Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva
Bakalářská práce
SMLOUVA O BĚŽNÉM ÚČTU A PŘÍMÉ BANKOVNICTVÍ Mgr. Eliška Skývová
Akademický rok 2005/2006
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Smlouva o běžném účtu a přímé bankovnictví zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“
Eliška Skývová
Děkuji panu doc. JUDr. Karlu Markovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce a za
cenné podněty a připomínky při jejím zpracování.
Eliška Skývová
2
OBSAH Úvod .………………………………………………………….……………….. 4
Kapitola 1. Historické souvislosti a právní úprava smlouvy o běžném účtu ….. 6 1. 1. Význam a pozice běžného účtu v bankovnictví ……………………….. 6
1. 2. Právní úprava smlouvy o běžném účtu ………………………………... 8
1. 3. Historickoprávní souvislosti ……………..……………………….……. 10
1. 4. Postavení smlouvy o běžném účtu jako bankovního obchodu ………… 14
Kapitola 2. Smlouva o běžném účtu ……………………………………….….. 17 2. 1. Smlouva o běžném účtu - obsah závazku …………….………………. 17 2. 2. Vznik a zánik smluvních vztahů ze smlouvy o běžném účtu ………….
25
Kapitola 3. Obchodní podmínky bank ……………………………….………… 31 3. 1. Rozbor obchodních podmínek bank v oblasti běžných účtů ………....... 31
3. 2. Obchodní podmínky bank z pohledu klienta ….…………….…...….… 35
Kapitola 4. Přímé bankovnictví ………………………...……………………… 44 4. 1. Pojem přímé bankovnictví …………………………………………….. 44 4. 2. Formy přímého bankovnictví …………………………….…..…….….. 45 4. 3. Podmínky a specifika poskytování produktů přímého
bankovnictví ze strany vybraných bankovních institucí ……...…….…. 50
4. 3. 1. Internetové bankovnictví ……………….……………….…..……….. 51 4. 3. 2. Home banking ……………………………………...…….………… 56
4. 3. 3. Telefonní a GSM bankovnictví …………………………...………….. 58
4. 4 Vstupní a provozní náklady přímého bankovnictví…….……………………..... 61 4. 5. Právní úprava komunikace elektronickými prostředky
a zajištění ochrany obsahu komunikace ………………..……………… 65
Závěr …………………………………………………………………………... 78
English Summary ……………………………..……………………………….. 83 Seznam použitých pramenů…………………………………………….………. 84 Zadání bakalářské práce ………………………………………………………. 88 3
Úvod Základním tématickým okruhem této práce je rozbor pozitivněprávní úpravy smlouvy o
běžném účtu včetně rozboru podmínek za jakých banky běžné účty poskytují. K běžném účtu
budu v této bakalářské práci přistupovat jako k jednomu ze základních bankovních produktů, který stojí velmi často na počátku vzájemných vztahů mezi klientem a bankou.
V úvodní kapitole bych se pokusila smlouvu o běžném účtu terminologicky zakotvit
v rámci bankovního systému, uvést historické souvislosti a stěžejní právní úpravu. Další kapitoly se zaměří
na obsahovou stránku smlouvy o běžném účtu jako základního
bankovního produktu, s akcentem na zákonem stanovené podmínky vzniku a zániku smluvního vztahu.
V práci budu vycházet ze skutečnosti, že pro bankovní systém v České republice je
charakteristická poměrně vysoká koncentrace bank a jejich poboček, přičemž dominantní roli
hrají tři největší banky. Je to důsledkem jednak skutečnosti, že tyto banky existovaly již před
rokem 1990 (Česká spořitelna a.s., ČSOB a.s.), nebo vznikly delimitací aktiv bývalé Státní
banky československé (Komerční banka a.s.). V této práci budu několikrát odkazovat na podmínky v oblasti běžných účtů nebo přímého bankovnictví právě u těchto největších a klienty nejčastěji vyhledávaných bank. Kromě těchto důvodů jsem tyto banky zvolila také
proto, že jsou důležité informace o jejich obchodních podmínkách, službách a produktech okamžitě přístupné, ať na jejich webových stránkách, tak i v tištěné podobě k vyzvednutí na pobočkách.
V souvislosti s požadavkem na rostoucí zájem bank o vybranou klientelu, resp. celkový
trend přechodu k relativně stabilním příjmům z poplatků přímého bankovnictví a
k organizačnímu uspořádání banky orientovaného na klienty, se odráží trendy současného bankovního systému i ve snaze bank nabídnout klientům nové distribuční kanály a
maximálně jim usnadnit přístup k jejich účtům. Nedílným rysem tohoto trendu je rozvoj systémů, umožňujících individuální kontakt klienta s bankou, tzn. jednotlivé formy přímého bankovnictví.
Elektronické bankovnictví zahrnuje řadu rozdílných technologií, rozsahů poskytovaných
služeb a dalších podmínek jejich využití, které různé formy elektronického bankovnictví
klientům určité banky více nebo méně zpřístupňují. Právní úprava, specifikace a porovnání služeb elektronického bankovnictví, jako jednoho z důležitých způsobů komunikace mezi
bankou a jejími klienty je jednou ze stěžejních částí této práce. Na vybraných zástupcích 4
českého bankovního systému jsem se pokusila demonstrovat šíři možností využití těchto služeb a nastínit tak možnosti a limity jednotlivých bankovních aplikací, mimo jiné i v závislosti na systému jejich zabezpečení.
5
Kapitola 1. Historické souvislosti a právní úprava smlouvy o běžném účtu
1. 1. Význam a pozice běžného účtu v bankovnictví V úvodu této kapitoly považuji za nezbytné uvést základní charakteristiku banky, jako
důležitého subjektu smluvních vztahů v oblasti běžných účtů.
Banky jsou ve své podstatě společnosti, které mají ve srovnání se společnostmi
působícími v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifických rysů projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice. Na činnost bank se obvykle vztahují i
v mnohém odlišná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. Všeobecně a celosvětově platnou definici je obtížné formulovat - vzhledem k velké různorodosti činností, které banky
provádějí, značným národním specifikům i v souvislosti s dynamickými změnami v této oblasti.1 Obvykle však bývá v naší bankovní terminologii charakterizována jako druh
finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních
prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.2 Toto zprostředkování je založeno
zejména na tom, že banky přijímají vklady a z nich na vlastní účet poskytují úvěry. Toto pojetí je v souladu s Direktivou ES, která definuje banku (neboli úvěrovou instituci) jako „podnikatelský subjekt, náplní jehož činností je přijímat vklady nebo jiné splatné peněžní prostředky od veřejnosti a poskytovat úvěry na jeho vlastní účet“.3
Specifikace banky je v českém obchodním právu vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o
bankách, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona charakterizuje
banky jako právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které k výkonu činností podle těchto
dvou požadavků mají bankovní licenci.4 Banka může v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 vykonávat i další v tomto odstavci taxativně vyjmenované činnosti, má-li je povoleny
v licenci. Pokud zákon o bankách stanoví jinak, nepoužije se na ně ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti.5 Vlastní povolení působit jako banka (bankovní licenci) je
Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 195. Dvořák, P. Bankovnictví. Praha: VŠE, 1998. 1. vyd. s. 11. 3 Směrnice Rady ES č. 77/780/EHS z 12.12. 1977. 4 § 1 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění 5 Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění
1
2
6
udělováno Českou národní bankou, po vyžádání stanoviska Ministerstva financí, na dobu neurčitou a není převoditelné na jinou osobu.6
Bankovní prostředí vymezené zákonnými a jinými normami, ve kterém banky vyvíjejí
svoji činnost je ve srovnání s obecnými podmínkami podnikání přísnější a regulovanější, což vyplývá zejména z požadavku na zdravý a důvěryhodný bankovní systém, který je základní
podmínkou efektivního fungování tržní ekonomiky a také důležitého požadavku na ochranu
klientů bank. Bankovní prostředí je tedy zásadním způsobem vymezeno zákonem o bankách, který stanovuje podmínky pro vnik banky a její činnost, postupy a možnosti České národní banky při řešení problémů vzniklých v bankách včetně jejich zániku. Bankovní prostředí je i
významným způsobem determinováno opatřeními České národní banky, v nichž jsou konkretizovány některé podmínky pro činnost bank, obecně stanovené v zákoně o bankách.7
Různé typy běžných (příp. kontokorentních) účtů jsou nejčastější formou tzv. bankovních
vkladů na viděnou (tj. kdykoliv splatné vklady klientů bez výpovědní lhůty).8 Pro klienta
představuje běžný účet nejlikvidnější formu bankovního produktu a naopak pro banku tudíž nejméně stabilní zdroj peněžních prostředků. Jelikož slouží běžné účty klientům zejména
k provádění bezhotovostních plateb, peněžní zůstatky na běžném účtu mohou být klientem
kdykoliv čerpány. Vzhledem k této možnosti (tj. okamžité dispozici peněžních prostředků) bývá úroková sazba zpravidla velmi nízká.9 V podstatě jsou pro banku významným zdrojem
levných (byť krátkodobých) peněžních prostředků. Vlivem nízkého úročení se obvykle snaží
majitelé těchto účtů udržovat zůstatky na běžných účtech pouze ve výši nezbytně nutné pro platební styk. Banky se naopak snaží udržet vyšší zůstatky na těchto účtech různými zvýhodněními (např. prémiemi ve formě úrokové přirážky) nebo navazujícími službami (platební karty, bonusové programy za platby provedené platební kartou apod.).10
Primárním účelem a základní výhodou běžných účtů je uskutečňování bezhotovostního
platebního styku. Přes jeho zjevné výhody přetrvává v našem prostředí dosud ještě ne zcela stabilizovaného trhu nárůst preference hotovostních plateb, která je způsobena vlivem zapojení řady nových subjektů do podnikání, vznik platební neschopnosti a problémy
s vymáháním peněžitých dluhů. Domnívám se, že v souvislosti s vývojovými trendy
na západních bankovních trzích se zřejmě jedná o jev časově limitovaný. Jednoznačné nevýhody jako jsou rizikovost a vyšší provozní náklady spojené s hotovostními operacemi, § 4 a § 6 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění Revenda, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví.Praha: Management Press, , 3.vyd. s. 116. 8 Někdy bývají vklady na viděnou nazývány také vklady na požádání, běžné vklady nebo vista vklady. 9 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 195. 10 Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. s. 59 .
6
7
7
budou jistě klienty reflektovány a potlačí lákavost v podstatě jediné zjevné výhody, kterou je
okamžité peněžní uspokojení věřitele. Základní podmínkou uskutečňování bezhotovostního styku je uzavření smlouvy o běžném účtu.11
1. 2. Právní úprava smlouvy o běžném účtu Právní úprava běžných účtů je obsažena v obchodním zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti,
že se jedná o absolutní bankovní obchod, řídí se ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků (zda je klientem právnická nebo fyzická osoba) i účel využití účtů.
Zásady vedení bankovních účtů jsou dále upraveny Všeobecnými obchodními
podmínkami, které vydala Česká národní banka, které mohou jednotlivé banky převzít jako své obchodní podmínky v plném rozsahu, popř. se odvolat pouze na některé jejich
ustanovení, mohou je také modifikovat a vytvořit tak vlastní obchodní podmínky 12 (více v kapitole 3.).
Jelikož je smlouva o běžném účtu tzv. smlouva pojmenovaná, tedy smlouva kterou
obchodní zákoník nejen umožňuje, ale jejíž speciální úpravu také obsahuje, bude obsah smluv dohodnutý mezi stranami zahrnovat podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení upravujícím tento typ smlouvy.13
Právní úprava smlouvy o běžném účtu je dispozitivní. Smluvní strany se tedy od ní mohou
ve smlouvě odchýlit a zákon platí jen tehdy, pokud tak neučiní. V důsledku přenechání široké míry smluvní autonomie stranám dochází v praxi ke sjednávání bližších podmínek v rámci
samotné smlouvy o běžném účtu nebo v obchodních podmínkách, na které odkazuje.
Výjimkou jsou ustanovení smluvního typu, která jsou kogentní (§ 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, §713 odst. 2, § 714 odst. 4 a § 715a obchodního zákoníku. Strany se také nemohou
odchýlit od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu (§ 708 odst. 2 obchodního zákoníku).14 Pokud by smlouva nebyla uzavřena písemně, jednalo by se o neplatný právní úkon, s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1 Občanského zákoníku, podle kterého právní úkon, který nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, je neplatný.15
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s.428. 12 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s.188. 13 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. 14 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. 15 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 11
8
Právní úprava smlouvy o běžném účtu se tedy opírá zejména o ustanovení obchodního
zákoníku a to především o § 708 – 715a, které upravují samotnou smlouvu o běžném účtu. Zásadní roli zde hrají i obecná ustanovení obchodního zákoníku, která se týkají obchodně
závazkových vztahů. Například v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 může být část obsahu smlouvy určena také odkazem na všeobecné obchodní podmínky banky. Ve smlouvě na ně
ovšem nestačí pouze odkázat, ale musí k tomu ještě přistoupit splnění další podmínky, a to že
jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo že jsou ke smlouvě připojené. V této souvislosti je potřeba poukázat na § 11 zákona č. 21/1992 Sb, v novelizovaném znění, podle
něhož jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny ve svých provozovnách písemnou formou v českém jazyce informovat o podmínkách bankovních obchodů a služeb. Výslovně
je však stanoveno, že ustanovení §273 odst. 1 tím není dotčeno. To znamená, že uvedená informace nenahrazuje podmínky stanovené v §273 odst. 1 pro určení obsahu části smlouvy odkazem na obchodní podmínky banky.16
V případě, že je běžný účet spojen s dalšími produkty nebo službami ze strany banky,
budou se na tyto vztahy uplatňovat příslušné právní úpravy. Např. u služby přímého
bankovnictví se bude vztah banky a klienta řídit ustanoveními zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů; při navázání služeb
spojených se šeky a směnkami se bude tento smluvní vztah opírat o ustanovení zákona č.
191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, v platném znění apod. Samotné postavení banky, podmínky její existence na bankovním trhu a úpravu bankovního tajemství a pojištění depozit upravuje zákon č. 21/92 Sb. zákon o bankách, v platném znění.17
V případě povinnosti banky převést klientům peníze v pevně stanovených lhůtách
vycházíme ze zákona o platebním styku a při řešení případných sporů klientů s převáděcími
institucemi v této souvislosti se postupuje mimosoudní cestou v souladu se zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění.18
Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. Marek, K. Smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: MU, 2005, č. 3, s. 318. 18 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s.190.
16
17
9
1. 3. Historickoprávní souvislosti Smlouvy o běžném účtu se řídí zejména obchodním zákoníkem19 ode dne jeho účinnosti,
tj. od 1.1.1992, i když k jejich uzavření došlo před tímto datem (§ 763 odst. 1 obchodního
zákoníku). Podle dosavadních předpisů se však až do svého uplynutí posuzují všechny lhůty, jenž začaly běžet před 1.1. 1992.20
Před vydáním obchodního zákoníku se tyto ochodnězávazkové vztahy řídily
Hospodářským zákoníkem vydaným 196421, v jehož původní koncepci se odrážely mnohé prvky připravované hospodářské reformy. Hospodářský zákoník (dále jen HZ) chápal hodpodářskoprávní vztahy velmi široce. Jednou ze čtyř oblastí, kterou upravoval byly i
smluvní závazky při platebních a úvěrových vztazích mezi organizacemi (nikoliv občany).22 Úprava platebních a úvěrových vztahů organizací je upravena v části jedenácté hlavě první a druhé (§ 361 - § 373).
Podle novely z roku 1983
23
byly organizace povinny provádět své platby zásadně
bezhotovostním způsobem z prostředků na příslušném účtu u banky. Dále je v § 366 odst. 2 HZ stanoveno, že z prostředků na účtu platí banka organizaci úroky, pokud jsou stanoveny.
Organizace je povinna zajišťovat na účtu dostatek prostředků na úhradu plateb, včas ověřovat nezávadnost plateb platit ve stanovené výši ve stanovených lhůtách. V souladu s § 368 je
banka povinna provést platbu včas a řádně a není povinna provést platbu, ke které není na
účtu dostatek prostředků. Nestačí-li prostředky na všechny platby, provede banka platby podle pořadí stanoveného prováděcími předpisy.24
Ustanovení § 372 HZ upravuje opravné zúčtování jako prostředek nápravy chybně
provedené platby. Následující § 373 odst. 1 a násl. vyjadřuje povinnost banky splnit při
bezhotovostním placení odepsat příslušnou částku z účtu plátce u peněžního účtu. Při vyrovnávání vzájemných pohledávek započtením je povinnost platit splněna do výše
započtení dnem, ve kterém bylo započtení provedeno. Podle ustanovení § 374 práva vyplývající organizaci vůči bance ze zůstatku na účtu nezanikají během jeho trvání.25
Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 428. 21 Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 22 Suchoža, J. Hospodárské zmluvy. Bratislava: Obzor, 1985, 1. vyd. s. 47 – 50. 23 Novela hospodářského zákoníku č. 45/1983 Sb. 24 Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 25 Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 19 20
10
Obecně je možno říci, že právní úprava Hospodářského zákoníku je spíše úpravou
platebního styku organizací a nikoliv úpravou obchodního smluvního vztahu týkajícího se účtu.
Od počátku 90. let byl zaznamenán výrazný nárůst počtu zakládání běžných účtů, do
souvislosti s prudkým zvyšováním počtu podnikatelských subjektů a jejich zájmem o
krátkodobé netermínované vklady a bezhotovostní platební styk. Po odeznění tohoto počátečního impulsu se počet běžných a debetních účtů od roku 1993 prakticky nemění.26 Naopak se objevuje přeliv zájemců z řad podnikatelských subjektů ke střednědobým
termínovaným vkladům, což se odráží v nezájmu o běžné debetní účty, které pro ně nejsou
svou nízkou úrokovou mírou již tak lákavé. Stále však celá řada podnikatelů inklinuje k
debetním účtům, což je způsobeno nejistotou ohledně budoucího ekonomického vývoje
(zejména vývoje inflace), ale i úrokovou politikou bank, kdy úrokové sazby ze středně a dlouhodobých vkladů nebyly oproti vkladům krátkodobým natolik atraktivní, aby přilákaly
více klientů. Od roku 1997 je znovu zaznamenán postupný vzrůst zájmu o běžné
kontokorentní účty především ze strany občanů, kteří nacházejí cestu k bezhotovostním platebním operacím.27
Právní úprava smlouvy o běžném účtu byla novelizována zákonem č. 125/2002 Sb.,
kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Text právní úpravy Smlouvy o běžném účtu se změnil s účinností k 1.1.2003.28 Došlo jednak k některým
důležitým změnám týkajících se přesného rozlišení oprávnění nakládat s účtem a oprávnění nakládat s prostředky na tomto účtu a patřičné úpravě těchto oprávnění, jednak novela zpřesnila některá ustanovení obchodního zákoníku týkající se smlouvy o běžném účtu.29
Pokud se nebudeme zabývat drobnými výrazovými upřesněními, stylistickými obměnami
a změnami slovosledu, došlo oproti původnímu ustanovení úpravy smlouvy o běžném účtu v obchodním zákoníku ke změně ve specifikaci předmětu smlouvy v základním ustanovení § 708, který nově obsahuje zpřesňující text „ …přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby“.30
Bažantová, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Studie 4. Praha: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, 1. vyd. s. 125. 27 Vencovský, Fr. a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. 1. vyd. s. 518. 28 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. 29 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 240. 30 Marek, K. Smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: MU, 2005, č. 3, s. 316 – 320. 26
11
V § 709 tohoto zákona vymezila novela, že ve smlouvě o běžném účtu mohou být
stanoveny osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a také stanoven způsob nakládání s peněžními prostředky. Podle této novely může smlouva o běžném účtu obsahovat také: 31
a) osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi;
b) výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků, případně ujednání, že úroky nebudou placeny;
c) výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, případně ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty je možno sjednat i odkazem na ceník banky.32
Ve stejném § odst. 3 specifikovala tato novela skutečnost, že jiná osoba než majitel účtu
může nakládat s účtem jen na základě plné moci udělené majitelem účtu a sepsané formou notářského zápisu. V následujícím odstavci navíc charakterizuje postavení spolumajitele
účtu.33 Ve smlouvě o běžném účtu je možno dohodnout způsob jejich nakládání z účtem,
pokud to ve smlouvě stanoveno není, spolumajitelé nakládají s účtem společně. Smlouva
(nebo rozhodnutí soudu) může rovněž podle § 709 odst. 4 stanovit podíly spolumajitelů, jinak jsou podíly všech spolumajitelů na zůstatku peněžních průstředků na účtu stejné. 34
Specifikace této novely obchodního zákoníku se promítla i do § 710, v němž je stanovena
povinnost banky přijímat na účet měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve
prospěch majitele účtu. Banka je povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu
splnil požadavky stanovené zákonem a smlouvou o běžném účtu. Ustanovení odst. 3 současně vyjadřuje, že pokud banka a majitel účtu nesjednají ve smlouvě výši úplaty ani způsob jejího stanovení, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby.
Za výrazný přínos této novely ObchZ považuji ustanovení § 712, podle kterého je banka
povinna oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu
a po skončení kalendářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních
prostředků na účtu, a to výpisem z účtu. Další zásadní změna spočívá v ustanovení § 714, který se týká úroků placených ze zůstatku peněžních prostředků. Zatímco původní ustanovení
§714 určovalo splatnost úroků (nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak) na konec každého Štenglová, I. Obchodní zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 888. Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 33 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. 34 Štenglová, I. Obchodní zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 888.
31
32
12
kalendářního čtvrtletí,35 novelizované znění stanovuje splatnost (není-li ve smlouvě
stanoveno jinak) na konec každého kalendářního měsíce a banka je povinna připsat je
k zůstatku peněžních prostředků nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu připisují.36 V původním znění
tohoto § odst. 2 bylo stanoveno, není-li výše úroku sjednána ve smlouvě, je banka povinna platit úroky stanovené zákonem, zatímco novela ObchZ uvádí v §714 odst. 4, že není-li výše
úroků nebo způsob jejich stanovení uvedena ve smlouvě ,činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené ČNB ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku.37
Další novelizace obchodního zákoníku promítly do smluv o běžném účtu například změnu
z § 709 odst. 3. obchodního zákoníku, kde je specifikace výrazu „nakládání s účtem“ (tj.
uzavřít nebo změnit smlouvu o běžném účtu nebo ukončit vztah založený touto smlouvou) a také již k nakládání s účtem jinou osobou než majitelem účtu není potřeba plná moc formou
notářského zápisu, ale na základě zvláštní plné moci udělené majitele m účtu, na níž je jeho podpis úředně ověřen. Úřední ověření podpisu se nevyžaduje, je-li plná moc udělena před bankou.38
Novela přinesla také rozšíření úpravy smlouvy o běžném účtu v §715a odst. 1 – 4, kde
jsou upraveny okolnosti smrti majitele účtu. Smlouvy o běžném účtu v tomto případě nezaniká, nýbrž banka pokračuje v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. Dozví-li se hodnověrně banka o smrti majitele účtu, zastaví následujícím dnem ty výplaty a platby
z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat.39
Z pohledu prognóz budoucího vývoje předpovídají ekonomové v příštích desetiletích
celosvětově nadprůměrný rozmach v oblasti poskytování bankovních služeb i v oblasti
samotného fungování bank, což možná přinese další požadavky na zpřesnění a inovaci v oblasti právní úpravy obchodnězávazkových vztahů, vč. smlouvy o běžném účtu. Mezi
nejdůležitější faktory, které budou ovlivňovat i změny v oblasti poskytování běžných účtů patří:40 -
technologické a technické inovace, zejména masivní využívání počítačů, rozvoj
celosvětového propojení prostřednictvím počítačových sítí (internet),
Štenglová, I., Plíva, S. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. Praha: C.H.Beck, 1995. s. 595. Štenglová, I. Obchodní zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 889. 37 Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 38 Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 39 Tamtéž, § 715a. 40 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 16.
35 36
13
-
orientace na svobodný trh, která se projevuje v sílící konkurenci i v bankovním
-
zvyšování rizika pro účastníky na finančních trzích a tudíž i bank a jejich klientů,
-
sektoru a přispívá k propojování jednotlivých národních trhů,
měnící se věková struktura obyvatelstva a zvyšující se rozsah spravovaného majetku
vedou k přizpůsobování se poptávky, kdy mladá generace preferuje větší četnost transakcí, využití moderních inovačních technologií (přímé bankovnictví), postoj
k úvěrům je otevřenější, bankovní vklady jsou považovány z neatraktivní, naopak roste orientace na cenné papíry orientované na speciální segmenty trhu.41
1. 4. Postavení smlouvy o běžném účtu jako bankovního obchodu Smlouvu o běžném účtu řadíme mezi smlouvy bankovních služeb neboli bankovní
obchody (společně se smlouvou o otevření akreditivu, smlouvou o inkasu, smlouvou o
bankovním uložení věci a smlouvou o vkladovém účtu). Společným jmenovatelem těchto smluv je skutečnost, že jedním ze subjektů je obchodním zákoníkem jmenovaná banka.
Banky samozřejmě kromě těchto smluv uzavírají ještě další pojmenované (např. smlouva o úvěru) i nepojmenované smlouvy (v souladu s § 269 odst. 2 obchodního zákoníku a § 269 občanského zákoníku). Všech pět smluv se, bez ohledu na povahu účastníků řídí třetí částí obchodního zákoníku nazvanou „Obchodně závazkové vztahy“.42 Jedná se tedy o smlouvy,
které jsou uzavírané typicky bankami, a které představují obchody příznačné právě pro bankovní podnikání, neboli provoz podniku specializovaného na obchodování s kapitálem
v peněžní formě a poskytování s tím souvisejících finančních služeb spojených s úschovou a obsluhou tohoto kapitálu.43
Bankovní obchody se charakterizují podle různých kritérií a v jejich třídění převažují buď
hlediska ekonomická nebo právní, popř. se uplatňuje oboje ve vzájemné kombinaci, což je
příznačné právě pro bankovnictví. Nejčastěji se bankovní obchody dělí na pasivní a aktivní.
Smlouva o běžném účtu je typicky pasivním bankovním obchodem, což znamená, že zde banka vystupuje jako dlužník, tzn. opatřuje si těmito obchody peníze k obchodování.44
Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 16 – 17. Na základě ustanovení § 762 obchodního zákoníku však ustanovení upravující smlouvy, které zde nazýváme Smlouvy bankovních služeb, platí i pro případy, kdy místo banky poskytuje bankovní záruku a jmenované smlouvy uzavírá jiná osoba, která je k tomu oprávněna (např. smlouvu o úvěru může uzavřít jako poskytovatel úvěru kdokoliv. 43 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 257. 44 Marek, K. Smluvní obchodní právo, kontrakty. Brno: MU, 2006, s. 245. 41
42
14
Smlouva o běžném účtu, podobně jako ostatní bankovní obchody je typickou adhézní
smlouvou. Což znamená, že banky nabízejí klientům unifikované bankovní podmínky, které jsou obvykle předtištěny na formulářích a potenciální účastník smlouvy je v zájmu
standardizace obchodních postupů zásadně vyloučen z možnosti podílet se na dotváření podmínek kontraktu jinak než akceptací jednostranně určených podmínek.45 Druhá smluvní
strana má v podstatě dvě možnosti, buď je přijmout, anebo smlouvu neuzavřít. Domnívám se, že banky obvykle nejsou ochotny dojednávat individuálním přístupem podmínky za nichž klientovi např. otevřou běžný účet, ale výjimky z pravidla se samozřejmě i v bankovní praxi
uplatňují (ať už jde o zvláštní obchodní vztahy nebo klienty, k nimž banky volí z řady důvodů speciální přístup).46
Podíváme-li se na produkt běžného účtu z pohledu jeho charakteristických rysů, pak
můžeme vymezit následující vlastnosti.47 -
Nemateriální (nehmotný) charakter - zahrnuje tři rysy:
Běžný účet není skladovatelný - není možné předzásobení ze strany banky. Banka
musí být denně připravena reagovat na poptávku klientů. Je abstraktní ve smyslu, že
není viditelný, proto je pro úspěšnou činnost banky zapotřebí kvalitní reklama a
poradenská činnost, kterou banka své produkty představí a vysvětlí jejich možnosti využití. Běžný účet není patentovatelný,
proto jsou nové produkty rychle
napodobitelné a žádná banka se nemůže spoléhat na dlouhodobější výhody z toho, že -
by nějaký produkt nabízela pouze ona.
Dualismus, jehož podstatou je skutečnost, že produkt běžného účtu je spojením
hodnotově – věcné stránky. Hodnotová stránka je dána finančním objemem produktu (objem úvěru, vkladu, bankovního převodu apod.) a věcná stránka představuje
výsledek působení personálních, technických a materiálních faktorů (počet vkladů, -
převodů apod.).
Vzájemná propojenost a podmíněnost vyplývá na jedné straně z vlastní podstaty některých produktů, kdy jeden nemůže fungovat bez druhého (např. banka nemůže
provádět bezhotovostní platební styk aniž by vedla svým klientům běžné účty). Na
druhé straně spočívá ve vědomí propojování některých produktů s cílem nabídnout
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 416. 46 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 416. 47 Forišková, D. Bankovnictví. Ostrava: PdF OU, 2003, 1. vyd. s. 26 - 27. 45
15
klientovi lepší služby (např. automatické uložení prostředků na běžném účtu do výnosnějších formem, pokud stav účtu přesáhne dohodnutou výši).48
V rámci této kapitoly jsem se pokusila stanovit postavení smlouvy o běžném účtu jako
jedné z pojmenovaných smluv v obchodním právu, která je typická pro bankovní podnikání.
Domnívám se, že smlouva o běžném účtu patří k základní druhům bankovních obchodů a z pohledu banky i klienta je jakýmsi primárním smluvním vztahem na nějž mohou být
navázány další „nadstavbové“ smlouvy o poskytování jiných služeb ze strany banky (služby přímého bankovnictví apod.).
V této úvodní kapitole jsem shrnula základní terminologické ukotvení spojené se
smlouvou o běžném účtu. Domnívám se, že je velmi žádoucí determinace bankovního
prostředí opatřeními České národní banky, v nichž jsou konkretizovány některé podmínky
pro činnost bank, které vycházejí z obecného ustanovení zákona o bankách. Podle mého
názoru vyplývá tento požadavek nejen z potřeby existence zdravého a důvěryhodného bankovní systému, který je základní podmínkou efektivního fungování tržní ekonomiky, ale také z důležitého požadavku na ochranu klientů bank.
Podle mého soudu je primární výhodou uzavírání smlouvy o běžném účtu skutečnost, že
jsou významným zdrojem levných a krátkodobých peněžních prostředků. Ze strany klienta považuji za nejdůležitější přínos možnost okamžité dispozice s peněžními prostředky a možnost uskutečňovat bezhotovostní platební styk, který je spojen s nižšími provozními náklady.
Domnívám se, že dispozitivní povaha právní úpravy smlouvy o běžném účtu je velmi
vhodná, jelikož smluvní strany se od ní mohou ve smlouvě odchýlit a zákon platí jen tehdy, pokud tak neučiní. V souladu s přenechání široké míry smluvní autonomie stranám, je v praxi
dle mého názoru zcela obvyklé sjednávání bližších podmínek v rámci samotné smlouvy o běžném účtu nebo v obchodních podmínkách, na které odkazuje a které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé. Myslím si, že je nejvhodnější nejprve klienta o obchodních podmínkách informovat a současně je i připojit ke smlouvě. Domnívám se také, že obvyklý
přístup bank, které nabízejí klientům unifikované bankovní podmínky by měl být nahrazen smluvním dojednáním obsahu smlouvy oběma stranami. Což by vedlo k tomu, že potenciální
účastník smlouvy by nebyl zásadně vyloučen z možnosti podílet se na dotváření podmínek
kontraktu. Soudím také, že banky by měly zaujmout vstřícnější přístup a dát klientovi možnost zpětné vazby o konkrétních podmínkách smlouvy. 48
Forišková, D. Bankovnictví. Ostrava: PdF OU, 2003, 1. vyd. s. 26 - 27.
16
Kapitola 2. Smlouva o běžném účtu 2. 1. Smlouva o běžném účtu – obsah závazku Smlouva o běžném účtu je základním vztahem mezi klientem a bankou a také jedním
z předpokladů pro fungování platebního styku. Běžný účet považujeme za základní produkt banky na který pak navazuje další spektrum produktů (např. komplexní zajišťování
platebního styku a zúčtování, depozitní produkty, poskytování úvěrů, zajišťování obchodů v oblasti investičního bankovnictví, zabezpečování komplexního financování firmy a také poskytování dalších služeb s vazbou do zahraničí).49
Písemně uzavřenou smlouvou o běžném účtu (§ 708 násl. Obchodního zákoníku) se banka
zavazuje zřídit od určité doby a v určité měně pro jeho majitele běžný účet (kontokorent), přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.50
Původ termínu kontokorent je italský – conto corrento (conto – účet z latinského
computare – počítat; corrente – běžící). Podle mého názoru chápe běžné bankovní pojetí
využití tohoto pojmu poněkud odlišně. Podle bankovní praxe se běžným účtem rozumí
většinou pouze kreditní účet, z něhož lze provádět platby jen do výše zůstatku. Jako kontokorent se v bankovnictví chápe kreditně – debetní účet, z něhož lze provádět i platby
nekryté kreditním zůstatkem na účtu až do sjednaného limitu, do dohodnuté výše debetního zůstatku ( z latinského debitum – dluh). 51 Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku se na
tyto případy, kdy nejsou práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí úpravou smlouvy o úvěru (§497 a násl. Obchodního zákoníku).52
Ve stručnosti bychom základní vztah vyplývající z uzavření smlouvy o běžném účtu
mohli dle mého názoru charakterizovat následujícím způsobem. Zřízením běžného účtu
vzniká mezi bankou a majitelem účtu obchodní vztah, kdy účet slouží jako forma zúčtování
vzájemných pohledávek a závazků mezi smluvními stranami. Banka je zavázána přijímat a na příjmové straně účtu zachytit došlé platby, které jsou ve prospěch majitele účtu a podle
Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 188. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 51 Marek, K. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2005, č. 12, s. VIII. 52 § 711 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 49
50
17
pokynů majitele provádí z účtu úhrady a platby v hotovosti (výběry z účtu). V tomto vztahu jsou účastníky smlouvy: banka a majitel účtu.53
Z ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že závazek běžný účet zřídit
nemusí být ve smlouvě vyjádřen výslovně. Stačí jestliže bude ve smlouvě vyjádřen jiným
způsobem, z něhož bude zřejmé, že se banka zavazuje zřídit účet, na který bude přijímat pro druhou smluvní stranu platby a jejím jménem z účtu platby provádět. Pro povahu účtu jako
účtu běžného není rozhodující jeho označení. Účet může být označen jiným názvem (např. sporožirový), jestliže má zmíněnou povahu.54
Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Pokud by smlouva nebyla uzavřena
písemně, jednalo by se o neplatný právní úkon, s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého právní úkon, který nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, je neplatný.55
Podstatnými částmi smlouvy o běžném účtu jsou: -
-
-
-
-
-
přesná specifikace smluvních stran,
závazek banky zřídit pro majitele účet,
určení měny, ve které je účet veden,
stanovení od jaké určité doby je účet zřízen,
závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby
závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby. 56
Podle instruktivního ustanovení § 709 obchodního zákoníku je banka povinna označit ve
smlouvě majitele účtu tak, že uvede obchodní firmu (§ 8 obchodního zákoníku)57 nebo název a sídlo majitele účtu a identifikační číslo (pokud bylo přiděleno) - pokud jde o osobu
právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození
majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu
fyzickou.58 Banka má tedy přímo povinnost identifikovat druhou smluvní stranu smlouvy o
běžném účtu a uvést o ní potřebné údaje – viz výše. Povinnost finanční instituce identifikovat účastníky obchodu , tedy v našem případě při uzavírání smlouvy o běžném účtu vyplývá z §
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 427. 54 Štenglová, I., Plíva, S. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. Praha: C.H.Beck, 1995. s. 590 55 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 56 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 280. 57 § 8 odst 1. Zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění:: „ …Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou“ 58 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 429. 53
18
2 odst. 3 písm. b) zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, v platném znění.
Smlouva o běžném účtu může dále v souladu s 709 obchodního zákoníku obsahovat: -
osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu
-
výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby,
-
-
-
-
způsob nakládání s peněžními prostředky na účtu,
období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněžních prostředků na účtu
jeho majiteli (případně ujednání, že úroky nebudou placeny)59,
lhůty, v nichž banka oznamuje majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby oznámení,
a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a formu tohoto
výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí (případně ujednání, že úplata nebude bankou požadována), nebo lze
výši úplaty sjednat s odkazem na ceník banky, který má banka povinnost majiteli účtu předat.60
Podle ustanovení § 709 odst. 3 je s účtem oprávněn nakládat jen majitel účtu. Jiná osoba
než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem
účtu, na níž je jeho podpis úředně ověřen. Úřední ověření podpisu se nevyžaduje, je-li plná
moc udělena před bankou.61 Toto ustanovení je kogentní, protože v § 363 odst. 1 obchodního
zákoníku je vymezen §709 odst. 3 jako ustanovení, od kterého se smluvní strany nemohou odchýlit. Kromě toho, že je pro nakládání s účtem třeba zvláštní plné moci, stanovuje kogentní ustanovení § 710 odst. 2, že s peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny
nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance a jiné
osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu.62 Dále je v tomto ustanovení uvedeno oprávnění banky nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak
zákon nebo smlouvy o běžném účtu. Banka je současně povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanovené zákonem a smlouvou o běžném účtu (viz kogentní ustanovení § 710 odst. 3).63
Charakteristickým znakem úročení zůstatku na běžném účtu je podstatně nižší sazba než u vkladových účtů, jelikož banka musí mít vložené peněžní prostředky kdykoliv k dispozici k provedení platby. 60 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 241. 61 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 429. 62 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 241. 63 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 429. 59
19
Nakládáním s účtem rozumíme obvykle jednání směřující k: -
-
-
zřízení účtu;
změně smluvních podmínek (např. výše úroků, nákladů na vedení účtu, obchodních
podmínek banky);
změně podpisových vzorů;
ukončení vedení účtu, tj. k zániku smlouvy o běžném účtu.64
Běžné účty mohou být podnikatelské a osobní. Účet je zřízen pro majitele, dispoziční
právo však může mít více osob. Je-li účet zřízen pro více osob, má každá z nich postavení
majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud není ve smlouvě o běžném
účtu uzavřené s bankou stanoveno, že s účtem nakládá jen jeden z nich. Nestanoví-li smlouva
nebo rozhodnutí soudu jiný způsob, jsou podíly všech spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu stejné.65
Zejména pokud jde o obchodní společnost nebo družstvo, pak nakládat s účtem může jen
její statutární orgán, protože podnikatel – právnická osoba jedná přímo, jen když jedná jeho statutární orgán, nebo za něj jedná zástupce, a to podle § 13 odst. 1 obchodního zákoníku. Je-
li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce. Z toho vyplývá, že osoby představující statutární orgán společnosti – majitelé účtu, kteří, i když sami bez
dalšího mohou nakládat s účtem samým z titulu svého ustanovení statutárním orgánem,
kterému náleží obchodní vedení společnosti, mohou nakládat s peněžními prostředky na účtu, jen když jsou uvedeny v bance předaném podpisovém vzoru a každou dispozici s účtem musí podepisovat tak, jak jsou podepsané v podpisovém vzoru. 66
Statutární orgán společnosti může zmocnit i jiné osoby k nakládání s peněžními
prostředky na účtu za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Vždy však musejí
být tyto osoby uvedeny v podpisových vzorech předaných bance.67 Těmito osobami mohou být například společníci, kteří nejsou statutárním orgánem, prokurista, zaměstnanci obchodní
společnosti apod. Kolik a jakých osob statutární orgán takto určí a zda budou dávat příkazy bance samostatně nebo vždy dva společně nebo jiným určeným způsobem, závisí jen na
rozhodnutí statutárního orgánu společnosti, jako majitele účtu. Banka je pak povinna provést
Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 241. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 429. 66 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 241. 67 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 429. 64
65
20
příkaz takto určených osob, je-li podepsán v souladu s podpisovým vzorem a pochopitelně jsou-li na účtu patřičné peněžní prostředky.68
Kromě statutárního orgánu má právo nakládat s účtem také např. likvidátor při likvidaci
společnosti či družstva. Dále i prokuristu, pokud se jedná o běžný účet určený k provozu podniku, protože podle ustanovení § 14 odst. 1 obchodního zákoníku prokurou zmocňuje
podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když
se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc (ve smyslu § 709 odst 3 obchodního zákoníku). Prokurista se tak prokazuje výpisem z obchodního rejstříku , kde je jako prokurista zapsán
(viz § 28 odst. 1 obchodního zákoníku). Jiné osoby než právě jmenované (prokurista, jednatel, likvidátor) musí mít k nakládání s běžným účtem plnou moc udělenou majitele účtu, na níž jej jeho podpis úředně ověřen. Úřední ověření podpisu se nevyžaduje, je-li plná moc udělena přímo v bance.69
Nakládání s peněžitými prostředky na účtu příkazy podepsanými podle podpisového
vzoru je běžný způsob, který je však stále častěji nahrazován užitím technických prostředků (platební karty, formy přímého bankovnictví). V této souvislosti bývá ze strany společnosti
přímo ve smlouvě o běžném účtu upraven způsob dispozice při nakládání s prostředky na účtu tak, aby byla vyloučena možnost jejich zneužití.70
Banka má povinnost přijímat na účet v dohodnuté měně vklady a platby uskutečněné ve
prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na účtu uskutečnit podle příkazu majitele
účtu nebo osob oprávněných výplaty nebo platby majiteli účtu nebo jím určeným osobám.
Banka je povinna v souladu s kogentním ustanovením § 710 odst. 3 obchodního zákoníku provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanovené zákonem a současně i smlouvou o běžném účtu. Pokud nejsou výše úplaty ani způsob jejího stanovení
sjednány ve smlouvě o běžném účtu, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby.71
Pokud si majitel účtu nedohodl s bankou ve smlouvě jiný postup (např. banka oznamuje
každý pohyb na účtu, oznámení činí jednou týdně apod.), je banka povinna oznámit majiteli
účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provedenou výplatu a platbu v tomto kalendářním měsíci a po skončení kalendářního roku má banka
povinnost informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, v podobě Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 242. Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 242. 70 Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 195. 71 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 282. 68
69
21
výpisu z účtu. Na žádost majitele účtu prokáže banka majiteli provedení plateb.72 Vstupem České republiky do Evropské unie jsou všechny banky povinny uvádět také na každém
výpise z běžného účtu číslo daného účtu v mezinárodní struktuře IBAN (International bank Account Numer) a BIC kód banky (Bank Identifer Code) pro realizaci platebního styku SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication). SWIFT je
mezibankovní počítačově řízená telekomunikační síť, která v současné době spojuje téměř všechny banky a slouží jim pro vzájemnou výměnu zpráv a příkazů.73
V souladu s § 713 odst. 1 obchodního zákoníku je banka povinna odeslat peněžní
prostředky z účtu, předá-li tato osoba proveditelný příkaz v době dohodnuté s bankou, není-li
lhůta stanovena, pak nejpozději následující pracovní den po předání příkazu. Určení splatnosti příkazu představuje určení dne, kdy má být platba z účtu příkazce odepsána a musí
být posuzováno z hlediska příkazce i z hlediska banky. Z ustanovení § 339 odst. 2 obchodního zákoníku vyplývá, že splatnost příkazu se neshoduje s dnem splnění pohledávky
příkazce vůči příjemci platby, protože obchodní zákoník spojil splnění závazku s okamžikem
připsání příslušné částky na účet věřitele. Odepsání určité platby z účtu příkazce a její připsání na účet příjemce jsou dvě různé účetní operace, mezi nimiž tedy vzniká časové rozpětí. Bankovní příkaz je tedy nutno podávat s dostatečným časovým předstihem, aby částka byla včas připsána na účet příjemce.74
Kogentní ustanovení § 713 odst. 2 obchodního zákoníku vyjadřuje povinnost banky
připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním
právním předpisem. Zde vidíme, že toto ustanovení směřuje jednoznačně k ochraně majitele
účtu a proto není případné smluvní řešení možné, bude-li úprava zvláštním předpisem provedena. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví lhůtu nebo není-li ani smluvně uvedena,
připíše banka peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději následující pracovní den poté, kdy získala právo s nimi nakládat (viz § 713 odst. 3 obchodního zákoníku).75 Banky tedy mají povinnost podle zákona o platebním styku, platného od začátku roku 2003
76
, převést
klientům při splnění podmínky účinnosti příkazu k převodu peníze v pevně stanovených lhůtách: na mezibankovní převod mají dva dny, převod do zahraničí (v rámci Evropského
hospodářského prostoru) nesmí trvat déle než pět dnů (v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 a Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. Pospíšil, R. Bankovnictví pro právníky. Olomouc: UPOL, 2004. 1. vyd. s. 111. 74 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 430. 75 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 282. 76 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech finančních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, v platném znění 72
73
22
násl. tohoto zákona). Od roku 2004 potom platí, že v rámci jedné banky musí být převod uskutečněn za jeden den. Při nedodržení lhůt musí peněžní instituce uhradit klientům škody,
minimálně musí automaticky platit za zpožděné platby úroky z prodlení (viz § 9 zákona o platebním styku).77
Ze zůstatku peněžních prostředků na účtu platí banka jeho majiteli úroky, pokud smlouva
o běžném účtu nestanoví jinak. Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly tyto prostředky ve prospěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly
vyplaceny. Výše úroků nebo způsob jejich výpočtu bývá obvykle stanoven ve smlouvě o běžném účtu, pokud tak stanoveno není, pak činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, ke kterému se úroky připisují (viz kogentní § 714
odst. 4 obchodního zákoníku). Úroková sazba se stanovuje jako roční. Banka připisuje úroky každý měsíc, a to nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce.78
Kontokorentní úvěr je poskytován majiteli běžného účtu v pohyblivé výši jako krátkodobý
úvěr. Formálním základem tohoto typu úvěru je kontokorentní účet, tj. takový běžný účet, na kterém je možný kreditní i debetní zůstatek. K tíži běžného účtu klienta se účtují veškeré
peněžní úhrady a ve prospěch účtu se připisují všechny došlé platby.79 Porovnání těchto
peněžních toků vzniká na běžném účtu buďto peněžní vklad, anebo na něm banka poskytuje
úvěr. Ve smlouvě je obvykle stanoven požadavek na splatnost kontokorentního úvěru (např.
jednou ročně po dobu 24 hodin je potřeba úvěrovou částkou disponovat na běžném účtu apod.). V určitých pravidelných termínech provádí banka vyúčtování kontokorentu, nechává si od klienta odsouhlasit saldo účtu a zaúčtovává úroky, poplatky a provize.80
Jak již jsem napsala v předešlé subkapitole, bývá klienty v souvislosti s běžným účtem
velmi často uzavírána smlouva o kontokorentním úvěru. K uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru dochází často z podnětu banky, která tento typ úvěru nabízí svým
dobrým klientům. Podle mého zjištění, závisí vymezení úvěrového rámce na potřebách klienta, na možnostech banky a také na výsledku zkoušky úvěrové způsobilosti. Podle § 711
obchodního zákoníku se na případy „čerpání debetu“ použijí ustanovení smlouvy o úvěru,
nejsou-li práva a povinnosti pro tento případ sjednána ve smlouvě o běžném účtu. Kontokorentní úvěr vzniká uzavřením úvěrové smlouvy, ve které se banka zavazuje
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů 78 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. 79 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 282. 80 Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Praha: Grada Publishing, 1998, 1. vyd. s. 18. 77
23
poskytnutí úvěru na běžném účtu. Současně mu oznámí výši úvěrového rámce, tzn. povolený
rozsah přípustného debetu.81 Kontokorentní úvěr bývá uzavírán jako krátkodobý úvěrový
vztah, ale je velmi obvyklé, že bývá po několik dalších let prolongován. Tento typ úvěru může být poskytován jako vypověditelní (úvěr je splatní kdykoliv o to banka požádá), ale
častější je varianta termínová (doba splatnosti je předem stanovena úvěrovou smlouvou. Ve smlouvě o poskytnutí kontokorentního úběru bývá často obsažena tzv. výhradní klauzule,
která dlužníka zavazuje, že bude všechny své bankovní obchody uzavírat výhradně s úvěrující bankou a že všechny platební operace bude realizovat prostřednictvím
kontokorentního účtu.82 Pokud klient přečerpá úvěrový rámec, sankcionuje ho banka
zvýšenou úrokovou sazbou (sankční úrok). Krátkodobé překročení úvěrového rámce (cca do
3 dnů) banka obvykle toleruje.83
Podle mého názoru bývá obvykle kontokorentní úvěr využíván na sezónní potřebu
oběžného majetku, na dlouhodobější potřebu oběžného majetku, vyrovnání výkyvů na
běžném účtu a krátkodobé investiční výdaje ve formě meziúvěru (překlenovací úvěr). Náklady na kontokorent jsou tvořeny čistou úrokovou sazbou, pohotovostní provizí a provizí
za překročení úvěrového rámce. Kontokorentní úvěr je nejdražší formou krátkodobého bankovního úvěr, ale nabízí klientu určité nezanedbatelné výhody. Domnívám se, že mezi
zjevné přednosti kontokorentního úvěru patří, že majitel běžného účtu může úvěr čerpat volně a není vázán tím, že by musel vybrat celou částku najednou. Současně jej nezavazuje pevným splátkovým kalendářem. Nevýhodou je vyšší cena úvěru.84
Závěrem je nutné podotknout, že bezhotovostní platební operace hrají podle mého názoru
zásadní roli v rozvoji bankovnictví probíhajícím na počátku 21. století. Domnívám se, že
perspektivnost bezhotovostního styku je spojena zejména s rozvojem využívání nových informačních technologií a tím tedy všech forem přímého bankovnictví a spojuje také
bezhotovostní platební převody a platby, prováděné kdykoliv a kdekoliv si majitel účtu a
služby přímého bankovnictví přeje. Zřejmou podmínkou uskutečňování bezhotovostního styku je uzavření smlouvy o běžném účtu. K tomuto základnímu produktu nabízejí banky
další související bankovní služby a produkty, které klientovi mohou usnadňovat realizaci požadovaných transakcí a zejména vlastní komunikaci s bankou. Jako určitý demotivující
prvek může působit na zájemce o uzavření smluv o běžném účtu velmi nízká sazba úročení částek vložených na účet.
Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. s. 59. Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Praha: Grada Publishing, 1998, 1. vyd. s. 18. 83 Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Praha: Grada Publishing, 1998, 1. vyd. s. 20. 84 Forišková, D. Bankovnictví. Ostrava: PdF OU, 2003, 1. vyd. s. 48. 81
82
24
2. 2. Vznik a zánik smluvních vztahů ze smlouvy o běžném účtu Jelikož jsem již v předešlé kapitole charakterizovala požadavky na okolnosti existence
smlouvy o běžném účtu, pokusím se v této kapitole zaměřit pozornost zejména na stanovení
konkrétních nároků v podobě naznačení základní linie jednotlivých procesů nutných při zřízení, vedení a zániku tohoto typu smlouvy.
Existenci smlouvy o běžném účtu klienta (majitele účtu) můžeme rozdělit do tří částí:85 1. Uzavření smlouvy (zřízení běžného účtu) 2. Platnost smlouvy (vedení běžného účtu)
3. Ukončení smlouvy (zrušení běžného účtu). 1. Uzavření smlouvy (zřízení běžného účtu)
Banky uzavírají smlouvy o běžném účtu pro různé typy klientů, které lze rozdělit na
následujicí tři skupiny: -
-
-
právnické osoby
fyzické osoby – podnikatelé
fyzické osoby – občané.
Všechny tyto tři skupiny klientů se dělí ještě podle místa trvalého bydliště (příp. sídla
společnosti) na tuzemce a cizozemce. Běžné účty je možno zřizovat tuzemské měně nebo jiných volně směnitelných měnách (v souladu s dohodou uvedenou ve smlouvě), což je přímo závislé na možnostech a nabídce konkrétní banky a na přání klienta.86
Prvním krokem ke zřízení běžného účtu bankou je žádost klienta o uzavření smlouvy o
běžném účtu, která se následně realizuje v podobě uzavření písemné smlouvy mezi bankou a
majitelem účtu. Při zřízení účtu sděluje banka písemně majiteli účtu bankovní spojení (tzv.
číslo účtu). Podle mého zjištění v je smlouva o běžném účtu součástí tzv. klientské dokumentace, která zahrnuje ještě další doklady a dokumenty, které jsou nutné pro otevření
účtu. Požadavek na jednotlivé doklady a dokumenty se liší podle toho pro jakou skupinu klientů je účet zřizován.87
Právnické osoby předkládají doklad prokazující právní subjektivitu – obvykle výpis
z obchodního rejstříku. Budoucí majitel účtu je odpovědný za to, že bance předává aktuální
Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 189. Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Praha: Grada Publishing, 1998, 1. vyd. s. 18. 87 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 189. 85
86
25
výpis z obchodního rejstříku, který obsahuje všechny platné údaje.88 Banka má však vždy
možnost ověřit si platnost všech údajů. Z dokladů musí být patrný způsob zřízení, den vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů a způsob jak za právnickou osobu jednají.
Každý člen statutárního orgánu musí předložit průkaz totožnosti (občanský průkaz u cizinců
pas). V některých bankách vyžadují předložení dvou průkazů totožnosti. Součástí klientské
dokumentace je ještě podpisový vzor, kde jsou uvedeny všechny osoby oprávněné manipulovat s účtem. Pokud si jedna společnost zřizuje postupně více běžných účtů, není již obvykle výpis z obchodního rejstříku znovu vyžadován.89
Fyzická osoba – podnikatel předkládá kromě platného průkazu totožnosti a podpisového
vzoru také doklad osvědčující podnikatelské oprávnění, např. živnostenský list, koncesní
listinu, osvědčení o splnění podmínek k provozování podnikatelské činnosti vydané příslušnou komorou (advokátní osvědčení, osvědčení daňových poradců apod.), osvědčení MF ČR s razítkem Komory auditorů apod.90
Fyzická osoba předkládá platný průkaz totožnost, nejčastěji průkaz totožnosti, průkaz
povolení k pobytu pro cizince nebo platný pas. Některé banky vyžadují při zřizování běžného účtu fyzickou osobou – občanem předložení dvou průkazů totožnosti. Hlavním důvodem je
ochrana klienta i samotné banky. Rovněž si i některé banky pořizují fotokopie těchto dokladů a zakládají je také do klientské dokumentace – stejně jako i podpisový vzor.
Podpisové vzory, v podobě jak je banky požadují, jsou zpravidla vyhotovovány na
formuláři banky, na kterém musí být jasně identifikován majitel účtu a osoby zmocněné
k disponování prostředky na účtu ve formuláři podpisového vzoru a tyto osoby musí být zřetelně podepsány. Majitel účtu musí svým podpisem vyjádřit souhlas s oprávněností osob zmocněných disponovat prostředky na účtu.91 Součástí podpisového vzoru může být i otisk
razítka, pokud to vyplývá ze zákonem stanoveného dokladu o vzniku právnické osoby. Název nebo obchodní jméno majitele účtu na razítku musí být totožné s názvem uvedeným na tomto dokladu. Fyzické osoby – podnikatelé nemají povinnost razítko uvádět. Pokud však
majitel účtu uvede do podpisového vzoru jako jeden z dalších identifikačních znaků své osoby, je banka povinna jeho užití kontrolovat a sledovat shodu otisku razítka na dokladu s otiskem razítka uvedeným v podpisových vzorech.92
Běžný účet. [citováno 6.1. 2006], Dostupný z: http://www.csas.cz Štenglová, I., Plíva, S. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. Praha: C.H.Beck, 1995. s. 590. 90 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 189. 91 Běžný účet. [citováno 6.1. 2006], Dostupný z: http://www.csas.cz 92 Zřízení běžného účtu. [citováno 10. ledna 2006] Dostupný z: http://www.finance.cz 88
89
26
2. Platnost smlouvy (vedení běžného účtu)
Z uzavřené smlouvy o běžném účtu vyplývají bance ve vztahu k majiteli účtu určité
povinnosti, které jsem specifikovala v předešlé podkapitole. Další práva a povinnosti jsou formulovány ve všeobecných obchodních podmínkách, které každá banka vydává a
seznamuje s nimi své klienty.93 Kdykoliv po uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu mohou nastat rozmanité změny ve skutečnostech, které klient uvedl do písemných
dokladů v okamžiku uzavření smlouvy. V takovém případě je majitel účtu povinen oznámit
tuto skutečnost neprodleně své bance. Při změně týkající se statutárních orgánů právnických
osob, vyžaduje banka věrohodný průkaz o zvolení nového statutárního orgánu nebo jeho
členů. U akciové společnosti jde o předložení usnesení valné hromady formou notářského zápisu. Ruší se dosavadní podpisové vzory a jsou nahrazeny podpisovými vzory novými. Veškeré změny klientů se provádí formou dodatku ke smlouvě.94 3. Ukončení smlouvy (zrušení běžného účtu)
Otázkami výpovědi smlouvy o běžném účtu se zabývá závěrečný § 715 odst. 1 – 3
obchodního zákoníku. Smlouva o běžném účtu může dle něj zaniknout dvěma způsoby: • •
výpovědí smlouvy majitelem účtu výpovědí smlouvy bankou.
Majitel účtu může smlouvu vypovědět kdykoliv tak, že doručí písemnou výpověď bance a
tímto dnem smlouva o běžném účtu zaniká. Také banka může smlouvu kdykoliv vypovědět, ale smlouvy zaniká až s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po doručení
výpovědi majiteli účtu. Důležitým požadavkem je, že ať podá výpověď banka nebo klient, vždy musí být dodržena písemná forma.95
Zrušení běžného účtu ze strany majitele běžného účtu může proběhnout kromě doručení
písemné výpovědi i druhým způsobem: dohodou. Zpravidla se běžný účet ruší na základě dohody mezi majitelem účtu a bankou na pobočce příslušné banky za splnění podmínek,
které stanovují všeobecné obchodní podmínky (např. účet nesmí mít záporný zůstatek, karta k účtu musí být předána a zrušena apod.).96
Z ustanovení § 715 odst. obchodního zákoníku, které upravuje vypovězení smlouvy
bankou je zřejmé, že pokud banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžné účtu, zaniká smlouva dnem Běžný účet. [citováno 6.1. 2006], Dostupný z: http://www.csas.cz Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 191. 95 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. 96 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 193. 93
94
27
doručení výpovědi majiteli účtu.97 Výpověď musí být v tomto případě podána jako
doporučená zásilka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Jestliže odmítne adresát písemnou výpověď převzít nebo nebylo-li možné výpověď doručit, nastávají účinky doručení
v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance. V knize „Obchodněprávní smlouvy“
98
uvádí autor skutečnost, že právě proto, že se jedná o případy porušení povinnosti
podstatným způsobem, měl zákonodárce pro tyto situace raději vycházet z institutu odstoupení (nikoliv z institutu výpovědi) od smlouvy (viz § 344 a násl. obchodního zákoníku). Tento případ autor uvádí jako více legislativně kompatibilní.
V souladu s posledními ustanoveními § 715 odst. 4 a 5 obchodního zákoníku týkajících se
vypořádáním pohledávek a závazků pro případ zániku smlouvy o běžném účtu, banka bez zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby
uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly použity do dne zániku smlouvy o běžném účtu, a dále je banka oprávněna si započítat své pohledávky, které má
vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu má povinnost vrátit bance platební karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala.99
Po vypořádání pohledávek a závazků banka účet zruší a pokud zbyl na účtu zůstatek, je
banka povinna tento zůstatek vyplatit majiteli účtu v hotovosti nebo převést na majitelem
určený jiný účet. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popřípadě svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků, jestliže nemohl být vyplacen nebo převeden na jiný účet. Po zrušení účtu je banka povinna oznámit majiteli účtu datum, ke kterému byl účet zrušen.100
Další dva důvody, pro které může být běžný účet zrušen jsou: likvidace a prohlášení
konkurzu. Vstup do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Pokud subjekt nepodléhá
zápisu do obchodního rejstříku, měl by předložit bance dokument, který dokládá rozhodnutí
o zavedení likvidace.101 V dokumentu osvědčujícím klienta z likvidace se uvádí jednak okamžik vstupu do likvidace, údaj o likvidátorovi, zahájení řízení o vyrovnání, právní důvod výmazu právnické osoby. Likvidátor musí bance předat nový podpisový vzor. Dojde-li
k prohlášení konkurzu na právnickou nebo na fyzickou osobu (podnikatele), banka vyžaduje pro účely dokumentace usnesení soudu o prohlášení konkurzu se jménem, příjmením a Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 285. Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 200č, 5. vyd. s. 285. 99 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. s. 433. 100 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. 101 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 192.
97
98
28
bydlištěm správce konkurzní podstaty. Zároveň by mělo dojít k výměně podpisového vzoru.102
Zemře-li majitel účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Jedná-li se úmrtí majitele účtu
jako fyzické osoby, zaniká její způsobilost k právním úkonům. Banka nadále pokračuje v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů,
které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. Banka zastaví dnem následujícím po té, co se dozvěděla o smrti majitele účtu, ty platby a výplaty z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že
po jeho smrti v nich nemá banka pokračovat. Byla-li udělena plná moc majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu, pak tyto zmocnění nezanikají, pokud z obsahu
plné moci nevyplývá, že má trvat pouze za jeho života.103 Pokud práva povinnosti zemřelého
majitele účtu přecházejí na ustanoveného správce dědictví, řídí se banka jeho pokyny. Je-li
majitelem účtu obchodní společnost, družstvo nebo jiná právnická osoba, zanikne smlouva až zánikem této právnické osoby a banka je povinna stejným způsobem provést vypořádání (např. v souvislosti s likvidací, konkursem apod.).104
Cílem této podkapitoly bylo rámcové stanovení společných nároků bank na postupy
spojené se vnikem a zánikem smluvních vztahů, v přehledném rozdělení tří základních
procesů: uzavírání, vedení a ukončení smlouvy o běžném účtu. Tyto nároky vyplývající z uzavřené smlouvy o běžném účtu se opírají jednak o ustanovení obchodního zákoníku, tak i o obchodní podmínky.
Ustanovení obchodního zákoníku upravující smlouvu o běžném účtu obsahují dle mého
názoru komplexní úpravu tohoto smluvního typu. Stejně tak i požadavek na písemnou formu
respektuje citlivost a důležitost obsahu tohoto smluvního vztahu. Domnívám se také, že pro otázku ochrany majitele účtu je důležitá existence kogentního ustanovení § 710 odst. 2, která stanovuje nutnost zvláštní plné moci pro nakládání s účtem. Oproti dřívější právní úpravě, která vyžadovala formu notářského podpisu, je vhodnější úprava stanovující, že s peněžními
prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech
předaných majitelem účtu bance a jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu, čímž se celý vztah zjednodušuje. V souladu s vývojem soudím, že nakládání
s peněžitými prostředky na účtu příkazy podepsanými podle podpisového vzoru bude však
stále častěji nahrazovat užití technických prostředků (platební karty, formy přímého bankovnictví), což bude vyžadovat novou adekvátní právní úpravu. V této souvislosti se Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 192. Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. 104 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 193.
102 103
29
domnívám, že již dnes většina bank přímo ve smlouvě o běžném účtu upravuje způsob dispozice při nakládání s prostředky na účtu tak, aby byla vyloučena (nebo omezena) možnost jejich zneužití.
Podle mého názoru směřuje jednoznačně k ochraně majitele účtu kogentní ustanovení §
713 odst. 2 obchodního zákoníku, které vyjadřuje povinnost banky připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním
předpisem. Domnívám se také, že z hlediska ochrany klienta je adekvátní i skutečnost, že mezibankovní převod musí provést banka do dvou dnů a v rámci jedné banky musí být převod uskutečněn za jeden den, což zabraňuje nepřiměřenému prodlužování převodu s cílem
získání úroků. Platnost tohoto ustanovení považuji z pohledu ochrany klienta za nezbytné, stejně tak i povinnost úhrady škody klientovi, při zpožděné platbě.
Perspektivnost bezhotovostního styku je, podle mého názoru, spojena zejména s rozvojem
využívání nových informačních technologií a tím tedy všech forem přímého bankovnictví. Domnívám se, že smlouva o běžném účtu jako základní smluvní vztah, ke kterému nabízejí
banky další související bankovní služby a produkty, bude v budoucnu procházet další právní úpravou, která bude reagovat na požadavky modernizace a usnadňování komunikace mezi
bankou a klientem. Myslím si ovšem, že jako určitý demotivující prvek může v této oblasti
působit na zájemce o uzavření smluv o běžném účtu velmi nízká sazba úročení částek vložených na účet.
30
Kapitola 3. Obchodní podmínky bank 3. 1. Rozbor obchodních podmínek bank v oblasti běžných účtů Jak již v práci zaznělo, je pro uzavírání smlouvy o běžném účtu typické odkazování na
obchodní podmínky konkrétní banky (v souladu s ustanovením § 273 obchodního zákoníku),
kterými se budou banky ve vztahu ke klientovi řídit jako celkem nebo se budou řídit jen
jednotlivými články, pokud se tak s klientem ve smlouvě dohodnou. Obchodní podmínky obsahují ustanovení zásad vedení účtu klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech (v souladu se zákonem o platebním styku), případně odkazují na mezinárodní obchodní podmínky.105
Konkrétní obchodní podmínky smlouvy o běžném účtu je přitom nutné odlišit od
obecných podmínek o převodech peněžních prostředků, o kterých je tzv. převáděcí instituce povinna stanoveným způsobem informovat podle zákona č. 124/2002 Sb. o platebním styku, i když některá ustanovení obou podmínek se mohou shodovat.106
V souladu s ustanovením § 273 obchodního zákoníku lze část smlouvy určit odkazem na
obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými
organizacemi nebo jiné
obchodní podmínky, které jsou smluvním stranám známé nebo k návrhu přiložené. Přičemž
odchylná ustanovení ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek.107 Obchodní podmínky banky obvykle zahrnují obecnější rovinu okolností smluvních ujednání,
které jsou rozsáhleji a konkrétněji formalizovány v obchodních podmínkách ve smyslu §
273. Zde je zjevná ilustrace typicky adhézní povahy smlouvy o běžné účtu, která je však limitována souladem s § 273 odst. 1 obchodního zákoníku.108
Spojujícím faktorem obchodních podmínek bank je skutečnost, že často recipují text
zákona s cílem upevnit u druhé strany povědomí znění zákona nebo klienta o dané skutečnosti, vycházející ze zákona, doslovným zněním seznámit a také zvýšit možnost jeho
reflexe (tzv. „ustanovení napevno). Obvykle bývají bankami přejímány jen velmi krátké úseky zákona a bez jakékoli změny nebo jsou částečně pozměněny v souladu s terminologií užívanou danou bankou. 109
Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 258. Jílek, J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA, 2005, 1.vyd. s. 717. 107 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 108 Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 243. 109 Marek, K. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2005, č. 12, s. II.
105
106
31
Jako příklad tohoto tvrzení bych použila ustanovení bodu 13.6 Změny obchodních
podmínek ČS a.s., který se týká změny v osobě majitele účtu a vychází z ustanovení §709 odst. 3 obchodního zákoníku: „S účtem je oprávněn nakládat, tj. zejména uzavřít smlouvu o
účtu, dohodnout změnu jejího obsahu, změnit podpisový vzor, smlouvu o účtu vypovědět apod., jen klient-majitel účtu, jiná osoba jen na základě zvláštní plné moci udělené klientemmajitelem účtu a sepsané formou notářského zápisu.“110
V obchodních podmínkách jsem v protikladu k výše zmíněnému případu také našla
„nedokonalá“ ustanovení, která ač obsahovala odkaz na konkrétní zákonné ustanovení,
nejsou pro klienta jednoznačně srozumitelná a pouze odkazují na zákonnou úpravu bez dalšího rozboru obsahu. Například bod 5.6 VOP ČS a.s..: „Plná moc udělená klientem musí
být písemná,…, popř. udělena způsobem stanoveným právním předpisem (§ 709 odst. 3
Obchodního zákoníku)“ – tedy na místo skutečného výslovného specifikování požadavku na
zvláštní plnou moc udělenou majitelem účtu a sepsanou formou notářského zápisu. Klient, který by chtěl tuto možnost využít si musí nejprve nastudovat příslušná ustanovení
obchodního zákoníku nebo zapátrat v ostatních bodech ustanovení obchodních podmínek (viz bod 13.6 VOP ČS a.s.).111
Myslím si, že dalším zásadním bodem obchodních podmínek, na který je potřeba
upozornit je písemná smlouva, kterou nelze redukovat pouze na souhlas klienta s podmínkami banky. Jak jsem již uvedla, je ke vzniku pojmenované smlouvy potřeba, aby došlo zásadně k dohodě o celém obsahu smlouvy. Současně musí pojmenované smlouvy
obsahovat podstatné části stanovené v základních ustanoveních. Což v praxi znamená, že
nelze tento úkon nahradit pouhým souhlasem klienta s podmínkami banky ani skutečnost kdy klient odsouhlasuje vytištěný formulář s podmínkami banky, který není označen jako návrh
smlouvy a nebyl by podepsán oprávněným zástupcem banky (jednalo by se v podstatě pouze o souhlas s podmínkami banky nikoli souhlas s podmínkami smluvního vztahu – v našem
případě smlouvy o běžném účtu.112 Ustanovení § 273 odst. 3 obchodního zákoníku odkazuje
na možnost užít k uzavření smlouvy smluvních formulářů užívaných v obchodním styku.
V současné praxi je tato otázka v oblasti běžných účtů realizována tak, že banky uzavírají
s klientem písemnou smlouvu o běžném účtu k níž automaticky přikládají tištěnou verzi
Obchodních podmínek, případně klientu předávají i stručný výtah ze sazebníku nebo platebních podmínek. V případě, že klient uzavírá ještě další smlouvy o doplňkových VOP ČS a.s . Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 6.1.2006] VOP ČS a.s . Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 6.1.2006] 112 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 259 – 261.
110110 111
32
službách, je mu předána další smlouva a případně i další obchodní podmínky (např.podmínky pro platební karty, obchodní podmínky k přímému bankovnictví apod.).113
Vycházíme-li z dispozitivní úpravy v obchodním zákoníku a ze situace, že obchodní
podmínky platí pro daný vztah jen v dohodnutém rozsahu, je otázkou, zda klienti nebudou chápat smluvní návrh banky jen jako formulář, který je nutno podepsat, ale spíše jako návrh
smluvního jednání. Budoucí majitel účtu nemusí v plném rozsahu bankou předložený návrh akceptovat. Může s bankou dohodnout podmínky i jinak.114 Domnívám se, že ideálním
případem by byla jakási oboustranně dojednaná shoda na přijatých podmínkách, což by zahrnovalo otevřený přístup zástupců bank k vyjednávání s klientem v oblasti podmínek a možnost disponovat určitými oprávněními
při smluvním jednání. V současném pojetí
přístupu ke klientovi tento otevřenější přístup prvoliniových zástupců bank příliš zřetelný není. Klientovi jsou obvykle nabídnuta „obvyklá“ smluvní ujednání bez náznaku možnosti si
jednotlivé aspekty smlouvy individuálně dojednat. Klient se s tímto postupem většinou smíří,
jelikož buď vůbec netuší, že by mohl nabídnuté smluvní podmínky ovlivnit a také proto, že se to jeví jako „běh na dlouhou trať, jejíž cíl je nejistý a v nedohlednu. Je to nejen otázka rozsahu kompetencí příslušného zástupce banky, ale celkové otevřenosti postoje banky vůči klientovi.
Pro smlouvy o běžném účtu bývá obvyklé, že odkazují na obchodní podmínky jako celek
nebo na jeho jednotlivé články. Obchodní podmínky pak někdy bývají přílohou smlouvy nebo jsou klientovi v rámci uzavření smluvního vztahu předány samostatně. Pouhý souhlas s obchodními podmínkami, pokud by jejich obsah neodpovídal požadavku na uzavření smlouvy podle zákona, uzavření smlouvy nenahradí.115
Ve smlouvách o zřízení běžného účtu obou sledovaných bank je v jednom z ustanovení
uvedeno, že součástí smlouvy o běžném účtu jsou obchodní podmínky a u ČSOB i Podmínky vedení běžného účtu s konkrétní platností. Klient, který uzavírá smlouvu o běžném účtu v ní
současně podepisuje, že byl seznámen s Obchodními podmínkami a Podmínkami vedení
běžného účtu (u ČSOB), což de facto znamená, že by si klient měl obchodní podmínky
prostudovat před příchodem do banky, jelikož se obvykle jedná o několikastránkový dokument. 116
Současně v tiskopisech smlouvy o běžném účtu obou zmiňovaných bank nejsou užívány
dobrovolné požadavky na další obsah smlouvy plynoucí z § 709 odst. 2 obchodního VOP ČS a.s . Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 6.1.2006] Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. 350 s. 241. 115 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 260. 116 Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58.
113
114
33
zákoníku. Což je kompenzováno odkazem na obchodní podmínky, které tyto informace obsahují.117
Některé banky nabízejí i možnost klienta informovat se na pobočce o zpracování jeho
konkrétních osobních údajů. Současně na požádání může být klient informován, kdy může banka zaznamenávat jeho telefonní konverzaci se zástupcem banky (v rámci využití služeb přímého bankovnictví).118
Závěrem bych pouze zdůraznila jeden z největších nedostatků přístupu banky ke klientovi
při uzavírání smlouvy o běžném účtu a tím je předem nachystaný formulář smlouvy o němž
se vůbec nepředpokládá, že by měl být výsledkem smluvního dojednání mezi oběma
stranami. Ještě jsem neslyšela o případu, kdy by se zástupce banky před zakládáním běžného účtu otázal klienta, zda a jaké má ke smlouvě připomínky a smlouvu si s klientem pomalu
projednal a ne pouze předložil vyplněný formulář smlouvy k podpisu. Klient si často pod tlakem příliš rychlého jednání v bance a vlivem předem nachystaných událostí až doma
pořádně pročte předložené dokumenty, což by se rozhodně stávat nemělo. Dle mého názoru by měla být klientovi dána šance v pobočce banky podmínky smlouvy individuálně
v závislosti na svých potřebách dojednat. Za zásadní považuji především informovanost ze strany banky o této možnosti.
Za výrazné úskalí a prostor pro nepřímé jednání banky považuji i obsah ustanovení
Všeobecných obchodních podmínek, který zní: “Na uzavření smlouvy o účtu není právní
nárok a banka je oprávněna zřízení účtu odmítnout bez udání důvodu (Bod 13.1 VOP ČS
a.s.). Tato skutečnost může vést ke zpochybnění objektivity při individuálním hodnocení
solventnosti a solidnosti klienta, jelikož se klient nebude moci odvolat na konkrétní zdůvodnění.
Obchodní podmínky ČSOB. [Citováno: 20.2.2006] Dostupné z: http://www.csob.cz. Například: Česká spořitelna a.s. – Zdroj: Kodex bankovních služeb České spořitelny (kapitola 3). [Citováno: 20.2.2006] Dostupné z: http://www.csas.cz.
117 118
34
3. 2. Obchodní podmínky bank z pohledu klienta Na základě tlaku veřejnosti a Ministerstva financí v oblasti poplatkové politiky bank a
jejich chování ke klientům vydala Česká bankovní asociace Kodex chování mezi bankami a
klienty (standard ČBA č. 19/2005), kterým vyhlásila standardy chování platné pro bankovní
instituce ve vztahu ke klientům a současně stanovila i limity vzájemných nároků a očekávání.119
Z pohledu klientů má však Kodex tři slabá místa. Prvním z nich je jeho naprostá
dobrovolnost. Banky k němu mohou přistoupit, ale nikdo je k tomu nemůže nutit. Pokud však ke standardům přistoupí, zavazují se to oznámit klientům, aby si mohli jejich chování
s Kodexem porovnávat. Druhým nedostatkem kodexu je podle mého názoru absence
vymahatelnosti dodržování standardů. Když klient shledá, že banka kodex přijala, ale
nedodržuje, může si v této bance stěžovat nebo pouze skutečnost oznámit kanceláři České
bankovní asociace. Třetím slabým místem kodexu je kapitola nazvaná „Práva bank ve vztahu ke klientům“.120 Obsahuje jedenáct požadavků, které musejí klienti akceptovat, pokud jejich
banka přistoupila ke kodexu. Podle mého názoru se některé z nich klientům nemusejí vůbec
líbit, například povinnost bance oznámit, když se dostanou do složité platební situace. Tato povinnost platí i v případě, že mají problémy se závazky vůči třetím osobám, tedy ne vůči
své smluvní bance. Navzdory těmto nedostatkům se do Kodexu nepodařilo prosadit některé cenné požadavky Ministerstva financí (např. převoditelnost čísel nebo zrušení poplatků za platby státním institucím.121
V návaznosti na tento dokument vydala například Česká spořitelna svůj vlastní Kodex
bankovních služeb, kterým vyhlásila vlastní standardy bankovních služeb pro klienty (fyzické osoby - nepodnikatele), ve kterém se zavazuje zajišťovat pro klienty ještě příznivější
podmínky služeb, než požaduje Kodex České bankovní asociace. Záměrem tohoto dokumentu je podle mého názoru především zabezpečení informovanosti klientů o pojetí nabízené služby u ČS a.s., o základních bankovních službách a tím i zajištění větší spokojenosti klientů se službami a produkty banky.122 Dokument se zabývá oblastí využívání
základních bankovních služeb a produktů, zejména základních typů běžných účtů, platebního styku a úvěrů. Česká spořitelna v něm zdůrazňuje, že se jedná o aktuální výsledek diskuse Kodex chování mezi bankami a klienty. [Citováno: 20.2.2006], Dostupné z: http://www.Czech-ba.cz, Kodex bankovních služeb České spořitelny. [Citováno: 20.2.2006], Dostupné z: http://www.csas.cz, 121 Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58. 122 Kodex bankovních služeb České spořitelny. [Citováno: 20.2.2006], Dostupné z: http://www.csas.cz, 119
120
35
mezi bankou, klienty a také na základě podnětů a připomínek spotřebitelských organizací (Sdružení českých spotřebitelů, Sdružení obrany spotřebitelů).123
Dokument obsahuje dle mého názoru přínosný slovníček nejužívanějších pojmů, přímé
odkazy na další zdrojové dokumenty, postup při podávání stížností a další rámcové, ale pro informovanost klientů velmi cenné informace procesních záležitostech jednotlivých bankovních služeb. Jako velmi pozitivní vnímám neustálé odkazování na další zdrojové
materiály, které klientovi usnadní další orientaci v problematických bodech, upozorňování na
vnik případného odlišného chápání pojmů a zdůrazňování bezpečnosti a ochrany účtů a údajů
poskytnutých klienty. Součástí tohoto dokumentu je i vymezení základních pravidel vztahů banky ke svým klientům, které jsou založeny na následujících principech: 124 -
čestnost a profesionalita – čestné chování a odborná péče;
-
srozumitelná komunikace – informace o službách
-
informace předem – podání jednoznačných a srozumitelných informací o podmínkách
-
budou podávány jasně,
jednoznačně a v dostatečné míře, nedorozumění budou odstraněny komunikací;
fungování, produktu/služby, o poplatcích, úrokových sazbách apod. před podpisem jakékoli smlouvy;
zájmy klienta na prvním místě – poradit zda klientem vybraná služba nejlépe odpovídá jeho zájmům a potřebám, případně banka provede klientovi porovnání
vlastností služeb a doporučí mu tu, která je pro klienta nejvýhodnější, banka nebude podmiňovat pořízení služeb, které s původní službou přímo nesouvisejí;
-
požadavky na identifikaci – informovat klienta o potřebném ověření totožnosti při
-
nejlepší přístup ke službám – poradit jaké jsou možnosti ovládání služeb a produktů a
podpisu smlouvy v souladu se zákonem; 125
zdůraznění jejich výhod či limitů (např. předání podmínek o způsobu využití služby Servis 24);
-
sdílení účtů – v případě užívání služby spolu s dalším klientem, banka poskytne
-
informování o změnách – včasné informování o změnách úrokových sazeb, poplatků
-
pozitivní řešení problémů – vyskytne-li se jakýkoli problém, bude jej banka vždy
informaci o právech a povinnostech v takovém případě;
anebo jiných důležitých podmínek;
rychle řešit s použitím pozitivním přístupu ke klientovi;
Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] 125 Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58. 123
124
36
-
ochrana osobních údajů – všechny osobní informace banka považuje za důvěrné a tak s nimi i zachází, rozvíjí obchodní informační systémy tak, aby byly bezpečné a
spolehlivé. 126
Domnívám se, že je důležité, že se banky začaly konečně zabývat otázkou práv klientů a
také oboustranností a vzájemností vztahu banky a klienta. Z předešlého výčtu je však zřejmé,
že kodexy bank ve většině případů zahrnují a zdůrazňují poskytnutí takových samozřejmostí, jako je informační povinnost vůči klientovi. Mělo by být naprosto samozřejmé, že se klient
dozví například aktuální ceny služeb a podmínky za nichž může vztah s bankou ukončit. Kodexy však ošetřují pouze zlomek problémových oblastí a pro klienta zásadní otázky, jako například sjednocení názvů služeb a produktů, neřeší vůbec.
Podle mého názoru tyto principy v podstatě výstižně zachycují hlavní problémy vznikající
ze vztahu banka – klient a jejich dodržování. I když se na první pohled zdá, že by téměř všechny z nich měly ve vztahu banky ke klientovi být naprostou samozřejmostí. Klient banky
je v podstatě neustále v pozici toho, kdo by měl být ve střehu před změnami, které by se jej mohli určitým méně či více zásadním způsobem dotknout. Jelikož je zde klient v pozici
slabšího subjektu, který má potřebu být výrazněji upozorňován a informován o možnostech, které mu bankovní instituce nabízí, není zde možné
vycházet z klasického pravidla
„neznalost neomlouvá“. A proto by neměl být klient pouze odkazován na samozjišťování
inovací a změn, ale měl by být v souladu s tímto Kodexem bankou aktivně upozorňován.
Tuto skutečnost považuji za zásadní přínos do postavení klienta jako rovnoprávného subjektu smluvního vztahu. Bankovní instituce v českém bankovní systému již tento požadavek a nutnost ve spolupráci s organizacemi Sdružení českých spotřebitelů, Sdružení obrany spotřebitelů zaznamenaly a proto jejich prezentovaný přístup ve vtahu ke klientům je možné
nazvat velmi otevřeným a vcelku vzájemně vyváženým.127 Na druhé straně však zůstává otázka, zda je reální jednání v běžném denním kontaktu s klientem shodné s prezentovanou image banky.
Zlepšením postavení klientů bank v České republice se zabývá také poziční dokument
Ministerstva financí ČR nazvaný „Ochrana spotřebitele“. Podíváme-li se na základní obsahovou kostru tohoto dokumentu, můžeme tak vymezit stěžejní problematiky:128
body této
Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58. 128 Zlepšení postavení klientů bank v České republice – Ochrana spotřebitele. Dostupné z: http://www.mfcr.cz, [Citováno: 12.2.2006]
126 127
37
1. Bariéry přechodu k jiné bance a) Povinný přestupní servis b) Výstupní poplatky c) Rychlost změny
d) Trvalé číslo účtu
V souladu s těmito požadavky došlo u některých bank koncem roku 2005 k zrušení
poplatkové povinnosti spojené se zrušením účtu nebo přechodem k jiné bance. 2. Srovnatelnost informací 129
a) Jednotná terminologie ceníků
b) Uvádění celkové ceny operací c) Jednotná databáze ceníků
d) Povinné informování veřejnosti o změnách ceníku e) Časová omezení platnosti změn ceníku
f) Informování klientů o konkrétních dopadech změny ceníku
3. Další změny
a) Cena balíčků
b) Platby státním orgánům
c) Povinné informování o stížnostech klientů
Společné prohlášení České bankovní asociace a Ministerstva financí o spolupráci a
rozvoji finančního sektoru v ČR uzavřelo první část diskuse o změnách v bankovním sektoru,
které mají především sledovat cíl posílení ochrany a zlepšení postavení klientů bank v ČR.130
Výsledkem je dohoda o tom, jak dojde k uskutečnění zásadních změn na českém finančním
trhu a jakým způsobem budou tyto změny provedeny. Návrh, který byl zveřejněn k veřejné diskusi do 30. června 2005 a vyhodnocení diskuse včetně analýzy nákladů a přínosů a návrhy
opatření byly předloženy vládě ČR 30. září 2005, zahrnuje legislativní i nelegislativní změny, ke kterým by se mělo přistoupit v zájmu posílení postavení klientů.131
Jednou z důležitých oblastí, které budou v průběhu roku 2006 předmětem činnosti tzv.
Expertní skupiny, jejích rolí je rozpracování analýz a jejich shrnutí do podoby konkrétních doporučení, je poskytování dostatečných a jasných informací klientům a ochrana osobních
Zlepšení postavení klientů bank v České republice – Ochrana spotřebitele. Dostupné z: http://www.mfcr.cz, [Citováno: 12.2.2006] 130 Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58. 131 Společné prohlášení České bankovní asociace a Ministerstva financí ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz, [Citováno: 12.1.2006]
129
38
údajů. Podle mého názoru je v této problematice nejdůležitější ze strany bank sjednotit prezentaci cen služeb, produktů a jednotlivých operací, což jde ruku v ruce s dostupností
těchto informací. Skutečnost, zda je pro klienta informace o ceně a rizicích produktu, poplatkových povinnostech a platbách za transakce dostupná nebo ne má za následek produktovou diferenciaci a zajišťování preference některých bank.132 Domnívám se, že
publikace těchto informací hraje zásadní roli z hlediska porovnatelnosti a adekvátnosti jednotlivých produktů a bank pro klienta. V podstatě můžeme říci, že pod vlivem veřejné diskuse došlo k většímu respektování informační povinnosti vůči klientům nebo potenciálním
klientům. U všech velkých bank na českém trhu jsou dle mého ověření přístupné a zveřejněné zmíněné informace v podobě ceníků, platebních a obchodních podmínek.133
Za klientsky velmi přínosné považuji předání majiteli účtu spolu se smlouvou běžném
účtu a výtiskem obchodních podmínek České spořitelny i tzv. průvodce, který obsahuje
stručné shrnutí hlavních bodů Obchodních podmínek a tzv. deset důležitých otázek a odpovědí, které obsahují stručné odpovědi na nejčastěji kladené otázky spojené s obchodními
podmínkami. Myslím si, že se jedná v klientské rovině o určitý vstřícný krok banky ve smyslu intenzivnější informovanosti klientů a větší srozumitelnosti bankovní terminologie a
obsahových „zákoutí“ smluvních vztahů mezi klientem a bankou. ČSOB klientovi při
podpisu smlouvy o běžném účtu (ČSOB Osobní konto plus) předá kromě všeobecných
obchodních podmínek i podmínky vedení běžného účtu, podmínky pro platební karty klientů a tzv. vybrané položky sazebníku poplatků ČSOB. Podmínky vedení běžného účtu jsou v podstatě výtahem ustanovení Obchodních podmínek týkajících se běžného účtu.134
Pokud bych z klientského pohledu měla pro úplnost porovnat přehlednost (formální
stránka) a jasnost formulací konkrétních bankovních podmínek u dvou největších českých bank: České spořitelny a ČSOB, musela bych podotknout, že obě banky užívají velmi
podobné formulace a obsažnost a členění jednotlivých oddílů je také velmi podobné, což jednoznačně souvisí s předlohou vzorových obchodních podmínek poskytovaných Českou národní bankou. 135
Každého klienta jistě zajímá i skutečnost, zda je tištěná nebo na internetu prezentovaná
grafická podoba obchodních podmínek bank na první pohled jednoznačně přehledná a čitelná. Z estetického hlediska dle mého názoru jednoznačně první příčku zastává Česká
Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58. Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] 134 Čerpáno z textu Všeobecných obchodních podmínek ČSOB a České spořitelny a.s. a doprovodných dokumentů získaných při uzavření smlouvy o běžném účtu. 135 Tamtéž.
132
133
39
spořitelna, která své všeobecné obchodní podmínky předkládá v podobě knížky s naprosto zřetelně odlišenými kapitolami, dostatečně velkým písmem a celkovou pro oko klienta příjemnou úpravou. Ve změnách obchodních podmínek jsou v úvodu jednoznačně uvedeny
důvody změny (zejména v souvislosti se změnou zákonů), v dalším textu opět hodnotím jako pozitivní přehlednost a rozvolněnost textu a odlišení tučným písmem u změněných pasáží. ČSOB hlásá svou tištěnou formou obchodních podmínek úspornost, jelikož jsou vytištěny
miniaturním písmem na jediném dvojlistu bez výrazného grafického členění a odlišení důležitých pasáží. Na webových stránkách jsou paradoxně obchodní podmínky snadněji
dostupné spolu s etickým kodexem, slovníčkem užívaných pojmů a sazebníkem spíše u
ČSOB a celkový dojem potencionálního zájemce, který hledá prvotní informace o nabídce běžného účtu (příp. navazujících produktech) je konformnější než při bloudění internetovými stránkami ČS, které se mi celkově jeví jako málo přehledné.136
Důležitou problematikou je otázka ochrany osobních údajů klientů, která souvisí
s celkovou informovaností klientů o tom, jaká data o nich finanční instituce vedou a jak
s nimi nakládají ve vazbě na přiměřenou aplikaci povinností finančních institucí obezřetně podnikat a ve vazbě na systémové potřeby ekonomiky v oblasti vyvážených informačních režimů souvisejících s úvěrovou agendou.137
Nejen cenu a stav rizika při využití bankovního produktu bychom mohli shledat jako
zásadní. Současný stav na finančním trhu můžeme bezesporu nazvat také zpřehledněním
porovnatelnosti podmínek jednotlivých bank při prezentaci nabídky finančních produktů. Možnost porovnání vstupních i průběžných podmínek je pro rozhodování klientů klíčové. V současnosti všechny bankovní instituce na českém trhu nabízejí přístup k informacím
zejména cestou elektronického bankovnictví nebo dnes již méně často formou nepřímého
bankovnictví, tj. komunikací klienta se zástupcem banky na pobočce.138 Tento postup je stále
využíván, ale pohotová možnost v pohodlí domova (zaměstnání apod.) srovnat produkty a bankovní podmínky jednotlivých bank prostřednictvím internetu nebo telefonu, se stává stěžejní.
Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] Společné prohlášení České bankovní asociace a Ministerstva financí ČR. [citováno: 6.1.2006] Dostupné z: http://www.mfcr.cz 138 Zlepšení postavení klientů bank v České republice – Ochrana spotřebitele. Dostupné z: http://www.mfcr.cz, [Citováno: 12.2.2006]
136 137
40
Za důležitý aspekt, který s předchozím požadavkem zásadně souvisí považuji rozvíjení
gramotnosti obyvatelstva v oblasti finančnictví a zejména v oblasti poskytování bankovních služeb, které dnes využívá téměř většina české populace.
139
Myslím si, že k výrazným prostředkům podpory konkurenceschopnosti a atraktivnosti pro
klienty odrážejícím se v podpoře prodeje, patří zejména reklama (ve smyslu placené formy
masové propagace banky a bankovních produktů), zkvalitňování osobního prodeje bankovních produktů buď přímo v bance
nebo formou elektronického bankovnictví a
veřejná publicita (práce s veřejností s cílem získat veřejnou důvěru a prestiž). Podle mého
názoru patřičnou image banky získávají hlavně sebeprezentací prostřednictvím veřejného povědomí o kvalitě nabízených služeb banky. Domnívám se, že jméno banky hraje v konkurenčním prostředí stále větší roli. Při anketách mezi klienty bank při stejně hodnotném produktu dává 7 z 10 klientů přednost bance, která má lepší jméno.140
V případě nespokojenosti klienta s řešením stížnosti nebo reklamace ze strany banky, má
klient zákonnou možnost kontaktovat kancelář Finančního arbitra České republiky. Finanční
arbitr působí v České republice od začátku roku 2003. Jedná se o zvláštní orgán pro mimosoudní vyrovnání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb platebního
styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli elektronických platebních prostředků. Finanční arbitr a jeho zástupce jsou voleni Poslaneckou sněmovnou. Přijetí odpovídajícího
zákona141 souviselo přímo se vstupem České republiky do Evropské unie, jelikož legislativa
EU požaduje zajištění rychlého a efektivního vyřizování sporů klientů s převádějícími institucemi mimosoudní cestou.142
Finanční arbitr řeší spory mezi bankou a klientem v případě zpožděných a
neuskutečněných bankovních převodů do 50 tis. eur; posuzuje případy kdy klient neuspěl při reklamaci v bance, a to ještě před soudem; informuje klienta do 30 dnů; za porušení zákony
má právo dát bance pokutu až jeden milión korun, a to i opakovaně. Podle poslední novely
zákona o finančním arbitrovi řeší také spory vzniklé z inkasní formy vyplácení (SIPO, platby za energie apod.).143
K efektivnímu vykonávání činnosti finančního arbitra zákon stanoví, že převádějící
instituce a vydavatelé elektronických platebních prostředků mají vůči fïnančnímu arbitrovi
informační povinnost. Důležitým rysem postavení finančního arbitra je jeho otevřenost a Zlepšení postavení klientů bank v České republice – Ochrana spotřebitele. [Citováno: 12.2.2006], Dostupné z: http://www.mfcr.cz 140 Kipielová, I. a kol. Bankovnictví. Praha: Fortuna, 1995, 1. vyd. s. 194 – 195. 141 Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění 142 Finanční arbitr. [Citováno: 12.1.2006], Dostupné z: http://www.finarbitr.cz 143 Rysková, S. Arbitr má více pravomocí. Ekonom, 2005, č. 3, s. 56.
139
41
bezplatnost vůči veřejnosti. Přestože je jeho verdikt soudně přezkoumatelný, banky jej
většinou přijímají. Preventivní činnost tkví v samotné jeho existenci a postavení, které mu dávají právní předpisy a následná činnost je založena jednak na přímém upozornění příslušné
instituce na nedostatky v jejich činnosti jednak může při přetrvávání nedostatků upozornit odpovídající orgán dohledu.144
Důležité je také odlišit finančního arbitra České republiky a bankovní arbitry, které si
jmenovaly některé banky (např. Česká spořitelna a komerční banka). Ti sice také mohou pomoci ve sporu klienta s bankovním úředníkem, ale nemají žádné zákonné pravomoci a nedá se očekávat, že v případě závažného sporu budou oponovat bance, pro kterou pracují.145
V závěru této kapitoly bych ráda poznamenala, že dle mého zjištění, většina bank
působících v bankovním systému České republiky se snaží formulovat své obchodní podmínky tak, aby byly oboustranně vyvážené a práva a povinnosti klientů byly definovány jasně, srozumitelně a v souladu s právními předpisy (zejména s občanským a obchodním
zákoníkem). Obchodní podmínky našich největších bank, které jsem při studiu měla
k dispozici zdůrazňovaly prioritu informovanosti klienta (tzn. prvotní seznámení klienta s obchodními podmínkami a další průběžné aktivní a včasné informování klienta o změnách
obchodních podmínek (vč. změn o úrokových sazbách, poplatcích apod.).146 Informační toky bývají zařazovány mezi nejcennější zdroje, proto si banky velmi dobře uvědomují, jakou hodnotu mají pro obě strany aktuální a platné informace a jaké důsledky mohou nastat při jejich nedokonalém poskytování. 147
Současně bych bankám vytkla pasivitu v oblasti řešení důležitých klientských otázek, které
by zpřehlednili a zjednodušily orientaci klientů na trhu bankovních produktů a služeb. Mám
na mysli zejména požadavek převoditelnosti čísel bankovních účtů, zrušení poplatků za platby státním institucím a při rušení účtů, sjednocení názvů služeb a produktů a s tím
spojený sazebníkový přehled uvádějící celkovou cenu za službu a především zdůrazňování
bezpečnostních pravidel klientům především při využívání služeb přímého bankovnictví.148
Splnění všech těchto požadavků by znamenalo výrazný průlom na poli bankovních služeb a z klienta by se konečně stal rovnocenější partner ke komunikaci s bankovními institucemi.
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 51 - 52. Rysková, S. Arbitr má více pravomocí. Ekonom, 2005, č. 3, s. 56. 146 Obchodní podmínky ČSOB. [Citováno: 20.2.2006] Dostupné z: http://www.csob.cz. 147 Čerpáno z textu Všeobecných obchodních podmínek ČSOB a České spořitelny a.s. a doprovodných dokumentů získaných při uzavření smlouvy o běžném účtu. 148 Zlepšení postavení klientů bank v České republice – Ochrana spotřebitele. Dostupné z: http://www.mfcr.cz, [Citováno: 12.2.2006]
144 145
42
Podle mého názoru je ve značné míře v bankovní praxi bankami využívána možnost určit
část smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Domnívám se, že je zde zjevná ilustrace typicky adhézní povahy smlouvy o běžné účtu, která je však limitována souladem s § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Při zjišťování způsobu realizace v bankovní praxi, jsem zjistila,
že každá banka disponuje obchodními podmínkami obecné povahy a zahrnují většinou obecnější rovinu okolností smluvních ujednání, které jsou rozsáhleji a konkrétněji
formalizovány v obchodních podmínkách ve smyslu § 273.149 Domnívám se, že většina bank
nabízí oba druhy obchodních podmínek k vyzvednutí klientům nebo zájemcům o uzavření
smlouvy o běžném účtu na pobočkách nebo jsou k dispozici na internetových stránkách. Tuto skutečnost hodnotím velmi pozitivně, jelikož má potencionální klient možnost se s obchodními podmínkami seznámit ještě před návštěvou banky.
Spojujícím faktorem obchodních podmínek bank je podle mého zjištění také skutečnost,
že často recipují text zákona s cílem upevnit u druhé strany povědomí znění zákona nebo klienta o dané skutečnosti, vycházející ze zákona, doslovným zněním seznámit a také zvýšit možnost jeho reflexe a tedy možnosti chránit své zájmy. Na základě několika bankovních obchodních podmínek, které jsem měla při psaní této práce k dispozici, soudím, že bývají
obvykle bankami přejímány jen velmi krátké úseky zákona a bez jakékoli změny nebo jsou částečně pozměněny v souladu s terminologií užívanou danou bankou.
Kodex chování mezi bankami a klienty150 vydaný Českou bankovní asociací, kterým
vyhlásila standardy chování platné pro bankovní instituce ve vztahu ke klientům a současně
stanovila i limity vzájemných nároků a očekávání, bych z pohledu klienta zhodnotila jako výrazně slabý ve třech místech. Prvním z nich je jeho naprostá dobrovolnost, druhým
nedostatkem kodexu je podle mého názoru absence vymahatelnosti dodržování standardů a třetím slabým místem je nevhodnost kapitoly obsahující jedenáct požadavků,151 které musejí
klienti akceptovat, pokud jejich banka přistoupila ke kodexu. Podle mého názoru mohou některé požadavky u klientů vyvolat vlnu nevole. Navzdory těmto nedostatkům se do Kodexu nepodařilo prosadit některé cenné požadavky Ministerstva financí (např. převoditelnost čísel účtů nebo zrušení poplatků za platby státním institucím).
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 5.1 Kodex chování mezi bankami a klienty. Dostupné z: http://www.Czech-ba.cz, [Citováno: 20.2.2006] 151 Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006] 149
150
43
Kapitola 4. Přímé bankovnictví 4.1. Pojem přímé bankovnictví Přímé (elektronické) bankovnictví zahrnuje širokou oblast služeb v oblasti bankovnictví,
které umožňují komunikaci banky a klienta bez toho, aby klient musel banku navštívit. Všechny informace jsou vyměňovány buď prostřednictvím telefonu (a to i mobilního) nebo počítače a internetu. Přímé bankovnictví chápeme jako protiklad nepřímého bankovnictví, které zahrnuje osobní, poštovní nebo faxový kontakt klienta se zástupcem banky.152
Právní úprava přímého bankovnictví je zakotvena v zákoně č. 124/2002 o převodech
peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). Podrobněji se právní úpravou přímého bankovnictví zabývá kapitola 4.4.
Dle mého názoru patří mezi největší výhody jednotlivých služeb přímého bankovnictví
časová flexibilita přístupu ke zřízenému účtu a současně i možnost provádět bankovních
operací přímo z domova nebo kanceláře. Klient má přístup ke svému účtu 24 hodin denně, aniž by musel navštívit pobočku některého z bankovních ústavů.
Domnívám se, že elektronické bankovnictví nabízí velké možnosti při rozvoji klientského
přístupu bank. Podle mého názoru je právě klientský přístup a drobné bankovnictví místem
ostré konkurence mezi bankami. Výrazný růst konkurence ve finančním sektoru je do značné
míry ovlivněn trendem, který lze zjednodušeně popsat jako cenovou diferenciaci jednotlivých produktů a zvýhodňování elektronické formy.153 I přes relativně vysoké vstupní
náklady dává elektronické bankovnictví velký prostor nejen velkým, ale také malým bankám,
které tak dostávají relativně nové možnosti, jak velkým bankám konkurovat. Banky tak nabízejí svým klientům prostřednictvím elektronického bankovnictví vyšší komfort, ale
mohou také snížit náklady na činnost poboček a částečně tak snížit vysoké mzdové náklady.
Trend snižování koncentrace, tj. počtu bankovních poboček však není jednoznačný.154 Ve většině ekonomicky vyspělých zemích dochází spíše k zachování počtu poboček než jejich snižování v souvislosti s využíváním přímého bankovnictví. Banky si uvědomují, že nelze
elektronickým bankovnictvím zcela nahradit nepřímé bankovnictví, ale jedná se v podstatě
Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. S. 68. 153 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd.s. 232. 154 Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 33 – 34, 195, 285 - 286.
152
44
pouze o rozšíření možností jak nakládat se svým účtem a ostatními produkty banky ze strany klienta. Pobočky tak zůstávají ve vztahu ke klientům důležitým komunikačním kanálem.155
Operace, které bankovní ústavy umožňují provádět prostřednictvím služeb elektronického
bankovnictví můžeme rozdělit do následujících dvou skupin:156
A) Informace o účtu (pasivní operace): • • •
Zůstatek účtu,
Historie – pohyby na účtu,
Příkazy čekající na zpracování.
B) Platební operace (aktivní operace): • • • • • • • • •
Příkaz k úhradě,
Hromadný příkaz k úhradě, Převody mezi účty klienta, Trvalý příkaz k úhradě,
Vlastní vzory příkazů k úhradě,
Svolení k inkasu (standardní, SIPO, Český Telecom), Příkaz k inkasu,
Příkaz k úhradě do zahraničí,157
Mobilní operátoři.
Základním cílem této kapitoly a jednotlivých jejích částí je vymezit okolnosti (tj. přínosy
a omezení) vzrůstajícího významu přímého bankovnictví, které umožňuje velkým i malým
bankám širší orientaci na klienty ve snaze nabídnout jim nové distribuční kanály a maximálně jim usnadnit přístup k jejich účtům a dalším produktům banky.
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 33 – 34, 195, 285 - 286. Dostupné z: http://www.csob.cz, http.//www.csas.cz, http://www.gecapital.cz, http://www.kb.cz, [Citováno 6.1.2006] 157 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. S. 68.
155 156
45
4. 2. Formy přímého bankovnictví Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly jsou moderní formy komunikace používané
v bezhotovostním platebním styku mezi klientem a bankou úzce vázány na možnost a znalost využití výpočetní techniky, zejména pak počítačů, jak na straně bankovní instituce, tak i na
straně jejich klientů. Finanční sektor a zejména bankovnictví nezměnil po staletí způsob
komunikace s klientem. Banky se omezovaly na osobní kontakt prostřednictvím svých
poboček. Již od druhé poloviny 20. století lze pozorovat výraznou změnu v přístupu bank ke komunikaci s klienty.158 Tato změna je důsledkem zejména technologického pokroku na poli
informačních systémů a vstupu inovativních substitutů, konkurujících klasické komunikaci klienta s bankéřem na pobočce. Provedeme-li nejprve stručný exkurz do historie využívání
informačních technologií v oblasti komunikace banky s klientem, můžeme rozdělit vývoj tohoto procesu do tří hlavních etap:159
1. Etapa sálových počítačů (70. léta) představovala vnesení prvků vědeckotechnických výpočtů a zejména využívání hromadného zpracování dat. V této době se začíná
objevovat výměna dat mezi bankou a klienty prostřednictvím magnetopáskových médií.
2. V etapě stolních počítačů (80. léta) se v kancelářích začínají prosazovat osobní
počítače, později notebooky a k výměně dat mezi klientem a bankou dochází zejména na kompaktních mediích.160
3. Poslední vývojová etapa, trvající do současnosti je charakteristická pronikáním
počítačových zařízení také do domácností. Vzrůstá význam drátové a bezdrátové komunikace (výměny dat) klienta s bankou. Počítače a mobilní telefony se stávají
běžnou součástí každodenního pracovního i soukromého života, proto je s tímto jevem spojena možnost neustálého kontaktu se svou bankou a zejména provádění bankovních operací ze svého účtu 24 hodin denně.
Přímé bankovnictví můžeme zařadit mezi jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí
bankovních služeb. Každý bankovní ústav dnes již nabízí širokou paletu specifických
produktů spadajících do kategorie přímého bankovnictví. V současném bankovním prostředí jsou nabízeny v rámci elektronického bankovnictví následující druhy služeb:161
Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. s. 67. 159 Blažek,J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. s. 96. 160 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd.s. 232. 161 Bankovnictví. Přímé bankovnictví. [citováno 10. ledna 2006] Dostupný z: http://www.finance.cz
158
46
a) Telebanking (Phone banking)
Jedná se o službu telefonního bankovnictví (u většiny bank se jedná o tzv. zelenou -
bezplatnou linku), která spočívá v zatelefonování klienta na určené číslo, kde se prokáže svým identifikačním číslem (obvykle číslo smlouvy) a číslem PIN. Následně klient provede
požadovanou bankovní operaci, a to buď prostřednictvím komunikace s telefonním bankéřem, který poskytuje stejné služby jako pracovník na přepážce v bance od zadávání
příkazů až po zakládání termínovaných vkladů. Druhou variantou je provedení těchto služeb prostřednictvím komunikace s automatickým hlasovým systémem, který klientovi nejenom
sdělí kompletní informace o produktech nebo aktuálním zůstatku, ale také umožňuje zadávat příkazy k úhradě či inkasu, trvalé příkazy i provádět konverzi měn. U služby telebankingu je důležité mít telefon s tónovou volbou (včetně mobilního).162 b) GSM banking
Tato bankovní služba, jejíž vznik a vývoj je úzce spjat s rozšířením mobilních telefonů.
GSM banking umožňuje prostřednictvím svých dvou variant vyřídit některé transakce na běžném účtu kdykoliv a kdekoliv na světě. První druh této služby se nazývá SIM Toolkit, kdy banka do mobilního telefonu (na SIM kartu) nahraje vlastní bankovní aplikaci, která se stane
součástí menu mobilního telefonu. Z hlediska ochrany údajů je při nahrávání aplikace SIM
karta zašifrovaná a nelze z ní získat žádná data (pro případ, že by se telefon dostal do nepovolaných rukou) a současně je přístup k této aplikaci chráněn zvláštním bankovním PIN
kódem (tzv. BPIN).163 Po nainstalování klient samostatně listuje v menu aplikace a po
vybrání správné položky, zrealizuje některou ze základních uvedených služeb (např. zjišťování zůstatku na účtu, přehled historie pohybu na účtu, přehled měnových kurzů,
zadávání příkazů k úhradě atd.). Klient si rovněž může zvolit způsob zpětné vazby o provedené transakci a to buď formou textové zprávy na mobilní telefon, nebo formou emailu do předem stanovené e-mailové schránky. 164
Druhou, na první pohled jednoduší variantou služby GSM je SMS banking. Tuto službu
je možno realizovat u všech mobilních telefonů a bez ohledu na výběr operátora. Komunikace mezi bankou a klientem probíhá výhradně prostřednictvím SMS zpráv.165 Na
první pohled je tato varianta nejméně bezpečná. Jistou ochranu tohoto druhu komunikace klienty s bankou je bankou vydaný tzv. autentizační kalkulátor, s jehož pomocí si klient
Jílek, J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA, 2005, 1.vyd. s. 698. Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd.s. 79. 164 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd.s. 232. 165 Přímé bankovnictví. [citováno 17.1. 2006] Dostupné z: www.finance.cz
162 163
47
banky vygeneruje speciální kód, který vloží do struktury SMS zprávy (např. U castka ucet_debet_ ucet_kredit splatnost [Vvar_symbol] [kkonst_symbol] [Sspec_symbol] [MAC] ).
Výraznou nevýhodou tohoto postupu je složitost manipulace při vytváření specifického tvaru SMS zprávy, od klienty se zde vyžaduje velká pozornost, aby nedošlo k chybně napsanému tvaru zprávy.166
c) WAP banking
WAP banking je služba umožňující spojení s bankovním účtem pomocí mobilního
telefonu, který je vybaven technologií WAP (Wirless Application Protocol). Tato technologie
umožňuje připojení mobilního telefonu k Internetu a následné zjišťování informací o účtu a provádění transakcí (např. příkazy k úhradě, zjišťování zůstatku účtu i jeho historie, zřizování
termínovaných vkladů nebo zjišťování aktuálních kursů). Otázka ochrany majitele účtu je zabezpečena zvoleným autorizačním klíčem, který klient pomocí mobilního telefonu zadává. Mezi zjevnou nevýhodu patří zatím velmi nízká rychlost připojení k Internetu.167 d) Internet banking
Internetové bankovnictví je odborníky často považováno za velice mladý produkt, jehož
možnosti budou v budoucnosti stále expandovat. Používáním Internet bankingu komunikuje klient s bankou prostřednictvím celosvětové sítě Internet. Spojení klienta s bankou a tedy
jejich komunikaci je možné uskutečnit kdykoliv a je v tomto případě zapotřebí jen počítač připojený na Internet a internetový prohlížeč. Žádné další programy nejsou nutné, čímž se
tato služba liší od home bankingu, kdy je potřeba do počítače nainstalovat speciální program.168
Po zadání webové adresy patřičné banky a poté i uživatelského jména a certifikačního
kódu je klientovi umožněn přístup na speciální stránky banky. Klient pak už může provádět různé operace jako např. zadávat příkazy k úhradě i do zahraničí, zadávat a ručit trvalé příkazy, zřizovat a rušit termínované vklady nebo jen prohlížet historii svého účtu. Všechny
operace provádí prostřednictvím autorizačního klíče, který zajišťuje zabezpečení proti případnému zneužití.169
Přímé bankovnictví. [citováno 17.1. 2006] Dostupné z: www.finance.cz Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 13. 168 Elektronické bankovnictví: Internetové bankovnictví a WAP banking. [citováno 5. ledna] Dostupný z: http://www.mesec.cz 169 Bankovnictví. Přímé bankovnictví. [citováno 10. ledna 2006] Dostupný z: http://www.finance.cz
166
167
48
e) Home banking
Jedná se o bankovní službu umožňující komunikaci mezi bankou a klientem
prostřednictvím propojení osobního počítače klienta vybaveného speciálním softwarem přes modem s počítačem banky. Software poskytne banka (obvykle na instalačním CD). Home
banking umožňuje získávat informace od banky, ale i aktivně provádět platební, depozitní i
úvěrové operace. Umožňuje také klientům provádět především bezhotovostní převod peněžních prostředků (platby) a získat základní informace o stavu zůstatku na svém účtu a obratu na něm.170 Aplikaci je možné provázat s účetnictvím klienta. Mezi zjevné nevýhody patří vázanost na konkrétní počítač s nainstalovanou bankovní aplikací.171 Výhodou těchto produktů je rychlost prováděných transakcí
a aktuálnost informací,
stejně jako jejich přehlednost a podrobnost, a především kompatibilita s účetními a
ekonomickými programy. Navíc připojení k bance nemusí nutně probíhat přes internet (stačí speciální bankou vyhrazené telefonní číslo) a při zadávání příkazů není potřeba být „online“. Transakce tak lze provádět (odesílat bance) průběžně dle potřeby.172
Přenos dat probíhá na základě smlouvy mezi bankou a klientem, která by měla obsahovat
technické podmínky a podrobný návod jak se systémem homebankingu pracovat. Většina bank má vytvořenou tzv. uživatelskou příručku, která podrobně popisuje činnosti klienta.173
Všechny formy přímého bankovnictví představují způsoby moderní komunikace mezi
klienty a bankou (v současné podobě) typické zejména pro konec 20. a počátek 21. století. Progresiní změny v této oblasti bankovnictví jsou zjevné. Vzdálený přístup do banky se stává jednou
z nejatraktivnějších
služeb
elektronické
formy
komunikace.
Elektronické
bankovnictví zahrnuje řadu rozdílných technologií, rozsahů poskytovaných služeb a dalších
podmínek jejich využití, které různé formy elektronického bankovnictví klientům určité
banky ve větší nebo menší míře zpřístupňují.174 V této kapitole jsem v souladu s touto
myšlenkou vytvořila přehled forem přímého bankovnictví a možností a požadavků, které se na ně váží. Příští podkapitola si v souladu s prohloubením popisu možností nabízených produktů a služeb bank v oblasti přímého bankovnictví bere za cíl zmapovat specifika nabízených produktů několika nejvýznamnějších českých bank.
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 194 - 195. Jarolímek,J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 1. vyd. s. 1. 172 Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. Home banking. [citováno 5. ledna] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz 173 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd.s. 232. 174 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 1. 170
171
49
4. 3. Podmínky a specifika poskytování produktů přímého
bankovnictví ze strany vybraných bankovních institucí
S cílem ochrany klientů se obchodní podmínky bankovních institucí opírají o vzorové
obchodní podmínky zveřejňované ČNB ve Věštníku, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání
a užívání elektronických platebních
prostředků. Tato skutečnost vychází ze zákona o platebním styku (§ 16 a násl. tohoto zákona), který upravuje otázku obchodních podmínek při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků.175
Jednotlivé bankovní instituce nabízejí specifické podmínky zřizování a realizace
jednotlivých forem přímého bankovnictví, stejně tak se objevují i rozdíly v nabídkách
produktů konkrétních bank v českém bankovním prostředí. Jednotlivé bankovní aplikace se
liší šíří služeb (možné jsou pasivní informace o stavu účtu a výpisech, aktivní informace od jednorázových platebních příkazů a inkas, přes zadávání a měnění trvalých příkazů, po
hromadné příkazy a zahraniční platební styk),176 způsobem zabezpečení (od jednoduchého
uživatelského jména a hesla, přes certifikáty i na čipových kartách, po generování
jednorázových hesel pomocí PIN kalkulátoru nebo SIM Toolkit), dostupností z různých operačních systémů a v různých internetových prohlížečích a samozřejmě v ceně.177
Kromě forem zabezpečení, kterým je věnována následující kapitola, je dalším
rozhodujícím kritériem při volbě internetového bankovnictví schopnost (rozsah možných úkonů) a snadnost užívání aplikace. Další parametr - příjemnost prostředí závisí do značné míry na individuálním vkusu, očekávání a zkušenosti klienta.
Současně je potřeba zdůraznit, že zatímco pro soukromou klientelu je hlavní výhodou
přímého bankovnictví úspora času a peněz na poplatcích, firemní klientela přidává další benefit – možnost propojení běžného účtu s firemním účetnictvím. Firemní klientela má
k dispozici v podstatě stejné přímé přístupové kanály jako soukromé osoby (telefon, GSM, Internet), navíc přidává ne zcela výhodný homebanking, jehož připojení na účetní systém je
nejvíce komplexní. Výhodou internetového bankovnictví je ve srovnání se složitějšími
multibankovními systémy (např. Multicash, Gemini) možnost komunikovat s bankou
Zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku,v platném znění Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 2. 177 Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. [citováno 5. ledna] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz 175 176
50
z celého světa, pokud má klient přístup k internetu, a také nižší cena oproti formám nepřímého bankovnictví.178
V následujícím textu bych se pokusila nastínit strategii nabídky, obchodních podmínek a
přístup vybraných bank ke klientovy v oblasti produktů přímého bankovnictví (kritériem
porovnávání jsou tedy podmínky za kterých banka produkty elektronického bankovnictví nabízí). Z kapacitních důvodů jsem provedla výběr čtyř velkých bankovních ústavů na
českém bankovním trhu: Česká spořitelna a.s., Českomoravská obchodní banka a.s., GE Capital Bank a Komerční banka a.s., které používám při rozdílných přístupů k poplatkům.
V samotném textu jsem použila porovnání základních rysů produktů a jejich podmínek pro klienty dvou největších českých bank: ČS a.s. a ČSOB a.s. Cílem této kapitoly je vystihnout rozdílnost v nabízených službách z pohledu porovnání možností produktů v rámci konkrétních forem přímého bankovnictví a odlišnosti obchodních podmínek jednotlivých bank při poskytování služeb elektronického bankovnictví.179
4. 3. 1. Internetové bankovnictví Internetové bankovnictví, stejně jako ostatní formy přímého bankovnictví, není zadarmo,
ale na druhé straně s sebou nese i výrazné úspory v běžném platebním styku. Což v bankovní
praxi znamená, že jsou často transakce, které klient provede sám formou internetového bankovnictví, spojeny s nižšími poplatky než například zadávání požadavků přímo na
přepážce banky. Určitý poplatkový mezistupeň představuje provedení příkazu pomocí sběrného boxu.180 Pro všechny formy internetového bankovnictví u vybraných bankovních institucí tyto výhody ukazuje následující tabulka.181
Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. [citováno 5. ledna] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz 179 V bakalářské práci vycházím z aktuálního stavu k lednu 2006. 180 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 2. 181 Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. [citováno 5. ledna] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz
178
51
Banka Česká spořitelna ČSOB
GE Money Bank Komerční banka
Název produktu Měsíční Příkaz k úhradě podaný Příkaz k úhradě podaný poplatek v bance / sběrném boxu
Servis 24
45 Kč / 8 Kč
2 Kč
39 Kč
16 Kč
3 Kč
Mojebanka
225 Kč
10 Kč
3 Kč
Přímý kanál
325 Kč
Internetbanking
Business Banking Internet Genius
banka
100 Kč
internetovým bankovnictví
20 Kč
230 Kč
18 Kč / 9 Kč
3 Kč
Česká spořitelna nabízí k běžnému účtu klienta službu Servis 24 a Business 24. Servis 24
je určen soukromým osobám, podnikatelům a malým firmám s obratem do 30 mil. Kč. Servis
24 představuje službu přímého bankovnictví České spořitelny, která umožňuje klientům 24
hodin denně, 7 dní v týdnu, po celý rok obsluhovat účty prostřednictvím internetového prohlížeče, telefonu nebo SMS zpráv, a to z jakéhokoli místa v České republice či zahraničí.
Sjednání této služby je vázáno na existenci sporožirového účtu nebo podporovaného typu
běžného korunového nebo cizoměnového účtu. Zřízení služby Servis 24 je klientovi nabídnuto již při zakládání účtu, kdy je s klientem sepsána smlouva o využívání této služby a
následně zasláno klientské číslo a přístupové heslo. Službu lze sjednat i později osobně v pobočce banky nebo na bezplatném telefonním čísle.
Služba Servis 24 je poskytována zejména komerční a firemní klientele České spořitelny.
Základním předpokladem poskytnutí služby Business 24 je stejné, tedy, aby klient byl
jediným majitelem primárního účtu, na který je služba navázána. Tuto službu je možné
aktivně využívat pouze s použitím vyššího typu zabezpečení, tzv. klientského certifikátu. Stejně jako u služby Servis 24 mohou elektronické bankovnictví obsluhovat kromě majitele účtu i další osoby, kterým majitel udělil oprávnění.182
Podle mého zjištění zdokonaluje Česká spořitelna své služby týkající se elektronického
bankovnictví každým rokem a šíří služeb se snaží překonat většinu konkurenčních produktů. Postupných změn k lepšímu si klient všimne již při přihlašování do služby Servis 24 Internetbanking. Série uživatelských jmen, kódů a hesel je nahrazena jediným klientským číslem a uživatelem zvoleným heslem, čímž je vstup značně zjednodušen. Po přihlášení může
majitel účtu provádět operace pouze do limitu, který si zvolil při sjednání služby (standardně 50 tis. Kč) a který může v aplikaci kdykoli snížit (pro navýšení je nezbytná návštěva 182
Servis 24 Internetbanking. [citováno: 17.1.2006] Dostupné z: www.csas.cz
52
pobočky). Bude-li chtít překročit denní limit, musí využít autentizačního kalkulátoru k ověření transakce.183 Kdo si potrpí na vysokou bezpečnost, má možnost stanovit nulový limit
denních plateb a transakce provádět pouze se zabezpečením autentizace (více viz kapitola V.3.). Bohužel stále nelze využít ověření mobilním telefonem.184
Vlastní zadávání transakcí je poměrně snadné. Nejprve je potřeba zvolit požadovanou
položku z menu a vyplnit příslušný formulář patřičnými platebními (inkasními aj.) údaji, doplnit vygenerovaný kód z kalkulátoru a odeslat.
Domnívám se, že Česká spořitelna nabízí svým klientům poměrně širokou paletu služeb.
Od čistě bankovních, (nabídka obsahuje povolení i příkaz k inkasu, platební i trvalý platební
příkaz, přehled plateb, spořící, ale též úvěrové produkty, z nichž nechybí ani hypoteční úvěr a jeho správa), až k rozšířené nabídce - jako druhá banka na českém trhu přichází s možností správy majetkových účtů vedených u investiční společnosti. Její nabídka zahrnuje ovšem
pouze podílové fondy Investiční společnosti České spořitelny. Na rozdíl od druhé banky,
nabízející tuto službu (eBanky), není možné uzavřít smlouvu o nákupu podílových listů
přímo z internetové aplikace, ale je potřeba navštívit pobočku a zřídit majetkový účet a následně ho přidat jako další účet sledovaný internetovým bankovnictvím. Nákup i odprodej
podílových listů (tj. ovládání majetkového účtu) je v současné době možno provádět pouze telefonním bankovnictvím Servis 24 (samozřejmě pomineme-li návštěvu pobočky).185
Zhodnotíme-li přístup k aktuálně spuštěné verzi služby Servis 24 podrobněji, dojdeme ke
zjištění,že se klient může velmi snadno setkat s potížemi při přihlašování. Aplikace
podporuje bohužel pouze Internet Explorer 5.0 a vyšší se 128 bitovým šifrováním. Prohlížeč
klienta musí splňovat obě tyto podmínky, jinak není přihlášení možné. Internetovému bankovnictví České spořitelny může klient vytknout i několik dalších drobností. Například, že u přehledu transakcí nelze zobrazit podrobnosti zadaných plateb (např. jméno příjemce,
zprávu pro příjemce apod.) a také zde klient neuvidí blokace při platbách kartou.186 Za zmínku také stojí, že v "Historii zadaných operací" se ukáží pouze transakce, které byly
zadány prostřednictvím internetového bankovnictví ČS. Pokud klient využívá i jiné
komunikační kanály, nebude tedy historie zdaleka vyčerpávající. K dispozici také nejsou
Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 9. 184 Servis 24 Internetbanking. [citováno: 17.1.2006] Dostupné z: www.csas.cz 185 Fyzické osoby a právnické osoby – Internebanking. [citováno: 10.1.2006] Dostupné z: www.finance.cz 186 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 9. 183
53
všechny služby stále. Například u položky "Souhlasy s inkasem" se domůžete přehledů poskytnutých souhlasů jen od 7 do 22 hod. 187
Na internetových stránkách hodnotících služby jednotlivých bank v oblasti elektronického
bankovnictví upozorňují odborníci také na malou chybu v "Modelování vkladových účtů".
Přestože vymodeluje vkladový účet s libovolným vkladem, skutečně otevřít lze tento účet až od 5000 Kč (původně se tato chybička objevila i při skutečném otevření vkladového účtu, odtud však byla již odstraněna). K tomu se váže i chybný výpočet daně z připsaných úroků, která není zaokrouhlena na celé koruny dolů, jak praví zákon, ale je ponechána v desetinných číslech.188
Domnívám se, že naproti tomu služba Servis 24 má řadu vymožeností, které jiným
internetovým bankovním produktům zcela chybí. Česká spořitelna dle mého názoru velice
podrobně, přehledně a vyčerpávajícím způsobem informuje na internetových stránkách své klienty o tom, které operace lze provést pomocí internetového bankovnictví. O účtech může klient získat veškeré informace - od zůstatků (běžný i disponibilní, plynule se měnící denní
limit podle zadaných platebních a jiných příkazů) po přehled pohybů (s výše uvedeným
omezením).189 Protiúčet při transakci může klient nejen vypsat ručně, ale je možné si vytvořit
vlastní "adresář". Doplnění nového cílového účtu trvá přibližně stejně dlouho jako jedno
zadání platebního příkazu. Pro klientské pohodlí je odkaz na "Nového příjemce" umístěn vedle seznamu aktuálních adresátů. Po využití odkazu je však nutné vrátit se znovu k zadávání příkazu (zde by stálo za zvážení automatické navrácení do "Zadání příkazu k
úhradě" s nastavením právě doplněného "Příjemce"). Myslím si, že velice užitečnou
pomůckou jsou i uvedené „Číselníky“, které obsahují potřebné kódy v bankovnictví - od kódů bank po přehled konstantních symbolů.190
Podle mého názoru je dalším výrazným kladem aplikace České spořitelny je variabilita a
možnosti nastavení, které umožňují volně přidávat a odebírat účty sledované internetovým
bankovnictvím, nastavovat zasílání e-mailových nebo textových zpráv při změně zůstatku nebo informování o jakékoliv jiné transakci, snižovat limit denních plateb, měnit kontaktní údaje a další.
V závěru zbývá již jen poznamenat, že internetové bankovnictví České spořitelny zvládá
veškeré základní bankovní operace a stalo se vhodným doplňkem přepážkových služeb.
Servis 24 Internetbanking. [citováno: 17.1.2006] Dostupné z: www.csas.cz Zámečník, Petr. Předstihne česká spořitelna eBanku? [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 189 Servis 24 Internetbanking. [citováno: 17.1.2006] Dostupné z: www.csas.cz 190 Zámečník, Petr. Předstihne česká spořitelna eBanku? [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 187
188
54
Podobně jako u České spořitelny získá klient při zřízení služby internetového
bankovnictví u ČSOB také službu telebankingu. ČSOB Internet Banking 24 umožňuje
klientům obsluhu účtů prostřednictvím PC připojeného na síť Internet v on-line režimu. Pro tuto službu není nutné instalovat aplikaci na PC, ale přístup k účtu je možný z libovolného
PC připojeného na síť Internet.191 Při zřízení služby má klient na rozdíl od produktů elektronického bankovnictví poskytovaných Českou spořitelnou možnost volby mezi dvěma způsoby autorizace – elektronickým podpisem nebo SMS klíčem.
Nabídka provádění možných operací prostřednictvím služby ČSOB Internetbanking
zahrnuje obdobně pasivní operace (informace o účtu) a aktivní (platební) transakce.
Další přínosnou službou, kterou tato banka nabízí k ČSOB Internebankingu 24 je služba
ČSOB Info 24, která umožňuje klientům ČSOB bez přihlášení k Internetbankingu získávat prostřednictvím standardních či šifrovaných SMS, nebo e-mailu informace o: aktuálním zůstatku účtu, zaúčtování platby tuzemského nebo zahraničního platebního styku, podání
platebního příkazu, výběru hotovosti na pobočce, neprovedení platebního příkazu z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu, vyřazení platebního příkazu z kartotéky, autorizaci transakce platební kartou (jak v bankomatech, tak i v obchodech), zbývajícím limitu platební
karty a ukončení platnosti platební karty.192 E-mailem je možné obdržet informace o
kurzovníhm lístku ČSOB nebo o kurzovníhm lístku ČNB. Šifrované SMS mohou využívat pouze klienti, kteří mají zřízenu službu ČSOB Mobil 24.193
Druhou variantou, kterou ČSOB nabízí je ČSOB BusinessBanking 24. Podle mého názoru
se jedná o velmi moderní službu internetového bankovnictví s výhodami komunikace s
bankou v reálném čase (on-line režim) i možnosti pracovat v prostředí aplikace bez nutnosti připojení k internetu (off-line režim). Prostřednictvím této služby je možné v off-line režimu:
pořizovat tuzemské příkazy k úhradě/inkasu, zadávat příkazy k úhradě do zahraničí, vytvářet
hromadná zadání příkazů k úhradě/inkasu, zobrazit kreditní i debetní avíza, výpisy z účtů, kurzovní lístky.194 V on-line režimu služba umožňuje: pořizovat tuzemské příkazy k úhradě/inkasu, zadávat příkazy k úhradě do zahraničí, vytvářet hromadná zadání příkazů k úhradě, zadávat příkazy k převodům mezi svými účty, zadávat trvalé příkazy k úhradě (zřízení, změna, zrušení), zadávat svolení k inkasu (zřízení, změna, zrušení), dobíjet kredity
předplacených SIM karet mobilních operátorů T-Mobile (Twist), Eurotel (DobijGo), Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. s. 98 - 99. Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 2 – 3. 193 ČSOB Internetbanking. [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.csob.cz 194 Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. s. 98 - 99. 191
192
55
Vodafone (Vodafone karta) v částce 200,- až 9.999,- Kč, získávat informace o zůstatku na účtu (aktuálním i disponibilním) a historii účtu.195
4. 3. 2. Home banking Systémů typu homebanking je ve světě i v České republice používána celá řada a
v poslední době ho nabízí převážná většina bank.196 Homebanking na rozdíl od internetového
bankovnictví vyžaduje instalaci speciálního programu, který je možné následně napojit na
účetní systém firmy. Banka
Česká spořitelna ČSOB GE Money Bank Komerční banka •
Název produktu Měsíční poplatek Poplatek za instalaci/ zřízení
Multicash
200 Kč
5000 Kč
Office line
200 Kč
1 900 Kč
Edifact
500 Kč
5 000 Kč
Multicash
BankKlient
PC bankovnictví Profibanka
500 Kč
5 000 Kč
225 Kč*
Instalační CD zdarma
329 Kč
3 000 Kč
poplatek pro majitele služby a také pro každého disponenta určeného majitelem
Česká spořitelna nabízí multibankovní systém Multicash, který umožňuje klientům
obsluhovat účty vedené u České spořitelny pomocí osobního počítače. Multicash slouží k provádění bezhotovostních platebních transakcí a mezi jeho stěžejní výhody patří přímé
napojení na účetnictví (export a import dat). Nainstalování této služby umožňuje přístup na
účty v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu, na Slovensku a ve Slovinsku (vždy v
národní řeči, angličtině nebo němčině). Mezi technické podmínky a parametry patří
komunikace s bankou prostřednictvím analogového modemu nebo internetu, výpisy z účtu jsou k dispozici v mezinárodním formátu.197
Mezi další výhody produktu Multicash patří, podle mého názoru hlavně tvorba vzorových
uživatelů a vytvoření vzorových příkazů, vzdálený elektronický podpis, komfortní přístup k ČSOB BusinessBanking 24. [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: www.csob.cz Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 195. 197 Multicash – elektronické bankovnictví. [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.csas.cz 195
196
56
informacím (kurzovní lístky, on-line informace České spořitelny), automatický tisk tiskových sestav a automatický export výpisů a automatická aktualizace pomocné databáze měn dle kurzovního lístku.198
Porovnáme-li nároky na Multicash a internetové bankovnictví v podobě služeb Servis 24 a
Bussines 24, dojdeme k následujícím rozdílům. Zatímco přístup k
internetovému
bankovnictví není podmíněn jakoukoliv instalací programu, Multicash vyžaduje instalaci na
síť nebo PC klienta a aktivaci elektronického podpisu. Z hlediska přístupu k účtům funguje
MultiCash jako multibankovní produkt, na rozdíl od služby Servis 24, která je spojena pouze s konkrétním účtem v ČS. Dostupnost internetového bankovnictví je neomezená, na rozdíl od
druhé služby, která je dostupná vzdáleným elektronickým podpisem (z PC s instalací). V otázce zabezpečení je podmínkou připojení ke službě Multicash vložení uživatelského hesla a čísla účtu a ověření elektronickým podpisem, u služby Servis 24 je podmínkou
přístupu vložení desetimístného klientského čísla a hesla nebo čipové karty a klientského certifikátu.199
Myslím si, že ČSOB MultiCash 24 je bezpečný nástroj komunikace mezi klientem a
bankou pomocí PC bez nutnosti připojení k síti Internet. Spojení s bankou je možné přes
modem nebo síť Internet s pevnou IP adresou. Tento mezinárodní produkt je možno instalovat ve třech jazykových verzích (češtině, angličtině a němčině) a umožňuje vzdálený
přístup. Banka nabízí také napojení na účetní systém klienta. Prostřednictvím stejné aplikace je možný přístup k účtům klienta i u jiných bank podporujících tento systém. Služba je
zejména určena pro velkou a střední klientelu. Systém MultiCash 24 umožňuje zadávání tuzemských platebních příkazů k úhradě/inkasu, zadávání platebních příkazů k úhradě do
zahraničí, kreditní i debetní avíza, informace o zůstatcích na účtech, informace o odmítnutých platbách, zobrazení, export a tisk elektronických výpisů z účtů a informace o
kurzech ČSOB.200 Transakce jsou autorizovány digitálním podpisem. Bezpečnostní aspekty jsou řešeny prostřednictvím kombinace symetrické a asymetrické kryptografie.
Další produkt ČSOB v oblasti GS bankovnictví je ČSOB Edifact 24, který umožňuje
využívat vybrané bankovní produkty a služby prostřednictvím PC a modemového připojení s využitím služby EDIVAN externího operátora. Služba je založena na normě UN/EDIFACT a
je plně zabezpečena šifrováním a elektronickým podpisem. Důležitou vlastností nabízeného systému je i jeho přizpůsobivost účetním systémům klientů a snadný přenos dat mezi oběma
Multicash – elektronické bankovnictví. [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.csas.cz Porovnání elektronického a internetového bankovnictví. [citováno: 5.1.2006] Dostupné z: http://www.csas.cz 200 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 2.
198 199
57
prostředími. Pro komunikaci s bankou je možné využít spojení modem-modem nebo Internet. Služba je primárně určena pro velkou a střední klientelu a nabízí obdobné provedení bankovních operací jako předešlý systém. Pro identifikaci a autorizaci klient využívá certifikáty společnosti EDITEL. Bezpečnostní aspekty jsou řešeny prostřednictvím kombinace symetrické a asymetrické kryptografie.201
4. 3. 3. Telefonní a GSM bankovnictví Telefonní i GSM bankovnictví nabízí ovládání běžného účtu prostřednictvím telefonu, a
to buď tónovou volbou pevné telefonní linky či mobilního telefonu, nebo pomocí telefonního bankéře. První z možností bývá obvykle bankami poplatkově zvýhodněna. GSM bankovnictvím je účet ovládán pomocí SMS zpráv, tvořených nejčastěji v bankovní aplikaci
SIM Toolkit. Tyto skutečnosti jsou v podstatě shodné pro většinu bank.202 Přehled produktů
vybraných bank a s nimi spojených poplatkových povinností nabízí následující tabulka:203 Banka
Česká spořitelna
Název produktu
Měsíční poplatek
Servis 24
100 Kč
GSM Banking
50 Kč
ČSOB
Linka 24
20 Kč*/ 40 Kč
GE Money Bank
Mobil Banka
39 Kč
Komerční banka
Expresní linka
225 Kč
* •
Mobil 24
20 Kč*/ 40 Kč
Telefon Banka
30 Kč
Služby v kombinaci s ještě jednou službou Internetbanking, Linka 24, Mobil 24 Poplatky za zřízení nebo instalaci zařízení jmenované banky nemají.
Klienti České spořitelny mohou v rámci služby Servis 24 nebo Business 24 využívat
Telebanking. Cesta k němu je v podstatě podobná jako u Internetbankingu: použitím
bezplatné telefonní linky můžete využít pomoci telefonního bankéře nebo provedení těchto ČSOB MultiCash 24. [citováno: 5.ledna 2006] Dostupné z: www.csob.cz Jílek, J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA, 2005, 1.vyd. s. 696. 203 Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz
201
202
58
služeb prostřednictvím komunikace s automatickým hlasovým systémem. V přihlašovacím
dialogu vyplní klient své klientské číslo služby Servis 24 a aktuální heslo pro službu
Telebanking. Uživatelé mobilních telefonů mohou pro kontaktování služby Servis 24 využít speciální telefonní čísla (sazba za volání v rámci vlastní sítě, v závislosti na zvoleném tarifu).204
Myslím si, že Česká spořitelna popisuje ve svém „Uživatelském manuálu pro klienty
České spořitelny a.s. pro službu Servis 24 GSM banking“ velmi podrobně cestu, kterou klient musí absolvovat pro zadání příkazu, kontrolu zůstatku apod. Pomocí výběru položky v menu a submenu mobilního telefonu si klient snadno zvolí požadované údaje a odešle krátkou zprávu. V případě korektního požadavku reaguje systém odpovědí na dotaz, případně informací o převzetí položky ke zpracování a následným provedením operace, v opačném
případě klientovi odešle upozornění na chybu – odmítnutí zadaného požadavku.205 Za velice
přínosné považuji podrobný a graficky srozumitelně upravený manuál pro použití této služby
ze sítě všech tří operátorů (Eurotel, T-Mobile, Vodafone). Každá možná transakce je zde specifikována a postupně popsána cesta realizace.
Domnívám se, že podobně přehledně nalezne klient na internetových stránkách ČS a.s.
řetězec možností pro tónovou volbu telebankingu, pomocí něhož může provádět transakce bez hlasitého vyslovování zdrojových dat (kódu, transakce apod.), což může být v určitých situacích vhodnější postup z hlediska zabezpečení účtu.
ČSOB nabízí jako produkt telefonního bankovnictví ČSOB Linku 24, která je komplexní
službou umožňující klientům aktivně obsluhovat účty a získávat informace prostřednictvím
klasického či mobilního telefonu. Se službou ČSOB Linka 24 může klient komunikovat prostřednictvím: klientských poradců Call Centra (bankovní specialisté) nebo automatických služeb (předříkávané menu), případně pomocí strukturovaných SMS zpráv (služba SMS Standard).206
Klientský poradce je speciálně vyškolený pracovník, který s klientem vede řízený
rozhovor, směřující k uspokojení jeho požadavku po bankovním produktu, službě či
informaci. Poskytuje klientovi informace obecného charakteru. V případě, že klient požaduje
Telebanking. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z: www.csas.cz „Uživatelský manuálu pro klienty České spořitelny a.s. pro službu Servis 24 GSM banking“ [citováno: 5.ledna 2006] Dostupný z: www.csas.cz 206 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 17.
204 205
59
poskytnutí informací o svých konkrétních účtech nebo hodlá provádět operace s těmito účty, musí projít identifikační a autentizační procedurou.207
Automatický hlasový systém klientům umožňuje získat vybrané informace pomocí stisku
tlačítek na klávesnici telefonu s tónovou volbou. Po identifikaci je klientovi nabídnuto menu
zahrnující informace obecného charakteru a dále pak možnost přístupu k údajům o jeho účtu. U některých operací si klient může současně požádat o zaslání faxem, e-mailem nebo poštou.
Služba Standard SMS je založena na využití systému pevně strukturovaných SMS zpráv.
Požadavky na zaslání informací lze odeslat pomocí mobilního telefonu prostřednictvím jakéhokoliv operátora působícího v ČR.208
Volitelnou součástí služby ČSOB Linka 24 jsou ostatní produkty, které ČSOB nabízí:
ČSOB Mobil 24 (GSM Bankovnictví), ČSOB Internetbanking (internetové bankovnictví) a ČSOB Info 24 (automatické zasílání informací). ČSOB Mobil 24 je moderní služba GSM
bankovnictví využívající moderní technologie SIM Toolkit. Jednotlivé operace klient provádí
prostřednictvím přehledného menu zobrazeného na displeji mobilního telefonu.209 Služba je bezpečná jak z hlediska přenosu dat, tak i z hlediska pokusu o neoprávněné
použití mobilního telefonu. Přenos dat prostřednictvím mobilního telefonu je zabezpečen
šifrováním. Každá SIM karta má své šifrovací klíče, pomocí kterých se provádí zabezpečení komunikace s bankou.210
Z hlediska kompatibility jednotlivých produktů se, podle mého názoru, všechny sledované
banky projevují v podstatě shodně. Každá nabízí několik základních produktů v rámci každé
formy přímého bankovnictví, což v praxi znamená, že kromě odlišení nabídky specifického produktu pro osobní nebo „podnikatelské“ účty, nabízí i přizpůsobené produkty pro různé kategorie občanů (juniorské a studentské programy apod.).211
Z pohledu specifikace a porovnání služeb elektronického bankovnictví vybraných bank
bych zmínila zejména skutečnost, že banky nabízejí vzájemně substitutivní produkty, které se ovšem mohou lišit v určitých parametrech (např. v požadavku na zabezpečení, nákladech na
zřízení a provoz apod.). I když jsem v této kapitole použila pouze specifikaci a porovnání
jednotlivých produktů přímého bankovnictví pouze dvou největších bank, mé zjišťování šlo
za tento rámec s výsledkem, že nabídka ostatních bank v českém bankovním sektoru se Tamtéž, s. 17. Firemní bankovnictví. Přímé bankovnictví k firemním účtům. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z: http://www.firmy.mesec.cz 209 ČSOB Linka 24. [citováno: 5.ledna 2006] Dostupné z: www.csob.cz 210 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 17. 211 Internetbanking. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z: www.csob.cz
207 208
60
v mnohém shoduje s produkty dvou vybraných bank, i když u menších bank často ne v takovém rozsahu. V podstatě je ale možno říci, že rozvoj služeb přímého bankovnictví je
v období expanze a jeho konkrétní formy se šíří své nabídky a podmínkami přizpůsobují poptávce (tj. všem skupinám klientů). 212
Závěrem této subkapitoly bych ještě zdůraznila, že rozhodování klienta o využití
internetového bankovnictví může být v zásadě dvojího druhu. Nejde pouze o volbu
bankovního ústavu, která nabídne internetové bankovnictví šité na míru, ale také o to, zda využívat jednotlivé formy internetového bankovnictví finančního domu, jehož je klientem.
Tedy otázka přístupnosti, důvěryhodnosti a zabezpečení elektronické komunikace s bankou a právě o těchto důležitých skutečnostech pojednává kapitola 4.5.
4. 4. Vstupní a provozní náklady přímého bankovnictví Z pohledu banky je úspora z vytvoření alternativy přímého bankovnictví z dlouhodobého
hlediska jednoznačná. Úspora nákladů banky je dána snížením variabilních nákladů na jednu
transakci. Na druhou stranu je však potřeba uskutečnit investice, které alespoň krátkodobě zvýší fixní náklady. Tuto skutečnost bych demonstrovala na následujícím příkladu, kdy
banka sníží prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví variabilní náklady na jednoduchou transakci, kterou je například příkaz k úhradě.213
V případě, že klient zanese příkaz k úhradě na přepážku banky osobně, komunikuje se
zaměstnancem, který od něj formulář (nebo potřebná data) převezme a ověří klientovu
totožnost. Následně další zaměstnanec musí formulář zadat do systému a pro vyvarování se chybám, musí dojít k další kontrole zadaných dat. Nemluvě o případech, kdy číslo účtu příjemce je zadáno chybně a je potřeba klienta znovu kontaktovat. Vezmeme-li v úvahu
mzdové náklady na tyto zaměstnance, nájem budovy, ve které sídlí pobočka, fyzickou
ostrahu objektu apod., dostaneme se na vysoké náklady plynoucí z několika stovek takto provedených jednoduchých transakcí, které lze omezit tehdy, pokud klient pošle příkaz k úhradě do banky prostřednictvím telefonu nebo internetu.214
Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 17. 213 Jak dlouho musí klient čekat a kolik zaplatí? [citováno: 20.ledna 2006] Dostupné z: http://www.finance.cz 214 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. S. 66 – 67. 212
61
Aby však klient mohl tuto akci uskutečnit, musí banka investovat výrazně do
informačních technologiích. V přechodném období, které většinou trvá mnoho let, pak banka
musí platit jak zaměstnance na pobočkách, tak provozovat nákladné systémy elektronického bankovnictví, jejichž využívanost a rentabilita se bude zvyšovat pomalu a postupně. 215Není
totiž většinou reálné ihned po zavedení služeb elektronického bankovnictví zredukovat počet zaměstnanců a poboček (mnohdy je spíše potřeba najmout nové, kvalifikovanější
specialisty). Banky si moc dobře uvědomují, že by tento krok měl za následek ztrátu nemalé skupiny klientely, která dosud striktně vyžaduje osobní kontakt s bankou a o služby elektronického bankovnictví nemá zájem.216
Další dimenzí zavedení přímého bankovnictví ze strany banky je, dle mého názoru,
zatraktivnění služeb pro klienta, které se výrazně odráží v zájmu klientů o produkty banky a bankovní ústav jako takový.
Podle mého názoru je z pohledu klienta zásadní neocenitelnou výhodou elektronického
bankovnictví
úspora času, která je umožněna rychlým rozvojem služeb, jenž umožňují
obsluhovat účty z pohodlí domova. Jednou z možností je telefonní bankovnictví, služba, která umožňuje pracovat s účty klienta prostřednictvím telefonu. Jak jsem již zmínila,
existují dva základní druhy telefonního bankovnictví - v jednom případě komunikuje klient
pouze s automatem, pomocí klávesnice telefonu zadává čísla účtů, částku a další informace. Tento způsob je jistě levnější pro banky a často i pro zákazníky, bohužel však neumožňuje zadávat složitější příkazy. V druhém případě komunikuje klient přímo s živým asistentem, který se snaží vyplnit jeho přání. Nabídka možných služeb je většinou širší, i když mnohdy
jsou i poplatky vyšší. Telefonní bankovnictví nabízí v dnešní době téměř každá banka na
trhu.217Všechny banky již upustily od poplatku za zřízení a naprostá většina i za zrušení
telebankingu. Měsíční poplatky už tak nízké nejsou. Je nutno k nim připočíst ještě poplatky za telefon, protože ne všechny banky mají pro účely telebankingu zřízenou bezplatnou linku, popřípadě další poplatky, např. za použití živého operátora.218
Domnívám se, že nabízené služby, komfort a úspora času jsou pouze jedním rozměrem
internetového bankovnictví. Tím druhým je bezesporu cena, za kterou banky služby nabízejí.
Internetové bankovnictví je poskytování bankovních služeb přes celosvětovou počítačovou Zámečník, Petr. Zaplatí se internetové bankovnictví? [citováno: 5.ledna 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 216 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. s 67. 217 Hanton, Oldřich. Telefonní bankovnictví – kde a za kolik? [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z:: http://www.mesec.cz 218 Jak dlouho musí klient čekat a kolik zaplatí? [citováno: 20.ledna 2006] Dostupné z: http://www.finance.cz
215
62
síť - Internet. Z toho plynou nezbytné vstupní náklady na jeho využívání. Bez počítače
připojeného na Internet se klient prostě neobejde. Pokud klient nemá možnost připojení ze zaměstnání či školy nebo v uvedených zařízeních nemůže z jakýchkoli důvodů do banky
přistupovat (nevyhovující software, který nelze přeinstalovat, nařízení nadřízených, které nelze obejít, nastavení zabezpečení sítě, které znemožňuje spuštění bankovní aplikace apod.), musí počítat s náklady na pořízení nového vyhovujícího počítače v ceně kolem 15 tis. Kč
včetně monitoru a operačního systému. Připojení na Internet je poskytováno celou řadou společností zdarma, je však nutné počítat s poplatky za telefon.219
Klienty dále mohou překvapit ještě další náklady (např. ČSOB prodává čtečku čipových
karet za cenu od 550 Kč). HVB si nechá jen zálohu na bezpečnostní klíč (kalkulátor) ve výši
1500 Kč, kterou po ukončení smluvního vztahu vrátí). Některé z bank si kromě zařízení
nechávají platit také za vystavení certifikátů či jiné zprovoznění internetbankingu (Např. HVB, kde zaplatíte za inicializaci bezpečnostního klíče -kalkulátoru 250 Kč, ČSOB, která si
naúčtuje 100 Kč za vystavení čipové karty s certifikátem v případě, že od ní nechcete koupit čtečku apod.).220
Při rozhodování o rozšíření spektra využívaných bankovních služeb o internetové
bankovnictví hrají významnou roli všudypřítomné měsíční poplatky za vedení dynamicky se
rozvíjející služby. Náklady spojené s vedením účtu bývají kompenzovány výhodami v
podobě slev za platební styk provedený elektronicky. Například čistě internetová eBanka penalizuje nevyužití elektronického kanálu 20 Kč příplatkem ke každé operaci. Existují ale i
banky, které Internetové bankovnictví nezvýhodňují, ale ani jiné formy komunikace
nepenalizují (Volksbank, HVB Bank a Citybank, která dokonce vede službu internetového bankovnictví zdarma).221 Česká spořitelna při sjednané službě Servis 24, zahrnující i
internetové bankovnictví, poskytuje slevu na vedení sporožirového účtu ve výši 5 Kč. Navíc
za zaúčtování položky vzniklé elektronicky klient zaplatí místo 5 Kč jen 2 Kč. Náklady na
internetové bankovnictví (včetně ostatních přidružených služeb) se tak vrátí již při dvou
zadaných operacích měsíčně.222 ČSOB poskytuje slevu při zadaných platbách přes Internet ve výši 4 Kč, a zaplatíte tak 2 Kč při vnitrobankovním a 4 Kč při mezibankovním převodu.
Zámečník, Petr. Zaplatí se internetové bankovnictví? [citováno: 5.ledna 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 220 Zámečník, Petr. Zaplatí se internetové bankovnictví? [citováno: 5. 1. 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 221 Zámečník, Petr. Zaplatí se internetové bankovnictví? [citováno: 5. 1. 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 222 Sazebník České spořitelny a.s. pro bankovní obchody, Bod III. Přímé bankovnictví, [citováno: 5. 1.2006] Dostupné z: http://www.csas.cz
219
63
Vedení je zdarma, pořizovací náklady se vrátí po 25 platbách při vystavení čipové karty bez čtečky, případně po 138 platbách při zakoupení nejlevnější čtečky.223
Zda se klientovi internetové bankovnictví vyplatí, ovšem nezávisí pouze na slevách a
počtu provedených transakcí, ale nemalou roli hraje také pohodlí a úspora času, které mohou převážit i případnou menší finanční ztrátu.
Na rozdíl od telebankingu, je vybavení homebankingem poměrně nákladné a má význam
jen v případě, že se jedná o klienta s každodenním velkým množstvím plateb a inkas, o kterých má potřebu mít průběžný přehled. Banky však nabízejí alternativu pro drobné klienty v tzv. internetovém bankovnictví, jehož náklady jsou nepoměrně nižší.224
Podle názoru je výraznou přidanou hodnotou vnímanou klienty atraktivnost nabízených
služeb přímého bankovnictví u jednotlivých bankovních institucí. Určitá část populace
považuje rychlost služeb a úsporu času za velmi důležitou výhodu, kterou může přinést právě
používání těchto moderních prostředků. Stejně tak i hledisko tzv. ostatních výdajů, které soudobá ekonomická teorie nazývá „náklady prošlapaných podrážek“, hraje u některých klientů výraznou roli (pohonné hmoty, parkování, městská hromadná doprava).225
Vybrané položky Sazebníku poplatků ČSOB. [citováno: 20. 2. 2006] Dostupné z: http://www.csob.cz Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 195. 225 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. S. 67 – 68. 223
224
64
4. 5. Právní úprava komunikace elektronickými prostředky a
zajištění ochrany obsahu komunikace
Právní úprava komunikace elektronickými prostředky vychází ze zákona č. 124/2002 Sb.,
zákona o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé
Obchodní podmínky bank pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků musejí být v souladu s tímto právním předpisem.
Tento zákon upravuje jednak provádění převodů peněžních prostředků na území ČR a
provádění přeshraničních převodů, dále pak vydávání a užívání elektronických platebních prostředků a vznik a provozování platebních systémů v jakékoliv měně, vč. Práv a povinností
jejich účastníků (§ 1 tohoto zákona). Zákon v § 2 vymezuje subjekty smluvních vztahů jako banku (převáděcí instituci) a fyzickou a právnickou osobu (příkazce), která dává přímo převáděcí instituci příkaz k převodu (viz § 4 zákona), nebo která je konečným příjemcem
částky převodu (příjemce).226 V zákoně jsou dále upraveny okolnosti převodu, příkaz
k převodu, podmínky jeho účinnosti, lhůty provádění převodu, úroky z prodlení, okolnosti spojené s vydáváním a užíváním elektronických platebních prostředků a platebních systémů.227
V souladu s ustanovením § 21 zákona o platebním styku se spory, které vzniknou mezi
vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, mohou držitelé řešit tak, že se obrátí na orgán pro řešení sporů v souladu se zvláštním předpisem tzn. se zákonem 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění.
Podle zákona o platebním styku (ustanovení § 7 tohoto zákona) jsou provádějící instituci
stanoveny informační povinnosti. Provádějící instituce má informovat veřejnost „jasně a
srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné též
elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů“.228 Tato
informace musí vždy obsahovat následující parametry:229
a) lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce
příjemce nebo způsob, jakým bude tato lhůta stanovena; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven,
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 195. Zákon č. 124/2002 (zákon o platebním styku) 228 Zákon č. 124/2002 (zákon o platebním styku) 229 Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 261. 226
227
65
b) lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící
instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici
c) výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient platit za realizaci převodu
d) specifikace dne, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem,
e) vymezení postupů pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informací o postupech pro řešení sporu (§12),
f) údaj o směnných kurzech používaných převádějící institucí při přepočtu.
Jak jsem již zmínila upravuje zákon o platebním styku současně i problematiku
obchodních podmínek při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Vzorové
obchodní podmínky a jejich změny zveřejňuje ve Věštníku Česká národní banka.230 Vydavatel přitom informuje zájemce o vydání elektronického platebního prostředku o svých
obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, a to v dostatečném předstihu před vydáním elektronického platebního prostředků. Vydavatelská instituce je povinna v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda tyto podmínky
odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky ( §17 odst 2. zákona o platebním styku) a jaký je její obsah případných odchylek.231
Nejen cena a šíře služeb jsou rozhodujícím faktorem pro výběr internetového
bankovnictví. Svou roli hraje i způsob zabezpečení vstupu na účet přes přímé bankovnictví.
Podmínky zajištění přístupu se liší, zvolí-li klient kalkulátor, mobilní telefon, čipovou kartu, disketu s certifikátem nebo prosté uživatelské jméno s heslem.232
Zabezpečení internetových aplikací všech českých bank je jednoznačně na vysoké úrovni
z pohledu zajištění ochrany obsahu informace. Důkazem o tomto odvážném tvrzení je skutečnost, že za celou dobu jejich existence nepronikl na světlo monitorů ani papír novin žádný velký skandál s prolomením bezpečnosti.233
V následujícím textu se zmíním o konkrétních formách zabezpečení jednotlivých
bankovních aplikací v přímém bankovnictví.
Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 261. Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. s. 262. 232 Zámečník, P. Kalkulačka nebo mobil? [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.firmy.mesec.cz 233 Zámečník, P. Kalkulačka nebo mobil? [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.firmy.mesec.cz
230
231
66
Vstup na účet internetového bankovnictví se vždy provádí ze zabezpečené internetové
stánky k tomuto účelu bankou vyhrazené. Odkaz, kde se příslušná aplikace internetového bankovnictví nalézá, bývá na úvodní stránce webové stránky banky, případně se lze z úvodní stránky sérií kliknutí na pravých místech ke vstupní stránce postupně dostat.234
Při vstupu na účet musí klient prokázat, že je právoplatným majitelem disponibilních práv
k účtu a banka se musí prokázat, že je skutečně patřičnou bankou.
Podle mého názoru má banka svůj úkol podstatně jednodušší - stránky internetového
bankovnictví opatří certifikátem, vystaveným některou z uznávaných certifikačních autorit. Klient, který na stránky přijde, pak certifikátu buď věří a na účet vstoupí, nebo nevěří a k účtu se přes Internet nedostane. Na internetu nebo v jiném zdroji jsem však neobjevila jediný případ, kdy by se cizí subjekt v minulosti vydával za banku.235
Klientův úkol je na první pohled o něco složitější. Způsob prokázání oprávněnosti vstupu
na účet je závislý na technologii elektronického bankovnictví, kterou zvolila banka. Některé finanční domy nabízejí i několik variant, z nichž si může klient vybrat.
V dnešní době se užívá zejména pět prostředků, které banky nabízejí - mobilní telefon
(eBanka, Union banka), PIN kalkulátor (ČS, eBanka, HVB Czech Republic, Union Banka),
certifikát (ČS, eBanka, GE Capital Bank, KB, Raiffeisenbank, Živnostenská banka),
uživatelské jméno (Citibank, GE Capital Bank) a čtečka čipových karet (ČSOB). Každý tento způsob komunikace s bankou je spojen se specifickými prostředky zabezpečení a s ním spojenou náročností jeho aplikace a využití.236
Rozdíl při užití jednotlivých způsobů zabezpečení je popsán v následujícím textu. Jelikož
se jedná o problematiku velmi obsáhlou a z technického pohledu složitou, nebudu se
v následujících řádcích zaměřovat na technickou stránku proveditelnosti jednotlivých prostředků využívání služeb banky, nýbrž zejména na problematiku zabezpečení.
V případě zajištění mobilním telefonem (již lze užít všechny tři operátory T- Mobile,
Eurotel i Vodafone nemusíte s sebou nosit žádný přístroj navíc a navíc máte prostředek ke GSM bakovnictví.
Při užívání kalkulátoru máte přístroj velikosti kalkulačky, který není využitelný k jiným
účelům, podobně jako certifikáty, přenášené a uchovávané (zpravidla) na disketách, jež se
velmi snadno zapomínají v disketové jednotce. Česká spořitelna chrání své internetové Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. s. 80 – 81. 235 Zámečník, P. Kalkulačka nebo mobil? [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.firmy.mesec.cz 236 Přímé bankovnictví. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z : http://www.mesec.cz 234
67
bankovnictví vedle kalkulátoru i řadou hesel a kódů, které bývají oříškem i pro majitele účtu, což všechno dohromady potenciálně zvyšuje otázku zabezpečení účtu.237
Uživatelské jméno v podobě čísla účtu (GE Capital Bank) je pro klienta obvykle obtížně
zapamatovatelné; například Citybank pro zjednodušení využívá číslo platební karty. Přístup je však pro klienta v obou případech snadný - může být ale stejně snadný i pro neoprávněnou osobu, která získá potřebná čísla a kódy. GE Capital Bank je proto vybavena nízkým maximálním limitem denního převodu a speciální technologií, kterou úzkostlivě tají - prý za účelem omezení možností napadení.238
Čtečka čipových karet je perspektivní zařízení, které nalezne širší uplatnění zřejmě za
několik málo let (ČSOB). Jakmile se do elektronické podoby transformují průkazy totožnosti a rozličná oprávnění (např. řidičské) a čtečka karet bude standardní periferií počítačů. Vždyť
je lákavá představa mít na jednom místě platební karty několika bank, občanku a řidičák,
elektronické podpisy a certifikáty, elektronickou peněženku a běžný účet. Na druhou stranu v ekonomickém světě je stále připomínána potřeba rozložení rizika, spočívající v neinvestování do jediného produktu a necentralizování dokladů na jednom místě.239
Domnívám se, že při volbě internetového bankovnictví by měl být jedním z faktorů
rozhodování prostředek, jakým bude zabezpečen přístup k účtu. Zda pomocí mobilního telefonu, kalkulátoru, certifikátů, čipové karty nebo uživatelského jména a hesla nemá vliv
pouze na obtížnost či snadnost užívání, ale zejména na možnostech využití jedné technologie k více službám.240
Klíčovou otázkou úspěšnosti určitého systému homebankingu je ochrana klientů a
ochrana přenášených údajů. I když se jednotlivé systémy od sebe liší, společným
jmenovatelem je, podle mého soudu, bezpečnost přenosu dat, která je nejspolehlivější použitím zabezpečení kombinací různých šifrovacích algoritmů. Pro identifikaci klienta se
využívá elektronického podpisu s kombinací přístupových hesel do systému.241 Jednotlivé systémy mají také společné to, že u společnosti musí být určena jediná klíčová osoba (administrátor nebo správce), která definuje práva a přístupy dalších pracovníků včetně jejich
hesel. Řada systémů vyžaduje vložení kontrolní diskety, bez níž není možno systém vůbec spustit. Data lze šifrovat a kódovat za použití dvou nebo více nezávislých algoritmů. Jakmile Přímé bankovnictví. [citováno 5. ledna 2006] Dostupný z: http://www.mesec.cz Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 194 - 195. 238 Zámečník, P. Kalkulačka nebo mobil? [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.firmy.mesec.cz 239 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. s. 80 – 81. 240 Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 194 - 195. 241 Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 232. 237
68
dojde ke spojení s bankou, přicházejí na řadu další kontroly, které jsou obvykle složeny s kombinací hesel a přístupových kódů, které umožní nejprve vlastní spojení s bankou a
potom teprve přístup k určeným údajům nebo možnost odeslání příkazu apod. Klient nekomunikuje s bankovní aplikací, nýbrž s předřazeným počítačem, který je s pomocí dalších
bezpečnostních bariér oddělen od kont klientů. Přístupová hesla bývají pravidelně nebo
nepravidelně (na základě požadavku klienta) měněna. U některých bank se vyžaduje potvrdit realizaci platebního příkazu nebo jiné služby konfirmačním dopisem.242
Pro demonstraci konkrétního způsobu systému zabezpečení služeb elektronického
bankovnictví použiji příklad služby Servis 24 Internetbanking České spořitelny. Bezpečnost komunikace s bankou přes internet je založena na 128 bitovém šifrování a certifikátu serveru banky. Což v praxi znamená, že pro základní bezpečnost příkazů musí být zajištěno, aby
příkaz k bankovní operaci nemohl nikdo modifikovat. K tomuto účelu používá tato banka silné 128 bitové šifrování komunikace po Internetu pomocí technologie SSL. Pro navázání
šifrované komunikace navíc používá banka certifikát svého serveru vydaný důvěryhodnou certifikační autoritou. Certifikát zajistí, že klient skutečně komunikuje pouze se svou bankou, a ne s někým, kdo se za aplikaci Internetového bankovnictví pouze vydává. 243
Česká spořitelna v základní nabídce umožňuje jediný způsob zabezpečení účtu - pomocí
kalkulátoru, který si klient zakoupí při sjednání Internet bankingu. Vstup do systému je
střežen řadou kódů a hesel. Přihlášení do aplikace zahrnuje zabezpečení desetimístným klientským číslem zadaným pomocí virtuální grafické klávesnice, čtyřmístným klientským
heslem a osmimístným číslem. Tento způsob přihlášení je výrazem prokázání totožnosti
klienta a tím i zamezení přístupu k bankovním údajům třetí osobou.244 Kódy a hesla jsou zadané a zaslané bankou. Dále je možno v souladu s požadavkem vyššího zabezpečení použít autentizační kalkulátor nebo klientský certifikát (obě jako nadstandartní zabezpečení v rámci služby Servis 24). Samotný kalkulátor je zabezpečen navíc čtyřciferným PIN kódem, který je vygenerovaný samotným kalkulátorem.245
Po přihlášení přivítá klienta stránka s přehledem možností internetového bankovnictví,
kde nalezne kromě aktuálního a disponibilního zůstatku kontakty na uživatelskou podporu. Po správném zadání a ověření všech požadovaných údajů je klient oprávněn užívat všechny
Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné : 2005, 1. vyd. s. 195. Servis 24. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www. Servis24.cz 244 Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. s. 80 – 81. 245 Zámečník, Petr. Internetové bankovnictví České spořitelny. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 242
243
69
funkce. Své heslo si může kdykoliv změnit.246 Kdykoli může také požádat o obnovu klientského certifikátu. Službu SERVIS 24 Internetbanking musí klient aktivovat při prvním
použití ještě zadáním dalšího specifického údaje – čísla Protokolu o zřízení uživatele
(uživatelé, kteří si založili SERVIS 24 před datem 26.4.2004, zadají číslo smlouvy o poskytování služby SERVIS 24). Následující regulativní body zabezpečení napomáhají
celkovému zabezpečení transakcí peněžních převodů (užívají je v různé kombinaci všechny banky):247 • • •
Limit účtu
Limit služby SERVIS 24 Internetbanking Limit při podepisování
•
SMS zprávy o přijatých transakcích bankou prostřednictvím služby SERVIS 24 na
•
SMS zprávy o změně zůstatků
• •
klientem určený mobilní telefon nebo na e-mailovou adresu Autentizační kalkulátor Klientský certifikát.
Při uzavření smlouvy o poskytování služby SERVIS 24 si zvolí klient denní limit služby
SERVIS 24 Internetbanking pro aktivní transakce (max. 20 000,- Kč). Tento limit lze
kdykoliv snížit prostřednictvím služby SERVIS 24 Internetbanking nebo Telebanking. Opětovné zvýšení limitu je však možné pouze na pobočce České spořitelny po předložení
příslušných dokumentů. Pokud je limit služby SERVIS 24 Internetbanking pro klienta příliš
nízký, může velmi jednoduše autorizovat své transakce prostřednictvím bezpečnostních SMS do maximální souhrnné výše transakcí 200 000 Kč denně. 248
Limit účtu je maximální celková částka aktivních transakcí, které mohou být na daném
účtu uskutečněny prostřednictvím služby SERVIS 24 v rámci daného dne. Limit nelze překročit ani použitím autentizačního kalkulátoru nebo klientského certifikátu. Limit účtu je
volitelnou součástí zabezpečení peněžních převodů služby SERVIS 24 jako nadstandardní způsob zabezpečení pro realizaci nadlimitních transakcí a lze jej nastavit prostřednictvím služeb SERVIS 24 Telebanking nebo Internetbanking.249
Servis 24. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www. Servis24.cz Servis 24. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www. Servis24.cz 248 Zámečník, Petr. Internetové bankovnictví České spořitelny. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: www.mesec.cz 249 Zámečník, Petr. Internetové bankovnictví České spořitelny. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 246
247
70
Limit připodepisování je maximální denní částka všech aktivních transakcí, které mohou
být na účtech přiřazených k dané Smlouvě uskutečněny v rámci daného dne bez nutnosti jejich autorizace dalšími disponenty účtu. Při překročení limitu připodepisování musí být
každá následující transakce autorizována (připodepsána) dalšími disponenty účtu. Počet disponentů, kteří musí nadlimitní transakci připodepsat a limit připodepisování jsou
volitelnou součástí služby SERVIS 24 jako nadstandardní způsob zabezpečení a jsou uvedeny v klientově "Smlouvě o poskytování služby SERVIS 24". 250
Dále může klient v aplikaci Internetbanking aktivovat službu zasílání SMS zpráv o
potvrzení transakcí, které banka, přijala ke zpracování. Pro aktivaci či deaktivaci této funkčnosti je nutné zadat další údaj, a to číslo protokolu. Rovněž lze aktivovat službu zasílání
SMS zpráv o změně zůstatku či překročení zůstatku oproti nastaveným limitům. Ve
"Smlouvě o poskytování služby SERVIS 24" může klient uvést, zda si přejete autorizovat všechny zadané aktivní transakce na Vašem účtu. Autorizaci transakcí můžete potom provádět pomocí autentizačního kalkulátoru nebo pomocí klientského certifikátu.251
Aby ochranný systém aplikace Internetbanking mohl účinně plnit svou funkci v celém
rozsahu a klientova data nemohla být při komunikaci s bankou nikým zneužita, doporučuje
Česká spořitelna na svých internetových stránkách dodržování těchto jednoduchých bezpečnostních zásad: 252
1) Využívat aktivně kombinace všech bezpečnostních prvků služby SERVIS 24 Internetbanking.
2) Chránit důsledně přihlašovací údaje (klientské číslo a heslo) před dalšími osobami a
pokusit se je zapamatovat. Chce-li si je klient zaznamenat, měl by je uschovávat zásadně odděleně od sebe.
3) Nevolit snadno odhadnutelné heslo (např. 12345678). 4) Heslo pro Internetbanking často obměňovat.
5) Nastavit si přiměřený limit služby SERVIS 24 Internetbanking a limit účtu pro aktivní transakce a využívat bezpečnostní SMS.
6) Využít možnosti aktivace zasílání SMS o transakcích zadaných pomocí klientových přihlašovacích údajů.
7) Pokud klient provádí aktivní transakce ve veřejných prostorech, doporučuje banka používat pro přihlášení jeden z typů vyššího zabezpečení.
Servis 24. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http:// www. Servis24.cz Tamtéž. 252 Zabezpečení elektronického bankovnictví. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www. csas.cz 250
251
71
8) Nikdy se nepřihlašovat do aplikace Internetbanking v nedůvěryhodném prostředí, tedy tam
kde není plně zajištěno soukromí a kde zadávání přihlašovacích údajů může někdo odpozorovat.
9) Po odhlášení ze služby SERVIS 24 Internetbanking zavřít stávající okno prohlížeče a pro další případnou práci si otevřete nové okno.
10) Nikdy nesdělovat klientské číslo a heslo při ústní a telefonické komunikaci a neuvádějte jej v písemné komunikaci (dopis; e-mail). Heslo je jen soukromou věcí klienta a v zájmu bezpečnosti jej nesmí znát nikdo jiný: ani kolegové v práci či rodinní příslušníci. Heslo nesdělovat ani operátorovi podpory služby SERVIS 24 Internetbanking. 253
Z pohledu banky je zabezpečení zaměřeno na ochranu proti napadnutí svých systémů
účinnou kombinací hardwarových a softwarových obranných prvků, jakými jsou firewally,
detektory průniku nebo oddělením jednotlivých informačních systémů od přístupu z Internetu. Účinnost těchto ochran je pravidelně kontrolována v souladu se zásadami bezpečnostní politiky příslušné banky.254
V posledním roce došlo ke změně zabezpečení České spořitelny, která již netrvá na
autentizaci kalkulátorem, ale ponechává volbu mezi uživatelským jménem s heslem a "kalkulačkou" do značné míry na klientech.255
Česká spořitelna zavedla další nové prvky vyššího zabezpečení, kterými jsou grafická
klávesnice a snížení denního limitu. Při přihlašování standardní bezpečností je pro zadávání
bezpečnostního hesla zobrazena virtuální grafická klávesnice. Heslo zadáte kliknutím na jednotlivé znaky a číslice grafické klávesnice. Použití grafické klávesnice je volitelné.
Snížení limitu znamená, že denní limit služby SERVIS 24 Internetbanking byl snížen na 20
000,- Kč. Nadlimitní transakce však lze autorizovat i pomocí kódu zaslaného formou SMS zprávy do Vašeho mobilního telefonu.256
Přístup k účtům po telefonu je zabezpečen jedinečným klientským číslem a
bezpečnostním heslem, případně číslem smlouvy. Jejich zadáním vždy před zahájením
pasivních a aktivních transakcí na účtu je provedena klientova identifikace a ověřena jeho totožnost. Převod finančních prostředků z běžného účtu je v rámci služby SERVIS 24
Telebanking omezen denním limitem, který se vztahuje ke smlouvě klienta. Doporučená výše limitu je 50 tis. Kč (maximální limit je však možno stanovit až na 100 tis. Kč). Limit lze
Servis 24 Internetbanking [citováno 7.2.2006] Dostupné z: http://www.servis24.cz Zámečník, Petr. Internetové bankovnictví České spořitelny. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http://www.mesec.cz 255 Zámečník, P. Zaplatí se internetové bankovnictví? [citováno 5. ledna] http://www.firmy.mesec.cz 256 Servis 24 Internetbanking [citováno 7.2.2006] Dostupné z: http://www.servis24.cz 253
254
72
snížit prostřednictvím telefonního bankéře nebo v pobočce České spořitelny, zvýšení limitu
je však možné pouze v pobočce České spořitelny. Aktivní transakce může klient provádět do limitu nastaveného ve smlouvě bez použití autentizačního kalkulátoru. Má-li zájem o
provádění nadlimitních transakcí, můžete tyto realizovat pouze s použitím autentizačního kalkulátoru.257
Banka je chráněna v rámci telebankingu proti napadnutí svých systémů účinnou
kombinací hardwarových a softwarových obranných prvků. Ke zvýšení ochrany účtu přispívá i zaznamenávání všech operací prováděných přes IVR (automatickou hlasovou službu) či telefonní bankéře a automatické nahrávání hovorů s telefonními bankéři.258
Systém bezpečnosti služby ČSOB Linka 24 se skládá ze dvou částí. Jeho první částí je
jednoznačná identifikace klienta při vstupu do systému, a to na základě sdělení identifikačního čísla. Po úspěšné identifikaci následuje autentizace, jejíž úspěšné absolvování
vylučuje možnost zneužití služby neoprávněnou osobou. Služba Mobil 24 je bankou prezentovaná jako velmi bezpečný způsob zadávání transakcí jak z hlediska přenosu dat, tak i
z hlediska pokusu o neoprávněné použití mobilního telefonu. Přenos dat prostřednictvím mobilního telefonu je zabezpečen šifrováním (viz kapitola VII.1). Každá SIM karta má své šifrovací klíče, pomocí kterých se provádí zabezpečení komunikace s bankou.259
Všechny druhy zabezpečení již byly popsány s výjimkou využití elektronického podpisu,
který ČS neužívá a proto jej musím popsat prostřednictvím produktů ČSOB.
Jak již bylo řečeno v předešlé kapitole, při zřízení služby ČSOB Internetbanking 24 má
klient možnost volby mezi dvěma způsoby autorizace – elektronickým podpisem nebo SMS klíčem, s čímž jsou spojeny rozlišné systémy zabezpečení.260
V případě autorizace prostřednictvím elektronického podpisu získá klient při zřízení
služby ČSOB Internetbanking 24 čipovou kartu, na kterou budou uloženy jeho údaje a certifikát k elektronickému podpisu. Do systému služby se klient přihlásí pomocí čipové
karty a pro autorizaci aktivních operací využívá elektronický podpis, který se na čipové kartě
generuje a je unikátní ke každé operaci. Vysoká míra zabezpečení je dána skutečností, že tyto údaje nikdy čipovou kartu neopustí a není možné je z karty přehrát jinam. Karta je chráněna
Servis 24 Internetbanking [citováno 7.2.2006] Dostupné z: http://www.servis24.cz Zámečník, Petr. Internetové bankovnictví České spořitelny. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: www.mesec.cz 259 Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 7. 260 ČSOB Internetbanking 24. Produktový list. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http:// www.csob.cz 257
258
73
pomocí PINu, bez něhož ji nelze použít a je tak chráněna před zneužitím neoprávněnou osobou v případě např. ztráty nebo krádeže.261
Pro přihlášení do systému této služby přes SMS klíč, využívá klient Identifikačního číslo a
PIN. Pro autorizaci aktivních operací je klientovi po stisknutí tlačítka „Zaslat autorizační
kód“ zaslána SMS zpráva na mobilní telefon obsahující jednorázový autorizační kód pro
danou operaci. Autorizační kód má podobu devítimístného alfanumerického řetězce. Tento kód klient poté vepíše do určeného pole na formuláři.
Klienti, kteří jsou pasivními (umožňuje zobrazit pouze informace o účtech) nebo aktivními
uživateli verze (s čipovou kartou) si mohou aktivovat SMS klíč telefonicky prostřednictvím
klientských poradců služby ČSOB Linka 24. Tento způsob autorizace je sice velmi mobilní,
ale nevýhodou je, že banka nemůže garantovat včasné doručení SMS zpráv. V případě
vlastnictví služby ČSOB Mobil 24 může být SMS klíč zaslán šifrovanou SMS zprávou, což je z hlediska zabezpečení vhodnější způsob.262
Elektronické bankovnictví České spořitelny (Multicash) vyžaduje zabezpečení pomocí
elektronického podpisu, podobně, jako je tomu u služby ČSOB Internetbanking 24. Jak můžeme charakterizovat zabezpečení prostřednictvím elektronického podpisu a co vše je možno chápat pod výrazem elektronický podpis přibližují následující odstavce.263
Elektronický podpis představuje podle zákona o elektronickém podpisu údaje
v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a
které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity (totožnosti) podepsané osoby ve
vztahu k datové zprávě. V tomto pojetí rozumíme elektronickým podpisem i podpis v textu
e-mailové zprávy. Zákon o elektronickém podpisu upravuje především náležitosti zaručeného elektronického podpisu. Z tohoto důvodu se v praxi pod pojmem elektronický podpis většinou rozumí zaručený elektronický podpis, což jsou digitální data, která podepisující
osoba vytváří pomocí svého soukromého klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat.264
Elektronický podpis chápeme jako jeden z hlavních nástrojů identifikace a autentizace
fyzických osob v prostředí internetu. Stále více právních předpisů umožňuje jeho rozšířené používání i v oblasti orgánů veřejné správy, a to jak při vzájemné komunikaci mezi úřady, tak i při komunikaci občanů s jednotlivými bankami a úřady.265
ČSOB Internetbanking 24. Produktový list. [citováno 5. ledna 2006] Dostupné z: http:// www.csob.cz Tamtéž. 263 Multicash ČS. [citováno: 5. ledna 2005] Dostupné z: http://www.csas.cz 264 Elektronický podpis. [citováno: 6. května 2005] Dostupné z: http://www.micr.cz 265 Tamtéž. Kol. autorů. Elektronický podpis. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2002. s. 7 –8. 261
262
74
Elektronický podpis musí být tudíž chápán ve spojitosti s určitým elektronickým
dokumentem (platebním příkazem apod.) a určitým subjektem (klientem), který podpis vytvořil. Dále musí být k dispozici způsob, kterým lze tuto spojitost podpisu s dokumentem a spojitost podpisu se subjektem jednoznačně ověřit.266
Zákon umožňuje používání elektronického podpisu v soukromoprávní oblasti, tj.
například při komunikaci bank s jejich klienty. V těchto případech je na komunikujících
subjektech, zda použijí tuto formu komunikace a jaký typ elektronického podpisu, případně certifikátu a jakého poskytovatele certifikačních služeb zvolí. Pouze v případě, že se zcela
svobodně strany rozhodnou kvalifikované certifikáty ve smyslu tohoto zákona, případně vydané akreditovanými poskytovateli, musí se jednotlivé strany řídit příslušnými ustanoveními zákona.267
Zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném
akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb – Kvalifikovaným certifikátem se rozumí certifikát, který má náležitosti stanovené zákonem o eletronickém podpisu a byl
vydán poskytovatelem certifikačních služeb, splňujícím podmínky, stanovené tímto zákonem pro poskytovatele certifikačních služeb vydávající kvalifikované certifikáty. Požadavky na
poskytovatele certifikačních služeb vydávající kvalifikované certifikáty upřesňuje vyhláška
č. 366/2001 Sb.268 Tento typ podpisu je základním typem elektronického podpisu, kterým se
zabývá zákon o elektronickém podpisu a má pro příjemce vysokou vypovídací hodnotu a důvěra v něj je vysoká. Slouží pro styk příjemce a jiného subjektu, který vlastní kvalifikovaný certifikát. Příjemce podepsanou osobu nemusí znát osobně, data pro ověřování elektronického podpisu získá příjemce z kvalifikovaného certifikátu. Důvěra v obsah
certifikátu je podmíněna důvěrou v poskytovatele certifikačních služeb, který certifikát vydal.269
Ministerstvo informatiky ČR uděluje akreditace k působení jako akreditovaný
poskytovatel certifikačních služeb, vyhodnocuje shody nástrojů elektronického podpisu s požadavky stanovenými zákonem o elektronickém podpisu a prováděcí vyhláškou, ověřuje kvalifikované certifikáty poskytovatelů certifikačních služeb, kteří požádali o udělení
akreditace a vykonává dozor nad dodržováním zákona o elektronickém podpisu. Současně
Elektronický podpis. [citováno: 5. května 2005] Dostupné z: http://e-podpis.bod.cz, [ Kol. autorů. Elektronický podpis. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2002. s.7. 268 § 12, §6, §2 Zákona 227/2000 sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), v platném znění 269 Srov.: Kol. autorů. Elektronický podpis. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2002. s. 102 – 109.
266
267
75
stanovuje požadavky na celkovou bezpečnostní politiku a systémovou bezpečnostní politiku poskytovatelů certifikačních služeb vydávajících kvalifikované certifikáty.270
Vydávání certifikátů probíhá v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém
podpisu včetně pozdějších novelizací 271 a vyhláškou Úřadu pro ochranu osobních údajů č.
366/2001 Sb., upřesňující podmínky § 6 výše zmíněného zákona specifikujícího povinnosti poskytovatele certifikačních služeb vydávajícího kvalifikované certifikáty a § 17, který definuje prostředky pro vytváření a ověřování zaručených elektronických podpisů.272
Zákonem č.517/2002 Sb. přešla kompetence k zákonu o elektronickém podpisu z Úřadu
pro ochranu osobních údajů na Ministerstvo informatiky ČR (od 1.1.2003). Koncem června 2004 schválila sněmovna v pořadí poslední novelu zákona o elektronickém podpisu č.
227/2000 Sb., která zavádí zejména pojem elektronické značky („podpis zařízení“) a kvalifikované časové razítko.273
Data pro vytváření a ověřování elektronického podpisu jsou chráněna, jako každé jiné
údaje na nosiči informací, ustanovením §257a trestního zákona „Poškození a zneužití záznamu na nosiči informací“.274 Podle této skutkové podstaty jsou chráněny před možným
útokem pachatele veškeré datové zprávy, obsahující informace, tj. i certifikát nebo jeho část, stejně jako podepsaná zpráva jako celek nebo jen její část, tj. elektronický podpis. Otázkou
zatím v soudní praxi neprozkoumanou je, zda data pro vytváření a ověřování elektronického podpisu jsou osobními údaji chráněnými podle zákona č.101/200 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomuto je chráněn obdobným způsobem i certifikát, samozřejmě nikoliv proti sdělení či zpřístupnění, což je přímo jeho posláním, ale pro případ stíhání pachatele v případě, že se pokusí podvrhnout falešný certifikát.275
Podepsaný dokument nebo jen jeho část elektronický podpis, by mohly, být rovněž
chráněny jako osobní údaje, a to v případě, že by byl ke zprávě připojen certifikát, nebo uvedeny adresa jeho uložení (na serveru).
Z hlediska ochrany podepisujících osob i příjemců podepsaných zpráv tradičními
soukromoprávními prostředky je také potřeba uvést odkaz na obecná ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, na která odkazuje zákon o elektronickém podpisu v ust. § 5 odst. 2 (odpovědnost podepisující osoby) a § 7 (odpovědnost poskytovatele certifikačních E-podpis. [Citováno: 6. května 2005] Dostupné z: http://www.micr.cz Novela zákona o elektronickém podpisu (č. 440/2004 Sb.) 272 Elektronický podpis. [Citováno: 6. května 2005] Dostupné z: http://www.caczechia.cz, 6.5.2005. 273 Elektronický podpis. [Citováno: 6. května 2005] Dostupné z: http://www.crypto-world.cz. 274 Zákon č.140/1961 Sb. , trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 275 Smejkal, V. Elektronický podpis jako nástroj pro zvýšení bezpečnosti informačních systémů. Brno: VUT Brno, 2003. 1. vyd. s. 22. 270
271
76
služeb).276 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. 430/2000 vyplývá skutečnost, že pokud provede banka příkaz, který neobsahuje pravý podpis jako vyjádření projevu vůle oprávněné osoby, jde vždy o porušení povinnosti uvedené v § 710 obchodního zákoníku.277
V této kapitole jsem provedla rozbor možností zabezpečení a ochrany obsahu informací,
které poskytují bankovní ústavy v rámci nabízených produktů přímého bankovnictví. Domnívám se, že stupeň zabezpečení se v podstatě výrazně liší ani ne tak napříč bankami, jako spíše mezi jednotlivými bankovními službami. Podle mého zjištění, mají klienti v podstatě na výběr mezi průměrným systémem zabezpečení (např. pomocí PIN, hesel a kódů) až k nejvyššímu systému ochrany pomocí certifikovaných služeb (patrný je však rozdíl
v ceně a technologické náročnosti). V komplexním pohledu však můžu říci, že pokud klient
dodržuje doporučená bezpečnostní pravidla, nemá konkrétní důvod se o bezpečnost svého účtu a s ním spojených transakcí obávat.
Postup, který jsem pro nastínění způsobů zabezpečení jednotlivých produktů přímého
bankovnictví použila se může jevit jako velmi podrobný, ale z důvodu rozmanitosti
konkrétních procesů a nutnosti jejich odlišení tuto cestu považuji za jedinou přijatelnou. Problematika zabezpečení jednotlivých bankovních aplikací v přímém bankovnictví je velice
složitá a vyžadovala by jistě mnohem podrobnější rozbor, který jsem z kapacitních důvodů v této práci nemohla použít.
276 277
Tamtéž, s. 21. Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005, 1. vyd. s. 244.
77
Závěr Základním zadáním této bakalářské práce bylo uvést podstatné okolnosti a podmínky
pozitivně-právní úpravy smlouvy o běžném účtu a provést rozbor obchodních podmínek
používaných bankami jak z pohledu banky, tak i z pohledu klienta - majitele účtu. Rozbor problematiky smlouvy o běžném účtu je postupně řešen od samotného terminologického zakotvení souvisejících pojmů, přes rozbor historicko-právního rámce tohoto typu smlouvy až k samotnému rozboru obsahu smlouvy o běžném účtu.
Domnívám se, že dispozitivní povaha právní úpravy smlouvy o běžném účtu je velmi
vhodná, jelikož smluvní strany se od ní mohou ve smlouvě odchýlit a zákon platí jen tehdy, pokud tak neučiní. V souladu s přenechání široké míry smluvní autonomie stranám, je v praxi
dle mého názoru zcela obvyklé sjednávání bližších podmínek v rámci samotné smlouvy o běžném účtu nebo v obchodních podmínkách, na které odkazuje a které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé. Současně zaujímám názor, že obvyklý přístup bank, které nabízejí klientům unifikované bankovní podmínky by měl být nahrazen smluvním
dojednáním obsahu smlouvy oběma stranami. Což by vedlo k tomu, že potenciální účastník smlouvy by nebyl zásadně vyloučen z možnosti podílet se na dotváření podmínek kontraktu.
Ustanovení obchodního zákoníku upravující smlouvu o běžném účtu obsahují dle mého
názoru komplexní úpravu tohoto smluvního typu. Stejně tak i požadavek na písemnou formu
respektuje citlivost a důležitost obsahu tohoto smluvního vztahu. Domnívám se také, že pro otázku ochrany majitele účtu je důležitá existence kogentního ustanovení § 710 odst. 2, která stanovuje nutnost zvláštní plné moci pro nakládání s účtem. Oproti dřívější právní úpravě,
která vyžadovala formu notářského podpisu, je vhodnější úprava stanovující, že s peněžními
prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech
předaných majitelem účtu bance a jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu, čímž se celý vztah zjednodušuje. V souladu s vývojem soudím, že nakládání
s peněžitými prostředky na účtu příkazy podepsanými podle podpisového vzoru bude však
stále častěji nahrazovat užití technických prostředků (platební karty, formy přímého bankovnictví), což bude vyžadovat novou adekvátní právní úpravu. V této souvislosti se
domnívám, že již dnes většina bank přímo ve smlouvě o běžném účtu upravuje způsob dispozice při nakládání s prostředky na účtu tak, aby byla vyloučena (nebo omezena) možnost jejich zneužití.
78
Dle mého názoru je v práci stěžejní právě část týkající se obsahu smluvního závazku
vyplývajícího ze smlouvy o běžném účtu, na níž navazuje kapitola o vzniku a zániku
smluvních vztahů ze smlouvy o běžném účtu. Ta se zabývá smlouvou o běžném účtu jako procesem, jenž má svůj začátek, průběh a ukončení a jehož výrazem je smluvní ujednání banky a klienta.
Domnívám se, že naprosto vhodně směřuje k ochraně majitele účtu jednoznačně kogentní
ustanovení § 713 odst. 2 obchodního zákoníku, které vyjadřuje povinnost banky připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním
předpisem. Podle mého názoru je z hlediska ochrany klienta adekvátní i skutečnost, že mezibankovní převod musí provést banka do dvou dnů a v rámci jedné banky musí být převod uskutečněn za jeden den, což zabraňuje nepřiměřenému prodlužování převodu s cílem
získání úroků. Platnost tohoto ustanovení považuji z pohledu ochrany klienta za nezbytné, stejně tak i povinnost úhrady škody klientovi při zpožděné platbě.
Perspektivnost bezhotovostního styku je, podle mého názoru, spojena zejména s rozvojem
využívání nových informačních technologií a tím tedy všech forem přímého bankovnictví. Domnívám se, že smlouva o běžném účtu jako základní smluvní vztah, ke kterému nabízejí
banky další související bankovní služby a produkty, bude v budoucnu procházet další právní úpravou, která bude reagovat na požadavky modernizace a usnadňování komunikace mezi
bankou a klientem. Vyjádřila jsem rovněž obavu, že jako určitý demotivující prvek může
v této oblasti působit na zájemce o uzavření smluv o běžném účtu velmi nízká sazba úročení částek vložených na účet.
V práci byl rovněž proveden rozbor specifických rysů obchodních podmínek obecně
(vyplývající z požadavku ČNB) a také jejich konkrétní aplikaci v podobě obchodních podmínek dvou největších českých bank (ČS, ČSOB). Prostor byl ve značné míře věnován i klientskému pohledu na jednotlivé body obchodních podmínek i obecným otázkám
klientského přístupu bank. Tato kapitola se věnovala i spolupráci bank se státními orgány -
ve smyslu stabilizace a realizace požadavků veřejnosti v oblasti kvality a parametrů poskytování bankovních služeb.
Domnívám se, že většina bank působících v bankovním systému České republiky se
snaží formulovat své obchodní podmínky tak, aby byly oboustranně vyvážené a práva a povinnosti klientů byly definovány jasně, srozumitelně a v souladu s právními předpisy.
Obchodní podmínky našich největších bank, které jsem při studiu měla k dispozici
zdůrazňovaly prioritu informovanosti klienta. Soudím, že je tento požadavek důležitý
79
zejména proto, že informační toky bývají zařazovány mezi nejcennější zdroje, což si banky velmi dobře uvědomují.
Současně bych bankám vytkla pasivitu v oblasti řešení důležitých klientských otázek,
které by zpřehlednili a zjednodušily orientaci klientů na trhu bankovních produktů a služeb. Mám na mysli zejména požadavek převoditelnosti čísel bankovních účtů, zrušení poplatků za platby státním institucím a při rušení účtů, sjednocení názvů služeb a produktů a s tím
spojený sazebníkový přehled uvádějící celkovou cenu za službu a především zdůrazňování bezpečnostních pravidel klientům především při využívání služeb přímého bankovnictví. Domnívám se, že splnění všech těchto požadavků by znamenalo výrazný průlom na poli
bankovních služeb a z klienta by se konečně stal rovnocennější partner ke komunikaci s bankovními institucemi.
Podle mého názoru je ve značné míře v bankovní praxi bankami také využívána možnost
určit část smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Domnívám se, že je zde zjevná ilustrace typicky adhézní povahy smlouvy o běžné účtu, která je však limitována souladem s § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Při zjišťování způsobu realizace v bankovní praxi, jsem zjistila,
že každá banka disponuje obchodními podmínkami obecné povahy a zahrnují většinou obecnější rovinu okolností smluvních ujednání, které jsou rozsáhleji a konkrétněji
formalizovány v obchodních podmínkách ve smyslu § 273. Podle mého zjištění poskytuje
většina bank oba druhy obchodních podmínek na vyžádání a proto má klient možnost se s obchodními podmínkami seznámit ještě před návštěvou banky.
Kodex chování mezi bankami a klienty278 vydaný Českou bankovní asociací, kterým
vyhlásila standardy chování platné pro bankovní instituce ve vztahu ke klientům a současně
stanovila i limity vzájemných nároků a očekávání, bych z pohledu klienta zhodnotila jako výrazně slabý ve třech místech. Prvním z nich je jeho naprostá dobrovolnost, druhým
nedostatkem kodexu je podle mého názoru absence vymahatelnosti dodržování standardů a třetím slabým místem je nevhodnost kapitoly obsahující jedenáct požadavků,279 které musejí
klienti akceptovat, pokud jejich banka přistoupila ke kodexu. Podle mého názoru mohou některé požadavky u klientů vyvolat vlnu nevole. Navzdory těmto nedostatkům se do Kodexu nepodařilo prosadit některé cenné požadavky Ministerstva financí (např. převoditelnost čísel účtů nebo zrušení poplatků za platby státním institucím).
Mezi druhou stěžejní oblast zájmu této bakalářské práce patřila problematika přímého
bankovnictví, včetně forem elektronického bankovnictví. Části týkající se přímého 278 279
Kodex chování mezi bankami a klienty. Dostupné z: http://www.Czech-ba.cz, [Citováno: 20.2.2006] Kodex bankovních služeb České spořitelny. Dostupné z: http://www.csas.cz, [Citováno: 20.2.2006]
80
bankovnictví byla z mé strany věnována velká pozornost, jelikož je otázka rozvoje nabízených služeb v elektronickém bankovnictví v současnosti velmi aktuální a progresivní.
Z tohoto hlediska je nutné tyto části bakalářské práce chápat jako určité shrnutí stavu v daném období (leden 2006) a v daném místě (tj. jen v ČR).
Domnívám se, zvýšená poptávka po službách přímého bankovnictví je v současnosti
ovlivněna velkým nárůstem poptávky po uzavírání běžných a debetních účtů a pohodlnému a
časově neomezenému přístupu k nim. Vzdálený přístup a on-line bankovní služby jsou
jednou z nejvyužívanějších služeb elektronické datové komunikace jako takové. Elektronické
bankovnictví zahrnuje řadu rozsáhlých forem a s nimi spojených technologií, jejichž podstatu jsem se pokusila v práci vystihnout. Základní nabízené služby jsou internetbanking,
homebanking, phonebanking, GSM banking a WAP banking, které jsou veřejností v rozmanité míře využívány a jejichž způsobem využití a výhodami se tato bakalářská práce v nemalé míře zabývá. Vzdálený přístup do banky s využitím různých komunikačních
prostředků využívá podle dostupných údajů 60 až 80% malých a středních podniků, u
velkých společností je toto využití téměř stoprocentní,280 s čímž koresponduje požadavek na
nepřetržitý vývoj jednotlivých forem přímého bankovnictví.
V práci jsem se pokusila popsat a částečně porovnat jednotlivé aplikace a produkty
vybraných českých bank v oblasti přímého bankovnictví. Z důvodu kapacitních úspor jsem k rozsáhlejšímu rozboru zvolila dvě české banky s největším množstvím klientů a tedy i s rozsáhlými možnostmi v rámci svých nabízených produktů: Českou spořitelnu a.s. a ČSOB
a.s. Očekávaným výsledkem mého sledování jednotlivých forem přímé bankovní
komunikace je, že z pohledu pohotovosti v tomto odvětví bankovnictví začíná převládat internetbanking, ovšem pokud se zaměříme na požadavek mobilnosti či rychlosti, s jakou lze tyto bankovní transakce provádět, je telefonní služba neocenitelná.
Podle mého názoru je pro soukromou klientelu hlavní výhodou přímého bankovnictví
úspora času a peněz na poplatcích, firemní klientela přidává další benefit – možnost propojení běžného účtu s firemním účetnictvím. Firemní klientela má k dispozici v podstatě stejné přímé přístupové kanály jako soukromé osoby (telefon, GSM, Internet), navíc přidává homebanking, jehož připojení na účetní systém je nejvíce komplexní. Jako společnou výhodu
pak vidím možnost komunikovat s bankou z celého světa, pokud má klient přístup k internetu, a také nižší cena oproti formám nepřímého bankovnictví.
Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. s. 1.
280
81
Podle mého názoru je vybavení homebankingem na rozdíl od telebankingu poměrně
nákladné a má význam jen v případě, že se jedná o klienta s každodenním velkým množstvím
plateb a inkas, o kterých má potřebu mít průběžný přehled. Banky však nabízejí alternativu pro drobné klienty v tzv. internetovém bankovnictví, jehož náklady jsou nepoměrně nižší.
Domnívám se, že zabezpečení internetových aplikací většiny českých bank je
jednoznačně na vysoké úrovni z pohledu zajištění ochrany obsahu informace. Důkazem o tomto tvrzení je skutečnost, že za celou dobu jejich existence nepronikl na světlo monitorů ani papír novin žádný velký skandál s prolomením bezpečnosti.
Banka je chráněna v rámci jednotlivých forem přímého bankovnictví proti napadnutí
svých systémů účinnou kombinací hardwarových a softwarových obranných prvků, jejichž
užití a nastavení závisí pouze na požadavku klienta. Dle mého zjištění se stupeň zabezpečení v podstatě výrazně liší ani ne tak napříč bankami, jako spíše mezi jednotlivými bankovními
službami. Klienti mají v podstatě na výběr mezi průměrným systémem zabezpečení (např. pomocí PIN, hesel a kódů) až k nejvyššímu systému ochrany pomocí certifikovaných služeb (patrný je však rozdíl v ceně a technologické náročnosti).
Závěrem mého zamyšlení nad přínosem přímého bankovnictví je skutečnost, že přímé
bankovnictví rozhodně neznamená konec bankovních poboček. Jednak k vývoji směrem
k internetu a mobilním komunikacím bude docházet postupně a ještě dlouhou dobu bude existovat segment populace, který nebude ochotný přijmout moderní technologie. Domnívám
se, že pravděpodobný vývoj bude probíhat tak, že moderní banky budou postupně přetvářet své pobočky na konzultantsko-prodejní místa, kam klient bude chodit pouze tehdy, když tam
dostane přidanou hodnotu ve formě rady. Běžné operace bude klient provádět sám pomocí technologií, které mu budou přístupné.
82
ENGLISH SUMMARY
The primary objective of this thesis is to summarise all relevant conditions
and circumstances of the positivist law codification of
current account
contracts and to analyse the terms and conditions used by banks. This is to be
conducted from the perspective of a bank as well as from the perspective of a client - the account holder. The area of current accounts covered by this thesis
includes specific terminology, analysis of the legal and historical framework of this type of contract and an analysis of the contract itself.
The paper also analyses specific features of terms and conditions both
generally and in their practical applications by the two largest Czech banks (CS
a. s., CSOB a. s.). Particular focus is paid to the client's perspective of the
individual elements of the terms and conditions and banks' approach to their clients in general is discussed. This chapter also covers the area of banks
cooperation with state administration - in terms of stabilization and the implementation of public interest in quality and conditions of bank services.
The second main area that this thesis adresses is direct banking, including
various kinds of electronic banking. Electronic banking consists of a number of different forms and related technologies; the basis of these is outlined. Primary services include internetbanking, homebanking, phonebanking, GSM banking and WAP banking. This thesis looks at how these services are being used by the
public and specific advantages and usage patterns are discussed. Each of the electronic banking services uses a specific method to authenticate the account
holder; it is these security measures that the chapter on direct banking is based around.
83
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Bažantová, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Studie 4. Praha: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, 1. vyd. 215 s.
Bejček, J., Hajn, P. Jak uzavírat obchodní smlouvy. Praha: Linde, 2003, 2. vyd. 284 s. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Praha: C.H. Beck, 2003, 3. vyd. 551 s.
Bejček, J., Kotásek, J., Marek, K. a kol. Nástin obchodního práva II. Brno: PrF MU, 2004, 1. vyd. 122 s. + 1 CD.
Blažek, J., Uklein, J. Bankovnictví. Brno: PF MU a Doplněk, 1997, 1. vyd. 180 s. Čapek, K. Hospodářský zákoník a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1984, 3. vyd. 644 s.
Dvořák, P. Bankovnictví. Praha: VŠE, 1998. 1. vyd. 341 s. Forišková, D. Bankovnictví. Ostrava: PdF OU, 2003, 1. vyd. 100 s. Grublová, E. Prusák, J. Přádka, M. Steinová, M. Internetová ekonomika. Základy elektronického podnikání. Ostrava: Repronis, 2002, 1. vyd. 90 s.
Jarolímek, J. Využití služeb elektronického bankovnictví. In Vliv web technologií na konkurenceschopnost IT 2001. Praha: PEF ČZU, 2001, 1. vyd. 40 s.
Kol. autorů. Elektronický podpis. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2002. s. Jílek, J. Peníze a měnová politika. Praha: GRADA, 2005, 1.vyd. 890 s. Kipielová, I. a kol. Bankovnictví. Praha: Fortuna, 1995, 1. vyd. 208 s. 84
Marek, K. K obchodním závazkovým vztahům: ke smluvnímu obchodnímu právu. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: MU,2005, č. 1, s. 11 – 19.
Marek, K. Ke smlouvám bankovních služeb( 1. část). Právní rádce. Praha: Economia, 1994, č.3, s.15.
Marek, K. Ke smlouvám bankovních služeb(2. část). Právní rádce. Praha: Economia, 1994, č.4, s.14–16.
Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno: PF MU, 2004, 5. vyd. 316 s. Marek, K. Obchodní závazkové vztahy. Právní rádce. Praha: Economia, 2004, č. 3, s. 28 – 29.
Marek, K. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2005, č. 12, s. I – XIII. Marek, K. Smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: MU, 2005, č. 3, s. 316 – 320.
Marek, K. Smluvní obchodní právo, kontrakty. Brno: MU, 2006, 399 s. Polouček, S. Bankovnictví. Opava: SU - OPF v Karviné, 2005, 1. vyd. s. 387. Pospíšil, R. Bankovnictví pro právníky. Olomouc: PrF UP OL 2004, 1. vyd. 214s. Pospíšilová, A., Pospíšil. M. Obchodní vztahy a spory. Praha: VŠAP s.r.o., 2005. 1. vyd. 350 s.
Pravdová, M. Obchodní zákoník: právní stav ke dni 1. listopadu 2005. Praha: C.H. Beck, 2005, 276 s.
Revenda, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2003 , 3.vyd. 475 s.
85
Rysková, S. Arbitr má více pravomocí. Ekonom, 2005, č. 3, s. 56 – 57. Rysková, S. Bankovní nadílka. Ekonom, č. 1, 2006. s. 58 – 59. Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Praha: Grada Publishing, 1998, 1. vyd. 304s. Štenglová, I., Plíva, S. a kol. Obchodní zákoník s komentářem. Praha: C.H.Beck, 1995. 588 s.
Štenglová, I. Obchodní zákoník: komentář. Praha. C. H. Beck, 2004, 1493 s. Štenglová, I. Obchodní zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2005, 1515 s. Suchoža, J. Hospodárské zmluvy. Bratislava: Obzor, 1985, 1. vyd. 312 s. Ulrych, M., Pfeiferová, D. Bankovnictví. Praha: EF ČZU, 2001, 1. vyd. 264 s. Vencovský, Fr. a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. 1. vyd. 593 s.
http://www.csas.cz
http://www.csob.cz
http://www.czech-ba.cz
http://www.e-podpis.bod.cz http://www.finance.cz
http://www.finarbitr.cz
http://www.gecapital.cz http://www.kb.cz
http://www.mesec.cz
http://www.mfcr.cz http://www.micr.cz
86
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, spis. zn. 9 Cmo 430/2000 Směrnice Rady ES č. 77/780/EHS z 12.12. 1977 Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu)
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů
87
