Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Česká fyziologická společnost si připomněly životní jubilea profesorů Pavla Braveného a Jana Peňáze

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Česká fyziologická společnost si připomněly životní jubilea profesorů Pavla Braveného a Jana Peňáze Na slavnostním shromáždění dne 24. března 2011 jsme v Brně oslavili významná životní jubilea prof. MUDr. Pavla Braveného, CSc. a prof. MUDr. Jana Peňáze, Csc. Profesor Pavel Bravený oslavil 25. ledna 2011 osmdesáté narozeniny a profesor Jan Peňáz oslaví 26. června osmdesáté páté narozeniny. Oba brněnští fyziologové se věnovali kardiologickému a kardiovaskulárnímu výzkumu a svým celoživotním dílem výrazně přesáhli hranice České republiky. Při této příležitosti přednesla přednostka Fyziologického ústavu profesorka MUDr. Nataša Honzíková, CSc. slavnostní přednášku, ve které vyzdvihla odborný přínos obou vědců, připomněla jejich životní osudy a přiblížila lidský rozměr jejich výjimečných osobností. Význam celoživotního díla obou jubilantů ocenily při této příležitosti Masarykova univerzita a Lékařská fakulta MU, na které desítky let oba fyziologové působili, a na návrh České fyziologické společnosti rovněž Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, vrcholný orgán české lékařské vědy. Předseda České fyziologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Jaroslav Pokorný, DrSc. předal profesoru Pavlu Bravenému Zlatou Purkyňovu medaili České lékařské společnosti J. E. Purkyně a profesoru Janu Peňázovi Čestné členství České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Zlatou medaili Masarykovy univerzity předal profesoru Janu Peňázovi prorektor Masarykovy univerzity prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. a Pamětní medaili Lékařské fakulty Masarykovy univerzity předal profesoru Pavlu Bravenému děkan Lékařské fakulty MU prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc. Připojujeme laudatio profesorů Pavla Braveného a Jana Peňáze. Věříme, že starší generace fyziologů si ráda připomene dobu společného setkávaní v rámci naší společnosti a ti mladší si uvědomí, že navazují na „školy“ svých učitelů. Profesor MUDr. Pavel Bravený, CSc. Prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc. oslavil 25. ledna 2011 osmdesáté narozeniny. Brněnský fyziolog, který se věnoval kardiologickému výzkumu, patří překvapivě už k nestorům české fyziologie. Je autorem téměř dvou set odborných prací, čtyř monografií a více než dvou set příležitostných, populárně vědeckých a esejistických článků. Po ukončení studií na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity nastoupil Pavel Bravený na fyziologický ústav, který vedl profesor MUDr. Vladislav Kruta, DrSc. Na fyziologickém ústavu pracoval již jako medik. Po promoci se stal Krutovým blízkým spolupracovníkem. Společná práce trvala až do roku 1969. Publikovali početné studie o řízení srdeční stažlivosti. Jejich společný objev výkladu vztahu mezi srdečním rytmem a stažlivostí na základě restituce a extrasystolické potenciace srdeční kontraktility se dostal do světových učebnic fyziologie. Významné studie se týkají pulsus alternans a principů spřažení excitace a kontrakce. Ve spolupráci s doc. MUDr. J. Šumberou, CSc. pokračoval ve studiích o stažlivosti myokardu. Do monografie „Stažlivost myokardu a její stupňování na buněčné úrovni“ včlenili autoři vlastní příspěvek k aktuálnímu chápání autoregulace srdeční činnosti. V tomto období začal Pavel Bravený spolupracovat také s doc. RNDr. Ing. Jiřím Šimurdou, CSc. a doc. MUDr. Milenou Šimurdovou, CSc. 32

Výrazným pokrokem ve studiu vazby mezi aktivací a stažlivostí srdečních buněk bylo zvládnutí tehdy nové metody vnuceného napětí (voltage clamp). Bylo to v této době jediné pracoviště v tehdejším východním bloku umožňující registrovat průběhy membránových proudů iontů vápníku a sodíko-vápníkového výměnného systému u srdečních buněk a detailně analyzovat vztahy mezi membránovým napětím a sílou stahu buňky. Z této spolupráce vzniklo mnoho originálních objevů. Připomeňme alespoň první záznam změn vápníkového proudu za neustálených podmínek. Poprvé na světě byl také zaznamenán proud sodíko-vápníkového výměnného systému během excitace. Šťastné období úspěchů ve vědecké práci a politického uvolnění v šedesátých letech otevřelo Bravenému možnost zúčastnit se kongresů v zahraničí a vycestovat na delší pobyty ve významných laboratořích. Během pobytu na farmakologickém ústavu Harvardovy univerzity v Bostonu spolupracoval na principiálně nové studii o vlivu kofeinu na stažlivost srdce. Význam této studie vyjadřuje několik set citací. V roce 1969 se Pavel Bravený habilitoval, ale po normalizačních prověrkách musel pro své politické postoje z ústavu odejít, přestože byl právě v té době vědeckým sekretářem Československé fyziologické společnosti. Až do roku 1990 pracoval jako vědecký pracovník v Laboratoři patofyziologie krevního oběhu II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Brně. Ve spolupráci s klinickými kardiology se zabýval neinvazivní diagnostikou ischemické choroby srdeční. V této době, kdy byly z politických důvodů podvázány možnosti mezinárodní spolupráce, přišel s novou ideou vytvořit v rámci republiky prostředí, které umožní klinickým vědeckým pracovníkům a fyziologům setkávat se osobně na pravidelných konferencích, jejichž spojujícím motivem je mezioborové odborné téma studované přirozeně z různých aspektů. Tuto myšlenku realizoval založením Komise experimentální kardiologie, které 25 let předsedal a která aktivně pracuje dodnes. To byl významný počin – v prvé řadě vzájemné odborné obohacení, ale neméně důležité bylo vytvoření osobních vztahů mezi klinickými a experimentálními kardiology. Braveného postavení mezinárodně uznávaného odborníka mu umožnilo získat v letech 1982–1986 pozici profesora fyziologie na Univerzitě v Kuvajtu. Opět učil, pracoval vědecky a účastnil se kongresů a konferencí v mnoha zemích světa. Politické změny v roce 1989 otevřely profesoru Bravenému zpět dveře na Lékařskou fakultu Univerzity J. E. Purkyně, brzy již opět Masarykovy univerzity. Stal se přednostou Fyziologického ústavu LF MU. Zastával řadu akademických funkcí – proděkan pro zahraniční styky, pak děkan LF a v roce 1992 se stal prorektorem pro vědu a výzkum. Během šesti let v této funkci neznal odpočinku. Byla to doba nového navazování zahraničních styků, obnovování akademických tradic, nového systému financování a nového hodnocení výzkumu. Profesor Bravený je nositelem celé řady ocenění, mimo jiné čestného členství České fyziologické společnosti, je členem České akademie lékařských věd, nositelem Laufbergrovy medaile a právě nyní ještě Pamětní medaile Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Zlaté Purkyňovy medaile České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Jako emeritní profesor se soustředil ve spolupráci s MUDr. Zdeňkem Francem na sepsání životopisných monografií dvou významných osobností brněnské lékařské fakulty. První monografie je věnována profesoru Edwardu Babákovi, zakladateli Masarykovy univerČeskoslovenská fyziologie 60/2011 č. 1

zity, Lékařské fakulty i Fyziologického ústavu. Druhá monografie je věnována profesoru Krutovi. Každý, kdo osobně zná profesora Pavla Braveného, jistě čeká, že nezůstanu u výčtu jeho díla a zásluh. Připojím tedy pár osobních slov. Jako studentka druhého ročníku medicíny jsem nevynechala žádnou jeho přednášku. Překrásně kreslil na tabuli a vysvětloval, v očích mu zářilo nadšení a úsměv, byl skvělý řečník. Prostě vzdělanec staré školy. Když jsem ho později poznala blíže, pochopila jsem, co všechno se za touto charakteristikou skrývá. Je výborný malíř. Od dětství do dospělosti se vzdělával pod vedením akademických malířů. Brněnská akademická veřejnost ho zná z četných výstav a desítky brněnských lékařů mají ve svých domovech jeho půvabné, radost navozující obrazy. Je člověk se širokým kulturním rozhledem – a k tomu optimistický a vtipný, takže jeho společnost je vždycky milá a jeho novoročenky si jeho přátelé schovávají. Vážený pane profesore, milý Pavle, ještě jednou Ti přeji hodně zdraví, radost z psaní a malování a těším se na další sadu novoročenek! Profesor MUDr. Jan Peňáz, CSc. Prof. MUDr. Jan Peňáz, CSc., emeritní profesor fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, oslaví 26. června 2011 své osmdesáté páté narozeniny. Při vyslovení jména profesora Peňáze ihned napadne mnoho odborníků přístroj Finapres pro neinvazivní kontinuální měření krevního tlaku z prstu. Podíváme-li se na internet, pak pod heslem Peňázův princip, na kterém je tato metoda měření krevního tlaku postavená, najdeme přes 70 tisíc odkazů. Není pochyb, že profesor Peňáz je jedním z nejvýznamnějších českých fyziologů v druhé polovině dvacátého století. Profesor Peňáz začal pracovat na fyziologickém ústavu již jako student v roce 1946 a jako asistent zde začal působit po promoci v roce 1951. Jeho zaměření na kardiovaskulární fyziologii ovlivnil tehdejší přednosta ústavu profesor Otakar Poupa a po nástupu profesora Kruty do vedení ústavu v této práci pokračoval. V poválečném období, kdy chyběly systematické učebnice a vědecká práce byla v laboratořích válkou přerušena, rozšířil mladý Jan Peňáz své medicínské vzdělání samostatným studiem teorie regulací. Jeho nevšední nadání elektrotechnické a matematické ho přivedlo na myšlenku, že by bylo možno měřit kontinuálně krevní tlak za pomoci protitlaku, který bude udržovat stálý objem tepny. Toto originální propojení znalosti fyzikálních vlastností cévní stěny a principů regulační techniky umožnilo po náročné práci v roce 1969 patentování kontinuálního neinvazivního měření krevního tlaku z prstových artérií. Profesor Peňáz metodu nejen patentoval, ale díky svým neobyčejným technickým schopnostem a elektronickým zkušenostem postavil spolehlivý prototyp. Přístroj představil na konferenci Medical and Biological Engineering v Drážďanech. Prezentace vzbudila neobvyklý zájem. V následujícím období normalizace v Československu, kdy byl Peňáz jako nestraník v nemilosti, se u nás nenašel výrobce přístroje. Nebyl ani zájem o to, aby byl světově unikátní patent přihlášen v zahraničí. V letech 1980–1985 se realizace vývoje firemního přístroje ujal profesor Karel H. Wesseling v Holandsku. Prvním komerčním přístrojem byl již zmíněný přístroj Finapres americké firmy Ohmeda. Nutno podotknout, že vývoj Finapresu a dalších variant přístroje, který vedl profesor Wesseling z Holandska, probíhal za spolupráce s profesorem Peňázem. Přístroj nyní vyrábí více výrobců ve světě, kteří na Peňázův princip

Československá fyziologie 60/2011 č. 1

pod tímto označením upozorňují. Jsou to holandské přístroje Portapres, Finometr, Nexfin, rakouský TaskForceMonitor. Podle publikací jsou přístroje využívány ve 45 zemích světa. V současnosti nachází tato metoda řadu uplatnění v klinice. Z průběhu tlakové křivky se odvozuje 15 parametrů včetně stanovení citlivosti baroreflexu, která se studuje u pacientů s esenciální hypertenzí, při predikci rizika náhlé srdeční smrti, u obezity, u ischemické choroby srdeční. Metodika registrace krevního tlaku podle Peňáze se využívá ve spánkových laboratořích a zejména při diagnostice vasovagální synkopy. Záznam krevního tlaku Peňázovou metodou otevřel nové možnosti analýzy regulace krevního oběhu pomocí spektrální analýzy rytmického kolísání oběhových parametrů. Zavedení spektrální analýzy do kardiovaskulárního výzkumu je další světové prvenství profesora Peňáze. První kvantifikaci vln v tepové frekvenci a plethysmogramu pomocí Fourierovy transformace realizoval Peňáz během svého pobytu v Holandsku. V době, kdy jsem již v Peňázově laboratoři pracovala s profesorem Bohumilem Fišerem, jsme provedli první matematickou spektrální analýzu kolísání krevního tlaku na světě. Třetím světově prvním objevem Peňáze z roku 1957 je zavedení frekvenčně modulované stimulace autonomních nervů pokusných zvířat. Frekvenčně modulovaná stimulace vasomotorických nervů mu umožnila matematicky popsat přenosovou funkci systému řídícího odpor krevního řečiště. Stimulace bloudivého nervu dovolila hodnotit přenosovou funkci nervového řízení srdeční frekvence. Znamená to první aplikaci teorie regulace při výzkumu srdečně cévní soustavy. Těžká sedmdesátá léta se dotkla profesora Peňáze osobně. Jediná dcera lékařka emigrovala do Austrálie. Profesor Peňáz dostal mnoho nabídek k přednáškám na řadě renomovaných pracovišť ve světě i k dlouhodobým pobytům, např. do Japonska, ale z politických důvodů nemohl cestovat. Naopak do Brna přijížděli pracovníci z Wesselingovy skupiny v Amsterodamu, metodiku spektrální analýzy oběhových rytmů se přijeli do Brna učit prof. Zwiener z Jeny, jehož pozdější studie patří k základům patofyziologie oběhových rytmů, Dr. Weise z Magdeburgu, který později působil v Paříži, prof. Rossberg z Lipska, prof. Swenne z Holandska, který je dnes uznávaným mezinárodním odborníkem. Jako vědec mimořádného myšlenkového potenciálu odešel profesor Peňáz do důchodu velmi brzy, v roce 1988 ve svých dvaašedesáti letech, aby získal povolení k cestě do Austrálie na návštěvu rodiny své dcery. Po sametové revoluci se na ústav vrátil. Organizoval sympozium „Volume-clamp recording of blood pressure in man“ v Praze v r. 1991 v rámci „Regional Meeting of the International Union of Physiological Societes“. Na základě principu profesora Peňáze vznikl tehdy jediný typ přístroje – Finapres. Toto setkání vědců , kteří jej využívali, vyústilo v souhrnnou publikaci aktuálních vědeckých poznatků autorů z celého světa využívajících tuto metodu kontinuálního měření krevního tlaku. Publikace se objevily ve 3 číslech ročníků 36 a 37 časopisu Homeostasis. Profesor Peňáz přišel v devadesátých letech minulého století ještě s jednou novou originální myšlenkou. Vyvinul novou metodu stanovení dynamické compliance artérií pomocí vibrační fotoelektrické pletysmografie. Profesor Jan Peňáz je nositelem mnoha ocenění. Nově se k nim připojilo Čestné členství České lékařské společnosti J. E. Purkyně a Zlatá medaile Masarykovy univerzity. Výrazem mezinárodního ocenění významu vědeckého přínosu profesora Peňáze je udílení ceny mladým vědeckým pracovníkům „Peňáz-Wesseling Award for Systemic Hemodynamics“, kterou uděluje American Autonomic Society. Cítím potřebu říci několik osobních slov. Profesor Peňáz je člověk ne-

33

smírně laskavý, s jemným humorem, hluboce zaujatý každým problémem, který řeší. Je člověk bohatých citů, které pochopí ten, kdo naslouchá jeho hře na klavír. Byl totiž v mládí mimořádným pianistou a uvažoval o profesionální dráze. Na začátku vysokoškolských studií však musel volit, a zvolil medicínu.

Milý pane profesore, přeji Vám za nás všechny, kteří pokračujeme v práci postavené na Vašich objevech, hodně zdraví a radost z neustálého poznávání nových pokroků ve vědění. prof. MUDr. Nataša Honzíková, CSc.

Odešel významný brněnský fyziolog profesor MUDr. Bohumil Fišer, CSc. Profesor MUDr. Bohumil Fišer, CSc., fyziolog Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, zemřel 21. března 2011 ve věku nedožitých 68 let. Přes záludnou nemoc a řadu obtíží pracoval do poslední chvíle na Fyziologickém ústavu LF MU, se kterým byl celoživotně spjat. Byl však dynamickou osobností, a chci-li pravdivě připomenout jeho osobnost, připomenu i jeho další zájmy a působení ve společnosti. Profesor Fišer se narodil 22. října 1943 v Brně. Lékařskou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně absolvoval v roce 1966. V té době již měl první zkušenosti z vědecké práce. Jako student pracoval na tehdejší Katedře lékařské fyziky i fyziologie. Pro své další působení zvolil fyziologii. Viděl zde možnost spojení svých matematických znalostí a talentu pro exaktní přístup k řešení otázek fyziologie a patogeneze kardiovaskulárních chorob. Tento přístup aplikoval již v prvních studiích srdeční kontraktility u pacientů s fibrilací síní, které provedl ve spolupráci s mladým kardiologem, dnes profesorem MUDr. Bořivojem Semrádem, CSc. Koncem šedesátých let minulého století jsem byla studentkou medicíny a fyziologii mě učil tehdy mladý asistent Bohumil Fišer. Vzbudil ve mně zájem o vědeckou práci. Začala jsem pod jeho vedením pracovat jako studentka a naše spolupráce pak trvala plných 44 let. Vzhledem k širokému okruhu problematiky, které se profesor Fišer postupně věnoval, není snadné udělat stručný přehled všech oblastí výzkumu, ke kterým vědecky přispěl. Nejdříve se budu věnovat nejvýznamnějším výsledkům naší vzájemné spolupráce. V sedmdesátých letech jsme jako první na světě publikovali společně s profesorem Peňázem spektrální analýzu kolísání krevního tlaku registrovaného Peňázovou metodou pomocí Fourierovy transformace. Dalším významným krokem v této oblasti byla naše společná práce, ve které jsme jako jedni z prvních na světě využili spektrální analýzu kolísání krevního tlaku a tepové frekvence ke stanovení citlivosti baroreflexu u člověka. Ta pak byla východiskem ke studiu predikce rizika náhlé srdeční smrti u pacientů pomocí neinvazivních indexů včetně citlivosti baroreflexu, kterou jsme realizovali s profesorem Bořivojem Semrádem. Patřila ke světově prioritnímu zájmu. V řadě experimentů na zvířecích modelech, zejména na perfundovaném srdci podle Langendorffa a na izolovaných preparátech srdečního svalu, se profesor Fišer během sedmdesátých a osmdesátých let minulého století zabýval studiem srdeční kontraktility. Řada těchto studií vznikla ve spolupráci s Fyziologickým ústavem v Halle. Od devadesátých let spolupracoval profesor Fišer na řadě dalších projektů. Ve spolupráci s profesorkou Jarmilou Siegelovou a americkým pracovištěm vedený profesorem F. Halbergem a později profesorkou G. Cornelissen, se věnoval téměř dvacet let zejména cirkadián-

34

nímu kolísání krevního tlaku. Ve spolupráci s prof. Savinem z Francie se zaměřil na studium autoregulace mozkových cév neinvazivními metodami. Je autorem několika set vědeckých prací. Své práce prezentoval profesor Fišer na desítkách kongresů doma i v zahraničí – ve většině evropských zemí, ale také v Indii, v USA i v Austrálii. Do formálního odborného růstu profesora Fišera zasáhly politické poměry. Ačkoliv hodnost kandidáta věd získal již v roce 1977 a i přes jeho vědecký talent, měl v sedmdesátých a osmdesátých letech omezené možnosti zahraniční spolupráce a o udělování dalších vědeckých hodností rozhodovala stranická příslušnost. Až v době uvolňování politických poměrů na konci devadesátých let se habilitoval pro obor normální fyziologie (1989) a profesorem se mohl stát teprve v době demokratických poměrů v naší zemi v roce 1995. V roce 1995 se stal přednostou Fyziologického ústavu LF MU. V čele ústavu stál 13 let. Nesmírně rád učil a studenti to vnímali. Patřil k těm učitelům, kteří naplnili každou posluchárnu. Dovedl totiž odborné informace vtipně glosovat a spojovat s životními zkušenostmi. Studenti věděli, že se poučí i pobaví. A to je součást pedagogických úspěchů – informace podložená příběhem se nezapomíná. Jsou jistě stovky lékařů, kteří se cítí být jeho žáky. Profesor Fišer nebyl vědec uzavřený v laboratoři. V devadesátých letech se aktivně zapojil do rekonstrukce organizace akademické obce Masarykovy univerzity v Akademickém senátu. Byl aktivním organizátorem života České fyziologické společnosti zejména v letech 1993–1998, kdy působil ve Výboru české fyziologické společnosti ČLS JEP. Součástí jeho osobnosti bylo hluboké sociální cítění a potřeba ovlivnit společenské změny v hektickém období přechodu společnosti na demokratické principy v devadesátých letech. To ho přivedlo do ČSSD a na pozici Ministra zdravotnictví. Svým působením ve Světové zdravotnické organizaci jako člen výkonné rady v letech 2003–2006 se stal mezinárodně významnou osobností. Profesor Bohumil Fišer byl neobyčejně skromný člověk, s pozoruhodnou schopností řešit problémy, tolerantní, se smyslem pro humor. A právě těmito vlastnostmi si získal velké množství přátel, kteří jeho odchod cítí jako osobní ztrátu. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně ztrácí v profesoru MUDr. Bohumilu Fišerovi, CSc. významného vědce, skvělého pedagoga a osobnost, která výrazně ovlivňovala rozvoj Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v posledních dvaceti letech.

prof. MUDr. Nataša Honzíková, CSc. Fyziologický ústav Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Kamenice 5 625 00 Brno

Československá fyziologie 60/2011 č. 1

Zpráva o činnosti Fyziologické společnosti za rok 2010 1. Výbor České fyziologické společnosti (ČFS) a revizní komise (RK) se v roce 2010 sešel 4×. Byly projednány závěry z plenární schůze České fyziologické společnosti, konané v rámci 86. Fyziologických dnů v Praze ve dnech 9.–11. 2. 2010. 2. Členská základna K 18. 11. 2010 měla společnost 232 řádných členů, z toho 103 žen a 129 mužů. Své členství ukončili na svou žádost 2 členové, 9 členů bylo vyloučeno pro dlouhodobé neplacení členských příspěvků, nově se přihlásilo 9 členů a 1 žádost o členství byla zamítnuta. S lítostí výbor přijal zprávu, že 2 členové společnosti museli být v roce 2010 vyřazeni z evidence z důvodu úmrtí. Výbor se pravidelně na svých zasedáních zabývá kontrolou placení členských poplatků. Upozorňujeme, že podle stanov společnosti je neplacení členských příspěvků důvodem k ukončení členství ve společnosti. Současně společnost vyzývá své členy, aby informovali výbor společnosti v případě změny adresy bydliště.

nocení členů komise a předsedů příslušných sekcí bylo dohodnuto udělit 3 ceny bez určení pořadí. Finanční odměnu 5000,- Kč získaly: a) M. Jindřichová a kolektiv za práci: The role of conserved transmembrane tyrosine in the kinetics of P2X3 receptor desensitization b) B. Schutová a kolektiv za práci: Prenatální expozice methamfetaminu zvyšuje citlivost k akutní i chronické aplikaci stejné drogy v dospělosti. c) J. Šedý a kolektiv získal fotoaparát Olympus v ceně cca 5000 Kč za práci: Etiopatogenetické faktory vzniku a rozvoje neurogenního plicního edému. 3.2. Volby nového výboru a revizní komise ČFS Průběh voleb – Předsedou volební komise byl členy výboru jmenován prof. Langmeier, dalšími členkami byly Dr. Yamamotová a Dr. Zemková. Termín voleb byl stanoven na období listopad – prosinec 2010, ředitelé a přednostové jednotlivých ústavů byli vyzváni k nominacím kandidátů koncem září 2010. Členové výboru řešili otázku možnosti zvýšení účasti členů společnosti na volbách, např. rozeslání obálek ofrankovaných se zpáteční adresou. Do budoucna byla zvažována možnost voleb elektronickou cestou, jak je běžně realizováno u jiných odborných společností. Výbor vznese dotaz na ČLS na možnost pořízení aplikačního softwaru, který by volby touto cestou do budoucna umožňoval. Počet voličů – Voleb se zúčastnilo 70 ze 232 oprávněných voličů. Celkový počet platných volebních lístků byl 68. Výsledky voleb Do výboru ČFS a Revizní komise byli zvoleni následující členové: Výbor České fyziologické společnosti

Věkové rozložení členů ČFS.

3. Z činnosti společnosti 3.1. Fyziologické dny 86. Fyziologické dny se konaly ve dnech 9.–11. února 2010 v Praze. Organizací byla pověřen Fyziologický ústav 1. LF UK. Konference se zúčastnilo celkem138 účastníků. Zastoupení účastníků z České republiky a ze Slovenska bylo přibližně vyrovnané. Jako tradičně proběhla soutěž o „Cenu mladých České fyziologické společnosti“. Hodnotící komise pracovala ve složení: Dr. Sumová, doc. Mysliveček a prof. Rokyta (předseda hodnotící komise). Všichni členové komise byli přítomni všem přednáškám soutěžících. Při závěrečném hodnocení byl mimo členů komise přítomen i předseda společnosti prof. Pokorný. Do soutěže bylo přihlášeno 6 ústních prezentací. Na základě hodČeskoslovenská fyziologie 60/2011 č. 1

Jméno počet hlasů 1) Pokorný J. (FgÚ 1. LF UK, Praha) 61 2) Sumová A. (FgÚ AV ČR, Praha) 55 3) Červinková Z. (FgÚ LF UK, Hradec Králové) 52 4) Barcal J. (ÚPF LF UK, Plzeň) 51 5–6) Nováková (FgÚ LF MU, Brno) 44 5–6) Šlamberová R. (FgÚ 3. LF UK, Praha) 44 7) Otáhal J. (FgÚ AV ČR, Praha) 40 8) Riljak V. (FgÚ 1. LF UK, Praha) 37 9) Kuncová J. (FgÚ LF UK, Plzeň) 32 Revizní komise 1) Mareš J. (FgÚ 3. LF UK Praha) 2) Kittnar O. (FgÚ 1. LF UK, Praha) 3) Slavíková J. (FgÚ LF UK, Plzeň)

57 51 43

3.3. Činnost komisí Neuroontogenetická komise ustanovila formální strukturu, jejím předsedou byl zvolen prof. Langmeier. Komise pořádala dne 14. prosince 2010 „Neuroontogenetický diskusní den“. Bylo předneseno 7 sdělení. Komise připravila 2 přednášky na sympoziu biologické psychiatrie v Jihlavě. 35

Výuková komise zahájila svou činnost v rámci ČFS v roce 2010. Její předsedkyní byla zvolena prof. Červinková. Dalšími členy komise jsou: prof. Honzíková, doc. Marešová, doc. Nečas., prof. Rokyta a doc. Jana Slavíková. Komise experimentální kardiologie V r. 2010 proběhla 38. pracovní konference Komise experimentální kardiologie (KEK), jejímž hlavním tématem byla „Remodelace v kardiovaskulárním systému“. Konference se konala 27–29. října v Dunajské Stredě v hotelu Therma. Organizace se úspěšně zhostili pracovníci Ústavu pre výskum srdca a Ústavu normálnej a patologickej fyziológie Slovenskej akadémie vied v Bratislave. Konference se účastnilo 47 účastníků, kteří vyslechli 32 ústních sdělení. Abstrakta sdělení byla publikována ve sborníku konference (ISBN: 978-80-969544-7-6, EAN:9788096954476, Bratislava 2010). 27. října proběhlo zasedání výboru KEK, na kterém byli pověřeni uspořádáním 39. pracovní konference KEK v r. 2011 pracovníci Ústavu fyziologie Lékařské fakulty v Plzni, Univerzity Karlovy v Praze. Hlavním tématem 39. konference bude „Úloha autonomního nervového systému v regulaci srdce a cév“. Pobočka Purkyňovy společnosti v Hradci Králové uspořádala 4 přednášky. 3.4. Publikační činnost Výsledky vědecké práce prezentované na Fyziologických dnech jsou pravidelně uveřejňovány anglicky formou abstrakt v časopise Physiological Research. 4. Ocenění 4.1. Životní výročí členů společnosti Výbor rozhodl o udělení ocenění členům společnosti, kteří se aktivně věnovali práci pro společnost. Navržení kandidáti a ocenění: Dr. Zicha – čestné členství ČFS prof. Herget – čestné členství ČFS prof. Ošťádal – zlatá Purkyňova medaile prof. Pokorný – čestné členství ČLS JEP Dr. Sumová – Laufbergerova medaile 4.2. Soutěž o Cenu ČFS za práce publikované v roce 2009 Cenu ČFS za nejlepší publikaci v roce 2009 získala Mgr. Lenka Hrubá za soubor 7 prací (3× první autor a 4× spoluautor). Výbor obšírně diskutoval otázku termínů vyhlašování výsledků soutěže o Cenu ČFS. Převládl názor, že je třeba zachovat termín zveřejněný na webových stránkách z důvodu možnosti koordinace nominací prací na Cenu ČFS a ČLS JEP. O udělení Ceny budou členové ČFS informováni při zahájení následujících Fyziologických dnů (tj. např. o udělení Ceny za rok 2009 při zahájení FD v lednu 2011). Termín pro podání přihlášky na cenu ČLS JEP a cenu ČFS za nejlepší vědeckou práci publikovanou v roce 2010 je 28. 2. 2011.

5. Hospodaření společnosti Veškeré finanční operace probíhaly podle schváleného rozpočtu. Oblast výdajů zahrnovala: • materiálové náklady – 1605 Kč • položku služeb (občerstvení, poštovné, příspěvek na časopis Čsl. Fyziologie) – cca 46 660 Kč • položku osobních nákladů (sekretářka) – 10 800 Kč • položku ostatních nákladů (bankovní poplatky, členství v mezinárodních společnostech FEPS, IUPS) – cca 24 682 Kč Oblast výnosů: • členské příspěvky – 40 090 Kč • úroky – 2305 Kč Celkem hospodaření společnosti deficitní – minus 41 352 Kč 6. Inventarizace majetku společnosti Inventarizace majetku společnosti proběhla podle příslušných předpisů. 7. Stipendia podporující účast mladých fyziologů na konferencích. V roce 2010 nebyla, podobně jako v minulém roce, podána žádná žádost o udělení cestovního stipendia. Termín podání žádostí na rok 2010 byl do 31. 1. 2010. Termín podání žádostí rok 2011 je do 28. 2. 2011. 8. Kalendář zdravotnických akcí a akcí v rámci ČLS JEP na rok 2011 Neuroontogenetický den – předběžně 6. 12. 2011 Pracovní konference KEK – 12.–14. 10. 2011. 9. Československá fyziologie V roce 2010 se podařilo financovat dvě zmenšená čísla, a to z nadpoloviční části z prostředků společnosti. Podobná situace bude i v roce 2011. Do budoucna bude nutné částečně převést publikační náklady i na autory. Nechceme se připravit o články autorů, kteří nemají naplánovány publikační prostředky ve svých grantech. Pokud je někdo schopen takto pomoci již letos, bude to velmi vítáno. Předpokládáme formu placení za stránku, kdy platba by v určitých případech mohla být odpuštěna. 10. Různé Prof. Pokorný se ve dnech 31. 8.–1. 9. 2010 zúčastnil setkání k Evropské unifikaci Doktorského studia, které se konalo v Maďarsku. Jednání proběhlo v rámci programu Cross Talk (Seventh Framework Programme, Marie Curie Action), který podporuje studenty doktorských programů. Cílem setkání bylo zvýšení průniku výuky a vědecké výchovy jednotlivých národních systémů, specializace programů a možnost výměny studentů s dlouhodobým cílem společného doktorského studia. PharmDr. Alena Sumová, DSc. Vědecký sekretář společnosti prof. MUDr. J. Pokorný, DrSc. Předseda společnosti

36

Československá fyziologie 60/2011 č. 1