Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
Diplomová práce
VĚCNÁ BŘEMENA A SLUŽEBNOSTI K POZEMKŮM V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ
Lenka Girtová
2014/2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Věcná břemena a služebnosti k pozemkům v právní úpravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Brně dne 8. dubna 2015
…..………………………………
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za metodickou pomoc, odborné vedení a za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce. Také děkuji své rodině, která mě po celou dobu mého studia podporovala. 3
Abstrakt Tato diplomová práce se
zabývá
právní
úpravou
věcných
břemen
k pozemkům, dnes označovaných za pozemkové služebnosti. První čás t práce obsahuje obecný výklad k dané problematice, zařazuje institut věcných břemen do systému práva, vymezuje základní pojmy a popisuje historii právní úpravy na území českých zemí. Zabývá se i aktuální soukromoprávní i veřejnoprávní úpravou věcných břemen obecně. Stěžejní část práce pojednává o vybraných aspektech pozemkových služebností v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jejich aktuální právní úprava je komparována s úpravou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Práce odkazuje i na dosavadní judikaturu soudů, která je dnes i přes kompletní rekodifikaci občanského práva stále použitelná. Klíčová slova Věcná břemena, služebnosti, reálná břemena, pozemkové služebnosti, občanský zákoník
Abstact This diploma thesis deals with the czech legal regulation of land easements, nowadays called land servitudes. First part of the thesis is a general introduction of the easements, it describes basic terms and the history of the legislation on the territory of the Czech republic. It also deals with the up-to-date easements legal regulation in private and public laws. The main part of the thesis discuss about selected aspects of land servitudes stipulated in Act No. 89/2012 Coll., Civil Code. This actual legislation is compared to previous legislation contained in Act No. 40/1964 Coll., Civil Code, as amended. The thesis refers to relevant case law, which is nowadays often applicable despite the complete recodification of a civil law. Key Words Easements, servitudes, real burdens, land servitudes, Civil Code
4
OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKR ATEK.................................................................. 7 ÚVOD ..................................................................................................................... 8 1. VĚCNÉ BŘEMENO JAKO VĚCNÉ PRÁVO K CIZÍ VĚCI .................... 11 1.1 POJETÍ A PODSTATA VĚCNÝCH PRÁV K CIZÍ VĚCI .......................................... 11 1.2 VĚCNÉ BŘEMENO JAKO POJEM ...................................................................... 12 2. VĚCNÁ BŘEMENA Z POHLEDU HISTORIE .......................................... 15 2.1 HISTORICKÝ VÝVOJ DO ROKU 1964 .............................................................. 15 2.1.1 Římské právo ........................................................................................ 15 2.1.2 Rakouská a prvorepubliková právní úprava ........................................ 16 2.1.3 Osnova československého zákona z roku 1937 .................................... 17 2.1.4 Občanský zákoník z roku 1950............................................................. 18 2.2 OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 A JEHO NOVELIZACE .............................. 18 3. VĚCNÁ BŘEMENA A NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK .......................... 22 3.1 OKOLNOSTI PŘIJETÍ NOZ ............................................................................. 22 3.2 VZTAH DOSAVADNÍ A NOVÉ PRÁ VNÍ ÚPRAVY ............................................... 23 3.3 SLUŽEBNOSTI ............................................................................................... 23 3.4 REÁLNÁ BŘEMENA ....................................................................................... 27 4. VĚCNÁ BŘEMENA VE VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚPRAVĚ ........................... 30 4.1 ZÁKONNÁ VĚCNÁ BŘEMENA ......................................................................... 30 4.1.1 Vývoj zákonných věcných břemen ........................................................ 31 4.1.2 Povaha zákonných věcných břemen..................................................... 31 5. POZEMKOVÉ SLUŽEBNOSTI ................................................................... 34 5.1 PODSTATA A VYMEZENÍ POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ ................................ 35 5.1.1 Věc panující a služebná........................................................................ 35 5.1.2 Osoba oprávněná a povinná ................................................................ 37 5.1.3 Změna vlastnictví.................................................................................. 38 5.1.4 Pozemkové služebnosti a obligační právo............................................ 39 5.2 NABYTÍ POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ ......................................................... 40 5
5.2.1 Zápis do katastru nemovitostí .............................................................. 40 5.2.2 Nabytí služebnosti smlouvou ................................................................ 42 5.2.3 Vznik služebnosti pořízením pro případ smrti...................................... 44 5.2.4 Vydržení pozemkových služebností....................................................... 46 5.2.5 Vznik služebností ze zákona.................................................................. 49 5.2.5 Vznik služebnosti na základě rozhodnutí příslušného orgánu ............. 50 5.3 OBSAH A ROZSAH POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ .......................................... 52 5.3.1 Náklady na zachování a opravu věci.................................................... 53 5.3.2 Míra pozemkové služebnosti................................................................. 54 5.4 OCHRANA POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ ...................................................... 56 5.5 VÝSLOVNĚ UPRAVENÉ POZEMKOVÉ SLUŽEBNOSTI ....................................... 59 5.5.1 Služebnost inženýrské sítě (§ 1267 – 1268).......................................... 59 5.5.2 Služebnost opory cizí stavby (§ 1269) .................................................. 62 5.5.3 Služebnost okapu (§ 1270) ................................................................... 63 5.5.4 Právo na svod dešťové vody (§ 1271) .................................................. 64 5.5.5 Právo na vodu (§ 1272)........................................................................ 64 5.5.6 Služebnost rozlivu (§ 1273) .................................................................. 65 5.5.7 Služebnost stezky, průhonu a cesty (§ 1274 – 1277) ............................ 66 5.5.8 Právo pastvy (§ 1278 – 1282) .............................................................. 68 5.6 ZÁNIK POZEMKOVÝCH SLUŽEBNOSTÍ ............................................................ 70 5.6.1 Zánik dohodou...................................................................................... 71 5.6.2 Zánik služebnosti ze zákona ................................................................. 72 5.6.3 Zánik rozhodnutím orgánu veřejné moci ............................................. 72 5.6.4 Promlčení pozemkové služebnosti ........................................................ 73 ZÁVĚR ................................................................................................................. 75 POUŽITÉ ZDROJE............................................................................................ 78
6
Seznam použitých zkratek NOZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
OZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ABGB
zákon č. 946/1811 Sb. z. s., (Obecný zákoník občanský z r. 1811)
EnerZ
zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů
KatZ
zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)
7
Úvod Věcná břemena jsou právní nástrojem, jehož pomocí jsou velmi často řešeny mezilidské vlastnické vztahy. Ačkoli bylo toto označení do českého právního řádu zavedeno až s rokem 1951, jsou institutem s velmi dlouhou historií. Bývají zařazována mezi tzv. věcná práva k cizí věci, neboť opravňují určitou osobu, aby daným způsobem užívala věc, která je vlastnictvím někoho jiného. Při jejich vzniku tak dochází k omezení určitého vlastnického práva na úkor práva jiného subjektu, což ovšem přispívá k dokonalejší realizaci užitné hodnoty určité věci a vhodnému zajištění potřeb subjektů určitých vlastnických vztahů. 1 Často bývají využívána například k zajištění přístupu na cizí pozemek, k odběru vody z jiného pozemku nebo zajištění bydlení. Ke dni 1. 1. 2014 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který pracoval s pojmem „věcná břemena“ pro všechna oprávnění z nich plynoucí. Od tohoto dne se stala účinnou nová občanskoprávní kodifikace zakotvená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, širokou veřejností i dnes, více než rok od začátku jeho účinnosti, označovaném jako nový občanský zákoník (dále též „NOZ“). Ten přináší do problematiky věcných břemen řadu podstatných změn, z nichž tou nejočividnější je návrat ke služebnostem a reálným břemenům. Cílem této práce, jak napovídá sám název, je poskytnout ucelený přehled o současné úpravě pozemkových služebností v NOZ, o jejich vzniku, obsahu, ochraně i zániku, komparovat ji a vymezit její vztah s dosavadní úpravou věcných břemen k pozemkům v OZ. Jelikož byla jejich úprava dosud velmi strohá, je důležitým zdrojem informací i judikatura Nejvyššího a dalších soudů z období platnosti tohoto zákona, ze které je možné dovozovat určité závěry i pro aktuální úpravu. Zprvu je však nezbytné uvést čtenáře do obecné problematiky věcných břemen, poskytnout mu základní přehled jak o jejich významu a postavení v právním systému, tak o jejich historickém vývoji. Práce by měla být nejen přínosem z hlediska odborného, ale vzhledem k častému uplatnění v praxi i textem srozumitelným pro právní laiky.
1
SPÁČIL, J. a ko l. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474): komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 907
8
Práce je obsahově složena ze dvou hlavních částí, systematicky pak rozdělena do pěti kapitol. První část obsahově vymezuje první až čtvrtá kapitola, které pracují obecně s pojmem věcné břemeno a postupně jej zařazují do systému práva, uvádí jeho význam a popisují historický vývoj především od 19. století po současnost. Věcná břemena sice jsou obecně pojímána jako institut práva soukromého, ovšem tato označení se používají i pro určitá veřejnoprávní oprávnění. Věcným břemenům s tzv. veřejnoprávním prvkem se věnuje kapitola čtvrtá. S ohledem na to, že cílem práce není podrobně rozvést všechny aspekty věcných břemen, je tento výklad koncipován spíše obecněji, samozřejmostí je však reflexe podstatných změn oproti dosavadní úpravě. Druhou, stěžejní část práce pak pojímá celá kapitola pátá nazvaná „Pozemkové služebnosti“. Daný výklad se již soustředí na současnou právní úpravu pozemko vých služebností v NOZ s reflexí změn oproti předchozí úpravě. Postupně jsou vymezeny význam, podstata, základní prvky a způsoby vzniku služebností. Součástí výkladu o jejich zřízení je i stručné pojednání o zápisech věcných břemen do katastru nemovitostí (dále též „katastr“). Následuje výklad o obsahu pozemkových služebností, tedy právech a povinnostech z nich plynoucích, a na něj navazující pojednání o jejich ochraně v případě, že daná práva nebo povinnosti budou některou ze stran porušeny. Součástí nynější úpravy pozemkových služebností je i pododdíl výslovně upravující některé z nich. Tento výčet je po více než šesti desetiletích v občanském kodexu novým prvkem, proto se autorka rozhodla rozvést a analyzovat jejich úpravu v podkapitole 5.5. Celou pátou kapitolu pak uzavírá symbolicky zánik pozemkových služebností. Autorka vědomě nezařadila do práce samostatný výklad o změnách pozemkových služebností, neboť je o nich pojednáváno v příslušných kapitolách. Za instituty blízké pozemkovým služebnostem by se dala označit i sousedská práva, neboť pomocí věcných břemen jsou často řešeny právě sousedské vztahy. Také ochranná pásma či právo stavby mají s obsahem věcných břemen nemálo společného, i ta určitým způsobem omezují dané subjekty. S ohledem na téma a rozsah však o nich tato práce blíže nepojednává. Autorka pracovala především s komentáři a důvodovou zprávou k NOZ, literatura týkající se věcných břemen v působnosti OZ je vzhledem k podrobnosti nové úpravy a novým pojmům použitelná jen velmi omezeně. Přínosem byly 9
i více či méně odborné články autorů, kteří se nezřídka podíleli i na tvorbě nového kodexu či jeho komentářích. S ohledem na absenci judikatury k aktuální právní úpravě autorka pracovala s použitelnou judikaturou českých soudů z doby účinnosti „starého“ občanského zákoníku.
10
1. Věcné břemeno jako věcné právo k cizí věci Věcné břemeno je, jak již bylo naznačeno výše, právním institutem soukromého práva s dlouhou historií. Pojem „věcné břemeno“ byl do právního řádu zaveden teprve v roce 1951 občanským zákonem č. 141/1950 Sb. a nahradil dřívější výrazy služebnost a reálné břemeno. NOZ se k tomuto dělení po více než šedesáti letech opět vrací, v současné terminologii je věcné břemeno používáno jako pojem zastřešující tzv. služebnosti a reálná břemena, jiným slovem, věcná břemena se dělí na služebnosti a břemena reálná. Ačkoli se terminologie historicky měnila, tento institut vždy náležel mezi tzv. věcná práva, konkrétně věcná práva k věci cizí.
1.1 Pojetí a podstata věcných práv k cizí věci Věcná práva k cizí věci náleží spolu s věcnými právy k věci vlastní mezi věcná práva. V NOZ jsou upravena v ustanovení § 979 a násl. 2 Vedle věcných břemen jsou věcnými právy k cizí věci právo zástavní, podzástavní, právo zadržovací a právo stavby. Jedná se o numerus clausus, tedy uzavřený výčet, který není možné libovolně rozšiřovat. 3 Věcné břemeno umožňuje lépe využít užitnou hodnotu věci patřící jinému vlastníkovi, právo zástavní, podzástavní a zadržovací patří mezi zajišťovací instituty s věcně právní povahou, právo stavby pak prolamuje superficiální zásadu4 zavedenou NOZ tím, že umožňuje, aby stavebník měl ve svém vlastnictví stavbu na cizím pozemku. Věcnými právy k věci vlastní je pak vlastnictví a držba.
2
Pokud se dále v textu vyskytuje ustanovení bez označení před mětného zákona, má tím autorka na mysli příslušné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nevyplývá -li z dané kapitoly jinak. 3 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J. Věcná břemena: § 151n - § 151r občanského zákoníku: podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha a.s., 2012, s. 13. 4 Z latinského „superficies solo cedit“, což v překladu znamená, že stavba je součástí pozemku.
11
Obecně jsou věcná práva charakterizována tím, že 5 : jde o práva absolutní; právu jednoho subjektu odpovídá povinnost všech ostatních toto právo nerušit povinnost, jež jim odpovídá, je většinou povinností nekonat (zdržet se určitého jednání či určité jednání strpět), a konečně jejich předmětem je vždy věc, o čemž svědčí již označení věcná práva. Věcná práva k cizí věci jsou taková subjektivní práva, která umožňují užívat cizí věc stanoveným způsobem. Proti sobě tedy zpravidla stojí dvě absolutní věcná práva, jedno k věci vlastní (zpravidla vlastnické), druhé k věci cizí (například věcné břemeno), přičemž osoba mající vlastnické právo je právem druhého subjektu omezena ve výkonu svých práv nejčastěji povinností zdržet se určitého jednání, něco opominout, nebo snášet to, co by bez existence práva druhého subjektu snášet, trpět nebo opomíjet nemusela. 6
1.2 Věcné bře meno jako pojem Termín věcné břemeno může být používáno v několika rovinách. Laickou veřejností bývá někdy břemenem nazýváno vše, co určitým způsobem zatěžuje nebo omezuje vlastníka (např. zástavní právo). V právním jazyku se jím v objektivním smyslu rozumí právní institut, jenž je souborem právních norem upravujících ty společenské vztahy, jež vznikají při částečném omezování mo žností realizace užitné hodnoty věci ve prospěch individualizovaných subjektů za účelem dokonalejšího sociálně-ekonomického využití věci. 7 Ve smyslu subjektivním jím je povinnost určitého subjektu. Navíc je termínem věcné břemeno označován i konkrétní právní vztah. Základními prvky právního vztahu jsou subjekty, objekt a obsah. Zjednodušeně lze říci, že subjektem právního vztahu věcného břemene je zpravidla oprávněný a povinný. Oprávněným je ten, komu svědčí právo odpovída5
ŠVESTKA, J.; DVOŘÁ K, J.; FIA LA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Vyd. 1. Praha: Wolters Klu wer, 2014, s. 8 6 KABELKOVÁ, E. Věcná břemena v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck. 2013, s. 13-14 7 FIA LA, J. a kol. Meritum Občanské právo. Vyd. 2. Praha: Wolters Klu wer, 2012, s. 129
12
jící věcnému břemeni a může jím být konkrétní osoba či vlastník určité věci. S tím souvisí základní dělení na věcná břemena in personam a věcná břemena in rem. V případě břemena in personam jsou uspokojovány individuální potřeby konkrétní osoby (fyzické či právnické) a takové břemeno zaniká nejpozději její smrtí nebo zánikem, zatímco věcná břemena in rem jsou spojena s vlastnictvím určité věci a práva odpovídající věcnému břemeni tak přecházejí na právní nástupce vlastníka. Povinný je nositelem povinností odpovídajícím obsahu věcného břemene a je jím zpravidla vlastník zatížené věci. Vůči němu věcné břemeno působí vždy in rem. 8 Další možné dělení vyplývá z obsahu právního vztahu, jímž jsou práva a povinnosti subjektů, především tedy povinnosti povinného. Obecně platí, že obsahem nemůže být povinnost, která by se uskutečnila jednorázovým výkonem, neboť je to pojmově vyloučeno. Rozdělujeme tedy tyto druhy věcných břemen: -
věcná břemena s povinností něco dávat
-
věcná břemena s povinností něco konat
-
věcná břemena s povinností něčeho se zdržet, něco nekonat
-
věcná břemena s povinností něco strpět.
S tím souvisí i vymezení objektu, a to objektu přímého, kterým je lidské chování. Nepřímým objektem je zatížená věc. Chování může spočívat v těchto formách: -
činnost: o dávání (dare) o konání (facere)
-
nečinnost: o zdržení se (omittere) o strpění (pati).
V NOZ odpovídají povinnostem omittere a pati tzv. služebnosti, dare a facere se pojí s reálnými břemeny. Nutno upozornit, že OZ stanovil věcné břemeno jako povinnost něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Byla tak vyloučena
8
ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 18
13
možnost si dohodnout povinnost dare ve formě věcného břemene. Strany si takové plnění mohly sjednat ve formě závazkového vztahu. 9 Věcné břemeno lze zřídit několika způsoby například smlouvou, pořízením pro případ smrti, rozhodnutím orgánu veřejné moci, lze jej však také nabýt i ze zákona či vydržením. Pro vznik věcného břemene k věci evidované ve veřejném seznamu (v případě věcných břemen jím bude zpravidla katastr nemovitostí) je však nutný zápis do tohoto seznamu, věcné břemeno vzniká teprve vkladem a zaniká jeho výmazem z veřejného seznamu. 10 Věcné břemeno k nemovitosti jakožto věcné právo k nemovité věci je v souladu s § 498 považováno za nemovitou věc. Jak již bylo zmíněno, věcná břemena se s účinností NOZ rozdělila do dvou kategorií. Břemena zřízená podle OZ se tedy podle svého obsahu stala buďto služebností, nebo reálným břemenem. Toto dělení však není žádnou převratnou novinou, historicky bylo na území českých zemí používáno více než 150 let, a to v době účinnosti ABGB z roku 1811. Až s rokem 1951 byly oba tyto pojmy nahrazeny termínem „věcné břemeno“.
9
KABELKOVÁ , op. cit., s. 26 Více k zápisu věcných břemen v kapitole 5.2.1.
10
14
2. Věcná břemena z pohledu historie
2.1 Historický vývoj do roku 1964 Služebnosti i reálná břemena prošla za dobu své existence dlouhým vývojem. Již výše byla jejich historie několikrát okrajově načrtnuta, následující odsta vce se jí však budou zabývat podrobněji. Ačkoli jsou oba tyto instituty věcnými břemeny, jejich vývoj probíhal v odlišných prostředích a historických dobách. Služebnosti – servitutes – jsou institutem klasického římského práva, potřeba reálných břemen se vyvinula až v pozdní římské říši, kdy rolníci přestali být svobodnými, byli připoutáni k půdě, kterou museli obdělávat a vlastníkovi pozemku opakovaně poskytovat určité plnění. 11
2.1.1 Římské právo Stejně jako dnes římské právo rozdělovalo služebnosti na pozemkové (servitutes praediorum) a osobní (servitutes personarum). Pozemkové služebnosti se dále dělily na polní a domovní. Mezi polní patřilo typicky oprávnění cesty, právo hnaní dobytka, vodní oprávnění jako právo čerpat vodu z cizího pozemku a další práva vyhovující tehdejším potřebám, např. právo pálit vápno na cizím pozemku. K domovním náležela například různá práva stavby, např. právo na svod dešťové vody přes cizí pozemek, právo na výhled nebo na zachování světla na panujícím pozemku. 12 Osobní služebnosti byly děleny stejně jako dnes na usus a ususfructus. Mezi zvláštní typy služebností patřilo operae a habitatio, které vznikaly odkazem. Habitatio byla služebnost obdobná dnešní služebnosti bytu, operae pak bylo oprávnění využívat cizího otroka či zvířete. 13 Služebnosti byly chráněny věcnými žalobami, bylo možné použít vindikační žalobu (vindi-
11
SPÁ ČIL, op. cit., s. 1046 KABELKOVÁ , op. cit., s. 3 13 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, Právnické učebnice, 1995, s. 197. 12
15
catio servitutis), u rušení požívacího práva například petitio ususfructus, přičemž řešení sporů z těchto žalob mělo povahu sporů o vlastnické právo. 14
2.1.2 Rakouská a prvorepubliková právní úprava Právě z římského práva vycházela částečně i úprava Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811 (ABGB 15 ), který byl pro české země jakožto tehdejší součást Rakouska-Uherska také závazný. Byl nejdéle platnou občanskoprávní úpravou na našem území, nahradil jej až občanský zákoník z roku 1950. Obsahoval 1502 paragrafů, služebnosti byly upraveny jako součást věcných práv v druhém dílu, v hlavě sedmé. Ustanovení § 472 stanovilo, že právem služebnosti se vlastník zavazuje ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco snášeti nebo opomíjeti. Je to právo věcné, účinné proti každému držiteli služebné věci. 16 Výslovně dělil služebnosti na osobní a pozemkové, a ty dále po vzoru římského práva na domovní a polní, přičemž některé z nich výslovně upravoval. NOZ z tohoto zákona hojně čerpal, což je zjevné nejen podle výslovné úpravy některých služebností, ale také podle používání obdobných termínů a nadpisů. Výslo vná úprava některých služebností však v průběhu desetiletí ztratila na významu, NOZ se tak snažil věnovat jen těm v dnešní době využitelným. Oproti ABGB tak například není do NOZ pojata úprava práva okna. Způsoby nabytí byly upraveny v ustanovení § 480 jako smlouva, projev poslední vůle, právní výrok vydaný při rozdělení společných pozemků a promlčení, a stejně jako dnes bylo ke vzniku věcného práva služebnosti k věci zapsané do veřejných knih nutno zápisu do těchto knih. Funkci dnešního katastru nemovitostí tehdy plnily pozemkové knihy. Zánik služebností upravovaly ustanovení § 524 a násl., přičemž § 524 odkázal dnes neobvyklou formulací „služebnosti zanikají vůbec tak, jak se podle hlavy třetí a čtvrté dílu třetího vůbec zrušují práva a závazky“ na obecnou úpravu zániku závazků – placení, kompensace, vzdání se,
14
KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M , op. cit., s. 200 ABGB je zkratkou německého Allgemeinesbürgerliches Gesetzbuch, jedná se o rakouský občanský zákoník dodnes účinný na území Rakouska. Často bývá zaměňován s německý m občanským zákoníkem (BGB, tedy Bürgerliches Gesetzbuch), který ovšem na území českých zemí nebyl nikdy platný. BGB je historicky mladší, pochází z roku 1900 a stejně jako ABGB je v Německu i dnes stále účinným právním předpisem. 16 SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. Kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových k omentářů. Vyd. 1. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 247 15
16
sjednocení, zkáza věci, smrt, projití času, promlčení, vydržení. Obsahoval však také zvláštní ustanovení o jejich zániku, kdy stanovil, že služebnost zaniká zkázou pozemku služebného nebo panujícího, sjednocením vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě, uplynutím doby, na kterou byla služebnost zřízena a smrtí v případě osobních služebností, přičemž stejně jako dnes 17 bylo možné rozšířit služebnost na dědice, kterými v případě pochybností byli dědicové „první zákonní“. ABGB však naprosto opomenul úpravu reálných břemen. Věnova l jim jediné ustanovení a to § 530, z něhož ovšem právní laik není s to pochopit, že hovoří o reálných břemenech. Stanoví, že „stálé roční renty nejsou osobní služebnosti a mohou tedy podle své povahy býti převedeny na všechny nástupce“. Není zde obsažena žádná definice, pouze je negováno, že by roční důchody byly osobností služebností, tedy že jsou něčím jiným než služebností. V komentáři k ABGB od J. Sedláčka a F. Roučka však k tomuto ustanovení autoři shrnuli veškeré údaje o reálných břemenech. 18 Reálná břemena tak bezpochyby mohla být nově zřizována, pouze neměla výslovnou úpravu v zákoně.
2.1.3 Osnova československého zákona z roku 1937 Za první republiky se objevily snahy o novou občanskoprávní kodifikaci, a to zejména proto, že ABGB historicky platil pouze na území českých zemí, nikoli na Slovensku. Československo tak ve svých počátcích čelilo dvojí právní úpravě. Snahy o rekodifikaci počaly v roce 1920 a vyvrcholily v roce 1937, kdy vláda předložila Vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník (dále též „Osnova“). Osnova však byla při kompletním zhodnocení spíše zkritizována, veškeré kodifikační práce pak skončily po roce 1938, kdy byl v českých zemích nastolen mnichovský diktát. 19 Ačkoli se osnova tehdy neshledala s přílišným úspěchem, autoři návrhu NOZ se jí však hojně inspirovali, v důvodové zprávě je tento návrh označena za „základní obecný ideový zdroj rekodifikace“.
17
Srov. § 1302 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb. KABELKOVÁ , op. cit., s. 295 19 SCHELLE, K.; TAUCHEN, J., op. cit., s. 19 - 20 18
17
2.1.4 Občanský zákoník z roku 1950 Především změna politické situace po roce 1948 vyvolala „nutnost“ změn v oblasti civilního práva. Po druhé světové válce byl obnoven právní stav platný před mnichovskými dohodami, avšak více než století starý ABGB nevyhovoval komunistické ideologii a nová občanskoprávní kodifikace na sebe nenechala dlouho čekat. Kodifikační práce vyvrcholily v roce 1950, kdy byl zákonem č. 141/1950 Sb. přijat občanský zákoník, označovaný jako tzv. střední kodex, který se stal účinným k 1. 1. 1951. Byl to právě tento zákon, který do právního řádu vnesl pojem věcné břemeno 20 . Důvody pro upuštění od dualismu služebností a reálných břemen byly pouze politicko-ideologické, toto dělení bylo považováno údajně za formalistické a příliš učebnicové. 21 Střední kodex byl však zákonem, který do jisté míry stále zachovával soukromé vlastnictví. Výslovně již neupravoval druhy věcných břemen, pouze stanovil, že práva odpovídající věcným břemenům jsou buď spojena s vlastnictvím k určité nemovitosti, anebo svědčí určité osobě 22 .
2.2 Občanský zákoník z roku 1964 a jeho novelizace Vývoj politické situace vedl na konci padesátých let nejen k přípravě nové Ústavy, začaly se však ozývat hlasy, že ani občanský zákoník z roku 1950 plně nereflektuje změny poměrů a vztahů, které se v dané etapě vývoje socialismu vytvořily. Dne 8. prosince 1960 tedy bylo vydáno usnesení ÚV KSČ o tom, že bude vypracován nový občanský zákoník. 23 Občanský zákoník byl přijat pod č. 40/1964 Sb. a účinným se stal k 1. dubnu 1964. Smluvní úprava věcných břemen se tímto zákonem dostala do naprostého ústraní. Vymizela z úpravy věcných práv, kam povětšinou byla ve starších právních kodexech zařazována, a jediná ustanovení o věcných břemenech v celém OZ byla ustanovení § 495 a § 506 v části osmé upravující závěrečná ustanovení. Věcná břemena mohla vznikat jen ze zákona, s vlastnictvím věci přecházela na nabyvatele a omezovala vlastníka věci tak, že je 20
Kabelková ve svém ko mentáři (2013, s. 9) připo míná, že výraz věcné břemeno se vyskytl již v § 9 knihovního zákona č. 96/1871 ř. z. Zde si autorka dovoluje opravit chybu, neboť tento kn ihovní zákon byl vydán pod č. 95/ 1871 ř. z. 21 KABELKOVÁ , op. cit., s. 9 22 § 167 zákona č. 141/ 1950 Sb., občanský zákoník. 23 SCHELLE, K..; TAUCHEN, J., op. cit., s. 24
18
povinen něco trpět nebo činit anebo něčeho se zdržet. Dosavadní věcná břemena podle § 506 odst. 1 zůstávala v platnosti, podléhala úpravě v § 495, pokud nebyla upravena jinými předpisy. Nová smluvní věcná břemena tak dlouhých 19 let vůbec nevznikala. Strany si však mezi sebou mohly dohodnout závazek se stejným obsahem, jaké by mělo věcné břemeno, a to na základě § 51, který umožňoval vznik tzv. inominátních, nepojmenovaných smluv. Rozdíl však spočíval v tom, že takový právní vztah zavazoval pouze strany, nepřecházel tak na jejich nástupce. Tato situace se postupně stávala neúnosnou a teprve novela zákonem č. 131/1982 Sb. po 19 letech vrátila do právního řádu podrobnější úpravu věcných břemen v § 135b a 135c. Účinným se stal k 1. dubnu 1983. Stejně jako ve středním kodexu byl stanoven monismus věcných břemen, nově mohla být zatíženou věcí pouze nemovitost, tedy stavba nebo pozemek. Věcná břemena vznikala ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou, na základě závěti a výkonem práva – vydržením. K účinnosti smlouvy byl však nutný další úkon a to registrace státním notářstvím. Oprávněnými ke zřízení věcného břemene smlouvou byli vlastník nemovitosti, se souhlasem vlastníka osobní uživatel pozemku a socialistická organizace, která měla právo užívání dle zvláštních předp isů, například právo užívání lesních pozemků nebo právo družstevního užívání. 24 Také při zániku věcného břemene smlouvou byla registrace státním notářstvím vyžadována. Kromě smlouvy mohla věcná břemena zaniknout rozhodnutím příslušného orgánu a ze zákona. Věcné břemeno tak ze zákona zaniklo například v případě takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti, popřípadě pozemku, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, přičemž zároveň stanovil, že přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká. 25 Soud pak rozhodoval o zrušení nebo omezení věcného břemene v případě, že změnou poměrů se toto břemeno dostalo do hrubého nepoměru s výhodami oprávněného. Zároveň určil, za jakou přiměřenou náhradu bude věcné břemeno omezeno nebo zrušeno. Mohl nastat také stav, kdy věcné plnění nebylo již možné spravedlivě požadovat, zákonodárce ovšem stanovil, že v takovém případě soud může rozhodnout o plnění peněžitém. Konečně pak zákon stanovil, že věcné břemeno in personam zaniká
24 25
BRADÁ Č, A. Věcná břemena od A do Z. Vyd. 4. Praha: Linde, 2009, s. 40 §135c zákona č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 131/1982 Sb.
19
nejpozději smrtí oprávněného. Z dikce ustanovení § 135b odst. 1 však dále vyplývalo, že věcné břemeno zanikne splynutím oprávněného a povinného v jedné osobě, jelikož nikomu nemohla sloužit věc vlastní. Zákon také nezakazoval zřídit břemeno na určitou dobu ani vázané na určitou rozvazovací podmínku. Uplynutí doby či splnění této podmínky tak mohly být dalšími způsoby zániku. Mimo úpravu věcných břemen byla v § 109 zakotvena desetiletá promlčecí lhůta věcného břemene. V této době vešel v platnost ještě další právní předpis upravující věcná břemena. Byla jím vyhláška č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, která umožňovala vznik věcných břemen navzájem mezi tzv. socialistickými organizacemi. Tato potřeba vyvstala v návaznosti na to, že občanský zákoník byl právním předpisem upravujícím společenské vztahy pouze mezi fyzickými osobami navzájem, případně mezi fyzickou osobou a socialistickou organizací, pokud mezi sebou chtěly uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene dvě organizace, nebylo jim to skrze ustanovení občanského zákoníku ani po 1. dubnu 1983 umo žněno. 26 Další novelizací, která se dotkla úpravy věcných břemen, byla až tzv. ve lká novela zákonem č. 509/1991 Sb. Jejich úprava byla přesunuta do ustanovení § 151n – 151p a nové znění nabylo účinnosti k 1. lednu 1992. Touto novelizací dostala úprava věcných břemen takovou podobu, jakou s drobnými změnami v roce 1993 a 2001 měla až do zrušení OZ. Co do obsahu však tato novela nepřinesla až tak podstatné změny. Věcná břemena byla vymezena v § 151n tak, že omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Služebnou věcí tak nadále mohla být pouze nemovitost, nebyla možnost stanovit povinnost „něco dát“ a vlastník nemohl zřídit břemeno k vlastnímu jinému pozemku. Úprava vzniku věcných břemen byla upravena obdobně, nicméně zákonodárce dal v § 151o najevo, že věcná břemena by měla vznikat především soukromoprávními úkony tedy smlouvu nebo závětí tím, že tyto dvě předřadil před vznik ze zákona nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Zpočátku bylo v návaznosti na předchozí znění upraveno, že k účinnosti smlouvy o zřízení věcného břemene byla nutná její registrace u státního notářství. K 1. lednu 1993 však nabyla účinnosti novela zákonem č. 264/1992 Sb., která zavedla, že k obecně 26
KABELKOVÁ , op. cit., s. 11
20
k nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni byl nutný vklad do katastru nemovitostí. Tímto také ze zákona zmizelo ustanovení § 151r, dle kterého se vznik a zánik věcného břemena se vyznačil v evidenci nemovitostí. Poslední změnou tohoto ustanovení bylo přidání třetího odstavce k § 151o v roce 2001 zákonem č. 367/2000 Sb., který zakotvil v té době jediný výslovně upravený druh věcného břemene - právo nezbytné cesty, které mohl zřídit soud na návrh vlastníka, který nemá jiný přístup ke své stavbě než přes sousední pozemek. Co se týče zániku věcných břemen, § 151p takřka převzal původní úpravu, výraznější změna se projevila v souvislosti s výše zmíněnou novelou v roce 1993, kdy k zániku věcného břemene na základě smlouvy byl zároveň nutný vklad do katastru nemovitostí. Ve čtvrtém odstavci byl jako důvod zániku osobního věcného břemene stanoven vedle smrti i zánik, čímž měl zákonodárce na mysli zánik právnické osoby. V roce 2006 pak byla zákonem č. 443/2006 Sb. přidána část týkající se věcných břemen zřízených v souvislosti s provozem podniku, kde bylo stanoveno, že tato břemena přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platilo i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako samostatný podnik.
21
3. Věcná břemena a nový občanský zákoník
3.1 Okolnosti přijetí NOZ Po událostech v roce 1989 bylo nadmíru zřejmé, že dosavadní občanský zákoník nemůže vyhovět novým společenským, politickým i ekonomickým podmínkám, neboť byly použitelné sotva tři části z původních osmi, a to pouze za předpokladu dalších dílčích změn. Poněkud přednější však bylo vytvořit zcela nový obchodní zákoník namísto tehdejšího záko níku hospodářského a změně občanského kodexu nebyl přisuzován takový význam. Jako prozatímní řešení tak byla zvolena již výše uvedená novela zákonem č. 509/1991 Sb. 27 Již od 90. let však působila při Ministerstvu spravedlnosti ČR (dále jen Ministerstvo) komise pro rekodifikaci občanského práva (rekodifikační komise), tvořená zástupci široké právnické veřejnosti. Až v roce 2000 pověřil tehdejší ministr Otakar Motejl profesora Karla Eliáše a docentku Michaelu Zuklínovou, přípravou věcného záměru nového občanského zákoníku. 28 V tomto záměru bylo uvedeno, že občanský zákoník bude reformován cestou úplné rekodifikace a jako takový má navázat na tradiční pojetí soukromého práva, tedy na stav před rokem 1950, kdy se so ukromé právo dostalo pod citelnou cenzuru. Již v této fázi měli členové komise v plánu dělení věcných břemen na služebnosti a reálná břemena, přičemž za základ a inspiraci úpravy označili Osnovu z roku 1937. Věcný záměr byl schválen Vládou ČR v dubnu roku 200129 . Po více než deseti letech ustavičné práce, pořádání nejrůznějších konferencí, veřejných diskuzí a připomínkových řízení Vláda ČR schválila 30 návrh nového občanského zákoníku 18. května 2011, do Poslanecké sněmovny byl odeslán jako sněmovní tisk č. 362. Dne 9. listopadu byl návrh ve znění pozměňovacích návrhů ve třetím čtení přijat. Senát návrh projednal, nepřijal k němu však žádné usnesení, prezident V. Klaus jej podepsal ke konci úno27
4. Vládní návrh občanského zákoníku: Důvodová zpráva - sněmovní tisk č. 362. [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sně-movny, © 1995-2013. [cit. 26. 2. 2015], s. 8. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0 28 Legislativní proces. Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, © 2013-2015 [cit . 27. 2. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/leg islativni-proces/ 29 Usnesení Vlády ČR ze dne 18. dubna 2001 č. 345, k návrhu věcného záměru občanského zákoníku (kodifikace soukro mého práva) 30 Usnesení Vlády ČR ze dne 18. května 2011 č. 357, návrh občanského zákoníku
22
ra 2012. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 89/2012 dne 22. března 2012, s účinností k 1. lednu 2014. S prvním lednem 2014 tak byl zrušen nejen dosavadní občanský zákoník z roku 1964, ale i více než dvě stovky dalších zákonných i podzákonných předpisů. Označení „věcná břemena“ se tak definitivně stala pouze pojmem nadřazeným pro služebnosti a reálná břemena, který jako takový v NOZ nenajdeme výslovně zmíněný více než desetkrát.
3.2 Vztah dosavadní a nové právní úpravy Vzhledem k podstatným změnám nejen na poli věcných břemen, kterou představuje s účinností NOZ dělení na služebnosti a reálná břemena, je třeba vymezit vztah „staré“ a nové právní úpravy. Věcná břemena jsou právy věcnými, příslušné ustanovení je tedy § 3028 odst. 2 NOZ. Ten stanoví, že poměry týkající se věcných práv, která existují ke dni účinnosti NOZ, se budou řídit ustanoveními tohoto nového zákona. 31 Dle obsahu daného věcného břemene se tedy bude jednat buď o služebnost, nebo reálné břemeno. Pokud například stále existuje pozemková služebnost z doby platnosti ABGB, která se po roce 1950 stala věcným břemenem, s účinností NOZ tak opět bude nést své původní označení. Podle § 3028 odst. 2 věty za středníkem se však vznik, jakož i práva a povinnosti vzniklé z takových věcných břemen posuzují podle dosavadních předpisů.
3.3 Služebnosti Věc vlastníka může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. 32 V tomto ustanovení je vyjádřen sám obsah služebnosti. Základní charakteristikou je tedy pasivita vlastníka zatížené věci, který musí buďto strpět výkon
31
K tomu viz Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 7 Co 296/2014. In: Beck-on line [online p rávní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 3. 2015]. „V řízeních o zřízení věcného břemene práva cesty zahájených do 31. 12. 2013, ve kterých soud rozhoduje ve věci po 1. 1. 2014, je nutné rozhodovat podle § 1029 NOZ.“ 32 § 1257 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník
23
práv oprávněného (chůzi přes svůj pozemek), nebo zdržet se určitého jednání, na které by měl jinak jako vlastník pozemku právo (nepostavit plot nad určitou výšku). Služebnosti z první skupiny označujeme jako kladné, neboli afirmativní, ty druhé pak za záporné, čili negativní. 33 Není však vyloučena situace, kdy povinný bude nucen i k aktivnímu chování. Subjekty si takovou povinnost mohou stanovit ve smlouvě, v některých případech již samotný zákon stanoví povinnost k aktivnímu jednání. Tak je tomu například u služebnosti opory cizí stavby, kdy je stanovena povinnost přispět na udržování zdí nebo podpěr (srov. §1269). Povinnost zdržet se určitého jednání musí být chápána restriktivně, povinný nadále zůstává oprávněn s věcí dále disponovat. Zákaz zcizení zatížené věci by odporoval podstatě věcných práv k cizím věcem. Tak rozhodl i Nejvyšší soud v rozhodnutí 30 Cdo 644/200234 . OZ v §151n výslovně stanovil, že věcná břemena zatěžují vlastníka nemovité věci. Nepřímým předmětem, věcí zatíženou, mohla být tedy pouze nemovitost. NOZ toto pojetí opouští a ačkoli to explicitně neuvádí, lze nově zatížit věc movitou i nemovitou. Tato možnost vyplývá z formulace, že „věc může být zatížena služebností“35 . Pokud by například dopravce při provozování říční dopravy využíval mola třetí osoby, které není pevně spojeno se břehem a nemůže být tudíž považováno za stavbu ani součást pozemku podle ustanovení § 508 a je tedy věcí movitou, lze s využitím koncepční změny zákona vydržet, nebo smluvně zřídit služebnost, spočívající v právu využívat tohoto mola pro dané účely, a to vůči dopravci jako osobě oprávněné. 36 NOZ se tak vrátil k vymezení předmětu služebností tak, jak jej upravoval ABGB či vládní návrh osnovy československého zákona z roku 1937. Zatížena přitom nemusí být věc jako celek, služebnost lze zřídit taktéž pouze k části věci jak tomu je například u služebnosti cesty nebo stezky, není vyloučena ani možnost zatížit spoluvlastnický podíl.
33
ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 25 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 30Cdo 644/2002. In : Beck-online [online právní informačn í systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. „Pokud je ve smlouvě o zřízení věcného břemene dohodnuto užívání nemovitostí oprávněným v tom rozsahu, jako by byl vlastníkem nemovitosti, nelze z toho dovozovat, že by měl i právo nemovitost zcizit.“ 35 § 1257 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník 36 ACHOUR, G., TROJEK, D. Nová právní úprava věcných břemen. Achourhajek.com. [online]. Achour& Hájek s.r.o., publikováno 2. 7. 2014. [cit. 22. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.achourhajek.co m/resources/files/vecna_bremena.pdf 34
24
Jak již bylo uvedeno výše u obecného výkladu o věcných břemenech, právní vztah ze služebnosti má také zpravidla dva subjekty - povinného a oprávněného. NOZ však z tohoto obecného pravidla stanovuje dvě výjimky. První z nich je tzv. vlastníkova služebnost upravená v § 1257 odst. 2, neboli možnost vlastníka zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku (viz kapitola 5.1.2). Druhou z výjimek v sobě nese ustanovení § 1301, které stanoví, že spojením věci panující a služebné v jedné osobě služebnost nezaniká. Za účinnosti OZ k takové situaci teoreticky nemohlo dojít, věcné břemeno bylo vymezeno jako omezení vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného, splynutím osoby povinné a oprávněné tedy ze zákona došlo k zániku věcného břemene. Otázkou však je, zda v takových případech bylo vymazáno z katastru nemovitostí. Ustanovení § 1260 odst. 1 stanoví, že služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti, vydržením, ze zákona a rozhodnutím přís lušného orgánu. Ačkoli se tento výčet na první pohled může jevit jako taxativní, je mezi něj nutné zařadit i jednostranné prohlášení v zákoně neuvedené. Bez umožnění takového jednání by logicky nebylo možné zřídit vlastnickou služebnost a ustanovení § 1257 odst. 2 by se stalo nerealizovatelným. Konkrétní rozsah a obsah služebnosti je dán právní skutečností, na základě které služebnost vznikla. Základním obsahem služebnosti je stanoven zákonem v § 1257 odst. 1, je jím povinnost něco trpět nebo se něčeho zdržet. Tento obsah a rozsah pak rozšiřuje § 1258, který stanoví, že služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není- li obsah nebo rozsah určen, posoudí se podle místní zvyklosti, a pokud není ani té, má se za to, že je spíše menší než větší. I bez výslovné úpravy v zákoně dospěl k podobnému závěru Nejvyšší soud v rozhodnutí 22 Cdo 2647/2004 37 . Úprava obsahu služebností je koncipována jako dispozitivní, výčet služebností není taxativní a vzhledem k tomu, že privilegovaným způsobem zřízení služebnosti je dle důvodové zprávy soukromoprávní jednání, bude při posouzení typu a obsahu důležitá zásadně dohoda stran. 38 Teprve tehdy, pokud strany podrobně nevymezily obsah či rozsah, použije se kritérium místních zvyklostí. 37
Ro zsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 06. 01. 2006, sp. zn. 22Cdo 2647/ 2004. Nejvyšší soud [online]. In: Beck-online [online právní informačn í systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. „Věcná břemena nemohou být svémocně rozšiřována; právo odpovídající věcnému břemeni musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. V případě pochybností o rozsahu věcného břemene platí, že povinný má být omezován spíše méně než více.“ 38 KABELKOVÁ , op. cit., str. 28
25
Teprve v případě jejich absence nastupuje výše zmíněná vyvratitelná domněnka, že obsah (rozsah) je spíše menší než větší. Pokud rozlišujeme věcná břemena in rem a in personam, pak takové dělení samozřejmě platí i pro služebnosti. Na základě toho dělíme služebnosti na pozemkové a osobní (srov. § 1265). Oprávněným z pozemkové služebnosti je vždy vlastník panujícího pozemku, tedy pozemku, v jehož prospěch byla služebnost zřízena. Případná změna vlastníka panujícího pozemku nemá vliv na trvání služebnosti a povinný tak dále trpí výkon jeho práv. NOZ se odklání od abstrakce v OZ a výslovně upravuje některé typy pozemkových služebností. Již slovo některé však naznačuje, že výčet není taxativní a strany si tak mohou dohodnout jako ukoli další služebnost. Takové právní jednání však musí být v souladu nejen s ustanovením § 1275 odst. 1, ale taktéž s § 545 a násl., podle kterého musí odpovídat zákonu i dobrým mravům, musí být určité, srozumitelné, stejně tak musí být projevena vážná vůle všech subjektů. Vzhledem k tomu, že se převážná část práce zabývá právě pozemkovými služebnostmi, přenechává autorka podrobný výklad celé kapitole páté. Osobní služebnosti jsou zřizovány ve prospěch konkrétní, individualizované osoby. Může jí být osoba fyzická i právnická, a zpravidla existují pouze po dobu života (existence) oprávněné osoby. Nová úprava však nezakazuje, aby byla služebnost rozšířena i na dědice oprávněné osoby, kterými jsou dle vyvrat itelné domněnky zákonní dědicové první třídy (srov. § 1302). 39 NOZ v § 1283 a násl. výslovně upravuje tři osobní služebnosti – právo užívací, požívací a služebnost bytu, která může být zřízena jak ve formě užívacího, tak požívacího práva. Zákon má za to, že se jedná o služebnost užívání, strany si však mohou daný obsah služebnosti upravit dle dohody. Vzhledem k tomu, že služebnost je věcí v právním smyslu, připadá v úvahu spoluvlastnictví těchto služebností. S tím také počítá výše zmíněný § 1302, který umožňuje rozšíření služebnosti na dědice, kterých může být více. V takovém případě se uplatní ustanovení o spoluvlastnictví. 40
39 40
KABELKOVÁ , op. cit., s. 285 SPÁ ČIL, op. cit., s. 1000, 1023
26
3.4 Reálná bře mena Reálná břemena jsou věcnými právy k věci cizí, která ukládají vlastníkovi zatížené věci povinnost k aktivnímu jednání. Zpravidla jde o zatížení pozemku spočívající v povinnosti zpravidla opakujícího se plnění ze strany vlastníka zatíženého pozemku. Plnění může být různého druhu, například poskytování služeb, produktů ze zatíženého pozemku, peněžní renta. 41 S nadsázkou by se dalo říci, že reálná břemena jsou jakýmsi opakem služebností. Odpovídají jim povinnosti dare a facere, tedy povinnost něco dávat nebo konat. Autorka uvádí stejně jako zákon nedokonavý tvar slovesa dát - „dávat“, který vyjadřuje neukončený děj, opakující se plnění. Mnozí autoři se však touto výkladovou odlišností nezaobírají a používají ve svém výkladu pouze tvar slovesa dát. Typickou povinností konat bude například úklid spadaného listí nebo údržba schůdnosti chodníků, povinnost dávat pak bude spojena s poskytováním určitých peněžitých či nepeněžitých dávek nebo služeb, například dodávky dřeva, potravin nebo doprava oprávněné osoby k lékaři. Plnění z reálného břemene by mělo být opakované, není však vyžadováno, aby dávky byly stejné či pravidelné. Zákon ovšem nevylučuje možnost plnění jednorázového plnění. Tomu nasvědčuje i § 1306, který v první větě stanoví „záleží- li reálné břemeno v opakovaném plnění, …“, a contrario tak připouští, že plnění nemusí být opakované. Takové břemeno pak zanikne splněním. Na rozdíl od služebností nebyla reálná břemena zná ma římskému právu, jsou vývojově mladší a jejich počátky lze hledat ve středověku. Zatíženou věcí zde oproti služebnostem může být pouze věc zapsaná ve veřejném seznamu.42 Pod tímto seznamem si však nelze představit pouze katastr nemovitostí, ale například i patentový rejstřík nebo rejstřík ochranných známek, zatížit tak lze nejen nemovitost, ale i nehmotnou movitou věc, zapsanou ve veřejném seznamu. 43 Stejně jako u služebnosti lze zatížit i spoluvlastnický podíl k věci. Reálná břemena se taktéž dělí na reálná břemena in personam a in rem. Z břemene in personam je oprávněna určitá konkrétní osoba a její oprávnění, tedy 41
Spáčil, op. cit., s. 721 § 1303 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem ...“ 43 ŠVESTKA, op. cit., s. 859, 860 42
27
i reálné břemeno zanikne nejpozději smrtí osoby fyzické, či zánikem osoby právnické. Oprávněným u břemene in rem je vlastník určité věci, nejčastěji nemovitosti, která již nemusí být zapsaná ve veřejném seznamu. Takovou věcí by v každém případě měla být z povahy reálného břemene jako dlouhodobého právního vztahu věc nezuživatelná, neboť se zánikem věci zaniká i reálné břemeno. 44 V souvislosti s oprávněným se nabízí otázka, zda analogicky k ustanovení § 1257 odst. 2 lze zřídit tzv. vlastníkovo reálné břemeno, tuto možnost totiž přímo v úpravě reálných břemen zákonodárce nestanovil. § 1308 upravující zánik reálných břemen však stanoví obdobný způsob zániku jako u služebností, je tudíž aplikovatelné ustanovení § 1301 o tom, že spojením panující a služebné věci v jedné osobě reálné břemeno nezaniká. Autoři komentářů se shodují na přípustnosti vzniku takového břemene jednostranným jednáním vlastníka, Švestka (2013, s. 860) však dodává, že zatížit by analogicky s ustanovením o vlastníkově služebnosti bylo možné pouze pozemek. Reálné břemeno lze zřídit bezúplatně i za úplatu, jako časově omezené i neomezené. V souvislosti s uzavřením časově neomezeného reálného břemene však NOZ nově upravuje tzv. podmínku povinné (zákonné) vykupitelnosti, když v § 1304 stanoví, že takové břemeno může být zřízeno jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí být určeny již při zřízení. Jde o možnost vlastníka zatížené věci jednostranným úkonem zrušit reálné břemeno za předem určených podmínek, zpravidla se bude jednat o zaplacení určité sumy oprávněnému, jejíž výše by měla odpovídat hodnotě, kterou právo z reálného břemene představuje pro oprávněného. 45 Zákonodárce zde záměrně používá pojem časová omezenost, nikoli doba určitá. Časová omezenost je pojem širší a zahrnuje kromě přesně stanoveného data zániku i stanovení neurčitého data, které v budoucnu jistě nastane, není však známo kdy (například smrt určité osoby). Z výše uvedeného je patrné, že se reálné břemeno podobá závazkovému právnímu vztahu. Jedna strana poskytuje druhé straně určité plnění a ta je oprá vněna se tohoto plnění domáhat. Značná je však podobnost i s právem zástavním, neboť zatížená věc (nejčastěji nemovitost) slouží v případě neplnění původní povinnosti jako zástava. Sama důvodová zpráva k § 1303 až 1308 navrhuje, aby 44 45
SPÁ ČIL, op. cit., s. 1050 Tamtéž, s. 1053
28
se v případě, že nebude plněno, právo z reálného břemene transformovalo v substituční oprávnění na peněžitou náhradu, pro niž je možné vést výkon ro zhodnutí nebo exekuci na nemovitou věc obdobně jako při zástavním prá vu. Na rozdíl od služebností NOZ nestanoví výčet reálných břemen, avšak pokud lze určitý závazek zřídit ve formě reálného břemene, uvádí to v příslušných ustanoveních, kterými jsou ustanovení o výměnku a stavebním platu. Výměnek je systematicky zařazen mezi relativní majetková práva (§ 2707 a násl.), jde tedy primárně o závazkový vztah, který se ve věcné právo transformuje až zápisem do veřejného rejstříku. Tento institut našel uplatnění především v předminulém století, kdy nebyl vyvinut funkční sociální systém. Již za první republiky navrhovali zákonodárci nahradit výminek (výměnek) důchodovým sociálním systémem. Výslovně jej naposledy upravoval občanský zákoník z roku 1950, za účinnosti OZ byla tato situace řešena pomocí věcným břemen in personam. 46 Výměnkem si vlastník určité nemovitosti vymiňuje pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou, a nabyvatel se zavazuje toto zaopatření poskytnout. 47 Úprava stavebního platu je zahrnuta do ustanovení o právu stavby, konkrétně jej upravuje ustanovení § 1247. Stavební plat je opakující se úplatou za právo stavby, oprávněným je vlastník pozemku, který je tímto právem zatížen. Stavební plat zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno. Pohledávka na jednotlivé platby má rozměr jak závazkový, tak věcněprávní. Věcněprávní rozměr nachází ve spojení s § 1306, kdy záleží- li reálné břemeno v opakovaném plnění, může být zadržená dávka nebo její náhrada požadována jak po osobě, za jejíhož vlastnictví byla dávka splatná, tak od přítomného vlastníka. 48
46
HULMÁ K, M., a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 205 5- 3014). Komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1234 47 § 2707 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník 48 ELIÁŠ, K.. Právo stavby. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, s. 273
29
4. Věcná břemena ve veřejnoprávní úpravě Přestože je věcné břemeno především institutem soukromého práva upravovaným občanskoprávními kodexy, možnost jeho vzniku (zpravidla ve formě služebnosti) však připouštějí i veřejnoprávní předpisy. Nejčastěji uváděným bývá zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) a zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Typicky se s věcnými břemeny setkáváme v případě nutnosti zřízení, provozu či údržbě vedení nejrůznějších inženýrských sítí, například sloupů elektrického vedení nebo kabelů elektronických komunikací. Často jsou souhrnně označována jako věcná břemena s veřejnoprávním prvkem. Veřejnoprávní prvek je dán nejen veřejným zájmem na existenci těchto břemen a tím, že jejich právní úprava je zpravidla obsažena v předpisech veřejného práva, avšak také tím, že oprávněný z tohoto břemene (provozovatel dané inženýrské sítě) má zvláštní postavení vyplývající z výkonu činnosti požívající veřejnoprávní ochrany. Takové věcné břemeno se tak dá označit za oprávnění provozovatele daného veřejně prospěšného zařízení k určitým činnostem na cizích nemovitostech.
4.1 Zákonná věcná břemena Úprava těchto věcných břemen s veřejnoprávním prvkem má dlouhou tradici, a souvisí s potřebou rozsáhlé elektrizace i zřizováním telekomunikačních sítí počátkem 20. století. V této době byla daná oprávnění zřizována formou tzv. zákonných služebností, od roku 1951 v návaznosti na změnu terminologie pak formou zákonných věcných břemen. Veškerá oprávnění vznikala přímo ze zákona, nebylo třeba žádné dohody s vlastníkem dotčených nemovitostí. Jednalo se především o oprávnění stavět a provozovat dané stavby (př. trafostanice, rozvodny) a vedení, vstupovat a vjíždět na předmětné cizí pozemky, odstraňovat a oklešťovat stromoví, mohli jsme se ale také setkat například s oprávněním provádět geodetické průzkumy. Oprávnění vzniklo ke dni právní moci stavebního povolení, zánik byl vázán na zrušení vedení či stavby, nikoli pouhé dočasné neužívání.
30
4.1.1 Vývoj zákonných věcných břemen Se změnou politické a ekonomické situace v 90. letech se od zřizování oprávnění formou zákonných břemen začalo upouštět, což ovšem neznamená, že taková věcná břemena z našeho právního řádu dočista zmizela. Zákonným věcným břemenem dodnes zůstalo oprávnění vstupu či vjezdu na cizí pozemky za účelem opravy nebo údržby daného zařízení a oprávnění odstraňovat a oklešťovat porosty či právo vstupu do zvláštních prostor nebo zařízení (sloužících orgánům státu, bezpečnosti či justice např. za účelem údržby telekomunikačního zařízení). 49 Často je tímto zákonným věcným břemenem i právo na umístění nejrůznějších značek a označení (názvy ulic, zeměměřičské či dopravní značení). 50 Pokud však chtějí provozovatelé zřídit a provozovat na cizích nemovitostech pro ně potřebná zařízení, zákon jim ukládá povinnost v této souvislosti smluvně zřídit s majitelem dotčeného pozemku věcné břemeno. 51 V případě, že vlastník bude s uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene souhlasit, pak takové břemeno bude klasickým soukromoprávním věcným břemenem (konkrétně tedy osobní služebností). Jestliže na návrh takové smlouvy vlastník nepřistoupí, může o zřízení břemene rozhodnout vyvlastňovací úřad podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (vyvlastňovací zákon). Ať již provozovatel nabude oprávnění smlouvou nebo rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu, přistupují k němu automaticky výše zmíněná oprávnění ze zákona. Není tak třeba zvlášť ujednávat oprávnění ke vstupu na pozemek či odstraňování porostů ve smlouvě. 52
4.1.2 Povaha zákonných věcných břemen V souvislosti se zákonnými věcnými břemeny se vždy naskýtala otázka, jakou povahu vlastně tato břemena mají. Jinými slovy, zda jsou totožná se soukromoprávními věcnými břemeny obsaženými v občanských zákonících, či jsou nějakým specifickým institutem veřejného práva a soukromoprávní úpravu je tedy 49
PEKÁREK, M. a kol., Pozemkové právo. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. Edice Učebnice Právnické fakulty, s. 178 50 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 28 51 Srov. např. § 24 odst. 4 zákona č. 458/ 2000 Sb., energetický zákon: „Provozovatel přenosové soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti;…“ 52 PEKÁREK, op. cit., s. 178
31
nutno vyloučit. Soudy byly před zodpovězení této otázky postaveny hned několikrát, v komentářích i odborných článcích jsou nejčastěji zmiňována dvě níže uvedená rozhodnutí. Nejvyšší soud ve svém rozsudku 22 Cdo 1624/2000 z roku 200253 uvedl, že „… nejde o klasický druh věcných břemen, upravených v § 151n a násl. OZ, která mají soukromoprávní povahu a veřejného zájmu se nedotýkají. (…) Tato omezení se sice podobají břemenům podle OZ, liší se však tím, že vznikají ve veřejném zájmu. Pokud zákon užil pojem „věcná břemena“ a současně zdůraznil, že jde o oprávnění vykonávaná ve veřejném zájmu, nelze pouze z užití uvedeného pojmu dovodit, že by nadále mělo jít o soukromoprávní oprávnění. V takovém případě jde o zákonná (legální) věcná břemena, která jsou instituty svého druhu, náležejícími veřejnému právu. Jejich podstata spočívá v tom, že jde o veřejnoprávní omezení vlastnického práva, nebo také o vymezení obsahu vlastnického práva veřejnoprávním předpisem.“ Uzavřel tím, že není v pravomoci soudů rozhodovat spory týkající se těchto věcných břemen, řešení takových sporů mají v pravomoci příslušné správní orgány. Odlišné stanovisko zaujal Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/04 54 . V souladu s rozsudkem NS poukázal na to, že věcná břemena zřízená na základě zákona mají specifický režim, upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. „I když mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, nelze přehlížet, že mají i významný prvek soukromoprávní. Občanské právo definuje věcné břemeno jako právo někoho jiného než vlastníka věci, které ho omezuje tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tzv. zákonná věcná břemena tento charakter mají také. Jejich režim však není zcela totožný s režimem smluvních věcných břemen, neboť se řídí speciální úpravou právních předpisů, které upravují činnosti, k jejichž provozování vznikly. Nejde však o úpravu komplexní, která by vylučovala použití obecné úpravy občanského práva o věcných břemenech. Proto pokud tyto speciální předpisy nemají zvláštní úpravu, řídí se jejich režim obecnou úpravou občanskoprávní.“ Institutem podobným zákonným věcným břemenům jsou i ochranná pásma, vyskytující se typicky u vodních zdrojů či nadzemních vedení, zamezující
53
Ro zsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 07. 2002, sp. zn. 22Cdo 1624/ 2000. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 10. 2. 2015]. 54 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl ÚS 25/04. NA LUS: Vyh ledávání ro zhodnutí Ústavního soudu České republiky [online]. AutoCont s.r.o., © 2006 [cit. 10. 2. 2015].
32
jakékoli lidské činnosti, která by mohla poškodit daný předmět. Je však nutno je označit pouze za veřejnoprávní omezení vlastnického práva, nikoli zákonná věcná břemena. 55 Rozsah práce a její tematické zaměření na soukromoprávní rovinu nám neumožní
se
podrobněji
zabývat
problematikou
věcných
břemen
s veřejnoprávním prvkem. Z výše uvedeného je však možné shrnout, že dnes má většina věcných břemen s veřejnoprávním prvkem charakter klasického občanskoprávního věcného břemene, neboť jsou zpravidla zřizována smlouvou mezi vlastníkem dotčené nemovité věci a oprávněným, tedy provozovatelem určitého zařízení. Zákonná věcná břemena tak v současné době tvoří převážně oprávnění vstupovat či vjíždět na pozemky v souvislosti se zřízením, stavebními úpravami, opravami a provozem dané infrastrukturní sítě a oprávnění oklešťovat stromoví, nejsou jimi tedy samotná oprávnění tyto sítě zřizovat a provozovat, neboť již výše byla několikrát zmíněna zákonem stanovená povinnost zřídit takové břemeno smluvní cestou. Veřejnoprávní prvek však u takových břemen bude stále přítomen a je dán nejen tím, že povinnost uzavřít smlouvu provozovateli stanovuje předpis veřejného práva, avšak například také tím, že v případě zřízení věcného břemene smlouvou k němu automaticky přistupují uvedená zákonná věcná břemena. Závěrem je vhodné zmínit zcela nový institut upravený v NOZ týkající se inženýrských sítí, a to služebnost inženýrské sítě. Obsahově je její vymezení zásadně stejné právě s obsahem zákonných věcných břemen. 56 Jedná se o párové ustanovení k veřejnoprávním úpravám a taktéž jednu z výslovně uvedených pozemkových služebností, o kterých je podrobně pojednáno v následující části práce.
55 56
ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 32 ŠVESTKA, op. cit., s. 767
33
5. Pozemkové služebnosti „Servitutes praediorum“, česky pozemkové služebnosti57 , jsou téměř dva tisíce let starým institutem římského práva, jehož úpravou byla po celá staletí inspirována úprava řady občanskoprávních pramenů práva. Jedním z takových byl i ABGB, jenž na českém území platil v letech 1811 až 1950, v našem právním řádu tak služebnosti figurovaly tedy bezmála 150 let. Roku 1951 je nahradila věcná břemena, konkrétně břemena spojená s vlastnictvím určité nemovitosti, tedy zjednodušeně věcná břemena k pozemkům 58 a tato situace v našem právním řádu přežívala až do účinnosti NOZ, který služebnostem opět vdechl život. Dnes jsou pozemkové služebnosti pro mnohé právní laiky neznámým výrazem, který má nadto lehce starobylý nádech. Pro osvětlení významu tohoto termínu je možné uvést následující primitivní příklad. Máme dva pozemky, pozemek A a pozemek B. Na pozemek A se ovšem nedá dostat jinou cestou než přes pozemek B. Ideá lním řešením této situace je zřízení pozemkové služebnosti (služebnosti cesty přes pozemek B). Každý, a to i budoucí vlastník pozemku B pak musí umožnit vlastníku pozemku A přístup na jeho nemovitost. Ponechme však příliš zjednodušených příkladů. Následující výklad pojednává o vybraných aspektech pozemkových služebností. Komplexní shrnutí by z podstaty pozemkových služebností bylo takřka nemožné jednak proto, že lze zřídit téměř jakoukoli služebnost, neboť výčet pozemkových služebností v NOZ je pouze demonstrativní, jednak i proto, že většina ustanovení upravující pozemkové služebnosti mají dispozitivní charakter a strany si tak mohou obsah smlouvy individualizovat podle svých představ a potřeb.
57
Pokud je dále v textu uvedeno pouze slovo služebnosti, má autorka na mysli zpravid la slu že bnosti pozemkové. V případě, že by text pojednával pouze o služebnosti osobní, bude tato označena výslovně jako „osobní služebnost“. 58 Opakem byla osobní věcná břemena.
34
5.1 Podstata a vymezení pozemkových služebností Pozemkové služebnosti jsou vedle služebností osobních jedním ze dvou druhů služebností a svým způsobem nahradily dřívější věcná břemena in rem, tedy věcná břemena spojená s vlastnictvím určité věci. Sama pozemková služebnost je pak podle § 489 věcí a v případě, že zatíženou věcí bude nemovitost, pak bude dle § 498 odst. 1 věcí nemovitou. Vycházíme- li z ustanovení § 1257 odst. 1, je možné pozemkovou služebnost vymezit jako povinnost vlastníka věci zatížené služebností něco trpět nebo se něčeho zdržet ve prospěch vlastníka jiného pozemku. V případě povinnosti ve formě strpění má vlastník zatížené věci povinnost nebránit oprávněnému ve výkonu jeho oprávnění (např. nebránit mu v průchodu přes pozemek v případě služebnosti cesty), v druhém případě se musí zdržet určitých úkonů on sám (např. zákaz zasazení stromků, které by příliš stínily oprávněnému ve výhledu). NOZ obsahuje nově demonstrativní výčet pozemkových služebností, mezi které patří služebnost inženýrské sítě, služebnost opory cizí stavby, služebnost okapu, služebnost práva na svod dešťové vody, právo na vodu, služebnost rozlivu, služebnost stezky, průhonu a cesty a právo pastvy. Lze však zřídit téměř libovo lnou pozemkovou služebnost, vždy je ovšem nutné dodržet podmínky stanovené v § 1257 odst. 1, které vymezují základní charakteristiku služebností. Nesmíme zapomenout také na to, že každou osobní služebnost je možné zřídit jako poze mkovou, pak by například oprávněným k užívání nebyla konkrétní osoba, ale vlastník určitého pozemku.
5.1.1 Věc panující a služebná Základním předpokladem k tomu, aby určitá služebnost mohla být označena za pozemkovou, je proto existence věci panující a věci služebné (zatížené). Nejčastěji bude panující věcí podle názvu této služebnosti právě pozemek, ačkoli není vyloučeno, aby jí byla i samostatná stavba, která součástí pozemku není. Proto za panující věc označme obecně nemovitost. Naskýtá se ovšem otázka, zda by panující věcí mohla být i věc movitá. Označení „pozemková služebnost“ přímo vybízí k záporné odpovědi, Spáčil (2013, s. 913) ve svém komentáři tuto možnost
35
ovšem připouští. Jako příklad uvádí zřízení služebnosti „přistávání“ k pozemku u přehrady ve prospěch určité lodi bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem. Služebnou věcí bude také nejčastěji věc nemovitá, nemůžeme ovšem vyloučit ani věc movitou, jelikož dle NOZ již nemusí být zatíženou věcí pouze nemovitost. Můžeme si tak představit situaci, kdy služebnou věcí bude například orací stroj, který bude moci užívat vlastník určitého pozemku. Není vyloučeno, aby služebná věc byla zatížena více služebnostmi. To ostatně umožňuje i § 1266, dle kterého je možné zřídit k věci i několik služebností, pokud není novější služebnost na újmu starším. Posouzení, která služebnost je starší, bude záležet na době jejich vzniku. Často budou pozemkové služebnosti zapisovány do katastru nemovitostí, rozhodující tedy den jejich vkladu do katastru. U ostatních to bude například den účinnosti smlouvy či den uběhnutí vydržecí lhůty. OZ sice nezakazoval existenci více věcných břemen na jedné nemovitosti, ovšem neobsahoval řešení kolize těchto práv. Služebnost je s panující a služebnou věcí neoddělitelně spojena v tom smyslu, že ji nelze samostatně převést či spojit s dalším panujícím pozemkem (srov. § 1265). Pozemková služebnost má sloužit konkrétnímu pozemku, její spojení s jiným či dalším panujícím pozemkem by vždy vyžadovalo dohodu stran. Pokud má oprávněný právo vodovodu na pozemek A, nemůže jej jednostranně protáhnout na další pozemek B. 59 Otázkou je, jak řešit situaci v případě rozdělení služebné nebo panující věci, neboť NOZ se touto záležitostí při úpravě služebností nijak nezabývá. S rozdělením služebné věci nejsou větší problémy, existuje obecný názor, že v případě, že byla zatížena celá věc, budou při jejím rozdělení zatíženy všechny nové věci, pokud byla zatížena pouze na části, pak bude dále zatížena pouze tato část a na ostatních služebnost zanikne (srov. analogicky § 1152). Patrně i pro rozdělení věci panující by bylo možné užít analogicky ust. § 1151, které stanoví, že při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly i nadále, nesmí být však rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá- li jen některým dílům, zanikne k dílům ostatním. Ve světle tohoto ustanovení se k dané otázce vyjádřil i kolektiv autorů Spáčilova komentáře (2013, s. 911), poněkud jiný ná zor sdílí Z. Ro59
SPÁ ČIL, op. cit., s. 946
36
sický ve svém článku „Oddělení nového pozemku od panujícího pozemku a dopad na existenci pozemkové služebnosti“ 60 z dubna 2014. Na základě § 12631265 uvádí, že oddělením nového pozemku od panujícího pozemku nepřechází pozemková služebnost na nově vytvořený pozemek. Práva ze služebnosti budou nadále vázána pouze na původní panující pozemek, v jehož prospěch byla služebnost zřízena, ale nebudou spojena s nově vytvořeným pozemkem, odděleným od panujícího pozemku a zapsaným v katastru nemovitostí jako nový pozemek. Domnívá se, že pokud § 1265 stanoví, že pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem, pak v případě, že bude oddělen od původního panujícího pozemku nový pozemek, se bude jednat nepochybně o jiný pozemek než původní panující pozemek. Pokud by tak služebnost dále prospívala i novému pozemku, jednalo by se patrně o rozpor s tímto ustanovením. Autorka této práce však tento názor nesdílí, rozdělením pozemku sice vznikne úplně nový pozemek, který bude mít nové parcelní číslo, fakticky se ovšem jedná o ten samý pozemek a nutnost zřízení nové služebnosti pokládá za zbytečnou. Setkáváme se také s otázkou, zda panující a služebný pozemek spolu musí nutně sousedit. Je pravdou, že velmi často se s pozemkovými služebnostmi setkáváme právě v případě sousedících pozemků, neboť jsou vhodným institutem k předcházení případných sousedských sporů. Ačkoli některé služebnosti tuto podmínku samozřejmě budou vyžadovat (služebnost práva na svod dešťové vody, kde se výslovně hovoří o sousední střeše), nelze ji v žádném případě generalizovat pro všechny služebnosti.
5.1.2 Osoba oprávněná a povinná V návaznosti na určení věc panující a služebnou je pak možné určit i osobu oprávněnou a povinnou. Osoba oprávněná je určena vlastnictvím věci panující, povinný je pak logicky vlastníkem věci služebné. Oprávněným a povinným může být jakákoli osoba, která je subjektem občanskoprávním vztahů a může být vlastníkem, tj. fyzická i právnická osoba či stát (srov. § 15 a násl.). Někdy však vykonávají oprávění odpovídající služebnosti i jiné osoby než vlastník panujícího po60
ROSICKÝ, Z. Oddělen í nového pozemku od panujícího pozemku a dopad na existenci poze mkové služebnosti [online]. Bulletin-advokacie.cz. Publikováno 7. 4. 2014. Česká advokátní ko mora, © 2012-2013 [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/oddeleni-novehopozemku-od-panujiciho-pozemku-a-dopad-na-existenci-pozemkove-sluzebnosti?browser=full
37
zemku, které mají toto oprávnění odvozené od oprávněného. Služebnost stezky tak mohou samozřejmě využívat jeho příbuzní, ale například též návštěvy nebo instalatéři. Zpravidla budou v právním vztahu ze služebnosti vystupovat dva subjekty, což vyplývá již z vymezení služebnosti jako povinnosti ve prospěch jiného něco trpět nebo se něčeho se zdržet. Již výše však bylo naznačeno, že z toho pravidla existují výjimky. Jednou z nich je v NOZ absolutně nový institut, tzv. vlastníkova služebnost, upravená v § 1257 odst. 2, umožňující vlastníkovi zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku. Osoba oprávněného a povinného tedy splývá v jedno. Dle důvodové zprávy k NOZ je toto ustanovení recepcí čl. 733 švýcarského občanského zákoníku, jeho prostřednictvím lze předběžně upravit poměry mezi jednotlivými pozemky, své uplatnění však najde teprve v případě zcizení služebného pozemku. Je důležité zdůraznit, že vlastnickou služebností lze zatížit pouze věc nemovitou (pozemek). Ačkoli právní úprava služebností často i dnes vychází z římského práva, možnost zatížení vlastního pozemku byla v rozporu se zásadou nemini res sua servit (nikomu neslouží věc vlastní)
61
, a římské právo ji tak nedovolovalo. Totéž platilo i za účinnosti OZ.
Pokud chtěl vlastník zatížit jeden svůj pozemek právem cesty ve prospěch jiného svého pozemku, bylo možným řešením například uzavření smlouvy o smlouvě budoucí s jeho právním nástupcem. Ta však neměla věcněprávní důsledky.
62
5.1.3 Změna vlastnictví Pro pozemkové služebnosti jakožto služebnosti in rem je typické, že změna vlastnictví panující ani služebné věci nemá dopad na jejich existenci. Jinými slovy, nový vlastník vstupuje do právního postavení předchozího majitele. Při převodu (přechodu) by tak nový vlastník měl vždy vědět, zda na dané věci neváznou práva třetí osoby. U nemovitostí není těžké dohledat, zda na dané nemovitosti taková práva neváznou, neboť jsou zpravidla zapisována do katastru nemovitostí (viz
61 62
ŠVESTKA, op. cit., s . 726 ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 21
38
kap. 5.2.1). Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 2114/200563 judikoval, že „(p)okud se při převodu nemovitosti panující nijak nezmíní existující právo odpovídající věcnému břemeni a spojené s převáděnou nemovitostí, nic to nemění na skutečnosti, že toto právo pro svoji věcnou povahu bez dalšího přechází na nabyvatele panující nemovitosti. Jestliže totiž toto právo jednou vzniklo a váže se k nemovitosti, trvá a přechází na nabyvatele této nemovitosti, i když se o tom v převodní smlouvě nic nepraví“. Obtížnější je situace v případě převodu movité věci, příp. věci, která není zapsána v katastru. Dle § 1107 odst. 1 totiž na nabyvatele vlastnického práva takové závady přecházejí pouze tehdy, pokud je mohl z okolností zjistit nebo bylo- li to ujednáno, anebo tak stanoví zákon. Služebnosti, které z uvedených důvodů nepřešly na nabyvatele, zanikají.
5.1.4 Pozemkové služebnosti a obligační právo Služebnosti jsou jakožto právo věcné institutem požívajícím vyšší ochrany než závazky. Laicky řečeno jsou služebnosti „silnější“, a pokud tak někomu k věci zatížené pozemkovou služebností vzniklo obligační právo (například nájem nebo pacht), musí oprávněný ze závazku tuto služebnost respektovat. Nájemce určitého pozemku tak například musí oprávněnému ze služebnosti umožnit čerpat vodu ze studny. Pokud byla služebnost zřízena k pozemku, ke kterému má jiný závazkové právo bránící ve výkonu oprávnění ze služebnosti, je na vlastníkovi služebné věci, aby obligační vztah ukončil. V opačném případě by se oprávněný ze služebnosti mohl domáhat vadného plnění dle ust. § 1920 odst. 1. 64
63
Ro zhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 05. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2114/ 2005. In : Beckonline [online právní informačn í systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2015]. 64 SPÁ ČIL, op. cit., s. 910
39
5.2 Nabytí pozemkových služebností Zákonem předvídané způsoby zřízení (tituly) služebností byly v různých dobách upraveny odlišně. Jedním z extrémních případů byla úprava v OZ v původním znění, kdy jediným možným způsobem zřízení byl zákon. NOZ vymezuje vcelku tradiční způsoby nabývání služebností, které jsou upraveny konkrétně v § 1260 odst. 1. Mezi soukromoprávní tituly jsou řazeny smlouva, pořízení pro případ smrti a vydržení, dále je pak umožněn vznik ze zákona a na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Kabelková (2013, s. 47) ve svém komentáři k ustanovení § 1260 odst. 1 v první větě uvádí, že „(k)omentované ustanovení upravuje způsoby nabytí služebnosti taxativním výčtem možností nabytí“. Chybou je, že daný výčet být taxativním nemůže, neboť ani jeden ze stanovených způsobů není vhodný ke zř ízení vlastnické služebnosti. Aby vlastník mohl k vlastnímu pozemku zřídit služebnost, je nutné mezi tituly zařadit též jednostranné prohlášení vlastníka.65 OZ vymezil způsoby vzniku v § 151o obdobně, taxativním výčtem stanovil, že věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona a vydržením. K nabytí práva byl nutný vklad do katastru nemovitostí, neboť zatíženou věcí mohla být pouze nemovitost.
5.2.1 Zápis do katastru nemovitostí K titulu musí v některých případech přistoupit tzv. modus neboli právní způsob nabytí služebnosti. Nejjednodušší příklad, na kterém lze demonstrovat rozlišení titulu a modu, je zřízení služebnosti k pozemku smlouvou (srov. § 1262 odst. 1 věta první). Titulem je ona písemná smlouva, ovšem pouhým uzavřením smlouvy služebnost ještě nevzniká. K titulu zde musí přistoupit modus, kterým bude vklad služebnosti do katastru nemovitostí. Služebnost pak vzniká až dnem vkladu do katastru. Také v případě vlastníkovy služebnosti bude nutné dané jednostranné prohlášení jakožto zřizovací dokument spojit s návrhem na vklad služebnosti do katastru. 65
ŠVESTKA, op. cit., s. 726
40
Pozemek je podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon, dále KatZ) 66 , předmětem evidence katastru nemovitostí a zapisují se k němu dle odst. 3 také práva a další skutečnosti. Služebnost k pozemku tak bude nutné do katastru nemovitostí zapsat vždy, ať už je zřizována smlouvou nebo rozhodnutím příslušného orgánu. 67 Dle § 11 odst. 1 písm. c) KatZ se vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence věcných břemen zapisuje již pouze vkladem. Dosavadní úprava umožňovala i zápis záznamem, a to v případě, že věcné břemeno vzniklo ze zákona, rozhodnutím státního orgánu nebo vydržením 68 . Podle § 16 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, se v katastru u věcného břemene eviduje jeho obsah se struč ným popisem, údaje o zatížené a panující nemovitosti, pokud bylo břemeno sjednáno na určitou dobu tak poslední den této doby. Věcné břemeno ve prospěch nemovitosti panující se v katastru eviduje jak u nemovitosti panující, tak u nemovitosti zatížené. Věcné břemeno ve prospěch nemovitosti panující, která není předmětem evidování v katastru, se eviduje pouze u nemovitosti zatížené, a naopak břemeno zatěžující nemovitost, která není předmětem evidování v katastru, se eviduje pouze u nemovitosti panující. Podle autorů Spáčilova komentáře (Spáčil, 2013, s. 939) by i v případě, kdy zatíženou věcí bude věc movitá a panujícím bude pozemek, měla být tato služebnost evidována pouze u panujícího pozemku. Dle názoru autorky v souladu se zněním katastrální vyhlášky tak již není použitelné rozhodnutí Městského soudu v Praze, dle kterého se bude věcné břemeno evidovat v katastru nemovitostí pouze tehdy, je- li předmětem jeho evidence nemovitost zatížená. 69
66
Katastrální zákon č. 256/2013 Sb., zrušil dřívější katastrální zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky a zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Jejich úpravu pak částečně přejala kro mě KatZ i vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). 67 Podstatným rozdílem mezi těmito dvěma způsoby je okamžik jejich v zniku. Služebnost zřízená smlouvou vzniká, jak je řečeno výše, až ke dni vkladu do katastru nemovitostí a takový vklad bude konstitutivního charakteru. Pokud však služebnost zřídí příslušný orgán veřejné moci, vzn iká již právní mocí takového rozhodnutí, a do katastru se zapisuje sice také vkladem, ten ovšem bude mít pouze charakter deklaratorn í. 68 Srov. § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. 69 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 33 Ca 42/ 97. In: Beck-online [online právní informačn í systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 27. 3. 2015]: „Pro posouzení otázky, zda se právo odpovídající věcnému břemeni zapisuje do katastru nemovitostí, je rozhodující jen to, zda se v katastru nemovitostí eviduje nemovitost zatížená, ke které má věcné břemeno vzniknout, nikoli to, zda v katastru nemovitostí je evidována nemovitost, v jejíž prospěch se věcné břemeno zřizuje.“
41
Nutno připomenout, že i v případě zániku služebností zapsaných v katastru nemovitostí je nutné tato právo z katastru vymazat. Zánik věcných břemen se pak provádí stejně jako jejich vznik vkladem listiny, na jejímž základě se dané právo zrušuje. Více k zániku služebností uvádí kapitola 5.6.
5.2.2 Nabytí služebnosti smlouvou Pozemková služebnost může v některých případech podstatně omezovat vlastníka věci zatížené ve výkonu jeho vlastnických práv, aby však toto omezení mělo určité meze (rozsah služebnosti), je nutné si práva a povinnosti ze služebnosti předem stanovit. Nejvhodnějším způsobem je právě zřízení na základě smlouvy. Smlouvu o zřízení služebnosti lze vymezit jako vícestranné právní jednání, kde se strana povinná zavazuje ke strpění či zdržení se určitých činností vůči straně oprávněné,
s úmyslem zřídit takový právní vztah jako
služebnost
(s věcněprávními účinky), nikoli jako pouhou obligaci. Smlouva je v NOZ upravena ustanoveními § 1724 až 1788, nesmíme ovšem zapomenout na obecnou úpravu právních jednání v § 545 až 599, která bude na proces uzavírání smlouvy aplikována také. Podstatnými náležitostmi smlouvy o zřízení pozemkové služebnosti je bezpochyby především dostatečně přesné vymezení zatížené i panující věci. V případě pozemku je důsledné vymezení významné především proto, že smlouva bude sloužit jako podklad pro zápis vkladu do katastru nemovitostí. Zpravidla se uvádí parcelní číslo, druh pozemku a jeho výměra, pokud je jeho součástí stavba tak její číslo popisné nebo evidenční, na jakém listu vlastnictví a v jakém katastrálním území určité obce je nemovitost zapsána. Nutné je též srozumitelně a určitě vymezit, co má povinný trpět, případně čeho se má zdržet. Služebnosti obecně mají dlouhodobou povahu a je v zájmu stran důsledně vymezit práva a povinnosti ze služebnosti tak, aby i nástupci původních vlastníků byli schopni dovodit její
42
skutečný obsah. Neurčitým je dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 70 vymezení práva oprávněného v rozsahu, v jakém jej doposud užíval. Smlouvu je vhodné označit za smlouvu zřizující pozemkovou služebnost (například „Smlouva o zřízení služebnosti inženýrské sítě“), není to však nutné, neboť se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 71 Minimálně ve smlouvě by tak mělo být stanoveno, že je jí zřizována pozemková služebnost, nikoli závazkový vztah. Pozemkové služebnosti jsou často zřizovány právě k pozemkům, obecně tedy nemovitostem. Pokud je zatíženou věcí nemovitost, je nutné uzavřít smlouvu v písemné formě (srov. § 560) pod sankcí absolutní neplatnosti pro rozpor se zákonem dle § 588. 72 Písemná forma je podle § 562 odst. 1 zachována i při jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby a je vyžadována také pro změnu smlouvy i případné zrušení služebnosti. Pro účinky smlouvy zřizující služebnost k nemovitostem je nutný vklad do katastru nemovitostí, jiné smlouvy nabývají účinností dnem jejich podpisu. Ust. § 562 odst. 2 pak vyžaduje, aby při zřízení služebnosti k nemovitosti byly podpisy osob na téže listině. V případě, že je služebnost zřizována pouze k části pozemku, je nutné tuto skutečnost vyznačit v přiloženém geometrickém plánu, který musí být dle § 7 odst. 2 KatZ spojen s vkladovou listinou, jíž je smlouva o zřízení služebnosti. Geometrický plán obsahuje část grafickou a část popisnou, grafická zobrazuje pozemky, které jsou zatížené služebností, i pozemky v jejichž prospěch je služebnost zřízena. Daná služebnost je pak vyznačena v příslušné části pozemku tak, aby bylo zřetelné, o jak velkou část se jedná, v jaké části pozemku je umístěna, popřípadě kudy vede. Popisná část pak shrnuje dosavadní a nový stav, vymezuje pozemky parcelním číslem, výměrou, druhem pozemku a způsobem jeho využití.
70
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96. In: Beck-online [online právní informačn í systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2015]: „Bylo-li ve smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu toto právo vymezeno tak, že je prodávajícímu „ponecháváno doživotně užívání převáděných nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval“, jde o smlouvu podle § 57 odst. 1 ObčZ neplatnou.“ 71 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2480/2000. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2015]: „V případě, že věcné břemeno je ve smlouvě o jeho zřízení nesprávně pojmenováno, ze smlouvy však lze nep ochybně zjistit jeho obsah, je rozhodující obsah smlouvy.“ 72 SPÁ ČIL, op. cit, s. 923
43
Taktéž obsahuje údaj o druhu služebnosti a osobě oprávněného. 73 Typicky se geometrický plán bude vypracovávat v případě služebnosti cesty, neboť bude vymezovat rozsah služebnosti. 74 Zpravidla jsou pozemkové služebnosti zřizovány na dobu neurčitou, autonomie vůle stran však nevylučuje, aby strany smlouvu uzavřely na dobu určitou, vyloučena není ani vazba na odkládací či rozvazovací podmínku. Služebnost lze také zřídit úplatně či bezúplatně. Pokud si strany sjednání úplatné zřízení, zpravidla bude výše náhrady odpovídat újmě, kterou utrpí vlastník služebného pozemku, neboť se zatížením pozemku služebností na něm vzniká určitá právní vada, s kterou se pojí snížení atraktivnosti a tedy i jeho obvyklé ceny. Vlastník je omezen nejen na svých vlastnických právem, ale taktéž může být narušeno jeho so ukromí. 75 Pakliže smlouva neobsahuje žádné ustanovení o úplatnosti zřízení tohoto práva, dosavadní, stále použitelná judikatura dovozuje, že se jedná o zřízení be zúplatné. 76 Dle § 1747 pak platí, že je- li smlouva bezúplatná, má se za to, že se povinný chtěl zavázat spíše méně než více. Konečně je si třeba připomenout, že smluvně mohou vznikat i věcná břemena (služebnosti) na základě předpisů veřejného práva, např. EnerZ (viz výklad ke čtvrté kapitole).
5.2.3 Vznik služebnosti pořízením pro případ smrti NOZ upravuje pořízení pro případ smrti v ustanovení § 1491 s násl., a je mezi ně řazena závěť a nově též dědická smlouva. Formou pořízení pro případ smrti je i dovětek. Ten je považován většinou za dodatek závěti, ale může být pořízen i samostatně. Nikdy se jím však přímo nepovolávají dědicové.
73
KABELKOVÁ , op. cit., s. 48 Ro zsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 507/2001 . In : Beck-online [online právní informačn í systém]. Na kladatelství C. H. Beck [cit. 24. 3. 2015]: „Smlouva o zřízení věcného břemene, spočívajícího v povinnosti vlastníka pozemku trpět vedení kanalizační stoky přes jeho pozemek, je pro neurčitost neplatná, není -li z ní patrné, kudy stoka povede, popřípadě že může být vedena přes pozemek kdekoli.“ 75 KABELKOVÁ , op.cit., s. 50 76 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98. In : Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 3. 2015]: „Jestliže smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádný údaj o úplatnosti tohoto práva, pak platí, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně; povinnost oprávněného z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravu nemovitosti, kterou užívá, tím není dotčena.“ 74
44
Závět je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné nebo více osobám alespoň podíl na své pozůstalosti, př ípadně i odkaz. Závěť je neplatná v případě, že zůstavitel pořídil více závětí, které nejsou datovány a vzájemně si odporují (srov. § 1494). Prostřednictvím závěti může zůstavitel nezávisle na vůli ostatních disponovat se svým majetkem pro případ smrti. Pokud má zůstavitel například dva pozemky a pouze na jednom je studna, může tyto pozemky přenechat svým dědicům, a k tomu pozemek se studnou zatížit služebností ve prospěch druhého pozemku. Dle § 1494 odst. 2 platí, že je třeba závěť vyložit tak, aby bylo nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Zřídit služebnost prostřednictvím závěti může pouze fyzická osoba, osobou oprávněnou však může být kromě fyzické i osoba právnická. V případě služebnosti pozemkové jí tedy bude vlastník určité nemovitosti. Zůstavitel by měl označit služebnou a panující věc stejně důkladně jako v případě smlouvy, taktéž by měl důsledně vymezit práva a povinnosti, která hodlá služebností zřídit. Pokud závět splňuje obsahové a další náležitosti, služebnost stanovená v závěti pak vzniká k okamžiku smrti zůstavitele, ovšem ve spojení s výsledky dědického řízení. 77 Dovětkem, upraveným v § 1498, může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas nebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz a platí na něm obdobně ustanovení o závěti. Odkazem je zřízení určité pohledávky pro odkazovníka vůči dědicům. Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva (§ 1477 odst. 1). Takovým právem může být například i pozemková služebnost. Odkaz nemusí být obsažen pouze v dovětku, ale také přímo v závěti i dědické smlouvě, zákon jej však nevylučuje uvést ani v darovací smlouvě v případě darování pro případ smrti. 78 Odkazovník
přitom
není dědicem, z tohoto důvodu se například nepodílí na případných dluzích zůstavitele. Podmínka, doložení času a příkaz jsou obecně označeny za „vedlejší doložky v závěti“. Podmínky se dělí na odkládací a rozvazovací, přičemž § 1569 stanoví, že příkaz se v případě zůstavení považuje za podmínku rozvazovací. Podmínka může být určena dědici i odkazovníkovi a může jí být právě i zřízení
77 78
SPÁ ČIL, op. cit., s. 926 SVOBODA, J.; KLIČKA, O. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 115.
45
služebnosti. Splněním podmínky odkládací určité právo vznikne, splněním podmínky rozvazovací naopak zanikne. Dědická smlouva byla v našem právním řádu upravena naposledy v roce 1950. Dědickou smlouvou dle § 1582 povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí stranu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Oproti závěti, která je právním jednáním jednostranným, je dědická smlouva dvou nebo vícestranným jednáním. Řadí se mezi tzv. odvážné smlouvy a vyžaduje formu veřejné listiny (§567). 79 Podmínky pořizovací způsobilost pro uzavření dědické smlouvy jsou přísnější, než je tomu v případě závěti, může ji uzavřít pouze zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný, v případě omezení svéprávnosti tak může učinit jen se souhlasem opatrovníka (srov. § 1584 a § 1525 a násl.). Dědickou smlouvu nelze zpravidla jednostranně zrušit (muselo by to v ní být výslovně ujednáno). Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Může jej tedy zatěžovat věcnými břemeny nebo i zástavním právem. Pokud však zůstavitel pořídí nebo uzavře pro případ smrti darovací smlouvu, která je neslučitelná s dědickou smlouvou, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání (srov. § 1588). Pokud zůstavitel nepořídil pro případ smrti, mohou se dědici před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti. V rámci této dohody lze zřídit také pozemkovou služebnost.
5.2.4 Vydržení pozemkových služebností Zákon umožňuje vznik služebností taktéž vydržením, které je v NOZ upraveno v ustanoveních § 1089 a násl. V Právnickém slovníku (Hendrych, 2009) je vydržení definováno jako případ původního nabytí práva na základě dlouhodobé a kvalifikované držby. Vydržet je možné pouze věc k vydržení způsobilou. V obecné rovině tak například nemůže jednat o věc, která nemůže být předmětem vlastnictví (res extra commercium). Co se týče vydržení služebnosti, musí jít o takovou služebnost, 79
SVOBODA, J.; KLIČKA, O., op. cit., s. 86
46
která by mohla být zřízena na základě smlouvy, tedy takovou, která je v dispozici smluvních stran. 80 Bezpochyby nejdůležitějším předpokladem k vydržení je samotná držba, od které se pak odvíjí další podmínky nutné k vydržení. Podstata držby zůstává shodná s dosavadní úpravou, v NOZ však dostala zcela novou konstrukci. OZ v § 129 stanovil, že „držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.“ Držet tedy bylo možné buďto věc nebo právo. NOZ obsahuje obdobné ustanovení § 987, kde stanoví, že držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. NOZ totiž pojímá držbu práva ve smyslu tzv. „vyššího pojmu držby“, která pod sebe zahrnuje držbu vlastnického práva (dřívější držbu věci) a držbu jiného práva (dřívější držbu práva). Služebnosti budou nepochybně spadat mezi tzv. jiná práva, neboť v případě držby služebnosti držitel užívá cizí věc s vědomím, že tato patří někomu jinému. Jinak řečeno, pokud by někdo užíval cizí věc s přesvědčením, že věc vlastní, mohl by vydržet pouze vlastnické právo, nikoli služebnost. 81 K vydržení služebnosti NOZ vyžaduje, aby držba byla poctivá, pravá a aby se zakládala na právním důvodu, jenž by stačil ke vzniku služebnosti, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.82 B. Petr 83 se domnívá, že jde pouze o řádnou držbu v užším smyslu, tedy takovou, která se zakládá na skutečném (nikoli jen domnělém) právním titulu nabytí daného práva, přičemž k jeho převodu nedojde proto, že převodce nebo ten, kdo je oprávněn právo zřídit (soud) nebyl ke zřízení tohoto práva oprávněn. Zcela jistě tak k vydržení služebnosti nestačí pouhé chování domnělého držitele, který vykonává oprávnění ze služebnosti, aniž by k tomu měl právní důvod. Pokud se například nabyvatel nemovitosti spokojí s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastnictvím je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, přitom tato okolnost není ve smlouvě uvedena a nabyvatel se o existenci to hoto práva nepře-
80
SPÁ ČIL, op. cit., s. 927 Tamtéž s. 928 82 § 1089 a § 1090 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 83 SPÁ ČIL, op. cit., s. 315 - 316 81
47
svědčil, nemůže být v dobré víře, že mu právo náleží. 84 Stejně tak nepovede k vydržení situace, kdy určitý subjekt užívá cizí věc se souhlasem jejího vlastníka, byť i dlouhou dobu, neboť takový subjekt nemůže být považován za poctivého držitele. 85 Konečně je třeba k řádnému vydržení služebnosti uplynutí vydržecí doby (srov. § 1091), jinými slovy, je nutné držet právo ze služebnosti po určitou dobu. Rozhodující přitom bude, zda danou služebností je zatížena věc movitá či nemovitá. Je-li jí věc movitá, je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. V případě pozemkových služebností však častěji bude předmětem vydržení pozemek, k němuž jakožto věci nemovité bude potřebná délka držby po dobu deseti let. Ke vzniku služebnosti pak dojde za splnění předchozích podmínek ze zákona uplynutím dané doby. Zákon v § 1092 dodává, že do vydržecí se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Je ovšem důležité dané oprávnění ze služebnosti aktivně vykonávat, neboť se držba přeruší, nevykonával- li ji držitel déle než rok (srov. § 1093). Otázkou však je, jak pravidelně by měl držitel služebnosti dané oprávnění vykonávat, zda předmětem služebnosti může být i občasné užívání například nemovitosti jednou za několik let. Je možné analogicky použít rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v rozsudku 22 Cdo 226/201286 uvedl, že pokud určité chování může být předmětem práva odpovídajícího věcnému břemeni, musí být též způsobilým prostředkem vydržení tohoto práva. Otázkou pak je, jak v takovém případě bude aplikováno ustanovení o přerušení vydržecí lhůty. 84
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2001 sp. zn. 22 Cdo 595/ 2001. In : Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015]. „Pokud se nabyvatel nemovitosti spokojí s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastn ictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, přičemž tato okolnost není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti a nabyvatel se o existenci tohoto právo nepřesvědčí, nemůže být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo náleží, neboť při normální opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, by si existenci tohoto práva, případně právního titulu, který měl za následek jeho vznik, ověřil.“ 85 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 415/ 95 ze dne 8. září 1995. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015]: Skutečnost, že právní subjekt užívá cizí věc se souhlasem jejího vlastníka, byt i dlouhou dobu, ještě sama o sobě nemůže vést k závěru, že tento subjekt je oprávněným držitelem; z uvedeného důvodu nemůže dojít k vydržení ani vlastnického práva, ani věcného břemene.“ 86 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 226/ 2012. In : Beck-online [online právní info rmační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]: „Jestliže může být sjednáno právo občasného užívání, pak k vydržení takového práva musí stačit právě jen takové užívání. Pokud totiž určité chování může být předmětem práva odpovídajícího věcnému břemeni, musí být též způsobilým prostředkem vydržení tohoto práva.“
48
NOZ dále pojal do úpravy vydržení zcela nový institut mimořádného vydržení (§ 1095). Pokud držitel drží právo po dvojnásobně dlouhou dobu, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tedy šest let u movitých, dvacet let u nemovitých věcí), vydrží tento držitel dané právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Nesmí se mu ovšem prokázat nepoctivý úmysl. Při mimořádném vydržení se bez dalšího započítává do vydržecí doby i doba držby předchozího poctivého držitele. Nově je v § 1260 odst. 2, že při vydržení služebnosti odpovídající veře jnému statku je vydržitelkou obec, na jejímž území se věc nalézá. Může tak dojít například k vydržení služebnosti k pozemku, po kterém již od nepaměti v domnění, že se jedná o veřejnou cestu, chodí občané dané obce. Pozemkových služebností se pak dotýká i § 1261, který implicitně stanoví, že nelze vydržet pozemkovou služebnost k lesnímu pozemku, nelze vydržet ani právo pastvy nebo služebnost braní lesních plodů. Vydržení ostatních (osobních) služebností však vyloučeno není.
5.2.5 Vznik služebností ze zákona Vznik služebnosti umožňuje také řada speciálních právních předpisů, a to především z oblasti státní správy, tedy z oblasti práva veřejného. 87 Téměř žádný z těchto přepisů nepřejal po vzoru NOZ novou terminologii a používá tak stále staré označení „věcné břemeno“, ačkoli povinnosti z těchto břemen budou zpravidla odpovídat právě povinnostem pati a omittere. Nejčastěji najdou své uplatnění v oblasti veřejné infrastruktury. Otázkou však je, jak často se budeme setkávat se vznikem pozemkových služebností ze zákona. Například veřejnoprávní oprávnění provozovatelů inženýrských sítí v EnerZ jsou totiž pojaty jako osobní služebnosti a svědčí tak ve prospěch daného provozovatele. Souvisí s tím i ust. § 1302 odst. 2 NOZ, které stanoví, že pokud služebnost slouží provozu závodu, nezaniká převodem nebo přechodem závodu. Je tím tedy zaručen přechod tohoto oprávnění na nástupce současného provozovatele.
87
Viz kapitola 4.
49
5.2.5 Vznik služebnosti na základě rozhodnutí příslušného orgánu V zákonem vymezených případech je taktéž umožněn vznik služebnosti na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci a to správního orgánu nebo soudu. Služebnost pak vzniká ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, případně ke dni, který je v rozhodnutí určen. Dříve se taková věcná břemena zapisovala do katastru nemovitostí záznamem, od roku 2014 se ovšem i tyto zapisují vkladem. Rozhodnutí tak bude vkladovou listinou podle § 15 odst. 1 písm. a) KatZ. 88 Správním rozhodnutím může zřídit služebnost (věcné břemeno) například vyvlastňovací úřad na základě § 24 zákona o vyvlastnění89 nebo pozemkový úřad podle § 9 odst. 5 a v souvislosti s pozemkovými úpravami i dle § 19 odst. 2 zákona o půdě 90 . Zřídit služebnost vyvlastněním lze i na základě § 170 stavebního zákona 91 (za podmínek blíže specifikovaných ve vyvlastňovacím zákoně), a to zpravidla za účelem uskutečnění staveb dopravní a technické infrastruktury a jiných veřejně prospěšných opatření. Postup se bude řídit právě vyvlastňovacím zákonem. V návaznosti na výklad o věcných břemenech s veřejnoprávním prvkem v kapitole čtvrté, pak vyvlastňovací úřad rozhoduje v případě, že se provozovatel daného zařízení, který má povinnost pokusit se s vlastníkem dotčeného pozemku domluvit na smluvním zřízení věcného břemene, s tímto vlastníkem nedohodne. NOZ počítá s rozhodováním soudu o služebnostech pouze v několika málo případech. Prvním z nich je možnost zřízení služebnosti při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v § 1145. Dále v případě, že právo ze služebnosti poskytuje právo k plodům nebo užitkům, soud může na návrh kterékoli z osob oprávněných nebo z obtížených (podle toho, zda se dělí věc zatížená nebo panuj ící) upravit výkon práva z této služebnosti s ohledem na povahu a účel zatížení, jakož i s ohledem na hospodářské zvláštnosti jednotlivých dílů tak, aby výsledek odpovídal zásadám slušnosti a aby se zatížení nezvětšilo. Je zřejmé, že se jedná pouze o úpravu již existující služebnosti, nikoli o zřízení nové. 92 Soud je pak v určitých případech příslušný ke zřízení nezbytné cesty. Zde je třeba upozornit
88
SPÁ ČIL, op. cit., s. 930 Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezen í vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) 90 Zákon č. 229/ 1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiné mu zemědělskému majetku 91 Zákon č. 183/ 2006 Sb., o ú zemním p lánování a stavebním řádu (stavební zákon) 92 KABELKOVÁ , op. cit., s. 55 89
50
na to, že NOZ již nepojímá nezbytnou cestu nutně jako věcné břemeno (služebnost), taktéž s ohledem na superficiální zásadu již nemusí být nezbytná cesta zřízena pouze pro přístup ke stavbě, ale i k pozemku. 93 V OZ byla nezbytná cesta jediným výslovně zmíněným věcným břemenem, dnes se však systematicky řadí mezi omezení vlastnického práva. Není vyloučeno, aby nezbytná cesta byla ve formě služebnosti zřízena, je však možné daná práva a povinnosti založit i skrze instituty závazkového práva. Z § 1029 vyplývá, že vlastník nemovité věci může žádat o povolení nezbytné cesty v případě, že nemůže na této nemovitosti řádně hospodařit nebo ji jinak řádně užívat z důvodu, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Nedostatečnost spojení je nutno vyložit jako objektivně nepostačující spojení, nikoli pouhé spojení nepohodlné (například štěrková stezka bude postačovat k pozemku v zahrádkové oblasti, objektivně by však nestačila k přístupu k prodejně nákladních automobilů). Judikatura k § 151o odst. 3 OZ však zřízení nezbytné cesty připouští též v případě, že zajistit přístup je sice technicky možné, avšak náklady na jeho zřízení by byly tak vysoké, že jejich vynaložení nebude možné po vlastníku spravedlivě požadovat. 94 Soud tak může povolit nezbytnou cestu dle § 1029 odst. 2 v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovitosti ji řádně užívat s co nejmenšími náklady. Soused nesmí být zřízením ani užíváním nezbytné cesty více obtěžován, jeho pozemek musí být co nejméně zasažen. Za zřízení tohoto práva mu samozřejmě náleží náhrada. Soud však není vázán návrhem vlastníka nemovité věci, pokud má tedy za to, že je třeba vést cestu jinudy, může rozhodnout jinak, než vlastník navrhoval. Součástí bude taktéž geometrický plán s vyznačením, kudy daná cesta povede. V souvislosti s rozhodováním soudu byla také kladena otázka, zda lze služebnost zřídit soudním smírem. Na tuto otázku odpověděl kladně již v roce 1986 Nejvyšší soud ve svém stanovisku Cpj 44/86 95 .
93
Srov. ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J., op. cit., s. 50 - 51 SPÁ ČIL, op. cit., s. 197 95 Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyšš ího soudu České socialistické republiky ze dne 11. 11. 1986, sp. zn. Cp j 44/86. In: Beck-online [online právní informační systém]. Na kladatelství C. H. Beck [cit. 27. 3. 2015]. „Jestliže lze věcné břemeno zřídit smlouvou ( § 135c odst. 1, 2 o. z.), lze je zřídit také soudním smírem, a to i kdyby je soud nebyl oprávněn zřídit rozhodnutím ve věci samé.“ 94
51
5.3 Obsah a rozsah pozemkových služebností Obsah služebnosti je tvořen právy a povinnostmi, které z daného právního vztahu vyplývají. Použitím spojení obsah a rozsah měl zákonodárce v úmyslu vyjádřit tato práva a povinnosti patrně v co nejširším smyslu. Základní obsah a rozsah je stanoven v pomyslné „definici“ služebnosti v § 1257 odst. 1, jde tedy o povinnost vlastníka zatížené věci ve prospěch jiného něco trpět nebo se něčeho zdržet. Aby tak určité věcné právo mohlo být označeno za služebnost, musí sp lňovat tuto náležitost. 96 Dosavadní OZ neupravoval rozsah věcného břemene vůbec, obsah stanovil pouze rámcově v § 151n. Pozemková služebnost má za důsledek omezení realizace vlastnických práv povinného v původně plném rozsahu, čemuž odpovídá rozšíření množiny subjektivních oprávnění, která náleží vlastníku panujícího pozemku. Obsahem tedy jsou ta práva, která se nedostávají vlastníku zatížené věci a naopak slouží vlastníku věci panující. 97 Zpravidla vždy bude rozsah služebnosti širší, než pouhé strpění či zdržení se určitého konání. Počítá s tím i jedno z obecných ustanovení § 1258, dle kterého služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Nelze však objektivně stanovit, co je nutné k výkonu služebností, to může určit až konkrétní situace, specifika daného pozemku či požadavky stran. Úprava obsahu služebností je co do charakteru dispozitivní, konkrétní rozsah a obsah by tak měl být dostatečně vymezen právní skutečností, která danou služebnost zakládá (smlouva, závěť, rozhodnutí soudu). Problém může nastat u stanovení rozsahu služebností, která vznikla vydržením, neboť zde bude rozsah služebnosti dán rozsahem držby dané služebnosti a bude na oprávněném, aby takový rozsah prokázal. 98 Zákon však myslí i na situaci, kdy si strany rozsah nebo obsah buď neurčí vůbec, nebo zcela nedostatečně. Pokud se tak stane, posoudí se podle místní zvyklosti. Takové posouzení je v NOZ zcela novým prvkem, zvyklosti obecně se v českém právu jako pramen práva často nevyskytují. Místní zvyklostí tak bude určité lokální pravidlo dodržované dlouhodobě a opakovaně danou společností. 99 Pokud nebude ani těchto zvyklostí, stanoví NOZ vyvratitelnou domněnku, kdy se má za to, že obsah 96
Nejedná-li se o vlastnickou služebnost. THÖNDEL, A. Slu žebnosti: Vybrané aspekty starého právního institutu. Právník. 2014, č. 10., s. 921 98 Tamtéž, s. 932 99 KABELKOVÁ , op. cit., s. 30 97
52
nebo rozsah je spíše menší než větší. Ačkoli takové ustanovení OZ nikdy neobsahoval, dospěla ke stejnému závěru i tehdejší judikatura. Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 2647/2004 100 uvedl, že „(v)ěcná břemena nemohou být svémocně rozšiřována; právo odpovídající věcnému břemeni musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. V případě existence pochybností o skutečném rozsahu povinností platí i bez výslovné úpravy, že povinný má být omezován spíše méně než více.“ Rozšiřováním služebnosti se zabývaly i soudy za platnosti ABGB, dospěly například k názoru, že o rozšiřování služebnosti by se jednalo v případě, kdy by byla vydlážděna nebo vyštěrkována luční nebo lesní cesta. 101 Stejně tak by například oprávněný ze služebnosti průhonu rozšiřoval tuto služebnost v případě, že byla původně zřízena pouze pro průhon dvou krav a on by po ní proháněl celé stádo. Již výše bylo řečeno, že málokdy bude obsahem služebnosti pouze povinnost strpět či zdržet se určitých činnosti, rubem čehož jsou oprávnění příslušející oprávněnému. NOZ upravuje další předpokládaná práva a povinnosti v pododdílu třetím, jež nese nadpis „právní poměry ze služebnosti“.
5.3.1 Náklady na zachování a opravu věci Právní poměry ze služebnosti uvozuje ustanovení § 1263, které se týká nesení nákladů na zachování a opravy věci, která je pro služebnost určena. Může se jednat například o vodovod, příp. most v rámci služebnosti cesty. 102 Podobné ustanovení obsahoval i OZ, když v § 151n odst. 3 stanovil, že pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy. Dle NOZ nese náklad na zachování a opravu dané věci zásadně oprá vněný. Nová úprava tak pojala nesení nákladů vcelku odlišně a k 1. 1. 2014 se tak mohla naskytnout problematická situace, pokud strany neměly dostatečně vymezené rozdělení nákladů například ve smlouvě. S účinností NOZ totiž došlo ke změně osoby, která (pokud není stanoveno jinak) nese náklady na zachování věci. 100
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2647/2004. In : Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 3. 2015]. 101 KABELKOVÁ , op. cit., s. 31 102 SPÁ ČIL, op. cit., s. 941
53
Avšak v případě, že povinný věci taktéž užívá, je povinen na náklad poměrně přispívat. V opačném případě se musí užívání zdržet. Jde o jeden z případů, kdy zákon připouští konání subjektu obtíženého služebností. Nikdy však nesmí míra povinností „konat“ převyšovat povinnosti „nekonat“, neboť v takovém případě by již daný vztah nemohl být považován za služebnost, ale spíše za reálné břemeno. Rozdělení nákladů tak bude určeno poměrně, podle míry užívání. Pokud například v případě služebnosti cesty povinný po této cestě chodí denně pěšky, avšak oprávněný po ní jezdí nákladním automobilem, měl by z hlediska míry užívání platit více, neboť cestu více poškozuje. 103 Je však zřejmé, že dané ustanovení je dispozitivní povahy a rozvržení nákladů tak může být ve zřizovacím titulu stanoveno odlišně, případně se na něm lze dodatečně dohodnout v konkrétní situaci. Zároveň je vhodné si vymezit, kdo danou údržbu či opravu provede, protože v NOZ na to výslovné řešení nenajdeme. Patrně by je měl však provést ten, jehož míra užívání bude vyšší. V neposlední řadě je třeba uvést, že danými náklady jsou míněny pouze náklady na opravu či údržbu věci, která je ke služebnosti určena, slouží zkrátka k náhradě opotřebení předmětné věci. Nelze je pojímat tak, že by jejich úhradou měl oprávněný jakkoli vylepšovat služebnou věc. V jistém smyslu je tak stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2005 104 , kde soud judikoval: „Oprávněný z věcného břemene je povinen nést přiměřené náklady, avšak jen na zachování věci a její opravy, nikoli tedy na náklady jiné, sledující např. vyšší kv alitu věci, než byla dosavadní. (…)“ Úprava v § 1263 je úpravou obecnou, v pododdíle čtvrtém pak u některých pozemkových služebností najdeme i speciální úpravu příspěvků na údržbu (srov. § 1269).
5.3.2 Míra pozemkové služebnosti Výraz „míra služebnosti“ používá NOZ v § 1264 odst. 1 („Není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku.“). Otázkou je, co vlastně zákonodárce tímto pojmem myslel, neboť synonymem slova „míra“ je 103
SPÁ ČIL, op. cit., s. 942 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1577/2004. In: Beck-online [online právní in formační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015]. 104
54
čistě gramaticky slovo „rozsah“. I kolektiv autorů Spáčilova komentáře se v úvodu výkladu k tomuto ustanovení (Spáčil, 2013, s. 943) zabývá rozdílem mezi mírou služebnosti a rozsahem služebnosti. Domnívá se, že § 1258 slouží k vymezení konkrétních práv a povinností, které jsou s určitou služebností spojeny, § 1264 odst. 1 pak určuje míru, resp. intenzitu, s jakou může oprávněná osoba služebnost využívat. Kabelková (2013, s. 103) ji pak definuje jednoduše jako způsob, frekvenci a intenzitu využití cizí věci. Lze se tak v každém případě shodnout na tom, že jde o jakousi kvalitativní a kvantitativní specifikaci služebnosti. Mírou služebnosti tak například bude v případě služebnosti cesty určení, že je po ní možno dvakrát denně projet osobním automobilem maximální hmotnosti 2,5 tuny. Primárně by míra služebnosti měla být určena dohodou, jinak rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Potřeba panujícího pozemku bude vždy určována v době zřízení služebnosti, v návaznosti na § 1258 by měla být spíše menší než vyšší. V době účinnosti OZ rozhodl v obdobné věci Nejvyšší soud 105 tak, že „(n)ebyl-li při zřízení služebnosti (věcného břemene) blíže určen rozsah a způsob jejího výkonu, je třeba vyjít z toho, že rozhodující je sice potřeba panujícího pozemku (…), věcné břemeno by však nemělo zatěžovat povinného v rozsahu, na který on nebo jeho právní předchůdci při sjednání břemene nemohli vzhledem k okolnostem konkrétního případu pomyslet. Neznamená to, že by např. nebylo možné právo jízdy vykonávat automobilem proto, že v době zřízení služebnosti automobily ještě neexistovaly, pokud to nepřináší podstatně vyšší zatížení služebného pozemku. (…) Tímto výkonem nesmí být povinný zatěžován nad dojednanou míru, příp. nad míru, se kterou zřizovatelé věcného břemene měli a mohli s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci počítat.“ Míra služebnosti se pak podle odst. 2 téhož ustanovení nemění změnou rozsahu služebné nebo zatížené věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku. Pokud tak má vlastník pozemku právo na tři kubíky vody denně ze studny na sousedním pozemku a později ke svému původnímu pozemku přikoupí pozemek sousední, neznamená to, že by se zvětšením jeho majetku měl zvýšit i objem odebírané vody. Není však vyloučeno, aby si takové zvýšení mezi sebou strany dohodly. Služebnost zůstává zásadně stejná i při rozšíření nebo zmenšení poze m105
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015].
55
ků (viz kap. 2.1.1) nebo při změně vlastníků (viz kap. 2.1.2). Co se týče změny hospodaření na panujícím pozemku, nemůže ani tato mít jakýkoli vliv na existenci služebnosti. Služebnost je totiž zřízena k pozemku, nikoli k porostu na něm a zůstane tak zachována i v případě, že vlastník zruší původní vinici a zaseje zde trá vník. To by však neplatilo u služebnosti, která by například vlastníka pozemku přímo opravňovala na cizím pozemku pěstovat pouze víno.
5.4 Ochrana pozemkových služebností Pozemková služebnost je věcným právem, právem absolutním působícím vůči všem. Služebnost je nepochybně právním vztahem, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti. Není bohužel neobvyklé, že určitá strana své povinnosti nerespektuje, poruší, případně neplní tak jak má. Může se naskytnout i situace, kdy danou služebnost bude rušit osoba třetí, ze služebnosti nezavázaná. Zákon pro tyto situace přiznává služebnostem v ust. § 1259 ochranu. Ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, se může domáhat ochrany svého práva, přičemž § 1040 až 1043 se použijí obdobně. Ochrana služebnosti by však byla zajištěna i bez existence tohoto ustanovení, neboť NOZ přiznává ochranu všem soukromým právům v § 12 až 14. Zákon tedy implicitně stanoví, že služebnostem je přiznána obdobná ochrana jako právu vlastnickému. Ten, kdo je ze služebnosti oprávněn, tak může k ochraně použít žalobu na vydání věci (reivindikační), žalobu negatorní, žalobu na ochranu domnělého práva, ale i do výše zmíněných ustanovením nepojatou žalobu určovací, stejně tak žalobu na plnění. Žaloba na vydání věci je upravena v § 1040. Aktivně legitimován je vlastník panující věci, její spoluvlastník či kterýkoli z manželů, pokud je ve společném jmění manželů. Pasivně legitimován bude naopak ten, kdo ruší výkon služebnosti tak, že její výkon odnímá. 106 Nemusí se jednat o pouhé zadržování věci, ale taktéž například odpojení vody ze studny. Věc musí být v žalobě dle § 1041 dostatečně popsána takovými znaky, aby ji bylo možno odlišit od jiných věcí téhož druhu.
106
SPÁ ČIL, op. cit., s. 730
56
Častěji používanou však bude žaloba negatorní neboli zápůrčí. Skrývá ji v sobě § 1042, když stanoví, že se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo do jeho práva ze služebnosti zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že odnímá držbu služebnosti. Bude to právě tento druh žaloby, který bude užíván v případě, že povinný (nebo i jiná třetí osoba) nebude respektovat svou povinnost trpět nebo se zdržet určitého jednání, nebude plnit jiné své povinnosti nebo či bude jinak právo rušit (například zužovat danou služebnost). Žalobce má právo na odstranění následků tohoto rušení a uvedení věcí do původního stavu. Jako příklad rušení je možné uvést rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 443/2000 107 ze dne 14. června 2001, který v právní větě uvedl, že „(p)okud vlastník pozemku umístí na cestě, zatížené věcným břemenem, překážku, která neumožňuje právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat, může se oprávněný domáhat odstranění této překážky“. Jako další příklad rušení zmínil pobíhání psa na pozemku zatíženém věcným břemenem cesty. Pokud je služebnost zřízena jako výlučná, může se taktéž domáhat, aby kdokoli jiný nevykonával dané oprávnění ze služebnosti. Mezi žaloby na ochranu vlastnického práva byla nově zařazena i žaloba podle § 1043, tedy žaloba na ochranu domnělé služebnosti 108 . Na toho, kdo nabyl držby práva služebnosti, se hledí jako na oprávněného vůči tomu, kdo mu věc zadržuje nebo jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo má právní důvod stejně silný či slabší. Pokud bude právní důvod stejně silný, bude mít úspěch žalobce, neboť jako první podal žalobu. 109 Bezúplatné nabytí služebnosti se pak považuje za slabší důvod než úplatné (srov. § 1043 odst. 2). Ačkoli ustanovení § 1259 zmiňuje pouze oprávněného ze služebnosti, není pochyb, že by daných žalob nemohl užít i povinný proti oprávněnému například v situaci, kdy oprávněný rozšiřuje své oprávnění ze služebnosti (přísluší mu služebnost stezky, ale on po ní jezdí automobilem). V každém případě však bude nutné vždy vymezit služebnou a panující věc, d ůkladně označit jejich vlastníky a doložit existenci tohoto vlastnictví (například výpisem z katastru nemovitostí či smlouvou o převodu věci). 107
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 443/ 2000. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. 108 Římskému právu byla tato žaloba známa jako žaloba publikánská, pojmenována po prétoru Publiciovi, který žalujícímu držiteli, který však ještě nedovršil akt vydržení, poskytl stejnou ochranu jako by šlo o vlastníka. (Kabelková, 2013, s. 37) 109 KABELKOVÁ , op. cit., s. 37-38
57
Mezi eventuální žaloby je však nutno zařadit také žalobu určovací, kterou se žalobce domáhá určení, že mu nějaké právo svědčí, že má daný obsah, nebo i určení, že na určité nemovitosti žádné právo služebnosti nevázne. Ani určovací žaloba nemusí striktně směřovat proti druhému subjektu služebnosti, ale i jakékoli třetí osobě, která by danou služebnost rušila nebo si ji nárokovala. Konečně by bylo také možné použít žalobu na ochranu rušené držby podle § 1003. OZ na rozdíl od NOZ neobsahoval žádné konkrétní ustanovení o ochraně věcných břemen, což však neznamená, že by žádnou ochranu neměla. Často byly využívány obecně použitelné nástroje právní ochrany. Vycházel již z ustanovení § 4, který zakotvil ochranu právu, které bude ohroženo nebo porušeno. Byly používány i výše uvedené žaloby, kromě toho byl zakotven institut předběžné ochrany orgánem státní správy v § 5 OZ. Pokud došlo například ke zřejmému zásahu do práva z věcného břemene, dotčený se mohl u příslušného orgánu státní správy domáhat předběžné ochrany. Takovým orgánem byl zpravidla místně příslušný obecní úřad, který takový zásah zakázal nebo uložil, aby byl obnoven předešlý stav. 110 V určitých případech osoba ohrožená na svém právu služebnosti, mohla využít svépomoci. OZ dříve stanovil, že takový zásah musí hrozit bezprostředně 111 , NOZ zvolil poněkud jinou koncepci. § 14 odst. 1 dovoluje každému, aby si ke svému právu přiměřeným způsobem pomohl sám, je- li toto právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Bezprostřední zásah vyžaduje až § 14 odst. 2. Pokud hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Nejedná se tedy o objektivně přiměřený způsob, nýbrž takový, který se za přiměřený jeví osobě v postavení ohroženého subjektu. Směřuje- li svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, daná osoba, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.
110
KABELKOVÁ , op. cit., s. 42 § 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“ 111
58
5.5 Výslovně upravené pozemkové služebnosti Po více než šedesáti letech se do občanskoprávního kodexu vrátila úprava některých věcných břemen váznoucích na pozemcích, přesněji pozemkových služebností. NOZ je upravuje v § 1267 až 1282. Jediným konkrétním věcným břemenem, se kterým jsme se mohli setkat v OZ, bylo věcné břemeno cesty přes cizí pozemek zakotvené v § 151o odst. 3. Důvodová zpráva k čtvrtému pododdílu, nazvanému „Některé pozemkové služebnosti“, uvádí, že daná ustanovení upravují a upřesňují obecná ustanovení o právech a povinnostech. Lze tak říci, že pro všechny tam uvedené pozemkové služebnosti platí obecná úprava o obsahu služebností, kterou konkretizují příslušná ustanovení čtvrtého pododdílu. Zákonná úprava může být vodítkem nejen pro smluvní, ale i rozhodovací praxi, neboť je z ní možné posoudit, úpravu jakých otázek pokládá zákon za důležitou. V neposlední řadě najde zákonná úprava uplatnění u služebnosti, která byla vydržena. Nutno opět připomenout, že ustanovení o obsahu všech služebností jsou však dispozitivní a je tak možné zřídit téměř libovolnou služebnost, která nebude v rozporu se zákonem či dobrými mravy. Současná podoba výčtu pozemkových služebností se v NOZ objevila až s návrhem zákona z ledna 2009, předchozí návrhy vůbec neupravovaly služebnost inženýrské sítě ani rozlivu, navíc však obsahovaly úpravu služebnosti okna, která ve zmíněném návrhu již nefigurovala. Následující výklad sleduje uspořádání služebností tak jak jej najdeme v NOZ.
5.5.1 Služebnost inženýrské sítě (§ 1267 – 1268) Služebnost inženýrské sítě otvírá demonstrativní výčet pozemkových služebností. Vytváření těchto sítí má dlouhou tradici a je spojováno s potřebou elektrizace převážně počátkem 20. století. Tehdy byla oprávnění budovat dané vedení a zařízení řešena formou zákonných služebností (později věcných břemen), které nebyly zapisovány do evidence nemovitostí. Postupně se od legálních břemen začalo upouštět a zřizovateli inženýrské sítě byla uložena povinnost uzavřít s vlastníkem dotčeného pozemku smluvní věcné břemeno. Dle důvodové zprávy jsou ustanovení o služebnosti inženýrské sítě párovými soukromoprávními usta59
noveními k veřejnoprávním úpravám, do kterých ustanovení o služebnosti nezasahují a nejsou jimi nijak dotčeny. 112 NOZ inženýrskou síť nedefinuje, pouze ji upravuje v ustanovení § 509, které obsahuje demonstrativní výčet inženýrských sítí a také jednu z výjimek ze zásady superficies solo cedit. Stanoví totiž, že inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Věta druhá stanoví vyvratitelnou domněnku, která má za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Úmysl zákonodárce je zde zřejmý – učinit z inženýrských sítí a jejich součástí samostatný předmět práv, který nebude závislý na vlastnictví pozemku, na kterém se nachází. Tím se ovšem ze všech inženýrských sítí staly dle zákona věci movité, neboť výčet nemovitých věcí v NOZ je taxativní (srov. § 498 odst. 1) a tyto sítě mezi ně nelze podřadit. 113 Samostatné stavby, které nejsou součástí pozemku, ale přesto se považují
za
věci
nemovité,
vymezují
některá
přechodná
ustanovení
(např. § 3055), inženýrské stavby mezi nimi však nenajdeme. Zákon tak z mnoha fakticky nemovitých věcí učinil nedůsledným řešením věci movité (např. trafostanice, sloupy vysokého napětí). Je zřejmé, že povaha inženýrských sítí bude ještě diskutovaným tématem a není vyloučeno, že jedna z prvních novelizací NOZ bude směřovat právě k úpravě jejich povahy. Služebnost inženýrské sítě je tedy služebností, kde zatíženou věcí může být pouze pozemek, na kterém se má daná síť nacházet, panující věcí však bude věc movitá (inženýrská síť). Oprávněný z této služebnosti má dle § 1267 odst. 1114 právo vlastním nákladem zřídit, provozovat a udržovat na služebném pozemku určitou inženýrskou síť. Vlastník pozemku se musí zdržet všeho, co by tuto síť mohlo ohrozit. Oprávněný má po předchozím projednání s vlastníkem pozemku právo na vstup na tento pozemek za účelem kontroly nebo údržby jeho zařízení. Bez předchozího projednání může oprávněná osoba obstarat opravu sítě pouze 112
Podrobnější výklad k veřejnoprávní úpravě věcných břemen v kapitole 4. LA VICKÝ, P., a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. Vyd. 1, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1804. 114 § 1267 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.“ 113
60
v případě náhlého poškození inženýrské sítě, provádění této opravy však musí oznámit dotčeným osobám, místo opravy musí označit a zabezpečit. Po provádění oprav má oprávněný povinnost uvést služebný pozemek do předešlého stavu a nahradit případnou škodu, který na něm vznikla (viz § 1268). Pokud však oprávněný hodlá inženýrskou síť nejen kontrolovat a udržovat, ale také modernizovat či vylepšovat její výkonnost, jako ž i mít na vlastníkovu pozemku nějaké další potřebné obslužné zařízení (vytyčovací body, čerpadla apod.), je nutné dle § 1267 odst. 2 takové oprávnění zahrnout do smlouvy, neboť pakliže si to strany mezi sebou výslovně neujednají, ze zákona takové právo nevyplývá. Poslední odstavec tohoto ustanovení ukládá oprávněnému povinnost zpřístupnit vlastníkovi pozemku dokumentaci inženýrské sítě ve smluveném ro zsahu. Jeho význam spočívá v tom, že mnohdy bude inženýrská síť umístěna pod zemí a je tak v zájmu oprávněného i vlastníka pozemku, aby měl přehled, jakou částí pozemku daná síť prochází. Ačkoli ustanovení týkající se inženýrské sítě nemají do veřejnoprávní úpravy zasahovat, je vztah mezi nimi poněkud nejasný a ani autoři komentářů a odborných článků se na něm mnohdy neshodnou. Tak například Kabelková (2013, s. 114) uvádí, že provozovatel má na výběr, zda uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene podle příslušného veřejnoprá vního předpisu anebo smlouvu o zřízení služebnosti inženýrské sítě. Naopak dle P. Baudyše 115 „(t)ato věcná břemena veřejnoprávní povahy nelze zaměňovat s pozemkovou služebností inženýrské sítě tak, jak je upravena v § 1267 a násl. NOZ. Tato pozemková služebnost je typickou služebností soukromoprávní povahy, sjednává se ve prospěch panujícího pozemku a zatěžuje pozemek služebný.“ Může být dle jeho názoru využita v případě, kdy vlastník nemovitosti se chce připojit na veřejný vodovod, jehož rozvod je veden pod místní komunikací. Jeho pozemek však s touto pozemní komunikací přímo nesousedí a potřebuje k připojení své nemovitosti k tomuto veřejnému vodovodu využít pro vybudování přípojky jako služebný takový pozemek, který leží mezi jeho nemovitostí a veřejným vodovodem. Obdobně tomu bude samozřejmě i u jiných typů budování přípojek k inženýrským sítím. Handrlica ve svém článku „Služebnost inženýrské sítě“116 uvádí, že „obsah a předmět 115 116
BAUDYŠ, P.: Katastrální zákon. Komentář. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 45-47 HANDRLICA, J. Služebnost inženýrské sítě. Právní rozhledy. 2013, č. 11, s. 406.
61
smluvně zřízené služebnosti inženýrské sítě neměl být identický s omezeními vlastnických práv, jež plynou přímo ze zákona“. Že tyto dvě úpravy nelze zaměňovat, tvrdí i Viktor Szabo v článku „Energetická soustava v novém občanském zákoníku“117 . Pokud je služebnost inženýrské sítě co do charakteru svých ustanovení dispozitivní povahy, měla by dle názoru autorky umožnit sjedna t i práva a povinnosti, která jsou obsažena ve veřejnoprávních předpisech. Takové ujednání by bylo v souladu se zákonem, nebylo by proti dobrým mravům a respektovalo by autonomii smluvních stran.
5.5.2 Služebnost opory cizí stavby (§ 1269) Opora cizí stavby je jednou z klasických služebností, které upravovalo jak římské právo (servitus oneris ferendi), tak ABGB v § 487. 118 O jejím zřízení lze uvažovat v situaci, kdy se stavba na panujícím pozemku opírá o společnou nosnou zeď na vedlejším, služebném pozemku, případně se na něm nacházejí pilíře či jiné podpěry. Typicky se užívala u řadové domovní zástavby. Je však otázkou, jak často bude tato služebnost využívána dnes vzhledem k novým technologickým postupům a trendům v oblasti stavebnictví. Ustanovení § 1269 se obsahem služebnosti nijak podrobně nezabývá a nechává tak konkrétní úpravu práv a povinností na smluvních stranách. Příkladně však upravuje nesení nákladů na udržování věci, když stanoví, že ten, kdo je povinen nést tíži stavby, přispěje také poměrně na udržování zdí nebo podpěr. Z dikce slova „přispěje“ vyznívá, že by měl převážnou část nákladů nést ze služebnosti oprávněný, patrně se však náklady budou ve světle ustanovení § 1263 dělit v poměru, v jakém jsou jednotlivými stranami zdi užívány. Poslední část ustanovení odmítá povinnost osoby ze služebnosti zatížené k podpěře panujícího pozemku. Představit si lze situaci sousedících staveb ve svažitém terénu, kde jsou tyto stavby uspořádány tak, že výše položená stavba se op írá o stavbu na níže položeném pozemku, vlastník tohoto služebného pozemku bude nést pouze tíži této stavby, nikoli jej chránit například před sesuvem půdy.
117
SZA BO, V. Energetická soustava v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 7, s. 240. 118 SPÁ ČIL, op. cit., s. 974
62
Taková povinnost by stanovila aktivní jednání, které je v případě služebností pojmově vyloučeno. 119
5.5.3 Služebnost okapu (§ 1270) Kdo má služebnost okapu, má právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitou věc buď volně, nebo ve žlabu. Tato služebnost najde uplatnění nejen v případě, že voda z jednoho pozemku přirozeně stéká na pozemek druhý, ale také například u dvou sousedících domů, jejichž vlastníci se domluví na společném svodu dešťové vody svodním žlabem na jeden z těchto pozemků. Panující nemovitostí tedy bude stavba, ze které voda stéká na jiný, služebný pozemek (nemovitost). Nutno upozornit, že bez zřízení služebnosti, tedy bez právního důvodu, by takové stékání vody na sousední pozemek bylo přímou imisí ve smyslu § 1019 odst. 1.
120
Vodu je možné nechat stékat volně nebo ve žlabu i pomocí dalších zařízení (trativod). Pokud byly zřízeny, pak je dle odst. 2 osoba oprávněná musí udržovat v dobrém stavu. Nejčastějším znečištěním budou například spadané listí, větvičky nebo mech. Oprávněný má též povinnost odklidit z jeho střechy sníh, pokud by velké množství sněhu mohlo například při pozdějším tání způsobit ucpání žlabu nebo nadměrný odtok vody na sousední střechu a hrozit tak jejím podmáčením. Povinný by za tímto účelem měl oprávněnému povolit vstup na jeho pozemek121 . Veškeré náklady na zřízení a údržbu budou v případě absence ujednání na oprávněném. Věta za středníkem v § 1270 odst. 1 pak říká, že střechu panující nemovitosti lze zvýšit pouze tehdy, pokud tím neztíží služebnost. Zvýšení stavby samo o sobě neznamená zvýšení množství odtékající vody, určitá úprava střechy však takový důsledek mít může. Zamýšlí- li vlastník panující nemovitosti její střechu jakkoli změnit, měl by to provést tak, aby nezvýšil odtok dešťové vody na so u-
119
SPÁ ČIL, op. cit., s. 974 ŠVESTKA, op. cit., s. 776 121 § 1021 zákona č. 89/2012, Sb.: „Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.“ 120
63
sední pozemek (například náklonem střechy či množstvím svodních rour). V opačném případě by se mohlo jednat o neoprávněné rozšiřování služebnosti.
5.5.4 Právo na svod dešťové vody (§ 1271) Další služebnost upravující svod vody, tentokrát však oprávněný vlastník stavby má zájem na tom, aby mu jeho soused ze střechy nechal stékat dešťovou vodu na svůj pozemek. Můžeme si představit situaci, kdy místo aby voda ze sousedova pozemku volně stékala do odtokového kanálu, bude stékat do kádě na pozemku oprávněného. Ten ji pak může využívat pro své potřeby, například k zalévání záhonů. 122 Panujícím pozemkem bude pozemek, na který je voda odváděna, na služebném pozemku naopak stojí stavba, ze které voda stéká. 123 Tato služebnost je jedinou výslovně upravenou služebností, která ke svému vzniku vyžaduje, aby spolu panující a služebná nemovitost vzájemně sousedily. Pokud jsou ke svodu dešťové vody použita jakákoli zařízení (např. svody, žlaby, roury, strouhy), nese náklady na zřízení a údržbu oprávněný, který je také musí udržovat v dobrém stavu. Za tímto účelem by měl soused (povinný) umožnit oprávněnému vstup na jeho pozemek.
5.5.5 Právo na vodu (§ 1272) Ustanovení § 1272 odst. 1 stanoví, že kdo má právo na vodu, má k ní také přístup. Tato služebnost zahrnuje kromě samotného práva na vodu z cizího pozemku (například ze studny, potoka, kádě či pramene) také právo přístupu k tomuto zdroji a mohou tak na ni být aplikována i příslušná ustanovení o služebnosti stezky nebo cesty. Zda se bude jednat o stezku či cestu bude již na domluvě stran, v případě její absence rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Není však také možno zapomenout na pravidlo, že rozsah služebnosti má být spíše menší než větší. Oprávněný tak může z daného zdroje čerpat stanovené množství vody, k čemuž je oprávněn zřídit potřebná zařízení (čerpadla apod.). Údržba těchto zař ízení, cesty, ale i samotného vodního zdroje, bude v případě, že povinný je nijak
122
Pokud by ovšem káď stála na služebném pozemku a oprávněný by k ní měl přístup, jednalo by se již patrně o služebnost práva na vodu dle § 1272. 123 SPÁ ČIL, op. cit., s. 977
64
nevyužívá, pouze na oprávněném. Je důležité zmínit, že podle prvního odstavce je možné vodu pouze odebírat, nikoli svádět ji na svůj pozemek. Jinými slovy, oprávněný si pro vodu musí fyzicky přijít, nemůže zřídit zařízení, které by mu vodu na jeho pozemek dopravilo. „Právo vodovodu“ je totiž upraveno až v odstavci druhém124 . Tato služebnost může vyřešit buď situaci, kdy panující pozemek trpí nedostatkem vody, která mu bude přiváděna (sváděna) ze služebného pozemku, nebo panující pozemek má naopak vody přebytek (např. se na něm vyskytuje pramen) a jeho vlastník bude oprávněn vodu odvádět na služebný pozemek. Právo vodovodu v sobě již neobsahuje právo přístupu k vodnímu zdroji, vstup na cizí pozemek bude oprávněnému umožněn pouze v případě nutnosti údržby či opravy daného vodovodu.
5.5.6 Služebnost rozlivu (§ 1273) Služebnost rozlivu je další služebností, která se co do svého obsahu urč itým způsobem týká vody. Dle důvodové zprávy byla mezi vyjmenované služebnosti zařazena na návrh Ministerstva zemědělství, poprvé se oficiálně v návrhu NOZ vyskytla současně se služebností inženýrské sítě, tedy v návrhu z ledna 2009. Ani jedna z těchto služebností se nedá zařadit mezi tradiční služebností, neboť ji neznalo římské právo, ani pozdější prvorepubliková úprava. Vlastník vodního díla, které umožňuje řízený rozliv povodně, je na základě služebnosti rozlivu oprávněn rozlévat na služebném pozemku vodu. Pro porozumění pojmu vodní dílo 125 i povodeň126 je nutno nahlédnout do příslušných ustanovení zákona č. 254/2001 Sb. (dále jen vodní zákon). Služebnost rozlivu přitom souvisí s ustanovením § 68 odst. 1 vodního zákona, které upravuje území určená pro řízený rozliv povodní. Jsou jimi pozemky, které jsou nezbytné pro vzdouvání, 124
§ 1272 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.: „Kdo má právo svádět vodu z cizího pozemku na svůj nebo ze svého pozemku na cizí, může na svůj náklad zřídit a udržovat zařízení k tomu potřebná; jejich rozsah se řídí potřebou panujícího pozemku.“ 125 § 55 odst. 1 zákona č. 254/ 2001 Sb.: „Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zad ržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže (…)“ 126 § 64 odst. 1 věta první zákona č. 254/2001 Sb.: „Povodněmi se pro účely tohoto zákona rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.“
65
popřípadě akumulaci povrchových vod veřejně prospěšnými stavbami na ochranu před povodněmi, k nimž bylo omezeno vlastnické právo dohodou či vyvlastněním. Touto dohodou může být právě smlouva o zřízení služebnosti rozlivu. Ačkoli jde tedy o soukromoprávní institut, nelze ani zde popřít určitý veřejnoprávní prvek. Je zde zřejmé, že vlastník vodního díla nebude služebnost rozlivu zřizovat pouze pro potřebu lepšího využití panující nemovitosti (kterou je v tomto případě vodní dílo), ale zejména ve veřejném zájmu na ochraně lidského zdraví a majetku osob. 127 Služebnost v sobě zahrnuje i oprávnění mít a udržovat na služebném pozemku určitá obslužná zařízení, pokud je však chce oprávněný jakkoli modernizovat nebo zlepšovat jejich výkonnost, musí to být stejně jako v případě služebnosti inženýrské sítě výslovně ujednáno (srov. §1273 odst. 1 věta druhá). Povinný, tedy vlastník pozemku, který může být zaplaven, se zdrží všeho, co by vedlo k ohrožení vodního díla i případných obslužných zařízení. Vstup oprávněnému na svůj pozemek umožní pouze po předchozí domluvě po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu (srov. § 1273 odst. 2). Třetí odstavec pak stanoví obdobné použití § 1267 odst. 3 a § 1268, které upravují inženýrskou síť, autorka zde proto odkazuje na výklad v kap. 2.5.1.
5.5.7 Služebnost stezky, průhonu a cesty (§ 1274 – 1277) Služebnost stezky (§1274), průhonu (§ 1275) a cesty (§ 1276) jsou služebnostmi, u nichž bude zpravidla zatížena pouze část služebného pozemku, po kterém bude oprávněný určitým způsobem procházet na svůj pozemek. Služebnost stezky opravňuje vlastníka panujícího pozemku chodit nebo se dopravovat po stezce vlastní silou, která může zahrnovat dle Spáčila komentáře (2013, s. 980) například jízdu na kole, invalidním vozíku, kolečkových bruslích, ale i nesení určité osoby na nosítkách. Poněkud odlišný závěr však uvádí A. Thöndel128 , dle kterého by jízdní kolo bylo možné pouze vést, nikoli na něm jet. Toto oprávnění zároveň umožňuje i dalším osobám, aby k vlastníku panující věci přicházeli, zpravidla se bude jednat o rodinné příslušníky, návštěvy či opraváře, pokud však na panujícím pozemku stojí například restaurační zařízení, nevyluč u127 128
SPÁ ČIL, op. cit., s. 980 -981 ŠVESTKA, op. cit., s. 785
66
je, aby po dané cestě přicházeli i zaměstnanci a zákazníci. Služebnost stezky v sobě nezahrnuje ani právo vláčet po služebném pozemku břemena, pod čímž si lze představit kupříkladu vláčení klád z lesa, nikoli však tažení sáněk, kočárku nebo kolečkového kufru. 129 Účelem zřízení služebnosti průhonu bude zpravidla lepší využití zemědělského pozemku. Taková služebnost oprávněnému zakládá právo hnát přes služebný pozemek zvířata a je s ním spojeno i právo po něm jezdit jinými než motorovými vozidly. Je zřejmé, že takovými zvířaty budou nejčastěji krávy, ovce, kozy, koně či slepice. Vzhledem k principu inkluzivity (intenzivnější služebnost v sobě zahrnuje i služebnost méně zatěžující) 130 v sobě služebnost průhonu v sobě zahrnuje i služebnost stezky, je tak možné po ní chodit, dopravovat se vlastní silou, ale i jezdit na například na koni či vozíku taženém zvířaty. V druhém odstavci zákon zakazuje průhon dobytka na pozemcích určených k plnění funkcí lesa 131 . Podobný zákaz hnaní, pastvy a průhonu dobytka najdeme i v § 20 odst. 1 písm. n) lesního zákona 132 , důvodová zpráva k příslušným ustanovením však uvádí, že zákaz v NOZ má být širší, a že pojem dobytek byl užit záměrně, neboť zákonodárce tím chtěl vyloučit ze zákazu koně, mezky a osly a reagovat tak na rozvoj agroturistiky a hipoturistiky. 133 Pokud by byl zatížený pozemek později orgánem veřejné moci prohlášen za pozemek určený k funkci lesa, služebnost průhonu zanikne. Služebnost cesty je jediná služebnost z výše zmíněných, která umožňuje jezdit po služebném pozemku i motorovými vozidly. Kromě toho je samozřejmě možné po ní chodit, dopravovat se lidskou silou, jezdit na vozidlech tažených zvířaty i jezdit na zvířatech, není v ní však zahrnuto právo průhonu, ani právo vláčet těžká břemena. Oprávnění se vztahuje stejně jako v případě služebnosti stezky i na rodinné příslušníky, návštěvy a další osoby (viz výše). Plocha pro výkon dané služebnosti bude především na domluvě stran, pokud si ji strany však dostatečně nebo vůbec nevymezí, určuje zákon v § 1277, že musí být přiměřená potřebě a místu. Šíře i terén cesty by tak měly odpovídat 129
SPÁ ČIL, op. cit., s. 982 ŠVESTKA, op. cit., s. 788 131 Pozemky u rčené k p lnění fun kcí lesa jsou vymezeny v § 3 zákona č. 289/ 1995, Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 132 Zákon č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 133 Srov. Důvodová zpráva k NOZ k ust. § 1267 - 1282 130
67
potřebě oprávněného, vzhledem k zásadě zatěžování pozemku méně než více by pak cesta neměla být například zbytečně široká. Naopak povinný nemůže trvat kupříkladu na sjednání služebnosti průhonu vedoucí přes skalnatý úsek. Může nastat i situace, kdy se pozemek stane působením náhody neschůdným, ať už vlivem silných dešťů, spadlého stromu. V takové situaci má oprávněný právo se domáhat, aby mu povinný na služebném pozemku zajistil náhradní plochu pro výkon svých oprávnění, v opačném případě má nárok na náhradu škody. Pokud se strany na náhradní cestě nedohodnout, rozhodoval by v takové situaci patrně soud. Povinnost uvést cestu do původního stavu bude mít v souladu s § 1276 ten, kdo je povinen ji udržovat. Jestliže nesjízdnost cesty zavinil oprávněný, nemá na náhradní cestu nárok a musí povinnému nahradit případnou škodu. 134
5.5.8 Právo pastvy (§ 1278 – 1282) Právo pastvy je jednou z mnoha úprav v NOZ, která se stala předmětem rozsáhlé kritiky. Mnozí autoři, včetně autorky této práce, ji považují za zbytečně obsáhlou vzhledem ke skutečnosti, že patrně bude její potřeba v budoucnu stále klesat. Důvodová zpráva však uvádí, že i dnes má význam především pro drobné chovatele a menší farmy, zvláště v horských oblastech, kteří nevlastní dodatečně velké pozemky pro chov svých ovcí či koz. Tato služebnost tak umožňuje oprávněnému pást na služebném pozemku svůj dobytek. Druh a počet dobytka, stejně tak jako rozsah a čas pastvy by měl být předmětem ujednání, pokud takové ujednání chybí, chrání se desetiletá držba. Zákonodárce zde nemá na mysli vydržení daného práva, ale skutečnost, že pokud oprávněný deset let vykonával právo určitým způsobem a nebylo mu v tom bráněno, může se uplynutím deseti let tento způsob výkonu stát určitým pravidlem. Pokud nebylo takové právo pokojně deset let vykonáváno, použijí se dispozitivní ustanovení § 1279 a násl. 135 Zákon v § 1279 zakazuje pást na pozemku prasata a drůbež, zvířata nadměrně znečistěná, nemocná či ta, která nepatří oprávněnému. V souladu s výše uvedeným nelze na pozemcích s lesními porosty zřídit služebnost pastvy dobytka. 134 135
SPÁ ČIL, op. cit., s. 990 Tamtéž, s. 992
68
Archaicky znějící ustanovení § 1280 pak určuje dovolený počet pasené ho dobytka136 . Jeho poslední věta vyjadřuje, že na služebném pozemku nemůže být paseno více kusů dobytka, než je daný pozemek schopen uživit. Dobou pastvy se míní nejen denní doba, po kterou se daný dobytek na pastvě pase, ale měsíce či roční období. V případě, že doba není výslovně ujednána, řídí a místní zvyklostí. Pasením navíc nesmí být ztíženo nebo omezeno řádné hospodaření na pozemku, pokud tak například budou ovce paseny v ovocném sadu, musí být vhodným způsobem zajištěno, aby neokusovaly či jinak neničily ovocné stromy. Samotné právo pastvy v sobě pak nenese pouze oprávnění pást na služebném pozemku svůj dobytek, ale též právo na tento pozemek vstupovat za účelem hnaní a vyhánění zvířat, stejně tak za účelem jejich případného ošetření, k čemuž je možné použít i jiné osoby (pastýř, zvěrolékař). Zásadně však oprávněný nemá žádná další užívací práva např. odebírat z pozemku vodu pro napájení zvířat.137 Na daném pozemku pak může, pokud to není vyloučeno, pást svá zvířata i vlastník služebného pozemku. Pokud by však pastvina byla pro dobytek nedostatečná, musel by patrně upustit od pasení jeho dobytka, případně nahradit oprávněnému škodu způsobenou nedostatkem pastvy. Úpravu práva pastvy uzavírá krátké ustanovení § 1282 odst. 2 nesoucí prevenční povinnost, dle kterého v případě, že hrozí škoda, musí být dobytek hlídán. Náklady i samotné hlídání zajistí oprávněný, ke zřízení technického zabezpečení – ohradníku, plotu - by pak potřeboval navíc souhlas vlastníka služebného pozemku. Pokud by tuto prevenční povinnost nesplnil, musel by povinnému nahradit případnou škodu. 138
136
§ 1280 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník: „Mění-li se počet paseného dobytka v posledních deseti letech, je rozhodný průměr za první tři léta pastvy. Není -li ani tento počet zřejmý, stanoví se podle zásad slušnosti přiměřeně k rozsahu a jakosti pastvy; oprávněná osoba však nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící dodanou panujícím pozemkem.“ 137 SPÁ ČIL, op. cit., s. 996 138 ŠVESTKA, op. cit., s. 801
69
5.6 Zánik pozemkových služebností Zánikem služebnosti se rozumí zánik věcného práva k věci cizí, důsledkem čehož je obnovení vlastnického práva povinného v jeho původním rozsahu (tzv. princip elasticity vlastnického práva). Taktéž dochází k zániku právní vady na služebné věci, s čímž je zpravidla pojeno i navýšení její hodnoty. 139 NOZ upravuje zánik služebnosti v pododdílu šestém zahrnující ustanovení § 1299 až 1302. V těchto ustanoveních však nejsou uvedeny všechny způsoby zániku, je k nim nutno přiřadit i způsoby zániku podle čtvrté části NOZ. Vyplývá to z § 11, podle kterého se obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté /použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností. Již slovo přiměřeně naznačuje, že zdaleka ne všechny způsoby zániku b ude možné na pozemkové služebnosti aplikovat. Tak například zánik závazku splněním lze pojmově vyloučit, neboť služebnosti obecně by měly zpravidla spočívat v dlouhodobém výkonu práv a povinností. Skutečnost, že pozemková služebnost samozřejmě nezaniká smrtí oprávněného, snad ani není nutné více rozvádět. Tradičně tak pozemkové služebnosti budou zanikat dohodou, ze zákona a rozhodnutím příslušného orgánu veřejné moci. Tyto způsoby zániku jsou dále podrobněji rozebrány. Pozemkové služebnosti mohou zanikat i uplynutím doby, na kterou byly sjednány, či splněním rozvazovací podmínky. Vzhledem k tomu, že pozemkové služebnosti jsou zpravidla zřizovány jako časově neomezené, neboť mají vlastníku věci panující zajistit existenci daného oprávnění i pro jeho nástupce, nebude tento způsob zániku zvlášť častý. Není vyloučeno, aby při rozdělení společné věci zanikla služebnost na té části, která nebyla služebností zatížena (viz výklad ke kapitole 5.1.1). Obdobou odstupného pak může být vykoupení služebnosti, pokud byla zřízena jako vykupitelná. Povinně musí být zřizovány jako vykupitelné pozemkové služebnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa. A. Thöndel (Právník, č. 10/2014, s. 923) se zabýval otázkou, zda lze služebnost, která je dle NOZ věcí, opustit. Došel k názoru, že to možné je a stát by se v takovém případě 139
ŠVESTKA, op. cit, s. 844
70
mohl stát povinným nebo i oprávněným. Spáčil (2013, s. 1032) také připustil možnost opuštění služebnosti, stát by se však v žádném případě nemohl dostat do role jakéhosi právního nástupce a taková služebnost by tak nejspíše zanikla. OZ stanovil způsoby zániku věcných břemen v § 151p odst. 1, ovšem ani zde nebyl výčet taxativní. Kromě výslovně uvedeného zániku ze zákona, rozhodnutím příslušného orgánu a smlouvou bylo nutné zařadit mezi možné způsoby zániku věcných břemen i některé z obecných způsobů zániku závazku, především uplynutí doby a splnění rozvazovací podmínky. Pravděpodobně by byl přípustný i zánik břemene jeho vykoupením, OZ však takovou situaci výslovně neupravoval a bylo by tak na dohodě smluvních stran, zda si ve smlouvě ujednají možnost zr ušení věcného břemene jeho vykoupením. Kromě výše uvedených stanovil OZ i zánik závazku splynutím věřitele a dlužníka v jedné osobě, u věcných břemen se ale takovou situací OZ výslovně nezabýval. Jelikož věcné břemeno mohlo být zřízeno pouze „ve prospěch někoho jiného“ a nebylo možné zatížit vlastní nemovitost, mělo by věcné břemeno zaniknout i splynutím osoby povinné a oprávněné. V praxi však takové věcné břemeno bylo málokdy vymazáno z katastru nemovitostí, fakticky dále existovalo, a v případě pozdějšího zcizení jedné z nemovitostí pak opět nabývalo svého praktického významu. NOZ již tuto s ituaci výslovně upravil v § 1301 tak, že spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká.
5.6.1 Zánik dohodou Možnost zrušení služebnosti dohodou140 oprávněného a povinného je především projevem autonomie vůle. Může být sjednána samostatně i jako součástí jiné, například kupní smlouvy. Pro zrušení služebnosti k nemovitosti bude vyžadována písemná forma stejně jako pro její zřízení. Pokud byla služebnost zaevidována v katastru nemovitostí, bude pro její zánik nutné provést vklad této dohody do katastru, na základě ní pak katastrální úřad provede výmaz služebnosti. Účinky dohody o zrušení služebnosti nastávají stejně jako v případě vzniku služebnosti pravomocným rozhodnutím katastrálního úřadu ke dni podání návrhu. Konečně je třeba zmínit, že dohodou lze zrušit i služebnost, která vznikla na zá140
Dle Eliáše a Psutky (2012, s. 61) se práva a povinnosti smlouvu zakládají, dohodou pak mění a ruší.
71
kladě jiné právní skutečnosti, než je smlouva. 141 Nelze jí však v žádném případě zrušit zákonné služebnosti.
5.6.2 Zánik služebnosti ze zákona Jeden z těchto případů upravuje přímo NOZ v § 1299 odst. 1, když stanoví, že služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou již služební věc nemůže sloužit panujícímu pozemku. Příkladem by mohl být vyschlý pramen v případě služebnosti práva vody. Je však podmínkou, aby daná změna byla opravdu trvalá, nikoli přechodná (např. by tak nedostatek vody ve studni způsobilo pouze dlouhé období sucha), a aby právě tato změna byla příčinou toho, proč nelze služebnost dále vykonávat. Není však vyloučeno, aby služebnost zanikla například z důvodu zřícení panující nemovitosti, pokud by bylo zřejmé, že daná stavba nebude v budoucnu obnovena. Muselo by se však pravděpodobně jednat o služebnost přímo spojenou s danou nemovitostí (např. služebnost okapu). O trvalou změnu by se pak mohlo jednat i v případě změny územního rozhodnutí, která by se dotkla služebného nebo panujícího pozemku. 142
5.6.3 Zánik rozhodnutím orgánu veřejné moci Je zřejmé, že stejně jako při vzniku služebnosti touto cestou se za daný orgán bude považovat soud nebo určitý správní orgán. Správní orgány mohou rozhodovat o zrušení například dle stejných ustanovení jako v případě rozhodování o jejich vzniku (viz kap. 5.2.5). NOZ pak stanoví další speciální ustanovení o možném zániku služebnosti v případě trvalé změny, která vyvolá hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku (viz § 1299 odst. 2). Vlastník služebné věci se v takovém případě může domáhat u soudu, aby danou služebnost za přiměřenou náhradu zrušil nebo alespoň omezil. Soud pak bude porovnávat zatížení pozemku v době vzniku služebnosti se stavem v době rozhodování o jejím případném zrušení, změna poměrů proto musí nastat až po vzniku služebnosti. Danou změnou poměrů může být široká škála situací, od mimořádně konfliktních so u141 142
KABELKOVÁ , op. cit., s. 279 ŠVESTKA, op. cit., s. 845
72
sedských vztahů143 , po napojení panujícího pozemku na veřejnou komunikaci kdy již dále není opodstatněné využívat sousedův pozemek k právu cesty. Z podstaty pozemkových služebností za takovou změnu nemůže být považována změna vlastníků věci zatížené nebo panující. OZ obsahoval podobné ustanovení § 151p odst. 3, které taktéž pojednávalo o změně poměrů vedoucích k hrubému nepoměru. Dosavadní úprava však dovolovala, aby se zrušení domáhal i oprávněný. Z § 1299 odst. 2 NOZ však vyplývá, že tuto možnost má v současné úpravě pouze povinný. Při určení výše přiměřené náhrady „je třeba vycházet z rozsahu majetkového prospěchu, kterého se zrušením věcného břemene dostává vlastníkovi zatížené nemovitosti, jakož i z majetkových důsledků zániku věcného břemene pro oprávněného“ (srov. NS 22 Co 2284/98144 ). Zpravidla bude přiměřená náhrada poskytována v penězích, není však vyloučeno, aby byla stanovena ve formě určitého naturálního plnění.
5.6.4 Promlčení pozemkové služebnosti Samotným promlčením žádné právo nezaniká a služebnost tak nemůže být výjimkou. Autorka však zařazuje následující výklad pod kapitolu o zániku pozemkových služebností z důvodu, že promlčení služebnosti bude mít zpravidla podstatný vliv na její existenci. Význam promlčení spočívá v tom, že pokud oprávněný nevykoná své právo ze služebnosti v promlčecí lhůtě, daná služebnost se promlčí a povinný pak není povinen jeho výkon práv trpět. Pokud tedy povinný u soudu vznese námitku promlčení (srov. § 610 odst. 1), soud k ní přihlédne a oprávněný se vůči němu již dále nemůže domáhat plnění jeho povinností. Práva i povinnosti ze služebnosti setrvávají, avšak pouze v naturální podobě. 145 Dá se tak říci, že bude pouze na dobré vůli povinného, zda výkon práv oprávněného bude dále trpět.
143
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 3. 2015]: „Došlo-li ke změně poměrů spočívající v tom, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně konfliktní, nemovitost zatíženou věcným břemenem nikdo z nich proto neužívá a i v průběhu řízení docházelo k jejímu poškozování, které účastníci sváděli jeden na druhého, existence věcného břemene je důvodem sporů mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu domu, jsou dány důvody ke zrušení věcn ého břemene za přiměřenou náhradu.“ 144 Ro zsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. 22 Co 2284/98. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 3. 2015]. 145 SPÁ ČIL, op. cit., s. 1033
73
Na promlčení služebnosti, jakožto právo, které je vykonáváno opakovaně, se vztahuje zvláštní ustanovení § 632, o kterém i důvodová zpráva tvrdí, že se dopadá právě zejména na věcná břemena. Toto ustanovení řeší situaci, kdy oprávněný nevyužívá jeho právo ze služebnosti, neboť pokud jej nevykoná po dobu deseti let, takové právo se promlčí. Jestliže se však jedná o právo, které se vykonává jen zřídka, vyžaduje se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let alespoň třikrát možnost je vykonat a nikdy toho nevyužila. Nevyskytne- li se ani jednou příležitost právo vykonat, prodlužuje se promlčecí lhůta, dokud nebude využita žádná z příležitostí. Další ustanovení § 633 pak řeší odlišnou situaci, kdy povinný neplní své povinnosti trpět výkon práv oprávněného nebo zdržet se určitého jednání. Pokud oprávněný proti takovému zásahu neuplatní své právo v tříleté subjektivní lhůtě (např. podáním negatorní žaloby u soudu), jeho právo se promlčí. 146
146
Vládní návrh občanského zákoníku: Důvodová zpráva - sněmovní tisk č. 362. [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, © 1995-2013. [cit. 26. 2. 2015], s. 8. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0
74
Závěr S rokem 2014, počátkem účinnosti NOZ, se zcela změnila dosavadní konstrukce věcných břemen, která byla v našem právním řádu zakotvena více než šedesát let. Jejich úprava se nyní nápadně podobá mnohem více úpravě v zákoníku z roku 1811 (ABGB) či Vládnímu návrhu občanského zákoníku z roku 1937, než té dosavadní v OZ z roku 1964. Dělení na služebnosti a reálná břemena, vymezení a úprava některých typů služebností, ale i obecně staronová terminologie s sebou přinesly řadu otázek od významu daných pojmů po opodstatněnost této úpravy. Ať už jsou však služebnosti, reálná břemena či obecně břemena věcná označena a právně upravena jakkoli, nelze popřít jejich obrovský význam, jenž dokládá nejen jejich stáří. Tato práce tak měla čtenáři odborníkovi i laikovi přinést základní přehled o nové úpravě věcných břemen a především pak o věcných břemenech k pozemkům, dnes označených jako pozemkové služebnosti. První kapitola práce se zabývala obecnou teorií věcných břemen, v systému práva zařazených do skupiny věcných práv k věci cizí. Autorka pojednala nejen o podstatě iura in re aliena, ale i základních prvcích právního vztahu z věcného břemene. Čtenář se seznámil se základním, běžně používaným latinským označením povinností z věcného břemene pati, omittere, facere a dare, které vymezuje, zda věcné břemeno bude služebností nebo reálným břemenem. Kap itola druhá se pak věnovala historii právní úpravy, kte rá je pro tu dnešní mimořádně důležitá. Kolektiv autorů se nijak netají tím, že pro nový občanský zákoník byl vzorem nejen ABGB, ale především Vládní návrh občanského zákoníku z roku 1937. Tento vliv je zřetelný především v úpravě výslovně vymezených služebností. Část kapitoly o historii nutně tvořil i výklad o vývoji právní úpravy věcných břemen v OZ od jeho původního znění z roku 1964 až po konečnou podobu ke dni zrušení. Bylo zajímavé pozorovat, jak socialistické právo zpočátku dostalo věcná břemena do víceméně absolutní izolace, když dlouhých 19 let nemohla věcná břemena vznikat jiným způsobem než ze zákona. Další část práce se pak věnovala aktuální právní úpravě věcných břemen v NOZ, na které lze ocenit zejména její rozsah oproti úpravě předchozí. Věcná břemena v OZ si vystačila se třemi ustanoveními, služebnosti a reálná břemena jich v NOZ obsadily celkem 52. Je však pravdou, že velkou část zabírají vymezené pozemkové i osobní služebnosti, 75
z nichž některé snad ani nebylo nutné upravovat (například právo pastvy). Obecnou část práce uzavřela čtvrtá kapitola a v ní obsažená věcná břemena s veřejnoprávním prvkem. Čtenář se tak dověděl o dalším typu věcných břemen, o zákonných věcných břemenech, která mnozí autoři raději označují za veřejnoprávní omezení vlastnických práv. Tato kapitola pak byla přínosná i později při výkladu o
služebnosti
inženýrských
sítí,
jakožto
párového
ustanovení
k mnohačetným veřejnoprávním úpravám. Druhá část práce se zabývala již pouze pozemkovými služebnostmi. Nejdříve byla vymezena podstata těchto služebností výčtem jejich typických prvků, mezi které je možné zařadit panující a služebnou věc, jejich vlastníky i přechod služebnosti na právní nástupce těchto vlastníků. Za velký přínos považuje autorka možnost zatížit v rámci pozemkové služebnosti věc movitou. Ačkoli zatím není jasné, nakolik bude tato možnost v praxi využívána, je nutné jí přiznat určitý potenciál. Dle názoru autorky bude zatížení movité věci využitelné například v případě zemědělských pozemků, kdy vlastník takového pozemku bude užívat určitý zemědělský stroj jiného zemědělce. Práce pokračovala výkladem o vzniku služebností a krátkým pojednáním o zápisu věcných břemen do katastru nemovitostí. O tom, že úprava služebností neexistuje ve vakuu, vypovídá i vymezení nabývacích titulů, jejichž právní úpravu nalézáme v různých částech zákoníku. Je pravděpodobné, že jedna z prvních novelizací NOZ se bude dotýkat právě ustanovení o nabytí služebností, neboť mezi výčtem titulů zjevně chybí titul pro zřízení vlastnické služebnosti. Možnost zatížení vlastního pozemku je další převratnou novinkou, kterou vlastníci více pozemků mohou ocenit při následném zcizení jedné z nemovitostí. Práci ukončil výklad o ochraně a zániku pozemkových služebností, z něhož je opět patrný vliv jiných částí zákoníku na úpravu věcných břemen. Ačkoli právní úprava věcných břemen prošla značnou změnou, jsou si vlastně dosavadní a aktuální úprava vcelku podobné, což by dvě na sebe navazuj ící úpravy logicky být i měly. Novému občanskému zákoníku je tu a tam vyčítána jeho přílišná podrobnost, především u úpravy některých pozemkových služebností, lze ji však více než ocenit u úpravy obsahu a rozsahu služebností, neboť ty OZ neřešil byť v jediném ustanovení. Je sice na smluvních stranách, aby si obsah a rozsah primárně náležitě dojednaly, mít však v zákoně stanovené řešení pro případ 76
absence takového ujednání, lze pouze uvítat. Pro současnou a budoucí rozhodovací praxi je nyní důležitá vybraná judikatura soudů z doby účinnosti OZ, neboť aktuální občanskoprávní úprava je stále velmi čerstvá, a je zřejmé, že vytvoření judikatury k této úpravě potrvá soudní soustavě několik dalších let. Autoři komentářů, zvláště pak Kabelková (2013) a Švestka (2013), velmi často uvádějí k výkladu příslušných ustanovení i judikaturu Nejvyššího soudu ČSR z období první republiky. Autorka této práce má však o její použitelnosti pochybnosti. Je sice pravdou, že úprava v NOZ vychází z právních předpisů předminulého století a některá „stará“ rozhodnutí dnes mohou soudu pomoci k řešení určitého sporu, avšak technologie, ale i společenské a ekonomické poměry ve společnosti se během jednoho století tak podstatně změnily, že o stejně věci může být dnes rozhodnuto i zcela odlišně. Bude tak na důkladné úvaze soudu, aby zhodnotil, zda na současné spory bude možné použít rozhodnutí soudů stará více než šest desítek let. Zpracování této práce bylo pro autorku velkým přínosem nejen proto, že se sama seznámila s novou soukromoprávní úpravou, která ji při studiích na právnické fakultě zastihla pouze okrajově, ale také při sběru pramenů pro tuto práci přečetla celou řadu komentářů a článků obsahujících někdy až překvapivě odlišné názory právních odborníků, které se následně snažila v práci reflektovat. Snad tato práce bude i pro čtenáře přínosem v jejich povědomí nejen o pozemkových služebnostech, a bude sloužit jako ucelený zdroj informací o této problematice i pro další studenty právnické fakulty.
77
6. Použité zdroje 6.1 Literatura a odborné články 1. BAUDYŠ, P. Věcné břemeno a veřejnoprávní oprávnění. Právní rozhledy. 2004, č. 4, s. 467, ISSN 1210-6410 2. BAUDYŠ, P.: Katastrální zákon. Komentář. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2014, 424 s. ISBN 978-80-7400-525-1 3. BRADÁČ, A. Věcná břemena od A do Z. Vyd. 4. Praha: Linde, 2009, 364 s. ISBN 978-80-7201-761-4 4. ELIÁŠ, K. Právo stavby. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, s. 273, ISSN 1213-5313 5. ELIÁŠ, K.; PSUTKA, J. Věcná břemena: § 151n - § 151r občanského zákoníku: podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha a.s., 2012, 72 s., ISBN 978-80-7201-893-2 6. FIALA, J. a kol. Meritum Občanské právo. Vyd. 2. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 1000 s. ISBN 978-80-7357-948-7 7. HANDRLICA, J. Ochranná a bezpečnostní pásma energetických zařízení. Právní rozhledy. 2012 , č. 10., s. 347. ISSN 1210-6410 8. HANDRLICA, J. Služebnost inženýrské sítě. Právní rozhledy. 2013, č. 11, s. 406. ISSN 1210-6410 9. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. Vyd. 3. Praha: C. H. Beck, 2009, 1481 s. ISBN 978-80-7400-059-1 10. HULMÁK, M. a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055- 3014). Komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8 11. KABELKOVÁ, E. Věcná břemena v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H.Beck. 2013. 344 s. ISBN 978-80-7400-461-2 12. KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, Právnické učebnice. 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1
78
13. LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. Vyd. 1, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-5299 14. PEKÁREK, M. a kol., Pozemkové právo. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. Edice Učebnice Právnické fakulty, 486 s. ISBN 978-80-210-7536-8 15. SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. Kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2012, 1019 s. ISBN 978-80-7418-146-7 16. SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474): komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2013, 1260 s. ISBN 978-80-7400-4995 17. SVEJKOVSKÝ, J. a kol. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Vyd. 1. Praha: C.H.Beck, 2012, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0 18. SVOBODA, J., KLIČKA, O. Dědické právo v praxi. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2014, 408 s. ISBN 978-80-7400-266-3 19. SZABO, V. Energetická soustava v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 7, s. 240. ISSN 1210-6410 20. ŠTRAUS, J. Nový občanský zákoník ještě jednou. Právní rozhledy. 2008, roč. 23, č. 24, s. 908. ISSN 1210-6410 21. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1328 s. ISBN 97880-7478-546-7 22. THÖNDEL, A. Služebnosti: Vybrané aspekty starého právního institutu. Právník. 2014, č. 10., s. 917-934, ISSN 0231-6625 23. TRUNEČEK, J. Věcná břemena s veřejnoprávním prvkem. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 135 s., ISBN 978-80-87212-37-0
79
6.2 Právní předpisy 6.2.1 Účinné právní předpisy 1. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práva svobod jakou součásti ústavního pořádku, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 2. Usnesení Vlády ČR č. 345 ze dne 18. dubna 2001, k návrhu věcného záměru občanského zákoníku (kodifikace soukromého práva). In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 3. Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 4. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 5. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 6. Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 7. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 8. Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (vyvlastňovací zákon), ve znění pozdějších předp isů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 9. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 10. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 80
11. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 12. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), ve znění pozdějších předp isů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 13. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Nový občanský zákoník 2014 – redakční uzávěrka 1. 12. 2012. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012, Edice Úplné znění č. 900, 320 s., ISBN 978-80-7208-920-8 6.2.2 Zrušené právní předpisy 1. Vyhláška č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 2. Zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 3. Zákon č.
131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a
upravují některé další majetkové vztahy. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 4. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 5. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 6. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v původním znění. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 7. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 8. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění zákona č. 131/1982 Sb. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
81
9. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
6.3 Použitá judikatura 6.3.1 Judikatura Ústavního soudu 1. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl ÚS 25/04. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky [online]. AutoCont
s.r.o.,
©
2006
[cit.
10.
2.
2015].
Dostupné
z
http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=65&pos=2&cnt=4&typ =result 6.3.2 Judikatura Nejvyššího soudu 1. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 06. 01. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2647/2004. Nejvyšší soud [online]. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqg5pwgxzthe4dk&groupIndex=0&rowIn dex=0 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 30 Cdo 644/2002. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 23. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgjpwgxzrgizdm&groupIndex=0&rowIn dex=0 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 07. 2002, sp. zn. 22Cdo 1624/2000.
Nejvyšší
soud
[online].
Nejvyšší
soud,
©
2010
[cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://novyweb.nsoud.cz/Judikatura/judikatu ra_ns.nsf/WebSearch/365C5494045A5CE7C1257A4E006956D7?openDo cument&Highlight=0 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 05. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2114/2005. In: Beck-online [online právní informační systém]. Naklada82
telství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqg5pxg4s7hfpxg5dsl4ztiny&groupIndex =2&rowIndex=0 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2480/2000. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgfpwgxztgq&groupIndex=0&rowIndex =0 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit.
10.
3.
2015].
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptcojzg5pxg4s7gzpxg5dsl4ytinlb&groupIndex= 10&rowIndex=0 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit.
24.
3.
2015]
.
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgjpxexzrhfpwg2lw&groupIndex=0&ro wIndex=0 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2001 sp. zn. 22 Cdo 595/2001. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgfpwgxzvguyq&groupIndex=0&rowInd ex=0 9. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2647/2004. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptcojzg5pxg4s7gzpxg5dsl4ytinlb&groupIndex= 10&rowIndex=0 83
10. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit.
17.
3.
2015].
Dostupné
z:
=0
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqhfpwgxzwhayts&groupIndex=2&rowIn dex=0 11. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembrgbpwgxzygi3tq&groupIndex=0&rowInd ex=0 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. 22 Co 2284/98. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgbpxg4s7g5pxg5dsl4zdaoa&groupInde x=0&rowIndex=0 13. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 507/2001. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit.
24.
3.
2015].
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqgnpwgxzrgq3tc&groupIndex=0&rowIn dex=0 14. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 226/2012. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck
[cit.
18.
3.
2015].
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembrgjpwgxzrgeydkmq&groupIndex=0&row Index=0 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1577/2004. In: Beck-online [online právní in- formační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
[cit.
17.
3.
2015].
Dostupné
z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembqg5pwgxztgqydm&groupIndex=0&rowI ndex=0 84
16. Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 11. 11. 1986, sp. zn. Cpj 44/86. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 27. 3. 2015]. Dostupné
z:
https://www.beck-online.cz/bo/document-
view.seam?documentId=njptcojyg5pxexzrgzpwg2lw&groupIndex=0&row Index=0 6.3.3 Judikatura Krajského soudu 1. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 7 Co 296/2014. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptembrgrpxexzxhbpwg2lw&groupIndex=0&ro wIndex=0 2. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 415/95 ze dne 8. září 1995. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 17. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptcojzgvpxm6lcmvzf6mjsgu&groupIndex=0&r owIndex=0 6.3.4 Judikatura Městského soudu 1. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 33 Ca 42/97. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 27. 3. 2015]. Dostupné z:
https://www.beck-
online.cz/bo/documentview.seam?documentId=njptcojzg5pwc3s7grpxg5dsl44te&groupIndex=0 &rowIndex=0
85
6.4 Ostatní elektronické zdroje 1. ACHOUR, G., TROJEK, D. Nová právní úprava věcných břemen. Achourhajek.com. [online]. Achour& Hájek s.r.o., publikováno 2. 7. 2014. [cit.
22.
1.
2015].
Dostupné
z:
http://www.achourhajek.com/resources/files/vecna_bremena.pdf 2. Legislativní proces. Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. © 2013-2015 [cit. 27. 2. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/legislativni-proces/ 3. ROSICKÝ, Z. Oddělení nového pozemku od panujícího pozemku a dopad na existenci pozemkové služebnosti [online]. Bulletin-advokacie.cz. Publikováno 7. 4. 2014. Česká advokátní komora, © 2012-2013. [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/oddeleni- novehopozemku-od-panujiciho-pozemku-a-dopad-na-existenci-pozemkovesluzebnosti?browser=full 4. Vládní návrh občanského zákoníku: Důvodová zpráva - sněmovní tisk č. 362. [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, © 1995-2013. [cit.
26.
2.
2015],
s.
8.
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0
86
