Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra občanského práva

Diplomová práce

Insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm podle zákona 182/2006 Sb.

Ing. Michaela Jedličková 2010/2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm podle zákona 182/2006 Sb. zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Ve Skutči dne 30.11.2010

Podpis………………………………….

2

OBSAH 1. Úvod.............................................................................................................................. 5 2. Obecná charakteristika insolvenčního zákona .............................................................. 6 2.1. Zásady insolvenčního řízení .................................................................................. 8 2.2. Výjimky z působnosti insolvenčního zákona ........................................................ 9 2.3. Použití občanského soudního řádu ...................................................................... 10 3. Charakteristika insolvenčního návrhu ........................................................................ 12 3.1. Zahájení insolvenčního řízení .............................................................................. 13 3.2. Záloha na náklady insolvenčního řízení podle ust. §108 InsZ ............................ 14 3.3. Úpadek ................................................................................................................. 15 3.4. Zveřejňování a doručování v insolvenčním řízení ............................................... 18 3.5. Zveřejnění zahájení insolvenčního řízení v zahraničí.......................................... 21 4. Účinky zahájení insolvenčního řízení ......................................................................... 25 5. Náležitosti insolvenčního návrhu................................................................................ 29 5.1. Obecné náležitosti insolvenčního návrhu ............................................................ 29 5.2. Insolvenční návrh dlužníka .................................................................................. 32 5.3. Insolvenční návrh věřitele .................................................................................... 38 6. Aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu .................................................... 43 6.1. Aktivní legitimace dlužníka ................................................................................. 43 6.2. Aktivní legitimace věřitele................................................................................... 46 6.3. Aktivní legitimace orgánu dozoru a dohledu ....................................................... 47 6.4. Aktivní legitimace zahraničního insolvenčního správce ..................................... 47 7. Projednání insolvenčního návrhu................................................................................ 49 7.1. Projednání insolvenčního návrhu při jednání a bez jednání ................................ 52 8. Rozhodnutí o insolvenčním návrhu ............................................................................ 54 8.1. Odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady .......................................................... 54 8.2. Zastavení insolvenčního řízení ............................................................................ 55 8.2.1. Zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek řízení.................................. 55 8.2.2. Zpětvzetí insolvenčního návrhu, zastavení řízení na základě zpětvzetí ....... 56 8.2.3. Zastavení řízení ve smyslu ust. §108 odst. 3 InsZ ........................................ 58 8.3. Rozhodnutí o úpadku ........................................................................................... 58 8.4. Zamítnutí insolvenčního návrhu .......................................................................... 65 8.5. Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku .................................... 66 3

9. Závěr ........................................................................................................................... 69 10. Seznam použitých pramenů a literatury.................................................................... 70 10.1. Literatura:........................................................................................................... 70 10.2. Internetové zdroje: ............................................................................................. 70 10.3. Ostatní prameny – zákony, stanoviska, odborné články:................................... 71 11. Resumé...................................................................................................................... 73 12. Seznam zkratek ......................................................................................................... 75 13. Seznam příloh ........................................................................................................... 76

4

1. Úvod Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon), který nabyl účinnosti dne 1.1.2008, nahradil mnohokrát novelizovaný zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že v době účinnosti zákona č. 328/1991 Sb. až jedna čtvrtina konkursních řízení v České republice trvala déle než devět let a míra uspokojení pohledávek činila zhruba 20%, bylo cílem přijetí insolvenčního zákona zabezpečit rychlost a efektivnost insolvenčního řízení. Insolvenční zákon přestavuje komplexnější a modernější systém řešení stavu úpadku dlužníka. Původní právní úprava zákona č. 328/1991 Sb. řešila úpadkovou situaci podnikajících subjektů zejména prohlášením konkursu, což de facto znamenalo rozprodání dlužníkova majetku a ukončení jeho činnosti. Tento postup směřoval „jen“ k rychlému prodeji podniku a poměrnému uspokojení věřitelů. Nemotivoval však správce konkursní podstaty ani věřitele k zachování ekonomické činnosti dlužníka a s tím související zachování pracovních míst. Současná právní úprava insolvenčního zákona již umožňuje řešit situaci úpadku dlužníka nejenom konkursem, ale také reorganizací. Dále tato právní úprava insolvence počítá i s oddlužením nepodnikajících osob. Tématem diplomové práce je insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm podle zákona č. 182/2006 Sb., tedy rozbor zákonných ustanovení upravující počáteční fázi insolvenčního řízení, včetně jeho samotného zahájení, a to jak z pohledu dlužníka, tak i z pohledu věřitelů, popř. dalších subjektů. V následujícím textu diplomové práce se zabývám především charakteristikou insolvenčního návrhu, jeho provázaností se zahájením insolvenčního řízení, věcnou příslušností soudu, definováním úpadku, včetně účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, dále pak náležitostmi insolvenčního návrhu, aktivní legitimací k jeho podání a rozhodnutími insolvenčního soudu o něm.

5

2. Obecná charakteristika insolvenčního zákona Dne 1. ledna 2008 vešel v účinnost zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů tzv. insolvenční zákon (dále jen „InsZ“), který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKV“). ZKV zůstal nadále účinný pro konkursní řízení zahájená před 1.1.2008. Oproti původní právní úpravě ZKV je účelem InsZ řešit nejenom samotný úpadek dlužníka, ale nově i jeho hrozící úpadek. Během procesu řešení dlužníkova úpadku, popř. hrozícího úpadku by mělo dojít k uspořádání majetkových vztahů k osobám, které jsou úpadkem nebo hrozícím úpadkem dotčeny, a též k jejich maximálnímu možnému a zásadně poměrnému uspokojení. Nově InsZ upravuje i možnost dlužníka, jenž je nepodnikající osobou (při splnění zákonných podmínek upravených ve zvláštní části insolvenčního zákona), oddlužit se od závazků, které nebyly plně uspokojeny během insolvenčního řízení. „Nová právní úprava úpadkového práva přináší namísto dvou soudních řízení zabývajících se řešením úpadku, tj. konkursního řízení a vyrovnávacího řízení, novou formu jednotného řízení společnou všem způsobům řešení úpadku. Toto jednotné soudní řízení označuje zák. č. 182/2006 Sb., v platném znění, insolvenčním řízením.“1 J. Zelenka v komentáři k zákonu č. 182/2006 Sb. doslova říká: „Působnost insolvenčního zákona upravujícího úpadkovou problematiku komplexně je mnohem širší než byla působnost zákona o konkurzu a vyrovnání. Tato skutečnost je vyjádřena již v samotném názvu zákona. Nová úprava insolvenčního práva je úpravou komplexní, obdobně jako úprava obsažená v kodexech. To především znamená, že již nejde o další (byť rozsáhlou) novelizaci úpravy dosud platné, ale o novou souhrnnou úpravu, která stojí na vlastních zásadách, jež se od zásad, na nichž spočívá dosavadní právní úprava, často odlišuje anebo tyto zásady modifikuje. Nová úprava se proto snaží obsáhnout co nejširší záběr problematiky úpadkového práva a jeho souvislostí, přičemž určitá jejich část bude i nadále řešena ve zvláštních zákonech (např. v rámci předpisů daňových, trestních, obchodních a živnostenských apod.)“2

1

JINDRA, V. Insolvenční řízení [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.epravo.cz/top/clanky/insolvencni-rizeni-50782.html› 2

ZELENKA, J., aj. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 25-26

6

Úpadek je chápán jako určitá specifická zvláštní situace (ekonomicky i právně), která může nastat během existence právnické osoby nebo života fyzické osoby, a proto i InsZ je považován za právní normu speciální, jež má, v případě rozporu s jinou právní normou, při aplikaci přednost. InsZ je členěn do třech níže uvedených částí. První část je část obecná a objevují se zde zákonná ustanovení společná pro všechny způsoby řešení úpadku, které InsZ obsahuje. Tato část upravuje insolvenční řízení od podání návrhu na jeho zahájení po rozhodnutí insolvenčního soudu o něm. Konkrétně zde můžeme nalézt sedm hlav zákona pojmenovaných Základní ustanovení, Procesní subjekty, Ustanovení o insolvenčním řízení, Projednání úpadku a rozhodnutí o něm, Věřitelé a uplatňování pohledávek, Majetková podstata a Neplatnost a neúčinnost právních úkonů. Druhá část InsZ nazvaná Způsoby řešení úpadku je zvláštní částí zaměřenou na jednotlivé způsoby řešení úpadku. Podrobně se zde InsZ věnuje konkursu, jeho prohlášení, účinkům, postupu při zpeněžování majetkové podstaty, sestavování konečné zprávy a rozvrhu nebo samotnému zrušení konkursu. Vymezuje zde také odlišnosti při řešení tzv. nepatrného konkursu, především zjednodušení některých procesních postupů. Nově může být při řešení úpadku dlužníka využita reorganizace. Reorganizací rozumí InsZ situaci, kdy dochází k postupnému uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu podniku dlužníka. Reorganizace je možná na základě insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu. Tímto způsobem dochází pod průběžnou kontrolou plnění reorganizačního plánu ze strany věřitelů k ozdravování provozu daného ekonomického subjektu. Zpravidla se jedná o národně nebo regionálně významné producenty ekonomických statků a zaměstnavatele, které blíže specifikuje §316 odst. 4. InsZ. Celkový obrat dlužníka totiž podle zákona č. 563/1991, o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, za poslední účetní období musí dosahovat alespoň částky 100 milionů korun českých anebo musí dlužník zaměstnávat alespoň 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru. Bez ohledu na splnění podmínek uvedených v §316 odst. 4 InsZ je reorganizace též přípustná, jestliže dlužník předloží insolvenčnímu soudu reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných a nezajištěných věřitelů (oboje počítané podle výše jejich pohledávek). InsZ ve své druhé zvláštní části obsahuje právní úpravu týkající se zvláštních ustanovení vyloučení jeho účinků, např. vyloučení účinků InsZ na právo použit peněžních prostředků z účtu dlužníka, který je účastníkem platebního systému

7

uvedeného v seznamu ČNB podle zvláštních právních předpisů.3 Hlava IV. InsZ upravuje úpadek finančních institucí, které rozděluje do dvou skupin. Díl 1 upravuje úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev, institucí elektronických peněz a osob oprávněných vydávat elektronické peníze a dále některých zahraničních bank, institucí elektronických peněz a osob oprávněných vydávat elektronické peníze. Díl 2 řeší úpadek pojišťoven a tuzemských zajišťoven provozujících svoji činnost na území České republiky. Dalším novým institutem řešení úpadku dlužníka je oddlužení, které může probíhat formou splátkového kalendáře nebo formou jednorázového vyrovnání. Jeho zákonná úprava je obsažena v hlavě V. druhé části InsZ. Tento způsob řešení úpadku je určen pro dlužníky nepodnikatele bez ohledu na to, zda jsou fyzickou nebo právnickou osobou. V důvodové zprávě k InsZ je oddlužení chápáno jako určitá druhá šance pro osoby, které nejsou schopny splácet své dluhy, a má předcházet situaci, kdy by se dlužník, z důvodu své bezvýchodné situace, začal uchylovat do zóny šedé nebo černé ekonomiky. Úpadce má totiž možnost dosáhnout osvobození od zbytku dluhů poté, co během 5 let uhradí 30% svých dluhů, ledaže by věřitelé souhlasili s nižším plněním. Společná ustanovení, která jsou shodná všem způsobům řešení úpadku, jsou situována do části třetí InsZ. Zde můžeme nalézt ustanovení týkající se insolvenčního rejstříku, vztahu ke státům Evropské unie a závěrečná ustanovení InsZ. Část první a část třetí InsZ se použije jen v případě, že druhá část InsZ (Způsoby řešení úpadku) nestanoví jinak.

2.1. Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení spočívá v dodržování zásad formulovaných v §5 InsZ. Tyto zásady slouží jako významné interpretační vodítko pro zodpovězení otázky, zda právní úkon některého z procesních subjektů neodporuje cíli či účelu InsZ. Konkrétně InsZ formuluje níže citované zásady. §5 písm. a) InsZ: „Insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.“4

3

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů 4 §5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

8

§5 písm. b) InsZ: „Věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti.“5 Druhá zásada v §5 InsZ formuluje důležité interpretační pravidlo rovnosti věřitelů („par conditio creditorum), přičemž její interpretace a aplikace nesmí odporovat dalším zásadám, které se objevují v ostatních ustanoveních InsZ. Za porušení této zásady se nepovažuje rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin a jejich poměrné uspokojení s ohledem na danou skupinu věřitelů (v rámci dané skupiny jsou práva a povinnosti věřitelů shodná). §5 písm. c) InsZ: „Nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce.“6 Tento princip doplňuje zásadu předcházející, předpokládá určité zvýhodnění věřitelů, jejichž práva byla nabyta v dobré víře a před zahájením insolvenčního řízení např. zajištění věřitelé. §5 písm. d) InsZ: „Věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.“7 Poslední ze zásad §5 InsZ zamezuje věřitelům dlužníka, aby se při své snaze o uspokojení pohledávek chovali způsobem, který by mohl ohrozit společný zájem věřitelů a mohl tak negativně ovlivnit i samotné splnění cíle a účelu insolvenčního řízení.

2.2. Výjimky z působnosti insolvenčního zákona Obecná část InsZ upravuje i výjimky z působnosti tohoto zákona, které podle důvodové zprávy navazují na stávající právní úpravu ZKV. InsZ se těmto výjimkám věnuje v ustanovení §6. InsZ nelze použít v případě úpadku státu; územního samosprávného celku; České národní banky; Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky; Fondu pojištění vkladů; Garančního fondu obchodníků s cennými papíry; veřejného neziskového ústavního zařízení, zřízeného podle zvláštního zákona8; veřejné vysoké školy nebo právnické osoby, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil. Další vynětí z působnosti InsZ není zapotřebí, jelikož v ustanovení §208 je blíže specifikován majetek, který nepatří do majetkové podstaty. Mimo jiné i majetek, se 5

§5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů §5 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 7 §5 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 8 zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 483/2006 Sb. 6

9

kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu. Tento okruh subjektů vyloučených z působnosti InsZ se rozšiřuje o subjekty, které jsou z působnosti tohoto zákona časově vyloučeny. Podle §6 odst. 2 InsZ jimi jsou finanční instituce po dobu, po kterou jsou nositeli licence nebo povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich činnost; zdravotní pojišťovny zřízené podle zvláštního zákona9 a také politické strany nebo politická hnutí v době vyhlášených voleb podle zvláštních právních předpisů.

2.3. Použití občanského soudního řádu Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) se přiměřeně použije nejen pro insolvenční řízení, ale i pro incidenční spory, které se projednávají a rozhodují v jeho rámci, ledaže by InsZ stanovil jinak nebo by použití OSŘ bylo v rozporu s výše citovanými zásadami §5 InsZ. OSŘ však výlučně upravuje místní a věcnou příslušnost soudu pro insolvenční řízení a pro incidenční spory. Věcně příslušnými soudy prvního stupně jsou v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech krajské soudy. Jejich místní příslušnost se řídí bydlištěm nebo sídlem dlužníka. Zelenka Jaroslav a kol.: „Vzájemný vztah OSŘ a IZ lze v zásadě shrnout takto: a) IZ je pro insolvenční řízení a pro incidenční spory základní procesní normou, vůči které se OSŘ použije jen subsidiárně, b) ustanovení OSŘ se v insolvenčním řízení přiměřeně aplikují jen potud, nestanoví-li IZ jinak, c) pokud se ustanovení OSŘ v insolvenčním řízení mohou aplikovat, aplikují se pouze přiměřeně, d) přiměřenost aplikace ustanovení OSŘ v insolvenčním řízení se řídí zásadami insolvenčního řízení.“10 S ohledem na výše uvedené považuji za vhodné se alespoň okrajově zmínit o tom, které spory považuje InsZ za incidenční. 9

zákon č. 280/1992 Sb. o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů 10 ZELENKA, J., aj. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 43

10

Incidenčními spory podle §159 odst. 1 InsZ jsou: „a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle §225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) další spory, které zákon označí jako incidenční.“11 Dále §159 odst. 2 InsZ uvádí, že pro jiné spory, nelze ustanovení o incidenčních sporech použít, i přestože je jejich účastníkem insolvenční správce a probíhají za trvání insolvenčního řízení. Ustanovení §159 odst. 1 písm. f) odkazuje na další spory, které InsZ označuje za incidenční, nicméně je v tomto ustanovení nekonkretizuje. „Incidenčními spory jsou pak i spory o neplanost právního úkonu dle ustanovení §231, o platnost smluv dle ustanovení §289, žaloba podaná dle ustanovení §373 odst. 6 vzniklá na základě nesouhlasu věřitele s výší jeho pohledávky nebo charakterem pohledávky uvedeným v oznámení insolvenčního správce.“12

11

§159 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů KOZÁK J.; BUDÍN, P.; DADAM, A; PACHL L. Insolvenční zákon, Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy souvisejíc. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: Komentář. I. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. ISBN 978-80-7357-375-1, s. 205 12

11

3. Charakteristika insolvenčního návrhu Insolvenční návrh je právní úkon, bez něhož nelze insolvenční řízení zahájit, a to bez ohledu na to, jakým způsobem bude následně řešeno. Podání insolvenčního návrhu představuje splnění zákonných povinností okruhu vymezených osob. V případě nesplnění této povinnosti odpovídá osoba povinného za případnou újmu nebo škodu, která věřiteli vznikla. V neposlední řadě spojuje zákon se zahájeným insolvenčním řízením určité účinky. Zatímco právní úprava podle ZKV vyžadovala provedení určitého sledu procesních úkonů, právní úprava InsZ umožňuje, aby v návaznosti na zahájení insolvenčního řízení mohli věřitelé uplatňovat své nároky přihláškami pohledávek, aby mohl fungovat insolvenční správce (popř. předběžný správce) nebo aby mohl být ustanoven prozatímní věřitelský výbor. Jinými slovy InsZ oproti ZKV od počátku insolvenčního řízení umožňuje, aby se účastníci insolvenčního řízení mohli na jeho realizaci podílet. Snahou zákonodárce bylo posílit postavení věřitele v insolvenčním řízení a poskytnout mu práva, která v konkursním řízení neměl. Podle

InsZ

mohou

věřitelé,

zejména

ti

zajištění,

rozhodovat

nebo

spolurozhodovat i o skutečnostech, o níž v konkursním řízení podle ZKV mohl rozhodovat jen konkursní soud. Kupříkladu podle §293 InsZ je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení předmětu zajištění. Insolvenční správce může tyto pokyny zajištěného věřitele odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji (v tomto případě požádá insolvenční soud v rámci jeho dohlédací činnosti o přezkoumání pokynů věřitele). Naproti tomu podle §27 odst. 2 ZKV prodej majetku mimo dražbu uskutečňoval správce konkursní podstaty se souhlasem konkursního soudu (který při svém rozhodnutí přihlédl k vyjádření věřitelského výboru). K tomu autoři J. Zelenka a J. Maršíková v komentáři ZKV doslova říkají: „K prodeji mimo dražbu může dojít zásadně jen tehdy, dal-li k takovému způsobu zpeněžení předem souhlas konkursní soud. Dojde-li ke zpeněžení podstaty nebo její části prodejem mimo dražbu bez souhlasu soudu, jde o hrubé porušení povinností správce, které lze sankcionovat pořádkovou pokutou až do výše 100 000 Kč (§8 odst.4) nebo rovnou zproštěním správce funkce (§8 odst.5);….“ Dále pokračují: „Není neobvyklé, když věřitelský výbor ve svém vyjádření k navrhovanému prodeji mimo

12

dražbu požaduje, aby se mohl vyjádřit ještě před prodejem některé části podstaty ke kupní ceně, k osobě kupce nebo jiným podmínkám prodeje. Jde zejména o případy, kdy se prodává úpadcův podnik, nemovitosti nebo jiné pro konkursního věřitele zajímavé majetkové hodnoty. Je zcela na soudu, zda ve svém souhlasu s prodejem mimo dražbu akceptuje takové požadavky věřitelského výboru jako důvodné a stanoví je správci jako podmínky prodeje nebo zda je odmítne jako bezvýznamné.“13

3.1. Zahájení insolvenčního řízení Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, jak stanoví §97 odst. 1 InsZ. Následující odst. 2 §97 InsZ vymezuje okruh osob, které jsou oprávněny takový návrh podat. Jsou jimi dlužník, v případě úpadku a hrozícího úpadku, a věřitel, ten však pouze v případě úpadku. Výjimku tvoří pouze úpadek finanční instituce, kde je oprávněn podat insolvenční návrh též orgán dozoru nebo dohledu dle §368 nebo §380 InsZ. Insolvenční návrh musí být podán u věcně příslušného insolvenčního soudu. Takovým soudem je podle OSŘ krajský soud jako soud prvního stupně. V případě, že by byl podán insolvenční návrh u okresního soudu, bude insolvenční řízení zahájeno až dnem, kdy tento návrh dojde k věcně příslušnému soudu – krajskému soudu. Naproti tomu však bude insolvenční řízení zahájeno, pokud by byla dodržena věcná nikoli místní příslušnost soudu pro podání insolvenčního návrhu, a to bez ohledu na to, kdy dojde k postoupení tohoto návrhu místně příslušnému krajskému soudu. Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, popř. jejím zaručeným elektronickým podpisem, v případě elektronického podání. Nesplňuje-li podání tuto podmínku, k insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží. Pokud insolvenční soud zahájí insolvenční řízení na návrh dlužníka, je účastníkem řízení na straně navrhovatele pouze dlužník sám. Jeho návrh, mimo obecných náležitostí podle §42 odst. 4 OSŘ, musí obsahovat také náležitosti podle §103 odst. 1 a 2 InsZ a dále potřebné přílohy podle §104 InsZ (podrobněji se této problematice věnuji v následujících kapitolách své diplomové práce). Věřitelský insolvenční návrh vnáší do procesu zahájení insolvenčního řízení další subjekt. Na jedné straně vystupuje tento věřitel – navrhovatel, popř. další přistoupivší věřitelé a na

13

ZELENKA J., MARŠÍKOVÁ J. Zákon o konkursu a vyrovnání: Komentář. 2. podstatně přepracované a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s, 2002. ISBN 80-7201-323-8, s. 687-689

13

druhé straně samotný dlužník. Věřitel, který podává insolvenční návrh, uvede obecné náležitosti podání podle §42 odst. 4 OSŘ a dále ostatní náležitosti podle §103 odst. 1 a 2 InsZ. Věřiteli nejsou přístupné informace tvořící přílohy dlužníkova návrhu podle §104 InsZ. Je však povinen splnit povinnost podle §105 InsZ, podle níž musí doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit svou přihlášku této pohledávky.

3.2. Záloha na náklady insolvenčního řízení podle ust. §108 InsZ Insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, pokud je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomuto nelze zajistit jinak. Učiní tak ještě před svým rozhodnutím o insolvenčním návrhu. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, je-li to třeba, insolvenčnímu správci peněžní prostředky nezbytné pro výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku. Záloha nemůže být uložena, pokud je insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec dlužníka a jeho pohledávka spočívá pouze v jeho pracovněprávních nárocích. Stejně tak se záloha neukládá orgánu dozoru a dohledu, který je oprávněn podat insolvenční návrh u finančních institucí. Oproti právní úpravě ZKV je nově na úvaze soudu, zda tuto povinnost uloží. „Povinnost zaplatit zálohu na náklady konkursu má navrhovatel, k jehož návrhu je konkurzní řízení zahájeno. Není přitom rozhodné, zda je navrhovatelem konkursu věřitel nebo dlužník (event. Správce dlužníkova podniku).“14 ZKV počítal s uhrazením zaplacené zálohy až do rozvrhového usnesení. Nová právní úprava podle InsZ umožňuje úhradu zaplacené zálohy jako pohledávky za majetkovou podstatou, to neplatí, pokud byla povinnost uhradit zálohu uložena dlužníkovi. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení může insolvenční soud určit až do výše 50.000,- Kč a pokud je insolvenčních navrhovatelů více, mají povinnost tuto zálohu uhradit společně a nerozdílně. Oproti zákonné úpravě v ZKV již nemůže soud žádat o složení zálohy opakovaně. Od zálohy na náklady insolvenčního řízení upravené §108 InsZ je nutné odlišovat zálohu insolvenčního správce k úhradě jeho výdajů podle §39 odst. 1 InsZ. Tu poskytují věřitelé se souhlasem insolvenčního soudu a může být poskytnuta i opětovně.

14

ZELENKA J., MARŠÍKOVÁ J. Zákon o konkursu a vyrovnání: Komentář. 2. podstatně přepracované a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s, 2002. ISBN 80-7201-323-8, s. 98

14

Při stanovení výše zálohy navrhovateli – dlužníkovi přihlédne insolvenční soud k insolvenčnímu návrhu a k jeho přílohám. Je-li zřejmé, že tento návrh bude zamítnut pro nedostatek majetku, zálohu neuloží. Pokud však z neúplného insolvenčního návrhu nebude nic takového zřejmé, soud zálohu uložit může. Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládá insolvenční soud navrhovateli usnesením, proti němuž není odvolání přípustné. Usnesení musí obsahovat odůvodnění, kde jsou vysvětleny důvody, které vedly k uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a poučení o tom, že pokud nebude záloha uhrazena, může insolvenční soud, před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, insolvenční řízení zastavit. InsZ upravuje tuto situaci v ustanovení §108 odst. 3. V případě, že soud insolvenční řízení nezastaví, může přikročit k vymáhání uložené zálohy, popř. nevyvodí žádné důsledky pro insolvenční řízení. Případný postup insolvenčního soudu záleží na jeho úvaze. „Neuhrazení zálohy může vést k zastavení řízení. Jde o způsob ukončení insolvenčního řízení jinak než rozhodnutím o úpadku dlužníka, který není uveden v §142. Pokud insolvenční soud pro nezaplacení zálohy řízení nezastaví, může být rozhodnutí ukládající navrhovateli uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení podkladem pro výkon rozhodnutí vůči navrhovateli. Rozhodnutí o užití tohoto postupu je na úvaze insolvenčního soudu.“15

3.3. Úpadek „Způsob, jakým zákon definuje úpadek je zcela zásadní. Pokud je definice příliš široká, spustí se insolvenční mechanismy příliš brzy a postihnou osoby, které se de facto v úpadku nenacházejí. Na druhou stranu, pokud je úpadek definován příliš úzce, některé osoby skončí v úpadku příliš pozdě, což negativně ovlivňuje možnosti věřitelů dosáhnout optimální (ve smyslu přiměřené okolnostem) míry návratnosti jejich investice. Oba důsledky vedou k významným společenským neefektivitám.“16 V insolvenčním návrhu musejí být mimo jiné uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Vymezení tohoto důležitého pojmu se věnuje §3 InsZ. Dlužník je podle §3 odst. 1 InsZ v úpadku tehdy, jestliže má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své 15

KOZÁK J.; BUDÍN, P.; DADAM, A; PACHL L. Insolvenční zákon, Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy souvisejíc. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: Komentář. I. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. ISBN 978-80-7357-375-1, s. 137 16 SCHELLE, K. Sbírka prací na téma Nové insolvenční právo. 1. vyd.: Nakladatelství KEY Publishing,2006. ISBN 80-87071-04-2., s. 105

15

závazky není schopen plnit. Výše uvedené skutečnosti vymezují podmínky úpadku formou platební neschopnosti. „Insolvence znamená neschopnost plnit splatné závazky z důvodu nedostatku peněžních prostředků. Insolvence tedy vyžaduje splnění několika základních předpokladů: 1) Musí se jednat o závazky na peněžité plnění, nikoli závazky na plnění věcné. 2) Zároveň je nutné, aby se jednalo o objektivní neschopnost plnit. Nemůže tedy jít o neochotu plnit, protože ve druhém případě, by se stejného účinku dosáhlo exekučním příkazem. 3) Důležité je, aby se jednalo o závazky již splatné, tedy, že již uplynul termín, kdy měl být závazek splněn. Přitom se nemusí, jako v případě exekučního řízení, jednat o závazky, na které má věřitel jakýkoli exekuční titul, tedy většinou závazky přisouzené soudem. 4) Zákon dále stanovuje, že insolvence musí trvat delší dobu.“17 Stejně jako v původní úpravě ZKV je zapotřebí nejméně dvou dlužníkových věřitelů, přičemž je důležité vzít v úvahu též ustanovení §143 odst. 2 InsZ. Ve smyslu tohoto ustanovení InsZ se za další osobu věřitele dlužníka nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. K takové pluralitě věřitelů se podle InsZ nepřihlíží, jelikož je v něm spatřována snaha o její umělé vytvoření ze strany věřitelů a určitý druh šikanózního jednání na téže straně. Není-li tedy dodržena tato první podmínka úpadku – platební neschopnosti, zůstává jedinému věřiteli stále možnost uplatnění exekuce nebo výkonu rozhodnutí vůči dlužníkovi. Druhá podmínka spočívá v existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů. Jejím smyslem je přispět k včasnému identifikování případné platební neschopnosti dlužníka a současně s tím též k včasnému řešení dlužníkova úpadku. Výše potencionálního poměrného uspokojení jednotlivých věřitelů se může z pochopitelných důvodů v čase měnit. Stanovení striktně určené lhůty v prodlení dlužníka jasně vymezuje, kdy vzniká povinnost podat insolvenční návrh. V původní právní úpravě ZKV

figurovalo

neurčité

slovní

spojení

„po

delší

dobu“,

které

vedlo

k nejednoznačnému výkladu. Zvolená lhůta 30 dnů navazuje na ustanovení §369a 17

SCHELLEOVÁ, I. Úvod do insolvenčního práva. 1.vyd.: Nakladatelství KEY Publishing, 2007. ISBN 978-80-87071-54-0, s. 14

16

zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ), kde je upraveno věřitelovo právo na úrok z prodlení. Zároveň je nutné poznamenat, že neplnění případných dvou peněžitých závazků po dobu delší než 30 dnů neznamená ještě, že dlužník zároveň není schopen plnit. Takové prodlení dlužníka může spočívat i v jeho úmyslném neplnění těchto peněžitých závazků. §3 odst. 2 InsZ upravuje (jedná se o čtyři vyvratitelné domněnky), za jakých okolností se předpokládá, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, pokud zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Další vyvratitelná domněnka předpokládá, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Poslední domněnka předpokládá, že dlužník není rovněž schopen plnit své peněžité závazky, pokud nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v §104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud. InsZ na dlužníka nově přenesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že je schopen závazky, které se týkají jeho úpadku pro platební neschopnost splnit. V předchozí právní úpravě ZKV musel totiž navrhovatel – věřitel tyto skutečnosti tvrdit a osvědčovat sám, což mohlo být značně obtížné. Naproti tomu dlužník, proti němuž směřuje věřitelský návrh, je jedinou osobou, v jejímž zájmu je vyvrácení takto koncipované domněnky jeho platební neschopnosti. InsZ však nestanovuje, jakým způsobem má dlužník zastavení plateb osvědčit. Osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a lze důvodně předpokládat (se zřetelem ke všem okolnostem), že tuto platební neschopnost odvrátí do 3 měsíců od splatnosti jeho peněžitých závazků, zamítne insolvenční soud návrh podaný věřitelem. To neplatí, pokud je dlužník v úpadku pro předlužení. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, je v úpadku i tehdy, je-li předlužena. Výše uvedené subjekty jsou předluženy, pokud mají více věřitelů a souhrn jejich závazků převyšuje hodnotu jejich majetku. Při stanovování hodnoty majetku dlužníka nelze ocenit pouze stávají hodnotu majetku. Důležité je také přihlédnout k další správě majetku a k dalšímu provozování dlužníkova podniku, pokud lze (s ohledem ke všem okolnostem) důvodně přepokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Budoucí předpokládané příjmy dlužníka

17

mohou tvořit např. výnosy (zisky) z produkce ekonomických statků, výnosy z úroků, z dividend, atd. Souhrn pasiv dlužníka počítá nejen se závazky splatnými, ale i s těmi doposud nesplatnými, což by mělo přispět k včasnému odhalení krizového stavu dlužníka. Jelikož předmětné informace týkající se předluženosti podnikajícího subjektu spadají spíše do jeho interní sféry, nemělo by z tohoto důvodu docházet k četnějším věřitelským insolvenčním návrhům. Na druhou stranu, obchodní společnosti mají povinnost zveřejňovat svou účetní závěrku, jejíž součástí je i rozvaha a výkaz zisků a ztrát, z nichž ekonomicky vzdělaný věřitel může vyčíst aktuální stav dlužníkova hospodaření.. §3 odst. 4 InsZ nově definuje také pojem hrozící úpadek. Ten nastává tehdy, lzeli, se zřetelem ke všem okolnostem, důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V případě hrozícího úpadku může insolvenční návrh podat pouze dlužník, pouze on je schopen tuto situaci odpovědně posoudit. Kdyby zákonná úprava dovolovala věřiteli podat insolvenční návrh z důvodu dlužníkova hrozícího úpadku, mohlo by docházet k vytváření umělého tlaku na dlužníky, jehož cílem by mohl být i jiný účel než ten, který je v souladu s insolvenčním řízením.

3.4. Zveřejňování a doručování v insolvenčním řízení „ K tomu, aby úpadkové řízení bylo rychlé, hospodárné a transparentní, byl zákonem zřízen i insolvenční rejstřík (§419 insolvenčního zákona). Jedná se o veřejně přístupný informační systém veřejné správy, který obsahuje seznam dlužníků, insolvenčních správců, jakož i soudní (insolvenční) spisy, vč.informací a listin v nich obsažených. Kromě obecné informační funkce poslouží insolvenční rejstřík rovněž pro vyrozumívání konkrétních osob, tj. při doručování písemností.“18 Insolvenční řízení se zahajuje jen na návrh a to dnem, kdy tento návrh dojde věcně příslušnému soudu. Důležité je včas odhalit skutečnosti vedoucí k dlužníkovu úpadku a jeho včasné řešení. Právě včasná detekce a rychlost zahájení insolvenčního řízení pomáhá řešit úpadek dlužníka ještě v době, kdy je takové řešení produktivní s ohledem na zachování provozu podniku (reorganizace) nebo výše uspokojení nároků věřitelů. S tím souvisejí i lhůty pro provedených procesních úkonů. Lhůty týkající se 18

ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. 1/2008 Sdělení ÚOOÚ – 1. Ke zveřejňování údajů v rámci insolvenčního rejstříku, VUOOU – Věstník úřadu pro ochranu osobních údajů, 2008, č. 48, s. 2808 – 2809

18

oznámení zahájení insolvenčního řízení upravuje §101 InsZ. Od tohoto časového údaje se odvíjejí i další navazující lhůty. Zahájení insolvenčního řízení oznamuje insolvenční soud vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Pokud insolvenční návrh dojde insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin insolvenčního soudu zbývají méně než 2 hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud tuto vyhlášku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu. Vyhláška

soudu

o

zahájení

insolvenčního

řízení

obsahuje

označení

insolvenčního soudu, který ji vydal; označení insolvenčního navrhovatele; označení dlužníka; údaj o okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; jméno a příjmení osoby, která ji vydala a den vydaní. Tato vyhláška se doručuje zveřejněním na úřední desce soudu a zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Zvláštním způsobem se doručuje dlužníku, insolvenčního navrhovateli a orgánu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán. Spolu s vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení se dlužníku doručuje také insolvenční návrh a výzva, aby se k němu dlužník vyjádřil. Elektronicky se tato vyhláška doručuje příslušným soudům, orgánům státní správy a dalším subjektům podle §102 InsZ, zejména finančnímu úřadu (v jehož obvodu má dlužník sídlo, popř. bydliště); celnímu úřadu (v jehož obvodu má dlužník sídlo, popř. bydliště); úřadu práce, pokud je dlužník zaměstnavatelem (v jehož obvodu má dlužník sídlo, popř. bydliště); příslušné okresní správě sociálního zabezpečení; obecnému soudu dlužníka; soudu, správci daně, soudnímu exekutorovi nebo jinému orgánu, u kterého probíhá řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka (jak vyplývá z návrhu); ČNB, pokud je dlužník účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu vedeného ČNB podle zákona upravující platební styk. Doručování a zveřejňování podle InsZ upravuje §71 a následující. Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění anebo jiné písemnosti insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením této písemnosti na úřední desce soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon pro určité osoby nebo případy stanoví jinak. Takový způsob doručení InsZ nazývá doručení vyhláškou. Pro doručení vyhláškou se považuje písemnost za doručenou dnem, popř. okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku (den, hodina, minuta zveřejnění v insolvenčním rejstříku). Ukládá-li InsZ insolvenčnímu soudu povinnost zveřejnit vyhláškou zákonem stanovené údaje nebo písemnosti, je tato povinnost splněna v případě, že jej soud vyvěsí 19

na úřední desku insolvenčního soudu a současně jej zveřejní v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze povinnost zveřejnit jej na úřední desce soudu. Insolvenční soud může písemnost, popř. jiné údaje zveřejnit též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, použitím sítě nebo služby elektronických komunikací, je-li to vzhledem k počtu účastníků a povaze věci účelné. Soudní rozhodnutí může být na úřední desce insolvenčního soudu zveřejněno ve zkráceném znění (takové rozhodnutí zpravidla neobsahuje odůvodnění). Pokud jsou účastníci předvoláváni k insolvenčnímu soudu vyhláškou, musí být tato vyhláška zveřejněna nejméně 15 dnů před tímto jednáním. Jestliže má být písemnost vyvěšena na úřední desce insolvenčního soudu po určitou dobu, vyvěsí se tato písemnost na úřední desce a přitom se na tomto dokumentu vyznačí, kdy se tak stalo. Po uplynutí lhůty pro vyvěšení dané písemnosti se tato sejme z úřední desky insolvenčního soudu, přitom se na ní opět vyznačí den, kdy byla sňata, a odevzdá se k založení do příslušného spisu. Je-li pro doručení písemnosti rozhodný okamžik jejího zveřejnění, pak se tím míní den, hodina a minuta jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku např. jsou s tímto rozhodným okamžikem spojeny účinky zahájení insolvenčního řízení podle §109 odst. 4 InsZ. V insolvenčním řízení se doručuje i tzv. tradičními způsoby, pokud tak stanoví zákon nebo soudce (předseda senátu). Tento způsob s ohledem na jeho omezené použití označuje zákon „za zvláštní způsob doručení“. Zvláštním způsobem se pravidelně doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru, tomu, o jehož podání soud rozhoduje, a státnímu zastupitelství, pokud je řízení účastno. Zvláštní doručení se používá, i pokud insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení někomu ukládá něco osobně vykonat nebo má-li jít o doručení orgánu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán. V případě, že je písemnost doručována vyhláškou i zvláštním způsobem doručování a pokud se tyto úkony časově rozcházejí, je (pro zjištění dne a okamžiku doručení) relevantní den a okamžik zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Spojuje-li InsZ se zvláštním doručením písemnosti počátky běhu lhůt k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, pak platí, že tato lhůta začíná běžet až od doručení zvláštním způsobem. Insolvenční správce může doručovat písemnost osobně, v takové situaci má postavení (a oprávnění) soudního doručovatele. S účinností od 1. července 2009 se do textu §77 InsZ dostalo ustanovení o datových schránkách a jejích přednostních užitích. 20

Písemnosti určené insolvenčnímu správci doručuje insolvenční soud do datové schránky insolvenčního správce a není-li to možné, předá insolvenční soud písemnost doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho sídla zapsaného v seznamu správců. Na jinou adresu nebo elektronickou adresu lze doručovat jen tehdy, pokud není možné doručovat do datové schránky. Případné nepoužití §77 InsZ je řešeno v následujícím §78 InsZ. Obdobné pravidlo doručování podle § 77 InsZ platí i pro doručování věřitelskému výboru podle § 79 InsZ. Náhradní doručení vyhláškou se použije v případě, kdy se osobě, které se písemnost doručuje zvlášť, nepodařilo doručit předmětnou písemnost na adresu uvedenou v podání, kterou určila tato osoba jako adresu sídla, bydliště, popř. adresu pro doručování na území ČR. Učinila-li osoba více podání, doručuje se jí písemnost na adresu uvedenou v posledním podání. „Pokud procesní úprava doručování není v nějaké části insolvenčního zákona řešena, je nutno s odkazem na právní úpravu a komentář uvedený k §7 odst. 1 pro insolvenční řízení použít přiměřeně o.s.ř., nestanoví-li insolvenční zákon jinak či není-li to v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.“19

3.5. Zveřejnění zahájení insolvenčního řízení v zahraničí Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit některá další rozhodnutí vyplývá z §429 InsZ. Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska podle nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 (dále jen Nařízení) o úpadkovém řízení vůči dlužníku, který má na území České republiky provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Místně příslušný insolvenční soud rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláškou neprodleně poté, co mu bude doručeno insolvenčním správcem nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným v členském státě Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Insolvenční soud má povinnost neprodleně vyrozumět známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku. Tuto povinnost insolvenční soud splní tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo jeho 19

KOZÁK J.; BUDÍN, P.; DADAM, A; PACHL L. Insolvenční zákon, Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy souvisejíc. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: Komentář. I. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. ISBN 978-80-7357-375-1, s. 89

21

zkrácené znění. Výše uvedeným věřitelům insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podání přihlášek pohledávek věřitelů. „Veškeré úvahy ohledně vztahu hlavního a vedlejšího insolvenčního řízení byly vždy značně ovlivněny diskusí o tom, jak úzký má být vztah mezi těmito řízeními. Vedlejší úpadkové řízení je zapotřebí považovat za relativně samostatné, přičemž důvodem musí být v této souvislosti i snaha o minimalizaci nákladů řízení, které by šly k tíži celé podstaty.“20 Otázku pravomoci soudu zahájit hlavní insolvenční řízení proti koncernovému úpadci, který má sídlo a provozovny podniku v různých členských státech Evropské unie, a otázku zabývající se interpretací čl. 16 Nařízení, podle něhož se rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení vydané v jednom členském státě automaticky uznává v ostatních členských státech, řešil Evropský soudní dvůr ve věci Eurofood IFSC Ltd., rozsudek ESD C341/04, Eurofood ISC Ltd. z 2. května 2006. Společnost Eurofood IFSC Ltd. měla sídlo v Dublinu, přičemž jediným jejím podílníkem byla italská akciová společnost Parmalat SpA se sídlem v Parmě. Eurofood plnil v rámci koncernu Parmalat funkci tzv. finanční záruky celého koncernu a z důvodu daňových a možná i jiných bylo sídlo umístěno v Irsku. „V únoru 2004 na základě rozhodnutí italských úřadů byla ve společnosti Eurofood uvalena mimořádná nucená správa na základě toho, že hlavní zájmy společnosti Eurofood jsou soustředěny v Itálii. Tento předpoklad se zakládal na skutečnosti, že Eurofood je dceřinná společnost ze sta procent vlastněna společností Parmalat SpA a má především na starost financování celé skupiny Parmalat. Irský vrchní soud však odmítl uznat nucenou správu v Itálii, přičemž rozhodnutí tohoto soudu bylo napadeno italským nuceným správcem.“21 ESD musel řešit žádost o rozhodnutí předběžné otázky, kterou položil irský nejvyšší soud, jelikož zahájení tzv. hlavního insolvenčního řízení proti úpadci Eurofood IFCS Ltd. se sídlem Dublinu bylo nárokováno, jak irskými, tak italskými soudy. Po právní stránce se jednalo především o to, zda soudem majícím pravomoc zahájit tzv. hlavní insolvenční řízení proti úpadci je soud v sídle koncernové společnosti (v daném případě italský soud v sídle Parmalatu) nebo soud v sídle dceřiné společnosti (v tomto případě irský soud v sídle Eurofood). „Podle čl. 3 odst. 1 Nařízení platí, že pravomoc zahájit hlavní insolvenční řízení má soud, na jehož území „je soustředěno centrum 20

BĚLOHLÁVEK, A.J. Evropské a mezinárodní insolvenční právo 1. vyd.: Nakladatelství CH BECK, 2007. 978-80-7179-591-9, s. 765 21 KOS, Pavel. Pomáháme insolvenčním správcům. In Konkursní noviny – 2009 [online]. [cit. 2009-1029]. Dostupné z: ‹http://www.konkurs.cz/clanek.html?ida=2106›

22

hlavního zájmu úpadce“. Toto ustanovení dále obsahuje vyvratitelnou právní domněnku stanovící, že centrum hlavního zájmu úpadce je soustředěno tam, kde se nachází jeho (zapsané) sídlo.“22 ESD dospěl k závěru, že vyvratitelná domněnka stanovená zákonodárcem Společenství ve prospěch sídla pro určení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy společnosti, která je dlužníkem, mohou být vyvráceny pouze tehdy, jestliže existují objektivní a třetími osobami zjistitelné skutečnosti, jež umožní prokázat existenci situace odlišné od té, kterou má odrážet umístění do místa předmětného sídla. Podle názoru ESD by tomu tak mohlo být zejména v případě spornosti otázky sídla typu „poštovní schránky“, která nevykonává žádnou činnost na území členského státu, kde se nachází sídlo. Naopak, vykonává-li společnost svou činnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost, že mateřská společnost se sídlem v jiném členském státě může kontrolovat nebo kontroluje její rozhodnutí v hospodářské oblasti, nestačí k vyvrácení domněnky stanovené Nařízení č. 1346.“23 Dále ve svém rozsudku ESD ve věci Eurofood potvrdil, že národní soudy jsou principiálně povinny uznat rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení vydané v jiném státě bez toho, aby toto rozhodnutí bylo jakkoli přezkoumáváno. Národní soud tak, zejména podle názoru ESD, není oprávněn přezkoumávat, zda dotyčný soud v jiném členském státě řádně aplikoval Nařízení. Vychází ve svém názoru ze skutečnosti, že je totiž na účastnících daného řízení ve státě rozhodnutí o zahájení hlavního insolvenčního řízení, aby se proti eventuální nesprávné aplikaci Nařízení bránili pomocí opravných prostředků, které jim k tomu poskytuje daný právní řád. Nařízení upravuje jedinou výjimku z výše uvedené uznávací povinnosti, kterou je výhrada veřejného pořádku. „Soud ve státě uznání je oprávněn neuznat prioritní rozhodnutí z jiného členského státu pouze tehdy, jestliže by takové uznání bylo v rozporu s veřejným pořádkem státu uznání. ESD v rozsudku Eurofood deklaroval – v souladu s právní teorií – že rozpor s veřejným pořádkem státu uznání může být dán tehdy, pokud soud státu uznávaného rozhodnutí neposkytl účastníkům řízení (věřitelům) možnost vyjádření a aktivní účasti na daném řízení před tím, než bylo uznávané

22

SALAČ, J. K některým otázkám evropského insolvenčního práva – nad rozhodnutím ESD ve věci Eurofood (Parmalat). [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z ‹http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pravoevropske-a-mezinarodni/txtexpresion_eurofood/art_5003/rbsearchsource_articles/k-nekterym-otazkamevropskeho-insolvencniho-prava-nad-rozhodnutim-esd-ve-veci-eurofood-parmalat.aspx›. 23 KOS, Pavel. Pomáháme insolvenčním správcům. In Konkursní noviny – 2009 [online]. [cit. 2009-1029]. Dostupné z: ‹http://www.konkurs.cz/clanek.html?ida=2106›

23

rozhodnutí vydáno – tedy, že jim bylo odepřeno právo na spravedlivý proces (fair trial).“24

24

SALAČ, J. K některým otázkám evropského insolvenčního práva – nad rozhodnutím ESD ve věci Eurofood (Parmalat). [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z ‹http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pravoevropske-a-mezinarodni/txtexpresion_eurofood/art_5003/rbsearchsource_articles/k-nekterym-otazkamevropskeho-insolvencniho-prava-nad-rozhodnutim-esd-ve-veci-eurofood-parmalat.aspx›

24

4. Účinky zahájení insolvenčního řízení InsZ se zahájením insolvenčního řízení spojuje určité účinky. Podle důvodové zprávy InsZ, je právě úprava účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení jedním ze základních stavebních kamenů nové koncepce jednotného insolvenčního řízení založeného na jednotném insolvenčním návrhu. V některé literatuře jsou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle §109 InsZ považovány za jakési automatické moratorium jako je tomu např. v knize Insolvenční právo od Tomáše Richtera. K tomuto zákonnému ustanovení Richter T. uvádí následující: „V InsZ je takové pravidlo obsaženo v §109 a lze jej označit jako zákonné nebo též automatické moratorium (automatic stay). Jeho podstatou je suspendovaní procesních práv individuálního uspokojení pohledávek věřitelů všech tříd a jeho nahrazení kolektivním procesem uspokojení pohledávek věřitelů v rámci insolvenčního řízení. Toto opatření má v principu dva účely. Za prvé zabránit destrukci hodnoty dlužníkova majetku jako celku; za tímto účelem musí moratorium suspendovat práva na individuální uspokojení jak nezajištěných, tak i zajištěných věřitelů. A za druhé podporovat princip par conditio creditorum, podle něhož jsou pohledávky obecných věřitelů v insolvenci uspokojovány poměrně; za tímto účelem by postačilo suspendovat práva na individuální uspokojení obecných a jiných nezajištěných věřitelů.“25 Jaké konkrétní účinky InsZ se zahájením insolvenčního řízení spojuje je upraveno v §109 odst. 1 InsZ: „Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech,

které

bylo

navrženo

po

zahájení

insolvenčního

řízení,

c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka,

25

RICHTER, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 211

25

jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.“ 26 Výše uvedené účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení logicky vyplývají ze zásad insolvenčního řízení uvedených v §5 InsZ. Dlužník je zahájením insolvenčního řízení chráněn před podáním dalších žalob věřitelů. Věřitelé od tohoto okamžiku mohou své pohledávky uplatňovat pouze přihlášením této pohledávky do insolvenčního řízení, což zajišťuje zásadně stejné nebo obdobné postavení věřitelů. Další účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle §109 odst.1 písm. b) také odpovídá zásadám insolvenčního řízení. Po zahájení insolvenčního řízení mohou být nově uplatněna nebo nabyta práva uspokojení ze zajištění jen v případech, že tak stanoví InsZ. Naproti tomu jsou chráněna tato práva nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení. Se zahájením insolvenčního řízení je spojen také účinek nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, která by mohla postihnout majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i další majetek náležející do majetkové podstaty, přestože ji však lze nařídit. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana aktiv patřících do majetkové podstaty a případné zabránění svévolnému uspokojení pohledávky věřitele na vrub dlužníka a na úkor ostatních věřitelů. I zde se promítá rovnost v právech věřitelů dlužníka. Majetek, tvořící majetkovou podstatu, musí být zahájením insolvenčního řízení ochráněn před případnými nekoordinovanými zásahy věřitelů plynoucími z jejich snahy uhradit své pohledávky. §109 odst. 3 InsZ: „Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.“ 27 Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení staví věřitelům promlčení a prekluzivní lhůty, které jsou spojeny s pohledávkou, jež může být v insolvenčním řízení uplatněna pouze přihláškou. Po zahájení insolvenčního řízení tyto lhůty nezačínají ani dále neběží. Výše citované ustanovení chrání věřitele dlužníka před promlčením nebo zánikem jejich nároku. Přihláška pohledávky, pro běh lhůty promlčení nebo zániku práva, má stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

26 27

§ 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů § 109 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

26

§109 odst. 4 InsZ: „Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenční řízení, v insolvenčním rejstříku. §109 odst. 5 InsZ: „ Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.“ 28 Výše uvedené účinky podle §109 InsZ jsou spojeny s vydáním vyhlášky dle §101 InsZ, nastávají hodinou a minutou, kdy je tato vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku a přetrvávají podle způsobu řešení úpadku do právní moci rozhodnutí, kterým je insolvenční řízení skončeno. V případě konkursu přestávají účinky řízení působit právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu podle §308 a 309 InsZ. Pokud je způsobem řešení úpadku oddlužení, insolvenční soud bere splnění oddlužení na vědomí rozhodnutím dle §413, proti němuž není odvolání přípustné. Při reorganizaci přestávají tyto účinky působit dříve než je ukončeno celé insolvenční řízení. Rozhodujícím okamžikem je v tomto případě právní moc usnesení insolvenčního soudu o schválení reorganizačního plánu. Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, k nimž došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. V případě, kdy podá insolvenční návrh samotný dlužník, jmenuje insolvenční soud neprodleně prozatímní věřitelský výbor, v ostatních případech je na úvaze soudu, zda jej jmenuje. Problematiku prozatímního věřitelského výboru upravuje §61 InsZ a následující. Je-li to možné, jmenuje insolvenční soud prozatímní věřitelský výbor takovým výběrem, aby v něm byly zastoupeny všechny skupiny věřitelů, posuzováno podle povahy jejich pohledávek. Pokud významnou část dlužníkových závazků tvoří pohledávky zaměstnanců, jmenuje insolvenční soud do tohoto prozatímního věřitelského výboru také jejich zástupce. Cílem úpadkového řízení je poměrně uspokojit v maximální možné míře přihlášené a zjištěné pohledávky věřitelů dlužníka. Úspěšnost insolvenčního řízení proto závisí na objemu finančních prostředků, které správce získal ze zpeněžení majetkové podstaty. S tím souvisí i skutečnost, kdo byl insolvenčním navrhovatelem, jelikož okamžik, od něhož je majetek dlužníka považován za majetkovou podstatu, se liší. 28

§ 109 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

27

„Zákon však odlišuje onen startovní bod, od kterého se majetková podstata počítá, a to podle typu insolvenčního navrhovatele – je-li jím dlužník, patří do podstaty veškerý jeho majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení. Je-li však navrhovatelem věřitel, ctí se potřeba meritorního zjištění úpadku a do majetkové podstaty spadá ten dlužníkův majetek, který mu patřil ke dni vydání rozhodnutí o úpadku, ledaže bylo dříve vydáno předběžné opatření omezující nakládání s majetkovou (§205 InsZ).“29 Další účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jsou obsaženy v §111 InsZ, který upravuje nakládání s majetkem dlužníka, v §140 InsZ upravujícího předběžné opatření a započtení pohledávek nebo v §173 odst. 4 InsZ, podle něhož může věřitel uplatňovat svou pohledávku pouze přihláškou. Ustanovení § 111 odst. 1 doslova říká: „Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ 30 Pokud by dlužník přesto učinil právní úkony, které by měly za následek porušení výše citovaného ustanovení, jsou tyto úkony proti věřitelům neúčinné. Dispoziční oprávnění dlužníka však nejsou omezena v provádění běžných úkonů při provozování podniku, při odvracení hrozících škod, při plnění jeho vyživovací povinnosti nebo při plnění procesních sankcí.

29

HAVEL, B. Dalších deset poznámek k novému insolvenčnímu zákonu (2. část) 1). Zpravodaj Jednoty českých právníků, 2007, č. 1, s. 12-21 30 § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

28

5. Náležitosti insolvenčního návrhu 5.1. Obecné náležitosti insolvenčního návrhu Obsah podání insolvenčního návrhu a jeho náležitosti upravuje ustanovení §103 a následující InsZ. Insolvenční návrh musí obsahovat obecné náležitosti podání podle §42 odst. 4 OSŘ, kterými jsou následující údaje. Z podání musí být zřejmé, kterému soudu je určeno, kdo toto podání vůči soudu činí, které věci se toto podání týká a co je tímto podáním sledováno. Podání musí obsahovat také podpis a údaj o datu jeho sepsání. Je-li účastník řízení zastoupen právním zástupcem, může být jeho podpis nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor je uložen u soudu, kterému je takové podání určeno. Podání se předkládá soudu s potřebným počtem stejnopisů a s jejich přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, je-li to třeba. Jak z výše uvedeného vyplývá, v insolvenčním návrhu musí být uveden nebo z něho musí být zřejmé, kterému soudu je určeno. V případě insolvenčního návrhu, údaj o místně příslušném krajském soudu dlužníka. §97 odst. 1 InsZ říká, že insolvenční řízení je zahájeno, pokud je insolvenční návrh doručen věcně příslušnému soudu. Doručí-li navrhovatel své podání místně nepříslušnému krajskému soudu, předává tento soud insolvenční návrh místně příslušnému soudu, což vede k procesním průtahům. Dalším údajem insolvenčního návrhu je, kdo takové podání činí. Zpravidla postačí uvedení jména, příjmení a trvalého bydliště insolvenčního navrhovatele, případně jeho doručovací adresy, pokud je odlišná od trvalého bydliště. Není třeba uvádět rodné číslo navrhovatele. Údaj o tom, které věci se podání týká, je důležitý např. pokud je činěno podání k již zahájenému řízení, jež můžeme zcela určitě a nezpochybnitelně označit číslem jednacím, popř. spisovou značkou. V našem případě insolvenčního návrhu musí být zřejmé, že se jedná o insolvenční návrh vůči danému dlužníku. Z podání by mělo být patrno, které oddělení krajského soudu by se jím mělo zabývat. V návaznosti na údaj, čeho se podání týká, logicky navazuje i údaj, čeho se navrhovatel domáhá, co tímto podáním sleduje. Navrhovatel by měl na konec svého dokumentu jasně a stručně zformulovat petit. „Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, převzetí takovéhoto petitu do 29

výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není to, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem.“ 31 Potřebný počet stejnopisů předložených soudu vyplývá z osoby navrhovatele, popř. osob navrhovatelů. V případě, že jej bude podávat samotný dlužník, není zapotřebí podávat spolu s návrhem i jeho další stejnopisy. Pokud však takový návrh bude podávat věřitel, měl by zaslat insolvenčnímu soudu alespoň dva stejnopisy, přičemž jeden z nich by zůstal u věcně příslušného soudu a druhý by insolvenční soud zaslal dlužníkovi. Právní úprava InsZ týkající se náležitostí insolvenčního návrhu obsahuje specifikaci údajů potřebných pro rozhodnutí insolvenčního soudu. Insolvenční návrh, tak kromě výše uvedených obecných údajů, musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se tento návrh týká, popř. označení zástupců těchto osob. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, měl by být uveden také údaj o identifikačním čísle navrhovatele příp. dlužníka. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. V případě, že podává insolvenční návrh stát, musí insolvenční návrh obsahovat také označení příslušné organizační složky státu, která za stát v tomto insolvenčním řízení bude vystupovat. Podává-li insolvenční návrh orgán dohledu a dozoru, je označen tento orgán, např. Česká národní banka. Insolvenční návrh musí dále obsahovat rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, popř. hrozící úpadek, pokud návrh podává dlužník. Úpadek dlužníka byl podrobně rozebrán již výše. Podle mého názoru, úpadek dlužníka v návrhu věřitele může prokázat označení více věřitelů, jejichž peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dále splňují jednu z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti uvedených v §3 odst. 2 InsZ, např. není možná exekuce nebo neplní-li dlužník závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Za neschopnost plnit závazky nemůže věřitel označovat situaci, kdy dlužník má dostatečné finanční prostředky na úhradu svých závazků, ale nehradí je z jiného důvodu. „Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí 31

FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2006. ISBN 80-7357-212-5, s. 390 (Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2002, C.H. Beck, sv. 21, str. 33)

30

k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. (Schváleno Nejvyšším soudem k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.)32“ Podání musí obsahovat i skutečnosti, které zakládají oprávnění navrhovatele návrh podat, tento požadavek je směřován na osoby oprávněné mimo dlužníka. Oprávněnost věřitele je např. prokázána jeho neuhrazenou peněžitou pohledávkou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a více věřitelů. V případě ojedinělosti neuhrazené pohledávky věřitele by se vymožení jeho nároku mělo odehrávat prostřednictvím jiných institutů např. exekuce, výkon rozhodnutí. V návrhu musejí být označeny také důkazy, kterých se navrhovatel dovolává a stejně, jak již bylo uvedeno v náležitostech podání podle §42 odst. 4 OSŘ, musí z podání jasně vyplývat, čeho se navrhovatel domáhá. Důkazy, podle mého názoru, označují již výše uvedené náležitosti insolvenčního návrhu, z nichž vyplývá oprávněnost a osvědčují existenci úpadku. V insolvenčním návrhu musí být stanoven také petit podání, což by v tomto případě mohlo být formulováno následovně: S ohledem na výše uvedené skutečnosti a označené důkazy je zřejmé, že dlužník je v úpadku, a proto navrhuji vydání tohoto: USNESENÍ I. Zjišťuje se úpadek dlužníka společnosti ABC s.r.o. se sídlem Pardubice, Česká 2356, PSČ 530 00, IČ 12345678, zapsané v oddíle C, vložce 1234, obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. II. Na majetek dlužníka společnosti ABC s.r.o. se sídlem Pardubice, Česká 2356, PSČ 530 00, IČ 12345678, se prohlašuje konkurs. Také §103 odst. 3 InsZ řeší počet stejnopisů insolvenčního návrhu, které je nutné předložit insolvenčnímu soudu. Obdobně jako úprava OSŘ ukládá InsZ navrhovateli podat takový počet stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal soudu a aby každý, komu se toto podání doručuje, dostal po jednom stejnopise. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává. Tyto přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

32

KRČMÁŘ, Z. K Aktuálním otázkám a judikatuře NS ČR k insolvenci, Bulletin advokacie, 2009, č. 7-8, s. 60-63

31

V následujícím §103odst. 4 InsZ upravuje okruh osob, jimž se tento stejnopis doručuje. V případě věřitelského návrhu doručuje insolvenční soud stejnopis insolvenčního návrhu do vlastních rukou pouze dlužníkovi. Pokud podává tento návrh dlužník, nedoručuje se již nikomu dalšímu. Z logiky věci proto vyplývá, že zatímco věřitel, jakožto navrhovatel, musí předložit soudu alespoň dva stejnopisy insolvenčního návrhu, dlužníkův návrh může být podán pouze v jednom vyhotovení. Přílohy a listiny připojené k návrhu nejsou jeho součástí. Insolvenční zákon připouští, aby insolvenční návrh mohl podat dlužník nebo věřitel, popř. orgán dozoru a dohledu. Je zřejmé, že pokud podává návrh věřitel, může doložit pouze skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka z jeho vnějšího pohledu. Tento navrhovatel má vůči dlužníkovi svou peněžitou pohledávku 30 dnů po lhůtě splatnosti, zná nějakého dalšího věřitele tohoto dlužníka a může prokázat některou z domněnek platební neschopnosti, čímž podloží svůj návrh. Naproti tomu nezná a nemůže poskytnout údaje vyplývající z dlužníkova účetnictví.

5.2. Insolvenční návrh dlužníka InsZ upravuje náležitosti insolvenčního návrhu podaného dlužníkem v §104, resp. toto ustanovení InsZ doplňuje obecné náležitosti podání podle OSŘ a InsZ o přílohy, které mají podstatný význam pro osvědčení úpadku dlužníka. Samotná skutečnost, že nějaký subjekt podává insolvenční návrh vůči sobě samému, podle mého názoru, předpokládá, že bude osvědčen jeho úpadek. Dlužník má nejpřesnější informace týkající se svého hospodaření a zároveň dokáže analyzovat relevantní informace z vnějšího prostředí, v němž vytváří ekonomickou činnost. Podává-li dlužník insolvenční návrh, dospěl na základě svých zjištění k názoru, že není schopen plnit závazky podle zákonných domněnek, je předlužen anebo mu úpadek bezprostředně hrozí. Zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku by mělo být včasné, aby splňovalo svůj účel, proto InsZ poměrně podrobně upravuje náležitosti dlužníkova insolvenčního návrhu. Podle §128 odst.1 InsZ návrh, který by neobsahoval všechny náležitosti, byl nesrozumitelný nebo neurčitý, soud odmítne, pokud by pro tyto nedostatky nebylo možné pokračovat v řízení. Přílohy podle §104 InsZ jsou jednou z nezbytných náležitostí dlužníkova insolvenčního návrhu a proto je jejich absence vadou podání. §128 odst. 2 InsZ říká, že, pokud nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu

32

k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů, což neplatí pro insolvenční návrh podle §98 odst. 1 InsZ (dlužníkův návrh, který plní svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh). Není-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Dlužník je povinen ke svému insolvenčnímu návrhu přiložit následující listiny: 1. seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků 2. seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů 3. seznam svých zaměstnanců 4. listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek Seznam majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen „seznam majetku“) bude v této fázi přestavovat určitý předběžný seznam majetkové podstaty, který může sloužit za východisko insolvenčnímu správci, popř. předběžnému správci při zjišťování a soupisu majetkové podstaty. Zároveň tento seznam označuje hodnoty, které mohou svým zpeněžením zajistit finanční prostředky pro uspokojení přihlášených nároků věřitelů. Dlužník je v seznamu majetku povinen jednotlivě označit svůj majetek. Pokud bychom vycházeli ze situace, že navrhovatelem je podnikající subjekt, pro konkrétnější vymezení dlužníkova majetku nám může posloužit rozvaha tohoto subjektu na straně aktiv. Stálá aktiva představují např. nemovitosti, cenné papíry, umělecká díla, nehmotný majetek představující patentová práva a práva duševního vlastnictví nebo např. know how. Oběžná aktiva tvoří pohledávky a zásoby dlužníka např. majetek na skladě, polotovary, nedokončená výroba, výrobky nebo zboží, v zemědělském podniku to může být např. základní stádo. Seznam majetku dlužník sestaví včetně vyčíslení hodnoty jednotlivých položek. Soupis majetku by měl, podle mého názoru, obsahovat také množství finančních prostředků na účtech a v pokladně dlužníka. U pohledávek, které dlužník v seznamu majetku uvede, stručně vylíčí skutečnosti, za nichž vznikly a uvede jejich výši, popř. celkovou výši pohledávky a kolik ještě zbývá uhradit, pokud byla pohledávka již částečně zlikvidována. Výslovně se dlužník vyjádří k dobytnosti každé pohledávky. Okolností, která může ovlivňovat vymožení pohledávek je např. zahájené konkursní řízení odběratele dlužníka; zahájené insolvenční řízení odběratele dlužníka; zda tato přihláška byla přihlášena a zjištěna v případném konkursním nebo insolvenčním řízení; zda je podána žaloba týkající se této pohledávky; případně výkon rozhodnutí nebo exekuce. U majetku uvedeného v

33

seznamu, o němž probíhá soudní nebo jiné řízení anebo ohledně něhož již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení označí. Seznam závazků věřitele by měl v ideálním případě kopírovat seznam přihlášených pohledávek věřitelů. Pokud bychom naprosto jednoduše porovnali seznam majetku a seznam závazků, mohli bychom tímto způsobem zjistit případné předlužení dlužníka. Ovšem, jak již bylo výše uvedeno, při stanovení hodnoty majetku se v případě předlužení posuzuje také hodnota majetku, která může být získána dalším provozováním podniku nebo majetku dlužníka. Seznam odepisovaného majetku bude s největší pravděpodobností obsahovat pořizovací hodnotu jednotlivých položek a jejich konečnou hodnotu po odečtení odpisů, nikoli objektivní tržní cenu určité věci v daném čase a místě. Nicméně jako jednoduché vodítko insolvenčního soudu pro posouzení ekonomické situace dlužníka může tato jednoduchá analýza majetku a závazků sloužit. V seznamu závazků je dlužník podle §104 odst. 3 InsZ povinen označit jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky, popř. jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky příp. jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby blízké nebo osoby, které s dlužníkem tvoří koncern podle §66a ObchZ, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník s ohledem na posouzení výše jeho závazků také předběžně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo výše. Pokud má dlužník věřitele, o nichž je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede tyto závazky odděleně. U těchto pohledávek dále dlužník označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Popírá-li dlužník toto právo věřitele, uvede také, v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a z jakého důvodu. Seznam závazků dlužníka nemá pouze informativní charakter k posouzení jeho finanční situace, ale také slouží insolvenčnímu soudu jako seznam potencionálních členů schůze věřitelů, z níž se volí věřitelský výbor. V tomto věřitelském orgánu mají být zastoupeny všechny skupiny věřitelů podle povahy jejich pohledávek (čímž je odůvodněno označení zajištěných věřitelů v seznamu závazků). §61 odst. 1 InsZ říká následující: „Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru a k potvrzení volby jeho členů a náhradníků, může insolvenční soud, a to i před

34

první schůzí věřitelů a před rozhodnutím o úpadku, jmenovat prozatímní věřitelský výbor; podá-li insolvenční návrh dlužník, učiní tak neprodleně.“33 Další zákonem stanovenou přílohou insolvenčního návrhu dlužníka je seznam zaměstnanců. Nároky zaměstnanců tvoří určitou „samostatnou“ skupinu věřitelů. Podle ustanovení §169 odst. 1 písm. a) InsZ jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních 3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, pohledávkami postavenými naroveň pohledávkám za podstatou. A dále odst. 2 téhož paragrafu říká, že není-li stanoveno jinak, pak se pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Má-li dlužník zaměstnance, má právo účastnit se jednání věřitelského výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním také odborová organizace, která u dlužníka působí. A v případě, že by u dlužníka působilo více odborových organizací, pak má toto oprávnění odborová organizace s největším počtem členů. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance (seznam zaměstnanců) anebo žádné dlužníky (seznam majetku), uvede to v zákonem stanovených seznamech výslovně. Pro označování osob v těchto seznamech platí ustanovení §103 odst. 1 InsZ. Poslední náležitostí příloh insolvenčního návrhu dlužníka je jeho podpis na každé z nich a jeho prohlášení, že tyto seznamy jsou úplné a správné. Zákonný požadavek na dlužníka, aby přeložené seznamy podepsal a tímto podpisem stvrdil povinné prohlášení o jejich správnosti a úplnosti, má svůj trestněprávní dopad. Porušení výše uvedené povinnosti může být v takovém případě stíháno jako trestný čin poškozování věřitele ve smyslu §222 trestního zákona. „Pokud bude z insolvenčního návrhu dlužníka – zrušené obchodní společnosti (§144 písm. a) a b) bez dalšího zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek, je vhodné, aby soud ve vyhlášce o oznámení o zahájení insolvenčního řízení vyzval věřitele dlužníka ke sdělení údajů o majetku a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možné uplatnit neplatnost nebo neúčinnost.“34 Podává-li insolvenční návrh nepodnikající dlužník, který může svůj úpadek nebo hrozící úpadek řešit oddlužením, musí spolu s tímto podáním předložit i návrh na

33

§61 odst. 1zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů ZELENKA, J., aj. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 176 34

35

povolení oddlužení, včetně všech jeho náležitostí podle §391 a 392 InsZ. Opožděně podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne podle §390 InsZ. „Dlužník, zpravidla člověk – nepodnikatel, tak může požádat soud, aby mu garantoval prominutí části dluhů, pokud současně splní zákonné požadavky. Jen a jen dlužník má toto právo a jen a jen soud ho může kontrolovat, resp. zjišťovat, zda zákonné podmínky splňuje. Věřitelé jsou v tomto případě vysunuti na „druhou“ kolej, když přímý vliv na prominutí dluhu nemají.“35 „Dlužníkem, „který není podnikatelem“, se ve smyslu ustanovení §389 odst. 1 insolvenčního zákona rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.“36 Návrh na povolení oddlužení musí podle výše citovaných ustanovení InsZ obsahovat následující údaje. Samozřejmostí jsou obecné náležitosti podání podle OSŘ. Podání musí obsahovat také označení dlužníka příp. osob oprávněných za něho jednat, údaje o dlužníkových očekávaných příjmech během následujících 5 let a zároveň údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. K tomu slouží formulář, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup (formulář tvoří přílohu DP). §392 odst. 1 InsZ specifikuje doklady, které jsou nezbytné připojit k návrhu na oddlužení, jsou jimi: 1. seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil 2. listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky 3. písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30% jeho pohledávky, zde také musí být uvedeno, jaká je nejnižší dohodnutá hodnota plnění a podpis věřitele na tomto dokladu musí být úředně ověřen. Seznam majetku dlužník mimo náležitostí podle §104 odst. 2 InsZ doplní o informaci, kdy byl majetek pořízen, jaká byla jeho pořizovací cena a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Ocenění znalcem se vyžaduje jedině v případě, že se jedná o nemovitý majetek nebo majetek, který slouží k zajištění. 35 36

HAVEL, B. Črta oddlužení. Zpravodaj Jednoty českých právníků. 2008, č. 1, s. 41-49 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009

36

Jsou-li určité osoby ochotné se zavázat při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka, musejí i ony návrh na povolení oddlužení spolupodepsat. Návrh také podepisuje dlužníkův manžel a výslovně v něm uvádí, že s povolením oddlužení souhlasí, ledaže se jedná o případ, kdy oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovací povinnosti dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Opět platí, že všechny podpisy musejí být úředně ověřeny. InsZ umožňuje dlužníkovi, který je podnikajícím subjektem, aby řešil svůj úpadek nebo hrozící úpadek reorganizací podle §316 InsZ. Dlužník v takovém případě může insolvenční návrh spojit s návrhem na povolení reorganizace (§319 InsZ), popř. k němu může připojit také reorganizační plán přijatý všemi skupinami věřitelů podle §340 InsZ. Insolvenční návrh musí být, jak uvádí §97 odst. 2 InsZ, opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, jinak se k takovému návrhu nepřihlíží. V této souvislosti stojí za zmínku názor ústavního soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky, který vyslovil v usnesení sp.zn. III. ÚS 834/08 následující názor: „ Byť má usnesení o „nepřihlížení“ k insolvenčnímu návrhu pouze deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i toto rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry (procesních) práv dotčené osoby (srov. sp. zn. I. ÚS 664/03, II. ÚS 259/07; Boguzsak, J., Čapek, J., Berlich, A., Teorie práva. Praha: ASPI, 2004, s. 130). „Nepřihlédnutí“ k insolvenčnímu návrhu je tak – z hlediska způsobilosti být na ujmu práv účastníků řízení nebo třetích osob“ – připodobnitelné k odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení, jež předjímá ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. Odvolání proti tomuto usnesení ustanovení §202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., na které soud poučení o odvolání odkázal, nepřípustným nečiní, neboť o usnesení, jímž se upravuje (toliko) vedení řízení nejde. Jelikož není rozhodnutím učiněným insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu §10 písm. b) a §11 zákona 182/2006 Sb., neuplatní se ani výluka z přípustnosti odvolání stanovená v jeho §91 (na nějž upozornil kupř. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 21.1.2008, č.j. KSBR 44 INS 48/2008-A-4). Z řečeného se tedy podává, že vydal-li soud usnesení podle §97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., pak nelze insolvenčnímu navrhovateli upřít právo odvolání, a to nejméně 37

obdobou podle §128 odst. 1, 4, resp. na základě §128 odst. 2 ve vztahu k §43odst. 2 o.s.ř.“37

5.3. Insolvenční návrh věřitele „Vycházejíce ze zásady pracovně nazvané jako zásada péče o vlastní majetek je na straně věřitele nezbytné, aby preventivně monitoroval své dlužníky. Ze zásady péče o vlastní majetek vychází doporučená zásada prevence. Věřitel by měl mít vytvořen vlastní systém monitorování dlužníků v závislosti na výši jejich pohledávek. Měl by být schopen rozeznat alespoň základní varianty úskoků a krycích úkonů, které někteří dlužníci používají, aby prodlužovali dobu, ve které jsou v prodlení se splácením svých splatných pohledávek.“38 Věřitel je dalším subjektem aktivně legitimovaným k podání insolvenčního návrhu. Povinnou součástí jeho podání (podle §105 InsZ) tvoří přihláška jeho pohledávky, jejíž splatnost a oprávněnost v návrhu doložil. Ustanovení §105 InsZ vysvětluje důvodová zpráva tak, že v insolvenčním řízení uplatňují věřitelé své pohledávky vůči dlužníkovi pouze přihláškou a tak věřitel, který podá insolvenční návrh a přitom se nedomáhá uspokojení svého nároku (nepodá přihlášku), ve skutečnosti osvědčuje, že nemá žádný ekonomický zájem na insolvenčním řízení. Věřitelé mohou podle InsZ podávat své přihlášky pohledávek kdykoli od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutím o úpadku. Obdrží-li insolvenční soud přihlášku pohledávky později, pak se k takové přihlášce nepřihlíží a tato pohledávka se v insolvenčním řízení neuspokojuje, tento postup upravuje §173 odst. 1 InsZ. Skutečnost, že pohledávky věřitele mohou být v insolvenčním řízení uplatněny pouze přihláškou, následně potvrzuje i ustanovení §173 odst. 2 InsZ, který doslova říká: „Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí.“39 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i v případech, kdy věřitel podal žalobu u téhož soudu jako je insolvenční soud proti dlužníkovi o zaplacení své pohledávky, musí si tuto pohledávku věřitel také přihlásit, aby k ní bylo v rámci insolvenčního řízení přihlíženo. Stejnou povinnost má věřitel i v případě nároku, pro který je již vydáno 37

usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25.listopadu 2008, sp. zn. III. ÚS 834/08 HOSTINSKÝ, J. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vyd.: Nakladatelství KEY Publishing, 2009. ISBN 978-80-7418-010-1, s. 82 39 §173 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 38

38

vykonatelné rozhodnutí nebo je zahájena exekuce. Zásada přihlášení nároku věřitele do insolvenčního řízení platí i pro pohledávky, které nebyly doposud splatné. S ohledem na striktně stanovenou lhůtu pro přihlášení pohledávek u insolvenčního soudu, může být podle InsZ, přihlášena i pohledávka doposud nesplatná nebo pohledávka vázána na podmínku. Přihláška pohledávky je určitý druh uplatnění nároku věřitele u soudu podobně jako žaloba a stejně tak jako žaloba má toto podání stejné účinky pro běh lhůty promlčení nebo pro zánik práva. Tyto účinky jsou spojeny s podáním přihlášky pohledávky u věcně i místně příslušného insolvenčního soudu a to dnem, kdy byla příslušnému soudu doručena. Pokud by byla přihláška podána u jiného soudu, nejsou s tímto podáním takové účinky spojeny. Nepříslušný soud má povinnost neprodleně bez jakéhokoli rozhodnutí došlou přihlášku postoupit insolvenčnímu soudu, avšak tímto procesním zdržením může dojít k nedodržení lhůty pro podání přihlášky u příslušného soudu. Přihlášku pohledávky musí každý věřitel podat sám za sebe (individuálně). InsZ nepřipouští skupinové nebo hromadné přihlášky, a to ani v případě, že by se jednalo o skupinu stejných právních nároků, jako tomu např. může být u zaměstnanců dlužníka. V §174 a následujících upravuje InsZ náležitosti, jež musí obsahovat podání, kterým věřitel přihlašuje svou pohledávku. Přihláška pohledávky a její přílohy se insolvenčnímu soudu podávají dvojmo, přičemž jeden stejnopis zůstává u příslušného soudu, zatímco druhý doručí soud insolvenčnímu správci. Přihláška musí obsahovat obecné náležitosti podání podle §42 odst. 2 OSŘ, jako označení insolvenčního soudu, kdo přihlášku podává, v jaké věci a čeho se domáhá, datum a podpis věřitele. Další náležitosti upravuje InsZ. Jsou jimi důvod vzniku přihlašované pohledávky, tedy uvedení skutečností, na nichž se nárok věřitele zakládá (předpokládá se stručné vylíčení skutkového stavu), a výše tohoto nároku. Uplatňuje-li věřitel své právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, musí to v přihlášce uvést stejně jako druh zajištění a dobu jeho vzniku. Podle §2 písm. g) InsZ je zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Lhůta pro přihlášení nároku věřitele u insolvenčního soudu platí i pro uplatnění práva uspokojení ze zajištění. V případě nedodržení lhůty se má za to, že zajištění nebylo v insolvenčním řízení uplatněno. Insolvenční správce není povinen takového věřitele vyzvat k doplnění své 39

přihlášky. Vykonatelná pohledávka věřitele musí v přihlášce obsahovat skutečnosti, dokládající vykonatelnost, což věřitel prokazuje veřejnou listinou. Za

vykonatelné

pohledávky

podle

§274

OSŘ

můžeme

považovat:

a) vykonatelná rozhodnutí soudu, jiného orgánu, příp. orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek; b) vykonatelná rozhodnutí soudu ve správním soudnictví; c) vykonatelná rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených; d) vykonatelná rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených; e) vykonatelné notářské a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsané podle zvláštních zákonů; f) vykonatelná rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelných smírů; g) vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení; h) rozhodnutí orgánů Evropského společenství; i) jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon. Pohledávku, kterou si věřitel nárokuje v přihlášce, je vždy nutné vyčíslit v penězích, a to i v případě, že nárokuje pohledávku nepeněžitou. Nárok věřitele vyčíslený v cizí měně musí být přepočítán na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB v den zahájení insolvenčního řízení. Pokud se pohledávka stala splatnou dřív, pak kurzem devizového trhu vyhlášeného ČNB v den její splatnosti. Přihlašuje-li věřitel pohledávku nepeněžitou nebo neurčité výše, její vyjádření v penězích odpovídá odhadu. Věřitel odpovídá za správnost údajů, které uvedl ve svém podání. Přihláška pohledávky se předkládá insolvenčnímu soudu jen na formuláři, jehož náležitosti stanovuje prováděcí předpis. Formuláře jsou ke stažení na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává (vykonatelnost, právo na uspokojení ze zajištění atd.) V souvislosti s výše uvedenými náležitostmi a účinky přihlášené pohledávky, je nezbytné vymezit také práva, jichž se přihláška nedotýká. Tato práva jsou upravena §183 InsZ. Přihláška pohledávky, která zajišťuje věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, se nedotýká práva věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění. Podobně není dotčeno ani právo věřitele domáhat se 40

upokojení pohledávky po kterékoli z osob, které mu odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem, což platí i pro právo věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení. Lhůta pro podání přihlášky pohledávky je striktně daná a k opožděným pohledávkám se nepřihlíží, proto je nutné, aby ručitel nebo ostatní osoby podle předchozího odstavce svou pohledávku podmíněně přihlásili. To neplatí, je-li tato pohledávka již přihlášena věřitelem. V takovém případě, mají právo tyto povinné osoby v rozsahu, v němž pohledávku věřitele uspokojili, domáhat se svého nároku namísto věřitele v insolvenčním řízení, přičemž pro ně přiměřeně platí ustanovení §18 InsZ. Obdrží-li insolvenční soud další insolvenční návrh na téhož dlužníka ještě před rozhodnutím o úpadku, považuje se tento návrh za přistoupení k řízení. Osoba, která jej podala, se považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, pro něhož platí stav řízení v době jeho přistoupení. Jestliže již insolvenční soud rozhodl o původním návrhu, ale doposud toto rozhodnutí nedoručil účastníkům řízení, doručí jej i tomuto novému účastníkovi řízení. A konečně, když by nastala situace, kdy došel nový návrh insolvenčnímu soudu a soud sice již rozhodl o insolvenčním návrhu, ale jeho rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, může tento navrhovatel podat proti rozhodnutí soudu odvolání ve lhůtě k tomu určené. V případě, že nový návrh dojde insolvenčnímu soudu až po právní moci rozhodnutí o úpadku, pak se k tomuto návrhu nepřihlíží. Stejnopis dalšího návrhu věřitele se doručuje dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku do vlastních rukou. Insolvenční návrh je podání, které směřuje k zahájení řízení podobně jako žaloba, není však spojený s poplatkovou povinností podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše uvedený zákon podle §11 odst. 1 písm. i) a j) od poplatku za řízení osvobozuje mimo jiné i řízení „i) obchodního rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, j) v nichž se řeší dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek (insolvenční řízení), s výjimkou incidenčních sporů,“40 V §11 odst. 2 písm. r) osvobozuje zákon č. 549/1991 Sb. osobu insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičním oprávněním v řízení o nárocích, které se týkají

40

§ 11 odst. 1. písm. i) a j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

41

majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Osvobození podle §11 odst. 1 písm. i) a osvobození podle §11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. se vztahují i na poplatky za úkony.

42

6. Aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu 6.1. Aktivní legitimace dlužníka Aktivně legitimován k podání insolvenčního řízení je dlužník, věřitel, který může doložit svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, a orgán dozoru a dohledu, v případě úpadku finančních institucí, což upravuje hlava IV InsZ. Pouze dlužník sám je aktivně legitimován podat insolvenční návrh v případě hrozícího úpadku. Dlužník, který je právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl anebo při náležité pečlivosti dozvědět měl o svém úpadku. Současná právní úprava klade velký důraz na to, aby úpadek byl řešen zavčasu. Tedy v době, kdy je možné některým ze způsobu řešení úpadku situaci věřitelů a dlužníka udržet nebo zlepšit, nikoli pouze konstatovat nedostatek dlužníkova majetku pro zahájení insolvenčního řízení. Zákonná povinnost dlužníka podat insolvenční návrh je dána také v situaci, kdy byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle OSŘ proto, že cena jeho majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku, to neplatí má-li dlužník ještě jeden podnik. Pod hrozbou osobní odpovědnosti mají povinnost podat insolvenční návrh za dlužníka i jeho zákonní zástupci, kterými jsou dle §22 OSŘ rodiče nezletilého nebo opatrovníci ustanovení na základě soudního rozhodnutí; statutární orgán dlužníka, likvidátor dlužníka, pokud je dlužník právnickou osobou v likvidaci. V případě, že je takových osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má povinnost podat insolvenční návrh každá z nich. Insolvenční návrh podávají tyto osoby jménem dlužníka. Výše uvedená zákonná povinnost není splněna, pokud bylo řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl návrh odmítnut. Okruh zákonných zástupců povinných podat insolvenční návrh jménem dlužníka nelze extenzívně rozšiřovat o smluvní zástupce, které si tyto osoby zvolili. Z tohoto důvodu nemají povinnost podle §98 odst. 2 InsZ prokuristé podle §14 ObchZ.41, vedoucí odštěpných závodů a jiných organizačních složek podniku podle §7 ObchZ, zaměstnanci (členové) právnické osoby, kteří k tomu byli statutárním orgánem pověřeni

41

viz. FALDYNA, F.; POKORNÁ, J.; TOMSA, M.; aj. Obchodní právo, Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2005. ISBN 80-86395-90-1, s. 57 (Soudní rozhledy 2000, č. 6, s. 170) Jednatel je statutárním orgán jednající jménem společnosti s ručením omezením, zatímco prokurista je zástupcem společnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podniku).,

43

podle §21 odst. 1 písm. b) OSŘ a zástupci na základě plné moci podle §24 a násl. OSŘ, zejména advokáti nebo obecní zmocněnci. „Podle judikátu Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008 „Zákonná úprava (v 338k odst. o.s.ř.) nepřiznává správci podniku postavení zástupce povinného v žádné fázi konkursního řízení“ není správce podniku považován za zákonného zástupce dlužníka. Tento výklad podporuje i nepřevzetí §4b ZKV o aktivní legitimaci správce podniku do nového insolvenčního zákona.“42 Osoby, které mají zákonnou povinnost podat insolvenční návrh podle §98 InsZ a nesplnili ji, odpovídají věřiteli za škodu nebo vzniklou újmu, kterou porušením této povinnosti způsobili. „Ze strany dlužníka se uspokojení věřitele přenáší na něj osobně, což je zejména u statutárních orgánů právnických osob nacházejících se v úpadku, popř. likvidátorů těchto osob, jsou-li v likvidaci, velmi závažným motivem proto, aby svou zákonem stanovenou povinnost podat insolvenční návrh splnili.“43 Nová právní úprava InsZ dává možnost věřitelům dlužníka, kterým vznikla újma z důvodu pozdního zahájení insolvenčního řízení, zhojit se na osobách uvedených v §98 odst. 2 InsZ, namísto případné trestní sankce těchto osob. Každá osoba podle §98 odst. 2 InsZ, která porušila svou povinnost podat insolvenční návrh odpovídá každému věřiteli dlužníka za škodu nebo jinou újmu např. ušlý zisk, kterou způsobil porušením své povinnosti. Odpovědnost je upravena jako objektivní odpovědnost, kdy se nezkoumá zavinění. Liberace je možná pouze tehdy pokud povinná osoba prokáže, že porušení její povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení přihlášené pohledávky anebo že povinná osoba svou povinnost nesplnila s ohledem na skutečnosti, které nastaly nezávisle na vůli povinného a které nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, jenž je po něm spravedlivě požadovat, odvrátit. Výše škody nebo újmy věřitele, která vznikne porušením povinnosti podle §98 InsZ, odpovídá rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Zpeněžení majetkové podstaty v insolvenčním řízení zpravidla nezajišťuje 100% uspokojení všech zjištěných pohledávek věřitelů, proto výše uvedená

42

KOS, P. Pomáháme insolvenčním správcům (6) [online] : [cit. 2010-10-19] dostupné z: ‹http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2215› 43

KOTOUČOVÁ, J. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): Komentář. 1. vyd. : Nakladatelství CH BECK, 2008. ISBN: 978-80-7179-595-7, s. 293

44

ujma nebo škoda věřitelů je více než pravděpodobná. Včasné řešení úpadku dlužníka může zajistit větší procento uspokojení zjištěných pohledávek, proto ustanovení §98 InsZ motivuje povinné osoby zjistit případný úpadek, popř. hrozící úpadek včas a tuto situaci co nejdříve řešit pod hrozbou odpovědnosti za škodu věřitelů. Konečné vyčíslení újmy nebo škody, která vznikla věřiteli v důsledku porušení povinnosti osob podle §98 InsZ, jde vyčíslit až po rozvrhovém usnesení vydaným po zpeněžení majetkové podstaty, zpravidla až na konci insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že běh promlčecích lhůt není bezprostředně vázán na skončení insolvenčního řízení, je pro věřitele nezbytné uplatnit svůj nárok vůči povinným osobám co nejdříve, nejlépe již v průběhu insolvenčního řízení, formou podání návrhu na předběžné opatření, které by povinné osobě ukládalo povinnost složit do soudní úschovy náhradu způsobené škody nebo ujmy. §100 odst. 1 InsZ doslova říká následující: „Je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku.“44 To učiní soud jen na návrh oprávněného věřitele. Z logiky věci vyplývá, že tento druh nařízení má sloužit jako určitá předběžná ochrana nároku věřitele, což znamená, že jej může nařídit i v případě, kdy ještě není možné vyčíslit výši škody. Soud proto v takovém případě postupuje podle §100 odst. 2 InsZ a určí výši částky, která má být složena do jeho úschovy tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo újmy. Dále insolvenční soud uloží navrhovateli tohoto opatření, aby nejpozději do konce insolvenčního řízení podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy. „I pro tento druh předběžného opatření dle §100 platí přiměřeně §75b OSŘ, tj. povinnost navrhovatele složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na jeho nařízení, jistotu ve výši 50 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení rozhoduje insolvenční soud jako krajský soud v obchodních věcech, činí jistota k zajištění škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, rovných 100 000 Kč.“45

44

§100 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů ZELENKA, J., a kol. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 166 45

45

V návrhu předběžného opatření rozhodne předseda senátu, popř. samosoudce insolvenčního soudu bezodkladně podle §75c odst. 2 OSŘ, proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, jak říká ustanovení §91 InsZ. Rozhodnutí o předběžném opatření doručuje insolvenční soud zveřejněním vyhlášky na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku, zvláštním způsobem je doručuje dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru, oprávněným věřitelům (navrhovatelům opatření), popř. státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do insolvenčního řízení. V případě hrozícího úpadku je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu pouze dlužník. „Hrozící úpadek pak představuje zcela novou možnost dlužníka podat insolvenční návrh. O hrozící úpadek půjde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Posouzení co nebo kolik se myslí podstatnou částí bude odviset od konkrétního případu. Užití tohoto institutu by mělo pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci s novým způsobem řešení úpadku reorganizací, dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost.“ 46

6.2. Aktivní legitimace věřitele Další osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je věřitel. Ve svém návrhu je povinen doložit svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, která prokazuje nejen oprávnění věřitele podat insolvenčního návrh, ale také částečně plní předpoklad vydání rozhodnutí o úpadku, jelikož zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jako osvědčení dlužníkova úpadku. Předmětná pohledávka musí být řádně doložena listinami, aby o ní nebyly žádné pochyby. Je proto nutné, aby věřitel, jako insolvenční navrhovatel, připojil ke svému návrhu veškeré listiny, u nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Věřitel musí ve svém návrhu uvést ještě nějakého dalšího věřitele, který má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. Jak již bylo uvedeno výše, neslouží insolvenční návrh a insolvenční řízení k uspokojení ojedinělého věřitele. Ten k uspokojení svého nároku vůči dlužníkovi může využít jiné nástroje např. exekuci. V případě, že není osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň ještě nějaká další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, soud insolvenční návrh podaný věřitelem zamítne. Za dalšího věřitele se 46

LÁNSKÝ, L.; BARTUŇKOVÁ, A.Úpadek podle nového insolvenčního práva [online] : [cit. 2009-1029] dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/upadek-podle-noveho-insolvencniho-zakona52563.html

46

přitom nepovažuje osoba, na níž byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníkovi v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. „Ustanovení §147 insolvenčního zákona upravuje i další ochranu dlužníka v souvislosti s podáním šikanózního insolvenčního návrhu, a to možnost domáhat se náhrady škody a jiné újmy proti neúspěšnému navrhovateli. Pokud byl insolvenční návrh zamítnut vinou navrhovatele, má dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel proti navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. V pochybnostech se má za to, že navrhovatel zamítnutí insolvenčního návrhu zavinil.“47

6.3. Aktivní legitimace orgánu dozoru a dohledu Je-li v úpadku banka, spořitelní a úvěrové družstvo nebo instituce elektronických peněz po odnětí licence nebo povolení, případně jedná-li se o úpadek osoby se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky nebo mimo území Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru oprávněné vydávat elektronické peníze a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v §367 odst. 1 písm. f), je oprávněn podat insolvenční návrh také orgán, který je oprávněn vykonávat dohled nebo dozor nad činností těchto osob. V insolvenčním návrhu podaným tímto orgánem jsou uvedeny skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka a k návrhu se připojí listiny k doložení těchto tvrzení. Takovým orgánem dozoru je i Česká národní banka. S ohledem na skutečnost, že tato instituce jedná ve veřejném zájmu, neukládá jí zákon povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

6.4. Aktivní legitimace zahraničního insolvenčního správce „Vedle aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, která vyplývá z insolvenčního zákona, nesmíme ovšem zapomenout ani na úpravu tzv. insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem, které jsou upraveny především v Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení. Dle Nařízení je aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení vedlejšího úpadkového řízení proti provozovně rovněž správce podstaty (insolvenční správce), který byl ustanoven v jiném členském státě Evropské unie řízení vedeném proti dlužníkovi, které je považováno za hlavní úpadkové 47

ZACHARIÁŠOVÁ, L. Možnost obrany proti šikanózním insolvenčním návrhům. [online] : [cit. 200910-29] dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/moznost-obrany-proti-sikanoznim-insolvencnimnavrhum-57430.html

47

řízení. Správce podstaty z jiného členského státu bude insolvenční návrh podávat tehdy, pokud je to v zájmu věřitelů v řízení, ve kterém byl ustanoven, resp. je to výhodnější pro zajištění účelnější správy majetku dlužníka.“48

48

PACHL, L. Konkurs a vyrovnání nahradí jednotné insolvenční řízení. In Konkursní noviny – 2009 [online]. [cit. 2009-10-29] dostupné z: .http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=1796

48

7. Projednání insolvenčního návrhu Insolvenční soud rozhoduje o insolvenčním návrhu v souladu s ustanovením §131 InsZ. V tomto ustanovení InsZ je formulován požadavek na osvědčení především kladných skutečností pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Takovou skutečností je zcela bezpochyby osvědčení dlužníkova úpadku, nicméně zákon přímo neupravuje způsob osvědčení relevantních skutečností. Proto pro vydání rozhodnutí o úpadku postačuje pouze pravděpodobnost rozhodných zjištění a nemusí být zachován pravidelný postup stanovený pro jednotlivé důkazní prostředky při zjišťování skutkového stavu v klasickém sporném (nalézacím) řízení. To ovšem nevylučuje, aby rozhodnutí o úpadku bylo vydáno po náležitém dokazování a dlužníkův úpadek byl takto zjištěn. Dokazováním se zabývá ustanovení §86 InsZ, v němž se říká, že insolvenční soud je povinen provést i jiné důkazy, které jsou potřebné pro osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než ty, které byly účastníky navrhovány. Důkazy k osvědčení dlužníkova úpadku lze provést i bez návrhu, čímž se insolvenční řízení podle důvodové zprávy InsZ pro tuto jeho fázi přiřazuje k řízením uvedeným v §120 odst. 2 OSŘ. Insolvenční řízení, které může být zahájeno jen na návrh, získává tímto charakter nesporného řízení, v němž se při zjišťování dlužníkova úpadku důsledně uplatňuje zásada vyšetřovací. Provádí-li insolvenční soud při zjišťování dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku dokazování nad rámec důkazů uvedených v příslušných insolvenčních návrzích, musí vždy nařídit jednání o insolvenčním návrhu věřitele nebo dlužníka podle §133 odst. 2 InsZ. Dále platí, že v případě, kdy je osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Dalším důkazním prostředkem může bezpochyby být i slyšení dlužníka, což upravuje §87 InsZ. Podle něho, pokud je k vydání určitého rozhodnutí insolvenčního soudu nebo k učinění jiného úkonu podle InsZ nutné předchozí slyšení dlužníka, lze od tohoto slyšení upustit v případech, které upravuje §87 InsZ. Zpravidla jsou to situace,

49

kdy by předvolání a zajištění slyšení dlužníka mohlo z důvodu jeho neznámého místa pobytu nebo pobytu dlužníka v cizině znamenat nepřiměřené prodlení. Určitou alternativní náhradu v takovém případě může poskytnout výslech osoby blízké dlužníkovi nebo zástupce dlužníka. Přiměřeně tento postup platí též pro fyzické osoby oprávněné jednat za právnickou osobu dlužníka. Povinnost vydat rozhodnutí podle InsZ až po vyslechnutí stanoviska dlužníka platí např. pro následující instituty insolvenčního řízení – rozhodnutí o zrušení moratoria podle §124 odst. 3 InsZ; rozhodnutí, jímž se dlužník osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny podle §414 odst. 1 a §415 InsZ; atd. Zejména se jedná o ta rozhodnutí, u nichž by měla být dlužníkova přítomnost nezbytná s ohledem na jeho budoucnost. J. Zelenka k §87 InsZ říká, že slyšení dlužníka může být provedeno následovně: “a) pravidelně postupem dle §114c odst. 1 OSŘ (tj. předvoláním dlužníka k soudu a jeho vyslechnutím do protokolu) nebo b) při nařízeném jednání (jen pokud to považuje soud za nutné, neboť jednání nařizovat nemusí) anebo c) výjimečně též vyžádáním písemného vyjádření dlužníka (postup podle §101 odst. 4 OSŘ je možný).“49 S ohledem na výše citovaný bod b), který upravuje nutnost nařizovat jednání insolvenčního soudu, je důležité poukázat na ustanovení § 85 InsZ, v němž je upraveno jednání soudu. V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, kdy to stanovuje zákon, nebo v případě, kdy to insolvenční soud považuje za nutné. Jedná-li se o návrhy, které mají být podle InsZ podány, a procesní úkony podle InsZ, které mají být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu nebo na schůzi věřitelů, nemohou je dodatečně provést osoby, které se nedostavily, ač byly řádně obeslány. I zde je formulován požadavek na urychlení insolvenčního řízení a tak úkony, které měly být provedeny v určitém čase, při určitém jednání (např. návrhy při schůzi věřitelů), nelze již provést později, což logicky navazuje na ustanovení §83 InsZ upravující nepřípustnost prominutí zmeškání lhůt. Rozhoduje-li soud o dlužníkově insolvenčním návrhu, postačí k osvědčení rozhodných skutečností údaje uvedené v tomto insolvenčním návrhu a jeho přílohách. Jestliže podá dlužník perfektní, srozumitelný a určitý insolvenční návrh, tj. obsahující 49

ZELENKA, J., aj. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 150

50

všechny náležitosti podle §103 InsZ a pokud je ve shodě se zákonnými podmínkami podle §104 InsZ, poskytují tyto předložené podklady samy o sobě dostatečný základ pro rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka. §132 odst. 2 InsZ upravuje situaci, kdy má dlužník více oprávněných osob za něho jednat. V případě, že má dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jeho jménem samostatně nebo má-li více osob, které mají postavení statutárních orgánů, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, a není-li jeho insolvenční návrh některou z těchto osob podepsán, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku až poté, co se tato osoba k insolvenčnímu návrhu vyjádřila nebo jí marně uplynula lhůta k vyjádření. Obdobně se postupuje i tehdy, má-li dlužník více zákonných zástupců oprávněných jednat jeho jménem samostatně. Jinými slovy, pokud je za dlužníka oprávněno jednat více osob a pokud insolvenční návrh není některou z nich podepsán, musí insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku tuto osobu, popř. osoby vyzvat, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřily. K této výzvě může připojit i doložku ve smyslu ustanovení §101 odst. 4 OSŘ, v nichž by uvedl, že pokud se vyzvaná osoba v určité lhůtě nevyjádří, bude insolvenční soud předpokládat, že nemá námitky. Teprve pak může insolvenční soud vydat rozhodnutí o úpadku. S ohledem na poměrně krátké lhůty podle §134 InsZ bude lhůta k vyjádření oprávněné osoby minimální. Pokud v průběhu insolvenčního řízení vyjdou najevo skutečnosti, které by byly v rozporu s tvrzeními uvedenými v dlužníkově insolvenčním návrhu, popř. v jeho přílohách, nepostupuje insolvenční soud podle §132 odst. 1 InsZ. Totéž platí, jestliže oprávněné osoby podle §132 odst. 2 ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu podaném jinou oprávněnou osobou uvedou, že s tímto návrhem nesouhlasí. V těchto případech

logicky

nestačí

důkazy

k osvědčení

dlužníkova

úpadku

navržené

v insolvenčním návrhu a soud musí provést dokazování nad rámec navržených důkazů, jak bylo již uvedeno výše. Projednání insolvenčního návrhu je vázáno s relativně krátkými lhůtami. Lhůty pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu jsou upraveny v §134 InsZ. Insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí ve věci. V případě tzv. perfektního návrhu předpokládaného §132 odst. 1 InsZ rozhoduje insolvenční soud bez zbytečného odkladu nejpozději však do 15 dnů od jeho podání. Je-li vyhlášeno moratorium podle §115 InsZ a násl., neskončí tato lhůta dřív než uplynutím 10 dnů od zániku moratoria. Návrh na moratorium dlužník podává do 7 dnů 51

od podání svého insolvenčního návrhu a do 15 dnů od podání věřitelova návrhu (§115 InsZ). Insolvenční soud rozhodne o návrhu moratoria do konce nejbližšího pracovního dne následujícího po dni, kdy mu tento návrh došel (§117 InsZ). Moratorium se vyhlašuje na dobu uvedenou v návrhu nejdéle však na 3 měsíce (§119 InsZ), v odůvodněných případech jej může soud na návrh dlužníka prodloužit o 30 dnů (§119 odst. 2 InsZ). Pokud podá insolvenční návrh věřitel, zašle insolvenční soud tento návrh dlužníkovi spolu s výzvou, aby se k němu vyjádřil ve lhůtě 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Při projednávání insolvenčního návrhu, který je podaný jinou osobou než dlužníkem, mají jiní účastníci než dlužník stejná práva a povinnosti jako navrhovatel, jednají však sami za sebe. Jestliže by jejich úkony odporovaly úkonům insolvenčního navrhovatele, posoudí je po zvážení všech okolností insolvenční soud. Stejné postavení přistoupivšího věřitele k návrhu věřitele (popř. orgánu dozoru nebo dohledu) garantuje InsZ do rozhodnutí o úpadku.

7.1. Projednání insolvenčního návrhu při jednání a bez jednání Projednání, případně rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez jednání upravuje §133 InsZ, kde se doslova říká: „O insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na účasti projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.“50 Původní právní úprava ZKV umožňovala rozhodnout konkursní soud o návrhu na prohlášení konkursu zásadně bez jednání. Úmysl zákonodárce vycházel z předpokladu, že tento způsob rozhodnutí povede k větší rychlosti a pružnosti rozhodování soudu, nicméně praxe ukázala, že efekt je zcela opačný. Často docházelo k tzv. sporům o úpadek, kdy dlužník s tímto návrhem nesouhlasil anebo tam, kde návrh věřitele nebyl motivován účelem ZKV. Následně veškerá písemná podání účastníků, kterým jednotlivé strany podávaly vysvětlení, procesní postoje nebo námitky, vedla k zahlcování konkursního spisu. 50

§133 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

52

V §133 InsZ se objevuje snaha předejít těmto situacím, které uměle prodlužovaly fázi rozhodnutí o prohlášení konkursu podle původní zákonné úpravy. Přitom však zůstávají zachována pozitiva rozhodnutí bez jednání v případech výše uvedených, kdy dlužník věřitelskému návrhu neoponuje, popř. zůstává naprosto nečinným anebo pokud je možné o tomto návrhu rozhodnout na základě předložených listin. Na druhou stranu je nutné, aby insolvenční soud doručil dlužníkovi věřitelský návrh spolu s výzvou, aby se k němu vyjádřil a aby sdělil svůj případný souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání. Jak již bylo výše uvedeno, je vhodné též přiložit doložku ve smyslu §101 odst. 4 OSŘ. InsZ umožňuje projednání perfektního dlužníkova návrhu zjednodušeně zavedenou domněnkou podle §132 odst. 1 InsZ, podle něhož stačí k osvědčení rozhodných skutečností údaje uvedené v insolvenčním návrhu a jeho přílohách. Jestliže nejsou splněny předpoklady pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez jednání, nařídí insolvenční soud jednání vždy. Předmětem tohoto jednání by mělo být zjištění existence úpadku dlužníka, tzv. spor o úpadek, nikoli zjišťování aktivní legitimace dlužníka. Insolvenční soud nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka (věřitele nebo orgánu dozoru nebo dohledu) vždy, pokud rozhodnutí ve věci závisí na zjištění sporných skutečností, zda-li je dlužník v úpadku. Stejně tak je nutné nařídit řízení, pokud dochází k dokazování okolností týkajících se dlužníkova úpadku (popř. hrozícího úpadku) nad rámec navržených důkazů účastníků. V takové situaci nařizuje insolvenční soud jednání i pokud se projednává dlužníkův insolvenční návrh. Dlužníkovo právo vždy se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřit upravuje §133 odst. 3 InsZ. Dlužník nemusí být slyšen vždy, ale rozhodně mu musí být poskytnuta (má-li o to zájem) příležitost se k návrhu jiné osoby vyjádřit. Nelze však tuto zásadu zaměňovat s povinností nařizovat jednání. Dlužníkovo právo k vyjádření je naplněno i tehdy, pokud vyjádří své stanovisko v podání, jenž je reakcí na výzvu soudu, s kterou je mu doručen insolvenční návrh věřitele.

53

8. Rozhodnutí o insolvenčním návrhu Podání insolvenčního návrhu nepochybně vyjadřuje zájem aktivně legitimované osoby na vydání rozhodnutí o úpadku, což je jedním z několika možných rozhodnutí, které může insolvenční soud vydat. K tomuto rozhodnutí je však nutné, aby v insolvenčním návrhu byly uvedeny rozhodující skutečnosti, které náležitě osvědčují dlužníkův úpadek. Pokud však insolvenčním soud v rámci svého přezkoumání a posouzení formálních podmínek insolvenčního návrhu zjistí, že tento není možné projednat, pak vyzve navrhovatele k jeho doplnění nebo opravě anebo rozhodne některým ze způsobů uvedeným v §142 InsZ, případně rozhodne o zastavení řízení podle OSŘ, jelikož nejsou splněny procesní podmínky.

8.1. Odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady InsZ jasně vymezuje v §103 a násl. náležitosti, které má obsahovat insolvenční návrh. Pokud však navrhovatel podá insolvenční návrh, jenž neobsahuje všechny náležitosti, je nesrozumitelný nebo neurčitý, a pokud pro takové nedostatky nelze pokračovat v řízení, insolvenční soud jej odmítne. To učiní insolvenční soud neprodleně, nejpozději do 7 dnů po podání návrhu, přičemž se nepoužije §43 OSŘ. Podle aktuální judikatury může insolvenční navrhovatel odstranit vady insolvenčního návrhu, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle §128 odst. 1 InsZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu, které je provedeno až v odvolacím řízení, se nepřihlíží. (R 11/2009 – usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008). Toto ustanovení vychází z předpokladu, že samotné zahájení insolvenčního řízení je natolik závažným zásahem do postavení dlužníka, že by měl navrhovatel při svém podání postupovat s náležitou pečlivostí. Je-li osoba navrhovatele natolik nedbalá, že její návrh není způsobilý k projednání, je plně opodstatněné na dané podání neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu, aby případná újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší. Navrhovateli, který vadný návrh předložil insolvenčnímu soudu, nic nebrání tomu, aby podal řádný návrh znovu. Rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu se doručuje obecně vyhláškou, zveřejněním písemností na úřední desce soudu a v insolvenčním rejstříků. Zvláštním způsobem se doručuje rozhodnutí insolvenčnímu navrhovateli a dlužníkovi. Proti odmítnutí insolvenčního návrhu se může odvolat pouze insolvenční navrhovatel.

54

Nepřipojí-li insolvenční navrhovatel zákonem požadované přílohy anebo tyto přílohy neobsahují stanovené náležitosti, pak insolvenční soud určí tomuto navrhovateli lhůtu k doplnění svého podání. Tato lhůta nesmí být podle InsZ delší než 7 dnů, ledaže se jedná o insolvenční návrh, jimž navrhovatel plní svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh podle §98 odst. 1 InsZ. Neopraví-li navrhovatel přílohy insolvenčního návrhu ve stanovené lhůtě, insolvenční soud jej odmítne. V případě, že věřitel - insolvenční navrhovatel ani přes řádnou výzvu insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané formulářové podobě, insolvenční soud odmítne insolvenční návrh podle §128 odst. 2 InsZ (R 12/2009 – usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.3.2008, sp. zn. KSHK 34 INS 111/2008, 1 VSPH 6/2008). Ustanovení §128 odst. 3 InsZ upravuje povinnost dlužníka, který není insolvenčním navrhovatelem, podat přílohy podle §104 odst. 1 InsZ, jestliže si je od něho insolvenční soud vyžádá. Má-li insolvenční navrhovatel vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku, pak má tuto povinnost dlužník vždy. Soudní rozhodnutí týkající dodání listin podle §104 odst. 1 doručuje insolvenční soud zvlášť dlužníkovi, proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Jinými slovy i v případě podaného insolvenčního návrhu věřitelem je nutné shromáždit podklady potřebné k rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka a vzhledem k tomu, že jimi disponuje pouze dlužník, soud jej vyzve k jejich zaslání.

8.2. Zastavení insolvenčního řízení 8.2.1. Zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek řízení Ve smyslu ustanovení §7 InsZ se OSŘ, jakožto procesní předpis upravující civilní soudní řízení, přiměřeně použije i pro insolvenční řízení, ledaže by InsZ stanovil jinak nebo by jeho použití bylo v rozporu se zásadami §5 InsZ. „Procesní podmínky jsou předpoklady, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Ke splnění těchto podmínek soud přihlíží kdykoliv v průběhu řízení.“51 Soud před zahájením řízení i během něho zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení na straně soudu, tj. pravomoc soudu a příslušnost soudu, zda jsou splněny podmínky na straně účastníků, kterými jsou způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost a doložení plné moci zástupce, a zda jsou splněny věcné podmínky, tedy 51

FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2006. ISBN 80-7357-212-5, s. 393

55

byl-li podán návrh na zahájení řízení a byla-li splněna poplatková povinnost. Dále jsou podmínky řízení vymezeny negativně tak, aby ve stejné věci nebylo již zahájeno jiné řízení (překážka litispendence) nebo aby nebyla překážka věci pravomocně rozhodnuté (překážka rei iudicatae). Případné zjištěné nedostatky těchto podmínek mohou být procesně odstranitelné, k jejímž odstranění soud určí vhodná opatření. Dodatečně, případně za součinnosti účastníků řízení, může dojít k splnění procesní podmínky a ta již nebrání rozhodnutí soudu ve věci samé (např. dodatečné doložení plné moci nebo dodatečné splnění poplatkové povinnosti). Neodstranitelný nedostatek procesních podmínek (např. pravomoc soudu) brání zcela rozhodnutí soudu ve věci samé a řízení musí být zastaveno. „Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2001, C. H. Beck, sv. 2, str. 146: 1. Nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílný postup soudu. Nedostatek podmínky řízení není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení. 2. Nesprávnost nebo neúplnost označení účastníka v žalobě je důvodem postupu soudu podle ustanovení §43 o.s.ř. ve znění před novelou č.30/2000 Sb. Označení účastníka v žalobě je přitom nesprávné, zejména je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. 3. Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá i skutečnost, že v žalobě je uveden jako účastník ten, kdo v okamžiku zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení.“52

8.2.2. Zpětvzetí insolvenčního návrhu, zastavení řízení na základě zpětvzetí Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do doby, kdy je vydáno rozhodnutí o úpadku, popř. do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Věřitel, který tak učinil, může opětovně podat insolvenční návrh pro tutéž pohledávku až po uplynutí 6 měsíců ode dne svého zpětvzetí. To platí i pro případného nabyvatele této pohledávky. 52

FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2006. ISBN 80-7357-212-5, s. 396 (Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2001, C.H. Beck, sv. 2, str. 146)

56

Dispozice navrhovatele s jeho podáním směřujícím k vydání rozhodnutí o úpadku v zásadě není omezena a on jej může vzít kdykoli (před vydáním rozhodnutí o úpadku) zpět. Stejně tak může učinit před nabytím právní moci rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá, zamítá, popř. zamítá pro nedostatek majetku anebo jímž se řízení zastavuje. Ve snaze zabránit věřitelům v opakovaném někdy až šikanózním podávání insolvenčních návrhů byl do ustanovení §129 odst. 2 InsZ vložen zákaz pro tutéž pohledku podávat nový insolvenční návrh dříve, jak za 6 měsíců. Jaké varianty zpětvzetí mohou nastat, upravuje §130 InsZ. Vezme-li navrhovatel svůj insolvenční návrh zpět, soud řízení zastaví, pokud tak učiní v době, kdy o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, a toto rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne také o zrušení tohoto rozhodnutí. V případě, že je insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, pak insolvenční soud zastaví řízení jen ve vztahu k tomuto navrhovateli, vůči ostatním navrhovatelům v řízení i nadále pokračuje. Dojde-li k zpětvzetí insolvenčního návrhu až poté, co došlo k vydání rozhodnutí o úpadku anebo po nabytí právní moci jiného rozhodnutí (odmítnutí, zamítnutí insolvenčního návrhu), insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu je neúčinné, o čemž vydá deklaratorní usnesení. Insolvenční soud tedy může, s ohledem na některou z výše uvedených variant zpětvzetí, vydat následující rozhodnutí: 1) o zastavení řízení, které se vydává, dojde-li k zpětvzetí před rozhodnutím o úpadku nebo před nabytím právní moci jiného rozhodnutí anebo pokud je řízení zastaveno jen vůči jednomu z navrhovatelů (rozhodnutí podle §130 odst. 1 a 2 InsZ); 2) o zrušení rozhodnutí a zastavení řízení (rozhodnutí podle §130 odst. 1 InsZ); 3) o neúčinnosti zpětvzetí návrhu, pokud ke zpětvzetí dojde až po právní moci rozhodnutí jiného než rozhodnutí o úpadku (podle §130 odst. 3 InsZ). Výše specifikovaná rozhodnutí doručuje insolvenční soud obecně vyhláškou. Zvláštním způsobem jej doručí insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku. Proti těmto rozhodnutím se může odvolat pouze insolvenční navrhovatel.

57

8.2.3. Zastavení řízení ve smyslu ust. §108 odst. 3 InsZ Rozhodnutí o zastavení řízení dle §108 odst. 3 InsZ záleží na úvaze insolvenčního soudu, jelikož toto ustavení InsZ dává insolvenčnímu soudu možnost nikoli povinnost takto rozhodnout. „Neuhrazení zálohy může vést k zastavení řízení. Jde o způsob ukončení insolvenčního řízení jinak než rozhodnutím o úpadku dlužníka, který není uveden v §142.“53

8.3. Rozhodnutí o úpadku Zjistí-li insolvenční soud postupem osvědčování a dokazování, že je dlužník v úpadku anebo že mu úpadek hrozí, vydá rozhodnutí o úpadku. Oproti zákonné úpravě ZKV, kde byla existence úpadku považována spíše za otázku předběžnou, úprava InsZ považuje zjištění dlužníkova úpadku, popř. hrozícího úpadku za otázku základní, které je věnován i výrok příslušného rozhodnutí. Pro rozhodnutí o úpadku postačuje, jak již bylo výše uvedeno, je-li dlužníkův úpadek (hrozící úpadek) osvědčen podle ustanovení §131, 132 odst. 1 a §133 odst. 1 InsZ anebo zjištěn podle §132 odst. 3 a §133 odst. 2 InsZ. InsZ v některých svých ustanoveních výslovně zakazuje vydat rozhodnutí o úpadku v případě zákonem vymezených subjektů nebo v určitém období např. po dobu, kdy ČNB pozastavila obchodování se všemi investičními nástroji na regulovaném trhu podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o dlužníka, který je podnikatelem (podle §84 InsZ); po dobu trvání moratoria (podle §120 odst. 1 InsZ ) nebo v případě subjektů, na něhož se vztahuje výjimka působnosti insolvenčního zákona podle §6. Obsahové náležitosti rozhodnutí o úpadku upravuje ustanovení §136 odst. 2 InsZ., jehož znění je následující:

(pro názornost se pod citovaným ustanovením

pokusím stručně nastínit případné znění rozhodnutí o úpadku

– kurzíva)

I. výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek Zjišťuje se úpadek dlužníka ABC s.r.o. se sídlem Pardubice, Česká 2356, PSČ 53000, IČ 12345678;

53

KOZÁK J.; BUDÍN, P.; DADAM, A; PACHL L. Insolvenční zákon, Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy souvisejíc. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: Komentář. I. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. ISBN 978-80-7357-375-1, s. 137

58

II. výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce Insolvenční soud jmenuje insolvenčním správcem Ing. Michaelu Jedličkovou, Skuteč, Družstevní 929, PSČ 539 73, RČ: 800101/0101; III. údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 15. října 2009 v 14 hodin 30 minut; IV. výzvu o tom, aby věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání Soud vyzývá věřitele, kteří doposud nepřihlásili svoje pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku; přihlášky a jejich přílohy se podávají dvojmo u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, Pardubice, Sukova třída 1556, PSČ 530 96 na předepsaném formuláři. K přihláškám, které budou soudu podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. V. výzvu, aby osoby, které mají své závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci Osoby, které mají své závazky vůči dlužníkovi, vyzývá insolvenční soud, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci; VI. výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti Insolvenční soud tímto vyzývá věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. Pokud tak neučiní, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení nebylo uplatněno. Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že tento věřitel nepodal přihlášku své pohledávky; VII. výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání 59

Soud nařizuje přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 30. listopadu 2009 v 10:00 hodin, číslo dveří 311, III. patro v budově Krajského soudu, pobočka Pardubice, Pardubice, Sukova třída 1556. Insolvenční soud dále svolává schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě. Předmětem jednání schůze věřitelů budou níže uvedené body: 1) zpráva prozatímního věřitelského výboru o jeho dosavadní činnosti 2) zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti 3) volba věřitelského výboru 4) rozhodnutí věřitelů a eventuální odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového insolvenčního správce 5) rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku; VIII. výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak doposud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů Soud ukládá dlužníkovi, aby do 15 dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů; IX. označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí Rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v Insolvenčním rejstříků. Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce. Pokud je však rozhodnutí o úpadku spojeno s rozhodnutím o povolení oddlužení, je lhůta k přihlášení pohledávek věřitelů pouze 30 dnů. Osobu insolvenčního správce ustanovuje insolvenční soud, přičemž je jmenována osoba, kterou určí předseda insolvenčního soudu (§25 InsZ). Ten by měl při svém návrhu přihlédnout zejména k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce a jeho zatížení. Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné, ovšem lze namítat pouze podjatost ustanoveného insolvenčního správce nebo že tento správce nesplňuje podmínky pro své ustanovení, např. se nejedná o osobu ustanovenou ze seznamu insolvenčních správců, příp. tento správce nemá předem

60

uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem jeho funkce nebo činností jeho zaměstnanců. V §27 odst. 1 InsZ je lhůta pro ustanovení insolvenčního správce soudem stanovena tak, že musí být jmenován nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Před tímto rozhodnutím může insolvenční soud ustanovit předběžného správce. Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené InsZ a uložené mu insolvenčním soudem. Má práva a povinnosti, které mu insolvenční soud vymezí, nemohou však být v širším rozsahu než práva a povinnosti náležející insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud jinak, stává se předběžný správce po rozhodnutí o úpadku správcem insolvenčním. Zájmy věřitelů v insolvenčním řízení zastupují věřitelské orgány, kterými jsou schůze věřitelů, věřitelský výbor, případně zástupce věřitelů. Do pravomocí schůze věřitelů patří volba a odvolání členů věřitelského výboru, jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů, dále rozhoduje o tom, zda prozatímní věřitelský výbor ponechá ve funkci. Schůze věřitelů si může podle §46 odst. 2 InsZ vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Podle §137 InsZ svolá insolvenční soud schůzi věřitelů, aby se konala nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku. Pro nařízení přezkumného řízení platí následující pravidla. Termín tohoto jednání určuje opět insolvenční soud a to při dodržení lhůty nejpozději do dvou měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne však dříve než do 7 dnů po uplynutí této lhůty. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může insolvenční soud tuto lhůtu prodloužit. V případě, že je rozhodnutí o úpadku spojeno s rozhodnutím o povolení oddlužení, pak se první přezkumné jednání koná nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. V praxi se s ohledem na časovou úsporu svolává schůze věřitelů na den konání přezkumného řízení, což má své logické zdůvodnění. V případě, že se svolá schůze věřitelů v období, kdy ještě plyne lhůta pro přihlášení pohledávek, nemusejí být a zpravidla nejsou přihlášeni ještě všichni věřitelé. Dalším důvodem je skutečnost, že by insolvenční soud musel svolat další schůzi věřitelů tak, aby se konala po přezkumném řízení (podle §137 odst. 3 InsZ). Rozhodnutí o úpadku insolvenční soud doručuje obecně vyhláškou, jejím zveřejněním na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku. Zvláštním způsobem pak dlužníkovi (do vlastních rukou), insolvenčnímu správci (do vlastních rukou), předběžnému správci (pokud byl ustanoven), insolvenčnímu navrhovateli 61

(pokud je odlišný od dlužníka), osobám, které přistoupily do řízení (dalším věřitelům), věřitelům dlužníka, kteří přihlásili své pohledávky (považuje-li se to za vhodné) a případně státnímu zastupitelství (jestliže vstoupilo do insolvenčního řízení). O vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka vyrozumí insolvenční soud subjekty uvedené v §139 odst. 1 InsZ. Smyslem tohoto ustanovení je oznámit příslušným úřadům a registrům úpadek dlužníka, aby se zamezilo případným nežádoucím transferům majetku dlužníka po tomto rozhodnutí. Insolvenční soud proto vyrozumí následující instituce: “a) orgán, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán, b) finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li právnickou osobou, jinak finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník bydliště; místo toho vyrozumí jiný finanční úřad, o němž je mu známo, že je správcem daně dlužníka; c) úřad práce, v jehož obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem, sídlo; místo podnikání, je-li dlužník fyzická osoba, která nemá sídlo nebo bydliště, je-li dlužníkem fyzická osoba, která nemá ani místo podnikání; d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení; e) obecný soud dlužníka; f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení o nárocích, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka; g) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu České národní banky podle zákona č. 124/2000 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech; ve znění pozdějších předpisů h) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem vypořádacího systému podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů i) orgán nebo osobu, která vede veřejný či neveřejný seznam, který podle zvláštního právního předpisu osvědčuje vlastnictví dlužníka k majetkové podstatě nebo existenci práva dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, zejména katastrální pracoviště, která v katastru nemovitostí evidují majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží dlužníkovi; Notářskou komoru České republiky, která v Rejstříku zástav eviduje

62

majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží dlužníkovi; Středisko cenných papírů, které eviduje zaknihované cenné papíry dlužníka.“54 Oznamovací povinnosti splní insolvenční soud tím, že výše uvedeným osobám zvlášť doručí rozhodnutí o úpadku prostřednictvím veřejné datové sítě. S ohledem na nový institut datových schránek se tak po 1. listopadu 2009 koná jejich prostřednictvím. Podobně jako jsou spojeny určité účinky se zahájením insolvenčního řízení, je i rozhodnutí o úpadku dlužníka vázáno k zákonem stanoveným účinkům, které vymezuje §140 InsZ. Nadále trvají účinky spojené s předběžným opatřením, které insolvenční soud nařídil, ledaže předběžné opatření insolvenční soud změní a to může učinit i bez návrhu. To se týká zejména předběžných opatření podle §113 InsZ, na základě něhož se omezuje dlužníkova dispozice s majetkem. V rozsahu, v němž není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce. §140 odst. 2 IsnZ dále upravuje možnost příp. nemožnost započtení pohledávek a závazků po vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné tehdy, pokud zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, ledaže to InsZ v dalších ustanoveních nepřipouští. V zásadě je možné započtení vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka i po vydání rozhodnutí o úpadku. Právní úprava InsZ připouští započtení až do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, pokud jsou splněny zákonné předpoklady. Ty jsou negativně vymezeny v §140 odst. 3 InsZ. Započtení není možné, jestliže se dlužníkův věřitel ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem. Jak již bylo výše řečeno, své pohledávky mohou věřitelé proti dlužníkovi, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, nárokovat pouze přihlášením své pohledávky. V opačném případě se k této pohledávce nadále nepřihlíží a v insolvenčním řízení se neuspokojuje. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele má za účel splnění závazku a ten nelze splnit v případě, že by se v insolvenčním řízení neuspokojoval. Započtení dále není možné v případě, že dlužníkův věřitel získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem. Neúčinnost právních úkonů upravuje §235 InsZ a násl. Neúčinnými právními úkony jsou úkony, kterými dlužník zkracuje možnost

54

§13 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

63

uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (odpůrčí žaloba). Tento právní úkon může být platným právním úkonem, jelikož neúčinnost právního úkonu se nedotýká platnosti tohoto úkonu. Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty, pokud původní dlužníkovo plnění z dlužníkova neúčinného právního úkonu není možné vydat do majetkové podstaty, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. §238 InsZ navazuje na §140 odst. 3 písm b) InsZ a řeší nepřípustnost započtení. Tento paragraf doslova říká: „Proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.“55 Započtení podle §140 InsZ není přípustné ani v případě, kdy dlužníkův věřitel v době nabytí své započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku. Toto ustanovení upravuje situaci, kdy osoba povinná insolvenčnímu dlužníkovi koupí pohledávku na svého věřitele (insolvenčního dlužníka) od jiného věřitele, aby si svůj závazek započetla s nově nabytou pohledávkou. Pokud tak tento povinný učiní v době, kdy věděl již o úpadku dlužníka, pak by tímto právním úkonem došlo ke zkrácení objemu finančních prostředků určených k poměrnému uspokojení všech věřitelů dlužníka. Výše uvedený postupník by měl tímto způsobem „uhrazenou“ celou svou pohledávku, zatímco ostatní věřitelé by s největší pravděpodobností dostali pouze určité procento odpovídající poměru jejich přihlášené pohledávky na celkové sumě přihlášených pohledávek. Došlo by tak ke zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních a k porušení zásady §5 písm. a) InsZ. Poslední podmínka, která vymezuje nepřípustnost započtení je obsažená v §140 odst. 3 písm. d). Započtení je nepřípustné v případě, kdy dlužníkův věřitel dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele. InsZ požaduje, aby věřitel nejprve doplatil část svého dluhu vůči dlužníkovi do majetkové podstaty a teprve poté započetl svou pohledávku vůči dlužníkovi na zbytek svého dluhu. „K započtení vzájemných pohledávek je vhodné přistoupit až po zjištění pohledávky věřitele, tj. až po přezkumném řízení. Započtení může provést jednostranně

55

§238 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

64

buď věřitel nebo insolvenční správce anebo mohou uzavřít (dvoustrannou) dohodu o započtení.“56 Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku, které bylo vydané na základě insolvenčního návrhu dlužníka, není odvolání přípustné. Rozhodne-li soud o úpadku dlužníka na základě insolvenčního návrhu věřitele, může se proti tomuto rozhodnutí odvolat pouze dlužník. V tomto odvolání však může dlužník namítat pouze to, že nebyl osvědčen úpadek anebo že tomu brání překážka stanovená InsZ. V odvolacím řízení se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud je však úpadek dlužníka osvědčen, není důvodem pro rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení nebo změně rozhodnutí o úpadku skutečnost, že věřitel – insolvenční navrhovatel nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi anebo že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení. Rozhodnutí o úpadku dlužníka je jednou z možností rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu. Představuje rozhodnutí, které vyhoví insolvenčnímu navrhovateli, pokud podal perfektní insolvenční návrh anebo jej řádně a včas doplnil. V opačném případě vydá insolvenční soud jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu, která upravuje §142 InsZ, jsou jimi: a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady (podle §128 InsZ) b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit; příp. pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (podle §130 InsZ) c) zamítnutí insolvenčního návrhu (podle §143 InsZ) d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka (podle §144 InsZ).

8.4. Zamítnutí insolvenčního návrhu Shledá-li insolvenční soud, že nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, zamítne insolvenční návrh. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu vydá soud v případě, že dlužníkem je subjekt, který je zcela anebo po určitou dobu vyňat z působnosti InsZ podle §6. Týká-li se insolvenční návrh subjektů uvedených v §6 odst. 1 InsZ, insolvenční soud takový návrh zamítne bez

56

ZELENKA, J., aj. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007, s. 235

65

zbytečného odkladu. V ostatních případech podle §6 odst. 2 InsZ může insolvenční soud bez dalšího zamítnout insolvenční návrh jen v době, kdy nelze InsZ použít. Pokud by však tento návrh byl podán před koncem doby, po kterou nebylo možno použít InsZ a insolvenční soud o takovém návrhu před skončením této lhůty ještě nerozhodl, nelze po jejím skončení insolvenční návrh zamítnout jen proto, že byl podán v době, kdy nebylo možné použití InsZ. Důležitým předpokladem podání úspěšného věřitelského insolvenčního návrhu je osvědčení, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. Za další takovou osobu není považován věřitel, který svou pohledávku proti dlužníkovi nebo její část získal v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po jeho zahájení. Právní úprava InsZ se snaží zabránit umělému navozování stavu úpadku, který by mohl vyvolat každý věřitel postoupivší část své splatné pohledávky mezi další „věřitele“. Podle §143 odst. 3 InsZ soud insolvenční návrh zamítne také v případě, že insolvenční návrh podá věřitel, avšak dlužník osvědčí své jednání v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a lze důvodně předpokládat, že platební neschopnost v době 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků odvrátí. To neplatí, je-li dlužník v úpadku pro předlužení. Výše uvedená situace může nastat, např. když se dlužník dostane jen do (přechodné) platební neschopnosti v důsledku spáchání trestného činu svých zaměstnanců, v důsledku jednání osoby, která překročila rozsah svého zmocnění udělené jí dlužníkem, popř. v důsledku druhotné platební neschopnosti. Insolvenční návrh věřitele bude zamítnut i tehdy, je-li podán na právnickou osobou, jejíž závazky převzal stát nebo vyšší územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení, popř. se za ně zaručil. Pokud by tak stát nebo vyšší územní samosprávný celek učinil ještě před zahájením insolvenčního řízení, byl by případný insolvenční návrh zamítnut podle §143 odst. 1 InsZ, jelikož by nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Překážku rozhodnutí o úpadku by tvořil §6 odst. 1 InsZ.

8.5. Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku Insolvenční soud může o insolvenčním návrhu také rozhodnout způsobem zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle §144 odst. 1 InsZ. Což je možné v následujících případech:

66

“a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, o kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.“57 Z výše uvedeného vyplývá, že je možné toto ustanovení InsZ použít pouze na obchodní společnosti, které byly soudem zrušeny a jejichž likvidátor byl jmenován soudem, pro jiné dlužníky §144 InsZ použít nelze. Pokud insolvenční soud zamítá insolvenční návrh pro nedostatek majetku, musí to vyjádřit ve výroku svého rozhodnutí, např. tímto způsobem: „Návrh na vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka ABC s.r.o., se sídlem České Budějovice, Česká 25/IV, IČ: 12345678, se zamítá pro nedostatek majetku.“ Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku se nepoužije, pokud navrhovatel v souladu s InsZ (podle §108 InsZ) zaplatil požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení. Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat jak dlužník (insolvenční navrhovatel), tak i věřitel (jenž dosud nebyl účastníkem řízení), ten ovšem musí doložit, že má za dlužníkem pohledávku, splatnou i doposud nesplatnou. Lhůta k podání odvolání však běží tomuto věřiteli shodně s lhůtou dlužníka, který byl jediným účastníkem insolvenčního řízení. Podá-li insolvenční návrh již zrušená obchodní společnost, kde lze předpokládat, že byl nedostatek majetku nesporně zjištěn. Slouží usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku současně také jako podklad pro výmaz této právnické osoby z obchodního rejstříku, ledaže by se jednalo o obchodní společnosti zřízené zákonem. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se doručuje zvlášť dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli. Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat pouze insolvenční navrhovatel.

57

§144 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

67

68

9. Závěr Právní úprava InsZ nepochybně přetváří pojetí insolvence podnikajících subjektů a nově vytváří i prostředí pro řešení úpadkové situace osob nepodnikajících. Přestože vstoupila tato právní úprava v účinnost v době, kde se ještě neprojevovala světová hospodářská krize, upravuje možnost podnikajícího subjektu řešit svou úpadkovou situaci nejen konkursem, ale i reorganizací. Stejně tak pomáhá vyřešit formou oddlužení i bezútěšnou situaci předlužených domácností chycených do tzv. úvěrových pastí. Obě tyto nové možnosti podle mého názoru najdou své uplatnění právě v současné době, kdy se hospodářská krize projevila naplno. Zároveň se v právní úpravě InsZ objevuje výrazné posílení postavení věřitele, zejména zajištěného věřitele. Tento fakt nepovažuji pouze za pozitivní, jelikož tito věřitelé zpravidla nemají primární zájem o provozování podniku dlužníka a tím vytváření většího objemu finančních prostředků majetkové podstaty k uspokojení všech věřitelů. Jejich zájem zpravidla spočívá jen v maximálním výtěžku ze zpeněžení jejich zástavy. Ve své diplomové práci jsem se pokusila seznámit čtenáře se samotným členěním insolvenčního zákona, s charakteristickými prvky insolvenčního návrhu, s náležitostmi insolvenčního návrhu a v neposlední řadě i s případnými rozhodnutími insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu. Podle mého názoru není InsZ členěn zcela přehledně a může způsobovat špatnou orientaci čtenáře v jeho ustanoveních. Pokusila jsem se v jednotlivých kapitolách své diplomové práce shrnout zákonná ustanovení týkající se dané problematiky, která na sebe logicky navazovala. Mým cílem při psaní diplomové práce bylo poskytnout úplnou informaci čtenáři o daném institutu tak, aby po jejím přečtení měl úplnou informaci např. o náležitostech insolvenčního návrhu.

69

10. Seznam použitých pramenů a literatury 10.1. Literatura: ZELENKA, J.; a kol. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000. Praha : Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007 RICHTER, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008 HOSTINSKÝ, J. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vyd.: Nakladatelství KEY Publishing, 2009. ISBN 978-80-7418-010-1 SCHELLE, K. Sbírka prací na téma Nové insolvenční právo. 1. vyd.: Nakladatelství KEY Publishing,2006. ISBN 80-87071-04-2 SCHELLEOVÁ, I. Úvod do insolvenčního práva. 1.vyd.: Nakladatelství KEY Publishing, 2007. ISBN 978-80-87071-54-0 BĚLOHLÁVEK, A.J. Evropské a mezinárodní insolvenční právo Nakladatelství CH BECK, 2007. 978-80-7179-591-9

1. vyd.:

SCHELLEOVÁ, I. Základy insolvenčního práva. 1. vyd.: Nakladatelství KEY Publishing, 2008. ISBN 978-80-87071-88-5 MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitel. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 978-80-7201-780-5 ZELENKA J., MARŠÍKOVÁ J. Zákon o konkursu a vyrovnání: Komentář. 2. podstatně přepracované a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s, 2002. ISBN 807201-323-8 FALDYNA, F.; POKORNÁ, J.; TOMSA, M.; aj. Obchodní právo. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2005. ISBN 80-86395-90-1 FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2006. ISBN 807357-212-5 SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon: poznámky, prováděcí předpisy, související předpisy. Praha: Nakladatelství Euronion Praha s.r.o., 2006. ISBN 80-7317-054-X KOTOUČOVÁ, J. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): Komentář. 1. vyd. : Nakladatelství CH BECK, 2008. ISBN: 978-80-7179-595-7 KOZÁK J.; BUDÍN, P.; DADAM, A; PACHL L. Insolvenční zákon, Nařízení Rady ES o úpadkovém řízení a předpisy souvisejíc. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: Komentář. I. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. ISBN 978-80-7357-375-1

10.2. Internetové zdroje: KOS, Pavel. Pomáháme insolvenčním správcům. In Konkursní noviny – 2009 [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné z: ‹http://www.konkurs.cz/clanek.html?ida=2106› SALAČ, J. K některým otázkám evropského insolvenčního práva – nad rozhodnutím ESD ve věci Eurofood (Parmalat). [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pravo-evropske-amezinarodni/txtexpresion_eurofood/art_5003/rbsearchsource_articles/k-nekterymotazkam-evropskeho-insolvencniho-prava-nad-rozhodnutim-esd-ve-veci-eurofoodparmalat.aspx›

70

ZACHARIÁŠOVÁ, L. Možnost obrany proti šikanózním insolvenčním návrhům. [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.epravo.cz/top/clanky/moznostobrany-proti-sikanoznim-insolvencnim-navrhum-57430.html› PACHL, L. Konkurs a vyrovnání nahradí jednotné insolvenční řízení. In Konkursní noviny – 2009 [online]. [cit. 2009-10-29] dostupné z: . ‹http://www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=1796› Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Insolvenční rejstřík [online] : [cit. 2009-1029]. Dostupné z: ‹http://insolvencni-zakon.justice.cz › LÁNSKÝ, L.; BARTUŇKOVÁ, A.Úpadek podle nového insolvenčního práva [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.epravo.cz/top/clanky/upadek-podle-novehoinsolvencniho-zakona-52563.html› LÁNSKÝ L., BARTUŇKOVÁ A. Odpovědnost za škodu a jiné následky porušení povinností v insolvenčním řízení [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.epravo.cz/top/clanky/odpovednost-za-skodu-a-jine-nasledky-porusenipovinnosti-v-insolvencnim-rizeni-52874.html?mail› JINDRA, V. Insolvenční řízení [online] : [cit. 2009-10-29] dostupné z: ‹http://www.epravo.cz/top/clanky/insolvencni-rizeni-50782.html› KOS, P. Pomáháme insolvenčním správcům (6) [online] : [cit. 2010-10-19] dostupné z: ‹http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2215›

10.3. Ostatní prameny – zákony, stanoviska, odborné články: Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 483/2006 Sb. Zákon č. 280/1992 Sb. o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 HAVEL, B. Črta oddlužení. Zpravodaj Jednoty českých právníků. 2008, č. 1, s. 41-49

71

KOZÁK, J.; BUDÍN, P.; DADAM, A.; PACHL, L.; Insolvenční zákon, Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení a předpisy související: komentář. Bulletin advokacie.2008, č. 11, s. 57-58 HAVEL, B. Dalších deset poznámek k novému insolvenčnímu zákonu (2. část) 1). Zpravodaj Jednoty českých právníků, 2007, č. 1, s. 12-21 ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. 1/2008 Sdělení ÚOOÚ – 1. Ke zveřejňování údajů v rámci insolvenčního rejstříku, VUOOU – Věstník úřadu pro ochranu osobních údajů, 2008, č. 48, s. 2808 – 2809 KRČMÁŘ, Z. K Aktuálním otázkám a judikatuře NS ČR k insolvenci, Bulletin advokacie, 2009, č. 7-8, s. 60-63 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25.listopadu 2008, sp. zn. III ÚS 834/08 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009

72

11. Resumé The Act No. 182/2006 Coll. on failure and methods of its settling so called Insolvency Law that took effect on 1.1.2008, substituted many times amended the Act No. 328/1991 Coll., on Law on Bankruptcy and Settlement. With regards to a fact that at the time of force of legislation of the Law on Bankruptcy and Settlement as many as one quarter of bankruptcy proceedings in the Czech Republic lasted more than 9 years and claims satisfaction rate was roughly 20% the aim of Insolvency Law adoption was ensure speed and efficiency of bankruptcy proceedings. Insolvency Law introduces more complex and advanced system solution state debtor insolvency. While original legislation of the Law on Bankruptcy and Settlement dealt with insolvency situation entrepreneurial entities mostly with bankruptcy order, which meant to sell the debtor's assets and termination of its activities, current legislation Insolvency Act enables to solve the situation of bankrupt debtor not only with bankruptcy but with reorganization or debt relief. A topic of this thesis is an insolvency petition, its discussion and decision, as required by the Act No. 182/2006 Coll. Parts of chapters are adapted to its setting. There is a brief summary of Insolvency Act principles, exclusion from the scope of this Act and relationship Insolvency Act and the Code of Civil Procedure in the preamble. Another chapter devotes to the Insolvency petition characteristics. Concretely there is listed coherence filing insolvency proposal and initiation of insolvency proceedings, rem jurisdiction, escrow at the expense of the insolvency administrator, definition of bankruptcy, service and publication under the Insolvency Act, effects associated with the initiation of insolvency proceedings, initiation of insolvency proceedings abroad. The fourth chapter contains characteristics of requirements insolvency petition, variance design insolvency of the debtor and the creditor. There are details of statutory filing requirements of the debtor including compulsory annexes under par 104 of Insolvency Act. Insolvency petition filed by the creditor must also contain application creditor claims therefore there is a detailed list of elements of the application of the creditor in this charter. The following chapter is concerned with standing to bring an insolvency petition. It describes standing of the debtor, creditor, supervisory authority and

73

supervision and possible standing of insolvency administrator main insolvency proceedings to submit a proposal for a by bankruptcy insolvency proceedings in another EU state. This chapter also encompasses responsibility of the debtor respectively persons representing the debtor for damages caused by not filing bankruptcy proposal The seventh chapter analyses insolvency petition discussing, hearing or decision without a hearing. In this chapter I deal with evidence and ensuring the presence of the debtor as well. Further chapters of my diploma paper involves different ways of decision on insolvency petition, such as insolvency petition rejection, bankruptcy decision, discontinuance, and rejection of insolvency petition for lack of assets. The rejection of the draft insolvency occurs in the absence of perfect design and insolvency in the event that even after a court challenge does not remove the appellant defects insolvency administration. The decision to decline is a positive decision on the insolvency of the proposal issued insolvency court if certified insolvency of the debtor on the basis of evidence presented in the insolvency of the proposal or to conduct its own evidence. To stop the proceedings will occur in case of withdrawal of the creditor insolvency, if it occurred before the issuance of another final decision on insolvency proposal. The rejection of the proposal by a bankruptcy court insolvency, if not met the statutory prerequisites for the issue of bankruptcy as insolvency petition has been filed to an organization excluded from the scope of the Insolvency Act under §6th. Conclusion of my thesis summarizes and evaluates the findings in the previous part of the thesis, in particular, there are noted to increase the powers of creditors in insolvency proceedings.

74

12. Seznam zkratek: InsZ

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení , ve znění pozdějších předpisů

ZKV

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000

75

13. Seznam příloh 1. Zadání diplomové práce 2. Formulář přihlášky pohledávky

(1xA4) (8xA4)

76