Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva
Rigorózní práce Prodej movitých věcí a nemovitostí podle občanského soudního řádu Mgr. Jindřich Sobotka 2009/2010
3 Prohlašuji, ţe jsem rigorózní práci na téma: „Prodej movitých věcí a nemovitostí podle občanského soudního řádu“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.
4 OBSAH: Úvodem ….......................................................................................................................... 6 Kapitola 1: Výkon rozhodnutí nebo exekuce? …................................... 9 1.1 Obecně o výkonu rozhodnutí, prameny, historie ..... 10 1.2 Předpoklady pro výkon rozhodnutí …................................. 17 1.3 Nařízení a způsoby exekuce …................................................ 22 1.4 Soudní poplatek …........................................................................... 24 Kapitola 2: Prodej movitých věcí a nemovitostí .…………........... 27 2.1 Shodné instituty …........................................................................ 30 2.2 Prodej movitých věcí ………….................................................. 35 2.2.1 Nařízení výkonu rozhodnutí ……………………….... 36 2.2.2 Provádění výkonu rozhodnutí ……………………..... 38 2.2.3 Draţba ……………………………………………………….…42 2.2.4 Rozvrhové jednání ………………..……………………... 45 2.2.5 Hotové peníze a jiné věci, u nichţ nedochází k prodeji ……………………………………………………….. 47 2.3 Prodej nemovitostí ………………..……………………………. 49 2.3.1 Nařízení výkonu rozhodnutí …………………………. 51 2.3.2 Určení ceny nemovitosti ……………….…………...… 55 2.3.3 Draţební vyhláška ………………………………………... 58 2.3.4 Průběh draţby ……………………………………………… 61 2.3.5 Rozvrhové jednání ……………………..………………... 65 2.4 Exekuční spory …………………………………………………… 68 2.4.1 Třídění exekučních sporů …………………………….. 69 2.4.2 Vylučovací
ţaloba …..……………………….…………. 72
2.4.3 Odporová ţaloba ……………………………………..…… 78 2.4.4 Ţaloba z lepšího práva …………………..…………... 80 2.5 Exekuce a insolvence …............................................................... 82 2.6 Některé aspekty trestního práva ………………………… 84 Kapitola 3: Soudní exekutoři a exekuční činnost .......................... 87 3.1 Součinnost třetích osob …...................................................... 91 3.2 Exekuční a další činnost ….................................................... 94
5 3.3 Odměna exekutora …....................................................................... 96 Kapitola 4: Závěr ….............................................................................................. 98 Die Zusammenfassung …........................................................................................101 Pouţitá literatura …......................................................................................... 104
6 Úvodem Od 1.září 2001 tedy od účinnosti zákona č.120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) kaţdoročně stoupá
počet
stoupající, republiky necelých
exekucí. podle
činil 40
%.
Do
roku
statistiky
nárůst
v
Konkrétně
2010
tendence
stále
komory
České
Exekutorské
roce bylo
je
2007 v
oproti
roce
2006
roku nově
2006
o
nařízeno
309.457 soudních exekucí, v roce 2007 uţ je to 427.800 nově nařízených soudních exekucí. To je v relativním vyjádření výrazně méně neţ v roce 2005, kdy meziročně narostl počet nově nařízených exekucí o 74%. V absolutních číslech se však jedná o nejvyšší meziroční nárůst od roku 2001, kdy institut soudních
exekucí
začal
fungovat.1
V současné
době,
tj.
na
začátku roku 2010 přesáhl podle statistik Exekutorského úřadu počet probíhajících exekucí jeden milion. Nejedná se o jeden milion dluţníků, neboť existuje mnoho těch, kteří na svůj majetek
mají
nařízeno
exekucí
hned
několik.
Rekordmanem
v tomto oboru je jistý dluţník, jenţ má na sebe nařízeno přes šedesát exekucí. Důvod pro takové počty je moţné hledat hned v několika
neprávních
oblastech.
Především
v oblasti
ekonomické, kdy se hospodářská krize vzniklá na konci roku 2008 ve Spojených státech amerických, postupně rozšířila do celého světa a bez nadsázky ovlivnila ţivot kaţdého člověka v nejvyspělejších zemích světa (mezi neţ se Česká republika počítá).
Další
sociologické.
důvod
Čím
dál
lze více
najít osob
v oblasti
vyuţívá
ekonomicko-
úvěrových
sluţeb
bank, spořitelen, záloţen a podobných institucí a čím dál častěji neodhadnou svoji schopnost své dluhy včetně úroků splácet.
Věřitelé
prostřednictvím exekutorů.
1
pak
soudů,
Samozřejmě
neváhají
své
rozhodčích nejsou
pohledávky orgánů
předmětem
a
vymáhat soudních
vymáhání
pouze
(Anonymus - tisková zpráva). V roce 2007 bylo nově nařízeno více neţ 420 tisíc exekucí. [citováno 17.4.2008]. Dostupná z: http://www.exekutorskakomora.cz/index.php?id=199
7 nesplácené
úvěry,
občanského,
ale
dále
správního
či
také
pohledávky
daňového
z
styku.
obchodního,
Nicméně
podle
oficiálního sdělení exekutorské komory jsou to v současné době
zejména
pohledávky
z
nesplácených
úvěrů,
které
zapříčiňují zmíněný značný nárůst exekucí. Do jaké míry se na tomto
stavu
podepisuje
všudypřítomná
reklama
na
finanční
produkty (půjčky, úvěry, leasing apod.) by bylo jistě vděčným tématem práce z oboru sociologie. Tato
rigorózní
prostředí
práce
týkající
se
si
klade
výkonu
za
cíl
rozhodnutí
zmapovat prodejem
právní movitých
věcí a nemovitostí podle předpisů občanského práva procesního s
účinností
práce
bude
k
začátku
výkon
nemovitostí,
roku
2010.
rozhodnutí
jakoţto
Těţištěm
prodejem
patrně
této
rigorózní
movitých
nejcitelnější
věcí
zásah
a do
vlastnického práva povinného. S tím souvisí v současnosti časté debaty o šíři kompetencí exekutorů, kteří si stěţují na malou
míru
hlasité
oprávnění
argumenty
při
jejich
vymáhání odpůrců,
práva kteří
a
naproti
tvrdí,
ţe
tomu
soudní
exekutoři mají oprávnění neadekvátně velká. Mnoţí se taktéţ případy,
kdy
porušují
soudní
sféru
exekutoři
práv
překračují
povinných
či
svá
oprávnění
dalších
osob,
a
často
zneuţívaje jejich právního nevědomí. Tato práce hodlá přispět do
obecné
výkonu
debaty
o
rozhodnutí
oprávněnosti
do
sféry
či
kaţdé
neoprávněnosti osoby.
Autor
zásahu
hodlá
k
výsledkům své práce dospět seriózní analýzou pramenů výkonu rozhodnutí za pouţití odborných textů včetně zahraničních. V první kapitole této práce budou zodpovězeny obecné otázky výkonu
rozhodnutí,
zmíněny
prameny,
historie,
předpoklady,
nařízení, způsoby a poplatková povinnost týkající se výkonu rozhodnutí. V dalších kapitolách bude podrobněji pojednáno o prodeji
movitých
způsobů
provedení
věcí
a
nemovitostí,
exekuce,
srovnání
jakoţto exekuce
o a
jednom
ze
insolvence,
některých aspektech dosahu práva trestního a o právním rámci činnosti
soudních
exekutorů.
Nebude
chybět
porovnání
se
8 zahraniční
úpravou
dané
problematiky,
zejména
pak
úpravou
rakouskou a německou, která je nejen z historického hlediska české úpravě patrně nejbliţší.
9 Kapitola 1: Výkon rozhodnutí nebo exekuce? Výkonem rozhodnutí se v rámci právního odvětví občanského práva
procesního
rozumí
jediný
legální
způsob
nucené
realizace práva, pokud po předchozím projednání a posléze rozhodnutí ve věci nebylo splněno dobrovolně. Tento právní institut (soubor právních norem upravujících souvislou látku, která je v právní teorii i praxi vnímána jako celek)2 je upraven soudního
v
části
řádu
a
šesté
zákona
č.99/1963
Sb.,
termín
výkon
rozhodnutí
s
občanského
účinností
od
1.dubna 1964 nahradil v právním řádu pojem exekuce. Termín exekuce byl do českého právního řádu po roce 1989 opětovně zanesen exekučním řádem tedy s účinností ke dni 1.září 2001. "Popisovaný právní předpis pouţívá výhradně pojem exekuce, který je vţitý a tradiční a navíc odpovídá procesní teorii a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí."3
Ohledně zahraniční
terminologie není bez zajímavosti, ţe tak blízké právní řády a národy, jako je rakouský a německý, pouţívají kaţdý pro výkon rozhodnutí jiný termín. Zatímco německé právo uţívá pojem „Zwangsvollstreckung“4 (tj. výkon rozhodnutí), rakouský právní řád operuje s výrazem „Exekution“5 (exekuce). Zdroj této
dichotomie
je
potřeba
hledat
patrně
v historii
obou
právních řádů. „Výraz „exekuce“ vyskytující se od nepaměti i v obecné mluvě nemohl být tak jednoduše ze slovní zásoby vymýcen. Byl nadále pouţíván
dokonce
i
v
odborném
vyjadřování
jako
synonymum
nově, autoritářsky zaváděného „výkon rozhodnutí“. Po jazykové stránce
jako
jednoslovné
označení
bylo
pro
svou
ohebnost
dokonce ve výhodě před dvojslovným, navíc ještě neshodným přívlastkovým 2
spojením.
Exekucí
byla
tradičně
označována
MADAR, Z. Slovník českého práva. Praha : Linde, 1995, s. 337 GROSSOVÁ, E. Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi. 5.vyd. Praha : Linde, 2007, s.24 4 BAUMBACH, A. LAUTERBACH, W. ALBERS, J. HARTMANN, P. Zivilprozessordnung. 66.ed. München: 2008, s.1989 5 Gesetz über das Exekutions- und Sicherungsverfahren (Exekutionsordnung – EO). StF: RGBl. Nr. 79/1896 (rakouský exekuční řád v platném znění) 3
10 zákonem
podloţená
donucovací
činnost
postihující
osobní
i
majetkovou sféru jedince a jako taková spojována výlučně s pravomocí
soudů.
S
touto
představou
je
však
třeba
se
rozloučit, skoncoval s ní svým způsobem radikálně zákon č. 120/2000
Sb.,
(exekuční
o
soudních
řád),
s
exekutorech
účinností
a
od
exekuční
1.3.2001,
činnosti popřípadě
1.9.2001.“6 V
současnosti
tedy
existují
oba
pojmy
vedle
sebe
(jeden
pouţívaný v o.s.ř. a druhý v exekučním řádu) a s ohledem na předmět úpravy exekučního řádu lze konstatovat, ţe termín exekuce je podmnoţinou termínu výkonu rozhodnutí a to pro případy,
kdy
se
provádí
obecných
právních
exekuce
kruzích
se
podle
oba
exekučního
výrazy
řádu.
pouţívají
V
jako
synonyma a tak tomu bude i v dalším výkladu. 1.1 Obecně o výkonu rozhodnutí, prameny, historie „Podstatnou právních
vlastností
předpisů
práva
státní
je
vynutitelnost
mocí.
Donucování
zachovávání
společenských
subjektů k takovému chování, jeţ odpovídá platným ustanovením právního řádu, je zajišťováno státním mechanismem, vybaveným k
tomuto
účelu
zvláštními
prostředky.
Prostředkem
ochrany
subjektivních práv a zákonem chráněných zájmů vznikajících v oblasti
soukromoprávních
občanskoprávních, pracovněprávních,
vztahů,
tj.
rodinněprávních, je
civilní
v
zásadě
vztahů
obchodněprávních
proces,
regulovaný
a
normami
občanského práva procesního.“7 V prvé
řadě
nenásleduje
je
třeba
automaticky
zdůraznit, po
právní
ţe
výkon
moci
a
rozhodnutí
vykonatelnosti
rozhodnutí, ale uskutečňuje se v reţimu občanského soudního řádu
pouze
týkající 6
se
na
návrh
podávání
oprávněného. a
příloh
V celku
návrhu
na
zásadní
novinku
nařízení
výkonu
WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha: Linde, 2004, s. 489 7 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní, řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkurzní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Doplněk, 1997, s.5
11 rozhodnutí přinesla novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb. S účinností od 1. listopadu 2009 je třeba návrh
na
nařízení
exekuce
podat
přímo
u
exekutora,
jehoţ
pověření provedením exekuce oprávněný navrhuje. Důvodem je snaha
o
odbřemenění
soudů.
Náleţitosti
návrhu
se
jinak
v
zásadě nemění, exekutor dříve, neţ předloţí návrh soudu se ţádostí o pověření k provedení exekuce, přezkoumává formální náleţitosti návrhu a případně zajistí odstranění vad. Nejdůleţitějším pramenem výkonu rozhodnutí je občanský soudní řád, konkrétně jeho část šestá, která je dále rozčleněna do osmi hlav: hlava 1. nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, hlava 2. sráţky ze mzdy, hlava 3. přikázání pohledávky, hlava 4. příkaz k výplatě z účtu u peněţního ústavu, hlava 5. prodej movitých věcí a nemovitostí, hlava
6.
zřízení
soudcovského
zástavního
práva
na
nemovitostech, hlava 7. prodej podniku hlava 8. uspokojení práv na nepeněţitá plnění; přičemţ první hlava obsahuje základní zásady uplatňované pro všechny
druhy
dispoziční. dispoziční
výkonu
„Vykonávací v
daleko
rozhodnutí, řízení
větší
míře,
je
jako sice
neţli
je
např.
zásada
ovládáno
zásadou
tomu
případě
v
řízení nalézacího, ne však zcela. Přesto, ţe v o.s.ř. najdeme paragraf, podle kterého lze výkon rozhodnutí nařídit jen na návrh oprávněného, není to totiţ tak docela pravda (výjimku pochopitelně
stanoví
opět
zákon).
Ač
se
to
občas
píše,
neplatí tedy, ţe bez návrhu není exekuce moţná a ţe výkon rozhodnutí z úřední povinnosti (tj. bez návrhu) nepřichází v občanském právu procesním prostě v úvahu.“8 Na tomto místě je nutné uvést, ţe výkon rozhodnutí lze nařídit bez návrhu pouze 8
KINDL, M. ŠÍMA, A. DAVID, O. Občanské právo procesní. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s.312
12 podle ustanovení občanského soudního řádu o zajištění péče o nezletilé děti a podle ustanovení o zamezení domácímu násilí. Jednotlivé hlavy byly postupně do o.s.ř. doplňovány později (např. příkaz k výplatě z účtu u peněţního ústavu, prodej podniku)
a
proto
nesourodostí
je
celá
spočívající
šestá
v
část
míře
poznamenána
obecnosti
určitou
právní
úpravy
vztahů u jednotlivých druhů výkonu rozhodnutí. Autoři Beckova komentáře
občanského
soudního
řádu
stávající
situaci
spočívající v náporu dalších a dalších novelizací popisují jako národní sport. „Mnoţství novel občanského soudního řádu nás
nutí
k povzdechnutí
soudního
řádu
–
lhostejno
kdo
je
na
rozšířený
téma: národní
předkladatelem
novelizace sport.
návrhu
Zdá
občanského se
zákona,
totiţ,
ţe
patří
k dobrému tónu připojit k jakémukoliv návrhu také návrh změn úpravy civilního procesu. Předkladatelé jakoby si osvojili představu,
ţe
tím
se
zvyšuje
hodnota
zákonné
předlohy;
následky tohoto sportu samozřejmě mohou být jen negativní. Zmíněný
„sport“
Ministerstvo
má
zřejmě
spravedlnosti
další
dopad.
jakoţto
orgán
Vypadá
to,
zmocněný
ţe
vydat
obecně závazným právním předpisem Jednací řád pro okresní, krajské a vrchní soudy na tuto svoji působnost – moţná pod náporem mnoţství novel – rezignovalo; zatím poslední novelu vyhlášky
č.
37/1992
Sb.,
o
jednacím
řádu
pro
okresní
a
krajské soudy (a upravující téţ jednací řád pro vrchní soudy) provedlo vyhláškou č. 268/2003 Sb. a nepromítlo do ní nejen úpravu
doručování
v podobě
vyplývající
z novely
občanského
soudního řádu provedené zákonem č.555/2004 Sb., ale ani nutné změny vyvolané novelami občanského soudního řádu č. 554/2004 Sb. a č. 59/2005 Sb. Kaţdý je tak v nelehké situaci, kdy si i při aplikaci Jednacího řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy nutně musí klást otázku, zda (a která) jeho ustanovení jsou či nejsou v rozporu s předpisem vyšší právní síly.“9 9
BUREŠ,J. DRÁPAL,L. KRČMÁŘ,Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 7.vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, s.VIII
13 Exekuční řízení vykonávané prostřednictvím soudních exekutorů je pak upravena v exekučním řádu dále rozděleném do třinácti hlav,
např.:
exekuce,
hlava
hlava
VI
II -
-
exekutor,
náklady
hlava
exekuce,
III
hlava
VII
provedení -
odměna
exekutora, hlava IX - samospráva exekutorů, hlava X - kárná odpovědnost exekucí.
exekutora,
Exekuční
exekutorského
hlava
řád
úřadu
a
XII
-
mj.
definuje
dále
upřesňuje
centrální
evidence
podmínky
činnosti
jednotlivé
druhy
exekucí. Státní dohled nad exekuční činností a nad činností exekutora e.ř.).
vykonává Jak
Ministerstvo
jiţ
bylo
spravedlnosti
zmíněno,
za
(§
7
odst.1
poslední
dobu
nejvýznamnějšími novelami občanského soudního řádu týkající se výkonu rozhodnutí a současně novelami exekučního řádu byl zákon č.286/2009 Sb., nazývaný střednědobá novela exekučního řádu. Před ním byl z důvodu výrazně se mnoţících stíţností na práci exekutorů přijat zákon č.183/2009 Sb., nazývaný malá novela exekučního řádu. „Cílem Ministerstva spravedlnosti ČR jako předkladatele návrhu zákona proto bylo přijmout takovou právní úpravu, která má směřovat k posílení práv oprávněného, povinného, třetích osob a stanoví jasná pravidla provádění exekuce
v souladu
s tzv.
trendem
humanizace
exekučního
řízení.“10 V tzv. malé novele exekučního řádu tak byl posílen státní dohled nad činností exekutorů, byla zavedena kontrola ministerstvem
spravedlnosti,
vymezeny
správní
delikty
exekutorů a dokonce byla ministerstvu dána moţnost uvalit na exekutorskou odpovědnosti
komoru exekutorů
nucenou byla
správu. nově
dána
Ohledně
kárné
projednací
a
rozhodovací pravomoc Nejvyššího správního soudu ČR. Závěrem pojednání o pramenech českého výkonu rozhodnutí můţeme pro srovnání poukázat na prameny výkonu rozhodnutí v Německu a v Rakousku. V německém právním řádu jsou ustanovení o výkonu rozhodnutí, podobně, jako je tomu u nás, součástí občanského
10
ŠONKA, P. Novelizace exekučního řádu. Právní rádce. 2009, č.12, s.14
14 soudního
(Zivilprocessordnung).11
řádu
Zajímavé,
je,
ţe
ačkoliv český (československý) i rakouský právní řád začínal na stejné startovní čáře, zaznamenáváme nyní mimo jiné rozdíl v tom, ţe na rozdíl od českého právního prostředí, je výkon rozhodnutí v Rakousku upraven samostatným právním předpisem nazvaným exekuční řád (Exekutionsordnung).12 Historie výkonu rozhodnutí je stejně tak stará jako historie českého
civilního
procesu.
Novodobá
historie
českého
civilního procesu byla psána současně s právem rakouským. „Předmnichovská Československá republika převzala v oblasti civilního práva procesního jurisdikční normu, celý civilní soudní
řád
platily
z
roku
1895
i
exekuční
na
území
bývalého
Historických
zemích
(nikoliv
Maďarska
či
Slovenska).
řád
z
roku
1896,
Rakouska-Uherska tedy
Základní
na
území
koncepce
v
jeţ tzv.
současného
civilního
práva
procesního, obsaţená v původní rakouské legislativní úpravě, zůstala u nás v podstatě zachována i v letech 1948 aţ 1989, i kdyţ
v
této
době
jednak
zjednodušení
procesních
neodstranitelné
mezery
v
bylo
realizováno
předpisů, právní
úpravě
nadměrné
čímţ
vznikaly
civilního
procesu,
jednak došlo k závaţným deformacím civilního práva procesního (např. K podstatnému omezení uplatnění zásady dispoziční a projednací,
k
zavedení
institutů
účasti
prokurátora,
národního výboru a společenské organizace v civilním řízení atd.).“13 Za posledních 200 let vykrystalizovaly v německé a rakouské
právní
vědě
zejména
dvě
procesněprávní
teorie
nazývané koncepce liberální a koncepce sociální. „Liberální koncepce
civilního
devatenáctého 11
století
procesu. německý
Jiţ
na
samotném
procesualista
začátku
Gönner,
který
BAUMBACH, A. LAUTERBACH, W. ALBERS, J. HARTMANN, P. Zivilprozessordnung. 66.ed. München: 2008, s.1989 12 Gesetz über das Exekutions- und Sicherungsverfahren (Exekutionsordnung – EO). StF: RGBl. Nr. 79/1896 (rakouský exekuční řád, v platném znění) 13 MACUR, J. Základní teoretické otázky legislativní koncepce civilního procesu. Bulletin advokacie. 1998, č.9, s. 6
15 jako první dospěl k rozlišování zásady projednací a zásady vyšetřovací, rozvíjel myšlenku, ţe strany v civilním soudním řízení
sporném
subjektivními
jsou
právy,
oprávněny ale
také
nakládat skutkovým
nejen
svými
stavem,
resp.
samotnými skutečnostmi, důleţitými pro posouzení a rozhodnutí věci.
Podle
určovat,
Gönnera
kterému
subjekt
jeho
soukromého
právu
a
v
práva
jakém
můţe
rozsahu
nejen
má
být
poskytnuta ochrana, ale můţe taky stanovit, jakými prostředky má být této ochrany dosaţeno. Soudce nemá provádět v průběhu celého řízení ţádné úkony z úřední moci, ale naopak kaţdý jeho
úkon
má
být
podmíněn
a
vymezen
stran.“14
přednesy
Naproti tomu zastánci sociální koncepce jako např. A.Menger nebo F. Klein (tvůrce rakouského civilního procesního řádu z roku
1895)
skutkového
snaţili stavu
se
oproti
o
zvýraznění
pouhým
skutečně
tvrzením
zjištěného
stran
a
jejich
důkazům. Aktivitu stran ve sporu tito teoretikové označují za prostředek
k
dosaţení
tohoto
cíle
–
tedy
k
nalezení
objektivní pravdy. „Známý německý teoretik Hippel uvádí, ţe civilní řízení by ztrácelo svůj smysl a cíl, kdyby nebylo ochranou a prosazením skutečného materiálního práva, neboť v tomto řízení nejde o to, kdo ve sporu zvítězí, ale o to, kdo je v právu. Prostředkem k tomu je především iniciativa stran při
odhalování
kontradiktorním tvrzením
o
a
vysvětlování
sporu.“15
skutečného
V souvislosti
zjednodušování
se
poválečného
stavu shora
věci
v
uvedeným
československého
civilního práva procesního oproti (původně recepční normou přejatému) rakouskému civilnímu procesu stačí pro ilustraci uvést, ţe o.s.ř. existuje v rozsahu § 1 - § 376 oproti § 1 aţ § 618 ZPO.16 Za poslední dobu pro výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí
14
tamtéţ MACUR, J. Základní teoretické otázky legislativní koncepce civilního procesu. Bulletin advokacie. 1998, č.9, s. 6 16 FUCIK, R. KLAUSER, A. KLOIBER, B. Österreichisches und Europäisches Zivilprocessrecht. 10.ed. Wien: Manz, 2009, s.597 15
16 nejvýznamnější novelou občanského soudního řádu byl zákon č. 286/2009 Sb., účinný od 1. listopadu 2009. Před tímto zákonem to byla novela č.30/2000 Sb. Zákon č.30/2000 Sb., kterým se mění
zákon
č.99/1963
Sb.,
občanský
soudní
řád,
ve
znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, se stal účinným dne
1.
ledna
2001.
Tento
zákon
výrazně
změnil
stávající
podobu občanského soudního řádu a zejména pak podobu výkonu rozhodnutí,
jemuţ
se
věnovala
tato
novela
ve
více
neţ
polovině svého textu. JUDr. Boris Filemon, soudce Krajského obchodního soudu v Brně v reakci na ještě neúčinnou novelu uvedl, cituji: „Je relativně těţkopádný a málo reflektující na soudobou realitu. Pozitivum a zároveň jeho těţiště s více neţ polovinou textu je v úpravě výkonu rozhodnutí. To by mělo přinést výraznou změnu k lepšímu, alespoň v této oblasti. Jde na jistotu, tzn., ţe se podbízí momentálně panujícímu vkusu poslanců a zapomíná, ţe i z krize lze vystartovat, obdobně jak to udělal profesor Motolsky ve Francii: zákonodárcům je moţno poloţit ultimatum – buď efektivní justice nebo neste vnitřní i mezinárodní odpovědnost za její stav! … sloţitější a kasuistikou procesních pravidel ignoruje lehkost a eleganci úprav
zahraničních,
takţe
neumoţňuje
a
ve
svém
perfekcionalistickém pojetí ani nechce umoţnit přerozdělení procesních účastníky
rolí a
z přetíţených
jejich
zástupce,
JUDr.
Filemon
subjekty.“17
prvostupňových
administrativu tedy
jako
soudů
soudů
vizionář
a
na jiné
chválí
novelizovanou úpravu výkonu rozhodnutí jako jediné pozitivum z
tohoto
předpisu.
Závaţnější
změna
potkala
ustanovení
týkající se vylučovací ţaloby, tedy § 267 odst. 1 o.s.ř. Na příště jiţ je moţné vyloučit nejen věc, jak tomu bylo ve staré
úpravě,
ale
zákonodárce
zakomponoval
do
občanského
soudního řádu v této souvislosti pojem „majetek“. Zcela nově byl 17
dále
pojat
odstavec
2.
paragrafu
267,
který
se
jiţ
FILEMON, B. Vynutitelnost práva v české právní praxi z pohledu reformy civilní justice. EMP. 1999, č. 7 – 8, s. 6
17 nevěnuje odporové ţalobě, ale rozšiřuje na tomto místě úpravu vylučovací ţaloby. Jde zde o upřesnění třetí osoby, která je manţelem povinného a zároveň také o upřesnění majetku, který je vyloučen ze společného jmění manţelů a tudíţ je pro něj provedení
exekuce
nepřípustné.
(§
268
odst.
1
písm.
f)
o.s.ř.) Přestoţe z ryze teoretického hlediska můţe stávající úprava vylučovací ţaloby znamenat různé výklady (viz. oddíl 2.4.2), praxe s tímto ustanovením nemá problémy. Zákonodárce také rozšířil moţné způsoby exekuce z původního přikázání pohledávky a prodeje movitých věcí a nemovitostí, na tyto dvě plus sráţky ze mzdy a prodej podniku. Právě úpravou hlavy páté – tedy ustanoveními občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí se z větší části bude zabývat tato práce. O novele exekučního řádu
provedené
výkonu
zákonem
rozhodnutí
č.
286/2009
nezanedbatelný
Sb.
mající
vliv,
bude
pro
úpravu
podrobněji
pojednáno v dalším výkladu. 1.2 Předpoklady pro výkon rozhodnutí Protoţe výkon rozhodnutí, a zejména pak provedený způsobem prodeje movitých věcí a nemovitostí, znamená zásadní zásah do sféry subjektivních práv osoby povinného, je nutné pečlivé projednání a rozhodnutí v kaţdé věci. Aby pak mohl soud vydat usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (vţdy soud), musí být splněno několik podmínek. Předně musí být rozhodnutí, které má být vykonáváno, vykonatelné. Podle § 261 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí nařídit pouze na návrh oprávněného (s výjimkami uvedenými
výše).
Takový
návrh
musí
splňovat
obecné
náleţitosti stanovené v § 42 odst. 4 o.s.ř., musí z něj tedy být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno. Podání je
třeba
předloţit
s potřebným
počtem
stejnopisů
a
s přílohami, tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby kaţdý účastník dostal jeden stejnopis, jestliţe je to třeba.
18 Další
náleţitosti
návrhu
jsou
stanoveny
v
§
79
odst.
1
o.s.ř., podle kterého návrh musí obsahovat jméno, příjmení a bydliště
účastníků
právnické
osoby,
(obchodní
označení
firmu
státu
nebo
a
název
příslušné
a
sídlo
organizační
sloţky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě téţ
jejich
zástupců,
vylíčení
rozhodujících
skutečností,
označení důkazů, jichţ se navrhovatel dovolává, a musí z něj být
patrno,
čeho
se
domáhá.18
navrhovatel
Ve
věcech
vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační
číslo
právnické
osoby,
identifikační
číslo
fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. § 255 o.s.ř. uvádí, ţe účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
„Definice
oprávněným
je
účastenství
ten,
kdo
podal
má
procesní
návrh
na
základnu;
nařízení
výkonu
rozhodnutí resp. kdo se v něm jako takový označil, a povinným ten, koho oprávněný uvedl jako toho, v jehoţ poměrech má být vymoţena titulem uloţená povinnost. Vada v označení účastníků exekučního řízení je vadou příslušného podání (návrhu), jeţ implikuje
postupy
nedostatek
podle
způsobilosti
§
43
být
odst.
1,2,
účastníky
zatímco
řízení,
případný
způsobilosti
procesní, a řádného zastoupení v exekučním řízení, se pojí s posuzováním podmínek řízení (§ 103 a násl.).“19 K návrhu na výkon rozhodnutí je potřeba připojit stejnopis rozhodnutí, (exekuční
opatřený titul).
potvrzením
Tento
o
stejnopis
jeho není
vykonatelnosti třeba
připojit,
jestliţe se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci
rozhodoval
jako
soud
prvního
stupně.
„Pro
výkon
rozhodnutí je materiální podmínkou exekuční titul. Rozumí se jím
listina
vydaná
k tomu
oprávněným
orgánem,
která
má
předepsanou formu, v níţ se ukládá určité osobě povinnost 18
HOLEYŠOVSKÝ, M. Soudní vymáhání pohledávek. Praha: Newsletter, 1995, s.178 19 WINTEROVÁ, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3.aktualizované vydání podle stavu k 1.1.2007. Praha : Linde, 2007, s.798
19 něco v určité době splnit. Z listiny – exekučního titulu, v níţ se povinnému ukládá nějaké plnění, které by mělo být dosaţeno při výkonu rozhodnutí, musí být zřejmá vykonatelnost tohoto výroku. Jedná se o doloţku vykonatelnosti rozhodnutí, která musí být uvedena na rozhodnutí.“20 Exekuční titul musí být materiálně vykonatelný, tzn., ţe musí obsahovat označení oprávněné
a
povinné
osoby,
vymezení
rozsahu
a
obsahu
povinností, k jejichţ splnění byl výkon rozhodnutí navrţen, a určení
lhůty
ke
splnění
povinností.
Od
zásady
materiální
vykonatelnosti ve výše uvedeném smyslu je moţné se odchýlit v případě, jde-li o usnesení o nařízení prodeje. Výkon tohoto rozhodnutí lze podle § 261a odst. 4 os.ř. nařídit tehdy, obsahuje-li označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství. „Nezbytným materiálním
předpokladem
pro
exekuci
je,
aby
práva
a
jim
odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, coţ plyne ze samé podstaty exekučního
řízení.
Mají-li
být
právo
a
jemu
odpovídající
povinnost vynuceny exekučně, musí být stanoveny tak, aby soud přesně věděl, co má být exekucí vynuceno.“21 „Návrh na nařízení exekuce můţe podat pouze ten, kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, a ten, kdo prokáţe, ţe
na
něj
přešlo
právo
z
exekučního
titulu.
V
kaţdém
rozhodnutí je povinnému určena lhůta k plnění. Není a ani nemůţe být povinností soudu nebo jiného orgánu, který vydal exekuční titul, aby zjišťoval zdali povinný splnil, co mu bylo
uloţeno.
Proto
zůstává
na
oprávněném,
aby
navrhl
nařízení exekuce. Návrh na nařízení exekuce můţe být podán, aţ kdyţ povinný dobrovolně nesplnil, co mu bylo uloţeno v pravomocném jiném
20 21
rozhodnutí
exekučním
či
titulu,
k na
čemu jehoţ
se
dobrovolně
základě
zákon
zavázal
v
umoţňuje
PRUDILOVÁ,M. Veřejné draţby a exekuce. Praha : Linde, 2001, s. 166 tamtéţ, s. 166, 167
20 provedení exekuce podle § 58 a násl. Exekučního řádu.“22 Exekuční tituly můţeme rozdělovat na exekuční tituly tuzemské a
cizozemské.
Tuzemskými
občanskoprávních
exekučními
vykonatelných
tituly
rozhodnutí
jsou
kromě
soudů
tedy
rozsudků, usnesení, platebních rozkazů, směnečných platebních rozkazů a soudem schválených smírů také: - vykonatelná v trestním
rozhodnutí řízení,
soudů
pokud
a
jiných
přiznávají
orgánů
právo
nebo
činných postihují
majetek; - vykonatelná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví; - vykonatelná
rozhodnutí
státních
notářství
a
dohod
jimi
schválených; - notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsané podle zvláštních zákonů; - vykonatelná platebních
rozhodnutí výměrů,
orgánů
výkazů
veřejné
nedoplatků
správy
ve
včetně
věcech
daní
a
poplatků a jiná rozhodnutí, jakoţ i platební smíry; - vykonatelná
rozhodnutí
a
výkazy
nedoplatků
ve
věcech
nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení; - jiná
vykonatelná
rozhodnutí,
schválené
smíry
a
listiny,
jejichţ soudní výkon připouští zákon. „Rozhodnutí
ukládající
prohlášení
vůle
nahrazují
toto
prohlášení a i kdyţ se takovým rozhodnutím ukládá povinnost k plnění, nejde o exekuční titul. Stejně tak rozhodnutí o osobním
stavu
s výjimkou
rozhodnutí
o
výchově
nezletilých
dětí a rozhodnutí, jimiţ se soud vyslovil o ţalobě na určení, zda
tu
právní
vztah
nebo
právo
je
či
není,
nemohou
být
v exekučním řízení nuceně realizovány.“23 Cizozemskými exekučními tituly jsou: - „rozhodnutí
orgánů
cizího
státu,
ve
věcech
osobních,
rodinných a majetkových práv, soudní smíry a cizí notářské 22
HLAVSA, P. Exekuční řád a zákon č.119/2001 Sb. 2. vydání. Praha: Linde, 2004, s.50 23 SCHELLEOVÁ,I. Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha : Computer Press, 2002, s.67
21 listiny; - Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě. Předpokladem je, ţe je zaručena vzájemnost, a ţe tyto nálezy budou českými soudy uznány.“24 - Rozhodnutí orgánů Evropských společenství podle článku 244 a 256 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství a článku 159 a 164 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii. Jak
jiţ
bylo
uvedeno
pro
úspěšné
exekuční
vymáhání
je
nezbytné, aby předmětné rozhodnutí bylo vykonatelné. Podle § 161
o.s.ř.
je
rozsudek
vykonatelný,
jakmile
uplyne
lhůta
k jeho plnění. Není-li v rozsudku uloţena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci. Podle § 171
o.s.ř.
je
usnesení
vykonatelné,
jakmile
uplyne
lhůta
k plnění, jinak je vykonatelné dnem doručení, vyhlášení nebo ve zvláštních případech dnem vyhotovení. Platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz se stává vykonatelným pokud proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor popř. námitka. Pokud by exekuční titul nebyl vykonatelný soud by musel návrh na nařízení exekuce podle takového titulu zamítnout a pokud by jiţ
byla
exekuce
nařízena,
byl
by
to
důvod
k jejímu
zastavení. Svou roli zde samozřejmě také můţe hrát promlčení. „Podle
§
100odst.
1
obč.zák.
Se
právo
promlčí,
jestliţe
nebylo vykonáno v době stanovené v občanském zákoníku. Na rozdíl od prekluze soud k promlčení přihlédne jen k námitce dluţníka.
Dovolá-li
se
dluţník
promlčení,
nelze
promlčené
právo věřiteli přiznat a soud ţalobu zamítne.“25 S účinností zákona č.286/2009 Sb., který novelizoval občanský soudní řád a zároveň exekuční řád, platí několik novinek zrychlujících postup soudního exekutora. Mimo jiné se jedná o novou úpravu v podávání
24
návrhů
na
provedení
výkonu
rozhodnutí
přímo
SCHELLEOVÁ,I. Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha : Computer Press, 2002, s. 68 25 POHL, T. Vymáhání pohledávek. Praha: IFEC, 2002, s.25
22 soudnímu exekutorovi a nikoliv soudu (nebo exekutorovi) jak tomu bylo doposud.
1.3 Nařízení a způsoby exekuce Jak jiţ bylo v předchozí podkapitole o předpokladech výkonu rozhodnutí uvedeno, lze výkon rozhodnutí v civilním procesu nařídit
s výše
uvedenými
výjimkami
(netýkajících
se
však
výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí) pouze na
návrh
splňující
obecné
a
další
náleţitosti
stanovené
v občanském soudním řádu. Podle § 261 odst. 1 o.s.ř. musí oprávněný v návrhu na výkon rozhodnutí ukládající zaplacení peněţité částky uvést jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Způsoby provedení výkonu tvoří numerus clausus a jsou
to
tyto
způsoby
výkonu
rozhodnutí
pro
vymoţení
peněţitého plnění: - sráţky ze mzdy, - přikázání pohledávky, - příkaz k výplatě z účtu u peněţního ústavu, - prodej movitých věcí, - prodej nemovitostí, - zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, - prodej podniku, a pro vymoţení nepeněţitého plnění: - vyklizení, - odebrání věci, - rozdělení společné věci, - provedení prací a výkonů. Dále
platí,
ţe
v návrhu
na
nařízení
výkonu
rozhodnutí
sráţkami ze mzdy musí oprávněný označit toho, vůči komu má povinný
nárok
na
mzdu.
Dále
navrhuje-li
oprávněný
výkon
rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněţního ústavu musí v návrhu označit peněţní ústav a číslo účtu, z něhoţ má být pohledávka odepsána a pokud navrhuje výkon rozhodnutí
23 přikázáním jiné peněţité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku a uvede důvod pohledávky. S těmito úkony oprávněného mu významně můţe pomoci soud podle ustanovení
o
pomoci
soudu
obsaţených
v
§
260
o.s.ř.
K poţadavku na preciznost exekučního titulu uveďme zásadní judikaturu:
„Nezbytným
předpokladem
pro
nařízení
výkonu
rozhodnutí je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve
vykonávaném
způsobem.
rozhodnutí
Rozhodnutí
určeny
musí
přesným
vţdy
a
nepochybným
obsahovat
přesnou
individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, jakoţ i přesný rozsah a obsah plnění. Rozhodnutí,
které
tyto
náleţitosti
nemá,
není
rozhodnutím
vykonatelným a nemůţe být podkladem pro výkon rozhodnutí. Bude-li
soudní
výkon
rozhodnutí,
jeţ
tyto
poţadavky
nesplňuje, přesto nesprávně nařízen, musí být výkon v kaţdém stadiu řízení i bez návrhu zastaven (§ 268 odst. 1 písm. a) a § 269 odst. 1 o.s.ř.).“26 „Toto však neplatí, jedná-li se o rozhodnutí o prodeji zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit
tehdy,
osoby,
zástavy
příslušenství
obsahuje-li a
(§
výši 261a
označení
zajištěné
odst.4).“27
oprávněné
a
pohledávky Ohledně
povinné
a
výše
jejího
zmiňované
pomoci soudu podle § 260 o.s.ř. platí, ţe při zjišťování bydliště úřední
povinného
činnosti,
soud
z údajů
vychází
z poznatků
obsaţených
známých
v evidenci
z jeho
obyvatel
a
můţe poţádat o součinnost další správní úřady a jiné orgány veřejné
správy
(Policii
České
republiky,
státní
zastupitelství a jiné), popřípadě orgány obce (obecní úřady). Soud můţe ţadatele (zpravidla zákonného zástupce nezletilého dítěte) vyzvat ke spolupráci, popřípadě mu uloţit, aby soudu sdělil výsledek svého šetření o místě bydliště povinného. Soud můţe téţ vyslechnout osoby, o nichţ lze předpokládat, ţe 26
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13.1.1981, sp.zn.5 Tz 66/80 (R 21/1981) 27 GROSSOVÁ, E. Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi. 5.vydání. Praha : Linde, 2007, s.76
24 znají
bydliště
titulu
platí,
stránce
povinného.“28 ţe
exekuční
nepřezkoumává,
nařizujícímu
soud
jak
exekuci
Ohledně to
přezkumu
jej
zásadně
bylo
nepřísluší
exekučního po
obsahové
judikováno: posuzovat
„Soudu
správnost
vykonávaného titulu, coţ zahrnuje i otázku právní dovolenosti stanovení povinnosti, jeţ je titulem ukládána. Exekuční soud se nemůţe zabývat tím, zda je uloţená povinnost co do své právní
podstaty
povinností
soukromoprávní
či
jinou
anebo
povinností vyplývající z nároku či jeho příslušenství nebo povahy hmotněprávní či procesněprávní. Při zkoumání existence vykonatelného
rozhodnutí
se
soud
zabývá
existencí
jeho
zákonem předepsané formy (formální vykonatelnosti), v rovině obsahové
jde
jen
povinnosti.“29
O
o
materiální
návrhu
na
vykonatelnost
nařízení
výkonu
vymáhané rozhodnutí
rozhoduje samosoudce. Úřední úkony v rámci provádění výkonu rozhodnutí pak provádějí vykonavatelé, jako zaměstnanci soudu nebo exekutoři, jejichţ úřady byly zřízeny na základě zákona č. 120/2001 Sb. Vzhledem k tomu, ţe v současné praxi činí většinu úkonů při provádění výkonu rozhodnutí exekutoři, bude v následujícím výkladu pro zjednodušení většinou pojednáváno pouze
o
nich,
jako
o
osobách
provádějících
výkon.
Obecné
zásady výše uvedené samozřejmě platí i pro výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. 1.4. Soudní poplatek Návrh
na
nařízení
zákona
č.
znění.
Podle
součást
549/1991
výkonu Sb.,
poloţky
tohoto
zákona
16
rozhodnutí o
soudních
sazebníku
činí
soudní
je
zpoplatněn
poplatcích poplatků, poplatek
v
platném
který za
podle tvoří
návrh
na
nařízení výkonu rozhodnutí 300,- Kč, je-li vymáháno peněţité plnění do částky 15.000,- Kč včetně, pak 2 % z částky, je-li
28
BUREŠ,J. DRÁPAL,L. KRČMÁŘ,Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 7.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s.1393 29 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2005, sp.zn. 20 Cdo 2668/2004
25 vymáháno Soudní
peněţité
poplatek
úplnost: plnění
pokud činí
plnění však
je
v
činí
částce nejvýše
předmětem
soudní
vyšší
50.000,-
výkonu
poplatek
neţ
15.000,-
Kč.
Kč.
pro
rozhodnutí
1.000,-
Kč.
Jen
nepeněţité
Osvobození
od
soudního poplatku je podle § 11 zákona o soudních poplatcích moţné pouze v řízení ve věcech výkonu rozhodnutí k vymoţení pohledávek ze soudních poplatků, z peněţitých trestů, pokut a nákladů
řízení
vymáhaných
státem.
Dále
v
závislosti
na
subjektu navrhovatele (stát, fondy, neprovdaná matka apod.) je moţné osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 zákona
o
rozhodnutí nebo
změní
soudních o i
poplatcích.
poplatkové bez
„Vydá-li
povinnosti,
návrhu.
Tomu,
toto
kdo
soud
nesprávné
rozhodnutí
poplatek
zruší
zaplatil
na
základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uloţena, se poplatek vrátí, popřípadě se poplatek doměří. O vrácení poplatku, popřípadě o doměření poplatku, rozhodne i bez návrhu soud, který nesprávné rozhodnutí vydal. Poplatek (doplatek poplatku) nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němţ se stal splatným.“30 „Soupis
movitých
věcí
povinného,
které
mají
být
soudem
prodány k uspokojení pohledávky oprávněného, je úkonem při provedení výkonu rozhodnutí. Po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného je soud povinen postarat se o jeho provedení i bez dalšího návrhu oprávněného (srov. § 265
odst.
1
o.s.ř.);
za
tím
účelem
soud
-
jak
uvádí
ustanovení § 326 odst. 1 o.s.ř. - učiní opatření, aby v bytě povinného, popřípadě na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, byly sepsány věci, které by mohly být prodány, a to v
takovém
rozsahu,
aby
výtěţek
prodeje
sepsaných
věcí
postačil k uspokojení pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Protoţe soud provádí soupis movitých věcí 30
SCHELLEOVÁ, I. Náklady civilního soudního řízení. Obchodní právo, 1997, č.7, s.34
26 povinného i bez výslovného návrhu oprávněného, nevybírá se za takovéto sepsání soudních věcí vykonavatelem soudní poplatek; to
platí
úřední
nejen
tehdy,
povinnosti,
ale
kdyţ v
vykonavatel
případě,
ţe
provedl
oprávněný
soupis
provedení
soupisu movitých věcí povinného výslovně navrhl.“31
31
z
(Anonymus). Soudní poplatky u určovací ţaloby a některé otázky k výkladu zák. č. 549/1991 Sb. Obchodní právo, 1997, č.10, s.29
27 Kapitola 2: Prodej movitých věcí a nemovitostí Tento způsob (způsoby) provedení výkonu rozhodnutí, jak jiţ bylo
v předchozím
výkladu
naznačeno,
ve
svých
důsledcích
znamená patrně nejcitelnější zásah do sféry vlastnických práv povinného.
Pohlédneme-li
na
vlastnické
právo
očima
právní
teorie, konkrétně na jednotlivá oprávnění vlastníka, tedy ius possidendi (právo věc drţet), utendi et fruendi (uţívat a poţívat její plody a uţitky), disponendi (nakládat) a ius abutendi
(právo
věc
zničit),
znamená
pravomocné
nařízení
výkonu rozhodnutí, resp. soupis věcí movitých, zánik práva věcí nakládat (zejm. zcizovat nebo zatěţovat) a věc zničit. Ostatní z uvedených práv jsou omezena do té míry, ţe vlastník se musí zdrţet všeho čím by mohl sníţit hodnotu věci. Tento zánik práv můţe být pouze dočasný, v případě, kdy povinný zcela splní, co mu exekuční titul ukládá, nebo můţe znamenat definitivu pro opačný případ, coţ pak nalezne odraz i ve formálním
pojetí
vlastnického
práva,
kdy
např.
vlastnické
právo k nemovitosti zapsané na příslušném listu vlastnictví bude z katastru nemovitostí vymazáno. Zánik dispozičních práv povinného je v zákoně vyjádřen tzv. generálním inhibitorem obsaţeným v § 324 o.s.ř. pro prodej věcí movitých a v § 335b u prodeje nemovitostí. V případě, ţe by povinný porušil tento zákaz,
stane
se
jeho
úkon
absolutně
neplatným
(§
39
obč.zák.). Jiţ zmiňovanou novelou o.s.ř. a exekučního řádu provedenou zákonem č.286/2009 Sb., však doznal přepracování i obsah generálního inhibitoria. „Významnou změnou v exekuční novele
je
výjimka
z generálního
inhibitoria,
které
je
s nařízením exekuce spojeno. S písemným souhlasem exekutora, oprávněného
a
všech
přihlášených
věřitelů
můţe
povinný
k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce
či
jednotlivé
nákladů majetkové
oprávněného hodnoty,
zpeněţit
nejsou-li
majetek
postiţeny
nebo jinou
exekucí, nejméně však za obvyklou cenu, zjištěnou na základě znaleckého posudku, splatnou při podpisu k rukám exekutora.
28 To znamená, ţe nově povinný bude moci na základě souhlasu exekutora
prodat
inhibitorem,
část
pokud
majetku,
tento
prodej
povinnosti vymáhané exekucí.“32
která bude
byla
postiţena
slouţit
ke
splnění
Pro úplnost ještě zmíníme
termín arrestatorium, který znamená zákaz dluţníka povinného mu platit svůj dluh. Tento institut však při prodeji movitých věcí
či
nemovitostí
nemá
praktický
význam,
takţe
mu
zde
nebude věnována větší pozornost. Prodej
věcí
znamená,
ţe
movitých poté
co
a
nemovitostí
tedy
pro
má
vykonavatel
k dispozici
povinného evidenci
zatíţených věcí, je známa cena věcí (v jednouchých případech oceňuje soud, v ostatních znalec), připraví draţbu a po jejím úspěšném skončení věci přejdou do vlastnictví třetí osoby, v určitých případech do vlastnictví oprávněného (viz. dále). Pohledávka oprávněného pak bude uspokojena z výtěţku draţby, povinnému
se,
v případě
přebývajícího
výtěţku
a
zaplacení
všech nákladů soudního a exekučního řízení, zaplatí kladný rozdíl mezi vydraţenou cenou a všemi pohledávkami oprávněného vč.
nákladů
draţby
soudu
a
nepostačuje
exekutora.
k pokrytí
V případech,
pohledávky
kdy
výtěţek
oprávněného
nebo
pokud se věci vůbec nevydraţí, postupuje se jinak v případě prodeje věcí movitých, jinak v případě prodeje nemovitostí – o těchto případech bude pojednáno v jednotlivých kapitolách. Vzhledem k tomu, ţe v době sepisu této práce se stala účinnou novela nelze
exekučního se
nezmínit
řádu o
provedená
některých
zákonem
změnách,
č.286/2009
které
Sb.,
přinesla
ve
vztahu k právům oprávněného na jedné a právům povinného na druhé straně. Plus na obou stranách znamená například výjimka z generálního
inhibitoria
spočívající
v novém
oprávnění
povinného prodat část svého exekucí postiţeného majetku za účelem uspokojení věřitele. Předpokladem pro takový postup je souhlas exekutora, oprávněného a všech přihlášených věřitelů. 32
PROŠEK, J. Metodika ke střednědobé novele exekučního řádu. Bulletin advokacie. 2009, č.12, s.42
29 Nespornou výhodou pro obě strany (oprávněného i povinného) je zkrácení vykonávacího řízení, alespoň týkajícího se příslušné části dluhu povinného. Oprávněný tak bude uspokojen dříve, povinný můţe mít svůj dluh uhrazen rychleji a konec konců i levněji, neboť zde odpadnou náklady spojené s přípravou a realizací
draţby.
Další
novou
výhodou
pro
povinného
a
případně i třetí osoby, jejichţ majetek by mohl být exekucí postiţen,
je
Zákonodárce
zpřesnění
patrně
zásady
konečně
přiměřenosti
vyslyšel
exekuce.
oprávněné
povzdechy
nesčetně povinných, kterým pro bagatelní dluh byla nařízena exekuce
na
nemovitost,
převyšovala dalších
hodnotu
nákladů.
postupovali,
jejíţ
hodnota
pohledávky
Není
kdyţ
divu,
oprávněného ţe
vyhledat
často
soudní
si
stanásobně
včetně
všech
exekutoři
takto
v katastru
nemovitostí
vlastnictví povinného je tak snadné a ustanovení § 264 o.s.ř. v praxi
tak
bezzubé.
Od
1.listopadu
2009
tedy
platí,
ţe
nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněţité částky přikázáním pohledávky, sráţkami ze mzdy a jiných příjmů nebo zřízením exekutorského zástavního práva
na
nemovitostech.
Aţ
teprve
pokud
tyto
způsoby
provedení exekuce nepostačují k uhrazení vymáhané peněţité pohledávky, nákladů
jejího
exekuce,
příslušenství,
provede
se
nákladů
exekuce
oprávněného
ukládající
a
zaplacení
peněţité částky prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem úlevu
podniku.
pro
Nová
povinného,
u
úprava něhoţ
skutečně lze
znamená
provést
i
významnou
jiný
způsob
exekuce neţ prodej movitých věcí a nemovitostí. Nemusí se tak například do budoucna strachovat o osud svých nemovitostí např.
pro
nezaplacení
poplatku
za
odvoz
odpadů
v řádu
stokorun. Výmaz zápisu o nařízené exekuci z listu vlastnictví v minulosti znamenal mnohaměsíční boj, který však v případě rozhodnutí odvolacího soudu dávajícím za pravdu povinnému – odvolateli,
neměl
vítězů.
Oprávněný
totiţ
neměl
z exekuce
ţádný výtěţek a povinný si podstoupil dlouhodobé martyrium se
30 zápisem exekuce na svém listu vlastnictví a z toho plynoucí nemoţností
s nemovitostí
jakkoliv
nakládat.
Často
se
jeho
problém dotýkal i vlastníků okolních nemovitostí, jeţ kvůli exekuci
nemohli
například
získat
příslušná
povolení
pro
plánované zasíťování svých pozemků apod. Jak vidno, právní úprava výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí je ţivou matérií, čím dále se snad blíţící úpravě vyváţené a spravedlivé. V následujícím výkladu bude pojednáno o prodeji movitých věcí a nemovitostí podrobněji. 2.1 Shodné instituty Právní institut je definován jako „určitý soubor právních norem upravujících souvislou látku, která je v právní teorii i praxi vnímána jako celek. Tak se např. v právním jazyce často
mluví
o
právním
institutu
(právní
instituci)
vlastnictví, manţelství, státního občanství, promlčení trestu apod.“33
Ve
světle
této
definice
můţeme
rozeznat
několik
právních institutů shodných pro prodej věcí movitých i prodej nemovitostí. Jedná se zde zejména o institut a proces prodeje exekučně
postiţené
movité
či
nemovité
věci.
Ač
ne
úplně
shodný, nicméně vykazující podobné znaky, má proces prodeje movitých věcí i nemovitostí. Na počátku musí v obou případech existovat návrh na provedení výkonu rozhodnutí, přičemţ není nutné
v tomto
rozhodnutí
návrhu
proveden.
uvádět
jakým
Oprávněný
zde
způsobem má
na
má
být
první
výkon pohled
jednoduchou situaci, kdy mu stačí „pouze“ výkon rozhodnutí navrhnout a je pak na konkrétně určeném exekutorském úřadu jaký způsob vyhodnotí za nejúčinnější. Na obranu povinného zde
je
řádu,
třeba podle
opět něhoţ
zmínit od
novelizovanou
1.listopadu
2009
úpravu platí,
exekučního ţe
výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí lze nařídit aţ 33
teprve
pokud
provedením
exekuce
přikázáním
pohledávky,
MADAR, Z. a kol. Slovník českého práva. I.díl A-O. Praha:Linde 2002, s. 499
31 sráţkami ze mzdy a jiných příjmů nebo zřízením exekutorského zástavního
práva
na
nemovitostech
provedení
exekuce,
nepostačují k uhrazení vymáhané peněţité pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, provede se
exekuce
movitých
ukládající
věcí
a
zaplacení
nemovitostí
peněţité
nebo
částky
prodejem
prodejem
podniku.
Úleva
povinného zde můţe být značná. Ale vraťme se k tématu – pokud nakonec
výkon
rozhodnutí
prodejem
movitých
věcí
nebo
nemovitostí nařízen bude, lze, zjednodušeně řečeno, nalézt společné
znaky
pro
proces
realizace
těchto
dvou
způsobů
výkonu rozhodnutí. Po podaném návrhu tedy v obou případech bude
následovat
zajištění
evidence
postihovaných
věcí
(u
movitých věcí soupisem, u nemovitostí vyhledáním v katastru nemovitostí), zjištění či určení ceny věcí, nařízení draţby, zakončené
v ideálním
vydraţitelem postupných
a
kroků
případě
rozdělením má
příklepem,
výtěţku
zaplacením
draţby.
nezastupitelné
místo
ceny
Kaţdý
z těchto
v celém
procesu.
Patrně nejdůleţitějším okamţikem pro oprávněného je zaplacení ceny vydraţitelem a následná výplata výtěţku draţby k rukám oprávněného. Na straně povinného bude nejzávaţnějším okamţik přechodu V tomto
vlastnického momentě
práva
ztrácí
z povinného
povinný
na
vydraţitele.
vlastnické
právo
i
ve
formálním smyslu a v případě nemovitosti bude tato okolnost pochopitelně
zaznamenaná
i
na
příslušný
list
vlastnictví
v katastru nemovitostí. U obou popisovaných způsobů provedení exekuce se vydraţitel stává vlastníkem věci zaplatil-li po příklepu nejvyšší podání s právními účinky k okamţiku udělení příklepu (u movitých věcí) resp. ke dni vydání usnesení o příklepu (u nemovitostí). Na časové přímce vţdy předchází zánik
vlastnického
oprávněného. pořadí
jeho
K jeho
práva
povinného
uspokojení
pohledávky
případně
vede přes
konečnému cesta
přes
rozvrhové
uspokojení určování jednání
u
prodeje nemovitostí. Oprávněný je vyplácen v hotovosti aţ do limitu stanoveném v zákoně č.254/2004 Sb., o omezení plateb
32 v hotovosti, který v současné době činí 15.000,- EUR resp. po přepočtení podle směnného kursu devizového trhu vyhlášeného Českou
národní
bankou
a
platným
ke
dni
provedení
platby.
V obou případech výkonu rozhodnutí se můţe oprávněný sám stát vlastníkem draţené věci a to pokud ji v úspěšné draţbě sám vydraţí
nebo
v neúspěšné
draţbě
věc
převezme
za
soudem
určenou v zákoně minimálně stanovenou hodnotu. Společným
pro
výkon
rozhodnutí
prodejem
movitých
věcí
i
nemovitostí jsou ustanovení občanského soudního řádu o věcech nepodléhajících určil
výkonu
s ohledem
na
rozhodnutí.
odstranění
Zákonodárce
přílišné
tyto
tvrdosti
věci dopadu
exekuce na povinného. „Soupis věcí, které mají být předmětem exekuce
spočívá
Zejména
je
rozsahu,
ve
nutné,
aby
výběru aby
z výtěţku
věcí
nejvhodnějších
vykonavatel jejich
sepsal
prodeje
k prodeji.
věci
mohla
být
v takovém vymáhaná
peněţitá pohledávka oprávněného plně uspokojena i s náklady exekuce.“34 věci,
V o.s.ř.
které
výkonu
demonstrativním povinného
se
výkon
nezbytně
svých
a
své
jakoţ
i
rozhodnutí
taxativně
rozhodnutí
výčtem.
povinný
Z věcí,
rozhodnutí
potřebuje
rodiny
jiných
s morálními
jsou
nebo
věcí,
pravidly. nemůţe
týkat
obecně
nepodléhají které
jsou
nemůţe
k plnění
prodej
povinného věcí
svých –
vyjmenovány s
ve
týkat
k uspokojování
jejichţ U
leč
následným vlastnictví
těch,
hmotných
potřeb
pracovních
úkolů,
by
byl
podnikatele
z jeho
které
v rozporu se
výkon
vlastnictví,
které
nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti. Pro oprávněného je zde důleţité, zda jsou obě podmínky pro vyloučení věcí povinného – podnikatele, tedy „nezbytnost“ a „nutnost“
byly
splněny
kumulativně.
U
věcí
povinného
–
nepodnikatele je nutné, aby věci, na které by mohla směřovat exekuce „nezbytně“ potřeboval k uspokojování hmotných potřeb. „Nezbytnost věci se posuzuje z okolností konkrétního případu,
34
SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces. Praha: Linde, 1997, s. 563
33 zejména na základě námitek povinného.“35 Postavení povinného podnikatele je tak horší, neboť mohou být postiţeny i jeho věci, které nezbytně potřebuje, pokud je zároveň nepotřebuje „nutně“. Bude pak patrně záleţet na argumentační a důkazní schopnosti oprávněného, zda přesvědčí soud, ţe se nejedná o věci, které by měly být z exekuce vyloučeny. Judikatura danou problematiku upřesňuje následovně. „Z výkonu rozhodnutí jsou ve
smyslu
ustanovení
§
322
odst.
1
o.s.ř.
vyloučeny
jen
movité nebo nemovité věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které povinný nezbytně potřebuje ke svému podnikání (činnosti). Ke svému podnikání povinný nezbytně potřebuje jen takové věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které mu umoţní
alespoň
v souladu
v minimálním
s předmětem
nepodnikajícího
rozsahu
jeho
povinného
provozovat
činnosti.“36
podnikatelské
pak
zákon
podnikání
demonstrativně
U
uvádí,
které věci nepodléhají výkonu rozhodnutí. Jsou to: a) běţné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, b) snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, c) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, d) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku ţivotního minima
jednotlivce
minimu.
podle
zákona
o
ţivotním
a
existenčním
Z výkonu rozhodnutí jsou dále vyloučeny technické
prostředky,
na
nichţ
se
podle
zákona
o
podnikání
na
kapitálovém trhu vede evidence investičních nástrojů nebo se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této evidenci, a dále
technické
vlastnících
prostředky
investičních
Konečně jsou
z
výkonu
slouţící
k
nástrojů
podle
rozhodnutí
poskytování tohoto
vyloučeny
údajů
o
zákona.
byty
nebo
nebytové prostory a domy s byty nebo nebytovými prostory, nebylo-li
35
do
katastru
nemovitostí
vloţeno
prohlášení
GROSSOVÁ, M. Exekuce v současné právní praxi. Praha: Linde. 2000, s.129 KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Praha 2005, ASPI, str.179 36
34 vlastníka,
a
to
v
případech,
kdy
k
takovým
bytům
nebo
nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví nájemci bytů nebo nebytových prostor ve vlastnictví bytového druţstva. Pro úplnost je v této souvislosti potřeba zmínit, ţe výkonem rozhodnutí nemohou být postiţeny věci, jejichţ prodej
je
podle
zvláštních
předpisů
zakázán,
nebo
podle
zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Mezi tyto zvláštní předpisy patří např. zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohroţených druhů. Pro
prodej
movitých
věcí
i
prodej
nemovitostí
existuje
například shodný institut prodeje spoluvlastnického podílu. V příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (§ 338) se
odkazuje
nemovitostí podílu.
na a
ustanovení
to
Přesto
podle
v této
o
toho
prodeji o
movitých
předmět
souvislosti
věcí
či
spoluvlastnického
existují
určité
shodné
znaky. Prvním z nich je povinnost označit jiţ v návrhu, ţe se jedná o spoluvlastnický podíl a uvést důkazy o tom, ţe podíl náleţí
povinnému.
Ustanovení
o
prodeji
spoluvlastnického
podílu se zásadně netýkají věcí ve společném jmění manţelů. V případě,
ţe
oprávněný
v návrhu
na
nařízení
výkonu
rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu uvede věc, která je ve výlučném vlastnictví nebo ve společném jmění manţelů, soud takový návrh zamítne. Pro posouzení druhu vlastnictví je rozhodující doba podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Kromě shora uvedeného musí návrh obsahovat informaci také o tom,
kdo
je
dalším
podílovým
spoluvlastníkem.
Další
(nezatíţený) spoluvlastník pak má v procesu provádění výkonu rozhodnutí určitá práva i povinnosti. Mezi povinnosti patří například umoţnit
povinnost soupis
(spoluvlastníků) draţebního
umoţnit
apod. patří
jednání
a
Mezi
vykonavateli práva
moţnost v případě,
druhého aktivně ţe
přístup
k věci,
spoluvlastníka se
zúčastnit
nabídnou
současně
s vydraţitelem shodné nejvyšší podání, příklep bude udělen jim.
S účinností
od
1.1.2000
však
jiţ
neexistuje
zákonná
35 moţnost
dalších
spoluvlastníků
odvrátit
draţbu
sloţením
vyvolávací ceny.
2.2 Prodej movitých věcí Tento
způsob
provedení
nejnápadnějším
výkonu
způsobem
a
rozhodnutí
zároveň
je
patrně
nejcitelnějším
tím pro
povinného, ale i pro vykonavatele. Při ostatních způsobech provádění výkonu není bezpodmínečně nutné, aby se povinný s exekutorem vůbec setkal, u tohoto způsobu tomu tak v drtivé většině případů je. Je zřejmé, ţe návštěva exekutora nikoho nepotěší a z praxe je nutno konstatovat, ţe ani exekutoři samotní tento způsob příliš nepreferují a ani jej v oblibě nemají.
Můţe
emocemi
při
jednak
to
být
tomto
časovou,
dáno
způsobu
dopravní,
jednak
dozajista
postihování
nepříjemnými
majetku
skladovací
či
povinného,
institucionálním
náročností realizace. Je jasné, ţe při tomto způsobu vymáhání bude muset exekutor resp. jím pověřený vykonavatel opustit bezpečí a zázemí svého úřadu a za pomoci dalších úředních osob
si
zjednat
prostoru,
kde
vlastnictví
se
vstup
do
obydlí,
předpokládá
povinného.
Pod
kanceláře
výskyt
pojmem
či
movitých
věc
se
jiného
věcí
rozumí
ve
hmotné
předměty, které jsou ovladatelné a uţitečné. Občanský zákoník v § 119 odst. 1 uvádí, ţe věci jsou movité a nemovité. Věci movité
je
pak
nutné
sepsat,
označit
případně
i
zajistit
jejich uskladnění. Povinný či také osoby sdílející bytový či nebytový
prostor
spolu
s povinným
se
najednou
ocitají
v situaci, kdy jsou na základě zákona dotčeni na jejich jinak nedotknutelných lidských a občanských právech. Jak jiţ bylo uvedeno, exekutoři zpravidla volí tento způsob exekuce aţ v okamţiku marnosti jiných způsobů, které je moţno provádět „od stolu“ bez nutnosti fyzického kontaktu s povinným. Rovněţ byla shora zmíněna novela exekučního řádu zavádějící tuto praxi do budoucna jako závazné pravidlo. Oč je tento způsob
36 pro povinného nepříjemnější, pro exekutora náročnější, o to bývá
v praxi
účinnější.
Ne
snad,
ţe
by
zatvrzelí
povinní
pravidelně vlastnili věci značných hodnot, samotná návštěva exekutora
a
soupis
věcí
u
povinného
či
v místech
kde
se
zdrţuje na ně má silný účinek, kdy pod jeho tlakem nakonec rychle
zaplatí
svůj
dluh.
Na
druhou
stranu,
s trochou
nadsázky, platí, ţe kde nic není ani exekutor nebere. Pokud však takový případ nenastane, můţe se zpravidla oprávněný těšit na finální uspokojení své pohledávky. Exekutor není povinen
sepsat
všechny
věci,
můţe
na
základě
souhlasného
prohlášení účastníků od soupisu jimi uvedených věcí upustit. „Je-li
vykonavatelem
sepsána
věc,
o
níţ
oprávněný
shodně
s povinným, případně třetí osobou, která k věci uplatňuje svá práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí, prohlásí, ţe nemá být do
soupisu
senátu
pojata,
postupem
V ostatních
můţe
podle
případech,
být
náprava
ustanovení kdy
třetí
§
provedena 265
osoby
odst.
tvrdí,
předsedou 2
ţe
o.s.ř. jsou
do
soupisu pojaty věci, k nimţ mají práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí, a namítají, ţe mají být ze soupisu vyloučeny, je nutno takové osoby poučit o tom, ţe svá práva mohou uplatnit prostřednictvím
postupu
podle
§
267
odst.
1
o.s.ř.,
tedy
návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí občanského soudního řádu.“37 Vylučovací ţalobě je věnována celý oddíl 2.4.1 této rigorózní práce. Samotný výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí je upraven v rozmezí § 323 aţ § 334a občanského soudního řádu, v § 66 aţ § 69 exekučního řádu a § 49a – 59d jednacího řádu pro okresní a krajské soudy. 2.2.1. Nařízení výkonu rozhodnutí Zahájení
vykonávacího
řízení
musí
vţdy
předcházet
návrh.
Obecně bylo o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pojednáno 37
KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Praha 2005, ASPI, str.180
37 výše v podkapitole 1.3. Návrh na nařízení a samotné nařízení výkonu
rozhodnutí
prodejem
movitých
věcí
mají
určitá
specifika či zpřesnění stanovená v občanském soudním řádu a v exekučním řádu. Tak platí, ţe v návrhu oprávněného můţe, ale nemusí být výslovně určena věc, která má být prodána. Pro oprávněného
i
povinného
má
(ne)uvedení
movitých
věcí
jiţ
v návrhu poměrně velký význam. Pokud totiţ věci, které mají být exekučně postiţeny budou uvedeny jiţ v návrhu na výkon rozhodnutí,
soud
v usnesení
o
nařízení
výkonu
povinnému
zakáţe, aby s těmito věcmi nakládal. Pokud v návrhu takové věci
uvedeny
nebudou,
zákaz
nakládání
bude
obsaţen
aţ
v protokolu o soupisu movitých věcí předávaném povinnému. „O tom, ţe bude proveden soupis věcí, se povinný nevyrozumívá.“38 Pokud by oprávněný či jiná osoba učinili úkon směřující ke zmaření
výkonu
rozhodnutí,
byl
by
takový
úkon
absolutně
neplatný. „Právní úkon, který učiní jeho účastníci v úmyslu zmařit jím provedení jiţ nařízeného výkonu rozhodnutí (tím, ţe má být právním důvodem pro vyloučení postiţeného majetku z výkonu
rozhodnutí),
je
podle
§
39
obč.zák.
neplatný.
Neplatnému právnímu úkonu nelze s úspěchem odporovat podle § 42a obč.zák.“39 Na tomto místě je potřeba znovu připomenout novelu exekučního řádu provedenou zákonem č. 286/2009 Sb., podle níţ oprávněný s účinností od 1.listopadu 2009 nepodává návrh na zahájení výkonu rozhodnutí soudu, ale exekutorovi jehoţ pro provedení exekuce navrhuje. O důvodech je pojednáno a více informací sděleno výše v podkapitole 1.3. Poté, co soud návrhu vyhoví a exekuci usnesením nařídí, aniţ by toto usnesení nabylo právní moci, můţe určený exekutor začít konat, coţ v prvém kroku znamená vydání exekučního příkazu k prodeji movitých věcí ve vlastnictví
38
povinného.
Oprávněný
se
tak
začíná
blíţit
WINTEROVÁ, A. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha 2007, Linde, str. 924 39 tamtéţ
38 uspokojení své pohledávky, nad povinným se začínají „stahovat mračna“, nicméně dokud usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nenabude právní moci, nemůţe exekutor fakticky ţádné věci zabavovat.
Generální
inhibitorium
(tj.
zákaz
dispozice
s věcí) platí ode dne doručení exekučního příkazu. Usnesení o nařízení
výkonu
provádění
rozhodnutí
výkonu.
Důvod
se
je
doruční
zřejmý
–
povinnému
pokud
by
aţ
se
při
povinný
dozvěděl o tom, ţe na jeho (movitý) majetek byla nařízena exekuce,
mohl
by
začít
své
věci
schovávat
z dosahu
vykonavatele a oprávněného, přičemţ by takové jeho jednání nebylo protizákonné. Svou roli zde tedy musí hrát i moment překvapení.
Není-li
však
rozhodnutí
přítomen,
povinný
doručí
při
provádění
výkonu
mu
usnesení
spolu
se
s vyrozuměním o tom, ţe byl proveden soupis a které věci byly sepsány. Tento soupis se doručí taktéţ oprávněnému a manţelu povinného.
S účinností
od
1.července
2009
bylo
doručování
podle občanského soudního řádu stiţeno zcela zásadní novelou znamenající posílení modelu fikce doručení, nového zavedení doručování do datových schránek apod. Pro povinného to vše znamená
zmenšený
oprávněnému
tato
prostor úprava
pro pomáhá
skrývání
se
k dosaţení
před
exekucí,
uspokojení
jeho
pohledávek. Vzhledem k tomu, ţe státní správa ani justice zatím
ani
na
začátku
roku
2010
systém
datových
schránek
prakticky nezačala vyuţívat, ač k tomu je od 1.listopadu 2009 povinna,
bude
zajímavé
v budoucnosti
sledovat,
co
nového
převratná novelizace doručování přinese. 2.2.2 Provádění výkonu rozhodnutí Provedením výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí se rozumí jejich
zpeněţení
a
uspokojení
věřitele.
„Jestliţe
účelem
výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněţité částky je snaha uspokojit oprávněného tak, jak to odpovídá předmětu vymáhané pohledávky, nelze toho dosáhnout jinak neţ přeměnou věcí do peněţní podoby. Můţe se tak stát směnou věci za
39 peníze,
za
předpokladu,
ţe
se
podaří
objevit
zájemce
o
takovou transmutaci.“40 Samotné provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí se, podobně jako u prodeje nemovitostí, rozpadá do několika částí. Nejdříve musí být věci sepsány, poté odhadnuta jejich cena, provedena draţba a rozvrţen výtěţek. V této podkapitole bude
pojednáno
o
provádění
výkonu
rozhodnutí
prodejem
movitých věcí do okamţiku draţby, přidrţuje se schématu kde a jak můţe být výkon rozhodnutí proveden a jaké věci mohou být exekučně postiţeny. Pro oprávněného je optimální případ, kdy zná umístění věcí povinného a přímo v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí tyto věci uvede. Zajistí si tak, ţe v rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí bude povinnému s těmito konkrétně určenými věcmi zakázáno nakládat. Pokud oprávněný znalost o umístění věcí
nemá,
postupuje
s ustanovením
o.s.ř.
a
soud
(vykonavatel)
ex.ř.
tak,
ţe
v souladu
provede
soupis
postiţených věcí. Tento soupis se provádí v bytě, sídle či místě podnikání povinného nebo v místě třetí osoby, která má věci povinného u sebe a tato osoba uvedené věci vykonavateli současně
vydá.
Povinný
se
musí
podrobit
prohlídce
svého
obydlí a jiných míst, kde má své věci a strpět soupis těchto věcí. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn
zjednat
přístup.
„K
K provádění
si
k bytu
otevření prohlídky
nebo
jiné
místnosti
je
třeba
přibrat
zámku a
soupisu
věcí
povinného zámečníka.
vykonavatel
přibere
nezúčastněného občana, jehoţ jméno, příjmení a adresu uvede v protokolu „Přibraného
a
jenţ
občana
je
tento třeba
protokol zavázat
spolupodepíše.“41
slibem,
ţe
zachová
mlčenlivost o tom, s čím se seznámil při úkonu, pokud nebude
40
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 3.vydání. Praha: Linde, 2004, s. 528 41 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní, řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkurzní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Doplněk, 1997, s. 56
40 této
zproštěn.“42
povinnosti
potřebné,
přibere
exekutor
Samotnému vhodnou
soupisu,
osobu,
je-li
podle
to
moţnosti
zástupce orgánu obce. Soupisu má právo být účasten oprávněný, který
má
dále
právo,
rozvinuté
shora
zmiňovanou
novelou
exekučního řádu prohlásit, ţe určité věci nemají být sepsány nebo naopak můţe nad standardní rámec poţadovat, aby sepsané věci
exekutor
exekutor
vhodně
oprávněn
zajistil.
vyţadovat
V tomto
sloţení
případě
však
přiměřené
bude
zálohy
na
náklady spojené s uskladněním sepsaných věcí. Obecně platí, ţe věci zůstávají na místě soupisu, avšak shora uvedeného právo
oprávněného
existovat
najde
pochybnosti
uplatnění
zda
v případě,
povinný
sepsané
kdy
věci
budou
nezničí,
nepoškodí, nezcizí apod. Pokud by tak však povinný učinil (věc zničil, poškodil zcizil apod.), vystavoval by se postihu za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337
zákona
č.40/2009
Sb.,
trestního
zákoníku.
Mezi
zasvěcenými bývá tento přečin (dříve trestný čin) úsměvně označován jako „mařenka“. Kromě obydlí a jiných míst, kde můţe být soupis proveden, je moţné
provést
povinného.
také
osobní
prohlídku
resp.
prohlídku
šatů
„Jde o výjimku ze zásady nedotknutelnosti osoby,
jejího soukromí a obydlí (Čl. 7 odst. 1, Čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny práv a svobod)“43 Ještě
neţ
soupisu
na
věcí,
místě vyzve
samém
přikročí
povinného,
exekutor
aby
svůj
k provedení dluh
splnil
dobrovolně. Pokud se tomu tak skutečně stane, exekutor sepíše protokol v případě
o
bezvýslednosti zaplacení
celého
soupisu
věcí,
dluhu
včetně
neboť nákladů
pro
něj
výkonu
rozhodnutí jiţ nebude dán důvod. Jinak v soupisu musí být věci označeny tak, aby byla vyloučena jejich záměna a byla dána totoţnost věcí. Kromě obecných náleţitostí pak podle
42
SCHELLEOVÁ, I.: Český civilní proces. Praha: Linde 1997, s. 563 GROSSOVÁ, M. Exekuce v současné právní praxi. Praha: Linde, 2000, str. 132 43
41 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy musí soupis věcí obsahovat: a) pro které oprávněné se soupis provádí, b) jakého výtěţku lze prodejem jednotlivých sepsaných věcí zřejmě dosáhnout, c) zda sepsané věci nebyly jiţ podle označení, prohlášení povinného
nebo
někoho,
kdo
byl
při
soupisu
přítomen,
postiţeny při výkonu rozhodnutí prováděném soudem nebo jiným státním orgánem, d)
které
ze
sepsaných
věcí
byly
zajištěny
a
které
byly
ponechány na místě a označeny, e)
zda
věc
zajištění
byla
zastavena,
závazku
povinného
zadrţena
a
kdo
je
nebo
převedena
oprávněným
z
k
těchto
práv, f) jaké jsou podle zběţného zjištění vykonavatele osobní, majetkové a rodinné poměry povinného v rozsahu nutném pro posouzení postiţitelnosti jednotlivých věcí, g)
zda
sepsané
věci
pravděpodobně
stačí
k
uspokojení
pohledávky oprávněného, včetně příslušenství. Ocenění provádí v jednoduchých případech soud (vykonavatel), ve sloţitých případech bude nutné přibrat znalce. Zásadně ve prospěch povinného platí, ţe účelem výkonu rozhodnutí není jej
potrestat,
nýbrţ
uspokojit
pohledávku
oprávněného
(viz.zásada humanizace exekuce zmíněná v podkapitole 1.1 na str. 13 této práce). Soud by tedy při soupisu movitých věcí pečlivě
odhadovat
jejich
cenu,
aby
tato
zásada
byla
respektována a povinnému nebyla způsobena újma přesahující jeho povinnost. Slovy zákona budou sepsány především věci, které by mohly být prodány v rozsahu, aby výtěţek prodeje postačil výkonu
k uspokojení rozhodnutí.
vymáhané
Sepsány
pohledávky
budou
spolu
především
s náklady
věci,
které
povinný můţe nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají. Rozsah soupisu věcí má odpovídat výši pohledávky oprávněného. Tento poţadavek je výrazně modifikován skutečností, ţe se
42 v drtivé
většině
prodejní
hodnota
případů bude
jedná
často
o
věci
pouţité,
několikanásobně
jejichţ
niţší,
neţ
u
srovnatelných věcí nových (viz. výše). Jak jiţ bylo v obecném výkladu o výkonu rozhodnutí uvedeno, existují věci, které nemohou
být
sepsány
ani
výkonem
rozhodnutí
postiţeny.
O
těchto věcech je pojednáno v podkapitole 2.2.5.
2.2.3 Dražba Ačkoliv občanský soudní řád operuje s termínem draţba, není nikde v tomto zákoně definován. Pojem draţba je definován v zákoně č.26/2000 Sb., o veřejných draţbách takto: draţbou je veřejné jednání, jehoţ účelem je přechod vlastnického nebo jiného
práva
k
předmětu
draţby,
konané
na
základě
návrhu
navrhovatele, při němţ se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němţ na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu draţby, nebo totéţ veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, ţe nebylo učiněno ani nejniţší podání. Je třeba podotknout, ţe zákon o veřejných draţbách je ve vztahu k občanském soudnímu řádu
pouze
subsidiárním
právním
předpisem.
Pro
draţby
movitých věcí platí, ţe jsou méně formálně náročné a konají se u soudu, v místě kde se věc nachází nebo na jiném vhodném místě,
přičemţ
soud
vţdy
zajistí,
aby
sepsané
věci
byly
dopraveny do místa, kde se bude draţba konat. Kromě soudce a vykonavatele
můţe
být
draţebníkem
osoba,
která
organizuje
draţbu a má k tomu příslušné oprávnění, jde-li o majetek územních samosprávných celků nebo majetek státu, můţe být draţebníkem i územní samosprávný celek nebo příslušný orgán státní správy. Samotné draţby se dají podle mnoha kritérií rozlišovat soudní
nebo
na
draţby
dobrovolné,
administrativní.
Pro
nedobrovolné,
veřejné,
všechny
existuje
však
43 v zásadě shodný postup, lišící se u jednotlivých druhů pouze dílčím způsobem. Tak můţeme konstatovat následující obecný postup (průběh) při provádění draţby. V prvé řadě soud oznámí draţební
rok
prostřednictvím
draţební
vyhlášky
obsahující
určení dne, hodiny a místa draţby. Kromě toho bude draţební vyhláška obsahovat označení draţených věcí, jejich cenu, výši nejniţšího Jistota
podání
je
(souboru
a
zda
vyţadována
věcí)
ke
se
v případě,
dni
vydání
ekvivalent
45.000,-
EUR.
obsahovat
upozornění,
ţe
oprávněný,
ti,
oprávnění,
a
kdo
vymahatelných
ţe
draţební
pohledávek
cena
vyhláška
přistoupili
dále
musí
se
mohou
jako
další
uspokojení
pohledávek
věci
převyšuje
podstaty
domáhat
nebo
jistoty.
vyhlášky
rozvrhu
řízení
věřitelé
zaplacení rozhodná
Draţební při
do
další
vyţaduje
jiných
zajištěných
zadrţovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, neţ pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliţe je
přihlásí
nejpozději
do
zahájení
draţby,
jestliţe
v
přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáţí-li
je
příslušnými
listinami,
a
poučení,
ţe
k
přihláškám, v nichţ výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíţí. Draţební vyhláška se doručuje povinnému,
manţelu
povinného,
spoluvlastníku
věci,
oprávněnému a orgánu obce, v jehoţ obvodu bude draţba konána a
v jejímţ
protokol
o
obvodu ní
pokynům
draţitele
zúčastnit
draţby
vyloučeni
povinný
sepisuje
podřízený výtěţku
má
povinný,
vykonavatel,
soudu.
Draţby
osoby,
můţe
bydliště.
jejichţ
se
Draţbu při
provádí
svém
nemohou
zájem
jednání
na
straně
co
nejvyšším
Tak
jsou
z draţení
soudci
a
být
diskutabilní.
manţel
povinného,
na
a
zaměstnanci
soudů, myšleno všichni soudci a všichni zaměstnanci soudů, nikoliv pouze soudu, u nějţ probíhá výkon rozhodnutí.44 Jak jiţ 44
bylo
uvedeno,
draţební
vyhláška
musí
kromě
jiného
WINTEROVÁ, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Praha:Linde, 2007, s. 930
44 obsahovat stanovení výše nejniţšího podání, to jest nejniţší sumy, za niţ lze věc vydraţit. Nejniţší podání činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny (tzv. rozhodná cena). „Soud pak vyzývá draţitele, aby činili podání, slovy „poprvé, podruhé“ a upozorněním, ţ nebude-li učiněno další dosud nejvyšší nebo vyšší podání, udělí po slově „potřetí“ příklep.
Vlastní
draţba
věci
trvá,
dokud
draţitelé
činí
podání. Draţitelé mohou zvyšovat podání nejméně o 50 Kč a o niţší částku jen v případě, kdyby příslušný orgán rozhodl o regulaci
ceny
prodávané
v zákoně
č.526/1990
Sb.,
movité o
věci
cenách,
způsobem
ve
znění
uvedeným pozdějších
předpisů. Více draţitelů můţe učinit stejné podání (a to i ve výši
nejniţšího
podání).
Svými
podáními
jsou
draţitelé
vázáni, dokud jiný draţitel neučinil přípustné vyšší podání. Jestliţe
bezprostředně
„potřetí“
udělí
po
příklep,
upozornění, neučiní
ţe
ţádný
soud
po
slově
z draţitelů
vyšší
podání nebo stejné jako dosud nejvyšší podání, udělí soud příklep
tomu
z draţitelů,
který
učinil
nejvyšší
podání.
V případě, ţe stejné nejvyšší podání učiní více draţitelů, mohou se dohodnout, kterému z nich má být udělen příklep; o této moţnosti je soud povinen draţitele poučit. Nedojde-li k dohodě,
udělí
soud
příklep
tomu
z vydraţitelů,
kterého
určil losem. Způsob losování mezi vydraţiteli určí soud tak, aby
byl
zachován
princip
náhodného
výběru.“45
Poté
co
je
udělen příklep, vzniká vydraţiteli povinnost uhradit cenu a vlastnické
právo
k vydraţené
věci.
Vydraţitel
je
povinen
uhradit cenu věci ihned v hotovosti, jedná-li se o cenu vyšší neţ
je
uvedená
v zákoně
o
bezhotovostním
styku,
musí
vydraţitel cenu převést bezhotovostní do sedmi dnů od konání draţby, jinak bude nařízená draţba opětovná. Opětovná draţba bude svého 45
nařízená
téţ
vydraţitele.
v případech, Věci,
které
kdy
draţená
nepřejdou
věc do
nenalezne
vlastnictví
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. Praha:C.H.Beck,2006,s.1614
45 vydraţitele ani při opětovné draţbě, můţe oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti draţby za jednu třetinu rozhodné ceny. Převzetí věcí oprávněným má pak stejné účinky
jako
prodej
v draţbě.
Odmítne-li
oprávněný
věci
převzít, vyloučí je soud ze soupisu a je na oprávněném, aby hledal další cesty k zániku své pohledávky. Vlastnické právo jinak
vzniká
k okamţiku
příklepu
a
současně
tedy
zaniká
vlastnické právo povinného k věci. Na ţádost vydraţitele je soud povinen mu vydat potvrzení o jeho vlastnickém právu. Přechodem vlastnického práva na vydraţitele zanikají veškeré právní
vady
věci,
tj.
zejména
zástavní,
zadrţovací
nebo
předkupní právo. Cesta výtěţku draţby k oprávněnému vede nyní jen
přes
exekutora,
jenţ
mu,
v případě,
ţe
se
jedná
o
jediného oprávněného, po sráţce nákladů prodeje vyplatí jeho pohledávku.
Pokud
by
existovalo
na
straně
oprávněné
více
subjektů, přičemţ výtěţek by nepostačoval k uspokojení všech, probíhá dále rozvrhové řízení, jehoţ předmětem je poměrná výplata oprávněných. 2.2.4 Rozvrhové jednání Pokud existuje pouze jediný oprávněný a výtěţek postačuje k úplnému
uspokojení
spojených
s prodejem,
jeho
pohledávky
skončí
exekuce
a
úhradě
nákladů
výplatou
výtěţku
oprávněnému. Soud (exekutor) vyplácí pohledávku oprávněnému bez toho, ţe by vydával rozhodnutí. Ne vţdy je situace tak jednoznačná a bezproblémová. Můţe existovat více oprávněných, případně zástavní
dalších právo
věřitelů
na
věci.
povinného,
V takových
jimţ
svědčí
případech
musí
např. soud
i
exekutor postupovat s maximální pečlivostí, aby se kaţdému dostalo, co mu náleţí za současného šetření práv povinného. Účastníky
jednání,
v němţ
se
rozděluje
výtěţek
mezi
více
oprávněných či dalších věřitelů (tj. rozvrhové jednání) jsou oprávněný svědčí
povinný
zástavní,
a
kaţdý
zadrţovací
z přihlášených právo
nebo
věřitelů,
zajišťovací
jimţ převod
46 práva. U jednotlivých oprávněných platí, ţe jejich pohledávka můţe být uspokojena z výtěţku prodeje věcí sepsaných pouze pro
jejich
několik
pohledávku.
zásad.
Jedná
Dále
se
o
pro
zásadu
rozvrhové časové
jednání
priority,
platí zásadu
přednosti a zásadu proporcionality. Zásada časové priority znamená,
ţe
v případě
uspokojování
pohledávek
několika
oprávněných, přičemţ výtěţek nepostačuje k uspokojení všech, se uspokojí pohledávka oprávněného nejdříve přihlášená, pak další a další. Pro pořadí věřitelů z titulu zadrţovacího nebo zástavního práva pak platí doba vzniku jejich zadrţovacího nebo zástavního práva. U věřitele z titulu zadrţovacího práva však pouze v případě, ţe se přihlásil a sepsanou věc pro účely draţby vydal. Pokud existuje v tomto případě několik oprávněných přihlášených ve stejnou dobu uplatní se zásada proporcionality aneb všichni tito oprávnění budou uspokojeni poměrně. Zásada přednosti znamená, ţe určité pohledávky pro něţ to stanoví právní předpis jsou uspokojovány přednostně. „Z výtěţku prodeje nebo jiného zpeněţení se nejprve hradí náklady, které státu vznikly v souvislosti s prodejem (jiným zpeněţením) věci. Jedná se např. o náklady, které vznikly v souvislosti prodávané draţební
s vypracováním
věci,
s dopravou
místnosti
apod.“46
znaleckého věci
do
Vzhledem
posudku
místa ke
o
draţby,
sloţitosti
ceně nájmem
vztahů,
které mohou při rozvrhovém jednání vzniknout, nelze vyloučit vznik sporu mezi samotnými oprávněnými či dalšími věřiteli o pořadí, pravost či výši jejich pohledávky. Tyto spory jsou řešeny na základě odporových ţalob podle § 267a o.s.ř. a bude o
nich
pojednání
blíţe o
v souvislosti
pojednáno
exekučních
v samostatné sporech.
s řízením
o
Na
podkapitole tomto
odporových
místě
ţalobách
v rámci je
však
(odporové
ţalobě) nutné poznamenat, ţe dokud toto řízení pravomocně neskončí, 46
nelze
skončit
ani
výkon
rozhodnutí
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád,Komentář.Praha:C.H.Beck, 2006, s.1616
prodejem
47 movitých věcí. Jak jiţ bylo shora naznačeno, mohou nastat případy, kdy kromě oprávněného
či
mnohosti
oprávněných,
bude
k sepsané
věci
existovat právo omezující jejího vlastníka ve prospěch třetí osoby. Zákon zde počítá s osobami jimţ svědčí zadrţovací, zástavní právo nebo zajišťovací převod práva. Těmto osobám, přihlášeným se svým právem do draţby, bude z výtěţku prodeje uhrazena jejich pohledávka a to bez ohledu na to, zda mají exekuční titul. „Věřitel, který má k movité věci, jeţ byla prodána v draţbě, zadrţovací nebo zástavní právo, musí mít i při
výkonu
rozhodnutí
postavení,
které
vyplývá
z hmotněprávních účinků zástavního nebo zadrţovacího práva. Totéţ obdobně platí, jestliţe k zajištění pohledávky věřitele byla
tato
movitá
věc
převedena
(§
553
ObčZ).
Uhrazovací
funkci těchto institutů, tak jak ji konstruuje hmotné právo, zákon respektuje tím, ţe zakládá nárok věřitelů zajištěných pohledávek
(v
závislosti
na
pořadí)
na
výplatu
výtěţku
prodeje bez ohledu na to, zda jejich pohledávka je přiznána exekučním titulem či zda je splatná.“47 Prodejem zastavené či zadrţené věci v draţbě zástavní právo zaniká. Pro
úplnost
dodejme,
ţe
pokud
výtěţek
prodeje
převyšuje
pohledávky oprávněných a postačuje k úhradě nákladů prodeje, vrátí se přebytek (tzv. hyperocha) povinnému. 2.2.5 Hotové peníze a jiné věci, u nichž nedochází k prodeji Kromě hotových peněz mají v rámci výkonu rozhodnutí zvláštní charakter v cizí
světově
měně,
obchodovatelné
vkladní
kníţky,
představující
právo
hotovosti
pochopitelné,
je
na
vkladní
splacení ţe
zlato,
listy,
dluţné
nebude
peněţní
prostředky
cenné
částky.
předmětem
U
papíry peněţní
draţebního
jednání. Cílem exekuce je získání peněz v hotovosti, proto, pokud
budou
takové
peníze
nalezeny
u
povinného,
budou
mu
okamţitě exekučně zabaveny. Povinný si smí ponechat pouze 47
tamtéţ, s.1618
48 hotovost
do
výše
1.000,-
Kč,
veškeré
peníze
navíc
u
něj
nalezené, mu budou odebrány. S takto získanými penězi pak exekutor naloţí jako s výtěţkem prodeje. V případě, ţe se u povinného nalezne světově obchodovatelné zlato nebo peníze v cizí měně, bude exekutor postupovat v souladu s devizovým zákonem. „S účinností od 1.1.2002 bylo z pojmu devizových hodnot vypuštěno zlato (srov. § 1 DevZ), a to podle důvodové zprávy
k vládnímu
ztrácí
ve
návrhu
světě
i
zákona
v České
č.482/2001
republice
Sb.
devizový
proto,
ţe
význam;
je
především komoditou, kterou není třeba podřizovat regulačnímu reţimu
devizového
v draţbě
bez
zákona.
zřetele
Zlato
k tomu,
se
tedy
v jaké
sepíše
formě
a
se
prodá
nachází
(omezení, jeţ zákon č.219/1995 Sb., devizový zákon, kladl v době
do
31.12.2001
zpeněţení
„světově
obchodovatelného
zlata“, zde jiţ nejsou). Bankovky a mince znějící na cizí měnu, jsou jako hmotná platidla postiţitelná exekucí prodejem věcí.“48
movitých
Z vkladní
kníţky,
vkladního
listu
nebo
obdobných nástrojů se výtěţek získává tím způsobem, ţe je soud
v prvé
fázi
zabaví
a
následně
z nich
vybere
celou
částku, která by jinak náleţela povinnému. Pro takový postup se pouţije ustanovení o provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých
věcí,
přikázáním výkonu
nikoliv
pohledávky.
rozhodnutí
ustanovení „Vklad
postihnout
na
o
výkonu
vkladní
způsobem
rozhodnutí
kníţce
uvedeným
v
lze
při
§
334
o.s.ř., nikoliv však podle § 313 o.s.ř.“49 Další zvláštní úpravu
představují
ustanovení
občanského
soudního
řádu
o
zpeněţení cenných papírů a listin představujících právo na splacení dluţné částky (typicky směnka nebo šek). Zde zákon, na
rozdíl
aplikací
od
předchozího
ustanovení
případu,
občanského
počítá
soudního
se
řádu
subsidiární o
přikázání
pohledávky. Ke zpeněţení tedy dojde na základě výzvy soudu dluţníku povinného, aby svůj peněţitý dluh odevzdal přímo 48 49
tamtéţ, str. 1621 R 59/1965
49 soudu.
Soud
je
k takové
výzvě
legitimován
na
základě
procesního práva, vlastníkem cenného papíru ve hmotněprávním smyslu
zůstává
i
nadále
povinný.
Stejně
tak
soud
nemůţe
vykonávat další případná práva s vlastnictvím cenného papíru spojená, orgánu
jako
je
například
společnosti,
jeţ
právo
cenný
účastnit
papír
se
vydala
rozhodování apod.
Jinak
řečeno, soudu náleţí právo úkojné váznoucí na tomto cenném papíru, je tedy oprávněn cenný papír především prodat. Přitom je
zapotřebí
respektovat
veškeré
předepsané
náleţitosti
takového prodeje, náleţitosti stanovené pro formu převodní smlouvy, proces prodeje apod. Obdobný postup je stanoven pro zpeněţení dluţné práva
jiných
částky soud
listin
(směnky,
vyzve
uhradil
soudu.
povinen
této
představujících
právo
na
splacení
šeky).
realizace
úkojného
dluţníka
Dluţník
výzvy
V rámci
povinného,
povinného
uposlechnout.
aby
(tj.
peněţitý
poddluţník)
Existence
jeho
dluh
je
pak
dluhu
se
posuzuje k době, kdy byl soudem vyzván k jeho splnění. „Proti poddluţníku,
který
odmítl
poskytnout
soudu
plnění
ze
sepsaného cenného papíru, se soud domáhá tohoto plnění za přiměřeného uţití § 315 odst. 1 ţalobou v řízení podle části třetí
občanského
soudního
řádu,
Na
základě
pravomocného
rozhodnutí, kterým bylo ţalobě vyhověno, je soud oprávněn vést výkon rozhodnutí. Můţe-li být cenný papír s ohledem na svoji povahu zpeněţen oběma výše uvedenými způsoby, je na úvaze soudu, který z nich zvolí tak, aby dosáhl co nejvyšší výtěţek.“50 2.3 Prodej nemovitostí Tento způsob uspokojování pohledávky oprávněného bývá pro něj nejúčinnější
a
pro
povinného
patrně
zcela
nejobávanější.
Důvodem je bezesporu vysoká hodnota nemovitostí, jeţ skýtá vysokou pravděpodobnost uspokojení pohledávky oprávněného a 50
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář, Praha:C.H.Beck,2006,s.1624
50 citelnou ztrátu na straně povinného. Oprávněnému je jistě ku prospěchu
taktéţ
nemovitosti nahlédnout
publicita
zaznamenaná do
této
právních
vztahů
v katastru
evidence
ať
jiţ
týkajících
nemovitostí.
se
Stačí
prostřednictvím
tzv.
dálkového přístupu přes internetové rozhraní, či přímo na jakémkoli katastrálním pracovišti. Pokud jsou mapy týkající se předmětné nemovitosti převedeny do digitální podoby, pak se
můţe
operáty
jakákoli
osoba
z jakéhokoli
věnovat
místa
listování
v České
katastrálními
republice.
V souladu
s ustanovením § 21 katastrálního zákona je katastr veřejný a kaţdý má právo do něj za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlíţet a pořizovat si z něho pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty. Veřejnost katastrálního operátu je moţno omezit
jen
z důvodů
stanovených
zákonem
(např.
zákonem
o
ochraně utajovaných skutečností). Nemovitosti jsou definované v občanském zákoníku jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle katastrálního zákona
je
pak
pozemkem
část
zemského
povrchu
oddělená
od
sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního hranicí
druhů
pozemků.
území,
hranicí
pozemků,
Naproti
tomu
vlastnickou,
popř. je
rozhraním
parcelou
hranicí způsobu
pozemek,
drţby, vyuţití
který
je
geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Výkonem rozhodnutí mohou být kromě pozemků postiţeny i stavby nezapsané do katastru nemovitostí. Kritériem pro moţnost takovou stavbu exekučně postihnout je spojení stavby se zemí pevným základem a skutečnost, ţe se jedná o věc v právním smyslu. Zajímavostí je, ţe byty ani nebytové jiných
prostory
věcí.
pokládají
za
Slovy
nespadají zákona
předmět
se
pod
definici
byty
nemovitostí
ani
nebo
nebytové
prostory
občanskoprávních
vztahů.
Zákonné
opodstatnění pro skutečnost, ţe byty a nebytové prostory jsou často předmětem výkonu rozhodnutí je obsaţena v § 335 odst. o.s.ř., kde se mj. uvádí, ţe za nemovitosti se při výkonu
51 rozhodnutí definice
rozumí bytů
vlastnictví
a
téţ
byty
a
nebytových
bytů.
Bytem
nebytové
prostory.
prostor
se
podle
uvedena tohoto
Jinak
je
v zákoně
o
zákona
rozumí
místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Nebytovým prostorem pak místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jiným účelům neţ k bydlení, přičemţ nebytovými
prostory
nejsou
příslušenství
bytu
nebo
příslušenství nebytového prostoru ani společné části domu. Dalším
vítaným
kladem
součást
věci
nemovité
pro
oprávněného
sdílí
zcela
je
její
skutečnost, právní
osud
ţe a
v případě prodeje nemovitosti v draţbě, přechází vlastnické právo i k součásti. Není zde přitom důleţité zda součást věci byla uvedena v návrhu nebo ve výroku soudu, její vlastnictví přechází automaticky s přechodem vlastnictví věci hlavní. „V postupu řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jsou nezbytné následující fáze: a) nařízení výkonu rozhodnutí, b) určení odhadní ceny, c) stanovení draţebních podmínek, d) draţební jednání, e) rozvrh výtěţků prodeje.“51 O všech těchto fázích prodeje nemovitostí bude podrobněji pojednáno dále. 2.3.1 Nařízení výkonu rozhodnutí Podle § 258 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nařídit pouze jako výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněţité částky. S účinností od 1.listopadu 2009 dále platí jisté omezení tohoto způsobu výkonu rozhodnutí spočívající v tom,
ţe
k uspokojení 51
jej
lze
vymáhané
nařídit
pouze
peněţité
v případě,
pohledávky
aţ
kdyţ
nepostačovalo
GROSSOVÁ, M. Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi. 5.vyd. Praha: Linde, 2007, s.211
52 přikázání pohledávky, sráţkami ze mzdy a jiných příjmů nebo zřízení
soudcovského
zástavního
práva
(§
58
odst.
2
exekučního řádu). Pakliţe jsou tyto podmínky splněny, můţe oprávněný
přistoupit
prodejem
nemovitostí.
k podání Pokud
návrhu
navrhuje
na
výkon
provedení
rozhodnutí exekutorem,
podá návrh na nařízení exekuce nejprve exekutorovi, který prozkoumá, zda jsou splněny všechny potřebné náleţitosti a poté návrh postoupí příslušnému soudu, tj. okresnímu soudu, v jehoţ obvodu nemovitost leţí. Kromě obecných náleţitostí musí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí obsahovat
další
dvě
podstatné
náleţitosti
a
to
za
prvé
označení nemovitosti a za druhé doklad o tom, ţe nemovitost je ve vlastnictví povinného. Nebudou-li tyto podmínky, nebo některá z nich, splněny, soud návrh zamítne. Co se rozumí označením musejí
nemovitosti
být
označeny
definuje
katastrální
parcelním
číslem
zákon.
Pozemky
s uvedením
názvu
katastrálního území, pozemky evidované zjednodušeným způsobem musejí být označeny parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence
s uvedením,
pozemkového
katastru,
zda
se
jedná
přídělového
o
parcelní
operátu
číslo
nebo
podle
scelovacího
operátu a s uvedením názvu katastrálního území. Budovy pak musejí být specifikovány označením pozemku, na němţ stojí, číslem popisným nebo evidenčním, případně způsobem vyuţití budovy a označením příslušnosti k části, pokud je její název odlišný od názvu katastrálního území pozemku, na němţ budova stojí. U bytů a nebytových prostorů je třeba označit budovu, v níţ jsou vymezeny, číslo jednotky a pojmenováním nebytového prostoru, případně popisem umístění v budově, pokud nejsou jednotky
očíslovány.
Obdobně
je
tomu
pak
u
rozestavěných
budov nebo rozestavěných bytů a nebytových prostor. Ohledně listin dokládajících vlastnictví povinného půjde zejména o doloţení
listu
vlastnictví
katastrálního
úřadu,
z pozemkových
knih,
dále
se
převodní
zapsaného můţe
jednat
smlouvy,
u
příslušného
např.
rozhodnutí
o
výpis
soudu
o
53 určení vlastnictví, osvědčení o vydrţení, rozhodnutí soudu o nabytí
dědictví,
schválená
dohoda
dědiců
apod.
Předloţení
těchto listin má pro další osud návrhu existenční význam, neboť
soud
zásadně
v rámci
výkonu
rozhodnutí
neprovádí
dokazování. „Vzhledem k tomu, ţe soud při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti neprovádí dokazování, nemusí být vlastnické právo povinného k nemovitosti prokázáno. Soud výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti nařídí také v případě, ţe
oprávněný
vlastnické
právo
toliko
osvědčí.
Jestliţe
oprávněný přes výzvu soudu vlastnické právo povinného ani neosvědčí, soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zamítne.“52
nemovitosti návrhu
na
nařízení
Splnění
výkonu
či
nesplnění
náleţitostí
prodejem
nemovitosti
rozhodnutí
soud zkoumá ke dni podání návrhu. Případné převody (přechody) vlastnického práva na třetí osoby, ke kterým by došlo po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí by byly pro výkon rozhodnutí irelevantní. Povinný resp. nový vlastník postiţené nemovitosti
se
prostřednictvím namítat
můţe
proti
vylučovací
odporovatelnost
jejímu
ţaloby.
právního
nařízení
Oprávněný úkonu,
na
zde jehoţ
bránit pak
můţe
základě
povinný nemovitost převedl třetí osobě. Pokud podá návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti více oprávněných, bude mít zásadní význam doba, kdy takový návrh podají. Protoţe zákon nepřipouští na jednu nemovitost vést více exekucí, další oprávnění, kteří podali návrh do doby
pravomocného
probíhajícímu kteří
návrh
nemovitosti
nařízení
řízení na
podají
(§
335
nařízení aţ
exekuce,
poté
odst.2
tím
o.s.ř.).
výkonu kdy
přistupují
návrh
„Oprávnění“,
rozhodnutí prvního
k jiţ
prodejem
oprávněného
k téţe nemovitosti nabude právní moci, nestanou se účastníky výkonu rozhodnutí. Soud řízení o jejich návrhu zastaví a jim nezbude neţ přihlásit svoji pohledávku do draţby. 52
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád, Komentář,II.díl,7.vyd.,Praha:C.H.Beck, 2006, s.1628
Obecně
54 platí, ţe účastníky ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí jsou oprávněný, další oprávněný a povinný. „Za účastníka řízení nelze v případě tohoto způsobu exekuce povaţovat podílového spoluvlastníka
nemovitosti
ani
osoby,
které
mají
k nemovitosti předkupní právo nebo jiné věcné právo, i kdyţ se v ustanovení (§ 335b pozn.aut.) občanského soudního řádu soudu
ukládá,
aby
jim
bylo
doručeno
usnesení
o
nařízení
exekuce. U těchto osob, jde o to, aby byly seznámeny se stavem
věcí
a
mohly
v určitém
stadiu
řízení
svá
práva
uplatnit. Aby v nich doručení usnesení nevyvolávalo nesprávné představy o tom, ţe by mu mohly odporovat, bylo by vhodnější mluvit v této souvislosti spíše o vyrozumění těchto osob.“53 Oprávněný můţe svůj návrh na nařízení exekuce vzít kdykoli do nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce zpět. Soud pak řízení
zastaví.
oprávněných
resp.
V případě,
kdy
osob,
k řízení
které
bude
existovat
více
přistoupili,
zákon
vyţaduje, aby se zpětvzetím souhlasili všichni. Pokud se tak nestane, soud zastaví řízení pouze o návrhu „zpětberoucího“ oprávněného a v řízení o nařízení exekuce ohledně dalších osob pokračuje. Obsahem
rozhodnutí
prodejem
nemovitosti
nositelů
věcných
dispozice
se
je
práv
rozumí
s nemovitostí podkapitolu
soudu
nařízení
zákaz
výkonu
dispozice,
k nemovitosti
inhibitorium
jakkoliv 2.2.1).
o
tedy
nakládal
Současně
a
příkaz
oznámení
poučení.
zákaz,
(srov.
soud
rozhodnutí Zákazem
aby
povinný
kapitolu
v usnesení
o
2.
a
nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti povinnému uloţí, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitosti
předkupní
právo
a
povinného
poučí,
ţe
při
neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Po
vydání
nemovitosti přistoupili 53
usnesení soud do
o
nařízení
toto
řízení
doručí jako
výkonu
rozhodnutí
oprávněnému,
další
oprávnění,
prodejem
těm,
kdo
povinnému,
SCHELLEOVÁ, I.: Český civilní proces, Praha : Linde 1997, s.568
55 manţelu
povinného
Katastrální
úřad
a
příslušnému
pak
na
základě
katastrálnímu
tohoto
úřadu.
rozhodnutí
soudu
poznámkou zapíše na příslušný list vlastnictví, ţe určitá nemovitost byla postiţena exekucí. Z důvodu zásadního zásahu do právních vztahů povinného se po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti vyrozumívají téţ osoby, o nichţ je soudu známo, ţe mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu
a
obecnímu
úřadu,
v jejichţ
obvodu
je
nemovitost
a
v jejichţ obvodu má povinný své bydliště či sídlo nebo místo podnikání. Zároveň se pravomocné usnesení o nařízení exekuce vyvěsí na úřední desce soudu a o nabytí právní moci soud uvědomí katastrální úřad.
2.3.2 Určení ceny nemovitosti Provedení ocenění znalcem a následné určení ceny nemovitosti soudem
je
druhou
fází
v procesu
prodeje
nemovitosti.
K ocenění nemovitosti je po nabytí právní moci usnesení o nařízení přibrán
výkonu znalec.
rozhodnutí Jedná
se
prodejem o
osobu
nemovitosti splňující
soudem
předepsané
poţadavky a zapsanou u krajského soudu v seznamu soudních znalců dalšího
v oboru
oceňování
oprávněného,
nemovitostí.
povinného
a
Kromě
manţela
oprávněného,
povinného,
tedy
osob, které jsou účastníky řízení v první fázi, tj. v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, přibývají na straně účastníků další osoby. Jedná se o osoby, které mají vůči postiţeným nemovitostem určitá práva nebo naopak jsou vůči nemovitostem nějakým způsobem povinováni. Jedná se zde tedy například o oprávněné z věcného břemene či nájemce na jedné straně a o povinné z věcného břemene na straně druhé. Pro zjištění co nejúplnějšího obrazu o stavu a ceně nemovitostí je ţádoucí, aby soud v rámci ohledání nemovitosti a jejího příslušenství přizval kromě účastníků i tyto osoby, které mu budou moci
56 poskytnout
mnoţství
často
jinak
nedostupných
informací.
Znalec pak postupuje v souladu s oceňovacími předpisy, coţ je v současné době zejména zákon č.151/1997 Sb., o oceňování majetku a jeho úkolem je zjistit cenu obvyklou. „Obvyklou cenou se rozumí cena (srov. § 2 zákona č.151/1997 Sb. ve znění
pozdějších
prodejích
předpisů),
stejného,
která
popřípadě
by
byla
obdobného
dosaţena
majetku
nebo
při při
poskytování stejné nebo obdobné sluţby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvaţují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího
nebo
kupujícího
ani
vliv
zvláštní
obliby.
Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, popřípadě důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a
kupujícím.
Zvláštní
oblibou
se
rozumí
zvláštní
hodnota
přikládaná majetku nebo sluţbě vyplývající z osobního vztahu k nim.“54
Pokud
má
ocenění
předmětné
nemovitosti
soud
k dispozici jiţ z minulosti nepřesahující dobu jednoho roku přede dnem nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a okolnosti rozhodující pro ocenění se nezměnily, nemusí soud ustanovovat
nového
znalce
a
vystačí
si
se
stávajícím
oceněním. Změnou okolností se zde rozumí změna relevantních právních
předpisů
nebo
změna
stavu
nemovitosti.
Současně
s odhadem ceny znalec provádí ocenění jednotlivých práv a závad váznoucích na dané nemovitosti. Oceňovanými právy jsou zejména
věcná
nemovitosti
břemena,
jako
která
oprávněnému,
svědčí
vlastníku
nájemní
práva
postiţené k sousedním
nemovitostem popř. další smluvní práva. Závadami se rozumí například
věcná
břemena
váznoucí
na
nemovitosti
povinného
nebo nájemní či jiná věcná nebo obligační práva třetích osob 54
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád, Komentář II.díl, 7.vyd., Praha : C.H.Beck, 2006, str. 1635
57 na
nemovitosti
odhadnou
tak,
váznoucí. ţe
se
„Práva
zjistí
spojená
výhoda,
s nemovitostí
kterou
tato
se
práva
přinášejí oprávněnému v období jednoho roku a hodnota této výhody se násobí při právech časově neomezených dvaceti, při právech omezených počtem roků, po které má právo ještě trvat, nejvýše
však
dvaceti.
Závady
váznoucí
na
nemovitosti
se
odhadnou podle hospodářské újmy, která vyplývá ze závady pro obtíţeného. základ
Při
výpočtu
závadách doba
neomezeného
dvaceti
let,
trvání
při
se
závadách
vezme
za
neurčitého
trvání, pravděpodobný čas jejího trvání, ne však více neţ dvacet let, při závadách přesně určeného trvání tato doba. Závady vyplývající z nároků na opětující se plnění a dávky se odhadnou tak, ţe se vypočítá částka, která by stačila k tomu, aby z ní a z úroků z této částky se poukazovala plnění a dávky anebo jejich peněţitá hodnota.“55 O právech, stejně jako o závadách o nichţ soud rozhodl, ţe vydraţením nemovitosti nezanikají, platí, ţe je v plném rozsahu přebírá vydraţitel. Výsledné ocenění se získá přičtením hodnoty práv k ocenění samotné
nemovitosti
(se
součástmi
a
příslušenstvím)
a
následným odečtením hodnoty závad. Z této sumy pak vychází soud při určení ceny nemovitosti. Třeba zde ještě předeslat, ţe výslednou cenou není cena trţní, ale pouze cena slouţící jako nejniţší podání v následné draţbě. Tuto skutečnost je třeba mít při určování ceny rovněţ na mysli, stejně tak jako skutečnost, obvyklé,
ţe
mohlo
draţby.
Podle
jednání
svým
doručuje
pokud to
by
výsledná
znamenat
shora
oprávněnému,
v konečném
popsaného
usnesením
cena
určí dalším
vzorce
výslednou
neodpovídala důsledku soud cenu.
(přistoupivším)
i
bez
ceně
zmaření nařízení
Usnesení
se
oprávněným,
povinnému a osobám, pro které váznou na nemovitosti práva nebo závady.
55
SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces, Praha : Linde 1997, s.569
58 2.3.3 Dražební vyhláška Po právní moci usnesení o určení ceny nastává další fáze výkonu
rozhodnutí
oprávněného
prodejem
k uspokojení
k definitivnímu
zániku
nemovitostí
jeho
pohledávky
vlastnického
práva
přibliţující a
povinného
k nemovitosti.
Jedná se o vydání draţební vyhlášky, coţ je rozhodnutí soudu o podmínkách následné draţby a to opět ve formě usnesení. „Draţební
vyhláška
předpokladech
zahrnuje
draţby,
jednak
jednak
údaje
údaje,
o
organizačních
s nimiţ
je
potřebné
v zájmu úspěšného a zákonu odpovídajícího provedení výkonu rozhodnutí
seznámit
účastníky
řízení
a
osoby,
které
mají
zájem draţit, popřípadě osoby, které se domáhají (hodlají domáhat)
uspokojení
svých
pohledávek
při
rozvrhu
výtěţku
získaného z prodeje nemovitostí.“56 Občanský soudní řád tak uvádí,
ţe
soud
ve
výroku
usnesení
o
nařízení
draţebního
jednání (draţební vyhlášce) stanoví: a) čas a místo draţebního jednání, b) označení nemovitosti a jejího příslušenství, c) výslednou cenu, d) výši nejniţšího podání, e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení, f) práva a závady spojené s nemovitostí, g) závady, které s prodejem nemovitosti v draţbě nezaniknou, h) předpoklady
pro
převzetí
vydraţené
nemovitosti
vydraţitelem, i) upozornění oprávněného a dalších oprávněných o podmínkách vymáhání svých zajištěných nároků, a další upozornění a výzvy oprávněnému a dalším oprávněním ohledně
moţnosti
vymáhat
jejich
pohledávky.
Pro
obsah
draţební vyhlášky týkající se označení nemovitosti platí, ţe v ní musí jmenovitě být označeny veškeré nemovitosti i movité věci 56
oceněné
znalcem
a
tvořící
příslušenství
draţené
WINTEROVÁ, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Praha: Linde, 2003, s. 758
59 nemovitosti. Následkem neuvedení těchto informací by pak byla skutečnost, ţe na vydraţitele by k těmto neuvedeným věcem nemohlo
přejít
nemovitosti
je
vlastnické situace
právo.
odlišná,
U
součástí
neboť
draţené
vlastnické
právo
k těmto věcem přechází na vydraţitele bez dalšího. Do vlastních rukou se usnesení o nařízení draţebního jednání (draţební
vyhláška)
doručuje
kromě
oprávněného,
dalších
oprávněných, povinného a manţela povinného, téţ osobám, o nichţ je soudu známo, ţe mají k nemovitosti předkupní, věcné nebo nájemní právo a dalším oprávněně přihlášeným osobám. Nikoliv do vlastních rukou se pak draţební vyhláška doručuje příslušnému katastrálnímu úřadu a orgánům vybírajícím daně a poplatky,
tj.
s rozšířenou
finančnímu,
působností
a
obecnímu orgánům
úřadu,
úřadu
vybírajícím
obce
pojistné
na
sociální zabezpečení, veřejné zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Kromě doručování se soud draţební vyhlášku vyvěsí na úřední desce a vyzve příslušný katastrální úřad
a obec, aby draţební vyhlášku téţ vhodným a
v místě obvyklým způsobem zveřejnili. U katastrálního úřadu se bude jednat o zveřejnění na jeho úřední desce, stejně tak u
obecního
úřadu
a
navíc
můţe
tento
úřad
rozhodnout
o
zveřejnění např. v místním tisku, na webových stránkách úřadu apod. S medializací draţební vyhlášky úměrně souvisí mnoţství potenciálních ceny.
Je
draţitelů
tedy
v zájmu
a
tím
moţné
oprávněného,
dosaţení ale
i
co
nejvyšší
povinného
(pro
případ, ţe lze předpokládat, ţe z výtěţku ještě něco zbude), aby dohlédli na co nejširší zveřejnění draţební vyhlášky. Publicita plánované draţby má také význam pro další oprávněné či věřitele dluţníka, kteří mají svou pohledávku náleţitě zajištěnu. „Musí se zde prosadit zásada, ţe věřitelé se svými právy
zajištěnými
pořadím věřiteli),
vzniku nemohou
na
nemovitosti,
předcházejí být
pokud
tato
oprávněnému
uskutečněním
draţby
práva
svým
(vymáhajícímu ohroţeni
nebo
zkráceni. V právní nauce je v této souvislosti řeč o tzv.
60 krycím principu. Při draţbě se můţe prodej uskutečnit jen tehdy,
jestliţe
(popřípadě
nejvyšší
vydraţitelem
podání
na
sráţku
postačí
k uspokojení
z nejvyššího
podání
převzatých) pohledávek, zajištěných na prodávané nemovitosti v pořadí předcházejícím pořadí vymáhané pohledávky. I kdyţ v platné právní úpravě se v tomto směru verbis expresis nic neuvádí, lze oporu pro zachování uvedené zásady dovodit kromě jiného z ustanovení § 336b odst. 1 písm. j). Uvádí se v něm výslovně, ţe draţební vyhláška musí obsahovat kromě jiného i „výzvu, aby věřitelé prohlásili [jde totiţ o věřitele, kteří jsou pod písm. i) citovaného usnesení vyzýváni, aby – jsouce odkázáni se svými nároky na nejvyšší podání – udali výši svých nároků s příslušenstvím ke dni draţebního jednání a prokázali je listinami …], zda ţádají zaplacení v hotovosti s upozorněním, ţe nepoţádají-li o zaplacení v hotovosti před draţebním jednáním, můţe vydraţitel dluh převzít.“57 Občanský soudní řád přiznává oprávněnému, dalším účastníkům a osobám jimţ se doručuje draţební vyhláška do vlastních rukou právo proti draţební vyhlášce se odvolat. „Tyto osoby mohou napadnout odvoláním draţební vyhlášku draţební vyhlášku jako celek z důvodu, ţe nebyly splněny podmínky pro její vydání. Samostatně mohou odvoláním napadnout výroky o výsledné ceně, o
výši
nejniţšího
zaplacení
a
o
podání,
závadách,
výši
které
jistoty v draţbě
a
způsobu
nezaniknou,
jejího a
to
v rozsahu, ve kterém bylo rozhodováno o jejich právech. Podat samostatné odvolání proti ostatním výrokům draţební vyhlášky je
nepřípustné.“58
Aktivně
legitimované
osoby
(nejčastěji
povinný) tak budou muset pečlivě vyhledávat odvolací důvod a ještě
pečlivěji
sestavovat
odvolací
návrh.
Za
určitých
podmínek nelze vyloučit, ţe na straně pasivně legitimované se octne i třetí osoba. „V řízení o výkon rozhodnutí prodejem 57
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 3.vydání. Praha: Linde, 2004, s. 537 58 BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád, Komentář II.díl. 7.vyd. Praha : C.H.Beck, 2006, str. 1644
61 nemovitosti je věcně (pasivně) legitimován ten, kdo právním úkonem, který byl rozhodnutím soudu ve smyslu § 42a obč.zák. prohlášen neúčinným, nabyl od dluţníka (osoby, jíţ podkladové rozhodnutí ukládá povinnost plnit) návrhem na nařízení výkonu postiţenou nemovitost.“59 2.3.4 Průběh dražby Samotný institut draţby lze z popisných důvodů rozdělit do dvou
částí
přípravné
–
přípravná
části,
část
následující
a
samotná
nejméně
draţba.
30
dnů
V rámci
po
vydání
draţební vyhlášky, soud zkoumá, zda neexistují překáţky pro přechod vlastnického práva k draţené věci nebo překáţky pro samotnou
draţbu.
Soud
proto
zkoumá,
zda
byla
podána
vylučovací ţaloba, zda povinný nepodal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a zda další oprávnění uplatnili předkupní právo
k nemovitosti.
pokud
byla
podána,
Ohledně nemůţe
vylučovací
draţba
ţaloby
proběhnout
platí,
ţe
to
do
a
aţ
pravomocného soudního rozhodnutí o vylučovací ţalobě. Obdobně je
tomu
v případě,
rozhodnutí
a
tento
kdy
povinný
návrh
není
navrhl
zjevně
zastavení
nepřípustný
výkonu či
není
nereálné, ţe mu bude vyhověno. Předkupní právo je potřeba uplatnit
(přihlásit)
nejpozději
do
začátku
draţebního
jednání, jinak k němu nebude přihlédnuto. O definici a třídění draţeb bylo pojednáno výše v podkapitole 2.2.3,
můţeme
nemovitostí
v souvislosti shrnout,
ţe
s výkonem draţba
je
rozhodnutí proces
prodejem přechodu
vlastnického práva z jednoho subjektu (povinného) na další osobu (vydraţitele) zpravidla z důvodu uspokojení pohledávky oprávněného z výtěţku draţby. Draţbu lze uskutečnit v místě, kde se nemovitost nachází, u soudu nebo na jiném vhodném místě. Při volbě místa je třeba mít 59
na
paměti,
ţe
na
místě
draţby
můţe
záleţet
účast
KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Praha: ASPI, 2005, s.184
62 draţitelů. Místo by tedy mělo být zvoleno tak, aby bylo pokud moţno dosaţeno co největší účasti draţitelů a z toho plynoucí naděje na co nejvyšší výtěţek. Draţby se můţe účastnit kaţdá osoba se způsobilostí k právním úkonům, která sloţila jistotu, s výjimkami níţe uvedenými. Taková
osoba
můţe
draţit
buď
sama
nebo
se
můţe
nechat
zastoupit na základě plné moci s úředně ověřenými podpisy. Fyzické
osoby
prokázat
draţící
příslušnými
za
osobu
originály
právnickou
(ověřenými
se
musí
kopiemi)
soudu
listin,
jeţ jim zakládají právo za společnost či organizaci jednat. Zákaz aktivně se účastnit draţebního jednání zákon stanovil pro soudce, zaměstnance soudů (soudci všech soudů a stejně tak zaměstnanci všech soudů), povinného, manţela povinného, předchozího vydraţitele, který nezaplatil nejvyšší podání a pro osoby, jimţ v nabytí věci brání zvláštní předpis (např. devizový zákon). Na straně osoby, která vede draţbu můţe stát výhradně v rámci soudu.
soudce, draţby
přičemţ
můţe
V případě
pověřit
draţeb
provedením
jednotlivých
vykonavatele
veřejných
nebo
úkonů
nebo
zaměstnance
draţeb
prováděných
soudním exekutorem, mohou draţbu řídit draţebník splňující náleţitosti zákona o veřejných draţbách nebo soudní exekutor. Nejniţší
podání
v rámci
draţby
soud
stanoví
ve
výši
dvou
třetin výsledné ceny, tedy ceny draţené nemovitosti, kterou soud určil ve svém usnesení (srov. kap. 2.3.2). Z nejniţšího podání se odvozuje výše jistoty, která nesmí být vyšší neţ tři
čtvrtiny
nejniţšího
podání.
Vzhledem
k tomu,
ţe
výše
jistoty je omezena pouze směrem nahoru, bude na rozhodnutí soudu, jakou výši jistoty bude poţadovat, přičemţ je opět třeba
mít
na
zřeteli
případnou
sníţenou
motivaci
draţit,
pokud by jistota byla příliš vysoká. Jistotu jsou draţitelé povinni
zaplatit
v případě,
ţe
se
před
zahájením
nestanou
draţebního
konečnými
jednání
vydraţiteli,
se
a jim
jistota po skončení draţby vrací. Vydraţiteli se výše sloţené jistoty započte na výslednou cenu.
63 Pokud
u
draţeb
movitých
věcí
byla
minimální
výše
příhozu
zákonem stanovena na 50,- Kč, u draţeb nemovitostí minimální výše příhozu činí 1.000,- Kč a jinak je zachován obdobný postup
před
příklepem,
kdy
draţitel
na
výzvu
„poprvé“
a
„podruhé“ nedostane vyšší nabídku, oznámením „potřetí“ učiní příklep vydraţiteli. Draţitelé jsou svými příhozy vázání aţ do doby, kdy někdo učiní příhoz vyšší. „Draţba nemovité věci pokračuje, dokud draţitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní draţitele,
ţe
nebude-li
učiněno
vyšší
podání,
udělí
po
vyzvání slovy „potřetí“ příklep. Jestliţe bezprostředně po tomto
upozornění
neučiní
ţádný
z draţitelů
vyšší
podání,
soudce udělí příklep tomu draţiteli, který učinil nejvyšší podání.“60 Usnesení o příklepu je veřejnou listinou, podle níţ pak příslušný katastrální úřad učiní zápis vlastnického práva do
katastru
nemovitostí.
stanovené soudem,
Vydraţitel
je
povinen
ve
lhůtě
ne však delší neţ dva měsíce, zaplatit
nejvyšší podání. Vydraţitel je dnem následujícím po vydání usnesení
příklepu
převzít
jím
vydraţenou
nemovitost.
Vlastnické právo nabývá, zaplatil-li nejvyšší podání, dnem právní moci usnesení příklepu s právními účinky ke dni vydání usnesení o příklepu. „Vydraţitel musí převzít závady, které prodejem v draţbě nezaniknou, jedná se o věcná břemena, pokud tak stanoví zvláštní předpis (např. vodní zákon, elektrizační zákon apod.) a nájemní práva, o nichţ to jiţ bylo stanoveno v draţební vyhlášce [§ 336b odst. 2 písm. g) OSŘ] a která byla v usnesení o určení oceněna [§ 336a odst. 1 písm. c) OSŘ] právě se zřetelem k tomu, ţe ani prodejem nezaniknou. O tyto
částky
vydraţena,
se
tedy
nesniţuje
cena, a
současně
nástupnictví k těmto závazkům.“
60
za 61
kterou se
zde
byla
nemovitost
upravuje
právní
Vydraţitel dále můţe, avšak
SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces, Praha : Linde 1997, s.571 GROSSOVÁ, M. Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi. Praha: Linde, 2000, s. 221 61
64 nemusí, převzít dluh povinného vůči přihlášeným oprávněným, kteří soudu nesdělili, ţe ţádají zaplacení své pohledávky. Pokud více draţitelů nabídne stejnou konečnou cenu, stane se vydraţitelem předkupní
ten
právo.
z nich,
kterému
Není-li
svědčí
takového
nebo
k nemovitosti je-li
takových
draţitelů více, pak o vydraţiteli rozhodne los. Ještě před výzvou draţebníka „potřetí“, je povinen se dotázat draţitelů,
zda
proti
případnému
příklepu
nemají
námitky.
Aktivně legitimovanými k podání námitek jsou kromě draţitelů také
oprávnění
a
povinný.
Vznešení
námitky
draţitelem
má
význam jednak pro bezprostřední pokračování draţby a jednak zakládá podat
draţiteli, odvolání
který
proti
námitku
příklepu.
vznesl Soud
o
v budoucnu vznešené
právo
námitce
rozhoduje okamţitě a pokud jí vyhoví, vyvolá předposlední podání. V případě, ţe soud námitku zamítne, udělí příklep. Usnesení
o
vydraţiteli
příklepu a
soud
draţitelům,
doručí kteří
oprávněným, proti
povinnému,
příklepu
podali
námitky. Tyto osoby mohou proti usnesení o příklepu podat ve lhůtě patnácti dnů odvolání. Proti usnesení o příklepu mohou podat
odvolání
také
oprávněný,
další
oprávnění,
povinný,
manţel povinného, osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní a zástavní právo, pokud jim nebyla doručena draţební vyhláška a oni se z tohoto důvodu draţby nezúčastnili. Draţba je bezúspěšná, pokud v ní nebylo učiněno ani nejniţší podání. Další draţbu soud nařídí pouze na návrh oprávněného nebo dalších oprávněných podaný nejdříve po uplynutí třech měsíců. Pokud však takový návrh nebude učiněn do jednoho roku od
bezúspěšné
draţby,
Opětovnou
draţbu
nezaplatí
ani
soud
soud nařídí
v dodatečné
výkon
rozhodnutí
v případě,
lhůtě
stanovené
kdy pro
zastaví. vydraţitel zaplacení
nejvyššího podání, ne delší neţ 30 dnů. Teorie o takové osobě hovoří jako o obmeškaném vydraţiteli. V opětovné draţbě pak nejniţší podání činí jednu polovinu výsledné ceny. Obmeškaný
65 vydraţitel
je
nezaplacením
povinen
nejvyššího
nahradit podání
veškeré
vznikly
náklady,
státu
a
které
účastníkům
draţby. Novým draţebním jednáním se nazývá draţba nařízená soudem poté, co bylo usnesení o příklepu odvolacím soudem změněno. S účinností od 1.listopadu 2009 můţe být v souladu s § 336o o.s.ř. nařízena také elektronická draţba pro niţ kromě některých
specifik
obdobně
platí
ustanovení
občanského
soudního řádu o „obyčejné“ draţbě. 2.3.5 Rozvrhové jednání Jednání
o
rozvrhu
rozdělované
podstaty
je
vyvrcholením
procesu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. Následuje po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání
vydraţitelem.
Šance
oprávněných
na
celkové
nebo
částečné uspokojení jejich pohledávek bude záviset na výši nejvyššího
podání
pohledávek
bude
a
na
tom,
rozdělovaná
zda
uspokojením
postata
přednostních
vyčerpána
či
nikoliv.
Cílem rozvrhového jednání je pak přesné zjištění rozdělované podstaty
a
rozhodnutí
o
jednotlivých
nárocích
účastníků
draţby. Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho,
popřípadě
jistota
a
náhrady
od
obmeškaného
vydraţitele (viz. oddíl 2.3.4). Je nasnadě, ţe příprava a realizace draţebního jednání vyţaduje určité náklady a rovněţ zánikem vlastnického práva povinného k nemovitosti je potřeba vypořádat
oprávněné
z titulu
věcných
a
jiných
práv
na
nemovitosti váznoucích. Za účelem vypořádání všech pohledávek soud
provádí
rozvrhové
jednání.
V podstatě
se
podle
občanského soudního řádu jedná o nesporné řízení, v němţ se projednají
shora
uvedené
pohledávky.
„Smyslem
rozvrhového
jednání je projednat pohledávky všech oprávněných osob za jejich
přítomnosti
v rozvrhovém zaznamená jednání
soud
tak,
usnesení. do
seznámí
aby
o
Postup
nich
mohl
soud
rozhodnout
při
rozvrhovém
jednání
jednání.
Soudce
počátku
protokolu
o
přítomné
s tím,
které
na
z přihlášených
66 pohledávek byly odmítnuty a ke kterým se nepřihlíţí. Poté věřitelé,
kteří
pohledávky konkrétní
ke
jsou dni
částkou
přítomni
u
rozvrhového
výši
jednání,
jednání
pohledávky
a
vyčíslí
tak,
jejího
ţe
své
uvedou
příslušenství,
údaje svědčící o tom, do jaké skupiny patří (§ 337c), a skutečnosti,
které
určují
podle
zákona
pořadí.“62
její
K rozvrhu soud předvolává účastníky, jimiţ jsou oprávněný, další oprávnění, povinný, vydraţitel, další přihlášené osoby, jejichţ přihláška nebyla odmítnuta a osoby, o nichţ je známo, ţe v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch,
o
nichţ
bylo
nezaniknou.
Kromě
rozvrhového
usnesení
začátku
jednání
rozhodnuto,
toho
soud
zveřejní
vyvěšením
soud
určí
ţe
na
prodejem oznámení
úřední
pořadí
v draţbě o
desce
soudu.
jednotlivých
Jednotlivé pohledávky zákon dělí do šesti skupin.
konání Na
nároků.
Jsou to:
1) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním draţby, nové draţby nebo další draţby, 2) pohledávky pohledávek,
z hypotečních slouţící
úvěrů
ke
krytí
nebo
části
jmenovité
těchto hodnoty
hypotečních zástavních listů, 3) pohledávka
oprávněného,
pohledávka
dalšího
oprávněného,
pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichţ bylo rozhodnuto, ţe prodejem nemovitosti v draţbě nezaniknou, 4) pohledávky nedoplatků výţivného, 5) pohledávky
daní
a
poplatků,
pojistného
na
veřejné
zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pokud nebyly uspokojeny ve skupině 3), 6) ostatní pohledávky. Při uspokojování jednotlivých pohledávek platí zákonná zásada priority a zásada proporcionality. Zásada priority znamená, 62
BUREŠ, J. DRÁPAL, L. KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád, Komentář. II.díl. 7.vyd. Praha : C.H.Beck, 2006, str. 1662
67 ţe pokud není moţné plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téţe skupiny, uspokojí se podle pořadí, tj. podle toho, která
pohledávka
proporcionality
uplatněna
se
vztahuje
na
(vznikla)
dřív.
Zásada
pohledávky
stejného
pořadí
v rámci téţe skupiny a znamená, ţe takové pohledávky budou uspokojeny
poměrně.
Jak
jiţ
bylo
uvedeno,
pro
pořadí
pohledávky je rozhodující časový okamţik jejího uplatnění či přihlášky popř. jejího vzniku. Občanský soudní řád stanovuje rozhodující okolnosti pro pořadí takto: a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, b) u pohledávky dalšího oprávněného, den, který se povaţuje za přistoupení k řízení, c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška, d)
u
pohledávky
zajištěné
zástavním
právem
den
vzniku
zástavního práva, e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene, f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. V případě, ţe by některou pohledávku bylo moţné podřadit pod více
z
těchto
okolností,
bude
se
posuzovat
podle
nejvýhodnější z nich. Ohledně přihlášených pohledávek platí, ţe kaţdý z účastníků rozvrhového jednání je můţe popírat co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. Pro takové popření se pouţije
ustanovení
občanského
soudního
řádu
o
odporové
ţalobě. „O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li
namítáno,
ţe
pohledávka
tu
nikdy
nebyla
(tedy,
ţe
přihlášená pohledávka ve skutečnosti nikdy nevznikla) nebo, ţe jiţ zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí) anebo, ţe
se
zcela
promlčela.
Výše
pohledávky
je
popřena
tehdy,
tvrdí-li se, ţe tu pohledávka sice je, avšak úpadce dluţí méně, neţ kolik bylo v přihlášce uvedeno (tvrzení, ţe úpadce nedluţí nic, představuje popření pravosti pohledávky). Pořadí pohledávky
popírá
ten,
kdo
tvrdí,
ţe
pohledávka
nemá
při
68 rozvrhu přednostní pořadí uváděné přihlašovatelem, popřípadě, ţe
má
jiné
(méně
výhodnější)
neţ
přihlašovatelem
uváděné
přednostní pořadí.“63 O odporových ţalobách bude v této práci ještě
podrobněji
pojednáno
v oddílu
2.4.2.
Ještě
neţ
soud
vydá usnesení o rozvrhu je vydraţitel povinen se vyjádřit zda přebírá
pohledávky,
jejichţ
zaplacení
věřitelé
výslovně
nepoţadovali. V samotném usnesení o rozvrhu soud rozhodne o uhrazení jednotlivých pohledávek a to podle jejich skupin a pořadí
(popř.
podle
stejného
pořadí).
věřitele)
a
jejich
poměru
„Pohledávky
zástavního
k ostatním
oprávněného
věřitele
[§
337
pohledávkám
(vymáhajícího
odst.
1
písm.
d)
o.s.ř.] se při rozvrhu neuspokojují poměrně, ale podle svého pořadí; zástavní věřitel však můţe být uspokojen pouze ze zástavy.“64
Ohledně
příslušenství
pohledávek
vzniklého
po
jejich vyčíslení soudu platí, ţe nebudou věřiteli přiznány – soud
rozhoduje
pouze
o
pohledávkách
ve
výši
vyčíslené
věřitelem před samotným rozvrhem. Rozvrhové usnesení doručí soud všem účastníkům rozvrhového řízení a ti poté mají právo se proti tomuto usnesení odvolat, přičemţ není rozhodné, zda v průběhu rozvrhu či draţby vznesli námitku či nikoliv. Po právní
moci
jednotlivým
rozvrhového věřitelům.
usnesení
V případě,
soud ţe
po
provede
výplatu
uspokojení
všech
pohledávek, bude existovat zůstatek (hyperocha), bude tento vyplacen povinnému.
2.4 Exekuční spory Exekuční spory, v právní teorii někdy nazývané téţ jako spory vznikající
z podnětu
výkonu
rozhodnutí,
tvoří
poměrně
nesourodou skupinu, v jejímţ rámci můţeme rozlišovat spory jednak z hlediska časového a nebo podle druhu řízení o nich
63
R 52/1998/XXXI, s.201 KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Praha 2005, ASPI, str.187 64
69 probíhajících, nalézacím
tedy,
či
zda
v řízení
roztříštěné
úpravy
ustanoveních
o
jejich
o
výkonu
lze
procesu
řešení
probíhá
rozhodnutí.
hledat výkonu
v řízení
Důvody
v poměrně
rozhodnutí,
takto
sloţitých zejména
pak
v existenci mnohých způsobů civilního výkonu rozhodnutí. Je pochopitelné,
ţe
spory
vznikající
při
výkonu
rozhodnutí
prodejem nemovitosti se budou lišit od případů, kdy se bude jednat
o
výkon
rozhodnutí
provedením
prací
a
výkonů.
S ohledem na časové hledisko budou účastníci podávat jiné návrhy,
ţaloby
či
námitky
před
samotným
nařízením
výkonu
rozhodnutí, jiné v jeho průběhu a po jeho skončení. Pokud budeme brát v úvahu takto vymezené rozdíly, jistě dojdeme k závěru,
ţe
stávající
exekučních sporů
relativně
nesourodá
právní
úprava
má své opodstatnění. Celistvé uspořádání
dané problematiky bude významné pro teoretické, vědecké a pedagogické účely, ovšem z pohledu právní praxe by takové uspořádání
patrně
narušovalo
logické
souvislosti
při
exekučním řízení. Z tohoto důvodu a vzhledem k praktickému významu
(zejména
pojednává
pro
stranu
samostatná
oprávněnou)
kapitola
této
o
práce.
těchto
sporech
Exekuční
spory
bývají definovány jako „spory, které nejen určitým způsobem souvisejí s exekučním řízením, ale také ztrácejí všechen svůj smysl
a
význam,
pokud
nemají
přímý
vztah
ke
konkrétnímu
řízení exekučnímu a pokud nejsou na něm plně a bezpodmínečně závislé.“65 2.4.1 Třídění exekučních sporů Podle shora naznačeného můţeme na exekuční spory nahlíţet z hlediska
časového
okamţiku
řízení
o
výkonu
rozhodnutí,
v němţ mohou tyto spory vzniknout a současně podle toho, zda podléhají
ustanovením
občanského
soudního
řádu
o
řízení
nalézacím či ustanovením o řízení o výkonu rozhodnutí. 65
MACUR, J. Kurs občanského práva procesního – exekuční právo. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 119
70 Podle pravidel obsaţených v ustanoveních o.s.ř. o nalézacím řízení
se
typicky
postupuje
v případě
vylučovacích
ţalob,
odporových ţalob a ţalob z lepšího práva. Takové spory pak tvoří většinu projednávaných sporů vzniklých z podnětu výkonu rozhodnutí. Jejich průběh není zvlášť upraven v části šesté o.s.ř., ale řídí se podle pravidel obsaţených v části třetí o.s.ř. Existence této úpravy je zřejmá. Pravidla pro výkon rozhodnutí
obsaţená
v občanském
soudním
řádu
jsou
uţ
tak
dosti obsáhlá (zabírají téměř třetinu o.s.ř.), neţ, aby mohla upravovat
další
postup,
nota
bene,
kdyţ
jsou
příslušná
ustanovení obsaţena na jiném místě o.s.ř. Ani tyto spory ale neztrácejí povahu sporů exekučních a to právě z toho důvodu, ţe určitým způsobem souvisí s exekučním řízením, ba co víc – bez
existence
Jejich
tohoto
předmětem
řízení
jsou,
by
podobně
byly jako
zcela
nemyslitelné.
v řízení
incidenčním,
tzv. exekuční ţaloby, výše zmíněné. O těchto ţalobách bude blíţe pojednáno v samostatných oddílech v rámci podkapitoly 2.4 Exekuční spory. Spory projednávané a rozhodované v rámci ustanovení o výkonu rozhodnutí bývají označovány jako spory incidenční a řízení o nich
jako
řízení
incidenční.
V tomto
ohledu
mohou
činit
nejasnosti ustanovení zákona č.182/2006 Sb., (insolvenčního zákona), která výslovně v § 159 a násl. zmiňují incidenční spory, nicméně v následujícím výkladu se incidenčními spory budou rozumět spory projednávané dle ustanovení části šesté občanského
soudního
řádu.
O
souvislostech
řízení
podle
insolvenčního zákona s řízením o výkonu rozhodnutí pak bude pojednáno v následujcí podkapitole 2.5 této práce. V případě, ţe dojde k projednávání incidenčního sporu, obsahuje řízení dvě
rozdílné
sloţky,
z nichţ
první
má
povahu
nuceného
vymáhání práva a druhá povahu řešení sporu o právo. Exekuční řízení,
v němţ
jsou
projednávány
spory
incidenční,
je
v podstatě ovládáno zásadami, které se vztahují na civilní řízení sporné, tedy především zásadou dispoziční. Návrhem na
71 zahájení
incidenčního
řízení
(uplatněním
námitek
povinného
proti exekuci) se ovšem nezahajuje exekuční řízení, neboť toto jiţ za dané situace probíhá a incidenční řízení v něm tvoří jen jeho zvláštní úsek, který není formálně oddělen od původně zahájeného exekučního řízení, předpokládá však podání zvláštního
návrhu
ze
strany
povinného.
Je
záleţitostí
sporných stran, aby do tohoto řízení vnesly potřebný skutkový materiál
a
za
jeho
shromáţdění
nesou
plnou
odpovědnost.
Podobně jako v nalézacím řízení sporném se také v incidenčním řízení uplatňuje povinnost tvrzení, břemeno tvrzení a břemeno důkazní,
jimiţ
jsou
postavení
ve
sporu.
integrální
součástí
procesní
strany
Protoţe řízení
však
zatíţeny řízení
exekučního,
podle
svého
incidenční
nelze
v něm
je
pouţít
obecná ustanovení občanského soudního řádu upravující řízení nalézací, která exekuční právo z pouţití v exekučním řízení výslovně
vylučuje.
Tak
například
je
v incidenčním
řízení
vyloučeno přerušení řízení, prominutí zmeškání lhůty, obnova řízení,
vedlejší
účastenství,
podání
vzájemného
návrhu,
uzavření soudního smíru a podobně. V incidenčním řízení je také nutno pouţít ustanovení exekučního práva, která se někdy od
obecné
například
úpravy
řízení
v incidenčním
nalézacího sporu
podstatně
soud
liší.
meritorně
Proto
rozhoduje
usnesením, nikoliv rozsudkem. Předmětem incidenčního řízení je nepřípustnost exekuce, popř. zastavení exekuce.66 Třídění
exekučních
sporů
podle
jejich
projednávání
v nalézacím či incidenčním řízení je prvním kriteriem. K němu nedílně
přistupuje
rozděluje
exekuci
třídění na
dobu
podle
časového
před
jejím
hlediska,
nařízením,
které
v jejím
průběhu a na dobu po skončení exekuce. Při zohlednění výše uvedených
kritérií
můţeme
přikročit
k samotnému
třídění
exekučních sporů. I. 66
Exekuční
spory
projednávané
a
rozhodované
v řízení
MACUR, J. Kurs občanského práva procesního – exekuční právo. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 110
72 nalézacím67 1. vznikající před zahájením exekučního řízení a)
spory
o
doplnění
exekučního
titulu
z důvodu
jeho
materiální nevykonatelnosti (§ 262 odst.1 o.s.ř.) b) spory o doplnění exekučního titulu z důvodu přechodu práva nebo povinnosti v titulu stanovených (§ 256 odst.1 o.s.ř.) 2. vznikající během exekučního řízení: a)
spory
o
doplnění
exekučního
titulu
z důvodu
změny
oprávněného nebo povinného (§ 256 odst.1 o.s.ř.) b) spory vylučovací (§ 267 o.s.ř.) c) spory odporové (§ 267a o.s.ř.) d) spory oprávněného vůči plátci mzdy (§§ 292, 296 o.s.ř.) e) spory oprávněného vůči peněţnímu ústavu (§ 311 o.s.ř.) f) spory oprávněného vůči dluţníku povinného (§§ 315, 320 o.s.ř.) 3. vznikající po skončení exekuce: pouze spory z lepšího práva II. Exekuční spory projednávané v řízení incidenčním Jak jiţ bylo uvedeno, tyto spory mohou být vyvolány pouze v průběhu
exekučního
řízení.
Exekuční
spory
projednávané
v řízení incidenčním můţeme rozdělit následujícím způsobem: a) spory o to, ţe zaniklo právo exekučním titulem přiznané (§ 268 odst.1 písm.g) o.s.ř.) b) spory o to, ţe exekuce je vůbec nepřípustná (§ 268 odst.1 písm.h) o.s.ř.) c) spory podle § 351a o.s.ř. 2.4.2 Vylučovací žaloba Základní právní rámec vylučovací ţaloby obsahuje ustanovení § 267
občanského
soudního
řádu.
Na
tomto
místě
je
výslovně
uvedeno, ţe o vylučovací (excindační – z latinského excindere 67
FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Praha : Acta Universitatis Carolinae – Iuridica, 1972, s. 46
73 = vytrhnout) ţalobě, rozhoduje soud podle části třetí o.s.ř. – tedy v řízení nalézacím. Zejména je zde třeba akcentovat, ţe se opět jedná o řízení, které můţe být zahájeno pouze na návrh. Osobou oprávněnou podat návrh je zpravidla vlastník movité věci nebo nemovitosti. V prvé řadě je třeba zdůraznit, ţe to má být její věc, která má být v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo nemovitosti zabavena. „Tato třetí osoba není účastníkem exekučního řízení, ale je pouze osobou zúčastněnou
na
takovém
právního vztahu.“
68
řízení
a
je
subjektem
exekučního
V podkapitole 2.2 bylo uvedeno, ţe za věc
se povaţuje předmět, který je ovladatelný a uţitečný. Podle občanského
zákoníku
občanskoprávních
pak
vztahů.
věci
Tak
mohou
tomu
bude
být
předmětem
typicky
v případě
uplatnění vylučovací ţaloby, kdy navrhovatel bude tvrdit, ţe má k věci práva nepřipouštějící její prodej v rámci výkonu rozhodnutí. Jedná se zde zejména o právo vlastnické, svědčící třetí osobě, tedy osobě odlišné od povinného. Nemusí to být však
pouze
vlastnické
právo,
ale
také
právo
podílového
spoluvlastníka, jeţ je rovněţ oprávněn k podání vylučovací ţaloby. Určité potíţe mohou nastat s kvalifikací drţby, tedy s určením,
zda
je
drţba
právem
k věci,
které
nepřipouští
výkon rozhodnutí. Na tuto otázku je třeba odpovědět kladně. Drţba
je
totiţ
v občanském
zákoníku
předpokládaný
právní
vztah a není proto důvodu, proč by měla být nepřípustnost výkonu
rozhodnutí
nemoţná.
Dále
také
detence
je
právem
k věci, jeţ nepřipouští výkon rozhodnutí, pokud se detence (tedy právní vztah spočívající v tom, ţe osoba má sice věc ve své moci, neboli ji fakticky ovládá, avšak nakládá s ní jako s cizí,
tj.
chybí
titul,
odvozený
jí od
drţitelská vlastníka
vůle69 věci,
opírá který
se není
o
právní totoţný
s povinným v exekučním řízení. Detence můţe vyplývat z práva 68
MACUR,J. Kurs občanského práva procesního–exekuční právo. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 120 69 KNAPP, H. KNAPPOVÁ, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek I. 2.vydání. Praha : Codex, 1997, s. 221
74 věcného
(zástavní
z půjčky).
právo)
Drţitel
i
i
z práva
detentor
závazkového
tedy
v zásadě
(např.
můţe
podat
vylučovací ţalobu, ale jen za předpokladu, ţe jeho postavení není odvozeno od vlastnického práva povinného. Existence výše popsaných práv k věci bude mít v případě provádění exekuce prodejem movitých věcí zcela zásadní význam, neboť na nich závisí případný úspěch ve sporu o vyloučení věci z prodeje. Pro exekutora při zahrnování jednotlivých věcí do soupisu není podstatné komu svědčí vlastnické právo k ní, pouze pokud osoba odlišná od dluţníka tvrdí, ţe je vlastníkem věci, bude taková informace v soupisu věcí poznamenána. Jinak exekutor vychází
z domněnky,
ţe
sepsané
věci
jsou
vlastnictvím
povinného. Právě okamţik soupisu věcí exekutorem je rozhodný pro vznik práva třetí osoby domáhat se v řízení o vylučovací ţalobě,
vyloučení
nařízení
výkonu
prodeje
movitých
své
věci
z prodeje.
rozhodnutí, věcí
dospěl
nýbrţ aţ
Nestačí
tedy
nutné,
aby
je
do
stádia
pouhé proces
soupisu
věcí.
Důvodem pro tuto skutečnost, ţe fakt, ţe třetí osoba aţ do chvíle soupisu věcí není v nakládání s ní nijak omezena. V případě výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti soud vychází při
nařízení
exekuce
z domněnky,
ţe
nemovitost
vlastní
povinný, pokud mu tuto skutečnost oprávněný ve svém návrhu doloţí příslušným výpisem z listu vlastnictví. Přesto, ţe ve většině případů se bude jednat o jasně prokázané vlastnictví povinného,
nemusí
tomu
tak
být
vţdy.
Nelze
totiţ
zcela
vyloučit existenci osoby, jeţ bude mít k nemovitosti právo vylučující její prodej (tj. zejm. vlastnictví viz výše). Lze si
představit,
příslušné
ţe
kroky
z mnoha
důvodů
k zanesení
nemovitostí.
Pak
bude
vylučovacího
řízení
muset
na
taková
svého své
základě
práva
právo
podané
osoba
nepodnikla
do
katastru
prokázat
v rámci
vylučovací
ţaloby.
Samotná dikce § 267 o.s.ř. bude třetí osobu svádět k tomu, aby
v ţalobním
rozhodnutí
petitu
(„Právo
navrhovala k věci,
vyloučení
které
věci
nepřipouští
z výkonu výkon
75 rozhodnutí, vyloučení
lze věci
uplatnit
vůči
z výkonu
oprávněnému
rozhodnutí,
návrhem
…“).
S tím
na však
nesouhlasí Josef Fiala ve své publikaci „Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí“70, neboť tvrdí, ţe vyloučení věci z exekuce je třeba brát v kontextu s § 268 odst. 1 písm. f) a tudíţ
je
třeba
v ţalobním
návrhu
poţadovat
nepřípustnost
exekuce na určitou věc. Ono vyloučení věci z exekuce se totiţ děje
tím,
ţe
předseda
senátu
v exekučním
řízení
zastaví
exekuci podle § 268 odst. 1 písm. f). Fiala ale zároveň dodává,
ţe,„navrhne-li
z exekuce,
má
soud
oprávněný,
upravit
aby
výrok
věc
rozsudku
byla
vyloučena
sám,
tak,
ţe
exekuce vedená na konkrétní věc je nepřípustná. Jde tu o dovolenou úpravu výroku, protoţe i z nesprávně formulovaného návrhu ţalobního je zcela bezpečně zřejmé čeho se ţalobce domáhá.“71 Ve světle praxe se však takový poţadavek zdá být aţ příliš
perfekcionistickým
a
ve
skutečnosti
drtivá
většina
petitů návrhů zní na vyloučení věci z prodeje, nikoliv na nepřípustnost vedení exekuce na takovou věc. Svůj odraz tento teoretický názor nenachází ani na straně soudů, které běţně rozhodují o vyloučení věci a nikoliv o nepřípustnosti výkonu rozhodnutí na určitou věc. Poté, co bude vyjasněn právní vztah k věci, budeme se muset zabývat
věcí
samotnou.
Aby
totiţ
mohlo
dojít
k jejímu
vyloučení z výkonu rozhodnutí, je nutné tuto věc co moţná nejpřesněji v návrhu specifikovat. Je nasnadě, ţe specifikace či konkretizace věci záleţí na navrhovateli. Pokud aktivně legitimovaná
osoba
takovou
věc
v němţ
navrhovatele
v návrhu
dostatečně
na
vyloučení
nespecifikuje,
vyzve,
aby
vydá
věci
z prodeje
soud
usnesení,
předmětnou
věc
určil
dostatečným a nezaměnitelným způsobem. Bude se zde jednat o odstranitelnou
70
vadu
řízení,
soud
tedy
ve
svém
usnesení
FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Praha : Acta Universitatis Carolinae – Iuridica, 1972, s. 67 71 tamtéţ
76 stanoví lhůtu pro splnění povinnosti navrhovatele spočívající v upřesnění
popisu
navrhovateli,
aby
věci věc
a
řízení
nezastaví.
specifikoval
co
do
Je
barvy,
pak
na
výrobce,
rozměrů, počtu kusů, u obrazu, aby uvedl autora, motivy, u motorových
vozidel
číslo
motoru
apod.
Co
nejpřesnější
specifikace a dále zejména uvedení ceny věci, má kromě jiného rovněţ vliv na výši soudního poplatku. Pokud by navrhovatel ani
přes
výzvu
soudu
nedostatek
řízení
neodstranil,
soud
řízení o vylučovací ţalobě zastaví. Protoţe odpovědnost za výsledek řízení spočívá na samotných účastnících
řízení,
mají
tito
povinnost
tvrzení
–
tedy
povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti a povinnost důkazní – tzn. povinnost navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. O
tom,
které
z navrhovaných
rozhoduje
soud.
navrţené
důkazy,
Ten
sice
kdyby
důkazů
můţe
budou
provést
toho
bylo
provedeny,
jiné
pak
neţ
účastníky
ke
zjištění
potřeba
skutkového stavu,ale není to jeho povinností. To znamená, ţe pokud ţalobce potřebné důkazy nenavrhne a neoznačí, neunesl důkazní břemeno, soud nemůţe ţalobě vyhovět a tuto ţalobu zamítne.72 Naproti tomu, ţalovaný (oprávněný) se patrně bude proti
podané
vylučovací
ţalobě
bránit
pouze
tvrzením,
ţe
ţalobce není vlastníkem (drţitelem, detentorem) věci. Důkazní břemeno leţí na navrhovateli. Za důkaz mohou slouţit všechny prostředky, jimiţ lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření výslech
orgánů
a
účastníků.
dokazování
právnických Z pohledu
nejdůleţitějšími
osob,
listiny,
vylučovací
prostředky
ohledání
ţaloby
listiny
jsou
a
pro
osvědčující
původ věci, např. doklady o zakoupení věci nebo doklady o zaplacení věci. Ani ostatní důkazní prostředky nemusí být zcela
bez
rozhodnutí. 72
významu, Soud
by
neboť měl
na
dokazovaní
provádět
dokazování
leţí
těţiště
s obzvláštní
(Anonymus). Důkazní povinnost ve sporném řízení, Právo a podnikání v praxi, 1997, číslo 2, str. 35
77 pečlivostí, aby dospěl ke skutečnému stavu věci a nezkrátil na právech tu či onu stranu sporu. Po projednání této věci pak
soud
můţe
rozhodnout
v zásadě
třemi
způsoby.
Můţe
vylučovací ţalobě plně vyhovět nebo ji zcela zamítnout popř. částečně
vyhovět
a
částečně
zamítnout.
V případě
vyhovění
nebo částečného vyhovění bude opět důleţité přesně vyčíslit cenu věci (části věci), neboť od tohoto údaje se pak bude vyvíjet výrok o náhradě nákladů řízení. Pokud soud excindační ţalobě
zcela
rozhodnutí věci.
vyhoví,
dochází
V opačném
v okamţik
k zastavení
případě,
tedy
právní
výkonu právní
moci
rozhodnutí mocí
takového prodejem
rozhodnutí
o
zamítnutí vylučovací ţaloby, platí, ţe exekuce je přípustná. V případě částečného vyhovění a částečného zamítnutí se oba uvedené případy kombinují. Poměrně zásadní novinkou, kterou přinesl do českého právního řádu zákon č.286/2009 Sb., s účinností od 1.listopadu 2009, je svázání moţnosti uplatnit vylučovací ţalobu lhůtou. Podle novelizovaného ustanovení § 68 odst. 4 exekučního řádu můţe navrhovatel podat excindační ţalobu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu věcí. Toto ustanovení však ţádným způsobem nezbavuje vlastníka věci jeho vlastnického práva k ní, spolu se všemi jeho oprávněními. I nadále se tak podle obecně přijímaných závěrů můţe vlastník věci domáhat jejího vrácení ţalobou o vydání bezdůvodného obohacení. „Nepodanie návrhu na vylúčenie hnutelných vecí, hotových peňazí a onych vecí, u ktorých nedochádza při súdnom výkone
rozhodnutia
k predaju,
z výkonu
rozhodnutia
podia
ustanovenia § 267 odst. 1 O.s.p., nevylučuje moţnosť ţalovať veriteľa
(oprávněného
při
súdnom
výkone
rozhodnutia)
plnenie z neoprávněného majetkového prospechu.“
73
73
KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005, s.232
na
78 Závěrem kapitoly o vylučovací ţalobě se sluší podotknout, ţe v průběhu celého řízení o excindačních sporech soud ohledně vylučované věci odloţí provedení exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. Hovoříme-li tu o soudu, je místní příslušnost soudu stanovena v § 88 písm. i) o.s.ř. jako příslušnost výlučná. Věcně příslušný je pak okresní soud.74 2.4.3 Odporová žaloba Odporová ţaloba znamená popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí
některé
z pohledávek
přihlášených
k rozvrhu
výtěţku
tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, prodejem
movitých
věcí
a
nemovitostí.
Nucené
vymáhání
zaplacení peněţité částky lze uskutečnit jen tak, ţe výkon rozhodnutí postihne určité majetkové kusy povinného (mzdu, pohledávky,
jiná
nemovitosti), peněţitého
majetková
které
výtěţku
se se
nuceně jediný
práva,
movité
zpeněţí. oprávněný
věci
Z takto
nebo
získaného
uspokojí
přímo
a
případný přebytek se vrátí povinnému. Je-li však více těch, kteří podle zákona mají nárok na uspokojení svých pohledávek z docíleného stadia.
Prvé
majetkových výkonu
výtěţku stadium
kusů
moţno
zpeněţení, je
určeno
povinného
nazvat
rozpadne ke
nuceným
vlastním
se
výkon
zpeněţení výkonem.
výkonem.
na
dvě
postiţených Toto
Končí
stadium
zpeněţením
majetkových kusů. Po tomto vlastním výkonu následuje druhé stadium, které slouţí jednak k rozhodnutí o rozdělení výtěţku mezi ty, kdoţ si činí nárok na uspokojení svých pohledávek a zůstane-li tu ještě přebytek k rozhodnutí o vydání přebytku povinnému, a jednak k realizaci tohoto soudního rozhodnutí vyplacením příslušných částek těm, kterým byly rozhodnutím soudu přiznány. Toto stadium výkonu rozhodnutí se označuje jako řízení rozvrhové.75 Samotnému procesu rozvrhových jednání 74
FIALA, J. Pravomoc při sporech vznikajících při výkonu soudního rozhodnutí. Praha: Právník, 1965, s. 654 75 FIALA, J. Popírání pohledávek v soudním výkonu rozhodnutí. Praha: Právník, 1966, s. 107
79 je věnována celý oddíl 2.2.4 a oddíl 2.3.5 této práce. Rozvrhové řízení přichází v úvahu jen tam, kde si více osob činí nárok na uspokojení svých pohledávek z výtěţku zpeněţení získaného při výkonu. Střetávají se zde tedy navzájem úkojná práva
více
osob
V případě,
kdy
oprávněných se
Situace
nepostačuje
k uspokojení
se
rozdělovaní
věřitelé
na
výtěţku
prodeje.
dostane
na
všechny,
problém
z výtěţku
nenastává. proces
k podílu
však
pohledávek
výtěţku
vystoupit.
komplikuje,
proti
Děje
se
všech.
němuţ
tak
pokud
výtěţek
Nastává
sloţitý
mohou
právě
neuspokojení
prostřednictvím
odporové ţaloby. Aktivně legitimovaní účastníci se tak budou domáhat svého podílu na výtěţku tvrzením a dokazováním, ţe jiní účastníci povolaní k rozdělení výtěţku na něj nemají právo vůbec nebo v omezenější míře. Odporovou ţalobu můţe podat
oprávněný,
nebyla
zcela
další
oprávněný
uspokojena
jejich
nebo
jiný
věřitel,
pohledávka.
Vůči
jimţ
ostatním
oprávněným, dalším oprávněným či věřitelům, kteří zde budou pasivně legitimovaní, mohou namítat pravost, výši, skupinu či pořadí jejich pohledávek. Pohledávka není pravá pokud nebyly splněny
zákonné
náleţitosti
předpoklady
právního
úkonu
pro
její
pohledávku
vznik
(typicky
zakládajícího)
popř.
zánik. Nestačí, aby pohledávka byla exekučním titulem, soud na
základě
zkoumat
námitky
její
aktivně
hmotněprávní
legitimovaného základ.
Tak
účastníka se
zkoumá
bude zda
pohledávka řádně vznikla nebo zda jiţ naopak nezanikla např. na
základě
splnění,
započtení,
promlčení,
prekluzi
apod.
Obdobně je to tomu při napadnutí výše konkrétní pohledávky. Moţným je i postup, kdy navrhovatel vyjádří eventuelní petit spočívající v popírání pravosti a pokud by se tato prokázala, pak
výše
pohledávky.
Co
se
rozumí
skupinou
či
pořadím
pohledávky bylo uvedeno ve výše uvedených oddílech. Oprávněný účastník
tak
můţe
odporovat,
ţe
jiný
účastník
nesplňuje
určenou skupinu nebo pořadí pro uspokojování pohledávek. Odporovou
ţalobou
se
ţalobce
domáhá
soudního
rozhodnutí,
80 podle
něhoţ
nebude
pohledávka
z výtěţku
uspokojena
jen
určitého
exekuce
z části,
oprávněného
uspokojena popř.
nebo
vůbec
v určitém
věřitele
nebo
pořadí.
bude Účelem
soudního rozhodnutí o odporové ţalobě, které má stejně jako u vylučovací ţaloby procesní povahu, je určitá úprava rozvrhu výtěţku mezi oprávněné a věřitele v rámci konkrétního výkonu rozhodnutí.
V ţalobním
návrhu
však
nestačí,
ţe
účastník
tvrdí, ţe s pravostí, výší, skupinou či pořadím nesouhlasí. Musí současně uvést v jaké výši, skupině či pořadí má být pohledávka jeho konkurenta uspokojena. Bez takového obsahu se bude
jednat
zamýšlené důleţité
o
imperfektní
procesněprávní také
proto,
úkon,
účinky.
ţe
pokud
který
není
s to
Vyčerpávající by
soud
vyvolat
tvrzení
odporové
je
ţalobě
vyhověl, bude mít podklad pro rozhodnutí o výši, skupině či pořadí ţalobou právní
pohledávky. o
určení,
zájem.
neuplatněním
Tím
Svým bude je
odporové
charakterem nutno
nesporně ţaloby
zde
je
tedy
odporová osvědčit
skutečnost, nebyl
ţe
povolán
ţaloba, naléhavý
ţalobce
by
k rozdělení
výtěţku zpeněţení nebo by se na něj dostalo pouze v omezené míře a to ve prospěch neoprávněně povolaného účastníka. Závěrem ještě podotýkám, ţe v oblasti odporových sporů je místně příslušným obecný soud ţalovaného (tedy oprávněného nebo jiného věřitele podle § 84 o.s.ř.)76 2.4.4 Žaloba z lepšího práva V rámci systematického zařazení uvedeného v oddíle o třídění exekučních sporů patří projednávání ţaloby z lepšího práva mezi spory řešené v řízení nalézacím a je jediným sporem, který můţe vzniknout po skončení exekuce. Další výjimečností tohoto právního institutu je skutečnost, ţe tato ţaloba není výslovně v občanském soudním řádu ani označena ani popsána. Existenci sporu vznikajícího na základě této ţaloby je třeba 76
MACUR, J. Kurs občanského práva procesního – exekuční právo. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 124
81 obhájit pomocí zásad a struktury exekučního práva jako celku. Představme
si
případ,
ţe
povinný
měl
právo
bránit
se
zastavením exekuce, ale z nějaké příčiny návrh na zastavení nepodal. Následuje provedení exekuce a uspokojení oprávněného z takto provedeného výkonu. Po formální stránce byla exekuce vedena
správně,
k neoprávněnému obohacení
ale
z materiálního
provedení
oprávněného.
exekuce
Proti
a
takto
pohledu
tím
došlo
k bezdůvodnému
vzniklému
protiprávnímu
stavu se však můţe povinný bránit hmotněprávní ţalobou na odstranění
bezdůvodného
obohacení.
Toto
ale
není
ţaloba
z lepšího práva (ta je ryze procesněprávní); uvedený příklad slouţí jen k ilustraci. Představme si totiţ případ podobný, v němţ byl mezi více oprávněnými či věřiteli proveden rozvrh výtěţku (v rozvrhovém řízení) a některé z přihlášených práv nebylo
zcela
uspokojeno.
Pakliţe,
za
prvé,
neuspokojený
oprávněný či věřitel nepodá včas odporovou ţalobu podle § 267a o.s.ř. a, za druhé, došlo-li k realizaci rozvrhového usnesení, můţe se neuspokojený oprávněný nebo věřitel domáhat ţalobou z lepšího práva, aby ţalovaný (jehoţ pohledávka byla neoprávněně částku, usnesení
uspokojena
která
byla
na
úkor
ţalovanému
neoprávněně
ţalobce) při
vyplacena.
vyplatil
realizaci
Jde
tu
ţalobci
rozvrhového
vlastně
ve
své
podstatě o dodatečné provedení odporu s tím rozdílem, ţe se musí ţalobce domáhat toho, aby mu ţalovaný vyplatil to, co neoprávněně obdrţel při realizaci rozvrhového usnesení.77 Na straně aktivně legitimované vystupuje osoba, která není v daném
řízení
o
výkonu
rozhodnutí
oprávněným,
dalším
oprávněným ani povinným a tvrdí, ţe byla neprávem vyloučena či vůbec nepřibrána k rozdělování výtěţku prodeje. Úspěchu v tomto sporu pak můţe dosáhnout pouze tehdy, pokud prokáţe, ţe
její
pohledávka
by
byla
zcela
nebo
zčásti
uspokojena,
nebýt porušení ustanovení o.s.ř. o postupu v rámci prodeje 77
FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Praha : Acta Universitatis Carolinae – Iuridica, 1972, s. 98
82 movitých věcí či nemovitostí. Pasivně legitimovaným je pak osoba oprávněného, dalšího oprávněného či jiného věřitele, jeţ získala část výtěţku na úkor ţalobce z lepšího práva. Jak
jiţ
bylo
procesní
uvedeno,
povahu,
ţaloba
neboť
je
z lepšího
zaloţena
práva
výhradně
má
na
výlučně
exekučním
právu. Jejím právním důvodem je okolnost, ţe podle předpisů exekučního práva pohledávka ţalovaného neměla být z výtěţku uspokojena
a
ţe
v důsledku
porušení
těchto
předpisů
byla
pohledávka ţalobce v rozvrhovém řízení neprávem z uspokojení vyloučena. Ţalobce tedy ţalobou z lepšího práva neuplatňuje vůči ţalovanému ţádné nároky, jeţ by se zakládaly na hmotném právu. Ve svém ţalobním návrhu se domáhá vydání rozhodnutí, jímţ by ţalovaný byl zavázán vyplatit ţalobci částku, která byla ţalovanému v rozvrhovém řízení neoprávněně přiznána a vyplacena. Svým charakterem se tedy jedná o ţalobu na plnění. 2.5 Exekuce a insolvence Po několika odkladech data nabytí účinnosti se konečně dne 1.ledna 2008 stal účinným zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho
řešení
(insolvenční
zákon).
I
přes
jeho
úctyhodných 434 paragrafů nepřinesl do českého právního řádu zásadní
změny
konkurzu,
spíše
reagoval
na
potřeby
praxe
zejména tedy věřitelů a zavedl nové instituty týkající se úpadku. Tak se tedy v řešení úpadku poprvé setkáváme s pojmem reorganizace a oddluţení, které jsou podle § 4 insolvenčního zákona spolu s konkurzem způsoby řešení úpadku. Pro úplnost je
třeba
ještě
zmínit,
ţe
insolvenční
zákon
zavádí
další
zvláštní způsoby řešení úpadku pro určité subjekty nebo pro určité
druhy
případů.
Zaveden
byl
rovněţ
nový
pojem
„inslovenční řízení“, kterým se rozumí soudní řízení, jehoţ předmětem je dluţníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho
řešení
vyvolané
a
pojem
insolvenčním
insolvenční
zákon
a
„incidenční řízením,
spor“, o
projednávané
kterým
kterých v
rámci
jsou
tak
spory
stanoví
insolvenčního
83 řízení.
Jde
zde
tedy
o
jiné
insolvenční
řízení
neţ
bylo
popsáno v předchozí podkapitole 2.4 o exekučních sporech. Obecně lze tvrdit, ţe úprava konkurzu, nyní jako jednoho ze způsobů řešení úpadku, navazuje na předchozí úpravu obsaţenou v
zákoně
č.328/1991
Sb.,
o
konkurzu
a
vyrovnání.
Na
problematiku konkurzu je i do budoucna moţné počítat s do té doby ustálenou judikaturou. Ve vztahu k exekuci či výkonu rozhodnutí platí, ţe výkon rozhodnutí
či
exekuci,
která
by
postihovala
majetek
ve
vlastnictví úpadce, jakoţ i jiný majetek, který náleţí do majetkové
podstaty,
lze
nařídit,
nelze
jej
však
provést.
„Zbrusu nová úprava obsaţená § 109 aţ 114 váţe se zahájením insolventního řízení celou řadu procesních a hmotněprávních účinků, jeţ postihují jak dluţníka, tak i jeho věřitele.“78 Stále
platí,
exekuce
se
ţe
návrh
na
i
nadále
nařízení podává
výkonu
proti
rozhodnutí
povinnému.
nebo Proti
insolvenčnímu správci (nahrazuje správce konkurzní podstaty) jej
nelze
podat,
insolvenčního č.312/2006
ani
správce
Sb.,
o
má-li je
být
povinným
popsán
insolvenčních
v
úpadce.
Institut
samostatném
správcích.
zákoně
Podle
tohoto
zákona je insolvenčním správcem fyzická osoba, která k tomu má příslušné oprávnění. Obecně lze konstatovat, ţe insolvenční zákon upravuje celou hmotněprávní
i
procesněprávní
problematiku
úpadku,
jako
zvláštního druhu neplnění závazků. Jak jiţ bylo uvedeno můţe existovat vedle probíhajícího výkonu rozhodnutí či exekuce, přičemţ účinkem úpadku lze v exekuci (výkonu rozhodnutí) po procesní
stránce
pokračovat,
nelze
ji
však
do
skončení
insolvenčního řízení provést. „Tak, jako byl dobou svého vzniku poznamenán zákon o konkurzu a vyrovnání, jsou problémy spojené s aplikací insolvenčního zákona (dále „IZ“) spojeny s úrovní a stavem legislativního 78
ZELENKA, J., a kolektiv. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2008, s.189
84 procesu v současné době. Legislativní proces je poznamenán snahou řešit vše, co bylo v minulosti zanedbáno, a současně je třeba povinně reagovat na právní úpravu evropského práva. Součástí legislativního procesu jsou i různé tlaky, které způsobují,
ţe
definitivní
podoba
zákona
je
poznamenána
chybami, nepřesnostmi a dalšími negativními jevy. Především
je
dostatečný
však
prostor
třeba, k
tomu,
aby
nová
aby
si
ji
právní
úprava
právnická
i
měla laická
veřejnost osvojila a naučila se s ní pracovat. U insolvenčního zákona, který měl platit jiţ od 1.ledna 2007, poté s posunutou účinností od 1.července 2007 a v současné době s účinností od 1.ledna 2008, jsou všechny výše zmíněné průvodní jevy typické. Přesto je však třeba si právní úpravu IZ osvojit, tedy alespoň základní principy, a připravit se na její fungování. Zákon o konkurzu a vyrovnání však bude fungovat i po nabytí účinnosti IZ. Podle § 432 IZ se pro konkurzní a vyrovnací řízení zahájená před účinností IZ pouţijí dosavadní právní předpisy. To znamená, ţe u návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dluţníka, či návrh dluţníka na vyrovnání, který dojde soudu do 31. prosince 2007, se bude posuzovat řízení jako podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, který je podle § 433 IZ zrušen. Věřitelé, dluţníci, ale především soudy tedy budou mít v ruce současně dva zákony, přičemţ IZ ve srovnání se zákonem o konkurzu a vyrovnání je daleko podrobnějším předpisem, který upravuje
řešení
úpadku
zcela
novým,
dosud
nevyzkoušeným
způsobem.“79 2.6 Některé aspekty trestního práva V závěru výkladu o prodeji movitých věcí a nemovitostí bude stručně zmíněn moţný přesah jednání osob v této souvislosti 79
POHL,T. Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice. Bulletin advokacie, 2007, č.11, s.19
85 do
oblasti
objevila
trestního
zpráva
o
práva.
Koncem
manipulaci
roku
v rámci
2009
draţeb
se
v tisku
nemovitostí.
Článek se nazýval „Okrást věřitele? Zařídíme, slečno“. Jak název napovídá, v těchto praktikách některých osob majících blízko k draţení nemovitostí se jedná o výrazné sníţení ceny draţené
nemovitosti
pro
jednoho
konkrétního
jiţ
předem
domluveného zájemce, coţ jde samozřejmě na úkor věřitelů, kteří
mají
stejný
zájem
zájem
hyperocha
by
bude
na mě
co mít
nejvyšší i
vyplacena.
podhodnoceného
prodeje
vydraţené
povinný,
kterému
V popisovaném
předem
ceně.
vybranému
Ostatně
pak
případná
případě zájemci
se
mělo
dosáhnout
tak, ţe zúčastněné osoby v prvé fázi docílí bezúspěšnosti draţby,
nejlépe
znamená
tím,
dostatečně
zveřejnit
ji
pouze
ţe
se
nedostaví
nezveřejnit částečně,
ţádní
draţební
aby
draţitelé.
vyhlášku,
nevzbudila
velký
To
popř. zájem.
Pokud se tato fáze podaří, otevírá to cestu pro uskutečnění dalšího draţebního jednání, ke kterému se jiţ dostaví pouze předem vybraný uchazeč a co je zde podstatné, vyvolávací cena je ze zákona ve výši jedné poloviny výsledné ceny. To, ţe se dostaví
pouze
pořádajících
jediný osob,
zájemcem které
je
zkreslí
opět
„prací“
draţební
draţbu
vyhlášku,
nedostatečně ji zveřejní apod. „Na vývěsku to dáme tak, ţe si toho nikdo nevšimne. A na internetu se to zkreslí.“80 V rámci této další draţby jiţ nikdo „neohroţuje“ jediného draţitele činěním vyšších nabídek a ten pak v klidu vydraţí předmětnou nemovitost za nejniţší podání. Slovy trestního zákoníku se takto jednající osoby dopouštějí zločinu podvodu, neboť sebe nebo jiného obohacují tím, ţe jiného uvádějí v omyl, vyuţijí něčího omylu nebo zamlčují podstatné skutečnosti a způsobují tak na cizím majetku (u nemovitostí) zpravidla značnou škodu nebo
škodu
velkého
kvalifikováno 80
jako
rozsahu.
Takové
jednání
můţe
být
zločin
pletichy
při
veřejné
také
draţbě
SYSLOVÁ, J. Okrást věřitele? Zařídíme, slečno. Mladá fronta Dnes. 21.října 2009, s.1,3
86 způsobený tím, ţe taková osoba lstí přiměla jiného, aby se zdrţel
účasti
na
draţbě.
Exekutoři
provádějící
podobné
machinace podle slov jednoho ze zúčastněných pro něj pracují za
„cílovou
článku
prémii“.
účtuje
za
své
Samotný
strůjce
„sluţby“
sto
si
tisíc
podle korun
zmíněného českých.
Trestní zákoník stanovuje za tyto skutky sazbu aţ osmi let trestu odnětí svobody. Z pohledu občanského práva by však podobné machinace byly stiţeny absolutní neplatností podle § 39 obč.zák., který říká, ţe neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
87 Kapitola 3: Soudní exekutoři a exekuční činnost Zákonem č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti věřitelům
(exekuční
řád)
umoţněno
a
obracet
o
změně
se
na
dalších nově
zákonů
zřízené
bylo
subjekty
vymáhání práv a to na soudní exekutory (laickou veřejností často označovaní jako soukromí exekutoři). Jak jiţ bylo v úvodu této práce uvedeno, tendence vyuţívání sluţeb těchto exekutorů je stále stoupající v míře nevídané. „Vzniká zde proto v souvislosti s novým zákonem (exekučním řádem) otázka, zda
přenesení
výkonu
části
rozhodnutí
mocenské
do
rukou
pravomoci
státu
„soukromé“
osoby
při je
nuceném
v souladu
s realizací této funkce státu. Stát se tak zbavuje u svého orgánu – soudu – charakteristického znaku existence soudní moci, tj. (státního) donucení. To můţe vést ke zdání, ţe stát se zbavuje své pravomoci tam, kde je momentálně neúspěšný.“81 Například
v Německu
i
v Rakousku
si
stát
tuto
pravomoc
ponechal ve svých rukou. V těchto zemích se nesetkáváme se „soukromými“
soudními
vykonavateli,
placenými
exekutory, státem.
ale
V Rakousku
se
soudními
provádí
nucený
výkon rozhodnutí soudem určený exekutor, pokud není určen věřitelem. Věřitel si však můţe vybrat opět pouze z exekutorů – zaměstnanců soudu.82 V Německu pak k provedení exekučních postupů
mohou
být
u
jednotlivých
soudů
podle
potřeby
ustanovení zvláštní úředníci pro provedení výkonu rozhodnutí. Před
soudy,
přebírají
u
kterých
nejsou
tuto
činnost
jiné
takoví ze
úředníci
zákona
stanoveni,
oprávněné
orgány.
Takovými orgány se rozumí soudní exekutoři. 83 Nicméně,
v našem
exekutorských 81
prostředí,
úřadů
je
vzhledem
podobně
jako
k v
tomu,
ţe
případě
počet notářů
HLAVSA, P. Exekuční řád a zákon č.119/2001 Sb. s poznámkami a prováděcími předpisy. 2.vydání. Praha: Linde, 2004, s.9 82 BAUMBACH, A. LAUTERBACH, W. ALBERS, J. HARTMANN, P. Zivilprozessordnung. 66.ed. München: 2008, s.2092 83 FUCIK, R. KLAUSER, A. KLOIBER, B. Österreichisches und Europäisches Zivilprocessrecht. 10.ed. Wien: Manz, 2009, s.22
88 legislativně regulován a jejich „obliba“ mezi věřiteli stále stoupá, nabízí se otázka zda není čas k vytvoření dalších exekutorských úřadů. Obliba mezi věřiteli je zřejmá z toho, ţe výkon rozhodnutí resp. exekuce prováděná prostřednictvím soudního exekutora zpravidla bývá na rozdíl od vykonavatele soudu rychlejší a efektivnější. Je zde však potřeba počítat s vyšší náročností finanční, která však v případě pozitivního výsledku
exekuce
pochopitelné,
je
ţe
oprávněnému
instituce
kompenzována.
soudního
Je
exekutora
není
všespasitelná a pokud povinný skutečně ţádný majetek nemá nebo
se
ho
šikovně
zbavil
před
nařízením
exekuce,
ani
exekutor z povinného patrně plnění nevymůţe. „Konečně nutno poznamenat, ţe i soudní exekutor, při veškerých výhodách, které mu dává exekuční řád oproti soudnímu výkonu rozhodnutí, je při provádění exekuce vázán často sloţitými a zdlouhavými procedurami části
šesté
pouţívají
i
jednotlivých
způsobů
občanského
soudního
v exekučním
řízení.
výkonu řádu, Ani
rozhodnutí jeţ
se
exekutor
podle
přiměřeně proto
nemá
moţnost, uţije-li povinný na svou obranu bezezbytku všech procesních provedení
nástrojů, exekuce
které
mu
například
zde
právní
prodejem
řád
nabízí,
nemovitosti
jak
povinného
urychlit tak, aby trvalo nikoli několik měsíců či jeden aţ dva roky, ale třeba dva aţ tři měsíce, jak by efektivní působení práva v ekonomickém ţivotě vyţadovalo.“84 Zásadně platí, ţe exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se povaţují za úkony soudu. Jak jiţ bylo v předchozím výkladu uvedeno, mohou se na soudní exekutory obracet oprávnění v rámci občanskoprávního vykonávacího řízení, ale i exekuční správní
orgány
správci
daně
84
podle
podle
§
§ 73
105
odst.
odst.
3
2
správního
zákona
o
řádu
správě
nebo
daní a
KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2007, s.V
89 poplatků.
V
tomto
smyslu
tedy
soudní
exekutoři
a
jejich
činnost dle zákona č.120/2001 Sb. zastřešují celou oblast výkonu
rozhodnutí
či
exekucí,
nerozhodno
zda
se
jedná
o
exekuci občanskoprávní, daňovou či správní. Exekutorem
můţe
být
ministrem
spravedlnosti
na
návrh
Exekutorské komory jmenován občan České republiky, který a) má plnou způsobilost k právním úkonům, b) získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, c) je bezúhonný, d) vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi, a e) sloţil exekutorskou zkoušku. Exekutorskou praxí se rozumí praxe exekutora, exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta podle exekučního řádu. Exekutorská komora započítá zcela do exekuční praxe praxi soudce, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího správního soudu, prokurátora, advokáta, notáře, komerčního právníka, státního zástupce, justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, advokátního koncipienta, notářského koncipienta, notářského kandidáta, právního
právního
čekatele
čekatele
u
státního
komerčního
zastupitelství
právníka.
a
Exekutorskou
zkouškou se rozumí odborná zkouška exekutora podle exekučního řádu.
Komora
odbornou
přitom
justiční
soudcovskou
a
za
exekutorskou
zkoušku,
advokátní
zkoušku
soudcovskou
zkoušku,
uznává
zkoušku,
prokurátorskou
také
jednotnou zkoušku,
notářskou zkoušku, profesní zkoušku na komerčního právníka a závěrečnou zřejmé
zkoušku
činnost
právního
exekutorů
čekatele. zastřešuje
Jak
je
jejich
z
uvedeného
samosprávná
organizace – Exekutorská komora České republiky (dále jen „Komora“). Komora vykonává dohled nad činností exekutora a nad řízením činnosti exekutorského úřadu. Státní dohled nad exekuční činností a nad činností exekutora podle
vykonává
Ministerstvo
spravedlnosti.
Ministerstvo
90 provádí
státní
právnických státního
dohled
nebo
i
na
fyzických
dohledu
základě
osob.
prověřuje
písemných
Ministerstvo
zákonnost
podnětů
při
postupu
výkonu
soudního
exekutora, dodrţování kancelářského řádu a plynulost a délku exekučního
řízení.
Ministerstvo
je
při
výkonu
státního
dohledu oprávněno provádět pravidelné kontroly exekutorských úřadů;
nahlíţet
do
spisů,
listin
a
evidenčních
pomůcek
exekutora, pořizovat si z nich výpisy a kopie; poţadovat ve lhůtě, kterou stanoví, písemné vyjádření exekutora k věci, která
je
vysvětlení
předmětem
státního
dohledu;
exekutora,
popřípadě
jeho
poţadovat
zaměstnance
ústní
k
věci,
která je předmětem státního dohledu, pokud písemné vyjádření není
nutné
nebo
exekutorského exekutorovi
je
nedostatečné;
úřadu nebo
po
jeho
vstupovat
předchozím
zástupci,
do
oznámení
který
je
prostor soudnímu
vedením
úřadu
pověřen. Exekutor je naproti tomu povinen ministerstvu při výkonu tím,
státního ţe
dohledu
zašle
ve
poskytnout
lhůtě
poţadovanou
stanovené
součinnost
ministerstvem
kopie
poţadovaných listin, případně na dobu nezbytně nutnou spis; poskytne
písemné
vyjádření
a
dostaví
se
na
předvolání
k
podání ústního vysvětlení. „Soudní
exekutor
vykonává
svoji
činnost
jako
svobodné
povolání a zákon mu přiznává při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu postavení veřejného činitele (v textu zákona je v této souvislosti v poznámce pod čarou u § 4 exekučního řádu
nepřesně
uvedeno
ustanovení,
na
které
exekuční
řád
odkazuje - správně má být uvedeno ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona – před účinností nového trestního zákoníku). Počet
soudních
exekutorů
bude
omezen
principem
"numerus
clausus" stejně, jako je omezen počet například notářů. Kaţdý soudní exekutor bude mít svůj exekutorský úřad, který bude zřízen v obvodu kaţdého soudu. V současné době probíhá první výběrové
řízení
na
obsazení
205
exekutorských
úřadů,
do
91 kterého se však mohou přihlásit pouze ti zájemci, kteří mají sloţenou některou ze zkoušek postavených naroveň exekutorské zkoušce.“85 „Soudním exekutorem můţe na rozdíl od draţebníka (právnická i fyzická
osoba)
být
pouze
deleguje
část
svých
Exekutor
vykonává
fyzická
práv,
osoba,
která
činnost
jako
jinak
na
kterou
přísluší
svobodné
stát
soudům.
povolání
a
má
postavení veřejného činitele.“86 3.1 Součinnost třetích osob V
§
33
exekučního
součinnost
třetích
řádu osob,
je
poměrně
jakoţto
podrobně
jejich
stanovena
povinnost
vůči
soudnímu exekutorovi. Soudy,
orgány
státní
správy
a
samosprávy,
obce
a
jejich
orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, rozhodují-li o právech a povinnostech, jsou povinni sdělit exekutorovi na jeho písemnou ţádost údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi, podle § 44 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., na jeho ţádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Orgány státní správy, orgány samosprávy a právnické osoby, které z úřední moci jsou zvláštním právním předpisem pověřeny k vedení evidence osob nebo jejich majetku nebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku, jsou
povinny
oznámit
exekutorovi
na
jeho
písemnou
ţádost
údaje potřebné k provedení exekuce. Tuto povinnost má zejména orgán
pověřený
vedením
katastru
nemovitostí,
orgán
správy
daní, orgán, který vede registr motorových vozidel, orgán správy 85
sociálního
zabezpečení,
zdravotní
pojišťovny,
CZIGLE, M. Činnost soudního exekutora ve vztahu ke správci daně (část I.). Daňový zpravodaj, 2001, č. 27, s.10 86 NOVOTNÝ, P. Exekuční řád, praktická příručka pro věřitele. Praha: Grada, 2001, s. 23
92 komoditní burzy, Burza cenných papírů a centrální depozitář a jiné osoby oprávněné k vedení evidence investičních nástrojů. Pracovník
správce
daně,
orgánu
sociálního
zabezpečení
a
zdravotní pojišťovny se nemůţe v odpovědi na písemnou ţádost exekutora
dovolat
povinnosti
mlčenlivosti
podle
zvláštního
právního předpisu. Banky,
pobočky
druţstva, fondy,
zahraničních
pojišťovny,
obchodníci
s
bank
investiční cennými
a
spořitelní
společnosti
papíry,
a
penzijní
a
úvěrní
investiční fondy
podle
zvláštního právního předpisu, Fond pojištění vkladů, notáři, advokáti,
fyzické
exekutorovi povinného,
na
a
jeho
jakoţ
i
právnické písemnou o
osoby
ţádost
jejich
stavu
jsou údaje a
povinni o
sdělit
číslech
změnách
a
účtů
údaje
o
majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného
jimi
spravovaných
či
u
nich
pro
povinného
či
povinným uschovaných. Pošta je povinna oznámit exekutorovi na jeho písemnou ţádost údaje potřebné k provedení exekuce, zejména totoţnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky nebo jiná doručovací místa,
údaje
o
odesilatelích,
počtu
úhrn
tam
došlých
peněţních
zásilek
prostředků
a
jejich
docházejících
povinnému poštou nebo do jeho poštovní přihrádky, totoţnost příjemce
zásilek
poste
restante.
Pošta
je
rovněţ
povinna
umoţnit exekutorovi tyto údaje získat na poště a správnost údajů oznámených poštou na místě prověřit. Tuto povinnost mají i jiné osoby, pokud provádějí přepravu zásilek. Provozovatelé telekomunikačních sluţeb jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou ţádost telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice uţívané povinným a údaje o nich, pokud nejsou uvedeny ve veřejně dostupných seznamech. Pojišťovny jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou ţádost výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného. Vydavatelé tisku jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou
ţádost
jméno
osoby,
která
podala
k
uveřejnění
93 inzerát, který se týká nakládání s majetkem povinného a byl uveřejněn pod značkou. Dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou ţádost odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje o přepravovaném zboţí, je-li to třeba k provedení exekuce.
Třetí
osoby,
které
exekutor
poţádá o součinnost jsou povinny ji poskytnout bezplatně, doloţí-li exekutor své pověření k provedení exekuce, a jen v souvislosti s jejím prováděním. Třetí osoby jsou dále povinny poskytnout Nesplní-li
exekutorovi tuto
součinnost
povinnost,
bez
zbytečného
odpovídají
odkladu.
oprávněnému
a
exekutorovi za škodu, která tím oprávněnému nebo exekutorovi vznikne. Způsobil-li škodu nesplněním této povinnosti státní orgán, právnická či fyzická osoba při výkonu veřejné správy, která jim byla svěřena, nebo územní samosprávný celek při výkonu státní správy, který na něj byl přenesen zákonem nebo při výkonu samosprávy, postupuje se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
Za
nesplnění
těchto
povinností
můţe
soud
na
návrh
exekutora uloţit třetím osobám pořádkovou pokutu. „Ustanovení § 33 exekučního řádu upravuje součinnost třetích osob, která má soudnímu exekutorovi zajistit získání úplné a pravdivé informace o stavu majetku povinné osoby tak, aby mohla
být
exekuce
provedena
(jedná
se
o
obdobný
institut
upravený v ustanovení § 34 zákona o správě daní). Finančních úřadů, jako orgánů státní správy, se dotýkají dvě povinnosti. Podle § 34 odst. 1 exekučního řádu jsou povinny soudnímu exekutorovi sdělit na jeho písemnou ţádost údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti a podle § 33 odst. 3 jsou povinny oznámit soudnímu exekutorovi na jeho písemnou ţádost údaje potřebné k provedení exekuce. Obě povinnosti se vzájemně prolínají (soudní exekutor bude poţadovat v prvním i druhém případě informaci o majetkových poměrech daňového dluţníka), nicméně v ustanovení § 33 odst.
94 3
exekučního
povinná
řádu
osoba.
je
správce
Zároveň
je
daně
v
výslovně
tomto
uveden
ustanovení
jako
výslovně
uvedeno, ţe pracovník správce daně se nemůţe v odpovědi na písemnou
ţádost
exekutora
dovolat
povinnosti
mlčenlivosti
podle zákona o správě daní.“87 Ohledně povinnosti mlčenlivosti exekutora
ještě
cituji:
mlčenlivost
o
oprávněných
zájmů
„Exekutor
skutečnostech, účastníků
je
povinen
které
se
exekučního
zachovávat
mohou řízení.
dotýkat Účastník
řízení, jehoţ oprávněného zájmu se skutečnost dotýká, můţe exekutora
povinnosti
mlčenlivosti
o
takové
skutečnosti
zprostit.“88 3.2 Exekuční a další činnost Co
je
exekuční
činnost
exekutora
stanovuje
§
1
odst.
2
exekučního řádu. Podle tohoto ustanovení je exekuční činností provádění nuceného výkonu exekučních titulů. Kromě toho vykonává exekutor tzv. další činnost, kterou blíţe určuje § 74 exekučního řádu. Touto další činností exekutora se
rozumí
poskytování
právní
pomoci
oprávněnému
nebo
povinnému po vydání exekučního titulu, jakoţ i v souvislosti s
exekuční
exekutora
činností
můţe
být
a
další
činností.
sepisování
listin
Další
a
činností
vykonávání
jiné
činnosti, stanoví-li tak exekuční řád. Obecně platí, ţe o další
činnosti
musí
exekutor
a
ţadatel
sepsat
písemnou
smlouvu. Kromě těchto činností můţe exekutor: v
souvislosti
s
exekučním,
soudním
nebo
jiným
řízením
přijímat do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci, doručovat
písemnosti
soudu
a
vykonávat
činnost
soudního
vykonavatele, exekutor můţe téţ provést draţbu movité či nemovité věci na
87
CZIGLE, M. Činnost soudního exekutora ve vztahu ke správci daně (část II.). Daňový zpravodaj, 2001, č. 29, s.8 88 SCHELLEOVÁ, I. LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů. III. Soudní exekutoři a jejich exekuční činnost. Ostrava: KEY Publishing, 2007, s.11
95 návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí, na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor
majetek
podléhající
podle
rozhodnutí
vydaného
v
trestním řízení zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu takového majetku. V souvislosti se záměrem rozšíření exekučních orgánů o tzv. "soukromé soudní exekutory" vyvstala však aktuálně potřeba řešit případy střetu. Tehdy připravovaným zákonem o soudních exekutorech a exekučních činnosti měl být zaveden další z moţných
řízení,
která
mohou
být
vedena
k
vymoţení
vykonatelných pohledávek. Takto by bylo moţné, ţe za tímto účelem
bude
právě
i
soudním
exekutorem,
jako
exekuci
provádějícím orgánem, postiţen majetek souběţně jiţ postiţený jinou exekucí. (daňovou, soudní příp. správní) I přesto, ţe všechny exekuce uplatňující se reálně (nebo v případě soudních exekutorů tedy potencionálně) vedle klasické soudní
exekuce
počítaly
nadále
počítají
s
při
přiměřeným
vlastním
provádění
pouţitím
exekuce
občanského
a
soudního
řádu, nebyla zvolena nabízející se varianta upravit řešení střetů
exekucí
fakticky
jiţ
v
rámci
některá
občanského
pravidla
v
soudního tomto
řádu,
směru
který
obsahoval.
Odmítnutí této varianty právní úpravy lze odůvodnit existenci specifik jednotlivých druhů exekučních řízení a přece jen jejich relativní samostatností a dále téţ četným problémům s nejednotností zakotvených
v
aplikace občanském
přiměřeně soudním
platných
řádu
při
postupu
pravidel různých
exekučních orgánů. Z popsaných důvodů je zřejmé, ţe povinný má
ve
vztahu
Oprávnění
k
soudnímu
exekutorů
exekutorovi
jsou
tak
široká
mít
z čeho
z důvodu
strach. nutnosti
autoritativního a nekompromisního zásahu do práv povinného. Sám exekutor by si však při své činnosti měl počínat tak, aby svá
oprávnění
naplňoval
případu jednotlivě.
přiměřeným
způsobem
vůči
kaţdému
96 3.3 Odměna exekutora Podle § 3 odst. 1 exekučního řádu exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu. Podle § 90 exekučního řádu za exekuční činnost a další činnost náleţí exekutorovi odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem
daně
z
přidané
hodnoty,
rovněţ
příslušná
daň
z
přidané hodnoty podle zákona o dani z přidané hodnoty. Výše odměn
a
náhrad
Ministerstva
exekutora
spravedlnosti
je
stanovena
č.330/2001
ve
Sb.,
vyhlášce
o
odměně
a
náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. V této souvislosti poukazuji na judikaturu Ústavního soudu: „ náklady
exekutora
musí
být
Vzhledem
nahrazeny,
k
premise,
tedy
musí
mu
ţe být
zajištěna "úplata", jak zaručuje § 3 exekučního řádu, není moţné
náhradu
subsidiární
nákladů
uţití
exekutora
občanského
odmítnout
soudního
řádu
s
odkazem
pro
na
nedostatek
"procesního zavinění". Pro tento případ exekuční řád zjevně "stanoví
jinak"
a
subsidiární
pouţití
o.s.ř.,
na
nějţ
odkazuje § 52 exekučního řádu, je vyloučeno. Náklady exekuce tedy musí hradit buď povinný a, není - li to moţné, tedy jestliţe soud dospěje k závěru, ţe jsou důvody proto, aby neuloţil povinnost k náhradě nákladů řízení povinnému, musí být
rozhodnuto
oprávněnému.
o
uloţení
Oprávněný
tak
povinnosti musí
při
náhrady podání
nákladů
návrhu
na
provedení exekuce toto riziko s ohledem na moţnosti povinného zváţit. Kaţdé takové rozhodnutí soudu musí být pochopitelně řádně
odůvodněno.
Toto
je
důvodem,
proč
by
se
soudního
exekutora měl „bát“ i oprávněný. Pokud se totiţ pustí do bezúspěšné exekuce, bude muset náklady exekutora uhradit sám. Jestliţe
soud
při
svém
rozhodování
o
náhradě
nákladů
exekutorovi zcela pominul kogentní ustanovení § 3 exekučního řádu a nárok na úplatu exekutorovi odepřel, vymyká se jeho
97 rozhodnutí zcela zjevně nosnému principu, na němţ je exekuční řád
vybudován,
a
ohroţuje
i
pro
futuro
nezávislost
exekutora.“89
89
Nález Ústavního soudu ze dne 8.8.2005, sp.zn. II. ÚS 372/2004
98 Kapitola 4: Závěr Vykonatelnost soukromých subjektivních práv v České republice je zajištěna zejména v ustanoveních občanského soudního řádu. Tento základní právní předpis pro český civilní proces doznal od roku 1989 výrazných změn reagujících na nové společenské uspořádání.
Další
změny
bylo
nutné
provést
s
ohledem
na
začleňování České republiky do evropských struktur a kvůli harmonizaci s právem Evropských společenství. Za posledních 10 let byl občanský soudní řád mnohokrát novelizován, např. prostřednictvím zákona č.30/2000 Sb., nebo zákona č. 286/2009 Sb. V prvně jmenované novele byly mimo jiné definovány nové způsoby výkonu rozhodnutí jako prodej podniku nebo zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Kromě toho zde byl nově upraven např. institut prohlášení o majetku. Úprava vylučovací ţaloby pak rozšířila okruh moţného vyloučení z exekuce místo věci na „majetek“. Druhou jmenovanou novelou byla provedena zásadní změna doručování a do ustanovení o výkonu
rozhodnutí
prodejem
nemovitostí
byla
nově
zavedena
elektronická draţba. Z pohledu povinného byla touto novelou posílena jeho práva omezením volnosti výběru způsobu výkonu rozhodnutí
oprávněným.
Do
právní
úpravy
výkonu
rozhodnutí
byla zavedena povinnost oprávněného resp. exekutora nejdříve pouţít výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, sráţkami ze mzdy
nebo
zřízením
nemovitostech,
jako
exekutorského způsob
zástavního
provedení
výkonu
práva
na
rozhodnutí.
Právní úprava tak zřejmě reagovala na neutěšený stav, kdy i pro
minimální
výkon
pohledávku
rozhodnutí
prodejem
oprávněného movitých
byla věcí
soudem či
nařízen
nemovitosti.
V situaci výdělečně činného povinného to znamenalo pohromu se značnými přiblíţila
osobními
dopady.
k premise,
ţe
Nová výkon
úprava
se
rozhodnutí
tak
významně
nemá
znamenat
potrestání povinného, ale má vést k efektivnímu uspokojení pohledávky oprávněného. Pro úplnost je potřeba zmínit, ţe v roce 2001 byl přijat zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
99 exekutorech
a
exekuční
činnosti
(exekuční
řád)
a
o
změně
dalších zákonů, nově zavádějící institut soudního exekutora, který znamenal „revoluci“ ve výkonu rozhodnutí, jíţ uvítali všichni věřitelé. Nelze samozřejmě nezmínit i hlasy odpůrců tohoto předpisu, které namítají, ţe nový institut soudního exekutora má aţ příliš velké pravomoci. Nicméně z citovaných statistik je zřejmé, ţe tato změna byla na straně věřitelů kvitována s povděkem a počet nařízených exekucí prováděných prostřednictvím
soudních
exekutorů
rok
od
roku
stoupá.
Věřitelé a jejich právní zástupci s tímto předpisem naučili pracovat a dluţníci se soudního exekutora obávají oprávněně. Z uvedeného je zřejmé, ţe právní úprava výkonu rozhodnutí prošla za poslední dobu poměrně značným vývojem a jedná se o dynamickou
materii.
zákonodárce
jiţ
Snad
můţeme
reagoval
a
říci,
ţe
v současné
na
prvotní
době
se
vady
jedná
o
celistvou fungující úpravu. Pokud by se měla dát odpověď na otázku
komu
z účastníků
řízení
o
výkonu
rozhodnutí
dává
současná úprava více práv, museli bychom rozlišovat časové hledisko v době
procesu
podání
výkonu
návrhu
rozhodnutí.
na
nařízení
V jeho
výkonu
počátku,
rozhodnutí
tj. resp.
ještě před nabytím právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, to bude patrně povinný, který ještě neomezen ve svých právech, můţe relativně volně dýchat. S dalším postupem procesu exekuce, zejména pak poté, co usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí
nabude
právní
moci,
získává
převahu
oprávněný, coţ je vzhledem k charakteru exekuce jako nuceného výkonu práv, pochopitelné. Samotnou úpravu výkonu rozhodnutí prodejem
movitých
věcí
a
nemovitostí
pak
lze
označit
za
vyváţenou, přičemţ samozřejmě vţdy bude záleţet na bdělosti té
které
strany.
Závěrem
lze
konstatovat,
ţe
pokud
se
oprávněný rozhodne vymáhat svou pohledávku výkonem rozhodnutí prodejem
movitých
věcí
nebo
nemovitostí,
má
v rukou
dostatečně silný nástroj k vymoţení svých práv. Na straně povinného
popř.
třetích
osob
–
vlastníků
věcí
–
existují
100 zákonné záruky jejich práv předcházející případnému zneuţití na
straně
pravdou, tahem,
oprávněného,
ţe
relevantní
tedy,
poloţeného
vykonavatele
ţe
na
právní
úprava
základu
v šedesátých
letech
či
soudu.
není
občanského dvacátého
Je
napsána soudního
století
sice jedním řádu
bylo
za
posledních dvacet let vystavěno mnohých konstrukcí, nicméně právní
praxe
a
judikatura
ţivotaschopně vypořádala.
se
s takovou
úprava
celkem
101 Die Zusammenfassung Diese rigorose Arbeit wird laut einer Art von gesetzlicher Entscheidungsvollstreckung: Verkauf des Mobiliarvermögens und Immobilien genannt. Der Schwerpunkt der Arbeit liegt in den einzelnen Phasen von der Vollstreckung besonders den Rechten und Pflichten beider Seiten. Der andere Bereich, auf den ich meine Aufmerksamkeit gelenkt habe, ist die Regelung von den sog. Exekutionsstreiten. Im Einzelnen handelt die Arbeit über Exzision, besseren
Oppositionsklage Recht.
Außer
und
der
die
Klagen
aus
dem
sog.
Entscheidungsvollstreckung
und
Exekution, die in der Zivilprozessordnung geregelt ist, habe ich in der rigorosen Arbeit die Regelung der Insolvenz im Insolvenz-Gesetz
und
den
sträflichen
Übergriffen
solcher
Handlung im Rahmen des Strafrechtes erwähnt. Zum Abschluss habe
ich
in
ein
Exekutoren
und
Instrument
des
Kapitel
über
den
Exekutionstätigkeit Berechtigten
Entscheidungsvollstreckung -
Gerichtsvollzieher,
als
und
das
unbedingte
Gerichtes
bei
der
Verkauf des Mobiliarvermögens
und Immobilien gesetzt. Unter
der
Entscheidungsvollstreckung
im
Rechtsgebiet
des
Zivilprozessrechtes versteht man die einzige legale Art und Weise
der
zwingenden
Rechtsrealisation
Rechtsrealisation.
kommt
man,
wenn
die
Zu
dieser
Art
Entscheidung
der
nicht
freiwillig erfüllt wurde. Die Vollstreckbarkeit der privaten subjektiven Rechte ist in der Tschechischen Republik vor allem durch
die
Bestimmungen
99/1963
Slg.
der
geregelt
und
tschechischen
Zivilprozess,
Jahre
zu
1989
den
Zivilprozessordnung gewährleistet.
Grundvorschrift
bedeutenden
ist
Änderungen,
Nummer
Diese,
im
nach
dem
die
auf
Gesellschaftliche Anordnung reagieren gekommen. Die anderen Novellierungen
wurden
in
Tschechischen Republik in die
Folge
der
Eingliederung
Europäischen Strukturen und
Angleichung an die Europäische Union durchgeführt. letzten
zehn
Jahren
der
wichtigsten
Die in den
Novellen
der
102 Zivilprozessordnung Nummer 99/1963 Slg, die Entscheidungsvollstreckung betrafen, waren
nicht nur die
die Novelle Nummer
30/2000 Slg. und 286/2009 Slg. Im
Gesetz
Nr.
30/2000
Slg.
Entscheidungsvollstreckung
wurden
neue
Arten
der
wie zum Beispiel der Verkauf des
Unternehmens, die Einrichtung des richterlichen Pfandrecht auf Immobilien usw. auch
das
Regelung
definiert.
Institut der
so
Außerdem wird in dieser Novelle
der
Vermögenserklärung
genannten
„Exzisionsklage“
geregelt. erweitert
Die den
Kreis der möglichen Exekutionsausschließung von einer Sache um ganze Vermögen. Es bleibt zu bemerken, dass die obenerwähnte Novelle einen großen Fortschritt
im Hinblick auf die neue
gesellschaftliche Situation bedeutet. Die zweite Novelle gemäß Gesetz Nr. 286/2009 Slg. mit der Wirksamkeit vom 1.7.2009 hat eine grundsätzliche Änderung im Bereich der Zustellung gebracht und in den Bestimmungen über Entscheidungsvollstreckung
durch den Verkauf der Immobilien
die elektronische Versteigerung hat
die
Rechte
der
neu erfasst. Die Neuregelung
Verpflichteten
verstärkt,
weil
der
Berechtigte in der Wahl der Art von Entscheidungsvollstreckung nicht so grosse Freiheit wie früher hat. Seit diesem Zeitpunkt soll
der
Berechtigte
Entscheidungsvollstreckung Lohnabzüge
oder
bzw.
der durch
Exekutor
zuerst
die
Forderungszuweisung,
Exekutor-Mobiliarpfandrecht
anwenden.
Die
Novelle reagiert so auf bisher oft anzuwendende Verfahren in denen
auch
bei
niedriger
Geldforderung
die
Entscheidungsvollstreckung durch Verkauf des Mobiliarvermögens und Immobilien angeordnet wurde. Bei dem Verpflichtenden, der erwerbstätig ist, hat diese Anordnung viele Schwierigkeiten zusammengebracht. Die Gesetzesnovelle ist zu solcher Prämisse gekommen,
dass
die
Entscheidungsvollstreckung
Verpflichtenden verstraf, sondern der Sehr
nicht
den
zu effektiver Befriedigung
Geldforderung des Berechtigten führen soll. bedeutsam
für
die
Beschleunigung
der
103 Entscheidungsvollstreckung Slg.
über
war das
Gerichtsvollzieher
Exekutionsordnung), Gerichtsvollzieher
das
Gesetz
und
ein
Nummer
neues
Institut
hat.
bedeutet
eine
Revolution
die
Beglaubigens
Entscheidungsvollstreckung,
die
/2001
Exekutivtätigkeit(sog.
eingeführt
Gerichtsvollziehers
120
Das
der
Institut
des
in
der
bewilligt
kommen. Diese Vorschrift hat aber ihre Gegner. Die Gegner haben
vor
allem
eingewandt,
Befugnisse gewonnen haben.
das
die
Exekutoren
zu
große
Aus den Statistiken haben wir aber
ersehen, dass diese Änderung wirksam war und die Anzahl der angeordneten Exekutionen, die durch diese Exekutoren erfolgen, von Jahr zu Jahr steigt. Die Gläubiger und ihre Rechtsanwälte haben
schon
mit
dem
Gesetz
gute
Erfahrungen
gemacht,
die
Schuldner von den Gerichtsvollziehern berechtigte Besorgniss haben.
Angst
vor
den
Laut
oben
erwähnter
Umstände
wird
deutlich, dass die Regelung der Entscheidungsvollstreckung in letzter Zeit große Veränderungen erfährt und dass es sich immer um eine dynamische Materie handelt.
Vielleicht kann man
sagen, dass die ersten Fehler schon abgeschafft sind und der Gerichtsgeber/Gesetzgeber derzeit den Bereich optimal geregelt hat.
104 Použitá literatura Knihy: 1)
Grossová, E. Exekuce na peněţité plnění v současné právní
praxi. 5.vydání. Praha : Linde, 2007, s.24 2)
Macur, J. Kurs občanského práva procesního – exekuční
právo. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 119 3)
Fiala, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí
(exekuční spory). Praha : Acta Universitatis Carolinae – Iuridica, 1972, s. 46 4)
Bureš, J., Drápal, L., Mazanec,M. Občanský soudní řád
-
komentář. Praha : C.H.Beck, 2000 5) Schelleová, I. Český civilní proces. Praha : Linde, 1997 6) Knapp, H., Knappová, M., a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek I. 2.vydání. Praha : Codex, 1997, s. 221 7) Winterová, A., a kolektiv. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3.aktualizované vydání podle stavu k 1.1.2007. Praha : Linde, 2007, s.798 8) Prudilová,M. Veřejné draţby a exekuce. Praha : Linde, 2001 9) Bureš,J., Drápal,L., Krčmář,Z., a kolektiv. Občanský soudní řád Komentář. 7.vydání. Praha : C.H.Beck, 2006 10) Handl,V., Rubeš,J. Občanský soudní řád – komentář, II. Díl. Praha : Panorama, 1985 11) Schelleová,I. Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha : Computer Press, 2002 12) Stavinohová, J. Občanské právo procesní – řízení nalézací. Brno : Doplněk, 1997 13) Madar,Z. Slovník českého práva. Praha : Linde, 1995 14) Macur,J. Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu. Brno : Masarykova univerzita, 1996 15) Vedral, J. Správní řád komentář. Praha : Polygon, 2006 16) Zelenka, J., a kolektiv. Insolvenční zákon. 2. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2008 17)
Kindl, M. Šíma, A. David, O. Občanské právo procesní. 2.
105 rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008 18)
Schelleová, I. Lamka, R. Exekuce v zrcadle právních
předpisů. III. Soudní exekutoři a ajejich exekuční činnost. Ostrava: KEY Publishing, 2007 19)
Hlavsa, P. Exekuční řád a zákon č.119/2001 Sb. 2.
vydání. Praha: Linde, 2004 20)
Winterová, A. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha:
Linde, 2004 21)
Stavinohová, J. Občanské právo procesní, řízení o výkon
rozhodnutí, řízení konkurzní a vyrovnací, řízení rozhodčí. Brno: Doplněk, 1997 22)
Hlavsa, P. Občanský soudní řád, správní řád a předpisy
související. 2. vydání. Praha: Linde, 2003 23)
Holeyšovský, M. Soudní vymáhání pohledávek. Praha:
Newsletter, 1995 24)
Pohl, T. Vymáhání pohledávek. Praha: IFEC, 2002
25)
Novotný, P. Exekuční řád, praktická příručka pro
věřitele. Praha: Grada, 2001 26) Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2007 27) Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005 28) Bureš,J. Drápal, L. Krčmář, Z. Občanský soudní řád, Komentář. II.díl. 7.vyd. Praha : C.H.Beck, 2006 29) Baumbach, A. Lauterbach, W. Albers, J. Hartmann, P. Zivilprozessordnung. 66.ed. München: 2008 30) Fucik, R. Klauser, A. Kloiber, B. Österreichisches und Europäisches Zivilprocessrecht. 10.ed. Wien: Manz, 2009
Časopisy: 1) Macur, J. Základní teoretické otázky legislativní koncepce civilního procesu. Bulletin advokacie, 1998, č.9
106 2) (Anonymus). Důkazní povinnost ve sporném řízení, Právo a podnikání v praxi, 1997, č. 2 3) Fiala, J. Pravomoc při sporech vznikajících při výkonu soudního rozhodnutí. Právník, 1965 4) Fiala, J. Popírání pohledávek v soudním výkonu rozhodnutí. Právník, 1966 5) Filemon, B. Vynutitelnost práva v české právní praxi z pohledu reformy civilní justice. EMP, 1999, č. 7 – 8 6) Němcová,L. Přestupkové řízení. Poskytování informací. Svaz měst a obcí, 2006 7) Králík,M.: Několik úvah nad soudní exekucí správních rozhodnutí – Vztah k daňovému řízení, Právní rozhledy, 1997, č.11 8) Hrstková - Dubšeková, L. Daňová exekuce podle zákona o správě daní a poplatků. Daně a právo v praxi, 2007, č.12 9) Pohl,T. Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice. Bulletin advokacie, 2007, č.11 10) Bělohlávek, Alexander, J. Evropský exekuční titul. Právní rádce, 2006, č.4 11) Schulz,J. Identifikace účastníků řízení v soudních sporech. Právní rádce, 1997, č.4 12) Schulz,J. K identifikaci účastníků v řízení v soudních sporech. Právní rádce, 1997, č.12 13) Radvan, M. Výkon rozhodnutí v praxi. EMP, 1999, č.7-8 14) (Anonymus). K vyloučení věci z výkonu soudního rozhodnutí. Soudní rozhledy, 1995, č.3 15) (Anonymus). K převzetí dluhu povinného v exekuci. Soudní judikatura, 1998, č.18 16) Mruzek, K. Některé určovací ţaloby vlastnické. Právník, 1998, č.3 17)
Schelleová, I. Náklady civilního soudního řízení.
Obchodní právo, 1997, č.7 18) (Anonymus). Soudní poplatky u určovací ţaloby a některé otázky k výkladu zák. č. 549/1991 Sb. Obchodní právo, 1997,
107 č.10 19)
Mikeš, J. Winterová, A. Nad jedním rozhodnutím. Právní
fórum, 2007, č.1 20)
Czigle, M. Činnost soudního exekutora ve vztahu ke
správci daně (část I.). Daňový zpravodaj, 2001, č. 27 21)
Czigle, M. Činnost soudního exekutora ve vztahu ke
správci daně (část II.). Daňový zpravodaj, 2001, č. 29 22) Kulková, R. Střety souběţně probíhajících exekucí (1.část). ASPI, 2002, ASPI ID: LIT23445CZ 23) Šonka, P. Novelizace exekučního řádu. Právní rádce. 2009, č.12, s.14 24) Prošek, J. Metodika ke střednědobé novele exekučního řádu. Bulletin advokacie. 2009, č.12 Judikatura: 1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 7.2.1975, sp.zn. 3 Cz 10/75 (R 31/76 ) 2) Rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 23.12.1975, sp.zn. 4 Cz 42/75 (R 34/77) 3) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.1997, sp.zn. Cdon 1073/96 (SJ 13/97) 4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13.1.1981, sp.zn.5 Tz 66/80 (R 21/1981) 5) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2005, sp.zn. 20 Cdo 2668/2004 6) Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.7.1971 č.St. 1/71 (R 43/71) 7) Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.12.1993, sp.zn. 13 Cm 1589/93 (SJ 92/98) 8) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dn e17.11.1969, sp.zn. 8 Cz 32/96 (R 47/70) 9) Rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dn e25.10.1972, sp.zn. 2 Cz 43/72 (R 36/73) 10) Nález Ústavního soudu ze dne 12.10.2000, sp.zn. III. ÚS
108 358/99 11) Nález Ústavního soudu ze dne 1.9.2000,
sp.zn. IV. ÚS
593/1999 12) Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.12.1996,
sp.zn. 19 Co 629/1996
13) Nález Ústavního soudu ze dne 7.10.1996, sp.zn. IV. ÚS 186/1996 14) Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 28.5.1998, sp.zn. 30 Ca 177/1997(R 21/98) 15) Nález Ústavního soudu ze dne 8.8.2005 sp.zn. II. ÚS 372/2004