MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ. Eva Jurčíková. Milan Knížák - Akce

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ

Eva Jurčíková

Milan Knížák - Akce Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. ak. soch. Tomáš Ruller 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu jsem řádně citovala.

……........................................... Eva Jurčíková

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat prof. ak. soch. Tomáši Rullerovi za pomoc a užitečné rady při psaní bakalářské práce. Eva Jurčíková

OBSAH 1 ÚVOD........................................................................................................................... 6 2 AKČNÍ UMĚNÍ............................................................................................................ 8 2.1 Charakteristika akčního umění .............................................................................. 8 2.2 Vznik a počátky světového akčního umění ........................................................... 9 2.3 Čeští předchůdci akčního umění.......................................................................... 11 2.4 Akční umění podle Milana Knížáka ..................................................................... 12 3 ŽIVOTOPIS................................................................................................................ 15 3.1 Aktual................................................................................................................... 17 4 VYBRANÉ KNÍŽÁKOVY AKCE ............................................................................ 21 4.1 Šedesátá léta......................................................................................................... 21 4.1.1 Krátkodobé výstavy (1962–1964) ................................................................ 21 4.1.2 Demonstrace jednoho (1964)........................................................................ 22 4.1.3 Procházka po Novém Světe (1964) ............................................................... 23 4.1.4 Druhá manifestace Aktuálního umění (1965)............................................... 25 4.1.5 Procházka Prahou (1965).............................................................................. 27 4.1.6 Další akce v roce 1965.................................................................................. 28 4.1.7 Událost pro poštu, Veřejnou bezpečnost, obyvatele domu č. 26, jejich sousedy příbuzné a přátele (1966) .......................................................................... 30 4.1.8 Kalendář (1966) a Týden (1966) .................................................................. 31 4.1.9 Manifestace pospolitosti (1967).................................................................... 31 4.2 Akce v Americe ................................................................................................... 33 4.2.1 Ležící obřad (1968)....................................................................................... 33 4.2.2 Obtížný obřad (1969).................................................................................... 34 4.3 První polovina sedmdesátých let ......................................................................... 36 4.3.1 Stopa (1971).................................................................................................. 36 4.3.2 Kamenný Obřad (1971) ................................................................................ 36 4.3.3 Tajný obřad (1972) ....................................................................................... 37 4.3.4 Pochod (1973)............................................................................................... 37 4.4 Druhá polovina sedmdesátých let ........................................................................ 39 4.4.1 Burning Mind Ceremony (1975) .................................................................. 39 4.3.2 Bílý proces (1977) ........................................................................................ 39 4.4.3 Přátelství se stromem (1977-1980) ............................................................... 40 4.5 Ukončení Knížákovy akční éry v jeho tvorbě ..................................................... 42

5 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 44 6 RESUMÉ .................................................................................................................... 49 6.1 Summary.............................................................................................................. 49 7 POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................................... 51 7.1 Internetové zdroje ................................................................................................ 51 8 PŘÍLOHY ................................................................................................................... 53 8.1 Obrázkové přílohy ............................................................................................... 53 8.2 Seznam příloh ...................................................................................................... 60

1 ÚVOD Milan Knížák se stal díky svým akcím jednou z hlavních a nevýraznějších postav českého akčního umění. Budil pozornost zejména kvůli svým neobvyklým uměleckým a životním postojům. Pokoušel se přiblížit umění životu a dodat tak oběma sférám nový rozměr. Chtěl, aby umění již nebylo něčím, co je schováno v muzeích a galeriích a je poznáváno pouze elitní skupinou lidí, ale aby bylo dostupné všem a stalo se jakýmsi návodem pro život. Tím se odvrátil od oficiálních uměleckých konvencí a vytvořil svoji podobu akčního umění. Svou akční tvorbou přecházel hranice umění, a tím je rozšiřoval. Nechával umění vstupovat do života a ozvláštňovat ho. Tuto tvorbu vystihuje Knížákovo heslo „žít jinak“, jelikož se pomocí ní pokoušel, aby lidé vystoupili z monotónnosti běžného dne a po setkání se s jeho akcemi začali žít trochu jinak. V bakalářské práci s názvem Milan Knížák – Akce se zabývám, jak už název napovídá, akcemi Milana Knížáka, které se v jeho tvorbě objevily v první polovině šedesátých let a hojně se v ní vyskytovaly až do konce let sedmdesátých. Za cíl práce si kladu reflektovat akční tvorbu Milana Knížáka. Vybrané Knížákovy akce popisuji a násadně analyzuji. Zjišťuji, jakou metodou Milan Knížák dostával umění do obyčejného života a jakým způsobem působil na účastníka akce, jaké pomůcky a postupy k tomu byly použity a popřípadě jak se ono ovlivňování účastníka dařilo a jak na tyto akce reagoval. V závěru práce se pokusím na základě zjištěných skutečností zhodnotit vývoj a posuny jeho akční tvorby a následně najít propojení některých jeho akcí s určitými akcemi českých a světových umělců. Práce je složena ze tří kapitol. První je úvodem do problematiky světového i českého akčního umění společně s vysvětlením Knížákova pojetí tohoto umění. Druhá kapitola zobrazuje život Milana Knížáka a vývoj skupiny Aktual. Nejobsáhlejší a nejpodstatnější je kapitola třetí, která představuje souhrn vybraných Knížákových akcí, jež jsou řazeny podle období jejich realizace, popřípadě vzniku. Při popisu těchto akcí vycházím zejména ze dvou Knížkových publikací, které se nazývají Akce, po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace a Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Obě tyto knihy obsahují koncepty akcí napsané Knížákem, přičemž druhá zmíněná se navíc zabývá dalšími jeho uměleckými aktivitami. Při následné analýze akcí využívám několik zdrojů. Nejčastěji je to kniha od Pavlíny Morganové Akční umění, která je

6

jednou z nejvýznamnějších publikací věnujících se českému akčnímu umění u nás, dále kniha Na hranicích umění, jejímž autorem je Jindřich Chalupecký, významný český výtvarný teoretik a kritik, a internetová databáze součastného umění Artlist, jež obsahuje široké spektrum českých umělců včetně Milana Knížáka. Další zdroje, se kterými pracuji, pocházejí obzvláště od českých autorů, což je však vzhledem k tomu, že je Knížák českým umělcem, logické. Knížákova akční tvorba se prolíná také s jeho dalšími uměleckými aktivitami. Je častokrát propojena například s hudbou či módou. Avšak rozsah bakalářské práce mi bohužel nedovolil se těmto blízkým tématům, kromě stručného popisu skupiny Aktual, věnovat. Téma zabývající se akcemi Milana Knížáka jsem si vybrala nejen z důvodu, že Milan Knížák patří mezi přední umělce českého akčního umění, a tudíž jsou jeho akce významným a zejména zajímavým zdrojem informací o tehdejší podobě tohoto umění, ale také proto, že mě osobně jeho tvorba velice zaujala a chtěla jsem ji poznat hlouběji.

7

2 AKČNÍ UMĚNÍ 2.1 Charakteristika akčního umění „Pojem akční umění je v českém prostředí označován umělecký proud, který se zformuloval v různých částech světa na konci 50. let“1 Hlavní roli v tomto umění hraje kreativita, čas a zejména nové postavení umělce a diváka. Zrod akčního umění v podstatě ukončil éru moderny a byla jím počata postmoderna. Toto umění v tak velké míře jako první přesahovalo hranice jednotlivých uměleckých oblastí, čerpalo zároveň z výtvarného umění, divadla, hudby či tance. Pracovalo s novými způsoby projevu a s materiály, které se umělecké oblasti doposud vyhýbaly. Akční umělci se pokusili spojit umění s reálným životem. Snažili se hledat inspiraci v každodenním životě a v běžných životních situacích. V akčním umění již není důležité, z jakých materiálů a jakým způsobem je dílo vyrobeno, ale jakou má v sobě myšlenku. Díky tomu se umělecká díla, která spadají pod tuto kategorii umění, stávají neuchopitelnými, pomíjivými, a přesto věčnými. Na rozdíl od veškerého do té doby známého umění se toto umění nedalo vystavovat, prodávat ani nijak ukládat. Akce nahradila proces tvorby uměleckého díla. Nejpodstatnějším se stal neopakovatelný zážitek každého účastníka akce a jeho působení na účastníkovu mysl.2 Akční umělci se pokoušeli rušit hranici mezi uměním a životem tím, že ho z muzeí, galerií a divadel přenášeli přímo do ulic. Zde mohlo toto umění působit na náhodného kolemjdoucího a nikoli pouze na člověka, který se rozhodl účelně za uměním přít do nějakého umění vyhrazeného prostoru. Pokoušelo se tím, že bylo umístěno na běžných místech, ozvláštnit všední život náhodných účastníků. Snažilo se zrušit rozdíl mezi činným umělcem a nečinným divákem. Chtělo dát každému šanci obohatit jeho obyčejný život. V akčním umění se vytvořily dvě možné cesty. Ta živější cesta byla jakousi demonstrací, která byla vytvářena v prostředí mezi lidmi a pokoušela se o osobní angažovanost diváků. Diváci v ní mohli mít buď postoj neutrálního pozorovatele, nebo se mohli aktivně zapojit, což z nich dělalo spoluúčastníky. Druhá cesta akčního umění

1 2

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. dopl. vyd. Olomouc: Nakladatelství J. Vacl, 2009. s. 7. Op. cit., s. 8.

8

se odehrávala v prostoru myšlenek. Takovéto akce pak měnily život tím, že obohacovaly účastníkovo myšlení, které pak následně ovlivňovalo jeho život.3

2.2 Vznik a počátky světového akčního umění Akční umění se však na světě nevytvořilo jen tak z ničeho, ale jeho vzniku předcházely různé umělecké směry z první poloviny dvacátého století. Jedním z těchto směrů byl futurismus, jenž přišel s novými divadelními formami. Futuristé provokovali různými způsoby diváky, zapojovali je do děje, umisťovali herce do hlediště a celkově experimentovali s divadlem. Stejně jako futurismus, následně i dadaismus porušoval zavedené umělecké konvence a stal se tím dalším předchůdcem akčního umění. Dadaismus se rozšířil téměř do celého světa, což se stalo hlavně díky Marcelu Duchampovi a jeho ready - made, při kterých udělal z obyčejného předmětu umělecké dílo. Duchampovy myšlenky následně vyvrcholily v surrealismu, od kterého pak byl už jen kousek k akční malbě, charakteristické pro Američana Jaksona Pollocka. Ten považoval výsledný artefakt a zároveň jeho proces tvorby za stejně důležité. Onen postoj byl příznačný i pro akční umění. Podobný styl malby se objevil i v Evropě. Takzvanou gestickou malbu zde vytvářeli Hans Hartung a Georges Mathieu.4 Celkově se pak z této akční malby vyvinulo akční umění. Akční umění bylo ve světě děleno do několika skupin, z nichž nejznámější se stal happening. Za otce happeningu můžeme považovat Johna Cage, který v roce 1952 uspořádal v Blackmountain College něco jako první happening. Zorganizoval představení, ve kterém se pojil tanec, recitovaná báseň a klavír, přičemž diváci byli umístěni uprostřed těchto aktivit. John Cage byl učitelem Allana Kaprova, jenž je považován za jednoto z prvních tvůrců happeningu. Allan Kaprow by první, kdo použil pojem „happening“, který následně vysvětlil ve své publikaci Assemblage, Enviroment and Happenings, jenž byla vydána roku 1966. Podle něj se happening může konat kdekoliv, nemá žádný předem určený scénář, ale pouze navrhnutý koncept, ve kterém jsou pouze základní pokyny. Účastní se ho organizátoři, diváci seznámení s jeho

3

HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1999. s. 23. 4 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 8-11.

9

námětem i náhodní kolemjdoucí.5 Od té doby jsou za happening označovány nejrůznější aktivity, které jsou pouze směrovány podle určitého konceptu a na nichž se spolupodílí i obecenstvo. Za první zrealizovaný happening za účelem happeningu bývá považována akce 18 Happenings in 6 Parts, která se konala v New Yorku v Reuben Gallery v roce 1959 a jehož organizátorem byl právě Allan Kaprow. Mezi další happeningové tvůrce v USA pak patřili například Carolee Schneemann, Red Grooms, Jim Dine, Claes Oldenburg či Robert Rauschenberg.6 Mezi důležité americké akční tvůrce se řadí také umělkyně Yoko Ono7, která však nevytvářela happeningy ale spíše eventy8, další formu světového akčního umění. V Evropě se stal výrazným akčním umělcem například Francouz Yves Klein, který v roce 1960 zorganizoval akci Anthropométrie de l'Époque Bleue, v níž byly místo štětců používané nahé ženské těla, čímž navazoval na akční malbu. V Itálii můžeme zmínit jako zástupce akčního umění Piera Manzoniho, který v roce 1961 nechal své exkrementy balit do plechovek a následně je s náležitým označením prodával. V Německu to byl třeba Hermann Nitsch, který se věnoval další formě světového akčního umění, body artu.9 Jednou z nejznámějších organizaci, která sdružovala akční umělce po celém světě, do které následně patřil i Milan Knížák, byla skupina Fluxus. Byla založena Georgem Maciunasem v roce 1960 a patřilo do ní spousta žáku Johna Cageho včetně Allana Kaprova, ale také například Volf Vostel, Yoko Ono, Joseph Beuys, Nam June Paik a spoustu dalších významných akčních umělců. Georgie Maciunas se stal významnou osobností světového akčního umění nejen proto, že byl zakladatel Fluxu, ale také proto, že vytvořil nový statut pro umělce. Propagoval, že umění nemá být pro umělce povoláním, že nemá vychovávat, ale má být zábavou a hlavně, že má být neomezené, všem přístupné a každému má být umožněno jeho vytváření. Tvrdil, že uměním je

5

BURDA Vladimír, et al. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku: výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1967. s. 191-192. 6 HLAVÁČEK, Ludvík. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-08]. Happening. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/?id=107. 7 Yoko ono byla důležitou osobností konceptuálního umění. 8 Eventy se od happeningů liší tím, že již nevyžadují publikum. Mají většinou písemný návod, který nabádá k jednoduché činnosti anebo upozorňuje člověka na běžné děje a přírodu. 9 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 13-14.

10

všechno a všichni toto umění mohou dělat.10 Tímto se definitivně přiblížil běžnému člověku a jeho životu. Akční umění se v šedesátých a sedmdesátých letech stalo důležitou součástí mnoha světových avantgard včetně naší české. V této oblasti byl jeden z nejvýraznějších umělců právě Milan Knížák.

2.3 Čeští předchůdci akčního umění Milan Knížák nepřisel s myšlenkou akčního umění na českém území jako první, ale navázal na jeho letitý vývoj. Ten však nevycházel z futurismu a dadaismu, ale ze surrealismu a z činnosti umělecké Skupiny Ra. Mezi bezprostřední předchůdce českého akčního umění patřili Václav Zykmund, Miloš Koreček, Jiří Toman a Vladimír Boudík. Ve čtyřicátých letech Václav Zykmund vytvářel fotomontáže fotografováním živých i neživých objektů ze všech možných uhlů, přičemž se sám při této aktivitě nechal fotografovat Milošem Korečkem.11 Tím vznikaly jakési zvláštní akce, které v sobě nesly i určité prvky hry, čímž jistým způsobem předjímaly akce ze šedesátých let. V letech padesátých pak Jiří Toman pořádal různé akce a přátelská setkání, které se konaly většinou na konci roku. Toman a jeho přátelé se se starým rokem loučili tím způsobem, že jeho letopočet psali různými předměty do různých podkladů a následně vše vyfotili, čímž vlastně Toman s přáteli vytvářel jakési instalace a hravé akce. Vladimír Boudík se mezi předchůdce českého akčního umění dostal díky jeho malbám, které vytvářel v první polovině padesátých let přímo na ulici a to tím, že překresloval na plátno to, co viděl v polorozpadlé omítce zdí. Následně pak překreslené obrazy úplně vynechal a přinesl pouze rám, který přikládal na opadané zdi, čím vytvářel chvilkový obraz. Boudík byl důležitým předchůdcem akčního umění zejména proto, že své umění přenášel přímo do ulic a nechal ho konfrontovat s náhodnými kolemjdoucími. Za akčního umělce však ještě považován nebyl, jelikož jeho prioritou nebylo vytváření akčního umění, ale prosazování svého vlastního uměleckého směru, explosionalismu.12

10

BURDA Vladimír, et al. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku : výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Op. cit., s. 197-198. 11 Oba zmínění patřili do skupiny Ra. 12

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 16-17.

11

Na tyto předchůdce pak v šedesátých letech a sedmdesátých letech navázala řada českých umělců. Mezi výrazné patřili například Eugen Brikcius, Vladimír Havlík, Svatopluk Klimeš, Jiří Kovanda, Milan Kozelka, Milan Maur, Jan Mlčoch a mnoho dalších. Mezi nejznámější české akční umělce patřil bez pochyby i Milan Knížák.

2.4 Akční umění podle Milana Knížáka Milan Knížák se ve svých akcích pokoušel dostat umění do obyčejného života. Snažil se, aby se umění stalo jakýmsi návodem pro život. Přirozenost a obyčejnost Knížákových akcí byla úmyslná. „Umění je něčím zvláštním, výjimečným, ale on chtěl přinést nové podněty do obyčejného života.“13 Chtěl, aby lidé žili tak trochu jinak. Knížák trval na tom, že umělec nemá působit pouze nějakými kousky, ale celým svým životem. Má působit svým vyjadřováním, svými činy, svým vzhledem, svým oblečením, svou mluvou, svými gesty. V akcích propagoval použití principu hry, tudíž něčeho, co se nepokouší vytvářet materiální hodnoty ani nekončí nabytím nějakého zisku. Je to něco, co funguje pouze pro sebe sama, pro potěšení ze sebe. Hrou podle Knížáka mohlo být cokoli, co nás těší, třeba i chytání mouchy do ruky nebo šklebení se do zrcadla. Účel hry byl takový, aby nás vyvedla ze stereotypu života. Důležité pro něj také bylo, aby do průběhu akce zasahoval jak účastník tak organizátor. A čím měně těchto organizátorských zásahů bylo a čím měně rekvizit a pomůcek bylo použito, tím lépe. To, jak akce probíhala, určovaly reakce účastníků, na které pak zase reagovali organizátoři. Samotná akce měla dvě rovnocenné části, které se skládaly z akcí předem určených, které připravili organizátoři, a z akcí předem neurčených, které vznikaly buď reakcí na určené akce, nebo jen tak samovolně. Častokrát byly dokonce důležitější části akce, které předem plánované nebyly. Nejdůležitějším prvkem akce byli samozřejmě sami účastníci, jelikož bez nich by byla nemyslitelná.14 Zejména v tomto bodě Knížák kritizoval americké a další západní tvůrce tamějších akcí neboli happeningů. Allan Kaprow totiž happeningy popsal několika větami, které se s Knížákovymi představami o těchto aktivitách úplně neshodovaly. Kaprow propagoval, 13

CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Praha: Prostor, 1990. s. 92. KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Praha: Gallery, 2000. s. 7. 14

12

že charakteristickými vlastnostmi happeningů jsou: „1. sled událostí, jejichž osnova je předem známá, ale jejichž detaily jsou improvizovány; 2. happening se může konat kdekoli, jen zřídka se koná na divadelním jevišti; 3. má výrazné rysy amatérské a slabě profesionální; 4. je silně vizuální a váže se tedy k malířství; 5. určitá účast obecenstva na akci.“15 První čtyři body se s principem Knížákových akcí v podstatě nerozcházely, i když i zde by bylo možno odchylky najít. Sporným bodem byl zejména bod pátý. Knížák vyčítal Kaprowovi a ostatním západním happeningovým umělcům, že jejich akce mohly být a byly prováděny bez účastníků, že jejich umění je děláno pouze pro umělce, protože na mnoha takových akcích byli pouze organizátoři a jejich přátelé. A když už se účastnící na happeningu vyskytovali, byli bráni více jako diváci než jako účastníci.

„Rozpuštění

impulzu

do

každodenního

života,

nezachytitelné,

nezmapovatelné, nehodnotitelé burcování (k životu, k jeho zapomínanému nebo dosud neobjevenému smyslu) mi připadalo daleko důležitější než fascinující představení dokonale opuncována cejchem umění.“16 Pro Knížáka byla přítomnost účastníků zcela zásadní. Jejich zaktivizování rozdělil do dvou základních způsobů. V prvním, méně kvalitním, byla účastníkova reakce vynucená. Účastník byl nějakým způsobem omezen, třeba tím, že byl zavřen do sklepa, a jeho aktivizací byla snaha dostat se zpět do původního stavu. V druhém způsobu, který byl podle Knížáka kvalitnější, byla účastníkova reakce dobrovolná. Účastník se bez donucení fyzicky i duševně zapojoval, což vystihovalo princip hry. Často také docházelo k vzájemné kombinaci obou způsobů. Například když byl účastník ze začátku násilně vtažen do dění, ale později se již sám zapojoval, nebo když se na jedné akci potkávali pasivní i aktivní účastníci a aktivní účastníci donucovali ty pasivní k aktivitě.17 Další Knížkovou zásadou v akčním umění bylo, že akce nesmí být fiktivní. Nesměli v ní účinkovat žádní herci. Když bylo v osnově akce například rozšlapání brýlí, účastník nebyl hercem, který by hrál, že rozšlapává brýle, ale byl konajícím, který ony brýle rozšlapává proto, aby byly rozšlapané.18 Akce musela být pouze tím, čím bezprostředně byla, nikoli jen nějakým předváděním skutečnosti. Tady Knížák kritizoval Wolfa Vostela. Knížákovi se nelíbilo, že Vostel i přes své tvrzení, že skutečnost je zajímavější 15

BURDA Vladimír. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku: výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Op. cit., s. 192. 16 KNÍŽÁK, Milan. Jeden z možných postojů jak být s uměním. Praha: Votobia, 1998. s. 125. 17 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 7. 18 KNÍŽÁK, Milan. Jeden z možných postojů jak být s uměním. Op. cit., s. 126.

13

než fikce, nechal pouze přihlížet diváky na to, jak se sráží lokomotiva s autem. Podle Knížáka to bylo pouze jakési představení, které předvádělo neštěstí. Hlavním cílem Milana Knížka bylo, aby se účastnící, kteří se účastnili jeho akcí, na svět dívali trochu jinýma očima, aby díky jeho akcím, které se snažily přiblížit každodennímu životu, byl jejich každodenní život ozvláštněn. Chtěl, aby se umění stalo jakýmsi návodem pro život.

14

3 ŽIVOTOPIS Milan Knížák se narodil v Plzni v roce 1940, protože v Blovicích, kde rodina v té době žila, nebyla porodnice. Jeho otec, Karel Knížák, byl v tomto městě učitelem. Mimo jiné předměty vyučoval na škole také kreslení. Matka Milana Knížáka byla úřednicí. V roce 1945 se celá rodina odstěhovala do Mariánských Lázní. Zde Milan Knížák začal chodit do školy. V roce 1954 složil zkoušky na střední školu v Plané, na které o tři roky později v roce 1957 úspěšně odmaturoval. Na základní i na střední škole patřil Milan Knížák k dobrým a aktivním žákům. Asi ve třinácti letech se začal zajímat o hudbu a poezii, měl malý orchestr a psal básně. V době, když se jeho rodiče rozcházeli, často zůstával sám. Začal malovat. V šestnácti letech namaloval své první profesionálnější dílo, olejový obraz. Jeho touha malovat dospěla až k tomu, že po maturitě v roce 1957 odjel do Prahy, kde se pokoušel o přijetí na Akademii výtvarných umění (AVU). Zkoušky ovšem složil neúspěšně, a proto se ovlivněn rodiči rozhodl přihlásit na pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova – ruština. Tato škola však pro něj nebyla vyhovující, jelikož zde byla přemíra ruštiny a minimum výtvarné výchovy. Milan Knížák nebyl zrovna milovníkem ruského jazyka, a proto na hodiny ruštiny ani nechodil, tudíž z ní na konci semestru nedostal ani jeden zápočet a byl nucen po půl roce školu opustit. Rozhodl se, že opět zkusí přijímačky na AVU. Ty dopadly dobře jen z poloviny. Na akademii sice přijat nebyl, ale mohl nastoupit do přípravky, která byla zřízena pro žáky, jež měli talent, ale na úroveň přijímacích zkoušek ještě nestačili. Knížák na přípravce strávil tři čtvrtě roku, ale do prvního ročníku se nakonec stejně nedostal.19 Kvůli nedostatku peněz začal pracovat na stavbě. V roce 1959 byl povolán do základní vojenské služby. Armáda z něj dvakrát nadšená nebyla. Nejen, že svým pohledem údajně provokoval své nadřízené, ale také jeho střelecké dovednosti nepatřily k těm nejlepším. Na druhé straně byl velice ceněným vojákem v kulturním oddělení armády, kterému pomohl získat několik kulturních úspěchů. Ocenění dosáhl za některé své obrazy, kapelu, ve které hrál, a zejména za divadlo.20 Znovu se z vojny pokoušel o přijetí na AVU, ovšem opět neúspěšně.

19 20

KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. 1. vyd. Praha: Litera, 1996. s. 14-16. Op. cit., s. 29-30.

15

Po skončení základní vojenské služby v roce 1961 začal Knížák bydlet na Novém Světě v Praze. „Nový Svět byl jakousi Mekkou spousty mladých lidí, kteří tam neustále přicházeli a přijížděli. Pořád tam někdo byl, spal, něco se tam dělo.“21 Tenkrát neměl mnoho peněz, a proto sháněl jakoukoliv práci, která by ho ovšem moc časově nezatěžovala, aby se mohl ve svém volném čase věnovat výtvarné práci. V roce 1963 začaly na Novém Světě vznikat jeho první akce. O rok později založil skupinu Aktuální umění, se kterou organizoval řadu akcí. V tom samém roce, díky několika studentům AVU, kteří znali jeho práci, byl na Akademii výtvarných umění konečně přijat. Ovšem neudržel se zde moc dlouho. Jeho představa o umění a jeho výuce se neshodovala s představami pedagogů, kteří podle něj nebyli schopni přijímat žádný nový způsob pohledu. V roce 1964 byl vyloučen. Za krátkou dobu po vyloučení z AVU byl Knížák v roce 1965 přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Paradoxně ho do svazu přijal i ze školy vyloučil ten samý člověk, Jiří Kotalík. V roce 1965 také navázal Knížák první kontakt s některými zahraničními umělci. Patřil mezi ně George Maciunas, Allan Kaprow, Wolf Vostell a Benjamin Vautier. Tento kontakt byl navázán díky aktivitě Jindřicha Chalupeckého, který poslal dopis Allanu Kaprowovi. Tento dopis společně s přiloženou dokumentací popisoval Knížákovu práci. Nedlouho po tom George Maucianus pozval Knížáka do USA a jmenoval ho ředitelem východního Fluxu.22 Knížák do Spojených státu odjel však až v roce 1968 díky sovětské okupaci, jelikož předtím neměl pas a úřady mu ho samozřejmě vydat nechtěly. V té době měl již za sebou několik důležitých akcí. V Americe pak zorganizoval několik dalších a také přednášel přednášky na vybraných amerických univerzitách. Z USA se vrátil v roce 1970. V roce 1974 získal stipendium nadace DAAD23 v Západním Berlíně. Odjel však na rok až v roce 1978. V roce 1976 začal studovat matematickou analýzu na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Tuto školu však po roce opustil. 21

KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 36. Pro Milana Knížáka bylo spojení s hnutím Fluxus velice důležité, jelikož díky němu byla jeho tvorba uznána na mezinárodní úrovni. Toto uznání znamenalo zejména to, že se Knížák mohl aspoň v rámci tehdejších možností aktivně zapojit do světového kontextu akčního umění. 23 Německá akademická výměnná služba. 22

16

Během osmdesátých let a na začátku let devadesátých pak ještě několikrát vycestoval na různé stipendijní pobyly do Německa. Roku 1989 se stal vedoucím atelieru intermediální tvorby na AVU. O rok později v roce 1990 byl zvolen rektorem AVU, jímž byl až do roku 1997. V následujících dvou letech úspěšně prošel na AVU doktorandským studiem. Od roku 1999 až dodnes je ředitelem Národní Galerie v Praze. Milan Knížák byl za svého života v totalitním režimu nesčetněkrát zadržen a krátkodobě vězněn policí. Podle něho to mohlo být až třistakrát. Několikrát byl také zavřený na delší dobu. Odsouzený byl například v roce 1966 za to, že nepřekazil zběhnutí jednomu slovenskému vojákovi. Ten mohl utéct díky tomu, že v Knížákově bytě dostal od francouzského umělce Sergeho Oldenbourga cestovní pas. Dále pak v roce 1968, před odjezdem do Ameriky, byl vězněn několik měsíců ve Vídni, protože napadl tamějšího policistu. Odsouzen byl také například pro poškozování republiky v zahraničí. Jako nepřítel státu byl evidován již od roku 1966.24

3.1 Aktual V roce 1963 se Milan Knížák seznámil se Soňou Švecovou, Janem Trtílkem, Vítem Machem a Janem Mariou Machem. Dohromady pak uspořádali v jeho bytě několik seancí, při kterých instalovali prostředí z nejrůznějších předmětů a přitom vedli různé diskuze, které byly na pokraji výtvarného umění a hudby. Tehdy se společně rozhodli, že založí skupinu Aktuální umění. Tak také v roce 1964 učinili. Již od počátku se skupina zaměřovala na práci s netradičními prostředky, které se záměrně odlišovaly od prostředků používaných v tehdejší oficiální umělecké sféře. Příslušníci Aktuálního umění byli tímto oficiálním uměním znechucení, a proto se rozhodli, že se pokusí všemi různými prostředky o jeho proměnu.25 Tato skupina se však nechtěla řadit ani k tehdejší české avantgardě, která prosazovala strukturální abstrakci, ale hlásila se k umění akce, pokoušela se působit přímo na člověka.26 Členové skupiny sice realizovali i své vlastní projekty, ale zároveň také organizovali společné akce či se podíleli na Knížákových. První jejich větší společnou aktivitou byla 24

MILAN, Knížák. Milan Knížák [online]. c2007-2011 [cit. 2011-05-07]. Životopis. Dostupné z WWW: http://www.milanknizak.com/zivotopis/. 25

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 27.

26

KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 53.

17

v říjnu roku 1964 První Manifestace Aktuálního umění, jež měla za úkol sdělit okolnímu světu tehdejší postoje této skupiny. „Opuštění všech statických forem projevu. Žádné obrazy, objekty, sochy, žádné definitivní, pro koncertní síně skládané skladby, žádná literatura, jen a jen akce. Z této obrovské říše proměnlivosti jsme začali čerpat vyjadřovací prostředky. A rychle následovala řada demonstrací, v kterých záměrně útočíme na více smyslů.“27 Zároveň s touto manifestací vyšel 18. října 1964 i 1. Manifest Aktuálního umění. V něm byly zaznamenány základní principy Aktuálního umění: „Vycházíme ze základního pocitu jedince angažovaného vším, co ho obklopuje. Naším východiskem je angažovanost, naším cílem je angažovanost. TOTÁLNÍ ANGAŽOVANOST!“28 Členové skupiny Aktuální umění se snažili o vysvobození člověka od všech zbytečných produktů dvacátého století. Propagovali, že již není potřeba dalších obrazů, soch a klasických koncertů. Chtěli, aby si člověk uvědomil, že tyto produkty by měly sloužit jemu, nikoli aby on sloužil jim. Nezajímaly je estetické normy jako měřítko dokonalosti, ale zajímal je člověk. Avšak aby překonali tehdejší lidskou citovou lhostejnost, která vznikla právě kvůli přesycení světa produkty, museli používat maximálně působící formy. Museli šokovat a fascinovat.29 Jejich program byl radikální a nezávislý na zahraničí. Skupina v letech 1964 a 1965 vydávala neperiodický samizdatový časopis, který po ní nesl jméno. Vyšla pouze tři čísla, přičemž to třetí již mělo název Nutná činnost a bylo jakýmsi sborníkem činností na rok 1965. V roce 1966 se skupina Aktuální umění transformovala na Klub Aktual později na pouhý Aktual. Tehdy Aktual opustili, až Jana Macha a samozřejmě Milana Knížáka, všichni prvotní členové Aktuálního umění, ovšem přidal se k němu Robert Wittmann30 a mnoho dalších. V té době byl už Aktual ve spojení s hnutím Fluxus. Mnoho akcí pořádaných Aktualem bylo narušováno tehdejší policií. Některé z nich byly buď sledovány nebo dokonce úplně rušeny.

27

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 28. Op. cit., s. 30. 29 Op. cit., s. 30. 30 Robert Wittmann na sebe upozornil zvláštním environmentem, který uskutečnil v roce 1966. Do postranní uličky v Praze umístil prázdné rámy, obrazy v nich se stávali náhodní kolemjdoucí. 28

18

Postupem času se toto hnutí začalo čím dál více radikalizovat. Jeho členové se snažili všemi různými způsoby přimět člověka, aby žil trochu jinak. Aktual se stával jakýmsi společenstvím, čímž do něj začaly pronikat i prvky společenské utopie. Vyvrcholilo to až pokusem o založení nové komunity, jež by se pokoušela co nejvíce přiblížit umění k životu. Tehdy Knížák přišel dokonce i s myšlenkou obydlení opuštěné vesnice v pohraničí, kde chtěl vybudovat samostatně hospodařící celek, v němž by žili myšlenkově spříznění lidé. Avšak tento projekt nebyl uskutečněn nejen kvůli nedostatku peněz a nedovolení podnikat, ale také kvůli tomu, že si Knížák uvědomil nemožnost úplného nahrazení umění životem. K uskutečnění této takzvané ideální vesnice by totiž nestačilo pouze její založení, nýbrž by se jí stále musel vymýšlet nějaký program. Nikdy by nefungovala samostatně, neustále by musela být někým vedena.31 Činnost Aktualu definitivně končí v roce 1973. Konec je způsoben zejména společenskou situací, jež v Československu nastala po roce 1968. Vliv Aktualu nebyl omezen jen na československé prostředí, ale projevil se i ve Spojených státech. Tam zásluhou Kena Friedmana vznikla roku 1967 americká odnož Aktualu, která se příznačně jmenovala Aktual – USA. V tom samém roce Jeff Berner uspořádal výstavu s názvem Aktual Art International, na níž představil tvorbu Milana Knížáka ve světovém kontextu.32 Zvláštní kapitolu Aktualu tvořila hudební skupina Aktual, která vznikla na konci roku 1967. Ze začátku nesla jiné názvy, prvně Apoštolové a následně Děti bolševismu. Skupina Aktual zpívala zásadně česky a skládala si vlastní písně. Kvůli jejich provokativním textům však nesměla skoro nikde vystupovat. Měla jen velmi málo koncertů, které navíc skoro pravidelně končily skandálem. Některé byly společně se skupinou The Plastic People Of the Universe, jimž pak byly častokrát mylně připisovány písně Aktualu. Mimo Milana Knížáka a Jana Macha byli členy kapely Aktual Pavel Tichý, Ivan Čori, Zdeněk Vokatý-Londýn a několik dalších. Skupina při hraní používala i mnoho netradičních nástrojů, např.: vrtačku, sirénu, zvony, plechovky naplněné sklem a další. Podle zahraničních odborníků patřila k prvním punkovým kapelám na světě. Na české hudební scéně měla své jedinečné místo, velký vliv měla především na již zmiňovanou kapelu The Plastic People Of the Universe a také na

31

HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 329-330. 32 Op. cit., s. 330.

19

kapelu DG 30733. Činnost skupiny Aktual skončila ve stejném roce a kvůli stejným důvodům jako hnutí Aktual.34

33 34

DG 307 byla česká undergroundová hudební skupina. KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 54-55.

20

4 VYBRANÉ KNÍŽÁKOVY AKCE 4.1 Šedesátá léta 4.1.1 Krátkodobé výstavy (1962–1964) Prvními aktivitami, kterými se Milan Knížák přiblížil principům akčního umění, byly Krátkodobé výstavy, označované někdy také jako Prostředí na ulici nebo Demonstrace předmětů. Knížákovi již přestal velikostně vyhovovat jeho malý byt na Novém Světě, a tak se začal se svými pracemi přemisťovat na ulici, před dům. Zpočátku maloval obrazy a oblékal se při tom takovým způsobem, že jeho oblečení bylo jakýmsi pokračováním jeho malby. „Když jsem maloval špinavé tlusté obrazy, chodil jsem děsně špinavej, černej a zarostlej. Potom jsem dělal bílé struktury a to jsem nosil bílé zvonové kalhoty a vestu.“35 Knížák však dlouho u obrazů nezůstal, postupně k nim začal přikládat nejrůznější předměty, až obrazy ve smyslu klasické umělecké konvence zmizely z jeho tvorby úplně.36 Objevovaly se zde jak předměty, které byly obecně považované za esteticky hodnotné, např. housle nebo květina, tak i předměty, které sloužily k denním potřebám, např. židle, stůl, konvice na čaj, část záchodu, malířská štětka, klobouk, kus drátu, smeták atd. Prostředí na ulici nebyly svým způsobem ještě akce, ale spíše instalace, které se však svým složením a umístěním přibližovaly obyčejnému člověku, čím předcházely Knížkovým pozdějším akcím. Už v Prostředích na ulici se někdy objevila lidská postava, ta ovšem setrváváním v určité pozici byla pouze jednou složkou celého díla, stala se jakoby pouze dalším předmětem. Člověk se stal hlavním elementem až v Knížákových akcích. Některé Krátkodobé výstavy byly zdokumentovány fotografiemi, což byla také jedna z nejčastější forem dokumentace i jeho akcí. Jedna z nich například zobrazuje záchod s houslemi, volně ležící torzo figuríny, položenou malířskou štětku, kusy plechu, převrácenou židli, špinavou košili pověšenou na dřevěné tyči, která se opírá o stěnu, na niž visí rám obrazu, ve kterém je žárovka. Spousty předmětů, které Knížák používal, se v jeho instalacích objevovaly opakovaně. Následně byly některé z nich použity v jeho akcích.

35

CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 92.

36


21

Krátkodobé výstavy se vždy nevyskytovaly pouze v Praze. Jedna z nich byla také v Mariánských Lázních. Zde vzniklo Prostředí vytvořené na dvoře činžáku. Skládalo se z drátů, převrácené lavičky, smetáků, pověšených kufrů atd. Předměty zde byly ponechány, dokud si je sami obyvatelé okolních domů nerozebrali. Knížákova Prostředí na ulici byla jedna z prvních, která se v poválečném českém umění pokoušela odstranit domněnku, že umělecké dílo je uzavřený a pevně sestavený celek. Svou proměnlivostí a volným uspořádáním nejrůznějších předmětů ukazovala, že umělecké dílo může mít libovolnou podobu, čím také překračovala tehdejší zavedené představy o výtvarném umění.37 Knížák zde poprvé ve své tvorbě ovlivňoval zcela náhodného diváka. Umění do života se pokoušel dostávat tím, že své instalace umísťoval do běžného veřejného prostoru, kde se obyčejný člověk každodenně pohyboval. Náhodný kolemjdoucí se tak setkal s něčím nečekaným, aniž by sám o toto setkání usiloval. Neobvyklost této situace navíc umocňovalo to, že Knížákovy instalace byly sestaveny z předmětů denní potřeby. Tato konfrontace s něčím neobvyklým mohla ozvláštnit běžné prostředí člověka a tím ho vymanit z každodennosti. Většina neinformovaných kolemjdoucích

se však k těmto instalacím stavěla

s rozhořčením.38 Oficiální umělecká sféra Knížákovy Krátkodobé výstavy nebrala vážně, i tehdejší česká avantgarda se na ně dívala spíše se smíchem.39

4.1.2 Demonstrace jednoho (1964) Demonstrace jednoho byla jedna z prvních Knížákových akcí. I když již tehdy existovala skupina Aktuální umění, Knížák tuto akci zrealizoval sám. Uskutečnila se 16. prosince 1964 na ulici 17. listopadu v Praze. Zde si Milan Knížák lehl na zem na rozvinuty papír a v neobvyklém oblečení, které bylo ozdobeno nejrůznějšími předměty denní potřeby, četl knihu. Každou stránku po přečtení z knihy vytrhl a následně všechny dohromady spálil. Nakonec vše uklidil a po převlečení se do normálního oblečení

37

HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 28. CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 92-93. 39 Op. cit., s. 90-91. 38

22

odešel. Celou dobu vedle něj na zemi stál přeložený papír s nápisem „Prosím kolemjdoucí, aby, pokud možno, při procházení kolem tohoto místa kokrhali“.40 Knížák se v této své demonstraci proměňoval v jakéhosi šamana, který ve svém podivném oděvu41 předváděl jistou rituální činnost, která měla svůj skrytý, diváky jen předpokládaný smysl.42 Provokativním exponováním sama sebe zaútočil na nic nečekající kolemjdoucí. Svým výstředním chováním přiváděl náhodné diváky do neobvyklé situace, se kterou se sami museli nějak vyrovnat, čímž, aniž by sami chtěli, zažívali něco neobvyklého a nového. Knížák vlastně tím, že předem neinformované osoby přiváděl do nevšedních situací, aniž by jim dal jakýkoliv náznak, jak se mají chovat, podněcoval vznik úplně nové situace. Tito lidé se pak díky tomuto neobvyklému momentálnímu stavu mohli aspoň na chvíli dostat do trochu jiné podoby života, než na jakou byli zvyklí. Byli vytrženi z každodenní monotónnosti. Tím se Knížák pokoušel aspoň trochu proměnit jejich život. Reakce diváků na tuto akci se různily. Někteří se rozčilovali a jiní se zase smáli.43 Důležité však bylo, že k této akci nebyli lhostejní a odnášeli si z ní nějaké pocity, z čehož vyplývá, že akce byla do jisté míry úspěšná.

4.1.3 Procházka po Novém Světe (1964) Akci nazvanou Procházka po Novém Světě společně s Knížákem zorganizovali Vít Mach, Soňa Švecová a Jan Trtílek. Byla také označována jako Demonstrace na všechny smysly. Uskutečnila se 13. prosince 1964 a byli do ní zapojeni nejen organizátoři a jejich přátelé, ale i náhodní kolemjdoucí. Na účastníky akce čekalo mnoho nečekaných situací. Byli nahnáni do malé místnosti, kde bylo vylito mnoho voňavky, na ulici míjeli části bytového zařízení, viděli ležícího hudebníka hrajícího na kontrabas, byli vyzváni, aby několikrát po sobě na zemi srovnali předměty denní potřeby, které jim byly přiděleny na začátku akce, byli vyděšeni organizátory, kteří kolem nich kroužili na motorkách a v autech a při tom křičeli a vydávali hluk atd. Po celou dobu akce měli

40

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 36. Jeho kostým, který byl ověšeny různými předměty, nebyl pouze ojedinělou výstředností, ale byl začátkem série zvláštních oděvů, které Knížák během řady dalších let vytvořil.

41

42


43

HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 33.

23

organizátoři na sobě neobvyklé oblečení, skládající se z různých šperků a pestrých látek. Akce však neskončila odchodem účastníků domu, ale pokračovala dalších čtrnáct dní po skončení její první části. Druhá část demonstrace probíhala u každého jedince zvlášť. Vše, s čím se během těch dvou týdnů účastník setkal, bylo součástí druhé části demonstrace.44 Knížákovi a jeho spolutvůrcům se tak povedlo proniknout do každodenního života účastníků a ozvláštnit jej. Procházka po Novém Světe se tak stala jedním z prvních happeningů u nás.45 V první části demonstrace se účastnící dostávali do situací, které byly organizátory do jisté míry naplánované. Avšak tento plán nebyl nijak striktní, záleželo jen na účastníkovi samotném, jakým způsobem ho uskuteční. Proto více než plán to bylo spíše jakési vodítko. Záviselo pouze na účastníkově reakci, jakým směrem se bude akce ubírat. Přijatelné a dokonce vítané by bylo i to, kdyby se účastník tohoto plánu nedržel vůbec a provedl by vlastní akci. Tento princip osobní akce se pak objevil v druhé častí demonstrace, kdy účastník už nedostával žádné nápomocné instrukce. Jeho plánem byl jeho život, který by se díky akci vyvedl z každodennosti. Na dobu čtrnácti dní se účastníkův život stal akcí a akce se stala jeho životem. Velmi podobnou akcí byla následujícího roku Demonstrace pro J. M. Uskutečnila se 9. května 1965. Účastníci se zde stejně jako v Procházce po Novém Světě setkávali s něčím neobvyklým a museli na to nějak reagovat. Zajímavá byla třeba část, když účastnící byli pobídnuti, aby různé předměty z místnosti přesunuli na ulici před domem. Aby se jim to povedlo, museli některé přemety destruovat či k sobě svazovat a tím vznikaly jedinečné skulptury.46 Při obou těchto akcích Knížák na účastníka působil tak, že ho přiváděl do neobvyklé situace, v níž se běžné předměty dostávaly do nezvyklých kontextů. Účastník se mohl buď sám do akce aktivně zapojit, nebo jí jen nečinně přihlížet. Každý takovýto člověk však byl, ať už chtěl nebo nechtěl, s akcí konfrontován a tím nějak ovlivněn, což, podle míry působení, splňovalo účel akcí. Jelikož měly obě akce v sobě prvky hry, bylo dosti pravděpodobné, že následné reakce aktivních účastníků byly příznivé.

44

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 42-43.

45


46

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 75.

24

4.1.4 Druhá manifestace Aktuálního umění (1965) S Milanem

Knížákem

tuto

akci

stejně

jako

Procházku

po

Novém

Světě

spoluorganizovali Vít Mach, Soňa Švecová a Jan Trtílek. Akce začala v deset hodin dopoledne 23. května 1965 na Novém Světe Knížákovou přednáškou, při níž byly ničeny obrazy a knihy, které byly následně naházeny do jedné přeplněné místnosti. Poté byli účastnící akce přivedeni k vysoké zdi, na které byly pověšené části bytového zařízení, jenž postupně padaly a s rachotem se tříštily o zem. Účastníci byli vyzváni, aby popadané předměty uklidili do již zmíněné místnosti. Tak také učinili. Dále byli zavedeni do ulice, která byla poseta několika tisíci listy papíru. Aktivnější účastníci akce dělali z papírů kuličky a házeli je po sobě, ti méně aktivní se jen kryli. O nějakou chvíli později, po uklizení všech papírů z ulice, byli účastníci odvedeni do již několikrát zmiňované místnosti. Po namačkání asi sedmdesáti účastníků do místnosti začala hrát podivná hudba, která se více než standardní hudbě podobala nahodilým zvukům. Sami účastnící začali tuto hudbu doplňovat škrábáním a boucháním do okolních přemetů. Po vyhnání účastníků z místnosti bylo společnými silami všech zúčastněných napsáno třetí číslo časopisu Aktuální umění. Poté, co účastníci ještě navštívili sklepení a snědli horký brambor místo nedělního oběda, odešli do blízkého parku, kde rozdělali velký oheň. Po chvíli k ohni přišla Soňa Švecová a začala se pomalu svlékat. Šaty postupně házela do ohně. Aby nedocházelo k nějakému špatnému vyložení této činnosti, nechal Knížák účastníky kolem zpívat banální národní písně. Když už Soňa Švecová zůstala jen v dlouhém trikotu, utekla pryč. Účastníci byli vyzváni aby ji pálením svých osobních věcí následovali. Provedl to jen málokdo. Akce měla následně pokračovat o několik hodin později na jiném smluveném místě. Většina účastníků však na místo dorazila pozdě.47 Když ze sebe Knížák dělal blázna a vystavoval se veřejnému zesměšnění a hanbě, začal se objasňovat osobní význam jeho provokativních výstupů. Vedlo ho k tomu temné nutkání sebeobětování. Potřeba tohoto obětování sama sebe povětšinou, v rámci racionálního myšlení moderního člověka, zůstala nepochopena, nepřijata a byla považována za nenormální. Avšak z hlediska moderního umění to bylo chápáno jako jistý umělecký projev.48

47

KNÍŽÁK, Milan. Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Praha: Galerie Mánes, 1996. (stránky neuvedeny). 48 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 94.

25

Druhá manifestace Aktuálního umění je jednou z nejznámějších Knížákových akcí v šedesátých letech. Tuto akci navštívil také Jindřich Chalupecký49, který se k ní a ke Knížákovi vyjádřil následně: „Vodil nás sem a tam opět po Novém Světě a vybízel nás k bezúčelným a velmi prostým činnostem … Nikdo z nás nebyl na tyto akce nijak připraven – mnozí z nás čekali nějaké senzační zážitky, a byli tu také lidé, kteří se přimísili, jen jak šli po ulici.“50 Na Chalupeckého nejvíce zapůsobila jednoduchost s jakou akce probíhala. „Knížákovo počínání bylo prosto uměleckých ambicí. Jenom osvobozovalo lidi od naučeného života, vedlo je k zasunutým vrstvám vědomí, zapomínaným možnostem existence. Hráli jsme si.“51 Chalupecký také podotkl, že Knížák se během akce držel spíše v pozadí, pokoušel se o co největší anonymitu, neboť jen tak mohl účastník doopravdy najít v sobě něco nového, něco, co bylo kdysi zapomenuto hluboko v něm. Pro Chalupeckého byla také pozoruhodná poslední část Druhé manifestace Aktuálního umění, kdy si Soňa Švecová postupně sundávala své oblečení a házela je do velkého ohně. Účastníci a zejména Chalupecký si totiž při hořícím ohni postupně uvědomovali, že v takovém fádním a sychravém poledni, jen pár metrů od hlavní třídy, se stali svědky symbolického rituálu upálení panny.52 Na první pohled by se mohlo zdát, že cílem této akce bylo zviditelnění určitých Knížákových činností. Objevily se zde totiž skoro všechny aktivity, které Knížák v té době provozoval, od destruované hudby až po publikace časopisu Aktuální umění. Knížák při této akci však nechtěl propagovat své zájmy, ale ukázat snadnost přechodu mezi uměním a životem, mezi hrou a rituálem. Jak už i Chalupeckého slova napovídají, celá akce byla jakási jedna velká hra. Knížák se svými společníky se pokusil skrz hru ukázat účastníkovi možnost vystoupení ze stereotypu všedního života. Díky otevřenosti, kterou hra poskytovala a poskytuje, mohli v sobě zúčastnění najít novou schopnost ocenit i obyčejné životní okamžiky. Problém byl ovšem někdy v tom, že stereotypní chování nešlo vždy jen tak lehce z lidského jednání odstranit a účastnící měli stále jisté tendence se k němu vracet. Proto nesnadnost této akce a samozřejmě dalších Knížkových akcí byla v tom, že účastník, vystaven

49

Jindřich Chalupecký byl český literární a výtvarný teoretik a kritik, esejista a historik umění. CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění : Několik příběhů. Op. cit., s. 90. 51 Op. cit., s. 90. 52 Op. cit., s. 93-94. 50

26

působení nových a nečekaných podnětů, byl nucen dlouhodobě udržet onen otevřený postoj.53 Podobu Druhé manifestace Aktuálního umění pomohla dotvořit i tehdejší policie, která párkrát zasáhla do průběhu manifestace. Příslušníci Veřejné bezpečnosti byli přítomni již od počátku celé akce. Poprvé zasáhli a chtěli akci zakázat, když byla ulice poseta množstvím papíru a účastníci jimi sobě házeli ve formě kuliček. Knížák však, pod záminkou nutnosti uklizení celé ulice, akci zachránil, a tak se horečné uklízení tisíců papírů stalo její neoddělitelnou součástí. Podruhé pak Veřejná bezpečnost zasáhla do průběhu akce, aniž by o tom nejspíš sama věděla. Organizátoři a účastnící již nechtěli být vystaveni neustálému sledování, a tak se jakoby rozešli a o nějakou chvíli se zase potkali na předem smluveném místě, kde už je policie nešpehovala. A tak tehdejší policie zapříčinila chvilkovou změnu místa akce. Akce na účastníka znovu působila pomocí neobvyklých situací. Toto působení se celkem dařilo, neboť si účastník, zejména díky hře, aspoň na chvíli ozvláštnil svůj všední život. Reakce aktivně zapojených byly povětšinou, jak už i Chalupeckého slova napovídají, příznivé.

4.1.5 Procházka Prahou (1965) Osnova této akce se skládala z devíti bodů, přičemž každý bod, kromě prvního, byl charakterizován nějakým místem v Praze, na které se měli účastnící během akce přemisťovat. Všechny body dále obsahovaly stručné návody, co by se mělo na daných místech vykonat. Například v bodě, jehož místem bylo hlavní nádraží v Praze, měli účastníci za úkol vypít co nejrychleji pivo, pak si koupit jízdenku, nastoupit do vlaku a jet jednu nebo dvě stanice dále. V dalších bodech měli třeba na chodník křídou kreslit kruhy a pak chodit po jejich obvodu nebo za sebou táhnout předmět připevněný na provaze.54 Takže účastnící se během akce měli nejen přesouvat z jedné části Prahy do druhé, ale také na každém novém místě provést určitý úkon. To vše mělo být provedeno bez komunikace s ostatními a za úplného mlčení. Tato akce se měla uskutečnit v neděli

53

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha. c2006-2011 [cit. 2011-04-01]. 2. manifestace aktuálního umění. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2694. 54 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 108-109.

27

5. prosince 1965, avšak ztroskotala hned na prvním uvedeném místě, na Národní třídě, tím, že zasáhla policie a akci přerušila.55 Na Procházce Prahou bylo možno vidět změnu v Knížákově myšlení a jeho přesun jakoby zpět k Demonstraci jednoho. Účastníci by sice tuto akci neprováděli sami, ale mlčením by byli v jistém smyslu separováni jeden od druhého a museli by tak sami prožívat vlastní jednání. Tím, že by účastníci prováděli nejrůznější činnosti, které nespadaly do počínání v běžném životě, a opakovali je, by dodávalo akci rituální ráz. Nejpodstatnější na celé akci pak měl být její závěr, kdy účastnící měli osamoceně v tichosti odejít, úplně stejně jako přišli. Tím by se prováděné úkony staly ještě více posvátnými a tajuplnými a zvláštní společenství, jenž by vzniklo při této akci, by bylo ještě více magické.56

4.1.6 Další akce v roce 1965 Mimo již zmíněné akce se Knížák a jeho společníci během roku 1965 věnovali nejen vymýšlení dalších nejrůznějších akcí a her, ale také tvoření výzev, které následně psali jak do dopisů a na papírové vlaštovky, tak například na zdi domů. Všechny tyto aktivity měly v sobě prvky prostoty a měly podněcovat k neobvyklým činům a jinému myšlení. Znovu se v nich jejich organizátoři snažili najít umění v životě a pokoušeli se pomocí nich učinit život uměním.57 Knížák například sepsal návod k akci, která nesla název Výstava mnou nevytvořených objektů, při níž měli její případní účastníci navštěvovat jednotlivé exponáty. Objekty, jež měly být prohlíženy, byly předem dané a patřily mezi ně takové originality, jako například roh jisté ulice nebo konečná stanice určité tramvaje. Dále bylo v návodu napsáno, že za jeden den musí být navštíveny minimálně tři exponáty. Další akcí byly Dopisy obyvatelstvu, kdy Knížák rozeslal kolem tisícovky dopisů náhodně určeným lidem. Každý dopis byl stejný a obsahoval několik výzev k určitým činnostem, mezi něž patřily i takové, které byly neslušné nebo skoro neproveditelné. Například výzva adresátovi, aby po dobu jednoho týdne vypil každý den dva litry rumu.

55


56

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 31. 57 Op. cit., s. 31.

28

22. dubna Knížák uskutečnil akci, která nesla název Anonymní, při níž tajně rozházel po ulici spoustu papírů. Akce měla podle něj tři důvody. Zaprvé se stala akcí pro domovníky a metaře, zadruhé z ní vzešlo prostředí pro chodce a zatřetí z ní měli potěšení její tvůrci. Jak aktualizovat šaty byl Knížákův další koncept z roku 1965. Skládal se z několika rad, jak správně docílit aktuálního oděvu. Například by se měl kabát po délce rozstřihnout, a poté se by se měla nosit každá polovina zvlášť. 3. října téhož roku Knížák a jeho přátelé rozdávali kolemjdoucím Pražanům spoustu papírových vlaštovek. Reakce lidí, jimž byl nabídnut tento neobvyklý dárek, se, podle Knížákových poznámek, různily. Děti měly s vlaštovek velkou radost, házely si s nimi po ulici a vůbec neřešily nic jiného, jen si hrály. Někteří otevřenější občané, převážně mladší manželské páry, dárek také přijali, ale většinou již více přemýšleli nad jeho smyslem. Většina dospělých však přistupovala k této akci s odmítavým postojem. Mnoho z nich se dokonce bálo, že by přijetím vlaštovky mohli nějakým způsobem vystupovat proti tehdejšímu režimu. „Dvojice mladých lidí, 20 let. Nabízím vlaštovku. Přezíravě odmítají, asi mě pokládají za blbce, ale ještě spíš za rušitele veřejného pořádku.“58, poznamenal Knížák. Pravý smysl této akce pochopily podle něj nejspíš pouze děti. Prvního listopadu Knížák se svými společníky uspořádal na Petříně akci zvanou Hra na vojáky, kdy byly účastníkům rozdány dřevěné zbraně, s kterými následně bojovali. Na konci hry byli všichni vyzváni, aby přišli znovu za čtrnáct dní a přinesli si sebou doma vytvořené velké papírové vlaštovky. Mnoho z nich výzvy uposlechlo. Tudíž Hra na vojáky za dva týdny pokračovala pod názvem Slož dvoumetrovou papírovou vlaštovku.59 Podle Jindřicha Chaloupeckého se však Knížákovi tyto akce nedařily již tak, jak ty předchozí. „V dubnu 1965 rozešle na množství adres šokující a mnohdy obscénní výzvy – adresáti jsou uraženi. V podzimní neděli téhož roku, rozdává se svými přáteli na Hradčanském náměstí v Praze papírové vlaštovky, aby tím lidi vybídl ke hře – ale ti reagují jen odmítavě a zlostně. Píše po zdech své návody k hrám, rozhazuje své vlaštovky po ulicích a rozesílá je v krabicích; jsou psány texty jako „Opatři si kočku“ … ale stěží kdo poslechne jeho návodu.“60 58

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 96. Op. cit., s. 70-105. 60 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 94-95. 59

29

4.1.7

Událost pro poštu, Veřejnou bezpečnost, obyvatele domu č. 26, jejich

sousedy příbuzné a přátele (1966) Tuto akci zorganizoval v lednu roku 1966 Milan Knížák společně s Janem Mariou Machem. Vybrali si jeden pražský činžovní dům a jeho obyvatelům poslali spoustu balíků, které obsahovaly užitečné i bezcenné věci, od hrnců a ručníků až po staré fotografie a dopisy. V den, kdy pošta doručila balíky, organizátoři tajně vyzdobili všechny chodby v budově nejrůznějšími předměty. Některé patro krášlila výrazně natřená židle, v jiném stála rozestlaná postel, v dalším se zas na zemi plácal živý kapr, všude bylo mnoho knih, na stěnách viselo oblečení a schody byly posety hromadami papírových vlaštovek a textů, které v předešlém roce Knížák rozdával a rozesílal. Nájemníkům rovněž zaslali lístky do nejbližšího kina, které byly všechny na stejný čas a do stejné řady.61 Většina obyvatel domu však toto obdarováváni a dekorování nechápala, byla z něj dokonce vyděšena. Lidé se neodvažovali balíky rozbalit a nešli ani do kina, protože se báli vykradení bytů. Nakonec se obrátili na Veřejnou bezpečnost.62 V návaznosti na tyto události se pak začátkem března konala domovní schůze, na které byli přítomní jak nájemníci, tak i organizátoři akce a jeden příslušník Veřejné bezpečnosti. Knížák si vedl zápis z tohoto shromáždění, který vypovídá, že jedna polovina shromážděných byla nepříliš proti a druhá zásadně proti této akci. Dále v něm jsou zapsány i některé reakce účastněných. Jedni se ptali Knížáka a Macha, co jsou zač a kde na to berou peníze, druzí zas chtěli vysvětlit, jaký to má smysl a jaké je to umění. Někteří byli rozčilení, někteří zvídaví, někteří radši jen mlčeli a pár jich také bylo nadšených.63 Tato akce byla zvláštní v tom, že jejími účastníky nebyli lidé, kteří se na ni dobrovolně přihlásili, nebo kteří se s ní náhodně setkali na ulici. Byli to obyvatelé jednoho domu, jež se stali její součástí nevědomě, bez vlastního přičinění a někdy dokonce i proti jejich vůli. Kuriozita akce navíc vzrůstala ještě v tom, že, mimo nájemníky, se do ní zapojily i některé tehdejší veřejné instituce. Patřila mezi ně pošta a Veřejná bezpečnost. Milan Knížák s Janem Machem chtěli zejména ukázat náhodné skupině obyvatel, že místo ke

61

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 116. CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 95-96. 63 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 117. 62

30

hře, místo k vynoření se z každodennosti, může být fakticky kdekoliv. Tudíž hlavním cílem této aktivity byla lidská citlivost k novým podnětům a reakcím na ně.64

4.1.8 Kalendář (1966) a Týden (1966) Další dvě zajímavé Knížákovy aktivity, které se uskutečnily v roce 1966, se nazývaly Kalendář a Týden. Obě stály na stejném principu, vyzývaly lidi k určitým činnostem v jistém časovém úseku. Akce Kalendář byla rozdělena do měsíců v roce, přičemž každý měsíc měl přidělenou jednu jasnou výzvu pro člověka, např. „Zmokni!“ nebo „Postav zámek z písku!“. Každé jedno heslo pak viselo celý měsíc v Knížákově okně na Novém Světě a také ho Knížák společně s přáteli psal na stěny a chodníky všude možně po Praze. Koncept Týden byl podobného rázu, avšak nebyl již v takové míře propagován. Každý den v týdnu měl stanovenou větu, jejímž obsahem by se měl člověk v ten daný den řídit. Výjimkou byl pouze čtvrtek, který byl prázdný.65 Knížák se znovu pomocí obou akcí pokoušel dostat do běžného života obyčejných lidí. Snažil se narušit jejich každodennost tím, že je vybízel k činnostem, jenž by normálně neprováděli. Ovšem, jak už jsem citovala Chaloupeckého výše, se mu to prostřednictvím těchto aktivit moc nedařilo a málokdo se jeho pokyny řídil.

4.1.9 Manifestace pospolitosti (1967) Manifestace pospolitosti byla jednou z nejobtížnějších akcí, kterou Aktual provedl. Milan Knížák a jeho přívrženci vyhlásili březen roku 1967 za měsíc celosvětové manifestace pospolitosti. Rozeslali tisíce dopisů, které obsahovaly výzvy k aktivní spoluúčasti na této akci. Vyzývali velvyslanectví, časopisy, vojenské hodnostáře, kněze, závodní výbory, obchodní domy, právě válčící státy i jednotlivce ke snaze o zlepšení vztahů mezi státy, národy a rodinami. Žádali je o to, aby se pokusili zkvalitnit mezilidské vztahy. „Vyzýváme všechny k manifestaci proti válkám, proti jakémukoliv násilí, proti nesvobodě, proti lžím a přetvářce.“66 Navíc po každém adresátovi chtěli, aby tyto ideje šířil jakýmikoliv prostředky dál. Aktual se v tomto měsíci snažil zlepšit 64

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-13]. Událost pro poštu, Veřejnou bezpečnost, obyvatele domu č. 26, jejich sousedy příbuzné a přátele. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2859. 65 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 113-122. 66 Op. cit., s. 136.

31

vzájemnou pospolitost a omezit lidskou lhostejnost. Někteří jeho členové také sami uskutečňovali různé výzvy, např.: „Před domem, v kterém bydlíš, prostři stůl a obědvej. Pozvi kolemjdoucí.“. Tak v rámci Manifestace pospolitosti vznikaly další menší akce, které opět stály na hranici mezi životem a uměním.67 Lidé však tyto dopisy a výzvy většinou ignorovali, častokrát byli také rozhořčeni. Proto mimo určitých jedinců byla jejich realizace zásluhou pouze členů a příznivců Aktualu.

67

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 32-33.

32

4.2 Akce v Americe V roce 1968 Milan Knížák odjel do Spojených států. Pozval ho tam George Maciunas jako hlavního reprezentanta Fluxu ve východní Evropě. Knížak se v Americe dostal mezi umělce hlavní umělecké avantgardy. Při setkávání se s nimi a jejich pracemi, tzv. happeningy, mu ještě více docházelo, jak moc je zde umění daleko od života. Pozoroval, jak umění, jenž vytvářeli, se stalo uměním jen pro omezenou skupinu lidí. „Umělci dělají umění jen pro umělce.“68, cituje Chalupecký z dopisu, jenž mu Knížák ze zahraničí poslal. „Na některých uměleckých akcích jsou návštěvníky jen umělci, maximálně jejich přátelé nebo pár studentů uměleckých škol, tedy zase umělci – nikdo jiný.“69 V cizím prostředí si Knížák začal více něž jindy uvědomovat sebe samotného, své vlastní nitro. V té době nastal významný obrat v jeho práci. „Chci dělat jen velmi jednoduché a náročné obřady. Chci dělat jen velmi málo. Chci, aby byly velmi čisté, bez zbytečností a co možná nejmaximálnější ve svém účinku. Méně jest více.“70, psal Chalupeckému. Jeho akce začaly mít formu rituálů. Knížák je začal nazývat obřady, jelikož, jako ve většině náboženských rituálních obřadů, z nich byly odstraněny zbytečné okázalosti a účastnící se soustřeďovali jen sami na sebe, na své nitro, jejich tělo zůstávalo pasivní. „Jako by se Knížákova tvorba odvrátila od západní tradice k východním filozofiím, hlásajícím oproštěnost od vnějšího světa a obracením se do světa vnitřního a duchovního.“71

4.2.1 Ležící obřad (1968) Ležící obřad byla jedna ze dvou akcí, které Knížák zorganizoval ve Spojených státech. Byla uskutečněna 17. prosince 1968 na Douglasově univerzitě v New Jersey a již plně podléhala jeho novým principům. Její zadání bylo jednoduché: „Lidé se zavázanýma očima leží tiše na zemi. Dlouho.“72 V této akci šlo o prostý stav dlouhého a uvolněného ležení, při kterém byl odepřen hlavní smyslový orgán. Milan Knížák se touto akcí snažil o to, aby se její účastníci 68

CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 97. Op. cit., s. 97. 70 Op. cit., s. 98. 69

71


72

KNÍŽÁK, Milan. Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Op. cit., (stránky neuvedeny).

33

pokusili najít hlubší a původnější vrstvu lidského života. Je na ní dobře vidět jeho posun v myšlení. Od akcí, které se zaměřovaly na sociální vztahy a naučené způsoby chování, se přesunul k akcím, jejichž cílem byl individuální prožitek jednotlivce. Tato akce mohla být také brána, i když to nebyl její primární cíl, jako jakýsi psychologický experiment, při němž se účastník dostával, díky odstranění dominantního smyslu, na základnější úroveň lidského bytí.73 Účastníci, kteří se akce zúčastnili, si z ní nejspíš odnášeli velmi silný zážitek. To zejména proto, že při ní neměli možnost vidění. To, že jim byl odepřen hlavní smyslový orgán, jenž by svou činností normálně rozptyloval, jim pomohlo lépe vnímat své nitro a své pocity. Při akci se účastníci navzájem neviděli, avšak mohli si díky ostatním smyslům navzájem svou přítomnost uvědomovat, což ještě více podtrhovalo magičnost celé akce. Pro okolní pozorující však byla tato akce zcela nezajímavá, jelikož mohli pouze sledovat, jakou pozici si účastnící akce při svém ležení zvolili.74

4.2.2 Obtížný obřad (1969) Obtížný obřad byl druhou akcí, kterou Knížák v Americe zorganizoval. Akce byla původně vytvořená jako součást Manifestace Pospolitotosti. V New Yorku se uskutečnila v Higginsově domě 18. ledna 1969. Text, jenž k ní Knížák napsal, zněl: „Strávit společně 24 hodin na opuštěném místě. Nejíst, nepít, nekouřit, nespat, nefetovat, nemluvit ani se jiným způsobem dorozumívat (např. psaním, ukazováním na prstech apod.), po 24 hodinách se mlčky rozejít.“75 Jak už i její název napovídá, vykonání této akce bylo nepochybně obtížné. Její účastníci se během ní museli potýkat s různými extrémy. Museli se na určitou dobu zříci některých svých základních potřeb. Přičemž každý jedinec se nerad zříkal něčeho jiného. Někomu nejvíce vadilo, že nesmí jíst a pít, někomu zas přišlo nejtěžší nekomunikovat s ostatními. Ovšem díky tomu, že bylo odstraněno každodenní uspokojování potřeb, si mohli účastníci lépe uvědomit svoji vnitřní podstatu.76 Měli možnost odhalit nový životní rozměr, který jinak překrývala každodennost. Mohli se 73

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-22]. Ležící obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2860.

74


75

KNÍŽÁK, Milan. Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Op. cit., (stránky neuvedeny).

76


34

dostat do ještě neprozkoumané oblasti své psychiky a dosáhnout hranice změněného stavu vědomí. Hlavním prvkem této akce nebyla meditace, jak to bylo u předešlé akce Ležící obřad, ale stala jim askeze.77 Akce byla pro běžného člověka fyzicky i psychicky náročná. Proto ani moc Knížáka neudivovalo, že, i když na tuto akci pozval několik stovek lidí, dorazilo na ni jen šest a z těchto šesti do úplného konce vytrvali jen tři, ostatní zmizeli po požárním schodišti. Obě Knížákovy akce, které zorganizoval ve Spojených státech, neměly mezi lidmi valný úspěch. Bylo to nejspíš z důvodu, že tehdejší americká avantgarda se již snížila na úroveň jakéhosi lunaparku a činnosti jako ztišení a koncentrace jí připadaly nezáživné. Otázkou však zůstává, jak i Chalupecký podotkl, zda Knížák tyto akce vědomě neprovedl tak, aby byly neúspěšné.78

77

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-23]. Obtížný obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2695. 78 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 98.

35

4.3 První polovina sedmdesátých let V roce 1970 se Milan Knížák vrátil zpět do Československa. Na jednu stranu kvůli výzvě československého velvyslanectví, na stranu druhou kvůli tomu, že se mu zdálo, že je to jediné místo, kde mohl žít a pracovat.79 Po návratu sice znovu pořádal nejrůznější akce v rámci Aktualu, ale uchýlil se také k několika vlastním akcím.

4.3.1 Stopa (1971) Jedna z prvních takových akcí byla Stopa. Její princip byl v zanechávání otisků nahého lidské těla ve sněhu. Knížák se snažil o stopy ve sněhu, které byly vytvořeny něčím něžným a neobvyklým, a které mohly magicky zapůsobit na náhodného kolemjdoucího. Tato akce byla v roce 1971 několikrát zrealizována. Knížák při ní nechal v lese ve sněhu několikrát obtisknout nahé tělo své přítelkyně.80

4.3.2 Kamenný Obřad (1971) V roce 1971 Milan Knížák zorganizoval další akci, kterou nazval Kamenný obřad. Akce se uskutečnila v lomu poblíž Mariánských Lázní a jejími účastníky se stali Milan Knížák a pár jednotlivců. Návod na ni zněl: „V opuštěném lomu jsou z kamene sestaveny kruhy. Každý pracuje na svém. Potom v kruhu mlčky stojí; sedí; nakonec vyryje do zemně uvnitř kruhu magické znamení a za tichého, monotónního bzučení odejde s ostatními (kteří dělají totéž) na skálu nad lomem, odkud pozoruje kamenné kruhy na dně lomu.“81 Lidé, kteří se zúčastnili tohoto obřadu, nebyli jen nějací náhodní kolemjdoucí, ale byli to jednotlivci, které dohromady pojilo určité pouto. Pro takové lidi byla také tato akce určena. Účastníci se prostřednictvím vykonávání určených úkonů dostávali blíže ke svému nitru a mohli odkrývat hlubší vrstvy svého vědomí. Během akce si navíc více než

79


80


81


36

jindy mohli uvědomovat svoji přirozenost, jelikož mohli silně cítit spojení mezi sebou a přírodou.82 Každý daný úkon v akci měl svůj smysl. Postavené kruhy z kamenů znamenaly jakousi osobní ochranu pro každého jedince, jenž v nich pobýval. Díky klidu, jež byl ustálen uvnitř kruhů, mohli účastníci v jejich vnitřním prostoru nerušeně rozjímat. Magická znamení vyrytá dovnitř těchto kruhů zase jakoby nahrazovala přítomnost lidí, kteří se v nich ještě před chvílí vyskytovali. Tito lidé pak mohli ze skály pozorovat to, jak se v každém kruhu uchovává osobní energie jeho tvůrce. Účastnící si mohli uvědomovat odlišnost bytí a nebytí na určitém místě. Měli možnost aspoň vzdáleně pochopit, jaké to může být, když se duše dívá na své zrovna zemřelé tělo.83 Tato akce mohla mít na účastníka díky svému rituálnímu rázu velký vliv.

4.3.3 Tajný obřad (1972) Dalším Knížákovým obřadem v té době byl například také Tajný obřad. Byl spíše jakýmsi návodem, jehož hlavním bodem bylo odhalování vlastního nahého těla. Princip této akce však nespočíval v obnažování se, ale v odstraňovaní nepřirozených společenských tabu. Knížák se pomocí tohoto obřadu pokoušel přimět jednotlivé aktéry, aby se vrátili zpět k přirozenosti. Chtěl, aby měli znovu možnost poznat dobu nevinnosti, dobu, kdy určité odhalené partie lidského těla neprovokovaly pouze ke chtíči. Snažil se účastníky vrátit zpět do ráje, kde nahota nebyla brána jako vulgarismus. Tím se znovu pokusil pomocí umění změnit a zlepšit život.84

4.3.4 Pochod (1973) V roce 1973 byla zrealizovaná akce s názvem Pochod, jejímž autorem byl sice Knížák, ale sám se jí z politických důvodů nezúčastnil. Pochod byl opravdovým pochodem skupiny lidí, kteří však byli postupně za sebou přivázáni provazem, tím se stali na sobě závislými. Uskutečnil se v okrajové časti Prahy, v Prokopském údolí. Zde účastnící, kterých bylo asi čtyřicet, procházeli společně mezi stromy a pak se vydali do kopce. Po 82

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-25]. Kamenný obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2861.

83


84

Op. cit., s. 36.

37

celou cestu nikdo nemluvil, ale každý zpíval píseň, ze které se však vytrácela slova. Na kopci pak byla akce ukončena jedním z organizátorů pouze jednoslovným poděkováním a přeříznutím provazu, účastníci se mohli vydat na cestu domů.85 Došlo zde k vytvoření dočasného společenství lidí, již byli na sobě po určitou dobu závislí. Tato vzájemná závislost však skončila stejně rychle jako začala, a to jednoduchým rozdělením provazu. Pochod se v jistém smyslu podobal počátečním Knížákovým akcím, které byly organizované s větším počtem účastníků. Touto akcí chtěl Knížák navázat na dávné poutě našich předků. Lidé, kteří byli k sobě připoutání provazem, si mohli daleko lépe uvědomit společenství, které mezi nimi vzniklo. Akce Pochod byla jakýmsi dalším Knížkovým pokusem vyvolat nové a lepší vztahy mezi lidmi.86 Tato akce byla později zrealizována ještě jednou pod názvem Pochod II. Uskutečnila se již pod Knížkovým vedením v německém městě Bochum87 v roce 1980. Byla však daleko náročnější než její předchůdce. Účastníci byli nejenže svázaní dohromady jedním velkým provazem, ale sami měli také svázané ruce a zakryté oči šátkem. Tento chumel lidí byl nejdříve voděn různými ulicemi a dalšími prostranstvími, postupně však byli účastníci po jednom z hromadného provazu vyjímáni a bez možnosti vidět a nahmatat si něco byli ponecháni na různých místech.88 Vše ještě umocňovalo to, že účastnící nesměli promluvit, tudíž, když byli odděleni, mohli nejen sami prožívat něco zvláštního, ale i ovlivňovat svou zvláštností náhodné kolemjdoucí. Obě tyto akce byly svým větším počtem lidí podobné akcím z poloviny šedesátých let, ovšem to, že spolu účastníci nesměli mluvit, jim dodávalo rituální ráz.

85

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 201-202.

86


87

Knížák v té době díky nadaci DAAD pobýval v Německu (NDR) a v městě Bochum měl v roce 1980 výstavu. 88 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 201-258.

38

4.4 Druhá polovina sedmdesátých let 4.4.1 Burning Mind Ceremony (1975) „Lidé se vyšplhají na velikou skálu, svléknou si oděvy, sbalí do balíků, polejou hořlavinou, zapálí a metají ze skály dolů. Potom šijou z předem přinesené látky nové oděvy. (při práci mohou zpívat krásné písně) V nových šatech pomalu sešplhají dolů a rozcházejí se.“89 Takhle vypadal text, který měl být vodítkem při akci Burning Mind Ceremony, jejíž koncept byl vymyšlen v roce 1975. Tato akce však nebyla kvůli tehdejší politické situaci uskutečněna. Obřad hořící mysli se měl stát jakýmsi rituálem, při němž by došlo k očištění a znovuzrození zúčastněných. K očistě mělo docházet při pálení oblečení, se kterými by účastnící do ohně házeli i své problémy a těžkosti. Následné vyrobení nových šatů by pak symbolizovalo zrod něčeho nového, něčeho, co už neobsahuje minulost.90 Hlavním motivem této akce proto byla vnitřní proměna účastníka. Milan Knížák se touto akcí znovu pokoušel přecházet hranice umění a tím ho rozšiřovat. Milan Knížák ve svých akcích často pracoval s oděvy, které různě deformoval či zdobil neobvyklými předměty. Při takových akcích bylo jejich hlavní funkcí působení na člověka svou neobvyklostí. V této určité akci by však šaty dostaly zcela jiný rozměr. Jejich společenskou a estetickou funkci by nahradila funkce symbolická. Uvedená změna se ovšem netýkala pouze funkce Knížákových oděvů, ale souvisela také z celkovou změnou jeho akcí, které se čím dál více zaměřovaly na nitro člověka.91

4.3.2 Bílý proces (1977) Návod k akci Bílý proces se skládal z několika pokynů, jež měly být dodržovány během deseti dní, přičemž každý pokyn měl něco společného s bílou barvou. „Setrvej 10 dní v bílé místnosti s bílým nábytkem, s bílými obrazy atd. Jez jen bílé jídlo. Pij bíle nápoje. Oblékej bílé šaty. Čti bílé knihy (bez černých písmen). Můžeš také malovat bílé obrazy,

89


90


91

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-27]. Burning mind ceremony. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2862.

39

tvořit bílé sochy, bavit se jakýmkoli vyráběním bílých věcí (pomocí bílých nástrojů) nebo si hrát s bílými objekty. Učiň bílými i své myšlenky.“92 Koncept této akce měl podobu se staršími Knížákovými akcemi, a to zejména s obřady. Vzniklá akce by totiž měla prvky rituálu a stejně, jako měl Obtížný obřad z roku 1969, i prvky askeze. Účastník by si po celou dobu trvání akce musel například odříkat všechny jiné než bílé pokrmy či nepít jinou než bílou tekutinu, což by nejspíše dopadlo stejně jako u Obtížného obřadu předčasným ukončením akce. Od dřívějších Knížkových akcí se však tato akce lišila tím, že již byla v podstatě neproveditelná. Její pokyny sice vypadaly s teoretického hlediska jasné a možné, ale z praktického hlediska se některé z nich daly jen těžko provést.93 Nebylo by totiž reálně možné číst bílé knihy s bílými písmeny nebo udělat své myšlenky bílé. Proto je v této akci již dosti viditelný Knížákův posun v myšlení, jelikož díky její neproveditelnosti se stává pouze jakýmsi návodem k přemýšlení. Na tuto akci v pozdější době navázaly ještě další dvě Knížákovy akce. První z nich byl neuskutečněný projekt s názvem Berlin painted red z roku 1979 a druhou se stal Proces pro polovinu mysli a červenou rukavici vytvořený mezi lety 1979 a 1980. Obě tyto akce se pro změnu zaměřovaly na barvu červenou, ovšem, stejně jako to bylo i u Bílého procesu, se nesnažily ostatní barvy odstranit, ale pouze se zaměřit na jednu barvu určitou.

4.4.3 Přátelství se stromem (1977-1980) Koncept akce Přátelství se stromem byl vytvořený Knížákem v roce 1977 a stál na jednoduchém principu přátelství se stromem. Skládal se z několika pokynů, které by účastníkovi akce měly usnadnit spřátelení. Účastník by měl strom obléknout, pravidelně ho navštěvovat, psát si s ním dopisy, přičemž by měl vše myslet zcela vážně, nikoli pouze formálně. Akce byla uskutečněna v roce 1980 v Západním Berlíně poblíž jezera Grunevald. Knížák si zde vybral strom, který oblékl do bílé košile a rudé kravaty. Kvůli alergii ho moc navštěvovat nemohl, proto zvolil jako formu komunikace korespondenci. Při posílání dopisů vždy s adresou uvedl i plánek, kde přesně se daný strom nachází. I když 92


93


40

se mu dopis vždy vrátil, několikrát ho poslal nazpět. K tomuto vyzýval i ostatní. Této akce se zúčastnila i jeho manželka a pár dalších přátel, kteří si v tom samém okolí vybrali své stromy a také je ošatili.94 Milan Knížák se v Přátelství se stromem pokoušel o vytvoření opravdového vztahu mezi člověkem a stromem, jakoby strom byl lidskou bytostí. Podmínkou při uskutečňování této akce bylo, aby ji účastník v plné míře pochopil a byl na ni připraven. Vztah ke stromu neměl být totiž nijak hraný, ale opravdový. Účastník si ke svému zkoumání mohl vybrat také jiný kousek přírody, například kámen nebo potok. Tato akce se zaměřovala na vztah člověka k přírodě. Vztah byl rozvíjen na základě zosobňování určitého elementu přírody. Akce se snažila pomocí rituálu a hry oživit již téměř zapomenuté propojení s přírodou. Prvek hry při této akci přitom dominoval nad prvkem rituálním.95 Tím se tato akce mírně podobala akcím ze šedesátých let. Osobní Knížákův vztah k přírodě a k ostatním projevům života nebyl omezen jen na tuto akci. Zcela patrný byl například v dřívějším Kamenném Obřadu a silně se také projevil v akci Poznávání z roku 1977. V druhé zmíněné akci se Knížák snažil o poznání kamene či poznání vzduchu, přičemž se pokoušel osobně toto poznávání prožívat. S těmito prvky přírody se pokoušel jednat jako něčím velice důležitým, v jistých momentech dokonce jako s lidskými bytostmi, například je hladil či líbal.

94

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 262-267. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-28]. Přátelství se stromem. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2919.

95

41

4.5 Ukončení Knížákovy akční éry v jeho tvorbě Od druhé poloviny 70. let se Knížkovy akce stávaly stále více pomyslnými. Předzvěstí byl právě Bílý Proces. Častokrát byl v nich pomíjen rozdíl mezi reálným a nereálným či mezi proveditelným a neproveditelným. Například v akci Nucené symbolismy z roku 1977 Knížák vybízel k možným i nemožným úkonům. „Svázat 2 hlavy, 2 láhve, 2 kameny, 2 lidi. Spojit 2 myšlenky, 2 bílé plochy, 2 ohně … Slepit chleby, stroje, papíry, mraky, chutě.“96 Některé z jeho akcí se dokonce zcela vymanily z hmatatelného světa a dostaly se pouze do prostoru mysli97. Knížák však i tento prostor považoval za reálný prostor. „I prostor mysli lze považovat za realistický prostor, v kterém je možno zrealizovat téměř jakékoliv dílo, ovšem jen v případě, že jsme schopni si možnosti a intenzitu tohoto prostoru dostatečně uvědomit.“98 Knížák vytvářel stále více koncepty akcí které stály na hranicích proveditelnosti a dostávaly se stále blíže ke konceptuálnímu umění. Například Prostor pro mysl a trochu reality z roku 1981, ve kterém byly některé pokyny realizované v hmatatelném prostoru a jiné v prostoru mysli, u některých si účastník akce mohl vybrat, ve kterém prostoru je provede. Akce Obydlí z roku 1979 pak měla být celá uskutečněna v účastníkově mysli. „Ve světě mysli vymezíme část prostoru … Můžeme vytvořit obydlí, které teče, valí se, poletuje, bublá, vaří, rozpouští se … Toto obydlí zabydlíme svým myšleným já.“99 Tento totální obrat v Knížakových akcích, kdy se z jeho počátečních her postupem času staly pouhé procesy pro mysl, je dobře viditelný v jeho Parafrázích z roku 1989, ve kterých Knížák vzal své počáteční akce, jenž byly prováděné ve skutečném prostoru, a zasadil je do prostoru mysli. Například převedená Demonstrace jednoho vypadala takto: „Představa provokativního oděvu. Představa davu. Na šedou kůru otiskovat barevné skvrny.“ 100

96

KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 214. Prostor mysli je termínem Milana Knížáka. 98 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 279. 99 Op. cit., s. 249. 100 Op. cit., s. 327. 97

42

Knížák však svou éru akční tvorby ukončil již dávno před souborem akcí Parafráze. Z jeho akcí se v osmdesátých staly spíše jakési koncepty, které nebyly, častokrát ani fyzicky nemohly být, realizovány. Knížákova pozornost se přesunula na jiné oblasti umění, například na architekturu, design, malbu a módu.

43

5 ZÁVĚR Milan Knížák se stal díky svým akcím výraznou osobou českého akčního umění. Vytrhl umění z náručí muzeí a galerií a umístil ho do prostředí běžně užívaného obyčejnými lidmi, čímž opustil zažité konvence oficiální umělecké sféry. Ve svých akcích se pokoušel přiblížit umění k životu a tím dát oběma nový rozměr. Snažil se, aby se umění stalo návodem pro život, aby se díky němu život ozvláštnil a stal se lepším. Knížák se pokoušel oprostit člověka od naučeného způsobu bytí a dovést ho k zapomenutým vrstvám vědomí. Chtěl, aby si lidé vzpomněli na své již dávno zapomenuté možnosti existence, aby si hráli. Do akcí se pokoušel zasahovat co nejméně, aby každý účastník mohl v sobě najít něco nového nebo něco hluboko zastrčeného ve svém nitru. Při akcích se Knížák oddaloval od uměleckého světa a spíše pobýval ve všedním prostředí obyčejných lidí, ze kterého také čerpal myšlenky pro svou tvorbu akcí. Knížákovy akce během let prošly vývojem. Měnil se jejich charakter, jejich způsob působení na účastníka, ale i jejich místo realizace. Knížák začínal v šedesátých letech s akcemi, které prováděl přímo na ulici. Tyto akce byly postaveny na principu hry. Pokoušel se, aby se účastnící díky hře otevřeli novým a neobvyklým situacím, které během akce vznikaly, a tím vystoupili z monotónnosti všedního dne. Knížák v těchto akcích kladl důraz na sociální vazby a pokoušel se změnit zažité způsoby lidského chování. Snažil se ozvláštnit účastníkův život a vyvést ho z každodennosti. Tyto akce byly prováděny ve velkých skupinách a s pomocí mnoha pomůcek. Účastníky se stávali dobrovolníci, ale i náhodní kolemjdoucí, kteří byli někdy do akce vtaženi i proti své vůli. V akcích se účastníci aktivně tělesně zapojovali a jako skupina se stávali jejich hlavním elementem. Tyto akce měly karnevalový charakter. V druhé polovině šedesátých let Knížák začal přicházet s výzvami, jejichž realizace měla podněcovat k neobvyklým činům a jinému myšlení. Do těchto výzev bylo znovu zapojeno velké množství lidí, ovšem jejich provádění již bylo určeno jednotlivcům. Knížák se pomocí nich snažil ozvláštnit život prostřednictvím neobvyklých činnosti, které měl vyzývaný člověk provádět, a také se pokoušel zlepšit mezilidské vztahy. Akce, které následně Knížák provedl v Americe, se již začaly zklidňovat a staly se spíše tělesně pasivními. Knížák v nich kladl důraz na jedince a zaměřoval se na jeho nitro. Používal v nich již velmi málo pomůcek, mnohokrát dokonce žádné. Snažil se, aby účastník, díky těmto

44

akcím, pohledl do svého nitra a odkryl v něm hlubší vrstvy lidské existence a aby tímto odkrytím následně i změnil postoj ke svému životu. Počet osob, účastnících se těchto akcí, se snížil a účastníci se do nich zapojovali dobrovolně. Tyto akce měly rituální charakter, a také proto je Knížák začal nazývat obřady a stával se při nich spíše jakýmsi učitelem než organizátorem. Akce v tomto duchu se objevovaly v Knížákově tvorbě i v sedmdesátých letech. Některé se zaměřovaly na vztah k přírodě a na lidskou přirozenost. Od poloviny sedmdesátých let se však začala postupně stále více prohlubovat jejich konceptuální stránka. Lidé, provádějící tyto akce, jim již museli z jisté části rozumět a častokrát na ně museli být předem připraveni. Akce pomalu přestávaly být v hmatatelném světe proveditelné a přesouvaly se do psychického prostoru, do prostoru mysli. Začaly se z nich stávat více koncepty než akce. Od akcí, které se zaměřovaly na sociální vztahy, byly prováděny ve velkých skupinách a měly karnevalový charakter, se Knížák během let přesunul k akcím, které měly rituální ráz a zaměřovaly se na jedince a jeho nitro. Nakonec se jeho akce zcela vymanily z reálného světa a dostaly se jen do prostoru mysli. Účastníci na Knížákovy akce reagovali různě. Zaleželo to však většinou na tom, jakým způsobem se do akce zapojili. Když se přihlásili do akce dobrovolně, většinou si z ní odnášeli dobré pocity a jejich reakce byly příznivé. Ovšem když došlo k násilnému vtažení do děje, účastnící často reagovali odmítavě, jejich reakce byly rozzlobené nebo pobouřené, někdy měli dokonce až paranoidní myšlenky, že se pouštějí do něčeho nelegálního. Bohužel u mnoha akcí nebylo možné zjistit, jakým způsobem účastníci reagovali. Knížák totiž nepatřil k oficiální sféře a svým způsobem se nehlásil ani k undergroundu, tudíž dobové mediální záznamy o jeho akcích byly mizivé. O reakcích účastníku jsme tedy měli možnost se dozvědět pouze buď z vlastních Knížkových poznámek z prací, nebo od Jindřicha Chalupeckého, který byl jeho tvorbě nakloněn. Některé akce pak neměly reakce účastníků žádné. To proto, že nebylo povoleno jejich uskutečnění či se z nich staly pouze neproveditelné koncepty. Díky tomu, že byl Milan Knížák zapojen do hnutí Fluxus, měl možnost se setkat s akční tvorbou umělců z celého světa. Tudíž je také logické, že touto tvorbou byly některé jeho akce ovlivněny. Je například dosti pravděpodobné, že byl ovlivněn fluxovou umělkyní Yoko Ono. Patrné to je hned ve dvou případech. Knížákova akce Jak aktualizovat oděvy z roku 1965 je totiž nápadně podobná akci, kterou v roce 1964 vytvořila Yoko Ono. Tato akce se nazývala Cut Piece a umělkyně v ní vyzvala diváky, aby za ní přišli na

45

podium a postupně odstříhávali kousky látky z jejího oblečení a tím ho měnili.101 Yoko Ono byla také jednou z nejdůležitějších tvůrkyní konceptuálního umění, čím Knížáka pravděpodobně inspirovala v jeho posledních akcích, které se ke konceptuálnímu umění velice blížily, nebo se jím dokonce staly. Yoko Ono tvořila stručné texty, které byly návody pro různé události. Některé byly na provedení náročné, některé nenáročné, některé dokonce neproveditelné. Podobně vypadaly i některé Knížákovy koncepty na konci jeho akční tvorby. Dalším umělcem, kterým byla aspoň část Knížákové tvorby ovlivněna, byl Yves Klein. Knížákova akce s názvem Stopa z roku 1971 je totiž do jisté míry jakousi napodobeninou Kleinovy akce Anthropométrie de l'Époque Bleue, která byla zorganizována v roce 1960, v níž byla místo štětců používána nahá ženská těla. Knížák zde akorát nenamáčel ženské tělo do modré barvy a neobtiskoval ho na plátno, ale otisk ženského těla prováděl do sněhu. Můžeme také spatřit podobu mezi Knížákovými počátečními akcemi s principem hry a hravými happeningy Alana Kaprova. Milan Knížák ovšem nebyl pouze ovlivňován, ale také sám ovlivnil několik českých akčních umělců. V počátcích jeho tvorby to byli zejména lidé, kteří se pohybovali v jeho blízkosti. První Knížákova samostatná akce Demonstrace jednoho z roku 1964 například inspirovala Soňu Švecovou k provedení vlastní demonstrace. Tato akce byla provedena v tramvaji mezi, stejně jako to bylo u Knížákovy demonstrace, neinformovanými lidmi. Soňa Švecová si při sezení v tramvaji zula své boty a začala je pomocí nářadí na čištění bot čistit, po vyleštění svých lodiček se zeptala ještě i ostatních cestujících, zda taky nechtějí vyčistit obuv.102 Tím, stejně jako Knížák, přiváděla okolní přihlížející do neobvyklé situace, se kterou se museli nějak vyrovnat. Blízkost této akce s akcí Knížkovou ještě podporuje fakt, že byla provedena jen krátkou dobu po ní. Knížákova tvorba také dosti ovlivnila tvorbu Vladimíra Havlíka. Zřetelné je to například při Havlíkových akcích Zahřívání stromu z roku 1979 a Svatba z roku 1982. Obě měly pravděpodobně souvislost s Knížkovou akcí Přátelství se stromem, která byla vymyšlena roku 1977 a realizovaná roku 1980. Obě Havlíkovy akce totiž přisuzovaly stromům lidské vlastnosti a tím je, jako u Knížákova Přátelství se stromem, zosobňovaly. V první zmíněné akci Havlík objímal strom, jako by to byla lidská bytost, v druhé pak oddal smrček s břízou a uspořádal na jejich počest hostinu, jako by se staly 101

Media Art Net [online]. 2009 [cit. 2011-05-10]. Yoko Ono: Cut Piece. Dostupné z WWW: http://www.medienkunstnetz.de/works/cut-piece/. 102 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 93.

46

opravdovými novomanžely a měly skutečnou svatbu.103 Podobnost Havlíkovy akce s Knížákovou je i v akci Otisk v dešti, kterou Havlík uskutečnil v roce 1982. Havlík si před začátkem deště lehl na chodník a počkal, až zaprší. Vstal až po skončení deště, a tudíž po něm na chodníku zůstalo suché místo.104 Tato deštěm vytvořená stopa po lidském těle nejspíš měla předobraz v Knížkové Stopě z roku 1971. Otázkou však zůstává, zda se Havlík, jestliže byl vůbec někým ovlivněn, inspiroval v Knížákově Stopě, nebo rovnou v dřívější akci Yvese Kleina. Havlíkova tvorba byla pravděpodobně ovlivněna ještě minimálně ještě jednou Knížákovou akcí. Havlík totiž častokrát od roku 1978 pracoval ve svých akcích s bílou barvou. Je dosti možné, že tuto myšlenku převzal z Knížákova Bílého procesu z roku 1977. Milan Knížák se vší pravděpodobností ovlivnil spoustu dalších českých akčních umělců, ale úplné prozkoumání těchto vztahů je spíše tématem na celou další bakalářskou práci. Zmínit si ovšem neodpustím ještě dvě poslední akce. Akci Milana Kozelky Podzim z roku 1983, která byla nejspíše inspirována znovu Knížákovým Přátelstvím se stromem, jelikož jednala se stromem jako s lidskou bytostí105, a akci Smith-Novak Event od Eugena Brikciuse z roku 1968106, která svou dopisovou formou podobala Knížkově Manifestaci pospolitosti. V této bakalářské práci jsem se pokusila nastínit charakter Knížákovy akční tvorby na základě jeho akcí. Akce jsem rozdělila do podkapitol, podle doby jejich realizace, ovšem, jak závěrečný popis postupného vývoje Knížákovy akční tvorby naznačuje, bylo by daleko lepší je řadit podle jejich charakteristických vlastností. Vznikly by tak skupiny akcí, z nichž jedna by obsahovala akce s prvky hry, ve druhé by se objevovaly Knížákovy výzvy, třetí by reprezentovaly akce s rituálním charakterem, ve čtvrté by byly takové, které jsou na hranicích realizace a popřípadě v páté skupině by byly akce, které by se pojily s přírodou a přirozeností. Dohledání některých informací ohledně určitých akcí bylo někdy problematické, protože, jak už jsem zmínila v odstavci o reakcích účastníků, byly mediální záznamy o těchto aktivitách minimální. Navíc si akční umění zakládalo na jedinečnosti a neopakovatelnosti díla, tudíž u některých akcí byla dokumentace mizivá. V práci se mi však, aspoň dle mého názoru, podařilo zachytit hlavní posuny v Knížkově akční tvorbě a vyobrazit, jakým způsobem se Knížák pokoušel působit na účastníky 103

MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 85. Op. cit., s. 106. 105 Op. cit., s. 85-86. 106 Op. cit., s. 45. 104

47

svých akcí. Jak už jsem výše zmínila, nepovedlo se mi u všech akcí zjistit, jak na ně účastníci reagovali. I přesto se domnívám, že jsem v práci vytyčených cílů aspoň v určité míře dosáhla. Práci by bylo určitě zajímavé dále rozšířit například o prolínání Knížákových akcí do jeho dalších aktivit a naopak, či o hlubší prozkoumání spojení mezi Knížákovými akcemi a akcemi dalších akčních umělců.

48

6 RESUMÉ Milan Knížák je jednou z nejvýraznějších osob českého akčního umění. Ve svých akcích se snažil přiblížit umění životu a dodat tak oběma sférám nový rozměr. Tématem bakalářské práce je akční tvorba Milana Knížáka. Práce se zaměřuje na vybrané Knížákovy akce, které popisuje a následně analyzuje. Na jednotlivých akcích ukazuje, jakým způsobem Milan Knížák přibližoval umění životu a jaké metody používal při působení na účastníky svých akcí. Také zjišťuje, do jaké míry se ovlivňování účastníků dařilo a jak účastníci na akce reagovali. V závěru práce je vyobrazen vývoj Knížákovy akční tvorby a možný vztah jeho akcí s různými akcemi světových i českých umělců. Práce se skládá ze tří kapitol. První kapitola obsahuje úvod do problematiky světového a českého akčního umění a vysvětlení jeho pojetí Milanem Knížákem. Druhá kapitola popisuje život Milana Knížáka a vývoj skupiny Aktual. Třetí kapitola se zabývá vybranými Knížákovými akcemi, které řadí do podkapitol podle období jejich vzniku, a je nejdůležitější a nejobsáhlejší kapitolou.

6.1 Summary Milan Knížák is among the mosť distinct personalities of Czech action art. In his actions, he endeavoured to bring the art closer to life and add a new dimension to both domains. The topic of our thesis is Milan Knížák’s action creation. The thesis focuses on selected Knížák’s actions, which are first described and then analysed. On individual actions, the authoress shows the manner in which Milan Knížák brought art closer to life and what methods he employed to impact the participants of his actions. The thesis also examines to what extent the impact upon the participants was succesful and how participants reacted to actions. In conclusion, an overview of the development of Knížák’s action creation is provided and a possible relation of his actions with various other actions of international and domestic artists is outlined.

49

The thesis is composed of three chapters. Chapter I is an introduction to the world and Czech action art and it provides an insight in Milan Knížák’s interpretation of action art. Chapter II portrays the life of Milan Knížák and the development of Aktual group. Chapter III focuses on selected Knížák’s actions, which are grouped in subchapters according to the periods in which they originated; it is the core and most comprehensive chapter of all.

50

7 POUŽITÁ LITERATURA BURDA, Vladimír, et al. Slovo písmo akce hlas: k estetice kultury technického věku: výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1967. 249 s. ISBN 2211167. HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1999. 508 s. CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Praha: Prostor, 1990. 158 s. ISBN 80-85190-06-0. KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Praha: Gallery, 2000. 333 s. ISBN 8086010260. KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. 1. vyd. Praha: Litera, 1996. 244 s. ISBN 80-85854-02-3. KNÍŽÁK, Milan. Dav se mýlí vždycky: Milan Knížák na přelomu milenia. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2004. 280 s. ISBN 8072043439. KNÍŽÁK, Milan. Jeden z možných postojů jak být s uměním. Praha: Votobia, 1998. 156 s. ISBN 80-7220-068-2. KNÍŽÁK, Milan. Milan Knížák : Nový ráj: Výběr prací z let 1952-1995. Praha: Galerie Mánes, 1996. (stránky neuvedeny). MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. dopl. vyd. Olomouc: Nakladatelství J. Vacl, 2009. 277 s. ISBN 978-80-904149-1-4.

7.1 Internetové zdroje HLAVÁČEK, Ludvík. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha. c2006-2011 [cit. 2011-05-08]. Happening. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/?id=107. MILAN, Knížák. Milan Knížák [online]. c2007-2011 [cit. 2011-05-07]. Životopis. Dostupné z WWW: http://www.milanknizak.com/zivotopis/. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha. c2006-2011 [cit. 2011-04-01]. 2. manifestace aktuálního umění. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2694.

51

NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-13]. Událost pro poštu, Veřejnou bezpečnost, obyvatele domu č. 26, jejich sousedy příbuzné a přátele. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2859. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-22]. Ležící obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2860. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-23]. Obtížný obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2695. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-25]. Kamenný obřad. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2861. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-27]. Burning mind ceremony. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2862. NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: Databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2010 [cit. 2011-04-28]. Přátelství se stromem. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2919. Media Art Net [online]. 2009 [cit. 2011-05-10]. Yoko Ono: Cut Piece. Dostupné z WWW: http://www.medienkunstnetz.de/works/cut-piece/.

52

8 PŘÍLOHY 8.1 Obrázkové přílohy

Obr. 1. Krátkodobé výstavy

53

Obr. 2. Demonstrace jednoho

54

Obr. 3. Procházka po Novém Světě

55

Obr. 4. Druhá manifestace Aktuálního umění

56

Obr. 5. Ležící obřad

Obr. 6. Obtížný obřad

57

Obr. 7. Stopa

Obr. 8. Kamenný obřad

58

Obr. 9. Přátelství se stromem

59

8.2 Seznam příloh Obr. 1.: KNÍŽÁK, Milan; ŽIŽKOVÁ, Zdena. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-10]. Milan Knížák. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=526. Obr. 2., obr. 3., obr. 4.: ŽIŽKOVÁ, Zdena. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-10]. Milan Knížák. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=526. Obr. 5.: Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-10]. Milan Knížák. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=526. Obr. 6.: MOORE, Peter. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-10]. Milan Knížák. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=526. Obr. 7., obr. 8.: Milan Knížák [online]. c2009-2011 [cit. 2011-05-10]. Akce a obřady. Dostupné z WWW: http://www.milanknizak.com/192-akce-happening/223-akce-aobrady/. Obr. 9.: JULIUS, Nina. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-10]. Milan Knížák. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=526.

60

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ. Eva Jurčíková. Milan Knížák - Akce

Recommend Documents