Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce Vyrovnání – vhodné řešení úpadku?

Veronika Petříková 2006

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vyrovnání – vhodné řešení úpadku? prameny.

zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité

Použité zkratky ZKV ObchZ OSŘ OZ TZ

ZP

SpDP

zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném

znění

zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění

zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v platném znění

zák. č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném

znění

2

Obsah: 1.

2.

3. 4.

Úvod …………………………………………………………………… 5

ZKV jako normativní nástroj oddlužení v širším pojetí……… 7

Insolvenční právo ve vztahu k ostatním právním odvětvím zařazení do občanského práva procesního …………………… 11

Problematika úpadkového práva ……………………………….. 13

4.1

Základní rozdíl y mezi konkursem a vyrovnáním……………. 15

4.3

Srovnání nuceného vyrovnání a vyrovnání……………………. 18

4.2 4.4 5.

Konkursní řízení…………………………………………………….. 16 Vyrovnací řízení …………………………………………………….. 19 Insolvence v zemích EU – srovnání ……………………………

6.

Praktická aplikace dle úpravy ZKV v jeho klíčových

6.1

Návrh na vyrovnání (zahájení vyrovnacího řízení)…………..

22

institutech……………………………………………………………. 25

6.1.1 Náležitosti návrhu na vyrovnání………………………………… 6.1.2.Návrh na vyrovnání jako příprava na prohlášení

25

27

konkursu……………………………………………………………… 30

6.2

Přihlášky pohledávek………………………………………………. 32

6.4

Potvrzení vyrovnání…………………………………………………. 39

6.3 6.5 6.6 7.

Vyrovnací jednání…………………………………………………… 36 Účinky potvrzeného vyrovnání……………………………………. 42

Následky nesplnění a podvodných jednání …………………… 43 Nedostatky současné právní úpravy úpadkového práva

v České republice ……………………………………. …………… 44

8.

Zásady a instituty nové právní úpravy ……………………….. 47

8.2

Jednotné insolvenční řízení ……………………………………..

8.1 8.3 8.4

8.5 8.6 8.7 8.8

Komplexnost úpravy ……………………………………………… 47 Reorganizace jako nový způsob řešení úpadku…………….. Další způsoby řešení úpadku……………………………………

Postavení věřitelů…………………………………………………..

47

48

49

51

Insolvenční správce………………………………………………… 52 Procesní změny……………………………………………………..

Insolvenční rejstřík ………………………………………………..

52

53 3

9.

10.

Zhodnocení nové právní úpravy ………………………………. 54

Závěr ………………………………………………………………… 57

Summary…………………………………………………………………….

59

Seznam literatury …………………………………………………………… 62

Příloha č.1 …………………………………………………………………… 66

Zadání diplomové práce …………………………………………………… 67

4

1.

Úvod

Problematika insolvenčního práva je v dnešním období poměrně

aktuální záležitostí. Po desítkách novelizací zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena

zcela nová kodifikace úpadkového práva, která zásadním

způsobem ovlivní možnosti a průběh insolvenčního řízení.

Téma mojí diplomové práce „Vyrovnání – vhodné řešení úpadku?“ je

tématem, jak už otazník v názvu napovídá, zejména k zamyšlení, vytváření názorů, hypotéz a nikoli pouze ke shrnutí právní úpravy. Ve

své práci se především věnuji kvalitě, vhodnosti a účinnosti jednotlivých institutů současné právní úpravy v praxi. Věnuji se tedy úpravě de lege lata.

Zamýšlím se nad jednotlivými ustanoveními vyrovnacího řízení a

snažím se upozornit na jejich nejednotné a problematické výklady při aplikaci ZKV. Tento úkol není lehký, obzvláště pro studenta, který je zahlcen

znalostmi

samozřejmě

zejména

získávány

teoretickými.

především

Praktické

užíváním

ZKV,

a

konzultovala své názory s odborníky na tuto právní oblast.

znalosti proto

jsou

jsem

S největší pravděpodobností začne od poloviny příštího roku platit

zcela nová úprava insolvenčního řízení. Proto je nasnadě srovnání a též zhodnocení

nově

zaváděných

institutů

úpravy

de

lege

ferenda.

Předesílám, že teprve praxe ukáže vhodnost a funkčnost nové úpravy,

přesto jsem se již nyní zamýšlela nad novými ustanoveními insolvenčního zákona.

Vyrovnání

jako

jedna

z možností

řešení

úpadku

je

upraveno

ve stejném zákoně jako konkurs, jelikož má řadu shodných rysů s řízením konkursním. Přesto je zcela samostatnou součástí civilního

procesu. Pojem „úpadek“ (někdy je užíván též pojem „bankrot“) charakterizuje určitý hospodářský stav dlužníka, který lze nazvat insolvencí v širším smyslu. Stav úpadku dlužníka nastává při objektivní platební neschopnosti dlužníka plnit své splatné závazky po delší dobu –

insolvence v užším smyslu, nebo při tzv. předlužení, situaci, kdy dlužník

má více věřitelů a splatné závazky dlužníka jsou vyšší než jeho majetek. Vyrovnání jako možné řešení situace, která vznikne v důsledku úpadku

5

dlužníka, je v České republice využíváno v daleko menší míře, než konkurs. S tím souvisí též menší množství odborné literatury k tomuto

institutu, než pro řízení konkursní. Dostatečný výběr literatury je ke konkursnímu právu jako celku, avšak vyrovnáním se zabývá víceméně

okrajově. Při studování problematiky vyrovnání mi pomohl zejména komentář k ZKV od Zelenky a Maršíkové1 a též články na internetu a

v odborných časopisech.

Cílem mé práce je zamyšlení se nad vhodností řešení úpadku dlužníka

formou vyrovnání, nikoli úvaha nad instituty konkursu a nuceného

vyrovnání (přestože mají řadu stejných rysů s vyrovnáním), a proto se jim věnuji pouze okrajově. Některá témata, v práci uvedená,

by si zasloužila

samostatné zpracování, zejména kapitoly o budoucí právní úpravě,

nicméně stěžejní bod mé práce je aktuální právní úprava vyrovnání a její nedostatky.

Tuto práci jsem nechtěla pojmout pouze teoreticky, proto se

v následujících kapitolách zmiňuji i o konkrétních problémech při použití

institutu vyrovnání v praxi. Ráda bych, aby tato práce posloužila i jako určitý aplikační návod nejen pro mě, ale i případným dalším zájemcům, kteří se zabývají problematikou insolvenčního řízení.

Maršíková, J. – Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002. 1

6

2.

ZKV jako normativní nástroj oddlužení v širším pojetí Insolvenční právo se vyvíjí již několik tisíc let. Během vývoje práva

římského se rozvíjelo i právo konkursní, přičemž jeho vývoj probíhal

i ve středověku, kdy se „… v soudní praxi začalo jako samostatný procesní útvar vyhraňovat řízení, jehož cílem bylo uspořádat majetkové poměry insolventního dlužníka způsobem, jenž by zajistil všem jeho věřitelům poměrné uspokojení jejich nároků podle jejich výše.“2

„Právní úprava úpadku a jeho řešení konkursem a vyrovnáním má

u nás dlouholetou tradici. Začíná Josefínským konkursním řádem z roku

1791…“3 Historicky mladším je institut mimokonkursního vyrovnání, který se v rakouských zemích poprvé objevil v roce 1859. Tato úprava ovšem nevyhovovala,

byla zrušena a konkursní zákon z roku 1864

obsahoval pouze úpravu nuceného vyrovnání. Vyrovnání bylo znovu

zavedeno císařským nařízením č. 337/1914 ř.z. Úprava obsahovala

nucené vyrovnání i vyrovnání, přičemž struktura nebyla zásadně odlišná od současné právní úpravy. Pro oba typy vyrovnání musela hlasovat většina přítomných věřitelů s třemi čtvrtinami přihlášených pohledávek. Vývoj úpravy insolvenčního řízení pokračoval „ … přes řády konkursní a vyrovnávací a odpůrčí z roku 1931 (zákon č. 64/1931 Sb.). Tento vývoj byl

přerušen v roce 1951 tím, že občanský soudní řád (zákon č. 142/1950 Sb.)

zrušil zákon z roku 1931, aniž by jej nahradil jinou odpovídající úrovní. Direktivní plánované hospodářství instituty typu konkursu a vyrovnání

nepotřebovalo, a instituty, které zavedlo měly jinou povahu i funkci.“4

Občanský soudní řád z roku 1951 zakotvil

v § 570 tzv. exekuční

likvidaci, která spočívala v prodeji veškerého majetku dlužníka, pokud

nebyl vyloučený z exekuce a rozdělením výtěžku mezi všechny věřitele. „Později, v občanském soudním řádu z roku 1963, byla zakotvena tzv.

2 Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání, 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 65. 3 Deutsch, E. Hlavní principy úpravy [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.konkurzni-noviny.cz/clanek.html?ida=1189 4 Tamtéž

7

likvidace majetku kvůli reciprocitě potřebné pro konkurzy v zahraničí.“ 5

„K obnovení insolvenčního práva dochází až po čtyřicetileté přestávce, a to zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.“6

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, byl již několikrát

novelizován. Zásadní změnou z hlediska institutu vyrovnání byla novela

ZKV č. 105/2000 Sb. „Vzhledem k nekontrolovatelnému růstu počtu konkurzů, se přesouvá část pravomocí a působnosti soudu na správce konkurzní

podstaty.

Nově

je

upravena

povinnost

podat

návrh

na prohlášení konkurzu tak, aby bylo dlužníkovi, který je v úpadku, dána

možnost výběru řešit své majetkové poměry nejen konkurzem, ale i vyrovnáním. Stávající povinnost podat návrh na konkurz v praxi zcela vylučovala využít institut vyrovnání i tam, kde by byl dlužník schopen

splnit kritéria pro povolení vyrovnání, když byl dlužník zákonem nucen rovnou do konkurzu.“7 Významnou změnou úpravy vyrovnání byla též

novela ZKV č. 370/2000 Sb. Došlo ke změně tříd věřitelů a též byla

snížena minimální výše částečné úhrady pohledávek, tzv. vyrovnací kvóta

a to u nuceného vyrovnání z jedné třetiny na 15% a u vyrovnání ze 45% na 30%. Od nabytí účinnosti zákona č. 370/2000 Sb. prošel ZKV ještě

několika dalšími dílčími změnami a některé nedostatky byly též odstraněny nálezy Ústavního soudu ČR a judikaturou Nejvyššího soudu ČR.

Přes více než dvě desítky novelizací zůstávají hlavní aspekty ZKV

stále zachovány, a to je účel a cíl tohoto zákona. Dle § 1 odst.1 ZKV je

účelem tohoto zákona uspořádání majetkových poměrů dlužníka. Jedná se tedy o řešení ekonomické situace, kterou již dlužník není schopen sám

vyřešit. Na celé konkursní řízení se musí pohlížet též z hlediska širších ekonomických vztahů, neboť se jedná o komplikované řešení kritické situace a to hlavně po stránce ekonomické.

5 Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání, 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 77. 6 Deutsch, E. Hlavní principy úpravy [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.konkurzni-noviny.cz/clanek.html?ida=1189 7 Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání, 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 92

8

Jak

již

bylo

výše

zmíněno

právní

úprava

konkursního

a

vyrovnacího řízení je upravena v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Zákon je rozdělen do sedmi částí.

Část první (§ 1-3) vymezuje účel zákona. Část druhá zákona (§ 4-33, § 44-45) obsahuje úpravu konkursu. Jeho součástí je i úprava tzv. nuceného vyrovnání (§ 34-43), při němž dochází obvykle k rychlejšímu uspokojení věřitelů než v konkursu. Část třetí zákona (§ 46-66) upravuje

druhý institut, kterým je možno docílit poměrného uspokojení nároků

věřitelů vůči dlužníkovi, tj. mimokonkursní vyrovnání. Čtvrtá část

zákona obsahuje společná ustanovení (§ 66a - 66c) o řízení, a to velice

skromně, ve zbytku odkazuje na OSŘ. Zatím poslední novelizací byl ZKV rozšířen v části páté o úpravu úpadku bank, spořitelních a úvěrových družstev, zahraničních bank a osob oprávněných vydávat elektronické

peněžní prostředky podnikajících na území ČR. Dále v části šesté je nově upraven úpadek pojišťoven a tuzemských zajišťoven, které provozují svoji

činnost na území ČR. Sedmá část (§ 67-73) obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná (postavení vedoucích pracovníků dlužníka, zvláštní

ustanovení

o

podnikatelích

v zemědělské

výrobě,

vztah

k restitučním nárokům, konkursy s cizím prvkem a přechodná a

závěrečná ustanovení, týkající se prováděcích vyhlášek a platnosti pro řízení po jednotlivých novelizacích).

Náročnost aplikace zákona o konkursu a vyrovnání je zvyšována

i nezbytností vykládat jeho ustanovení ve spojitosti s ustanoveními řady dalších právních předpisů, např. z.č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů, z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,

ve znění pozdějších předpisů, z.č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a jiných.

ZKV je základním právním předpisem, který upravuje insolvenční

řízení. V tomto předpise je tedy upraveno řízení konkursní, nucené vyrovnání a též řízení vyrovnací.

Řízení konkursní a vyrovnací mají řadu společného: -

jedná se o řízení kolektivní;

cílem je poměrné uspokojení věřitelů (byť postupy se liší); 9

-

podmínkou zahájení řízení je existence úpadku;

zásada dispoziční doprovázející oba druhy řízení (dispozice věřitelů při podání návrhu na konkurs, dispozice dlužníka podat návrh na konkurs či vyrovnání, zpětvzetí návrhu,…).

Stejně tak lze ovšem nalézt i zásadní rozdíly: -

konkursní řízení má (kromě nuceného vyrovnání) ve většině případů za následek zánik podniku (i když ne samo o sobě, zánik

samotný je vyvolán až následnými postupy), účelem vyrovnacího -

řízení je mimo jiné zachování existence podniku; v konkursním

řízení

pohledávka

nezaniká,

což

je

problém

u fyzických osob – úpadců, které by teoreticky mohly procházet konkursem stále znovu a znovu, kdežto v případě vyrovnání

(i nuceného vyrovnání) zaniká část závazku, k jejímuž plnění nebyl -

dlužník povinen dle obsahu vyrovnání;

rozdílné postavení konkursního a vyrovnacího správce.

10

3.

Insolvenční právo ve vztahu k ostatním právním odvětvím -

zařazení do občanského práva procesního V insolvenčním

právu

ČR

se

prolínají

prvky

veřejnoprávní

i soukromoprávní povahy a úprava insolvenčního řízení se též prolíná

s mnoha dalšími právními odvětvími (např. s finančním, správním, trestním, pracovním právem). „Konkurs a vyrovnání jsou součástí civilního

procesu a jejich úprava součástí civilně procesního práva, přičemž zvláštností

obou

institutů

na hmotněprávní vztahy.“8

je

bezprostřední

vliv

tohoto

procesu

Lze se setkat se dvěma zásadními názory, do kterého právního odvětví insolvenční právo patří, a to do: -

-

občanského procesní práva

obchodního práva

Insolvenční právo je specifickou součástí občanského práva procesního,

a to nejen proto, že se na naší fakultě vyučuje právě v jeho rámci. V ZKV je

upraveno

mnoho

hmotněprávních prvků,

přesto

„…konkurs a

vyrovnání zůstávají procesními instituty přes vliv, který mají na hmotné

právo.“9 Insolvenční řízení je jedním z druhů civilního procesu, takže přiměřené použití občanského soudního řádu je zcela přirozené. Stávající

právní úprava odkazuje v případech, které nejsou upraveny v ZKV na použití OSŘ, přičemž v nové úpravě, která by měla začít platit

od poloviny příštího roku je „procesnost“ zdůrazněna více a insolvenční

řízení má probíhat podle svých vlastních pravidel. Hlavní odchylky osnovy od občanského soudního řádu jsou v nové úpravě uvedeny

v hlavě třetí – Ustanovení o insolvenčním řízení, nejde však o odchylky jediné. „V dalších ustanovení zákona jsou jako odchylky uvedeny např.

institut přistoupení k řízení (§ 107), jakož i řada zvláštností týkajících se opravných prostředků, doručování, účinků procesních úkonů apod.“10 Důvod, proč zařadit

insolvenční právo do prává obchodního je

zejména ten, že se týká především subjektů obchodního práva a též upravuje mnoho institutů z této právní oblasti. Zákon však přesně

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha: Linde, 2004, s.594. Tamtéž. 10 Zvláštní část vládního návrhu insolvenčního zákona, str. 16, [citováno 1.března 2006].Dostupný.z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=1895 8 9

11

neurčuje,

kdo

může

být

„V § 1 zákona o konkurzu a

dlužníkem

v úpadku,

tedy

úpadcem.

vyrovnání se mluví obecně o dlužníkovi

bez jakéhokoli omezení. Z toho vyplývá, že konkurz může být prohlášen na jmění kteréhokoli subjektu práv a závazků, tedy jak osoby fyzické, tak

i právnické. …„ souhrnně řečeno konkurz a vyrovnání mají obecnou povahu, to znamená, že se mohou týkat zásadně všech právnických subjektů bez ohledu na to, zda jde o osoby fyzické nebo právnické či zda

jde o podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku nebo o osobu, která

podnikatelem není.“11 Z výše uvedeného je zřejmé, že není rozhodující,

zda podmínky, za kterých lze prohlásit konkurs nebo povolit vyrovnání, vznikly v rámci podnikatelské činnosti, a proto konkurs a vyrovnání nemohou být instituty obchodního práva.

Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání, 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 55. 11

12

4.

Problematika úpadkového práva

Úprava

úpadkového

práva

je

v

každém

indikátorem podnikatelského prostředí. Tato

státě

základním

oblast je významně

vnímána zahraničními investory, neboť funkční úpadkové právo by mělo plnit

úlohu

„čističe

a

kultivátora“

podnikatelského

prostředí.

Nevyhovující úprava této právní oblasti může odradit zahraniční

investory od realizace jejich podnikatelských aktivit na území ČR. Zároveň je úpadkové právo významným předpokladem proto, aby

bankovní sektor vytvořil vhodné úvěrové podmínky pro fungování a dlouhodobou existenci malých a středních podniků. Tyto podmínky mohou být bez kvalitní právní úpravy v této oblasti vytvořeny pouze stěží.

Klasickou cestou k řešení vymáhání pohledávek na dlužnících je

soudní řízení (přisouzení pohledávky, výkon rozhodnutí nebo prodej zástavy). Tyto obvyklé způsoby přinucení dlužníka k plnění smluvních

povinností plní svou funkci jen v případech, kdy se jedná o dlužníka

k plnění způsobilého a nezaplacení či nesplnění jiných povinností je způsobeno subjektivními důvody, zejména neochotou či momentální

nemožností svou povinnost splnit. „Na dlužníka se zpravidla obrací jeden nebo menší počet věřitelů a vymáhaná pohledávka nebo jejich soubor nijak

nepřesahují platební možnosti dlužníka. Je tedy jen otázkou času, kdy bude

možno

k

plnému

uspokojení

(např. v rámci výkonu rozhodnutí).“12

věřitele

či

věřitelů

přistoupit

V prostředí tržní ekonomiky nejsou vzácné případy, kdy se

u dlužníka jeho věřitelé a jejich pohledávky kumulují, čímž dochází k

ekonomickému

zhroucení

dlužníka

a

zániku

jeho

platebních

schopností vůči jeho věřitelům. „Případ, kdy po dlužníkovi požadují

současně uspokojení svých pohledávek jeho věřitelé v takovém rozsahu, že není schopen je déle než momentálně plně uspokojit, vede k situaci, kdy se

dlužník dostává do úpadku - nemůže řádně plnit své závazky. Za této situace dochází

ve zvláštním řízení k uspokojení pohledávek věřitelů

Smolík,P. Konkurs a vyrovnání I. [citováno 26.11.2005]. Dostupný z: http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/paragrafy/obecne/index_view.php?id=33580 12

13

náhradním způsobem a stejně též dochází k očištění dlužníka od jeho pohledávek do budoucna.“13

Úkolem a cílem vyrovnacího řízení je umožnit spravedlivé poměrné

vypořádání věřitelů vůči dlužníkovi a vyřešení situace dlužníka tak, aby

mohl v budoucnu dále hospodářsky fungovat.

Dlužník se dostává do úpadku dvěma způsoby.

1) Především je v úpadku, má-li více (tj. aspoň dva) věřitelů

a není-li

momentální

potížemi

schopen po delší dobu plnit své splatné závazky (nestačí tedy jen přechodná

neschopnost

způsobená

např.

s vlastními dlužníky, nepřesáhne-li krátkodobý horizont). Pokud ovšem

dlužník zastaví platby, předpokládá se, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.

2) Je-li dlužník fyzickou osobou a podnikatelem nebo právnickou

osobou, pak je v úpadku i tehdy, jestliže je předlužen. Předlužením se rozumí situace, kdy má více věřitelů a pokud jeho splatné závazky

převyšují jeho majetek; do ocenění jeho majetku se přitom zahrnuje i očekávaný výnos z pokračování podnikání, pokud lze takový příjem převyšující náklady při pokračování podnikání důvodně předpokládat.

Fyzická osoba nepodnikatel se nemůže dostat do úpadku z důvodu předlužení.

Dlužník, jenž se stane úpadcem, se ocitá ve zvláštní situaci.

Nemůže krátit své věřitele tím, že by některého z nich preferoval a jen jemu splatil samostatně bez dohledu soudu významnou část pohledávky.

Takové jednání je proti zásadě poměrného a spravedlivého uspokojení všech věřitelů a může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, neboť poškozuje ostatní věřitele. Dlužník, který se dostane do úpadku

musí umožnit ve zvláštním soudním řízení, aby soud a jím ustanovený a kontrolovaný správce zjistili rozsah jeho majetku, ten co nejlépe ekonomicky

zhodnotili

a

zpeněžili

(případně

provedli

reorganizaci

podniku), a aby z takto získaných prostředků byli věřitelé dlužníka, kteří

13

Tamtéž.

14

řádně

přihlásili

uspokojeni.

soudu

své

pohledávky,

poměrně

a

spravedlivě

Při vypořádání pohledávek úpadce se rozlišují pohledávky věřitelů

jednak podle toho, zda jsou určitým způsobem zajištěny (např.

zástavními právy) – pak se tyto pohledávky uspokojí zvláště, např.

prodejem zástav (respektive uspokojí se větším dílem než kdyby nebyly zajištěny) – nebo podle povahy jednotlivých pohledávek.

Věřitelé musí své pohledávky zásadně přihlásit, správce je

následně přezkoumá a buď je uzná nebo je popře. Uznané pohledávky je možno uspokojit v rámci rozvrhu výtěžku majetku úpadce, neuznané pohledávky musí být zažalovány a budou-li v soudním řízení prohlášeny za uznané, musí je správce dodatečně uspokojit. Rozlišují se pohledávky vykonatelné

(pohledávky,

které

již

byly

pravomocně

nevykonatelné (nekryté exekučním titulem).

přiznány)

a

4.1. Základní rozdíly mezi konkursem a vyrovnáním

„Konkursní a vyrovnací řízení jsou dva možné způsoby řešení

majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Konkursní a vyrovnací

řízení jako samostatné součásti civilního procesu byly do jeho rámce znovu zavedeny

v roce

1991

v souvislosti

s rozsáhlými

společensko-

ekonomickými a na ně navazujícími právními změnami. … Konkursní,

popřípadě vyrovnací řízení představují alternativní možné způsoby řešení

mezních situací, které mohou v ekonomice jednotlivých tržních subjektů nastat.“14 Úpadek lze řešit i mimoprocesními nekonkursními instituty,

např. prostřednictvím narovnání dle § 585 OZ. Toto řešení, ale

předpokládá písemně projevený souhlas všech zúčastněných osob, a proto nebývá v praxi příliš často používáno.

Konkurs vede ve většině případů k hospodářské likvidaci stávající

formy podnikání úpadce. Pokud je na dlužníka prohlášen konkurs, nesmí již dále sám jednat. Jeho jménem může jednat pouze správce

konkursní podstaty. Ten se snaží podnik za co nejlepších finančních podmínek zpeněžit,

z toho odečíst náklady konkursu a zbylou část

14 Stavinohová, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkursní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 79.

15

rozdělit podle přesně stanovených pravidel věřitelům k uspokojení jejich pohledávek.

„Zrušením konkursu zanikají pouze účinky prohlášení

konkursu (§ 45 odst.1 ZKV), nikoli však již též dlužníkovy nesplacené

závazky. Jelikož tím, že dlužník není svých závazků zproštěn, bude nucen použít majetek, který nabude po zrušení konkursu, k dodatečnému uspokojení nadále trvajících závazků svých věřitelů.“15

U vyrovnání je možné, aby úpadce více spolupracoval s věřiteli a

nabízel jim výhodnější podmínky uspokojení; tento postup také nevede

k jeho hospodářské a (u právnických osob) právní likvidaci. Vyrovnání je

pokusem dlužníka přesvědčit věřitele, aby mu z větší části prominuli své pohledávky. Při vyrovnání obnáší podíl splacených pohledávek (vyrovnací

kvóta) nejméně 30 %. Při každém vyrovnání musí dlužník tento povinný podíl úplně a přesně splnit, jinak by mohly být neuspokojené části

pohledávek znovu na dlužníkovi vymáhány. Pokud dlužník podíl zcela zaplatil, potom mu bude zbytek dluhu navždy prominut. Vyrovnání směřuje tedy k tomu, aby dlužník mohl „přežít“. Účelem

konkursu i vyrovnání je tedy uspořádání majetkových

poměrů všech subjektů, dotčených dlužníkovým úpadkem. Cílem je

dosáhnout alespoň částečného uspokojení věřitelů z majetku dlužníka.

Z praxe je ale zřejmé, že se tento cíl nedaří příliš naplňovat, jelikož „…průměrná výtěžnost konkursu podniků se pohybuje pouze pod 17 %“16

Základním principem, jež ovládá jak konkursní, tak vyrovnací

řízení, je zásada rovných podmínek pro všechny věřitele, zásada par conditio creditorum. Tato zásada znamená, že všichni věřitelé stejné

třídy se uspokojují poměrně, bez ohledu na dobu vzniku pohledávky, na dobu jejího uplatnění, důvod nebo způsob vzniku. 4.2.

Konkursní řízení

Soud může konkurs prohlásit buď na návrh věřitele nebo na návrh

samotného úpadce. Úpadce je v některých případech dokonce povinen

Steiner, V. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 2.vydání. Praha: Linde, 1996, s.295. 16 Doležálek, V. Konkurs (nejen) na majetek fyzické osoby [citováno 26.11.2005]. Dostupný z: http://www.finexpert.cz/Magazin/AR.asp?ARI=2538 15

16

podat návrh na sebe sama pod sankcí trestního stíhání (§ 126 odst. 2 TZ).

Konkursní řízení má dvě části. První část představuje řízení

o konkursu, tedy zjištění, zda

jde o dlužníka, jenž se stal úpadcem.

Na návrh věřitele může soud prohlásit konkurs, má-li za ověřené, že dlužník

je

v

úpadku

dle

kritérií

uvedených

výše,

v kapitole

4.

Prohlášením konkursu soudem se dlužník stává úpadcem, což má

pro něj zásadní význam v jeho další hospodářské činnosti. Úpadce je po prohlášení konkursu zcela zásadně omezen v nakládání se svým

majetkem a výkonu jeho vlastnických práv se z pověření soudu ujímá správce (správce konkursní podstaty), jehož úkolem je připravit řádný

průběh druhé fáze konkursu. Účelem druhé fáze konkursního řízení je

zjištění okruhu věřitelů a povahy jejich pohledávek v rámci tzv. přezkumného řízení a zpeněžení majetkové podstaty úpadce. Po skončení

přezkumného jednání dojde k rozprodání konkursní podstaty, a to

ve většině případů veřejnou dražbou věcí (dalším způsobem je soudní výkon rozhodnutí a prodej mimo dražbu). Zpeněžení konkursní podstaty je „jediným zákonným způsobem, jak získat prostředky pro uspokojení

věřitelů …“17. Z výtěžku prodeje úpadcova majetku se v rámci tzv. rozvrhu spravedlivě a poměrně uspokojí jednotlivé skupiny věřitelů.

V rámci konkursního řízení může dojít k nucenému vyrovnání,

které nahrazuje určité fáze konkursu. Nucené vyrovnání umožňuje

řešení úpadku dlužníka jiným způsobem než zpeněžením podstaty a

rozvrhem výtěžku mezi věřitele. K návrhu na nucené vyrovnání je legitimován pouze úpadce.

„V rámci tohoto řešení úpadce nabízí sice

pouze částečné uspokojení pohledávek věřitelů (při současném zániku zbytku jejich pohledávek), ale zato uspokojení rychlejší a operativnější.

Výhoda postavení dlužníka pak spočívá ve skutečnosti, že po úspěšné realizaci této alternativy je bez dluhů.“

18

Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2003, s.602. 18 Stavinohová, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkursní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 114. 17

17

4.3. Srovnání nuceného vyrovnání a vyrovnání

Přestože mají instituty nuceného vyrovnání a vyrovnání odlišné

postavení v ZKV, mají řadu společných rysů. Vyrovnání je ale upraveno jako samostatné řízení v rámci ZKV, kdežto nucené vyrovnání je zařazeno do řízení konkursního, přičemž je

chápáno jako určitý odklon

od běžného průběhu konkursu. „…termín ‘nucené vyrovnání’ se nejeví příliš vhodným. Nejde totiž o to, že by toto vyrovnání bylo dlužníku nařízeno či jinak ‘vnuceno’, ale návrh na ně je zcela v dispozici dlužníka.

Uvedený název lze snad vysvětlit tím, že se dlužník chce takto vyhnout horším důsledkům, spojených s konkurzem.“19 „Nucené vyrovnání je svou

povahou vyrovnáním ve smyslu třetí části zákona. Liší se od něho především procesně.“20 V obou výše zmíněných případech nabízí dlužník

svým věřitelům na základě zákonem stanovených podmínek a za účasti

soudu, částečné uspokojení jejich pohledávek. Podstatou vyrovnání

i nuceného vyrovnání je tedy nabídka dlužníka na sice částečné, ale zato

zajištěné a termínované uspokojení nároků věřitelů, a přijetí takto

učiněné nabídky kvalifikovanou většinou věřitelů. Věřitelé o návrhu

na vyrovnání hlasují a pokud dlužník splní zákonné podmínky, vyrovnání je soudem potvrzeno, přičemž ty části pohledávek, které nebyly

do vyrovnání zahrnuty, jednou provždy zanikají. Společným znakem vyrovnání a nuceného vyrovnání je snaha o dosažení většího uspokojení

pohledávek věřitelů, než při využití standardního konkursního řízení. Nutným znakem pro oba instituty je též poctivý záměr dlužníka, prostý

podvodných jednání. Nucené vyrovnání i vyrovnání je nepřípustné, jestliže okolnosti zpochybňují, že u navrhovatele jde o poctivý záměr.

Takovými okolnostmi jsou zejména nedostatečná součinnost úpadce při zjišťování jeho majetku, závady ve vedení obchodních knih či zkracování věřitelů v době před prohlášením konkursu. Výhodou obou druhů řízení je kratší délka řízení a menší náklady oproti konkursu. Snahou a cílem obou zákonných postupů je zachování existence

dlužníka jako podnikatele, nikoli tedy jeho likvidace, která je typická pro řízení konkursní. „Důležitým následkem úplného a včasné splnění Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha: Linde, 2004, s. 623. Zoulík, F. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 1998, s.180. 19

20

18

nuceného vyrovnání je to, že konkursní věřitelé, k jejichž pohledávkám se nepřihlédlo, mohou po zrušení konkursu požadovat od dlužníka jejich

úplné zaplacení jen tehdy, pokud o prohlášení konkursu nevěděli nebo

vědět nemohli. Nevědomost konkursních věřitelů o prohlášení konkursu na majetek jejich dlužníka, tedy úpadce, se bude ale v praxi velice obtížně

prokazovat. To je dáno především možností každého obstarat si informaci o

prohlášení

konkursu

v

důsledku

jejího

povinného

zveřejnění

v Obchodním věstníku.“21 Bylo-li nucené vyrovnání potvrzené soudem

úplně a včas splněno, je úpadce zproštěn závazku nahradit konkursním

věřitelům újmu, kterou vyrovnáním utrpěli. Touto újmou se přitom rozumí

částka,

prominuto.

jejíž

zaplacení

bylo

konkursními

věřiteli

úpadci

Mezi vyrovnáním a nuceným vyrovnáním existují samozřejmě

rozdíly. Jde zejména o odlišné procesní postupy. Při nuceném vyrovnání

je možné využít výsledky, ke kterým se již dospělo v konkursním řízení, je též

vyřešena

otázka

úpadku,

jelikož

dlužník

může

podat

návrh

na nucené vyrovnání v období ohraničeném přezkumným jednáním a

vydáním rozvrhového usnesení ustanovení a též již proběhly přihlášky věřitelů. Z hmotněprávní hlediska je odlišná

minimální možná výše

poměrného uspokojení pohledávek věřitelů, která v případě nuceného vyrovnání činí 15% a pohledávky musí být splaceny do jednoho roku. 4.4. Vyrovnací řízení

Vyrovnací řízení je druhou možností řešení situace, která vznikla

v důsledku úpadku dlužníka. Vyrovnání je v řadě rysů shodné s řízením konkursním, vykazuje však i řadu odlišností.

„Termín ‘vyrovnání’ byl zaveden zákonem č. 64/1931 Sb. místo

staršího termínu ‘narovnání’, pravděpodobně proto, aby zde byl vyjádřen

rozdíl od narovnání (transactio) jako jednoho z obecných důvodů zániku obligace. Jak však správně zdůrazňuje F. Zoulík, jazykově je novější

termín méně přesný, neboť vzbuzuje dojem, že závazky jsou zcela

Sum, T. Nucené vyrovnání [citováno 8.prosince 2005]. Dostupný z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/obchodni-pravo/nucenevyrovnani/ 1000456/38368/ 21

19

uhrazeny, ačkoli ve skutečnosti částečně zanikají. [F.Zoulík: Zákon o konkursu a vyrovnání. Praha 1992, s. 13-14].“22

Jak vyrovnání, tak i konkurs jsou řízeními soudními a jsou

založena na principu dispozičním. Možnost autonomie vůle a dispozice se ovšem

ve

vyrovnacím

řízením

projevuje

výrazněji,

než

v řízení

konkursním. Vyrovnání je zcela samostatnou součástí civilního procesu.

Vyrovnací řízení je řízením pružnějším, rychlejším, a proto je

z tohoto z hlediska mnohdy i výhodnějším řešením úpadku než

konkursní řízení. „Podstata vyrovnání spočívá v nabídce dlužníka na sice částečné, ale zato zajištěné a termínované uspokojení nároků věřitelů,

a přijetí takto učiněné nabídky kvalifikovanou většinou věřitelů.“ 23 Základem vyrovnání je tedy situace, kdy si dlužník uvědomí,

že je

v úpadku. Jedině dlužník je totiž osobou legitimovanou k podání návrhu

na vyrovnání a pouze tímto úkonem může předejít konkursnímu řízení. Pokud dlužník splní zákonem stanovené podmínky a současně nabídne

věřitelům splacení alespoň 30 % jejich pohledávek ve lhůtě nejvýše

do dvou let, pak může být úpadci povoleno vyrovnání. Jak již bylo výše zmíněno,

vyrovnání

je

liberálnější

z hlediska

autonomie

vůle

odpovědného subjektu. Dlužník má právo nakládat se svým majetkem (v řízení konkursním je mu toto právo odepřeno a přechází na správce konkursní podstaty), jeho dispoziční oprávnění jsou ale částečně omezena a

je kontrolován vyrovnacím správcem. „Vyrovnání jako

alternativa ke konkursu umožňuje při vhodně povedené reorganizaci

dlužníka jeho plnou revitalizaci. Vyrovnání probíhá zásadně v režii

dlužníka a na jeho odpovědnost za výsledek. Vyrovnací správce má spíše

kontrolní a dozorovou funkci na rozdíl od konkursu, kdy má funkci výkonnou. Vyrovnání umožňuje dlužníkovi legálním způsobem se oddlužit a uchovat si svůj majetek.“24

22 Schelleová, I. Vybrané problémy z teorie konkursního práva. 1. vydání. MU v Brně: Právnická fakulta, 1995, s.11. 23 Stavinohová, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkursní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 118. 24 Zelenka, J. Soudní restrukturalizace a revitalizace, úpadek a možnosti jeho řešení dané právním rámcem [citováno 20.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.esipa.cz/SSL/dokumenty/Soudn%C3%AD%20restrukturalizace%20a%20r evitalizace.htm

20

Hlavními důsledky potvrzeného vyrovnání pak jsou: • •

při splnění vyrovnání zanikají zbytky neuspokojených pohledávek

(část pohledávky získám, část zanikne);

potvrzeným vyrovnáním zůstávají nedotčena práva věřitelů proti

spoludlužníkům a ručitelům dlužníka, jestliže se těchto práv výslovně nevzdali;

•

byl-li na dlužníkův majetek prohlášen konkurs dříve, než byly

úplně

splněny

povinnosti

dlužníka

vyplývající

z

vyrovnání,

pokládají se pohledávky věřitelů v konkursu za uspokojené částkou, která jim byla podle vyrovnání skutečně zaplacena; •

seznam zjištěných pohledávek je titulem pro exekuci, a je tudíž

možné, nesplní-li úpadce svůj slib uhradit část pohledávky v určité lhůtě, podat návrh na exekuci;

•

je možné vést exekuci na majetek dlužníka pro nezaplacené

náklady vyrovnacího řízení.

Výhodou vyrovnání pro věřitele jsou výrazně levnější náklady oproti konkursu, vyrovnací řízení je také rychlejší a věřitelé pomocí něj mohou

získat podstatně větší část své pohledávky. Nevýhodou z hlediska věřitelů je, že zbytek pohledávky vůči úpadci navždy zaniká.

Ze statistik ovšem vyplývá, že vyrovnání není používáno ani

zdaleka tak často jako konkurs (např. v roce 2000 bylo podáno 32

návrhů na vyrovnání a schváleny byly pouze 2, návrhů na prohlášení

konkursu bylo podáno 4.618 a prohlášeno 2.489). „Příčinou velmi malého počtu vyrovnání je zjevně okolnost, že málokterý dlužník je schopen dostát

velmi přísným zákonným podmínkám (včetně kvalifikovaného zajištění vyrovnání), které by současně byly přijatelné pro věřitele…Důsledkem toho

je, že vyrovnání (společně s nuceným vyrovnáním) není alternativou ke konkursu, který se tak stává (až na výjimky, jež nepřekračují rámec několika desítek případů ročně) v podstatě jediným (naprosto převažujícím) řešením úpadku.“25

Další důvody nevyužívání vyrovnání uvádím v následujících kapitolách.

25

Věcný záměr úpadkového zákona. Obecná část, s.7-8.

21

5.

Insolvence v zemích EU – srovnání26 Konkrétní

údaje

ukazují,

že

úpadky

nejsou

problémem

a

„strašákem“ jen u nás či v dalších zemích střední a východní Evropy. V úpadku se totiž ocitá i velký počet firem ekonomikách zemí západní Evropy a

ve vyspělých tržních

počet úpadků v těchto zemích

výrazně neklesá. Např. s Rakouskem máme velmi mnoho obchodních kontaktů, a tudíž zde existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že úpadky

zdejších firem se mohou bezprostředně dotknout i našich podnikatelů.

Právě Rakousko se v mezinárodním srovnání drží „na špici“ zemí

s nárůstem insolvencí. Jedním z důvodů, který ve své zprávě uvádí rakouský Spolek na ochranu věřitelů, je malý počet firem (koncem roku 2004 jich bylo cca 346 000). Přestože před deseti lety bylo v Rakousku

dokonce jen 280 000 firem, považují rakouští analytici meziroční nárůst

jejich počtu o 2,4 % za nízký vzhledem k pozici rakouského hospodářství v evropské ekonomice.

U našeho dalšího významného obchodního partnera Německa je

počet úpadců po několik let stabilní a pohybuje se kolem 40 000 prohlášených a zamítnutých konkursů pro nedostatek majetku ročně (39 320 v roce 2003, 39 213 v roce 2004).

V Polsku nastal oproti roku 2003, kdy bylo prohlášeno 2195

konkursů, pokles v roce následujícím na 1446 konkursů. Tato čísla jsou

vzhledem k velikosti polské ekonomiky nízká a spíše svědčí o tom, že zákon o konkursu a vyrovnání má ještě značné rezervy ve své implementaci v praxi.

Na Slovensku stoupl počet prohlášených konkursů z 687 v roce

2003 na 789 v r. 2004.

Největší nárůst úpadků byl v Evropě ve sledovaném období

zaznamenán v Portugalsku (30,8 %) a Řecku (20,2 %), ale vzhledem 26 Studničný, R. Konkurzy a vyrovnání [citováno 11.července 2005]. Dostupný z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/50045/. Coface Czech. Tisková zpráva 2006 [citováno 3.března 2006]. Dostupný z: http://www.cofaceintercredit.cz/download/news/060126_TZ_konkurzy_2005.html Redakce Epravo. Reforma úpadkového práva [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z:http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A050128_000000_ob chodnipravo_5591

22

k jejich absolutnímu počtu nejsou tyto nárůst až tak alarmující. Celkový pokles insolvencí v západní Evropě činil 0,3 %, v zemích východní a střední Evropy pak 10,7 %.

Tabulka: Insolvence v roce 2004 Země Belgie Bulharsko Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Holandsko Chorvatsko Irsko Itálie Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Německo Norsko Portugalsko Polsko Rakousko Španělsko Švédsko Švýcarsko Velká Británie Celkem

2004

2003

8 025 208 2 234 2 620 260 2 375 40 993 6 643 1 738 326 16 800 624 1 481 630 7 519 39 213 2 684 3 123 1 466 6 318 970 7 649 4 955 12 191

7 629 494 2 544 2 506 255 2 714 41 631 6 386 n. a. 316 15 900 703 941 653 7 790 39 320 3 086 2 388 2 195 5 643 880 8 237 4 539 14 184

Změna v % +5,2 -57,9 -12,2 +4,5 +2,0 -12,5 -1,5 +4,0 n. a. +3,2 +5,7 -11,2 +57,4 -3,5 -3,5 -0,3 -13,0 +30,8 -33,2 +12,0 +10,2 -7,1 +9,2 -14,1

176 563

179 418

-1,6

Poznámka: 1) údaje u Itálie a Španělska jsou odhadované 2) údaje u Německa a Rakouska zahrnují prohlášené konkursy i konkursy zamítnuté pro nedostatek majetku 3) uvedené údaje jsou v důsledku rozdílné právní úpravy v jednotlivých zemích jen podmíněně srovnatelné Zdroj: KSV, Coface Intercredit

23

Pro srovnání uvádím ještě některé mimoevropské ekonomiky. Země Japonsko Kanada USA

2004

2003

13 837 8 128 35 155

16 624 8 844 35 037

Změna v % -16,8 -8,1 +0,3

Z uvedeného přehledu vyplývá, že v roce 2004 došlo k poklesu počtu

insolvencí. Počet prohlášených konkursních řízení se v loňském roce

v České republice opět snížil. Podle údajů společnosti Coface Czech27 prohlásily loni soudy 1205 konkurzů, což proti roku 2004 představuje

pokles téměř o 18%. Jejich celkový počet je však stále dosti vysoký a může se bezprostředně dotknout každé firmy. „Vhodné jsou proto preventivní

kroky,

jako

je

prověření

bonity

a

platební

morálky

potenciálního dlužníka, obstarání si referencí, případně využití služeb faktoringových plateb.“28

společností,

bankovních

garancí

či

dokumentárních

http://www.cofaceintercredit.cz/ Studničný, R. Konkurzy a vyrovnání [citováno 11.července 2005]. Dostupný z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/50045/. 27 28

24

6.

Praktická

6.1.

aplikace

vyrovnání

klíčových institutech

dle

úpravy

v

ZKV

v jeho

Návrh na vyrovnání (zahájení vyrovnacího řízení)

Obsahové a formální náležitosti podání návrhu upravuje § 46 ZKV.

Návrh na vyrovnání nahrazuje podání návrhu na prohlášení konkursu

na majetek dlužníka. Soud projedná návrh, jen nebyl-li už prohlášen konkurs.

Jedinou

osobou

s aktivní

legitimací

k podání

návrhu

na vyrovnání je dlužník, u kterého jsou dány hmotněprávní podmínky pro prohlášení konkursu. Těmito podmínkami je: -

úpadek, tedy situace, kdy dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kterým současně není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky,

nebo u podnikatele – fyzické a právnické osoby stav

předlužení (dlužník má více věřitelů a jeho splatné závazky jsou -

vyšší než jeho majetek), existence

majetku

dlužníka

postačující

konkursu (§12a odst. 4 ZKV).

k úhradě

nákladů

Závazek dlužníka může vzniknout ze smluv, ze způsobené škody, z bezdůvodného

obohacení

nebo

z jiných

skutečností

uvedených

v zákoně (§489 ObčZ). Zásadní skutečností je, že musí jít o splatný, tedy peněžitý závazek.

„Dlužníkovu neschopnost platit nelze zaměňovat

za neochotu platit. Neschopnost platit je objektivní stav daný nedostatkem peněžních

prostředků“29.

Pojem

„po

delší

dobu“

trvající

platební

neschopnost dlužníka není v zákoně přesněji specifikován a je nutné posuzovat tuto dobu vždy ke konkrétnímu splatnému závazku. Soudní

praxe vychází z doby minimálně tři a více měsíců po splatnosti pohledávky.

Existence úpadku a dostatečného majetku k úhradě nákladů

konkursu musí být dlužníkem v návrhu uvedena. Jestliže by soud

v šetření zjistil, že nejsou splněny výše uvedené hmotněprávní podmínky, nelze vyrovnání povolit a návrh bude zamítnut. Je totiž nepřípustné, aby

ve vyrovnacím procesu částečně zanikly pohledávky věřitelů takového dlužníka, který je schopen plnit své závazky v celém rozsahu.

Maršíková, J., Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002, s.18.

29

25

Ze shora uvedeného je zřejmé, že k podání návrhu je legitimován

dlužník, u kterého jsou dány podmínky pro prohlášení konkursu

(viz. ust. § 3 odst. 1 ZKV). Takovýto dlužník je ve své podstatě „v jakési

soutěži“ se svými věřiteli o to, jakým způsobem může být řešen jeho úpadek. Jinak řečeno, je zcela

v dispozici dlužníka a věřitelů, zda bude

úpadek řešen formou zpeněžení majetku úpadce v rámci konkursního

řízení, či zda bude úpadek dlužníka řešen mimo konkursní řízení formou soudního vyrovnání.

Pokud vidíme konkursní řízení jako „opatření soudu“, kterým soud

zasahuje do vlastnického statutu dlužníka takovým způsobem, že tomuto

odjímá právo nakládat se svým majetkem a toto oprávnění přenáší

na osobu správce konkursní podstaty, tak vyrovnací řízení takovýto zásah soudu nepředstavuje. Ve vyrovnání soud autonomii vůle dlužníka v úpadku takto významně neomezuje,

neodjímá dlužníkovi pravomoci

při nakládání se svým majetkem. Povolením vyrovnacího řízení je dlužníkovi dána možnost, pod kontrolou soudu, uzavřít s věřiteli dohodu

sui generis o „slevách“ ze svých závazků a jejich plnění. Autonomie vůle dlužníka

není

v zásadě

v ust. § 49 odst.1 ZKV.

omezena

s výjimkou

jednání

popsaném

Přednost dohody řešení úpadkové situace s věřiteli je jednoznačně

předjímána ustanovením § 46 odst.1 ZKV, ze kterého lze dovodit, že

návrh na vyrovnání lze dlužníkem, který se nachází v úpadku, podat kdykoliv před prohlášením konkursu. To znamená, že dlužník je oprávněn vypracovat a podat návrh na vyrovnání se s věřiteli i za situace, že u příslušného soudu je na dlužníka podán návrh na prohlášení

konkursu. Není při tom rozhodné, který návrh, zda návrh na prohlášení konkursu (z povahy věci uvažujeme výhradně o návrhu tzv. věřitelském),

popř. návrh na vyrovnání, byl příslušném soudu doručen dříve. V takovémto případě je soud povinen přednostně rozhodnout o návrhu

dlužníka na vyrovnání. Soud je povinen návrh na vyrovnání, nebylo li již rozhodnuto o návrhu na konkurs (prohlášení konkursu), vždy projednat. Návrh na prohlášení konkursu soud projednává poté, co návrh na vyrovnání byl soudem zamítnut.

26

Z reálné praxe je zřejmé, že se institut vyrovnání stále častěji

objevuje v inventáři dlužníků za situace, kdy na tyto byl některým z věřitelů podán návrh na prohlášení konkursu. Je otázkou, jak silným motivem dlužníků je úsilí institucionálně oddálit jednání a rozhodování

soudu o prohlášení konkursu. Toto však nemusí být zcela fundamentální a rozhodnou otázkou, pokud výsledkem takovéto motivace bude vážné

jednání dlužníka s vůlí uzavřít s věřiteli „dohodu o vypořádání svých závazků“. Je nepochybné, že za situace, kdy je na dlužníka podán věřitelem návrh na prohlášení konkursu, je toto obtížnou okolností

pro dlužníka, jež fakticky zužuje jeho „dohadovací“ prostor s věřiteli. Na druhé straně je praxí ověřenou pravdou, že až přímé ohrožení

dlužníka faktickým konkursem vytváří skutečné prostředí pro snahu dlužníka dohodnout se s věřiteli, neboť reálné a efektivní uspokojení

věřitelů v rámci konkursního řízení je dnes odhadnutelné a pro věřitele jakékoliv reálně proveditelné splnění závazků v rámci vyrovnání je

obecně přijatelné. Minimální zákonem požadovaná vyrovnací kvóta je limitou, kterou reálné v praxi dosahované výsledky uspokojení věřitelů v konkursu stěží dosahují. 6.1.1.

Náležitosti návrhu na vyrovnání

Návrh na zahájení vyrovnacího řízení musí obsahovat obecné

náležitosti podání stanovené v ust. § 79 odst.1 OSŘ a náležitosti zvláštní vyjmenované v ust. § 46 ZKV.

Obecnými obsahovými náležitostmi jsou: -

Označení soudu, kterému je podání určeno. Soudem příslušným

pro vyrovnání je krajský soud, rozhodující jako soud 1.stupně v obchodních věcech. Pro místní příslušnost je rozhodující sídlo

-

dlužníka v době podání návrhu.

Označení věci, které se návrh týká. Podání musí být označeno jako návrh na vyrovnání.

Označení osoby, která činí návrh, tedy označení dlužníka.

Speciálními obsahovými náležitostmi jsou: -

Okolnosti dokazující úpadek dlužníka, ze kterých je patrno, že dlužník je aktivně legitimován k podání návrhu.

27

-

Vyrovnací kvóta nabízená věřitelům. Věřitelům, jejichž pohledávky

nemají přednostní právo, musí být do dvou let od podání návrhu na

vyrovnání

zaplaceno

alespoň

30%

jejich

pohledávek

s příslušenstvím. Nároky oddělených věřitelů (§ 28 ZKV) a nároky

na poskytnutí výživy (§ 60 odst.1 písm.a) ZKV) nesmí být vyrovnáním dotčeny a přednostní pohledávky (§ 54 ZKV) musí být -

zaplaceny nebo jejich zaplacení zajištěno (§ 60 odst.1 písm.b) ZKV).

Je-li navrhovatel podnikatelem, musí též uvést počet zaměstnanců

podniku a opatření, která povedou k reorganizaci a dalšímu financování podniku (§ 46 odst. 3 ZKV).

Plnění, které dlužník nabízí věřitelům nemusí být pouze v peněžité

formě. Mohou být nabídnuty akcie nebo jiné cenné papíry emitované dlužníkem, movitý i nemovitý majetek dlužníka. Dlužník též může kombinovat výše uvedené způsoby plnění. Nesmí ovšem porušit

základní zásadu vyrovnacího řízeni - zásadu par conditio creditorum,

tedy, že všichni věřitelé se uspokojují stejnou měrou a žádnému z nich nesmí být bez souhlasu ostatních poskytnuta zvláštní výhoda.

„Rozhodne-li se dlužník nabídnout věřitelům plnění v nepeněžité formě, je otázkou postup správce daně

v případě hlasování

o vyrovnání.

Dle ust. § 59 SpDP lze daně platit pouze v české měně a způsobem,

který je v zákoně taxativně vymezen. Není tedy možné platit daně šekem, směnkou či naturální formou.“30

Reorganizační opatření nabízená dlužníkem a jeho poctivý záměr pro splnění vyrovnání posuzuje vyrovnací soud. Zjistí-li soud, že

navržená opatření nevyhovují či nejsou dostatečná, může vyrovnání

dle ust. § 50 odst.1 písm.a) zamítnout. Jestliže se navržená opatření ukáží jako nedostatečná v průběhu řízení po povolení vyrovnání, může soud dle ust. § 61 odst.1 písm.a) ZKV zamítnout potvrzení vyrovnání, i když již bylo přijato věřiteli.

Maršíková, J., Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002, s.956.

30

28

Formální náležitosti návrhu na vyrovnání: -

-

Úředně ověřený podpis dlužníka, případně osob, ochotných zavázet

se za splnění vyrovnání jako spoludlužníci nebo ručitelé (jsou-li takové).

Úředně ověřený podpis manžela dlužníka, na důkaz toho, že

souhlasí s použitím veškerého majetku patřícího do společného jmění manželů k účelu vyrovnání.

Dle ust. § 47 odst.1 ZKV musí dlužník k návrhu na vyrovnání přiložit

úplný seznam svého majetku s přehledem majetkového stavu v době podání návrhu. Přílohy tvoří:

a) seznam majetku (aktuální ke dni podání návrhu), ve kterém -

dlužník uvede:

jednotlivé části movitého a nemovitého majetku s údajem, kde se nacházejí;

seznam věcí, které jsou ve výlučném vlastnictví dlužníka a které patří do společného jmění manželů, není-li toto vypořádáno; jednotlivé

pohledávky

s označením

osoby

dlužníka,

pohledávky, důvod jejího vzniku a možnost jejího uspokojení;

výše

ostatní aktiva.

b) seznam závazků, ve kterém dlužník uvede:

-

-

jednotlivé věřitele, výši jejich pohledávek, důvod jejich vzniku a zároveň vyznačí, kteří z věřitelů jsou k dlužníkovi v poměru osob blízkých (dle ust. § 116 ObčZ);

je-li dlužník předlužen, uvede i výši svého předlužení.

Výše uvedený seznam majetku a závazků je dlužník povinen podepsat,

přičemž se nevyžaduje úředně ověřený podpis. Seznam musí být soudu

předložen v tolika vyhotoveních, aby mohl být doručen věřitelům a vyrovnacímu správci. Má-li dlužník majetek zvlášť velkého rozsahu, umožňuje mu § 51 odst.1 ZKV výjimku a dlužník předkládá soudu

seznam pouze ve dvou vyhotoveních, přičemž informace o tom, kde a za jakých podmínek je možné nahlédnout do seznamu, je vyvěšena na úřední desce soudu.

Soud návrh i přílohy přezkoumá a zjistí-li podstatné vady, stanoví lhůtu k jejich odstranění. Nebudou-li podstatné vady návrhu ve stanovené 29

lhůtě odstraněny, soud dle ust. § 47 odst.3 ZKV vyrovnací řízení zastaví.

Má-li návrh jiné než podstatné vady, postupuje soud podle obecné úpravy, obsažené v § 43 OSŘ.

K podstatným vadám v návrhu se vyjádřil ve svém rozhodnutí i Vrchní soud v Praze: „ Podle ust. § 47 odst. 3 ZKV platí, že neodstraní-li dlužník

podstatné vady návrhu ve lhůtě určené soudem, soud řízení zastaví. Vzhledem k ust. § 3 ZKV (nyní § 66a ZKV), jenž stanoví, že pro konkurs a vyrovnání se použijí ustanovení občanského soudní řádu, nestanoví-li ZKV

jinak, je třeba zastavení řízení dle ust. § 47 odst.3 ZKV považovat

za specifický institut vyrovnacího řízení a v případech splnění podmínek

pro jeho aplikaci nelze použít OSŘ. Nepřichází tedy v úvahu postup dle ust. § 43 odst.2 OSŘ, dle kterého je možné řízení zastavit jen v případech neodstranění takových vad, které brání dalšímu postupu řízení. Vzhledem

k absenci

nepodstatných

vad

zákonné

návrhu

na

úpravy

rozlišování

vyrovnání

vycházel

podstatných odvolací

a

soud

s přihlédnutím k již citovanému ust. § 3 ZKV z toho, že návrh musí

obsahovat náležitosti návrhu dle ustanovení § 79 odst.1 OSŘ. Specifická úprava vyrovnacího řízení pak vyžaduje, aby byl návrh vybaven dalšími náležitostmi, které specifikuje ZKV. Právě tyto náležitosti návrhu odlišují

návrh na povolení vyrovnání od návrhu obecně. Proto je třeba chápat náležitosti dle ustanovení § 46 a § 47 ZKV jako podstatné náležitosti návrhu na vyrovnání.“31 6.1.2.

Návrh na vyrovnání jako příprava prohlášení konkursu

Domnívám se, že výše zmíněná úvaha o tom, že věřitelský návrh na

prohlášení konkursu může v praxi iniciovat podání návrhu na vyrovnání

závazků dlužníka s věřiteli, je úvahou velmi reálnou, ale ve svých důsledcích pro dlužníka zhoubnou.

V návrhu na vyrovnání dlužník soudu předkládá veškeré ověřitelné

informace o stavu svého majetku (co do určitosti a vymezení) a svých závazcích, včetně označení svých věřitelů. Ve své podstatě dlužník v dobré víře, že se s věřiteli na vyrovnání dohodne, o sobě sděluje ta data, která 31

často

pracně

prověřuje

konkursní

soud

při

projednávání

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.2.1996, čj. 4 Ko 103/94-199

30

„věřitelského“ návrhu na prohlášení konkursu. Aniž by dlužník byl

v době od podání návrhu na vyrovnání „chráněn“, informuje soud a své věřitele

„o svém úpadku“, co do výše svých závazků v úhrnu, co do výše

jednotlivých závazků a jednotlivých věřitelů, co do určení majetku a

majetkových hodnot přicházejících v úvahu pro vytvoření „jistoty“ (nikoliv v právním smyslu) k zajištění závazků, či zpeněžení.

V praxi se objevuje situace, kdy dlužník často vedle reálnosti svých faktických možností na splnění závazků z předpokládaného vyrovnání, řeší

současně

problém

„neřešitelný“,

a

to

jak

zabránit

„nekontrolovanému“ zajišťování pohledávek veřejnoprávních věřitelů formou rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Dlužník, poté co podá u příslušného soudu návrh na vyrovnání, není „chráněn“, tak jako

v případě prohlášení konkursu, kdy prohlášením konkursu se staví

nárůst příslušenství a řada úkonů je neúčinných popř. neplatných,

nýbrž je naopak bez ochrany tomuto všemu vystaven. Reálným efektem po podání návrhu na vyrovnání je, že zatímco před podáním návrhu na vyrovnání, toto bylo fakticky proveditelné, po podání návrhu se stává

často vyrovnání u dlužníka fakticky nemožným. Veřejnoprávní věřitelé, správce

daně,

správa

sociálního

zabezpečení,

včetně

zdravotních

pojišťoven jsou svými ústředními orgány, popř. zřizovateli, natolik omezeni ve své autonomii vůle (smluvní svobodě), že daleko jednodušší

z hlediska vykonávaných veřejných působností je pro výše uvedené subjekty

„dozajištění“

svých

pohledávek,

při

neustálém

nárůstu

příslušenství. Pokud soud dospěje svým rozhodnutím k povolení

vyrovnání, dlužník při jeho projednání s věřiteli není schopen nabízenou vyrovnací kvótu věřitelům splnit. Důvodem je často významný nárůst tzv.

zajištěných

závazků

přednostních

věřitelů,

dle stávající právní úpravy splněno ve výši 100% zjištěných při přezkumném jednání.

kterým

musí

být

jejich pohledávek,

Takto je řada „vyrovnání“ odsouzena k nezdaru. Nedostatku právní ochrany dlužníka v době od podání návrhu do doby eventuelního

povolení vyrovnání nelze čelit jinak než ofenzivním vyjednáváním

dlužníka s věřiteli, zejména veřejnoprávními, tak aby dlužníkovi vznikly pokud možno faktické i právní jistoty ve formě různých formálních 31

i neformálních ujednání zajišťujících „jakousi“ nečinnost věřitelů vůči

dlužníkovi v době od podání návrhu na vyrovnání. Toto je samozřejmě prakticky velmi obtížné a často i na hranici proveditelnosti.

Řešením by určitě byla rozumná právní úprava tohoto „kritického období“ - od podání návrhu na vyrovnání do doby rozhodnutí – např. vyloučením nárůstu příslušenství ode dne podání návrhu na vyrovnání. 6.2.

Přihlášky pohledávek

Aby se věřitel stal účastníkem vyrovnacího řízení dle § 48 ZKV,

musí se se svým nárokem do vyrovnání přihlásit. Obsahové náležitosti přihlášky jsou upraveny v ust. § 56 odst.2 ZKV. Přihlášku podávají jak přednostní věřitelé (§ 56 odst. 3 ZKV ), tj. ti, kteří mají vůči dlužníkovi

pohledávky uvedené v § 54 ZKV, tak věřitelé nepřednostní. Přednostní pohledávky

ve

vyrovnání

v podstatě

odpovídají

pohledávkám

za podstatou a pohledávkám první a druhé třídy v konkursním řízení. Dle komentáře k

ZKV od Zelenky a Maršíkové32 oddělení věřitelé

pohledávky nepřihlašují, nestávají se tedy účastníky vyrovnání, pokud jejich právo na oddělené uspokojení pohledávku zcela kryje. V případě, že pohledávka

není

dostatečně

zajištěna,

musí

nezajištěnou

část

pohledávky do vyrovnání přihlásit. Nejvyšší soud, ale ve výše zmíněném případě zaujal opačné stanovisko: „ Na výzvu soudu podle ustanovení § 50 odst.3 písm. c) zákona č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,

ve znění pozdějších předpisů, jsou povinni přihlásit k vyrovnání ve lhůtě

v ní uvedené své pohledávky všichni věřitelé dlužníka, tedy i oddělené věřitelé a věřitelé přednostních pohledávek.“33 Dále se do vyrovnání nepřihlašují

nároky

osob

oprávněných

požadovat

vyloučení

věcí

z podstaty a nároky na poskytnutí výživy dle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů.

Některé pohledávky přihlásit nelze. Podle ust. § 53 odst.2 ZKV jsou

z vyrovnání vyloučeny úroky včetně úroků z prodlení ode dne, kdy

usnesení o povolení vyrovnání nabylo právní moci. Z vyrovnání nejsou vyloučeny veškeré úroky, ale pouze úroky a úroky z prodlení, které

32 Maršíková, J., Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002. 33 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000, sp.zn. 21 Cdo 297/99.

32

nabíhají po právní moci usnesení o povolení vyrovnání. V přihlášce se

pro přesnou identifikaci úroků uvede základ, ze kterého je úrok

požadován, výše úrokové sazby a počátek běhu úroku. Není tedy nutné vyčíslení pevnou částkou, protože může nastat situace, kdy věřitelé v době podání přihlášky nebudou znát okamžik právní moci usnesení o povolení vyrovnání. V případě, že potvrzené vyrovnání nebude splněno,

pozbývají dle ust. § 64 ZKV účinnosti veškeré výhody poskytnuté ve vyrovnání dlužníkovi. „Ohledně jiných nároků, které tvoří příslušenství pohledávky, zákon nic nestanoví. Je však třeba mít za to, že režim zániku pohledávky se vztahuje i na nároky, které plní stejnou funkci jako úroky

(např. na smluvní pokutu).“34 Mimo vyrovnání se též uspokojují závazky

(popř. jejich části) ze smluv o vzájemném plnění, nicméně v tomto případě by se tyto pohledávky měly do vyrovnání přihlásit (ačkoli nebudou do vyrovnání zahrnuty), aby se předešlo jejich zániku v případě splnění vyrovnání dlužníkem.

Přihlásit pohledávku lze písemným podáním či ústně do protokolu

u vyrovnacího soudu. Přihláška musí obsahovat obecné náležitosti

podání stanovené v § 42 odst.4 OSŘ a zvláštní obsahové náležitosti upravené v § 56 odst.2 ZKV. Na přihlášku odděleného věřitele jsou kladeny ještě další nároky. Oddělený věřitel musí zdůvodnit, z čeho

dovozuje, že pohledávku nelze v plném rozsahu z práva na oddělné uspokojení uhradit. Přihláška se

u vyrovnacího soudu podává dvojmo.

Jedno vyhotovení obdrží soud a jedno vyrovnací správce.

Lhůta k podání přihlášek do vyrovnání činí čtyři týdny od vyvěšení

usnesení o povolení vyrovnání na úřední desce soudu. K opožděným

přihláškám se přihlédne, je-li možno je přezkoumat bez zbytečného

odkladu. Z výše uvedeného vyplývá, že nejzazším termínem pro podání přihlášky je počátek vyrovnacího řízení, kdy by mohl věřitel přihlásit svoji pohledávku ústně do protokolu. Tímto opožděným jednáním se ovšem

vystavuje riziku, že jeho pohledávka bude pro nedostatek podkladů popřena správcem či dlužníkem nebo nebude přezkoumána vůbec.

Zoulík, F. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 1998, s.230. 34

33

Zmeškání lhůty má dva významné právní účinky:

1) Věřitel, který přihlášku včas nepodá, se již vyrovnacího řízení zúčastnit nemůže. Nestane se účastníkem vyrovnání ve smyslu § 48 ZKV a nemůže tedy činit návrhy nebo prohlášení a hlasovat o vyrovnání.

2) Pohledávky věřitelů, kteří se do vyrovnání nepřihlásili, zaniknou dle ust.§ 63 odst.1 ZKV v důsledku řádného a včasného splnění vyrovnání dlužníkem.

Podání přihlášky vyvolává procesně i hmotně právní účinky.

Procesně právním účinkem podání přihlášky je to, že se věřitel stává účastníkem vyrovnacího řízení (§ 48 ZKV). Ohledně hmotně právních

účinků V. Steiner uvádí: „Jestliže byla věřitelem ve vyrovnacím řízení přihlášena pohledávka, staví se její promlčení (§ 112 OZ, § 391 ObchZ),

tzn. že promlčecí doba po dobu vyrovnacího řízení neběží. Byla-li

ve vyrovnání stanovena soudem lhůta k zaplacení pohledávky, neběží promlčecí doba až do uplynutí této lhůty.“35

Naproti tomu Fr. Zoulík zastává opačný názor a uvádí: „Pokud jde

o hmotněprávní účinky přihlášky, nemá zákon ustanovení o tom, že včas podaná přihláška má z hlediska zachování lhůt předepsaných k uplatnění pohledávky stejné účinky jako žaloba (kdežto u konkursu je to výslovně

stanoveno v § 20 odst.8). Avšak vzhledem k § 52 odst.2 písm. f), podle něhož

má zahrnutí pohledávek do vyrovnání stejné účinky, jako jejich

uznání, běží od podání přihlášky nová, desetiletá promlčecí doba, pokud ovšem přihlášená pohledávka byla zahrnuta do vyrovnání.“36

„Z výše uvedeného lze tedy věřiteli, kterému hrozí promlčení jeho

pohledávky, doporučit, aby podal přihlášku do vyrovnání a současně též uplatnil u soudu svou pohledávku žalobou, kterou vezme zpět, jestliže

nastanou v průběhu vyrovnání účinky jeho pohledávky dle § 52 odst.2 písm. f) nebo § 57 odst.1 ZKV.“37

35 Steiner, V. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2 vydání. Praha: Linde, 1996, s.266 36 Zoulík, Fr. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2 vydání. Praha: C.H.Beck/SEVT 1994, s.234 37 Maršíková, J., Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002, s.961.

34

Z praktického hlediska lze dovodit, že obsahová kvalita přihlášky

pohledávky, včetně důkazní, je z hlediska vyrovnacího věřitele pro jeho účast ve vyrovnacím procesu zcela zásadní. Stávající právní úprava, za předpokladu nabytí právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání a

řádného zaplacení závazků dlužníka z vyrovnání vzniklých, vytváří

následek, kdy pohledávky nepřihlášené do vyrovnání zanikají. Jinak řečeno, věřitel s pohledávkou vzniklou ke dni povolení vyrovnání, nemůže

tuto uplatnit s očekávaným následkem splnění jinak než prostřednictvím své účasti ve vyrovnacím procesu. Jinak by takovéto plnění ze strany

dlužníka mohlo být postiženo vadou plnění bez právního důvodu spolu s možnými následky i ve vztahu k možným ztrátám vyrovnacích efektů v rámci celého vyrovnání dlužníka.

Praktické se shora uvedené jeví zejména za situace, kdy řada věřitelů, zejména vzniklých ze soustavně opakujících se obchodních případů

s dlužníkem, při uplatnění svých pohledávek do vyrovnání formou přihlášky

často

poprvé

„inventarizuje“

svůj

vztah

k dlužníkovi,

co do rozsahu celkové pohledávky za dlužníkem, tak i co do kvality důkazního prostředí vůči dlužníkovi.

za

Určit často jistinu, či jistiny dílčích pohledávek za dlužníkem

situace

nekonečných

a

neukončených

reklamačních

řízení,

nedůsledné účetní evidence a evidence právně uplatněných nároků

v podobě žalob na peněžité plnění, je pro vyrovnací věřitele zásadním problémem. Zejména u opakujících se vztahů, kde základním faktickým

i právním důvodem vzniklých závazků je opakující se praxe, je toto velice

obtížné, přičemž určit příslušenství vzniklých pohledávek je někdy i nemožné. Lze bez nadsázky říci, že vyrovnání může představovat

u dlužníka „něco jako jarní úklid“ v majetku a závazcích a toto na straně věřitelů uplatňující své pohledávky ve vyrovnání platí obdobně. Při

vědomí

technické

a

organizační

náročnosti

přípravy

přezkumného jednání přihlášených pohledávek s klíčovým následkem právního

posouzení

správcem

a

dlužníkem

(uznání

či

popření

pohledávky), je často obsahová kvalita přihlášky jedinou a původní nepochybnou důkazní ochranou věřitele o jeho uplatněných nárocích.

35

6.3.

Vyrovnací jednání

Základním materiálem a podkladem pro vyrovnací jednání je

seznam

přihlášek

vypracovaných

vyrovnacím

správcem.

Vyrovnací

správce je povinen zapsat přihlášky do seznamu v tom pořadí, v jakém

došly soudu. Odděleně zapisuje přihlášky přednostních pohledávek a

pohledávek ostatních. Přihlášené pohledávky poté přezkoumá podle

obchodních knih a jiných písemností. Své stanovisko zapíše do seznamu a předloží jej soudu. Soud si vyžádá vyjádření dlužníka, zda jednotlivé pohledávky uznává či nikoliv. Jestliže se dlužník k pohledávce nevyjádří ve lhůtě stanovené mu správcem, uplatní se domněnka, že pohledávku

uznává. Toto uznání pohledávky platí i pro případ, že bude do tří let

prohlášen konkurs na dlužníkův majetek. Významné je toto ustanovení

v případě potvrzeného vyrovnání, jelikož dle ust. § 63 odst.4 ZKV platí, že pro pohledávku, která nebyla popřena správcem ani dlužníkem, lze vést

na základě pravomocného usnesení o potvrzení vyrovnání výkon rozhodnutí. Popře-li pohledávku správce, nelze pro ni vést výkon

rozhodnutí na základě soudem potvrzeného vyrovnání (§ 59 odst. b ZKV). Popření pohledávky jiným věřitelem zůstává bez vlivu na vyrovnání (§ 59 odst. c ZKV).

Při přezkoumání pohledávky vyrovnacím správcem je typovým

znakem zájem dlužníka udržet „své schéma“ proveditelnosti navrženého

vyrovnání. Tomuto odpovídá i zavedená praxe dlužníka, jak účtuje, resp. eviduje

„příslušenství“

ke

svým

závazkům.

Tato

skutečnost

je

významným zdrojem disproporcí mezi nároky uplatněnými věřiteli v přihláškách a evidovanými závazky dlužníkem.

Zde je nutno upozornit na ust. § 57 odst.1 ZKV věta třetí až pátá, kdy

soud vyzve dlužníka, aby se vyjádřil, zda jednotlivé pohledávky uznává či nikoliv. Poměrně nešťastně toto ustanovení určuje následek pro případ,

kdy se dlužník nevyjádří k pohledávce ve správcem určené lhůtě. V takovémto případě právní úprava nastoluje právní fikci, že dlužník

v přihlášce uplatněnou pohledávku uznal. Důvodem takovéto „nečinnosti

dlužníka“, respektive jeho prodlení může být reálná situace vzniklá

v souladu s ust. § 59 odst. a) ZKV, kdy pro případ popření přihlášené pohledávky dlužníkem, je vyrovnací věřitel oprávněn požadovat zajištění 36

pohledávky složením popřené částky do soudní úschovy. Tento zdánlivě

oprávněný požadavek, může znamenat „smrt“ pro vyrovnací návrh a jeho

provedení, neboť soud je ke složení zajištění povinen vyzvat dlužníka k výzvě věřitele a tento je povinen výzvu soudu splnit. Opět jde v tomto

případě o opatření, jež lze využít k „věřitelské diskriminaci“ dlužníka a to za předpokladu, že platí výchozí premisa o stavu úpadku dlužníka, který zpravidla nedisponuje nadbytečnými peněžními prostředky. Tímto ovšem nedůslednost

nekončí,

nýbrž

se

„řetězí“.

Za

a nekompaktnost právní úpravy

předpokladu,

že

dlužník

nepopře

přihlášenou pohledávku a její popření nechá v působnosti vyrovnacího správce, nastupují následky zákonné fikce dle ust. § 57 ZKV věta pátá:

“Nevyjádří-li se dlužník ve lhůtě dané správcem, platí, že pohledávku uznává; ….“ Jaké účinky potom má popření pohledávky správcem,

za předpokladu, že pohledávka je např. sporná a je předmětem probíhajícího

nalézacího

řízení?

Je

takto

zákonnou

fikcí

uznaná

pohledávka zařazena do vyrovnání a jako taková má být i v rozsahu vyrovnací kvóty splněna?

Tento reálný příklad jednoznačně demonstruje nekompaktnost stávající

úpravy s vysokou dispozicí zakládat vysokou právní nejistotu na straně

dlužníka v důsledku faktických nerovností, které jsou v daném prostředí

a vyrovnacím řízení pro dlužníka a jeho věřitele typové a zákonem, co do účelu a předmětu právní úpravy předjímané.

Vyrovnací jednání, které je upraveno v § 58 ZKV, je jediným

jednáním, které je pro vyrovnací řízení povinné. Základním účelem vyrovnacího

jednání

je

zjistit

okruh

věřitelů,

kteří

mohou

být

ve vyrovnání uspokojeni, a hlasování věřitelů o tom, zda vyrovnání přijímají či nikoli.

Dlužník je povinen zúčastnit se vyrovnacího jednání osobně.

Nedostaví-li se k jednání bez řádné omluvy, soud vyrovnací řízení zastaví.

Věřitelé mohou být na vyrovnacím jednání zastoupeni. Hlasovat mohou pouze přítomní věřitelé, nebo jejich přítomní zástupci. „Soud nemůže

přihlédnout k písemnému sdělení věřitele, že s vyrovnáním souhlasí, jež je

37

často připojeno k omluvě neúčasti na vyrovnacím jednání.“38 Přestože se

zákon nezmiňuje

o účasti vyrovnacího správce, je zřejmé, že je jeho

účast na jednání nutná, vzhledem úkolům, které plní.

Zahájením vyrovnacího řízení je ukončena lhůta, ve které je možné

do vyrovnání přihlásit pohledávku tak, aby k ní mohlo být ve vyrovnání

přihlédnuto. Po zahájení vyrovnacího jednání soud nejdříve přezkoumá seznam přihlášených pohledávek a

dlužník přednese svůj návrh

na vyrovnání. Návrh může být v této fázi změněn pouze ve prospěch věřitelů, např. tím, že jim dlužník nabídne jinou formu vyrovnání či vyšší

vyrovnací kvótu. V této fázi řízení může správce, dlužník či věřitelé oprávnění hlasovat, popřít pravost nebo výši přihlášené pohledávky. Popře-li dlužník pohledávku, nelze pro ni vést na základě pravomocného

usnesení o potvrzení vyrovnání výkon rozhodnutí a nositel popřené

pohledávky nebude v rámci vyrovnání uspokojen. Dlužník však již

nemůže při vyrovnacím jednání popřít pohledávku věřitele, kterou správce zařadil do seznamu pohledávek a

ke které se dlužník postupem

uvedeným v § 57 odst. 1 ZKV ve stanovené lhůtě nevyjádřil. V tomto případě platí, že pohledávka byla dlužníkem uznána. Popře-li pohledávku

správce, může ji přesto dlužník dobrovolně uspokojit. Nicméně dle § 63 odst.4 ZKV nelze pro pohledávku popřenou správcem vést výkon

rozhodnutí. Důvody, pro které popírá pohledávku věřitel nemají vliv na průběh vyrovnání a uspokojení pohledávky, ale mohou být podnětem pro dlužníka nebo správce k možnému popření pohledávky.

Stěžejním bodem vyrovnacího jednání je hlasování věřitelů o přijetí

návrhu na vyrovnání. Aby mohlo být vyrovnací jednání potvrzeno soudem,

musí

s ním

souhlasit

kvalifikovaná

většina

věřitelů.

Kvalifikovanou většinu tvoří hlasy nadpoloviční většiny věřitelů, kteří

jsou přítomni či zastoupeni na jednání, s tím, že tyto hlasy musí představovat Praktické

je,

více

aby

než

tři

soudce

čtvrtiny před

všech přihlášených

začátkem

z přítomných věřitelů není oprávněn hlasovat.

hlasování

pohledávek. sdělil,

Maršíková, J., Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002, s.959.

kdo

38

38

Hlasovací právo nemají: -

věřitelé, kteří vyrovnáním neutrpí újmu (tedy věřitelé, kteří oprávněně požadují vyloučení věcí z podstaty, oddělení věřitelé a

věřitelé s nároky na poskytnutí výživy a věřitelé s přednostními

pohledávkami). Oddělení věřitelé hlasují jen za tu část pohledávky, -

která nebude uhrazena z práva na oddělené uspokojení;

věřitelé jejichž pohledávka byla správcem, dlužníkem či jiným věřitelem úspěšně popřena;

věřitelé, kteří nabyli pohledávku postoupením od dlužníka v době, kdy již dlužník byl v úpadku;

věřitelé, kteří jsou ve vztahu osob blízkých k úpadci, ledaže nabyli pohledávku od osoby, která není úpadci blízká a jejich právní nástupci.

„Pochopitelně je nutno brát v úvahu při sčítání ‘hlav’ pouze nositele

hlasovacího práva a při sčítání ‘pohledávek’ jen pohledávky těch věřitelů,

kteří by v případě přítomnosti na vyrovnacím jednání byli nositeli

hlasovacího práva. Při jiném výkladu by totiž mohla nastat situace, že

i v případě souhlasu všech věřitelů oprávněných hlasovat by vyrovnání nebylo přijato,a to za předpokladu, že by tito hlasující věřitelé nebyli

majiteli více než ¾ objemu přihlášených pohledávek, když by např. více jak ¼ přihlášených pohledávek představovaly pohledávky přednostní, jejichž majitelé nehlasují.“39

Jestliže se dlužníkovi nepodaří získat pro vyrovnání souhlas

kvalifikovaného počtu věřitelů, má možnost požádat soud o svolání

nového vyrovnacího jednání, které se musí konat nejpozději do 90-ti dnů od povolení vyrovnání.

6.4. Potvrzení vyrovnání

Základní podmínkou pro potvrzení vyrovnání soudem je přijetí

návrhu na vyrovnání při vyrovnacím jednání. Nutný je souhlas většiny

věřitelů přítomných nebo zastoupených na jednání, jestliže přihlásili své

pohledávky včas a jejichž hlasy představují více než tři čtvrtiny všech Maršíková, J.,Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002, s.961. 39

39

přihlášených pohledávek. Vedle výše zmíněného souhlasu věřitelů je nutné splnění podmínek uvedených v § 60 odst.1 ZKV:

„Soud usnesením vyrovnání potvrdí, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

a) nároky osob oprávněných požadovat vyloučení věci, nároky oddělených věřitelů (§ 28) a nároky na poskytnutí výživy nejsou vyrovnáním dotčeny;“

Soud v tomto případě zjišťuje jestli dlužník věřitelům v rámci vyrovnání nepeněžitou formou nenabízí věci, ke kterým nemá vlastnické právo nebo věci, se kterými není oprávněn volně disponovat. Osoba, která má vlastnické právo k věci, která byla zařazena do soupisu, se nestává

účastníkem vyrovnacího řízení, ale musí podat žalobu vůči správci na vyloučení těchto věcí s podstaty (incidenční řízení).

Oddělení věřitelé se do vyrovnání nepřihlašují, jestliže je jejich nárok zajištěn v plném rozsahu. Jestliže ale výtěžek z prodeje zástavy nepokryje

celou výši zajištěné pohledávky, musí věřitel tuto nezajištěnou část do vyrovnání přihlásit.

„b) přednostní pohledávky jsou zaplaceny, anebo je jejich zaplacení zajištěno;“

K zajištění přednostních pohledávek se vyjádřil ve svém rozhodnutí Vrchní soud v Praze: „ Zákon o konkursu a vyrovnání nestanoví, jakým

způsobem má být zajištěno zaplacení přednostních pohledávek. Vyžaduje

však, aby byl zajištěn výsledek, tj. to, že přednostní věřitel skutečně dostane zaplaceno, pokud jeho pohledávka již nebyla uspokojena

před podáním návrhu na vyrovnání. Jedná se tedy o zajištění výsledku a

nikoliv o zajištění závazku ve smyslu hlavy první oddílu pátého občanského zákoníku. Ani zastavení věcí ani postoupení pohledávky

nedává věřiteli plnou jistotu toho, že jeho pohledávka bude skutečně uspokojena. Je věcí dlužníka, jak rozhodne zajistit zaplacení pohledávek přednostních věřitelů, které neuspokojil ještě před podáním návrhu na vyrovnání.“40

„c) věřitelé ostatních pohledávek jsou uspokojeni stejnou měrou, pokud nesouhlasili s tím, aby některý byl uspokojen výhodněji;“

V tomto ustanovení se odráží základní zásada vyrovnacího řízení upravená v § 2 odst. 3 ZKV. 40

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.1.1995, čj. 5 Ko 14/95-40

40

„d) není poskytnuta zvláštní výhoda některému věřiteli stejného pořadí,

nejde-li o výhodu poskytnutou podle písmena c);“

Tato podmínka se vztahuje na všechny věřitele, tedy nikoli pouze na

věřitele nepřednostní. Jestliže by došlo k porušení této podmínky,

jsou věřitelé dle § 65 odst.1 ZKV oprávněni ve lhůtě tří let od právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání uplatnit u soudu neúčinnost takové výhody.

„e) nejsou dotčena práva věřitelů proti spoludlužníkům a ručitelům

dlužníka mimo případy, kdy by s tím tito věřitelé výslovně souhlasili.“

Splní-li dlužník vyrovnání, zaniká jeho povinnost plnit svým věřitelům zbývající část závazku. Nicméně věřitelé jsou i nadále oprávněni dle § 63 odst.2 ZKV domáhat se zaplacení svých pohledávek (přesněji rozdílu mezi obdrženou vyrovnací kvótou a celou zjištěnou pohledávkou) vůči spoludlužníkům a ručitelům.

„V zákoně existuje určitý rozpor mezi § 60 odst.1, v němž jsou upraveny předpoklady, bez jejichž splnění nelze vyrovnání potvrdit, a mezi

§ 61 odst.1, v němž jsou upraveny důvody, pro které lze potvrzení vyrovnání zamítnout, aniž by tyto důvody zcela odpovídaly těm, pro které vyrovnání nelze povolit. Za této situace je třeba mít za to, že při nesplnění

důvodů uvedených v § 60 odst. 1 musí být potvrzení vyrovnání zamítnuto, i když všechny tyto důvody nejsou výslovně uvedeny v § 61 odst. 1.“41 Soud tedy dále přezkoumá,

nebrání-li potvrzení vyrovnání překážky

uvedené v § 61 ZKV. K překážkám stanoveným v § 61 odst.1 ZKV

[a) nejsou-li důvody pro to, aby vyrovnání bylo povoleno (§ 50 odst. 1); b) byly-li některému věřiteli poskytnuty zvláštní výhody [§ 60 odst.1 písm. d)];

c) nebyly-li do 30 dnů od přijetí vyrovnání zaplaceny náklady řízení nebo zajištěna jejich náhrada, i když byl k tomu dlužník soudem vyzván neprodleně po přijetí vyrovnání) ]

musí soud povinně přihlédnout a potvrzení vyrovnání obligatorně zamítnout.

Zoulík, F. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 1998, s.244. 41

41

Pokud by však existovala některá okolnost vedená v § 61 odst. 2

ZKV (jsou-li výhody vyplývající pro dlužníka z přijatého vyrovnání

ve značném rozporu s jeho zjištěnými hospodářskými poměry; není-li možné

získat

dostatečný

přehled

o

hospodářských

poměrech

dlužníka zejména proto, že nevedl řádně obchodní knihy; jestliže přijaté vyrovnání je ve značném rozporu se společným zájmem věřitelů) je na úvaze

soudu,

zda

potvrzení

vyrovnání

zamítne

či

potvrdí.

K posledně zmiňovaným překážkám tedy soud přihlíží fakultativně a je

na jeho úvaze, zda vyrovnání zamítne či potvrdí. Pokud soud zamítne vyrovnání potvrdit, rozhodne o tom usnesením. Po jeho právní moci řízení zastaví.

6.5. Účinky potvrzeného vyrovnání

Jestliže soud vyrovnání potvrdí, pak po právní moci usnesení

prohlásí vyrovnání dalším usnesením za skončené. Pokud dlužník splní závazky z vyrovnání úplně a včas, zaniká jeho povinnost k plnění těch

částí pohledávek věřitelů, k nimž nebyl podle vyrovnání povinen, což je také hlavní důvod, který vedl dlužníka k podání návrhu na vyrovnání.

V týž moment zaniká plném rozsahu povinnost dlužníka plnit závazky vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky.

Byl-li na dlužníkův majetek prohlášen konkurs, dříve než byly

úplně splněny povinnosti dlužníka vyplývající z vyrovnání, pokládají se pohledávky věřitelů v konkursu za uspokojené částkou, která jim byla podle vyrovnání skutečně zaplacena.

Pravomocné rozhodnutí o potvrzení vyrovnání je za podmínek

uvedených

v § 63 odst. 4 ZKV exekučním titulem.

„Pro pohledávky

přednostní, které byly přihlášeny ve vyrovnacím řízení, lze vést exekuci v plné jejich výši, pro pohledávky nepřednostní jen do výše kvóty věřiteli přijaté; tato omezená vykonatelnost platí i v poměru ke spoludlužníkům a ručitelům, kteří se za splnění vyrovnání zaručili…“42

42 Steiner, V. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 2.vydání. Praha: Linde, 1996, s.295.

42

6.6.

Následky nesplnění a podvodných jednání

V případě

nesplnění

vyrovnání

a

přes

upomenutí

některým

z věřitelů doporučeným dopisem s poskytnutím dostatečné minimálně osmidenní lhůty, pozbývají účinnosti veškeré slevy a jiné výhody

poskytnuté ve vyrovnání dlužníkovi; práva poskytnutá vyrovnáním proti jiným osobám zůstávají zachována. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že

nesplní-li dlužník vyrovnání ve lhůtě poskytnuté věřitelem pro dodatečné

splnění, pozbývá veškerých slev a výhod, které mu byly v rámci vyrovnání poskytnuty, vůči všem věřitelům. To znamená, že „v důsledku

toho obživnou přihlášené a vyrovnáním dotčené pohledávky, pokud nebyly zaplaceny nebo jinak nezanikly, a to v plné výši tak, jakoby k vyrovnání nedošlo.“43

Pokud

bylo

vyrovnání

dosaženo

podvodným

jednáním

nebo

nedovoleným poskytnutím zvláštních výhod jednotlivým věřitelům, může věřitel do tří let od potvrzení vyrovnání

podat u vyrovnacího soudu:

a) žalobu na plnění - ve které žádá plné uspokojení pohledávky;

b) žalobu určovací – ve které žádá, aby určitá výhoda byla prohlášena za neúčinnou.

Ze zákona se stane vyrovnání neplatným, byl-li dlužník do tří let

od právní moci potvrzení vyrovnání pravomocně odsouzen za trestný čin,

kterým dosáhl vyrovnání či zkrácení svého věřitele. V tomto případě mohou

věřitelé

pohledávek.

43

Tamtéž, s.296.

na

dlužníkovi

požadovat

plné

uspokojení

svých

43

7.

Nedostatky současné právní úpravy úpadkového práva v České

republice44

Jedním

nedostatečně

ze

zásadních

rozlišuje

mezi

nedostatků způsoby

současné

úpadku.

úpravy

Kromě

je,

že

konkursu,

nuceného vyrovnání v rámci prohlášeného konkursu a vyrovnání česká právní úprava jiné způsoby řešení úpadku nezná, přičemž vyrovnací

řízení je využíváno ve velmi malé míře. Jednoznačně převažuje likvidační forma řešení úpadku nad formou sanační. Podaných konkursů je ročně

kolem 4 tisíc, vyrovnání

jen několik desítek. Např. v době od března

1999 do dubna 2000 včetně bylo v České republice podáno celkem 18

návrhů na vyrovnání a v době od května 2000 do června 2001 včetně, celkem 36 návrhů na vyrovnání. Aktuální tabulka o stavu řízení ve věcech konkursu a vyrovnání je uvedena v příloze č.1.

Domnívám se, že důvodů poměrně malého využívání institutu

vyrovnání je několik:

- neznalost právní úpravy a možných způsobů řešení vzniklé situace a to jak ze strany dlužníka, tak věřitele;

- nezájem věřitelů - aby mohlo být vyrovnací jednání potvrzeno soudem, musí s ním souhlasit kvalifikovaná většina věřitelů;

- pozdní podání návrhu na vyrovnání, kdy v podniku již není dostatek majetku;

-.postup zejména veřejnoprávních věřitelů při „dozajištění“ svých pohledávek;

- neschopnost dlužníka zajistit některé své závazky, které neuznává a které vůči svým věřitelům v přezkumném řízení popřel;

- dvouletá striktní omezenost pro plnění závazků vzniklých z vyrovnání. V textu byly použity informace z článků: Šimková, R. Konkurs a vyrovnání – Blýská se na lepší časy? [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A041011_000000_obc hodnipravo_4230 Redakce Epravo. Reforma úpadkového práva [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z:http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A050128_000000_ob chodnipravo_5591 Deutsch, E. Hlavní principy úpravy [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.konkurzni-noviny.cz/clanek.html?ida=1189 44

44

S výše uvedeným souvisí i

nedostatečné rozlišování způsobů

řešení úpadku, které neumožňuje ochranu tzv. poctivého dlužníka (tedy

dlužníka, který si úpadek sám nepřivodil, a který k úpadku přistoupil

včas a náležitě, čímž svým věřitelům poskytl šanci dosáhnout vyšší míry uspokojení jejich pohledávek).

Postavení věřitelů je dalším problémem platné úpravy. Věřitelé,

i přes řadu částečných úprav, stále nemají dostatečně silné pravomoci. Nemají možnost zvolit si konkursního či vyrovnacího správce, popřípadě

správce jmenovaného soudem odvolat, věřitelský výbor má jen omezené

možnosti kontroly činnosti správce. Dlužníkovi věřitelé nemohou účinně

ovlivnit rozhodnutí o způsobech řešení jeho úpadku, a věřitelé, kteří sami

nepodali návrh, jsou ve fázi před prohlášením konkursu vyloučeni z účasti na řízení.

Problematika

správců

konkursní

podstaty

není

rovněž

bez nedostatku. Konkursního správce je z hlediska svého jmenování a činnosti závislý na konkursním soudci, který správce jmenuje. Postup konkursního soudce již většinou není přezkoumatelný vyšší soudní

instancí. Jestliže si tedy správce počíná neobvyklým způsobem, lze podat návrh na jeho odvolání. V této situaci ovšem může nastat problém

s objektivním a nestranným hodnocením, jelikož o návrhu na odvolání správce rozhoduje týž soudce, který předtím konkursního správce jmenoval. V praxi je pravděpodobnost, že soudce odvolá konkursního správce, kterého sám jmenoval poměrně nízká.

Odborné vzdělávání

správců není v zákoně stanoveno, přičemž by mohlo být jedním

z nástrojů ke zlepšení dosavadního stavu. Zájem o výkon funkce správce konkursní podstaty je dán zejména tím, že již samotné ustanovení může

být pro konkursního správce velmi lukrativní záležitostí. Výše jeho

odměny je určována podílem z celkové částky dosažené zpeněžením

konkursní podstaty. Existuje ovšem i možnost správce zneužívat své pozice k různým dalším aktivitám a tím si nelegálně zvyšovat své příjmy.

Jsou známy případy, kdy správce za úplatu od nabyvatelů zpeněžoval majetek úpadce výhodně pro jeho nabyvatele, za dohodnutý podíl zadával

nepřiměřeně drahé expertizní činnosti spřízněným firmám apod., to vše samozřejmě na úkor oprávněných zájmů věřitelů úpadce.

45

Zásadní význam mají i nedostatky procesní povahy. Jde zejména

o vliv legislativní úpravy na nepřiměřenou délku řízení a neprovázanost zákona o konkursu a vyrovnání se souvisejícími právními normami.

„Materie zákona je nedostatečně (spíše vůbec) provázána s předpisy veřejného

práva,

zejména

daňovými.

Osoby

zastupující

stát

v konkurzních řízeních nemohou (jakkoli by chtěly a mohly) podporovat

procesy vedoucí k překonání úpadku. Tato skutečnost je markantní především u nucených vyrovnání a vyrovnání, když zástupce státu ze své

pozice dané zákonem v nich nemůže hlasovat, jednalo-li by se o zkrácení nároku státu (což je dáno požadavkem na kvalifikované kvórum hlasovacích práv). Přesahuje-li nominální výše nezajištěných pohledávek

státu 25 % objemu všech pohledávek, není reálné o podání návrhu na vyrovnání nebo návrhu na ukončení konkurzu nuceným vyrovnáním vůbec uvažovat.“45 Další

nedostatky

dnešního

insolvenčního

řízení

spočívají

v aplikační praxi soudů a správců podstaty, kteří nevyužívají nebo jen z části využívají možnosti dané jim aktuální právní úpravou.

Pospíšil, J. a kol. Poslanecký návrh insolvenčního zákona [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1044&CT1=0 45

46

8.

Zásady a instituty nové právní úpravy

8.1. Komplexnost.úpravy Nová

úprava

insolvenčního

práva

je

úpravou

komplexní.

To znamená, že již nejde o další rozsáhlou novelizaci úpravy dosud platné, ale o novou souhrnnou úpravu, s vlastními zásadami, které se

od zásad, na nichž spočívá dosavadní úprava, často odlišují anebo tyto

zásady modifikují. Přesto je část projevů a důsledků úpadku nadále řešena

ve zvláštních zákonech. Toto je nezbytné proto, že u určitých

speciálních otázek je třeba respektovat jejich souvislosti a úpravu

v jiných právních odvětvích (např. v rámci předpisů daňových, trestních,

obchodních, živnostenských, apod.). Tyto zákony musí respektovat zásady, na nichž stojí úprava úpadkového práva a dojde-li

k rozporu

mezi zákonem o úpadku a některým jiným zákonem, je při jejich aplikaci

třeba dát přednost zákonu o úpadku. „Vyplývá to z toho, že úpadek je

ekonomicky

i právně určitou mezní situací, která je specifickou vůči všem

ostatním situacím řešeným právně a jeho úprava má proto vždy povahu úpravy zvláštní, mající prioritu. Je to ostatně nutné i proto, že při řešení úpadku dochází i k modifikaci nebo sistaci právních principů obecně platných.“46

8.2. Jednotné insolvenční řízení Místo

řízení

konkursního

a

řízení

vyrovnacího

jako

dvou

samostatných řízení, zavádí nová úprava jednotné insolvenční řízení. V první fázi řízení se zjišťuje, zda existuje úpadek a způsob jeho řešení. Po rozhodnutí o úpadku se řízení diferencuje a pro každý ze způsobů řešený úpadku je zvolen různý postup.

Z hlediska systematiky nového zákona se zákon dělí na tři části. Část první, nazvaná "Obecná část", obsahuje úpravu jednotné fáze řízení a

instituty společné všem způsobům řešení úpadku. Ve druhé části, nazvané "Způsoby řešení úpadku", jsou obsažena zvláštní ustanovení,

věnovaná jednotlivým způsobům řešení úpadku. Ve třetí části jsou upraveny zvláštní otázky, které jsou společné všem způsobům řešení

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu insolvenčního zákona [citováno 1.března 2006].Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0 46

47

úpadku. Pro vztah jednotlivých částí platí, že ustanovení části první a

třetí se aplikují tehdy, jestliže zvláštní úprava části druhé nestanoví pro určitý.způsob.řešení.něco.jiného.

8.3. Reorganizace jako nový způsob řešení úpadku

Zcela novým přínosem budoucí právní úpravy je nový způsob

řešení úpadku tzv. reorganizací, institutem, který je v českém právní

řádu zcela nový. Základním vzorem byla úprava platná v USA (Bankruptcy Law z roku 1978), doplňovaná některými úpravami

evropskými (zejména německou a rakouskou). Tento způsob řešení

úpadku je založen na sanačním principu a jeho zavedení vyrovnává nepoměr

mezi

likvidačním

a

sanačním

principem,

který

je

charakteristický pro platnou úpravu a který se nepovedlo dostatečně změnit ani novelizací ustanovení o vyrovnání. Reorganizace jako způsob

řešení úpadku se vždy týká podniku. Prvotním cílem je tedy zachování

běžícího podniku a nikoliv jeho likvidace, pokud s tím souhlasí požadovaná

většina

věřitelů.

Omezením

pro

použití

reorganizace

„…pro dlužníky - podnikatele je kvantitativní kritérium obsažené v § 316

odst. 4 (nedosahuje-li výše ročního obratu dlužníka za poslední účetní období 100 mil. Kč nebo zaměstnává-li dlužník v hlavním pracovním

poměru méně než 100 zaměstnanců). Takto nastavené kritérium má za cíl omezit

uplatnění

tohoto

institutu

na

subjekty,

u

kterých

lze

-

i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem - nejspíše očekávat zdárný

průběh reorganizace.“47 Reorganizační plán má v rámci reorganizace zásadní význam a povaha opatření pojatých do reorganizačního plánu

určuje další průběh reorganizace. Na jeho tvorbě se podílejí všechny

procesní subjekty (dlužník, věřitelé, insolvenční soud, správce,…). Návrh tohoto plánu předkládá soudu přednostně dlužník, ale předkladatelem může být i věřitel. Reorganizační plán projednává schůze věřitelů a schvaluje jej soud. Dle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona je možné, že

jestliže alespoň jedna ze skupin, jejichž pohledávky jsou omezeny, reorganizační plán schválí, může být souhlas dalších skupin nahrazen 47 Zvláštní část vládního návrhu insolvenčního zákona, str. 42, [citováno 1.března 2006]. Dostupný.z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=1895

48

při splnění zákonných podmínek rozhodnutím soudu. Domnívám se, že

v tomto případě je soudu ponecháno rozhodování o podnikatelských

otázkách, přičemž jsem toho názoru, že by bylo vhodnější dát přednost dohodě mezi věřiteli a úpadcem. Soud by měl plnit pouze dohledovou činnost nikoli vystupovat v řídící roli. 8.4. Další způsoby řešení úpadku Vedle

základních

způsobů

řešení

úpadku,

reorganizace, upravuje zákon ještě další způsoby. Zcela

novým

institutem

je možnost

tzv.

konkursu

a

oddlužení

nepodnikatelských subjektů (není rozhodné zda-li jde o fyzickou či

právnickou osobu). Oddlužení umožní řešit rostoucí případy tzv.

osobních (spotřebitelských) bankrotů tak, aby nedocházelo k negativním

sociálním dopadům a zároveň byly maximálně vyřešeny nároky věřitelů. Dnes čeká většinu předlužených domácností exekuce, ale nový úpadkový

zákon umožňuje dohodu s věřitelem na splátkovém kalendáři. Bude-li

dlužník schopen zaplatit věřitelům, kteří nemají proti svým pohledávkám žádnou zástavu alespoň 30 % jejich pohledávek, poté soud povolí oddlužení a dlužník se, v maximálně pětiletém splátkovém kalendáři,

zaváže, že si příštích pět let ponechá pouze životní minimum a ze zbylého příjmu bude dluh splácet (nebude dotčen jeho majetek, ale budoucí

příjmy), nebo že prodá majetek a peníze použije na úhradu svého dluhu, pak se mu zbytek dluhu smaže.

Druhou formou oddlužení je tedy forma jednorázového vyrovnání,

zahrnující (ve výrazně modernizované a zjednodušené podobě) ze stávající úpravy známý, ale v praxi

ne zcela funkční a dostatečně využívaný

institut vyrovnání. „V porovnání s dosavadní úpravou se pak úprava

oddlužení formou vyrovnání liší od dosavadního institutu vyrovnání v tom, že při splnění vyrovnání nezaniká neuhrazený zbytek pohledávek zahrnutých do vyrovnání automaticky, nýbrž (obdobně jako u oddlužení formou

splátkového

kalendáře)

rozhodnutím

insolvenčního

soudu

vydaným na návrh dlužníka.“48 Po splnění podmínek oddlužení zbaví

soud dlužníka zbývajících závazků - to se však netýká peněžitých a 48

Tamtéž, s. 47.

49

jiných majetkových trestů za úmyslné trestné činy a závazků k náhradě škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

Domnívám se, že se věřitelé tímto způsobem dostanou k větší části

svých peněz než dosud. Je zřejmé, že vidina dlouholetého či dokonce

celoživotního splácení dlužníky nemotivuje k tomu, aby zvyšovali své příjmy,

jelikož

s výjimkou

životního

minima,

jde

jejich

výdělek

na úhradu dluhu. Z praxe je známo, že si tedy vydělávají prací „načerno“,

což pro věřitele znamená, velice malou pravděpodobnost uspokojení své pohledávky. „Zahraniční zkušenosti rovněž potvrzují, že oddlužení je

v konečném důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci)

vymoci pohledávku celou. Věřitelé - podnikatelé spoléhají též na budoucí spotřebu takového dlužníka (na obnovení jeho koupěschopnosti).“49 Stěžejní principy osobních bankrotů lze shrnout takto: -

oddlužení

je

určené

dlužníkům,

kteří

nejsou

podnikateli;

- nutný je souhlas soudu, v němž soud musí rozhodnout, zda je pravděpodobné, že v oddlužení obdrží nezajištění věřitelé alespoň 30% svých

pohledávek,

pokud

nesouhlasili

s

nižším

uspokojením;

- udělí-li soud souhlas, oddlužení může proběhnout dvěma metodami.

A to zpeněžením stávajícího majetku dlužníka (přičemž dlužníku zůstanou zachovány budoucí příjmy) nebo splněním pětiletého splátkového.kalendáře;

- po splnění podmínek oddlužení zbaví soud dlužníka zbývajících závazků. Výše uvedené se však netýká peněžitých a jiných majetkových trestů za úmyslné trestné činy a závazků k náhradě škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

Za samostatný způsob řešení úpadku je možné považovat i tzv.

nepatrný konkurs, jehož prostřednictvím budou řešeny případy, kdy

dlužník nemá dostatečný majetek. Takovýto konkurs pak probíhá podle

zvláštních pravidel, upravených v § 314 a násl. insolvenčního zákona. „Jelikož

osnova

nepřejímá

úpravu

týkající

se

možnosti

zamítnout

insolvenční návrh pro nedostatek majetku napříště by tyto situace měly 49

Tamtéž

50

být řešeny podle ustanovení tohoto dílu; tato ustanovení však použít

v

případě

řešení

konkursem.(ani.při.oddlužení).“50

úpadku

jiným

způsobem

nelze

než

Zákon vytváří dlužníkovi, který spolupracuje na překonání

hrozícího úpadku se svými věřiteli, prostor pro překonání krizového

stavu mimo insolvenční řízení a to v rámci tzv. předběžného řízení, jehož výstupem je vyhlášení tzv.

moratoria. Po dobu trvání moratoria nelze

vydat rozhodnutí o úpadku. Moratorium je institutem novým, který má

do jisté míry nahradit v dosavadní úpravě známý, nicméně pro svou složitost

a

neprovázanost

s ostatními

ustanoveními

ZKV

téměř

nepoužívaný institut ochranné lhůty. Moratorium „ … má zajistit ochranu dlužníka - podnikatele, ohledně kterého již probíhá insolvenční řízení,

po dobu (3 měsíce), po kterou lze očekávat, že stav úpadku nebo hrozícího úpadku překoná vlastními silami.“51

Samostatným způsobem jsou řešeny úpadky bank a jiných

finančních institucí, jelikož platební neschopnost takovýchto institucí má hromadný dopad na jejich klienty a použití standardních způsobů řešení

úpadku není přiměřené. Úprava úpadku institucí poskytujících finanční služby je do zákona vkládána k zajištění implementace směrnic Evropské unie.

8.5. Postavení věřitelů

Nová právní úprava rozšiřuje oprávnění věřitelů a zapojuje věřitele

do insolvenčního řízení již od jeho počátku, zatímco dnes se většina věřitelů účastní až dalších procesních fází řízení. Významnou změnou je

přímý vliv věřitelů na výběr způsobu řešení dlužníkova úpadku. „… na rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku by se výraznou

měrou měli podílet dlužníkovi věřitelé, s tím, že chybný úsudek věřitelů v dotčeném směru jde ‘na jejich účet’. Současně se tím posiluje tendence,

aby dlužník přistupoval k řešení svého úpadku co nejotevřeněji a aby věřitelům poskytoval co nejúplnější informace pro jejich správné rozhodnutí

50 Zvláštní část vládního návrhu insolvenčního zákona, str. 41, [citováno 1.března 2006].Dostupný.z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=1895 51 Tamtéž, s.28.

51

tak, aby se spoluprací s věřiteli vyhnul řešením úpadku, jež jsou z jeho pohledu nevhodná.“52

8.6. Insolvenční správce Způsob

ustanovení

insolvenčního

správce

posiluje

postavení

věřitelů, co do možnosti výměny správce a oslabuje roli soudce při výběru

správce. „Nebyly převzaty dva vyhraněné názory; podle prvního by

ustanovení správce bylo zcela v rukou soudu, podle druhého by jej měli volit (bez zákonných omezení a bez ingerence soudu) věřitelé. Smyslem

navržené úpravy je na jedné straně předejít tomu, aby věřitelé byli

vyloučeni z možnosti účinným způsobem kontrolovat činnost správce, na v

druhé

straně

insolvenčním

pak

řízení

zabránit

ovládnuta

tomu, jen

aby

osoba

určitou

správce

skupinou

byla

věřitelů

k prosazování partikulárních zájmů.“53 K nejdůležitějším mimoprocesním

požadavkům na správce patří důraz na jejich kvalifikaci. Ve srovnání se stávající úpravou se zpřísňují požadavky na vzdělání správců a správce

musí mít vysokoškolské vzdělání právnického nebo ekonomického

směru. Je zřejmé, že cílem tohoto zpřísnění je dosáhnout vyšší kvality činnosti správců.

8.7. Procesní změny

Cílem nové procesní úpravy je zrychlení a zefektivnění řízení. Je

upuštěno od formálních pořádkových lhůt a dalších nástrojů, které

umožňovaly protahování řízení. „Došlo k odstranění některých institutů,

které umožňovaly protahování řízení (např. ochranná lhůta v platném

pojetí, o jejíž nefunkčnosti svědčí, že v letech 1998 až 2003 bylo povoleno 8 ochranných lhůt).“54 A naopak nová úprava umožňuje zkrácená řízení a

postupy. Vytváří též podmínky pro reálné uplatňování procesních sankcí

a pro majetkovou odpovědnost osob, které v řízení postupují způsobem, jenž je v rozporu s jeho účelem.

Tamtéž, s.8. Tamtéž, str. 28. 54 Deutsch, E. Hlavní principy úpravy [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.konkurzni-noviny.cz/clanek.html?ida=1189 52

53

52

Významné je i začlenění incidenčních sporů (zejména spory o vyloučení

věci z majetku podstaty a spory o pravost, výši a pořadí pohledávek)

do rámce insolvenčního řízení. Incidenční spory budou v nové úpravě rozhodovány zásadně v rámci insolvenčního řízení , takže k jejich řešení bude povolán přímo soudce, který vede insolventní řízení. „Procesní

propojení incidenčních sporů s insolventním řízením sleduje koncentraci

řízení. Procesní soud, který je již obeznámen s celkovou problematikou a

jejími souvislostmi, má totiž i výhodnější možnost incidenční spor rozhodnout.“55

Je

zřejmé,

že

začleněním

incidenčních

sporů

do insolvenčního řízení se zkrátí celková doba tohoto řízení, protože

odpadnou problémy se zdlouhavým řešením incidenčních sporů, které probíhají mimo vlastní rámec insolvenčního řízení. 8.8. Insolvenční rejstřík Zákon

dále

zavádí

instituci

elektronického

insolvenčního

rejstříku, který vede insolvenční soud. Jedná se o veřejně přístupný rejstřík, který má zajistit transparentnost a informovanost o řízení a zvyšovat tak

řízení, ale i

míru právní jistoty osob zúčastněných na insolvenčním

třetích osob. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam

insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Rejstřík

plní i další úkoly, např. při doručování písemností. „Stanoví-li tento zákon, že se písemnost doručuje vyvěšením na úřední desce soudu

a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokládá se písemnost

za doručenou v okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku.“ 56 Zápisy do insolvenčního rejstříku nemají konstitutivní povahu. Nejedná se tedy o obdobu obchodního rejstříku.

Domnívám se však, že ani sebelepší zákon nezajistí rychlost a

hospodárnost řízení pouze tím, že existuje. Taková norma pouze

poskytuje nástroje, jichž mohou subjekty využít k účinné a rychlé ochraně práv.

55Redakce Konkursní noviny. Záměry rekodifikace českého úpadkového práva [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.eaukce.com/home/ostatni.asp?show=aktuality&id=87 56 Vládní návrh insolvenčního zákona, [citováno 1.března 2006]. Dostupný z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=1895

53

9.

Zhodnocení nové právní úpravy

Cílem nového zákona o úpadku je zrychlení konkursního řízení,

získání

více peněz pro věřitele a omezení ‘drastických’ exekucí.

Kompromisní návrh dvou nejsilnějších politických stran, ODS a ČSSD, má platit od poloviny příštího roku. Navrhovaná právní úprava přizpůsobuje

naše

insolvenční

Předlohou a inspiračním zdrojem

právo

novým

vývojovým

trendům.

byl zejména americký a německý

model úpadkového práva. Na tomto místě vyvstává otázka, jak je možné

propojit anglosaskou úpravu s úpravou kontinentální. JUDr. Krčmář

podává vysvětlení, že: „Němci při přípravě Konkursního řádu, který přijali v

roce

1994,

čerpali

právě

z

amerického

přizpůsobujíce jej evropským poměrům.“57

konkursního

zákona,

Zákon prosazovaly především finanční ústavy. „Roste objem půjčených

peněz a banky nutně potřebují efektivní úpadkové právo, aby se dostaly k větší části rizikových úvěrů,“58 říká hlavní analytička Raiffeisenbank

Helena Horská. Prezident Hospodářské komory České republiky Jaromír Drábek je s novým zákonem spokojen. „Zlepšením je posílení pozice věřitelů

i

to,

do problémů.“59

že

se

umožní

revitalizace

firem,

které

se

dostaly

Zákon zejména posílí postavení velkých věřitelů při jmenování a odvolávání konkursních správců. „Podle nového insolvenčního zákona

si věřitelé sami rozhodnou, jak bude s majetkem úpadce naloženo, sami si rozhodnou, kdo krachující firmu bude v roli konkursního správce řídit.

A samozřejmě, nebudou-li s jeho prací spokojeni, mohou správce vyměnit.“60 Cílem je zabránit posílat do konkursů i zdravé podniky.

Existovaly totiž případy, kdy se někteří správci dohodli s úpadcem a

majetek dlužníka postupně zmizel. Novou úpravou dojde k rozbití pevné

vazby mezi soudcem a správcem konkursní podstaty. Viz. příklad Krčmář, Z. Záměry rekodifikace českého úpadkového práva [citováno 23.října 2005]. Dostupný z: http://www.e-aukce.com/home/ostatni.asp?show=aktuality&id=87 58 Kaláb, V. Úpadkový zákon projde, věřitelé budou silnější [citováno 25.ledna 2006]. Dostupný z: http://hn.ihned.cz/3-17665030-zrychlen%ED+konkurs%F9-500000_d-04 59 Tamtéž 60 Pospíšil, R. Insolvenční zákon je na světě [citováno 3.března 2006]. Dostupný z: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/scripts/noviny/index.php?idac=154&idb=26 57

54

ústeckého soudce Jiřího Berky. Berkův gang zmanipulovanými úpadky způsobil škodu pře 260 miliónů korun.

Správce konkursní podstaty bude muset mít právnické nebo ekonomické vysokoškolské vzdělání a bude muset v insolventním právu.

prokázat odbornou způsobilost

Pro banky a další finanční instituce je zavedení „osobního bankrotu“

neboli tzv. oddlužení pozitivní změnou, vzhledem k velkému nárůstu zadlužujících se domácností. Dle Českého statistického úřadu má problémy se splácením každá sedmá domácnost. Za posledních deset let

se půjčky na byty, auta či na spotřební zboží zvýšily osmsetkrát a ke konci roku 2005 dosáhly 480 miliard korun. Je tedy zřejmé, že půjde o lepší a průhlednější způsob řešení situace, kdy klient nezvládá splácet

například hypotéku. Pokud se příliš zadlužený člověk zaváže, že si příštích pět let ponechá pouze životní minimum a ze zbytku příjmu bude dluh splácet, nebo že prodá majetek a ze získaných peněz uhradí

své závazky, pak se mu zbytek dluhu smaže. S výše uvedeným musí ovšem souhlasit soud.

Zástupci bank a splátkových prodejců přesto nechtějí osobní bankroty

přeceňovat. Průměrná výše dluhů při splátkovém prodeji činí 10.000,- Kč a je otázkou, zda-li na takovouto částku je třeba osobní bankrot, vzhledem k tomu že rychlejší je exekuce majetku.

Teprve budoucnost ukáže, zda-li nebudou osobní bankroty zneužívány.

Je představitelná situace, kdy si organizované skupiny najdou tzv. „bílého koně“, který se zadluží, zbankrotuje, poté bude pět let na příjmech z minimální mzdy a po uplynutí pěti let bude bez dluhů.

Výše zmíněné situaci by měla zabránit možnost věřitele odvolat se proti bankrotu svého dlužníka a též dohled soudu.

„Návrh zákona byl konzultován se širokým spektrem odborníků a zohledňuje také komparační studie obdobných úprav v ostatních zemích, zejména v USA a Německu. Předložený návrh tak splňuje požadavky kladené

na

úpravu

úpadkového

práva

v

demokratických

zemích

55

a současně odpovídá specifickým nárokům právně ekonomického prostředí ČR.“61

Pouze nový zákon neodstraní všechny problémy. Důležitější je jednání těch, kterých se úpadková řízení týkají, tedy dlužníků, věřitelů, soudců, správců

i státu.

Hlavní principy nového zákona o úpadku: •

Věřitelé budou mít při konkursu hlavní slovo, mohou odvolat konkursního

správce

zvoleného

soudem

a

jmenovat

svého.

Předpokládá se, že správce kontrolovaný věřiteli urychlí vymáhání dluhů. •

Krach podniku neznamená nutně likvidaci, nemusí dojít ihned k propuštění lidí. Firmu bude možné i reorganizovat nebo prodat a věřitel tak dostane šanci získat více peněz zpět.

•

Zákon zavede takzvaný „osobní bankrot“, kdy se předlužení lidé

budou moci dohodnout s věřiteli buď na pětiletém splátkovém kalendáři (nebude dotčen jejich majetek, ale budoucí příjmy), nebo

na zpeněžení svého majetku (nebudou dotčeny jejich příjmy, ale přijdou o majetek).

•

Ochranné lhůty a opatření, které konkurs protahovaly, nový zákon

•

Nově je zaveden insolvenční rejstřík, který je veden v informačním

ruší.

systému veřejné správy.

61 Pospíšil, R. Insolvenční zákon je na světe [citováno 1.března 2006]. Dostupný z: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/scripts/noviny/index.php?idac=154&idb=26

56

10.

Závěr V prostředí svobodného trhu, tržní ekonomiky, je nezbytné stanovit

jasná a přesná pravidla k uspořádání majetkových poměrů dlužníkaúpadce a k ochraně práv oprávněných subjektů – věřitelů. Oblast úpadkového

práva

je

systémem,

který

musí

efektivně

reagovat

na rozmanité skutečnosti a okolnosti právního, ale též hospodářského

charakteru. V podnikatelském prostředí vždy nastane situace, že někdo

v konkurenci hospodářských subjektů neobstojí a dostane se do krizové situace. Proto je nutné stav úpadku účinně řešit a minimalizovat jeho negativní dopady na jednotlivce i na společnost. Kvalitní právní úprava

úpadku a způsobů jeho řešení významně ovlivňuje chod společnosti jako celku a podnikatelského prostředí zvláště.

Je zřejmé, že právní úprava nejen vyrovnání, ale též konkursu je

k dnešnímu dni nevyhovující. Za zásadní nedostatek považuji nemožnost vhodné volby řešení úpadku. Stávající právní úprava „nabízí“ pouze konkurs, nucené vyrovnání či vyrovnání, přičemž podmínky k tomu, aby

vyrovnání bylo úspěšně provedeno jsou obtížné. Tomu nasvědčují i

případy z praxe, kdy vyrovnání je využíváno jen ve velmi malé míře.

V předchozích kapitolách jsem se snažila upozornit na nedostatky platné úpravy, přičemž pozitivní skutečností je to, že je připravena nová kodifikace úpadkové práva, která zásadně změní průběh insolvenčního řízení.

Stávající úprava vyrovnání bude pro podnikatelské subjekty

„nahrazena“ reorganizací, kterou se rozumí „…postupné uspokojování

pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle soudem

schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění

ze strany věřitelů.“62 Vyrovnání je v nové úpravě zmodernizováno a

zjednodušeno, přičemž jako způsob oddlužení může být použito pouze pro nepodnikatelský subjekt. „Problém, zda institut vyrovnání má být alespoň v této podobě zachován, řešila osnova ve prospěch vyrovnání,

62 Vládního návrhu insolvenčního zákona, str. 69, [citováno 1.března 2006]. Dostupný.z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=1895

57

neboť za určitých okolností může poskytnout efektivní řešení. Kromě toho vyrovnání existuje téměř ve všech právních řádech a kdyby je osnova neupravila, mohlo by být (z důvodů reciprocity) problematické, zda se naši věřitelé mohou účastnit vyrovnání v cizině.“63

Nyní je brzo hodnotit kvalitu navrhované úpravy, teprve aplikační

praxe ukáže vhodnost a účinnost nových institutů. Přesto je zřejmé, že nový insolvenční zákon, jehož přípravy začaly již v roce 2000, bude přínosem pro stav úpadkového práva v ČR.

63

Tamtéž.

58

Summary The law of bankruptcy and its quality regulation is essential

for good enterpreneurial environment. The area of the law of bankruptcy is a system which must effectively respond to various legal and economic aspects of the reality. Quality legal regulation of bankruptcy and different ways of its solution significantly influences the progress of the society as a whole, especially in the area of business enterprise.

This thesis is concerned with the quality and evaluation of the legal

enactment. It points out the problematic institutes and its insufficiencies and

makes

an

attempt

to

suggest

possible

improvements.

The fundamental part of the thesis is dedicated to settlement, one of possible methods of resolving the bankruptcy of the debtor. There are

other solutions to bankruptcy, namely compulsory settlement and audition (bankruptcy), nevertheless this thesis is concerned with these

in a rather marginal manner, mainly it underlines the major differences between these other methods and settlement. The situation of the law

of bankruptcy in Europe and couple non-european economic systems is

mentioned in the thesis as well for comparative purposes. It is followed

by particular stages of the settlement proceedings, with attention drawn to the problematic legal provisions and sometimes uneven legal

regulation of the subjects of the insolvecy proceedings. Settlement is in the Czech Republic much less sought after than audition. This thesis is also concerned with the answering the question why.

After tens of revisions of the Audition and Settlement Act No.

328/1991, completely new codification of the bankruptcy law was passed

by the Parliament’s Chamber of Deputies, which will in a radical way affect the possibilities and course of the insolvency proceedings. This is

why the thesis addresses also the draft law, which might come into effect

in the middle of the next year. It is a completely new comprehensive regulation of the insolvency law and thus only time will reveal how convenient, effective and practical it will prove. The thesis is only going into those institutes, which have not been used in practice yet and does

not evaluate the new draft in detail. The thesis is not intended to be 59

purely theoretical, but the effort was made to create a certain application guide for practice.

The term „konkurs“ used in the Czech law system comes from

the Latin word „concursus creditorum“ which means that all the

creditors together registered thein claims in bankruptcy proceedings. There are two forms of the bankruptcy and these are insolvency of a debtor or his overindebtedness. Any natural person or legal person with certain exceptions can go bankrupt. Then I describe the principles

of bankruptcy proceedings. The fundamentals principle is the „par conditio

creditorum“

of creditors.

principle,

which

means

the

equal

standing

The second chapter deals with the history of bankruptcy law.

It has origins in the Roman law as most of the legal concepts in

the

Czech

legal

system.

In

the

Czech

lands

the

beginning

of bankruptcy proceedings dates back to the first half of seventeenth

century, being a part of the aristocratic law. After 1918 the law of Czechoslovak Republic drew upon the Habsburg monarchy law

system. The bankruptcy law seemed to disappear from the Czech legal system between 1948 and 1989 and it was recodified in 1991.

The fourth nad the fifth chapter examines the present legal

regulation, which is regulated by the Bankruptcy and Composition Act No. 328/1991 Coll. The issues of bankruptcy proceedings are also dealt with a plenty of other legal norms.

In the last chapter I discuss proposals of the new legal regulation

of the Czech bankruptcy law. The current law is based on the principles

of traditional bankruptcy law, which is nowadays considered to be out of date.

Settlement and compulsory settlement, represent only a marginal

interest of lawmakers and authors of specialized literature, as hardly anybody

dwells

therein

or

tries

to

analyse

those

instruments

thoughtfully, even though that this theme is not quite uninteresting. As already said, such settlement and compulsory settlement could be outstanding means for debtors and defaulters, how to get rid of debts

partially and simultaneously to preserve the business enterprises or 60

other properties. Unfortunately, these institutes have not been aplied so frequently, whereas not only the legislation, but also the debtors and creditors are to blame.

61

Seznam literatury Monografie: 1)

Maršíková, J. – Zelenka, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a

2)

Pohl, T. Krok za krokem konkursem a vyrovnáním. Praha:

3)

4)

5)

6)

předpisy souvisící. Komentář. Praha: Linde, 2002.

Prospektrum, 1998.

Stavinohová, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon

rozhodnutí, řízení konkursní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997.

Schelleová, I. Konkurs a vyrovnání. Praha: Eurounion, 1998. Schelleová, I. Právní úprava konkursního řízení (historie a

současnost). Brno, Masarykova univerzita, 1995.

Schelleová, I. Vybrané problémy z teorie konkursního práva. Brno, Masarykova univerzita, 1995.

7)

Zoulík, F. Zákon o konkursu a vyrovnání- Komentář, 3.vydání.

8)

Bařinová, D., Hótová, R., Hučková, H. Konkurzní řízení v praxi –

9)

Praha: C.H.Beck, 1998.

z pohledu věřitele a úpadce. Praha: Grada, 2002.

Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání, 2. vydání. Praha: Eurolex Bohemia 2004

10)

Hora, V. Řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Praha:

11)

Krčmář, Z. Přehled judikatury ve věcech konkursu a vyrovnání.

12)

Urfus, V. Vznik a počátky konkursního práva v Čechách. Praha:

13)

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní, 3. vydání. Praha:

14)

Kislingerová, E. Oceňování podniku, 2. vydání. Praha: C.H.Beck,

15)

Československý Kompas, 1931. Praha: ASPI Publishing, 2005.

Československá akademie věd, 1960. Linde, 2005.

2001.

Jelínek, J., Sovák, Z. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou, Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami, 20. vydání. Praha: Linde, 2004.

62

16) 17) 18)

Steiner, V. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář, 2.vydání.

Praha: Linde, 1996.

Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví.

Brno: Nakladatelství Doplněk, 2003.

Věcný záměr úpadkového zákona. Obecná část.

Časopisecké články:

1) Kozák, J.Průvodce konkurzním řízením: Přezkumné jednání a incidenční spory. Právní rádce, 2004, číslo 7.

2) Landa, M., Schelle, K. Náklady konkurzu a náklady správce podstaty (z pohledu advokáta). Bulletin advokacie, 2003, číslo 10.

3) Richter, T. Prohraná bitva v prohrané válce?. Ekonom, 2005, číslo 9.

4) Teryngel, J. Úpadkové právo z hlediska trestní ochrany. Parlamentní zpravodaj, 2001, číslo 10.

Články z internetových médií:

1) Informační portál státní správy – www.portal.gov.cz

2) Informační portál Ministerstva spravedlnosti České republiky – www.justice.cz

3) Zoulík, F.: Reakce nové úpravy na problémy v českém konkursním řízení. Konkursní noviny, 2004, číslo 21. – www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=1030

4) Žítek, K.: Návrh nového konkursního zákona hotov není, na schválení

čeká další novela. Konkursní noviny, 2004, číslo 21 – www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=999

5) Balko, L.: Dosavadní zákon nevyhovoval. Konkursní noviny, 2004, číslo 26, www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=1092

6) Žítek, K.: Insolvenční zákon je již na světě. Konkursní noviny, 2005, číslo 1, www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=1102

7) Bouček, V., Krafttová, L.: Nejambicióznější reforma. Konkursní noviny, 2004, číslo 14, www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=945

8) Žítek, K.: Návrh zákona čeká připomínkové řízení. Konkursní noviny, 2004, číslo 23, www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=984

63

9) 10)

Šimková, R.: Konkurs a vyrovnání – Blýská se na lepší časy?.

11.10.2004, www.epravo.cz

Smolík, P. Konkurs a vyrovnání I. [citováno 26.11.2005].

Dostupný z:

http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/paragrafy/obecne/index_view.

11)

12

13)

14)

15)

php?id=33580

Doležálek, V. Konkurs (nejen) na majetek fyzické osoby [citováno 26.11.2005]. Dostupný z:

http://www.finexpert.cz/Magazin/AR.asp?ARI=2538

Deutsch, E. Hlavní principy úpravy [citováno 18.listopadu 2005]. Dostupný z:

http://www.konkurzni-noviny.cz/clanek.html?ida=1189

Pospíšil, R. Insolvenční zákon je na světe [citováno 1.března 2006].

Dostupný z: http://www.konkurs-vyrovnani.cz/scripts/ noviny/index.php?idac =154&idb=26

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu insolvenčního zákona [citováno 1.března 2006].Dostupný z:

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0 Zelenka, J. Soudní restrukturalizace a revitalizace, úpadek a

možnosti jeho řešení dané právním rámcem [citováno

20.listopadu 2005]. Dostupný z:

http://www.esipa.cz/SSL/dokumenty/Soudn%C3%AD%

16)

20restrukturalizace%20a%20revitalizace.htm

Redakce Epravo. Reforma úpadkového práva [citováno

18.listopadu 2005]. Dostupný z:

http://zakony.idnes.cz/obchodnipravo.asp?r=obchodnipravo&c=A 17)

18)

050128_000000_obchodnipravo_5591

Kaláb, V. Úpadkový zákon projde, věřitelé budou silnější [citováno

25.ledna 2006]. Dostupný z: http://hn.ihned.cz/3-17665030zrychlen%ED+konkurs%F9-500000_d-04

Sum, T. Nucené vyrovnání [citováno 8.prosince 2005]. Dostupný z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/obchodni-pravo/nucenevyrovnani /1000456/38368/

64

19)

Zvláštní část vládního návrhu insolvenčního zákona, str. 42,

[citováno 1.března 2006]. Dostupný.z:

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail& 20)

value=1895

Pospíšil, J. a kol. Poslanecký návrh insolvenčního zákona [citováno

18.listopadu 2005]. Dostupný z:

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1044&CT1=0 Soudní judikatura: 1)

Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR, 2004, číslo 8.

3)

Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR, 2005, číslo 3.

2)

4)

Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR, 2005, číslo 2.

Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR, 2005, číslo 6.

Použitá soudní rozhodnutí: 1)

2) 3)

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.2.1996,

č.j.4 Ko 103/94-199

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000,

sp.zn. 21 Cdo 297/99

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.1.1995,

čj. 5 Ko14/95-40

Právní předpisy:

1) Zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění

2) Vyhláška č. 476/1991 Sb. ze dne 11.7.1991 o konkursu a vyrovnání, v platném znění

3) Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

4) Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

5) Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

6) Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění

7) Zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v platném znění

8) Zák. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění

65