Diplomová práce PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Pozemní komunikace ve vlastnictví obcí a krajů. Bc. Olga Hlochová

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY NAVAZUJÍCÍ MAGISTERSKÉ STUDIUM OBOR VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

Diplomová práce Pozemní komunikace ve vlastnictví obcí a krajů

Bc. Olga Hlochová

2016

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Pozemní komunikace ve vlastnictví obcí a krajů“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k vypracování a sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a rovněž jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Jihlavě dne 15. 3. 2016

Olga Hlochová

2

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych touto cestou moc poděkovat paní doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc., své vedoucí této diplomové práce, za podněty, odborné vedení a dále za cenné rady a čas, který mi v souvislosti s vypracováním této práce věnovala, a vážím si toho, že jsem ji mohla při svém studiu na PF MU poznat.

Olga Hlochová

3

ANOTACE V současné době jsou pro dopravu nákladů, osob a informací nutné vhodné podmínky pro její realizaci, jako je například vhodná dopravní infrastruktura. V případě pozemní silniční dopravy to je souhrn dálnic, silnic, místních a účelových komunikací tvořících systém pozemních komunikací určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Česká republika patří k předním zemím Evropy v hustotě silniční sítě. Diplomová práce se zabývá pozemními komunikacemi ve vlastnictví obcí a krajů a nastiňuje jejich specifika. Klíčová slova: pozemní komunikace, kraj, obec, vlastnictví, státní dozor, silniční správní úřad ABSTRACT In order to implement contemporary transport of goods, people and information, suitable conditions, such as a suitable transport infrastructure, have to be fulfilled. In case of road transport, the infrastructure includes highways, all-purpose roads as well as local and special roads that create the system of ground transport means, used by road and other vehicles and pedestrians, including the fixed appliances necessary for implementation of this use as well as its safety. The Czech Republic is one of the eminent countries in the area of road network density. This diploma thesis deals with ground transport roads owned by municipalities and regions and depicts their specific features. Key words: ground transport, region, municipality, ownership, state governance, road authority office

4

OBSAH 1. ÚVOD 2. PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 3. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3.1.

Cesta

3.2.

Pozemní komunikace

3.3.

Územní samosprávné celky

3.4.

Vlastnictví

3.5.

Majetek územních samosprávných celků

3.6.

Pozemek

3.7.

Stavba

3.8.

Právo stavby

3.9.

Součásti a příslušenství

3.10.

Katastr nemovitostí

4. NOVELA ZÁKONA O POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH 5. SILNICE II. A III. TŘÍDY 5.1.

Definice a rozdělení

5.2.

Vlastnictví a péče o silnice II. a III. třídy

5.3.

Vznik, výstavba a zánik silnic II. a III. třídy

5.4.

Připojování silnic II. a III. třídy

5.5.

Užívání silnic II. a III. třídy

5.6.

Výkon státní správy a státního dozoru u silnic II. a III. třídy

5.7.

Správní delikty

6. MÍSTNÍ KOMUNIKACE 6.1.

Definice a rozdělení

6.2.

Vlastnictví a péče o místní komunikace

6.3.

Vznik, výstavba a zánik místních komunikací

6.4.

Připojování místních komunikací

6.5.

Užívání místních komunikací

6.6.

Výkon státní správy a státního dozoru u místních komunikací

6.7.

Správní delikty

7. ÚČELOVÉ KOMUNIKACE 7.1.

Definice a rozdělení

7.2.

Vlastnictví a péče o účelové komunikace

7.3.

Vznik a zánik účelových komunikací

7.4.

Připojování účelových komunikací

5

7.5.

Užívání účelových komunikací

7.6.

Výkon státní správy a státního dozoru u účelových komunikací

7.7.

Správní delikty

8. PRAKTICKÝ PŘÍKLAD PROBLÉMU SILNICE III. TŘÍDY 9. ZÁVĚR

POUŽITÉ ZDROJE Tištěná odborná literatura Právní předpisy Soudní rozhodnutí Informace z elektronických pramenů

6

1. ÚVOD Většina z nás je skoro každý den na cestách a účastníkem silničního provozu. Využíváme pozemní komunikace, ať již vlastním dopravním prostředkem, nebo jako spolujezdec, prostřednictvím hromadné dopravy či jako chodec přecházející z chodníku na chodník přes silniční těleso. Význam dopravního spojení lidských sídel, popřípadě nalezišť surovin, vedl k tomu, že významné cesty byly od nepaměti (v návaznosti na dostupné technologie a prostředky) udržovány nejen co do svého stavebního stavu, ale i bezpečnosti cestujících, zejména více či méně systematickou vojenskou ochranou před loupežemi.1 V současné době jsou pro dopravu nákladů, osob a informací nutné vhodné podmínky pro její realizaci, jako je například vhodná dopravní infrastruktura. V případě pozemní silniční dopravy to je souhrn dálnic, silnic, místních a účelových komunikací tvořících systém pozemních komunikací určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Česká republika patří k předním zemím Evropy v hustotě silniční sítě. Silniční síť spojuje jednotlivé obce2 a tvoří páteř silniční dopravy. Celková délka silnic a dálnic na území České republiky činí necelých 56.000 km,3 přičemž nejvyšší reálná délka silnic všech kategorií dohromady je v Kraji Vysočina, i když terénní podmínky zde nejsou zrovna nejvýhodnější (kopcovitý terén, mnoho vodních pramenů apod.). Důvod, proč jsem si vybrala toto téma, je celkem jednoduchý. Již několik let mě, moje sousedy, příbuzné, známé, ale i obyvatele dalších okolních částí města Jihlavy trápí každodenní využívání silnice, která nesplňuje požadavky a parametry dopravního provozu 21. století. Silnice připomíná cesty pro koňská spřežení, kde by koňům cinkaly podkovy a cesta domů by byla tímto způsobem určitě romantická. Úsek silnice je totiž z dlažebních kostek. Jenomže realita je úplně jiná a do romantické cesty má hodně daleko. Jízda domů připomíná posezení na automatické pračce při funkci ždímání na nejvyšší otáčky nebo pocit brambory na třídící lince. Čím pomaleji se jede, tím je tento pocit nadskakování intenzivnější. Při jízdě po tomto povrchu není v autě slyšet vlastního slova, řidič se vciťuje do vlastního auta, jak moc trpí a slyší, jak jednotlivé součástky auta o sebe cinkají. Tato práce se zabývá nejen teoretickým vymezením základních pojmů a právních předpisů týkajících se pozemních komunikací ve vlastnictví obcí a krajů, ale rovněž nastiňuje 1

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 31. 2 Počet obcí v ČR v roce 2015 – 6253. Malý lexikon obcí České republiky 2015. Český statistický úřad. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/36816225/32019915003en.pdf/8c4c3246-ada9-453d-828a48f97de7b999?version=1.1 3 Pro představu – celková délka silnic a dálnic v ČR by stačila k objetí celé zeměkoule po jejím obvodu.

7

určitý střet zájmu mezi obcí a krajem při správě a údržbě komunikace, která je v současné době zaražena jako silnice III. třídy. Mým přáním je, aby si tuto práci kromě akademických pracovníků Právnické fakulty Masarykovy univerzity přečetli i úředníci Magistrátu města Jihlavy a Krajského úřadu Kraje Vysočina, ale rovněž zastupitelé a radní statutárního města Jihlavy a Kraje Vysočina a pokusili se vžít do našeho každodenního utrpení. Věřte, že „drncat“ třeba i 8x denně není to pravé ořechové.

8

2. PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Obsahem této kapitoly je vymezení platných právních předpisů, které se tématikou účelových komunikací a dalšími souvisejícími aspekty zabývají. Zásadním či základním předpisem je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o pozemních komunikacích“, který bylo v loňském roce novelizován a zabývá se dopravní infrastrukturou v České republice. Zákon dělí a specifikuje jednotlivé kategorie pozemních komunikací, řeší užívání, ochranu a dozor v souvislosti s pozemními komunikacemi. Prováděcí vyhláškou je vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Zákonem, který upravuje práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o silničním provozu“. Práce se zabývá vlastnictvím obcí a krajů a proto je nutno vycházet ze základních zákonů územních samosprávných celků, kterými jsou zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o obcích“, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o krajích“. Některé vztahy, které z vlastnictví a užívání pozemních komunikací vznikají, spadají svou povahou spíše do práva občanského. Týká se to zejména odpovědnosti za vzniklé škody, ale rovněž otázek vlastnických.4 Rovněž problematika účelových komunikací zasahuje do oblasti soukromého práva, proto dalším předpisem použitým v této práci je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „občanský zákoník“, který definuje mj. subjekty soukromého práva, rozdělení věcí, absolutní majetková práva, ať již vlastnictví, držbu či věcná břemena. Mnoho právních vztahů týkajících se pozemních komunikací spadá do oblasti veřejného práva, v němž z hlediska procesního sehrává důležitou roli zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „správní řád“, podle kterého vedou silniční správní úřady správní řízení. Dalším právním předpisem, který je nutno použít a citovat, je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, 4

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. XVI.

9

dále jen „stavební zákon“. Stavební zákon řeší nezbytné úpravy či údržbu stavby v případě, že je účelová komunikace právě stavbou, ale i další vztahy. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, dále jen „katastrální zákon“, řeší katastr nemovitostí České republiky coby veřejný seznam obsahující soubor údajů o nemovitých věcech, vymezuje pojmy jako pozemek, člení pozemky podle druhů, a dále Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v platném znění, dále jen „katastrální vyhláška“, stanovuje mj. obsah souboru geodetických informací v rozsahu uvedeném v § 5 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona tak, aby obsahoval údaje nezbytné pro plnění účelů, ke kterým katastr slouží podle § 1 odst. 2, katastrálního zákona.5 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, řeší mj. ochranu lesa, vstup do lesa apod.. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje právo přístupu do krajiny6 přes některé pozemky ve vlastnictví nebo nájmu státu, obcí či jiných právnických osob. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., dále jen „LZPS“, zaručuje, že mj. „každý má právo vlastnit majetek, že je zaručeno petiční právo“. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, vymezuje mj. základy územní samosprávy.

5

Citace § 1 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění: Katastr je zdrojem informací, které slouží a) k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické, b) pro tvorbu dalších informačních systémů sloužících k účelům uvedeným v písmenu a).

6

Citace § 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.

10

3. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3.1. Cesta Cestou je jakýkoliv přístupový (příjezdový) koridor7 ke zpřístupňovanému cíli, který může mít režim veřejného i soukromého práva, přičemž účelová komunikace je cestou veřejnou. Cesta musí být v terénu stálá a patrná. 3.2. Pozemní komunikace Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, definuje v § 2 odst. 1 pojem pozemní komunikace takto: Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Následující odstavec stejného paragrafu následně pozemní komunikace rozděluje do kategorií, kterými jsou: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace. Novela zákona o pozemních komunikacích prolomila superficiální zásadu v § 9 odst. 1.8 Pouze u účelových komunikací je rozhodující, zda je stavba účelové komunikace spojená se zemí pevným základem. Pokud ano a je současně ve vlastnictví odlišného vlastníka od vlastníka pozemku, není stavba účelové komunikace součástí tohoto pozemku.9 V opačném případě (v případě shodného vlastníka) je stavba účelové komunikace součástí pozemku. 3.3. Územní samosprávné celky Nositeli územní samosprávy jsou územní samosprávné celky (územní jednotky), jimiž jsou v České republice obce jako základní územní samosprávní celky a kraje jako vyšší územní samosprávné celky. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu.10 Obec a kraj jsou veřejnoprávními korporacemi odlišnými od státu, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.11 7

Citace § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů: "Koridorem se rozumí plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy". 8 Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. 9 § 3055 odst. 1 občanského zákoníku. 10 Čl. 100, odst. 1 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 11 Čl. 100, odst. 3 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

11

Samospráva je vždy podřízena zákonu a suverénní moc přísluší státu jako celku. Samospráva je podstatnou součástí demokratického právního státu a je tedy pod ochranou ústavy. Tato ústavní ochrana se nevztahuje na existenci konkrétní obce či kraje, ale na existenci místní a vyšší územní samosprávy jako principu.

3.4. Vlastnictví Vlastnictví obecně je objektivním právem kvalifikovaného panství osoby (ať již fyzické nebo právnické) nad věcí. Podstata tohoto právního panství nad věcí spočívá v tom, že vlastník ovládá věc ve svém zájmu a takzvaně svou mocí, to znamená mocí, která je, pokud jde o danou věc, aktuálně nezávislá na moci někoho jiného. Mocí, která je jako takto nezávislá zákonem uznána a chráněna, ale také omezena. Vlastníkova moc je tedy při ovládání věcí závislá v zásadě jen na moci zákona, a ne na moci někoho jiného. Nový občanský zákoník v § 1012 konstatuje, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu nakládat a jiné osoby z toho vyloučit, aniž by se pokoušel podat byť jen demonstrativní výčet takových oprávnění. Pokud tomu nebrání zákon, je vlastník dále oprávněn předmět svého vlastnictví např. zničit12, opustit, ale také ho neužívat či vyloučit jiného z vlivu na tento předmět (jde hlavně o právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnictví neoprávněně zasahuje, konkrétně zejména o možnost domáhat se vydání věci na tom, kdo mu ji neoprávněně zadržuje). Rovněž lze vymezit i oprávnění, která tvoří součást oprávnění vyššího řádu. Takovou součástí oprávnění s věcí nakládat je zejména právo danou věc zcizit (převést).13 Přitom veřejné vlastnictví lze vymezit jako vlastnictví, jehož subjektem je subjekt veřejné povahy (stát, územní samosprávný celek, subjekt zájmové samosprávy, jiná veřejnoprávní korporace, samostatný veřejný ústav, veřejný fond ad.), typicky tedy subjekt veřejné správy jako tzv. právnická osoba veřejného práva, resp. obecně veřejný subjekt, a jehož předmětem je veřejná věc v širokém smyslu, čili věc určená k veřejným účelům bez dalšího.14 Současně je nutno dodat, že i u veřejného vlastnictví jde především o to, zda příslušný subjekt má postavení vlastnicky způsobilé právnické osoby, a dále o to, že sama věc je něčím, co opravdu může být předmětem vlastnického práva (předmětem vlastnického práva není, ač jde o materiální statek, např. ovzduší).15 12

Zničení ve vztahu k pozemku či nemovitým věcem je mnohdy vyloučeno veřejnoprávními limity, tj. povinnostmi vlastníka. 13 HAVLAN, P., JANEČEK, J. a kol. Majetek územních samosprávných celků v teorii a praxi. 2. aktualizované a podstatně doplněné vydání. Praha: Leges, 2014, s. 16. 14 HAVLAN, Petr. Veřejný majetek. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 11. 15 SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 155.

12

3.5. Majetek územních samosprávných celků V současné platné právní úpravě není žádný obecný výčet součástí majetku územních samosprávných celků.16 Lze tedy vycházet ze zásady, že jim nelze upřít právo na žádný druh majetku.17 Proto se dá o majetku územních samosprávných celků hovořit jako o věcech, které územní samosprávný celek vlastní, o ideálních částech věcí, které spoluvlastní, včetně nehmotných věcí (zejména pohledávek), které vznikly z činnosti celků, tj. jejich orgánů, jakož i jejich organizačních složek, anebo související s hmotným majetkem, který územní samosprávný celek vlastní či spoluvlastní. Lze dovodit, že obce a kraje využívají svůj majetek zejména k plnění svých funkcí a úkolů, pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, přičemž při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.18 Územní samosprávný celek musí mít minimálně tolik majetku a v takovém rozsahu, druhu a kvalitě, který mu umožní řádně a efektivně plnit její funkce a úkoly, potažmo poskytovat občanům a jiným subjektům služby, k nimž je povinen. Tedy k uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví a zdravých životních podmínek, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.19 3.6. Pozemek Občanský zákoník rozděluje věci na hmotné a nehmotné, přičemž definuje hmotnou věc jako ovladatelnou část světa, která má povahu samostatného předmětu.20 Dále občanský zákoník dělí věci na nemovité a movité: Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.21 Z těchto definic vyplývá, že pozemek je podle občanského zákoníku hmotnou nemovitou věcí.

16

Obce jsou základními územními samosprávnými celky, kraje jsou vyššími územními samosprávnými celky. Čl. 11, odst. 2 Úplného znění usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. 18 § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 19 HAVLAN, P., JANEČEK, J. a kol. Majetek územních samosprávných celků v teorii a praxi. 2. aktualizované a podstatně doplněné vydání. Praha: Leges, 2014, s. 69-70. 20 § 496 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoník, v platném znění. 21 § 498 odst. 1 občanského zákoníku. 17

13

Pozemkem se rozumí podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, § 2 písm. a), část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva podle § 19 katastrálního zákona, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemku. Pozemky se dále člení podle druhů22, a to na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Stavebním pozemkem se dále rozumí pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, který je vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. Zastavěným stavebním pozemkem se rozumí pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.23 V novém občanském zákoníku byla ukotvena zásada superficies solo cedit, tedy povrch ustupuje půdě: Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.24 Mezi výjimky ze superficiální zásady patří dočasné stavby, podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. metro nebo podchod), inženýrské sítě, výhrada pro stroje spojené s nemovitou věcí, movité stavby, stavby, které se nestaly účinností NOZ součástí pozemku25, výjimky stanovené zvláštními předpisy26, právo stavby. Silničním pozemkem se rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek.27

3.7. Stavba Podle § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické 22

§ 3 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění. § 2 odst. 1, písm. b) a c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 24 § 506 odst. 1 občanského zákoníku. 25 § 3055 odst. 1 občanského zákoníku. 26 Součástí pozemku nejsou jeskyně, a to podle § 61 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. 27 § 11 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 23

14

provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Tuto definici však nelze použít z hlediska soukromoprávního. Pojem stavba nový občanský zákoník nevymezuje. Judikatura vychází z toho, že pokud občanskoprávní předpisy používají pojem stavba, nelze obsah tohoto pojmu vykládat podle stavebních předpisů. Stavební předpisy chápou pojem stavba dynamicky, tedy jako činnost, popř. soubor činností směřujících k uskutečnění díla. V soukromoprávním pojetí je pojem stavba nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti. Pro věcná práva se znovu zavedenou výše citovanou právní zásadou superficies solo cedit je zásadním ustanovením § 3055 NOZ, který řeší rozdílný právní stav mezi vlastníkem stavby a pozemku před nabytím účinnosti NOZ.28 Ve smyslu tohoto ustanovení se u pozemků a staveb s rozlišnými vlastníky stavba zřízená dle předchozí právní úpravy nestává součástí pozemku a zůstává nadále samostatnou nemovitou věcí. Mezi těmito vlastníky však ex lege vzniká vzájemné předkupní právo, jehož smyslem je sjednotit faktický a právní stav vlastníka staveb a pozemků. Některé stavby je třeba považovat za samostatné věci vzhledem k jejich povaze (např. inženýrské sítě, dálnice, silnice i místní komunikace).

V případě pozemních komunikací

nelze stavbu fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena.29 Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.30

3.8. Právo stavby Právo stavby opravňuje stavebníka mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem cizího pozemku. Právo stavby může být zřizováno smlouvou, ale může vzniknout i na základě zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Vždy je nutný zápis do katastru nemovitostí. Právo stavby je možno zřídit pouze jako dočasné, maximálně na 99 let s možností prodloužení po dohodě stran. Právo stavby, stejně jako ostatní věcná práva k pozemkům, je 28

Citace § 3055 občanského zákoníku: „(1) Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. (2) Odstavec 1 platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ 29 PEKÁREK, Milan a kolektiv. Pozemkové právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015, s. 167-169. 30 § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

15

nemovitou věcí a může s ním být tedy jako s věcí nakládáno – může být prodáno, zastaveno, atd.. Právo stavby může být zřízeno za úplatu či bezúplatně.31

3.9. Součásti a příslušenství Základní rozlišení mezi součástí věci a příslušenstvím věci je v tom, že součást věci není v právním smyslu samostatnou věcí, zatímco příslušenství věci je samostatnou věcí ve vlastnictví téhož vlastníka, účelem příslušenství jako věci vedlejší je, aby bylo trvale užíváno společně s věcí hlavní (v rámci jejího hospodářského určení). Rozlišování mezi součástmi a příslušenstvím věcí je významné zejména při soukromoprávních úkonech (převodech vlastnictví atd.). Pokud jde o veřejnoprávní regulaci upravenou zákonem o pozemních komunikacích, tj. o práva a povinnosti vlastníků a uživatelů komunikací, není toto rozlišování podstatné, jelikož i příslušenství komunikace je ve vlastnictví majitele komunikace a pravidla zákona o pozemních komunikacích se vztahují nejen na komunikace a jejich součásti, ale i na jejich příslušenství (povinnost kontrol, údržby, zákaz znečištění apod.).32 Zákon o pozemních komunikacích v § 12, § 13 a § 14 z důvodu zamezení sporných výkladů upravuje jak součásti, tak příslušenství komunikací. Součástmi jsou např. všechny konstrukční vrstvy vozovek a krajnic, odpočívky, stavby a technická a jiná zařízení určená k provádění kontrolní činnosti při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu, mostní objekty, tunely ad. Naproti tomu příslušenstvím jsou např. přenosné svislé dopravní značky, hlásiče náledí, veřejné osvětlení, silniční vegetace, objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) nebo k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci ad.

3.10. Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí České republiky je podle § 1 odst. 1 zákona č. 256/2013, o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen „nemovitost“) vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. Součástí katastru je rovněž evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Podle § 3 odst. 2 katastrálního zákona se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, 31

PEKÁREK, Milan a kolektiv. Pozemkové právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015, s. 166. 32 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 113.

16

zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Druhy pozemků a jejich způsob využití jsou specifikovány v Příloze k Vyhlášce č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

17

4. NOVELA ZÁKONA O POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH K datu 31. 12. 2015 vešla v účinnost novela zákona o pozemních komunikacích. Delší dobu bylo voláno po změně tohoto zákona, hlavně po úpravě vypořádání se s některými zásadními nedostatky. Původní vládní návrh této novely řešil zejména výstupy a úkoly vzešlé z usnesení vlády ČR č. 634 ze dne 24. 8. 2011, kterým vláda vzala na vědomí doporučení Veřejného ochránce práv ve věci změn zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Návrh dále reagoval na usnesení vlády č. 949 ze dne 21. 12. 2011 k návrhu zákona, kterým se změnil zákon č. 183/2006 Sb, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. Prostřednictvím tohoto usnesení byl ministru dopravy stanoven úkol zpracovat a vládě do 30. 11. 2012 předložit návrhy změn příslušných právních předpisů upravujících podmínky připojování ke stavbám veřejné infrastruktury a podmínky zřizování staveb v ochranných pásmech veřejné infrastruktury. Rovněž bylo nutno reagovat na požadavky aplikační praxe v některých dílčích oblastech. Cílem vládního návrhu bylo odstranění nedostatků a zejména mezer v právní úpravě a zjednodušit a zefektivnit výkon státní správy v oblasti pozemních komunikací. Projednávání původního vládního návrhu nebylo sněmovnou uskutečněno z důvodu rozpuštění Poslanecké sněmovny v roce 2013.33 Nově vláda předložila návrh zákona 17. 12. 2014, který byl rozeslán poslancům a následně 8. 1. 2015 doporučen Organizačním výborem k projednání. 1. čtení proběhlo 23. 1. 2015, přičemž návrh zákona byl přikázán k projednání výborům. Návrh zákona byl poslancům předložen s obsahem zabývajícím se zejména: 

ochranou veřejně přístupných účelových komunikací – původní zákon obsahoval řadu

ustanovení směřujících k ochraně samotných pozemních komunikací a jejich technického stavu. K zajištění tohoto cíle upravoval v § 19 pravidla chování a činnosti na pozemních komunikacích při jejich obecném užívání. Porušení stanovených povinností sankcionoval podle skutkových podstat přestupků fyzických osob a správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob upravených v § 42a a § 42b. Do tohoto režimu ochrany však nebyly zahrnuty účelové komunikace, a to ani veřejně přístupné. Zejména tedy jejich znečištění či poškození, resp. úplné zničení nebylo možno podle původní právní úpravy zákona postihnout. 33

Prezident ČR Miloš Zeman rozpustil k 28. 8. 2013 Poslaneckou sněmovnu. Tím zanikl mandát poslanců, kteří byli zvoleni ve volbách ve dnech 28. a 29. května 2010. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona (čl. 33 Ústavy). Senát ovšem nemůže přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy. Zákonné opatření může Senátu navrhnout pouze vláda. Zákonné opatření Senátu musí být schváleno na první schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud je Poslanecká sněmovna neschválí, pozbývá další platnosti.

18



nakládáním s odtaženými motorovými vozidly, resp. jejich vraky – původní právní

úprava se v těchto situacích v praxi jevila jako mezerovitá a nedostatečná, zejména v případě nakládání s odtaženými vozidly. Původní právní úpravě byla vytýkána zejména nemožnost odtažená vozidla v některých případech prodat a výtěžek použít na úhradu vzniklých nákladů. Judikatura dovozovala, že po uplynutí veřejného zájmu na dočasném zákazu stání vozidel je vlastník pozemní komunikace mj. povinen případná mezitím odtažená vozidla opět vrátit na původní místo. Takový přístup byl zejména ve větších městech prakticky nerealizovatelný nebo spojený s příliš vysokými náklady.



křížením pozemních komunikací s dráhami – křížení pozemních komunikací

s dráhami řešila původní zákonná úprava velmi stručně. Preferovaným řešením bylo mimoúrovňové křížení pozemních komunikací s dráhami, úrovňové křížení bylo možno zřídit jen v některých případech, a to na dráhách malého dopravního významu na základě povolení silničního správního úřadu se souhlasem drážního správního úřadu a příslušného orgánu Policie České republiky. Vztahovalo se na úpravu pouze v souvislosti s úrovňovým křížením silnice a místní komunikace s dráhou, ostatní kategorie pozemních komunikací nebyly uvedeny explicitně, což přinášelo a přináší v praxi mnohé potíže zejména v případech křížení dráhy s veřejně přístupnou účelovou komunikací.

Dostatečně nebyl popsán ani

samotný proces povolování takovýchto přejezdů, podmínky povolení směřujících zejména k zajištění bezpečnosti provozu na těchto přejezdech apod. Problémy pak vyvstávaly i v souvislosti s právním režimem zániku úrovňových křížení účelové komunikace s dráhou. V úvahu přicházely aplikace obecných předpisů o stavebním řízení, kdy ovšem v praxi mohlo docházet k nejasnostem v příslušnosti správních orgánů a kompetenčním konfliktům.



pravomocemi obecních úřadů na úseku státní správy podle zákona – v původní

právní úpravě podle § 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích příslušelo obcím několik pravomocí, z nichž nejsložitější se jevila pravomoc podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona, tedy působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato působnost zahrnovala rozličnou škálu činností, mj. se jednalo o rozhodování o připojování či naopak zrušení těchto komunikací, rozhodování o omezení obecného užívání či povolení zvláštního užívání, vydávání povolení ke zřízení reklamních zařízení v silničním ochranném pásmu daných komunikací apod. Podle doporučení Veřejného ochránce práv se výkon této působnosti jevil mnohdy jako složitý a náročný, nepřiměřený k povaze obcí tzv. jedničkového typu. Své závěry doložil stovkami podnětů a zkušeností se správním řízením v těchto otázkách. Jelikož se jedná o dosti náročnou právní otázku, bylo rozhodování či vedení samotného správního řízení v dané věci pro představitele

19

jedničkových obcí ve většině případů fakticky nepřekonatelným problémem. Vyplývaly z toho věcné i právní chyby, které bylo nutno složitým způsobem zhojovat. Aplikační praxe rovněž signalizovala, že ani výkon působnosti obcí ve věcech místních komunikací nebylo možno hodnotit uspokojivě. Ve většině případů jsou místní komunikace ve vlastnictví daných obcí, což je především důvodem, proč se zdá být situace oproti veřejně přístupným účelovým komunikacím méně problematická. Obce totiž mnohá správní řízení ohledně uzavírek, objížděk apod. prakticky vůbec nevedly a danou věc řešily pouze fakticky z pozice vlastníka místní komunikace, popř. pouze s pomocí institutů místních poplatků.



změnami v pojetí a tomu odpovídajícímu vymezení kategorií a tříd dálnic a silnic –

spočívající v úpravě systematiky řazení pozemních komunikací v České republice, a to jak z hlediska dělby kompetencí jednotlivých správních úřadů, tak z hlediska kategorizace a zatřídění jednotlivých tahů pozemních komunikací. Předkládaný návrh navrhoval sjednocení dálnic a rychlostních silnic do jedné kategorie pozemních komunikací, s využitím dělení kategorie dálnice na dvě třídy.

Do dalšího čtení (druhého), které proběhlo 7. 4. 2015, byl návrh zákona rozšířen o 11 pozměňovacích návrhů, z nichž některé podle ministra dopravy nebylo možno ze strany předkladatele akceptovat. Návrh zákona bych schválen ve třetím čtení dne 29. 4. 2015, následně byl postoupen Senátu, který návrh vrátil po projednání dne 17. 6. 2015 sněmovně s pozměňovacími návrhy. Nově zákon sněmovna schválila 15. 9. 2015, prezident zákon podepsat 25. 9. 2015 a zákon byl vyhlášen dne 14. 10. 2015 ve Sbírce zákonů v částce 108 pod číslem 268/2015 Sb.

20

5. SILNICE II. A III. TŘÍDY 5.1. Definice a rozdělení Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť.34 Původ slova silnice má vycházet ze spojení „silná cesta“ označující hlavní cesty, které nechal budovat či opravovat Karel IV.35 Užití silnice vozidly silničními či jinými a chodci je možné pouze za podmínek zákona o pozemních komunikacích, ale i zákona o silničním provozu, přičemž vozidla, ať již motorová či nemotorová, která jsou užita v provozu na pozemních komunikacích, musí splňovat parametry dle zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhlášky. Silnice tvoří síť, což znamená, že každá silnice musí vždy navazovat na silnici jinou. Požadavek síťového uspořádání silnic je s ohledem na jejich funkci nezbytný. Při absenci vzájemného propojení by silnice postrádaly dopravní význam odůvodňující náklady na jejich vybudování.36 Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd: a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu; b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy; c) silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.37 Třídy představují jakousi podskupinu v rámci kategorie silnic. Toto rozlišení je stejně významné, jako určení správné kategorie, protože silnice I. třídy jsou ve vlastnictví státu, zatímco silnice II. a III. třídy patří krajům. O zařazení komunikace do konkrétní kategorie a její třídy rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Dojde-li ke změně dopravního významu nebo určení pozemní komunikace, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie nebo třídy. 38 34

§ 5 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 31. 36 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 32. 37 § 5 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. 38 § 3 odst. 1, 2 zákona o pozemních komunikacích. 35

21

Silnice II. třídy jsou určeny pro dopravu mezi okresy a jsou označeny čísly 101-999. Řada 600-699 má specifický význam v tom, že slouží jako označení původních úseků silnic I. třídy, které byl nahrazeny buď dálnicí, nebo jinou kvalitativně vyšší přeložkou, pokud byl současně původní úsek zachován a převeden do sítě silnic II. třídy.39 Silnice III. třídy plní funkci vzájemného propojení obcí nebo jejich napojení na jiné pozemní komunikace a označují se čtyř- až pěticiferným číslem. Silnice II. a III. třídy nejsou a ani nemají být pro tranzitní nákladní dopravu stavebně uzpůsobeny. Slouží sice také těžké nákladní dopravě, ale výhradně zdrojové a cílové, která tvoří dopravní obsluhu přilehlých sídel (zásobování, odvoz vyrobeného či uskladněného zboží, stěhování apod.).40

5.2. Vlastnictví a péče o silnice II. a III. třídy Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí. Stavba silnice není součástí pozemku.41 LZPS v čl. 11 odst. 2 předpokládá, že zvláštní zákony stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, kraje, obce nebo určených právnických osob. Mezi jinými zákony lze za takový zákon považovat i zákon o pozemních komunikacích. Zákonem upravená exkluzivita vlastnictví komunikací veřejnoprávními subjekty je logická. U dopravní pozemní infrastruktury státu je důležité zajistit, aby skutečně fungovala, aby komunikace byly přístupné každému a aby byly v dobrém stavebně technickém stavu.42 Kraj vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací.43 Kraj je dále povinen vykonávat správu silnice zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.

Výkon

správy

může

kraj

zajišťovat

prostřednictvím

správce44,

klasicky

prostřednictvím krajské správy a údržby silnic. 39

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 32. 40 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 32-33. 41 § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 42 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 87. 43 Citace § 9 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích: „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací.“ 44 Citace § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích: „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž může být a) právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou“.

22

Sousedící kraje mohou veřejnoprávní smlouvou45 sjednat převod vlastnictví úseku silnice II. nebo III. třídy, jestliže: a) po dotčeném úseku silnice probíhá hranice mezi územím obou krajů, nebo b) dotčený úsek silnice obou krajů a s ním sousedící úseky této silnice jsou na území kraje, který má vlastnictví nabýt.46 Pokud byla silnice zřízena na cizím pozemku, lze odejmout nebo omezit vlastnického právo k tomuto pozemku podle zvláštního předpisu.47 5.3. Vznik, výstavba a zánik silnic II. a III. třídy Vznik silnice upravuje § 3 zákona o pozemních komunikacích. Platí, že z právního hlediska silnice vzniká rozhodnutím silničního správního úřadu o zařazení pozemní komunikace do konkrétní kategorie, přičemž fyzicky může být samozřejmě stavba takové pozemní komunikace dokončena dříve. Silnice tedy vzniká buď přeměnou a přeřazením již existující komunikace nižší kategorie (v důsledku zvýšení dopravního významu a zlepšení stavebně technického stavu) nebo může vzniknout vyprojektováním a zbudováním tzv. na zelené louce, ovšem opět za podmínky, že je po dokončení do kategorie silnic zařazena.48 Jak již bylo citováno v úvodu práce, Česká republika patří k zemím s největší hustotou silniční sítě. V praxi dochází k výstavbě silnic II. a III. třídy většinou výstavbou nových obchvatů obcí či přeložek stávajících komunikací. Stavby silnic II. a III. třídy, které spadají do skupiny veřejně přístupných pozemních komunikací, povoluje speciální stavební úřad, nikoli obecný stavební úřad.49 Působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy vykonávají obecní úřady obce s rozšířenou působností.50 45

Citace § 159 správního řádu: „(1) Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. (2) Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.“ 46 § 9 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích. 47 § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. 48 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 145-146. 49 Postavení speciálních stavebních úřadů vůči obecným stavebním úřadům vyplývá z § 15 stavebního zákona. Celý proces schvalování stavby pozemní komunikace se nese v duchu spolupráce speciálního a obecného stavebního úřadu. V první fázi schvaluje umístění pozemní komunikace v územním řízení nebo v některé z jeho méně formálních variant (územní souhlas apod.) obecný stavební úřad. Čas pro speciální stavební úřad nadchází až ve druhé fázi, kdy se má stavba veřejně přístupné pozemní komunikace povolit ze stavebního hlediska, a to buď ve stavebním řízení, nebo v některé z jeho méně formálních variant (ohlášení apod.). Zde oba úřady úzce spolupracují, neboť obecný stavební úřad musí před vydáním stavebního povolení (souhlasu s ohlášením apod.) ověřit soulad stavby s územním rozhodnutím (příp. se záměry územního plánování) a dát ke stavbě svůj souhlas (viz § 15 odst. 2 stavebního zákona). Ve třetí fázi pak speciální stavební úřad vydává již samostatně případný kolaudační souhlas. 50 § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích.

23

V územním řízení a ve stavebním řízení je dotčeným orgánem k uplatnění stanoviska k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu Policie České republiky.51 Silnice, jejich příslušenství a stavby související jsou veřejně prospěšné. Za související stavbu se pro tyto účely považuje i stezka pro cyklisty a stezka pro chodce a cyklisty souběžná se silnicí.52

Při zániku silnice je třeba rozlišovat mezi zánikem této komunikace v právním smyslu, tj. vyřazení z příslušné kategorie (např. zanikne silnice III. třídy a nadále bude daná cesta existovat v důsledku přeřazení v režimu § 3 jako místní komunikace) a mezi jejím fyzickým zánikem, tedy odstranění tělesa komunikace. Fyzický zánik nastává v situacích, kdy zcela zanikne dopravní význam silnice a není zde prostor pro její přeřazení do nižší kategorie. V praxi k tomu dojde zpravidla při realizaci koncepčních změn v území – při zbudování náhradních tras k dosavadním komunikacím.53 Rozhodnutím silničního správního úřadu tedy dojde k úplnému zrušení pozemní komunikace a na toto rozhodnutí má neprodleně navazovat vydání rozhodnutí speciálního stavebního úřadu o fyzické likvidaci jejího tělesa, případně o jiném způsobu využití stavby. Silničním správním úřadem vydávajícím rozhodnutí o zrušení silnice II. a III. třídy je příslušný krajský úřad po udělení souhlasu Ministerstvem obrany a Ministerstvem dopravy54, přičemž řízení o zrušení silnice je řízením z moci úřední (zákon nevyžaduje, aby byl podán návrh vlastníkem komunikace či jinou osobou) a postup úřadu se bude řídit obecným procesním předpisem, tedy správním řádem.55 5.4. Připojování silnic II. a III. třídy Vzájemné připojování pozemních komunikací, stejně jako zřizování a rušení sjezdu a nájezdů podléhá úřednímu povolování. Kontrola státu nad vznikem nových křižovatek a připojováním nemovitostí k dopravně významnějším pozemním komunikacím je nutná, neboť s houstnoucí dopravou představuje každé takové křížení místo, kde by mohlo dojít k dopravní nehodě. Silniční správní úřad proto musí posoudit, zda

je nové připojení

skutečně nezbytné (zda by například nebylo vhodnější určitou nemovitost napojit na méně frekventovanou komunikaci, k níž také přiléhá) a zda je navrženo tak, aby co nejméně narušovalo plynulost a bezpečnost provozu (zda například není křížení místní komunikace 51

§ 16 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 53 Citace § 38 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích: „Pokud v důsledku jiné investiční výstavby má být zrušena část dálnice, silnice nebo místní komunikace nebo dlouhodobě na ní vyloučen veřejný provoz, je objednatel této výstavby povinen postavit na svůj náklad náhradní pozemní komunikaci a bezúplatně ji, spolu se silničním pozemkem, na němž je náhradní pozemní komunikace umístěna, převést vlastníkovi původní pozemní komunikace, která má být zrušena.“ 54 § 40, odst. 3 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. 55 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 146-147. 52

24

se silnicí navrženo v místě se špatnými rozhledovými poměry, ačkoliv v blízkosti se nachází místo vhodnější).56 5.5. Užívání silnic II. a III. třídy Účelem každé pozemní komunikace je to, aby byla schopná sloužit ke komunikačním účelům – tedy sloužit pozemní silniční dopravě a činnostem s ní souvisejícími. Obecně užívání pozemních komunikací, tedy i silnic II. a III. třídy, můžeme dělit na obecné a zvláštní užívání a bezplatné a úplatné užívání. Pojmem obecné užívání jsou myšleny činnosti, které přirozeně patří na pozemní komunikace. Jedná se o chůzi, jízdu, zastavení a stání. Zvláštním užíváním je pak to, co sice lze na komunikaci provádět, ale není to zcela běžné či ve větší míře žádoucí. Příkladem je umisťování reklam nebo stánků, zřizování vyhrazeného parkování či přeprava rozměrných předmětů. Obecné užívání komunikací je v zásadě bezplatné a zpoplatněné užívání je výjimkou z tohoto pravidla. Pravidla obecného užívání jsou: bezplatnost, povinnost přizpůsobit se stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace a povinnost řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích, které stanoví zvláštní právní předpis.57 Silnice, jejich součásti a příslušenství je zakázáno znečišťovat a poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Rovněž je na nich mj. zakázáno neoprávněně odstraňovat, zakrývat, přemisťovat, osazovat nebo pozměňovat dopravní značky a dopravní zařízení, používat pásová a jiná vozidla, používat sněhové řetězy v úsecích, kde vozovka není dostatečně pokryta sněhovou nebo ledovou vrstvou, používat hroty v pneumatikách, vypouštět vodu, splašky a jiné tekuté odpady, odstavovat silniční vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla (vrak).58 Opatřením obecné povahy může silniční správní úřad zakázat nebo omezit stání nebo zastavení silničních vozidel na průjezdním úseku silnice nebo na její části.59 Typicky se jedná např. o blokové čištění, opravy komunikace, opravy vedení inženýrských sítí položeného pod komunikací či průjezd vozidel státní návštěvy. Je-li to nezbytné pro naplnění účelu, je kraj coby vlastník komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po 56

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 95. 57 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění pozdějších předpisů. 58 § 19 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. 59 § 19a zákona o pozemních komunikacích.

25

pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je kraj povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno. Není-li to možné, oznámí kraj prostřednictvím krajského úřadu provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout a rovněž způsob jeho vyzvednutí.60 Ovšem v případě, že dopravní značení bylo na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel. Výjimka platí v případě, pokud provozovatel prokáže závažné důvody, díky kterým nemohl vozidlo včas odstranit. V případě této výjimky hradí náklady vlastník komunikace, tedy kraj.61 V případě nevyzvednutí vozidla do 6 měsíců od doručení oznámení je vlastník oprávněn prodat vozidlo prostřednictvím dražby. V případě vraku vozidla, pokud jej neodstraní na základě uložení této povinnosti silničním správním úřadem provozovatel, odstraní tento vrak vlastník pozemní komunikace, tedy kraj, a to na náklady provozovatele vozidla.

Dalším specifickým užíváním silnic je užívání staveništní dopravou nebo dopravou při rozsáhlých těžebních pracích. Jde o stav, kdy existující úseky pozemních komunikací jsou v důsledku těchto činností vystaveny extrémnímu nárůstu dopravy, jak co do intenzity, tak i zvýšení počtu těžkých nákladních vozidel, na které nejsou komunikace uzpůsobeny. Nárůst dopravy působí poškození a postupnou degradaci pozemní komunikace.62 S užíváním silnic souvisí i kontrolní vážení a měření63, tedy činnost, jejímž cílem je primárně ochrana stavebního stavu pozemních komunikací64 před poškozením v důsledku provozu přetížených nákladních vozidel a jejich vozidel přípojných. Poškození pozemní komunikace nepůsobí jen překročení celkové hmotnosti vozidla, ale i vyšší než přípustné zatížení nápravy nebo překročení maximálních rozměrů vozidla.65

60

§ 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. 62 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 355. 63 § 38a až §38d zákona o pozemních komunikacích. 64 Citace § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích: „Stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím.“ 65 Kategorie vozidel podléhající kontrolnímu vážení a měření podrobněji vymezuje příloha k zákonu č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a podrobněji rovněž vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. 61

26

5.6. Výkon státní správy a státního dozoru u silnic II. a III. třídy Výkon státní správy u silnic II. a III. třídy vykonávají: 

krajský úřad, který: a) povoluje zvláštní užívání silnic II. a III. třídy formou přepravy zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejich rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy66, pokud trasa přepravy nepřesahuje územní obvod kraje, b) rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie silnice II. a III. třídy a o změně kategorie nebo třídy, c) rozhoduje o zrušení silnic II. a III. třídy po udělení souhlasu Ministerstvem obrany a Ministerstvem dopravy, d) uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci a závazné stanovisko v územním řízení z hlediska řešení silnic II. a III. třídy, e) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím obecního úřadu obce s rozšířenou působností;



a dále obecní úřad obce s rozšířenou působností, který: a) vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy s výjimkou věcí, o kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy nebo krajský úřad, b) projednává správní delikty ve věcech silnic, přičemž správní delikty jsou definovány v následující kapitole 5.7.

Státní dozor na silnicích II. a III. třídy vykonávají silniční správní úřady v rozsahu své působnosti. Smyslem a účelem státní kontroly je získat veškeré potřebné informace a učinit na jejich základě kontrolní zjištění. Nově je v zákoně zakotvena možnost uložení povinnosti k odstranění nedostatků osobou pověřenou výkonem státního dozoru.67

66

Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. 67 Citace § 41 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích: „Zjistí-li osoba pověřená výkonem státního dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků může uložit v řízení na místě nebo v řízení zahájeném z moci úřední na základě protokolu o kontrole povinnosti k odstranění těchto nedostatků. Rozhodnutí vydané na základě protokolu o kontrole je prvním úkonem v řízení.“

27

5.7. Správní delikty Správní delikt je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které ukládá správní orgán zákonem stanovenou sankci. Protiprávní jednání, kterého se dopustily fyzické osoby, je označeno jako přestupek, protiprávní jednání, kterého se dopustily právnické osoby nebo osoby fyzické podnikající, je označeno jako správní delikt. Toto základní rozlišení správních deliktů (v širším slova smyslu) na přestupky a správní delikty (v užším slova smyslu) má vliv nejen na označení toho kterého protiprávního jednání, ale také na procesní stránku jeho projednávání před správními orgány. Zatímco v případě přestupků se procesně postupuje podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a subsidiárně též podle správního řádu, v případě ostatních správních deliktů se postupuje pouze podle správního řádu. Vzhledem k tomu, že i obvinění ze spáchání správního deliktu se podle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod považuje za obvinění trestní, je třeba i na proces jeho projednávání vztáhnout přísná kritéria spravedlivého procesu. Při projednávání všech správních deliktů je proto třeba dbát nejen na věcnou stránku případu (zjišťování viny), ale též důsledně chránit procesní práva obviněného.68 Za přestupek podle zákona o pozemních komunikacích je mj. považováno: a) omezení obecného užívání silnice nebo bez povolení neoprávněné zřízení objížďky, či neoznačení uzavírky nebo objížďky, b) užití bez povolení zvláštního užívání silnice jiným než obvyklým způsobem, c) nedovolené připojení sousední nemovitosti nebo pozemní komunikace k silnici, d) znečištění či poškození silnice, její součásti nebo příslušenství, e) neuposlechnutí řidiče vozidla výzvy policisty nebo celníka, aby podrobil vozidlo nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení ad. Kompletní výčet přestupků, tedy protiprávního jednání fyzických osob, obsahuje § 42a zákona o pozemních komunikacích. Za správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, kompletně uvedených v § 42b zákona o pozemních komunikacích, je mimo jiné považováno: a) omezení obecného užívání silnice, b) neoprávněné zřízení objížďky nebo neoznačení uzavírky či objížďky, 68

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 411.

28

c) užití bez povolení zvláštního užívání silnice jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, d) zřízení nebo provozování reklamního zařízení, e) znečištění či poškození silnice, f) umístění pevné překážky, g) neprodlené neuzavření nebo neoznačení příslušné části silnice v případě havárie sítě ad. Výše sankcí není omezena žádnou minimální hranicí a stanovena je její maximální výše. Správní orgán musí ve svém rozhodnutí nejen řádně odůvodnit důvod o vině, ale též se věnovat odůvodnění svého výroku o výši sankce. V opačném případě by jeho rozhodnutí o sankci bylo nepřezkoumatelné. Správní orgán má povinnost uložit sankci v takové výši, která představuje rovnováhu mezi citelností postihu (tedy splněním represivní i prevenční funkce sankce) a jeho možným likvidačním dopadem na pachatele. Stejně jako v případě přestupků, také u jiných správních deliktů se v případě shledání viny ukládá pachateli povinnost uhradit náklady řízení.

29

6. MÍSTNÍ KOMUNIKACE 6.1. Definice a rozdělení Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Ve srovnání se silnicemi je dopravní význam místních komunikací spíše lokálního charakteru. Jedná se především o veřejně přístupné pozemní komunikace nacházející se uvnitř zastavěného území obce (ulice, významnější chodníky pro pěší), spojující obec s některou její místní částí nebo s nějakým dopravně významným bodem (kostel, hrad, hřbitov, nádraží, letiště, přístav atd.).69 Rozdělují se podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.70

6.2. Vlastnictví a péče o místní komunikace Vlastníkem místní komunikace je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Místní komunikace nemůže být ve vlastnictví jakékoliv právnické či fyzické osoby. Opět je naplněn článek 11 odst. LZPS (viz podkapitola 5.2.). Pokud je určitá cesta ve vlastnictví jiné osoby než obce, nelze ji zařadit mezi místní komunikace (výjimku představuje pouze § 3 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích71). Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích stavba místní komunikace není součástí pozemku. Místní komunikace v minulosti vznikaly postupným upravováním povrchu pozemku, nikoli jednorázovou stavební činností, a dodnes mnohde existují v podobě pouze štěrkem zhutněného povrchu zalitého asfaltem či v podobě položených panelů. Takovýmto komunikacím chybí obrubníky i podloží, které by bylo možno nazvat základem stavby. V rámci různých typů soudních řízení (negatorní žaloby, spory o bezdůvodné obohacení, 69

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 32-33. 70 § 6 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. 71 Citace § 3 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích: „V případě, kdy změna kategorie nebo třídy pozemní komunikace vyžaduje změnu vlastnických vztahů k pozemní komunikaci, může příslušný silniční správní úřad vydat rozhodnutí o změně kategorie pouze na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci uzavřené mezi stávajícím vlastníkem a budoucím vlastníkem. Do doby převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci vykonává všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci její dosavadní vlastník.“

30

žaloby na odstranění neoprávněné stavby) soudy čelily otázce, zda a za jakých okolností jsou tyto typy staveb samostatnou věcí v právním smyslu. Pro úplnost je vhodné připomenout, že ne každá stavba podle stavebních předpisů je také stavbou ve smyslu občanského práva.72 Ačkoli zákon o pozemních komunikacích určuje, že vlastníkem místních komunikací jsou obce, počítá § 17 zákona o pozemních komunikacích s možností odejmutí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu73, a to podle zákona č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění.74 V situacích, kdy v důsledku nenaplnění znaku vlastnictví dojde ke změně kategorie, nebo dokonce úplné ztrátě veřejnoprávního statusu u cesty dosud považované za místní komunikaci, by se obec měla pokusit získat k pozemku vlastnické právo. Dosáhne-li úspěchu, pak na základě příslušné smlouvy (postačí i smlouva o smlouvě budoucí) může danou cestu do kategorie místních komunikací zařadit zpět.75 To může být praktické zejména tam, kde vlastníkem pozemku s domnělou místní komunikací je stát nebo kraj, tedy subjekt, který nemá důvod změnu vlastnictví odmítnout nebo požadovat za převedení pozemku do vlastnictví obce přemrštěné finanční částky.76 Stejně jako u silnic II. a III. třídy je i vlastník místní komunikace, tedy obec, povinna vykonávat správu této komunikace zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Rovněž může tuto správu vykonávat prostřednictvím správce. Podle § 9 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích obce vedou evidenci vlastněných místních komunikací, přičemž základní evidencí je pasport, který vedou správci a nejmenší rozsah této evidence místních komunikací zahrnuje délku místních komunikací I. až III. třídy v km, počet a celkovou délku mostů na nich v km a objem finančních prostředků vynaložených na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu.

72

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 88. 73 Citace § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích: „(2) Podle zvláštního právního předpisu lze odejmout nebo omezit a) vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě potřebným k uskutečnění výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice, místní komunikace I. třídy, jejich součástí, příslušenství nebo staveb souvisejících, b) vlastnické právo k pozemku, jestliže byla dálnice, silnice nebo místní komunikace zřízena na cizím pozemku.“ 74 Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. 75 § 3 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. 76 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 37.

31

6.3. Vznik, výstavba a zánik místních komunikací I v případě místní komunikace vznik upravuje § 3 zákona o pozemních komunikacích. Místní komunikace vzniká buď přeměnou, nebo přeřazením již existující komunikace. Rovněž může vzniknout vyprojektováním a vybudováním (výstavbou) komunikace nové za podmínky, že bude zařazena do patřičné kategorie místních komunikací. V územním řízení a ve stavebním řízení je dotčeným orgánem příslušným k uplatnění stanoviska k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemní komunikaci Policie České republiky, jde-li o stavbu místní komunikace. Místní komunikace I. třídy, jejich součásti, příslušenství a stavby související jsou veřejně prospěšné. Za související stavbu se pro tyto účely považuje i stezka pro cyklisty a stezka pro chodce a cyklisty souběžná s místní komunikací I. třídy.77 Byla-li určitá část zemského povrchu místní komunikací podle staré právní úpravy, stala se místní komunikací podle nové právní úpravy v zákoně č. 13/1997 Sb. okamžikem nabytí účinnosti tohoto zákona, aniž by bylo nutno o tom vydávat rozhodnutí podle § 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.78 Současný zákon o pozemních komunikacích neobsahuje žádná přechodná ustanovení týkající se režimu místních komunikací vzniklých před jeho účinností. Právní vztahy je nutno posuzovat dle předpisů platných a účinných v době jejich vzniku. Tudíž nelze mít za to, že by snad dnem účinnosti současného zákona právně zanikly doposud existující místní komunikace a je nutno zařadit znovu veškeré komunikace na celém území republiky. Již samotné zavedení komunikace do pasportu jako komunikace místní přinejmenším nasvědčovalo naplnění příslušných znaků.79 Místní komunikace zanikají buď vyřazením z kategorie místních komunikací, nebo fyzicky zanikají formou odstranění tělesa komunikace. 6.4. Připojování místních komunikací Pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů.80 77

§ 17 zákona o pozemních komunikacích. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2014, č.j. 5 As 15/2012 - 27. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0015_9As__12_20140228120349_prevedeno.pdf 79 STANOVISKA – VEŘEJNÉ CESTY II. Místní komunikace, 2528/2008/VOP/DS. Veřejný ochránce práv OMBUDSMAN [online]. Kancelář veřejného ochránce práv, © [19.2.2016]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/Cesty/Mistni_komunikace/2528_08_DS_ZS.pdf 80 § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 78

32

Připojení nemovitosti k místní komunikaci bývá zpravidla sjezdem nebo nájezdem zároveň. 6.5. Užívání místních komunikací Zákon stručně ve dvou větách definuje obecné užívání a určuje základní pravidla, která se s ním pojí. Obecným užíváním je třeba rozumět užívání komunikace neomezeným okruhem osob, které je obvyklé a které naplňuje účel, ke kterému jsou komunikace určeny. Takovými činnostmi na pozemních komunikacích jsou logicky chůze, jízda (zejména vozidel, ale i jízda na zvířeti) a stání (a krátkodobé zastavení). Pravidly obecného užívání jsou bezplatnost, povinnost přizpůsobit se stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace a povinnost řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích. Jak bylo uvedeno výše, obecné užívání místních komunikací je bezplatné. Výjimku tvoří užívání podle § 23. Ustanovení § 23 jako celek se vztahuje k organizování dopravy v obci a představuje nástroj, který mohou obce využít v případech, že budou dány důvody (mající původ v místních podmínkách) pro přijetí zvláštních pravidel týkajících se parkování a obecně odstavování vozidel na místních komunikacích.81 Specifickým problémem, se kterým se úřady v praxi mohou setkat, je bezplatné či naopak placené užívání parkovišť. Z § 12 vyplývá, že i parkoviště může být považováno za pozemní komunikaci, neboť se zde uvádí, že veřejná parkoviště mohou být buď samostatnými komunikacemi, anebo součástmi místních komunikací. Veřejné parkoviště je definováno jako stavebně a provozně vymezená plocha místní komunikace anebo samostatná místní komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. Parkoviště, která jsou součástí místní komunikace nebo samostatnou místní komunikací, tedy taková, která by měla být ve vlastnictví obce, ta jsou z podstaty věci vždy veřejná. Mohou být užívána zdarma anebo může být parkování na nich zpoplatněno nařízením obce. Obce musí při úvahách o zpoplatnění parkování vycházet z racionálních důvodů a zpoplatňovat jen ta místa, kde je třeba za účelem lepší organizace dopravy vyvíjet na řidiče ekonomický tlak, zejména v centrech měst. Místní komunikace, stejně jako silnice II. a III. třídy, je zakázáno znečišťovat a poškozovat. Výčet zakázaných činnost je uveden v § 19 odst. 2. Silniční správní úřad může opatřením obecné povahy dočasně zakázat nebo omezit stání nebo zastavení vozidel na místní komunikace, je-li to nezbytné z důvodu zajištění 81

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 226.

33

bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků.82 I na místní komunikace se vztahuje ujednání § 19b a § 19c zákona o pozemních komunikacích, týkající se odstranění silničního vozidla vlastníkem pozemní komunikace a odstranění vraku vlastníkem pozemní komunikace. Blíže je pojednáno v kapitole 5.5. 6.6. Výkon státní správy a státního dozoru u místních komunikací V současné době podle § 3 o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o jejím vyřazení z této kategorie rozhodují obce I. typu, a to z pozice silničního správního úřadu. Zákon svěřuje působnost silničního správního úřadu i těm nejmenším obcím. Agenda silničního správního úřadu je natolik odborně náročná, že ji těžko může vykonávat např. neuvolněný starosta nebo úředník, který má na malé obci na starost výkon veškerých dalších agend a ještě správu majetku obce.83 Ač byla v pozměňovacích návrzích snaha převést tuto agendu, tedy agendu místních komunikací na obecní úřady obce s rozšířenou působností, v novele zákona zůstává i nadále v působnosti obcí. Jak již bylo poznamenáno v předchozím textu, smyslem a účelem státní kontroly je získat potřebné informace a učinit na jejich základě kontrolní hlášení. Státní dozor na místních komunikacích vykonávají silniční správní úřady v rozsahu své působnosti, tedy obce. 6.7. Správní delikty Správní delikty podle § 42a a § 42b zákona o pozemních komunikacích ve věcech místních komunikací projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností.84 Za přestupky podle § 42a zákona o pozemních komunikacích, tedy správní delikty spáchané fyzickou osobou, je považováno mj.: a) omezení obecného užívání místní komunikace, b) odstranění nebo poškození zakrytí reklamy, c) v rozporu připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci, d) znečištění či poškození místní komunikace ad.

82

§ 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 389. 84 § 40 odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích 83

34

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob jsou vymezeny v § 42b zákona o pozemních komunikacích. Podrobněji jsou správní delikty popsány v kapitole 5.7.

35

7. ÚČELOVÁ KOMUNIKACE 7.1. Definice a rozdělení Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelová komunikace je takovou komunikací, která svými znaky splňuje požadavky k zařazení mezi pozemní komunikace a nebyla zařazena do ostatních kategorií dopravní sítě, tedy mezi místní komunikace, silnice nebo dálnice. Účelová komunikace je vlastně jakýmsi nejnižším stupněm pozemních komunikací a její definice je uvedena v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Z této definice lze odvodit tři typy účelových komunikací: a) komunikace, které slouží jako spojení jedné nemovitosti s druhou (např. spojení areálu zemědělského družstva s loukou či pastvinou); b) komunikace, které slouží k napojení na jiné komunikace, především na místní komunikace či silnice (např. spojuje odlehlé chatové oblasti s místní komunikací či silnicí); a c) komunikace, které slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, tedy klasické lesní a polní cesty. Účelové komunikace se pak dále dělí podle kritéria veřejné přístupnosti na: a) účelové komunikace veřejně přístupné – jsou přístupné každému bez omezení (výjimkou jsou situace, kdy je přístup omezen zákonným způsobem, např. dopravní značkou), na tyto komunikace se vztahuje institut obecného užívání, tedy každý může komunikace bezplatně užívat a k účelům, ke kterému jsou určeny. Spory u těchto komunikací spadají do oblasti veřejného práva, které řeší příslušné správní orgány. b) účelové komunikace neveřejně přístupné – nejsou přístupné každému a nevyskytuje se u nich institut obecného užívání. Takové komunikace se nachází v uzavřených areálech a slouží k potřebám vlastníka. Případné právní spory spadají do oblasti soukromého práva a je nutno je řešit soudní cestou v občanskoprávním řízení.

36

Obecně lze shrnout, že účelové komunikace jsou polní a lesní cesty, příjezdové komunikace k výrobním areálům, lomům, sportovištím, čerpacím stanicím, ale i např. komunikace uvnitř výrobních areálů, lomů, tovární dvory, autobusová nádraží, komunikace ve vojenských újezdech, komunikace a parkoviště v areálu nemocnice apod.

7.2. Vlastnictví a péče o účelové komunikace Vlastníky účelových komunikací mohou být jakékoli fyzické či právnické osoby. Mohou to být tedy i obce, kraje, ale často bývá vlastníkem také stát, tedy Česká republika, která vykonává svá vlastnická práva prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových85 nebo Státního pozemkového úřadu.86 V případě vlastnictví obce, kraje či státu se v naprosté většině případů obecného užívání účelových komunikací jedná o bezkolizní stav. Většinou se jedná například o komunikace ve vojenských újezdech, v kasárnách, v areálech státních podniků (v případě státu), komunikace v areálech nemocnic, sociálních ústavů ad. (v případě krajů či obcí). Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, v novém občanském zákoníku byla ukotvena zásada superficies solo cedit. Pro potřeby určení vlastnictví veřejně přístupné účelové komunikace je rozhodující, zda je účelová komunikace pouhým ztvárněním povrchu nebo zda je tato komunikace stavbou spojenou se zemí pevným základem. Stavba spojená se zemí pevným základem, která je současně ve vlastnictví odlišného vlastníka od vlastníka pozemku, není součástí tohoto pozemku a je samostatnou nemovitou věcí.87 V opačném případě (v případě shodného vlastníka) je stavba účelové komunikace součástí pozemku a není samostatnou věcí.

85

S účinností od 1. 7. 2002 byl zákonem č. 201/2002 Sb., zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Sídlem Úřadu je Praha. Úřad je organizační složkou státu a samostatnou účetní jednotkou. Dne 19. března 2004 nabyl účinnosti zákon č. 120/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Úřad jedná v řízení před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu, kdy Úřad vystupuje v řízení za stát jako příslušná organizační složka, s příslušností hospodařit s tímto majetkem nebo namísto organizačních složek, které jsou příslušné hospodařit s předmětným majetkem státu, podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 86 Státní pozemkový úřad vykonává působnost podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění č. 177/2013 Sb.. 87 § 3055 odst. 1 občanského zákoníku.

37

Výkladem pojmu „spojení se zemí pevným základem“ se zabýval Ústavní soud ve svém Nálezu č.j. I.ÚS 483/01 ze dne 6. 5. 200388, který konstatoval, že jestli jde či nejde o stavbu spojenou se zemí pevným základem, je potřeba vždy posoudit podle okolností konkrétního případu. Přitom „spojení se zemí pevným základem“ je možno stručně charakterizovat tak, že věc nesmí být oddělitelná od země, aniž by došlo k porušení věci. Pevné spojení věci se zemí musí být zároveň takové, aby bylo schopno odolat zejména účinkům přírodních vlivů dané lokality na věc a účinkům vlastního působení věci. Z hlediska stavebního je pevný základ základovou prostorovou konstrukcí geometricky a fyzikálně jednoznačně vymezenou a definovanou, a to pro konkrétní stavební objekt, v konkrétní lokalitě a v konkrétních vnitřních a vnějších podmínkách. Z pohledu stavebního zákona dále vyplývá, že se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání.89 Stavebně právní předpisy chápou stavbu dynamicky, tj. již jako činnost směřující k uskutečnění stavebního díla. Naopak pro účely občanského práva je pojem stavba nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů.90 Podle ustálené judikatury jsou účelové komunikace druhem pozemku, které představují určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být taková stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.91 Pokud je stavba předmětem občanskoprávních vztahů, lze s ní samostatně disponovat, tzn. prodat, darovat apod.. Od 1. 1. 2014, tedy od data nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, je možno rozdělit účelové komunikace z pohledu vlastnictví třemi způsoby: 1. Účelovou komunikací je prostý pozemek, který má povrch pouze zhutněn a vyrovnán pro potřeby dopravní cesty (ztvárnění povrchu). Vlastníkem takovéto účelové komunikace je přímo vlastník pozemku. 88

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6.5.2003, sp. zn. I.ÚS 483/01, N 60/30 SbNU 107. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=38370&pos=1&cnt=1&typ=result 89 § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebním zákon), ve znění pozdějších předpisů. 90 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.9.2009, č.j. 5 As 62/2008 - 59. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0062_5As__0800059A_prevedeno.pdf 91 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2013, sp. zn. 22 Cdo 2493/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4912B25AFACF44CBC1257B5700499AF1?open Document&Highlight=0,

38

2. Účelovou komunikací je stavba se živičným povrchem a konstrukčními vrstvami, tedy stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Pokud je vlastník stavby i vlastník pozemku pod touto stavbou shodný, je tato stavba účelové komunikace součástí pozemku a není samostatnou nemovitou věcí.92 3. Účelovou komunikací je stavba se živičným povrchem a konstrukčními vrstvami, tedy stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Vlastník účelové komunikace je odlišný od vlastníka pozemku pod stavbou. V tomto případě je i nadále stavba účelové komunikace samostatnou nemovitou věcí.93 V případě, že je účelovou komunikací (veřejně přístupnou) přímo pozemek, vlastnické právo k němu je významně omezeno. Vlastník pozemku je povinen strpět, aby jeho pozemek byl užíván jako účelová komunikace a nesmí tomuto užívání protiprávně bránit. Vlastnické právo k pozemku je zde omezeno institutem obecného užívání účelové komunikace veřejně přístupné.94 Zákon o pozemních komunikacích neukládá vlastníkovi účelové komunikace výslovnou povinnost o ni pečovat. Vlastník účelové komunikace tak nemá za povinnost řádně spravovat účelovou komunikaci, nemusí provádět její prohlídky a údržbu, nemá za povinnost zajišťovat schůdnost a sjízdnost komunikace. V zimním období vlastníků účelové komunikace nemá za povinnost označovat úseky, kde schůdnost nebo sjízdnost není zajišťována odstraňováním sněhu a náledí. Péče o účelovou komunikaci z hlediska zákona o pozemních komunikacích tak závisí v podstatě plně na vůli jejího vlastníka.95 Jelikož je tato práce zaměřena na komunikace ve vlastnictví krajů a obcí, lze předpokládat, že v případě účelových komunikací ve vlastnictví krajů a obcí je minimálně schůdnost a sjízdnost zajišťována, protože jak již bylo popsáno výše, nacházejí se tyto účelové komunikace např. v uzavřených areálech nemocnic, domovů důchodců, pečovatelských a sociálních domech a ústavech, mateřských, základních i středních škol apod. Účelové komunikace jejich vlastník nemusí podle zákona o pozemních komunikacích v žádné formě evidovat. Činit tak samozřejmě může, např. velké množství obcí má ve své evidenci (pasportu) místních komunikací evidovány i účelové komunikace, nicméně 92

§ 3054 občanského zákoníku. § 3055 odst. 1 občanského zákoníku 94 Citace § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích: „V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen „obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.“ 95 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 52. 93

39

zákonnou povinností to není. Převážná většina účelových komunikací nikde evidována není.96 Jestliže povinnost k evidenci účelové komunikace nemá její vlastník, tak povinnost evidence zde má podle zákona o pozemních komunikacích příslušný orgán státní správy. Účelové komunikace by se totiž, stejně jako ostatní kategorie pozemních komunikací, měly evidovat v informačním systému veřejné správy, v tzv. Centrální evidenci pozemních komunikací.97 Tuto evidenci by mělo spravovat Ministerstvo dopravy nebo jím pověřená osoba, Systém však bohužel dosud není zprovozněn, ačkoliv se tak mělo stát již k 1. 1. 2007. Až bude v budoucnu uvedená evidence funkční, potom bude mj. obsahovat evidenci účelových komunikací a zároveň vlastníci těchto komunikací budou mít za povinnost předávat do Centrální evidence pozemních komunikací informace o účelových komunikacích. Určitá povinnost evidence je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, která ukládá obcím evidovat seznam veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin, a to na území své působnosti. Praxe je ovšem jiná, mnoho obcí o této povinnosti neví a tudíž evidenci nevedou.98 V případě evidence v katastru nemovitostí, pokud není účelová komunikace stavbou, bude dle katastrální vyhlášky většinou zařazena do druhu pozemku ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace. Jako význam tohoto způsobu využití je uveden: Pozemek, na kterém je místní nebo účelová komunikace (včetně zpevněné lesní komunikace) a její součásti (§ 6 a 7 zákona č. 13/1997 Sb.99). Nicméně ani tato evidence v katastru nemovitostí není evidencí, která by mohla spolehlivě sesumarizovat seznam veškerých účelových komunikací. V mnoha případech jsou účelové komunikace zřízeny na pozemcích jiného druhu než ostatní plocha, např. cesty zřízené v poli (druh pozemku orná půda nebo trvalý travní porost). Tato skutečnost, že evidovaný stav se ne vždy shoduje se skutečným stavem a není pro účel užívání podstatný, vyplývá i Rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 27/2009-66 ze dne 30.9.2009, který uvádí: „Pozemek, který je v soukromém vlastnictví, lze uznati za veřejnou cestu jen tehdy, jsou-li splněny dva předpoklady, a to jednak, že pozemek byl věnován buď výslovným projevem, nebo z konkludentních činů vlastníka byl k obecnému užívání určen a dále především z toho, že toto užívání slouží k trvalému uspokojení nutné komunikační potřeby. 96

Citace § 9 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích: „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací.“ 97 § 29a zákona o pozemních komunikacích. 98 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 55-56. 99 Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

40

(Boh A 10017/32).“ Není proto v této souvislosti rozhodné, jak byl pozemek v pozemkových knihách popř. v ostatních listinách označován.

7.3. Vznik a zánik účelových komunikací Existence účelové komunikace veřejně přístupné je spjata především s okamžikem jejího vzniku a s definicí této právní skutečnosti. V této věci je k dispozici poměrně bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu100, z níž je možné vycházet. V podstatě zde ani jiné teoretické východisko není, protože právní předpisy vznik účelové komunikace veřejně přístupné žádným způsobem neupravují ani nedefinují. Soudní judikatura zná dva způsoby vzniku účelové komunikace veřejně přístupné – věnování pozemku k obecnému užívání a obecné užívání pozemku „od nepaměti“.101 Jak vyplývá z dosavadní judikatury, zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliže však vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci. Veřejnou cestou se tedy pozemek stává od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, je tedy veřejně přístupnou účelovou komunikací. Současná judikatura v tomto ohledu navazuje na rozhodovací praxi předválečného Nejvyššího správního soudu (srov. Rozhodnutí Boh A 10017/32). Ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace tedy není třeba správního rozhodnutí ani není podstatné, jak je příslušný pozemek, na němž se komunikace nachází, veden v katastru nemovitostí či jak byl evidován v minulosti. Podstatné je, zda tento pozemek splňuje veškeré znaky veřejně přístupné účelové komunikace uvedené v ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy zda jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.102 100

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009, č.j. 5 As 27/2009 - 66. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0027_5As__0900066A_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, č.j. 1 As 76/2009 - 60. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0076_1As__0900060A_prevedeno.pdf 101 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 40. 102 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2007, č.j. 6 Ans 2/2007 - 128. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0002_6Ans_0700128A_prevedeno.pdf

41

Pokud vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako veřejně přístupná účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o veřejně přístupnou účelovou komunikace vzniklou ze zákona. Stačí tedy, aby vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace. Naproti tomu v případě nesouhlasu musí jít o aktivní jednání vlastníka pozemku.103 Jediná výjimka, kdy předchozí souhlas vlastníka nepřechází na své další právní nástupce, je v případě restituce. Zde je zásadní judikaturou Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 268/06 ze dne 9. 1. 2008.104 Silniční správní úřad může vést řízení o určení právního vztahu, tedy deklaraci, zda-li účelová komunikace existuje či neexistuje, a to § 142 zákona č. 500/2004 Sb.. Deklaratorní rozhodnutí je jediný způsob, jak lze závazně (výrokem správního rozhodnutí) z pozice silničního správního úřadu určit, zda existuje právní vztah, tedy veřejně přístupná účelová komunikace, či neexistuje. Žádost o určení může podat kdokoli, ale musí vždy prokázat, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Toto rozhodnutí nelze vydat v případě, pokud je možno vydat osvědčení o existenci. Rovněž může vydat vyjádření, osvědčení či sdělení, zda účelová komunikace existuje či neexistuje, a to podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb.. Vyjádření, osvědčení či sdělení vydává silniční správní úřad v případě, kdy o existenci veřejně přístupné účelové komunikace nejsou žádné pochybnosti, vlastník komunikace souhlasí s tím, že se jedná o účelovou komunikaci a ani nikdo jiný nepopírá existenci účelové komunikace. Pro výstavbu veřejně přístupné účelové komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Pokud v zákoně o pozemních komunikacích není stanoveno jinak, platí pro územní a stavební řízení stavby veřejně přístupné účelové komunikace zvláštní předpisy o územním plánování a stavebním úřadu105 a nejsou dotčeny předpisy o ochraně životního prostředí.106 Povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek. Souhlas není správním rozhodnutím. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu 103

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, č.j. 1 As 76/2009 - 60. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0076_1As__0900060A_prevedeno.pdf 104 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.1.2008, sp. zn. II.ÚS 268/06, N 2/48 SbNU 9. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=57539&pos=1&cnt=1&typ=result 105 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 106 § 16 zákona o pozemních komunikacích.

42

navrhované stavby se záměry územního plánování. Stavbu účelové komunikace lze povolit (kromě stavebního povolení či ohlášení) i ve zkráceném stavebním řízení, kdy se stavba pouze oznámí speciální stavebnímu úřadu. K zániku veřejně přístupné účelové komunikace může dojít z vůle vlastníka a to v případě, že komunikace neplní komunikační potřebu (komunikační potřeba je nahrazena užíváním jiné pozemní komunikace). O zániku se nevydává žádné správní rozhodnutí a tato skutečnost nemusí být nikde evidována. Pokud účelová komunikace zanikla, není možno se následně v budoucnu domáhat její obnovení. Opětovné obnovení je opět závislé na vůli a souhlasu jejího vlastníka. Veřejně přístupná účelová komunikace nemůže zaniknout z vůle vlastníka v případě, že komunikace plní funkci nutné komunikační potřeby. Veřejně nepřístupná účelová komunikace vzniká vůlí vlastníka. Ten musí při vzniku dát najevo, že se jedná o neveřejnou komunikaci. Děje se již například při výstavbě nového areálu v projektové dokumentaci, kde je projektováno zabezpečení a zamezení přístupu do areálu např. závorou. Vlastníci veřejně nepřístupné účelové komunikace rovněž stanoví regulaci provozu na takové komunikaci. Mohou si stanovit, které druhy vozidel smí komunikaci užívat (například mohou vyloučit nákladní vozidla), rovněž mohou stanovit omezení provozu na určitou dobu apod. Tato opatření mohou realizovat svévolně, k těmto omezením se nemusí vyjadřovat a vydávat souhlas žádný správní orgán či Policie České republiky. Pro stavby veřejných nepřístupných účelových komunikací jsou příslušným správním orgánem obecné stavební úřady, nikoli speciální stavební úřady, jak je tomu u veřejně přístupných účelových komunikací. V případě, kdy se vlastník domáhá změny z veřejně přístupné účelové komunikace na veřejně nepřístupnou, je v tomto případě nutno požádat silniční správní úřad, který po projednání s Policií České republiky může upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Při zániku účelové komunikace veřejně nepřístupné dochází při zániku účelu pozemní komunikace, například při demolici areálu, kde účelová komunikace ztrácí dopravní smysl nebo v případě, kdy je naopak areál na úkor pozemku účelové komunikace výstavbou rozšiřován. O zániku se nevydává žádné správní rozhodnutí a tato skutečnost nemusí být nikde evidována.

43

7.4. Připojování účelových komunikací Vzájemné připojení dvou (či více) pozemních komunikací označuje zákon o pozemních komunikacích jako křižovatku. Prováděcí vyhláška však toto široké pojení zužuje, pokud jde o křížení s účelovými komunikacemi, jelikož podle jejího § 1 odst. 2 písm. a) není křižovatkou úrovňové připojení polní a lesní cesty, stejně jako podle § 1 odst. 2 písm. b) není křižovatkou úrovňové připojení účelové komunikace, jež není veřejně přístupná (tedy účelové komunikace ústící z uzavřeného prostoru či areálu). Zatímco lesní a polní cestu je možno v terénu celkem dobře pohledem odlišit a řidič, který po ní jede, se zpravidla intuitivně chová jako na vedlejší cestě, ostatní účelové komunikace se od místních komunikací a silnic nižších tříd liší mnohdy jen svým zařazením a dopravním významem. Jejich stavbě technické vybavení, a tedy i vnější vzhled, však mohou být dosti podobné. Proto tam, kde se kvalita účelové komunikace blíží kvalitě místní komunikace či silnice, na kterou účelová komunikace ústí, je vhodné takové místo osadit dopravní značkou jasně vymezující přednost v jízdě.107 Příslušný silniční správní úřad si před vydáním povolení o připojení veřejně přístupné účelové komunikace k dálnici, silnici nebo místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá stanovisko vlastníka pozemní komunikace vyšší kategorie nebo třídy.108

7.5. Užívání účelových komunikací Účelové komunikace, stejně jako ostatní komunikace (výjimkou jsou pouze účelové komunikace veřejně nepřístupné), jsou ze zákona veřejně přístupné. Účelové komunikace veřejně přístupné má právo užívat každý obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, tedy k dopravě, a to bezplatně. Veřejně nepřístupné účelové komunikace jsou takové, které slouží pouze někomu. Za takovéto jsou považovány komunikace v uzavřených areálech, kam nemá za normálních okolností veřejnost přístup. Obecné užívání účelové pozemní komunikace spočívá v možnosti každého účelovou komunikaci bezplatně užívat. Je tedy veřejným zájmem zachování obecného užívání účelových komunikací. Ovšem není možné prostřednictvím institutu účelové komunikace (tedy obecného užívání) omezovat vlastnické právo v případech, kde veřejný zájem chybí. Veřejný zájem většinou chybí tam, kde komunikace neslouží veřejnosti, ale pouze potřebě jednoho konkrétního vlastníka sousední nemovitosti (pokud nepůjde o situaci, kdy i za 107

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 96-97. 108 § 10 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích.

44

daného stavu věcí umožní vlastník účelové komunikace její obecné užívání). Kde nepůjde o ochranu veřejného zájmu, ale soukromého zájmu, nebude o věci rozhodovat příslušný silniční správní úřad, ale soud, který např. zřídí věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu nezbytné cesty přes dotčený pozemek podle § 1029 a násl. nového občanského zákoníku.109 Ne vždy je jasný přístup na lesní cesty. V § 3 odst. 1 písm. a) a písm. b) lesního zákona110 jsou ve výčtu pozemků určených k plnění funkcí lesa uvedeny rovněž nezpevněné lesní cesty a zpevněné lesní cesty. Následně § 20 odst. 1 písm. g) zakazuje v lesích jezdit a stát s motorovými vozidly. Touto otázkou se ovšem zabýval Nejvyšší soud, kdy v rozhodnutí ze dne 22. 2. 2006 č.j. 33 Odo 449/2005, konstatoval, že zákon o pozemních komunikacích se podle předmětu úpravy, jak je vymezen v § 1,vztahuje na veškeré pozemní komunikace, které naplňují znaky uvedené v dalších ustanoveních tohoto zákona, a neobsahuje žádné ustanovení, které by z této úpravy některé komunikace vylučovalo. Lesní zákon pak vůbec neupravuje problematiku provozu na komunikacích, které se nacházejí na lesních pozemcích. Je tedy zřejmé, že oba tyto předpisy obstojí vedle sebe. To ostatně potvrzuje jak znění § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, který výslovně řadí mezi účelové komunikace komunikaci sloužící k obhospodařování lesních pozemků, tak i znění § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona, podle něhož mohou být mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa zařazeny i zpevněné lesní cesty. Pokud tedy zpevněná lesní cesta na pozemku určeném k plnění funkcí lesa vykazuje současně znaky účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podléhá stejně jako ostatní účelové komunikace režimu tohoto zákona, včetně § 19 odst. 1 upravujícího tzv. obecné užívání pozemních komunikací.111 Na účelových komunikacích (veřejně přístupných i veřejně nepřístupných) platí stejně jako na ostatních kategoriích pozemních komunikací pravidla provozu na pozemních komunikacích,112 ovšem vlastník vozidla, které je provozováno na veřejně nepřístupné účelové komunikaci, nemusí mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. 109

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.5..2012, č.j. 1 As 32/2012 - 42. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0032_1As__120_20120601082224_prevedeno.pdf 110 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), v platném znění 111 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp. zn. 33 Odo 449/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6B808FB0951FAFDBC1257A4E00651B6F?open Document&Highlight=0, 112 § 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

45

S pravidlem bezplatného obecného užívání pozemních komunikací souvisí také v praxi zatím málo využívaný § 39113. Ten představuje zákonný rámec pro stanovení povinnosti osobě, která způsobila podstatný

nárůst zátěže komunikace, zaplatit náklady spojené

s nezbytnou úpravy a opravou. V takových případech se však nejedná o úplatné užívání komunikace, ale pouze o kompenzaci nutnosti investic do stavebního stavu stávající komunikace. Umisťování pevných překážek je další z možností, jak omezit obecné užívání účelových komunikací. Půjde spíše o výjimečné situace, kdy má být na účelovou komunikaci veřejně přístupnou umístěna pevná překážka, neboť v obecné rovině

platí, že pevné překážky

umístěné na pozemní komunikaci jsou vždy v různé míře nebezpečné. Umístěné pevné překážky tak musí vždy být ve veřejném zájmu a nesmí jimi být bezprostředně ohrožena bezpečnost provozu na dotčené účelové komunikaci. O zákonné umístění pevné překážky půjde pouze tehdy, pokud k tomu úkonu existuje povolení silničního správního úřadu vydané podle § 29 zákona o pozemních komunikacích. V opačném případě se jedná o protiprávní činnost a osoba, která na účelovou komunikaci veřejně přístupnou pevnou překážku bez povolení umístí, ji musí neprodleně odstranit.114

7.6. Výkon státní správy a státního dozoru u účelových komunikací Státní správu nad účelovými komunikacemi vykonávají podle zákona o pozemních komunikacích specializované správní orgány zákonem nazvané „silniční správní úřady“. Působnost silničního správního úřadu ve věcech účelových komunikací veřejně přístupných vykonávají nově obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dosud to byly samotné obce). Jde o výkon přenesené působnosti, kdy je výkon státní správy zákonem přenesen (delegován) na orgán územního samosprávného celku. Činnost silničního správního úřadu je zajišťována zaměstnanci obce s rozšířenou působností, kteří jsou zařazeni do obecního úřadu a dle pracovní náplně

zajišťují výkon působnosti silničního správního úřadu.

Odvolacím orgánem je orgán vyššího územního samosprávného celku, tedy krajský úřad. Místní příslušnost se řídí místem, kde se účelová komunikace veřejně přístupná nachází. V případě veřejně přístupných účelových komunikací na území vojenského újezdu působnost silničního správního úřadu vykonává újezdní úřad. 113

Citace § 39 zákona o pozemních komunikacích: „Dojde-li k podstatnému nárůstu zatížení části pozemní komunikace, jejíž stavební stav nebo dopravně technický stav tomuto nárůstu zjevně neodpovídá, je osoba, která nárůst způsobila, povinna uhradit vlastníkovi dotčené části pozemní komunikace náklady spojené s nezbytnou úpravou a opravou takto dotčené části pozemní komunikace. Nedojde-li k dohodě o výši úhrady s vlastníkem dotčené části pozemní komunikace, rozhodne na návrh vlastníka soud.“ 114 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 69.

46

Působnost silničního správního úřadu se vztahuje pouze k účelovým komunikacím veřejně přístupným. Silniční správní úřad není z hlediska výkonu státní správy příslušný k vyřizování věcí týkajících se účelových komunikací neveřejně přístupných. Případné spory vztahující se na tyto účelové komunikace je tak nutno řešit většinou soudní cestou, pokud spor nebude vyřešen dohodou stran sporu. Skutečnost, že silniční správní úřad vykonává státní správu pouze k účelovým komunikacím veřejně přístupným však neznamená, že v případě zjištění existence účelové komunikace neveřejně přístupné nebude silniční správní úřad jakkoli konat a podanou žádostí týkající se účelové komunikace se nebude relevantně zabývat. I v případě, že po podání např. žádosti o odstranění nepovolené pevné překážky z účelové komunikace veřejně přístupné dojde silniční správní úřad k závěru, že jde o účelovou komunikaci neveřejně přístupnou, musí o žádosti rozhodnout (správním rozhodnutím žádost zamítne), nestačí věc vyřídit pouze neformálním přípisem, ve kterém žadateli dělí svoji nepříslušnost, takto by připravil žadatele o adekvátní právní ochranu.115 Vůči správnímu rozhodnutí má na rozdíl od neformálního přípisu žadatel další prostředky právní ochrany.116 Okruh činností, které silniční správní úřad ve vztahu k účelovým komunikacím veřejně přístupným v rámci státní správy vykonává, není nadměrně rozsáhlý, nicméně jedná se o poměrně důležitou a mnohdy ne zcela jednoduchou správní agendu. Právě z těchto důvodů tuto agendu nově vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které mají mezi svými zaměstnanci odborníky.117 Státní dozor na účelových komunikacích veřejně přístupných vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností jakožto příslušné silniční správní úřady. Dozor je možné ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností provádět pouze ve vztahu k účelové komunikaci veřejně přístupné, účelové komunikace neveřejně přístupné jsou z režimu výkonu státního dozoru vyňaty. V této souvislosti má přednost právo soukromé nad právem veřejným a ve sféře soukromého práva se státní dozor nad pozemními komunikacemi nemůže vykonávat.118

115

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2007, č.j. 6 Ans 2/2007 - 128. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0002_6Ans_0700128A_prevedeno.pdf 116 Proti správnímu rozhodnutí vydanému v první instanci je možné se odvolat a proti rozhodnutí o odvolání lze podat správní žalobu. Také je možné uplatnit mimořádné opravné prostředky (přezkumné řízení nebo obnova řízení). 117 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 58-59. 118 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2015, s. 60-61.

47

7.7. Správní delikty Správního deliktu se dopustí osoba, která neoprávněně omezí nebo brání v obecném užívání účelové komunikace. Nejčastěji jde o skutkové podstaty správních deliktů spočívajících v umístění nepovolené pevné překážky na veřejně přístupnou účelovou komunikaci nebo o její nepovolené uzavření. Pokud se takovéhoto jednání dopustí fyzická osoba, pak spáchala přestupek, v případě právnické nebo podnikající fyzické osoby jde o spáchání správního deliktu. Skutkové podstaty uvedených přestupků i správních deliktů jsou stanoveny v § 42a a § 42b zákona o pozemních komunikacích.

48

8. PRAKTICKÝ PŘÍKLAD PROBLÉMU SILNICE III. TŘÍDY Jak už bylo v průběhu práce konstatováno, v případě, kdy změna kategorie nebo třídy pozemní komunikace vyžaduje změnu vlastnických vztahů k pozemní komunikaci, může příslušný silniční správní úřad vydat rozhodnutí o změně kategorie pouze na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci uzavřené mezi stávajícím vlastníkem a budoucím vlastníkem. Do doby převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci vykonává všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci její dosavadní vlastník. V dokumentu nazvaném Vysočina v dopravě, který zpracoval Odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Kraje Vysočina, byly vytyčeny hlavní cíle dopravní politiky Kraje Vysočina, jako vlastníka silnic II. a III. třídy, a to: 

Jednou z podmínek rozvoje kraje Vysočina jako takového je zkvalitnění stávající dopravní infrastruktury jako prostředku především ekonomického rozvoje a rozvoje dalších oblastí společenského života, cestovního ruchu a venkova.



Napojení Kraje Vysočina na republikovou a evropskou dopravní síť.



Optimalizovaná dopravní obslužnost území s ohledem na životní prostředí a sociální aspekt.



Maximální možné vyrovnání rozdílů v úrovni dopravní infrastruktury a dopravní obslužností mezi oblastmi v kraji.

V dokumentu je rovněž vymezeno, že ve výhledovém horizontu 20 let bude Kraj Vysočina věnovat hlavní úsilí opravám a rekonstrukcím silnic II. a III. třídy, které jsou v majetku tohoto kraje. Rovněž podle mínění veřejnosti je třeba tomuto majetku neprodleně věnovat zvýšenou péči. Dokument je vyvěšen na oficiálních stránkách Kraje Vysočina a je ho možno chápat jako závazek kraje při spravování svého majetku, v tomto případě pozemních komunikací ve vlastnictví kraje. Součástí Jihlavy, která je statutárním městem, jsou i příměstské části. Většina příměstských částí byla v minulosti samostatnými obcemi, které Jihlava postupně vykupovala. Jihlava je s většinou příměstských částí propojena pozemními komunikacemi, které jsou zařazeny do kategorie silnic právě s ohledem na jejich samostatnost v minulosti. S tímto stavem má problém Kraj Vysočina, který má tendenci některé z těchto silnic zařadit do nižší kategorie, v tomto případě do kategorie místní komunikace a převést do vlastnictví statutárního města Jihlavy.

49

Jednou z těchto silnic je silnice III. třídy číslo 4062, která je ve vlastnictví Kraje Vysočina. Silnice o délce 10,962 km začíná v Jihlavě na křižovatce ulic Žižkova a Wolkerova, přes ulici Telečskou vede do příměstské části Jihlavy – Pístova a končí v části města Třešť v Salavicích (viz. obr. 1).

Obr. 1

Silniční úsek v přibližné délce 1,5 km, tedy úsek od křižovatky ulic Žižkova a Wolkerova až po příjezd do příměstské části Pístova, je vybudován z dlažebních kostek, neboli lidově z kočičích hlav. Tato technologie povrchu silnice měla své opodstatnění v době, kdy bývala v Jihlavě armáda a konkrétně přes Pístov jezdily tanky, obrněné transportéry a jiná pásová technika. Armáda již skoro 15 let v Jihlavě není, ale silnice zůstala v nezměněném stavu. Ne nadarmo tuto silnici, resp. předmětný úsek silnice obyvatelé Jihlavy nazývají tankodromem. Nejenže je nepříjemné jezdit po kostkách, ale povrch se místy propadá, na jiných místech se jednotlivé kostky vyloupávají (viz obr. 2), a pokud povrch po dešti namrzne, stává se ze silnice jedno velké kluzké zrcadlo, přičemž nebezpečí nehody je zvýšeno s ohledem na kopcovitý terén a v jedné části na zatáčku.

50

Obr. 2

Obyvatelé příměstských částí, kterých se doprava po této komunikaci týká, již několik let žádají Krajský úřad pro Kraj Vysočinu o rekonstrukci. Bylo podáno několik žádostí o opravu, bylo využito petiční právo, ale bohužel vše bezúspěšně. Krajský úřad má za to, že právě tato silnice naplňuje znaky místní komunikace. Snaží se podniknout kroky, které by vedly k převodu vlastnictví do majetku statutárního města, které však převzetí této komunikace odmítá. Důvody ze strany města jsou dva: jedním důvodem je, že v případě převzetí do jeho vlastnictví s ohledem na délku úseku dojde k zásadnímu zásahu do městského rozpočtu. Městu by se zvýšily výdaje spojené s údržbou a opravami této komunikace bez možnosti navýšení rozpočtu. Druhým důvodem je skutečnost, že statutární město Jihlava nesouhlasí s tvrzením, že se jedná o místní komunikaci, tedy že by tato komunikace naplňovala znaky a účel místní komunikace. Nesouhlasí s tvrzením vlastníka silnice, že se jedná o komunikaci, která slouží pouze pro místní dopravu na území obce Jihlava, že je tedy využívána pouze obyvateli příměstských částí Jihlava – konkrétně Pístova, Vysoké a Popic. S tímto tvrzením nesouhlasí ani obyvatelé.

Ve skutečnosti silnice slouží i v těchto případech: -

slouží jako objízdná trasa v případě, že je uzavřen kruhový objezd (kruhová křižovatka silnic II/602 a II/406 nacházející se v katastrálním území Hosov) – viz obr. 3,

51

Obr. 3 -

dále slouží jako objízdná trasa v případě dopravní nehody či jiných dopravních komplikací na silnici II/406 (v úseku prudkého stoupání v zatáčce v katastrálním území Kostelec u Jihlavy) – viz obr. 4,

Obr. 4 -

silnice je využívána řidiči motorových vozidel jako nejkratší trasa Jihlava – Třešť – Telč,

-

a v neposlední řadě silnici využívá tranzitní nákladní doprava směřující do rozsáhlých skladových prostor v bývalém vojenském areálu, který je ve vlastnictví jiné obce,

52

konkrétně Obce Rančířov a nacházející se v katastrálním území Rančířov, tedy na území obce, která nemá s Jihlavou a jejími příměstskými částmi nic společného (viz obr. 5 – názvy příměstských částí jsou uvedeny velkými písmeny, názvy obcí nadepsány dle pravidel českého pravopisu). Nutno podotknout, že právě tato tranzitní nákladní doprava velkou měrou opotřebovává silnici III/4062, která se na některých úsecích stává nebezpečnou pro ostatní řidiče.

Obr. 5 – nemovitosti na území katastrálního území Rančířov a přístupné pouze ze silnice III/4062 označeny červeně

53

Z výše uvedených důvodů či postojů je potřebná oprava nejspíše v nedohlednu. Všichni dotčení z pozice účastníků silničního provozu se ocitáme v jakémsi začarovaném kruhu, ze kterého není díky přístupu zúčastněných stran východisko. Kraj si trvá na svém, nechce zbytečně vynakládat prostředky na opravy silnice, kterou chce rozhodnutím zařadit do nižší kategorie a převést do vlastnictví města. Statutárního město zase nechce převzít komunikaci do svého vlastnictví, protože se neztotožňuje s názorem kraje a nepovažuje tuto komunikaci za místní. Nicméně do doby dohody by měl vlastník komunikace, tedy kraj, vykonávat všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci. Kraj vykonává správu pozemních komunikací ve svém vlastnictví prostřednictvím správce, kterým je Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (dále jen KSÚSV). Mezi povinnosti správce patří vykonávání pravidelných a mimořádných prohlídek, údržby a oprav. Podle vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, by měl správce zabezpečovat prohlídku dotčené komunikace a o jejím výsledku vést záznam. Běžnou prohlídkou se zjišťuje především správná funkce dopravního značení, bezpečnostního zařízení a rovněž závady ve sjízdnosti, a to ve lhůtě u silnice III. třídy 1x měsíčně. Výše citovaný úsek silnice, který je vybudován z dlažebních kostek v přibližné délce 1,5 km, je částečně situován v obci (konkrétně v městě Jihlava), po této části se tedy smí jezdit rychlostí nejvýše 50 km/h a částečně je situován mimo obec, kde je povolena maximální rychlost 90 km/h. To ovšem v praxi neplatí. Stavební stav úseku dovoluje maximální rychlost 40 km/h, a to pouze v případě, že dopravní situace umožňuje řidiči kličkovat ze strany na stranu a vyhýbat se jednotlivým dírám, propadlinám a vyloupnutým kostkám. § 27 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích konstatuje, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Přičemž stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím.119 Pokud bychom se zabývali povrchem předmětného úseku, tento povrch je svým způsobem věčný. Žula, tedy nerost, ze kterého kostky jsou, je charakteristická vysokou tvrdostí a rovněž odolností pod mechanickou zátěží. Nevýhoda tohoto povrchu je, že se pokládá ručně (viz obr. 6).

119

§ 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích

54

Obr. 6 – zdroj: http://www.bmtypo.cz/article/778-pristupove-cesty-pred-dokoncenim.html Z pohledu řidiče a každodenního účastníka silničního provozu by povrch předmětného úseku silnice III. třídy č. 4062 potřeboval celý předláždit, což je s ohledem na ruční práci bez použití mechanizace finančně velmi náročné. V případě položení nového, v tomto případě asfaltového povrchu, je právě tato oprava podmiňována již výše citovaným předáním komunikace z kraje městu. Jak stanoví zákon o pozemních komunikacích v § 19 odst. 1, uživatelé pozemních komunikací jsou povinni se přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací.120 To je však povinnost stanovená zejména na ochranu samotných pozemních komunikací. Obdobná povinnost – konkrétně přizpůsobit své chování zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu – je stanovena též v § 4 zákona o silničním provozu.121 Zde se jedná o 120

Citace § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích: „V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen „obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.“ 121 Citace § 4 písm. a) zákona o silničním provozu: „Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.“

55

veřejný zájem na bezpečnosti provozu a ochraně života, zdraví a majetku uživatelů pozemních komunikací. I v případech, kdy řidiči uvedené povinnosti řádně plní, může ale dojít v důsledku nepředvídatelné okolnosti ke vzniku škody na vozidle či na zdraví, až již v důsledku nehody, či méně závažné události (vjetí kola do výtluku, utržení některé ze spodních částí vozidla v důsledku podélné nebo příčné vlny s nadměrně propadnutým povrchem vozovky apod.). Právě pro tento účel zákon definuje pojem závada ve sjízdnosti, který je možno charakterizovat jako překvapivé (a tedy zpravidla jen lokální) zhoršení sjízdnosti silnice. Pro příklady závad ve sjízdnosti lze uvést demonstrativní výčet těchto závad uvedených v silničním zákoně z roku 1961: „výtluky, výmoly nebo hrboly v jinak dobrém povrchu silnice, nevhodně uložený udržovací materiál, náledí závěje, spadlé stromy nebo kameny“.122 Závadou ve sjízdnosti se zabýval i Nejvyšší soud, který v Rozsudku ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, konstatoval: „Závadou ve sjízdnosti je natolik významná změna (zhoršení) sjízdnosti komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním vlivům, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace či případné důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně reagovat při řízení tak, aby závada neovlivnila jeho jízdu a nevznikla tím škoda. Ze zákona přitom nevyplývá, že závada ve sjízdnosti se nemůže nacházet v místě nekvalitního stavebního stavu komunikace; není tedy vyloučeno, aby se v místě, kde je stavební stav komunikace poznamenán četnými výtluky, vyskytovala závada ve sjízdnosti představovaná výtlukem natolik rozsáhlým (hlubokým), že vzhledem k okolnímu stavu vozovky jde o takovou změnu sjízdnosti, kterou řidič nemůže předvídat ani tehdy, přizpůsobí-li způsob jízdy špatnému stavu komunikace.“ U dálnic, silnic a místních komunikací platí základní pravidlo, že vlastník odpovídá objektivně (tedy bez ohledu na své zavinění) za škody, které uživatelům komunikace vzniknou v důsledku závady ve sjízdnosti či schůdnosti této komunikace. Za škody vzniklé celkově zhoršeným stavebním či dopravně technickým stavem komunikace naopak vlastník neodpovídá vůbec – takovému stavu pozemní komunikace mají uživatelé povinnost se přizpůsobit. Současná právní úprava vylučuje jakékoli nároky uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací na náhradu škod vzniklých v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Vychází se z toho, že uživatel je povinen 122

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 262-264.

56

se těmto stavům přizpůsobit, tudíž vznikne-li mu škoda, pak pravděpodobně tuto svoji povinnost nesplnil a vznik škody tím sám zavinil.123 Na špatný stavební a dopravně technický stav komunikace, resp. na konkrétní nebezpečná místa, je nutné uživatele komunikace upozornit použitím dopravního značení. V případě nedostatečného dopravního značení tam, kde špatný stavební nebo dopravně technický stav pozemní komunikace nemohl uživatel včas rozpoznat, by bylo možno uvažovat o možnosti žalovat stát o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, jelikož o umístění odpovídající varovné dopravní značky na komunikaci by měl rozhodnout příslušný úřad124, a to z úřední povinnosti, tedy i bez podnětu ze strany vlastníka. V praxi ovšem úřady, které stanovují dopravní značení, kvůli nedostatku kapacit prakticky neprovádějí kontrolu v terénu a dopravní značení umisťují většinou výhradně jen na základě žádosti, zpravidla podané vlastníkem dané pozemní komunikace.125 V případě řešené silnice lze považovat za závadu ve sjízdnosti kompletně celý „žulový“ úsek silnice III. třídy číslo 4062, nikoli pouze lokální úsek. Nicméně pokud by došlo ke škodě způsobené na této silnici, např. by došlo při jízdě ke zničení nápravy při vjetí do hlubokého výtluku apod., domnívám se, že by vlastník silnice, tedy Kraj Vysočina, jakékoli nároky na škodu způsobenou na této komunikaci vyloučil a odmítnul s odkazem na dlouhodobý špatný stavební nebo dopravně technický stav silnice, tedy nikoli, že se jedná o závazu ve sjízdnosti.

123

ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 270. 124 Citace § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu: „Místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušeného orgánu policie.“ 125 ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. s. 271.

57

9. ZÁVĚR Problematika pozemních komunikací je důležitá. Všichni pozemní komunikace potřebujeme, všichni pozemní komunikace využíváme. Ať již k vlastní dopravě formou jízdy či chůze, tak i k získávání služeb a zboží. Je tedy důležité věnovat silniční síti patřičnou péči, modernizovat ji, jednotlivé pozemní komunikace v případě potřeby opravovat či rekonstruovat. Samozřejmě, že nelze vše realizovat naráz, ať již s ohledem na finanční náročnost, tak z důvodu nevhodnosti uzavřít v jednotlivých oblastech více komunikací bez možnosti adekvátní objížďky apod. Určitě mají vlastníci jednotlivých pozemních komunikací stanoven jakýsi žebříček důležitosti oprav a rekonstrukcí, stanoven výhledový plán oprav. Ale tak tomu není v případě silnice, která byla přiblížena v kapitole 8. Tato silnice není v žádném žebříčku ani v plánu. A to jenom proto, že není shoda v názorech a dlouhodobě nejspíš ani nebude. Účastníci silničního provozu na silnici III. třídy číslo 4062 se stali jakýmisi rukojmími problému, který nikdo nechce řešit a je stále něčím podmiňován. Troufám si tvrdit, že kdyby tato silnice vedla k nemovitosti někoho významného (např. k továrně významného zaměstnavatele), bylo by na situaci pohlíženo úplně jiným měřítkem. Takhle se jedná pouze o bezvýznamnou silnici pro „pár lidí“, tedy alespoň z pohledu současného vlastníka silnice. Svůj účel nesplnila ani petice, kdy přes 300 lidí svým podpisem vyjádřilo svůj názor na nepříjemné každodenní užívání hrbolaté silnice. Novela zákona v mnoha případech posílila, ať již v možnosti odstraňovat autovraky z komunikací, tak i v případě agendy u účelových komunikací apod. V budoucnu by ale zákon mohl pamatovat právě i na patové situace, kdy vlastník komunikace nečinně přihlíží na ničení soukromého majetku bez možnosti poškozených nárokovat škodu způsobenou na jejich dopravních prostředcích. Věřím, že se situace v brzké době vyřeší a zastupitelé naší situaci pochopí. Vždyť je přece volíme my, občané a voliči.

58

POUŽITÉ ZDROJE Tištěná odborná literatura COGAN, Rudolf. Zákon o krajích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, 392 s. ISBN 978-80-7478-793-5. ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, 528 s. ISBN 978-80-7478-652-5. FILIP, Jan. Ústavní právo. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 119 s. ISBN 978-80-2105626-8. HARVÁNEK, Jaromír a kolektiv. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-807380-104-5. HAVLAN, Petr; JANEČEK Jan. Majetek územních samosprávných celků v teorii a praxi. Praha: Leges, 2014, 400 s. ISBN 978-80-7502-057-4. JANČÁŘOVÁ, Ilona. Právo životního prostředí pro bakaláře. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 291 s. ISBN 978-80-210-5556-8. KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, 136 s. ISBN 978-80-87212-83-7. KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015, 144 s. ISBN 978-80-7502-093-2. KOUDELKA, Zdeněk. Samospráva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, 399 s. ISBN 978-807201-665-5. LÍDL Václav; POSPÍŠIL Petr; SVOBODA Lukáš; ŠEJNA Pavel; ŠVARC Jan; VOREL Vladimír. Silnice a dálnice v České republice. Rudná: Agentura Lucie, 2009, 376 s. ISBN 978-80-871-3814-4. MOTEJL, Otakar. Veřejné cesty: místní a účelové pozemní komunikace. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007, 98 s. ISBN 978-80-254-0663-2. PEKÁREK, Milan a kolektiv. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015, 486 s. ISBN 978-80-210-7750-8. PROKEŠ, Stanislav. Projektování místních komunikací: komentář k ČSN 73 6110: komentované příklady řešení. Praha: Český normalizační institut, 2007, 134 s. ISBN 978-807283-216-3. PRŮCHA, Petr; KLIKOVÁ, Alena. Veřejné stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, 157 s. ISBN 978-80-210-7062-2. SKULOVÁ, Soňa a kol. Správní právo - procesní část. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 102 s. ISBN 978-80-210-5470-7. SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014, 215 s. ISBN 978-80-210-7335-7.

59

Právní předpisy Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2015, číslo 1106. ISBN 978-80-7488-137-4. Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2015, číslo 1106. ISBN 978-80-7488-137-4. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2012, číslo 891. ISBN 978-80-7208-912-3. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2012, číslo 891. ISBN 978-80-7208-912-3. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚplnéZnění.cz [online]. Úplné znění, © 2016 [cit. 13.2.2016]. Dostupné z: http://www.uplnezneni.cz/zakon/361-2000-sb-o-provozu-na-pozemnich-komunikacich/ Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2013, číslo 983. ISBN 978-80-7208-008-7. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2013, číslo 953. ISBN 978-80-7208-979-6. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2012, číslo 900. ISBN 978-80-7208-920-8. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2014, číslo 993. ISBN 978-80-7488-019-3. Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2014, číslo 993. ISBN 978-80-7488-0193. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ÚplnéZnění.cz [online]. Úplné znění, © 2016 [cit. 13.2.2016]. Dostupné z: http://www.uplnezneni.cz/zakon/289-1995-sb-o-lesich-a-o-zmene-a-doplneni-nekterychzakonu-lesni-zakon/ Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2013, číslo 968. ISBN 978-80-7208-993-2. Úplné znění ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn provedených ústavními zákony č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb., č. 515/2002 Sb. a č. 319/2009 Sb. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2011, číslo 856. ISBN 978-80-7208-876-8. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. In: ÚZ Úplné Znění. Nakladatelství Sagit, 2011, číslo 856. ISBN 978-80-7208-876-8.

60

Soudní rozhodnutí Ústavní soud Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6.5.2003, sp. zn. I.ÚS 483/01, N 60/30 SbNU 107. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=38370&pos=1&cnt=4&typ=result Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.1.2008, sp. zn. II.ÚS 268/06, N 2/48 SbNU 9. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, © 2006 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=57539&pos=1&cnt=4&typ=result Nejvyšší soud Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp. zn. 33 Odo 449/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6B808FB0951FAFDBC1257A 4E00651B6F?openDocument&Highlight=0, Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2013, sp. zn. 22 Cdo 2493/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4912B25AFACF44CBC1257B 5700499AF1?openDocument&Highlight=0 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2003, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 25.2.2016]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/4C7671BDCD4BD4DAC1257 A4E0068A777?openDocument&Highlight=0,

Nejvyšší správní soud Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2007, č.j. 6 Ans 2/2007 - 128. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0002_6Ans_0700128A_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.9.2009, č.j. 5 As 62/2008 - 59. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0062_5As__0800059A_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009, č.j. 5 As 27/2009 - 66. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0027_5As__0900066A_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, č.j. 1 As 76/2009 - 60. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0076_1As__0900060A_prevedeno.pdf

61

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.5..2012, č.j. 1 As 32/2012 - 42. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0032_1As__120_20120601082224_preve deno.pdf Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2014, č.j. 5 As 15/2012 - 27. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003 - 2010 [cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0015_9As__12_20140228120349_preved eno.pdf Informace z elektronických pramenů Novela zákona o pozemních komunikacích stanoví veřejnou prospěšnost dopravních staveb. Ministerstvo dopravy [online]. © 2006 Ministerstvo dopravy [cit. 16.2.2016]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/Novela_zakona_o_pozemnich_komunikacich_ stanovi_verejnou_prospesnost_dopravnich_staveb.htm Silniční síť v ČR. Vítejte na zemi… [online]. 2013 © ESF, CENIA, PARTNEŘI [cit. 16.2.2016]. Dostupné z: http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=silnicni_sit_v_cr&site=doprava Malý lexikon obcí České republiky 2015. Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad [cit. 16.2.2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/36816225/32019915003en.pdf/8c4c3246-ada9-453d828a-48f97de7b999?version=1.1 Sněmovní tisk 374. Novela z. o pozemních komunikacích – EU. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [cit. 13.2.2016]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=374&O=7 Vysočina v dopravě. Kraj Vysočina [online]. Krajský úřad Kraje Vysočina 2012 - 2013 [cit. 13.2.2016]. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450008&id_dokumenty=4001876

Působnost. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových [online]. ÚZSVM, 2011 [19.2.2016]. Dostupné z: http://www.uzsvm.cz/Pusobnost-282-0-85/ O úřadu. Státní pozemkový úřad [online]. Státní pozemkový úřad, © 2014 [19.2.2016]. Dostupné z: http://www.pfcr.cz/statni-pozemkovy-urad/o-uradu STANOVISKA – VEŘEJNÉ CESTY II. Místní komunikace, 2528/2008/VOP/DS. Veřejný ochránce práv OMBUDSMAN [online]. Kancelář veřejného ochránce práv, © [19.2.2016]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/Cesty/Mistni_komunikace/2528 _08_DS_ZS.pdf

62