Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právní vztahy k nemovitostem Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právní vztahy k nemovitostem Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Bakalářská práce Věcná břemena Helán Petr 2010/2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma : Věcná břemena zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................................... 4 1.1. Cíl práce ........................................................................................................................................... 4 1.2. Metody zpracování ........................................................................................................................... 4 2. Historický vývoj institutu věcných břemen ......................................................................................... 6 2.1. První právní úpravy institutu věcných břemen ................................................................................. 6 2.2. Úprava institutu věcných břemen v letech 1951 – 1964 .................................................................. 7 2.3. Úprava institutu věcných břemen v letech 1964 - 1983 ................................................................... 8 2.4. Úprava institutu věcných břemen v letech 1983 – 1991 .................................................................. 8 2.5. Úprava institutu věcných břemen v současnosti .............................................................................. 9 3. Pojem, funkce a druhy věcných břemen............................................................................................ 10 3.1. Pojem a funkce věcných břemen .................................................................................................... 10 3.2. Druhy věcných břemen .................................................................................................................. 12 4. Vznik věcných břemen ......................................................................................................................14 4.1. Vznik věcného břemene na základě písemné smlouvy .................................................................. 14 4.2. Vznik věcného břemene na základě rozhodnutí příslušného orgánu.............................................. 16 4.2.1. Věcná břemena zřízená soudem ......................................................................................... 17 4.2.2. Věcná břemena zřízena na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu ...................... 20 4.3. Vznik věcného břemene ze zákona..................................................................................................22 4.4. Vznik věcného břemene vydrţením................................................................................................24 4.5. Vznik věcného břemene na základě závěti a schválenou dohodou dědiců .................................... 26 5. Změna věcných břemen..................................................................................................................... 28 5.1. Změny věcných břemen v subjektech ............................................................................................ 28 5.1.1. Změna povinného subjektu ................................................................................................. 28 5.1.2. Změna oprávněného subjektu ............................................................................................. 30 5.2. Změna věcných břemen v obsahu .................................................................................................. 30 5.2.1. Rozhodnutím oprávněného orgánu ..................................................................................... 30 5.2.2. Dohodou účastníků ............................................................................................................. 31 5.3. Změny věcných břemen v předmětu .............................................................................................. 31 5.3.1. Změny zatíţených nemovitostí ........................................................................................... 31 5.3.2. Změny oprávněných nemovitostí ....................................................................................... 32 6. Zánik věcných břemen ...................................................................................................................... 32 6.1. Zánik věcného břemene ze zákona ................................................................................................. 33 6.1.1. Zánik věcného břemene nastoupením trvalých změn ......................................................... 33 6.1.2. Zánik věcného břemena smrtí nebo zánikem oprávněného ................................................ 34 6.1.3. Zánik věcného břemene v konkurzním řízení a v řízení o výkon rozhodnutí..................... 34 6.2. Zánik věcného břemene rozhodnutím oprávněného orgánu ........................................................... 35 6.2.1. Zánik věcného břemene rozhodnutím soudu ...................................................................... 36 6.2.2. Zánik věcného břemene rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu ........................................... 37 6.2.3. Zánik věcného břemena rozhodnutím pozemkového úřadu ............................................... 37 6.3. Zánik věcného břemene na základě smlouvy ................................................................................. 38 6.4. Zánik věcného břemene splynutím ................................................................................................. 38 6.5. Zánik věcného břemene uplynutím doby ....................................................................................... 41 6.6. Zánik věcného břemena splněním rozvazovací podmínky ............................................................. 41 7. Promlčení věcných břemen ............................................................................................................... 42 8. Věcná břemena v návrhu nového občanského zákoníku .................................................................. 44 9. Závěr.................................................................................................................................................. 45 10. Resume ............................................................................................................................................ 48 11. Literatura ......................................................................................................................................... 51 11.1. Literatura: ..................................................................................................................................... 51 11.2. Právní předpisy: ............................................................................................................................ 51 11.3. Internetové zdroje ......................................................................................................................... 52 11.4. Judikatura ..................................................................................................................................... 52

3

1. Úvod 1.1. Cíl práce Předmětem této bakalářské práce je institut věcných břemen.1 Ač lze říci, ţe téma věcných břemen není nikterak tématem novým, je stále poměrně aktuálním, a to i s ohledem na některé legislativní změny (věcná břemena k pozemkům pod letišti) či připravovaný nový občanský zákoník. Věcná břemena spolu se zástavním a zadrţovacím právem řadíme mezi věcná práva k cizí věci. Věcné břemeno je věcným právem, které omezuje vlastníka nemovité věci ve prospěch jiného, tj. oprávněné osoby, tak, ţe je povinen něco strpět (latinsky pati), něco konat (latinsky facere) nebo něčeho se zdrţet (latinsky ommitere). Takto je zákonně vymezeno věcné břemeno v občanském zákoníku. Při dalším výkladu tedy budeme vycházet zásadně z této definice. Cílem práce je vymezení základních pojmů souvisejících s institutem věcných břemen. Současně je třeba se zaměřit na analýzu vzniku, změny a zániku tohoto institutu. To vše zejména ve světle současné právní úpravy, tj. tedy jak zákonného pojetí věcných břemen, tak jejich pojetí doktrinálního a zejména judikatorního. Nelze opomenout ani historický exkurz, i kdyţ není rozhodně záměrem podat zde ucelený dějepisně-právní přehled vývoje tohoto institutu. Tento exkurz nám můţe být nápomocen zejména při pochopení podstaty daného institutu a při interpretaci současné právní úpravy, resp. úvah o změnách této úpravy. Naopak co ale musí být komparováno, jest stav současný se stavem budoucím. Nezbytným se tak stává pohled na institut věcného břemene v rámci připravovaného nového občanského zákoníku. Tím jsou tak podstatně ovlivněny jakékoliv závěry de lege ferenda, jelikoţ lze takto v podstatě vnímat onu připravovanou zákonnou úpravu.

1.2. Metody zpracování Při zpracování této bakalářské práce jsem vycházel z odborné literatury, internetových zdrojů, platné právní úpravy institutu věcných břemen a související judikatury.

1

Nutno hned zkraje říci, ţe různí autoři skloňují pojem věcného břemene odlišně. Pokud jedni hovoří o věcném břemenu, jiní se věnují výhradně věcnému břemeni. Pro účely této práce a pro institut samotný však tyto odlišnosti nemají velké relevance. Dále tak bude uţita obojí podoba, zejména pak v citacích.

4

Ve své bakalářské práci jsem se v první kapitole zaměřil na historický vývoj institutu věcných břemen. Druhá kapitola vysvětluje základní pojmy institutu věcného břemena, spolu s jeho funkcemi a druhy věcných břemen. V dalších kapitolách je popsán vznik, změna a zánik věcných břemen. Promlčení práva odpovídajícímu věcnému břemenu je pak upraveno v samostatné kapitole, a to z toho důvodu, ţe přímo k zániku takového práva nedochází, pouze se stává podmíněným na vznesení námitky promlčení, a v takovém případě věcné břemeno nezaniká. Závěr této práce je věnován krátkému posouzení stávající úpravy institutu věcných břemen a úvaha de lege ferenda.

5

2. Historický vývoj institutu věcných břemen 2.1. První právní úpravy institutu věcných břemen Nejstarší zmínka o věcném právu k cizí věci se objevuje v právním systému existujícím v Římské říši, označovaném souhrnně jako římské právo. Psaná podoba římského práva začíná kolem roku 449 př. n. l., kdy byl sepsán Zákon dvanácti desek. Součástí tohoto psaného zákona bylo i zmíněné věcné právo k cizí věci, tzv. iura in re aliena, které dávalo oprávněné osobě právo zvláštního, obsahově přesně vymezeného působení na věc, jíţ nebyl vlastníkem. Toto právo bylo nazýváno servitutes, tj. sluţebnost, která se dělila na sluţebnost pozemkovou a sluţebnost osobní, a mohla vzniknout pouze k věci cizí. Pozemková sluţebnost byla neoddělitelná od vlastnictví k pozemku, byla tedy vázána na pozemek, a slouţila ve prospěch dominantního pozemku na úkor pozemku sluţebného. Vlastník dominantního pozemku měl právo na sluţebném pozemku vykonávat určitou činnost, nebo poţadovat na vlastníkovi sluţebného pozemku zdrţení se nějaké činnosti. Jiným druhem sluţebnosti byla osobní sluţebnost, kterou se rozumělo právo uţívat nějakou věc jinou osobou neţ vlastníkem. Vlastník měl výlučné právo s věcí nakládat pouze tak, aby neumenšil práva uţivateli. Pro uţivatele platila povinnost zachovat strukturu a hospodářské určení věci. Sluţebnosti byly vázané na věci, uţívací práva byla spojena s osobou. V případě, ţe se uţivatel stal vlastníkem věci, uţívací právo zaniklo a vzniklo právo vlastnické. Úprava římského práva tak vytvořila historický základ pro současnou úpravu práv k cizí věci. „Historicky první ucelenou právní úpravu služebností a reálných břemen na území ČR obsahoval tzv. Obecný občanský zákoník z r. 1811 (dále jen „OZO“). Základem jejich úpravy byly mnohasetleté zkušenosti s fungováním těchto institutů v předchozích historických typech práva, počínaje již Zákonem dvanácti desek ve starověkém Římě. Služebnosti byly zprvu jediným známým typem věcných práv k cizí věci, impuls pro vznik reálných břemen byl dán až v souvislosti s lenními a poddanskými vztahy ve středověku. Služebnosti představovaly věcná práva k cizí věci, která záležela v právní volnosti jejich užívání, dané určité osobě nebo tomu, kdo byl právě vlastníkem určitého pozemku.“2 Jak připomíná Fiala, na rozdíl od sluţebností, je předmětem vztahu reálných břemen pozitivní činnost, konkrétně jsou to činnosti vedoucí k opětovnému plnění, které vázna na určitém pozemku, či jiné nemovitosti.3

2 3

BRADÁČ, A., FIALA, J., HÁBA, J. et al.. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 13-14. Blíţe in FIALA, J. Věcná břemena. Brno : Univerzita J.E.Purkyně v Brně – právnická fakulta, 1988, s. 19 a násl.

6

Ve smyslu ustanovení § 472 OZO, právem sluţebnosti byl vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem k své věci něco trpěl nebo opomíjel. Bylo to věcné proti kaţdému drţiteli sluţebné věci účinné právo. Toto právo bylo povaţováno za absolutní uţívací právo – všem jiným osobám ukládal zákon povinnost výkon takového práva nerušit. Dle OZO byly sluţebnosti děleny na sluţebnosti pozemkové (tj. sluţebnosti spojené s drţbou pozemku k jeho prospěšnějšímu a pohodlnějšímu uţívání – tyto sluţebnosti se dále rozlišovaly na sluţebnosti polní a domovní) a sluţebnosti osobní (za tyto sluţebnosti byly povaţovány všechny ostatní sluţebnosti, aniţ by je OZO blíţe vymezil. V rámci osobních sluţebností byly rozeznávány tři druhy sluţebností, a to právo uţívání, právo poţívání a sluţebnost bytu). Jiné základní dělení sluţebností rozlišovalo sluţebnosti jistivé (neboli afirmativní) a sluţebnosti záporné (neboli negativní) podle povahy povinnosti vlastníka sluţebné věci buď něco strpět, nebo něco konat. O reálných břemenech obsahoval OZO pouze všeobecné ustanovení. Především § 443 OZO stanovuje, ţe ten kdo je vlastníkem nemovitých věcí, přijímá na sebe také břemena na nich váznoucí, ve veřejných knihách zapsaná. Předmětem reálných břemen byla činnost vlastníka zatíţené věci. Podstata reálných břemen je charakterizována jako zatíţení pozemku s ručením jeho vlastníka za plnění (nemovitost byla určena jako podpůrný zdroj uspokojení oprávněného). „Obdobně jako u služebností, rozlišovala se reálná břemena osobní (oprávněná osoba byla určena individuálně) a věcná (oprávněná osoba byla určena vlastnictvím nemovitosti),“ podává opět Fiala.4

2.2. Úprava institutu věcných břemen v letech 1951 – 1964 Dne 1. 1. 1951 byl zrušen Obecný občanský zákoník z roku 1811 a vešel v účinnost nový zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který nepřevzal do této doby platnou úpravu rozlišující sluţebnosti a reálná břemena, a oproti tomu zavedl z důvodu nevyhovující předešlé právní úpravy nový institut - věcná břemena. Tento institut byl občanským zákoníkem upraven v § 166 – § 187. Fiala v této souvislosti uvádí: „Pojem věcného břemene charakterizoval § 166 jako omezení vlastníka věci ve prospěch někoho jiného, a to tak, že vlastník je povinen buď něco trpět, nebo se něčeho zdržet anebo něco činit. Tyto povinnosti – na rozdíl od obligací – přecházely vždy s vlastnictvím věci, čili působily in rem. Vymezení povinností vlastníka odhaluje návaznost věcných břemen na předchozích služebnostech a reálných břemenech.

4

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 18.

7

Povinnosti něco trpět nebo se něčeho zdržet charakterizovaly služebnosti a povinnost něco konat byla příznačnou pro reálná břemena.“5 Věcná břemena byla tedy dělena podle oprávnění na věcná břemena působící in rem uvedená výše (spojena s vlastnictvím nemovitosti) a věcná břemena působící in personam (určitá osoba má právo k cizí věci, a toto právo nepřechází na právní nástupce). Dle zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, můţe věcné břemeno vzniknout smlouvou, úředním výrokem, ze zákona, vydrţením nebo závětí.

2.3. Úprava institutu věcných břemen v letech 1964 - 1983 1. 4. 1964 se stal účinným nový občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., ve kterém došlo k výraznému omezení institutu věcných břemen. Pojem věcných břemen byl původně vymezen pouze v § 495 odst. 3 (Věcná břemena omezují vlastníka věci tak, ţe je povinen něco trpět nebo něco činit, anebo něčeho se zdrţet). Dle § 495 odst. 1, věcná břemena přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele (tímto se věcná břemena odlišila od závazkových právních vztahů). Podstatnou změnou této právní úpravy bylo znemoţnění vzniku věcného břemena jinak neţ ze zákona (na základě skutečností uvedených v zákoně) nebo rozhodnutím státního orgánu na základě zmocnění zákonem. „Vznikl tak kodex, který programově prohloubil odklon od tradic evropského kontinentálního práva s cílem upravit občanské právo s novým obsahem a v nových formách s odůvodněním, že se vztahy, které jsou předmětem úpravy občanského zákoníku, nejpodstatněji změnily vítězstvím socialistické hospodářské soustavy a proto, jak uvádí obecná část důvodové zprávy k němu, byl občanský zákoník pojat tak, aby se hodil jen na společenské vztahy vznikající na půdě socialistické hospodářské soustavy.“6

2.4. Úprava institutu věcných břemen v letech 1983 – 1991 Novelou občanského zákoníku, zákon č. 131/1982 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 4. 1983, došlo k opětovnému rozšíření moţnosti vzniku práva odpovídajícímu věcnému břemenu. Dle výše uvedené novely občanského zákoníku byl moţný vznik věcného břemena ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou, na základě závěti a výkonem práva. K zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu mohlo dojít v těchto případech : ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, smlouvou, smrtí oprávněného, splynutím,

5 6

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 18-19. Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku. [cit. 2011-4-15]. s. 6. Dostupné z

8

uplynutím doby a splněním rozvazovací podmínky. Protoţe se tato novela stala v mnoha směrech předlohou pro nynější právní úpravu práva odpovídajícímu věcnému břemenu, o konkrétních moţnostech vzniku a zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu bude pojednáno v následujících kapitolách této práce.

2.5. Úprava institutu věcných břemen v současnosti Současná právní úprava věcných břemen je obsaţena v zákoně č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“). Práva k cizím věcem jsou v této normě upraveny v ustanoveních § 151n – § 151p, přičemţ právě podrobnější analýza této právní úpravy je hlavním tématem této bakalářské práce.

3. Pojem, funkce a druhy věcných břemen Jak bylo uvedeno v úvodu, věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, ţe je povinen něco trpět, něčeho se zdrţet, nebo něco konat. Tato 9

zákonná definice institutu věcného břemene jest zakotvena v ustanovení § 151n odst. 1 občanského zákoníku. Pokud se jedná o systematiku právních institutů, práva odpovídající věcným břemenům jsou řazena mezi věcná práva k cizí věci. Jako taková představují právní vztah mezi dvěma subjekty, a to mezi vlastníkem zatíţené věci a oprávněným. I kdyţ lze vlastníka nemovité věci omezit ve prospěch jiného i na základě závazkového práva, specifikum věcných břemen v tomto obsahu nespočívá. V případě věcných břemen se jedná o taková práva a povinnosti, která jsou vázána na určitou osobu nebo jsou spojena s vlastnictvím nemovitosti a přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. Od závazkových vztahů věcná břemena odlišuje především jejich vznik a zánik, přechod práv a povinností na nabyvatele, a především jejich dlouhodobější charakter. Takové právo odpovídající věcnému břemenu působí absolutně proti všem dalším třetím osobám, a není-li právní důvod, nesmí být oprávněný z věcného břemene rušen při výkonu svých práv. Vymezme si tedy pojem a funkce věcných břemen. A dále se zabývejme jednotlivými druhy tohoto institutu. Ještě dodejme, ţe co se týče právní úpravy, tak institut věcného břemene je, jakoţto právo věcné, zakotven v ustanoveních §§ 151n aţ 151r občanského zákoníku. Není zde tedy zejména podstatná povaha účastníků vztahu, jak tomu je v případě vztahů závazkových. Jinými slovy, pokud se jedná právo z věcného břemene, jde o právo věcné povahy, a jako takové je regulováno právě v reţimu zásadně kogentních ustanovení občanského zákoníku.

3.1. Pojem a funkce věcných břemen Pojmem věcného břemene se zabývá J. Fiala, kdyţ uvádí, ţe „[t]ermín „věcné břemeno“ se v právním jazyku běžně používá v několika významech. Jednak – fakticky v objektivním smyslu – se rozumí věcnými břemeny právní institut, jednak – v subjektivním smyslu – povinnost určitého subjektu. Neprávnickou veřejností bývá nepřesně za věcné břemeno považováno vše, co zatěžuje nebo omezuje vlastníka (např. také předkupní právo, zástavní právo).7 V rámci této práce se samozřejmě bude drţet prvních dvou vymezení, tj. objektivního a subjektivního pojetí věcného břemene. Máme-li vymezit zkoumaný institut jako právní vztah, třeba konstatovat, ţe se jedná o vztah povahy materiální. Tato materiálnost je dána tím, ţe se omezuje právo povinného

7

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 8.

10

k určitému hmotnému statku, ve smyslu zákona k nemovitosti. Dané omezení přitom bezesporu musí sledovat určitý ekonomický a sociální účel. Příkladem jest např. věcné břemeno spočívající v právu prarodičů bydlet v domě, který prodali vnukovi. Zde můţeme vidět sociální účel nejen ve smyslu účelu společenského, ale i v uţším vymezení sociálního jako potřebného, rodinného, pomocného apod. Stran ekonomického účelu lze uvést situaci, kdy se zřídí věcné břemeno chůze či průjezdu po cizím pozemku, namísto nákladnějšího odkupu jeho vymezené části. Můţeme dodat, ţe věcná břemena umoţňují oprávněnému realizovat určitý díl uţitné hodnoty cizí věci, a to buď přímo, nebo nepřímo, prostřednictvím věcného břemene v závislosti na jeho obsahu. Slouţí tedy buď potřebám oprávněné osoby, nebo prospěšnějšímu uţívání její nemovitosti. Samotný způsob výkonu a rozsah práva odpovídající věcnému břemeni není občanským zákoníkem nijak blíţe upraven. Setrvat tedy musíme na obecných zásadách výkonu práva v rámci občanskoprávních vztahů. Vycházet tak budeme zejména z toho, ţe výkon práv a realizace povinností musí být v souladu s dobrými mravy [§ 3 odst. 1 občanského zákoníku], a přihlíţet přitom musíme k základním zásadám občanského práva, ke historickému vývoji institutu, judikatuře i právní vědě. Přes uvedené, věcná břemena nemohou omezovat vlastníka věci v právu nakládat s předmětem v jeho vlastnictví (např. převést vlastnická práva na jinou osobu nebo zatíţit předmět zástavním právem). Taktéţ můţe činit úpravy zatíţené nemovitosti, které sice ovlivňují výkon práv oprávněného subjektu, ale výrazně jej neztěţují. Jinými slovy, omezení vlastnického práva není absolutní, resp. netýká se všech jeho sloţek. Ve smyslu ustanovení § 123 občanského zákoníku je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví drţet, uţívat, poţívat jeho plody a uţitky a nakládat s ním. Právě posledně jmenované oprávnění k nakládání s věcí zahrnuje právo zcizovací, jeţ nelze věcným břemenem níjak omezit.

3.2. Druhy věcných břemen Věcná břemena můţeme rozlišit podle toho, zda dochází k uspokojování zájmů a potřeb vlastníka věci, nebo k uspokojování zájmů a potřeb určitého individualizovaného subjektu. První skupinou věcných břemen jsou ta věcná břemena, kde subjektem oprávnění je vţdy vlastník věci. O těchto věcných břemenech hovoříme jako o věcných břemenech působících in rem, tj. ve prospěch věci. „Jde o takovou skupinu věcných břemen, kde subjekt 11

oprávnění je určen tak, že jím je vždy vlastník věci. Z povahy tohoto druhu vyplývá, že změna oprávněného subjektu není právně relevantní ve vztahu k další existenci věcného břemene a subjektem práva korespondujícího věcnému břemeni se stává sukcesor původního oprávněného.“8 Do druhé skupiny patří věcná břemena působící in personam, tj. ve prospěch věci. U této skupiny věcných břemen je „oprávněný subjekt určen zcela konkrétně a oprávnění svědčí pouze jemu. Proto je existence tohoto druhu věcných břemen spojena s existencí oprávněného subjektu. S jeho zánikem (smrtí fyzické osoby, zánikem právnické osoby) zaniká také věcné břemeno.“9 Fiala pak nabízí i jiné dělení věcných břemen, a to s ohledem na různý obsah, tj. s důrazem na rozdíly v povinnosti zavázané osoby. Podle tohoto tak můţeme rozlišit věcná břemena na: a) věcná břemena s povinností konat, b) věcná břemena s povinností zdržet se, c) věcná břemena s povinností trpět. Všechna výše uvedená oprávnění z práva odpovídajícímu věcnému břemenu musí být vykonávána tak, aby povinného zatěţovala co nejméně a nezpůsobila mu škodu. Obecně platí, ţe v případě pochybností o rozsahu oprávnění z práva odpovídajícímu věcnému břemenu, má být povinný omezován na svých právech spíše méně neţ více. Z ekonomického hlediska je dále důleţité rozlišovat věcná břemena z pohledu povinného a oprávněného. Pro povinného představuje věcné břemeno jistou újmu, naopak oprávněný má ze zřízeného věcného břemena užitek. Újma povinného a uţitek oprávněného se mohou, ale nemusejí rovnat. Z ekonomického úhlu pohledu můţeme rovněţ rozlišit věcná břemena, která vznikají za úplatu, a věcná břemena zřízená bezplatně. V případě úplatně zřízených věcných břemen je újma povinného kompenzována ze strany oprávněného úhradou. Tato kompenzace můţe být přitom částečná, úplná nebo dokonce vyšší neţ způsobená újma. Je-li úhrada jednorázová, splatná při vzniku věcného břemene, pak na hodnotu nemovitosti nemá (pozitivní) vliv, neboť kaţdý další vlastník nemovitosti kupuje nemovitost zatíţenou věcným břemenem, a stává se tak povinným bez jakékoli kompenzace ze strany oprávněného. Takových věcných břemen je přitom valná většina. Pouze v případě sjednaných budoucích úhrad (např. v podobě nájemného) se újma povinného bude i v budoucnu pravidelně sniţovat a hodnota nemovitosti

8 9

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 12 a násl. Tamtéţ.

12

zatíţené daným věcným břemenem bude pozitivně ovlivněna i pro kaţdého dalšího vlastníka. Tento vliv je potřeba při oceňování zohlednit. Břemena můţeme rozlišit podle doby, po kterou představují pro povinného újmu:  věcná břemena způsobující dočasnou, časově omezenou újmu a  věcná břemena způsobující trvalou újmu Konečně lze z ekonomického hlediska věcná břemena rozdělit podle toho, zda je újma povinného peněžního rázu, nebo zda má formu věcnou.10 Přestoţe současná právní úprava přímo nedefinuje druhy věcných břemen, které mohou vzniknout, mezi nejčastější věcná břemena náleţí: právo chůze nebo jízdy přes cizí pozemek, právo čerpání vody z cizí studny, právo vedení sítí nebo potrubí, právo zřízení plotu, uţívání bytu či nebytového prostoru v cizím domě a podobné.

4. Vznik věcných břemen Podle ustanovení § 151o odst. 1 OZ, a dále podle § 134 OZ, je taxativně stanoveno 6 způsobů vzniku věcného břemene, pro které platí tzv. numerus clausus, tj. jsou určena uzavřeným výčtem a nelze je rozšiřovat. Věcná břemena mohou vznikat písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců,

10

Blíţe in DUŠEK, D.. Oceňování nemovitostí jako předmětu zajištění úvěrů se zřetelem na ocenění věcných břemen a odděleného vlastnictví staveb a pozemků.Autoreferát k doktorské disertační práci na Katedře financí a oceňování podniku, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví. [cit. 2011-4-15] s. 24. Dostupné z

13

rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona, anebo právo odpovídajícímu věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva tzv. vydrţením.11

4.1. Vznik věcného břemene na základě písemné smlouvy Nejčastějším způsobem vzniku věcného břemene je vznik na základě písemné smlouvy, uzavřené na základě vzájemně a obsahově shodných projevů svobodné vůle smluvních stran. Smlouvu o zřízení věcného břemene, zakládající práva a povinnosti váţící se na vlastnictví nemovitosti, mohou uzavřít jen vlastníci dotčených nemovitostí, popř. další osoby, kterým zákon tuto moţnost poskytuje. Smlouvou můţe zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, tzn. vlastník nemovitosti zatíţené i vlastník nemovitosti oprávněné, a není rozhodné, zda jde o fyzickou nebo právnickou osobu (v postavení právnické osoby to můţe být i stát). Moţnost vlastníka zřídit věcné břemeno smlouvou je v souladu s obsahem vlastnického práva.12 Věcné břemeno však můţe zřídit i oprávněný drţitel, který má stejné práva jako vlastník, zejména má téţ právo na plody a uţitky z věci po dobu oprávněné drţby, nestanoví-li zákon jinak.13 Náleţitosti smlouvy o věcném břemeni nejsou zákonem stanoveny explicitně. Musíme tedy vycházet z obecných ustanovení o právních úkonech [§ 34 a násl. občanského zákoníku], a dále pak ustanovení o smlouvách [§ 43 a násl. občanského zákoníku]. Náleţitostmi smlouvy o věcném břemeni se zabýval i Nejvyšší soud, kdyţ v rozhodnutí ze dne 24. 6. 2010, sp. zn.: 30 Cdo 2218/2009 konstatoval: „Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene, která je často sepisována na jedné listině se smlouvou o převodu nemovitostí, je dohoda o obsahu věcného břemena. Především by měla být řádně určena ta nemovitost, k níž se zřizovaným věcným břemenem omezuje vlastnické právo. Obdobně by měla být vymezena nemovitost, s jejímž vlastnickým právem je spojeno právo odpovídající věcnému břemenu, příp. určena osoba, které právo odpovídající věcnému břemenu patří. Obsah věcného břemena je třeba ve smlouvě vyjádřit dostatečně určitě a srozumitelně. Současně je nutno za podstatnou náležitost považovat i vyjádření vůle účastníků, že uzavírají smlouvu s věcně právními účinky.“ Poţadavek písemné formy ve smyslu ustanovení § 151o odst. 1 občanského zákoníku lze odůvodnit dvěma způsoby. Jednak je písemná forma úkonu vyţadována zejména tam, kde má být dosaţeno právní jistoty při zachování minimálních nákladů na dokazování existence 11 12 13

Srov. ustanovení § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Blíţe in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 39 a násl. Srov. ustanovení § 130 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

14

nějaké skutečnosti. Jinými slovy, písemná forma v daném případě chrání jednak osoby v tomto právním vztahu, ale také i osoby třetí. S právní jistotou souvisí právě i poţadavek na vymezení obsahu. Pokud by zde nebylo poţadavku písemné formy, jen stěţí by se strany shodly na skutečném obsahu, tj. rozsahu oprávnění z daného věcného břemene. Druhým důvodem jest ta skutečnost, ţe na základě dané smlouvy se věcné břemeno zapisuje do katastru nemovitostí. Jen těţko by tak strany mohly prokázat a přiloţit nějaký důkaz k návrhu na zápis. K tomuto Fiala uvádí, ţe „[j]ejí nedodržení znamená absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 39 ObčZ). Nicméně, forma, předepsaná pro smlouvu o zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemeni, je dodržena, je-li smlouva pořízena v písemné formě a je účastníky podepsaná, není nezbytné, aby projevy vůle účastníků byly na téže listině.“14 S názorem, ţe v případě nedodrţení formy je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 OZ nesouhlasím. V takovém případě je dle mého mínění tato smlouva neplatná pro nedodrţení předepsané formy podle ustanovení § 40 odst. 1 OZ.15 Smlouva o vzniku věcného břemene musí být určitá, tj. musí zní být jasně patrno, k jaké nemovitosti se vlastnické právo omezuje věcným břemenem a zda jde o osobní věcné břemeno či zda odpovídající právo je spjato s vlastnictvím nemovitosti. Také obsah věcného břemene je třeba ve smlouvě vyjádřit dostatečně určitě a srozumitelně. Náleţitou pozornost je třeba věnovat i rozsahu a způsobu výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, a dále zda se věcné břemeno zřizuje za úplatu či bezúplatně. V případě, ţe ve smlouvě ujednání o úplatnosti zřízení věcného břemene chybí, má se za to, ţe se věcné břemeno zřizuje bezúplatně.16 Je-li obsahem smlouvy o zřízení věcného břemene poskytování plnění (např. obsluhu v nemocnici a ve stáří, zajišťování úklidu, stravy, apod.), musí být obsah závazků formulován přesně a určitě. Nemovitost, u které má být zřízeno omezení vlastnického práva musí být ve smlouvě označena způsobem, jakým stanoví v § 5 zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, v platném znění, neboť tato listina slouţí jako podklad pro vklad práva do katastru nemovitostí). Dále by smlouva o zřízení věcného břemene měla obsahovat údaj o trvání věcného břemene. V opačném případě, kdy ve smlouvě toto časové ujednání není, má se za to, ţe

14

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 37. 15 Ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění : Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný 16 K tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1265/98: „Jestliže smlouva o zřízení věcnéhobřemene zatěžujícího nemovitost neobsahuje žádný údaj o úplatnosti tohoto práva, pak platí, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně; povinnost oprávněného z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravu věci, kterou užívá, tím není dotčena.“

15

věcné břemeno se zřizuje na dobu neurčitou, a trvá do té doby, neţ zanikne zákonem stanoveným způsobem. Smlouva o zřízení věcného břemene je uzavřena okamţikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti, tj. okamţikem, kdy navrhovateli dojde vyjádření souhlasu s obsahem návrhu.17 Ale k věcně právním účinkům smlouvy o zřízení věcného břemene dochází vkladem provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu ke dni, kdy návrh na vklad byl tomuto orgánu doručen. V případě, ţe povinná osoba v době mezi předloţením smlouvy katastrálnímu úřadu a rozhodnutí o vkladu povinnost z věcného břemene poruší, bude oprávněný podle povahy věci moci ţádat nápravu ţalobou z věcného břemene.18 Pouze u nemovitostí, které se neevidují v katastru nemovitostí, vznikají věcná břemena jiţ okamţikem účinnosti smlouvy (vklad práva do katastru nemovitostí nelze v tomto případě povolit). V případě, ţe věcné břemeno se zřizuje pouze na části pozemku (např. v případě zřízení cesty nebo zřízení břemene pro vedení inţenýrských sítí), musí být součástí smlouvy o zřízení věcného břemene geometrický plán, na kterém bude vyznačena část zatíţeného pozemku. Pouhé slovní vymezení části pozemku nestačí. Dle § 5 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, v platném znění, je geometrický plán s vyznačením části pozemku, kde má věcné břemeno vzniknout, vyţadován a je podmínkou pro zápis práva do katastru – je neoddělitelnou součástí listiny o vzniku věcného břemene (§ 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb.). Věcné břemeno lze smluvně zřídit i k nemovitosti jiţ věcným břemenem zatíţené, které ale nesmí být na újmu právům osoby, jejíţ oprávnění z věcného břemene vzniklo dříve.

4.2. Vznik věcného břemene na základě rozhodnutí příslušného orgánu Ke vzniku věcného břemene můţe dojít i rozhodnutím příslušného orgánu [§ 151o odst. 1] „Ke vzniku vcného břemena dochází buď v okamžiku právní moci předmětného rozhodnutí, případně okamžikem v tomto rozhodnutí výslovně stanoveném.“19 Vydané rozhodnutí je státní orgán povinen do 30 dní ode dne nabytí právní moci, v písemném vyhotovení, zaslat příslušnému katastrálnímu úřadu, který na základě této listiny provede zápis takto vzniklého věcného břemene do katastru nemovitostí formou zápisu.

17 18 19

Srov. ustanovení § 43c odst. 2 a § 44 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění In SPÁČIL, J., Věcná břemena v občanském právu. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2006, s. 20. PRŮCHOVÁ, I., CHYBA, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu. Brno : Masarykova univerzita, 1998, s.41

16

Orgány, které mohou svým rozhodnutím zřídit věcné břemeno jsou: a) soudy b) orgány veřejné správy (např. vyvlastňovací úřady, pozemkové úřady)

4.2.1. Věcná břemena zřízená soudem Občanský zákoník umoţňuje soudu zřídit věcné břemeno v případech zřizování nezbytné cesty (§ 151o odst. 3 OZ), při vypořádání neoprávněné stavby (§ 135c odst. 3 OZ) a při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci (§ 142 odst. 3 OZ). První moţností zřídit věcné břemeno na základě rozhodnutí soudu je zřízení tzv. nezbytné cesty. Jde o takové věcné břemeno, které umoţní vlastníkovi stavby, který není vlastníkem přilehlého pozemku a jehoţ přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, přecházet přes přilehlý pozemek.20 Přilehlým pozemkem se nerozumí jen pozemek bezprostředně přilehlý k pozemku vlastníka, ale i všechny okolní pozemky, které jsou ke zřízení cesty zapotřebí. Zřízení nezbytné cesty představuje váţný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vţdy poměřovat, zda výhoda, kterou cesta poskytuje, není podstatně větší neţ újma , která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatíţené nemovitosti.21 Soud není vázaný návrhem ţalobce, a v případě, ţe je ţalobcem navrhováno nevhodné umístění cesty, můţe ji soud zařídit v jiném místě. V případě existence více variant na zřízení nezbytné cesty, měl by soud vybrat tu, která bude nejméně zasahovat do práv ostatních vlastníků přilehlých pozemků. Součástí rozhodnutí soudu o zřízení nezbytné cesty je geometrický plán, na kterém je znázorněno kudy cesta povede. V rozhodnutí je třeba téţ stanovit, jakým způsobem můţe být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah (např. časové omezení, popř. tonáţní omezení hmotnosti projíţdějících vozidel). Věcné břemeno nezbytné cesty se zřizuje pro kaţdého vlastníka uvedené stavby (nikoliv tedy jako osobní věcné břemeno). Věcné břemeno vzniká právní mocí rozhodnutí, případně okamţikem uvedeným v rozhodnutí, a do katastru nemovitostí se zapisuje záznamem. Nárok na náhradu za výkon práva nezbytné cesty vyplývá z ustanovení čl. 11 odst. 4 zákona č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, v platném znění. V případě neoprávněné stavby, tedy v případě, kdy stavebník nemá občanskoprávní titul na pozemku stavět (dojde k neoprávněnému zásahu do vlastnických práv vlastníka pozemku bez jeho souhlasu), můţe soud na základě návrhu vlastníka dotčeného pozemku

20 21

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 59. SPÁČIL, J., Věcná břemena v občanském právu. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2006, s. 36.

17

rozhodnout (dle § 135c OZ) o odstranění stavby na náklady toho, kdo stavbu zřídil. Jestliţe soud při rozhodování o neoprávněné stavbě zjistí, ţe odstranění stavby není účelné a vlastník pozemku nesouhlasí s přikázáním stavby do svého vlastnictví, můţe uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i tak, ţe za náhradu zřídí věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Při stanovení výše náhrady musí soud přihlédnout k ceně pozemku, ke kterému se věcné břemeno zřizuje, k výši nájemného, jehoţ by bylo moţno v dané době a v daném místě za pronájem tohoto pozemku dosáhnout a k míře omezení vlastníka pozemku.22 Ţalobu na úpravu vztahu při vypořádání neoprávněné stavby můţe podat nejen vlastník dotčeného pozemku, ale i vlastník stavby. Právo na podání ţaloby o vypořádání vztahů při neoprávněné stavbě je nepromlčitelné. Soud při řízení není vázán návrhem ţalobce a vztah mezi účastníky můţe upravit i jiným způsobem vyplývajícím z ustanovení § 135c OZ.23 Rozhodnutím o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (tedy kdy nerozdělená věc patří současně více osobám), dle § 142 odst. 3 OZ, můţe soud rozdělením věci zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch jiné nově vzniklé (rozdělením jiţ samostatné) nemovitosti. Je vyloučeno zřízení věcného břemene, které by náleţelo určité osobě. Prospěch z tohoto věcného břemene musí plynout podle zákona vlastníku nově vzniklé nemovitosti. Věcné břemeno nemůţe vzniknout v případě, ţe dojde k vypořádání podílového spoluvlastnictví jiným způsobem – např. přikázáním věci za náhradu některému ze spoluvlastníků. Další moţností soudu jak zřídit věcné břemeno je na základě ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění. Není-li moţno umístit bez neúměrných nákladů vedení mimo silniční pozemek, lze povolit jako zvláštní uţívání dálnice, silnice nebo místní komunikace podélné umístění tohoto vedení do silničního pomocného pozemku, do středního dělicího pásu nebo na mosty a mostní objekty dotčené pozemní komunikace. Pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, uzavře vlastník dotčené pozemní komunikace na základě vydaného povolení ke zvláštnímu uţívání s vlastníkem

22

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 59. 23 Ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů : (1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). (2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. (3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

18

vedení smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemní komunikaci za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši úhrady soud.24 V květnu 2009 byla na půdě Poslanecké sněmovny řešena otázka zřízení věcných břemen k pozemkům pod jiţ stávajícími letišti. Dané bylo vyvoláno skutečným stavem, kdy většina letišť byla zřízena na cizích pozemcích, aniţ by zde existovala jakákoliv oprávnění, resp. tato existovala podle současného stavu. Řešení dané situace, kdy byla ohroţena existence těchto stávajících letišť, bylo nalezeno v institutu věcného břemene. Zákonodárce tak do zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, přidal ustanovení § 30a. Dle odst. 1 tohoto ustanovení soud na základě návrhu provozovatele letiště, které existuje ke dni 31. prosince 2009, rozhodne o zřízení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němţ se nachází letiště, nebo jeho část, které existují ke dni 31. prosince 2009, za účelem provozování letiště. Zřízení věcného břemene provozování letiště je přípustné jen tehdy, převaţuje-li veřejný zájem na jeho zřízení nad zachováním dosavadních práv vlastníka letištního pozemku a nepodařilo-li se provozovateli letiště právo k letištnímu pozemku získat dohodou. Nutno podotknout, ţe prvotní úvahy stran zřizovatele věcného břemene byly takové, ţe příslušný bude speciální stavební úřad, tj. Úřad pro civilní letectví. Nakonec bylo přijato řešení nezávislého orgánu – soudu. Mám-li hodnotit tento krok, tj. rozhodnout mezi soudem a úřadem, pak se musím jednoznačně přiklonit k současnému řešení. Mám totiţ za to, ţe právě soud garantuje transparentní řešení této poněkud sic nepříjemné, ale pro některé subjekty zajímavé situace. Vţdyť při rozhodování o zřízení věcného břemene se musí posoudit jednak to, zda se jedná skutečně o letiště a dále pak zda zde převaţuje veřejný zájem. Svěřit rozhodování o tomto právě soudu je dle mého jediné moţné řešení.

4.2.2. Věcná břemena zřízena na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu Moţným zřízení věcného břemene na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu je formou vyvlastnění, který je jedním z nejzávaţnějších zásahů do vlastnického práva, případně dalších majetkových práv, a to na základě přesně stanovených zákonných podmínek. Vyvlastnění má svou oporu jiţ v ústavním pořádku České republiky, a to v čl. 11 odst. 4 zákona č. 2/1993 Sb., který stanovuje, ţe vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je moţné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a to za náhradu.25

24 25

Ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění Čl. 11 odst. 4 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

19

Obdobné ustanovení týkající se vyvlastnění nalezneme i v § 128 odst. 2 OZ, dle kterého lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li takového účelu dosáhnout jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. V současné právní úpravě nenajdeme ustanovení, které by přesně stanovilo, co je „veřejným zájmem“, i kdyţ se tento pojem vyskytuje v celé řadě právních předpisů. To, zda je uskutečnění určitého účelu ve veřejném zájmu, musí být prokázáno ve vyvlastňovacím řízením, a to subjektem, v jehoţ prospěch má být vyvlastnění realizováno.26 Dle dostupné judikatury nelze veřejný zájem na vyvlastnění spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí. Veřejný zájem můţe být dán i tehdy, je-li nutné umoţnit uţívání věci v soukromém vlastnictví.27 To platí v případech, kdy vlastník pozemku či stavby ztratí přístup ke svým nemovitostem bez svého přičinění. Obvykle to však neplatí za situace, kdy někdo získal vlastnické právo k pozemkům či stavbám v době, kdy k nim přístup nebyl zajištěn.28 Dalším důleţitým zákonem pro oblast vyvlastnění je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a to především ustanovení § 170 odst. 1, který konstatuje, ţe práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o : a) veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného uţívání pro stanovený účel, b) veřejně prospěšné opatření, a to sniţování ohroţení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, zaloţení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví, c) stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu, d) asanaci (ozdravění) území.29 Významným ustanovením k vyvlastnění je i ustanovení § 170 odst. 2 stavebního zákona, které stanoví, ţe právo k pozemku lze odejmout nebo omezit téţ k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné uţívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě.

26 27 28 29

PEKÁREK , M. a kol., Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010, s 86. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 65/98 : „Vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je ve veřejném zájmu.“ BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 54. Ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění.

20

Institut vyvlastnění je nejpodrobněji definován v zákoně č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v platném znšní. Jedná se o obecný vyvlastňovací předpis, který upravuje odnětí nebo omezení a nabytí vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu, poskytnutí náhrady za tato odnětí či omezení, zrušení vyvlastnění a navrácení práv jejich dosavadnímu nositeli. Dle ust. § 15 zákona o vyvlastnění je pravomoc zřídit právo odpovídajícímu věcnému břemeni dána vyvlastňovacím úřadům, čímţ jsou obecní úřady obce s rozšířenou působností, Magistrát hlavního města Prahy a magistrát územně členěného statutárního města. Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole o zřízení věcného břemene soudem, právo odpovídajícímu věcnému břemeni vzniká právní mocí rozhodnutí, případně okamţikem uvedeným v rozhodnutí, a do katastru nemovitostí se zapisuje záznamem. Nárok na náhradu za výkon práva nezbytné cesty vyplývá z ustanovení čl. 11 odst. 4 zákona č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, v platném znění. „Podle jednoho z restitučních předpisů se uplatní vznik věcných břemen rozhodnutím pozemkového úřadu. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dává pozemkovým úřadům monost rozhodnutím zřídit věcné břemeno ve dvou případech: a)

Podle ust. § 9 odst. 5 : Pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit na převáděné nemovitosti věcné břemeno. Ikdyž toto stanovení neobsahuje pravidlo o poskytnutí náhradě, rozhodl Ústavní soud (viz nález vyhlášený pod č. 88/1998 Sb.) takto : „Přestože § 9 odst. zákona č. 229/1991 Sb. Nestanoví, že pozemkový úřad má při zřizování věcného břemena rozhodnout také o náhradě za omezení vlastnického práva, může se dotčený vlastník domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s dovoláním na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aniž by bylo nezbytně nutné, z hlediska ústavní jistoty, toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly.“

b)

Podle ustanovení § 19 odst. 2 : O provedení pozemkových úprav a v souvislosti s tím o výměně nebo přechodu vlastnických práv, o určení hranic pozemků nebo o zřízení, popřípadě zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům rozhoduje pozemkový úřad na základě dohody vlastníků. V případě, že se vlastníci nedohodnou, rozhoduje pozemkový úřad za podmínek stanovených zákonem.“30

30

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 60.

21

4.3. Vznik věcného břemene ze zákona Věcná břemena mohou také vznikat přímo i ze zákona (§ 151o odst. 1 ObčZ) tzv. ex lege, i kdyţ většina z nich o věcných břemenech výslovně nehovoří (pouze o omezení vlastnického práva), obsahově jsou s věcnými břemeny shodná. Ústavní soud v tomto ohledu podává ve svém plenárním nálezu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn.: Pl. ÚS 25/04: „Věcná břemena zřízená na základě zákona (tedy nejen podle energetického zákona) mají specifický režim, upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. I když mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, nelze přehlížet, že mají i významný prvek soukromoprávní. Občanské právo definuje věcné břemeno jako právo někoho jiného než vlastníka věci, které ho omezuje tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tzv. zákonná věcná břemena tento charakter mají také. Ostatně zákony, podle nichž vznikají, je tímto pojmem označují. Jejich režim však není zcela totožný s režimem smluvních věcných břemen, neboť se řídí speciální úpravou právních předpisů, které upravují činnosti, k jejichž provozování vznikly. Nejde však o úpravu komplexní, která by vylučovala použití obecné úpravy občanského práva o věcných břemenech. Proto pokud tyto speciální předpisy nemají zvláštní úpravu, řídí se jejich režim obecnou úpravou občanskoprávní.“ Existují dvě moţnosti takto vzniklého věcného břemene. „První z nich nastává tehdy, jestliže věcné břemeno vznikne okamžikem účinnosti právní normy. Takové případy se mohou vyskytnout tehdy, když jsou již splněny podmínky pro vznik věcného břemene, avšak s těmito podmínkami doposud nebyl spojen právní následek, tj. vznik věcného břemene. Je-li přijata právní norma, která s takovými skutečnostmi spojuje vznik věcného břemene, vzniká toto břemeno účinností právní normy. Druhá možnost připouští vznik věcných břemen v určitých případech, např. při styku nemovitostí s liniovými stavbami při jejich výstavbě. Takové věcné břemeno nevzniká účinností právní normy, právní norma stanoví možnost vzniku hypoteticky. Ke vzniku věcného břemene dojde až nastoupením dalších skutečností, typicky stavebním povolením příslušné stavby. Věcné břemeno nevzniká jako přímý následek stavebního povolení, vzniká jako následek, který je se stavebním povolením spojen přímo ze zákona.“31 V dostupných publikacích se vyskytuje otázka ohledně povahy věcných břemen vzniklých ze zákona. Jedná se o otázku, zda i tato věcná břemena jsou či mají být svou povahou totoţná se stejným termínem uţitým v ust. 151n a následujících ustanovení OZ, nebo

31

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s. 53 a násl..

22

mají být svébytným právním institutem, v němţ zcela převaţují veřejnoprávní prvky, přičemţ uţití obecné úpravy v OZ by bylo přinejmenším omezeno na podpůrnou úlohu nebo zcela vyloučeno. V současné době převládá názor, ţe se jedná pouze o odchylnou úpravu institutu věcného břemene, je však nutno zmínit i odlišn názor, který povaţuje (zejména historicky a de lega ferenda) věcná břemena s veřejnoprávním prvkem za veřejnoprávní omezení vlastnického práva, tedy institut čistě veřejnoprávní, jehoţ skutečá povaha je údajně pouze v současné době skryta módním, ale nesystémovým uţíváním soukromoprávních pojmů.32 V publikacích se o veřejnoprávním omezením vlastníka nemovitosti, na které není nahlíţeno jako na institut občanského práva, hovoří jako o tzv. legálním (zákonném) věcném břemenu. Vlastnické právo k pozemkům a někdy i ke stavbám je, zejména v souvislosti s budováním infrastruktury, ve veřejném zájmu omezit tak, ţe vlastník je povinnen trpět na své nemovitosti část infrastrukturní sítě – různá vedení, rozvody a podobná zařízení. Institut občanskoprávního věcného břemene a takzvaných zákonných (legálních) věcných břemen jsou si obsahově v mnohých aspektech podobné, ale důsledně vzato se jedná o právní instituty rozdílné, patřící do různých odvětví právního řádu (to znamená práva soukromého a práva veřejného). Zákonná neboli legální věcná břemena ve skutečnosti představují veřejnoprávní omezení vlastnického práva, navazující na § 123, který limituje výkon oprávnění vlastníka „mezemi zákona“. Tato omezení se podobají věcným břemenům podle občanského zákoníku, neboť obdobně omezují práva vlastníka pozemku, liší se však tím, ţe vznikají zpravidla ze zákona (nelze však vyloučit ani vznik rozhodnutím správního orgánu) a ve veřejném zájmu, a také vlastník nemá vůči oprávněnému, kterým je osoba plnící úkol státní správy rovné postavení.33 Legální věcná břemena mohou mít různý obsah; jde zejména o právo vstupovat na cizí pozemky za účelem údrţby sítí, povinnost kácet stromy ohroţující vedení apod.. také oprávnění ze zákona zřizovat na cizích pozemcích různé sítě můţe mít formu legálního věcného břemene čili veřejnoprávního omezení. Legální věcná břemena nelze ztotoţňovat s věcným břemeny vzniklými na základě rozhodnutí správního orgánu. Věcná břemena vzniklá na základě rozhodnutí mohou totiţ být „normálními“ soukromoprávními věcnými břemeny.34 Ze zákonů, které vznik věcných břemen umoţňují a vymezují, můţeme uvést např.:

32

Blíţe in TRUNEČEK, J., Věcná břemena s veřejnoprávním prvkem. Praha : Leges, 2010, s. 11 Blíţe in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKVAROVÁ, M. HUMLÁK, M. et al., Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s 1028. 34 Tamtéţ, s 1028-1029. 33

23

§ 11 odst. 8 a 9 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů § 15 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní baňské správě, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů § 9 odst. 11 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (po novelizaci provedené zákonem č. 83/1998 Sb.) § 9 odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů § 34 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů § 42 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů

4.4. Vznik věcného břemene vydržením Specifickým způsobem nabytí vlastnického práva, tedy i práva odpovídajícímu věcnému břemeni, je tzv. vydrţení, které je upraveno v § 134 OZ. Podmínkami pro vydrţení práva odpovídajícího věcnému břemeni jsou existence nemovitosti, ke které můţe podle práva věcné břemeno vzniknout, oprávněná drţba práva odpovídajícímu věcnému břemeni (tedy ţe drţitel je v dobré víře, ţe mu věc nebo právo náleţí) a uplynutí zákonné desetileté vydrţecí lhůty (v případě věci movité je vydrţecí lhůta stanovena na tři roky). Účelem vydrţení je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umoţnit nabytí vlastnictví drţiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, ţe je jejím vlastníkem, přičemţ tato dobrá víra je podle platné úpravy dána „se zřetelem ke všem okolnostem“.35 Otázka existence dobré víry drţitele se posuzuje z hlediska objektivního, tj. podle toho, zda drţitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm poţadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, ţe mu právo odpovídajícímu věcnému břemeni vzniklo a ţe mu náleţí. Dobrá víra zaniká okamţikem, kdy se drţitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, ţe mu věc po právu patří. Oprávněná drţba se tedy zakládá na omylu drţitele, který se domnívá, ţe je vlastníkem drţené věci nebo subjektem

35

Tamtéţ, 1236 s.

24

vykonávaného práva. Oprávněná drţba se nemůţe zakládat na takovém omylu drţitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, ţe jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl drţitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, ţe mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu po kaţdém poţadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běţného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Drţitel, který drţí věc na základě takového omylu, můţe sice být v dobré víře, avšak nikoliv „se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůţe být drţitelem oprávněným.36 Jestliţe však právo k cizí věci bylo vykonáváno na základě souhlasu vlastníka, který mohl být kdykoliv odvolán, nemohl takový souhlas zaloţit dobrou víru drţitele o vzniku a existenci práva, které by mělo povahu věcného břemene. Jde o tzv. výprosu, která spočívá v tom, ţe vlastník dovolí uţívat jeho věc, aniţ by uţivateli k věci vzniklo nějaké právo. Např. vlastník pozemku dovolí svému sousedovi krátit si cestu přes jeho pozemek anebo takové chování mlčky trpí.37 Podobně je tomu i v případě, kdy se nabyvatel nemovitosti spokojí s ústním sdělením převodce, ţe je s touto nemovitostí spojeno i právo věcného břemene, ale ve smlouvě tato okolnost uvedena není a nabyvatel se sám ţádným způsobem nepřesvědčí o tom, zda tato tvrzení jsou pravdivá. Nemůţe být proto se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, ţe mu toto právo opravdu náleţí, protoţe při běţné opatrnosti, kterou po něm lze vyţadovat, by si tuto skutečnost ověřit měl. Subjektem vydrţení jsou všechny osoby, které jsou způsobilé k nabývání vlastnického práva (fyzické osoby, právnické osoby nebo i stát). Dle § 134 odst. 2 OZ nelze vydrţením nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob.38 Ze zákona dále vyplývá, ţe drţba musí být nepřetrţitá, tj. drţitel nesmí drţbu ztratit (tím se nerozumí skutečnost, ţe drţitel musí věc celou dobu fyzicky drţet, ale pouze to, aby v průběhu vydrţecí doby nenabyl drţbu věci někdo jiný). Přitom změna vlastníka drţené věci nemá na běh vydrţecí lhůty vliv. K vydrţení nestačí pouhé chování, které by mohlo být obsahem tohoto práva (např. přecházení přes cizí pozemek39, odběr vody ze sousedovy studny apod.). Takové

36 37 38 39

SPÁČIL, J.., Věcná břemena v občanském zákoníku, 1. vydání, Praha : C.H.Beck, 2006, s.22 ŠVESTKA, J. JEHLIČKA, O. ŠKÁROVÁ, M. et al., Občanský zákoník – komentář, 10. jubilejní vydání, Praha : C.H.Beck, 2006, s. 549 Ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v platném znění Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2002, sp.zn. 22 Cdo 2919/2000: „Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí

25

chování musí být vykonáváno jako právo, a ten, kdo je uplatňuje, musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, ţe mu toto právo náleţí, a to především z toho důvodu, ţe přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů (můţe jít např. o závazkový vztah, o výprosu anebo můţe jít o uţívání cizího pozemku jako účelové komunikace). Zpravidla to bude ten, kdo vykonává právo na základě právního titulu, který je neplatný, přičemţ oprávněný ani při zachování obvyklé opatrnosti o důvodech neplatnosti neví a nemusí vědět, můţe však jít o případ tzv. domnělého právního důvodu (titulus pulativus), kdy tu titul vůbec není, ale drţitel práva je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, ţe tu takový titul je (příkladem domnělého právního titulu můţe být koupě pozemku kupní smlouvou a současně omylem uţívání části sousedního pozemku v domnění, ţe jde o zakoupený pozemek). Účinky vydrţení nastávají přímo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni se vydrţí, je-li v dobré víře vykonáváno nepřetrţitě 10 let. Do této doby se můţe započíst i doba, po kterou toto právo odpovídající věcnému břemeni vykonával nepřetrţitě i právní předchůdce (§ 134 odst. 3 OZ). Po uplynutí stanovené doby se oprávněná drţba mění v právo odpovídající věcnému břemeni a současně vlastníku dotčené nemovitosti vzniká povinnost z věcného břemene. Do katastru nemovitostí se právo odpovídající věcnému břemeni vydrţením zapisuje záznamem, na základě listin, které potvrdí tyto právní vztahy.

4.5. Vznik věcného břemene na základě závěti a schválenou dohodou dědiců „Možnost zůstavitele zřídit věcné břemeno závětí je důsledkem jeho způsobilosti disponovat s věcí pro případ smrti. Závěť musí mít písemnou formu a musí obsahovat náležitosti, které stanovuje OZ (§ 476, § 476b, § 477). Závěť, jako jednostranný právní úkon zůstavitele, nemusí sama o sobě vést ke vzniku věcného břemena, protože zákon zde zohledňuje i výsledky dědického řízení.“40 Tedy způsob, kdy zůstavitel mohl chtít aby věcné břemeno vzniklo, ale z dohody dědiců nakonec vyplynula nemoţnost takové věcné břemeno zřídit - např. oprávněný se stane vlastníkem nemovitosti, která měla být v jeho prospěch zatíţena, a tudíţ zřízení věcného břemena se jeví jako irelevantní.

40

pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva; držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcnému břemeni. Otázka existence dobré víry se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na každém požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží.“ BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 44.

26

Subjektem způsobilým zřídit věcné břemeno na základě závěti je pouze fyzická osoba, jako testátor. Jde o zatíţení vlastní věci povinností věcného břemena. Oprávněným subjektem můţe být jak fyzická osoba, tak právnická osoba (v postavení právnické osoby i stát), tento subjekt můţe být určen vlastnickým právem k věci nebo i zcela individualizovaně. Připouštíme tedy moţnost zřizovat věcná břemena, v nichţ oprávnění působí in rem i in personam. V praxi však připadají v úvahu zejména fyzické osoby jako subjekty, kterým bude svědčit právo věcného břemena, a věcná břemena působící především in personam. Povinnou osobou z věcného břemena bude dědic (dědicové) nemovitosti, s níţ bude věcné břemeno spojeno, a to jak závětní dědic, tak dědic ze zákona (opět fyzická i právnická osoba).41 Věcné břemeno takto nevznikne, je-li část závěti, kterou se toto právo zřizuje, neplatná pro rozpor s ustanovením § 479 OZ42 týkajícího se neopomenutelných dědiců a jejich dědických podílů. Povinnou osobou se stane dědic nemovitosti, s níţ bude věcné břemeno spojeno. V případě, ţe dědictví k této nemovitosti připadne osobě uvedené v závěti jako oprávněné z věcného břemene, věcné břemeno nevznikne (dojde ke splynutí, jako způsobu zániku právního vztahu věcného břemene). Věcné břemeno zaloţené závětí vzniká okamţikem smrti zůstavitele. Dědické řízení vede pouze k určení povinného a oprávněného subjektu. Takto nabyté věcné břemeno se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem. „Dalším způsobem vzniku věcného břemena je vznik na základě schválené dohody dědiců. Základem tohoto způsobu vzniku věcných břemen je dohoda dědiců o vypořádání dědictví, kterou dědicové uzavírají u soudu.“43 V případě zřízení věcného břemene tímto způsobem, musí dohoda obsahovat všechny náleţitosti uvedené u smluv o zřízení věcného břemene. Dědici v dohodě mimo jiné určují, do vlastnictví kterého z nich konkrétní práva a povinnosti přejdou. Subjekty dohody jsou přitom všichni dědicové, kteří dědictví neodmítli. Mohou jednat buď osobně nebo prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí. Dědicové se mohou od závěti co do velikosti podílů i co do předmětu odchýlit za podmínky, ţe toto neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. To znamená, ţe dědicové se na vzniku věcného břemene dohodnou (schválení dohody soudem), aniţ by zůstavitel zřízení věcného břemene předpokládal (např. jednomu z dědiců připadne budova a jinému právo uţívat byt v této

41

FIALA, J. HURDÍK, J. SEDLÁKOVÁ, A. Zástavní právo a věcná břemena. 1. vydání. Brno :Masarykova univerzita vBrně, 1993, s 50 42 Ustanovení § 479 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník : Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. 43 BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 45.

27

budově ve formě věcného břemene).44 Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí, a to usnesením, které se katastrálnímu úřadu doručuje. Podle zákona o zápisech vlastnických práv se tak děje záznamem.

5. Změna věcných břemen Změnou právního vztahu věcného břemena lze rozumět změnu některého z prvků tohoto právního vztahu. Rozlišujeme tedy změnu věcných břemen v subjektech, obsahu a předmětu.

5.1. Změny věcných břemen v subjektech K změně věcného břemena v subjektech dochází, jestliţe na místo původního subjektu (povinného nebo oprávněného) nastupuje jiný subjekt (jiný povinný nebo oprávněný). Není podstatné, jestli je subjektem fyzická nebo právnická osoba. Stejně tak můţe být nastupujícím subjektem i více osob. Je třeba rozlišit změnu subjektu povinného a oprávněného.

5.1.1. Změna povinného subjektu Změnu povinného subjektu ovlivňuje skutečnost, ţe povinnost věcného břemena je spojena vţdy s určitým subjektivním právem (s vlastnictvím) k věci. Má tedy věcně právní charakter. Z toho plyne závěr, ţe ke změně subjektu povinnosti nemůţe dojít samostatně pouze jako změna subjektu věcného břemena, ale jen jako důsledek změny nositele

44

SPÁČIL, J., Věcná břemena v občanském právu. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006, s. 27.

28

vlastnického práva k věci. To znamená, ţe změna povinného subjektu je důsledkem změny vlastníka, a proto nastává přímo ex lege (ze zákona).45 Změnou povinného subjektu se věcné břemeno neruší, trvá dál a to stejným způsobem a ve stejném rozsahu (pokud se strany nedohodnou jinak) zatěţuje nového vlastníka nemovitosti. Na nového nabyvatele nemovitosti, která je zatíţená věcným břemenem, přecházejí veškeré povinnosti z tohoto věcného břemene (z výše uvedeného důvodu hovoříme o přechodu práv a povinností, nikoliv o převodu). Uvedené závěry však neplatí jen tehdy, dojde-li ke změně povinného subjektu, který je na straně povinné samotný, jako jednotlivec, ale i tehdy, změní-li se jeden ze subjektů, pokud existuje na straně povinné jejich pluralita. Dojde-li např. k převodu spoluvlastnického podílu k nemovité věci, na níţ vázne věcné břemeno, je i nabyvatel vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu subjektem povinností věcného břemena, tak jako všichni podíloví spoluvlastníci, kteří tvoří stranu povinnou.46

5.1.2. Změna oprávněného subjektu Při změně subjektu oprávněného je nutné rozlišovat mezi věcnými břemeny působícími in rem a věcnými břemeny působícími in personam. Oprávnění z věcného břemena působím in rem má věcně právní charakter a ke změně oprávněného subjektu věcného břemena můţe dojít pouze s převodem nebo přechodem vlastnického práva k nemovitosti, s nímţ je právo odpovídající věcnému břemeni spojeno. Ke změně subjektu dochází ze zákona (ex lege). Při změně i jednoho z více subjektů strany, které přísluší právo odpovídající věcnému břemeni, dochází ke změně věcného břemene. Oprávnění z věcného břemena působící in personam nemá věcně právní charakter, ale osobnostní povahu. Věcné břemeno je vázáno pouze na určitou osobu a tím není umoţněna změna oprávněné osoby z věcného břemene. Pokud oprávněná osoba, ať jiţ fyzická nebo právnická, zanikne - zanikne i věcné břemeno.

5.2. Změna věcných břemen v obsahu Ke změně věcných břemen v obsahu dochází při změně práv a povinností, které mohou být jak zúţeny, tak i rozšířeny od původního stavu. Pouze u některých věcných břemen, většinou vzniklých ex lege, je změna obsahu práv a povinností omezena nebo vyloučena. Při úpravě práv a povinností je nutné dbát na to, aby nebyla práva rozšířena na

45

Blíţe in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 68 46 Dle FIALA, J., HURDÍK, J., SEDLÁKOVÁ, A, Zástavní právo a věcná břemena. 1. vydání Brno : Masarykova univerzita, 1993, s 63-64

29

takovou úroveň, ţe by realizace uţitné hodnoty dosáhla takové výše, kdy by splynula s obsahem vlastnického práva. Ke změně obsahu věcného břemene můţe dojít pravomocným rozhodnutím oprávněného orgánu nebo dohodou účastníků.

5.2.1. Rozhodnutím oprávněného orgánu Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, můţe soud rozhodnout, ţe se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze- li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, můţe soud rozhodnout, aby se na místo věcného plnění poskytovalo peněţité plnění.47 Dalšími takto oprávněnými orgány můţe být vyvlastňovací úřad (a to v rámci vyvlastnění a pouze v případech veřejného zájmu, za náhradu, a kdyţ cíle není moţno dosáhnout jinak) a pozemkový úřad v rámci pozemkových úprav dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. Ve všech případech jde o moţnost omezit věcné břemeno, coţ není nic jiného, neţ stanovit odchylně od původního stavu rozsah práv a povinností, které jsou obsahem věcného břemena. Změna obsahu práva věcného břemena rozhodnutím oprávněného orgánu se zapisuje záznamem na základě pravomocného rozhodnutí.

5.2.2. Dohodou účastníků „Zakotvení smluvního principu při zřizování věcným břemen, stejně jako možnost jejich smluvního zrušení, odůvodňuje i závěr, že není vyloučeno, aby se strany věcného břemene dohodly na změně věcného břemene. Může dojít jak k rozšíření nebo zúžení práv a povinností, stejně tak i k jejich záměně apod. Vzhledem k tomu, že k nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemenu smlouvou, stejně jako k jeho zániku smlouvou, je nutný vklad do katastru nemovitostí, je vklad do katastru nemovitostí nutný také ke změně věcného břemena.“48 V případě, ţe by nedošlo ke vkladu dohody o obsahu práva odpovídajícímu věcnému břemenu, účinky dohody by působily pouze mezi těmito stranami dohody.

5.3. Změny věcných břemen v předmětu Ke změně věcných břemen v předmětu Fiala uvádí: „Vzhledem k povaze věcného břemene je možná změna jeho předmětu pouze tak, že dojde k zániku původního věcného břemene a ke zřízení věcného břemene nového. V takovém případě dochází ke změně možností

47 48

Ustanovení § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Dle FIALA, J., HURDÍK, J., SEDLÁKOVÁ, A, Zástavní právo a věcná břemena. 1. vydání Brno : Masarykova univerzita, 1993, s 65

30

chování subjektů právního vztahu.“49 V případě změny práv a povinností k věcem, jehoţ se týkají, mluvíme o změně nepřímého předmětu věcného břemena. To platí především o dělení a slučování nemovitostí. Rozlišit lze změny u nemovitostí zatíţených a oprávněných.

5.3.1. Změny zatížených nemovitostí Jde-li o zatíţený pozemek, přichází v úvahu jeho dělení i slučování s jinými pozemky. Při rozdělení zatíţeného pozemku hraje rozhodující roli určení té jeho konkrétní části, která je věcným břemenem zatíţena (viz geometrické plány při zřizování věcných břemen). Je-li zatíţen celý pozemek, jsou po rozdělení tohoto pozemku zatíţeny všechny nové věci. Pokud věcné břemeno zatěţovala jen část pozemku (např. právo cesty), je po rozdělení pozemku zatíţen ten z nových pozemků, přes který cesta skutečně probíhá (není vyloučeno, ţe dojde k takovému rozdělení pozemku, kdy budou věcným břemenem zatíţeny všechny nově vzniklé pozemky).50 Při rozdělení stavby na nově vzniklé věci v právním smyslu dochází k podobné situaci. Příkladem můţe být rozdělení budovy a vznik samostatných bytových jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., zákon o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 20 odst. 3 výše uvedeného zákona přechází věcné břemeno na nové vlastníky jednotek.51 Sloučení parcel nebo jejich částí, u kterých je evidováno věcné břemeno, lze pouze u parcel nebo jejich částí, u nichţ je věcné břemeno vymezeno v geometrickém plánu.52

5.3.2. Změny oprávněných nemovitostí Při změně nepřímého předmětu věcného břemene působícího in rem na straně oprávněného mohou nastat také situace, kdy dojde k rozdělení resp. sloučení nemovitosti. Právo odpovídající věcnému břemenu není spojeno s nějakou částí pozemku, ale vţdy s vlastnickým právem k celému pozemku. Proto také po rozdělení pozemku bude právo odpovídající věcnému břemeno spojeno s vlastnickým právem k nově vzniklým pozemkům. To samo o sobě nemusí vyvolávat ţádné komplikace, avšak po převodu těchto pozemků na

49

Fiala, J. in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 72 50 BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 72 51 Ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 72/1994, zákon o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů: „Práva a závazky dosavadního vlastníka budovy, popřípadě vlastníků jednotek v domě, týkající se společných částí domu pozemku, zejména zástavní práva a věcná břemena, přecházejí na nové vlastníky jednotek nabytím vlastnictví k těmto jednotkám.“ 52 Ustanovení § 4 odst. 7 vyhláška č. 26/2007, katastrální vyhláška, v platném znění: „Není přípustné slučovat parcely nebo části parcel, pokud jsou u parcel evidovány různé údaje o právech nebo různé údaje s právy související. Výjimkou jsou parcely nebo jejich části, u kterých je evidováno věcné břemeno, jehož rozsah byl vymezen v geometrickém plánu.“

31

jiné vlastníky by se rozšířil okruh oprávněných osob, které by mohly právo odpovídající věcnému břemenu vykonávat. Následkem takové situace by mohl být hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného vytvářející předpoklad pro zrušení věcného břemena soudem podle § 151p odst. 3 OZ.53 Ke stejnému závěru dojde i při rozdělení oprávněné stavby. Na sloučení oprávněných pozemků lze pouţít ustanovení § 4 odst. 7 vyhlášky č. 26/2007, katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů, o sloučení pozemků, jak je uvedeno při sloučení zatíţeného pozemku.

6. Zánik věcných břemen Zánik věcných břemen je v současném platném znění OZ upraven § 151p. Dle odst. 1 zmíněného paragrafu věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona.54 Přesto výčet způsobů zániku věcných břemen není v tomto ustanovení zákona definitivní, neboť sem patří i splynutí práv a povinností z věcného břemene v jedné osobě, tedy situace, kdy vlastnictví panujícího a sluţebného pozemku nabude stejná osoba, popřípadě stane-li se oprávněný z osobního věcného břemene vlastníkem zatíţené věci. Další moţností zániku věcného břemena neupraveného v § 151p je uplynutí doby, na kterou bylo věcné břemeno sjednáno, a splnění rozvazovací podmínky. K zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu nemusí dojít právní skutečností, která vedla k jeho vzniku (dohodou účastníků můţe být věcné břemeno zrušeno, přestoţe vzniklo

na

základě

rozhodnutí

oprávněného

orgánu).

„Zánik

věcného

břemena

k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí je třeba v něm náležitým způsobem vyznačit. Půjde-li o zánik věcného břemena na základě písemné smlouvy, má výmaz provedený vkladem konstitutivní účinky. Ve všech ostatních případech bude mít výmaz provedený záznamem jen účinky deklaratorní.“55

53

Blíţe in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 72-73 54 Ustanovení § 151p odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v platném znění : „Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí.“ 55 Blíţe in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, ss 74

32

Zánik věcného břemena má za následek obnovení vlastnického práva povinného subjektu. Nositel příslušného vlastnického práva můţe opět realizovat uţitnou hodnotu věci v takové míře, v jaké mu to vlastnické právo umoţňuje.

6.1. Zánik věcného břemene ze zákona K zániku věcných břemen přímo ex lege dochází, jsou-li splněny skutečnosti předpokládané hypotézou příslušné právní normy. Účinky tedy nastávají automaticky, není třeba o nich konstitutivně rozhodovat. Dojde-li ke sporu, bude připadat v úvahu určovací ţaloba, např. ţe zde právo věcného břemene neexistuje, či ve sporu o plnění z věcného břemene můţe být namítán zánik břemene.56 Případy zániku věcných břemen ze zákona jsou : nastoupení trvalých změn, smrt nebo zánik oprávněného, zánik věcného břemena prohlášením konkurzu a dále zánik věcného břemene soudní draţbou.

6.1.1. Zánik věcného břemene nastoupením trvalých změn K tomuto způsobu zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu dochází v tom případě, kdy jiţ věcné břemeno přestane plnit svoji funkci, tj. v případě, kdy došlo k nastoupení takových trvalých změn, ţe právo odpovídajícímu věcnému břemenu jiţ nemůţe slouţit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnému uţívání její nemovitosti. K takovému zániku věcného břemena dojde při splnění těchto podmínek : -

Nastoupení kvalifikovaných, tj. trvalých změn (takové trvalé změny se mohou týkat jak věci zatíţené, např. přeloţení liniové stavby, kdy existovalo věcné břemeno zatěţující dotčenou nemovitost vzniklé ex lege, zánik domu, tak věci oprávněné, např. rozdělení této věci, takţe věcné břemeno můţe slouţit prospěšnějšímu uţívání pouze některé části této věci, musí jít samozřejmě o samostatnou věc, nebo také oprávněné osoby u věcných břemen působících in personam, např. opuštění uţívaného bytu odchodem do ústavu sociální péče s úmyslem se jiţ nevrátit),

-

Nemoţnost uţití zatíţené věci ve prospěch : -

oprávněných subjektů u věcných břemen působících in personam,

-

vlastníka oprávněné nemovitosti57

56

FIALA, J. HURDÍK, J. SEDLÁKOVÁ, A, Zástavní právo a věcná břemena. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993, s 68 57 BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 75

33

Výše uvedené podmínky pro zánik věcného břemene musí být splněny současně. V případě, kdy sice nastanou trvalé změny, které se týkají věci zatíţené nebo oprávněné, ale přesto můţe věc i nadále slouţit potřebám osoby oprávněné nebo prospěšnějšímu uţívání její nemovitosti, věcné břemeno ze zákona nezaniká. Řešením vzniklé situace je moţnost domáhat se zrušení věcného břemena soudem, který by měl posoudit, zda další trvání věcného břemene, byť je moţné ho vyuţít ve prospěch oprávněné věci, neznamená hrubý nepoměr mezi povinností zavázaného subjektu a výhodou oprávněného subjektu.58 Věcné břemeno zanikne okamţikem zániku věci zatíţené, popřípadě zánikem věci oprávněné, pokud se týká věcných břemen působících in rem. Přechodnou nemoţností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.59

6.1.2. Zánik věcného břemena smrtí nebo zánikem oprávněného Patří-li právo odpovídajícímu věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.60 Zánikem osoby, které náleţí právo odpovídajícímu věcnému břemenu, se rozumí výmaz z obchodního rejstříku v případě, ţe se jedná o právnickou osobu. Naopak úmrtí vlastníka zatíţené nemovitosti nemá na existenci věcného břemene vliv.

6.1.3. Zánik věcného břemene v konkurzním řízení a v řízení o výkon rozhodnutí Věcná břemena mohou v určitých případech zaniknout v konkurzním řízení a v řízení o výkon rozhodnutí. Podle § 248 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění, věcná břemena zatěţující majetkovou podstatu, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolventního řízení, se prohlášením konkurzu stávají v insolvenčním řízení neúčinnými.61 Insolvenční zákon téţ v § 285 odst. 1 stanoví, ţe zpeněţením majetkové podstaty věcná břemena týkající se

58

FIALA, J. HURDÍK, J. SEDLÁKOVÁ, A, Zástavní právo a věcná břemena, 1. vydání.Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993, s 69 59 BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 76 60 Ustanovení § 151p odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění : Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s provozem podniku přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako samostatný podnik. 61 Ustanovení § 248 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění

34

zpeněţeného majetku, která zatěţují zpeněţovaný majetek, zanikají a jsou dle tohoto ustanovení tohoto zákona v insolvenčním řízení neúčinná.62 Zánik věcných břemen v průběhu řízení o výkonu rozhodnutí upravuje § 336 a následující ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloţí, aby ocenil nemovitost a její příslušenství, a dále aby ocenil jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené. Podle výsledků ocenění a ohledání určí soud téţ závady, které prodejem v draţbě nezaniknou. Těmito závadami jsou věcná břemena, o nichţ to stanoví zvláštní právní předpisy, nájem bytů a další věcná břemena a nájemní práva, u nichţ zájem společnosti vyţaduje, aby nemovitost zatěţovala i nadále. Při rozvrhovém jednání se osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene nebo nájemní právo, vyjádří, zda poţadují vyplacení náhrady, jinak se má za to, ţe souhlasí s vyplacením náhrady vydraţiteli. K vyjádření učiněnému po skončení rozvrhového jednání se nepřihlíţí. Soud pak rozhodne o vyplacení náhrady. Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí. To neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichţ bylo rozhodnuto, ţe nezaniknou dle § 336a odst. 1 písm. c)63 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, a u věcných břemen a nájemních práv, za něţ byla poskytnuta vydraţiteli náhrada dle § 337g odst. 264 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad téţ o tom, jaká věcná břemena zanikla a jaká i nadále nemovitost zatěţují.65

6.2. Zánik věcného břemene rozhodnutím oprávněného orgánu Právní mocí rozhodnutí oprávněného orgánu, které má konstitutivní povahu, zaniká věcné břemeno. V takovémto rozhodnutí oprávněného orgánu můţe být uvedeno i datum, ke kterému věcné břemeno zaniká. Oprávněnými orgány, které mohou vydat rozhodnutí o zániku věcných břemen, jsou: soud, vyvlastňovací úřad a pozemkový úřad.

62

Ustanovení § 285 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění : Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, b) věcná břemena, která zatěžují zpeněžovaný majetek a která jsou podle ustanovení tohoto zákona v insolvenčním řízení neúčinná. 63 Ustanovení § 336a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění : Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud závady, které prodejem v dražbě nezaniknou. 64 Ustanovení § 337g odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění : Náhradu za věcné břemeno nebo nájemní právo soud přizná vydražiteli, jestliže s tím souhlasí osoba, které svědčí právo z tohoto věcného břemene nebo nájemní právo. 65 Srov. in SPÁČIL, J. Věcná břemena v občanském právu. Praha : C.H.Beck, 2006, s. 60

35

6.2.1. Zánik věcného břemene rozhodnutím soudu Nastala-li příčinná souvislost mezi změnou poměrů a hrubým nepoměrem mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je soud dle § 151p odst. 3 OZ oprávněn vydat rozhodnutí o zrušení, popř. omezení věcného břemena. Fiala změnou poměrů rozumí takovou změnu, která nastala po vzniku věcného břemene a je trvalého rázu. Tato změna poměrů musí existovat v době rozhodování soudu. Při jejím posuzování musí soud vycházet z porovnání poměrů, které existovaly v okamţiku zřízení věcného břemena, a poměrů později vzniklých, ať uţ na základě subjektivních či objektivních skutečností. Jedním z případů změny poměrů můţe být rozdělení věci zatíţené věcným břemenem.66 Hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného představuje porovnání práv oprávněného subjektu a povinnostmi zavázaného. Vzhledem k povaze právního vztahu věcného břemena, kdy na jedné straně převládají práva a na druhé straně povinnosti, a kdy existuje vţdy nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, vyţaduje zákon kvalifikovaný nepoměr, tj. hrubý nepoměr. Zjištění hrubého nepoměru je otázkou skutkovou a na jejím posouzení bude záviset rozhodnutí soudu, zda věcné břemeno omezí nebo zruší. Podle soudní praxe je pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, rozhodující porovnání stavu mezi zatíţením vlastníka a výhodou oprávněného v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, se stavem v době rozhodování soudu. Naproti tomu se nepovaţuje za vznik hrubého nepoměru skutečnost, ţe současná právní úprava jiţ nepřipouští zřízení věcného břemene bez náhrady, přičemţ břemeno vzniklo za účinnosti předchozí úpravy a náhrada poskytnuta nebyla.67 V rozhodnutí o zrušení věcného břemene musí být stanovena výše přiměřené náhrady a to formou jednorázového nebo opakovaného peněţitého plnění (není vyloučena ani naturální náhrada). Uvedeného zrušení věcného břemene se nemůţe domáhat ten, kdo je z práva odpovídajícímu věcnému břemenu oprávněným. Oprávněný z věcného břemene se můţe tohoto práva pouze vzdát, ovšem pouze v tom případě, ţe by mu za zřeknutí tohoto práva náleţela jakákoliv náhrada. Bylo-li jiţ výše zmíněno oprávnění soudu ke zřízení věcného břemene k pozemku pod letištěm, musíme uvést i oprávnění soudu k jeho zrušení. Dle ustanovení § 30a odst. 3 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, v platném znění, tak soud rozhodne o zrušení věcného

66

Srov. in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 78 67 Tamtéţ,, s 78

36

břemene (a) na návrh provozovatele letiště, (b) není-li letiště po dobu jednoho roku provozováno, (c) zanikne-li letiště. Jak je vidět, lze mít za to, ţe provozovatel letiště má ohledně daného poměrně silnou pozici. Současně vzniká otázka, zda můţe dojít ke zrušení věcného břemene pro pominutí veřejného zájmu, jenţ je vyţadován pro jeho zřízení. Zákon o této moţnosti přímo nehovoří. Na druhou stranu ale nemůţeme přeci setrvat na závěru, ţe počáteční podmínka nutná pro vznik břemene, nemusí existovat pro jeho přetrvávání. Lze se tedy přiklonit k myšlence, ţe soud by měl věcné břemeno zrušit i pro případ odpadnutí veřejného zájmu.

6.2.2. Zánik věcného břemene rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu Právo odpovídajícímu věcnému břemenu, váznoucího na pozemek nebo stavbu, můţe zaniknout v rámci řízení o vyvlastnění dle zákona č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění, v platném znění, a to za finanční náhradu. Vyţaduje-li veřejný zájem, aby právo odpovídajícímu věcnému břemenu zatěţovala pozemek nebo stavbu i po vyvlastnění, tato práva nezanikají.68

6.2.3. Zánik věcného břemena rozhodnutím pozemkového úřadu Dalším orgánem oprávněným rozhodnout o zrušení práva odpovídajícímu věcnému břemenu je pozemkový úřad, a to na základě § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.69, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. Přestoţe se v tomto ustanovení zákona nehovoří o poskytnuté náhradě za zrušení věcného břemena, dotčený vlastník takové nemovitosti můţe ţádat o poskytnutí náhrady na základě čl. 11 odst. 4 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění. Pozemkový úřad je oprávněn rozhodovat o věcných břemenech taktéţ v rámci pozemkových úprav dle dle § 19 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb70., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění.

68

69

70

Ustanovení § 8 zákona č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění, v platném znění : Vyvlastněním nezanikají nájem pozemku nebo jeho části, nájem nebytového prostoru a věcná břemena, u nichž veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovaly. Ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění : Pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků. Ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění : O provedení pozemkových úprav a v souvislosti s tím o výměně nebo přechodu vlastnických práv, o určení hranic pozemků nebo o zřízení, popřípadě zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům rozhoduje pozemkový úřad na základě dohody vlastníků. V případě, že se vlastníci nedohodnou, rozhoduje pozemkový úřad za podmínek stanovených zákonem. Rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumá na návrh účastníka soud.

37

6.3. Zánik věcného břemene na základě smlouvy Stejně jako umoţňuje občanský zákoník smluvní zřízení věcného břemena, výslovně zakotvuje moţnost i jeho smluvního zrušení. Subjekty smlouvy o zrušení věcného břemene musí být oprávněný i povinný v době uzavírání smlouvy, coţ samozřejmě nevylučuje, ţe to budou osoby rozdílné od osob, které smlouvou věcné břemeno zřizovaly. Smlouvou lze samozřejmě zrušit i věcná břemena, která vznikla i jiným způsobem neţ smluvně. Smlouva o zrušení věcného břemene můţe být uzavřena jak samostatně, tak jako součást jiné, např. kupní smlouvy.71 Taková smlouva musí mít písemnou formu, stejně jako je tomu při zakládání práva odpovídajícímu věcnému břemenu, jinak je neplatná pro rozpor s § 40 odst. 1 ObčZ72, a dále musí být zapsána (vloţena) do katastru nemovitostí. K zániku práva dochází na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu, a to ke dni doručení návrhu na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu. Výjimku tvoří pouze věcná břemena k nemovitostem, která nejsou evidována v katastru nemovitostí, v takovémto případě dochází k zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu okamţikem účinnosti smluvní dohody, a to ve dvou případech: a) u věcných břemen působících in rem není předmětem evidence v katastru nemovitostí nemovitost povinná ani nemovitost oprávněná b) u věcných břemen působících in personam není předmětem evidence v katastru nemovitostí nemovitost zatíţená. Pokud by nastala situace, kdy u věcných břemen působících in rem je jedna nemovitostí předmětem evidence v katastru a druhá nikoliv, je nezbytný vklad do katastru nemovitostí.73

6.4. Zánik věcného břemene splynutím Jestliţe splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak.74 Tímto ustanovením je v ObčZ upraven způsob zániku práv a závazků (povinností), analogií se splynutí uplatní také u institutu věcných břemen. Z tohoto důvodu se v dostupné literatuře setkáváme s rozdílnými názory na zánik práva odpovídajícímu věcnému břemeni formou splynutím.

71

FIALA, J. HURDÍK, J. SEDLÁKOVÁ, A, Zástavní právo a věcná břemena, 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993, s. 73 72 Ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění : Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. 73 BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al, Věcná břemena od A do Z, 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 80 74 Ustanovení § 584 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

38

V publikaci Věcná břemena od A do Z od Bradáče Alberta a kolektivu se setkáme s názorem, ţe při spojení práva odpovídajícímu věcnému břemenu a povinnosti věcného břemena v jediném subjektu věcné břemeno zanikne. Ke splynutí můţe obecně dojít v osobě fyzické i právnické. Zánik věcného břemena nastává okamţikem splynutí oprávněnéhoa povinného subjektu. Výslovně je nutno podotknout, ţe zánik splynutím je zánikem definitivním. Pokud by v budoucnu došlo k opětovnému rozdělení bývalého zatíţenéh věci a oprávněné věci mezi různé subjekty (k rozdělení vlastnického práva mezi různé subjekty), věcné břemeno „neobţivne“, neboť jiţ jednou zaniklo. V případě existující potřeby věcného břemena by nezbývalo nic jiného, neţ věcné břemeno opětovně zřídit.75 Tento způsob zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni se v katastru nemovitostí vymaţe záznamem. Oproti tomu jiný pohled na zánik práva odpovídajícímu věcnému břemeni splynutím zastává Spáčil Jiří ve své publikaci Věcná břemena v občanském zákoníku, který historickým výkladem došel k rozdílnému názoru. Dle jeho názoru v tomto případě platí hledisko zastávané v době platosti OZO z roku 1881, ţe sluţebnost zanikne, kdyţ se vlastnictví sluţebného a panujícího pozemku sjednotí v jedné osobě. Pokud se však později pozemky zase odloučí a sluţebnost nebyla vymazána z věřejných knih – sluţebnost obţivne. Výslovně tak uváděl § 526 OZO.76 Přesně řečeno, věcné břemeno samotným splynutím nezaniká, není ovšem vykonáváno a vlastník má moţnost jej nechat vymazat z katastru nemovitostí. Pokud vymazáno není a vlastnictví panujícího a zatíţeného pozemku se rozdělí, stane se jeho výkon opět aktuálním.77 Názor o moţném „obţivnutí“ věcného břemene, přesněji řečeno o tom, ţe v případě splynutí zaniká aţ výmazem z katastru, patrně lépe vyhovuje právnímu a hospodářskému styku. Pokud se totiţ v době, kdy obě nemovitosti byly ve vlastnictví jedné osoby, nezměnily poměry natolik, ţe by se toto břemeno stalo hospodářsky neúčelným, a pokud současně nebylo vymazáno z katastru nemovitostí, je nepochybně účelnější a pohodlnější pokračovat v jeho výkonu neţ zřizovat břemeno nové.78

75 76

77 78

Blíţe in BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al, Věcná břemena od A do Z, 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s 92. Ustanovení § 526 Obecný občanský zákoník: „Spojí-li se vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě, zaniká služebnost sama sebou. Bude-li však později jeden z těchto spojených pozemků opět zcizen, aniž by byla služebnost mezitím ve veřejných knihách vymazána; je nový držitel panujícího pozemku oprávněn služebnost vykonávat“ SPÁČIL, J., Věcná břemena v občanském právu. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006, s. 56 - 57 Podle SPÁČIL, J., Věcná břemena v občanském právu. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006, s. 57

39

Můţe se stát, ţe spoluvlastník zatíţené nemovitosti se stane vlastníkem panující nemovitosti či naopak. V tomto případě podle odborné literatury věcné břemeno nezaniká, neboť „splynutí předpokládá jednoznačnou totoţnost oprávněného a povinného subjektu“ a ta tu nenastala.79 Ačkoliv shledávám ve výkladu zákona učiněným Jiřím Spáčilem jistou ekonomickou výhodnost, osobně se domnívám, ţe věcné břemeno splynutím ex lege zaniká a nemůţe ţádným způsobem „obţivnout“.

V případě, ţe zákonodárce chtěl, aby věcné břemeno

v tomto případě nezaniklo, měl tak učinit výslovně zákonem. Obecná norma OZ tento výklad učiněný Jiřím Spáčilem dle mého názoru nepřipouští. V případě, ţe bychom se přece jenom přiklonili k výkladu učiněnému Jiřím Spáčilem, bylo by vţdy nutno v případě slynutí posuzovat otázku promlčení výkonu práva, která by jistě nepřinášela právní jistotu legitimně očekávanou účastníky právního vztahu.

6.5. Zánik věcného břemene uplynutím doby „Přestože věcná břemena mají většinou trvalý charakter, tj. jsou většinou zřizována na dobu blíže neurčitou, lze je zřídit i na dobu určitou. Pokud byla doba trvání věcného břemene omezena na určitou dobu, zaniká věcné břemeno uplynutím této doby.“80 Problematiku uplynutí doby řeší ustanovení § 578 OZ.81 Nebylo-li ohledně doby trvání nic sjednáno, platí, ţe věcné břemeno bylo sjednáno na dobu neurčitou.82 Jestliţe je takto zaniklé věcné břemeno předmětem evidence v katastru nemovitostí, je třeba tuto skutečnost oznámit příslušnému katastrálnímu orgánu, který provede jeho výmaz z evidence záznamem.

6.6. Zánik věcného břemena splněním rozvazovací podmínky Věcná břemena zřízena na dobu určitou zaniknou v souladu s ustanovením § 578 OZ uplynutím této doby. J. Fiala i J. Spáčil ve svých publikacích souhlasně připouští zánik práva odpovídajícímu věcnému břemeni splněním rozvazovací podmínky. Vazba věcného břemena a rozvazovací podmínky je vhodnější, neţ omezení věcného břemena na určitou dobu. Je tomu tak proto, ţe rozvazovací podmínka je způsobilejší vyjádřit potřebu existence věcného

79 80 81 82

ŠVESTKA, J. JEHLIČKA, O., ŠKÁROVÁ, M. et al., Občanský zákoník – komentář, 10. jubilejní vydání Praha : C.H.Beck, 2006, s. 637. PLECITÝ, V. VRABEC, J. SALAČ, J., Základy občanského práva, 2. rozšířené vydání, Plzeň : Aleš Čeněk, Plzeň 2005, s. 110 Ustanovení 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v platném znění: „Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny“ Blíţe in ŠVESTKA, J. - SPÁČIL, J. ŠKÁROVÁ, M. - HUMLÁK, M. et al. Občanský zákoník I. – komentář, 2. vydání, Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2008, s. 1058

40

břemena z hlediska jeho trvání, neboť při zřizování věcného břemena je poměrně obtíţné přesně určit dobu jeho potřebnosti v budoucím období.83

7. Promlčení věcných břemen Jak bylo uvedeno v úvodních pasáţích této práce, vynutitelnost práva z věcného břemene není podmíněna toliko jeho existencí, ale téţ případným promlčením. Jelikoţ při promlčení nedochází k zániku práva jako takového, ale toliko jeho sloţky zvané nárok, věnuji danému samostatnou kapitolu. Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.84 Jak správně připomíná Fiala, promlčení neznamená zánik věcného břemene jako právního vztahu, promlčením se pouze právo odpovídající věcnému břemenu závaţně oslabuje, neboť nárok, tj. vynutitelnost tohoto práva, se stává podmíněným na vznesení námitky promlčení. Uplynutím promlčecí doby vzniká právo povinného, tj. nositele povinnosti z věcného břemena, vznést námitku promlčení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Toto právo nezanikne ani v důsledku vznesení námitky promlčení. Vznesením námitky promlčení zaniká nárok oprávněného domáhat se vynutitelnosti povinnosti z věcného břemene. Právo odpovídající věcnému břemenu i povinnost z věcného břemene trvají dále v naturální formě, tzn., ţe dále trvá i právní vztah věcného břemene. Z konstatovaného vyplývá, ţe i takové právo můţe být po promlčení vykonáváno.85 Rozhodné pro promlčení práva odpovídajícího věcnému břemeni je stanovení začátku běhu promlčecí doby. U věcných břemen, v nichţ má povinnost formu facere (povinný má povinnost něco konat - např. udrţovat nemovitost v určitém stavu), začne běţet promlčecí 83 84 85

BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 93-94 Ustanovení § 109 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, s, s 83

41

doba okamţikem, kdy povinný subjekt přestal plnit svoji povinnost, tedy aţ v momentě, kdy nastane nevykonávání práva odpovídajícího věcnému břemenu oprávněným.86 Obdobná situace nastává i u věcných břemen, v nichţ má povinnost formu omittere (povinnost se něčeho zdržet). Nevykonávání takového práva nastává okamţikem, kdy povinný určenou povinnost porušil, tímto okamţikem začíná běţet promlčecí doba. V případě věcných břemen, v nichţ má povinnost formu pati (povinnost něco strpět) začíná běţet promlčecí doba tím dnem, kdy oprávněný přestal svoje právo vykonávat, aniţ by se musel vyţadovat nějaký zásah znemoţňující vykonávání. „Věcná břemena, která vznikají přímo ze zákona, je nutno z promlčení vyloučit, resp. je u nich promlčení bezpředmětné. I kdyby po stanovenou promlčecí dobu nebylo právo odpovídající takovému věcnému břemenu vykonáváno, je tu právní důvod (zákon), který za stanovených podmínek umožňuje výkon práva.“87

86 87

Tamtéţ, s 84 Tamtéţ, s 85

42

8. Věcná břemena v návrhu nového občanského zákoníku Pokud lze současnou právní úpravu institutu věcného břemene vnímat jako více neţ skromnou, kdy občanský zákoník se danému věnuje ve třech paragrafech, připravovaná úprava se naopak můţe zdát jako zbytečně podrobná. Nový občanský zákoník88 má dle návrhu paragrafového znění regulovat věcná břemena v padesáti jednom paragrafu. První seznatelný rozdíl jest v samotném označení institutu věcného břemene. Prof. Eliáš89 se při tvorbě návrhu nového občanského zákoníku vrací k prvorepublikovému pojmosloví a v případě věcných břemen tedy ke sluţebnosti. Podívejme se tedy na některá ustanovení nového občanského zákoníku regulující sluţebnosti. Definice sluţebnosti obsaţená v ustanovení § 1248 odst. 1 nového občanského zákoníku se v podstatě příliš neliší od definice dnešní: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka služebnosti jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.“ Ve smyslu ustanovení § 1249 pak sluţebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah sluţebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; neníli ani ta, má se za to, ţe je rozsah nebo obsah spíše menší neţ větší. Jak vidíme, nový občanský zákoník nabízí i jisté interpretační metody pro případ nevymezení rozsahu či obsahu sluţebnosti. Pokud to tedy komparujeme se současným stavem, můţeme se tázat, zda tím byla odstraněna případná neplatnost pro neurčitost, jak bylo uvedeno výše s odkazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu.

88

Návrh nového občanského zákoníku. [cit. 27-6-2011] Dostupný z 89 Tamtéţ, § 1248 a násl.

43

Sluţebnost se bude nabývat smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydrţením. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se sluţebnost bude nabývat v případech stanovených zákonem. Pokud jsme výše hovořili o tom, ţe věcná břemena se nejčastěji zřizují na základě smlouvy, tj. v rovině autonomie vůle subjektů, pak zde můţeme vidět odstranění podmínky písemné formy pro smlouvu o zřízení sluţebnosti. Zda je to dobře či špatně, nelze s jistotou konstatovat. Snad toto lze uvítat s ohledem na zachování menší míry formálnosti vzniku právních vztahů, na druhou stranu, děje se dané na úkor právní jistoty. Současná právní úprava neobsahuje ţádný výčet druhů (typů) věcných břemen. Jak bylo uvedeno výše, vše jest ponecháno doktríně a judikatuře. Nový občanský zákoník jiţ ale takový výčet obsahuje, a to pro některé pozemkové sluţebnosti (Sluţebnost inţenýrské sítě, Opora cizí stavby, Sluţebnost okapu, Právo na svod dešťové vody, Právo na vodu, Sluţebnost rozlivu, Sluţebnost stezky, průhonu a cesty, Právo pastvy). Zřejmě nejpodstatnější změnou, kterou nová úprava přináší, je rozšíření institutu sluţebnosti na věci jako takové, tedy i na věci movité. V tomto smyslu se tak zavádí např. sluţebností uţívacího práva, jíţ se uţivateli poskytuje právo uţívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení sluţebnosti, nezakládá to uţivateli právo na její rozšíření. Nový občanský zákoník sice jiţ nehovoří o věcných břemenech, ale naopak zavádí institut břemene reálného. Dle ustanovení § 1294 odst. 1 tedy je-li věc zapsána do veřejného seznamu, můţe být zatíţena reálným břemenem tak, ţe dočasný vlastník věci je jako dluţník zavázán vůči osobě oprávněné něco konat. Dochází tak k reálnému protiplnění ze vztahu věcného břemene. Mám-li shrnout novou právní úpravu daného institutu, musím říci, ţe se podstatně liší od úpravy současné. Je-li to přínosem, či naopak, jistě posoudí aţ praxe a skutečné situace. Na druhou stranu se lze ptát jiţ nyní, na kolik budou vyuţívány sluţebnosti práva pastvy či svodu dešťové vody. Tyto otázky jsou však pokládány napříč celým novým občanským zákoníkem. Tato kritika má dle mého jistě své místo. Není mi totiţ zcela jasné, proč se právní úprava vrací do první republiky nejen svou myšlenkou či duchem, ale i jazykovou mutací a přísným pojetím většiny institutů.

44

9. Závěr V předkládané práci byl nabídnut ucelený přehled stále aktuálního tématu věcných břemen. Přes krátký historický exkurz jsem se zaměřil zejména na stav dle současné právní úpravy, tj. zejména na úpravu zákonnou a její reflexi v judikatuře. Pokud je zmíněna aktuálnost daného institutu, tak ta je viditelná například z legislativních změn v roce 2009, kdy vyvstala reálná potřeba řešit otázku rozdílných vlastníků letišť a pozemků pod těmito letišti. Řešení nakonec bylo nalezeno právě v institutu věcných břemen. Současná platná právní úprava institutu věcných břemen se zdá být příliš obecná na rozdíl od těch dřívějších. Jiţ Obecný občanský zákoník z roku 1811 obsahoval podrobnější úpravu věcných práv k cizím věcem a současně i výčet moţných sluţebností, která mohou v rámci tohoto institutu vzniknout. Příliš obecná úprava institutu věcných břemen umoţňuje velkou smluvní volnost smluvních stran, díky které dochází ke vzniku nejasností v pochopení účelu tohoto institutu, a současně ke vzniku sporu o obsahu, rozsahu práv a oprávnění smluvních stran. Taktéţ obecná úprava institutu věcných břemen spolu s existencí mnoha souvisejících právních předpisů upravující tento institut přispívá k nepříliš jednoduché orientaci v této problematice. V současné době je více neţ aktuální otázka nového občanského zákoníku. V souladu s plánem legislativních prací pro rok 2011 byl návrh nového občanského zákoníku spolu s návrhem zákona o obchodních korporacích a zákonem o mezinárodním právu soukromém odeslán dne 11. 4. 2011 Legislativní radě vlády k projednání. Nyní se tento vládní návrh nachází jiţ ve druhém čtení.90 Budoucí právní úprava směřuje opětovně k rozlišení sluţebností a reálných břemen, současně se zavede i nový pojem právo stavby (právo stavby je pojato jako speciální věcné právo stavebníka mít stavbu na pozemku jiného vlastníka - můţe být zřízeno jako úplatné nebo i bezplatné, a současně takové právo bude děditelné a převoditelné. Návrh rovněţ řeší majetkové vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku po zániku práva stavby.).

90

Srov. sněmovní tisk č. 362/0. [cit. 27-6-2011]. Dostupné z

45

Další součástí nové úpravy občanského zákoníku je institut správy cizího majetku (správa cizího majetku představuje správu cizího majetku ve prospěch někoho jiného). Novela občanského zákoníku zavádí jednotnou drţbu, tzn., opouští od původního ustanovení § 130 ObčZ, kdy bylo moţné drţet jak věc, tak i právo, coţ bylo reflexem někdejší římskoprávní konstrukce oddělující drţbu věci jako hmotného předmětu a drţbu práv. Ustanovení § 931 aţ 934 nového občanského zákoníku rozlišují na jedné straně drţbu oprávněnou a neoprávněnou, na straně druhé drţbu poctivou a nepoctivou (příčinou rozlišení je moţnost nabýt drţbu i bez platného právního důvodu – v tomto případě se nebude jednat o drţbu oprávněnou – a současně rozlišení situace, kdy je a kdy není drţitel v dobré víře, ţe právo, které vykonává, náleţí – důvodem tohoto ustanovení je poskytnout dobré víře ochranu). Další novinkou je obnovení institutu mimořádného vydrţení (jedná se o poskytnutí ochrany faktickým stavům, jejichţ základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se např. o situace, kdy někdo drţí movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá). Smyslem návrhu občanského zákoníku je kodifikovat soukromé právo v České republice, odstranit problematické části úpravy věcných práv a současně jej doplnit o nové instituce. Návrh nového zákoníku klade důraz na demokratické právní tradice, i na principy a standardy soukromého práva v Evropě. Doufejme, ţe tato nová úprava soukromoprávních vztahů v podobě nového občanského zákoníku bude přínosem. Pokud se však jedná o úpravu institutu věcných břemen, jistě lze jiţ nyní podat určité hodnocení. Jak bylo zmíněno výše, podrobnější úprava by měla vést k odstranění moţných pochybností o obsahu věcného břemene. Zákonná typizace je samozřejmě na úkor judikatorní kreativity, myšleno ve smyslu vytváření soudní typizace tohoto institutu. Jako pozitivní pak vnímám moţnost zatíţení věcným břemenem i věci movité, resp. věci v plném smyslu tohoto pojmu. Na tomto místě se však jistě jiţ sluší utnout fabulace na téma budoucích stavů, kdyţ rámec budoucí právní úpravy je jiţ svým způsobem dán, a hodnotit jej bude třeba aţ v ten správný okamţik. Zde tedy toliko zopakujme, ţe dochází k poměrně radikální změně zákonné úpravy institutu věcného břemene, coţ se prozatím jeví být spíše věcí pozitivní.

46

10. Resume Touto bakalářskou prací jsem se pokusil stručně shrnout moţnosti vzniku, změny a zániku práva odpovídajícímu věcnému břemenu, které je de lege lata upraveno zákonem č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v ustanoveních § 151n aţ § 151p upravujících věcná práva k cizím věcem, a dalšími právními předpisy, které zmiňuji ve své práci. Věcná břemena jsou velmi citlivým institutem, který ovlivňuje a omezuje základní právo, kterým je vlastnictví a z něj vyplývající dispozice s majetkem tím, ţe omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, ţe je povinen něco trpět, něčeho se zdrţet, nebo něco konat. V první kapitole této práce jsem zpracoval krátké ohlédnutí do historie vývoje institutu upravující věcná břemena. Od římského práva Římské říše, které ovlivnilo základní systémy a principy dnešního práva, přes první ucelenou právní úpravu sluţebností a reálných břemen v Obecném občanském zákoníku z roku 1811, aţ po současnou právní úpravu věcných břemen zákonem č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Druhá kapitola se zaměřuje na vymezení a vysvětlení pojmu věcného břemene, funkcí věcných břemen a rozlišení věcných břemen podle druhu. Základním rozdělením věcných břemen podle druhu je především na věcná břemena, kde subjektem oprávnění je vlastník věci. O těchto věcných břemenech hovoříme jako o věcných břemenech působících in rem, tj. ve prospěch věci. Do druhé skupiny patří věcná břemena působící in personam, tj. ve prospěch věci. U této skupiny věcných břemen je oprávněný subjekt určen zcela konkrétně a oprávnění svědčí pouze jemu. Existence tohoto druhu věcného břemene je spojena s existencí oprávněného subjektu, a jeho smrtí nebo zánikem věcné břemeno zaniká. Třetí kapitola této práce se zabývá všemi platnými moţnostmi vzniku práva odpovídajícímu věcnému břemenu (jedná se především o vznik věcného břemene na základě písemné smlouvy, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona, anebo nabytí práva odpovídající věcnému břemeni výkonem práva tzv. vydrţením). Čtvrtá kapitole se zaměřuje na moţné změny v předmětu a subjektu práva odpovídajícímu věcnému břemenu. Pátá kapitola se zabývá způsoby zániku věcných břemen (jedná se především o zánik věcného břemene nastoupením trvalých změn, zánik věcného břemene smrtí nebo zánikem 47

oprávněného, zánik věcného břemene v konkurzním řízení a v řízení o výkon rozhodnutí, zánik věcného břemene rozhodnutím oprávněného orgánu, zánik věcného břemene splynutím, uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, splněním rozvazovací podmínky, a v neposlední řadě na základě písemné smlouvy). Šestá kapitola je zaměřena samostatně na promlčení práva odpovídajícímu věcnému břemenu, které promlčením přímo nezaniká. Uplynutím promlčecí doby vzniká osobě oprávněné z věcného břemene pouze právo uplatnit námitku promlčení, čímţ zanikne nárok oprávněného domáhat se vynutitelnosti z věcného břemene. V závěru této práce je krátké shrnutí platné právní úpravy institutu věcných břemen, a příklady změn z připravovaného nového občanského zákoníku. In my thesis I tried to summarize briefly the scope of conception, conversion and extinction of the right corresponding to an easement which is de lege lata amended by Law No. 40/1964 Coll. Civil Code, the provisions of §151n to §151p governing the substantive rights in relation to property of another and further legal enactments mentioned in my thesis. Easements are very delicate institute, which influence and restrict the fundamental right represented by the proprietorship and disposal of property, by derogating the owner of immovable on behalf of someone else in the way the owner is obliged to undergo something, refrain from something and perform something. In the first chapter of this thesis I compiled a brief look back to the history of the development of institute governing easements. Since the Roman law of Roman Empire, which have affected the basic systems and principles of today’s law, through the first comprehensive legal regulations of appurtenance and rent charges in the General Civil Code of 1811 up to the contemporary legal regulations of easements Act No. 40/1964 Coll. Civil Code. The second chapter focuses on the definition and explanation of the concept of easements, the functions of easements and easements type distinction. The basic easements type division is above all to easements where the owner of a possession is a subject of entitlement. Such easements are talking about as easements operating in rem, i.e. pro bono. The second group includes easements acting in personam, i.e., pro bono. In this group of easements is approved body determined entirely in the concrete and authorization agree only with the body. The existence of this type of easement is linked to the existence of approved body, and its death or extinguishment means expiry of an easement. The third chapter of this thesis is concerned with all applicable possibilities of laws creation corresponding to an easement (this is mainly the creation of an easement on the basis 48

of written contracts, on the basis of testament in conjunction with the findings of an inheritance procedure, with approved agreement of heritors, with resolution of the competent authority, by operation of law, and right of the corresponding easement may also be acquired by exercise of a right, so called prescription of a right). The fourth chapter focuses on possible changes of the subject and subject of law accordant with an easement. The fifth chapter is concerned with the possibilities of the ways of extinguishment of easements (these are mainly the extinguishment of an easement by formation of permanent changes, extinguishment of an easement authorized by death or extinguishment of authorized, extinguishment of an easement in the bankruptcy proceedings and enforcement proceedings, extinguishment of an easement by a resolution of legitimate authority, extinguishment of an easement by fusion, by lapse of negotiated time, by accomplishment of subsequent condition, and last but not least, on the basis of a written contract). The sixth chapter is focused respectively on forfeiture corresponding to an easement, which does not cease directly by forfeiture. By the expiry of the period of limitation arises only right to raise objection of forfeiture from entitled person, which causes the extinguishment of the pretension of entitled person to claim a legitimate enforcement of an easements. At the close of the thesis is a short summary of the current legal regulations of the institute of easements and exemplification of changes from the upcoming new Civil Code.

49

11. Literatura 11.1. Literatura: BRADÁČ, A. FIALA, J. HÁBA, J. et al. Věcná břemena od A do Z. 3. aktualizované vydání. Praha : Linde Praha, 2006, 340 s. FIALA, J. HURDÍK, J. SEDLÁKOVÁ, A. Zástavní právo a věcná břemena 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993 FIALA, J. Věcná břemena. Brno : Univerzita J.E.Purkyně v Brně – právnická fakulta, 1988 KINCL, J., URFUS, V, ŠKREJPEK, M. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1997 PEKÁREK , M. a kol. Pozemkové právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010 PRŮCHOVÁ, I. CHYBA, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu Brno : Masarykova univerzita, 1998 SPÁČIL, J. Věcná břemena v Občanském zákoníku. Praha : Nakladatelství C.H. Beck, 2006 ŠVESTKA, J. SPÁČIL, J. ŠKVÁROVÁ, M. HULMÁK, M. et al. Občanský zákoník – komentář. 10. jubilejní vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2006 ŠVESTKA, J. SPÁČIL, J. ŠKVÁROVÁ, M. HULMÁK, M. et al. Občanský zákoník I. § 1459. Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008 ŠVESTKA, J. SPÁČIL, J. ŠKVÁROVÁ, M. HULMÁK, M. et al. Občanský zákoník I. – komentář. 2. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2008

11.2. Právní předpisy: -

Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění

-

pozdějších přepisů

-

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému

-

majetku, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů

-

Vyhláška č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, v platném znění

-

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 50

-

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

-

Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 49/1997 Sb. o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů

11.3. Internetové zdroje -

Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku. [cit. 2011-4-15] Dostupné z

-

Návrh nového občanského zákoníku. [cit. 27-6-2011]

-

DUŠEK, D. Oceňování nemovitostí jako předmětu zajištění úvěrů se zřetelem na ocenění věcných břemen a odděleného vlastnictví staveb a pozemků. Autoreferát k doktorské disertační práci na Katedře financí a oceňování podniku, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví. [cit. 2011-4-15] s. 24. Dostupné z

Dostupný

11.4. Judikatura -

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1265/98

-

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2919/2000

-

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn.: 30 Cdo 2218/2009

-

Nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn.: Pl. ÚS 25/04

51

z