Bakalářská práce. Subjekty v platebním styku. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Veřejná správa

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra finančního práva a národního hospodářství

Bakalářská práce Subjekty v platebním styku

2009/2010

Kateřina Škrháková

Čestné prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Subjekty v platebním styku zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“.

…….……………………….. Kateřina Škrháková ………………………..

Ráda bych na tomto místě poděkovala za odborné vedení, cenné rady a vstřícný přístup JUDr. Daně Šramkové, Ph.D.

OBSAH

1

ÚVOD .......................................................................................................................... 5

2

PLATEBNÍ STYK A JEHO ZPROSTŘEDKOVÁNÍ .......................................... 7 KLASIFIKACE PLATEBNÍHO STYKU ..................................................................................... 7

3

PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU ........................................................ 10

4

KLASIFIKACE SUBJEKTŮ PLATEBNÍHO STYKU........................................ 12 4.1 SUBJEKTY PLATEBNÍHO STYKU Z HLEDISKA OBČANSKÉHO PRÁVA .............................. 12 4.2 VYMEZENÍ SUBJEKTŮ DLE ZPS ................................................................................... 13

4.3 VYMEZENÍ SUBJEKTŮ Z HLEDISKA MOCENSKÉ HIERARCHIE ........................................ 14 4.3.1 Role centrální banky .................................................................................... 15 4.3.2 Banky jako 2. stupeň bankovního sektoru ................................................... 20 4.3.3 Nebankovní instituce .................................................................................... 27 5 SUBJEKTY DLE ZPS ............................................................................................. 28 5.1 PLATEBNÍ INSTITUCE................................................................................................... 30 5.2 POSKYTOVATELÉ PLATEBNÍCH SLUŢEB MALÉHO ROZSAHU ......................................... 32 5.3 INSTITUCE ELEKTRONICKÝCH PENĚZ........................................................................... 33 5.4 VYDAVATELÉ ELEKTRONICKÝCH PENĚZ MALÉHO ROZSAHU ....................................... 34 5.5 DOHLED A SUBJEKTY DLE ZPS.................................................................................... 34 6

SMLUVNÍ VZTAH MEZI UŽIVATELEM A POSKYTOVATELEM PLATEBNÍCH SLUŽEB ......................................................................................... 36

7

POSTAVENÍ FINANČNÍHO ARBITRA .............................................................. 38

8

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 40

9

RESUMÉ ................................................................................................................... 42

10

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 44

5

1

ÚVOD Tématem mé bakalářské práce jsou subjekty v platebním styku. Jejich postavení a

komplexní úprava poskytování platebních sluţeb je v současnosti aktuálním tématem. Důvodem je nová právní úprava účinná od 1. 11. 2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Práce je rozdělena na jednotlivé kapitoly, které se snaţí vystihnout danou problematiku, tedy charakteristiku jednotlivých subjektů. V první výkladové kapitole vysvětluji pojem platebního styku a rozděluji ho na jednotlivé druhy. Hlavní pozornost věnuji subjektům, které patří do oblasti bezhotovostního styku, pro objasnění uvádím i ostatní formy. Ve třetí kapitole se zabývám právní úpravou platebního styku. Základním článkem právní úpravy je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. V České republice právě do ZPS byla implementovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu (dále jen směrnice). Sjednocuje pravidla

platebního

styku

a

regulační

poţadavky

v rámci

celého

evropského

hospodářského prostoru. Tím připravuje podmínky pro jednotnou oblast plateb v eurech – SEPA. Stranou nezůstává ani úprava dohledu a regulace nad podřízenými subjekty. Tyto činnosti vykonává v České republice Česká národní banka, často označovaná jako centrální banka, přičemţ je řízena zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Ve čtvrté kapitole člením subjekty podle různých kritérií. Od obecného členění na fyzické a právnické osoby přecházím na klasifikaci z hlediska vrchnosti a podřízenosti. Subjekty dělím podle zákona o platebním styku na poskytovatele platebních sluţeb a uţivatele těchto sluţeb. Ve všech rozvinutých ekonomikách finanční oblasti tvoří rozhodující část subjektů bankovní sektor. Proto blíţe charakterizuji centrální banku a banky druhého stupně jako základní prvek bankovního sektoru. Pátá kapitola je zaměřena na subjekty, které jsou nově začleněny do zákonu o platebním styku. První kategorií je tzv. platební instituce, druhou skupinu subjektů tvoří poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu. Jelikoţ se rozšířil okruh činností spadající pod platební sluţbu, v úvodu kapitoly konkretizuji činnosti, které pod ní spadají.

6 Vztah mezi uţivatelem a poskytovatelem platebních sluţeb vzniká uzavřením kontraktu neboli smlouvy. Nová právní úprava zavádí z hlediska smluvního vztahu nový pojem „Smlouva o platební sluţbě“, kterou blíţe specifikuji v kapitole šesté. Stranou pozornosti nezůstává ani postavení finančního arbitra, o němţ se okrajově zmiňuji v kapitole šesté. V závěru práce se pokusím o vyhodnocení stávající právní úpravy v oblasti poskytování platebních sluţeb a zmíním návrhy de lege ferenda. Vzhledem k neaktuální judikatuře jsem při psaní této práce čerpala zejména z právních zdrojů a z „Důvodové zprávy k návrhu zákona o platebním styku“. V případě problematiky smlouvy o platební sluţbě jsem vyuţila informace od klientského centra Raiffeisenbank a.s. Práce vychází z právní úpravy ke dni 31. 3. 2010. Není-li v textu uvedeno jinak, jsou právní předpisy uvedeny v platném znění.

7

2

PLATEBNÍ STYK A JEHO ZPROSTŘEDKOVÁNÍ Platebním stykem rozumíme systém organizovaný bankami, jehoţ prostřednictvím se

realizují přesuny platebních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Banky zprostředkovávají platební styk v tuzemsku i se zahraničím (na příkaz svých zákazníků provádějí peněţní úhrady z jejich bankovních účtů a obstarávají inkasa peněţních částek). Platební styk je běţně určen právnickým a fyzickým osobám. Zabezpečení platebního styku patří mezi nejvýznamnější národohospodářské úkoly bank. Metodicky je však řízen Českou národní bankou.

Klasifikace platebního styku Platební styk můţe být klasifikován podle několik kritérií. Z mého pohledu nejpouţívanějším dělením je:1  podle způsobu placení na hotovostní a bezhotovostní platební styk  podle teritoria na tuzemský, zahraniční a přeshraniční platební styk

Hotovostní platební styk Zahrnuje veškeré bankovní peněţní pohyby, které mají podobu hotovostních peněz, tedy mincí a bankovek. Subjektem na jedné straně je plátce a na druhé příjemce, mezi nimiţ dochází k pohybu hotovostních peněz. Umoţňuje výběr hotovosti z účtu a úhradu závazků vkladem hotovosti v korunách nebo cizí měně na účty vedené peněţními ústavy. Hotovostní operace se uskutečňují prostřednictvím pokladen. Převzetím peněz přechází hmotná odpovědnost na pokladníka (příjemce). V oblasti hotovostních plateb mají nezastupitelný význam dvě instituce – banky a pošty.

1

SCHLOSSBERGER, O., SOLDÁNOVÁ, M. Platební styk. 3.vyd. Praha : 2005. Bankovní institut, a.s. 5 s. ISBN: 80-7265-072-6.

8 Bezhotovostní platební styk Uskutečňuje se prostřednictvím bankovních převodů, tj. přeúčtováním částky z bankovního účtu jednoho zákazníka z účtu plátce na účet příjemce. Tyto subjekty musí mít uzavřenou smlouvu o platební sluţbě (viz. kapitola 6), která zahrnuje smlouvu o vedení účtu, popř. musí mít právo disponovat s účtem. Bankovní převody se provádí na základě bankovních příkazů nebo vzájemným započtením pohledávek a závazků. Banka je zde zprostředkovatelem a jedná na základě příkazů klientů. Tato forma platebního styku je převládající, rychlejší a pro klienta také pohodlnější.

Tuzemský platební styk Umoţňuje provádět platby finančních prostředků většinou v tuzemské měně nebo eurech a na území jednoho státu. Tuzemský platební styk lze také rozlišit na hotovostní a bezhotovostní. Klienti v rámci tuzemského hotovostního platebního styku mohou vkládat hotovost na účet, vybírat z účtu (výplatním šekem nebo výběrním lístkem) a provádět směnárenské operace. Tuzemský bezhotovostní platební styk umoţňuje bezhotovostní převody peněţních částek v tuzemské měně mezi účty vedenými bankami příslušného státu.

Zahraniční platební styk Zahraniční platební styk je pohyb hotovostních i bezhotovostních peněţních prostředků přes hranice měnové oblasti. Odehrává se mezi subjekty různých států, zahrnuje platby do a ze zahraničí včetně plateb tuzemců v zahraničí. Banky v procesu zahraničního platebního styku vystupují jako zprostředkovatelé pro transfer národních a zahraničních plateb.

9 Přeshraniční platební styk Můţe být nazván jako platební styk zemí Evropské unie (dále jen EU). Představuje převody mezi subjekty z jednoho členského státu Evropské unie do jiného členského státu v domácí měně kteréhokoliv členského státu aţ do výše protihodnoty 50 000 eur.2

2

BANKOVNI POPLATKY.COM. Nový zákon by měl více chránit spotřebitele. Uvidíme v praxi. [online]. 2009 [cit. 2009-11-10]. Dostupné z: .

10

3

PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU Hotovostní platební styk je rámcově upravován zákonem č. 6/1993 Sb., o České

národní bance (dále jen ZoČNB) a vyhláškami ČNB. Doplňující právní úpravou je zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Základem právní úpravy bezhotovostního platebního styku a oblasti platebních sluţeb v České republice (dále jen ČR) je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále jen ZPS) a na něj navazující vyhláška č. 374/2009 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu (dále jen vyhláška). V souvislosti se ZPS je nezbytné uvést směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu (dále jen směrnice), která uplatňuje princip maximální harmonizace. Tedy nic z toho, co směrnice upravuje, nelze vnitrostátně upravit jinak, pokud směrnice výslovně nestanoví výjimky.3 Vymezuje subjekty oprávněné poskytovat platební sluţby a rozsah jejich působnosti. Umoţňuje jim na základě tzv. jednotného evropského pasu poskytovat platební sluţby v evropském hospodářském prostoru (dále jen EHP).4 Tím zajišťuje poskytovatelům platebních sluţeb zvýšení konkurence na celoevropském finančním trhu. Podstatnou a rozhodující část subjektů při realizaci platebního styku tvoří banky, které jsou právně upraveny zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen ZoB). Dohled a regulaci nad subjekty platebního styku vykonává od 1. dubna 2006 Česká národní banka (dále jen ČNB). Při výkonu svých činností je nezávislá na vládních orgánech. Její nezávislost je zakotvena v ZoČNB.

3

BRZOBOHATÝ BROŢ & HONSA. Bulletin BBH – listopad 2009. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: . 4

Státy Evropské unie a dále Island, Norsko a Lichtenštejnsko

11 Důleţité postavení má institut finančního arbitra (dále jen FA), který řeší spory mezi jednotlivými subjekty platebního styku mimosoudní cestou. Činnost a postavení FA je upravováno zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen ZFA).

12

4

KLASIFIKACE SUBJEKTŮ PLATEBNÍHO STYKU Subjekty je moţné klasifikovat dle různých hledisek, např.  z hlediska občanského práva mohou být subjekty členěny na fyzické a právnické osoby,  z hlediska teritoriálního na subjekty tuzemské a cizozemské,  dle ZPS je moţné subjekty dělit na poskytovatele platebních sluţeb a jejich uţivatele,  z hlediska mocenské hierarchie na vrchnostenské orgány a podřízené subjekty. V oblasti platebního styku v ČR je vrchnostenský orgán zastupován zejména ČNB. Za

orgán vrchnostenský lze do jisté míry povaţovat institut finančního arbitra.

4.1 Subjekty platebního styku z hlediska občanského práva Tato kapitola se bude zabývat klasifikací subjektů z hlediska občanského práva, kterými jsou fyzické a právnické osoby. Jejich postavení, působnost a vznik jsou upraveny zákonem

č.

40/1964

Sb.,

občanským

zákoníkem

(dále

jen

ObčZ).

K tomu,

aby bezhotovostní platební styk v rámci subjektů mohl být vţdy uskutečněn, jsou nejdůleţitější jednotlivé smluvní strany, tedy klient, resp. uţivatel platebních sluţeb a poskytovatel platebních sluţeb. Uţivatelem můţe být fyzická nebo právnická osoba, tuzemec i cizozemec, jemuţ finanční instituce v rámci smluvního ujednání poskytuje své sluţby. Zákon č. 219/1995 sb., devizový zákon, vymezuje v § 1 odst. b) pojem „tuzemec“ jako fyzickou osobu s trvalým pobytem v tuzemsku (tj. na území domácího státu) nebo právnickou osobu se sídlem v tuzemsku. Cizozemcem je tedy fyzická nebo právnická osoba, která nemá trvalý pobyt nebo sídlo v tuzemsku. Fyzická osoba vystupuje typicky v roli klienta. Právnická osoba je však vnímána ze dvou hledisek. Z jedné strany je na pozici klienta a ze ZoB je právnickou osobou i banka, čili zde stojí v pozici poskytovatele (viz. subkapitola 4.2).

13 Kaţdý klient však musí splňovat podmínku tzv. „právní subjektivity“ neboli způsobilosti být subjektem práva a povinností v mezích právního řádu. Pro fyzické osoby je právní subjektivita upravena § 7 ObčZ a to tak, ţe „ způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé“. Na právnické osoby se vztahuje ustanovení § 18 ObčZ, dle kterého mají způsobilost k právům a povinnostem i právnické osoby. U fyzické osoby je k právům a povinnostem ještě zahrnuta:5 

způsobilost k právním úkonům, tj. způsobilost svým jednáním, vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Vzniká v plném rozsahu aţ dosaţením zletilosti, tedy dovršením věku 18 let, nebo uzavřením manţelství se souhlasem soudu po 16. roku věku. Takto nabytá zletilost nezanikne rozvodem ani neplatností manţelství,



deliktní způsobilost, tj. nést následky svého protiprávního jednání.

4.2 Vymezení subjektů dle ZPS Zákon o platebním styku, coby předpis v nefiskální části finančního práva, rozlišuje platební subjekty na dvě základní kategorie. První kategorií jsou poskytovatelé platebních sluţeb a druhou skupinu tvoří jejich uţivatelé. Poskytovatele platebních sluţeb taxativně vymezuje § 5 ZPS jako osoby, které mohou poskytovat peněžní služby na základě povolení ČNB. Těmito osobami jsou: a) banky za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank (zákon o bankách), b) zahraniční banky a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank,

5

KALINOVÁ M., KOTOUČOVÁ J., KŘÍŢ R. aj., Právní základy finančních služeb. 3. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. s. 88

14 c) spořitelní a úvěrní druţstva za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost spořitelních a úvěrních druţstev, d) instituce elektronických peněz za podmínek stanovených ZPS, e) zahraniční instituce elektronických peněz za podmínek stanovených ZPS, f) vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu za podmínek stanovených ZPS g) platební instituce za podmínek stanovených ZPS, h) zahraniční platební instituce za podmínek stanovených ZPS, i) poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu za podmínek stanovených ZPS, j) Česká národní banka. Jedná se o subjekty, které mají ze zákona předepsanou právní formu. ČNB je sama o sobě poskytovatelem platebních sluţeb, ale zároveň je vrchnostenským orgánem, který dohlíţí na subjekty uvedené pod písm. a) – i).

4.3 Vymezení subjektů z hlediska mocenské hierarchie Jak jsem jiţ uvedla v kapitole 4., subjekty se z hlediska mocnosti rozdělují na vrchnostenské a podřízené. Na finančním trhu působí více orgánů s vrchnostenským postavením. Např. pro oblast úpravy devizového zákona jsou nadřízenými orgány územně finanční orgány. Jako příklad vztahu nadřízenosti a podřízenosti níţe uvádím banky, jelikoţ podle mého názoru tvoří podstatnou část finančního systému a jsou základním prvkem bankovního sektoru. Bankovní sektor České republiky Do roku 1990 v Československé republice převládal monopol Státní banky Československé, která plnila veškeré funkce dnešní centrální banky a byla jedinou

15 významnou bankou pro financování obchodů ve všech oblastech ekonomiky.6 S rostoucím počtem obchodních bank a s příchodem trţního hospodářství vznikly dvě úrovně bankovního sektoru.7 Po rozpadu Československé republiky vznikla k 1. lednu 1993 Česká národní banka (dále jen ČNB). První stupeň bankovního sektoru tvoří centrální, někdy je označována i jako emisní banka. V České republice je touto bankou právě ČNB, která není podnikatelským subjektem. Nemá přímý vztah ke klientům, jejím úkolem je řídit monetární politiku státu. Druhý stupeň bankovního sektoru tvoří síť obchodních bank a spořitelen, které jsou subjekty podnikatelského charakteru a svoji činnost směřují účelně k dosaţení zisku. Jejich předmětem podnikání je obchodování s penězi.8

4.3.1

Role centrální banky „Česká národní banka má v našem bankovním sektoru nezastupitelnou funkci.

Provádí funkce a činnosti, které jsou obecně charakteristické pro centrální banky v trţních ekonomikách.“9 Její centrální role spočívá v tom, ţe jako jediná banka má zákonem svěřeno právo emitovat hotovostní české peníze. Veškeré náleţitosti bankovek a mincí jako jsou např. nominální hodnoty, rozměry nebo vzhled, jsou stanoveny vyhláškou ČNB. Oproti ostatním bankám má ČNB výlučné postavení, jelikoţ je jí dána pravomoc vykonávat specifické činnosti a stává se tak nezávislá na státních orgánech, které do její pravomoci nemohou zasahovat. Jedná se o veřejnoprávní korporaci sui generis. Z Ústavy

6

DUDYSOVÁ, P., UJEC, J. Finanční trhy a veřejné finance II. 1.vyd. Ostrava : Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě, 2005. 11 . ISBN 80-86764-29-X. 7

Bankovní sektorem se rozumí seskupení všech bank na území určitého státu, s přesně zákonem vymezenými kompetencemi a s uspořádáním jejich vzájemných vztahů. 8 ŠVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled. Zlín : Ceed, 2004. 254 s. ISBN 80-902552-9-9. 9 DUDYSOVÁ, P., UJEC, J. Finanční trhy a veřejné finance II. 1.vyd. Ostrava : Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě, 2005. 17 . ISBN 80-86764-29-X.

16 ČR10 vyplývá její nezávislost, která ve vztahu k ostatním subjektům platebního styku, např. bance působí v roli vrchnostenského orgánu, čili jako takový:11  vydává povolení působit jako banka,  vykonává bankovní dohled,  ukládá nápravná a sankční opatření,  můţe odejmou povolení. Snaţí se regulovat vývoj peněţní zásoby, resp. úrokových sazeb. Postavení, působnost a další podrobnosti jsou stanoveny ZoČNB a doplňujícím zákonem je ZoB.

Základní úkoly ČNB ČNB jako státní instituce má za úkol korigovat bankovní trh a mnoţství peněz v oběhu tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocování, tj. inflaci. Z ekonomického hlediska se funkce ČNB rozdělují na makroekonomické a mikroekonomické.12 V rámci makroekonomické funkce ČNB:  určuje a prosazuje vnitřní a vnější měnovou politiku,  emituje nové peníze a opotřebované nebo neplatné peníze stahuje z oběhu, Mikroekonomickou funkcí se rozumí:  výkon kontrolní funkce, resp. dohled nad činností obchodních bank,  vedení účtů státního rozpočtu,  poskytování úvěrů bankám a ukládání jejich depozit (funkce banky bank).

10

Podle čl. 98 Ústavy ČR se do činnosti ČNB smí zasahovat pouze na základě zákona. KALINOVÁ, M., KOTOUČOVÁ J., KŘÍŢ R. aj., Právní základy finančních služeb, 3. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. s. 50. 12 KIPIELOVÁ, I. a kol. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. 2. upr. vyd. Praha : Nakladatelství Fortuna, 1998. 17 s. ISBN 80-7168-535-6. 11

17 Výše uvedené úkoly vykonává v souladu se svým hlavním cílem, kterým je zabezpečovat stabilitu měny. V praxi to znamená především dosáhnout a udrţet cenovou stabilitu, tedy udrţet nízký stupeň inflace. Základní podmínkou úspěšnosti měnové stability je samostatnost, tj. nezávislost ČNB na vládě a jejím rozhodování.

Nezávislost ČNB Nezávislost centrální banky je důleţitou podmínkou pro plnění zákonného cíle, kterým je úspěšná realizace měnové politiky, tj. udrţení neinflačního růstu ekonomiky. Dosaţení měnové stability je funkcí, v nichţ by centrální banka měla být samostatná a nezávislá na vládě. Proč? Jelikoţ vláda má tendenci uvolňovat měnovou politiku, zlevňovat úvěry, aby se do ekonomiky dostalo více peněz a rozběhl se hrubý domácí produkt. Ze zkušeností ve světě je ale prověřeno, ţe takový postup sice krátkodobě vede k podpoře ekonomického růstu, ale v delším období se projeví v neţádoucím růstu inflace.13 Můţeme rozlišit několik druhů nezávislosti: Funkční nezávislost Spočívá v samostatnosti ČNB, která sama rozhoduje o konkrétním nastavení inflačních cílů a nástrojů k jejich dosaţení. O opatřeních měnové politiky je vláda sice informovaná, ale konečné rozhodnutí je v rukou ČNB. Personální nezávislost Projevuje se způsobem volby a odvolání vrcholných představitelů ČNB14, které ze zákona jmenuje a odvolává prezident České republiky. Samostatnost se také odráţí v organizačním pojetí ČNB, kdy bankovní rada nemůţe přijímat ţádné pokyny od vlády, či jiných správních institucí.

13

ŠVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled. Zlín : Ceed, 2004. 214 s. ISBN 80-902552-9-9.

18 Finanční nezávislost ČNB hospodaří podle vlastního rozpočtu, který schvaluje bankovní rada. Přijaté prostředky získává pouze svojí činností a nemůţe z nich financovat veřejný sektor. Po uhrazení nezbytných nákladů vytvořeným ziskem doplní rezervní fond a další přebytek eventuálně odvede do státního rozpočtu.

Dohled ČNB nad podřízenými subjekty Jednou z významných činností, kterou ČNB má právo i povinnosti vykonávat, je dohled nad činnostmi poskytovatelů platebních sluţeb. ČNB tedy vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím a penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami a nad institucemi elektronických peněz. Činnost dohledu je úzce propojena s důvěryhodností bank u klientů a udrţení stability bankovního sektoru. Důvěryhodnost bank je ukazatel, bez něhoţ si podnikatelskou činnost sotva umíme představit. Zde se nabízí otázka. Svěřil by někdo své volné peněţní prostředky někomu, aniţ by mu důvěřoval? A odpověď, nesvěřil. Činnost bank je proto regulována velkým mnoţstvím pravidel, zákonů, nařízení, vyhlášek nebo opatření, označovaných souhrnně jako bankovní regulace. Bankovním dohledem se ze strany ČNB rozumí nezávislá kontrola, zda podřízené subjekty dodrţují příslušné právní předpisy, dále je zaměřená na zkvalitňování infrastruktury

českého

finančního

trhu,

na

zvýšení

jeho

konkurenceschopnosti

a důvěryhodnosti ve vztahu k veřejnosti. Bankovní dohled vymezuje zákon o ČNB a ZoB. Těmito zákony jsou určeny i pravomoci bankovního dohledu - ČNB.

Orgán dohledu:15

14

Vrcholným představitelem ČNB je sedmičlenná bankovní rada. Jejími členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady České národní banky. Tito členové jsou jmenováni prezidentem na 6 roků. 15 § 44 odst. 2 ZoČNB

19  rozhoduje o udělení licence a o registraci,  kontroluje dodržování podmínek stanovených v licenci,  kontroluje dodržování zákonů, vyhlášek a opatření (pokud je k tomu zmocněna),  pro svůj výkon, k podpoře dohledu a k informování veřejnosti o stavu a vývoji finančního trhu ČR získává informace, ověřuje jejich pravdivost, úplnost a aktuálnost,  v případě zjištění nedostatků v činnosti subjektů, nad nimiž vykonává dohled, ukládá opatření k nápravě a sankce. Česká národní banka plní svou kontrolní roli prostřednictvím dohledových činností, ke kterým patří:16  dohled na dálku, monitoruje činnost bank na základě analýz z informačních návštěv, auditorských zpráv a z ostatních informací volně dostupných. Informační návštěvy jsou nástrojem dohledu, který je zaměřen převáţně na strategii a hospodářský výsledek bank,  dohled na místě, je rozhodujícím nástrojem dohledu, kdy kontrola probíhá přímo v bankách. Cílem je zjistit, zda banky posuzují všechna rizika, vyhodnocují je a včas přijímají následná opatření nebo jestli poskytují příslušný rozsah bankovních činností.“ Účelem bankovního dohledu je prostřednictvím monitoringu usměrňovat činnost bank, aby nedocházelo k poškozování zájmů klientů bank a nevznikaly rizikové obchody. Nedostatky zjištěné v činnosti bank se odstraňují uloţením nápravných opatření a udělením pokuty.17 Zjištěnými závadami se rozumí porušení podmínek, které byly stanoveny v bankovní licenci, např. pokud řídí banku osoba, která nemá dostatečnou odbornou způsobilost, není-li banka schopna uspokojit v plném rozsahu pohledávky klientů, tj. nevytváří-li dostatečné rezervy ke krytí rizik. Pokuty nemusí být vţdy uděleny.

16

Čerpáno z interních materiálů Vyšší odborné školy ekonomické a zdravotnické a Střední školy v Boskovicích. 17 § 26 ZoB je ČNB oprávněna uloţit pokutu do výše 50 000 000 Kč.

20 Následují pouze tehdy, pokud nejsou nápravná opatření splněna nebo řešení nesnese odkladu. Opatření k nápravě slouţí k tomu, aby kontrolovaný subjekt upustil od nesprávného postupu nebo činnosti. Můţe jít např. o omezení či zákaz některých činností, o sníţení počtu obchodních míst nebo můţe být nařízena výměna vedení banky. Pokud banka nesjedná ve stanovené lhůtě nápravu, můţe ČNB zavést tzv. nucenou správu. Zavedením nucené správy dochází k pozastavení činnosti všech orgánů banky.18 Je ustanoven nový statutární orgán, tzv. nucený správce, kterým je zaměstnanec ČNB. Je kontrolován pouze ČNB a jeho činnost má vést k opětné řádné funkci banky. Nucená správa musí být zapsaná do obchodního rejstříku. K jejímu ukončení můţe dojít:  uplynutím 24 měsíců od jejího zavedení,  rozhodnutím ČNB o dosaţení nápravy,  prohlášení konkursu nad bankou. Nejcitelnějším postihem pro banku je odejmutí bankovní licence. Má za následek ukončení bankovních činností, tedy nesmějí být přijímány vklady a poskytovány úvěry. Zpravidla dochází k ukončení existence banky jako právního subjektu. 4.3.2

Banky jako 2. stupeň bankovního sektoru Banky zaujímají ústřední postavení v roli finančních zprostředkovatelů, specializují

se na obchodování s finančními prostředky na ziskovém principu. Jsou podnikatelskými subjekty, zaloţené jako akciové společnosti. Mají zákonem vymezená pravidla podnikání, která je odlišují od ostatních podnikatelských subjektů. Právní forma i struktura bank je dána ZoB a zákonem o ČNB. Jako banky 2. stupně jsou rozhodující součástí bankovního sektoru a tvoří jeho nedílnou součást. Na řádném fungování bank a jejich bezproblémové

18

Orgánem banky se rozumí valná hromada, představenstvo a dozorčí rada.

21 existenci je závislá stabilita celého národního hospodářství. To je také důvod, proč jsou pro zaloţení banky stanovena přísnější pravidla neţ v případě běţné akciové společnosti. Tato donucovací pravidla se všeobecně nazývají bankovní regulace a kontrola těchto pravidel se označuje jako bankovní dohled (viz. výše).19

Bankovní licence a jednotná licence Kaţdá banka musí mít oprávnění provádět bankovní činnosti, resp. musí mít udělenou licenci. Licenci vydává ČNB jako správní akt, který opravňuje banky k výkonu bankovních činností. O jejím udělení rozhoduje ČNB ve správním řízení. Prvním krokem pro získání licence je předloţení ţádosti. Potřebné náleţitosti a součásti ţádosti o udělení licence stanovuje vyhláška ČNB.20 V rámci správního řízení se posuzují podmínky, které musejí být splněny pro udělení licence. Jde např. o posuzování důvěryhodnosti a způsobilosti hlavních akcionářů, technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností. Jednou ze základních podmínek je splacení základního kapitálů ve výši 500 000 000 Kč. Tato částka musí být sloţena v peněţní formě na předem dohodnutý účet21. „Od vstupu České republiky do EU mohou podnikatelské subjekty vyuţít princip jednotné licence. Jednotná licence představuje moţnosti podnikání zahraničních bank z EU v ČR, ale i našich bank na území EHP. ČNB vstupem do EU přišla o rozhodovací pravomoc, koho vpustí do bankovního sektoru. Skutečnost, ţe poskytovatelé platebních sluţeb nemusí procházet licenčním řízením v hostitelském státě, však neznamená, ţe by podnikatelská činnost probíhala bez jakéhokoliv dohledu. Subjekty s jednotnou licencí, které působí na území ČR, podléhají regulaci a dohledu země, v nichţ má sídlo zahraniční banka.“22 Na území ČR se i přesto na ně vztahují určitá pravidla. Ty představuje především

19

BUSINESSINFO.CZ. Bankovní dohled. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: . 20

Vyhláška České národní banky č. 90/2006 Sb., § 4 ZoB 22 ŠVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled. Zlín : Ceed, 2004. 255 s. ISBN 80-902552-9-9. 21

22 ZoB, který upravuje postavení a povinnosti zahraničních bank a jejich poboček. Tyto subjekty můţeme dle ZoB rozdělit na instituce, které chtějí provozovat trvalou hospodářskou činnost trvale, tj. musejí mít zřízenu pobočku a subjekty, které hodlají poskytovat platební sluţby pouze ojediněle.

Činnosti bank Mezi hlavní činnosti bank patří na jedné straně pasivní úvěrové operace - přijímání vkladů a druhou základní činností jsou aktivní úvěrové operace - poskytování úvěrů.23 Přijímání vkladů je činnost, která je svěřena ze zákona pouze bankám. S přijímáním vkladů od veřejnosti souvisejí i další činnosti, především bankovní obchody, čili závazkové vztahy, ve kterých je jedním z účastníků vţdy banka ale také absolutní neobchodí.24 V bankovní praxi jde o další činnosti, mohou být označeny jako neutrální operace, které můţe banka jako zprostředkovatelská instituce vykonávat. Těmito činnostmi, jsou např. provádění platebního styku a zúčtování, poskytování záruk, finančního pronájmu (finanční leasing) nebo směnárenská činnost. Kompletní výčet neutrálních operací najdeme v §1 odst. 3 ZoB.

Funkce bank v tržní ekonomice V současné době plní banky spoustu významných funkcí. Otázkou však je, které z nich jsou základní a bez kterých by banka nemohla existovat. Za tímto účelem níţe uvádím tři specifické funkce, kterými se banky vyznačují.25

23

§ 1 odst. 2 ZoB - vkladem se rozumí peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu, úvěrem se rozumí v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněţní prostředky. 24 Absolutní neobchod je závazkový vztah, který se vţdy řídí ustanoveními občanského zákoníku bez ohledu na povahu jeho účastníků, tj. i mezi podnikateli. 25 KAŠPAROVÁ, V. Banky a bankovní obchody. 2003. 7 s. ISBN 80-7157-652-2.

23  finanční zprostředkování, které je realizováno na ziskovém principu. Jedná se o strategii bank, která spočívá v převodu přebytečného kapitálu do investic, které přinesou nejvyšší zhodnocení,  emise bezhotovostních peněz – tím je skutečně myšleno pouze vydávání bezhotovostních peněz. Jediným subjektem, který můţe vydávat hotovostní peníze je ČNB (viz. subkapitola 4.3.1). Obchodní banky mohou vytvářet bezhotovostní peníze a to tím, ţe z přijatých vkladů od klientů, oddělí část potřebnou pro vytváření rezervy a zbylé volné prostředky mohou poskytnout ve formě úvěru opět dalším klientům,  realizace platebního styku – banky za provedení této funkce (tedy za sluţby, které klientům poskytují) vybírají poplatky, jeţ jsou významným příjmem banky.

Z hlediska rozsahu a typu bankovních sluţeb mohou být banky rozděleny na:26  universální banky, které jsou schopny nabídnout veškeré bankovní sluţby a produkty. Mají plnou bankovní licenci a své sluţby poskytují všem klientům bez rozdílu. Pro klienta této banky je výhodou, ţe můţe získat různé sluţby a produkty u stejné banky. Model universálních obchodních bank v ČR převládá,  specializované banky disponují omezenou bankovní licencí od ČNB. Zaměřují se na prodej určitých bankovních produktů nebo své sluţby poskytují pouze vybraným klientům. Jako další dělení bank můţe být uvedeno, často pouţívající rozdělení na obchodní, investiční a speciální banky. Bankovní sektor můţe být zastoupen institucemi, které se specializují na různé oblasti a mimo ně působí na našem finančním trhu i zahraniční subjekty. Jejich vnik a působnost se příliš neliší od vymezení obchodních bank, ale přesto povaţuji za nutné je blíţe specifikovat.

26

KIPIELOVÁ, I. a kol. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. 2. upr. vyd. Praha : Nakladatelství Fortuna, 1998. 25 s. ISBN 80-7168-535-6.

24 Jedná se o: 27 a) zahraniční banky, zahraniční finanční instituce, zahraniční IEP a zahraniční platební instituce se sídlem mimo území EU, které mohou bankovní činnost vykonávat v tuzemsku prostřednictvím své pobočky28 a pouze na základě udělení bankovní tuzemské licence, b) banky se sídlem v členském státu29 Evropské unie (dále jen EU) vykonávají svoji činnost na základě tzv. jednotné licence. Pro dokreslení bankovního sektoru níţe uvádím subjekty, které mají právní formu akciových společností a druţstva. Účelem je poskytnout přehled, niko-li je podrobně specifikovat. Obchodní banky Nabízejí univerzální bankovní sluţby, tedy přijímají vklady, poskytují úvěry, provádějí platební styk a poskytují další sluţby. Jsou podnikatelskými subjekty, jejichţ cílem je dosaţení zisku. Aby banky dosahovaly zisků s minimálními riziky, měly by při své činnosti dodrţovat následující zásady:30 

zásada bankovní likvidity, je ukazatelem, který určuje, zda banka je schopná dostát svým závazkům. Banka je povaţována za likvidní, pokud vyplatí uloţené vklady ve stanovených lhůtách,



zásada rentability – banka musí podnikat tak, aby její výnosy byly vyšší neţ náklady a dosáhla tak zisku. Neměla by tedy investovat do programů s nepřiměřenými riziky,

27

BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P. aj. Finanční právo. 5. upr. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 473. 28 Pobočka zahraniční banky je organizační sloţka zapsaná do obchodního rejstříku, která vykonává bankovní činnost v ČR a je součástí zahraniční banky. 29 Členským státem se dle ZPS rozumí stát EU nebo jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru. 30 KIPIELOVÁ, I. a kol. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. 2. upr. vyd. Praha : Nakladatelství Fortuna, 1998. 31-35 s. ISBN 80-7168-535-6.

25 

zásada bankovní jistoty – banka by měla minimalizovat rizika svého podnikání, aby klientům zabezpečila jejich vklady a zajistila jistotu jejich navrácení. V případě nedodrţení této zásady by mohlo dojít ke ztrátě potřebné důvěry klienta k bance.

Spořitelny Za obchodní banky se povaţují i spořitelny, přestoţe nejsou v právní terminologii vyčleněny zvlášť. Z hlediska právní úpravy nejsou stanoveny ţádné rozdíly mezi bankou a spořitelnou. Spořitelny poskytují obdobné sluţby jako obchodní banky, ale jsou spíše zaměřeny na přijímání vkladů od drobných vkladatelů, kam také směřuje poměrná část jejich úvěrové aktivity. Pro příklad uvádím jednu z nejvýznamnějších obchodních bank v České republice Československou obchodní banku, a. s. Její součástí je od roku 2000 Poštovní spořitelna, která svojí činnost a bankovní produkty nabízí prostřednictvím České pošty, s. p. Československá obchodní banka sice není největší obchodní bankou, ale je zde poukázáno na to, ţe osoby s přidělenou licencí působit jako banka, mají právo v obchodní firmě pouţít označení „banka“ nebo „spořitelna“.

Investiční banky Poskytují klientům dlouhodobé úvěry, opatřují účastníky, kteří chtějí dlouhodobě investovat, vydávají cenné papíry a obchodují s nimi. Subjekt, který poskytuje investiční sluţby, musí mít povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, které je vydáváno ČNB.

Speciální banky

26 Jsou subjekty finančního trhu, které mají přidělenou bankovní licenci, ale s určitým omezením. Zaměřují se na určité bankovní produkty, které většinou poskytují rychleji neţ ostatní subjekty. Právě díky své specializaci přistupují ke klientům individuálně a poskytují jim profesionální poradenství, coţ většina klientů ocení. Příkladem takového typu bankovních subjektů jsou hypoteční banky. Ty se orientují na poskytování hypotečních úvěrů, tj. dlouhodobý finanční úvěr, který je určený pro financování nákupu, výstavbu, rekonstrukci nemovitostí nebo jiné investice, která je zajištěná tzv. hypotékou, tj. zástavním právem k nemovitosti. Jejich předmětem činnosti je vydávání hypotečních zástavních listů,31 z jejichţ prodeje získávají banky zdroje na poskytnutí hypotečních úvěrů. Na jejich financování nesmí pouţít jiné zdroje. Z prodeje hypotečních zástavních listů nesmí naopak financovat jiné typy úvěrů.32

Spořitelní a úvěrní družstva – družstevní záložny Druţstevní záloţny mají právní postavení druţstva, které v rámci podpory rozvoje hospodaření svých členů soustřeďuje obchody především na poskytování úvěrů a záruk členům druţstva. Další činnosti druţstevních záloţen, často označovaných jako úvěrová druţstva, směřují na přijímání vkladů, vedení účtů pro své členy, provádění bezhotovostních plateb uvnitř záloţny a zprostředkování ostatních sluţeb dle stanov. Postavení a podmínky pro vznik druţstevních záloţen upravuje zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu.

Stavební spořitelny

31

Hypotečním zástavním listem se rozumí dluhový cenný papír, který zavazuje emitenta (ze zákona můţe HZL vydávat pouze banka) ,aby drţiteli vyplatil jeho hodnotu zpravidla i s úrokem ve smluveném časovém horizontu.

27 Jedná se o banky poskytující specifický bankovní produkt, tzv. stavební spoření (dále jen SS). Klientovi je umoţněno kromě spoření získat i úvěrové zdroje při splnění zákonem stanovených podmínek. Zmíněným zákonem, který v ČR upravuje SS je zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Jelikoţ stavební spořitelny mají právní statut „banky“ vztahuje se na ně také ZoB. 4.3.3

Nebankovní instituce Subjekty bankovního sektoru vstupují do vzájemných působností a do finančních

vztahů s dalšími nebankovními instituty finančního systému. Jsou samostatnými subjekty, ale vzhledem k jejich předmětu podnikání se řadí mezi subjekty finančního trhu. Nebankovními subjekty jsou investiční společnost, investiční a penzijní fond, obchodník s cennými papíry nebo pojišťovny. Dozor nad činností nebankovních institucí, resp. nad kapitálovým trhem vykonávala do 31. 3.2006 Komise pro cenné papíry. Zákonem č. 57/2006 Sb., byl zaveden jednotný dohled nad finančním trhem, čímţ byl výkon dohledu i nad nebankovními institucemi svěřen ČNB.

32

KAŠPAROVÁ, V. Banky a bankovní obchody. 2003. 15 s. ISBN 80-7157-652-2.

28

5

SUBJEKTY DLE ZPS Zavedením nové právní úpravy došlo u některých subjektů ke změnám, které budou

přiblíţeny v následujících kapitolách. Jak je uvedeno v subkapitole 4.2, byly do ZPS včleněny nové kategorie subjektů. Prvním z nich je tzv. platební instituce. V našem právním řádu je zavedena jako nový institut, kterým se rozumí osoba, oprávněna poskytovat platební sluţby na základě povolení ČNB, které je uznáváno i v ostatních členských státech. Označuje se jako tzv. jednotný pas. Druhou skupinu tvoří poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu. Nemusí splňovat tak přísné poţadavky jako jsou kladeny na platební instituce a k poskytování všech platebních sluţeb jim stačí registrace u ČNB. Zda vykonávají své činnosti v souladu s platnými předpisy a dodrţují zákonem stanovené podmínky, kontroluje ČNB.33 Poskytovateli platebních sluţeb mohou být nově dle ZPS např. někteří vydavatelé úvěrových karet nebo tzv. remiteři. Předmětem platebních transakcí jsou nejen bezhotovostní a hotovostní peníze, ale také peněţní prostředky v elektronické podobě (viz.subkapitola 5.3). Proto nesmějí být opomenuty subjekty, které mají oprávnění elektronické peníze vydávat. V zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) – (dále SZPS) byly tyto subjekty uvedeny pod pojmem instituce elektronických peněz. V rámci transpozice Směrnice 2000/46/ES o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz (dále jen SEP) bylo umoţněno poskytovatelům vydávat elektronické peníze i v omezeném rozsahu. ZPS tedy zavádí instituci elektronických peněz a

vydavatele elektronických peněz malého

rozsahu. Jelikoţ doposud není k dispozici ţádná publikace, která by se blíţe zabývala postavením a působností nově zavedených subjektů v rámci ZPS, jsou v mé práci pouţity informace pouze z omezených zdrojů. Jedná se zejména o ustanovení ZPS a pro objasnění některých skutečností vyuţívám Důvodové zprávy k zákonu o platebním styku. V následujících kapitolách budou přiblíţeny výše uvedené instituce poskytující platební

29 sluţby. Jelikoţ jsou úzce propojeny s pojmem „platební sluţba“ a odlišují se od sebe právě rozsahem poskytovaných platebních sluţeb, je vhodné nejdříve objasnit a vysvětlit daný pojem.

Platební služba Oproti dřívější právní úpravě ZPS rozumí platební sluţbou širší okruh činností. Jedná se o sluţbu, která umoţňuje:34 

vložení hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem,



výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem,



provedení převodu peněžních prostředků, a) z podnětu plátce, b) z podnětu příjemce na základě souhlasu, který udělil plátce příjemci, poskytovateli příjemce nebo svému poskytovateli, a to bez použití platebního prostředku k udělení tohoto souhlasu (dále jen „inkaso“), c) na základě podnětu daného platebním prostředkem,



převod peněžních prostředků při poskytnutí úvěru klientovi,



vydávání a správa platebních prostředků (zpravidla karet) a zařízení k přijímání platebních prostředků,



převod peněžních prostředků, při kterém plátce ani příjemce nevyužívají platební účet u poskytovatele,



provedení

platební

transakce35

poskytovatelem

služeb

elektronických

komunikací, přičemž souhlas dává plátce prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení (prostřednictvím telefonu nebo internetu).

33

SKOLEK, Tomáš. Nový zákon o platebním styku přichází. [online]. 2009 [cit. 2009-10-27]. Dostupné z: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/239183-novy-zakon-o-platebnim-styku-prichazi/>. 34 § 3 ZPS 35 Platební transakcí se rozumí vloţení na platební účet, výběr nebo převod peněţních prostředků.

30 Výše uvedené druhy platebních sluţeb a jejich rozlišení mají význam především pro rozsah povolení k činnosti platební instituce, jelikoţ pro různé platební sluţby jsou v řízení o přidělení licence stanoveny různé poţadavky, zejména v oblasti kapitálu. Platební sluţba je v ZPS vymezena i negativně. Platební sluţbou není např. směnárenská činnost, vyplácení hotovosti, vydávání papírových poukázek na zboţí nebo sluţby. Platební sluţby mohou poskytovat pouze osoby, které jsou stanoveny v ZPS. Přesný výčet osob, opravňujících poskytovat platební sluţby, jsem jiţ uvedla v subkapitole 4.2. Pojem uţivatel je v souvislosti se ZPS hojně skloňován i pouţíván samotným zákonem, ale bohuţel jeho zákonnou definici jsem v ţádném právním předpise nenašla. Uţivatele je moţno označit jako fyzickou nebo právnickou osobu, která na základě smlouvy o poskytnutí platební sluţby, vyuţívá smluvené sluţby. Je moţno ho také pojmenovat spotřebitelem, kterého ZPS definuje jako „fyzickou osobu, uzavírající smlouvu s poskytovatelem nebo vydavatelem elektronických peněz nebo s nimi jinak jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti anebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání.“ 36

5.1 Platební instituce Kdyţ uţ se ví, jaké sluţby je oprávněna platební instituce poskytovat, můţe se přejít na její konkrétní postavení. Jak uţ je zmíněno, jedná se o nově zavedenou kategorii osob oprávněných poskytovat platební sluţby. Podle dřívější právní úpravy a regulace poskytovaly platební sluţby subjekty s bankovní či devizovou licencí. Od 1. listopadu 2009 mohou platební sluţby poskytovat navíc osoby, které získají povolení k činnosti platební instituce. Oproti stávajícím subjektům však platební instituce nesmí poskytovat takové platební sluţby, které by představovaly přijímání vkladů od veřejnosti, coţ je činnost, která je vyhrazena výlučně bankám a spořitelním a úvěrním druţstvům. Vedle platebních sluţeb můţe platební instituce vykonávat činnosti, které souvisejí

36 § 2 odst. 3 c) ZPS

31 s poskytováním platebních sluţeb. Povaţují se za ně zejména sluţby provádění směny měn, poskytování úschovy nebo zpracování informací. Pro udělení povolení musí platební instituce splňovat řadu regulatorních a kvalitativních poţadavků. Jedná se o kapitálové poţadavky, informační povinnosti nebo ochranu peněţních prostředků určených pro platební transakce. Kapitálové poţadavky ZPS rozlišuje na dva druhy. V okamţiku udělení povolení k činnosti musí mít platební instituce určitý počáteční kapitál, který je odstupňován podle druhu poskytovaných platebních sluţeb. Druhým poţadavkem je tzv. kapitálová přiměřenost, která představuje povinnost průběţně udrţovat svůj kapitál v určité výši ke krytí rizik a nesmí v ţádném okamţiku klesnout pod minimální výši počátečního kapitálu.37 Výpočet výše kapitálu je vypočítáván jednou ze tří metod, které specifikuje článek 8 směrnice. Ostatní náleţitosti, které jsou potřebné k ţádosti nebo registraci poskytovatelů platebních sluţeb u ČNB jsou obsaţeny ve vyhlášce č. 374/2009 Sb. ZPS více specifikuje povinnosti, které musejí poskytovatelé platebních sluţeb zajistit pro uţivatele. Jedná se např. o poskytnutí informací před uzavřením smlouvy o platebních sluţbách (viz. kapitola 6) a během jejího trvání. Nejvýše v měsíčním intervalu musí poskytovatel zajistit bezplatně informace o provedených platebních transakcích, tj. uţivatel má právo na měsíční výpis zdarma. Musí být zpřístupněny informace o lhůtách, sazbách nebo o pouţívání platebních prostředků.38 Směrnice poţaduje, aby platební instituce chránily peněţní prostředky uţivatelů platebních sluţeb, coţ bývá někdy označováno anglickým výrazem ring – fencing. Peněţní prostředky, které jsou určeny pro platební transakce, musí být ve smyslu ZPS odděleny od majetku platební instituce. Existují i případy, kdy uţivatel svěřuje platební instituci peněţní prostředky, aniţ by věděl v jakém rozsahu nebo na jaké sluţby budou pouţity (např. při dobíjení kreditu mobilních telefonů). V tomto případě musí platební instituce ze

37

Důvodová zpráva k návrhu zákona o platebním styku. ČESKÁ BANKOVNÍ ASOCIACE. Legislativní novinky – zákon o platebním styku. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: < www.czech-ba.cz/legislativa/legislativni-novinky/2039-3/>. 38

32 zákona do konce pracovního dne, který následuje po dni obdrţení peněţních prostředků, převést na samostatný účet nebo je investovat do nízkorizikových aktiv, popř. musí být kryty pojištěním.39 Poskytování platebních služeb v jiném státě než ČR Cílem směrnice je sjednotit všechny regulatorní i dohledové poţadavky v rámci EHP v oblasti poskytování platebních sluţeb. Zavedením jednotného pasu vznikla bankovním i nebankovním subjektům moţnost podnikat i na jiných trzích neţ tuzemských. Pokud tedy tuzemská platební instituce chce poskytovat platební sluţby v jiném členském státě, musí tuto skutečnost oznámit ČNB, která sdělí orgánu dohledu příslušného státu obchodní firmu, sídlo platební instituce a ostatní údaje obsaţené v oznámení.40

5.2 Poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu Za poskytovatele platebních sluţeb malého rozsahu (dále jen PPSMR) jsou označovány subjekty, které mohou poskytovat platební sluţby v omezeném rozsahu a nemusí splňovat striktní poţadavky kladené na platební instituce. Vzhledem k tomu podléhají mírnější regulaci a dohledu, který nad nimi, tak jako u všech poskytovatelů platebních sluţeb, vykonává ČNB. Ta také provádí zápis ţadatele do registru poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu, o jehoţ provedení vydává osvědčení.41 Oprávnění k poskytování platebních sluţeb vzniká zápisem do registru u ČNB. PPSMR mohou činnosti vykonávat pouze na území domovského členského státu.42 Oproti ostatním poskytovatelům platebních sluţeb se na ně tedy nevtahuje princip jednotného pasu.

39

Důvodová zpráva k návrhu zákona o platebním styku, autor Ministerstvo financí § 30 ZPS 41 BusinessInfo. Nový zákon o platebním styku [online]. 2009 [cit. 2009-09-25]. Dostupné z: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/obchodni-pravo/novy-zakon-o-platebnim-styku/>. 42 Domovským členským státem je stát, ve kterém má poskytovatel platebních sluţeb nebo vydavatel elektronických peněz své sídlo, popř. ústředí. 40

33 Z výše uvedeného názvu vyplývá, ţe platební sluţby, které mohou poskytovat, jsou určitým způsobem omezeny. Zákonné omezení je vyjádřeno v § 36 odst.2. ZPS, podle kterého nesmějí překročit PPSMR během dvanácti po sobě jdoucích měsíců částku za platební transakce přesahující 3 000 000 EUR.

5.3 Instituce elektronických peněz V kapitole 5. bylo zmíněno pojmu elektronické peníze (dále jen EP), které ZPS v § 4 definuje obdobně, jako tomu bylo v SZPS. V zásadě se jedná o elektronicky nebo magneticky

uloţenou

peněţní

hodnotu

vyjadřující

pohledávku

vůči

instituci

elektronických peněz. Většinou jsou pouţívány k „placení“ za zboţí nebo sluţby jiných subjektů. Oprávnění vydávat výše uvedené EP přiznává ZPS bankám, obdobným zahraničním institucím, druţstevním záloţnám, institucím elektronických peněz, vydavatelům elektronických peněz malého rozsahu a ČNB.43 K tomu aby ČNB udělila ţadateli povolení k činnosti instituce elektronických peněz, musí mít právní formu akciové společnosti nebo evropské společnosti se zapsaným sídlem v ČR. Mezi další předpoklady patří i výše počátečního kapitálu. Oproti dřívější právní úpravě došlo ke změně výše počátečního kapitálu z 35 000 000 Kč na 1 000 000 eur.44 Důvodem je stanovit poţadavky na kapitál i v jiných případech ZPS, aby odpovídal měnové jednotce euro. ZPS při výkladu poţadavků, které jsou instituce elektronických peněz povinny dodrţovat, pouţívá prostý odkaz na ustanovení ZoB. Instituce elektronických peněz můţe vykonávat činnosti i v jiném členském státě. Záměr musí však oznámit ČNB, která ho posoudí a sdělí dané informace orgánu dohledu příslušného členského státu. Uvedený postup je moţné uplatnit i v případě, kdy zahraniční

43 44

§ 6 ZPS § 48 odst. 1

34 instituce elektronických peněz se sídlem v jiném členském státě vyţaduje vydávat EP na území ČR. Ta k tomu musí mít povolení od orgánu dohledu domovského členského státu.45 Mimo vydávání EP se činnost institucí elektronických peněz omezuje na: poskytování úzce souvisejících finančních a nefinančních sluţeb, např. správa elektronických peněz a jiných platebních prostředků s výjimkou poskytování úvěrů v jakékoli podobě, uchovávání dat v elektronické podobě pro jiné podniky nebo veřejné instituce.

5.4 Vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu Na základě zápisu do registru vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu mohou osoby vydávat platební prostředky, které uchovávají elektronické peníze nejvýše v částce odpovídající 150 eur. Předpokladem pro registraci vydavatele elektronických peněz malého rozsahu je předloţení adekvátního obchodního plánu a bezúhonnost.46 Ustanovení o vydavatelích elektronických peněz malého rozsahu navazují na právní úpravu v § 19 SZPS.

5.5 Dohled a subjekty dle ZPS V souladu s koncepcí jednotného dohledu nad finančním trhem, byl výkon dohledu nad výše uvedenými subjekty svěřen ČNB. Při výkonu činnosti dohledu nad finančním trhem vede ČNB povolovací řízení, dohlíţí na plnění informačních povinností nebo vykonává dohled na místě i na dálku. Subjekty jsou povinny poskytnout orgánu dohledu potřebné informace i mimo jakékoli probíhající řízení. V případě poskytování platebních sluţeb na základě jednotného pasu je ustanovením § 34 ZPS rozdělena pravomoc mezi orgán dohledu domovského a hostitelského členského státu.

45

BRZOBOHATÝ BROŢ & HONSA. Bulletin BBH – listopad 2009. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: . 46 BRZOBOHATÝ BROŢ & HONSA. Bulletin BBH – listopad 2009. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: .

35 V souvislosti s výše zavedenými institucemi, vznikla ČNB povinnost vést seznam institucí a registr poskytovatelů, do něhoţ se zapisují všechny platební sluţby, k nimţ jsou subjekty oprávněni. ČNB seznamy a registry pravidelně aktualizuje a zveřejňuje na webových stránkách ČNB www.cnb.cz.

36

6

SMLUVNÍ VZTAH MEZI UŽIVATELEM A POSKYTOVATELEM PLATEBNÍCH SLUŽEB V kapitole třetí byl objasněn pojem platební sluţba a s ním související činnosti,

které mohou poskytovatelé v rámci této sluţby poskytovat. V následující kapitole přiblíţím vztah, který vzniká na základě uzavření smlouvy o platebních sluţbách. Smluvní vztah mezi klientem a poskytovatelem platebních sluţeb je nově uzavírán jako smlouva o platebních sluţbách.. Smlouva o platebních sluţbách můţe mít různé druhy smluvních typů nebo můţe mít charakter inominátního kontraktu. Pokud se poskytovatel zaváţe uţivateli poskytnout platební sluţbu ve smyslu § 3 ZPS, bude se vţdy jednat o smlouvu o platební sluţbě. Smlouva o platebních sluţbách můţe mít dvě formy. Týká-li se řady platebních transakcí předem neurčených, je označována za „rámcovou smlouvu“ nebo se můţe jednat o jednotlivě určené platební transakce, čili „smlouvu o jednorázové platební transakci“. Reţimu smlouvy o platebních sluţbách podléhají např. všeobecné obchodní podmínky nebo produktové podmínky k platebním sluţbám, které upravují práva a povinnosti klientů při jejich poskytování.47 Smlouva je v obecné právní úpravě projevem vůle, resp. ujednání o vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, které vedou ke vzniku závazkových právních vztahů. V tomto případě vzniká vztah mezi poskytovatelem platebních sluţeb a jeho zákazníky.48 Podle

mého

názoru

je

typickým

smluvním

ujednáním

mezi

klientem

a poskytovatelem platebních sluţeb uzavření smlouvy o běţném účtu. Právní úprava tzv. běţných účtů podléhala do 31. října 2009 pouze zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku (dále jen ObchZ). V současné době se řídí a nově podléhá i právní úpravě ZPS, ve kterém je smlouva o běţném účtu zahrnuta v ujednání o smlouvě o platebních sluţbách.

47

Důvodová zpráva k návrhu zákona o platebním styku. KALINOVÁ M., KOTOUČOVÁ J., KŘÍŢ R. aj., Právní základy finančních služeb. 3. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. s. 169. 48

37 V § 708 odst. 3 ObchZ je vymezen vztah mezi smlouvou o běţném účtu dle ObchZ a smlouvou o běţném účtu, která je smlouvou o platebních sluţbách dle ZPS.49 Úmyslem zákonodárce bylo ponechat stávající úpravu v ObchZ pro případy, kdy smlouva o vedení účtu není smlouvou o platebních sluţbách definovanou v § 74 ZPS (např. vede-li účet banka bance nebo druţstevní záloţně)50 a zároveň bylo nutno změnit příslušná ustanovení v ObchZ tak, aby nebyla v rozporu se směrnicí o platebních sluţbách.51

49

§ 74 ZPS § 3 odst. 3 písm. d) bod 1. 51 Informace z klientského servisu Raiffeisenbank a.s., kontakt přes email: [email protected]. 50

38

7

POSTAVENÍ FINANČNÍHO ARBITRA Institut finančního arbitra (dále jen FA) umoţňuje uţivateli platebních sluţeb hájit

svá práva, která vycházejí z kaţdého závazkového právního vztahu. Klient je spotřebitelem bankovních sluţeb a stojí v pozici neprofesionálního zákazníka. Myslím, ţe asi kaţdý z nás někdy uzavřel „obchod“ aniţ by se blíţe seznámil s určitými nástrahami podepisované smlouvy. Občas se „spoléháme“ ţe sluţbu, kterou jsme si sjednali, obdrţíme v nabízené kvalitě a ve sjednaném čase. Právě pro případ, kdy nastane jakýkoliv problém při provádění peněţních transakcí, byl v České republice k 1. lednu 2003 zřízen institut finančního arbitra. Jeho postavení a působnost je upravována samostatným zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Finanční arbitr je zvláštní orgán řešící mimosoudní vyrovnání sporů, které mohou vznikat mezi poskytovateli platebních sluţeb a jejich uţivateli nebo mezi vydavateli elektronických platebních prostředků a jejich drţiteli. FA je volen veřejným hlasováním poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (dále jen PS) na období 5 let. V době nepřítomnosti ho zastupuje jeho zástupce, který je volen stejným postupem. Z výše uvedeného vyplývá, ţe je odpovědný za výkon svých činností PS. Ta jej můţe odvolat pro porušení povinností stanovené ZoFA nebo přestane-li být způsobilý vykonávat svoji funkci.52 Řízení před FA se zahajuje na návrh navrhovatele, tj. klienta. V dané věci rozhoduje tzv. nálezem, které je obsahově srovnatelné s rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, tj. obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o námitkách. Důleţitou součástí návrhu je doklad o skutečnosti, ţe navrhovatel vyzval svoji instituci k nápravě, ta však jeho poţadavku nevyhověla nebo zůstal bez odezvy. Při řízení je důleţitou zásadou skutečnost, ţe FA není vázaný návrhem navrhovatele, coţ je důleţité pro etapu dokazování a opatřování důkazních prostředků.53 Při řešení sporů můţe vyuţít např. zkušeností

52

SCHLOSSBERGER, O., SOLDÁNOVÁ, M. Platební styk. 3.vyd. Praha : 2005. Bankovní institut, a.s. 339 s. ISBN: 80-7265-072-6. 53

SCHLOSSBERGER, O., SOLDÁNOVÁ, M. Platební styk. 3.vyd. Praha : 2005. Bankovní institut, a.s. 338 s. ISBN: 80-7265-072-6.

39 soudních znalců v daném oboru nebo špičkových odborníků z oblasti platebního styku. Mezi nejčastější příklady sporů, které je FA oprávněn řešit patří např. zneuţití ukradené platební karty výběrem z bankomatu nebo u obchodníků, chyba při převodu částky, kdy poskytovatel platebních sluţeb neprovedl příkaz k úhradě nebo opoţděný převod ze strany banky. Do zákonných kompetencí FA naopak nepatří spory např. z oblasti hypoték, úvěrů, stavebního spoření nebo spory vzniklé mimo členské státy EU. Hlavním přínosem institutu FA pro klienty je rychlost rozhodování,54 nezpoplatněné řízení a vysoká znalost problematiky. Efektivní řízení můţe zajistit také důkladná osvěta vůči veřejnosti. Proto ZoFA ukládá FA, aby veřejnost informoval o své činnosti. Mimo to je mu také ukládaná povinnost mlčenlivosti, jelikoţ pracuje s údaji, které je třeba chránit před zneuţitím. Další funkcí FA je funkce sankční. Za nesplnění povinností vyplývajících ze ZoFA můţe ukládat pokuty. Instituci, resp. poskytovateli platebních sluţeb nebo vydavateli elektronických platebních prostředků můţe být dle povahy a závaţnosti uloţena pořádková pokuta aţ do výše 1 000 000 Kč. Součástí činností FA po vstupu ČR do EU je mezinárodní spolupráce s obdobnými orgány v zemích EHP. FA je členem celosvětové sítě finančních arbitrů a ombudsmanů, která vystupuje pod názvem FIN-NET (Cross-border Out-of Court Complaints Network for Financial Services).55 Tato síť sdruţuje instituce v rámci EHP řešící mimosoudní spory ve finanční oblasti za účelem pomoci spotřebitelům s jejich případy, které vznikají se zahraničními finančními subjekty. V průběhu roku 2009 byla působnost finančního arbitra ovlivněna legislativními změnami, zejména ZPS a novelou ZoFA, kterou byla rozšířena působnost FA řešit spory i mimo EHP a došlo k odstranění limitu 50. 000 eur.

54

§ 15 ZoFA - FA musí rozhodnout ve věci samé do 30 dnů ode dne zahájení řízení. Ve zvlášť sloţitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů. 55 http://www.finarbitr.cz/cs/fotogalerie-financni-arbitri-ve-statech-evropske-unie.html

40

8

ZÁVĚR Smyslem bakalářské práce bylo charakterizovat subjekty v platebním styku.

Těţištěm práce bylo provést charakteristiku subjektů vykonávajících činnost v platebním styku. Rozbor byl zaměřen na právní úpravu zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Vzhledem k cíli a doporučenému rozsahu práce jsem se více zaměřila na instituce, které byly zavedeny výše uvedeným zákonem. Jedná se o platební instituce, které pro povolení ke své činnost musí splnit přesné poţadavky a druhou kategorii subjektů tvoří poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu poskytující činnosti na základě registrace u ČNB. Jelikoţ dochází neustále k vývoji elektronické komunikace, rozšířil se také okruh vydavatelů elektronických peněz. Nově působí na finančním trhu tzv. vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu. Co se týká vyhodnocení stávající právní úpravy, tedy zákona o platebním styku, domnívám se, ţe je psaný komplikovanou formou a obsahuje jisté sporné body.56 Jako příklad sporného ustanovení bych uvedla výklad o smlouvě o platební sluţbě a sní související pojem rámcová smlouva. Oproti tomu přínosem pro klienty je zejména ochrana a posílení jejich postavení vůči poskytovatelům platebních sluţeb. Zákon specifikuje širší okruh povinností, které musí poskytovatelé platebních sluţeb uţivatelům zajistit a za nichţ nemohou vybírat ţádné poplatky. Jedná se především o zpřístupnění informací před uzavřením smlouvy o platební sluţbě nebo informací o pohybech na účtech uţivatelů. Mezi kladné novinky také patří výslovně stanovená povinnost vydavatelů platebních prostředků umoţnit klientům nahlásit ztrátu či krádeţ platebního prostředku kdykoliv. Za transakce, které proběhnou po nahlášení tak odpovídají vydavatelé platebních prostředků. Před nahlášením ztráty při splnění stanovených podmínek odpovídají za platební transakce uţivatelé, ale pouze do limitu 150 eur.

56

Problém spatřuji i v ustanovení „den platby“, který je pro podřízené subjekty jiný neţ pro správní orgány.

41 Doufám, ţe se mi cíle vytknuté v úvodu práce podařilo naplnit. Jako návrh de lege ferenda bych doporučila novelizaci zákona o platebním styku, popř. vydání prováděcí vyhlášky, která by odstranila sporná ustanovení.

42

9

RESUMÉ The topic of my thesis are the entities to make payments. The aim is their

characterization with a focus on analysis of legislation, effective from 1/11/2009. The introduction explains the concept of payments. Although the subjects which I'm engaged in, belongs to the non-cash payments, I would clarify for other forms. Further, I deal wih payments legislation, which regulates the position of banks and nonbanks. Point is the characterization of individual actors in the payment system and their interrelationships. Subjects are divided according to various criteria. From a general breakdown of the natural and legal persons there is a moving to the classification in terms of hierarchical. The authority as the authority in providing payment services, I mention the central bank, which is the Czech National Bank in the Czech Republic. Its main role is in the fact that only one bank has the right to emit Czech cash money. It regulates the money supply and supervises subordinate bodies. The relationship between the user and payment service provider is closed under a contract. In the area of payment services a new concept of the payment service contract, has introduced which the sixth chapter specifik. It can be in the form of a single contract, or so-called framework agreement. The payment service suggests the user which of the forms would work better. Disregarded not ignored financial position of an arbitrator. The main task of the Financial Arbiter is to provide fast, free and efficient handling of disputes between payment service user and payment service provider. They are trying to solve disputes amicably. A typical example is the dispute over unauthorized use of credit cards for payment at a merchant or unauthorized transfer of funds from the account. The main benefit for users of payment services is the speed of making decision and knowledge of the field. Regarding the evaluation of existing legislation on payment services, I think it contains some controversial čems. Payment System Act is written in a very complicated legislative style and my personal experience, is that neither the providers themselves can not bring the newly established institutions from a practical point of view.

43 In contrast, benefit for clients is principally to protect and strengthen their position against suppliers. They set a new requirement that providers must provide. However, they can not collect fees for these services. As an example I can mention the disclosure before entering into the payment service contract.

44

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie [1]

BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P. aj. Finanční právo. 5. upr. vyd. Praha :C. H. Beck, 2009. s. 473.

[2]

DUDYSOVÁ, P., UJEC, J. Finanční trhy a veřejné finance II. 1.vyd. Ostrava : Vyoká škola podnikání, a.s. v Ostravě, 2005. 17 . ISBN 80-86764-29-X.

[3]

KALINOVÁ M., KOTOUČOVÁ J., KŘÍŢ R. aj., Právní základy finančních sluţeb, 3. vydání, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. s. 88.

[4]

KIPIELOVÁ, I. a kol. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost. 2. upr. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 1998. 17 s. ISBN 80-7168-535-6.

[5]

KAŠPAROVÁ, V. Banky a bankovní obchody. 2003.7 s.ISBN 80-7157-652-2.

[6]

SCHLOSSBERGER, O., SOLDÁNOVÁ, M. Platební styk. 3.vyd. Praha : 2005. Bankovní institut, a.s. 5 s. ISBN: 80-7265-072-6.

[7]

ŠVARCOVÁ, J. a kol. Ekonomie – stručný přehled. Zlín : Ceed, 2004. 214 s. ISBN 80-902552-9-9.

Internetové a ostatní zdroje [8]

BANKOVNI POPLATKY.COM. Nový zákon by měl více chránit spotřebitele Uvidíme v praxi. [online]. 2009 [cit. 2009-11-10]. Dostupné z: .

[9]

BRZOBOHATÝ BROŢ & HONSA. Bulletin BBH – listopad 2009. [online]. 2009 [cit.2009-12-20]. Dostupné z: .

[10]

BUSINESSINFO.CZ. Bankovní dohled. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20].

Dostupné z: . [11]

BUSINESSINFO.CZ. Nový zákon o platebním styku. [online]. 2009 [cit. 2009-09-

25]. Dostupné z: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/obchodni právo/novy-zakon-o-platebnim-styku/>. [12]

ČESKÁ BANKOVNÍ ASOCIACE. Legislativní novinky – zákon o platebním styku. [online]. 2009 [cit. 2009-12-20]. Dostupné z: .

45 [13]

SKOLEK, Tomáš. Nový zákon o platebním styku přichází. [online]. 2009 [cit. 2009-10-27]. Dostupné z: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/239183 -novy-zakon-o-platebnim-styku-prichazi/>.

[14]

Důvodová zpráva k návrhu zákona o platebním styku.

[15]

Interní materiály z Vyšší odborné školy ekonomické a zdravotnické a Střední školy v Boskovicích.

[16]

Informace z klientského servisu Raiffeisenbank a.s., kontakt přes email: [email protected].

Seznam právních předpisů [17]

Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku

[18]

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických plateních prostředcích a platebních systémech

[19]

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

[20]

Zákon č. 6/1993 sb., o České národní bance

[21]

Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření

[22]

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

[23]

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

[24]

Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých opatřeních s tím souvisejících

[25]

Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi

[26]

Zákon č. 219/1995 sb., devizový zákon

[27]

Vyhláška č. 374/2009 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu (dále jen vyhláška).

[28]

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu