Diplomová práce. Generální advokát a jeho vliv na činnost Soudního dvora. Zuzana Brzobohatá. Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce Generální advokát a jeho vliv na činnost Soudního dvora

Zuzana Brzobohatá Akademický rok 2012/2013

1

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Generální advokát a jeho vliv na činnost Soudního dvora zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“.

……………………………………………… 2

Abstrakt: Cílem této diplomové práce bylo nejenom osvětlit roli, postavení a pravomoci generálního advokáta, ale především objasnit míru a prostředky, kterými může rozhodovací činnost Soudního dvora ovlivňovat, a zjistit v jakém rozsahu se tak reálně děje. První část zkoumá formování a počátky tohoto neobvyklého institutu a jeho zakotvení v primárním právu Evropské unie a jiných předpisech, a z nich vyplývající postavení generálního advokáta. Druhá část se pak soustřeďuje na komparaci klíčových rozhodnutí Soudního dvora s přednesenými stanovisky generálních advokátů a podrobně zkoumá jejich vliv ve vybraných průlomových případech. Na závěr jsou získané poznatky shrnuty a vyhodnoceny.

Abstract: The aim of this thesis was not only to shed light on the function, position and competences of Advocate General but above all to clarify to what extent and by which means can he influence the Case law of the Court of Justice. First part focuses on the beginnings and formation of this unusual institution, its embodiment in primary law of European Union and in other regulations. Second part concentrates on comparison key Case law with the presented opinions of Advocate Generals and subsequently analysis in detail the influence of Advocate General in breakthrough cases. At the end, the results of the analysis are summed up and assessed.

Klíčová slova: generální advokát, stanovisko, Soudní dvůr, právo Evropské unie

Key words: Advocate General, opinion, Court of Justice, European Union law

3

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Davidu Sehnálkovi, Ph.D. za odborné vedení této diplomové práce. 4

OBSAH ÚVOD .............................................................................................................................................. 7 1. INSTITUT GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA ........................................................................................... 8 1. 1. OKOLNOSTI VZNIKU A VZOR GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA ............................................................ 8 1. 2. DŮVODY VZNIKU ....................................................................................................................... 11 2. ROLE GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA ............................................................................................... 13 2. 1. PODMÍNKY VÝKONU FUNKCE .................................................................................................... 13 2. 2. PRÁVNÍ POSTAVENÍ GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA ....................................................................... 13 2. 3. PRVNÍ GENERÁLNÍ ADVOKÁT .................................................................................................... 18 2. 4. VÝZNAM A FUNKCE GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA........................................................................ 19 3. (NE)SOULAD S EVROPSKOU ÚMLUVOU ..................................................................................... 23 3. 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY, OBSAH ČL. 6 ODST. 1 ÚMLUVY ...................................................... 23 3. 2. VÝVOJ JUDIKATURY ................................................................................................................... 24 3. 2. 1 Borgers proti Belgii ............................................................................................................. 25 3. 2. 2 Vermeulen proti Belgii ........................................................................................................ 27 3. 2. 3 Kress proti Francii ............................................................................................................... 28 3. 2. 4 Emesa sugar N.V. proti Nizozemí........................................................................................ 28 3. 2. 5 Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A proti Nizozemí ........................................................................................................................................ 30 3. 3. ZÁVĚR K PROBLEMATICE SOULADU GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA S PRÁVEM NA SPRAVEDLIVÝ PROCES .............................................................................................................................................. 31 4. VLIV NA ČINNOST SOUDNÍHO DVORA ....................................................................................... 33 4. 1. VÝZNAM STANOVISKA ............................................................................................................... 34 4. 2. FORMA A STYL STANOVISKA ..................................................................................................... 36 4. 3. STANOVISKA GENERÁLNÍCH ADVOKÁTŮ V KLÍČOVÝCH ROZHODNUTÍCH JUDIKATURY SOUDNÍHO DVORA ............................................................................................................................ 38 4. 3. 1 Teorie přímého účinku – Van Gend en Loos....................................................................... 39 4. 3. 2 Aplikační přednost unijního práva - Costa v Enel ............................................................... 41 5

4. 3. 3 Odpovědnost státu - Francovich......................................................................................... 43 4. 3. 4 Volný pohyb zboží - Dassonville ......................................................................................... 45 4. 3. 5 Duševní vlastnictví - SAS v WPL .......................................................................................... 47 ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 49 LITERATURA, ZDROJE .................................................................................................................... 51 KNIŽNÍ ........................................................................................................................................ 51 INTERNETOVÉ ............................................................................................................................ 52 JUDIKATURA .............................................................................................................................. 54

6

ÚVOD

Přes nepopiratelný význam institutu generálního advokáta se mu nejen česká, ale i zahraniční literatura věnuje jen okrajově, což ilustruje i fakt, že téměř výhradními autory článků a pojednání zabývajícími se touto problematikou jsou sami bývalí či současní generální advokáti.

Cílem předkládané práce je pokusit se objasnit roli, kterou hraje generální advokát v rozhodovacím procesu Soudního dvora, analyzovat v jakém rozsahu tuto rozhodovací činnost ovlivňuje, a zda tím neporušuje právo na spravedlivý proces.

Pracovní metody se různí v rámci jednotlivých kapitol diplomové práce. V úvodní části převládá popis, a to zejména okolností, které vedly ke vzniku tohoto neobvyklého institutu, druhá kapitola analyzuje relevantní ustanovení smluv Evropské unie (dále jen EU), jednacího řádu Soudního dvora a statutu Soudního dvora EU k určení právního postavení generálního advokáta, poslední část pak sestává z komparace stanovisek generálních advokátů s výslednou podobou rozsudku. Na závěr jsou získané poznatky shrnuty a vyhodnoceny.

Jsem si vědoma možných terminologických nepřesností v souvislosti s používáním výrazů komunitární vs. unijní právo, snažila jsem se zachovávat nepsané pravidlo a výraz komunitární používat v kontextu historických rozhodnutí, zatímco v nových nebo obecně platných souvislostech se držet spojení unijní právo, popř. právo EU. Dále bych chtěla upozornit na problematické používání termínu Soudní dvůr, který je i v této diplomové práci vícekrát použit pouze v kontextu činnosti soudců v kontrastu se stanovisky generálních advokátů, byť i oni jsou členy Soudního dvora, jak bude dále rozebráno.

7

1. INSTITUT GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

Specifický institut generálního advokáta zaujímá v rámci Soudního dvora EU unikátní postavení, není soudcem ani prokurátorem, přesto se účastní soudního řízení a svým názorem na danou věc výrazně ovlivňuje jeho výsledek. Téměř mystickou auru, která jej obklopuje, dokresluje i nejednoznačné označení samotného institutu. Není advokátem, jak by název napovídal, neobhajuje zájmy stran, zájmy svého státu ani EU. Jak říká současná generální advokátka Eleanor Sharpston: „generální advokát je exotické zvíře“1.

1. 1. OKOLNOSTI VZNIKU A VZOR GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

K pochopení

role

generálního

advokáta,

podle

francouzské

terminologie

někdy

označovaného také jako tzv. „standing member2“ Soudního dvora, je třeba se blíže podívat na historické okolnosti, které vedly k jeho vzniku. Byť byli první generální advokáti jmenování již roku 1952, resp. 1953, primárním právem byl tento institut zakotven až čl. 4 odst. 2 Dohody o společných orgánech Evropských společenství z 25. března 19573. Původní text Pařížské smlouvy z roku 1951 obsahoval jen konstatování, že Soudní dvůr se skládá ze 7 soudců. Postavení generálních advokátů bylo upraveno v protokolu o Statutu Soudního dvora připojeného k textu Pařížské smlouvy. Do protokolu byl tento institut dopsán na poslední chvíli poté, kdy bylo zřejmé, že se do schváleného textu Pařížské smlouvy nestihne zakomponovat. Úřad generálního advokáta byl navrhnut Výborem pro právní záležitosti a, překvapivě vzhledem k jeho neexistenci ve 4

1

SHARPSTON, Eleanor. 'The Role of the Advocate General' University of Cambridge *online+. *cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://sms.cam.ac.uk/media/1190655. 2 Historicky tato francouzská terminologie rozlišuje tzv. sedící členy „sitting member“ (la magistrature assise)- např. soudce a členy tzv. stojící „standing member“ (la magistrature debout) jakým je např. vládní komisař (vzor generálního advokáta). 3 Jedná se o tzv. Convention relative à certaines institutions communes aux Communautés Européennes, která byla podepsána v Římě 25. března 1957 a vstoupila v platnost 1. 1. 1958 (v platnosti do 1. 5. 1995). Byť jsou si terminologicky blízké, jedná se o odlišnou dohodu od Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a Komise Evropských společenství, tzv. Smlouvy o společných orgánech, často nazývanou také smlouvou slučovací, která byla podepsána v r. 1965 (v platnost vstoupila v červenci 1967. Text Dohody o společných orgánech Evropských společenství je dostupný z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:11957K/CNV/COM/TXT:FR:PDF.

8

členských státech, vřele přijat4, byť jak uvádí bývalý generální advokát Darmon by některé členské státy preferovaly možnost soudců Soudního dvora vydávat disentní stanoviska5. Původ idey generálního advokáta můžeme dohledat v období vyjednávání směřujících k uzavření Pařížské smlouvy. Jednalo se o francouzský model, jehož velkým zastáncem byl pozdější (historicky první) generální advokát M. Lagrange (označovaný také jako „the man who drafted the treaty“6). Zajímavé jsou úvahy některých akademiků7, jak by Soudní dvůr vypadal (a v jaké podobě by existoval, zdali vůbec, atypický institut generálního advokáta), byla-li by od počátku součástí Evropské Unie Velká Británie. Není sporu ani pochyb o tom, kdo byl prvotním vzorem pro vytvoření tohoto nezvyklého institutu, i když úřadů s podobnými znaky bychom našli v právních systémech světa po víceru8. Předobrazem byl

někdejší „commissaire du gouvernement“ působící ve

francouzském správním soudnictví, který analyzováním sporů a navrhováním jejich možných řešení významně přispěl k vývoji judikatury Nejvyššího správního soudu Francie (Conseil d’Etat), což se obdobně očekávalo i od nově se rodícího úřadu generálního advokáta. V návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a pro svou kritizovanou dvojznačnost, se původní francouzský vzor commissaire du gouvernement od 1. února 2009 nově označuje jako „rapporteur public“ (na rozdíl od svého předchůdce se již zásadně neúčastní debaty soudců, krom sporů vedených u Conseil d’Etat, i tam však, požádáli o to strana, se debaty neúčastní). I když se často srovnává commisaire du gouvernement s generálním advokátem, „není třeba takové srovnání přeceňovat, neboť generální advokát plní specifickou funkci v komunitárním právu“9. I z toho důvodu se o něm často hovoří jako o institutu sui generis. Zajímavý postřeh směrem k možnému vysvětlení výrazného prosazení se francouzského správního práva při formování Soudního dvora učinili autoři Brown a

4

LAGRANGE, Maurice. The Court of Justice of the European Communities from the Schuman Plan to the European Union. In: Mélanges Fernand Dehousse: la construction européenne *online+. č. 2, 1979 *cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/content/publication/1999/1/1/30dbbb02-97f2-46ad-898c-49b074cb2ab2/publishable_en.pdf. 5 SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706 s. 427. 6 „muž, který napsal smlouvu“ – myšleno Pařížskou smlouvu z r. 1951 (WILSON, Jérôme. Jurisconsultes et conseillers d’État: aux origines de l’ordre juridique communautaire. Journal of European Integration History. [online]. roč. 14, č. 2., 2008, s. 44 [cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.eu-historians.eu/uploads/Dateien/jeih-28-2008_2.pdf.) 7 WILSON, 2008 op. cit. 8 Mnoho společných rysů můžeme najít rovněž u avocats générals v nizozemském nebo belgickém právu. 9 BOUDANT, Joël. La Cour de Justice des Communautés Européennes. Paris: Dalloz, 2005. 164 s. ISBN 2247055524. s. 17.

9

Garner, když připomněli, že všech 6 zakládajících členských států Společenství bylo kdysi součástí Napoleonovy říše10. Jak již bylo výše naznačeno velký podíl na vzniku institutu má pozdější generální advokát M. Lagrange, který svou roli sám okomentoval následovně: „Mon rôle était, la plupart du temps, tout en invoquant le droit administratif français et la jurisprudence du Conseil d’État notamment, d’essayer de rechercher les solutions admises dans les autres pays“11. Počet generálních advokátů byl zpočátku nastaven pouze na 2 s možností jejich navýšení jednomyslným rozhodnutím Rady na žádost Soudu12. S postupným rozšiřováním Evropské Unie úměrně rostl i počet generálních advokátů, v r. 1973 byl zvýšen na 4 (Francie, Německo, Itálie, Velká Británie), s přistoupením Řecka (1981) přibyl 5. generální advokát, 6. následoval po přístupu Španělska a Portugalska (1985). Na dnešních 8 byl zvýšen roku 1995, přičemž dočasně operovalo dokonce 9 generálních advokátů13. Beze změn v počtu zůstal tento institut po velkém rozšíření Unie (2004), nicméně v té době již byla do primárního práva zapracována významná změna v podobě možnosti rozhodnout věc i bez účasti generálního advokáta. Prvními generálními advokáty se stali Maurice Lagrange (Francie) a Karl Roemer (Německo), oba byli po 6 letech znovuzvolení a Karl Roemer se (i přes zdrženlivý začátek a dlouho trvající nerozhodnost Německa s tím, koho nominovat) stal vůbec nejdéle sloužícím generálním advokátem v dějinách EU (od r. 1953 do r. 1973). Oba měli taktéž nezanedbatelný vliv na vývoj práva EU. Maurice Lagrange s ohledem na své předchozí zkušenosti jako commisaire du gouvernment značně přispěl k prosazení generálního advokáta do struktur vznikajícího Soudního dvora i k přesnějšímu vymezení jeho funkce. Jeho jmenováním se také prohloubil vliv francouzského správního práva u Soudního dvora (vůbec prvním francouzským generálním advokátem bez předchozí praxe u Conseil d’État byla až r. 1981 Simone Rozès, 10

BROWN, L. Neville, GARNER, John Francis. French administrative law. Butterworths, 1973. 187 s. ISBN 0406561516. s. 143 „Moje role většinu času spočívala v odkazování na francouzské správní právo a zejm. na judikaturu Conseil d’État (Nejvyššího správního soudu) při hledání (pro ostatní státy) přijatelných řešení“. WILSON, Jérôme. Jurisconsultes et conseillers d’État: aux origines de l’ordre juridique communautaire. Journal of European Integration History. [online]. roč. 14, č. 2., 2008, s. 50 [cit. 12. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.eu-historians.eu/uploads/Dateien/jeih-28-2008_2.pdf. 12 čl. 32a Pařížské smlouvy 13 Počítalo se s přistoupením Norska spolu se Švédskem, Finskem a Rakouskem ke stávajícím 12 členským státům – v takovém případě by došlo k sudému počtu soudců – byl tedy jmenován jeden soudce navíc – 13. – La Pergola – po zamítavém referendu Norska se ale znovu objevil problém sudého čísla a tak byl La Pergola jmenován generálním advokátem (BOBEK, Michal. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005, xlv, 517 s. ISBN 8072015133. s. 282.) 11

10

která byla zároveň první ženou u Soudního dvora). Karl Roemer je pak mnohými považován za skutečného architekta komunitárního práva14. Itálie svého generálního advokáta na počátku sice neměla, nicméně držela pozici předsedy Soudního dvora v osobě Massima Pilottiho a v roce 1958 se také dočkala druhého soudce u Soudního dvora (pro lichý počet soudců měly zpočátku některé země 2 souběžně působící soudce, před Itálií disponovalo dvěma soudci např. Nizozemsko). Tyto události byly velmi důležité z hlediska nastolení a zachování tehdejší rovnováhy sil15.

1. 2. DŮVODY VZNIKU

Co bylo prvotním impulsem pro vytvoření takto netypické funkce? Problémem Soudního dvora bylo od jeho počátku nemožnost odvolání, tedy jednoinstanční proces. Generální advokát sice nesupluje roli soudní instance ani nemůže vydané rozhodnutí zvrátit, avšak jeho podrobná právní analýza věci znamená druhý pohled na danou problematiku a představuje cenný přínos i svého druhu ochrannou pojistku proti možnému přehlédnutí ze strany soudců. Přece jenom v podobě stanoviska mají soudci pro své rozhodnutí kvalitní podklad, který mohou podrobit kritickému čtení, z něj převezmou, co je inspiruje, v čem naopak objeví nejasnosti nebo mezery mohou doplnit, popř. zformulovat jinak, v každém případě již mohou text jen sekundárně upravovat, což je vždy jednodušší než jej primárně tvořit. Nutno však připomenout, že je stanovisko nezávazné a soudci se jím řídit vůbec nemusí. Vytvoření institutu generálního advokáta pak bylo také konečným argumentem ukončujícím spor o to, zda povolit soudcům vydávání disentních či konkurujících stanovisek. Bylo argumentováno, že v případě podrobné právní analýzy generálního advokáta (navíc se tehdy stanovisko vydávalo v každé věci), není třeba nesouhlasných stanovisek soudců. V kontextu tehdejší doby navíc nebyla disentní stanoviska v kontinentální Evropě tak běžná jako tomu je dnes. V současné době je nemožnost soudců vydávat disentní či konkurující stanoviska

14

BURROWS, Noreen, GREAVES, Rosa. The Advocate General and EC Law. New York: Oxford University Press, 2007. 317 s. ISBN 0199299005, s. 299. 15 LAGRANGE, Maurice. The Court of Justice of the European Communities from the Schuman Plan to the European Union. In: Mélanges Fernand Dehousse: la construction européenne [online]. Volume 2, 1979 [cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/content/publication/1999/1/1/30dbbb02-97f2-46ad-898c-49b074cb2ab2/publishable_en.pdf.

11

předmětem časté kritiky akademické obce i různých evropských parlamentních frakcí16. Jeden z posledních návrhů změny Statutu Soudního dvora EU v této věci tak, aby bylo soudcům povoleno vydávat disentní stanoviska, vypracovala parlamentní skupina „Evropa svobody a demokracie“ s cílem zajistit větší otevřenost a transparentnost při rozhodování17.

16

Má se za to, že nemožnost disentního stanoviska vede k nejednoznačným a někdy těžkopádně formulovaným rozsudkům, které jsou výsledkem kompromisního řešení, což pak ve svém důsledku přispívá k zátěži Soudního dvora. Disentní stanovisko by umožnilo většině sepsat jasné a konkrétní rozhodnutí a členům, kteří nesouhlasí, zveřejnit odůvodněný disent. 17 MESSERSHMIDT, Morten. Dissenting opinions would “contribute to the quality of the decisions” of the European Court of Justice. EFD. [online]. [cit. 2012-10-12+. Dostupné z: http://www.efdgroup.eu/newsroom/item/morten-messershmidtdissenting-opinions-would-contribute-to-the-quality-of-the-judgment-of-the-european-court-of-justice.html.

12

2. ROLE GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA 2. 1. PODMÍNKY VÝKONU FUNKCE

Generální advokáti jsou podle čl. 253 SFEU vybíraní z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva. Požadavky k výkonu funkce jsou tedy nastaveny velmi obecně, a to jednak a) poskytnutí veškerých záruk nezávislosti a za b) splnění všech požadavků nezbytných k výkonu v jejich zemích. Jsou jmenování po vzájemné dohodě vlád členských států, přičemž se Lisabonskou smlouvou nově zřídil výbor mající za úkol se vyjádřit (vydat stanovisko) k vhodnosti navržených kandidátů18. Očekává se, že tento výbor přiblíží jmenování generálních advokátů a soudců demokratičtějšímu postupu a ve svém důsledku zkvalitní výběr kandidátů v členských zemích. Často bývá negativně hodnocena skutečnost, že generální advokáti (stejně jako soudci) jsou závislí na vládě svého státu, aby je znovu jmenovala, a mnohdy nezůstane ušetřen kritice ani samotný jmenovací postup vlády (přestože ke jmenování je třeba vzájemné dohody všech členských států, nestalo se nikdy přímo, že by státy nesouhlasily se jmenováním generálního advokáta jiného státu19).

Obecnou podmínkou, byť není explicitně stanovena žádnou smlouvou, je občanství navrhované osoby shodující se se zemí, která ji nominuje. 2. 2. PRÁVNÍ POSTAVENÍ GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

Jak dovodil Soudní dvůr v případě Emesa sugar v Aruba20 - z hlavy I statutu Soudního dvora EU je zřejmé, že generální advokáti požívají stejný statut jako soudci, zejména co se týče

18

čl. 255 Smlouvy o fungování Evropské unie K tomuto tématu se vyjádřil i bývalý generální advokát Ján Mazák, na otázku, zda by se mohlo stát, že by nebyl jmenován poté, co jej vláda nominovala, odpověděl, že takto přímo se to nikdy nestalo, ale nastala situace: „ že pri konzultáciách o určitých osobách sa uviedli argumenty a nominácia nebola predložená“ (více viz MAZÁK, Ján "V Luxemburgu som nechcel zlyhať". Korzár.sk [online]. 2008 [cit. 8. 1. 2013+. Dostupné z: http://kosice.korzar.sme.sk/c/4435970/jan-mazak-vluxemburgu-som-nechcel-zlyhat.html.) 20 Emesa sugar se domáhala toho, aby mohla předložit písemné připomínky poté, co generální advokát přednesl své stanovisko. Usnesení Soudního dvora ze dne 4. února 2000. Věc C-17/98 Emesa Sugar (Free Zone) NV proti Aruba. In: EURlex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 29. 10. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/. 19

13

jejich imunity a důvodů, pro které mohou být zbaveni úřadu, což garantuje jejich plnou nestrannost a naprostou nezávislost. Postavení generálního advokáta upravuje v obecné rovině čl. 252 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“), bývalý čl. 222 Smlouvy o ES, který říká, že 8 generálních advokátů je nápomocno Soudnímu dvoru. Čl. 252 upravuje i možnost navýšení jejich počtu o 3 generální advokáty a to na žádost Soudního dvora jednomyslným rozhodnutím Rady. Tato možnost (navýšení počtu generálních advokátů o 3) byla stanovena Niceskou smlouvu v roce 2001 (s platností od r. 2003) v rámci posílení soudního systému EU. Do dnešního dne však nebyla využita (v případě jejího využití by nepsanou dohodou získalo Polsko svého stálého generálního advokáta a ostatní země by se na rotačním principu střídaly o 2 další generální advokáty. Podrobněji pak jejich postavení upravuje statut Soudního dvora EU a jednací řád Soudního dvora. Generální advokáti jsou z institucionálního hlediska postaveni na roveň soudcům Soudního dvora, což mj. předznamenává proceduru jejich jmenování, podmínky výkonu funkce nebo délku trvání mandátu, které jsou totožné s pravidly vztahujícími se na soudce (občas jsou také soudci jmenováni po skončení svého funkčního období generálními advokáty – např. A. Trabucchi 1973, F. Capotort 1976, A-M. La Pergola 1995 a naopak můžeme sledovat posun od generálního advokáta k soudci – G.- F. Mancini 1988, Sir G. Slynn 1988 nebo C.Gulmann 1994). Zajímavým rozdílem mezi statuty obou funkcí (soudců a generálních advokátů) je nemožnost generálních advokátů účastnit se na volbě předsedy Soudního dvora (a přirozeně ani se takovým předsedou stát), zatímco soudci se účastní volby prvního generálního advokáta. Může vyznívat až paradoxně, že byť je argumentováno, že jsou generální advokáti plnohodnotnými členy Soudního dvora, nemohou se účastnit volby jejího předsedy. Vědom si tohoto paradoxu, již několikrát Soudní dvůr navrhoval odpovídající změnu, tedy aby bylo generálním advokátům umožněno volit předsedu Soudního dvora. Myšlenkový základ návrhu leží v identickém statutu obou funkcí bez ohledu na rozdílné úkoly obou aktérů. Návrh změny se přirozeně vztahoval jen k umožnění volby, ne k možnosti být zvolen21.

21

více viz: Report of the Court of Justice of the European Communities (Luxembourg, květen 1995). CVCE [online]. 2012 [cit. 3. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/viewer/-/content/3644862f-2e8f-4170-9616-e573a41b61c5/en - bod 18.

14

Generální advokát je jmenován na dobu 6 let22 s tím, že podle textu čl. 253 SFEU dochází každé tři roky k částečné obměně generálních advokátů (za podmínek stanovených statutem Soudního dvora Evropské Unie). Zároveň je však zakotvena možnost jejich znovuzvolení bez udání maximální délky, kterou může generální advokát ve funkci strávit. Tím může dojít k paradoxní situaci, kdy je měněn jen jeden generální advokát (např. v letech 2003 nebo 2012) – a to jen ten, o nějž se dělí malé státy. Často je kritizován současný model rotace, kdy se o 5 pozic dělí velké státy (Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko) a jen 3 připadají na ostatní „malé“ země (tedy o 3 pozice se nyní na základě rotačního principu dělí 22 států, v praxi to např. znamená, že Slovensko bude moci svého dalšího generálního advokáta – při zachování současných pravidel – jmenovat až v r. 2056, rotační princip funguje na základě abecedního pořadí zemí v mateřském jazyce). Zajisté by více odpovídalo demokratickému modelu, kdyby všech 8 pozic rotovalo mezi členskými státy. Generální advokáti (stejně jako soudci) skládají před nástupem do funkce přísahu, v níž se zavazují k nezávislosti, nestrannosti a zachovávání důvěrnosti (a to paradoxně tajnosti porad Soudního dvora, i když se jich neúčastní s výjimkou porad o správních záležitostech). Dále na ně dopadá i zákaz výkonu politické nebo správní funkce, jakožto i výkon profesionální činnosti, není-li jim jednomyslným rozhodnutím Rady udělena výjimka23. Z čl. 4 statutu Soudního dvora EU pro něj také plyne závazek zachování povinností vyplývající z jeho funkce, a to i po jejím skončení (např. čestné a zdrženlivé jednání při přijímání některých funkcí nebo výhod). Závazek praktického rázu je pak nutí k bydlišti přímo v sídle Soudního dvora24, tedy Lucemburku. Od 1. října 2007 se na ně vztahují také tzv. Pravidla chování, která přijal Soudní dvůr, a která upravují chování bývalých i současných členů Soudního dvora, Soudu prvního stupně a Soudu pro veřejnou službu25. Generální advokáti jsou vyňati z pravomoci soudů, a pokud jde o úkony spojené s výkonem jejich funkce, požívají této imunity i po skončení své funkce. Této imunity je může Soudní dvůr zbavit rozhodnutím přijatým v plénu26. Vztahují se na ně výsady a imunity podle

22

Tradičně nastupuje do úřadu 7. října. Pokud je však jmenování výsledkem přistoupení nového členského státu, začíná termín úřadu datem tohoto přistoupení. 23 čl. 4 Statutu Soudního dvora EU 24 čl. 14 Statutu Soudního dvora EU 25 Pravidla chování 2007/C 223/01 26 čl. 3 Statutu Soudního dvora EU

15

kapitoly V. Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách EU, jejich plat je tedy např. osvobozen od vnitrostátních daní27 (a naopak podléhají dani ve prospěch Unie). Statut Soudního dvora EU stanoví případy, kdy se nemohou generální advokáti účastnit rozhodování.28 Pokud věc neobsahuje žádnou novou právní otázku, může se po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že bude věc projednána bez jeho stanoviska29. V případě zrychleného nebo naléhavého řízení (v souvislosti se žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce týkajícími se prostoru svobody, bezpečnosti a práva), může být věc projednána rovněž bez stanoviska generálního advokáta, aniž by byly splněny podmínky čl. 20 Statutu Soudního dvora EU.30 V rámci řízení před Soudním dvorem náleží generálnímu advokátovi významné postavení v procesu dokazování. Dokazované skutečnosti a vhodné důkazní prostředky určuje Soudní dvůr až po vyslechnutí generálního advokáta, který se pak účastní jejich provádění v souladu s čl. 65 odst. 2 jednacího řádu. Opět po vyslechnutí generálního advokáta může Soudní dvůr nařídit, aby určité skutečnosti byly zjištěny vyslechnutím svědků31. Svědci i znalci mohou být podrobeni otázkám kladenými generálním advokátem32. Generální advokát taktéž přispívá svým názorem k rozhodnutí Soudního dvora, zda se bude konat jednání, nebo zda jsou spisy účastníků, popř. jejich vyjádření předložené v průběhu písemné části řízení dostatečným podkladem pro rozhodnutí33. V případě konání jednání, může generální advokát využít možnosti mu dané čl. 80 Jednacího řádu a klást otázky osobám tam uvedeným (zmocněncům, poradcům, advokátům účastníků řízení, popř. účastníkům původního řízení nebo jejich zástupcům). Po ukončení jednání prohlášeném předsedou jednání nastává stěžejní okamžik pro generálního advokáta, vyvrcholení jeho role

27

Čl. 12 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské Unie Nemohou se účastnit rozhodování tam, kde dříve vystupovali jako zmocněnci, poradci nebo advokáti některého z účastníků řízení nebo v ní rozhodovali jako členové soudu, vyšetřovací komise nebo v jakémkoli jiném postavení – čl. 18 Statutu Soudního dvora EU. 29 čl. 20 Statutu Soudního dvora EU 30 čl. 23a Statutu Soudního dvora EU 31 čl. 66 odst. 1 Jednacího řádu Soudního dvora 32 čl. 67 odst. 3, čl. 70 odst. 3 Jednacího řádu Soudního dvora 33 čl. 76 odst. 2 Jednacího řádu Soudního dvora 28

16

v rámci rozhodovacího procesu, a to přednesení jeho stanoviska34. Po tomto přednesu prohlásí předseda i ústní část řízení na skončenou35. Zahájit nebo znovuotevřít ústní část jednání může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta vždy, má-li za to, že věc není dostatečně objasněna nebo některý z účastníků předložil novou skutečnost mající potencionálně rozhodující vliv na rozhodnutí po ukončení této části řízení, anebo má být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky projednán36. O tom, zda bude věc předložena plénu, má-li mimořádný význam, musí Soudní dvůr rozhodnout až po vyslechnutí generálního advokáta37. Bývalý generální advokát Ján Mazák popsal tento postup v praxi následovně: "Sudca spravodajca a ja dostaneme prípad na stôl. Po preštudovaní spisu sa dohodneme či budú, alebo nebudú potrebné moje návrhy. Ak budú, ja i jeden z mojich poradcov, začíname s analýzou veci. Po napísaní návrhov ich verejne, na pojednávaní, vyhlasujem. A vec pre nás končí."38

U Tribunálu nemá generální advokát stálé zastoupení, avšak členové Tribunálu mohou být povoláni, aby plnili úkoly generálního advokáta39. V takovém případě opět veřejně a nestranně předkládá odůvodněná stanoviska a je nápomocen Tribunálu při jeho poslání. Stanoviska však může, na rozdíl od řízení u Soudního dvora, předkládat písemně40. Generálním advokátem v určité věci se může stát každý soudce Tribunálu s výjimkou předsedy.41 Právě předseda určuje soudce, který bude funkci generálního advokáta

34

čl. 82 odst. 1 Jednacího řádu Soudního dvora čl. 82 odst. 2 Jednacího řádu Soudního dvora 36 čl. 83 Jednacího řádu Soudního dvora 37 čl. 16 Statutu Soudního dvora EU 38 MAZÁK, Ján "V Luxemburgu som nechcel zlyhať". Korzár.sk [online]. 2008 [cit. 9. 1. 2013+. Dostupné z: http://kosice.korzar.sme.sk/c/4435970/jan-mazak-v-luxemburgu-som-nechcel-zlyhat.html. 39 čl 49 Statutu Soudního dvora EU 40 čl. 53 Statutu Soudního dvora EU 41 čl. 2 odst. 2 Jednacího řádu Tribunálu 35

17

vykonávat, ten je určen, vyžaduje-li to právní nebo skutková obtížnost,42 třebaže se tak v praxi neděje, nebo vždy zasedá-li Tribunál v plénu43 . V případě řízení před Soudem pro veřejnou službu se s generálním advokátem nepočítá. Pořadí generálních advokátů se stanovuje podle délky výkonu jejich funkce, při stejné délce pak rozhoduje věk44. Jejich funkce zaniká pravidelnou obměnou, smrtí, odstoupením45 nebo zbavením funkce46.

2. 3. PRVNÍ GENERÁLNÍ ADVOKÁT

Tato funkce (prvního generálního advokáta) vznikla roku 1974, do té doby byly jednotlivé případy rozdělovány předsedou Soudního dvora. Tzv. primus inter pares, jak je první generální advokát někdy označován, je obsazován na základě domluveného rotačního principu služebně nejstarším generálním advokátem, což advokátům „velké pětky“ dává mnohem větší šanci se k postu dostat, neboť úřady ostatních generálních advokátů jsou podrobeny striktně dodržovanému rotačnímu principu, aniž by mohl být jejich mandát obnoven (viz kapitola 2.1)47. První generální advokát je jmenován Soudním dvorem na dobu 1 roku. Tomuto jmenování předchází vyslechnutí generálních advokátů Soudním dvorem48. Jméno prvního generálního advokáta je pak zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie49. V praxi však funkce prvního generálního advokáta rotuje podle odsloužených let, jak je řečeno výše, nejedná se tedy o klasickou volbu. Hlavním úkolem prvního generálního advokáta je přidělování věcí. V praxi je určen generální advokát poté, kdy je věc přidělena soudci zpravodaji (a to předsedou Soudního dvora). První

42

čl. 18 Jednacího řádu Tribunálu čl. 17 Jednacího řádu Tribunálu. Např. se tak stalo ve věci Tetra Pak Rausing SA proti Komisi, T 51/89, kdy byl za generálního advokáta určen německý soudce H. Kirschner. 44 čl. 6 Jednacího řádu Soudního dvora 45 čl. 5 Statutu Soudního dvora EU 46 čl. 6 Statutu Soudního dvora EU 47 BOUDANT, Joël. La Cour de Justice des Communautés Européennes. Paris: Dalloz, 2005. 164 s. ISBN 2247055524. s. 20. 48 čl. 14 Jednacího řádu Soudního dvora 49 čl. 14 odst. 3 Jednacího řádu Soudního dvora 43

18

generální advokát taktéž činí nezbytná opatření v případě překážky na straně generálního advokáta50. Jelikož nedochází ke striktní specializaci generálních advokátů, bere se v potaz především to, ať nejsou přidělováni k věcem, do kterých je přímo vtažen jejich stát původu. Pro větší efektivitu jsou pak jednomu generálnímu advokátovi přidělovány obdobné nebo související věci a roli hraje i jazyková vybavenost generálního advokáta a jeho référendaires, která by redukovala potřebu překladů. První generální advokát doznal dílčích změn Niceskou smlouvou, která rozšířila jeho pravomoci v podobě možnosti navrhnutí Soudnímu dvoru přezkoumání rozhodnutí Tribunálu, má-li za to, že existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie, a to v případě, kdy Tribunál rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí specializovaného soudu, popř. o předběžné otázce51. Takovýto návrh musí podat ve lhůtě jednoho měsíce, přičemž Soudní dvůr má stejně tak dlouhou dobu na zvážení, zda je nutné rozhodnutí Tribunálu přezkoumat. Současný první generální advokát Niilo Jääskinen byl do funkce zvolen 11. října 2012.

2. 4. VÝZNAM A FUNKCE GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

He is a thinker of the law important for the outcome of the case52. Při posuzování role generálního advokáta se můžeme inspirovat jeho vzorem - commissaire du gouvernement, u něhož jsou tradičně v rámci hodnocení uváděny tři prvky – předně případ zasazuje do právního kontextu předchozí judikatury, čímž se snaží zajistit jednotu a kontinuitu judikatury (l’unité, la continuité, l’evolution de la jusrisprudence), dále je jediný, kdo veřejně vyjadřuje osobní názor, v čemž bývá spatřován významný prvek otevřenosti

50

čl. 16 Jednacího řádu Soudního dvora čl. 62 Statutu Soudního dvora EU 52 „Je myslitel práva, důležitý pro výsledek případu“. CLEMENT-WILZ, Laure. The function of the advocate general at the european court of justice. Université Panthéon-Assas [online]. 2009 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.uparis2.fr/1268901575081/1/fiche___article/&RH=RECHERCHE_EN 51

19

v soudním řízení (la publicité de la procedure suivi) a nakonec přispívá k vývoji daného práva z pozice role vědecké, doktrinální.53 Z pohledu pozitivního práva specifikuje úlohu generálního advokáta druhý odstavec čl. 252 SFEU (bývalý čl. 222 Smlouvy o ES), který ji vidí v předkládání nestranných a nezávislých odůvodněných stanoviscích a to tam, kde je podle statutu Soudního dvora EU vyžadována jeho účast. Toto předkládání se děje veřejně a to dokonce v takových intencích, že již v den svého vyhlášení nebo přednesení jsou k dispozici na internetové stránce54. Ve svém článku rozvíjí bývalý generální advokát M. Darmon jeden ze zajímavých paradoxů, který provází tento institut od dob svého vzniku: „co znamená pro generálního advokáta nejvíc je možná ani tak ne to „být následován“ Soudním dvorem, jako spíš užitečně přispět do porady, které se neúčastní“55. K přesnějšímu vymezení funkce přispěla i judikatura samotného Soudního dvora (Emesa sugar proti Nizozemí) v rámci zhodnocení souladu institutu generálního advokáta s právem na spravedlivý proces, kterému bude věnována samostatná kapitola. Jeden z dalších bývalých generálních advokátů Philippe Léger vidí hlavní přínos v tom, že, generální advokát může významně pomoci soudcům v jejich misi, neboť jeho uvažování o věci se nachází nad zájmy stran (…) jeho intervence dovoluje pozvednout debatu, položit otázky nezbytného významu v rámci ucelenosti komunitárního práva a především navrhovat jejich řešení56. Jeho největší ambicí je být inspirací soudcům57. Významný posun v roli, kterou generální advokát zastává, lze vidět ve skutečnosti, že se kdysi vyjadřoval ke každé věci, která Soudnímu dvoru napadla. Drtivý nárůst počtu zahájených věcí však vyžadoval ráznou změnu, ta přišla s Niceskou smlouvou ulehčujíc generálním advokátům v tom smyslu, že se již nemusí zabývat každým případem. Čl. 252 SFEU doslova říká, že generální advokát překládá stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Statut v tomto ohledu upřesňuje že, má-li Soudní dvůr za 53

VRANKEN, Martin. Role of the Advocate General in the law-making proces of the European Community In AngloAmerican law review. [online]. 1996, [cit. 11. 2. 2013], Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?collection=journals&handle=hein.journals/comlwr25&div=10&id 54 Curia [online]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7024/ 55 DARMON, Marco. The role of the Advocate GEneral at the European Court of Justice in SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706, s. 434. 56 BOUDANT, Joël. La Cour de Justice des Communautés Européennes. Paris: Dalloz, 2005. 164 s. ISBN 2247055524, s. 18. 57 DARMON, Marco. The role of the Advocate General at the European Court of Justice in SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706, s. 434.

20

to, že věc neobsahuje žádnou novou právní otázku, může po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude projednána bez stanoviska generálního advokáta58. V roce 2011 tak bylo přibližně 46 % rozsudků vyhlášeno bez stanoviska generálního advokáta59, což představuje mírný, ale kontinuální vzestup jeho účasti (za rok 2010 přibližně 50 %, v roce 2009 se 52 % případů obešlo bez stanoviska generálního advokáta)60.

O stanovisku generálního advokáta se často hovoří jako o startovacím bodě, od kterého se odvíjí debata soudců. Často citovaná slova bývalého předsedy Lecourta adresována generálnímu advokátovi K. Roemerovi při příležitosti jeho odchodu do důchodu doslova říkají, že porady se odehrávají en l’absence de votre personne, mais non dans le silence de votre voix61. Je třeba zdůraznit, že tajnost soudních porad je to, co mnozí vnímají jako zajištění autonomie soudců62. To, že jsou stanoviska výsledkem činnosti jediného člověka, přispívá ke značné konzistentnosti vypracovaného dokumentu, ne v malé míře se navíc projevuje i to, že na rozdíl od soudců píšící rozsudek v pracovním jazyce Soudního dvora, francouzštině, píší generální advokáti svá stanoviska povětšinou ve svém rodném jazyce. Odbornou veřejností je tak oceňována souvislá a zejména podrobná argumentace stanovisek v protikladu k mnohdy strohým rozsudkům Soudního dvora, bez možnosti soudce vyjádřit své disentní či konkurující stanovisko. Jejich význam je spatřován také ve „vnesení čerstvého vzduchu do intelektuálního prostoru Soudního dvora“.63 Každému generálnímu advokátovi pomáhá tým 3 referendářů tvořící tzv. kabinet64. Bývalý generální advokát Ján Mazák v rozhovoru doslova říká: „každý člen Súdneho dvora má svoj 58

čl. 20 Statutu Soudního dvora EU Výroční zpráva 2011. Curia *online+. 2011 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2012-06/ra2011_statistiques_cour_cs.pdf. 60 Výroční zpráva 2010. Curia *online+. 2010 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2011-05/ra2010_activite_cour_final_cs.pdf. 61 „Porady se odehrávají v nepřítomnost vaší osoby, ale ne vašeho hlasu“ Greaves, Rosa. Selected Opinions Delivered by Advocate General Lagrange. In: Cambridge Yearbook of European Legal Studies 2003-2004. Portland: Hart Publishing, ISBN 1841133612, s. 84. 62 BOERGER-DE SMEDT, Anne. La cour de justice dans les négociations du traité de Paris instituant la CECA. In: Journal of European Integration History [online]. roč. 14, č. 2., 2008 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.euhistorians.eu/uploads/Dateien/jeih-28-2008_2.pdf., s. 21 63 CLEMENT-WILZ, Laure. The function of the advocate general at the european court of justice. Université Panthéon-Assas *online+. 2009 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.uparis2.fr/1268901575081/1/fiche___article/&RH=RECHERCHE_EN 64 Své referendáře mají k dispozici i soudci Soudního dvora. Není bez zajímavosti, že většina současných soudců a generálních advokátů dříve působila právě jako referendáři. 59

21

kabinet. Okrem šoféra, vedúcej sekretariátu, sekretárok, mám štyroch právnych poradcov. Je medzi nimi Rakúšan, Rakúšanka, Írka a Slovák“65. Obecně se kabinet skládá ze 3 referendářů - asistentů a 3 administrativních sil, jelikož však historická funkce písařky ztratila v době výpočetní techniky svůj účel, přijímá se místo ní tzv. junior assistent, který plní úkoly asistenta, ale formálně je zařazen na místo administrativní síly a pobírá nižší plat. Svůj kabinet si generální advokát vybírá zcela sám (což také znamená, že kandidáti nemusí projít procedurou výběru úředníků evropských institucí, kterou jinak vykonává Evropský úřad pro výběr pracovníků), sám je také může kdykoli propustit. Součástí kabinetu je rovněž osobní knihovna a archív66.

65

Neformální pravidlo však říká, že jeden referendář pochází ze stejného státu, jeden je takový, jehož rodným jazykem je francouzština a pro třetího zobecňující pravidlo není, ale počítá se s tím, že bude výběr ovlivněn skutečností, že generální advokát předkládá stanovisku většinou ve svém rodném jazyce. 66 BOBEK, Michal. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005, xlv, 517 s. ISBN 8072015133, s. 284.

22

3. (NE)SOULAD S EVROPSKOU ÚMLUVOU 3. 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY, OBSAH ČL. 6 ODST. 1 ÚMLUVY

Bylo by jistě paradoxní, kdyby tak vrcholová a důležitá instituce jako Soudní dvůr entuziasticky označovaná jako „motor integrace“ nebo „hybná sílu evropské integrace“ porušovala právo účastníků řízení na spravedlivý proces. Od roku 1969 přitom sám Soudní dvůr označuje základní lidská práva za součást obecných právních principů Společenství (na začátku se přeci jen jednalo o převážně ekonomickou organizaci, která se otázkou základních lidských práv vůbec nezabývala67). Porušování práva na spravedlivý proces však nemusí být tak nereálné, jak by se mohlo na první pohled jevit a byť asi nelze reálně očekávat, že by Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) přímo konstatoval porušení čl. 6 Úmluvy nebo se v nejbližší době měnilo postavení generálních advokátů, jistý stín pochybností již na tomto institutu ulpěl. Více než stoletou historii úřadů obdobných generálním advokátům v Evropě otřásl vývoj judikatury ESLP v základech a státy, ve kterých podobný institut funguje, byly nuceny novelizovat ustanovení týkající se pozice jejich generálních advokátů, prokurátorů a komisařů u soudů, popř. změnit zažitou praxi68. V tomto kontextu si nelze nevšimnout, že jedině generální advokát zůstává dále de facto beze změny, byť se do textu jednacího řádu Soudního dvora zakomponovalo rozšíření možnosti znovuotevření ústní části řízení, pokud má být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými projednán. Právo na spravedlivý proces je na evropské úrovni zakotven čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ten doslova říká (v pro nás podstatné části), že „každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem“. Související princip „rovnosti zbraní“ se pak uvádí jako nejdůležitější ze 67

více např. SMEKAL, Hubert. Lidská práva v Evropské Unii, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 288 s. ISBN 9788021050457. 68 Ke změně praxe došlo např. ve Francii, kteroužto skutečně pozitivně kvitoval i ESLP, jedná se o to, že právní zástupci jsou informování nejpozději den před jednáním v obecné rovině o směřování stanoviska vládního komisaře a tam, kde se koná ústní jednání na žádost právních zástupců, jsou oprávněni reagovat na přednesené stanovisko ústně nebo zaslat poznámku soudu k debatě – viz případ Reinhardt a Slimane-Kaid proti Francii (23043/93, 22921/93) bod 79 a 106 nebo případ Kress proti Francii bod 76 (39594/98).

23

zásad, které v čl. 6 nejsou formulovány69. S rovností zbraní také úzce souvisí právo na kontradiktorní proces (tzv. adversarial trial), který obecně představuje právo strany seznámit se s vyjádřením a důkazy předloženými druhou stranou a reagovat na ně. Výstižně shrnul podstatu práva na spravedlivý proces P. Molek konstatujíc, že na rozdíl od většiny ostatních práv zaručujících jednotlivci nějaký hmotněprávní nárok, je právo na spravedlivý proces „jen“ zárukou kvality cesty, kterou se má k tomuto výsledku dojít, přičemž není právem na vítězství v soudním řízení ani zárukou výsledku70. Významným aspektem v celé této problematice je to, že Evropská Unie (dále jen „EU“) není stranou Úmluvy a tudíž de iure nespadá pod jurisdikci ESLP.

3. 2. VÝVOJ JUDIKATURY

Problematika souladu generálního advokáta s čl. 6 odst. 1 Úmluvy byla poprvé (v judikatuře Soudního dvora) namítána již r. 198271. Jednalo se o případ nadvakrát propuštěného úředníka Alvareze. Soudní dvůr zrušil jeho první výpověď i zprávu, na jejímž základě byl propuštěn, načež se Parlament domáhal znovuotevření ústní části s odkazem na to, že argument, který použil generální advokát ve svém stanovisku, kde navrhl zrušit předmětnou zprávu pro vady formálního rázu (nebyla dostatečně vyplněná), sám stěžovatel nikdy nenamítal. Podle Parlamentu byl tedy argument předložen členem Soudního dvora a ne stěžovatelem samým a obhájce neměl možnost jej prostudovat a reagovat na něj. Soudní dvůr však rozhodl, že vyhovět takové žádosti by znamenalo umožnit stranám diskutovat o stanovisku generálního advokáta, které podle čl. 82 odst. 2 (bývalý čl. 59 odst. 2) jednacího řádu Soudního dvora značí konec ústní části. Žádosti o znovuotevření tedy vyhověno nebylo.

69

GOMIEN, Donna. Stručná rukojeť Evropské Úmluvy o lidských právech, 1. čes. vyd. Praha: Rada Evropy, 1993, 18 s. ISBN 8070668059., s. 31. 70 MOLEK, Pavel. Právo na spravedlivý proces. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012., 576 s. ISBN 9788073577483, s. 16. 71 Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1982 a stanovisko generálního advokáta REISCHL, Gerhard ze dne 15. července 1982. Věc 206/81 Alvarez v. Evropský parlament In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 10. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

24

I když Parlament ve svém požadavku úspěšný nebyl, otevřel tím debatu, nakolik je pozice generálního advokáta v souladu s kontradiktorním procesem, a zda by nebylo vhodnější umožnit stranám sporu na jeho stanovisko reagovat. Tato diskuze dosáhla nových rozměrů s kurzem, který nabrala rozhodovací činnost ESLP. Ten byl nucen posoudit roli generálních advokátů (označovaných také jako amicus curiae) různých členských zemí v kontextu práva na spravedlivý proces zaručený čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Takovýto vývoj, jak sám ESLP přiznává, vyvolala i zvýšená citlivost veřejnosti na záruky spravedlivého soudnictví (fair administration of justice)72. Nutno podotknout, že generální advokáti, prokurátoři a vládní komisaři různých zemí se od sebe různou měrou liší, byť mají v obecné rovině stejný úkol, a to pomáhat soudu nezávislým a odůvodněným stanoviskem a přispět tak ke konzistentnosti judikatury daného soudu. 3. 2. 1 Borgers proti Belgii

Přelomové rozhodnutí padlo na konci října 1991, kdy ESLP shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy tím, že se p. Borgers nemohl vyjádřit ke stanovisku belgického generálního advokáta (avocat général), který se mj. také účastnil porady soudců, třebaže nebyl vybaven hlasovacím právem. V předmětné věci šlo o případ právníka (jeden z disentujících soudců poukazuje na tuto skutečnost v kontrastu toho, že v obdobném případě kdysi ESLP rozhodl o neporušení čl. 6, přičemž tehdejší stěžovatel Delcourt právnické vzdělání neměl) obviněného z padělání dokumentů. U ESLP namítal porušení čl. 6, jmenovitě rovnosti zbraní a práva na spravedlivý proces. Nejvyššímu soudu vytýkal účast avocat général na poradě soudu a nemožnost reagovat na jeho podání, mít poslední slovo, naopak belgická vláda se bránila tím, že avocat général, mající za úkol pomoci soudu v jeho činnosti, není ani stranou ani oponentem, naopak je zcela nezávislý, a to jak na Ministru spravedlnosti, tak na Nejvyšším soudu, když mezi nimi neexistuje žádná hierarchická vazba. Často jsou navíc jeho stanoviska ve prospěch obviněné osoby. Ani tyto argumenty, ani více než století a půl dlouhá tradice tohoto institutu však nepřesvědčili ESLP, který se tak odklonil od své předchozí judikatury (Delcourt proti Belgii, stížnost č. 2689/65) konstatujíc, že i když nikdo nemůže zpochybnit samotnou objektivitu, nestrannost a nezávislost belgického generálního advokáta, v každé konkrétní 72

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. října 1991, Věc 12005/86, Borgers proti Belgii, bod 24 In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 30. 10. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int.

25

věci (tím, že doporučuje, zda odvolání připustit nebo zamítnout) se fakticky stává spojencem (ally) nebo oponentem, odpůrcem jedné ze stran. Soud konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 poměrem 18 ku 4, neboť P. Borgers neměl možnost reagovat na zamítavé stanovisko generálního advokáta, dopředu neznal obsah stanoviska a nad to byla nerovnost zvýrazněna účastí generálního advokáta na poradě soudu. V tomto případě jsou velmi zajímavá disentní stanoviska, např. hned první v pořadí - soudce Cremona – pokládá otázku, jak může být na avocat général nazíráno jako na oponenta a v dalším sporu jako na spojence, jsou-li v jednom odvolání dvě samostatné právní otázky, jak může být obé zároveň? V případě Delcourt navíc hlasovali jednomyslně, že právo neporušuje73, přičemž se zabývali reálnou pozicí a funkcí generálního advokáta, výslovně také upozornil na možnou analogii generálního advokáta evropského společenství s avocat général belgického práva. Disentní stanovisko č. 3 soudce Martense se pozastavuje nad tím, proč zásada spravedlivého procesu vyžaduje, aby měly být strany, které měly již veškerou příležitost obhajovat svůj případ, slyšeny znovu v této fázi proces. Připomíná zásadu lites finiri oportet (tedy, že spor musí jednou končit). Průlomový případ Borgers (a zejména jeho výsledek) odstartoval řadu dalších žalob74 v členských státech směřujících proti obdobným úřadům. Stoprocentní totožnost generálního advokáta s jakýmkoli jiným úřadem přirozeně nenajdeme, nicméně i jeho často

73

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 1. 1970, věc č. 2689/65, Delcourt proti Belgii, In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 30. 10. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. První instancí odsouzený Delcourt se stejně jako prokurátor odvolal a odvolací soud jej namísto jednoho roku poslal do vězení na 5 let, s tím se p. Delcourt dovolal k Nejvyššímu soudu, který však jeho dovolání zamítl. Delcourt namítal porušení čl. 6 Úmluvy, zejm. práva na rovnost zbraní namítajíc přítomnost avocat général na poradě soudu a jeho vliv na rozhodování soudců. ESLP shledal, že přítomnost avocat général na poradě soudu nebyla v rozporu s čl. 6, jednak se Nejvyšší soud nezabývá meritem věci, ale jen právními otázkami, generální advokát má asistovat soudu v jeho úkolech, nevede trestní stíhání ani nemá charakter strany. Navíc jak uvedla belgická vláda, tento institut je více než století a půl starý a nikdy nebyl podroben kritice spojené s právem na spravedlivý proces. 74 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. února 1996, věc č. 15764/89, Lobo Machado proti Portugalsko In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. května 1997, věc č. 20122/92, Van Orshoven proti Belgii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. března 1998, věc č. 21351/93, J. J. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. – ve všech shledáno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. března 1998 , věc č. 21981/93, K.D.B. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. -naopak neshledáno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

26

skloňovaný francouzský vzor (commisaire du gouvernement) byl nucen reagovat na nejnovější vývoj judikatury ESLP.

3. 2. 2 Vermeulen proti Belgii

Navazujícím případem byl Vermeulen proti Belgii75 napadající opět roli avocat général, tentokrát však v rámci civilního řízení. Do insolvence poslaný Vermeulen namítal, že tak soud rozhodl, aniž by jej vyslechnul (v té době se nacházel ve vazbě), naopak vyslyšel generálního advokáta, který se navíc zúčastnil i porady soudu. Zvláštností tohoto případu je námitka p. Vermeulena, že u soudu sice nebyl, ale i kdyby byl, na stanovisko generálního advokáta by reagovat nemohl. ESLP se tady přidržel kurzu nastaveného případem Borgers proti Belgii a znovu konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Vzhledem k tomu co bylo v sázce a k povaze podání učiněných generálním advokátem porušila skutečnost, že pro p. Vermeulena bylo nemožné se k těmto podání vyjádřit před skončením jednání, jeho právo na kontradiktorní řízení. (…) Soud shledává, že tato skutečnost sama o sobě představuje porušení čl. 6 odst. 1. Předmětné porušení bylo nadto ještě zostřeno účastí generálního advokáta na poradě soudu (…) (odst. 33). Soud také shledal, že ačkoli je stanovisko objektivní a odůvodněné, je nicméně jeho záměrem radit, a tím i ovlivnit Nejvyšší soud (odst. 31). V tomto rozhodnutí spatřuji zajímavý prvek v tom, že účast na poradě soudu se, zdá se, bere jen jako přitěžující okolnost, určující je to, že stěžovatel nemohl reagovat na podání generálního advokáta. Pokračovala-li by judikatura ESLP v tomto duchu, nenacházím důvod, proč by ve světle výše zmíněné argumentace neměl být i generální advokát Soudního dvora shledán v rozporu s právem na spravedlivý proces.

75

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. února 1996, věc č. 19075/91, Vermeulen proti Belgii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int.

27

3. 2. 3 Kress proti Francii

Dalším výrazným posunem v této problematice byl případ Kress proti Francii76. Tady stál před ESLP vzor generálního advokáta – francouzský commissaire du gouvernement (vládní komisař) působící před „Conseil d’Etat“ – obdobou Nejvyššího správního soudu, jak také nezapomněl zdůraznit ani samotný ESLP (bod 52). Jedná se o další ze skutkově kuriózních případů, kdy stěžovatelka žalovala nemocnici za chybný zákrok a mj. jí vytýkala i skutečnost, že se po operaci opařila čajem (důsledkem chybně fungující nervové soustavy). ESLP opět připomněl, že ani dlouhá historie nemůže zhojit případné porušení práva na spravedlivý proces. Oproti případu Vermeulen proti Belgii tady zdůraznil závažnost toho, že se vládní komisař účastní porady soudu (a v tomto bodě dokonce shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy), kdy poukázal mj. na roli, kterou hraje tzv. teorie zdání, kdy se účastníkům může oprávněně zdát, že vládní komisař zaujímá postoj ve prospěch jedné ze stran a mohou cítit nerovné podmínky za situace, kdy se komisař vyjádří v jejich neprospěch a na konci veřejného slyšení jej vidí odcházet společně se soudci na tajnou poradu (bod 81). Nicméně ve smyslu práva na kontradiktorní proces nakonec došel ESLP k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy porušen nebyl, přičemž vyzdvihnul a pozitivně zhodnotil změnu dosavadní praxe77, kterou shledal jako dostatečnou ochranu předmětného práva. Zákonitě (viz výše citovaná zvýšená citlivost na záruky spravedlivého soudnictví) se zvyšovala i intenzita debat, zda neporušuje zásady spravedlivého procesu generální advokát. Dalším aktuálním tématem pak byla problematika jurisdikce ESLP nad Soudním dvorem. 3. 2. 4 Emesa sugar N.V. proti Nizozemí

Dne 4. února 2000 se naskytla Soudnímu dvoru příležitost podrobit oficiálně institut generálního advokáta analýze, zda je v souladu s právem na spravedlivý proces. Soudní dvůr tak učinil na základě oznámení (letter) podaném společností Emesa sugar, která se domáhala možnosti reagovat na stanovisko generálního advokáta (resp. podat písemné připomínky

76

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. června 2001, věc č. 39594/98, Kress proti Francii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 2. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. 77 Pokud by měl komisař přednést nové skutečnosti, které nebyly uplatněny stranami, předsedající soudce případ odročí, aby stranám umožnil prezentovat argumenty k takové věci (bod 49 a 76).

28

poté, co bylo předneseno stanovisko generálního advokáta). Soudní dvůr však po rekapitulaci judikatury ESLP a relevantních ustanovení práva EU neshledal důvod k umožnění reakce na stanovisko generálního advokáta s tím, že vzhledem k funkčním a organickým vazbám, nelze přenést judikaturu ESLP na generálního advokáta EU. Konstatoval, že základní práva tvoří integrální součást obecných právních principů a jejich dodržování je zajištěno (viz stanovisko 2/94, bod 33), navíc čl. 6 odst. 2 SFEU uvádí, že EU respektuje základní práva garantována Úmluvou. Soudní dvůr také připomněl roli a statut generálního advokáta, jenž není podřízen dalšímu generálnímu advokátovi nebo jiné autoritě, nehájí ani žádný zvláštní zájem ve výkonu svých povinností. Vzniká individuálně odůvodněné stanovisko vytvořené samotným členem Soudního dvora (bod 14). Generální advokát se účastní, veřejně a individuálně, procesu, ve kterém se Soud dobírá rozsudku a vykonává tak soudní funkce, které mu byly svěřeny. Navíc je stanovisko publikováno společně s rozsudkem. V závěru soud vyslovuje také varování, že vzhledem k omezením, která jsou vlastní soudnímu řízení v rámci Společenství, zejména jazykovému režimu, by přiznání takovéhoto práva (a odpovídajícímu právu druhé strany na odpověď) způsobilo vážné obtíže a povážlivě protáhlo délku řízení (odst. 17). Připomíná také právo Soudu znovuotevřít případ, došel-li by k závěru, že mu schází potřebné informace. Pár dní poté, 8. února 2000 vynesl Soudní dvůr rozsudek, ve věci Emesa Sugar v. Aruba, ve kterém následoval napadené stanovisko generální advokáta. Emesa sugar (která jak uvedl generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer78 vytvořila celou baterii žalob, popř. výraz francouzské vlády - spustila „právní bitvu“) případ dovedla i před ESLP, formálně stížnost směřovala proti Nizozemsku, nicméně významně brojila proti postupu Soudního dvora (jehož odpověď na předběžnou otázku byla pro nizozemské soudy závazná). Aniž by se ESLP zabýval meritem věci, stížnost odmítl, konstatujíc, že otázka bezcelního dovozu cukru nespadá do jeho působnosti.

78

Stanovisko generálního advokáta RUIZ-JARABO COLOMER, Dámaso ze dne 1. června 1999, věc C-17/98, odst. 3 In: EURlex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 6. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

29

3. 2. 5 Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A proti Nizozemí

Větší prostor měl ESLP v případu Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A. proti Nizozemí79. Nizozemská společnost žádala Soudní dvůr, aby ji umožnila reagovat na stanovisko generálního advokáta, nebo znovuotevřela ústní část, popř. jinak umožnila revidovat jeho stanovisko poukazujíc na jeho skutkové i právní vady. Soudní dvůr tuto žádost zamítl s odkazem na argumenty použité v rozhodnutí ve věci Emesa sugar a v případě požadavku na znovuotevření poukázal na nedostatek přesných informací ukazujících prospěšnost nebo nezbytnost takovéhoto kroku. Zajímavé na tomto případě je, že samotná generální advokátka (E. Sharpston) ponouká Soudní dvůr ke znovuotevření ústní části a vyzvání členských států, aby se k problematice vyjádřily, i když tuto myšlenku pak uzavírá slovy, že pro to necítí primární potřebu.80 Nizozemská společnost (v původním sporu šlo o umožnění v pokračování rybolovu srdcovek jedlých ve Waddenzee) se obrátila na ESLP. Ten musel odmítnout (čl. 35 odst. 4 Úmluvy) stížnost s tím, že EU není stranou Úmluvy, a proto nemůže zkoumat řízení před Soudním dvorem přímo ve světle požadavků čl. 6. Výslovně uvedl, že řízení před Soudním dvorem nemusí (!) splňovat všechny požadavky čl. 6 Úmluvy, ochrana základních práv a svobod nemusí být identická, postačí pouze „rovnocenná ochrana“ – jen v případě zjevně nedostatečné ochrany bude zájem mezinárodní organizace převážen rolí Úmluvy jako „ústavního nástroje Evropského veřejného pořádku“ na poli lidských práv (viz případ Loizidou proti Turecku z 23. března 1995, bod 75). V tomto případě byla možnost Soudního dvora znovuotevřít ústní části řízení shledána jako srovnatelná ochrana práva na spravedlivý proces s právem na odpověď.

79

Usnesení Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. ledna 2009, věc č. 13645/05, Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 5. 11. 2012]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. 80 bod 157 - stanovisko generální advokátky SHARPSTON, Eleanor ze dne 28. června 2007, věc C-212/06 In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 6. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

30

3. 3. ZÁVĚR K PROBLEMATICE SOULADU GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA S PRÁVEM NA SPRAVEDLIVÝ PROCES

Nelze bez dalšího aplikovat výše zmíněnou judikaturu ESLP na generálního advokáta EU, jeho pozice se liší jednak tím, že se považuje za plnohodnotného člena Soudního dvora a pak tím, že se nemůže účastnit porad soudců. Na druhou stranu, s argumentací ESLP, se přímo nabízí nahlížet na generálního advokáta jako na, v konkrétním případě, oponenta nebo spojence jedné ze stran. V takovém případě bychom ale museli připustit právo stran mít možnost se k předmětnému stanovisku vyjádřit. Navíc v případě Vermeulen proti Belgii byla účast na poradě soudců brána výslovně jen jako přitěžující okolnost81. Nelze také přehlédnout to, že stanovisko může obsahovat věcné i právní chyby a v takto výjimečných případech by strany měly disponovat určitým efektivním procesním prostředkem, navíc v situaci, kdy generální advokát není vázán návrhem stran a může vynést na povrch nové argumenty, úhly pohledu a postoje je autorka toho názoru, že by strany měly mít prostor na nové skutečnosti zareagovat (na druhou stranu však toto právo - vyjádřit se ke stanovisku generálního advokáta - nemůže znamenat právo uplatnit zcela nový argument, který nemá žádný vztah k argumentům obsaženým v takovém poradním stanovisku – viz bod 68 Van Anraat proti Nizozemsku82). Reálná se však bezesporu jeví obava Soudního dvora z hrozících průtahů sporů, zejména v řízení o předběžných otázkách, kde je třeba, aby Soud rozhodl rychle a neblokoval tak řízení v původním státě. Pádný je i argument toho, že strany měly dostatek času a prostoru svůj případ hájit a spor musí jednou skončit (lites finiri oportet). ESLP konstatoval, že právo na spravedlivý proces je podpořeno možností znovuotevření ústní části83, z pohledu stran však nelze přinutit soud, aby ústní část znovuotevřel tak, jak mu čl. 83 jednacího řádu Soudního dvora umožňuje, každopádně kdyby této varianty více využíval, rázně by to oslabilo argumenty stěžovatelů citlivějších na princip spravedlivého procesu. 81

v jiném rozhodnutí ESLP vedl slepě formalistický přístup k tomu, že porušení čl. 6 bylo shledáno v nemožnosti reagovat na poznámku soudce prvního stupně, který spolu se spisem poslal nadřízenému poznámku, že „zcela trvá na napadeném rozhodnutí“. (S.H. proti Finsku, č. 28301/03) 82 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. června 2010, věc č. 65389/09, Van Anraat proti Nizozemsku In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 5. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. 83 jako se tomu stalo např. v případě C 304/02 Komise v Francie, kdy to byl generální advokát, který poprvé přišel s návrhem uložení pokuty „navíc“ ve výši 115 mil. E.

31

Pozitivně lze v tomto směru hodnotit novelu jednacího řádu, která vstoupila v platnost v září 2012, a která jako jednu z možností znovuotevření ústní části řízení výslovně zmiňuje situaci, kdy bylo rozhodnuto na základě jiných argumentů, než jaké byly mezi účastníky a zúčastněnými projednány. Až praxe však ukáže, nakolik bude Soudní dvůr tuto možnost využívat. Jen např. za rok 2012 totiž padla ve všech žádostech o znovuotevření ústní části zamítavá odpověď (1. C-116/11 z 22. listopadu 2012 Bank Handlowy a Adamiak, 2. C-89/11 z 22. listopadu 2012 E.ON Energie v. Komise, 3. C-55/11 z 12. července 2012 Vodafone España, 4. C-342/10 z 8. listopadu 2012 Komise v. Finsko). Strany žádaly o znovuotevření z důvodu nových nebo nepřesných argumentů předneseným generálním advokátem, ve všech případech však Soudní dvůr konstatoval, že disponuje všemi poznatky potřebnými k rozhodnutí a netřeba tedy ústní část znovu otevírat. Soudní dvůr se odvolává na to, že stanoviskem generálního advokáta není vázán a není tedy nezbytné znovuotevřít ústní část řízení pokaždé, když generální advokát vznese právní otázku, která nebyla mezi účastníky řízení projednána (C-205/06 ze dne 3. března 2009, Komise v. Rakousko, bod 14). Stejně tak ani v průběhu roku 2011 nebylo vyhověno jediné žádosti o znovuotevření na základě předmětného argumentu (stanoviska generálního advokáta).

32

4. VLIV NA ČINNOST SOUDNÍHO DVORA Nabízí se zde otázka proč je vůbec taková pozornost věnována generálnímu advokátovi, který sice je členem Soudního dvora84, nicméně konečná rozhodnutí nepřijímá, debaty soudců se neúčastní a žádné zájmy neobhajuje… Na první případ čekali soudci Soudního dvora a stejně tak generální advokát na sepsání svého stanoviska celý rok, a když ten okamžik přišel, stanovisko následováno nebylo85. Přesto je to právě on, i když nemusí být na očích laické veřejnosti tak jako samotní soudci, kdo významnou měrou ovlivňuje právo EU, o kterém se říká, že je právem budoucnosti („le droit européen est un droit d’avenir86“). Často se uvádí, že soudci následují stanoviska generálních advokátů ve zhruba 80 procentech případů87. Je ale přirozeně velmi těžké takto statisticky určit do jaké míry jsou stanoviska následována. Těžko definovatelný je totiž samotný pojem následování stanoviska – soudci na něj málokdy odkazují, navíc někdy následují jen část stanoviska – jen některou linii argumentace, popř. akceptují výsledek, ale na jiném základě. Někdy se proto uvádí, že jeho vliv je spíše skrytého charakteru – porady soudců jsou tajné a ne vždy lze určit, nakolik je stanovisko v rozhodovacím procesu ovlivnilo a nakolik hrály roli jiné aspekty. Mnohdy se však berou za jakýsi odrazový můstek, startovací čáru, bod, od kterého se porada soudců odvíjí. Jak upozornil bývalý generální advokát VerLoren van Themaat, generální advokáti jsou: „jediní členové Soudního dvora, jejichž individuální právní názory jsou publikovány. Je tady stupeň příjemného napětí, očekávání v jejich práci, ježto nikdy dopředu neví, zda se jejich pohled na věc ukáže být konkurujícím nebo disentním stanoviskem“. Jeden nemůže 84

Byť v tomto směru chybí explicitní ustanovení. Jejich členství se odvozuje nepřímo – ze zpráv (např. Report ECJ 1995, bod 18) nebo ustanovení jednacího řádu Soudního dvora – např. čl. 6 – určení pořadí soudců a generálních advokátů, apod. Navíc mnohdy to reálně na plnohodnotného postavení nevypadá - neúčastní se volby předsedy Soudního dvora a často je Soudní dvůr zmiňován jen v souvislosti se soudci). 85 Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 1954, věc 1/54, Komise proti Francii a stanovisko generálního advokáta LAGRANGE, Maurice ze dne 10. listopadu 1954, In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Soudní dvůr stanovisko generálního advokáta nenásledoval a rozhodl se pro restriktivní výklad. Říká se, že první rok, kdy nenapadl Soudnímu dvoru žádný případ využili generální advokáti ke zmapování národních právních řádů členských států, ze kterých pak často vycházeli při použití komparativní metody. 86 „Evropské právo je právem budoucnosti“ BOT, Yves. Yves Bot, avocat général de la CJUE, a parlé de l’éventuelle création d’un Parquet européen In Eurapaforum.lu [online]. 2010 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.europaforum.public.lu/fr/actualites/2010/09/bot-parquet-europeen/index.html 87 KOKOTT, Juliane. ‘there’s no macho atmosphere at the European Court of Justice’. Cafébabel.com: the european magazine [online]. 2008 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.cafebabel.co.uk/article/24483/juliane-kokott-theres-nomacho-atmosphere-at-the-european-court-of-justice.html

33

nebýt zasažen faktem, že tajnost porad je diametrálně kontrastní k veřejnému vyjádření pozice generálního advokáta88. Na druhou stranu tím, že nejsou chráněni tajností porad a jejich stanoviska jsou veřejně publikována, jsou bezesporu, byť se to může zdát na první pohled paradoxní, náchylnější ke kritice a mohou podléhat většímu tlaku než jednotliví soudci89. O konkrétní zkušenost se v rozhovoru podělil i bývalý generální advokát Ján Mazák, který uvedl, že za rok 2007 „som s mojím tímom predniesol 26 návrhov. Osem z nich bolo pred Veľkou komorou. Len v jednej kauze Súdny dvor vyniesol iný rozsudok, než aký sme navrhli. A to nie je zlá bilancia“90, zhodnotil. Je patrné, že generální advokáti mají velký vliv v rámci rozhodovacích procesů Soudního dvora, o jejich stanovisku soudci diskutují a, i když na něj nakonec explicitně neodkáží nebo jej dokonce vůbec nenásledují, vždy si jej musí soudci vyslechnout. Často stranou zájmu veřejnosti a se stínem pochybností o souladu jejich funkce s právem účastníků řízení na spravedlivý proces nelze jejich vliv popřít, ten je navíc o to větší, že nejsou vázáni návrhem stran a mohou se tak vyjádřit ke všemu, co uznají za vhodné a relevantní. Oproti soudcům mají volnější ruku, což však může ústit do problémů rozebraným výše, kdy účastníci řízení (bez úspěchu) namítají nemožnost reagovat na jejich stanoviska.

4. 1. VÝZNAM STANOVISKA Jelikož generální advokát dopředu s jistotou neví, jestli se bude Soudní dvůr věnovat všem argumentům a otázkám, popř. kterým z nich bude v daném případě věnováno více prostoru, často má nakonec stanovisko širší záběr než rozsudek sám. V tom spočívá i úskalí dobře napsaného stanoviska – vystihnout, čemu se bude věnovat Soudní dvůr. Na druhou stranu může někdy získat velký ohlas v odborných kruzích i to, čemu se stanovisko věnuje

88

DARMON, Marco. The role of the Advocate GEneral at the European Court of Justice in SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706. 89 více viz: RUIZ-JARABO COLOMER, Dámaso. The institution of Advocate General at the Court of Justice. CVCE [online]. 2012 [cit. 10. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/viewer/-/content/db3c81c6-894c-4fa0-a907d972ee9e8344/d39e0fcb-8547-45ca-a8f1-3e10bdc5daf1/en 90 MAZÁK, Ján "V Luxemburgu som nechcel zlyhať". Korzár.sk *online+. 2008 *cit. 8. 1. 2013+. Dostupné z: http://kosice.korzar.sme.sk/c/4435970/jan-mazak-v-luxemburgu-som-nechcel-zlyhat.html.mazak-v-luxemburgu-somnechcel-zlyhat.html.

34

osamoceně, jako se tomu stalo např. ve věci GlaxoSmithKline z 31. května 200591. Soudní dvůr se zabýval pouze tím, zdali je komise pro hospodářskou soutěž (která předložila Soudnímu dvoru předběžnou otázku) soudním orgánem ve smyslu čl. 234 Smlouvy o Evropském společenství (dnes čl. 267 SFEU) a došel k zamítavé odpovědi, proto se již dále položenou otázkou nezabýval. Generální advokát (který po podrobné analýze dospěl k opačnému názoru, že takovým soudním orgánem je), se tak věnoval i nastíněné problematice zneužití dominantního postavení prostřednictvím znemožnění paralelního obchodu na trhu s léčivy (body 47 až 104 - podle generálního advokáta Jacobse takovéto znemožnění nemusí nutně znamenat zneužití dominantního postavení). Generální advokát se zpravidla více věnuje souvisejícím a dotčeným právním úpravám v první části stanoviska než soudci v rozsudku. Veřejnost se tak může lépe orientovat ve stávajících právních úpravách různých členských států i v samotném právu EU. Oproti tomu však obsahují jen velmi krátké shrnutí skutkového stavu (např. M. Lagrange, Costa v Enel: the facts are known to you..., although the Court is aware of the facts of the case, I venture to set them out again briefly by way of introduction…92). Jaký je tedy význam stanoviska? Nedisponuje normativní silou, ale tam, kde se zabývá širší problematikou než rozsudek sám, mohou jeho závěry sloužit jako relativně silné podpůrné argumenty93, někdy dokonce i samotné nezávazné stanovisko může podnítit ke změně chování94.

V případech, kdy Soudní dvůr stanovisko následuje, doplňuje a prohlubuje

informace a dokresluje okolnosti, naopak v případě, kdy následováno není, může být svým způsobem bráno jako disentní stanovisko, které sami soudci nemají možnost publikovat. Ve svém důsledku není důležité, zda bude názor generálního advokáta následován nebo ne, neboť dobré stanovisko má přínos samo o sobě. 91

Stanovisko generálního advokáta JACOBS, Francis Geoffrey ze dne 28. října 2004 a rozsudek Soudního dvora ze dne 31. května 2005. Věc C 53/03 Synetairismos Farmakopoion Aitolias & Akarnanias (Syfait) a ostatní v. GlaxoSmithKline plc a GlaxoSmithKline AEVE In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 92

fakta jsou vám známa…, ačkoli si je Soudní dvůr vědom skutkových okolností případu, odvážím si je krátce vyložit jen pro úvod… 93

např. v případu Biret a přímém účinku neimplementovaného rozhodnutí smírčího orgánu WTO o protiprávnosti aktu EU, C 93/02 viz BOBEK, Michal. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005, xlv, 517 s. ISBN 8072015133, s. 349 nebo výše zmíněný případ Syfait C 53/03 94 např. Distillers C 30/78 kdy Soud žalobu zamítl a nezabýval se dále chováním komise, kdežto generální advokát Warner v obsáhlém stanovisku Komisi za její chování kritizoval a má se za to, že na jeho popud pak své chování změnila – BURROWS, Noreen, GREAVES, Rosa. The Advocate General and EC Law. New York: Oxford University Press, 2007. 317 s. ISBN 0199299005., str. 291.

35

Ke stanovisku generálního advokáta tak lze zaujímat různé postoje, někteří jej vnímají jako doplněk rozsudku, někteří naopak jako klíč k plnému pochopení argumentačních a myšlenkových pochodů Soudního dvora. Díky odkazům na odbornou literaturu a jiné zdroje je také vítanou odbornou studií.

4. 2. FORMA A STYL STANOVISKA

Stanovisko i rozsudek se věnují stejné materii, mají k dispozici stejné podklady a v převážné většině případů dojdou i ke stejnému závěru, byť někdy vystavěném na odlišných argumentech. Co je však zjevně odlišuje, je styl, jakým jsou tyto dokumenty psány. Již na první pohled se v tomto směru velmi liší rozsudek od stanoviska. Některé aspekty již byly zmíněny dříve (např. aspekt jazykový - výhoda generálních advokátů píšící v rodném jazyce95 nebo absence nutnosti skloubit mnohdy nesouladné názory vícečlenného senátu do jednotného rozsudku), v každém případě působí stanoviska přirozeněji. Některé aspekty vyplývají i ze samotné funkce generálního advokáta (být nápomocný Soudnímu dvoru), kdy generální advokát často přímo polemizuje, vstupuje do debat se Soudním dvorem, používá neformální spojení a nezřídka užívá konkrétních příkladů na dokreslení možných dopadů rozhodnutí. Lze konstatovat, že celkově se stanoviska vyznačují uvolněným, méně formálním stylem. Zatímco rozsudek v sobě zřetelně vstřebává vlivy členských států, je třeba mít na paměti, že stanovisko je výtvorem jediného autora, a tak, zatímco lze v rozsudku sledovat mísení různých právních tradic členských států - od anglosaského přístupu k judikatuře a práce s precedenty, přes německou proporcionalitu nebo francouzský přístup ke správnímu

95

Generální advokáti mají možnost psát v jazyce podle svého výběru, ne všichni si však vybírají svůj rodný jazyk – např. finský generální advokát Niil Jääskinen píše svá stanoviska v angličtině, je však jediný ze současně působících generální advokátů, který nesepisuje své stanovisko v rodném jazyce, předtím zvolil anglický jazyk např. i slovenský generální advokát Ján Mazák. Vzhledem ke skutečnosti, že nově jmenovaní generální advokáti z tzv. malých zemí se ujali funkcí v říjnu, popř. listopadu 2012, není v době psaní této diplomové práce ještě jasné, jaký jazyk si zvolí.

36

soudnictví96 - u stanoviska v mnohem větší míře záleží na tom, kdo jej píše (k nejednotnému stylu viz dále v textu). Zatímco u rozsudku přímo zaráží, že není vydáván v ničím jméně (tak jako v členských státech jménem republiky, lidu nebo královny), v případě stanoviska lze zaznamenat zajímavý vývoj, kdy od počátku existence Soudního dvora byla adresována předsedovi a členům Soudního dvora (Mr. President, Members of the Court), v posledních letech se však toto označení vytratilo a stanovisko začíná bez podobného úvodu. Např. generální advokát C. O. Lenz ve stanoviskách z počátku své funkce toto označení ještě používá, ve stanoviscích z roku 1995/1996 však již tento úvod chybí97. Je přirozené, že styl jednotlivých generálních advokátů se liší, např. jen členění textu na podbody se výrazně rozchází, někdo jej nečlení vůbec – např. M. Lagrange, někdo minimálně – A. Trabucchi, někdo odděluje téměř každou větu novým bodem – Y. Bot. Velmi neformálně a s nadhledem psal svá stanoviska např. M. Lagrange (v tomto případě ukázky z případu Costa v Enel – the preliminary question...does not, for once, come from a Netherlands court, but from an Italian one, and it is no longer a question of social security of or Reg. No 3..., you have been willing to make such efforts...98), vyjadřuje jasně svůj vlastní názor, i když pro něj nenachází vhodnou oporu (In my opinion, it was perfectly right in doing so, because I feel that, despite the absence in the Treaty and in the Statute of this Court of express provisions...99) a nekompromisně „navrhuje“ Soudnímu dvoru řešení (you must reject the plea of“absolute inadmissibily“ 100).

I když by se dalo vybrat nepřeberné množství zajímavých ukázek jednotlivých stanovisek, není v možnostech této diplomové práce se jim v takové míře věnovat. Lze shrnout, že na rozdíl od rozsudku, se ze stanovisek nedozvíme, na kterých podkladech jsou založena, pro

96

V historii rozhodování lze také dopátrat určitý vývoj i vlivy jednotlivých členských států, žádný ze stylů však nepřevážil ve své čistě podobě, rozsudky tak nejsou ani rozvláčné jako ty anglické, ani extrémně strohé jako jejich francouzské protějšky, ani se nezabývají procesní historií sporu v takové míře jako ty německé. Více viz vynikající článek dostupný na: http://www.eui.eu/Personal/Researchers/mbobek/docs/ESD.pdf. 97 Srovnej spojené případy C 218/96, 219/96, 220/96, 221/96 a 222/96 např. s případem ve věci s C 336/93. 98

předběžná otázka...pro jednou nepochází od nizozemského soudu, ale od italského a není již více otázkou sociálního zabezpečení nebo nařízení č. 3...byli jste ochotní takovou snahu podstoupit 99 podle mého názoru to bylo naprosto v pořádku, protože cítím, navzdory nepřítomonosti výslovného ustanovení ve Smlouvě nebo Statutu Soudního dvora... 100 musíte odmítnout námítku "absolutní nepřijatelnosti"

37

svůj neformální styl jsou mnohé z nich daleko čtivější než rozsudky samy, nehledě na přehlednější úvod do problematiky a detailnější rozbor související právní úpravy zasazený do kontextu předchozí judikatury. Zvlášť někteří generální advokáti také odzbrojují svou upřímností (např. M. Lagrange, C 2/54 - „I confess that the argument does not move me“ 101 nebo E. Sharpston – C 212/06 – „I do not see an overriding need“102). Ne vždy se generální advokáti obrací jen směrem k soudcům, ale diskuze se může odehrávat i mezi generálními advokáty navzájem, kdy podpůrně odkazují na stanoviska svých kolegů či se vůči nim vymezují, popř. odkazují na svá předešlá stanoviska (např. Slynn ve věci Marshall odkazoval na své stanovisko ve věci Becker C 8/81).

4. 3. STANOVISKA GENERÁLNÍCH ADVOKÁTŮ V KLÍČOVÝCH ROZHODNUTÍCH JUDIKATURY SOUDNÍHO DVORA Často se beze zbytku tvrdí, že generální advokáti pomohli formovat judikaturu Soudního dvora, ale co si opravdu mysleli a navrhovali v případech, které výrazně ovlivnily a posunuly právo EU? Jak ovlivnili generální advokáti vývoj základních doktrín, které formovali unijní právo? Čím přispěli k debatě a na kolik byli následování Soudním dvorem v těchto případech a v čem viděli největší úskalí extenzivního výkladu Smluv? Bylo by těžko uskutečnitelné zkoumat vliv a míru následování každého jednotlivého stanoviska, mým cílem proto je zaměření se na klíčové, průlomové rozhodnutí a zmapování míry následování a vůbec vlivu stanovisek generálních advokátů v takových případech. Z toho důvodu budou v následujících kapitolách rozebrány případy znamenající určitý mezník ve vývoji unijního práva, které měly za následek přijetí doktríny přímého účinku (Van Gend en Loos), přednostní aplikace unijního práva (Costa v Enel), stanovení odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením unijního práva (Francovich) nebo povzbuzení do boje s opatřeními mající rovnocenný účinek s kvantitativními omezeními (Dassonville), na závěr pak bude rozebráno rozhodnutí z nedávné doby specifikující meze ochrany

101 102

přiznávám, že mě ten argument nedojmul (popř. nepohnul se mnou) nevidím v tom primární potřebu

38

počítačových programů (SAS v WPL) jako jeden z příkladů velmi silně odrážejícího stanovisko generálního advokáta.

4. 3. 1 Teorie přímého účinku – Van Gend en Loos

Průlomový případ103 z 5. února 1963, který za zájmu odborné veřejnosti nedávno oslavil 50.leté výročí, stále poutá mnoho pozornosti. Případ, který definoval povahu unijního práva (byť se Soudní dvůr dotkl doktríny přímého účinku již v případě Bosh C- 13/61) a položil základy bezprostředního, přímého účinku (prozatím jen primárního) komunitárního práva by v případě následování stanoviska generálního advokáta dopadl zcela jinak. V daném případě se jednalo o nizozemskou speditérskou společnost dovážející do své země formaldehyd, na kteroužto látku se zvýšila celní sazba o 5 % bodů, což bylo dotčenou společností viděno jako porušení (tehdejšího) čl. 12 Smlouvy o založení EHS (dále jen „Smlouvy“). Ve svém stanovisku se generální advokát Karl Roemer držel textu Smlouvy a dospěl k zamítavé odpovědi na otázku, zda čl. 12 vyvolává přímé účinky a vytváří individuální práva, která musí národní soud chránit. Detailně se zabýval položenou otázkou, její relevancí, nešťastnou formulací (unfortunate wording, not happily phrased…) a dopady na vnitrostátní právní řády členských států. Roemer vyjmenovává ustanovení, která byla navržena s tím, že budou vyvolávat přímý účinek v pozdějším stadiu (např. ustanovení věnovaná volnému pohybu osob, služeb a kapitálů – čl. 48 - 60, s. 20). A contrario pak cituje ustanovení, která zjevně tento efekt nemají, jako např. ta, která se týkají zrušení dovozních a vývozních cel fiskální povahy (čl. 13, 16, 17), která jsou přes svou deklaratorní formu jasně zamýšlena vzhledem ke svému obsahu a kontextu jako závazky členského státu nemající přímý účinek. Dochází k závěru, že velká část Smlouvy obsahuje právě jen závazky členským státům bez přímého účinku. Na podporu 103

Stanovisko generálního advokáta ROEMER, Karl ze dne 12. prosince 1962 a rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 1963. Věc 26/62 NV ALgemen Transport – en Expeditie Onderneming van Gend &Loos v. Netherlands Inland Revenue Administration In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 3. 12. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

39

svého stanoviska uvádí, že adresátem jsou beze vší pochybnosti pouze členské státy, jasně se mluví o „závazku“ členského státu, navíc dané ustanovení neobsahuje slova jako zákaz, zakázaný nebo nepřípustný. Čl. 12 sice podle něj nevyžaduje další opatření a v tomto směru by přímý účinek mohl být uznán, avšak na základě jeho doslovného znění, obsahu a kontextu nakonec dochází k rozhodnutí, že by měl být předmětný článek klasifikován stejným způsobem jako ostatní celní ustanovení a Soudnímu dvoru proto navrhuje negativní odpověď na první otázku. Stanoviskem generálního advokáta Roemera prostupuje respekt k ústavním tradicím členských států (rozebírá rozdílnou právní úpravu členských států a rozdílné důsledky, které by v případě přiznání bezprostředního účinku nastaly – s. 23), zatímco rozsudek Soudního dvora nad těmito dopady přivírá oči. Zatímco pro Roemera se jednalo čistě o otázku právní interpretace, pro Soudní dvůr znamenal tento případ prostředek hlubší evropské integrace. V čem se rozsudek na druhé straně ztotožňuje se stanoviskem, je širší přístup k problematice (potřeba zvažovat kontext, obecný rámec, znění Smlouvy i jejího ducha) a uznání speciální povahy Římské smlouvy v kontextu mezinárodního práva. V průlomovém rozhodnutí, které se považuje za jeden ze startérů evropské integrace, tedy stanovisko generálního advokáta následováno nebylo, nepřesvědčil, ani v daném případě příliš neovlivnil svou argumentací Soudní dvůr. Jedná se o ukázku toho, kdy byl generální advokát zdrženlivější a konzervativnější než Soudní dvůr. Jestliže ten si za své odvážné rozhodnutí vysloužil pověst „motoru integrace“, generální advokát tady spíše představoval jakýsi „ABS systém“ kontrolující, aby se motor příliš nerozjel. I když stanovisko zjevně nebylo následováno, nezůstalo úplně bez významu, když se k ústavní problematice rozebrané generálním advokátem Roemerem vrátil Soudní dvůr v pozdějších případech, z těch můžeme vyzdvihnout např. vynikající stanovisko zpracované generálním advokátem Reischlem v případu Ratti104 zabývající se účinkem neimplementované směrnice, kde tvrdil, že jako výjimku z pravidla lze přiznat směrnici obdobné účinky jako nařízení, pokud ji stát včas neimplementuje, a to přesto, že text Smlouvy jasně rozlišuje mezi účinky 104

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. dubna 1979 a stanovisko generálního advokáta REISCHL, Gerhard ze dne 20. února 1979. Věc C 148/78 Státní zastupitelství proti Tulliu Rattimu In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 7. 12. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/.

40

nařízení a směrnice. Jako rozhodný okamžik přitom stanovil vypršení lhůty k implementaci. Soudní dvůr nejenže dospěl ke stejnému závěru jako generální advokát, ale přidržel se i jeho linie argumentace, která se mj. opírala o teorii tzv. estoppelu. Z dalších případů zabývající se přímým účinkem unijního práva bylo vysoce zajímavé spojení generálních advokátů s cílem přesvědčit Soudní dvůr, aby přestal rozlišovat horizontální a vertikální přímý účinek směrnic. Ani vzájemným odkazováním na stejné názory svých kolegů (Van Gerven ve věci Marshal II, Jacobs ve věci Vaneetveld, Lenz na oba odkázal ve věci Faccini Dori), však Soudní dvůr nakonec nepřesvědčili105.

4. 3. 2 Aplikační přednost unijního práva - Costa v Enel

Ani v dalším z klíčových rozhodnutí se Soudní dvůr se stanoviskem generálního advokáta úplně neztotožnil a byl to opět generální advokát, který byl ve svých závěrech opatrnější (např. ve vnímání povahy právního řádu vytvořeného Římskými smlouvami106). Costa v. Enel107 byl přelomový případ formulující zásadu aplikační přednosti unijního práva před národním právem členských států. Důsledkem byla nemožnost použití rozporných ustanovení, i kdyby byla přijata až po normě komunitárního práva (neuplatní se tady obecné pravidlo lex posterior derogat legi priori, jak bylo viděno italským ústavním soudem). Bylo konstatováno, že právo vyvěrající ze Smluv jakožto nezávislého pramene práva nemůže být vzhledem k jeho zvláštní a jedinečné povaze převáženo následným jednostranným aktem národního práva. F. Costa byl italským právníkem (a akcionářem znárodněné společnosti) nesouhlasící se znárodněním energetických společností, byl žalován o zaplacení účtu za elektřinu (v hodnotě zhruba 1 Eura), kde u soudu namítal rozpor zákona znárodňující energetický průmysl 105

Více viz BURROWS, Noreen, GREAVES, Rosa. The Advocate General and EC Law. New York: Oxford University Press, 2007. 317 s. ISBN 0199299005. 106 generální advokát hovoří o právním systému odlišném od systémů členských států, byť úzce spojenému, oproti tomu Soudní dvůr hovoří o vzniku vlastního právního systému, který se stal integrální součástí právních systémů členských státú. 107 Stanovisko generálního advokáta LAGRANGE, Maurice ze dne 25. června 1964 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. července 1964, věc C 6/64 Costa v. E.N.E.L. In: : EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 01. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/.

41

s komunitárním právem (jmenovitě s některými ustanoveními Římských smluv) a poukazoval na jeho protiústavnost. Klíčovou otázkou přitom bylo, zda se může vůbec Soudní dvůr předběžnou otázkou zabývat – italská vláda proti tomu namítala, že daná problematika spadá výhradně pod její národní právo a je tedy nepřípustné, aby do toho zasahoval Soudní dvůr. K otázce jurisdikce Soudního dvora se generální advokát i soudci vyjádřili kladně, argumentujíc, že předběžná otázka je přípustná do té míry, do jaké se dotýká interpretace ustanovení Smlouvy. V daném případě šlo o jedno z posledních stanovisek francouzského generálního advokáta M. Lagrange. Fakta shrnul do jediného odstavce, přesto (nebo díky tomu) není stanovisko strohé ani formální. Svým klasickým živým stylem se obrací přímo na soud a varuje jej před nebezpečím příliš extenzivního výkladu čl. 234 známou glosou, že pod převlekem interpretace by mohl více méně nahradit funkci národních soudů. Velmi rozsáhle se věnuje námitce italské vlády o „absolutní nepřijatelnosti“ předběžné otázky. Dochází k závěru, že takováto námitka se musí zamítnout. V opačném případě by hrozily strašlivé následky (disastrous consequences)108. M. Lagrange ve stanovisku několikrát zdůrazňuje, že komunitární právo je jedinečným právním systémem odděleným od systémů členských států, se kterými je nicméně úzce a organicky spjat takovým způsobem, že vzájemnost a neustálý respekt mezi nimi je jednou ze základních podmínek správného fungování systému vytvořeného Smlouvami a uskutečňování cílů Společenství. Římskou smlouvu přirovnává ke skutečné ústavě Společenství (genuine constitution). Je zajímavé zaznamenat, že v úplném závěru, kde shrnuje své stanovisko, nenalezneme žádnou zmínku o aplikační přednosti, Langrange pouze radí, zamítnout námitku absolutní nepřípustnosti vznesené italskou vládou a v druhém bodě interpretuje předmětné články Smlouvy. Naproti tomu Soudní dvůr hned v první větě závěru jasně prohlašuje, že následné jednostranné opatření nemůže převážit nad komunitárním právem a až poté se věnuje přípustnosti předběžné otázky konstatujíc, že otázky položené italským smírčím soudem jsou přípustné do té míry, v jaké se vztahují k interpretaci ustanovení Smlouvy. Soudní dvůr ze stanoviska převzal argumentaci umožňující extrahovat z položených otázek ty, které se vztahují k interpretaci Smlouvy a shodně došel k závěru, že oproti čl. 102 a 93, čl. 108

Vědom si svého expresivního výrazu se hned v zápětí hájí M. Lagrange tím, že se podle něj nejedná o přílišně silná slova.

42

53 a 37 odst. 2 mají přímý účinek a vytváří tak individuální práva, která musí národní soudy chránit. Pozitivně hodnotit lze také širší okolnosti, na které se snažil generální advokát upozornit i jeho nástin možných dopadů, které by nastaly v případě příliš extenzivního výkladu čl. 234.

4. 3. 3 Odpovědnost státu - Francovich Případ Francovich a Bonifaci v. Itálie109 byl rozhodován téměř 30 let po přelomovém rozhodnutí Van Gend en Loos, vypořádává se přitom se situací, kdy se nelze dovolat bezprostředních účinků norem unijního práva a nabízí řešení v podobě odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou porušením unijního práva. V daném případě bylo konstatováno pochybení italské vlády, která včas neimplementovala směrnici, jež měla chránit zaměstnance v případě insolvence zaměstnavatele. Nezávisle na sobě podaly Francovich a Bonifaci žaloby u italských soudů domáhajíce se uspokojení nároků z mezd, které jim pro nesolventnost zaměstnavatelů nebyly vyplaceny, v případě, že by se nemohli dovolat ustanovení směrnic přímo, požadovali, aby jim byla přiznána náhrada škody způsobena italskou vládou jejím porušením komunitárního práva. Význam rozsudku tkví v uznání odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením komunitárního práva jako institutu vlastnímu unijnímu právu (inherent in the Treaty), v tomto bodě rozsudek odráží i stanovisko generálního advokáta Mischa. Případ není průlomový tím, že by se Soudní dvůr poprvé zabýval odpovědností členského státu (např. Humblet C 6/60, Salgoil C 13/68, Russo v AIMA C 60/75, Bozzetti 179/84 aj.), i když nikdy předtím nebyla výslovně uznána, poprvé se však jednalo o směrnici nemající bezprostřední účinek. Generální advokát Mischo sepsal vynikající stanovisko zabývaje se tím, zda předmětná směrnice (80/987/EEC) může požívat bezprostředního účinku, a zda může jednotlivec požadovat od státu náhradu škody, která mu vznikla porušením povinnosti státu onu směrnici včas implementovat. 109

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. listopadu 1991, věc C 6/90 a 9/90 A. Francovich a D. Bonifaci a ostatní v. Italská republika In: : EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 01. 2. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

43

Jak hned v úvodu svého stanoviska (které je dvakrát delší než samotný rozsudek) poznamenal generální advokát: „the situation is far from simple from the legal point of view110“. Po podrobné analýze dochází k závěru, že ustanovení směrnice není dostatečně přesné a bezpodmínečné, aby mohlo dát vzniknout právům, která by jednotlivci mohli přímo vymáhat u národních soudů. V tomto ohledu jej nepřesvědčily ani argumenty jedné ze stran, že z ustanovení směrnice lze vyvodit minimální standart, ke kterému by členský stát musel dojít (bod 23), neboť podle generálního advokáta nelze takovéto minimum definovat. Generální advokát dovodil, že nesplněním svých povinností, tedy neimplementací směrnice, připravila italská vláda komunitární právo o jeho plnou účinnost, přičemž v tomto kontextu nečiní rozdílu mezi směrnicemi mající bezprostřední účinky a těmi, které takovéto účinky nemají („The lack of direct efect does not mean that the effect sought by the directive is not to confer rights on individuals111“ – viz bod 60). Daný případ byl usnadněn skutečností, že Soudní dvůr již o porušení komunitární práva Itálií rozhodl (C 22/87). Ze stanoviska je patrný posun (který reflektoval i rozsudek) od přímo garantovaných práv jednotlivců k ustanovení odpovědnosti členských států v rámci komunitárního práva za selhání zajistit toto právo účinným. Obdobný přístup zaujal ve svém stanovisku již M. Lagrange (ve věci Feram112) oproti postupům vyzdvihujícím vymahatelnost individuálních práv před odpovědností státu (např. Salgoil, generální advokát Gand, Asteris a San Giorgio). Panovala shoda ponechat procesní a důkazní pravidla v režii národních soudů členských států a jejich vnitrostátních právních řádů, přesto že ty se od sebe v jednotlivých státech lišily. Bylo tedy konstatováno (viz např. San Giorgio C 199/82), že tato pravidla nesmí být méně příznivá než v obdobných nárocích plynoucí z vnitrostátního práva (zásada ekvivalence) a zároveň nesmí být takové povahy, aby činila náhradu škody prakticky nemožnou (zásada adekvátnosti, efektivity).

110

"Situace je daleka od toho býti z právního hlediska jednoduchou". "Chybějící přímý účinek neznamená, že účinkem, kterého se směrnice domáhala nebylo přiznat práva jednotlivcům". 112 Vůbec prvním případu, kde byla diskutována odpovědnost, tady konkrétně odpovědnost Komise, Lagrange poukazoval na rozdíly v přístupu k odpovědnosti ve Francii oproti Německu a Belgii a upřednostňoval francouzský přístup řadící tento institut do kategorie veřejného práva. 111

44

V tomto případě to byl právě generální advokát, který významně přispěl k posunu vnímání odpovědnosti státu jako principu tvořícímu nedílnou součást Společenství. Naopak co Soudní dvůr ze stanoviska nepřevzal, bylo stanovení podmínek odpovědnosti, které generální advokát shledal stejnými jako v případě porušení komunitárního práva orgány Společenství, tzn. mimosmluvní odpovědnosti – bod 71 (Soudní dvůr oproti tomu definoval tři podmínky, které musí být splněny, aby nastala odpovědnost v případě neimplementované směrnice – odst. 38 až 40 rozsudku). Generálnímu advokátovi se také nepodařilo prosadit omezení důsledků rozsudku pouze na ty jedince, kteří již zahájili soudní řízení před národními soudy a na budoucí žalobce.

4. 3. 4 Volný pohyb zboží - Dassonville Známý případ z oblasti volného pohybu zboží113, jednoho ze základních principů společného trhu rozhodoval Soudní dvůr na základě řízení o předběžné otázce položené belgickým soudem, jehož potřeba vyvstala v rámci trestního řízení tam vedeného. Dané řízení se vedlo proti obchodníkům prodávajícím whisky v Belgii (zakoupené předtím ve Francii), aniž by disponovali osvědčením o jeho pravosti, v rozporu s tehdy platným belgickým právem. Stanovisko k němu vypracoval a 20. června 1974 přednesl italský generální advokát (bývalý soudce Soudního dvora) A. Trabucchi. Čtivé stanovisko začíná velmi zpříma (Several dozen bottles of whiskey…) bez úvodních poznámek. Poté, co shrnuje skutkový stav, připomíná obavu belgického soudu, že předpisy platné v Belgii mohou mít za následek izolaci jeho trhu a dostává se k otázkám položeným belgickým soudem. Strach belgického soudu shledává odůvodněným (the fear...is most certainly well-founded) a podrobně se věnuje otázce kompatibility požadavku osvědčení o pravosti, které je již řádně označeno ve státě dovozu, s komunitárním právem. Připomíná judikaturu Soudního dvora (případ Grundig-Consten, Sociaal Fonds voor de Diamantarbeiders nebo Deutsche Grammophon) a jednu z metod přístupu (podle něj chybnou), podle které omezení volného pohybu zboží mezi členskými státy nevyvěrá z opatření, která jsou v konfliktu se Smlouvou, ale pouze z koexistence 113

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. července 1974, věc C 8/74 Procureur du Roi proti Benoît a Gustave Dassonville In: : EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 01. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/.

45

odlišných vnitrostátních zákonů, což muže být omezeno pouze aproximací zákonů v souladu s postupem ve Smlouvě. Tento přístup však odmítá s tím, že můžeme mluvit o sbližování zákonů pouze pokud sama opatření nejsou Smlouvou zakázaná, a proto je třeba nejdříve zkoumat tuto slučitelnost (bod 3). V následujícím bodě nastiňuje těžkosti provázené s definicí opatření mající rovnocenný účinek s kvantitativními omezeními (zaobírá se směrnicí z 22. prosince 1969 – OJ L13, s. 29. 1970) a dochází k závěru, že v kontextu, v jakém se opatření uplatňuje, je schopno závažně bránit společnému trhu a musí na něj být nahlíženo jako na opatření mající rovnocenný účinek s kvantitativním omezením. Ohledně čl. 36 Smlouvy konstatuje, že předmětné opatření leží mimo sféru tohoto článku a proto je třeba kompletně zamítnout argument, že tento článek dovoluje členskému státu aplikovat vzhledem k dovozům z jiného členského státu omezující opatření mající ekvivalentní účinek s kvótami za účelem ochrany označení původu produktů třetích států (bod 5). Dále zkoumá, zda opatřením nedochází k neodůvodněné diskriminaci (a dochází k závěru, že k takové diskriminaci skutečně dochází – viz bod 8), a zda je opatření omezující více, než je nutné (opět odpovídá kladně). Generální advokát po podrobné analýze dochází ke stejnému závěru, který si pak osvojí i Soudní dvůr, a to, že předmětná úprava vyžadující osvědčení cizího zboží o původu, přesto, že již nese chráněné označení původu a bylo uvedeno do oběhu v jiném členském státě, představuje opatření s rovnocenným účinkem kvantitativního omezení zakázaným čl. 30 Smlouvy a nepřípustným na základě čl. 36. Velmi obdobně formuluje svůj závěr i Soudní dvůr zdůrazňujíc, že požadavek členského státu na osvědčení o pravosti, které je hůře dostupné pro dovozce pravého výrobku, který byl řádně uveden do volného oběhu v jiném členském státě, než pro dovozce stejného výrobku přímo ze země původu, představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, neslučitelné se Smlouvou. Hned v úvodu rozsudku navíc Soudní dvůr vymezil, že veškerá úprava členských států, která může ztížit obchod (ať již přímo, nepřímo, skutečně či potencionálně), musí být považována za opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením. Ve druhém bodě generální advokát dodává, že výhradní dohoda, která je sama o sobě slučitelná s čl. 85 Smlouvy, může spadat pod zákaz podle tohoto článku, když, zvážíme-li právní kontext, soustavu smluvních vztahů mezi stejným výrobcem, pozorované tržní

46

chování různých koncesionářů téhož výrobku a jejich chování ke třetím osobám, tím odhalíme intenzivní praxi směřující k nastolení nebo udržení izolace národního trhu před volným vnitřním trhem Společenství. V porovnání s tímto závěrem je druhý bod rozsudku výrazně stručnější, když stanoví, že skutečnost, že se určitá dohoda omezuje jen na použití takové vnitrostátní právní úpravy, nebo tak nezakazuje činit, sama o sobě nestačí k tomu, aby dohodu učinila od počátku neplatnou. V odůvodnění, které závěru předchází, Soudní dvůr v jednom z bodů rozsudku téměř totožně opakuje závěry generálního advokáta o potřebě posouzení takové dohody ve světle širšího kontextu (právního a ekonomického) belgickým soudem. Generální advokát zde podal jasné, byť ne příliš strukturované stanovisko (na 11 stran textu 10 bodů), bez zbytečných polemik nebo zabíhajících úvah. Skutkový stav i procesní historie jsou klasicky stručně shrnuty v úvodu, právní otázky včetně jejich zasazení do stávající judikatury Soudního dvora pak tvoří gros předloženého stanoviska. Jak bylo demonstrováno, v tomto případě se Soudní dvůr plně ztotožnil se závěry i argumenty generálního advokáta.

4. 3. 5 Duševní vlastnictví - SAS v WPL Tento případ114 sice nepatří do zlatého fondu unijní judikatury, nicméně znamenal velký průlom v dynamicky se rozvíjející oblasti autorskoprávní ochrany počítačových programů a programovacích jazyků. Stanovisko k němu vypracoval generální advokát Y. Bot na konci roku 2011. Na základě předběžné otázky položené anglickým soudem se Soudní dvůr zabýval tím, zda se jedná o porušení autorského práva k počítačovému programu, když soutěžitel bez přístupu ke zdrojovému kódu vytvoří jiný program rozmnožující funkce prvního. Klíčovou otázkou bylo, zda funkce, programovací jazyk a formáty datových souborů mohou požívat ochrany podle směrnice 91/250. 114

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2012, věc C 406/10 SAS Institute Inc. proti World Programming Ltd. : EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 01. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

47

Z případu vyplývá, že společnost SAS Institute vyvinula analytický software ke zpracování statistických údajů, přičemž aplikace k němu jsou psány v tzv. jazyce SAS. Pokud chtěli zákazníci používat své programové aplikace, byli nuceni si opakovaně pořizovat uživatelskou licenci k modulům SAS nebo za potřeby značných investic je přepsat v jiném jazyce. Společnost WPL tedy vytvořila alternativní program schopný provozovat programové aplikace napsané v jazyce SAS, aniž by měla přístup ke zdrojovému kódu SAS modulů. Generální advokát Y. Bot ve čtivém stanovisku argumentuje, že funkce počítačového programu jako takového nemohou být předmětem autorskoprávní ochrany (bod 53), argumentem ad absurdum varuje před monopolizací myšlenek na úkor technického pokroku a průmyslového rozvoje. Tuto tezi přebírají i soudci Soudního dvora, když přímo v textu odůvodnění rozsudku odkazují na stanoviska generálního advokáta (bod 40). Vliv jeho stanoviska je patrný z celého obsahu rozsudku, jmenovitě je na něj odkazováno také v bodě 57, kde je přijat jeho výklad výrazů zavádění, zobrazování, provoz, přenos nebo ukládání počítačového programu jakožto těch úkonů, s nimiž bylo vysloveno svolení podle čl. 4 písm. a) a b) a čl. 5 odst. 1 směrnice 91/250. Soudní dvůr tedy přejímá závěr generálního advokáta a předmětné články směrnice vykládá tím způsobem, že ani funkce počítačového programu, ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových programů ve smyslu této směrnice. Navíc osoba, která získala rozmnoženinu počítačového programu na základě licence, může bez svolení nositele autorského práva zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad. Naopak může znamenat porušení autorského práva k uživatelské příručce, pokud dojde k rozmnožení některých prvků v ní popsaných, jestliže rozmnožené prvky jsou vyjádřením vlastního duševního výtvoru autora. Jedná se o ukázkový případ toho, kdy je výsledný rozsudek výrazně ovlivněn stanoviskem generálního advokáta, na které je navíc v textu i navzdory přetrvávající tendenci výslovně odkazováno.

48

ZÁVĚR Jak bylo popsáno výše, v přelomových případech jako Van Gend en Loos nebo Costa v Enel převládl u generálních advokátů konzervativnější přístup, naopak v případě Francovich to byl generální advokát, který navrhoval přijmout odpovědnost státu za škodu způsobenou v důsledku porušení unijního práva za jeden z principů práva EU, taktéž v případě Dassonville převzal výsledný rozsudek argumenty stanoviska a nakonec v posledním případě SAS v WPL se jej přidržel v celém rozsahu, dokonce s přímými citacemi. Z výše uvedeného je patrné, že stanoviska mohou plnit různé funkce. Upozorňují na úskalí přelomových rozhodnutí a problémy vyplývající z odlišné úpravy vnitrostátních právních řádů členských zemí, na druhou stranu v minulosti také vedla k rozvoji nových doktrín a přispěla k lepšímu pochopení, porozumění konkrétních rozsudků díky detailnějšímu rozboru právní problematiky i komplexnějšímu přístupu k odůvodňování. Jako nestranní a nezávislí členové Soudního dvora značně přispívají k jistotě a stabilitě v rozhodovací činnosti v tom směru, že zajišťují zcela nezaujatý pohled na složitou právní věc a navrhují přesvědčivě odůvodněná řešení. Po všech těchto stránkách zcela jistě splnili očekávání, která do nich byla vkládána na počátku. Vliv a význam stanoviska se přitom může projevit až s odstupem času. I když se mu v rozsudku samém soudci zdánlivě nevěnují a nekomentují jej, mohou se k němu vrátit nebo implicitně přijmout argumenty, teorie nebo návrhy v nich obsažené v rozsudcích později projednávaných, což není v praxi ojedinělá situace. I proto docházím k závěru, že i dnes mají generální advokáti svůj nezastupitelný význam. Problematika souladu tohoto institutu s právem na spravedlivý proces byla probrána v samostatné kapitole a nelze než shrnout, že v tomto směru má podle mého názoru jisté rezervy v nemožnosti účastníků řízení efektivně reagovat na situace, kdy byly ve stanovisku uvedeny nové, nepřesné či přímo chybné skutečnosti. Nutno podotknout, že generální advokáti nejsou vnímání jen pozitivně. Objevují se i názory z druhé strany a to, že jsou reliktem minulosti a při velké zátěži Soudního dvora nemají

49

soudci čas číst obšírně zpracovaná stanoviska, za pravdu jim dává také fakt, že oproti minulosti se dnes čte jen nejdůležitější část stanoviska. Přes svůj nepopiratelný význam a nezanedbatelný vliv stále (neoprávněně) zůstávají v hlubokém stínu rozsudků. Nikdo nevydává sbírku stanovisek, tak jak se pravidelně objevují kompiláty soudních rozhodnutí, ba ani v těchto sbírkách nejsou uvedeny spolu s rozsudky a i když jsou zpětně překládány rozsudky historické judikatury115, překlady stanovisek k dispozici nejsou a nic nenaznačuje tomu, že by se jejich překlad plánoval. Stanoviska tak i dnes k velké škodě zůstávají málo využívaným zdrojem objasnění, porozumění nebo prohloubení znalostí judikatury, bez níž by bylo unijní právo poloviční. Nelze si také úplně vysvětlit, proč, i když jsou stanoviska ve většině případů opravdu následována, na ně soudci téměř neodkazují. Přes stejný institucionální statut se ve významu nemůže generální advokát měřit s rolí soudce Soudního dvora, jednoduše proto, že pro něj není stanovisko závazné a je plně na jeho uvážení, zda a do jaké míry se jím bude inspirovat116.

115

116

Tzv. historické rozsudky jsou dostupné na stránce: http://curia.europa.eu/cs/content/juris/index.htm.

Proto mi nepřijde ani vhodný návrh, ne ojedinělý v akademických kruzích, usilující o snížení počtu soudců a odpovídajícím způsobem navýšení počtu generálních advokátů, přičemž by členské země měly nárok vždy buď na místo soudce, nebo generálního advokáta. Vyřešila by se tím situace s nespravedlivým systémem jmenování generálních advokátů, na druhou stranu však nelze tyto instituty takto srovnávat.

50

LITERATURA, ZDROJE KNIŽNÍ

BOBEK, Michal. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005, xlv, 517 s. ISBN 8072015133. BOUDANT, Joël. La Cour de Justice des Communautés Européennes. Paris: Dalloz, 2005. 164 s. ISBN 2247055524. BROWN, L. Neville, GARNER, John Francis. French administrative law. Butterworths, 1973. 187 s. ISBN 0406561516. BURROWS, Noreen, GREAVES, Rosa. The Advocate General and EC Law. New York: Oxford University Press, 2007. 317 s. ISBN 0199299005. DARMON, Marco. The role of the Advocate GEneral at the European Court of Justice in SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706. GOMIEN, Donna. Stručná rukojeť Evropské Úmluvy o lidských právech, 1. čes. vyd. Praha: Rada Evropy, 1993, 18 s. ISBN 8070668059. GREAVES, Rosa. Selected Opinions Delivered by Advocate General Lagrange. In: Cambridge Yearbook of European Legal Studies 2003-2004. Portland: Hart Publishing, ISBN 1841133612. LYČKA, Martin, KUNC, Bohumil a ŠLÉGLOVÁ, Klára. Komentovaná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Praha: Linde, 2010, 447 s. ISBN 9788072018123. MOLEK, Pavel. Právo na spravedlivý proces. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012., 576 s. ISBN 9788073577483. SHETREET, Shimon. The Role of Courts in Society. Dordrecht: Martinus Nijhoff Publishers, 1988. 491 s. ISBN 9024736706. SMEKAL, Hubert. Lidská práva v Evropské Unii, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2009, 288 s. ISBN 9788021050457. WILSON, Jérôme. Jurisconsultes et conseillers d’État: aux origines de l’ordre juridique communautaire. Journal of European Integration History. 2008, roč. 14, č. 2. 51

INTERNETOVÉ

BOERGER-DE SMEDT, Anne. La cour de justice dans les négociations du traité de Paris instituant la CECA. In: Journal of European Integration History [online]. roč. 14, č. 2., 2008 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.eu-historians.eu/uploads/Dateien/jeih-282008_2.pdf BOT, Yves. Yves Bot, avocat général de la CJUE, a parlé de l’éventuelle création d’un Parquet européen In Eurapaforum.lu *online+. 2010 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.europaforum.public.lu/fr/actualites/2010/09/bot-parquet-europeen/index.html CLEMENT-WILZ, Laure. The function of the advocate general at the european court of justice. Université Panthéon-Assas *online+. 2009 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.u-paris2.fr/1268901575081/1/fiche___article/&RH=RECHERCHE_EN GENTA, Claire. Soudní dvůr a Soud prvního stupně. Evropský Parlament [online]. 2008 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/how/institutions/article_7158_cs.ht m KOKOTT, Juliane. ‘there’s no macho atmosphere at the European Court of Justice’. Cafébabel.com: the european magazine *online+. 2008 *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://www.cafebabel.co.uk/article/24483/juliane-kokott-theres-no-macho-atmosphere-atthe-european-court-of-justice.html

LAGRANGE, Maurice. The Court of Justice of the European Communities from the Schuman Plan to the European Union. In: Mélanges Fernand Dehousse: la construction européenne [online]. Volume 2, 1979 [cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/content/publication/1999/1/1/30dbbb02-97f2-46ad-898c49b074cb2ab2/publishable_en.pdf MAZÁK, Ján "V Luxemburgu som nechcel zlyhať". Korzár.sk [online]. 2008 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://kosice.korzar.sme.sk/c/4435970/jan-mazak-v-luxemburgu-som-nechcelzlyhat.html.mazak-v-luxemburgu-som-nechcel-zlyhat.html MESSERSHMIDT, Morten. Dissenting opinions would “contribute to the quality of the decisions” of the European Court of Justice. EFD. *online+. *cit. 12. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.efdgroup.eu/newsroom/item/morten-messershmidt-dissenting-opinionswould-contribute-to-the-quality-of-the-judgment-of-the-european-court-of-justice.html

52

RUIZ-JARABO COLOMER, Dámaso. The institution of Advocate General at the Court of Justice. CVCE [online]. 2012 [cit. 10. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.cvce.eu/viewer//content/db3c81c6-894c-4fa0-a907-d972ee9e8344/d39e0fcb-8547-45ca-a8f13e10bdc5daf1/en VRANKEN, Martin. Role of the Advocate General in the law-making proces of the European Community In Anglo-American law review. [online]. 1996, *cit. 11. 2. 2013+, Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?collection=journals&handle=hein.journals/comlwr25&div= 10&id WILSON, Jérôme. Jurisconsultes et conseillers d’État: aux origines de l’ordre juridique communautaire. In: Journal of European Integration History. [online]. roč. 14, č. 2., 2008, [cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://www.eu-historians.eu/uploads/Dateien/jeih-282008_2.pdf The Role of the Advocate General': Eleanor Sharpston QC. University of Cambridge [online]. *cit. 11. 10. 2012+. Dostupné z: http://sms.cam.ac.uk/media/1190655. Report of the Court of Justice of the European Communities (Luxembourg, květen 1995). CVCE [online]. 2012 [cit. 3. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/viewer//content/3644862f-2e8f-4170-9616-e573a41b61c5/en Výroční zpráva 2011. Curia [online]. 2011 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/201206/ra2011_statistiques_cour_cs.pdf Výroční zpráva 2010. Curia [online]. 2010 [cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/201105/ra2010_activite_cour_final_cs.pdf Curia *online+. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7024/

53

JUDIKATURA

Stanovisko generálního advokáta RUIZ-JARABO COLOMER, Dámaso ze dne 1. června 1999 a usnesení Soudního dvora ze dne 4. února 2000. Věc C-17/98 Emesa Sugar (Free Zone) NV proti Aruba. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 29. 10. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Stanovisko generálního advokáta REISCHL, Gerhard ze dne 15. července 1982 a rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1982. Věc 206/81 Alvarez v. Evropský parlament In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 29. 10. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. října 1991, Věc 12005/86, Borgers v Belgie In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 30. 10. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 1. 1970, věc č. 2689/65, Delcourt proti Belgii, In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 30. 10. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. února 1996, věc č. 15764/89, Lobo Machado proti Portugalsko In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. května 1997, věc č. 20122/92, Van Orshoven proti Belgii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. března 1998, věc č. 21351/93, J. J. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. března 1998 , věc č. 21981/93, K.D.B. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. února 1996, věc č. 19075/91, Vermeulen proti Belgii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int.

54

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. června 2001, věc č. 39594/98, Kress proti Francii In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 2. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Usnesení Soudního dvora ze dne 4. února 2000. Věc C-17/98 Emesa Sugar (Free Zone) NV proti Aruba. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 29. 10. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Usnesení Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. ledna 2009, věc č. 13645/05, Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A. proti Nizozemí In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 5. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. června 2010, věc č. 65389/09, Van Anraat proti Nizozemsku In: HUDOC *právní informační systém+ *cit. 5. 11. 2012+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int. Stanovisko generální advokátky SHARPSTON, Eleanor ze dne 28. června 2007, věc C-212/06 In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 6. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 1954, věc 1/54, Komise proti Francii a stanovisko generálního advokáta LAGRANGE, Maurice ze dne 10. listopadu 1954, In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 1. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Stanovisko generálního advokáta ROEMER, Karl ze dne 12. prosince 1962 a rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 1963. Věc 26/62 NV ALgemen Transport – en Expeditie Onderneming van Gend &Loos v. Netherlands Inland Revenue Administration In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 3. 12. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. dubna 1979 a stanovisko generálního advokáta REISCHL, Gerhard ze dne 20. února 1979. Věc C 148/78 Státní zastupitelství proti Tulliu Rattimu In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 7. 12. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ Stanovisko generálního advokáta LAGRANGE, Maurice ze dne 25. června 1964 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. července 1964, věc C 6/64 Costa v. E.N.E.L. In: : EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 01. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 55

Stanovisko generálního advokáta JACOBS, Francis Geoffrey ze dne 28. října 2004 a rozsudek Soudního dvora ze dne 31. května 2005. Věc C-53/03 Synetairismos Farmakopoion Aitolias & Akarnanias (Syfait) a ostatní v. GlaxoSmithKline plc a GlaxoSmithKline AEVE In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 11. 2012+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

56