PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
PACHATEL HOSPODÁŘSKÉ KRIMINALITY
Kristýna Maršálková 2009
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Pachatel hospodářské kriminality zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D., za odborné vedení a pomoc při zpracování této práce.
2
Obsah Obsah……………………………………………………………………………………………... 2 1 Úvod……………………………………………………………………………………………. 4 2 Vymezení základních pojmů…………………………………………………………………… 6 2.1 Pojem hospodářská kriminalita……………………………………………………… 6 2.2 Charakteristické rysy hospodářské kriminality……………………………………… 8 2.3 Ekonomická kriminalita……………………………………………………………... 9 2.4 Finanční kriminalita…………………………………………………………………. 9 2.5 Majetková kriminalita………………………………………………………………...10 2.6 Hospodářské trestné činy…………………………………………………………….. 12 3 Příčiny a vývoj hospodářské kriminality………………………………………………………..14 3.1 Příčiny hospodářské kriminality……………………………………………………... 14 3.2 Vývoj hospodářské kriminality……………………………………………………… 16 3.3 Prevence hospodářské kriminality…………………………………………………… 19 4 Osoba pachatele hospodářské kriminality……………………………………………………… 21 4.1 Zákonná definice pachatele trestného činu…………………………………………... 21 4.2 Kriminologie jako věda zabývající se pachatelem…………………………………... 22 4.3 Pachatel trestného činu z pohledu psychologického, biologického a sociologického. 22 4.3.1 Biologické faktory………………………………………………………… 23 4.3.2 Psychologické faktory……………………………………………………...24 4.3.3 Sociální faktory…………………………………………………………… 26 4.4 Pachatel hospodářské kriminality……………………………………………………. 27 4.5 Bílé límečky………………………………………………………………………….. 30 4.6 Výzkum hospodářské kriminality v České republice vyhotovený společností PriceWaterhouseCoopers…………………………………………………………… 32 4.7 Vyšetřování hospodářské kriminality……………………………………………....... 33 4.7.1 Zvláštnosti dokazování hospodářské kriminality…………………………. 35 4.8 Trestání pachatelů hospodářské kriminality…………………………………………. 37 5 Trestní odpovědnost právnických osob………………………………………………………… 40 5.1 Vymezení nejdůležitějších pojmů – trestní odpovědnost, jednání za jiného………… 42 5.1.1 Modely trestněprávní odpovědnosti právnických osob…………………… 44 5.2 Úvahy nad potřebou zavést institut trestněprávní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu…………………………………………………………… 45 5.2.1 Obhajoba institutu trestněprávní odpovědnosti právnických osob………... 46 5.2.2 Důvody, proč nezavádět institut trestněprávní odpovědnosti právnických osob……………………………………………………………………………... 47
3
5.3 Úvahy nad trestáním právnických osob………………………………………………48 6 Hospodářská trestná činnost v perspektivě nového trestního zákoníku……………………….. 50 7 Závěr……………………………………………………………………………………………. 52 Resumé…………………………………………………………………………………………… 54 Prameny…………………………………………………………………………………………... 56
4
1 Úvod Kriminalita patří bezesporu mezi sociálně-patologické jevy, které hrubě narušují harmonii ve společnosti a jsou tedy pro společnost dysfunkční a společensky škodlivé; kriminalita narušuje základní pravidla společenského řádu a lidského soužití, působí společnosti i státu značné imateriální a materiální škody, způsobuje jednotlivým obětem škody fyzické, psychické a společenské, vyvolává ve společnosti atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry.1 Hospodářská kriminalita patří mezi závažné druhy kriminality, podrývá ekonomickou stabilitu státu a budí nedůvěru občanů ve fungování právního státu. V posledních dvaceti letech byl v České republice zaznamenán nárůst hospodářské kriminality. To bylo způsobeno především přechodem k tržnímu hospodářství. V současné době již dosáhl podíl hospodářské kriminality u nás úrovně západních států. Nebezpečnost hospodářské kriminality tkví především ve výši způsobené škody, která ročně dosahuje téměř 40 miliard korun. Její důsledky ovlivňují jak fungování tržního hospodářství, tak i politický systém. Ve své práci se nehodlám zabývat pouze hospodářskou kriminalitou jako takovou, ale zaměřím se na jejího pachatele. Ten bývá zpravidla odlišný od běžného pachatele a je obtížné jej přesně definovat. Přesto se pokusím popsat typického pachatele hospodářské kriminality a jeho časté vlastnosti. V práci jsou nejprve vymezeny základní pojmy, které se budou objevovat i v dalším textu mé práce. Pokusila jsem se definovat hospodářskou kriminalitu a nastínila jsem rozdíly mezi ní a kriminalitou finanční a ekonomickou. Nevynechala jsem ani stručnou definici hospodářských trestných činů. V další kapitole jsem se zabývala příčinami hospodářské kriminality a to hlavně ve vztahu k pachateli hospodářských trestných činů. V této kapitole jsem se také rozepsala o vývoji hospodářské kriminality v České republice. V souvislosti s tím nebylo možné se nezmínit o prevenci hospodářské kriminality. Čtvrtá kapitola pojednává o pachateli hospodářské kriminality. Proto, abychom pochopili pachatele hospodářské kriminality, bylo nezbytné si nejprve objasnit, kdo je pachatelem trestného činu obecně. Dále je blíže soustředěna pozornost na pachatele hospodářské kriminality, tedy na jeho charakterové vlastnosti a pohnutky, které jej vedou ke spáchání trestného činu. Není opomenuta ani problematika tzv. bílých límečků. 1
Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 17.
5
Následující kapitola se pak věnuje trestní odpovědnosti právnických osob. Právnické osoby jsou nejčastějšími pachateli hospodářské kriminality, jenže jejich postih není podle trestního práva možný. Pokusím se proto poukázat na pozitiva zavedení tohoto institutu do českého právního řádu, zároveň však poukážu i na důvody, proč nezavádět trestní odpovědnost právnických osob. Poslední kapitola je věnována novému trestnímu zákoníku a případným změnám, které přinese, obzvláště v kontextu hospodářské kriminality.
6
2 Vymezení základních pojmů V České republice je nejčastějším projevem trestné činnosti majetková kriminalita. Majetková a hospodářská kriminalita tvoří dlouhodobě dohromady téměř 80% veškeré zaregistrované kriminality na našem území. V roce 1998 činil podle policejních statistik podíl hospodářské kriminality 8,46%, majetková ve stejném roce dosáhla 73,78%. V roce 2005 připadlo na hospodářskou kriminalitu již 12,8%. Společenská nebezpečnost je však u hospodářské kriminality mnohem větší než u majetkové. U posledně jmenované převládají drobné krádeže (tzv. prosté trestné činy), celková výše škody se za jeden rok pohybuje okolo deseti miliard korun. Oproti tomu u hospodářské kriminality, jejíž podíl je na celkové kriminalitě výrazně menší, v posledních letech dosáhla výše škody asi třicet dvě miliardy korun. Objasněnost hospodářské kriminality je vysoká, hovoří se zhruba o 90% registrovaných případů. Musíme si ale samozřejmě uvědomit, že hospodářská kriminalita patří mezi kriminality latentní, tedy skryté. Můžeme tedy konstatovat, že značná část trestných činů spadajících do hospodářské kriminality nebyla vůbec odhalena a tudíž se ve statistikách neobjevuje.
2.1 Pojem hospodářská kriminalita Pojem hospodářská kriminalita je známý i laické veřejnosti. Přesto považuji za důležité ji na úvod definovat. Existuje několik pohledů a právních názorů na výklad tohoto pojmu. Například Chmelík2 hospodářskou kriminalitou rozumí takové jednání, které je možné podřadit pod některou ze skutkových podstat trestných činů popsaných ve zvláštní části trestního zákona a které je namířené proti hospodářské aktivitě ekonomického subjektu, zejména ve sféře podnikatelské. S tímto souhlasí i Teryngel3 a dále poukazuje na to, že stát zůstává garantem určitých nepřekročitelných mezí hospodářského života a určité vztahy bude vynucovat (nebo chránit) i prostřednictvím trestního práva. Za výstižnou považuji také
2
Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s. 10. 3 Teryngel, J. Podnikání, hospodářské a majetkové trestné činy ve světle novely trestního zákona. Praha: Prospektrum, 1991, s. 24.
7
definici Dolenského4, který za hospodářskou kriminalitu označuje útoky na majetek a činnost subjektů vykonávajících podnikatelskou aktivitu. Je nutné podotknout, že se jedná o definice velice obecné. Tato obecnost je vyvolána faktem, že hospodářská kultura se vyvíjí a s ní i hospodářské trestné činy. Je proto nezbytné, aby právní úprava byla co nejobecnější a mohla tak reagovat na co nejširší okruh trestné činnosti. Obecně můžeme shrnout, že hospodářskou kriminalitou rozumíme zaviněné jednání popsané ve zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon), které poškozuje nebo ohrožuje hospodářský pořádek, právní vztahy související s podnikáním, případně subjekty těchto vztahů. Soudní statistika vymezuje obsahově hospodářskou kriminalitu tak, jak je určena systematikou zvláštní části trestního zákona, tedy hlavou II. zvláštní části, policejní statistiky rozšiřují tuto skupinu trestných činů o některé trestné činy majetkové – kriminální aktivity naplňující znaky podvodu, zpronevěry, krádeže, poškozování věřitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku apod.5 Pro potřeby definování hospodářské kriminality nejsou tyto statistiky úplně přesné, neboť v sobě nezahrnují celou řadu trestných činů, které jsou sice obsaženy v jiných hlavách zvláštní části trestního zákona, ale přesto mají ekonomické dopady. Jsou to například některé trestné činy z hlavy čtvrté trestního zákona – trestné činy obecně nebezpečné. V poslední době, kdy byl zaznamenán značný nárůst hospodářské kriminality, se čím dál častěji ozývají názory, že by měl vzniknout samostatný kodex upravující hospodářské trestné činy. V některých evropských zemích již takový zvláštní zákon postihující trestné činy hospodářské existuje, v našich podmínkách se podobná změna nechystá. Dle mého názoru by vznik zvláštního kodexu, upravujícího pouze hospodářské trestné činy, způsoboval nepřehlednost. Vzhledem ke koncepci současného trestního zákona, kdy v obecné části jsou upraveny základní pojmy a ve zvláštní části v jednotlivých hlavách trestné činy, považuji samostatnou úpravu jakékoli kategorie trestných činů za bezpředmětnou.
4
Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s. 11. 5 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s 57.
8
2.2 Charakteristické rysy hospodářské kriminality V předchozí kapitole jsem se věnovala výkladu pojmu hospodářská kriminalita, nyní bych ráda přešla k některým jejím rysům, které ji odlišují od ostatních typů kriminalit. Hospodářskou kriminalitou je myšleno protiprávní jednání, které naplňuje znaky skutkových podstat trestných činů obsažených v hlavě druhé zvláštní části trestního zákona a některých dalších trestných činů z jiných hlav zvláštní části trestního zákona, pokud při jejich páchání jsou pachatel či poškozený podnikateli či trestná činnost nějak souvisí s jejich podnikáním. K hospodářské trestné činnosti dochází v rámci podnikatelské činnosti při porušování netrestních norem. K hlavním znakům takového nedovoleného jednání je snaha o dosažení zisku a to především neoprávněnou činností, získáváním či poskytováním informací, které jsou chráněny jako obchodní tajemství, nedovolenou manipulací s účetními a jinými doklady apod. Podstatným rysem hospodářské kriminality je její latence, hospodářská kriminalita je dokonce považována za druh kriminality s nejvyšší latencí. To znamená, že velká část hospodářských trestných činů nebývá vůbec odhalena, tudíž ani nedochází k potrestání pachatele. K tomu přispívá nízká kriminální citlivost veřejnosti nebo skryté či dokonce otevřené sympatie veřejnosti k pachatelům hospodářské kriminality. Obtížnost odhalování této kriminality a její dokazování, způsobuje také fakt, že v řadě případů nedochází k poškozování práv jednotlivců, tudíž si nikdo neuvědomuje, že je porušován zákon. Dalším důležitým znakem je také to, že se těchto trestných činů dopouštějí často právnické osoby (podniky, společnosti). Ty však za své činy nemohou být trestány podle trestního práva, neboť současné trestní právo nezná trestní odpovědnost právnických osob.6 Z toho vyplývá, že pachatelem hospodářské kriminality (ale samozřejmě také jakéhokoli jiného trestného činu) může být pouze fyzická osoba. Shrneme-li výše uvedené poznatky, můžeme říci, že hospodářskou kriminalitu tvoří trestné činy spáchané při podnikání ekonomických subjektů zejména osobami působícími uvnitř těchto subjektů, zneužívající nebo ohrožující individuální a kolektivní práva v hospodářské sféře, zneužívající slabiny hospodářského systému nebo jeho institucí, způsobující oslabení důvěry v ekonomický a společenský systém, motivované ziskem nebo
6
Viz kapitola 5.
9
touhou po moci, latentní povahy a ve své masové formě ohrožující podstatu fungování právního státu.7 Hospodářská kriminalita patří k závažné trestné činnosti a to především proto, že škody vzniklé v souvislosti s touto kriminalitou bývají velmi vysoké. Navíc hrozí propojení s organizovaným zločinem, který představuje velice nebezpečný prvek ve společnosti. U některých případů, které obvykle vykazují nejvyšší stupeň společenské nebezpečnosti, by bylo správné dokonce hovořit o závažné organizované kriminalitě s ekonomickým prvky.8
2.3 Ekonomická kriminalita Vedle ekonomické kriminality se můžeme také setkat s pojmem ekonomické kriminality. Ekonomické kriminalitě je obvykle přiřazován stejný význam jako hospodářské kriminalitě. V souvislosti s ekonomickou kriminalitou často mluvíme o trestné činnosti tzv. bílých límečků9. Na ekonomickou kriminalitu se lze dívat jako na protiprávní jednání, kterým byl dosažen finanční nebo jiný prospěch na úkor konkrétního ekonomického subjektu, kterým může být fyzická osoba, obchodní společnost nebo stát.10 Přestože se výjimečně objevují tvrzení, že ekonomická kriminalita je pojem nadřazený hospodářské a finanční kriminalitě11, přesto převládá mezi odborníky názor, že hospodářská a ekonomická kriminalita jsou jedno a totéž. Zde je potřeba pouze podotknout, že v České republice se více používá termín hospodářská kriminalita, zato v zahraničí převládá pojem ekonomická kriminalita.
2.4 Finanční kriminalita Pojem finanční kriminality je konkrétnější než pojmy hospodářské a ekonomické kriminality. V tomto případě se jedná o situaci, kdy opět dojde ke spáchání protiprávního činu za účelem zisku, avšak na půdě kapitálového trhu nebo finančních institucí, tedy zejména bank, pojišťoven, burz, investičních společností a investičních fondů, tedy ve finančním
7
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 352. Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s. 31. 9 Viz kapitola 4.5. 10 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z podhledu teorie a praxe. Ostrava, KEY Publishing s.r.o., 2007, s. 10. 11 Baloun, V. Organizovaný zločin a jeho možné projevy ve finančním sektoru ekonomiky. Praha: IKSP, 1999. 8
10
sektoru. Finanční kriminalita je považována za součást hospodářské kriminality se specifickými prvky. Pro páchání finanční kriminality jsou potom typické tyto způsoby:12 -
zpronevěra svěřeného majetku,
-
podvody různého druhu a charakteru,
-
tzv. fakturační podvody, kdy pachatel odebírá zboží na vlastní jméno a účet, se sjednaným odkladem plateb, v úmyslu odebrané zboží nezaplatit, získané zboží prodává často pod cenou a peníze používá pro svou vlastní potřebu nebo je předává dalším osobám, které stojí v pozadí,
-
úvěrové podvody, kdy pachatel vyláká úvěr s použitím nepravdivých údajů nebo podstatné údaje zamlčí nebo získaný úvěr použije na jiné, než smluvené účely,
-
pojistné podvody, kdy je buď předstírána neexistující pojistná událost nebo některé její podstatné okolnosti nebo je pojistná událost úmyslně vyvolána v úmyslu získat neoprávněné výhody od pojišťovacího ústavu,
-
zneužívání důvěrných informací k vlastnímu obohacení,
-
machinace při veřejných soutěžích a dražbách,
-
nedodržování předpisů o vedení účetnictví,
-
padělání peněz, šeků a cenných papírů,
-
krácení daně,
-
tzv. tunelování firem, kdy je různými machinacemi snižována hodnota firmy, aktiva jsou různými způsoby vyváděna a převáděna na jiné subjekty. Mezi oblíbené formy finanční kriminality patří i tzv. praní špinavých peněz. Jedná se o
proces, kdy nelegálně získané finanční prostředky jsou uvedeny do oběhu legální formou. K tomu se využívají podniky, pro které je typická manipulace s finanční hotovostí, jako jsou restaurace, obchody, herny či sázkové kanceláře.13
2.5 Majetková kriminalita K hospodářské kriminalitě má nejblíže majetková kriminalita. Motivací k páchání majetkové kriminality bývá, obdobně jako u hospodářské kriminality, vlastní obohacení pachatele, případně poškození cizího majetku. Trestné činy proti majetku jsou v České
12
Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, s. 43 a násl. 13 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007, s. 167.
11
republice statisticky vůbec nejčastěji páchanými a postihovanými trestnými činy.14 Majetková a hospodářská kriminalita jsou často v policejních statistikách vyhodnocovány společně, což vede ke zkreslenému výsledku a ztěžuje kriminologický výzkum. Při analýze statistických údajů v České republice se problém s vymezením pojmu hospodářská kriminalita odráží zejména v odlišném členění jednotlivých druhů kriminality ve statistikách Ministerstva vnitra ČR, resp. Policejního Prezidia ČR, (policejní statistiky) a Ministerstva spravedlnosti ČR (statistické údaje státních zastupitelství a soudů), což vedle jiných faktorů do značné míry znesnadňuje jejich srovnání.15 Zatímco Ministerstvo spravedlnosti do svých statistik zahrnuje výhradně hospodářské trestné činy uvedené v hlavě II. trestního zákona, ve statistikách vedených Ministerstvem vnitra jsou zařazeny i jiné trestné činy, které souvisí s hospodářskou činností, především majetkové trestné činy podle hlavy IX. zvláštní části trestního zákona. Vzájemný vztah trestných činů hospodářských a majetkových ovšem není nijak systematicky vymezen, proto vznikají někdy problémy například s tím, podle kterého ustanovení určité jednání postihnout, zda je jedno vůči druhému speciální, zda je možný jednočinný souběh trestného činu hospodářského a majetkového apod.16 Pachatel trestných činů proti majetku se bude zpravidla výrazně lišit od typického pachatele hospodářské kriminality. Pokud typickým pachatelem hospodářské kriminality je člověk vzdělaný, finančně zajištěný a bezúhonný, pak typický pachatel majetkové kriminality je člověk bez vzdělání, materiálně nezajištěný, pocházející z nefunkční rodiny. Obvykle se majetkových trestných činů dopouští lidé pod vlivem drog a jiných návykových látek. Také průměrný věk pachatelů je různý. Majetkových deliktů se nejčastěji dopouští lidé ve věku od dvaceti do třiceti let, výjimkou nejsou ani mladiství pachatelé, s přibývajícím věkem tento druh kriminality klesá. Naopak s hospodářskou kriminalitou se u nezletilých nesetkáváme, pachatelé se dopouští hospodářské kriminality nejčastěji mezi třicátým a čtyřicátým rokem života. U majetkové kriminality se ve vysoké míře setkáváme s recidivisty, kdežto více než polovina pachatelů hospodářské kriminality jsou prvopachatelé. Poslední rozdíl mezi pachateli hospodářské a majetkové kriminality je v národnosti. Zatímco mezi
14
Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: ASPI, 2007, s.84. Hulmáková, J. Vývoj hospodářské trestné kriminality a trestní politiky uplatňované vůči pachatelům hospodářské kriminality na území ČR. In: Nett, A. Nové jevy v hospodářské kriminalitě. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 66. 16 Nečada, V., Rozum J. Vývoj trestněprávní úpravy hospodářské kriminality v České republice po listopadu 1989. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=445.
15
12
pachateli majetkové kriminality nejsou cizinci výjimkou, u hospodářské kriminality se s nimi obvykle nesetkáme. Rozdíly můžeme hledat také ve výši způsobené škody. Škoda způsobená hospodářskou kriminalitou je několikanásobně vyšší než u majetkové kriminality.
2.6 Hospodářské trestné činy Zde je důležité poukázat na to, že za hospodářské trestné činy budeme považovat jak ty, které naplňují skutkovou podstatu trestných činů vyjmenovaných v hlavě druhé zvláštní části trestního zákona, tak ty, které nejsou zařazeny do této hlavy, naplňují však skutkovou podstatu trestného činu, byly spáchány pachatelem, který byl v postavení podnikatelského subjektu a tato jeho trestná činnost nějakým způsobem souvisela s jeho podnikáním. Charakter hospodářského trestného činu tedy mohou mít různé formy majetkové trestné činnosti, ale také trestné činy obecně nebezpečné, např. trestný čin ohrožení životního prostředí. Subjektem, tedy pachatelem hospodářského trestného činu, může být zpravidla kdokoliv. Platí zde pouze obecná definice pachatele podle trestního zákona – pachatel trestného činu může být pouze osoba příčetná a starší 15 let. Podle nově schváleného trestního zákoníku se věková hranice snižuje na 14 let. Z hlediska pachatele hospodářské trestné činnosti není věková hranice tak podstatná, neboť pachateli hospodářské kriminality bývají mladiství jen výjimečně. Nejčastěji je počátek páchání hospodářské kriminality spojen s udělením živnostenského oprávnění a začátkem podnikání. Živnostenské oprávnění může fyzická osoba
získat nejdříve v 18 letech. U všech trestných činů hospodářských je
vyžadováno prokázání úmyslu pachatele. Hospodářské trestné činy obvykle spadají do kategorie trestných činů ohrožovacích, k dokonání trestného činu tedy není potřeba způsobit škodu, stačí, aby nějaká škoda hrozila. Jednotlivé skutkové podstaty jsou vymezeny značně obecně, díky čemuž nejsou potřeba časté novelizace. Je to z toho důvodu, že v hospodářské kriminalitě se neustále objevují nové formy trestné činnosti a obecné znění novel omezuje riziko, že se nepodaří všechny podchytit. Časté novelizace jsou nepříznivým jevem už z toho důvodu, že způsobují značnou nepřehlednost a roztříštěnost právní úpravy. Dále jsou hospodářské trestné činy těsně spjaty s mimotrestními předpisy, např. s živnostenským zákonem v případě neoprávněného podnikání apod. Některé skutkové
13
podstaty přímo obsahují odkaz na mimotrestní normu, jiné neodkazují přímo, ale obsahují tzv. normativní znak. V prvé řadě je tedy potřeba porušit mimotrestní předpis, pak teprve nastupuje trestněprávní represe. Důležitým znakem je také neoprávněnost jednání, tedy že za splnění určitých podmínek by toto jednání nebylo trestné. Za příklad nám opět poslouží trestný čin neoprávněného podnikání. Za splnění určitých podmínek stanovených zákonem je podnikání dovoleno, ba dokonce je pozitivním jevem. V případě, že však někdo poruší povinnosti stanovené zákonem, dopouští se trestného činu. K doplnění obecné charakteristiky hospodářských trestných činů možno uvést, že teorie nejčastěji dělí tyto trestné činy do čtyř skupin, a to na delikty proti státním financím, delikty proti národnímu hospodářství, delikty proti podniku a delikty proti veřejnosti.17
17
Prouza, D. Daňová kriminalita. Stráž pod Ralskem: Justiční akademie ČR, 2005, s. 88.
14
3 Příčiny a vývoj hospodářské kriminality 3.1 Příčiny hospodářské kriminality Je důležité rozpoznat příčiny a důvody hospodářské kriminality, aby mohlo dojít k jejímu omezení až zamezení. Pokud neznáme důvody, proč je trestná činnost páchána, nemůžeme proti ní ani účinně bojovat. Jevům, které ovlivňují kriminalitu, říkáme kriminogenní faktory. Je to souhrn příčin a podmínek, které způsobují kriminalitu. Patří sem například původ pachatele, hospodářská situace, alkoholismus a podobně. To jsou faktory, které ovlivňují obecnou trestnou činnost. Hospodářská kriminalita je poněkud specifická. Její příčiny jsou zpravidla odlišné od důvodů páchání ostatních trestných činů. Nejblíže má k majetkové kriminalitě, k jejímu páchání vedou většinou stejné důvody, ale pachatel se liší. I příčiny jednotlivých skutkových podstat hospodářské kriminality jsou různé, ale dá se shrnout, že hospodářská kriminalita reflektuje stav a vývoj ekonomické a společenské sféry i určité formy a stupně jejich vztahu navzájem.18 Hospodářskou kriminalitu ovlivňují tři skupiny faktorů – ekonomické, organizačně technické a sociálně kulturní. Mezi ekonomické faktory patří míra liberalizace hospodářského systému, vývoj technologií a stav na trhu. Všechny tyto znaky mají motivační účinek. V době recese a krize podnikatelé - kteří se ne vlastním zaviněním dostali do krize - často řeší své problémy právě hospodářskou kriminalitou. Nejčastěji se pak dopouští trestných činů podvodu nebo falšování účetnictví, motivací jim je snaha o zlepšení následků krize. Avšak i v době, kdy je tržní situace příznivá, dochází k hospodářské kriminalitě. Pachatelé využívají příznivých podmínek k dalšímu obohacení, často prostřednictvím praní špinavých peněz. Na zvyšování kriminality má velice silný vliv také vývoj technologií. Nejenže s rozvojem nových technologií je potřeba rozšířit počet funkcí a zároveň i vedoucích osob, což vytváří příležitosti k páchání hospodářské trestné činnosti, ale také technický rozvoj usnadňuje a zrychluje komunikaci a poskytování informací. Tím, jak se podniky rozrůstají, je stále obtížnější účinně kontrolovat všechny zaměstnance. Osoby na vedoucích pozicích mají
18
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 360.
15
pravomoci a značnou svobodu k rozhodování, může se stát, že svého postavení využijí ke svému prospěchu. Takového pachatele bývá obtížné odhalit. Formou podnikání, kdy nejčastěji dochází k hospodářské kriminalitě, je společnost s ručením omezeným. Je to z toho důvodu, že s.r.o. je velice snadno zneužitelná, neboť je zde velice omezená osobní odpovědnost za závazky společnosti a navíc je potřeba vynaložit relativně nízké náklady k založení takovéto společnosti, což vede k tomu, že její společníci nejsou dostatečně motivováni k tomu, aby společnost udrželi činnou. De lege ferenda se uvažuje o snížení základního kapitálu, který je potřeba pro založení společnosti s ručením omezeným, ze současných 200.000 Kč na pouhou 1 Kč. Tato nová úprava by měla umožnit snadnější přístup k podnikání, jak tvrdí její příznivci. Odpůrci naopak namítají, že vzroste hospodářská kriminalita, neboť bude moci podnikat téměř každý. Dle mého názoru je žádoucí, aby existovala určitá záruka za plnění závazků, kterou má poskytovat právě výše základního kapitálu obchodní společnosti. Částka, kterou stanoví náš právní řád, není natolik vysoká, aby ohrožovala svobodu podnikání. Proto si myslím, že není potřeba tuto hranici snižovat. Vedle ekonomických jsou tu ovšem i další faktory ovlivňující hospodářskou kriminalitu. Mezery v legislativě mohou způsobovat růst hospodářské kriminality, neboť právě toho pachatelé zneužívají. Navíc pachatelé mají často pocit, že se trestná činnost vyplácí kvůli nedostatečnému postihu, průtahům v soudních jednáních a obtížnosti dokazování. Otázkou tedy zůstává, zda tresty, které jsou ukládány pachatelům hospodářské kriminality, jsou dostatečně odrazující a demotivující. Co se týče sociálně kulturních jevů, které ovlivňují výskyt hospodářské kriminality, mohli bychom mezi ně zařadit například nízkou úroveň mravního vědomí nebo nedostatek kladných vzorů. Podnikatel, který se vyhýbá placení daní a neoprávněně si například zvyšuje náklady, nebývá veřejností považován za pachatele hospodářské kriminality, ale za šikovného obchodníka, který „vyzrál“ na stát. Míru hospodářské kriminality také bezesporu zvyšuje moderní pojetí životního stylu. Mladí lidé mají pocit, že musí v životě něčeho dosáhnout, vydělat co nejvíce peněz, budovat kariéru. Aby si tento cíl usnadnili a urychlili, často se dopouští trestné činnosti. Začínající mladí podnikatelé jsou snadno ovlivnitelní a nechají se zlákat k obcházení zákona nebo k méně závažné trestné činnosti. Většinou jim to projde a postupem času se dopouštějí i závažnějších trestných činů. Jsou tedy tresty dostatečně vysoké, aby odradily případné pachatele nebo se jim trestná činnost stále vyplácí?
16
3.2 Vývoj hospodářské kriminality v ČR V posledních dvaceti letech zaznamenala Česká republika velký nárůst hospodářské trestné činnosti. Prudký rozvoj podnikání, k němuž došlo u nás po roce 1989, je provázen nejen neustálými změnami velkého množství právních předpisů regulujících podnikání, ale též novými typy kriminality, které vždy nelze dostatečně předvídat.19 Největší změna nastala v České republice po roce 1989, kdy se ekonomika změnila z centrální regulace ekonomiky a plánovaného hospodářství k tržnímu hospodářství a postupně docházelo k její právní regulaci. Byla to zcela neznámá situace, kdy stát musel rychle reagovat na nové jevy spjaté s tržním hospodářstvím. Docházelo k velkým změnám, některé do té doby trestné činy se staly legálními, naopak se objevily nové jevy v hospodářské kriminalitě, související např. s privatizací státních podniků. To však neznamená, že před rokem 1989 nedocházelo k hospodářské kriminalitě. Naopak, tento druh trestné činnosti byl považován za velice nebezpečný, přesto však byla charakteristická vysoká míra latence. V řadě případů nebyl zájem potrestat pachatele takových trestných činů, byť se škody pohybovaly ve výši kolem 1.000. 000,- Kč a jednalo se tedy o škodu podle tehdejších měřítek závratnou.20 Další nárůst hospodářské kriminality byl zaznamenám spolu se zaváděním bezhotovostního platebního styku. Stále častější abstraktní obchody se staly živnou půdou pro páchání trestné činnosti. Hospodářská kriminalita v České republice dosáhla takových rozměrů, že podrývá stabilitu celého hospodářství i právní vědomí občanů.21 Vývoj po roce 1989 byl překotný. Banky a jiné finanční instituce poskytovaly úvěry, ale ty jim nebyly splácely. Ne vždy bylo úmyslem těch, kteří čerpali tyto úvěry, je nesplatit. Často na počátku stál podnikatelský záměr, který nevyšel. To bylo dáno hlavně nezkušeností tehdejších podnikatelů a obchodníků. Jednou z příčin, proč došlo k takovému nárůstu hospodářské trestné činnosti, byly mezery v právní úpravě, která se nestíhala přizpůsobit měnícímu se prostředí. Chyběla komplexnost a provázanost mezi trestněprávními a mimotrestními předpisy, což je fakt, který se částečně podařilo změnit až schválením nového trestního zákoníku v roce 2009. Bylo
19
Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007, s. 181. Růžička, M. Majetkové delikty jako skutkové podstaty hospodářského trestního práva (nevěrná správa, podvod). In: Kratochvíl, V., Loff, M. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 202. 21 Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 10.
20
17
obtížné předcházet trestné činnosti, často byla až následná ochrana, neboť českým zákonodárcům chyběly zkušenosti. Jedním z prvních kroků, který podnikla nová vláda po revoluci, bylo přijetí zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (malá privatizace), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon umožňoval převádět majetek, který byl ve vlastnictví státu, na právnické nebo fyzické osoby. Privatizace byla živným prostorem pro pachatele hospodářské kriminality, procesy v ní byly špatně kontrolovatelné, objevovaly se nové jevy a nové trestné činy. Po malé privatizaci přišla tzv. velká privatizace, která byla upravena zákonem č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby (transformační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Následovala kuponová privatizace a zřizování investičním fondů, které nebyly regulovány zákonem. Na investičních fondech se však podíleli i zaměstnanci veřejné správy, kteří získávali informace při výkonu svého zaměstnání a ty pak užívali k vlastnímu obohacování. Tím se dopouštěli trestného činu zneužívání informací v obchodním styku. Při odprodeji státních podniků soukromým osobám docházelo ke korupci a úvěrovým podvodům, což mělo za následek řetězový krach bank v České republice (např. IPB, Union Banky). Nový systém umožnil lidem svobodně podnikat, ale nepodnikající občany často postihla nezaměstnanost, protože se rušily státní podniky. Tito občané byli důvěřiví a tedy i snadno zneužitelní, vkládali své peníze do investičních společností, které jim slibovaly vysokou návratnost. Přestože tyto reformy byly spojeny s hospodářskou kriminalitou a objevila se spousta negativních jevů, které jsem popsala výše, dle mého názoru můžeme mluvit o úspěšném přechodu od centrálně regulované ekonomiky. Proces transformace k tržnímu hospodářství v České republice netrval ani dvě desítky let. Přestože jeho počátky byly poznamenány mnoha komplikacemi, dnes již můžeme mluvit o zklidněné situaci. Kroky, které česká vláda po revoluci v roce 1989 provedla, byly bezesporu nezbytné. Jednalo se však o naprostou změnu poměrů a tato změna bude vždy pro někoho výhodnější než pro jiného. Hospodářská kriminalita v té době byla na svém vrcholu, i když velká část z ní nebyla vůbec odhalena a tudíž ani potrestána. Některé velké kauzy z 90. let však stále ještě nejsou uzavřeny. Fenoménem této doby se stalo tzv. tunelování, které Kuchta definuje jako okrádání hospodářských subjektů za účelem soukromého obohacování jejich vlastního managementu22. Nejznámějším aktérem je pravděpodobně Petr Smetka, „šéf“ H-systému, tedy společnosti,
22
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 356.
18
která vznikla na počátku 90. let a měla zajistit výstavbu rodinných domů. H-systém fungoval na tzv. pyramidovém principu, zájemci o bydlení tedy vkládali do systému své peníze a z těch pak měla být postupně financována výstavba. Avšak představitelé H-systému peníze místo na bydlení použili lukrativnějším způsobem, který jim měl přinést vyšší zisky, jako například nákup akcií nebo loterie, což způsobilo, že se společnost dostala do finanční krize. Nakonec bylo postaveno pouze 30 domků, zbývajících více než tisíc zájemců zůstalo bez peněz i bez bydlení. Škoda byla vyčíslena na téměř jednu miliardu korun a projekt H-systém se tak stal největším podvodem v našich dějinách. Smetka a další představitelé H-systému byli v roce 1999 obviněni z trestných činů podvodu, poškozování věřitele a porušování povinností při správě cizího majetku a o sedm let později byli odsouzeni k trestu odnětí svobody. Smetka, jako hlavní představitel a tvůrce H-systému, dostal nejvyšší možný trest, tedy 12 let odnětí svobody, ostatní obvinění 9 a půl roku. Jak jsem již uvedla, 90. léta byla příhodná pro páchání trestné činnosti. Právní úprava nebyla dostatečná, utvářela se tzv. za pochodu, navíc lidé byli nezkušení, neznalí. Toho právě využili také odsouzení představitelé H-systému. Spekuluje se také o jejich napojení na politiku, nesporné je, že někteří tehdejší vysoce postavení politici dokonce pomáhali s propagací H-systému. Nejenže kriminalita rok od roku roste, ale také se mění její podoba. Během posledních dvaceti let se Česká republika přiblížila západním státům také tím, že se kriminalita stala ze společenského problému masovým jevem. Stejně jako ve zbytku moderního světa je i u nás nejrozšířenější majetková kriminalita a další podoby trestné činnosti, kde motivem je zisk. Oproti socialistickému Československu, kdy se na trestné činnosti nejvíce podíleli recidivisté, v dnešní době závratně stoupá podíl prvopachatelů. Dalším rozdílným znakem je skutečnost, že v současnosti se značnou měrou podílí na páchání trestných činů pachatelé, kteří jednají pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. To je však fenomén pouze obecné trestné činnosti, nikoliv hospodářské. Kriminalita se přesouvá do velkých měst a průmyslových zón a to i v případě hospodářské kriminality, protože ve městech se koncentrují nadnárodní korporace a obchodní společnosti, které poskytují pachatelům hospodářské kriminality příležitost. Represivní úloha trestního práva byla po roce 1989 značně oslabena. Docházelo k značné liberalizaci trhu, pro kterou byla příznačná snaha co nejméně zasahovat právem do ekonomických vztahů a ponechat prostor pro svobodné podnikání. Ve chvíli, kdy se ukázalo, že tento postup není zcela správný, začaly se objevovat opačné tendence. Čím více rostla hospodářská kriminalita, tím byla častější snaha státu regulovat ekonomiku. Pokud však stát příliš zasahuje do tržního hospodářství a příliš reguluje ekonomiku, roste s tím i kriminalita, 19
dochází k častějšímu porušování norem a k ekonomicky kontraproduktivním jevům. Je však potřeba najít kompromis.
3.3 Prevence hospodářské kriminality Mluvíme-li o příčinách a vývoji hospodářské kriminality, je nezbytné se také zmínit o prevenci. Prevencí kriminality rozumíme soubor nejrůznějších aktivit mimotrestního charakteru orientovaných na odstranění, oslabení či neutralizaci kriminogenních faktorů s cílem zastavit růst kriminality nebo docílit jejího zmenšení.23 Samozřejmě není možné vymýtit kriminalitu ze společnosti úplně, cílem proto bude spíše zabránit jejímu dalšímu rozrůstání. Přestože podíl hospodářské kriminality na celkové kriminalitě není velký, její společenská nebezpečnost je značná. Jak již bylo řečeno výše, pácháním hospodářské kriminality dochází k destabilizaci národního hospodářství a k podrývání důvěry občanů. Vzhledem k tomu, že počet hospodářských trestných činů spáchaných za rok neustále stoupá, je potřeba zabývat se více prevencí. Zabránění páchání kriminality je obecně důležitější, než její následné trestání. Již jsem zmínila, že pachatel hospodářské kriminality se od běžného pachatele liší. Jeli typickým delikventem obecné kriminality osoba s nízkou inteligencí a bez vzdělání, pak pachatel hospodářské kriminality je inteligentní a vzdělaný člověk. Na oba dva druhy pachatele působí jiné vlivy, které je vedou k páchání trestné činnosti, je proto nezbytné použít jiné prostředky k tomu, abychom jim v tomto jednání zabránili. V souvislosti s pachateli hospodářské kriminality můžeme mluvit o situační a sociální prevenci. Pro úplnost uvádím, že dalším způsobem prevence je prevence viktimologická, s tou se však setkáme především u násilných trestných činů. V rámci sociální prevence jde o vytváření podnikatelské etiky, dobrého jména podniku, firmy, výrobní značky, přijímání kodexů etiky pro různé formy podnikání (obchodní, reklamní apod.).24 Situační prevence, jak napovídá název, je zaměřena na odstraňování situací, které umožňují páchat trestné činy. Má za cíl omezit příležitosti dané pachatelům. Kriminologické a kriminalistické poznatky přesvědčivě ukazují, že určitá doba dne, týdne, měsíce či roku a určité situace jsou pro některé kriminální aktivity zvlášť příhodné a že proto kontrola a 23 24
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 159. Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 137.
20
pozornost věnovaná těmto místům, dobám a situacím může rozsah kriminality výrazně ovlivnit.25 Mezi prostředky situační prevence patří legislativa a systematická kontrolní činnost. Z trestněprávní legislativy je možno uvést např. velkou novelu trestního řádu z roku 2001, která ve vztahu i k pachatelům hospodářské činnosti zjednodušuje činnost orgánů činných v trestním řízení, rozšiřuje možnosti použití operativních prostředků, zajišťovacích opatření i možnosti poškozených domoci se náhrady majetkových škod.26 Mezi další důležitá opatření patří zákon o praní špinavých peněz a zákon o správě státního majetku. Kontrola je vykonávána pomocí kontrolních orgánů jako jsou například inspekce a inspektoráty, instituce na ochranu hospodářské soutěže, živnostenské úřady nebo komise pro cenné papíry. Problémem je však pomalý postup jak vyšetřovacích orgánů, tak i soudů. Kapacita trestněprávních instancí kontroly (soudů, státních zastupitelství, policie, věznic) přestává postačovat, což do určité míry potvrzují i trvající vysoké podíly neobjasněných a neregistrovaných latentních trestných činů.27 Problémem je také to, že česká společnost je obecně nedůvěřivá vůči vyšetřovacím orgánům. Nejenže se nedomnívá, že jsou dostatečně kompetentní, ale ve spojitosti s hospodářskou kriminalitou ani nevěří, že dojde k jejímu prošetření. Veřejnost má za to, že pachatelé hospodářských trestných činů jsou napojeni na vysoké politiky, kteří zamezí dalšímu vyšetřování a případnému postihu. To je samozřejmě závažný problém, který je však obtížný vyřešit. Jako prevence před pácháním hospodářské kriminality může posloužit také zveřejňování vyřešených případů v médiích. Tím, že bude v médiích zveřejněna trestná činnost například podnikatelského subjektu, bude snížena jeho důvěryhodnost mezi občany. Takový podnikatel přijde o klienty a bude mu hrozit krach.
25
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 168. Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost, Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 54. 27 Osmančík, O., Karabec, Z. Kriminologie a nové dimenze zločinnosti. In Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: Kodex Bohemia, 1998, s. 143. 26
21
4 Osoba pachatele hospodářské kriminality V této části práce se budu věnovat přímo pachateli hospodářské kriminality. Nejprve se budu zabývat pachatelem trestného činu obecně, dále se zaměřím na pachatele hospodářské kriminality a pokusím se vystihnout jeho podstatu a znaky, které jej odlišují od běžného pachatele. V této kapitole bylo potřeba propojit poznatky z několika různých oborů. Kromě trestního práva to byla hlavně psychologie, sociologie a kriminologie.
4.1 Zákonná definice pachatele trestného činu Definice v § 9 odst. 1 trestního zákona říká, že pachatelem trestného činu je ten, kdo spáchal trestný čin sám.28 Toto musíme chápat především tak, že pachatelem je ten, kdo sám svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu. Podle zákona může být pachatelem trestného činu jen osoba trestně odpovědná – tedy příčetná, které v době spáchání trestného činu dosáhla určitého věku.29 Pachatelem není však pouze ten, kdo naplnil všechny znaky trestného činu a trestný čin dokonal, ale i ten, jehož jednání zůstalo ve stadiu přípravy nebo pokusu. Za pachatele může být označena i ta osoba, která spáchala trestný čin společně s pachatelem (spolupachatel) nebo ta, která se na trestné činnosti podílela (účastník). Jinak omezuje trestní zákon jedině způsobilost být pachatelem a spolupachatelem trestného činu (nikoliv způsobilost být účastníkem) potud, že adresuje některá ustanovení zvláštní části jen určitému okruhu osob.30 Jedná se o konkrétní a speciální subjekt. Pojem pachatele jako subjektu trestného činu musíme odlišovat od pojmu osoby pachatele, který má rozhodující význam z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost a zejména účelu a ukládání trestních sankcí jako právních následků základ trestní odpovědnosti.31 Osoba pachatele je tedy konkrétní pachatel, který není charakterizován jen znaky uvedenými v zákoně (věk, příčetnost), ale také vlastnostmi, které se vztahují k jeho osobnosti. 28
Tato definice pachatele vychází ze zákona. Kriminologie oproti tomu považuje za pachatele i osoby, které nejsou trestně stíhatelné, neboť nenaplňují všechny formální znaky trestného činu (věk, příčetnost). 29 Podle platné a účinné právní úpravy je touto věkovou hranicí 15 let (§11 TZ), dle nově schváleného trestního zákoníku se tato hranice snižuje na 14 let. 30 Solnař, V., Fenyk, J. Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti. Druhé vydání. Praha: Nakladatelství Orac, 2004, s. 213. 31 Novotný, O. Vanduchová, M. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Páté vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 191.
22
4.2 Kriminologie jako věda zbývající se pachatelem Na otázku, kdo je pachatelem trestného činu, hledá odpověď kriminologie, tedy věda, která se zabývá kriminalitou, jejími pachateli a oběťmi. Má za úkol zkoumat kdo, proč a jak spáchal konkrétní trestný čin. Kriminologie, jako vědní disciplína zabývající se mimo jiné pachateli trestných činů, vychází ze dvou základních teorií: z teorie zdůrazňující rozhodující vliv sociálních faktorů na utváření osobnosti delikventa a teorií, které kriminalitu chápou jen jako produkt společenských vztahů a odmítají potřebu zkoumání osobnosti delikventa.32 Zkoumat, kdo je pachatelem, jak se pozná, které pohnutky určují jeho jednání, jak se s ním účelně a přiměřeně zachází, jak se podle potřeby „potírá“ a jak se přivádí zpět ke společnosti, platí od prvopočátku za jeden z nejpřednějších úkolů kriminologické vědy.33 Teorie osobnosti pachatele se různí u jednotlivých trestných činů. Existují také různé metody a přístupy, kterak se zabývat touto problematikou. Chování jedince navenek je řízeno jeho osobností, která je zdrojem jeho motivace a potřeb a projevuje se i v dlouhodobě stabilních vzorcích jeho chování.34 Selhání souvisí s tím, že se pachatel nedokázal přizpůsobit sociálním poměrům a očekáváním. U pachatelů trestných činů můžeme vypozorovat určitou abnormalitu v chování. Kriminologická typologie vychází nejčastěji z psychologických aspektů osobnosti, ale také zohledňování sociologických podmínek ovlivňujících život pachatele.
4.3 Pachatel trestného činu z pohledu psychologického, biologického a sociologického Existují tři hlavní skupiny faktorů, které ovlivňují osobnost a způsobují, že se z nepachatele stane pachatel. Tyto faktory mají biologický, psychologický a sociální původ. První kriminologové, kteří se začali zabývat zločincem, věřili, že pachatel je determinován svými biologickými vlastnostmi. Postupně se od těchto teorií začalo upouštět a dnešní odborníci věří, že na pachatele v různé míře působí všechny tři faktory.
32
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 71. Kaiser, G. Kriminologie. 9. vydání. Praha: C.H. Beck, 1994, s. 183. 34 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 72. 33
23
4.3.1 Biologické faktory Dříve byl význam osobnosti značně podceňován, až tzv. škola pozitivistická se svým hlavním představitelem C. Lombrosem, se začala zabývat osobností zločince. Lombroso proslul hlavně svojí teorií rozeného zločince a zastával názor, že osobnost pachatele se liší od osobnosti nepachatele. Podle něj se zločinec odlišuje od ostatních jedinců fyzickými anomáliemi, známá je jeho charakteristika pachatelů různých trestných činů podle tělesných znaků. Vedle typu „rozeného zločince“ (jehož původní podíl 40% na souhrnu všech pachatelů snížil v pozdější studii z roku 1902 na 33%) uznával ještě příležitostné zločince, zločince „z vášně“, kriminální epileptiky a morálně patologické delikventy; tak formuloval jednu z prvních originálních typologií pachatelů.35 Na Lombrosa pak navázal jeho žák, E. Ferri, který se zaměřil na vlastnosti jak fyzické, tak psychické a rozdělil zločince na: a) příležitostné a) z vášně b) rozené c) ze zvyku d) duševně choré e) ostatní. Ferriho rozdělení se značně blíží dnešnímu pojetí zločince. Ferri použil ještě jiné, novější klasifikace ve slavné italské osnově trestního zákona z r. 1921, když za pomoci determinismu a pohnutky rozčlenil pachatele na prosté (ti, kteří jednají z egoistických motivů) a politicko-sociální (ti, co jednají z důvodů altruistických).36 E. Kretschmer, německý psychiatr a představitel tzv. „konstituční školy“, poukazoval na úzkou souvislost mezi tělesným typem a osobnostní charakteristikou člověka. Vycházel z tělesné konstituce člověka a na jejím základě rozlišoval tři základní typy osobnosti, které byly různě náchylné k duševním chorobám a tím i ke kriminálnímu chování. Podobnou typologií jako Kretschmer se zabýval i americký kriminolog W.E. Sheldon, který výzkumem zjistil, že u tzv. mesomorfní typy, tedy svalnatí a kostnatí lidé, mají nejčastěji tendence dopouštět se trestných činů.
35 36
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Základy kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 71. Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti – podstatně přepracované a doplněné vydání. Druhé vydání. Praha: Orac, 2004, s. 215.
24
Tradiční je rozdělení zločinců podle F. Listze na zločince příležitostné, zločince ze zvyku, kteří jsou schopní nápravy, a nepolepšitelné zločince. Listz každé této skupině přiřazoval jinou funkci trestání (odstrašení, náprava, zneškodnění). S rozvojem medicíny se někteří kriminologové začínají přiklánět i k tomu, že významnou roli hraje dědičnost, tedy že je možné mít geneticky zakódovaný sklon ke kriminálnímu chování. Tyto teorie ale často bývají zpochybňovány. To, že kriminální rodiče častěji mají kriminální děti nemusí být způsobeno nějakým kriminálním genem, ale spíše vlivem prostředí.37 Podle posledních výzkumů můžeme soudit, že genetické dispozice nejsou jedinou příčinou zločinného života, ale vytvářejí v jedinci potenciál k němu.
4.3.2 Psychologické faktory Co se týče zkoumání příčin kriminálního chování v psychologické rovině osobnosti, v průběhu doby se kriminologové zaměřili na hledání osobnostních rysů pachatele, zabývali se ve vztahu ke kriminálnímu chování strukturou, popřípadě jádrem osobnosti, inteligencí, stylem kriminálního přemýšlení, kognicí, sebekontrolou a dalšími psychologickými skutečnostmi, dále otázkou psychodynamiky, psychopatie, popřípadě i osobností recidivisty.38 Důležitou otázkou jsou rysy osobnosti pachatele, psychologie se zabývá odlišnostmi mezi osobnostmi delikventa a nedelikventa. Pojmem osobnost rozumíme celostní, integrativní povahu duševního dění, jejímž podstatným znakem je jedinečnost.39 Osobnost tvoří její schopnosti, charakter, temperament, volní vlastnosti, motivace, postoje, zájmy, psychické zvláštnosti. Je to dynamicky se vyvíjející stav, ovlivňovaný vnitřními i vnějšími činiteli. Osobnost ovlivňuje naši schopnost adaptace na vnější prostředí, tedy přizpůsobit se změnám, odlišným životním situacím a celkově našemu okolí. Osobnost každého jedince je sice unikátní, přesto však lze některé její znaky porovnávat se hodnými znaky jiných osobností.40 Osobnost pachatele je v kriminologii (stejně jako v psychologii) nejčastěji chápána jako organický celek duševního života člověka zahrnující jak logický základ jedince, tak i společenské podmínky jeho života včetně společenských vztahů.41 Určité definování osobnosti pachatele je velice důležité pro pochopení jeho deliktního jednání a také pro prevenci před kriminalitou. Přestože je nemožné přesně určit kdo je potenciálním pachatelem 37
Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 21. Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 22. 39 Čírtková, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 48. 40 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 72. 41 Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 102 38
25
trestného činu, můžeme alespoň pomocí psychologie utvořit určitý vzorec chování kriminálníků. Avšak dosud se nepodařilo zjistit žádné změny osobnosti, které by byly výlučně společné pachatelům trestných činů. Podle Čírtkové si psychologie klade v souvislosti s osobností pachatele dvě otázky. A to jak dospívá jedinec k připravenosti jednat kriminálním způsobem, tj. jaké duševní pochody a vlastnosti uvozují trestnou činnost, udržují ji v chodu a vtiskují jí její konkrétní tvář. Druhá otázka směřuje ke zjištění, zda se pachatelé vyznačují určitými psychickými zvláštnostmi, které je odlišují od nepachatelů, a jestliže tomu tak je, pak o jaké zvláštnosti (vlastnosti) se jedná.42 Ze zastánců psychologických teorií bychom mohli jmenovat například H.J. Eysencka a jeho teorii rozdílného podmiňování. Psycholog a kriminolog Eysenck vymezil tři dimenze osobnosti a to dimenzi extroverze-introverze, dimenzi stabilita-neuroticismus a dimenzi psychopatie. Četné výzkumy prováděné po desetiletí na základě tohoto modelu osobnosti ukázaly, že antisociální a kriminální chování má pozitivní vazbu na psychopatii, extroverzi a neuroticismus, přičemž psychopatie je přítomna vždy, extroverze více u mladých pachatelů a neuroticismus spíše u starších.43 Yochelson a Samenov se zabývali stylem myšlení pachatelů trestné činnosti. Mezi nejvýznamnější odlišnosti v myšlení pachatelů a nepachatelů se objevovala neschopnost vidět perspektivu, neschopnost vcítit se do druhých, vnímání sebe jako oběti a neodpovědné rozhodování. Toto jsou bezesporu vlastnosti, které můžeme hledat i u pachatele hospodářské kriminality. Gottfredson a Hirschi přidali v 90. letech 20. století k tomuto výčtu ještě nízkou sebekontrolu. Mluvíme-li o psychologických pohledech na zločince, nemůžeme se nezmínit o psychoanalýze. Jejím autorem je významný německý psycholog začátku 20. století Sigmund Freud. Ten vycházel z toho, že z jedinců, kteří neprošli zdravým vývojem, se mohou stát kriminálníci. Zabýval se spíše pudy a patologickým narušením osobnosti, s čímž se u pachatele hospodářské kriminality téměř nesetkáme. Freudovy závěry můžeme aplikovat spíše na pachatele násilných trestných činů, delikventy a psychicky narušené jedince. Mezi významné české teoretiky patří J. Šejnoha, který rozlišoval zločince na intelektuálně defektní a zločince jednající vědomě za účelem uspokojení životních potřeb. K těm současným českým psychologům, věnujícím se pachatelům trestných činů, patří L. Čírtková, která rozlišuje několik kriminálních aspektů defektního chování: 42 43
Čírtková, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, s. 65. Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 23.
26
a) důsledek impulzivního životního stylu b) instrumentální chování c) přizpůsobení se skupině d) neadekvátní strategie při zvládání stresu. V souvislosti s psychologií bych se ráda stručně zmínila i o nově vznikající vědní disciplíně, kterou je policejní psychologie. Výrazem policejní psychologie se rozumí uplatňování psychologických přístupů, hledisek a poznatků v policejní a bezpečnostní branži, zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích, v nichž jde o zajišťování zákonnosti, veřejného pořádku a bezpečnosti.44 Policejní psychologie přebírá poznatky z obecné psychologie a aplikuje je v policejní praxi. Má tedy veliký přínos pro výzkum kriminality, neboť se zabývá právě defektními jedinci.
4.3.3 Sociální faktory Sociologické přístupy hledají příčiny zločinu ve společnosti a v prostředí, ve kterém pachatel žije. Podle sociologů není tolik podstatná osobnost zločince, jako právě jeho okolí. Za zakladatele tohoto přístupu je považován E. Durkheim. Sociologové se zabývají vlivy prostředí, ve kterém žijeme a které na nás nepříznivě působí. Snaží se lokalizovat ty podněty, které způsobují, že se z někoho stane pachatel trestného činu. Takové faktory se obvykle nazývají sociální dezorganizací. C. Shaw a H. McKay ve čtyřicátých letech statisticky testovali předpoklad, že zločinnost bude větší v dezorganizovaných oblastech než jinde ve městě.45 Což se jim také potvrdilo, zločinnost rostla v těchto dezorganizovaných oblastech a to bez závislosti na rasovém nebo národnostním složení. Svůj výzkum uzavřeli tvrzením, že zločinnost je spíše produktem sociologických faktorů než vrozených dispozicí. Mezi další významné sociology minulého století se zařadili R. Cloward a L. Ohlin se svou teorií odlišné příležitosti. Ti se zabývali důvody, proč mají odlišné sociální skupiny různé přístupy k zločinu. Dle jejich názoru je i tento přístup sociálně strukturován. Stejně tak i M. Felson a R. V. Clark považovali příležitost za nejpodstatnější impuls, který vede nepachatele k tomu, aby se z nich stali pachatelé.
44 45
Čírtková, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 39. Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 48.
27
4.4 Pachatel hospodářské kriminality V předchozí kapitole jsem popsala pachatele trestných činů obecně, zaměřila jsem se na vlivy, které na člověka působí a mění jej z nepachatele na pachatele. V současnosti pociťujeme velký rozdíl oproti dřívějšímu vnímání pachatele. Jestliže dříve byl za typického zločince považován člověk sociálně, biologicky nebo psychologicky deficitní, v dnešní době se setkáváme s tím, že pachatelé nevybočují z většinové populace. Tento jev je příznačný hlavně pro hospodářskou kriminalitu. Důležité je si uvědomit, že pachatel hospodářské kriminality je zpravidla rozdílný od pachatele obecné kriminality. Opominu-li otázku trestní odpovědnosti právnických osob, kterou se budu zabývat v následující kapitole, může být pachatelem trestných činů hospodářských může kdokoli, u některých skutkových podstat se okruh zužuje na ty, koho zavazují pravidla stanovená pro podnikání či jinou hospodářskou činnost. V jedné z předchozích kapitol jsem nastínila, jaké jsou nejčastější příčiny páchání hospodářské kriminality. Jednalo se však pouze o okolnosti vnější spočívající převážně v politickém a právním prostředí. Nyní bych se však ráda zabývala pachatelem hospodářské kriminality spíše z kriminologického hlediska. Definovat pachatele hospodářské kriminality je obzvláště obtížné, neboť se nejedná o typického pachatele trestných činů. U těchto pachatelů se nedá vypozorovat abnormální jednání, nemívají ani poruchy osobnosti. Drtivá většina pachatelů podvodů nevykazuje žádné poruchy osobnosti ani jiné psychologické výjimečnosti.46Pachatelem hospodářské kriminality bývá nejčastěji osoba bezúhonná, která nikdy dříve trestný čin nespáchala. Zpravidla se jedná o osoby mající dobré vzdělání a znalosti ve svém oboru. Pachatel hospodářské kriminality se vyznačuje poměrně vysokou inteligencí, na rozdíl od běžného kriminálníka, u kterého se nezřídka předpokládá podprůměrná inteligence. Zajímavé je, že pachateli hospodářské kriminality bývají převážně prvopachatelé, ženy se podílejí na trestné činnosti jen několika málo procenty. Můžeme konstatovat, že neexistuje vyhraněný typ pachatele hospodářské kriminality, budoucí zločinci mají pro své chování různé motivy. Velice snadno se může stát, že někdo, kdo vede řádný život, „sklouzne“ k trestné činnosti. Těmto pachatelům pak říkáme příležitostní. Motivuje je zisk nebo jiná výhoda, která se jim naskytne. Jedná se o nejčastější typ pachatelů hospodářské kriminality. Dle mého názoru je tato skutečnost dána také tím, že 46
Čírtková, L., Fialka, M. a kol. Podvody, zpronevěry, machinace (možnosti prevence, odhalování a ochrany před podvodným jednáním). Praha: Armex publishing, 2005, s. 115.
28
česká právní úprava stále vykazuje určité nedostatky, kterých „šikovný“ podnikatel využívá k tomu, aby se snadno obohatil. Dalším typem jsou pachatelé z nutnosti. To jsou ti, které k trestné činnosti donutí hospodářská nutnost, v opačném případě by jim hrozil krach. Pachatel se pak musí rozhodnout, jestli je ochoten riskovat i za cenu odhalení a následného potrestání. Spoléhají pak na to, že nebudou nikdy odhaleni. Poslední skupinou jsou pachatelé, které motivuje zisk a potřeba riskovat. Nenachází se v krizi, nemusí zachraňovat podnik, ani se jim nenaskytne příležitost snadno dosáhnout velkého zisku. Tito pachatelé příležitosti sami vyhledávají. Vedle těchto pachatelů se poslední dobou začínají objevovat také tzv. profesionální pachatelé47. Tato zatím méně početná skupina pachatelů se zaměřuje na dosahování nelegálních zisků. Jakýmkoliv jiným obchodním a hospodářským stykem pouze zastírají tuto nelegální činnost. Bývají součástí organizovaného zločinu a v tom tkví jejich nebezpečnost. Institut pro kriminologii a sociální prevenci provedl v roce 2004 výzkum ekonomické kriminality, na jehož základě pak vznikla určitá kategorizace pachatelů této trestné činnosti:48 1. typ naivního a lehkomyslného pachatele – mladší 30. let, podniká v menším rozsahu, důvěřivý, nezkušený, dostává se do potíží vinou svého nereálného pohledu na svět, často úvěrové podvody, není schopen dostát svých závazků, ideální pro tzv. bílé koně, 2. typ pachatele sportovce – dopouští se trestné činnosti záměrně, s rizikem počítá, 3. typ bezohledného dobrodruha – nejprve podnikali v souladu se zákonem, vědomě se však rozhodli pro trestnou činnost, možnost získání větších finančních prostředků bez námahy, příp. jednali pod tíží situace, bezohlední, často to není jejich první trestný čin 4. typ pachatele manipulátora – tzv. bílé límečky, 5. typ pachatele velikáše – rychlá kariéra a počáteční úspěchy jej přivedou k názoru, že má mimořádné schopnosti a má pocit, že může rozhodovat neomezeně, neřídí se pravidly, Podle Kuchty49 se typický pachatel hospodářské kriminality vyznačuje odvahou hraničící až s hazardem, cílevědomostí a vytrvalostí, vypočítavostí, touhou po majetku, společenském uznání a po moci, citovou chladností, bezohledností, bezcitností, sklony k velikášství a egoismu. To potvrzují výroky samotných pachatelů jako „mám nadání
47
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 353. Kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 91-93. 49 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 353. 48
29
nacházet lidi, kteří mě zbožňují a tuto roli mi umožňují“ nebo „výčitky svědomí jsou mi spíše neznámy“. Tito pachatelé většinou disponují finančními prostředky, navíc mají zkušenosti a znalosti, nezřídka také určité společenské postavení a hospodářský vliv, jak můžeme posoudit také z dalšího výroku: „Zjistil jsem, že s penězi lze skutečně koupit všechno, také přátele atd.“ Ve chvíli, kdy se jim naskytne příležitost ke spáchání hospodářského trestného činu mohou těchto svých prostředků a moci využít ve svůj prospěch. Další příznačnou vlastností pachatelů hospodářských trestných činů je, že si neuvědomují, že jednají nemorálně a trestně. O tom svědčí také věta jednoho z usvědčených pachatelů: „Neudělal jsem nic, co nedělá každá banka.“ V případě, že jsou odhaleni, domnívají se, že měli smůlu v obchodech: „Všechno by bylo dobře dopadlo, kdyby bankovní komise neintervenovala“. Podnikatel, který se dopustí krácení daně, se pravděpodobně bude vymlouvat na to, že daňové zatížení je neúměrně vysoké a nespravedlivé, navíc jsou to jeho těžce vydělané peníze, které nechce „darovat“ státu. Poslední dobou se zvyšuje podíl pachatelů hospodářské kriminality i z nižších vrstev, nejedná se již pouze o lidi s dobrým vzděláním, to je způsobeno hlavně technickým rozvojem, ale také organizovaností zločinu. Přesto je však stále potřeba určitých znalostí. Proto se na hospodářské kriminalitě podílí advokáti, účetní, daňoví poradci, auditoři apod. Dochází pak k prolínání různých profesí, předávání informací, což už hraničí s organizovaným zločinem. Mluvíme-li o českém pachateli hospodářské kriminality, není možné se nezmínit o korupci a lobbingu. Je známou věcí, že česká mafie je napojena na vysoké státní úředníky, což přispívá k nedůvěře českého občana v právní stát. Zároveň to v něm vzbuzuje pocit, že i on by si mohl tímto způsobem přivydělat. Kromě předchozích rozdělení pachatelů hospodářské kriminality, které spočívaly v psychologické rovině, můžeme pachatele hospodářské kriminality dělit také podle jejich vztahu k hospodářským subjektům: a)
zaměstnanci
b) osoby stojící vně hospodářského subjektu, proti němuž je páchána trestná činnost (konkurenti na trhu, smluvní partneři) c) quasimajitelé, majitelé či spolumajitelé podniků, akcionáři hospodářských subjektů, proti
50
kterým a současně v jejichž zájmu je páchána trestná činnost.50
Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, s. 28.
30
Hospodářské kriminality se může dopustit každý, nezávisle na svém sociálním postavení. Tradičně ale dělíme pachatele hospodářské kriminality na běžné a na tzv. bílé límečky. Běžní pachatelé jsou ti, kteří obvykle mají již zkušenosti s jiným druhem kriminality. Snaží se získat lepší postavení tím, že se zaplétají do hospodářských deliktů. Většinou však nejsou zdaleka tak úspěšní jako tzv. bílé límečky.
4.5 Bílé límečky V současné době lze chápat tzv. kriminalitu bílých límečků jako hospodářskou trestnou činnost páchanou při výkonu profese představitelem legálního podnikání. Často se také můžeme setkat s tím, že pachatelé hospodářské kriminality jsou obecně nazývány „bílými límečky“ jako protiklad k pachateli obecné kriminality. Klasická definice pochází už z roku 1939 a jejím autorem je Erwin Sutherland: „Zločin bílého límečku je zločin spáchaný respektovanou osobou, která požívá vysoký sociální status a která zneužívá ke spáchání činu své pracovní zařazení.“51 Kuchta tyto pachatele definuje jako elitní nejvyšší společenskou vrstvu pachatelů hospodářské trestné činnosti, pachatele, kteří vystupují jako řádní občané, úspěšní v zaměstnání či podnikatelské činnosti, mající plnou důvěru okolí, osoby bezúhonné, nemající zkušenosti z jednání s orgány činnými v trestním řízení, osoby s nadprůměrnými znalostmi z dotčeného oboru, s vysokou odpovědností a pravomocí.52 Fryšták53 jim jako další vlastnosti připisuje cílevědomost, vytrvalost a vypočítavost, dále píše, že typický „bílý límeček touží po majetku, společenském uznání a po moci“. Vlastnosti pachatele, kterého nazýváme bílým límečkem, budou odlišné od běžného pachatele. Vždyť člověk s příliš hrubými antisociálními znaky (zanedbanost, hrubost ve formách jednání, násilnost, plný rejstřík trestů apod.) by se sotva mohl dostat do klíčového postavení, které potřebuje ke spáchání činu.54 Nebezpečnost pachatelů, které nazýváme „bílé límečky“ spočívá právě v tom, že se jedná o řádné občany, úspěšné v zaměstnání či podnikatelské činnosti, mající plnou důvěru okolí a tudíž od nich nikdo trestnou činnost nepředpokládá. Navíc se poslední dobou nezřídka 51
Čírtková, L. Psychologie dnes: Finanční zločinci. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=20138. 51 Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s 13. 51 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing, 2007, s. 184. 52 Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s 13. 53 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing, 2007, s. 184. 54 Protivinský, M. K některým aspektům hospodářské kriminality. In: Kriminalistika, 2007, č. 2, s. 26.
31
setkáváme s tím, že tyto osoby působí nejen v podnikatelské sféře, ale mají také vliv na politiku. Vzniká riziko, že se tato trestná činnost jednotlivce změní v organizovaný zločin s velkým vlivem díky svým kontaktům v politice. Tradiční hospodářská kriminalita a kriminalita tzv. bílých límečků se přeměňuje v kriminalitu korporací a v důsledku tohoto enormně rostou hospodářské, ekologické a majetkové škody.55 Pachatelé známí jako bílé límečky se dopouští hospodářské kriminality buď jako jednotlivci s cílem obohatit sami sebe, nebo páchají trestné činy ve prospěch společnosti, ve které jsou zaměstnaní. Do první skupiny patří nejčastěji například právníci nebo obchodníci, kteří se dopouští daňových úniků, zpronevěry nebo vystavují nekryté šeky. Druhá skupina pachatelů je mnohem nebezpečnější. Zde již dochází k prolínání s organizovaným zločinem. Zaměstnanec se dopouští trestného činu s vědomím svého zaměstnavatele, nebo dokonce na jeho příkaz. Za typického představitele českých „bílých límečků“ bychom mohli považovat Viktora Koženého. Ten při kuponové privatizaci státních podniků v 90. letech připravil o peníze české občany. Tento český podnikatel, známý také jako pirát z Prahy nebo kuponový král, se narodil v pražské rodině fyzika a lékařky, později byl vychováván literárním vědcem. O tom, že pocházel z intelektuálního prostředí nemůže být pochyb. I jemu bylo dopřáno kvalitní vzdělání. Ve věku šestnácti let emigroval společně s rodiči do západního Německa a o několik let později odešel studovat na Harvardovu univerzitu v USA. Po revoluci v roce 1989 se vrátil do České republiky, kde bezesporu využil jak svého prestižního vzdělání, tak situace, která v zemi nastala. Založil společnost Harvard Capital and Consulting, a.s., která lidem slibovala rychlé a vysoké zisky. Opak se stal skutečností. Více než osm set tisíc lidí přišlo o své investice a Viktor Kožený byl nucen opustit Českou republiku a usadit se na Bahamách, kde žije dodnes. Typický příklad údajného tunelování fondů: 5. dubna 1994 si společnosti Viktora Koženého vzájemně prodaly 190 tisíc akcií společnosti Telecom po 2170 Kč za kus. Za dva dny si prodávající firma koupila akce zpět, prodejní cena však byla o 495 korun nižší. Zisk pro finančníkovy firmy? Devadesát milionů. Stejná ztráta pro akcionáře fondů. Viktor Kožený není pouze ústřední postavou české kupónové privatizace. Byl stíhán i v USA, neboť se měl dopustit dalších trestných činů v souvislosti s plány na privatizaci ropných monopolů v Ázerbajdžánu. V lednu 2009 došlo k mimosoudní dohodě mezi
55
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 157.
32
americkými investory a Viktorem Koženým. Stíhání proto bylo zastaveno. V České republice se proti Koženému stále vede trestní řízení jako proti uprchlému. 56
4.6 Výzkum hospodářské kriminality v České republice vyhotovený společností PriceWaterhouseCoopers V této podkapitole jsem použila výsledky Celosvětového výzkumu hospodářské kriminality (Global Economic Crime Survey)57, který v roce 2005 provedla společnost PriceWaterhouseCoopers (PWC). V tomto výzkumu bylo zjištěno, že 63% českých společností se stalo obětí hospodářské kriminality, což znamená nárůst o 113% oproti předchozímu výzkumu, který proběhl v roce 2003. Tento trend je celosvětový, kriminalita nevzrostla jen v České republice. Společnost PWC na základě svých zjištění vytvořila profil typického pachatele hospodářské kriminality, který je patrný z následujících dvou grafů. Rozdělení podle věku
více než 50 let 28%
méně než 30 let 28%
41-50 let 12%
31-40 let 32%
Rozdělení podle postavení
jiní zaměstnanci střední management vrcholné vedení společnosti 0%
56 57
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Informace o Viktoru Koženém jsem získala z tisku, převážně časopis Týden č. 4/2009, a internetu. PriceWaterhouseCoopers. Celosvětový průzkum hospodářské kriminality 2005. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.pwc.com/cz/cze/about/press-rm/2005/pressrm33_05_cz.html.
33
Z výzkumu vyplynulo, že nejvíce se na trestné činnosti podílejí muži (83%) ve věku 31 až 40 let, pouze 30% pachatelů dosáhlo vysokoškolského vzdělání a více než třetina škodila svému zaměstnavateli. Téměř polovina z nich představuje vyšší a střední management. Svou roli podle Jana Vylity, senior manažera z oddělení Vyšetřování a forenzních služeb společnosti PWC, hraje i fakt, že „pachatelé nejsou schopni identifikovat oběť“.58 To chápu tak, že tito pachatelé by se běžné majetkové kriminality, např. krádeže, nedopustili. U hospodářských trestných činů je to jiné, „nevidí“, koho okrádají, obětí zde může být stát, velká společnost nebo třeba zaměstnavatel, „kterému stejně zůstane hodně“, proto neváhají dopustit se trestného činu. Z výzkumu dále vyplynulo, že na hospodářské trestné činnosti se podílí tři nejdůležitější faktory: příležitost, podnět a schopnost odůvodnit si nesprávné jednání. Obdobné výzkumy jsou obzvláště důležité pro prevenci kriminality. Je snaží zabránit páchání hospodářské kriminality, pokud známe okolnosti, které k jejímu páchání vedou.
4.7 Vyšetřování hospodářské kriminality Jak již bylo v této práci mnohokrát řečeno, hospodářská kriminalita je specifickým druhem kriminality. Jednou z odlišností je právě pachatel hospodářských trestných činů, který se od běžného pachatele značně liší. Z toho důvodu je také nezbytné přistupovat k pachateli hospodářské kriminality rozdílně. Značná část projevů hospodářské kriminality je totiž složitým občanskoprávním, ekonomickým a trestněprávním problémem jehož řešení vyžaduje speciální odbornost a stálé inovování znalostí jak u pracovníků příslušných orgánů státní správy, tak i orgánů činných v trestním řízení.59 Problém spočívá tedy již v přiřazení jednání pod konkrétní skutkovou podstatu. Vyšetřování a obzvláště dokazování hospodářské kriminality je velice obtížné a rozsáhlé. Je nutné posoudit celou řadu právních otázek a to nejen trestněprávních, ale i občanskoprávních, obchodněprávních, případně i z jiných právních odvětví. Pro odhalování a vyšetřování zvlášť závažné hospodářské trestné činnosti je potřeba využít znalostí odborníků na hospodářskou trestnou činnost, kteří jsou znalí jak trestního práva, tak i práva obchodního,
58
Hospodářská kriminalita: byznys, který vynáší. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.casopis.biz/?q=node/184. 59 Porada, V. a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 114.
34
finančního, práva cenných papírů apod. Při vyšetřování tohoto druhu kriminality je nezbytná také znalost účetnictví, počítačových programů apod. Z toho vyplývá, že se na vyšetřování podílí celý tým vyšetřovatelů. Další příčinou, proč je vyšetřování hospodářské kriminality obtížné, je mimo jiné také osoba pachatele, neboť ten je obvykle charakterizován jako inteligentní, vzdělaný člověk. Navíc má zpravidla široké znalosti v oboru, ve kterém se dopouští daného trestného činu. Vyšetřování hospodářské kriminality také stěžují tzv. bílí koně. Jsou to osoby, které jsou najímány k tomu, aby provedli nějaký úkon, popřípadě krátkou dobu setrvali v nějaké funkci. Tyto osoby často ani neví, kdo si je najal a neuvědomují si, že se můžou dopouštět trestné činnosti. V poslední době se pro tuto situaci uchytil také termín „to engage and to discharge“, tedy najmout a propustit. Tento anglický výraz dokonale vystihuje podstatu bílých koní. Problémem při vyšetřování hospodářské kriminality je samotné zjišťování pachatele. To je způsobeno tím, že řada trestných činů je páchána ve jménu právnické osoby, jindy je potřeba zjišťovat, kdo je zodpovědný za následek, který nastal trestným činem. I když je osoba pachatele zjištěna, je obtížné prokázat jí úmysl. Všechny skutkové podstaty hospodářských trestných činů totiž vyžadují úmysl, nepostačí, že k trestnému činu došlo z nedbalosti. Porada60 upozorňuje, že pachatelé hospodářské trestné činnosti bývají často napojeni na určité politické kruhy nebo jsou veřejně činné. Jejich obvinění nebo zadržení bývá ne vždy vhodně medializováno veřejnými sdělovacími prostředky a vyšetřování často probíhá v napjaté atmosféře. Tento fakt samozřejmě také nepřispívá ke zdárnému vyšetření a prošetření trestného činu. Vyšetřovací orgán se může cítit pod tlakem ze strany společnosti, která chce za každou cenu znát viníka. Česká společnost se navíc vyznačuje nedůvěrou v policejní orgány a proto často pohlíží na osobu, která byla zbavena veškerých obvinění stále jako na pachatele. Při vyšetřování hospodářské kriminality je nezbytné nejprve zjistit, zda opravdu došlo k trestnému činu. Mohlo by se také stát, že sice byla porušena nějaká mimotrestní norma, ale nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. V tom případě by se mohlo jednat o soukromoprávní delikt, případně správní delikt.
60
Porada, V. a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 125.
35
Nízká kriminální citlivost obyvatelstva v hospodářské sféře a netečnost k jednání které bezprostředně nepoškozuje občana, jsou základními příčinami nízké úrovně spolupráce veřejnosti v oblasti potírání hospodářské trestné činnosti.61
4.7.1 Zvláštnosti dokazování hospodářské kriminality Dokazování hospodářské kriminality je provázeno mnoha zvláštnostmi, které jsou spojeny se specifičností tohoto druhu kriminality. Úspěšnost dokazování je zde dána mnoha faktory jako je včasné zajištění písemných podkladů a počítačových databází dříve, než dojde k jejich znehodnocení pachatelem. Dále je potřeba zjistit souvislosti mezi finančními operacemi a transakcemi, které podezřelý subjekt uskutečnil v nedávné době. Je nezbytné začít jednat hned, jak se objeví první známky toho, že dochází k páchání trestné činnosti, tedy dříve, než pachatel začne tzv. zametat stopy. Vyšetřovací orgány musí zjistit výši škody a zda došlo k obohacení pachatele či jiných osob. Zde se mohou setkat s dalšími problémy, neboť peníze mohou být převedeny na zahraniční účet, který není snadný vypátrat, může dojít ke znehodnocení majetku, který pachatel neoprávněně nabyl, příp. jeho postoupení na další osoby. Pro rozhodnutí o tom, zda zahájit trestní stíhání určitých osob a jakým směrem vést dokazování v jeho průběhu, je totiž nezbytné si nejdříve ujasnit, zda vůbec jde o trestný čin, a pokud ano, o který trestný čin by mohlo jít a jaké znaky příslušné skutkové podstaty tedy bude třeba dokazovat, včetně toho, kterými důkazními prostředky lze tu kterou skutečnost objasnit.62 Dokazování se provádí obvykle listinnými důkazy a výslechy. Na výslechy podezřelých či obviněných je zapotřebí se důkladně připravovat, zpracovávat plán výslechu obsahující jednak otázky na něž potřebujeme znát odpověď, jednak i na pořadí předkládaných konkrétních důkazních prostředků, zejména a účetních dokladů.63 Právě pro výslech je důležitá typologie pachatelů. Je jasné, že kriminalista se musí na výslech pachatele hospodářské kriminality připravit jiným způsobem než na pachatele, který se například
61
Porada, V. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 128. 62 Šámal, P., Púry, F., Sokolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 199. 63 Porada, V. a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 127.
36
dopustil drobné krádeže. Jak říká Protivinský64, osobnost pachatele hospodářské kriminality, často sociálně nenápadná, mající mnoho kontaktů, je obtížně čitelná. Můžeme předpokládat, že pachatel si své odpovědi také předem připravil, ví, co ho čeká, protože se jedná o vzdělaného člověka. Tyto osoby mívají také dostatek financí, aby si mohli dovolit zaplatit advokáta a další experty. Typické pro ně je zapírání trestné činnosti, předstírání různých falešných skutečností, odvolávání se na tzv. podnikatelské riziko apod.65 Postup vyslýchajícího se mění podle toho, o jakého pachatele se jedná. V případě pachatele hospodářské kriminality můžeme vyloučit pachatele, kteří se dopustili trestného činu v afektu, častěji se bude jednat o pachatele, kteří využili příležitost, která se jim naskytla a spáchali trestný čin. Podle Gillernové66 je v tomto případě nejvhodnější, aby vyslýchaný vyjádřil pachateli porozumění, ale také zdůraznil protiprávnost činu, kterého se pachatel dopustil. Výjimkou mezi pachateli hospodářských trestných činů nejsou ani ti, kteří se trestné činnosti dopouští opakovaně a sami vyhledávají příležitost. U těch je příznačné, že se snaží omluvit své jednání pomocí ospravedlňujících argumentů. Tento typ pachatele se obvykle nebude chtít přiznat. Zde je pak doporučeno racionálně mu argumentovat a snažit se přesvědčit ho, aby vypovídal. Jak jsem se již zmínila dříve, i mezi pachateli hospodářské kriminality se vyskytují tzv. profesionálové neboli pachatelé z povolání. Ti si uvědomují, že se dopouští zločinu, ale pravděpodobně nebudou chtít vypovídat. Často bývají napojeni na politiky nebo významné obchodníky a věří, že ti je ochrání. Přiznají se až ve chvíli, kdy cítí, že jejich situace je bezvýchodná. Tomuto druhu pachatele je dobré nabídnout určité výhody výměnou za výpověď. Důležité k dokazování hospodářské kriminality jsou listinné důkazy. Je však obtížné je získat, nelze předpokládat, že by je pachatel vydal dobrovolně v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád). Jako listinné důkazy mohou sloužit výpisy z účtů bank, smlouvy, směnky a řada dalších. Možností, jak takové důkazy získat je zejména zadržení a otevření zásilky ve smyslu § 86 a násl. trestního řádu.
64
Protivinský, M. K některým aspektům hospodářské kriminality. In: Kriminalistika, 2007, č. 2, s. 27. Porada, V. a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 129. 66 Gillernová, I., Koukalová, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, 2006, s. 194. 65
37
Obvyklým postupem v případě hospodářské kriminality je zajištění peněžních prostředků pachatele na účtu u banky. Jedná se o ty případy, kdy existuje důvodné podezření, že tyto peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, nebo k trestné činnosti byly nebo měly být užity. Není však výjimkou, že obvinění využijí možnosti, kterou jim dává ustanovení § 79a odst. 2 trestního řádu a použijí tyto prostředky na úhradu pohledávek, které jsou již předmětem výkonu rozhodnutí. V tomto případě jsou peněžní prostředky převedeny ze zajištěného účtu na účet věřitele. Toho využil i již zmíněný Smetka, který tímto způsobem převedl peníze ze svého zajištěného účtu na účet zahraničního subjektu, kterému údajně dlužil. Můžeme se domnívat, že tento zahraniční subjekt byl ve skutečnosti další Smetkovou společností a pachateli se tak podařilo „zachránit“ své peníze. K významným důkazním prostředkům patří znalecké posudky. Těmi se zkoumá především pravost listin a dokumentů, správnost vedení účetnictví, hodnota majetku nebo průběh různých bankovních operací. Jako další důkazní prostředek jmenujme ohledání místa činu, ale to v případě hospodářské kriminality není tak časté. Může však být užitečné například v případě podezření ze spáchání trestného činu padělání peněz nebo držení padělatelského náčiní. Vyšetřovatel by je tedy měl zajistit dříve, než je pachatel znehodnotí nebo se jich zbaví. U hospodářských trestných činů bývají na místě zajišťovány počítače a jiné technické pomůcky sloužící k páchání trestné činnosti.
4.8 Trestání pachatelů hospodářské kriminality Hospodářství moderních států je založeno na tržních principech, které se neobejdou bez určité regulace ekonomiky. Tato regulace je upravena v různých právních předpisech, trestní právo není způsobilé upravovat ekonomické vztahy, má je jen chránit a to pouze podpůrně. Trestní právo má v ekonomice funkci preventivní a represivní. Trestní donucení se má uplatnit jen jako krajní prostředek tam, kde jiné prostředky ekonomického nebo právního donucení nestačí. V zásadě lze říci, že hrozba trestního donucení vymezuje určité nepřekročitelné limity chování v hospodářské oblasti, přičemž vlastní úprava tohoto chování je u hospodářských trestných činů (na rozdíl od většiny trestných činů jiné povahy) detailně upravena jinými odvětvími práva, zejména právem obchodním, občanským, finančním a
38
dalšími.67 Trestní právo může působit jen jako „ultima ratio“, poslední instance, která zasahuje až tam, de jsou ekonomické vztahy natolik vážně a trvaleji rozvráceny, že k jejich nápravě již nestačí prostředky mimotrestních právních odvětví.68 Trest je jedním z právních následků spojených se spácháním trestného činu; nastupuje pouze v případě, kdy byl trestný čin
a jeho pachatel odhalen, jde o pachatele trestně
odpovědného, nedošlo k zániku trestnosti činu, proběhlo trestní stíhání pachatele a příslušný soud v trestním řízní pravomocně rozhodl o uložení trestu, přičemž neupustil od potrestání.69 Cílem trestání je ochrana společnosti před trestnými činy a před jejich pachateli. Má zabránit páchání další trestné činnosti a také má sloužit k převýchově pachatele. Účelem trestu tedy není samotné trestání pachatele, ale ochrana společnosti před jeho jednáním a prevence trestné činnosti. Nejdůležitější zásada trestání je zakotvena v čl. 39 Listiny. Ta stanoví, že tresty lze ukládat jen na základě zákona (zásada zákonnosti). Takovým právním předpisem je u nás trestní zákon, který v § 27 vyjmenovává tresty, které je možno uložit. V § 29 trestního zákona je pak upraven výjimečný trest. Výjimečný trest není možné uložit pachateli hospodářské kriminality. Trestní právo disponuje těmi nejcitelnějšími sankcemi, které mohou velmi intenzivně zasahovat široký okruh práv a svobod, protože jsou ukládány za typově nejzávažnější porušení práva v podobě trestných činů.70 Pachateli hospodářské kriminality je možno uložit tresty vyjmenované v § 27 trestního zákona bez výjimky, obvykle to bude trest odnětí svobody, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, peněžitý trest a zákaz činnosti. V praxi bývá pachatel hospodářské kriminality nejčastěji potrestán podmíněným trestem odnětím svobody. Důležité je zdůraznit, že pachatel hospodářské kriminality bude zpravidla umísťován do jiného typu věznic než běžný pachatel. Pachatel hospodářské kriminality nemívá tendence utíkat. Velkým trestem je také stigma, který si odsouzený pachatel ponese s sebou v budoucnosti. Společnost na něj začne pohlížet jako na zločince, místo jako na váženého člověka. Předpokládám, že náprava u těchto pachatelů je často úspěšná.
67
Novotný, O., Vanduchová, M. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Páté vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 154. 68 Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 10. 69 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007, s. 23. 70 Šámal, P., Púry, F., Sokolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 105.
39
Závažnost trestných činů se posuzuje podle způsobené škody. V případě hospodářské kriminality bude v drtivém případě způsobená škoda vyčíslena v penězích. Trestní zákon přímo stanoví výši škod a podle toho jsou ukládány tresty. Další přitěžující okolností může být i to, že pachatel působil v rámci organizovaného zločinu Při psaní této kapitoly jsem se zamýšlela také nad tím, zda jsou tresty ukládané pachatelům hospodářské kriminality adekvátní. Nejpřísnějším trestem, který je možno uložit, je bezesporu trest odnětí svobody. Český právní řád umožňuje uložit trest odnětí svobody ve výši 15 let, případně výjimečný trest. Není neobvyklé, že horní hranice trestu u hospodářských činů je osm let, u některých kvalifikovaných skutkových podstat může pachatel být odsouzen k trestu odnětí svobody až na 12 let. Vzhledem k závažnosti hospodářské kriminality bych v určitých případech nepovažovala tyto tresty za příliš přísné. Přesto však považuji např. násilné trestné činy za závažnější než hospodářské trestné činy, proto by měly být i tresty z ně výrazně přísnější. Dle mého názoru nemůže být majetková škoda v žádném případě srovnávána s újmou
na zdraví nebo ohrožování života. Řešení
rozhodně nevidím ve snižování výše trestů za hospodářské trestné činy, naopak ve zvyšování počtu let odnětí svobody v případě jiných trestných činů. Tuto situaci částečně vyřešil nový trestní zákoník, který zvýšil horní hranici trestu odnětí svobody z patnácti na dvacet let.
40
5 Trestní odpovědnost právnických osob Věnujeme-li se tématu pachatele hospodářské kriminality, je nezbytné se zmínit také o trestní odpovědnosti právnických osob. Bylo zjištěno, že nejvíce hospodářských trestných činů je pácháno právě právnickými osobami – tedy korporacemi, obchodními společnostmi a podobně. Problém spočívá v tom, že český právní řád, stejně jako většina právních řádů kontinentálního práva, neupravuje trestní odpovědnost právnických osob. Ty je možno trestat pouze podle správního práva, což je, dle názoru mnohých, nedostatečné. Na trestní odpovědnost právnických osob, v současnosti jedno z nejdiskutovanějších témat, stále neexistuje mezi právními teoretiky jednotný pohled. Přestože kontinentální právo je tradičně založeno na individuální trestní odpovědnosti a trestní odpovědnost právnických osob donedávna neznalo, právních řádů, které tuto problematiku upravují, přibývá.71 Rozmach fenoménu trestní odpovědnosti právnických osob a sílící tendence k jejímu zavedení nepochybně souvisí s novými společenskými, ekonomickými i politickými poměry, jimiž jsou rozvoj moderní průmyslové společnosti, globalizace ekonomiky a sílící reálná moc právnických osob.72 O tom svědčí také to, že od 70. let minulého století se na mezinárodních fórech začaly objevovat požadavky, aby státy začaly sankcionovat trestněprávní jednání právnických osob podle norem svého vnitrostátního práva. Začaly vznikat dokumenty73 s různými doporučeními, zejména v rámci Organizace spojených národů, Rady Evropy, ale také Evropské unie. Zpravidla se jedná o pouhá doporučení a tyto dokumenty nejsou právně závazné. Některé úmluvy a rozhodnutí Evropské unie obsahují požadavek na možnost sankcionování právnických osob, nestanoví však jakým způsobem to má být uskutečněno, z toho důvodu je možné ponechat trestání právnických osob v mezích správního práva.74 Ačkoliv v českém právním systému s institutem trestní odpovědnosti právnických osob nemáme zkušenosti, objevují se poslední dobou stále častěji hlasy volající po jejím zavedení. Co je důvodem proto, že mnozí odborníci navrhují změnit tradiční pojetí práva a 71
Mezi evropské země, které mají zavedenou deliktní odpovědnost právnických osob patří např. Nizozemí, Francie, Rakousko, Polsko. Na Slovensku byl předložen zákon upravující trestněprávní odpovědnost právnických osob, ten však nebyl schválen. 72 Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob, Praha: Linde a.s., 2007, s. 7. 73 Např. Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (1997), Úmluva o trestněprávní ochraně životního prostředí, Doporučení Rady Evropy (81)12 o hospodářské kriminalitě atd. 74 Významným dokumentem je modelový kodex Corpus Juris, který vznikl z iniciativy Evropského parlamentu a Evropské komise. Má za cíl chránit finanční zájmy EU, není však právně závazný. Obsahuje také ustanovení o trestní odpovědnosti právnických osob, které stanovuje, že právnické osoby, které mají právní subjektivitu se mohou dopustit trestného činu.
41
požadují, aby bylo možné ukládat trestněprávní sankce vedle fyzických i právnickým osobám? Pokusím se to ukázat na následujícím příkladě. Jednatelka jisté společnosti s ručením omezeným uzavřela s akciovou společností smlouvu na nájem nebytových prostor. Nájem nebyl řádně placen i když společnost s ručením omezeným prokazatelně vykazovala zisky. Pronajímatel tedy vypověděl nájemní smlouvu a zažaloval nájemce o zaplacení dluhu. V soudním sporu byl úspěšný samozřejmě pronajímatel, přesto s.r.o. svůj závazek dosud neuhradila. V současné době je společnost v likvidaci, jednatelka byla odvolána a místo ní byl jmenován likvidátor. Konkurzní řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku, věřitelé tedy nebyli uspokojeni. Pronajímatel proto podal oznámení na podezření ze spáchání trestného činu podvodu a poškozování věřitele na bývalou jednatelku společnosti, neboť má za to, že jednatelka neplatila nájem úmyslně. Policie tuto věc odložila, protože se nepodařilo prokázat, že se opravdu dopustila trestného činu. Uvedený případ je typickým příkladem toho, kdy právnická osoba vznikne jen účelově, bez úmyslu plnit svoje závazky. Majetek, který právnická osoba během svého zpravidla krátkého působení získá, je převeden na někoho jiného, často na jinou právnickou osobu. Ve chvíli, kdy právnická osoba už nemá žádný majetek, vstoupí do likvidace a věřitelé zůstávají neuspokojeni. Otázkou je, zda by tato situace byla odlišná, kdyby český právní řád znal trestní odpovědnost právnických osob. Trestní oznámení bylo podáno na jednatelku společnosti, která však ve chvíli, kdy tak bylo učiněno, již v této funkci nesetrvávala. Je pravda, že jednatel za společnost jedná, činí veškerá rozhodnutí (pokud si to společnost neurčí jinak ve svých stanovách). Ale má být za trestný čin potrestán jen jednatel? Nebylo by vhodnější, kdyby se jednalo o trestný čin právnické osoby, za kterou často rozhodují i jiné osoby, v případě, že je jednatel tzv. bílý kůň? A naopak, nemohou společníci právnických osob a jiní její členové zneužívat toho, že trestné činy páchané pod záštitou právnické osoby se obtížně odhalují a ještě hůře prokazují? Důvodem, proč se de lege ferenda uvažuje o zavedení trestněprávní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, je rozmáhající se trestná činnost těchto subjektů. A nejedná se pouze o bagatelní trestné činy. Škoda se často počítá v řádech miliónů korun, výjimkou není ani spolčování k organizovanému zločinu, navíc bylo zjištěno, že nejčastějšími pachateli závažných trestných činů proti životnímu prostředí jsou právě právnické osoby. Ve své práci jsem si nedala za cíl zodpovědět otázku, zda zavést institut trestní odpovědnost právnické osoby do našeho právního řádu, či ne. Mou snahou je pouze stručně nastínit situaci ohledně trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Přesto si dovolím 42
vyjádřit svůj názor. Náš právní řád je založen na principech vycházejících z římského práva, které znalo pouze individuální trestní odpovědnost. Jedná se o zásadu, která přetrvává v právních řádech států kontinentálního práva celá staletí. Avšak za tu dobu došlo k velkým změnám, právnické osoby jsou nyní součástí každodenního života, přestože jsou pouhou právní fikcí. Ukládat sankce právnickým osobám umožňuje pouze správní právo, to se mi však jeví jako nedostatečné. Správní právo nedisponuje tak účinnými sankcemi jako trestní právo. A přestože je možné potrestat fyzickou osobu, která je za jednání právnické osoby odpovědná, právnická osoba může ve své nežádoucí činnosti pokračovat dál. I kdyby došlo k reformě správního práva, nedomnívám se, že bychom měli přestat uvažovat nad zavedením trestní odpovědnosti právnických osob. Přestože by zavedení trestněprávní odpovědnosti právnických osob bezesporu provázelo mnoho problémů, přikláním se k tomuto řešení situace. V následující podkapitole nejprve vymezím některé základní pojmy týkající se trestní odpovědnosti právnických osob, dále se budu zabývat argumenty pro a proti zavedení tohoto institutu do českého právního řádu.
5.1 Vymezení nejdůležitějších pojmů – trestní odpovědnost, jednání za jiného Právnická osoba je uměle vykonstruovanou právní fikcí. Je nadána způsobilostí k právům a povinnostem i k právním úkonům, z čehož bychom mohli dovodit, že i k protiprávním úkonům. Avšak na rozdíl od fyzických osob není podle současné právní úpravy trestně odpovědná za své jednání. Vychází se z toho, že za právnickou osobu jedná a vystupuje fyzická osoba, která je také odpovědná za případné protiprávní jednání. Za právnickou osobu jedná její statutární orgán, právní úkony statutárního orgánu jsou považovány za právní úkony právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat. Základem trestní odpovědnosti v českém trestním právu je spáchání trestného činu, neboť jen za něj může být osoba pohnána před soud k trestní odpovědnosti.75 Právo zná tři typy odpovědností. Jedná se o soukromoprávní odpovědnost v rámci občanského práva, správní odpovědnost a samozřejmě trestní odpovědnost. Nejzávažnější delikty podléhají
75
Šámal, P., Púry, F., Sotolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 18.
43
trestněprávní odpovědnosti, která má k dispozici nejpřísnější tresty. Trestní odpovědnost spočívá v povinnosti pachatele strpět za spáchaný trestný čin sankci.76 Naše trestní právo spočívá na zásadě individuální odpovědnosti, nezná kolektivní odpovědnost – odpovědnost za cizí vinu.77 Individuální trestní odpovědnost vyjadřuje trestní odpovědnost fyzických osob, za splnění zákonem stanovených podmínek za spáchaný trestný čin. Vždy se bude jednat o individuální osobu, i v případě spolupachatelství nebo jiného účastenství bude každá osoba individuálně odpovědná za svůj čin. Pachatelem trestného činu je ten, kdo spáchal trestný čin sám, tzn. bezprostředně spáchal trestný čin, neboť může mít účastníky (organizátora, návodce, pomocníka). V některých právních řádech78 se vedle individuální odpovědnosti uplatňuje také odpovědnost kolektivní. Pod tímto pojmem chápeme situaci, kdy jsou za určité protiprávní chování odpovědné subjekty kolektivní povahy. Těmito subjekty mohou být právnické osoby, ale také subjekty, které nejsou nadány právní subjektivitou. Kontinentální právo tradičně vychází ze staré římské zásady „societa delinquere non potest“, která se pak odráží v koncepci individuální trestní odpovědnosti. I české právo bezpochyby vychází z tohoto pojetí. Český trestní zákon nezná kolektivní vinu ani odpovědnost za cizí vinu. Podle českého trestního práva je za právnickou osobu v případě spáchání trestného činu odpovědný ten, kdo za ni jedná. Za právnickou osobu jedná její statutární orgán. Jednání za jiného bylo zakotveno v českém trestním zákoně v roce 1998. Ustanovení, které tak stanoví, zní: „Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná.“ V případě tohoto ustanovení trestního zákona se samozřejmě nejedná o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, ale jde jen o rozvinuté pojetí, že za spáchání trestného činu v rámci právnické osoby odpovídá vždy fyzická osoba, která za ni jednala a která naplnila znaky konkrétního trestného činu s uvedenou modifikací pro konkrétní nebo speciální subjekt.79
76
Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 4. 77 Jelínek, J., Sovák, Z. Trestní zákon a trestní řád. Poznámkové vydání s judikaturou. Praha: Linde a.s., 1993, s. 20. 78 Trestněprávní odpovědnost právnických osob je tradičně zakotvena v právních řádech zemí náležejících do angloamerického právního okruhu (Velká Británie, USA, JAR, Nový Zéland atd.) 79 Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice, in Kratochvíl, V., Loff, M.: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 154.
44
V případě, že budeme uvažovat de lege ferenda však není vyloučena trestní odpovědnost právnické osoby. Inspiraci můžeme hledat v právních řádech evropských zemí, kde institut trestněprávní odpovědnosti právnických osob znají. Prvním kontinentálním státem, který zavedl trestání právnických osob, bylo Nizozemí již v roce 1976, následoval například Island, Francie, Švédsko, v nedávné době i Rakousko.
5.1.1 Modely trestněprávní odpovědnosti právnických osob Teorie rozeznává několik druhů trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Základní dělení je na pravou trestní odpovědnost právnických osob, kdy právnické osoby jsou trestány sankcemi trestního práva, a na nepravou trestní odpovědnost právnických osob, kdy je sice upravena normami trestního práva, ale sankce nejsou nazývány tresty. Další dělení vychází z koncepcí některých států, které znají trestněprávní odpovědnost právnických osob. Jedná se o tzv. americký model trestní odpovědnosti právnických osob, anglo-francouzský model omezené trestní odpovědnosti právnických osob a německý model deliktní odpovědnosti právnických osob. Americký model je nepřísnější, neboť právnická osoba je podle něj trestně odpovědná za jakékoli porušení trestního práva svým zaměstnancem, jednal-li v mezích své práce a jménem právnické osoby. Anglo-francouzský model se od toho amerického liší tím, že právnická osoba je trestně odpovědná jen za jednání jednotlivce, který zastává vysokou funkci nebo má zásadní rozhodovací pravomoc v rámci právnické osoby. Naopak německý model netrestá právnické osoby podle trestního práva, ale podle správního. Správní sankce zde plní podobnou funkci jako sankce v trestním právu, ale je respektována zásada o individuální trestní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že se správní sankcí není spojeno takové morální stigma jako s trestní sankcí, neplní německý model funkci odplaty.80
80
Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde a.s., 2007, s. 20.
45
5.2 Úvahy nad potřebou zavést institut trestní odpovědnosti do českého právního řádu V souvislosti s připravovanou rekodifikací trestního práva hmotného se s přihlédnutím k tendencím v Evropě i ve světě objevila i v České republice otázka zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, neboť právní řád musí umožnit účinné sankcionování protiprávního jednání korporací, tedy subjektů, které ovlivňují a kontrolují většinu oblastí života společnosti.81 V roce 2004 byl Poslanecké sněmovně České republiky předložen návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Tento návrh byl zamítnut, neboť vykazoval mnoho nedostatků. Od té doby nebyl předložen žádný nový návrh týkající se trestněprávní odpovědnosti právnických osob, ale ani nebyly učiněny jiné kroky, které by vedly k zamezení páchání protiprávních činů právnickými osobami. A to přestože odborníci již dlouhou dobu upozorňují na skutečnost, že současná právní úprava není dostatečná. Téma trestněprávní odpovědnosti je v evropských zemích značně kontroverzní. V poslední době sice přibývá států, které zavedly trestní odpovědnost právnických osob do svých právních řádů, přesto je to téma nové. Pozitivní ohlasy se začaly objevovat až s rozvojem nových druhů protispolečenských aktivit, kdy právnické osoby (obchodní společnosti, podniky, koncerny) vystupují stále častěji jako subjekty, pomocí nichž nebo pod jejichž firmou jsou páchány závažné trestné činy, např. podvodné vylákání subvencí a dotací, hospodářské podvody a jiné hospodářské machinace, ale i ohrožování nebo poškozování životního prostředí a jiné obecně ohrožující delikty jsou typicky uskutečňovány v rámci aktivit právnických osob, přičemž následky zde jsou často velmi těžké s vysokými způsobenými škodami jak finanční povahy, tak i na zdraví lidí či životním prostředí (např. případy výroby a distribuce zdravotně závadných léků, krmných směsí, které vstupují do potravinového řetězce, nedovolené obchodování se zbraněmi či radioaktivními materiály, havárie ropných tankerů, havárie mořských ropných těžebních plošin a jiné havárie složitých technických zařízení apod.).82 V České republice se nepočítá s tím, že by v případě zavedení institutu trestněprávní odpovědnosti právnických osob do našeho právního řádu, mohly být trestně odpovědné také obce, kraje nebo stát, i když se o právnické osoby jedná. V úvahu přicházejí pouze právnické 81
Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: Kratochvíl, V. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 148. 82 Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob, s.149.
46
osoby mající povahu korporací (sdružení fyzických nebo právnických osob), tedy ty, které mají personální substrát, ať už jde o právnické osoby soukromého nebo veřejného práva.83
5.2.1
Obhajoba
institutu
trestněprávní
odpovědnosti
právnických osob Zastánců zavedení trestněprávní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu je mezi odbornou veřejností mnoho. Zde uvádím některé jejich nejčastější argumenty. Vzhledem k tomu, že jsou právnické osoby nadány způsobilostí k právům a povinnostem (i když jejich subjektivita je jen fiktivní), můžeme dovodit, že mají způsobilost i k protiprávním úkonům, ve vztazích jsou tedy odpovědny. Navíc sociologové uvádějí, že skupiny mají odlišnou vůli od osob, které je tvoří.84 Jelínek85 uvádí, že korporace mají své vlastní „vědomí“, schopnost činit důležitá rozhodnutí, páchat trestné činy, samozřejmě prostřednictvím svých představitelů či zástupců. Můžeme předpokládat, že často za právnickou osobu nerozhoduje pouze jedna fyzická osoba, ale skupina osob s rozdílnými názory. Z toho důvodu je potřeba postihnout právnickou osobu, ne její členy. Až následně členy, kteří jsou za protiprávní čin přímo zodpovědní. Vzhledem k tomu, jak složité a propojené bývají vztahy mezi jednotlivými právnickými osobami a jejich členy, bývá velice obtížné obvinit konkrétní osoby za protiprávní činy. Proto ne výjimečně trestný čin zůstane nepotrestán. S tím souvisí také to, že členové právnických osob musí být určitým způsobem nuceni dohlížet na činnost právnické osoby. Přestože dojde k potrestání konkrétní fyzické osoby, která se dopustila protiprávního jednání, nemusí být tato sankce dostatečná. Abychom mohli zabránit dalšímu páchání trestné činnosti, je potřeba potrestat právnickou osobu, v rámci které došlo ke spáchání trestného činu. Jako příklad bych zde uvedla situaci, kdy obchodní společnost nedodržuje předpisy o životním prostředí. Na tuto skutečnost se přijde až ve chvíli, kdy dojde k havárii. Právnická osoba bude potrestána pokutou v rámci správního řízení, popřípadě může být potrestána i odpovědná fyzická osoba. Je však takový trest dostatečný? Dá se předpokládat, že právnická osoba se bude tohoto závadného jednání dopouštět i nadále, neboť se jí to vyplatí. Náklady,
83
Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Dostupný z www: juristic.zcu.cz/download/rekodifikace/trest/prosoby.doc. 84 Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob, s. 155. 85 Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 8.
47
které by musela vynaložit na opravu vadných přístrojů by převyšovaly pokutu, která ji hrozí od správních orgánů. Navíc je pravděpodobné, že tyto závady ani nebudou odhaleny. Nejpodstatnějším argumentem však zůstává vzrůstající význam právnických osob. V dnešní době se většina podnikatelské činnosti odehrává skrze právnické osoby, zpravidla v podobě obchodních společností. Z toho důvodu se můžeme domnívat, že kriminalita, která je spojená s podnikáním, je páchána nejčastěji právě právnickými osobami. Jejich další nebezpečí spočívá hlavně v napojení na organizovaný zločin. Český právní řád zatím zná pouze administrativně právní odpovědnost a správní trestání právnických osob. To má však jisté mezery. Zatímco trestné činy jsou vyšetřovány na základě zásady oficiality, ve správním právu se uplatňuje zásada oportunity. Správní orgány mají oproti orgánům činných v trestním řízení značně omezené možnosti. Mnoho rozdílů najdeme také v procesních záležitostech. Z toho vyplývá, že správní trestání právnických osob nemůže být dostatečné. Například Šámal86 se domnívá, že trestní odpovědnost právnických osob umožní účinnější postih některých závažných jednání výslovně uvedených ve zvláštní části trestního zákona (např. činů vážně poškozujících životní prostředí, jednání spojených s organizovaným zločinem apod.). V čem tedy tkví nebezpečnost právnické osoby? Podnikatel - právnická osoba vzbuzuje v lidech větší důvěru, než podnikatel -
fyzická osoba. K založení obchodní
společnosti je potřeba určitého základního jmění, podmínky pro její chod jsou stanoveny v zákoně a společnost tak působí mnohem důvěryhodněji. Základní jmění vyvolává dojem, že právnická osoba je jištěna a lidé, kteří do ní vkládají své peníze tak o ně nemůžou přijít, což samozřejmě není vždy pravda.
5.2.2
Důvody, proč nezavádět
institut
odpovědnosti
právnických osob I když mnozí právní teoretikové, ale také právníci znalí praxe, volají po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, stále se najde mnoho oponentů, kteří s tím nesouhlasí. Jedním z hlavních argumentů, který používají odpůrci institutu trestní odpovědnosti právnických osob, je to, že subjektivita právnických osob je fiktivní a tudíž právnické osoby ani nejsou způsobilé jednat, z čehož vyplývá, že ani nemůžou 86
Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob In: Kratochvíl, V. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 161.
48
mít vůli k protiprávnímu jednání. Tento argument považuji za již překonaný a to z důvodů zmíněných výše. Vzhledem k rostoucímu vlivu právnických osob a jejich působení na hospodářském trhu, je nevhodné považovat je za fiktivní. Naopak argument, že právnické osoby nejsou schopny zaviněného jednání, je těžko vyvratitelný. U všech hospodářských trestných činů je potřeba prokázat zavinění. To je obtížné i u pachatelů – fyzických osob. Vzhledem k obtížnosti prokázat úmysl jednat protiprávně fyzickým osobám, které mají vůli, je toto nemožné u právnických osob. Jako řešení by se nabízelo pozměnit právní úpravu v neprospěch právnických osob. Problematické je také ukládání sankcí, jak jsem zmínila již v předchozí kapitole. Někteří odborníci zastávají názor, že ukládané sankce by nesplnily svůj účel, navíc je zde riziko, že budou postihnuty i osoby, které nemají s trestným činem nic společného. Argumentem proti je také to, že trestní právo nemůže připustit dvojí trestání, ke kterému by došlo, kdyby byli stíháni jak jednotlivci, tak právnické osoby za stejný trestný čin. Argument, že zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, by byla narušena mnohasetletá tradice individuální trestní odpovědnosti, jejíž základy pocházejí ze starého římského práva, považuji za bezpředmětný. I ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nedávno prohlásil, i když v jiné souvislosti, že jsme snad už někde jinde, než byli staří Římané. A s tímto výrokem není možné nesouhlasit. Římské právo nepočítalo s existencí právnických osob v dnešním pojetí, natož aby přepokládalo, jaké závažné trestné činnosti se mohou dopouštět. Často se také objevuje názor, že správní trestání je vhodnější, neboť je efektivnější a hospodárnější. Je však nesporné, že současná úprava českého správního práva je nedostatečná. Pokud zavrhneme zavedení institutu trestněprávní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu, je nezbytné novelizovat správní právo.
5.3 Úvahy nad trestáním právnických osob Otázka sankcionování právnických osob je značně obtížná. Vycházíme-li ze základního účelu trestu, čímž je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění páchání další trestní činnosti a převýchova pachatele, je jasné, že toto vymezení není možné vztáhnout také na právnické osoby. Účelem trestání právnických osob bude samozřejmě zamezit dalšímu páchání trestné činnosti, můžeme v tom také spatřovat ochranu společnosti, ale rozhodně nemůžeme mluvit o převýchově. Modifikovaný účel sankcionování právnických osob by měl zahrnout prvky represe, tj. odradit právnickou osou od dalšího kriminálního 49
jednání (obdoba tzv. individuální prevence při trestání fyzických osob), a stejný účinek by mělo mít sankcionování i na ostatní právnické osoby, které by za určitých podmínek mohly být trestněprávně odpovědné (obdoba tzv. generální prevence při trestání fyzických osob).87 Důvodem, proč trestat právnickou osobu za její činy bude odradit ji od dalšího páchání trestné činnosti. Samozřejmě jistým rizikem zůstává, že potrestáním právnické osoby budou potrestány i osoby nevinné. V případě, že trestem bude likvidace obchodní společnosti, která se dopouštěla hospodářské kriminality, bude potrestáno nejen vedení společnosti, ale také její zaměstnanci, akcionáři a podobně, navíc není výjimkou, že v době od spáchání trestného činu dojde k výměně některých vedoucích členů právnické osoby. Je potřeba se zamyslet nad nejefektivnější formou trestání. Při pohledu do trestních řádů evropských států, které již zavedly trestněprávní odpovědnost právnických osob, zjistíme, že jedinou formou sankcionování, je peněžitý trest. Naopak ve Francii je možno potrestat právnickou osobu celkem jedenácti způsoby, v závislosti na závažnosti trestného činu. V obecné rovině hovoříme-li o účelu sankcí právnických osob, lze vycházet z toho, že zásadně je kladen důraz na ochranu společenských zájmů a současně je výrazně potlačena jejich resocializační funkce.88 Resocializační funkce je naprosto nezbytná u trestání fyzických osob, je jedním z účelů trestu, kdy má umožnit návrat pachatele do společnosti. Vzhledem k podstatě právnické osoby je však tato funkce v tomto případě nemyslitelná. Pro názornost uvádím tresty, které navrhoval český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který byl v roce 2004 zamítnut Poslaneckou sněmovnou ČR. Nejpřísnějším trestem mělo být zrušení právnické osoby (ale pouze té, která nebyla zřízena zákonem), dále propadnutí majetku nebo věci, také bylo možno uložit peněžitý trest, případně zákaz činnosti. Ale také mohly být právnické osoby potrestány zákazem účasti v zadávacím řízení o veřejných zakázkách a veřejné soutěži, zákazem přijímat dotace a subvence. Za velice účinný, i když na první pohled možná mírný trest, považují zveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku ve sdělovacích prostředích.Taková právnická osoba bude stěží získávat důvěru občanů, což může ovlivnit její další existenci. Tento trest by proto sloužil jako dobrý odstrašující příklad pro ty, kteří by jinak neváhali dopustit se méně závažného trestného činu.
87 88
Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde a.s., 2007, s. 151. Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice In: Kratochvíl, V., Loff, M. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 175.
50
6 Hospodářská trestná činnost v perspektivě nového trestního zákoníku Dne 9.2. 2009 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů nový trestní zákoník pod číslem 40/2009, který bude účinný od 1.1. 2010 a nahradí tak současný zákon č. 140/1961 Sb. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, prošel od svého vzniku mnoha změnami, nejvíce z nich bylo přijato po roce 1989. Přesto se jedná o zákon zastaralý, stále připomínající totalitní minulost. Veřejnost proto již dlouho volala po novém zákoně. Jeho návrh byl poprvé předložen Parlamentu v roce 2004, avšak byl zamítnut. Až nyní, o pět let později, kdy původní návrh prošel mnoha přepracováními, se veřejnost dočká změny. Jedná se bezesporu o změnu zásadní, neboť dojde k přeměně celého pojetí trestného činu, objevují se nové skutkové podstaty apod. Pravděpodobně nejdiskutovanější změnou je snížení věkové hranice trestní odpovědnosti ze současných patnácti let na čtrnáct. Vzhledem k tomu, že mezi pachateli hospodářské kriminality se mladiství nevyskytují, není tato změna pro téma této práce relevantní. Významnou změnou je „přestavba“ zvláštní části trestního zákona. Systematika zvláštní části byla dlouhodobým problémem jak z teoretického, tak z praktického hlediska. Systematika zvláštní části vyjadřuje hlavně určitou kriminálně politickou koncepci a hodnotový systém, má význam pro interpretaci ustanovení o jednotlivých druzích trestných činů (zejména v otázce objektu), a tím i pro řešení řady dalších trestněprávních otázek (včetně otázky konkurence trestných činů), usnadňuje studium zvláštní části i orientaci v ní.89 Systematika zvláštní části starého trestního zákona se běžně interpretovala a interpretuje tak, že pořadí hlav zvláštní části je v podstatě určeno významem chráněných druhových objektů. V českém zákoně je zvláštní část rozdělena do 12 hlav, kdy na prvním místě jsou trestné činy proti republice, cizímu státu nebo organizace, následují trestné činy hospodářské a další. Až v hlavě VII. se nacházejí trestné činy proti životu a zdraví, následované trestnými činy proti svobodě a lidské důstojnosti. Z tohoto členění je patrné, že zájmy celku byly stavěny nad život jednotlivce. Nově schválený kodex je již v souladu se zásadami demokratických států. Do první hlavy zvláštní části se tedy přesunuly trestné činy proti životu a zdraví. Oproti tomu trestné
89
Novotný, O., Vandouchová, M. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: ASPI, s. 16.
51
činy proti majetku jsou nyní upraveny až v hlavě V. a trestné činy hospodářské v hlavě VI. Opět je zde odraženo upřednostňování jednotlivce před zájmy celé společnosti, neboť přestože je hospodářská kriminalita společensky nebezpečnější, je zařazena až za majetkovou kriminalitu. Ve vztahu k hospodářské kriminalitě nepřinese nový trestní zákon žádné výrazné změny. Objeví se nové skutkové podstaty a ty, které byly považovány za nepřesné, budou zkonkretizovány. I tresty za hospodářské trestné činy zůstanou zhruba stejné, pouze u některých trestných činů dojde k nepatrnému snížení horní i dolní hranice, jinde naopak zaznamenáme zpřísnění. Nový trestní zákon nepřinese ani žádnou změnu ohledně trestání právnických osob a to přestože se odborná veřejnost již několik let domnívá, že změna je nezbytná. Trestání právnických osob proto i nadále zůstává ve sféře správního práva.
52
7 Závěr Svou prací jsem se pokusila přiblížit problematiku hospodářské kriminality, neboť se jedná o téma velice aktuální. Zaměřila jsem se na pachatele hospodářské kriminality a mým cílem bylo především podat určitou charakteristiku jeho osoby. Cílem bylo také vymezit rozdíly mezi pachatelem hospodářské kriminality a pachateli ostatní kriminality. Tyto poznatky jsou nezbytné nejen pro prevenci hospodářské kriminality, ale také pro aplikační praxi. Z práce vyplývá, že pachatelem hospodářské kriminality bude osoba, kterou motivuje ke spáchání trestného činu vlastní obohacení se. Zisky plynoucí z hospodářské kriminality jsou značné, proto je tento druh trestné činnosti pro potenciální pachatele tolik lákavý. K zamezení tohoto jevu je proto zásadní, aby právní řád umožňoval takový postih pachatelů, který by byl pro ně dostatečně odrazující. Současná právní úprava nabízí několik možností trestání, od nejmírnějších trestů – jako je např. peněžitý trest, až po ty nejpřísnější, což je bezesporu trest odnětí svobody. Nežádoucí je však nejednotné rozhodování soudců, což je fakt, se kterým se v praxi často setkáváme. Zdravé ekonomické prostředí je základem prosperujícího státu, hospodářská kriminalita však ohrožuje i poctivé podnikatele, kteří jsou oproti těm nečestně jednajícím v nevýhodě. To odrazuje potenciální podnikatelské subjekty od vstupu na trh. Hospodářská kriminalita ale také vzbuzuje nedůvěru občanů v soudce, policii a vyšetřovací orgány. To je dáno především tím, že média mnohé kauzy týkající se hospodářské kriminality značně vyzdvihují a dávají je do kontextu s politiky. Hospodářská kriminalita se podílí na celkové kriminalitě zhruba 10%. Nedomnívám se, že je možné ji zcela vymýtit, je však vhodné ji účinnou prevencí omezit. Tomu může napomoci především právní úprava neobsahující legislativní mezery. Tedy taková, která neposkytne potenciálnímu pachateli příležitost hledat v ní skulinky. Zásadní právní normou měl být nový trestní zákoník, ten však v kontextu hospodářské kriminality nepřinesl žádné převratné změny. Bez povšimnutí by však neměla zůstat ani problematika trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Je to téma, které s pachatelem hospodářské problematiky úzce souvisí. Většina nejzávažnějších trestných činů je totiž spáchána právě právnickými osobami. Správní trestání, jak je upraveno současnou právní úpravou, není dostatečně represivní. Přesto od
53
zamítnutí zákona o trestněprávní odpovědnosti právnických osob v roce 2004 nedošlo ani k pokusu o napravení této skutečnosti. Domnívám se, že vzhledem k závažnosti problému by bylo potřeba řešit situaci co nejrychleji. I když české právo patří do systému kontinentálního práva, které vychází ze zásady individuální odpovědnosti, není dle mého názoru důvod, který by bránil v zavedení trestněprávní odpovědnosti právnických osob do našeho právního řádu. Za vzor nám mohou posloužit mnohé evropské země, které se již k tomuto kroku odhodlaly.
54
Resumé Crime is undoubtedly a socio-pathological phenomena, which severely disrupts the harmony in society and thus is socially harmful. Crime undermines the basic social rules of human coexistence and therefore can cause a psychological, social and material damage. Economic crime is one of the major types of crime, undermines the economic stability and gives the mistrust in the rule of law. In the last twenty years there has been recorded an increase of economical criminality in the Czech Republic. This was primarily due to the transformation to a market economy. It has already achieved the standard of western countries. The main subject of my thesis is an economic crime and its committer. I focused mainly on the perpetrators of an economic crime and my goal was to bring some particular characteristics of a personality of these people. It was essential to define the differences between the perpetrator of an economic crime and perpetrators of other types of crime. These findings are necessary not only for the prevention of economic crimes but also for practical application. Still it is not possible to define a typical offender of an economic crime. However, there are some characteristics which are usually common to this type of criminals. In this thesis I have tried to stress these particular characteristic. There is also a difference in the attitude of the investigative organs, such as police, towards these offenders of economic crimes. Committer of an economic crime is motivated by his own enrichment and since the gains from these types of crime are usually very high, it is so appealing for the potential perpetrators. To avoid this phenomenon it is necessary that the law allows such a sanction which would be sufficiently disincentive for the offenders. The current legislation provides several options for punishment, from the mildest punishments – such as money penalty, to the strictest, which is undoubtedly the confinement. However, inconsistent decisions of judges are often encountered in practice. And of course, this is not a desired situation. A healthy economic environment is the foundation of a prosperous country. Yet economic criminality poses a threat to fair entrepreneurs who are unfairly disadvantaged. This situation discourages potential businessmen from entering on the market. The economic criminality is a serious problem because it can have an effect on the economical situation of the state and also an impact on the people’s attitude towards the political and economical
55
system. It also gives an impression of mistrust to the judges, police and investigative bodies. This is primarily due to the fact that many mass media often exaggerate the cases of economic crime, relate the offenders to the political representatives and give considerable stress on it. Economic crime is involved with 10% in the overall crime. I do not expect that it can be completely eradicated, but it could be limited by an effective prevention. This prevention should be done by legislation which would not offer an opportunity to the potential perpetrator to elude the law. Such a legislative step should have been a new Penal Code. However, in the context of economic crime it does not bring any significant changes. This work also deals with the issue of criminal liability of legal corporation. It is a theme which is closely related to the topic of an offender of economic crime since the most serious economic crimes are committed by legal persons. Administrative punishment as provided by current legislation is not sufficiently dissuasive. The implementation of this institute to the Czech legal order is therefore a discussed question. Although Czech law belongs to the continental law system, which is based on the principle of individual responsibility, it is not a reason to prevent the introduction of criminal liability of legal persons into our law order. Many European countries, which have already implemented this institute into their legal codes, can serve us as an example. There are several models of possible implementation of the institute of criminal lability of legal persons to our rule of law which could be applied. Still there has been no change in the situation since 2004 when the Bill of criminal lability of legal persons was declined.
56
Prameny [1]
Baloun, V. Finanční kriminalita v České republice. Praha: KUFR, 2004, 151 s.
[2]
Čírtková, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, 431 s.
[3]
Čírtková, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, 309 s.
[4]
Čírtková, L. et kol. Podvody, zpronevěry, machinace (možnosti prevence, odhalování a ochrany pře podvodným jednáním). Praha: ARMEX PUBLISHING, 2005, 247 s.
[5]
Draštík, A., Hasch, K., Kučera, P., Rizman, S. Přehled judikatury – Trestné činy hospodářské. Praha: ASPI, 2005, s. 276.
[6]
Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z podhledu teorie a praxe. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007, 205 s.
[7]
Fryšták, M., Galát, M., Ždárská, E., Benreiterová, J. Trestní právo v aplikační praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 124 s.
[8]
Gillernová, I., Boukalová, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, 280 s.
[9]
Gřivna, T. Trestní právo hmotné. Judikatura k obecné části. Praha: ASPI, 2007, 244 s.
[10]
Hulmáková, J. Vývoj hospodářské kriminality a trestní politiky uplatňované vůči pachatelům hospodářské kriminality na území ČR. In Nett, A. Nové jevy v hospodářské kriminalitě. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 65-77.
[11]
Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 167 s.
[12]
Chmelík, J. a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 303 s.
[13]
Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde a.s., 2003, 222 s.
[14]
Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde a.s., 2007, 270 s.
[15]
Jelínek, J., Sovák, Z., Paťorková, T. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 26. vydání. Praha: Linde a.s., 2008, 1134 s.
[16]
Kaiser, G. Kriminologie. Válková, H., Niklová, G., Suchý, O., Junková, L. Praha: C.H. Beck, 1994, 268 s.
[17]
Kratochvíl, V. České trestní zákonodárství a Corpus Juris 2000 se zvláštním zřetelem na hospodářské trestní právo a trestnost právnických osob. In Hospodářské trestní
57
právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 69-85. [18]
Kratochvíl, V. Jednání za jiného v osnově českého trestního zákoníku (2004) a jednání právnické osoby podle osnovy českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In Nett, A. Nové jevy v hospodářské kriminalitě. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 120-129.
[19]
Kuchta, J. Dekriminalizace hospodářské a majetkové trestné činnosti podle aktuálního návrhu rekodifikace trestního práva hmotného. In Nett, A. Nové jevy v hospodářské kriminalitě. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 110-119.
[20]
Kuchta, J., Fenyk, J., Fryšták, M., Kalvodová, V. Hospodářská trestná činnost. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 111 s.
[21]
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, 568 s.
[22]
Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 556.
[23]
Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 480.
[24]
Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, 419 s.
[25]
Osmančík, O., Karabec, Z. Kriminologie a nové dimenze zločinnosti. In Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: Kodex Bohemia, 1998.
[26]
Poncar, P. Kriminalita související se zaváděním tržního hospodářství. Výskyt a kategorizace. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1991, 40 s.
[27]
Porada, V. a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 231 s.
[28]
Prouza, D. Daňová kriminalita. Stráž pod Ralskem: Justiční akademie ČR, 2005, 260 s.
[29]
Růžička, M. Majetkové delikty jako skutkové podstaty hospodářského trestního práva (nevěrná správa, podvod). In: Kratochvíl, V., Löff, M. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 202 an.
[30]
Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti – podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac, 2004, 455 s.
[31]
Šámal, P. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In Kratochvíl, V., Löff, M. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 148 an. 58
[32]
Šámal, P., Púry, F., Sokolář, A., Štenglová, I. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, 801 s.
[33]
Teryngel, J. Podnikání, hospodářské a majetkové trestné činy ve světle novely trestního zákona. Praha: Prospektrum, 1991, 224 s.
[34]
Zoubková, I., Moulisová, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, 146 s.
Internetové zdroje
[1]
Hospodářská kriminalita: byznys, který vynáší. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.casopis.biz/?q=node/184.
[2]
PriceWaterhouseCoopers. Celosvětový průzkum hospodářské kriminality 2005. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.pwc.com/cz/cze/about/pressrm/2005/pressrm33_05_cz.html.
[3]
Čírtková, L. Psychologie dnes: Finanční zločinci. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=20138.
[4]
Jací jsou pachatelé hospodářské kriminality. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://modernirizeni.ihned.cz/index.php?p=600000_d&&article[id]=21581970&article [area_id]=10018440.
[5]
Právo: Velké finanční kauzy konečně na stolech soudců. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.comrad.cz/item430b.htm.
[6]
Nečada, V., Rozum J. Vývoj trestněprávní úpravy hospodářské kriminality v České republice po listopadu 1989. [citováno 9. listopadu 2008]. Dostupný z: http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=445.
[7]
Fryšták, M. Trestní odpovědnost právnických osob jako jeden z možných nástrojů boje s hospodářskou kriminalitou. [citováno 4. března 2009]. Dostupný z: http://www.law.muni.cz/edicni/dp08/files/pdf/trest/frystak.pdf.
Články
[1]
Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Kriminalistika, 2008, č. 1, s. 15 an.
[2]
Teryngel, J. Jak dál při postihu vybraných trestných činů. Trestní právo, 2007, č. 11, s. 7 an. 59
[3]
Protivinský, M. K některým aspektům hospodářské kriminality. Kriminalistika, 2007, č. 2, s. 23 an.
Právní předpisy
[1]
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
[2]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
[3]
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů
[4]
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů
Ostatní
[1]
Důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti
nim,
2004.
[citováno
dne
15.
1.
2009].
Dostupný
z www:
portal.justice.cz/soud/soubor.aspx?id=8932. [2]
Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. [citováno dne 15.1. 2009]. Dostupný z www: juristic.zcu.cz/download/rekodifikace/trest/prosoby.doc.
[3]
Vládní návrh trestního zákoníku s důvodovou zprávou. Dostupný z www: [citováno dne 15.1. 2009]. http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?k=381&o=23&j=33&d=160504.
[4]
Kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004.
60