábavy neţ aby chodily po hospodách a podobně prostě aby samy dokázaly odhadnout co je pro ně nebezpečné a tak. 22. Jaké volíte nejčastější formy a metody primární prevence na 1. stupni? Tak to se mi kolegyně zase tolik nesvěřují, ale myslím si ţe je to nejčastěji forma nějakého povídaní s děckama,nějaká řízená diskuze, kdyţ tam dojdou lektoři z různých občanských sdruţení tak to vedou vţdycky tady tou formou nějaké besedy nebo nějakého takového workšopu, nevím jak to nazvat. Máte v MPP zahrnuté zájmové mimoškolní činnosti? Ne, mimoškolní ne vůbec v té prevenci. Máme uvedené, ţe spolupracujeme s DDM. Jenom tam mám krouţky, které vedou naši kantoři. 23. Jak hodnotíte kvalitu vašeho uplynulého MPP? Já se asi ptám jenom učitelů jak jsou spokojení s tím, ale oni to většinou nečetli takţe ani neodpoví. Takţe asi nemáme ţádné hodnocení. Myslím si, ţe tohle má pod palcem ředitelka coţ mi strašně vyhovuje, protoţe já papírování nesnáším. Ona dělá celkové hodnocení ŠVP a do toho zahrnuje i to hodnocení prevence. Takţe ona to na základě mých podkladů sepíše dohromady jakoby celkově.
24. Vycházíte
z hodnocení
uplynulého
MPP
při
tvorbě
a
plánování
dalších
primárněpreventivních aktivit na příští rok? Ano, paní ředitelka napíše nějakou evaluační zprávu za celý rok a pouţíváme to. 25. Hodnotíte kvalitativní i kvantitativní složku realizovaných programů primární prevence? Jo, tu kvalitu víc, kvantitu asi spíš stylem, ţe by kantoři taky chtěli někdy učit. Takţe by jsme měli omezit co nejlíp ty programy. Coţ se mi úplně nelíbí. Proto jsem ráda, ţe to bylo soustředěné do toho Týdne bezpečnosti, kdy uţ jsou ti kantoři rádi, ţe uţ taky nemusí učit. Aspoň jako takto, ţe se tam dá zmnoţit víc těch lidí co příjdou od jinud, neţ aby to měli všechno jenom naši učitelé. Ale jinak jako kvantitu jako mnoţství, počet asi máme takový nějaký stálý. Moţná letos toho bylo naštěstí konečně o maličko víc. Ale jako nehodnotíme to nějak konkrétně, asi. 26. Kdo se podílí na hodnocení vašeho MPP? Paní ředitelka, kantoři se taky trošku podíleli– vyplnili můj dotazník. Sebeobětovali se a byli schopni vyplnit můj dotazník. Jinak oni si asi sami pro sebe tu třídu hodnotí, nějak amatérsky. 27. Jakými způsoby provádíte hodnocení provedení vašeho MPP? Teďka to bylo formou dotazníku, jinak je to formou rozhovoru s nima přímo. 28. Jak získáváte zpětnou vazbu od žáků na provedené aktivity? Dávala jsem jim taky dotazníky vţdycky na konci Týdne bezpečnosti, letos jsem ho nedala, tak já to budu asi dávat jednou za dva roky, coţ je ještě málo a ptám se jich jak se jim to líbilo, co si myslí ţe se naučili, co by k tomu řekli a tak, takţe formou taky takového řízeného rozhovoru. A na prvním stupni? To nevím to nemám pod kontrolou. Já spoléhám na třídní učitele, ale oni mi nezapomenou připomenout, kdyţ je něco špatně, takţe kdyby to nebylo dobré tak mi to řeknou. 29. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči při realizaci primární prevence a při řešení výskytu rizikového chování? Podle mě se to lepší maličko, ţe třeba kdyţ přijde maminka do školy tak řekne, četla jsem váš preventivní program, my ho máme na webu. Takţe konečně se mi aspoň trošku ulevuje, ţe aspoň ví o čem mluvím, kdyţ s ní mluvím. ale pak přijde maminka, která řekne – moje dcera uţ měla tři šikany, tak jí musím nejdřív vysvětlit co je šikana co není šikana. Ale hodně se mi osvědčuje ten web, ţe jako čím víc věcí tam dám tak
ti rodiče aspoň trochu si to snaţí přečíst a vyhledat to. Prostě jsou dva typy rodičů. Jedni jsou vstřícní a ví o čem mluvíme, jedni jsou takoví, ţe budou bránit dítě za kaţdou cenu. 30. Prezentujete své výsledky v primární prevenci prostřednictvím médií (tisk, internet, regionální TV apod.)? Ano, kdyţ máme nějakou akci typu Ples tak to bývá na Napajedelském infokanále, kdyţ je třeba víkendovka nebo něco tak to dáváme i do novin Napajedelských. Na webu to hodně prezentujeme, kdyţ jsou nějaké takovéto akce. 31. Co byste nejvíce ocenil/a při tvorbě a realizaci MPP? Mít v tom jasno, vědět, co se teda po nás chce a aby se to neměnilo kaţdý rok. A taky moţná jako cítit se kompetenční, chtít po kolezích, aby se mnou spolupracovali víc. S tím, ţe
to pořád nemám dostudované, tak se cítím pořád taková strašně
nekompetenční, ţe si nemůţu dovolit ty zkušené kolegy tady tímhle otravovat. Nemít v tom takový zmatek jaký mám, třeba vědět, které všechny papíry musím mít. jako vím to, ale musím to pořád dohledávat, pořád mít u sebe něco, kde mám napsané, co vlastně mám přesně u sebe mít. Mám v tom binec. A pak tu vstřícnost u kolegů. Jako aby pochopili, ţe ta moje funkce, je funkce a ţe prostě hold musí se mnou víc spolupracovat. No ale je to taky o té mojí osobnosti, protoţe já zapšknu a nechci je otravovat, takţe kdybych otravovala víc tak asi třeba budou spolupracovat. S jakými nejčastějšími problémy u žáků se potkáváte? Teď to právě vyplynulo aj z těch dotazníků. Na prvním stupni se nejčastěji objevovalo – šikana, ale podle mě to bylo náběh na šikanu, spíš nějaké škádlení a kantoři to nazvali šikanou, nebo moţná nevěděli, jak to mají jinak nazvat. Potom nějaké vulgarismy, strašně moc vulgárního chování, agrese vůči sobě, perou se, ţalujou na sebe, jsou takoví jako vůči sobě děcka strašně jako - nechovají se k sobě pěkně v kolektivu. Nějaké drobné krádeţe tam byli, ale v malé míře. Jinak naštěstí jsem nezjistila ţádné kouření, nebo něco podobného. A v páté třídě uţ tam teda byla šikana, která se uţ dala nazvat šikana. Kterou jsme řešili víc. A na druhém stupni je to – taky tam byla nějaká šikana, ale tam teda hlavně to vulgární chování, kouření, vandalství, ničení cizího majetku a tady toto. Jak postupujete, když se vyskytne nějaký problém? Podle toho jaký je to problém, třeba kdyţ je to alkohol, tak musíme sebrat to tomu děcku, okamţitě zabavit, zavolat okamţitě rodiče, pokud je to nutné tak i záchranku a pak se to řeší i v ředitelně. Musí o tom vědět nadřízená, takţe to řešíme společně. Kdyţ
je to třeba ta šikana, tak kdyţ je nějaké podezření tak se to chvíli pozoruje, jako mluví se třeba s nějakýma svědkama neutrálníma nebo tak. Teďka jsme třeba mluvili i s tou, nazvu ji oběť, nebylo to zas tak hrozné, ona byla docela taková sdílná a nebála se zase tolik, s její maminkou jsme to řešili, potom jsme si volali po jednom ty agresory údajné a pak jsme volali jejich rodiče ještě. A měli jsme to dokonce tak, ţe jsme tam ten kluk byl i s tou maminkou, ţe třeba doma mamince nakecal něco jiného neţ nám, ţe jo, takţe aby to bylo prostě takové, aby maminka viděla, jak mluví k nám a jak mluví k ní. Příloha č. III Rozhovor s metodičkou prevence ZŠ II. 1. Kolik je Vám let? 48 2. Jak dlouho pracujete jako učitel/ka ZŠ? 15 let 3.
Na kterém stupni ZŠ vyučujete? Na 2. stupni.
4.
Jak dlouho jste metodikem prevence? 8 let.
5.
Do funkce metodika prevence jste byl/a dosazen/a na základě vlastní iniciativy, nebo na základě rozhodnutí ředitele/ky Vaší ZŠ? Na základě rozhodnutí paní ředitelky, kdy jsem tuto funkci převzala od kolegyně, která dělala výchovného poradce a metodika zároveň.
6.
Máte odborné vzdělání v oblasti prevence rizikového chování, protidrogové problematiky? Ne, ale jezdím na různé semináře, týkající se této problematiky.
7.
Máte úlevu v úvazkových hodinách, tzn. máte vyhrazené hodiny pro účely prevence? Ne
8.
Je Vaše práce metodika prevence finančně ohodnocena? Ano
9. Kdo vytváří váš MPP? Na tvorbě MPP se podílí všichni učitelé, já jsem spíš takový koordinátor. Protoţe vlastně to jde napříč všemi předměty, týká se to všech učitelů, to prostě není, ţe by preventista měl vytvořit nějaký plán. Ten MPP se mění v průběhu let, ţe dřív, kdyţ se
s tím začínalo, tak byly organizované ty besedy, bylo to hodně zaměřeno proti těm drogám, bylo to tam jako protidrogový. Kdeţto teď se to více týká takové spolupráce, jako mladší ţáci, starší ţáci, učitelé ţáci, rodiče škola a vlastně je to o těch akcích a aktivitách, které se chystají pro ty děti, aby prostě měly nějakou náplň, nebo aby byly zainteresovaní na tom ţivotu té školy a tak nějak zapojení do toho děje a to je vlastně ta prevence. Samozřejmě ty besedy jsou taky, ale uţ není takový, jo striktně, ţe děti sedí... . 10. To už jsi navázala na další otázku co obsahuje MPP? Vlastně na začátku školního roku je nějaký plán a ten je takový hodně obecný. A potom aţ proběhne ten školní rok, tak na začátku školního roku se odevzdává hodnocení za ten minulý školní rok a to hodnocení se potom..., vlastně oni to po celý ten rok čtou, čtou to pracovníci PPP, čte to ten krajský koordinátor a ten nejlepší program, který naplňuje tu strategii tak je vyhodnocený. A my teda vţdycky kaţdý ten rok jsme tam zahrnutí, co jsou hodnocení, mezi těch pět nejlepších. A co tedy obsahuje ten váš MPP? No takţe my třeba tady v tom hodnocení - co je cílem, prostě vedeme ty děti ke zdravému ţivotnímu stylu, odpovědnosti za svoje chování, aktivně vyuţívat svůj volný čas, tady jsou i organizace se kterými spolupracujeme. 11. Kolik má částí? My máme ten program začleněný do výuky, takţe vlastně v kaţdém předmětu ať je to tělocvik nebo praktické činnosti, nebo prostě český jazyk, je to tam nějakým způsobem zahrnuté. Takţe je tam ten zdravý ţivotní styl. No a potom jsou to ty besedy, pak je to spolupráce s těmi organizacemi, a pak vlastně je to zaměřené na ten volný čas, ať uţ jsou to krouţky nebo nějaké akce, a pak je to ty vztahy mezi mladšími staršími ţáky, rodiče škola, učitelé ţáci. Takţe to by tak byly asi ty kategorie. 12. Je pro školu a pedagogy přínosná práce na MPP? Tak určitě, protoţe jako hlavně pro ty vztahy, protoţe to je vlastně nejdůleţitější, to si myslím, ţe by mělo být číslo jedna, vlastně budovat ty dobré. Hlavně teda ty vztahy učitel a ţák a pro ţáky mezi sebou taky. Hlavně teda učitel a ţák. 13. Je ve vašem MPP zahrnuta prevence i pro 1. stupeň? Ano, všude. Po celé škole.
14. Využíváte připravené programy realizované organizacemi, které se zabývají primární prevencí rizikových forem chování? (občanské sdružení, Městská policie, ...) Ano, ale protoţe většinou jsou to placené, ať je to Madeo, tak to v poslední době naráţí na nedostatek finančních prostředků, to znamená ţe většinou vyuţíváme takové to Nesehnutí, to je výborná organizace, ti to poskytují zdarma. Ale jinak samozřejmě jsou tam třeba učitelé, kteří udělají nějaký projekt a potom jezdí po školách. Měly jsme tady kouření nebo hodně besed zaměřených proti drogám, zaměřené na drogy, to jsou ti kteří to poskytovali bezplatně. Hrazené bylo sexuální výchova - měly jsme tady pana doktora. Vlastně sexuální výchova je součást předmětu výchova ke zdraví a tam v rámci, nebo v průběhu toho roku jsou organizované takové besedy, vlastně třeba je to gynekolog, pak tady byla řádová sestra, která naskytla dětem jiný pohled, takţe to bylo takové netradiční, netradičním způsobem naskytla těm dětem tady toto. 15. Spolupracujete při tvorbě MPP s PPP? V čem vaše spolupráce spočívá? Ano, oni vlastně víceméně kdyţ je nějaký problém, nějaký problematický ţák, tak se to samozřejmě konzultuje s tou PPP. Spíš tady v tomto, v tom smyslu, třeba výchovné problémy a tak. Ta spolupráce při tvoření MPP je na úrovni, ţe oni nám posílají třeba nabídky na nějaké semináře a my se jich pak účastníme, těch seminářů. Takţe takto, ty semináře. Coţ kdyţ nám paní ředitelka řekne, ţe nějaký seminář je, tak já tam většinou jezdím, tak jo. A tam i třeba můţeme spolu mluvit, protoţe potom je většinou diskuze a nebo po případě kdyţ něco máme tak si tam vykládáme s těmi kolegy. A nebo teda kdyţ je popřípadě nějaký problém. Jo oni mají třeba nějaké nabídky pro školy, ale taky je to hodně omezené. Dřív toho bylo víc těch nabídek. 16. Spolupracujete při realizaci primární prevence s některými institucemi? Měli jsme tu Madio, Hasiči, sbor i těch profesionálních, Policie ČR, to jsou takové hlavní instituce, které jsou tu kaţdý rok. Nesehnutí Brno. To je takový základ. 17. Spolupráci při tvorbě MPP s ostatními pedagogy jsi už uváděla na začátku, že oni víceméně tvoří ten MPP. Ano 18. Jak hodnotíš tu spolupráce s ostatními pedagogy při primární prevenci? Dobrá, oni víceméně jako kdyţ je třeba nějaká....na akcích se domlouváme společně, co by se jako mělo pro ty děcka dělat, takţe kdyţ jsou nějaké akce tak víc učitelů se na tom podílí. A nebo v podstatě oni uţ sami vědí jako co a jak. I kdyţ máme třeba potom to hodnocení, tak potom kaţdý ten učitel tam mluvil stejně, ţe v podstatě jako je to práce celého toho sboru. Oni sami, ţe by za mnou přicházeli a toto je prevence, to ne.
To prostě je tak všeobecně, ţe se dělají ty akce. Uţ vědí, ţe toto je důleţité. To uţ se za tu dobu co toto vlastně běţí, ten MPP, tak uţ je to takové automatické, ţe fakt jako těch akcí je hodně. My máme za ten rok přehled těch akcí, tak je tam toho fakt spousta. Co měsíc tak aţ čtyři akce. 19. Využívají pedagogové prostor k zahrnutí primární prevence do výuky, který jim nabízí ŠVP? Ano, to je zase zařazení do těch předmětů. Takţe kdyţ oni mají ty předměty, tak přesně uţ ví, ono je to vlastně i v těch osnovách, ţe toto je ta prevence. Jo, Zdravé zuby třeba, Mléko do škol a takové. Jo ţe tu prevenci, třeba mají prvouku nebo přírodovědu tak tam je to nejvíc, ale normálně i třeba v učebnicích jsou přímo, já nevím český jazyk, tak tam jsou takové ty texty. Oni samozřejmě dětem neřeknou, jo toto je, ale je. Samozřejmě to potom uvedou a tam i v tom přehledu to je, já to neuvádím, kaţdý rok ty předměty, protoţe to by bylo moc stránek. Tak někdy v tom hodnocení to dám. A teď tělesná výchova, chemie – návykové látky a tak dál. Takţe je to taková ta nenásilná forma, kdy ten učitel to ví a děti to neví. 20. Ve kterých předmětech nejčastěji? Prvouka, výchova ke zdraví, tam je to o těch vztazích, protoţe ty vztahy to je číslo jedna. 21. Máte u aktivit uvedených v MPP jasně stanovené cíle? To ani ţe by to tam bylo v tom hodnocení, nebo třeba kdyţ se chystá nějaká organizace té aktivity není tam. To mám tady jako cíl preventivního programu. Ale kdyţ mi děláme jednotlivé ty aktivity, tak víceméně před tím ne, aţ potom. Aţ se dělá to hodnocení, kaţdý učitel dělá to hodnocení, tak vlastně z toho to vyplyne, ale ţe by to bylo nějak jako konkrétně ... to ne. To je tak široký záběr, ţe to v podstatě tam všechno do toho spadá, kdyţ je ta akce. To je důleţité, ţe se něco děje, ţe ţije ta škola. 22. Jaké volíte nejčastější formy a metody primární prevence na 1. stupni? No tam je to takové hodně, vlastně hrou, nebo nějakými soutěţemi. Nebo vlastně ta spolupráce, kdyţ třeba děcka dělají dětský den, deváťáci pro ten niţší stupeň. Tak to jsou takové ty aktivity, kdy ty děti jsou vtáhnuté do nějakých her, jako formou hry. Pro první stupeň nepořádáte nějaké besedy? Ano, ale aby to bylo velice opatrně a spíš pro ty starší. Třeba v páté třídě to bylo na to kouření. Nebo třeba ten zdravý ţivotní styl, Zdravé zuby. Takţe ta výţiva a takové nasměrovat ty děti na ten zdravý ţivotní styl. To tam je.
23. Hodnotíte kvalitu vašeho uplynulého MPP? Ano. No vţdycky se dělá ohodnocení za ten celý školní rok a učitelé se vlastně podílí na tom hodnocení. To znamená ty příspěvky, které tady jsou, to vlastně oni tvoří celý rok. jak se začalo dělat hodnocení na těch počítačích tak oni v průběhu toho roku se na tom podílejí a to se tam jenom dá. Vlastně ta jejich práce. Takţe to nedělá preventista. Já to jenom posbírám, takţe je to práce všech. A paní ředitelka se na tom také nějak podílí? Paní ředitelka se můţe třeba zapojit do těch aktivit. To znamená, ţe ona taky můţe někoho sem pozvat, nebo třeba kdyţ je nějaká nabídka tak jo to by se hodilo tam, to by se hodilo sem, takţe spíš takový koordinátor. Ţe kdyţ něco přijde, nějaká nabídka ona to poskytne těm ostatním kolegům. 24. Vycházíte
z hodnocení
uplynulého
MPP
při
tvorbě
a
plánování
dalších
primárněpreventivních aktivit na příští rok? Ano, v tom hodnocení právě to tak nějak vyplyne, ţe třeba toto bylo dobré a je to lepší neţ. A třeba ty vztahy budovat a tak. Jo takţe takto, vţdycky co bylo dobré tak to se nechá. 25. Hodnotíte kvalitativní i kvantitativní složku realizovaných programů primární prevence? Spíš tu kvalitu. Tu kvantitu taky, ale spíš je důleţitá ta kvalita. 26. Kdo se podílí na hodnocení vašeho MPP? Všichni. 27. Jakými způsoby provádíte hodnocení provedení vašeho MPP? To uţ bylo řečeno. 28. Jak získáváte zpětnou vazbu od žáků na provedené aktivity? Oni vlastně kdyţ se pro ně udělají ty aktivity tak většinou se to dělá třeba v rámci český jazyk, ţe se od nich vezme to ohodnocení. Buď to ohodnotí slovně a nebo o tom i něco napíší. takţe se přímo jako k tomu vyjádří k těm akcím. To je zahrnuté právě taky v tom hodnocení MPP. Ţe je tam i uvedená třída, ţák, který řekl tady toto. Buď to udělá ten učitel, ţe řekne: „Ţákům se ....“. Anebo přímo ten ţák. Je to i na webkách uvedené. 29. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči při realizaci primární prevence a při řešení výskytu rizikového chování? Tak, určitě rodiče se podílejí třeba na nějakých akcích, ale vím, coţ mě mrzí, ţe vlastně kdyţ je ten MPP tak my kdyţ dostáváme finance na program tak je nám kaţdý rok
zdůrazněno, ţe třeba to nemůţou být peníze na soutěţe, na sport, na krouţky, coţ je hrozná chyba. A v poslední době se tam jako objevují, ţe ten program by měl být zaměřený proti drogám, coţ je úplně jako... nebo proti trestné činnosti. Nevím jak jsou na tom ostatní školy. Tolik prostoru ti učitelé, třeba ani já nemám, abych četla nějaké jiné preventivní programy s čím oni mají problémy a třeba teďka na začátku školního roku vţdycky byla taková konference, kde jsme se sešli a vůbec nevím jestli ta konference byla. Od paní ředitelky jsem nedostala nějakou pozvánku nebo to jestli jako proběhla nebo neproběhla. Spíš si myslím, ţe neproběhla, protoţe jako fakt ty finance jsou jako omezené. Takţe dřív jsme se třeba sešli dvakrát. Teď jsme si tam třeba řekli, teď jsme to viděli, co ty ostatní školy mají za problémy. Teďka poslední dva roky je ticho po pěšině. A já nevím proč se takhle zdůrazňuje ty problémy, jako ţe ty děcka mají problémy, jestli je to na základě médií, jako jestli něco proběhne ve zprávách, ţe někde něco ve světě. Ale jestli někdo čte ty naše hodnocení tak si tam musí číst, ţe je to o těch vztazích a o tom, ţe ty děcka mají naplněný volný čas a nechápu a teď jsem se kdyţ jsme měli poslední schůzku tak jsme tam řekli jako proč ty peníze nejdou na krouţky na sport, kdyţ to je ta prevence a nevím kdo to tak stanovuje, ţe to na to nesmí být. To jako nad tím se pozastavujeme, všichni jsme si to tam řekli, vţdycky to byl závěr té konference a stejně řeknou, ţe je to tady na toto. Proč to tak je? S čím máte největší problémy, s jakým rizikovým chováním? No my konkrétně třeba na škole, ţe by byl nějaký alkohol nebo cigarety, to nejsou, ale víme, ţe ty děti to dělají mimo školu. Je to řečené těm rodičům na schůzkách, ţe ty děti kouří mimo školu, ţe by si na to měli dávat pozor, kam ty děti chodí a tak. To je prostě mimo školu. Takţe vzhledem k tomu, ţe jsou takové aktivity tak ani šikana. Nebo se to zachytne v tom stádiu. Já jsem ani v tomto hodnocení šikanu neměla, ale před tím ty roky co byly tak jsme tam měli nějaký náznak spíš. A když je tam ten problém, jaká je spolupráce s tím rodičem? Většinou dobrá. Oni dají na naše rady, ten rodič to přijme i takto, ţe to třeba nejde ani přes tu ředitelnu. 30. Prezentujete své výsledky v primární prevenci prostřednictvím médií (tisk, internet, regionální TV apod.)? Ano určitě jsou webové stránky, tam máme i to hodnocení, takţe tam. Ty rodiče mají moţnost tam nahlédnout. Regionální televize k nám zavítá kdyţ je nějaká akce, kdyţ je paní ředitelka pozve.
31. Co byste nejvíce ocenil/a při tvorbě a realizaci MPP? Tak určitě spolupráci s výchovnou poradkyní. Kaţdopádně kontakt s krajem, jako s paní Peterkovou, ta je teda vynikající koordinátor. Tam ta spolupráce a pomoc je obrovská, protoţe my kdyţ jsme tvořili takové ty projekty tak v podstatě se to konzultuje s ní a ono se to vţdycky vyplatí. PPP taky, tam je ta spolupráce na jedničku, oboje ty instituce. Příloha č. IV Rozhovor s metodikem prevence ZŠ III. 1. Kolik je Vám let? 32 2. Jak dlouho pracujete jako učitel/ka ZŠ? 6 let 3. Na kterém stupni ZŠ vyučujete? 2. stupeň 4. Jak dlouho jste metodikem prevence? Druhým rokem. 5. Do funkce metodika prevence jste byl/a dosazen/a na základě vlastní iniciativy, nebo na základě rozhodnutí ředitele/ky Vaší ZŠ? Ano, na rozhodnutí ředitele. 6. Máte odborné vzdělání v oblasti prevence rizikového chování, protidrogové problematiky? Ţádné 7. Máte úlevu v úvazkových hodinách, tzn. máte vyhrazené hodiny pro účely prevence? Ne 8. Je Vaše práce metodika prevence finančně ohodnocena? Ne 9. Kdo vytváří váš MPP? MPP někdo vytvořil přede mnou. Já ho jenom udrţuji v chodu. Nic nového se tam neděje. 10. A proč? Není čas, nálada a odbornost. Důvodem je násilné dosazení do funkce.
11. Co obsahuje MPP? Spoustu tabulek, kde jsou vypsány různé akce pro ţáky, datumy, kdy se to událo, počet dětí, zhruba přibliţně kolik dětí se zúčastnilo akcí, s kým spolupracujeme, s nějakými lékaři s PPP ve Zlíně, které krouţky vedeme, jaký volný čas a trávení ho nabízíme dětem. 12. Kolik má částí, jak je hodnoceno a kontrolováno plnění MPP? Beru-li to podle bodů tak zhruba osum, devět částí. Hodnoceno je to preventistou a to průběţně na konci roku se dělá souhrnný přehled a odesíláno paní Peterkové na PPP, nebo na kraj do Zlína, kde ona s tím potom dál pracuje. Výsledky nám potom přijdou na začátku dalšího školního roku v nějakém hromadném sumáři. Jinak hodnoceni MPP jako takového samotného víceméně na škole neprobíhá. Jenom pokud se vyskytne problém, tak se samozřejmě říká, ţe by se to mělo více zaměřit na prevenci a tak dále a tak dále. Například ve věcech kouření, musí se udělat přednáška o kouření, aby to bylo zahrnuto do MPP. A jak je tedy MPP kontrolován, kdo kontroluje jeho plnění? Plnění by měl kontrolovat pravděpodobně ředitel školy, ovšem fakticky k tomu dochází pouze ve výčtu nějakých akcí, které jsou naplánovány dopředu. To znamená některé besedy, přednášky, které jsou zamluveny dopředu a běţné průběţné akce jsou vlastně v rámci toho programu plánovány tak, ţe se konají průběţně. Tzn. taková třeba výchova ke zdravému ţivotnímu stylu, vedení dětí proti kouření atd. Kdy se to v různých předmětech neustále omílá, takţe víceméně kontrola je v řad učitelů, ředitele. 13. Je pro školu a pedagogy přínosná práce na MPP? Kdyţ to řeknu upřímně, jiní učitelé se na tvorbě a vyhodnocení MPP nepodílí. Vyhodnocení a vedení nějakého toho MPP mám na starosti pouze já. Ostatní dělají pouze nějaké akce, které se tam do toho programu potom zahrnují, ale ţe by jako učitelé vědomě spolupracovali na tom MPP tak to ne. A myslíš si, že by jsi je do toho měl více nutit, nebo oni sami by měli mít nějakou iniciativu ke spolupráci na MPP? Jakoţto nepreventista v roli preventisty bych řekl, ţe by se na tom měli podílet všichni učitelé a MPP by měl být jasný pro všechny a neměl by to být jen kus papíru, který někdo vyplní, napíše počty dětí, ale měla by to být koncepce, která je škole vlastní a všem učitelům vlastní. Takţe takto.
14. Je ve vašem MPP zahrnuta prevence i pro 1. stupeň? Je tam prevence pro celou školu, to je MPP pro celu školu. Coţ je trochu scestné, protoţe jakoţto učitel na 2. stupni se na 1. vůbec nedostanu, tudíţ nějaké akce plánovat pro 1. stupeň je takové dost zvláštní, ale bohuţel to takto je. Víceméně si dělají 1. stupeň svoje. A ty to nijak nekontroluješ? Já nachystám jenom podklady, ţe proběhla ta a ta akce, ta a ta beseda a tak dále. Jak uţ jsem zmínil, některé akce jsou tam dané dopředu, některé jsou průběţně. 15. Využíváte připravené programy realizované organizacemi, které se zabývají primární prevencí rizikových forem chování? (občanské sdružení, Městská policie, ...) Ano, vyuţíváme. Jelikoţ si myslím, ţe není zase ideální aby ţáci neustále slyšeli rady učitelů a pořád viděli neustále stejný ksichtík. Je lépe, kdyţ to slyší z jiných úst a tzn., ţe se potvrdí to, ţe to co jim říkáme, je pravda. Takţe spolupracujeme buď s Policií ČR nebo s Besipem nebo se spolupracuje teďka nově s Centrem pro rodinu. Vzpomeneš si ještě na nějaké jiné instituce, se kterými spolupracujete? Myslím si, ţe to je tak asi všechno. Víceméně většina těch akcí jsou prostě nějaké jednorázové akce, které si učitelé vytvoří, popřípadě nějaké projekty zaměřené na nějaké téma. Ale jinak to, co jsem jmenoval, tak to je asi to základní a víc toho tady není. Bohuţel spousta těch programů se platí a finanční situace nedovoluje, aby škola si platila, takţe jsme omezeni na bezplatné. 16. Spolupracujete při tvorbě MPP s PPP? V čem vaše spolupráce spočívá? S PPP je spolupráce na úrovni hodnocení ţáků z řad nějakých vad tzn. dyslexie, dysgrafie, popřípadě nějaké chování asociální atd. Jinak se s nima víceméně nespolupracuje, takţe jenom takové nějaké hodnocení ţáků, jestli je tzv. dys nebo není. Takţe asi na této úrovni. A ty jsi je třeba nepožádal o pomoc nebo radu při té tvorbě toho MPP? Ne nepoţádal, jelikoţ jsem dostal nějaký MPP, sice myslím si, ţe není úplně ideální, ale jelikoţ jsem byl dosazen do tohoto místa bez nějakých větších znalostí, tak se tím jako by prokousávám a víceméně jsem jel v tom, co bylo dáno. 17. Říkal jsi, že ta spolupráce s ostatními pedagogy je špatná? Spolupráce je víceméně nulová. Vychází jenom z toho, ţe podklady, které mi odevzdají na konci školního roku tzn. průběh akcí, počty dětí atd., zapíší do nějaké tabulky, coţ se následně odevzdá řediteli školy a na příslušné místa kraje nebo školského odboru kraje.
18. Využívají pedagogové prostor k zahrnutí primární prevence do výuky, který jim nabízí ŠVP? Jo tak to vyuţívají obzvlášť samozřejmě pokud se vyskytne nějaký problém. Tzn. ţe se spíš pruţně reaguje na vývoj dětí a takové ty věci, nějakých těch chování a změn ve škole. Tzn. kdyţ se něco vyskytne, tak se můţe pruţně reagovat v rámci výuky. A jinak je to zahrnuto všechno v ŠVP v rámci těch hodin, kde se to hodí. Přírodopis, výtvarka, čeština, samozřejmě občanka, výchova ke zdraví atd. Takţe tam se to neustále jakoby omílá dokolečka, protoţe tam je to přímo zařazené v ŠVP. Na tom 1. stupni vůbec nemáš přehled jak ta prevence probíhá? Na 1. stupni nemám přehled a podle těch podkladů, které dostávám, tak jsou to nějaké jednorázové akce? A konkrétně ve kterých předmětech se ta prevence vyskytuje nevíš? Vůbec netuším. Na 1. stupni je to víceméně libovůle učitele. 19. Máte u aktivit uvedených v MPP jasně stanovené cíle? Konkrétně k té aktivitě nebo k tomu programu? V tom MPP to určitě není. Cíle většinou vyplívají nějak z toho tématického bloku nebo z té akce, která je. Jestliţe je zdravotní kurz, tak se děti mají naučit, cílem je naučit je nějakou první pomoc atd. Jestliţe je to nějaký environmentální program, tak je tam zase nějaká ochrana. Takţe spíš to vychází z náplně té akce. Takže jsou to spíš dlouhodobé cíle? No tak je to spíš podřízeno tomu ŠVP a dělá se to na základě toho ŠVP, ale pak se to vypíchne jako akce pro MPP. Ale většinou to je v rámci vyučování, ţe se jenom tak trošičku oţiví to vyučování nějakou takovou akcí, která se pak dá do toho MPP. 20. Jaké volíte nejčastější formy a metody primární prevence na 1. stupni? Většinou je to formou, jak jsem říkal, nějakých těch projektů, jednorázových akcí, nebo dlouhodobějších akcí, třeba dopravní soutěţ, nebo plavecké výcviky, kde děti delší dobu to nějakým způsobem si osvojují nějaké poznatky. Ale jinak je to krátké, jednohodinové, takové kratší bloky. A ty organizace tam taky pořádají nějaké besedy, nebo programy? Pokud se něco plánuje, tak se to plánuje pro 1. i 2. stupeň. Samozřejmě ne všichni. Například policie dává určité bloky 1. třída, 2. třída, 3. třída. Takţe jsou to jednotlivě spíš třídy neţ nějaké velké celky.
21. Hodnotíte kvalitu vašeho uplynulého MPP? Víceméně, jak uţ jsem říkal, hodnotím ho pouze já tím, ţe se můţu podívat, které byly akce. Mám takový pocit, ţe na naší škole je to tak, ţe čím více akcí je uvedeno v MPP a čím větší počet dětí se ho zúčastnil, tím líp. Asi takové hodnocení. Jiného si nejsem ani vědom. 22. Vycházíš
z hodnocení
uplynulého
MPP
při
tvorbě
a
plánování
dalších
primárněpreventivních aktivit na příští rok? Z tohoto hodnocení vycházet ke tvorbě dalšího MPP nemůţu, protoţe jak jsem říkal, víceméně se pořád kopíruje jeden a ten samý. A podílí se na tom hodnocení i pan ředitel? MPP odevzdám panu řediteli s tím, ţe k tomu můţe mít nějaké připomínky. Většinou má připomínky pokud se spletu v akci, ţe třeba byla v červnu nebo v dubnu. Ale jinak připomínky k tomu jsem nikdy nedostal. 23. Hodnotíte kvalitativní i kvantitativní složku realizovaných programů primární prevence? Kvalitu hodnotíme průběţně na poradách. Tzn. proběhne akce, tak se zhodnotí jaká ta akce byla, líbilo - nelíbilo a tak dál. Takţe ta se hodnotí. No a mám pocit, ţe se taky jde na kvantitu. Tzn. čím víc dětí, tím lepší je program, tím lepší je ta akce. Coţ si myslím, ţe to není úplně nejlíp, kdyţ se toho zúčastní třeba celá škola, ale tak jako je to věc vedení a s tím já bohuţel zatím nic neudělám. Neříkám, ţe jenom akce, kde je pár dětí, ale samozřejmě akce, kde je zahrnuta většina školy tak jo, kdyţ to bude dobrá akce uţ od základu tak samozřejmě, kdyţ se toho zúčastní víc dětí, tak je to dobré, ale víceméně akce, kde je menší počet dětí, spíš dětí stejného ročníku, nebo přibliţně stejného smýšlení, tak je určitě lepší neţ akce, kde se třičtvrtě nudí a pouze část to zajímá. 24. Jakými způsoby provádíte hodnocení provedení vašeho MPP? Jak uţ jsem říkal hodnocení se provádí tím, ţe se to odešle na email panu řediteli a na email příslušného krajského školského odboru. Jinak průběţně se hodnotí akce, ale to je pořád dokolečka. Celkově MPP se nehodnotí. Hodnotit se ani nemůţe nějak moc. Pak se jenom udělá výčet akcí ve výroční zprávě školy na začátku školního roku. Takže ostatní učitelé se k tomu ani nevyjadřují? Učitelé se nevyjadřují, učitelé pouze odevzdají podklady, které já vyhodnotím a to tak, ţe zapíšu do nějakých tabule a pošlu. Takţe ţádné hodnocení se nekoná.
25. Jak získáváte zpětnou vazbu od žáků na provedené aktivity? Zpětná vazba od ţáků se získává buď ihned po té akci, nebo v průběhu toho školního roku, kdy se to nějakým způsobem neustále pořád připomíná a snaţí se ověřovat jestli ti ţáci to pochopili správně, jestli si správně dali dohromady nějaké souvislosti, takţe víceméně průběţně jsou ti ţáci konfrontováni tady s těmito programy a s těmi akcemi, takţe se jim to neustále připomíná a pořád se člověk ubezpečuje, ţe to pochopili správně a ţe se jim to podává správně. Ale pokud je nějaká větší akce, tak se většinou po té akci zase dělá takové zhodnocení, jaká ta akce byla, co jim to dalo atd. Takţe to pokaţdé akci určitě probíhá. Spíše je to jenom takové slovní zhodnocení? Jenom slovní diskuze. A nebo pokud je to větší akce školy tak v rámci výtvarky, respektive tady těchto předmětů se dělá nějaký potom výtvarný počin na dané téma, co jim to dalo, co si pod tím představí. Popřípadě literární počin. A nevypracováváš třeba nějaké dotazníčky pro žáky, třeba na konci školního roku? Ne, ţádné dotazníčky. Pouze dotazník můţe proběhnout, to občas proběhne, z řad aktivit některých učitelů ohledně třeba nějakého jevu, který se tam vyskytne. Učitelé chtějí vědět názor některých ţáků, tříd a anonymně samozřejmě tak proběhne dotazníček. Ale na konci roku zhodnocení z řad ţáků na MPP určitě není. A s jakými jevy, problémy se potýkáte nejčastěji? Tak nejčastější problémy, to jsou ty nejtradičnější jako kouření, zanedbávání školních povinností, lhaní. Sem tam se vyskytne nějaký alkoholismus v době Velikonoc a Vánoc. Problémy jsou občas se šikanou, ale to jsme teď minimalizovali v důsledku větší kontroly těch ţáků. No a takové ty tradiční. A víš o nějakých problémech na 1. stupni? Na prvním stupni pouze z porad, co sem tam některý učitel řekne. Jinak se tam nedostávám, takţe nevím. Na 2. stupni uţ toho vím samozřejmě víc, protoţe tam se vyskytuju, takţe tam si to dokáţu ohlídat, můţu víc komunikovat s těmi učiteli, se kterými se potkávám dnes a denně. Učitelé s Tebou nekonzultují, když se vyskytne nějaký problém? Ne. Konzultace ohledně nějakých problémů se nedějí na úrovni učitel - preventista, ale většinou na úrovni učitel - vedení školy. Ani výchovný poradce s tebou nespolupracuje? Spolupráce mně a výchovného poradce je na úrovni toho, ţe občas si řekneme, co je a co není, ale ty problémy na naší škole, jelikoţ jsme škola malá, se omílají pořád do
kolečka. Takţe to je spíš jenom takové, ţe se bavíme, ţe je nějaký problém, ale aby jsme ho spolu řešili, tak to je spíš jenom taková diskuze na chodbě v době přestávek. 26. Jak hodnotíš spolupráci s rodiči při realizaci primární prevence a při řešení výskytu rizikového chování? Záleţí na rodiči. Většinou samozřejmě je rodič okamţitě informován o tom, ţe se něco stalo. Například ţe ţák kouří, ţe ţák byl chycen při nějaké činnosti, která by se neměla provádět. Bohuţel ty odezvy z řad rodičů většinou jsou takové, ţe ty děti si na chvilku dají pozor a potom v tom pokračují dál. Takţe myslím si, ţe z řad rodičů je to takové slabší. No a samozřejmě my jako učitelé těch pravomocí, jak toho ţáka nějakým způsobem dotlačit k tomu, aby to nedělal, ty jsou omezené. Jestliţe já mám pravomoc toho ţáka pouze nějak do ţákovské kníţky informovat, nebo informovat rodiče o tom, ţe ţák kouřil a nechám to na rodičích tak bohuţel. Pokud já si budu chtít pozvat rodiče do školy, tak pokud rodič přijde jsem rád, pokud se rozhodne, ţe nepřijde, tak já nemám ţádnou páku ho nějakým způsobem dostat do školy. Samozřejmě tam jsou moţnosti, jako ţe se to můţe řešit přes sociální odbor a tak dál, ovšem to já, jako preventista, to udělat nemůţu, protoţe to mi musí schválit vedení školy. Myslíš si, že je ten váš program efektivní? Jestli je náš MPP efektivní? Nevím, doufám, ţe ano. 27. Prezentujete své výsledky v primární prevenci prostřednictvím médií (tisk, internet, regionální TV apod.)? To je bod MPP číslo 6, kde se informují rodiče o záměrech a způsobech realizace programů. Jsou to nějaké třídní schůzky, jsou to ţákovské kníţky, taky je to samozřejmě internet atd. Ale je to pouze informace o realizaci programu, které jsou formou nějakých aktivit. Tzn. udělá se Dopravní soutěţ, napíše se komentář, ţe proběhla ta a ta akce, udělají se fotky, ale je to informace pro rodiče, ţe se něco děje, ale nějaké hodnocení nebo aby rodiče zhodnotili tu akci, tak to se neděje. Ale rodiče jsou informováni, co se děje. Většinou formou webu. 28. Co bys nejvíce ocenil při tvorbě a realizaci MPP? Ocenil bych, kdyby se MPP věnoval někdo, kdo se tomu věnovat chce, kdo k tomu má vztah, kdo dokáţe MPP udělat jednoduchý, přehledný, funkční, takový jaký by měl být. Kdo si dokáţe najít cestu k rodičům a nějakým způsobem nebude omezován pohledem vedení na funkčnost a stav školy. Tzn. ţe spousta problémů se musí vyřešit ve škole a maximálně s rodiči, ale postupovat k dalším instancím uţ je nějakým způsobem, nechci říkat zakázáno, ale je to nevhodné. Spíš docílit toho, aby někdo vedl
MPP tak, jak má být a měl volnou ruku a hlavně aby byly nějaké finanční prostředky, které by dokázaly tady ten MPP naplnit. Bohuţel papír, tuţka a pastelky nedokáţou divy. Je u vás na škole někdo, kdo by se toho ujal, nebo to nikdo nechce dělat? Nevybavuju si nikoho, kdo by se o to hlásil, kdo by chtěl dělat MPP. Před dvěma lety, kdyţ jsem to dostal z povinnosti tak se nikdo nehlásil, nikdo se o to nechtěl starat. Důvod je jednoduchý. Je to další práce navíc, není placená, nejsou tam ţádné úlevy a pokud by měl být ten MPP fungovat tak, jak by měl, tak to spolkne spoustu času, který bohuţel není oceněný a bohuţel nevím jak jinde, ale všude fungují sympatie a pokud by se rozhodlo to vedení nějakým způsobem to nehodnotit, tak to člověk bude dělat celý rok zadarmo. Coţ se samozřejmě nikomu nechce.
Příloha č. V Přesné znění rozhovoru 1. Kolik je Vám let? 2. Jak dlouho pracujete jako učitel/ka ZŠ? 3. Na kterém stupni ZŠ vyučujete? 4. Jak dlouho jste metodikem prevence? 5. Do funkce metodika prevence jste byl/a dosazen/a na základě vlastní iniciativy, nebo na základě rozhodnutí ředitele/ky Vaší ZŠ? 6. Máte odborné vzdělání v oblasti prevence rizikového chování, protidrogové problematiky? 7. Máte úlevu v úvazkových hodinách, tzn. máte vyhrazené hodiny pro účely prevence? 8. Je Vaše práce metodika prevence finančně ohodnocena? 9. Kdo vytváří váš MPP? 10. Co obsahuje MPP? 11. Kolik má částí, jak je hodnoceno a kontrolováno plnění MPP? 12. Je pro školu a pedagogy přínosná práce na MPP? 13. Je ve vašem MPP zahrnuta prevence i pro 1. stupeň? 14. Vyuţíváte připravené programy realizované organizacemi, které se zabývají primární prevencí rizikových forem chování? (občanské sdruţení, Městská policie, ...) 15. Spolupracujete při tvorbě MPP s PPP? V čem vaše spolupráce spočívá? 16. Spolupracujete při realizaci primární prevence s některými institucemi? 17. Spolupracujete při tvorbě MPP s ostatními pedagogy? 18. Jak hodnotíte fungování spolupráce s ostatními pedagogy při primární prevenci? 19. Vyuţívají pedagogové prostor k zahrnutí primární prevence do výuky, který jim nabízí ŠVP? 20. Ve kterých předmětech nejčastěji? 21. Máte u aktivit uvedených v MPP jasně stanovené cíle? 22. Jaké volíte nejčastější formy a metody primární prevence na 1. stupni?
23. Hodnotíte kvalitu vašeho uplynulého MPP? 24. Vycházíte
z hodnocení
uplynulého
MPP
při
tvorbě
a
plánování
dalších
primárněpreventivních aktivit na příští rok? 25. Hodnotíte kvalitativní i kvantitativní sloţku realizovaných programů primární prevence? 26. Kdo se podílí na hodnocení vašeho MPP? 27. Jakými způsoby provádíte hodnocení provedení vašeho MPP? 28. Jak získáváte zpětnou vazbu od ţáků na provedené aktivity? 29. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči při realizaci primární prevence a při řešení výskytu rizikového chování? 30. Prezentujete své výsledky v primární prevenci prostřednictvím médií (tisk, internet, regionální TV apod.)? 31. Co byste nejvíce ocenil/a při tvorbě a realizaci MPP?
