Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Právní vztahy k nemovitostem
Katedra práva životního prostředí prost edí a pozemkového práva
Bakalářská práce
Právní aspekty činnosti znalce při určování ování hranic pozemk pozemků
Ing. Vladimír Svoboda
2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Právní aspekty činnosti znalce při určování hranic pozemků“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
------------------------------Ing. Vladimír Svoboda 2
Poděkování
Na tomto místě bych rád jmenovitě poděkoval vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Jakubu Hanákovi, Ph.D., za podněty i cenné rady a za vstřícný přístup při odborném vedení této práce. Současně patří mé poděkování všem, kteří mě při studiu podporovali. 3
Abstrakt Náplní bakalářské práce je analýza činnost znalce v oboru zeměměřictví při určování hranic pozemků, včetně historického srovnání a srovnání s expertní činností při vytyčování hranic pozemků podle dnešních katastrálních předpisů. Dále obsahuje pojednání o důvodech vzniku sporů o průběh hranic pozemků, o zvláštních situacích, které při nich vznikají, např. duplicitní zápis vlastnictví a o právních prostředcích k odstraňování těchto sporů. Vyhodnocuje situaci na počátku platnosti nového občanského zákoníku a nových katastrálních předpisů s poukazem na předcházející právní úpravy. Zde jde zejména o opětovné oprávnění soudu určit hranici podle poslední pokojné držby nebo podle slušného uvážení.
Klíčová slova soudní znalec, znalecký posudek, zeměměřictví, katastr nemovitostí, určování hranic pozemků, vytýčení hranic pozemků, sporný pozemek, duplicitní zápis vlastnictví.
Abstract The subject matter of the bachelor's thesis is the analysis of expert's activities in the field of geodesy in determining land boundaries, includingthe historical comparison and the comparison with expert activities in marking out land boundaries according to current land registry regulations. It furthermore contains a treatise on the reasons of the origins of land boundary disputes; of special circumstances which arise because of them, e.g. a duplicate registration of land ownership; and of legal means for eliminating these disputes. The thesis evaluates the situation that existed at the beginning of the validity of the new civil code and new land registry regulations with reference to preceding legal arrangements. This chiefly concerns the repeated authorization of the court to determine the boundary according to the last quiet enjoyment or according to valuable consideration.
Key words expert witness, expert opinion, geodesy, land registry, determining land boundaries, marking out land boundaries, disputed land, duplicate registration of land ownership.
4
OBSAH ÚVOD............................................................................................................................. 7 1.
OSOBY ZNALCE A VYTYČOVATELE .......................................................... 8 1.1. Znalecká činnost obecně ................................................................................... 8 1.2. Historie profese znalce v oboru zeměměřictví ............................................... 10 1.3. Znalec v dnešní situaci ................................................................................... 13 1.4. Definice oboru zeměměřictví ......................................................................... 15 1.5. Osoba vytyčovatele......................................................................................... 16
2.
ČINNOST ZNALCE A VYTYČOVATELE PŘI URČOVÁNÍ HRANIC ....... 20 2.1. Hranice jako pojem ......................................................................................... 20 2.2. Určování hranic pozemků obecně .................................................................. 21 2.3. Vytyčování hranic pozemků ........................................................................... 22 2.4. Příčiny sporů o hranice ................................................................................... 24 2.5. Činnost vytyčovatele ...................................................................................... 25 2.6. Činnost znalce................................................................................................. 27 2.7. Výsledky znalecké činnosti ............................................................................ 28 2.8. Porovnání postavení vytyčovatele a znalce .................................................... 30
3.
PRÁVNÍ INSTITUTY TÝKAJÍCÍ SE URČOVÁNÍ HRANIC ........................ 32 3.1. Sporný pozemek ............................................................................................. 32 3.2. Duplicitní zápis vlastnictví ............................................................................. 34 3.3. Inspirace v ABGB .......................................................................................... 37 3.4. Stanovení neznatelné hranice ......................................................................... 40 3.5. Určení pochybné hranice ................................................................................ 41
ZÁVĚR ......................................................................................................................... 43 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .......................................................................... 44 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ........................................... 45 Odborná literatura ..................................................................................................... 45 5
Právní předpisy ......................................................................................................... 46 Judikatura ................................................................................................................. 47 Elektronické prameny............................................................................................... 48
6
ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil téma „Právní aspekty činnosti znalce při určování hranic pozemků“, protože chci zúročit a prohloubit své praktické zkušenosti v oboru zeměměřictví. Na počátku své odborné činnosti jsem na problematiku určování hranic pohlížel více z pohledu technického, ale velmi brzy jsem pochopil, že se neobejdu bez větších znalostí příslušné právní problematiky. Navíc po roce 1989 nabyl tento aspekt na důležitosti, zejména s rozvojem právního povědomí u laické veřejnosti, která pochopila význam vlastnictví. Nabyl na důležitosti také ve styku s úřady, jímž jsou pro zeměměřiče zejména orgány Českého úřadu zeměměřického a katastrálního: místně příslušné katastrální úřady a zeměměřické a katastrální inspektoráty. Zeměměřič nevystačí jen se svými technickými znalostmi, byť dnes nejen ze svého specializovaného oboru. Nemluvě již o situaci, kdy se chce aktivně věnovat znalectví a pro soudní jednání přinášet konkrétní poznatky z pozice svého oboru. Po dlouholeté praxi vyhotovitele geometrických plánů, vytyčovatele hranic pozemků, včetně zpracovatele znaleckých posudků a geodetického zástupce investorské organizace jsem své znalosti a zkušenosti doplnil studiem oboru „Právní vztahy k nemovitostem“. Nepostačovalo mi totiž znalecké minimum, které jsem absolvoval jako podmínku svého jmenování znalcem v roce 2005 na Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně (dále VUT). Nynější studium mi velmi pomohlo v širším ujasnění problematiky. Je to však nikdy nekončící proces. Po přijetí všech nových norem účinných od 1. 1. 2014 bude třeba i nadále sledovat další případné legislativní zpřesňování. Bedlivě bude očekávána i potřebná judikatura, pro některá ustanovení nezbytná. Téma v oblasti určování hranic pozemků je velmi široké a není tudíž možno jej celkově vyčerpat v bakalářské práci. Proto bude cílem této práce na základě rozboru předpisů, literatury a rozhodovací praxe především analýza činnosti vytyčovatele i znalce v oboru zeměměřictví v jeho dominantní oblasti, jímž je určování hranic pozemků. Pojednám též o důvodech vzniků sporů o hranice pozemků a o právních prostředcích k odstraňování sporů. Zvláštní pozornost budu věnovat situaci od platnosti nového občanského zákoníku a navazujících nových katastrálních předpisů. Zhodnotím předchozí i platnou úpravu a uvedu své návrhy de lege ferenda. Práce je zpracována ke dni 15. 4. 2014.
7
1. OSOBY ZNALCE A VYTYČOVATELE Zeměměřictví náleží ke starším znaleckým činnostem, což dokládají i dějiny, zejména existence tzv. přísežných měřičů. To popisuji jen příkladně, protože se zde nejedná o historickou práci. Znalectví je třeba definovat nejprve obecně a vymezit dnešní právní stav s poukazy na historické pozadí.
1.1.
Znalecká činnost obecně
Soudy a četné orgány veřejné správy se ve svých rozhodovacích úkonech zabývají rozmanitou činností. Vedou je odborníci v právu, kteří nemohou být dostatečně vzděláni ve všech dalších potřebných oborech, zejména když je pro rozhodovací činnost, zejména soudů, mnohdy třeba vyšší úrovně specializací. Pro zodpovězení dílčích otázek potřebují součinnost expertů, kteří však nemohou být povoláváni nahodile a bez vlastních znalostí, jak svou odborností pomoci soudnímu případně jinému úřednímu řízení. Proto se časem ustavila v jednotlivých disciplínách zvláštní skupina znalců k tomu určených a vyškolených, aby dokázala své závěry tlumočit náležitými formami. Platí, že „znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení.“1 V celém starověku a středověku se soud v trestním řízení obešel bez dokazování odborníkem2. Neznamenalo to však, že by se odborné posudky u soudů vůbec nevyskytovaly, neboť jsou zaznamenávány případy, kdy před soudem vystupovali notáři k podání dobrozdání při podezření z falšování dokumentů. Bylo možné se také setkat s přibíráním lékařů za účelem ohledání mrtvých těl. Tyto osoby však nemají procesní postavení znalců, nýbrž svědků3. Dnes už není možné se obejít bez soudních znalců, ba naopak potřeba znalců s rozvojem poznání a nových vědních oborů neustále roste. První zmínky o stálých soudních znalcích jsou z 18. století. Nezbytnou součástí soudních řízení se stali s civilizačním pokrokem v 19. a 20. století. Znalecký posudek je pak samostatným druhem soudního důkazu v trestním řádu z roku 18734. 1
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 324/2005. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2009 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz/ 2 BRADÁČ, Albert a kolektiv. Úvod do soudního znalectví. 1. vyd. Brno: CERM, s.r.o. Brno, 2004, s. 8 3 stejný systém platí dosud např. v Anglii; viz HANÁK, Jakub. Institucionální otázky znalectví. Brno, 2013, s. 152 155. 4 Zákon č. 119/1873 ř. z., jímž se zavádí řád soudu trestního, ve znění ke dni 31. 12. 1949. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014].
8
Znalec je rozdílnou osobou od procesních stran. Pokud je slyšen u soudu, není v postavení svědka. Ten zeměměřič, podílející se v téže věci na dřívějším měření, je slyšen u soudu pouze jako svědek, byť je zapsaným znalcem. Pro vypracování znaleckého posudku je pak povolávána jiná osoba znalce. I jiný poměr k věci, např. jiné vytyčení hranic pro procesní strany, či vztah k procesním stranám nebo předchozím vytyčovatelům, může být důvodem k vyloučení znalce pro podjatost. Na rozdíl od svědka je znalec zastupitelný. Tytéž poznatky si může zabezpečit i jiný znalec a s využitím své odbornosti podat znalecký posudek. Znalec na sebe bere zodpovědnost již složením slibu, kterým se zavazuje dodržovat právní předpisy, plně využívat svých znalostí, zachovat mlčenlivost a vykonávat znaleckou činnost nestranně. Z platného zákona5 mu vyplývají i další povinnosti jako je výkon znalecké činnosti řádně a ve stanovené lhůtě, povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně, povinnost oznámit důvody své podjatosti či povinnost opatřit písemně podávaný znalecký posudek podpisem a otiskem pečeti nebo povinnost vést znalecký deník. Povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně nevylučuje přibrání konzultanta6, což je v zeměměřictví případ řešení složitějších měření, kdy je třeba porovnat výsledky měření podle různých metod. Jiným případem je spolupráce pomocníků znalce při měření, v zeměměřictví označovaných jako figuranti, kteří vykonávají nezbytnou činnost při vlastním měření. Tato etapa práce na znaleckém posudku může být i hlediska časového rozvržení nazvána přípravnými pracemi. Tyto práce nemůže znalec provádět sám a ani není vhodné do nich zapojovat přítomné účastníky. V dnes již neplatné části znalecké vyhlášky jsou charakterizovány slovy „Přípravnými pracemi jsou úkony, které nemusí provádět znalec nutně osobně.“7 Tato část vyhlášky byla zrušena, domnívám se ale, že k ujasnění postavení pomocného dělníka – figuranta - mi dobře poslouží. Znalec by bez něj svou práci snad ani nemohl vykonat. V jiných oborech je to obdobně laborant, pomocník při sondách, pomocník s měřením při odhadech nemovitostí atp. Znalec má kromě povinností i určitá práva. Mezi ně patří právo vykonávat znaleckou činnost mimo obvod krajského soudu, v jehož seznamu je znalec zapsán, právo na odměnu za podání posudku a úhradu vynaložených nákladů. Znalecká vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících8 vymezuje další práva a povinnosti znalce. Její dikce ovšem odráží
5
Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 6 § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. 7 § 24 odst. 4 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících ve znění ke dni 31. 12. 2002. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 8 vyhláška č. 37/1967 Sb.
9
dobu vzniku. Pro praktické použití má některá ustanovení nadbytečná. Typickým dobovým úkazem je § 9 s názvem: „Použití prostředků organizace ke znaleckému úkonu“9. V podstatě ukládá povinnosti zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají znalce. Otázkou je, jaká je aplikace ve vztahu k dnešní situaci v podnikání, s ohledem na práva a povinnosti zaměstnanců a jaké je nahlížení na soukromé aktivity znalců z pohledu jejich zaměstnavatelů. Mám za to, že by bylo vhodné toto ustanovení definovat nově. Znalec má právo při vypracování znaleckého posudku nahlížet do spisového materiálu, kterého se posudek týká, a to buď jeho zapůjčením, nebo pořízením kopie. Nejčastěji to bývá soudní spis. Znalci v oboru zeměměřictví poskytne podklady pro vytyčení hranic pozemků bezplatně jako odborně způsobilé osobě příslušných katastrální úřad10. Ke své práci ovšem často může potřebovat další dokumentaci, např. kopie ze sbírky listin, kopie map bývalého pozemkového katastru, srovnávací sestavení parcel atp. K získání těchto dalších údajů postupuje u katastrálních úřadů v souladu s další platnou vyhláškou11.
1.2.
Historie profese znalce v oboru zeměměřictví
Prvními potřebnými znaleckými obory byly nepochybně disciplíny pomáhající objasnění příčin úmrtí. Přesto se i obor zeměměřictví řadí ke starším disciplínám, nedílně je spojen s existencí desek zemských, při kterých existovala instituce přísežných měřičů. Měřiči zde označovaní jako přísežní měřiči, prováděli práce pro dokumentaci vlastnictví pozemků (tehdy samozřejmě výhradně vrchnostenské) a pro rozhodování o hraničních sporech jednotlivých panství. Dokladem jsou staré mapy panovníka, šlechty, měst a církve o sporných hraničních úsecích atp., které jsou dokladem soudobého technického umu a vynikajícím pramenem pro badatele regionální historie12. Už v Hájkově kronice je věta vztažená k roku 1268 „…aby byli zvláštní ouředníci, kteří by měřili a aby měli přísahu na to obzvláštní vydanou.“13 Jednalo se tedy o osoby nejen technicky schopné, ale i zavázané přísahou ke správnosti a poctivosti. „Po stránce technické
9
§ 9 vyhlášky č. 37/1967 Sb., podobně se problematika řeší v samotném zákoně: § 14 zákona č. 36/1967 Sb., § 87 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 141, s. 6446 – 6524. ISSN 1211-1244 (dále jen KtV). 11 Vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 141, s. 6525 – 6544. ISSN 1211-1244. 12 HONL, Ivan. Instituce zeměměřičů u desk zemských (K dějinám historické vlastivědy). In: KLIK, Josef; ŠPÉT, Jiří (eds.): Acta regionalia: Sborník vlastivědných prací. Praha: Společnost přátel starožitností, 1965, s. 70. 13 HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronika česká. Citováno ve znění z kapitoly 3.6.1. DRÁPELA, Milan a kolektiv: Multimediální učebnice Dějiny kartografie [online]. Geografický ústav PřF MU Brno. [cit. 25. 3. 2014]. 10
10
konali přísežní měřiči svoje poslání ve formě individuálně určených úkolů, jak je případy u zemského soudu projednávané s sebou přinášely…“14 Znalci vázáni přísahou byli i v záležitostech sporů mezi domy. Dnes by to byla doména oboru stavebnictví, ale současně i zeměměřictví. Tehdy: „...při sporu o zeď mezi dvěma domy měli vyšetřit přísežní měšťané situaci na místě. Pokud byla jasná, připadla k domu (parcelní zeď) po pravé ruce.“15 Uvedené věty z roku 1579 dokládají existenci starobylého obyčeje „pravidlo pravé ruky“, se kterým se setkávají zeměměřiči dodnes. „Na Moravě byla instituce, obdobná přísežným zemským měřičům, zřízena zřejmě později než v Čechách. Její vznik se datuje od r. 1587…“16 Tato instituce zde byla zajímavě označována jako „zemský malíř“17, to v souvislosti s odborností kreslit – malovat mapy. O hraničních sporech se bohatě dozvídáme z desek zemských (českých i moravských). V dochované dokumentaci byly hranice, kromě přirozených znaků, označeny různými znameními: stromy se zářezy, kříže, výrazné kameny. „Body měly slovní označení uváděné ve zvláštním přehledu nebo v průvodní zprávě, kterou zpracoval zemský měřič.“18 Starobylý úřad desk zemských byl zrušen až císařem Josefem II. (1783) a soudní agenda, do jeho působnosti spadající, přešla na nově zřízený zemských soud. Zemskému soudu příslušelo právo navrhovat zemské měřiče a brát je v přísahu, což později ztratilo ve prospěch gubernia tj. nesoudní instituce. Důvodem byla patrně odborná zkouška vykonaná před odborným orgánem státním. To bylo jistě přínosem a je zcela v souladu s tehdejšími osvíceneckými názory, nicméně důsledkem bylo (po r. 1808), že počet přísežných měřičů neúměrně narostl. Počet nereguloval soud ale státní orgán, u soudu byla pouze skládána přísaha, v některých případech nejen u zemského soudu v Praze ale u delegovaného soudu. Vyskytly se i případy delegace k přísaze u státního orgánu.19 Původně se místo zemského měřiče nově obsazovalo jen uprázdněním úmrtím, v letech 1783 až 1833 je obrazoval státní orgán (gubernium) tak, že „…přestalo k tomuto předpokladu přihlížet a přijímalo pak po mnoho let za zemského měřiče každého, kdo o takové místo požádal a obstál při předepsané zkoušce…bral pak zemský soud takové jednotlivce v přísahu a zařazoval je mezi odborné znalce svého personálního stavu.“20
14
HONL, Ivan. op. cit., s. 70. EBEL, Martin. Dějiny českého stavebního práva. Praha: ABF-nakladatelství ARCH, ABF, 2006, s. 24. 16 DRÁPELA, op. cit. 17 DRÁPELA, op. cit. 18 DRÁPELA, op. cit. 19 HONL, Ivan, op. cit., s. 71. 20 HONL, Ivan, op. cit., s. 71. 15
11
Změna v této praxi nastala v letech 1833/1834, počet 74 zemských měřičů (údaje pro Čechy) byl zúžen na pouhé dva pro Čechy k umístění u zemského soudu v Praze ve stavu přísežných soudních znalců. Ostatní byli ponechání v osobním stavu politických úředníků bez bližšího určení.21 Na zmíněné dva měřiče u zemského soudu v Praze můžeme hledět našima očima jako na soudní znalce pro obor zeměměřictví. Následuje období, kdy vznikalo na základě patentu císaře Františka I. z 23. 12. 1817 velké dílo stabilního katastru. Mělo se za to, že výsledek mapování, který byl určený prvotně pro daňové účely, bude jednou provždy – odtud i název „stabilní katastr“ a tudíž měřičů již nebude tolik potřeba. Vývoj byl nakonec jiný, což vedlo k reambulanci katastrálních map, vzniku katastrální měřické služby a specializovaných pozemkových knih. Tím jsme ale již v období platnosti obecného zákoníku občanského (dále ABGB)22, který pamatoval na spory o hranice23. Z něho vycházejí instrukce pro zeměměřiče 19. a začátku 20. století. Zeměměřiči jsou tehdy označováni jako geometři – evidenční či civilní geometři. Poučením je zásadní návod, aby, jedná-li se o spornou hranici, bylo nutné nejdříve vyhledat chybu24 nebo dosud neprovedenou změnu. „V mnohých případech stává se totiž, že vzájemnou shodou sousedních majitelů byly hranice urovnány aneb pošinuty a tu by bylo nesprávno mezníky dle původního stavu vytyčiti a osaditi“25 V uvedené citaci vidím již tehdy známý institut, později opomíjený a který dnes označujeme jako zpřesnění hranic pozemků26. Samozřejmě s ohledem na tehdejší technické možnosti a dostupné technické podklady (mapy stabilního katastru), v protikladu k dnešním možnostem a technickým podkladům (digitální mapy). Možnost a znalost právního řešení nás však vede v obou případech k pokojnému řešení sporů. To by se nestalo v případě trvání na nejdetailnější platnosti mapových podkladů, což často tvrdí nepoučení laikové, bez znalosti vzniku a údržby map stabilního katastru. Velmi často se zapomíná na základní vlastnost těchto map obsahujících „metrové“ či historicky přesněji řečeno „sáhové“ přesnosti. Spornou
21
HONL, Ivan, op. cit., s. 72. Obecný zákoník občanský (ABGB), citovaný dle ROUČEK, František a SEDLÁČEK, Jaromír (ed.). Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2002, 5424 s. ISBN 80-85963-60-4 (dále jen ABGB). 23 § 850 až 853 ABGB 24 viz i dnešní institut oprava chyby v katastrálním operátu: § 36 zákona č.256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 99, s. 2674 – 2693. ISSN 1211-1244 (dále jen KtZ). 25 NOVOTNÝ, František. Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České [online]. Praha: Alois Wiener, 1911, s. 199. [cit. 26. 3. 2014]. 26 § 49 odst. 4 KtZ a příslušná prováděcí ustanovení v katastrální vyhlášce (dále KtV) 22
12
hranici lze za jistých předpokladů opravit dohodou sousedních vlastníků nebo soudem. „Kdyby měla mapa právní význam, musela by v každém případu platiti hranice v mapě udaná.“27 Znalost historie v oboru zeměměřictví velmi napomáhá pochopení mnoha dnešních problémů. Při návratu k principu žaloby na určení a na stanovení hranice mezi pozemky v novém občanském zákoníku (dále NOZ)28, jak se jím budu zabývat v dalších částech, například pomůže znalost řešení téhož v ABGB.
1.3.
Znalec v dnešní situaci
Za první samostatnou a systematickou právní úpravu o znalcích lze považovat vládní nařízení č. 269/1939 Sb., o seznamech stálých soudních znalců. Zajímavostí je, že je to předpis z tzv. protektorátu (ze dne 13. 7. 1939) vydaný jako vládní nařízení při neexistenci parlamentu. Předpis platil až do roku 1949. Seznamy „znalců vzatých trvale do přísahy (seznamy stálých soudních znalců)“29 byly vedeny krajskými a okresními soudy a byly sestavovány na pět let. Žadatel o zápis do seznamu znalců musel být starší třiceti let, mít potřebné znalosti, být spolehlivý a svéprávný. Další podmínkou bylo řádné placení daní. K ustanovení znalcem bylo zapotřebí dobrozdání odborných grémií. V našem oboru to bylo od „komory inženýrské, jde-li o takový obor prací, staveb, průmyslu, zemědělství apod., který náleží do působnosti civilních techniků (civilních inženýrů a civilních geometrů)“30 V pojmu civilní geometři vidíme, v souladu s tehdejším označením a členěním, starší terminologii oboru zeměměřictví. Vládní nařízení č. 269/1939 Sb. bylo zrušeno zákonem č. 167/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících. Ten zavedl povinnost užívání znalecké pečeti a vedení znaleckého deníku. V případě, že se znalec dopustil kárného provinění, tak mu mohla být udělena vysoká pokuta, výstraha, písemné pokárání či zbavení úřadu31. Tento zákon byl v roce 1959 nahrazen zákonem č. 47/1959 Sb., o úpravě právních poměrů znalců a soudních tlumočníků, účinný od 1. 9. 1959. Znalci a tlumočníci se dostali do 27
NOVOTNÝ, op. cit., s. 200. § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012, částka 33, s. 1026 – 1365. ISSN 1211-1244 (dále jen NOZ). 29 § 1 vládního nařízení č. 269/1939 Sb. 30 § 8 odst. 1 písm. c/ vládního nařízení č. 269/1939 Sb., o seznamech stálých soudních znalců, ve znění ke dni 31. 12. 1949. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 31 § 15 zákona č. 269/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících, ve znění ke dni 1. 1. 1950. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 28
13
postavení pracovníků tzv. socialistických organizací, kteří řešili a obhajovali zadanou problematiku před soudem. Podle důvodové zprávy mělo být hlavním cílem nové úpravy „vymýcení soukromopodnikatelských způsobů při provádění znaleckých a tlumočnických úkonů“32. Tato koncepce se však neujala, neboť docházelo k prodlužování lhůt zpracování posudků a poklesla jejich kvalita. Znalecký úkon byl totiž požadován po zaměstnavateli („socialistické organizaci“), která měla určit osobu k provedení znaleckého úkonu. Za obsah posudku nesli znalci osobně plnou odpovědnost, ale fakturaci prováděl zaměstnavatel. To samozřejmě nikoho patřičně nemotivovalo, znalci se velmi střídali a nenabývali potřebných procesních zkušeností. Proto došlo velmi brzy zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, víceméně k návratu dřívějších osvědčených postupů - evidování fyzických osob v seznamu znalců a tlumočníků. Tento dosud platný zákon z roku 1967 byl tehdy jedním z mála pozůstatků, jak legálně „podnikat“, byť v omezené a specifické sféře.
To vše
samozřejmě nahlíženo dnešníma očima. Jmenování znalců33 provádí ministr spravedlnosti nebo z jeho pověření předsedové krajských soudů podle bydliště znalce ve vyhrazených oborech. Jinak předsedové krajských soudů, což je i případ mého oboru. Ke jmenování dochází buď na základě vlastního návrhu anebo návrhů státních orgánů, vědeckých institucí, vysokých škol atp. Podmínky jmenování je české státní občanství (může být prominuto), potřebné znalosti a zkušenosti v oboru, osobní vlastnosti a souhlas se jmenováním34. V mém případě v roce 2004 bylo třeba znalosti a zkušenosti ověřit třemi dobrozdáními, které si soud vyžádal od ředitele katastrálního pracoviště, od zeměměřického a katastrálního inspektorátu a od jednoho znalce. Doložil jsem též praxi (nebyla přesně stanovena) a specializaci v oboru. Soud mi navíc předepsal absolvování znaleckého minima na VUT. Osobní vlastnosti si zjišťoval výpisem z rejstříku trestů a lustračním osvědčením. Závěrem tohoto procesu jsem složil slib a byl zapsán do seznamu znalců, který je veřejně přístupný. Po roce 1989 došlo k profesionalizaci znalecké činnosti. Vznikla různá profesní sdružení, časopisy, semináře, školení a i tím se zvýšila odborná úroveň. Před nedávnem vstoupil v platnost zákon č. 444/2011Sb., kterým se novelizuje zmiňovaný stávající zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který je hlavním právním předpisem znalecké činnosti. Nicméně dlouhodobě se vedou diskuze a činí pokusy o zcela nový zákon o znalcích,
32
BRADÁČ, op. cit., s. 9. § 3 až 7 zákona č. 36/1967 Sb. 34 § 4 zákona č. 36/1967 Sb. 33
14
který by více vyhovoval dnešní době. Je jistým paradoxem, že zákon z roku 1967 přežívá dodnes. Velikostně není znalecký obor zeměměřictví největší. Pro ilustraci uvádím, že ke dni 1. 4. 2014 je zapsáno 51 znalců35. Problémem je zejména jejich nerovnoměrné rozložení na území státu. Zvláštní postavení mají znalecké ústavy, které se do seznamu znalců zapisují po novele z roku 2011 ve dvou oddílech: jako právnické osoby (soukromoprávní subjekty) a vysoké školy včetně vědeckých ústavů36. V případě revizních posudků přichází v úvahu pověření těmito úkoly zejména znalecké ústavy z druhého oddílu seznamu. V České republice jsou ale takové ústavy v našem oboru jen čtyři, všechny z druhého oddílu seznamu, přičemž v prvním oddíle není zapsán žádný ústav. K vypracování revizních znaleckých posudků nedochází automaticky, zejména když u soudu protistrana automaticky namítá nesprávnost výsledů znalecké činnosti. Jde především o ekonomická a časová hlediska procesu. „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Vždy bude záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné“37.
1.4.
Definice oboru zeměměřictví
Obor mé znalecké činnosti se nazývá Geodézie a kartografie. Dnešní platné členění znalců podle oborů je z roku 1973, je dáno směrnicí38 a je již značně nevyhovující. Novelizovaný zákon předpokládá, že „Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou seznam oborů a odvětví, u nichž může taktéž jednotlivě stanovit kvalifikační předpoklady.“39 Dosud se tak ale nestalo. Za posledních čtyřicet let došlo ke vzniku nových oborů vědy a k většímu rozšíření specializací. Nepřesné jsou i zápisy v seznamu znalců. Neodpovídá ani terminologie, což je
35
údaje z oficiálního serveru českého soudnictví http://portal.justice.cz/ § 21, § 21a, § 21b a § 22 zákona č. 36/1967 Sb. 37 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1181/2008. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2009 [cit. 28. 3. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz/ 38 HANÁK, op. cit., s. 78. 39 poslední věta z § 26 zákona č. 36/1967 Sb. 36
15
jmenovitě tento případ. Bude vhodné podle mého názoru lege ferenda obor přesněji označit jako zeměměřictví. Dobré by bylo určit i specializace, např. práce pro katastr nemovitostí (dále KN) včetně vytyčení hranic – ostatní problematika, např. stavební geodézie. Nabízí se ale i rozdělení podle rozsahu úředního oprávnění dle zákona o zeměměřictví40. Užitý pojem zeměměřictví je v souladu s terminologií katastrálních předpisů od roku 1993 a zejména se zmiňovaným zákonem o zeměměřictví, který má pojem zeměměřictví nejen
v názvu,
ale
i
zeměměřictví
přímo
definuje
jako
„souhrn
geodetických,
fotogrammetrických a kartografických činností včetně technických činností v katastru nemovitostí“41. V literatuře jsou pak zeměměřiči definováni jako „odborníci, kteří se zabývají měřením a také zobrazováním zemského povrchu.“42 Slovní spojení geodézie a kartografie je spíše užším pojmem pro vědecký či studijní obor, nikoliv pro technický obor, pod které se řadí předmět zájmu této práce: vytyčování hranic pozemků. Osobně jej preferuji méně, poněvadž je dvouslovný a cizojazyčný. V žádném případě ale není chybou obor takto označovat, také protože je to pojem i laické veřejnosti známý. Zcela okrajově jsou k dispozici i historické pojmy: měřictví, měřiči, geometři, civilní geometři (dobové odlišení od vojenských geometrů). Jejich použití bych omezil pouze ve vztahu k historii oboru.
1.5.
Osoba vytyčovatele
V praxi často dochází k záměně postavení zeměměřiče pracujícího podle katastrálních předpisů oproti činnosti znalce. Při vytyčování hranic pozemků podle katastrálních předpisů se provádí důležitá expertní činnost při výkonu zeměměřické činnosti. Vysloveně označuji tuto činnost pro odlišení od znalecké za „expertní“, což samozřejmě není označení v katastrálních předpisech, ale v uvažováních, která se týkají i jiných oborů. K označením „znalec“, „soudní znalec“ v řízeních před orgány veřejné správy je protiváhou, resp. vyjádřením činnosti v širším slova smyslu označení „expert“ či „jmenovaný odborník“43.
40
§ 13 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 41 § 2 písm. a/ zákona č. 200/1994 Sb. 42 MARŠÍKOVÁ, Magdalena a MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Nakladatelství Libri, 2007, s. 11. 43 HANÁK, op. cit., s. 45.
16
Abych důsledně odlišil od znalce tuto druhou činnost, používám označení vytyčovatel pro toho zeměměřiče, který je expertem a vytyčuje hranice pozemků podle katastrálních předpisů. Vytyčování hranic pozemků je dnes technická práce v rámci živnosti s názvem výkon zeměměřických činností44, která je vázanou ohlašovací živností. Tuto živnost mají fyzické osoby s požadovanou odbornou způsobilostí a) vysokoškolského vzdělání ve studijním programu zeměměřictví a 1 rok praxe, nebo b) vyšší odborné vzdělání v oboru zeměměřictví a 3 roky praxe, nebo c) středoškolské vzdělání s maturitou zeměměřického směru a 5 lety odborné praxe, nebo d) oprávnění vydané Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním45, nebo e) osvědčení o rekvalifikaci a 4 roky odborné praxe. Je třeba poznamenat, že vymezení podmínek živnosti se v průběhu doby zpřesňovalo. Tuto živnost mají jako předmět podnikání také zapsánu ty právnické osoby, které výše uvedené splňují prostřednictvím svého odborného zástupce46, který odbornou způsobilost splní za ně. Odborného zástupce může mít i jiná fyzická osoba, která jinak požadovanou odbornou způsobilost nesplňuje. V zeměměřické praxi to znamená, že živnost označuje vyhotovitele prací, toho, pod jehož jménem se uvedená činnost provozuje. Jeho jménem je pak výsledek zeměměřických prací označen, v našem případě dokumentace o vytyčení hranic pozemků včetně příslušného protokolu. Ostatně velmi vypovídající je definice, že „živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“47. Držení živnosti „výkon zeměměřických činností“ ovšem nepostačuje plně k vlastnímu provádění zeměměřických činností48. Ty je osobně oprávněna vykonávat jen „odborně způsobilá osoba“49, což je fyzická osoba s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním zeměměřického směru, nikoliv jakýkoliv zaměstnanec zeměměřické firmy, byť „by i možná byla tento úkon schopna zvládnout z hlediska technické stránky po patřičném prostudování předpisů, neboť je k tomu částečně vzdělána (absolventi škol stavebního, vodohospodářského, lesnického, zemědělského, geologického, popřípadě jiného směru) či má s podobnými činnostmi praktickou zkušenost.“50 Týká se i k práci nezbytných pomocných
44
příloha č. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 45 dle § 14 zákona č. 200/1994 Sb. (což je statut „úředně oprávněného zeměměřický inženýr“; viz text dále) 46 § 11 zákona č. 455/1991 Sb. 47 § 2 zákona č. 455/1991 Sb. 48 jejich seznam viz § 3 odst. 1 zákona č. 200/1994 Sb. 49 § 3 odst 3 a 4 zákona č. 200/1994 Sb. 50 BUMBA, Jan. Geometrický plán. Praha: Linde Praha a.s., 1999, s. 56.
17
dělníků – figurantů a též i činnosti pro vlastní potřebu, tedy vytyčování vlastní hranice pozemku. Některé výsledky zeměměřických činností jsou pak využívány pro správu a vedení KN a pro státní mapová díla, opět včetně vytyčení hranic pozemků. Ty pak musí být ověřeny (autorizovány) fyzickou osobou, které bylo uděleno příslušné oprávnění, že svými náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům51. Tato kvalifikovanější osoba, označovaná jako „úředně oprávněný zeměměřický inženýr“52, má odpovědnost za výsledky vytyčování hranic pozemků před orgány zeměměřictví. Je povinna jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu. Odpovídá za dosažení předepsané přesnosti a za správnost a úplnost náležitostí53. Svěří-li samotné fyzické vytyčení nebo jeho část jinému pracovníkovi, odborně způsobilé osobě, např. v postavení technika své firmy nebo osoby samostatně výdělečně činné, nezbavuje se tím odpovědnosti za dosažený výsledek. Podmínky udělení jsou samozřejmě přísnější než obdržení živnosti či určení, kdo je odborně způsobilou osobou. Úředně oprávněný zeměměřický inženýr musí být způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, být absolventem vysoké školy zeměměřického směru magisterského studijního programu, vykonat 5 let odborné praxe v zeměměřických činnostech, pro které žádá oprávnění a úspěšně složit předepsanou zkoušku54. Evidenci fyzických a právnických osob jakožto zeměměřických podnikatelských subjektů vedou výlučně živnostenské úřady a nikoli státní orgány zeměměřictví a katastru. Oproti tomu úředně oprávněné zeměměřické inženýry vede Český úřad zeměměřický a katastrální, který nejen uděluje toto úřední oprávnění, ale je i odnímá či konstatuje jeho zánik55. Jakkoliv není problém určit, kdo je přesně subjektem s výkonem zeměměřické činnosti či úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, s dodržením podmínky odborně způsobilé osoby se praxe dosud plně nevyrovnala. Ne vždy je při měření jasné, zda jedná odborně způsobilá osoba anebo prostý zaměstnanec zeměměřické firmy. Situace se však podle mého subjektivního názoru lepší. Například pro jednání před katastrálním úřadem lze toto vyžadovat a nejednat s „firemním poslíčkem“.
51
oddíl čtvrtý zákona č. 455/1991 Sb. oddíl čtvrtý zákona č. 200/1994 Sb. 53 § 16 zákona č. 200/1994 Sb. 54 detaily viz § 14 zákona č. 200/1994 Sb. 55 § 15 zákona č. 200/1994 Sb. 52
18
Pro jednání na místě samém by bylo vhodné, kdyby tato skutečnost byla vyznačena v úředním průkaze, který se vydává zeměměřičům k oprávnění ke vstupu na pozemky56. Vzhledem k tomu, že tomu tak není a že může být nahrazena živnostenským listem k výkonu zeměměřických činností, nemůže náležitě plnit i tento úkol. Praxe je pak taková, že některá vytyčení hranic provádí pouhý zaměstnance zeměměřické firmy, což je na škodu zejména v případech rozdílných tvrzení o jejich průběhu. Menší odborností, neochotou a neznalostí k nezbytné konzultaci k problematice vytyčování dochází často k přehlížení počátků složitých sporů spějících brzy ve složitá soudní jednání. V době účinnosti katastrální vyhlášky č. 126/1993 Sb. (do 9. 7. 1996) bylo její součástí i ustanovení, že hranice může vytyčovat jen ten, kdo má oprávnění podle zvláštního předpisu57 čili pozdější terminologií „úředně oprávněný inženýr“. V praxi se to aplikovalo, že byl povinně přítomen minimálně při předávání vytyčované hranice. Toto ustanovení58 se v dalších katastrálních vyhláškách opustilo. Považoval bych za užitečné jeho opětovné aplikování, zejména když existuje obdobnost v záležitosti zpřesnění hranice. Totiž, že pravost podpisů na souhlasném prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků, ke kterému se připojuje geometrický plán pro průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice ověřuje úředně oprávněný zeměměřický inženýr59. Ověřuje ovšem jen pravost podpisů, ač by i zde byla jeho přítomnost žádoucí. V praxi se tak děje, i když osobně nevidím důvod k liberálnímu ustanovení, že při vytyčení postačí přítomnost odborně způsobilé osoby.
56
§ 7 zákona č. 200/1994 Sb. § 81 odst. 3 vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ve znění ke dni 9. 7. 1996. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 58 dnes obsahuje pouze povinnost odborně způsobilé osoby § 89 KtV 59 příloha KtV, bod 20. 57
19
2. ČINNOST ZNALCE A VYTYČOVATELE PŘI URČOVÁNÍ HRANIC Činnosti v oblasti určování hranic pozemků je třeba nejdříve definovat, ať už z pohledu znalce či vytyčovatele. Jednak vlastní pojem hranice a dále popsat obecně určování hranic se zřetelem na vytyčení hranic, abych obě činnosti mohl porovnat.
2.1.
Hranice jako pojem
Pozemek je podle NOZ věcí nemovitou60. Jako pojem je vymezen v katastrálním zákoně61. Každý pozemek je pak evidován v KN v podobě parcely, „je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem.“62 S pojmem hranice pozemku se setkáváme hned následovně při definici geometrického určení nemovitostí, jímž se rozumí určení tvaru a rozměru nemovitostí vymezených jejich hranicemi v zobrazovací rovině63. Poučné je, že slovo „hranice“ mělo původně znamenat mezník zroubený ze dřeva do hran64. Protože v minulosti, kdy ještě nebyly nástroje pro evidování pozemků - ani slovní ani mapové - označení hranic v přírodě bylo jediným zdrojem informací o rozsahu vlastnického práva k pozemku. Až následně je podrobná mapa s pozemky zjednodušeným obrazem skutečnosti v terénu a tak dalším, lepším nástrojem k evidování. Historické popisy hranic katastrálních území obsahují zmínky, že je to spojnice míst, které jsou patrné jako „různé velikosti přitesaný klát dřeva s příslušným označením (začáteční písmena hraničních území, nebo běžná čísla či jiné značky).“65 Hranice pozemku mohou být různé – vlastnické, hranice držby, hranice druhů pozemku (kultur), rozhraním způsobu využití pozemků. Hranice pozemků mohou mít také současně více určení. Vlastnická hranice může být současně katastrální hranice a ta navíc i hranicí nějakého vyššího územního celku – obce, okresu, kraje či státu.
60
§ 498 odst. 1 NOZ § 2 písm. a/ KtZ 62 § 2 písm. b/ KtZ 63 § 2 písm. e/ KtZ 64 JELÍNEK, Eduard. Hranice a hraniční znaky v historii [online]. Zeměměřický věstník. 1936. roč. XXIV, č. 1, s. 11. [cit. 30. 3. 2014]. 65 tamtéž 61
20
Zvláštním úsekem je pak označování hranic pozemků, kde se hovoří o trvalém označení hranic. Jednak přirozenými hranicemi (viditelnými znaky – toky, cesty, zdi, ploty) a jednak osazenými znaky. Tomu se věnuje zvláštní ustanovení KtV66. Výsledkem zeměměřické činnosti by mělo být ujasnění lomových bodů hranic, včetně jejich trvalého značení. Problémem obecně je, že většina hranic v České republice je nezřetelných, ať už tradičně ve scelených zemědělských celcích anebo nedostatečnou péčí.
2.2.
Určování hranic pozemků obecně
Ustanovení o úpravách hranic pozemků nacházíme v katastrálních předpisech na úseku správy KN. Tím prvním je zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu, což lze opsat slovy „zjištění a přenesení hranic z terénu do mapy“67. V terénu se vyšetří skutečný průběh hranic, vhodným způsobem se označí i v tom případě, když není zjevný z trvalého označení (např. zdmi). Lomové body takových hranic se pak měří, vypočtou a zobrazí v mapě. Obnova katastrálního operátu má několik forem: nové mapování, přepracování souboru geodetickým informací a pozemkové úpravy68. Hranice se při těchto obnovách určují různě: místním šetřením při novém mapování, digitalizací při přepracování souboru geodetických informací anebo na základě vypracovaného projektu při pozemkových úpravách. Jindy se hranice určují při revizi údajů KN69, což by měla být pravidelná činnost zjišťování souladu KN se skutečným stavem v terénu. Jejím výsledkem má být soupis nesouladů a úřední postup vedoucí vlastníky za pomoci veřejné správy k nápravě. Žel je dneska oproti minulosti velmi opomíjena. Je-li zjištěno, že KN obsahuje chybné údaje, potom je možné je opravit, avšak jen postupem opravy chyby v katastrálním operátu70. Týká se to i určení hranice. Co to je chyba, je přesně stanoveno a v konkrétním případě v náležitém řízení doloženo. KtZ hovoří o blíže nedefinovaném „zřejmém omylu“71 a ten je nutné vždy posoudit konkrétně. Obecně je možné
66
§ 91 a 92 KtV § 40 až 46 KtZ, podrobnosti jsou pak stanoveny v části čtvrté KtV 68 § 40 KtZ 69 § 35 KtZ 70 § 36 KtZ a § 44 KtV 71 § 36 odst 1 písm. a/ KtZ a § 44 odst. 2 KtV 67
21
říci, že zřejmý omyl je taková chyba, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast.72 Podobně se postupuje s chybami, které vznikly nepřesnostmi při podrobném měření, zobrazení a výpočtech73. „Výkladem právní úpravy se dovozuje, že postupem opravy chyb je možné opravovat nejen chyby vzniklé za trvání KN (tj. po 1. 1. 1993), ale i chyby, které vznikly při vedení dřívější evidence nemovitostí, protože tato se stala součástí KN. Uvedeným postupem nelze odstranit chyby při vedení pozemkového katastru či pozemkové knihy“74. K jinému určování hranic pozemků dochází při vyhotovování geometrických plánů, ať již pro rozdělení pozemků, změně hranic anebo vyznačení nebo změně obvodu budovy či pro doplnění souboru geodetických informací o pozemek dosud evidovaný zjednodušeným způsobem75. Hranice určené geometrickými plány se stávají součástí geometrického a polohového určení nemovitostí až po vložení do KN. Zvláštním je postup pro zpřesnění hranic pozemků, kdy dosavadní hranice pozemků jsou určeny s vyšší přesností.76 Pro všechna taková určení jsou nezbytná obeslání a obeznámení vlastníků dotčených pozemků. Následně pak jejich souhlasy pro další postup k vyjádření v katastrální mapě. Většinově se jedná o souhlasy, takže takové hranice pozemku jsou pak hranicemi pokojnými, nespornými. Katastrální mapa pak plní jeden ze svých účelů – dá se z ní čerpat informace o vlastnostech pozemků. V našem případě o podstatné vlastnosti pozemků – o jejich hranicích. Složitějším postupem určování hranic je pak vytyčování hranic pozemků.
2.3.
Vytyčování hranic pozemků
Vytyčování hranic pozemků je opačným postupem „přenesení hranic z mapy do terénu“. Vytyčují se hranice zejména pro nějaké následné stavební činnosti – nové ploty, zídky, vyprojektované budovy tak, aby přiléhaly ke stávajícím vlastnickým hranicím anebo byly postaveny s určitými rozestupy podle územních rozhodnutí. Také při prodeji pozemků, když nejsou hranice v terénu zřetelné a tato informace je potřebná pro vlastníky sousedních pozemků. „Vytyčování hranic pozemků je zeměměřickou činností, při které se v terénu
72
BAREŠOVÁ, Eva a BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 272. 73 § 36 odst 1 písm. b/ KtZ a § 44 odst. 3 až 5 KtV 74 PEKÁREK, Milan a kol. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 233. 75 § 79 KtZ 76 § 49 KtZ, podrobnosti pak na více místech KtV
22
vyznačí poloha lomových bodů hranic pozemků podle údajů katastru o jejich geometrickém a polohovém určení.“77 Podkladem jsou pak údaje z KN, v podstatě prvotní doklady ke vzniku katastrální mapy – digitální výsledky činnosti při tvorbě mapy, geometrické plány, předchozí záznamy podrobného měření změn a dokumentace o vytyčení dalších hranic pozemků. Přesnost měření je dána přesnostmi podkladů, ani nejmodernější přístroje nemohou přinést lepší výsledky, co se přesnosti týče. Jiné je to s ekonomickou stránkou měření a s násobnými možnostmi ověřovat správnost vytyčení kontrolním měřením. I když má vytyčovatel v rukách dobré technické nástroje, musí si být při své činnosti vědom právního omezení. Vlastní vytyčení hranic pozemků nemění právní vztahy k dotčeným pozemkům. Při seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice na místě samém je vytyčovatel vždy poučí, že hranici nestanovuje „úředně“, pouze „technicky“, totiž že s využitím všech dokumentačních fondů KN realizuje dřívější zaznamenané údaje „z archivu do terénu“. Samozřejmě s odbornou interpretací, kdy zejména stanoví, v jakém pořadí využije známou dokumentaci tak, aby to zabezpečilo nejvyšší možnou přesnost vytyčení hranic pozemků78. Předchozí předpisy řešily problematiku pořadí využitelnosti, nejpodrobněji to bylo stanoveno v letech 1976-199279. Bylo nutné takto podrobně stanovovat pořadí dokumentace s ohledem na množství a roztříštěnost pramenů. Dnešní ustanovení80 odkazuje na přesnost danou dosavadními údaji KN o geometrickém a polohovém určení a zahrnuje tak v sobě z technického hlediska jasnou odpověď, co je třeba použít. Nicméně vždy je třeba pamatovat na to, že interpretovaná hranice nemusí být hranicí právní s ohledem na vznik konkrétní hranice a na možné drobné posuny, přičemž nelze vyloučit i hrubé chyby. K novému označení hranic pozemků je proto třeba, aby se vyjádřili všichni zúčastnění a tím bylo možno dosáhnout „pokojné hranice“. Vytyčená hranice pozemku je platnou hranicí pouze podle KN. Případný spor vlastníků o průběh hranice nebo o rozsahu vlastnických a jiných práv, zejména k nějaké sporné – rozdílně tvrzené části průběhu hranic jednotlivými vlastníky sousedních pozemků – je možné řešit pouze občanskoprávní cestou81. Jenom drobné změny hranice, ale může vytyčovatel řešit v rámci výše zmíněného postupu zpřesnění hranic
77
§ 49 odst. 1 KtZ KUBA, Bohumil a OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 1997, s. 161. 79 Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků (registrováno v částce č. 28/1975 Sb.). 2. vyd. Praha: Český úřad geodetický a kartografický, 1980. 80 § 49 odst. 2 KtZ 81 § 89 odst. 1 písm. c/ KtV 78
23
za souhlasu zúčastněných stran a vypracování geometrického plánu pro průběh vytyčené nebo vlastníky zpřesněné hranice pozemků 82.
2.4.
Příčiny sporů o hranice
Mnohé příčiny sporů o hranice jsou v oblasti mezilidských vztahů. Tím se však nechci a nemohu zabývat v této práci. Jako zeměměřič vidím příčiny dnešních sporů o hranice pozemků a tudíž důvodů k vypracování znaleckých posudků spolu se znalcem Ing. Václavem Kellnerem v situaci „dohadování a upřesňování představ občanů o užívání a o vlastnění“83, kdy v právním povědomí veřejnosti po roce 1989 teprve časem dochází k rozlišení situací v konkrétních vztazích k pozemkům. Tomu nenapomáhá situace, kdy se málo anebo vůbec nevyhotovují nové mapy podrobného měřítka (obnova katastrálního operátu) na základě nového mapování. Tehdy je nejdůležitější fáze detailního místního šetření po náležitém obeslání vlastníků s výsledkem jejich protokolárního vyjádření84. Dobře určená hranice může být jen za účasti všech stran. Mnohý spor by tak byl vyřešen již v zárodku. Výjimkou jsou jen pozemkové úpravy, které jsou vlastně novou tvorbou map - obnovou katastrálního operátu – jen v extravilánu se specifickým záměrem: nově vhodněji uspořádat pozemkovou držbu, navíc s ohledem zejména na životní prostředí. Místo nového mapování se stávající mapy, mající svůj počátek téměř před 200 lety ve stávajícím stabilním katastru, pouze digitalizují. Jejich číselně vyjádřený výsledek pak navozuje situaci, že po přenesení do terénu jde o jedinou, správnou a nezpochybnitelnou hranici. Další zjevnou příčinou sporů jsou restituční postupy zejména před zavedením KN (před 1. 1. 1993), kdy se mnohé pozemky vydávaly bez geometrických plánů, pouze na základě identifikací. Často pak byly vydány jen části pozemků bez nových parcelních čísel, s odkazem, že podrobnosti budou určeny příště. Nápadně to připomínalo postupy při přídělových řízení v pohraničí po roce 1945. Takové pozemky pak byly definovány jen zápisem dvou listů vlastnictví k jednomu pozemku, což tehdejší evidence nemovitostí
82
§ 49 odst. 2 KtZ KELLNER, Václav. Příčiny a soudní dohry sporů v oblasti katastru nemovitostí. Příspěvek ze 40. Geodetických dnů v Brně, listopad 2004 [online]. Soudní inženýrství. 2005, roč. 16, č. 1, s. 47-48. [cit. 26. 3. 2014]. 84 § 42 KtZ 83
24
umožňovala. Zde je také další zárodek duplicitních zápisů vlastnictví, o čemž pojednám níže. Duplicita navíc nemusela být v následujících letech zjevná, ale pokud se týká jen částí pozemků, dohledává se při pozemkových úpravách anebo při digitalizací map. V prvém případě má řešení postupem při přípravě a návrhu projektu pozemkových úprav85, ve druhém často neodvratně vede ke vzniku duplicitního zápisu vlastnictví. Jako další příčinu sporů uvádí znalec Kutálek problémy při stavební činnosti. Zejména občanskoprávní námitky zpochybňující vlastnické právo, nesprávnost hranice pozemku v terénu a zasahování do sousedního pozemku86.
2.5.
Činnost vytyčovatele
Činností vytyčovatele označuji expertní činnost při vytyčení hranic pozemků v rámci přesně daných katastrálních předpisů. Její podstatou je interpretace dříve určených hranic, na základě platné katastrální mapy (na základě „zaevidování v KN“), nikoliv za použití historických podkladů či jiných informačních zdrojů. Výsledkem je také přesně určená dokumentace bez slovních doprovodů, případně variant výsledků měření. Tato expertní činnost při vytyčení hranic pozemků je určena vlastníkům pro jejich potřebu, případně odborníkům z příbuzných oborů – projektantům atp. I když má vytyčovatel v rukách dobré technické nástroje, musí si být při své činnosti vědom právního omezení. Vlastní vytyčení hranic pozemků nemění právní vztahy k dotčeným pozemkům. Při seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice na místě samém je vytyčovatel vždy poučí, že hranici nestanovuje „úředně“, pouze „technicky“, totiž že s využitím všech dokumentačních fondů KN realizuje dřívější zaznamenané údaje „z archivu do terénu“. Samozřejmě s odbornou interpretací, kdy zejména stanoví, v jakém pořadí využije známou dokumentaci tak, aby to zabezpečilo nejvyšší možnou přesnost vytyčení hranic pozemků87. Předchozí předpisy řešily problematiku pořadí využitelnosti, nejpodrobněji to bylo stanoveno v letech 1976-199288. Bylo nutné takto podrobně stanovovat pořadí
85
PEKÁREK, op. cit., s. 174. KUTÁLEK, Stanislav. Některé aspekty problematiky soudněznalecké činnosti. Příspěvek na X. semináři Katastr nemovitostí, Třebíč 2. 12. 2004, Brno: Spolek zeměměřičů Brno, 2005 [CD č. 7]. 87 KUBA a OLIVOVÁ, op. cit., s. 161. 88 § 14 Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků (registrováno v částce č. 28/1975 Sb.). 2. vyd. Praha: Český úřad geodetický a kartografický, 1980. 86
25
dokumentace s ohledem na množství a roztříštěnost pramenů. Dnešní ustanovení89 odkazuje na přesnost danou dosavadními údaji KN o geometrickém a polohovém určení a zahrnuje tak v sobě z technického hlediska jasnou odpověď, co je třeba použít. Nicméně vždy je třeba pamatovat na to, že interpretovaná hranice nemusí být hranicí právní s ohledem na vznik konkrétní hranice a na možné drobné posuny, přičemž nelze vyloučit i hrubé chyby. K novému označení hranic pozemků je proto třeba, aby se vyjádřili všichni zúčastnění a tím bylo možno dosáhnout „pokojné hranice“. Vytyčená hranice pozemku je platnou hranicí pouze podle KN. Případný spor vlastníků o průběh hranice nebo o rozsahu vlastnických a jiných práv, zejména k nějaké sporné – rozdílně tvrzené části průběhu hranic jednotlivými vlastníky sousedních pozemků – je možné řešit pouze občanskoprávní cestou90. Jenom drobné změny hranice, ale může vytyčovatel řešit v rámci výše zmíněného postupu zpřesnění hranic za souhlasu zúčastněných stran a vypracování geometrického plánu pro průběh vytyčené nebo vlastníky zpřesněné hranice pozemků 91. Vhodné by bylo, kdyby vytyčovatel již při „běžném vytyčení“ poskytoval vlastníkům dobré rady. Domnívám se, že je zažitou nedobrou skutečností někdejší ustanovení, že „technický pracovník, provádějící vytyčování, nesmí sdělovat stranám své názory na právní vztahy k vytyčovaným nemovitostem“92 platící v letech 1976 – 1992 a která byla navíc striktně vyžadovaná, takže se celé generaci vytyčovatelů vžila. Katastrální vyhláška po založení katastru nemovitostí93, která výše uvedenou větu citované směrnice zrušila, už toto ustanovení neobsahovala. Má pouze téměř totožnou větu „Vytyčením hranic pozemků se nemění ani nezakládají právní vztahy k dotčeným pozemkům“94, která ji uvozovala a která má naopak své oprávnění až dosud. Totožné ustanovení je i ve vyhlášce z roku 1996.95 Naopak v dalších katastrálních vyhláškách z roku 200796 a z roku 201397 jsou tato ustanovení o vytyčování hranic již s vynecháním citované věty o nesdělování názorů stranám.
89
§ 49 odst. 2 KtZ § 89 odst. 1 písm. c/ KtV 91 § 49 odst. 2 KtZ 92 § 13 odst. 3 druhá věta Směrnice č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic 93 vyhláška č. 126/1993 Sb. 94 § 81 odst. 2 vyhlášky č. 126/1993 Sb.; 95 § 75 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996, ve znění ke dni 28. 2. 2007. Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 96 Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České 90
26
Z neznalosti mnozí zeměměřiči pak obě věty z někdejší směrnice aplikují ve spojení až dodnes, jakoby ta druhá a neplatná věta ze směrnice ještě dnes rozváděla první98, téměř totožnou a dosud platnou větu. Podle mého názoru by měl vytyčovatel vhodně sdělovat i své názory na právní vztahy k nemovitostem, svůj pohled na věc, svá zjištění opřená o detaily z KN a předcházet tak sporům. Samozřejmě vždy s poukazem, že nedává právní rady, ale názory ze svého oboru, především ujasnění, čeho se může anebo nemůže vytyčením podle katastrálních předpisů dosáhnout. Uznávám, že to není jednoduché a že se to často vymyká technické stránce věci. Pro každého vytyčovatele je dobré tímto poučením třídit své případy na vytyčování hranic nesporných, kdy vyznačení lomových bodů v terénu pomůže situaci (např. pro stavbu plotu, pro vyjasnění situace) a na sporné či potencionálně sporné, kde pouhé měření vůbec nic neřeší anebo mnohdy situaci ještě zhorší. Pak je úkolem znalce provést maximum možného – vytyčit hranici pozemků podle údajů KN, event. k tomu zaměřit jiné blízké body využitelné v budoucnosti (stavby, probíhající plot mimo hranici). Dále poučit „že případný spor vlastníků o průběhu vlastnické hranice a o rozsahu vlastnického práva ke sporné části pozemku je možné řešit občanskoprávní cestou.“99
2.6.
Činnost znalce
Znalecká činnost v oboru zeměměřictví může mít více rozmanitých úkolů, které se stanoví znaleckými otázkami. Znalecké úkoly může zadat soud, správní úřad i soukromá osoba. Převažující činností jsou otázky s problematikou určování hranic pozemků, což je však jiná činnost než výše popsaná expertní činnost zeměměřičů při vytyčování hranic. Z mých 27 znaleckých posudků se určování hranic pozemků týká 17 včetně související problematiky zásahu budov či stromu do hranice Často jsou tyto znalecké úkoly definovány přímo jako vytyčení hranice pozemku. 3 znalecké posudky jsou s problematikou rozdělení spoluvlastnictví (zde jde přísně vzato také o určování hranic), 2 znalecké posudky se týkají duplicitního zápisu vlastnictví, avšak ve spojitosti, aby byly určeny hranice. Další 2 posudky se týkají sklepních prostor pod pozemky (a opět je 1 posudek vysloveně ve vazbě na hranice,
republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění ke dni 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 97 KtV 98 § 13 odst. 3 první věta Směrnice č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků zní: „Vytyčováním hranic pozemků v přírodě se nemění právní vztahy k nemovitostem“. 99 § 89 odst. 1 písm. c/ KtV; totožné v předchozí vyhlášce: § 86 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 26/2007 Sb.
27
protože se jedna ze stran souběžně domáhá jejího určení). Zbývající znalecké posudky byly po 1 s tématy: časová posloupnost zápisů v pozemkových evidencích, vyjádření k mapovým podkladům -
náčrtům (vzdálená souvislost s hranicemi) a posouzení určitých mezníků.
Početně vyjádřeno u mého malého vzorku: určování hranic se týká 63 – 88 % případů. Lépe vypovídající výsledky by byly u větší množiny znalců, proto výše uvedené je jen ilustrativní. Nedohledal jsem, jestli se někdo četností druhů znaleckých posudků v oboru zeměměřictví zabýval systematicky. Ojediněle se mi stalo, že jsem byl žádán o úkony nad rámec mého oboru, což jsem musel odmítnout. Konkrétně se jednalo o vyjádření se k ceně plotu. Naopak znám případy, kdy při vypořádání spoluvlastnictví je žádán znalec z oboru oceňování k vyjádření, jaké dělení by bylo nejlepší. Podle mne je v takovém případě jedině možné zadání pro znalce z oboru zeměměřictví. Podobný názor uvádí J. Hanák: „Při vypořádávání spoluvlastnictví je častým úkolem znalcem otázka možného reálného dělení nemovitosti, která nemá s oceňováním nic společného a při důsledné rozlišování odbornosti by ji znalec z oboru oceňování nemohl řešit.“100 Úkolem znalce je posouzení skutkových otázek, k jejichž řešení je třeba odborných znalostí. Není úkolem znalce interpretovat vlastní zjištění právně. V oboru zeměměřictví to znamená zjištění stavu – např. určitých hranic – a jejich popsání, vyhodnocení vzhledem ke skutečnostem terénu, různým mapám, evidencím a dokumentaci.
2.7.
Výsledky znalecké činnosti
Rozsah činnosti znalce je širší než u běžného vytyčovatele, jak jsem je popsal v kapitole o expertní činnosti při vytyčování hranic pozemků. Ten svou činností může vypovědět (podat jen výsledky) vztažené k dnešní platné mapě. Pro znalce, resp. pro jeho zadavatele je zde možnost volného definování znaleckého úkolu. Ve vztahu ke hranicím pozemků se často požaduje vyjádření k různým tvrzením procesních stran, včetně podkladů rozmanitého původu a určení jejich využitelnosti. Platná mapa může být nejen chybná, právně zastaralá, ale i odrážet svůj vývoj v čase na základě někdejších technologických postupů. Původní mapy nemohou být nejpřesnější, poněvadž jsou výsledkem technické úrovně své doby, ale hlavně jejich dnešní dochované verze jsou odvozeninami z originálů. Stupně odvození je třeba, aby si byl znalec vědom a dovedl ji i obhájit. 100
HANÁK, op. cit., s. 59.
28
Předmětem sporů a tudíž definic znaleckých úkolů jsou i jiné problémy z oblasti KN, např. rozdělení spoluvlastnictví a jejich odůvodnění, řešení duplicitních zápisů vlastnictví, otázky posloupností a chyb zápisů v předchozích evidencích pozemků anebo dokonce otázky na okraji oboru, např. ke vhodnosti či nevhodnosti znaků z platu, kterými se trvale označují hranice pozemků. Proto kromě vytyčení hranic pozemků se znalec často zabývá i variantami dělení pozemků, vzniku duplicitního zápisu pozemků a historií konkrétního pozemku „od mapy stabilního katastru až po dnešek“. Výsledkem znalecké činnosti je znalecký posudek. K jeho vypracování vede cesta přes seznámení se spisem po ověření podkladů v dokumentacích, zejména katastrálního úřadu až po místní šetření spojené s měřením. Nelehkou prací jsou pak závěrečné výpočty, zobrazování do přehledných situací, náčrtů, tabulek a formulování odpovědí na položené otázky. Za neoddělitelnou součást činnosti znalce pak považuji, jak jsem již jinde napsal, „poradenskou činnost a ne vždy to vyústí ve formulaci znaleckého posudku. Stačí někdy i dobrá rada, kterou nemohou dostat u komerčního geodeta či na přepážce katastrálního úřadu“101. Proč se tak děje, nevím přesně, ale domnívám se, že je v tom jistá důvěra ve znalectví obecně, a protože běžní vytyčovatelé (komerční geodeti) tak pro nával prací a jiný přístup k věci nečiní. O srovnání prací znalců a vytyčovatelů pojednám zvlášť. Skutečností také je, že z podstaty věci nemohou tytéž rady obdržet u katastrálních úřadů. Zejména pro neznalost konkrétní lokality jejich pracovníky a pro úzké, jiné zaměření tohoto odborného úřadu. Často je pomocí, když vlastník vyhledá právní pomoc např. u specializované advokátní poradny, která si pak ke konzultaci najme či vlastníka odkáže k poradě u znalce v oboru zeměměřictví. Výše popsané poradenství znalce variantně předchází vlastnímu znaleckému posuzování a je v činnosti znalců velmi opomíjeno. Stejně pak je málo zdůrazňována činnost po podání znaleckého posudku. Nastává málokdy, ale dá se očekávat u složitějších případů a je lepší než podávání různých dodatků a zadávání revizních posudků bez podrobného ujasnění. Myslím tím výslech znalce u soudu, jimž si procesní strany přímo u soudu ujasní situaci a soud učiní představu o dané problematice. Úkolem znalce je pak ještě jednou a mnohdy lépe převést odbornou problematiku do srozumitelné řeči laiků. Je mou zkušeností, že se tak někdy daří.
101
SVOBODA, Vladimír. Neprobádané vody znalectví. Zeměměřič. 2010, roč. 17, č. 9+10, s. 26.
29
2.8.
Porovnání postavení vytyčovatele a znalce
Poslání znalce oproti vytyčovateli je specifické, motivace není na prvním místě dána službou v soukromém zájmu, ale službou v zájmu veřejném. Oproti tomu vytyčovatel svou odborností slouží soukromým osobám. Znalec má širší zadání pro svou činnost než vytyčovatel, který se řídí příslušnými katastrálními předpisy, dnes KtZ a KtV. Také vypracovává i jiné znalecké posudky než ty, které obsahují (řeší) vytyčení hranic pozemků. Znalecká činnost má za úkol celou problematiku přetlumočit pro potřebu soudního či podobného řízení. „Práce pro znalecký posudek chce trošku jiný pohled na věc a i forma je něco jiného…. Není to také dohled a kontrola jiných výsledků zeměměřické činnosti, případně katastrálních úřadů či inspektorátu.“102 Obecně platí, že vytyčovatel pracuje nad platnou katastrální mapou, naproti tomu znalec může a někdy i musí použít širší oblast výchozí dokumentace. Pro znalce je k dispozici širší paleta dokumentace. Zejména musí zkoumat i předchozí verze mapových podkladů, protože při podrobnějším studiu lze odhalit rozdíly v kresbách verzí map. Je vázán při volbě postupů nestranností a svým nejlepším vědomím, je povinen využívat všech svých odborných znalostí. Navíc ještě musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se během výkonu své znalecké činnosti dozvěděl. Znalec Kutálek uvádí i příklad použití kopií leteckých snímků a jejich porovnání ve věci existence či neexistence oplocení, budov či zalesnění103. Snímky byly získány z archivu ministerstva obrany. Jejich přesnost není horší než tehdejších map a kdyby byla horší, je zde výhoda jasného důkazního materiálu. Dále uvádí, že zdrojem mohou být i domácí či státní archivy. Znalec v žádném případě nevystačí s tím, co je uloženo na místně příslušném katastrálním úřadě104. Činnost vytyčovatele a znalce se ovlivňují vzájemně, obzvláště když z podstaty věci nemůže být znalcem někdo, kdo nemá dostatečnou praxi z vytyčování hranic pozemků v běžné činnosti, nejčastěji dlouholetou. Při ní je ceněná především zkušenost s prací mapových děl podle předchozích předpisů, například v období předchůdce KN, v evidenci nemovitostí. Přísně vzato by znalcem mohl být i zeměměřič se specializací mimo oblast vytyčování hranic pozemků, pak by ovšem nemohl zpracovávat většinu znaleckých posudků.
102
SVOBODA, Vladimír, op. cit., s. 26. KUTÁLEK, op. cit. 104 KUTÁLEK, op. cit. 103
30
Vytyčovatel určuje hranice jako technickou službu pro sousední vlastníky, zejména při pokojné držbě a i jako podklad pro další práce, např. navazující geometrický plán. K dispozici má i výše zmíněný institut zpřesnění hranice pozemků či opravy chyby v KN. Jeho zadavatelem je konkrétní vlastník za blíže neurčeným účelem a jako nástroje mu slouží katastrální předpisy. Je to práce na základě a pro KN. Slova „pro KN“ znamenají, že výsledky budou uloženy v dokumentaci místně příslušného katastrálního pracoviště105. Oproti tomu zadavatel znalce je soud anebo jiný státní orgán, případně jiný subjekt (fyzická nebo právnická osoba), neboť „účelem…je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před orgány veřejné moci, jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob.“106 Oproti tomu znalec často vykonává svou činnost po případném předchozím vytyčení, takže součástí zadání bývá vyjádřit se ke všem předchozím měřením. Navíc u znalecké činnosti nemůžeme hovořit o řádném zadání výkonu bez skutečného anebo předpokládaného právního úkonu. Je jím požadavek soudu, orgánu veřejné správy, zadání na straně budoucího žalobce pro shromáždění podkladů, případně obdoba na straně žalovaného. Výsledky práce znalce se katastrálnímu úřadu (pracovišti) neodevzdávají. Nebylo tomu tak ale dříve. Do založení KN to předpokládala výše zmíněná směrnice platící v letech 1976-1992107. Pokud výsledky činnosti znalce mají být využity pro KN, musí mít příslušnou formu, nejčastěji geometrický plán. Tento plán pak ověří znalec způsobem dle platných předpisů, je-li sám současně držitelem oprávnění k ověřování, nebo zajistí jeho ověření jiným úředně oprávněným inženýrem. Znalecký posudek sám o sobě není v KN dostatečným technickým nástrojem, byť ve své podrobnosti řeší celou problematiku v širších souvislostech, specifickým způsobem. Ani v případě, že na geometrický plán odkazuje či jej „všitý“ obsahuje. Přílohou listin musí být samotný geometrický plán buď v originále či v ověřené kopii. Pokud by přesto na základě rozsudku soudu a s odkazem na činnost znalce s výsledkem zeměměřické činnosti byl podán takový návrh na změny v KN „vyzve katastrální úřad navrhovatele, aby návrh doplnil o (geometrický) plán zhotovený na podkladě příslušného rozsudku, jinak návrh zamítne nebo vrátí pro jinou zřejmou nesprávnost.“108
105
§ 90 odst. 3 KtV § 1 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. 107 § 16 odst. 3 Směrnice č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků 108 čl. 14.5 Návodu pro správu a vedení katastru nemovitostí. Český úřad zeměměřický a katastrální [online] č. j. 4571/2001-23. Dostupné z http://www.cuzk.cz/Predpisy/Resortni-predpisy-a-opatreni/Navody-CUZK.aspx [cit. 28. 3. 2014] 106
31
3. PRÁVNÍ INSTITUTY TÝKAJÍCÍ SE URČOVÁNÍ HRANIC Následně se budu věnovat některým právním institutům týkajících se určování hranic pozemků. S hlavní pozorností ke změnám od platnosti NOZ, konkrétně ustanovením v § 1024 až 1028 NOZ. Tento soubor pěti paragrafů je podle mého názoru nesprávně označen názvem Rozhrady, ač k tomuto tématu se vztahují jen prvé čtyři.
3.1.
Sporný pozemek
V praxi se odlišují dva základní případy, které následují, když nedojde k souhlasu po vytyčení hranic pozemků (případně i dříve). V prvním se jedná o subjektivní názor obou stran, kdy každý z nich tvrdí, že hranice vede zcela nebo částečně jinudy. Druhým je pak případ sporů o hranice, kdy objektivně nelze zjistit, kudy hranice vede. Tady pak jde o faktické stanovení nové hranice mezi pozemky.109 V obou případech následuje příprava na soudní jednání a samotné dokazování s následným soudním rozhodnutím. Tím přichází ke slovu činnost znalce, buď v rámci přípravy pro jakoukoliv stranu anebo na základě usnesení soudu s přesně definovaným úkolem znalce. Již v ABGB byly stanoveny možnosti obnovení nebo opravy hranice mezi pozemky.110 Další občanské zákoníky už ustanovení o určení hranic neobsahovaly. Dosahovalo se toho nepřímo – určením právního vztahu ke konkrétní části zemského povrchu, který se definoval použitím geometrického plánu jako technicko-právního instrumentu. Tím vznikaly tzv. sporné pozemky, v judikatuře označované jako „přesně specifikované části pozemku“111. Z pohledu neexistence ustanovení o určení hranic pozemků soudem se v tomto dlouhém období jevilo vytyčení hranic pozemků pro soudní jednání jako neúčelné. Strany sporu pak byly vedeny stanovit svá tvrzení a za pomocí zeměměřiče určit sporné pozemky geometrickým plánem jako průnik množin tvrzeného. Taková část zemského povrchu pak byla označena novým navrženým parcelním číslem s danou výměrou, která nebyla vázána na hranici zobrazenou v KN. O ní pak soud s odkazem na citaci nového parcelního čísla či parcelních čísel rozhodoval. To proto, aby mohl přihlédnout i k jiným
109
KOTRADY, Pavel. Spor o hranice pozemku. Právní rádce - Příloha Hospodářský novin, IHNED.cz [online]. Economia, publikováno 24. 7. 2008 [cit. 25. 3. 2014]. 110 § 850 až 853 ABGB 111 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 publikovaný v Soudních rozhledech číslo 9/2003, s. 303 – 305. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2003 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz
32
skutečnostem, které nemohla poskytnout žádná evidence, ani písemných a ani grafických informací. Takový geometrický plán se pak stal nedílnou součástí rozsudku soudu plně způsobilého předepsaných zápisů do KN. Při následné správě KN pak bylo variantně možné tyto nové pozemky přisloužit k původním pozemkům toho vlastníka, který byl u soudu úspěšný. Užití sporného pozemku bylo velmi limitující. Z pohledu k předchozí praxi, k praktičnosti celého procesu, k přehlednosti a potřebě vysvětlovat složitý postup i laikům se to celé zdálo velmi krkolomné. Postupem navíc bylo možné řešit jen některé situace, kdy existuje alespoň nějaká stabilizace (plot či zdi), nikoliv v rozsáhlých územích např. scelených honů zemědělských organizací (obnova pozemků ve zjednodušené evidenci).
V popisu
právní situace této minulé doby se dozvídáme hodnocení: „Zeměměřiči jsou schopni jim stanovit hranice s několikametrovou odchylkou, tedy ani ne tak v podobě čáry, jako spíše pruhu nebo pásu. Dá se v takovém případě hovořit o sporné ploše? Obávám se, že nikoliv.“112 Efektivním nástrojem pak v těchto případech nemohl nikdy být soud, ale pouze dohoda vlastníků anebo řešení prostřednictvím pozemkových úprav. Soud pak díky tomu neplnil roli „poslední instance“ a domáhající se strany sporu si pak mohli často připadat, že se svého práva nemohou náležitě a včas domoci. Procesními problémy v tomto období bylo již stanovení či nestanovení řádného žalobního petitu, aby odpovídal požadavkům na určení vlastnictví k přesně specifikované části pozemku. Šlo o to, zda geometrický plán definující sporný pozemek bylo nutné předložit na začátku řízení anebo až v průběhu. Z četné judikatury té doby zmiňuji rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který říká, že žaloba je přesná a určitá nejen s použitím geometrického plánu, ale také tehdy, jestliže je popsána jiným způsobem nevzbuzující pochybnosti o tom, jaké části pozemku se týká. Geometrický plán je tak možné předložit až v průběhu řízení.113 Ustanovením v NOZ o žalobě na určení a na stanovení hranice mezi pozemky114 se vracíme do původního stavu vyzkoušeného praxí ABGB i díky zkušenostem s obtížemi následných občanských zákoníků, zejména aplikací po roce 1989 při návratu k právnímu vědomí v široké veřejnosti o vlastnických vztazích. Složitou konstrukci sporného pozemku bude možné opustit, to však neznamená, že geometrických plánů na rozdílně tvrzená prohlášení o vlastnictví části zemských povrchů nebude třeba. Budou nutná v konkrétních
112
VÁVRA, David. Určení hranice mezi pozemky v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 17, s. 602. 113 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002. 114 § 1028 NOZ
33
případech, které to budou vyžadovat. Využití „staronového“ institutu pak pokryje mnohé další případy, které byly dříve obtížně řešitelné. V praxi se u sporných hranic často setkáváme s nedorozuměními, že složité záležitosti jednoduše vyřeší vydržení práva k nemovitosti115. Má se za to, že pokud má někdo v nějaké formě užívání i část pozemku po dobu nejméně deseti let, uplynutím této doby přejde do jeho vlastnictví. Častý požadavek na zaměření části pozemku v takovém užívání je motivován snahou, že vše bude brzy vyřešeno a zeměměřič je jen ten, který to vlastně přenese z terénu do mapy a posléze do KN. Je pak nemilým překvapením, že právně nejsou záležitosti tak jednoduché a že se vlastně tímto otevírá složitá procedura s pojmy: oprávněná držba, podmínka dobré víry atp. Zeměměřiči prospívá odkazovat na právní složitosti a doporučovat vyhledat právní rady. Jako vytyčovatel s touto situací moc nepomůže, jen musí vysvětlit nezbytný postup vytyčení podle údajů KN, případně hned při zadání vysvětlit, k čemu může a nemůže posloužit dokumentace o vytyčení hranic pozemků. Má pouze možnost ověřit a navrhnout případnou možnost zpřesnění hranic pozemků, což ovšem není vždy možné s ohledem na limity jejího použití. Jako znalec má obranu, že plní zadání podle předem daného znaleckého úkolu. Dobré je poukázat na skutečnosti na místě měření zjištěné, tj. doplnit do měření tvrzení o znacích domnělých hranic a přesně je popsat, kým jsou tvrzená. Tyto údaje pak pomohou zejména při soudním projednávání, v případě nejasností je pak možné je konkretizovat spolu s dalšími důkazními materiály: fotografiemi, ohledáním soudem na místě samém atp.
3.2.
Duplicitní zápis vlastnictví
Mnohé případy vytyčování hranic pozemků, zejména těch, kdy se jeden sousedící pozemek vytyčuje na základě podkladů z bývalého pozemkového katastru a druhý dle pozdějších výsledků měření (např. nového mapování ještě před účinností katastrálního zákona 344/1992 Sb. k 1. 1. 1993) nutně vedly k definování částí pozemků s následným duplicitním zápisem vlastnictví. Vlastníci na to mnohdy reagovali nejprve návrhem na opravu chyby v katastrálním operátu, následně určovací žalobou. Tím opět prosté vytyčení hranic pozemků často vedlo k podrobnému znaleckému posudku, kde samotné vytyčení – sebepřesnější – nemůže nahradit vzniklý stav.
115
§ 1089 až 1098 NOZ
34
Problematice nepomáhala malá zkušenost vytyčovatelů s touto složitou právní situací. Což ovšem nemůže platit o znalcích. Znalec byl povinen co nejdříve zúčastněným vysvětlovat, že duplicitní zápis vlastnictví není žádných zvláštním druhem vlastnictví či spoluvlastnictví a že „zavedení tohoto institutu si vynutila sama praxe., neboť bylo nutné řešit situace, kdy katastrálnímu úřadu jsou doručeny různé listiny, které právoplatně potvrzují nebo osvědčují vlastnictví k nemovitosti ve prospěch různých osob, přičemž katastrální úřad není nadán zákonnou pravomocí rozhodovat, který nabývací titul má přednost, a která osoba je skutečným vlastníkem.“116 Tato ustanovení se objevila v našem právním řádu ve vyhlášce č. 179/1998 Sb., která novelizovala katastrální vyhlášku č.190/1996 Sb. Byla účinná ode dne 1. 9. 1998. Zůstala obsažena i ve vyhlášce č.26/2007 Sb., účinné od 1. 3. 2007 do 31. 12.2013.117 Zcela ojediněle, ale přesto se dokonce objevuje i triplicitní zápis vlastnictví. Tyto zápisy jsou chápány jako nezbytně dočasné, strany se vždy vyrozuměly s poučením o řešení. Bylo třeba doložit souhlasné prohlášení, kterým se uzná nějaký stav, případně jednostranné prohlášení s obdobnými náležitostmi nebo pravomocné rozhodnutí soudu v případě sporu. Duplicitní zápis vlastnictví již nelze od 1. 1. 2012, tj. od účinnosti zákona č. 349/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, do KN jednoduše zapisovat. Zmínku o duplicitním zápisu vlastnictví nalezneme v předpisech účinných od 1. 1. 2014 (KtZ i KtV) pouze u ustanovení o zakládání listu vlastnictví v případě duplicity118. Chybí zde dřívější podrobné rozvedení z předchozích vyhlášek. Pokud by dnes osoba předložila s návrhem na vklad listinu, podle které by navrhovaný vklad nenavazoval na dosavadní zápisy v KN, katastrální úřad vklad nepovolí. Nově totiž duplicitní zápis vlastnictví nezapíše. Kdo se takto domáhá zápisu vlastnického práva, musí se obrátit s určovací žalobou na soud, pokud se se zapsaným vlastníkem nedohodne jinak. Z dosud platných interních předpisů Českého úřadu zeměměřického a katastrálního119 lze všechna ustanovení o duplicitním zápise vlastnictví aplikovat jen částečně, s interpretací nové zákonné situace. V této oblasti interních předpisů očekávám změny, které budu sledovat, abych se dozvěděl detaily možností vyrovnání s tímto nepříznivým stavem. Je možné, že se
116
PEKÁREK, op. cit., s. 221. § 45 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb. 118 § 23 odst. 5 KtV 119 např. Návod pro správu a vedení katastru nemovitostí 117
35
objeví i protichůdná odborná stanoviska a četné spory mezi vlastníky, které nebude jednoduché řešit. Aktuální je stále problematika duplicitního zápisu vlastnictví při obnově katastrálního operátu přepracováním či při pozemkových úpravách. Při pozemkových úpravách v rámci upřesnění a rekonstrukci přídělů120, kdy řešení je stejné jako u stávajícího duplicitního vlastnictví121. Pozemkový úřad navrhne řešení dohodou, jinak rozhodne z moci úřední. Proti tomuto rozhodnutí může být podán opravný prostředek: žaloba k soudu. Pokud bude skutečně podána, pozemkový úřad dotčené pozemky duplicitním zápisem vlastnictví zařadí mezi pozemky neřešené. Že se duplicitním zápisem vlastnictví systematicky nezabývá KtV, považuji za nevhodné, protože případné problémy budou muset být dovozovány rozhodovací praxí. Nahrává to tak zbytečně četným kritikům tohoto institutu duplicitních zápisů vlastnictví, kteří tvrdí, že dosavadní postup nikdy neměl zákonný podklad122. To však bylo již vícekrát vyvráceno mj. i Ústavním soudem ČR, který dosavadní praxi nezpochybnil. V konkrétním případě sděluje: „Dle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, vyložil důvody v záležitosti stran duplicitního zápisu vlastnického práva přijatým.“123 Složitější je otázka odstraňování těchto zápisů, když o to jde na prvém místě. Smyslem není, aby takové zápisy byly dlouhodobě evidovány. Nicméně praxe ukazuje, že s tímto historickým reliktem se budeme dlouho potýkat. Lze je odstranit v případě sporu o vlastnictví na základě rozhodnutí soudu o určení vlastnictví, v případě shody o vlastnictví na základě narovnání124 nebo na základě uznání provedeného souhlasným prohlášením125 nebo i na základě uznání provedeném jednostranným prohlášením s obdobnými náležitostmi126, že vlastnické právo druhé osoby k nemovitosti prohlašující osobou není zpochybňováno. Ve všech uvedených případech se zápis do katastru nemovitostí zapisuje vkladem. Úkolem znalce je, pokud v praxi bude řešit problematiku výslovně anebo částečně se dotýkající duplicitního zápisu vlastnictví, řešit ji s přehledem a znalostí věci ve všech
120
§ 13 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 121 § 8a zákona č. 139/2002 Sb. 122 VRCHA, Pavel. Katastrální (a související) judikatura. 2. vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2006. 123 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 588/10. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, © 2010 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://nalus.usoud.cz 124 § 1903 a násl. NOZ 125 § 66 odst. 2 KtV 126 § 66 odst. 4 KtV
36
souvislostech. Je to problematika, která není vysloveně v gesci znalců, ale mnohdy k ní původní záležitost určení hranic vede. Zejména zadání bývají zavádějící, jakoby nějaké určení hranic mohlo vyřešit dávno vzniklý problém. Úkolem znalce pak může být jen popsat vzniklý stav a naznačit řešení. Ústavní soud ostatně tento jev popsal dostatečně. V jeho dalším textu je vlastně obsažen i praktický návod: „…zavedením nových metod při vedení katastru…lze odhalit duplicity…Katastrální úřady jsou vedeny snahou odstraňovat tyto nežádoucí jevy, nemají však dostatek právních prostředků k jejich řešení. Proto se mohou omezit na doporučení…aby sporné vlastnictví řešily buď mimosoudně (uznáním vlastnického práva), či žalobou na určení vlastnictví.“127
3.3.
Inspirace v ABGB
Již pouhým srovnáním textu128 ABGB a NOZ lze konstatovat jasnou inspiraci zákonodárců NOZ touto klasickou normou. Nově je zde ale zavádějící až nevhodné spojení žaloby na určení a na stanovení hranice mezi pozemky s tématem rozhrad. Přitom rozhrad se týká jen ustanovení § 1024 až § 1027. To kritizuje nepřímo i P. Tégl129, když zmiňuje nesprávný pojem „žaloba o stanovení rozhrady“ použitý K. Svobodou130. Ztotožňuji se s názorem prvně jmenovaného. Protože mým tématem je určování hranic a nikoliv rozhrady, budu se zabývat jen § 1028. Další terminologickou nešťastnou změnou je, že termín pochybný, pochybná hranice byl zde zaveden místo slova sporná hranice uváděný v ABGB131, kde se jedním dechem hovoří o neznatelných a sporných hranicích, oproti tomu nyní v NOZ o hranicích neznatelných a pochybných. Spolu s autory komentáře k NOZ považuji záměnu slova „sporné“ za „slovo „pochybné“ za nepříliš šťastnou.132
127
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl ÚS 34/97. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, © 1998 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://nalus.usoud.cz 128 porovnávám § 1028 NOZ s § 850 až 853 ABGB 129 TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 9, s. 334. 130 SVOBODA, Karel. Žaloby na ochranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 4, s. 146. 131 § 851 ABGB 132 SPÁČIL, Jiří a kolektiv. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 192.
37
Poučení k nové situaci jsem hledal nejdříve v důvodové zprávě k NOZ133. Žel, nedozvěděl jsem se v ní nic podstatného. Zpráva je příliš strohá, v této části nevypovídající. Vysvětlení jsem musel hledat jinde v literatuře. „Žaloba o určení hranice je prastarým institutem, který měl vždy zvláštnosti, plynoucí z veřejného zájmu na vymezení hranic mezi pozemky.“134 Žalovat na úpravu hranic bylo možné již v římském právu. „O této žalobě rozhodovali rozhodčí, jejichž úkolem bylo určení a vytyčení hranic.“135 Zajímavý je též proces této žaloby, kdy obě strany sporu měly postavení žalobce i žalovaného. Rozhodce mohl hranici určit i nově, například rozdělením. Stopu tohoto postupu vidím v ANGB, kdy nelze-li pokojnou držbu zjistit „rozdělí soud spornou plochu podle slušného uvážení.“136 Ustanovení § 1028 NOZ je stručnou verzí z ustanovení v ABGB. Důvody stručnosti se můžeme zatím jen domnívat. Pro přehlednost v zájmu dalšího uvažování si dovoluji ustanovení § 1028 NOZ přetlumočit v teze, abych se jimi mohl dále zabývat a porovnávat je s ABGB: a/ po soudu je možné požadovat určení podle poslední pokojné držby za podmínky neznatelných a pochybných hranic, b/ není-li to možné, určuje se podle slušného uvážení. V prvé větě je důležitým pojmem „neznatelné a pochybné hranice“. Soud se jistě nebude zabývat jakýmikoliv hranicemi. V komentáři k ABGB je toto stanoveno třemi případy (stále je nutno nový termín pochybné hranice transformovat do termínu ABGB sporné hranice): „1. je-li nebezpečí, že by se mezníky mezi dvěma pozemky mohly státi zcela neznatelnými; 2. jsou-li hranice skutečně již neznatelné; 3. je-li sporno, kudy hranice probíhají. Spor o hranice mezi dvěma pozemky může vzejíti také tehdy, když před tím vůbec ještě nebyly hranice vyznačeny.“137 Srovnání s ABGB považuji za důležité, protože se domnívám, že kvůli výkladům se bude k aplikacím podle ABGB přistupovat a hledat zde poučení. Nebezpečí neznatelných hranic (ad 1/) díky ohrožení mezníky je dnes v situaci existence podrobných měření vyjádřených přesně danými podrobnými body v zobrazovací 133
ELIÁŠ, Karel a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012, s. 449-450. 134 SPÁČIL, op. cit., s. 191 135 SPÁČIL, op. cit., s. 191 136 § 851 ABGB 137 ROUČEK, František a SEDLÁČEK, Jaromír (ed.). Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: Reprint původního vydání Wolters Kluwer, 2002, s. 650-651 třetího dílu.
38
soustavě a doložených v dokumentaci, nejméně častá a nejhůře obhajitelná. D. Vávra k tomuto poznamenává, že uvedené není v ABGB vůbec rozvedeno a že není vůbec jasné, jak soudy měly postupovat, nebo jak postupovaly.138 Skutečně neznatelné hranice (ad 2/) budou dnes patrně ta situace, kdy jsou hranice dosud vyznačeny ve zjednodušené evidenci katastru nemovitostí139, po desetiletí v terénu nezjistitelné, např. sloučením v zemědělských celcích. Sporné hranice (ad 3/) jsou pak ty, kdy již došlo anebo dojde k úkonům „nedohodou“ o jejím průběhu. V ABGB i v NOZ je specifikováno, že právo požadovat určení hranice má soused. To znamená „ten, komu přísluší vlastnické právo k některému z pozemků, o jejichž hranice se jedná, nikoliv však osoba, které přísluší k pozemku nějaké jiné věcné právo.“140 Takový návrh nepředpokládá, že se znovu bude hledat mimosoudní dohoda, ale pokud vyjde najevo, že by byla ochota k mimosoudnímu vymezení hranic, bude se jistě v zájmu zúčastněných hledat. Tomu jistě napomohou dobré a jasné výsledky znalecké činnosti, které naznačí všechny možnosti. Ustanovení § 850 ABGB, které se stalo inspirací pro první větu § 1028 NOZ je širší. Obsahuje i další větu: „K tomu účelu buďtež sousedé obesláni k jednání v řízení nesporném s upozorněním, že hranice budou určeny a vyznačeny, i když se obeslaný nedostaví“141. Je to podle mého názoru dnes již nadbytečná věta, nehodící se do občanského kodexu. Patří svým obsahem mezi ustanovení o vytyčení hranic142. Tam má své opodstatnění. Druhou větu § 1028, kterou jsem výše vymezil svým bodem b/: není-li to možné, soud určí hranici podle slušného uvážení – je třeba hledat v inspiraci v § 851 ABGB. V komentáři F. Roučka a J. Sedláčka je „slušné uvážení“ konkretizováno: „Soudce přihlédne ke všem okolnostem konkrétního případu. Může přidělit celou spornou plochu tomu, kdo prokáže anebo aspoň osvědčí, že má na ni právo. Může při rozdělení sporné plochy přihlédnouti ke vzájemné poloze a povaze sousedních pozemků, k důvodům účelnosti.“143 Neurčitý pojem slušné uvážení lze zajisté rozvádět mnoha způsoby. Nejčastěji však jako postup rozumný, poctivý a spravedlivý. Zajímavostí v ABGB, což uvádím i pro úplnost k problematice, je § 852 stanovující pomůcky při úpravě hranic a pak i § 853 o nákladech řízení. To zmiňuji k úplnosti původního 138
VÁVRA, op. cit., s. 602. shoduji se s P. Téglem, když konstatuje situaci „kdy žádný ze sousedů nebude vědět, kudy společná hranice vede: TÉGL, op. cit. , s. 335. 140 ROUČEK a SEDLÁČEK, op. cit. , s. 651. 141 § 850 ABGB, druhá věta, podle citovaného komentáře, ale nebyla obsahem původního textu 142 § 89 odst. 1 písm. a) bod 5. KtV 143 ROUČEK a SEDLÁČEK, op. cit. , s. 654. 139
39
inspirujícího textu pro NOZ. Taková či podobná ustanovení nebylo třeba zařazovat pro podrobnější a přesnější rozvedení v jiných částech právního řádu.
3.4.
Stanovení neznatelné hranice
Kde nelze hranici zjistit a je žalováno na její „stanovení“ opírá se žaloba o § 1028 NOZ. Rozsudek je pak konstitutivní. Nejčastější budou tyto případy u zmiňovaných pozemků ve zjednodušené evidenci. Navzdory tomu, že se v citovaném ustanovení hovoří o určení („aby je soud určil“) domnívá se J. Spáčil, že bude vhodnější označovat tento případ jako žalobu na stanovení hranice mezi pozemky144. Problematikou se zabývá i D. Vávra s tím, že si všímá, jak text ustanovení § 1028 NOZ navozuje změnu v tom, že nově se jedná o sporná soudní řízení oproti obnově hranic podle § 851 ABGB, která byla předmětem nesporného soudního řízení.145 D. Vávra rozebírá možnosti neznatelných hranic (vlastníci netuší, kde hranice se nachází) a všechny je podřazuje pod určování pochybné hranice dle § 1028. Tu pak rozlišuje na dvě fáze: prokázání poslední pokojné držby anebo podle slušného uvážení146. Klade si ale zajímavou otázku: „Co ale sporná hranice, je ji možné rovněž řešit v rámci § 1028 NOZ?“147 Takovou definuje, jak jsem již naznačil výše (doslova „překrytí představ o průběhu hranice“148) a odpovídá, že se bude řešit dle § 1028 NOZ i přes spornost hranice. Vysvětlení dle J. Spáčila je přehlednější, když případy rozděluje na žaloby stanovení neznatelné hranice a na žaloby určení sporné (pochybné) hranice. Nicméně D. Vávrovi149 rozumím v jeho pochybnostech v tom, proč uvažuje o sporném soudním řízení v celém kontextu § 1028. Asi protože tak vyvozuje z dikce § 1028 „má každý soused právo požadovat“. D. Vávra uvádí „neznatelné hranice si představuji jako hranice, které nejsou stabilizovány v terénu a vlastníci netuší, kde se nachází.“150. Pochybné hranice pak si představuje jako hranice se stupněm nejistoty nižším, např. několik metrů širokou mez. Osobně se s tímto názorem neztotožňuji, protože si vše vysvětluji tím, že nahradím slovo
144
SPÁČIL, op. cit., s. 193. VÁVRA, op. cit., s. 603. 146 tamtéž 147 tamtéž 148 tamtéž 149 tamtéž 150 tamtéž 145
40
„pochybný“ slovem „sporný“ z ABGB. Taková pochybná hranice pak není hranicí s nižším stupněm nejistoty, ale s rozdílným tvrzením. A rozdílné tvrzení se pak nemusí vůbec opírat o skutečnost v terénu (objektivní skutečnost), ale subjektivní názor souseda. Žaloba na stanovení neznatelné hranice (návrh na soudní obnovu nebo úpravu hranic) bývala dle ABGB projednávána v nesporném řízení151. Strany nepředkládají rozdílná tvrzení, často ani nemohou. Úprava dle NOZ § 1028 „patrně ke škodě věci, však projednání v nesporném řízení neumožňuje, jde však o řízení, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky…a soud tak není vázán návrhem na to, jak hranici vymezit.“152 Při stanovení neznatelné hranice může ale nastat situace, že se při prokáže možnost jejího zjištění. Například nalezením nějakého dosud neznámého dokumentu (plánu, náčrtu). Pak by bylo nutné žalobu pro stanovení neznatelné hranice zamítnout, což by mělo procesní následek, že rozhodnutí by bylo definitivní. J. Spáčil se však domnívá, že v tomto případě je možná změna žaloby podle § 95 občanského soudního řádu.153
3.5.
Určení pochybné hranice
Jde o klasickou situaci mezi sousedy, kdy každý tvrdí něco jiného. Každému je dostatečně známo, jaký je průběh hranice, ovšem s tím nedostatkem, že týž názor nesdílí jeho soused, ba dokonce má jiný anebo zcela protichůdný názor. Jinak řečeno, subjektivní názor jednoho se zcela liší od druhého. K takové situaci se vyjadřuje J. Spáčil: „Nejde tu o žalobu podle § 1028, a soud nemůže postupovat způsobem tam uvedeným.“154 Navíc subjektivní názory nejsou sděleními o průběhu hranice, které lze označit slovy „poslední pokojná držba“. V těchto situacích nelze často ani zjistit kdy byla držba pokojná, natož kdy byla poslední pokojná. Často ani kdo pozemek držel. Často postačí vytyčit hranici pozemků podle katastrálních pozemků a ve znaleckém posudku obhájit tento stav, ovšem pokud celá problematika není zatížena ještě tvrzením o vydržení části pozemku. Průběh řízení bývá různý. Setkáváme se ale s tím, že žalobce nebo i žalovaný dokládají ve sporu již dříve vytyčené hranice podle katastrálních předpisů, případně 151
ROUČEK a SEDLÁČEK, op. cit. , s. 651. SPÁČIL, op. cit., s. 194. 153 SPÁČIL, op. cit., s. 195. 154 SPÁČIL, op. cit., s. 193. 152
41
oba dokládají rozdílná vytyčení od různých vytyčovatelů, případně i z rozdílných dob a z různě označených mapových děl. Komplikací je také, že rozmanitá dokumentace obsahuje různá označení parcelními čísly. Navíc dokumentace je různé úrovně a opírá se o svědectví osob. Soud pak může v této fázi udělat jedině správnou věc: nechat si celou problematiku za pomocí vhodných znaleckých otázek „přetlumočit“ k rozhodování. Svědky pak případně poznat k výslechu, je-li zjevné, že mohou cokoliv podstatného objasnit. Rozsudek je v těchto případech deklaratorní. Soud buď žalobě vyhoví, když jsou tvrzení žalobce správná, anebo ji zamítne. Ukáže-li se, že je žalobce vlastníkem jen části pozemku, musí následovat vymezení geometrickým plánem jako součásti rozsudku. „V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední pokojné držby či podle svého uvážení.“155 Oproti názoru J. Spáčila prezentuje D. Vávra názor, že i spornou hranici je možno řešit v rámci § 1028 NOZ.156 Spornou hranici pak označuje jako speciální podkategorii pochybné hranice, kdy používá stejného příkladu o mezi (uvedl jsem v předchozí kapitole), kdy „…každý z vlastníků tvrdí, že právě jemu patří celá mez nacházející se mezi pozemky.“157. Tato jeho konstrukce se mi nezdá být přijatelnou, protože neodpovídá porovnání s ustanoveními v ABGB, kdy slovo „sporné“ bylo nyní nahrazeno slovem „pochybné“. Domnívám se, že kdyby zákonodárce chtěl stanovit složitější členění (neznatelný – pochybný - sporný), definoval by § 1028 precizněji. V rámci této práce, nemohu tuto problematiku lépe popsat a odůvodnit. Také předvídám její další výkladový vývoj, který budu se zájmem sledovat.
155
SPÁČIL, op. cit., s. 194. VÁVRA, op. cit., s.603. 157 tamtéž 156
42
ZÁVĚR V předchozích kapitolách jsem pojednal o činnosti znalce v oboru zeměměřictví v oblasti určování hranic pozemků. Doložil jsem a porovnal ji s činností vytyčovatele, který pracuje jako expert na základě katastrálních předpisů. Potvrdilo se, že se jedná, jak u znalce, tak u vytyčovatele, o problematiku s množstvím pravidel a že je ovlivňována řadou jevů. Určování hranic pozemků, zejména ve své důležité oblasti, jímž je vytyčování hranic pozemků, patří mezi odborně složitější zeměměřické činnosti. Navíc se dotýká mezilidských vztahů, takže je to oblast velmi citlivá. Ze strany zeměměřičů pak žádá „vydat ze sebe“ i něco navíc, zvládnout právní problematiky dotýkající se této oblasti. Při zpracování této své práce jsem dospěl k několika podnětům, které považuji za důležité minimálně pro diskuzi v případných úvahách de lege ferenda. Předně by bylo vhodné ve znaleckých předpisech obor označit přesněji jako zeměměřictví, místo dvouslovného geodézie a kartografie. To by navíc korespondovalo s terminologií v našem právním řádu kontinuálně tvořeného od vzniku KN. Po vlastních zkušenostech bych uvítal v činnosti vytyčovatele opětovné stanovení povinnosti osobní přítomnosti úředně oprávněného inženýra při vytyčování hranic pozemků. Přineslo by to užitek i znalecké činnosti zeměměřičů. K oblasti činnosti vytyčovatele směřuje i další můj námět výše v práci zmiňovaný: důraz na užitečnost rad ode všech zeměměřičů při vytyčování, čehož ovšem nelze dosáhnout nějakým předpisem, ale „osvětou“. Vytyčovatel by měl vhodně sdělovat svůj pohled na věc a preventivně tak předcházet sporům. Jako technické drobnosti vidím, aby úřední průkaz o oprávnění ke vstupu na pozemky mohl sloužit jako doklad o odborně způsobilé osobě. A dále aby ve znaleckých předpisech bylo pro dnešní dobu precizněji popsáno ustanovení o použití prostředků využitelných ke znalectví a aby byla lépe definováno postavení pomocníků znalce, což jsou v případě oboru zeměměřictví figuranti. Za velmi užitečné bych považovat systematické řešení duplicitního zápisu vlastnictví, zejména stávajícího nepříznivého stavu, který nevhodně zatěžuje katastr nemovitostí. Zajímavé bude, jaká nás čeká budoucnost v řešení všech nastolených výkladových a aplikačních otázek. Je totiž objektivně nemožné na samém počátku účinnosti nových právních předpisů předvídat, do jaké míry tyto nové právní regulace obstojí v reálném životě. Na konec konstatuji s radostí, že studium a tato práce mi přinesly mnoho užitečných podnětů pro moji profesi.
43
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ABGB – německy „Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie“, v české právní praxi označovaný jako obecný zákoník občanský. Vyhlášen byl císařským patentem 1. 6. 1811 jako zákon č. 946/1811 říšského zákoníku pro neuherské („předlitavské“) země s účinností od 1. 1. 1812. Na českém území zůstal účinný ve znění předpisů jej měnících a doplňujících až do 31. 12. 1950, kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (tzv. střední občanský zákoník)
KN – katastr nemovitostí (evidenční nástroj od 1. 1. 1993)
KtV – vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)
KtZ – zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)
NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tzv. nový občanský zákoník
VUT – Vysoké učeni technické v Brně
44
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Odborná literatura 1. BAREŠOVÁ, Eva a BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 736 s. ISBN 978-80-7179-594-0. 2. BRADÁČ, Albert a kolektiv. Úvod do soudního znalectví. 1. vyd. Brno: CERM, s.r.o. Brno, 2004, 220 s. ISBN 80-7204-365-X. 3. BUMBA, Jan. Geometrický plán. Praha: Linde Praha a.s., 1999, 419 s. ISBN 80-7201-180-4. 4. EBEL, Martin. Dějiny českého stavebního práva. Praha: ABF-nakladatelství ARCH, ABF, 2006, 256 s. ISBN 978-80-86905-21-1. 5. ELIÁŠ, Karel a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. 6. HANÁK, Jakub. Institucionální otázky znalectví. Brno, 2013, 192 s. Disertační práce. VUT, Ústav soudního inženýrství, vedoucí práce prof. JUDr. Ivo Telec, CSc. 7. HONL, Ivan. Instituce zeměměřičů u desk zemských (K dějinám historické vlastivědy). In: KLIK, Josef; ŠPÉT, Jiří (eds.). Acta regionalia: Sborník vlastivědných prací. Praha: Společnost přátel starožitností, 1965, s. 70-75. 8. KUBA, Bohumil a OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 1997, 319 s. ISBN 80-7201-057-3. 9. MARŠÍKOVÁ, Magdalena a MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Nakladatelství Libri, 2007, 182 s. ISBN 978-80-7277-318-3. 10. PEKÁREK, Milan a kol. Pozemkové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, 331 s. ISBN 978-80-7380253-0. 11. ROUČEK, František a SEDLÁČEK, Jaromír (ed.). Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: Reprint původního vydání Wolters Kluwer, 2002, 5424 s. ISBN 80-85963-60-4. 12. SPÁČIL, Jiří a kolektiv. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vyd.Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. 13. SVOBODA, Karel. Žaloby na ochranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 4, s. 144-147. ISSN 1210-6410. 14. SVOBODA, Vladimír. Neprobádané vody znalectví. Zeměměřič. 2010, roč. 17, č. 9+10, s. 26. ISSN 1211-488X. 15. TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 9, s. 333-336. ISSN 1210-6410.
45
16. VÁVRA, David. Určení hranice mezi pozemky v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 17, s. 600-603. ISSN 1210-6410.
Právní předpisy 1. Návod pro správu a vedení katastru nemovitostí. Český úřad zeměměřický a katastrální [online] č. j. 4571/2001-23. Dostupné z http://www.cuzk.cz/Predpisy/Resortni-predpisy-aopatreni/Navody-CUZK.aspx [cit. 28. 3. 2014] 2. Obecný zákoník občanský (ABGB), citovaný dle ROUČEK, František a SEDLÁČEK, Jaromír (ed.). Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2002, 5424 s. ISBN 80-85963-60-4. 3. Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 4000/1975-22 pro vyhotovování geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků (registrováno v částce č. 28/1975 Sb.). 2. vyd. Praha: Český úřad geodetický a kartografický, 1980. 4. Vládní nařízení č. 269/1939 Sb., o seznamech stálých soudních znalců, ve znění ke dni 31. 12. 1949. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 5. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 6. Vyhláška č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ve znění ke dni 9. 7. 1996. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 7. Vyhláška č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996, ve znění ke dni 28. 2. 2007. Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 8. Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění ke dni 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 9. Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 141, s. 6446 – 6524. ISSN 12111244.
46
10. Vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 141, s. 6525 – 6544. ISSN 12111244. 11. Zákon č. 119/1873 ř. z., jímž se zavádí řád soudu trestního, ve znění ke dni 31. 12. 1949. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 12. Zákon č. 269/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících, ve znění ke dni 1. 1. 1950. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 13. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 14. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2014]. 15. Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 16. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. 17. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012, částka 33, s. 1026 – 1365. ISSN 1211-1244. 18. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 99, s. 2674 – 2693. ISSN 12111244.
Judikatura 1. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, © 1998 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://nalus.usoud.cz 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 publikovaný v Soudních rozhledech číslo 9/2003, s. 303 – 305. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2003 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 324/2005. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2009 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz/
47
4. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1181/2008. Nejvyšší soud. [online]. Nejvyšší soud, © 2009 [cit. 28. 3. 2014]. Dostupné z http://www.nsoud.cz/ 5. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 588/10. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, © 2010 [cit. 27. 3. 2014]. Dostupné z http://nalus.usoud.cz
Elektronické prameny 1. DRÁPELA, Milan a kolektiv. Multimediální učebnice Dějiny kartografie [online]. Geografický ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://oldgeogr.muni.cz/ucebnice/dejiny/obsah.php?show=100 2. JELÍNEK, Eduard. Hranice a hraniční znaky v historii [online]. Zeměměřický věstník. 1936. roč. XXIV, č. 1, s. 11. [cit. 30. 3. 2014]. Dostupné z http://archivnimapy.cuzk.cz/zemvest/texty/Rok1936.pdf 3. KELLNER, Václav. Příčiny a soudní dohry sporů v oblasti katastru nemovitostí. Příspěvek ze 40. Geodetických dnů v Brně, listopad 2004 [online]. Soudní inženýrství. 2005, roč. 16, č. 1, s. 47-48. [cit. 26. 3. 2014]. ISSN 1211-443X. Dostupné z: http://www.sinz.cz/archiv/docs/si-2005-01-47-48.pdf 4. KOTRADY, Pavel. Spor o hranice pozemku. Právní rádce - Příloha Hospodářský novin, IHNED.cz [online]. Economia, publikováno 24. 7. 2008 [cit. 25. 3. 2014]. ISSN 1210 -6410. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-26019880-spor-o-hranice-pozemku 5. KUTÁLEK, Stanislav. Některé aspekty problematiky soudněznalecké činnosti. Příspěvek na X. semináři Katastr nemovitostí, Třebíč 2. 12. 2004, Brno: Spolek zeměměřičů Brno, 2005 [CD č. 7]. 6. NOVOTNÝ, František. Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České [online]. Praha: Alois Wiener, 1911, 490 s. [cit. 26. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.vugtk.cz/odis/sborniky/cd/cd_zak/novotny/start.htm 7. VRCHA, Pavel. Katastrální (a související) judikatura. 2. vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2006, 496 s. ISBN 80-7201-581-8. Dostupné též v článku „K zákonnosti provádění duplicitních zápisů katastrálními úřady“ [online] z: http://vrcha.webnode.cz/news/kzakonnosti-provadeni-duplicitnich-zapisu-katastralnimi-urady-/
48