MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Ekologická výchova na 1. stupni základní školy PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra pedagogiky

1

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky

Ekologická výchova na 1. stupni základní školy Diplomová práce

Brno 2006

Autor práce: Hana Synková

Vedoucí práce: PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen

prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně

Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

v Brně dne 23.března 2006

Hana Synková ..................................

3

Chtěla bych poděkovat vedoucí diplomové práce paní PaedDr. Bohumíře

Šmahelové, CSc. za ochotu, vstřícnost a cenné rady, které mi poskytla v průběhu zpracování této práce.

4

Obsah strana

ÚVOD................................................................................................................. 6

I. TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................... 9

1. EKOLOGIE..............................................................................................10 1.1 Úvod do ekologie..................................................................... 10 1.2 Obory ekologie......................................................................... 11

1.3 Pojmy v ekologii...................................................................... 13

1.4 Historie ekologie a současnost................................................. 15 1.5 Ekologie a legislativa............................................................... 18

2. EKOLOGICKÁ VÝCHOVA..................................................................20 2.1 Pojetí ekologické výchovy....................................................... 20

2.2 Principy ekologické výchovy................................................... 21

2.3 Úkoly ekologické výchovy...................................................... 21

2.4 Vztah ekologické výchovy k ostatním složkám výchovy ...... 25

3. REALIZACE EKOLOGICKÉ VÝCHOVY.......................................... 27

3.1 Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže........... 27 3.2 Organizace a instituce zabývající se ochranou přírody............ 29

3.3 Péče o ochranu přírody,krajiny a životního prostředí.............. 30

4. RÁMCOVĚ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM............................................. 35

4.1 Cíle základního vzdělávání...................................................... 37

4.2 Klíčové kompetence a vzdělávací oblasti................................ 38

4.3 Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět ............ 39 4.4 Průřezová témata .................. .................................................. 40

4.5 Enviromentální výchova.......................................................... 41

II. PRAKTICKÁ ČÁST.....................................................................................43 5. Cíl praktické části..................................................................... 44

5.1 Charakteristika třídy a prostředí............................................... 44

5.2 První výukový blok - Chráníme přírodu...................................47 5.3 Druhý výukový blok - Les........................................................ 74

5 6. Závěr......................................................................................... 86 Resumé..................................................................................... 87

Seznam použité literatury .........................................................88 Seznam příloh........................................................................... 90 Přílohy.......................................................................................91

6

Úvod "Ve srovnání s velikostí vesmíru není naše planeta víc než zrnko písku. Ve

srovnání s lidským tělem se Země jeví jako nekonečná, a protože to lidé vidí takto, zdají se jim nevyčerpatelné i její zdroje.

Člověk tím či oním způsobem těží ze všeho, co na tomto světě existuje. Dnes

přispívají všechny oblasti naší planety k prospěchu lidstva: atmosféra, oceány a

pouště, polární oblasti, voda, kterou pijeme, a vzduch, který dýcháme. Slušelo by se

tedy, abychom s poklady této země, které jsou nezbytné pro přežití lidstva, zacházeli s maximální péčí.

Většina postupů a produktů moderní civilizace je v rozporu s potřebami přírody a

vlastně přírodu ničí. Není možné ignorovat přírodní zákony a cykly, aniž by dříve nebo později nepřišla odplata.

Zemský povrch a jeho bohatství, jako je vzduch a voda, nejsou nekonečné. Umíme

štěpit atom a víme, kolik světelných let nás dělí od ostatních galaxií.Fyzikální zákony přírody respektujeme bez výjimek. Avšak život sám je zákon a jeho obcházení přináší zkázu. Cožpak nejsme připraveni přijmout tuto skutečnost?"

/E.F.Smidak/

(E.F.Smidak,1996.s.35) Ve své diplomové práci se zamýšlím nad významem ekologické výchovy ve

škole, její orientací a směřováním. Každé století si přineslo svůj název odvozený od

významné události, která jej proslavila. 20. století je století atomu, vesmírných letů, ale také i stoletím nerespektování přírodních zákonů. Ať chceme nebo nechceme,

21. století musí být stoletím ekologickým, stoletím, které bude napravovat chyby svých předků, stoletím, které bude doplácet na jejich nerozumné počínání.

Je zřejmé, že výchova by měla bezprostředně reagovat na řadu nových skutečností

- na změnu v přístupu k žebříčku hodnot, na existenci problémů ovlivňujících celý svět, na nesčetné negativní vlivy. Stejně jako pro většinu lidí je i pro mne jasné, že se

životním prostředím není něco v pořádku. Každý den přinášejí periodika zprávy o

ubývání zalesněných ploch, o rozšiřování pouští, o ztenčující se ozónové vrstvě, o mizejících rostlinných a živočišných druzích. Pozadu nezůstávají ani informace o rostoucím vlivu skleníkového efektu a míře zamoření mnoha měst. Obecně se dá říci,

7 že čím vyspělejší země, tím více odpadů a znečišťujících látek její obyvatelé

produkují, tím více přírodních zdrojů spotřebovávají a tím větší množství energie využívají.

Někteří velcí myslitelé posledních desetiletí se domnívají, že v našem moderním

světě nastala krize hodnot. To je jeden z důvodů, proč mnozí lidé upozorňují na to, že ekologická výchova je jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších prostředků, jak přesvědčit lidi, aby si uvědomili, že naše společné životní prostředí je v kritické

situaci, že se vyostřily sociální problémy a že je nutné, aby se všichni zapojili do procesu za zlepšení tohoto stavu. Abychom dosáhli pozitivních změn v našem životním prostředí, musíme vystupovat jako jednotné společenství, zahrnující žáky, školy, rodiče, vládní organizace, instituce na ochranu životního prostředí. Podle mne

je třeba klást největší důraz na výchovu dětí, na ekologickou výchovu, která podporuje uvědomělou péči o Zemi, na roli jednotlivce a míru jeho odpovědnosti.

Školy jako významná součást společnosti mohou hrát jednu z hlavních úloh v

ekologickém vzdělávání, protože ve škole tráví mladí lidé většinu svého času a

protože školy jsou důležitými šiřiteli vědomostí. Školy mohou přispět k ekologickému vzdělávání nejen tím, že žákům sdělují přesné informace o životním prostředí, ale také tím, že jim pomáhají při práci na různých projektech. Velmi

důležitá v tomto procesu je role rodičů. Ti by měli působit na své děti v souladu se záměry školy. Vzhledem k jejich velmi velké zaneprázdněnosti nebo nezájmu, je

splnění tohoto předpokladu obzvlášť složité a těžké. Nelze opomíjet vliv společnosti

a médií. Mám velmi dobrý pocit z práce sdělovacích prostředků, které se staví k

problematice ekologie velmi kriticky a upozorňují na mnohé poklesky a přestupky organizací i jednotlivců. Právě osobní příklad je jednou z nezastupitelných forem působení na mladé lidi .

Smyslem ekologické výchovy by mělo být poznání, že žáci mohou sami

ovlivňovat a řešit mnoho problémů životního prostředí. Že chovat se "ekologicky" je moderní a nečinnost nic neřeší.

Nelze nic jiného, než souhlasit se slovy H. Horké (1996.str.16) "ekologická

výchova není "výchovou katastrofami". Nelze se smířit s názory, že vychovávat lze úzkostí, frustrací, strachem, vyvoláním pocitu bezmocnosti", rozhodně však

není možné bez všimnutí míjet katastrofální důsledky lidského počínání.

8 Na závěr chci citovat jednu studentku mostecké střední školy, která ve své práci

uvedla : "Naučili jsme se plavat jako ryby...ovládnout moře a oceány. Naučili jsme se

létat jako ptáci...zbývá už jen jediné. Naučit se být ČLOVĚKEM, a ne pro tuto krásnou modrou planetu být jenom krutým postrachem".

( Seminární práce na téma: EKOLOGIE, www.seminarky.cz, 2000)

Výstižnost a pravdivost mne zaujala na první pohled. Naplnění významu těchto slov

spočívá v osvojení základních pravidel, která vymezují rovnovážný a ze strany člověka ohleduplný vztah k životnímu prostředí.

Ve své diplomové práci kladu důraz na realizaci ekologické výchovy v rámci

jednotlivých vyučovacích předmětů či tematického vyučování. Rozsah není omezen

pouze na činnost ve škole, ale zasahuje i do každodenního života rodin jednotlivých

žáků. Úhel pohledu na ekologii je široký, snažím se postihnou všechny oblasti tak, aby vznikla rovnováha v pohledu mých žáků na tuto problematiku. S využitím dostupných prostředků hodlám aktivně zapojit do činnosti dětí i jejich rodiče.

Dílčím cílem je oživení zájmu rodičů o problematiku životního prostředí a vzniklé

vazby využít k prohloubení spolupráce školy s veřejností.

Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Každá tato část je dělena

do tematických celků.

V první kapitole teoretické část se zabývám ekologií jako takovou, jejími obory,

vysvětluji jednotlivé pojmy. Stručně popisuji její historii a současnost. Ve druhé kapitole se snažím popsat pojetí ekologické výchovy, její principy,úkoly a její vztah k

ostatním složkám výchovy. Třetí část jsem věnovala realizaci ekologické výchovy v

rodině a vzdělávacích institucích. Pozornost věnuji i organizacím zabývajícím se

ochranou přírody. Ve čtvrté kapitole poukazuji na to, jak je ekologická výchova realizována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání.

Praktická část obsahuje dva výukové bloky - Ochrana přírody a Les. Oba byly

realizovány s žáky 4. a 5. ročníku na Základní škole v Hlavečníku.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

10

1. Ekologie 1.1 Úvod do ekologie Ekologie je vědní obor, který se velmi dotýká našeho každodenního života. V

posledních desetiletích se pojem "ekologie" stal běžnou součástí našeho slovníku i obecného povědomí. Ekologie je průsečíkem biologických věd oborů.(Jakrlová,Pelikán,1999. s.7)

a mnoha jiných

Je na místě připomenout, že termín ekologie vzniklo z řeckého oikos-dům, obydlí

a logos-nauka..

Jeden ze zakladatelů této vědy-Ernst Haeckel (1834-1919)- nazýval ekologii

ekonomií přírody ve smyslu zkoumání toho, jak život hospodaří s životadárnými

látkami a energií, se zdroji, které prostředí životu poskytují. V odvolání na Ch.

Darwina k tomu Haeckel doplnil, že ekologie zkoumá onen komplex souvztažností, které tvoří podmínky boje o existenci. (Jemelka,2003.s.7)

V moderním pojetí studuje ekologie struktury a funkce přírody. Zabývá se

organizací a fungováním živých systémů od úrovně organismu po celek biosféry

(Jemelka,2003.s.8). Podle mého názoru není Haeckelovo vymezení ekologie vzdálené dnešnímu pojetí. I dnes bývá většinou definována jako věda o vztazích organismů k prostředí a vztazích mezi organismy navzájem.

K rozvoji došlo koncem 50. a 60.let 20. století. Hlavní pozornost je věnována

studiu ekosystémů, produkčním a energetickým otázkám, koloběhům látek, apod. S ohledem na zhoršování situace od 60. let se částečně mění i zaměření ekologie na praktickou využitelnost poznatků.

Ekologie patří mezi základní biologické disciplíny a zároveň je vědou

interdisciplinární, poskytuje teoretický základ všem aktivitám vedoucím k ochraně

životního prostředí. Je závislá na poznatcích z morfologie, fyziologie, genetiky, biochemie, proniká do sféry klimatologie, hydrologie, pedologie a geologie. Využívá i poznatků a postupů matematiky, kybernetiky a obecné teorie systémů.

11

1.2 Obory ekologie K dělení samotné ekologie můžeme přistupovat z různých hledisek. Podle

charakteru prostředí rozlišujeme půdní ekologii, ekologii stojatých nebo tekoucích

vod, ekologii lesa aj. Z hlediska systematické příslušnosti studované skupiny organismů to může být ekologie savců, ale také ekologie hlodavců nebo jen ekologie

hraboše polního, ekologie rostlin, mikroorganismů apod. Kromě toho všechny speciální biologické disciplíny, jako jsou systematická botanika nebo zoologie, řeší

dílčí ekologické otázky u každého druhu. Ve všech uvedených případech jde o ekologii

speciální. Vedle ní existuje ekologie obecná, která zobecňuje ekologické

jevy bez ohledu na prostředí a studovanou skupinu. Ekologie obecná -

studium obecných zákonitostí ekologických systémů a

jejich

prostředí v

logické

syntéze

poznatků

na

ekosystému

a

úrovni jedince ( autoekologie, ekologická populace (demekologie),

biocenózy,

konečně biosféry (synekologie). Ekologie speciální-

fyziologie),

na základě poznatků ekologie obecné studuje vybranou

ekologickou problematiku taxonů ( druhů, společenstva ). Patří sem i ekologie člověka ( antropoekologie), studuje člověka jako

biologický

druh

která

ve vztahu k

prostředí ( růst lidské populace, nedostatek potravin s prognostikou osudu).

Ekologie aplikovaná - zabývá se problémy životního prostředí, znečišťováním půdy a vody, hledá postupy pro tvorbu optimálního životního prostředí člověka a pro ochranu přírody. Ekologie člověka -

Human ecology je

která

speciální

mezioborová

využívá poznatků přírodních věd,

disciplína,

filozofické

antropologie, soudobé psychologie, sociologie, kulturologie, popř. i

některých

idejí východní filozofie. Snaží se

12 definovat vztahy mezi člověkem a životním (zejména přírodním prostředím). Jejím cílem je vymezit pravidla chování, která

nutná

jsou potřebná k zachování a k

následnému zlepšení životního prostředí. Ekologie sociální -

je speciální mezioborovou disciplínou, která se zabývá

vztahy mezi člověkem,

společenstvím a jeho sociálním,

teritoriálním, geografickým a kulturním prostředím. Ekologie krajiny -

spolupracuje s

geografií, úzce souvisí s ekonomií

jako jednotný

územní

a

využívá poznatky aplikované ekologie, sleduje krajinu celek sestávající ze souboru

ekosystémů a veškerých lidských aktivit. Jejím úkolem je sladit ekonomické aktivity s typem krajiny.

(Velká ilustrovaná všeobecná encyklopedie, 2000. s.345)

Ekologie rostlin -

zkoumá vztahy mezi rostlinami a prostředím

Ekologie živočichů-

zkoumá vztahy mezi živočichy a prostředím

Ekologie globální -

zkoumá souvislosti a změny na celé planetě Zemi a

Ekologie ostrovní -

Ekologie invazní -

jejich vliv na život

zabývá se vztahy na izolovaných ostrovech i na pevnině

v uzavřených plochách uvnitř odlišného prostředí

zkoumá invaze nových rostlin a živočišných druhů na

přirozená stanoviště , nebo obnovování společenstev z nenarušeného okolí

Paleoekologie -

původních

zabývá se vazbami v dávno vyhynulých společenstvech

13 Ekologie moře -

Ekologie lesa -

zabývá se vztahy

mořích

mezi

organismy a prostředím v

zkoumá vztahy mezi organismy a prostředím v lese ( Keller, 1997.s.23)

1.3 Pojmy v ekologii Environmentální věda (environmentalistika) je nauka o životním prostředí;

využívá poznatků vědního oboru ekologie, zkoumá mechanismy působení člověka na ekosystémy, zabývá se prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých

škod a prevencí nežádoucích zásahů. Anglický výraz "environmental" je doporučeno překládat jako "prostřeďový", popřípadě "životně-prostřeďový". Tyto výrazy se zatím jen obtížně vžívají. (Máchal, 2000. s.12)

"Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i

budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní potřeby, a přitom

nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů." [§6,zákon 17/1992 Sb.] (Máchal, 2000. s.20) Biosféra -

vše živé na Zemi (Nováková,E. 1995)

Faktory prostředí -

všechny existenční potřeby uspokojované z vnějšího světa.

Mezi nimi má zvláštní místo potřeba energie.

Upřednostňování určitého rozsahu faktoru (valence) je

výsledkem schopnosti organismu vyrovnat se s vnějšími podmínkami (potence organismu, tolerance pouze při škodlivém rozsahu). Abiotické faktory-

zahrnují vlivy neživého prostředí :

- klimatické: světlo, teplo, srážky,ovzduší

14 -edafické: vlastnosti půdy

-topografické: geografické podmínky, nadmořská výška, reliéf ( Horká,H. a kol. 2002)

Biotické faktory -

výživa

vnitrodruhové vztahy mezidruhové vztahy

Společenstva (cenózy)- heterotypické kolektivy složené z jednotlivých populací se

vzájemnými složitými vazbami. Jsou víceméně stálé, nezávislé, se schopností autoregulace. Nejsou ale schopny samostatné existence ( např. živočišná

společenstva). Vazba na biotop (Horká,H. a kol. 2002) Populace -

soubor všech jedinců téhož druhu (homotypický

soubor) v určitém prostoru a čase ( možnost produkce potomstva ). (Horká,H.a kol.2002)

Ekosystém-

jsou to určitá

společenstva organismů v určitém

prostředí. Zhrnují tedy živou i neživou přírodu se všemi vzájemnými vztahy (strukturální a funkční celek biocenózy a jejího prostředí. Nezbytné složky: biotop, producenti, konzumenti, destruenti (dekompozitoři) (Horká,H.a kol. 2002)

Biotop (stanoviště) -

souhrn všech činitelů, které podmiňují existenci a

vytvářejí životní podmínky daného druhu. Prostředí charakteristické pro určitý

Lokalita -

druh (Nováková,E. 1995)

ve srovnání s biotopem je zcela určité místo výskytu

nějakého rostlinného nebo živočišního druhu.

(Nováková,E. 1995)

15 společenstva velkých oblastí Země ( se substrátem a

Biomy -

makroklimatem) s jednotnou fyziognomií podle převládajících dominantních

druhů

(Horká,H.a kol. 2002)

Potravní řetězce (základní typy) - 1. pastevně - kořistnický 2. parazitický

3. dekompoziční (detritový)

Propojením potravních řetězců vzniká potravní síť (Horká,H.a kol. 2002) v aplikované ekologii významný obor při opětovném

Recyklace-

využívání látek z odpadu a jejich zavádění znovu do zpracování a oběhu (Pelikán, Jakrlová, 1999. s.91)

1.4 Historie a současnost ekologie Mnohé

poznatky považované dnes za "ekologické" jsou mnohem starší než

samotná ekologie. Člověk si je osvojoval dávno předtím, než vznikly nejstarší lidské

civilizace, v dobách, kdy se živil jako sběrač a lovec. Nárůst ekologických poznatků těsně souvisel s celkovým stavem lidského poznání, výrazněji se projevil v 15. a 16.století.

V 18. století se objevují přírodovědci, např. K.Linné, J.B.Lamarck, A.

Humboldt , kteří ve svých pracích zkoumají závislosti organismů na vnějším

prostředí. Vznik ekologie jako samostatné vědní disciplíny ovlivnilo podstatně

dílo Ch. Darvina. S definicí ekologie přišel A.Haeckel, o kterém se zmiňuji v úvodu své práce.

Vznikem samostatného československého státu se otevřelo nové období v péči o

naši přírodu. Přestože první snahy byly dílem skupin nadšenců, promítá se ochrana

přírody do předmětů, které se vyučovaly na obecné škole, například ve vlastivědě, prvouce a občanské výchově. (Horká,H. 1993. s.12)

16 Mohutný rozvoj ekologie nastává teprve v 60. letech 20. století, kdy jsou

zakládány přírodní rezervace, jsou budována pracoviště státní ochrany přírody,

vytvářejí se sítě dobrovolných pracovníků. Dochází k rozvoji struktury našich chráněných území. Byly vytvořeny národní parky a chráněné krajinné oblasti, byla

ustanovena zákonná ochrana vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů. (Horká,1993. s.12,13) V tomto období se začíná běžně používat pojem výchova k ochraně přírody. Mezi nejznámější propagátory ochrany přírody patřili Jan Čeřovský

a Eva Olšanská. K prvním kořínkům ekologické výchovy v Československu patří časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, který se už po mnohá desetiletí vyznačuje vysokou kvalitou obsahu. (Máchal, 2000. s.3)

V 70. letech dochází k velmi velkému rozvoji ekonomiky, zároveň však k

prudkému zhoršení stavu životního prostředí. Lidé si sami začínají uvědomovat, že necitlivé a nerozvážné dobývání a ovládání přírody s sebou přináší nejen ničení života v přírodě, ale že ohrožuje i samotného " pána tvorstva".

Zhoršující se tendenci začínají ovlivňovat mezinárodní jednání (Stockholm 1972,

Bělehrad 1975, Tbilisi 1977 ), která zdůrazňují nutnost přijmout nezbytná opatření k ustavení mezinárodního výchovného programu interdisciplinární školní a mimoškolní

výchovy k péči o životní prostředí. V této době se otázky k životnímu prostředí začleňují pouze do výzkumných prací vědeckých institucí. Přesto někteří učitelé věnují této problematice pozornost v rámci školní výchovy a nalézají prostor k aktivní práci s dětmi.(Horká, 2005. s.18) Termín

ekologická výchova se

začíná

prosazovat v 80. letech minulého

století ( Kvasničková,D.). Prosazuje se svojí operativou a výstižností, lépe vyjadřuje

orientaci na poznávání, respektování a využívání zákonitostí vzájemného vztahu

živých systémů a prostředí. (Horká,H. 2005.s.18) Změna politického systému

odstartovala dlouhou a komplikovanou cestu k nápravě zděděných deformací. I v této hektické době byly zaznamenány úspěchy, které nás distancovaly od notorických ničitelů životního prostředí ve střední a východní Evropě. Spuštění takových věcí, jako

jsou nepovinná ekologická praktika na některých základních školách,

"ekologické" předměty a semináře na středních školách, nebo otevření mateřských a základních škol se zaměřením na ekologii, bylo kvitováno v zahraničí s velkým uznáním.

Bylo vydáno množství publikací, materiálů a pomůcek pro praktickou

17 ekologickou výchovu. Samotná ekologická výchova je zařazována do přípravy učitelů a jejich dalšího vzdělávání.(Horká,H. 1993. s.15,16)

Začátek 90. let znamenal řadu změn i v oblasti ekologické výchovy. Využívají se

poznatky a zkušenosti z celého světa. Po celá 90. léta minulého století se mluví

o " ekologické " výchově, neboť i vztah k životnímu prostředí je nazýván "ekologií".

Zlepšení stavu životního prostředí bylo jednou z nejvyšších priorit vlády České

republiky v procesu přípravy vstupu ČR do Evropské unie a byla jednou z

nejsložitějších oblastí při přijímání ČR do EU. Vláda si je vědoma, že trvalá péče o životní prostředí úzce souvisí se stavem environmentálního vědomí a vzdělanosti obyvatel, a usiluje, aby se Česká republika stala plnohodnotným partnerem ostatním členským státům EU.

Koncem devadesátých let se Ministerstvo životního prostředí od termínu

"ekologická

výchova"

"environmentální

odklonilo

výchova",

který

ve

je

prospěch

uplatněn

nově ve

zaváděného Státním

pojmu

programu

environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) přijatém vládou na podzim roku 2000 . (Máchal, 2000. s.13)

V současné době jsou požadavky na environmentální vzdělávání zahrnuty v

obecné rovině do většiny základních pedagogických dokumentů a ovlivnily i tvorbu učebnic některých předmětů, zejména přírodovědy, vlastivědy, přírodopisu, zeměpisu

a občanské výchovy. Nověji užívaný pojem "udržitelný rozvoj" pronikl do pedagogických dokumentů a učebnic jen částečně. Problémem zůstává propojení rozptýlených poznatků a utváření integrovaného pohledu na

problematiku a

nedostatečná připravenost většiny pedagogických pracovníků. Jen zřídka se objevují

kurzy a semináře zahrnující nejen studium ekologie či životního prostředí, ale i

didaktiku environmentálního vzdělávání a výchovy . Tento stav se dost významně odlišuje od stavu v některých jiných evropských zemích.

"Ve světe se dnes postupně prosazuje strategie trvale udržitelného rozvoje. Už

svým názvem naznačuje nutný trend, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a uchovává přirozené funkce ekosystémů."

(Šlégl,Kislinger, Laníková, 2002. s.119)

"Základní principy udržitelného rozvoje obsahuje Agenda 21. Agenda 21 je

dokument OSN, který byl přijat účastníky Konference OSN o životním prostředí a

18 rozvoji , která se konala v Rio de Janeiro v roce 1992 . Konference znamenala významný mezník ve světové diplomacii a strategii rozvoje naší planety. Bylo konstatováno, že problémy, které máme před sebou, jsou větší, než aby si s nimi

dokázala poradit kterákoli jednotlivá země, a že nezbytným nástrojem pro uplatnění

principů udržitelného rozvoje je mezinárodní spolupráce."(Metodika pro místní Agendy 21 v ČR. 2003. s.5,6)

Dalším důležitým dokumentem, přijatým na mezinárodní úrovni, je úmluva o

přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí -Aarhuská úmluva, červen 1998. Na domácí úrovni

zmíním Meziresortní dohodu o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání

a výchovy

mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 8.12.1999 .

V publikaci, kterou vydala v říjnu 2005 Česká informační agentura životního

prostředí Cenia, je vývoj ochrany životního prostředí v České republice od roku1989 až po současnost rozdělen do čtyř fází. Každá fáze odráží dění, které vedlo ke změnám v problematice životního prostředí. Období od roku 1989 do roku 1992 lze

nazvat zakladatelským, následuje implementační období od roku 1993 do roku 1998, poté do roku 2003 tzv. předvstupní období a od 1. května 2004 období evropské. (Životní prostředí v ČR 1989-2004. 2005. s. 8)

1.5 Ekologie a legislativa

V ČR je ochrana životního prostředí zakotvena již v Ústavě a Listině základních

práv a svobod, podle níž (čl. 35) má každý člověk právo na příznivé životní prostředí a na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.

Výchozí pro péči o životní prostředí je Zákon o životním prostředí (č.17/11992 Sb.), který určuje zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických osob i jednotlivých občanů ve vztahu k životnímu prostředí. Na tento zákon navazuje celá řada zákonů

a dalších právních norem, které určují, co a jak se chrání, co se

19 podporuje, kdo je odpovědný za jednotlivé oblasti a určují se instituce k zajištění potřebných kroků.

Další významném zákony:

Zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.)

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (č.100/2001Sb.) Zákon o ovzduší (č.86/2002 Sb.)

Zákon o odpadech (č.185/2001 Sb.)

Zákon o ochraně ozónové vrstvy Země (č.86/1995 Sb.) Zákon o vodách (č.254/2001 Sb.) Zákon o lesích (č.67/2000 Sb.)

Zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (č.16/1997 Sb.)

(Šlégl, Kislinger, Laníková, 2002. s.133,134)

Přijímání zákonů na ochranu životního prostředí přísluší Parlamentu ČR. Občané je

mohou ovlivňovat prostřednictvím volených poslanců. Čím větší závažnost ekologickým problémům veřejnost přikládá, tím lze očekávat i lepší zákony.

20

2. Ekologická výchova 2.1 Pojetí ekologické výchovy Poslání ekologické výchovy, vzdělání a osvěty lze souhrnně popsat jako

cílevědomé

pedagogické úsilí o utváření a zvnitřňování odpovědných názorů,

postojů, chování, jednání a občanských aktivit ve prospěch udržitelnějších způsobů pobývání člověka na Zemi, k čemuž je zřejmě zapotřebí osvojit si i nezbytný díl

obdivu, úcty a pokory k řádu přírody. Ekologickou výchovou se snažíme jedince

připravovat a aktivizovat k uvědomělé sebekázni, k činům potřebným k uchování

vstřícných mezilidských vztahů, zdravého prostředí pro život ve všech jeho podobách.

Ekologickou výchovou bychom chtěli dosáhnout stavu, kdy lidé považují péči o

přírodu a životní prostředí za jeden ze svých nejdůležitějších zájmů nejen verbálně, ale i každodenními skutky. Chování a jednání lidí je zároveň v souladu s principy udržitelnějších způsobů života obecně sdílenou sociální normou a naopak sobecký a

kořistnický životní styl je považován za společensky neúnosný a zavrženíhodný. (Máchal, 2000. s.28)

Pro názornost připojuji pojetí ekologické výchovy na příkladu Lipky-Domu

ekologické výchovy.

Současným posláním je přispívat k osvojování správných

postojů k přírodě a životnímu prostředí, zdravému způsobu života, správné hodnotové

orientaci a podporovat občanské aktivity ve prospěch regionálního rozvoje. Lipka si definovala tři cílové skupiny:

- návštěvníci, členové kroužků, žáci - účastníci výukových programů, brněnská veřejnost

- studenti učitelských oborů, pedagogové z praxe - pracovníci Lipky, kolegové z jiných sdružení

Strategie není postavena ne předkládání zaručeně správných postupů a řešení.

Návštěvníci nalézají správná řešení díky vlastnímu aktivnímu a tvořivému přístupu a

ne díky pasivnímu mentorování poznatků přednášejících. Cílem Lipky je dosažení

stavu, kdy děti i dospělí mají potřebu konat něco konkrétního ve prospěch trvale

21 udržitelného žití na Zemi, přijmout větší díl odpovědnosti za přírodu a tím naplňovat dávné motto Lipky - " SKROMNĚJŠÍ ŽIVOT-KÁSNĚJŠÍ SVĚT".

(Máchal, 2003. s.29)

2.2 Principy ekologické výchovy Hana Horká chápe ekologickou výchovu jako " proces cílevědomého osvojování

a rozvíjení ekologického poznání, citlivosti a odpovědnosti, jež se promítají v chování

a jednání jedince". (Horká,H. 1993)

Základní principy ekologické výchovy shrnuje H.Horká takto:

"1. Ekologická výchova překonává dílčí znalosti

životního prostředí a

o jednotlivých složkách

paralelní zkoumání přírody a společnosti, zamezuje

roztříštěnosti a izolovanosti poznatků o přírodě a společnosti.

2. Je uměním kritického úsudku, vede k permanentní diskusi o našem vlastním

obrazu světa a

k soustavnému přehodnocování našich návyků a činností. Žádá

sebereflexi vlastního jednání a sebehodnocení.

chování spojenou s procesem sebepoznání a

3. Má komplexní charakter, z něhož vyplývá potřeba celistvost globálního

přístupu k pochopení

vztahů, časových a prostorových souvislostí různých jevů

a problémů životního prostředí.

4. Má kořeny ve vlastní životní zkušenosti. Vyžaduje poznání, pochopení,

prožívání, orientaci na jednání - z toho vyplývá potřeba vyučovat a učit " živě", v přímém kontaktu s přírodou, včetně praktického tréninku modelových situací. "

(Horká,H. 1993. s.51,52)

2.3 Úkoly ekologické výchovy Úkoly a cíle ekologické výchovy nelze vyčerpávajícím způsobem sestavit.

A.Máchal ve své publikaci Průvodce praktickou ekologickou výchovou zdůrazňuje,

22 že jde spíše o "pouhý pokus o nalezení společného jmenovatele, na kterém by se zastánci různých směrů ekologické výchovy mohli shodnout".

Cílem veškerého výchovného a vzdělávacího úsilí je podle něho především:

- zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i

společnosti, za místo, ve kterém žijí a které je jim domovem, za smysluplné využívání místních zdrojů;

- rozvíjet citlivost, vstřícnost a tvořivost lidí k řešení problémů péče o přírodu i problémů lidské společnosti;

- utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života. (Máchal, 2000. s.15)

Jak je patrné, výsledkem by měl být člověk nejen ekologicky gramotný, ale i

aktivně projevující a obhajující své nesobecké občanské postoje ve prospěch přírody

a přirozenějších způsobů lidského pobývání na Zemi,člověk, který je schopen "bohatého života skromnými prostředky" (Librová,1994) a má přirozený cit či smysl pro jednání s ekologickou etikou.

Naproti tomu Hana Horká (2005. s.52-61) charakterizuje úkoly ekologické

výchovy na první pohled trochu jiným způsobem. Podle ní je úkolem ekologického vzdělání poskytnout potřebné vědomosti o vztahu člověka k životnímu prostředí z různých hledisek, které se v praxi prolínají, podmiňují a vzájemně spolu souvisejí.

1. V rovině teoreticko-poznávací (teoretického vzdělávání) jsou zprostředkována základní fakta a zákonitosti z přírodních, technických a společenských věd týkající se

zejména vztahu člověka, přírody a kultury.

Významným předpokladem vztahového myšlení je poznávání, pochopení a porozumění těmto okruhům problémů:

-struktura životního prostředí. Všechny složky (biologická,fyzikální, chemická,

společenská, kulturní) jsou navzájem propojeny, změna jedné může ovlivnit druhou nebo všechny ostatní, lidská bytost je součástí této sítě a je na ní zcela závislá. Jsou uspořádány v systémech, ať už přírodních nebo člověkem

vytvořených - ekosystémech, společenstvích, populacích, národech, městech. Složky těchto systémů jsou navzájem propojeny a přizpůsobeny podmínkám.

23 -životní podmínky organismů a jejich adaptace, vztahy mezi organismy a prostředím

-závislost všech forem života na vodě, vzduchu, živinách, slunečním světle a teple

-pochopení procesů, které tvoří základ života, zejména toku energie a koloběhu látek, vzájemné podmíněnosti všech organismů, vztahů v potravinových a energetických řetězcích, principu rovnováhy v přirozeném ekosystému, vše živé a neživé má své cykly, jejichž každý úsek je důležitý

-vliv prostředí na organismy, změny v přírodě určované povětrnostními, biologickými a subjektivními podmínkami způsobenými lidskými činnostmi -vliv člověka na prostředí (čerpání obnovitelných odpady, růst populace, technologie)

a neobnovitelných zdrojů,

-ekologické hodnota, které přispívají ke kvalitě prostředí( rozmanitost, zachování, přizpůsobivost, odolnost, spolupráce, rovnováha) a společenské hodnoty (uspořádání

a ztvárnění, bezpečnost, pohoda, vztah mezi náklady a užitkem,

estetické hodnoty, myšlenky svobody, práv a povinností, kulturní a etické hodnoty, spravedlnost). Hodnocení životního prostředí lze provádět podle různých kritérií-ekologických, ekonomických, energetických, estetických, etických

-význam legislativy, plánování, ekologické politiky, dobrovolných organizací k usměrňování procesů změn životního prostředí

-lidské potřeby (materiální i nemateriální), vliv biologických potřeb, dispozic, zkušeností, tužeb na individuální vnímání prostředí -zásahy

člověka do prostředí, do života rostlin a živočichů, včetně možností

zmírňování až

zrušení jejich následků, vliv nepříznivých látek a životních

podmínek v tělech organismů působících zátěž, stres, zdůraznění

vhodných

podmínek pro zdravý rozvoj duševního života člověka, zajištění potřebí bezpečí, porozumění, spokojenosti,sounáležitosti, klidu, úspěchu, lásky, pochopení a další materiální hodnoty

2.Utváření hodnotově orientačních vztahů k prostředí: je důležité

-osvojování etických principů jednání a chování (netrápit, neničit, neubližovat, uznat právo organismů na život, neznečišťovat prostředí, nehnat se za materiálním

24 bohatstvím, odmítat chamtivost, sobectví, lakotu, nesnášenlivost, vandalismus, lhostejnost)

-pochopení estetické hodnoty přírody na základě schopnosti vnímat, prožívat, hodnotit krásu přírody jako celku (barvy, tvary, vůně, zvuky, harmonie, pohoda i

dramatičnost), zachovávat čistotu, pořádek, prosazovat vkusnost, účelnost, tvořivost při zlepšování životního prostředí

-vedení k úctě k přírodě, k empatické vnímavosti, citlivosti, jemnosti, vkusu, taktu, umírněnosti jako ke kulturní nezbytnosti

-využití citového zaujetí pro vše živé, péče o vše živé i neživé

-pochopení, že každá složka životního prostředí má svou funkci a hodnotu -prosazování šetrnosti, hospodárnosti, pokory, porozumění, přátelství

Ekologické poznání i pochopení hodnoty přírody, citový vztah k ní se odrážejí v

postojích, v nichž se promítají odpovědnost, kritický přístup, opatrnost, respekt, smysl pro společenství, smysl pro souvislost minulosti s budoucností.

3.Rovina činnostní (přetvářecí) zahrnuje rozvíjení hospodárných, zdravotněhygienických návyků, dovedností a zvyků, jenž se uplatňují v šetrném životním stylu jedince v různých životních kontextech a na nich navazujících společenských rolích.

Je zřejmé, že společných jmenovatelů v pojetí A.Máchala a H. Horké je mnoho.

H.Horká na rozdíl od A. Máchala zvolila detailní přístup a pojmenovala beze zbytku všechny prvky obsažené v úkolech ekologické výchovy. A.Máchal ve své publikaci

využil obecných rovin k nástinu úkolů ekologické výchovy. Pro moji práci je

prezentace úkolů ekologické výchovy podle H.Horké přijatelnější, neboť z přesného pojmenování a konkretizace oblastí a problematiky jsou patrné vazby na navazující procesy a možnou integraci ekologické výchovy do výuky na základních školách.

25

2.4 Vztah ekologické výchovy k ostatním složkám výchovy Hana Horká charakterizuje ekologickou výchovu jako integrační prvek nejen v

tradičních oblastech (mravní, estetické, ap.), ale i v oblasti vzdělávání pro 21. století. Zdůrazňuje přitom nutnost začlenit tuto výchovu do systému s akcentem na základní

úkol- záchranu života na Zemi. Cestou k tomuto cíli je výchova člověka poučeného (ekologicky gramotného), s patřičnou úrovní etickou a estetickou, člověka ukázněného, starostlivého, laskavého, citlivého,tolerantního, odpovědného.

Průnik ekologicko-výchovných zřetelů do jednotlivých oblastí výchovy :

Filozofická, náboženská, vědecká a jazyková výchova- fakta a zákonitosti z přírodních, společenských a technických věd k orientaci ve světě přírody a kultury

Mravní, právní a ekonomická výchova - odpovědnost, úcta, vstřícnost, šetrnost, výběrová náročnost, dobrovolná skromnost, pokora, tolerance, respekt, svědomitost, ukázněnost, slušnost, ohleduplnost atd.

Estetická (umělecká a kulturní) výchova - smysl pro krásu, vkus, účelnost, emociální vztah k prostředí, citlivý přístup k přírodě, láska ke krajině

Tělesná výchova a výchova ke zdraví - ochrana a podpora zdraví, zdravý životní styl, zdravá výživa, kvalita života, odpovědnost za zdraví

Pracovní a technická výchova - pracovní dovednost, kultura práce, hospodárnost, racionalizace práce, lidský rozvoj, praktické činnosti denního života

Osobnostní a sociální výchova - rozvoj sociálních dovedností, postojů a hodnotové

orientace, schopnost naslouchat, sebeovládání, empatie, schopnost vést konstruktivní i konfliktní dialog

Mediální výchova - práce s informacemi, schopnost analýzy a kritického odstupu

26 Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - poznání života v evropském i mezinárodním kontextu, uvažování v evropské a globální rovině

Multikulturní výchova - poznávání tradic a rozmanitosti různých kultur, respektování základních lidských a občanských práv

Ekologická / environmentální výchova - celková kultivace člověka, harmonizace člověka, kultury a přírody

( Horká,H. 2005. s.34-36)

Z uvedeného přehledu vyplývá, že ekologická výchova by měla tvořit harmonický

celek se všemi prvky, které ovlivňují a formují osobnost člověka. Proto je nezbytně nutné podporovat a rozvíjet tyto souvislosti již od předškolního věku dítěte.

27

3. Realizace ekologické výchovy 3.1 Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže

Myslíš-li jenom jeden den dopředu, vezmi si jídlo. Myslíš-li rok dopředu, vypěstuj strom.

Myslíš-li sto roků dopředu, vychovávej děti.

Čínské přísloví

(Shapiro, S. 1995. s.19) Výchova a vzdělávání jsou často diskutovanými tématy i v souvislosti s

vytvářením předpokladů pro kvalitní lidské vztahy k přírodnímu a životnímu

prostředí. Pro oblast ekologické výchovy má nezastupitelnou roli rozvíjení všech stránek osobnosti, jak získávání poznatků, tak vytváření estetického, mravního a právního vědomí. Stejně důležité je i rozvíjení celkové zaměřenosti a hodnotové

orientace lidské osobnosti. Vzdělání vytváří nutnou úroveň vědomostí a poznatků a

výchova se zaměřuje na pozitivní formování osobnosti

Environmentální výchova dětí předškolního věku je především úkolem rodiny.

Rozvoj dítěte je významně ovlivňován kvalitou prostředí, v němž vyrůstá, kvalitou dětské literatury, rozhlasového a televizního vysílání, některými osvětovými a kulturně vzdělávacími zařízeními, centry a středisky ekologické výchovy. Děti si v

tomto věku začínají uvědomovat své prostředí, začínají ho vnímat a rozumět mu.

Navíc, jsou vůči pozorované přírodě bez předsudků . Zdá se, že právě tento věk přináší klíčové kontakty s životním prostředím a že se v této době formují zásadní postoje ke světu. Míra odpovědnosti tak spočívá na každé rodině. Vždyť podíl

domácností na znečištění životního prostředí činí celých 30 % . Součástí zdravého životního stylu by měla být publikace A.Máchala a M.Vlašína Desatero domácí

ekologie, ve které autoři shrnuli zásady péče o sebe a životní prostředí do deseti základních tematických celků: 1.Voda - šetření vodou

2. Energie - úspory energie při spotřebě - osvětlení, vytápění, vaření apod.

28 3. Konzum- rozumné spotřebitelské chování, výběr vhodných výrobků

4. Ovzduší - spalování- produkce jedovatých odpadů v domácích topeništích 5. Odpady - snížení produkce odpadů, třídění, recyklace

6. Doprava - alternativní způsoby dopravy, omezení spotřeby pohonných hmot 7. Zahrada - omezení průmyslových hnojiv a pesticidů 8. Strava - vliv výživy na zdraví a životní prostředí

9. Zdraví - hledání zdravějšího způsobu života, snižování spotřeby léků, ochrana proti hluku.

10. Sounáležitost - péče o volnou přírodu, sebevýchova, úcta k životu, mezilidské vztahy

(Máchal,A. rok vydání neuvedeno. s.5-6)

Vedle výchovy v rodině má nesmírnou zodpovědnost i výchova v mateřských

školách. Ekologická výchova musí být v tomto období velmi jednoduchá a musí mít

nenásilnou podobu, nejčastěji realizovaná jako péče o živé zvířátko, sledování růstu rostlin, apod.

Otázku vzdělání u nás vždy řešila škola. Nejinak je tomu i s "ekologickou

gramotností". I když nelze úlohu školy přeceňovat, většina odpovědnosti budoucnost je v rukou každého učitele. ( Kvasničková, D. 1997. s.5 )

za

Na 1. stupni ZŠ jsou základy ekologického vzdělávání a výchovy součástí

předmětu Prvouka v 1.-3. ročníku a předmětů Vlastivěda a Přírodověda v 4. a 5. ročníku.

I v této věkové skupině by ekologická výchova měla mít také jednoduchou a

názornou podobu. Začínáme klást důraz na smysl pro povinnost a jsou přijímána

jednoduchá pravidla, která si děti mohou osvojit a dodržovat je. Pokoušíme se

rozvíjet dětskou citlivost a vstřícnost ve vztazích k přírodě co možná bezprostředním kontaktem s živou přírodou. Zprostředkovatelem takových dotyků se světem přírody se nejlépe stává člověk - učitel, který má přírodu i děti rád, poněvadž teprve tehdy je

jeho příklad důvěryhodný. Za přímý kontakt s přírodou je možno považovat např. zimní přikrmování ptáků, pozorování, jak se pulci přeměňují v žáby, péči o psa či o kozu, přespání v lese "pod širákem"na táboře, ale i na škole v přírodě, kreslení motýlů, poletujících nad loukou, péči o zraněné zvíře, ale i zdánlivě neúčelné mazlení s kočičkou nebo hlazení králíků za ušima.

29 Děti mezi desátým a čtrnáctým rokem mají chuť se učit a rozvíjet své myšlení.

V tomto věku přicházejí snahy mít svůj vlastní názor a pro učitele je práce s nimi

velmi zajímavá a podněcující. Jednou se chovají jako děti, podruhé jako dospělí. V

tomto období je potřeba citlivého přístupu učitele. Musí počítat s jistou přelétavostí jejich zájmů, což vždy neznamená nezájem, ale zároveň nesmí přehnanou náročností odradit žáky od dané problematiky. Aby bylo dosaženo přiměřeného úspěchu, musí mít na paměti věk dětí, míru ekologických vědomostí, atmosféru ve třídě, vzájemné

respektování se a schopnost spolupracovat ve skupinách. Ekologická problematika, jak již bylo několikrát zmíněno, je oblastí mezioborovou. I ve školní výuce se prolíná

s většinou předmětů - říkáme, že je mezipředmětová. Nosnými předměty ekologické výchovy na 2. stupni základních škol jsou přírodopis, zeměpis a občanská výchova.

Pomáhají také další přírodovědné předměty, zejména chemie.(Sborník ekologická výchova ve škole. 1997. s.3)

Vysoké školy, na rozdíl od středních a vyšších odborných škol, v nichž

ovlivňuje resort školství environmentální vzdělání a výchovu jen nepřímo, řeší výchovu k ochraně životního prostředí podle vlastní úvahy související s akreditačním řízením pro jednotlivé studijní programy.

3.2 Organizace a instituce zabývající se ochranou přírody S postupným rozvojem a růstem lidské populace se zvyšoval tlak na přírodní

prostředí a docházelo k ohrožení řady druhů rostlin a živočichů i některých cenných

přírodních celků. Postupně se rodily první seznamy chráněných organizmů, které v současné době dospěly k sestavení národních i celosvětových Červených knih ohrožených druhů. Protože znečištění životního prostředí není omezeno hranicemi

států a velké koncerny mají též nadnárodní charakter, musí mít i ochrana přírody celosvětový charakter.

30 V

současné

době

se

problematikou

životního

prostředí

zabývají

jak

nejvýznamnější mezinárodní instituce - OSN,UNESCO, tak i organizace vytvořené

přímo za účelem koordinace ochrany přírody:

Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů ( IUCN) Světový fond pro ochranu přírody (WWF)

Program Spojených národů v oblasti životního prostředí (UNEP) Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

V České republice se touto problematikou zabývají také vládní i nevládní instituce

a organizace.:

Ministerstvo životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Státní fond životního prostředí

Okresní úřady(referáty životního prostředí) Stráž přírody Obce

Český svaz ochránců přírody

Společnost pro trvale udržitelný život Brontosaurus Greenpaeace Duha

Děti Země

(Šlégl,Kislinger,Laníková, 2002. s.134,135)

3.3 Péče o ochranu přírody, krajiny a životního prostředí Tradice ochrany přírody je v na území České republiky velmi dlouhá. Zpočátku

se jednalo o ochranu královského nebo šlechtického majetku. Postupně se stala předmětem ochrany celá příroda a úkolem se stalo zajišťovat obnovu a udržení

31 přírodní rovnováhy v krajině a ochranu přírodních hodnot a krás. V ČR je ochrana přírody zakotvena již v Ústavě a v Listině základních práv a svobod.

V současné době, kdy původní ráz krajiny je na našem území již silně pozměněn

lidskou činností, jsou předmětem ochrany

především oblasti nejméně narušené

činnosti člověka, v nichž se místy zachovaly i zbytky původní přírodní krajiny. Naše

republika má dobře zpracovaný systém zvláště chráněných území. Účelem těchto území je udržení druhového bohatství, studium ekologických zákonitostí a přispění k rozvíjení pozitivního vztahu k přírodě.

Podle rozlohy a stupně ochrany rozeznáváme tyto typy chráněných území (zákon

č.114/1992 Sb. )

Velkoplošná chráněná území (v r.2001) Kategorie

Počet

Výměra(v ha)

Chráněná krajinná oblast

24

1 034 465

Národní park

4

419 020

Velkoplošná chráněná území (Kvasničková, D. 2004. s. 78)

% z plochy ČR 1,51

13,12

32 Maloplošná chráněná území (v roce 2001) Kategorie

Počet

Národní přírodní památka

101

Národní přírodní rezervace Přírodní rezervace Přírodní památka

110

Výměra(v ha) 27 873 2 691

710

0,35

0,03

33 839

1 121

% z plochy ČR

0,43

26 616

0,34

(D.Kvasničková, D. 2004. s.78)

Mezinárodně významná chráněná území jsou začleněna do celosvětového systému

chráněných území - mezi biosférické rezervace UNESCO. Jsou to například Krkonoše, Pálava, Šumava, Bílé Karpaty.

Zaměření mé diplomové práce nedovoluje podrobněji popsat stav přírody a její

ochranu v České republice. Zmíním se proto pouze o ochraně některých druhů rostlin a živočichů, protože tato oblast je dětem na 1. stupni ZŠ nejbližší.

"Přestože ČR zaujímá pouze 0,76 % celkové rozlohy Evropy, žije zde 35% z

celkového počtu 1278 druhů evropských obratlovců. Ve světovém měřítku zaujímá

ČR jen 0,05% suchozemského povrchu zeměkoule, vyskytuje se zde jen 1,04 % známých druhů obratlovců, 44% druhů vyšších rostlin a 41% druhů obratlovců je u

nás ohroženo vyhynutím. Procento ohrožených bezobratlých lze jen těžko odhadnout."(Máchal, 2000. s.146,147)

Pro orientaci uvádím následující tabulku: Druhy

živočichové bezobratlí kriticky ohrožené 33 silně ohrožené

22

celkem

91

ohrožené v

%

36

0,18

živočichové obratlovci 60

rostliny

houby

86

55

146

201

94

13

499

46

47

259

25

27 6

0,46

(Šlégl,Kislinger,Laníková, 2002. s.132)

33 Jednou z hlavních příčin nepříznivého stavu ochrany volně žijící fauny i planě

rostoucí

flóry

je

upřednostňování

ekonomických

aspektů

před

aspekty

ekologickými.V mnoha případech dochází k překračování udržitelných limitů, což vede k vyhubení či k hrozbě vyhynutí některých druhů rostlin nebo živočichů.

Kriticky ohrožené druhy ptáků, drop velký a mandelík hajní, vymizely, aniž by se pro jejich záchranu cokoliv rozumného udělalo. Mnohé další druhy jsou kriticky

ohroženy ( sysel, želva bahenní, koliha velká ), přesto nejsou pro jejich záchranu učiněny odpovídající kroky. Není to tak dávno, kdy mnoho zcela běžných druhů rostlin a živočichů bylo běžnou součástí prostředí, ve kterém se děti pohybovaly

(zmije obecná, skokan zelený, slepýš), ale dnes se s nimi seznamují pouze prostřednictvím knih, televize, encyklopedií. Příklady kriticky ohrožených druhů: rostliny

živočichové

bledule letní

jasoň červenooký

koniklec jarní

rak kamenáč

lýkovec vonný kandík psí zub

tořič včelonosný

perlorodka říční

houby

hřib královský lanýž lesní

mihule potoční čolek velký

zmije obecná bukač velký

sokol stěhovavý kočka divoká vlk

(Šlégl,Kislinger,Laníková, 2002. s.132) Ochrana druhů však vykazuje i některé úspěchy. Orel mořský se po úspěšných

pokusech o vysazení opět stal jedním z hnízdících druhů (byl vyhuben v 19. st.), zdařila se i repatriace rysa ostrovida na Šumavě, kde se začal přirozeně rozmnožovat, povedlo se také zavedení bobra evropského v Chráněné krajinné oblasti Litovské Pomoraví. Stoupající tendenci vykazuje i populace vydry říční, strnada lučního i jiných druhů.

34 V Evropské

unie byla vytvořena soustava chráněných území Natura 2000

(www.natura2000.cz). Jde o soustavu chráněných území v celé Evropské unii, jejímž

úkolem je chránit nejvíce ohrožené druhy rostlin a živočichů, ale také vzácná přírodní

stanoviště. Tato území jsou chráněna podle směrnic o ochraně volně žijících ptáků a ochraně volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť. V

těchto oblastech budou podporovány pouze činnosti přispívající k udržení stávajících přírodních podmínek.

V souvislosti s hodnocením stavu péče o životní prostředí nemohu nezmínit

nejčerstvější nelichotivou zprávu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. "Nejvyspělejší země světa nechaly propadnout Českou republiku v několika

"předmětech". Česká republika je ve zprávě prezentována jako velký spotřebitel

elektrické energie a velký producent emisí. Například v produkci oxidu uhličitého

patří naše země prvenství z třicítky zemí EU. Rovněž znečištění ovzduší v Praze a průmyslových oblastech severních Čech a severní Moravy je veliké. Obyvatelům škodí rakovinotvornými aromatickými uhlovodíky i přítomností niklu, benzenu,

arzenu a kadmia. Rovněž většina českých řek je hodnocena jako vysoce znečištěná." V závěru článku je nastíněna i možná cesta k nápravě - přijetí ekologické daňové reformy, modernizace průmyslu, ale i přísnější pokuty za znečištění.

(OECD ze dne 12.10.2005, deník Mladá fronta Dnes)

35

4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

Motto:

Co je pro školu lepší? Napsaný dokument, nebo chytrý učitel, který umí promýšlet učební strategie, spolupracovat na nich s ostatními učiteli?

.... a aby chodily děti do školy rády a dobře se připravily pro život....

(Proč tvořit ŠVP. 2005. s.3 )

Rámcový vzdělávací program, ( dále jen RVP ) je dokument, který od roku 2006

nahradí všechny dosavadní vzdělávací programy ZŠ, OŠ, NŠ. Vymezuje závazné

rámce vzdělávání, jsou zde uvedeny základní principy, klíčové kompetence a oblasti, které jsou pro školu závazné.

Píše se rok 2005. Pro mnohé základní školy je to rok NULA tvorby školního

vzdělávacího programu (dále ŠVP) pro základní vzdělání. Mnozí si kladou otázku: Proč vytváříme ŠVP?

Odpovědí na otázku, proč vytvářet ŠVP, je více. K těm základním patří:

Tvorba ŠVP dává možnost svobodně formulovat představy o nejvhodnější podobě

vzdělání na dané škole. Dává nebývalou možnost přemýšlet a projednávat množství

společných úkolů i problémů, vede k týmové práci, posiluje potřebu dalšího vzdělávání - zkrátka navozuje nový styl práce jedinců i školy jako celku.

(Manuál pro tvorbu ŠVP. 2006. s.8)

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním

programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize ) a zakotvenými v Zákoně o

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání

žáků od 3 do 19 let . Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní (viz graf 1.).

Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program

vzdělávání a rámcové vzdělávací programy. Školní úroveň představují školní

36 podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých

vzdělávací programy, školách.

(RVP. 2006. s.9 )

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ

STÁTNÍ

ÚROVEŇ RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

RVP PV

RVP ZV

RVP GV RVP SOV

OSTATNÍ RVP*

.................................................................................................................................... ŠKOLNÍ

ÚROVEŇ

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

(RVP. 2006. s.9 ) Graf 1 - Systém kurikulárních dokumentů

Legenda: RVP PV- Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání;RVP ZV - Rámcový

vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy ) pro střední odborné vzdělávání.

* ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další.

Podle RVP ZV mají

( RVP. 2006. s.9 )

jednotlivé školy za úkol vytvořit si vlastní vzdělávací

programy ( dále jen ŠVP ZV ). Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál pro

tvorbu školních vzdělávacích programů, který je vytvářen ke každému RVP. Manuál

37 seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí způsoby zpracování jednotlivých částí ŠVP s konkrétními příklady.( RVP . 2006. s. 9 ) ŠVP

poskytuje školám dostatečný prostor pro tvořivost, deklaruje možnost

projektového vyučování a výuku tzv. integrovaných předmětů. Dokument si všímá

žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, žáků s mentálním postižením a také žáků talentovaných.

Základní vzdělání navazuje na předškolní vzdělání a na výchovu v rodině. Na 1.

stupni usnadňuje svým pojetím přechod žáků z předškolního vzdělávání a rodinné

péče do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání. Je založeno na

poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého

žáka. Vzdělání svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním metod motivuje žáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, že je možné

hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodný způsob řešení problémů. Vzdělání je koncipováno tak, aby stimulovalo nejschopnější žáky, povzbuzovalo méně nadané,

chránilo a podporovalo žáky nejslabší. Hodnocení výkonu a pracovních výsledků

žáků musí být postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů, na posuzování individuálních změn žáka a pozitivně laděných hodnotících soudech. Žákům musí být

dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. V průběhu základního vzdělávání žáci postupně získávají takové kvality osobnosti, které jim umožní

pokračovat ve studiu, zdokonalovat se ve zvolené profesi a během celého života se dále vzdělávat a podle svých možností aktivně podílet na životě společnosti.

(RVP. 2006. s.12)

4.1 Cíle základního vzdělání V rámcově vzdělávacím programu jsou cíle definovány takto:

"-umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní vzdělávání

-podněcovat žáky k tvořivému, logickému uvažování a k řešení problémů vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci

-rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých

38 -připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti

-vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací;rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i přírodě

-učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný

-vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi

-pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s

reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci"

(RVP. 2006. s.12,13)

4.2 Klíčové kompetence a vzdělávací oblasti Klíčové

kompetence

představují

souhrn

vědomostí,

dovedností,

schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými

způsoby se prolínají . Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. učení;

V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k kompetence

k

řešení

problémů;

kompetence

komunikativní,

kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. (RVP. 2006. s. 14)

Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý. Na

konci školní docházky nelze tento proces považovat za ukončený, přesto tvoří důležitý základ pro celoživotní učení, vstup do života a do pracovního procesu.

Vzdělávací oblast základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně

rozdělena do devíti vzdělávacích oblastí:

39 Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace

Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět

Člověk a společnost Člověk a příroda Umění a kultura Člověk a zdraví

Člověk a svět práce

Nejsou zde týdenní hodinové dotace, jsou zde zavedeny disponibilní hodiny

podle potřeb školy a žáků ( pro 1. stupeň 6 hodin týdně).

4.3 Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět "Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV,

která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací oblast týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti,

přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým široce pojatým

syntetickým (integrovaným) obsahem spoluutváří povinné základní vzdělání na 1. stupni.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověka jeho svět je členěn do pěti

tematických okruhů". (RVP. 2006. s.37)

V tematickém okruhu Místo, kde žijeme se žáci učí na základě poznávání

nejbližšího okolí,vztahů a souvislostí v něm chápat organizaci života v rodině, ve

škole, v obci, ve společnosti, učí se aktivně zapojovat do každodenního života, hledat nové i zajímavé věci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen

na dopravní výchovu, poznávání regionu, vytváření kladného vztahu k místu jejich bydliště, národu, vlasti.

V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci osvojují a upevňují základy

vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance,

40 pomoci a solidarity, seznamují se základními právy a povinnostmi, s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost i svět (globální problémy).

V tematickém okruhu Lidé a čas se žáci učí orientovat v dějích a čase. Učí se

poznávat, jak se život a věci vyvíjejí a jakým změnám podléhají v čase. V tematickém okruhu se vychází od nejznámějších událostí v rodině, obci a regionu a postupuje se k nejdůležitějším okamžikům v historii naší země.

V tematickém okruhu Rozmanitost přírody žáci poznávají Zemi jako planetu,

kde vznikl a dále se rozvíjí život. Poznávají rozmanitost i proměnlivost živé i

neživé přírody naší vlasti. Učí se hledat důkazy o proměnách přírody, využívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu.

V tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví žáci poznávají především sebe na

základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické potřeby. Poznávají, jak se vyvíjí a mění člověk, získávají základní poučení o zdraví

a nemocech, uvědomují si, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i zdraví jiných lidí. ( RVP. 2006. s.38 )

4.4 Průřezová témata RVP obsahuje dále šest průřezových témat, která prostupují všemi oblastmi: Osobnostní a sociální výchova

Výchova demokratického občana

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova

Environmentální výchova Mediální výchova

( RVP. 2006. s.90 )

Tato témata obsahují snad všechny klíčové kompetence a jejich realizace navazuje na práci každého učitele a současně i na filozofii ŠVP . I u nich se musíme v celé

sborovně domluvit na základních strategiích. Např: Na 1.stupni budeme třídit odpady a na 2.stupni se tak dít nebude?

41 Cíle základního vzdělání a klíčové kompetence je možno bez výjimky

považovat za správnou filozofii školy. Uvádím jednoduchý příklad :

Kdo má děti ve škole učit zdravit? Jen učitelé, kteří učí žáka? Nebo jen ředitel?

A co učitelé na 1. stupni? A co paní vychovatelky a uklízečky a kuchařky a školník a ...! Ano, všichni!

Podobně budeme uvažovat také při organizaci škol v přírodě, exkurzí, projektů,

v zásadě u všeho, co se ve škole děje.

(Proč tvořit ŠVP. 2006. s.11)

4.5 Environmentální výchova Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti

vztahů člověka a životního prostředí. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje životní styl a hodnotovou orientaci žáků.

Toto průřezové téma prolíná většinou vzdělávacích oblastí. Propojováním a

systemizací vědomostí získaných v těchto oblastech umožňuje integrovaný pohled.

Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět poskytuje ucelený pohled na okolní

přírodu i prostředí, učí pozorovat a hodnotit důsledky jednání lidí a přispívá k osvojení odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. Ve vzdělávací oblasti

Člověk a příroda zdůrazňuje pochopení základních

přírodních zákonitostí, postavení člověka v přírodě, funkce ekosystémů ve vztahu k lidské společnosti.

Ve vzdělávací oblasti

Člověk a společnost odkrývá souvislosti mezi

ekologickými, technickoekonomickými a sociálními jevy v návaznosti na další udržitelný vývoj.

Ve vzdělávací oblasti

Informační a komunikační technologie umožňuje

environmentální výchova využívat výpočetní techniku při zjišťování informací o stavu prostředí. Podněcuje zájem o řešení ekologických problémů. Přispívá k navazování kontaktů a výměně informací.

Ve vzdělávací oblasti Umění a kultura poskytuje příležitosti pro zamyšlení se

nad vztahy člověka a prostředí. Přispívá k vnímání estetických kvalit prostředí.

Environmentální výchova je členěna do tematických okruhů : Ekosystémy,

42 základní podmínky života, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí.

(RVP. 2006. s.89,90)

43

II. PRAKTICKÁ ČÁST

44

5. Cíl praktické části Cílem praktické části mé diplomové práce bylo ukázat, jakým způsobem lze

aplikovat zařazení environmentální výchovy do vyučování. Zda vytvoření mezipředmětových vazeb má skutečný dopad na výuku a zda tyto vazby ovlivňují žáky v jejich názorech a postojích k ochraně životního prostředí. Chtěla jsem si také ověřit, jak s tímto námětem pracovat v prostředí menší venkovské školy, kde živá příroda je skutečnou součástí životního prostředí.

Praktickou část jsem zpracovala do dvou výukových bloků. Prvním tématem je

Ochrana přírody s důrazem na třídění komunálního odpadu. Svojí závažností a aktuálností se přímo nabízí k využití téměř ve všech vyučovacích předmětech. Blok

byl rozdělen do šesti vyučovacích hodin mezi jednotlivé předměty. Součástí tohoto bloku je i distribuce dotazníku pro rodiče žáků. Rodiče jsou v něm seznámeni se

zapojením školy do ekologického projektu - Jak správně třídit nápojové kartony (www.ekontejnery.cz). V určité míře je počítáno s jejich aktivní účastí na realizaci.

Druhým tématem je Les. V prostředí lesa jsme strávili celé vyučovací dopoledne,

které bylo vyplněno plněním úkolů jednotlivých částí. Koncepčně bylo dopoledne

pojato jako soutěž, která měla ověřit a případně doplnit již získané znalosti žáků. I zde se potvrdilo, že prostředí lesa je vhodné pro vytvoření přitažlivé formy výuky a že přímý kontakt s okolní přírodou má nezastupitelnou roli ve vzdělávání.

5.1 Charakteristika třídy a prostředí Výuka probíhala v průběhu školního roku na ZŠ T.G.Masaryka v Hlavečníku.

Jedná se o malou venkovskou školu, kterou navštěvuje 80 žáků.

Škola je zařazena do sítě škol M.R.K.E.V.( Metodika a realizace komplexní

ekologické výchovy ). Projekt je koordinován SSEV Pavučina a v Pardubickém kraji

jej realizuje středisko ekologické výchovy Ekocentrum PALETA . Projekt je podporován MŠMT ČR . Z této skutečnosti vyplývá ekologické zaměření naší školy .

Jejím zřizovatelem je obec Hlavečník. Snahou školy je nabídnout dětem hodnotnou náplň volného času tak, aby za žádnou aktivitou nemusely dojíždět do města.

45 Škola realizuje projekty, které vznikají v koordinačním středisku Ekocentra

PALETA a v jiných ekologických centrech. Vedle toho vytváří vlastní projekty . Vždy je

patrná snaha o vytvoření maximální návaznosti a propojenosti mezi

jednotlivými projekty . Při činnosti využíváme všech dostupných výhod plynoucích z

členství v síti škol M.R.K.E.V. Ať je to přístup k informacím, bezplatné poskytnutí

různých pomůcek a metodické literatury, apod. Já i mí kolegové se pravidelně zúčastňujeme seminářů center ekologické výchovy

a setkání s učiteli partnerských

škol. Obojí nás obohacuje hlavně o praktické poznatky .

Hlavní předměty na prvním stupni se vyučují samostatně, některé výchovy

(HV,TV) jsou spojeny. Výuka na druhém stupni probíhá samostatně v každém ročníku. Z pohledu mé dosavadní praxe toto nevidím jako nevýhodu, jak by se mohlo

někomu na první pohled zdát. Vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídách dochází k mnohem osobnějšímu vztahu nejen mezi učitelem a žákem, ale též mezi učitelem a rodiči žáků.

Protože mými stěžejními vyučovacími předměty jsou zeměpis a dějepis (2.

stupeň), v letošním školním roce jsem požádala paní ředitelku, aby mně bylo

umožněno vyučovat ve 4. a 5. ročníku předměty vlastivědu a přírodovědu a zároveň (po dohodě s třídním učitelkou) realizovat jednotlivé výukové bloky v této třídě. Jak pro děti, tak i pro mne to bylo hned několik změn najednou. Došlo nejen ke změně vyučujícího, ale žáci se museli vyrovnat s předměty, které pro ně byly nové .

Přestože tyto předměty úzce navazují na učivo prvouky, dělaly žákům zpočátku

potíže. Tyto problémy byly podle mého názoru způsobeny zcela odlišným způsobem výuky v předcházejícím ročníku. Žáci byli zvyklí na frontální výuku, memorování, nebyli vedeni k práci, která vyžadovala samostatnost a tvořivost.

Přes prvopočáteční těžkosti mohu říci, že se mi s dětmi pracuje velmi dobře.,

zjistila jsem, že někteří žáci začínají projevovat o vlastivědu a přírodovědu velký

zájem. Projevuje se to například tím, že nosí do školy publikace a různé předměty související s probíranou látkou. Snaží se komentovat činnosti své i svého okolí.

V prvním výukovém bloku jsem se zaměřila na 4. ročník. Ve třídě je šestnáct

žáků, devět chlapců a sedm děvčat. Třída je prospěchově spíše průměrná, většina žáků patří mezi problémové. Při výuce střídáme pracovní prostředí v rámci třídy (lavice, koberec, společně s učitelkou na židličkách v kolečku). Při práci mimo lavice

je někdy třeba vynaložit zvýšené úsilí k udržení kázně. Druhý výukový blok jsem

46 realizovala chlapců.

se žáky 5. ročníku. Ve třídě je šestnáct žáků, pět děvčat a jedenáct

Prospěchově patří tato třída k nejlepším na škole. Žáci jsou při hodinách

aktivní, velmi dobře spolupracují s učitelem i mezi sebou.

Při výuce se snažím používat různé metodické postupy - problémové vyučování,

skupinová práce s encyklopediemi, rébusy, tajenkami, referáty. Samozřejmostí je využívání různých pohybových a relaxačních her.

V následujícím textu je popsán průběh a realizace praktické části, který je doplněn

přílohami vztahujícími se k jednotlivým výukovým blokům.

47

5.2 První výukový blok - Chráníme přírodu V prvním výukovém bloku, který jsem s dětmi realizovala, jsem se zaměřila na

ochranu přírody. V rámci mezipředmětových vztahů jsem usilovala o to, aby nosné

téma zasáhlo do všech vyučovaných předmětů, které byly v daný den naplánovány matematika, český jazyk - literatura, český jazyk - sloh, přírodověda, dvě hodiny

výtvarné výchovy. Na to, že výuka bude mírně "odlišná" , jsem žáky upozornila den před samotnou realizací . Došlo totiž k malé změně rozvrhu - přírodovědu jsem si

přesunula na první vyučovací hodinu, následovala matematika, český jazyk literatura, český jazyk - sloh a dvě hodiny výtvarné výchovy. Také jsem chtěla s předstihem požádat žáky o donesení potřebných pomůcek.

48

PŘÍRODOVĚDA Výchovně vzdělávací cíle:

Žáci si vytváří kladný vztah k přírodě, k životnímu prostředí jako celku - objevují

a zjišťují propojenost prvků živé a neživé přírody, principy rovnováhy přírody, nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činnosti člověka. Umí třídit odpad, vědí do jakých nádob se dává. Znají důsledky znečišťování přírody

komunálním odpadem. Dodržují zásady správného chování v přírodě. Dokážou naslouchat ostatním spolužákům - seznamují se názory druhých na ekologickou problematiku.

Učivo: třídění odpadů

Pomůcky: pracovní listy pro každého žáka, psací potřeby,

Pojmy: životní prostředí, komunální odpad, kontejner, třídění odpadů

Pracovní postup:

1. Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s obsahem hodiny 2. Hlavní část

a) Motivace - četba upraveného příběhu z časopisu Pastelka: " Jak to tenkrát bylo."

V jedné daleké zemi bylo malé, špinavé království. Ale to už je hodně dávno. Tak

dávno, že už si to nepamatují ani staré popelnice co čekají u silnice. Tehdy vlastně žádné popelnice ještě neexistovaly a lidé vyhazovali všechen popel i všechny

odpadky z oken přímo na ulici. Dovedete si představit, jak ty ulice tenkrát vypadaly? Jednou se ale přihodila hrozná věc! Do království přiletěl čtyřhlavý drak a hned se ohlížel po nějakých princeznách, které by mohl spolknout.

Naštěstí žil v tom království chytrý Honza. Vzal si do ruky velký klacek a spěchal

k drakovi. "Draku!" volal na něj Honza, "my máme v království jen jednu princeznu, ale ty máš čtyři hlavy! Jedna princezna by pro tebe byla málo, ale já mám dobrý nápad, jak to udělat. Budu tě krmit tříděným odpadem.

Každé ráno ti vybraní

specialisté přivezou čtyři barevné kontejnery a v každém z nich bude jiný druh dračí

stravy. Bude to velice vybraná strava. Jedna hlava bude snídat papír, druhá plastické

49 hmoty, třetí sklo a čtvrtá hlava, ta si bude pochutnávat na starém železe". Jenže za chvíli se Honza přesvědčil, že drak má pěkně mlsný jazýček. Všechny čtyři hlavy se

začaly překřikovat. "Já nesnáším mastný papír ani papírové krabice od různých nápojů!" řekla jedna."Já si také vybírám", řekla druhá,"zásadně nejím pneumatiky!" Honza z toho byl celý nešťastný.

Otázky učitelky: "Děti, pomůžeme Honzovi zachránit princeznu? Víte, co znamená třídit odpad? Víte, do kterých kontejnerů který odpad patří a který ne?" b) Skupinová práce (každá skupina si najde svůj pracovní koutek)

Po krátkém rozhovoru jsem rozdělila žáky do čtyř skupin po čtyřech. Při tomto

rozdělení jsem se snažila, aby bylo složení vyvážené a skupiny co do pohotovosti a

šikovnosti rovnocenné. Každý tým dostal pracovní list (příloha č.1), kde měl do každého kontejneru roztřídit a zapsat co nejvíce odpadků. Složení týmu jsem určila

následovně- 1x zapisovatel, 1 x mluvčí, 2 x odpadoví technici (vymýšleli odpadky).

Na vypracování jsem žákům poskytla deset minut . Po uplynutí tohoto časového úseku, který

byl plně dostačující, jsme společně provedli vyhodnocení práce

jednotlivých skupin.

Zde se plně mohli projevit mluvčí týmů, kteří vhodnými

komentáři doplnili snažení svých kamarádů . c) Samostatná práce v lavicích

Před zahájením práce jsem se dětí zeptala, co si představují pod pojmem životní

prostředí. Své odpovědi si chodily zapisovat na tabuli. Postupně zjistily, že prakticky

vše, co nás obklopuje, je součástí životního prostředí a že každý z nich může svým chováním a jednáním kvalitu životního prostředí ovlivňovat.

Poté jsem žákům rozdala pracovní listy (příloha č.2) a upozornila je, že nejdříve mají

vyplnit své jméno, třídu a datum. Zdůraznila jsem, že pracovní list není na známky, ale abych zjistila jakou měrou se podílí na ochraně přírody.

d) Pohybová hra : Všechno o vás

Před začátkem pohybové hry jsme se přemístili na koberec, kde se žáci rozmístili tak, aby měli dostatek místa k provedení zadaných úkonů. Vyslovovala následující myšlenky a požádala žáky o odpověď.

50 - Souhlasíte-li s tím, že je nutné šetřit vodou, zatleskejte. - Zastavíte-li vodu, když si čistíte zuby, poskočte si. - Myslíte-li, že kouření je škodlivé, dupněte.

- Nemáte-li rádi pach nečistot, mávejte rukou před obličejem. - Neodhazujete-li odpadky na ulici, postavte se.

- Vypínáte-li světla, když odcházíte z místnosti, zakryjte si oči. - Jste-li šetrní v používání papíru a neplýtváte jím, zamrkejte.

- Domníváte-li se, že je nutné chránit životní prostředí, zadupejte.

-Spatříte-li hmyz v bytě a místo toho, abyste jej zabili, pomáháte mu dostat se ven, pošimrejte se na nose.

e) Shrnutí učiva: Na závěr hodiny jsme si stručně připomněli, o čem jsme si dnes

povídali, co je životní prostředí, zopakovali jsme si, jak se třídí odpad, atd. Rozdala

jsem připravené dotazníky pro rodiče (příloha č.3). Při té příležitosti jsem žáky požádala, aby se snažili přimět rodiče dotazník nejen vyplnit, ale aby v případě potřeby zaujali pozici vychovatele a vysvětlili rodičům nutnost společné ochrany životního prostředí. 3. Závěrečná část:

Ukončení hodiny- poděkování za přístup, vyslovení pochvaly, zadání domácího

úkolu - dokončení pracovního listu.

Zhodnocení hodiny Již po přečtení příběhu jsem si všimla, že většina žáků se snaží nešťastnému

Honzovi pomoci princeznu zachránit. To byl asi hlavní důvod, že pracovali s takovým zaujetím.

Při skupinové práci byli mírně hlučnější, což však nebylo na závadu. Přičítala

jsem to jejich pracovnímu zaujetí, které bylo opravdu veliké. Skupiny byly rozptýleny po celé učebně, takže se vzájemně nerušily. Odpovědi jednotlivých skupin byly

vesměs správné, děti roztřídily komunální odpad do správných kontejnerů. Také při samostatné práci mě děti překvapily bezchybnými odpověďmi. Po pravdě ale musím

51 říci, že největší radost měly z pohybové hry, při které z nich "spadla" soustředěnost a mohly se pohybově uvolnit.

Po přestávce jsme pokračovali hodinou matematiky.

52 Pracovní list-třídění odpadů

(Mülhauserová, Krejčiříková, 2003, s.69)

53 Pracovní list-Chráníme přírodu

(Mülhauserová, Krejčiříková, 2003, s.69)

54

55

MATEMATIKA Výchovně vzdělávací cíle:

Žáci sčítají a odčítají čísla v oboru 0-1000, zaokrouhlují čísla na tisíce, odhadují

výsledky, umí řešit jednoduché a složené slovní úlohy, násobí a dělí v oboru malé násobilky, umí rozkládat čísla v desítkové soustavě. Učivo: řešení slovních úloh v oboru do 1000

Pomůcky: školní sešity, psací potřeby, tabule, křída Pracovní postup:

1. Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s obsahem hodiny

2. Hlavní část

a) Motivace : Připomenu dětem sběr starého papíru, který se uskutečnil na naší

škole. Zeptám se jich, zda vědí, proč se sbírá starý papír? Děti, chcete vědět, kolik

kilogramů starého papíru nasbíraly jednotlivé třídy prvního stupně? Kolik stromů jsme zachránili? Abychom se při výpočtech nespletli, dáme si nejdříve malou matematickou "rozcvičku".

b)Ústní práce- opakování malé násobilky:

- dětem dát ústně vyjmenovat řady násobků čísel 2,3,4,5,6,7,8,9

c)Písemná práce- opakování násobení, dělení, sčítání s odčítání Datum

- na připravené karty žáci zapisují pouze součin, podíl, součet, rozdíl

Hodnocení

56:8= 12.4= 90:3= 6.8=

32+12= 79-35= 71+25= 32-15=

18+64= 81-36= 9.8= 49:7=

56 e) Řešení slovních úloh Slovní úloha č.1

Žákům jsem rozdala pracovní list (příloha č.4) s předem připravenými

slovními úlohami. K postupnému řešení těchto slovních úloh jsem vybírala jednotlivé žáky k tabuli, ostatní pracovali v lavicích, kontrolovali správnost postupů a výsledků.

Při sběru starého papíru 1.třída nasbírala 450 kg, 2.třída o 38 kg méně, něž

1.třída, 3.třída nasbírala 2x více, než 1.třída, 4.třída nasbírala o 28 kg více, než 2.třída a 5.třída nasbírala 2x méně, než 4.třída.

Kolik kilogramů papíru nasbírali žáci prvního stupně naší školy? -přečtení slovní úlohy

-otázky učitelky: V jakých jednotkách se uvádí hmotnost nasbíraného papíru? ( V kilogramech)

Co musíme udělat, abychom zjistili, kolik kilogramů papíru nasbírali žáci prvního stupně celkem?

(Zjistit, kolik nasbíraly jednotlivé třídy a výsledky sečíst)

Musíme při sčítání dodržet pořadí sčítanců nebo je můžeme

zaměnit?

(Sčítance mohu zaměnit, součet bude stejný)

Který způsob sčítání bude pro vás jednodušší - zpaměti nebo písemně?

Pokuste se odhadnout celkové množství nasbíraného papíru. (Hodnoty několika odhadů jsem napsala na tabuli.)

Zápis:

1.třída..............................450 kg

2.třída..........................o 38 kg méně než 3.třída..........................2 x více než

4.třída..........................o 28 více než 5.třída.........................2 x méně než

Celkem nasbíráno .............?

57 Grafické znázornění: 1.třída

-38kg

450 kg

2.třída 3.třída

+28kg

4.třída 5.třída

2x méně

Výpočet: 1.třída

450 kg

2.třída

450-38= 412 kg

4.třída

412 + 28 = 440 kg

3.třída 5.třída

450 . 2 = 900 kg

440 : 2 = 220 kg

450 + 412 + 900 + 440 + 220 = 2422 kg Odpověď: Žáci prvního stupně celkem nasbírali 2422 kg starého papíru. Provedeme porovnání spočítaných hodnot s odhady zaznamenanými na tabuli.

Následovala druhá slovní úloha, ve které jsme zjišťovali kolik stromů se musí

vykácet kvůli výrobě stejného množství papíru. Protože součástí osnov 4. ročníku není dělení dvojciferným číslem, použili jsme k výpočtu kalkulačku.

58 Slovní úloha č.2

Tak, jako u první úlohy jsme si provedli základní fáze postupu řešení.

Kolik stromů jsme zachránili, když jsme nasbírali 2422 kg papíru? Z jednoho stromu se vyrobí 25 kg papíru. Zápis:

25 kg papíru.............................1 strom

2422 kg papíru.........................? stromů

Výpočet: 2422 : 25 = 96,88

Zaokrouhlení desetinného čísla na jednotky bylo provedeno za pomoci učitelky. Odpověď: K výrobě 2422 kg papíru je třeba vykácet přibližně 97 stromů. Slovní úloha č.3

V předchozí úloze jsme spočítali, že sběrem starého papíru jsme zachránili

přibližně 97 stromů. Jak dlouhý úsek cesty lze osázet zachráněnými stromy, když vzdálenost mezi zasazovanými stromy je 12 metrů ? Zápis:

Počet zachráněných stromů ........................97 ks Vzdálenost mezi stromy..............................12 m Celkový osázený úsek................................. ? m Grafické znázornění:

97 stromů

12m

Výpočet:

97 . 12 = 1164 m Odpověď:

Zachráněnými stromy se osází podél cesty úsek dlouhý 1164 m.

59 4.Úlohy na procvičení a) Seřaď výsledky sběru jednotlivých tříd od největšího k nejmenšímu (sestupně).

b) Zaokrouhli na tisíce celkové množství nasbíraného papíru.

c) Výška jednoho stromu je 300 cm. Převeď tento údaj na metry.

d) Zapiš číslo, které má 2 tisícovky, 4 stovky, 2 desítky, 2 jednotky.

5. Závěrečná část- shrnutí učiva- kontrolní otázky: Co jsme dnes procvičovali? (dělení, násobení, sčítání, zaokrouhlování v oboru 0-1000,

převody jednotek...)

Co jsme se dnes dozvěděli zajímavého?

(proč je důležitý sběr starého papíru, kolik stromů lze takto zachránit...)

- zadání DÚ- pomocí vážení a výpočtů vypočítat svoji spotřebu

papíru za jeden školní rok (žáci si zváží sešit, vynásobí počtem

spotřebovaných sešitů a údaje sečtou), nezapomeneme na učebnice na jedno použití

- hodnocení práce dětí

Zhodnocení hodiny

Hodinu matematiky jsme začali ústním procvičením malé násobilky, ve kterém

jsme si zopakovali již známé učivo. Při tomto opakování dělali někteří žáci chyby, na které rychlí počtáři reagovali a žáka opravili. Písemné opakování, kde přibylo dělení, sčítání a odčítání, zvládla většina žáků bez větších problémů. Více jak polovina žáků zvládla matematickou rozcvičku na 100%, úspěšnost zbývajících žáků kolísala mezi 30 a 60 %.

60

Matematická rozcvička

Počet příkladů (%)

120 100 80 60

Počet příkladů

40 20 0

9

3

2 Počet žáků

1

1

Z grafu je možné vyčíst, že devět žáků vypočítalo všechny příklady. Tři čtvrtiny z

celkového počtu příkladů zvládli tři žáci a úspěšnost ostatních se pohybovala v rozmezí 30-60%.

Při řešení slovních úloh se objevily určité potíže. Žáci nebyli zvyklí na grafické

znázornění příkladu, tento nedostatek se projevil u většiny děvčat, ale i nepozornost při čtení textu měla vliv na správné řešení i u zdatnějších žáků. Někteří zvládli postup řešení , ztroskotali však na chybném početním úkonu. Slovní úlohy 10 9 8

Počet žáků

7

Vyřešil kompletně

6

Správný postup-chybný výsledek,

5 4

Nevyřešil

3 2 1 0

Slovní úloha č.1

Slovní úloha č.2

Slovní úloha č.3

Graf, který vyjadřuje úspěšnost při řešení slovních úloh ukazuje, že úlohu číslo

jedna bezchybně zvládlo sedm žáků . Šest žáků

si poradilo s postupem, ale

nepozorností při sčítání se připravilo o správný výsledek. Tři žáci si s úlohou vůbec

61 neporadili. Grafické vyjádření řešení úloh číslo dvě a tři je stejné jako u úlohy číslo jedna, pouze počty žáků se mění.

Se závěrečnou částí neměli žáci žádné problémy. Úlohy na procvičení

zaokrouhlování na tisíce, převod jednotek, vytvoření číselné řady, zápis čísla do desítkové soustavy zvládli i slabší počtáři. Tato část byla určena víceméně pro ně a měla povzbudivý charakter. Jelikož pracovní tempo žáků nebylo stejné, zdatnější si

vyzvedli předtištěné pracovní listy s dalšími příklady na procvičení (obvyklá činnost při hodinách matematiky).

62

63

64

ČESKÝ JAZYK - literatura Výchovně vzdělávací cíle:

Žáci umí vyjádřit své pocity z četby, souvisle hovořit o přečteném textu,

vyhledávat informace v dětské encyklopedii, naučném slovníku, zdokonalují se ve správném a plynulém čtení, učí se s textem pracovat a učí se sestavit osnovu. Učivo: plynulé čtení s porozuměním

Pomůcky: čítanka pro 4.ročník, kůra stromů, dětská encyklopedie Co to je ...? , Slovník cizích slov, CD-ROM - nahrávka relaxační hudby, CD-přehrávač Pojmy: divoká skládka,teritorium Pracovní postup: 1. Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s obsahem hodiny 2. Hlavní část

a) Motivace : před zahájením této vyučovací hodin jsem napsala na tabuli nadpis

související s myšlenkovým sdělením textu CHRÁNÍME PŔÍRODU.

Hodinu jsem zahájila spuštěním relaxační hudby a společně s žáky jsem přešla do

koutku živé přírody, kde jsme si prohlédli předem připravenou kůru z několika stromů. Poté jsem děti vyzvala, aby si každý našel místo na koberci, vypnula jsem hudební doprovod a navodila téma textu rozhovorem. Např. Z jakého stromu, si myslíte, že je kůra? Z jakého lesa strom pochází?

Co všechno asi mohl ten strom za svůj život vidět a slyšet?

b) Čtení textu učitelkou:

Děti , stále na koberci, si vyslechly příběh z jednoho lesa, ze kterého si lidé

udělali skládku. Ukázka je v Čítance pro 4.ročník, strana 170.

65

Divoká skládka

Věra Plívová-Šimková Tomáš stál s pekáčem v ruce nad jámou v lese, plnou odpadů. Povaloval se i všude

kolem, divoká skládka, jakých zamořuje přírodu, až hanba počítat kolik. Na jaře jich

přibývá. Lidé se naivně domnívají, když ukryjí v zimě odpadky pod sníh, že se jich

zbaví. Starých kamen, prasklých umyvadel, vysloužilého nádobí. Trčely tam ze syrové země a žalovaly. Tomáš si všiml, že zpoza otlučeného bubnu z vířivé pračky

ho pozoruje veverka. Zmizela mu v pračce a znovu vykoukla. Potom se zamotala do rezavého pletiva a marně hledala cestu ven. Zarývala do pletiva své hlodáky. Tomáš

skočil, přeházel v jámě pár velikých předmětů, vyhodil pletivo, ale veverku už tam nespatřil. Dobře věděl, že každé zvíře má své teritorium, které obývá.

Každý

čtverečný metr lesa je obydlím různých druhů zvířat, ptáků, hmyzu. Tomáš si

představil, jak by všechna zvířata, kdyby mohla, řekla lidem: Zkuste to, strkat si odpadky jeden druhému za ploty svých domů, jen to zkuste, co tomu řekne soused. Odhadoval, kolik by to bylo asi kárek, vrchovatě naložených. Kdyby si půjčil od dědy větší vozík s gumovými koly, jestlipak by ho vytáhl Bílkovou strání, aby nemusel

objíždět kolem dokola lom, kde je hlavní skládka pro několik vesnic v okolí. Ta

špatná příjezdová cesta k lomu byla taky jednou z příčin, proč všude bylo naseto divokých skládek. Zatímco takhle uvažoval, zaslechl také čiřikání stehlíka. Jeho uši

byly na ptačí hlasy obzvlášť jemně naladěny. Rázem zapomněl na všechny divoké skládky. Potom čekal dlouho a marně , stehlíka už neuslyšel. Věděl, že se sem bude

muset znova vrátit , a taky věděl, že bez kárky to nebude. Tohle haraburdí prostě odsud zmizí. Vzal si to do hlavy, věděl to vlastně už ve chvíli, kdy sbíral střepy na cestě....

Na druhý den se Tomáš vypravil na skládku znovu. Byl rád, že Jířa cupital s ním.

Po rovině ho vezl, dal mu opratě a sám dělal koně, kterému se právě zachtělo divoce cválat.Velká tiskací písmena říkala: ZÁKAZ SKLÁDKY POD POKUTOU 500 Kč. Oba věděli, že je to málo. Pan Buchar by vytáhl středověké tresty. Nežli začali

nakládat, rozvěsili po stromech obrázky veverky, zajíce, ježka a ptáčka jarabáčka, všechny měly stejný text: TADY ŽIJE .... Z posledního obrázku se dívala zádumčivým pohledem malá srnka. Teprve, když už měli kárku skoro plnou , Jíra zareptal:

66 "Tohle než vodvozíme! Ty lidi ... jako žvížata!"

" Jako zvířata? Jo ?" optal se Tomáš. " No to by se tedy mohly zvířata pěkně krásně urazit. Zvířata nikdy neodkládají svůj svinčík do sousedního rajonu."

(Brontosaurus) c) Interpretační otázky a úkoly:

Po přečtení textu následovaly interpretační otázky a úkoly.: Která slova nejlépe vystihují podstatu příběhu?

(jáma plná odpadu, zamotaná veverka do pletiva,Tomáš odváží haraburdí, cedule s nápisem zákaz skládky....)

Objevilo se v textu nějaké slovo, kterému jste nerozuměli ?

( teritorium) - Dětí jsem se zeptala na význam tohoto slova a správnost

jejich odpovědí jsme si ověřili ve Slovníku cizích slov. Najít v něm tento výraz bylo úkolem pro dva pohotové žáky. Zatímco probíhalo hledání výrazu teritorium, pokračovali jsme s žáky v dalších otázkách a odpovědích na ně.

Zachovali byste se stejně jako lidé , kteří tu divokou skládku vytvořili?

( Nezachovali, bylo to od nich špatné,atd)

Jak by se měl člověk chovat k přírodě a proč? Chováte se i vy

ohleduplně k životnímu prostředí? Co konkrétně děláte pro jeho ochranu?

( neničit ji, nekřičet v lese, dávám odpadky do popelnice, neodhazuji papíry, ...) d) Pohybová část:

Vysvětlím žákům, že ne vždy může za škody v lese pouze člověk.Někdy navštíví

les silný vítr, někdy i vichřice, která dokáže v lese udělat velkou " paseku". Na CD-

přehrávači pustím hudbu, která svou dynamikou vyjadřuje sílu větru a bouře. Podle rytmu hudby děti napodobují pohyby stromů, od mírného kývání po divoké zmítání.

67 3. Závěrečná část- Jak se jmenoval článek, který jsme si četli? Byl Tomáš kladný, nebo záporný hrdina? Choval se správně?

Upozorním děti, že po přestávce se s Tomášem opět setkáme a k článku budeme vytvářet osnovu.

- hodnocení práce dětí

68

ČESKÝ JAZYK - sloh Výchovně vzdělávací cíle:

Žáci umí vyjádřit své pocity z četby, souvisle hovořit o přečteném textu,

zdokonalují se ve správném a plynulém čtení, učí se s textem pracovat, vytvářet osnovu.

Učivo: sestavení osnovy Pomůcky: čítanka pro 4.ročník, CD-ROM - nahrávka relaxační hudby, CDpřehrávač, čisté papíry A4, psací potřeby, podložka, Slovník cizích slov Pracovní postup: 1. Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s obsahem hodiny 2. Hlavní část

a) Motivace : Navážeme na předchozí hodinu, ve které jsme si přečetli článek

Divoká skládka. Na koberci leží papíry s obrázky stromů, lesních zvířat, starého koberce, komínové roury, pletiva, plechovky ...

Děti si obrázky rozeberou a snaží se vytvořit "divokou skládku".

Stromy stojí na místě, staré "harampádí" leží mezi nimi a kolem se pohybují lesní zvířátka. Na pokyn učitelky stromy a zvířátka

vyvedou do lavice jedno "harampádí" za druhým, až zůstane na koberci pouze les a jeho obyvatelé.

b) Hlasité čtení textu po odstavcích a vytváření osnovy

Po návratu do lavic pracujeme s textem z předchozí hodiny - Divoká

skládka. Děti se střídají při četbě, ostatní kontrolují správnost . Při chybě čtenáře

přeruším a dané slovo přečte žák znova. Text jsem si rozdělila na odstavce. Po

přečtení odstavce jsme společně našli klíčová slova, která byla charakteristická a nejvystižnější z nich určený žák napsal na tabuli, ostatní žáci na předem

připravené papíry. Takto jsme prakticky sestavili celou osnovu článku. Měla

sedm bodů.

69 1. Odpadky v lese

2. Zvířátka a odpadky 3. Kde zvířátka bydlí

4. Bez vozíku to nepůjde 5. Stehlík zpívá

6. Obrázky zvířátek na stromech 7. Vyvezení odpadků c) Kontrola společné práce:

Střídající se žáci přečetli jednotlivé body osnovy.

d) Výtvarné ztvárnění textu:

Při realizaci tohoto úkolu si žáci mohli zvolit libovolně svůj prostor .Úkolem bylo nakreslit obrázek, který by výstižně text charakterizoval. Obrázek nakreslili pastelkami pod napsanou osnovu ( příloha 5).

Jelikož pracovní tempo žáků nebylo stejné- kdo nakreslil obrázek dříve , než

ostatní , mohl využít zbývající čas vyhledáváním zajímavostí v encyklopediích ( příprava materiálů na druhý výukový blok s názvem LES ) .

e) Hudební vložka :

Na závěr hodiny jsme si zazpívali písničku s přírodní tematikou- " Já do lesa

nepojedu!"

3.Závěrečná část

- celkové zhodnocení práce v obou vyučovacích hodinách

- zadání DÚ - seznámit rodiče s obsahem dnešního vyučovacího dne a pokusit se realizovat spolu s nimi některé body z ochrany životního prostředí v reálných

podmínkách (sypání do krmítek, méně jezdit autem, úklid okolí svého bydliště, sběr žaludů a kaštanů pro krmení zvěře v zimních měsících, atd. )

70 Zhodnocení dvou vyučovacích hodin Děti pracovaly aktivně, při činnosti mimo lavice zachovávaly potřebný klid a

kázeň. Při poslechu se soustředily, text pozorně vnímaly a na kladené otázky reagovaly správnými odpověďmi. Při práci se Slovníkem cizích slov byla nutná

pomoc učitele. Úroveň čtení u většiny žáků odpovídá čtvrtému ročníku, to znamená, že se objevuje přeřeknutí, špatná intonace. Závažné chyby jsem nezaznamenala. Při

tvorbě osnovy se projevila skutečnost, že většina z nich nemá přečten dostatečný počet knih a jejich slovní zásoba není tak bohatá. Při výtvarném vyjádření se naopak naplno projevila dětská fantazie a představivost. S potěšením hodnotím jejich kladný

vztah k přírodě. Všichni beze zbytku vědí, jak se správně chovat k přírodě. Rovněž dokáží rozlišit správné chování k životnímu prostředí od špatného.

71

Výtvarná výchova - 2 vyučovací hodiny Výchovně vzdělávací cíle: Citově vnímají estetický vztah k životnímu prostředí, k

jeho tvorbě a ochraně. Chápou pojem recyklovaný papír. Znají způsoby šetření

papírem. Vědí, že když se šetří s papírem, šetří se i naše lesy. Znají základní suroviny

k výrobě papíru, umí vyrobit recyklovaný papír. Rozvíjí si citlivý vztah k materiálu a

k jeho zpracování s ohledem na účel a užití. Využívají výrazových možností linie, plochy, tvaru a struktury. Získané poznatky a dovednosti dovedou využít ve svém životě. Žáci umí pracovat ve skupinách i samostatně, učí se rozvíjet vlastní fantazii. Učivo: výroba recyklovaného papíru Pomůcky: Novinový papír, barevný toaletní papír, ubrousky, recyklovaný papír, mycí houbička, váleček, misky, lžíce, záclona, směs koření, ruční šlehač, drobný přírodní materiál - jehličí, drobné větvičky Pojmy: recyklovaný papír, kontejner Pracovní postup:

1.Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s obsahem učiva

2.Hlavní část

a) Motivace: Vzpomínáte si na dračí hlavu z příběhu, který jsem četla při hodině

přírodovědy? I když byla nenasytná, všechen papír nesnědla. V kontejneru ho zbylo ještě hodně. Dá se využít i k jiným věcem, než ke krmení draka. Například k výrobě nového ručního papíru. Takovému papíru,

který se vyrobí ze starého, říkáme

recyklovaný. Existuje celá řada druhů papíru. Křídový, psací, balicí, novinový apod. K výrobě se používá dřevo, kyseliny, chlór na bělení, kaolin a také velké množství

vody. Místem, kde se průmyslově vyrábí papír, jsou papírny. Přesto existuje místo, kde se papír vyrábí tak, jako v dávné historii . V šestnáctém století byla založena ve Velkých Losinách ruční papírna, kde se ruční papír stále vyrábí tradičním způsobem z bavlny a lnu.

72 Papír má bohatou historii. Byl vynalezen v Číně ve 2.století.l. U nás se běžně

používá od 14.století.

Žákům jsem vysvětlila, že i my si vyrobíme recyklovaný papír a názorně jsem

ukázala postup výroby. Poté jsem je rozdělila do skupin, ve kterých byli při hodině přírodovědy. Každá skupina si připravila pracovní plochu - ubrus na lavici, misku, papír, záclonu, váleček, lžíci, směs koření, větvičky,... b)Práce ve skupinách

První skupina trhala růžový toaletní papír, druhá skupina trhala žlutý toaletní

papír. Třetí skupina trhala ubrousky a čtvrtá skupina za dozoru učitelky mixovala

hmotu z novin, která byla přes noc namočená. Když si jednotlivé skupiny natrhaly papír, nalila jsem každé skupině do misky teplou vodu. Děti vzniklou směs míchaly, dokud jim nevznikla hustá kaše.

c)Samostatná práce

Poté si každé dítě nabralo lžící na svou pracovní plochu směs ( do výšky 1 cm ),

přikrylo druhou polovinou záclony, přiložilo savou mycí houbičku a válečkem za

silného tlaku rozválelo. Při válení se vytlačovala voda, která se vsákla do novin a do houbičky. Houbičku tedy musely děti často ždímat. Po vyválení podebraly spodní

část záclony a kraje, papír opatrně přenesly na podložku k sušení. Každý žák si mohl

udělat libovolný počet papíru, který si různým způsobem zdobil (drobný přírodní materiál, směs koření,...). Takto vyrobený papír lze využít k různým účelům. Na

papír, který jsme společně vyrobili při dnešních hodinách výtvarné výchovy, jsem při

následující hodině přírodovědy napsali: Zásady správného chování v přírodě. Hotové

výrobky jsme si vystavili do koutku živé přírody a nezbylo nám nic jiného, než čekat až papír vyschne. Ohlasy samotných žáků svědčily o tom , že si sami uvědomují , jak

pracné a zdlouhavé je vyrobit i malý kousek papíru a plýtvat s ním je velmi

nezodpovědné. V tuto chvíli bylo vhodné si připomenout další možné způsoby , jak šetrně nakládat s papírem.

- využívat plně obě strany listu papíru - používat i recyklovaný papír

- použitý papír odnést do sběrny atd.

73 Na závěr hodiny jsme si zahráli hru "Co do lesa patří a nepatří?" Žáci se odebrali na

koberec, zavřeli oči a podle mého diktátu měli rozhodnout, co do lesa patří a co ne. V případě souhlasu zůstali stát, v případě nesouhlasu si dřepli. Děti, které udělaly chybu, vypadly ze hry.

Příklady zadaných slov: medvěd, mravenec,pneumatika,potok,odpadky,aj.

Zhodnocení hodiny

S průběhem dvou vyučovacích hodin výtvarné výchovy jsem byla velmi

spokojená. Děti pracovaly se zaujetím a snažily se dosáhnout co nejlepších výsledků.

Protože pracovní tempo nebylo stejné, někteří žáci si stihli vyrobit tři až čtyři papíry, někteří jen dva. Ale i tito žáci se snažili, aby jejich práce byla kvalitní. Ani po stránce

kázeňské nemám žádné připomínky. Při práci doprovázela děti relaxační hudba, která je nijak nerušila, ale navozovala příjemnou pracovní atmosféru (příloha č.6).

Hodnocení vyučovacího bloku

Celkově jsem celodenní vyučovací blok s názvem "Chráníme přírodu" hodnotila

kladně. Musím přiznat, že pro žáky , ale i pro mne to byla práce velmi náročná.

Jelikož učím na druhém stupni, mohu tedy porovnat náročnost pracovního dne mezi prvním a druhým stupněm a nezbývá mně nic jiného, než si připustit, že učit na

prvním stupni je velmi náročné. Přesto rozzářené dětské obličej a dychtivost v dětských očích vyvážily všechnu námahu spojenou s tímto dnem.

Samozřejmě jsme při tomto vyučovacím bloku zdaleka nevyčerpali všechny

možnosti, jak chránit přírodu. Rozhodně každý žák přispěl svým malým dílem k aktivní ochraně přírody a rozšířil si své obzory.

74

5.3 Druhý výukový blok - LES

Tentokrát jsem zvolený blok pojala jako celek. Druhý výukový blok probíhal v

časovém rozmezí od 8:00 hod do 12:30 hod (5 vyučovacích hodin bez klasického časového rozvržení). Protože k nejcennějším metodám, jimiž se děti seznamují s

okolní přírodou, náleží přímé pozorování, uskutečnila jsem tento blok převážně

v přírodě (Ekologická výchova v mateřských a základních školách, str.5). Tuto možnost využívá v závislosti na počasí naše škola poměrně často. Podle mého názoru je to jedna z výhod, která přispívá ke zpestření výuky na vesnických školách.

Stejně jako u prvního výukového bloku jsem děti i tentokrát upozornila, že

vyučování bude probíhat i v přírodě (vhodné oblečení, obuv,pomůcky...). V rámci tohoto výukového bloku jsem se snažila, aby zůstaly zachovány mezipředmětové vazby a téma les prolínalo všemi činnostmi a v neposlední řadě jsem kladla důraz na

to, aby si žáci oživili své vědomosti o přírodě. Výuku jsem zahájila ve třídě, poté jsme se přesunuli do nedalekého lesa, ve kterém děti na jednotlivých stanovištích

plnily zadané úkoly. Plnění úkolů vyžadovalo přítomnost dvou pedagogů, proto jsem požádala paní ředitelku školy o uvolnění ještě jednoho vyučujícího.

75

Realizace výukového bloku Výchovně-vzdělávací cíl:

Žáci si vytváří a upevňují zdravý životní styl, osvojují si správné názory na

životní prostředí a společnost. Umí popsat některé základní práce v zemědělství, lesnictví. Dokáží spolupracovat v kolektivu, vzájemně si naslouchat, rozdělit si práci

a navzájem se doplňovat. Jsou schopni vyhledávat potřebné informace v literatuře, určovat pomocí atlasu rostliny a živočichy. Určují některé zástupce bezobratlých a obratlovců, třídit organismy na skupiny podle diakritických znaků (dřeviny, byliny).

Umí vyjmenovat lesní patra a zařadit rostliny a živočichy do lesních pater.Výtvarně vyjadřují barevnost přírodních objektů-LAND-ART, řeší jednoduché slovní úlohy, procvičují vyjmenovaná slova, umí se orientovat v přírodě pomocí buzoly a určují

světové strany podle přírodních úkazů. Rozvíjí tělesnou a pohybovou zdatnost a umí se pohybovat bezpečně po silnici.

Pomůcky: balicí papír, křídy, Pexeso, psací potřeby, papír, encyklopedie, Přehled

živé přírody, pastelky, buzola, meteorologické značky, pracovní list (příloha č.xx),

přírodní materiál- konopný provázek, špejle, dýně, kukuřice, jablka, šišky, šípek, stopky

Organizační forma výuky:

Výuka probíhala v bloku pěti výukových hodin s přestávkou na oběd. Činnosti

probíhaly ve třídě a v lese na stanovištích. Žáků bylo 12. Pracovali samostatně i ve skupinách. Postup:

1. Úvodní část- přivítání s žáky, pozdrav, seznámení s náplní výukového bloku.

2. Motivace-LES

Společně s žáky jsme si sedli na koberec do kruhu, kde při poslechu relaxační

hudby "Forest" jsem nechala kolovat větvičku stromu. Žáci si větvičku postupně předávali a každý z nich řekl ostatním, co se mu vybaví při slově les. Děti odpovídaly

slovy - medvěd, veverka, smrk,..... Ani jedno z nich však neřeklo slovo domov, a

76 proto jsem se je snažila vhodnými otázkami přivést k poznání, že i příroda je náš domov. Protože její součástí jsou i lesy, musíme je bránit

a nedovolit, aby

zahynuly.Použila jsem například tyto otázky: "Co uděláte, když vám někdo bude ničit

dům? Budete nečinně přihlížet?" Neuděláte nic?“. U stromů není věk 150 let žádnou

vzácností. Mnohé se dožívají 300 let, jiné až dvojnásobku. Jsou u nás stromy, které pamatují dobu Husovu i Karla IV., a zelenají se dodnes. Na světě jsou i tisíciletí „starci“. Takovým stromům říkáme „památkové“ a je třeba je chránit a pečovat o ně.

(Mülhauserová, Krejčiříková,2003, str.19)

3.Hlavní část Realizace:

Po této úvodní části jsem děti rozdělila do tří skupin, u kterých jsem se snažila

zachovat jejich vyváženost. V této fázi se mi práce trochu zkomplikovala, protože původním záměrem bylo rozdělit žáky do čtyř skupin, ale vzhledem k probíhající

chřipkové epidemii jsem musela přistoupit k úpravě původního rozhodnutí. V každé skupině byl dětmi zvolen kapitán, který zodpovídal za plnění určených činností. Skupinová práce:

Nechtěla jsem, aby všechny tři skupiny plnily stejný úkol, a proto jsem pro každou připravila různou činnost. Po krátkém seznámení s úkoly si vedoucí skupin vybrali odpovídající pomůcky.

1.skupina - výtvarně ztvárnila nepřátele lesa

2.skupina - každý člen skupiny napsal krátkou úvahu na téma:"Proč rád(a) chodím do přírody?"

3.skupina - pomocí Pexesa o lese správně určovala funkce lesa

Na vypracování jsem žákům vymezila 20 minut .

(příloha č.7)

Po dopsání a společném vyhodnocení prací dostal každý kapitán pracovní list (viz. příloha č.8) se zadanými úkoly, které měly být plněny jeho skupinou cestou do lesa a v lese. I nyní kapitán zodpovídal za správnou volbu vhodných pomůcek pro svůj

tým, které byly připraveny ve třídě (buzola, provázek, psací potřeby, papír, odborná

77 literatura). Neponechala jsem nic náhodě a výběr vhodných pomůcek jsem překontrolovala.

Následovala přestávka, ve které si děti došly na toaletu, přestrojily se a připravily

se na cestu do lesa.

Stanoviště č.1 - u školy

Seřadili jsme se na dvoře školy, toto místo bylo zároveň prvním stanovištěm. Po

krátkém připomenutí pravidel bezpečného chování na silnici začaly děti vypracovávat

první úkol - nakreslit jednoduchý plánek trasy s vyznačením světových stran, které určily pomocí buzoly. Do práce se zapojili všichni členové skupiny Stanoviště č.2 - Lesoškolky

K umístění druhého stanoviště jsem využila pracoviště lesního závodu Lesoškolky

s.r.o. Výběr tohoto místa nebyl náhodný, naše škola s Lesoškolkami úzce spolupracuje a děti tady nebyly poprvé. Zde na děti čekal praktický úkol. Každá

skupina měla odstranit plevel a zalít záhon s malými stromky. Zároveň do svého pracovního listu (příloha č.8) napsat názvy tří jimi zvolených stromků. Ke správné identifikaci bylo možné použít vhodnou literaturu (encyklopedie, klíče rostlin,apod.). Následovala cesta do nedalekého lesa. Stanoviště č. 3 - Les

Po příchodu do lesa jsem děti seznámila s následujícími pokyny: -

-

-

vymezení prostoru, ve kterém se mohou pohybovat

pravidla a organizace hry

bezpečnost při pobytu v lese

Rozdělení do skupin, které jsem provedla ve třídě, platilo i pro činnosti v lese.

Plnění úkolů probíhalo současně, jednotlivé skupiny se vždy po dokončení své práce vyměnily. Musím poznamenat, že jsem les navštívila den předem a označila stromy obálkami se soutěžními otázkami a vybrala vhodnou trasu překážkové dráhy.

1.skupina-žáci postupovali podle očíslovaných stromů 1-10, u kterých plnili dané úlohy a odpovědi zapisovali do pracovních listů

2.skupina-na předem zvoleném místě plnila úkol č. 4, 5 z pracovního listu

3.skupina-za dozoru druhého vyučujícího zdolávala na čas překážkovou

78 dráhu (přechod přes kládu, hod šiškami na cíl, chůze po kamenech,

přeskočení potůčku, apod.)

Po splnění těchto úkolů následovala 15 minutová přestávka, při které se děti

nasvačily.

Na závěr činností v lese jsem připravila hru: Ozdob si svůj strom. Ponechala jsem

dětem možnost volby, zda budou pracovat samostatně, ve dvojicích či ve skupině. Smyslem této hry bylo vybrat si v daném prostoru určitý strom a pomocí přírodního materiálu ho ozdobit. K aranžování využily pomůcek a materiálů, které si přinesly

z domova (konopný provázek, dýně, kukuřice, špejle, šípek, apod.). Při práci s nožem děti pracovaly opatrně. Na dodržování bezpečnosti a kázně dohlíželi oba pedagogové.

Po uplynutí 45 minut jsem všechny děti svolala a společně jsme si prohlédli

jednotlivé výtvory (příloha č.9). Při hodnocení jsem využila spontánnosti dětí a nechala je vyslovit jejich komentáře.

Výzdobu stromů jsme úmyslně nechali v lese s vědomím, že část se stane

potravou obyvatel lesa (dýně, kukuřice, jablka). Návrat do školy.

Na zpáteční cestě jsme si vyprávěli své dojmy z lesa. Pro zpestření jsme si

zazpívali známé písničky-Já do lesa nepojedu,Já jsem malý mysliveček. Náhodou se nám podařilo zahlédnout utíkající srnky a zajíce.

Dopolední program byl vyčerpán a následovala přestávka na oběd, kterou jsem

s kolegou využila k vyhodnocení jednotlivých úkolů. 4.Závěrečná část-činnosti ve třídě.

Po polední přestávce jsem se sešla s žáky ve třídě. Zhodnotila jsem průběh celého

dopoledne, seznámila je s výsledky jednotlivých skupin a určila nejlepší z nich. Pochvala patřila nejen vítězům, ale i ostatním. Poté jsem všechny požádala, aby se i

oni vyjádřili k uplynulému dni. Své názory měli napsat na ručně vyrobený papír (příloha 10), který mezi nimi koloval.

79 Hodnocení vyučovacího bloku Téma vyučovacího bloku Les bylo vhodně zvoleno. Obavy z nepřízně počasí se

nepotvrdily. Samotná realizace v přírodě byla jednoznačným předpokladem k tomu,

aby téma a forma zaujalo, což dokládalo nasazení, trpělivost a snaha uspět ve všech disciplínách. Z velké části jsem se mohla opřít o již nabyté vědomosti žáků. Bylo znát, že mnoho věcí je zajímá i nad rámec náplně výuky. Je zajímavé, že v přírodě při

plnění jednotlivých úkolů je chování a přístup dětí trochu odlišný než při výuce v

klasickém prostředí třídy. Jednotlivými úkoly prolínalo učivo matematiky, českého jazyka, literatury, výtvarné výchovy, přírodovědy a vlastivědy. Tělesná výchova se promítla v soutěživém zdolávání překážkové dráhy. Vše se navíc odehrávalo v duchu

fair play. Dalším příjemným zjištěním bylo, že pobyt v takovémto prostředí přispívá k utužování kamarádství a vede k prvním projevům zodpovědnosti za chování své i za chování ostatních.

Pokud jde o hodnocení konkrétních úkolů, mohu s jistotou konstatovat, že

výtvarné práce první skupiny byly velmi pěkné a zdařilé. Slohové zpracování tématu "Proč chodím rád(a) do přírody", které zpracovávala druhá skupina, se projevilo jako jeden z náročnějších úkolů. Žáci obsahově vystihli o čem mají psát, ale pravopisná

stránka jim však dělala značné problémy. Třetí skupina pracovala s Pexesem se zaujetím a nechala se vtáhnout do hry takovým způsobem, že si ani neuvědomovala, že plní nějaký úkol.

Práci v terénu mohu hodnotit také velmi kladně. Plnění jednotlivých úkolů žáky

zaujalo. Při okopávání stromků jsem musela některé jedince upozornit, že je hodnocena také kvalita odvedené práce, nejen kvantita. Úkoly pracovního listu byly ohodnoceny určitým počtem bodů a součet dosažených bodů určil pořadí skupin. Následující graf je vlastně obrazem skutečného pořadí pracovních skupin. Úspěšnost při plnění úkolů

35,00 30,00 25,00

Skupina č.1

20,00

Skupina č.2

15,00

Skupina č.3

10,00

5,00 0,00

Počet bodů

80 Úvodní úkol nakreslit plánek trasy zvládly všechny skupiny. Podle plánků by se

do lesa dostal i člověk, který nezná příliš dobře okolí naší školy. Ve vypracování

druhého úkolu se již u první a druhé skupiny objevily neúplné odpovědi, které jsem ohodnotila ztrátou jednoho bodu. Odpovědi na otázky v obálkách připevněných na

kmenech stromů byly v naprosté většině správné, pouze u druhé skupiny mě

překvapila neznalost lesních plodů. Naopak mě překvapil správný odhad výšky stromů, který děti provedly jednoduchým indiánským způsobem. Ten, kdo měří, se

rozkročí, předkloní a dívá se mezi nohama na strom, jehož výšku zjišťuje. Jde tak daleko, až uvidí vrcholek stromu. Vzdálenost mezi ním a patou stromu určuje zhruba výšku stromu.

Výkony při zdolávání překážkové dráhy ukazují dva následující grafy. Dosažený čas na překážkové dráze 40,00 30,00

(s) 20,00 10,00 0,00

Skupina č.1

Skupina č.2

Skupina č.3

Počet zásahů v hodu na cíl

12 10

8

Skupina č.1

4

Skupina č.3

Skupina č.2

6 2 0

Počet zásahů

Vzhledem k tomu, že většina žáků tráví svůj volný čas pobytem v přírodě,

zdolávání překážkové dráhy jim nedělalo žádné potíže. Z grafů je možné vyčíst, že nejlepší čas dosáhla skupina č.1 a nejpřesněji na cíl házela skupina č.2. Výkony skupin byly vyrovnané, rozdíly se projevily v počtu zásahů v hodu na cíl.

81 Při zdobení stromů každý popustil uzdu fantazii. Některé práce byly nápadité a

kompozičně velmi zdařilé. Musím přiznat, že i když tento úkol vyžadoval z mé strany nejmenší přípravu, byl dětmi přijat s největším nadšením.

Takto naplánovaný den bezezbytku splnil to, co jsem od něho očekávala. Zájem

dětí byl skutečný, což potvrdil i závěrečný rozhovor s nimi ve třídě. Takovéto zpestření by uvítaly v rozvrhu častěji.

82 Pracovní list-Téma: Les

83

84 Soutěžní otázky - obálky na stromech

85

86

6. Závěr "Naše Země je zřejmě jedinou planetou v celém vesmíru, na níž se vyskytuje život.

Anebo je také možné, a pravděpodobnější, že ve vesmíru existují milióny či miliardy dalších obydlených planet. My však víme jen o našem světě. Je naším velkým privilegiem, že žijeme a jsme si toho vědomi. Ale toto privilegium nám také ukládá zodpovědnost - používat svůj intelekt na dobré účely."

(Girardet, H. 1993. s.7)

Záměrně jsem zvolila právě tento citát, který hovoří o nutnosti probuzení se

z bezstarostnosti a letargie. Důležité je změnit uvažování lidí o Zemi, uvědomit si, že

zde nežijeme sami, ale jsme součástí přírody, která se skládá z mnoha celků, s nimiž

jsme propojeni. Abychom dosáhli pozitivních změn v našem životním prostředí,

musíme vystupovat jako jednotné společenství žáků, studentů, učitelů, rodičů, vládních organizací a institucí na ochranu životního prostředí.

Protože děti tráví ve škole téměř třetinu z celého dne, bylo by chybou nevyužít

takovou příležitost k pozvolnému, ale trvalému vtahování do problematiky ochrany

přírody. Ne nadarmo se říká, že strom je třeba ohýbati, dokud je mladý. V tomto spatřuji smysl a poslání ekologické výchovy na základních

školách. Již v

předškolním a školním věku je důležité vytvářet u dětí správný vztah k přírodě, již v tomto období jim vysvětlovat, co je dobré a co špatné pro životní prostředí.

Cílem diplomové práce bylo vytvořit takové výukové bloky, ve kterých žáci sami

svou činností a aktivitou získají poznatky a vědomosti o významu ekologické výchovy, budou schopni tyto věci realizovat v každodenním životě ve škole, ve svých domovech spolu se svými rodiči.

Na základě vypracovaných příprav jsem si ověřila, že děti jsou přístupnější

k přijímání nových informací a poznatků, pokud se do výuky zařadí pestrá a hravá činnost. Mohu potvrdit, že samotné zpracování diplomové práce mne obohatilo v mnoha směrech. Poznala jsem zajímavé lidi, získala nové kontakty, podrobněji jsem se seznámila s problémy životního prostředí a ekologie.

"Uvědomte si, že my i generace po nás žijeme a závisíme na této planetě. Pokud ji

zničíme, vymstí se nám to."

(Girardet,H. 1993,s.7)

87

Resumé Teoretická část této diplomové práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola

se zabývá ekologií jako vědním oborem. Druhá kapitola se popisuje ekologickou výchovou, její pojetí, principy, úkoly a její vztah k ostatním složkám výchovy. Realizace ekologické výchovy je tématem třetí kapitoly. Vztahem ekologické

výchovy a Rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání se zabývá kapitola čtvrtá.

Praktická část diplomové práce obsahuje dva výukové bloky Chráníme přírodu

a Les. V obou jsou zohledněny prvky ekologické výchovy.

Theoretical part of my diploma paper is divided to 4 chapters. The first chapter

deals with ecology itself as the science. The second one is describing ecology, as

the education, and its principles, cooperation with other parts of education and its

tasks. How to implement the education of ecology into practise is the content of the third chapter. The four chapter is concentrated on the cooperation between the

education of ecology and Frame educational curriculum for the elemntary education.

The practical part of my diploma paper covered two educational blocks -

Protection of the nature, Protection of the forest.

88 Seznam použité literatury:

1. KLUB EKOLOGICKÉ VÝCHOVY,EKOGYMNÁZIUM PRAHA,EKOAUXIS, Sborník ekologická výchova ve škole. Praha : MŠMTV, 1997.

2. SHAPIRO,S. a kol. Životní prostředí a naše celosvětová společnost. New York: Lisa Pilsitz, 1995. 300 s.

3. HORKÁ, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno: Paido, 1996. 75 s. ISBN 80-85931-33-8.

4. ŠKACHOVÁ, P. Seminární práce na téma: EKOLOGIE. Most : 2000. 2 s.

5. MÁCHAL, A. HUSTÁK, J. SLÁMOVÁ, G. Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno : Rezekvítek, 1997. 56 s.

6. MŽP. Státní program environmentálního vzdělávání,výchovy a osvěty v České republice a Akční plán na léta 2004-2006. Tiskárna Kleinwächter

7. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou, Brno: Rezekvítek, 2000, 205 s. ISBN 80-902954-0-1.

8. HEDERER, J. Životní prostředí a výchova. Praha : Portál, 1994. 51 s. ISBN 80-85282-88-7.

9. JEMELKA, P. Úvod do ekologické problematiky.Brno: MU v Brně, 1996. 72 s. ISBN 80-210-3103-4.

10. ŠLÉGL, J. KISLINGER, F. LANÍKOVÁ, J. Ekologie pro gymnázia. Praha : Fortuna, 2002. 157 s. ISBN 80-7168-828-2.

11. Kolektiv autorů. Velká ilustrovaná všeobecná encyklopedie. Praha : Ikar, 2001. 456 s. ISBN 80-72020679-8.

12. KVASNIČKOVÁ, D. Základy ekologie. Praha : Fortuna, 2004. 103 s. ISBN 80-7168-902-5.

13. Kolektiv autorů.Rekordy České republiky- PŘÍRODA. Bratislava : Mapa Slovakia, 2001. 222 s. ISBN 80-7103-101-1

14. TOMAN, J. VONDRŮ, M. Já čtenář a můj svět. Praha : Fortuna, 1994. 175 s. ISBN 80-7168-123-7.

15. MÜLHAUSEROVÁ, H. KREJČIŘÍKOVÁ, J. Soubor námětů a

zajímavostí k přírodovědnému učivu pro 5.ročník. Brno: Tiskárna Sládek

Znojmo, 2003. 72 s.

16. PASTELKA-měsíčník, Brtnice : INAPA s.r.o., 2005

89 17. HORKÁ, H. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU, 2005.158 s.

ISBN 80-210-3750-4.

18. ing. BUREŠ, J. Ekologická výchova v mateřských a základních školách. Pardubice: Ekocentrum, 2004. 52 s.

19. MÜLHAUSEROVÁ, H. KREJČIŘÍKOVÁ J. Metodický průvodce

k přírodovědnému učivu pro 4. ročník. Brno: Tiskárna Sládek Znojmo, 2003.

36 s.

20. ing.BERAN, V. PaedDr.TUPÝ, J. Proč tvořit ŠVP. Praha : Raabe, 2005. 71 s. ISBN 80-86307-23-9.

21. VÚP Praha. Manuál pro tvorbu ŠVP v základním vzdělávání. Praha: Tauris, 2006. 104 s. ISBN 80-87000-03-X.

22. VÚP Praha. Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Tauris, 2006. 92 s. ISBN 80-87000-02-1.

23. www.natura2000.cz

24. Kolektiv autorů. Metodika pro místní Agendy 21 v České republice. FrýdekMístek : Tiskárna Kleinewächter, 2003. 58 s.

25. PELIKÁN, J. JAKRLOVÁ,J. Ekologický slovník. Praha : Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1.

26. www.ekontejnery.cz

27. SEYMOUR, J. GIRARDET, H. Zelená planeta. Praha : Mladá fronta, 1993.190 s. ISBN 80-204-0396-5.

28. Kolektiv autorů. Životní prostředí v České republice 1989-2004. Praha : Cenia, 2005. 222 s. ISBN 80-85087-56-1.

29. Kolektiv autorů, Vzdělávací program základní škola. Praha : Fortuna, 2001. 344 s. ISBN 80-7168-595-X.

30. SMIDAK, E.F. Žaluji. Luzern : Avenira, 1996. 68 s. ISBN 3-905112003-5.

90

Seznam příloh Příloha č. 1: Třídění odpadů (pracovní list)

Příloha č. 2: Chráníme přírodu (pracovní list)

Příloha č. 3: Dotazník pro rodiče (dotazník - 2x) Příloha č. 4: Matematika (pracovní list - 2x)

Příloha č. 5: Divoká skládka (práce žáků - 2x)

Příloha č. 6: Výroba papíru (fotodokumentace - 4x)

Příloha č. 7: Skupinová práce žáků (fotodokumentace - 12x) Příloha č. 8: Les (pracovní listy-skupina č.1-3 - 3x)

Příloha č. 9: Ozdob si svůj strom (fotodokumentace - 3x)

Příloha č.10: Názory dětí na ručním papíru (fotodokumentace - 1x)

91

Přílohy