Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Teorie interaktivních médií

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Teorie interaktivních médií

Marcela Vykydalová

Dokumentární film Československé televize Brno v letech 1961–1971 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D. Brno

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………………………………….. V Brně dne 12. května 2014

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu PhDr. Martinu Flašarovi, Ph.D. za odborné rady a cenné připomínky při psaní práce a Mgr. et Mgr. Bc. Martinu Polákovi (dramaturg ČT TS Brno) za poskytnutí důležitých informací, rad a konzultací nad celou prací. Dále bych chtěla poděkovat za cenné rozhovory paní Věře Mikuláškové (bývalá vedoucí redakce vysílání pro děti a mládež a ředitelka ČST TS Brno), Aleně Hachlové (bývalá střihačka ČST TS Brno), Karlu Fuksovi (režisér a scénárista ČT TS Brno) a Fedoru Kauckému (bývalý režisér a scénárista ČST TS Brno). Regíně Klimešové (programová pracovnice ČT TS Brno) děkuji za ochotu, trpělivost a rady při bádání v archivu ČT TS Brno.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................................ 6

2.

Stav bádání ...................................................................................................................................... 9

3.

Počátky Československé televize v 60. a 70. letech ...................................................................... 12 3.1.

4.

5.

6.

7.

Máj, první vysílání ................................................................................................................ 13

Budování Československé televize Brno ...................................................................................... 17 4.1.

Sedmikrásky nad Brnem........................................................................................................ 20

4.2.

Krátký film ............................................................................................................................ 21

4.3.

Zpět ve studiu ........................................................................................................................ 22

Těžká léta brněnského studia Typos.............................................................................................. 25 5.1.

Vysílání brněnského studia v ohrožení.................................................................................. 26

5.2.

Moskevský protokol .............................................................................................................. 29

5.3.

Počátky éry „normalizace“ .................................................................................................... 30

5.4.

Nástup normalizace v Československé televizi ..................................................................... 32

5.5.

Doba čistek a prověrek .......................................................................................................... 32

5.6.

Vliv normalizace na dokumentární tvorbu ............................................................................ 34

5.7.

Cenzura a absurdní nařízení .................................................................................................. 37

Televizní dokument jako žánr ....................................................................................................... 38 6.1.

Počátky dokumentárního filmu ............................................................................................. 39

6.2.

Tvorba dokumentu ................................................................................................................ 41

6.2.1.

Natáčení ......................................................................................................................... 41

6.2.2.

Mluvené slovo ............................................................................................................... 43

6.2.3.

Střih ............................................................................................................................... 44

Strukturální analýza dochovaných dokumentárních filmů v archivech ČT Brno ......................... 46 7.1.

Počátek 60. let (1961–1964) .................................................................................................. 46

7.1.1.

Akvabely ....................................................................................................................... 46

7.1.2.

Oblaka bez andělů ......................................................................................................... 47

7.2.

Druhá polovina 60. let (1965–1967) ..................................................................................... 49

7.2.1.

Elementy génia .............................................................................................................. 49

7.2.2.

Dopis neznámého .......................................................................................................... 50

7.3.

Období Pražského jara (1968) ............................................................................................... 51

7.3.1.

Konfrontace ................................................................................................................... 51

7.3.2.

Izrael – Hlasy z druhé strany ......................................................................................... 53

7.4.

Počátek normalizace (1969-1970) ......................................................................................... 54

7.4.1.

Masopust ....................................................................................................................... 54

7.4.2.

Ludvík Podéšť ............................................................................................................... 56

7.5.

Normalizační tvorba (1971) .................................................................................................. 57

7.5.1.

Klement Gottwald a FDTJ............................................................................................. 57

7.5.2.

Cestou lesů, vod a strání ................................................................................................ 58

8.

Závěr.............................................................................................................................................. 60

9.

Resumé .......................................................................................................................................... 62

10. Summary ....................................................................................................................................... 62 11. Seznam zkratek.............................................................................................................................. 63 12. Seznam příloh ................................................................................................................................ 64 13. Seznam použité literatury .............................................................................................................. 66 Příloha A: Obrazová .............................................................................................................................. 71 Příloha B: Tabulková............................................................................................................................. 75 Příloha C: Rozhovory ............................................................................................................................ 90

1. Úvod

Tvorba dokumentárního filmu představuje ne vždy jednoduchý proces. Dokumenty jsou na rozdíl od hraného filmu výjimečné svou skutečností a pravdou. Výběr tématu bakalářské práce reflektoval můj zájem o dokumenty a jejich tvorbu. O to větší výzvou bylo zmapovat produkci dokumentárních filmů Československé televize Brno vyrobených v rozmezí let 1961 až 1971. Tohle desetiletí je významné především z důvodu, že brněnské studio bylo na samém počátku svého působení a postupem času se zde utvářely nejen nové redakce a pracovní místa, ale také programová a vysílací složka s ohledem na aktuální politickou situaci. Studio také zažilo období okupace a normalizace. Práce si klade za cíl nejen zkoumat základní charakteristiky dokumentární tvorby v 60. a 70. letech 20. století, ale také sledovat a vyhodnotit, jakým způsobem byl vývoj dokumentárních filmů v souladu s počátečním vývojem ČST TS Brno a jak byl ovlivněn politickou situací v tehdejším Československu. Týká se to zejména období od roku 1968, kdy byly politické poměry vyhroceny díky srpnové okupaci, která měla za následek potlačení Pražského jara a opětovné nastolení totalitní moci, spolu s ní přišla doba „normalizace“. Pokládám si otázku, zda a jakým způsobem byly dokumentární filmy ovlivněny tehdejší politickou situací a nastupující normalizací. Práce je rozdělena do několika kapitol. Za důležité jsem považovala popsat počáteční vývoj Československé televize od roku 1953 do roku 1966. V této části jsem se pokusila popsat tehdejší politické poměry, do nichž televize jako nové masové médium vstupovala a zachytit vliv socialismu, ať už na programovou tvorbu nebo budování ostatních studií Československé televize. Zároveň sem neodmyslitelně patří počátky brněnského studia. V další části práce jsem se zaměřila na dobu od 1. srpna 1968 až do roku 1971. Sleduji zde nelehkou dobu, v souvislosti s politickou situací, která postihla brněnské studio. Popisuji zde období okupace, jež byla vyvolána událostmi Pražského jara, a sleduji, jakým způsobem se politika promítla do hromadně sdělovacího prostředku televize a jaký to mělo dopad a vliv nejen na dokumentární tvorbu, ale také na celý chod brněnského studia Typos. Dále zde popisuji počátky éry „normalizace“ a její vliv na chod brněnského studia a tvorbu dokumentárního filmu. Snahou práce je také objasnit základní principy a důležitosti dokumentárního filmu jako žánru. Popisuji základní definici dokumentárního filmu, v čem se 6

tvorba dokumentu liší od fikce, v čem je specifické jeho natáčení, střih, režie a co je hlavní úlohou dokumentaristy. V praktické části podrobuji deset dokumentárních filmů, které byly vytvořeny v ČST TS Brno v letech 1961–1971, strukturální analýze. Pouze první dokument zvaný Akvabely se liší od ostatních dokumentárních filmů tím, že byl natočen výrobní skupinou Krátkého filmu Brno v roce 1963. Součástí analýzy je proto, že se jedná o významný dokument dnes již bývalého scénáristy a režiséra Fedora Kauckého, který ve stejném roce přešel ještě s dalšími kolegy režiséry Milanem Hachlou a Janem Fuksou do ČST TS Brno, kde společně vytvořili pevný základ dokumentární tvorby. Tato analytická kapitola je rozdělena celkem do pěti okruhů, v každém z nich jsou dva dokumenty. První okruh se věnuje počátkům 60. let. Hodnotím zde zručnost vytváření dokumentů, protože zde byla jejich tvorba v brněnské televizi teprve na samém počátku. Teprve s příchodem zkušených pracovníků z Krátkého filmu z řad režisérů, scénáristů a dalších odborníků na dokumentární film v roce 1963, se začala tvorba tohoto žánru v ČST TS Brno vyvíjet. V dalším okruhu se zaměřuji na druhou polovinu 60. let, přesněji dokumenty vytvořené v letech 1965 až 1967. V tomto období se vytvářely jednotlivé redakce a formovala se programová činnost brněnského studia. Třetím okruhem je rok 1968, kdy na jeho počátku bylo Pražské jaro, proces uvolňujících společenských změn. V návaznosti na politické jevy a události, které byly spojeny s Pražským jarem, v tomto okruhu sleduji, zda byla v těchto dokumentech zachycena větší svoboda slova a popřípadě jakým způsobem se zde tvůrci a účinkující vyjadřují k tehdejší politické situaci. Čtvrtý okruh reflektuje roky 1969 a 1970, tedy nastupující normalizaci, dobu, kdy se noví zástupci stranických orgánů snažili „uklidnit“, normalizovat situaci po 21. srpnu 1968. Sleduji, zda se tento proces projevil také v dokumentární tvorbě nebo pouze u některých pořadů. Pátým okruhem je rok 1971, kdy už byla tvorba plně pod normalizačním dohledem tehdejšího režimu v čele s Komunistickou stranou. Součástí práce bylo dále zmapovat dokumentární pořady, jež byly vytvořeny v letech 1961 až 1971 a v tabulkové příloze doložit, kdy byl pořad odvysílán, kdo se podílel na režii, popřípadě scénáři, délku trvání pořadu, noticku a zda byl pořad vůbec dochován. Informace o jeho dochování je velmi důležitá a mohla by posloužit pro další bádání v oblasti dokumentu. Jedním z důvodů, proč se některé dokumenty nedochovaly, může být právě doba po okupaci v roce 1970, kdy se ředitelem brněnského studia stal František Motyčka, který byl dosazen stranou a jehož úkolem bylo konsolidovat a „vyčistit“ studio. Dal si velmi záležet, a proto několik dokumentů reflektujících tehdejší události nechal skartovat. 7

Důležité informace mi byly poskytnuty v rozhovorech s tehdejšími pracovníky ČST TS Brno, kteří zde v tomto desetiletí pracovali a zažili zde dobu počáteční „normalizace“. Jde tedy o Věru Mikuláškovou (bývalou vedoucí redakce vysílání pro děti a mládež a ředitelku ČST TS Brno), Karla Fuksu (režiséra a scénáristu ČT TS Brno), Alenu Hachlovou (bývalou střihačku ČST TS Brno) a Fedora Kauckého (bývalého režiséra a scénáristu ČST TS Brno). Práce dále obsahuje obrazovou přílohu s dobovými fotografiemi pořízenými v ČST TS Brno, které zachycují natáčení dokumentů a pořadů, tehdejší zaměstnance ČST TS Brno a významné události, o nichž se zmiňuji v práci.

8

2. Stav bádání

Tato bakalářská práce se věnuje oblasti, již dosud nebyla dostatečně probádána. Pomineme-li tedy publikace vydávané příležitostně, které se okrajově zmiňují o tvorbě Československé televize Brno, popřípadě několika málo dokumentech. Nezacházejí však do větších podrobností a faktů v oblasti dokumentární tvorby, neprovádí zde analýzy ani nepředstavují kompletní výčet a informace všech dokumentárních pořadů z období let 1961 až 1971. V první kapitole jsem se snažila najít kvalitní literaturu, která by dostatečně vysvětlovala tehdejší politické poměry a vývoj televize. Opírala jsem se především o knihu Martina Štolla 1. 5. 1953 – zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa, dále publikaci, již sepsal kolektiv autorů k 50. výročí založení televizního studia Brno. Důležitou knihou, která mi posloužila k psaní této kapitoly, byla Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991), jejímž autorem je Marek Hlavica. Autor v ní převážně mapuje televizní dramatickou tvorbu, i přesto jsem zde našla několik cenných informací. Další publikace, které obsahovaly informace vhodné pro účely mé práce, jsem dohledala v knihovně a archivu ČS TS Brno. Jde o knihy: Televizní minimum, Čísla a fakta o Československé televizi a diplomovou práci Evy Zitterbartové Televizní dílo jako součást divadelní dokumentace nebo Reginy Svobodové Vznik a vývoj krajového studia Československé televize v Brně. Bádání po materiálech, které by posloužily mé práci, probíhalo také v pražském archivu České televize. Výsledkem byly knihy stručně reflektující počátky a tvorbu Československé televize, bohužel žádné bližší informace k tehdejší tvorbě dokumentárních filmů v období let 1961–1971 jsem zde nenašla. Za přínosné považuji knihu Hudba a média: rukověť muzikologa od Jiřího Fukače a kolektivu autorů Masarykovy univerzity v Brně, v níž se kromě rozhlasu zabývají také televizí v souladu s hudebně orientovanou televizní praxí a ve stručnosti jejími dějinami. Další kniha zachycující právě počátky televize je Cesta k divákovi od Vladimíra Strasmajera nebo Volný čas v českých zemích 1957–1967 od Jiřího Knapíka a Martina France. Podklady o televizní tvorbě brněnského studia v době sovětské okupace a normalizace bylo velmi náročné najít, zejména proto, že z tohoto období je většina záznamů skartována a vymazána (včetně dokumentů). Bádání bylo také značně omezeno díky tomu, že jsem neměla přístup ke kompletním archivním materiálům ČT TS Brno (k těm mají přístup pouze 9

zaměstnanci ČT). Snažila jsem se proto tuto dobu co nejvíce přiblížit pomocí rozhovorů s tehdejšími pracovníky ČST TS Brno, kteří ve sledovaném období v televizi pracovali. Otázky tak byly mířeny zejména na dobu od roku 1968 do roku 1971. Dále jsem využila diplomovou práci Kristýny Přikrylové Změny v Československé televizi Brno v letech 1968– 1969. V této práci autorka čerpala právě z archivních dat brněnského studia, k nimž jsem neměla přístup, a přestože v práci popisuje období od srpna 1968 do srpna 1969 včetně programové tvorby, zmiňuje se zde také o dokumentárních pořadech z této doby. Dále jsem našla cenné informace v diplomové práci Martina Poláka Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961–1973. Ostatní informace jsem čerpala z knih, které se ve větší míře zaměřovaly na samotnou dobu po okupaci v Československu, ovšem při bližším zkoumání jsem zde nalezla i informace o jednom z hromadně sdělných prostředků, a to o televizi, která se kvůli jejímu vzrůstajícímu masovému vlivu dostávala pod dohled ÚV KSČ. Opírala jsem se o knihy Československo roku 1968: 1. díl: obrodný proces od Václava Kurala; Československo roku 1968: 2. díl: počátky normalizace od Vojtěcha Mencla; Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968 – září 1969) od Jitky Vondrové; Naděje a zklamání, Pražské jaro 1968 od Jiřího Vančury a Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST od Jiřího Svejkovského. Je třeba také zmínit další dva cenné audiovizuální dokumenty, přičemž první s názvem Trosečníci z Kojálu, pojednává o 21. srpnu 1968 a následných dnech, kdy sovětští vojáci obsadili brněnské studio Typos. Popisuje mimo jiné i hrdinství pracovníků tehdejší ČST TS Brno a obsahuje také archivní záběry z tohoto období. Druhý dokument s názvem 15 let ČST Brno byl vytvořen v roce 1976 k příležitosti výročí 15 let založení brněnského studia Typos. V kapitole Televizní dokument jako žánr jsem stručně popsala základní charakteristiku dokumentární tvorby, v níž jsem se opírala o knihu Úvod do dokumentárního filmu od Billa Nicholse a knihu Dokumentární film, jiná kinematografie od Guy Gauthiera. V obou publikacích je bohatě vysvětlen tvůrčí proces dokumentu, jeho základní charakteristiky a čím se liší od ostatních hraných a fikčních filmů. Vzhledem k rozsahu práce a jejím hlavním cílům nebylo třeba se podrobně zabývat hlavním smyslem tvorby dokumentu, proto se mu v této kapitole věnuji pouze okrajově. Úkolem mé práce bylo podrobit celkem deset dokumentárních filmů strukturální analýze. Tyto dokumenty byly vybrány v konfrontaci s tehdejším vývojem brněnského studia a tehdejší politickou situací. K rozdělení kapitoly, ve které se věnuji strukturální analýze, 10

celkem do pěti okruhů, mě vedl vývoj ČST TS Brno a politické změny, které měly dopad na televizní tvorbu. Analýze předcházelo bádání v dobových televizních programech v periodickém časopisu Československý rozhlas a televize a vysílacích knihách z let 1961– 1971, které jsou uloženy v archivu ČT TS Brno. Dokumenty, které jsem našla v těchto dvou pramenech, jsem podrobila ještě bližšímu zkoumání v interní počítačové databázi České televize – PROVYS. Výsledkem tohoto bádání je výčet dokumentárních pořadů, které byly v rámci ČST TS Brno vytvořeny v letech 1961–1971. Přestože jsem se snažila z těchto tří materiálů vyhledat maximální množství informací o dokumentech a vytvořit tak komplexní tabulkový seznam, nepodařilo se mi u některých pořadů nalézt všechna sledovaná fakta či informace. Veškeré prameny, ať už šlo o soupisy či přehledy, které vznikaly v průběhu vývoje ČST TS Brno, byly výstupem systematického bádání a detailní evidence. Bohužel se do nich zapisovalo příležitostně, o čemž svědčí zápisy ve vysílacích knihách, které se v prvních letech vedly poctivě. Postupem času zde počet záznamů z vysílacích pořadů ubýval a dojdeme-li do roku 1971, byla zde zaznamenána pouze hrstka vysílaných pořadů. Bohužel ani PROVYS nelze brát jako ucelenou a komplexní databázi všech informací o pořadu.1

1

Srov. HLAVICA, Marek. Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991). Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2012, s. 7.

11

3. Počátky Československé televize v 60. a 70. letech

Doc. dr. Jaroslav Šafránek spolu se svým kolektivem pracovníků sestrojil v Československu jednu z prvních televizních aparatur a v roce 1936 napsal první učebnici o televizi u nás a tím se zapsal v naší zemi do čela průkopníků televize.2 V knize zvané Televise Šafránek shrnul své přednášky a publikované články týkající se právě televize. Šlo tedy o první komplexní pojednání o televizi v Československu.3 V Tanvaldě 23. 3. 1948, v rámci prvního pokusného vysílání televize v Československu, provedli ukázku pro veřejnost vědci Vojenského technického ústavu.4 Téhož roku, na základě úspěchu veřejného předvádění československé televizní aparatury na Mezinárodní rozhlasové výstavě zvané MEVRO, dostaly události rychlý spád.5 Už v dubnu roku 1952 bylo rozhodnuto o spuštění televize. Vznikly tak dvě organizace: Správa spojů – Televise Praha pod vedením Jana Janoty, která se zodpovídala svému ministrovi, a Televisní studio Prahu řídil ředitel Čs. rozhlasu.6 Ministerstvo spojů – Hlavní správa radiokomunikací – mělo za úkol zajistit a vybavit pražské televizní studio7 a programovou složku měl na starosti Čs. rozhlas.8 Veškeré přípravné práce řídil tehdejší ministr informací a osvěty Václav Kopecký.9 Navíc se Čs. rozhlas tehdy zodpovídal Československému rozhlasovému výboru, který byl podřízen ministerstvu informací a osvěty. Z tohoto stručného popisu organizace je zcela patrné, že první roky vysílání nebyly vůbec jednoduché. V případě sporu měl hlavní slovo ministerský předseda.10 2

Srov. Kolektiv autorů. Televizní minimum. Praha: Kádrový a personální úsek Čs. televize oddělení výchovy kádrů, 1973, s. 5. 3 Srov. STRASMAJER, Vladimír. Historie televize v Československu: 1. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978, s. 35. 4 Srov. Česká televize. Československá televize: prehistorie. [online]. Česká televize ©1996–2014 [cit. 2014-0430]. Dostupné z: . 5 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 137. 6 Srov. ŠTOLL, Martin. 1. 5. 1953 – zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa. Praha: Havran, 2011, s. 118. 7 Srov. Kolektiv autorů. Televizní minimum. Op. cit., s. 7. 8 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 118. 9 Srov. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Počátky Československé televize (Z dějin prvních pěti let). In Televizní tvorba. Praha: Československá televize, únor 1968, roč. 6, č. 1, s. 4. (Dostupné z archivu ČT Praha). 10 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 118.

12

Čs. rozhlas byl od roku 1952 majitelem Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, i přesto že byly tyto prostory zcela nevyhovující pro televizní studio, byly přiděleny televizi. Důvodů, proč tento objekt nevyhovoval, bylo hned několik. Jednalo se především o památkově chráněný objekt a veškeré stavební úpravy musely mít zvláštní povolení. Dále dům obývali nájemníci, které stát nemohl vystěhovat a chyběly zde prostory pro technické a personální zázemí.11 Dne 30. ledna 1953 dostal na starost programovou složku Karel Kohout. Podle některých pamětníků to byl právě on, kdo položil pevné základy televizi. „[…]Obklopil se týmem lidí, kteří nekoukali na čas, na peníze, na podmínky, ani na počet stupňů vedra ze sálajících reflektorů. Zato je bavilo objevovat možnosti svého média. […]“12 vzpomíná autorka televizních inscenací Eva Sadková. Karel Kohout se v srpnu téhož roku stal prvním ředitelem Československé televize a byl jím po celých šest let.13

3.1. Máj, první vysílání Historicky první televizní vysílání Televise Praha (později přejmenovaná na Československou televizi Praha) proběhlo 1. 5. 1953.14 Vysílané signály z petřínského vysílače byly dosažitelné pouze v Praze a jejím okolí.15 Vysílací program tvořily reportáže z oslav 1. máje, krátké filmy a koncert rozhlasového orchestru řízeného dirigentem Aloisem Klímou.16 Jozef Vrabec tehdy řídil Čs. rozhlas (dále jen ČSRo) a při této příležitosti na pražském okruhu pronesl projev, v rámci kterého označil vysílání za „zkušební“, které trvalo do 25. února 1954, kdy bylo prohlášeno za řádné a pravidelné. 17 Nedostatek zkušebních prostor a malý počet hodin pro zkoušky, který měli programoví pracovníci k dispozici, dále technické obtíže, jež nedovolovaly zkouškový čas plně využít, to vše mělo zásadní vliv na

11

Tamtéž, s. 121. Vzpomínka Evy Sadkové cit. podle: ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 122. 13 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 123. 14 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. 50 let televizního studia Brno. Praha: Česká televize, 2011, s. 6. 15 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 117. 16 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 137. 17 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 128–15. 12

13

program.18 Další podstatnou změnou, která měla vliv na skladbu televizního programu v těchto počátečních obdobích, bylo získání prvního přenosového vozu.19 Televize v rámci plnění společenské a politické funkce mezi svá závažná sdělení řadila především přenosy sjezdů KSČ, různé státní akce, 1. máj, zpravodajské relace a Aktuality. Dále tehdy existovalo pět programových oblastí: informativní, publicistická, vzdělávací, zábavná a umělecká.20 Je třeba také dodat, že se první měsíce vysílalo pouze tři dny v týdnu a vlastníků televize bylo velmi málo. Například v roce 1954 byli v Brně evidováni pouze tři televizní koncesionáři, kteří přejímali televizní vysílání od sousedů z Rakouska,21 a o rok později jejich počet vzrostl na třicet. Postupně docházelo k ustálení provozu a v roce 1955 se vysílalo až šestkrát za týden. Téhož roku se uskutečnily první přímé přenosy sportovních událostí a operní představení Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany z Národního divadla v Praze. Do vysílání se postupně připojovaly také krátké filmy a hudební představení.22 Od doby prvního vysílání Československé televize Praha (dále jen ČST Praha) prudce rostl zájem o televizi. Společnost ji přijala s nadšením a brzy pochopila, že se televize stává neodmyslitelnou součástí systému informací, vzdělání, výchovy a zábavy,23 díky tomu se vedení Československé televize rozhodlo vybudovat další studia v Československu, a sice 31. prosince 1955 v Ostravě, 3. listopadu 1956 v Bratislavě, 6. července 1961 v Brně a 25. února 1962 v Košicích.24 Kvůli nedostatečnému signálu pro jižní a střední Moravu, byl v červnu roku 1957 vybudován nový televizní přijímač Kojál, kousek od vesnice Krásensko na Blanensku. Vysílač byl celkem 322,4 metrů vysoký a v té době byl nejvyšší stavbou v Československé republice. Byl dokonce tak výkonný, že jeho signál zachytili diváci až ve Vídni.25

18

Srov. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Op. cit., s. 23. (Dostupné z archivu ČT Praha) Srov. SZÁRAZOVÁ, K. Sociologická stránka skladby televizního pořadu. In Televizní tvorba. Praha: Studijní odbor Čs. televize, 1969, roč. 7, č. 1, s. 16. (Dostupné z archivu ČT Praha). 20 Srov. ZITTERBARTOVÁ, Eva. Televizní dílo jako součást divadelní dokumentace. Brno, 1982, s. 13. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně na divadelní vědě. (Dostupné z archivu ČT Brno). 21 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 6. 22 Srov. POLÁK, Martin. Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961–1973. Brno, 2012, s. 38. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Viktor Pantůček. 23 Srov. Kolektiv autorů. Televizní minimum. Op. cit., s. 8. 24 Srov. Česká televize. Československá televize: prehistorie. [online]. Česká televize ©1996–2014 [cit. 201404-30]. Dostupné z: . 25 Srov. SATURKOVÁ, Jitka, Op. cit., s. 7. 19

14

Mezi další významné datum patří jistě 3. únor 1958, kdy vláda vydala Statut Československého výboru pro rozhlas a televizi (dále jen ČVRT) s účinností od 1. 1. 1958.26 Založení výboru bylo dalším krokem k lepšímu ideovému uchopení rozhlasu a televize. Komunistická státní strana si uvědomovala sílu masivních médií a obávala se, že při nedostatku kontroly by se jim obě média mohla vymknout z rukou. ÚV KSČ věděl, že ze sto třiceti tří pracovníků jich do strany patří pouze padesát čtyři, proto měl ČVRT za úkol posílit politický správný kádrový profil zaměstnanců televize. Dne 1. března 1958 byl ředitel ČST Karel Kohout odvolán z funkce a jeho místo obsadil Milan Krejčí. Nový ředitel spustil rozsáhlé „třídně politické prověrky“, které proběhly ve všech stranických organizacích v zemi v letech 1958–1959, zakončením této čistky bylo zavedení Kádrového pořádku ČST.27 Dne 1. dubna 1958 státní orgány rozhodly, aby byla studiová technika převedena z pravomoci ministerstva spojů do televize, protože podřízenost televizního vysílání Čs. rozhlasu a rozdílná podřízenost televizních techniků a programových pracovníků nedávaly podmínky pro další poklidný rozvoj televize.28 Pro tuto událost bylo vybráno symbolické datum 1. května 195829 a každodenní vysílání bylo zahájeno ve stejném roce 29. prosince 1958.30 „Usnesení Politického výboru bylo pro nás podnětem, abychom posílili politický význam televize. Do popředí se dostávaly politické otázky, které v té době hrály významnou úlohu při budování socialismu. Také poměr jednotlivých druhů programů se vytvářel v duchu zmíněného usnesení strany […],“31 vzpomíná pamětník Ferenc Kulcsár.

Dne 30. září 1959 vstoupilo v platnost nařízení o změnách v organizaci rozhlasu a televize, byl zrušen Československý výbor pro rozhlas a televizi32 a od 1. října 1959 se Čs. rozhlas a Čs. televize staly samostatnými ústředními organizacemi.33 Nicméně činnost této instituce byla přímo řízena ústředním výborem Komunistické strany Československa, aby 26

Srov. Prameny k dějinám 1970 cit. dle: KŐPPLOVÁ, Barbara a kol. Dějiny českých medií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. Praha: Karolinum, 2003, s. 74. 27 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 166. 28 Srov. STRASMAJER, Vladimír. Cesta k divákovi: 20 let Československé televize. Praha: Československá televize, 1973, s. 32. 29 Srov. ŠTOLL, Martin. Op. cit., s. 166. 30 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 137. 31 Srov. KULCSÁR, Ferenc. Naše programová politika. In Televizní tvorba. Praha: Československá televize, prosinec 1967, roč. 5, č. 4, s. 26. (Dostupné z archivu ČT Praha). 32 Srov. Sbírka zákonů a nařízení cit. podle: KÖPPLOVÁ, Barbara a kol. Op. cit., s. 75. 33 Srov. ŠTOLL, Martin. 1. 5. 1953 – zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa. Praha: Havran, 2011, s. 166–170.

15

dále toto masové médium, coby prostředek propagandistického, výchovně vzdělávacího a kulturně osvětového působení, mohlo šířit ideologie totalitních komunistických zemí.34

34

Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 130–137.

16

4. Budování Československé televize Brno

Po vybudování potřebných vysílačů, díky kterým občané Moravy mohli zachytit televizní vysílání ze všech studií, a to z Prahy, Ostravy a Bratislavy, začal růst zájem o televizi také na Moravě. Rok 1955 datuje na Brněnsku zhruba třicet majitelů televizorů, v roce 1959 už přes třicet tisíc a o dva roky později, kdy započalo vysílání televizní studio Brno, bylo zaznamenáno zhruba sto dvacet tisíc diváků po jižní Moravě, včetně Brna. Vedení Československé televize v Praze se tak začalo potýkat s potížemi programového vysílání.35 Celá činnost televize jako prostředku hromadného sdělování byla v ČSSR podřízena základnímu poslání: formovat nového socialistického člověka, utvářet novou socialistickou morálku a tím upevňovat socialistickou společenskou soustavu. Tomuto úkolu byly podřízeny snahy o hledání nových cest, prostředků a rozšiřování působností.36 Díky ideologickým tlakům ze strany totalitního režimu, byla tvorba programu, zejména jeho obsahu, silně ovlivněna. Negativní dopad na to měla především úroveň zpravodajství a objektivita publicistiky. Svoboda projevu byla omezena.37 Navíc ÚV KSČ si plně uvědomoval, jakou moc má toto masové medium a požadoval vytvořit nejen dopolední vysílání, ale také aby zaměstnanci začali vytvářet druhý program televizního vysílání. Všem bylo jasné, že televizní studia Praha, Bratislava a Ostrava nezvládnou společnými silami vyrobit takový počet pořadů, aby zaplnili celodenní vysílání ve dvou programech. Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto o vytvoření nového televizního studia v Brně,38 i přesto že vedení ČST s tímto krokem počítalo už od roku 1958.39 Dne 24. května 1960 přijalo ÚV KSČ dokument O stavu a úkolech Čs. televize, podle tohoto dokumentu měla televize hrát významnou roli ve výchově lidu v komunistickém duchu. Základními úkoly bylo stanovit jednotný ideově-tematický plán, jehož cílem by bylo sjednotit úsilí všech televizních studií, zavést dopolední vysílání a zahájit přípravy na vysílání

35

Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 7. Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Vznik a vývoj krajového studia Československé televize v Brně Praha, 1976, s. 9. Diplomová práce na Fakultě žurnalistiky University Karlovy. (Dostupné z archivu ČT Brno). 37 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 138. 38 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 7. 39 Srov. POLÁK, Martin. Op. cit., s. 40. 36

17

druhého programu. Tento zákon o Československé televizi byl přijat v roce 1964.40 Dále vznikl výhledový plán, který určoval úkoly pro první polovinu šedesátých let. Rodila se tak první ucelená koncepce v nedlouhé historii našeho televizního vysílání.41 ÚV KSČ se včetně dalších opatření stalo zároveň základnou pro řešení otázek dalšího technického rozvoje a výstavby, ať už materielního nebo organizačně správního zabezpečení vývoje Čs. televize.42 Televizní pracovníci v šedesátých letech pokládali stranickou směrnici za závaznou a promýšleli takovou skladbu programu, aby plně respektovali poslání televize jako masového komunikačního prostředku.43 Dne 16. listopadu 1960 schválilo kolegium Československé televize plán vybudování televizního studia v Brně.44 Investiční odbor pro výstavby spolu se zástupci provozu a umělecké realizace posoudili objekty, které by vyhovovaly potřebám studia. Šlo o prostory na Špilberku, bývalého kina Dukly a Marxova domu. Po prohlídce byly všechny potencionální objekty, kde by mohlo sídlit brněnské studio, zamítnuty.45 V září 1960 se rozhodlo, že bude televizní studio vybudováno v dřívější Chorázově (dnešní Jezuitské) ulici, v prostorách bývalého kabaretního divadla v Paláci Typos. O dva týdny později vedení ČST schválilo plán na vybudování brněnského studia.46 Výstavbu měl na starosti bývalý zaměstnanec brněnského rozhlasu a Správy radiokomunikací, Bohuslav Opluštil. Od roku 1960 byly zajištěny další prostory, které byly potřebné k vybudování studia. Šlo zejména o vinárnu Typos a divadelní sál ROH.47 V prvním návrhu plánu pro vybudování televize v Brně se počítalo s výstavbou v období let 1964 až 1965.48 Až v letech 1966–1970 mělo být studio programově dobudováno a měla být připravena nová technická základna. Díky rostoucímu politickému a ekonomickému významu Jihomoravského kraje bylo důsledkem přezkoumání původního plánu pro rychlejší výstavbu brněnského studia.49 Kolegium ČST rozhodlo, že by k prvnímu

40

Srov. FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří. Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha: Academia, 2013, s. 188–189. 41 Srov. STRASMAJER, Vladimír. Cesta k divákovi: 20 let Československé televize. Op. cit., s. 52. 42 Srov. Kolektiv autorů. Televizní minimum. Op. cit., s. 9. 43 Srov. STRASMAJER, Vladimír. Cesta k divákovi: 20 let Československé televize. Op. cit., s. 68. 44 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 10–11. (Dostupné z archivu ČT Brno). 45 Srov. POLÁK, Martin. Op. cit., s. 40–41. 46 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 7–9. 47 HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 13–14. 48 Srov. OPLUŠTIL, Bohuslav. Pamětník vzpomíná. In DOBIÁŠ, Jaroslav – KÁRNET, Jiří – SOUCHOP, Josef (eds.). Do dalšího čtvrtstoletí: sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. Brno: ČST, 1986, s. 57. 49 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 17. (Dostupné z archivu ČT Brno).

18

září 1961 mělo vyrábět „75 % kapacity celostátního programu ostravské stanice“50. Důvodem byly „neustále se zvyšující úkoly Čs. televize na úseku programové tvorby společně s využitím široké kulturní základny v Jihomoravském kraji.“51 V návaznosti na toto rozhodnutí byly vytvořeny první dvě redakce: redakce politického zpravodajství a dramaturgie uměleckého a dětského programu. Mezi prvními pořady byla reportáž o zahájení jarních prací na polích jižní Moravy z 2. března 1961. Dne 1. dubna 1961 byl jmenován ředitelem studia Josef Křivánek. V této době začaly vznikat první pořady brněnského studia. Bohuslav Opluštil zůstal na pozici vedoucího úseku výstavby a provozu.52 Úkolem nového ředitele bylo sestavit koncepci televizního vysílání a najít programové pracovníky.53 Vzhledem k tomu, že dosud v regionu neexistovala podobná audiovizuální instituce, byl problém s nedostatkem pracovníků s praxí v podobném médiu.54 Proto televizní studio přijalo několik zkušených odborníků z rozhlasu,55 kteří byli zejména v roce 1960 vzhledem k počtu zaměstnanců doslova jejími průkopníky.56 Mezi prvními pracovníky brněnského studia byla Věra Mikulášková, které ředitel Křivánek nabídnul práci v ČST a jejím úkolem bylo založit redakci pro děti a mládež.57 Z důvodu nedostatků zkušeností s prací v televizi ji kolegové z Prahy naučili všem potřebným věcem a díky její píli se brzy redakce mohla těšit ze svých úspěchů u televizních diváků.58 K dalším zaměstnancům, které přijal ředitel Křivánek, patřil vedoucí dramaturg uměleckého vysílání Vladimír Hrouzek a šéf publicistiky Lubomír Popelka.59 Věra Freibergová zde působila na pozici produkční a hlasatelkami se staly Věra Kunderová a Božena Písaříková.60

50

HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 16. Materiál pro kolegium Čs. televize ze dne 11. Dubna 1961. Uloženo ve Spisovném archivu ČT cit. podle: HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 16. 52 HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 16. 53 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 11. 54 Srov. HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 17. 55 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 11. 56 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 13–14. (Dostupné z archivu ČT Brno). 57 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 12. 58 Upraveno z rozhovoru s Věrou Mikuláškovou. 59 Srov. HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 17. 60 Srov. SATURKOVÁ, Jitka, Op. cit., s. 12–13. 51

19

4.1. Sedmikrásky nad Brnem Přestože byl v brněnském studiu nedostatek zkušeností, technického vybavení a problémy v oblasti organizace, v roce 1960 se realizoval první programový pokus pod brněnským znakem.61 Šlo o první zkoušku ve formě příspěvku do zábavného silvestrovského programu. Příspěvek byl sice natočen za pomocí pražské techniky, ale z brněnského studia.62 Dne 6. července 1961 je historicky významné datum pro ČST, kdy brněnské studio odstartovalo své vysílání čtyřicetiminutovým estrádním uměleckým pořadem Sedmikrásky nad Brnem.63 Prvním živě vysílaným zábavným pořadem z 24. září 1961 byl Veletrh dobré nálady. Poté dostalo brněnské studio nový modernější přenosový vůz s označením B-2, a zařízení ze starého přenosového vozu Albánie tak mohlo být nainstalováno ve studiu Typos. Netrvalo dlouho a televize zahájila živé zpravodajské vysílání 1. října 1961.64 V roce 1961 byl vytvořen realizační plán, jenž stanovoval počet vyrobených pořadů v letech 1961–1980. Program se tak stal vodítkem pro chod celého televizního studia Brno. V roce 1962 mělo studio obstarat šest hodin celostátního vysílání týdně.65 ČST TS Brno se začalo postupně věnovat také divadelním inscenacím a hudebním pořadům. V prosinci 1961 byla první odvysílanou inscenací Mysteria Buffa z výrobní haly Královopolské strojírny, pod vedením režie Antonína Moskalyka. Další inscenace přenášelo televizní studio Brno z Mahenovy činohry, Dělnického domu v Brně-Židenicích nebo z činoherního studia JAMU. Jedním z prvních hudebních pořadů byl koncert Janáčkova kvarteta, přenos opery Figarova svatba z Janáčkovy akademie múzických umění. Vysílal se také například z brněnské přehrady pořad Na brněnském moři. Vůbec první dětský pořad, který byl odvysílán v přímém přenosu, nesl název Brněnský dětský kabaret Jitřenka. Věra Mikulášková ve spolupráci s loutkovým divadlem Radost převzala několik dětských inscenací, jako byly Dnes v noci zázraky, Signály z Karakatu a další.66 Na konci roku 1962 nahradilo studio Typos starý přenosový vůz „Bé dvojku“ novým modernějším a výkonnějším vozem.67 7. října 1962 byla s novým přenosovým vozem

61

Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 13–14. (Dostupné z archivu ČT Brno). Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 9. 63 Srov. HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 11. 64 Srov. SATURKOVÁ, Jitka, Op. cit., s. 14–15. 65 Srov. POLÁK, Martin. Op. cit., s. 41–42. 66 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 17–21. 67 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 21. 62

20

přenášena opera Liška Bystrouška z tehdy nově otevřené budovy Janáčkovy opery. Je také třeba zmínit dokument, ve kterém v přímém přenosu probíhala operace srdce z nemocnice u sv. Anny.68 Program brněnského studia si kladl za cíl pravidelně spolupracovat se stálými scénami mimo krajské město, zejména s divadly v Jihlavě, Gottwaldově a Uherském Hradišti. Účelem bylo vytvořit ucelený obraz rozvoje kulturního života na jižní Moravě. 69 Postupem času brněnské studio ČST stále více plnilo televizní program svým vysíláním a přibývaly stále nové pořady. Bohužel se z počátku vysílalo převážně živě díky přenosovým vozům, kde nebylo možno jakkoli pořad zaznamenat. Po odvysílání pořadu tak byly záběry navždy ztraceny.70 První dva roky vysílání brněnského studia byly především o improvizaci a kreativitě zaměstnanců, jelikož bylo třeba překonávat technické nedostatky a lze tyto roky chápat jako období usilovného budování vysílacích prostor, získávání základní technologie a hledání tvůrčích postupů v oblasti programové.71

4.2. Krátký film Další důležitou událostí, která se uskutečnila v brněnském studiu ČST a o které je třeba se zmínit, byl v červenci 1963 příchod delimitací výrobní skupiny Krátkého filmu do ČST TS Brno. Bylo přijato zhruba dvacet nových pracovníků, včetně režisérů a scénáristů Jana Fuksy, Milana Hachla, Kuby Jurečka a Fedora Kauckého. Dále kameraman Jindřich Grepl, střihačka Alena Hachlová a další.72 Byl to další krok v existenci televizního studia Typos, kdy získalo navíc možnost začít vytvářet vlastní krátkou filmovou tvorbu. Pracovníci krátkého filmu se usídlili v budově na Běhounské ulici, ale pro zpracování filmových materiálů nemělo studio kvalitní techniku, natočili jen několik naučných a populárně vědeckých filmů. Téhož roku se brněnské studio Typos rozhodlo vybudovat dabingové studio. Plán plně podpořil ředitel Křivánek, a tak vzniklo v Československu po Praze již druhé dabingové studio v suterénu Typosu v bývalé vinárně.73 68

Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 22–23. Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 18. (Dostupné z archivu ČT Brno). 70 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 22–23. 71 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 16. (Dostupné z archivu ČT Brno). 72 Srov. HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 18. 73 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 25. 69

21

Dne 30. června 1963 odešel z funkce ředitele brněnského studia Josef Křivánek a dva měsíce jej zastupoval Bohumil Opluštil. Na začátku září se však novým vedoucím stal Miloš Kocourek. Od 1. listopadu 1963 se úsek programu dělil na čtyři redakce: politickozpravodajské vysílání, umělecké vysílání, televizní výrobní skupinu a televizní dabing, jehož studio bylo mimo jiné jako první v Československu vybaveno záznamovým zařízením, které mělo nahradit běžně užívaný „živý“ dabing během vysílání.74 Ve studiu Typos došlo 22. ledna 1964 k rozsáhlému požáru, jenž ohrozil životy desítek pracovníků, bohužel Miroslav Ambro, který pracoval v ČST Brno jako režisér a kameraman nešťastnou událost nepřežil a zemřel na následky udušení. Podle závěrečné zprávy mohla za požár nedbalost a neopatrnost. Od této chvíle na příkaz ředitele studia Miloše Kocourka platil přísný zákaz kouření v celém Typosu kromě pasáže.75 Rozsáhlý požár zničil část studia včetně technického vybavení. Televize vysílala dočasně z náhradních prostor v suterénu Husova sboru v Botanické ulici. Díky pracovitosti a snahám zaměstnanců ČST a ostatních studií smělo brněnské studio i nadále vysílat ve svém vysílacím čase. Celá tato situace vyústila v návrhy, zejména ze strany nájemníků Typosu, aby bylo postaveno nové televizní studio. Z finančních důvodů vedení ČST tento návrh okamžitě zavrhlo, jelikož značnou část svých financí investovalo do budování nového televizního studia na Kavčích horách, které bylo zahájeno v červenci 196276 a přestože se později objevilo několik plánů na vybudování nového brněnského studia, je Typos dodnes sídlem ČT TS Brno.77 Je třeba ale dodat, že v době psaní této práce, už bylo rozhodnuto o výstavbě nového brněnského televizního studia v místě Brno-Líšeň v areálu bývalého Zetoru. Podle posledních slov generálního ředitele Petra Dvořáka by měla být v létě tohoto roku zahájena výstavba, a pokud vše půjde podle plánu, tak s jejím dokončením se počítá do dvou let.78

4.3. Zpět ve studiu Po tragické události byl provoz ve studiu Typos díky dabingu opět obnoven v roce 1965. V té době se začal vysílat Jihomoravský televizní týdeník, šlo o krajové vysílání, ve 74

Srov. HLAVICA, Marek. Op. cit., s. 18–19. Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 27. 76 Srov. HLAVICA, Marek. Op cit., s. 17. 77 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 28. 78 Cit. podle: besedy z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Brno ze dne 20. 3. 2014. [cit. 2014-0105]. 75

22

kterém se diváci dozvěděli novinky ze svého kraje. Dále se zasílaly příspěvky do pražského studia do relace Televizní noviny. Nouze nebyla ani o sportovní přenosy z mistrovství světa v lehké atletice, světový šampionát v sálové cyklistice, Zlatou lyži z Nového Města na Moravě a motoristické přenosy ze starého okruhu Velké ceny. Význačnou událostí byl také příchod rozhlasového reportéra Miloše Zouhara do sportovní redakce, který se stal televizním komentátorem, a to především hokejovým. Už tehdy si nenechala televize ujít zápasy Rudé hvězdy Brno neboli dnešní slavné hokejové Komety. Dalším významným pořadem, který se vysílal už od 4. února 1963,79 byl například pořad Mohu do toho mluvit?, jehož prvním tématem bylo O pravdě v naší společnosti a který se svým dosahem stal hlavním pořadem studia. Režisér Jiří Prokel v listopadu 1962 přednesl řediteli brněnského studia Josefu Křivánkovi a vedoucímu vysílání Lubomíru Popelkovi scénář s titulním názvem Budu do toho mluvit.80 Myšlenkou publicistického pořadu bylo spojit publicistiku ve studiu se širokým diváckým zájmem a orientovat tento zájem na klíčové problémy ekonomické.81 Lidé zde měli možnost kritizovat a komentovat to, co jim stěžovalo život. Diváci si cyklus pochopitelně velmi oblíbili, byli rádi, že se mohli svobodně vyjádřit ke svým problémům. Pořad mimo jiné komentoval a moderoval tehdejší ředitel televizního studia Josef Křivánek a pořad lze chápat jako předchůdce uvolňujícího se procesu Pražského jara 1968. Velmi oblíbeným pořadem byl také Dnes večer u… Každý večer se diváci prostřednictvím televizního vysílání ocitli u někoho jiného, ale vždy šlo o setkání se zajímavými lidmi. Pořad režíroval Aleš Lowák. Mezi další významné cykly patřily: zábavný publicistický cyklus Zázraky na každém kroku, diskusní cyklus Jak se máte? nebo cyklus R66 a R67, šlo o reportáže zaznamenávané na film, který se vysílal do začátku roku 1968. Publicistické pořady se prosadily také v celostátním vysílání ČST a obor publicistiky se tak stal velmi úspěšným. Na své si přišli také milovníci divadla a hudebního vysílání, ani zde televize nezůstala pozadu a díky bohaté kultuře města Brna bylo živě odvysíláno několik inscenací např. z brněnského divadla, Mahenovy činohry, Večerního Brna nebo hudebních pořadů ve spolupráci s Orchestrem Gustava Broma, folklórního Brolna nebo brněnské filharmonie. Mezi nejvýznamnější patří již zmiňovaný Mysteria Buffa v režii Antonína Moskalyka, Kavkazský

79

Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 31–35. Srov. CYSAŘOVÁ, Jarmila. Česká televizní publicistika: svědectví 60. let. Praha: Česká televize, 1993, s. 41. 81 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 32. (Dostupné z archivu ČT Brno). 80

23

křídový kruh v režii Evžena Sokolovského, Totální kuropění podle scénáře Ludvíka Kundery opět v režii Evžena Sokolovského nebo inscenace Vdova Cappetová (1964) v režii Jaroslava Volného, zde předvedla famózní herecký výkon Vlasta Fialová.82 Protože se do této doby stále vysílalo pouze živě bez možnosti jakéhokoli záznamu, tehdejší zaměstnanec ing. Kopřiva přišel s nápadem, jak si vyrobit vlastní telerecording. Takzvaný TRC byl nakonec ještě kvalitnější než pražský, záznam natáčel obraz na 35 milimetrovou kameru, šlo o filmový záznam, který se uskutečňoval přes televizní obrazovku.83 Zařízení bylo částečně pojmenováno po ing. Kopřivovi na tzv. KOTRC („Kopřivův telerecording“). Tak skončila v Brně éra živě vysílaných inscenací a KOTRC se používal až do roku 1971.84 Poté se přešlo na Televizní magnetický záznam (TMZ), který zaznamenával obraz i zvuk zároveň a na základě snímacího zařízení mohl být černobílý nebo barevný.85 V roce 1965 se zpracovával a vysílal oblíbený pořad Sjezd abiturientů, jenž se vytvářel podle scénáře a režie Zdeňka Kaloče. Brněnské studio neopomenulo ani uměleckou tvorbu a připravovalo také literární pořady a pásma poezie, z nichž se později vyklubaly Nedělní chvilky poezie.86 Prudký rozmach proběhl také u dabovaných filmů určené pro celostátní vysílání. Některé redakce dokonce vyráběly větší než možnou kapacitu vysílání, tudíž některé pořady byly odvysílány z Prahy, Bratislavy nebo Ostravy.87 Mezi první nadabovaný film patřilo drama Nůž ve vodě od režiséra Romana Polanského. Milan Messany, dnes již zkušený dabingový režisér, se netají skutečností, že tehdy při začátcích nebyly téměř v tomto oboru žádné zkušenosti, proto jim z počátku pomáhali pražští režiséři. Postupem času se v Brně vypracovali a ještě v témže roce vzniklo několik kvalitně nadabovaných filmů, dokumentárních a publicistických pořadů. V roce 1966 bylo dabingové studio v Brně zrušeno. Podle vedení ČT šlo o neekonomickou část výroby.88

82

Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 35–36. Srov. ZITTERBARTOVÁ, Eva. Op. cit., s. 16. (Dostupné z archivu ČT Brno). 84 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 39. 85 Srov. ZITTERBARTOVÁ, Eva. Op. cit., s. 16. (Dostupné z archivu ČT Brno). 86 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 40. 87 Srov. SVOBODOVÁ, Regina. Op. cit., s. 26. (Dostupné z archivu ČT Brno). 88 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 31–42. 83

24

5. Těžká léta brněnského studia Typos

Za

jednu

z nejtěžších

krizových

situací,

kterou

potkalo

brněnské

studio

Československé televize, považujeme události 21. srpna roku 1968. V tento historický moment okupační tanky doslova zničily naděje naší společnosti na lepší časy. Svobodu projevu, která se v této době pomalu, ale jistě začala rozvíjet v médiích, utlumilo vojsko Varšavské smlouvy, stranické čistky a cenzura. Zaměstnanci brněnského studia Typos bojovali proti příkazu přerušení vysílání rozhlasu a televize, i přesto, že museli často riskovat svůj život nebo přinejmenším svá živobytí. Náhradní pracoviště, odkud se tajně vysílaly do světa zprávy o zdejším dění, byly zanedlouho objeveny okupačními vojsky a brněnské studio Typos tak bylo donuceno ukončit veškeré vysílání. Začaly těžké časy Československé televize. Vezměme to však popořádku… Celá společnost od roku 1967 s nástupem Pražského jara, jehož cílem bylo urychlit proces demokratizace, si uvědomovala sled dění a začala volat po změně. Velkou úlohu hrály v březnu uvnitř veřejného mínění Československý rozhlas a televize, které stále účinněji podporovaly obrodný proces.89 Netrvalo dlouho a brněnské televizní studio se začalo přizpůsobovat okolnostem dění svým vysíláním. Od března 1968 studio Typos započalo živé vysílání hned několika pořady, v nichž dávali možnost společnosti vyjádřit svoje názory na to, co jim vadí. Jednalo se o přímý přenos ze závodu, Oč vlastně běží?, den poté uvedlo první díl cyklu Jak se máte?, který byl připraven už v říjnu 1967, ale bylo zakázáno jej odvysílat. Vztahoval se k problematice pracovního prostředí, R-68 Předpověď polojasno byla zajímavá reportáž, jejíž počátek byl datován rokem 1966 a pokračovala v současných názorech studentů. Počátkem července zahájilo jihomoravské studio seriál diskusních pořadů Mínění proti mínění.90 Následovalo prohlášení Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Jeho názor sdílelo několik významných osobností z řad umělců, vědců, sportovců i politiků, a proto se pod tento dokument podepsali.91 Tajemník ÚV KSČ A. Indra charakterizoval Dva tisíce slov „jako provokaci“ či „provokační akci“, jako vážný krok proti straně, jako „akt, který by ve svých

89

Srov. KURAL, Václav a kol. Československo roku 1968: 1. díl: obrodný proces. Praha: Parta, 1993, s. 45. Srov. CYSAŘOVÁ, Jarmila. Op. cit., s. 106. 91 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 46. 90

25

důsledcích mohl podněcovat kontrarevoluční situaci“.92 Sovětská reakce na Dva tisíce slov přišla během zasedání předsednictva ÚV KSČ v noci z 27. na 28. června 1968. Leonid Brežněv v telefonickém rozhovoru s Dubčekem kvalifikoval manifest jako „nástup sil, které navodí

kontrarevoluční

situaci“

a

doporučuje

přejít

k okamžitému

útoku

proti

„kontrarevolučním silám“.93 Brežněv spolu s ostatními kolegy nemohli v Moskvě pochopit, proč v Československu dochází k demokratizaci, jakoby to dosud ani nebyla demokracie.94 Tyto události byly podnětem ke vzniku diskuzního pořadu Tribuna týdne, v pořadu dostávaly volnost vyslovit své názory známé osobnosti, politici a kněží. Je třeba zdůraznit, že zejména víra a náboženství doposud neměly téměř žádný prostor v televizním vysílání. Dalo by se říci, že byl tento pořad zcela prvním, kdy bylo umožněno kněžím nabádat veřejnost ke své víře, bohužel tento vzestup svobody slova neměl dlouhého trvání.

5.1. Vysílání brněnského studia v ohrožení Celý červenec 1968 byl plný politického napětí, na území Čech se stále zdržovala vojska Sovětského svazu na takzvaném cvičení Šumava. Cvičení mělo probíhat jen během června, ale jaksi se protahovalo. Do redakce začaly chodit dopisy rozhořčených občanů požadujících odchod sovětské armády, lidé si stěžovali nejen na různé škody způsobené tímto cvičením, ale i na nebezpečné chování vojáků. Jiní zase souhlasili s tímto cvičením, aby vojáci viděli, že se v ČSSR žádná kontrarevoluce nepřipravuje. Nikdo tehdy netušil, že sovětští generálové zde pro tato vojska plánovali trvalý pobyt.95 Ve středu 21. srpna 1968 bylo Československo obsazeno vojsky Sovětského svazu, na pražském letišti přistála dvě neohlášená letadla, z nichž vystoupila vojenská jednotka, obsadila letištní budovu a začala zajišťovat přistávací dráhy.96 V Brně vojáci převzali velení nad tuřanským letištěm, na němž přistálo 75 sovětských letadel a během několika hodin se Brnem prohánělo přes sedm tisíc sovětských vojáků,97 jejich úkolem bylo obsadit všechna důležitá místa v Brně. Na výbor KSČ byli povoláni všichni šéfové a ředitelé významných podniků a institucí. „Byl mezi nimi i tehdejší ředitel brněnského televizního studia Bohumil 92

Slova tajemníka ÚV KSČ A. Indry cit. podle: KURAL, Václav a kol. Op. cit., s. 124. Z rozhovoru Leonida Brežněva s Alexandrem Dubčekem cit. podle: KURAL, Václav a kol. Op. cit., s. 125. 94 Srov. VANČURA, Jiří. Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. Praha: Mladá fronta, 1990, s. 53. 95 Srov. SVEJKOVSKÝ, Jiří. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST: dokument. Praha, 2010. s. 12. 96 Srov. VANČURA, Jiří. Op. cit., s. 73. 97 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 46. 93

26

Pavlinec. Spolu s ostatními byl zamčen uvnitř. Tam za ním vyrazila dramaturgyně Věra Mikulášková, aby zjistila, co bude s vysíláním.“98 Věře Mikuláškové se díky své ruské kamarádce podařilo dostat na výbor k řediteli Pavlinci, a protože měl zakázáno ředitel s kýmkoli hovořit, na zprávu ze vzkazu od dramaturgyně, zda mají pokračovat ve vysílání, kývl a tím bylo rozhodnuto: brněnské studio bude i nadále vysílat. Rozhodnutí ředitele odstartovalo neuvěřitelnou soudržnost a spolupráci mezi tehdejšími kolegy brněnského studia. V Typosu tak byly sestaveny čtyři štáby ve složení redaktor, kameraman a technik. „Ti dostali jasný pokyn: Natáčejte všechno, co uvidíte!“99 Běžně televizní vysílání začínalo v podvečerních hodinách, z nečekaných důvodů začala Praha vysílat už před sedmou hodinou ranní a v devět hodin se připojilo i brněnské studio s informacemi o okupaci. Protože se sovětským vojákům podařilo už kolem desáté hodiny ranní ukončit pražské vysílání a zanedlouho také přerušit všechny meziměstské linky, brněnské studio se tak rozhodlo spojit s rakouskou televizí. „Technici narychlo zařídili obrazovou trasu, kterou spojili s Vídní. ÖRF pak ve chvíli, kdy Brno začalo vysílat, přepnula na toto vysílání a záběry z okupovaného Brna rozeslala do celého světa.“100 „Byla to doba plná výzev. […] Okolnosti nutily lidi jednat velmi samostatně. Nasadila se veškerá technika. Využili jsme všechny dostupné formy komunikace, abychom se mohli domlouvat. Vysílalo se bez pevného programu. Kde to šlo, tam se filmovalo, natáčelo. Programy se jednoduše převzaly a vysílaly dál. Dokud to šlo, až do toho konce v Brně,“101 vzpomíná bývalý programový ředitel ÖRF, Helmut Zilk.

Vojákům trvalo několik hodin, než našli brněnské studio Typos, přesto že kolem něj několikrát prošli, bylo to zejména zásluhou obyvatelů Brna, kteří vojáky schválně naváděli vždy jinam, než se studio opravdu nacházelo, měnili směrovky i názvy ulic. Navíc tehdejší šéf přenosového vozu, pan Tesařík, přelepil nápis Typos Televize.102 Nakonec ale sovětské vojáky nápadné antény přivedly k pracovišti. Zaměstnanci televize ale věděli, že Typos dříve nebo později bude obsazen sovětskými vojáky, a proto se už dávno předtím rozhodli opustit televizi zejména technici a vydat se přímo s přenosovým vozem k vysílači Kojál, jenž se 98

Tamtéž, s. 46–47. Tamtéž, s. 47. 100 Tamtéž, s. 48. 101 Z výpovědi Helmuta Zilka programového ředitele ORF v dokumentu: Trosečníci z Kojálu. Brno, 1968. 102 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 50. . 99

27

nachází na 600,3 m vysokém vrcholu mezi obcemi Lipovec a Krásensko,103 odtud se rozhodli dále pokračovat ve vysílání. Jmenovitě šlo o pracovníky Jiřího Klose, Františka Zouhara, ing. Štěpána Hrtoně a Antonína Procházku spolu s tehdejším redaktorem Československé televize Brno Lubomírem Popelkou.104 Ten zde v německém jazyce promluvil k novinářům z celého světa s žádostí, aby sdělili světu, že je Československo okupováno Sovětským svazem.105 Celou situaci popisuje pamětník a jeden z tamních kolegů František Zouhar. „[…]Nějakou dobu jsme vysílali, dokud nezačala kolem vysílače kroužit sovětská helikoptéra. Chvíli jsme byli ještě hrdinové, ale když vám někdo za zády střílí, musíte utíkat… Prostě jsme dostali strach.“106 Mezitím, než se podařilo Sovětům přistát s vrtulníkem na Kojálu, stihla skupina „televizáků“ odjet pryč. Vojáci pak vypnuli vysílač a zakázali jakýkoliv provoz. Technikům se však podařilo uvnitř vysílač opět zapnout a vysílat monoskop se zvukovou modulací převzatou z Československého rozhlasu. Aby mohla dále brněnská televize informovat veřejnost o událostech v naší zemi, museli si vytvořit nouzové vysílací studio v budově Československé akademie věd v Královopolské ulici.107 Prostor jedné z kanceláří jim zde poskytnul bývalý ředitel Ústavu přístrojové techniky ČSAV, profesor Armin Delong. Sověti obsadili Typos s vědomím, že tak ukončili zcela jeho provoz, opak byl ale pravdou. Díky tomu, že byla televize v Brně rozptýlena v několika budovách, mohly dále probíhat přípravy na večerní vysílání ve 21 hodin, kdy opět Lubomír Popelka komentoval obrázky, které byly pořízeny během dne a promítány na filmovém projektoru. Z Akademie věd se mohlo vysílat pouze lokálně pro Brno a okolí, proto se televizní pracovníci rozhodli vyjet do Rakouska, aby mohli vysílat i ze zahraničí. Lubomír Popelka zůstal ve Vídni, kam se mu posílala část natočených materiálů. V Rakousku filmové materiály přebíral a k vysílání je připravoval tehdejší ředitel ÖRF Helmut Zilk.108 Vojáci však intenzivně pátrali po zdroji televizního vysílání a postupně ničili všechna vykrývací zařízení, která našli podle nápadných antén. Posledním místem, z něhož se pracovníkům ČST podařilo ještě pár dní vysílat, bylo vojenské cvičiště Kozina. Odtud měli nejenom velmi dobré podmínky pro vysílání z tamní 103

Tamtéž, s. 50. Srov. SVEJKOVSKÝ, Jiří. Op. cit., s. 27. 105 Záběry z archivu ORF použity v dokumentu České televize: Trosečníci z Kojálu. Brno, 1968 cit podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 21. 106 Vzpomínka Františka Zouhara cit. podle: SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 51. 107 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 54. 108 Tamtéž, s. 56. 104

28

věže, odkud se dostával signál na vysílač Kojál, ale také byli v bezpečí díky vojákům, kteří velmi dobře maskovali přenosový vůz. Navíc všichni věděli, že Rusové měli zákaz útočit na naše vojáky. Ve středu 28. srpna 1968 přišla kapitulace a spolu s ní vláda vydala rozkaz ukončit provizorní televizní vysílání. Ve čtvrtek 29. srpna se ještě stihl odvysílat jeden díl Tribuny týdne. Brněnská televize definitivně umlkla 1. září 1968. Tentýž měsíc poslanci schválili zákon, který znovu zaváděl načas zrušenou cenzuru.109

5.2. Moskevský protokol Českoslovenští představitelé v čele s Ludvíkem Svobodou zahájili 23. srpna 1968 jednání s moskevskými vládci, výsledkem tohoto třídenního jednání bylo podepsání Moskevského protokolu 26. srpna 1968.110 Plnění Moskevského protokolu mělo vést k normalizaci v Československu. Alexander Dubček pod pojmem normalizace rozuměl obnovení autority a výkonu funkcí všech státních stranických a společenských orgánů, dočasné omezení některých demokratických práv v oblasti svobody slova a sdružovacího práva, vyřešením ekonomických důsledků vojenského zásahu a postupný odchod cizích vojsk. Jedním z hlavních problémů moskevské dohody byl bod, jenž se týkal působení hromadných sdělovacích prostředků. Sovětské vedení vědělo, že jsou to nástroje strany a jejich ovládání je projevem politické moci dělnické třídy. To byl jeden z důvodů, proč se od počátku roku 1968 pokládala svoboda tištěného a mluveného slova v Československu za rozchod se zásadami socialismu a za výraz kontrarevoluce. Po návratu z Moskvy předsednictvo ÚV KSČ jmenovalo své zmocněnce pro rozhlas a televizi a usneslo se na mimořádných opatřeních sloužící ke kontrole sdělovacích prostředků.111 Dne 12. září 1968 vznikl Vládní výbor pro tisk a informace, jehož úkolem bylo sledovat a hodnotit činnost tisku, rozhlasu a televize, zabezpečovat dodržování platných předpisů a koordinovat opatření a směrnice k zaměření činnosti podle požadavků vládní

109

Tamtéž, s. 57. Srov. ENGLOVÁ, Kristýna. Změny v Československé televizi Brno v letech 1968–1969. Brno, 2012, s. 15. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na historickém ústavu. Vedoucí práce Mgr. Denisa Nečasová, Ph. D. 111 Srov. MENCL, Vojtěch a kol. Československo roku 1968: 2. díl: počátky normalizace. Praha: Parta 1993, s. 8–10. 110

29

politiky.112 Na příkaz ředitele Úřadu pro tisk a informace se nesmělo publikovat nic, co by mohlo vyznít jako kritika Sovětského svazu nebo jako útoky proti základům socialismu a vedoucí úloze KSČ, zakazovalo se také používat výrazy okupant a okupace.113 Sovětský ministr zahraničí Kuzněcov, jenž si přijel osobně v září 1968 zkontrolovat dodržování Moskevského protokolu, kritizoval vládu zejména za to, že „pracovníci rozhlasu a televize, kteří se zabývali antisovětskou a antisocialistickou propagandou, jsou stále na svých místech a rozhlas a televize jsou kádrově zaneřáděny.“114 Na základě vyjádření ministra zahraničí Kuzněcova a tehdejšího prezidenta Alexandra Dubčeka, který se dovolával řádného dodržování moskevské smlouvy, se převážně příslušníci veřejně sdělovacích prostředků Československé republiky brzy dočkali dalších obávaných změn. Sovětské vedení prohlašovalo, že je nezbytné očistit nejen generální místa, ale také redakce.115 Dále byl schválen zákon „O některých opatřeních v oblasti periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků“ a zároveň byl zrušen článek „O nepřípustnosti zasahování státu proti svobodě slova a obrazu.“ Od června 1968, kdy byla cenzura zrušena, dočkala se tak znovu zavedení.116 Jiří Pelikán byl 15. září odvolán z funkce ústředního ředitele Československé televize a do 5. prosince byl zvolen vládním zmocněncem pro televizi Bohumil Švec,117 poté na místo ústředního ředitele zasedl Josef Šmídmajer.

5.3. Počátky éry „normalizace“ V návaznosti na události po podepsání Moskevského protokolu, začalo na přelomu let 1968 a 1969 období „konsolidace“ neboli procesu postupného návratu k prosovětskému režimu, které trvalo až do května roku 1971. Zároveň období „konsolidace“ zahájilo éru „normalizace“.118 Šlo o proces „nedobrovolného návratu Československa k normativům 112

Srov. Významná data, 1998 cit podle: KŐPPLOVÁ, Barbara a kol. Op. cit., s. 83. Srov. MENCL, Vojtěch a kol. Op. cit., s. 10. 114 Kritika sovětského ministra zahraničí Vasila Kuzněcova cit. podle: RŮŽIČKA, Daniel – SÍGL, Miroslav. období normalizace Čs. televize v září 1968. Totalita.cz ©1999–2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: . 115 Srov. MENCL, Vojtěch a kol. Op. cit., s. 10. 116 RŮŽIČKA, Daniel – SÍGL, Miroslav. období normalizace Čs. televize v září 1968. Tolalita.cz ©1999–2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: . 117 RŮŽIČKA, Daniel. období normalizace Čs. televize po Srpnu 1968. Tolalita.cz ©1999–2014 [cit. 2014-0503]. Dostupné z: . 118 Srov. ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 15. 113

30

platným v tzv. sovětském bloku pro jeho členské země“.119 Normalizace, která silně ovlivnila jak společenský, tak politický vývoj, trvala až do konce roku 1989, kdy v listopadu proběhla sametová revoluce a následně pád komunistické moci. Východiskem normalizace neboli procesu „obnovování pořádku“ byla kapitulace vůdců Pražského jara 1968. V listopadu 1968 nastoupila plná normalizace a lidé tak ztratili veškeré iluze o pokračování v reformě.120 Následky podpisu Moskevského protokolu způsobily obavy mládeže o osud Československa a pocit velkého zklamání, protože věřili v demokratický stát. Spousta z nich zůstávala v zahraničí nebo tam odcházela. Začaly také vznikat různé organizace a svazy pro jednotlivé věkové, sociální a zájmové skupiny mládeže, jejichž posláním bylo prosazovat a hájit studijní, pracovní, sociální a zájmové potřeby. Veškeré projevy nesouhlasu se Sovětským svazem vyústily v konání četných demonstrací, jako například pražská demonstrace proti pobytu sovětských okupantů ze dne 28. října 1968. Dne 16. ledna 1969 se u kašny Národního muzea v Praze na protest polil hořlavinou a zapálil na sobě oděv dvacetiletý student Filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach. Na následky zranění o tři dny později v nemocnici zemřel, v dopise, který sepsal na rozloučenou, požadoval jménem skupiny dobrovolníků okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování „Zpráv“. Vláda vešla ve styk se zástupci studentů, projevila respekt vůči jejich postojům, souhlasila s veřejnou tryznou za Jana Palacha a zaručila studentům důstojný průběh jeho pohřbu. Více ale vláda neslevila a větší změny se v politické situaci neodehrály.121 Vývoj politické situace ještě více rozbouřilo vítězství Československa nad SSSR v ledním hokeji, výhra byla přijata občany Československa jako náplast za srpen 1968. Následovaly bujaré oslavy v ulicích měst, lidé ve velkých městech oslavovali v rámci sportovního úspěchu velké národní vítězství.122 Sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv požadoval rychlou a jednoznačnou likvidaci reformních komunistů na všech pozicích. Z důvodu obav členů ÚV KSČ, včetně těch, kteří zastávali reformu, se rozhodli volit Gustava Husáka do čela KSČ. Dne 17. dubna 1969 odstoupil Alexandr Dubček z funkce prvního tajemníka ústředního výboru KSČ a místo něj

119

VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Mezinárodní souvislosti československé krize 1967–1970. Praha – Brno: Doplněk, 1997, s. 31. Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970; díl 4. sv. 3. 120 Srov. VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968–září 1969). Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2003, s. 9–10. Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970; sv. 9/4. 121 Srov. MENCL, Vojtěch a kol. Op. cit., s. 19–45. 122 Srov. MENCL, Vojtěch a kol. Op. cit., s. 45.

31

byl zvolen Gustav Husák, díky němuž byla v Československu obnovena absolutistická komunistická vláda téměř v celé éře „normalizace“.123

5.4. Nástup normalizace v Československé televizi Brněnské studio Typos obnovilo znovu své vysílání 6. září 1968 a od 9. září 1968 bylo opět spuštěno pravidelné vysílání, ovšem po okupaci, kdy bylo potlačeno Pražské jaro, bylo televizní vysílání silně ovlivněno totalitním režimem. Z původně zábavného, inovativního a kreativního média, které vzdělávalo a těšilo diváky, se stal mocenský nástroj ÚV KSČ.124 Bylo třeba zasáhnout proti „pravicovému nebezpečí“ zejména v hromadně sdělovacích prostředcích,125 a proto od roku 1969 probíhaly rozsáhlé čistky a prověrky nejen v Československé televizi, ale také v Československém rozhlase a tisku. Včetně zaměstnanců museli Československou televizi opustit také ředitelé, kteří prostřednictvím vysílání podporovali Pražské jaro nebo se nějakým způsobem podíleli na „protiokupačním“ vysílání. Dále si ÚV KSČ začal přizpůsobovat televizní program k obrazu svému a vysílaly se především přenosy a záznamy stranických zasedání a sjezdů, mírových mítinků a manifestací, Mezinárodního dne žen, prvomájových průvodů, květnové oslavy osvobození a další.

5.5. Doba čistek a prověrek Období čistek a prověrek bylo započato odvoláním ředitele brněnského studia Československé televize Bohumila Pavlince v roce 1969. Jedním z hlavních důvodů bylo jeho svolení zaměstnancům Typosu k dalšímu vysílání brněnského studia v době okupace Československé republiky.126 Brněnskou televizi řídilo dále dočasné vedení. V roce 1970 byl na místo ředitele dosazen František Motyčka, jenž v první řadě nechal propustit zaměstnance na vedoucích pozicích. Prvním byl šéf programu Vladimír Hrouzek. 123

Srov. VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968–září 1969). Op. cit., s. 308–321. Cit. dle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit. s. 17. 124 Srov. MALÝ, Petr. 45 let brněnského studia České televize. Brno, 2006, s. 23. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce Jiřina Salaquardová. 125 Srov. VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968–září 1969). Op. cit., s. 12. 126 Srov. MALÝ, Petr. Op. cit., s. 23.

32

Všichni zaměstnanci studia Typos museli vyplnit dotazníky, které rozesílal ředitel František Motyčka. Odpovídali na dotazy typu: jaké měl dotyčný postoje v letech 1968–1969, zda v tuto dobu nevycestoval do zahraničí, zda podepsal Dva tisíce slov nebo jiné antisocialistické či protisovětské rezoluce, co bylo jeho úkolem v srpnu 1968 a mnoho dalších. I když měly dotazníky sloužit pouze anonymně, staly se spolu s kádrovými posudky důvodem k výpovědi. Propuštěno bylo zhruba dvacet zaměstnanců brněnského studia Typos.127 Vedoucí redakce vysílání pro děti a mládež Věra Mikulášková se těmto dotazníkům jako jediná postavila čelem. Nejen že je odmítla vyplnit, ale rovnou je roztrhala. Byla smířená s tím, že bude i tak propuštěna.128 Mezi nejvýznamnější pracovníky studia, kteří v důsledku srpnové okupace museli opustit Typos, patřil zejména vedoucí publicistiky Lubomír Popelka, redaktor a komentátor Jiří Vondráček, vedoucí výroby Lubomír Daňhel, režiséři Milan Hachla, Roman Ráž, kameramani Jindřich Brössler a Jindřich Grepl, dramaturgové Leoš Rajnošek, Bohumil Macák a spousta dalších.129 Propuštěni byli také pracovníci, kteří se sice nedopustili žádné antisocialistické akce, ale stačilo, když vyslovili něco neopatrného proti SSSR, byť to bylo třeba ze srandy, jako například tehdejší hlasatelka a redaktorka Vladimíra Slížková, která po vítězství Československa nad SSSR v ledním hokeji pronesla větu „To jsme to těm Rusům natřeli!“130 Přestože si někteří pracovníci televize mysleli nadále své, starosti o rodinu je donutily, aby své názory neříkali nahlas. Tento postoj lidí v době normalizace platil dalších dvacet let v celé společnosti.131 Místo zkušených profesionálů přišli do televize lidé, kteří sice vyhovovali kádrově a politicky, ale absolutně neznali práci v televizi a museli se vše naučit. V době normalizace byla důležitější politická korektnost než chod televize a kvalita odvysílaných pořadů. Ředitel Motyčka byl velmi pečlivý v likvidaci veškerých stop po srpnové události roku 1968, nechal skartovat zpravodajskou dokumentaci nejen uloženou v Typosu, ale také natočené dokumenty, které zůstaly v Rakousku. Natočené dokumenty si nechal poslat na vyžádání do Brna a následně je téměř všechny zničil. Nepodařilo se mu ale získat všechny.132

127

Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 61 Upraveno z rozhovoru s Věrou Mikuláškovou. 129 Srov. MALÝ, Petr. Op. cit., s. 24. 130 Slova hlasatelky Vladimíry Slížkové cit. podle: SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 61. 131 Srov. SVEJKOVSKÝ, Jiří. Op. cit., s. 95. 132 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 62. 128

33

5.6. Vliv normalizace na dokumentární tvorbu Tvorba dokumentární, zpravodajská a publicistická byla silně ovlivněna politickými událostmi. Tribuna týdne byl první odvysílaný pořad po okupaci v roce 1968, v němž vystoupil člen předsednictva ÚV KSČ Karel Neubert, za účelem promluvit k občanům Československa a uklidnit tak politickou situaci. Vytváření pořadů v redakci publicistiky nebylo v té době jakkoli rozšířené a spousta pořadů zůstala těsně před dokončením. Na tzv. „sekční poradě“ bylo rozhodnuto o zvýšení podílu brněnské publicistiky na celostátním vysílání, konkrétně se jednalo o 3–4 pořady měsíčně, bohužel se ve skutečných plánech nic neměnilo. 133 I přesto vznikly v redakci dva výjimečné dokumenty, první z nich je cestopis o Afghánistánu, který byl kladně hodnocen a pojednával o expedici brněnských vědců. Druhý dokument byl hodnocen naopak záporně a pojednával o cestě Pěveckého sboru moravských učitelů do Velké Británie, podle kritiky byl natočen bez koncepce a nevyužil ani potenciálu tohoto sboru. Musíme vzít v úvahu, že hodnocení vznikalo v době normalizace, tudíž nemohlo jít o cílenou kritiku zejména z toho důvodu, že se tento cestopis orientoval na Západ. O tom zda tento dokument byl podprůměrný ze stránky zvukové a obrazové, nebo nikoliv, můžeme již dnes jen spekulovat. Velmi kladné reakce ze strany diváků byly na dokument vyprávěný hercem a režisérem Hugo Haasem, v němž vzpomíná na své profesní začátky, nucenou emigraci a herecký život (PROVYS). Dále byly v brněnském studiu vytvořeny četné dokumenty, které nedostaly povolení k vysílání a byly tak uloženy v archivu ČST, nebo byly skartovány. Šlo zejména o pořady Po amnestii a Konfrontace, o reportáže z Lucemburska, ze zájezdu brněnské opery a ze Švýcarska. Prognózy do budoucna redakce publicistiky byly bohužel omezeny různými zákazy od vládních organizací nebo vedení ČST. Oddělení publicistiky a dokumentaristiky během posledního měsíce roku 1968 odvysílalo osm pořadů včetně repríz, jednalo se například o velmi úspěšný pořad s Hugo Haasem, jak už bylo řečeno výše a také o pořad Věda a technika o transplantaci srdce. Šlo o besedu se dvěma představiteli brněnských chirurgických klinik.134 Tento dokumentární film režiséra Jana Fuksy pojednává o profesoru Navrátilovi a jeho operacích srdce ve Fakultní 133

Srov. Archiv České televize Brno. Hodnocení programotvorné činnosti za srpen a září 1968, s. 3. Dosud nezpracováno cit. podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 25–26. 134 Archiv České televize Brno. Hodnocení programotvorné činnosti za měsíc listopad 1968, s. 2–4. Dosud nezpracováno cit podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 28–29.

34

nemocnici v Brně, je také doplněn o archivní záběry z první operace srdce člověka z roku 1963 v Brně (PROVYS). Dále zde byl odvysílán cyklus U nás doma, jednalo se o seriál několika pořadů a diváci zde mohli sledovat vzpomínky vztahující se ke vzniku první Československé republiky a úvahy o lidských vlastnostech a hodnotách.135 Šlo například o pořady reflektující tradiční lidové zvyky a tradice jako Bojanovské hody, Masopust nebo životy umělců s názvem Malíř a kytara, který vypráví o malířském umění Josefa Kaduly a o jeho výjimečné koncertní hře na kytaru (PROVYS). Tyto dokumenty, vzhledem k tomu, že vznikly v roce 1969, byly ovlivněny normalizovanou dobou. Pořad z cyklu U nás doma s názvem Masopust přibližoval divákům lidové zvyky moravského venkova a „vyznačoval se jakousi surovostí pohledu,“ byl také navržen k prezentování na festivalu Cannes.136 Je třeba zmínit také důležitý přímý přenos nazvaný Kojál 19´50, který byl vytvořen za účelem poděkování pracovníkům studia Typos, kteří se přes veškeré nebezpečí 21. srpna 1968 rozhodli nadále vysílat z jihomoravského vysílače Kojál.137 V dokumentu k 15. výročí let brněnského studia, se vyjádřil k tomuto období tehdejší ředitel Československé televize Brno František Motyčka. „Po úspěších prvního desetiletí prošlo velmi složitým vývojem toto studio v letech 1968 – 1969, kdy bez nějakého přehánění je v celé patnáctileté historii tohoto studia toto období černou skvrnou. Pravicovým silám se podařilo získat vedení a dát toto studio plně do služeb politiky druhého centra pravicových sil v Brně. Nebyl to tedy lehký úkol, který jsem převzal jako nový ředitel v roce 1970, očistit studio od pravicových sil, konsolidovat poměry ve studiu, zabezpečit další nárůst výroby a co hlavně, aby program plně sloužil podpoře nové politiky stranického a státního vedení […].“138

Okupace a následná normalizace obrátily celou Československou televizi vzhůru nohama, nejen že museli z televize odejít zkušení profesionálové, díky nimž se brněnské studio vyvíjelo rychlým krokem vpřed, ale také byl rozvrácen výrobní a vysílací řád. I přesto 135

Archiv České televize Brno. Hodnocení programotvorné činnosti za měsíc prosinec 1968, s. 2–3. Dosud nezpracováno cit. podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 29–30. 136 Archiv České televize Brno. Hodnocení programotvorné činnosti za měsíc březen 1969, s. 2. Dosud nezpracováno cit. podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 36. 137 Archiv České televize Brno. Hodnocení programotvorné činnosti za měsíc prosinec 1968, s. 3. Dosud nezpracováno cit. podle: ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 30. 138 MOTYČKA, František (úvodní slovo). 15 let ČST Brno [dokument na CD-ROM]. Brno, 1976 [cit. 2014-0305]. (Dostupné z archivu ČT Brno).

35

se zaměstnanci snažili udržet kvalitu odvysílaných pořadů a zejména pracovníci, kteří se podíleli na vývoji a výrobě publicistických pořadů, se do nich snažili promítnout tehdejší ekonomickou a politickou situaci.139 Na přelomu let 1968 a 1969, za účelem posílit vliv „účinnosti“ hromadných sdělovacích prostředků prostřednictvím televize a dalších médií, měly být „objasňovány zásadní otázky stranické politiky“140, počátkem roku 1969 byly vysílány pořady spíše z oblasti kultury a umění, jako například obrazové záběry lidových zvyků a přírodních krás regionu Moravského krasu s názvy Lidé, krápníky, jeskyně nebo Malovaný kraj. (PROVYS) Zásadní změnou v redakci publicistiky v lednu bylo zejména to, že neodvysílala žádný vysloveně publicistický pořad. Vyřazen byl publicistický pořad Cizinci, jenž hlásal názory mladých cizinců, kteří studovali v Československu, na události roku 1968.141 V únoru roku 1969 bylo povoleno odvysílat významný pořad Konfrontace, o němž jsem se již zmiňovala výše. Tento dokument byl „o tradici brněnské architektury a o začlenění tehdejších předních brněnských architektů do širšího kulturně-společenského uskupení intelektuálů. V pořadu vystupují přední osobnosti brněnské, ale i světové architektury Bohuslav Fuchs, nebo Jiří Kroha.“142 Redakce publicistiky a dokumentaristiky byla v této době norem přejmenována na redakci propagandy a dokumentaristiky. Nově vytvářené pořady se zabývaly především děním v průmyslu, zemědělství a kultuře. Dále zde byly vytvořeny dokumenty o osobnostech jako například o Josefu Hybešovi a Gustavu Klimentovi a dokumenty o lidových tradicích na Slovácku a Horňácku.143 Dále je zde třeba zmínit, že důležitým mezníkem pro Československou televizi bylo zahájení činnosti druhého programu v roce 1970,144 na kterém se uskutečnil první barevný televizní přenos z mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách ze 14. února 1970.145 Následně probíhala pokusná barevná vysílání a až v roce 1973 se začalo vysílat barevně, první program se barevného vysílání dočkal až o dva roky později.146 139

Srov. ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 31. VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968–září 1969). Op. cit., s. 20. 141 Srov. ENGLOVÁ, Kristýna. Op. cit., s. 32–33. 142 Tamtéž, s. 34. 143 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 66. 144 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 137. 145 Srov. Československá televize. Čísla a fakta o Československé televizi. Praha: Československá televize, 1978, s. 6. 146 Srov. MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Op. cit., s. 137. 140

36

Na náměty ředitele Motyčky se 2. listopadu 1972 začal vysílat pořad To nechce klid, který se řadil mezi nejvýraznější publicistické cykly. V cyklech šlo o jakési normalizované náhražky dřívějšího Mohu do toho mluvit?, i přesto že se pořad mohl jevit více kriticky, měla tato kritika stanovenou hranici, jež nesměla být překročena. Lidé zde mohli diskutovat například o vztazích mezi mladou a starší generací nebo o občanské lhostejnosti.147 Například jedno z témat nazvané Ve spirále času sledovalo tehdejší perspektivy ekonomiky, vědy a různých jiných oblastí společenského života.148

5.7. Cenzura a absurdní nařízení Přechod z živého vysílání na vysílání ze záznamu umožnil, že se dalo zabránit vyslovení myšlenky, která by nějakým způsobem mohla uškodit televizi nebo zaměstnancům. S nástupem nového ředitele brněnského studia Františkem Motyčkou kromě čistek a propouštění pracovníků přišly také zákazy a příkazy, týkající se natáčení a vysílání pořadů. Komunistické straně vadily ve vysílání náboženské symboly, a proto se nesměly objevovat v záběrech z natáčení. „Když jsme točili pohledy na vesnici, tak tam je vždy dominantou kostel. To jsme museli vždy strkat před kamery větvičky, aby se vykryl v záběru kostel, nebo se mu kameraman musel jinak vyhnout,“149 vzpomíná bývalý kameraman Jakub Nosek. Další z věcí, již si nepřáli komunisté ve vysílání, byly tzv. „módní výstřelky“: oděvy musely být uhlazené a vzorné. Podle slov tehdejší dramaturgyně Věry Mikuláškové byly v této době například v módě dlouhé vlasy, které se samozřejmě nesměly objevit ve vysílání. Všem zúčastněným se museli v maskérně sepínat vlasy sponkami, ale i tak bylo zřejmé, že jsou vlasy zkráceny pouze pro vysílání. Pracovníci studia se tím velmi bavili a vedení televize bylo spokojeno s dodržováním pravidel. Cenzura byla natolik přísná, že zakazovala odvysílat dokonce inscenaci o Janu Ámosu Komenském, důvodem bylo, že byl emigrant, a tudíž by také tento film mohl navádět občany k emigraci.150

147

SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 66. Srov. SOUCHOP, Josef – KÁRNET, Jiří. Dokument naší doby. In DOBIÁŠ, Jaroslav – KÁRNET, Jiří – SOUCHOP, Josef (eds.). Do dalšího čtvrtstoletí: sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. Brno: ČST, 1986, s. 23. 149 Vzpomínka kameramana Jakuba Noska cit. podle: SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit ., s. 63. 150 Srov. SATURKOVÁ, Jitka. Op. cit., s. 62–64. 148

37

6. Televizní dokument jako žánr

Podstata dokumentárního filmu se velmi liší od žánru hraného či fikčního filmu. Dokument se týká světa, ve kterém žijeme, nikoliv smyšleného světa filmového tvůrce.151 Hlavní náplň zaručuje život sám, vše ostatní záleží na tvůrci, a to zejména při natáčení i střihu.152 Vypovídá tedy o realitě a o tom, co se skutečně stalo. Hovoří o skutečných situacích či událostech a předkládá známá fakta, nikoliv nová, neověřená. Dokumentární film vzniká také s jinými záměry. Patří k nim zejména kvalitativně jiný vztah mezi filmařem a natáčeným a vzbuzuje odlišné reakce u publika. Zkrátka vypráví příběh tak, aby byl věrohodnou reprezentací toho, co se stalo, než obraznou interpretací toho, co by se mohlo stát. 153 Na druhou stranu jde dokumentárnímu filmu o pravdu, na rozdíl od hraného.154 Toto tvrzení doložíme definicí dokumentaristy Henriho Storcka, podle něhož je dokumentární film „zoufalou snahou rekonstruovat pravdu“.155 Definuje postup, jímž se z filmaře stává dokumentarista a z běžného diváka divák dokumentárních filmů: „[…] točit dokumentární film znamená objevovat skutečnost současně s jejím filmováním… Také věřím, že pravda je subjektivní a nevěřím příliš ve vědeckou pravdu… Ani dokumentaristovo hledání nikdy nekončí […].“156 Co se týče žánru dokumentárního filmu, je charakteristický několika důležitými mody, přičemž každý z nich představuje odlišné kinematografické postupy či metody: 1) Poetický modus:

klade důraz na vizuální asociace, hudební a rytmické aspekty, popisné pasáže a formální uspořádání.

2) Výkladový modus:

klade důraz na slovní komentář a argumentativní logiku.

3) Observační modus:

klade důraz na přímou účast v každodenním životě subjektů pozorovaných nevtíranou kamerou.

4) Participační modus:

klade důraz na interakci mezi filmařem a subjektem.

151

Srov. NICHOLS, Bill. Úvod do dokumentárního filmu. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2010, s. 13. 152 Srov. GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. Praha: Akademie múzických umění, 2004, s. 44. 153 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 13–30. 154 Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 35–36. 155 Definice dokumentaristy H. Storcka cit. podle: Cinéma du réel, 1998. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 193–194. 156 Tamtéž.

38

5) Reflexivní modus:

upozorňuje

na

předpoklady

a

konvence

vládnoucí

dokumentární filmové tvorbě, prohlubuje vědomí filmové reprezentace skutečnosti. 6) Performativní modus: klade důraz na subjektivní či expresivní aspekt filmařova vlastního vztahu k subjektu a snaží se tento vztah divákovi zřetelně přiblížit.157 Všechny tyto mody jsou důležité v základním rozdělení dokumentu, který je doménou dějin a mají společnou schopnost poučovat a informovat diváka.158

6.1. Počátky dokumentárního filmu Jednou z nejdůležitějších schopností dokumentárního filmu je zachytit život takový, jaký je. Tato schopnost je charakteristickým znakem rané kinematografie. Před vznikem dokumentu lidé nikdy neviděli obrazy, které by dokázaly ztvárnit daný podnět mimořádně věrně a pravdivě a pohyb, který by vyvolával přesvědčivý dojem pohybu skutečného.159 Robert Joseph Flaherty spolu s Dzigou Vertovem jsou považováni za zakladatele dokumentárního filmu, kteří ovlivnili vývoj dokumentární tvorby v průběhu dvacátého století. Robert Flaherty natočil významný film Nanuk, člověk primitivní, vůbec první dokumentární snímek, jenž zobrazoval obyčejné lidi, kteří dělali běžné věci a byli sami sebou.160 Tento film o Eskymácích nebyl pouze popisnou reportáží, ale především dramatickou uměleckou výpovědí, která pronikala do kořenů reality životních faktů, a tak divákovi poskytovala poznání a výjimečný zážitek.161 Jednotlivé postavy se staly filmařovými společníky a navázaly s ním jistý vztah. Tuto skutečnost lze považovat za počátek režijního vedení. Film nám mnohem lépe než všechna psaná svědectví po několika letech ukazuje těžký život Nanuka a způsob, jak se s ním vyrovnává, součástí dokumentu bylo také vyprávění.162 Dziga Vertov od roku 1920 uváděl do života metodu založenou na autentickém snímání

157

Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 50–51. Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 20. 159 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 137. 160 Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 246. 161 NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži: 70 let československého dokumentárního filmu. Praha: Nakladatelství AMU, 2002, s. 7. 162 Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 164–246. 158

39

nepřipravených, bezprostředních jevů, jež nazval „filmové oko“ neboli „Kino-oko“.163 Jeho cílem bylo mimo jiné ukázat, že lze vybudovat souvislé vyprávění pouze pomocí sestřihu každodenních událostí.164 Dokumentární formu vnímal jako nový způsob vidění světa.165 Podle definice jednoho z nejuznávanějších světových dokumentaristů Johna Griersona dokumentární film představuje „tvůrčí zpracování skutečnosti.“166 V roce 1939 napsal o tomto žánru: „Dokumentární hnutí je od svých počátků dobrodružstvím pozorování každodenního života. V podstatě by mohlo jít o hnutí novinářské, rozhlasové či malířské. Jeho hlavní síla je v sociální oblasti, nikoliv estetické.“167 Kolem roku 1930 se ve filmu objevuje zvuk, což mělo na hraný dokumentární film zásadní dopad. V šedesátých letech se začalo pracovat s lehkými ručními kamerami, které se daly používat spolu se synchronním zvukem. Filmaři tak díky tomu začali být mobilní a mohli na aktuální podněty pohotově reagovat, což jim umožnilo sledovat sociální herce při jejich běžných činnostech. V sedmdesátých a osmdesátých letech se dokumenty často vracely do minulosti prostřednictvím archivních filmových materiálů a současných rozhovorů, jež minulým událostem a aktuálním tématům dodávaly novou perspektivu.168 Dlouhé filmy dokumentární povahy nebyly u nás v dřívějších dobách, až na ojedinělé dokumenty, záměrně vyráběny ani za filmu němého, ani v počátcích éry zvukové. Pokud tehdy nějaké vyšly, byly to filmy příležitostné, jejichž látka byla získána z reportážního nebo dokumentárního pořadu. Tyto filmy vydávaly firmy, které se zabývaly výrobou krátkých filmů nebo periodik.169 V roce 1963 vzrostla tvorba dokumentárních filmů v Československu. Čerpaly především z aktuální atmosféry, která tehdy ovládala celou kulturní tvorbu. Vzestup měl základy v hlubším pojetí socialistické filmové tvorby, jež byla oproštěna od zábran starého dogmatického myšlení a vytvářela příznivější podmínky pro rozvoj. V návaznosti na tento proces došlo v Krátkém filmu k organizační přestavbě hlavních složek, techniky a ekonomiky, cílem bylo vytvořit uspokojující podmínky k další práci.

163

NAVRÁTIL, Antonín. Op. cit., s. 7. Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 376. 165 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 47. 166 Definice dokumentaristy Johna Griesona cit. dle: NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 31. 167 Definice dokumentaristy Johna Griesona cit dle: GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 86. 168 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 49. 169 HAVELKA, Jiří. Československé filmové hospodářství VI: dokumentární film 1922–1962. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965, s. 7. 164

40

Dokumentární filmy vzniklé ve studiích populárně-vědeckého a naučného filmu nacházely široké uplatnění i v ČST, ať už jde o filmy zakázkové nebo distribuční, vhodné pro televizní vysílání. Zároveň se v ČST formovala vlastní tvorba dokumentárních filmů spadající do kategorie reportážního nebo hudebního. Zvláštní skupinu dokumentárního filmu zastupují filmy zpravodajské s vyhraněnou tváří aktuálních publicistických žánrů a diskusních snímků společenského charakteru. Řadí se sem také týdeníky a různá periodika, které se zabývaly tehdejšími politickými, vědeckými a technickými problémy.170

6.2. Tvorba dokumentu Scénář vzniká na základě prožitého vyprávění a dokumentarista by se měl držet jeho hlavní linie. V dokumentárním filmu píše scénář ten, komu jde o pravdu. Podstatou tohoto filmového žánru je zejména hledání, v jistém smyslu vyšetřování, a proto zde vše závisí na metodě. V případě dostatečně širokého námětu, kdy má filmař možnost postihnout pravdu, musí ukázat, že si stojí za svým přesvědčením, přestože jde vždy pouze o pravdu částečnou. Při tvorbě dokumentárního pořadu nelze opomenout důležité vnější faktory, které jsou spojeny se svobodou pohybu dokumentárního filmaře. Jde především o svobodu vyjadřování, technické možnosti a ochotu účastníků. Působí zde i další faktory, které se více blíží filmové problematice, jako například podezírání z přílišné didaktičnosti, z úlitby etnografie, z novinářské povrchnosti a dokonce i z estetické neschopnosti, cílem dokumentu ovšem není přesvědčovat, ale postihnout jednotlivé části problému, a to jedině za podmínky, že nepodvádí.171

6.2.1. Natáčení Pro dokumentární tvorbu je natáčení klíčovou událostí, i přesto že nemusí zaručit kvalitu dokumentu, zato autentičnost jeho vztahu ke skutečnosti ano. Svědčí o vůli dostat se právě k oné skutečnosti.

172

Při natáčení dokumentu se mohou vyskytnout nepředvídatelné

170

HAVELKA, Jiří. Československé filmové hospodářství VIII: dokumentární film 1963–1965. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966, s. 5–6. 171 Srov. GAUTHIER, Guy. Op. cit., s. 126–166. 172 Tamtéž, s. 126–166.

41

situace, a tudíž předpokládat jeho konečnou podobu je velmi těžké a téměř niky ji nelze splnit.173 Úkolem filmaře je mimo jiné sesbírat materiál v nafilmované skutečnosti, který sami natočili nebo vyhledali v archivech, ve zpravodajství, literárních dílech, fotografiích či kresbách a uspořádat tyto materiály tak, aby vytvořily dojem přesvědčivého dokumentu.174 Při natáčení je třeba se držet také dokumentární metody, která se vztahuje k vizuálnímu a zvukovému okolí a k tomu, co může být filmováno v konfrontaci s technickým materiálem, který má tvůrce k dispozici. Jde především o osvětlení, vzdálenost a kvalitu zvuku. Součástí dokumentární metody jsou podmínky, jež formuloval J. Grierson jako „tři principy“. Ukazují, že dokumentární metoda sama o sobě nemá žádné pedagogické ani propagandistické cíle a že jí nejde ani o věrnost realitě. První podmínkou je natáčení s kontaktním zvukem: „život zachycený znenadání“, druhou podmínkou je průběh natáčení, který je určován okolnostmi, hlubší poznání daného prostředí nahrazuje předem napsaný scénář. Třetí podmínkou je filmový štáb, jenž je sice viditelně přítomen v místě natáčení, ale cílem je, aby divák nepojal jakékoli podezření.175 Dále se při natáčení dokumentu předpokládá zachycení činnosti a reakcí lidí. Zde je velmi důležité, aby dokument působil na diváka přirozeně a aby nesignalizoval přítomnost kamer. Důsledkem jejich rušivého vlivu na prostředí se pak účinkující mohou chovat nepřirozeně.176 Vezmeme-li příklad filmového portrétu, který prakticky vždy reprezentují profese, dílo a práce, zde filmař musí v přípravné fázi proniknout do zázemí, výsledků a problematiky této činnosti. Důležité je, aby u osobnosti, o níž se dokument natáčí, tvůrce poznal její návyky, způsob života, denní řád, charakteristická gesta, osobní záliby, temperament, jak se chová mezi lidmi a spoustu dalších věcí. Natáčení může začít teprve tehdy, jakmile vznikne mezi dokumentaristou a portrétovaným otevřený, někdy až přátelský vztah. Jednou z hlavních zásad filmaře je potlačit před filmovanými lidmi důležitost samotného aktu natáčení a nezbytnou přítomnost techniky na minimum. Dalším důležitým úkolem dokumentaristy je, aby vytvořil při natáčení podmínky, které by umožnily prezentovat to podstatné, a sice jeho vlastní, jedinečný a objevitelský pohled na realitu. Tvůrce ukazuje skutečnost, kterou může každý spatřit denně, ale snaží se ji zobrazit jinak, nově, nezvykle,

173

Tamtéž, s. 12. Tamtéž, s. 300. 175 Tamtéž, s. 347–349. 176 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 135. 174

42

vzniká zde významová vazba a napětí na skutečnost. Velmi důležité je tedy zvýraznit typické vlastnosti a charakteristické znaky. Režie zde řeší otázky volby úhlu záběru, jeho velikosti (šířky) a hloubky ostrosti snímaného pole. Tyto aspekty musí být podřízeny zejména tomu, co je na zachycovaném jevu, situaci nebo postavě v okamžiku snímání podstatné a mělo by být zdůrazněno v zájmu fixace záměru režiséra. Smyslem režijní metodiky při natáčení je zejména zajištění co nejtěsnější a nepřirozenější vazby postav na prostředí.177 Režisér se sice v dokumentu neobjevuje, ale je přítomen svým postavením. Přestože režie není vždy pánem situace, kterou vyvolal, vítá každou nepředvídatelnost. Velmi důležitá informace, která také přispívá k odlišení dokumentu od ostatních žánrů, je ta, že zde většinou neúčinkují profesionální herci.178 Dokument vypráví o skutečných lidech, kteří nehrají a nepředstavují role, ale představují sami sebe. Sledujeme zde jejich běžné chování v každodenním světě. Aby mohli být sami sebou před kamerou, čerpají proto ze svých zkušeností a návyků, ovšem při rozhovorech nebo jiných interakcích se mohou přímo obracet na kamery.179

6.2.2. Mluvené slovo Přesvědčivost dokumentu spočívá zejména ve zvukové stopě. Od konce 20. let 12. století se dokumentární filmová tvorba výrazně spoléhala na zvuk ve všech jeho aspektech, ať už na mluvený komentář, synchronní řeč, akustické efekty nebo na hudbu. Mluvené slovo, je důležitou složkou dokumentární tvorby. Podává nám informace o filmovém subjektu prostřednictvím vypravěče nebo přímými rozhovory se sociálními herci. Zároveň se sdílené informace samozřejmě opírají o ověřitelné důkazy a fakta. Komentář slouží také k uspořádání obrazů a k ozřejmění jejich smyslu podobně jako popisky u fotografií. Komentář působí inteligentně a reprezentuje logiku uspořádání filmu a je vodítkem k pochopení obrazů sloužících jako svědectví či ilustrace toho, co se říká.180 Filmař se ujímá společenské role buď osobně, nebo prostřednictvím zástupce. Takovým typickým zástupcem je komentátor, který hovoří hlasem shůry, jejž slyšíme, ale 177

Srov. ADLER, Rudolf. Cesta k filmovému dokumentu. Praha: Filmová a televizní fakulta AMU, 2001, s. 45– 72. 178 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 83–173. 179 Tamtéž, s. 29–30. 180 Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 46–183.

43

nevidíme, není to ovšem pravidlem. Komentátor může mluvit také osobně na kameru. Účelem vyprávění může být sdělování příběhu, navozování poetické nálady, popsání situace či problému, předložení argumentu nebo navrhnutí nějakého řešení.181 Někdy provádí diváka celým pořadem.182 Tvůrce dokumentu má k dispozici několik prostředků, pomocí nichž může vyjádřit hlas dokumentu. Prostředky lze chápat jako výběr a uspořádání zvuků a obrazů. Mezi důležitá rozhodnutí například patří, kdy stříhat, jaké záběry kombinovat a konfrontovat, jaké zvolit rámování a kompozici záběru (detail či dlouhý záběr, podhled či nadhled, umělé nebo přirozené osvětlení), zda kamerou najíždět nebo odjíždět, nahrávat zvuk synchronně v průběhu natáčení nebo jej připojit později či použít archivní nebo filmový materiál a fotografie jiných lidí a spoustu dalších aspektů, které v závěru mají zásadní vliv na to, jak dokument působí a přistupuje k danému tématu.183

6.2.3. Střih Pro dokument je podstatné, jak jsou jednotlivé záběry uspořádány při střihu. Film se stane „dokumentárním“, pokud si získá naši důvěru, nikoliv na základě potvrzení o autentičnosti vydané odborníkem nebo jeho aktérem, ale na základě vnitřního uspořádání filmu.184 Dokumentární filmy, na rozdíl od fikčních filmů, nabízejí řadu neuspořádaných záběrů a scén. Postavy a sociální herci mohou přicházet a odcházet, nabízet informace, podávat svědectví či poskytovat důkazy. Věci vztahující se k tématu, se objevují a mizí v dokumentu podle toho, zda právě nejlépe podporují názor či hledisko filmu. Příkladem může být přeskočení z obrazu muže, který sedí doma a popisuje způsob práce s přenosovým vozem v počátečních letech působení televize, na záběr televizního studia a přenosového vozu z roku 1962. Díky střihu druhý záběr bude zobrazovat typ pracoviště a dobu, o níž muž hovořil v prvním záběru. V tomto případě střih nepůsobí nikterak rušivě, přestože mezi těmito dvěma záběry není žádná prostorová ani časová spojitost. Střih tedy slouží jako důkaz o tom, co je

181

Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 77–78. Srov. ZITTERBARTOVÁ, Eva. Op. cit., s. 31. 183 Tamtéž, s. 27–88. 184 Srov. GAUTHIER, Guy. Tamtéž, s. 35–44. 182

44

hlavním tématem dokumentu a stále více nás vtahuje do rozvíjejícího se příběhu a podporuje naše názory a tvrzení, které nám film o tématu předkládá.185 Skladebný postup tedy musí vycházet ze základního předpokladu, a sice vyvolat, stupňovat a udržet zájem diváka. Ten je možno získat díky organizaci materiálu, která vyvolává napětí v souvislosti se skladebným procesem dokumentu. V tomto procesu je důležitý také rytmus, který označuje prožitek času a střídání jeho vymezených úseků. Pokud dokument nemění rytmus, brzy se tak stane monotónním, a divák tak začne ztrácet pozornost nad dokumentem.186

185 186

Srov. NICHOLS, Bill. Op. cit., s. 44–46. Tamtéž, s. 53.

45

7. Strukturální analýza dochovaných dokumentárních filmů v archivech ČT Brno

Strukturální analýzu, jsem provedla u deseti dokumentárních filmů Československé televize Brno. Jak už bylo řečeno v úvodu, je tato část rozdělena do pěti okruhů, z nichž každý reflektuje jiné časové období. Toto období bylo rozděleno vzhledem k vývoji ČST TS Brno a politickým změnám v ČSSR. V analýze se zaměřuji na několik aspektů dokumentu a snažím se odpovědět si na otázky, o čem pojednává, jakým způsobem tvůrce přibližuje dané téma či problematiku divákovi, zda v dokumentu účinkují sociální nebo profesní herci, jaké prvky v dokumentu převládají, ať už jde o mluvený komentář, rozhovory, archivní záběry, dobové fotografie nebo dokumenty vztahující se k tématu, v případě portrétu osobností, jakým způsobem se režie pokusila vyzdvihnout umělcovu tvorbu a mnoho dalších otázek. Je třeba ale brát v úvahu, že jsou to odpovědi relevantní ke každému tématu a především k době, ve které dokument vznikal.

7.1. Počátek 60. let (1961–1964) 7.1.1. Akvabely Dokument s původním pracovním názvem Půvab – krása – fantasie je dílem režiséra a scénáristy Fedora Kauckého, který zde kromě režie vytvořil také námět a scénář. Přestože F. Kaucký v roce 1963 přešel z Krátkého filmu do brněnského studia, podle závěrečných titulků je zřejmé, že dokument Akvabely vyrobil ještě v Krátkém filmu ve studiu populárně vědeckých a naučných filmů Brno. V brněnském studiu působil až do svého důchodu a stal se jedním z klasiků brněnské televizní dokumentární tvorby.187 Cílem režiséra Fedora Kauckého bylo v tomto dokumentu přiblížit krásu a vzdát hold umění,188 které se může odehrávat také pod vodní hladinou. Obraz dokumentu je barevný, protože jak jsem už řekla, na začátku byl vytvořen studiovou technikou Krátkého filmu, který od roku 1959 natáčel barevné filmy na

187 188

ŠTOLL, Martin – CYSAŘOVÁ, Jarmila. Český film: režiséři-dokumentaristé. Praha: Libri, 2009, s. 258. Tamtéž.

46

zakázku pro distribuci kina. Na dokumentu dále spolupracovali: kameraman Bedřich Jurda, střih Jarmila Dočekalová a výroba Lubomír Daňhel. Pásmo uměleckého plavání brněnských akvabel bylo natočeno v prostorách kryté haly plovárny v městské části Brno-Lesná v roce 1963 a odvysíláno o rok později 19. 4. 1964. Tento více jak desetiminutový dokument sice postrádá mluvené slovo, ovšem celá alegorická přehlídka brněnských akvabel je doprovázena hudbou Jana Nováka s filmovým symfonickým orchestrem řízeným Františkem Belfínem. Ukázka choreografie akvabel ve vodě za doprovodu operní pěvkyně působí velmi ladně a s lehkostí. Účinkující akvabely jsou členkami Oddílu uměleckého plavání TJ Slovan Brno – Černá Pole. Na začátku kamera zabírá akvárium plné rybiček, na nějž lehce poklepe akvabela pozorující hejno ryb. Tento záběr lze chápat jako úvodní vstup do filmu poukazující na krásu umění podvodního světa. Po úvodních titulcích následuje, za doprovodu hudby vycházející z gramofonu, krátké předtančení na souši, zpočátku jedné akvabely stojící v čele a po chvíli ji následují ostatní kolegyně. Po jednom krátkém záběru kamery na celou plovárnu, v němž se objevuje pravděpodobně přísedící porota a trenérka akvabel, postupně jedna za druhou vcházejí do vody. Dokumentární pásmo je zakončeno roztržením dvojité hvězdy, kdy postupně akvabely odplouvají ze záběru. V uspořádaných scénách vystupují akvabely, které se různými způsoby stmelují, aby vytvořily speciální akrobatické prvky a ukázaly svá nejlepší čísla. Tyto prvky, které akvabely ukazují, jsou zdánlivě fyzicky náročné, ale předvedeny velmi jemně a s citem. Pro účely zajímavějšího filmu probíhalo natáčení v chodbách kolem celého bazénu, kde byla malá okénka, přes která kamery snímaly akvabely pod vodou. Tyto záběry se střídaly se záběry ze shora. Přestože jde o jednoduché záběry a sestřihy jednotlivých částí choreografie, je třeba ocenit provedení dokumentu vzhledem k době, ve které vznikal. Ovšem o Fedoru Kauckém je známo, že jeho dokumenty odpovídaly vždy profilu potřeb studia a práci mnohdy odvedl na profesionální úrovni, a to i při tehdejších nedostatečných technických a vyjadřovacích možnostech,189 díky tomu se jeho dokumenty řadí mezi historicky významná díla.

7.1.2. Oblaka bez andělů Režie uměleckého dokumentu Oblaka bez andělů se zhostil režisér Milan Hachla. Dokument byl vytvořen v roce 1963 a odvysílán o dva roky později, dne 23. 9. 1965. Více jak 189

Tamtéž.

47

dvanáctiminutový dokumentární film pojednává o umělci a malíři Petru Janu Brandlovi, který žil na přelomu 17. a 18. století. V dokumentu vystupují národní umělci jako Zdeněk Štěpánek a Milan Friedl. Na dokumentu dále spolupracovali: námět a scénář Dagmar Štruncová, střih Jarmila Dočekalová, vedoucí výroby Lubomír Daňhel a kamera Jindřich Grepl. Cílem režiséra bylo nejspíše zaujmout diváka hned v úvodu, a proto začátek dokumentu pojal neobvykle a krátce vylíčil divákovi konec života Petra Brandla. Úvodní komentář završuje zajímavou informací pro diváka, která měla zvýšit jeho pozornost po celou dobu sledování dokumentu, a sice že v místě úmrtí Petra Brandla, se nenašly žádné jeho barvy a ani náčiní potřebné k malování. Úvodní záběry, stejně tak jako celý dokument, jsou doprovázeny hudbou a zpěvem operní pěvkyně. Dále se v celém dokumentu neobjeví jediný účinkující. Výjimkou je scéna, v níž během úvodních slov zapaluje žena svíčku a rozevřením knihy psané v němčině z roku 1733 v Kutné Hoře, tak pomyslně otevírá příběh o Petru Brandlovi. V závěru dokumentu vystoupí opět žena, která zavírá knihu a tím končí příběh o malíři. Dokument charakterizuje nejen život, ale také tvorbu a dílo Petra Brandla, který maloval obrazy zejména s křesťanskou tématikou. Režisér se jím nechal inspirovat a za účelem přiblížit divákovi malířovu tvorbu vytvořil dokument, který se také nesl v duchu náboženském. V průběhu filmu jsou převážně promítány náboženské obrazy a fresky včetně malovaných portrétů. Autor těchto děl je pravděpodobně Petr Brandl. Často se zde také objevují záběry Ježíše Krista, Marie Terezie, andělů a Apoštolů, svědců a biblických legend. Několikrát jsou scény v dokumentu doplněny obrazovým záběrem na město Kutnou Horu, které je spojeno s úmrtím malíře. Tvůrce zde zaujímá kladný postoj k Brandlovým dílům, podle něj malíř tvořil s láskou a jeho plátna vždy působila velmi živě. Brandl se ve svých pozdějších letech potýkal s četnými problémy týkající se dluhů. Ani v rodinném životě nebyl šťastný, žil odděleně od své ženy a dětí, jimž nepřispíval ani na živobytí. Před těmito problémy dlouho utíkal a potuloval se po vesnicích, nakonec byl i dlouhou dobu vězněn. Kutnohorský radní Štrámek se Petra Brandla ujal v největší bídě, v těžké nemoci ho vzal k sobě z vězení a v domě U Černého koníčka mu poskytnul malou komůrku, kde 27. září 1735 malíř zemřel. Protože jsou v dokumentu použity místy prvky až dramatické hudby a filmem nás provází Zdeněk Štěpánek, který disponuje hlubokým hlasem, může na diváka dokument působit celkovým dojmem smutně až ponuře. Přestože se tomu zjevně snažil režisér vyhnout, alespoň v první polovině dokumentu, v níž líčil převážně spokojený, úspěšný a bohatý život 48

malíře. Vyprávění v rýmech a hudba později posunuly dokument do obrazu dramatického v souvislosti s životní krizí Petra Brandla.

7.2. Druhá polovina 60. let (1965–1967) 7.2.1. Elementy génia Dokumentární film Elementy génia pod vedením režiséra Jana Fuksy byl vytvořen v roce 1965 a odvysílán o rok později v roce 1966. Přes čtyřicet minut trvající film vypráví o životě a díle badatele a zakladatele nauky o dědičnosti genetiky Johanna Gregora Mendela. Už v prvních záběrech je znát značný pokrok natáčecí techniky ve srovnání s dvěma předchozími dokumenty. Liší se od sebe zejména propracovanější střihovou skladbou, je zde více kamerových záběrů z různých úhlů pohledu a natáčení probíhá nejen v budovách, ale i v exteriérech. Dokument je rozdělen na dvě části, přičemž první z nich se věnuje historii, počátkům studia a následně vědeckému bádání J. G. Mendela. Zhruba od druhé poloviny se dokument věnuje 100. výročí uveřejnění Mendelova objevu, který si připomněli vědečtí pracovníci na tzv. Memorial Symposiu J. G. Mendela uspořádaném v Janáčkově opeře. Cílem tvůrce bylo vytvořit dokument nejen k příležitosti výročí, ale také za účelem obeznámit diváka s tímto velikánem a vzdát mu hold za jeho významné objevy. Dokument se tak podrobně zabývá jednotlivými jeho studiemi a popisuje jejich letitý vývoj. Na počest je J. G. Mendelovi hned v úvodu dokumentu věnován krátký odstavec vypovídající o jeho úžasném objevu. Úvodní a závěrečné záběry první poloviny dokumentu jsou věnovány Starobrněnskému klášteru, který je spojen s jeho životem a úmrtím. Na tomto dokumentu lze ocenit, že se nevěnuje čistě práci a vědeckým výzkumům pouze J. G. Mendela, ale je pojat zeširoka a jsou zde poskytnuty veškeré faktory a teorie i jiných vědců, se kterými byl právě J. G. Mendel úzce spjat a mohly tak ovlivnit jeho vědecký vývoj nebo teorie, které navázaly právě na Mendelův desetiletý výzkum. Dokument je tedy kvalitně zpracován se všemi poznatky souvisejícími s bádáním J. G. Mendela. S cílem přiblížit divákovi Mendelův život, studia, práci a výzkumy, jsou během dokumentu promítány jeho portréty v době, kdy působil ve Starobrněnském klášteře jako opat, úřední listiny jako doklad o tom, že měl v jisté době problémy s úřady o zdanění klášterního majetku nebo vnitřní prostory Starobrněnského kláštera. Dále zde divák může 49

vidět klášterní knihovnu, rukopisy náboženského charakteru nebo zahradu, ve které Mendel pěstoval rostliny a učinil zde svůj několikaletý výzkum. Podrobně jsou zde popisovány pokusy a studie za pomoci Mendelových zápisků a dokumentů. Druhá polovina dokumentu, zvaná G. Mendel Memorial Symposium 1865–1965, se odehrává v Janáčkově opeře. Záběry na Janáčkovu operu jsou prokládány se záběry návštěvníků, výstavou uspořádanou v souvislosti s touto událostí, vědeckých pracovníků přednášejících o Mendelově objevu, archivními fotografiemi, dokumenty nebo fotografiemi zvířat či rostlin, na kterých bylo prováděno studium dědičnosti. Dokument je provázen mluveným slovem, které vypráví celý příběh a objasňuje spojitosti jednotlivých obrazových záběrů, to vše za zvuků jemné a poklidné hudby. Celý příběh je zakončen pohledem na sochu J. G. Mendela se závěrečným slovem o vlivu jeho studií na budoucnost lékařství a výzkumu rodokmenů dvojčat.

7.2.2. Dopis neznámého Dokumentární film s pracovním názvem Osvobození Brna byl vyroben v roce 1965 a podle záznamů z vysílací knihy odvysílán až v roce 1970. Téměř třináctiminutové dílo z období konce druhé světové války se věnuje osvoboditelům města Brna a režíroval jej Fedor Kaucký společně s Kubou Jurečkem. Dokument vznikl na motivy dopisů neznámého vojína a je výjimečný svou skutečností. Kromě obrazového záběru na sochu Rudoarmějce, která byla postavena na počest vojáků Rudé armády a v závěru pravděpodobně opraveného Moravského náměstí, neobjevují se zde uměle dotočené archivní spoty či sestřihy, ani zde neúčinkují žádní herci, nýbrž film vznikl ze sestřihaných materiálů, které natočili sovětští vojenští kameramani Rudé armády v dubnu 1945 při osvobozování města Brna. Při pohledu na skutečné záběry Brna z roku 1945: na ulici Českou, Mahenovo divadlo, Městský soud, hořící a rozbourané budovy z leteckých bombardování a dělostřelby, zanechá dokument v divákovi silnou emotivní stopu. Mluvené slovo Jiřího Brože a Ladislava Lakomého v průběhu dokumentu nejen líčí ve spojení s obrazovými záběry tehdejší válku v Brně a politickou situaci v Československu, ale jsou zde také citovány vzpomínky obyvatel Brna, ať už z jejich výpovědí, či dopisů, kteří tuto těžkou dobu prožili. Při pohledu na Brno a vojáky, střílejících z děl a raketometů, je divákovi vylíčena akce Rudé armády, která v dubnu 1945 zahájila osvobození Brna tím, že nejprve zahájila 23. dubna dělostřelecké přípravy. Postupně 24. 4. byly osvobozeny Tuřany, 25. 4. prostor mezi částí 50

Královo pole a Soběšicemi a 26. 4. začal boj v centru města Brna. Vypovídají o tom také záběry na Městský soud a kolem jedoucí tanky s vojáky. Podle komentářů z dokumentu Němci stále kladli odpor, pomalu se stahovali na sever od Brna a sovětští vojáci tak 26. 4. 1945 v podvečer mohli ohlásit, že je Brno osvobozeno. Tuto zprávu následně zveřejnil moskevský rozhlas. Boj o Brno si vyžádal mnoho obětí na životech. Po vyhlášení osvobození města si vojáci dopřáli zasloužilý odpočinek, seděli u ohně, zpívali a vzpomínali na své rodiny, kterým psali dopisy. Popisovali zde své těžké chvíle ve válce, vzpomínali na začátek války, kdy byli odloučeni od svých blízkých a doufali v brzký konec války a navrácení se zpět ke svým rodinám. Při těchto záběrech je citována báseň, jejíž autor se k jejímu sepsání nechal inspirovat právě touto dobou, kdy se potuloval po ulicích zdemolovaných válkou a sledoval dění kolem sebe. Divák zde kromě několika dramatických záběrů, jako například střílejících vojáků ze zbraní a děl, z tanků, minometů, armádních letadel, postřelených vojáků, může vidět pohledy na Tuřany, Královo Pole, řeku Moravu, kolonu vojáků s koňskými povozy, vojáky hovořící s občany Brna, továrnu a Slavkov u Brna. Poslední minuty dokumentu jsou věnovány pohledům na Špilberk či Petrov, představující symboly města Brna. Dále zničené domy, zdemolované ulice, vycházející obyvatele ze svých domů, sklepů a hledající své známé a příbuzné. Závěrečné záběry jsou pořízeny z pravděpodobně už opraveného Malinovského náměstí včetně Mahenova divadla a ulic. Účelem tvůrce bylo jistě přiblížit za doprovodu vítězné písně divákovi konec války a vracející se život zpět do města Brna.

7.3. Období Pražského jara (1968) 7.3.1. Konfrontace Dokumentární pořad, který režíroval Jan Fuksa, a scénář k němu napsala Ludmila Sýkorová, pojednává o pestré brněnské architektuře a jejím vývoji od roku 1900 až do roku 1967. Cílem režiséra bylo ve čtyřiceti pěti minutách přiblížit divákovi nejvýznamnější památky a stavby v městě Brně, díky nimž se tehdy Brno stalo nejvýznamnějším kulturním střediskem českých zemí. Vzhledem k tomu, že byl pořad natočen v roce 1968, se zde objevuje řada momentů, které se dotýkaly tehdejší politické situace v Československu. Dokument je doprovázen orchestrální hudbou. 51

Po obecném úvodu, kde zazněly zvučná jména osobností a umělců, kteří kdy působili v Brně, tvůrci představili divákovi výčet nejdůležitějších letopočtů ve spojení s významnými architekty a jejich výstavbami jako byl pavilon Z na brněnském výstavišti, hotel Internacional nebo Janáčkova opera. Tyto a mnoho dalších významných architektonických staveb je následně v průběhu dokumentu podrobně rozebrána, je zde popisována realizace významných institucí a budov, které vznikaly už v době za první republiky a díky kterým se tehdy Brno dostalo do čela moderního stavebnictví u nás. V průběhu vyprávění o jednotlivých stavbách nebo osobnostech byly zároveň promítány obrazové záběry z archivních dobových fotografií nebo knih. Z velké části jsou na místě mluveného slova použity výpovědi z rozhovorů s architekty Jiřím Krohou a národním umělcem Bohuslavem Fuchsou. Mezi hlavní účinkující byli dosazeni zejména proto, že se v Brně zasloužili o několik významných staveb či projektů a do Brna přišli v době, kdy město měnilo svoji urbanistickou tvář. Bohuslav Fuchsa zde hovoří o postupném rozvoji města Brna od roku 1910, o jeho koncepci rozšířit počet obyvatel ze 70 000 na 300 000. Líčí zde konečnou studii, kterou vytvořil společně s J. Kumpoštem nazvanou Cesta k hospodářské obrodě ČSR zabývající se problémy města Brna a jeho zázemím. Během svého vyprávění B. Fuchsa ukazuje různé studie a plány. Dále zde promlouvá o smyslu výstavby sídliště, jako je například Lesná. Jiří Kroha ve svém rozhovoru popisuje svůj příchod do Brna, tehdejší architekturu, která se zde rozvíjela, zmiňuje se o J. Kumpoštovi, B. Fuchsovi, vzpomíná na Jana Vaňka jako na autora prvního pokusu o standardní sériový typ domku včetně jeho vybavení. Věnuje se tématu jeho učitelské práce a otázce základní funkce bytu. Divák zde může vidět archivní fotografie jeho prací a výstavbu ulice Boleslavské. Prací J. Krohy získala brněnská architektura revoluční charakter. V dokumentu je také zmiňován architekt Jindřich Kumpošt, který zde měl také vystupovat, ale v červenci 1968 bohužel zemřel. Pravděpodobně s ním byl rozhovor prováděn již dříve, protože zde jsou citovány jeho názory a poznatky o brněnské architektuře. Dokument se odehrává nejen v interiérech: rodinný dům Jiřího Krohy a Bohuslava Fuchse, ale také samozřejmě v exteriérech, kde jsou natáčeny různé stavby a domy. Část rozhovorů s B. Fuchsou se uskutečnila na střeše domu, na zahradě nebo na sídlišti Lesná. Politická situace z roku 1968 se promítla také do tohoto dokumentu, který podle obrazových záběrů vznikal v letních i zimních měsících roku 1968. Politická situace je vyjádřena prostřednictvím novin, kde vypravěč hovoří o konkrétních titulcích, které vedou boj proti komunismu a dalších titulech, které tehdy vycházely. Stejně tak z rozhovorů s architekty 52

byla v jejich vyprávění znát určitá svoboda slova a větší otevřenost. V souvislosti s politickou situací je zde hovořeno o době, kdy byla architektura v Německu ohrožena fašismem, a v Sovětském svazu byli likvidováni konstruktivisté. J. Kroha také hovoří o politických normách, přestože se snažil, aby se jeho výklad týkal pouze architektury, místy se zmínil o tehdejších poměrech v ČSSR. Dále zde B. Fuchsa líčí dobu po převratu, kdy došlo k racionálnímu řešení bytové otázky na základě určitých norem, které byly na rozdíl od humanistických norem jen racionálně stavební. Architekti tomuto tlaku museli podlehnout. Konec dokumentu se shoduje s úvodem, tím, že opět reflektuje významné stavby.

7.3.2. Izrael – Hlasy z druhé strany Dokument, u nějž jsem nedohledala režii, byl natočen v březnu roku 1968, tedy v době Pražského jara. Dokumentární snímek je filmovou reportáží z cesty do Izraele, která proběhla v roce 1967, devět měsíců po červnové válce s Jordánskem. Štáb se skládal pouze ze dvou pracovníků Československé televize Brno. Hlavním cílem dokumentu bylo zmapovat a přesvědčit se o tehdejší situaci v Izraeli a podat tak pohled štábu z druhé strany v souvislosti s politickými vztahy ČSSR s Izraelem. Jedním z pracovníků štábu byl Lubomír Popelka, který při natáčení v Izraeli působil jako reportér, jenž prováděl rozhovory se všemi zúčastněnými a při zpracování dokumentu se ujal mluveného slova a provázel diváka celým pořadem. V průběhu dokumentu popisuje divákům putování Izraelem a všechny objevené poznatky či skutečnosti. Bylo zde natočeno velké množství materiálu, který byl při jeho zpracovávání doplněn o synchrony se spisovatelem Arnoštem Lustigem v brněnském studiu. Kromě toho, že L. Popelka v průběhu svého vyprávění místy nepřímo naráží na politickou situaci v ČSSR, společně s A. Lustigem zde otevřeně hovoří o vztazích ČSSR s Izraelem. V rozhovoru obviňují zejména Československo za přetrhání vzájemných vztahů mezi zeměmi. Ovšem na druhou stranu A. Lustig přijímá a dokládá důvody, proč měl Izrael na tomto kroku také svůj podíl. V rozhovorech A. Lustig a L. Popelka hovoří o vztazích Izraele nejen s Československem, ale také s Amerikou, Anglií, Německem nebo Francií. Dále o politické situaci a válce v Izraeli a Jordánsku. A. Lustig odůvodňuje válku tím, že je podle něj povinna každá vláda na světě chránit své obyvatelstvo a ministerstvo obrany jej musí bránit. Jeho výpověď tak může působit dvojznačně. Zejména v souvislosti s uvolněním režimu u nás a podpořením procesu demokratizace, s čímž Sovětský svaz nesouhlasil a po několika 53

upozorněních brzy zakročil formou okupace ČSSR. Dále zde L. Popelka s A. Lustigem divákovi přiblížili zemědělskou a průmyslovou osadu v Izraeli zvanou kibuc, kterou zde společně navštívili. Popisují zde tradici a způsob života obyvatel osady a hospodářství. V konfrontaci s kibucy zde účinkují pan Partyš a pan Kohák, kteří zde už několik let žijí a vyprávěli, proč se jejich osada jmenuje kibuc Masaryk. Pravděpodobně je název spjat s obdobím začátku druhé světové války po obsazení ČSSR Německem. Dokument kromě politické situace přibližuje místní kulturu, tradice a různé významné památky Izraele a města Tel Aviv. Hned v úvodu Lubomír Popelka seznamuje diváka s historií tohoto města. Vzhledem k tomu, že mohl štáb natáčet kdekoli, kromě vojenských objektů, setkáváme se zde nejen s pohledy z výšky na město Izrael, ale také se záběry modlících se židů u zdi nářků, ulic města Tel Aviv, místních obyvatelů, trhů s oděvy, zeleninou a ovocem. Lubomír Popelka zde obdivuje architekturu zdejších památek, jako například Omarovu Mešitu, třetí nejposvátnější místo všech Mohamedánů, ulice Jeruzaléma, posvátné místo Betlém a údajné místo narození Ježíše Krista. Dokument je také doplněn o fotografie obsazené části Jeruzaléma po válce. Zdejší politickou situaci reflektuje karneval v Jeruzalémě, což byla tradice uspořádána na počest královny. V barevném průvodu se objevila řada figurín, vozů, nápisů a hesel připomínajících právě dobu po válce. Ve snaze divákovi přiblížit politické vztahy Izraele s tehdejším Československem zde jsou zveřejněny titulní strany dobových výtisků pojednávající právě o tom, proč ČSSR přerušila diplomatické styky s Izraelem. V závěru L. Popelka a A. Lustig hodnotí celou situaci v Izraeli a vztahy tehdejšího Československa s touto zemí, které podle jejich slov nebyly příliš dobré.

7.4. Počátek normalizace (1969-1970) 7.4.1. Masopust Režisér Milan Hachla na počátku roku 1969 natočil téměř třicetiminutový dokumentární film, který byl odvysílán 25. 4. 1971. Pojednává o masopustním veselí na moravském venkově, zachycuje atmosféru fašankového veselí, rozhovory s místními občany nejen o lidové tradici a o tom, proč se tento zvyk udržuje. Cílem režiséra bylo tento třídenní lidový svátek nejen představit a přiblížit jeho podstatu československému národu, ale také ukázat, že události minulého roku, tedy srpnové okupace, nikterak nepoznamenaly životy lidí 54

na vesnicích. Od počátku roku 1969, kdy se změnila vysílací témata a převážně se vysílaly pořady z různých státních svátků, oslav nebo sjezdů KSČ, byl mezi tyto témata také zařazen tento dokument s pracovním názvem Fašank z cyklu U nás doma. Tyto příspěvky a pořady jsou charakteristické zejména svou opatrností a byly vytvořeny tak, aby divák neměl podezření, že jde o normativní zprávu lidem. Jsou tedy zastřeny lidovými tradicemi a svátky plnými radosti a veselí. Na dokumentu dále spolupracovali: Alena Hachlová, Irena Večeřová, Milan Maršálek, Věra Freibergová a další. Dokument je provázen mluveným slovem, které líčí zejména historii a tradici Masopustu. Natáčení probíhalo na vesnicích na Uherskobrodsku v Moravských Kopanicích a Bystřici pod Lopeníkem, a to převážně v exteriérech. Pouze pár záběrů je natočeno z obydlí vesničanů a tamní školy. Divák zde dále může vidět svatební veselí, smuteční průvod při pochovávání basy, bobkovníky, skakúny, zimní krajinu, fašankové veselí, dechovou hudbu, záběry s medvědem symbolizující masopust, tanečníky v maskách, muzikanty s klarinety, Podšabláře a mnoho dalších postav, které neodmyslitelně patří k této tradici. V průběhu dokumentu dívky zpívají tradiční masopustní lidové písně. Přestože se divákovi může zdát dokument plný radosti, oslav a štěstí, dnes s odstupem několika let je zjevné, že jeho cílem bylo přesvědčit tehdejší občany Československa o hospodářsky prosperujícím státě. Důkazem měly být právě tyto oslavy a výpovědi jednotlivých účastníků masopustu o jejich způsobu života a hospodářství. Z jejich výpovědí doslova vyplynulo, že jsou za tuto dobu rádi a nic jim nechybí. Cílem otázek, které redaktorka během dokumentu kladla pedagogickému sboru, předsedovi kulturní komise nebo instruktorce prodejen, bylo poukázat na spokojený život na vesnicích. Lidé působili velmi radostně, optimisticky a vesele. Pochvalovali si, kolik mají práce, jak se jim dařilo v hospodářství už v roce 1968, 1969 a přejí si, aby to tak bylo i v následujících letech. Všechny tyto výpovědi umocňuje komentář v průběhu dokumentu, jenž působí přesvědčivým dojmem o pravdivých výpovědích účinkujících, v některých chvílích to zní spíše jako reklama na spokojený život na vesnicích. V Masopustu je evidentní zásah normalizované doby, neobjevují se zde žádné zmínky o politice a ani žádné obrazové záběry, které by připomínaly těžké časy. Ale vzhledem k době, v níž byl dokument vyroben, je zřejmá ignorace jakýchkoliv náznaků tehdejší politické situace v Československu. O to více je znát, že byl dokument vytvořen zejména za účelem ukázat lidem spokojený život na vesnicích a že politika respektuje tradice a nezasahuje do těchto zvyků. Důkazem je také komentář k divákovi, který několikrát 55

v průběhu dokumentu zdůrazňuje, že tento svátek není nikým nařízen, oficiálně neorganizován a o to horlivěji však dodržován. Vždyť kdyby nebylo tak dobře, jak říkají, přece by tak horoucně neslavili.

7.4.2. Ludvík Podéšť Medailon hudebního skladatele Ludvíka Podéště, jejž připravil Pavel Blatný a režíroval Gustav Křivinka v roce 1970, byl odvysílán 15. 2. 1971. Dokument byl vytvořen nejen na počest této osobnosti, ale také z důvodu, že Ludvík Podéšť stál u zrodu nového socialistického umění. V době jeho vzniku by skladatel oslavil padesáté narozeniny, kterých se bohužel nedožil. Tématem tohoto třicetiminutového dokumentárního hudebního filmu bylo seznámit diváka se životem a dílem skladatele písňové tvorby z doby počátku budování socialismu. Dokument je doprovázen skladatelovou tvorbou vážné hudby. Milan Hachla za účelem přiblížit tvorbu a život Ludvíka Podéště, orientoval tento portrét v první řadě na jeho hudební skladby a v druhé řadě prostřednictvím jeho blízkého kamaráda a maminky krátce informoval o jeho životě a profesi. V úvodním slovu byla krátce představena tvorba Ludvíka Podéště za doprovodu jeho hudby. Za svůj život složil písně, sbory, kantáty, klavírní koncerty a hudebně-dramatická díla, jako sugestivní hudbu k filmům. Dále jsou divákovi poskytnuty informace o jeho jedinečné tvorbě a písních, které komponoval. Jeho díla jsou výjimečná zejména tím, že u jeho písní nelze oddělit libovolně hudbu od textové složky, protože spolu nerozlučně splývají. Medailon je rozdělen do dvou částí: „Vzpomínky“ a „Malé zamyšlení“. V první části účinkuje jeho maminka, která hovoří o jeho mládí, studiích na konzervatoři a kariérních počátcích. V druhé části vystupuje scénárista, dramatik a dramaturg Jaroslav Dietl, který vzpomíná na Ludvíka Podéště jako na prvního profesionála, s nímž se mohl setkat. Společně také napsali píseň Šel Frantík kolem zahrádky. Tyto dvě části byly prokládány vstupy s písněmi Ludvíka Podéště, které zazpíval český operní pěvec René Tuček za klavírního doprovodu klavíristy Karla Jandera. L. Podéšť nebyl pouze skladatel, praktický hudebník a muzikolog, ale také básník. Básníkovu literární tvůrčí činnost tvůrce připomněl divákovi recitací jeho dvou básní. Dokument obsahuje obrazové záběry Dubňan, rodného města Ludvíka Podéště, obyvatel města, domu, kde skladatel vyrůstal. Objevují se zde také záběry archivních fotografií Ludvíka Podéště, jeho první skupiny Veselé sedmy, v níž působil v době, kdy byl 56

nasazen k vojákům ve 21 letech do Zlína a fotografie se spolužáky z konzervatoře v Brně z roku 1948, Ludvíka Podéště hrajícího na klavír, harmoniku nebo na basu, a to vše v podkresu jeho hudby. Poslední záběry dokumentu jsou věnované městu Brno především proto, že zde působil v době studií a poté jako hudební referent v Československém rozhlase Brno. Dokument působí sice smutně, ale zato dojemně. Z výpovědí je zjevné, že zemřel velmi brzy a matka, která vypráví o životě svého syna Ludvíka Podéště, se s jeho odchodem stále nesmířila. Žádné politické aspekty, které by narušovaly tento vzpomínkově hudební koncert, jsem nenašla, a to ani vzhledem k době, v níž dokument vznikal. Je to pravděpodobně tím, že tvorba zdaleka ne všech režisérů a tvůrců dokumentárních pořadů byla ovlivněna normalizací. Tuto informaci potvrzuje také rozhovor s režisérem Karlem Fuksou, který je doložen v příloze.

7.5. Normalizační tvorba (1971) 7.5.1. Klement Gottwald a FDTJ Režisér Lubomír Kubáč vytvořil v roce 1971 tento dokument za účelem představit život Klementa Gottwalda před jeho nástupem na politickou scénu. Sleduje nejen jeho působení v Rousínově a jeho činnosti v dělnické tělovýchově FDTJ (Federovaná dělnická tělovýchovná jednota), ale také líčí tehdejší politické poměry, do nichž později Klement Gottwald vstupoval. Hned v úvodních titulcích je zobrazen komunistický symbol Rudé hvězdy, která napovídá, že půjde o dokument pojednávající o československé komunistické politice. Na dokumentu spolupracovali: námět a scénář Jiří Pouč, střih Šárka Pivcová, zvuk Milan Maršálek a L. Kubáč se kromě režie ujal také role kameramana. V této filmové reportáži se vypráví o Klementu Gottwaldovi, který vykonával vojenskou službu na Hradci v roce 1920. Ve Vídni se podílel na demobilizaci svého pluku a vrátil se zpět domů z vojenské služby do rodného města Rousínov. V místní dělnické tělovýchovné jednotě zastával funkci kulturního referenda neboli politického vzdělavatele. Vždy po cvičení hovořil a diskutoval o problémech proletariátu, o říjnové revoluci v Rusku i o začínajícím Sovětském státě. Poté se stal starostou 20. okresu dělnických tělovýchovných jednot a přivedl jej do komunistické strany Československa. 57

V reportáži vystupuje také jeho sestra Marie Macourková, která vzpomíná na příchod bratra z vojny. Vyzdvihuje bratrovy pozitivní vlastnosti: pracovitost, pilnost a jeho kladný vztah k rodině. Pamětník Antonín Šperling považoval K. Gottwalda za skvělého diskutéra a Viktor Růžička, který pracoval v dílně jako stolař, spolu s Klementem Gottwaldem vyprávěl o jeho působení v tomto podniku. Podle jeho slov se už tehdy Klement Gottwald v přestávkách zajímal o to, kde jeho kolegové cvičí a vedl je k tomu, aby založili dělnickou tělocvičnou jednotu. Nakonec se o počátcích této jednoty zmiňuje také Marie Arnerová. Obrazové záběry zachycují Červený zámek knížete Rychnovského v Hradci u Opavy, cestu vlakem do Rousínova, světnici paní Skálové, v níž bydlel K. Gottwald a dobové fotografie z dob, kdy působil u vojska. Režie zde za účelem přiblížit divákovi tehdejší dobu, v níž se ocital K. Gottwald, dosadila tehdejší politickou situaci z roku 1920, kdy se ČSSR zmítalo v bídě poválečné hospodářské krize. Tuzarova vláda neslyšela požadavky dělníků a válkou zbídačeného národa. Do těchto politických poměrů vstupoval K. Gottwald v Rousínově. To vše je doloženo archivními fotografiemi a titulními stránkami novin v Rovnosti a Dělnickém deníku, usneseními a projevy sjezdu německé komunistické strany v Liberci, novinami jako Mladý komunista, Mladý proletář a ilustrovanými přednáškami pro dělnické samouky tzv. tělovědy. Divák zde dále v posledních minutách může vidět archivní dobové materiály ze spartakiády.

7.5.2. Cestou lesů, vod a strání Dokument z roku 1971, který režíroval Jiří Vanýsek, je věnován dílu a životu českého novináře, básníka a umělce Stanislava Kostky Neumanna. Dokument byl natočen barevně a vytvořen pro druhý program Československé televize. V průběhu dokumentu zde znějí básně S. K. Neumanna a básníkovy myšlenky v souvislosti s jeho putováním po Jihomoravském kraji. Jde tedy o výklad Neumannovy přírodní lyriky inspirovanou brněnským okolím a přírodou. Prostřednictvím komentáře je krátce divákovi vylíčen život básníka. Podle úvodních slov z dokumentu se S. K. Neumann v roce 1904 přistěhoval do Brna (Řečkovice), kde se básníkovi nežilo moc dobře. Řečkovice byly zamořeny klemparismem a donašečstvím. Odtud začínaly básníkovy cesty směrem do Bílovic nad Svitavou, ty se podle slov S. K. Neumanna staly místem dějiště jeho knihy básní tzv. Knihy lesů, vod a strání. Je těžko říct, zda dokument vzhledem k době, ve které vznikal, byl ovlivněn politickou situací a „normalizací“. Podle slov Aleny Hachlové (bývalé střihačky ČST TS 58

Brno), která tento dokument stříhala, se zde normalizovaná tvorba nepromítla. Je třeba ale vzít v potaz, že ideově tematické plány z Prahy přijímali jiní kompetentní pracovníci ČST TS Brno. Je tedy otázkou, zda nebyl dokument pojednávající o básníkovi vytvořen za účelem vychválit a přiblížit divákovi krásu moravských lesů a krajin prostřednictvím jeho tvorby neboli básní. Navíc se dílo spíše soustřeďuje na tento typ výkladu než na život a dílo samotného umělce, jako tomu bylo například u Ludvíka Podéště. Kromě několika archivních fotografií a básní, které zde zazněly, zde skutečnost jeho názorů a života nic jiného nedokazuje. Spíše převládají záběry přírody z básníkových cest po brněnské krajině. Natáčení probíhalo pouze externě. Žádné interiéry ani dotočené materiály zde nejsou zaznamenány. Ke konci dokumentu natáčení probíhalo ve vlaku, odkud kamera zachycuje cestu rychlíkem projíždějícího z Obřan přes Bílovice nad Svitavou do Adamova, tedy cestu, kterou prošel S. K. Neumann v průběhu dokumentu. Při této cestě vlakem, je divákovi zároveň popsáno vše, co cestující, kteří jezdí po této trase, mohou vidět: přírodu, nové domy, továrny a širokou moderní silnici před Blanskem. Zmínka o nových stavbách celou ideu představit život umělce narušuje a spíše uceluje názor, že normalizace ovlivňovala dokumentární tvorbu, třebaže šlo o drobné projevy. Žádné konkrétní politické aspekty, které by dokládaly tvrzení, že jde o normalizovanou tvorbu, zde nejsou, ale to nebyly ani u dokumentu Masopust. Ve filmu účinkují dva muži a jedna žena, kteří v průběhu dokumentu proplouvají loďkou nebo projíždějí na kolech přírodou v dobových kostýmech. Dále zde byly zobrazeny archivní fotografie S. K. Neumanna včetně jeho rodiny. Na konci dokumentu při obrazovém záběru na pomník S. K. Neumanna, je použita jeho citace o Moravě, která byla pro něj doslova léčivou lázní.

59

8. Závěr

Cílem bakalářské diplomové práce bylo sledovat tvorbu dokumentárních filmů brněnského studia Československé televize v letech 1961–1971 a zjistit, zda a do jaké míry byly tyto dokumentární filmy ovlivněny tehdejší politikou socialistického státu a také událostmi z roku 1968, kdy bylo Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy a poté nastalo období „normalizace“. Tato doba měla problematický vliv na hromadně sdělovací prostředky. Veškeré pořady a zejména žánry publicistické a dokumentaristické byly pečlivě kontrolovány stranickými aparáty a musely vždy dostat povolení k vysílání. V případě, že dokument neodpovídal tehdejším normám nebo jevil sebemenší náznaky protisocialistického chápání, byl uložen v archivu, nebo za dob působení ředitele Františka Motyčky dokonce kompletně vymazán. Požadavky, které měl Sovětský svaz ke sdělovacím prostředkům v Československu, byly velmi přísné a zejména v období od roku 1969 Sovětský svaz diktoval, jakým směrem se bude ubírat programová tvorba, v tomto případě tvorba dokumentárních pořadů. Podle provedených analýz lze konstatovat, že témata a tvorba dokumentů byla vytvářena tak, aby působila na diváka v jistém slova smyslu uvolněně, vesele, bezstarostně a částečně přesvědčivě, podávajíce obrázek o prosperujícím, spokojeném státě. Režiséři byli nuceni do některých svých dokumentů vkládat určitou normu, aby vyhověli požadavkům Sovětského svazu a KSČ, například do dokumentů reflektujících tehdejší tradice a zvyky, vkládali rozhovory s účastníky, v nichž spíše než o tradici hovořili o jejich spokojeném životě. Samozřejmě se tyto aspekty nehodily do medailonků věnovaných osobnostem uměleckého směru. Proto se například v některých případech objevovaly obrazové záběry, nenápadně zakomponovány do dokumentu, připomínající Sovětský svaz. Ovšem později se situace uklidnila a kontroly už nebyly tak intenzivní jako v letech 1968–1971. Do jaké míry později probíhaly kontroly daných pořadů, si netroufám říci, protože se v práci zabývám obdobím končícím rokem 1971. Mohl by to ale být jeden z podnětů pro další zkoumání. S prameny jsem pracovala na základě heuristické metody, ty jsou uloženy v archivu ČT TS Brno. V první řadě jsem probádala dobové televizní programy v Československém rozhlase a televizi z let 1961–1971, z nichž jsem vypsala veškeré dokumentární filmy, které byly v tomto období odvysílány. Následně jsem prošla vysílací knihy ČST TS Brno opět z let 1961–1971 a seznam s dokumenty z televizních programů včetně dalších poznatků o 60

vysílaném dokumentu, jako například čas, datum vysílání, noticka nebo pracovníky, kteří se na tvorbě podíleli, porovnala a doplnila o další nové informace, které jsem našla v těchto knihách. Na závěr jsem využila interního evidenčního systému ČT PROVYS, v němž jsem konfrontovala vzniklý seznam s poznatky jednotlivých dokumentů z předešlých dvou pramenů. Přitom jsem zjistila, zda byl dokument odvysílán a zachován, či nikoliv. Bohužel se mi přes všechnu snahu nepodařilo získat veškeré informace z těchto pramenů, protože ani jeden z nich není sto procentním podkladem pro badatelskou činnost. Podle pracovníků televize mohly být dříve dokumenty v televizních programech označeny pod pražskou hlavičkou, přestože byly vyrobeny v brněnském studiu. Bylo to zejména z toho důvodu, že brněnské studio mohlo mít vytvořeno více dokumentů, než mělo být odvysíláno v celkovém počtu hodin za rok. Dále byly ve vysílacích knihách zapisovány jednotlivé odvysílané pořady (počínaje pořadem Sedmikrásky nad Brnem z roku 1961), ale během následujících deseti let ustávala snaha zapisovat pořady do těchto knih, a rok 1971 tak obsahuje pouze malou část záznamu o odvysílaných pořadech. Stejně tak PROVYS nelze považovat za plně dokonalou databázi. U jednotlivých dokumentů zde v mnoha případech chybí údaje o jeho tvůrci, o čem dokument pojednával a další informace. Z tohoto interního pramenu jsem použila informace, které mi posloužily zejména k vypracování strukturálních analýz dokumentů a také k vytvoření kapitoly, ve které se věnuji dokumentárním pořadům v době „normalizace.“ Následně bylo tedy utvořeno programové schéma dokumentárních pořadů ČST TS Brno v letech 1961–1971. Z tohoto tabulkového seznamu vyplývá, že z tohoto desetiletí byla většina dokumentárních pořadů zachována, přičemž odvysíláno jich bylo o něco méně. Tabulky také poukazují na rostoucí tvorbu dokumentárních pořadů v jednotlivých letech. Podle všech dostupných pramenů, ze kterých jsem čerpala z archivu ČT TS Brno, jsem zjistila, že neexistuje ani jeden dokument, který by byl vytvořen v roce 1961.

61

9. Resumé Tato bakalářská diplomová práce se zabývá tvorbou dokumentárních pořadů vzniklých v brněnském studiu Československé televize v letech 1961–1971. Je zde sledována tvorba dokumentů od samotného počátku působení brněnského studia. Důležitým krokem při přípravě této práce bylo bádání v dobových televizních programech Československého rozhlasu a televize a vysílacích knihách ČST TS Brno z let 1961–1971, které jsou uloženy v Archivních a programových fondech. Seznam dokumentárních pořadů byl následně využit při dalším studiu interního systému ČT (PROVYS). Výsledkem je programové schéma vyrobených dokumentárních pořadů ČST TS Brno v letech 1961-1971. Pozornost byla také zaměřena na fakt, zda byl dokument zachován či ne. Dalším důležitým cílem práce bylo zjistit, jakým způsobem tehdejší politická situace a zejména doba „normalizace“ ovlivnila tvorbu dokumentárních filmů ČST TS Brno. Byla tak provedena strukturální analýza deseti dokumentů, v nichž se odrážely tehdejší politické vztahy v ČSSR.

10. Summary This thesis deals with the documentary production in Brno, Czechoslovakia television studio in 1961-1971. Documentary production is monitored from the early activity of studio Brno. An important step in the preparation of this thesis was the research in the contemporary television programs of the Czechoslovak radio and television and broadcast books of ČST TS Brno from the years 1961 to 1971, which are stored the Archive and Program Funds of Czech Television Brno. The list of broadcasted documentaries was then used in further studies of the internal system of ČT (PROVYS). The result is the program schedule of documentaries produced by ČST TS Brno in 1961-1971. The attention was also focused on the fact whether the documentary was preserved or not. Another important aim of this thesis was to determine how the political situation and particularly the period of „normalization” influenced the documentary production of ČST TS Brno. Ten documentaries of ČST TS Brno reflecting the then political relations in the Czechoslovakia were structurally analysed.

62

11. Seznam zkratek ČST – Československá televize ČST TS Brno – Československá televize, televizní studio Brno ČST Praha – Československá televize Praha ČST TS Praha - Československá televize, televizní studio Praha ÚV ČST – ústřední výbor Československé televize ČT – Česká televize ČT TS Brno – Česká televize studio Brno ČSRo – Československý rozhlas ČSRo Brno – Československý rozhlas Brno KSČ – Komunistická strana Československa ÚV KSČ – ústřední výbor komunistické strany Československa KV KSČ – krajský výbor komunistické strany Československa MV KSČ – městky výbor komunistické strany Československa ČSSR - Československá socialistická republika SSSR – Sovětský svaz socialistických republik ČVRT – Československý výbor pro rozhlas a televizi ÖRF – Österreichischer Rundfunk (Rakouská veřejnoprávní televize)

63

12. Seznam příloh Příloha A: Obrazová Obrázek 1 Lubomír Popelka a Ing. Vondráček Obrázek 2 Jindřich Grepl: Mates (1970) Obrázek 3 Gustav Brom: Mates (1970) Obrázek 4 Jiří Prokel a Vlasta Rubenová: Mates (1970) Obrázek 5 Jan Fuksa a Jiří Papež: To nechce klid (1972) Obrázek 6 Zaměstnanci ČST TS Brno, Evžen Jílek, K. Jonášková, dr. Fedor Kaucký, ing. J. Kačírek, J. Koneb Obrázek 7 Marie Turková, Karel Fuksa: Prešporský pernikár Obrázek 8 Milan Hachla, Václav Myslivec: Tribuna týdne (1968) Obrázek 9 Sedmikrásky nad Brnem, 6. července 1961 Obrázek 10 Sedmikrásky nad Brnem, 6. července 1961 Obrázek 11 Sedmikrásky nad Brnem, 6. července 1961 Obrázek 12 Požár v ČST TS Brno Typos (1964) Obrázek 13 Požár v ČST TS Brno Typos (1964) Obrázek 14 Požár v ČST TS Brno Typos (1964) Obrázek 15 Obsazení vysílače Kojál (1968) Obrázek 16 Obsazení vysílače Kojál (1968) Obrázek 17 Obsazení vysílače Kojál (1968) Obrázek 18 Věra Mikulášková, Jaroslav Nezval: 15 let ČST Brno (1976) Obrázek 19 František Motyčka, Vlastimil Říčánek: 15 let ČST Brno (1976) Obrázek 20 František Motyčka novým ředitelem ČST Brno (1970) Obrázek 21 Mohu do toho mluvit? Obrázek 22, René Tuček, Gustav Křivinka: Ludvík Podéšť (1970) Obrázek 23 René Tuček: Ludvík Podéšť (1970) Obrázek 24 U nás doma – Masopust (1969) Obrázek 25 U nás doma – Masopust (1969) Obrázek 26 Jiří Kroha: Konfrontace (1968) Obrázek 27 dobová fotografie zařízení ČST TS Brno Obrázek 28 dobová fotografie pasáž Typos Příloha B: Tabulková: Programové schéma dokumentárních filmů ČST TS Brno v letech 1961–1971 Tabulka 1 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1961 Tabulka 2 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1962 Tabulka 3 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1963 Tabulka 4 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1964 Tabulka 5 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1965 64

Tabulka 6 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1966 Tabulka 7 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1967 Tabulka 8 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1968 Tabulka 9 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1969 Tabulka 10 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1970 Tabulka 11 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1971 Příloha C: Rozhovory 1. Věra Mikulášková (jedna z prvních zaměstnanců ČST TS Brno, zakladatelka redakce vysílání pro děti a mládež, bývalá ředitelka ČT TS Brno) 2. Alena Hachlová (střihačka ČST TS Brno) 3. Fedor Kaucký (scénárista a režisér ČST TS Brno) 4. Karel Fuksa (scénárista a režisér ČT TS Brno)

65

13. Seznam použité literatury Prameny:  ČESKÁ TELEVIZE. Provys [interní informační databázový systém]. Praha: ČT [cit. 2014-05-07]. Dostupné z Badatelny České televize.  Provozní kniha 414/803 – (1961–1964)  Provozní kniha 414/804 – (1964–1966)  Provozní kniha 414/805 – (1965–1966)  Provozní kniha 414/806 – (1966–1967)  Provozní kniha 415/807 – (1966–1970)  Provozní kniha 415/808 – (1967–1969)  Provozní kniha 415/809 – (1969–1970)  Provozní kniha (ev.č. není uvedeno) – (1971–1973) (Všechny provozní knihy jsou uloženy v archivu České televize Brno)  Sborník z archivu České televize Praha 1. KULCSÁR, Ferenc. Naše programová politika. In Televizní tvorba. Praha: Československá televize, prosinec 1967, roč. 5, č. 4, s. 14–23. (Dostupné z archivu ČT Praha). 2. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Počátky Československé televize (Z dějin prvních pěti let). In Televizní tvorba. Praha: Československá televize, únor 1968, roč. 6, č. 1, s. 3–60. (Dostupné z archivu ČT Praha). 3. SZÁRAZOVÁ, K. Sociologoická stránka skladby televizního pořadu. In Televizní tvorba. Praha: Studijní odbor Čs. televize, 1969, roč. 7, č. 1, s. 4–60. (Dostupné z archivu ČT Praha).

Odborné publikace:  ADLER, Rudolf. Cesta k filmovému dokumentu. 3., rozš. vyd. Praha: Filmová a televizní fakulta AMU, 2001. 90 s.  CYSAŘOVÁ, Jarmila. Česká televizní publicistika: svědectví 60. let. Praha: Česká televize, 1993. 45 s.  DOBIÁŠ, Jaroslav – KÁRNET, Jiří – SOUCHOP, Josef (eds.). Do dalšího čtvrtstoletí: sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. Brno: ČST, 1986. 68 s. 66

 ENGLOVÁ, Kristýna. Změny v Československé televizi Brno v letech 1968–1969. Brno, 2012. 72 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na historickém ústavu. Vedoucí práce Mgr. Denisa Nečasová, Ph. D.  FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří. Volný čas v českých zemích 1957–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 573 s.  GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2004. 507 s.  HAVELKA, Jiří. Československé filmové hospodářství VI: dokumentární film 1922– 1962. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 428 s.  HAVELKA, Jiří. Československé filmové hospodářství VIII: dokumentární film 1963– 1965. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 208 s.  HLAVICA, Marek. Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991). 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických změní, 2012. 482 s.  SATURKOVÁ, Jitka. 50 let televizního studia Brno. Praha: Česká televize, 2011. 165 s.  Československá televize. Čísla a fakta o Československé televizi. Praha: Československá televize, 1978. 53 s.  KŐPPLOVÁ, Barbara a kol. Dějiny českých medií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 461 s.  Kolektiv autorů. Televizní minimum. Praha: Kádrový a personální úsek Čs. televize oddělení výchovy kádrů, 1973. 88 s.  KURAL, Václav a kol. Československo roku 1968: 1. díl: obrodný proces. 1. vyd. Praha: Parta, 1993. 207 s.  MACEK, Petr – Fukač, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 258 s.  MALÝ, Petr. 45 let brněnského studia České televize. Brno, 2006. 157 s. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce PhDr. Jiřina Salaquardová.  MENCL, Vojtěch a kol. Československo roku 1968: 2. díl: počátky normalizace. 1. vyd. Praha: Parta 1993. 134 s.  NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži: 70 let československého dokumentárního filmu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2002. 285 s. 67

 NICHOLS, Bill. Úvod do dokumentárního filmu. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2010. 316 s.  POLÁK, Martin. Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961–1973. Brno, 2012. 111 s., [23] s. obr. příl. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Viktor Pantůček.  STRASMAJER, Vladimír. Cesta k divákovi: 20 let Československé televize. Praha: Československá televize, 1973. 115 s.  STRASMAJER, Vladimír. Historie televize v Československu: 1 díl. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 55 s.  SVEJKOVSKÝ, Jiří. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST: dokument. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. 116 s., 15 obr. příl.  SVOBODOVÁ, Regina. Vznik a vývoj krajového studia Československé televize v Brně. Praha, 1976. 65 s. Diplomová práce na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. (Dostupné z archivu ČT Brno).  ŠTOLL, Martin – CYSAŘOVÁ, Jarmila. Český film: režiséři-dokumentaristé. 1. vyd. Praha: Libri, 2009. 695 s.  ŠTOLL, Martin. 1. 5. 1953 – zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa. 1. vyd. Praha: Havran, 2011. 208 s.  TESAŘOVÁ, Anna. Hudební vysílání Československého rozhlasu v Brně v letech 1960–1969. Brno, 2006. 146 s., 36 s. příl. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu hudební vědy. Vedoucí práce doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.  VANČURA, Jiří. Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. 1 vyd. Praha: Mladá fronta, 1990. 157 s.  VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Komunistická strana Československa: normalizace (listopad 1968–září 1969). 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2003. 640 s. Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970; sv. 9/4.  VONDROVÁ, Jitka – NAVRÁTIL, Jaromír. Mezinárodní souvislosti československé krize 1967–1970. 1. vyd. Praha – Brno: Doplněk, 1997, s. 31. Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970; díl 4. sv. 3.

68

 ZITTERBARTOVÁ, Eva. Televizní dílo jako součást divadelní dokumentace. Brno, 1982. 223 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně na Divadelní vědě. (Dostupné z archivu ČT Brno). Odborné články:  Československý rozhlas a televise 1960–1965, ročníky 27–32. Praha, Čs. rozhlas 1960–1965.  Československý rozhlas 1966–1969, ročníky 23–26. Praha, Čs. Rozhlas 1966–1969.  Československý rozhlas a televise. Praha: Orbis, 1960–1965. Československá televize: týdeník Československé televize v Praze. Praha: Československá televize, 1965–1973. Elektronické zdroje:  Česká televize. Československá televize: prehistorie [online]. Česká televize ©1996– 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: .  RŮŽIČKA, Daniel. Období normalizace Čs. televize po Srpnu 1968. Totalita.cz ©1999–2014. [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: .  RŮŽIČKA, Daniel – SÍGL, Miroslav. Období normalizace Čs. televize v září 1968. Totalita.cz ©1999–2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: .

 MOTYČKA, František (úvodní slovo). 15 let ČST Brno [dokument na CD-ROM]. Brno, 1976 [cit. 2014-03-05]. (Dostupné z archivu ČT Praha).

Audiovizuální prameny:  Akvabely [dokumentární film]. Režie Fedor KAUCKÝ, ČSSR, ČST TS Brno, 1963  Oblaka bez andělů [dokumentární film]. Režie Milan HACHLA, ČSSR, ČST TS Brno, 1963  Elementy génia [dokumentární film]. Režie Jan FUKSA, ČSSR, ČST TS Brno, 1965  Dopis neznámého [dokumentární film]. Režie Fedor KAUCKÝ a Kuba JUREČEK, ČSSR, ČST TS Brno, 1965  Konfrontace [dokumentární film]. Režie Jan FUKSA, ČSSR, ČST TS Brno, 1968  Izrael – Hlasy z druhé strany [dokumentární film]. ČSSR, ČST TS Brno, 1968  Masopust [dokumentární film]. Režie Milan HACHLA a Rudolf JURDA, ČSSR, ČST TS Brno, 1969 69

 Ludvík Podéšť [dokumentární film]. Režie Gustav KŘIVINKA, ČSSR, ČST TS Brno, 1970  Klement Gottwald a FDTJ [dokumentární film]. Režie Lubomír KUBÁČ, ČSSR, ČST TS Brno, 1971  Cesty lesů, vod a strání [dokumentární film]. Režie Jiří VANÝSEK, ČSSR, ČST TS Brno, 1971  15 let ČST Brno [dokumentární pořad]. ČSSR, ČST TS Brno, 1976  Brno 1968: Trosečníci z Kojálu [dokumentární film]. Režie Jaromír MAREK, ČR, ČT TS Brno, 2008

70

Příloha A: Obrazová Obrázek 1 Lubomír Popelka a Ing. Vondráček: Tribuna týdne (1968)

Obrázek 2 Jindřich Grepl: Mates (1970)

Zdroj: fotografie z natáčení, 1968, ČT TS Brno: APF, foto Vojtěch Havlíček

Zdroj: pořad Mates, 1970, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Obrázek 3 Gustav Brom: Mates (1970)

Obrázek 4 Jiří Prokel a Vlasta Rubenová: Mates (1970)

Zdroj: pořad Mates 1970, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Zdroj: pořad Mates, 1970, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Obrázek 5 Jan Fuksa a Jiří Papež: To nechce klid (1972)

Obrázek 6 Zaměstnanci ČST TS Brno, Evžen Jílek, K. Jonášková, dr. Fedor Kaucký, ing. J. Kačírek, J. Koneb

Zdroj: fotografie z natáčení, 1972, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Zdroj: ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

71

Obrázek 7 Marie Turková, Karel Fuksa: Prešporský pernikár

Obrázek 8 Milan Hachla, Václav Myslivec: Tribuna týdne (1968)

Zdroj: pořad Prešporský pernikár, ČT TS Brno: APF

Zdroj: fotografie z natáčení, 1968, ČT TS Brno: APF, foto Vojtěch Havlíček

Obrázek 9, 10, 11 Sedmikrásky nad Brnem, 6. července 1961

Zdroj: fotografie z natáčení, 1961, ČT TS Brno: APF Obrázek 12, 13, 14 Požár v ČST TS Brno Typos (1964)

Zdroj: ČT TS Brno: APF

72

Obrázek 15, 16, 17 Obsazení vysílače Kojál (1968)

Zdroj: ČT TS Brno: APF

Obrázek 18 Věra Mikulášková, Jaroslav Nezval: 15 let ČST Brno (1976)

Obrázek 19 František Motyčka, Vlastimil Říčánek: 15 let ČST Brno (1976)

Zdroj: fotografie z natáčení, 1976, ČT TS Brno: APF

Zdroj: fotografie z natáčení, 1976, ČT TS Brno: APF

Obrázek 20 František Motyčka novým ředitelem ČST Brno (1970)

Obrázek 21 Mohu do toho mluvit?

Zdroj: fotografie ze jmenování nového ředitele, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Zdroj: pořad Mohu do toho mluvit?, pracovní záběry se zaměstnanci ČST TS Brno, ČT TS Brno: APF

73

Obrázek 22 René Tuček, Gustav Křivinka: Ludvík Podéšť (1970)

Obrázek 23 René Tuček: Ludvík Podéšť (1970)

Zdroj: z pořadu Ludvík Podéšť, 1970, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Zdroj: z pořadu Ludvík Podéšť, 1970, ČT TS Brno: APF, foto Jiří Vlček

Obrázek 24, 25 U nás doma – Masopust (1969)

Obrázek 26 Jiří Kroha: Konfrontace (1968)

Zdroj: fotografie z natáčení, 1969, ČT TS Brno: APF, foto Jan Mifka

Zdroj: fotografie z natáčení, 1968, národní umělec ing. Arch. Jiří Kroha, foto Jakub Nosek, ČT TS Brno: APF

Obrázek 27 dobová fotografie zařízení ČST TS Brno

Obrázek 28 dobová fotografie pasáž Typos

Zdroj: Zaměstnanci ČST a zařízení, ČT TS Brno: APF

Zdroj: Zaměstnanci ČST a zařízení – pasáž Typosu, ČT TS Brno: APF

74

Příloha B: Tabulková Programové schéma dokumentárních filmů ČST TS Brno v letech 1961–1971

Tabulka 1 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1961 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den

Hodina

V tomto roce nebyly vytvořeny žádné dokumenty.

Tabulka 2 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1962 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

Svědectví roků

Jan Fuksa

Jan Fuksa

Archeologické vykopávky z doby Velké Moravy.

Ano

1. 7. 1963

17.40-18.56

Akvabely

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Alegorická přehlídka brněnských akvabel na hudbu Jana Nováka.

Ano

19. 4. 1964

10:50-10:47

Medailon Ivo Váňa - Psota

Aleš Lowák

Filmová reportáž z díla významného umělce - Ivo Váni Psoty.

Ano

20. 7. 1965

21:35-22:00

*

Tabulka 3 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1963

Název pořadu Gauguin - zlomky díla

Režie Fedor Kaucký

Scénář Fedor Kaucký

Noticka Dokumentární film o díle Paula Gauguina.

75

Zachováno Ano

Odvysíláno Den Hodina 2. 3. 1964

18:30-18:50

Kouzelná dílna

Milan Peloušek

Pravěký šperk

Kuba Jureček

Oblaka bez andělů

Milan Hachla

Jiří Blažek * Dagmar Struncová

Přenos z ateliéru loutkových filmů Hermíny Týrlové v Gottwaldově.

Ano

6. 10. 1963

10:00-10:52

Filmový pohled na krásu šperkařského umění našich předků, od doby nejstarší až po Velkou Moravu. Režie K. Jureček.

Ano

11. 9. 1964

21:10-21:30

Televizní film o českém barokním malíři.

Ano

23. 9. 1965

21:10-21:40

Tabulka 4 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1964 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

Passacaglia pro varhany a sochařské nástroje

Fedor Kaucký

Oldřich Kautský

Setkání sochařů v Hořicích a Ružbachoch. Režie F. Kaucký.

Ano

19. 5. 1969

Daleko od hradů

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Filmová návštěva po významných památkách v Jihomoravském kraji.

Ano

12. 10. 1965 18:22-18:39

Elementy génia

Jan Fuksa

Jan Fuksa, Karel Vrbka

O životě a díle badatele Johanna Gregora Mendela.

Ano

15. 8. 1966

17:50-18:29

Tunisienne

Milan Peloušek

Milan Peloušek

Filmová reportáž o zájezdě cimbálové muziky.

Ano

*

*

Putující historie

Jan Fuksa

Vladimír Hrouzek

Znovu k Velké Moravě se vrátíme filmem Putující historie, který zachytil výstavu Velká Morava při jejím zavedení ve Vídni, a pak besedou s prof. dr. Josefem Poulíkem a jeho spolupracovníky nad výsledky archeologických výzkumů v letošním roce.

Ano

Zelené přístavy

Jan Fuksa

Jan Fuksa

Přírodopisný film o bohatství lesa. Režie a scénář J. Fuksa.

Ano

Akrobat v oblacích

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Ano

30. 10. 1966 10:52-11:14

Bronz nad zlato

Jan Fuksa

*

Ano

15. 6. 1966

17:48-18:29

Kroky skoky krůčky

Jan Fuksa

Jan Fuksa

O letci, který získal titul mistra světa. Režie K. Jureček. Na závěr cyklu o umění kovolijců blanenské hutě. Připravil O. Horký. Režie J. Fuksa. Medailon uměleckých gymnastek sester Machatových.

Ano

15. 5. 1966

10:55-11:34

Národní umělec Antonín Procházka

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Původní televizní dokument k 20. výročí jeho úmrtí. Režie a scénář K. Jureček.

Ano

8. 6. 1965

18:40-18:55

Co divák nevidí

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Filmový fejeton o lednické přírodě. Režie a scénář K. Jureček.

Ano

16. 8. 1965

18:00-20:03

76

21:19-21:31

29. 12. 1967 17:05-18:05

2. 7. 1964

20:34-20:54

Proti smrti

Jan Fuksa

Dějiny potápění

Aleš Lowák

Křivá páteř

*

Jan Fuksa * *

Dokumentární film o práci kardiologické kliniky profesora Navrátila v Brně. Filmem a slovem o potápěčích a zajímavostech pod hladinami našich vod. Režie A. Lowák.

Ano

13. 4. 1965

21:30-22:00

Ano

23. 2. 1964

10:10-11:40

Publicistický pořad o onemocnění páteře u dětí.

Ano

*

*

7x o Lišce Bystroušce

Gustav Křivinka

Jan Trojan

Svědectví a vzpomínky současníků k 40. výročí premiéry Janáčkovy opery na námět Rudolfa Těsnohlídka. Připravil Jan Trojan.

Ano

Očima vzpomínek

Aleš Lowák

Vladimír Hrouzek

O svých hereckých začátcích hovoří M. Waltrová, R. Walta, J. Urbánková a M. Figarová.

Ano

*

*

*

Ano

*

*

Noticka

Zachováno

Londýn na kolech

*

*

26. 10. 1964 21:53-22:32

Tabulka 5 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1965 Název pořadu

Režie

Scénář

Odvysíláno Den Hodina

Sochy Josefa Kubíčka

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

*

Ano

*

*

Dopis neznámého

Fedor Kaucký, Kuba Jureček

Kuba Jureček

Dokumentární film sovětských vojenských kameramanů natočený před 25 lety při osvobozování města Brna.

Ano

26. 4. 1970

20:04-20:17

Broln v Holandsku

Milan Peloušek

Milan Peloušek

Filmová reportáž z cesty Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů po Holandsku s několika písničkami, které se tam tolik líbily. Připravil Milan Peloušek.

Ano

11. 3. 1965

21:30-22:10

Hlas kamene

Jan Fuksa

Filmový dokument o sochách Matyáše Brauna. Režie Jan Fuksa.

Ano

4. 1. 1967

11:27-11:48

První vydání

Kuba Jureček

K 80. výročí založení brněnské Rovnosti. Režie K. Jureček.

Ano

20. 8. 1965

21:00-21:30

Přemyslovci ve Znojmě

Jan Fuksa

Antonín Fried, Ladislav Khas, František Kunc

Ano

*

*

Jarní svita

Milan Peloušek

Milan Peloušek

Ano

16. 5. 1969

21:18-21:29

Ano

*

*

Malý bobeš

*

Dagmar Struncová Kuba Jureček, Josef Šilhavý

* Režie M. Peloušek.

*

*

77

Filmová reportáž o cestě souboru Komorní opery a orchestru Bohuslava Martinů. Režie G. Křivinka. II. pokračování reportáže z cesty členů Komorní opery a orchestru Bohuslava Martinů po Itálii.

Italské intermezzo

Gustav Křivinka

Gustav Křivinka

Italské intermezzo II.

Gustav Křivinka

Gustav Křivinka

Italské intermezzo II.

Gustav Křivinka

Gustav Křivinka

repríza

Tři císaři u Slavkova

Kuba Jureček

Otakar Horký

Z brněnských archívů připravili V. Veselý a O. Horký pořad o průběhu a pozadí jedné z největších napoleonských bitev, k níž došlo před 160 lety. Režie K. Jureček.

Lidé, krápníky, jeskyně

Milan Hachla

Milan Hachla

Návraty

Jiří Látal

Jiří Látal

Ano

8. 3. 1965

21:35-22:05

Ano

24. 5. 1965

19:30-20:00

25. 5. 1965

09:00-09:30

Ano

1. 12. 1965

16:20-17:18

Film o krásách Moravského krasu. Námět a scénář Milan Hachla.

Ano

1. 8. 1965

11:00-16:55

Filmová poema se spisovatelem Jaromírem Tomečkem a jeho přáteli pod Pálavou. Scénář a režie J. Látal.

Ano

1. 2. 1965

19:30-20:00

Tabulka 6 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1966 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

Umění ženského rodu

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Filmový dokument o malíři Alfonsi Muchovi, režie Kuba Jureček.

Ano

18. 7. 1969

20:50-21:16

Pokušení Hefaistovo

Milan Peloušek

Milan Peloušek

Filmový dokument o práci uměleckých kovářů. Připravil M. Peloušek.

Ano

20. 5. 1966

16:49-17:30

Vražda na Buchlově

Josef Vondráček

Josef Vondráček, Dokument z historie moravského hradu. Provází V. Kunderová. Režie Manuela J. Vondráček. Vondráčková

Ano

22. 1. 1967

10:15-11:15

Živé sny

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Filmový dokument o výtvarníkovi Aloisi Mikulkovi. Režie F. Kaucký.

Ano

*

*

Tygři a já

Jan Fuksa

Jan Fuksa

O drezérovi Rudolfu Crhákovi. Režie J. Fuksa.

Ano

14. 5. 1967

10:37-11:08

Jan Gajdoš

Jan Fuksa

*

Kdo byl Jan Gajdoš? Režie J. Fuksa.

Ano

20. 3. 1966

10:59-11:31

Prázdniny s Kafkou

Fedor Kaucký

*

Dokumentární pořad o životě a díle Franze Kafky. Režie F. Kaucký.

Ano

*

*

Na jižní hranici

Kuba Jureček

O životě dosídlenců v Hevlíně. Režie K. Jureček.

Ano

18. 3. 1966

18:10-18:40

Josef Šilhavý

78

Sklo - umělecká řemesla

Jan Fuksa

*

Na sklářskou píšťalu. O výrobě hutního skla ve Škrdlovicích a zhotovování mozaikových oken a vytráží v Brně. Připravil O. Horský. Režie J. Fuksa.

Ano

23. 3. 1966

Břeclavan v Dijonu

Kuba Jureček

*

Dijonské cifrování. Režie K. Jureček.

Ano

27. 12. 1966 22:12-22:56

Valašský Betlém

Marek Václav

Ano

*

*

Břeclavan ve Francii

Jindřich Grepl

Ano

*

*

Návraty

Jiří Prokel, Jaroslav Šikl

* * Vladimír Reportáž o cestě souboru Břeclavan. Režie J. Grepl. Hrouzek Jiří Látal, Dokumentární film o emigraci. Režie J. Prokel a J. Šikl. Lubomír Popelka

Ano

*

*

17:51-18:31

Tabulka 7 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1967 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

O průkopníku českého vědeckého filmu, který svůj život zasvětil objevování neznámého světa rostlin a lidí. Kamera B. Jurda. Scénář a režie K. Jureček.

Ano

10. 11. 1968 11:25-11:46

Janáčkovo kvarteto jako mistr dokonalé souhry. Režie G. Křivinka.

Ano

21. 1. 1968

10:56-11:27

Návštěva jedné z nejzajímavějších přírodních rezervací v ČSSR - v Lužním lese na Břeclavsku. Scénář a režie K. Jureček.

Ano

10. 7. 1968

17:45-18:29

Josef Šilhavý

Medailon herce Františka Šlégra.

Ano

3. 11. 1969

21:51-22:36

Kuba Jureček

PhDr. Ludmila Sýkorová

Přírodopisný pořad o mihulích. Režie K. Jureček.

Ano

16. 1. 1970

17:15-17:30

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Brněnské akvabely. Režie F. Kaucký.

Ano

19. 5. 1969

21:31:21:42

Anglická mozaika

Brössler Jindřich

Věra Mikulášková

Ano

3. 12. 1967

11:05-11:35

10´30

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Ano

*

*

Stopy končí ve tmě

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Reportáž nejen z města Londýna, ale i z kraje detektivek Agaty Christie. Připravili V. Mikulášková a J. Brössler. Filmový dokument na motivy skladby brněnského skladatele Pavla Blatného. Režie F. Kaucký. Zajímavosti, objevy a historie Moravského krasu. Scénář a režie K. Jureček.

Ano

16. 4. 1967

9:29-10:30

Mizející svět Vladimíra Úlehly

Kuba Jureček

Létající kvarteto

Gustav Křivinka

Jihomoravský prales

Kuba Jureček

Zpověď bez pokání

Jan Fuksa

Podivná zvířata Setkání s rusalkami

Kuba Jureček Vladimír Hrouzek Jiří Grepl, Kuba Jureček

79

Za školou s B. Fialou

Vydáme se na dobrodružnou stezku v knížkách spisovatele a lékaře v jedné osobě. Připravil J. Uher. Kamera J. Nosek. Režie K. Jureček.

Kuba Jureček

Jindřich Uher

Barevný den – Brno dnes večer aneb Člověče, nebuď sám!

Kuba Jureček, Aleš Lowák

Malá cesta po Brně všedního dne, která chce být tak trochu polemikou a tvrzením, že moderní doba nás žene do samoty, že se neumíme bavit, že Vladimír … Zkrátka optimisticky proti pesimismu, to je heslem setkání se Hrouzek, skupinou přátel J. V. Plevy, malé přehlídky muzicírujících souborů Jindřich Brössler mladých lidí, setkání se sběrateli a konečně i zastavení v divadle Večerní Brno. Připravil V. Hrouzek. Hlavní kameramani J. Brössler a V. Myslivec. Režie K. Jureček a A. Lowák.

Prázdniny s Posseidonem

D. Řehák

*

Gottwaldovský festival

Kuba Jureček

*

Horolezci na Macoše

*

Reportáž o cestě brněnských jachtařů po Egejském moři. Kamera a režie D. Řehák. Dokument z průběhu dětského festivalu ve Zlíně. Režie K. Jureček.

*

*

Ano

14. 5. 1967

19:32-21:12

Ano

3. 2. 1967

19:32-21:32

Ano

28. 8. 1967

18:15-18:45

Ano

*

*

Ano

*

*

Kaplanova turbína

Milan Peloušek

Pavel Vrbka

O životě a díle světoznámého vynálezce vodní turbíny profesora Kaplana. Scénář P. Vrbka, spolupráce L. Popelka. Kamera D. Řehák. Režie M. Peloušek.

Ano

9. 10. 1967

19:32-20:05

Zde Jiří Wolker

Kuba Jureček

Pavel Gan

Literární dokument o básníku Těžké hodiny. Scénář P. Gan. Kamera B. Jurda. Režie K. Jureček.

Ano

4. 7. 1968

22:24-22:56

Minsk

Milan Peloušek

Milan Peloušek

*

Ano

*

*

Nad vánočním Betlémem

Kuba Jureček

*

Podvečerní beseda o vánočních lidových tradicích - především o méně známých jihomoravských betlémech. Režie K. Jureček.

Ano

27. 12. 1967 17:27-18:07

Tabulka 8 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1968 Název pořadu Velkomoravský šperk

Režie Kuba Jureček

Scénář PhDr. Ludmila Sýkorová

Noticka

Zachováno

Velkomoravský šperk jako historický dokument, nové metody záchrany vzácných šperků, návštěva v chemicko-fyzikální laboratoři Prehistorického ústavu UJEP Brno. Režie K. Jureček.

Ano

80

Odvysíláno Den Hodina 22. 12. 1971 17:31-18:11

Na návštěvě u Horníčků

Jiří Prokel

J. Holešínský, Miroslav Horníček, Jiří Prokel

Zelená ratolest rodu Jeřábků

Kuba Jureček

Pavel Gan

C. K. Hlavní škola v Polné

Josef Vondráček

Konfrontace

Jan Fuksa

Jarmila Sýkorová

Štěpánské koledy z Rokytna

Jindřich Grepl

Zdeněk Vymazal

Sběratel

Petr Obdržálek

Compagnons de Massy

Kuba Jureček

Petr Obdržálek O sběrateli filmů Vladimíru Vendovi. Režie P. Obdržálek. Kuba Jureček, Vladimír O francouzském uměleckém fotografovi. Režie K. Jureček. Hrouzek Lubomír Popelka *

Izrael - Hlasy z druhé strany Šestidenní po šesté

* Karel Fuksa

*

Vyprávění s nezapomenutelným hercem, spisovatelem a režisérem Miroslavem Horníčkem o Mariánských lázních, zdraví a životě vůbec. Kamera D. Řehák. Účinkují M. Kopecký a M. Horníček. Režie J. Prokel. Literární pásmo o třech generacích rodiny významné pro českou literaturu. Kamera B. Jurda. Režie K. Jureček. Návštěva muzejní expozice staré školy v Polné. Připravili J. Vondráček, V. Myslivec a V. Kunderová. Brněnská architektura a její tvůrci. Hovoří arch. J. Kroha a arch. B. Fuchs. Scénář L. Sýkorová. Kamera B.Jurda. Režie J. Fuksa. *

Ano

9. 7. 1968

20:50-21:44

Ano

28. 11. 1968 21:15-21:47

Ano

21. 12. 1969 10:39-11:05

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

21. 2. 1970

16:15-17:02

Ano

*

*

Ano

*

*

Jan Fuksa, Karel Fuksa

Reportáž z cyklistického závodu v Brně. Připravili J. Fuksa a K. Fuksa.

Ano

22. 9. 1968

14:30-16:05

Ve světě páté smrti

*

*

*

Ano

*

*

Přes Atlantik, po stopách Aleina Bombarda

*

*

*

Ano

*

*

Případ Fural

Milan Hachla

Kamil Knotek

Reportáž o jednom výzkumu, ze kterého se stal "případ s otazníkem".

Ano

15. 3. 1968

18:13-18:37

Zadáno pro...

Kuba Jureček

Vladimír Hrouzek

… pro pořad vzpomínek, přání, zajímavostí a osobního vyznání nových nositelů cen - Emílii Vašaryovou, Zdeňka Mikysku, Olgu Čuříkovou, Jiřího Kantůrka, Rudolfa Hrušínského st. Připravil V. Hrouzek. Kamera J. Brössler. Režie K. Jureček.

Ano

1. 5. 1968

21:16-22:22

Tváře času

Jiří Prokel

Václav Čapek, Jiří Prokel

Procházka expozicí muzea hodin ve Štenberku.

Ano

30. 7. 1968

20:26-21:30

Na návštěvě u Hugo Haase

Josef Vondráček

Ojedinělý dokument o výrazné herecké osobnosti, který natočili tvůrci pořadu ve vídeňském bytě tohoto výjimečného muže. Připravili: J. Vondráček, J. Steinmetz a J. Nosek.

Ano

28. 12. 1968 22:29-23:30

*

81

Medailon V. Přibyla Medailon Ludvíka Daňka Z horňáckých vánoc České princezny v Dánsku Veteráni Jistota jednoho místa

Kuba Jureček

Libuše Sýkorová

*

Ano

*

*

*

*

Ano

*

*

*

*

Ano

*

*

Jan Fuksa

*

Reportáž o účasti Čs. uměleckých gymnastek na III. Mistrovství světa v Kodani. Kamera D. Řehák. Režie J. Fuksa.

Ano

7. 6. 1968

17:50-18:20

*

*

Filmová reportáž ze závodu starých automobilů.

Ano

*

*

Vyznání básníka F. Halase k Vysočině a Kunštátu. Scénář L. Kundera. Kamera J. Nosek. Režie M. Hachla.

Ano

1. 8. 1969

17:15-17:41

* Milan Hachla

Milan Hachla

Ludvík Kundera

Tabulka 9 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1969 Název pořadu

Režie

Scénář

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

S cimbálem na cestách

Václav Myslivec, Lubomír Popelka Lubomír Popelka

Reportáž s muzikou, tanečníky a zpěváky souboru Javorník při vystoupeních v Belgii a Německu. Kamera V. Myslivec. Scénář a režie L. Popelka.

Ano

1. 2. 1970

21:00-21:30

Universita padesátiletá

Jiří Vanýsek

Jiří Vanýsek

Dokument k výročí založení brněnské university. Hovoří profesoři J. Vanýsek, O. Borůvka, J. Podlaha a další Režie J. Vanýsek.

Ano

20. 5. 1969

21:20-21:50

Podzim v Simiane

Fedor Kaucký

Vladimír Hrouzek O malíři Otakaru Kubínovi. Režie F. Kaucký.

Ano

*

*

Okénko do rozhlasu

Vladěna Slížková Vladěna Slížková

O začátcích brněnského rozhlasu. Připravila V. Slížková.

Ano

*

*

Brozané v Itálii

Petr Obdržálek

Petr Obdržálek

Reportáž ze zájezdu národopisného souboru z Uherského Brodu. Kamera F. Hostaša. Režie P. Obdržálek.

Ano

5. 2. 1970

10:20-10:45

Chodníčky větrných krajánků

Jiří Vanýsek

Zdeněk Vymazal

O starých větrných mlýnech na Moravě. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Opera na cestách

Milan Hachla

Ano

*

*

*

*

82

Sto let brněnské cyklistiky

Milan Hachla

Malovaný kraj

Kuba Jureček

Pavel Vrbka

Ano

4. 8. 1969

21:48-22:19

O krásách Jižní Moravy. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

*

Ano

*

*

*

Ano

*

*

*

*

Ano

*

*

Lubomír Kubáč

Vladěna Slížková

*

Ano

*

*

Bojanovské hody

Jiří Vanýsek

Irena Večeřová

O starých lidových zvycích na vesnici. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Malíř a kytara

Milan Peloušek

Jiří Blažek

Zastaveníčko mezi obrazy a kytarou J. Kaduly. Režie M. Peloušek.

Ano

12. 10. 1969 17:59-18:31

Maršál chudých

Jiří Vanýsek

Otakar Franěk, O zakladateli dělnického hnutí. Režie J. Vanýsek. Ludmila Sýkorová

Ano

30. 1. 1970

12:43-18:11

Ano

*

*

Vody pod Pálavou

*

Medailon malíře Malého

*

Zpravodajství z MS v cyklistice (střihový film)

Jan Fuksa

400 let Vizovic

*

Dokument o zrodu, strastech i radostech brněnské cyklistiky až k mistrovství světa. Zábavné povídání s československými reprezentanty a trenéry. Kamera F. Hostaša. Režie M. Hachla.

* Mojmír Brhel

Santini - Žďár nad Sázavou

*

*

Medailon Bohdana Laciny

*

Vladěna Slížková

Portrét umělce.

Ano

*

*

Básnické mládí Vítězslava Nezvala. Scénář B. Macák. Kamera J. Nosek. Režie K. Jureček.

Ano

25. 9. 1969

22:01-22:29

*

Mou zemí bude navždy Morava

Kuba Jureček

Bohumír Macák

Kaskadéři

Petr Obdržálek

Petr Obdržálek

*

Ano

*

*

Perla Karibského moře

Aleš Lowák

Václav Myslivec

*

Ano

*

*

U nás doma II - Hon

Jiří Vanýsek

Jiří Vanýsek

*

Ano

*

*

U nás doma - Legenda o narození

Jiří Vanýsek

Irena Večeřová

Ano

7. 12. 1969

21:27-21:47

U nás doma - Rytirna

Jiří Vanýsek

Irena Večeřová

Ano

11. 10. 1969 17:00-17:59

U nás doma - Masopust

Milan Hachla, Rudolf Jurda

Ano

25. 4. 1971

Irena Večeřová

Legenda o narození dítěte v listopadu roku 1969. Scénář: I. Večeřová. Kamera: V. Myslivec. Režie: J. Vanýsek. Společně s Přemyslem Otakarem II. navštívíme Znojmo. Připravila I. Večeřová. Kamera V. Myslivec. Režie J. Vanýsek. Zavedeme vás do Kostelce na Hané, kde občané ve spolupráci s národním výborem a místním JZD oživili starý zvyk spojený s koncem masopustu. Připravil A. Němec. Kamera J. Nosek. Režie M. Hachla.

83

21:45-22:11

Břeclavan v Lausanne

Lubomír Popelka, Jakub Nosek

*

Reportáž z vystoupení a pobytu našeho souboru ve Švýcarsku. Připravili L. Popelka, J. Nosek, J. Steinmetz a M. Pavlinec.

Ano

19. 6. 1969

U nás doma - Ošičkovi

Jiří Vanýsek

*

O půltisícovce Ošičků, kteří žijí ve Velkých Bílovicích. Seriál o lidech z moravské vesnice. Kamera J. Nosek. Režie J. Vanýsek.

Ne

20. 11. 1969 21:39-22:08

Lidé kolem koní

Petr Obdržálek

Dokumentární film z napajedelského hřebčína. Kamera V. Myslivec. Režie a scénář P. Obdržálek.

Ano

20. 6. 1969

Petr Obdržálek

18:05-18:35

15:58-16:30

Tabulka 10 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1970 Název pořadu

Režie

Scénář

Lidé kolem motorů

Aleš Lowák

Aleš Lowák

Lanžhotské hody

Jiří Látal

Henri Rousseau z Ivančic

Kuba Jureček

Valašské koledy

Zdeněk Vymazal

Ejhle, člověk

Kuba Jureček

Zvonařova huť

Noticka

Zachováno

Odvysíláno Den Hodina

Filmový dokument o fanoušcích historických automobilů. Hovoří V. Havránek, E. Junková, F. Elstner a další. Režie A. Lowák.

Ano

*

*

Lidové zvyklosti na Slovácku. Režie J. Látal.

Ano

*

*

Film na motivy stejnojmenné povídky Jana Skácela o člověku Jakubu Svobodovi z Ivančic.

Ano

25. 4. 1971

19:45-20:05

Lidoví umělci, koledy, zvyky a zimní práce na Valašsku.

Ano

*

*

Kuba Jureček

Film věnovaný životu a dílu malíře Jaroslava Krále. Režie K. Jureček.

Ano

5. 1. 1971

22:00-22:15

Milan Hachla

Lubomír Popelka

O výrobě zvonů a mistru zvonařovi Gabrielu Knossovi z Brna. Režie M. Hachla.

Ano

29. 1. 1971

17.22-17:46

Červené paraplíčko

Kuba Jureček

Kuba Jureček, Ivan Šráček

Filmový fejeton o malíři Josefu Mánesovi. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

Jappy

Kuba Jureček, Lubomír Daňhel

Kuba Jureček, Lubomír Daňhel

Filmový fejeton o díle fotografa a karikaturisty Viléma Reichmanna. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

Vizovické pečivo manželů Lutonských

Radovan Hakl

Radovan Hakl

Filmový dokument o dvou starých lidech a o tom, jak už více než půl století pekou pro tuzemsko i pro zahraničí ozdobné vánoční pečivo. Kamera J. Nosek. Scénář a režie R. Hakl.

Ano

17. 1. 1971

21:00-21:30

Vorařská expedice

Lubomír Kubáč

Lubomír Kubáč

Po stopách starých českých vorařů. Režie L. Kubáč.

Ano

*

*

* Kuba Jureček *

84

O zlaté náušnici

Rudolf Růžička

Ivo Odehnal

Filmová reportáž o člověku, jehož koníčkem se stala archeologie. Emanuel Lepka pomáhal několik desítek let při výzkumech slovanského hradiště a sám sbíral nálezy jako amatér. Scénář dr. I. Odehnal. Kamera L. Kubáč. Režie R. Růžička.

Zrození sboru

Kuba Jureček

J. Blažek

O dětském sboru vedeném Františkem Lýskem. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

Jiří Vanýsek

Dr. Imrich Bielický, PhDr. Ludmila Sýkorová

Filmový dokument připomínající záplavy na Jižním Slovensku v roce 1965. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Co přinesla voda

Ano

18. 6. 1971

17:50-18:20

Operní studio, Bílá místa, Obyčejné město

*

*

*

Ano

*

*

Náchodsko - kraj A. Jiráska a B. Němcové

*

*

*

Ano

*

*

Lidé kolem nás - Tajemství tělesných tekutin

Jiří Vanýsek

Jiří Vanýsek

O profesoru Karlu Uhlířovi, věhlasném představiteli naší urologie. Kamera J. Nosek. Scénář a režie J. Vanýsek.

Ano

27. 2. 1970

17:15-17:45

Poznávání pravdy

Milan Hachla

Otakar Franěk, Václav Mareš

Dokumentární film o působení V. I. Lenina na vznik a rozvoj Komunistické strany Československa. Připravili dr. O. Franěk a V. Mareš. Kamera J. Nosek.

Ano

24. 4. 1970

18:00-18:45

Pod rovníkovým sluncem

Aleš Lowák

Aleš Lowák

Ano

*

*

Z pramenů vody živé

Václav Marek

Ano

*

*

Rovnost

Milan Hachla

Cestopisný dokument o Tanzánii a Keně. Režie a scénář A. Lowák. Dokument o významu Ústředí lidové umělecké výroby. Režie V. Zdeněk Vymazal Marek. K 85. výročí založení nejstaršího dělnického listu. Připravili M. Hachla Vítězslav Mareš a J. Nosek.

Ano

*

*

Brněnská operace II. – Šitbořice

Milan Hachla

Lubomír Popelka

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Bojová cesta – Brno Bojová cesta – Hodonín

* Milan Hachla

*

* O postupu sovětských při osvobozování Brna v dubnu 1945.

Lubomír Popelka O osvobozování Hodonína Rudou armádou. Režie M. Hachla.

85

Brněnská operace III. – Ořechov Brněnská operace I. – Lanžhot

Milan Hachla Milan Hachla

Další díl z cyklu o osvobozování měst na Jižní Moravě. Režie M. Hachla. Poslední díl z cyklu o vojenských operacích a osvobozování měst na Lubomír Popelka Jižní Moravě. Režie M. Hachla. Scénář L. Popelka. Lubomír Popelka

Ano

*

*

Ano

*

*

Valtická nemocnice

*

*

*

Ano

*

*

Bienále - světový plakát

*

*

*

Ano

*

*

Lidové milice

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

*

Ano

*

*

Aleš Lowák

*

Ano

*

*

Aleš Lowák

*

Ano

*

*

O osvětové činnosti Jednoty bratrské a její tiskárny. Režie K. Jureček.

Ano

18. 2. 1970

16:47-17:37

Další díl cyklu U nás doma. Putování rodným krajem básníka Františka Halase. Kamera J. Nosek. Scénář a režie R. Růžička.

Ano

*

*

Ano

13. 6. 1969

21:17-21:48

Ano

29. 3. 1970

22:11-22:41

Ano

3. 1. 1971

21:48-22:15

Spojení II.

Petr Obdržálek

Petr Obdržálek

Pět dní

Milan Hachla

Mareš Václav

Výzva k činu

Radovan Hakl

Vítězslav Mareš

Na zdraví, přátelé

Aleš Lowák

Milan Messany

Pastorále aneb Vánoce v Čechách

Rudolf Růžička

Rudolf Růžička

Betlém Naftové opojení v Libyi Dobyvatelé. Evropa IV. Století

* Aleš Lowák *

O vzniku a náplni Lidových milicí. Připravil J. Lesovský a F. Hostaša. * Dokumentární film věnovaný 50. výročí prosincové generální stávky 1920. Režie M. Hachla. * Filmová reportáž ze setkání českých a německých filmařů a herců u příležitosti vysílání dabingového seriálu Krupp a Krause. Jak tráví Vánoce zahraniční studenti, jejichž domov je vzdálen stovky kilometrů. Režie R. Růžička.

*

Vladimír Poláček Rudolf Růžička, Vladěna Slížková

Kralická bible

Kuba Jureček

U nás doma - Každý rok na podzim

Rudolf Růžička

U nás doma - Na svatbě

Jakub Nosek

Otakar Horký

U nás doma - Pasekáři

Jiří Vanýsek

Lubomír Kubáč

U nás doma - Na Rusavě

Jiří Vanýsek

Vítězslav Mareš

Svatební zvyky i současnost na moravské vesnici. Scénář O. Horký. Kamera a režie J. Nosek. Ze života obyvatel na Valašskokloboucku. Scénář a kamera L. Kubáč. Režie J. Vanýsek. Jak žijí obyvatelé rázovité obce pod Hostýnem. Režie J. Vanýsek.

86

Ovčáci

Jiří Vanýsek

Lubomír Kubáč

Dokument zachycující řemeslo, které má u nás dlouholetou tradici. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Slavkov a Napoleon

Zdeněk Podskalský

Přemysl Matula, Gustav Opluštil

O bitvě u Slavkova vypráví V. Brodský. Účinkují: J. Karlík, J. Ebertová, balet Státního divadla v Brně a další. Scénář G. Oplustil a P. Matula. Kamera J. Novotný. Režie Z. Podskalský.

Ano

*

*

Ludvík Podéšť

Gustav Křivinka

O díle skladatele, který stál u zrodu nového - socialistickho umění. Připravil P. Blatný. Režie G. Křivinka.

Ano

15. 2. 1971

21:20-21:50

*

Tabulka 11 Dokumentární filmy ČST TS Brno vytvořené v roce 1971 Název pořadu

Režie

Noticka

Zachováno

*

O umělecké tvorbě a názorech dvou přátel - malíře B. Laciny a sochaře M. Axmana. Režie M. Hachla.

Ano

*

*

Hudební dokument o lidové kultuře na středním Slovensku. Připravili M. J. Jurášek a M. Peloušek.

Ano

*

*

*

Ano

*

*

*

Ne

*

*

Ano

27. 8. 1971

20:27-21:25

Dva z řady

Milan Hachla

Metamorfózy – Šálková

Milan Peloušek

Milan Peloušek, Jaroslav Jurášek

Věčný kruh

Fedor Kaucký

Fedor Kaucký

Horňácká suita - Lide z Javornika

*

Odvysíláno Den Hodina

Scénář

*

Veselá je dědina

Jiří Prokel

Jaroslav Nezval

V úvodní části nového televizního cyklu inspirovaného bohatou studnicí lidových zvyků navštívíme společně s několika známými humoristy a zpěváky dožínky na Brněnsku. Scénář J. Nezval. Kamera D. Řehák. Režie J. Prokel.

Špilberk Dějiny zadními vrátky

Milan Peloušek

Miroslav Skala

Dokument o historii Špilberku. Režie M. Peloušek.

Ano

*

*

Na besedě u klobouku

Jiří Vanýsek

Ivo Odehnal

O mistrech umělecké výroby na Valašsku. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Naděžda Hanáková s nápady

Kuba Jureček

Vladimír Janovic, Kuba Jureček

Portrét výtvarnice. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

87

Korálky

Kuba Jureček

Petr Mareš

O ruční výrobě korálků. Režie K. Jureček.

Ano

12. 10. 1971 21:15-21:45

Antropolog v Austrálii

Kuba Jureček

Jiří Stejskal

Televizní reportáž o výstavě čs. vědecké expedice do nitra Austrálie za paleolitickým člověkem. Provázejí L. Žižková a dr. J. Jelínek. Kamera J. Kačírek, režie K. Jureček.

Ano

24. 10. 1971 17:31-18:11

Škrdlovičtí alchymisté

Vojtěch Štursa

Petr Kňáva, Vlasta Svobodová

O sklářské huti na Českomoravské vrchovině. Režie V. Štursa. Scénář P. Kňáva a V. Svobodová.

Ano

*

*

Z pramenů vody živé III.

František Hostaša Zdeněk Vymazal O řemeslném mistrovství starých řezbářů. Režie F. Hostaša.

Ano

*

*

Dva čeští Pařížané

Kuba Jureček

Vladimír Hrouzek

Ano

*

*

Pergamen, zlato, kůže

Kuba Jureček

Kuba Jureček

Ano

*

*

Člověk, který boří

Milan Peloušek

Dr. Zdeněk Chmel

Ano

*

*

Cestou k umění prostoty

Kuba Jureček

Dokument o zasloužilém umělci malíři Františku Foltýnovi. Režie K. Jureček.

Ano

*

*

Cestou lesů, vod a strání

Jiří Vanýsek

O životě a díle S. K. Neumanna. Režie J. Vanýsek.

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Ano

*

*

Čtyři žízně N. Hanákové

*

* Ivo Odehnal

O světově proslulých malířích Josefu Šímovi a Františkovi Kupkovi. Režie K. Jureček Filmové zastavení u mistra knihaře Jindřicha Svobody. Připravili E. Fridrichová a K. Jureček. *

*

*

Hillige Luun

Jaromír Nekuda

Milan Švihálek

7702

Jaromír Nekuda

Milan Švihálek

Faust jménem Kyzlink

Jiří Vanýsek

Lenka Hašková, Zdeněk Zuzka

Před cestou kolem světa

Aleš Lowák

Aleš Lowák

*

Ano

*

*

Z trosek do čtyř kontinentů

Radovan Hakl

Josef Michek

*

Ano

*

*

Pět procent pro krásu

Milan Hachla

Josef Michek

O plastické chirurgii a léčbě popálenin. Režie M. Hachla.

Ano

*

*

Život ve tmě

Milan Hachla

Milan Hachla

O problémech tělesně postižených spoluobčanech. Režie M. Hachla.

Ano

*

*

Za diamanty, slávou a zklamáním

Aleš Lowák

Jiřina Lowáková

V páté části cyklu se seznámíme s postavami Čeňka Paclta a MUDr. Emila Holuba. Připravili J. a A. Lowákovi. Kamera V. Myslivec

Ano

23. 4. 1971

17:10-17:40

Ano

*

*

Gottwaldovská filharmonie

*

Cestopisný film o ostrovu Helgoland. Režie Jaromír Nekuda. * Medailon zlepšovatele. Režie J. Vanýsek.

*

*

88

Co o nich nevíme

Milan Hachla

Kamil Knotek

Na počátku byl šperk

Kuba Jureček

Marie Baršová

My, občané

Aleš Lowák

Emil Sokol

Proti fašismu

Milan Hachla

U nás doma - Víno bílé, víno bílé, vínko naše červené

Fedor Kaucký

Luboš Petřík Dr. Petr Kňava, Vlasta Svobodová, Fedor Kaucký

U nás doma - Jízda Králů

Milan Hachla

U nás doma - Mistři

Putování k mistrům lidové umělecké výroby, kteří vytvářejí v duchu národních tradic krásné a užitečné věci pro obohacení dnešní František Hostaša Zdeněk Vymazal společnosti. Připravili Z. Vymazal a dr. J. Orel. Kamera a režie F. Hostaša.

U nás doma - Mistři II

Zdeněk Vymazal

Ano

*

*

Ano

*

*

*

Ano

*

*

*

Ano

*

*

Dokument o tradičních vinařských oslavách v Tvrdonicích, Krumvíři a Bzenci. Režie F. Kaucký.

Ano

*

*

Dokument o tradiční slavnosti v Hluku, která se v tomto městě oficiálně slaví už 40 let. Připravili M. Hachla a R. Tománek.

Ano

29. 4. 1969

21:24-22:12

Ano

23. 4. 1971

17:40-18:08

Jaroslav Orel, Setkání s mistry umělecké výroby. Připravili Z. Vymazal a F. Hostaša. Zdeněk Vymazal

Ano

*

*

Vizovické hory dávaly vždy lidem "dřevěný chléb". I dnes hraje dřevo důležitou roli v životě mnohých lidí na Valašsku. Zavedeme Vás za nimi, aby o sobě o dřevě vyprávěli. Připravil R. Hakl s kameramanem V. Myslivcem.

Ano

19. 7. 1971

21:38-22:01

Ano

30. 12. 1971 21:40-22:05

Otakar Horký

U nás doma - Samé dřevo

Radovan Hakl

Radovan Hakl

U nás doma - Láska Adolfa Kašpara

Jiří Vanýsek

Václav Mareš

Klement Gottwald a FDTJ

Lubomír Kubáč

U nás doma - Poklad nejryzejší

Milan Hachla

Pozn. k tabulkám:

Jiří Pouč *

* O uměleckých památkách dávné minulosti. Režie K. Jureček.

Ve filmu věnovaném lásce Adolfa Kašpara – Rusavě, vám přiblížíme kus umělcova díla málo známého a krásy valašské horské krajiny. Dokument o působení Klementa Gottwalda v Rousínově a jeho práci v dělnické tělovýchově. V další části cyklu U nás doma navštívíme Slovácko, kde dodnes udržují lidové zvyky, vyšívají překrásné ornamenty a malují je na žůdra a na vajíčka. Režie M. Hachla.

* – nedohledáno

89

Ano

*

*

Ano

31. 1. 1971

21:27-21:58

Příloha C: rozhovory 1. Věra Mikulášková (jedna z prvních zaměstnanců ČST TS Brno, zakladatelka redakce vysílání pro děti a mládež, bývalá ředitelka ČT TS Brno) 1) Jak vzpomínáte na pana Křivánka, který za Vámi přišel s nabídkou pracovat v televizi? „Křivánek zakladatel studia byl slušný. Původně byl redaktor deníku Národní obroda. A to byl člověk jak tank. Bez něj by televize tenkrát nevznikla. Vzal si do hlavy, že tu televizi založí. Přišel za mnou, jestli bych nešla do televize pracovat. Já jsem mu říkala, že bych šla, ale nemůžu, protože má příkaz z krajského výboru strany, že smí do televize jenom straníci. Řekl mi, že je to sice pravda, ale vymínil si a dostal povolení, že si prvních šest lidí může vybrat sám. Také jsem mu říkala, že nevím, do čeho jdu a že to asi nepůjde. Později mi donesl papír, kde měl programovou vizi. Já jsem si to přečetla a nevypadalo to vůbec špatně. On věděl, co by to studio mohlo ze začátku dělat. Tak jsem se s ním začala bavit a pak jsem nastoupila do televize jako jediný programový člověk. Ale to byla taková krásná práce. Hrozně ráda na to vzpomínám. Protože z ničeho něco dělat je ohromná výzva. To bylo bezvadný. Se vším všudy.“ 2) Co bylo pro Vás nejtěžší v prvních měsících působení v Československé televizi Brno? „Tenkrát se mi nezdálo nic těžké, protože jsem měla svou vizi, a když jsem přijela poprvé na poradu do Prahy do redakce pro děti a mládež, kde byl skvělý vedoucí této redakce, pan Wolf. Byli tam opravdu zapálení lidé a spolupráce mezi studií byla báječná. Neexistovala žádná rivalita. Snažili se mi pomoct. A právě když jsem přijela poprvé na tuto poradu, tak se mě ptali na různé věci a já jsem jim řekla, že nic nevím a jsem tady proto, abych se od nich něco dozvěděla. Začali se smát a ptali se, proč neposlali někoho jiného a já jsem jim říkala a koho? Vždyť tam nikdo nenÍ, jsem tam sama. A od té chvíle mi pomáhali, s čímkoliv jsem se obrátila. Moc ráda na to vzpomínám. Nehrály zde roli nějaké závisti nebo bitva o peníze. My jsme se ani neptali co za něco, protože jsme byli zvyklí pracovat zadarmo. To vše nastalo až později. Ale ty první roky byly nádherné.“

90

3) Jak byste charakterizovala tehdejší situaci v Typosu po okupaci 21. 8. 1968? „No to bylo dost strašné... Vzpomínám si, že jsme byli všichni v Typosu a ti okupanti nemohli najít studio, protože lidi otáčeli směrovky a zamazali název ulice. Poté vedení včetně tehdejšího ředitele Pavlince byli zamčeni na Krajském výboru strany, před kterým stáli vojáci s puškama. Tehdy jsem měla známou z Ruska, která se jmenovala Jazykova a ona byla taková neohrožená. Šly jsme tedy spolu k tomu výboru a ona zde začala na vojáky rusky řvát a nadávat. Věděla, co na ně platilo. Prošly jsme tedy úplně hravě ke skleněným dveřím, kde jsem panu Pavlinci dávala otázky napsané na papírkách, zda máme vysílat a další praktické otázky a on jen odpovídal kýváním hlavy. Na to ale nezapomenu, když vidíte, že na vás míří ze samopalu, ten pocit byl dost hrozný. Člověk byl mladý, tak se ničeho nebál, ale nebylo to příjemné, protože nevíte, kdy mu rupne v bedně, a začne střílet. Vždyť se stalo takových případů. Potom se vysílalo z vysílače Kojál a o tom vědělo jenom pár lidí.“ 4) Měla tato doba nějaký vliv na Vaši tvorbu pořadů pro děti a mládež? „Podívejte se. Ti straníci to měli tehdy těžký, protože je pořád kádrovali. Díky tomu, že jsem nikdy nebyla ve straně a nikdy bych tam ani nevstoupila, jsem byla jediný vedoucí v celé republice, včetně Slovenska, který nebyl ve straně a přesto byl ve vedoucí funkci. Říkala jsem si, co mi můžou? Tehdy jsme byli všichni na indexu, kdo může a nemůže v televizi být a počítala jsem s tím, že mě stejně vyhodí. Proto jsem se nebála. A tím, že jsem se nebála a otvírala jsem si tedy dost pusu, tak dostali ze mě strach. Mysleli si, že za mnou musí někdo být, jinak bych si nemohla dovolit to, co jsem si dovolovala. Takže to bylo takové naprosto kontraproduktivní (smích). Později vyházeli hodně lidí i v Bratislavě, ale spíše tam zůstali ti, co nebyli ve straně. Straníky to vždy postihlo více, protože byli registrovaní a poslušní straně a vládě… V redakci byly hlavně ženy a vždy jsme si řekly před poradou, před kým můžeme mluvit a před kým ne. Stejně jsme je všechny neprokoukly, ale měly jsme určité povědomí, kdo s tou STB spolupracuje a kdo udává.“ 5) Jak jste vnímala období normalizace v Československé televizi Brno? Jaké změny nastaly od počátku roku 1969? „No to bylo moc špatný. To byl takový teror v podstatě... Každý byl rád, kdo tam přežil.“

91

6) Vy jste zde například zůstala a nepropustili Vás, přestože jste se také podílela na utajovaném vysílání po 21. srpnu v roce 1968. „Ano, protože já jsem byla nepostradatelná. Kdybych odešla, tak odejde celé vysílání. To si nemohli dovolit a já jsem si toho byla vědoma, takže jsem věděla, že mě propustit nemůžou.“ 7) Vzpomínáte na dotazníky, které posílal pan Motyčka zaměstnancům v roce 1969? Také jste dostala tento dotazník nebo ho dostali pouze někteří zaměstnanci? „Dostala jsem ho, ale hned jsem ho roztrhala a nic se mi nestalo. Říkala jsem si tak a toto je moje odpověď. Věděla jsem, že mě stejně vyhodí, tak co… Náměstek Nezval mi totiž ukázal seznam, o kterém jsem do té chvíle vůbec nevěděla. Bylo zde tužkou napsáno, kdo má všechno vyletět a on mě tam potřeboval, tak mi ho ukázal a řekl mi, dělejte něco, jste na seznamu. Pamatuji si, že jsem měla od mého tatínka vzdáleného příbuzného Neueberta, který byl tajemníkem krajského výboru strany. Řekla jsem si, sakra teď toho využiju. Věděla jsem, kdo je největší drbna v televizi a jakmile tam přišla, tak jsem řekla – no nedá se nic dělat. Musím jít za mým příbuzným na krajský výbor strany. A už to letělo… Dejte si na ni bacha ona má příbuzný na kraji… Tohle stačilo. Udělala jsem to schválně, a když se mě na něco ptali, tak jsem na nic neodpovídala a jen pokývala hlavou. To mě tehdy zachránilo. Poté co nastoupil pan ředitel Motyčka, tak jsem se u něj nahlásila a řekla jsem mu: Já vám chci říct jedno. Vy máte seznam lidí, co mají odejít a on se mě ptal, jak to vím. Já povídám no vidíte to. Já mám taky zprávy z krajského výboru. Dále jsem mu řekla, že tu práci dělám ráda, nerada bych ji opustila a po žádných funkcích netoužím. Navíc zde pracuju bez smlouvy jako dobrovolník v podstatě. A šla jsem pryč. Trvalo to myslím dva dny a on mě zavolal. Dostala jsem smlouvu a zvýšení platu. Potom po redakcích kolovalo, dívejte se na tu mazanou Mikuláškovou, šla za ředitelem a vymohla si zvýšení platu. Obešla jsem tedy všechny redakce a řekla jim: Proč tam taky nejdete? Běžte tam, vzdejte funkci a zaměstnání a zvýší vám plat. Tím jsem jim utřela pusu, protože jsem to vykřikovala po všech redakcích. Poté nastaly prověrky. Vedení dostalo číslo z krajského výboru strany, kolik lidí mají vyhodit a podle toho se řídili. Tak tam seděli a všichni byli do zelena, jak se klepali o místo. Nás nestraníků se nic takového ale netýkalo. My jsme byli taková přítěž jenom. Takže to byla velká výhoda. Když jsem tama procházela a viděla, jak tam seděli a klepali se o místo, tak jsem se jich ptala, z čeho mají strach proboha! Hrdě vzhůru! (smích) Byla to taková hořká sranda. Nezbylo nám nic jiného, než si z toho dělat legraci. Po tom roce 1968 vyletělo hodně lidí.“

92

8) Úkolem pana Motyčky bylo konsolidovat a provést ve studiu rozsáhlé čistky. Jaký jste s ním měli vztah? „Já výborný, protože jsem mluvila otevřeně a on mě obdivoval a nakonec pak o mě všude říkal, to si ze mě taky v televizi dělali legraci, Mikulášková to je žena s velkým Ž. Tak mi pak vždy říkali ž, kam jdeš? Ž jdeme na oběd? Takže proto, že jsem za ním šla mu říct o vyhazovu a že bych zde ráda dále pracovala, to si nikdo netroufnul, protože se báli o místo.“ 9) Pamatujete si dokumenty, které byly v době konsolidace a normalizace skartovány a smazány? „Toho se našlo strašně málo. Říkalo se, že tam přišli nějací dva z STB. Dokonce jsem je znala. Chodili do cukrárny k Vočkům. Ti stejní vyšetřovali požár v tom roce 1964. Když přišli, tak jsem jim říkala, že je znám kvůli tomu požáru a oni mi řekli ano, my vás máme na starost. Ale nebojte se… To mi tak pošeptali. Byli to dva poměrně mladí lidé a dost mazaní. Uměli se nenápadně chovat, museli být na to školení. No a měla jsem klíček, který měli jen další tři, od bezpečnostní schránky a když jsme schránku otevřeli, tak tam nic nebylo. Bylo to vykradený. Šla jsem po tom, ale to už tam ti z STB byli na sto procent před tím. V tom trezoru nebylo vůbec nic. Vše bylo zničené.“ 10) V roce 1990 jste působila dva roky jako ředitelka brněnského studia. Co jste udělala jako první? „Udělala jsem jednu důležitou věc. Najala jsem si právníka, byl to báječný člověk. Za okupace zastupoval disidenty a zaměstnala jsem ho jako poradce na půl úvazku. To se mi vyplatilo a on mi v tomhle dobře radil. Potřebovala jsem ty provařený povyhazovat a on mi říkal, že to musím udělat strašně rychle, protože se otřepou, ty zákony nebyly na to pomalu žádné a pak už bych je nevyhodila. Musela jsem to udělat fofrem. Jmenovala jsem tedy tříčlennou komisi. Jeden člen byl z ROH (Revoluční odborové hnutí), druhý už si nepamatuji, za co byl a já. Říkali nám popravčí četa. A teď jsme si je všechny zvali. Dále mi poradil, aby hlavně podepsali ty lejstra na rozvázání pracovní smlouvy. Měla jsem je připravený u sekretářky a řekla jí, jak budou vycházet, tak budou roztřesení a hned ať to podepíšou. No to bylo tak chytrý, to sebe obdivuju dodnes. Protože oni skutečně byli roztřeseni a podepsali všecko. S každým jsem musela promluvit. No to mě bolel žaludek. S úsměvem jsem vždy řekla, vy víte, proč musíte odejít. Právník mi říkal, že kdyby chtěl někdo zůstat tak ho mám nechat. Jeden se mě ptal, zda by mohl zůstat do konce června, tak jsem mu řekla, že jste to vy…On se rozzářil a 93

podepsal to. To byli ti komunisti, kteří tam neměli co dělat a jenom sloužili. Oni tam nastoupili místo těch, co vyhodili v roce 1968. Já jsem z toho vyhazování měla radost. Bavilo mě to. Byť to bylo velmi nepříjemné.“

2. Alena Hachlová (střihačka ČST TS Brno) 1) Jak vzpomínáte na přechod z Krátkého filmu do Československé televize Brno v roce 1963? „Přestěhovali nás během jednoho týdne. Vzali nám akorát nějaký materiál, krabice, filmové věci, střihací stůl a začali jsme na ulici Kpt. Jaroše. Všechno zde bylo takové primitivní a elementární. Byl tam střihací stůl jen pro obraz. Zvuk se nedal stříhat, protože nebylo na čem. Ten přechod byl takový absolutně rychlý. Měsíc po tom, co nám to oznámili, jsme přešli. Ono se to už připravovalo nějakou dobu, že se ten Krátký film zruší. Tehdy došlo k reorganizaci Krátkého filmu Praha a tím bylo zrušeno studio naučných a populárně vědeckých filmů v Brně. Přijel za námi ředitel dr. Václavek, všechno jsme projednali a šli. Ten přechod byl strašně jednoduchý.“ 2) Vzpomínáte si, kolik lidí přešlo do brněnského studia? „Tento počet byl relativně malý. Přešlo zde jedno nákladní auto, dva šoféři, tři režiséři, dva kameramani, jeden asistent kamery a tři zpravodajci. Jedním z režisérů byl pan Obdržálek, který v tomto meziobdobí přechodu bohužel zemřel. Dále dr. Fedor Kaucký, Milan Hachla, já, paní Dočekalová, Jan Fuksa, paní Žurková byla produkční, a hudební skladatel Pavel Blatný, který složil hudbu skladby deset a půl a bylo to skutečně deset a půl minuty. Hrál mu tam Ladislav Lakomý a dívka, kterou si vybrali, nebyla herečka. Na Běhounské v Krátkém filmu se to sestříhalo. Přestože byl film hotový, dokončovací práce na tomto dokumentu probíhaly v Praze ovšem už v době, kdy jsme přešli do televize na Kpt. Jaroše. Další byli externisté, takže s námi automaticky přešli také. Jan Fuksa, který v Krátkém filmu pracoval mimo jiné také na kreslených filmech, tam byl s panem Broskvou, který už ale do televize nepřešel. Poté se v televizi přijímala strašná spousta nových lidí. Do laboratoří a všelijaké asistentky. Dále tam přešlo asi šest lidí z rozhlasu. Většinou zvukaři a asistenti k magnetofonům. Myslím si, že

94

dohromady nás z toho Krátkého filmu bylo deset nebo dvanáct lidí, kteří přešli do televize i s těmi pomocnými silami a já jsem v televizi pak pracovala 45 let.“ 3) Jakým způsobem jste zde začínali tvořit dokumenty, včetně střihové skladby? „Dokumentární filmy se v televizi začali tvořit tak, že tam brněnští literáti dodávali scénáře. Potom v té komunistické době dodávala Praha filmy pro dabing, dokumentární filmy a ředitelství nám posílalo termíny, kdy to má být hotové. Většinou se témata stahovala k tomu Brnu. Třeba o Josefu Juranovi, což byla politická osobnost. Pod tiskovým dohledem byly v brněnském studiu natáčeny další filmy jako brněnský stadion, Janáčkovský festival nebo Líšeňské slavnosti. Šlo o událost v přírodě, kde se scházeli komunisti a různé soubory tam tancovaly, zpívaly a recitovaly. Tak to jsme museli natáčet. Poté sportovní redakce začala vysílat hokejové přenosy. Tehdy byla v kurzu Kometa, teď už je taky zase v kurzu (smích), jezdili komentátoři z Prahy a jeden od nás, takže se vždy sešli dohromady a okomentovali ten hokej. Pak se začalo dělat třeba veslování z brněnské přehrady. Takže se využívaly krajové a městské záležitosti, které se zde děly. Náměstí svobody se zaplnilo lidmi a byly tam projevy, tak se to natáčelo. V televizi bylo oddělení zpravodajství, dokumentů a publicistiky, hrané filmy a pod to spadaly chvilky poezie a další dokumentární a literární záležitosti. Když se dělal nějaký dokumentární film, tak se to zde zpracovalo, sestříhalo a do Prahy se to jelo ozvučit a dodat hudbu. V Praze se to míchalo. S každým filmem, který byl delší jak 10 minut a musel se dát dohromady zvukově a slovem, jsme museli jezdit do Prahy. Dřív jsme neměli celý Typos k dispozici jako je tomu teď. Takže jsme začínali, dá se říct z ničeho. Já seděla ve střižně, kde byl jeden stůl a tři židle. Střihací stůl byl o jednom pásu a to obrazovým, který jel naopak. Než jsem si zvykla, že se musí sahat na jiné knoflíky a na jiné pedály, tak to bylo takové legrační. A těch stolů se za mé existence vystřídalo asi pět postupně zlepšených a lepších zvukových. Poté byly jedno pásové, dvou pásové, a třípásové stříhací stroje.“ 4) Posílali Vám z Prahy nějaké ideově tematické plány konkrétně k dokumentárnímu filmu? „Spíš to domlouvali po telefonu. Před přenosem se bavili, kolik je tam lidí, kolik kamer apod. Ten začátek byl takový spíše jako na kolenou. My jsme neměli nějakou stabilní síť toho, co se teď tady děje…“

95

5) Jaké ideově tematické plány Vám zasílalo studio Praha do roku 1964 a od roku 1965, kdy se utvořily jednotlivé redakce? „Studiové plány byly velice primitivní, jako ta studiová výroba, která tady šla. Já vám ani neřeknu, jaký plány chodily do toho našeho podniku, protože nám potom jen řekli, co se bude vysílat, do kdy to musíme mít hotové sestřihané a dali nám scénář. Někteří dělali napřed technický a pak literární. Technický je vlastně, jak to bude vypadat a literární s mluveným slovem. Scénáře psali režiséři nebo to dělal někdo externě. Ale jak to bylo plánováno přesně, Vám dnes už nikdo nepoví, protože tam byl jistý technický šéf Opluštil, který už dávno zemřel a to dostával on nebo se domlouval s tou Prahou. Většinou se domlouvali spíš po haluzi, jak se říká. Právě v těch počátcích rok 1963, 1964, to byla spíše diskusní záležitost. Tak takhle to fungovalo. Až později se to tak nějak trochu ztechnizovalo, že se domlouvali zase produkční s produkčníma, dramaturgové do toho moc nemluvili a čekali, co jim kdo poskytne. Málo lidí, krom režisérů, kteří to znali, jinak scénáře nepsali. Napsali si to, co věděli, co znali. Něco jim bylo zamítnuto, něco ne. Ale organizaci těch kontaktů technického s Prahou Vám přesně neřeknu, protože vím, že se to dělalo prostě tak, jak to šlo.“ 6) Měly tyto ideové plány nějaký dopad na tvorbu dokumentů? „To byla vůbec strašně těžká doba, protože se něco nesmělo a něco se smělo. A když někdo donesl vypracovaný scénář, tak mu třeba bylo okamžitě řečeno, že to nemůže být nebo se to natočilo, přišla tzv. HSTD, to byla hlavní redakce tiskového dohledu, která si to nechala promítnout a řekli, tak to teda ne. A tím pádem se to nemohlo vysílat. Vše bylo tak složité. Působilo to strašně na psychiku lidí, protože když něco uděláte a oni vám pak řeknou, že to nemůžete natočit, tak přemýšlíte, jestli když to vystříháte, zkrátíte, jestli to bude k něčemu, jestli to bude mít smysl nebo nebude. Většinou se to ale pak schovalo do archivu.“ 7) Jak se změnily tematické plány po srpnu 1968? „Všechno zmizelo. Žádné tematické plány nebyly. Dokonce v televizi někdo některé věci hned vyházel, aby se nepřišlo na to, že to tam je. Dokonce v tom roce 1968 nám po okupaci poničili studio, vysílací stůl a střihací stůl. Všechno se pak muselo opravovat.“ 8) Po té okupaci Vám tedy stále pravidelně kontrolovali tvorbu apod.? „Po tom roce 1971 se to trošku uklidňovalo a už nechodili tak často, aby kontrolovali každý záběr, který se natočil, ale museli jsme jim to promítat. Byli tam stálými hosty. Chodili 96

dvakrát do týdne a ptali se, co jsme natočili, kdy to budeme vysílat, že to chtějí vidět apod. Ale přece jen už to nebyla taková ta hektická záležitost.“ 9) Součástí mé práce je analýza dvou dokumentů, na kterých jste se podílela, a sice Cestou lesů, vod a strání a Masopust z cyklu U nás doma – šlo v těchto dokumentech o normalizovanou formu nebo jste je tvořili podle svého? „U dokumentu Cestou lesů, vod a strání, to byl spíš básnický pořad, kde se recitovaly verše a bylo to doplněno přírodními obrázky lesa, vody, polí apod. Pořady, které se točily venku na vesnici, tam to jinak nešlo. Fungovalo zde jedině JZD. Nic jiného a všichni ti lidé z dědiny zde pracovali. Zkrátka měli ten styl života, který nám tenkrát stát a národ nadiktoval. Takže se tam normalizace vždy dostala. Vlastně tam byl předseda JZD, který tancoval odzemek, a pak se ho ptali, jak se tam mají a on jim říkal, ale tož je to dobré… V každém pořadu, který se natáčel na tom venkově, byl třeba záběr na kostel jako historickou památku a hned na to nějaký sál, kde dělají ty komunistické slavnosti, kde je prapor a projev a kus toho tam dali. Čili to tam měli všechno, pokud se to točilo na vesnici nebo v Brně. Veselá dědina, Ekonomický magazín... Tady všude se normalizace promítla. Například Jiří Vanýsek točil spoustu veselých dědin a snažil se ve svých pořadech, aby tam té normalizace moc nebylo, ale nedalo se nic dělat. V té době se to do těch pořadů vždy dostalo.“ 10) Kolik času bylo na vytvoření dokumentu v letech 1963-1967 a 1968-1971? Lišily se tyto dvě etapy nějak výrazně v tvorbě dokumentárních filmů po stránce časové? „Pokud to myslíte až od toho, kdy to přišlo do výroby, tak jsme takový dokument měli prostříhaný za tři dny. Natočený filmový materiál se předal laboratořím překopírovat a do střižny se dodala kopie, které se říkalo pracovní kopie. Originál film se uložil do negativní střižny. Tento proces trval zhruba týden, než se to všechno přetočilo, my jsme to sestřihali a nemuseli se bát, že se to poškrábe, kdybychom to stříhali z originálu. Když vezmeme dobu, kdy se film dostane do laboratoří, tak takových dvě až tři neděle, když se dělalo rychle. Ten čas byl vždy zhruba stejný, to nezkrátíte, ani neprodloužíte, protože operace vyvolávání negativu a přepisování trvaly tak zhruba stejně. Dokumenty byly většinou půl hodinové maximálně čtyřicetiminutové, takže ta doba se nemohla zkrátit, protože se muselo dělat stále vše stejně. Poté pak ještě musel být film schválen.“

97

3. Fedor Kaucký (scénárista a režisér ČST TS Brno) 1) Jak vzpomínáte na rok 1963, kdy jste spolu s kolegy přešli z výrobní skupiny Krátkého filmu do Československé televize Brno? „V Krátkém filmu pracovalo pár lidí a dělali jsme zde animované filmy, populárně vědecké a krátké filmy například o tom, jak se dělá keramika nebo železnice a další. Pamatuji si, že jsme v roce 1963 přešli čtyři režiséři, dále několik asistentů, úředníků a tím zde Krátký film v Brně zanikl.“ 2) Kolik zaměstnanců výrobní skupiny Krátkého filmu tehdy přešlo do brněnského rozhlasu? „Nepamatuji si přesně, kolik jich přešlo. Zhruba to bylo mezi 10-20 zaměstnanci.“ 3) Jak jste prožíval těžkou dobu v televizním studiu Brno po okupaci a následnou normalizaci? „Za normalizace šla kvalita vytvářených pořadů dolů. Ale takové běžné pořady jako pohádky nebo hudební, do těchto se politika moc nedávala, takže je lze reprízovat i dnes. Výbor strany se zabýval zejména publicistickými pořady, a co se týče dokumentů, zde byly spíše jen náznaky politické situace.“ 4) Jak dlouho jste od toho roku 1963 ještě spolupracovali s Krátkým filmem? „S Krátkým filmem jsme po přechodu do televize dále nespolupracovali. Pracovali jsme jen v televizi.“

4. Karel Fuksa (scénárista a režisér ČT TS Brno) 1) Jak vzpomínáte na dobu, kdy Váš otec přešel z Krátkého filmu do ČST TS Brno? „Na Krátký film mám hezké vzpomínky, protože jsem se v tom v podstatě narodil. Dělali zde zpočátku animované filmy a to byly pěkné věci, ale trvalo to vše krátce. Bylo tam domácí ovzduší, protože zde bylo opravdu pár lidí. Poté je přesunuli do televize. Ne všichni si zvykli.

98

V té době jsem byl ještě kluk, tak jsem to vnímal tak spíš rodinně. Vyrostl jsem v tom a pak jsem v tom byl celý život.“ 2) Na jaký tip dokumentárního filmu se zaměřoval Váš pan otec Jan Fuksa? „Vytvářel dokumenty o výtvarnících a opravdu pár hraných filmů. Za normalizace dělal seriál, který zavedl pan ředitel Motyčka, To nechce klid. Byla to spíše komunální kritika. Věnovali se tomu, pěkně ho udělali, ale byla to spíše jakoby kritika. Dále vytvářel dokumenty folklórní a ještě dělal také dabing.“ 3) Jak začala Vaše spolupráce s ČST TS Brno? „Studoval jsem FAMU a v televizi jsem pak chvíli dělal externě. Vytvořil jsem sportovní dokument společně s otcem a pak ještě další dokumenty na škole. Poté si mě pozvali, jestli bych zde chtěl být zaměstnaný. Už při studiích na gymnáziu jsem dělal asistenta kamery.“ 4) Na jaký typ dokumentu jste se zde orientoval? „Folklórní, umělecké, historické a portréty. Před převratem folklórní koprodukce a po převratu historické dokumenty o Habsburcích, různých památkách, klášterech a další. Stále se to vysílá. Po převratu jsem také vedl tvůrčí skupinu dokumentů.“ 5) Jak zpětně hodnotíte přechod žánrové orientace dokumentárních filmů v letech 1961– 1968 a 1968–1971? „Po stránce obsahové byly dokumenty částečně ovlivněny. Samozřejmě normalizace se projevila tím, že se dělaly pořady o lidech, kteří si to nezasloužili, a nedělaly se pořady o lidech, kteří by si to zasloužili. Tehdy se nedělalo nic například o Skácelovi, protože byl v nemilosti, ale o lidech jako například starém Maxmanovi a jiných… Nedělní chvilky poezie byly většinou o kvalitních lidech, ale občas také o lidech, kteří si to nezasloužili.“ 6) Byly od roku 1969 všechny dokumenty ovlivněny normalizací nebo byli někteří režiséři, kteří do svých dokumentů nevpouštěli normalizovanou tvorbu? „V hodně věcech politická situace nebyla. Někteří lidé dělali vyloženě publicistiku politickou, ti to tam více méně dávali nebo museli. Někteří to tam dávali, aniž by je do toho někdo nutil. Bylo to různé. V publicistice normalizace být samozřejmě musela a někdo se tomu vyhnul pod

99

tlakem, prostě různě. Dr. Kaucký vnímal tuto dobu, ale dělal si své a žádnou politickou situaci do svých dokumentů nevpouštěl.“ 7) Kdo přijímal po roce 1969 ideově tematické plány z Prahy? „To nevím, protože jsem byl zaměstnán až od roku 1973. Vím, že ty plány byly a oni si doplnili tituly, které pak zkonzultovali. Dostával to asi Nezval a jiní a ti to rozdělili. Bylo třeba dvacet dokumentů, z toho vyloženě politické byly jen dva, do dalších dvou něco strčili a ostatní byly normální. Výroba se plánovala tak, že příslušní pracovníci rozdělili do jednotlivých redakcí, co má kdo natáčet. Úkolem bylo například udělat pět koncertů a pět hudebních dokumentů, portréty nebo brněnské seriály a tohle vše se stále měnilo. Samozřejmě ta politika do toho lezla vždycky.“

100