Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vyvlastňování nemovitostí a staveb
2007/2008
Martina Nedomová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vyvlastňování pozemků a staveb zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
...............................................................
Zkratky ObchZ Obchodní zákoník OSŘ
Občanský soudní řád
OZ
Občanský zákoník
VZ
Vyvlastňovací zákon
2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucím své bakalářské práce doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc a doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. za pomoc a odborné rady, které mi poskytli v průběhu psaní této práce.
3
Obsah Úvod .............................................................................................................7 1 Charakteristika základních pojmů ..........................................................9 1.1 Omezení vlastnického práva...................................................................9 1.2 Vyvlastnění ...........................................................................................10 1.3 Nemovitosti a jejich dělení ....................................................................10 1.3.1 Pozemek ............................................................................................11 1.3.2 Stavba ................................................................................................12 1.4 Veřejný zájem .......................................................................................13 2 Historický vývoj institut vyvlastnění ....................................................14 3 Právní úprava vyvlastnění.....................................................................17 3.1 Listina základních práv a svobod ..........................................................17 3.2 Občanský zákoník.................................................................................17 3.3 Stavební zákon .....................................................................................18 3.4 Zákon o vyvlastnění .............................................................................18 3.5 Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.............19 3.6 Restituční předpisy a vyvlastnění .........................................................19 3.7 Ostatní právní předpisy .........................................................................20 4 Vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě ...................................21 4.1 Předmět úpravy a základní pojmy ........................................................21 4.2 Podmínky vyvlastnění ...........................................................................22 4.3 Práva třetích osob .................................................................................25 4.4 Náhrady při vyvlastnění ........................................................................25 4.5 Vyvlastňovací řízení .............................................................................27 4.5.1 Vyvlastňovací úřad.............................................................................27 4.5.2 Účastníci řízení ..................................................................................28 4.5.3 Zahájení řízení ...................................................................................28 4.5.4 Postup v řízení ...................................................................................29 4.5.5 Přerušení a zastavení řízení ..............................................................30 4.5.6 Rozhodnutí.........................................................................................31
4
4.6 Zrušení vyvlastnění ...............................................................................31 4.7 Projednávání vyvlastňování v řízení před soudem ...............................32 4.8 Zákon o vyvlastnění a správní řád ........................................................33 4.9 Zákon o vyvlastnění a občanský soudní řád.........................................33 4.10 Účinnost zákona o vyvlastnění ...........................................................33 5 Zkrácené vyvlastňovací řízení .............................................................34 6 Změny v nové právní úpravě ................................................................36 6.1. Nový stavební zákon............................................................................36 6.2. Zákon o vyvlastnění .............................................................................36 6.2.1 Základní pojmy ..................................................................................36 6.2.2 Podmínky vyvlastnění ........................................................................36 6.2.3 Náhrady za vyvlastnění......................................................................37 6.2.4 Vyvlastňovací úřad.............................................................................38 6.2.5 Vyvlastňovací řízení ...........................................................................38 6.2. 6 Rozhodnutí o vyvlastnění a zrušení vyvlastnění...............................38 7 Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR.............................40 7.1 Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR podle obchodního zákoníku................................................................................................40 7.2 Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR v důsledku mezinárodních smluv (dvoustranných dohod na ochranu investic) .......41 8 Ochrana majetku subjektů požívajících na území České republiky diplomatických výsad a imunit a mezinárodních organizací ............43 9 Vyvlastnění ve vybraných zemích .......................................................45 9.1 Slovenská republika ..............................................................................45 9.2 Německo ...............................................................................................45 9.3 Francie .................................................................................................46 9.4 Velká Británie ........................................................................................46 9.5 Švédsko ................................................................................................46 Závěr .........................................................................................................48 Resumé .....................................................................................................50
5
Anotace ......................................................................................................52 Použitá literatura ......................................................................................53
6
Úvod Pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala téma Vyvlastňování pozemků a staveb. Jde o zásah do vlastnického práva ať už v podobě omezení, nebo v podobě úplného odnětí tohoto práva, a to především k věcem nemovitým. Základními předpoklady pro vyvlastnění je veřejný zájem, nemožnost dosáhnout cíle jinak, soulad s cíli a záměry s územním plánováním a možnost vyvlastnění jen v nezbytném rozsahu a za náhradu. K tomu slouží speciální vyvlastňovací řízení. Cílem této práce je seznámit se s institutem vyvlastnění, především s jeho právní úpravou a se změnami, které přinesly nové právní předpisy platné od ledna 2007. První část se zabývá základní pojmy, stručnou historií vyvlastnění a přehledem právních předpisů, ve kterých je úprava institutu vyvlastnění obsažena, nebo alespoň zmíněna v podobě účelů vyvlastnění. Ve druhé části práce je podán rozbor nového zákona o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. platného od počátku tohoto roku a seznámení se zkráceným vyvlastňovacím řízením podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Důležitou část tvoří srovnání staré úpravy podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a nového vyvlastňovacího zákona s přihlédnutím k novému stavebnímu zákonu č. 184/2006. V poslední části práce je zmíněna ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v České republice a ochrana majetku subjektů požívajících diplomatických výsad a imunit na našem území. V této práci se nezabývám jednotlivými zákony, které upravují různé účely vyvlastnění (např. vodní zákon, horní zákon, zákon o státní památkové péči apod.). Na podobné téma týkající se vyvlastnění byly již vytvořeny jiné bakalářské a diplomové práce, v nichž se tyto jednotlivé účely v souvislosti s příslušnými zákony objevují. Jejich příkladný výčet je v kapitole 4. Při zpracování bakalářské jsem vycházela především z platných, ale i zrušených právních předpisů, monografií souvisejících s tematikou 7
pozemkového práva, vlastnického práva, z elektronických článků týkajících se vyvlastnění z různého pohledu a z právnických slovníků.
8
1 Charakteristika základních pojmů 1. 1 Omezení vlastnického práva Vyvlastnění spadá do oblasti vlastnického práva, které se považuje za právo věcné. Charakter vlastnictví je dán osobou vlastníka a povahou vlastněné věci a jejím způsobem nabytí. Subjektem vlastnictví je konkrétní vlastník (nebo vlastníci), který má určité práva a povinnosti. Předmětem tohoto práva je věc, kterou vlastník ovládá v mezích daných právním řádem. Jde o věc hmotnou, individualizovanou, konkretizovanou nebo jinak určitelnou. Omezení vlastnického práva lze chápat jako vlastníkovy povinnosti vůči společnosti nebo vůči jiným subjektům. Toto omezení může být dvojího druhu. V prvním případě jde o pojmové omezení vlastnického práva, které platí za určitých podmínek pro všechny vlastníky a vyplývá přímo z právních předpisů (nejenom z občanského zákoníku, ale i z jiných právních předpisů různých právních odvětví). Jako příklady lze uvést stavební zákon, vodní zákon nebo zákon o pozemních komunikacích, jimiž jsou vlastníkům určitých věcí uloženy ze zákona povinnosti spojené s jejich vlastnictvím a jeho výkonem. V druhém případě je spojeno omezení s určitými konkrétními vlastnickými vztahy a nemívá svůj základ přímo v zákoně, ale v určitých právních skutečnostech (v právních úkonech, událostech, rozhodnutích apod.). Jde o tzv. skutečná omezení, ke kterým patří např. sousedská práva (§ 127 občanského zákoníku), věcná břemena (§§ 151n–151r občanského zákoník), vyvlastnění (zákon o vyvlastnění), rozhodnutí soudu vydaná v rámci výkonu rozhodnutí, a to prodejem movitých věcí a nemovitostí (§§ 321–338 občanského soudního řádu), zástavní a zadržovací právo (§§ 152 – 180 občanského zákoníku).
9
1.2 Vyvlastnění Až do vydání zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále zákon o vyvlastnění) právní předpisy pojem vyvlastnění nedefinovaly. Hlavním těžištěm vyvlastnění byl zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ale výklad tohoto institutu se zde nenacházel, i když bylo možné charakteristiku vyvlastnění ze znění zákona odvodit. Pro vysvětlení pojmu vyvlastnění bylo potřeba sáhnout k jiným pramenům. Podle Slovníku veřejného práva československého z roku 1948 je vyvlastnění zvlášť výrazný zásah do majetkových práv, zejména do práva vlastnického, ve prospěch všeužitečného díla, kterým se práva za náhradu omezují nebo ruší a zároveň se pro jiného práva zakládají.1 Vezmeme-li do ruky novější Právnický slovník, dovíme se, že pojem vyvlastnění má v našem právu dva odlišné významy: v užším smyslu jde o nucený přechod vlastnického práva v důsledku individuálního správního aktu nebo v širším smyslu lze za vyvlastnění považovat také přechod vlastnického práva způsobený jiným právním aktem, avšak takové instituty jsou často označovány jinak (např. zestátnění, konfiskace).2 Pokud vycházíme z nové právní úpravy, rozumíme pod pojmem vyvlastnění odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícímu
věcnému
břemenu
k pozemku
nebo
ke
stavbě
pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.3
1.3 Nemovitosti a jejich dělení Předmětem vlastnického práva (tedy i vyvlastnění) je věc hmotná, která se dále dělí na věc movitou a nemovitou. Pro účely vyvlastnění jsou podstatné
věci
nemovité,
jejichž
základní
definice
je
obsažena
v občanském zákoníku: nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené 1
Srov. Hoetzel, J., Weywe, F., Slovník veřejného práva československého, s. 487. Srov. Hendrych, D. aj., Právnický slovník, s. 1181. 3 § 2 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě. 2
10
se zemí pevným základem.4 Z tohoto ustanovení tedy plyne, že se nemovitosti rozlišují na pozemky a stavby. Na nižší úrovni se dělí nemovitosti na ty, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí a na ty, které se neevidují. Předmětem evidence v katastru jsou podle katastrálního zákona pozemky v podobě parcel, budovy spojené se zemí pevným základem, byty a nebytové prostory, rozestavěné budovy a byty a nebytové prostory a stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. 5 1.3.1 Pozemek Pozemek obecně je přesně vymezená část zemského povrchu, který je vymezen plošně, ale jeho užívání se děje do určité meze jak pod jeho povrchem, tak i nad ním. Pozemky na rozdíl od jiných věcí nezanikají, ale mohou měnit svůj druh, svou kulturu. Právní meze pozemků jsou dány předpisy o katastru nemovitostí (zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Pozemky se kategorizují. Zásadní členění podle druhů se vyskytuje v § 2 odst. 3 katastrálního zákona na ornou půdu, chmelnic, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy6. Specifickou kategorií pozemků jsou pozemky chráněné podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů – § 1 odst. 2 – „zemědělská půda", "půda dočasně neobdělávaná", dále podle § 1 odst. 3 sem též patří rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové 4
§ 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Srov. § 2 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. 6 § 2 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
5
11
vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.7 Právní úprava lesních pozemků je zachycena v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde v § 3 jsou vymezeny pozemky určené k plnění funkci lesa. A nakonec musíme zmínit pozemky stavební, jejichž charakteristiku
můžeme
najít
např.
v zákoně
č.
183/2006
Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – stavebním pozemkem se rozumí pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem8 pro stavební oblast nebo v § 9 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých přepisů pro všeobecnou právní oblast. 1.3.2 Stavba Pojem stavba podle občanského zákoníku (musí být spojena se zemí pevným základem, aby byla nemovitostí9) se neztotožňuje s pojmem stavba podle stavebního zákona. Podle stavebně právních předpisů se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na technologické provedení, použité stavební výrobky, materiály, konstrukce, na účel využití a dobu trvání.10 Stavbou se rozumí i její část. Dále stavby mohou být trvalé nebo dočasné (musí být předem určená doba trvání), jednoduché nebo drobné, podzemní stavby a oplocení. U všech staveb ale musí být splněna podmínka ustanovení občanského zákoníku – spojení se zemí pevným základem. Stavby s zapisují do katastru nemovitostí s výhradou staveb drobných a staveb, které nesplňují podmínky zapsání jako
budovy.
Kromě stavební oblasti a katastru nemovitostí (§ 2, § 30 katastrálního 7
§ 1 odst. 2, 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. 9 § 119 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. 10 § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.
8
12
zákona) se pojem stavba může vyskytovat např. v oblasti daní (zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
1.4 Veřejný zájem Veřejný zájem je v českých právních normách frekventovaným pojmem, ale není zcela přesně chápán a vysvětlován. Například podle Slovníku českého práva je veřejný zájem opakem tzv. zájmu soukromého. Jedná se o pojem, který je často používán ve smyslu tzv. neurčitých pojmů ve správním právu, ale právo jeho obsah výslovně nevymezuje, je třeba si jej dovodit z povahy věci. Jde o takový zájem, jejž je možné označit za obecně či veřejně prospěšný, jehož nositeli jsou blíže neurčené nebo jen rámcově determinované osoby nebo okruhy osob jako tzv. veřejnost, popř. jde o tzv. zájem společnosti. Tento zájem nesmí být v rozporu s platnými právními předpisy. Veřejný zájem souvisí s režimem veřejného práva, s postavením a úkoly orgánů veřejné moci.11 Pro zjištění významu pojmu veřejného zájmu lze nahlédnout do různých zdrojů (jak do obecných naučných slovníků, tak do odborných právních pramenů), ale v závěru jde o zájem veřejnosti, kterou zastupuje stát prostřednictvím výkonu státní správy v souladu s patřičnými právními předpisy. Zpětnou vazbou je kontrola veřejnosti, zda je veřejný zájem opravdu uskutečňován v jejím zájmu.
11
Srov. Madar, Z. Slovník českého práva, s. 1577.
13
2 Historický vývoj institutu vyvlastnění12 Pro vývoj právního institutu vyvlastnění je charakteristické, že jej neupravovala jedna všeobecná norma, ale množství předpisů, které vznikaly podle potřeby na různých úsecích hospodářství. Původně se vytvořily normy, které samostatně upravovaly vyvlastnění pro stavbu vodních děl, cest, železnic, pro účely obrany státu, pro stavbu obytných domů a veřejných budov atd., a teprve později se vytvořily všeobecné předpisy o vyvlastnění a normy, které na ně jen odkazovaly. Vznik instituce vyvlastnění sahá do daleké minulosti. Podle Deklarace lidských a občanských práv z roku 1789 bylo vlastnictví považováno za přirozené právo člověka, které je posvátné a nedotknutelné. Tohoto práva nelze nikoho zbavit, ledaže by to vyžadoval veřejný zájem určený zákonem a za spravedlivou, předem splatnou náhradu. V 19. století vznikla na našem území řada vyvlastňovacích přepisů. Především to byl obecný zákoník občanský z roku 1811, ve kterém bylo dáno, že žádá-li to obecné blaho, musí člen státu za přiměřené odškodnění i úplné vlastnictví věci postoupiti.13 V Uhersku vyšla všeobecná vyvlastňovací norma až v roku 1881. Ústava z roku 1948 umožňuje vyvlastnění na základě zákona a za náhradu, není-li nebo nebude stanoveno, že se náhrada dávat nemá14 (doslovné přebrání ustanovení § 109 odst. 2 Ústavní listiny z roku 1920). Tzv. střední občanský zákoník z roku 1950, který nahradil obecný občanský zákoník z roku 1811, připouští § 108 vyvlastnění v obecném zájmu a za náhradu. Podrobnější úpravu vyvlastnění obsahují stavební předpisy – zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a o výstavbě obcí a prováděcí nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí. Roku 1958 byly tyto zákony
12
Srov. NOVÁK, Antonín. Právní úprava vyvlastnění mezi lety 1948-1989 [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web:
//www.epravo.cz>. 13 § 365 císařský patent č. 946/1811 ř. z, obecný zákoník občanský. 14 § 9 zákona odst. 2 zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky.
14
nahrazeny novými právními přepisy č. 84/1958 Sb., o územním plánování a č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, který obsahuje úpravu vyvlastnění v §§ 18-22 a který postupně získal charakter obecného vyvlastňovacího předpisu. Prováděcí vyhláška č. 144/1959 Ú. l. vyvlastnění podrobněji rozvádí a obsahuje lepší ochranu vlastníka. Vyvlastňovací řízení nalezneme v řadě dalších předpisů, které připouštějí vyvlastnění pro určitý společensky důležitý účel. Ale zejména ve věcech řízení odkazují na podpůrné použití stavebně právních předpisů.
Kompletními
vyvlastňovacími
předpisy
byly
také
zákon
č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech a vládní nařízení č. 42/1961 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany státu vydané na základě zmocnění v zákoně č. 40/1961 Sb., o obraně ČSSR. V 60. letech dochází k rozsáhlé kodifikační vlně s rozvojem nové etapy socialismu. Ústava z roku 1960 se o vyvlastnění nezmiňuje, ale v článku 10 se vyslovuje pro nedotknutelnost osobního vlastnictví občanů. Na tento článek navázal nový občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který v § 131 připouští vyvlastnění věci v osobním vlastnictví pouze v důležitém zájmu společnosti, který nemůže být uspokojen jinak; věc může být dočasně použita i bez svolení vlastníka, v nezbytné míře a za náhradu. Vyvlastnění socialistického majetku nebylo možné. Na tuto úpravu navázal donedávna platný zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, kde část čtvrtá pojednávala o vyvlastnění. V 90. letech došlo pod vlivem změny politického režimu také ke změnám právního řádu. Ve vlastnickém právu dochází k odstranění privilegovaného postavení společenského a státního vlastnictví, a tím k zrovnoprávnění všech jeho forem – zákon č. 100/1990 Sb. (Ústava československé federativní republiky), který pak byl nahrazen ústavními zákony č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky a 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (čl. 11 odst. 4 ). Novele se nevyhnul ani občanský zákoník, ve kterém byl položen základ současné zákonné
15
úpravy vyvlastnění zákonem č. 509/1991. Novelizován byl i stavební zákon z roku 1976. Zároveň s těmito procesy probíhá restituce nemovitého majetku, který po roce 1948 přešel v důsledku znárodňovacího opatření a konfiskací z rukou soukromých subjektů do vlastnictví státu. Cílem restitucí se stala náprava majetkových křivd a vrácení alespoň části majetku zpět původním vlastníkům. Možnost vrácení majetku vyvlastněním upravují tyto předpisy – zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnického vztahu k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V prvním případě je předmětem restituce zemědělská půda a majetek sloužící zemědělské výrobě a v druhém případě pak ostatní majetek. Od roku 2007 je v platnosti nový stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo
omezení
vlastnického
práva
(vyvlastňovací zákon).
16
k pozemku
nebo
ke
stavbě
3 Právní úprava vyvlastnění Současná právní úprava institutu vyvlastnění je upravena v níže jmenovaných pramenech.
3.1 Listina základních práv a svobod Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.15 Jedná se o vymezení ústavních předpokladů přípustnosti tohoto zásahu do práva na vlastnictví, které spadá do základních občanských práv. Listina nevymezuje blíže předmět (objekt) tohoto vlastnictví ani zde nehovoří o možnosti vyvlastnění nebo omezení jiných práv než práva vlastnického.
3.2 Občanský zákoník Paragraf 128 odst. 2 občanského zákoníku (dále OZ) stanoví, že ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelzeli účelu dosáhnout jinak, a to na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.16 Vyvlastnění znamená změnu vlastnického práva na základě správního aktu, který je vydán ve správním řízení (platí zde zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak). Za předmět vyvlastnění považuje OZ věc, nerozlišuje však věc movitou a nemovitou ani nehovoří o jiných právech než o právu vlastnickém. Musí být však splněny podmínky, za kterých lze vyvlastnit – ve veřejném zájmu, na základě zákona, za
náhradu
a
nelze-li
dosáhnout
účelu
jinak
(např.
dohodou).
Na tyto občanskoprávní podmínky navazují další právní podmínky v jednotlivých zákonech, které řeší vyvlastnění k účelům, které jsou předmětem jejich úpravy.
15 16
Čl. 11 odst. 4 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník.
17
Vyvlastnění a omezení podle odst. 2 je trvalým stavem, trvalé omezení vlastnictví obsahují i další předpisy, např. zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3.3 Stavební zákon Do konce roku 2006 byl považován zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů za tzv. obecný vyvlastňovací
zákon.
Stavební
zákon
blíže
vymezoval
předmět
vyvlastnění (pozemky, stavby a práva k nemovitostem, pokud jsou potřebné pro účely uvedené v zákoně), tituly, pro něž bylo možno vyvlastnit, procesní ustanovení. K tomuto zákonu byla vydána řada prováděcích předpisů, např. vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se prováděly ustanovení stavebního zákona (§ 46–§ 47 obsahovaly bližší úpravu náležitostí návrhu na vyvlastnění a náležitosti vyvlastňovacího rozhodnutí); vyhláška Ministerstva financí č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků. porostů a práv k nim (v podrobnostech odkazovala na cenové předpisy – zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a prováděcí vyhlášku k němu). Od 1. ledna 2007 vešel v platnost nový stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který se vyvlastnění dotýká tak, že pouze stanovuje konkrétní účely, pro něž lze vyvlastnit. Tyto nové právní úpravy vyvolaly změny jiných zákonů, které jsou zachyceny v zákoně č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.
3.4
Zákon o vyvlastnění
Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) nabyl účinnosti
18
1. ledna 2007. Zákon neobsahuje žádné konkrétní účely vyvlastnění, ale upravuje uceleněji problematiku vyvlastnění. Jeho cílem je: -stanovit
podmínky
pro
vyvlastnění
a
pro
zrušení
rozhodnutí
o vyvlastnění, - přehodnotit stanovování výše náhrady za vyvlastnění tak, aby náhrada vyrovnala vzniklou újmu, -umožnit poskytování náhrady za vyvlastnění i jinou než peněžní formou, -řešit vypořádání práv třetích osob, které váznou na předmětu vyvlastnění, a náhradu za tato práva, pokud vyvlastněním zaniknou, -upravit procesní stránku řízení o vyvlastnění včetně opatření k zamezení neodůvodněného prodlužování vyvlastňovacího řízení.
3.5
Zákon č. 222/1999 Sb. o zajišťování obrany České
republiky V tomto zákoně je upraven speciální účel vyvlastnění a vyvlastňovací řízení, které odpovídá zvláštnostem speciálního účelu. Zákon je použitelný jen za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu a může dojít k vyvlastnění jak nemovitostí, tak movitých věcí. Jelikož je v takových situacích třeba jednat rychle a operativně, vyvlastňování by prováděl obecní úřad obce s rozšířenou působností ve zkráceném řízení (§ 49, 50 zmiňovaného zákona).
3.6
Restituční předpisy a vyvlastnění
Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů Vyvlastnění je zmíněno v § 6 písm. i) a j), ve kterých existuje povinnost vydat věc, která v rozhodném období přešla na stát vyvlastněním za náhradu, pokud věc existuje a nikdy nesloužila účelu, pro který byla vyvlastněna, a vyvlastněním bez vyplacením náhrady. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnictví k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
19
Vyvlastnění se týká § 6 písm. n), podle kterého budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez náhrady.
3.7
Ostatní právní předpisy
Fragmentárně se úprava vyvlastnění vyskytuje také v dalších právních předpisech, které většinou upravují účely, pro které je možno vyvlastnit. Například: - zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních, minerálních vod, přírodních léčebných lázní a lázeňských místech a o změně, některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů , a další. Vyvlastňovací řízení podpůrně upravuje také správní řád (zákon č. 500/2004 Sb). Řízení o opravných prostředcích proti vyvlastňovacímu rozhodnutí ve správním soudnictví, řízení ve věcech sporů o rozdělení náhrady, spory o náhradě škody při zrušení vyvlastňovacího nálezu podléhá regulaci občanského soudního řádu. Speciální úprava se vztahuje na vyvlastnění majetku cizinců (viz. kapitola 8).
20
4 Vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě17 4.1 Předmět úpravy a základní pojmy V se
paragrafu pozitivně
1
zákona
vymezuje
vyvlastňovacího předmět
zákona
úpravy
(dále
zákona.
VZ) Zákon
o vyvlastnění upravuje podmínky vyvlastnění, poskytnutí náhrady za vyvlastnění, vyvlastňovací řízení, podmínky zrušení vyvlastnění a navrácení práv dosavadnímu vlastníkovi. Za vyvlastnění se považuje nejen odnětí vlastnického práva, ale také pouhé omezení vlastnického práva. Zákon upravuje vyvlastnění stavby, pozemku nebo jejich částí. Konkrétní důvody, pro které lze vyvlastnit, upravuje řada platných zákonů (viz kapitola 4.7). Proces vyvlastňovacího řízení se vztahuje ke všem účelům vyvlastnění, které uvádí zvláštní zákony. Pokud jiné zákony upravují vyvlastnění a vyvlastňovací řízení, nejsou tímto zákonem dotčeny (např. zkrácené vyvlastňovací řízení podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Cílem vyvlastnění je omezení nebo přechod vlastnického práva k pozemkům
a
stavbám
a
následné
získání
práv
potřebných
pro uskutečnění účelu vyvlastnění. V § 2 VZ jsou definovány základní užívané pojmy jako vyvlastnění, vyvlastňovaný, vyvlastnitel, vyvlastňovací řízení, zástavní věřitel a další. Pod společný pojem vyvlastnění je zahrnuta plná ztráta vlastnictví dosavadního vlastníka, nebo jen určité omezení jeho výkonu ve prospěch jiného subjektu.
17
Srov. zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě.
21
Veřejný zájem se posuzuje podle toho, zda realizace konkrétní stavby (např. dálnice) či opatření (např. protipovodňová) přináší obecný prospěch – zda je ve veřejném zájmu. Vyvlastňovaným je osoba veřejného nebo soukromého práva, jejíž práva mají být nuceně omezena nebo odňata. Vlastnické právo přechází na toho, kdo má předmět vyvlastnění užít k zákonem stanovenému účelu. Potřebná práva je třeba získat před zahájením účelu realizace. Předmětem vyvlastnění mohou být pozemky nebo stavby či jejich části. Stavby mohou být movité či nemovité, trvalé či dočasné. Zákon řeší podrobněji práva třetích osob váznoucí na vyvlastňovaném pozemku či stavbě (pojmy zástavní a podzástavní věřitel). 4.2 Podmínky vyvlastnění Vyvlastnění může být provedeno při splnění podmínek daných zákonem o vyvlastnění. K vyvlastnění lze přistoupit tehdy, nelze-li omezení nebo přechodu práva potřebného k realizaci účelu vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem. K žádosti o vyvlastnění se přikládají listiny prokazující, že se žadatel pokusil vyřešit majetkoprávní poměry smluvně a že byl v pokusu o dohodu neúspěšný. Důležitým předpokladem pro přípustnost vyvlastnění je nemožnost řešit přechod práv jiným způsobem (výjimkou je případ zrušení spoluvlastnictví soudem podle § 142 občanského zákoníku nebo zřízení věcného břemene soudem – § 151 občanského zákoníku – což by mělo přednost před vyvlastněním). Vyvlastnění je možné jen ze zákonem daných důvodů. Prvotní je účel vyvlastnění, který není předmětem úpravy zákona o vyvlastnění. Tyto účely jsou uvedeny v řadě platných zvláštních zákonů, např. ve stavebním zákoně, horním zákoně, lázeňském zákoně, v zákoně o pozemních komunikacích a dalších. Jednou ze základních podmínek vyvlastnění je existence veřejného zájmu na realizaci vyvlastnění. Tento pojem se považuje za tzv. neurčitý
22
právní pojem, který nelze přesně právně definovat. Jeho obsah či rozsah se může měnit, bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Pouze lze z povahy věci dovodit, že se jedná o zájem obecný či veřejně prospěšný, případně o zájem společnosti jako celku. Správní orgán musí naplnění veřejného zájmu posuzovat v každém jednotlivém případě s ohledem na účel vyvlastnění. Veřejný zájem může být i důležitý zájem jednotlivých
občanů,
převažuje-li
nad
zájmem
jiného
vlastníka
(např. podle stavebního zákona je jedním z titulů pro vyvlastnění vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě, je-li to ve veřejném zájmu). Veřejný zájem je zjišťován v průběhu řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů. Z odůvodnění musí vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad zájmy soukromými. Vyvlastnění dále musí být v souladu s cíli a úkoly územního plánování podle
stavebního
zákona.
Tento
soulad
se
prokazuje
územním
rozhodnutím nebo regulačním plánem. Územní rozhodnutí je jedním z požadovaných dokladů, které se připojují k žádosti o vyvlastnění. Pokud se územní rozhodnutí nevydává, zkoumá se soulad ve vyvlastňovacím řízení. Další podmínkou vyvlastňování je provedení vyvlastnění v nezbytném rozsahu. Zásah do vlastnického práva může dosáhnout jen takového stupně, který by postačil k realizaci uvedeného účelu. Pokud stačí omezení vlastnického práva, nelze právo odejmout. Omezení nebo odejmutí vlastnického práva je možné jen na ploše nezbytně nutné k dosažení
zákonem
daného
účelu.
Vyvlastňovaný
může
kdykoli
v průběhu řízení podat žádost o rozšíření vyvlastnění na zbylé pozemky, stavby či jejich části, nelze-li zbylý pozemek, stavbu či její část užívat vůbec nebo jen s přiměřenými obtížemi. Včasná informovanost dosavadního vlastníka je také podmínkou vyvlastnění. Vyvlastnitel musí zajistit, aby byl dosavadní vlastník 6 měsíců
23
před podáním žádosti o vyvlastnění informován o tom, že jeho vlastnictví má být užito k vyvlastnění ve veřejném zájmu. K vyvlastnění lze přistoupit až po vyčerpání všech prostředků, které mohou vést k požadované majetkoprávní změně. Na prvním místě je požadavek na uzavření dohody (smlouvy o převodu pozemku nebo stavby, smlouvy o vzniku, zániku nebo změně věcného břemen). Odmítnutí se prokazuje při předložení žádosti. K žádosti se také připojují listiny splnění této zákonné podmínky vyvlastnění. Z těchto listin musí být zřejmé, že vyvlastnitel informoval dosavadního vlastníka včas o opatření, pro které lze podle zákona i vyvlastnit, učinil mu návrh na smluvní převod potřebných práv a byla dodržena zákonem stanovená lhůta 60 dnů pro přijetí návrhu smlouvy. Pokud se stavba či opatření neuskuteční, vlastník, kterému bylo právo vyvlastněno rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu (nikoli smlouvou), má nárok na zrušení tohoto rozhodnutí a navrácení převedených práv. Vlastník, který převedl práva dobrovolně, je znevýhodněn, proto by dohoda měla obsahovat nárok na vrácení převedených práv, nebude-li vyvlastňování uskutečněno do tří let po uzavření dohody. Vyvlastnit lze i pozemek neznámého vlastníka, vlastníka neznámého pobytu nebo vlastníka, kterému se nedaří doručit na známou adresu v cizině. Tyto vlastníky nelze informovat ani jednat s nimi o smluvním převodu práv, proto zákon v tomto případě nevyžaduje splnění zákonné podmínky. K hájení práv ve vyvlastňovací řízení je těmto vlastníkům ustanoven opatrovník. Jestliže je pozemek nebo stavba ve spoluvlastnictví vyvlastnitele a vyvlastňovaného a není mezi nimi dosaženo dohody o zrušení spoluvlastnictví, má spoluvlastník právo podat návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k soudu. V občanském zákoníku je upraveno několik způsobů vypořádání spoluvlastnictví (§ 141). Jestliže je možné docílit vypořádání podle občanské zákoníku, je vyvlastnění nepřípustné.
24
4.3 Práva třetích osob V § 6 VZ je stanoveno, která práva váznoucí na předmětu vyvlastnění vyvlastněním zanikají, nezanikají, a o kterých může vyvlastňovací úřad za splnění zákonem daných podmínek rozhodnout, že nezanikají. Zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě a zajišťovací převod práva týkajícího se pozemku nebo stavby vyvlastněním zanikají ze zákona. Nájem pozemku, stavby nebo jejich částí a věcné
břemeno váznoucí na pozemku nebo stavbě zanikají,
nerozhodne-li vyvlastňovací úřad o opaku. Právo nájmu bytu nezaniká, vyvlastněním zůstává nedotčeno, jakož i práva nájemce bytu, neboť není účastníkem vyvlastňovacího řízení. Vztah s nájemcem si musí vypořádat nový vlastník stavby. Po vyvlastnění může pronajímatel vypovědět nájem bytu z důvodů uvedených v § 711 OZ a tehdy, jestliže by dalšímu užívání bytu nájemcem bránil účel vyvlastnění. Nájemce má právo podle §712 OZ na přiměřenou bytovou náhradu, která musí být rovnocenná bytu, který má nájemce vyklidit. Nájem pozemku, stavby, jejich částí a věcné břemeno na pozemku vyvlastněním podle § 6 zanikají, není-li stanoveno jinak. Nezanikají tehdy, vyžaduje-li veřejný zájem, aby existovaly dále. O dalším trvání nájmu pozemku rozhoduje vyvlastňovací úřad. Zánikem práv uvedených v § 6 v písm. a) a b) se dosud nesplatné zajištěné pohledávky stávají splatnými. Úhradu splatných pohledávek poskytne věřitelům vyvlastnitel z náhrady za vyvlastnění náležející vyvlastňovanému do výše dosud nesplacené zajištěné pohledávky. Zástavní
věřitel,
podzástavní
věřitel,
oprávněný
a
povinný
ze zajišťovacího převodu práva jsou účastníky vyvlastňovacího řízení se všemi právy (např. právo vznášet námitky).
4.4 Náhrady při vyvlastnění Za omezení nebo odnětí vlastnictví náleží vyvlastňovanému náhrada, která musí vyrovnat majetkovou újmu vzniklou v důsledku vyvlastňování. 25
Náhrada musí být spravedlivá a přiměřená. Stanovení výše peněžní náhrady je koncipováno odlišně od předchozí úpravy. Náhrada za pozemek nebo stavbu musí odpovídat ceně obvyklé, kterou se podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů (dále zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného nebo obdobného majetku v obvyklém obchodím styku v tuzemsku ke dni ocenění. Je to cena v daném místě a čase, pravidelně se opakující. Pokud by obvyklá cena byla nižší než cena zjištěná podle cenového předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné. Dochází-li
vyvlastněním
ke
zřízení
věcného
břemene,
náleží
vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny práva odpovídající věcnému břemeni. Postupuje se podle § 18 zákona o oceňování majetku. Kromě náhrad za předmět vyvlastněný náleží vyvlastňovanému také náhrada
nákladů
vzniklých
v přímé
souvislosti
s vyvlastněním
(např. náhrada stěhovacích nákladů, nákladů spojených se změnou místa podnikání
apod.).
Výši
náhrady
nákladů
je
povinen
prokázat
vyvlastňovaný prostřednictvím znaleckého posudku vyhotoveného na jeho žádost.
Náhrada
musí
odpovídat
majetkové
újmě,
která
se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Zákon nově umožňuje náhradu ve formě věcného plnění (poskytnutí jiného pozemku nebo stavby ve srovnatelném rozsahu a kvalitě). Zůstává zachováno právo na vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku a náhradního pozemku. Podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je i vyvlastnění předmětem daně z převodu nemovitostí. Poplatníkem je nabyvatel, základ daně je stanoven v rozhodnutí o vyvlastnění. Při náhradě nájemci za zánik nájemního práva na pozemku či stavbě a oprávněnému za zánik věcného břemene váznoucího na pozemku či stavbě se postupuje podle § 18 zákona o oceňování majetku.
26
Lhůta ke splnění povinnosti poskytnout náhradu za vyvlastnění nesmí být delší než dva měsíce od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění a náleží tomu, jehož majetkové právo vyvlastněním zaniklo, nebo bylo omezeno (vlastník, oprávněný ze věcného břemene, nájemce pozemku nebo stavby). Jestliže pobyt oprávněné osoby není znám nebo je v prodlení, může složit vyvlastnitel náhradu do úschovny u soudu (§ 185a–§ 185h OSŘ). Zákon upravuje poskytnutí náhrady za zaniklá práv oprávněným osobám, jestliže se práva na úpravu nevzdali. Povinnost náhrady má vyvlastnitel, za
poskytuje
vyvlastnění
do
ji
osobám
výše
oprávněným,
neuhrazené
a
to
zajištěné
z náhrady pohledávky
s příslušenstvím. Váznou-li na pozemku uvedená práva (zástavní právo, podzástavní právo, zajišťovací převod práva), vyvlastnitel rozdělí náhradu za vyvlastnění mezi oprávněné osoby z těchto práv a vyvlastňovaného.
4.5 Vyvlastňovací řízení 4.5.1. Vyvlastňovací úřad Vedení vyvlastňovacího řízení se svěřuje na rozdíl od minulé úpravy vyvlastňovacímu úřadu, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností18, Magistrát hlavního města Prahy, magistrát územně členěného statutárního města. Ústředním orgánem ve věcech vyvlastnění je Ministerstvo pro místní rozvoj. Existuje zde výjimky – podle zákona o pozemních komunikacích se svěřuje pravomoc zřízení věcného břemene k pozemku nezbytnému pro stavbu dálnice, silnice nebo místí komunikace speciálnímu stavebnímu úřadu; podle zákona o drahách rozhoduje o omezení vlastnického práva při umisťování sítě technického vybavení v obvodu železniční dráhy speciální stavební úřad.
18
Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.
27
Místní příslušnost u vyvlastňovacího řízení je určena místem, kde se
nemovitost
nachází.
V
případech
podjatosti
je
možné
k vyvlastňovacímu řízení určit jiný vyvlastňovací úřad. 4.5.2 Účastníci řízení Dříve platila pro vymezení okruhu účastníků vyvlastňovacího řízení obecná úprava ve správním řádu. Zákon o vyvlastňování vymezuje účastníky vyvlastňovacího řízení speciálně – vyvlastnitel a vyvlastňovaný. Vedle nich existují další účastníci, kteří k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě mají další práva, jež vyvlastněním zanikají (§ 17 odst. 1 VZ). Účastníkem řízení není nájemce bytu, neboť vyvlastnění se práva nájmu bytu nijak nedotkne. Zvláštní režim pro postavení účastníků se navrhuje u neukončených dědických řízení (§ 17 odst. 3 VZ). Rozdělení účastníků na přímé a nepřímé je stanoveno podle správního řádu19. Dále se správní řád podpůrně použije při stanovení taxativního okruhu případů, ve kterých správní orgán ustanoví účastníkovi řízení opatrovníka k hájení práv tohoto účastníka v řízení. Vždy stanoví opatrovníka v případech podle § 17 odst. 4 vyvlastňovacího zákona. 4.5.3 Zahájení řízení Vyvlastňovací řízení je zahajováno na žádost vyvlastnitele, kterým může být osoba soukromého i veřejného práva. Žádost o zahájení řízení kromě náležitostí upravených ve správním řádu (§ 45) musí obsahovat: - označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastňování týká včetně na nich váznoucích práv třetích osob, - doložení skutečnosti, že byly splněny podmínky v § 3 až 5 a uvedení konkrétního účelu vyvlastnění s odkazem na příslušný zákon a jeho konkrétní ustanovení, - jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá (omezení vlastnického práva nebo úplné odnětí práva), 19
§ 27 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
28
- v jaké lhůtě a jakým způsobem je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění, - výpis z katastru nemovitostí a kopie katastrální mapy se zákresem pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, - listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nelze-li údaje zjistit z Katastru nemovitostí ČR, - kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání zvláštní právní předpis (§ 45 odst. 1 správního řádu) a není-li stavební úřad, který jej vydal, současně vyvlastňovacím úřadem, (doklady uvedené v posledních dvou bodech připojuje vyvlastnitel tehdy, pokud si vyvlastňovací úřad údaje nemůže zjistit sám – jedna ze zásad činnosti správních orgánů)20, - listiny prokazující podmínky včasné informovanosti vyvlastňovaného a listiny prokazující snahu o vyřešení převodu dohodou21, - znalecký posudek o náhradě vyvlastnění podle § 10 odst. 1 vyvlastňovacího zákona (vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo s jeho souhlasem na žádost vyvlastnitele), na jehož základě stanoví vyvlastňovací úřad náhradu. 4.5.4. Postup v řízení Vyvlastňovací řízení je zahájeno na žádost. Vyvlastňovací úřad uvědomí o zahájení řízení účastníky řízení a katastrální úřad, týká-li se
řízení
nemovitosti
evidované
v katastru
nemovitostí.
Katastr
nemovitostí zapíše poznámku upozorňující na vyvlastňovací řízení, na jejímž základě jsou právní úkony, které by vyvlastňovaný provedl po doručení uvědomění o zahájení řízení (převedení, pronájem nebo jiné zatížení stavby či pozemku), ze zákona neplatné. Poznámka je zrušena na základě pravomocného rozhodnutí o skončení řízení nebo zamítnutím žádosti. Za tento zásah do práv vyvlastňovaného (zákaz disponováním
20 21
§ 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. § 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě.
29
s
pozemkem
nebo
stavbou)
je
vyvlastnitel
povinen
poskytnout
vyvlastňovanému náhradu v prokázané výši újmy způsobené tímto omezením. Podkladem pro určení výše náhrady za vyvlastnění posudek, který je jednou
je znalecký
z povinných příloh žádosti o vyvlastnění.
Na jeho základě je vyvlastňovacím úřadem stanovena náhrada. Vyvlastňovaný
je
povinen
prokázat
výši
nákladů
v souvislosti
s vyvlastňováním (§ 10 odst. 2) na jejichž náhradu má nárok. Vyvlastňovací úřad nařídí ústní jednání vždy a vyrozumí o něm účastníky řízení písemně nejméně 30 dnů předem. Na základě koncentrační zásady musí účastníci řízení své námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání uplatnit nejpozději při ústním jednání. Zmeškání lhůty pro uplatnění námitek není možné prominout. Ústní jednání je neveřejné, nestanoví-li správní řád jinak. 4.5.5 Přerušení a zastavení řízení Kromě obecných důvodů pro přerušení a zastavení stanovených správním řádem zákon upravuje speciální důvod pro přerušení řízení, kterým je jiné řízení o stejném pozemku, stavbě nebo věcném břemenu, a to až do doby pravomocného skončení dříve zahájeného řízení. V tomto zákoně se také projevuje princip preference dohody před autoritativním vyvlastňovacím zásahem do individuálního vlastnického práva. Dohoda má vždy přednost před vyvlastněním a je důvodem pro zastavení řízení, dojde-li k ní v průběhu řízení. Proti takovému rozhodnutí se nelze odvolat. Pro formu o rozhodnutí a přerušení nebo zastavení řízení platí úprava správního řádu. O zahájení vyvlastňovacího řízení se kromě účastníků řízení uvědomí také katastrální úřad k zápisu poznámky. Po dobu vyvlastňovacího řízení je vyvlastňovaný omezen v disponování svým majetkem.
30
4.5.6 Rozhodnutí Vyvlastnění může být povoleno jen v případě splnění podmínek daných zákonem. Jinak vyvlastňovací úřad žádost o rozhodnutí zamítne. Týká-li se takové rozhodnutí nemovitosti, musí být bezodkladně po nabytí právní moci oznámeno katastrálnímu úřadu pro zrušení poznámky. Rozhodnutím o vyvlastnění přechází vlastnické právo na toho, kdo má vyvlastněnou nemovitost využít k zákonem stanovenému účelu. Rozhodnutí o vyvlastnění musí obsahovat určité náležitosti: přesné vymezení předmětu vyvlastnění a jeho rozsah, účel vyvlastnění, výrok o náhradě za vyvlastnění, popřípadě výrok o trvání práv dalších osob, která váznou na vyvlastňované nemovitosti. Součástí výroku je vymezení lhůty, do které je třeba zahájit uskutečňování účelu, pro který bylo vyvlastněno – maximálně dva roky od právní moci rozhodnutí. V rozhodnutí nesmí chybět poučení o odvolání, o možnosti a podmínkách zrušení
vyvlastnění,
o
projednání
v občanském
soudním
řízení
a o podmínkách složení náhrady do úschovy u soudu nebo soudního komisaře. Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Včas podané odvolání má odkladný účinek. Rozhodnutí o vyvlastnění musí být oznámeno doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou účastníka řízení. Vyvlastňovací úřad v rozhodnutí o vyvlastnění určí, v jaké lhůtě a jakým způsobem je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování konkrétního účelu vyvlastnění. V některých případech je dvouletá lhůta nedostačující, proto lze před uplynutím určité lhůty ze závažných důvodů určenou
lhůtu
prodloužit.
Lhůta
k započetí
účelu
začíná
běžet
nastoupením účinků vyvlastnění.
4.6
Zrušení vyvlastnění
Na zrušení rozhodnutí o vyvlastnění je právní nárok, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Prvním důvodem je nezaplacení 31
náhrady za vyvlastnění do 30 dnů po lhůtě k plnění, kterou určil vyvlastňovací úřad v rozhodnutí. Ta podle zákona nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Druhým důvodem je nezahájení uskutečňování účelu vyvlastnění v určené ani prodloužené lhůtě. Žádost o zrušení lze podat po marném uplynutí lhůt. V případě zrušení rozhodnutí vyvlastňovaný nabývá zpět svá práva k vyvlastněnému pozemku či stavbě. Do 1 měsíce od právní moci zrušení rozhodnutí
vyvlastnění
musí
vrátit
vyvlastniteli
peněžní
náhradu
za vyvlastnění, nevyužitou část náhrady poskytnuté na krytí nákladů spojených s vyvlastněním. Byla-li poskytnuta náhrada v jiném pozemku či stavbě, musí ji vyvlastňovaný vrátit. Vyvlastňovaný získává práva ke svému původnímu majetku a vyvlastnitel se stává zpět vlastníkem náhradou poskytnutého pozemku či stavby. Vyvlastnitel má nárok na vrácení vyplacené náhrady, musí vynahradit vyvlastňovanému
škodu
a
jinou
újmu,
která
mu
v souvislosti
s vyvlastněním vznikla (při náhradě škody se postupuje podle občanského zákoníku). Zrušení rozhodnutí o vyvlastnění se nedotkne práv třetích osob, kterým na
předmětu
vázla
další
práva.
Tato
práva
byla
vypořádaná
a neobnovují se. Zákon upravuje důvody zrušení rozhodnutí o vyvlastnění a stanovuje příslušnost vyvlastňovacím úřadům, ale na procesní stránku bude uplatněn správní řád.
4.7
Projednávání vyvlastňování v řízení před soudem
Předchozí úprava neřešila projednávání žalob proti vyvlastnění a podané žaloby přezkoumávaly správní soudy podle správního řádu soudního. V poslední době se objevovala otázka, zda má takové rozhodnutí přezkoumávat soud ve správním soudnictví, nebo soud v občanském soudnictví. Má-li být věc vyvlastňování projednávána v občanském soudním řízení (otázka náhrady za vyvlastnění), zákon
32
stanoví k projednání věci příslušnost krajským soudům v prvním stupni, lhůtu pro podání žaloby a přiznává podané žalobě odkladný účinek.
4.8 Zákon o vyvlastnění a správní řád V § 29 VZ je vyjádřena zásada subsidiarity správního řádu. Správní řád se použije na postupy vyvlastňovacího úřadu tehdy, nestanoví-li tento zákon jinak. Zároveň vylučuje ustanovení správního řádu upravující doručování veřejnou vyhláškou, nejde-li o doručování neznámým účastníkům nebo účastníkům neznámého pobytu či sídla.
4.9
Zákon o vyvlastnění a občanský soudní řád
Ve věcech vyvlastnění se v občanském soudním řízení postupuje podle občanského soudního řádu mimo výjimku danou § 28 vyvlastňovacího zákona.
4.10 Účinnost zákona o vyvlastnění Zákon je účinný od 1. ledna 2007 a časově se shoduje s účinností nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb., kterým se ruší zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Původní stavební zákon byl těžištěm právní úpravy problematiky vyvlastnění do vydání zákona o vyvlastnění.
33
5 Zkrácené vyvlastňovací řízení Tento typ vyvlastění se použije výjimečně, za stavu ohrožení státu22 nebo válečného stavu23, pro účely obrany státu. Podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťovány obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, lze ve zkráceném řízení vyvlastnit nezbytné movité a nemovité věci pro účely zajišťování obrany státu za krizových situací, pokud je nelze získat jinak. Návrh na vyvlastnění podává pouze správní úřad. Pokud tímto orgánem není samo ministerstvo, musí navrhovatel předložit také potvrzení ministerstva obrany, že jde o účel obrany státu. Návrh na vyvlastnění musí obsahovat určité náležitosti, jako je označení movité nebo nemovité věci, jejíž vyvlastnění se navrhuje, důvody vyvlastnění, pro něž nelze věc získat jinak, okruh účastníků, kterých se vyvlastnění týká. K vyvlastnění nemovitosti je příslušným obecní úřad s rozšířenou působností,
v jehož
obvodu
se
nemovitost
nachází.
Nachází-li
se nemovitost v obvodu několika obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, řeší kompetenční konflikt ministerstvo vnitra. K vyvlastnění věci movité je příslušným obecní úřad s rozšířenou působností, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu vlastníka movité věci, nebo místo, ve kterém má sídlo právnická osoba. Zkrácené
vyvlastňovací
řízení
se
zahajuje
podáním
návrhu
na vyvlastnění příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností (dále jen obecní úřad). O zahájení řízení musí být všichni účastníci bezodkladně vyrozuměni a je jim stanovena lhůta pro vyjádření (ne kratší než 3 dny). Před uplynutím této lhůty provede obecní úřad místní šetření, v jehož průběhu se ocení věc, která je předmětem vyvlastnění. K ocenění věci se použijí cenové předpisy platné v době zahájení řízení. Obecní úřad je povinen vydat do sedmi dnů od zahájení řízení rozhodnutí, které musí obsahovat výrok, rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění a poučení 22 23
Čl. 7 odst. 1 zákona 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Čl. 43 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
34
o odvolání. Odůvodnění neobsahuje utajované skutečnosti a údaje, které mohou ohrozit ochranu utajovaných skutečností. Proti vyvlastňovacímu výměru se lze odvolat do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání nemá odkladný účinek a při řízení o odvolání se použije správní řád. Náhradu za vyvlastnění vyplácí ministerstvo financí na základě návrhu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tento návrh musí být podán do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. Výši náhrady určí obecní úřad v průběhu vyvlastňovacího řízení. Nárok na náhradu se nepromlčuje. Pokud byla předmětem řízení nemovitost, příslušný obecní úřad podá návrh na zápis do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu. Vlastnické právo přechází na stát okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí. Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje ještě další institut, který představuje zásah do vlastnického práva – institut věcného prostředku (poskytnutí movitých a nemovitých věcí a služeb pro obranu státu).
35
6 Změny v nové právní úpravě 6.1 Nový stavební zákon Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu se zabývá vyvlastňováním pouze v jediném paragrafu v hlavě III. Uvádí zde některé účely, pro které lze ve veřejném zájmu práva k pozemkům a stavbám odejmout nebo omezit. Z původních možných účelů vyvlastění pro výstavbu uvedených v § 170 stavebního zákona byl vypuštěn účel vyvlastění pro veřejně prospěšnou stavby obecně a byl zúžen na titul vyvlastnění pro veřejnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Z toho vyplývá, že bylo vypuštěno vyvlastnění pozemků pro stavby pro vzdělávání a výchovu (školy), sociální služby a péči o rodinu, zdravotní služby, pro kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva. Účely, pro které lze ve veřejném zájmu vyvlastnit, jsou uvedeny v dalších zákonech (např. zákon o státní památkové péči, vodní zákon, zákon o pozemních komunikacích, energetický zákon, lázeňský zákona jiné).
6.2 Zákon o vyvlastnění 6.2.1 Základní pojmy Oproti stávající úpravě zákon o vyvlastnění zakotvuje definice základních pojmů, např. vyvlastnění ( ...), vyvlastňovaný (...) vyvlastnitel (...) nebo vyvlastňovací řízení (...)24.
6.2.2 Podmínky vyvlastnění Shodně jako podle dosavadní úpravy je vyvlastnění možné za náhradu a při splnění určitých podmínek (§§ 3–5). Vyvlastnění je možné, jestliže účelu nelze dosáhnout jinak, např. dohodou. Dosavadní úprava obsahovala obecné ustanovení, že zanikají všechna ostatní práva k vyvlastňovaným pozemkům a stavbám, pokud není stanoveno něco 24
§ 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě.
36
jiného. Nezaniká právo užívat byty a nebytové prostory. Zákon o vyvlastnění uvádí, že zanikají zástavní a podzástavní práva váznoucí k pozemku nebo stavbě a zajišťovací převody a práva týkající se pozemku nebo stavby, vyvlastněním zanikne také nájem pozemku, stavby a jejích částí a věcné břemeno váznoucí na pozemku. Nezaniknou však věcná břemena, u nichž je jejich trvání ve veřejném zájmu.
6.2.3 Náhrady za vyvlastnění Výše náhrady za vyvlastnění se stanovovala podle vyhlášky č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Do 30. června 2006 náležela vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Nově se poskytují náhrady podle novelizované úpravy § 111 ve stavebním zákoně. Tento paragraf zakotvuje pravidla poskytování náhrad shodně s novým
zákonem
o
vyvlastnění.
V období
od
1.7.2006
až
do 31.12. 2006 se při vyvlastnění sice postupuje podle dosavadní úpravy § 108 a následující stavebního zákona z roku 1976, výše náhrad je však již poskytována podle novelizovaných ustanovení § 111, § 111a, § 111b, § 111c stávajícího stavebního zákona, která koresponduje s pravidly účinnými od 1. ledna 2007. Náhrada se poskytuje ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby. Touto cenou se rozumí cena dosažená při prodejích obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v České republice ke dni ocenění. Do výše obvyklé ceny se nepromítají vlivy mimořádných či
okolností na trhu
kupujícího.
Tím
je
či osobní poměry prodávajícího garantován
princip
přiměřené
a spravedlivé náhrady. Náhrada se poskytuje peněžní formou, v případě přechodu vlastnického práva může být na základě dohody poskytnuta i náhrada jiným pozemkem nebo stavbou. Je upraveno také poskytnutí náhrady za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene nebo za odnětí práva odpovídajícímu věcnému břemenu. Vyvlastňovanému
37
také
náleží
náhrada
nákladů,
které
mu
vzniknou
v souvislosti
s vyvlastňováním.
6.2.4 Vyvlastňovací úřad Příslušné vést vyvlastňovací řízení byly stavební úřady, kterých bylo přes 700. Nová právní úprava tento stav redukuje. Vyvlastňovací řízení povedou obecní úřady obce s rozšířenou působností jako vyvlastňovací úřady, Magistrát hlavního města Prahy a Magistráty územně členěných statutárních
měst.
Vzhledem
k závažnosti
dopadů
rozhodnutí
o vyvlastnění je pravomoc v otázkách vyvlastnění svěřena pouze dostatečně kvalifikovaným orgánům, které jsou schopné věc posoudit a rozhodnout o ní. Zákon nově zavádí pravidla, podle kterých lze v případech podjatosti k řízení určit jiný vyvlastňovací úřad.
6.2.5 Vyvlastňovací řízení Vzhledem
ke
specifičnosti
vyvlastňovacího
řízení
na
rozdíl
od obecného správního řízení upravuje zákon poměrně podrobně průběh vyvlastňovacího řízení, obsah rozhodnutí a také podmínky zrušení vyvlastnění (viz kap. 5). Výslovně jsou uvedeni účastníci řízení. Další novinka se týká úkonů, kterými
vyvlastňovaný
vyvlastňovacího
řízení
po ze
doručení strany
vyrozumění
vyvlastňovacího
o
zahájení
úřadu
převádí,
pronajímá nebo jinak zatěžuje vyvlastňovaný pozemek nebo stavbu. Takové úkony jsou ze zákona neplatné.
6.2.6 Rozhodnutí o vyvlastnění a zrušení vyvlastnění V rozhodnutí
o
vyvlastnění
je
určena
výše
náhrady
náležící
vyvlastňovanému, lhůta na zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění. Zákon uvádí, co musí obsahovat poučení rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, zda je možné se odvolat a má-li odvolání odkladný účinek.
38
Dále zákon stanoví, kdy může být vyvlastnění zrušeno, kdo o něm rozhoduje. Vyvlastňovací
řízení
zahájená
do
31.12.2006
podle
úpravy
ve stavebním zákoně z roku 1976, která nebyla do konce roku 2006 pravomocně skončena, se od 1. ledna 2007 projednávají podle nové úpravy – zákona o vyvlastnění.
39
7. Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR Majetkovou účast cizince na podnikání v České republice chrání § 25 obchodního zákoníku25 (dále ObchZ) a stanovuje podmínky, kdy lze tento majetek vyvlastnit. Pravidla vyvlastnění majetku zahraniční osoby podle ObchZ lze uplatnit tehdy, pokud mezinárodní smlouva (většinou dvoustranná dohoda na ochranu investic) nestanoví něco jiného. Vyvlastnění jako jeden z nejdůraznějších zásahů do majetkové sféry fyzických a právnických osob podléhá přísným zákonným kritériím (LZPS, OZ, zákon o vyvlastnění a další). Vyvlastnění cizinců podléhá dalším kritériím, kterými se zabývá speciální právní úprava.
7.1 Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR podle obchodního zákoníku V ObchZ (hlava II. Podnikání zahraničních osob) §§ 21–26 obsahují práva a povinnosti zahraničních osob při podnikání v České republice. Podle § 21odst. 2 se zahraniční osobou rozumí fyzická osoba s bydlištěm a právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Paragraf 25 upravuje ochranu majetkových zájmů zahraniční osoby. Podle tohoto ustanovení může být majetek zahraniční osoby související s podnikáním v České republice nebo majetek právnické osoby se zahraniční majetkovou účastí v České republice vyvlastněn nebo omezeno jen na základě zákona a ve veřejném zájmu, který není možný uspokojit jinak. Ochrana majetkových zájmů zahraniční osoby se podle ObchZ týká výhradně majetku určeného k podnikatelským účelům. Za vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva musí být bez prodlení poskytnuta náhrada, která odpovídá plné hodnotě majetku dotčeného těmito opatřeními v době, kdy k vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva došlo. Náhrada musí být volně převoditelná do zahraničí v cizí měně. Úprava obsažená v daných paragrafech obchodního zákoníku se uplatní tehdy, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. 25
Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník.
40
7.2 Ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v ČR v důsledku mezinárodních smluv (dvoustranných dohod na ochranu investic) Dohody na ochranu investic stanovují dodatečné podmínky, které musí být splněny při vyvlastnění majetku zahraničních investorů. Tyto dohody přiznávají zahraničním osobám větší standard právní ochrany, která je poskytována tzv. investicím fyzické nebo právnické osoby, příslušníka jednoho smluvního státu na území druhé smluvní strany. Osoba investora je dle těchto smluv definována různě, podle čl. 1 odst. 2 Dohody mezi ČR a Itálií o podpoře a ochraně investic č. 277/1997 Sb. pojem „investor“ znamená jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která investuje přímo nebo prostřednictvím své pobočky na území druhé smluvní strany. Pod písmenem a) je blíže definovaná „fyzická osoba“ a pod písmenem b) je
charakterizovaná
„právnická
osoba“.26
Definice
investice
se v jednotlivých smlouvách mezi Českou republikou a ostatními státy liší, ale v postatě se za investici považuje veškerý majetek, jímž se občan jedné smluvní strany účastní hospodářských aktivit na území smluvní strany druhé. Zájem investorů směřuje k co největší ochraně jejich majetku v cizích zemích před netržními riziky, mezi které vyvlastnění patří. Bližší určení investic lze najít např. v čl. 1 odst. 1 písm. a) až f) Dohody mezi Českou republikou a Itálií. Ve stejné Dohodě pod čl. 5 je uvedeno, že vyvlastnění
investic investorů není s výjimkou veřejného účelu
a národního zájmu, možné, musí být provedeno na základě zákona, na nediskriminačním základě a provázeno zaplacením okamžité, přiměřené a účinné náhrady ve volně směnitelné měně. Tato náhrada se bude rovnat tržní hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před oznámením rozhodnutí o vyvlastnění. Investor, jehož investice byly dotčeny vyvlastněním, má právo požádat o neprodlené přezkoumání
26
Srov. Sdělení č. 277/1997 Sb., o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Itálií o podpoře a ochraně investic.
41
příslušnými soudními nebo jinými správními orgány druhé smluvní strany27. Washingtonskou úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států č. 420/1992 Sb. bylo zřízeno Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic.
27
Srov. Sdělení č. 277/1997 Sb., o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Itálií o podpoře a ochraně investic.
42
8 Ochrana majetku subjektů požívajících na území České
republiky
diplomatických
výsad
a
imunit
a mezinárodních organizací Vyvlastnění je pro některé subjekty vyloučeno, popřípadě omezeno mezinárodním právem. Mezinárodní úmluvy, kterými je Česká republiky vázaná, omezují nebo vylučují vyvlastnění majetku cizích diplomatických a konzulárních misí, majetků fyzických osob požívající diplomatických výsad a imunit a majetků mezinárodních organizací. Podle čl. 22 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích nemohou být místnosti diplomatické mise, jejich zařízení i dopravní prostředky mise předmětem prohlídky, rekvizice, zabaveni nebo exekuce.28 K těmto případům je nutno přiřadit také vyvlastnění, neboť jeho aplikace by byla v zásadním rozporu s obecně uznávanou koncepcí mezinárodního práva, s koncepcí imunity majetku mise ve vztahu k hostitelskému státu. Stejná ochrana jako pro místnosti mise se vztahuje také na obydlí a s jistými výjimkami na majetek určitých kategorií zaměstnanců mise a jejich rodinných příslušníků. Podle článku 31 odst. 4 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích nepodléhají konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky rekvizici pro účely národní obrany nebo veřejné
potřeby.
V případě
vyvlastnění,
které
je
možné
pouze
pro uvedené účely, musí být podniknuty všechny možné kroky, aby bylo zabráněno narušení výkonu konzulárních funkcí. Vysílajícímu státu musí být poskytnuta okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada.29 Možnost vyvlastnění majetku mezinárodních organizací vylučují nebo omezují jejich zřizovatelské mezinárodní smlouvy. Úpravu našich mezinárodních závazků směřujících k omezení či vyloučení vyvlastnění majetku 28 29
mezinárodních
organizací
nalezneme
Srov. Vyhl. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Srov. Vyhl. 32/1969 Sb., o, Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
43
ve
vyjmenovaných
ustanoveních mezinárodních smluv30, který upravuje absolutní imunitu majetku organizací před vyvlastněním – vynětím majetku mezinárodních organizací a dalších mezinárodních subjektů z vyvlastňovacích předpisů. Výjimku představuje § 2 Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (Příloha 1, článek 1), který připouští vyvlastnění majetku Úmluvou zřízené mezinárodní organizace při splnění určitých podmínek31. Rozsah imunit (včetně vyvlastnění majetku) představitelů mezinárodních organizací upravuje každá z uvedených organizací zvlášť. Často tyto smlouvy přebírají nebo na úpravu imunit obsaženou v Úmluvě o výsadách a
imunitách
OSN
odkazují
(Vyhláška
52/1956
Sb.,
o
přístupu
Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených
národů
schválené
Valným
shromážděním
Organizace
spojených národů dne 13. února 1946).
30
NOVÁK, Antonín. Je možné vyvlastnit majetek subjektů požívající na území České republiky diplomatických výsad a imunit? [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>. 31 Srov. Vyhl. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).
44
9 Vyvlastnění ve vybraných zemích 32 Institut vyvlastnění v jednotlivých zemích Evropské unie je upraven rozdílně samostatnými právními přepisy, jednotné právo evropských společenství k této problematice neexistuje.
9. 1 Slovenská republika Pro vyvlastnění stále platí zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který však byl několikrát novelizován. Rozšířeny byly účely vyvlastnění např. o významnou investici
33
. Změněna byla také
úprava peněžní náhrady za vyvlastnění. Její přiměřenost se stanovuje podle tržní ceny určené znaleckým posudkem. Za tržní cenu nemovitosti se pro účely vyvlastnění považuje cena stejné nebo srovnatelné nemovitosti ve stejném čase, místě a ve srovnatelné kvalitě.
9.2 Německo Vyvlastnění je přípustné pouze tehdy, dojde-li k němu ze zákona nebo na základě zákona, který upravuje způsob a míru odškodnění, a musí být k obecnému prospěchu. Vztahuje se na odnětí nebo zatížení majetku nebo jiných práv na pozemcích nebo jejich částech. Za způsobené újmy prav vyvlastněním nebo nevýhody na majetku může být vyžadováno odškodnění, které se vyměřuje podle kupní hodnoty pozemku stanovenou nezávislou znaleckou komisí. Odškodnění může mít podobu peněžní, pozemkovou nebo poskytnutí jiných práv. Žádost o vyvlastnění se podává vyvlastňovacímu
úřadu
(nižší
správní
úřad)
a
žaloba
proti
vyvlastňovacímu usnesení správním soudům, pro eventuální revizi je příslušný spolkový správní soud.
32
BURKETOVÁ, Radka. Důvodová zpráva k zákonu o vyvlastnění [online]. [cit. 2008-04-03]. (Zákon o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Dostupné z World Wide Web: . 33 Zákon č. 175/1999 Z.z. o ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Karlova Studánka.
45
9.3 Francie K vyvlastnění může dojít
pouze za účelem provedení prací
ve veřejném zájmu. Řízení o vyvlastnění má tři fáze. V první fázi se zjišťuje veřejný zájem a rozhodnutí o něm, v druhé fázi se vymezuje vyvlastňovaná nemovitost a vydává se rozhodnutí, ve kterém prefekt prohlašuje převoditelnost vyvlastňovaných nemovitostí. Třetí a konečnou fází je převod nemovitosti. Vyvlastňovací soudce přezkoumá, zda vyvlastňovací orgán postupoval v řízení v souladu s danými předpisy. Proti rozhodnutí je přípustné odvolání. Pokud nedojde k vzájemné dohodě, výši a způsob náhrady určí soudce. Prohlášení o veřejném účelu je platné pět let.
9. 4 Velká Británie O provedení vyvlastnění může žádat kdokoli, kdo má pravomoc provádět vyvlastnění na základě zákona schváleného parlamentem. Tento zákon stanoví, který orgán má pravomoc provést vyvlastnění, k jakým účelům je vyvlastnění možné provést a jaké procedurální podmínky musí být dodrženy. Předpokladem provedení je vyvlastňovací příkaz, který schvaluje Ministerstvo životního prostředí. Při řízení o převzetí nemovitosti je dohodnuta výše náhrady nebo její výši stanoví tribunál. Vlastník má právo kromě vyplacení tržní ceny nemovitosti také na náhradu za ztížení užívaní nevyvlastněné části nemovitosti, náhradu nákladů na přemístění rostlin a strojového zařízení na nové místo, náhradu škody vzniklé v souvislosti s dočasným narušením podnikání nebo náhradu výdajů v souvislosti
s převedením
nemovitosti.
Platnost
povolení,
kterým
se umožňuje provedení, časově omezena na tři roky
9.5 Švédsko Zákon
omezuje
právo
k
vyvlastnění pouze
na
určité
účely.
Při vyvlastnění jsou směrodatná dvě rozhodnutí: povolení vyvlastnit
46
nemovitost (vydává švédská vláda) a rozhodnutí o určení náhrady za vyvlastnění (vydává příslušný zvláštní soudní dvůr pro otázky nemovitosti). Nebylo-li ve stanovené lhůtě rozhodnuto soudem o náhradě, platnost povolení k vyvlastnění zaniká. Při stanovení
výše náhrady
se vychází z tržní ceny nemovitosti. Pokud je v důsledku vyvlastnění ukončena činnost provozní jednotky, náhrada škody se poskytuje ve výši odpovídající
objemu
tržeb
v čase
oceňování.
Osobám
obývající
vyvlastněné budovy musí být poskytnuta bytová náhrada. Proti rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění se lze odvolat k odvolacímu soudu a dále pak k Nejvyššímu soudu. Platnost povolení, kterým se umožňuje provedení, časově omezena na jeden rok.
47
Závěr Cílem této práce bylo seznámit se s institutem vyvlastnění jako s jedním ze zásahů do vlastnického práva ať v podobě omezení, nebo úplného odnětí tohoto práva. Institut vyvlastnění spadá do oblasti správního práva a do konce minulého roku nebyl upraven samostatným zákonem. Původní platná právní úprava byla obsažena ve stavebním zákoně platném od roku 1976, kdy odpovídala potřebám centrálního řízení a plánování hospodářství. Po roce 1989 doznala tato úprava změn, které měly za cíl přizpůsobit se novým politickým a hospodářským podmínkám. Celospolečenské změny v uplynulých letech významným způsobem ovlivnily také nazírání na institut vyvlastnění a jeho ochranu, avšak právní úprava prošla jen dílčími změnami. Ve své práci jsem se zaměřila na právní předpisy, ve kterých je úprava institutu vyvlastnění obsažena, nebo alespoň zmíněna v podobě účelů vyvlastnění, a na nový zákon o vyvlastění, abych zjistila, jakých změn tento institut dostál oproti dřívější úpravě platné třicet let. Těžiště
tohoto
institutu
je
v novém
zákoně
o
vyvlastění
a fragmentálně se vyskytuje také v novém stavebním zákoně a v dalších právních předpisech, které většinou upravují účely, pro něž je možno vyvlastnit. Hlavní část práce je proto zaměřena na rozbor nového vyvlastňovacího zákona platného od počátku tohoto roku a jeho srovnání s původní úpravou v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Změny se objevují ve speciálním vymezení účastníků řízení (původně platila obecná úprava ve správním řádu). Dále se mění příslušnost orgánů vést vyvlastňovací řízení – stavební úřady jsou nahrazeny obecními úřady obcí s rozšířenou působností, Magistrátem hlavního města Prahy a magistráty územně členěných statutárních měst. Zákon nově zavádí pravidla, podle kterých lze v případech podjatosti k řízení určit jiný vyvlastňovací úřad. Průběh vyvlastňovacího řízení je celkem podrobně popsán a jsou zakotveny definice základních pojmů, jako je vyvlastnění, vyvlastnitel nebo vyvlastňovaný. Nový zákon 48
se nedotkl právní úpravy zkráceného vyvlastňovacího řízení v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, které se použije výjimečně – za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Největší změny jsou pravděpodobně ve stanovení způsobu a výše náhrady poskytované podle novelizované úpravy § 111, § 111a, § 111b a § 111c stávajícího stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), která koresponduje s pravidly účinnými od 1. ledna 2007 (tzn. podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku). Byla zrušena vyhláška č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků, porostů a práv k nim, protože
neodpovídala
nové
koncepci
poskytování
náhrady
za vyvlastňované pozemky a stavby. Náhrada se poskytuje v penězích, ale vyvlastňovaný se může dohodnout s vyvlastnitelem na náhradě v podobě pozemku nebo stavby. Vyvlastňovací řízení, jež byla zahájena do 31.12.2006 podle původního stavebního zákona a nebyla do roku 2006 pravomocně skončena, se od 1.1.2007 projednávají a rozhodují podle nové úpravy, tzn. zákona o vyvlastění. Co se týká nového stavebního zákona, byl vypuštěn účel vyvlastění pro veřejně prospěšné stavby obecně a zúžen na speciální titul vyvlastnění pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. V práci je také zmíněna ochrana majetku cizinců před vyvlastněním v České republice podle obchodního zákoníku, který stanovuje, za jakých podmínek lze tento majetek
vyvlastnit,
a
ochrana
majetku
subjektů
požívajících
diplomatických výsad a imunit na našem území na základě mezinárodních úmluv. Zajímavé je srovnání vyvlastnění ve vybraných zemích Evropské unie, z něhož lze zjistit, že jednotné právo evropských společenství k tomuto institutu neexistuje a každá země má samostatnou právní úpravu.
49
Resumé The goal of this thesis was to get acquaint with the expropriation institute as a kind of the intervention in property rights either as a restriction or disfranchisement of this law. The expropriation institute is a part of executive law and it was not regulated by independent act until the end of the last year. The original valid law modifications was included in the building act from 1976. It complied with the needs of central direction and planned economy. After 1988, there appeared changes in the modification, which were supposed to adapt to the new political and economic conditions. The changes in whole society in the past years significantly affected also a view on the expropriation institute and its protection, however, the law modification passed only the partial changes. In my thesis, I focused on the law regulations which include expropriation institue modification as a expropriation purpose, and also on the new expropriation act to find out the changes within the last thirty years. The focus of this institute is in the new expropriation act and fragmentary, it also appears in the new building act and other law regulations that mostly modify the purposes for what is the expropriation possible. For this reason, the main part of thesis is focused on the analysis of the new expropriation act effective from the beginning of this year and its comparing with the previous modification in the law no. 50/1976 about zoning and building rules. The changes appear in a special definement of proceedings participants (originally, the general modification in executive rules was valid). Further, the competency of the authority to hold an administration is changing – building authorities are replaced by local authorities with extended force – Prague City Hall and City Halls of statutory towns. The law introduces new rules according to them it can be
predetermined
another
expropriation
office
in
the
case
of administration nonobjectivity. The course of expropriation administration is described in detail and the definitions of basic concepts such 50
as expropriation, expropriator or expropriated are confirmed. The new law is not touched by the law modification of shortened expropriation administration in the law no. 222/1999 about the Czech Republic defence providing in state of state danger or wartime. The biggest changes probably lie in the method determination and level of compensation provided according to revised adjustment § 111, § 111a, § 111b and § 111c of current building act (no. 183/2006), that correspond to the rules effective from the 1st January 2007. The regulation no. 122/1984 about compensation for buildings, land, ground cover expropriation was cancelled, because it did not correspond to the new concept of compensation providing for the expropriated land and buildings. The compensation is paid, but the expropriated person can agree with the expropriator on the land or building compensation. In my thesis, the protection of
foreigners’ property against
expropriation is mentioned. The Trade Code determines the conditions of this property expropriation and the protection of property of subjets with diplomatic privileges and imunity in the Czech Republic based on the international contracts. It is interesting to compare the act of expropriation in chosen European union countries to get know that the united expropriation law does not exist and every country has an independent law modification.
51
Anotace Vyvlastnění staveb a pozemků Bakalářská
práce
se
věnuje
tématu
vyvlastnění
nemovitostí
a staveb. Jde o zásah do vlastnického práva, které upravuje nový zákon o vyvlastnění z roku 2006. Institut vyvlastnění se objevuje i v dalších právních předpisech, jako je stavební zákon, zákon o obraně České republiky, aj. V práci je popsán historický vývoj institutu, prameny právní úpravy,
podmínky
vyvlastnění,
vyvlastňovací
řízení,
náhrady
za vyvlastnění a vyvlastnění v některých evropských zemích.
Klíčová slova vlastnictví, omezení vlastnického práva, vyvlastnění, vyvlastňovací řízení, veřejný zájem
Anotation Expropriation of Land and Constructions The bachelor thesis focuses on the topic of expropriation of land and constructions, which addresses the interference in property rights modified in the new Expropriation Act of 2006. The problem of expropriation is dealt with in other legal regulations, for example in the building act, the national defense act etc. The history of expropriation, the source of law modification, the preconditions for the expropriation, the expropriation procedure, the compensation for the expropriation, and finally the instances of expropriation in some European countries are described in the thesis.
Key Words ownership, limitation of proprietary rights, expropriation, expropriation procedure, public interest
52
Použitá a citovaná literatura Monografie a elektronické články BIŠOVÁ, Andrea. Vyvlastnění [online]. [cit. 2007-04-03]. Dostupné z World Wide Web: . BURKETOVÁ, Radka. Důvodová zpráva k zákonu o vyvlastnění [online]. [cit. 2008-04-03]. (Zákon o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Dostupné z World Wide Web: . DROBNÍK, J., FÁBRY, V. Vlastnictví a užívání půdy a pozemková správa. 1. vyd. Praha : Academia, 1983. DROBNÍK, Jaroslav. Základy pozemkového práva. 1. vyd. Praha : Eva Rozkotová –IFEC, 2005. 166 s. ISBN 80-903409-4-6. FIALA, J. aj. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství Jiří Motloch, 1997. ISBN 80-7208-002-4. HÁBA, J., JANAS, T., ŠVANCAROVÁ, Š. Slovník definic a výklad některých vybraných pojmů stavebního práva. I. díl. 1. vyd. Praha : ABF, a.s., nakladatelství ARCH, 2003. ISBN 80-86165-76-0. HÁBA, J., JANAS, T., ŠVANCAROVÁ, Š. Slovník definic a výklad některých vybraných pojmů stavebního práva. II. díl. 1. vyd. Praha : ABF, a.s., nakladatelství ARCH, 1995. ISBN 80-86165-79-5. HAVLAN, P., KLIKOVÁ, A., PRŮCHA, P. Stavební právo : praktická příručka. Praha : Linde–právnické a ekonomické nakladatelství, 2005. ISBN 80-7201-514-1. HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 2. rozšíř. vyd. Praha : C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5. HOETZEL, J., WEYER, F. Slovník veřejného práva československého : svazek V. Brno : Nakladatelství Rovnost, 1948. HOLUB, M., FIALA, J., BIČOVSKÝ, J. Občanský zákoník : poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 11. aktaliz. vyd. Praha : Linde– právnické a ekonomické nakladatelství, 2005. ISBN 80-7201-588-5.
53
HOLUB, M., FIALA, J., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha : Linde–právnické a ekonomické nakladatelství, 2002. ISBN 80-7201-348-3. K některým aktuálním otázkám nového stavebního zákona [online]. Právní zpravodaj : měsíčník pro právní praxi. © 2006. [cit. 2008-04-03]. Dostupné z World Wide Web: //www.pravnizpravodaj.cz/pz/PZ.nsf/lkpplainnews/56A9BF18965D3 4F8C125720D002A98C4>. MADAR, Z. aj. Slovník českého práva. 1.díl, A–O. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. vyd. Praha : Linde Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002. ISBN 80-7201-377-7. MADAR, Z. aj. Slovník českého práva. 2.díl, P–Z. 3. rozšíř. a podstatně přeprac. vyd. Praha : Linde Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2002. ISBN 80-7201-377-7. NOVÁK, Antonín. Je možné vyvlastnit majetek subjektů požívající na území České republiky diplomatických výsad a imunit? [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>. NOVÁK, Antonín. Majetek cizinců v České republice a jeho ochrana před vyvlastněním [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>. NOVÁK, Antonín. Právní úprava vyvlastnění mezi lety 1948-1989 [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>. NOVÁK, Antonín. Stručný přehled současné právní úpravy vyvlastnění v českém právním řádu [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>. NOVÁK, Antonín. Právní úprava vyvlastnění mezi lety 1948-1989 [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupný z World Wide Web: //www.epravo.cz>.
54
DOLEŽAL, Jiří aj. Nový stavební zákon v teorii a praxi a předpisy související s poznámkami. Praha : Linde, 2006. 703 s. ISBN 80-7201-626-1. PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. přeprac. a rozšíř. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3238-3. PEŇÁZOVÁ, Markéta. Stavební zákon a zákon o vyvlastnění [online]. [cit. 2007-04-03]. Dostupný z World Wide Web: . PRŮCHA, P., MAREK, K. Stavební právo v praxi. 1. vyd. Praha : ABE a.s., nakl. ARCH, 2003. 100 s. ISBN 80-86165-71-X. Právní předpisy Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, znění pozdějších předpisů. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších zákonů. Zákon 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (lesní zákon). Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a znění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků,
55
porostů a práv k nim, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Deklarace lidských a občanských práv z roku 1789. Císařský patent č. 946/1811 ř. z, Obecný zákoník občanský. Zákon č. 150/1948 Sb. Ústava Československé republiky. Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. Zákon č. 141/1950 Sb., Občanský zákoník. Zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a o výstavbě obcí. Vládní nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí. Zákon č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu. Vyhláška č. 144/1959 Sb., kterou se provádí zákon o stavebním řádu. Zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech. Vládní nařízení č. 42/1961 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany. Zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky. Zákon č. 100/1960 Sb., Ústava československé socialistické republiky. Zákon č. 100/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1960 Sb., Ústava československé federativní republiky a zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky. Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnického vztahu k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
56
Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků, porostů a práv k nim, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 540/2002 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázní a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitosti.
57
Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sdělení č. 277/1997 Sb., o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic. Sdělení č. 420/1992 Sb., o Úmluvě o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. Vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Vyhláška č. 8/1985. Sb., o Úmluvě v mezinárodní železniční přepravě. Vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946. Vyhláška 175/1999 Sb., o ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Karlova Studánka.
58
59
