Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Administration publique (Veřejná správa)
MOŽNOSTI ŘEŠENÍ TŘÍDĚNÍ A NAKLÁDÁNÍ S BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝM ODPADEM
PROJEKT MINIWASTE Possible solutions for separation and treatment of biologically degradable waste - Project MINIWASTE Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Michal Struk
Bc. Barbora Kramářová
Brno, 2016
Jméno a příjmení autora:
Barbora Kramářová
Název diplomové práce:
Možnosti třídění a nakládání s biologicky rozložitelným odpadem – projekt MINIWASTE
Název práce v angličtině:
Possible solutions for separation and treatment of biologically degradable waste - Project MINIWASTE
Katedra:
Veřejné ekonomie
V e d o u c í d i p l o m o v é p r áce:
Ing. Michal Struk
R ok o bha job y:
2016
ANOTACE Rostoucí produkce odpadu a omezené kapacity zařízení na jejich zpracování činí z prevence vzniku odpadu jednu z hlavních priorit plánů odpadového hospodářství evropských měst. Specifickou kategorii představuje organický odpad, jenž představuje velmi nízký zdroj energie a představuje tak nezajímavou surovinu pro spalování. Výhodou odděleného sběru organického odpadu přímo v domácnostech je navíc omezení jeho skládkování, zvýšení výhřevnosti zbylého směsného komunálního odpadu a vznik čisté bio frakce vhodné k výrobě kvalitního kompostu. ANNOTATION The increasing generation of waste and the limited capacity of waste-treatment installations make prevention a principal priority of waste management for European cities. Organic waste is a particular target, as it constitutes a very poor source of energy and can easily be diverted from incineration. The benefits of separate collection of organic waste within households include diverting easily biodegradable waste from landfills, enhancing the calorific value of the remaining municipal solid waste, and generating a cleaner bio waste fraction that produces higher quality compost.
KLÍČOVÁ SLOVA Třídění odpadu, redukce množství odpadu, biologicky rozložitelný odpad, kompostování, Miniwaste. KEYWORDS Waste separation, waste reduction, management plan, biologically degradable waste, composting, Miniwaste.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Možnosti třídění a nakládání z biologicky rozložitelným odpadem vypracovala samostatně pod vedením Ing. Michala Struka a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 12. května 2016 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Michalu Strukovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Magistrátu města Brna, konkrétně Ing. Josefu Černému z odboru pro životní prostředí za poskytnuté informace a konzultace.
OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................7 1 BIOODPAD V MINULOSTI, V LEGISLATIVĚ A V AKTUÁLNÍM KONTEXTU .....11 1.1 1.2 1.3 1.4
NAŘÍZENÍ A SMĚRNICE EVROPSKÉ UNIE ................................................................................. 12 AKTUÁLNÍ LEGISLATIVA VE FRANCII ...................................................................................... 15 AKTUÁLNÍ LEGISLATIVA A SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE (ČR) ............................................. 17 MOŽNOSTI SBĚRU, ZPRACOVÁNÍ A NÁSLEDNÉHO VYUŽITÍ BIOODPADU V ČR ....................... 20
2 AKTIVITY A PROGRAMY PRO REDUKCI OBJEMU BIOODPADU V KOMUNÁLNÍM ODPADU ..........................................................................................27 2.1 PŘÍKLADY ZPŮSOBŮ REDUKCE OBJEMU BIOODPADŮ V ČESKÉ REPUBLICE............................. 29 2.1.1 Olomouc ........................................................................................................................... 29 2.1.2 Jihlava .............................................................................................................................. 29 2.1.3 Opava ............................................................................................................................... 31 2.2 SLOVENSKO ............................................................................................................................. 32 2.3 NĚMECKO ................................................................................................................................ 33 2.4 VELKÁ BRITÁNIE ..................................................................................................................... 36
3 PROJEKT MINIWASTE ...................................................................................................39 3.1 PARTNEŘI................................................................................................................................. 40 3.1.1 Rennes Métropole ............................................................................................................ 41 3.1.2 Brno .................................................................................................................................. 41 3.1.3 LIPOR .............................................................................................................................. 42 3.1.4 IRSTEA ............................................................................................................................ 43 3.1.5 ACR+ ............................................................................................................................... 44 3.2 DÍLČÍ CÍLE PARTICIPUJÍCÍCH MUNICIPALIT A ORGANIZACÍ ..................................................... 45 3.3 ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ ............................................................................................................ 46 3.4 SHRNUTÍ CÍLŮ PROJEKTU ......................................................................................................... 47
4 PŘÍPADOVÁ STUDIE PROJEKTU MINIWASTE .........................................................49 4.1 HARMONOGRAM PROJEKTU..................................................................................................... 49 4.2 AKTIVITY, PŘÍPADNÉ PROBLÉMY ............................................................................................ 51 4.2.1 Řízení a kontrola projektu ................................................................................................ 51 4.2.2 Definice a implementace pomocných a hodnotících nástrojů ......................................... 52 4.2.3 Implementace a hodnocení plánu na redukci odpadu ...................................................... 52 4.2.4 Projektová komunikace .................................................................................................... 55 4.2.5 Závěrečná zpráva projektu ............................................................................................... 56 4.3 KONFERENCE A SEMINÁŘE (POVĚDOMÍ VEŘEJNOSTI O PROJEKTU) ......................................... 56 4.4 PROTOKOLY HODNOCENÍ KOMPOSTOVÁNÍ (DOMÁCNOSTI, KOMUNITNÍ KOMPOSTOVÁNÍ, HODNOCENÍ KVALITY KOMPOSTU) .......................................................................................... 57 4.5 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE (NEZÁVAZNĚ REALIZOVANÉ PŘED ČI V PRŮBĚHU PROJEKTU MINIWASTE) ......................................................................................................................... 58 4.6 PŘÍPRAVA A SPUŠTĚNÍ APLIKACE MINIWASTE ........................................................................ 59
5 ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ PROJEKTU ......................................................................63 5.1 5.2 5.3 5.4
ZHODNOCENÍ DOSAŽENÍ STANOVENÝCH CÍLŮ ........................................................................ 63 IDENTIFIKACE KLADNÝCH STRÁNEK A PROBLEMATICKÝCH ASPEKTŮ ................................... 65 UDRŽITELNOST AKTIVIT, POST-AKTIVITY ............................................................................... 66 AKTUÁLNÍ INICIATIVY („POKRAČOVÁNÍ“ PROJEKTU) ............................................................. 68
ZÁVĚR .....................................................................................................................................71
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ..........................................................................................75 SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................................79 SEZNAM TABULEK ..............................................................................................................79 SEZNAM OBRÁZKŮ ..............................................................................................................79 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .......................................................................................81 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................83 PŘÍLOHA A – LIFE CYCLE THINKING.......................................................................................................... 84 PŘÍLOHA B – LIFE CYCLE ASSESSEMENT ................................................................................................... 85 PŘÍLOHA C – EU’S WASTE HIERARCHY ..................................................................................................... 86 PŘÍLOHA D – BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÉ ODPADY DLE KATALOGU ODPADŮ (BRO) .............................. 87 PŘÍLOHA E – BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÉ KOMUNÁLNÍ ODPADY DLE KATALOGU ODPADŮ (BRO) .......... 89 PŘÍLOHA F – PŘEHLED ODPADŮ BRO ........................................................................................................ 90 PŘÍLOHA G – ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY ......................................................................................... 91 PŘÍLOHA H – PLÁN ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR, 2015-2024 ........................................................... 94 PŘÍLOHA I – PROGRAM ZÁVĚREČNÉ KONFERENCE ..................................................................................... 98
ÚVOD V Evropské unii vytvoří každý občan kolem 500 kg komunálního odpadu za rok. Očekává se, že tento objem bude narůstat: podle zprávy Světové banky z roku 2012 vzroste celkový roční objem odpadu celosvětově z 1,3 miliardy tun na 2,2 miliardy tun v roce 20251. Ve vyspělých zemích, tedy i v Evropě, se ale díky iniciativám měst a obcí daří tento trend postupně zpomalovat. Společně̌ s omezenou kapacitou zařízení pro nakládání s odpadem se proto stává prevence vzniku odpadu prioritou pro odpadové hospodářství. Organický odpad, jenž tvoří zhruba jednu třetinu odpadkového koše občana Evropské unie (EU), představuje pro akce v oblasti prevence a redukce odpadu jedním z hlavních cílových složek. Je velmi chudým zdrojem energie a lze jej jednoduše vydělit z odpadu pro spalování. Konkrétně např. výzkum belgické Asociace měst a regionů pro recyklaci a udržitelné řízení zdrojů (ACR+) ukazuje, že vzniku 10 % organického odpadu se lze vyhnout omezením potravinového odpadu (ekologické nakupování, vaření a chování) a dalších 30 – 70 % může být biologicky odstraněno, např. kompostování. Toto v součtu tvoří potenciální prostor pro více než třetinovou redukci odpadu produkovaného domácnostmi.2 Ochrana životního prostředí je dnes jedním z nejdiskutovanějších témat, která hýbou jak politickým, tak společenským světem. První dogmata a predikce ohledně environmentální stopy lidstva, neudržitelnosti stávajícího stavu průmyslové výroby a čerpání přírodních zdrojů zazněla v druhé polovině 20. století, kdy Římský spolek v čele se studií Meze růstu manželů Meadowsových upozornil na neukázněnost a neúctu společnosti k naší planetě. Tehdy si snad první zasvěcení uvědomili, že sice Země snese mnoho, ale toto mnoho je omezené materiálně i časově. Začala tedy jakási éra odprůmyslňování nebo mezinárodně deindustrializace, recyklace, solární a větrné energie, soběstačných komunit a vesnic. Tento proces zcela jistě potrvá desítky ne-li stovky let a výsledek není jistý. Globalizovaný svět nám nabízí nesčetné možností spolupráce a sdílení zkušeností, prostor pro inspiraci i ponaučení. V Evropě se díky Evropské Unii uskutečňuje nesčetné množství národních či mezinárodních projektů týkajících se nejen ochrany životního prostředí. I když jsou některé úspěšnější a známější než jiné, městům
1
HOORNWEG (2012).
2
MINIWASTE CZ (2012), s. 3.
7
a státům však nelze odepřít odhodlanost a iniciativu pro zachování dnešního nebo lepšího světa i pro další generace. Primárním cílem této diplomové práce je prezentovat aktuální způsoby nakládání s biologicky rozložitelným odpadem (BRKO, dále také zkráceně bioodpad) z pohledu obce jako subjektu zodpovědného za řešení odpadového hospodářství. Definujeme tak nejdříve pojem biologicky rozložitelný odpad na základě platných legislativních dokumentů Evropské Unie a České republiky, shrneme povinnosti uložené členským státům a místním samosprávám v oblasti jeho třídění, sběru a využití za účelem globální redukce objemu komunální odpadu (KO). Tímto bude vytvořena teoretická základna pro praktickou část, sekundární cíl práce, kterým je představit reálný příklad mezinárodní spolupráce měst v oblasti odpadového hospodářství, a to v podobě komplexní případové studie projektu Miniwaste v kontextu vlastní přípravy, průběhu a dosažených výsledků projektu. Do vlastní realizace projektu byla zapojena tři města z různých zemí EU, práce samotná se bude věnovat hlavně spolupráci měst Brno a Rennes. Práce se skládá z teoretické a praktické částí. První kapitola se bude věnovat obecné charakteristice problematiky bioodpadů společně s historickým vývojem a aktuálním stavem v této oblasti. Budou v ní zahrnuty jejich specifika a legislativní rámec jejich třídění, sběru a možnosti dalšího využití těchto odpadů. Zaměříme se primárně na evropské řešení této otázky, společně s aplikací komunitárního práva v České republice a ve Francii. Přechod k praktické části práce vytvoří druhá kapitola věnovaná různým programům a aktivitám v problematice bioodpadu. Iniciativy v této oblasti probíhají na evropské i na ryze české úrovni, a z těchto bude vybráno několik stěžejních pro vytvoření celkového obrazu o rozsáhlosti otázky bioodpadu a aktuálních přístupů k řešení této problematiky. Praktická část diplomové práce bude věnována projektu Miniwaste, jehož náplní je návrh, realizace
a
zhodnocení
inovačního
a
udržitelného
strategického
plánu
vedoucího k minimalizaci městského organického odpadu v zemích EU. Projekt proběhl v letech 2010 až 2012. Jeho hlavním cílem bylo snížit množství produkovaného odpadu, a to zejména předcházením tvorby a minimalizací kompostovatelných složek ve zbytkovém odpadu. Ve třetí kapitole si představíme projekt jako takový, konkrétně v podobě úvodní charakteristiky, rozlišením jednotlivých partnerů a způsobu financování projektu. Miniwaste byl realizován ve třech evropských městech, konkrétně Rennes, Brno a Porto, kdy každé z nich k němu přistoupilo lehce odlišným způsobem a jejich pomyslným centrem bylo hlavní město Bretaně 8
Rennes, kde původní myšlenka Miniwastu také vznikla. Ve čtvrté kapitole se zaměříme na samotný průběh realizace projektu Miniwaste, strukturu, aktivity, průběžné konference a propagaci projektu. Větší pozornost bude věnována « příkladům dobré praxe », které byly v rámci projektu Miniwaste zmapovány a spuštění aplikace Miniwaste, jež má sloužit jako podpora pro samosprávné celky pověřené prevencí odpadu. Pátá kapitola zhodnotí průběh a výsledky jednotlivých municipalit. Budou zde porovnány stanovené a dosažené cíle projektu, a to primárně z pohledu města Rennes, jako pilotního organizátora projektu, a města Brna. Závěr práce obsahuje zhodnocení přínosu projektu a naplnění původně stanovených cílů.
9
10
1 BIOODPAD V MINULOSTI, V LEGISLATIVĚ A V AKTUÁLNÍM KONTEXTU Řízené odstraňování organických odpadů je historicky doloženo již z doby před 8000 až 10 000 lety, kdy lidé opouštěli tradici kočovného života a začínali se usazovat v zemědělsky vhodných oblastech. První zprávy o sběru či ošetřování odpadu pochází z blízkého Východu a z oblasti Číny. Již tehdy údajně existovala určitá podoba skládky odpadu, kde se stále udržoval oheň pro odstranění spalitelných složek odpadu. Organický odpad byl ale vedle skládky-spalovny kompostován. Byly shromažďovány a zpracovávány výkaly domestikovaných zvířat, organické látky z domácností, zahrad a polí. V evropských městech se však, kromě antického Říma a řeckých Atén, sběru odpadu velká úloha nepřikládala. Středověk se vyznačuje velmi znečištěným prostředím ve městech, primárně bioodpadem, což se stalo jednou z příčin šíření epidemií a chorob. Středověk v Evropě můžeme bez nadsázky označit jako „páchnoucí období“. Bylo běžné vyhazování odpadků z okna na ulici, kde je domácí zvířectvo (prasata, slepice, kachny atd.) zhodnocovali je jako krmivo. V polovině 14. století však rozpoznali v Paříži souvislost mezi morem a špatnými hygienickými poměry. Na základě vzniklé poptávky se svozu odpadu ujaly soukromé firmy a občan za jejich služby musel začít platit.3 Hromadné zpracování odpadu jako takové ovšem datujeme až ke konci 18. století. Do té doby se jednalo řekněme o přirozenou recyklaci, kdy oproti dnešku málo početné obyvatelstvo produkovalo především organické odpady. Průmyslová revoluce ale přinesla mnoho změn i tzv. průmyslové hospodářství, jehož prostřednictvím se vytvářelo nejen větší množství odpadů, ale i tehdy nerecyklovatelné a nebezpečné produkty. V roce 1876 byla ve Velké Británii zprovozněna první spalovna odpadů a v roce 1900 zde byla založena i první řízená skládka odpadů. V témže toce byla v Nizozemí uvedena do provozu první kompostárna4. V tomto ohledu bychom mohli tvrdit, že české země nezůstaly pozadu. Hned v roce 19055 byla vybudována v Brně spalovna, která byla první svého druhu ve střední Evropě. Rok nato byla v Praze zprovozněna čistírna odpadních vod a za dalších deset let zařízení na kompostování
3
HISTORIE A STRUKTURA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ (2014), str.1.
4
TESAŘOVÁ (2010), str. 4.
5
PAŠEK (2012). 11
čistírenských kalů, popela, rašeliny a pouličních smetků.6 Využití městských odpadů ovšem udělal konec vysoký podíl toxických látek v nich a až větší zájem a uvědomění v oblasti ochrany životního prostředí na konci 20. století zavedl oddělený sběr biologických odpadů, jejich kompostování či anaerobní zpracování. Postupně se společnost ujednocuje na tom, že odpadové hospodářství je prospěšné, stává se veřejnou službou a součástí legislativy států i nadnárodních společenství. Vymezují se tak hlavní aktéři i náležitosti spojené s problematikou životního prostředí.7
1.1 Nařízení a směrnice Evropské Unie Dnes v Evropě vedle národních právních předpisů existuje jakási forma nadnárodního práva v podobě nařízení a směrnic, které se týkají různých veřejných politik jako např. obchodní, zemědělské, regionální a environmentální politiky. Evropská Unie (EU) jako jakási záštita států udává směr v těchto oblastech a povinnost implementovat evropské předpisy do národních právních řádů jednotlivých členských zemí. Kvalita životního prostředí je všeobecně považována za základ zdraví a zdravého životního stylu. Od 70. let 20. století se právě této otázce začala věnovat i Evropská unie, kdy přijala první právní předpisy vztahující se k přiměřenému využívání přírodních zdrojů, k minimalizaci negativních vlivů spotřeby a výroby na životním prostředí a k udržení biodiverzity a přirozených míst výskytu živočichů. V r. 1972 autoři Mezí růstu (Dennis a Donella Meadowsovi, Jorgen Randers, William W. Behrens: Limits to Growth) – jedné z nejčtenějších a také nejvíce zpochybňovaných až tabuizovaných zpráv o stavu světa, ať už politicky zleva, nebo zprava, psali o konečnosti neomezeného ekonomického rozvoje. Jejich matematické modely simulovaly trendy v pěti proměnných: lidská populace na Zemi, objem průmyslu, znečištění, produkce potravin a čerpání nerostných zdrojů. Dosavadní exponenciální křivky růstu nemohly být podle jejich vývodů udržitelné, protože nárůst technologických inovací, které by problémy kompenzovaly, byl pouze lineární.8 Publikace vyvolala vlnu diskuzí, zájem veřejnosti a vlastně zpochybnila budoucnost „neudržitelného“ ekonomického rozvoje. Možná se tedy právě Meadowsovi zasloužili o směřování EU v politice ochrany životního prostředí,
6
TESAŘOVÁ (2010), str. 4.
7
Idem.
8
GUARDIAN (2015).
12
která, vzhledem k tomu, že se převážná část ekologických problémů neřídí státními hranicemi, je dnes charakterizována jako politika mezinárodního charakteru, jenž vyžaduje celosvětově koordinovaná řešení.9 Až do nedávna se ale Evropská legislativa podrobněji nezabývala otázkou nakládání s biologicky rozložitelnými frakcemi komunálního odpadu. Zásadní Směrnice Rady (Evropské Společenství - ES) č. 1999/3110, o skládkách odpadů, povinně zavazuje všechny členské státy EU včetně naší republiky od jejího vstupu do EU v roce 2004 razantním způsobem omezit skládkování biologicky rozložitelných odpadů (BRO), potažmo BRKO. Nabízí se otázka, proč jsou právě bioodpady řešeny jako speciální kategorie a proč je jim věnována taková pozornost nejen na úrovni samosprávy a státní správy, ale i na úrovni nadnárodní, zde tedy unijně evropské. Bioodpad společně se směsným odpadem, který je zahrnut ve skládce, nemá dostatek kyslíku, dochází k anaerobnímu rozkladu (bez přístupu vzduchu) a organická hmota “umírá” a hnije. Tvoří tak se skládkový plyn (metan, čpavek, sirovodík a oxid uhličitý), který může ohrožovat zdraví obyvatel v okolí skládek až do okruhu několika kilometrů. Metan je jako jeden z hlavních skládkových plynů významným skleníkovým plynem a jeho samovolné vypouštění do atmosféry způsobuje nestabilitu globálního klimatu. Z odpadu, který ve skládce hnije, dále vznikají výluhy organických kyselin. Bioodpad mění svůj objem, skládka je tím nestabilní, pohybuje se a vzniká riziko porušení izolace skládky, což může vést ke kontaminaci spodních vod. Bioodpad uložený na skládku zůstává především bez dalšího využití, kdy živiny a organické látky v něm obsažené se nevrací do přirozeného koloběhu látek.11 Před jednadvaceti lety, v roce 1995, se metan podílel zhruba 3% na produkci skleníkových plynů tehdejších členů Evropského společenství (tzv. evropské patnáctky). Proto byla o čtyři roky později přijata výše citovaná směrnice o skládkách odpadu (1999/31)12, která povinuje členské státy snížit objem skládkovaného BRKO do konce letošního roku 2016 o 65 % vzhledem k hodnotám vykazovaným v roce 1995. Některým zemím, zejména nově
9
VRÁBLÍKOVÁ (2010), s. 368-369.
10
EVROPSKÁ UNIE (1999).
11
KOMPOSTÁRNA PODYJÍ s.r.o. (2012).
12
EVROPSKÁ UNIE (1999). 13
přistoupivším, byla rozhodná doba prodloužena až do roku 2020. Další přijatá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98, o odpadech, deklaruje požadavek na provedení změn v legislativě jednotlivých členských států Evropské unie ve směru přijetí příslušných právních úprav nakládání s BRKO. Znovu se tak zabývá problematikou bioodpadu i odpadu jako takového. Zavádí princip Polluter pays principle – znečišťovatel platí – a rozšiřuje odpovědnost výrobce. Od konce roku 2010 nahrazuje všechny právní úpravy o nebezpečných odpadech a motorových olejích. Navíc stanovuje nové dva cíle pro rok 2020, kdy by mělo 50 % odpadu z domácností (který může obsahovat BRKO) a 70 % stavebního odpadu opětně zužitkováno nebo recyklováno. Nařizuje také členským státům nutnost navrhnout a přijat plán odpadového hospodářství, vytvářet, realizovat a vyhodnocovat programy k předcházení vzniku odpadu. Dále pak směrnice evropského parlamentu a rady 2010/75/EU13 stanovuje principy fungování a limity pro velká zařízení na zpracování bioodpadu (kompostárny, bioplynové stanice), jejichž kapacita přesahuje 50 tun za den. Zatímco spalování bioodpadu je řešeno ve směrnici 2000/76/ES14, zdravotní předpisy pro kompostárny a bioplynové stanice přijímající vedlejší živočišné produkty najdeme v nařízení o vedlejších produktech živočišné výroby, které nejsou určeny k další spotřebě. Dnes je široce problematika odpadů, kvality vody a ovzduší, skleníkových plynů a škodlivých chemikálií řešena v hlavě XX Smlouvy o fungování Evropské unie. Bioodpad je v ní definován jako biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinový a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, jídelen a obchodních prostor, a také srovnatelný odpad z potravinářských firem. Nejedná se však o lesnické ani zemědělské zbytky, hnojiva, kaly odpadních vod nebo jiný biologicky rozložitelný odpad jako přírodní tkaniny, papír nebo zpracované dřevo. Nezahrnuje ani vedlejší produkty potravinářství, které ve své podstatě nejsou odpadem. V těchto směrnicích je vyžadována zejména nutnost zavedení a provozování systémů separovaného sběru a třídění organického odpadu a jeho následné a vhodné zpracování v kompostárenských zařízeních různých typů nebo v bioplynových stanicích, včetně
13
EVROPSKÁ UNIE (2010).
14
EVROPSKÁ UNIE (2000).
14
praktických možností využití finálních produktů spolu se splněním nutných podmínek ochrany zdraví lidí i zabránění nežádoucí mikrobiální kontaminace dotčených složek životního prostředí. Evropská legislativa tak nedeterminuje přesný způsob splnění daných limitů, rozumějme způsob nakládání či zpracování vytříděného bioodpadu. Zmiňuje však vedle snížení produkce skleníkových plynů i vedlejší užitek ze získaného kompostu a bioplynu, který vedle vyšší kvality půdy a lepšího využívání zdrojů slibuje i určitou míru energetické soběstačnost. Evropská komise navíc připravila pro členské státy průvodce či návod „správného“ odpadového hospodářství, kdy se snaží navrhnout ideální využití zdrojů vedoucí k vyšší produktivitě výroby. Jsou to modely jako Life Cycle Thinking (Příloha A) a Life Cycle Assessement (Příloha B) zaměřené celkově na proces výroby, průmyslu a strojírenství, ale v návaznosti na hierarchii odpadového hospodářství v nich najdeme i způsob nakládání s bioodpadem. Skládkování je na základě výše uvedených argumentů považováno za nejhorší možnost nakládání s bioodpady. Nejen že škodí půdě, vodě a ovzduší, i jeho energetický potenciál zůstává nevyužit. Evropská unie tak stanovila určitý směr15, potažmo cíl a na státech zůstává volba cesty, která bude vzhledem ke specifickým faktorům (reliéf krajiny, stávající způsob sběru, složení a kvalita odpadu, klimatické podmínky) nejvhodnější pro využití druhotných surovin z bioodpadu (elektřina, teplo, bioplyn nebo kompost).
1.2 Aktuální legislativa ve Francii Dříve bylo nakládání s odpady na území Francie upraveno dvěma zákony, první z roku 1975 se vztahoval výhradně k problematice odpadů a druhý obecně k ochraně životního prostředí jako takové. V roce 2000 byly tyto dva texty spojeny a kodifikovány jako Zákoník životního prostředí (nařízení 2000-914 z 18. září 2000)16 . Vznikl tak jeden právně závazný text, nicméně rozdělen na dvě části, legislativní a správní. Odpadům se věnuje především pátá hlava, kde najdeme definici a právní vymezení zařízení určených k nakládání s odpady (ICPE - Installations Classées pour la Protection de l’Environnement – doslovně zařízení určená k ochraně životního prostředí), na kterou navazuje legislativní vymezení pojmu odpad
15
EVROPSKÁ UNIE (2008). (Příloha C – EU‘s Waste Hierarchy)
16
FRANCIE (2000). 15
a označení obce nebo průmyslového podniku za původce odpadu, za nějž je také zodpovědný. Následně řeší náležitosti sběru, svozu, odstraňování a recyklace odpadu. Zmiňuje také tři možnosti francouzských obcí jak pokrýt výdaje spojené se sběrem a nakládáním s komunálními odpady, a to poplatek za svoz komunálního odpadu vázaný na rozsah poskytnutých služeb, daň za svoz komunálního odpadu, která vychází z rozlohy zastavěného pozemku a financování z obecního rozpočtu.17 Zásadním se stal relativně nedávné roky 2009 a 2010, kdy francouzský parlament přijetím dvou nových zákonů Loi Grenelle I18 a Loi Grenelle II19 vyzdvihl environmentální problematiku a upozornil na hrozby a neudržitelnost aktuální úrovně rozvoje. Pro vysvětlení, Grenelle je dnes jednou z pařížských čtvrtí, jejíž velkou část tvoří ulice se stejným jménem, která je sídlem nejrůznějších institucí a asociací poslanců, místních zastupitelů, průmyslníků, zaměstnanců státu nebo odborářů. Oba tyto texty vznikl v návaznosti na národní konferenci o životním prostředí, která se uskutečnila v září a prosinci 2007. Logicky vešel nejdřív v platnost Loi Grenelle I, který byl následně kompletován a doplněn jeho přídomkem Loi Grennelle II. Oba texty se věnují zeširoka problematice životního prostředí a zavazují veřejné aktéry francouzského státu snížit výrobu, zvýhodnit a podpořit recyklaci odpadů, lépe využít bioodpady, snížit množství spalovaného a skládkovaného odpadu a zlepšit gesci stavebního odpadu. Druhý jmenovaný navíc zavádí povinnost třídit bioodpad přímo u zdroje (producenta odpadu) zhodnocovat a dále ho využívat (týká se velkým zemědělců, restaurací, stravovacích provozoven apod., tj. těch, kteří vytváří velké objemy bioodpadu). Podmínky a další náležitosti jsou blíže specifikovány v příslušném ustanovení zákoníku životného prostředí (R.543-225 až 227). Z textu zákona vyplývá, že domácnosti jsou od této povinnosti oproštěny. Ve své podstatě bioodpady mohou být v domácnostech tříděny a zvlášť sbírány, ale jen za určitých podmínek. Jsou z nich totiž vyloučeny živočišné složky odpadu (původci chorob), tekutiny jiné než potravinářské oleje a dřevité odpady z údržby zahrad a veřejné zeleně, a to vzhledem
17
BERTOLINI (2005), s. 98.
18
FRANCIE (2009).
19
FRANCIE (2010).
16
k jejich nevhodnosti k výrobě kompostu, kdy v případě potravinářských olejů a zeleného odpadu je vždy nutným kritériem množství. Skladba bioodpadu se liší v závislosti na místě, kde probíhá separace. Tj. skladba bioodpadu produkovaného ve škole nebo ve firmách se bude lišit od bioodpadu produkovaného v domácnosti. Nařízení z 12. července 2011 zavádí povinnost třídit bioodpad a odpad z potravinářských olejů pro výrobce a to tak, že stanovuje maximální roční kvótu jejich produkce a pokud ji daný výrobce překročí, musí tento odpad třídit za účelem dalšího využití. Nejvíce se týká kolektivních stravovacích zařízení a potravinových řetězců, dále pak služeb jako udržování veřejné zeleně, zahrad a parků, stejně jako zemědělsko-potravinářského průmyslu. Zavádění právních předpisů v otázce třídění bioodpadu je spjato s rostoucím podílem a množstvím tohoto odpadu. I limity stanovené v roce 2012 se během posledních čtyř let neustále snižují a organický odpad tak musí třídit čím dál více výrobců, kteří díky delšímu rozložení v čase mají prostor a čas se novým podmínkám přizpůsobit a podniknout tak potřebné organizační kroky nutné k valorizaci bioodpadů. Mez pro bioodpady vyjma potravinářské oleje byla z počátku velmi vysoko (2012: 120 t/rok a 2013: 80 t/rok) a týkala se víceméně pouze hypermarketů. Jak již bylo řečeno, tato hranice se postupně snižuje a od roku 2014 se díky tomu povinnost třídit týká i restauračních zařízení. Prozatím konečná hodnota pro rok 2016 je 10 tun bioodpadu a 60 litrů potravinářských olejů za rok. Přibyde tak mnoho dalších společností a bioodpad budou muset třídit nejen velké potravinářské koncerny, jídelny a kantýny, ale i velikostně střední podniky a restaurace servírující zhruba přes 70 000 jídel ročně.
1.3 Aktuální legislativa a situace v České republice (ČR) České právní předpisy rozlišují dva pojmy, biologicky rozložitelný odpad (BRO) a biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO). BRO je jakýkoli odpad podléhající aerobnímu20 nebo anaerobnímu21 rozkladu. Jedná se o bioodpady vznikající převážně v průmyslu, zemědělství a jiné výrobě a začleňují se podle přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí (MŽP) 381/2001 Sb., katalogů odpadů. (Příloha D). Většinou je nakládání s BRO plně
20
rozklad organické hmoty na jednoduché anorganické molekuly za přítomnosti kyslíku
21
biologický proces rozkladu organické hmoty, probíhající bez přístupu vzduchu 17
v kompetenci firem, které tento odpad produkují. Jeho odvoz i zpracování řeší na své náklady a samosprávní celky pouze kontrolují, zda tak činí v souladu se zákonem. Naopak za sběr a zpracování BRKO (stejně jako KO, jehož je BRKO součástí) je podle zákona o odpadech22 zodpovědná obec. Jedná se o BRO, které jsou součástí komunálních odpadů a zařazují se podle přílohy č. 1 vyhlášky MŽP 381/2001 Sb., katalogů odpadů. (Příloha E). Odbor odpadů Ministerstva životního prostředí vytvořil materiál, který popisuje konkrétní způsoby sběru biologicky rozložitelných komunálních odpadů v obcích s ohledem na koncový způsob využití v příslušných zařízeních. Materiál konkrétně popisuje, pro jaké druhy biologicky rozložitelných komunálních odpadů rostlinného původu obec musí zajistit místa k jejich oddělenému soustřeďování a dále uvádí přehled odpadů, které je možné odkládat na místa k tomu určená obcí vždy s ohledem na jednotlivé způsoby dalšího nakládání. Součástí příručky je též seznam odpadů, které není možná odkládat na místa k tomu určená za předpokladu, že nelze zajistit jejich nakládání v souladu s předpisy v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví lidí. (Příloha F).23 Od 1.4.201524 je v ČR pro každou obec zákonem povinné zabezpečit obyvatelům možnost tříděného sběru BRKO. Obce tak vedle již zavedeného třídění nebezpečných odpadů, velkoobjemových odpadů, papíru, plastů a skla musí zajistit místo pro oddělené soustřeďování kovů a bioodpadů. Stejnou vyhláškou pak Ministerstvo životního prostředí specifikuje, že obec svoji povinnost třídit bioodpad musí plnit minimálně v období od 1. dubna do 31. října, což představuje vegetační období, kdy vzniká největší množství bioodpadu v podobě zeleného odpadu, a uznává jako způsob plnění systém komunitního kompostování, kam je možno odevzdávat zbytky z údržby zeleně a zahrad vznikající na území obce. Oddělený sběr bioodpadu je v českých podmínkách zaměřen na zelený odpad ze zahrad a parků a další vhodný odpad rostlinného původu. Již před vydáním vyhlášky25 řada měst a obcí realizovala zkušební projekty na sběr bioodpadu z domácností, z jejichž zkušeností můžeme
22
ČESKO (2001).
23
ČESKO (2015).
24
ČESKO (321/2014).
25
Idem.
18
vyvodit, že26: - se prokazatelně sníží množství směsného komunálního odpadu ukládaného na skládku, které se odhaduje na 17-30 kg/obyv. a rok (snížení o 5-15 % hmotnosti, v některých případech až o třetinu), - množství shromážděných bioodpadů v obcích/lokalitách se zavedeným odděleným sběrem se postupně zvyšuje a ve 2.- 3. roce se ustálí na 100-120 kg/obyv. a rok, - celkové množství odpadů produkovaných obcemi se tak zvýší o 10-30 % hmotnosti27, - vzniká úspora nákladů především v důsledku úspory poplatků za uložení směsných komunálních odpadů na skládku (800-900 Kč/t), kdy jejich biologicky rozložitelná část je vytříděna a poměrně snadno recyklována, - náklady na svoz směsného komunálního odpadu se výrazně nemění, režim svozu zůstává́ zpravidla zachován nebo pozměněn formou střídavého svozu (např. jeden týden SKO, druhý týden BRKO), - vznikají nové náklady na sběr a zpracování bioodpadu, které zpočátku vzhledem k množství odděleně sebraného bioodpadu jsou obvykle vyšší než úspora skládkování́ směsného komunálního odpadu. Zkušenosti a názory jednotlivých zástupců se liší. Momentálně probíhá průzkum ke třídění BRKO na stránkách www.Tretiruka.cz (do 20. Března 2016). Výsledky měly být na portálu zveřejněny začátkem dubna a dále budou podrobně komentovány v jarním vydání odborného časopisu Odpadové fórum. Dnes 11. května 2016 ale nejsou stále k dispozici. Na uvedeném webu jsou dostupné komentáře obcí k třídění bioodpadu, jejich zkušenosti, způsoby řešení a výtky vůči legislativě.
26
IURMO (2014), s. 38-44.
27
růst produkce odpadu je způsoben tím, že občané budou vyhazovat např. odpad ze zahrad, který
dříve pálili, zakopávali na zahradách, vyváželi do lesa, jinak zužitkovali apod. 19
Na rozdíl od třídění obalových materiálů, bioodpad nepodléhá zpětnému odběru, nelze proto na jeho sběr a zpracování získat peníze od obalové společnosti EKO-KOM28 a vyvstává zde otázka jak třídění bioodpadu financovat. Ministr životního prostředí Richard Brabec na toto reagoval nabídkou státních dotací na třídění odpadů. První výzvy byly vypsány již v únoru 201529 a obce mohly požádat o finanční podporu na nákup kontejnerů, popelnic čí vybavení pro kompostárny na sběrné dvory.
1.4 Možnosti sběru, zpracování a následného využití bioodpadu v ČR Základním informačním nástrojem v ČR pro sledování vývoje odpadového hospodářství, ze kterého lze čerpat data o množství produkovaného odpadu je Informační systém odpadového hospodářství (ISOH) provazovaný od roku 2007 společností CENIA. Kompetentní k podávání informací o životním prostředí je také MŽP ČR, které z údajů obsažených v ISOH zpracovává Zprávu o stavu životního prostředí a Statistickou ročenku životního prostředí.30 Tato podkapitola pracuje s čísly poskytnutými těmito institucemi, doplněnými údaji Českého statistického úřadu. Po dlouholetém a soustavně se narůstajícím množství odpadů v České republice se tento trend v posledních letech snižuje. Dle údajů zveřejněných Státním fondem životního prostředí celková produkce odpadů v ČR, stejně jako tuzemská produkce komunálních odpadů stagnuje. Pro účel dvou následujících grafů rozumějme využíváním odpadů např. jejich využití jako palivo pro výroby energie, získání a regeneraci rozpouštědel, recyklaci a opětovné využití anorganických materiálů, kovů a kovových sloučenin či rafinaci použitých olejů nebo jiný způsob jejich využití. Nejpoužívanějšími metodami odstraňování jsou ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (skládkování), spalování na pevnině nebo trvalé uložení (např. ukládání v kontejnerech do dolů). Mezi ostatní způsoby nakládání s odpady řadíme využití odpadů k terénní úpravě (netýká se kalů), předání kalů čistírnám odpadních vod k použití
28
Autorizovaná obalová společnost založená v roce 1997 průmyslovými podniky vyrábějícími balené
zboží. Tato nezisková akciová společnost vytvořila a provozuje celorepublikový systém, který zajišťuje třídění, recyklaci a využití obalového odpadu. Viz. ŠŤASTNÁ (2013), s. 23. 29
STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR (2015).
30
HŘEBÍČEK (2009), s. 161.
20
na zemědělské půdě, přeshraniční přepravu, zpracování autovraků nebo právě kompostování. Čísla uvedená níže vypovídají o celkové produkci odpadů v ČR, průmyslových i komunálních odpadech.
Graf 9 Způsoby nakládání s odpady
Methods waste management Graf 1: Způsoby nakládání s odpady v ČR, of 2002-2014 16 000
tis. t / thousand tonnes
14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2002
2003
2004
2005
Využívání / Recovery
2006
2007
2008
2009
2010
Odstraňování / Disposal
2011
2012
2013
2014
Ostatní způsoby / Other types
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
Pro lepší ilustraci a porovnání se podívejme na procentuální vyjádření absolutních čísel uvedených výše v grafu č. 1. Graf 2: Nakládání s odpady v ČR,Graf 2002-2014 [%] 11 Nakládání
s odpady Waste management
100% 90% 80%
48,2
70%
50,6
51,1
49,7
45,2
42,6
44,3
41,3
43,6
19,1
20,3
16,2
17,1
14,9
35,7
37,1
39,6
41,6
41,5
2010
2011
2012
2013
2014
60% 50% 40%
25,1
21,2
20,8
20,1
26,7
28,2
28,1
30,2
2006
2007
2008
2009
30% 20% 10% 0% Využívání / Recovery
Odstraňování / Disposal
Ostatní způsoby / Other types
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
21
Z obou grafů vyplývá, že většina odpadů v České republice byla v roce 2014 buď využita (41,5 %) nebo jinak zpracována čí předána (43,6 %). Potvrdil se tak znovu dlouhotrvající trend snižovat množství skládkovaného odpadu, který je nejčastějším způsobem odstraňování odpadů. Výčet konkrétních způsobů nakládání s odpady vyjmenovává vyhláška č. 351/2008 Sb.31 (Příloha G). Abychom se dostali k otázce bioodpadu, podívejme se na způsoby nakládání s komunálními odpady.
Graf 3: Způsoby nakládání s komunálními v ČR, 2014 [%]v roce 2014 Graf 7 Způsoby nakládání odpady s komunálními odpady Methods of municipal waste management; 2014 3% Skládkování / Landfilling
23% Spalování / Incineration 56%
Recyklace / Recycling
18% Kompostování / Composting
Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ)
Zde jak vidíte je podíl odstraňování (skládkování a spalování) markantně vyšší. Skládkování stále převažuje (56 %) a materiálově se využívá pouze 26 % komunálních odpadů. I když podíl skládkování na celkové produkci komunálních odpadů dlouhodobě klesá a spalovny směsného komunálního odpadu jsou v České republice spíše raritou (aktuálně pouze tři32), téměř dvě třetiny komunálního odpadu tak zůstávají nevyužity a jejich energetický či materiální potenciál mizí více či méně hluboko v zemi. V posledních letech značně roste produkce obalových odpadů, ale na druhou však dochází ke zvyšování míry recyklovaných odpadů z obalů. Zpětný́ odběr vybraných výrobků se spíše
31
ČESKO (2008).
32
ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV (2016).
22
zvyšuje, nejvíce u přenosných baterií a akumulátorů. Avšak pro dosažení legislativního cíle pro rok 2016 je tempo růstu jejich sběru zatím nedostačující.33 V roce 2014 bylo v Česku vyprodukováno celkem 5 324 tisíc tun34 komunálního odpadu, ten se tak podílí 16 %35 na celkové produkci odpadů a řadí se v ní na druhé místo (prvenství patří s odstupem stavebním a demoličním odpadům, které jsou hmotnostně velmi významné). Každý Čech tak v roce 2014 vyprodukoval přibližně 506 kg komunálního odpadu. Abychom se dostali k hodnotám týkajících se bioodpadů, musíme jít ještě dále. Skupinově se totiž řadí ke směsnému komunálnímu odpadu (SKO), který tvoří víc než polovinu (asi 60 %) komunálního odpadu. V roce 2014 bylo vyprodukováno 2 936 tisíc36 tun směsného komunálního odpadu, což činí bezmála 300 kg na obyvatele. České sdružení pro biomasu Biom pak tvrdí, že podíl BRKO obsažený v SKO se pohybuje, v závislosti na typu zástavby, v rozmezí 40 % až 60 %. Z porovnání produkce BRKO a jeho skládkování vyplývá, že na skládky je zatím ukládáno větší množství BRKO, než je požadováno v cílových letech dle směrnice č. 1999/31/ES. Nejrozšířenějším druhem sbíraných bioodpadů v českých obcích jsou rostlinné odpady ze soukromých zahrad občanů (tráva, větve, zbytky ovoce a zeleniny, plevel apod.). Řada obcí a měst umožňuje odevzdávat tento odpad do sběrných dvoru nebo zajišťuje mobilní sběr v podobě velkoobjemových kontejnerů přistavovaných v daných termínech ve vegetační sezóně. Jiné obce umožňují občanům využívat sběrné nádoby, které jsou ve městech většinou určeny pro jednotlivé rodinné domky a domácnosti. Často se v tomto případě jedná o službu kterou si občan může za poplatek objednat u obce nebo svozové firmy, se kterou má obec smlouvu. Mimo to se často využívají i malé kompostéry, které obec poskytla domácnostem za zvýhodněnou dotovanou cenu nebo je jim je zapůjčila daná svozová firma. Výběr systému sběru zůstává plně v kompetenci obcí i podle vyhlášky č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů.
33
STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR. Priorita. (2016), s. 19.
34
ISOH. Celková produkce komunálních odpadů v ČR, 2009-2014.
35
ISOH. Podíl jednotlivých skupin odpadů na celkové produkci odpadů v ČR, 2014.
36
CENIA, ČSÚ (2014), str. 53. 23
Z výzkumu37 realizovaného v roce 2013 Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí (IURMO), tedy ještě před zavedením zákonné povinnosti obcím odděleně shromažďovat bioodpad, vyplývá, že v malých obcích je občanům dán k dispozici buď velkoobjemový kontejner (forma mobilního sběru), nebo sběrná nádoba přímo do domu. Nejméně používaným způsobem je pytlový sběr, jehož popularita při sběru obalových materiálů významně roste. Na sběr bioodpadu ale není z přirozených příčin úplně vhodný (v podstatě by docházelo k neřízené anaerobní digesci). Způsob nakládaní s bioodpady závisí na jejich skladbě a vlastnostech. K nejlépe zpracovatelným patří bioodpady rostlinného původu (nejčastěji odpady ze zahrad a z údržby zeleně) a to v technologiích založených na kompostovaní. Obtížně zpracovatelné́ bioodpady jsou s přídavkem živočišných bioodpadů (např. kuchyňské́ odpady, zbytky jídel). Takové odpady jsou vhodné pro anaerobní digesci (bioplynové stanice). V podstatě lze rozlišit dva způsoby zhodnocení biologicky rozložitelných odpadů: 1) Materiálové využití, které představuje náhradu prvotních surovin látkami získanými z odpadů (druhotné suroviny) – vznik kompostu. 2) Energetické využití, tj. uvolnění energetického potenciálu odpadů k výrobě energie – produkce metanu. V praxi bývají organické odpady zhodnocovány nebo odstraňovány především a) kompostováním (přeměna organických odpadů činností mikroorganizmů a bezobratlých živočichů za aerobních podmínek), výsledný produkt – kompost – lze použít jako hnojivo, b) fermentací neboli zkvašováním (přeměna organických odpadů činností mikroorganizmů za anaerobních podmínek), výsledný produkt – bioplyn – lze využít jako zdroj energie (palivo), zbytek organických látek lze kompostovat, c) spalováním (likvidace látek biologicky obtížně rozložitelných, toxických nebo jinak zdravotně závadných).38
37
IURMO (2014), s. 38-44.
38
TESAŘOVÁ (2010), str. 7.
24
Způsob nakládáni s komunálními bioodpady je z velké́ míry limitován především ekonomickou náročností dalšího zpracování, přičemž náklady za zpracovaní (využití) bioodpadů by neměly převýšit celkovou cenu skládkovaní odpadů, jinak třídění bioodpadu ztrácí pro obce ekonomický smysl a výhodnější je pak pro obec v takovém případě bioodpad vlastně netřídit. Výše zmíněný výzkum39 došel k závěru, že nejčastějším způsobem zpracování bioodpadů (ze zahrad, domácností i veřejné zeleně) je kompostování na různých druzích kompostáren (včetně domácího či komunitního kompostování). Tento nejčastější způsob totiž představuje nejméně materiálově i finančně náročný způsob jak zpracovat bioodpad a lze ho aplikovat jednoduše v různém měřítku. Dříve bylo obvyklé bioodpad z domácnosti nebo zahradní odpady kompostovat na vlastním pozemku. Kvůli postupným změnám ve společnosti a ústupu lidí od individuální zemědělské produkce dnes končí většina bioodpadů ve sběrných nádobách a z nich často na skládkách nebo ve spalovnách. Proto se začíná opět podporovat domácí kompostování, jehož různé druhy jsou již v řadě zemí EU rozšířené. Jednou z forem je společné komunitní kompostování, na němž se může podílet více domácností. Obvykle se provádí v blízkostí obce uvnitř zelených ploch. Podmínkou je nepropustný podklad, který umožňuje kompostování v hromadách či pásech. Hromady (šířka 1,5 m, výška 1 – 1,5 m) se z jedné strany postupně doplňují novým bioodpadem. Stejně jako u jiných typů otevřeného kompostování je nutno kompost promíchávat, provzdušňovat a vlhčit, aby byly zabezpečeny vhodné podmínky pro aerobní rozklad a jako výsledný produkt byl získán dostatečně kvalitní kompost. Proti ztrátě vody a ometení pachů se povrch hromad pokrývá rostlinným materiálem (opadané listí, seno aj.). Kompostování probíhá asi 6 měsíců. V závislosti na daných podmínkách, teplotě, provzdušňování a vlhčení může proces být podstatně urychlen. Jeho průběh a kvalitu mohou nepříznivě ovlivnit materiály, které brzdí činnost mikroorganizmů (tekuté a kašovité zbytky vařených jídel, kosti, zbytky masa a uzenin, impregnované dřevo, popel, textil, cigarety apod.). Domácí kompost se používá nejčastěji na zelené plochy nebo pro hnojení zahradních stromů a keřů. Nevýhodou domácího kompostování je velký nárok na plochu, dlouhá doba zrání kompostu a nedostatečná procesní teplota – v závislosti na konkrétní lokalitě toto však (s výjimkou procesní teploty) nemusí představovat významnější problém. Pro komunitní i individuální kompostování lze také využít různých typů komerčně nabízených otevřených
39
IURMO (2014), s. 38-44. 25
nebo uzavřených kompostérů.40 I přes velký boom kompostáren v České republice (již přes 400), se zhruba třetina bioodpadu stále skládkuje na běžných skládkách pro ukládání komunálního odpadu. V České republice je aktuálně v provozu něco málo přes 500 bioplynových stanic, jejich podíl ve zpracování bioodpadu je ovšem zanedbatelný (kolem 5 %). Z výzkumu41 je tedy zřejmé, že jedna třetina sbíraných bioodpadů končí na skládkách, i když je bioodpad velmi dobře zpracovatelný, protože skládkování je ve většině případů nejlevnější způsob nakládání s odpady v ČR.
40
TESAŘOVÁ (2010), str. 46-47.
41
IURMO (2014), s. 38-44.
26
2 AKTIVITY A PROGRAMY PRO REDUKCI OBJEMU BIOODPADU V KOMUNÁLNÍM ODPADU Z první kapitoly vyplývá, že se třídění bioodpadu a jeho následné využití stalo během posledních desetiletí veřejným zájmem nejen „zelených“ politiků, hnutí na ochranu životního prostředí, ale i nadnárodních organizací, států, municipalit a samotných občanů. Podíváme-li se na nařízení české vlády č. 352/2014 Sb.42 (Příloha H), je tato priorita více než evidentní. Stejný předpis odkazuje i na příslušnou směrnici EU. Obce tak mohou zavádět systém odděleného sběru bioodpadu, vystavět zařízení na mechanicko-biologickou úpravu nebo značně levnější a nenáročnou metodu komunitního či domácího kompostování. Poslední dvě jmenované jsou z hlediska životního prostředí řekněme nejšetrnější, jelikož si občané zajišťují kompostování v podstatě sami, čímž obec šetří své náklady, navíc je odpad zpracován a využit přímo v místě vzniku, takže se snižují emise z provozu nákladních automobilů, a odpadá otázka odbytu kompostu. Důležité je, aby systém nakládání s odpady vedl ke snižování množství směsného komunálního a negeneroval nadměrné množství BRKO. Často se stává, že sběr bioodpadů se orientuje na rodinné domy se zahradami a materiál, který se do té doby z velké části kompostoval na pozemcích obyvatel se proměňuje v odpad. Obyvatelé přestávají kompostovat, množství SKO se nesnižuje a roste množství BRKO. Smysluplný systém nakládání s BRKO proto musí motivovat občany v bytových i rodinných domech ke snižování množství SKO vytříděním jeho biologicky rozložitelné složky a musí motivovat k využití zelených zbytků na vlastních pozemcích. Řešit povinnosti při nakládání s bioodpady zavedením systému komunitního či domácího kompostování je zajímavou alternativou pro všechny malé obce, pro které je výstavba kapacit na zpracování bioodpadu velmi nákladným a často i zbytečně drahým řešením. Podle §10a zákona o odpadech43 obec může ve své samostatné působnosti, jako opatření pro předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce, čímž
42
ČESKO (352/2014).
43
ČESKO (2001), §10a. 27
zároveň splňuje stejným zákonem stanovenou povinnost prevence vzniku odpadů. Institut komunitního a domácího kompostování obce je výhodné použít zejména v situaci, kdy si většinu rostlinných zbytků z domácností si občané mohou zpracovat svépomocí kompostováním na zahradě nebo pomocí komunitních kompostérů pro bytovou výstavbu. Komunitní kompostování obce pak slouží jako doplněk pro rostlinné zbytky, které občané nedokážou zpracovat svépomocí. Kompostování může probíhat velmi jednoduše a levně na nezpevněné a vodohospodářsky nezabezpečené ploše.44 Na rozdíl od výstavby malého kompostovacího zařízení, kde je toto vyžadováno. V obcích, kde kompostování provádí místní zemědělec, je třeba, aby tento zemědělec provozoval zařízení pro nakládání s odpady. Zemědělec přebírá organické zbytky od obce, nebo od občanů a předáním se z těchto zbytků stává odpad. Nejjednodušším řešením je malé zařízení, které rovněž nemusí být na vodohospodářsky zabezpečené ploše. Kapacita kompostárny je však omezena 150 tunami45 odpadů za rok a 10 tunami v jedné zakládce46. V případě, že by obec do malého zařízení dodávala velké množství travní seče ze svých pozemků, které by výrazně přesahovalo 150 tun za rok, musel by mít zemědělec vybudovanou kompostárnu s vodohospodářsky zabezpečenou kompostovací plochou a sběrnou jímkou, nebo by si materiál musela zpracovávat sama obec v režimu komunitního kompostování. Komunitní kompostárna nakládá s rostlinnými zbytky, nejedná se o odpad, neboť si své rostlinné zbytky zpracovává obec sama a kapacita komunitní kompostárny není omezena.47 Podívejme se na vybrané příklady z praxe, jak by třídění a další zužitkování bioodpadu mohlo a ideálně mělo vypadat. Obce či města využívají právě metody domácího a komunitního kompostování, které se v Evropě i České republice objevují čím dál častěji a staly se stěžejní i pro projekt Miniwaste, jemuž bude věnována další část práce.
44
KOMPOSTUJ.CZ (2015).
45
ČESKO (2001).
46
Idem.
47
STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR (2009), s. 8.
28
2.1 Příklady způsobů redukce objemu bioodpadů v České republice 2.1.1
Olomouc
Kdybych měla vybrat jedno české město evokující exemplárnost a angažovanost v třídění odpadu, byl by to bez pochyby Olomouc. Zaměřme se ale tentokrát pouze na bioodpad. Systém sběru bioodpadu byl v roce 2011 rozšířen do všech městských částí města Olomouce, kdy má každý rodinný dům na celém území města nárok na jednu BIOpopelnici a spolu s ní i na její pravidelné vyvážení. BIOpopelnice je speciální plastová nádoba o objemu 240 litrů, která slouží k ukládání rozložitelných zbytků ze zahrady a kuchyně. Na rozdíl od klasické popelnice je vybavena odvětrávacím systémem, který díky provzdušňování vede k eliminaci zápachu z uloženého obsahu. Popelnice i svoz bioodpadu jsou poskytovány v rámci místního poplatku za komunální odpad bez další úplaty. Nádoba na bioodpad – BIOpopelnice – není poskytována automaticky, je potřeba o ni zažádat. Stačí vyplnit on-line formulář, nebo zavolat na Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouce. Svoz bioodpadu je prováděn 1x za 14 dní ve vegetačním období (duben – listopad) a 1x měsíčně v zimním období (prosinec – březen). Objemný bioodpad (ořezy, silnější větve, větší množství odpadu), který se nevejde do nádob, je možno odevzdávat do velkoobjemových kontejnerů v rámci jarních a podzimních sběrových sobot nebo celoročně ve sběrových dvorech.48 2.1.2 Jihlava49 Jihlava pokračuje v aktivitách ke zvyšování třídění odpadů. Od 1. března 2016 mají všichni obyvatelé města možnost třídit biologicky rozložitelný odpad. „Nyní je ve směsném odpadu, který končí bez užitku na skládce, 30 až 40 procent obsahu, který by mohl být kompostován a znovu využit. Je to významný krok, který bude mít kladné ekologické i ekonomické dopady,“ komentuje rozhodnutí, které potvrdila rada města, primátor Rudolf Chloupek. Dosud se v Jihlavě bio třídí v pilotních projektech ve dvou příměstských částech a jedné lokalitě města. Od tohoto kroku radnice očekává zásadní zvýšení procenta vytříděného odpadu, snížení nákladů na zpracování směsného komunálního odpadu, efektivnější využití kompostárny a zlepšení životního prostředí. „Očekáváme, že se v Jihlavě dostaneme mnohem blíže k 50 procentní míře třídění, kterou jsme si dali jako metu. Nyní v Jihlavě vytřídíme
48
STATUTÁRNÍ MĚSTO OLOMOUC (2012).
49
STATUTÁRNÍ MĚSTO JIHLAVA (2015). 29
asi 36 procent odpadu,“ věří v zodpovědnost spoluobčanů primátor Rudolf Chloupek. Do všech 260 současných stanovišť s kontejnery na tříděný odpad budou umístěny nové hnědé nádoby na bioodpad, budou se vyvážet pravidelně každý týden. Zapojit se budou moci i vlastníci rodinných domů, kteří budou moci požádat o přidělení 240 litrové nádoby na bioodpad, tzv. kompostéru, přímo k domu. Kompostér bude k nemovitosti přidělen zdarma, vyvážet se bude pravidelně jedenou za čtrnáct dní v liché týdny. Současně se zavedením svozu bioodpadu dojde k úpravě svozu směsného komunálního odpadu od rodinných domů. Všechny nádoby na směsný komunální odpad se od rodinných domů budou pravidelně vyvážet ve čtrnáctidenních intervalech a to v sudé týdny. Při určování objemu nádoby budou i nadále zohledňovány zvláštní okolnosti, jako je produkce dětských plen, inkontinenčních pomůcek a další. Domácnosti, kterým se sníží frekvence svozu směsného komunálního odpadu, budou automaticky zapojeny do Programu zodpovědného nakládání s odpady. Při splnění podmínek Programu po dobu 8 měsíců vznikne osobám s trvalým pobytem nárok na úlevu z poplatku (aktuálně 65 korun, pro rok 2016 ve výši 70 korun). Sazba poplatku na rok 2016 činí 680 Kč50. Po zapojení se v roce 2016 vznikne nárok na slevu na poplatku v roce 2017. Zavedení plošného svozu bioodpadu vychází ze zkušeností ze dvou pilotních projektů v příměstských částech a v jedné lokalitě města. Výsledky jsou velmi dobré. „K našemu milému překvapení se v pilotních projektech ukázalo, že zavedení třídění bioodpadu vedlo i ke zvýšení třídění už zavedených komodit. Bylo by našim přáním, aby se tento efekt projevil i celoplošně,“ vyhodnotil zkušenosti z pilotních projektů primátor, který dohlíží nad činností úřadu v oblasti životního prostředí. Svoz bioodpadu dvoutýdenní intervalu vývozu nádob od rodinných domů není místní specialita, stejné schéma používají i jiná města a obce jako například Olomouc, Přerov, Moravská Třebová, Mikulov a stovky dalších menších obcí. „Pokud domácnost třídí, je dvoutýdenní interval na vyvezení nádoby naprosto dostačující. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, třídíme poctivě a někdy by nám postačil vývoz i jednou za měsíc. Nicméně radnice je připravena reagovat na požadavky domácností, které z nějakého důvodu potřebují vyšší frekvenci vývozu,“ ujišťuje primátor Rudolf Chloupek.
50
30
STATUTÁRNÍ MĚSTO JIHLAVA (5/2015).
2.1.3
Opava51
Město Opava v roce 2012 využilo možnosti získat finanční prostředky na nákup kompostérů formou dotace z Operačního programu životní prostředí, Prioritní osa 4: Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, Oblast podpory 4.1.: Zkvalitnění nakládání s odpady. Cílem této aktivity bylo vytvořit podmínky pro snížení množství bioodpadu ve zbytkovém podílu netříděného komunálního odpadu podporou domovního kompostování. Podpora spočívala v bezplatném dodání kompostérů těm občanům, kteří vlastní nebo mají v pronájmu na území města a městských částí zahrádku, zapojí se do projektu a o kompostér projeví zájem. Byl zpracován projekt s názvem „Domovní kompostování – město Opava“ na zakoupení kompostérů v takovém počtu a objemu, aby množství odstraněného bioodpadu tj. celková kapacita všech kompostéru činila 2 483 m3. Zpracování projektu a podání žádosti o poskytnutí dotace předcházelo dotazníkové šetření za účelem zmapování předběžného zájmu občanů, které proběhlo v průběhu měsíce srpna 2012. Po schválení dotace a uzavření smlouvy s poskytovatelem byli občané osloveni prostřednictvím městského zpravodaje Hláska a na webových stránkách města a znovu
byli vybídnuti
k vyplnění dotazníku a k zapojení se do akce. Žádosti byly přijímány v období měsíců dubna až září 2013. Občané mohli žádosti odevzdávat na podatelně Magistrátu města Opavy nebo přímo na odboru životního prostředí, případně mohly být zaslány elektronicky. Dodavatel kompostérů byl vybrán formou zjednodušeného podlimitního řízení na dodávky, které
proběhlo
na
jaře
roku
2013.
Předmětem
dodávky
byly
kompostéry
o objemu 800 a 1200 litrů v následujícím počtu: - kompostéry o objemu 800 l: 700 ks (celková kapacita 560 m3), - kompostéry o objemu 1 200 l: 1 603 ks (celková kapacita 1 923,6 m3) Poměr počtu menších a větších kompostérů vycházel z předběžného zájmu občanů. Kompostéry byly dodány městu na přelomu měsíců září a října roku 2013. O této skutečnosti byli občané informováni opět prostřednictvím městského zpravodaje Hláska a na webových stránkách města. Bylo zřízeno výdejní místo v jednom z objektů v dnes už nevyužívaném areálu
51
STATUTÁRNÍ MĚSTO OPAVA (2014). 31
Dukelských kasáren. S občany, kteří si podali žádost a přišli si vyzvednout kompostér, byla uzavřena Smlouva o výpůjčce na dobu 5 let. Aby byly splněny podmínky dotace, musí kompostéry po celou tuto dobu zůstat v majetku města. Občan se stane vlastníkem kompostéru po uplynutí této lhůty na základě Darovací smlouvy, která bude mezi ním a městem uzavřena. V případě jakékoliv změny, která by měla souvislost s provozem kompostéru, je nutné tyto skutečnosti sdělit pracovníkům odboru životního prostředí, především se to týká změn ve vlastnictví pozemků, které by vyvolaly změnu vlastnictví kompostérů.
2.2 Slovensko Řekněme, že průkopníkem domácího a komunitního kompostování na Slovensku lze označit obec Palárikovo. Tato obec s množstvím zeleně a řadou kulturních památek má 427852 obyvatel, z nichž většina bydlí v rodinných domech. V roce 1999 byla v důsledku přísnější legislativy uzavřena tamější obecní skládka, na které končil veškerý komunální odpad (v obci nebyl zaveden tříděný sběr). Obec si mohla vybrat, buď vozit odpady na vzdálenou skládku a zaplatit za to víc peněz, nebo produkci směsných odpadů omezit, začít je kompostovat a třídit. Na základě analýzy (rozbor odpadů, průzkum možnosti odbytu surovin), kterou si obec nechala vypracovat, se její zástupci rozhodli skládkování omezit. V roce 200053 se v obci začalo intenzivně propagovat domácí a komunitní kompostování. Za pomoci místního tisku, rozhlasu, letáků, přednášek a besed na školách se tato iniciativa dostala do povědomí veřejnosti. Navíc na podporu kompostování aktivisti v obci vyráběli dřevěné kompostéry, které nabízeli lidem. Obec zakoupila štěpkovač a v době prořezávání stromů lidem přímo v domácnostech štěpkovala větve. Kampaň se až do roku 2006 každý rok opakovala a vždy byla doplněna o nové zajímavé aktivity. V roce 2004 v obci vznikly dvě obecní kompostárny, jejich kapacita však nestačila a tak v roce 2005 na pozemku zemědělského družstva vznikla kompostárna. Kompostuje se zde odpad ze zeleně, z provozu hřbitova a také odpad, který nedokážou domácnosti sami zkompostovat, a při větším objemu obec nabízí domácnostem i jeho odvoz.
52
ŠÚ SR (2015).
53
HAVEL (2015).
32
Obec se od počátku snaží motivovat domácnosti i ekonomicky. Původně obec lidem nabídla slevu 100 SK na paušálním poplatku v případě účasti v domácím čí komunitním kompostování, což motivovalo zhruba 80 % domácností. Protože se však nad tuto hranici dál nedostala, zavedla v roce 2005 platby za směsný odpad podle jeho objemu s tím, že za tříděný sběr se neplatí. Původce odpadu tak platí za vývoz každé 110 litrové popelnice na směsný odpad, v současnosti to je 1,80 EURO. Tento systém svozu a likvidace se nazývá komunálního odpadu PAYT (Payas-you-throw).54 Příklad Palárikova úspěšně vyvrací mýty o tom, že lidé nemají zájem třídit, že není odbyt pro vytříděné suroviny, že chybí finanční prostředky, že je nemožné dosáhnout např. 50% úrovně recyklace komunálních odpadů, které často používají lobbisti, politici a zástupci samospráv. Způsob nakládáni s komunálními odpady tak na Slovensku zůstává spíše bez zájmu autorit a obec Palárikovo bohužel zatím velmi světlou výjimkou.
2.3 Německo Náš západní soused se chlubí jedním z nejrozvinutějších systémů v nakládání s odpady v Evropě. Dalo by se říct, že jako sklenice od piva u nás není hned odpadem, v Německu toto platí pro odpad jako takový. Velký důraz se tu klade na třídění domovního odpadu, což má především ekologické důvody, protože roztříděný a shromážděný domovní odpad se znovu používá. Domovní odpad se třídí nejen v domech určených k bydlení a na kolejích, ale také na celé univerzitě a v ostatních veřejných budovách, jako je nádraží nebo letiště. Většina měst v Německu vydává každoročně (v prosinci) tzv. odpadový kalendář, který informuje občany, kdy se v jejich ulici, či v jejich okolí budou vyvážet jednotlivé druhy odpadu (jako např. kam začátkem ledna s vánočním stromečkem...).55 Dnes v České republice velmi aktuální otázka, omezení skládkování komunálního odpadů, řeší města v sousedním Německu už více než s dvacetiletým předstihem a bližší pohled do tamních systémů nabízí jakousi inspiraci, jak se s problematikou vyrovnat v praxi a vytvořit systém pro obce ekonomicky přijatelný, případně dokonce ekonomicky příznivý. Třídění bioodpadů je samozřejmou součástí systémů nakládání s odpady v drtivé většině
54
Podrobněji HERCEGOVÁ (2016).
55
DRÁŽĎANY (2013). 33
německých měst a obcí a na jejich zpracování byly v posledních letech vybudovány desítky komunálních bioplynových stanic, které přinášejí hned několikerý ekonomický a ekologický užitek. Příkladnou zemí v řešení vzniklých komunálních odpadů je Bavorsko.56 Třídění odpadů zde není pouze doplňkovou součástí odpadového hospodářství, ale skutečnou prioritou, která přináší své pozitivní výsledky. Např. v roce 2002 zde bylo na 1 obyvatele vytříděno 161 kg papíru, plastů a skla a dále 138 kg bioodpadů, zatímco množství zbytkového komunálního odpadu činilo jen 190 kg/osobu. Materiálové využití komunálních odpadů tak dosáhlo 58 %. Město Passau leží nedaleko od hranic na soutoku tří řek (dvě z nich se vlévají do Dunaje) a už z tohoto důvodu působí impozantně. Aby zajistilo efektivní nakládání s velkým množstvím vytříděných bioodpadů od občanů a z města, rozhodlo se město impozantně vyřešit také tuto záležitost. Nedaleko od Passau, v areálu bývalé skládky, který nyní slouží jako komplexní centrum nakládání s odpady, vybudovalo město vedle kompostárny také komunální bioplynovou stanici s významnou zpracovatelskou kapacitou. Zařízení, největší svého druhu v SRN, zpracovává pouze vytříděné komunální bioodpady metodou tzv. suché fermentace. Samotný provoz této komunální bioplynové stanice začal v listopadu 2004, kdy byl spuštěn zkušební provoz zařízení a probíhal do března 2005. Zařízení zpracovává vytříděné bioodpady ze svozové oblasti s asi 400 000 obyvateli a jeho aktuální zpracovatelská kapacita činí 39 000 tun/rok. Kromě bioplynové stanice je v této svozové oblasti umístěno ještě 12 kompostáren. Zařízení zpracovává bioodpady vznikající na území města, zejména tedy bioodpady z domácností, dále bioodpady z větších hotelů a restaurací a bioodpady z údržby veřejné zeleně, především posečenou trávu a listí. Domácnosti třídí bioodpady do speciálních nádob, které jsou rozmístěny prakticky před každým domem. Výtěžnost tříděného sběru bioodpadů z domácností zde dosahuje průměrně 13057 kg/os/rok. Poté, co jsou vstupní odpady přijaty, procházejí drcením na velikost menší než 80 mm a následně jsou z nich odstraněny nežádoucí příměsi prostřednictvím bubnového síta (zejména plasty) a magnetického separátoru (kovy). Vyčištěné odpady pak podstupují další drcení na velikost menší než 50 mm. Vlastní zpracování bioodpadů zde probíhá procesem tzv. suché
56
BAČÍK (2005).
57
Idem.
34
fermentace v systému Kompogas, který byl původně vyvinut ve Švýcarsku a umožňuje fermentaci odpadů s vysokým podílem sušiny (33–37 %)58. V tomto systému tedy obíhá podstatně méně vody než v procesu tzv. mokré fermentace, kde se obsah sušiny pohybuje mezi 10–15 %59. Takto upravený materiál je kontinuálně plněn do tří Kompogas fermentorů, které mají úctyhodnou velikost. Každý má svůj vlastní dávkovač a proces fermentace probíhá nepřetržitě a doba zdržení vsázky ve fermentoru činí přibližně 14 dní. Za těchto podmínek, v hermeticky uzavřeném anaerobním fermentoru (bez přístupu vzduchu) a za dané teploty, jsou veškeré nežádoucí bakterie, mikroorganismy a plevelná semena bezpečně odstraněny. V důsledku toho není zapotřebí v zařízení instalovat speciální jednotku na hygienizaci odpadů. Hygienizace je dostatečně zajištěna uvedeným procesem a navíc doplněna i následným kompostování digestátu. V případě, že by bioplynová stanice zpracovávala rizikovější odpady, například odpady z jatek, pak by hygienizační stupeň musel být instalován. Zkvašený materiál je na výstupu z fermentoru odvodněn. Část procesní odpadní vody se vrací zpět do fermentačního procesu a nadbytečná procesní voda nalézá uplatnění jako hnojivo u zemědělců v oblasti. Tuhá část materiálu, tzv. digestát, je dále zpracovávána v kompostovací hale, kde dozrává po dobu asi 6 týdnů. Poté je digestát upraven na velikost zrna menší než 14 mm a z větší části dodáván místním zemědělcům. Část digestátu je balena do a prodávána jako substrát do zahradnictví apod. Celkem je ročně zpracováno 15–2000060 tun digestátu. Výstavba této komunální bioplynové stanice si vyžádala investici ve výši 10 mil. euro. Financování této investice bylo rozpočteno na 13 let, přičemž hlavními finančními příjmy jsou poplatky za zpracování odpadů a příjmy z prodeje ekologické elektřiny. Výhodou je rovněž to, že zařízení je energeticky soběstačné. Co se týká příjmů z odpadů, za zpracování tuny přijatého odpadu je účtován poplatek přibližně 53 euro, což je i pro původce odpadů cena příznivá, protože poplatek za odstranění odpadů ve spalovnách je běžně třikrát vyšší. Zásadním zdrojem příjmu je prodej ekologicky čisté elektřiny. Celý systém Kompogas fermentace
58
BAČÍK (2005).
59
Idem.
60
Idem. 35
a navazující kogenerace61 je tedy směřován k maximální efektivitě a výtěžnosti. Pro zajímavost se nabízí srovnání, kdy tato bioplynová stanice dodává do sítě více elektřiny, než například velkokapacitní spalovna odpadů v ČR v Liberci. Navíc zde mají nárok uplatnit dva cenové bonusy za využití tepla a digestátu. Teplo je využito pro potřeby samotného procesu a pro vytápění celého areálu, přebytek se maří. Zkompostovaný digestát se jako kvalitní a certifikované hnojivo uplatňuje v zemědělství a prodává se do zahradnictví.
2.4 Velká Británie62 Všechny země ve Velké Británii rozvíjejí sociální ekonomické projekty, v nichž hraje svou roli také komunitní kompostování. První projekty byly zahájeny na přelomu 80. a 90. let minulého století, v současné době je už paleta projektù velmi široká a různorodá. Všechny tyto projekty jsou nevýdělečné, což znamená, že jakýkoliv zisk je použit ke zlepšení stávajících projektů. Některé jsou provozovány malými dobrovolnickými organizacemi, některé provozují společnosti s ručením omezeným a jiné jsou provozovány spoluprací zaměstnanců. Existuje několik modelů, které byly aplikovány jak ve venkovských, tak i v typicky městských lokalitách. Některé modely propagují přínosy domácího kompostování, zatímco jinde jsou bioodpady sbírány od jednotlivých domácností a centrálně kompostovány. Poslední variantou je, že obyvatelé mohou své bioodpady odnést přímo na kompostárnu. V současné době je sbírán a zpracováván pouze zahradní odpad, protože od července 2003 platí ve Velké Británii velmi komplikovaná legislativa, která mimo jiné stanovuje, jakým způsobem se musí kompostovat kuchyňské odpady. Je založena na normách o EU, konkrétně na nařízení o zpracování vedlejších živočišných produktů (1774/2002/EC). Toto opatření se sice dotýká i České republiky, ale jako členský stát EU si může stanovit vlastní předpisy, takže kompostování kuchyňských odpadů nemusí být tak komplikované jako ve Velké Británii. I přesto se ve Velké Británii rozjíždí první projekty na kompostování kuchyňských odpadů tak, aby splňovaly zbytečně přísné zákony. Projekty jsou zaměřeny různě, mohou mít i určitý socioekonomický faktor či čistě environmentální. Někdy se jedná i o zahrádkářské projekty s cílem pěstovat bio zeleninu nebo spravovat plochy veřejné zeleně.
61
Kombinovaná výroba elektřiny a tepla.
62
HNUTÍ DUHA (2004), s. 15-17.
36
Jako příklad si uveďme městskou farmu Heeley. Velmi rozsáhlý projekt je spjat s farmou, která vznikla na vyvlastněním pozemku v Sheffieldu. Usedlost vznikla v roce 1981 na území, jenž bylo původně vytvořeno z obytné zóny, kudy měla vést silnice, jež ale nebyla nikdy postavena. Farma je v dnes rekvalifikační sociální zařízení, které zaměstnává na 40 lidí. Na farmě je mnoho hospodářských zvířat a rozlehlá zahrada zaměřená na pěstování bioproduktù. Je zde nabízen pestrý terapeuticko-pracovní program pro dospělé s mentální dysfunkcí a funguje zde zahradnické centrum, které prodává rostliny vypěstované na farmě. Na začátku byla kompostována chlévská mrva místních hospodářských zvířat a jiné bioodpady produkované na farmě. Později začala farma velmi úspěšně sbírat kuchyňský odpad od 400 obyvatel. K tomuto účelu byl používán elektromobil na sluneční pohon a sběr prováděli lidé s mentálním postižením pod dohledem školených zaměstnanců. Týdně byla nasbírána přibližně tuna kuchyňských odpadů, které byly smíchány s chlévskou mrvou a zahradním odpadem. Kompostování probíhalo v malých zděných otevřených boxech, které byly konstruovány tak, aby bylo možno hromady jednoduše ručně přehazovat. Výsledný kompost byl použit přímo na farmě nebo byl proset přes síto, napytlován a pak prodáván lidem v zahradnickém centru. Tomuto však udělala přítrž již zmíněná britská legislativa, podle které nemůže být kuchyňský odpad kompostován farmami, kde jsou chována zvířata. Výsledkem toho je, že farma nyní sbírá odpad z ovoce a zeleniny od místních maloobchodů a snad bude možné sběr a zpracování kuchyňských odpadů znovu zahájit na novém místě. Farma také začala spolupracovat na novém projektu s městskou radou, firmou Onyx, která ve městě zajišťuje sběr a likvidaci odpadů, a také s další komunitní skupinou Sheffield Wildlife Trust. Cílem tohoto projektu je založit deset kompostáren v okolí Sheffieldu, přičemž každá kompostárna by měla zpracovávat okolo 400 tun zahradních odpadů ročně. Městská rada a Onyx budou zajišťovat provoz veřejných sběrných dvorů, kam budou moci občané odnést objemnější zahradní odpady. Firma Onyx materiál jednou týdně dopravovat ze sběrných dvorů do městských kompostáren. Každá kompostárna používá kompostování v boxech, které mají betonové dno vybavené drenáží ke sběru případných výluhů, aby se zabránilo znečištění půdy. Farma má také velký drtič Seko k úpravě zahradních odpadů před vlastním kompostováním a traktor s neseným překopávačem k překopávání hromad, které se překopávají každý den. Spolupracují s městskou radou na propagaci domácího kompostování, prodává kompostéry a provozuje demonstrační plochu, kde lidem ukazuje široké možnosti domácího kompostování. Ve Velké Británie existuje Komunitní kompostárenská asociace (CCN), národní síť, 37
která zajišťuje pomoc a podporu komunitním kompostárnám v zemi. Byla založena v roce 1995 samotnými komunitními kompostárnami, které byly členy recyklační sítě, a členy federace městských farem a komunitních zahrad. Projekt spojil jejich potřeby a vytvořil uskupení, které se snaží změnit nedávno schválenou nevyhovující legislativu. Centrum této sítě je nyní právě na městské farmě Heeley v Sheffieldu. Síť má více než 200 členů po celé Velké Británii. Více než 150 tvoří aktivní kompostáři a zbytek představují místní samosprávy, které chtějí spolupracovat s komunitním sektorem. Provozují telefonickou a emailovou poradenskou službu, poskytuje podrobný konzultační servis pro rozvoj projektů a pořádá tréninkové příležitostí a semináře. Vydává rovněž publikace o rozvíjení komunitního kompostování a čtvrtletník s názvem Rostoucí kupa (kompostu). Další důležitou aktivitou je reprezentování tohoto sektoru. Nedávno byla CCN přizvána vládou na implementaci směrnice o zpracování živočišných vedlejších produktů. Zastupuje také tento sektor ve fondech pro komunitní recyklaci, kompostování a znovu používání, kde bývá ročně přerozdělováno 35 miliónů liber (1,64 miliardy korun) získávaných z národní loterie. Dnes nabývá na důležitosti také její reprezentování na evropské úrovni.
38
3 PROJEKT MINIWASTE Již z úvodní kapitoly (1.1) vyplývá evropský zájem o problematiku životního prostředí, jehož počátky se datují do 70. let 20. století63. Následně se Evropskému parlamentu podařilo vyčlenit část evropských prostředků právě na ochranu životního prostředí, což představovalo začátek programů jako Akce pro životní prostředí (ACE), Akce Společenství na ochranu životního prostředí v oblasti Středozemního moře (MEDSPA), Akce Společenství na ochranu životního prostředí moří v pobřežních oblastech a pobřežních vodách Irského, Baltského a Severního moře, Anglického kanálu a severovýchodní oblasti Atlantského oceánu (NORSPA), Akce společenství pro přírodu (ACNAT) či sérii Nástrojů pro financování životního prostředí (programů LIFE)64. Poslední jmenovaný vznikl již v roce 1992, prošel čtyřmi obnovami (LIFE I – 1992-1995, LIFE II – 1996-1999, LIFE III – 2000-2006, LIFE+ – 2007-2013) a v aktualizované podobě funguje i dnes, LIFE – 2014-202065. Během čtyř již skončených finančních období spolufinancoval téměř 4000 projektů na ochranu životního prostředí, v jejichž rámci zprostředkoval přibližně 3,1 miliardy €66 (83,8 miliard Kč)67. Právě díky čtvrté fázi programu LIFE vznikl projekt Miniwaste Life + probíhající od ledna 2010 do prosince 2012. Miniwaste trval celkem 3 roky, během kterých podněcoval participující města či městské části ke třídění bioodpadu. Iniciátorem a jakýmsi šéfem projektu bylo francouzské město Rennes, jenž oslovilo hned několik partnerů, aby se projektu účastnili. Především se jednalo o statutární město Brno a portugalské Porto. Hlavním cílem projektu bylo spojit a rozšířit povědomí o místních a regionálních aktivitách v oblasti prevence vzniku a sběru bioodpadu. Tento záměr bezprostředně reaguje na evropskou směrnici 2008/98/EC o odpadech, která poukazuje na možnost snížení množství organického odpadu již u zdroje, a to regulovanou a zodpovědnou spotřebou. Zmiňuje také způsoby jak této redukce dosáhnout:
63
EVROPSKÁ KOMISE (2016).
64
Idem.
65
Idem.
66
Idem.
67
Kurz převodu: 27,02 k 9. 5. 2016. 39
- podpora komunitního a domácího kompostování, - rozvoj zahradnických technik, jako je mulčování a rozmělňování zahradního odpadu, - podpora iniciativ k omezení plýtvání potravinami. Dílčím cílem bylo také vytvoření a implementace sady prováděcích a hodnotících protokolů jako jakéhosi manuálu zavádění a kontroly obdobných operací či aktivit, který má pomoci evropským samosprávám nastavit a hodnotit jejich vlastní akce na snížení produkce bioodpadu. Tyto protokoly jsou především založeny na analýzách množství kompostovaného odpadu a kvality vzniklého kompostu vzhledem k daným požadavkům na kompost a k účinnosti různých typů kompostérů. Ukázalo se že místní samosprávy nemají potřebné strukturálně-technické prostředky k vytvoření a zavedení vhodného preventivního programu ani trvale udržitelného strategického plánu k redukci odpadu. Natož pak kontrolovat jejich průběh a plnění stanovených cílů. Projekt Miniwaste si proto zavdal zmapovat modelové a úspěšné příklady projektů jako teoretickou základnu a zpětnou vazbu pro samosprávné autority, jaký způsob prevence vzniku bioodpadu zvolit, aby dosáhly vytyčených cílů a tíženích výsledků. Posledním cílem a řekněme průběžným cílem byla propagace samotného projektu a veškerých aktivit v oblasti minimalizace bioodpadu, která měla pobídnout ostatní evropská města k činu. Všechny získané poznatky, vytvořené pomůcky a nástroje byly zveřejněny při ukončení projektu.68
3.1 Partneři Jak už bylo zmíněno výše projektu se účastnila tři evropská města : Rennes Métropole, Brno a Porto (respektive portugalská inter komunální organizace odpovědná za řízení, zhodnocení a nakládání s městským pevným odpadem v portském regionu LIPOR). K nimž se přidala francouzská IRSTEA (Národního výzkumný institutu pro životní prostředí a zemědělství) a evropská síť ACR+.
68
40
MINIWASTE EN (2013), s. 7.
3.1.1
Rennes Métropole
Iniciátorem a Šéfem Miniwastu bylo hlavní město Bretaně Rennes Métropole, jenž zahrnuje jak samotné město, tak jeho okolí (aglomerace). Tento celek dnes tvoří 4369 samostatných správních jednotek a čítá přes 420 tisíc70 obyvatel. Aglomerace jako instituce zodpovídá za svoz, správu, zhodnocení a nakládání s odpady na jejím celém území. Po zavedení tříděného sběru se její politika zaměřila na prevenci vzniku odpadů a v roce 2005 si stanovila cíl snížit produkci odpadů každého občana o 40 kg71 ročně. Rennes Métropole podporuje domácí kompostování již od roku 1995, dodnes rozmístila na svém území tisíce kompostérů a pyšní se, že až 30 % obyvatel třídí bioodpad72. Proto ho také francouzská Environmentální a energetická agentura (ADEME) označila za vzorový příklad komunitního a domácího kompostování. Rennes Métropole následně vytvořila více než 80 stanovišť pro komunitní kompostování určených pro více než tisíc občanů. Ještě před spuštěním evropského projektu Miniwaste se město jako partner institutu IRSTEA zúčastnilo bretonského projektu ECCOVAL na podporu kompostování a zhodnocení odpadů, podporovaného Regionální radou Bretaně. 3.1.2 Brno Statutární město Brno je územní samosprávnou jednotkou čítající 2973 městských samosprávných částí s výlučnými či sdílenými kompetencemi. S 377 tisíc74 obyvatel se jedná o druhé největší město v České republice. Město jako původce odpadu musí zajistit jejich sběr, svoz, třídění, využití a podporovat snižování jeho objemu. Toto zajišťuje společnost SAKO Brno a.s.75, jejíž absolutním vlastníkem je právě město. Při zpuštění projektu Miniwaste platil bývalý plán odpadového hospodářství města, který byl přijat na osm let v roce 2006, tzn. do konce roku 2014. Dnes město zpracovává nový
69
VILLE DE RENNES ET RENNES METROPOLE (2015).
70
Idem.
71
MINIWASTE (2012).
72
Idem.
73
STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO (2016).
74
ČSÚ (2016), s. 1.
75
SAKO BRNO a.s. (2013). 41
plán odpadového hospodářství, který musí být hotov do 1. února 2017. Cíle však zůstávají obdobné: prevence vzniku, redukce množství, využití a zhodnocení odpadu. Když se město v roce 2010 stalo partnerem projektu Miniwaste, otázka zodpovědnosti a uvědomění si environmentální zátěže u zdroje, tedy u občana či právnické osoby produkující odpad, byla jak se říká v plenkách. Přístupy, nástroje a metody zahraničních partnerů projektu Miniwaste v této oblasti byly pro město novinkou, zdrojem inspirace a dobré praxe a díky jejich poznatkům a zkušenostem mohlo Brno využít průkopnické postupy a inovativní technologie pro zpuštění pilotního projektu v jedné ze svých částí, Brně-Žebětín, s vidinou následného rozšíření na celé území města. Vyvstává zde otázka, proč právě Brno, proč si hlavní město Bretaně vybralo právě jihomoravskou metropoli. Ve hře byli při přípravě projektu i další dva potenciální partneři, belgické město Charleroi a rakouská Vídeň76, oba ale v průběhu zpracování žádosti odstoupili. Tvůrci projektu avizovali snahu si ověřit stupeň převoditelnosti západních metod a technik v oblasti třídění a zpracování odpadů do zemí střední Evropy, proto na základě dlouhodobého partnerství77 mezi těmito dvěma městy, renneští zastupitelé neváhali oslovit právě brněnské autority. Objectifs de Brno
3.1.3
LIPOR78
Zkratkové slovo LIPOR je označením pro portugalskou organizaci zodpovědnou za správu tuhých komunálních odpadů v regionu Porto čítající osm samostatných obcí: : Espinho, Gondomar, Maia, Matosinhos, Porto, Povoa de Varzim, Valongo a Vila do Conde. LIPOR vznikl s účelem sjednotit a vytvořit společnou strategii těchto municipalit v nakládání s odpady, vybudovat a rozšířit infrastrukturu a zvýšit informovanost široké veřejnosti pomocí senzibilačních kampaní. V regionu se roční produkce tuhých komunálních odpadů pohybuje okolo 500 tisíc tun s tím, že celá oblast má přibližně milion obyvatel, což znamená produkci 500 kg těchto odpadů
76
VANĚČEK (2012), s. 4.
77
STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO (2015).
78
MINIWASTE (2012).
42
na osobu. Vztyčnými body přijaté strategie LIPORU jsou tři základní cíle: materiální a biologické zhodnocování, energetické využití. Dle výzkumů před spuštěním projektu Miniwaste 40 % odpadů vyprodukovaných obcemi spadajícími pod organizaci LIPOR je organických, jejichž podstatná část by mohla být zkompostována již v místě vzniku, a to v domácnostech, budovách či školách se zahradou. Odhady slibovaly redukci odpadu až o 300 kg ročně na domácnost. Projekt nabídl také způsob kompostování domácnostem bez zahrad, v bytech je pochopitelně možnost kompostovat bioodpad značně limitována, ale díky elektrickým kompostérům poskytovaných v rámci projektu by se toto omezení mělo značně eliminovat. LIPOR oproti Brnu za sebou už v roce 2010 měl několik akcí k propagaci domácího kompostování a umírněné spotřeby: organizace kurzů výroby kompostu a biologického zahradničení, kurzů chytrého vaření a omezení plýtvání potravinami nebo zavedení systému kompostování do škol a spolků. Navíc v roce 2008 provedl studii srovnávací emise oxidu uhličitého při domácím kompostování bioodpadu a při jeho skládkování. 3.1.4 IRSTEA79 Další zkratkové slovo skrývá název národního výzkumného institutu pro životní prostředí a zemědělství, jehož hlavním úkolem je poskytování informací v oblasti vodního a půdního hospodářství. Své výstupy, nové poznatky ve využívání a řízení zdrojů a s nimi spojené inovace poskytuje především vysokým představitelům podniků a manažerům. Na projektu Miniwaste se podílelo především renneské pracoviště institutu, konkrétně jeho část UR GERE (Oddělení výzkumu a správy životního prostředí a biologického nakládání s odpady). Oddělení se zabývá možnými postupy biologického zpracování komunálních odpadů, odpadních vod z dobytkářství a odpady zemědělsko-potravinářských komplexů s ohledem na životní prostředí, veřejné zdraví a hospodárnost. V oblasti bioodpadů renneská IRSTEA vyvinula vzorkovník a fyzikálně-chemickou charakteristiku odpadů, technické, ekonomické a environmentální zhodnocení správy a průběhu systému nakládání s odpady a modelaci systému kompostování. Pochopitelně úzce spolupracuje s agenturou ADEME, kdy je pověřena expertízou národního
79
IRSTEA (2014). 43
programu na podporu domácího kompostování a spolu s Rennes Métropole se podílí na projektu ECCOVAL (viz. 3.1.1). 3.1.5
ACR+
Asociace měst a regionů pro recyklaci a udržitelné řízení zdrojů je mezinárodní sítí o více než sto členech, jež sdílejí cíl udržitelné spotřeby a správy odpadů od prevence jejich vzniku, přes jejich opětovné využití k recyklaci. Jejími členy jsou hlavně místní a regionální úřady. Dnes čítá kolem 100 členů, kde vedle místních a regionálních úřadů také národní sítě místních úřadů zastupující zhruba 1200 obcí. Například ve Francii má ACR+ devět úplných členů, mezi něž se řadí právě jednotlivé místní samosprávné celky, a dalších sedm přidružených partnerů z řad asociací a neziskových organizací. Naproti tomu Českou republiku zastupuje pouze nezisková organizace Arnika jakožto přidružený partner. ACR+ se prostřednictvím dílčích činností snaží podporovat státy v zavádění nových způsobů v nakládání s odpady a k udržitelné spotřebě, místním a regionálním uskupením nabízí podporu a asistenci, kdy klade velký důraz na partnerství a kooperaci obcí, měst, regionů či dokonce států. Už více než dvacet let se ACR+ angažuje v prevenci vzniku komunálních odpadů. Od samého vzniku se účastní a organizuje různé mezinárodní konference či pracovní skupiny. Ještě před projektu Miniwaste asociace spustila celoevropskou kampaň na redukci odpadů „ – kg “, během které měli odborné skupiny odhadnout potenciálně možné hodnoty redukce jednotlivých druhů odpadů. Tato kampaň vytvořila ornou půdu pro dnes již zažitý a všeobecně známý Evropský týden redukce odpadů80, jehož první ročník proběhl na podzim 2009 a letos v listopadu proběhne jeho již sedmý ročník. V roce 2013 tento projekt získal podporu programu LIFE+ a ACR+ se stala jeho hlavním koordinátorem. Každý ročník je zaměřen na jinou frakci redukce odpadů, loňský se věnoval dematerializaci, neboli snižování materiálových toků, jak získat z mála více, a ten letošní bude zaměřen odpady z obalů. Z aktuálních a nedávně vzniklých aktivit zmiňme dvouletý projekt Don’t Waste Our Future!81
80
ACR+ (2016), s. 8
81
ACR+ (2016), s. 7
44
(Nemrhejte naši budoucnost!), který byl spuštěn na začátku roku 2015 a sdružuje kolem 80 základních a středních škol v sedmi evropských státech s cílem naučit novému rozumnému spotřebitelskému chování novou generaci. Konkrétně se jedná o přibližně 2800 žáků, 160 kantorů a 40 municipalit82.
3.2 Dílčí cíle participujících municipalit a organizací Z předcházející kapitoly vyplývá, že partneři projektu nejsou pouze města jako taková a vytváří tak širší spektrum a záběr projektu. Každý z nich si také zvolil, ač obdobné a tematicky stejně orientované, priority a cíle. Rennes Métropole si jakožto šéf projektu stanovilo tři hlavní osy projektu: - Identifikovat a zavést účinný způsob a nástroj valorizace a redukce množství organického odpadu v oblasti. - Vytvořit a zavést plán minimalizace a určit úlohy a role dílčích subjektů. - Vyhotovit manuál pro evropská obce a města vyvíjející obdobný program. Díky cílené kampani o prevenci vzniku bioodpadu pro občany a místní partnery se navíc město snažilo motivovat veřejnost a ukázat jí výhody zhodnocení bioodpadů přímo u zdroje. Na základě již nemalých zkušeností v oblasti třídění bioodpadu se rozhodlo projekt spustit celoplošně, v samotném Rennes i přidružených městských částech. Brněnský přístup byl odlišný, v Brně se bioodpad před startem projektu Miniwaste netřídil nikde, snad kromě zahrádkářských oblastí na okraji města, kde lidé kompostovali odpad ze zahrad v jímkách a podobně. Proto se magistrát rozhodl spustit pilotní projekt pouze v jedné městské části, Brně-Žebětín, jenž je typická právě domovní zástavbou. Propagační kampaň na zvýšení znalosti a povědomí obyvatel Žebětína začala v červenci 2010, kdy se magistrát zavázal rozdat 300 kompostérů tamním obyvatelům do podzimu téhož roku. Město si v rámci projektu zacílilo také rozvoj komunitního kompostování, ale jako hlavní cíl si stanovilo snížit množství bioodpadu v komunálním odpadu, který se spaluje v místní spalovně, což je pro město velmi nákladné. V Portu byla distribuce kompostérů místním občanům součástí odpadové politiky
82
DON'T WASTE OUR FUTURE (2015). 45
již před začátkem projektu Miniwaste. Tato aktivita zůstala zachována i v jeho průběhu a nad klasické kompostéry začala organizace LIPOR poskytovat i elektrické kompostéry, které usnadňují a zrychlují proces kompostování. Oba typy byly zájemcům k dispozici zcela zdarma. Město i organizace vidělo v projektu zvýšení zájmu a povědomí obyvatel o domácím kompostováním, a to díky informativním SMS zprávám a publikacím v místním tisku. Na základě těchto informačních podnětů LIPOR inicioval školení správného kompostování a očekával nárůst i poptávky po kompostérech. Během projektu navíc nabízela jakési průvodcovství a výměnu poznatků a zkušeností s kompostováním. Jako prioritní osu projektu si organizace LIPOR stanovila komunitní kompostování, které vnímá jako příležitost spojit lidi se společným zájmem. V rámci této osy si dala za cíl vytvořit 5083 nových sběrných míst, respektive stanovišť komunitních kompostérů, oproti 1084 zavedených již před projektem a k tomu vyškolit technikou kompostování dalších 7 05085 osob, které boudou pověřeny správou sběru a kontrolou čistoty bioodpadu.
3.3 Způsob financování Jak už bylo zmíněno v úvodu kapitoly 3 projekt Miniwaste byl spolufinancován programem Evropské komise LIFE+ týkající se Environmentální politiky a řízení. LIFE+ je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje projekty v oblasti životního prostředí napříč EU i mimo ni, vznikl v roce 1992, aby usnadnil zavádění a rozvoj environmentální politiky a legislativy formou spolufinancování pilotních a ukázkových projektů s evropskou přidanou hodnotou. Celkový rozpočet činil 2 289 402 €86 (pro představu zhruba 55 miliónů Kč). Příspěvek Evropské unie činil téměř polovinu 1 126 626 €87 na celou dobu trvání projektu Miniwaste (leden 2010 – prosinec 2012). K této sumě mimo samotné partnery přispěly i francouzská environmentální agentura ADEME (290 735 €88) a departementální rada Ille-et-Vilaine
83
VANECEK (2011), s. 8.
84
Idem.
85
Idem.
86
MINIWASTE EN (2013), s. 8
87
Idem.
88
Idem.
46
(48 730 €89), jejichž prostředky byly vyhrazeny pro aktivity vyvíjené bretaňskou metropolí.
3.4 Shrnutí cílů projektu Podstatou projektu, jak jeho název napovídá, je minimalizovat množství směsného komunálního odpadu ukládaného především na skládkách či spalovaného spalovnách. Tuto redukci nejen partneři projektu vidí v třídění a kompostování biologicky rozložitelného odpadu, rozhodli se proto distribuovat domácí a komunitní kompostéry, do nichž budou domácnosti vyhazovat zahradní a kuchyňský odpad, informovat veřejnost jaký bioodpad je vhodné kompostovat a jaký ne. Navíc spustili zkušební akce vermikompostování, které nabízí alternativu pro obyvatelé bytů, kdy proces rozkladu probíhá za pomoci žížal a díky důmyslnosti vermikompostéru nedochází k nežádoucímu zápachu. Za účelem produkce kvalitního kompostu Rennes, Brno i LIPOR pořádali školení a semináře, během nichž se dobrovolníci učili správně kompostovat. Francouzský institut IRSTEA a belgická agentura ACR+ vypracovali bilanční dokumentaci a hodnotící nástroje, jako dobrou zkušenost a inspiraci pro budoucí zavádění systémů odděleného sběru bioodpadu.
89
Idem. 47
48
4 PŘÍPADOVÁ STUDIE PROJEKTU MINIWASTE Ke zpracování této kapitoly budu primárně čerpat ze závěrečné zprávy projektu, která byla vydána v březnu roku 2013 v angličtině.90
4.1 Harmonogram projektu Celý projekt je strukturován do 5 pěti hlavních os: - řízení a kontrola projektu, - definice a implementace pomocných a hodnotících nástrojů, - implementace a hodnocení plánu na redukci odpadu, - projektová komunikace, - závěrečná zpráva projektu. Každá z nich se skládala z několika dílčích činností či sub aktivit, které byly logicky uspořádány v čase a vytvořily tak časový harmonogram projektu (viz. níže). Většina činností byla pod taktovkou Rennes Métropole (1.1, 1.2, 1.3, 2.2, 2.3, 3.1, 3.4, 4.2, 4.3, 4.7 a 5), Brno zodpovídalo za dvě akce (3.2 a 4.4), portugalská organizace LIPOR pouze za jednu (3.3), stejně jako francouzská IRSTEA (2.4) a tři akce spadaly pod agenturu ACR+ (2.1, 4.1, 4.6).
90
MINIWASTE EN (2013). 49
Obrázek 1: Předběžný rozvrh projektu
Zdroj: Miniwaste project final report (2013), s. 13
50
4.2 Aktivity, případné problémy 4.2.1
Řízení a kontrola projektu
První osa Miniwastu proběhla kompletně v režii Rennes Métropole, z Obrázku 1 vyplývá, že byla rozdělena na tři sub aktivity: řízení, kontrola a závěrečný audit. Nejdříve se tedy jednalo navázání blízkého a pravidelného kontaktu mezi nositelem projektu a jednotlivými partnery, tzn. dohody o spolupráci, návštěvy projektového týmu v partnerských organizacích a městech, setkání řídícího výboru (celkem 6), setkání expertního výboru (celkem 3), setkání finančního výboru (také 3), zprávy o projektu (celkem 5) a neodmyslitelné video konference. Problémy zde vyvstaly zejména z řad odborníků. Byl vybrán tým sedmi expertů, jehož složení se během projektu muselo dvakrát změnit, a to z důvodu nedostatečnému zájmu a disponibilitě. Jeho konečné složení složení bylo tedy: - Vincent Gobbe (Belgie) - Annie Resse (Francie) - Joëlle Vam Bambeke (Belgie) - Kathleen Shelfhout (Belgie) - Denis Mazaud (Francie) - Serge Vogels (Belgie) Jejich profesní vytíženost se promítla nejen do chabé účasti na třech oficiálních setkání na začátku, v polovině a na konci projektu, ale i v rezignaci na původně plánované každoměsíční video porady. Následná kontrola průběhu projektu měla probíhat na základě průběžných zpráv jednotlivých partnerů, Rennes vypracovalo vzorové výkazy aktivit pro usnadnění monitoringu, ostatní však pokulhávali s jejich vyplňováním, natož aktualizací údajů. V tomto se spíše osvědčily zde pravidelné měsíční videokonference, jako doplněk k osobním setkáním řídícího výboru, které probíhaly každých šest měsíců. Závěrečný audit ležel opět na bedrech Rennes Métropole, jenž muselo Evropské komisi dodat závěrečné vyúčtování projektu, která jej předala ke kontrole společnostem SIRIUS Paris a KPMG Rennes. Ty se obě shodly na adekvátnosti vynaložených prostředků a korektnosti přiložené fakturace. Zde jediný problém činila jazyková různorodost dokumentů (hlavně čeština). 51
4.2.2
Definice a implementace pomocných a hodnotících nástrojů
Druhá osa projektu byla taktéž rozdělena dílčí sub aktivity. Za prvé se jednalo o vypracování přehledu příkladů dobré praxe, neboli úspěšných projektů v problematice redukce množství odpadu, vedených z jedním z partnerů projektu nebo jinde. Tímto úkolem byla pověřena agentura ACR+, samozřejmě za pomoci a spolupráce ostatních partnerů, o jehož výstupech konkrétněji pojednává kapitola 4.5. Jako nejproblémovější se zde ukázala zpětná vazba realizátorů, některé protokoly nebyly úplné, což nepatrně odsunulo ukončení etapy, na září 2010, oproti původně plánovanému konci června. Agentura ACR+ taktéž uspořádala dva workshopy, první v Rennes a druhý v Bruselu, za účelem objasnit a vysvětlit jednotlivé projekty (viz. 4.3.). Snažila se oslovit i jiná než partnerská města, např. Vídeň, toto se však nesetkalo s úspěchem především z časových důvodů. Za druhé se Rennes Métropole zavázala naprogramovat a distribuovat aplikaci Miniwaste, jakožto podporu a nástroj k implementaci vhodného a funkčního systému třídění, sběru a zpracování bioodpadu. Software je založen jednak na konkrétních příkladech dobré praxe, tak na metodologických protokolech. Vývoj a rozšíření tohoto informačního nástroje však oproti odhadům a harmonogramu trval až do konce roku 2012, čímž byl ukončen i třetí úkol druhého balíku projektu, a to spuštění aplikace na portálech Brna a LIPORU. Blíže se o aplikaci dočtete v kapitole 4.6. Čtvrtou sub aktivitou byl pověřen francouzský institut IRSTEA, v níž se jednalo o vypracování třech hodnotících protokolů (viz. 4.4), jakožto nástrojů k posouzení iniciativ a aktivit v redukci objemu bioodpadu v odpadkových koších. Ani tento úkol neunikl zpoždění a výsledná zpráva z posledního protokolu byla publikována až v květnu 2012. 4.2.3
Implementace a hodnocení plánu na redukci odpadu
Třetím balíkem aktivit je již samotné zavedení nástrojů k omezení produkce odpadu v participujících městech. Vedle nich sem řadíme u rozličné doprovodné akce, školení, propagaci Miniwastu apod. Každé město se zhostilo tohoto úkolu po svém a ve větším či menším rozsahu realizovalo stanovený plán minimalizace odpadu. Rennes Métropole jakožto nositel projektu a příjemce příspěvku z programu LIFE+ se tohoto úkolu zhostilo komplexně a obšírně. Vedle aktivit financových z rozpočtu projektu v roce 2010 pokračovalo v již započatých akcích jako podpora komunitního kompostování v bytových blocích, ve stravovacích zařízení, školení, mobilizace průvodců kompostováním, veřejné konference nebo propagace rekultivace odpadu ze zahrad a parků. 52
V rámci programu LIFE+ rozdělilo město Rennes tento pracovní balík na tří dílčí části: - místní plán redukce odpadu, - propagační a pohotovostní aktivity, - post-aktivity. Při čemž druhý komponent představoval realizaci plánu a základ post-aktivit a vytvořil hlavní akční plán projektu. Město si stanovilo velmi ambiciózní cíle, v polovině projektu však zjistilo, že takových výsledků není možno dosáhnout. V září 2012 tak požádalo Evropskou komisi o změnu výchozích kvantitativních cílů. Obrázek 2: Původní a nové cíle projektu Miniwaste
Zdroj: Miniwaste project final report (2013), s. 70 53
V bloku kompostování se jednalo o podporu kolektivního kompostováni v bytové a domovní zástavbě (tzn. instalace společného kompostéru pro více domácností na sídlištích či veřejných prostranstvích poblíž domovních bloků, jejichž obyvatelé sdílí jak nádobu, tak výsledný kompost), domovního kompostování (tzn. individuální kompostér přímo v domě) a kompostování ve stravovacích zařízení (tzn. jeden či více komunitních kompostérů ve školních jídelnách). Rennes Métropole taktéž bojovali proti plýtvání potravinami v restauracích a sociálních střediscích a pobízelo tak k umírněné spotřebě. Veškeré aktivity doprovázela všudypřítomná propagace projektu. Město pořádalo nejrůznější setkáni a konference, školení a semináře, proškolilo stovku zainteresovaných osob, vydávalo manuály a brožurky, propagační předměty, vylepovalo plakáty apod. Navíc se Rennes zajistit tři desítky drtících a mulčovacích strojů za účelem zpracovat odpad z parků a zahrad přímo v místě jeho vzniku. Pro rok 2013 se organizátoři projektu zavázali pokračovat v podpoře komunitního kompostování, pořádání školení a seminářů a k omezení plýtvání jídlem ve stravovacích zařízení. Brno se naopak rozhodlo spustit pilotní projekt pouze v jedné městské části, Brně-Žebětín, s vizí následného rozšíření na celé území po skončení projektu. V září 2010 anektovalo dodatek o projektu Miniwate do plánu odpadového hospodářství města s cíli: - Snížit množství směsného komunálního odpadu eliminací jeho biologicky rozložitelné složky, a to podporou domácího kompostování, o 30 kg/osobu/rok v kompostujících domácnostech a k distribuci 1 500 kompostérů do konce roku 2014. - Podporovat a podněcovat domácí a komunitní kompostování. V rámci bloku komunikace a zvyšování povědomí o projektu jako takovém a kompostování město v lednu 2011 spustilo oficiální stránku projektu v českém jazyce, uspořádalo 9 demonstračních besed pro veřejnost, 9 dalších ve školách a 5 kurzů a školení chytrého vaření. Vytvořilo 5 demonstračních míst (v Žebětíně, Černovicích, Slatině, Ořešíně a Brně-Sever), kdy na každém z nich byl umístěn alespoň jeden kompostér. Vyškolilo 36 mistrů kompostování, distribuovalo 500 příruček domácího kompostování a 1 400 informačních letáčků o projektu Miniwaste. Třetím a posledním balíkem aktivit byl monitoring a kontrola průběhu projektu v podobě 18 analýz směsného komunálního odpadu, vážení odpadu, kontrol kvality kompostu a samotné 54
statistiky distribuce kompostérů. První krok portugalského sdružení LIPOR byl obdobný jako u jeho dvou partnerů, tedy vytvořit plán minimalizace odpadu ve spádovém území. LIPOR samotný se v problematice třídění, valorizace a prevence vzniku bioodpadu angažuje už roku 2002, jeho iniciativa byla také vyprána institutem IRSTEA jako jeden z příkladů dobré praxe (viz. 4.5). Projekt Miniwaste pro LIPOR představoval možnost a příležitost rozšířit jak již zavedené funkční nástroje, tak povědomí veřejnosti v celém regionu Porto. Proto podobně jako Rennes a Brno pořádal praktické cvičné kurzy, vytvářel animace a krátké dokumentární shoty jak na redukci bioodpadu, stavěl propagační stánky v parcích, na tržištích a veletrzích, informoval o projektu pomocí emailingu, webu, sociálních sítí nebo plakátů. V rámci akčního plánu a přímých aktivit se LIPOR zavázal vybudovat alespoň 50 stanovišť pro komunitní kompostování, což se mu podařilo dokonce překonat a na konci projektu fungovalo celkem 75 takových stanovišť. Tato akce se ale neobešla bez problému, především: - Nedostatek volné zelené plochy v regionu Porto. - Nemožné najít ke každému stanovišti jednu zodpovědnou osobu. - Problémy se schválením založení stanoviště. - Nedostatek veřejného povědomí a znalostí problematiky. Dále probíhala školení a semináře, bylo vytvořeno 10 demonstračních míst, distribuováno přes 6 500 kompostérů, 102 vermikompostérů, které umožnili kompostovat i lidem v bytech či domech bez zahrad. Do projektu se v rámci kompostování aktivně zapojily i místní instituce jako školy a s cílem omezit plýtvání potravinami i tři místní restaurace. Kontrolní a monitorovací akce probíhaly průběžně v podobě vážení košů na bioodpad, kompostérů, evidence poptávky po nich a hlavně prostřednictví návštěv či kontrol. Plánované post-aktivity budou shrnuty v kapitole 5.3. 4.2.4 Projektová komunikace Hlavní médium šíření povědomí o projektu a zveřejňování cílů a výsledků je internetová stránka www.miniwaste.eu dostupná v angličtině, francouzštině, portugalštině a češtině. Další cesty propagace projektu byly již zmíněny v předešlé kapitole, na kterou naváže i kapitola 4.3 věnovaná třemi stěžejním konferencím a seminářům.
55
4.2.5
Závěrečná zpráva projektu
Závěrečná zpráva představuje kompletní informaci o přípravě, spuštění, průběhu, ukončení a post-aktivitách projektu a stala se tak odrazovým můstkem ke zpracování této případové studie. Byla vydána v březnu 2013 za spolupráce všech partnerů.
4.3 Konference a semináře (povědomí veřejnosti o projektu) V průběhu prvního půlroku Miniwastu proběhly dva workshopy s cílem objasnit a předat hlavní poslání projektu. První se uskutečnil v Rennes Métropole v rámci spouštěcí schůze 17. a 18. března 2010, což bylo příležitostí pro všechny zúčastněné vidět domácí kompostování v praxi a nahlédnout do způsobu jeho správy prostřednictvím Rennes Métropole. Hlavní slovo při tomto setkání měla belgická agentura ACR+ za účelem upřesnit finální podobu dotazníkových archů. Druhý workshop se konal zhruba o dva měsíce později, 27. a 28. května, v Bruselu, konal se na půdě organizace Espace Environnement. Během něj měli partneři projektu možnost navštívit Comité Jean Pain91 a vybraná kompostující města či obce v Belgii. Comité Jean Pain je považováno za jedno z nejpříkladnějších míst prevence vzniku odpadu v Evropě, tato asociace založená ve Vlámsku nabízí inspiraci a informace obcím a městům v otázce funkčního systému kompostování. Dalším důležitým setkání partnerů byla konference pořádaná v Brně, a to v polovině projektu 13. září 2011, zaměřená na prezentaci dosavadních výsledků, výměnu zkušeností, diskuzi problémů a možnosti jejich řešení. Konference proběhla na půdě magistrátu města a mimo zástupce Rennes Métropole, LIPORU a agentury ACR+ přivítala i Výzkumnou organizaci pro správu životního prostředí a biologické nakládání s odpady (UR GERE), zástupce českého Ministerstva životního prostředí a Sdružení měst a obcí České republiky. Zajímavým zpestřením byla prezentace polských zkušeností v nakládání s bioodpady reprezentanty z Poznaně. Zúčastnilo se jí 60 návštěvníků a byla rozdělena na čtyři sekce:
91
Dnes školící středisko založené Francouzem Jean Pain v městečku Londerzeel severně od Bruselu
zaměřené na formaci mistrů kompostování. Jean Pain se v 60. letech 20. století začal zajímat o kompostování dřeva (houští a křoví). Následně vyvíjel metodu výroby tepelné energie z takto vzniklého kompostu. Viz. http://www.comitejeanpain.be. 56
- Výzvy v prevenci vzniku bioodpadu na evropské a národní úrovni. - Aktivity projektu Miniwaste na místní úrovni. - Potenciál a dopad opatření minimalizace bioodpadu – hodnotící a pozorovací nástroje. - Příklady dobré praxe a inovačních přístupů v prevenci vzniku a redukci množství bioodpadu. Posledním veřejným i neveřejným shromážděním se stala jeden a půl denní závěrečná konference konaná v Rennes. Konala v prostorách Rennes Métropole 20. a 21. listopadu 2012, tematicky v polovině Evropského týdne pro snižování množství odpadů. Zúčastnilo se jí celkem 243 účastníků (112 první den a 131 v den druhý) z očekávaných 273 (téměř 90% účast). Plenární zasedání, během kterých organizátoři a partneři projektu Miniwaste prezentovali své iniciativy v oblasti snižování objemu bioodpadu, byla díky tlumočníkům bilingvní (francouzština, angličtina), díky čemuž měli odborníci v problematice bioodpadu, zástupci veřejné správy a Evropské komise prostor k diskuzi o možných strategiích nakládání s organickým odpadem. Během konference probíhaly stejně tak bilingvní workshopy nabízející školení skupinám na témata kompostování, kuchyňský a zahradní odpad, využití hodnotících protokolů a monitorovacích nástrojů (4.4, 4.5 a 4.6) vypracovaných během projektu Miniwaste. Kompletní program závěrečné konference se nachází v příloze I. Dále proběhlo velké množství školení o procesu kompostování a veřejných akcí např. v podobě propagačních stánků na tržištích, veletrzích, výstavách a fórech všech tří partnerských měst.
4.4 Protokoly hodnocení kompostování (domácnosti, komunitní kompostování, hodnocení kvality kompostu) Vzhledem k nedostatku přesných informací a čísel indikující efekt zavedení odděleného sběru bioodpadu a domácího kompostování se partneři v rámci projektu Miniwaste rozhodli vypracovat hodnotící zprávy, které by tato opatření hodnotily a ukázaly jejich výstup. Partneři projektu takové zhodnocení označili za zásadní při výběru a zavedení funkčního systému sběru bioodpadu, a proto byl jeden z nich, francouzský institut IRSTEA, pověřen vypracováním třech hodnotících protokolů. Nehledě na skutečnost, že produkt domácího a komunitního kompostování je určen k opětovnému využití v zemědělství, musí být zaručena jeho kvalita a eliminovány negativní 57
dopady na lidské zdraví, půdu nebo flóru. První protokol se věnoval evaluaci množství vytříděného organického materiálů díky domácímu kompostování v jednotlivých domácnostech. Na základě zprůměrování údajů získaných v dané oblasti byla stanovena jakási norma, střední hodnota, která sloužila ke srovnání jednotlivých domácností a ukázala potenciál každé z nich. Účelem tohoto protokolu bylo ukázat odlišnosti a dostatečně přesné základní údaje o domácím kompostování dostupné široké veřejnosti. Druhý protokol měl za úkol pomoci municipalitám ve vývoji vhodných nástrojů komunitního kompostování a v jejich následném hodnocení. Zde panoval ještě větší nedostatek údajů než v případě domácího kompostování. Opět se jednalo o sběr kvantitativních dat sloužících k definici objemu odpadu, které by mohlo být vyseparováno z hromadného sběru. Naopak třetí poslední protokol se věnoval kvalitě vzniklého kompostu v rámci domácího kompostování. Studie byla založena jak na fyzikálně-chemických a biologických, tak na kvalitativně senzorických ukazatelích lehce dostupných jednotlivým kompostérům. Institut do protokolu také zahrnul charakteristiky průmyslového kompostu za účelem objektivnějšího hodnocení výsledků. Jeho hlavním cílem bylo opět definovat určitou kvalitativní normu, o kterou by se mohli municipality při svých šetření opřít.
4.5 Příklady dobré praxe (nezávazně realizované před či v průběhu projektu MINIWASTE) Jednu z dalších dílčích částí projektu představovala rešerše a přehled aktivit v oblasti prevence a minimalizace produkce bioodpadu, jenž byla svěřena belgické environmentální agentuře ACR+. Ta shromáždila nezbytná data a informace, na jejichž základě vypracovala 20 případových studií iniciativ s obdobným zaměřením jako Miniwaste. Deset z nich pak bylo agenturou a partnery projektu vybráno jako příklady dobré praxe. Všechny zvolené případy se uskutečnili v Evropě (včetně Švýcarska) a týkaly se domácího a komunitního kompostování, kompostování na farmě, boje proti plýtvání potravinami, přírodních zahrad nebo recyklačních středisek. Dvě případové studie mapovaly i zkušenosti v oblasti domácího kompostování z LIPORU a Rennes Métropole, nakonec byl ale vybrán pouze liporský projekt se snahou načerpat více inspirace zvenčí.
58
Finální seznam příkladů dobré praxe v září 2010: - Domácí kompostování – Itálie, Piemonte. - Domácí kompostování – Velká Británie, Kent. - Domácí kompostování – Portugalsko, LIPOR. - Domácí kompostování – Francie, Chambéry. - Komunitní kompostování – Belgie, Vlámsko. - Komunitní kompostování – Švýcarsko, Curych. - Kompostování na farmě – Rakousko, Freistadt. - Prevence vzniku potravinového odpadu – Velká Británie, WRAP. - Zahradničení v uzavřené smyčce – Belgie, Vlámsko. - Recyklační středisko – Belgie, Vlámsko. Každá případová studie obsahuje detailní informace týkajících se obecné charakteristiky odpovědného orgánu, místního kontextu, použité strategie (cílů, přístupu a metod), příslušných nástrojů, zainteresovaných osob, prostředků a akcí (včetně komunikace), právních a finančních aspektů, výsledků, hodnotících a monitorovacích metod, případných problémů a dosažených úspěchů. Na základě těchto deseti zpráv byl vypracován a zveřejněn technický raport, jakožto jejich kompilace a syntéza obsahující přehled funkčních způsobů jak v Evropě redukovat bioodpad.
4.6 Příprava a spuštění aplikace Miniwaste Na základě třech hodnotících protokolů a příkladů dobré praxe se organizátoři projektu zavázali zavést uzpůsobenou a efektivní počítačovou aplikaci a monitorovat pokrok akcí snižování odpadu v reálném čase. Rozhodli se tak v přesvědčení, že tato aplikace zajistí dostatečně rychlou zpětnou vazbu a případné problémy budou zjištěny včas, což umožní následnou nápravu nedostatků. Před ani v průběhu projektu místní samosprávy nedisponovaly žádným obdobným sofistikovaným nástrojem. Chyběly jim jak dostatečně strukturované technické prostředky k vytvoření a zavedení plánů odpadového hospodářství a preventivních programů, tak funkční a spolehlivé kontrolní systémy ke sledování dosahování cílů. Projekt Miniwaste měl za cíl vyplnit tuto mezeru a vyvinout znalostní nástroj, který by pomohl městům a krajům identifikovat relevantní modelové akce a poskytl jim měřitelné indikátory cílů, akcí a výsledků. 59
Počítačová aplikace se skládá ze sady pracovních listů Microsoft Office Excel a PDF dokumentů,
kombinuje
interaktivní
platformu
se
dvěma
moduly
(„Diagnostika“
a „Monitorování“), identifikuje relevantní akce v prevenci bioodpadu a monitoruje jejich zavádění, kde inventář příkladů dobré praxe Miniwaste funguje jako benchmark či zdroj inspirace. Funkce počítačové aplikace: - Pomoc v rozhodování Na základě územní diagnostiky pomáhá počítačová aplikace samosprávám zjistit, které akce v prevenci bioodpadu je možné a užitečné realizovat na jejich území. - Sledování akcí v prevenci bioodpadu. Sada indikátorů pomůže samosprávám monitorovat zavádění jednotlivých aktivit a zjednodušit zobrazení výsledků ve formě map, grafů a diagramů. Konečný panel pak zobrazuje statistiku, která umožňuje uživateli vybrat prioritní akce k realizaci s ohledem na: míru relevance a snížení odpadu (tuny/rok). Hlavní domovská stránka nabízí přístup ke všem modulům aplikace: diagnostice, monitorování a výsledkům. Moduly se vždy otevřou na novém pracovním listě, uživatel má přístup jak k listům se scénáři (syntéza implementace akcí v prevenci bioodpadu), tak k listům s procedurami (detailně popisujícími kroky k zavedení a zhodnocení takových akcí). Jeho součástí je i online pomoc vztahující se k různým částem nástroje. Tento modul podporuje rozhodování o akcích, které budou podniknuty. Uživatel musí poskytnout informace o 13 indikátorech tykajících se celého území. Pak si vybere všechny sektory/oblasti/města, pro která chce učinit specifickou diagnostiku a musí vyplnit 24 indikátorů za jednotlivý sektor. Vytvořený algoritmus odhadne relevanci 5 typů preventivních akcí pro každý sektor: - odpadové hospodářství samostatných domácností, - odpadové hospodářství bytových domů, - odpadové hospodářství odpadu ze zeleně, - potravinový odpad domácností, - odpadové hospodářství organizací, Poskytuje také podporu při monitorování indikátorů. Uživatel si vybere sektor, který 60
bude monitorován, a monitorovací období. Na listu „Území“ budou poskytnuty indikátory za celé území. Pro list za každou oblast jsou indikátory zobrazeny v 6 sekcích: zdroje, úspěchy, zapojení, chování, objem odpadu (svezeného i kompostovaného), průběžné výpočty. Na jejichž základě pak umožňuje sledovat výsledky akcí za pomocí grafů. - Monitoring území: Histogramy (10 grafů) představují vývoj různých indikátorů na daném území za dané období. Je tedy jednoduché porovnat mezi sebou výsledky za jednotlivá území. - Monitoring sektoru: Záložka „Oblast” zobrazuje statistiku oblasti formou křivek. Celkem se jedná o 6 typů indikátorů. Několik úřadů pro odpadové hospodářství napříč Evropou v průběhu léta 2012 dobrovolně testovalo počítačovou aplikaci Miniwaste. Byli vyzváni k testování modulu „Diagnostika“ a k poskytnutí zpětné vazby o jeho použití (ergonomické aspekty) a simulaci diagnostiky. Modul „Monitorování“ byl odzkoušen v druhé testovací fázi. V listopadu 2012 měli účastníci závěrečné konference Miniwaste v Rennes příležitost zúčastnit se ukázky nástroje a sami si jej otestovat. Rennes Métropole dále podpořila Brno a LIPOR v instalaci a zavedení její počítačové platformy pro odpadové hospodářství. Nástroj je dostupný ke stažení na webových stránkách Miniwaste.
61
62
5 ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ PROJEKTU 5.1 Zhodnocení dosažení stanovených cílů Pro lepší ilustraci a přehlednost údajů jsem uspořádala dostupná data do následující tabulky, První čtyři řádky pracují s absolutním počtem distribuovaných kompostérů. Řádek 5 zobrazuje počet demonstračních míst, kde byly umístěny komunitní kompostéry a zároveň informační panely projektu Miniwaste. Následující řádek 6 mapuje celkový počet pořádaných školení či seminářů pro občany a dobrovolníky se zájmem správně kompostovat či se stát správci stanoviště komunitního kompostování. Řádek 7 zprostředkovává součet uskutečněných konferencí a veřejných akcí, řádek 8 pak sčítá organizované kurzy chytrého vaření, na který navazuje prevence vzniku potravinového odpadu se sumou zúčastněných restaurací a proškoleného personálu. Tabulka 1: Cíle a výsledky (Rennes, Brno, LIPOR) Akce 1 Komunitní kompostování (počet rozmístěných kompostérů) 1a zúčastněných osob 2 Kompostování v místních institucích (počet umístěných kompostérů) 3 Domácí kompostování (počet distribuovaných kompostérů) 4 Vermikompostování (počet distribuovaných kompostérů) 5 Demonstrační místa (jejich počet) 6 Školení a semináře (jejich počet) 6a počet zúčastněných osob 6b počet vyškolených správců kompostování 7 Konference a akce (jejich počet) 7a počet zúčastněných osob 8 Kurzy vaření (jejich počet) 9 Prevence vzniku potravinového odpadu 9a počet participujících zařízení 9b počet proškolených osob
Rennes Cíl
Brno Cíl
Výsledek
LIPOR Cíl
Výsledek
Výsledek
220 2200
199 6411
3 30
4 40
50 500
75 1232
30
31
1
3
270
319
5000
5795
350
350
6500
6666
80
52
-
-
100
102
150
6
5
5
10
10
36 700
48 561
10 100
5 68
350 10400
501 11177
100
16
10
36
100
108
100
145 5470
9
10 810
35
55 -
0
9
5
5
30
52
8 600
5 463
2 30
2 64
5 2800
4 3712
Zdroj: Miniwaste project final report (2013) 63
Z čísel jasně vyplývá, většiny stanovených cílů bylo partnery během projektu dosaženo, některé výsledky dokonce značně překonaly očekávání. V případě Rennes Métropole se podařilo naplnit 6 ze 13 stanovených hodnot, tedy necelou polovinu. I když se projektovému týmu nepodařilo zainteresovat tolik bytových a domovních struktur v komunitním kompostování, počet kompostujících jednotlivců byl více než dvakrát překonán. Experimentu v bytovém vermikompostování se ve skutečnosti zúčastnilo 80 domácností, 28 z nich ale po skončení zkušebního doby (6 měsíců) odmítlo pokračovat. Pokus proběhl ve dvou etapách, první v roce od května do října 2011 a druhá od ledna do června 2012. Po skončení druhé etapy 30 rodin projevilo zájem si vermikompostér ponechat a další dvě se po absolvovaní kurzu vermikompostování o tento typ kompostéru přihlásily. Největší neúspěch můžeme pozorovat v počtu vyškolených správců komunitního kompostování. Z nedostatku zájmu veřejnosti a snad i vysoké míry zodpovědnosti za kompostér, proces kompostování a výsledný kompost bylo vyškoleno pouze 16 správců, oproti plánované stovce. V moravské metropoli slavili ještě větší úspěch s výslednou bilancí splněných cílů 10:13. Celkový počet aktivit projektu v Brně a Rennes však nelze srovnávat zejména vzhledem k diametrálně odlišnému rozsahu, kdy v Brně pracovali se potencionálním vzorkem 1 400 osob, kdežto aglomerace Rennes Métropole čítá 420 tisíc obyvatel (viz. 3.1.1). Organizátorům se sice nepovedlo uspořádat všech deset avizovaných školení, tudíž ani počet účastníků nedosáhl očekáváné výše, v rámci jednoho intenzivního kurzu bylo proškoleno 36 správců komunitního kompostování z řad personálu brněnských sběrných dvorů. Premiantem v naplnění a překonání stanovených cílů se v rámci projektu stala organizace LIPOR. Jediná hodnota, počet restaurací angažovaných v prevenci vzniku potravinového odpadu, zůstala v roce 2012 za očekáváním projektového týmu, a to pouze o jednu jedinou jednotku. Organizace však plánovala s akcí pokračovat i po skončení projektu i ke vzhledem zdlouhavější implementační proceduře. Nicméně snad i díky dřívějším lokálním aktivitám v oblasti minimalizace množství bioodpadu se v regionu Porto projekt setkal se zájmem široké veřejnosti, díky níž se LIPORU podařilo dosáhnout tížených výsledků. Pro doplnění ještě přidávám tabulku s konkrétním počtem tun vytříděného organického odpadu za dobu trvání projektu Miniwaste.
64
Tabulka 2: Objem vytříděného bioodpadu, tuny (Rennes, Brno, LIPOR)
Akce Komunitní kompostování Domácí kompostování Kompostování v místních institucích
Rennes Cíl
Brno Výsledek Cíl
220 5000
444 5232
35
76
LIPOR Výsledek Cíl
52,1
52,8
38 4000
Výsledek 36 1920
230 37 Zdroj: Miniwaste project final report (2013)
5.2 Identifikace kladných stránek a problematických aspektů Přímým pozitivním výstupem projektu Miniwaste je bezpochyby distribuce dotovaných kompostérů ve všech třech participujících městech, díky nimž obyvatelé sídlišť či rezidenčních čtvrtí s domovní zástavbou nejen mohli snížit objem směsného komunálního odpadu, ale i vytváří druhotný produkt, kompost, ke svému či jinému užitku. Prostřednictvím dotazníkům výzkumného institutu GECE Rennes Métropole na konci projektu zjistilo, že třetina jeho obyvatel kompostuje svůj odpad. Pokud zúžíme vzorek respondentů pouze na privátní rodinné domy, toto číslo se téměř zdvojnásobuje na 60 %, z nichž 54 % vlastní vlastní kompostér. V roce 2008 regionální výzkumný institut TMO provedl obdobný výzkum a čísla byla znatelně nižší: - kompostovala 44 % procent privátních rodinných domů, - 30 % z nich disponovalo vlastním kompostérem. Co se týče komunitního kompostování, každý čtvrtý obyvatel z deseti měl v roce 2012 v docházkové vzdálenosti stanoviště komunitního kompostování. V roce 2008 takovou komunitně kompostovat mělo pouze 14 % obyvatel. Do Brna v roce 2010 tříděním čí snad kompostováním přímo v domácnostech nepolíbeném, projekt Miniwaste přivedl „zelenou osvětu“. Ač se pilotní projekt týkal pouze městské části Žebětín, řekněme s domovní a zahrádkářskou zástavbou, vybídl místní samosprávu k aktivitě v oblasti prevence vzniku bioodpadu přímo v domácnostech. Komunitní kompostárna, kam mohou občané města i blízkého okolí svážet bioodpad, funguje v brněnských Černovicích sice již od roku 2007, možnost kompostovat přímo doma či v docházkové vzdálenosti ale do roku 2010 neexistovala. Organizace LIPOR největší přínos projektu vidí v šíření povědomí veřejnosti v minimalizaci 65
vytvářeného množství organického odpadu. Ač už se jedná o školení, prezentace nebo semináře zaměřené na kompostování, prevenci generování potravinového odpadu, chytré vaření, umírněnou spotřebu či přírodní zahradničení, Miniwaste ovlivnil a změnil spotřební chování obyvatel partnerských měst. Navíc zpracovaným zprávám a širokému spektru partnerů je snadno reprodukovatelný v jakékoliv jiné evropské zemi. Jako největší překážky v realizaci jednotlivých aktivit partneři projektu identifikovali: - Vzdálenost účastněných měst a organizací, co ztěžovalo vzájemnou komunikaci a snižovalo jejich pohotovost. - Jazyková bariéra, i přesto že většina komunikace probíhala v angličtině, některé dokumenty (faktury, vyúčtování služeb apod.) byly dokládány ve třech světových jazycích, z nichž pro Rennes Métropole byla nejproblémovější právě čeština. - Indisponibilita expertů a nezájem vzájemně komunikovat. - Změna stanovených cílů, konkrétně vysoká očekávání a jejich přestřelení v podání Rennes Métropole, kdy museli požádat o jejich modifikaci u Evropské komise. - Nedostatek adekvátních míst pro stanoviště komunitního kompostování, nadprůměrné množství zeleného odpadu v komunitních kompostérech. - Nezájem veřejnosti, nedostatek dobrovolníků, nedostatek obecné znalosti, nedostupnost kurzů a seminářů (místo a čas konání). - Nezájem, laxnost oslovených či partnerských municipalit v pořádání setkání a konferencí - Nedodržování stanovených termínů (především hodnotící protokoly, příklady dobré praxe, aplikace Miniwaste). - Krátká doba trvání – nedostatek prostoru na analýzy a zpětnou vazbu. - Webová stránka – vyšší náklady, webmaster, aktualizace. - Aplikace Miniwaste – termíny, náklady, specifika jednotlivých municipalit, nemožnost monitorování využití po skončení projektu.
5.3 Udržitelnost aktivit, post-aktivity Rennes Métropole se zavázala pro rok 2013 udržet všechny kompostovací aktivity a podporovat tedy nadále jak komunitní kompostování na sídlištích, v místních institucích a stravovacích zařízení, tak domácí kompostování. Zavdali se rozšířit počet stanovišť 66
komunitního kompostování, kdy pověřené osoby budou iniciativu nadále propagovat, komunikovat s bytovými družstvy a místními úřady a hledat vhodné lokace takových stanovišť. Navíc chce město do akce zaangažovat departementální radu, která zodpovídá za správu středních škol, tedy i jejich jídelen, kde by chtělo zavést kompostování bioodpadu a opatření k prevenci vzniku potravinového odpadu a navázat tak na úspěchy ve školní jídelně Orgères. Z důvodu nezájmu veřejnosti se Rennes rozhodlo zrušit školení správců komunitního kompostování a na základě rozporuplných výsledků experimentu vermikompostování přestat nabízet vermikompostéry, ale naopak pořádat školení, jak si vyrobit svůj vlastní vermikompostér. V jednání zůstávala také změna prodejní strategie individuálních kompostérů, jelikož jich během projektu bylo distribuováno velké množství, kdy se město plánovalo zaměřit zejména na nově přistěhované rodiny. Brno si před spuštěním Miniwastu dalo za cíl následně rozšířit systém třídění a kompostování bioodpadu na celé území. Mělo tak v úmyslu učinit na základě dosažených výsledků v rámci pilotního projektu. Občané Žebětína přijali projekt všeobecně pozitivně, bylo nutné je řádně informovat a proškolit v náležitostech a technice kompostování. I komunikace a spolupráce s místními veřejnými institucemi (mateřská školka Žebětín, mateřská školka Žabka, základní škola Žebětín a základní škola Pramínek) probíhala bez problémů. Výsledná analýza dokonce potvrdila naplnění zacíleného objemu vytříděného bioodpadu za rok (52,1 tun vs. 52,8 tun), kalkulace však ukázala, že se však jedná pouze o polovinu kompostovatelného odpadu a druhá polovina tak i přesto končí ve směsném odpadkovém koši. Dokonce kvalita kompostu byla více než uspokojivá: - 96 % kompostu přívětivě zemitě voněla, - jen 4 % zapáchala (výkaly, amoniak), - 76 % mělo hnědou až tmavou barvu, - 51 % se rozsýpala v dlani. Ačkoliv čísla vypadají pozitivně, projekt zatím (jaro 2016) nebyl organizovaně rozšířen do celého města. Argument proč nezřizovat stanoviště komunitního kompostování zní: když ve čtvrti s domovní zástavbou a zahradami byla vytříděna a zkompostována polovina potenciálu, jak by třídili nebo kompostovali občané ve středu města s výhradně bytovou zástavbou. Kompostující obyvatelé a instituce LIPORU jsou za podmínky aktivního využívání 67
distribuovaných kompostérů schopni potencionálně vytřídit a zkompostovat více než 3 000 tun bioodpadu za rok. Toto číslo představuje snížení emisí CO2 až o 540 tun za rok. Dle liporských stránek92 strategický plán prevence vzniku bioodpadu nadále pokračuje, což dokládají i zde zveřejněná čísla za rok 2015: - 9 330 distribuovaných kompostérů (9039 v roce 2012), - 15 533 proškolených osob v domácím kompostování (15 183 v roce 2012), - 9 112 osob spravených o prevenci vzniku potravinového odpadu (8 712 v roce 2012), - 29 restaurací zapojených do akce „Dose Certa“ - projekt prevence vzniku potravinového odpadu (4 v roce 2012), - 3 469 tun ročně vytříděného a zkompostovaného bioodpadu (3 361 t/rok v roce 2012). Z čísel je evidentní, že se organizace nadále silně angažuje v prevenci vzniku potravinového odpadu.
5.4 Aktuální iniciativy („pokračování“ projektu) Jedním z největším pozitiv projektu Miniwaste je jeho široký záběr, přenosnost a adaptabilita v jiných evropských městech a zemích. Veškeré výstupy projektu byly publikovány v angličtině, tedy v komunikačním jazyce současnosti, může je tedy použít jako vstupní informaci, inspiraci a díky aplikaci Miniwaste zvolit už při spuštění systému minimalizace objemu odpadu vhodné a funkční opatření. V roce 2009 Rennes Métropole vytvořilo strategii prevence vzniku odpadu, který platil do loňského června (2015). Během sedmi let její účinnost se podařilo snížit produkci bioodpadu každého obyvatele o 34 kg za rok93. V roce 2015 se aglomerace angažovala do nového místního tříletého programu „Zéro déchet, zéro gaspillage“ (Nulový odpad, nulové plýtvání), kde se zavázala znovu snížit objem směsného komunálního odpadu, konkrétně o 10 % vzhledem k roku 2010 nebo o 8 % k roku 2015. Potenciál redukce je stále v kompostování kuchyňského odpadu, omezení plýtvání potravinami a netkanými textiliemi (papírové
92
LIPOR (2016).
93
VILLE DE RENNES ET RENNES METROPOLE (2015).
68
kapesníky, dětské pleny, vlhčené ubrousky), vyhazování oblečení a správným tříděním odpadu. Město Brno podporuje kompostování i nadále tím, že občanům prodává za poloviční cenu dotované kompostéry. Prodej byl zahájen v roce 2014 a k 31. 12. 2015 bylo prodáno 490 kompostérů o objemu 400 litrů a 110 kompostérů o objemu 1000 litrů94. Finanční prostředky na podporu kompostování byly vyčleněny i v rozpočtu města pro rok 2016 a cena jednotky se pohybuje od 790 do 1 170 Kč dle velikosti kompostéru. O kompostovací nádobu musí zájemce požádat na Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, a to buď prostřednictvím webového formuláře, telefonicky, nebo osobně. Především se třídění bioodpadu a kompostování propaguje v okrajových městských částech jako je Bystrc, Medlánky, Bosonohy, Líšeň, Řečkovice a aktuálně probíhá anketa ve Slatině, kde by v případě zájmu občanů městská část zakoupila kompostéry od magistrátu a ty jim zapůjčila na dobu pěti let, po jejímž uplynutí by jim kompostéry zůstaly. V portugalském regionu Porto organizace LIPOR pokračuje v projektu „Terra à Terra“95 na podporu komunitního, domácího a bytového kompostování, který začal již v roce 2007, stále rozvíjí aktivitu „Dose Certa“96, zmíněný v předešlé kapitole. Mimo to poskytuje občanům regionu zahradnické pozemky v rámci projektu „Horta à Porta“97, za účelem ekologického farmaření, jejichž součástí je buď individuální, nebo komunitní kompostér.
94
PRO ČISTĚJŠÍ BRNO (2014).
95
LIPOR, Terra à Terra (2016).
96
LIPOR, Dose Certa (2016).
97
LIPOR, Horta à Porta (2016). 69
70
ZÁVĚR Prvním cílem diplomové práce bylo prezentovat aktuální způsoby nakládání s biologicky rozložitelným komunálním odpadem z pohledu obce jako subjektu zodpovědného za řešení odpadového hospodářství. V rámci úvodní kapitoly byl definován pojem biologicky rozložitelný odpad na základě platných legislativních dokumentů Evropské Unie, Francie a České republiky. Shrnuje taktéž povinnosti uložené členským státům EU a místním samosprávám v oblasti jeho třídění, sběru a využití za účelem globální redukce objemu komunální odpadu. První kapitola tak vytvořila teoretický základ pro praktickou část, sekundární cíl práce, kterým bylo představit reálný příklad mezinárodní spolupráce měst v oblasti odpadového hospodářství, projekt Miniwaste. Praktickou část práce proto tvoří komplexní případová studie projektu v kontextu vlastní přípravy, průběhu a dosažených výsledků projektu. Do do vlastní realizace byla zapojena tři evropská města, francouzské Rennes, Brno a portugalské Porto. Dnes zajímavé zjištění představuje hypotéza neudržitelného růstu manželů Medowsových, zmíněná v první části práce. Netroufám si tvrdit, že všechny jejich predikce se přesně naplnily, plní nebo naplní, ale fakt, že na začátku 70. let dokázali definovat demografické, ekonomické a environmentální směřování vyspělého světa, hodnotím jako pozoruhodné. Jejich studie navíc rozpoutala veřejnou debatu, probudila národní i nadnárodní autority, včetně Evropské unie, a snad i udala směr veřejným politikám v oblasti životního prostředí. Pravidla fungování EU nutí členské státy implementovat komunitární opatření do svých právních řádů. Na jedné straně evropské směrnicí stanovuje cíle, na straně druhé zavádí nejrůznější množstevní limity a hygienické normy svazující jednotlivce i státy. Vyvstává zde otázka, jak by jednaly státy samotné bez evropského dozoru V otázce bioodpadu tímto ale chrání veřejné zdraví a eliminuje nežádoucí vlivy jako např. kontaminaci půdy, spodních vod a ovzduší. Vlády členských států tak musely podniknout nutné kroky ke snížení objemu skládkovaného bioodpadu, a to konkrétně o 65 % do konce roku 2016 (vzhledem k hodnotám vykazovaným v roce 1995). Některým zemím, zejména nově přistoupivším (i ČR), byla rozhodná doba prodloužena do roku 2020. Francie se za účelem splnění limitů zaměřila na velkoproducenty bioodpadu (výrobce, hypermarkety, restaurace či stravovací zařízení) a neukládá přímou povinnost třídit bioodpad 71
samotným domácnostem. Česká vláda v roce 2015 nařídila obcím zprostředkovat oddělený sběr bioodpadu minimálně během vegetačního období (od 1. dubna do 31. října) a snížit tak jeho podíl ve skládkovaném SKO. Opatření vyvolalo diskusi nad smysluplností třídění BRKA v malých obcích, kde většina obyvatelů žije v rodinných domech se zahradou a bioodpad kompostuje či jinak zužitkovává přímo v místě vzniku. Na základě realizovaných výzkumů se však v obcích se zavedeným systémem separovaného sběru bioodpadu prokazatelně snížilo množství komunálního odpadu ukládaného na skládky a vyvrátily se také obavy z nadměrné finanční zátěže pro obce. V rámci evropské environmentální politiky EU spolufinancuje nejrůznější projekty prevence vzniku organického odpadu. Jejich prostřednictvím podporuje např. metody komunitního a domácího kompostování, čímž přispívá ke splnění cílů stanovených směrnicemi. Jedním z nich byl i projekt Miniwaste, který na základě zkušeností ze západoevropských zemí podnítil separovaný sběr organického odpadu v Rennes, Brně a regionu Porto a značně zvýšil informovanost tamních obyvatel v technických náležitostech kompostování. V Rennes na konci projektu odpad doma kompostovala téměř třetina obyvatel a každý čtvrtý občan z deseti deklaroval stanoviště komunitního kompostování v docházkové vzdálenosti. Město nadále pokračuje v podpoře minimalizace objemu komunálního odpadu prostřednictvím kompostování kuchyňského odpadu, snahami o zamezení potravinového plýtvání, vyhazování oblečení a propagací správného třídění odpadu. Do brněnského Žebětína Miniwaste zavedl do té doby neznámé praktiky domácího a komunitního kompostování. Současně vybídl magistrát města k aktivitě v oblasti prevence vzniku bioodpadu přímo v domácnostech. Brno dnes stále podporuje kompostování prodejem kompostérů za zvýhodněnou (dotovanou) cenu. Zároveň se zvyšuje počet městských části volících vlastní strategii propagace kompostování bioodpadu a poskytují kompostéry zájemcům zdarma nebo na výpůjčku. V portském regionu projekt Miniwaste navázal na předešlé místní iniciativy podporující oba zmíněné druhy kompostování a nově zavedl komunitní kompostování ve stravovacích zařízení a restauracích. Společnost LIPOR pověřená správou odpadů v regionu dodnes pokračuje v aktivitách prevence vzniku potravinového odpadu a adekvátně školí své občany, kterým mimo to poskytuje zahradnické pozemky za účelem ekologického farmaření, jejichž součástí je individuální nebo komunitní kompostér.
72
Přínos této diplomové práce vidím především ve zmapování problematiky bioodpadů z pohledu obce jakožto subjektu zodpovědného za jeho separovaný sběr, svoz a zpracování. Nabízí průřez právními normami, přehled o aktuální situaci v České republice a možnostech řešení třídění a nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Vedle toho zprostředkovává podrobnou zprávu o příhodném evropském projektu a tím i inspiraci a zdroj informací pro české obce a města.
73
74
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] ACR+ Work programme 2016 [online]. Brusel, 2016 [cit. 2016-04-19], 26 s. Dostupné na: http://www.acrplus.org/images/pdf_work_programme/ACR_Work_Programme_2016.p df [2] BAČÍK, Ondřej. Jak na bioodpady? Zkušenosti z Německa (4). Biom.cz [online]. 2006 [cit. 2016-03-30]. Dostupné na: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/jak-na-bioodpadyzkusenosti-z-nemecka-4. ISSN: 1801-2655. [3] BERTOLINI, Gérard. Économie des déchets. 2007. vyd. Paris: Technip, 2007. ISBN 978-2-7108-0868-8. [4] CENIA, ČSÚ. Statistická ročenka životního prostředí České Republiky 2014 [online]. 2014 [cit. 2016-02-15]. 465 s. Dostupné na: http://www1.cenia.cz/www/sites/default/files/rocenka/Rocenka_ZP_CR_2014.pdf. [5] ČESKO. Nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015–2024. In: Sbírka zákonů. 31.12.2014. [6] ČESKO. Vyhláška č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů. In: Sbírka zákonů. 16.12.2014. [7] ČESKO. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: Sbírka zákonu. 15.5.2001. [8] ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV. Oddělení emisí a zdrojů. Seznam spaloven odpadů v ČR. © 2016 [cit. 2016-03-15]. Dostupné na: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/emise/spalovny/. [9] ČSÚ. Abecední́ seznam obcí Jihomoravského kraje k 1. 1. 2016 a jejich zaražení do územních celků [online]. 2016 [cit. 2016-10-05]. Dostupné na: https://www.czso.cz/documents/11280/17805489/obce_2016.pdf/142814bd-8312-40d187f4-5c33eca30423?version=1.1. [10] DON'T WASTE OUR FUTURE. The project. 2015 [online]. 2016 [cit. 2016-04-19]. Dostupné na: http://www.dontwaste.eu/the-project/ [11] DRAZDANY.INFO. Leták: Likvidace odpadů v domácnostech [online]. 2013 [cit. 2016-04-31] . Dostupné na: http://www.drazdany.info/svatky/11-infobox/61-dresdenlikvidace-odpadu-nemecko [12] EVROPSKÁ KOMISE. Environment – LIFE : About LIFE [online]. © 2016 [cit. 201605-10]. http://ec.europa.eu/environment/life/about/index.htm#background. [13] EVROPSKÁ UNIE. Směrnice evropského parlamentu a rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů. In: Úřední věštník Evropské unie. [14] EVROPSKÁ UNIE. Směrnice evropského parlamentu a rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění). In: Úřední věštník Evropské unie. [15] EVROPSKÁ UNIE. Směrnice rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. In: Úřední věštník Evropské unie. [16] EVROPSKÁ UNIE. Waste hierarchy. In: směrnice evropského parlamentu a rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Text 75
s významem pro EHP). In: Úřední věštník Evropské unie. [17] FRANCIE. LOI n° 2009-967 du 3 août 2009 de programmation relative à la mise en œuvre du Grenelle de l'environnement (1). [18] FRANCIE. LOI n° 2010-788 du 12 juillet 2010 portant engagement national pour l'environnement (1) [19] FRANCIE. Ordonnance n° 2000-914 z 18 septembre 2000 relative à la partie législative du code de l'environnement. [20] GUARDIAN. Limits to Growth was right. New research shows we're nearing collapse [online]. 2014 [cit. 2016-01-21]. Dostupné na: http://www.theguardian.com/commentisfree/2014/sep/02/limits-to-growth-was-rightnew-research-shows-were-nearing-collapse. [21] HAVEL, Milan. Zkušenosti zemí visegradské čtyřky s naplňováním skládkové směrnice o odpadech 1999/31/ES a rámcové směrnice 98/2008. Příklady dobré praxe [online]. Arnika, 2015 [cit. 2016-04-30]. Dostupné na: http://arnika.org/soubory/dokumenty/odpady/Ke_stazeni/Souhrnna_studie_V4_cs_final. pdf. [22] HERCEGOVÁ, Katarína. PAYT - teorie a praxe [online]. Brno, [cit. 2016-05-10]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Michal Struk Dostupné na:
. [23] HISTORIE A STRUKTURA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ [online]. 2014 [cit. 2015-12-20]. Dostupné na: http://www.recetox-education.cz/res/obory/ENV009.pdf. [24] HNUTÍ DUHA. Jak podporovat domovní a komunitní kompostování [online]. Olomouc, 2004 [cit. 2016-03-31], 28s. Dostupné na: http://olomouc.hnutiduha.cz/data/publications/kompostovani.pdf. [25] HOORNWEG, Daniel; Bhada-Tata, Perinaz. What a Waste : A Global Review of Solid Waste Management. World Bank, Washington, DC. © 2012 [cit. 2016-01-29]. Dostupné na: https://openknowledge.worldbank.org/handle/10986/17388 License: CC BY 3.0 IGO. [26] HŘEBÍČEK, Jiří, Bedřich FRIEDMAN, Michal HEJČ, Zdeněk HORSÁK, Tomáš CHUDÁREK, Jiří KALINA a František PILIAR. Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. Brno: Nakladatelství Littera, PhDr. Karel Kovařík, 2009. 202 s. Odpady. ISBN 978-80-85763-54-6. [27] IRSTEA. The Miniwaste Project. © 2014 [cit. 2016-04-15]. http://www.irstea.fr/en/youth-section/go-detail/how-improve-household-wastemanagement/miniwaste-project. [28] IURMO, o.p.s. Hodnocení nákladů na hospodaření s odpady v obcích 2014. Praha. 2014. 75 s. (aktualizovaná verze z roku 2015 dostupná na: http://www.instituturmo.cz/cz/projekty/18-odpadove-hospodarstvi/137-hodnoceni-nakladu-na-hospodarenis-komunalnimi-odpady-v-obcich-2015), informace použitá pro účel práce je identická v obou dokumentech). Pozn. autora 2016-05-10. [29] KOMPOSTÁRNA PODYJÍ s.r.o. Kompost versus skládka [online]. 2012 [cit. 2016-0122]. Dostupné na: http://www.snamieko.cz/downloads/04c4097b0ed28f23e7f93030dc59da19.pdf. 76
[30] KOMPOSTUJ.CZ. Ekodomov - Kompostuj.cz. Jak splnit povinnost obce [online]. © 2009 – 2015 [cit. 2016-02-20]. Dostupné na: http://www.kompostuj.cz/vime-jak/jaksplnit-povinnost-obce/. [31] LIPOR, Dose Certa. [online]. © 2016. [cit. 2016-05-04]. Dostupné na: http://www.lipor.pt/pt/educacao-ambiental/horta-da-formiga/desperdicio-alimentar/dosecerta-2/. [32] LIPOR, Horta à Porta. [online]. © 2016. [cit. 2016-05-04]. Dostupné na: http://www.lipor.pt/en/environmental-awareness/horta-da-formiga/news/horta-a-portaproject-aims-to-provide-25m2-plots-to-citizens-that-wish-to-practice-organic-farming/. [33] LIPOR, Terra à Terra. [online]. © 2016. [cit. 2016-05-04]. Dostupné na: http://www.lipor.pt/pt/educacao-ambiental/horta-da-formiga/compostagem-caseira/terraa-terra/. [34] LIPOR. Miniwaste – Lipor. [online]. © 2016. [cit. 2016-05-01]. Dostupné na: http://www.lipor.pt/en/environmental-awareness/horta-da-formiga/homecomposting/miniwaste/. [35] MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Způsob sběru BRKO v obcích dle koncového způsobu využití. [online]. © 2008–2015 [cit. 2016-01-30]. Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/biologicky_rozlozitelny_odpad_sber. [36] MINIWASTE CZ. Závěrečná zpráva projektu Miniwaste. 2012, 20 s. [37] MINIWASTE EN. Miniwaste project final report LIFE08ENV/F/000486. 2013, 234 s. [38] MINIWASTE. Lipor – Miniwaste [online]. © 2012 [cit. 2016-04-15]. Dostupné na: http://www.miniwaste.eu/fr/les-partenaires/lipor.html. [39] MINIWASTE. Rennes Métropole – Miniwaste [online]. © 2012 [cit. 2016-04-15]. Dostupné na: http://www.miniwaste.eu/fr/les-partenaires/rennes-metropole.html. [40] PAŠEK, Josef a Markéta PURMOVÁ. K vývoji skládkování a odpadových technologií aneb něco historie neuškodí. In: ENVIC [online]. 2012 [cit. 2015-12-21]. Dostupné na: http://www.envic.cz/k-vyvoji-skladkovani-a-odpadovych-technologii-aneb-necohistorie-neuskodi.htm [41] PRO ČISTĚJŠÍ BRNO. Město Brno podporuje domácí a komunitní kompostování. [online]. © 2015. [cit. 2016-05-02]. Dostupné na: http://www.procistejsibrno.cz/mestobrno-podporuje-domaci-a-komunitni-kompostovani/. [42] SAKO BRNO a.s. O společnosti. 2013 [cit. 2016-10-05]. Dostupné na: http://www.sako.cz/stranka/cz/8/o-spolecnosti/. [43] SITE DE RENNES, VILLE ET MÉTROPOLE. La réduction des déchets. [online]. © 2015. [cit. 2016-05-01]. Dostupné na: http://metropole.rennes.fr/politiquespubliques/transports-urbanisme-environnement/les-dechets/la-reduction-des-dechets/. [44] STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR. Příprava a výstavba kompostáren využívajících biologicky rozložitelné odpady z domácností a údržby městské zeleně. Praha, 2009, 21 s. [45] STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR. Zpráva o životním prostředí 2014. Priorita, roč. 9, č. 1, 2016, 29 s. [46] STÁTNÍ FOND ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Ministerstvo životního prostředí nabízí 77
slibované dotace (nejen) na třídění bioodpadu. SFŽP ode dneška přijímá žádosti [online]. 2015 [cit. 2016-03-30]. Dostupné na: https://www.sfzp.cz/clanek/193/2469/ministerstvo-zivotniho-prostredi-nabizi-slibovanedotace-nejen-na-trideni-bioodpadu-sfzp-ode-dneska-prijima-zadosti/ [47] STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO. Rennes- Brno [online]. © 2015 [cit. 2016-04-13]. Dostupné na: https://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usekorganizacni/odbor-zahranicnich-vztahu/mezinarodni-vztahy/partnerska-mesta/rennes/. [48] STATUTÁRNÍ MĚSTO JIHLAVA. Jihlava začne třídit bioodpad : Jihlava [online]. 2015 [cit. 2016-04-01]. Dostupné na: http://www.jihlava.cz/jihlava-zacne-triditbioodpad/d-510275 [49] STATUTÁRNÍ MĚSTO JIHLAVA. Obecně závazná vyhláška č. 5/2015, o poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. 2015 [cit. 2016-04-01]. Dostupné na: http://www.jihlava.cz/vyhlaska-c-5-2015/d-510325 [50] STATUTÁRNÍ MĚSTO OLOMOUC. 2012. Olomouc třídí odpad – Bioodpad [online]. 2012 [cit. 2016-04-01]. Dostupné na: http://www.olomouctridi.cz/odpad/bio/uvod [51] STATUTÁRNÍ MĚSTO OPAVA. Domácí kompostování [online]. 2014 [cit. 2016-0510]. Dostupné na: http://www.opava-city.cz/cs/domaci-kompostovani [52] ŠŤASTNÁ, Jarmila. Všechno, co potřebujete vědět o odpadech a neměli jste se koho zeptat. Vyd. 1. Praha: Eko-Kom, 2013. 123 s. ISBN 9788090483316. [53] ŠÚ SK. Počet obyvateľov SR k 31. 12. 2015 [online]. Bratislava, 2015 [cit. 2016-04-30]. Dostupné na: https://slovak.statistics.sk/wps/portal/ext/themes/demography/population/indicators/!ut/p /b1/jZDLDoIwEEW_xRg0xZoWRYMpUKQhyh2Y9AYQiLgwmj8e5G4BbyrmeScxb1IoxLprno2dfVoq66fX9tn1KmuOtiAdzdE1AsznCYplI5ZACO00BYsP98T4rAZBEAj6QFSgRF5qSUgq D_-TARAUvBunm3BqvS2uAwTEwx8aUmsNlYXRAes4f642AnydEOKb01tnWB7XzCM8jm4C0F wDAP2BugRGYqRgHfXtF97YoyneumqRefQAIUW0t/dl4/d5/L2dBISEvZ0FBIS9nQS Eh/. [54] TESAŘOVÁ, Marta. Biologické zpracování odpadů. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 129 s. ISBN 978-80-7375-420-4. [55] VANĚČEK, Martin. Miniwaste. Brno, 2011, 21 s. [56] VANĚČEK, Martin. Miniwaste. Brno, 2012, 15 s. [57] VILLE DE RENNES ET RENNES METROPOLE. L’agglomération en chiffres. Site de Rennes, Ville et Métropole. © 2015 [cit. 2016-04-14]. Dostupné na: http://metropole.rennes.fr/politiques-publiques/elus-institution-citoyennete/lagglomeration-en-chiffres/. [58] VRÁBLÍKOVÁ, Kateřina. Politika životního prostředí. In BALÍK, Stanislav, Ondřej CÍSAŘ a Petr FIALA. Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. s. 367-397, 30 s. Srovnávací politologie, 13. ISBN 978-80-7325-236-6.
78
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Způsoby nakládání s odpady v ČR, 2002-2014............................................................21 Graf 2: Nakládání s odpady v ČR, 2002-2014 [%] ...................................................................21 Graf 3: Způsoby nakládání s komunálními odpady v ČR, 2014 [%]........................................22
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Cíle a výsledky (Rennes, Brno, LIPOR) ................................................................63 Tabulka 2: Objem vytříděného bioodpadu, tuny (Rennes, Brno, LIPOR) ...............................65
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Předběžný rozvrh projektu .....................................................................................50 Obrázek 2: Původní a nové cíle projektu Miniwaste ................................................................53
79
80
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ACE – Action Communautaire pour l'Environnement – Akce pro životní prostředí ACNAT – Actions by the EU for Nature – Akce společenství pro přírodu ACR+ – Asociace měst a regionů pro recyklaci a udržitelné řízení zdrojů ADEME – Environmentální a energetická agentura BRKO – Biologicky rozložitelný komunální odpad BRO – Biologicky rozložitelný odpad CCN – Community Composting Network – Komunitní kompostárenská asociace ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad ECCOVAL – bretonského projekt na podporu kompostování a zhodnocení odpadů ES – Evropské společenství EU – Evropská unie GECE – Výzkumný institut ICPE – Installations Classées pour la Protection de l’Environnement – doslovně zařízení určená k ochraně životního prostředí IRSTEA – národního výzkumného institutu pro životní prostředí a zemědělství IURMO – Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí KO – Komunální odpad LIFE – Nástroj pro financování životního prostředí LIPOR – portugalská inter komunální organizace odpovědná za řízení, zhodnocení a nakládání s městským pevným odpadem v portském regionu MEDSPA – Mediterranean – Akce Společenství na ochranu životního prostředí v oblasti Středozemního MŽP – Ministerstvo životního prostředí NORSPA – Northern European maritime regions – Akce Společenství na ochranu životního prostředí moří v pobřežních oblastech a pobřežních vodách Irského, Baltského a Severního moře, Anglického kanálu a severovýchodní oblasti Atlantského oceánu SKO – Směsný komunální odpad TMO – Regionální výzkumný institut UR GERE – Výzkumná organizace pro správu životního prostředí a biologické nakládání s odpady WRAP – The Waste and Resources Action Programme – Akční program na redukci odpadu a lepší využívání zdrojů 81
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Life Cycle Thinking Příloha B – Life Cycle Assessement Příloha C – Waste hierarchy Příloha D – Biologicky rozložitelné odpady dle katalogu odpadů (BRO) Příloha E – Biologicky rozložitelné komunální odpady dle katalogu odpadů (BRO) Příloha F – Přehled odpadů, které je možné předávat do jednotlivých zařízení k využívání BRO, a to na základě požadavků zákona o odpadech a po dohodě s provozovatelem příslušného zařízení
Příloha G – Způsoby nakládání s odpady Příloha H – Plán odpadového hospodářství ČR, 2015-2024 Příloha I – Program závěrečné konference
Příloha A – Life Cycle Thinking
Příloha B – Life Cycle Assessement
Příloha C – EU’s Waste hierarchy
Příloha D – Biologicky rozložitelné odpady dle katalogu odpadů (BRO) č. dle katalogu odpadů 02 01 02 01 01 02 01 02 02 01 03 02 01 06 02 01 07 02 02 02 02 01 02 02 02 02 02 03 02 02 04 02 03 02 03 01 02 03 04 02 03 05 02 04 02 04 01 02 04 02 02 04 03 02 05 02 05 01 02 05 02 02 06 02 06 01 02 06 03 02 07 02 07 01 02 07 02 02 07 04 02 07 05 03 01 03 01 01 03 01 05 03 03 03 03 01 03 03 02 03 03 05
druh odpadu Odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství Kaly z praní a z čištění Odpad živočišných tkání Odpad rostlinných pletiv Zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady, soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku Odpady z lesnictví Odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu Kaly z praní a z čistění Odpad živočišných tkání Suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z výroby a ze zpracovaní ovoce, zeleniny, obilovin, jedlých olejů, kakaa, kávy a tabáku; odpady z konzervárenského a tabákového průmyslu z výroby droždí a kvasničného extraktu, z přípravy a kvašení melasy Kaly z praní, čištění, loupání, odstřeďování a separace Suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z výroby cukru Zemina z čištění a praní řepy Uhličitan vápenatý nevyhovující jakosti Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z mlékárenského průmyslu Suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z pekáren a výroby cukrovinek Suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z výroby alkoholických a nealkoholických nápojů (s výjimkou kávy, čaje a kakaa) Odpad z praní, čištění a mechanického zpracování surovin Odpad z destilace lihovin Suroviny nevhodné ke spotřebě nebo zpracování Kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek a nábytku Odpadní kůra a korek Piliny, hobliny, odřezky, dřevo, dřevotřískové desky a dýhy, neuvedené pod číslem 03 01 04 Odpad z výroby a zpracování celulózy, papíru a lepenky Odpadní kůra a dřevo Kaly zeleného louhu (ze zpracování černého louhu) Kaly z odstraňování tiskařské černi při recyklaci papíru
03 03 07 03 03 08 03 03 09 03 03 10 03 03 11 04 01 04 01 01 04 01 06 04 01 07 04 02 04 02 10 04 02 20 04 02 21 04 02 22 10 01 10 01 03 10 13 10 13 04 10 13 06 15 01 15 01 01 15 01 03 17 02 17 02 01 19 05 19 05 03 19 06 19 06 04 19 06 05 19 06 06 19 08 19 08 05 19 08 12 19 08 14 19 09 19 09 01 19 09 02 19 12 19 12 01 19 12 07
Mechanicky oddělený výmět z rozvlákňování odpadního papíru a lepenky Odpady ze třídění papíru a lepenky určené k recyklaci Odpadní kaustifikační kal Výmětová vlákna, kaly z mechanického oddělování obsahující vlákna, výplně a povrchové vrstvy z mechanického třídění Kaly z čistění odpadních vod v místě jejich vzniku neuvedené pod 03 03 10 Odpady z kožedělného a kožešnického průmyslu Odpadní klihovka a štípenka Kaly obsahující chrom, zejména kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Kaly neobsahující chrom, zejména kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku Odpady z textilního průmyslu Organické hmoty z přírodních produktů (např. tuk, vosk) Ostatní kaly z čištění odpadních vod v místě jejich vzniku neuvedené pod číslem 04 02 19 Odpady z nezpracovaných textilních vláken Odpady ze zpracovaných textilních vláken Odpady z elektráren a jiných spalovacích zařízení Popílek ze spalování rašeliny a neošetřeného dřeva Odpady z výroby cementu, vápna a sádry a předmětů a výrobků z nich vyráběných Odpady z kalcinace a hašení vápna Úlet a prach (kromě odpadů uvedených pod čísly 10 13 12 a 10 13 13) Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu) Papírové a lepenkové obaly Dřevěné obaly Dřevo, sklo, plasty Dřevo Odpady z aerobního zpracování pevných odpadů Kompost nevyhovující jakosti Odpady z anaerobního zpracování odpadu Produkty vyhnívání z anaerobního zpracování komunálního odpadu Extrakty z anaerobního zpracování odpadů živočišného a rostlinného původu Produkty vyhnívání z anaerobního zpracování živočišného a rostlinného odpadu Odpady z čistíren odpadních vod jinde neuvedené Kaly z čištění komunálních odpadních vod Kaly z biologického čistění průmyslových odpadních vod neuvedené pod číslem 19 08 11 Kaly z jiných způsobů čištění průmyslových odpadních vod neuvedené pod číslem 19 08 13 Odpady z výroby vody pro spotřebu lidí nebo vody pro průmyslové účely Pevné odpady z primárního čištění Kaly z čiření vody Odpady z úpravy odpadů jinde neuvedené (např. třídění, drcení, lisování, peletizace) Papír a lepenka Dřevo neuvedené pod číslem 19 12 06
Příloha E – Biologicky rozložitelné komunální odpady dle katalogu odpadů (BRO) Zdroj: Vyhláška č. 381/2001 Sb. Ministerstva Životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) Dostupné na: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonInfo.jsp?idBiblio=51786&nr=381~2F2001&rpp=50#loc al-content č. dle katalogu odpadů 20 01 20 01 08 20 01 25 20 01 38 20 02 20 02 01 20 03 20 03 02 20 03 03 20 03 04 20 03 06
druh odpadu Složky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01 Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven Jedlý olej a tuk Dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37 Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu) Biologicky rozložitelný odpad Ostatní komunální odpady Odpad z tržišť Uliční smetky Kal ze septiků a žump Odpad z čištění kanalizace
Příloha F – Přehled odpadů, které je možné předávat do jednotlivých zařízení k využívání BRO, a to na základě požadavků zákona o odpadech a po dohodě s provozovatelem příslušného zařízení Zařízení k využívání biologicky rozložitelných odpadů/rostlinných zbytků Mimo režim V režimu odpadů odpadů Centrální kompostárna a Komunitní Malé zařízení bioplynová stanice (§ 14 kompostárna (§ (§ 33b odst. 1 zákona o odpadech 10a zákona o zákona o odpadech) odpadech) Bez S hygienizace hygienizací Odpady, pro které je obec Kat. č. povinna zajistit místa pro odpadu oddělené soustřeďování 20 02 01 ovoce a zelenina ze zahrad x květiny x tráva, plevel, drny se zeminou x košťály a celé rostliny, zbytky x rostlin listí x seno, sláma, štěpka x x popel ze spalování dřeva x větve keřů i stromů zbytky z kuchyní jako ovoce a 20 01 08 zelenina, slupky Další odpady, pro které je možné zajistit místa pro oddělené soustřeďování zbytky z kuchyní jako prošlé 20 01 08 pečivo, těstoviny, knedlíky zbytky z kuchyní jako čajové sáčky a kávový odpad včetně filtrů zbytky z kuchyní rostlinného původu, které obsahují suroviny živočišného původu (pokrmy z masa, z vajec a mléka) zbytky z kuchyní živoč. původu (tuk, maso, kůže, kosti, mléčné výrobky, vajíčka včetně skořápek aj.) 20 01 25 Jedlý olej a tuk Zvířecí trus, moč a hnůj jako 02 01 06 podestýlka domácích zvířat včetně exkrementů x – odpad (materiál) je možné do zařízení přijmout
x x x
x x x
x x x
x
x
x
x x x x
x x x x
x x x x
x
x
x
-
x
x
-
x
x
-
-
x
-
-
x
-
-
x
-
-
x
Příloha G – Způsoby nakládání s odpady Zdroj: Vyhláška č. 351/2008 Sb. ze dne 11. září 2008, kterou se mění vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů
Příloha H – Plán odpadového hospodářství ČR, 2015-2024 Zdroj: Nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015–2024 1.3.1.3 Biologicky rozložitelné odpady a biologicky rozložitelné komunální odpady Za účelem splnění cílů směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů omezit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky a dosáhnout: Cíl: Snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995. Zásady: a) V obcích povinně stanovit systém odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů a nakládání s nimi, minimálně pro biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu. b) Podporovat a rozvíjet systém sběru biologicky rozložitelných komunálních odpadů. c) Podporovat maximální využívání biologicky rozložitelných odpadů a produktů z jejich zpracování. d) Podporovat budování a rozvoj infrastruktury nutné k zajištění využití biologicky rozložitelných odpadů. Opatření pro nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady a ostatními biologicky rozložitelnými odpady: a) Legislativně vymezit pojmy v této oblasti. b) Pro jednotlivé skupiny biologicky rozložitelných odpadů stanovit jejich vlastnosti a požadavky na sběr a nakládání s nimi. c) Legislativně zakotvit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, odděleného sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na území obce a to minimálně pro biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu, dále povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci napojení na systém obce odděleně odkládat biologicky rozložitelné odpady, minimálně biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu.
d) Legislativně zakotvit povinnost fyzických osob a původců napojených na systém obce, biologicky rozložitelné odpady odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití podle systému stanoveného obcí, pokud odpady sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech. e) Legislativně zakotvit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování a odděleného sběru papíru, a povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci napojení na systém obce odkládat papír, který produkují jako odpad. f) Legislativně stanovit povinnost fyzických osob a původců napojených na systém obce, papír odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití podle systému stanoveného obcí, pokud odpad sami nevyužijí v souladu se zákonem o odpadech. g) Systém bude vycházet z technických možností a způsobů využití biologicky rozložitelných odpadů v obci v návaznosti na nakládání s komunálními odpady v regionu. Přičemž mechanicko-biologická úprava a energetické využití biologicky rozložitelné složky obsažené ve směsném komunálním odpadu nenahrazují povinnost obce zavést systém odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů a jejich následné využití. h) Důsledně kontrolovat zajištění odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů. i) Na úrovni obce informovat jednou ročně občany a ostatní účastníky obecního systému nakládání s komunálními odpady o způsobech a rozsahu odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů a o nakládání s nimi. Součástí jsou také informace o možnostech prevence a minimalizace vzniku biologicky rozložitelných odpadů. Minimálně jednou ročně zveřejnit kvantifikované výsledky odpadového hospodářství obce. j) Podporovat technicky a osvětovými kampaněmi domácí, komunitní a obecní kompostování biologicky rozložitelných odpadů u fyzických osob. Program podpory domácího, komunitního a obecního kompostování a jeho naplňování ve spolupráci s obcemi se doporučuje zapracovat do krajských plánů odpadového hospodářství. k) Podporovat výstavbu zařízení pro aerobní rozklad, anaerobní rozklad, energetické využití a přípravu k energetickému využití biologicky rozložitelných odpadů. Vytvořit přiměřenou síť těchto zařízení v regionech pro nakládání s odděleně sebranými biologickými rozložitelnými odpady z obcí a od ostatních původců, včetně kalů z čistíren odpadních vod. l) Stanovit minimální požadavky na technologie pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů a na vlastnosti výstupních produktů, za účelem dosažení vysokého využití produktů a splnění všech nároků na ochranu lidského zdraví a životního prostředí.
m) Podporovat využití kompostů vyrobených z biologicky rozložitelných komunálních odpadů, to jest biologických odpadů získaných z odděleného sběru biologicky rozložitelných komunálních odpadů, k aplikaci do půdy. Vytvořit podmínky k odbytu výstupních produktů ze zpracování odděleně sebraných biologicky rozložitelných odpadů, to jest kompostu a digestátu, především pro využití v zemědělské výrobě a také v obcích. n) Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství motivovat zemědělce k částečné náhradě průmyslových hnojiv hnojivy vyrobenými z odpadů, která splňují kvalitativní požadavky na běžná hnojiva. o) Legislativně umožnit a podporovat energetické využití biologicky rozložitelných odpadů obsažených ve směsném komunálním odpadu, který je obecně s ohledem na heterogenitu materiálu a koncentraci rizikových látek a prvků nevhodný pro přímé kompostování, jejich zpracování v bioplynových stanicích nebo zpracování jinými biologickými metodami. p) Podporovat výstavbu zařízení pro energetické využití směsného komunálního odpadu. q) Podporovat energetické využívání směsného komunálního odpadu v zařízeních pro energetické využití odpadů bez jeho předchozí úpravy, nebo po jeho úpravě následným spalováním/spoluspalováním za dodržování platné legislativy. r) Důsledně kontrolovat provoz zařízení na zpracování a využívání biologicky rozložitelných odpadů provozovaných v areálu skládky odpadů s cílem zamezit skládkování těchto odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky. s) Důsledně kontrolovat nakládání s odpadem ze stravovacích zařízení a s odpady vedlejších živočišných produktů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. t) Legislativně umožnit využívat v zemědělských bioplynových stanicích biologicky rozložitelné odpady podobné cíleně pěstované biomase (například travní seče a podobně). u) Průběžně vyhodnocovat systém nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na regionální úrovni. v) Průběžně upravovat poplatek za skládkování komunálních odpadů tak, aby jeho výše znevýhodňovala skládkování recyklovatelných a využitelných druhů odpadů v souladu s hierarchií nakládání s odpady, včetně těch, které obsahují biologicky rozložitelnou složku, a to i s ohledem na přizpůsobení odpadového hospodářství vnějším podmínkám jako jsou legislativa Evropské unie, uplatnění nových technologii, konkurenční prostředí a podobně, při zachování
vysoké míry diverzifikace a tržních principů s vyváženou mírou nákladů pro původce odpadů a občany. w) Legislativně stanovit od roku 2024 zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů. x) Zajistit kvalitní datovou základnu o produkci biologicky rozložitelných odpadů a nakládání s nimi, včetně údajů o zařízeních ke zpracování biologicky rozložitelných odpadů. y) U zemědělských odpadů3),4) podporovat jejich zpracování technologiemi jako je anaerobní rozklad (digesce, fermentace), aerobního rozklad (kompostování) nebo jinými biologickými metodami. z) Legislativně stanovit parametry pro výstupy ze zařízení zpracovávající bioodpad, které budou využívány do životního prostředí.
Příloha I – Program závěrečné konference Zdroj: MINIWASTE. Závěrečná konference [online]. 2012. Dopstupné na: http://www.miniwaste.eu/cz/multimedialni-udalosti/zavěrečna-konference.html 20. LISTOPADU (ODPOLEDNE) Úvod
Jean.Louis MErrien, Rennes Métropole Gilles PetitJean, ADEME
Plenární zasedání 1: Prevence vzniku bioodpadu v Evropě Vývoj směrnic Strategie odpadového hospodářství v Evropě (Charles Thiébaut, MEDDE) Příklady dobré praxe v oblasti prevence vzniku bioodpadu (Philippe Micheaux Naudet, ACR+) Předběžné představení příručky vzniklé v rámci projektu Miniwaste (Laurence Galon, Rennes Métropole) Plenary Session 2: Waste Management Techniques – Virtues and Limitations Selektivní odvoz bioodpadu (Olivier Catalogne, Lorient Agglomération) Nakládání s bioodpadem pomocí anaerobní digesce (Denis Grappe, SIVOM du Point Fort de St Lô) Domácí kompostování v Itálii (Andrea Pavan, ERICA) 21. LISTOPADU 1. Zapojení veřejnosti do kompostování Zapojení odborných kompostářů (Jane Griffiths, Garden Organic, Christian Nanchen) Komunikace a sociální aspekty (Olivier Allouard, GECE, Florence Terrade) 2. Nakládání s potravinovým odpadem Aktivity zaměřené na prevenci plýtvání s potravinami v domácnostech (Raphaël Gautier, Aux Goûts du Jour) Redukce plýtvání s potravinami v restauraci (Maria Ceu, LIPOR) Lepší vaření pro snížení odpadu v kolektivním stravování (J-J. Gerrier, Bruz) 3. Nástroje usnadňující realizaci a monitorování domácího kompostování Individuální kompostování (Annie Resse, Irstea) Kolektivní kompostování (Jean-Claude Benoist, Irstea) Kvalita kompostu (Anne Trémier, Irstea) Počítačové nástroje Miniwaste (Nathalie Gaillard, Rennes Métropole)
4. Lokální nakládání se zahradním odpadem Mulčování a další ekologické metody zpracování zahradního odpadu (Denis Pépin) Veřejné zahrady, různé strategie (Bertrand Martin, Ville de Rennes) Nakládání se zeleným odpadem ve společných lokalitách (Laurent Petremant, Jardins (ou)verts) Plenární zasedání 3: zapojení veřejnosti do iniciativ v prevenci vzniku bioodpadu Akce k mobilizování veřejnosti v Brně-Žebětíně Zlepšení veřejného povědomí v Liporu Akce na zapojení veřejnosti v Rennes-Métropole Kulatý stůl: Strategická rozhodnutí v hospodaření s bioodpadem Panelová diskuze moderovaná Helder de Oliveira (ORDIF) s následujícími odborníky: Andrea Pavan (ERICA) Vincent Gobbe (Comité Jean-Pain) Marc Cheverry (ADEME) Nicolas Garnier (AMORCE) Marc Jubault-Bregler (SMTD / Réseau Compost+) Závěr a ukončení konference: Jean-Louis Merrien (Rennes Métropole)
