Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Bakalářská práce Postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání Matěj Kubíček, UČO: 348383 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Matěj Kubíček

2

Rád bych na tomto místě poděkoval prof. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, PhD., DSc., Univ. Priv. Prof., za jeho cenné rady, náměty a připomínky k mé práci a také celé mé rodině, zejména manželce za vydatnou podporu a trpělivost při psaní práce a v průběhu celého mého studia.

3

OBSAH 1. Úvod .......................................................................................................... 5 2. Stádia trestního řízení ................................................................................ 6 3. Charakteristika přípravného řízení trestního ............................................ 10 4. Orgány přípravného řízení ....................................................................... 17 5. Postup před zahájením trestního stíhání ................................................. 19 5.1. Obecný výklad ................................................................................... 19 5.2. Operativně pátrací prostředky ........................................................... 26 5.2.1. Předstíraný převod ...................................................................... 27 5.2.2. Sledování osob a věcí ................................................................. 28 5.2.3. Použití agenta ............................................................................. 30 5.3. Neodkladné a neopakovatelné úkony ................................................ 33 5.4. Skončení prověřování ........................................................................ 34 5.4.1. Odložení nebo jiné vyřízení věci .................................................. 35 5.4.2. Dočasné odložení trestního stíhání ............................................. 38 5.4.3. Zahájení trestního stíhání ............................................................ 39 6. Zkrácené přípravné řízení ........................................................................ 40 6.1. Obecný výklad ................................................................................... 40 6.2. Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání ............................ 44 7. Úvahy de lege ferenda ............................................................................. 46 8. Závěr ........................................................................................................ 48 9. Cizojazyčné resumé ................................................................................. 50 Použitá literatura .......................................................................................... 51

4

1. Úvod Trestní řízení je zákonem stanovený postup vedoucí ke zjištění a objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, k vypátrání pachatele a k jeho spravedlivému zákonem stanovenému potrestání. Toto řízení se rozděluje do několika fází. První z nich je přípravné řízení, ve kterém jsou prováděny prvotní předsoudní úkony. Přípravné řízení se dále dělí na postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, o kterém tato práce pojednává, a na vyšetřování. Abychom však mohli správně porozumět postupu před zahájením trestního stíhání, rozhodl jsem se v úvodních kapitolách přiblížit obecnou charakteristiku stádií trestního řízení, konkrétněji pak přípravného řízení a jeho orgánů. V dalších kapitolách se pak věnuji blíže postupu orgánů před zahájením trestního řízení, operativně pátracím prostředkům a v krátkosti také neodkladným a neopakovatelným úkonům. V závěru práce je pak přiblížen zvláštní typ přípravného řízení, tedy zkrácené přípravné řízení, a jako poslední kapitola je moje osobní zamyšlení se nad plánovaným usnadněním policejní administrativy v přípravném řízení, o jehož přípravě a možném zavedení do praxe informovaly v březnu roku 2012 sdělovací prostředky. V celé práci vycházím z aktuálně platné právní úpravy, kterou se budu snažit doplnit o poznatky a příklady z vlastní profesní praxe příslušníka Policie České republiky. Právě z důvodu, že jsem zařazen jako řadový policista obvodního oddělení Policie České republiky, jehož jedním z hlavních úkolů je právě pod dozorem státního zástupce provádět úkony před zahájením trestního stíhání, jsem si téma postupu orgánů činných v trestním řízení zvolil pro svou bakalářskou práci. Dalším, neméně však podstatným důvodem byla vidina dozvědět se dosud nepoznané informace, které budu moci následně při své policejní praxi využít, což je i hlavním účelem celého studia.

5

2. Stádia trestního řízení Trestní řízení probíhá v několika určitých časových úsecích, ve kterých orgány činné v trestním řízení a další zúčastněné osoby plní své úkoly, aby mohlo být dosaženo účelu trestního řízení. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), stanoví jejich pořadí, účel a charakter. Rozlišujeme následující stádia trestního řízení: - přípravné řízení, - předběžné projednání obžaloby, - hlavní líčení, - opravné řízení, - řízení vykonávací. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, však užívá ještě podrobnější členění, což vyplývá například z ustanovení § 12 odst. 10 tohoto zákona: „Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.“1 Cílem přípravného řízení je zjistit, zda je podezření ze spáchání konkrétního trestného činu konkrétní osobou odůvodněno natolik, aby byla podána obžaloba a věc byla předána příslušnému soudu, či je dán důvod pro postup jiný.

1

§ 12 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

6

„V tomto stadiu řízení je třeba především shromáždit základní důkazy, které svědčí nejen o vině obviněného (podezřelého) či které podezření vyvracejí.“2 Přípravné řízení je neveřejné a je skončeno podáním obžaloby či jiným rozhodnutím, které má za následek skončení trestního řízení. „Výkon spravedlnosti ve stadiu řízení do podání obžaloby zabezpečuje státní zástupce. Ke splnění tohoto úkolu zejména vykonává dozor v přípravném řízení nad zachováváním zákonnosti, může osobně provést kterýkoli vyšetřovací úkon nebo i celé vyšetřování, obligatorně sám vyšetřuje některé trestné činy, rozhoduje o použití některých operativně pátracích prostředků, činí meritorní rozhodnutí v přípravném řízení, rozhoduje v některých případech o vazbě.“3 Cílem stádia předběžného projednání obžaloby je zkoumání, zda-li je podaná obžaloba dostatečně odůvodněna, bylo-li přípravné řízení provedeno dle zákona, či jsou-li v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, které jsou třeba pro řádné rozhodnutí. Tímto je obviněný chráněn před neodůvodněným projednáním věci ve veřejném hlavním líčení. „Podanou obžalobu přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení (§ 185 odst. 1). Výsledkem tohoto přezkoumávání může být zejména nařízení hlavního líčení, vrácení věci státnímu zástupci k došetření, postoupení jinému orgánu (např. orgánu příslušnému ke kárnému řízení), zastavení trestního stíhání. Zastavením trestního stíhání nebo postoupením jinému orgánu než soudu končí i tu trestní stíhání, kdežto nařízením hlavního líčení přechází řízení do dalšího stadia.“4 Nejdůležitějším stádiem, jádrem, trestního řízení je hlavní líčení. V tomto stádiu jsou uplatňovány základní zásady trestního řízení, jako je zásada ústnosti, veřejnosti a bezprostřednosti, které v předchozích stádiích uplatňovány nejsou vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Orgánem, který 2

CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 411. 3 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 446. 4 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 446.

7

rozhoduje o skutku obsaženém v podané žalobě a který hodnotí důkazy, je soud. Tento při svém přezkoumávání obžaloby využívá aktivní součinnosti stran a při svém rozhodování je nestranný a vázán jen zákonem. „Státní zástupce, který rozhodoval o postupu v přípravném řízení a o podání obžaloby, má v hlavním líčení a vůbec v řízení před soudem postavení strany. Státní zástupce v hlavním líčení zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy, které podporují obžalobu. Strany zásadně provádějí důkazy samy (§ 215 odst. 2). Soud odpovídá za správné a úplné zjištění skutkového stavu a zákonné rozhodnutí, a proto má širokou možnost provádět dokazování. Procesní úkony soudu, stran a dalších osob zúčastněných na řízení probíhají v předepsaných formách. Meze dokazování stanoví soud tak, aby jím zjištěný skutkový stav umožňoval bez pochybností rozhodnout. Soud musí v hlavním líčení objasnit rozhodné skutečnosti svědčící jak v neprospěch obviněného, tak i v jeho prospěch.“5 Hlavní líčení je skončeno zpravidla rozsudkem. Tímto může být obžalovaný buď shledán vinným, nebo se obžaloby zprostí. Hlavní líčení však může být skončeno i jiným způsobem, například zastavením trestního stíhání, postoupením věci a podobně. Opravné řízení slouží k přezkoumání předchozího řízení a rozhodnutí orgánu prvního stupně za využití opravných prostředků, a jeho účelem je náprava nezákonného a nesprávného rozhodnutí. Opravné prostředky se dělí na řádné a mimořádné. Řádnými opravnými prostředky jsou odvolání a stížnost a směřují proti rozhodnutí, která ještě nenabyla právní moci. Mimořádnými opravnými prostředky jsou dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení a směřují proti rozhodnutí, která již právní moci nabyla. „Řádné opravné prostředky (odvolání, stížnost, odpor) i mimořádné opravné prostředky (dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení) se navzájem liší různými atributy: svým posláním, orgány, které o nich rozhodují, rozsahem přezkoumávání původního rozhodnutí na podkladě

5

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 447.

8

podaného opravného prostředku, možnostmi přezkumného orgánu provádět vlastní dokazování, způsobem rozhodnutí a četnými jinými rozličnými charakteristikami.“6 Do

stádia

vykonávacího

řízení

se

dostaneme

pravomocným

rozsudkem, který je třeba vykonat. Výkon tohoto rozhodnutí se vzhledem ke specifickému obsahu vykonávacího řízení výrazně liší od rozhodnutí, která byla učiněna v předchozích stádiích trestního řízení. „Takový je pravidelný postup trestního řízení. To ovšem neznamená, že by každé trestní řízení muselo tímto způsobem probíhat. Řízení nemusí projít všemi uvedenými stadii. Může skončit v kterémkoli z nich, např. již v přípravném řízení nebo ve stadiu předběžného projednání obžaloby. Zejména ke zrychlení (a do jisté míry i ke zjednodušení) trestního řízení mohou vést instituty zkráceného přípravného řízení a zjednodušeného řízení před soudem. V trestním řízení se také mohou uplatnit alternativní způsoby řešení trestních věcí s vynaložením specifických probačních a mediačních metod a postupů. Někdy trestní řízení končí rozhodnutím v hlavním líčení (např. zprošťujícím rozsudkem), jindy následuje výkon rozhodnutí ihned po skončení hlavního líčení. Konání odvolacího řízení je přirozeně podmíněno podáním odvolání a není povinné. Při splnění zákonných předpokladů může dojít k přezkoumání rozhodnutí pravomocných, zejména prostřednictvím mimořádných opravných prostředků (dovolání, stížnosti pro porušení zákona, obnovy řízení).“7 V této první kapitole jsme si ve velmi stručné formě přiblížili průběh, resp. stádia trestního řízení. V následujících kapitolách se budeme zabývat pouze prvním stádiem trestního řízení, tedy přípravným řízením trestním, a pokusíme se toto stádium obecně charakterizovat.

6 7

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 448. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 449.

9

3. Charakteristika přípravného řízení trestního Přípravné řízení je, jak již bylo uvedeno, prvním stádiem celého trestního řízení a je definováno v § 12 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním: „…přípravným řízením se rozumí úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných

a

neopakovatelných

úkonů,

které

mu

bezprostředně

předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.“8 V průběhu tohoto stádia mají být příslušnými orgány vyhledány důkazy vedoucí k objasnění všech skutečností důležitých pro posouzení případu, osoby pachatele a následku trestného činu, a to co nejrychleji a v potřebném rozsahu. Výsledkem tohoto řízení je buď podání obžaloby, nebo dočasné či trvalé upuštění od dalšího trestního stíhání. Přípravné řízení je, na rozdíl od soudního řízení, nepřímé, převážně písemné a zpravidla neveřejné. Zveřejněním výsledků přípravného řízení by mohlo vést k maření či ztěžování jeho dalšího provádění (falšování důkazů) nebo by mohlo zanechat na podezřelém nepříznivý dojem (podezření nebylo přípravným řízením potvrzeno). Výjimkou ze zásady neveřejnosti je například nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být následně použit jako důkaz v řízení před soudem, či nárok osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta. V přípravném řízení se taktéž neuplatňuje zásada obžalovací, jelikož se nejedná o řízení sporné, založené na soupeření stran, avšak o dvoustranný procesní vztah, kdy na jedné straně vystupuje orgán konající řízení a na straně druhé obviněný.

8


10

„V přípravném řízení nevystupuje subjekt, který by se domáhal provedení stíhání určité osoby a který by svůj návrh na provedení stíhání této osoby zastupoval a prosazoval. Nejsou zde alespoň dvě strany, jejichž spor by rozhodoval třetí, na stranách nezávislý subjekt.“9 Zásada oficiality se v přípravném řízení uplatňuje v plné míře. Účelem přípravného řízení je náležitě zjistit trestné činy a spravedlivě potrestat jejich pachatele, což vyplývá z obecného účelu trestního řízení, který je uveden v § 1 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním: „Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.“10 Vedle tohoto však plní přípravné řízení ještě další specifické funkce, kterými se odlišuje od ostatních stádií trestního řízení. Mezi tyto náleží zejména funkce zajišťovací a rozhodovací. Zajišťovací funkcí se rozumí zejména zajištění důkazů a osoby obviněné pro budoucí řízení před soudem. Shromáždění a zajištění důkazů se však v tomto stádiu trestního řízení provádí jen v nezbytném rozsahu, který je potřebný pro rozhodnutí, zda má být podána obžaloba či má být věc vyřízena jinak. Zejména se jedná o důkazy, které by nebylo možné následně provést ve stádiu hlavního líčení, a to vzhledem k jejich pomíjivosti či pro hrozbu z jejich zničení či poškození, což by v obou případech vedlo k ohrožení obecného účelu trestního řízení. S tímto je úzce spjata funkce rozhodovací, kterou se rozumí možnost rozhodnutí, zda má být podána obžaloba a věcí se má zabývat soud, nebo se ve věci rozhodne jinak, a to právě v souvislosti s výše uvedenou zásadou zajišťovací a na základě zjištěných a zajištěných důkazů.

9

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 454. § 1 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

10

11

„Přípravné řízení je takovým opatřováním a hodnocením důkazů, které nemá nahrazovat činnost soudu. Znamená to, že by měly být opatřeny a provedeny jen takové důkazy, které by nebylo možné provést v hlavním líčení, nebo jejichž provedení v tomto pozdějším stadiu řízení by mohlo znamenat jejich znehodnocení nebo ztrátu. Praxe však se často od záměru zákonodárce více či méně liší, a v tomto případě to platí dvojnásob. Velmi záleží na správné míře součinnosti státního zástupce a soudu, aby bylo dosaženo vyváženého poměru mezi přípravným řízením a řízením před soudem.“11 Úkolem přípravného řízení je rychlá reakce na spáchaný trestný čin, aby bylo zabráněno ztrátě důkazů, úniku pachatele od trestní odpovědnosti a zamezení v pokračování v trestné činnosti. Trestní řád proto stanoví pořádkové lhůty pro vyšetřování, aby mohl být tento úkol splněn. „Přípravné řízení také brání tomu, aby před soud byly stavěny osoby, u kterých není dostatečné podezření, že mohou být pachateli trestných činů, a brání také tomu, aby před soudem byly projednávány kauzy, u nichž nejsou splněny alespoň minimální požadavky na objasnění věci ve smyslu podezření z trestného činu. Tím přípravné řízení chrání systém trestního soudnictví před zahlcením, ke kterému by jistě došlo při projednávání věcí, u kterých není dostatečně důkazně podloženo podezření ze spáchání trestného činu. Chrání ovšem i nevinného občana před difamujícími účinky veřejného soudního řízení.“12 Přípravné řízení má předběžný charakter ve vztahu k hlavnímu líčení. Soud se při rozhodnutí v hlavním líčení opírá o výsledky jednání, která byla provedena před ním, o důkazy, které strany předložily a provedly před ním, případně které doplnil sám, a smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v rámci hlavního líčení. Přesto má přípravné řízení na průběh hlavního líčení významný vliv. Hlavní líčení se zahajuje na podkladě obžaloby, která vychází z činnosti při přípravném řízení, soud může rozhodovat jen o skutku, který obsahuje žaloba, v některých případech může

11

CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 419. 12 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 451452.

12

provést důkaz přečtením protokolu o výslechu obviněného, svědka nebo znalce, který byl pořízen v přípravném řízení, místo výslechem těchto osob, i když by byl jejich výslech v hlavním líčení možný. V některých případech důkaz v hlavním líčení provést nelze jinak, než přečtením protokolu, který byl vyhotoven v přípravném řízení, např. protokol o prohlídce těla či protokol o ohledání místa činu. „Výsledky dokazování v přípravném řízení tak mají velký význam pro výsledek dokazování v hlavním líčení, a tím i pro rozhodnutí v něm.“13 Na poli teoretických otázek evropského trestního práva procesního se můžeme setkat se dvěma základními typy (teoretickými modely) vztahu mezi přípravným řízením a hlavním líčením: - silný typ přípravného řízení - tento je v kombinaci se slabým hlavním líčením, ve kterém se zpravidla pouze opakují důkazy, které byly provedeny v přípravném řízení - výsledky přípravného řízení silně ovlivňují rozhodnutí v hlavním líčení - již v přípravném řízení musí být věc objasněna v takovém rozsahu, jaký soud potřebuje pro rozhodnutí - jeho účelem je co nejúplnější objasnění věci již v předsoudním stádiu

- slabý typ přípravného řízení - tento je v kombinaci se silným hlavním líčením - rozsah dokazování je omezen - úkolem je pouze zjistit, zda je podezření proti konkrétní osobě dostatečně odůvodněno k tomu, aby byla podána obžaloba a věcí se zabýval soud, nebo je důvod pro jiné rozhodnutí - přípravné řízení má pouze pomocnou úlohu - těžiště dokazování je v hlavním líčení 13


13

„Naše právní úprava vyjádřená ve své původní podobě trestním řádem z roku 1961 představovala nepochybně jednu z krajností - totiž silný, dominující typ přípravného řízení, charakterizovaný nadměrným rozsahem dokazování v přípravném řízení, který byl v podstatě identický s rozsahem dokazování v hlavním líčení, silným vlivem přípravného řízení na výsledky rozhodnutí v hlavním líčení a formální náročností vyšetřování v přípravném řízení. Novely trestního řádu přijaté po roce 1989, zejména novela trestního řádu z roku 1993 (zák. č. 292/1993 Sb.) a ještě více novela z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb.) postupně změnily původní koncepci silného typu přípravného řízení, zeslabily jeho váhu v celkové struktuře trestního procesu a posílily vliv soudního řízení. Otázka vztahu mezi přípravným řízením a hlavním líčením však zůstává otevřeným problémem z hlediska budoucí rekodifikace trestního řádu.“14 Jak bylo již uvedeno výše zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, vymezuje pojem přípravného řízení ve svém § 12 odst. 10. Ve velmi zjednodušené formě lze říci, že přípravné řízení začíná zahájením úkonů trestního řízení a končí případným podáním obžaloby, návrhu na potrestání či jiného úkonu, který má za následek zastavení trestního stíhání. Na základě právní úpravy druhé části zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, lze přípravné řízení rozdělit do dvou časových úseků: 1. Postup před zahájením trestního stíhání V této fázi se orgány činné v trestním řízení snaží dostatečně prověřit a objasnit skutečnosti, které důvodně nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Postup před zahájením trestního stíhání je upraven v § 158 až § 159b výše uvedeného zákona. 2. Vyšetřování Tato fáze zahrnuje činnost orgánů činných v trestním řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu, zastavení nebo podmíněné zastavení trestního stíhání, 14


14

schválení narovnání před podáním obžaloby či odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých. Fáze vyšetřování je upravena v § 160 až § 179 výše uvedeného zákona. Tyto dvě fáze však obsahují jen první dvě formy přípravného řízení, tj. standardní a rozšířené přípravné řízení, které jsou vysvětleny níže. „Platná právní úprava zná od novely trestního řádu z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb., účinný od 1. 1. 2002) tři formy přípravného řízení, které se liší podmínkami, za kterých je lze konat, rozsahem opatřovaných nebo prováděných důkazů i způsobem jejich ukončení. Kritérii mezi jednotlivými formami přípravného řízení je zejména závažnost trestných činů, o kterých se má řízení konat.“15 Těmito třemi formami přípravného řízení jsou 1. Standardní přípravné řízení 2. Rozšířené přípravné řízení Toto rozšířené přípravné řízení se koná při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, jak je uvedeno v § 168 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Trestné činy, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, jsou uvedeny v § 17 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. 3. Zkrácené přípravné řízení Zkrácené přípravné řízení se koná u nejméně závažných trestných činů a jeho smyslem je rychlé vyhledání důkazů potřebných pro řízení před soudem a postavení obviněného před soud v době co nejkratší. Předpoklady pro konání zkráceného přípravného řízení upravuje § 179a zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, užívá pouze pojmu zkráceného přípravného řízení. Termíny standardní a rozšířené přípravné řízení jsou užívány v nauce o trestním právu a v aplikační praxi. „Nová právní úprava s účinností od 1. 1. 2002 nahradila předchozí, ve které existovala pouze jedna forma přípravného řízení. Otázka jednotné

15


15

struktury předsoudního stadia trestního řízení, anebo diferencované struktury náleží k aktuálním otázkám podoby přípravného řízení.“16 V následujících kapitolách se budu zabývat konkrétněji fází postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání a zkráceným přípravným řízením, jako zvláštním typem přípravného řízení.

16


16

4. Orgány přípravného řízení Orgány přípravného řízení jsou totožné s orgány činnými v trestním řízení, které vymezuje § 12 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, kdy se jedná o soud, státního zástupce a policejní orgán. Soud v této fázi trestního řízení vystupuje jen v úzce vymezených případech, kdy se jedná například o úkony, které mohou mít následný procesní význam nebo které zasahují nebo mohou zasahovat do lidských práv a svobod a předchází jim vnější podnět, jako například neodkladné nebo neopakovatelné úkony (nutný výslech svědka již v přípravném řízení – viz. kapitola 5.1.). Úloha soudce při těchto úkonech se omezuje jen na rozhodnutí o jejich provedení či jejich přezkum. Postavení státního zástupce v přípravném řízení má již větší význam. V řízení před zahájením trestního stíhání vymezuje práva a povinnosti státního zástupce § 157 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Dle tohoto je povinen organizovat svou činnost tak, aby přispíval ke včasnému a důvodnému zahájení trestního stíhání. Zákon mu ke splnění tohoto úkolu dává do rukou možnost ukládat za povinnost policejnímu orgánu provést úkon či přezkoumat postup policejní orgánu. V rámci vyšetřování má státní zástupce v rukou celou řadu rozhodovacích, kontrolních, metodických a jiných oprávnění a povinností, jako je například dávat závazné pokyny k vyšetřování či zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování, jako například o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby atd., jak uvádí § 161 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Celkově je činnost státního zástupce v přípravném řízení vyjadřována pojmem „dozor“, jak je uvedeno v Oddílu pátém Hlavy desáté zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, resp. v § 174 téhož zákona. „Zákon v této souvislosti používá sice slovního spojení „dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení“ (§ 174 odst. 1), ale ze systematiky trestního řádu a samotné existence ustanovení § 157 odst. 2 lze dovozovat, že se ustanovení o dozoru vztahují toliko na fázi vyšetřování a 17

nikoli na všechny tři nově vzniklé formy přípravného řízení. Ustanovení trestního řádu o zkráceném přípravném řízení neobsahují podobné shrnutí ustanovení dozorových práv a povinností státního zástupce. Lze však dovozovat analogicky, že půjde o úkoly obdobné, jaké plní ve fázi před zahájením trestního stíhání, aplikované v podmínkách zkráceného řízení (§ 157 a § 157a).“17 Policejní orgán má v přípravném řízení hlavní postavení, jelikož je to právě on, kdo v rámci objasňování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, hlavně koná úkony trestního řízení. Pojem policejní orgán upravuje zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, ve svém § 12 odst. 2, kdy nejdůležitější postavení mají hlavně útvary Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jednou zvláštností, avšak ne nelogickou, je postavení kapitána lodi při dálkových plavbách, který má při vyšetřování trestných činů spáchaných na této lodi takřka stejné postavení jako policejní orgán. Při vyšetřování postupuje dle ustanovení upravujících postup policejního orgánu při vyšetřování.

17

CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 448-449.

18

5. Postup před zahájením trestního stíhání 5.1. Obecný výklad Tuto fázi trestního řízení upravuje zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve své Hlavě deváté, § 158 - § 159b. „Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.“18 V rámci své služby se policejní orgán setkává s různými oznámeními a poznatky získanými vlastní činností. Na základě těchto podnětů je povinen učinit nezbytná šetření s cílem zjistit, zda byl spáchán trestný čin a kdo byl jeho pachatelem. V rámci této činnosti využívá policejní orgán především oprávnění, která jsou uvedena v § 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním a dále operativně pátracích prostředků. O tomto bude hovořeno dále. V případě, že poznatek, který policejní orgán získá, napovídá tomu, že by mohl být v budoucnu spáchán trestný čin, je dále povinen učinit nezbytná šetření a opatření k tomu, aby bylo tomuto činu zabráněno. V praxi se jedná zejména o oznámení, při kterých oznamovatel uvádí, že se jistá osoba připravuje ke spáchání nějakého protiprávního jednání nebo svým jednáním již směřuje k jeho spáchání, např. oznámení o podnapilém návštěvníkovi restaurace, který se svými klíčky od vozidla odchází z restaurace se sdělením, že pojede domů, nebo policejní orgán při své hlídkové činnosti narazí na situaci, ze které je patrné, že by mohlo dojít k protiprávnímu jednání, např. v noci přistihne osobu, která má u sebe nářadí a náčiní potřebné k neoprávněnému překonání zámků, přistupující k uzavřenému novinovému stánku. 18


19

„Orgány činné v trestním řízení by nemohly účinně bojovat proti kriminalitě bez pomoci ostatních občanů. U některých závažných trestných činů je oznamovací povinnost vynucována i pod trestní sankcí (§ 367 tr. zák. o nepřekažení trestného činu, § 368 tr. zák. o neoznámení trestného činu). V těchto případech jde o právní povinnost učinit trestní oznámení, která se vztahuje na fyzické osoby starší 15 let a týká se taxativně vyjmenovaných trestných činů.“19 Oznámení o tom, že byl spáchán trestný čin je povinen přijmout nejen policejní orgán, ale také státní zástupce. Při tomto jsou oba orgány povinny poučit oznamovatele o tom, že nesmí uvádět vědomě nepravdivé údaje, jinak může být sám postižen. Dále jsou povinny na žádost oznamovatele tohoto do jednoho měsíce od učiněného oznámení vyrozumět o provedených opatřeních. Tyto povinnosti vyplývají z § 158 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. O oznámení sepíše s oznamovatelem policejní orgán či státní zástupce tzv. protokol o trestním oznámení. „Trestní oznámení lze učinit stejnou formou jako každé jiné podání v trestním řízení, tj. písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Činí-li se trestní oznámení ústně, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za kterých byl trestný čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené trestným činem.“20 V případě, že policejní orgán svým šetřením odůvodněně dospěje k závěru, že byl spáchán trestný čin, zahájí úkony trestního řízení dle § 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. O tomto zahájení sepíše neprodleně záznam, ve kterém jsou uvedeny skutkové okolnosti a způsob, jakým se o nich dozvěděl. Tento záznam je nutné do 48 hodin doručit státnímu zástupci. V případě, že je v rámci šetření třeba provést neodkladné či neopakovatelné úkony, policejní orgán sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení neprodleně po provedení těchto úkonů. V policejní praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že je tento záznam vyhotoven

19 20

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 468. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 469.

20

až po příjezdu hlídky z místa činu. Oznamovatel na linku 158 oznámí vloupání do sklepní kóje. Hlídka Policie ČR dorazí na místo činu a zde se výpovědí oznamovatele dozví, že tento vlastní sklepní kóji, která byla předchozího dne uzamčena visacím zámkem, avšak tento zámek je nyní násilně překonán a ze sklepní kóje se ztratily některé věci. Hlídka tedy na místě oznamovatele řádně vytěží ke všem skutečnostem potřebným ke zjištění skutkových okolností a zda byl spáchán trestný čin. V případě, že tímto odůvodněně zjistí, že mohl být spáchán trestný čin, zahájí úkony trestního řízení tím, že provede dle § 113 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, ohledání místa činu jako neodkladný a neopakovatelný úkon (o tomto viz. kapitola 3.3.), jelikož hrozí nebezpečí z prodlení. Záznam o tomto zahájení však sepíše až po příjezdu zpět na oddělení. „K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky, c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály, d) provádět ohledání věci a místa činu, e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu, g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu, h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená,

21

i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.“21 Jednotlivé úkony trestního řízení mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány, než ty, které vedou trestní řízení jako celek. Jedním z nejčastěji užívaných úkonů bývá podání vysvětlení, které je vyžadováno od fyzických či právnických osob. Jedná se o záznam, který obsahuje vyjádření osoby podávající vysvětlení ke skutečnostem, týkajících se vyšetřované věci. Při podání vysvětlení má dle § 158 odst. 5 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, každý na právní pomoc advokáta. V daném případě se však nejedná o obhájce dle § 35 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. V případě, že je vysvětlení požadováno od nezletilé osoby, je třeba vyrozumět o tomto jeho zákonného zástupce. Jestliže však nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit, vyrozumění se neprovede a přikročí se k provedení úkonu. V této situaci se nejčastěji v policejní praxi setkáváme s tím, že u traumatizujících trestných činů provádí „výslech“ nezletilé osoby specialista v této činnosti. Dle § 158 odst. 6 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, se o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného či neopakovatelného úkonu, sepíše záznam. Součástí tohoto záznamu je zejména poučení osoby podávající vysvětlení o tom, že vysvětlení nesmí být dle § 158 odst. 8 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, požadováno od toho, kdo by jím porušil státem výslovně uloženou či uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Jedná se zejména o podání vysvětlení, jehož předmětem jsou utajované informace. Dále musí být osoba podávající vysvětlení poučena o tom, že, s výjimkou podezřelého, musí vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Osoba však vysvětlení může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě či „osobě blízké“ nebezpečí trestního stíhání. Osobou blízkou se dle § 100 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, rozumí příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel,

21


22

partner či druh nebo jiná osoba v poměru rodinném či obdobném, jejichž újmu by právem osoba podávající vysvětlení pociťovala jako újmu vlastní. „Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2.“22 Úřední záznam o podání vysvětlení dle § 158 odst. 6 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Tento úřední záznam lze v řízení před soudem použít jako důkaz jen v případě splnění podmínek, které stanoví zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. V případě, že je osoba, která vysvětlení podala, následně vyslýchána jako svědek či obviněný, nemůže být této osobě tento záznam přečten nebo jinak konstatován jeho obsah. Jestliže však dojde k porušení této povinnosti, má to za následek neúčinnost důkazu. Dle § 158 odst. 7 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, je policejní orgán oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení a to ve stanovené době a na určené místo. Je-li výzva učiněna v rámci vyšetřování zločinu, je osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Součástí výzvy musí být i poučení osoby o tom, že v případě, že se bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena nebo jí může být udělena pořádková pokuta dle § 66 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Ten, kdo se na výzvu k podání vysvětlení dostaví, má dle § 158 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, nárok na náhradu nutných výdajů (cestovní náhrada) a prokázaného ušlého výdělku, a to za stejných podmínek jako svědek. Kdo se však dostavil na výzvu pro své protiprávní jednání, nárok na toto nemá. Ačkoliv dle výše uvedeného existuje pro osoby podávající vysvětlení možnost náhrady ušlého výdělku či nutných výdajů, já osobně jsem se ve své pětileté praxi jako příslušník Policie ČR ještě nesetkal se situací, že by osoba této možnosti využila. Lidé, se kterými jsem se při své práci setkal, si

22

věta třetí § 158 odst. 8 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

23

vždy svůj časový harmonogram uzpůsobili tak, aby se k podání vysvětlení dostavili bez nutnosti požadovat kompenzaci nebo svého nároku nevyužili, jelikož chtěli na základě vlastního rozhodnutí přispět jakýmkoliv způsobem k objasnění případu a vypátrání pachatele. V rámci vyšetřování případů se dále můžeme setkat se situací, kdy je třeba opatřit výpověď osoby jako neodkladný či neopakovatelný úkon. Jedná se zejména o osoby cizinců, kteří se na území ČR nezdržují, jsou zde jako návštěvníci, nebo lze důvodně předpokládat, že prověřování bude trvat delší dobu a přítomnost osoby u hlavního líčení nebude možné později zajistit. Dále se jedná o osoby mladší patnácti let a osoby, u kterých jsou pochybnosti o jejich schopnostech správně a úplně vnímat, zapamatovat si či reprodukovat s ohledem na jejich psychický stav. Dalším případem je situace, kdy se předpokládá, že šetření daného případu bude trvat velmi dlouhou dobu a hrozí zde ztráta důkazní hodnoty výpovědi či možnost, že na osobu podávající vysvětlení bude následně vyvíjen nátlak s cílem změnit tuto výpověď nebo její výpověď bude jinak ovlivněna. V těchto případech se dle § 158 odst. 9 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, osoba nacházející se v jedné z výše uvedených situací vyslechne jako svědek. Takovýto výslech se dle § 158a zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, provede na návrh státního zástupce a za účasti soudce, aby tento výslech mohl být proveden jako důkaz při následném hlavním líčení. Soudce v tomto případě odpovídá za zákonnost provedení tohoto úkonu, a aby toto zajistil, může do průběhu zasahovat. Nepřísluší mu však přezkoumávat závěr státního zástupce, že se jedná o neodkladný či neopakovatelný úkon. Jestliže tyto výslechy nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny opakovaně dle § 164 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, lze protokoly o provedených výsleších níže uvedených osob v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát pouze v případě, že osoba svědka či spoluobžalovaného zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, jak je uvedeno v § 211 odst. 2 písm. a) zák. č. 141/1961 Sb., o trestním 24

řízení soudním, nebo bylo-li zjištěno, že taková osoba svědka, která v hlavním líčení bez oprávnění odepřela výpověď či se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi, byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tímto manipulována k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, jak je uvedeno v § 211 odst. 3 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, nebo byl-li obsah výpovědi takovéto osoby ovlivněn průběhem výslechu hlavního líčení, zejména chováním obžalovaného či veřejnosti, jak je uvedeno v § 211 odst. 3 písm. c) zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, či že soud nepokládá osobní výslech osoby za nutný a státní zástupce a obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se však obžalovaný na předvolání k hlavnímu líčení bez omluvy nedostaví nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, postačí souhlas státního zástupce. O tomto musí být obviněný v předvolání poučen. V případě, že nejsou splněny výše uvedené podmínky, lze pouze předestřít výslechy těchto osob a to za podmínek podle § 212 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním: „(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od

své

dřívější

výpovědi

a

nejde-li

o

případy

uvedené

v ustanovení § 211 odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení. (2) Předestření

dřívější

výpovědi

podle

odstavce

1

spočívá

v reprodukci těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.“23 Já osobně se své praxi setkávám nejčastěji právě s úkonem podání vysvětlení. Dalším ve velké míře užívaným úkonem je především u 23

§ 212 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

25

majetkových a násilných trestných činů ohledání místa činu, při kterém jsou zajišťovány

kriminalisticky

upotřebitelné

stopy,

jako

například

daktyloskopické, trasologické atd., a je pořizována fotografická dokumentace, a dále odborná vyjádření, a to zejména u majetkových trestných činů, kterými se zjišťuje aktuální cena odcizených či poškozených věcí a tedy škoda, která byla jednáním pachatele způsobena.

5.2. Operativně pátrací prostředky Dalšími úkony, které slouží k objasnění skutečností, že byl spáchán trestný čin, a k vypátrání jeho pachatele, jsou operativně pátrací prostředky. Tyto jsou taxativně vymezeny zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, v § 158b - § 158f, kdy se jedná o: -

předstíraný převod

-

sledování osob a věcí

-

použití agenta

Tyto operativně pátrací prostředky lze použít v řízení o úmyslném trestném činu. Jak je uvedeno v § 158b odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, musí být k jejich využití policejní orgán pověřen příslušným ministrem, útvar Policie ČR policejním prezidentem, Generální inspekce bezpečnostních sborů jejím ředitelem, útvar Vojenského zpravodajství jeho ředitelem, útvar Bezpečnostní informační služby jeho ředitelem a útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace jeho ředitelem. Vzhledem k tomu, že je použitím těchto prostředků zasahováno do lidských práv a svobod, je nutné, aby práva a svobody těchto osob byly omezeny jen v nezbytně nutné míře, aby bylo těchto prostředků použito jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztíženo, a použití těchto prostředků nesmí sledovat jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení, jak je to uvedeno v § 158b odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Při využití těchto prostředků dochází k získávání zvukových, obrazových i jiných záznamů. Jsou-li tyto záznamy získány odpovídajícím způsobem dle zákona, lze je následně použít jako důkaz.

26

Podle § 158b - § 158e zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, se postupuje i v případě, že se důvod pro použití operativně pátracích prostředků objeví až po zahájení trestního stíhání. V tomto případě o tomto použití rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu státního zástupce, jak je uvedeno v § 158f zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. „Jak vyplývá z tradičních principů oficiality a legality, jimiž je české trestní právo procesní ovládáno, vyplývá zásadně povinnost, aby trestní stíhání bylo zahájeno neprodleně po splnění podmínek § 160 odst. 1 TŘ. V jistých výjimečných případech by se však tento postup dostal do kolize s jiným úkolem, uloženým orgánům činným v trestním řízení v § 1 odst. 1 TŘ, tj. postupovat tak, aby pokud možno všechny trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. V některých případech závažné trestné činnosti by okamžité zahájení trestního stíhání pro jeden skutek znemožnilo odhalit další skutky a další pachatele trestné činnosti. Ti by mohli uprchnout, ničit důkazy a podobně. Po tlakem hrozby organizované a jiné mimořádně závažné činnosti musel zákonodárce v posledních

letech

novelizacemi

TŘ

přikročit

k zakotvení

nových

„netradičních“ procesních postupů, umožňujících efektivní odhalování a stíhání skryté kriminality, kterými jsou právě tyto operativně pátrací prostředky.“24 5.2.1. Předstíraný převod Předstíraný převod je upraven § 158c zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, a rozumí se jím „předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci, a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, b) jejíž držení je nepřípustné, c) která pochází z trestného činu, nebo d) která je určena ke spáchání trestného činu.“25

24

Fryšták, Marek - Galát, Michal - Heinz, Roman - Prouza, Daniel - Žatecká, Eva. Trestní právo procesní. Fryšták Marek a kol. 2. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 265 s. Právo. ISBN 978-80-7418-041-5. s. 107. 25 § 158c zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

27

Předstíraný převod se užívá například při odhalování organizovaného zločinu, zabývajícího se distribucí drog či zbraní, se kterým se v dnešní době na území České republiky setkáváme stále častěji, vzhledem ke vstupu ČR do Schengenského prostoru a otevření hranic. Držení a distribuce drog či prodej nelegálně držených zbraní je trestné. Avšak za využití oprávnění o předstíraném převodu je toto jednání přípustné, aby mohlo být dosaženo potlačení závažné organizované kriminality. Využití tohoto úkonu je však vázáno podmínkou, že musí být zajištěno písemné povolení státního zástupce. Tohoto povolení není třeba v případě, kdy věc nesnese odkladu, avšak o povolení je třeba požádat dodatečně, a v případě, že toto není zajištěno do 48 hodin, je nutné provádění předstíraného převodu ukončit a tímto úkonem získané skutečnosti dále nepoužít, jak to uvádí § 158c odst. 2, 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Dle § 158c odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, se o předstíraném převodu sepíše záznam, který je nutné do 48 hodin doručit státnímu zástupci. 5.2.2. Sledování osob a věcí Dalším operativně pátracím prostředkem je sledování osob a věcí, což dle § 158d odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, znamená získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. „Trestní řád rozlišuje sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, a sledování, kterým má být zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovaných v soukromí za použití technických prostředků.“26 První z výše uvedených případů sledování lze dle § 158d odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, lze provést pouze na základě písemného povolení státního zástupce. Druhý z těchto případů lze dle § 158d odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, provést pouze na základě předchozího povolení soudce, a v případě, že se jedná o vstup do obydlí, smějí být provedeny jen takové úkony, které směřují

26


28

k umístění technických prostředků sloužících k provedení takového úkonu. Tato povolení se udělují jen na základě písemné žádosti, ve které musí být uvedeno odůvodněné podezření z páchání konkrétní trestné činnosti a údaje o sledovaných osobách či věcech, pokud jsou známy. Následné povolení musí obsahovat dobu, po kterou bude sledování probíhat, nejvýše 6 měsíců, kterou však může ten, kdo povolení vydal, na základě nové žádosti prodloužit o dalších 6 měsíců, jak je uvedeno v § 158d odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. V případě, že věc nesnese odkladu a nejde-li o případy dle § 158d odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, platí pro zahájení sledování bez povolení obdobné podmínky jako u oprávnění předstíraného převodu. Bez povolení státního zástupce, resp. soudce, se sledování může provést, pokud s tím výslovně souhlasí osoba dotčená tímto úkonem. Sledování se neprodleně zastaví v případě, že osoba svůj souhlas odvolá. Zjistí-li se sledováním skutečnosti důležité pro trestní řízení a takto pořízený záznam bude použitý jako důkaz, je nutné k tomuto připojit protokol. Tento protokol musí obsahovat náležitosti dle § 55 a § 55a zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. V opačném případě, tedy pokud se sledováním takovéto skutečnosti nezjistí, je nutné záznamy předepsaným způsobem zničit, což je zakotveno v § 158d odst. 7 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Povinnost zničení záznamu a nepoužití zjištěných skutečností sledováním nastává i v případě, že se sledováním zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem. V rámci prováděného úkonu sledování osob a věcí jsou dle ustanovení § 158d odst. 9 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek, povinni bezúplatně poskytovat v dané věci nezbytnou součinnost, čímž není dotčena povinnost mlčenlivosti. V souvislosti s výše uvedenými provozovateli telekomunikačních činností, bych se na tomto místě rád vrátil k oprávněním dle § 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, konkrétně k oprávnění dle písm. c) tohoto ustanovení. Donedávna jsem se při své policejní činnosti 29

dennodenně setkával s případy odcizených mobilních telefonů, které bylo možno vypátrat tzv. lustrací v databázi, kde byla zjišťována čísla telefonních karet, popř. jejich majitelů, které byly v konkrétním mobilním přístroji ve stanoveném čase použity. Tyto informace shromažďovali dle zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, přímo provozovatelé telekomunikací a tyto informace následně na žádost sdělovali policejnímu orgánu. Dle zjištěných informací bylo možné v některých případech dohledat majitele použité účastnické karty a hlavně telefonní čísla použitých karet. Na základě tohoto bylo možné následně kontaktovat přímo na zjištěném telefonním čísle osobu, která odcizený mobilní telefon užívala nebo dle zjištěných osobních údajů vyzvat takovou osobu k podání vysvětlení. Tímto vznikala reálná šance na to zjistit pachatele takového činu nebo alespoň vypátrat odcizený mobilní telefon a tento následně vrátit oprávněnému majiteli. Povinnost předávat tyto informace oprávněným orgánům však byla zrušena Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. března 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10, ve věci návrhu na zrušení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení vyhlášky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání. Tímto došlo ke značnému ztížení situace při objasňování krádeží mobilního telefonů. 5.2.3. Použití agenta Oprávnění o použití agenta je v zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, vymezeno v jeho § 158e. Podmínky využití tohoto úkonu jsou již více omezeny, než je tomu u předchozích operativně pátracích prostředků. Použít agenta je oprávněn policejní orgán, pokud je jím útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů a to v trestním řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech 30

hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů, který vystupuje zpravidla s utajeným skutečným účelem své činnosti. Tento plní úkoly, které mu ukládá řídící policejní orgán. „Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů (pozn. například Centrální evidence obyvatel, Centrální registr řidičů apod.), b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace, c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální inspekci bezpečnostních sborů.“27 Dle odst. 3 výše uvedeného § 158e jsou orgány veřejné správy povinny poskytnout Policii ČR a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu potřebnou součinnost při plnění oprávnění dle výše uvedeného odst. 2. Použití agenta povoluje dle § 158e odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce 27

věta druhá § 158e odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

31

podávající návrh činný. Součástí povolení musí být uveden účel a doba použití a také údaje potřebné k identifikaci agenta. Dobu použití lze prodloužit, a to i opakovaně, pokud je podán nový návrh, který obsahuje vyhodnocení dosavadní činnosti. Na toto navazuje ustanovení odst. 7 téhož paragrafu, dle kterého je státní zástupce povinen provádět kontrolu, tedy sledovat zákonnost a zda trvají důvody k použití agenta. Kontrola musí být prováděna pravidelně a v případě, že je zjištěno, že důvody pro použití agenta

zanikly,

dá

státní

zástupce

policejnímu

orgánu

pokyn

k bezodkladnému ukončení činnosti agenta. O výsledku použití agenta sepíše policejní orgán záznam, který předloží státnímu zástupci. Při své činnosti je agent povinen použít takové prostředky, které vedou ke splnění jeho úkolu, avšak do práv jiných osob zasahují pouze v nezbytně nutné míře. Ke sledování osob a věcí dle výše uvedeného § 158d odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, a k provedení předstíraného převodu dle § 158c zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, nepotřebuje agent další povolení. Své úkoly může plnit agent i v zahraničí. K tomuto je potřeba souhlasu příslušných orgánů státu, kde bude agent působit, a povolení soudce, jak je uvedeno výše. O jeho vyslání rozhoduje policejní prezident a v případě Generální inspekce bezpečnostních sborů její ředitel. Uvedené platí v případě, že vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. „Policejní agent je beztrestný pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině a taxativně uvedených trestných činů (§ 363 tr. zák.), jsou-li splněny dané podmínky.“28 Dle mého názoru je použití agenta jedním z nesložitějších a nejnáročnějších úkonů vůbec. A to nejen z toho důvodu, že před jeho použitím je třeba učinit velké množství opatření k jeho utajení, ale také proto, že zásah do zákonných práv a svobod osob je vykonáván ve velké míře, jakož i enormní zásah do soukromí osoby agenta. Tohoto si však byl zákonodárce vědom a z toho důvodu jsou podmínky využití agenta přísnější, než je tomu u ostatních operativně pátracích prostředků, jak už bylo řečeno výše. 28


32

5.3. Neodkladné a neopakovatelné úkony V této kapitole bych se rád krátce vrátil k již zmíněným neodkladným a neopakovatelným úkonům. Jedná se o oprávnění, která mají policejní orgán či

státní

zástupce

k

objasnění

a

prověření

skutečností

důvodně

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Jejich definice je uvedena v § 160 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, avšak nenalezneme zde žádný taxativní výčet. „Neodkladným úkonem je takový úkon, který nesnese vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je pak takový úkon, který nebude možné v řízení před soudem znovu provést. Neodkladný úkon se vztahuje k okamžiku zahájení trestního stíhání, neopakovatelný pak k samotnému řízení před soudem.“29 Jak bylo již uvedeno v kapitole 3.1., může být za neodkladný či neopakovatelný úkon považován výslech cizince - svědka, u kterého lze důvodně předpokládat, že před zahájením trestního stíhání opustí území České republiky a k následnému potřebnému výslechu se nedostaví. Dále se může jednat o odběr krve při zjištění podnapilého řidiče. „Za splnění zákonných podmínek lze za neodkladné úkony považovat například: - výslech svědka, který umírá nebo jeho život je vážně ohrožen, je vážně nemocen, odjíždí na dlouhodobý pobyt do ciziny, je cizincem nebo osobou bez státní příslušnosti a nemá v České republice trvalý pobyt, - přibrání znalce, zejména k prohlídce a pitvě mrtvoly a její exhumaci, - ohledání místa činu, - prohlídka těla a odběr krve nebo jiný podobný úkon, - zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, - vydání a odnětí věcí, - domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků,

29

Fryšták, Marek - Galát, Michal - Heinz, Roman - Prouza, Daniel - Žatecká, Eva. Trestní právo procesní. Fryšták Marek a kol. 2. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 265 s. Právo. ISBN 978-80-7418-041-5. s. 105.

33

- osobní prohlídka, - vstup do obydlí, do jiných prostor a na pozemek, odposlech a záznam telekomunikačního provozu.“30 O provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu je třeba sepsat protokol, který obsahuje i skutečnosti, které byly pro provedení úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného rozhodné. Kontrolu nad těmito úkony provádí státní zástupce. V případě, že by bylo zjištěno, že byl proveden tento úkon

bez zákonných

podmínek

neodkladnosti

či

neopakovatelnosti,

znamenalo by to jeho neúčinnost, resp. neplatnost jako důkazu.

5.4. Skončení prověřování Na základě výše uvedeného textu je patrné, že orgány činné v trestním řízení mají velké množství pravomocí k tomu, aby mohly řádně prověřit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Jedná se o rozsáhlý proces, který je však vázán lhůtami, dokdy musí být prověřování skončeno. Tyto lhůty uvádí § 159 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním: „a) do 2 měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení, b) do 3 měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a c) do 6 měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.“31 Tyto lhůty lze však prodloužit, jestliže nebylo oznámení v dané lhůtě řádně prověřeno a policejní orgán toto řádně odůvodní. V odůvodnění, které musí být doručeno státnímu zástupci, musí být uveden důvod neskončení prověřování, jaké další nezbytné úkony je třeba provést a lhůta, po kterou budou tyto další úkony prováděny. Státní zástupce může dle § 159 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, soupis úkonů, které mají být ve věci ještě provedeny, změnit a dále může stanovit odlišnou lhůtu pro jejich provedení. Avšak i tuto další lhůtu může státní zástupce prodloužit, a to za 30 31

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 473. § 159 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

34

podmínky, že policejní orgán státnímu zástupci předloží spis s dalším odůvodněným návrhem na prodloužení lhůty ke skončení prověřování. Tyto lhůty mohou být prodlouženy i opakovaně. Tímto by však neměla být porušena zásada rychlosti, aby nedocházelo v trestním řízení ke zbytečným průtahům a ke snižování hodnot důkazů. „Je-li trestní řízení vedeno zdlouhavě, snižuje se tím jeho účinnost, výchovné i preventivní působení, autorita právního řádu i orgánů, které mají zaručovat jeho integritu. Časově přiměřené, tj. v únosných časových mezích probíhající trestní řízení usnadňuje dokazování. Při déletrvajícím řízení dochází k postupnému snižování vypovídací hodnoty důkazů. Nelze pominout ani okolnost, že časově přiměřené projednání věci prospívá také postavení obviněného i poškozeného, kteří nejsou vystaveni delší dobu trvajícím stresujícím účinkům trestního řízení, event. obviněný také nejistotě o konečném výsledku trestního stíhání.“32 5.4.1. Odložení nebo jiné vyřízení věci Jestliže se provedeným prověřením oznámení zjistí skutečnosti o tom, že se v daném případě nejedná o trestný čin, státní zástupce či policejní orgán věc dle § 159a odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, odloží, pokud prověřováním nebyly zjištěny skutečnosti opravňující vyřídit věc jinak. „Takovým vyřízením může být zejména a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, nebo b)

odevzdání

věci

jinému

orgánu

ke

kázeňskému

nebo

kárnému

projednání.“33 Dle písm. a) výše uvedeného ustanovení se jedná například o případy prostých krádeží dle § 205 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kdy se prvotním oznámením dospěje k výši způsobené škody pachatelem vyšší než 5.000,- Kč, avšak následným vyžádaným odborným vyjádřením je zjištěno, že skutečně způsobena škoda jednáním pachatele

32 33

Jelínek, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010,784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 138. věta druhá § 159a odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

35

byla nižší než tato hranice a v dané věci se tedy, pokud nebyly naplněny další znaky skutkové podstaty stejného činu (např. vloupání), či jiného trestného činu (např. neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku), jedná o přestupek, který se tímto odevzdá příslušnému správnímu orgánu k projednání. Dle písm. b) by se mohlo například jednat o případ, kdy by byl zjištěn podnapilý řidič vozidla – policista či voják, a po následném šetření a provedení nezbytných prvotních úkonů (dechové zkoušky) by byly zahájeny úkony trestního řízení. Odběrem krve a následným zkoumáním by však bylo zjištěno, že hladina alkoholu v krvi byla nižší, než je nutná hranice pro trestný čin, a v daném případě by se tedy jednalo o přestupek, který by však neprojednával správní orgán, ale příslušný orgán oprávněný ke kázeňskému řízení. Pokud se provedeným šetřením zjistí, že je trestní stíhání z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, nepřípustné, policejní orgán či státní zástupce odloží věc dle § 159a odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. V tomto případě se při své policejní praxi nejčastěji setkávám s případy odložení dle výše uvedeného ustanovení pro nedostatečný věk pachatele, a to zejména u pachatelů z národnostních menšin. Stejně tak může policejní orgán či státní zástupce věc odložit, je-li trestní stíhání neúčelné, jak to vyplývá z ustanovení § 159a odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Okolnosti, které mají za následek neúčelnost trestního stíhání, jsou uvedeny v § 172 odst. 2 písm. a), b) zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Jedná se zejména o případy recidivujících pachatelů, kteří v krátkém časovém úseku spáchají několik skutků, kdy najevo vyjde například jen ten nejzávažnější, např. loupež se zbraní, soud ho za tento skutek potrestá a následně vyjde najevo jeho další skutek, například krádež v supermarketu naplňující znaky trestného činu, u kterého je však možný trest mnohonásobně mírnější a tedy neúčelný. Dle § 158a odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, může věc odložit pouze státní zástupce a to v případě, že nastaly okolnosti dle § 172 odst. 2 písm. c) stejného zákona, tedy 36

„jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.“34 Já osobně jsem se setkal s případem účetní, která při svém zaměstnání svému zaměstnavateli zpronevěřila jistou finanční hotovost, což následně vyšlo najevo a byly zahájeny úkony trestního řízení. Vzhledem k tomu, že podezřelá však škodu uhradila a ztráta zaměstnání, snížení její věrohodnosti a poškození její pověsti mělo za následek nemožnost dalšího pracovního uplatnění v podobné oblasti, což pro ni bylo i dle mého názoru dostatečným trestem, státní zástupce věc dle výše uvedeného ustanovení odložil. Nejčastěji vyskytujícím se rozhodnutím o odložení věci je bezesporu odložení dle § 159a odst. 5 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Jedná se o případy, kdy se provedeným šetřením nepodaří zjistit skutečnosti, které by opravňovaly zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě, což je známo široké veřejnosti pod termínem neznámý pachatel. Ve své policejní praxi se setkávám s tímto rozhodnutím zejména u případů majetkové trestné činnosti, resp. krádeží, což je z velké části ovlivněno tím, že tato kriminalita se většinou děje bez účasti jiných osob, než je osoba pachatele, a k osobě pachatele nevede kolikrát žádné vodítko. Pominou-li však důvody odložení, tedy zjistí-li se skutečnosti, které odůvodňují zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě, trestní stíhání se zahájí. O odložení věci se vypracuje usnesení, které musí obsahovat náležitosti uvedené v § 134 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Toto usnesení se musí doručit poškozenému, pokud je znám, a také do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení na jeho žádost vyrozumí, jak je již uvedeno výše. „Usnesení o odložení věci podle § 159a je však usnesením prozatímní povahy a ačkoli jsou s ním spojeny účinky právní moci, nečiní ani v případě, že právní moci nabude, překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu 34

§ 172 odst. 2 písm. c) zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

37

ustanovení § 11 odst. 1 písm. f). Z těchto důvodů, vyvstane-li později potřeba pokračovat v prověřování nebo jestliže pominou důvody odložení ve prospěch zahájení trestního stíhání, není třeba usnesení o odložení věci rušit.“35 5.4.2. Dočasné odložení trestního stíhání Jak vyplývá s ustanovení věty první § 160 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, je nutné, jsou-li splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, neprodleně zahájit trestní stíhání (o tomto viz. Kapitola 3.4.3.). Dle trestního řádu však existuje výjimka, což je právě institut dočasného odložení trestního stíhání dle § 159b zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Trestní stíhání se dočasně odloží, „jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů…“36 K dočasnému odložení trestního stíhání musí dát souhlas státní zástupce, a to na dobu nezbytně nutnou, nanejvýš však na dva měsíce. Tuto lhůtu může státní zástupce prodloužit, a to opět nanejvýš na dva měsíce, avšak i opakovaně, pokud důvody dočasného odložení trestního stíhání trvají. O dočasném odložení trestního stíhání se nerozhoduje usnesením, jak tomu bylo u výše uvedeného odložení věci, nýbrž policejní orgán o tomto pouze sepíše záznam, který do 48 hodin doručí státnímu zástupci. V případě, že důvody, které byly rozhodné pro dočasné odložení trestního stíhání, pominou, je povinen policejní orgán trestní stíhání neprodleně zahájit, jak je uvedeno v § 159b odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. „Opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí může být jen podnět státnímu zástupci k přezkoumání postupu policejního orgánu, který může podat poškozený podle § 157a odst. 1. Tento prostředek není vázán žádnou lhůtou.“37

35

CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 428. 36 § 159b odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním 37 CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 428.

38

V daném případě se například jedná o situace, kdy je zjištěn pachatel trestného činu, který páchal trestnou činnost jako člen organizované skupiny, avšak zahájením trestního stíhání jeho osoby by byla zmařena možnost prověřit i další činy této skupiny a vypátrat další spolupachatele a proti těmto taktéž zahájit trestní stíhání. 5.4.3. Zahájení trestního stíhání Jak již bylo uvedeno výše, zjistí-li se prověřováním odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala konkrétní osoba, rozhodne dle § 160 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Trestní stíhání se zahajuje usnesením, v jehož výroku musí být uveden popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, jaký trestný čin je v tomto spatřován a jeho zákonné označení a údaje o osobě obviněného stejně, jak to musí být uvedeno o osobě obžalovaného v rozsudku, což stanovuje § 120 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, a v odůvodnění musí být uvedeny skutečnosti, které odůvodňují zahájení trestního stíhání proti této osobě. Toto usnesení je třeba do 48 hodin doručit státnímu zástupci, obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin taktéž obhájci, u kterého je však lhůta počítána od jeho zvolení či ustanovení. Po sepsání usnesení a tedy zahájení trestního stíhání začíná fáze vyšetřování, což však již není předmětem této práce.

39

6. Zkrácené přípravné řízení 6.1. Obecný výklad Zkrácené přípravné řízení je zvláštním typem přípravného řízení, jehož cílem je v co nejkratší době postavit obviněného před soud a dosáhnout tak rychlého rozhodnutí ve věci, a to u méně závažných trestných činů, u kterých je umožněno rychlé šetření a provedení důkazů až v řízení před soudem. „Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.“38 Zkrácené přípravné řízení nelze konat u trestných činů, které nejsou uvedeny ve výše uvedeném ustanovení, a dále nelze zkrácené přípravné řízení konat nebo v něm pokračovat, je-li dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo jsou-li dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování, jak to uvádí § 179f odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Orgány konající zkrácené přípravné řízení jsou policejní orgány uvedené v § 12 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, a u trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství anebo Vojenské policie nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce

38

§ 179a odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

40

v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce. Zkrácené přípravné řízení je vždy vedeno proti konkrétní osobě, která je nazývána podezřelým. Tento má stejná práva jako obviněný dle § 33 odst. 1, 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Dle § 179b odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, má zadržený podezřelý právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tomto je třeba podezřelého náležitě poučit ještě před jeho výslechem a poskytnout mu tak plnou možnost uplatnění jeho práv. Osobu podezřelého je nutné k věci vyslechnout. Před zahájením výslechu se však osobě musí sdělit, z jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto spatřován, jak je uvedeno v § 179b odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. „Sdělení podezření nemá charakter rozhodnutí (nejde o usnesení), ale jde o opatření. Proto proti němu není přípustná stížnost. Sdělení podezření ale může k žádosti podezřelého přezkoumat státní zástupce (§ 157a odst. 1), který jej rovněž může zrušit.“39 V záznamu o sdělení podezření musí být uveden skutek, ze kterého je osoba podezřelá, místo, čas a další okolnosti spáchání tohoto skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Dále jaký trestný čin je ve skutku spatřován, jeho zákonné označení a příslušné ustanovení zákona. Toto sdělení musí být podezřelému řádně odůvodněno. Tento záznam o sdělení podezření se doručí podezřelému, jeho obhájci a do 48 hodin taktéž státnímu zástupci. Na konání zkráceného přípravného řízení je stanovena lhůta dvou týdnů, která počíná ode dne, kdy bylo osobě sděleno podezření. Není-li však do této doby zkrácené přípravné řízení skončeno, je dle § 179f odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu oprávněn prodloužit lhůtu, nejdéle však o 10 dnů, nařídit, aby policejní orgán, který doposud vedl zkrácené přípravné

39

Jelínek, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010,784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 500.

41

řízení, zahájil trestní stíhání, popř. uložit, aby byla věc předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, k zahájení trestního stíhání. Poslední postup provede vždy, je-li dán některý z výše uvedených důvodů dle § 179f odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Nerozhodne-li policejní orgán po skončení zkráceného přípravného řízení o odložení věci dle ustanovení § 159a odst. 1-3 nebo 5 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, předloží do výše uvedených dvou týdnů, resp. do konce výše uvedené prodloužené lhůty, státnímu zástupci stručnou zprávu o výsledku tohoto řízení, ve které je uvedeno, jaký trestný čin je ve skutku spatřován a jaké důkazy toto podezření odůvodňují. Součástí zprávy jsou i všechny písemnosti a poklady nashromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení. Jedná-li se však o případ zadrženého podezřelého, který nebude ze zadržení propuštěn, je policejní orgán povinen výše uvedenou zprávu společně se zadrženým předat státnímu zástupci ve lhůtě, aby mohl tuto osobu nejpozději do 48 hodin od zadržení předat soudu. Není-li tato podmínka splněna, státní zástupce rozhodne o zahájení trestního stíhání a soudu předloží návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného, jak je uvedeno v § 179e zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. „Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení, a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud, b) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, c) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku, d) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, e) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1, f) věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije obdobně ustanovení § 309 a násl., g) věc podmíněně odloží podle § 179g, h) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo 42

i) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon.“40 Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba a jsou k němu připojeny všechny písemnosti a přílohy, které jsou významné pro soudní řízení a následné rozhodnutí. V případě, že státní zástupce neučiní žádný postup dle výše uvedeného ustanovení, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, s poukazem na to, že ve věci nelze konat zkrácené přípravné řízení, jelikož skutek byl posouzen nesprávně a je třeba ho tedy posuzovat podle jiného ustanovení, dle kterého nelze ve věci konat zkrácené přípravné řízení. „Věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce projedná ve zjednodušeném řízení před soudem (§ 314b až § 314d). Trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu (§ 314b odst. 1 věta druhá). V tomto směru je zákonná úprava nedůsledná v tom, že za okamžik zahájení trestního stíhání považuje doručení návrhu na potrestání soudu. Účinky zahájení trestního stíhání ovšem fakticky mohou nastat až poté, co byl návrh na potrestání doručen adresátovi do vlastních rukou, což má ovšem i důležitou vazbu hmotněprávní z hlediska pokračování v trestném činu (§ 12 odst. 11).“41 Se zkráceným přípravným řízením přijdu do styku ve své policejní praxi celkem často, kdy se jedná zejména o případy recidivujících krádeží a řízení motorových vozidel osobami s vysloveným zákazem řízení či osobami silně podnapilými. Já osobně hodnotím institut zkráceného přípravného řízení kladně, zejména s ohledem na jeho rychlost, menší administrativní náročnost a prakticky okamžitý nástup účinků trestního řízení. Na druhou stranu však musím říci, že jsem se v mnoha případech například častých opakujících se krádeží spáchaných jednou osobou setkal v rámci rozhodnutí soudu s udělením mírnějšího trestu, než by tomu bylo v případě, kdy by zkrácené přípravné řízení konáno nebylo, což není dle mého názoru

40

41

§ 179c odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním Jelínek, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010,784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 506.

43

například v případě „těžkých recidivistů“ úplně správně. Z hlediska vysoké zaplněnosti věznic v naší zemi se však není čemu divit.

6.2. Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání V praxi se také můžeme setkat s případy, kdy neblahá životní situace dožene osobu ke spáchání trestného činu menší závažnosti, proti kterému je následně

vedeno

zkrácené

přípravné

řízení.

S ohledem

na

osobu

podezřelého, jeho dosavadní život a okolnosti případu a za splnění podmínek dle § 179g odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, že podezřelý: „a) se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,“42 může státní zástupce namísto podání návrhu na potrestání rozhodnout o podmíněném odložení tohoto návrhu. V tomto rozhodnutí je stanovena zkušební doba se lhůtou na 6-24 měsíců, která počíná nabytím právní moci rozhodnutí. Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal, a dále může toto rozhodnutí obsahovat i povinnost podezřelého dodržovat přiměřená omezení a povinnosti, které směřují k řádnému vedení života, jak je to uvedeno v § 179g odst. 3, 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Proti takovému rozhodnutí může podezřelý i poškozený podat stížnost, která má odkladný účinek.

42

§ 179g odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním

44

Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení a splnil i další povinnosti, které mu byly uděleny výše uvedeným rozhodnutím, rozhodne státní zástupce, že se osvědčil. Za osvědčení se je považována i situace, kdy do 6 měsíců od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno žádné jiné rozhodnutí. V takových případech následně nastávají účinky dle § 11a odst. 1 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, tedy již nelze zahájit trestní stíhání. Jestliže jsou však po uplynutí zkušební doby nebo i v jejím průběhu zjištěny skutečnosti, že podezřelý nevedl nebo nevede řádný život a nesplnil či neplní povinnosti, které mu byly uděleny výše uvedeným rozhodnutím, rozhodne státní zástupce o tom, že policejní orgán, který vedl zkrácené přípravné řízení, zahájí proti této osobě trestní stíhání, tedy bude státní zástupce postupovat dle § 179f odst. 2 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Stejně jako proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, může i proti výše uvedeným rozhodnutím o osvědčení se osoby podezřelé tento nebo poškozený podat stížnost, která má odkladný účinek. Institut podmíněného odložení podání návrhu na potrestání považuji za jakousi možnost osoby, kterou například nelehká životní situace dohnala ke zkratovitému jednání a spáchání trestného činu, aby svým dalším jednáním napravila způsobené škody a provedla změnu k lepšímu ve svém životě. Myslím si, že již „trauma“ z vedení zkráceného přípravného řízení proti takové osobě, výslech na Policii ČR, popř. zadržení a pobyt v cele, je pro tuto osobu dostatečným trestem a impulsem k tomu, aby styl svého života změnila. Musí se však jednat o osobu, která se svého jednání dopustila pod tíhou nečekaných událostí a těžké životní situace. V případě například recidivujících drogově závislých pachatelů krádeží si nemyslím, že má tento institut valný význam. Ačkoliv se taktéž dostali do stavu pro ně nelehkého, šance nahrazení způsobené škody a že životní styl změní a osvědčí se, není dle mého názoru příliš velká. A jak nám trestní právo říká, každý pachatel trestného činu by měl být za své jednání spravedlivě potrestán, což u těchto osob myslím si platí dvojnásob, jelikož se do stavu drogově závislého a tedy do stavu, které je nutí páchat trestnou činnost s vidinou získání prostředků na „dávku“, uvedli sami. 45

7. Úvahy de lege ferenda V nedávné době proběhla sdělovacími prostředky v naší zemi zpráva o tom, že ministerstvo vnitra společně s ministrem spravedlnosti připravují změnu administrativy v případech zjištění trestné činnosti. Mělo by se jednat o zrušení povinnosti zahajovat trestní řízení u tzv. bagatelních trestných činů, u kterých je zjištěno pouze to, že byl trestný čin spáchán a kdo je poškozeným, ale žádné další skutečnosti, které by pomohly objasnit tento čin, zjištěny nejsou. Znamenalo by to rapidní úbytek papírování pro policisty, kteří by ušetřený čas mohli strávit v terénu, kde by se mohli věnovat prevenci trestné činnosti.43 Dle mého názoru, pro mě jako pro příslušníka Police ČR, je tato myšlenka dobrá, avšak má svá rizika. Z vlastní zkušenosti vím, že papírování je opravdu mnoho a písemnosti se musí vytvářet i k případům, u kterých je prakticky ihned jasné, že nepovedou k objasnění, což mi přijde zbytečné s ohledem na to, kolik času, který by se mohl využít efektivněji, toto zabere. Je však třeba vzít také v úvahu to, že kolikrát dojde k objasnění případu pouze tím, že pachatel zadržený pro jiný čin se k předchozímu činu dozná. A v tuto chvíli vzniká oné riziko toho, že tento čin, který se zdá být již od počátku neobjasnitelný, nebude řádně zadokumentován a nebudou například provedeny nezbytné úkony, které by jinak provedeny byly, resp. musely být. Tímto by mohlo docházet ke ztrátě důkazů, k jejich znehodnocení a například u následně provedených výslechů by mohlo, vzhledem k časovému odstupu, docházet ke ztrátám drobných skutečností uložených v paměti, které by byly pro objasnění činu podstatné. Já osobně jsem pro omezení administrativy u takovýchto trestných činů, ale na zákonodárcích v současné chvíli leží otázka vytvoření správného a dostatečně propracovaného postupu, kterým by nebyl narušen účel a cíl trestního řízení. Na tomto místě bych se také rád lehce dotkl vztahu úkonů v přípravném řízení a provádění důkazů při hlavním líčení, zejména výslechů

43

Vnitro chystá policistům revoluci v papírování. Novinky.cz [online]. Last modified 17.3.2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: .

46

osob, resp. podání vysvětlení. Jak bylo již řečeno výše, lze tyto výpovědi v hlavním líčení použít jen v úzkém okruhu případů a za splnění podmínek, které stanoví zákon. Zde však vzniká riziko ztráty hodnoty tohoto výslechu jako důkazu, a to vzhledem k dnes běžnému velkému časovému odstupu hlavního líčení od fáze prověřování a také možnosti ovlivnění osoby podávající vysvětlení. Jestliže osobě, která ve fázi prověřování vypovídala na úřední záznam o podaném vysvětlení a následně je v hlavním líčení v pozici velmi důležitého svědka, není možno po velké časové prodlevě tento záznam ani předestřít nebo jedná-li se o osobu svědka, která byla jakýmkoliv způsobem ovlivněna osobou podezřelého, resp. obviněného, nebo jinou osobou, a její výpověď u hlavního líčení se výrazně liší s výpovědí uvedenou v úředním záznamu o podaném vysvětlení a tyto dva výslechy nelze žádným způsobem ani konfrontovat, je dle mého názoru takto stanovený postup nesprávný. Osobně si myslím, že každý důkazní prostředek, resp. každá výpověď osoby, má v trestním řízení své místo a svůj význam, ať už jakkoliv velký, a proto by se k tomuto mělo v každé fázi trestního řízení přihlížet, klidně i v omezené míře, a ne na něho hledět, jako by získán nebyl. V této souvislosti by tedy dle mého názoru a ve smyslu de lege ferenda měli zákonodárci při tvorbě nového trestního řádu uvažovat o možnosti například právě již zmíněné konfrontace dvou odlišných výpovědí s možností trestněprávního či správněprávního postihu, aby bylo zamezeno případům, kdy je zahájení trestního stíhání, resp. celé trestní řízení vedené proti konkrétní osobě, postaveno na podaném vysvětlení jedné osoby, která však v další fázi, např. pod nátlakem, vypovídá úplně odlišné skutečnosti a celé trestní řízení je tak nemožností konfrontace zmařeno.

47

8. Závěr Jak bylo již uvedeno v úvodu mé práce, pokusil jsem se výše uvedeným textem přiblížit a rozebrat v obecných rysech přípravné řízení trestní, konkrétněji postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání a zkrácené přípravné řízení jako zvláštní typ přípravného řízení. Do práce byl zahrnut i výklad o orgánech přípravného řízení a taktéž operativně pátrací prostředky, jako další přesně zákonem vymezené úkony sloužící k objasnění skutečností, že byl spáchán trestný čin a kdo byl jeho pachatelem. Výklad jsem se pokusil obohatit o poznatky z vlastní policejní praxe a zahrnout do něho také vlastní úvahy a myšlenky. V mých očích je postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením

trestního

stíhání,

resp.

celé

přípravné

řízení,

jedním

z nejdůležitějších, ne-li vůbec nejdůležitějším stádiem trestního řízení. Neboť v jakém jiném stádiu trestního řízení by bylo možné po zjištění, že mohl být spáchán trestný čin, tento poznatek řádně prověřit a objasnit, zda se vůbec jedná o trestný čin, popř. zjistit osobu pachatele. I zákonodárce dle mého názoru přikládá přípravnému řízení velký význam, jelikož již v tomto stádiu dává orgánům činným v trestním řízení do rukou velké množství pravomocí a oprávnění k provádění úkonů, které zasahují do osobních práv a svobod člověka. Na druhou stranu je však nutno říci, že ačkoliv je rozsah pravomocí velký, resp. možnost zajištění důkazů, zákonodárce následně použitelnost takto získaných důkazů velmi omezuje, právě například již výše zmíněnou nemožností použít úřední záznam o podaném vysvětlení v hlavním líčení jako důkaz. Při tvorbě nového trestního řádu by se tedy měl zákonodárce zamyslet nad zjednodušením postupu, lepší provázaností jednotlivých stádií trestního řízení a úkonů provedených v nich a také nad odstraněním jakési duplicity prováděných úkonů, jako jsou například právě výslechy osob. Zejména mohu říci, že velmi kvituji institut zkráceného přípravného řízení, který má podle mého názoru velký význam při zjednodušování celého trestního řízení a odbourávání náročné administrativy v dnešní době velkých finančních a tedy i personálních omezení u orgánů činných v trestním řízení, zejména u Policie České republiky. 48

Na úplný závěr musím uvést, že právní úprava této problematiky je po mnoha novelizacích zpracována v rozumném a celkem pochopitelném rozsahu. Jediným jejím problémem je dle mého názoru chaotičnost jejího výkladu a také jakási nenávaznost a neprovázanost s novým trestním zákoníkem, který byl po mnoha novelizacích takřka za padesát let konečně vydán jako „zbrusu“ nový kodex. Snad bude zákonodárce pamatovat i na toto při vytváření nového trestního řádu, jehož zpracování se již několik let odkládá a mnohými kolegy, příslušníky orgánů činných v trestním řízení a trestněprávními specialisty, je netrpělivě očekáváno.

49

9. Cizojazyčné resumé Criminal proceedings is a procedure defined by the law and it should lead towards finding out and clarification of any facts indicating that a crime has been committed. This procedure should also help to track down the offender and to define their legal punishment determined by the valid laws. This procedure is composed of several phases. The first of them is the preparatory proceedings, in which all the necessary pre-trial acts are performed. The preparatory proceedings consists of two parts. This bachelor paper Procedure of Bodies Active in Criminal Proceedings before the Criminal Prosecution describes the procedures followed by the police authorities, the public prosecutor and the law court in the first part of the preparatory proceedings, which means at the very beginning of the whole criminal proceedings. The first chapter deals with the criminal proceedings as a whole and this chapter is followed by a more detailed description of the general characterstics of the preparatory proceedings. This is divided into two parts and its relationship to the court hearing is also depicted. The authorities involved in the criminal proceedings, to be more precise the authorities involved in the preparatory proceedings, i.e. the police authorities, the public prosecutor and the law court are described in chapter 4. The next chapter focuses on the exact procedure of the above mentioned authorities before initiating the criminal prosecution. The overall characteristics of this procedure are specified as well as the legal powers of the involved authorities including the investigation methods. Further on, urgent and onthe-spot procedures are explained and the possibilities of concluding this part of the criminal proceedings are specified. The final chapter deals with the reduced preparatory proceedings which represents a special type of preparatory proceedings and this chapter also describes how it is concluded. The whole paper is based on the valid legal norm of the criminal law. Moreover, it also contains a wealth of notes, insights, evaluations and examples provided by the author, which are connected to his professional experience of a member of the Czech Republic Police. The author is a rankand-file policeman doing his service at a basic unit of this security force. 50

Použitá literatura 1) Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. 2) CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 807201-594-X. 3) Fryšták, Marek - Galát, Michal - Heinz, Roman - Prouza, Daniel Žatecká, Eva. Trestní právo procesní. Fryšták Marek a kol. 2. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 265 s. Právo. ISBN 978-80-7418-0415. 4) zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů 5) zákon č. 140/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 6) zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých

souvisejících

zákonů

(zákon

o

elektronických

komunikacích), ve znění pozdějších předpisů 7) Vyhláška č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání 8) Nález Ústavního soudu ze dne 22. března 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10 9) Vnitro chystá policistům revoluci v papírování. Novinky.cz [online]. Last

modified

17.3.2012

[cit.

2012-03-30].

Dostupné

.

51

z:

52

53

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Recommend Documents