Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor Právo. Katedra obchodního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra obchodního práva

Diplomová práce Monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti Tereza Kolaříková

2014/2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

………………………………………………. Tereza Kolaříková

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Ing. Mgr. Radku Rubanovi, za jeho vstřícnost, cenné rady a odborné vedení. Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mě při psaní této práce jakkoli podporovali, především svým rodičům, kteří mi byli velkou oporou po celou dobu mého studia.

3

Abstrakt Od 1. 1. 2014 je do českého právního řádu zavedena možnost volby monistického systému struktury akciové společnosti. Diplomová práce se zabývá úpravou tohoto systému v zákoně o obchodních korporacích, jež obsahuje značné množství nejasností.

V jednotlivých

kapitolách

diplomové

práce

jsou

popsány

a analyzovány konkrétní vybrané interpretační a aplikační problémy zákonné úpravy a současně jsou navrženy možné způsoby jejich řešení. Pro interpretaci jednotlivých ustanovení je využito hlavně francouzského monistického modelu, který zákonodárci posloužil jako jeden ze vzorů pro tvorbu jeho tuzemské podoby. Abstract Since 1st January 2014, Czech public limited companies have been given the opportunity to choose one-tier board structure model. The thesis deals with this model‘s regulation in the Business Company Act, which contains a considerable amount of ambiguity. Chosen interpretation and application problems of statutory regulation are described and analyzed in each chapter of the thesis, and possible solutions are offered. For the interpretation of the provisions, the French one-tier board structure model is used in particular, being one of the models used by the legislator when creating the Czech form. Klíčová slova akciová společnost, monistický systém řízení společnosti, zákon o obchodních korporacích, obchodní vedení, kontrolní působnost Key words public limited company, one-tier board structure, business company act, company management, controlling power, corporate governance

4

Obsah Seznam použitých zkratek.................................................................................... 6 Úvod........................................................................................................................ 7 1. Základní východiska ...................................................................................... 9 1.1 Corporate governance a struktura akciové společnosti ............................ 9 1.2 Základní charakteristika dualistické struktury akciové společnosti ....... 12 1.3 Základní charakteristika monistické struktury akciové společnosti ....... 13 1.4 Druhy monistického systému ................................................................. 14 1.5 Vývoj úpravy monistického systému v České republice ........................ 16 2. Vymezení působnosti orgánů akciové společnosti v ustanovení § 456 zákona o obchodních korporacích ..................................................................... 19 2.1 K otázce aplikace ustanovení § 456 odst. 1 zákona o obchodních korporacích........................................................................................................ 20 2.2 K otázce aplikace ustanovení § 456 odst. 2 zákona o obchodních korporacích........................................................................................................ 22 2.3 Kdo svolává valnou hromadu ................................................................. 24 3. Správní rada ................................................................................................. 26 3.1 Počet členů správní rady ......................................................................... 27 3.2 Pokyny statutárnímu řediteli................................................................... 29 3.3 Působnost správní rady v oblasti obchodního vedení............................. 31 3.4 Přenos obchodního vedení na správní radu ............................................ 33 3.5 Kontrolní působnost správní rady .......................................................... 34 3.6 Konflikt působností správní rady a statutárního ředitele ........................ 36 4. Statutární ředitel .......................................................................................... 39 4.1 Volba a odvolávání statutárního ředitele ................................................ 40 4.2 Statutární ředitel jako samostatný orgán společnosti ............................. 43 4.3 Statutární ředitel jako člen správní rady odlišný od jejího předsedy...... 45 4.4 Více statutárních ředitelů ........................................................................ 46 Závěr .................................................................................................................... 48 Seznam použitých zdrojů ................................................................................... 50 Knižní publikace ............................................................................................. 50 Odborné články ............................................................................................... 51 Právní předpisy ............................................................................................... 51 Judikatura........................................................................................................ 52 Elektronické zdroje ......................................................................................... 53 Další zdroje ...................................................................................................... 54

5

Seznam použitých zkratek AudtZ

Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů

C.Civ.

Code civil, ve znění pozdějších předpisů

C.Com.

Code de commerce, ve znění pozdějších předpisů

CEO

Chief executive officer

NoSE

Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE)

NRE

La loi n° 2001-420 du 15 mai 2001 relative aux nouvelles régulations économiques

ObčZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

PDG

Président directeur général

SE

Evropská akciová společnost

ZoSE

Zákon č. 628/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů

ZOK

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

6

Úvod Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), který je výsledkem dlouhodobého procesu rekodifikace soukromého práva na území České republiky. Jedna z hlavních novinek, které úprava v ZOK zavedla, se týká systému vnitřní struktury akciových společností.1

Kromě tradiční

a

silně

zakořeněné

dualistické

struktury

s představenstvem a dozorčí radou je nyní legislativně zakotvena možnost zvolit strukturu monistickou. Tímto se Česká republika zařadila mezi několik evropských zemí, jejichž legislativa umožňuje akciovým společnostem zvolit si mezi různými modely uspořádání vnitřních orgánů, jako jsou Francie, Velká Británie, Itálie či Švýcarsko. Akciová společnost s monistickou strukturou2 vytváří jako stěžejní orgán řízení a kontroly společnosti správní radu a jako orgán výkonný statutárního ředitele. Ačkoli je tedy tento systém označen jako monistický, skutečnost, že jsou podle zákonné úpravy v ZOK v akciové společnosti povinně vytvářeny dva orgány, jej fakticky staví na úroveň systému dualistického.3 Sporadická úprava4 monistické struktury akciové společnosti v ZOK představuje poměrně mnoho výkladových nejasností. Cílem této práce je vytyčit stěžejní problémy nové úpravy, analyzovat je a pokusit se poskytnout čtenáři vodítko k jejich překlenutí za pomoci úprav zahraničních, které monistický model tradičně využívají. Cílem této práce však není hledání odpovědi na otázku, proč zákonodárce kodifikoval monistický systém právě takto a jaké důvody vedly k současné podobě ZOK. Jak bylo výše nastíněno, hypotézou této práce je tvrzení, že česká úprava monistického řízení akciové společnosti v ZOK je chybová a to dokonce natolik, že je bez budoucích přímých zásahů judikatury velmi obtížně použitelná.

1

Dále také jen jako „společnost“. Dále také jako „monistický model“ či „monistický systém“. 3 DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 65. 4 „Zeštíhlení“ zákonné úpravy, jak je uvedeno v důvodové zprávě k ZOK, má tedy negativní důsledky. Srov. HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s. 16. 2

7

Mezi metody, které jsou v práci použity, lze řadit metodu deduktivní, komparativní, analytickou a deskriptivní. Deskriptivní metoda je použita především v první kapitole, která pokládá teoretický základ pro celou práci. Nejprve je stručně představena nauka corporate governance a ekonomická teorie zastoupení. V návaznosti na kodexy corporate governance je dále v obecné rovině zmíněna úloha nevýkonných členů správní rady akciové společnosti. Následně jsou stručně charakterizovány oba systémy vnitřní struktury společnosti akciové společnosti v České republice, s tím, že monistický systém je dále rozdělen na dva základní druhy. Úvodní kapitolu uzavírá nástin vývoje monistické struktury v České republice. Jádro práce tvoří tři kapitoly, které se věnují vybraným aplikačním a interpretačním problémům, jež se v ZOK vyskytují. Druhá kapitola pojednává o stěžejním ustanovení ZOK, jež upravuje monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti, a je problematické hned ve dvou ohledech. Jednak není jasné, na které orgány se použije, a jednak zakládá poměrně zásadní konflikt působností mezi orgány společnosti. Třetí kapitola je zaměřená na správní radu akciové společnosti a čtvrtá kapitola se věnuje statutárnímu řediteli. Obě kapitoly analyzují vybrané problémy zákonné úpravy těchto orgánů společnosti, především v oblasti jejich působnosti a postavení v organizační struktuře akciové společnosti. Jelikož se jedná o téma poměrně nové a aktuální, nelze v české literatuře nalézt dostatečné množství informací, které by bylo možno použít pro účely této práce. Proto bude nutno učinit exkurz do zahraniční úpravy, a to především do francouzské, ze které zákonodárce při tvorbě ZOK mimo jiné čerpal.

8

1. Základní východiska 1.1 Corporate governance a struktura akciové společnosti Jak je zřejmé z názvu této práce, její téma náleží do oblasti corporate governance. Za účelem položení teoretického základu pro další úvahy je tedy nejdříve třeba vysvětlit, co pojem corporate governance znamená, o čem tato nauka pojednává a co je jejím úkolem. Corporate governance je nauka na hranici mezi ekonomií a právem, zabývající se správou a řízením společnosti. Jako nejpoužívanější český ekvivalent lze pravděpodobně označit pojem „správa a řízení společnosti“,5 ačkoli anglický výraz je již také naprosto běžný. Corporate governance lze definovat jako postupy a procesy, podle kterých je společnost řízena a kontrolována. Struktura corporate governance vymezuje rozdělení práv a povinností mezi různé orgány společnosti, jako je správní rada, ředitelé, akcionáři a další zainteresované osoby, a stanovuje pravidla a postupy pro rozhodování uvnitř společnosti.6 Závisí na velkém množství institucionálních faktorů, jako je složení vlastnické základny a struktura správní rady, přičemž si klade za cíl skloubit zájmy všech zainteresovaných osob.7 Právě skutečnost, že v kapitálových společnostech je jedním z hlavních znaků oddělení vlastníků od těch, kteří společnost řídí, je však potenciálním zdrojem jednoho z problémů vznikajících při správě společnosti, nazývaného jako „principal-agent problem“. Teorie zastoupení8 ho definuje jako smluvní vztah mezi principalem (akcionáři) a agentem (manažeři), na základě kterého principal pověří agenta vykonáním určité činnosti pro něj a zároveň na něj přenese určité

5

Srov. KLÍROVÁ, J. Corporate governance: správa a řízení obchodních společností. Praha: Management Press, 2001, s. 13. 6 Corporate Governance. Glossary of Statistical Terms [online]. OECD, 2005 [cit. 1. 4. 2015]. Překlad dle autorky. 7 MILLET-REYES, B., ZHAO, R. Comparison Between One-Tier and Two-Tier Board Structures in France. Journal of International Financial Management and Accounting [online]. 2010, vol. 21, s. 279 [cit. 1. 4. 2015]. Překlad dle autorky. 8 V originále „agency theory“, do češtiny překládána jako „teorie zmocnění“ či „teorie zastoupení“. Srov. HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn. Variace na neuzavřené téma správy obchodních společností. Praha: Auditorium, 2010, s. 119 - 123.

9

rozhodovací pravomoci. Pokud se obě strany smlouvy snaží vytěžit z tohoto vztahu co největší užitek, lze se předpokládat, že agent nebude vždy jednat v nejlepším zájmu principala.9 Při zajišťování řízení společnosti se také k agentovi dostane mnohem více informací, než k principalovi, který je často pouze v postavení investora. Tato informační asymetrie může vést k tomu, že agent se zachová oportunisticky a využije získané informace ve svůj prospěch, namísto toho, aby je využil ve prospěch společnosti a tedy i principala. V souvislosti s působením agenta vznikají tzv. náklady zastoupení. Skládají se z nákladů na kontrolu činnosti agenta vykonávanou principalem (monitoring expenditures), z nákladů na to, že principal bude ujištěn, že agent nepodnikne kroky, jež by principalovi uškodily a pokud je podnikne, principal bude odškodněn (bonding expenditures) a z reziduálních ztrát (residual loss), které vznikají i přes vynaložení obou výše uvedených nákladů.10 Jednou z hlavních výhod monistického systému vnitřní struktury společnosti je, že dovoluje velmi snížit náklady zastoupení. Role agenta je vykonávána pouze správní radou, jako jediným obligatorně zřizovaným orgánem, jehož předsedou je zároveň výkonný ředitel společnosti.11 Aby však bylo zabráněno výše zmíněnému oportunismu, je nutno zajistit efektivní kontrolu uvnitř správní rady. Proto v posledních dvaceti letech vzrůstá význam kodexů corporate governance. Jedná se o soubory principů, standardů nebo pravidel nejlepší správy vztahující se k vnitřnímu řízení společnosti (zejména kótovaných), které mohou vydávat mezinárodní instituce (např. OECD), vládní nebo kvazi vládní subjekty (v České republice např. Komise pro cenné papíry) nebo další komise a výbory, burzy či například asociace podnikatelů. Zpravidla se jedná o tzv. soft law předpisy, které nejsou pro společnosti přímo závazné a mají pouze doporučující charakter, nicméně ve světě jsou ve

9

JENSEN, M., MECKLING, W. Theory of the Firm: Managerial Behaviour, Agency Costs and Ownership Structure. Journal of Financial Economics [online]. 1976, vol. 3, s. 5 [cit. 1. 4. 2015]. Překlad dle autorky. 10 Tamtéž, s. 6. 11 Výkonný ředitel také může svoji funkci vykonávat v zaměstnaneckém poměru ke společnosti.

10

velké míře dodržovány. Společnosti, která se od těchto pravidel odkloní, hrozí mimoprávní sankce v podobě např. odlivu investorů nebo propadu akcií na burze, případně vůbec nebude na burzu přijata. Často se uplatňuje tzv. pravidlo „comply or explain“,12 dle kterého akciová společnost, jež se rozhodla odchýlit od zásad správy a řízení společností, musí vysvětlit, od kterých částí uvedených zásad se odchýlila a z jakých důvodů. Další význam kodexů corporate governance lze spatřit v tom, že velmi často jsou jejich úpravou inspirovány další významné dokumenty upravující vnitřní strukturu akciových společností či dokonce zákony.13 Právě v souvislosti s kodexy corporate governance se objevily snahy o zajištění lepší a efektivnější kontroly ve společnosti, jejichž výsledkem bylo rozlišení členství ve správní radě na dva druhy. První skupinu tvoří výkonní ředitelé (executive directors), kteří mají na starost každodenní řízení společnosti. Druhou skupinou jsou pak nevýkonní ředitelé (non-executive/supervisory direcors), již se na řízení společnosti aktivně nepodílejí a představují ve společnosti kontrolní prvek. Poskytují cenný nezávislý pohled na řízení společnosti, konstruktivní kritiku činnosti managementu a rovněž se podílejí na tvorbě strategie společnosti.14 Nevýkonní ředitele jsou stejně jako výkonní ředitelé voleni valnou hromadu a jejich zákonné postavení se od nich nijak neliší. Do funkce nevýkonných ředitelů jsou obvykle vybírány osoby, které jsou na společnosti kromě odměny za tuto funkci finančně nezávislé a mají odborné znalosti a zkušenosti v dané oblasti.15 Ačkoli mnohdy zasedají odděleně od výkonných

12

Zelená kniha. Rámec EU pro správu a řízení společností. s. 3. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 3. 2015]. 13 Na úrovni Evropské unie srov. Doporučení Komise 2005/162/ES z 15. února 2005 o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 3. 2015]. Doporučuje členským státům, aby přijaly úpravu, dle které bude ve správní radě vyvážený poměr výkonných a nevýkonných členů. 14 LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1744. 15 The role of the Non-Executive Director. Institute of Directors [online]. Publikováno 27. 3. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. Překlad dle autorky.

11

ředitelů,16 stále jsou členy stejného orgánu, což jim umožňuje přístup na jednání managementu. Význam této funkce je možné spatřit i v tom, že současné kodexy corporate governance požadují, aby část členů správní rady byla složena z nevýkonných ředitelů. Hlavním úkolem nauky corporate governance je tedy najít rovnováhu mezi

zájmy

akcionářů,

manažerů

a

ostatních

zainteresovaných

osob,

minimalizovat informační asymetrii a náklady zastoupení, čehož lze dosáhnout správným rozdělením řídících a kontrolních pravomocí mezi orgány působící uvnitř společnosti. V souladu s úpravou v kodexech corporate governance hrají v této oblasti velmi důležitou roli nevýkonní členové správní rady, kteří působí v monistické akciové společnosti jako významný kontrolní prvek.

1.2 Základní charakteristika dualistické struktury akciové společnosti Přestože je tato práce tematicky zaměřená na monistický systém správy akciové společnosti, pro její účely považuji za vhodné uvést alespoň základní charakteristiku systému dualistického a jeho hlavní výhody a nevýhody. V akciové společnosti, která je založena na dualistickém systému vnitřní struktury, je zřizováno představenstvo jako orgán výkonný a dozorčí rada jako orgán vykonávající kontrolu a mající další rozhodovací pravomoci. Tento systém je v České republice a v zemích, které navázaly na Německo, kde tento model vznikl, tradiční a pevně zakořeněný.17 Zdaleka ovšem není většinový. Naopak, pouze 22 % akciových společností se sídlem v Evropě je založeno na dualistickém systému, zbytek zaujímá systém monistický a systémy hybridní.18 Český model dualistického uspořádání orgánů akciové společnosti obsahuje jednu důležitou odchylku od svého německého vzoru, kde je dozorčí rada silovým orgánem. Kromě plnění své kontrolní funkce určuje základní

16

Dokonce si ze svých řad volí předsedu, tzv. „Senior Independent Director“. ŠILHÁN, J. „Corporate Governance“ kótovaných korporací. (přednáška) Brno: Masarykova univerzita, 27. 10. 2014. 17 Svědčí o tom např. i znění ust. § 396 odst. 3 ZOK. Zakládá nevyvratitelnou domněnku, že v případě pochybností o tom, který systém řízení akciová společnost zvolila, platí, že zvolila systém dualistický. 18 MILLET-REYES, B., ZHAO, R., op. cit. s. 282.

12

zaměření obchodního vedení a volí představenstvo.19 V ObchZ a rovněž v ZOK, jenž jeho úpravu převzal, je naopak primárně zakotvena pravomoc valné hromady volit členy představenstva s výhradou odlišné úpravy ve stanovách. Proto nelze hovořit o doslovném převzetí německé úpravy do českého právního řádu. Výhodu dualistického systému řízení akciové společnosti lze spatřit v přehledném rozdělení působností mezi představenstvem a dozorčí radou, což eliminuje možnost vzniku konfliktu zájmů. Striktní neslučitelnost funkcí umožňuje v ideálním případě nezávislou kontrolu ze strany dozorčí rady. V praxi ovšem bývá poměrně časté, že představenstvo si dosadí své bývalé členy do dozorčí rady, tzv. „na důchod“. Oddělenost funkcí může také způsobovat v praxi komunikační problémy a informační asymetrii. Skutečnost, že orgány zasedají odděleně, poskytuje určitý prostor pro zatajení skutečností, které se odehrály na jednání, jelikož členům druhého orgánu je poskytnut pouze zápis z jednání ex post.20

1.3 Základní charakteristika monistické struktury akciové společnosti Následující

podkapitola

poskytuje

přehled

základních

rysů

tradičního

monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti a poukazuje na jeho hlavní výhody a nedostatky. Z nich je poté dále v práci vycházeno. Jak bylo již výše zmíněno, v monistickém systému vnitřní struktury je jako jediný orgán zřizována správní rada. Náleží jí působnost jak v oblasti kontroly společnosti, tak v oblasti jejího řízení. Nepodílí se však na běžném řízení společnosti zahrnujícím její každodenní chod, ale její úloha spočívá v určování dlouhodobých cílů a prostředků, pomocí kterých se těchto cílů má dosáhnout. Působnost v oblasti řízení je delegována na management společnosti. Velkou výhodou koncentrace kontroly a řízení v jednom orgánu společnosti je minimalizace informační asymetrie a nízké náklady zastoupení. Monistický systém řízení společnosti je také zpravidla flexibilnější a dovoluje

19

ČERNÁ, S. Právní otázky správy a řízení akciových společností (corporate governance). (přednáška). Praha: Univerzita Karlova, 2014. 20 ŠILHÁN, J., op. cit.

13

v případě potřeby poměrně rychlé rozhodování. Z hlediska nároků na minimální počet orgánů a jejich členů je tento sytém vhodný pro malé společnosti. Jeho nevýhodou je, že členové správní rady, již mají na starost kontrolu, nemají od dění ve společnosti potřebný odstup a nejsou tedy patřičně nezávislí. Lze shrnout, že jak monistická tak dualistická struktura akciové společnosti s sebou nese jisté výhody a nevýhody a záleží na konkrétní akciové společnosti, kterou strukturu uzná za vhodnější. V současnosti stále více posiluje trend konvergence obou zmíněných modelů, jenž vychází z možnosti extrahovat a sloučit výhody obou a vytvořit tak jakýsi smíšený systém vnitřní struktury společnosti.21

1.4 Druhy monistického systému Jelikož se jedná o systém správy akciové společnosti, který je používán po celém světě, je logické, že se vyvinulo více jeho forem závislých na vývoji konkrétních legislativ a potřeb konkrétních akciových společností. Pro účely této práce je nutné tyto druhy nejdříve vymezit a položit tak teoretický základ pro další úvahy. Za zemi, kde má monistický model správy akciové společnosti dlouholetou tradici je považována Francie, kde od roku 1867 platí C.Com. Jelikož v práci na francouzskou úpravu často odkazuji, považuji za vhodné vymezit druhy monistického systému za použití této úpravy a současného nastínění jejího vývoje. Obecně lze rozdělit monistický systém na dva základní druhy: 1) koncentrovaný: správní rada s předsedou správní rady (PDG),22 kterému ve funkci může asistovat generální ředitel23 (directeur général). Tato forma monistického systému byla do roku 2001 ve Francii jediná možná (od roku 1967 si mohou francouzské akciové společnosti zvolit i dualistickou strukturu).24

21

Tamtéž. Předseda správní rady nesl původně označení „président-directeur-géneral“. Po novelizaci C.Com. v roce 1967 byla terminologie zjednodušena a předseda správní rady byl pojmenován président du conseil d’administration, nicméně v praxi zavedená zkratka PDG zůstala. 23 Pro lepší orientaci v textu uvádím, že při odkazech na francouzskou právní úpravu je používán pojem „generální ředitel“. Jedná se o ekvivalent českého statutárního ředitele. 24 Loi n°66-537 du 24 juillet 1966 sur les sociétés commerciales. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 9. 9. 2014]. 22

14

2) oddělený: správní rada s předsedou správní rady a samostatně stojící generální ředitel, kterému může asistovat jeden nebo více delegovaných ředitelů (directeur général délegué). Koncem 90. let 20. století se ve Francii začínala objevovat stále četnější kritika prakticky neomezené moci PDG, vyčítající některým z nich vytváření správních rad podle svých představ a prakticky tak vyloučení veškeré spolehlivé kontroly, jiným zase faktické ovládání společnosti díky využívání moci získané od akcionářů.25 Proti této autokratické moci a v duchu corporate governance, reagoval v roce 2001 NRE. Mimo jiné uložil správním radám akciových společnosti povinnost učinit volbu mezi rozdělením funkce předsedy správní rady a generálního ředitele anebo zachováním kumulace těchto funkcí v rukou jedné osoby. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma schématy je šíře působnosti předsedy správní rady a generálního ředitele. V prvním schématu je stěžejní osobou předseda správní rady. Je mu zákonem svěřena působnost jednat jménem společnosti navenek a fakticky řídit společnost. Na jeho návrh správní rada jmenuje jednoho či více generálních ředitelů, kteří mu v jeho funkci asistují. Generální ředitel nemá žádnou působnost ze zákona, pouze je na něj správní radou se souhlasem předsedy správní rady delegováno jednatelské oprávnění, jehož rozsah a délka jsou předem stanoveny.26 Bezesporu velkou výhodou tohoto schématu valná hromada, správní rada a PDG je třeba vidět v transparentním uspořádání, jelikož statutární orgán ze zákona je pouze jeden.27 Druhé schéma reflektuje novelu C.Com. z roku 2001, dle které již předsedovi správní rady nenáleží řízení celé společnosti, tedy ztratil velkou část své dosavadní působnosti. „Pouze“ reprezentuje správní radu, organizuje a řídí její činnost, dohlíží na řádné fungování orgánů společnosti a ujišťuje se, že členové

25

VALUET, J.-P., LIENHARD, A. a kol. Code des sociétés: commenté. 30 ed. Paris: Dalloz, 2013, s. 459. 26 RIPERT, G., ROBLOT, R. a kol. Traité de droit commercial. T. 1, Actes de commerce, baux commerciaux, propriété industrielle, concurrence, sociétés commerciales. 17 ed. Paris: Libraire générale de droit et de jurisprudence, 1998, s. 1251. 27 V anglicky mluvících zemích je tato osoba označována jako CEO - Chief Executive Officer.

15

správní rady jsou schopni plnit své úkoly.28 Naopak generální ředitel je pravý „chef d’entreprise“. Je mu ze zákona svěřena nejrozsáhlejší pravomoc jednat jménem společnosti za každých okolností s výjimkou těch, které zákon explicitně přiznává valné hromadě a správní radě.29 I po účinnosti NRE zůstala v systému řízení francouzských akciových společností jistá nejednoznačnost, protože předseda správní rady i generální ředitel jsou správní radou odvolatelní ad nutum, tedy okamžitě, bez předchozího oznámení a bez nutnosti uvést jakýkoli důvod.30 Tudíž je to stále naprosto závislý orgán. Funkce původních generálních ředitelů zůstala podstatě v nezměněné formě, pouze dostali přízvisko „delegovaní“ generální ředitelé. Asistují generálnímu řediteli a jednatelské oprávnění je na ně pouze přeneseno. Dílčím závěrem této podkapitoly je konstatování, že existují dva základní druhy monistické akciové společnosti. Koncentrovaný, kde předseda správní rady vykonává zároveň funkci statutárního ředitele a oddělený, kde tyto dvě funkce náleží dvěma různým osobám. Z výše uvedeného je zřejmé, že úprava monistického systému v ZOK ve značné míře přebírá prvky obou, jelikož dovoluje koncentrovat funkce statutárního ředitele a předsedy správní rady v rukou jediné osoby. Naopak zákonodárce ponechal stranou výslovnou úpravu delegovaných generálních ředitelů a odvolání ad nutum.

1.5 Vývoj úpravy monistického systému v České republice Monistický systém vnitřní struktury byl před účinností ZOK v českém právním řádu zakotven pouze pro SE a evropskou družstevní společnost. Jelikož je nyní možné zvolit si monistický model řízení akciové společnosti, část ZoSE, která upravovala monistický systém, byla k 1. 1. 2014 zrušena a evropským společnostem byla dána šestiměsíční lhůta na uvedení svých stanov do souladu se ZOK. V něm totiž zákonodárce namísto převzetí zavedeného

28

Čl. L225-51 C.Com. Čl. L225-56 al. 1 C.Com. 30 Zákon jim přesto vložil do rukou prostředky, jak žalovat společnost na náhradu škody a nemajetkové újmy za protiprávní odvolání. 29

16

modelu monistické struktury SE pro akciovou společnost (a zachování kontinuální právní úpravy) předložil speciální úpravu čítající osm ustanovení.31 Pro družstevní společnosti ZOK však zůstává pouze u jednoho modelu vnitřní struktury a to u klasického dualistického s představenstvem a kontrolní komisí. U monistických evropských družstevních společností se sídlem na území České republiky tedy nenastala obdobná situace jako u monistických SE se sídlem našem území, jež musely do šesti měsíců od účinnosti ZOK tomuto zákonu přizpůsobit své stanovy. Již v průběhu roku 2013, před nabytím účinnosti ZOK, byla odborná veřejnost v České republice toho názoru, že úprava monistického systému nebude prostá otazníků.32 Nyní, více než rok po nabytí účinnosti tohoto zákona, je zřejmé, že nezkušenost s tímto systémem řízení akciové společnosti spolu se snahou o přiblížení se evropským tendencím v souladu s potřebami praktického života33 vedla k zavedení nepříliš povedeného „transplantátu“34 zahraniční úpravy do českého právního řádu. Důvodová zpráva k ZOK sice deklaruje, že je v něm kladen velký důraz na regulaci corporate governance a jsou v něm reflektovány kodexy corporate governance,35 ale stačí letmý pohled na úpravu monistického systému a je zřejmé, že tohoto cíle nebylo dosaženo. Jako příklad lze uvést absence rozdělení členů správní rady na výkonné a nevýkonné, což je v současnosti jeden z hlavních požadavků, které nauka corporate governance na společnosti klade. Právě kvůli nedostatečné zákonné úpravě bude monistický

31

ČERNÁ, S. a kol. Co přinese zákon o obchodních korporacích kapitálovým obchodním společnostem, jejím společníkům a věřitelům? Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 4, s. 332. 32 Srov. DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 65 – 71. a DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 97 – 105 či ZACH, T. Monistický systém správy akciové společnosti. Praha, 2014. Studentská vědecká a odborná činnost. 33 HAVEL, B. a kol., 2012, op. cit., s. 160. 34 Dle koncepce právních transplantátů lze přebírání institutů cizích právních řádů připodobnit k transplantaci části těla. Je na konkrétním právním řádu, jak se s „vypůjčeným“ modelem vyrovná, zda ho odmítne či přijme. Více v HAVEL, B., 2010, op. cit, s. 34-37. 35 HAVEL, B. a kol., op. cit., 2012, s. 52.

17

systém struktury akciové společnosti v praxi minimálně ze začátku obtížně využitelný, jelikož je spojen s vysokou mírou právní nejistoty.36 Na druhou stranu, každá obdobně velká legislativní změna proniká do praxe postupně, což lze mimo jiné ilustrovat na příkladu zavedení dualistického modelu správy akciové společnosti ve Francii. Ten po dlouhá léta nezaznamenal větší úspěch (v roce 2002 byly pouhé 3 % všech francouzských akciových společností dualistických).37 A dokonce i některé, které byly založeny jako dualistické, během prvních deseti let své existence přestoupily zpět na systém tradiční, tedy monistický.38 Velké procento českých akciových společností je závislé na zahraničních investorech. Zavedení možnosti volby monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti může být pro ně výhodné, jelikož je bližší jejich tradicím, kultuře a zažitým hodnotám.39 V počátcích aplikace bude však třeba větší bdělosti při úpravě stanov společností, než bylo dosud možná zvykem.

36

Srov. DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013., roč. 5, č. 4, s. 105. 37 RIPERT, G., ROBLOT, R. Traité de droit commercial. T. 1. Vol. 2, Les sociétés commerciales. 18 ed. Paris: Libraire générale de droit et de jurisprudence, 2002, s. 401. 38 Statistika z 31. 12. 1977, která ukazuje, že téměř 12 % francouzských akciových společností původně založených jako dualistické, změnilo od roku 1967 svou strukturu na monistickou. Viz MERLE P. Droit Commercial: sociétés commerciales. 7 ed. Paris: Dalloz. 2000, s. 499. 39 DVOŘÁK, T. Corporate Governance ve střední Evropě. (přednáška) Praha: Univerzita Karlova, 30. 5. 2014.

18

2. Vymezení působnosti orgánů akciové společnosti v ustanovení § 456 zákona o obchodních korporacích Jak bylo již dříve uvedeno, úprava monistického systému v ZOK skýtá poměrně mnoho aplikačních i interpretačních problémů. Jinak tomu není ani u stěžejního ustanovení upravujícího působnost jednotlivých orgánů monistické akciové společnosti. Abych mohla dále v textu s tímto ustanovením pracovat, je nejdříve potřeba určit, na které orgány společnosti a jakým způsobem se toto ustanovení aplikuje. Ust. § 456 ZOK uvádí, že stanoví-li (cokoli) o představenstvu, rozumí se tím podle okolností statutární ředitel nebo jiný orgán společnosti s obdobnou působností a kde stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím dle okolností správní rada nebo předseda správní rady, popřípadě jiný orgán s obdobnou působností. Systematicky je toto ustanovení zařazeno na začátek zákonné úpravy monistického systému, což značí, že je z pohledu vymezení působnosti jednotlivých orgánů ustanovením nejdůležitějším. Využívá odkazu na jiná ustanovení ZOK, upravující působnost orgánů akciové společnosti fungující na systému dualistickém. To samo o sobě nijak problematické není a na první pohled se jedná o elegantní řešení, jak eliminovat zbytečné vypisování obsahově stejných ustanovení.40 Odkazující ustanovení využívá mnoho zákoníků, např. v této práci mnohokrát zmiňovaný C.Com. Ten uvádí, že pokud předseda správní rady vykonává ve společnosti i obchodní vedení, použijí se na něj ustanovení o působnosti generálního ředitele.41 Toto jednoduché a stručné ustanovení nevyvolává ve čtenáři žádnou nejistotu, na které orgány se má či nemá aplikovat, což je zajisté základní předpoklad pro zařazování odkazujících ustanovení do zákona vůbec. Textaci obou odstavců ust. § 456 ZOK však považuji za nejasnou a zavádějící, jelikož z povahy obou systémů vnitřní struktury akciové společnosti plyne, že působnosti orgánů monistické akciové společnosti a dualistické akciové 40

Např. ust. § 441 až 445 ZOK a § 451 až 455 ZOK, pojednávající o zákazu konkurence a ukončení funkce členů představenstva a dozorčí rady, by také jistě mohly být formulovány jako odkaz a nejsou. Je s podivem, že zákonodárce zvolil toto legislativně technické řešení u ustanovení, u kterých se to nehodí, spíše než u těch, u kterých by to bylo žádoucí. 41 Čl. L225-51-1 C.Com.

19

společnosti nejsou a ani nemohou být totožné. Použité legislativně technické řešení je tedy poněkud nevhodné, jelikož „pokládá rovnítko“ mezi orgány společnosti, mezi které položit nelze. Tím pádem bude nutno interpretovat toto ustanovení v závislosti na konkrétní situaci a použijí se ta ustanovení, které obsahově nejlépe odpovídají povaze a působnosti zákonných orgánů.42 Při určování, která to budou, je třeba kvalitativně vyššího úsudku, než je běžný soudný intelekt (tedy soudu řádného hospodáře) a zároveň je třeba postupovat tak, aby nedošlo k nevyváženosti mezi oběma systémy vnitřního řízení.43

2.1 K otázce aplikace ustanovení § 456 odst. 1 zákona o obchodních korporacích Bez jakýchkoli nesnází lze uvést, že ust. § 456 odst. 1 ZOK se vztahuje na statutárního ředitele. ZOK ovšem při odkazu na představenstvo dualistické akciové společnosti uvádí ještě jakýsi „orgán společnosti, který má obdobnou působnost“. Otázka, která se nabízí, je tedy ta, co nebo kdo může tento orgán být. Podle některých názorů44 takovým orgánem zřejmě není správní rada, jelikož nemá ze zákona jednatelské oprávnění.45 S tímto souhlasím, nicméně za obdobnou působnost by jistě mohlo být považováno obchodní vedení, které je svěřeno jak statutárnímu řediteli, tak správní radě, byť pouze v podobě základního zaměření. Tím je vymezení základních mantinelů pro výrobu či služby poskytované společností (např. jaký typ výroby rozvíjet či naopak utlumovat, které trhy zásobovat a jakým zbožím, jaký má být rámcový počet zaměstnanců, či jaká objemová kritéria výroby určitého výrobku mají být dodržována).46 Na

42

Např. bude jasné, že na osobu statutárního ředitele nelze ust. § 456 odst. 1 ZOK použít ve spojení s ust. § 440 ZOK, jež upravuje rozhodování představenstva jako kolektivního orgánu. 43 LASÁK, J., POKORNÁ J., ČÁP Z. a kol., op. cit., s. 2150-2151. 44 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 717. 45 Považuji za zajímavé na tomto místě zmínit, že v § 26 odst. 2 ZoSE, který byl účinností ZOK zrušen, byl správní radě svěřen stejný rozsah jednatelského oprávnění jako generálnímu řediteli a delegovaným generálním ředitelům. Existující monistické evropské společnosti tedy musely do 6 měsíců přizpůsobit své stanovy ZOK, otázkou zůstává, zda tak učinily a jaké, jestli vůbec nějaké následky mělo případné zanedbání této povinnosti následky. 46 BĚLOHLÁVEK A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 1938.

20

základě tohoto argumentu se tedy ust. § 456 odst. 1 ZOK na správní radu použije a část odborné veřejnosti také tento názor zastává.47 Nicméně pokud se k němu také přikloním, objeví se otázka, co v ZOK stanoveno o představenstvu se vztáhne na statutárního ředitele a co na správní radu (tedy kde je třeba hledat hranici), jelikož ust. § 460 odst. 2 ZOK, upravující tzv. zbytkovou působnost správní rady, svěřuje do její působnosti všechny věci týkající se společnosti, které zákon výslovně nesvěří valné hromadě. Ust. § 456 odst. 1 ZOK je tedy typickým příkladem nedokonalosti úpravy monistického systému v ZOK, který může jednoznačně vyřešit až judikatura. Mám za to, že podřazení správní rady pod výraz „jiný orgán společnosti“ je zbytečně matoucí, jelikož se pojmově jedná o stěžejní orgán monistické akciové společnosti. Tedy a contrario, pokud by zákonodárce ve formulaci tohoto ustanovení byl přesnější, zahrnul by do něj správní radu výslovně, čímž by zajisté předešel jakýmkoli nejasnostem ohledně aplikace tohoto ustanovení. Otázkou zůstává, kdo další může být tento orgán s obdobnou působností. Domnívám se, že jakýkoliv výkonný ředitel odlišný od statutárního ředitele (např. finanční či technický), kterému je stanovami svěřena určitá část obchodního vedení akciové společnosti, jenž Nejvyšší soud definuje jako „[…] řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech“.48 Obdobně a domnívám se, že přesněji, obchodní vedení definuje Nejvyšší správní soud jako „[…] průběžnou pravidelnou správu záležitostí společnosti a jejího podniku, tzn. rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních aj. otázkách běžného života“.49 Dále se může podle mého názoru jednat také o prokuristu, který má postavení obdobné statutárnímu orgánu. Prokura je upravena v ust. § 450n. ObčZ a valná hromada si může ve stanovách určit, že její udělení statutárním ředitelem podléhá schválení správní radou.50

47

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 67 - 68. 48 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003. 49 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 18. 3. 2005, sp. zn. 4 Afs 24/2003. 50 Udělování prokury v akciové společnosti není v ZOK upraveno, nicméně se domnívám, že tato konstrukce se jeví jako vhodná.

21

Jako dílčí závěr lze uvést, že ust. § 456 odst. 1 ZOK se kromě statutárního ředitele může vztahovat i na ostatní ředitele společnosti, jako jsou např. technický, obchodní, finanční či personální ředitel, a na prokuristu. Správní rada naopak do působnosti tohoto ustanovení pravděpodobně nepatří.

2.2 K otázce aplikace ustanovení § 456 odst. 2 zákona o obchodních korporacích Stejně jako výše uvedené ust. § 456 odst. 1 ZOK, obdobný aplikační problém skýtá i formulace druhého odstavce tohoto ustanovení. S jistotou lze uvést, že se aplikuje na správní radu a předsedu správní rady. Zákonodárce však do ustanovení opět zahrnul „jiný orgán s obdobnou kontrolní působností“. Dle ust. § 44 odst. 2 ZOK je kontrolním orgánem obchodní korporace dozorčí rada,51 kontrolní komise nebo jiný obdobný orgán. Ve spojení s ust. § 456 odst. 2 ZOK je v konkrétní monistické akciové společnosti podle okolností kontrolním orgánem buď správní rada, předseda správní rady nebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností. Již samotná textace potenciálně zakládá poměrně zásadní kompetenční konflikt přímo uvnitř správní rady mezi ní a jejím předsedou. Obdobně jako u předchozího odstavce je tedy třeba hledat hranici, kde končí kontrolní působnost správní rady a začíná kontrolní působnost předsedy správní rady. V ust. § 460 odst. 1 ZOK je uvedeno, že správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Z uvedeného ustanovení ovšem není zcela jasné, zda správní rada dohlíží pouze na řádný výkon základního zaměření obchodního vedení nebo na řádný výkon obchodního vedení jako celku.52 Pokud bych se přiklonila k první variantě a doplnila ji ust. § 462 odst. 1 ZOK, které o předsedovi správní rady stanoví, že dohlíží na výkon funkce správní radě podřízených orgánů (což statutární ředitel jistě je, už z důvodu, že ho správní

51

Podle Bělohlávka je správní rada věcně nejblíže dozorčí radě. Viz BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol., op. cit., s. 1931.

22

rada jmenuje a schvaluje jeho smlouvu o výkonu funkce),53 je možné předložit poměrně přehledné rozložení kontroly obchodního vedení. Správní rada kontroluje pouze řádný výkon jeho základního zaměření, který sama určila, tedy plnění dlouhodobějších cílů a udržování strategického směru. Předseda správní rady kontroluje řádný výkon obchodního vedení na krátkodobější bázi, tedy např. záležitosti týkající se provozu podniku, přijímání a propouštění zaměstnanců, rozhodování o objednávkách, zásobování, prodej zboží apod., o čemž rozhoduje statutární ředitel. Jedná se však pouze o teoretický model a v praxi může a nemusí fungovat. Proto bude zajisté žádoucí upravit rozsah kontrolních pravomocí obou orgánů ve stanovách společnosti. „Jiným orgánem s obdobnou kontrolní působností“ bude nutno rozumět takový kontrolní orgán, který si společnost zřídí stanovami nad rámec zákonné úpravy v ZOK. Může se jednat například o technického ředitele, který má na starost kvalitu výrobků, tzv. ředitele kvality či výrobního ředitele. Co

se

týká

negativního

vymezení

tohoto

kontrolního

orgánu,

pravděpodobně jím není výbor pro audit, přestože ten také vykonává určitou kontrolní působnost. Výbor pro audit, ačkoli se jedná dle ust. § 44 odst. 1 AudtZ o samostatný orgán společnosti, je totiž orgán, který může být ve stanovených případech zřízen jak v monistické, tak v dualistické společnosti. Z toho vyplývá, že stanoví-li tedy ZOK v rámci dualistického systému o dozorčí radě, zásadně tím nemíří na úpravu výboru pro audit, ledaže by v konkrétním případě vyplývalo ze zákona jinak.54 Odkazu v ust. § 456 odst. 2 ZOK na něj tedy nelze použít. Lze shrnout, že ustanovení § 456 odst. 2 ZOK lze kromě správní rady společnosti a jejího předsedy použít pouze na fakultativní kontrolní orgán, jenž si společnost sama zřídí, například výrobního ředitele či ředitele kvality. Výbor pro audit nelze pod toto ustanovení podřadit, a tudíž na něj nelze aplikovat úprava dozorčí rady v kontextu dualistického systému vnitřní struktury společnosti.

53

Ust. § 463 odst. 1 ZOK. DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 67. 54

23

2.3 Kdo svolává valnou hromadu Bezesporu jednou z nejdůležitějších pravomocí orgánů akciové společnosti je možnost svolat valnou hromadu k projednávání zásadních kroků a změn v průběhu existence společnosti. Avšak ani ohledně toho, zda má tuto pravomoc správní rada či statutární ředitel, nehovoří ZOK jasně. Dle ObchZ bylo primárně na představenstvu, resp. jeho členu, aby svolalo valnou hromadu, nicméně, vyžadovaly-li to zájmy společnosti, svolat ji mohla i dozorčí rada. ZOK v části věnující se dualistickému systému tento koncept v podstatě přebírá v ust. §§ 402, 403 a 404 ZOK. V druhém ze zmíněných ustanovení ZOK navíc výslovně stanoví, že dozorčí rada svolává valnou hromadu i tehdy, kdy společnost nemá zvolené představenstvo nebo představenstvo neplní dlouhodobě své povinnosti. Což jsou de facto také situace, kdy zájmy společnosti vyžadují svolání valné hromady. Tato ustanovení zároveň zřetelně obsahují hierarchii orgánů majících svolávací pravomoc, která je: představenstvo, člen představenstva, dozorčí rada, člen dozorčí rady. Existence těchto čtyř stupňů poměrně spolehlivě zajišťuje, že valná hromada skutečně bude v případě potřeby svolána. V monistické akciové společnosti je situace odlišná, už jen kvůli skutečnosti, že nejsou oba dva orgány, které v případě svolávání valné hromady připadají v úvahu, kolektivního charakteru. Tudíž nelze využít obdobné posloupnosti, jako u systému dualistického. Lze nalézt argumenty, které hovoří jak ve prospěch statutárního ředitele, tak ve prospěch správní rady, jakožto orgánu mající svolávací pravomoc. Dle mého názoru mohou tyto orgány ohledně svolávání valné hromady poměrně pohodlně koexistovat. Dle ust. § 456 odst. 1 ZOK ve spojení s ust. § 402 odst. 1 ZOK primárně a za standardních okolností svolává valnou hromadu statutární ředitel a také se jejího jednání účastní.55 Analogicky pak dle ust. § 456 odst. 2 ZOK ve spojení s ust. § 404 ZOK svolá valnou hromadu správní rada, příp. její člen, pokud statutární ředitel tak neučiní

55

Jelikož si statutární ředitel může vyžádat od valné hromady pokyny, je logické, aby také disponoval pravomocí valnou hromadu svolat za účelem vyžádání si těchto pokynů. Obdobně také DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 100.

24

a vyžadují to zájmy společnosti. S ohledem na převážně dispozitivní povahu daných ustanovení lze pravděpodobně ve stanovách určit, že valnou hromadu svolává pouze správní rada a statutárního ředitele tak vyloučit.56 V tomto případě ale bude vhodné v nich zakotvit právo statutárního ředitele se jednání valné hromady účastnit a právo obdržet slovo, kdykoli o něj požádá.57 Francouzský C.Com. dokonce pravomoc generálního ředitele svolat valnou hromadu vůbec nestanoví a staví na první místo jako orgán, který svolává valnou hromadu, správní radu.58 Dílčím závěrem druhé kapitoly může být konstatování, že stanoví-li ust. § 456 odst. 1 ZOK o představenstvu, kromě statutárního ředitele může mířit i na jiného ředitele společnosti, kterému náleží část obchodního vedení, jako je např. technický, finanční, obchodní či personální ředitel. Rovněž se toto ustanovení použije i na postavení prokuristy. Nepoužije se naopak na postavení správní rady. Dále, stanoví-li cokoli o dozorčí radě ust. § 456 ZOK odst. 2 ZOK, může tímto rozumět kromě správní rady a předsedy správní rady ještě dalšího ředitele, jenž vykonává určitou kontrolní působnost ve společnosti, jako je ředitel kvality či výrobní ředitel. Výbor pro audit je specifickým orgánem společnosti, na jehož postavení se toto ustanovení nepoužije. Valnou hromadu svolává v první řadě statutární ředitel. Pokud ji nesvolá a vyžadují to zájmy společnosti, může ji místo něj svolat správní rada. Selže-li i správní rada, valnou hromadu může rovněž svolat kterýkoli její člen.

56

ZOK sám neobsahuje žádné pravidlo pro určení kogentnosti svých ustanovení. Proto bude třeba využít vodítka v ust. § 1 odst. 2 ObčZ a testu kogentnosti. Více v MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 7, s. 253-260. 57 Viz čl. 11.3 a 13.8 stanov Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s. Viz Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. Sbírka listin [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2014 [cit. 1. 10. 2014]. 58 Čl. L225-103 C.Com.

25

3. Správní rada Jak již bylo řečeno, správní rada představuje stěžejní orgán správy monistické akciové společnosti, ačkoli její úprava v ZOK je, ostatně jako úprava všech orgánů monistického systému, v jistých ohledech poměrně nejasná. V této kapitole bude využito poznatků z předcházejících kapitol a budou rozebrány jednotlivé vybrané problémy, které s sebou úprava správní rady v ZOK nese. S jistotou lze říci, že správní rada akciové společnosti není jejím statutárním orgánem, což vyplývá z ust. § 463 odst. 1 ZOK. Není ani jejím nejvyšším orgánem, kterým je stejně jako v dualistickém systému valná hromada, resp. jediný akcionář.59 Dále lze konstatovat, že správní rada je jednak orgán kontrolní díky odkazu v ust. § 456 odst. 2 ZOK na dozorčí radu a jednak orgán, kterému, alespoň z části, přísluší obchodní vedení.60 Ohledně toho, zda patří do obchodního vedení i vedení účetnictví společnosti, panovaly v minulosti rozdílné názory, jelikož dikce ust. § 192 odst. 1 ObchZ nebyla úplně jednoznačná.61 Uvedené ustanovení svěřovalo vedení účetnictví představenstvu, tato konstrukce je zachována i nadále, konkrétně v ust. § 435 odst. 4 ZOK. Ve spojení s ust. § 456 odst. 1 by tedy v monistickém systému tato působnost náležela statutárnímu řediteli, v prospěch čehož by hovořil i názor, že vedení účetnictví je částí obchodního vedení, ergo náleží orgánu, jenž obchodní vedení vykonává. Podle mého názoru lze však systematickým výkladem ZOK dojít k závěru, že zákonodárce nezařazuje vedení účetnictví pod pojem obchodní vedení. Jinak by ust. § 435 odst. 4 ZOK neobsahovalo zmínku o vedení účetnictví odděleně od ust. § 435 odst. 2 ZOK, jež hovoří o obchodním vedení. Jeli tedy vedení účetnictví odlišnou působností od obchodního vedení, může jej vykonávat správní rada. Tento názor lze podpořit rovněž aplikací zbytkové působnosti správní rady a faktem, že ust. § 463 odst. 4 ZOK svěřuje statutárnímu

59

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 67. 60 Ust. § 460 ZOK. 61 Dle J. Dědiče vedení účetnictví nepatří do obchodního vedení, dle S. Černé naopak ano. Viz v DĚDIČ J. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Praha: Polygon, 2002 s. 2384 a ČERNÁ, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006 s. 234.

26

řediteli pouze obchodní vedení a nikoli i zajištění řádného účetnictví akciové společnosti.62 Lze uzavřít, že správní rada akciové společností není jejím nejvyšším orgánem, ani orgánem statutárním. Náleží jí však vedení účetnictví, nehledě na to, zda se jedná o součást obchodního vedení či nikoli.

3.1 Počet členů správní rady Počet členů správní rady je jedním z důležitých faktorů v řízení monistické akciové společnosti. Určuje se zejména s ohledem na potřeby a ekonomické možnosti konkrétní společnosti. Ve velkých společnostech je obvykle žádoucí, aby správní radu tvořil vyšší počet členů s ohledem na obecné principy corporate governance, jako je např. diverzifikace názorů uvnitř společnosti na její řízení a následný výběr správné strategie. V menších společnostech bude naopak při určování velikosti správní rady hrát velkou roli finanční situace společnosti. V této podkapitole je tedy analyzována úprava počtu členů správní rady akciové společnosti v ZOK a její vliv na správu společnosti. Tradičně se jedná o kolektivní orgán. Například ve francouzské akciové společnosti se musí počet členů správní rady63 pohybovat mezi třemi a osmnácti.64 Výjimka je povolena pouze pro případ fúze více akciových společností, v tom případě může počet členů správní rady dosáhnout čísla 24, ovšem pouze po dobu tří let od okamžiku fúze.65 Od tří do osmnácti se také může pohybovat počet členů správní rady SE, jak je upraveno v ust. § 26 NoSE, které jako jediné v části upravující monistický systém „zbylo“ po nabytí účinnosti ZOK. ZOK neuvádí minimální ani maximální počet členů správní rady, pouze ust. § 457 ZOK stanoví, že pokud není ve stanovách určeno jinak, má správní rada 3 členy. Vzor této úpravy je třeba hledat ve švýcarském obchodním zákoníku,

62

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 97. 63 Pro představu lze uvést, že v roce 2010 byl průměrný počet členů správní rady francouzských akciových společností 13,9. Viz MERLE P., 2010, op. cit., s. 438. 64 Čl. L225-17 C.Com. 65 Čl. L225-95 C.Com.

27

který také tak nestanoví, dokonce ani subsidiárně.66 Pokud si tedy takto společnost upraví ve stanovách, zákon nevylučuje, aby měla její správní rada pouze jediného člena, což je především z hlediska úspory nákladů atraktivní pro nově vznikající či malé společnosti, nebo pro takové, kde by si majoritní akcionář prosadil svoji vůli tak či tak, a proto je větší počet členů správní rady v podstatě zbytečný.67 Vložení všech pravomocí správní rady do rukou jediné osoby je ovšem pro akcionáře značně riskantní. Jedna z hlavních nevýhod správní rady vůbec, a to nedostatek nezávislé kontroly, se v tomto případě ještě více projevuje. Není možné, aby jediný člen správní rady kontroloval „sám sebe“. Vzniká tak prostor pro možné zneužívání funkce a oportunismus ze strany takového člena správní rady. V případě, že akciová společnost skutečně zvolí možnost jednočlenné správní rady, lze jen doporučit pečlivý výběr této osoby. V malých společnostech je tento úkol o to jednodušší, že orgány tvoří často členové jedné rodiny, kteří se znají, a tedy si navzájem důvěřují. Na tomto místě je třeba zmínit, že i zákonná úprava počtu představenstva a členů dozorčí doznala změny. Dle ust. § 439 odst. 1 ZOK a § 448 odst. 1 ZOK nic nebrání tomu, aby představenstvo a dozorčí rada byly jednočlenné.68 Při splnění zákonných podmínek lze tedy uvažovat monistickou akciovou společnost s valnou hromadou a jedním členem správní rady (jíž by byl fakticky i předsedou) a statutárním ředitelem v jedné osobě, proti dualistické akciové společnosti s valnou hromadou a jedním členem představenstva a jedním členem dozorčí rady. Hlavním a patrně i jediným rozdílem je zákonná neslučitelnost funkcí v dualistickém systému, vyjádřená v ust. § 448 odst. 5 ZOK, která zakazuje, aby funkci člena dozorčí rady a člena představenstva vykonávala jedna a tatáž osoba. Při uvážení takové „minimalistické“ akciové společnosti se v podstatě vytrácí jedna z hlavních výhod monistického systému, jelikož vnitřní struktura dualistické akciové společnosti se od monistické může lišit pouze v jediném člověku.

66

Čl. 707 švýcarského obchodního zákoníku. Viz. Code des obligations. In: Admin.ch - Les autorités fédérales de la Confédération suisse [cit. 15. 3. 2015]. Překlad dle autorky. 67 BĚLOHLÁVEK A. J. a kol., op. cit., s. 1932. 68 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 699 a 709.

28

Byť jednočlenná, správní rada má stále zákonem stanovené kontrolní povinnosti, které musí vykonávat a pro akcionáře je právě kontrolní prvek stěžejní k ujištění, že s prostředky jimi vloženými do společnosti je řádně nakládáno. V praxi bude ovšem pravděpodobně častější, zejména u společností s vyšším počtem akcionářů, kteří si budou chtít prosadit své kandidáty, že správní rada bude vícečlenná a bude odrážet akcionářskou strukturu.69 Větší správní rady jsou však více náchylné ke komunikačním problémům, které negativně ovlivňují corporate governance. Vedou ke snížení variability výkonu, protože je těžší dosáhnout shody ohledně drastických změn ve strategii společnosti.70 Úprava počtu členů správní rady akciové společnosti je v ZOK řešena maximálně dispozitivně a neobsahuje žádnou limitaci. Je tedy možné, aby existovala akciová společnost s jednočlennou správní radou, či dokonce jednočlenná akciová společnost, ve které bude úlohu všech orgánů vykonávat jedna osoba. Od dualistické struktury tedy v tomto ohledu dělí monistickou strukturu jen to, že v akciové společnosti s dualistickým systémem struktury nesmí plnit funkci představenstva a dozorčí rady jedna a tatáž osoba. Je ponecháno na plné úvaze společnostem, kolik osob do správní rady zvolí, avšak musí počítat s riziky příliš malých, či naopak velkých správních rad. Lze jen doporučit, aby byl počet členů správní rady vždy lichý.

3.2 Pokyny statutárnímu řediteli Jako exekutivní orgán, statutární ředitel musí jednat ve shodě s ostatními orgány společnosti. Aby toho bylo dosaženo, statutární ředitel jedná podle jistých pokynů. Proto je potřeba určit, zda mu tyto pokyny může správní rada udělit, zda si je může naopak sám vyžádat a zda se jimi poté musí řídit. Statutární ředitel má působnost jednak navenek společnosti při jednání s třetími osobami a jednak dovnitř v oblasti obchodního vedení, které mu dle ust. § 463 odst. 4 ZOK náleží. Taxativní výčet činností spadajících do obchodního

69

BĚLOHLÁVEK A. J. a kol., op. cit., s. 1932. CHENG, S. Board Size and the Variability of Corporate Performance. Journal of Financial Economics [online]. 2008, č. 87, s. 160. [cit. 1. 12. 2014]. 70

29

vedení neexistuje, nicméně, soudy se v minulosti vymezení tohoto pojmu při svém rozhodování věnovaly, a jelikož se při přechodu na novou úpravu v této oblasti nic nezměnilo, je judikatura stále plně použitelná.71 Dle ust. § 456 odst. 1 ZOK ve spojení s ust. § 435 odst. 3 ZOK nikdo nesmí udělovat pokyny statutárnímu řediteli týkající se obchodního vedení.72 Výjimku tvoří situace, kdy sám statutární ředitel o takové pokyny valnou hromadu (jediného akcionáře) požádá, jak je uvedeno v ust. § 51 odst. 2 ZOK,73 který současně stanoví, že statutární ředitel se tímto nezbavuje povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Lze spatřit jistou nelogičnost v tom, že statutární ředitel si nemůže vyžádat pokyny k obchodnímu vedení od správní rady74 jakožto orgánu, který určuje jeho základní zaměření, ne-li se na něm přímo podílí. Tento názor lze podpořit i argumentem, že správní rada je orgán, který je svou povahou blíže statutárnímu řediteli a o záležitostech obchodního vedení společnosti má větší přehled než valná hromada,75 v důsledku čehož mezi ředitelem a správní radou nedochází k tak výrazné informační asymetrii. Z důvodů výše uvedených a z hlediska efektivnosti řízení společnosti se domnívám, že ve smyslu ust. § 459 odst. 3 ZOK může statutární ředitel požádat předsedu správní rady o její svolání, či ji sám svolat, i za účelem udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení. Statutární ředitel je jako statutární orgán společnosti za výkon své funkce odpovědný. Jako měřítko slouží péče řádného hospodáře. Na rozdíl od ObchZ, ObčZ obsahuje definici péče řádného hospodáře. V souladu s ní jedná ten orgán společnosti, který svou funkci vykonává s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečivostí. Pokud statutární ředitel ví již při převzetí funkce, nebo se

71

Do obchodního vedení patří např. optimální způsob řízení společnosti, zásobování, odbyt, zavádění marketingu, reklama, řízení zaměstnanců, rozhodnutí o postupu při vymáhání pohledávek, řešení závazků společnosti, atd. Viz VRAJÍK, M. Kudy vedou hranice obchodního vedení. [online]. 2012, s. 27 [cit. 1. 4. 2015]. 72 Nic však nebrání tomu, aby valná hromada či správní rada udělovala statutárnímu řediteli pokyny, jež se netýkají obchodního vedení. 73 Ust. § 435 odst. 3 ZOK chybně odkazuje na ust. § 51 odst. 1 ZOK, nicméně logickým výkladem lze tento nedostatek poměrně jednoduše překlenout. 74 Nejedná se totiž o nejvyšší orgán společnosti dle ust. § 51 odst. 2 ZOK. 75 Která, pokud není ve stanovách uvedeno jinak, může být svolávána i pouze jednou za účetní období.

30

dozví kdykoli v průběhu jejího vykonávání, že není schopen řádně vykonávat tyto své fiduciární povinnosti a neoznámí to, jedná nedbale.76 ZOK dále konkretizuje uvedené ustanovení v ust. § 51 odst. 1, jež bývá nazváno jako pravidlo podnikatelského úsudku. Dále je v ust. § 52 odst. 2 ZOK uvedena objektivní povaha odpovědnosti, stejně tak jako obrácení důkazního břemene v případném soudním řízení. Je bez pochyb, že statutární ředitel nebude nikdy vázán pokynem valné hromady či správní rady, který je v rozporu se zákonem. O takový pokyn neměl ani nikdy požádat.77 Sice takovou žádostí svou fiduciární povinnost porušil, nicméně společnosti nevznikla škoda. Obdobně také, pokud například požádá o pokyn uzavřít určitou smlouvu a správní rada mu uloží povinnost uzavřít smlouvu jinou, rovněž tímto pokynem nebude vázán, jelikož se de facto jedná pouze o doporučení. Pokud by se přesto tímto pokynem řídil a společnosti by vznikla újma, byl by za ni plně odpovědný. Správní rada tedy statutárnímu řediteli nemůže udělit pokyn týkající se obchodního vedení. Pokud mu takový pokyn udělí, záleží na statutárním řediteli, zda se jím bude řídit či nikoli. Statutární ředitel si může vyžádat pokyn v oblasti obchodního vedení jak od valné hromady, tak od správní rady.

3.3 Působnost správní rady v oblasti obchodního vedení Jeden ze zásadních otazníků kolem působnosti správní rady v ZOK se týká šíře její působnosti, tedy zda jí náleží obchodní vedení jako celek, či pouze jeho část. Dle ust. § 460 odst. 1 ZOK správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon.78 V praxi bude však pravděpodobně často obtížné rozhodnout, zda rozhodování o určité věci ještě patří do základního zaměření obchodního vedení, či nikoli. Stěžejní je přitom otázka, která se nabízí, a to, náleží-li správní radě obchodní vedení v celé jeho šíři. Existují názory, které tvrdí, že tomu tak je, a to

76

Ust. § 159 odst. 1 ZOK. ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol, op. cit., s. 138. 78 Co lze podřadit pod pojem základní zaměření obchodního vedení je uvedeno v podkapitole 2.1. 77

31

především na základě ust. § 460 odst. 2 ZOK, který svěřuje do působnosti správní rady jakoukoliv věc týkající se společnosti, ledaže ze zákona náleží valné hromadě.79 Toto řešení v podstatě odbourává problém, který by nastal, kdyby správní rada rozhodla o věci, která již do základního zaměření obchodního vedení nenáleží a zda by se jednalo o zdánlivé rozhodnutí dle ust. § 235 ObčZ ve spojení s ust. § 45 odst. 1 ZOK. Zbytková působnost však neposkytuje správní radě naprosto „univerzální“ působnost Správní rada představuje ve společnosti strategický orgán, který určuje dlouhodobé cíle a prostředky, kterými se jich dosáhne. Není možné, aby se scházela pokaždé, když je potřeba vyřešit záležitosti každodenního provozu společnosti, jež mnohdy vyžadují rychlé jednání. Pokud by na základě zbytkové působnosti „odebrala“ statutárnímu řediteli obchodní vedení, ztrácela by jeho funkce prakticky smysl. ZOK mlčí o tom, jak často by se měla správní rada scházet, pouze v ust. § 459 odst. 1 ZOK stanoví, že v případě, že není svolána po dobu delší než dva měsíce, může předsedu o její svolání požádat jedna třetina jejích členů. Z uvedeného lze dovodit, že minimálně každé dva měsíce by měl předseda správní radu svolat, což je i tak poměrně dlouhý interval, pokud uvážím, že by měla rozhodovat o otázkách běžného denního řízení společnosti. Na základě závěru z předchozí kapitoly však může za účelem vyžádání si pokynu v rámci obchodního vedení iniciovat svolání správní rady i statutární ředitel tím, že o to požádá předsedu správní rady či ji sám svolá (pokud ji předseda nesvolá bez zbytečného odkladu).80 Správní rada tedy de facto na takovém jednání bude opravdu rozhodovat o věcech spadajících do obchodního vedení a za tímto účelem bude moci být svolána poměrně rychle. Dílčím závěrem této podkapitoly je tvrzení, že ačkoli zbytková působnost správní radě dovoluje si do své působnosti vztáhnout jakoukoli věc týkající se

79

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 67. 80 Vágně určená lhůta „bez zbytečného odkladu“ vyvolává často nejasnosti. V minulosti bylo však mnohokrát judikováno, že je nutno posuzovat délku této lhůty v závislosti na okolnostech konkrétního případu. Tedy např. pokud statutární ředitel požádá předsedu správní rady, aby svolal jednání, na kterém se bude rozhodovat o záležitosti, již je nutno vyřešit do týdne, bude pravděpodobně nutné svolat správní radu v rámci příštích několika dní.

32

společnosti, primárně jí veškeré obchodní vedení společnosti nenáleží. Pouze jako strategický orgán určuje jeho základní zaměření, kterým se pak při výkonu své funkce řídí statutární ředitel. Pokud je však správní rada svolána statutárním ředitelem za účelem žádosti o pokyn v oblasti obchodního vedení, lze tvrdit, že správní rada o obchodním vedení rozhoduje.

3.4 Přenos obchodního vedení na správní radu Pokud vycházím z předchozích závěrů, že ZOK správní radě nesvěřuje obchodní vedení, vyvstává otázka, zda je možné na ní toto obchodní vedení přenést. Obchodní vedení akciové společnosti přísluší dle ust. § 463 odst. 4 ZOK statutárnímu řediteli. Základní zaměření tohoto obchodního vedení určuje dle ust. § 460 odst. 1 ZOK správní rada, která rovněž dohlíží na jeho řádný výkon. Mezi odbornou veřejností se objevil názor, že ZOK umožňuje ve stanovách upravit přenos obchodního vedení na správní radu,81 v důsledku čehož by se eliminoval kompetenční konflikt mezi správní radou a statutárním ředitelem.82 Dle tohoto názoru působí ust. § 460 odst. 2 ZOK, zakládající zbytkovou působnost pro správní radu, dispozitivnost ust. § 463 odst. 2 ZOK, svěřující obchodní vedení statutárnímu řediteli. Ve spojení s ust. § 156 odst. 2 ObčZ, který dovoluje rozdělit působnost (tedy v tomto případě obchodní vedení) v rámci kolektivního orgánu lze dle jeho názoru ve stanovách úplně odebrat obchodní vedení statutárnímu řediteli ve prospěch správní rady a ponechat mu pouze jednatelské oprávnění s tím, že navenek společnosti se nic nezmění a třetí osoby tedy budou chráněny naprosto stejně. Shledávám tento názor přinejmenším diskutabilní. Mohu souhlasit s tím, že v rámci správní rady jako kolektivního orgánu si mohou členové vytvořit výbory podle oborů a rozhodovat tak o určitých záležitostech samostatně. Avšak statutární ředitel a správní rada jsou dva naprosto odlišné orgány, na které ust.

81

HAVEL, B. A ještě k tzv. absolutoriu a také k přenosu obchodního vedení na správní radu. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 6, s. 171. 82 Samozřejmě při spojení funkcí správní rady a statutárního ředitele v jedné osobě, kompetenční problém vůbec nevzniká a není třeba přenos obchodního vedení vůbec řešit.

33

§ 156 odst. 2 ObčZ jistě nemíří. Přestože je mi známa značná dispozitivní povaha ZOK, ust. § 463 odst. 4 ZOK je svou povahou spíše kogentní83 a nelze jej stanovami modifikovat či eliminovat. Domnívám se, že se navíc jedná o lex specialis k ust. § 460 odst. 2 ZOK výslovně přiznávajícímu statutárnímu ředitel obchodní vedení, kdežto uvedené ustanovení je, jak již napovídá název, „zbytkové“, tedy doplňující. Dílčím závěrem této podkapitoly je konstatování, že na správní radu nelze pravomoc vykonávat celé obchodní vedení společnosti ve stanovách přenést.

3.5 Kontrolní působnost správní rady Jak bylo výše uvedeno, správní rada je nejen orgánem strategickým, jelikož mu přísluší určování základního zaměření obchodní vedení, ale i orgán s působností kontrolní. Jelikož ZOK v části upravující správní radu její kontrolní pravomoci neuvádí, bude nutné je určit. Za účelem zajištění efektivní kontroly je důležitá také role nevýkonných členů správní rady, o nichž se ZOK rovněž nezmiňuje. Nejen že správní rada absorbuje působnost dozorčí rady, ale má další, mnohem širší pravomoci, které ZOK vtělil do ustanovení obsahující zbytkovou rozhodovací působnost správní rady. Ohledně toho, na co a na koho může správní rady dohlížet, lze tedy poznamenat, že má v podstatě volné pole působnosti a může rozhodnout o čemkoli, co uzná za vhodné84 a ostatní orgány společnosti musí spolupracovat.85 Mezi stěžejní kontrolní pravomoci správní rady patří: přezkoumávání řádného vedení účetních zápisů86 přezkoumávání řádné, mimořádné a konsolidované, příp. mezitímní účetní závěrky a návrhu na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty87 dohled nad výkonem působnosti statutárního ředitele88 a činností společnosti89

83

MELZER, F., op. cit., s. 259. Samozřejmě s výhradou rozhodnutí, která může činit pouze valná hromada jako nejvyšší orgán akciové společnosti. 85 LASÁK, J., POKORNÁ J., ČÁP, Z. a kol., op. cit., s. 2170. 86 Ust. § 447 odst. 1 ZOK ve spojení s ust. § 456 odst. 2 ZOK. 87 Ust. § 447 odst. 3 ZOK ve spojení s ust. § 456 odst. 2 ZOK. 84

34

oprávnění pozastavit výkon funkce statutárního ředitele na základě jeho oznámení o existenci střetu zájmu (sdílená pravomoc s valnou hromadou)90 oprávnění zakázat statutárnímu řediteli uzavření smlouvy nevýhodné pro společnost (sdílená pravomoc s valnou hromadou)91 Jelikož ZOK neobsahuje bližší úpravu vnitřního uspořádání správní rady vzhledem k postavení jejích jednotlivých členů z hlediska rozdělení na výkonné a nevýkonné, bude na konkrétní společnosti, jestli si takové rozdělení ve stanovách vytvoří, či ne. Bez odlišné úpravy se budou na rozhodování totiž podílet všichni členové správní rady, což může, obzvláště ve správních radách s větším počtem členů, způsobovat menší flexibilitu v rozhodování. Účast nevýkonných členů ve správní radě zajistí také nezávislou kontrolu jak uvnitř správní rady, tak uvnitř celé společnosti. V souvislosti s výkonem této funkce jsou na nevýkonné členy správní rady rovněž kladeny větší požadavky na odbornost a tedy potenciálně i vyšší kvalitu péče.92 Stejně tak jako ZOK, francouzský C.Com. neobsahuje zmínku o úloze výkonných či nevýkonných, příp. závislých či nezávislých členů93 správní rady. Nicméně i tento zákoník byl v minulých letech v oblasti corporate governance významně novelizován.94 K 1. 1. 2009 byla v článku L. 225-25 C.Com. zrušena povinnost pro členy správní rady být zároveň vlastníky určitého počtu akcií společnosti určeného ve stanovách. Došlo tak k výrazné změně směřující k nezávislosti členů správní rady, jelikož v souladu s touto novelou mohou již zasedat ve správní radě i nezávislí členové. Kodex corporate governance

88

Ve vztahu ke kontrole činnosti statutárního ředitele existuje konflikt mezi kontrolní působnosti správní rady a předsedou správní rady. 89 Ust. § 446 odst. 1 ZOK ve spojení s § 456 odst. 2 ZOK a ust. § 460 odst. 1 ZOK. 90 Ust. § 54 odst. 1 a 4 ZOK. 91 Ust. § 56 odst. 2 ZOK. 92 Dle § 159 odst. 1 ObčZ „[k]do přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“ 93 Nevýkonný člen správní rady nemusí být nutně také nezávislý. Nezávislý člen správní rady nemá žádné jiné vazby ke společnosti kromě své funkce, tedy nevlastní akcie, není zaměstnanec, atd., což může být jak pro výkon jeho funkce jak výhodné tak limitující. 94 Loi n° 2008-776 du 4 août 2008 de modernisation de l'économie. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 9. 9. 2014].

35

kótovaných společností Francouzské asociace soukromých společností to dokonce vyžaduje.95 Skutečnost, že francouzská právní úprava klade velký důraz na účast odborníků na řízení společnosti, je také patrná na možnosti96 zřídit specializovaný výbor pro řízení.97, jenž asistuje generálnímu řediteli v otázkách týkajících se každodenní exekutivy. Členství v tomto výboru je striktně odděleno od členství ve správní radě, což má za následek, že správní rady francouzských akciových společností jsou na rozdíl od správních rad britských společností téměř bez výjimky složeny pouze z nevýkonných členů.98 Správní radě akciové společnosti náleží mnohé kontrolní pravomoci v oblasti účetnictví společnosti, dohledu nad činností statutárního ředitele či nad uzavíranými smlouvami. Ačkoli se ZOK nezmiňuje o dělení na výkonné a nevýkonné členy, domnívám se, že akciová společnost může ve stanovách takovou úpravu zavést a zvýšit tak kvalitu kontroly společnosti.

3.6 Konflikt působností správní rady a statutárního ředitele Dle ust. § 460 odst. 2 ZOK patří do působnosti správní rady jakákoliv věc týkající se společnosti, ledaže ji zákon svěřuje do působnosti valné hromady. Tato zbytková působnost správní rady, způsobuje uvnitř společnosti konflikt působností správní rady a statutárního ředitele. Tato podkapitola zbytkovou působnost správní rady analyzuje a nabízí řešení, jak se s ní ve stanovách společnosti vypořádat. Co se týká potenciálního konfliktu působností správní rady a valné hromady, ZOK jednoznačně přiznává silnější pozici valné hromadě. Valná hromada je totiž nejvyšším orgánem společnosti, tudíž její pravomoci v ust. § 421

95

Code de gouvernment d’entreprise des sociététés cotées [online]. Association française des entreprises privées, 2013, s. 7 [cit. 1. 4. 2015]. 96 Na rozdíl od výboru pro audit, který je pro kótované akciové společnosti povinný. 97 Překlad dle autorky. 98 Unicité ou dissociation des fonctions des président du Conseil d’administration et de directeur général. Le choix de la formule de gouvernance [online]. Association française des entreprises privées, 2015, s. 4 [cit. 31. 3. 2015].

36

odst. 2 ZOK nelze poskytnout správní radě.99 Pokud je tedy působnost správní rady dle ust. § 460 odst. 2 ZOK omezena pouze působností valné hromady, nabízí se otázka, zda v sobě absorbuje působnost statutárního ředitele.100 Pokud by tomu tak opravdu bylo, nejen že by bylo popřeno postavení ust. § 463 ZOK jako lex specialis k ust. § 460 odst. 2 ZOK, ale ze správní rady by se de facto stal druhý statutární orgán společnosti.101 Ustanovení § 460 odst. 2 také jako lex specialis vylučuje použití ust. § 163 ObčZ, dle kterého je to statutární orgán,102 jemuž náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu společnosti. Tato dvě ustanovení by byla v souladu tehdy, pokud by správní rada byla statutárním orgánem společnosti a statutární ředitel by vůbec nebyl orgánem společnosti, jak je zvykem v klasickém monistickém systému. Na základě výše uvedeného jsem toho názoru, že zbytková působnost správní rady nijak nezasahuje do zákonné působnosti statutárního ředitele,103 a v praxi se omezí pouze na případy, kdy nastane určitá nestandardní situace, např. pozice statutárního ředitele bude dočasně neobsazena a bude třeba naléhavě učinit určitá rozhodnutí týkající se každodenní činnosti společnosti. Inspiraci, jak ve stanovách společnosti vymezit působnost orgánů, je možné nalézt ve francouzské úpravě. Generálnímu řediteli jsou vloženy ty nejširší pravomoci jednat jménem společnosti za všech okolností. Vykonává svou působnost v rámci předmětu činnosti či podnikání společnosti, ledaže je zákon výslovně svěřuje valné hromadě nebo správní radě. Zde je tedy jasně patrné výslovné ohraničení působnosti generálního ředitele, tudíž nemůže dojít ke konfliktu s působností správní rady. Jinými slovy, pokud zákon nějaké pravomoci nesvěřuje ani valné hromadě, ani správní radě a pokud spadá do předmětu působnosti či činnosti společnosti, náleží tato působnost generálnímu řediteli. Jelikož se jedná o úpravu velmi dispozitivní, ZOK umožňuje společnostem si ve stanovách upravit hranice působností jednotlivých orgánů poměrně volně. 99

Dále v textu bude uvedeno, že existuje jedna výjimka, týkající se volby statutárního ředitele. Tedy především zda může správní rada jednat za společnost. 101 LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z, a kol., op., cit., s. 2171. 102 Což správní rada akciové společnosti jednoznačně není. 103 Např. ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 721. 100

37

Nejen že by zajisté šla použít konstrukce uvedená výše, ale nabízí se také například jiná verze zbytkové působnosti správní rady, která do působnosti správní rady svěřuje vše, co zákon nebo stanovy nesvěřují do působnosti valné hromady nebo statutárního ředitele.104 Třetí kapitolu této práce lze uzavřít s tím, že správní rada akciové společnosti je orgán, který má v oblasti řízení společnosti spíše strategickou úlohu. Proto jí ZOK primárně nesvěřuje obchodní vedení, které náleží pouze statutárnímu řediteli. Ten však může za účelem žádosti o pokyn svolání správní rady iniciovat. Obchodní vedení společnosti také pravděpodobně nelze na správní radu ve stanovách přenést. Zbytková působnost sice dovoluje správní radě si vztáhnout jakoukoli věc, týkající se společnosti, nicméně domnívám se, že se může jednat pouze o dílčí úkony za výjimečných okolností, které mohou za existence společnosti nastat. Správní radě je svěřeno vedení účetnictví společnosti a široké kontrolní pravomoci v oblasti uzavírání smluv, konfliktů zájmů při jednání orgánů společnosti, kontroly výkonu funkce statutárního ředitele, apod. Aby byla kontrola vykonávána nezávisle a odborně, je vhodné do správní rady společnosti zvolit část nevýkonných členů.

104

Srov. čl. 12.1.2. stanov Měšťanského pivovaru v Poličce, a.s., op., cit.

38

4. Statutární ředitel Právě postavení statutárního ředitele v organizační struktuře společnosti je jednou z hlavních zvláštností úpravy postavení a uspořádání orgánů monistické akciové společnosti v ZOK. Tradiční model monistické organizační struktury akciové společnosti počítá pouze s jedním orgánem řízení společnosti, což je správní rada. Statutární ředitel je buď jejím předsedou, nebo není jejím členem vůbec a má postavení jejího zaměstnance. Je obtížné jednoznačně určit, který právní řád je původcem tohoto modelu. V angloamerické právní oblasti by to zajisté mohly být některé americké státy105 či Velká Británie, jako zástupci common law. Situace ve Velké Británii je ovšem velmi specifická z hlediska rozsahu kodifikace úpravy týkající se akciových společnosti, který je velmi malý. Proto je struktura britských akciových společností považována za monistickou spíše na základě praxe než na základě jejího zakotvení v zákoně.106 Ne náhodou byla do ZOK převzata úprava z Francie. Jelikož se jedná o zemi, ve které má monistické uspořádání orgánů akciové společnosti tradici a navíc je poměrně podrobně kodifikováno (což souvisí se zařazením Francie mezi země s civil law systémem), zdá se inspirace tímto modelem být poměrně logická. Kromě již zmiňovaného ust. § 456 ZOK je postavení statutárního ředitele věnováno pouze ust. § 463 ZOK, které uvádí pouze základní znaky této funkce. Jak již název napovídá, statutární ředitel je statutárním orgánem společnosti, na rozdíl od správní rady, která jím dle ZOK není.107 Rovněž lze s jistotou říci, že statutární ředitel je orgánem správní radě podřízeným.108

105

Je třeba dodat, že neexistuje jediná americká právní úprava akciových společností. Každý stát má svou vlastní, nicméně, mnohé z nich se vyznačují shodnými, či alespoň podobnými prvky. 106 BREANDLE, U. C., NOLL J., The Societas Europea - A Step Towards Convergence of Corporate governance Systems? SSRN Electronic Journal. [online]. 2005 [cit. 6. 9. 2014]. 107 HAVEL, B. a kol., op. cit., 182. 108 Srov. podkapitolu 2.2.

39

4.1 Volba a odvolávání statutárního ředitele Jednou z dalších nedokonalostí ZOK týkající se monistického systému řízení akciové společnosti jsou ustanovení hovořící o orgánu, jenž volí statutárního ředitele. Jedná se o nedokonalost dokonce tak markantní, že pravděpodobně činí dotčená ustanovení vzájemně rozpornými. Působnost valné hromady je poměrně obšírně definována v ust. § 421 odst. 2 ZOK. Pod písmenem e) je jí svěřena volba a odvolání členů představenstva, nebo statutárního ředitele, pokud není ve stanovách tato působnost určena dozorčí radě. Již samotná textace je zmatená, jelikož v monistickém systému se dozorčí rada nezřizuje. Neexistuje tedy možnost, aby stanovy v tomto systému svěřily dozorčí radě působnost jmenovat statutárního ředitele. Naproti tomu stojí ust. § 463 odst. 1 ZOK, dle něhož statutárního ředitele jmenuje správní rada. Zde jsou uvedeny možnosti řešení, které přicházejí v úvahu. a) Jsou možné oba způsoby volby statutárního ředitele, volba bude učiněna ve stanovách. b) Statutárního ředitele volí valná hromada a správní rada ho následně pouze jmenuje. c) Ustanovení § 421 odst. 2 písm. e) ZOK obsahuje legislativní chybu a statutárního ředitele volí správní rada. První možnost vychází z premisy, že ZOK je svou povahou velmi dispozitivní. Tudíž ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK a ust. § 463 odst. 1 ZOK nejsou ve vzájemném rozporu a pouze umožňují dva různé způsoby volby statutárního ředitele. Na základě ust. § 456 odst. 2 ZOK ve spojení s ust. § 463 odst. 1 ZOK si společnost může ve stanovách určit, že statutárního ředitele volí109 místo valné hromady správní rada. Pokud budou stanovy společnosti mlčet, statutárního ředitele bude ex lege volit valná hromada. Podle mého názoru je zde

109

Pro účely tohoto odstavce považuji jmenování a volbu za totožné pojmy, k čemuž lze dospět také logickým a účelovým výkladem. Srov. LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z, a kol., op. cit., s. 2182.

40

ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK vykládáno značně izolovaně a opomíjí existenci (se vší pravděpodobností) kogentního ust. § 463 odst. 1 ZOK. Navíc se rozchází se svým vzorem v C.Com., kde je generální ředitel volen správní radou a nejsou možné žádné odchylky. Nicméně, v rozporu s výše uvedeným přesto lze najít akciové společnosti, které ve stanovách volbu a odvolání statutárního ředitele svěřily valné hromadě.110 Zda je tak úplně vyloučena působnost správní rady dle ust. § 463 odst. 1 ZOK, či zda se použije podpůrně a správní rada musí statutárního ředitele přesto formálně jmenovat, není jasné. Až judikatura ukáže, zda je možné volbu i odvolání statutárního ředitele svěřit do rukou valné hromady, či ne, a zda se tedy příslušná ustanovení stanov uvedených společností stanou neplatnými.111 Druhá možnost svěřuje volbu statutárního ředitele v souladu s ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK valné hromadě. Tuto volbu následně na svém následujícím jednání „završí“ správní rada tím, že statutárního ředitele do jeho funkce jmenuje a zároveň schválí jeho smlouvu o výkonu funkce. Teprve tímto okamžikem se statutární ředitel stává statutárním orgánem společnosti.112 Otázkou zůstává, co by se stalo, pokud by ho správní rada jmenovat odmítla. Pravděpodobně by se musela konat nová volba valnou hromadou. Tomuto problému by se dalo předejít pečlivou úpravou stanov a zavedením pravidla, že kandidáta na funkci statutárního ředitele valné hromadě navrhuje správní rada. Tak či onak, tato konstrukce předpokládá úzkou spolupráci mezi dvěma zásadními orgány společnosti, což je v případě shody ideální situace, nicméně, v praxi bude pravděpodobně obtížně využitelná. Hovoří o tom rovněž fakt, že v literatuře jsem se s variantou, že statutárního ředitele volí valná hromada a následně ještě jmenuje správní rada, nesetkala. Poslední možnost svěřuje volbu statutárního ředitele do rukou jediného orgánu, a to správní rady. Domnívám se, že zahrnutí jeho volby do působnosti 110

Např. ENVI a.s. či GKR HOLDING a.s. Podle R. Pelikána nelze ve stanovách omezit pravomoc správní rady výslovně uvedenou v ZOK, jelikož tak dojde jak k narušení veřejného pořádku, tak k dotčení práv třetích osob, hlavně věřitelů, jejichž zájmy jsou chráněny dělbou moci mezi orgány společnosti. Viz PELIKÁN, R. Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, s. 248. 112 Mezi okamžikem zvolení a jmenování statutárního ředitele rozlišuje např. A. Bělohlávek. Srov. BĚLOHLÁVEK A. J. a kol., op. cit., s. 1945. 111

41

valné hromady v ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK je prostá legislativní chyba, jež je následkem nedůsledného zakomponování pozměňovacích návrhů v průběhu legislativního procesu. Vládní návrh ZOK totiž v ustanovení hovořícím o působnosti valné hromady vůbec zmínku o statutárním řediteli neobsahoval. Tento nedostatek lze však poměrně snadno překlenout, pokud vezmu v potaz vztah mezi ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK a ust. § 463 odst. 1 ZOK. Za použití pravidla lex specialis derogat legi generali má druhé jmenované ustanovení před prvním jistě aplikační přednost. Navíc je pravděpodobnější, že zákonodárce učinil spíše chybu u dlouhého a ne příliš přehledného ustanovení § 421 odst. 2 písm. e) ZOK, než u přímočarého ustanovení § 463 odst. 1 ZOK.113 Povaze monistického systému také mnohem více odpovídá konstrukce, ve které orgán, jenž určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti, volí ten orgán, jenž má za úkol toto obchodní vedení v předem vytyčených mezích zajišťovat. K výše popsané možnosti se kloní i značná část české odborné veřejnosti.114 Považuji nicméně za praktičtější vždy orgán povolaný k volbě statutárního ředitele ve stanovách výslovně určit a předejít tak jakýmkoli pozdějším nejasnostem.115 Dosud jsem se věnovala pouze otázce, jak funkce statutárního ředitele vzniká, tedy kterému orgánu náleží pravomoc ho jmenovat. Zajímavé je zajisté i zmínit, že ani otázka odvolávání statutárního ředitele není v ZOK upravena jednoznačně. Existuje názor, dle kterého je statutární ředitel jmenován správní radou, která mu také schvaluje smlouvu o výkonu funkce. Jelikož ust. § 463 odst. 1 ZOK neupravuje otázku jeho odvolání, je dle tohoto názoru nutno za použití ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK dovodit, že statutárního ředitele odvolává valná hromada. Správní rada tedy stojí pouze u vzniku funkce statutárního ředitele a na jeho odvolání má „pouze“ určitý vliv.116

113

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4. s. 102. 114 Tamtéž, či ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol, op. cit., s. 723. 115 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol., op. cit. 116 HEJDA, J. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, s. 532-533.

42

K takovému závěru lze dojít gramatickým výkladem zákona. Dle mého názoru je třeba zohlednit i teoretické východisko, že orgán, který má pravomoc volit člena jiného orgánu, má zároveň pravomoc ho i odvolat. Vezmu-li dále v úvahu terminologickou nekonzistenci zákonodárce ohledně pojmů zvolit a jmenovat, domnívám se, že lze dovodit, že v tomto případě je pravomoc správní rady statutárního ředitele odvolat v ust. § 463 odst. 1 ZOK implicitně zahrnuta. V této kapitole věnující se otázce, jaký orgán volí (a odvolává) statutárního ředitele akciové společnosti, bylo uvedeno několik možných variant, které se při výkladu zákona mohou objevit. Jako nejpravděpodobnější se jeví ta, která svěřuje volbu i odvolání statutárního ředitele do působnosti správní rady, stejně tak, jako tomu je ve Francii. Skutečnost, že existují v České republice monistické akciové společnosti, ve kterých statutárního ředitele volí valná hromada, je následkem pochybení zákonodárce při tvorbě textu ZOK. Jelikož se zatím nechystá novelizace dotčených ustanovení, zbývá vyčkat, jak se s tímto problémem vypořádá judikatura.

4.2 Statutární ředitel jako samostatný orgán společnosti Hlavní odlišností monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti v ZOK od klasického monistického systému je skutečnost, že statutární ředitel má postavení orgánu akciové společnosti a proto taková společnost s povinně vytvářenou správní radou a statutárním orgánem není tak úplně monistická. V následující podkapitole je o tomto problému blíže pojednáno. Statutárním ředitelem akciové společnosti může být pouze fyzická osoba, která splňuje podmínky ZOK pro členství v představenstvu.117 Platí na něj, jako na každý orgán společnosti zákaz konkurence, pravidla o střetu zájmů, podmínka bezúhonnosti a další. Tradiční pojetí monistického systému nehovoří o statutárním řediteli jako o samostatném obligatorně zřizovaném orgánu nadaném originální zákonnou působností, nýbrž jako o osobě, na kterou správní rada může (a nemusí) přenést

117

Ust. § 463 odst. 1 ZOK.

43

určité exekutivní pravomoci. V souvislosti s vývojem a růstem významu vědy corporate governance se však začínají stírat rozdíly mezi dualistickým a monistickým systémem118 a existují společnosti, které jsou dle zákona charakterizovány jako monistické, avšak fakticky mají orgány dva.119 Příklad lze najít ve vývoji francouzské úpravy. Dokud byla možná pouze varianta s PDG, obdobou amerického CEO, nebyl o monistickém charakteru francouzských společností pochyb. Generální ředitel (generální ředitelé) disponoval sice stejným jednatelským oprávněním navenek společnosti jako PDG, nicméně pravomoci na něj byly pouze v určeném rozsahu a délce trvání delegovány správní radou po dohodě s PDG.120 Od novely C.Com. z roku 2001 je možné (a z hlediska současných tendencí corporate governance i žádoucí), aby generální ředitel byla osoba odlišná od předsedy správní rady. Není však zcela jisté, zda se jedná o orgán společnosti. Přestože C.Com. výslovně nestanoví povinnost správní rady generálního ředitele jmenovat, ve společnostech, kde obchodní vedení nevykonává sám PDG, správní radě pravděpodobně nic jiného nezbude. Tomu, že i v režimu C.Com. je generální ředitel pravděpodobně orgánem společnosti, svědčí i jeho systematické zařazení v C.Com. hned za správní radu. Nad tím, zda je generální ředitel121 dalším orgánem společnosti se zabýval P. Čech v souvislosti s evropskou akciovou společností ještě před nabytím účinnosti ZOK, jež derogovala část NoSE pojednávající o orgánech monistické akciové společnosti.122 Podle něho nelze generálního ředitele ve světle úpravy NoSE (a tedy i C.Com., jelikož NoSE je v podstatě jeho přepis) považovat za orgán společnosti. K uvedenému závěru dospěl na základě systematického zařazení generálního ředitele v NoSE, či na základě toho, že NoSE dovoluje

118

ŠILHÁN, J., op. cit. Takovou společností může být monistická akciová společnost, jejíž akcie jsou obchodovány na burze. Jako taková musí zřídit výbor pro audit, který je dle AudtZ dalším orgánem společnosti. 120 Bývalý čl. L225-56 C.Com., jež byl novelizován (zákonem) NRE z roku 2001. 121 V terminologii NoSE, jež vychází z terminologie C.Com., je statutární ředitel označován jako generální ředitel. 122 ČECH, P. Evropská (akciová) společnost. Disertační práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Praha, 2011, s. 89 - 90. 119

44

jmenovat generálních ředitelů více a ti by si museli jako kolektivní orgán zvolit svého předsedu, rozhodovat stanovenou většinou a kvorem, apod.123 Ačkoli zařazení statutárního ředitele mezi orgány společnosti v ZOK je věcí poměrně bezprecedentní a důsledek „nepochopení podstaty monismu“,124 nebrání označení takové akciové společnosti jako monistické. Na jednu stranu sice ZOK klade větší požadavky na detailnější úpravu působnosti statutárního ředitele ve vztahu ke správní radě ve stanovách, na druhou alespoň zcela jasně stanoví, že statutární ředitel je orgánem společnosti a tedy poskytuje možnost dopředu jeho postavení upravit a předejít tak budoucím kompetenčním konfliktům.125

4.3 Statutární ředitel jako člen správní rady odlišný od jejího předsedy S možností, aby statutární ředitel byl zároveň předsedou správní rady zákon v ust. § 463 odst. 3 ZOK výslovně počítá. Nabízí se však otázka, zda lze jmenovat statutárním ředitelem člena správní rady odlišného od jejího předsedy. Touto otázkou se zabývala odborná veřejnost ještě před samotnou účinností ZOK. Dle názoru těchto autorů není možné, aby statutární ředitel byl členem správní rady a zároveň nebyl i jejím předsedou.126 Na základě ust. § 456 odst. 2 ZOK ve spojení s ust. § 448 odst. 5 ZOK nesmí být člen správní rady osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat za společnost, což statutární ředitel z titulu svého jednatelského oprávnění zásadně je. Dále, samotná textace ust. § 463 odst. 3 ZOK uvádí, že statutárním ředitelem může být i předseda správní rady, ergo jím nemůže být ten člen správní rady, jenž není jejím předsedou. Tato úvaha, že statutárním ředitelem akciové společnosti může být ze všech členů správní rady pouze její předseda, nicméně neodpovídá stavu, který

124

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 66. 125 Což je ale hlavní důvod, proč se budou zakladatelé či již existující akciové společnosti monistický systém zpočátku zdráhat zavést. 126 DĚDIČ, J., LASÁK, J., op. cit. s. 69.

45

povoluje C.Com. Ve Francii je totiž možné, aby v odděleném monistickém režimu (ať už po separaci funkcí předsedy správní rady a generálního ředitele nebo ve stanovách při vzniku společnosti) byl generálním ředitelem jmenován správní radou jeden z jejích „řadových“ členů. Tento člen samozřejmě nemusí být ani akcionářem společnosti.127 Podle mého názoru lze vyjádřit jisté zklamání nad tím, že ZOK pravděpodobně nedovoluje jmenovat statutárním ředitelem člena správní rady, jenž není jejím předsedou. Takové uspořádání by jistě bylo vhodné pro takové akciové společnosti, které nechtějí zavést oddělený monistický systém, ale zároveň chtějí zabránit koncentraci moci v rukou takového statutárního ředitele. Může se však stát, že soudy budou dotčená ustanovení ZOK interpretovat jinak a volněji, a judikatura tuto podobu správní rady akceptuje.

4.4 Více statutárních ředitelů Jelikož se tato část práce zabývá osobou statutárního ředitele poměrně zevrubně, logicky se nabídne otázka, zda může akciová společnost mít více statutárních ředitelů, a pokud ano, zda vytvoří kolektivní orgán. V dualistickém systému řízení akciových společností je statutárním orgánem představenstvo, což je zásadně kolektivní orgán, přestože nově ZOK výslovně nestanoví minimální počet jeho členů. Ve společnosti s ručením omezeným má jednatelské oprávnění jeden či více jednatelů, přičemž každý z nich je statutárním orgánem samostatně, neurčí-li stanovy jinak. Již samotná formulace ust. § 194 odst. 1 ZOK ve srovnání s ust. § 463 odst. 1 ZOK napovídá, že zatímco u s.r.o. zákonodárce výslovně stanovil, že statutárním orgánem je jeden nebo více jednatelů, u akciové společnosti, potažmo u statutárního ředitele ponechal jednotný rod (obdobně také ust. § 396 odst. 2 ZOK). Uvedená ustanovení jsou svým charakterem spíše kogentní,128 proto si

127

K povinnosti člena správní rady francouzské akciové společnosti být jejím akcionářem viz podkapitolu 3.5. 128 ZOK a ani jeho důvodová zpráva neobsahují pravidlo pro určení kogentnosti svých ustanovení, proto je třeba užít pravidla vycházejícího z ust. § 1 odst. 2 ObčZ. Viz MELZER, Filip., op. cit., s. 253-260.

46

nemyslím, že by se dalo ve stanovách určit odlišně. Pokud by bylo přece jen možné jmenovat více statutárních ředitelů, pravděpodobně by tvořili kolektivní orgán dle ust. § 164 odst. 2 ObčZ, jelikož na jejich postavení nepamatuje ust. § 44 ZOK.129 Z výše uvedeného je zřejmé, že v tomto případě český zákonodárce nepřevzal úpravu z francouzského C.Com. Nejen že ten počítá s možností většího počtu ředitelů již desítky let, ale taková situace není u francouzských akciových společností výjimkou. Před velkou novelou NRE byla funkce generálního ředitele vytvořena rozhodnutím správní rady na základě předchozího rozhodnutí PDG. Generální ředitel neměl svou vlastní působnost, byl pouze k plnění svých úkolů pověřen. Nyní mohou tuto funkci pomocných ředitelů vykonávat také ředitelé delegovaní, jejichž počet nemůže v jedné společnosti přesáhnout pět. Rozsah jejich jednatelského oprávnění je stejný jako u generálního ředitele, avšak nejsou považováni za orgán společnosti. Dílčím závěrem čtvrté kapitoly této práce je, že statutární orgán je na rozdíl od výkonného ředitele v tradičním monistickém systému samostatným orgánem společnosti. Je to také ze zákona jediný statutární orgán společnosti a akciová společnost může jmenovat pouze jednoho statutárního ředitele. Pokud společnost zvolí kumulovaný monistický systém, statutární ředitel musí současně vykonávat funkci předsedy správní rady. Statutárního ředitele volí i odvolává správní rada.

129

DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 102.

47

Závěr Cílem této práce na téma Monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti bylo vyhledat stěžejní problémy zákonné úpravy monistického systému vnitřního uspořádání orgánů akciové společnosti, provést jejich analýzu a nabídnout jejich možná řešení. Abych mohla tento cíl naplnit, nejprve bylo třeba v první kapitole položit práci teoretický základ a vymezit pojmy používané v textu, rovněž byl nastíněn vývoj monistické struktury v České republice. S těmito poznatky jsem poté dále pracovala v dalších kapitolách, jež tvoří jádro práce. Druhá kapitola je věnována ust. § 456 ZOK, jež uvozuje úpravu monistického systému v tomto zákoně. Došla jsem k závěru, že zvolené legislativně-technické řešení tohoto ustanovení není vhodné. Nejen že z něj nevyplývá, na které všechny orgány společnosti se má aplikovat, ale navíc zakládá kompetenční konflikt v oblasti kontroly mezi správní radou a jejím předsedou. V podkapitolách věnujících se jednotlivým odstavcům tohoto ustanovení jsem vymezila orgány, na které se může aplikovat. Rovněž jsem se pokusila předložit řešení výše zmíněného kompetenčního konfliktu a také hierarchicky uspořádat orgány, které mají dle ZOK pravomoc svolat valnou hromadu. Třetí kapitola je zaměřená na správní radu, potažmo na problémy, které se ve spojení s ní v ZOK vyskytují. Nejprve byla vyřešena otázka týkající se vedení účetnictví. Dále jsem se zabývala počtem členů správní rady a souvislosti s tím bylo rovněž poukázáno na změnu zákonné úpravy počtu členů dozorčí rady a představenstva a její význam pro účely této práce. V další podkapitole jsem dospěla k závěru, že ačkoli tak ZOK výslovně neupravuje, statutární ředitel může iniciovat svolání správní rady za účelem vyžádání si pokynu v oblasti obchodního vedení. Dalším mým závěrem je konstatování, že na správní radu nelze obchodní vedení ve stanovách přenést. Kapitolu pojednávající o správní radě uzavřely podkapitoly, ve kterých jsem se pokusila o vymezení kontrolních působností správní rady a o předložení návrhu, jak upravit ve stanovách společnosti působnost správní rady tak, aby nedocházelo ke kompetenčnímu konfliktu se statutárním ředitelem.

48

Čtvrtá kapitola je věnována statutárnímu řediteli. V jednotlivých podkapitolách jsou opět vymezeny aplikační a interpretační problémy jeho zákonné úpravy. Nejprve byla věnována pozornost otázce, který orgán statutárního ředitele volí a odvolává. Byly předloženy možnosti, které různou interpretací

přicházejí

v úvahu

a

vybrána

jedna,

která

se

jeví

jako

nejpravděpodobnější, tedy, že statutárního ředitele volí a odvolává správní rada a ust. § 421 odst. 2 písm. e) ZOK obsahuje legislativní chybu. Dále byla věnována pozornost postavení statutárního ředitele jako samostatného orgánu společnosti a důsledkům, které to s sebou přináší. Rovněž bylo odpovězeno na otázku, zda může být v režimu ZOK statutárním ředitelem jmenován „řadový“ člen správní rady. Domnívám se, že nikoli. Rovněž záporně bylo nakonec odpovězeno na otázku, zda může být v české akciové společnosti zvoleno více statutárních ředitelů. Je zřejmé, že témata kapitol této práce spolu úzce souvisí, proto v nich nebylo zcela možné jednotlivé analyzované instituty izolovat. Domnívám se však, že to není práci na škodu a naopak byl čtenáři poskytnut ucelenější pohled na problematiku úpravy monistického systému řízení akciové společnosti v ZOK. Celou práci prostupují odkazy na francouzskou úpravu monistického systému a působnost orgánů akciové společnosti v C.Com., jež posloužilo za prvé jako obohacení práce o další pohled a za druhé mi posloužilo jako vodítko k překlenutí nedostatků české úpravy. K tomuto je třeba poznamenat, že právní řády jednotlivých zemí jsou dynamické instituty, které se v průběhu času vyvíjejí, a proto nelze vyjmout institut právního řádu jiné země a přenést ho do ZOK. Při psaní této práce jsem dospěla k závěru, a tím byla také potvrzena hypotéza, že úprava v ZOK obsahuje tolik nejasností a chyb, že je v praxi velmi obtížně využitelná. Proto bude v budoucnu nesmírně důležitá role soudů a tvorba nové judikatury, která vyplní mnohé mezery současné podoby ZOK. Mezitím je žádoucí věnovat zvýšenou pozornost tvorbě či úpravám stanov akciových společností a v nich předejít možným kompetenčním konfliktům a rizikům, jež úprava v ZOK skýtá.

49

Seznam použitých zdrojů Knižní publikace BĚLOHLÁVEK A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 2733 s. ISBN 978-80-7380-451-0. ČERNÁ, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 80-7357-164-1. DĚDIČ, J., ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Akciové společnosti. 7. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 672 s. ISBN 978-80-7400-404-9. DĚDIČ, J. Obchodní zákoník: komentář. Praha: Polygon, 2002, s. 1747-3055. ISBN 80-7273-071-1. HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: Variace na neuzavřené téma správy obchodních společností. Praha: Auditorium, 2010, 196 s. ISBN 978-8087284-11-7. HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, 287 s. ISBN 978-80-7208-923-9. HEJDA, J. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, 784 s. ISBN 978-80-7201-917-5. KLÍROVÁ, J. Corporate governance: správa a řízení obchodních společností. Praha: Management Press, 2001, 126 s. ISBN 80-7261-052-X. LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1579 - 2814. ISBN 978-807478-537-5. MERLE P. Droit Commercial: sociétés commerciales. 7 ed. Paris: Dalloz. 2000, 894 s. ISBN 2-247-03693-7. MERLE P. Droit Commercial: sociétés commerciales. 14 ed. Paris: Dalloz. 2010, 955 s. ISBN 978-2-247-08977-2. RIPERT, G., ROBLOT, R. a kol. Traité de droit commercial. T. 1, Actes de commerce, baux commerciaux, propriété industrielle, concurrence, sociétés commerciales. 17 ed. Paris: Libraire générale de droit et de jurisprudence, 1998, 1598 s. ISBN 2-275-01733-X. RIPERT, G., ROBLOT R. a kol. Traité de droit commercial. T. 1. Vol. 2, Les sociétés commerciales. 18 ed. Paris: Libraire générale de droit et de jurisprudence, 2002, 760 s. ISBN 2-275-02076-4.

50

ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL B. a kol. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, 994 s. ISBN 978-80-7400-480-3. VALUET, J.-P., LIENHARD, A. a kol. Code des sociétés: commenté. 30 ed. Paris: Dalloz, 2013, 2751 s. ISBN 978-2-247-12950-8.

Odborné články ČERNÁ, S. a kol. Co přinese zákon o obchodních korporacích kapitálovým obchodním společnostem, jejím společníkům a věřitelům? Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 4, s. 325 - 334. ISSN 1210-9126. ČERNÁ, S. Výbory pro audit v zahraničních a tuzemských akciových společnostech. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2, č. 8, s. 223 - 231. ISSN 12135313. DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 3, s. 65 – 71. ISSN 1213-5313. DĚDIČ, J., LASÁK, J. Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část). Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 97 – 105. ISSN 1213-5313. HAVEL, B. A ještě k tzv. absolutoriu a také k přenosu obchodního vedení na správní radu. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 6, s. 171 - 175. ISSN 12135313. MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 7, s. 253-260. ISSN 1210-6410. PELIKÁN, R. Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, s. 246 - 251. ISSN 1213-5313.

Právní předpisy Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015]. Code civil, ve znění pozdějších předpisů. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT00000607072 1&dateTexte=20150409

51

Code de commerce, ve znění pozdějších předpisů. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT00000563437 9&dateTexte=20150409 Code des obligations, ve znění pozdějších předpisů. In: Admin.ch - Les autorités fédérales de la Confédération suisse [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.admin.ch/opc/fr/classified-compilation/19110009/index.html Loi n°66-537 du 24 juillet 1966 sur les sociétés commerciales. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 9. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT00000069224 5&fastPos=1&fastReqId=1109837&categorieLien=id&oldAction=rechTexte Loi n° 2008-776 du 4 août 2008 de modernisation de l'économie. In: Legifrance.gouv.fr - Le service publique de la diffusion du droit [cit. 9. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT00001956621 8&fastPos=1&fastReqId=345535415&categorieLien=id&oldAction=rechTexte Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015]. Zákon č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015]. Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015]. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 4. 2015].

Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 18. 3. 2005, sp. zn. 4 Afs 24/2003.

52

Elektronické zdroje BREANDLE, U. C., NOLL J. The Societas Europea - A Step Towards Convergence of Corporate Governance Systems? SSRN Electronic Journal. [online]. 2005 [cit. 6. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.ssrn.com/abstract=704881 COLLIER, P., ZAMAN, M. Convergence in Europe Corporate governance: The Audit Committee concept. Corporate Governance: An International Review [online]. 2005, vol. 13 [cit. 6. 9. 2014]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/scholar_url?hl=cs&q=http://www.researchgate.net/public ation/4745892_Convergence_in_European_Corporate_Governance_the_audit_co mmittee_concept/file/9fcfd508fcb56a2efc.pdf&sa=X&scisig=AAGBfm3fL32WA 0bdbR9HCFKorhFe6NDpg&oi=scholarr&ei=rauBVLeRPIb0PLbLgJgG&ved=0CCA QgAMoADAA Code de gouvernment d’entreprise des sociététés cotées [online]. Association française des entreprises privées, 2013 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.afep.com/uploads/medias/documents/Code_gouvernement_entreprise _societes_cotees_Juin_2013.pdf Corporate Governance. Glossary of Statistical Terms [online]. OECD, 2005 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=6778 Doporučení Komise 2005/162/ES z 15. února 2005 o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1428565657488&uri=CELEX:32005H0162 CHENG, S. Board Size and the Variability of Corporate Performance. Journal of Financial Economics [online]. 2008, č. 87, s. 157-176 [cit. 1. 12. 2014]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1009241 JENSEN, M., MECKLING, W. Theory of the Firm: Managerial Behaviour, Agency Costs and Ownership Structure. Journal of Financial Economics [online]. 1976, vol. 3, s. 305 - 360 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/abstract=94043 Měšťanský pivovar v Poličce, a.s. Sbírka listin [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2014 [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=46453 MILLET-REYES, B., ZHAO, R. Comparison Between One-Tier and Two-Tier Board Structures in France. Journal of International Financial Management and Accounting [online]. 2010, vol. 21, s. 279 - 310 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-646X.2010.01042.x/abstract 53

ROUYER E. Company Performance and the Two-Tier Board Structure: Empirical Evidence from France. International Journal of Business and Economics. [online]. 2013, vol. 12. s. 45-58 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.ijbe.org/table%20of%20content/pdf/vol12-1/vol12-1-04.pdf The role of the Non-Executive Director. Institute of Directors [online]. Publikováno 27. 3. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.iod.com/guidance/briefings/cgbis-role-of-nxds Unicité ou dissociation des fonctions des président du Conseil d’administration et de directeur général. Le choix de la formule de gouvernance [online]. Association française des entreprises privées, 2015, s. 4 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.afep.com/uploads/medias/documents/Le_choix_de_la_formule_de_go uvernance-FR.pdf VRAJÍK, M. Kudy vedou hranice obchodního vedení [online]. 2012, s. 27 - 32 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.akds.cz/files/7350bd695e085267002f78d5f2f52793.pdf Zelená kniha. Rámec EU pro správu a řízení společností. s. 3. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0164:FIN:CS:PDF

Další zdroje DVOŘÁK, T. Corporate Governance ve střední Evropě. (přednáška) Praha: Univerzita Karlova, 30. 5. 2014. ČECH, P. Evropská (akciová) společnost. Praha, 2011. 200 s. Disertační práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Vedoucí práce Stanislava ČERNÁ. ČERNÁ, S. Právní otázky správy a řízení akciových společností (corporate governance) (přednáška). Praha: Univerzita Karlova, 2014. ŠILHÁN, J. „Corporate Governance“ kótovaných korporací. (přednáška) Brno: Masarykova univerzita, 27. 10. 2014. VELIKOVSKÝ, P. Rozhodovací a kontrolní mechanismy v monistickém systému řízení akciové společnosti. Brno, 2014, 73 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Josef Šilhán. ZACH, T. Monistický systém správy akciové společnosti. Praha, 2014. Studentská vědecká a odborná činnost. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Konzultant Petr ČECH.

54