08/’16 bulletin fakulty architektur y čvut
program oslav 40 let... na kávičce s l. c.! profant vítězí o cenu štorma lab: bacík zpráva od řeky jizery
kristina fišerová, lev a písmo technika v novém vizuálním stylu čvut
n ě m e c k á k a n c l é ř k a a n g e l a m e r k e l o v á a p ř e d s e d a v l á d y č r b o h u s l a v s o b o t k a p o d e p s a l i 2 5 . s r p n a 2 016 v p r o s t o r á c h f a k u l t y a r c h i t e k t u r y č v u t d o h o d u o s p o l u p r á c i m e z i n ě m e c k ý m v ý z k u m n ý m s t ř e d i s k e m p r o u m ě l o u i n t e l i g e n c i a č e s k ý m i n s t i t u t e m i n f o r m a t i k y, r o b o t i k y a k y b e r n e t i k y č v u t ; s n í m k y j i ř í r y s z a w y
Soutěže
Notes
Cena Břetislava Štorma 2015/2016. VIII. ročník soutěže. Pořádá Ústav památkové péče FA ČVUT, GIRSA AT, s. r. o. , Tomáš Bistřický a Český národní komitét ICOMOS. 1. cena: Michal Profant, rehabilitace areálu zámku Sedlice (viz též s. 6–7 v čísle); 2. cena: Vojtěch Feigl, Anežka Forejtová, Daniel Vejstrk, návrh urbanistického řešení Zdislavy; 3. cena: Petra Jílková: obnova a nové využití mlýnu v Mikovicích; Čestné uznání: Marie Chodúrová, návrh knihovny U Milosrdných v Praze 1. Porota: Richard Biegel (předseda), Tomáš Bistřický, Václav Girsa, Miloslav Hanzl, Pavel Jerie.
Program oslav 40 let obnovení samostatné existence FA ČVUT 24. 11. 2016 v Betlémské kapli. Betlémská kaple: slavnostní shromáždění akademické obce fakulty, vystoupení rektora ČVUT, děkana FA ČVUT a zahraničních hostů; předání medailí – Felberovy, medailí ČVUT a medailí FA ČVUT – osobnostem české architektury; křest knihy FA ČVUT 1976–2016; křest ročenky FA ČVUT 2015/2016; odhalení busty Josefa Zítka – před finální instalací v budově FA ČVUT; vernisáž výstavy prací pedagogů a absolventů v Galerii Jaroslava Fragnera. Zakončení oslav proběhne v lednu 2017 v Nové budově ČVUT a bude spojeno se slavnostní vernisáží výstavy ateliérových projektů FABRIKA zimní 2017. Změna programu vyhrazena. Modul Prostorové plánování – nový modul magisterského studia architektů. Akademický rok 2016/2017 s sebou přináší také nový studijní modul magisterského studia oboru Architektura. Modul Prostorové plánování své absolventy připraví pro tvorbu nástrojů územního plánování, pro práci urbanisty v týmech strategického plánování a pro koncepční vedoucí činnost v úřadech územního plánování a regionálního rozvoje. Fakulta architektury se tak stává první a jedinou školou v Česku, která toto zaměření studentům architektury nabízí. Studium v modulu Prostorové plánování bude uspořádáno obdobně, jako je tomu u již existujících modulů Památková péče a Zahradní a krajinná architektura. Bude zachovávat princip proporcionality mezi teoretickou a ateliérovou výukou. Ateliéry se zaměří vedle urbanismu také na tvorbu územních a regulačních plánů a na rozvojové strategie širšího měřítka. V teoretické výuce se studenti vedle povinných předmětů oboru Architektura budou věnovat dopravě jako faktoru tvorby prostoru, regionálnímu a krajinnému plánování a prostorové informatice. Studenti se mohou do modulu hlásit i v zimním semestru 1. magisterského ročníku až do Vánoc. Přihlášky přijímá studijní oddělení, paní Libuše Křenová.
Knihomol Kniha Urban Literacy – Reading and Writing Architecture od holandské archi-
tektky a spisovatelky Klaske Havik se zabývá využitím literatury jako nástroje pro pochopení místa a vztahu lidí k němu. Tvrdí, že „reálný prostor“ francouzského filozofa Lefebvra, který je prožívaný skrz představy, vzpomínky a postavy v něm, je také prostorem, jenž lze navodit četbou popisu prostředí. Pokud text vyvolává prostorové vjemy, jakým způsobem můžeme použít literárních nástrojů a figur v oblasti architektury a designu? A lze využít potenciálu literárního přístupu ve školách, při výzkumu a navrhování? Tyto otázky kniha rozvádí ve třech základních přístupech k psaní – popis (description), přepis (transcription) a předpis (prescription). V duchu této triády autorka analyzuje literární i architektonická díla Stevena Holla, Bernarda Tschumiho a Rema Koolhase. ISBN 978-94-6208-121-5 | 1. vydání | červen 2014 | Klaske Havik |nakladatelství nai010| design: Sanne Dijkstra | angličtina | paperback | 17 x 24 cm | 256 stran | ilustrovaná (80 b/w) | s podporou: het Stimuleringsfonds voor de Creatieve Industrie
2
michael švec
Michael Švec
p o k r a č o v á n í n a s . 1 2
s t u d e n t s k é n á v r h y z a t e l i é r u r o t h b a u e r t r a s y D p r a ž s k é h o m e t r a ( t é ž n a s . 4 )
MĚ100 na dohled aneb Zahraniční inspirace Alfa referovala, že dne 3. listopadu 2016 proběhne na Fakultě architektury konference pro studenty doktorského studia o ekonomice v měřítku města pod názvem MĚ100 (A. 7/16). Vít Řezáč z pořadatelského Ústavu prostorového plánování se vrací k některým aspektům chystané akce. Jak jsme již čtenářům Alfy sdělili, rádi bychom otevřeli na nové úrovni téma, které není často prezentováno: ekonomika vs. plánování. První rok plánujme konferenci spíše v komorním rozsahu. Oslovili jsme naše kolegy ze Stavební fakulty ČVUT a Stavební fakulty VUT v Brně, dále příslušné proděkany na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole báňské v Ostravě, Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, pozitivní ohlas máme z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy institutu CERGE-EI. Doufáme, že letos vytvoříme malou skupinu příznivců tématu, okolo které se pak budou v dalších letech soustřeďovat noví zájemci. Nechceme se přitom omezovat pouze na české školy. Výhledově se nabízí například spolupráce s výbornou školou nauky o nemovitostech v Německu. Na univerzitě v Řezně působí IREBS (International Real Estate Business School), kolem nějž se vytváří think-tank německého realitního byznysu. Také v Polsku existuje velice početná skupina vysokých škol, které se zabývají výchovou urbanistů a územních plánovačů. Pokusíme se tedy hledat i tam. Očekáváme příspěvky doktorandů i z nearchitektonických škol, současně se budeme snažit vyvolat diskusi, která je našemu naturelu na fakultě bližší, tj. o plánování, o tom, co se odehrává ve městech či regionech z pohledu těch, kteří buďto peníze poskytují, nebo se snaží stanovovat pravidla pro jejich „uplatnění“. Požádali jsme naše řečníky, aby se zaměřili na témata, o nichž se domnívají, že v nich
vít řezáč
české prostředí ještě není „zralé“ , neposkytuje dostatečné znalosti, zkušenosti či nenabízí nástroje (v zahraničí třeba fungující), které usnadňují dohodu; plánování totiž není nic jiného než hledání dohody. Uvedu příklad: vyjednávání stavebníka, chcete-li developera, s veřejnou sférou. Počátkem devadesátých let panovala mezi nimi nedůvěra do značné míry zapříčiněná novým fenoménem vstupu silného nestátního stavebníka do vztahů v území, do povolovacích procesů. Dnes, přestože již máme dostatek zkušeností s tím, jak se developeři chovají – tím myslím pozitivní i negativní zkušenosti, nejistota obou stran přetrvává. Vlastně se moc nezměnilo, jen strach z neznámého nahradil strach z odpovědnosti: úředník se bojí udělat chybu, politik nechce čelit obvinění. Do určité míry je jejich obava pochopitelná (viz příklad OpenCard). Nejistota a nepředvídatelnost – největší strašák těch, kdo investují ve stavebnictví, dává všanc obrovské peníze. Otázka je, jestli tedy máme správně nastaveny parametry pro rozhodování, jestli nelze na základě zkušeností postupovat jinak, jestli máme dost znalostí, aby se ti, kteří ovlivňují podobu města – politici, úředníci či stavební odborníci, před veřejností nediskreditovali (např. podle mého názoru dodnes u nás přezíraný vztah mezi územním plánem a regulačním plánem nebo roční, pro privátní sektor velice nákladné drama zvané Pražské stavební předpisy, at´ jsou jakkoli užitečné a navýsost potřebné). Na akademické půdě bychom se měli pokusit tyto jevy pojmenovat a vyvolat diskusi o tom, co a jak by se v našem prostředí mohlo nebo mělo změnit. Snad též pomůžeme doktorandům, kteří mají rozpracované práce, aby neopomenuli oblasti, které trápí praxi.
Zahraniční modely Právě mezinárodní srovnání může být pro nás inspirativní, věřím, že padne plno otázek. Letos jsme oslovili pana Wolfganga Lunardona, Rakušana, který v Čechách s přestávkami žije již dvacet let. Působil na ředitelských pozicích v developerských společnos-
3
4
tech velkých rakouských bank, naposledy v investičním fondu REICO, investiční společnosti České spořitelny. Pan Lunardon zná velice dobře nejen český a rakouský trh nemovitostí, pohyboval se též ve většině zemí střední Evropy a v Anglii. Můžeme se ale podívat třeba i do sousedního Německa. Tak jako u nás i tam představuje vlastnictví půdy významnou hodnotu a požívá mimořádnou právní ochranu z ústavy. Stát nemůže soukromé pozemky bezdůvodně vykoupit, vyvlastnit nebo definitivně rozhodovat o jejich rozvoji. Na druhou stranu má stát u centrálních a pro život města důležitých ploch prostřednictvím stavebního zákona zvláštní nástroj, který mu dává za určitých, přesně stanovených podmínek možnost ovlivňovat jejich rozvoj. Tím je tzv. urbanistické rozvojové opatření (staedtebauliche Entwicklungsmassnahme) dle § 165 stavebního zákona. Podle tohoto článku může město soukromým vlastníkům nemovitostí předepsat cíle rozvoje daného území. Ti pak musejí odpovědět, zda uvedené cíle jsou schopni či ochotni naplnit. Pokud se zdráhají nebo odmítnou, může město přistoupit k formálnímu vyhlášení tzv. „urbanistických rozvojových opatření“. V tomto případě je město povinno pozemky od soukromých vlastníků vykoupit (za obvyklou cenu stanovenou posudkem) a zabezpečit dosažení cílů samo. Protože je tento proces citlivý, významně se dotýká soukromého vlastnictví osob, je obec povinna dle stavebního zákona předtím provést vyhodnocení právního stavu a vést jednání s vlastníky. Tento proces se nazývá „příprava a průzkumy“ (vorbereitende Untersuchungen). Předtím, než se na vhodných plochách vyhlásí „urbanistické rozvojové opatření“ , je město ze zákona povinno zahájit s vlastníky jednání o tom, zda by nebylo možné rozvojových cílů v území dosáhnout dohodou, tzv. plánovací smlouvou. Ta by se uzavírala mezi městem a vlastníky. Myšlenka uzavřít dohodu má jednoduché pozadí. Město může vlastníkům pozemků v území s „urbanistickým rozvojovým opatřením“ stanovit cíle rozvoje. Takže může určit například určitý podíl sociálního bydlení, velikost parku, požadavek na výstavbu nové školy atp. Pokud vlastník s těmito cíli souhlasí, musí svoje pozemky zastavět takovým způsobem, aby jejich vznik umožnil. Tím od-
padne potřeba vyhlašovat opatření. Odpovídající smluvní vztah mezi obcí a soukromým vlastníkem se v tomto případě nazývá „dohodou o odvrácení“ ve smyslu § 27 stavebního zákona (Abwendungsvereinbarung). Pokud by se město s vlastníky na naplnění cílů nedohodlo, mohlo by vyhlásit „opatření“ a pak soukromé pozemky vykoupit, aby je mohlo uspořádat tak, aby cíle mohly být dosaženy a pozemky napojeny na sítě a komunikace. Poté si město nemůže tyto pozemky jen tak ponechat a zastavět, nýbrž je musí podle nového uspořádání (např. po přeparcelaci) a využití nabídnout k prodeji. Přednostní kupní právo mají zase původní vlastníci těchto pozemků. Pouze pokud tito nabídku spojenou s povinností je zastavit podle cílů města, tj. regulačního plánu, odmítnou, může obec pozemky prodat za tržní cenu třetí osobě, která se zaváže k výstavbě. I tato osoba se musí předem smluvně zavázat, že pozemky zastaví požadovaným způsobem a využitím. Pozn. red.: Konference proběhne na Fakultě architektury ČVUT ve čtvrtek 3. listopadu. Projekt konference s názvem Ekonomika územního plánování je podpořen grantem SVK44/16/F5.
Na schůzce s Le Corbusierem (III) Anketní otázka: Kdybyste se mohl/a setkat s L. C. – či s jeho současníky, event. spolupracovníky, kteří by to byli? A hlavně: o čem byste mluvili, na co byste se zeptal/a? U příležitosti nedávné fakultní výstavy Inspirace Le Corbusierem – 10 let putování ateliéru ZAN doc. M. Brožové do kláštera La Tourette... Tatínek moderny L. C. představuje umělce – architekta, ale take myslitele, který ovlivnil svými idejemi i realizacemi celou epochu. Alfa oslovila studenty ZANu,
v i l l a s – i m m e u b l e , o b y t n ý b l o k s e 1 2 0 v i l a m i , 1 92 2
kteří v rámci workshopu navštívili La Tourette, ale take pedagogy FA ČVUT a nabídla jim možnost zprostředkovat výjimečné setkání s Mistrem napříč věky; přípravné úvahy v podobě krátkých textů publikujeme v plném znění.
Luis Marques, architekt, asistent v ateliéru Krátký Ústavu navrhování III Vážený pane L. C.! Jste jedním ze zakladatelů CIAM (Congres International d’architectur moderne) – shromáždění předních architektů a urbanistů, jako byl Walter Gropius nebo Alvar Aalto, na nichž byly ve velkých, vizionářských a ambiciozních rámcích formulovány a diskutovány urbánní strategie. Má otázka má dvě roviny: 1/ myslíte, že po rozpuštění v roce 1959 a následném návratu k tradičnějším přístupům k urbanismu s nadějí na znovuoživení nostalgické představy historického města, vytvářejí současné plánovací strategie dostatečné podmínky k uplatnění aktuálních technologických, typologických a ekonomických změn? 2/ Myslíte, že by Praha ve snaze vyrovnat se se zmíněnými změnami profitovala ze skupiny, podobné právě hnutí CIAM – tedy tvůrčí a kritické urbánní platformy?
Doc. Oldřich Ševčík, historik, pracovník Ústavu teorie a dějin architektury Na co bych se Le Corbusiera zeptal? Kdybych se ptal v jeho době, ve vrcholící moderně, s kterou byl spjat a kterou spoludefinoval, zajímalo by mne rozpětí mezi způsobem života velkého architekta – kdy do řady svých ateliérů vestavoval „mnišskou“ celu o rozměrech 2,7 × 2,7 m – na straně jedné, a na straně druhé až kolosálními vizionářskými urbanistickými projekty. A protože tyto vize jsou poskládány z dílčích segmentů do obrovitých struktur, podezříval bych ho, že v tom nejspíš rozpor neviděl. A kdyby zde byla druhá
luis marques
oldřich ševčí k
vladimír šlapeta
možnost, kterou v době entertaimentu aktualizují tzv. dokufilmy – tázat se Le Corbusiera dnes, a to znamená tázat se v době, kdy graduje téma vyvažování techniky a kultury, zeptal bych se, zda má vizi pro naši současnost, anebo by na aktuální současnost reagoval prostými (geometricky definovanými) realizacemi ze zcela pozdního období své tvorby – třeba soukromým domem, z něhož se stal dva roky po smrti velkého architekta Centre Le Corbusier (1967, Curych). A za třetí bych si s ním rád pohovořil na téma odpovědnosti architekta za to, k čemu ideje vedou, včetně odpovědnosti za jejich „úspěšné“ zkreslení („velké stromy vrhají velké stíny“: je panelová výstavba bez architektury, sídlištní holotypy zkarikováním, anebo odkrytím podstaty moderny?) A ať bych se tázal na cokoli, byl by v tom respekt vůči architektovi, který spoluutvářel modernu, s jejímž dědictvím se dnes ve velmi pozdní moderně vyrovnáváme.
Prof. Vladimír Šlapeta, historik, pracovník Ústavu teorie a dějin architektury 1/ Monsieur Le Corbusier, krátce po prvním kongresu CIAM v La Sarraz 1928 jste v dopise Sigfriedu Giedionovi nakreslil karikaturu architekta Hugo Haeringa, sekretáře berlínské avantgardní skupiny Der Ring, v níž jste ho zpodobnil jako skutečného „herynka“ (sledě) pod deštníkem. Údajně to byl důsledek nedorozumění mezi francouzským výkladem pojmu „l´architecture moderne“ a německým výkladem „das Neue Bauen“ , který se z pohledu francouzských, resp. německých účastníků kongresu lišil. Můžete nám prozradit, jak tento „konflikt“ v La Sarraz probíhal? 2/ Monsieur Le Corbusier, Karel Teige ve statích Mundaneum a Etapy vývoje v časopise Stavba v letech 1928–1929 zkritizoval váš vývoj od prvních puristických vil k projektům muzea Mundaneum a paláce Spojených národů v Ženevě, označil je za počátek nového akademismu a požadoval „instrumentální“ koncepci nové architektury pod heslem „architektura netvoří monumenty, ale instrumenty“. Na tuto kritiku jste na podzim 1929 reagoval otevřeným dopisem pok r ačov ání na s . 8
5
Cena Břetislava Štorma 2016 Michal Profant, Rehabilitace zámku v Sedlici u Blatné, ateliér Girsa, Ústav památkové péče FA ČVUT, modul památková péče, vedoucí práce: prof. Václav Girsa, doc. Michael Rykl. Z autorské zprávy Zámek v Sedlici patří do bohaté kategorie menších panských sídel, dochován je v relativně autentické podobě, shrnující v sobě jednotlivé etapy od pozdně gotické tvrze, přes renesanční a barokní zámecké úpravy až po utilitární obytná řešení 19. a 20. století. Diplomní projekt si klade za cíl ideové vložení nového funkčního využití, obsahující kulturně společenské prostory v objektu zámku, včetně obnovy přilehlého okolí s částí vodního příkopu. Rozlohou podstatná část území je řešena zcela nově, doplněna novostavbou penzionu a restaurace, reagující svou formou na objekt zámku i obnovu historické přístupové cesty. Areál doplněn hospodářskými objekty revitalizované zahrady a sadu. Veškeré úpravy objektu zámku jsou vedeny snahou o zachování malebnosti celku, čemuž se přizpůsobuje i novotvar výtahu, důraz je kladen na maximální zachování hodnotných konstrukcí a prvků. Novostavby jsou navrženy jako citlivý a přirozený vstup do stávající situace. Součástí práce je aktualizace a prohloubení stavebněhistorického poznání zámku o nové nálezy a jejich interpretaci.
6
Ze zprávy poroty Komplexní a detailně propracovaný diplomní projekt Modulu památkové péče, zahrnující odpovědně a profesionálně zpracovaný SHP a projekt, který reprezentuje citlivý přístup k rehabilitaci zdevastovaného památkového areálu. Hodnotí se důsledný respekt k vrstevnatosti památky, tedy i uchování součástí méně hodnotných, avšak s památkou již srostlých. Rustikální malebnost různorodě poskládaných přílepků autor zcela správně klasifikoval jako věc působivou, jako zjevnou hodnotu. Svou invenci jednoznačně doložil návrhem čisté novostavby, vkomponované do areálu s vysokou úrovní, v ukázněně minimalistickém pojetí, skvěle korespondujícím s celkovým přístupem k areálu. Koncept může být příkladem a inspirací pro záchranu památek tohoto typu.
Stávající stav
Pohled na zámek, SV, vizualizace
Pohled do nádvoří, vizualizace
Pohled na zámek, J, vizualizace
Novostavba, SV, vizualizace
Situace, návrh
7
dokončení ze s . 4
p l á n v o i s i n , 1 92 5 ; v i l a s a v o y e , 1 92 8 –1 9 3 1 ; k o l e k t i v n í o b y t n ý d ů m v m a r s e i l l e , 1 9 47–1 9 52
„Defense de l´architecture“ (Obrana architektury), v němž jste vysvětlil poetiku vaší architektury chápané jako umění proti Teigově snažení prohlásit architekturu za vědu. Tento dopis byl uveřejněn v časopise Otakara Štorcha-Mariena Musaion 1931. Karel Teige však tuto publikaci doprovodil svou reakcí pod názvem „Odpověď Le Corbusierovi“ , z níž vyplývá, že vaše vysvětlení ve své naivitě vůbec nepochopil, znovu vás obvinil z akademismu, neznalosti marxismu-leninismu a neporozumění sovětskému kolektivistickému nadšení ze „subotniků“ (pracovních sobot) apod. S Karlem Teigem jste se sice ještě jednou potkali – na 3. kongresu CIAM v Bruselu na podzim 1930, avšak zdá se, že vztahy značně ochladly. Po kongresu v Bruselu bylo ve vedení CIAM konstatováno, že Teigovy radikální levicové názory nejsou pro CIAM akceptovatelné, a iniciativa československé skupiny CIAM se přestěhovala na počátku třicátých let za Bohuslavem Fuchsem a Františkem Kalivodou do Brna. Ačkoliv jste Prahu předtím navštívil třikrát (květen 1911 s Augustem Klipsteinem, leden 1925 s Amédeé Ozenfantem a v říjnu 1928), od tohoto konfliktu jste již do Prahy nepřijel a vyhnul jste se jí i při návštěvě Zlína na jaře 1935. Můžete nám tento konflikt přiblížit? 3/ Monsieur Le Corbusier, v roce 1934 jste se nastěhoval do luxusního obytného domu na Port Molitor (24, rue Nungesser et Coli), kde jste si v pent-housu zařídil dvojpodlažní ateliérový byt s výhledem na celou Paříž. Pro nás je i zajímavé, že tento projekt kreslil ve Vaší kanceláři slovenský absolvent školy Josefa Gočára na AVU Eugen Rosenberg. Z terasy vašeho bytu jste měl mimo jiné krásný výhled přímo na tribuny a zelenou plochu tehdy hlavního pařížského fotbalového stadionu – Stade Parc des Princes. Měl jste někdy čas a chuť se z terasy podívat na fotbal?
Doc. Petr Vorlík, historik, pracovník Ústavu teorie a dějin architektury 8
Vážený pane architekte, záleží na tom, kdy se setkáme. Ve dvacátých letech se zeptám, jestli věříte v uskutečnění svých představ moderního města; v šedesátých,
petr vorlí k
jestli jste spokojený se vznikem a podobou Chandigarhu; z pohledu dneška mne bude zajímat váš názor na současná komplexní, možná až překombinovaná města, jejich budoucnost a životaschopnost... Což se týká i geneze architektury 20. století, v níž se z modernistického racionálního modelu stal v posledních desetiletích spíše technologií protkaný konzumní předmět, budova jako univerzální box poskládaný z certifikovaných stavebních prvků, na povrchu dekorativně vyzdobený a schopný pojmout jakoukoliv funkci, tudíž zpravidla do jisté míry bytostně neutrální a bez osobnosti. Jedná se o políček do tváře kořenů funkcionalismu, nebo o stvrzení konceptu volného půdorysu? Nerozešla se teorie s praxí? Vždyť vy jste dovedl své přímočaré teorie naplnit výtvarným a humanistickým nábojem, citlivostí a dokonce i pokorou vůči historii a práci našich předků. Cítíte zklamání z rozmělnění původní energie a entuziasmu modernismu? Nenastal ve světle společenského a technologického vývoje posledních let opět čas pro razantní návrat k sociálnímu étosu? Neodpustím si rovněž dotazy na roli architekta a jeho schopnost utvářet obývané a obyvatelné prostředí, na míru, s jakou může tvůrce dle vašeho názoru zasahovat do života lidem. Zajímalo by mne také, jestli vás ovlivnilo při cestách po celém světě svépomocné stavění v rozvojových zemích, fenomén tzv. „architektury bez architekta“. U řady vašich realizací cítím jistou inspiraci a obdiv k její živoucnosti, radostné uvolněnosti a schopnosti pojmout a zrcadlit kyprou kulturu svých stavebníků a obyvatel. A přirozeně bych chtěl slyšet i jisté ohlédnutí, jak se díváte na svůj vlastní, osobní vývoj. Obecně mne ale nejvíc lákají dotazy na oblíbené inspirace, vášně, krajinu, jídlo, myslitele nebo vzor. Zajímáte mne totiž nejenom jako architekt, ale především jako vrstevnatý, charismatický člověk.
m o d u l o r, 1 9 4 8 ; m a r i á n s k á k a p l e n o t r e d a m e d u h a u t , 1 9 5 0 –1 9 5 4 ; k a p i t o l v č a n d i g a r h u , ř e z b u d o v o u p a r l a m e n t u , 1 9 51–1 9 6 5
LAB: Očima doktorandů 1/ Co vás zaujalo v poslední Alfě? 2/ Ve které části disertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost nebo idea? 3/ Využil jste zkušenosti nabrané při studiu v praxi?
Jakub Bacík 1/ V minulém čísle jsem si všiml krátké zprávy o udělení Felberovy medaile I. stupně Dr. Benjaminu Fragnerovi za pedagogickou a vědeckou činnost trvalých hodnot. Jsem rád, že ČVUT ocenilo někoho, kdo toho udělal tolik pro záchranu průmyslového dědictví a jeho popularizaci na veřejnosti i akademické půdě. 2/ O hornictví jsem se začal zajímat díky svým předkům, kteří strávili své životy dobývání rud a surovin z hloubi naší země. Díky sbírání různých artefaktů a vyobrazení dolů z Plzeňska jsem náhodou narazil na Výzkumné centrum průmyslového dědictví a doc. Petra Vorlíka, který mi přiblížil možnost věnovat se tomuto tématu v rámci doktorského studia. Rozšíření pohledu na průmyslovou architekturu, kterou jsem odmalička v mém okolí vídal, mě okamžitě zaujalo. Po zahájení doktorského studia bylo potřeba doplnit znalosti z dějin architektury a památková péče a už v první fázi studia mě překvapilo, jak dva rozdílné světy se v Dejvicích vedle sebe nacházejí. Zatímco studium na FSv (obor konstrukce a dopravní stavby) bylo zaměřené na nejefektivnější navrhování inženýrských staveb, doktorské studium na FA (Ústav teorie a dějin architektury) mě více pootevřelo pohled na komplexní vývoj stavitelství a lidského pokroku. Vnímání kontextu je zde důležitý faktor. Dále mě nadchlo množství informací, které nejsou vůbec známé. Moje práce je zaměřena na Plzeňskou pánev a zdejší těžbu černého uhlí. V základní literatuře se dočteme hlavně o černém uhlí v okolí Ostra-
jakub bacík
vy a Kladna a o západu Čech je vždy jen krátká zmínka. Ovšem když se člověk ponoří do dobové literatury, najde o problému velké množství informací. Ale důležité je myslím archivní bádání, kde se nalézá nepředstavitelná suma úplně neznámých informací i na místech, kde by je nikdo ani nečekal. Jedná se o takové kvantum dokumentů z doby provozu průmyslových objektů, které asi není zvládnutelné projít za jeden obyčejný lidský život. 3/ Již v prvním ročníku DS jsem se zapojil do studentského grantu Dědictví průmyslové éry / Úskalí nového využití, při kterém se pořádal studentský workshop Konverze Winternitzových mlýnů v Pardubicích. Studenti vymýšleli nové využití této pardubické dominanty, v době, kdy areál přestal sloužit původnímu účelu a ve městě se rozhořela diskuse o zapojení prostor do struktury a života města. Workshop podpořil tuto iniciativu, která se mohla dále opřít o výsledky a práci kolektivu doktorandů a pedagogů FA. V navazujícím studentském grantu Průmyslové dědictví v ohnisku kulturní krajiny jsme uspořádali mezioborový mezinárodní workshop Zbůch 2015 aneb Vize pro znovuobjevení hornické kulturní krajiny Plzeňska, do kterého jsme se snažili zapojit obce a pamětníky z regionu. Mezi workshopy jsem se zúčastnil 18. setkání hornických měst a obcí v Českém Krumlově, zde průvod městem čítal více než 1 000 zástupců hornických spolků ze všech regionů naší vlasti, které oživují místní tradice. Uvědomil jsem si, že i když se u nás najde mnoho lidí, kteří vzpomínají na hornickou minulost, podobný spolek zde chybí. Také jsem chtěl všechny objevené informace posunout zpět do regionu, odkud pocházejí a kde by mohly lidi více zajímat. Dne 31. března 2015 jsme u příležitosti 20 let od ukončení těžby v Plzeňské pánvi založili Hornicko historický spolek Západočeských uhelných dolů. Od počátku se snažíme pro obyvatele v regionu pořádat setkání, exkurze, výstavy a přednášky o historii, o které je velký zájem. Dále upozorňovat na objekty, které všichni potkávají každý den a představovat možnosti nového využití této neopakovatelné architektury. Doktorand je absolventem oboru Konstrukce a dopravní stavby na Fakultě stavební ČVUT (2012), téma disertační práce: Průmyslové dědictví hornického Plzeňska, školitel doc. Petr Vorlík.
9
z á b ě r y z l e t n í d í l n y a t e l i é r u m á m a v m n i c h o v ě h r a d i š t i ; s n í m k y M a r t i n K r á l ( 3 ) , Ondřej Br ych, Debora St ysová, Roman Hrabánek
Zpráva od řeky Jizery Nad letní dílnou ateliéru MáMa
10
Druhý červencový týden jsem se zúčastnila workshopu ateliéru MáMa Josefa Mádra a Šárky Malošíkové. Tak jako v uplynulém semestru se tento ateliér zaměřil na obnovu Mnichova Hradiště, osmitisícového města, které obtéká řeka Jizera. Přáním města bylo obnovit říční plovárnu, oblíbené místo k odpočinku místních i přespolních. K úpravám se v březnové veřejné diskusi vyjádřili i sami obyvatelé Mnichova Hradiště. Navrhovali jednoduché úpravy, které zachovají přírodní ráz pláže bez narušení možností relaxace v přírodě. Větší zásahy nebyly možné také kvůli tomu, že jde o záplavové území. Na základě těchto předpokladů se začala stavět dětská pláž z lomených ploch (od Dana Homoly, Lukáše Hodka a Štěpána Mareše), pláž pro dospělé s konstrukcí z ocelových jeklů, pobíjených dřevěnými latěmi (podle Filipa Hutery, Zdenky Říhové a Romana Hrabánka), dále pak dřevěná houpačka pro děti i rodiče (podle návrhu Debory Štysové) a venkovní šachy s pojízdnými figurami (podle Ondry Brycha). Jak tedy náš týden probíhal? Dalo by se bez nadsázky říci, že jsme většinu času strávili na pláži. V pracovním slova smyslu. První den byl ve znamení vyměřování a konzultací, jak že to postavíme. Počasí i teplota Jizery vybízely ke koupání, a tak jsme byli na pláži obklopeni odpočívajícími diváky. Bohužel nám nepřivezli slíbené pozinkované jekly, potřebné pro zakládání pláží. Když ovšem další den dorazil jen zlomek objednaných jeklů, nepozinkovaných, čerstvě svařených, s nadějí, že během týdne možná stihnou vyrobit zbytek, nervozita začala stoupat. Hledal se tedy náhradní plán. Namísto zinkování se muselo natírat. Ostatní materiál naštěstí dorazil včas. Rozložili jsme jekly a řezivo vedle slunícího se publika a s vervou začali natírat, kopat, vrtat a řezat. Často se zastavil jedinec, který se zajímal, copak to stavíme. Popřípadě poradil, jak by to dělal on, a s dobrým pocitem odešel. Panovala veselá nálada a dílo nám šlo od ruky. Po práci přišla zasloužená odměna. Návštěva pivnice klášterního pivovaru ve vedlejší
vsi. Musím zmínit, že měli skvělé pivo (alespoň podle mě) a atmosféra bývalých klášterních sklepů, monumentálních chodeb vytesaných do skalního masivu, byla nezapomenutelná. Plni zážitků a v dobrém rozmaru jsme se vydali zpět na základnu. Počasí se ovšem rozhodlo naši dobrou náladu tvrdě prozkoušet. Nazítří začalo pršet, což pro venkovní úpravy není úplně ideální. Zde se ovšem projevila naše nebojácnost a odhodlání. Kdo vlastnil pláštěnku, pracoval na pláži směle dál (někdo i bez ní). Ti, kteří pracovali na výrobě šachu a houpačky, se naštěstí mohli schovat pod střechu. Natírat v dešti se však nedalo, pod střechu jsme se s jekly nevešli, a proto nám město nabídlo střechu městského skladu, kde jsme opatřili nátěrem poslední kusy. K večeru déšť ustal, hladina Jizery ovšem nepřestávala stoupat. Blížila se k nám přívalová vlna z Jizerských hor a všechno naše nářadí, materiál i dílo samotné bylo ohroženo. Se strachem jsme sledovali předpovědi povodňové služby a střídali se v hlídkách u řeky. Noc byla děsivá, ale naše nejhorší obavy se naštěstí nenaplnily. Materiálu ani nářadí se voda netkla. Nové plážové prvky byly částečně zatopené, ale když ráno začala voda opadat, ukázalo se, že byly postaveny bytelně a přečkaly téměř bez úhony. V pátek se počasí konečně umoudřilo, ale scházel nám čas, který jsme ztratili se zpožděnými jekly. Blížila se doba odjezdu a naše bilance nebyla moc příznivá. Podpořit nás přišel starosta s místními, kteří pro nás uspořádali táborák. A kromě piva, buřtů a koláčů s sebou vzali také vrtačky a přiložili ruku k dílu. Bylo hezké pozorovat, že některým lidem z městečka není lhostejné, jak bude jejich pláž vypadat, a rádi se zapojili. Statečnější z nás vydrželi až do samotného finále. Dílo bylo dokončeno sice o pár dní později, ale se ctí. Soudím, že se podařilo naplnit požadavky obyvatel. Prostor příjemně ožil, pláže zasáhly do krajiny velmi citlivě a použití přírodních materiálů je ideální. Během týdne se k nám přidala řada pomocníků, počínaje starostou panem Lochmanem a zvědavými dětmi konče. Bylo příjemné zjistit, že některým lidem z městečka není jedno, jakým směrem se bude jejich město rozvíjet. Bohužel ne všichni v Mnichově Hradišti byli tak nadšení. Některé koupající se jedince práce očividně rušily, a jelikož jsme přeci pracovali zdarma, pletli si nás s levnou pracovní silou a naší práce si nevá-
adéla šef lová
žili. Důkazem a zároveň největším zklamáním je pro mě ovšem fakt, že Ondrovy šachy si už místní na pláži nezahrají. I přes původní plán zhotovit neodcizitelné šachové figury se někomu povedlo je ukrást. Co mi tento workshop dal? Hodně. Zjištění, že přechod od teoretického návrhu k jeho realizaci znamená také plno překvapení a ústupků. Musíte hledat operativní řešení v případě, že je počasí proti vám, nebo že vám třeba nedodají materiál. A také se ten materiál nechová vždy přesně podle vašich představ. Mám i pár praktických poznatků, například že zatlouci do země 80 jeklů není žádná sranda, ale že když se zatlučou dobře, neodnese je ani velká voda. Že k lepidlu do pistole je vhodné mít pistoli. Že u ručního šmirglování zhruba 250 dřevěných kostek se dost zapotíte. A že v Mnichově Hradišti mají nedostatek pláštěnek. Taky jsem poznala kamarády, se kterými jsem se ve škole jen míjela, a byla to škoda. Snad to v dalším semestru napravím. Nebo se potkáme na příštím workshopu. Hana Mojžíšová
Bienále očima studentů z ateliéru Hájek – Hulín (II) V rámci vítězné expozice ČR na benátském bienále, nazvané „Care for architecture: Asking the Arché of architecture to Dance“ autorů B. Bradňanského (SK), P. Hájka (ČR – FA ČVUT a VŠVU Bratislava), V. Halady (SK), J. Studeného (SK) a M. Zervana (SK) spolupracovali na projektu také studenti ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína, Ústavu navrhování I FA ČVUT v Praze a Virtuálneho štúdia katedry architektonickej tvorby na VŠVU v Bratislavě. Redakce Alfy oslovila čtyři z pražských studentů se žádostí o odpovědi na otázky k současné benátské výstavě architektury 1/ Kdybyste doporučil/a kamarádovi – studentovi FA návštěvu bienále, na kterou expozici byste ho poslal/a? 2/ Která expozice naplňuje téma bienále nejlépe?
Adéla Šeflová, 4. semestr 1/ Expozice. Mám ráda, když vystavované předměty nejsou určeny pouze k pozorování. Takovéto instalace jsou příjemným oživením, zážitky z nich člověk uchová v paměti déle než přečtený text či pohled na fotografii a zároveň je i vždy zajímavé pozorovat návštěvníky, jak s potenciálem výstavy naloží. Z těchto „interaktivních“ pavilonů to u mě vyhrál rumunský se svou výstavou dřevěných loutek Selfie Automaton i přesto, že si nejsem zcela jistá naplněním letošního tématu bienále. Byly zde vystavené skupiny loutek, které byly součástí mechanismu, jejž mohl rozpohybovat jedině sám návštěvník. Člověk se tak stal doslova součástí expozice. Jak o tomto svém díle sami autoři řekli: „Může to být celé jen zábava, nebo to můžeme vidět jako jednu absurdní přehlídku.“ Přijetím výzvy stát se prvkem výstavy, rozpohybováním souloutčí, jako by se člověk stal součástí pohádky, ale také jednoho předdefinovaného mechanismu – něčeho, co nedává možnost volby pohybu ani jednání. Jediné, co můžeme rozhodnout, je to, jestli chceme do tohoto světa vstoupit, a nebo ne.“ 2/ Alejandro Aravena v komentáři k tématu benátského bienále upozorňuje na fakt, že dnes stále více lidí hledá vhodné místo k žití a že pro mnoho z nich toto hledání není vůbec snadné. S tímto jeho komentářem velmi koresponduje výstava v německém pavilonu pojmenovaná Making Heimat. Germany, Arrival Country, kde jsou prostřednictvím plakátů, fotografií a článků ukázány příklady projektů domů pro uprchlíky. Součástí výstavy není jen to, co nalezneme uvnitř, ale také symbolické gesto spočívající v odstranění 48 tun cihel ze samotné budovy pavilonu při vytvoření nových vstupních otvorů, kterým Německo říká: „My máme dveře otevřené.“ Svou aktuálností a vzhledem k mezinárodnímu měřítku výstavy je tak Německo jedním z pavilonů, který pro mě nejlépe vystihuje téma letošního bienále Reporting From The Front.
11
dokončení ze s . 2
snímk y alf y ze zahájení akademického roku ve d voraně „u jelena“
Ve výběrovém řízení na místo akademického pracovníka FA ČVUT byl přijat Ing. arch. Mikoláš Vavřín na místo vedoucího ateliéru v Ústavu krajinářské architektury. Povede ateliér Fingerová – Vavřín. Disertační práci „Praha nepostavená – nerealizovaný urbanismus v Praze a téma vltavských břehů v kontextu přerodu města v moderní metropoli“ Ing. arch. Mgr. Kláry Brůhové, doktorandky v Ústavu teorie a dějin architektury – školitel doc. Petr Vorlík, byla na návrh rektora ČVUT prof. Petra Konvalinky udělena Cena Josefa Hlávky. Cena bude předána v předvečer státního svátku 17. listopadu 2016 na Hlávkově zámku v Lužanech u Přeštic. Ceremoniál proběhne v sále Českého kvarteta za účasti členů Správní rady Nadání a zástupců vysokých škol a Akademie věd ČR. Součástí předání je koncert v zámecké kapli. Návrhy šesti stanic nové trasy D pražského metra byly na popud studentů 2. ročníku 2016 ateliéru Rothbauer Ústavu navrhování I zpracovány v rámci letního semestru. Důvodem byla nespokojenost se stávajícím řešením prodloužené trasy A do Motola. Podle slov vedoucího ateliéru byl systém práce skupiny velice kvalitní – ve snaze pochopit technické danosti, ale i funkční náležitosti metra. Práce byly vystaveny v galerii Kvalitář a vzbudily silný mediální zájem. Nový vizuální styl ČVUT vstoupil v užití dne 13. července 2016 – na příkaz rektora ČVUT. Jeho autorkou je grafička Kristina Fišerová, vítězka vyzvané soutěže, organizované FA ČVUT pro ČVUT v roce 2015. Jeho základem je tradiční znak instituce – lev vycházející z erbu Benedikta Rejta a písmo Technika. Porota: K. Koňata Dolejšová, doc. K. Haloun, doc. O. Karlas, prof. P. Konvalinka, prof. L. Lábus, prof. R. Vaněk, A. Záruba. Návrhy odevzdaly: Věra Marešová, Side2, s. r. o., Helena Jiskrová a Kristina Fišerová. Celkové pořadí: 1. K. Fišerová; 2. Side2.; 3. H. Jiskrová; 4. V. Marešová.
Workshopy, konference 12
SAT: Současná architektonická tvorba. Volitelný předmět bakalářského a magisterského studia uvede v zimním semestru 2016/2017 pokračování cyklu přednášek
mikoláš v av ř ín
klára brůhová
o vybraných laureátech Pritzkerovy ceny. Pořádá Ústavě teorie a dějin architektury. Petr Vorlík: SANAA (2010) – 20. 10.; Petra Boudová, Ondřej Bartůšek: Herzog & De Meuron (2001) – 27. 10.; Miroslav Pavel: Sverre Fehn (1997) – 20. 10.; Jakub Potůček: Gordon Bunshaft (1988) – 10. 11.; následovat budou dvě přednášky praktikujících architektů A1 architekti – 16. 11.; Roháč Stratil – 24. 11.; FA ČVUT, Thákurova 9, posluchárna Janák, vždy ve čtvrtek v 12.30. „Danish stars“ aneb Tradiční přednáškový cyklus November talks v roce 2016. (Při výběru přednášejících osobností dánské scény asistovala absolventka FA ČVUT Andrea Grunnet-Jensen.) Soren Ollgaard z kanceláře Henning Larsen Architects – 7. 11.; Flemming Rafen Thamsen z Tredje Natur – 14. 11.; Jeppe Andersen (krajinář) – 21. 11.; Mads Kaltoft z kanceláře Schmidt – Hammer – Lassen – 28. 11. Cyklus pořádá proděkanát pro zahraniční vztahy ve spolupráci s Dánskou ambasádou. Stejně jako v případě loňského cyklu izraelských architektů bude i v případě Dánů vydána shrnující publikace. Vždy přednášková síň Gočár, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6; pondělí, 18. 30 h.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 10 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s. r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
