PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PrF VESP Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Systém evidence vozidel ČR Libor Gruml, 41077
2013
Čestné prohlášení
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Systém evidence vozidel v ČR zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
………………………………….
1
Abstrakt: Předmětem bakalářské práce na téma „Systém evidence vozidel v ČR“ je popsat způsob evidence vozidel, její historii a minulé právní úpravy. Historický exkurz má za cíl popsat minulé, dnes jiţ neplatné právní úpravy a sledovat jejich vývoj v čase, popř. porovnání se současností. Dále se práce věnuje popisu současné právní úpravy platné od roku 2001 s objasněním jednotlivých pojmů a institutů s vedením evidence vozidel spojených a aktuální problematiky spojené s modernizací aplikace centrálního registru vozidel. Úkony spojené s evidencí vozidel z pohledu správního práva procesního jsou zmíněny v další části práce. V závěru jsou stručně zmíněny nedostatky stávající právní úpravy. Klíčová slova: silniční vozidla, evidence vozidel, registr vozidel, centrální registr vozidel, provozovatel, technický průkaz, osvědčení o registraci, státní poznávací značka
Abstract: The subject of the thesis "The System of Vehicles Registration in the Czech Republic" is to describe the manner of registration of vehicles, its history and past legislation. Historical excursion aims to describe the past, the now invalid legislation and monitor their progress over time, eventually. compared with the present. Further, a description of the current legislation in force since 2001 and an explanation of the terms and institutes with the management of vehicles and related current issues associated with application modernization central vehicle register. Acts relating to the registration of vehicles in terms of administrative procedural law are discussed in the next section. The conclusion briefly mentioned deficiencies of the current legislation. Key words: road vehicles, vehicle records, vehicle register, central register vehicle operator, technical certificate, certificate of registration, license plate
2
Obsah: 1. Úvod
5
2. Historie evidence vozidel
7
2.1 Vznik prvních poznávacích značek
7
2.2 Evidence vozidel v českých zemích
8
2.2.1 Právní úprava z let 1910 – 1935
8
2.2.2 Právní úprava z let 1935 – 1939
11
2.2.3 Právní úprava z let 1939 – 1953
13
2.2.4 Právní úprava z let 1953 - 2001
13
2.2.5 Změny v roce 2001
16
3. Současná právní úprava evidence vozidel
19
3.1 Přehled hlavních právních předpisů
19
3.2 Doplňující právní předpisy
19
3.3 Základní pojmy evidence vozidel
23
3.4 Registry vozidel
26
3.4.1 Registr silničních vozidel
26
3.4.2 Centrální registr vozidel
27
3.4.3 Registr historických a sportovních vozidel
27
3.4.4 Změna v elektronické části RV
28
4. Registrační úkony
33
4.1 Věcná a místní příslušnost
33
4.2 Registrace vozidla
34
4.3 Zápis změny údajů v RV
35
4.4 Vyřazení vozidel
36
4.4.1 Trvalé vyřazení
36
4.4.2 Dočasné vyřazení
37
5. Evidence vozidel jako správní proces 5.1 Správní řízení
39 39 3
5.2 Jiné správní úkony
43
5.3 Zastoupení ţadatelů
45
6. Problémy současné právní úpravy evidence vozidel
47
7. Závěr
51
8. Seznam pouţitých pramenů
53
4
1. Úvod Automobily osobní, nákladní, motocykly, autobusy, přípojná vozidla atd. souhrnně nazývané jako silniční vozidla jsou fenoménem doby. Potkáváme je na kaţdém kroku a nedovedeme si jiţ bez nich ţivot představit. Počty vozidel meziročně narůstají a v současnosti evidujeme v ČR téměř 7,5 mil. provozovaných vozidel. Kaţdé z nich provozovaných vozidel prochází evidencí, která zaznamenává jejich technické údaje, ale také celkovou historii vozidla, tedy veškeré změny evidovaných údajů v čase. Výkon agendy spojené s evidencí vozidel představuje nikdy nekončící proces provádění zápisů vkladů nových vozidel a změn u těch stávajících. Tématem mé bakalářské práce je tedy popis způsobu evidence vozidel a postupů s tím spojených a minulá i současná právní úprava celého procesu. Obsahem první části bakalářské práce je pohled do historie a snaha o zmapování právní úpravy evidence vozidel a jejích změn od počátků aţ do současnosti. První vozidla se objevila v 80. letech 19. století. Následoval jejich bouřlivý rozvoj a s ním i snaha o jejich kontrolu. První evidence vozidel je datována do roku 1893 ve Francii a v českých zemích probíhala od roku 1905. Další část bakalářské práce v rozmezí třetí a čtvrté kapitoly, je věnována popisu současné právní úpravy a institutům pouţívaných k evidenci vozidel, dále základním pojmům a vysvětlení základní problematiky registru vozidel, tedy jaká vozidla podléhají registraci na koho se povinnost registrace vztahuje a který orgán veřejné správy je k činnostem spojeným s evidencí vozidel příslušný. Pátá kapitola se zaměřuje na jednotlivé postupy spojené s evidencí vozidel jako na správní proces a na fakt, jak se tyto postupy promítají do správního řádu, konkrétně zda jde o správní řízení či pouze o úkony dle části IV. správního řádu. Evidence vozidel, respektive jejich registrace, je upravena v zákoně č. 56/2001 Sb. ze dne 10. ledna 2001 o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon č. 56/2001 Sb.). Tento zákon neprošel od svého vzniku významnější změnou. Podle praktických zkušeností zúčastněných 5
subjektů, působí stávající úprava při své aplikaci řadu problémů, kdy některé ţivotní situace s vozidly v ní nejsou řešeny nebo více rozpracovány. Problematické body právní úpravy jsou zmíněny v poslední šesté kapitole bakalářské práce. .
6
2. Historie evidence vozidel 2.1 Vznik prvních poznávacích značek Registrace vozidel a s tím související historie poznávacích značek patří ke zvláštní kapitole historie dopravy. Jakési první rozlišovací symboly se vyskytly na bojových vozech Římanů k usnadnění řízení boje. Zmínit lze také rodové erby na dvířkách kočárů panstva.1 Koncem 19. stol. se objevily evidenční značky na jízdních kolech v Německu. Bezohlední cyklisté, kteří jízdu na svém kole nezvládali, jak by měli, byli původně důvodem k tomu, ţe jiţ od roku 1880 byla v některých regionech v Německu opatřována kola evidenčními štítky. Hlavním důvodem bylo získat kontrolu nad rozšiřujícím se počtem bicyklů a moţnost dohledat a pokutovat nedisciplinované řidiče.2 První automobil je datován do roku 1886. Karl Benz, jeho vynálezce, poţádal 29. ledna 1886 o patent na svůj automobil. V listopadu téhoţ roku mu byl udělen říšský patent číslo 37435a, v němţ je popsána tříkolka poháněná výhradně spalovacím motorem. To byl okamţik všeobecně povaţovaný za počátek automobilové historie.3 Kdyţ vzrostl počet „páchnoucích a rachotících kočárů bez koní“, začalo být
„volání“
po
kontrole
vztahující
se
i
na
tato
vozidla
a
řidiče
ještě
důraznějším a úřady měst a zemí se rozhodly tento fenomén regulovat skrze vydávání úředního povolení k řízení vozidla, tzv. vůdčích listů (dnes řidičských průkazů) a evidenci vozidel, jejíţ součástí bylo schválení vozidla k provozu, zanesení vlastníka do evidence a přidělení poznávacího čísla. Vše z důvodu dohledání a postihu nedisciplinovaných řidičů a ke kontrole jejich oprávnění k řízení. Později se stala evidence vozidel podkladem také pro kontrolu jejich zdanění.4
1
Petr Marinov České poznávací značky, Kampe s.r.o. 2007. 83 s. ISBN: 80-902955-7-6. str. 3,4
2
Muzeum poznávacích značek Großolbersdorf *online+. *cit. 02. 03. 2013+. Dostupné z: http://www.nummernschildmuseum.de/themenbereiche-im-museum/deutsche-nummernschilder-1906-45.html 3
Ondřej Láník První automobil vznikl před 120 lety *online+. 2006 *cit. 2. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.auto.cz/prvniautomobil-vznikl-pred-120-lety-14781 4
Např. § 19 zákona č. 116/1927 Sb., Zákon o silničním fondu. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013]:“ Politické (policejní) úřady, vedoucí v patrnosti motorová vozidla, jsou zejména povinny do 4 neděl po účinnosti zákona zaslati seznam všech motorových vozidel, jejich majitelů a stanovišť vyměřovacímu úřadu příslušnému podle stanoviště vozidla a sdělovati nadále témuž úřadu každou změnu majitele vozidla i stanoviště.
7
Průkopníkem v evidenci vozidel byl paříţský magistrát a jeho policejní prefektura. Od roku 1891 byl vyţadován řidičský průkaz a dle článku 17. nařízení ze dne 14. 08. 1893 o provozu motorových vozidel jiných neţ kolejových na silnicích v Paříţi byla vyţadována kovová tabulka se jménem a adresou majitele a s rozlišovacím číslem umístěná viditelně na levé straně vozidla.
V preambuli nařízení se mimo jiné, uvádí, ţe je v zájmu veřejné
bezpečnosti, regulovat provoz daného zařízení. Nařízení mimo jiné stanovilo, ţe ţádné z motorových vozidel nemůţe být pouţíváno bez povolení vydaného úřadem a toto povolení můţe být kdykoliv odvoláno. V případě změny vlastnictví je toto povolení neplatné a vozidlo nesmí být v provozu bez dalšího povolení.5 Pravděpodobně v roce 1896 byla vydána první poznávací/registrační značka v Německé říši pro vozidlo v Mnichově. Od roku 1890 byly jiţ téměř ve všech zemích Německé říše zavedeny numerické štítky k označování vozidel. Tento systém evidence se rozšiřoval do dalších evropských měst. Za Atlantikem se první poznávací značky objevily v roce 1903.6 2.2 Evidence vozidel v českých zemích 2.2.1 Právní úprava z let 1910 - 1935 Na území Rakouska – Uherska, respektive pouze v Království a zemích v říšské radě zastoupených, tedy mimo území Uherska, vstoupil první systém evidence vozidel v platnost nařízením Ministerstva vnitra ve shodě s Ministerstvem financí č. 156/1905 ze dne 27.9.1905 upravující vydání bezpečnostně-policejních ustanovení pro provoz automobilů a motocyklů s účinností od 7.1.1906. V tomto nařízení bylo stanoveno, ţe motorová vozidla musí být opatřena úředně přidělenou poznávací značkou v předu a vzadu. Tabulku si musel vlastník vyrobit sám. Značka také mohla být napsána na vozidle.7 Tento předpis byl zrušen v dubnu 1910, Nařízením ministeria vnitra v dohodě s ministeriem obchodu, ministeriem veřejných prací a s ministeriem financí č. 81/1910 ř. z., jímţ se vydávají bezpečnostní ustanovení
5
Ordonance Prefecture de police, Paris 14.8.1893 [online] [cit..2. 3. 2013] dostupné z http://www.mines.org/docs/2012114614_code-route-1893.pdf 6
Filip Zelený, Dalibor Feureisl Poznávací značky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. Vydání, 201, vydavatelství dopravní literatury SAXI, 448 s. ISBN: 978-80-904767-2-1, str. 11, 12 7
Jan Štemberk Automobilista v zajetí reality. nakladatelství Karolinum 2008. 172 s. ISBN 9788024614618, str. 75, 76
8
policejní pro jízdu jízdných silostrojů (automobilů, motorových vlakův a motorových kol).8 Tento předpis stanovil princip evidence vozidel platný de facto dodnes. Kaţdé vozidlo musí být před uvedením na trh úředně vyzkoušeno a schváleno. 9 Kaţdé vozidlo musí mít číslo karoserie a výrobní štítek s technickými údaji.10 K vozidlu musí být vydáno potvrzení (certifikát) o schváleném typu, které se předává s vozidlem při převodu dalšímu majiteli11 (dnes technický průkaz).12 Kaţdé vozidlo musí být opatřeno poznávací značkou. O přidělení značky ţádá majitel na úřadě v jehoţ správním obvodu má vozidlo stanoviště. 13 Příslušný úřad vede rejstřík vozidel a motocyklů a do něj zapisuje evidenční číslo, jméno a bydliště drţitele a stanoviště vozidla.14 Státní správa byla třístupňová – ústřední správa představovaná ministerstvy, zemská správa se zemskými místodrţitelstvími a okresní správa s okresními hejtmanstvími. Věcně příslušným úřadem pro vedení evidence vozidel byl politický úřad okresní, tedy okresní hejtmanství a patřily sem také magistráty statutárních měst a zeměpanský úřad policejní, který byl zejména ve větších městech.15 Neexistovala centrální evidence, ale pouze evidence přímo u okresních hejtmanství. Dotaz na majitele vozidla se činil prostřednictvím zemského úřadu, který nejprve zjistil, z jakého číselného intervalu příslušná značka pochází a kterému okresu patří a následně byl dotaz směřován na příslušné okresní hejtmanství.16 Při změně majitele nebo jeho bydliště, pokud k němu došlo v rámci jednoho správního obvodu, se údaje v rejstříku pouze opravily, pokud vozidlo přecházelo do jiného obvodu, byly vydány značky nové.
8
In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013+
9
§ 14 nařízení č. 81/1910 ř.z.
10
§ 12 cit. nařízení
11
§18 cit. nařízení
12
technický průkaz je doklad, kterým se osvědčuje schválení technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích viz. § 2 vyhlášky 243/2001 Sb. o registraci vozidel 13
§ 28 cit. nařízení
14
§ 31 cit. nařízení
15
§ 28 cit. nařízení
16
Filip Zelený, Dalibor Feureisl Poznávací značky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. Vydání, 201, vydavatelství dopravní literatury SAXI, 448 s. ISBN: 978-80-904767-2-1, str. 29
9
Předpis stanovil také způsob kódování na poznávacích značkách. Značky se skládaly zpravidla z latinského písmena a z čísla (evidenčního čísla) v arabských číslicích. Písmeno označovalo zemi nebo obvod kde byla značka vydána, kdeţto číslo značilo registrační číslo v evidenčním seznamu.17 Např. Čechy, kromě praţského obvodu policejního, měly písmeno „O“, Morava písm. „P“, Slezsko „R“, Praţský obvod policejní „N“, Vídeňský obvod policejní „A“, atd. Zemské úřady přidělili třímístné číselné řady svým podřízeným úřadům např. P 1 – 50 pro Brno, P 51 – 90 pro Moravskou Ostravu, atd.18 Po vyčerpání přiděleného číselného intervalu byla za písmeno připojena římská číslice I, II, III, atd. a znovu třímístná číselná řada. Postupem času vznikaly, z dnešního pohledu, aţ kuriózní kombinace na poznávacích značkách, např. O XXXIX 941. Výdej značek byl realizován tak, ţe přidělené číslo bylo zapsáno do výše zmíněného certifikátu s úředním potvrzením a ţadatel si tabulky nechal vyrobit. Předpis také pamatoval na výrobce vozidel a obchodníky, kdy jim bylo moţno přidělit několik evidenčních čísel, která nebyla vázána na konkrétní vozidla, za účelem zkušebních jízd19. Dnes jsou to tzv. registrační značky trvale manipulační či pro zkušební účely.20 Nutno zmínit, ţe poznávací značky přidělovaly také celní úřady na hraničních přechodech vozidlům cizinců. Tyto značky byly odlišeny od „běţných“ přidáním červeného písmena „Z“. Měly platnost 8 dnů a mohly být vyrobeny ze silného papíru (podobné dnešním zvláštním registračním značkám pro jednorázové pouţití)21. Bylo stanoveno, ţe takové zahraniční vozidlo musí být přezkoušeno a schváleno u zemského úřadu, v jehoţ obvodu se právě zdrţuje a poté si uţivatel můţe poţádat o značku u okresního či zeměpanského úřadu policejního, v jehoţ obvodu se zdrţuje. Tato komplikace pro cizince s vlastními vozidly byla odstraněna přijetím Mezinárodní smlouvy o jízdě automobily tzv. Paříţská automobilová konvence z roku 1909, kdy se členské státy dohodli, mimo jiné, na podmínkách provozu vozidel na veřejných komunikacích a vzájemném uznávání registrovaných vozidel. Vozidla musela být opatřena mezinárodním
17
§§ 29, 30 cit. nařízení
18
Filip Zelený, Dalibor Feureisl Poznávací značky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. Vydání, 201, vydavatelství dopravní literatury SAXI, 448 s. ISBN: 978-80-904767-2-1, str. 24 19
§ 33 cit. nařízení
20
Viz § 21 odst. 1,3 vyhlášky č. 243/2001 Sb. o registraci vozidel
21
Viz § 35 cit. nařízení
10
rozeznávacím znamením vejčitého tvaru, pro Rakousko písmenem „A“, Uhersko „H“, Německo „D“, atd..22 2.2.2 Právní úprava z let 1935 - 1939 Nová legislativa, zákon č. 81/1935 Sb. z. a n. , o jízdě motorovými vozidly spolu s prováděcím předpisem Vládní nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 26. března 1935, č. 81 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly, přinesl podrobnější úpravu dříve stanovených principů zejména ustanovení o rejstříku československých motorových vozidel.23 Rejstřík byl veden okresními úřady podle stálého stanoviště vozidla. Údaje zapisované do rejstříku jako evidenční číslo vozidla, jméno, bydliště drţitele a stanoviště vozidla byly rozšířeny o informaci o zaměstnání drţitele vozidla, o údaje o vlastníkovi pokud byl odlišný od drţitele, technické údaje o vozidle např. typ vozu (popřípadě také série), výrobní číslo strojového spodku (chassis) a rok výroby vozu, obsah válců a maximální výkon motoru, výrobní číslo motoru, vlastní váhu vozidla, atd., údaje o zkoušce vozidla nebo typu a o dodatečných zkouškách, způsob zajištění nároků třetích osob na náhradu škod způsobených provozem vozidla a doklad o vyclení u vozidel vyrobených v cizině.24 Rozlišování bydliště drţitele a stanoviště vozidla, bylo zavedeno, dle mého názoru, z důvodu moţnosti státu (vojenské správy) poţadovat dopravní prostředky pro vojenské účely za branné pohotovosti státu jakoţ i za mimořádného povolání zálohy a náhradní zálohy a mobilizačního cvičení na zkoušku. Dopravní prostředky, které bylo moţno poţadovat představovali koně, muly, mezci, osli a jiná taţná zvířata, vozidla (pro zvířecí potah), postroje, motorová vozidla, letadla a plavební prostředky všech druhů (vše i s příslušenstvím). Obce byly povinny vést výkazy potřebné k přípravě klasifikace a povolání dopravních prostředků. Evidenci motorových vozidel pro výše zmíněný účel prováděla vojenská správa zpravidla podle rejstříku motorových vozidel, vedeného podle předpisů o jízdě motorovými vozidly. Okresní (státní policejní) úřady byly povinny za tím účelem dodat vojenské správě
22
Mezinárodní smlouva č. 505/1921 Sb. o jízdě automobily. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 02.03. 2013] 23
Oddíl III. Zákona č. 81/1935 Sb. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013+
24
Viz § 16, odst. 2 cit. zákona
11
opis (průpis) potřebných listů (stránek) rejstříku a oznamovat provedené změny v rejstříku.25 Dále byla stanovena drţiteli vozidla povinnost, hlásit změny u výše uvedených údajů do 8 dnů. Zákon také ukládal drţitelům motorových vozidel povinnost neprodleně nahlásit okresnímu úřadu, nezpůsobilost vozidla k jízdě nebo fakt, ţe ho jiţ nehodlají k jízdě pouţívat, a to za účelem jeho výmazu z rejstříku (dnes institut tzv. trvalého vyřazení).26 Povinné doklady představovalo osvědčení o způsobilosti typu (typové osvědčení) s technickými údaji o vozidle a osvědčení o zápisu do rejstříku. Do tohoto osvědčení se zaznamenávaly další změny a zápisy do rejstříku. Oba doklady se při změně drţitele vozidla předaly novému drţiteli. Prováděcí předpis upravoval vzor rejstříku československých motorových vozidel, způsob prokázání údajů do něj zapisovaných a způsob převodu vozidla mezi obvody okresních úřadu a mezi drţiteli, kdy měl dřívější drţitel povinnost odhlásit se a nový drţitel přihlásit se. Také došlo k úpravě v kódování poznávacích, nově nazývaných rejstříkových značek. Princip zůstal víceméně stejný, kdy písmeno označovalo obvod zemského úřadu v němţ byla značka vydána. Země Česká písmeno „Č“, Moravskoslezská „M“, Slovenská „S“, Podkarpatská „R“ a obvod hl. m. Prahy „P“. Za písmenem následovalo evidenční číslo z nejvýše pěti arabských číslic. Číselné intervaly byly opět přidělovány jednotlivým okresům zemským úřadem. Po vyčerpání číselného intervalu byla přidělena nová řada čísel ke které se připojila římská číslice (např. M-7002, Č-I-6631).27 Nutno říci, ţe zákon 81/1935 Sb. byl velmi komplexním předpisem, který vedle evidence vozidel upravoval také záleţitosti odborného výcviku řidičů a povolování řízení motorových vozidel, rejstřík řidičů, povinnosti řidičů, odpovědnost za škody způsobené provozem motorových vozidel a dopravní značení silnic. Zavedl také povinnost dvouletých periodických prohlídek motorových vozidel, zda vyhovují předepsaným podmínkám a jsou řádně udrţována, ale zatím pouze pro motorová vozidla určená pro veřejnou dopravu osob.28
25
Dle zákona č. 117/1924 Sb. ze dne 13. května 1924, č. 117 Sb., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, v úpravě provedené zákonem ze dne 4. února 1936, č. 25 Sb. z. a n., a opatřením Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 295 Sb. z. a n. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013] 26
Viz § 13 zákona č. 56/2001 Sb.
27
§ 49 vládního nařízení č. 203/1935 Sb. z.a n., kterým se provádí zákon o jízdě motorovými vozidly In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013+ 28
§ 42 cit. vl. nařízení
12
2.2.3 Právní úprava z let 1939 - 1953 Vládním nařízením č. 243/1939 o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě - ř.p.s.d.) byla zrušena předchozí právní úprava a ustanovení týkající se evidence vozidel a stanovena nová, ale bez větších změn. Věcně příslušnými k vedení evidence vozidel se staly, tzv. povolovací úřady coţ byly okresní úřady a státní policejní úřady.29 Evidence byla vedena v kartotéce podle poznávacích čísel vozidel a osvědčení o zápisu do rejstříku nahradil jízdní průkaz. Povinnou osobou k hlášení změn se stal vlastník a drţitel vozidla. Byla zavedena povinnost pro nového nabyvatele vozidla bezodkladně zaţádat o vydání nového jízdního průkazu, popř. o přidělení poznávací značky. Předpis obsahoval moţnost opětovného připuštění vozidla k jízdě po jeho vyloučení z jízdy (po trvalém vyřazení), a to po předloţení typového osvědčení a vystavení nového. Z dnešního pohledu se jedná o jakési „znovuzaevidování“ vozidla po trvalém vyřazení, coţ v současnosti není moţné.30 Zároveň zde opět došlo ke změně v kódování poznávacích značek. V tomto období se poznávací značka se skládala z rozeznávací značky správního obvodu (země Česká – písmena „PA“, země Moravskoslezká – „PB“, obvod hl. m. Prahy – „PD“) a poznávacího čísla, která přiděloval zemský úřad jednotlivým správním úřadům. Zákonem č. 280/1948, o krajském zřízení se v celém státě zrušilo zemské zřízení. Česká, Moravskoslezská a Slovenská země přestaly existovat. Další období ve vývoji státní správy bylo ve znamení národních výborů. Krajských, okresních a místních. 2.2.4 Právní úprava z let 1953 - 2001 Další změnu v oblasti evidence vozidel přináší právní úprava z roku 1953. Nařízení č. 54/1953 Sb., Vlády Československé republiky o provozu na silnicích, přenáší agendu evidence vozidel na dopravní inspektoráty. Péče o bezpečnost a plynulost provozu na silnicích náleţela do působnosti ministerstva národní bezpečnosti, které tento úkol plnilo svými orgány, zejména dopravními inspektoráty. 31
29
§ 68 odst. 1 vládního nařízení č. 243/1939 o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě - ř.p.s.d.) 30
v rámci trvalého vyřazení je vozidlu zrušena technická způsobilost silničního motorového vozidla, viz. § 14 zákona č. 56/2001 Sb. a případné nové schválení podléhá aktuálně platným technickým normám, která starší vozidla již nesplňují 31
§ 1 odst. 2 Nařízení č. 54/1953 Sb., Vlády Československé republiky o provozu na silnicích, In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013]
13
Ministerstvo národní bezpečnosti zřídilo dopravní inspektoráty v sídlech okresních a krajských národních výborů pro jejich územní obvod a hlavní dopravní inspektorát se sídlem v Praze s působností celostátní. Definice péče o bezpečnost a plynulost provozu na silnicích v sobě obsahovala mimo jiné i kompetenci k vedení evidence řidičů a motorových vozidel. Další podrobnosti upravoval prováděcí předpis, a to vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 196/1953 Ú.l., o provozu na silnicích. Dopravní inspektorát okresního oddělení veřejné bezpečnosti (DI OOVB) vedl evidenci řidičů a vydával státní poznávací značky (dále jen SPZ). Místní příslušnost k přihlášení vozidla byla opět dána bydlištěm nebo sídlem drţitele vozidla. Zavedena je zde i povinnost do 48 hodin po nabytí vozidlo přihlásit. Předpis dále stanovoval povinnost hlásit změnu stanoviště vozidla, pokud je přemístěno na dobu delší neţ jeden měsíc do obvodu jiného DI OOVB. Změna se musela hlásit oběma dopravním inspektorátům. Poměrně přísná byla i povinnost hlásit do 48 hodin změny při převodu vozidla na jinou osobu nebo do stavu jiného resortu, při změně bydliště (u podniku přesídlení), dopravní nehodu, při níţ došlo k poškození důleţité části vozidla nebo k jeho vyřazení, poškození nebo zničení vozidla poţárem a odcizení vozidla. Institut trvalého vyřazení vozidla se rozšířil o moţnost dočasného vyřazení.32 Předpis také stanovil doklady k vozidlu tak je známe dnes. Technický průkaz motorového vozidla, do kterého se zaznamenávaly změny týkající se SPZ, osoby drţitele a stanoviště vozidla, údaj o technických prohlídkách, počtu ujetých kilometrů a u traktorů počet odpracovaných hodin. A dále osvědčení o technickém průkazu. Jak doslova uvádí dobový předpis „s nejdůležitějšími údaji technického průkazu a který musí mít řidič vždy u sebe“.33 Toto osvědčení o technickém průkazu se odebíralo při změnách SPZ, při změně drţitele vozidla, při trvalé změně stanoviště, při vyřazení vozidla z provozu, při změně čísla motoru nebo podvozku či při jiných změnách skutečností uvedených v osvědčení a zároveň bylo vydáváno nové. Trvalé vyřazení vozidla schvaloval krajský národní výbor konkrétně dopravní inspektorát krajské správy veřejné bezpečnosti (DI KSVB) a vozidlo mohlo být vyřazeno z provozu kromě technických závad i z důvodu, ţe vozidlo neodpovídá podmínkám hospodárného provozu. Velká změna nastala v oblasti poznávacích značek. Byla provedena výměna dosavadních poznávacích značek za SPZ. Drţitel byl povinen při výměně dosavadní značku
32
§ 83 cit. nařízení. Jednalo se o akt „z moci úřední“ v případě zjištěné závady či nepovolené technické změny na vozidle či nehospodárného provozu vozidla. Dnes je možnost dočasného vyřazení čistě v dispozici vlastníka. 33
§ 87 odst. 1 cit. nařízení
14
odevzdat jako materiálovou náhradu za novou. Předpis nově zavedl pojem „státní poznávací značka“ a tabulku SPZ začal vydávat DI OOVB tedy stát. Coţ přetrvává dodnes. Spolu s výměnou značek vydával dopravní inspektorát nově také výše zmíněné doklady, tedy technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu. Dosavadní doklady byly odevzdány DI OOVB. Kódování na SPZ bylo rovněţ změněno z důvodu čitelnosti a zapamatovatelnosti. Bylo sloţeno ze dvou písmen a čtyřmístného čísla. Byly stanoveny písmenné série dle krajů, např. pro Olomoucký MD, ME, PC, PD…atd.34 Krajská správa dále přidělila jednotlivé číselné intervaly na jednotlivá okresní oddělení. Vyhlášku 196/1953 Ú.l. o provozu na silnicích nahradila Vyhláška ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l. o provozu na silnicích, obsahující drobné změny. Evidenci motorových vozidel vedl a SPZ vydával dále DI OOVB, vozidlo se dále přihlašovalo dle místa bydliště nebo sídla drţitele, lhůta 48 hodin k přihlášení vozidla po jeho nabytí se zmírnila na 5 dní stejně jako lhůta ke hlášení změn. Do obou dokladů se nově zapisoval údaj o změně trvalého pobytu (sídla) drţitele. Předpis dále precizuje postup při převodu vozidla do obvodu jiného okresního dopravního inspektorátu, kdy drţitel musel odevzdat SPZ u dopravního inspektorátu, u něhoţ vozidlo nově přihlašuje do evidence a kde také obdrţel novou. Výše zmíněné nařízení vlády č. 54/1953 Sb. bylo zrušeno aţ zákonem č. 12/1997 Sb. o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a vyhláška č. 145/1956 Ú.l. byla zrušena aţ vyhláškou ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb. o registraci vozidel (dále jen vyhláška č. 243/2001 Sb.). V průběhu času, do zrušení zmíněných předpisů, docházelo ke změnám převáţně v ustanoveních týkajících se SPZ (změny v kódování, nové typy, způsob umísťování na vozidla). V roce 1984 přibyl do technického průkazu údaj o barvě vozidla a povinnost oznámit její změnu a součástí SPZ se stalo označení termínu příští technické kontroly. V roce 1997 se povinnost odevzdat SPZ při převodu vozidla do správního obvodu jiného okresního dopravního inspektorátu změnila na moţnost. Vlastní způsob vedení evidence byl, jak bylo výše zmíněno, způsobem kartotéky ve které byly jednotlivé karty vozidel řazeny dle SPZ. Karty byly barevně rozlišeny podle druhu vozidel, např. osobní vozidla měla kartu s béţovým okrajem, nákladní vozidla s hnědým okrajem, motocykly s okrajem zeleným. Vedle této kartotéky dle SPZ, existovala kartotéka dle jmen. Po
34
Filip Zelený, Dalibor Feureisl Poznávací značky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. Vydání, 201, vydavatelství dopravní literatury SAXI, ISBN: 978-80-904767-2-1, str. 293
15
zaregistrování vozidla se originál karty zaslal na DI KSVB a v případě změn se na DI KSVB zasílaly hlášení o těchto změnách k dopsání na kartu vozidla. Zápisy do dokladů se prováděly ručně nebo psacím strojem. Zavedení výpočetní techniky pro vedení evidence a tisk dokladů bylo realizováno počátkem 90. let. Ţádost o registraci vozidla tvořila obálku spisu do nějţ byly zakládány jednotlivé ţádosti o změny údajů, doklady osvědčující tyto změny, plné moci, atd., coţ přetrvává dodnes. 2.2.5 Změny právní úpravy v roce 2001 Rok 2001 přinesl velkou změnu v právní úpravě a organizaci vedení evidence vozidel. V platnost vstoupil nový zákon č. 56/2001 Sb. Nová právní úprava v sobě sjednotila a zrušila dosavadní předpisy týkající se evidence vozidel, konkrétně zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a vyhlášku č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích. Zahrnula také jednotlivé předpisy týkající se podmínek provozu vozidel na silnicích, konkrétně zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, upravující záleţitosti schvalování způsobilosti silničních a jiných vozidel k provozu na pozemních komunikacích, záleţitosti technických poţadavků kladených z hlediska bezpečnosti na vozidla provozovaná na pozemních komunikacích, záleţitosti pravidelných technických prohlídek a pravidelného měření emisí ve výfukových plynech vozidel provozovaných na pozemních komunikacích, záleţitosti zřizování a činnosti stanic technické kontroly a stanic měření emisí. Zákon dále zrušil prováděcí vyhlášky – vyhlášku č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhlášku č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel. Ale hlavně tento zákon přesunul celou agendu evidence vozidel, kterou do té doby vykonávala Policie České republiky (dále jen PČR), z Ministerstva vnitra na Ministerstvo dopravy a spojů a z okresních dopravních inspektorátů na okresní úřady. Došlo k tzv. „zcivilnění“ agendy včetně zaměstnanců Ministerstva vnitra a PČR, kteří ke dni účinnosti zákona č. 56/2001 Sb. vykonávali činnosti v oblasti podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích.35 Namísto tehdejší nesystémové a dílčí evidence vozidel, která slouţila pro úřední potřeby, neboť zápisy v evidenci neměly právní účinky, nová právní úprava zavedla registr silničních vozidel jako veřejný seznam silničních motorových vozidel a jejich přípojných 35
§ 90 zákona č. 56/2001 Sb.
16
vozidel, do kterého se zapisují zákonem stanovené identifikační údaje o vozidle a o jeho vlastníkovi, popř. provozovateli, není-li vlastník sám provozovatelem. Zakotvením registru silničních vozidel, který má veřejnoprávní charakter, a vazbou právních důsledků zápisů v něm prováděných se tento právní institut měl stát dokumentací srovnatelnou například s katastrem nemovitostí, a to zejména díky poţadavkům na předloţení dokladů osvědčujících právní vztah provozovatele silničního motorového vozidla a přípojného vozidla k silničnímu motorovému vozidlu a přípojnému vozidlu a dokladů osvědčujících vlastnictví k silničnímu motorovému vozidlu a přípojnému vozidlu, není-li provozovatel současně vlastníkem silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, při registraci.36 Tento návrh se do konečné podoby zákona č. 56/2001 Sb. nedostal a platná právní úprava doloţení vlastnických vztahů při registraci vozidla nepoţaduje.37 silničních
To znamená, ţe v současnosti není registr
vozidel, evidencí vlastnických práv tak jako katastr nemovitostí, má tedy
deklaratorní povahu a údaje v něm uvedené se povaţují za pravdivé, není-li prokázán opak. Zákon č. 56/2001 Sb. neumoţňuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností po ţadateli poţadovat jiné doklady nebo provádět další šetření ve věci vlastnictví k vozidlu a naopak mu ukládá povinnost zapsat do technického průkazu silničního motorového vozidla údaje o jeho vlastníkovi, byť pouze na základě prohlášení ve vlastnoručně podepsané přihlášce ţadatele.38 Hlavními poţadavky na výše uvedené změny byla skutečnost, ţe předchozí právní úprava, tzn. před rokem 2001, jiţ nevyhovovala tehdejším podmínkám, neboť nerespektovala ústavní poţadavky kladené na vztah obsahu zákonů a prováděcích předpisů, a to zejména v oblasti evidence silničních vozidel, kde s výjimkou působnosti dopravních inspektorátů stanovené zákonem č. 12/1997 Sb., byla právní úprava evidence vozidel, včetně práv a povinností s tím spojených, obsaţena ve vyhlášce ještě z roku 1956 a v interních směrnicích vydaných na úrovni pokynu policejního prezidenta PČR nebo usměrnění Ministerstva vnitra. Tento nedostatek bylo třeba odstranit a přímo v zákoně stanovit práva a povinnosti všech subjektů, a to jak vlastníků a provozovatelů vozidel, tak i výrobců vozidel a osob provozujících stanice technické kontroly a stanice měření emisí, popř. vykonávajících další činnosti v upravované oblasti. Do této právní úpravy bylo nutné také zapracovat změny
36
Sněmovní tisk 666/0, Vládní návrh zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, 13.07.2000, [online] [cit. 02. 03. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=666&CT1=0 37
Viz § 6 odst. 4, 5 zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění
38
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.03.2011, sp. zn. 28 Cdo 614/2009. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013+
17
v působnosti Ministerstva vnitra a Ministerstva dopravy a spojů přijaté usneseními vlády č. 622 a 624 z roku 1997 a převést dosavadní působnosti v této oblasti z Ministerstva vnitra a PČR na Ministerstvo dopravy a spojů a okresní úřady. Dále bylo cílem vytvořit v předmětné oblasti jednotnou a ucelenou právní úpravu podmínek způsobilosti silničních vozidel k provozu na pozemních komunikacích a způsobu prokazování této způsobilosti u vozidel uváděných na trh a u vozidel jiţ provozovaných tak, aby tato úprava byla kompatibilní s podmínkami stanovenými právními normami Evropské unie (dále jen EU), jasně stanovit technické poţadavky kladené z hlediska bezpečnosti provozu, ochrany ţivotního prostředí a energetické náročnosti na silniční vozidla uváděná na trh a na vozidla jiţ provozovaná, práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vozidel spojená s uvedením vozidla do provozu a jejich provozováním, práva a povinnosti právnických a fyzických osob, které vyrábějí a uvádějí na trh vozidla, podmínky provozu stanic technické kontroly a stanic měření emisí a práva a povinnosti jejich provozovatelů.39 Další organizační změna proběhla v rámci reformy veřejné správy, kdy byla k 31.12.2002 ukončena činnost okresních úřadů a od 1.1.2003 dle zákona č. 320/2002 Sb. o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, bylo vedení evidence vozidel 73 okresními úřady nahrazeno 205 obecními úřady obcí s rozšířenou působností 40 (dále jen OÚ ORP nebo registrační místo).
3. Současná právní úprava evidence vozidel 39
Sněmovní tisk 666/0, Vládní návrh zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích - důvodová zpráva, [online] [cit. 2.3. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=666&CT1=0 40
část 97 zákona č. 320/2002 Sb. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013]
18
3.1 Přehled hlavních právních předpisů Platný zákon č. 56/2001 Sb. v současnosti upravuje ve své první části předmět úpravy a základní pojmy, v části druhé oblast registru a registrace silničního vozidla, spolu s prováděcím předpisem, vyhláškou č. 243/2001 Sb., v části třetí oblast schvalování silničních vozidel, spolu s vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve své části čtvrté oblast týkající se vozidel v provozu, spolu s vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 302/2001 Sb. o technických prohlídkách a měření emisí vozidel (dále jen vyhláška č. 302/2001 Sb.), ve své části páté oblast přestaveb silničních vozidel, ve své části šesté oblast náhradních dílů a výbavy, v sedmé části oblast zvláštních vozidel a v části osmé oblast
historických a sportovních vozidel, spolu s vyhláškou
Ministerstva dopravy č. 355/2006 Sb. o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel a způsobu a podmínek testování silničního vozidla, které je registrováno v registru silničních vozidel v části deváté výkon státní správy a státního dozoru ve věcech podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích spolu se správními delikty a přestupky a v části desáté aţ dvanácté společná, přechodná, závěrečná ustanovení, změnu zákona č. 168/1999 Sb. a svoji účinnost k 1.7.2001. Nutno zmínit, ţe zákon č. 56/2001 Sb. se nevztahuje na vojenská vozidla.41 3.2 Doplňující právní předpisy Směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel, která se vztahuje na doklady vydávané členskými státy při registraci vozidel umoţňuje členským zemím vydávat a pouţívat de facto jeden nebo dva registrační doklady (osvědčení o registraci sestávající se z dílu I. a dílu II.) v listinné podobě nebo jako čipové karty a stanoví jejich povinné a nepovinné údaje. Vzory dokladů a jejich obsah se v jednotlivých státech EU pochopitelně liší. Zatímco, např. ve Francii, Belgii a Nizozemí si vystačí s jedním dokladem (osvědčením o registraci) a s uvedením pouze povinných údajů tak v České republice jsou vydávány doklady dva: Osvědčení o registraci část I. a Osvědčení o registraci část II. (technický průkaz), (slangově „malý“ a „velký“ technický průkaz) a s údaji, lze říci, ţe aţ nad
41
evidenci vojenských vozidel vede vojenská policie, viz § 33 zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách ČR In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013+
19
rámec, jeţ stanovuje zmíněný předpis EU (např. druh vozidla, výrobce karoserie, motoru, nástavby, rozměry vozidla, taţné zařízení, druh kol, typ řazení, typy brzd, vybavenost vozidla ABS, retardérem, atd.). Vzory tuzemských dokladů stanoví v ustanoveních § 6 a 7 vyhláška č. 243/2001 Sb. Tyto vzory dokladů se v průběhu času měnily a v současné době jsou v ČR platné 4 typy technických průkazů a osvědčení o registraci. Typ „kníţka “ o rozměrech 145 mm x 207 mm o 12 ti stranách, vydávaný do roku 1996, dále technický průkaz vzor 96 zelené barvy o rozměrech 210 mm x 445 mm, vydávaný do roku 2001, dále technický průkaz, stejných rozměrů jako předchozí, ale s převládající pastelově oranţovou barvou vydávaný do roku 2005 a poslední typ technického průkazu, dnes osvědčení o registraci část II., vydávaný po vstupu ČR do EU (s údaji dle Směrnice Rady 1999/37/ES), stejných rozměrů jako předchozí typ, ale s převládající pastelovou modrošedou barvou.42 Dalším předpisem EU je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1160/2005 ze dne 6. července 2005, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, pokud jde o přístup sluţeb členských států příslušných pro vydávání osvědčení o registraci vozidel do Schengenského informačního systému. Schengenský informační systém (dále téţ jen „SIS“) tvoří elektronickou síť mezi členskými státy a kromě jiného obsahuje údaje o odcizených, neoprávněně uţívaných nebo pohřešovaných motorových vozidlech s obsahem válců větším neţ 50 cm3, dále údaje o odcizených, neoprávněně uţívaných nebo pohřešovaných přívěsech a karavanech s pohotovostní hmotností nad 750 kg, dále údaje o odcizených, neoprávněně uţívaných, pohřešovaných nebo neplatných osvědčeních o registraci vozidel a státních poznávacích značkách. Do SIS jsou také zařazovány údaje o motorových vozidlech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení. Sluţby příslušné v členských státech pro vydávání osvědčení o registraci vozidel mají právo na přístup k těmto údajům uloţeným v SIS pouze za účelem kontroly, zda vozidla přihlášená k registraci nepatří mezi odcizená, neoprávněně uţívaná nebo pohřešovaná.43 Tento přístup do SIS je součástí elektronické části registru silničních vozidel a kontrola údajů o vozidlech přihlášených
42
registrační doklady vydávané Českou republikou – vzory [online]. 2013 [cit. 02.03. 2013+ dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozidel/Registrace+vozidel/registracni_doklady/ 43
článek 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1160/2005 In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013]
20
k registraci probíhá automaticky. Zákon č. 56/2001 Sb. výše zmíněný předpis EU zohledňuje v ustanovení § 4 odstavci 6. Správní řízení upravené zákonem č. 56/2001 Sb. a další činnosti správního úřadu související s výkonem státní správy jsou předmětem správních poplatků. Zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, v platném znění, (dále jen zákon č. 634/2004 Sb.) v sazebníku v části II. stanoví poplatky za jednotlivé úkony spojené s evidencí vozidel. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, v platném znění (dále jen zákon o odpadech), který v §37e, stanoví poplatek na podporu sběru, zpracování, vyuţití a odstranění vybraných autovraků (dále jen poplatek). Poplatek se platí od 1.1.2009 při první registraci pouţitého vozidla kategorie M1 a N1 v České republice a pokud je vozidlo v ČR jiţ registrováno, platí se při první přeregistraci.
Poplatek je stanoven podle plnění mezních hodnot emisí ve
výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství ve výši a) 3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2, b) 5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1, c) 10 000 Kč v případě nesplnění mezních hodnot emisí podle písmene a) nebo b). Zákon o odpadech stanoví, kteří ţadatelé jsou od poplatku osvobozeni ( drţitelé průkazu ZTP, ZTP/P, převod vozidla z důvodu nabytí a vypořádání dědictví a z důvodu zániku společného jmění manţelů). Poplatek vybírá OÚ ORP provádějící registraci vozidla. Poplatek je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí a je vyuţit na podporu investičních a neinvestičních akcí právnických a fyzických osob souvisejících s ochranou a zlepšováním ţivotního prostředí, zejména na podporu sběru, zpracování, vyuţití a odstranění vybraných autovraků a jejich částí. Podrobnosti týkající se výběru tohoto poplatku jsou stanoveny pouze Metodickým pokynem MD č. 9/2008-150-METO, který prezentuje názor Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel.44 Upravuje zejména situace, kdy jde o úkon podléhající poplatku, způsob zjišťování emisních hodnot, způsob platby a evidence přijatých poplatků a výklad pojmů, např. pojmu „přeregistrace“. Zákon č. 56/2001 Sb. tento pojem nezná.
44
metodický pokyn MD [online]. 2013 [cit. 02.03. 2013] dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/ silnicni_doprava/ Dovoz_registrace_ a_schvalovani_ vozidel/ Schvalovani_vozidel/Metodiky+a+metodické+pokyny
21
Zákon o odpadech stanoví, ţe poplatek je vybírán při první registraci či první přeregistraci (první změně vlastníka nebo provozovatele, po 1.1.2009), tzn., ţe kaţdá další přeregistrace poplatku jiţ nepodléhá. Z toho plyne, ţe pokud byla první registrace či přeregistrace vozidla od poplatku osvobozena, tak poplatek jiţ nikdy vybrán nebude. To přináší problémy s účelovým obcházením tohoto poplatku.45 Zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.). Předloţení dokladu o pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. zelené karty) je jednou z podmínek pro přihlášení silničního vozidla do registru vozidel.46 Zákon č. 111/2009 Sb. o základních registrech, v platném znění, (dále jen zákon č. 111/2009 Sb.) definuje kdy OÚ ORP jako orgán veřejné správy vyuţívá při své činnosti referenční údaje obsaţené v příslušném základním registru v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje vyuţívat podle tohoto zákona nebo podle jiných právních předpisů, a to aniţ by ověřoval jejich správnost. Základními registry jsou: a) základní registr obyvatel b) základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci c) základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí, d) základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností. Zákon č. 56/2001 Sb. dosud nezohledňuje novou právní úpravu pro čerpání údajů o vlastníku a provozovateli vozidla při zápisu do registru vozidel, ze základních registrů, nicméně elektronická část registru silničních vozidel toto čerpání, od 13.12.2012, jiţ umoţňuje. Zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, v platném znění (dále jen s.ř.), podle kterého se postupuje v řízení ve věcech upravených zákonem č. 56/2001 Sb., není-li stanoveno jinak. Pokud se vyhoví v plném rozsahu ţádosti o osvědčení o registraci a osvědčení o schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla, systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla, profesní osvědčení kontrolního technika, profesní osvědčení kontrolního technika pro vydávání technických protokolů vozidel před
45
Gruml Libor Poplatky – Esej, Základy finančního práva, leden 2012
46
Viz § 6 odst. 3, písm. b) a odst. 5, písm. e) zákona č. 56/2001 Sb.
22
jejich schválením k provozu na pozemních komunikacích, profesní osvědčení mechanika a osvědčení o schválení měřicího přístroje nebo zařízení pouţívaného pro provádění technických prohlídek a měření emisí, podávané podle tohoto zákona, vydá se místo správního rozhodnutí osvědčení.47 3.3 Základní pojmy evidence vozidel Pro bliţší seznámení se systémem evidence vozidel je nutno vymezit některé základní pojmy, které současná právní úprava pouţívá a vymezit skupinu vozidel, které podléhají povinné evidenci a jejich doklady dle zákona č. 56/2001 Sb.48. Silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo49, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Silniční vozidla se dále rozdělují na jednotlivé druhy a dále kategorie, které jsou popsány v § 3 a příloze zákona č. 56/2001 Sb. Např. druh vozidla motocykl, osobní automobil, kategorie vozidla L, M. Některé kategorie vozidel jsou dále členěny, např. kategorie M se člení na M1, M2, M3 dle počtu míst a největší přípustné hmotnosti. Přípojné vozidlo je silniční nemotorové vozidlo určené k taţení jiným vozidlem, s nímţ je spojeno do soupravy. Silničním vozidlům je vystavován zpravidla výrobcem technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, coţ je doklad, kterým se osvědčuje schválení technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích, údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla, údaje o provedených technických změnách na vozidle a změnách v registru silničních vozidel, údaje o provedených pravidelných technických prohlídkách vozidla, pokud této technické prohlídce podléhá. Tento průkaz je veřejnou listinou a je chráněn ochrannými prvky proti padělání.50 Po zaregistrování silničního motorového vozidla a přípojného vozidla vydá OÚ ORP provádějící registraci vozidla osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, coţ je povinný doklad, kterým řidič při provozu vozidla na pozemních
47
Viz § 85 odst. 1, 2 zákona č. 56/2001 Sb., subsidiárně § 151 s.ř.
48
Viz § 2 zákona č. 56/2001 Sb.
49
motocykl, osobní automobil, autobus, nákladní automobil, speciální vozidlo, přípojné vozidlo, ostatní silniční vozidla Viz § 2 písm. e) a § 6 vyhlášky č. 243/2001 Sb.
50
23
komunikacích prokazuje identitu vozidla, základní technické údaje vozidla, údaje o zaregistrování vozidla a registrační značku přidělenou na vozidlo. Toto osvědčení je chráněno ochrannými prvky proti padělání a po vyplnění je laminováno ochrannou fólií.51 Zvláštní vozidlo je vozidlo vyrobené k jiným účelům neţ k provozu na pozemních komunikacích, které můţe být při splnění podmínek stanovených tímto zákonem k provozu na pozemních komunikacích schváleno. Stejně jako silniční vozidla se i zvláštní vozidla rozdělují na základní druhy. 52 Také těmto vozidlům je vystavován, zpravidla výrobcem technický průkaz zvláštního motorového vozidla a po jeho zaregistrování je OÚ ORP vydáno osvědčení o registraci zvláštního motorového vozidla a zvláštního přípojného vozidla. Tyto doklady mají stejný význam a pouţití jako doklady silničních motorových a přípojných vozidel. Historickým vozidlem je vozidlo, které je zapsáno v registru historických a sportovních vozidel a kterému byl vydán průkaz historického vozidla. Sportovním vozidlem je vozidlo, které je zapsáno v registru historických a sportovních vozidel a kterému byl vydán průkaz sportovního vozidla. Provozovatelem silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky (dále jen RV) se rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla a nebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla. Nutno doplnit, ţe cizinec musí mít také přidělené rodné číslo, neboť se jedná o povinný údaj zapisovaný do RV. Evidenční kontrola je jeden z druhů technických prohlídek prováděných stanicí technické kontroly. Tato prohlídka je účelově zaměřena na kontrolu souladu provedení vozidla s údaji v dokladech. Smyslem institutu evidenční kontroly je především chránit nového vlastníka vozidla před případnými chybami nebo neohlášenými či neschválenými
51
Viz § 2 písm. g) a § 7 vyhlášky č. 243/2001 Sb.
52
zemědělský nebo lesnický traktor a jejich přípojné vozidlo, pracovní stroje samojízdný, pracovní stroje přípojný, nemotorový pracovní stroj nebo nemotorové vozidlo tažené nebo tlačené pěšky jdoucí osobou, vozík pro invalidy s motorickým pohonem, pokud jeho šířka nebo délka přesahuje jeden metr, konstrukční rychlost převyšuje 6 km.h-1 nebo maximální přípustná hmotnost převyšuje 450 kg dále mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterém je zabudován spalovací motor.
24
změnami na pouţitém vozidle před jeho zaregistrováním do registru silničních vozidel a teoreticky i před nákupem takového vozu. Spočívá v porovnání údajů uvedených v technickém průkazu silničního vozidla a v osvědčení o registraci silničního vozidla nebo v osvědčení o technické způsobilosti vozidla, pokud se jedná o vozidlo, které nepodléhá registraci, se skutečnými údaji a stavem vozidla. Je prováděna v rozsahu kontrolních úkonů stanovených v příloze č. 7 vyhlášky č. 302/2001 Sb. Výsledek prohlídky je zaznamenán v protokolu o technické prohlídce, který vyhotoví stanice technické kontroly bezprostředně po jejím ukončení. Vzor protokolu o evidenční kontrole je v příloze 10 zmíněné vyhlášky. Předloţení protokolu o evidenční kontrole je jednou z podmínek pro registraci pouţitého vozidla na nového provozovatele a protokol také slouţí jako moţný podklad pro zápis změn technických údajů o vozidle a příloha ţádosti o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla.53 Stanice technické kontroly je pracoviště specializované na provádění technických prohlídek silničních vozidel a na základě zákona vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Je tedy také správním orgánem.54 Provozovatelem stanice technické kontroly můţe být právnická nebo fyzická osoba na základě oprávnění a osvědčení vydaným krajským úřadem. Registrační značka je zápis písmenných a číselných znaků vyznačených na tabulce registrační značky. Registrační značku tvoří zápis nejméně pěti a nejvýše sedmi znaků, přičemţ první písmeno v registrační značce je vţdy kódem kraje, do jehoţ územního obvodu náleţí registrační místo, které registrační značku přiděluje, např. Hlavní
město
Praha
písmeno A, kraj Středočeský písmeno S, kraj Ústecký písmeno U, kraj Jihomoravský písmeno B, atd.) Při převodu vozidla do obvodu registračního místa, pro něţ je určen jiný kód kraje, přidělí nové registrační místo vţdy novou registrační značku a vydá novou tabulku registrační značky. Registrační značka přidělená na vozidlo se jiţ na jiné vozidlo nepřiděluje. Podle jejich určení se registrační značky dělí na standartní a zvláštní. V současné době rozeznáváme 80 typů registračních značek.55
53
Viz § 6 odst. 5, písm. d), § 12 odst.3, § 34 odst. 3 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb.
54
Viz §1, odst. 1 SŘ
55
Provedení tabulek registračních značek, § 24 a příloha 13 vyhlášky č. 243/2001 Sb.
25
3.4 Registry vozidel 3.4.1 Registr silničních vozidel Registr silničních vozidel je evidencí silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel. Zákon 56/2001 Sb. hovoří o RV také jako o seznamu, který vedou OÚ ORP a zapisují se do něj údaje stanovené v § 4 odst. 4 téhoţ, zejména identifikační údaje o vlastníku a provozovateli u fyzických osob včetně rodných čísel, dále údaje o SPZ, čísla dokladů k vozidlu, technické údaje o vozidle, zejména identifikační číslo silničního motorového vozidla a přípojného vozidla (VIN),56 záznam o zástavních právech váznoucích na vozidle, trvalé či dočasné vyřazení a další. Způsob vedení RV stanoví vyhláška č. 243/2001 Sb. RV se dělí na dvě části: - část elektronicky vedeného seznamu jehoţ součástí jsou vedle, výše uvedených údajů, také záznamy o provedených technických prohlídkách a měření emisí, o provedených evidenčních kontrolách a o změnách zapisovaných údajů, - část pro vedení a uchovávání písemností potřebných pro dokladování správnosti prováděných registračních úkonů a uchování dokladů pro rozhodování v RV (dále jen spis vozidla).57 Spis vozidla je veden u registračního místa, v jehoţ správním obvodu má provozovatel vozidla své místo trvalého nebo povoleného pobytu nebo místo podnikání, liší-li se od adresy místa trvalého nebo povoleného pobytu, nebo sídlo. V případě změny místa registrace vozidla je spis odesílán do místa nové registrace aţ v okamţiku po potvrzení registrace vozidla v novém místě. V RV jsou vedeny a uchovávány veškeré údaje k vozidlu, jeho vlastníkovi a provozovateli po celou dobu, kdy je vozidlo registrováno. Po trvalém vyřazení vozidla z RV se údaje v RV, uchovávají po dobu 5 let a po té se údaje vedené elektronicky a spis zničí.58
56
Vehicle Identification Number – 17ti místné číslo, které má v sobě zakódovány obecné i individuální charakteristiky daného vozidla 57
subsidiárně § 17 s.ř.
58
Viz § 3 odst. 3 vyhlášky č. 243/2001 Sb. a zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, v platném znění In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 2.3. 2013]
26
3.4.2 Centrální registr vozidel Centrální registr silničních vozidel (dále jen CRV) vede Ministerstvo dopravy (dále jen ministerstvo). Tento CRV, představuje pouze elektronickou část evidence a je tvořen z údajů předávaných ministerstvu z jednotlivých OÚ ORP. Údaje vozidlech jejich vlastnících a provozovatelích jsou předávány do CRV neprodleně. Kaţdé registrační místo pracuje tedy pouze v rámci svého „obecního“ RV a provádění změn u vozidel jiných registračních míst není moţné. Součástí CRV je registr silničních vozidel členů diplomatické mise59 Z CRV čerpají informace PČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů formou nepřetrţitého dálkového přístupu a také obecní policie, správní orgány krajských úřadů a obecních úřadů s rozšířenou působností ovšem pouze pokud došlo k porušení zvláštního zákona.60 V omezeném rozsahu můţe čerpat informace z CRV také provozovatel elektronického mýtného pouze pro účely vymáhání dluţného mýtného a celní správa pro účely výkonu dozoru nad plněním povinností provozovatele vozidel v systému elektronického mýtného. Z CRV jsou ministerstvem také poskytovány vybrané údaje České kanceláři pojistitelů v rámci vzájemné výměny údajů o vozidlech v souvislosti se vznikem, přerušením, změnou a zánikem pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 61 3.4.3 Registr historických a sportovních vozidel Vedle RV, CRV je také registr historických a sportovních vozidel, dle ustanovení § 79a zákona č. 56/2001 Sb. Jedná se o samostatnou evidenci vozidel splňujících podmínky pro historická a sportovní vozidla. Do registru historických a sportovních vozidel lze zapsat historické nebo sportovní vozidlo, které není zapsáno v RV nebo v registru vozidel jiného státu. Registr historických a sportovních vozidel vedou OÚ ORP v sídle kraje, s výjimkou Středočeského kraje, kde vede registr historických a sportovních vozidel Městský úřad v Kolíně a v Praze Magistrát hlavního města Prahy (v rámci ČR celkem 15 registračních míst). Místně příslušným úřadem pro registraci historického nebo sportovního vozidla je OÚ ORP v sídle kraje, v jehoţ správním obvodu má provozovatel historického nebo sportovního vozidla
59
Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě a diplomatických stycích
60
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění
61
dle § 15 zákona č. 168/1999 Sb.
27
trvalé bydliště, nebo místo podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlo. 3.4.4 Změna v elektronické části RV Stávající právní úprava dle §§ 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. vychází z koncepce dílčích registrů vozidel, které jsou vedeny jednotlivými obecními úřady obcí s rozšířenou působností a tyto jednotlivé registry jsou zastřešeny CRV, vedeným ministerstvem. Do 9. 7. 2012 se prakticky jednalo o soubor lokálních informačních systémů vedených na serverech okresních ředitelství PČR. Takto pojaté elektronické části RV nebyly jednotným systémem a neumoţňovaly efektivně vyuţít moţností elektronických databází a propojení na ostatní systémy státní správy. Rovněţ nebyl na zákonné úrovni jasně vyřešen vztah ke všem souborům údajů, které RV obsahuje, popř. má obsahovat (ztracené, zničené a odcizené dokumenty a registrační značky apod.). V souvislosti s převodem zajišťování technického provozu elektronické části RV z Ministerstva vnitra na ministerstvo byla tedy vybudována jediná centrální aplikace elektronické části RV (dále jen aplikace CRV), jejíţ technické řešení mělo překonat výše uvedené nedostatky stávajícího stavu.62 Nová aplikace CRV byla vyvíjena jednak na základě nutnosti zajistit komunikaci CRV s Informačním systémem základních registrů dané zákonem č. 111/2009 Sb. a dále z důvodu provedení změn vyplývajících z plánované právní úpravy zákona č.56/2001 Sb. Důleţitým impulsem pro jeho spuštění bylo i přistoupení České republiky k tzv. Prümské dohodě o přeshraničním vydávání dat v rámci Evropské unie.63 „Technologické řešení nového CRV umožní především vyšší robustnost, bezpečnost a dostupnost údajů a má tak přinést bezpočet pozitiv oproti stávajícímu registru vozidel,“ řekl ministr dopravy Pavel Dobeš. „Moderní technologie nového CRV, představujícího centralizovaný informační systém veřejné správy ČR, nabízí mimo jiné lepší údržbu kvality dat v registru, bezpečný přístup do centrální evidence, kdy všechna data jsou ihned po zadání k dispozici oprávněným pracovníkům v celé ČR,“vyjmenoval zásadní přínosy ministr dopravy Pavel Dobeš s tím, ţe nový registr vozidel dále nabízí moţnost napojení na základní registry a na aplikace Evropské
62
Sněmovní tisk 717/0, Novela zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=717&CT1=0#prilohy 63
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/82/EU ze dne 25. října 2011 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu
28
unie, moţnost dalšího rozšíření i v souvislosti s novými právními úpravami, a v neposlední řadě téţ komfortnější uţivatelské prostředí.64 Výše popsaná nová aplikace CRV byla spuštěna 9. 7. 2012 a jejímu pojetí jednotné centrální evidence vozidel stávající právní úprava zákona č. 56/2001 Sb. dosud neodpovídá. To by měla odstranit připravovaná novela, která je zatím ve fázi projednávání v poslanecké sněmovně. Do nového systému CRV bylo přesunuto více neţ 10 milionů dat ze systému starého. Současně bylo z databáze vyřazeno 1 056 564 dat, která byla v minulosti nekoncepčně nebo chybně vloţena do databáze. Jedná se o nestrukturovaná data. V praxi to znamená, ţe záznamy nejsou ve správných kolonkách nebo v jednotném formátu – např. v kolonce jméno firmy nebo adresa mohou být uloţena i další data, jako je IČ či různé poznámky. Nejčastějšími chybami, které se v záznamech objevují, jsou: - nestrukturovaně či chybně vloţené identifikace majitele vozidla (497 460 záznamů); - chybně vloţená data, která neumoţňují identifikovat majitele při srovnání s dalšími databázemi (414 888 záznamů); - data, u nichţ nesouhlasí číslo registrační značky (20 846 záznamů); - dalšími jsou pak případy, kdy nesouhlasí číslo motoru mezi centrální a okresní evidencí, nesouhlasí číslo podvozku mezi centrální a okresní evidencí a mnoho dalších. „Zaznamenali jsme i 7 050 případů duplicitního VINu,“ říká ministr Pavel Dobeš. „To může znamenat, že na jeden VIN kód mohlo být, ať chybně či úmyslně, vydáno několik technických průkazů na několik různých jmen. To může být i případ údajného majitele vozidla, který majitelem není, o kterém mluvil dnes Josef Mihalík z Magistrátu hlavního města Prahy. Doufám, že byla přijata veškerá opatření k prověření této situace,“ dodal. Nestrukturovaná data byla z databáze vyňata a jsou uchována separátně. I přesto nový systém umoţňuje pracovníkům OÚ ORP dostat se k těmto datům, pracovat s nimi a upravovat je. „Věděli jsme, že podobná data se v systému nachází, ale nečekali jsme, že jich bude přes milion,“ říká ministr Dobeš. „Proto je součástí smlouvy na správu dat s dodavatelskou firmou
64
Ministerstvo dopravy, tisková zpráva ze dne 27.06.2012 [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Novy_centralni_registr_vozidel_plne_v_provozu_od_9_cervence_2012.htm
29
ATS-Telcom i povinnost vyřešit problém nestrukturovaných dat. Tyto záznamy bude třeba ručně vyčistit a utřídit,“ připomenul ministr.65 Ze své praxe mohu konstatovat, ţe právě chybné nebo chybějící údaje k osobám a vozidlům (zejména k těm starším) zůstávají největším problémem v současnosti. S vyuţitím spisu vozidlu, staré elektronické části CRV (pouţívané před 9. 7. 2012), technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla, „help linky“ uţivatelské podpory, je nutno „rekonstruovat“ nebo přímo doplnit údaje v elektronické části RV, coţ registrační úkony prodluţuje, někdy i na několik dní. Díky připomínkám a problémům, na které se denně naráţí a které se předávají na linku uţivatelské podpory, potaţmo na ministerstvo se nová aplikace CRV postupně opravuje a vylepšuje. Stejně tak chyby v údajích o vozidlech se postupně odstraňují. Pokud k opravám dat budou přistupovat všechna registrační místa odpovědně odhadovaný milion chyb, za pár let zmizí. Téměř šest týdnů, od spuštění nové aplikace CRV, byla ze strany médií věnována pozornost problémům, které přechod na novou aplikaci způsobil. Aplikace CRV byla nefunkční nebo pouze částečně, kdy bylo moţno provádět jen některé úkony. Opakující se výpadky systému spolu s chybami v datech a nedokonalá a za „ostrého“ provozu postupně se vyvíjecí aplikace CRV způsobily prakticky nedostupnost výkonu veřejné správy na úseku evidence vozidel. Na jedné straně zákonem daná povinnost pro vlastníky a provozovatele vozidel na druhé straně nemoţnost jejího splnění. Důleţitým poţadavkem kladeným na veřejnou správu je, v prvé řadě,
umoţnění dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a
poţadavky, včasnost vydání příslušných rozhodnutí, tzn. projednání věci bez zbytečných průtahů, způsobem aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a s co nejmenším zatíţením dotčených osob.66 Popsanou situaci lze zhodnotit jako porušení obecných poţadavků na kvalitu postupů a činností veřejné správy, jeţ bývají souhrnně označovány jako principy dobré správy.67 Také lze situaci označit jako nesprávný úřední postup, čímţ je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.68 Jak konstatoval
65
Ministerstvo dopravy, tisková zpráva ze dne 26.07.2012 [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Ministr+Dobes_Oprava_v_minulosti_chybne_vloznych_dat_bude_dalsim_k rokem_v_optimalizaci_systemu_CRV.htm 66
Srovnej základní zásady činnosti správních orgánů dle hlavy II s.ř.
67
Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, str. 50
68
Viz § 22 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění
30
k situaci s CRV Veřejný ochránce práv v tiskové zprávě ze dne 20.07.2012: „Z pohledu občana přitom není podstatné, co průtahy či nečinnost na straně úřadu způsobilo (technické problémy, nedostatek personálu apod.). To samé platí i v případě, kdy státní správa (v tomto případě Centrální registr vozidel) funguje způsobem, který neumožňuje ani standardní příjem žádostí. Odpovědnost za takový stav nese stát“.
69
Za způsobené komplikace (nemoţnost
odjet na dovolenou, stres a nejistota, opakované návštěvy registračních míst atd.) lze ţádat náhradu škody, ale i přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.70
69
Tisková zpráva z 20.07.2012 [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskovezpravy-2012/za-problemy-s-registrem-vozidel-mohou-lide-pozadovat-primerene-zadostiucineni/ 70
Viz § 31a cit. zákona
31
4. Registrační úkony 4.1 Věcná a místní příslušnost Vozidla podléhající registraci se zapisují, do RV, coţ je seznam, který vedou OÚ 32
ORP. Tím je dána věcná příslušnost ve smyslu správního řádu71 a podrobně je stanovená v § 80 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. kdy OÚ ORP ve věci evidence vozidel zejména: a) vede registr silničních vozidel, b) rozhoduje o zápisu silničního vozidla do registru vozidel, provádí zápisy změn údajů zapisovaných v registru, c) přiděluje silničním motorovým vozidlům registrační značku a přiděluje tabulku s registrační značkou, d) vydává osvědčení o registraci a technický průkaz silničního vozidla nebo technické osvědčení silničního vozidla, e) provádí zápis a výmaz zástavního práva k silničním motorovým vozidlům do registru vozidel a technického průkazu vozidla, f) rozhoduje o trvalém a dočasném vyřazení silničního vozidla z provozu, g) provádí zápisy údajů v technickém průkazu silničního vozidla, h) odnímá při registraci osvědčení o registraci silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla a technický průkaz silničního motorového vozidla, nebo přípojného vozidla, pokud byl vydán, jedná-li se o vozidlo registrované v jiném členském státě Evropské unie, a předává je ministerstvu. Výše uvedení působnosti stanovené zákonem č. 56/2001 Sb. OÚ ORP jsou výkonem státní správy v tzv. přenesené působnosti.72 Příslušným pro registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla je OÚ ORP, v jehoţ správním obvodu má provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla bydliště nebo místo podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlo. Správní obvod OÚ ORP je dán zákonem č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.73 Tím je dána místní příslušnost správního orgánu ve smyslu § 11 SŘ. V současnosti je v ČR 205 registračních míst. Vedle OÚ ORP vedou RV, dle zákona č. 56/2001 Sb., také Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Generální inspekce bezpečnostních sborů a zpravodajské sluţby pro vozidla pouţívaná pro jejich účely. Ministerstvo vnitra vede RV pouţívaných pro účely celní 71
Srovnej § 10 s.ř.
72
Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost, § 7 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, v platném znění 73
příloha 2 cit. zákona
33
a finanční správy. 4.2 Registrace vozidla Povinnost přihlásit vozidlo k registraci, vyplývá z ustanovení § 6, odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. Konkrétně se jedná o silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo. Zde zákon opomíjí uvést také skupinu zvláštních vozidel, přičemţ v odst. 2 téhoţ §, vyjímá z povinné registrace pracovní stroje přípojné, které jsou účelově a technicky určeny pro práci v zemědělství. Zákon č. 56/2001 Sb. s registrací zvláštních vozidel počítá tím, ţe v § 79 stanoví postup pro jejich registraci, nicméně povinnost přihlásit je k registraci, stanovit zapomněl. Důleţité je zmínit, kdo je adresátem výše uvedené povinnosti. Zákon č. 56/2001 Sb. bez dalšího stanoví, ţe je to kaţdý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, s výjimkou osob, jejichţ pobyt na území České republiky netrvá déle neţ 185 dnů v příslušném kalendářním roce. K registraci vozidla je předepsaný tiskopis, jehoţ forma není libovolná. Je stanovena prováděcím předpisem,74 a musí být doloţena technickým průkazem silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a dokladem o technické prohlídce, jedná-li se o silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, které jiţ bylo provozováno75, souhlasem vlastníka k zaregistrování silničního motorového vozidla a přípojného vozidla na jiného provozovatele, protokolem o evidenční kontrole silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, nejedná-li se o nové vozidlo, dokladem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla76, dokladem o zástavním právu váznoucím na silničním motorovém vozidle a přípojném vozidle, bylo-li zřízeno, dokladem o povolení k pobytu nebo o udělení azylu na území České republiky, není-li provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla státním občanem České republiky, potvrzením o zaplacení daně z přidané hodnoty v případě pořízení
74
Viz § 5 vyhlášky č. 243/2001 Sb.
75
Zpravidla protokoly o pravidelné technické prohlídce nebo prohlídce před registrací vozidla
76
Tzv. zelenou kartu, která je mezinárodním osvědčením prokazujícím skutečnost, že k vozidlu byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v tomto osvědčení dle § 2 písm. k) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění
34
nového dopravního prostředku z jiného členského státu Evropské unie77, osvědčením o registraci silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla a technickým průkaz silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla, pokud byl vydán, jedná-li se o silniční motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo jednotlivě dovezené z jiného členského státu EU, které bylo v tomto členském státě EU provozováno. V rámci registrace je proveden zápis do elektronické části RV a do technického průkazu o vlastníkovi či provozovateli vozidla a o přidělené registrační značce. Ţadateli je vydáno osvědčení o registraci a tabulka s registrační značkou. 4.3 Zápis změny údajů v RV Se zápisem údajů do registru silničních vozidel pořízených při registraci vozidla souvisí i provádění jejich změn. Vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, zástavní věřitel a další osoby, jichţ se zápis v registru silničních vozidel týká, jsou povinni, dle § 11 zákona č. 56/2001 Sb., poţádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje. Formu a náleţitosti ţádosti stanoví v § 5 vyhláška č. 243/2001 Sb. a k ţádosti se přikládá technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o schválení technické způsobilosti po provedené změně, v případě změny podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla provedené formou individuální přestavby, ostatní doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů. Změněné údaje se zapíší do technického průkazu silničního popř. zvláštního motorového vozidla a přípojného vozidla. Do osvědčení o registraci vozidla se změny nezapisují, tento doklad se vydá nový.
4.4 Vyřazení vozidel 4.4.1 Trvalé vyřazení 77
Nové vozidlo je vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km dle § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, v platném znění
35
Za zákonem stanovených podmínek a s ohledem na právní úpravu nakládání s autovraky, co by nebezpečným odpadem,78 je moţno motorové vozidlo trvale vyřadit z registru silničních vozidel. K ţádosti, jejíţ vzor je stanoven vyhláškou č. 243/2001 Sb., přiloţí vlastník motorového vozidla potvrzení o převzetí autovraku,79 vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků a odevzdá OÚ ORP osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, tabulku s přidělenou registrační značkou, paměťovou kartu vozidla a předloţí technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla k vyznačení záznamu o zrušení technické způsobilosti silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, vyznačení neplatnosti technického průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a k vyznačení záznamu o trvalém vyřazení silničního motorového vozidla a přípojného vozidla z registru. Vedle výše uvedeného způsobu trvalého vyřazení vozidla je moţno vozidlo vyřadit i z důvodu, ţe motorové vozidlo a přípojné vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jejich vyuţití. Pojem „zánik“ vozidla zákon blíţe nespecifikuje, stejně jako zánik účelu vyuţití. Z definice silničního vozidla, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat a věcí, lze dovodit, ţe pokud vozidlo bude slouţit k jinému účelu, neţ pro který bylo vyrobeno, můţe být trvale vyřazeno z důvodu zániku účelu vyuţití. Zákon také blíţe nestanoví jak a čím, takový zánik a zánik účelu vyuţití vozidla dokládat a jak by měl správní orgán posuzovat, ţe taková situace jiţ nastala. V praxi je tento způsob vyřazení řešen písemným prohlášením ţadatele, ve kterém uvede, v čem spočívá zánik účelu vyuţití a ţe vozidlo stojí na soukromém pozemku, 80 popř. prohlášení doloţí fotodokumentací. Třetím důvodem pro trvalé vyřazení vozidla je zánik pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se registrovaného vozidla a fakt, ţe nebyla ve lhůtě čtrnácti dnů od zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se téhoţ vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události (netýká se vozidel dočasně vyřazených z registru). U tohoto ustanovení opět zákon č. 56/2001 Sb. nestanoví bliţší podmínky jeho aplikace.
78
Dle seznamu nebezpečných odpadů dle přílohy 2 vyhlášky č. 381/2001 Sb. katalog odpadů, v platném znění
79
Vzor stanoví vyhláška č. 352/2008 Sb. o podrobnostech nakládání s autovraky, v platném znění
80
Souvislost s § 19 odst. 2, písm. g) zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, v platném znění, kdy je zakázáno na pozemních komunikacích odstavit vrak
36
Z dikce ustanovení § 13 odst. 1, písm. b) bez dalšího, vyplývá, ţe obecní úřad z rozšířenou působností rozhodne o trvalém vyřazení pokud zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a v dané lhůtě 14 dnů není uzavřena nová pojistná smlouva. V souvislosti s trvalým vyřazením vozidla je třeba zmínit skutečnost, ţe trvalým vyřazením vozidlo ztrácí technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích a takto vyřazené vozidlo nelze znovu zaregistrovat do registru silničních vozidel a provozovat na pozemních komunikacích ani v případě obnovení pojistné smlouvy. Z vozidla se stává pouze jakýsi soubor náhradních dílů, popř. odpad. Domnívám se, ţe takto nastavená právní úprava značně zasahuje do vlastnických a uţivatelských práv vlastníků vozidel. Dále je toto ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) spolu s ustanovením pod písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. v rozporu s článkem 5 Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou ţivotností, která členským státům ukládá zavést systém, podle něhoţ lze vyřadit vozidlo s ukončenou ţivotností z registru pouze po předloţení osvědčení o likvidaci vozidla vystavené zpracovatelským zařízením. Důvodem je samozřejmě snaha dostat vozidlo co by nebezpečný odpad do zpracovatelského zařízení, následná recyklace materiálu a s tím spojená ochrana ţivotního prostředí. 4.4.2 Dočasné vyřazení Další moţností vyřazení vozidla je dle § 13 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. vyřazení dočasné. Podstatou je odevzdání registračních značek a osvědčení o registraci obecnímu úřadu s rozšířenou působností. Doba dočasného vyřazení vozidla z registru nesmí přesáhnout 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců a lze ji v odůvodněných případech prodlouţit. Tento institut je vyuţíván např. při sezónním provozu vozidla či dlouhodobé opravě. Po dobu vyřazení z vozidla z registru silničních vozidel není vlastník povinen mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za předpokladu, ţe vozidlo není ponecháno na pozemní komunikaci.81 Dočasně vyřazené vozidlo taktéţ není předmětem silniční daně. Vyřazení vozidla bez ohledu na to, zda dočasně nebo trvale je rozhodnou skutečností pro zánik povinnosti k dani silniční.82 Pro ukončení reţimu dočasného vyřazení je vlastník povinen k ţádosti přiloţit
doklady o splnění podmínek pro provoz vozidla na pozemních
81
povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění 82
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. Zn. SS 7 Afs 64/2008-52
37
komunikacích, tzn. doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a doklad o technické prohlídce. OÚ ORP pak vlastníkovi vozidla vrátí osvědčení o registraci vozidla a tabulku s přidělenou registrační značkou a tyto skutečnosti vyznačí v technickém průkazu vozidla a v RV. Vzor ţádosti o vyřazení vozidla, trvalého či dočasného, je přílohou č. 4 vyhlášky č. 243/2001 Sb.
5. Evidence vozidel jako správní proces 5.1 Správní řízení Zákon 56/2001 Sb. představuje hmotněprávní úpravu určitých společenských vztahů 38
vymezených v § 1 v předmětu úpravy, mimo jiné, tedy i registraci a vyřazováni vozidel z registru. Jak jiţ bylo výše zmíněno, je v řízení ve věcech upravených zákonem č. 56/2001 Sb. postupováno dle správního řádu. Proces aplikace hmotného správního práva, tedy správní řízení je procesními normami správního práva upravený postup správních orgánů, jehoţ cílem je vţdy v konkrétní věci, vydání správního rozhodnutí.83 Obecná úprava správního řízení, tedy postup dle správního řádu, není vţdy aplikovatelná sama o sobě, ale někdy v kombinaci s výjimkami stanovenými ve zvláštních právních předpisech. Jednotlivé předpisy hmotného správního práva obsahují speciální procesní ustanovení, upravující tzv. zvláštní správní řízení. Tato speciální procesní ustanovení mají při řízení přednostní pouţití a obecná úprava se vyuţívá tzv. subsidiárně (podpůrně).
V obecné rovině lze vymezit určité fáze aplikačního procesu, které se v správním řízení vyskytují a schematicky je znázornit:
83
Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6. str. 27
39
Obr. 1. Aplikace práva státními orgány (obecné schéma)84
Řízení ve věci registrace vozidla je řízení zahajované na základě zásady dispoziční. Iniciativa k zahájení řízení vychází ze strany účastníka podáním ţádosti, která musí splňovat podmínky § 37, odst. 2 s.ř. a další, předepsané v § 6, odst. 4, zákona č. 56/2001 Sb. Zde je příklad zvláštní úpravy správního řízení, odlišné od správního řádu. Správní řád v § 50, odst. 2, stanoví, ţe podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán, zatímco úprava
84
Mgr. Radomír Kučera Základy práva, Brno: MU v Brně ESF, 2003, str. 79
40
v zákoně č. 56/2001 Sb. nařizuje jaké další doklady (podklady) ţadatel k ţádosti přikládá a musí si je opatřit na svoje náklady. Takto připravená ţádost, je-li předloţena místně a věcně příslušnému správnímu orgánu, je způsobilá vyvolat účinky zahájení správního řízení ve smyslu § 44, odst. 1 s.ř. Věcná příslušnost obecně, je dána okruhem věcného zaměření příslušných otázek, v jejichţ rámci správní orgán vykonává svou pravomoc.85 Platí, ţe toto věcné zaměření je příslušnému správnímu orgánu svěřeno nebo dáno zákonem. Jak jiţ bylo výše zmíněno, ve věci registrace vozidla se jedná o OÚ ORP. Místní příslušnost je dána hranicemi území, ve kterém je správní orgán oprávněn a povinen realizovat svoji pravomoc.86 Ve věci registrace vozidla, je dána bydlištěm nebo místem podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlem ţadatele. Otázkou zůstává, kde je místně příslušný cizinec, který nepobývá na území ČR déle neţ 185 dnů v kalendářním roce, nemá tedy místo povoleného pobytu a který si zakoupí vozidlo a hodlá ho zaregistrovat k vývozu z ČR. Praxe akceptuje místní příslušnosti toho úřadu, v jehoţ správním obvodu bylo vozidlo zakoupeno.87 Registrace vozidla je řízením o ţádosti ve smyslu § 44 správního řádu. Tzv. hlavním účastníkem řízení je ţadatel a další dotčené osoby na které se pro společenství práv nebo povinností s ţadatelem vztahuje rozhodnutí správního orgánu.88 Uvedenými účastníky mohou být jak právnické tak fyzické osoby. Platí, ţe kaţdý je způsobilý činit v řízení úkony samostatně v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává způsobilost k právním úkonům.89 V řízeních dle zákona č. 56/2001 Sb. se můţe vyskytnout situace, kdy o registraci vozidla ţádá osoba ve věku 15 – 17 let jako drţitel řidičského oprávnění uděleného dle zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, v platném znění (dále jen zákon č. 361/2000 Sb.). Praxe vyţaduje při tomto úkonu přítomnost účastníka a jeho
85
Petr Průcha Správní právo / Obecná část/, 7., doplněné a aktualizované vydání, MU Brno 2007. 418 s. ISBN 978-80-210427. str. 125 86
87
tamtéž, str. 125 Gruml Libor Správní řízení – Seminární práce, Správní právo procesní I, prosinec 2011
88
Tzn. další osoby zapsané v RV jako vlastník, zástavní věřitel
89
Viz § 29 odst. 1 s.ř
41
zákonného zástupce a vyjádření souhlasu zákonného zástupce. Nicméně zákon č. 56/2001 Sb. registraci vozidla ţádným souhlasem zákonného zástupce nepodmiňuje, tak jako např. zákon č. 361/2000 Sb., kde osobě ve věku 15 - 17 let, lze řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel udělit jen s písemným souhlasem jejího zákonného zástupce.90 Správní řád, ve věci procesní způsobilosti, odkazuje na ustanovení občanského zákoníku, kde je upravena způsobilost k právním úkonům. Ta vzniká vzniká v plném rozsahu zletilostí, tzn. dosaţením věku 18 let a před dosaţením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manţelství. U nezletilých je nutno jejich způsobilost k právním úkonům posuzovat diferencovaně s přihlédnutím k věku a okolnostem daného právního úkonu.91 Domnívám se tedy, ţe podat ţádost o registraci vozidla a projít správním řízením můţe, výše naznačený ţadatel, samostatně, zvláště je-li mu zákonem i přes nezletilost, přiznáno oprávnění být řidičem a provozovatelem vozidla.92 Způsobilost právnických osob se odvíjí od ustanovení občanského zákoníku. Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.93 Podle výše naznačeného schématu následuje tedy po učiněném podání, které je přípustné v předepsané formě, se všemi náleţitostmi, bez jiných vad, které došlo místně a věcně příslušnému orgánu vlastní projednání návrhu, jehoţ výsledkem je vydání správního rozhodnutí. Správní orgán je ve svém rozhodovacím procesu vázán zásadou materiální pravdy, tedy povinnosti zjistit stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti. Jeho skutková zjištění vychází z informací získaných z podkladů pro vydání správního rozhodnutí. Podklady mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci jakoţ i skutečnosti
90
Viz. § 83 cit.zákona
91
Viz. § 9 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
92
Gruml Libor Správní řízení – Seminární práce, Správní právo procesní I, prosinec 2011
93
Viz § 19a odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
42
obecně známé. Při registraci vozidla jsou těmito podklady vyjmenované přílohy k ţádosti dle §6, odst. 5, zákona č. 56/2001 Sb., např. technický průkaz, doklad o technické prohlídce, protokol o evidenční kontrole, doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a další. Registrace vozidla je řízením o ţádosti, kde rozhodovací proces správního orgánu spočívá víceméně v shromáţdění a kontrole zákonem přesně stanovených
podkladů.
Stanoví-li zákon č. 56/2001 Sb. taxativně náleţitosti přihlášky k registraci vozidla a jeho přílohy, neumoţňuje tím správnímu orgánu po ţadateli poţadovat jiné doklady nebo provádět další šetření a naopak mu ukládá povinnost registraci provést.94
Po té je ţádosti zcela
vyhověno a je vydáno rozhodnutí ve věci. Zákon č. 56/2001 Sb. v § 85 stanoví, ţe v případě ţádosti o osvědčení o registraci se vydá místo správního rozhodnutí osvědčení. Jedná se o zvláštní formu meritorního správního rozhodnutí tzv. doklad, který lze vydat pokud správní orgán zcela vyhoví ţádosti o přiznání práva, jehoţ existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem (tak jak je tomu typově např. při vydávání řidičských průkazů dle zákona o provozu na pozemních komunikacích či zbrojních průkazů dle zákona o zbraních).95 O vydání dokladu se učiní záznam do spisu a místo odůvodnění se v záznamu uvede seznam podkladů rozhodnutí. Ţadatel uhradí při registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb. Jeho neuhrazení je důvodem pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1, písm.d) správního řádu. 5.2 Jiné správní úkony Výše naznačené schéma aplikace práva, představuje postup správního orgánu dle části druhé správního řádu, tedy správní řízení. Domnívám se, ţe registraci vozidla lze podřadit pod tento postup, protoţe právě registrací vozidla se zakládají práva a povinnosti jmenovitě určené osoby. Provozovatel vozidla má právo provozovat vozidlo na pozemních komunikacích na území ČR a členských států Společenství a v mezinárodním provozu vůbec96 a povinnosti, zejména, poţádat o zápis změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel, udrţovat vozidlo v řádném technickém stavu, přistavit vozidlo k pravidelné
94
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.03.2011, sp. Zn. 28 Cdo 614/2009
95
Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6. str. 207
96
Dle čl. 35 Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968)
43
technické prohlídce a měření emisí, neprovozovat vozidlo k němuţ není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, atd.. Nicméně vedle zmíněného postupu dle části druhé správního řádu rozeznáváme v rámci evidence vozidel také činnosti, které neprobíhají ve správním řízení a nevyúsťují ve správní rozhodnutí, ale v další či jiné správní úkony, coţ jsou tzv. jednostranné individuální akty autoritativní aplikace práva.97 Pro ně platí, ţe nemají formu rozhodnutí či usnesení. Samotná úprava těchto jiných správních úkonů je obsaţená v části čtvrté s. ř. v ustanovení § 154 a násl., tzv.
vyjádření, osvědčení, sdělení.
Při
uskutečňování těchto správních úkonů se postupuje nejen podle části čtvrté správního řádu, ale zejména dle základních zásad činnosti správních orgánů a dále dle vyjmenovaných ustanovení části druhé a třetí správního řádu. Do této skupiny úkonů bych zařadil činnosti z evidence vozidel představující zápisy změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel dle § 11 zákona č. 56/2001 Sb., opis nebo výpis zapsaných údajů v registru silničních vozidel dle § 4 odst. 3 téhoţ zákona, zápis a výmaz zástavního práva silničnímu vozidlu dle § 9 téhoţ zákona, vydání duplikátu technického průkazu nebo osvědčení o registraci vozidla dle § 11 vyhlášky č. 243/2001 Sb., vydání nové tabulky registrační značky v případě její ztráty, zničení, poškození a odcizení dle § 12 téţe vyhlášky, osvědčení o měření emisí dle § 45 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. a zápis do technického průkazu o provedení pravidelné technické prohlídky dle § 50 téhoţ zákona. Zmíněné činnosti jsou zahajovány podáním ţádosti ze strany vlastníka či provozovatele ve smyslu § 44 a 45 s.ř.. Také tyto činnosti jsou spojeny resp. podmíněny zaplacením správního poplatku a pokud byly splněny předpoklady pro jednotlivé činnosti jsou zakončeny vlastním provedením poţadovaného úkonu,98 např. zápisem změny údajů zapisovaných v RV. V souvislosti s podáním ţádosti bych chtěl zmínit povinnost správního orgánu uplatňovat zásadu veřejné správy jako sluţby a ochrany práv dotčených osob a z ní vyplývající povinnosti chovat se k ţadatelům zdvořile, vycházet jim vstříc a poučit je o jejich právech a povinnostech popř. s předstihem je informovat o úkonu, který učiní.99 Ţádosti o registraci vozidla nebo o zápisy změn jsou podávány osobně ţadatelem, a tak má
97
Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6. str. 352
98
Srovnej § 155, odst. 2 s.ř.
99
Viz. §§ 4, 45 odst. 2 s.ř.
44
správní orgán moţnost posoudit její správnost a úplnost přímo na místě a je povinen pomoci s odstraněním nedostatků. K chybám v ţádostech dochází poměrně často. problémy způsobuje také neznalost místní příslušnosti, daná zákonem č. 56/2001 Sb. způsobuje problémy, kdy přicházejí ţadatelé z jiných správních obvodů a doţadují se projednání svých poţadavků. Správní orgán v duchu výše uvedených zásad pomůţe, popř. poučí ţadatele a dle zásady dispoziční, ţadatel můţe zúţit předmět ţádosti nebo vzít ţádost zpět100 Coţ ve většině případů, ţadatel provede.
Je zjevně nepraktické, zejména pro ţadatele, aby místně
nepříslušný úřad přijal ţádost spolu s předloţenými doklady od vozidla a registračními značkami a dle § 12 s.ř. je postoupil místně příslušnému správnímu orgánu nebo dle § 64 s.ř. přerušil řízení. 5.3 Zastoupení žadatelů Obecně platí, ţe účelem zastoupení je, aby za toho, kdo není způsobilý k procesním úkonům, činil úkony ustanovený zástupce anebo aby zástupce činil úkony za toho, kdo sice k procesním úkonům způsobilý je, avšak daný úkon nechce, či nemůţe sám činit. Při zastoupení činí procesní úkony za zastoupeného jeho zástupce, z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému101. Správní řád stanoví, ţe zástupcem je zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec; zástupcem účastníků, jejichţ zájmy si neodporují, můţe být i společný zmocněnec nebo společný zástupce. V řízeních dle zákona č. 56/2001 Sb. se vyskytuje zejména institut zákonného zástupce a
v drtivé většině zmocněnec. Zákonný zástupce (rodič, osvojitel, poručník,
opatrovník) v řízení zastupuje nezletilé osoby nebo osoby, které byly soudem omezeny či zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Tyto osoby bývají zapisovány jako vlastníci vozidel většinou v souvislosti s dávkami sociální péče 102. Zmocněnec prokazuje svoje oprávnění k zastupování plnou mocí. Správní řád stanovuje v § 33 obligatorně písemnou formu. Podpis na plné moci nemusí být úředně ověřen. S výjimkou, plné moci pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena 100
Srovnej § 45 odst. 4 s.ř.
101
Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6. str. 108
102
Zákon č.329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, v platném znění
45
v určené době nebo bez omezení v budoucnu. Zákon č. 56/2001 Sb. otázku plné moci neřeší, platí tedy obecná úprava daná správním řádem. Moţnost provádět registrační úkony nebo zápisy změn v registru silničních vozidel na základě plné moci bez úředně ověřeného podpisu je vnímána jako problém, a otevírá prostor pro zneuţití osobních údajů a provádění úkonů bez vědomí těch, kterých se týkají. V souvislosti s udělením zmocnění bych chtěl zmínit tzv. souhlas vlastníka. Zákon č. 56/2001 Sb. vyţaduje předkládat k úkonům, které se týkají vozidel se zapsaným vlastníkem, který je odlišný od osoby provozovatele, souhlas vlastníka s úkonem. Tak jako u plné moci není u souhlasu s úkonem daná forma. Je nutno vycházet z obecných poţadavků na právní úkony, zejména na určitost a srozumitelnost a je-li pro správní řízení vyţadována písemná plná moc, stejně tak bude vyţadován písemně i souhlas vlastníka.
6. Problémy současné právní úpravy evidence vozidel Jak jsem zmínil v úvodu své práce zákon č. 56/2001 Sb. neprošel od svého vzniku významnější změnou. Za dobu své platnosti byl 24krát novelizován, ale jednalo se o změny, které se vlastní evidence vozidel téměř nedotýkaly. Podle praktických zkušeností zúčastněných subjektů, působí stávající úprava při své aplikaci řadu problémů, kdy některé ţivotní situace s vozidly v ní nejsou řešeny nebo více rozpracovány. Na prvním místě bych uvedl, asi nejběţnější a nejčastější operaci a tou je změna provozovatele vozidla (dále jen přeregistrace). Pro tento úkon v zákoně č. 56/2001 Sb. chybí, 46
jednoznačná a komplexní úprava postupu, která by neumoţňovala obcházení nebo porušování povinností dosavadního i nového vlastníka či provozovatele vozidla, řádně a včas zajistit zápis změny.
Pouze vyhláška č. 243/2001 Sb. v části, týkající se způsobu přidělování
registračních značek, v § 20, odst. 3 upravuje postup přeregistrace vozidla. Tento postup je dvoufázový. V první fázi stávající vlastník nebo provozovatel, který hodlá vozidlo přeregistrovat na jiného vlastníka nebo provozovatele, nahlásí tuto změnu se souhlasem vlastníka vozidla na předepsaném tiskopisu u registračního místa, kde je jeho vozidlo registrováno. Ve stanovené lhůtě 10 pracovních dnů pro podávání ţádostí o zápisy změn dle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. V technickém průkazu a v RV je vyznačena tato změna. Druhou fází je, ţe nový vlastník nebo provozovatel vozidla se souhlasem vlastníka vozidla, zaţádá o zaregistrování vozidla na předepsaném tiskopisu u registračního místa, v jehoţ správním obvodu má své místo trvalého nebo povoleného pobytu nebo místo podnikání, liší-li se od adresy místa trvalého nebo povoleného pobytu, nebo sídlo. Pro podání ţádosti o zaregistrování vozidla není stanovena ţádná lhůta. Tyto dvě popsané fáze většinou neprobíhají současně a ani nemusejí. Nahlášením změny v osobě vlastníka nebo provozovatele v první fázi se tato nová osoba nestává automaticky vlastníkem nebo provozovatelem zapsaným v RV. K tomu dojde aţ po podání ţádosti o registraci vozidla u místně příslušného OÚ ORP. Nutno dodat, ţe poţádat o registraci vozidla můţe i jiná osoba, neţ která je vyznačena v dokladech a RV z první fáze. Do doby podání ţádosti o registraci vozidla je vozidlo v tzv. „převodu“ coţ je stav a pojem nikde nedefinovaný, nicméně v elektronické části RV pouţívaný. Osoba, která je, v první fázi, nahlášena jako moţný nový vlastník nebo provozovatel, není zákonem č. 56/2001 Sb. nijak definována a nemá stanovena ţádná práva a povinnosti. V důsledku současné nedostačující úpravy přeregistrace vozidla dochází např. k tomu, ţe nový vlastník nebo provozovatel si jiţ nesplní svou povinnost podat ţádost o registraci vozidla a jako vlastník vozidla (a tím ve většině případů i jako provozovatel vozidla) je pak v registru nadále vedena osoba předchozího vlastníka vozidla, která však jiţ vozidlo nemá ve své moci a nemůţe ani stav zápisu v registru vozidla změnit, vzhledem k tomu, ţe při převodu vozidla dojde i k předání dokladů (technického průkazu a osvědčení o registraci). Takto se určitá část silničních vozidel evidovaných RV, nachází ve výše popsaném stavu „ v převodu“, tedy nedokončené přeregistrace vozidla, kdy není zřejmé, kdo je skutečným vlastníkem nebo provozovatelem vozidla a tedy kdo má odpovědnost za plnění povinností daných zákonem č. 47
56/2001 Sb. popř. dalšími předpisy, např. zákonem č. 361/2000 Sb., jeţ v úpravě navrţené s ohledem na řešení problematiky výmluvy na „osobu blízkou“ počítá s odpovědností osoby provozovatele vozidla za správní delikt, pokud není zjištěn skutečný pachatel přestupku na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.103 Moţným řešením tohoto stavu by bylo, tak jak navrhuje připravovaná novela zákona č. 56/2001 Sb. zrušit stav vozidla „v převodu“ a zapsat, novou osobu, v rámci hlášení změny, hned jako vlastníka či provozovatele. V souvislosti s přeregistrací bych chtěl poukázat na jednu nepraktičnost, kterou ale zákon č. 56/2001 Sb. vyţaduje. Obecně platí, ţe k ţádosti o zápis změny se povinně přikládá technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla a další doklady dle § 12 zákona č. 56/2001 Sb. Je to z toho důvodu, ţe většina změn se promítá i do osvědčení o registraci vozidla a pak je vydáváno nové. V případě změny vlastníka či provozovatele, ve zmíněné první fázi, se osvědčení o registraci nemění. Aţ ve druhé fázi, při registraci vozidla, je vystaveno nové se jménem nového vlastníka či provozovatele. V praxi dochází k tomu, ţe při prodeji vozidla je osvědčení o registraci předáno novému majiteli, který s vozidlem zpravidla odjíţdí a jako řidič je povinen mít tento doklad u sebe.104 Bývalý majitel vozidla při podání ţádosti o změnu je nicméně povinen tento doklad předloţit, jinak je ţádost nekompletní a úkon nelze provést. To způsobuje ţadatelům zbytečnou komplikaci, která je většinou řešena nahlášením ztráty zmíněného dokladu a vystavením dokladu nového. Coţ můţe následně způsobit, v případě kontroly policií v rámci celé EU, neočekávanou komplikaci řidiči s původním dokladem, který se v důsledku vystavení nového osvědčení o registraci stává neplatným a jako ztracený je evidován v SIS. Jednoznačným řešením by bylo zrušit povinnost předkládat osvědčení o registraci v případě změny provozovatele, protoţe pro provedení tohoto úkonu není podstatný. Další poměrně běţnou ţivotní situací, která ale není zákonem č. 56/2001 Sb. řešena, je trvalý vývoz vozidla do zahraničí. Jediná zmínka o trvalém vývozu vozidla do zahraničí je v § 24 odst. 2, písm. d) vyhlášky č. 243/2001 Sb., který se týká provedení tabulky registrační značky pro vozidla, která jsou odhlášena z registru vozidel České republiky k trvalému vývozu do zahraničí. Pojem „odhlášení vozidla k trvalému vývozu do zahraničí“ není nikde v zákoně č. 56/2001 Sb. definován, stejně jako postup a povinnosti osob. V praxi je tento úkon prováděn tak, ţe vozidlo je ihned zaregistrováno na nového zahraničního vlastníka či
103
Sněmovní tisk 717/0, Novela zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, důvodová zpráva, [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=717&CT1=0#prilohy 104
Viz § 6 odst.8, písm.b) zákona č. 361/2000 Sb.
48
provozovatele. Principielně je tento postup stejný jako ve výše popsaném případě, pouze odpadá stav vozidla „v převodu“ se všemi popsanými negativními souvislostmi. V rámci připravované novely zákona č. 56/2001 Sb. se s ustanovením o vývozu vozidla jiţ počítá. 105 Dalším problémem, který souvisí se všemi úkony prováděnými v rámci registru silničních vozidel je moţnost jejich provádění zmocněncem na základě plné moci bez úředně ověřených podpisů. To platí i pro institut souhlasu vlastníka s úkonem v případě, ţe vlastník je odlišný od provozovatele.Tím se otevírá moţnost provádět přihlášení vozidel do registru vozidel a změny v osobě vlastníka či provozovatele bez faktického vědomí osoby, které se týká. Navrhovaná změna v připravované novele zákona č. 56/2001 Sb. s odstraněním tohoto problému počítá a také je nově navrţen institut souhlasu provozovatele, je-li odlišný od vlastníka. V případě, ţe je zjištěno, zpravidla v rámci trestního řízení po metalografické expertíze, ţe vozidlo má provedené zásahy do identifikátorů vozidla, zejména VIN, tak neexistuje moţnost takové vozidlo vyřadit z registru silničních vozidel, ať uţ „na ţádost“ nebo „z moci úřední“. Zákon č. 56/2001 Sb. sice konstatuje v § 37, ţe takové vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu a dle § 38 nesmí být provozováno na pozemních komunikacích, ale to není důvodem k jeho vyřazení z RV.
Vozidlo zůstává registrováno
dokud vlastník či provozovatel vozidla nepoţádá o jeho vyřazení, pro které, ale musí splňovat důvody uvedené v ustanovení § 13 zákona č. 56/2001 Sb., (ekologická likvidace, zánik či změna účelu vyuţití vozidla) coţ je prakticky nerealizovatelné, zpravidla proto, ţe vozidlo nemá jiţ k dispozici. Řešením by bylo zavedení moţnosti takové vozidlo „z moci úřední“ buď vyřadit z evidence či ho administrativně oddělit od provozovaných vozidel a znemoţnit případnou přeregistraci.
105
Sněmovní tisk 717/0, Novela zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, *online+ *cit. 10. 03. 2013+ dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=717&CT1=0#prilohy
49
7. Závěr Lze shrnout, ţe principy evidence vozidel stanovené v počátcích automobilismu jsou platné a pouţívané de facto dodnes. Kaţdé vozidlo musí být před uvedením na trh schváleno a pouze takové lze zapsat do evidence vozidel. Kaţdé vozidlo musí mít číslo karoserie a výrobní štítek a doklad o schválení. Vozidlo v provozu musí být opatřeno poznávací značkou, kterou ţadatel o registraci obdrţí na příslušném úřadě v jehoţ správním obvodu má bydliště. V průběhu času se evidence vozidel lišila pouze v detailech – provedení a kódování poznávacích značek, lhůty pro registraci vozidla a hlášení změn, civilní či policejní správu 50
této agendy. Se zrušením okresních úřadů a s přesunem evidence vozidel na obecní úřady obcí s rozšířenou působností došlo k přiblíţení agendy více občanům. V roce 2001 nabyl účinnosti nový zákon č. 56/2001 Sb., který stanovil práva a povinnosti vlastníků, provozovatelů a výrobců vozidel, zejména zavedl registr silničních vozidel jako veřejný seznam se zákonem stanovenými údaji, které mají deklaratorní charakter. Dále formalizoval zápisy a změny údajů v registru silničních vozidel. Registrace vozidla je z pohledu správního práva procesního, zvláštním správním řízením se speciální procesní úpravou se subsidiárním vyuţitím správního řádu. Naproti tomu jsou zápisy změn údajů, úkony, které svým charakterem odpovídají činnostem dle části IV. správního řádu. Zastaralá technologie elektronické části registru silničních vozidel s ohledem na bezpečnostní poţadavky, s ohledem na nové poţadavky ze strany EU (Prümská úmluva, SIS) a s ohledem na spuštění tzv. základních registrů si vynutila svoji modernizaci. Nová aplikace CRV byla spuštěna 9.7.2012 a toto spuštění bylo spojeno s problémy se stabilitou a funkčností systému a zejména s chybnými daty, jejichţ opravy a způsobují zpomalení odbavování ţadatelů a vyřizování jejich ţádostí dodnes. S novou aplikací CRV byl také zrušen systém centrálního registru a jednotlivých lokálních elektronických částí RV vedených OÚ ORP. Nutno podotknout, ţe tato modernizace předběhla připravovanou novelu zákona č. 56/2001 Sb., a tudíţ není v souladu se stávajícím zněním. Za nedostatek stávající úpravy evidence vozidel, jednoznačně povaţuji absenci úpravy přeregistrace vozidla a umoţnění nedefinovaného stavu vozidla „v převodu“. Ve srovnání, s dnes jiţ zrušenými předpisy, vţdy měl drţitel vozidla, po jeho nabytí, povinnost v dané lhůtě, vozidlo zaregistrovat. Zmiňovaná novela zákona č. 56/2001 Sb. by toto měla odstranit, spolu s dalšími nedostatky, ale je teprve ve fázi projednávání v Hospodářském výboru poslanecké sněmovny a její účinnost a finální podoba je zatím neznámá.
51
8. Seznam použitých pramenů 1. Mgr. Radomír Kučera Základy práva, Brno: MU v Brně ESF, 2003 2. Petr Marinov České poznávací značky, Kampe s.r.o. 2007. 83 s. ISBN: 80-902955-7-6 3 .Petr Průcha Správní právo / Obecná část/, 7. doplněné a aktualizované vydání, MU Brno 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-427 4. Soňa Skulová a kolektiv Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6 5. Jan Štemberk Automobilista v zajetí reality. nakladatelství Karolinum 2008. 172 s. ISBN 9788024614618 6. Filip Zelený, Dalibor Feureisl Poznávací značky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. Vydání, 2001, vydavatelství dopravní literatury SAXI, 448 s. ISBN: 978-80-904767-2-1
52
7. Gruml Libor Správní řízení – Seminární práce, Správní právo procesní I, prosinec 2011 8. Gruml Libor Poplatky – Esej, Základy finančního práva, leden 2012
Elektronické prameny Systém ASPI, Wolters Kluwer ČR, a. s. http://www.nummernschildmuseum.de/themenbereiche-im-museum/deutsche-nummernschilder-1906-45.html http://www.auto.cz/prvni-automobil-vznikl-pred-120-lety-14781 http://www.mines.org/docs/2012114614_code-route-1893.pdf http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozidel/Registrace+vozidel/registrac ni_doklady/ http://www.mdcr.cz/cs/ silnicni_doprava/ Dovoz_registrace_ Schvalovani_vozidel/Metodiky+a+metodické+pokyny
a_schvalovani_
vozidel/
Sněmovní tisk 666/0, Vládní návrh zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, [online] [cit. 02. 03. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=666&CT1=0 Sněmovní tisk 717/0, Novela zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=717&CT1=0#prilohy Ministerstvo dopravy, tisková zpráva ze dne 27.06.2012 [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Novy_centralni_registr_vozidel_plne_v_provozu_od_9_cervence _2012.htm Ministerstvo dopravy, tisková zpráva ze dne 26.07.2012 [online] [cit. 10. 03. 2013] dostupné z http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Ministr+Dobes_Oprava_v_minulosti_chybne_vloznych_dat_bud e_dalsim_krokem_v_optimalizaci_systemu_CRV.htm
Judikatura rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.03.2011, sp. zn. 28 Cdo 614/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 02.03. 2013] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. Zn. SS 7 Afs 64/2008-52 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 02.03. 2013]
53