Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
Diplomová práce TRESTNÁ ČINNOST PÁCHANÁ PŘÍSLUŠNÍKY POLICIE ČR Iveta Marcolová 2005/2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trestná činnost páchaná příslušníky Policie České
republiky zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
Ráda bych poděkovala JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D. za vedení práce a cenné podněty
při jejím zpracování a kpt. Ing. Martinu Říčkovi policejnímu komisaři P ČR OŘ SKPV OHK Znojmo za poskytnuté konzultace.
2
OBSAH 1
ÚVOD.......................................................................................................................................................... 6
2
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ....................................................................................................... 10
3
POSTAVENÍ POLICIE ČR A JEJÍ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA.................................................... 12 3.1
3.2
3.2.1 3.2.2
3.3
3.4
3.5
3.5.1
4
ZÁKON O SLUŽEBNÍM POMĚRU............................................................................................................. 14
Vznik služebního poměru, podmínky přijetí do služebního poměru a význam psychologických testů. 15 Základní povinnosti a skončení služebního poměru......................................................................... 16
POSTAVENÍ A ÚLOHA MINISTERSTVA VNITRA VE VZTAHU K P ČR ......................................................... 16
POROVNÁNÍ Z O SP A Z O SPBS.......................................................................................................... 17
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA P ČR......................................................................................................... 18
Policejní prezidium........................................................................................................................ 18
POLICEJNÍ ETIKA ................................................................................................................................. 22 4.1
4.1.1 4.1.2
4.2
4.2.1
4.2.2 5
ZÁKON O POLICII ČR .......................................................................................................................... 13
PORUŠENÍ ETICKÝCH PRINCIPŮ POLICIE ................................................................................................ 24 Korupce ........................................................................................................................................ 24 Nepřiměřené užití síly policie......................................................................................................... 28
EVROPSKÝ KODEX POLICEJNÍ ETIKY A ETICKÝ KODEX POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY................................. 30 Evropský kodex policejní etiky ....................................................................................................... 31
Etický kodex Policie ČR................................................................................................................. 32
KRIMINALITA PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY ....................................................... 36 5.1
5.1.1
5.1.2
5.2
5.2.1
5.2.2
5.2.3
5.2.4
PŘÍČINY PÁCHÁNÍ TRESTNÉ ČINNOSTI POLICISTŮ .................................................................................. 37 Postavení policistů ve společnosti .................................................................................................. 37
Příčiny a podmínky kriminálního jednání policistů......................................................................... 39
TRESTNÉ ČINY PÁCHANÉ PŘÍSLUŠNÍKY P ČR ........................................................................................ 40
Úplatkářství (TČ přijímání úplatku § 160 TZ, TČ podplácení § 161 TZ).......................................... 41 TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele (§ 158 TZ).................................................................. 43
TČ maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti (§ 159 TZ)............................................................ 45
TČ podvodu (§ 250 TZ).................................................................................................................. 46
3
5.2.5
5.2.6
5.3
5.3.1 5.3.2
6
Ostatní TČ příslušníků P ČR.......................................................................................................... 47
DŮSLEDKY TRESTNÉ ČINNOSTI POLICISTŮ ............................................................................................ 48 Kázeňské tresty.............................................................................................................................. 48 Propuštění ze služebního poměru ................................................................................................... 49
KONTROLA POLICIE ČR...................................................................................................................... 53 6.1
6.1.1
6.1.2
6.2
6.3
6.3.1
6.3.2 7
Pojistný podvod (§ 250a TZ).......................................................................................................... 46
VNITŘNÍ KONTROLA............................................................................................................................ 53
Inspekce ministra vnitra................................................................................................................. 53
Kontrolní oddělení Policie ČR ....................................................................................................... 54
VNĚJŠÍ KONTROLA .............................................................................................................................. 55
SYSTÉM KONTROLY ČINNOSTI POLICIE V ZAHRANIČÍ ............................................................................ 57 Nezávislý orgán pro vyšetřování policie v Anglii ............................................................................ 57
Kontrola policie v USA.................................................................................................................. 58
EXISTUJÍCÍ A DALŠÍ MOŽNÉ PROSTŘEDKY ZABRÁNĚNÍ PROTIZÁKONNÉMU JEDNÁNÍ POLICISTŮ A JEJICH ÚČINNOST ....................................................................................................... 61 7.1
7.2 8
PREVENTIVNÍ PROSTŘEDKY ................................................................................................................. 61
REPRESIVNÍ PROSTŘEDKY ................................................................................................................... 64
OBRAZ POLICEJNÍ PROFESE.............................................................................................................. 66 8.1
8.2
ANALÝZA TRESTNÉ ČINNOSTI V LETECH 1999 - 2005............................................................................ 66
ANKETA PŘEDLOŽENÁ POLICISTŮM A LAICKÉ VEŘEJNOSTI .................................................................... 69
9
ZÁVĚR...................................................................................................................................................... 73
10
RESUMÉ.................................................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
11
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INFORMAČNÍCH ZDROJŮ .................................................. 81 11.1
11.2
11.3
11.4
ČESKÁ MONOGRAFIE ........................................................................................................................... 81
ČLÁNKY ČASOPISŮ ............................................................................................................................. 82
PRÁVNÍ PŘEDPISY ............................................................................................................................... 83
ZAHRANIČNÍ LITERATURA ................................................................................................................... 85
4
11.5
11.6 12
INTERNETOVÉ ODKAZY ....................................................................................................................... 85
DALŠÍ PRAMENY ................................................................................................................................. 85
PŘÍLOHY DIPLOMOVÉ PRÁCE........................................................................................................... 86
5
1
ÚVOD
Důvodů, proč jsem si vybrala toto téma diplomové práce je hned několik. Mezi ně patří
zejména to, že o trestné činnosti policistů se v poslední době velmi často mluví především
v médiích a také to, že je kolem mě několik policistů, jejichž názory bych zároveň ve své práci chtěla využít.
Nezákonné jednání policistů je předmětem značného zájmu hromadných sdělovacích
prostředků a tedy i veřejnosti. Jistě dáte za pravdu, že prestiž, důvěra a renomé policisty v očích
veřejnosti jsou závislé na momentálním mediálním mínění. Sebemenší nedostatek ať v práci policie či pochybení samotného policisty je důkladně medializováno.
Dalším důvodem je to, že trestná činnost příslušníků Policie České republiky patří
bez pochyby mezi vážné problémy naší společnosti. Je o to závažnější, že proti „normálním“
kriminálním delikventům se těchto dopouští profesionál, jehož úkolem daným mu zákonem je právě boj proti trestní činnosti. Jejich kriminalita je delší čas jako sociálně aktuální problém,
který ohrožuje morální klima v naší společnosti a který zároveň degraduje práci těch policistů, kteří právní předpisy dodržují, vykonávají svoji práci kvalitně a svědomitě.
Policejní práce nepochybně překypuje příležitostmi ke korupci, brutalitě, zneužití
pravomocí, porušování občanských práv a k dalším protiprávním jednáním. Z důvodu existence těchto skutečností jsem se v práci zabývala příčinami, proč k takovému jednání policistů
dochází, jaké mají pro to důvody a s pomocí těchto poznatků jsem se snažila na základě
zkušeností z ostatních států, zejména pak v USA a Velké Británii, nalézt prostředky, které by dokázaly, když ne vymýtit taková jednání, alespoň omezit a snížit.
Účelem této práce je popsat a vysvětlit trestnou činnost příslušníků Policie České
republiky se zaměřením na příčiny páchání těchto trestných činů, vystihnout následky těchto jednání, zejména z pohledu trestněprávního a vymezit současně existující kontrolu Policie České
republiky. Při zkoumání této problematiky je důležité znát nejen postavení Policie České
republiky a rozsah pravomocí příslušníků, nýbrž také úlohu etických principů a s tím
nepochybně související etický kodex Policie České republiky. I těmito otázkami se budu v této práci zabývat.
Práci jsem rozdělila do šesti hlavních částí. V první části, která je tvořena kapitolou
čtvrtou nazvanou „Postavení Policie České republiky a její organizační struktura“, jsem nejdříve
6
vymezila oprávnění a povinnosti policistů z hlediska zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů a pak nastínila organizační
strukturu Policie České republiky. Zmiňuji také postavení a úlohu ministerstva vnitra ve vztahu k policii a v rámci organizační struktury jsem se blíže věnovala službě cizinecké a pohraniční policie a službě kriminální policie a vyšetřování.
S otázkou policejní etiky je úzce spjata problematika korupce. Za korupci označuji
úplatkářství, které na rozdíl od zmíněné korupce náš právní řád zná. Přesto někdy použiji pojem
korupce také proto, že je používán častěji a veřejností je vědomě nelegální činnost policistů takto pojmenovávána. Je to fakt, který se nedílně spojuje s činností policie, ať chceme nebo nechceme.
Je to takové kriminálního jednání policistů, které může velice lehce sklouznout až na trestný čin. Těmto otázkám je věnována pátá kapitola této práce. V ní se samozřejmě také věnuji Etickému
kodexu Policie České republiky, který se snažím rozebrat a porovnat s Evropským kodexem policejní etiky.
Stěžejní část diplomové práce tvoří šestá kapitola nadepsaná „Kriminalita příslušníků
Policie České republiky“. Příčiny páchání trestné činnosti, které se věnuje první podkapitola, se snažím hledat v postavení policistů v současné společnosti, kladu si otázku, proč se policisté
dopouštějí onoho protizákonného jednání, ať už jen kázeňských přestupků či přímo trestných činů. Kapitolu „Trestné činy páchané příslušníky Policie České republiky“ opírám o současnou
právní úpravu obsaženou v zákoně č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Uvádím zde typickou trestnou činnost, které se policisté dopouštějí většinou v době výkonu služby a které jsou rovněž statisticky nejčastějšími trestnými činy policistů. Vyjmenované trestné
činy rozebírám podle skutkové podstaty, uvádím, jaká sankce v případě pravomocného
odsouzení pachatelům hrozí. V souvislosti s důsledky trestné činnosti je v porovnání s touto úpravou přiřazena také úprava kázeňských trestů a propuštění ze služebního poměru (tedy
situace, ve kterých se mohou pachatelé – policisté ocitnout) na základě zákona č.186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, která je
7
zároveň konfrontována s platným nikoli účinným zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
V kapitole sedmé „Kontrola Policie České republiky“ se v rámci vnitřní kontroly věnuji
činnosti Inspekce ministra vnitra a kontrolnímu oddělení Policie České republiky. K vnější
kontrole zařazuji informace od občanů, kontrolu v rámci státního zastupitelství a ombudsmanem. Možné prostředky kontroly uvádím v souvislosti s Anglii a USA.
V následující kapitole se zamýšlím nad současnými prostředky, které mohou pozitivně
ovlivňovat jednání policistů, a posuzuji jejich účinnost. Obecně tyto prostředky rozděluji na preventivní a represivní. Tímto uvádím další cesty, ve kterých vidím jedno z možných řešení, jak lze nezákonné postupy policistů omezovat a dojít k uspokojivějším cílům.
Součástí mé práce je vyhodnocení výsledků menšího sociologického průzkumu,
řekněme spíše ankety, kterou jsem provedla prostřednictvím jednoduchých dotazníků. Oslovila jsem jimi skupinku laické veřejnosti a také příslušníky Policie České republiky služby cizinecké
a pohraniční policie ve Frýdku Místku a služby kriminální policie a vyšetřování ve Znojmě. Dotazník jsem zpracovávala s určitou představou, vymezila jsem si hypotézy, které jsem
následně srovnala s výsledky. Spolu s analýzou trestné činnosti Policie České republiky v letech
1999 – 2005 jsem tuto problematiku zařadila do poslední šesté části práce nazvané „Obraz policejní profese“.
Do příloh této práce jsem zařadila výsledky odpovědí z výše zmíněného průzkumu
zpracované ve formě tabulek a schéma postupu vyřizování stížností a trestních oznámení na adresu policistů, kterým zpřehledňuji osmou kapitolu věnující se právním prostředkům ochrany občanů před nezákonným jednáním policistů.
V závěru hodnotím poznatky, ke kterým jsem zpracováním diplomové práce dospěla.
Za cíle této práce považuji také nalezení odpovědí na základní otázky, které lze shrnout
do několika následujících bodů:
1. Co zařazujeme mezi trestné činy páchané příslušníky Policie České republiky? Podle čeho je rozdělujeme?
2. Jaké jsou hlavní příčiny páchání těchto trestných činů? Z čeho kriminalita příslušníků Policie České republiky vychází? Proč je policejní trestná činnost tak rozšířená?
8
3. Kde se nachází nedostatky, které umožňují využití příležitostí k protizákonnému jednání
policistů? Jsou současné kontrolní prostředky dostačující? Jakým způsobem lze do budoucna protizákonnou činnost policistů České republiky omezit?
4. Jak se na kriminalitu policistů dívá veřejnost a samotní policisté? O jak závažný problém se
jedná?
9
2
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
Abych předešla možným nedorozuměním v následujícím textu, uvádím zde vysvětlení
jednotlivých zkratek, které dále v práci užívám. Etický kodex
EÚ o zabránění mučení
Etický kodex Policie České republiky
Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 9/1996 Sb., o sjednání Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
EU
Evropská unie
IMV
Inspekce ministra vnitra
Evropský kodex LZPS
Evropský kodex policejní etiky
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
NMV
Nařízení ministerstva vnitra
OZ
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
NV
P ČR
Nařízení vlády
Policie České republiky
PS PČR
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
SCPP
Služba cizinecké a pohraniční policie
Policista
Příslušník Policie České republiky
SKPV
Služba kriminální policie a vyšetřování
TČ
Trestný čin
Správní řád TŘ TZ
Úmluva o ochraně LP
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb, o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8
10
Ústava ČR
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění
VMV
Vyhláška ministerstva vnitra
pozdějších předpisů
Z o PČR
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
Z o přestupcích
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
pozdějších předpisů
Z o SP
Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie
Z o SPBS
Zákon
Z o VOP
Zákon č. 349/1999 Sb, o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších
Zákon o pobytu cizinců
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a
Zákoník práce
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších přepisů
České republiky, ve znění pozdějších předpisů č.
361/2003
Sb., o
služebním
poměru
bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů
příslušníků
předpisů
o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
11
3
POSTAVENÍ POLICIE ČR A JEJÍ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA
Proto, abych se mohla v následujících kapitolách zabývat trestnou činností P ČR
a ostatní její nezákonnou činností, alespoň krátce vymezím její postavení v našem právním řádu.
Stěžejními právními předpisy P ČR je Z o PČR, a protože policista vykonává svou činnost na základě služebního poměru nikoli pracovního, je potom důležitý Z o SP. Od roku 2007 má
místo zmíněného Z o SP začít účinnost nového Z o SPBS. Přestože jeho účinnost byla odložena
již několikrát a není jisté, zda skutečně začne být příštím rokem účinný, je jeho již několikrát novelizované ustanovení častým tématem mnoha diskusí. Proto se o něm také zmiňuji a v jedné
následující kapitole týkající se důsledků trestné činnost jej se současnou právní úpravou srovnávám.
Policie jako instituce je společně s dalšími institucemi garantem vnitřní bezpečnosti
státu a nevyhnutelnou součástí státní moci.1 Je to ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky
s názvem Policie České republiky. P ČR plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy. Při plnění svých úkolů postupuje podle
Parlamentem České republiky schválených, ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv,
jimiž je Česká republika vázána. Toto vymezení odpovídá základnímu požadavku čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, který stanoví, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,
v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podobně upravuje výkon státní moci, do které P ČR patří, i LZPS v čl. 2 odst. 2, podle které lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích
stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Z uvedeného vyplývá, že činnost P ČR je tak jednoznačně upravena právními předpisy.
Ze sjednocujícího stanoviska pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne
22.1.1997, čj. Plsn 2/96 vyplývá, že P ČR není právnickou osobou a zákon jí nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se P ČR stát, tj. Česká republika.2
1
2
HOLCR, K., PORADA, V. Úvod do teorie a metodologie policejních věd. Praha, 2004, s. 39.
Stanovisko Nejvyššího soudu, čj. Plsn 2/96, sešit číslo 4/1997
12
3.1 Zákon o Policii ČR P ČR byla zřízena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který nabyl
účinnosti dne 15. července 1991. Ve vztahu k danému tématu diplomové práce jsem si z uvedeného zákona vybrala ta ustanovení, která jsou dle mého názoru nejpodstatnější.
Jedním ze základních oprávnění a zřejmě nejvýznamnějších, která jsou stanovena
v hlavě třetí Z o PČR, je oprávnění použít donucovacích prostředků a zbraně policistou. Blíže se těmto oprávněním věnuji v kapitole nepřiměřeného užití síly policistou.
V § 39 Z o PČR taxativně vymezuje situace, za kterých lze služební zbraň použít. Při
použití služební zbraně ukládá policistovi co nejvíce chránit život a zdraví osoby, proti níž
zakročuje. Tato část zákonného ustanovení o použití zbraně je hodně diskutovanou otázkou
v řadách samotných policistů. Když totiž policista použije zbraň, musí být smířen s představou, že zbytek života může prožít s vědomím, že zabil člověka, i když to byl pachatel TČ. Je to určitě zvláštní pocit, který policista prožívá, když jeho zbraň míří, ačkoliv oprávněně, na jiného člověka a má v rukou jeho život. V takovém případě záleží pouze na individuální schopnosti policisty situaci správně odhadnout a následně se podle ní pohotově zachovat. Zcela jistě to není
snadná situace. Je otázkou vnitřního boje v osobnosti policisty, zda usmrtí pachatele, který míří
zbraní na jeho kolegu, nebo např. uposlechne výzvy, aby zbraň odhodil. Může se možná zdát, že usmrtit ho, je to nejjednodušší řešení. Ale v tomto případě tomu tak není. Myslím si, a výpověď
jednoho policisty, který mi v souvislosti s tímto tématem pověděl o podobné osobní zkušenosti, mi potvrdila, že policista jedná automaticky, instinktivně a hlavně v neuvěřitelně krátkém čase několika vteřin. Tento policista na pachatele vystřelil, neměl čas na rozmyšlenou, zda vystřelit, ale neukvapil se, byl si jistý svou přesností, nejednal ve zkratu. Zachránil život svému kolegovi.
Možná jiná situace by nastala v případě, kdyby šlo o usmrcení za této okolnosti:
Pachatel TČ zabil kolegu a kamaráda. O život v tuto chvíli nikomu nejde, policista má jen
příležitost pachatele zastřelit. A tady je právě usmrcení to nejjednodušší. Policejní profese je
totiž o tom, že právě toho člověka, byť mi zabil kolegu, zadržím a předám jej do rukou spravedlnosti. Brát do svých rukou spravedlnost a hrát si na soudce nebo kata by k ničemu nevedlo.
Použití zbraně je nejzávažnějším zásahem do integrity lidí v rámci oprávnění policistů,
ke kterému může dojít v souvislosti s prováděním služebních zákroků. Zákon toto oprávnění 13
chápe jako krajní možnost k výkonu jeho pravomoci. Policista je oprávněn použít zbraň pouze za předpokladu, kdy je zřejmé, že nepostačí použití některého z donucovacích prostředků.
Povinnosti policisty jsou stanoveny v § 6 až § 11 Z o PČR. Na rozdíl od povinností
upravených v Z o SP, které zmiňuji dále, se vztahují na činnost policisty při provádění služebního zákroku v souvislosti s výkonem své funkce. Jedná se např. o povinnost dbát cti,
vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností
vznikla bezdůvodná újma. Je povinen provést služební zákrok v mezích tohoto zákona, vyrozumět nejbližší policejní útvar, je-li páchán TČ nebo přestupek apod.
3.2 Zákon o služebním poměru Služební poměr3 příslušníků P ČR se v mnoha ohledech liší od běžného
zaměstnaneckého poměru, a proto je upraven rozdílně od zákoníku práce, a to zvláštním Z o SP. Hlavními odlišnostmi 4 od základního pracovního poměru je to, že v P ČR se uplatňuje přísný
centralismus řízení, zásada nedílné velitelské pravomoci a odpovědnosti, podřízenost a nadřízenost subjektů, v kolektivním služebním právu zákaz práva na stávku a výluku.5
Současně platný a účinný Z o SP měl původně pozbýt své účinnosti k 1.1.2005, a to
zákonem č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Následně byla jeho účinnosti odložena na 1.1.2006. V říjnu roku 2005 byla
PS PČR6 ale přijata novela tohoto zákona, kterou byla pozměněna i jeho účinnost, a to k 1.1.2007.
3 Služební poměr- je to samostatný, zvláštní pracovněprávní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti policie a policisty vytvářející předpoklady pro plnění úkolů policie a tím i bezpečnostní politiky státu
Hlavní odlišnosti od základního pracovního poměru- přísný centralismus v řízení, zásada nedílné velitelské pravomoci a odpovědnosti, podřízenost a nadřízenost subjektů služebního poměru, vzhledem ke specifice služby policistů omezení některých obecně uplatňovaných práv zaměstnanců a zvýšení jejich povinnosti, přísnější posuzování služební kázně a přísnější postih za její porušení, v kolektivním služebním právu zákaz práva na stávku a výluku, náročnější hlediska výběru uchazeče o přijetí do služebního poměru, zvýšená právní a sociální ochrana vyplývající z náročnosti služby, především z nebezpečí ohrožení zdraví nebo smrti při výkonu služby, zvláštní úprava řízení ve věcech služebního poměru. 4
5
NOVÝ, K., TOMEK, P. Služební poměr příslušníků Policie České republiky. Praha: Linde, 1999, s. 80.
6
PS PČR – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
14
3.2.1
Vznik služebního poměru, podmínky přijetí do služebního poměru a význam
psychologických testů
Služební poměr policisty se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře. Z o SP v § 5
odst. 1 stanoví nezbytné obsahové náležitosti rozhodnutí o přijetí, ve kterém má být také mj. stanoven den vzniku služebního poměru. Ten se zpravidla určuje na první den v měsíci.
Při nástupu do služby policista skládá služební přísahu, většinou podpisem jejího
písemného textu. Od ostatních povolání se služební poměr policistů liší také právě tím, že
obsahem přísahy je ochrana práv občanů, veřejného pořádku, bezpečnosti a ústavního zřízení České republiky i s nasazením vlastního života. Z dikce Z o SP vyplývá, že do služebního
poměru nemůže být přijat každý občan, který o to požádá. Jednou z podmínek stát se policistou vymezených v § 3 Z o SP, mezi které patří např. občanství České republiky, bezúhonnost, věk vyšší než 18 let, je také úspěšné absolvování přijímacího řízení.
Proces přijímacího řízení a tedy přijímání uchazečů, má na starosti každé personální
oddělení příslušného útvaru policie. Jeho obsahem jsou běžně vyžadované procedury jako předložení vyplněného dotazníku, životopisu a osobních dokladů, vyžaduje se také výpis
z evidence rejstříku trestů. Součástí přijímacího řízení je rovněž lékařské vyšetření, psychologické vyšetření, prověrka fyzické zdatnosti a zvládnutí psychotestů. Jedná se o činnosti, kterými se má ověřit, zda je uchazeč pro obsazované místo dostatečně vhodný.
V poslední době je hodně diskutovanou oblastí jedna část přijímacího řízení, a to již
zmíněné psychotesty. Logicky se na ně klade velký důraz a jejich nezvládnutí je nejčastější
příčinou, proč se uchazeč o práci u policie nakonec policistou nestane. Jejich cílem je dosáhnout poznání osoby uchazeče, poznat jeho charakteristické rysy, vědět, jak by se zachoval v daných situacích. Jsou konstruovány tak, aby se z nich daly zjistit sklony k alkoholismu a drogám, ale
i tendence získávat peníze jinak než prací. Dalo by se říct, že tímto postupem je u přijímacího
řízení projevena snaha předcházet kriminalitě policistů. Jaký mají ale psychotesty skutečný účel, je diskutabilní. Podle statistických výsledků se kriminality u policie nejvíce dopouštějí „nováčci“ a ti přece psychotesty v poslední době museli projít.
Ať už se názory na psychologické testy, kterými jsou uchazeči podrobování, značně
různí, můžeme s jistotou říci, že neexistuje žádná metoda výběru pracovníků, která by naprosto
15
spolehlivě uměla vybrat skutečně nejlepšího a zaručila by, že tento jedinec bude plnit úkoly pracovního místa a vykazovat pracovní chování, jaké pracovní místo, tým a organizace vyžadují. 3.2.2
Základní povinnosti a skončení služebního poměru
Rovněž také základní povinnosti policisty jsou upraveny v Z o SP. Povinnosti upravené
v tomto zákoně jsou však jiného charakteru než ty v Z o PČR. Jedná se o takové povinnosti, jako
je např. dodržovat při výkonu služby pravidla zdvořilosti, vykonávat svědomitě a řádně službu podle svých sil, znalostí a schopností, jejichž zaviněné porušení vyvolá porušení služební kázně a následně může být toto jednání považováno za kázeňský přestupek.
Služební poměr u P ČR může skončit ze závažných důvodů, které nedovolují další
setrvání ve služebním poměru. Způsoby skončení jsou uvedeny v § 103 Z o SP, kterými jsou
zrušení ve zkušební době, uvolnění, propuštění, ztráta hodnosti, uplynutí sjednané doby, úmrtí policisty. Specifika propuštění policisty ze služebního poměru a podmínky uvádím v kapitole popisující důsledky trestné činnosti policistů.
3.3 Postavení a úloha ministerstva vnitra ve vztahu k P ČR Jak jsem již zmínila, je podle Z o PČR policie podřízena ministerstvu vnitra. Z tohoto
vztahu nadřízenosti a podřízenosti současně vyplývá odpovědnost ministra vnitra vůči vládě za činnost P ČR jako celku, oprávnění rozhodovat o způsobech řízení a rovněž kontrola P ČR ministerstvem vnitra. Některá činnost ministra vnitra ve vztahu k P ČR je podmíněna
předchozím návrhem policejního prezidenta. Jedná se např. o zřizování útvarů P ČR jak
s působností na celém území České republiky tak s územně vymezenou působností, dále se
souhlasem prezidenta ČR ministr jmenuje a odvolává ředitele ochranné služby (služba zajišťuje ochranu prezidenta ČR a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident ČR), se souhlasem vlády
jmenuje a odvolává policejního prezidenta. Útvary policie ministr zřizuje zpravidla interním aktem řízení.
Ministerstvu vnitra je svěřeno oprávnění stanovovat bližší úpravu o organizaci P ČR,
zejména pak řízení útvarů a služeb P ČR a způsob jejich hospodářského zabezpečení. Toto
oprávnění, při kterém jsou zohledňovány návrhy policejního prezidenta, lze považovat za významný právní nástroj řízení P ČR ministerstvem vnitra.7 V souvislosti s řízením
7
MATES, P. a kol. Policejní právo. 2. vyd., Praha: Linde, 2004, s. 32.
16
o TČ P ČR policistů je ministerstvem přímo řízený útvar ministerstva vnitra pro inspekční činnost.
Dle mého názoru je organizační struktura P ČR i vztah ministerstva vnitra k policii
upraven velmi stručně a nedostatečně. Této problematice je věnován v Z o PČR pouze jediný
paragraf a zbytek je ponechán na interních normách, jejichž obsah také není podrobnější. Myslím
si, že by bylo vhodné vymezit tuto problematiku konkrétněji. Především bych přehledněji, ale
zároveň ve stručnosti, souhrnně doplnila Z o PČR o ustanovení týkající se postavení, pravomoci, funkce a vztahu ministerstva vnitra k P ČR.
3.4 Porovnání Z o SP a Z o SPBS Hlavní změny, které s sebou Z o SPBS přinese, se budou týkat několika oblastí
v zákoně vymezených. Tyto změny spočívají ve zpřísnění požadavků v přijímacím řízení a tím i
obsazování pracovních míst, v ukládání větších sankcí, rozšíření ustanovení skončení služebního poměru. Z o SPBS přináší i nemálo diskutované změny týkající se oblasti služebního příjmu.
Poslední zmíněnou oblastí se nebudu zabývat, nepovažuji ji v souvislosti s mým tématem za tolik důležitou, abych se o ní vyjadřovala.
Co se týká přijímání do služebního poměru, bude uchazeč přijímán na dobu určitou
a do tří let jej lze na základě kladného hodnocení a úspěšného vykonání služební zkoušky zařadit
podle § 11 odst. 1 Z o SPBS do služebního poměru na dobu neurčitou. Právní úprava služebního
poměru příslušníků bude založena na bezvýjimečném požadavku splnění stanoveného stupně vzdělání, a dokonce i na požadavku potřebného oboru nebo zaměření. Budou předem známy požadavky vzdělání, praxe a odbornosti pro výkon každé funkce.
Za porušení služební kázně budou ukládány přísnější sankce, včetně takové, která
znamená ukončení služebního poměru. Ustanovení o propuštění je rozšířeno o další možnosti,
rovněž jsou rozvedeny základní povinnosti příslušníka P ČR. Tuto oblast dále rozebírám v jedné z následujících kapitol.
V případech, že bude proti příslušníkovi bezpečnostního sboru vedeno trestní řízení
a ještě nebude pravomocně skončeno, Z o SPBS nebude dávat možnost ukončení služebního poměru a zahájení vyplácení výsluhových nároků. Nároky se vyplatí až po pravomocném rozhodnutí, a to v případě, že nebyl spáchán úmyslný TČ.
17
3.5 Organizační struktura P ČR Stanovením úkolů policie Z o PČR vymezuje a konkretizuje jak činnosti P ČR, tedy její
funkční stránku, tak i její organizaci, tj. organizační stránku. Lze říci, že ustanovení o úkolech P ČR vymezuje „prostor činnosti policie“.8
K základním úkolům policistů, které jsou vymezené v § 2 Z o PČR, náleží chránit
bezpečnost osob a majetku, odhalovat TČ a zajišťovat pachatele, konat vyšetřování 9 o TČ,
zajišťovat ochranu státních hranic, odhalovat přestupky, vyhlašovat celostátní pátrání. Úkoly P ČR plní příslušníci policie dle legislativní zkratky policisté.
P ČR svoji působnost vykonává na území celé České republiky. Mimo to však může být
na základě zákona nebo mezinárodních smluv povolána k tomu, aby působila také v zahraniční.10
Ve smyslu Z o PČR je policie podřízena ministerstvu vnitra. Její organizace a řízení respektuje pochopitelně uvedený zákon.
Organizace P ČR je učena N MV ze dne 12. listopadu 2001, kterým se stanoví
organizace Policie České republiky. Bližší organizaci policejních útvarů, systém jejího řízení a
rozdělování odpovědnosti za plnění jejich úkolů deklarují organizační řády, které jsou vydány na všech útvarech policie. Základními organizačními celky P ČR jsou Policejní prezidium ČR, útvary s působností na celém území ČR a útvary s územně vymezenou působností. 3.5.1
Policejní prezidium
Na základě ustanovení § 3 Z o PČR činnost policie při plnění úkolů řídí Policejní
prezidium České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak. V čele policejního prezidia stojí
policejní prezident, kterého se souhlasem vlády České republiky jmenuje a odvolává ministr vnitra. Policejní prezident pak za svou činnost ministrovi odpovídá. Mimo ředitele útvaru ochranné služby policejní prezident jmenuje a odvolává ředitele jednotlivých služeb.
Policejnímu prezidentovi jsou přímo podřízeni první náměstek policejního prezidia,
náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení, náměstek policejního prezidenta pro
8
MATES, P. a kol. Policejní právo. 2. vyd., Praha: Linde, 2004, s. 14.
9 Vyšetřování – podle § 161 TŘ se tak označuje úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, případně před postoupením věci jinému orgánu nebo před zastavením trestního stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání, pokud k těmto úkonům dojde před podáním obžaloby. 10
MATES, P. a kol. Policejní právo. 2. vyd., Praha: Linde, 2004, s. 12-13.
18
uniformovanou policii, náměstek policejního prezidenta pro ekonomiku, náměstek policejního
prezidenta, kancelář policejního prezidenta, bezpečnostní oddělení, oddělení vnitřní kontroly,
oddělení personální práce, odbor systémového řízení a informatiky, útvar rychlého nasazení, správy krajů, správa hlavního města Prahy.
V policii působí služby stanovené Z o PČR. Výčet uvedený v § 3 odst. 3 Z o PČR je
taxativní a jiné služby by tedy bylo možno zřídit, resp. zrušit opět pouze zákonem. Předmětem jedné z nedávných diskuzí bylo zřízení dálniční policie.
V čele jednotlivých služeb dle Z o PČR stojí ředitelé, kteří jsou jmenování a odvolávání
policejním prezidentem. Jednotliví ředitelé jsou podřízeni náměstkům policejního prezidenta. Např. ředitel SKPV je podřízen náměstkovi policejního prezidenta pro trestní řízení, ředitelé SCPP, pořádkové policie, dopravní policie a dalších jsou podřízeni náměstkovi policejního prezidenta pro uniformovanou policii.
V této části kapitoly se dále zabývám konkrétní činností dvou složek P ČR, a to
cizineckou a pohraniční policii a službou kriminální policie a vyšetřování. Tyto dvě služby jsem si vybrala v souvislosti s anketou, kterou jsem uvedeným službám předložila.
Služba kriminální policie a vyšetřování – Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
V souvislosti s reformou trestního řízení s účinností k 1. lednu 2002 došlo ke sloučení
úřadů vyšetřování se službou kriminální policie. Z o PČR jako zvláštní právní předpis tak v § 3a)
konkretizuje, že vyšetřování koná služba kriminální policie a vyšetřování v útvarech s územně vymezenou působností. Těmito útvary se pak rozumí policejní správy krajů, správa hlavního města Prahy, okresní ředitelství, městská ředitelství Brno, Ostrava a Plzeň a obvodní ředitelství Praha I a IV. Ministr vnitra je ovšem oprávněn pověřit vyšetřováním TČ i jiné policejní útvary
a zároveň v mezích zákona stanovit jejich působnost, zejména věcnou příslušnost. Svým pokynem č. 45 ze dne 19. července 2003 pověřil vyšetřováním Policejní prezidium České
republiky a některé útvary policie s působností na celém území ČR např. útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV.
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV je speciální složkou policie, která,
jak název sám napovídá, odhaluje a dokumentuje „běžné“ organizované trestné činnosti plynoucí
19
z aktivit zločineckých struktur na našem území 11. Mezi organizovanou činnost můžeme zařadit
dle TZ např. § 89 odst.17 zločinné spolčení, § 163a odst.1 účast na zločinném spolčení, některá
trestná činnost může postupně v organizovaný zločin12 přerůst. Může se jednat podle § 140 TZ o padělání, § 160 přijímání úplatku, § 161 podplácení a jiné. Služba cizinecké a pohraniční policie
Stejně jako SKPV je SCPP významnou součástí P ČR. Plní úkoly ve věcech veřejného
pořádku a bezpečnosti13 v mezích vymezených zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy.
Jak je zřejmé ze samotného názvu služba cizinecké a pohraniční policie kumuluje dvě
funkce nebo oblasti, a to povolování vstupu a pobytu cizinců na území České republiky
a ochranu státních hranic. Tato služba řeší problematiku s tzv. mezinárodním prvkem.
Rozumíme jím cizího státního příslušníka a jeho vztah k ČR při překročení státních hranic, pobytu na území ČR a při vycestování z území ČR do zahraniční.
Působnost cizinecké policie vychází ze zákona o pobytu cizinců a Z o PČR. Kromě toho
plní cizinecká policie úkoly, které vycházejí z mezinárodních dvoustranných či vícestranných dohod týkajících se vízové praxe, předávání a přebírání osob na státních hranicích, v oblasti ochrany civilní letecké dopravy na letištích s mezinárodním provozem, v problematice zřizování, uzavírání a změny charakteru hraničních přechodů, v problematice uprchlíků.14
11
http://www.policie.cz/policie/prezentace/uooz.html [citováno 14. února 2006]
12 Organizovaný zločin – druh skupinové závažné organizované trestné činnosti páchané více nežli dvěma osobami, vyznačující se dlouhodobostí, rozdělením činností, plánovitostí, konspirativností a mezinárodním propojením, s orientací na dosažení maximálních zisků nebo na získání vlivu na veřejný život ve společnosti bez ohledu na použité prostředky.
Bezpečnost, veřejný pořádek – slouží tradičně jako definiční znak pro vymezení postavení, funkcí a činnosti policie, která má bezpečnost chránit. Při vymezení bezpečnosti se používají definice: 13
A) pozitivní - např. jde o stav, kdy se jednotlivec, komunita či stát necítí být ohrožen vážnými hrozbami, resp. domnívá se, že je schopen se před nimi účinně chránit a svoji budoucnost utvářet podle vlastních představ
B) negativní - vychází z pojmu „nebezpečí“, jímž se chápe takový stav, který objektivně obsahuje možnost vzniku škody z důvodů vnějších nebo vnitřních.
BUDKA, I. a kol. Základy činnosti kriminální, cizinecké a pohraniční policie. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997, s. 91. 14
20
Pohraniční policie ve vztahu k ochraně státních hranic zajišťuje neporušitelnost
a nezměnitelnost státních hranic, zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních
smluv upravujících režim na státních hranicích, zabraňuje nedovolenému překračování státních hranic, spolupodílí se na předávání a přebírání osob na hraničních přechodech v souladu
s mezinárodní smluvní úpravou, zabezpečuje a provádí kontrolu na turistických stezkách,
odhaluje TČ a přestupky spáchané na státních hraničních přechodech apod. Působnost pohraniční policie je zaměřena především také na ochranu tzv. „zelené hranice“, což znamená ochranu úseků státních hranic ČR mezi hraničními přechody.
V čele organizační struktury stojí ředitelství SCPP, kterému jsou podřízena jednotlivá
oblastní ředitelství mj. také v Brně. Oblastní ředitelství SCPP přímo řídí výkonné útvary, a to
referáty cizinecké a pohraniční policie, oddělení cizinecké policie, odbory pátrání a kontroly
pobytu, zařízení pro zajištění cizinců. Např. odbor pátrání a kontroly pobytu plní v územní
působnosti jednotlivých oblastních ředitelství zejména úkoly na úseku odhalování a zabraňování nelegální migrace, odhalování trestné činnosti přeshraničního charakteru a porušování
pobytového režimu cizinců, tj. nelegální zaměstnanosti a zjišťování cizinců, kteří neoprávněně pobývají na území ČR. 15
15
http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/cizinecka.html [citováno 31. ledna 2006]
21
4
POLICEJNÍ ETIKA
Policejní etiku můžeme obecně, alespoň na počátku, označit za etiku speciální, za jakýsi
druh profesní etiky. Abychom se dostali právě k této speciální etice, považuji za nutné nejdřív se
zmínit, proč profesní etika existuje, co vede k tomu, aby si určitá profese takový etický kodex vytvořila.
Řecké slovo „ethos“, od kterého slovo etika pochází, znamená obyčej a mrav v rámci
určitého společenství. Můžeme říct, že etika je součástí našeho každodenního života – jsou to
právě důležité etické otázky, které nás vytrhují ze zajetí každodenního obstarávání. V těchto situacích jsme nuceni přijmout rozhodnutí, před nímž nemůžeme utéci ani se mu vyhnout, a za toto rozhodnutí neseme odpovědnost, kterou z nás nikdo nemůže sejmout.16
Etické problémy nastávají v různých oblastech lidské činnosti. Jedná se především
o otázky, jak řešit jednotlivé situace, se kterými se běžně setkáváme v denním životě. Zda
bychom měli udělat to či ono, tak či jiným způsobem. Ale jsou to také otázky, které musíme řešit
v zaměstnání, a to zda vůbec chodit do práce, pracovat, jak poctivě budeme práci vykonávat, kolik „ze sebe“ do práce vložíme, co a kolik za to požadovat. Rozhodnutí nakonec padne, ale ne vždy je v souladu se svědomím. A o to právě jde. Snažit se hmotně zachytit „ten správný řád či
vzor“, jak by měl člověk postupovat při výkonu nějaké pracovní funkce, jak se správně chovat, postupovat, prostě v souladu s etickým kodexem. Těmto morálním normám, které etické kodexy obsahují, se pak podřizujeme ale jen do té doby, dokud jsme přesvědčeni o jejich oprávněnosti, legitimitě, zdůvodnitelnosti.17
S různými oblastmi povolání je již psaný etický kodex spojen, mám na mysli např.
etický kodex lékařů, etický kodex advokátů, podnikatelů, nebo např. etické kodexy jednotlivých
společností apod. Profesní etika se totiž vytváří zpravidla jen u eticky zvláště exponovaných
povoláních.18 V některých profesích je požadován vyšší mravní standard, než jaký je očekáván
od řadového občana. Dnes se už také s etickým kodexem, jako souborem mravních norem
platných pro určité povolání, které jsou zároveň pro danou profesi charakteristické, setkáváme
16
17
18
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 16.
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 49. HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 50.
22
i v těch oblastech, kde dříve platilo pouze rozlišování mezi zákonným a nezákonným. Tím myslím právě etiku policejní. Předpokládá se totiž, že stejně jako lékaři, soudci, advokáti, také
policista jedná v souladu s vyššími morálními standardy. Pokud například občan vídá policistu denně v hospodě, kam sám chodí, nebo se o policistovi proslýchá, že uměle vyvolává spory či bije doma manželku, ve společnosti se vyvine negativní postoj nejen k tomuto jednotlivému
policistovi, ale je pak logicky rozšířen na celou policii. Vyslouží si tak policisté určitou
„nálepku“. Dobrá pověst a společenská prestiž policisty proto vyžadují, aby i osobní život policisty byl v souladu s obecně přijatými mravními normami 19.
Profesní skupiny si vytvářejí morální normy a principy, které jim pomáhají v jejich
práci rozeznat správné od nesprávného, dobré od zlého a jednat tak, aby neškodili jiným lidem.
Cílem profesní etiky je pak zabezpečit, aby práce, kterou profesní skupina vykonává, odpovídala nárokům, které jsou na ni kladeny. Tím se zvyšuje společenská prestiž skupiny, její sebeúcta a jistoty, jinak řečeno – profesní etika integruje zájmy skupiny, společnosti a jednotlivých členů profese.20
Další důvod, proč si profese své etické kodexy vytváří, bychom mohli spatřovat v tom,
že si je taková profese vědoma své důležitosti. „Členové“ jsou hrdi na své povolání a dobrovolně
tyto morální povinnosti chtějí dodržovat. Tak např. takový uvědomělý policista hrdý na svou profesi chodí do práce nejen kvůli výdělku, ale také proto, že tuto službu chápe jako celoživotní poslání. Je si vědomý svého mimořádně významného a náročného povolání a také mu záleží na dobré pověsti policie. Pochopitelně si pak zaslouží být uznáván, respektován a také on sám požaduje ze strany veřejnosti úctu.
Mimo současné existence Etického kodexu P ČR jsou etické zásady policejní práce
v právním řádu České republiky obsaženy také v § 28 Z o SP, kde jsou upraveny základní
povinnosti policisty, v Z o PČR v hlavě třetí, oddílu prvním, kde jsou rovněž stanoveny
povinnosti policisty a v interních aktech řízení, jako je např. NMV č. 36. ze dne 6. května 1999,
kterým se upravují pravidla chování a zdravení v P ČR.
19
20
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 53. HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 52.
23
4.1 Porušení etických principů policie 4.1.1
Korupce
Pojem „korupce“ je slovo latinského původu, vychází ze slovního základu „rumpere“,
tj. zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz „corruptus“ označuje následek takového zlomu a ten, kdo ho podstoupil, je pak zkažený, zvrhlý nebo zvrácený.21 Dnes máme pod tímto pojmem
na mysli především porušování právních a mravních norem, jehož cílem je zvýhodnění
jednotlivce či skupiny jednotlivců oproti ostatním občanům.22 I ostatní definice chápou korupci jako zneužití veřejných rolí nebo zdrojů k osobnímu prospěchu. Korupce v české policii
V souvislosti s tímto podnadpisem si můžeme položit otázku, jak se české veřejnosti
jeví korupční jednání, jak si představuje jednání policistů, abychom je mohli označit za korupční, tedy jak rozeznat, co korupce je a co není. Není určitě ani od věcí přemýšlet o tom, že lidé žijící v různých sociálních prostředích budou mít i různý názor na to, co korupce je a co není.
Náš právní řád definici korupce nezná. Obsahuje pouze právní definici „úplatkářství“ a
to konkrétně v § 160 odst.1 TZ, v němž je vymezeno „přijímání úplatku“ ve smyslu přijetí nebo slíbení úplatku v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu. Trestem je pak buď odnětí
svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti. V následujících §§ 161 a 162 téhož zákona je
definováno podplácení a nepřímé úplatkářství. V § 162a odst. 1 TZ je pro potřeby TZ vymezen
pojem úplatku jako neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok.
Můžeme si pro představu uvést příklad, kdy orgán SCPP při kontrole pobytu cizinců
zjistí, že kontrolovaná osoba již nemá platný průkaz k povolení pobytu nebo např. nepředloží
všechny doklady, které dle Z o pobytu cizinců při kontrole pobytu má povinnost předložit. Místo toho, aby na předložení dokladů nadále trval a neomlouval např. momentální nemožnost
21
22
FRIČ, P. a kol. Korupce na český způsob. Praha: Nakladatelství G plus G, 1998, s. 12.
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 167-168.
24
předložit zdravotní průkaz, a tím osobu pokutoval, přijme u něj nabídku nakupování zboží se zvláštní slevou a na nedostatek většinou jen upozorní.
Dalším příkladem může být situace, kdy je příslušník SKPV přes víkend v
„pohotovosti“ doma mimo kancelář a může kdykoliv očekávat telefonát, kterým bude povolán
do služby. V takovém případě je mu někdy dáno i služební auto. V řadě případů je běžné, že toto služební auto je používáno také k soukromým účelům.
Jak taková jednání policistů ale můžeme označit? Podle literatury23, která se zabývá
typologií policejní korupce, je možno oba případy zařadit do tzv. banální neboli triviální korupce. Takové jednání v jednotlivých případech není příliš společensky nebezpečné. Jeho provádění nebo zastírání je velmi jednoduché, zisky z „banální korupce“ jsou pak obvykle spíše
malé, ale zato její výskyt je poměrně častý. Můžeme zde zařadit také např. nevydávání pokutových bločků u dopravní policie, prominutí přestupku za menší úplatu, krádež věcí ze skladu zabaveného zboží.
Na otázku, kterou jsme si položili v úvodu, nelze jednoznačně odpovědět. Každý občan
má individuální představu o tom, co považuje za jednání již korupční a co třeba „běžné“, kterým se nevyhneme i v ostatních zaměstnáních. Takže do jisté míry pak takové chování přehlíží,
„je totiž všude“.
Přestože můžeme chápat korupci za jakkoliv morálně odsouzeníhodné chování, vědci,
kteří se zkoumáním a bádáním po společných znacích korupce zabývali a snažili vytýčit jakési
její podmínky, se shodli na tom, že korupce se týká výkonu veřejné role nebo autority
vyplývající z pozice veřejného činitele. Společenské vědy tak na rozdíl od obecně laického
chápání výrazně zužují předmět svého zájmu na sféru veřejných funkcí a úřadů.24 Uveďme si ale v souvislosti s potenciálním korupčním jednáním další případ. Opět
nechme figurovat v případu příslušníka SCPP. Na noční směně zastaví skupina policistů SCPP autobus směřující k hraničnímu přechodu, takže s vědomím, že osoby již opouštějí území
republiky. Protože však potřebují vedoucímu směny vykázat výsledky své práce spočívající např.
v počtu kontrolovaných osob, cizince autobusu podrobí kontrole pobytu. V několika případech
23 24
Např. HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003.
FRIČ P. a kol. Korupce na český způsob. Praha: Nakladatelství G plus G, 1998, s. 13.
25
zjistí, že cizinci již mají neplatný cestovní pas či prošlý průkaz k povolení pobytu. Ti za oplatu, že jim policisté dovolí opustit území, nabízí zaplatit jakousi „pokutu“, řekněme 1.000,- Kč každý. Policista ale pokutovat za neoprávněný pobyt cizince nemůže, má povinnost s ním zahájit
správní řízení. Nyní nastupuje myšlenkový pochod policisty, jak se v této situaci zachovat, zvážení všech pro a proti. Buď přijmout 1.000,- Kč a cizince poslat s autobusem přes hraniční přechod, nebo odvést cizince na služebnu, zajistit mu celu na přespání, obstarat po šesti hodinách stravu a zahájit s ním správní řízení, které se většinou vyřizuje až ráno následujícího dne. Prvý příklad znamená určitou výhodu pro obě strany. Policista dostane finanční obnos, vykáže veliteli
směny splnění úkolu a odpadne mu starost se sepisováním údajů s cizincem. Cizinec sice zaplatí onu „pokutu 1.000,- Kč“, ale zároveň ví, že jízdenka na Ukrajinu stojí kolem 2.000,- Kč a musel
by si ji koupit znovu. Záleží čistě na policistovi, jak se rozhodne. Tady nastupují ony morální zásady, které by měli být vlastní každému. Má cenu si peníze vzít, a i kdyby se jednalo o větší
částku, dovolí mu to vůbec svědomí a čest? V takovém momentě záleží vyloženě na vlastnostech policisty. Co si může uvědomovat? První, co ho asi napadne, je výše „úplatku“ – jestli se mu
vyplatí riskovat (od určité hranice se skutečně těžko odolává i těm nejpoctivějším), zda je to dostatečně bezpečné, že na to nikdo nepřijde. Tady zvažuje riziko odhalení, posléze, co mu za to hrozí, kdyby se to prokázalo – např. možnost ztráty zaměstnání, vysoký trest, skandalizace.
A právě tady vidím tu „větší“ chybu. Onu nedokonalost zákonů korupci dokazovat a postihovat ji takovým způsobem a takovou sankcí, že by nedocházelo k problematickému zvyšování korupčního jednání.
V případě, že policista zváží zmíněné možné situace a ničeho se nezalekne, tzn. peníze
přijme, měli bychom již všichni takové jednání považovat za skutečně korupční. Můžeme pak říct, že se policistovi jeví korupce jako výhodná. Za takové jednání, které podkopalo morální
úroveň a profesionální výkon policisty musí nést adekvátní osobní odpovědnost. Určitě se nejedná o profesionální přístup příslušníka policie. Odborná literatura25 tento typ policejní
korupce označuje za spíše sofistikované. K nim zařazuje další jednání, jako vydírání pachatelů,
onu zmíněnou asistenci při převodu cizinců přes státní hranici, vydávání povolení k pobytu či
25
Např. HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003.
26
zbrojních průkazů neoprávněným osobám, změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě, fingování dopravní nehody apod.26
Třetí skupinu korupčního chování policistů, které se vyznačuje vysokou společenskou
nebezpečností můžeme označit za sofistikovanou. Její provádění nebo zastírání je poměrně
složité a vyžaduje od pachatelů specializované znalosti. Zisky z takové korupce jsou obvykle
spíše velké či velmi velké, ale ve srovnání s banální korupcí je její výskyt výrazně méně častý.27 V praxi se můžeme setkat s příklady jako je policistou neoprávněné poskytnutí informací
z policejní databáze, vystavení dokladu nebo dokumentu neoprávněné osobě, spolupráce s organizovanou skupinou zabývající se trestnou činností.
Policejní korupce může nabývat mnoha forem, avšak pozorovatelé a výzkumníci
v oblasti chování policie se shodují v tom, že nejvýrazněji se projevuje v devíti oblastech: jídlo a
služby, nezákonné provize, příležitostná krádež, plánovaná krádež, vydírání, ochrana, zahlazování případů, osobní bezpečnosti a protekcionismus. Policejní práce poskytuje přemíru příležitostí pro korupci – více než u jiných profesí.28
Ať už se jedná o jakékoliv korupční jednání, je zapotřebí, aby se taková protizákonná
činnost nestala součástí policejního jednání, aby nebyla tolerována ostatními příslušníky P ČR, jednoduše řečeno, aby jednali v souladu s etickým kodexem P ČR.
Protože jsme si už museli připustit, že korupční jednání policistů v praxi skutečně
existují, je důležité, abychom přišli na to, z jakých důvodů se k nim policisté uchylují. Je
vysledováno, že sotva existuje jen jedna příčina, která může změnit „čestného“ policistu ve „zkorumpovaného“. Těchto příčin je více a nejspíše se vzájemně prolínají.
V teorii se vydělují tři skupiny příčin policejní korupce, a to příčiny personální,
institucionální a sociální. Ve zkratce mohu zmínit, že personální příčina vychází z chování
a morálního rozhodování jednotlivce, institucionální se týkají specifického stylu organizace a řízení policie a sociální příčiny se týkají sociálních a politických podmínek policejní práce.
26
27
28
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 181. HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 182.
INCIARDI, J.A. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 1994, s. 318.
27
Na personální příčiny nalézá odpovědi J. Madison29, který svou teorii aplikoval do policejní
praxe a vysvětluje tak policejní korupci na základě přirozených lidských slabostí některých
policistů. Tato teorie vychází z amorálnosti některých policistů, kteří přikládají relativně nízkou cenu veřejným zájmům a vysokou cenu zájmům vlastním. „Teorií shnilých jablek“ je pak
korupce chápána jako důsledek deviantního chování jednotlivců. Tato teorie v podstatě říká, že
policejní systém je v pořádku, jen někteří jednotlivci se neumějí vyrovnat s korupčními podněty ve formě nabízených úplatků a korupčních zisků.30 4.1.2
Nepřiměřené užití síly policie
„Když policisté střílejí, uskutečňují svá rozhodnutí rychlostí 250 metrů za sekundu“
James J.Fyfe, 1988
Jak jsem se již v úvodu zmínila, hlavními znaky a tím i úkoly, které charakterizují
policejní sbory, jsou mj. chránit veřejnou bezpečnost a pořádek, výkon dozoru (především tzv. pořádkového dozoru a zásahové činnosti). Při výkonu svých činností jsou vybaveni
donucovacími prostředky včetně zbraní, které mohou použít za zákonem stanovených podmínek
uvedených v § 38 a násl. Z o PČR, kterými jsou např. hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,
slzotvorné prostředky, obušek, pouta, služební pes, varovný výstřel, úder nebo hrozba střelnou zbraní. Výčet v zákoně je taxativní a policista není oprávněn použít prostředky jiné. K použití
síly policistou v ČR se vztahuje i § 6 Z o PČR, ze kterého vyplývá povinnost zakročujícího policisty dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.
Co se týká donucovacích prostředků, jde o soubor převážně technických a věcných
prostředků, jejichž použití má formu přímého donucení. Rušitel jako fyzická osoba se jimi nutí ke splnění právních povinností. Jejich použití se uplatní především v případě, že osoba klade odpor, a to především aktivní odpor.31
29 30
MADISON, J. in HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003.
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika., Praha, 2003, s. 188.
Aktivní odpor – takový, kterým je násilím bráněno policistovi v provedení zákroku (přímo fyzicky se na něj působí). Opakem je pasivní odpor, kdy osoba vůči policistovi nepoužívá násilí, ale pouze odmítá splnit jeho prováděný pokyn, požadavek nebo výzvu, přičemž osoba svým jednáním ohrožuje bezpečnost osob, majetku nebo veřejný pořádek. 31
28
V Evropském kodexu policejní etiky 32 je výslovně stanoveno, že policie může použít
sílu pouze tehdy, když je to nevyhnutelně nutné a pouze v míře nezbytné pro dosažení
zákonného cíle. Z něj také vyšel Etický kodex P ČR, který obsahuje závazek P ČR používat
donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem. Nikdy nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem.
Používání donucovacích prostředků není ale vždy nutné. Policista má v závislosti na
konkrétní situaci povinnost nejdříve osobu vyzvat k tomu, aby upustila od svého protiprávního jednání s výstrahou, že pokud tak neučiní, použije donucovacích prostředků. Podmínky, jaký z donucovacích prostředků by měl policista použít a za jakých situací, stanoví Z o P ČR.
Rozeznat právě tu nevyhnutelně nutnou situaci, kdy lze sílu použít a v jaké intenzitě či
míře, je velmi obtížné. Je rovněž složité posuzovat užití síly při policejním zákroku, který je
prováděn ve stresové situaci, potom, co stres odezněl. Na druhou stranu však v řadě případů
dochází také k evidentně záměrnému nezákonnému použití síly policistou. V takovým případech pak hovoříme o policejním násilí či policejní brutalitě.33
Můžeme si položit otázku, proč vůbec k nějaké policejní brutalitě dochází. Nejdříve ale
musíme dojít k tomu, vůči komu ji policisté uplatňují. Podstatnou a zároveň nejdůležitější součástí role P ČR ve společnosti při uplatňování zákonů a udržování pořádku jsou jejich pravomoci, které jim právní předpisy dávají. Osoby, které tyto pravomoci zpochybňují, tak
zpochybňují i autoritu policie. Tyto osoby pak představují pro samotné policisty jistou provokativní výzvu, kterou však nepřijímají s lehkým srdcem a kterou vidí jako překážku své
práce. Policisté se pak uchylují k intenzivnímu vynucování své autority a pokud to nepomáhá, nebrání se někteří z nich použít fyzické síly, aby si vymohli poslušnost občanů.
Můžeme zde z minulosti uvést příklad z praxe, kdy policista z Bělotína bezdůvodně
zmlátil občana. Medializace případu je pak postavena nejen na konkrétním selhání policisty jako
jednotlivce, ale zároveň se připomene spousta dalších ojedinělých podobných situací, které v seskupení vytvářejí jakýsi obraz P ČR pro veřejnost.
32
33
Doporučení č.10/2001 přijato Výborem ministrů Rady Evropy 19. září 2001
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika.. Praha, 2003, s. 234.
29
Zajímavé je tady srovnání s tvrzením J. A. Inciardiho34, který poukazuje na fakt, že
pozorovatelé, kteří chodili s americkými policisty zjistili, že k polovině útoků dochází, když
občané neskrývavě vzdorují autoritě policie, když se policie setkává s jistým typem delikventů nebo když lidé projevují k policii neúctu.
Protože jsme si už určitým způsobem vymezili potenciálního „napadeného“, musíme si
zároveň vymezit osobu policisty, který je takového chování schopen. Opět bych použila výsledky J. A. Inciardiho, který se zabýval brutalitou a nezákonným násilím v řadách americké policie. V minulosti se myslelo, že policejní brutalita se omezuje pouze na ty policisty, kteří jsou považování za „shnilá jablka“. Pozdější studie prováděné ve Spojených státech ovšem došly
k závěru, že policejní brutalita je výsledkem určitých norem vládnoucích v policejních odděleních. Na mnoha policistech se navíc projevují charakteristické znaky policejní
„profesionální deformace“: pocit neustálého tlaku, prvky autoritářství, podezřívavost, rasismus, nepřátelství, nejistota a cynismus. 35
Myslím si, že výsledky zmíněného autora se netýkají jen americké policie, ale zcela
určitě je můžeme přiřadit k většině policejních sborů na světě, kde se takové situace běžně také mohou vyskytnout.
Domnívám se, že brutálním incidentům ze strany policistů lze částečně předcházet.
Postup bych viděla např. v častějším provádění psychologických testů během služebních let, ve
vyloučení policisty ze služby, kdyby se brutálně zachoval, v důslednější namátkové kontrole policistů svými nadřízenými, v pečlivějším proškolování v oblasti etických pravidel, vštěpování těchto pravidel chování a hodnot již od počátku nováčkům, kteří u policie nastupují.
4.2 Evropský kodex policejní etiky a Etický kodex Policie České republiky V roce 2001 Výbor ministrů Rady Evropy přijal Doporučení č.10/2001, které se týkalo
Evropského kodexu policejní etiky. Tento kodex doporučuje vládám členských států řídit se
ve svém zákonodárství, praxi a při tvorbě etických kodexů chování policie zásadami, které jsou v jeho textu vyjádřeny (nebo jsou přiloženy k tomuto doporučení), aby dosáhly jejich progresivní
implementace a co největšího rozšíření. Podle definice uplatnění tohoto kodexu, je určený pro
34 35
INCIARDI, J. A.. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. VICTORIA PUBLISHING, 1994, s. 290.
INCIARDI, J. A.. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. VICTORIA PUBLISHING, 1994, s. 302.
30
práci v tradičních policejních sborech nebo službách, které jsou řízeny nebo kontrolovány veřejnými orgány, jejichž hlavním cílem je podpora dodržování zákona a pořádku v občanské společnosti a v těch složkách, které stát zplnomocňuje pro tyto účely používat sílu anebo
je vybavuje zvláštními oprávněními.36 Má se stát prostředkem regulace vnitřního uspořádání policie. Pro jednotlivé země, kde probíhá např. reforma policie, nebo kde ještě není vytvořen
etický kodex policie, může být tento soubor zásad návodem nebo pramenem inspirace jejich práce.
Na základě tohoto doporučení vydala v lednu 2005 P ČR vlastní Etický kodex. Jeho
tvorba započala v říjnu 2003, kdy byl zpracován projekt, jehož záměrem bylo Etický kodex P ČR navrhnout. Byl sestaven tým, ve kterém byli zastoupeni i externí členové, především
z ministerstva vnitra ČR, policejní akademie ČR, středního školství i z nevládních organizací,
například českého helsinského výboru. Jako vzor si P ČR vybrala etický kodex kanadské královské jízdní policie. Při vypracování návrhu odborníci vycházeli také z výsledku výzkumu veřejného mínění z roku 2004 a z již zmíněného Evropského kodexu, který platí od roku 2001. 4.2.1
Evropský kodex policejní etiky
Prvním pokusem o ustanovení etických norem pro policie, ještě před vznikem
Evropského kodexu policejní etiky, byla v roce 1979 Parlamentním shromážděním Rady Evropy přijata Deklarace o policii, ve které jsou explicitně formulovány etické povinnosti policisty. Od
policisty se požaduje, aby plnil svou zákonnou povinnost chránit své spoluobčany a komunitu před násilím, loupežemi a jiným škodlivým jednáním tak, jak je to určeno zákonem. Policista by
měl prosazovat zákon nestranně, měl by jednat s občanem s respektem a měl by se vyhýbat
a také rázně čelit korupci. Přestože se pro mnohé evropské země stala zdrojem inspirace pro
hledání odpovědí na etické otázky, Výbor ministrů kvůli přísným etických policejním normám deklaraci nepodpořil.
Mezi nejdůležitější mezinárodní právní normy Rady Evropy vymezující chování policie
dále patří Úmluva o ochraně LP a Evropská úmluva o zabránění mučení. Etiku policejní práce
upravuje také Etický kodex policisty, který byl v roce 1989 vypracován výkonným výborem IACP (International Axxociation of Chiefs of Police). Důraz klade zejména na nestranné
DUFKOVÁ, Z. Policie a profesní etika se zaměřením na etický kodex Policie České republiky. Praha: AGIS 2004, 2005, s. 9. 36
31
prosazování zákona policistou, princip volného uvážení, bezúhonnost, omezené použití síly a důvěrnost informací, které policista získá.37
Současný Evropský kodex policejní etiky byl tvořen postupně od roku 1998 do roku
2001. Konečný text byl přijat na schůzi představitelů Výboru ministrů včetně výkladového
memoranda. Je chápán jako prostředek sjednocení policejní práce v budoucí integrované Evropě. Jde o to, aby se policisté chovali k občanům stejně ve všech budoucích členských státech EU.
Aby při překročení bývalých státních hranic nedocházelo k prudké změně v chování a požadavcích policistů.38
Samotný text Evropského kodexu je tvořen sedmi oddíly a šedesáti šesti články,
ve kterých jsou stanoveny mj. cíle policie, právní základ policie v právním státě, organizační struktura policie včetně výcviku příslušníků police, zodpovědnost a kontrola policie. Zpracovává určitá kritéria a pravidla, na kterých by mělo být založeno fungování policie a její činnost. 4.2.2
Etický kodex Policie ČR
Text Etického kodexu byl vydán ve Sbírce interních aktů řízení Policejního prezidia
České republiky rozkazem policejního prezidenta v lednu roku 2005. Shodné znění je také zveřejněno na webových stránkách P ČR.
Inspiraci Evropským kodexem spatřujeme již v prvním článku Etického kodexu,
ve kterém jsou upraveny cíle policie. Za tradiční všeobecné cíle činnosti policie je označován
v Evropském kodexu udržování veřejného pořádku, dodržování zákonů a pořádku ve společnosti, ochrana a respektování základních osobních práv a svobod, zejména jak jsou uvedeny v Evropské úmluvě o lidských právech, prevence kriminality a boj proti ní, odhalování kriminality, poskytování pomoci a služeb veřejnosti.
Cíli P ČR je potom chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti, prosazovat zákonnost,
chránit práva a svobody osob, preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji, usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti. Za základní hodnoty P ČR jsou
považovány profesionalita, nestrannost, odpovědnost, ohleduplnost, bezúhonnost. V třetím a čtvrtém článku jsou rozepsány jednotlivé zásady P ČR vůči společnosti a vůči ostatním
37 38
FRYŠTÁK, M. Kodex policejní etiky, Kriminalistika, 2004, č. 1, s. 46-49.
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 67.
32
příslušníkům P ČR. Podle posledního pátého článku je osobním a profesionálním přístupem nést
osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon, chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentovali P ČR.
P ČR se tak vydáním vlastního Etického kodexu zařadila mezi „první vlaštovky“ státní
správy. Při pohledu na tento kodex musím říci, že aniž bych ještě znala obsah, jeho „rozsáhlost“ mě překvapila. To, co jsem si přečetla obecně z publikací o etických kodexech, kterých bylo vydáno nemálo, jsem tady začala postrádat. V první řadě obecné pravidlo, které platí o etických
kodexech, vypovídá o tom, že představují jakousi nadstavbu legality – bonus k obecné právní
úpravě, která není jen formální a systematicky ignorovaná, ale naopak široce respektovaná
a tudíž svým způsobem pro potřeby každodennosti jakoby nedostačující. Etický kodex se tak
stává dobrovolně respektovaným upřesněním platné legislativy nebo zvyklostí oboru. Bez tohoto znaku by nebylo možné v etických kodexech spatřovat pozitivní přínos. Kodexy mají tedy konkretizovat zákonné požadavky přímo na míru a poslání určité organizace. Vhodné je, aby
etický kodex organizace stanovoval vyšší míru legálního a morálního ethosu, než jaké je možno požadovat ze zákona samotného.
Etický kodex by měl způsobit to, že každý jednotlivý policista by se měl ocitnout nejen
pod vlivem vlastního morálního přesvědčení, ale i pod vlivem oněch skupinových morálních pravidel, která odrážejí očekávání veřejnosti od dané profesní skupiny. 39
Existuje několik požadavků, které jsou kladeny na obsah etických kodexů. Kodex by
měl v prvém případě ochraňovat veřejné zájmy a zájmy sloužící profesi jako celku. Nesmí však
vyjadřovat či hájit monopolistický charakter profese. Kodex by měl byt specifický a adresný,
tzn. požadavky specifické pro danou profesi musejí být adresované právě členům této profese. Kodex musí být kontrolovaný a kontrolovatelný.
Někdy se zase zdůrazňuje, že etický kodex musí mít současně tři aspekty: aspirační,
regulační a výchovný. Aspirační aspekt, který vyjadřuje aspirace dané profese, zohledňuje
ústřední cíle, smysl a poslání dané činnosti, regulační aspekt představuje soubor norem, které doporučují, zakazují či iniciují určitý typ jednání a výchovný aspekt motivuje jednání
39
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 69.
33
vykonavatelů profese tak, aby se jejich rozhodování uskutečňovalo v souladu s žádoucími hodnotami.40
A právě při pohledu na již konkrétní vydaný etický kodex tyto obecné hodnoty v něm
částečně chybí. Jeho široké formulace, ve kterých je uvedeno spousta obecných pojmů, vůbec
neodpovídají oné potřebné specifičnosti, jasnosti. Hodnoty a závazky P ČR jsou v něm vypsány
bez jakékoliv bližší konkretizace a tak jim není dán méně abstraktní obsah. Je sice chvályhodné,
že Etický kodex byl vydán a tak předveden veřejnosti, ale byl vydán v takové podobě, že
veřejnost a mnohdy možná i policista neví, co si např. pod pojmem prosazování zákonů přiměřeným způsobem či chovat se důstojně a důvěryhodně má představit.
Před zveřejněním Etického kodexu se od něj mnoho očekávalo. Vzhledem
k současnému vztahu veřejnosti k P ČR, který můžeme charakterizovat jako dosti nedůvěřivý, se
věřilo, že Etický kodex přinese právě do tohoto vztahu více důvěry. Mohl být jakousi jistotou veřejnosti, že se policisté budou chovat podle těchto pravidel a přinejmenším by měl také garantovat, že nebudou moci zneužívat nevědomostí veřejnosti.
Je ale možné takové výsledky očekávat od současného etického kodexu? Jak jsem již
uvedla výše, některé požadavky v kodexu skutečně najdeme. Dle mého názoru na rozdíl
od specifičnosti je adresný. Je totiž přímo určen příslušníkům P ČR. Ale další požadavek kontrolovatelnosti kodexu nesplňuje. Není to sice tak důležité, ale je zřejmě žádoucí, aby v něm
nějaký případný postih byl uveden. Současným obsahem Etického kodexu není zajištěno jeho dodržování, záleží zde pouze na dobrovolnosti a to leckdy nestačí. Na druhé straně zase nemůže být pouhým výčtem příkazů a zákazů, co a jak má policista dělat, doplněný o disciplinární opatření pro případ jeho porušení, ale měl by být pomocníkem, návodem pro policistu.
Důležitější ale podle mě je, že v kodexu chybí jakési konkrétnější ustanovení, které by
se týkalo jednotlivých situací, se kterými policista může při výkonu své funkce přijít do styku.
Ať už se jedná o přijímání darů, využívání úředních informací pro soukromé potřeby nebo působení v soukromém sektoru po skončení služebního poměru. Nejednalo by se pouze o přepis zákonné dikce, ale policistovi by bylo skutečně zřetelné a jasné, jak se má v dané situaci
zachovat. I po vydání kodexu totiž záleží čistě na jeho vlastnostech i morálce, osobním
40
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika. Praha, 2003, s. 53.
34
přesvědčení. V práci policie zcela určitě existují i situace, kdy je potřeba zapojit vlastní úsudek.
Pro formování takového úsudku je proto potřeba, aby existovaly pevně stanovené etické normy.
Nejen začínající policisté by ocenili nějaký praktický návod, jak postupovat. Možný postup uvádím v jedné z následujících kapitol.
Je sice pravdou, že v Etickém kodexu došlo k určitému sjednocení, problematika etiky
je možná díky němu i přehlednější, myslím si ale, že v takovém rozsahu, v jakém je vydán, není dle výše zmíněných důvodů dostačující.
35
5
KRIMINALITA PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY
Policisté ve všech policejních službách i na všech stupních řízení byli a vždy budou
vystaveni
značnému tlaku
různých
protispolečenských
podnětů. Podle
nejrůznějších
sociologických průzkumů prováděných v posledních letech v České republice je kriminalita
příslušníků P ČR jedním z vážných problémů. Občané otevřeně v médiích prezentují své názory
na jejich činnost. Těmito názory jsou ostatní ovlivněni a ze vztahu policista - občan se vytrácí potřebná důvěra v ochranu, kterou v souvislosti s ostatní kriminalitou občan od policie očekává.
Obecně lze říci, že míra kriminality jako produkt společnosti, je odrazem jejího
sociálního, hospodářského a politického systému. Úplatkářství, zneužívání svých pravomocí se
negativně odrážejí ve společenské atmosféře a celkovém morální klimatu v řadách občanů. Neměly by převažovat názory, které jsou někdy prezentovány, že páchání TČ policistů je ve své
podstatě pochopitelné, protože jsou také jenom lidé, a že se vlastně není čemu divit. Jejich odpovědnost za jednání je daleko závažnější.
Kriminalitu můžeme označit jako trestné chování vyjádřené souhrnem TČ spáchaných
v určité společnosti za určité časové období. Má zároveň dvě vlastnosti, a to osobnostní rysy
pachatele a nežádoucí vlivy společnosti. V odborné literatuře je kriminalita rozdělována do dvou forem, a to na zjevnou a latentní. Právě kriminalita policistů se vyznačuje vysokou latencí. S tím souvisí i to, že je odhalována spíš drobná a neorganizovaná kriminalita. Obrovským problémem je pak organizovaný zločin, protože jeho charakteristickým znakem je to, že se prolíná i vyššími
strukturami státní správy. Trestné činnosti se totiž dopouštějí i přímí nadřízení policistů, a tudíž jejich kontrolní činnost nemůže být účinná.
Kriminalitu příslušníků policie bychom mohli rozdělit také podle charakteru TČ, které
páchají. Kriminalitou se pak rozumí TČ policistů spáchané v době služby, TČ policistů spáchané
mimo službu, TČ vymezené v hlavě III. TZ nazvané TČ proti pořádku ve věcech veřejných nebo také trestná činnost příslušníků P ČR bez ohledu na to, o jaký TČ se jedná a v které době byl spáchán.
Podle uvedeného demonstrativního výčtu bychom mohli říci, že kriminalita příslušníků
P ČR je zvláště nebezpečný jev. Ať už vezmeme v úvahu osobu pachatele, který je veřejným činitelem, nebo následky, které ve společnosti takové činy zanechají. Následky se projevují
především v mínění veřejnosti na jednání policistů, společnost přestává policistům věřit, ztrácí 36
v nich autoritu, kterou by měli pochopitelně v jejich očích představovat. Vnímají ji jako
zkorumpovanou, porušující právní předpisy. Kriminalita policie ohrožuje právní vědomí občanů,
ovlivňuje tak i negativní hodnocení veřejnosti. Jak by měl mít takový policista zájem stíhat ostatní pachatele, když samotným pachatelem je on sám? A můžeme se společnosti vůbec divit, že mnozí z ní zastávají na policisty takový názor? Mnohdy ani ne, když se například dozvíme, že policista, který porušil zákon, není za to ani příslušně sankcionován.
Velkým problémem u kriminality policistů je, jak jsem již výše zmínila, její latence.
Problematika zkoumání a posuzování skutečného rozsahu kriminality policistů je shodná jako při posuzování celkového objemu kriminality. Naprosto zde chybí představa o latentní kriminalitě. Z těchto důvodů je proto obtížné vyslovit obecný závěr o celkovém objemu skutečné kriminality
policistů, včetně jejích kvalitativního složení. Je v řadě případů velmi těžko zjistitelná, neboť se předpokládá, že pachatelé z řad policistů se velmi dobře orientují v policejním prostředí, mají
dobré znalosti o pracovních metodách vyšetřování a postupech IMV, kdy se navíc objevují nejen v poslední době pochybnosti o efektivitě její práce. Vyšetřování TČ je také důkazně velmi náročné, existuje totiž kolegiální náklonnost vůči pachatelům z řad policistů a s tím spojená
snaha věci spíše utajit a bagatelizovat, než je radikálně řešit. V neposlední řadě zde existuje fakt, že občané nevyvíjejí ochotu oznamovat zjištěná pochybení policistů. Mají k tomu několik důvodů. Buď vycházejí z toho, že nevěří v řádné prošetření, nebo to neohlásí z důvodu obavy z možných negativních následků.
Přestože existují prostředky a zároveň snaha, jak trestnou činnost postihovat, mnohem
důležitější je samozřejmě preventivně ji omezovat a bránit. Preventivními opatřeními se zabývám dále. Na tomto místě však můžeme říct, že tvoří určitý komplex, na kterém se podílí jak
policie samotná, tak veřejnost a média, a její snahy směřují k předcházení páchání trestné činnosti určité skupiny osob, kterými jsou v našem případě příslušníci P ČR.
5.1 Příčiny páchání trestné činnosti policistů 5.1.1
Postavení policistů ve společnosti
Každý policista musí často podřizovat své osobní zájmy zájmům výkonu služby,
zájmům společnosti. V krajním případě by dokonce měl být připraven k dosažení těchto cílů obětovat
i vlastní život. Hlavní cíle policejní služby jsou velice výstižně charakterizovány ve
37
služební přísaze příslušníků P ČR, kde je kromě jiného stanoveno, aby své síly a schopnosti vynaložil ve prospěch společnosti tak, aby chránil práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnosti a ústavní zřízení ČR, a to i s nasazením života. Složením této přísahy se policisté výrazně odlišují
od příslušníků většiny ostatních profesí. Povolání policisty neznamená jen zaměstnanecký poměr, ve kterém je za plnění stanovených úkolů vyplácena pravidelná mzda.
Jestliže policista bere svou práci jen jako zaměstnání, tím myslím, je u policie proto,
aby nebyl nezaměstnaný, těžko bude chápat svou práci jako poslání. Při výkonu své funkce mu
zcela jistě nebude záležet na nějakém dodržování etického kodexu, na morálním jednání. Jeho mzda je zdrojem příjmů, stejně tak může považovat za zdroj příjmů i občasný úplatek, který mu je v souvislosti s výkonem své služby nabízen. Myslím si, že z řad policistů jen málokterý považuje své povolání jako poslání. Mladí nastupující policisté o nějakém poslání nepřemýšlejí
vůbec, ba naopak někteří z nich vidí ve svém budoucím povolání spíše příležitost, že si mohu
více dovolovat, protože budou policisty. Z něčeho však jejich názory musí vycházet. Uchazeč je totiž součástí společnosti, která v nich nenachází úctu.
Jestliže si lidé myslí, že policisté nemají zábrany jednat nemorálně a někdy i nezákonně
a jejich jednání je ve stejném duchu také medializováno, těžko bychom mohli ve vztahu policisté
– veřejnost hledat onu potřebnou důvěru, která je v demokratické společnosti tak mimořádně důležitá. Bohužel občasné jednání jednotlivých policistů důvěru v policii neposiluje, ale podkopává ji v celém policejním systému, i když se skutečně může jednat o individuální
selhání člověka. Při takovém dopadu na celou policii a vysloužením si „nálepky“, která je policii
určitou skupinou společnosti přisuzována, by o to víc měli policisté brát své povolání vážněji.
Měli by si uvědomit, že jakkoliv se chovají i v soukromém životě, okolí je stále vnímá jako policistu. Berou je tak, že on sám také policisty reprezentuje. K tomu, aby si policista
uvědomoval význam a specifičnost své profese se staví také úprava stanovena v Z o SPBS, který
by měl být účinný od 1.1.2007. Zákon stanoví, že základní povinností příslušníka bezpečnostního sboru, mezi které patří i policista, je mj. povinnost chovat se a jednat i v době
mimoslužební tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Porušení této služební povinnosti by následně mohlo být posuzováno jako kázeňský přestupek.
Myslím si, že by policista měl být opravdu tím vzorem, kterého si mají lidé vážit
a naopak jemu by mělo záležet na tom, co si o něm ostatní myslí. Měl by si uvědomit, že se 38
policistou stal dobrovolně, že se tímto postupem také dobrovolně podřídil určitým pravidlům chování, která jsou pro policisty stanovena interními akty řízení. 5.1.2
Příčiny a podmínky kriminálního jednání policistů
Je velice jednoduché si položit otázku, co policisty vede k tomu, že porušují zákony
a dopouštějí se společensky velmi závažných trestných činů. Velice složité je však na ni odpovědět. Ze statistik vyplývá, že v páchání trestných činů vedou služebně mladí policisté. Zřejmě mívají často pocit, že v takovém společenském postavení, v jakém se ocitli, se jim
nemůže nic stát. Jsou přece policisty. Někdy ale museli na ono poznání „beztrestnosti“ přijít. Jednou začali akceptovat úplatky, nikdo se nic nedověděl, proto lehce a klidně mohou přejít
na jiné formy nezákonného jednání. Jejich nároky se mohou měnit a zvyšovat. Těžko si přitom
mohou uvědomit a mnohdy určitě ani nechtějí, nebo je jim to jedno, že i malá výhoda, kterou občanovi poskytnou, tzv. „přimhouří oko“, má negativní dopad na pozdější občanovo jednání.
Další příčinou páchání TČ policisty může být i neznalost TZ či dalších právních norem.
Jak jsem se již zmínila v kapitole věnující se korupci, jednoduchými příčinami kriminality
policistů může být také naléhavá potřeba vylepšení finanční situace rodiny, touha po snadném
zisku, ona výhodná korupční příležitost s vědomím nedostatečné sankce a malou pravděpodobností odhalení. Ve své anketě, kterou shrnuji do samostatné kapitoly, jsem se mj. také zabývala zmíněnými příčinami, přičemž jsem se dobrala k zajímavým výsledkům jak od
policistů tak od veřejnosti. Obě strany zde projevily názor, v čem spatřují příčiny profesního selhání policistů.
V souhrnu však hlavní příčiny, proč se policista rozhodne úplatek přijmout, vidím v
tom, že si je vědom nebo spoléhá na neodhalení, nehrozí mu natolik přísná sankce, která by ho od nezákonného jednání odradila. Není také natolik sociálně zajištěn, aby nepřemýšlel o
výhodách, které mu úplatek na nějakou dobu poskytne. Není natolik morálně uvědomělý, aby před těmito příležitostmi obstál a to proto, že morální jednání nemá kořeny spočívající v již
zmíněné sociální jistotě. Možná by si uvědomoval všechny své nejen povinnosti, ale i to, že své
jednání má směrovat k obecnému zájmu, nikoliv zájmu jeho osobnímu, že nemůže zneužívat svou autoritu a pravomoci a že porušení či selhání jeho samého by znamenalo automatické pozbytí zaměstnání. Možná potom by zároveň také cítil určitou vděčnost, čest být policistou, že
může pracovat pro lidi, chránit jejich bezpečnost, být pro ně uznávanou autoritou. Je nutné ale 39
zdůraznit, že ve všech případech vyloženě závisí na jednotlivci. Jestli ale on sám nemá přirozené zábrany, měl by fungovat postup, který jsem uvedla výše.
Protože jsem došla k určité konkretizaci oněch příčin nezákonných jednání policistů,
které spatřuji také v množství korupčních příležitostí při styku s veřejností, můžeme si na otázku proč nakonec policista podlehne onomu „lákadlu“ částečně odpovědět. Řada z nich nepovažuje své zaměstnání za povolání a je policistou pouze „za mzdu“, proto bude s velkou
pravděpodobností jednat v souladu s morálkou a etickým kodexem pouze tehdy, bude-li
dostatečně materiálně zajištěn a za porušení povinností mu budou hrozit sankce v podobě ztráty zaměstnání. Ale pouze zvýšení příjmů nedává záruku nezkorumpovatelnosti. Jasným příkladem
je korupce v jiných profesích (např. u soudců), kde je plat několikanásobně vyšší a přesto se zde korupce vyskytuje. Stále záleží na tom, zda člověk chce nebo nechce být korumpován. Ne každý jedinec je totiž natolik morálně odpovědný, aby i přes vidinu „přilepšení“ odolal a finanční příležitosti nevyužil. Tento fakt, že se tak skutečně stává, je také důkazem nepříliš hlubokého vštěpování morálních zásad, které by mělo začít již při zaškolování po přijetí do služebního
poměru. Ostatně vtipné rady velitele směny adresovány nováčkům, ať jsou ostražití při přijímání
darů, podporují lehkovážnost těchto možných situací. Trestné činnosti se totiž ne výjimečně dopouští i přímí nadřízení, a tudíž o jakési kontrolní činnosti a její účinnosti nemusí být ani řeč.
Je zřejmé, že nejen na základních útvarech se postrádá jakési právní vědomí, profesionalita, či profesní čest policistů. Správně chápaný policejní profesionalismus totiž znamená, že přijímání úplatků, zneužívání pravomoci a další negativní jevy jsou neslučitelné s prací u P ČR.
5.2 Trestné činy páchané příslušníky P ČR TČ je závažný nejen obsahem svých skutků, ale i morálním dopadem. Ze strany
pachatelů z řad policistů dochází k TČ nedbalostního charakteru, ale také k závažným úmyslným
TČ vysoké společenské nebezpečnosti, jako jsou krádeže, vydírání se zbraní, násilná trestná činnost včetně vražd, podvodů, úplatkářství apod.
Tato trestná činnost je velice závažným jevem, který je silně pociťován a negativně
vnímán veřejností. Důsledky takového jednání pak vytvářejí určitý obraz policie, který jí nepřidává na autoritě.
40
5.2.1
Úplatkářství (TČ přijímání úplatku § 160 TZ, TČ podplácení § 161 TZ)
Zřejmě nejrozšířenějším druhem trestné činnosti policistů, přestože podle statistik tomu
tak z důvodů již několikrát zmíněné veliké latenci není, je korupce neboli úplatkářství. TZ
označuje tyto trestné činy souhrnně jako úplatkářství. Pod tento pojem zahrnuje TZ přijímání
úplatku v §160, podplácení v §161 a nepřímé úplatkářství v §162. Jedním ze subjektů těchto TČ může být také policista, který je zákonem označován za veřejného činitele.41 V případě, že
v souvislosti s výkonem své pravomoci, spáchal TČ přijímání úplatku, hrozí mu přísnější sankce
v podobě odnětí svobody na 1 až 5 let či peněžitý trest, nebo v případě, že bude mít úmysl opatřit sobě nebo jinému značný prospěch (§160 odst. 4 TZ), hrozí mu odnětí svobody na 2 až 8 let. Přijímání úplatku
Kdybychom si tento TČ měli rozebrat podle jednotlivých znaků skutkové podstaty,
došli bychom k následujícímu. Objektem je zde zájem na nestranném a neovlivněném
obstarávání věcí obecného zájmu. Objektivní stránkou je obstarávání všech úkolů, na jejichž
splnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina společnosti. Obstarávání zahrnuje nejenom rozhodovací činnosti, ale i jinou činnost, která s tím souvisí (např. přijímání podkladů
pro rozhodnutí, jeho vlastní realizace).42 Podle společného ustanovení § 162a TZ se úplatkem rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném
zvýhodnění, která se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a
na kterou není nárok. Forma úplatku může být tedy různá. Ať už se bude jednat o majetkový prospěch nebo poskytnutí nějaké služby, není přímo stanovena jeho minimální hodnota. Velice důležitý je fakt, že TČ přijímání úplatků je již dokonán přijetím úplatku nebo slibu. Nezáleží na
tom, zda pachatel poskytl za úplatek nějakou výhodu. Přijetí slibu úplatku je v podstatě formou
přípravy, která tady byla postavena na roveň dokonaného TČ. Po subjektivní stránce se žádá úmysl. Subjektem může být pouze účastník obstarávání věci obecného zájmu.
Veřejný činitel - podle ustanovení § 89 odst. 9 TZ je veřejným činitelem volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, 1a) pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Pojem veřejného činitele je také rozšířen v §162a odst.2 TZ. 41
42
KUCHTA, J. a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 50.
41
Také u této trestné činnosti je typická již několikrát zmíněná latence spočívající v tom,
že není prakticky oznamována, ale hlavně je charakteristická důkazními obtížemi.
V praxi se může vyskytnout situace, kdy u některých osob je zřejmé, že se dopouštějí
korupčního jednání, ale zjištěné skutečnosti nepostačují k zahájení trestního řízení podle TŘ. Nejsou dány důvody pro zahájení trestního stíhání. Důvody by však byly v případě, že by byly
také důkazy. Tady se ale jedná o složitou situaci. V TZ je sice ustanovení týkající se účinné
lítosti, avšak ustanovení zaručuje beztrestnost pouze „poskytovateli“ úplatku. Je zároveň
aplikovatelné za splnění několika podmínek. Pachatel poskytl nebo slíbil úplatek jen proto, že byl o to požádán a zároveň učinil o tom dobrovolně a bez odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Naopak „příjemci“ úplatku zůstávají i přes oznámení trestně odpovědni. K jejich oznámení může být přihlédnuto pouze jako polehčující okolnost.
Společenská nebezpečnost při přijetí úplatku či akceptace slibu poskytnutí úplatku
na základě projevené žádosti o úplatek se posuzuje pouze při výměře trestu. Policistovi jako veřejnému činiteli v případě spáchání TČ přijímání úplatku pak hrozí již zmíněná přísnější sankce v podobě vyšší sazby odnětí svobody. Podplácení
Rubem přijímání úplatku je podplácení. Je samostatným TČ v § 161 TZ, kterého se
dopustí ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. V případě, že podplácející poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek veřejnému činiteli
za to, aby veřejný činitel zneužil své pravomoci v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch tím, že vykoná svoji pravomoc protizákonně, překročí
svoji pravomoc nebo nesplní povinnosti vyplývající z jeho pravomoci, a veřejný činitel se
o takové jednání pokusí, dopustí se podplácející zároveň návodu k TČ zneužití pravomoci veřejného činitele. Podplácející se tak stane pachatelem TČ podplácení a účastníkem TČ zneužití pravomoci veřejného činitele.
V zájmu účinného boje proti úplatkářství je stanovena zvláštní forma účinné lítosti
v § 163 TZ. Tato beztrestnost má motivovat občany, kteří byli o úplatek požádáni, a proto je poskytli nebo slíbili, k okamžitému oznámení trestné činnosti příslušným orgánům. Zákon tedy
42
zná nejen příjemce úplatku, ale také jeho poskytovatele. Zabezpečuje se tak široká trestnost úplatkářství projevující se i ve formě úplatku a doby jeho poskytnutí.
V praxi by mohla nastat následující situace. Policista řeší přestupek proti bezpečnosti
a plynulosti silničního provozu, kterého se dopustil řidič motorového vozidla, jež dopravní
nehodu způsobil. V blokovém řízení může policista za tento přestupek uložit pokutu do 5.000,- Kč. Řidič mu ale nabízí finanční obnos, kterým, dejme tomu, chce pokutu snížit. Policista se v této situaci může zachovat různě. S vyloučením přijetí úplatku pak může jedině
pokutu udělit. Přestože by chtěl trestní oznámení pro podezření ze spáchání TČ podplácení podat, jeho nezbytnou součástí jsou důkazy, které však on nepřijetím úplatku nemůže mít. Na
druhou stranu, přijetím úplatku by došlo k dokonání TČ dle § 160 TZ, nikoli k prošetřování TČ § 161 TZ podplácení.
Myslím, že proto není zákonná dikce § 163 TZ zvláštního ustanovení o účinné lítosti
dostatečná. Především její neúplnost vidím v tom, že je-li beztrestnost zaručena „podplácejícímu“, pochopitelně za stanovených podmínek, kterým náleží oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, měl by mít možnost jí využít také ten, kdo úplatek přijal.
Možné řešení a zřejmě realističtější v případě příslušníků P ČR vidím ve
stanovení určitého a konkrétního postupu, jak se mají v podobné situaci, kdy jim je úplatek nabízen, zachovat samotní policisté, tj. zda „úplatek“ přijmout a tím zajistit důkazy. Myslím, že
kdyby byla dána možnost využít účinné lítosti oběma subjektům, postupně by se ztrácela odvaha
těch, kteří mají tendenci policisty uplácet. Ztratili by totiž jistotu, že nemůže být proti nim např. podáno trestní oznámení pro TČ uplácení. Tento postup by mohl být přesně rozebrán v etickém
kodexu policie, který je sice již vydán, ale ve své stručnosti neobsahuje nic nového, co by již
dříve nebylo upraveno i když nejednotně. Policistům by byla ukázkově naznačena situace, měla by zde být i stanovena určitá motivace, proč by policisté měli takhle jednat, měli by být přesvědčeni o tom, že tímto postupem se dojde ke konkrétním výsledkům. 5.2.2
TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele (§ 158 TZ)
Kromě úplatkářství je v TZ několik dalších skutkových podstat TČ, které také definují
korupční jednání. V souvislosti s veřejnými činiteli, mezi které jsme policisty již výše zařadili, se
jedná především o TČ podle druhého oddílu třetí hlavy zvláštní části TZ, a to zneužívání
pravomoci veřejného činitele dle § 158 TZ a maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti 43
v § 159 TZ. Podle právní kvalifikace trestné činnosti policistů patří k nejčastějším deliktům policistů.
TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 TZ představuje nejpočetnější
skupinu TČ páchaných příslušníky P ČR. Zneužívání pravomocí je dlouhodobou záležitostí, kterou umožňuje nedostatečná aktivita řídících a kontrolních mechanismů P ČR, absence včasných a přiměřených zásahů v případech, kdy chování policistů může vyústit v TČ i díky benevolenci nadřízených a spolupracovníků pachatele.43
Pod tento TČ lze zařadit velkou škálu nezákonného policejního jednání. V zásadě se ale
zneužívání pravomoci veřejného činitele projevuje v oblasti již zmíněné korupce, která znamená
nezákonnou činnost s cílem ekonomického zisku a nepřiměřené násilí, které se projevuje ve formě brutality a zneužití smrtící síly. V souvislosti se zneužitím pravomoci veřejného činitele se
také mluví o určitých výhodách či privilegiích, kterých nelze dosáhnout jako řadový občan, o získání náhodných výhod či systematické vykořisťování osob nebo organizací.
Objektem TČ v §§ 158 a 159 TZ je zájem státu na řádném výkonu pravomoci veřejných
činitelů a zájem na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. Policista spáchá
TČ, jestliže má v úmyslu způsobit jinému škodu, a to jak materiální tak nemateriální, nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Touto subjektivní stránkou se právě liší
od pouhých disciplinárních přestupků spáchaných veřejnými činiteli. Zamýšlená škoda nebo prospěch nemusí nutně skutečně vzniknout. Rozhodující je pohnutka policisty a není rozhodné,
zda neoprávněný prospěch sobě či jinému nakonec opatří. Policista se může dopustit tohoto TČ jedním ze tří taxativně stanovených způsobů.
Prvním způsobem je to, že vykonává svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
Může se jednat například o bezdůvodné provedení osobní prohlídky občana. Druhým způsobem je chování, kdy policista překročí svou pravomoc, což jsou zejména případy, kdy vykonává činnost, která patří do pravomoci jiného veřejného činitele, nebo k jejichž výkonu by potřeboval zvláštní zmocnění. Nezáleží na tom, zda policista, který překročil svoji pravomoc, vyřídil věc
jinak podle zákona nebo způsobem odporujícím zákonu. Nepatří sem však případ, kdy osoba,
která není policistou, si neoprávněně osobuje jeho pravomoc.44 Konečně třetím způsobem 43
44
Zpráva o korupci v České republice v roce 2004, s. 10.
FRIČ, P. a kol. Korupce na český způsob. Praha: Nakladatelství G plus G, 1998, s. 71.
44
spáchání tohoto TČ je nesplnění povinností vyplývající z jeho pravomocí. Jednání policisty má
v tomto případě formu opomenutí, přičemž může jít o povinnost uloženou mu zákonem nebo jiným právním předpisem, ale i o povinnost výslovně neuloženou vyplývající však z obsahu pravomocí.
Veřejný činitel se porušením své povinnosti může dopustit jednání, která současně
zakládají skutkovou podstatu některého jiného TČ. V těchto případech bude nebezpečnost pro společnost zpravidla vyjádřena souběhem těchto TČ, např. přijímání úplatků.45
Policista, který se dopustí zneužívání pravomoci veřejného činitele, může být potrestán
odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, nebo zákazem činnosti. V případě, že zneužíváním
pravomoci opatří sobě nebo jinému značný prospěch, může být potrestán odnětím svobody na tři až deset let. Pro stanovení výše značného prospěchu se použije § 89 odst. 11 TZ, kterým se myslí totéž, co značná škoda a ta musí dosahovat částky nejméně 500.000,- Kč.
Za uvedené TČ zneužívání pravomoci veřejného činitele jsou většinou ukládány tresty
odnětí svobody s podmíněným odkladem. Převaha trestů nespojených s odnětím svobody je
vysvětlována tím, že zpravidla nejde o TČ s vysokým stupněm nebezpečnosti pro společnost, přičemž TČ spáchaly osoby doposud bezúhonné a s dobrou pověstí. 5.2.3
TČ maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti (§ 159 TZ)
Podle § 159 se TČ maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti dopustí ten policista,
který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu.
Postihují se pouze závažná porušení povinností policisty z nedbalosti, méně závažná jsou postižitelná disciplinárně. Zmaření předpokládá jednání, v jehož důsledku nelze daný úkol splnit. Pojem ztížení předpokládá, že úkol přece jen splněn byl, i když za vynaložení většího úsilí jiných
osob. Je třeba také hodnotit, jakého úsilí bylo zapotřebí k tomu, aby úkol přes nedbalostní jednání pachatele byl přece jen řádně splněn.46
45
46
KUCHTA, J. a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 48.
KUCHTA , J. a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 49.
45
5.2.4
TČ podvodu (§ 250 TZ)
TČ podvodu je upraven v § 250 TZ. Dopustí se ho ten policista, který ke škodě cizího
majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Podle ustanovení § 89 odst. 11 TZ se touto škodou rozumí škoda
dosahující částky nejméně 5 000,- Kč. Objektem jsou vlastnické vztahy, resp. cizí majetek.. TČ
podvodu je dokonán až obohacením pachatele či někoho jiného. Pokud nedojde k jeho dokonání,
jedná se o pokus či přípravu tohoto TČ dle § 7 či § 8 TZ. K podvodu dojde pouze tehdy, když
pachatel poškozeného uvedl v omyl, jeho omylu využil, či zamlčel mu podstatné skutečnosti. Subjektem, tedy pachatelem může být kdokoliv.
Může to být například, když si policista půjčuje od několika osob finanční částky
k překlenutí dočasné potřeby ač ví, že peníze použije na splácení předcházejících dluhů a v žádném případě je nebude moct vrátit. Tady je splněna vyžadovaná podmínka, aby pachatel již v době půjčky jednal v úmyslu vypůjčené věci vůbec nevrátit, nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě. 5.2.5
Pojistný podvod (§ 250a TZ)
K významnému nárůstu dochází v počtu objasněných pojistných podvodů spáchaných
policisty. Pojistný podvod podle § 250a TZ byl zařazen do TZ jako samostatná skutková podstata TČ v roce 1999. V roce 2001 došlo k největší objasněnosti pojistných podvodů, což by mělo také svědčit o lepší spolupráci ministerstva vnitra s pojišťovnami. V současné době patří
stále k hlavním TČ, kterých se policisté dopouštějí. Objektem je ochrana sjednávání pojistných
smluv47 a plnění z nich, v konečném důsledku také cizí majetek. U sjednávání pojistné smlouvy,
resp. vyvolání pojistné události, není zapotřebí ani úmysl způsobit škodu, trestné je uvedení nepravdivých údajů z jakéhokoliv důvodu. Podle odst. 2 § 250a TZ se úmyslným vyvoláním pojistné události rozumí způsobení stavu, který, kdyby nastal bez přičinění pachatele, by byl
pojistnou událostí. Udržování stavu vyvolaného pojistnou událostí je takové jednání, které zabraňuje odstranění následků pojistné události. Protože jde o čin předčasně dokonaný, není
nutné, aby došlo ke vzniku škody. Pachatelem může být kterýkoliv z účastníků pojistné smlouvy . 47 Pojistná smlouva – je to právní skutečnost, na jejímž základě existuje smluvní pojištění, podle kterého se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění pojištěnci, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě uvedená.; za sjednávání pojistné smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání pojistné smlouvy a při její změně
46
Subjektivní stránka je založena na úmyslu pachatele vyvolat nebo udržovat událost či stav, není
však třeba úmyslu uplatnit nárok na pojistné plnění. Pojistným podvodem může jít ze strany policistů k fingování dopravních nehod, kdy je pojišťovnou vyplácena škoda. 5.2.6
Ostatní TČ příslušníků P ČR
K dalším TČ, pro které jsou také policisté stíhání mimo výše vyjmenované, patří TČ
výtržnictví, TČ vydírání či nedovolené ozbrojování. Jde také o různorodé TČ v dopravě a ziskuchtivostí motivované krádeže, podvody a ublížení na zdraví z nedbalosti, ale i úmyslné ublížení na zdraví. V poslední době se objevuje mezi policisty také tzv. drogová trestná činnost.48
O TČ dle § 224 TZ, tedy ublížení na zdraví z nedbalosti, se může jednat, použije-li
policista zbraň v situaci, kdy to Z o PČR nedovoluje a tak potom odpovídá za způsobený škodlivý následek podle příslušných ustanovení TZ, který může nastat v podobě těžké újmy na
zdraví nebo smrti. Policista tak porušil důležité povinnosti uložené mu TZ v § 224 odst. 2, které vyplývají z jeho povolání, postavení nebo funkce nebo se jedná o povinnosti uložené mu podle
zákona, např. Z o PČR. Za to je stanoven trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let nebo trest peněžitý. V úvahu připadá též současné uložení trestu zákazu činnosti podle § 49 TZ.
Použití zbraně je podle § 15 TZ beztrestné jen tehdy, je-li zbraň použita v mezích
zmocnění příslušných zákonných předpisů, tím je Z o PČR. Dle mého názoru je ustanovení § 39 Z o PČR týkající se použití zbraně upraveno dostatečně, problém je ovšem v tom, že samotní policisté nemají tyto principy v ustanovení obsažené dostatečně zakotveny. Při služebním
zákroku se musí rozhodovat ve zlomcích vteřiny, a proto by měli tyto zásady „mít v krvi“. Současně povinným jedním výcvikem za měsíc u SCPP na střelnicích to zřejmě zajištěno není.
Za TČ ublížení na zdraví z nedbalosti se většinou ukládají tresty nespojené s odnětím
svobody. Nízký podíl nepodmíněných trestů odnětí svobody je odůvodněn zejména tím, že jde
převážně o TČ nižší nebezpečnosti pro společnost a že mezi odsouzenými je velký počet osob, které před spácháním činu vedly řádný život pracujícího člověka.
Drogová trestná činnost – týká se různých forem nedovoleného nakládání, výroby, držení a šíření omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 TZ
48
47
5.3 Důsledky trestné činnosti policistů Za důsledky trestné činnosti považuji situace, které mohou v případě nezákonného
jednání policistů nastat. Zároveň je považuji za prostředky represivní kontroly, které obecně zmiňuji v kapitole existujících prostředků zabránění protizákonného jednání policistů. V následujících podkapitolách pojednávám o opatřeních dle Z o SP. Postih dle TZ týkající se
odsouzení pachatele jsem popsala v předcházející kapitole u jednotlivých TČ, kterých se mohou policisté dopustit.
V kapitole, ve které srovnávám některá ustanovení současného Z o SP s novým
Z o SPBS, jehož předpokládaná účinnost má nastat 1.1.2007, jsem si vybrala pouze ustanovení týkající se služební kázně upravené v hlavě druhé § 28 a násl. Z o SP, hlavu osmou skončení
služebního poměru a nároky s ním související v § 103 a násl. Z o SP. Tyto dva okruhy problému
vzhledem k tématu mé diplomové práce považuji z ustanovení Z o SP a Z o SPBS za nejdůležitější. 5.3.1
Kázeňské tresty
Úprava kázeňských trestů je stanovena v § 33 Z o SP. Jsou jimi myšleny písemná důtka,
snížení funkčního platu až o 15% na dobu nejvýše 3 měsíců, snížení hodnosti o jeden stupeň až na dobu jednoho roku, zákaz činnosti, propadnutí věci. Kázeňský trest může být uložen až
po fází zjišťování skutkového stavu, kdy je policistovi dána možnost se k věci vyjádřit,
navrhovat důkazy. Jeho uložení je následkem spáchání kázeňského přestupku, který spočívá
v zaviněném porušení základních povinností policisty. Může se jednat také o přestupek podle Z o přestupcích. Podle § 28 Z o SP k základním povinnostem náleží vykonávat službu svědomitě a řádně podle sil, znalostí a schopností policisty, dodržovat při výkonu pravidla zdvořilosti, plnit
svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy,
plnit řádně a svědomitě úkoly uložené mu rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených, s nimiž byl řádně seznámen. Při ukládání druhu kázeňského přestupku se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k okolnostem, za nichž bylo spácháno, k druhu a množství
dosud nezahlazených kázeňských trestů. Z žádného ustanovení Z o SP, ani z jiného zákona,
nevyplývá, že po uložení kázeňského trestu by nemohl být policista za stejný skutek také ze služebního poměru propuštěn.
48
V Z o SPBS je tato problematika upravena v § 49 a násl. Pojem kázeňského přestupku
je rozšířen o definici, že za kázeňský přestupek se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení i opomenutí jednání,
ke kterému byl příslušník povinen. Může být spáchán jak z nedbalosti /vědomé či nevědomé/,
tak v úmyslu /přímém i nepřímém/. Policistovi pak může být uložen kázeňský trest v podobě písemného napomenutí, snížení základního tarifu až o 25% na dobu nejvýše 3 měsíců, odnětí
služební medaile, odnětí služební hodnosti, pokuta, propadnutí věci nebo zákaz činnosti.
Poslední tři jmenované je možné udělit pouze za jednání, které má znaky přestupku dle Z o přestupcích.
V porovnání s účinným zákonem můžeme říct, že dochází nejen k početnímu nárůstu
udělovaných sankcí, ale rovněž ke zpřísnění současně již existujících. Přibyly také nové základní povinnosti policistů, k nimž patří např. vykonávat službu tak, aby jeho politickým, náboženským
nebo jiným přesvědčením nebyla ovlivňována. Mimo službu se má chovat a jednat tak, aby svým
jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Na rozdíl od Z o SP, který pojem služební kázně postrádá, je v Z o SPBS označen jako nestranné, řádné a svědomité plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. 5.3.2
Propuštění ze služebního poměru
Propuštění ze služebního poměru je upraveno v § 106 a násl. Z o SP. Kromě toho,
že může být policista propuštěn, není-li pro něj zařazení v důsledku snížení početních stavů policie (schváleného vládou ČR) nebo kvůli posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl
ze zdravotních důvodů způsobilost vykonávat jakoukoliv funkci u policie nebo podle závěrů služebního hodnocení je nezpůsobilý vykonávat jakoukoli funkci, jsou v souvislosti s mým tématem důležité následující důvody. Policista je propuštěn, jestliže porušil služební přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem (§ 106 odst. 1 písm. d) nebo byl-li
pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (§ 106 odst. 1. písm. e). Z posledních tří zmíněných důvodů je pro rozhodnutí o propuštění dána subjektivní lhůta 2 měsíců a objektivní lhůta jednoho roku pro doručení policistovi.
K propuštění ze služebního poměru může také dojít poté, kdy byl policistovi nejdříve
uložen kázeňský trest za kázeňský přestupek spočívající v zaviněném porušení jedné
49
ze základních povinností policisty a po zjištění dalších skutečností či po novém uvážení může být policista také propuštěn (při dodržení zákonných lhůt).49
V případě, že dojde k propuštění ze služebního poměru na základě § 106 odst. 1 písm.
d), je posouzení, zda byla služební přísaha porušena zvlášť závažným způsobem, v právní úvaze
příslušného služebního funkcionáře s personální pravomocí.50 Ustanovení v sobě zároveň
zahrnuje i porušení základních povinností policisty, proto může služební funkcionář
s přehlédnutím ke všem dalším konkrétním okolnostem uložit pouze kázeňský trest (i když jsou splněny všechny podmínky ustanovení § 106 odst. 1 písm.d).
Problém, zda se jedná skutečně o zvlášť závažný způsob porušení služební přísahy
je velice složitý. Těžko říct, zda policista, který v prodejně odcizil zboží v hodnotě 40,- Kč,
uschoval je v kapse bundy a poté prošel pokladnou, aniž by zboží zaplatil, svým jednáním došel k naplnění podmínky. Osobně bych se přiklonila k faktu, že se tak stalo. Porušil slib, jehož
obsahem je, že bude čestným a ukázněným příslušníkem P ČR, bude chránit veřejný pořádek a práva občanů a jednat v souladu s Ústavou ČR a zákony České republiky. Už tímto jednáním, nehledě k jaké škodě došlo, dalo by se říci, zklamal důvěru občanů v policii, poškodil její
autoritu v očích veřejnosti. Zároveň v tomto případě došlo také k naplnění ustanovení § 108 odst. 3 Z o SP, kdy policista porušil služební přísahu úmyslně.
Jedním z dalších důvodů, pro které může být policista ze služebního poměru propuštěn,
je situace, kdy došlo z jeho strany k porušení povinnosti stanovené zvláštním omezením. Policistovi je totiž podle § 152 Z o SP zakázáno být členem politické strany či politického hnutí,
ani nesmí vyvíjet v jejich prospěch jakoukoliv činnosti, která nesouvisí s plněním jeho služebních úkolů. K provozování živnosti nebo k vykonávání jiné výdělečné činnosti v pracovním poměru nebo mu obdobném může dojít jen se souhlasem služebního funkcionáře.
Při propuštění z důvodů porušení služební přísahy či služebních povinností zvlášť
závažným způsobem dle § 106 odst. 1 písm. d) nebo pravomocným odsouzením pro TČ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody dle § 106 odst. 1 písm. e) je nutné si uvědomit závažné
sociální důsledky, které mohou u policisty nastat. Pomineme-li obecný pohled jako na osobu,
49
50
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. dubna 2005, č.j. As 74/2003-86
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. října 2004, č.j. As 10/2003-58
50
která ztratila svůj sociální status jako ochránce zákona, pak nelze opomenout ekonomické
důsledky, které s propuštěním souvisí. Policista propuštěný dle výše zmíněných důvodů ztrácí
nároky spočívající v odchodném a v příspěvku za službu. Podle současné úpravy odchodné náleží policistovi, jehož služební poměr trval alespoň šest let a jeho služební poměr skončil
uvolněním nebo propuštěním z prvních tří důvodů ustanovených v § 106 odst. 1. Podle § 116
odst. 1 náleží policistovi také příspěvek za službu, na který má nárok až po odsloužení deseti let. Tento příspěvek pak činí 20% služebního příjmu. Kvůli dvěma shora uvedeným důvodům o obě tyto výhody přijde. Znamená to například, že policista, který byl ve služebním poměru jedenáct
let, měl měsíční plat 21.000,- Kč hrubého a byl propuštěn bez nároků, přijde o 56.000,- Kč
jednorázového odchodného (myslím v základní výměře) a měsíční příspěvek za službu 4.410,- Kč, který je vyplácen do důchodového věku.
V praxi se však často setkáváme se situací, že se policista dopustil TČ, je na základě §
27 Z o SP rozhodnutím služebního funkcionáře dočasně zproštěn výkonu služby a pobírá do
pravomocného skončení trestního řízení za podmínek v § 27 odst. 3 Z o SP 50-80 % služebního příjmu. V kterékoli fázi řízení však může požádat o uvolnění ze služebního poměru podle § 105
odst. 1, 2 Z o SP. Služební funkcionář mu musí vyhovět a ukončit služební poměr nejdéle do dvou měsíců od podání žádosti. V případě, že do této doby nedojde k pravomocnému odsouzení, policista odchází se všemi uvedenými nároky. Pozdější pravomocné rozhodnutí již nic nemění na výplatě přiznaných požitků.
V případě nabytí účinnosti Z o SPBS by došlo příštím rokem k několika změnám.
Z taxativního výčtu možností skončení služebního poměru odpadne možnost uvolnění na žádost, která není v zákoně vůbec upravena. Naopak přibylo několik dalších způsobů propuštění policisty ze služebního poměru včetně požádání o propuštění, kdy v tomto případě služební
poměr skončí nejpozději uplynutím dvou kalendářním měsíců po dni doručení. V §155 odst. d) je však výslovně stanoveno, že propuštěním z důvodů tam stanovených, mezi které požádání o propuštění patří, nemá policista nárok na odchodné. Stejné taxativní podmínky neudělení
odchodného jsou uvedeny také v ustanovení, podle kterého vzniká nárok na příspěvek za službu. V tomto zákoně je označen jako výsluhový příspěvek.
V případě vzniku nároku je výše odchodného takřka totožná, u výsluhového příspěvku
se výměra liší. Místo současných deseti let služby je stanovena stejná výměra, tj. 20 %
51
měsíčního služebního příjmu, za 15 let. Výše se s menšími odchylkami zvyšuje podobně jako současně. .
52
6
KONTROLA POLICIE ČR
Kontrola P ČR v rámci daného tématu spočívá především v tom, jaký kontrolní systém
u P v ČR týkající se odhalování trestné činnosti existuje a funguje. Mělo by se jednat o takový systém, kterým se získávají informace např. o policejní korupci. Nejen kdybychom se zabývali
korupcí existují tři zdroje těchto informací – občané, samotní policisté a obecně nazvaná kontrola policejní činnost.
6.1 Vnitřní kontrola Kontrola „uvnitř policie“ je z mnoha důvodů obtížnou záležitostí. Přestože bylo již
opakovaně uvedeno, znovu zdůrazňuji, že u TČ policistů je velkým problémem latence, která spočívá zejména v tom, že většina z nich není oznamována a velmi těžko se také dokazuje. Dochází k nim skrytě a většinou se na nich podílí i mnozí občané, kteří zde vystupují jako účastníci. Obě strany tak nemají zájem na tom, aby bylo něco takového zveřejněno.
Policista nemusí vynaložit mnoho úsilí, aby kontrolu přelstil. Velitelé se snaží si
korupce nevšímat, nehlásit ji dále svým nadřízeným, nepostihovat ji. Obávají se zbytečného upozornění na nedostatky a vše se snaží „nenásilně vyřešit“ na svém pracovišti.
Nicméně vnitřní kontrolu P ČR představuje jednak kontrola prováděna přímo
v organizační struktuře odborem vnitřní kontroly, která je přímo podřízena policejnímu prezidentovi, a jednak zvláštním kontrolním útvarem ministerstva vnitra, kterým je IMV. 6.1.1
Inspekce ministra vnitra
IMV jako specializovaný útvar je přímo a výlučně podřízena ministru vnitra. Postavení
a základní předmět činnosti IMV jsou stanoveny v § 12 odst. 2 TŘ a § 2 odst. 4 Z o PČR. Ten
také stanoví hlavní úkol IMV, a to je odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán TČ, jehož pachatelem je policista, a zjišťovat jejich pachatele. K plnění tohoto úkolu
IMV rozkrývá vlastní kriminalistickou činností delikty páchané policisty, k čemuž využívá běžných i specifických kriminalistických metod, a vede proti delikventům trestní řízení v rozsahu příslušejícímu podle trestního řádu policejnímu orgánu.51
51
http://www.mvcr.cz/odbor/inspekce.htm [citováno 6. února 2006]
53
Přestože v IMV působí policisté, kteří jsou vyčleněni z P ČR a jsou povoláni ministrem
k plnění úkolů Ministerstva vnitra, zaručenou objektivitu při prověřování trestné činnosti páchané policisty v tomto určitě nevidím. Nepodléhají sice řídící pravomoci žádného služebního
funkcionáře P ČR ani policejnímu prezidentovi podle § 3 odst. 5 Z o PČR. Jsou ale pořád policisty, odpovídají za svou činnost ministrovi vnitra a ten odpovídá za činnost policie. Pochopitelně má ministerstvo vnitra zájem na tom, aby „mělo vše v pořádku“.
Policisté pracující v IMV mohou z jednoduchého důvodu příslušnosti k P ČR být
ovlivněni také pocitem jakési kolegiality, solidarity, mít zájem na tom, aby došlo k co největšímu
vyřešení problému „uvnitř“ a „nevynášet to navenek“. Je pravda, že tím může být jejich
objektivita nepřesvědčivá, ale já osobně bych tomu zvlášť velký důraz nekladla. Policisté jsou vybírání na základě přísného výběrového řízení, včetně odborného psychologického vyšetření. Musejí splňovat odborné a morální předpoklady, průběžně jsou také vzděláváni.
Není přece ale od věcí zamyslet se nad vytvořením zcela nezávislého a samostatného
orgánu pro všechny stížnosti. V něm by pracovali především osoby z civilní sféry, které by zároveň také využívali zkušeností expertů z policie a tím by tolikrát zmíněná objektivita posuzování kriminality policistů nebyla podkopávána. Důvodů, proč by se tak mělo stát, je hned několik, ale tím nejzávažnějším je názor veřejnosti na policisty. Snahou by mělo být přesvědčit
o tom, že není potřeba se obávat takový orgán zavést, přestože o současném není podle názorů policistů zapotřebí pochybovat. Veřejné mínění tvoří obraz policie, a to volá po vytvoření k tomu
určeného orgánu. Samotné policii by mělo jít o to, aby byla občany vnímána v co nejlepším světle a aby v činnosti IMV nepociťovala laxnost. Tvrdí-li policie, že se u ní neděje nic nekalého, není pak důvod bránit se nezávislé externí kontroly. 6.1.2
Kontrolní oddělení Policie ČR
V rámci organizační struktury působí u P ČR kontrolní útvar policejního prezidenta
nazvaný odbor vnitřní kontroly, který je vybaven všeobecnou působností. Zabývá se jak
kontrolou výkonu služby, tak souvisejícími činnostmi příslušníků a útvarů policie v podřízenosti policejního prezidenta. V rámci své působnosti se mj. spolupodílí na vyřizování podání osob,
na vzdělávání policistů, kontroluje služební a pracovní činnosti příslušníků, zaměstnanců
54
a útvarů policie, soustřeďuje informace, analyzuje a vyhodnocuje trendy protiprávního jednání příslušníků policie, spolupracuje s ostatními orgány veřejné správy v oblasti kontroly.52
Při jednotlivých krajských správách a okresních ředitelstvích působí skupiny vnitřní
kontroly, které odpovídají zejména za plnění úkolů v oblasti kontroly výkonu služby. Provádí úkony podle TŘ při ověřování skutečností, zda byl spáchán TČ a jeho pachatelem je policista, podílí se na odhalování TČ policistů a zjišťuje jejich pachatele. Kontrolují policisty při výkonu
služby s cílem dokumentovat úroveň dodržování právních předpisů a aktů řízení. Vyhodnocuje služební zákroky policistů, dohlíží nad dodržováním zákonnosti v souvislosti s využíváním zákonných oprávnění policistů, sleduje jejich počty, oprávněnost.53
6.2 Vnější kontrola Vnější kontrolu činnosti policistů spatřuji především v kontrole samotnými občany.
Konkrétně se jedná o možnost každého občana, který má pocit, že se setkal s protizákonným
jednáním policisty, podat stížnost. V případě, že policistu podezřívá ze spáchání TČ, může podat trestní oznámení. Tyto i další formy vnější kontroly, které mám rozebrány následovně, můžeme rovněž považovat za prostředky ochrany občanů proti nezákonnému jednání policistů.
Každý útvar P ČR je pak povinen stížnost na činnost policisty přijmout. Jen je potřeba,
aby v rámci rychlosti byla směřována tomu útvaru, ke kterému policista patří. Obsah stížnosti by měl být co nejkonkrétnější. Měla by obsahovat všechna známá data k příslušníkovi
nebo zaměstnanci policie či k útvaru policie, na kterého směřuje (jméno, služební číslo,
popřípadě registrační značka služebního vozidla, jehož posádka vůči občanovi zasahovala). Důležité je i přesné popsání místa a času, kdy došlo k jednání nebo chování, jež je příčinou stížnosti, uvedení případných svědků a další podrobnosti, které by co nejvíce a nejpřesněji konkretizovaly situaci.54 Za správné vyřízení pak odpovídá ředitel daného útvaru policie.
Současnou právní úpravu vyřizování stížností na P ČR nepovažuji za příliš vyhovující.
Nějaká ucelená norma, která tuto problematiku upravuje, neexistuje. Z o PČR se o ní vůbec
nezmiňuje, zato v Z o SP je vyjádřeno v § 35 odst. 3 pouze to, že za některá jednání tam uvedená 52
53
54
http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/stiznost.html [citováno 8. února 2006]
http://www.mvcr.cz/aktualit/regiony/brno/mesto/prezent/index.html [citováno 8. února 2006] http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/stiznost.html [citováno 6. února 2006]
55
může být policista kázeňsky potrestán pouze na základě podnětu postižené osoby. Jak jsem již
zmínila v kapitole týkající se IMV o vytvoření nezávislého orgánu, tento orgán by posuzoval
všechny stížnosti, které by se týkaly P ČR. V rámci organizační struktury tohoto orgánu by se jimi zabývala agenda, která by zároveň posuzovala, zda jsou stížnosti oprávněné. Občané by
nemuseli při vyřizování stížnosti vyhledávat složitý mechanismus, na koho se obrátit. Proces vyřizování by byl jednodušší, protože by docházelo k předávání stížností podle jednotlivých
oblastí a v rámci jedné organizace. Myslím si, že přijetím podobné nové úpravy procesu vyřizování stížností by došlo k podpoře důvěry občanů v policii. Ještě v minulém roce byla
jednou z právních norem, která možnost právní ochrany v těchto případech přiznávala, vládní vyhláška č. 150/158 Ú.l. o vyřizování stížnosti, oznámení a podnětu pracujících. V praxi se ale
vedly mnohé spory o tom, zda je či není tato vyhláška součástí právní řádu, protože k jejímu
vydání chybělo zákonné zmocnění.55 Dnem 1. ledna 2006 však nabylo účinnosti NV č. 370/2005
Sb., ze dne 17. srpna 2005, kterým se zmíněná vládní vyhláška zrušuje. Od ledna letošního roku se vyřizování stížností řídí podle SŘ. Z ustanovení § 1 SŘ totiž vyplývá, že policie patří mezi
správní orgány, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy a jejíž postup tak tento zákon upravuje. Za veřejnou správu je považována služba veřejnosti.
Další možností, jak se bránit v případě pocitu, že došlo ze strany policisty ke spáchání
TČ vůči občanu, je dle § 158 odst. 3 TŘ podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání
TČ. Dle § 161 odst. 3 TŘ vyšetřování o TČ spáchaných příslušníky P ČR koná státní zástupce, ale
o opatření jednotlivých důkazů nebo o provedení jednotlivého úkonu vyšetřování může
požádat orgán uvedený v § 12 odst. 2 TŘ, v tomto případě se TČ příslušníků P ČR zabývá
relativně nestranná IMV. Pro větší přehlednost jsem současný postup vyřizování stížností a trestních oznámení na policisty P ČR zařadila do přílohy č. 1. Tento postup jsem zhotovila v podobě schématické mapy.
Prostředkem proti bezprostředním zásahům je i možnost obrátit se na veřejného
ochránce práv postupem podle Z o VOP. Jedná se o právo každého obrátit se s písemným
podnětem na ochránce ve věci, která patří do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 a 2 Z o VOP.
PRŮCHA, P. Správní právo, obecná část. 6. vydání., Brno: MU Brno, 2004, s. 281-282.
55
56
Působnost ochránce práv se vztahuje mj. také na P ČR, pokud nevystupuje jako orgán činný v trestním řízení.
Další možností jak se bránit proti nezákonným policejním praktikám je využít obecných
ustanovení na ochranu osobnosti ve smyslu OZ, kterou se může domáhat přiměřeného zadostiučinění, a to i v penězích, pokud někdo zasáhne mimo jiné do jeho života, zdraví, lidské důstojnosti nebo soukromí.
Po vyčerpání všech právních prostředků, které právní řád k ochraně stěžovatelů na
nezákonnost policistů umožňuje, existuje ještě možnost podat stížnost proti nezákonnému počínání P ČR k Ústavnímu soudu.
V příloze č. 2 uvádím pro ilustraci tabulku, která vyhodnocuje vyřízená podání
kontrolními pracovníky P ČR a přehled účelových podání občanů na policisty za rok 2005.
6.3 Systém kontroly činnosti policie v zahraničí 6.3.1
Nezávislý orgán pro vyšetřování policie v Anglii
Na základě zákona z roku 2002 (Police Reform Act) byla s účinností od 1. dubna 2004
v Anglii a Walesu zřízena Nezávislá komise pro stížnosti na policii (IPCC).56 IPCC57 jako
organizace se širokými pravomocemi pro externí kontrolu policie navazuje na téměř dvacetiletou činnost Police Complaints Authority. Je zřízena přímo Parlamentem a skládá se z osmnácti
komisařů, pro které je podmínkou, že nikdy nepracovali u policie. Je tak zcela nezávislá na
policii a hlavně na celé výkonné moci. Její působnost je rozdělena do tří oblastí, a to na nezávislé
vyšetřování, odvolání, celkové odpovědnosti za celý systém vyřizování stížností.
IPPC má pravomoc přijímat stížnosti na policii a samostatně provádět jejich
vyšetřování. Pokud je podezření ze spáchání TČ, IPCC je povinna o tom uvědomit prokuraturu (Crown Prosecuting Service). Jakmile skončí vyšetřování ze strany IPCC, podá se konečná
zpráva prokuratuře, na které je, zda rozhodne o trestním stíhání. Vyšetřovatelé IPCC mají stejné pravomoci jako policie, například plný přístup na policejní stanice, k policejním dokumentům
56
http://www.ipcc.gov.uk/index/complainants.htm [citováno 8. února 2006]
57
IPCC – Independent Police Complaints Commission
57
atd. Na druhé straně v případě, že vyšetřování provádí policie, IPCC má pravomoci nad ní dohlížet a případně dávat závazné pokyny.
Stěžovatelé mají právo se odvolat k IPCC, pokud mají za to, že jejich stížnost není
policií dostatečně šetřena, či nesouhlasí s jejím výsledkem. IPCC je rovněž nadána pravomocí zahájit, vést, či jinak zasahovat do disciplinárního řízení proti policistům.
Celkově můžeme říci, že tento systém obsahuje mnoho záruk, aby si stěžovatel mohl
být jist, že jeho stížnost bude spravedlivě a nezávisle posouzena. Důležité je také ze zákona právo stěžovatele být v každé fázi informován o tom, co se s jeho stížností děje, a v případě
oprávněnosti stížnosti být informován o přijatých opatřeních. Je ale pravdou, že tento systém funguje teprve od r. 2004, nemůžeme tedy ještě objektivně hovořit o jeho efektivnosti. Možná se časem dojde k tomu, když ne k vytvoření podobného orgánu, že i v ČR bude po vzoru Velké Británie dána možnost kontroly podaných stížností ze stran občanů, zda byly spravedlivě a řádně prošetřeny, a občané budou moci být o výsledcích svých stížností informováni. 6.3.2
Kontrola policie v USA
Vnitřní kontrola policie se v USA začala uplatňovat ve 2. polovině 19. století, kdy
pochůzkáři v civilu vyšetřovali korupci. V policejní slangu byli tito neuniformovaní kontroloři
policie nazvání jako „shoo-fly“. Speciální útvary vnitřní kontroly však vznikly až kolem 60. let 20. století.
Vnitřní kontrola se rozděluje na dva druhy, a sice preventivní a trestající. Preventivní
představuje různé změny struktury a filozofie policejního oddělení. V ní pak fungují jednotlivé
zásady, které ji zároveň charakterizují. Zásada vnitřní odpovědnosti volá k odpovědnosti
policisty za jejich činy. Ta je funkční jen při přísném dozoru policistů ze strany velitelů okrsků, administrátorů a inspektorů. Přísný dozor se projevuje přímým sledováním policistů v pracovní
době, jejich výsledků a každodenně se protokoluje jejich aktivita. Za třetí, preventivní kontrola může ovlivnit nesprávné počínání cestou zrušení korumpujících postupů. V tomto případě se
myslí situace, kdy se policisté nutí do finančních příspěvků, které si pak snaží „vydělat zpátky“
pomocí korupce. Např. detektivové si musí nejednou „kupovat“ informace, ale fondy na tyto účely nefungují, nebo při práci na vyšetřování je potřeba použít soukromé automobily,
ale rezervy na úhradu nákladů neexistují. Díky reformě v 50. letech, která se soustředila na korumpující postupy, vznikly některé fondy, např. fondy pro informátory, začala se
58
poskytovat náhrada za používání soukromých aut při sledování, byla zrušena kvóta zatčení jako ukazatel produktivity práce vyšetřovatelů.
Trestající kontrolou se tady rozumí především vnitřní sledování. Jedná se o vyšetřování
stížností na zaměstnance policie a na jejich chování, kterou provádí kontroloři uniformované
policie. Patří sem např. vyšetřování obvinění či podezření z korupce, vyšetřování situace, při kterých policisté použili zbraň, případy, při kterých policie ve službě nebo mimo službu usmrtila či zranila občany apod.
Zákon o občanských právech z roku 1871 umožňuje ve svém § 1893 podat žalobu
o náhradu škody při porušení ústavních práv. Jednotlivec tak může žalovat policejní orgán nebo městskou radu za zneužívání policejních pravomocí. Občané tak žalují policejní oddělení za
brutalitu, zneužití smrtící síly, za nedbalost a lhostejnost vedoucí ke zranění či úmrtí nevinných kolemjdoucích.58
Odškodnění, které soud v těchto případech přiznává, nejsou nijak malá. Nejvyšší
v historii zneužívání policejní moci bylo odškodnění ve výši 5,7 miliónu dolarů v případě Prior
v. Woods z roku 1981. Ráno 31. července 1979 parkoval 24letý David Prior před svým domem
na předměstí Detroitu. Již předtím dostali dva policisté informaci, že David se ukryje ve vlastním
autě, aby přistihl zloděje, který již dvakrát z jeho náklaďáku ukradl stereo přehrávač. Policisté si jej ovšem spletli se zlodějem a Priora zastřelili.59
V průběhu několika let byla podána celá řada návrhů, jak tento problém s příležitostmi
k zneužívání policejní moci řešit, včetně „vrácení poldy na chodník“, citlivé výchovy policejních
nováčků a zřízení občanských kontrolních komisí, které by vynucovaly dodržování zákonů ze strany policie.
Do roku 1958 byla kontrola nad činností příslušníků policie v rukou policejních
oddělení, kde působily tzv. kontrolní výbory složené z jednoho či dvou představitelů policie.
Studie, které provedly mj. také Národní sdružení pro pozdvižení barevného obyvatelstva,
poukázaly na nespokojenost s vnitřními policejními kontrolními komisem. Zjistilo se, že tyto
58
59
INCIARDI, J.A. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. VICTORIA PUBLISHING, 1994, s. 310-312.
INCIARDI, J.A. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. VICTORIA PUBLISHING, 1994, s. 312.
59
komise nemohou své kolegy soudit nestranně, postup při podávání stížností byl tak náročný, že to občany odrazovalo. Tyto komise si stížnosti vůbec nevyžadovaly, chránily policisty a policejní oddělení před veřejností a jen zřídka trestaly a tím vytvářely dojem, že slouží jen k očištění policistů.
Následně na základě naléhavosti veřejného mínění, které vyžadovalo přenesení
odpovědnosti za posuzování stížností, byly vytvořeny externí kontrolní komise kontrolované občany. Propouštěly policisty, kteří se dopouštěli brutalit, šikanování a dalších nevhodných
či dokonce protizákonných činů. Zajišťovaly důkladné a nestranné vyšetření všech stížností, chránily další policisty před zlomyslným a neodůvodněným obviňováním. Vysvětlovaly
policejní postupy veřejnosti, společně s policií hodnotily potřeby uplatňování zákonů a iniciovaly otevřený dialog místo vzájemného obviňování.
Časem se ale ukázalo, že tyto komise měly demoralizující vliv na plnění povinností, že
je většina policistů považovala za mechanismus pro usmíření radikálnějších elementů menšinových skupin a že vrazily klín mezi policii a společnost.
Obdobné zkušenosti přineslo i působení tzv. „občanských komisí“ u československé.
policie po roce 1989, přičemž důvody jejich zřízení byly v jistém směru podobné. Občanská
komise fungovala tehdy u Sboru národní bezpečnosti na základě zákona č. 100/1970 Sb., o občanských komisích působících v resortech ministerstva vnitra. Podrobnosti o vytváření, působnosti a jednání občanských komisí měl stanovit federální ministr vnitra v dohodě s ministry
vnitra České republiky a Slovenské republiky. V resortech federálního ministerstva vnitra a ministerstev vnitra České a Slovenské republiky působily občanské komise jako iniciativní,
poradní a kontrolní orgány pro otázky Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva vnitra v působnosti federálního ministerstva vnitra. Byly složeny z bezúhonných občanů, kteří nebyli
příslušníky Sboru národní bezpečnosti nebo Sborů nápravné výchovy anebo vojáky v činné službě.
Po roce 1990 byla vláda přesvědčena o tom, že revoluční doba již skončila a že ve
svobodných volbách zvolení poslanci a příslušní vládní a státní činitelé jsou schopni uhlídat činnost bezpečnostních složek.
60
7
EXISTUJÍCÍ
A
DALŠÍ
MOŽNÉ
PROSTŘEDKY
ZABRÁNĚNÍ
PROTIZÁKONNÉMU JEDNÁNÍ POLICISTŮ A JEJICH ÚČINNOST
O tom, že by jakékoliv protikorupční opatření, čili boj s korupcí, mělo u policie
existovat, není pochyb. Abych se mohla zamyslet nad účinností opatření, považuji za nutné vymezit již existující prostředky. Také se pozastavuji nad dalšími možnými prostředky, které by mohly stávajícímu nezákonnému chování policistů zabránit.
Prostředky boje s korupcí se rozdělují na dvě hlavní skupiny, a to represivní
a preventivní.
7.1 Preventivní prostředky Prevencí kriminality příslušníků P ČR rozumíme, jak jsem se již zmínila výše, komplex
opatření v rámci ministerstva vnitra, policejního prezidia ČR a P ČR, na kterém participují také
společenské instituce, veřejnost, média. Cílem této prevence je předcházet páchání trestné činnosti příslušníků P ČR, ovlivňovat příčiny trestné činnosti a zamezovat vytváření podmínek pro jejich vznik. Prevenci lze rozdělovat dále na primární, sekundární a terciární.
Primární prevence kriminality policistů ovlivňuje především příčiny páchání trestné
činnosti a celkovou situaci v policejním sboru. Objekty této prevence jsou příslušníci P ČR. Má za cíl působit na policisty za účelem zvyšování morální, právní i osobní odpovědnosti za řádný
výkon služby a dodržování právních předpisů i zásad slušného chování v době mimo službu.
Mezi taková preventivní opatření řadím např. zvýšení nároků při přijímání nových policistů. Myslím si, že požadavky, které jsou v této oblasti při náboru nováčků vyžadovány, nejsou zcela
dostačující. V současnosti je kladen veliký důraz na zvládnutí psychotestů, jak již bylo zmíněno, ale opomíjí se věci jako jsou zájmy uchazeče či tendence se dále vzdělávat. Jsem přesvědčena o tom, že by zažité zvyky, vlastnosti a osobnostní poznání budoucího policisty mělo být bráno na
zřetel. Mělo by se poznat, z jakého důvodu chce být policistou, jaké má představy o svém
budoucím povolání a tyto věci by měly být zjišťovány prostřednictvím ústních pohovorů. Přijímací řízení by mělo být dokonale propracovaným systémem, který by neměl být založený na
obtížnosti a nezvládnutelnosti, ale aby byl policista úměrně svým výsledkům zařazen do určité služby. Každá služba by byla charakterizována požadavky, které je minimálně zapotřebí splnit,
aby se k ní dostal. Předpoklady, tendence, názory by měly být zjištěny nejen prostřednictvím 61
psychotestů, které jsou součástí přijímacího řízení i dnes, ale hlavně díky již zmíněným osobním pohovorům s uchazeči.
Součástí přijímacího řízení by měl být i oborový test spočívající ve zvládnutí základních
znalostí týkajících se policie, např. vědomost o právním předpisech, které upravují postavení
policie. Podle úrovně zvládnutí by byl následně uchazeč opět zařazen do určité služby. Tímto zařazováním myslím, že větší znalost či úspěch v osobním pohovoru a s přihlédnutím ke
vzdělání by měl být zařazen do „prestižnější skupiny“. Za ni je v současnosti považována například SKPV. Nevím, jestli je správné, aby uchazeč, přestože je vysokoškolsky vzdělaný
(myslím různého oboru), automaticky nastoupil na post, na který by se středoškolák, přestože by jeho vědomosti v této oblasti byly daleko hlubší, dostal až po několika letech. Proto bych byla pro zavedení oněch znalostních testů a pohovorů.
V rámci výkonu služebního poměru by měl být policista daleko hlouběji, obsáhleji
informován a seznamován s tím, jaká chování jsou u policistů nežádoucí. Měl by být na školeních informován o možných sankcích, které mu za taková jednání hrozí, o dalších
osobních dopadech. Policista by měl dojít k přesvědčení, že musí jednat v souladu s tolik deklarovaným Etickým kodexem, jehož znalost se automaticky předpokládá. Měl by dojít
k přesvědčení, že dodržování Etického kodexu vlastně usnadňuje všechnu jeho práci, pomáhá mu bojovat s nežádoucími jevy. Je to těžké říct z pohledu laika, ale myslím, že podobným
postupem by mohl být dokonce na své postavení začít být hrdý, profesionálně hrdý, a s hrdostí jde ruku v ruce odpovědnost za veškeré své jednání. Ale k tomu, aby se došlo k takovému
„ideálu“ nelze dospět jen lepším výběrem uchazečů a kladením požadavků na policisty, protože kdyby neviděli v tomto povolání dostatečné materiální ohodnocení, dejme tomu vyšší životní úroveň, jen málokdo by měl o to stát se policistou zájem. Těžko bychom hledali policisty jen skutečně oddané své práci, aniž by mysleli na své sociální zabezpečení.
Dejme tomu, že se celé přijímací řízení provede podle toho, jak jsem naznačila.
Do služby přijde nováček, plný ideálů, má představy, co se má dělat a jak, protože je o tom řádně
poučen a vyškolen, má dostatečné vzdělání, zná dokonale Etický kodex, dokáže se orientovat v problematice, kterou je potřeba řešit, ale dostane se do takového kolektivu, jehož vedoucím je policista s velice laxním přístupem. Všichni ostatní kolegové ať chtěli či nechtěli, ať měli na
začátku stejné představy, jaké má nyní on sám, se nakonec podřídili takové systematice práce, 62
která je pro jejich kolektiv zažitá. Je možné, že bude prací svých kolegů velice zklamán, nebude
nacházet pochopení pro své odpovědné jednání a nebude za něj ani doceňován. Je možné, že
bude spíše svým kolegům terčem výsměchu a přesto, že se bude snažit třeba i několik let, ocenění z žádné strany nepřijde, ba naopak. Nakonec tento člověk, který mohl vnést do systému policie alespoň trochu pokroku, ke kterému by byla ochotna se i nějaká skupina přidat, od policie
odejde. V tomto případě policie vzorově a dokonale nezvládla využít nadějný potenciál, který
tento člověk v sobě měl. Nedokázala u sebe udržet toho, který mohl systému svými schopnosti pomoci. Tento člověk věděl, že má spoustu dalších možností, kde se může uplatnit, že najde
takové uplatnění, kde bude i dostatečně finančně oceněn. Tito lidé poté nacházejí místo v řadě obchodních společností, které umí jejich schopností lépe využít..
Může přijít i takový policista, který bude sice práci svých kolegů překvapen (protože
byl zaškolen jinak, má přece prosazovat etické hodnoty, které mu byly jako správného policistovi vštěpovány), ale nebude proti. Je možné, že jejich styl práce mu začne najednou vyhovovat, zjistí, že tato volba pro něj neznamená námahu, ba naopak si může někdy finančně přilepšit, kterými
a tak se možná zaplést i do nezákonného jednání. Opustí veškeré morální zásady, se
policejní službu nastupoval. Tito policisté však ve službě zůstanou.
Měla by se proto začít hodnotit iniciativnost jedinců, jejich snaha samostatného řešení
problematických situací a stimulovat je, nějakým způsobem je motivovat, oceňovat snahu těchto mladých policistů tak, aby nebyla bezvýsledná. A jakou jinou větší motivací je v současné době něco jiného než patřičné finanční ohodnocení?
Sekundární prevence má za cíl realizovat konkrétní opatření s cílem ztížit páchání
trestní činnosti policistů a odstranit podmínky ovlivňující rozhodování pachatele k TČ. K nim
náleží již zmíněná kontrola. Hlavní postup vidím ve vytvoření již zmíněného nezávislého kontrolního orgánu stojícího mimo vedení policie a ministerstvo vnitra, který bude přijímat
veškeré stížnosti na policisty a který je bude také samostatně v součinnosti se státním zastupitelstvím řešit. Terciární prevence je zaměřena na ty pachatele z řad policie, kteří již spáchali TČ.
Preventivním prostředkem mohou být také stále častěji prováděné ankety a výzkumy
veřejného mínění o práci policie. Mohou znamenat také jakousi pravidelnou kontrolu policie občany a jejich výsledky pak vypovídají o současném pohledu veřejnosti na práci policie.
63
7.2 Represivní prostředky Represivními prostředky jsou většinou myšleny vysoké tresty za korupční jednání,
odposlechy, nasazení agentů provokatérů. K větším posunům v oblasti zpřísnění postihu za
protizákonné jednání policistů by došlo s účinností zákona o služebním poměru bezpečnostních sborů. Současná úprava v Z o SP prezentována veřejnosti nezakládá u ní příliš důvěry v řádné
potrestání. Napomáhá tomu medializace případů, kdy je proti policistovi zahájeno trestní řízení pro podezření z TČ přijímání úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele, policista zažádá
o uvolnění ze služebního poměru, načež je mu vyhověno a od policie odchází s odchodným a příspěvkem za službu. Tyto známé a někdy nepotrestané případy korupčního chování přispívají
šíření představy nefungujícího systému postihů. S účinností nového zákona by došlo zároveň ke zpřísnění kázeňských trestů, které jsem podrobně shrnula do jedné z předchozích kapitol. Mezi
radikální represivní opatření je někdy zařazováno i zavedení instituce agenta provokatéra, vypsání odměn za dopadení těch, kteří se snaží policisty korumpovat.
Efektivnost jednotlivých prostředků bránících kriminalitě policistů se liší úměrně druhu
jejich protiprávního chování. Proti zmíněné banální korupci, která spočívá například v nevydání
pokutových bloků dopravními policisty, se jeví zřejmě nejúčinnější preventivní opatření spočívající v popsaném personálním výběru. Zmiňovaná represivní opatření pak působí na již sofistikovanou korupci, o které jsem se ve své práci také zmínila.
Je určitě jasné, že aby se opravdu dospělo k pokroku v chování policistů, je nezbytné,
aby tato opatření byla časově i účelově provázána. Aby mohla fungovat, není možné využít ojedinělá opatření spočívající např. ve změně přijímacích kritérii, jak jsem popsala výše, ale
vzájemně je doplňovat a navzájem je provázat. Např. přistoupit k účinnějšímu přijímacímu
řízení, ale zároveň provádět častější kontroly mezi sloužícími policisty, kteří by měli být rovněž
cíleně a namátkově podrobováni testům etického chování. Mělo by se dospět ke kombinaci jak
preventivních tak represivních opatření. Ale k tomu nemůže dospět jen samotné vedení, musí to chtít také samotní policisté a ochotu spolupracovat musí projevit i veřejnost.
Zda preventivní a represivní prostředky v praxi skutečně fungují, jak mají, a skutečně
zamezují nezákonnému jednání, bychom mohli částečně poznat z výsledků sociologických
průzkumů zabývající se trestností policistů, které byly provedeny v posledních letech. 64
Přehlednou tabulku vývoje trestné činnosti v letech 1999 až 2005 jsem zařadila do kapitoly analýza trestné činnosti (tabulka č. 1).
65
8
OBRAZ POLICEJNÍ PROFESE
8.1 Analýza trestné činnosti v letech 1999 - 2005 Problematice trestné činnosti páchané příslušníky P ČR je pochopitelně věnována velká
pozornost. P ČR každoročně informuje o počtu stížností na policisty, kterými se zabývaly
kontrolní orgány P ČR. IMV pak podává souhrnnou informaci o počtu pachatelů TČ z řad policistů, o počtu podání obviňující je z páchání trestné činnosti. Vláda zase každoročně
vypracovává ucelenou zprávu o korupci v ČR, na které se také podílí i ostatní resorty a další
orgány ústřední státní správy. Na základě těchto statistických zpráv a analýz údajů o trestné činnosti policistů jsem provedla následující shrnutí.
Tab. č.1 Vývoj trestné činnosti policistů P ČR v letech 1999 -2005 rok
Počet
trestných činů
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
objasněných 438,0 603,0 665,0 453,0 599,0 325,0 284,0
meziroční změna v %
17,4
37,7
10,3
-31,9 32,2
-45,7 -12,6
12,7
12,8
20,3
-5,1
-33,4 -19,9
počet pochatelů - policistů 345,0 389,0 468,0 444,0 427,0 327,0 262,0 v objasněných trestných činech
meziroční změna v % počet
trestných
připadajících policistů
objasněných 9,7 na
činů
13,1
14,5
9,8
-3,8
12,6
6,8
6,2
1000
Podle údajů kriminální statistiky (tabulka č. 1) bylo v roce 2005 objasněno 284 TČ
policisty, což je o 12,6 % méně proti roku 2004, přičemž trestní řízení bylo zahájeno proti 262
policistům. Proti roku 2004 se také počet pachatelů-policistů TČ snížil o 19,9 %. V roce 2005 tak došlo jak k poklesu objasněných trestných činů, tak k poklesu jejich pachatelů.
66
Vývoj trestné činnosti PČR v letech 1999 - 2005 700 600 počet
500 400 300 200 100 0
1999
2000
2001
2002 rok
2003
2004
2005
počet objasněných trestných činů
počet pochatelů - policistů v objasněných trestných činech
Obr. č. 1 Vývoj trestné činnosti P ČR v letech 1999 – 2005 Na obrázku č. 1 vidíme klesající trend v počtu objasněných TČ i v počtu pachatelů. Od
roku 1999 je obojí stav v roce 2005 na nejnižší úrovni.
Z oficiálních statistik lze ale vysledovat pouze ty případy, které jsou
zdokumentované. Nárůst nebo pokles kriminality policistů nemusí jasně znamenat to, že se TČ u
policie vyskytuje více nebo méně, ale může být způsoben odhalováním latentní kriminality.
Klesající úroveň může znamenat nižší počet TČ, ale také znamenat určitou nemožnost ji odhalovat. Je zřejmé, že počet odhalených TČ je jen zlomkem skutečně spáchaných. Dnes se už zřejmě jedná o propracovaný systém na straně policistů, k čemuž může přispívat i nezájem
veřejnosti v přispívání odhalování pomocí jimi podaných stížností a podnětů. O důvodech, proč se tak ze strany společnosti stává, jsem se již zmínila.
V roce nárůstu trestné činnosti nemůžeme ani stanovit, zda byla policie v objasňování
úspěšnější, nebo měla společnost silnější důvody podněty podávat.
Zkoumání kriminality příslušníků P ČR je ovlivněno faktem, že nelze určit poměr mezi
její zjevnou a latentní částí. Touto kapitolou jsem chtěla podat přehled o vývoji trestné činnosti
(kriminality) příslušníků P ČR v letech 1999 – 2005. Pět let ve vývoji jsem zvolila proto, že srovnání s léty před r.1999 mi nepřijde tolik aktuální. Jako faktické ukazatele jsem použila především statistické údaje IMV.
67
Tab. č. 2 Právní kvalifikace vybraných TČ v letech 1999 – 2004 skutek
1999 2000 2001 2002 2003 2004 celkem
zneužití
pravomoci 166
237
244
176
202
95
1120,00 62,2
7
11
12
19
6
60,00
3,3
14
14
4
15
11
68,00
3,8
0
0
3
0
1
0
4,00
0,2
44
50
35
19
45
19
212,00
11,8
veřejného činitele § 158
maření úkolu veřejného 5 činitele
z
§ 159
nedbalosti
úplatkářství §§ 160 - 162 10 účast
na
zločinnném 4
spolčení §§ 163a odst.1, 163b, 163c
nadržování § 166
neoprávněné nakládání s 2 osobními údaji § 178 podvod § 250
pojistný podvod § 250a
úvěrový podvod § 250b
12 0
porušování povinnosti při 0 správě cizího majetku § 255
celkem za rok
%
243
0
0
0
7
0
4
1
17
1
6
6,00
36,00
0,3
2,0
49
98
47
51
22
279,00
15,5
1
0
0
1
0
2,00
0,1
0
358
2
414
3
265
7
359
2
162
14,00
0,8
1801,00 100
V tabulce č. 2 uvádím druh a počet TČ nejčastěji spáchaných příslušníky P ČR v letech
1999-2005. K zpracování jsem využila informací IMV.
Skutkové podstaty nejčastěji vyskytujících se TČ jsem uvedla v jedné z předešlých
kapitol. Za srovnávaných šest let jsou nejčastějšími TČ zneužití pravomoci veřejného činitele, z počtu všech TČ za sledované období se jedná o 62,2 %. Druhým nejrozšířenějším TČ je pojistný podvod, který tvoří 15,5 % trestné činnosti policistů a za ním následuje s 11,8 % TČ podvodu.
68
V obrázku č. 2 jsem znázornila poměr jednotlivých TČ v daném roce k rokům
následujícím. Přehledně v něm vidíme, že TČ zneužití pravomoci veřejného činitele, pojistného podvodu a podvodu jsou dlouhodobou záležitostí.
Trestná činnost Policie ČR 450 400
porušování povinnosti při správě cizího majetku § 255
počet trstných činů za rok
350
úvěrový podvod § 250b
300
pojistný podvod § 250a
250
podvod § 250
200
neoprávněné nakládání s osobními údaji § 178 nadržování § 166
150
účast na zločinnném spolčení §§ 163a odst.1, 163b, 163c
100
úplatkářství §§ 160 - 162
50 0
maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti § 159
1999
2000
2001
2002
rok
2003
2004
zneužití pravomoci veřejného činitele § 158
Obr. č. 2 Trestná činnost P ČR v letech 1999 – 2004
8.2
Anketa předložená policistům a laické veřejnosti Před zpracováním výsledků ankety, kterou jsem provedla prostřednictvím dotazníků
předložených příslušníkům P ČR a veřejnosti, jsem si vytýčila pár následujících hypotéz: 1. Lidé považují korupci v P ČR za velmi rozšířenou.
2. Práce policisty není společností příliš doceněna. Lidé respekt z policisty příliš nemají. 3. Policisté sami nejsou se svým povoláním spokojeni.
69
Oslovila jsem celkem 35 občanů z řady laické veřejnosti. Předpokládala jsem, že lidé
s policistou ve svém příbuzenstvu budou smýšlet o policistech shovívavěji. Ze získaných odpovědí se to však tvrdit nedá. V prestiži sice policistu zařadili na vyšší místo než ostatní,
ovšem korupci u P ČR vidí větší než ostatní. Možná je to způsobeno větším zájmem v tomto směru a tím i ovlivněním sdělovacími prostředky.
15 z dotázaných respondentů si myslí, že více než 10% policistů ze svého okolí je
zkorumpovaných. Někteří uváděli, že se jedná o daleko vyšší procento. Někteří zase postrádali o kriminalitě policistů potřebné informace. Osobně se však s různým typem korupce na základě vlastních zkušeností setkalo jen 5 dotázaných. Podle toho lze soudit, že lidé vidí korupci v P ČR větší, než ve skutečnosti opravdu je.
Podle mnohých je největší příčinou, proč se u P ČR korupce vyskytuje, především nízké
morální a právní vědomí policistů a nedostatek jejich morální vyspělosti.
Z nabídnutých možností, kdy jsou všechny z nich pokládány odborníky alespoň za
banální korupci, byla veřejností tato jednání tolerována, dotázaní je za úplatek nepovažovali. Nejvíce promíjené jednání policistů bylo využívání služebního auta k soukromým účelům, kdy
takto odpovědělo 28 respondentů. Rovněž v přijímání drobných darů jako projevů vděčnosti a překvapivě v nevydání pokutových bločků nespatřovali úplatek. Naopak nejčastější jednání jimi označené za úplatek bylo prominutí přestupku za menší úplatu a následně změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě spolu s odložením trestního řízení bez řádného prošetření.
Další otázkou jsem zjistila, jaké mají respondenti osobní zkušenosti s jednáním
s policisty. Většina odpovědí směřovala ke kladným postojům policisty. Nejčastěji se policista projevoval jako sebevědomý, objektivní a s profesionálním vystupováním. Lidé, kteří měli
špatnou zkušenost, označili policistu za arogantního a jevícího nezájem o řešení případu. Podle výsledků však převažovali vlastnosti vesměs kladné.
Na jednotlivá tvrzení, kdy odpovídající vyjadřovali souhlas či nesouhlas s jejich
obsahem, byli rozdíly v odpovědích minimální. Téměř jednoznačně s výroky nesouhlasili.
Například nepovažovali za vhodné, aby policisté účelně před soudem pro dosažení obvinění pachatele lhali. Ve využití nezákonných postupů pro dopadení pachatele již souhlasila větší část.
Závěrečnými otázkami jsem zjistila, jakou mají dotazovaní občané představu
„modelového policisty“. U uváděných šesti předností je prvním požadavkem po policistovi
70
schopnost komunikace a jednání s lidmi. Dále, seřazeno dle umístění, požadují jeho neúplatnost, vzdělanost, schopnost sebeovládání a umět se vcítit do psychiky druhého. Na posledním místě by
uvítali policistu fyzicky zdatného. Zřejmě ale nelze jednotlivé vlastnosti oddělovat, měly by se navzájem doplňovat.
Dnešního policistu však 32 z 35 dotázaných vidí s laxním přístupem k řešeným
situacím, aniž by se sám angažoval k jakémukoliv dalšímu než nezbytně nutnému jednání.
Z výsledků, které jsem zpracovala a jejichž jednotlivé odpovědi na dotazy uvádím
v příloze č. 3 této diplomové práce, můžeme konstatovat několik jednotlivých závěrů. Jsem si
vědoma, že tak úzký okruh osob, které jsem oslovila, nepředstavuje reprezentativní vzorek chování a vztahu k P ČR celé společnosti, i když jsem se snažila oslovit muže, ženy,
středoškolsky i vysokoškolsky vzdělané s různou věkovou hranicí. Z výsledků ankety můžeme vyvodit následující: Oslovená veřejnost povolání policisty v dnešní době nevidí za příliš
prestižní. Z možných 14 povolání je zařadila na prostřední 7 místo. Občané vědí o korupci v P ČR, ale na druhou stranu jednání, které již korupční je, běžně tolerují. Příčiny sice spatřují v
nižším morálním a právním vědomí, avšak při jednání s policisty jeho vystupování hodnotí kladně. Význam občané přikládají také schopnostem komunikace policisty, i když požadavek vzdělanosti nezařazují mezi ty přední. K současnému policistovi jsou velice skeptičtí, já bych řekla realističtí a získávají dojem laxní práce policisty.
Dotázaní policisté hodnotí prestiž své práce téměř shodně jako veřejnost. Navíc by
většina z dotázaných neváhala práci v případě, že by jim byla jiná nabídnuta se stejnými finančními podmínkami, opustit. Shodně s veřejností je nejvíce přehlížené jednání v souvislosti s přijímáním drobných darů jako projevu vděčnosti a na stejné místo postavili i využívání
služebního auta k soukromým účelům. Za úplatek považují pouze prominutí přestupku za menší
úplatu a změnu záznamu v protokolu o dopravní nehodě. Na otázku osobní zkušenosti s úplatkem, tedy zda jim byl v souvislosti s výkonem služby úplatek nabízen, se odpovědi SKPV a SCPP výrazně lišily. Z SCPP byl šesti příslušníkům z 9 úplatek nabídnut. U SKPV byl výsledek zcela opačný. Z jedenácti pouze 4 odpověděli o osobní zkušenosti s nabídnutým úplatkem.
Stejný rozdíl byl také v odpovědích na procentuální předpoklad korupce u P ČR v jejich
okolí. U SCPP většina odpověděla, že se korupce vyskytuje u více než 10 % příslušníků P ČR,
71
policisté u SKPV tuto možnost nezatrhli ani jednou. 10 z 11 dotázaných vidí korupci i P ČR
v 1-5 %. Příčiny možného výskytu korupce dotázaní policisté obou služeb shodně vidí, ale na rozdíl od veřejnosti odlišně, především v nedostatečném finančním a společenském ocenění.
Ani tento okruh dotázaných nemůžeme považovat za reprezentativní a zobecňovat jejich
názory na celou P ČR. Musím brát také v potaz, že ne všichni byli ve svých odpovědích poctiví a uvedli to, co si myslí. Může to být způsobeno asi nepříliš jistou či zaručenou anonymností či důvěrou. I v tomto případě však odpovědi o něčem vypovídají.
Policejní profese i přes svou specifičnost a zvláštnost spočívající především v možném
ohrožení života, neboť se policisté dostávají i do kontaktu s pachateli TČ, či v oprávnění použít zbraň a nasadit svůj život, není u veřejnosti soudě ze získaných odpovědí ani samotnými
policisty vzorovým a příkladným povoláním, na které by mohli být hrdi. Společnost vyžaduje vstřícné jednání a schopnost komunikace, policisté zase od ní požadují společenské i finanční ocenění. Tyto vzájemné požadavky se ruku v ruce kryjí a doplňují. Větší míru korupce vidí v P
ČR i samotní policisté, v mém případě pouze SCPP. Tento názor ani zdaleka nezastávají mnou oslovení příslušníci SKPV.
72
9
ZÁVĚR
Postavení P ČR jako ozbrojeného bezpečnostního sboru chránícího vnitřní pořádek státu
a bezpečnost občanů, který je podřízen Ministerstvu vnitra ČR a jehož činnost řídí policejní
prezidium ČR v čele s policejní prezidentem, je upraveno především stěžejními zákony, a to Z o PČR a Z o SP. Složením služební přísahy, která je závěrem úspěšného přijímacího řízení,
nastupuje uchazeč do služebního poměru, jenž je v určitých ohledech, především ve zvýšených
povinnostech spočívajících v ochraně práv občanů či veřejného pořádku, odlišný od běžného zaměstnaneckého poměru.
S policejní prací je spojena otázka policejní etiky, jejíž obsahem jsou mimo základní
povinnosti obsažené rovněž v Z o PČR a Z o SP také základní zásady policejní práce. V současně vydaném Etickém kodexu P ČR nalezneme pouze stručná ustanovení inspirující se především Evropským kodexem policejní etiky, ve kterých jsou vymezeny cíle P ČR spočívající
v ochraně bezpečnosti a pořádku ve společnosti, prosazování zákonnosti, hodnoty a zásady P ČR vůči společnosti i ostatním policistům. Je zde vyjádřena i odpovědnost policistů za svou morální
úroveň a profesionální výkon. V těchto širokých formulacích podle mého názoru chybí potřebná specifičnost a konkrétní postup policistů v předem nastíněných situacích. Myslím si, že více specifikovaný Etický kodex by nejen začínajícím policistům jejich práci značně usnadnil.
Porušením Etického kodexu dochází v praxi k případům korupce, kterou chápeme jako
porušování právních a mravních norem vedoucích ke zneužití veřejných rolí. Následkem je
osobní prospěch v podobě ekonomického zisku. Korupční chování policistů rozdělujeme do tří základních skupin. Banální, neboli triviální korupce neznamená příliš společensky nebezpečná jednání. Její výskyt je ale velmi častý a mnohdy opomíjený. Může se jednat např. o prominutí
přestupku za menší úplatu, či nevydání pokutových bločků. Za spíše sofistikovanou korupci se považuje jednání jako je neoprávněné vydávání povolení k pobytu či fingování dopravní nehody. Sofistikovaná korupce, např. v podobě vydání dokumentu neoprávněné osobě, je oproti předešlým vysoce společensky nebezpečná a zisky z ní jsou obvykle velmi velké.
Nepřiměřeným užitím síly projevené zejména donucovacími prostředky, kterými jsou
policisté na základě Z o PČR vybaveni, rovněž dochází k porušení etiky policejní práce. V takových případech může dojít k policejní brutalitě či policejnímu násilí. K němu se uchylují
73
zejména policisté, kteří mohli být vyprovokováni a ve snaze prosadit si svou autoritu nenalezli uvážlivější řešení. Své postavení policisty tak nezvládli.
Kriminalita policistů, za kterou se považuje především trestné chování v podobě TČ
těchto veřejných činitelů, je nepochybně velkým problémem celé společnosti. Hlavním znakem
této specifické a tolik závažné trestné činnosti, jejichž pachatelem je policista, tedy ten, který má
chránit bezpečnost, nikoli se zasluhovat o to, aby byla bezpečnost ohrožována, je její obsáhlá
latence. Ta je způsobena především důkazní obtížností. Pachatelé, tedy policisté, se dobře
orientují v policejním prostředí, mají znalosti o průběhu vyšetřování a zároveň zde hraje velkou roli jejich vzájemná kolegiální náklonnost spočívající v přehlížení nezákonných jednání svých
kolegů. Také občané z různých důvodů nemají zájem důkazy poskytnout. Ať už zastávají názor, že stejně nic nezmůžou, protože jsou přesvědčeni o neefektivnost vyšetřování těchto TČ, přičemž tyto jejich názory jsou odrazem jednostranné prezentace problémů v médiích, nebo mají obavy z možných negativních důsledků.
Vztah veřejnosti k policistům a tak k celé P ČR je silně ovlivňován prezentováním
jejich činnosti, a to především té trestné, v hromadných sdělovacích prostředcích. Je ale také formován na základě osobních zkušeností při jednání s konkrétními policisty. Výsledkem je
ovšem nepříliš důvěřivý vztah těchto dvou subjektů. Dnešního policistu lidé vidí, jak je patrno z výsledků mnou předložené ankety, jako nepochybně laxního, který práci považuje pouze za zaměstnání a osobně se ve věci nechce a nemá zájem nad míru angažovat. Veřejnost povolání policisty v rámci prestiže jednotlivých povoláních ve společnosti mezi přední příčky nezařazuje. Rovněž policisté by v případě možnosti pracovat za stejné peníze někde jinde, práci u P ČR bez váhání opustili. O práci policistů jako poslání nelze v dnešní době reálně uvažovat.
Hlavní příčiny v páchání TČ policisty jsou spatřovány především v nedostatku morální
vyspělosti, v nízkém morálním a právním vědomí policistů, v nedostatečné kontrole a v neúčinných sankcích. Veřejnost, kterou jsem dotazníkem oslovila, příčiny či důvody
profesního selhání policistů shledává v touze po snadném zisku a ve špatném příkladu druhých. Policisté vidí důvody v nedostatečném finančním ocenění a ve špatném výběru uchazečů o práci.
K předcházení páchání trestné činnosti policistů, k ovlivňování příčin a k zamezování
vytváření podmínek pro její vznik slouží preventivní prostředky. Ty primární ovlivňují zejména
příčiny protizákonného jednání. Spočívají např. ve zvýšení požadavků při přijímacím řízení 74
uchazečů a v její propracovanosti. Sekundární prevence by měla ztížit páchání trestné činnosti policistů, tím se rozumí zvýšená kontrola policistů při výkonu své funkce. Preventivním prostředkem může být i vnitřní a vnější kontrola činnosti P ČR.
Veřejnost dlouhodobě projevuje nespokojenost s úrovní kontrolní činnosti a
vyřizováním stížností a trestních oznámení proti policistům. Kontrolní systém P ČR je tak snad
nejfrekventovanější otázkou v diskuzích o trestné činnosti policistů. Systém tzv. vnitřní kontroly
je zajištěn IMV, tj. útvarem výlučně a přímo podléhajícím ministerstvu vnitra. Policisté v IMV, kteří jsou pověřeni řešit delikty ostatních policistů, jsou povolání přímo ministrem vnitra, a tak nespadají pod policejní prezidium. Mnohdy namítaná neobjektivnost a nedůslednost způsobená určitou kolegialitou či solidaritou ke svým „kolegům“ v posuzování protizákonného jednání je zde zřejmě na místě.
Zřízením nezávislého orgánu řešícího i ostatní stížnosti na policisty by došlo k upevnění
vztahu policisty a občana, neboť v tomto směru by již občan neměl důvod pochybovat Vyšetřujícími v IMV by byli civilisté využívající zkušeností expertů z policie. Doceněn by mohl být také zájem P ČR o názor veřejného mínění.
Vnitřní kontrola je zajištěna také odborem vnitřní kontroly jakožto útvaru policejního
prezidenta. Skupiny vnitřní kontroly působící při jednotlivých správách pak mj. zjišťují, zda byl TČ spáchán a pachatelem byl policista.
Vnější kontrola znamená možnost občanů podat na postup policisty stížnost popř.
trestní oznámení. I v této záležitosti by měl existovat zmíněný nezávislý kontrolní orgán. Od roku 2004 s podobných charakterem funguje ve Velké Británii Nezávislá komise pro stížnosti na policii – Independent Police Complaints Commission, která má pravomoci přijímat stížnosti na policisty a vést samostatně vyšetřování. Vzhledem k její nedlouhé praxi až čas ukáže, zda je její postup efektivní.
Když se preventivní prostředky stanou neúčinnými, nesplňují svou funkci a dojde-li ke
spáchání TČ policisty, pak se jedná zejména o TČ upravené v hlavě III. TZ souhrnně označené jako TČ proti pořádku ve věcech veřejných. Konkrétně se nejčastěji jedná o TČ veřejných činitelů, především zneužití pravomoci veřejných činitelů. Jedná se o takový TČ, pod jehož
obsah lze zařadit širokou škálu protizákonného jednání policisty, který má úmysl způsobit
jinému škodu a to materiální či nemateriální, nebo opatřit sobě či jinému neoprávněný prospěch. 75
Lze se jím dopustit z taxativních důvodů uvedených v TZ. Prospěch nakonec vzniknout nemusí,
rozhodující je zde pohnutka policisty. TČ zneužití pravomoci veřejného činitele je většinou řešen v souběhu s jiným TČ, např. přijímáním úplatku.
Naplněním skutkové podstaty TČ přijímání úplatku dochází nejen přijetím úplatku,
jehož forma může spočívat např. v majetkovém prospěchu nebo v poskytnutí nějaké služby, ale
také samotným přijetím slibu. Pokud policista jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, dopustí se policista TČ podplácení. V souvislosti
s bojem proti úplatkářství, jak jsou zmíněné TČ souhrnně nazvány, TZ ve svém ustanovení
obsahuje účinnou lítost. Ta zaručuje za podmínek stanovených v TZ beztrestnost pouze
„podplácejícímu“. Nemůže jí využít ten, kdo úplatek přijal. Kdyby existovala tato možnost, viděla bych v praxi další řešení v ustanoveních např. Etického kodexu, který by obsahoval postup policistů v případě nabízených úplatků, které by mohly sloužit jako důkaz a policista
mohl účinné lítosti využít. Dle mého názoru by proto měla být dána možnost využít účinné lítosti oběma stranám. Podplácející by tím ztráceli jistotu své „troufalosti“.
Podle statistických výsledků je častým také TČ podvodu a TČ pojistného podvodu.
Podmínkou TČ maření úkonu veřejného činitele je závažné porušení povinnosti policisty z nedbalosti. Méně závažné porušení se řeší disciplinárně.
Vzhledem k stálosti a dlouhodobosti vyjmenovaných TČ je můžeme považovat za
specifické TČ páchané příslušníky P ČR.
Za spáchání TČ a jiných protizákonných jednání policistů nastupují represivní
prostředky. Mimo tresty v podobě sankcí za uvedené TČ stanovené v TZ existují kázeňské tresty, které jsou následkem spáchání kázeňských přestupků policistů dle Z o SP spočívající v zaviněném porušení základních povinností policistů. Pojem kázeňských přestupků je v Z
o SPBS rozšířen a za porušení služební kázně jsou ukládány přísnější sankce, včetně skončení
služebního poměru. Současná právní úprava obsažena v Z o SP zejména v oblasti řešící skončení
služebního poměru či propuštění z něho kvůli své nedostatečné propracovanosti příliš důvěry u
veřejnosti nevzbuzuje. Tím jsou myšleny medializované případy odchodu policistů od P ČR před pravomocným odsouzením, kdy díky uvolnění ze služebního poměrů může policista odejít jak
s odchodným tak s nárokem na příspěvek za službu. Podle Z o SPBS uvedený způsob skončení služebního poměru není možný.
76
Přestože statistiky o vývoji trestné činnosti policistů zaznamenávají klesající trend, ke
skutečný poklesu trestné činnosti však nemusí docházet. Zde se mohou projevovat znaky latentní kriminality, které spočívají zejména v důkazních obtížích.
Výskyt trestné činnosti policistů vypovídá o tom, že preventivní prostředky a výše
zmíněná kontrola u P ČR je nedostačující. Samostatným zvýšením náročnosti přijímacích
kritérií, zavedením častějších kontrol či přísnějších sankcí nebo zvýšení platů policistů k efektivnímu snížení korupce nevede. Tyto způsoby spolu s pravidelným proškolováním etických zásad a vědomostí musí být vzájemně propojovány a navzájem se musí doplňovat.
Domnívám se, že otázka trestné činnosti a kriminality policistů vůbec je otázkou stále
živou. Je totiž již bytostně spjata s činností Policie České republiky a snaha řešení této problematiky bude stále aktuální.
77
10
RESUMÉ
The Police of the Czech Republic are an armed security force which protects internal
order and safety of the citizen and which are a subordinate of the Ministry of the Interior of the Czech Republic. An activity of the Czech Police is governed by the Police Presidium and its
head the police chief. The status of the Police is regulated in the form of law – Act N. 283/1991
Coll. to regulate authority of the members of the Police of the Czech Republic and Act N. 186/1992 Coll. to regulate the service relationship in the Czech Police.
Service relationship of police officers differs from that of normal employees because
there have been established extra rights and duties for the policemen. Daily police work is constricted in regard to the police ethics code that covers basic principles of their service.
Only brief concepts regarding police rights and duties, aims of the service and its
principles can be found in the Ethics Code of the Police of the Czech Republic. They are also declared in greater detail in the European Code of Police Ethics. From my point of view it lacks some important specifications relating particular procedures.
Not always are all police activities in accordance with the law. It involves not only
breach of discipline which would mean violation of basic obligations established by law, but it can be also a criminal act in accordance to the Criminal Code.
The offender of the crime is a policeman in such situations. The criminal activity of
policemen is actually a serious problem for a society, because the crime principal is a public
official who should himself protect internal security of the citizen. The unlawful conduct of
police officers can be divided into three categories. The worst of the corruption would be
a sophisticated bribery, which is highly dangerous for the society and also its profits for the perpetrator are usually very high.
There are several kinds of offences that can be committed by a policeman. One of these
that is quite serious as well as the most frequent is the offence abuse of authority of a public
official. Another typical crime of policemen are offences of accepting bribes, offences of providing bribes, offences of insurance fraud, offences connected with drug trafficking, distribution of drugs itself and several others.
78
Police brutality and violence is also a difficult problem for our society. It may be caused
by excessive power let to the policeman by law or an unlawful use of coercive measures. The delinquency of the police consists of all such kinds of unlawful behavior of their members.
The police criminal activity is a typical latent crime. The reasons are affirmative proofs.
Particular feature is insufficient evidence to prove guilt and lack of evidence leading to
the solution of the crimes. It can be also due to a common public’s unwilling approach to notify authorities or to accuse and give notice proofs.
Reasons for the police officers’ criminal activity are as well large-scale. It starts with an
insufficient moral and law comprehension, low rate of salaries, frequent contact with public as well as with underworld and low requirements for new candidates’ admission.
Consequences of the police criminal activity are penalties for committing the offences
apportioned on Criminal Code (for instance imprisoning the accused in compliance
with the court sentence). The breach of discipline results in disciplinary punishments Act N.
283/1991 Coll. Releases from service relationship, cuts in salary, prohibitions to undertake activities, confiscations of a thing can also be carried as penalties.
There is certainly some public control against the police criminal activity. If we feel
the policeman on duty harms our rights, we can file a complaint against the incorrect police procedure. In other situations we can sue. The Internal Department of the Police investigates
these claims and appeals. The prosecutor together with the Supervision Department of the Ministry of the Interior investigate the delicts.
As was mentioned above the criminal activity of the policemen is a difficult problem in
the Czech society and so that a new motion exists to solve the point at least partly. I see possible solution in changes to admission requirements, much frequent control at work field and more severe punishment for the policemen professional misconduct.
General public’s credibility for the police profession has been minimal for years now.
I have collected such data by a specific questionnaire just for my thesis. According to the public
opinion survey carried out among general public and policemen the social status of police
profession is not very high. Most of the policemen questioned would consider leaving their occupation for another at the same payment level.
79
By my own opinion the problems of the police criminal activity will remain a highly
discussed topic for a long time. The negative social opinion forms an image for the whole police as an institution.
80
11
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INFORMAČNÍCH ZDROJŮ
11.1 Česká monografie BUDKA, I. a kol. Základy činnosti kriminální, cizinecké a pohraniční policie, Policejní akademie ČR, Praha 1997,
ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie, 4.vydání, Portál, Praha 2004 DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, J. Korupce, AGIS 2004, Praha 2005
DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, J. Policie a profesní etika se zaměřením na etický kodex Policie
ČR, , AGIS 2004, Praha 2005
FRIČ, P. a kol. Korupce na český způsob, nakladatelství G plus G, Praha 1999 HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika, Praha 2003
HOLCR, K., PORADA, V. a kol. Úvod do teorie a metodologie policejních věd, Praha 2004
HORZINKOVÁ E., ČECHMÁNEK, B. Zákon o policii České republiky a související předpisy, EUROUNION, Praha 2001
INCIARDI, J. Trestní spravedlnost: Ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné
výchovy, Victoria Publishing, a.s. 1994, přeložil Ing. Vladimír Drábek z amerického originálu Criminal Justice
KOVAŘÍK, Z. Problémy vztahu policistů ke službě, POLICE HISTORY, Praha 2003
KUCHTA, J. a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2001
LÁNSKÁ, D. Anglicko-český slovník policejně-právní, POLICE HISTORY, Praha 2002
MACEK, P., FILÁK, A. a kol. Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti, POLICE HISTORY, Praha 2004
MATES, P. a kol. Policejní právo (právní předpisy s komentářem). LINDE Praha 2004 NOVÝ, K., TOMEK, P. Služební poměr příslušníků policie ČR, Linde Praha, 1999 POLIÁN, M. Organizace a činnost veřejné správy, Prospektrum, Praha 2001,
SAK, P., SEMRÁD, J. Role policie ve společnosti v očekávání veřejnosti, Praha 1996 SKULOVÁ, S. a kol. Základy správní vědy, Brno 1998
TOMEK, P. Služební poměr s komentářem 2001, Nakladatelství ANAG, 2001 VESELÁ, M. Státní služba, MU v Brně, 1997
81
VESELÝ J. a kol. Průvodce policisty trestním řízením a trestním soudnictvím nad mládeží se
vzory procesních postupů Police ČR, 3. rozšířené vydání, Linde Praha 2004
11.2 Články časopisů BALOUN, V. K ekonomickým příčinám korupce: popis jevu a definice, Kriminalistika, 1999,
č. 4 [citováno 12.prosince 2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/1999/9904/korupce1.html
BÍLEK, P. Stav policejních složek a jejich práce v roce 1999, Hlásí se policie, 2000, č. 4, s. 12-13
ČÍRTKOVÁ, L., SPURNÝ, J. Péče o policisty po extrémních stresových situací, Kriminalistika, 2001, č. 3 [citováno 26. října 2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_03/cirtkova.html
FRYŠTÁK, M. Kodex policejní etiky, Kriminalistika, 2004, č.1, s. 42-50
FRYŠTÁK, M. Policie České republiky a její právní subjektivita, Policista, 2001, č. 9 [citováno
22. února 2006]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/2001/0009/frystak.html
HERZOGOVÁ, Z. Etické principy policejní práce, Policista, 2002, č. 4 [citováno 26. října
2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/2002/04/etika.html
HERZOGOVÁ, Z. Policejní etika a její místo v systému profesních etik, Kriminalistika, 1999,
č. 3 [citováno 26. října 2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/1999/9903/herzog.html
HERZOGOVÁ, Z. Policejní korupce – mediální téma, nebo každodenní realita?, Kriminalistika, 2004, č. 2, s. 81-95
HERZOGOVÁ, Z. Sociální role policie a etický kodex, Kriminalistika, 1998, č. 4
KOVAŘÍK, Z. Profesní motivace policistů ve službě, Kriminalistika, 1999, č. 3, s. 207-220
KOVAŘÍK, Z. Profesní motivace policistů, Kriminalistika 1999, č. 1, s. 53-65
KOVAŘÍK, Z. Přístupy ke vzdělávání policistů v některých vyspělých zemích světa,
Kriminalistika, 2003, č. 1 [citováno 26. října 2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2003/03_01/kovarik.html
KOVAŘÍK, Z. Vztah policistů ke službě z pohledu empirického poznání, Kriminalistika, 2004,
č.2 [citováno 26.října 2005]. Dostupný z:
82
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2004/0402/kovarik_info.html
KUBĚNA, J. Novela trestního řádu z hlediska působnosti Policie ČR v přípravném řízení
trestním, Kriminalistika, 1999, č. 4 [citováno 12.prosince 2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/1999/9904/kubenka.html
PROTIVINSKÝ, M. Je policejní práce měřitelná?, Kriminalistika, 2001, č.4 [citováno 26. října 2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_04/protiv.html
PROTIVINSKÝ, M. Prevence korupce v policii, Kriminalistika, 2000, č.1 [citováno 26.října 2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2000/00_01/protiv.html
PROTIVINSKÝ, M. Řízení policejní činnosti, Kriminalistika, 2002, č. 1 [citováno 26. října 2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_04/protiv.html
PROTIVINSKÝ, M. Úloha policie ve společnosti se vyvíjí, Kriminalistika, 2001, č.1 [citováno
26. října 2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_01/protiv.html
PROTIVINSKÝ, M. Vývoj policejního vzdělávání i praxe, Kriminalistika, 2003, č. 4 [citováno
26. října 2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2003/03_04/koncepce.html
11.3 Právní předpisy Nařízení Ministerstva vnitra č. 36 ze dne 6.května 1999, kterým se upravují pravidla chování a zdravení v Policii České republiky
Nařízení Ministerstva vnitra č. 71 ze dne 12. listopadu 2001, kterým se stanoví organizace Policie České republiky
Nařízení Ministerstva vnitra č. 83 ze dne 29. listopadu 2001 o nakládání se zvláštními
finančními prostředky, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení Ministerstva vnitra č. 84 ze dne 20. prosince 2001, kterým se stanoví rozsah
pravomoci služebních funkcionářů jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků
Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení Ministerstva vnitra č. 88 ze dne 24. srpna 1999 o inspekční činnosti, ve znění
pozdějších předpisů
Nařízení Ministerstva vnitra č. 91 ze dne 30. prosince 1994 , kterým se upravuje postup při přijímání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů
83
Nařízení vlády České republiky č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení vlády České republiky č. 370/2005 Sb.ze dne 17. srpna 2005, kterým se zrušuje Vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění
pozdějších předpisů
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění
pozdějších předpisů, s účinností od 1.1.2007
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění
pozdějších předpisů
Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č.500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb, o Úmluvě o ochraně
lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3,5 a 8
84
Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 9/1996 Sb., o sjednání Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
11.4 Zahraniční literatura CRAWSHAW, R., DEVLIN, B., WILLIAMSON, T. Human Rights and Policing (standards for good behaviour and a strategy for change), Kluwer law international 1998
11.5 Internetové odkazy http://www.ipcc.gov.uk/ www.korupce.cz www.mvcr.cz www.osh.cz
11.6 Další prameny Evropský kodex policejní etiky, Doporučení č.10/2001 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy 19. září 2001
Rezoluce Rady Evropy č. 690/1979, Deklarace o policii
Rozkaz policejní prezidenta č. 1/2005, Etický kodex Policie České republiky
Služební poměr s komentářem 2001 příslušníků Policie ČR, Vězeňské služby ČR, Celní správy ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, ANAG, 2001
Vládní program boje proti korupci v ČR a Zpráva o korupci v ČR a možnostech účinného postupu proti tomuto negativnímu společenskému jevu – rok 1999
Zpráva o korupci v České republice a o plnění Aktualizovaného vládního programu boje proti korupci (za rok 2000, 2001, 2002, 2003, 2004)
85
12
PŘÍLOHY DIPLOMOVÉ PRÁCE
Příloha č. 1 – volná příloha
Schematická mapa popisující současný postup vyřizování stížností a trestních oznámení na policisty P ČR
86
Příloha č. 2
Vyhodnocení vyřízených podání kontrolními pracovníky Policie České republiky rok
2001
2002
2003
2004
2005
728
654
698
721
653
Vyřízeno stížností, 5 205 oznámení a jiných podání z
toho: oprávněných
5 247
5 725
5 471
5 094
tj. 14 % tj. 12,5 % tj. 12,2% tj. 13,2% tj. 12,8% 60
Přehled případů účelových podání občanů na policisty IMV
Počet
Počet
Postoupeno
Ukončení
20
13
3x §160/1 4)
předáno případů osob Celkem 20
SKPV1) Jinam2) Prověřování3) Vyšetřování 7
2x §159a/3 5)
2x obžaloba
61
1)
2)
SKPV = služba kriminální policie a vyšetřování
na místně a věcné příslušné oddělení policie nebo obvodní úřad k šetření zda osoba nespáchala přestupek
3) ukončení prověřování podle § 158 TŘ
4) zahájení trestního stíhání a sdělení obvinění (podle § 160 odst. 1 TŘ) dosud neskončeno např. obžalobou 5) odložení věci dle § 159a odst. 3 TŘ
60
61
http://www.mvcr.cz/policie/prezentace/stiznost.html#hodnoceni [citováno 8. února 2006] http://www.mvcr.cz/statistiky/2006/policiste05.html [citováno 21. února 2006]
Příloha č. 3
Tabulky s vyhodnocením ankety názorů veřejnosti a policistů na činnost P ČR. Přiloženy jsou také vzory předložených dotazníků.
1) Vyhodnocené dotazníky určené veřejnosti Osobní údaje o respondentech Základní údaje o respondentech pohlaví
počet
věk
muž
23
7
žena
vzdělání
12
do 30
4
známý
středoškolské vysokoškolské policista 22
13
22
nad 30
16 8
je policista
příbuzný
je
5
Kolik % policistů si myslíte, že se ve Vašem okolí dopouští kriminálního jednání? (přijímají úplatky, jsou zkorumpovatelní, páchají trestné činy)
% korupce u policistů ČR počet názorů 1 - 5%
13
10% a více
15
5 - 10%
6
88
Setkali jste se osobně s korupcí u policie? osobní zkušenost s korupcí u počet policie má
5
nemá
30
Co považujete za úplatek, tedy korupční jednání? Která jednání považujete za nesprávné, ale
sami je u policistů dokážete za určitých situací tolerovat? jednání policisty
odpovědi dotazovaných
nevydání pokutových bločků
20
nesprávné
úplatek
15
přijímání drobných darů jako projev vděčnosti
22
13
krádež věcí ze skladu zabaveného zboží
14
16
prominutí přestupku za menší úplatu
6
využívání služebního auta k soukromým 28 účelům
vydírání pachatelů
29 7
12
23
odložení trestního řízení bez řádného prošetření 11
24
změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě 11 fingování dopravní nehody
poskytování informací z policejní databáze
12
18
24
23
17
89
V čem spatřujete příčiny profesního selhání policisty? příčina profesního selhání policsty
počet
špatný výběr uchazečů o práci
10
nedostatek morální vyspělosti
23
nedostatečné sociální cítění
3
neúčinné sankce
15
nízká vzdělanost
5
špatná odborná příprava
2
nedostatečná kontrola
17
nízké morální a právní vědomí
24
touha po snadném zisku
20
vylepšení finanční situace rodiny špatný příklad jiných
11
13
Jaké máte osobní zkušenosti s policisty? policista se při výkonu počet
policista se při výkonu počet
své funkce jevil
souhlasných své funkce jevil
souhlasných
sebevědomý
17
nejistý
1
vstřícný
9
arogantní
6
profesionál
odpovědí
11
nezkušený
odpovědí
5
měl snahu pomoci
12
jevil nezájem
7
uvážlivý
10
zbrklý
4
trpělivý
objektivní
10
16
netrpělivý
snažil se ovlivňovat
4
2
90
Odpovězte, prosím, na následující tvrzení podle toho, zda s nimi souhlasíte nebo nesouhlasíte chování policisty
není nic špatného přijímout jídlo nebo různé předměty zdarma
souhlasím
nesouhlasím
5
30
profesionální shovívavost k drobným prohřeškum kolegy proti 5
30
využití nezákonných postupů pro dopadení pachatele je možné 10
20
lhaní před soudem či úprava hlášení pro dosažení obvinění 2 pachatele je někdy nutné zákonu je v pořádku
33
Očíslujte, prosím, podle priority vlastnosti Vašeho „modelového policisty“ Pořadí priorit vlastností „modelového průměr hodnocení od 1 do 6 (1 je policisty"
nejlepší ohodnocení)
neúplatný
2,8
vzdělaný
3,1
fyzicky zdatný
5
schopný komunikace a jednání s lidmi
2,2
umí se vcítit do psychiky druhého
4,6
schopen sebeovládání
3,3
Jaký (dle Vašeho názoru) dnešní policista skutečně je? dnešní policista je
počet odpovědí
vstřícný
2
nekompromisní laxní
2
32
91
2) Vyhodnocené dotazníky určené P ČR Osobní údaje policistů SKPV a SCPP Základní údaje k dotazovaným policistům služba policie
délka služby
počet do
služba cizinecké a pohraniční policie (SCPP)
služba kriminální policie a vyšetřování (SKPV)
let
9
11
10 nad let
4
10
5
3
8
Co považujete za úplatek, tedy korupční jednání? Která jednání považujete za nesprávné, ale
sami je u policistů dokážete za určitých situací tolerovat? jednání policisty
odpovědi dotazovaných SCPP
SKPV
tolerované nesprávné tolerované nesprávné
nevydání pokutových bločků
5
4
1
9
přijímání drobných darů jako projev vděčnosti
8
1
6
5
krádež věcí ze skladu zabaveného zboží
4
5
3
7
prominutí přestupku za menší úplatu
2
využívání služebního auta k soukromým 8 účelům
vydírání pachatelů
prošetření
trestního
řízení
fingování dopravní nehody
bez
1
2
7
7
2
5
4
5
5
řádného 5
4
5
5
5
4
3
7
změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě 4 odložení
7
poskytování informací z policejní databáze
4
6
4
4
4
7
6
92
Byl Vám v souvislosti s výkonem služby někdy nabízen úplatek? Byl nabízen úplatek SCPP
ano
6
SKPV
ano
4
ne
3
ne
7
Kolik % policistů si myslíte, že se ve Vašem okolí dopouští kriminálního jednání? (přijímají úplatky, jsou zkorumpovatelní, páchají trestné činy)
% korupce u policistů ČR počet názorů SCPP
SKPV
1-5%
3
10
10% a více
5
0
5% - 10%
1
1
93
V čem spatřujete příčiny profesního selhání policisty? příčina profesního selhání policsty
počet
špatný výběr uchazečů o práci
5
7
nedostatek morální vyspělosti
6
2
nedostatečné sociální cítění
2
nízká vzdělanost
špatná odborná příprava nedostatečná kontrola neúčinné sankce
SCPP
SKPV
2
nízké morální a právní vědomí
1
3
nedostatečné společenské ocenění
5
9
nedostatečné finanční ocenění touha po snadném zisku špatný příklad jiných
6
9
4
4
2
1
Odpovězte, prosím, na následující tvrzení podle toho, zda s nimi souhlasíte nebo nesouhlasíte chování policisty
SCPP
SKPV
souhlasím nesouhlasím souhlasím nesouhlasím
není nic špatného přijímout jídlo nebo 1
8
1
10
lhaní před soudem či úprava hlášení pro 4
5
1
9
profesionální
drobným 4
5
4
6
využití nezákonných postupů pro dopadení 4
5
3
8
myšlenka na ukončení práce u policie
3
6
5
různé předměty zdarma
dosažení obvinění pachatele je někdy nutné shovívavost
k
prohřeškum kolegy proti zákonu je v pořádku
pachatele je možné
6
94
DOTAZNÍK
určený veřejnosti
Tento dotazník je vypracován v rámci tvorby diplomové práce a jeho výsledky budou
také pro ni použity.
Prosím, abyste otázky zodpověděli pravdivě a abyste se rozhodovali podle vlastního
uvážení. Dotazník je anonymní.
Děkuji Vám za Váš čas.
ÚDAJE O VAŠÍ OSOBĚ (správné odpovědí, prosím, zakroužkujte, popřípadě na otázky
odpovězte) Pohlaví:
- muž
Věk:
- do 30 let
- žena
Vaše vzdělání:
- nad 30 let
a) základní
b) středoškolské (vč. vyučen) c) vysokoškolské
Člen mé rodiny je policistou.
Není členem rodiny, ale osobně se s policistou znám: U jaké služby Policie České republiky je zařazen?
ANO x
ANO x
a) služba kriminální policie a vyšetřování
f) služba správních činností
c) služba pořádkové policie
h) služba rychlého nasazení
b) služba cizinecké a pohraniční policie d) služba železniční policie e) služba dopravní policie
NE
NE
g) ochranná služba
i) letecká služba
95
VLASTNÍ OTÁZKY DOTAZNÍKU 1. Kdybychom mohli jednotlivá povolání odstupňovat podle toho, za jak prestižní je ve společnosti považujeme, na které místo byste zařadili povolání policisty. Očíslujte následující profese podle prestiže.
(č.1 bude znamenat dle vás nejprestižnější povolání z nabízených variant). a) lékař
h) učitel
c) sekretářka
j) programátor
b) automechanik
i) podnikatel
d) policista
k) uklízečka
f) prodavačka
m) profesor na vysoké škole
e) manager g) právník
l) účetní
n) řemeslník
2. Kolik % policistů si myslíte, že se ve Vašem okolí dopouští kriminálního jednání? (přijímají úplatky, jsou zkorumpovatelní, páchají trestné činy) a) 1-5 %
b) 5-10%
c) 10% a více 3. Setkali jste se osobně s korupcí u policie? a) ANO b) NE
4. Co považujete za úplatek, tedy korupční jednání? Která jednání považujete za nesprávné, ale
sami je u svých kolegu dokážete za určitých situací tolerovat? (zakroužkujte tu variantu, se kterou souhlasíte.U každého příkladu můžete zatrnout pouze jednu možnost) a. nevydání pokutových bločků
b. přijímání drobných darů jako projev vděčnosti
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
96
c. prominutí přestupku za menší úplatku
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
e. využívání služebního auta k soukromým účelům
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
g. změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
i. fingování dopravní nehody
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
d. krádež věcí ze skladu zabaveného zboží
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
f. vydírání pachatelů
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
h. odložení trestního řízení bez řádného prošetření
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
j. poskytování informací z policejní databáze
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
5.V čem spatřujete příčiny profesního selhání policisty? (je možné zatrhnout více variant) ve špatném výběru uchazečů o práci a) v nízké vzdělanosti
b) nedostatek morální vyspělosti c) ve špatné odborné přípravě
d) nedostatečné sociální cítění e) nedostatečná kontrola f) neúčinné sankce
g) nízké morální a právní vědomí
h) vylepšení finanční situace rodiny
i) splácení půjček a klesající reálný příjem rodiny j) touha po snadném zisku k) špatný příklad druhých
další ……………………………………………………. 6. Jakou máte osobní zkušenost s policisty? A. S policisty jsem již musel/a něco řešit. B.Už jsem s nimi jednal a) za jakých okolností
ANO x NE
/odpovídáte v případě předešlé odpovědi ANO/
97
- pachatel - svědek
- poškozený
Jak se vám policista při výkonu své funkce jevil sebevědomý
X
nejistý
arogantní
X
vstřícný
profesionál
X
nezkušený
měl snahu pomoci X
jevil nezájem
uvážlivý
zbrklý
trpělivý
objektivní
X
X
X
netrpělivý
snažil se ovlivňovat
zkuste jeho vystupování sami popsat
7. Odpovězte, prosím, na následující tvrzení podle toho, zda s nimi souhlasíte nebo nesouhlasíte. (svou odpověď zakroužkujte)
1. Obecně není nic špatného na tom, když policista přijímá zdarma jídlo nebo různé předměty od
podnikatelů
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
2. Někdy je nutné, aby policista trochu lhal před soudem nebo upravil hlášení tak, aby dosáhl
obvinění pachatele
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
3. Je pravdou, že policisté stojí při sobě a málokdy „řekne jeden na druhého“. Myslím si, že tato
„profesionální shovívavost“, tzv. omlouvání kolegy, který se dopouští drobnějších prohřešků proti zákonu, je v pořádku.
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
4. Při dopadení pachatele může policista využít i nezákonných postupů a prostředků („Účel světí
prostředek“)
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
98
8. Očíslujte, prosím, podle priority vlastnosti Vašeho „modelového“ policisty?
(č. 1 bude znamenat nejvyšší ohodnocení, každý stupeň hodnocení můžete použít pouze jednou) a) neúplatný
b) fyzicky zdatný c) vzdělaný
d) schopný komunikace a jednání s lidmi e) schopen sebeovládání
f) umí se vcítit do psychiky druhého 9. Jaký (dle vašeho názoru) dnešní policista skutečně je? a) vstřícný
b) nekompromisní
c) laxní (bere práci pouze jako zaměstnání)
99
DOTAZNÍK
určený pro příslušníky Policie České republiky
Tento dotazník je vypracován v rámci tvorby diplomové práce a jeho výsledky budou
také pro ni použity.
Prosím, abyste otázky zodpověděli pravdivě a abyste svoje odpovědi řídili podle svých
skutečných postů a Vám vlastního jednání. Dotazník je anonymní. Děkuji Vám za Váš čas.
ÚDAJE O VAŠÍ OSOBĚ (správné odpovědí, prosím, zakroužkujte, popřípadě na otázky
odpovězte) Pohlaví:
- muž
Věk:
- do 30 let
- žena
- nad 30 let
Délka služby u policie: a) do 10 let
b) Nad 10 let Služba, u které jste v současnosti zařazen(a):
a) služba kriminální policie a vyšetřování
(u správné odpovědi udělejte křížek)
b) služba cizinecké a pohraniční policie c) služba pořádkové policie d) služba železniční policie e) služba dopravní policie
f) služba správních činností g) ochranná služba
h) služba rychlého nasazení i) letecká služba
100
VLASTNÍ OTÁZKY DOTAZNÍKU 1. Kdybychom mohli jednotlivá povolání odstupňovat podle toho, za jak prestižní je ve společnosti považujeme, na které místo byste zařadili povolání policisty.
Očíslujte následující profese podle prestiže. (č.1 bude znamenat dle vás nejprestižnější povolání
z nabízených variant). a)lékař
h) učitel
b) automechanik
i) podnikatel
d) policista
k) uklízečka
f) prodavačka
m) profesor na vysoké škole
c) sekretářka e) manager g) právník
j) programátor
l) účetní
n) řemeslník
2. Co považujete za úplatek, tedy korupční jednání? Která jednání považujete za nesprávné, ale
sami je u svých kolegu dokážete za určitých situací tolerovat? (zakroužkujte tu variantu, se kterou souhlasíte.U každého příkladu můžete zatrnout pouze jednu možnost) a. nevydání pokutových bločků
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
b. přijímání drobných darů jako projev vděčnosti
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
d. krádež věcí ze skladu zabaveného zboží
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
c. prominutí přestupku za menší úplatku
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
e. využívání služebního auta k soukromým účelům
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
g. změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
i. fingování dopravní nehody
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
f. vydírání pachatelů
h. odložení trestního řízení bez řádného prošetření
j. poskytování informací z policejní databáze
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
NESPRÁVNÉ x ÚPLATEK
101
3. Byl Vám v souvislosti s výkonem ve službě někdy NABÍZEN úplatek (tedy to, co dle předchozích odpovědí za úplatek považujete) a) ANO b) NE
4. Kolik % policistů si myslíte, že se ve Vašem okolí dopouští kriminálního jednání? (přijímají úplatky, jsou zkorumpovatelní, páchají trestné činy) a) 1-5 %
b) 5-10%
c) 10% a více 5. V čem spatřujete příčiny profesního selhání policistů? (je možné zatrhnout více variant) a) ve špatném výběru uchazečů o práci b) v nízké vzdělanosti
c) nedostatek morální vyspělosti d) ve špatné odborné přípravě
e) nedostatečné sociální cítění f) nedostatečná kontrola g) neúčinné sankce
h) nízké morální a právní vědomí i) nedostatečné finanční ocenění
j) nedostatečné společenské ocenění k) touha po snadném zisku l) špatný příklad druhých
další …………………………………………………….
102
6. Odpovězte, prosím, na následující tvrzení podle toho, zda s nimi souhlasíte nebo nesouhlasíte. (svou odpověď zakroužkujte)
1. Obecně není nic špatného na tom, když policista přijímá zdarma jídlo nebo různé předměty od podnikatelů
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
2. Někdy je nutné, aby policista trochu lhal před soudem nebo upravil hlášení tak, aby dosáhl
obvinění pachatele
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
3. Je pravdou, že policisté stojí při sobě a málokdy „řekne jeden na druhého“. Myslím si, že tato
„profesionální shovívavost“, tzv. omlouvání kolegy, který se dopouští drobnějších prohřešků proti zákonu, je v pořádku.
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
4. Při dopadení pachatele mohu využít i nezákonných postupů a prostředků („Účel světí
prostředek“)
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
5. Opustil bych policejní práci okamžitě, jen kdyby se naskytla příležitost jiné práce za tytéž
peníze.
SOUHLASÍM x NESOUHLASÍM
Děkuji za spolupráci.
103
104
