Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra trestního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního

Katedra trestního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Druhy trestů v Českém trestním právu Marek Vrbík

2011/2012

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Druhy trestů v Českém trestním právu, zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“ ………………………………………………

2

Na úvod si dovolím poděkovat panu prof. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, PhD., DSc., Univ. Priv. Prof., za odborné vedení a rady, zároveň děkuji panu JUDr. Miroslavu Růţičkovi Ph.D., za statistické podklady, a samozřejmě děkuji rodině a své přítelkyni za shovívavost a podporu během psaní této práce.

3

DRUHY TRESTŮ V ČESKÉM TRESTNÍM PRÁVU

OBSAH: 1. Úvod………………………………………………………………………………... 2. Historický exkurz do vývoje trestání na území České republiky………... str. 7 2.1. Nejstarší doba………………………………………………………………........ 2.2. Feudální období…………………………………………………………………. 2.3. Koldínův zákon…………………………………………………………………... 2.4. Osvícenství……………………………………………………………………….. 2.5. Období po revoluci 1848………………………………………………………... 2.6. Období první republiky…………………………………………………………. 2.7. Trestání během druhé světové války………………………………………….. 2.8. Tresty během socialismu……………………………………………………….. 2.8.1. Tresty po vydání trestního zákona…………………………………………... 2.9. Trestání po roce 1989…………………………………………………………… 3. Účel trestu…………………………………………………………………………. str. 13 3.1. Retributivní teorie………………………………………………………………... 3.2. Utilitární teorie……………………………………………………………………. 3.3. Teorie trestání v praxi……………………………………………………………. 4. Druhy trestů a jejich systematika……………………………………………... str. 18 4.1. Odnětí svobody………………………………………………………………….. 4.1.1. Jednotlivé typy věznic………………………………………………………… 4.1.2. Negativní důsledky výkonu trestu odnětí svobody………………………… 4.2. Podmíněné odnětí svobody……………………………………………………. 4.3. Domácí vězení…………………………………………………………………… 4.4. Obecně prospěšné práce ……………………………………………………… 4.5. Propadnutí majetku …………………………………………………………… 4.6. Peněţitý trest …………………………………………………………………… 4.7. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ……………………………… 4.8. Zákaz činnosti …………………………………………………………………… 4.9. Zákaz pobytu …………………………………………………………………… 4.10. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce …………… 4. 11. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání ………………………………… 4.12. Trest odebrání vojenské hodnosti …………………………………………… 4.13. Vyhoštění ……………………………………………………………………… 5. Trestání právnických osob …………………………………………………… str. 31 5.1. Trest výjimečný ………………………………………………………………… 5.1.1. Zrušení právnické osoby …………………………………………………… 5.2. Tresty majetkové povahy ……………………………………………………… 5.2.1. Propadnutí majetku ………………………………………………………… 5.2.2. Peněţitý trest ………………………………………………………………… 5.2.3. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty …………………………… 5.3. Tresty omezující činnost právnické osoby ………………………………… 5.3.1. Zákaz činnosti ……………………………………………………………… 5.3.2. Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěţi … 5.3.3. Zákaz přijímání dotací a subvencí ……………………………………… 5.4. Trest stigmatizující …………………………………………………………… 5.4.1. Trest uveřejnění rozsudku ………………………………………………… 6. Tresty v Českém trestním právu de lege ferenda ……………………… str. 35 7. Závěr …………………………………………………………………………… str. 38 Literatura …………………………………………………………………………… Přílohy ………………………………………………………………………………

4

str. 5 str. 7 str. 8 str. 8 str. 9 str. 9 str. 10 str. 11 str. 11 str. 11 str. 12 str. 13 str. 14 str. 17 str. 18 str. 19 str. 20 str. 21 str. 22 str. 24 str. 25 str. 25 str. 26 str. 26 str. 27 str. 28 str. 28 str. 29 str. 29 str. 32 str. 32 str. 33 str. 33 str. 33 str. 33 str. 34 str. 34 str. 34 str. 34 str. 34 str. 34 str. 39 str. 41

1. ÚVOD Velice známý román ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského se jmenuje Zločin a trest. Název této knihy ukazuje na jakési neoddělitelné pouto činu a následku, akce a reakce, v případě zločinného jednání a následného trestu. Samozřejmost trestání za špatné jednání má lidský rod snad geneticky vštěpenou. Z toho důvodu se mi zdá, ţe k této problematice přistupuje většina lidí naprosto samozřejmě. Udělal jsi něco špatného, musíš být potrestán. Spáchal jsi zločin, půjdeš do vězení. Nevím, zda je vhodné nazvat tuto skutečnost předsudkem, spíše bych řekl, ţe se jedná o ţeleznou košili, do které jsme zvyklí oblékat se jiţ od svého narození. Téma trestů jsem si vybral právě z důvodu, ţe bych se chtěl touto problematikou zabývat podrobněji a pokusit se na věc podívat z jiného pohledu a nadnést úvahy k zamyšlení. Moţná i na chvíli sundat tu pomyslnou ţeleznou košili. Neřešit pouze skutečnost jaké tresty známe, v jakých případech je aplikujeme, ale také jejich potřebu a skutečný přínos pro společnost. Na celém světě je nepřeberné mnoţství druhů trestání, a samo o sobě by mohlo být velice zajímavé téma jejich srovnávání, ale pro účely mé práce se budu zabývat pouze tresty v rámci Českého trestního práva. Stěţejní jsou otázky, za co a proč trestáme. Trest je reakcí společnosti na trestní čin. Je to sofistikovanější forma pomsty. Čistá pomsta by bylo oko za oko. Moderní pojetí trestu by mělo v sobě obsahovat i předcházení případné recidivy a také co moţná největší moţnou nápravu změněného stavu. Velkou roli zde hraje i strach společnosti, která by nejraději všechny pachatele trestních činů separovala. Zapomíná se však, ţe i pachatel trestného činu je součástí společnosti, a velkým problémem, je i presumpce správnosti státních orgánů. Ono není mnoho případů nespravedlivě odsouzených, ale za kaţdým se skrývá neskutečná lidská tragedie. Takţe bych nerad opominul ve své práci i to, ţe se můţe stát omyl, či dokonce cílená křivda a v těchto případech nebude vhodné, kdyţ tresty budu priory, co moţná nejpřísnější. Nic totiţ není černobílé a nemělo by se nikdy zapomínat především na lidskost. Ve své práci se budu věnovat charakteristice teorií, které se trestáním zabývají, např.: absolutní, relativní, retributivní a dalšími. Jako hlavní cíl si pokládám srozumitelnou formou obsáhnout velice zajímavé téma trestání a přijít s novými návrhy, jakým směrem by se dle mého názoru tato problematika měla vyvíjet. Zdá se mi, ţe dnešní společnost v řešení této otázky trochu zaspala a naprosto nevyuţívá potenciálu moderních technologií a zkušeností nabytých řešením problémů trestání v minulosti. Nejvíce alarmující skutečností, která dlouhodobě volá po změně, je fakt, ţe máme věznice plné především recidivistů. To, ţe lidé, kteří jsou trestání zas a znova, někteří dokonce i více neţ dvacetkrát, poukazuje na nefunkčnost systému. Proto se 5

budu snaţit přijít s novými moţnostmi řešení tohoto problému. Velice bych si přál, aby má práce byla opravdu smysluplná a mohla přispět k vylepšení systému trestání.

6

2. Historický exkurz do vývoje trestání na území České republiky I kdyţ by se na první dojem mohlo zdát, ţe byly tresty v minulosti neúměrně kruté, popravdě ne vţdy, tomu tak opravdu bylo. Důvodem fyzických trestů a fyzické devastace trestaných, byl především filozofický přístup k disponibilitě osobních práv. Dnes je člověk nositelem především osobnostních práv týkajících se svobody a tzv. vyšší hodnoty, naproti tomu dříve člověk těmito právy příliš nedisponoval, proto o ně nemohl přijít. Ve společnosti byly silné stavovské rozdíly a proto i tresty byli pro lidi různých sociálních skupin rozdílné. S postupem času se mění trest jako pomsta, v trest jako ochrana společnosti, aţ k trestu jako snaze změnit pachatele k lepšímu. Nicméně po zkoumání historických faktů týkajících se trestání, jsem dospěl k závěru, ţe v tomto oboru nedošlo aţ k tak radikálním změnám, jako v jiných lidských činnostech. Znalost dějin je velmi přínosná a mnohdy mě překvapily nečekané skutečnosti, jakými například byl institut domácího vězení jiţ ve středověku a podobně. 2.1. Nejstarší doba Trest uvalený na pachatele vnější autoritou se vyskytuje jiţ u archaických společností bez státního monopolu na násilí.1 Trest, vynesený kmenovou autoritou, vykonává celé společenství. Běţnými sankcemi jsou například veřejný posměch, vyloučení z kmene, tělesný trest anebo smrt. Z těchto období se nám nezachovalo příliš mnoho informací týkajících se této problematiky. Během prvního tisíciletí se na našem území vzájemné spory řešili zvykovým právem, které se předávalo z generace na generaci formou vyprávění, pověstí, zvyků a tradic. Práva však nebyla všude stejná a lišila se od oblasti, od kmene či rodu. Přestoţe zvykové právo nemělo písemnou podobu, přesto i tak nastolovalo určité normy chování, odlišného od činů, které bylo nutno potlačit, potrestat. Účelem trestu byla především odplata, snaha pomstít konkrétní čin a odradit pachatele od dalšího podobného jednání. Trest je ovládán filozofií odplaty a odstrašení. Pachatel je postiţen v drtivé většině případů stejným způsobem, jakým sám zasáhl postiţené – tedy dle zásady oko za oko, zub za zub. Nejčastěji tedy trest smrti, tresty mrzačící a velmi početné jsou tresty majetkové. Pokud nebyl pachatel přistiţen při činu, bylo dokazování velice náročné. Zvláště pak pokud nebyl nalezen skutečný viník, propagoval se princip kolektivní viny. Postupně se omezovaly moţnosti poškozeného rozhodovat o způsobu potrestání strůjce trestného činu.

1

Článek na internetovém portále: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest

7

Tresty byly fyzické, vyhnání ze země, prodej do otroctví, peněţité tresty a především trest smrti.

2.2. Feudální období V době kdy se české kníţectví začalo více rozvíjet a bylo jiţ pevně začleněno do vlivu římské církve, vydal roku 1191 Kníţe Konrád II. nejstarší psaný soubor českých zvykových norem. Tato doba je charakteristická nerovností lidí a tato nerovnost se velmi projevuje i u trestání. Tresty jsou nadále velmi tvrdé a od minulých dob se mnoho nemění, jen dochází k většímu vyuţití vězení. Nadále je na prvním místě veřejný trest kamenování, kdy je delikvent usmrcen celou pospolitostí, osadou, nebo účastníky trhu2 a je zakázané odmítnou účast na výkonu tohoto trestu, čili lidé jsou dokonce povinni trestat. Měšťané a majetní občané měli ve vězeních svá privilegia. Měšťané si mohli do výkonu trestu brát vlastní peřiny, teplé oblečení a vlastní nádobí. Nebyla pro ně zavedena ţádná pravidla ohledně návštěv či dokonce forma návštěvního řádu, který platí dnes. Mohli být navštěvování po celý den, bez rozdílu, zdali se jednalo o rodinu či přátele. Stejně tak bylo běţné vidět, ţe za měšťany chodily do věznic sluţky, které jim nosili jídlo, pití. Nebylo výjimkou, kdyţ si majetní vězni objednávali jídlo a pití z místních hospod. Naproti tomu nejchudší vězni jídlo ani nedostávali a museli ţebrat.3 Osobně se mi u toho vybavují ţebrající ruce uvězněných chudáků, které jsou často k vidění v historických filmech či pohádkách, jak se natahují skrz zamříţované okno sklepení věznice, směrem ke kolemjdoucím. Důvodem takového fungování, můţe být fakt, ţe věznice častěji slouţili spíše jako vazební prostředek, neţ přímo trest. Jako tresty byly nadále častěji voleny různé fyzické zmrzačení a majetkové újmy, které svojí podstatou souvisely s druhem zločinu, např. trest upálení za ţhářství. Velice tvrdě se trestali krádeţe a loupení, naopak vraţda pořád ještě patřila do soukromoprávní oblasti a musela se řešit svépomocí.

2.3. Koldínův zákoník Delší dobu na úseku trestání nedocházelo k výraznějším změnám. Výrazným počinem bylo sepsání zákoníku o názvu: „Práva městská Království českého“. 2 3

Eduard Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, str. 5 Eduard Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, str. 7

8

Autorem byl kancléř Starého Města Praţského, mistr Pavel Kristián z Koldínova (1530-1589), znalec jednak práva domácího, tak i římského. Koldín rozdělil tresty do dvou skupin, na ty, které byly určeny zákonem, a na ty, které ukládali soudci dle svého uváţení. Všechny tresty měli především mstivý a odstrašující charakter, o výchovném působení nebylo moţné vůbec hovořit. Zákoník obsahoval široký seznam tělesných trestů, které měly především mrzačit tělo. Mezi ty zmrzačující patřily např. odnětí ruky, vytrţení jazyka, trest smrti oběšením, coţ bylo povaţováno za nečestný způsob pro lidi z niţších vrstev, nebo upálení. Trest smrti upálením byl stanoven i za provozování čarodějnictví či sodomii. Za vraţdu bylo nařízeno lámání v kole, na popravišti mohl ještě kat řezat ze zad řemeny kůţe, uštípnout kleštěmi prsty, z prsou a nohou trhat maso. Ţeny, které zavraţdily své dítě, byly zaţiva zahrabány a jejich srdce bylo propíchnuto kůlem. Trestů se dočkala i těla sebevrahů.

2.4. Osvícenství K velkým změnám došlo aţ po r. 1769, kdy byl vydán nový trestní zákoník Constitutio Criminalis Theresiana. Znakem tohoto zákoníku byla presumpce viny, kdy obţalovaný byl povaţován za vinného, dokud se mu nepodařilo prokázat opak. Za důkaz se povaţovalo přiznání se na mučidlech, ale i v případě, ţe by mučidla vydrţel a nepřiznal se, neznamenalo to automatické zproštění viny. Trest plnil i funkci odstrašující, kdy zejména jeho krutost měla zapůsobit na veřejnost.4 Obrat směrem k humanizaci nastal roku 1787, kdy císař Josef II. vydal Všeobecný zákoník o zločinech a jejich trestání. Tento na svou dobu přelomový zákoník zohledňoval ve svém textu přelomové zásady, ţe není zločinu bez zákona a není trestu bez zákona. Zákoník neobsahoval ani trest smrti, byly ovšem nadále zachovány některé kruté tresty, jeţ měly pachatele převychovat. V roce 1803 přišel další zákoník, názvem Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích, který sice obnovil trest smrti, ale všeobecně velmi zdokonalil původní zákoník. Jeho vliv se zachoval v českých zemích aţ do 40. let 20. Století.

2.5. Období po revoluci 1848 Roku 1850 byl vydán nový procesní řád, který měl zohledňovat poţadavky obyvatel a upustit tedy od vedení trestního procesu inkvizičním principem. V procesním řádu

4

MALÝ, Karel a kol., Dějiny Českého a Československého práva do roku 1945, str. 197

9

byly zaloţeny nové instituty či zásady, jako například zásada volného hodnocení důkazů, ústnost, veřejnost, zásada obţalovací. Tento revoluční krok vydrţel ovšem jen krátce a jiţ roku 1853 se nový procesní řád zcela vrací k zásadám inkvizičního procesu. Roku 1873 se podařilo prosadit jiţ natrvalo změny, které přinesl procesní řád z roku 1850 a trestní řízení se tak opět otevřelo veřejnosti. Nový procesní řád ovšem nedokázal upravit podmínky, které panovaly ve vězeňství, a které se i nadále vyznačovalo špatnou zdravotní péčí a nedostatkem hygieny, coţ často vedlo k úmrtím vězňů díky nedostatečné péči. Jako reakce na vydání nového procesně právního předpisu vzniká nový samostatný trestní zákoník a to roku 1852. Nejde však o nový předpis v pravém slova smyslu, ale spíše o novelizaci původního zákona z roku 1803. Novinkou je pouze rozdělení trestných činů do třech kategorií (zločin, přečin, přestupek). V oblasti trestání je důleţité zpřesnění jejich formy na trest smrti, ţalář, vězení, bití, peněţité tresty či vyhoštění. Trest smrti byl vykonáván převáţně oběšením. Ţalář byl ukládán za zločiny a dělil se na ţalář prvního a druhého stupně, který byl vykonáván s ţelezy na nohou a samovazbě. Vězení bylo ukládáno za přestupky a přečiny, zajímavostí je, ţe jiţ v této době mohl mít i formu domácího vězení. Vězení v ţaláři se ukládalo na minimální délku šesti let a maximální 20-ti let, pokud se nejednalo o trest doţivotního ţaláře.

2.6. Období první republiky Po vzniku samostatné Československé republiky bylo v platnosti na jejím území více různých trestněprávních předpisů. Platilo zde právo uherské, habsburské a v některých částech dokonce právo německé. Přešlo se tedy k celostátnímu recipování předešlého práva, kdy byly některé jeho části pro rozpor s republikánským zřízením zrušeny. Trestní zákoník na našem území tak zůstal zachován v podobě, kterou získal roku 1852. Na Slovensku platil uherský trestní zákon z roku 1878. Existovaly výrazné snahy tuto situaci změnit a přijmout ucelený trestní kodex závazný pro celé území tehdejšího státu, bohuţel ani osnova z roku 1926 ani z roku 1937 nebyla ratifikována. Dualismus trestního práva vyplývající z platnosti dvou trestních zákonů a tím i jeho nepřehlednost byly umocněny ještě vydáním řady vedlejších zákonů, které měli trestně právní charakter. Mezi nejvýznamnější patřilo zavedení podmíněného odsouzení a podmíněného propuštění.5

5

Eduard Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, str. 38

10

2.7. Trestání během druhé světové války Dalším přelomem, který v tomto případě velmi negativně, ovlivnil chod celého státu a ohroţoval jeho obyvatelstvo, byl rok 1939, kdy byl na území Čech, Moravy a Slezska zřízen protektorát. Do té doby platné trestní právo sice zůstalo v platnosti, ale bylo záhy omezováno zásahy z Německa, aţ k úplnému zlikvidování demokratických principů trestního práva. Přestala platit rovnost před zákony a tresty byly zcela zjevně nepřiměřené. Nejhojněji byl vyuţíván trest smrti a to často i za nedbalostní skutky. Brutalita a neúcta k lidské důstojnosti, individualitě a ţivotu byla snad nejhorší v lidských dějinách. Po válce byly dekretem prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 zrušeny všechny předpisy vydané po 30. září 1938 a došlo tak k návratu prvorepublikového zákoníku. Dekretem z 19. června 1945 mělo dojít k vypořádání se zločiny, které se staly na území protektorátu. Mělo jít převáţně o zločiny válečné, zločiny kolaborantů a zrádců, které byly páchány v době nesvobody. Tyto trestné činy měly retroaktivní účinnost, byly označeny za nepromlčitelné a tresty za ně udělované měly vyšší sazbu (od 5 let aţ po trest smrti).

2.8. Tresty během socialismu 2.8.1. Tresty v období nástupu komunistické strany k moci V poválečném období docházelo k řadě celospolečenských změn, které eskalovaly v únoru roku 1948. Nastupující komunistický reţim plně vyuţil platného trestního práva, které začal doplňovat svými vlastními právními předpisy, jeţ měly slouţit k ochraně lidově demokratické republiky. Tak bylo trestní právo doplněno o nové podstaty trestných činů, jako například vlastizrada, vyzvědačství či pobuřování proti republice. Všechny tyto činy byly velice tvrdě stíhány a hrozily za ně ty nejvyšší tresty. Politizování, které mělo ochránit lidově demokratické zřízení naší země, se projevilo i v novém trestním zákoníku, který byl přijat roku 1950. Tresty byly rozděleny na hlavní a vedlejší. Hlavními tresty bylo odnětí svobody a trest smrti, vedlejšími ztráta čestných práv občanských, ztráta státního občanství, vyloučení z vojska, ztráta vojenské hodnosti, propadnutí jmění, trest peněţitý, zákaz činnosti, vyhoštění, zákaz pobytu, uveřejnění rozsudku a propadnutí věci.

2.8.2. Tresty po vydání trestního zákona Roku 1961 byl přijat nový trestní zákon, který opatřen mnoha zásadními novelami, platil aţ do konce roku 2009. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, byl sice jiţ moderním a formálně propracovaným zákonem, který ovšem stále porušoval základní práva určitých skupin obyvatel a jehoţ prvořadým úkolem byla ochrana 11

státu. Zákon jiţ nadále nerozlišuje mezi hlavními a vedlejšími tresty. Nadále však zůstává trest smrti, i kdyţ pouze jako trest výjimečný. Dalšími tresty byly především odnětí svobody a dále nápravné opatření, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněţitý trest, propadnutí věci, vyhoštění a zákaz pobytu.

2.9. Trestání po roce 1989 I přes velké společenské změny způsobené revolucí v roce 1989 byl trestní zákon zachován. Ale byl opravdu velmi často novelizován. Změny se týkaly, jak skutkových podstat trestných činů, tak i druhů trestů, které se postupně změnili k dnešnímu obrazu. Výrazným krokem v tomto směru bylo zrušení trestu smrti, který byl nahrazen trestem odnětí svobody na doţivotí. Další větší změna se týkala zavedení trestu obecně prospěšných prací. Novinkou byl institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, či trest odnětí svobody s dohledem. Institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, má prohloubit nápravné účinky, kdy je na pachatele (u kterého bylo upuštěno od potrestání) i nadále působeno veřejnou mocí, která mu uloţila určitá omezení či povinnosti a dále kontroluje jejich plnění. V podstatě se jednalo o delší přechodné období, neţ se přijme nový trestní zákoník, který byl nakonec přijat aţ v roce 2009.

12

3. Účel trestu Je zajímavé, ţe současný trestní zákoník v sobě neobsahuje ţádnou formulaci účelu trestu. I kdyţ pomineme samotnou otázku podstaty trestu, jako takového, která více uţ zasahuje do filozofické roviny, tak alespoň definice účelu trestu by rozhodně v trestním kodexu chybět neměla. Selský rozum se můţe dokonce přímo ptát, ţe přece se snad trestáním něco sleduje? Z této absence cítím jistý alibismus, takové vyhýbání se odpovědi na otázku, co jest účelem trestu. Další důvodem můţe být fakt, ţe neexistuje názorová jednotnost na toto téma ani v rámci širší společnosti ani v rámci odborné veřejnosti. V následující kapitole se věnuji hlavním názorovým proudů rozdělených do několika teorií, zabývajících se účelem trestu.

3.1. Retributivní teorie Základní tezí těchto teorií, často také nazývaných, jako teorie absolutní, je chápání účelu trestu jako spravedlivé odplaty. V případě krajních názorových proudů bez nějakých dalších úkolů. Účel vidí v samotném trestu, jenţ je reakcí státu na porušení právních norem. Trefné označení těchto teorií podle odborné publikace “kriminologie“6 zní, ţe uloţení trestu je zrcadlovým odrazem spáchaného trestného činu. Známí filozofové I. Kant a G. Hegel, vycházejí z názoru, ţe kaţdý člověk je rozumnou bytostí, která přebírá za své jednání plnou odpovědnost. Proto pokud člověk selţe (jeho dobrá vůle), dopustí se zločinu, čímţ dává souhlas ke svému potrestání. Vina a trest musejí být v určité jednotě. Dle Kanta i Hegela má tedy trest účel sám v sobě a jeho cílem je spíše potrestání zločinu neţ náprava pachatele.7 Z toho vyplívá, ţe kaţdý je jednoduše řečeno strůjcem svého štěstí a pokud překročil státem vyhlášené a chráněné normy je povinen za ně pikat. Kořeny atributivních teorií sahají aţ k samotné Bibli, která je protkána hrozbami trestů za špatné a bezboţné jednání. Tyto teorie mají blízko k jakési matematické rovnici, kdy je z jedné strany rovnítka protispolečenské jednání v součtu s prokázáním tohoto jednání, a z druhé strany trest. Trest je tedy ospravedlněn samotným spácháním zločinu. Ukládá se někomu, kdo spáchal zločin a měl by být tomuto činu přímo úměrný. Někdy se o této teorii hovoří

6 7

Otto Novotný, Josef Zapletal a kol., Kriminologie, 3. vyd. Praha: nakladatelství ASPI., 2008, str. 230 Kuchta Josef a kol.. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 185

13

jako o tzv. „zpět hledící“ právě proto, ţe přihlíţí pouze ke spáchanému činu a nic jiného (moţnost nápravy pachatele, psychický stav atd.) nezohledňuje.8 Domnívám se, ţe se takto můţe řešit problematika bagatelních excesů, jakými jsou méně závaţné dopravní přestupky, ale na závaţné překročení pravidel chránící nejdůleţitější práva a povinnosti musí společnost reagovat mnohem sofistikovaněji, neţ pouhým udělením taxativně stanoveného trestu.

3.2 Utilitární teorie Utilitární teorie, na rozdíl od atributivních, v trestání spatřují další skutečnosti a nové moţnosti. Dle mého názoru rozvíjejí tuto problematiku dále za obzor jednoduchosti, kdy je stavěn trest do roviny pouhé veřejné pomsty za porušení pravidel. Základem je brání na zřetel mnohem více skutečností, které se spáchaným trestným činem souvisejí. Tyto teorie zohledňují dopady na společnost, konkrétní oběť i na pachatele do budoucnosti. Osobně mi tyto názorové proudy přijdou mnohem bliţší, kdyţ vezmeme pod úvahu, ţe se trestá pouze za jiţ spáchaný zločin, tak jemu vykonání jiţ nemůţeme zabránit, tudíţ vidím větší potřebu udělení trestu s ohledem, na budoucí vývoj událostí. Utilitární teorie poţaduje, aby bylo moţno uloţit trest ne jen kvůli tomu, ţe je zaslouţený, ale jedině proto, ţe potrestání přinese lepší následky, neţ kdyby se tak nestalo. Samotné spáchání zločinu není dostatečným důvodem pro potrestání. Jelikoţ trest působí utrpení, můţe být uloţen jen tehdy, pokud se tím zabrání většímu utrpení.9 Jedním z prvních propagátorů takových teorií byl Italský filozof a ekonom Cesare Beccaria, jenţ své názory popsal ve slavném díle “O zločinech a trestech“. Tato esej postavila základy moderní penologie. Dílo je psáno v duchu jeho nejslavnějšího citátu: „není ţádná svoboda tam, kde zákony umoţňují, aby člověk za jakýchkoli okolností přestal být osobou a stal se věcí“. Absolutně se stavěl proti trestu smrti a upozornil na důleţitost převýchovy pachatele a odstrašení dalších potencionálních pachatelů. Zajímavostí je fakt, ţe k tomuto dílu se odhodlal aţ na výzvu Italského dozorce Alessandra Veriho, aniţ by se o danou problematiku nějak výrazněji sám zajímal. Beccaria velice silně ovlivnil nejvýznamnějšího představitele utilitárních teorií Jeremy Benthama. Anglický právník, filozof a reformátor, byl ve své době znám především 8 9

LATA, Jan. Účel a smysl trestu, str. 7 LATA, Jan. Účel a smysl trestu, str. 22

14

svými negativními postoji k zaţitému systému common law a velice tíhl ke kontinentálnímu systému práva se silnými revolucionářskými postoji. Také se stal čestným občanem Francie. Dle jeho názorů se trestný čin nemůţe hodnotit a tudíţ i trestat jako jev ojedinělý, ale naopak jev pořád opakující. Z toho důvod spatřuje za velice důleţité preventivními opatřeními znemoţnit či ztíţit pachateli moţnost páchání trestné činnosti, odstrašit další potencionální pachatele a po odsouzení poskytnout pachateli moţnost k nápravě. Utilitární teorie obecně, poţaduje, aby bylo moţno uloţit trest ne kvůli tomu, ţe je zaslouţený, ale jedině proto, ţe potrestání přinese lepší následky, neţ kdyby se tak nestalo. Samotné spáchání zločinu není dostatečným důvodem pro potrestání. Jelikoţ trest působí utrpení, můţe být uloţen jen tehdy, pokud se tím zabrání většímu utrpení.10 V rámci utilitárních teorií trestání, je kladen silný důraz na prevenci. V našem případě ji můţeme rozlišovat na prevenci generální a individuální. Jak je z těchto názvů patrné, generální prevence má působit na společnost, na potencionální pachatele, aby se vyvarovali protizákonného jednání. Síla takové prevence je především v působení na jedince, kteří se nehodlají chovat protizákonně, nicméně v případě absence zákonů a především tohoto preventivního působení trestem, se opravdu raději ničeho nelegálního nedopustí. Velkým význam funkčnosti takovýchto opatření generální prevence, spatřuji ve vytvoření širokého spektra závaţnosti trestů, podle závaţnosti porušení norem. Pachatel se dopustí raději pouze krádeţe, neţ loupeţe, protoţe si uvědomuje ohroţení příliš velkým trestem. Individuální prevence se týká především jiţ pachatelů trestného činu, kterým v případě recidivy hrozí trest mnohem přísnější. Prevence má slouţit obecně k odrazení provádění nelegálního jednání. V podobě trestu proto musí silně reagovat na konkrétní povahu spáchaného činu, tak aby se případnému pachateli daná činnost nemohla vyplatit. Nicméně je mnoho protiprávních činů, které nejsou dopředu plánované a kterým se preventivními opatřeními naprosto nedá zabránit. Dalším stěţejním bodem je, jak jsem jiţ výše zmínil, moţnost nápravy pachatele. Snahy o převýchovu pachatelů získaly mnoho zastánců. Teorie měla vliv i na podobu vězeňství, kdy se přistupovalo k otevírání různých polootevřených či otevřených věznic s cílem potlačit negativní působení vězeňského prostředí.11 Je pravdou, ţe za mnoho deliktů můţe sociální prostředí, ve kterém se pachatelé trestných činů vychovali, či pohybují. Proto snaha dát šanci lidem, kteří z různých důvodů klopýtli, je 10 11

Lata Jan, Účel a smysl trestu, str. 19 Otto Novotný, Josef Zapletal a kol., Kriminologie, str. 234

15

zcela na místě. Otázkou však zůstává, jestli nakonec v případě opravdu vysokých nákladů a sloţitostí s takovým výchovným působením spjatými, nestavíme zločince do výhodnějšího postavení, neţ lidi, kteří se trestné činnosti nedopustí, ale bohuţel zaţívají velice tíţivé situace a nikdo jim nepomáhá. V moţnosti nápravy zde hraje velký vliv rozhodně věk, povaha spáchaného činu a především osobnost odsouzeného. V případě různých opravdu nepolepšitelných osob, tak na místo snah o převýchovu, vyvstává potřeba naopak tyto lidi izolovat od společnosti. Jakési vyhnanství, které bylo moţné v dávných časech, dnes nahrazujeme, jak odnětím svobody na opravdu dlouhou dobu, tak především zabezpečovací detencí. Podle profesora Novotného se totiţ izolace jeví jako nejcitelnější újma, která můţe být pachateli udělena a která zároveň nejlépe chrání společnost před negativním působením pachatele, s čímţ nelze neţ souhlasit. Z historie známe trestanecké kolonie, které se dokázali stát právoplatnými a velmi dobře funkčními státy, coţ mě nabádá k zamyšlení, ţe mnoho trestných činů pramení spíše ze společenského postavení a má více charakter jakéhosi manifestu vůči okolí, neţ samotnou kriminální podstatu. Společnost se po celou svoji existenci výrazně dělí na několik společenských vrstev a kromě samotného světového dění a boji o moc, jak podle mého názoru velice trefně popsal George Orwel ve své knize “1984“ v pasáţi o souboji třech společenských vrstev o vládu, tak i mnohé protispolečenské jevy a činy, pramení z široké pestrosti lidské společnosti a netrefnosti obecných zákonů pro všechny. Přílišné snahy zrovnoprávnit společnost mohou naopak mnohdy působit kontraproduktivně a proto i trestání by mělo v sobě obsahovat větší pestrost a reagovat na společenský vývoj. Pro názornost stačí pouze orientační seznámení se s různými právními předpisy, náhodně vybraných zemí různých světových koutů, a dozvíme se, ţe bychom za některá jednání v naší zemi tolerované, byly v nějaké jiné zemi kriminalizováni a společností tvrdě odsouzeni. Předešlá věta je moţná sice nekonkrétní, ale snaţím se říci, ţe i během trestání, musíme hledět na skutečnosti související s konkrétním pachatelem a správně se s nimi vyrovnat. Proto moderní formu izolace spatřuji v individualizujících trestních opatřeních zákazů činnosti, případně pobytu nebo navštěvování kulturních a společenských událostí, která dle mého názoru velice trefně dokáţe splnit účel, který chceme dosáhnout.

Ani v jedné teorii jsem se bohuţel, ale nesetkal s jakýmikoliv úvahami na řešení zájmů konkrétních obětí. Obě teorie berou v potaz pouze společnost, ale zapomínají na konkrétní lidské osudy a jednotlivé škody, a málo hledí na vypořádaní se s touto problematikou, která je v důsledku pravou podstatou trestního práva, jelikoţ trestní právo má chránit konkrétní lidi a jejich práva.

16

3.3. Teorie trestání v praxi V praxi Českého trestního práva můţeme najít znaky obou stěţeních teoretických proudů trestání. Je kladen důraz na prevenci, snahu o převýchovu a především velmi časté ukládání podmíněného trestu, jako snahy dát šanci na řádný ţivot, společně s ukládáním trestu, jako jakési pomsty za spáchaný čin. Trestání je u nás velmi zpolitizováno a nutně se na něm podílí zkušenost z dob minulých, kdy společnost spatřuje v trestech nástroj veřejné moci k panování nad lidmi. Z tohoto důvodu se mnohdy dalo přednost politicky korektnímu řešení, před aplikací kriminologických poznatků. Velkým nešvarem jsou odsouzení, kteří čekají na výkon trestu z důvodu přeplněných věznic a dále jisté hledání, kterým směrem by se mělo v tomto směru kráčet. Je mnohem menší jistota a předvídatelnost soudního rozhodnutí. Budoucnost naopak spatřuji v poslední dobou se rozvíjejících snahách o nápravu trestného skutku a odškodnění obětí. Jak konkrétně vypadá trestání v praxi, se zabývám v následující kapitole.

17

4. Druhy trestů a jejich systematika Stěţení částí mé práce, je seznámení se dopodrobna s jednotlivými sankcemi, které v Českém trestním právu figurují. Tyto jednotlivé tresty jsou fakultativně vyjmenovány v rámci ustanovení § 52 trestního zákoníku a podrobněji jsou rozvinuty v na něj následujících paragrafech. Jedná se o poměrně pestrou škálu sankcí, které ale můţe uloţit pouze soud, a to pouze na základě zákona, za pachatelem spáchaný trestný čin. Velice důleţitá je i časová působnost trestu. Soudce můţe uloţit pouze takový trest, který je účinný v době vyhlášení rozhodnutí o spáchaném trestném činu. Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán, v pochybnostech se uţije zákona účinného v době dokončení trestného činu. Platí však výjimka, ţe trestnost se můţe posuzovat i podle zákona novějšího, pokud je to pro pachatele příznivější. Stanoví-li trestní zákoník za některý trestný čin několik trestů, lze uloţit kaţdý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákoník za některý trestný čin, lze uloţit i jiné tresty uvedené v § 52. Nelze však uloţit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněţitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu společně s vyhoštěním. Domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněţitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu lze uloţit samostatně, i kdyţ trestní zákon na některý trestný čin takový trest nestanoví.

4.1. Odnětí svobody Trest odnětí svobody je v současném Českém trestním právu trestem, který nejvíce zasahuje do lidských práv a svobod a zcela racionálně můţe být subjektivně vnímán jako obecně nejpřísnější forma státní represe vůči porušení zákonů. Je to trest, který lze uloţit za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována u kaţdého trestného činu zvlášť. Délka trestu reflektuje závaţnost daného činu, za který můţe být vyměřena, a to nejdéle v trvání 20 let. V případě, ţe je ukládán trest odnětí svobody jako trest výjimečný, je moţno trest odnětí svobody stanovit v rozmezí od 20 do 30 let, nebo dokonce aţ na doţivotí. Byl-li obţalovaný během trestního stíhání ve vazbě, doba ve vazbě strávená, se mu započte do celkové výměry uloţeného trestu. Trestem odnětí svobody se rozumí nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, případně výjimečný trest odnětí svobody. 18

Pro výkon trestu odnětí svobody existují speciální instituce nazývající se vězení. Jedná se o chráněné území často tvořené několika budovami. Nad těmito objekty dohlíţí Vězeňská sluţba České republiky. Samotný způsob výkonu trestu i práva a povinnosti odsouzených řeší samostatný zákon 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody. Podle přísnosti reţimu zákon vyděluje celkem čtyři typy věznic. Konkrétně jde o věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a nejpřísněji hlídání se zvýšenou ostrahou. O zařazení obţalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud, který přihlédne především na druh a povahu trestného činu a také na osobnost pachatele a samozřejmě také na usnesení § 56 trestního zákoníku.

4.1.1. Jednotlivé typy věznic: 1. věznice s dohledem Odsouzení se ve věznici mohou pohybovat bez omezení, většinou pracují na pracovištích mimo věznici, kde dohled nad jejich činností provádí vychovatel nejméně jednou týdně, v mimopracovní době jim ředitel můţe povolit volný pohyb mimo věznici k účasti na kulturních a sportovních akcích a bohosluţbách. 2. věznice s dozorem Odsouzení se v prostorách věznice pohybují organizovaně pod dohledem Vězeňské sluţby, ředitel můţe odsouzeným, u nichţ lze předpokládat, ţe toho nezneuţijí, povolit volný pohyb uvnitř věznice, odsouzení pracují zpravidla na nestřeţených pracovištích mimo věznici, kde nad nimi vykonává dohled určený zaměstnanec Vězeňské sluţby nejméně jedenkrát za hodinu, odsouzeným, u nichţ je předpoklad, ţe toho nezneuţijí, ředitel můţe povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. 3. věznice s ostrahou V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby, volný pohyb po věznici můţe ředitel povolit jen výjimečně, odsouzení pracují zpravidla na pracovištích uvnitř věznice nebo na střeţených pracovištích mimo věznici, u odsouzených, u nichţ je předpoklad, ţe toho nezneuţijí, lze povolit zaměstnání na nestřeţeném pracovišti mimo věznici, dohled nad pracovní činností odsouzených se provádí nejméně jedenkrát za 45 minut. 4. věznice se zvýšenou ostrahou V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem příslušníka Vězeňské sluţby, volný pohyb po věznici se jim nepovoluje ani při plnění pracovních úkolů, odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice nebo vhodnou práci vykonávají přímo ve svých celách, dohled nad jejich pracovní činností provádí zaměstnanec Vězeňské sluţby jedenkrát za 30 minut. 19

Vedle základních typů věznice jsou zřízeny i zvláštní věznice pro mladistvé. V rámci jednoho vězeňského zařízení lze zřídit i více oddělení různých typů (např. ve věznici s ostrahou můţe být zřízeno i oddělení s dozorem). Ve vazebních věznicích lze zřídit oddělení pro výkon trestu odnětí svobody.

4.1.2. Negativní důsledky výkonu trestu odnětí svobody Trest odnětí svobody především izoluje pachatele trestných činů od zbytku společnosti. Relativně zabraňuje i následnímu páchání dalších trestných činů, ale pouze v rámci společnosti, jelikoţ často dochází k trestné činnosti i ve výkonu trestu odnětí svobody. Jak jsem výše zmínil v rámci teorií zabývajících se trestáním, působí odstrašujícím způsobem jako prevence a také existují v rámci výkonu sluţby pachatele převychovávat. Nicméně existují velmi negativní stránky tohoto institutu. Z důvodu, ţe většina trestů netrvá příliš dlouho, začínají negativní důsledky nad pozitivními převaţovat. Není totiţ moţné změnit osobnost pachatele za pouhé tři měsíce pozitivním směrem, ani zároveň společnost příliš nepocítí absenci tohoto pachatele v rámci společnosti, jelikoţ relativně za krátkou chvíli je z vězení zpět. Naopak výkon i tak krátkého trestu je způsobilý naprosto přetrhat sociální vztahy, ukončit pracovní příleţitosti a pachatele v rámci vězení “zkazit“. Nejčastější rizika výkonu trestu odnětí svobody jsou podle Černíkové12 v nebezpečí vzájemné demoralizace vězňů mezi sebou, vzájemné posilování otrlosti, lhostejnosti, podlézavosti jako pseudoadaptačních mechanismů, zpřetrhání sociálních vztahů, především sociálně uţitečných, sociální stigmatizace-labeling, narušení volních vlastností- vězni se nemohou sami rozhodovat, vše je řízeno, učí se pasivně podřizovat, předstírat poslušnost a pokrok v převýchově, nárůst komplexů méněcennosti, zvyšování zadluţenosti, favorizace asociálních forem chování, zneuţívání drog a v někdy i homosexuální styk. Vězeňské prostředí je charakteristické kumulací problémů odsouzených. Největší problémy přináší pasivita a nemoţnost rozhodování a tedy ovlivnění svého času, vše je naplánované a dané reţimem a programy zacházení. Vězeň můţe také jen minimálně ovlivňovat dění mimo věznici např. v rodině, jen těţko můţe plnit roli rodiče nebo partnera a činit důleţitá rozhodnutí a to bývá často spojeno s pocitem nepotřebnosti.

12

Černíková, V., a kol. Sociální ochrana. Terciální prevence, její možnosti a limity, str. 115

20

Častým jevem, se kterým se v rámci výkonu trestu odnětí svobody setkáváme, je šikana mezi vězni. Agresi můţe také obrátit vězeň i proti sobě samému ve formě sebeobviňování, sebepoškozování, hladovek nebo pokusem o sebevraţdu. Z popisu stráveného pobytu ve vězení, lidí, kteří si vězením prošli, a mohl jsem se s nimi osobně setkat, jednoznačně vyplývá, ţe za mříţemi existuje sekundární ţivotní prostředí, na které se tak jak na primární svobodnou společnost, musí kaţdý jedinec přizpůsobit. Existují nepsaná pravidla, mnohem více fungují zásady práva silnějšího. Člověk je pod neustálým dohledem veřejné moci a zároveň spoluvězňů. Charakteristickým jevem je především všude přítomná agrese a celkově jiţ výše popsané negativní jevy. Na tuto problematiku upozorňuje velice zajímavý tzv. Stanfordský vězeňský experiment13, provedený americkým psychologem Philipem Zimbardem v roce 1971, kdy byl simulován, dobrovolníky z řad studentů, výkon trestu odnětí svobody s cílem sledovat změny v jejich chování. Tato skupina se rozdělila náhodně na dozorce a vězně. Z počtu přihlášených 75 studentů, byly vybráni naprosto psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci. V rámci tohoto pokusu se role rozdělily na 10 vězňů a 11 dozorců. Dokonce uţ po prvním dnu bylo moţné pozorovat velmi výrazné reakce zvláště u vězňů, kteří veškeré dění začali pociťovat, jako by šlo o skutečnost. Skupina dozorců se projevovala různě, ale u některých z nich pocit moci nad vězněnými převládl a začali se chovat krutě a mučili a poniţovali vězně. Celý experiment se nakonec zvrhl a musel být po šesti dnech ukončen.14 Dozorci stále častěji a brutálněji trestaly vězně, kteří dokonce vyvolali vzpouru. Jeden z vězňů se dokonce psychicky zhroutil. Skutečnost, ţe bylo v krátké době tak radikálně změněno chování, především dozorců, byla zcela šokující, jak pro Zimbarda samotného, tak zpětně především pro samotné aktéry. Pro zamyšlení zůstává otázka, jak asi můţe působit na člověka mnohem delší pobyt ve vězení, kdyţ během několika denního experimentu došlo k tak opravdu výrazným změnám v chování a psychických reakcích normálních, zdravích studentů.

4.2. Podmíněné odnětí svobody U nás nejhojněji ukládaným trestem je trest podmíněného odnětí svobody. Výkon trestu odnětí svobody lze takto podmíněně odloţit na jeden rok aţ pět let. Na tuto, nebo často i delší, dobu, lze uloţit současně například i trestní opatření spočívající v zákazu činnosti. Povaţuje-li to soud za nutné, můţe nad obviněným vyslovit i dohled probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat. Ve výroku o trestu soud přímo stanovuje i délku případného trestu odnětí svobody, v případě neplnění uloţené podmínky. 13

Možnost shlédnout dokument zachycující tento experiment na stránkách youtube.com pod odkazem: http://www.youtube.com/watch?v=FkmQZjZSjk4 14 Černíková, V., a kol. Sociální ochrana. Terciální prevence, její možnosti a limity, str. 130

21

V trestním zákoníku není tento trest v taxativním výčtu trestů vyznačen jako samostatný trest, takţe i přes skutečnost, ţe například J. Jelínek společně s většinou odborníků přiklání k tomu, ţe se jedná o samostatný druh trestní sankce15, uvádím podmíněné odsouzení v rámci trestu odnětí svobody. Myslím si, ţe se jedná o pouhé napomenutí a ne o trest samotný. Jedná se o velice reálnou hrozbu potrestání, nicméně se nejedná o sankci. V zásadě v sobě neobsahuje ţádnou hmatatelnou újmu s přihlédnutím na fakt, ţe se jedná o opatření uloţené pachateli trestného činu, ze kterého byl řádně usvědčen. K mému názoru přispívá i fakt, ţe v případě splnění podmínky, se hledí na pachatele trestného činu, jako na osobu netrestanou. Osobně bych podmíněný trest odnětí svobody nazval trestním opatřením. Mnohdy to působí, ţe nejmarkantnějším důvodem tak hojného vyuţívání podmíněného odsouzení v rámci České soudní praxe, je fakt, ţe máme věznice přeplněné a výkon trestu odnětí svobody je velice finančně nákladný pro státní pokladnu. A na další kritéria se hledí mnohem méně. Coţ je na pováţenou. Z psychologického pohledu se totiţ můţe většině, takto odsouzených, jevit jako, ţe se jim za spáchaný a následně usvědčený trestný čin, vlastně nic nestalo, a pouze jim hrozí trest odnětí svobody, tak jak kaţdému občanu, v případě, ţe nějaký v budoucnu spáchá. Ano, jedná se o správné řešení mnoha nedbalostních trestných činů a věřím, ţe existují osoby, pro které podmínka splní dostatečně svůj účel, čili odstrašit od dalšího nelegálního konání. Tyto osoby, ale jistě neznamenají většinu takto odsouzených. Pro tyto ostatní pachatele bych raději volil z celé řady alternativních trestů, především trestu domácího vězení.

4.3. Domácí vězení Tento institut zavedl nový trestní zákoník a obnovil jej tak na území České republiky po šedesátileté odmlce. Domácí vězení je moţno uloţit za přečin, pokud je to vzhledem k povaze a závaţnosti přečinu moţné a pachatel písemně přislíbí, ţe se bude zdrţovat v místě bydliště. Lze jej uloţit pachateli přečinu, tedy nedbalostního trestného činu, nebo úmyslného trestného činu, u kterého zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby pět let. Soud můţe k trestu domácího vězení dále připojit určité povinnosti, jako například vedení řádného ţivota či nahrazení způsobené škody. Domácí vězení je trestem s náhradou, pokud je tedy uloţen, je pro případ jeho porušení stanoven náhradní trest odnětí svobody s maximální dobou jednoho roku. Minimální doba samotného výkonu trestu domácího vězení stanovena není, tudíţ se teoreticky můţe jednat jen o několik dní. Maximální doba je ale stanovena na dva

15

Jelínek, J. a kol., Trestní právo hmotné, str. 358

22

roky. Pozitivem tohoto trestu je nezpřetrhání sociálních vazeb a kontaktů pachatele trestného činu. Jedná se o alternativní trest, coţ znamená ve svém původním pojetí trest, který není spojen s odnětím svobody a s izolací pachatele od společnosti. Ukládá se pachateli namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody a měl by naplnit stejný účel trestu.16 V praxi se jedná o zákaz vycházení z domu v době individuálního osobního volna odsouzeného, který tak má povoleno jen chodit do práce, navštěvovat zdravotnické zařízení či podobně. Je to tedy mírnější trest neţ odnětí svobody, který balancuje na pomezí omezení osobní svobody v pobytu za mříţemi a některým z alternativních trestů, které nabízí pachateli moţnost nápravy a setrvání v relativně normálním chodu ţivota. Zde je velice důleţitá osobnost odsouzeného a především faktické a technické zajištění dohledu nad vykonáváním tohoto trestu. Výhody oproti klasickému odnětí svobody ve věznici jsou především nákladové. Očekávané ušetření by se mohlo pohybovat přibliţně v rovině 302.000 Kč ročně na jednoho odsouzeného k trestu domácího vězení oproti odsouzenému ve výkonu trestu odnětí svobody. Na ušetření těchto nákladů, má vliv především to, ţe se o sebe odsouzený nadále stará sám, čili si zajišťuje stravu, ubytování, platí sociální a zdravotní pojištění, daně a pokračuje v zaměstnání. Kritikové trestu domácího vězení poukazují na špatné technické řešení dohledu nad osobami ve výkonu takového trestu a ve většině případů kritizují celkem velkou časovou flexibilitu, kterou odsouzený disponuje, během které můţe konat další trestnou činnost, dále je nutné zohlednit i fakt, ţe mnoho trestných činů, se můţe vykonávat i v domácím prostředí, případně z důvodu nuceného pobytu v domácnosti, mohou vznikat nové mezilidské konflikty. Proti těmto faktorům má napomoci činnost probačního úředníka, který v rámci realizace tzv. institutu předběţného šetření, tedy spolupráce probačního úředníka s obviněným před uloţením trestu domácího vězení, zjišťuje důleţité okolnosti pro uloţení tohoto trestu, tj. aktuálních bytových a sociálních poměrů obviněného a dalších okolností, které mají na případné uloţení trestu domácího vězení vliv. Probační úředník můţe na základě provedení základní analýzy rizik a potřeb pachatele a zjištění potřeb a zájmů oběti trestného činu navrhnout soudu uloţení přiměřených omezení nebo povinností obviněnému.17 Aby nedocházelo k maření výkonu takového trestu, provádí také probační úředník namátkové kontroly probíhající formou osobní návštěvy probačního úředníka v místě 16

Kalvodová Věra. Trestněprávní alternativy. In KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. str. 468. 17 Informační leták zveřejněný na webových stránkách PMS, https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni-2/

23

výkonu trestu a to v době, kdy se odsouzený podle podmínek trestu má v určeném obydlí zdrţovat. Namátkové kontroly jsou doplňovány konzultacemi odsouzeného s probačním úředníkem na středisku Probační a mediační sluţby a případnými dalšími kroky tohoto úředníka směřujícími k tomu, aby odsouzený vedl řádný ţivot.18 Tyto kontroly posiluje zavádění elektronických náramků, které monitorují pohyb odsouzeného. Jedná se o trest, který je u nás velmi málo vyuţíván a v současném rozsahu je rozhodně i finančně nevýhodný. Věřím, ţe se postupem času stane vyuţívanějším a s pomocí technického vývoje mnohem více funkčním a tím pádem prospěšnější společnosti.

4.4. Obecně prospěšné práce Jedním z nejvýznamnějších alternativních trestů se u nás, zejména v posledních letech, stává trest obecně prospěšných prací. Patří mezi novější alternativy k odnětí svobody, které jsou upraveny a uţívány v mnoha státech. Odborníci jej povaţují za velmi progresivní ambulantní opatření a vkládají do něj naděje vzhledem k jeho budoucímu vyuţívání. Ve své podstatě se vlastně jedná o legální nucenou práci pro obecný prospěch širšího okruhu lidí. Soud můţe uloţit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliţe vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a moţnosti nápravy pachatele uloţením jiného trestu k dosaţení účelu trestu není třeba. Trest obecně prospěšných prací můţe být vyměřen v délce konání od 50 do 300 hodin. Není třeba souhlasu odsouzeného, jako v případě udělení trestu domácího vězení, ale soud má dle zákona přihlédnout k jeho stanovisku. Pokud odsouzený veřejně u soudu deklaruje, ţe se mu trest obecně prospěšných prací příčí, postrádalo by smyslu takovýto trest uloţit. Z těchto důvodů se předpokládá, ţe pachatel trestného činu si uvědomí závaţnost svého jednání, trest přijme a vykoná. V opačném případě mu soud za kaţdou neodpracovanou hodinu vyměří den trestu odnětí svobody. V tomto směru lze spatřovat výrazné přitvrzení, jelikoţ v trestním zákoně účinném do dne 31.12.2009, se ukládal trest jednoho dne za neodpracování dvou hodin. V rámci na výkon tohoto trest je kladen důraz na co moţná nejvyšší uţitečnost prováděných prací a jejich flexibilitu, pro společnost i pachatele a mělo by se co

18

Informační leták zveřejněný na webových stránkách PMS, https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni-2/

24

nejvíce vyuţívat znalostí i vědomostí odsouzeného, případně lokálním poţadavkům, či aktuálním problémům.

4.5. Propadnutí majetku Trest propadnutí majetku patří k přísnějším trestům. Předpokladem k uloţení takového trestu je odsouzení pachatele za závaţný úmyslný trestný čin, kterým se odsouzený snaţil získat majetkový prospěch. Propadnout státu můţe pouze majetek ve vlastnictví odsouzeného. Do okruhu majetku spadá, podle definice z obchodního zákoníku, souhrn všech majetkových hodnot, čili věcí movitých i nemovitých, pohledávky a jiné penězi ocenitelné hodnoty. Nicméně se to nevztahuje na věci potřebné k uspokojení ţivotních potřeb odsouzeného, tak i věci, které jsou ţivotně důleţité pro osoby, o které má odsouzený povinnost se starat. V případě podílového spoluvlastnictví se trest můţe vztahovat pouze na podíl odsouzeného. Aby se zabránilo moţným machinacím s majetkem, soud můţe jiţ v průběhu trestního řízení majetek obviněného zajistit. Toto vykoná vţdy, v případě ještě nepravomocného rozsudku, kterým o tomto trestu rozhodne. Takový trest nebývá udělován příliš často, proto bych tu rád odkázal na zajímavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vedené pod sp. zn. 4 Tdo 1094/2010. Jedná se o usnesení, které odmítá dovolání odsouzené I. A., jenţ byla za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 trestního zákona odsouzena k trestu odnětí svobody na 8,5 roku společně s trestem propadnutí majetku a povinností uhradit způsobenou škodu. Mediálně známý je také rozsudek týkající se uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře, který byl odsouzen k téměř stejné délce výkonu trestu a také propadnutí majetku.

4.6. Peněžitý trest Jestliţe budu vycházet ze statistických údajů, je nezpochybnitelné, ţe hlavním motivem páchání trestné činnosti je majetkový prospěch. Jedná se v 65 % o majetkovou trestnou činnost, ke které můţeme směle připočíst 12 % hospodářské kriminality a určitě i mnohé další činy, především násilné, v jejichţ pozadí hrají roli mezilidské konflikty, ke kterým velmi často bývá pomyslnou rozbuškou finanční situace, apod. Jestliţe tedy je hlavním motivem páchání trestných činností nelegální obohacení, od jednoduchých aţ po velmi sofistikované způsoby, musí trestní právo reagovat institutem, který zabrání moţnosti, ţe by se taková forma trestní činnosti někomu mohla vyplatit. Nejvíce se v takovém případě jako adekvátní jeví peněţitý trest. Jedná se o jednoduše srozumitelnou sankci, kterou jistě kaţdý odsouzený znatelně pocítí.

25

Pokud se tedy jedná o získání peněz a ne primárně o páchání nelegálních činů, musíme jednak na jednu stranu prevencí zamezit kriminálnímu páchání z existenčních důvodů, a pro osoby které se dají označit jako hamiţné či alespoň vypočítavě snaţící se sami sebe obohatit nelegální cestou na straně druhé vytvořit takové podmínky, aby se jím takové jednání nevyplatilo. Peněţitý trest je od nového zavedení trestního zákoníku, udělován v denních sazbách v rozmezí od 100,- Kč do 50.000,- Kč. Dále soudce určí počet těchto denních sazeb v rozmezí od 20 do 730. Celková hodnota peněţitého trestu se rovná násobku počtu denních sazeb a výše stanovené denní sazby. Pokud si to spočítáme, nejniţší moţný peněţitý trest je 2.000,- Kč, naopak nejvyšší je 36.500.000,- Kč. Oproti minulé zákonné úpravě, se tak jedná, o poměrně znatelné navýšení horního limitu. Rozdělení do dvou rovin počtu a výše denní sazby se odvíjí na jedné straně z majetkových poměrů odsouzeného (výše denní sazby) a na straně druhé podle povahy a především závaţnosti spáchaného trestného činu (počet denních sazeb). Forma úhrady se stanovuje většinou najednou, ale v ojedinělých důvodných případech můţe být provedena platba ve splátkách. V případě, ţe odsouzený svoji povinnost zaplatit nesplní, stanovuje se náhradní trest odnětí svobody s horní hranicí 4 let. V případě potrestání peněţitým trestem za nedbalostní čin, se po zaplacení hledí na odsouzeného jako na netrestaného. Peněţitý trest se však neuţije, pokud soud uzná, ţe by získání peněţité částky od odsouzeného bylo neuskutečnitelné.

4.7. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Na rozdíl od trestu propadnutí celého majetku, v případě tohoto trestu se jedná o propadnutí věcí spojených s pácháním trestné činnosti a nehledí se natolik, komu náleţí vlastnické právo. Samozřejmě, jedná-li se o věci prokazatelně patřící poškozeným, jsou jim vráceny. Podstatou trestu je totiţ především zneškodnit takovou věc či jinou majetkovou hodnotu, která by mohla slouţit k dalšímu páchání trestné činnosti. Typickým příkladem mohou být zbraně, prekurzory k výrobě drog, drogy samotné, padělané peníze, tiskařské stroje apod. Tento trest sice můţe být v některých případech udělen samostatně, nicméně v drtivé většině případu je udělován jako trest souběţný.

4.8. Zákaz činnosti V řadě případů je nejvíce vhodným trestem zákaz nějaké konkrétní činnosti. Soudy disponují moţností uloţit zákaz od jednoho do deseti let činnosti, která úzce souvisí se spáchaným trestným činem. Neexistuje taxativní vyjmenování konkrétních činností, které soud můţe zakázat, tudíţ je spektrum moţných trestů opravdu široké. Uplatnění v praxi se týká především zákazu řízení motorových vozidel, zákazu 26

vykonávání funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností, práce u bezpečnostního sboru apod. Vţdy to kauzálně musí souviset se spáchaným trestným činem. Nejedná se tedy o trestní opatření, kdy případně zakáţeme osobě, která bývá po poţití alkoholu agresivní, navštěvovat restaurační zařízení, ale tento trest souvisí s výkonem nějaké funkce, zaměstnání, nebo odborné činnosti. Tento druh trestu můţe být pouţit jak samostatně, tak i jako trest spolčený s odnětím svobody. Dle konkrétních případů existují velké rozdíly v moţnosti opravdu důsledného zamezení nedodrţení daného trestu. Logicky vyplývá, ţe v případě zákazu práce u policie, je skoro nemoţné, tento zákaz obejít, ale naopak v případě zákazu řízení motorového vozidla, se jedná o velmi sloţité moţnosti k zamezení takového jednání. V případě nedodrţení povinnosti respektovat soudní rozhodnutí, dopustí se takový člověk trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení § 337 trestního zákoníku. Judikatura Nejvyššího soudu velice striktně dbá na důsledném dodrţování výkonu trestu zákazu činnosti. Časté dovolání týkající se skutkového stavu, ţe se jednalo o výjimečné porušení, případně o porušení, kterým nikomu nebylo způsobeno škody, jsou v naprosté většině případů odmítaný a zdůvodňovány důleţitostí naprostého dodrţování omezení vyplývajících ze soudního rozhodnutí bez výjimky, vyjma zákonem stanovených institutů nutné obrany, či krajní nouze. Příkladem můţe být abstrakt rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 594/2004, který zní takto: V době výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů nesmí pachatel řídit jakékoliv motorové vozidlo. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se proto můţe dopustit porušením tohoto zákazu téţ v rámci praktického výcviku k získání řidičského oprávnění v autoškole, a to i za situace, jestliţe pachatel řídí motorové vozidlo pod dohledem instruktora. Samotná skutečnost, ţe zakázanou činnost (např. řízení motorového vozidla) vykonával pachatel pod kontrolou a pod vedením jiné osoby, byť specificky odborně připravené, nic nemění na tom, ţe porušil omezení stanovená mu uloţeným trestem a ţe vykonával zakázanou činnost. Do doby trvání trestu zákazu činnosti, se případný výkon odnětí svobody nepodmíněně nezapočítává.

4.9. Zákaz pobytu Z výše uvedeným trestem zákazu činnosti, má mnohé společné trest zákazu pobytu. Jedná se délku v rozmezí 1 aţ 10 roků, na které se můţe uloţit a také se jedná o trest, který můţe soud uloţit samostatně nebo jako trest společný a jeho účinnost začíná platit aţ po případném vykonání trestu odnětí svobody nepodmíněně.

27

Naopak rozdílnost, kromě samotné podstaty, ţe výše uvedený trest se zabývá okruhem lidských činností a trest zákazu pobytu souvisí s místem, resp. obyvateli daného místa, je v tom, ţe tento trest je veskrze eliminačního charakteru a má za cíl zpřetrhání špatných sociálních vlivů působících na odsouzeného a především zabránit do budoucna páchání trestné činnosti na nějakém, soudem určeném, území. Mnohé města se tak snaţí zbavit “nevítaných“ hostů a dle mého názoru problémy vzniklé moţným asociálním chováním a kriminalitou takových osob pouze přemísťují jinam. Ale věřím, ţe v některých případech se můţe jednat o dobrý nástroj, nicméně kontrola dodrţování výkonu tohoto trestu je značně problematická.

4.10. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Za jistý druh speciálních nezákonných činností, především ve formě výtrţnictví a různých agresivních útoků proti jiným osobám, konaných v rámci důleţitých kulturních událostí a častěji v souvislosti se sportovními utkáními, můţe soud trefně uloţit zákaz navštěvování takových to akcí aţ na dobu deseti let. Dohled nad odsouzenými provádí probační úředník, a kdyţ to uzná za nutné, má odsouzený povinnost během inkriminované události, které se z nařízení soudu musí nezúčastnit, navštěvovat obvodní oddělení policie a po dobu události na místě setrvat. Tento trest je velmi specifický a dá se říci, ţe účelově reflektuje především události na sportovních stadionech, kdy se přímím zákazem, snaţí zamezit násilným činům. Také přijetí tohoto trestu mezi další soudem ukládané tresty, bylo z hlavní části ovlivněno diváckým násilím na stadionech a nemoţností postihu takového jednání zákazem činnosti. Jako odlehčení přikládám zamyšlení pro případ, kdyţ by se takto odsouzený občan stal například hráčem nějakého sportovního klubu a měl záměr nastoupit k utkání, jestli by se jednalo o porušení zákazu či nikoliv?

4. 11. Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání Nejedná se v ţádném případě o trest samostatný a svým dopadem se týká pouze speciálních subjektů, jenţ takovými čestnými tituly či vyznamenáními vůbec disponují. Tento trest tedy lze uloţit pouze jako trest vedlejší a to v souvislosti s nepodmíněným odnětím svobody na alespoň dva roky a to ještě za skutečnosti, ţe k trestnému činu došlo ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky.

28

V rámci tohoto trestu lze i odebrat vojenské hodnosti. V tomto případě se můţe jednat o trest přidaný k jakémukoliv samostatnému trestu, a to především v případech udrţení kázně a pořádku v ozbrojených silách. Tituly, které se odebírají, jsou čestné (různé řády či státní vyznamenání), nepatří sem tituly, kterých pachatel dosáhl vysokoškolským vzděláním.

4.12. Trest odebrání vojenské hodnosti Při ztrátě vojenských titulů je voják degradován na hodnost vojína. Všechny tyto ztráty jsou trvalé, jejich znovunabytí ovšem není nijak omezeno. 19 Tento trest stejně jako předešlý trest ztráty titulů a vyznamenání, lze uloţit pouze jako trest vedlejší a to v souvislosti s nepodmíněným odnětím svobody na alespoň dva roky a to ještě za skutečnosti, ţe k trestnému činu došlo ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky. Případně i vedle jiného trestu, jestliţe by to k povaze spáchaného trestného činu bylo ţádoucí pro kázeň a pořádek ozbrojených sil. Jedná se o trest notně exemplární, který ale má pro odsouzeného i velké finanční a kariérní důsledky.

4.13. Vyhoštění Posledním trestem, kterým disponuje naše trestní právo, je institut vyhoštění. Takovýto trest se vztahuje pouze na cizince, kterým podle definice obsaţené v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky (326/1999 Sb.) je kaţdá fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Soud můţe cizince vyhostit na dobu od 1 do 10 roků, případně na dobu neurčitou, na základě závaţnosti a povahy spáchaného trestního činu. Samotné vyhoštění provádí policie ČR a ve většině případů se tak děje přímo do země, jenţ je odsouzený státním příslušníkem. Tento trest obsahuje výjimečné zákonné ustanovení, kterým se stanovují negativní podmínky uloţení trestu vyhoštění. Soud tedy vyhoštění neuloţí, jestliţe mu v takovém rozhodnutí brání některý z ustanovení 3 odstavce § 80 trestního zákona, který pojednává o vyhoštění. Prvním důvodem, proč by soudce takový trest, za splnění ostatních zákonných podmínek, neměl uloţit, je případ, kdy nebyla prokazatelně zjištěna státní příslušnost obţalovaného. Motivem k takovému omezení můţe být fakt, ţe v případě absence 19

Kratochvíl Vladimír a kol., Kurs trestního práva – trestní právo hmotné – obecná část, str. 518 - 519

29

státní příslušnosti, není kam takového odsouzeného vyhostit. Můţe být dosti diskutabilní do jaké z okolních zemí takového odsouzeného vyhostit, kdyţ zváţíme okolnost absencí hranic, musí být vyhoštěn do zemí mimo EU, ale do jaké, to můţe být otázkou. Problémem můţe být i samotné překročení hranic, jestliţe odsouzená osoba nemá doklady totoţnosti, natoţ cestovní pas. Osobně se shoduji s judikátem Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 6 Tdo 1457/2010, ţe zjištění, ţe pachatel nemá ţádnou státní příslušnost, nebrání uloţení trestu vyhoštění. V takovém případě není dána překáţka bránící uloţení tohoto trestu uvedená v § 80 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, podle něhoţ soud trest vyhoštění neuloţí, jestliţe se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele. Dle názoru soudu se totiţ nejednalo o případ, kdy se nepodařilo zjistit státní příslušnost, ale naopak bylo přesně zjištěno, ţe odsouzený není ţádným státním příslušníkem. Myslím si, ţe takový výklad by mohl být ve všech případech, kdy soud prokazatelně nezjistí něčí státní příslušnost a usnese se na tom, ţe není státním příslušníkem ţádné země a bude moci na takového obţalovaného, v případě uznání viny, vyuţít pravomoci uloţit trest vyhoštění. Dalším omezením je případ, kdy byl odsouzené osobě udělen na našem území azyl, nebo doplňková ochrana. Jinak se také hledí na občany zemí EU a jejich rodinné příslušníky, kteří mají na našem území trvalý pobyt. Tyto osoby mohou být vyhoštěny pouze v případě ohroţeni bezpečnosti státu a veřejného pořádku. Pokud taková osoba trvale ţije na našem území minimálně posledních 10 roků, můţe být vyhoštěna pouze v případě ještě mnohem váţnějších důvodů svědčících o případném ohroţení bezpečnosti státu. Dalším důvod je především humánní, kdy brání vyhoštění osob, kterým v jejich domovině hrozí nelidské zacházení nebo potrestání, pro jeho rasu, etnickou či sociální příslušnost, nebo politické či náboţenské smýšlení. Posledním důvodem, je nejhojněji obhajobou vyuţívané tvrzení, ţe odsouzený má na našem území trvalý pobyt, pracuje a má sociální a rodinné zázemí. V tomto případě by bylo vyhoštění v rozporu se zájmem státu na spojování rodin. Pachatel trestného činu musí splňovat všechny tyto poţadavky. V takovém případě můţeme totiţ tvrdit, ţe i kdyţ se oficiálně jedná o cizince, je jiţ neoddělitelně spjat s naší zemí a tudíţ lze na něj hledět, i z pohledu potrestání, jako na Českého občana. Takovýto trest komplexně, dle mého názoru, je trochu krátkozraký pokud se udělí pouze samostatně. Jedná se pak totiţ o pouhé vyuţití situace v případě cizince k moţnosti se takového jedince zbavit a v tom spatřuji naprostou devastaci účelu trestní represe. Samozřejmě, ţe nezapomínám na ekonomickou stránku věci, nicméně spravedlivým se mi jeví vykonání trestu ve stejné míře, jako by se jednalo o Českého občana a teprve po vykonání takového trestu vyuţít institutu vyhoštění. V tomto případě zhoršení podmínek pro cizince nespatřuji ţádnou diskriminaci, 30

jelikoţ cizinec by měl do cizí země přijít z ušlechtilejších důvodů, neţ je páchání trestné činnosti. Trest vyhoštění se ale také týká českých pachatelů trestné činnosti v zahraničí a z takového pohledu se také domnívám, ţe by měli být vyhoštěni aţ po vykonání jiného trestu, jelikoţ by v jiném případě byly vlastně nepotrestáni a u nás by mohli začít znovu trestnou činnost páchat.

5. Trestání právnických osob Novinkou, která v současné době přibývá do pomyslného světa trestů v Českém trestním právu, jsou tresty pro právnické osoby. Podmínkou, ale zůstává zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Zákon 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, byl poslaneckou sněmovnou schválen, ale dočkal se prezidentského veta. Nicméně je velmi pravděpodobné, ţe veto bude oběma komorami přehlasováno a zákon se dočká účinnosti. Důvodem k zavádění této odpovědnosti (která jinak nachází pravidelného uplatnění především v právu správním) je snaha účinně postihnout konkrétní právnickou osobu, zejména za situace, kdy pro trestný čin není moţno trestně stíhat a odsoudit osobu fyzickou nebo kdy by odpovědnost fyzické osoby nebyla z hlediska trestního práva dostačující.20 Zavedení trestní odpovědnosti a moţnosti potrestání pro právnické osoby reaguje na trend vyuţívání právnických osob jako ochranného štítu před případnou trestní represí. Nejedná se o všechny skutkové podstaty trestných činů, ale především majetkové, hospodářské, obecně nebezpečné a proti ţivotnímu prostředí. Například hospodářská kriminalita v posledních letech dosáhla takových rozměrů, ţe destabilizuje nejen právní vědomí občanů, ale i celé národní hospodářství. Nese v sobě společenský náboj související s ideou fungování společenské spravedlnosti při získávání majetku a ekonomického, a tím i společenského, vlivu.21 A co se týče ohroţení ţivotního prostředí, v dnešní době je opravdu velmi důleţité, se postavit nadnárodním korporacím, které se stavějí nešetrně k přírodě a lidskému ţivotu, pro které hrozící postih správní pokuty (pro ně směšně nízké) není nijakým rizikem a omezením v pokračování nelegálních aktivit směřujících k obrovským finančním ziskům. Celkově je ale daná problematika dosti diskutabilní a proto se v odborných kruzích můţeme setkávat s opačně naladěnými názory na potřebu zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Nicméně jak poukazuje J. Kuchta málokterá diskuze 20

Trestní odpovědnost právnických osob, power pointová prezentace dostupná na webových stránkách: www.cak.cz/assets/topo-pro-cak-ke-zverejneni.ppt ,autor: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. 21 Fryšták, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava: Key Publishing, 2007, s. 182.

31

se týká procesně právních otázek22 a samotného zavedení do praxe s co moţná nejméně nesrovnalostmi. Mezi velmi důleţité faktory patří i stanovení trestů, hrozících právnickým osobám za protiprávní jednání. Jak tvrdí J. Jelínek, při zavedení pravé trestní odpovědnosti právnických osob by měl být systém sankcí dostatečně členitý, aby umoţňoval soudu výběr nejvhodnější sankce, případně kombinaci sankcí, které by v efektivní podobě naplňovaly účel sankcionování právnických osob.23 Ve stejném článku se můţeme dovědět ve kterých zemích je jiţ do právní praxe trestní odpovědnost právnických osob zavedena. Shodou okolností mezi zeměmi, které ještě tuto trestní odpovědnost zavedenou nemají, patří naši dva sousedé, Německo a Slovensko. Většina zbytku Evropy jiţ uplatňuje proti právnickým osobám trestní represi. Co se týče trestání, ve většině zemí se nejedná o příliš pestrou škálu trestů, a ve většině případů dominuje peněţitý trest. Opakem je Francie se svými 10 různými tresty. V Českém právu se bude jednat o tresty následující: zrušení právnické osoby propadnutí majetku peněţitý trest (20 – 730 denních sazeb po 1000 – 2 mil. Kč) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zákaz činnosti (1 – 20 let) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěţi (1 – 20 let) zákaz přijímání dotací a subvencí (1 – 20 let) uveřejnění rozsudku (veřejný sdělovací prostředek) Tresty lze uloţit samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uloţit peněţitý trest, zároveň s propadnutím majetku a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty souběţně se zabráním téţe věci nebo jiné majetkové hodnoty.

5.1. Trest výjimečný 5.1.1. Zrušení právnické osoby Za páchání opravdu nejzávaţnějších zločinů, předně v případě propojení právnické osoby s organizovaným zločinem, případně pokud zaloţení právnické osoby bylo vykonáno přímo z důvodu páchání nelegálních činností apod., můţe soud uloţit trest naprostého zrušení. Taková právnická osoba přejde do likvidace a soud určí likvidátora. V takovém případě je vhodné uloţit vedle trestu zrušení právnické osoby i 22

doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc.: Trestní řízení proti právnickým osobám z pohledu některých zásad trestního práva procesního, článek dostupný na http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/trest/kuchta.pdf 23 : Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání, dostupný z http://www.mvcr.cz/clanek/trestni-odpovednost-pravnickych-osob-jako-predmet-zkoumani.aspx

32

propadnutí majetku, který by měl být v první řadě pouţit k uspokojení pohledávek věřitelů. Český soud má právo zrušit pouze právnickou osobu, jeţ má sídlo na našem území. Jestliţe se jedná o obchodní společnost podnikající v bankovní oblasti, soud můţe takový trest uloţit, aţ po vyjádření České národní banky. 5.2. Tresty majetkové povahy 5.2.1. Propadnutí majetku Zákon (418/2011 Sb.) vysloveně stanovuje, ţe soud můţe uloţit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li právnickou osobu za zvlášť závaţný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snaţila získat majetkový prospěch. Takţe se jedná o nejpřísnější z trestů majetkové povahy. Majetek propadá státu, případně k pokrytí pohledávek. Omezení jsou stejná, jako v případě zrušení právnické osoby, tedy jestliţe se jedná o banky, pojišťovny apod. je třeba vyjádření ČNB.

5.2.2. Peněžitý trest V jiných zemích často jako jediný, ve většině zemí nejpouţívanější, peněţitý trest je svojí povahou nejvhodnějším prostředkem k trestání právnických osob. Případné udělení trestu, ale nesmí být k újmě poškozeného a musí reflektovat závaţnost porušeného zájmu a ekonomickou situaci právnické osoby. Systematika udělení peněţitého trestu je obdobná jako v případě stejného trestu pro fyzickou osobu. Konečná výše se stanovuje násobkem počtem denních sazeb a jejich výší (20 – 730 x 1000 – 2 mil. Kč), tzn. ţe nejvyšší moţnou udělenou částkou je 1.460.000.000 Kč. Jedná se o svého druhu trest univerzální. Můţou však nastat problémy s vymáháním stanovené finanční částky a i přes zajišťovací instituty, se právnická osoba můţe zaplacení vyhnout, proto by nebylo od věci, stanovit pro případ nesplnění povinnosti náhradní trest, nejlépe přímo trest zrušení právnické osoby.

5.2.3. Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty I v tomto trestu lze najít velmi velkou shodu s obdobným trestem hrozícím fyzickým osobám. Rozhodně má stejný cíl, kterým je totiţ především zneškodnit takovou věc či jinou majetkovou hodnotu, která by mohla slouţit k dalšímu páchání trestné 33

činnosti. Typickým příkladem mohou být zbraně, prekurzory k výrobě drog, drogy samotné, padělané peníze, tiskařské stroje apod.

5.3. Tresty omezující činnost právnické osoby 5.3.1. Zákaz činnosti Soudy budou moci zakázat právnické osobě na 1 aţ 20 roků určitou činnost. Z povahy trestu by se nemělo jednat o činnost stěţejní, jelikoţ by se de facto jednalo o zákaz činnosti, tak jak se obává ve svém článku24 O. Štefánik, který zároveň kritizuje příliš vysokou horní hranici a povaţuje ji za příliš dlouhou. Myslím, ţe obavy nejsou na místě, jelikoţ se jedná o vhodný nástroj, kterého je účelem v zabránění konkrétních nelegálních činností, nikoli stěţejních činností směřujících k zisku legální cestou. Více nám prozradí aţ samotná rozhodovací praxe.

5.3.2. Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Trest specializovaného zákazu spočívá v tom, ţe se právnické osobě po stejnou dobu, jako v případě zákazu činnosti (1aţ 20 roků), zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení o veřejných zakázkách, koncesního řízení nebo veřejné soutěţe.

5.3.3. Zákaz přijímání dotací a subvencí Trest mající podobnou systematiku (především délka uloţeného trestu) jako předešlý, který se ale zaměřuje na potírání zneuţívání dotací a podobných dávek z veřejných financí.

5.4. Trest stigmatizující 5.4.1. Trest uveřejnění rozsudku Jako posledním s celého spektra trestů je trest uveřejnění rozsudku, čili oznámení veřejnosti o spáchání trestného činu a uznání viny konkrétní právnickou osobou. Jedná se o velmi specifický trest, který je dle mého názoru velmi zajímavý a vhodný. Svět byznysu a právnických osob celkově, je velice závislý na vlastním image a 24

Ondrej Štefánik, článek PROBLEMATIKA SANKCIONOVÁNÍ PRÁVNICKÝCH OSOB, dostupný na http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/trest/stefanik.pdf

34

marketingovém obrazu, tudíţ zveřejnění faktu, ţe daná právnická osoba je zločinec, můţe mít často mnohem fatálnější důsledky, neţ některá jiná sankce. Samotné vykonání takového trestu stanoví soud, realizaci a finanční náklady si ale musí uhradit právnická osoba sama. Soud tedy určí v jakém médiu a v jakém rozsahu je právnická osoba povinna toto zveřejnění provést. Opravdu se těším, aţ se nějakého takového zveřejnění dočkám a jsem zvědavý na jeho formu.

6. Tresty v Českém trestním právu de lege ferenda V posledních letech prošla naše celá společnost nebývalými změnami, na které musí trestní právo, potaţmo trestání, reagovat. Předně bych navrhoval, aby se touto problematikou začali opravdu váţněji zabývat osoby kompetentní k této problematice s tím, ţe je potřeba nového pohledu na věc a nesnaţit se pouze řešit problémy vzniklé, nýbrţ najít řešení úplně nová a vyuţívající plně moderních technologií. Aby se omezil počet kriminálních činů a pachatelů těchto činů je potřeba mnohem více vyuţívat preventivních moţností. Je třeba hledat opravdové příčiny páchání nezákonných činů a snaţit se zamezit jejich vzniku. Do preventivní oblasti podle mě patří také kladení větší váhy na morálku, která se bohuţel v naší době opravdu vytrácí. Pociťuji jako velký problém absenci jakékoliv institucionálního nebo osobnostního příkladu pro vedení řádného ţivota. Ze statistik jednoznačně vyplývá, ţe míra kriminality rapidně klesá s její objasněností, tudíţ bych se opravdu zaměřil na zlepšení podmínek policejní práce, na větší počet opravdu kvalitních a vzdělaných lidí v těchto sloţkách a lepší spolupráci mezi policií a státním zastupitelstvím. V případě opravdu vysoké pravděpodobnosti, ţe budu usvědčen z nějakého trestného činu, se i v případě nízkého trestu, raději daného činu nedopustím. V trestním právu mi chybí nějaká pozitivní motivace. Jsou zde k vidění pouze zákazy, příkazy, ustanovení a tresty, neexistují tu odměny, pochvaly a podobně laděné instituty. Moţná to zní naivně, ale věřím, ţe současný stav je pouze jednostranně represivní a je potřeba tuto okolnost vyváţit. Kdyţ se podíváme zpětně do minulosti, lidé křesťanské civilizace dodrţovali pravidla především ze své touhy odejít po smrti do nebe a ne ze strachu z pekla. V dnešní situaci, kdy většina lidí vidí jediný smysl svého ţivota v získávání a hromadění peněz, by si lidé váţící si práva a zákonů, zaslouţili moţnost uznání. V první rovině by mohly vzniknout např. pochvaly či dokonce odměny za pomoc při objasnění trestného činu. Upřímně mi hodně chybí nějaká informovanost a právní vzdělanost během základních resp. středních škol, kdy mladí lidé ani neznají své práva ani povinnosti. Právě pro mladé delikventy jsme zastáncem zavedení sovích trestů, které jsou 35

zavedeny jiţ v několika zemích, kdy mladý pachatel trestného činu, vykoná několik dnů svého trestu ve vězení s nejpřísnějším reţimem a zbytek jiţ absolvuje prospěšnými prácemi a častými kontakty s probačními úředníky. Po důkladnějším zabývání se problémy spojenými s výkonem trestu odnětí svobody, musím konstatovat, ţe uvěznění na krátké časové období je velmi kontraproduktivní a negativa velmi převyšují pozitiva. Navrhuji zrušení trestů v trvání do tří let a tyto plně nahrazovat obecně prospěšnými pracemi a v budoucnu především tresty domácího vězení. Proto je velmi důleţité, aby se vyuţilo dnešního neuvěřitelného technického rozvoje a dohled nad těmito odsouzenými by mohl být vykonáván s vyuţitím náramkových čipů a třeba z řad i dobrovolníků. S nepodmíněného trestu odnětí svobody by se stal mnohem tvrdší trest, jelikoţ by jej absolvovali pouze mnohem nebezpečnější pachatelé a to pouze od minimálně tří let pobytu. V rámci tohoto výkonu bych více začal spolupracovat se soukromými firmami, které by měli moţnost tyto lidi zaměstnávat. V rámci výkonu by kromě opravdu jen výjimek musel kaţdý opravdu dosti pracovat, aby na vězení vydělal. Nebránil bych se studiu a učení různých řemesel, aby se lidé naučili smysluplné práci a mohli pak po absolvování trestu tyto znalosti vyuţít. Existuje i moţnost výroby proudu na rotopedech a podobné alternativní vyuţití lidské fyzické síly. Dle mého názoru by mohl stát více vyuţívat tyto potencionální pracovníky v rámci svých potřeb. Zavedl bych minimálně roční dohled po skončení výkonu trestu, kdy bych doporučoval čipové náramky k moţnosti lokalizace, ale zároveň po tuto dobu by stát mohl aktivně těmto lidem pomáhat najít práci a začlenit se do sociálního prostředí, případně by mohly existovat různé přechodné věznice, ze kterých by mohli vycházet ve stanovených intervalech a tak si postupně zvykat na normální ţivot. Budoucnost vězení osobně spatřuji pouze jako výkon trestu pro nebezpečné násilnické osoby, lidé zapojené do organizovaného zločinu a proti společenské osoby, které tento trest jednoduše eliminuje od zbytku společnosti s tím, ţe se dá vyuţít jejich fyzického, případně i psychického potenciálu k levné výrobě. Podmíněný trest svobody bych změnil na trest omezení osobní svobody, ve stylu polského trestu kary ograniczenia wolnosci, nebo rovnou na trest domácího vězení. Podmínka není mnohými odsouzenými vnímána jako ţádná újma a minimálně zabraňuje v dalším páchání trestných činů. Za méně závaţné zločiny, bych uděloval trestné body, podobně jako u dopravních přestupků. Trestný bod, společně s náhradou škody, zákazem činnosti apod., by mohl přispět oddělení nepoučitelných recidivistů od ojedinělých pachatelů trestné činnosti. Podle závaţnosti trestného činu by se mohlo udělovat 1, 3 nebo 5 bodů, a v případě překročení hranice 12 bodů v součtu, by soud udělil několikaletý trest

36

odnětí svobody. Body by mohly být vedeny u stejné agendy jako v současné době výpisy z trestního rejstříku. Jsem pro větší vyuţívání peněţitých trestů, a přikláním se k rozšíření forem výkonu takového rozhodnutí. Mohl by přibít trest dlouhodobých sráţek z platu, případné navýšení daňové povinnosti souběţně s dohledem nad finančními machinacemi, některých osob. Umím si např. představit trest strţení 10 % procent platu po dobu 10 let apod. Trest obecně prospěšných prací by měl více reflektovat zaměření a talent odsouzeného a s maximálním úsilím vyuţít jeho potenciálu, mohl by být častěji vyuţíván v případech odsouzených inteligentních lidí a úspěšných přímo v jejich oboru, kdy by musely vykonávat odbornou práci pro stát. Kromě hodinových sazeb by mohl existovat trest, kdy po dobu několika let, bude odsouzený povinen pomáhat v případě havárií a různých nečekaných událostí ve svém okolí, tak jak se jedná u veřejně prospěšných prací. Přibýt by mohl i trest zákazu pobírání sociálních dávek na soudem stanovenou dobu, jako reakce za podvody a neoprávněné vyuţívání takových to podpor, kterými nejvíce škodí opravdově potřebným lidem. A na závěr bych velmi uvítal nějaký trest, který by nahradil jiţ v podstatě se vytrácející sociální kontrolu. Kdysi lidé bydlící v rámci mnohem menší komunity měli mnohem větší vliv na své okolí, dnes se svět stává příliš anonymní, a nahrává to spíše nekalím činnostem. Zazvonění mobilního telefonu během divadelního představení, není trestné, ale kdyţ se podíváte do tváře inkriminované osoby, umíte si představit, ţe to veřejné odsouzení a poníţení je opravdu dostačující. V polském právu existuje trestní opatření zveřejnění rozsudku, tak jako u nás chystaný trest pro právnickou osobu, také pro fyzické osoby. Nerad bych byl nařknut z nějaké xenofobie a nabízí se odsouzení z důvodu neetičnosti, ale v myšlenkách si pohrávám s moţnosti v konkrétních případech volit moţnost trestu, kdy by odsouzený byl nucen nosit nějakou pásku či vestu, která by ho označovala za např. zloděje, násilníka apod. Svět se velmi zrychlil, ale lidé se tolik v jádru nemění a proto za mnoho deliktů můţe právě naprostá lhostejnost a anonymita. Účel takového trestu bych viděl především v odstrašení, ale i v pocítění společenského odsouzení. V případě uznání viny z úmyslného trestného činu totiţ nespatřuji důvod k přílišnému braní ohledů na anonymitu odsouzených a myslím, ţe by takový relativně levný (jediné výdaji by bylo dohlíţení na dodrţování takového trestu) splnil, přesně to, čeho chceme trestní represí dosáhnout.

37

7. Závěr Ve své práci jsem se snaţil podrobněji, ale srozumitelnou formou, čtenáře seznámit s druhy trestů v Českém trestním právu. Mnohdy mi to nedalo a vyjadřoval, jsem jiţ v rámci tohoto textu v úvahách de lege lata. V úvodu práce jste se mohli seznámit s historickým exkursem a poznávat tak cestičku, která naše trestní právo přivedla aţ k místům, kde dnes stojíme. Problematika trestání je dle mého názoru velmi poutavá a během psaní práce mě toto téma zajímalo více a více. Kdyţ člověk píše o nějakém problému v takto obecné rovině, bohuţel často zapomíná, ţe v mém konkrétním případě, píši o problematice, která velmi ovlivňuje lidské osudy a člověk nebere v potaz, ţe případným názorem resp. návrhem můţe někomu ublíţit. I kdyţ jsem člověk spíše emotivního zaměření a je často velmi těţké se vypořádat s vnitřními emocemi, musím uznat, ţe problematika trestání se z valné většiny případů vztahuje na osoby, které si to zavinili sami a vnitřně si to uvědomují, proto není vhodné jim příliš ustupovat a tím je často pobízet k páchání trestného činu. Snaţil jsem se věnovat i trestání právnických osob a s touto problematikou případné čtenáře podrobněji seznámit. Za cíl jsem si kladl dát uceleně dohromady celou problematiku trestání, kdy jsem nezapomněl na teoretickou stránku věci ani na samotné seznámení s praxí. Na závěr jsem si dovolil přijít s několika návrhy moţných legislativních změn, případně usměrnit budoucí vývoj této problematiky. Věřím, ţe jsem psal poutavou formou a doufám v přínosnost mé práce.

38

Literatura: Vlček Eduard, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006 Malý, Karel a kol., Dějiny Českého a Československého práva do roku 1945, Praha: Linde, 2004 Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002 Novotný Otto, Zapletal Josef a kolektiv, Kriminologie, 3., přepracované vydání, nakladatelství ASPI 2008 Pavlovský Pavel a kolektiv, Soudní psychiatrie psychologie. Vyd. 3, Grada publishing 2009 Černíková, V., a kol. Sociální ochrana. Terciální prevence, její moţnosti a limity, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008 Kratochvíl, V., Kuchta, J., Mates, P., Kalvodová, V., Zezulová, J., Juráková, I. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003 Fenyk, J., Illková, P. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu zákonu. Výňatky z hmotněprávních rozhodnutí a stanovisek. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000 Lyons, L. Historie trestu. Justiční tresty dávných dob po současnost. 1. české vydání. 2004 Fryšták, Marek. Trestní právo hmotné: obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009. Kratochvíl, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009. Kuchta, Josef; Válková, Helena. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. Novotný, Oto. O trestu a vězeňství: studie o funkcích trestu v soudobé naší společnosti. Praha: Academia, 1967. Ţatecká, Eva. Postavení a úkoly Probační a mediační sluţby. Ostrava: Key Publishing, 2007. Fenyk, Jaroslav. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. Praha: Linde, 2010. Jelínek, J. a kol., Trestní právo hmotné - obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. Fenyk Jaroslav, Smejkal Ladislav, Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář, Wolters Kluwer, 2012 Kalvodová V., Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář, Wolters Kluwer, 2012

39

Články: Z internetového portálu eprávo.cz, autor: Roman Vicherek http://www.epravo.cz/top/clanky/nahrazeni-skody-pri-podminenem-propusteni-aneb-aby-sezlocin-nevyplacel-72913.html autoři: Kamil Šebesta, Pavel Drábek http://www.epravo.cz/top/clanky/trest-domaciho-vezeni-jeho-pripomenuti-v-souvislosti-s-jehoprvnim-vyuzitim-v-praxi-60177.html článek na internetovém portále wikipedia http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest Trestní odpovědnost právnických osob, power pointová prezentace dostupná na webových stránkách: www.cak.cz/assets/topo-pro-cak-ke-zverejneni.ppt ,autor: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc. Informační leták zveřejněný na webových stránkách PMS, https://www.pmscr.cz/trestdomaciho-vezeni-2/ Zákony: • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o Listině základních lidských práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. • Vyhláška č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení, ve znění pozdějších předpisů. • Vyhláška č. 457/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. • Vyhláška č. 458/2009 Sb., kterou se stanoví denní sazba připadající na náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady, ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon. • Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. • Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

40

Přílohy: Trend ukládání jednotlivých trestů v letech 1993 až 2010 V roce

Nepodmíněné odnětí svobody

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

8244 11126 12552 13375 13933 14656 15340 14114 12533 9659 9797 10192 10078 9997 9871 10255 10687 11818

Podmíněně odložené odnětí svobody

peněžitý trest

20201 33554 35724 37020 37190 33059 38188 35617 32817 34942 35676 36162 36006 38657 42242 42157 41686 44403

4591 5648 4978 4734 4703 2634 3370 3571 3324 3500 2941 2913 2663 2678 4552 5307 5280 3462

Obecně prospěšné práce

------725 1600 1776 3215 7084 8835 13424 13592 13031 11990 11787 11921 11193 11804 7420

Jiný samostatný trest

Upuštěno od potrestání

339 427 471 427 488 372 707 754 589 1165 1590 1622 1763 1386 1206 993 1766 1277

1782 1176 1232 1693 1863 1586 1774 2071 2084 2408 2535 2817 2891 2723 2868 2684 2494 2051

Grafické znázornění trendů v ukládnání jednotlivých trestů v letech 1993 až 2010 50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Nepodmíněné odnětí svobody

Podmíněně odložené odnětí svobody

peněžitý trest

Obecně prospěšné práce

Jiný samostatný trest

Upuštěno od potrestání

41

Druhy trestů, uloženy soudy v roce 2010

Zákaz činnosti, 545

Peněžitý trest, 3461

Odnětí svobody podmíněně odložené

Odnětí svobody nepodmíněně, 11818

Domácí vězení Obecně prospěšné práce

Obecně prospěšné práce, 7420

Peněžitý trest Odnětí svobody podmíněně odložené, 44403

Zákaz činnosti Odnětí svobody nepodmíněně

Domácí vězení, 114

Trestní opatření uložené ve spojení s jiným trestem v roce 2010

4409

Zákaz činnosti

1547

Peněžitý trest Jiný trest 18894

42

Odnětí svobody nepodmíněně, podle délky trvání (uložené v roce 2010) Doživotí, 1

Do 1 roku Od 1 do 5 let, 3631

Od 15 do 25 let Od 5 do 15 let Do 1 roku, 7685

Od 1 do 5 let Doživotí

Od 5 do 15 let, 487 Od 15 do 25 let, 15

43

Resumé My Bachalar thesis deals with the types of sentences in Czech criminal law. At the beginning of the work is little historical excursion to the development of the punishment on the territory of the Czech Republic. After studying the actual definition of the purpose of punishment, including the brief characteristics of the theory, which is concerned with punishing the (absolute, relative, retributiv, restorative, etc). The core part of the work deals with the characterisis of the individual punishments, as defined in the criminal code, taking into account the practical fulfilment of the purpose of the punishment for each of them. These individual sentences are facultative listed in the framework of the provisions of § 52 of the czech criminal code and are developed in more detail in the following paragraphs. Great attention to dedicate the sentence of deprivation of liberty and, in particular, the negative aspects of this punishment. Because of that, most of the punishment doesn't take too long, start with the negative consequences of the positive prevail. Is not possible to change the personality of the offender in just three months in the positive direction, nor at the same company too will perceive the absence of this offender within the company, as a relatively short time from prison. On the contrary, the exercise and the short sentence is capable of completely abandon the social relations, to terminate the employment opportunities and perpetrators within the prison "spoil". I also alternative penalties and their practical use. He faced the readers statistics most often awarded punishments and comprehensible form trying to find on existing sanctions both positive and negative characteristics. A substantial part of my work is also more apprise with the new rules relating to the punishment of legal entity. At the conclusion of the work I submit some of his proposals for legislative change. The future is especially in the more frequent use of modern technologies, the introduction of Penal points and also in the introduction of public records and greater use of alternative sentences. I believe that this is a readable and interesting work.

44