07/’15 bulletin fakulty architektur y čvut
interview s marianem karlem ateliér fořtl d oktorand ščudla o fyzickém světě zpráva z oceánu designu
marian karel, skleněná plastika před fakultou elektrotechniky čvut, reflexní sklo, žula, 2,30 m × 1,60 m × 1,80 m, 2014, zápůjčka felu, snímek z 26. března 2015, petr neugebauer
snímk y zde a na s . 12 z janovské akce er asmus plus
Soutěže Studentská soutěž Ládví. O centrum sídliště Ďáblice. Téma: nejvhodnější způsoby revitalizace řešeného centrálního prostoru ďáblického sídliště, aby jeho podoba a fungování odpovídaly jeho významu a aby umožňovaly širokou škálu veřejných aktivit. Pro řádné studenty všech ročníků bakalářského, magisterského a doktorandského studia akademického roku 2014/2015 oborů architektura, urbanismus a pozemní stavitelství. Vypisovatelem je městská část Praha 8. Sekretář: Jana Kubánková, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6, tel: +420 777 309 956, e-mail:
[email protected]. Porota: Igor Kovačevič, Pavla Melková, Filip Tittl, Jakub Filip Novák (náhradník). Závislí: MgA. Roman Petrus (starosta MČ Praha 8), Ondřej Tuček (poradce starosty MČ Praha 8), Mgr. Vít Céza (náhradník – uvolněný zastupitel). Termíny: soutěž probíhá od 15. června 2015 do 7. září 2015 (termín odevzdání návrhů). http://www.praha8.cz/Urbanisticko-architektonicka-sudentska-soutez.html Soutěžní podmínky: (soubor LADVI_soutezni_podminky.pdf ).
Knihomol Jako každý rok i letos připravuje fakulta vydání ročenky. Akademické obci ji představí tradičně děkan prof. Ladislav Lábus během ceremoniálu zahájení nového akademického roku 2015–2016. Ve čtvrtek 11. června 2015 proběhl v zaplněné Fragnerově galerii křest knihy Jaroslava Sládečka „Architekti CZ. 20 rozhovorů“ (GRADA 2015, 294 str., ISBN 978-80-247-5404-8). Křtu se zúčastnili Z. Zavřel, J. Pleskot, P. Hrůša a další. Knihu, v níž vedou dialogy tři generace architektů (Ivan Ruller, Viktor Rudiš, Alena Šrámková, Jaroslav Drápal, Zdeněk Zavřel, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Hrůša, David Vávra, Stanislav Fiala, Viktor Koreis, Marek Štěpán, Svatopluk Sládeček, Szymon
2
z prezentace knihy architekti cz v g jf
Rozwałka, Tomáš Klanc, Luka Križek, Markéta Zdebská, Pavel Nalezený, Ondrej Chybík, Michal Krištof a Dimitri Nikitin) k tématům inspirace, zásad a stylu práce, výuky architektury, trvalé udržitelnosti atd., uvedl a pokřtil doc. Oldřich Ševčík. Pozoruhodná publikace pro ty, kteří chtějí nahlédnout do práce architekta (tedy i pro studenty Fakulty architektury) i pro architekty samotné – mohou se dovědět, jak pracují a přemýšlí jejich kolegové. Touto knihou se veřejnosti představil doktorand J. Sládeček jako autor a editor faktograficky cenné výpravné publikace. Dialogy jsou doplněny autentickými fotografiemi osobností, jejich skicami a ukázkou jedné až dvou zásadních prací. Vznik tohoto knižního titulu byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze. Notes Akreditaci pro nový studijní program Krajinářská architektura udělila v dubnu 2015 naší fakultě Akreditační komise MŠMT ČR. Nový tříletý bakalářský studijní program bude od října 2015 připravovat studenty pro oblast komplexní péče o krajinu s důrazem na propojení s architekturou, urbanismem a výtvarným uměním. Program Krajinářská architektura bude dvoustupňové vysokoškolské studium (bakalářské, magisterské), uspořádané do sériového řetězce dvou samostatných studijních programů. Akreditace magisterského studijního programu Krajinářská architektura je plánována v roce 2018. Do budoucna se připravuje doktorský program. V rámci mezioborového studia budou některé přírodovědné předměty vyučovány na České zemědělské univerzitě v Praze, předměty z oblasti architektury, techniky, společenských věd a umění na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Confronting Wicked Problems: Adapting Architectural Education to the New Situation in Europe: pod tímto názvem se konalo v italském Janově ve dnech 4.–8. 5. 2015 pracovní setkání evropského projektu Erasmus Plus s titulem Confronting Wicked Problems: Adapting Architectural Education p o k r a č o v á n í n a s . 1 2
hana seho
Nové tváře ( III – dokončení ) V poslední době proběhla na Fakultě architektury řada konkurzů na místa vedoucích návrhových ateliérů (včetně experimentálních) a ateliérů ZAN. Alfa představuje nové pedagogy v odpovědích na čtyři otázky.
marian karel
Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Myslím, že palčivá témata existují v celé naší společnosti, do architektury se jen promítají. Palčivé téma? — Málo osvícených investorů. Doc. Hana Seho, absolventka FA ČVUT (1982), diplomová práce Konverze kláštera v Hostinném, vedoucí práce prof. Svatopluk Voděra
Doc. Hana Seho, vedoucí ateliéru v Ústavu navrhování II Máte nějaký učitelský vzor? Nemám učitelské vzory, protože jsem nestudovala u nikoho, kdo by mohl být mým vzorem. Tehdy nebyla možná volba. Z úhlu pohledu dané otázky mi však bylo velkým potěšením být u toho, když zde hostoval Michiel Riedijk, který pomáhal své ženě Julliette Bekkering vést ateliér (viz Alfa 2, 9/2012 — pozn. red.). Konzultace s ním byly plné kreativní energie, jeho postřehy k projektům, to byl koncert. Když se podívám do minulé Alfy na odpovědi mých kolegů, nejčastěji je jmenován prof. Lábus, jehož řada žáků už ve škole učí. Necelé tři roky v devadesátých letech jsem s ním učila i já a byl to také dobrý čas, i když to bylo úplně jiné. Není recept na dobrého učitele. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Chci naučit studenty přemýšlet o konceptu a zároveň o detailu. Proto na začátku příštího semestru budeme v ateliérech našeho ústavu jako rozcvičku navrhovat a realizovat schodiště na nádvoří fakulty. Každý ateliér jedno, tedy na konci října uvidíte pět skvělých prototypů. Máte nějaké oblíbené místo? Vnímání místa je vždy spojeno s prožitkem, tedy vázáno na zcela ojedinělou konstelaci množství faktorů. Možná bych mohla prozradit, kde jsem se cítila nejšťastněji. Na kluzišti v Rockefellerově centru. Opravdu neopakovatelné místo, vytvořené pro lidi.
Jsem tu od toho, abych jim zkrátil cestu Hovoříme s vedoucím Ústavu průmyslového designu prof. Marianem Karlem Alfa: Na fakultě se již delší dobu prosazuje nový obor Průmyslový design. Dnes již má i první studenty magisterského studia. Jaký profil by měl mít student, který na fakultě projde vaším ústavem? M. Karel: Abych se přiznal, představu nemám. Asi bych to neměl říkat... Spíš zkusím vysvětlit, co u nás studenti najdou. Určitě svobodu. Volnost tvoření: což může znamenat taky držkopády. Aby si natloukli a pak se zvedli a šli dál… Ale každý vedoucí z těch pěti ústavních ateliérů je také svébytnou designérskou osobností a já je respektuju. K tomu dodám ještě jednu výraznou hodnotu: student u nás najde spoustu možností spolupráce s ostatními univerzitními fakultami. Čímž nepopírám, že na škole toho mají poznat co nejvíc; učit se svobodě uvažování – jistěže s určitými mantinely. Jestli se budou věnovat designu ve fabrice nebo skončí u divadla nebo v úplně jiném oboru, to se budou rozhodovat až v praxi.
3
snímk y lubomír a kotka zde a na s . 5 z fakultní ho dne otev ř ených d veř í a noci muzeí
4
Vnímáte dnešní slabiny studentů architektury? Říká se, že neumějí například moc kreslit. To je pravda. Ale nemusí to být fatální. Vybavuji si, že u Libenského byl student, který neuměl kreslit, ale byl zase velice zručný řemeslník... A tak mu navrhl, aby dělal modely. Je to sice delší cesta, ale proč ne? I to ho může někam posunout. Podstata je umět vidět. Hmotu. Světlo... A nikoli v počítači, ale v hlavě. Mít to před očima. Nikdy nelámu hůl, jde o tu chuť. I když se někdy samozřejmě stane, že oba zjistíme, že to nemá cenu. Spíš než setkání s nějakým skvělým studentem mě často zajímá udělat designéra třeba z průměrného studenta. Možná že spíš ocením někoho z gymplu než z uměleckých škol. Ostatně často odtud odcházejí na Akademii a mnozí si myslí, že to u nás bude snadnější než na UMPRUM, ale to se mýlí…
A já povídám, to si schovej a přines mi to nakreslený. On se s tím pere, a já mu pak řeknu: A teď mi to přines udělaný z papíru trojrozměrný, nebo to vymodeluj... Nebo se zeptám: přemýšlel jsi, jestli to budeš dělat ze dřeva, nebo z bronzu? Jsou někdy úžasní, ale potřebují určitou drezuru. A samozřejmě potřebují hlavně kreslit. Před časem jsem byl na Novém Zélandu. Kdesi jsem se svěřil, že mě mile překvapili tamější studenti; nechtěli hned dělat se sklem, ale právě chtěli kreslit – protože to je skutečně základ. Ve škole si mohou dovolit průšvih, protože v životě už to bude horší. Investor, termíny... Jestli někomu nejde modelování nebo kreslení, nic se neděje. Architekt by se ale neměl stydět dělat s někým, kdo to umí. Když architekt sám udělá sochu nebo kašnu, málokdy to bývá dobré. Jistě existovali i renesanční umělci, kteří to dokázali... Ale Santini v Zelené hoře nepotřeboval ani sochu... Ani další umění.
Nicméně přece jen, co má zájemce o studium ve vašem ústavu čekat? Na co ve výuce průmyslového designu kladete důraz? Student by měl umět zrealizovat svou vizi od návrhu až po jeho průmyslovou finální výrobu. Měl by znát a respektovat uživatele — a pochopit jeho sociální zázemí a potřeby. Proto se snažíme spolupracovat například s vědeckým pracovištěm Fakulty elektrotechniky, konkrétně třeba s profesorem Slavíkem z jejich Computer Interaction. Rád jsem s nimi připravoval před časem instalaci mého skleněného artefaktu před vstupem do jejich budovy. To je to, co mě na ČVUT inspiruje: fakt, že v rámci mezioborové spolupráce naše univerzita nabízí možnosti jako žádná jiná česká škola. A když už jsem u spojování: Rád vzpomínám na loňský 17. listopad na sochu na Malostranském náměstí, kde jsme s kolegou Šafaříkem a tanečníkem Kršiakem propojili sklo, hudbu a balet... Čímž navazuju na profesora Svobodu, který byl scénograf a rád spojoval divadlo s filmem.
Když jste před časem procházel úspěšně konkurzem na místo vedoucího ústavu, musel jste komisi něčím oslovit. Asi vaší strategií. Dovedete si představit, co mohlo nejvíce zaujmout? To nevím, tím spíš, že jsem do poslední chvíle váhal. Ale podle mě se studentům především nemá nic nařizovat ani zakazovat. Ale hlavně ukazovat. Nechat je, ať jsou sví. A musí je to bavit. A ještě něco: dělat věci do určité situace, do konkrétního prostoru. Určitě ne udělat sochu, a potom hledat sokl, kam by se dala před barákem postavit. Musejí pracovat s prostorem. Když to dopadne, je mi jedno, jestli je socha ze skla nebo z drátků...
Nějak jsme zamluvili ty slabiny… Sedávají u počítače a nosí mi třeba vytisknuté ukázky, co kdo udělal nebo neudělal.
KANTOŘINA V Alfě publikujeme v několika číslech názory nových vedoucích ateliérů na jejich pedagogický vzor. Vy se tu zmiňujete o scénografovi Josefu Svobodovi... Měl jste nějaký kantorský příklad? A v čem tkvěl? To je těžká otázka... Když tu vzpomínám na scénografa Svobodu, vybavuji si, že nejvíce
jsem si cenil jeho práce se světlem a s prostorem... Ale miloval jsem ho také proto, že vždycky šel do nového. Říkával: nikdy nic neopakuju! Nebo Libenský. Studentům nikdy nevysvětloval, že to mají špatně. Vzpomínám, jak byla celá podlaha učebny pokryta výkresy, kouká na to všechno a tomu studentovi říká: je to pěkný, je to úžasný, jak jsi dokázal tady to... Ale víš, kdyby to nebyla kostka, ale koule – a kdyby tohle bylo větší nebo menší...? Na detaily si už nevzpomínám. Prostě neřekl, že to má špatně. A takhle z těch lidí vytáhl to nejlepší. To se mi líbí. I když to třeba nebylo nic moc. Jsem tu od toho, abych jim pomohl – abych jim zkrátil cestu… Dovolte odbočku: Zmínil jste se o nezbytnosti pochopit prostor a hmotu, vlastně o směřování designérského přemýšlení… Možná že stojí za to v této souvislosti připomenout, že ve vašem Ústavu průmyslového designu běží v současnosti proces přípravy akreditace doktorandského studia. Jak jste daleko? Dodám, že nejde jen o naše studenty. Vnímáme zájem i z jiných škol. Ale jde o oboustranně výhodný proces: doktorandi mohou zase pomáhat kantorovi ve výuce. Podklady jsme před časem odevzdali děkanovi a teď už záleží na ministerstvu. MATERIÁL Nedávno jste odvezl vaše studenty do porcelánky v severočeském Dubí. Proč jste se rozhodl právě pro porcelánku? Kvůli zkušenosti s prací s jiným materiálem než třeba s frekventovaným nerezem. Student se seznámí s celým procesem vzniku porcelánového produktu. Porcelán má unikátní kvalitu – smrštěnlivost; dokonce až šestnáct procent... A také tvarovou nestálost při vysokém výpalu v peci. Studenti se také naučí pracovat s formou… Během dvou tří týdnů zrealizují svůj design a projdou si kompletním procesem spojeným s jeho vznikem.
Otázka měla také reagovat na fakt, že když se řekne Marian Karel, myslí se spíš sklo. Ale já jsem pro všechny materiály. Každý materiál je krásný. Sklo má pro mě i čtvrtý rozměr – díky tomu, že je průhledné. Současně taky odráží, může některé jevy rozfázovat, vidíš skrz něj, ale v jednom momentě najednou nevidíš nic. Znásobuje prostor a díky tomu se dá pracovat se světlem. Bronz, dřevo – všechno je třírozměrné, obraz je dvourozměrný… Když se baba dívá do věštecké koule, vidí svět vzhůru nohama. Ale když přidá další kouli, vrací se ten pohled zpátky a všechno vidí najednou normálně. Ono je to ale ještě těžší. Třeba zmiňovaný Santini v Zelené hoře pracuje s hmotou i se světlem. Stavba nemusí být jak vidno ze skla, a přitom je křehčí... A kromě materiálovosti je tu před studentem k úvaze ještě jedna kvalita. Měřítko. Socha by tě měla pohltit, jako když vejdeš do baráku. S tím může souviset také okolí, resp. zmíněné umístění… Mimochodem často když je někde výstava, všichni chtějí mít svůj artefakt v centru, před vchodem nebo na nádvoří apod. Nikdo sochu nebo malbu nechce umístit na zahradě, protože tam návštěvník třeba ani nedojde. Já to mám naopak. Spíš hledám prostor klidnější. Intimnější. Mnohdy má příchozí věc tak intenzivně na očích, že ji ani nevnímá. Mnozí diváci sice zavadí o artefakt u vstupu, ale často to ani nevědí. Já tam raději někoho dovedu. Klidně věc umístím dozadu do zahrad… Záleží na divákovi, jestli si k ní najde cestu. Jste dnes uznávaným umělcem, vaši tvorbu, hlavně sklářskou, mají ve sbírkách světová muzea. Lze jistě rozumět tomu, že asi nemáte ambici studenta designu vyškolit v tvořivého umělce. Ale jistě jsou tu vedle tvořivosti určité vědomosti, které by se od vás budoucí designéři mohli přiučit. Co by od vás měl převzít student průmyslového designu především? pok r ačov ání na s . 8
5
Ateliér Fořtl, Ústav nauky o budovách Dům má souznít s prostředím, do kterého je navrhován. Ateliér se zabývá navrhováním v celém rozsahu školních projektů. Oborovou specializací jsou zdravotnické stavby, toto téma lze zpracovat rovněž v semestrálním projektu. Studentské projekty navazují na zadání od obecních úřadů a jsou určeny vždy na reálnou parcelu.
marek smolka, domy ve svahu, nebušice
Ateliér k publikování vylosoval Jan Sedlák (A. č. 3/2015) marek smolka, domy ve svahu, nebušice
6
lucie malá, sportovní centrum, cholupice
silvia juriková, vš koleje s rehabilitačním provozem, břevnov
kristýna sedláčková, léčebna dlouhodobě nemocných, libčice
tomáš tankó, administrativní centrum, horoměřická
7
dokončení ze s . 4
Měl by se pokoušet porozumět barvám a hmotě. A taky prostoru. A pak mu bude jedno, jestli dělá konvici na čaj nebo sochu... Josef Kaplický jednou prohlásil, že ucho od amfory může být monumentálnější než Stalinův pomník. Možná některému čtenáři vrtá hlavou, proč se pořád točíme kolem volného umění… Zkusme se vrátit. Jakou pozici zaujímá ve vašich úvahách průmyslový design? Řeknu to příkladem: Vezměte třeba kašnu – může být kašna dobrá, kdyby nebyla funkční? Ty věci musí být přece propojeny. Čtu to tak, že pro vás neexistují hranice... Je to pravda. Design má být jak výtvarný, tak k užití. Nehledám tu rozdíly. Asi se opakuju, ale neškatulkuju: Ty jsi malíř a ty jsi sochař… KUPKA Závěrem: mohl byste se zmínit, na čem teď pracujete? Co je vaší poslední realizací? Opočno. Chtěl bych dokončit Kupku do Paříže. Opočno má přátelské vztahy s Paříží – a odtud vzešla myšlenka pomníku Kupky na Defense. Kupka byl složitá osobnost. V roce 1927 přijel do Prahy, pozval ho Waldes a tady se setkal s lidmi, jako byl Kafka… Když se pak vrátil do Paříže, prohlásil, že to byly nejštastnější dva měsíce jeho života. Narodil se ovšem v Opočně. Vycházím z busty od sochaře Jana Vlacha... To je zadání. Z dvojrozměrného dělám vlastně trojrozměrné… Proto asi miluju kubismus. Což říkám, i když, jak tvrdím, nesnáším zevšeobecňování. Když zjistím problematickou část nějakého řešení, snažím se v něm objevit určitou silnou stránkou. A za tu ho pak čapnu. 8
Děkuji za rozhovor. JHR
marian karel, skleněná plastika, reflexní sklo, žula, 2,30 m × 1,60 m × 1,80 m, 2014, zápůjčka felu, snímky marek neugebauer
miroslav ščudla
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v posledním vydání Alfy? A proč? 2/ Ve které části vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během ní některá idea či skutečnost? 3/ V současnosti se diskutuje velice intenzivně na téma „globální“ běženci a jejich vliv na „lokální“ kulturu. Lze tu vystopovat i myšlenkové, architektonické téma?
Miroslav Ščudla 1/ V rozhovorech s novými vedoucími projektových ateliérů jsem ve dvou případech zaznamenal obavu, že naši studenti, potažmo čeští architekti nedostatečně reagují na existenci „digi a kyber-fyzické revoluce“. Jak uvádí doc. Miloš Florián: „Místní scéna dosud nepochopila, a tudíž neuvedla v život pojem digitálně řízené architektury postavené na procesech založených na aplikaci nelineárního vidění světa, mobilitě, adaptabilitě a realizaci s důrazem na automatizaci a robotizaci.“ Respektuji, i když nesdílím nadšení pro tento technooptistický trend. I člověk informačního věku dlouhodobě potřebuje více reálných zážitků z přirozeného prostředí, než jsme si nyní ochotni připustit. Architekti by více než ostatní profese měli být citliví k vnímání obyčejných věcí a jevů, jejich rozmanitosti a vzájemných vztahů. Na doktorské studium jsem nastoupil až 10 let po absolvování magisterského stupně. Vedle své architektonické praxe jsem hledal prostor, ve kterém bych se mohl věnovat hledání environmentálně šetrných a jednoduchých stavebních „low-tech“ technologií. Záhy po studentské konferenci v závěru prvního ročníku jsem začal své téma postupně zužovat, vědom si úskalí vědecké práce v našem dosti specifickém oboru na trojmezí techniky, umění a společenských věd. 2/ V současnosti mapuji trendy v praktickém využití (ne)tradičních organických stavebních materiálů, zejména slámy. Zajímají mne jak možnosti jejího využití v architek-
tonické tvorbě, tak i vliv tohoto materiálu na kvalitu vnitřního prostředí staveb např. v kombinaci s nepálenou hlínou. Fascinuje mne, jak málo zatím víme o fungování těchto primitivních technologií z hlediska stavební fyziky a statiky. Kromě teoretického mapování problematiky v rámci Evropy pracuji metodou „research by design“ – tj. některé ze zkoumaných technologií ověřuji na vlastních návrzích a realizacích. Mimo jiné tím zjišťuji, jaký je obecně vztah veřejnosti k tomuto fenoménu. Získávám také důležitou zpětnou zkušenost, jak tyto stavby navrhovat a legálně stavět v současném dosti tristním prostředí stavební legislativy. Byl bych rád, kdyby výsledkem mé práce byl jakýsi „návod“ pro kolegy, kteří hledají pro své projekty bezpečné a jednoduché „zelené“ technologie. 3/ Současná vlna imigrantů z Afriky a Blízkého východu jenom viditelněji ukazuje na problém velkých civilizačních rozdílů, které mezi „severem a jihem“ existují, a tzv. vyspělejší státy tohle téma po desetiletí spíše vytěsňovaly ze svého kolektivního povědomí. Tento jev samozřejmě ještě zesílily změny klimatu a s tím spojený zápas o zdroje. V otázce zmiňujete „globální“ běžence a „lokální“ evropskou civilizaci. Z pohledu architekta bych tyto přívlastky intuitivně prohodil. Evropskou civilizaci chápu jako „globální“ v tom smyslu, že nastavila lákavý, ale v celosvětovém měřítku nedosažitelný a v mnohém nepřenosný životní a kulturní standard. Globální „moderní“ architektura ve schematické a vyprázdněné podobě nahrazuje tradiční lokální stavební kultury. Architekt Petr Suske ve své knize Ekologická architektura ve stínu moderny výstižně píše: Problém vykořenění tradiční citlivosti má bohužel globální charakter. Nepříjemný, ale v Evropě svým měřítkem ještě únosný vliv iracionálních trendů v architektuře se s plnou silou projevuje v „bezbranných“ společenstvích třetího světa. Bohatnoucí země hledají pro svůj „rozvoj“ odpovídající výraz a neomylně sahají po překonaných symbolech či nepraktických materiálech – z jejich pohledu pokrokových a moderních. Současná reflexe sebedestruktivních tendencí v tzv. vyspělých zemích není bohužel natolik výrazná, aby rezonovala u obyvatel tzv. třetího světa. Doktorand je absolventem FA ČVUT (2002), dizertační práce Profesionální využití slámy v architektuře, školitel doc. Eduard Schleger.
9
zuzana čer nákov á
Zpráva z oceánu designu
Ze Salonu del Mobile píší studenti designu z ateliéru Fišer Zuzana Černáková: Nejen Tortona Design Week
10
Jako každý rok tak i letos se v Miláně pořádal největší evropský veletrh – Salone del Mobile v rámci akce Milano design week. Samotný veletrh ve výstavních halách nebyl z mého pohledu tak zajímavý jako jiná místa. Chtěla bych však z této části vyzdvihnout několik řešení výstavních stánků, díky kterým firma ihned zaujala. Přitáhla pozornost reportérů i návštěvníků – laiků. Mne osobně oslovila Tortona Design Week. Ve stejnojmenné uličce se nalézaly jak ukázkové interiéry různých firem, tak menší designové obchůdky i všudypřítomné studentské práce. Nejvíce mě zaujaly ukázkové prostory firmy Lexus. Expozice měla návštěvníka vtáhnout do prezentace zapojením všech pěti smyslů. Jednoduchá dřevěná konstrukce, která vedla návštěvníka celou prezentací, se skládala z několika tmavších interiérů. K vidění tu byl design automobilu, jejž hodlá firma uvést na trh. Každá místnost byla zajímavá něčím jiným: vypouklá zrcadla, v nichž se odrážel vzhled karoserie, projekce deště doprovázená zvukovými efekty, vše doplňovaly nekonečné gastronomické vymyšleniny. Další prostor, který mě zaujal, připomínal pražskou Meet Factory, jen s většími, prosvětlenějšími prostory, kde se daly zhlédnout zajímavé studentské produkty. Vše od „fashion designu“ po různé šperky a nábytek. Nejprve mě upoutaly hlavně zajímavé prostory a díky nim mě zase oslovily i vystavované objekty. Odpočinek mohl našinec nalézt na dvorku, kde vládla přátelská atmosféra… Do třetice mi padla do oka prezentace německé školy s inspirativním řešením zavlažování květin a taky například koz pod stoly či svítidel. Záběr byl opravdu široký. Jednotlivé firmy stále před vámi hloubají nad tím, jak vás oslovit nejen kvalitou produktů, ale i způsobem instalace. Tohoto zážitku si velice vážím a všem můžu vřele doporučit, aby se zúčastnil některého z následujících ročníků.
jitka frouzová
Jitka Frouzová: Svátek designu Letošní veletrh Salone del Mobile v Miláně se pro veřejnost otevřel v úterý 14. dubna a je to jeden z největších designových svátků vůbec. Nejstarší a pravděpodobně i největší designový veletrh byl jako obvykle rozdělen do několika kategorií. Dále k němu patří nespočet doprovodných akcí v centru města, soustředěných zejména na studentský design a design jednotlivců. Srdcem celého veletrhu je ale veliký výstavní prostor úplně na okraji města, který nabízí místo až dvěma tisícovkám vystavovatelů. Milánský design week prezentuje především nábytek a interiérový design, zároveň však každoročně nabízí i specializované pavilony. Jedny jsou zaměřené na světlo, jiné se soustřeďují na kuchyně a koupelny. Letošní dominantou byla právě sekce osvětlení Euroluce a další vystavené kancelářské segmenty. Expozice firmy Euroluce je divácky velmi atraktivní. Své novinky a další návrhy zde představily stovky známých výrobců, například Flos, Artemide, Luceplan a český Lasvit a Preciosa. Mne osobně však nejvíce zaujalo milánské centrum a další zóny uvnitř města, které jsou jako vždy také zasvěceny designu. A to zejména v okolí ulic Via Tortona, Via Savona a dále kolem zón Ventura a Lambrante. Zde se proměňují v expozice interiéry starých továren a superstudia místních i zahraničních designérů, studentů a uměleckých škol. Nutno podotknout, že Milánský design week je událost olbřímých rozměrů a myslet si, že si člověk prohlédne vše, je čiré bláznovství. Přesto se o to asi každý pokouší! Rozlohou veletrhu jsem byla zaskočena a jen například v zóně Ventura jsem strávila celý den. Byla pro mě asi nejzajímavější součástí veletrhu, tedy z toho, co jsem stihla vidět, a to proto, že Ventura se věnovala zejména mladým designérům a školám.
josef tomšej
Stanislava Siročková: Na své si přijde každý…
Josef Tomšej: Já říkám Lambrate
Salone del Mobile je designový týden, během něhož se v Miláně představilo nesčetné množství designových kousků, rozdělených do jednotlivých pavilonů a různých částí města. Na své si zde přišel naprosto každý, návrhy hýřily různými tvary, barevností i odlišnými funkcemi. Každý z produktů měl v sobě něco, čím dokázal okouzlit případného kupce. Z mého pohledu byla nejdůležitější inspirací pro autory i návštěvníky zjištění, co už ve světě existuje a také jakým způsobem se vystavující prezentují. Mnohdy šlo hlavně o instalaci, která sice občas přesahovala samotnou kvalitu produktů, nicméně byla schopna přitáhnout kolemjdoucí a přinutit je k zamyšlení. Mne osobně například oslovila instalace firmy Metal Lux, kdy bylo zjevné, čeho se firma snaží dosáhnout: pokoušela se prezentovat svítidla jako zdroj světla, tudíž jako jeden z prvků, který je naprosto nezbytný pro lidskou existenci. Firma je ryze italská a veškeré suroviny jsou z Itálie. Nejvíce mě však zaujal nábytkový design. Zjistila jsem, že i když jsou sedačky a křesílka určeny k posezení nebo relaxaci, spousta návrhů danou funkci a požadavky pohodlnosti nesplňuje a v některých jsem seděla jako na trní. Tomu se vyhnula firma Kettal se svou Maia collection určenou do exteriéru. Nábytek byl velmi pohodlný a vizuálně přitažlivý. Přitažlivý byl také naprosto odlišný design produktů firmy Himolla a jejich projekt Zerostress. Křesla byla různě polohovatelná, pohodlná a člověk v nich našel přesně to, co hledal. Mezi vystavujícími nechyběla ani firma Vitra, která uvedla na přehlídce návrh své nové židle Belleville Chair od Ronan a Erwana Bouroullecových. Jde o plastovou židli sestávající ze dvou složek – nosné konstrukce a krytu sedadla, což dává židli nový rozměr, neboť hýří různými druhy materiálů. Celkem se zde sešlo 1500 vystavovatelů, díky nimž prošlo expozicí vice než 200 tisíc návštěvníků.
Znechutí-li vás nekonečné řady značkového designu v předražených halách milánského veletrhu, neváhejte se zeptat místních nebo těch, kteří se ve městě alespoň trochu orientují, kam jít. Dobrodějové vám doporučí Lambrate. Čtvrť, kde nehrozí, že vás někdo trefí špuntem právě otevřeného sektu; čtvrť, kde výši nájmu, rasovou strukturu obyvatelstva a jeho průměrný věk určují průmysl a všudypřítomné dílny… Mladí zde zkouší žít a pracovat, své výsledky prezentovat neodděleně a v závislosti, jež si žádá pozornost – jejich byty jsou manifestem, zkušebnou i pecí, kde se vše surové taví, míchá a přetváří pod vahou nově nabitých zkušeností v něco, co můžeme nazvat designem. To vše lze zkoumat v autentickém prostředí nejrůznějších ateliérů již tradičně vždy druhý květnový týden, kdy jsem tam byl i já. Obecně lze říci, že designéři vystavující ve čtvrti Lambrate jsou studenti nebo právě vystudovaní se vztahem k řemeslu, tradičním technologiím a materiálům, což je koneckonců trend, který lze pozorovat stejně tak u nás. V místní komunitě je ovšem promýšlen a všemi deklarován jako odklon od dosavadní praxe. Ta designéry nutí, aby svůj návrh přizpůsobili možnostem nového materiálu nebo snad jedinečné technologii, která však má všemi vymodlené zásadní opodstatnění: zisk v prostředí, které je stíháno nadprodukcí. Je však paradoxně možné říci, že i tradiční technologie a materiály nakonec vedly k novým objevům, vzešlým z experimentování – nově etablovaného postupu, který připouští chybovost jakož i složitost výrobních procedur. Právě těchto nešvarů jsme se pokoušeli zbavit aplikací moderních strojů, ohánějíce se přitom hesly, jako je ––– mimo jiné – finanční dostupnost. Milánský veletrh se takových hesel vzdal; předvádí pouze, co vše je při současných technologiích možné. Proto díky těm, kteří mi doporučili navštívit příjemné a klidné Lambrate. 11
pokračování ze s. 2
12
to the New Situation in Europe. V rámci sekce Heritage se na projektu podílejí Faculty of Architecture and Art Universiteit Hasselt, School of Specialization for Architectural Heritage and Landscape Universitá degli Studi di Genova a Fakulta architektury Českého vysokého učení technického v Praze; s podporou Architect’s Council of Europe (ACE), European Association for Architectural Education (EAAE) a Architektur-og designhøgskolen i Oslo. Janovské setkání uspořádali Stefano Musso a Giovanna Franco. Účastníci byli in-situ vtaženi do problematiky místního kulturního dědictví a diskutovali životaschopnost historické architektury v nových ekonomicko-společenských podmínkách, aktuální problémy památkové péče i jejich dopad na formy výuky na vysokých školách. Kromě studia přímo v terénu proběhl na půdě místní Fakulty architektury také mezioborový „think tank“ s pedagogy a prezentace studentských projektů revitalizace paláce Belimbau s konzultacemi. Setkání se zúčastnili Tomáš Efler a Petr Vorlík (Praha), Marijn van de Weijer (Hasselt), Sara Van Rompaey a Eugen Panescu (ACE) a Loughlin Kealy (EAAE). Interaktivní objekt studentů FA ČVUT a FEL ČVUT byl instalován v Obecním domě v prostorách šaten pro návštěvníky koncertů letošního Pražského jara. Autorka konceptu Anna Kutíková z ateliéru Karel – Šafařík z Ústavu průmyslového designu FA ČVUT se inspirovala názvem festivalu a ročním obdobím, ve kterém je festival každoročně uváděn, a společně s Miroslavem Macíkem, postgraduálním studentem Fakulty elektrotechniky ČVUT, vytvořili hravou florální instalaci. Zájemci, kteří se u objektu zastavili, zjistili, do jaké květiny je nechal proměnit počítačový algoritmus... Podoba květiny je ovlivněná věkem, pohlavím snímaného a stejně tak mimikou. Technická realizace byla vytvořena na Katedře počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v rámci projektu V3C, podpořeného Technologickou agenturou České republiky v rámci grantu TE01020415 (V3C – Visual Computing Competence Center). Software pro počítačové vidění dodala firma Eyedea recognition, s. r. o. Venkov – Architektura – Výuka aneb druhé z řady tří přípravných setkání podzimní Inventury urbanismu 2015 se konalo v prostorách fakulty v pátek 12. 6. Setkání
se kromě zástupců několika vysokých škol zúčastnili i osobnosti působící v komunální politice a propagaci architektury. Tématem setkání byla spolupráce architektů se specialisty v prostředí venkova. Na setkání byl rovněž nastíněn program Inventury urbanismu 2015, která by se měla tento rok konat 27. listopadu. České Budějovice – „Millenium“ aneb ateliér Sedlák z Ústavu navrhování III a Plicka z Ústavu urbanismu FA ČVUT budou vystavovat v Českých Budějovicích. Zadání „První projekty pro období mezi letošním 750 letým výročím založení města a miléniem“ bylo připraveno ve spolupráci s městem České Budějovice a jeho hlavním architektem Janem Němcem. Cílem je využití semestrálních projektů pro prověření problémů a témat rozvoje města. Studentské práce, jež přitáhly pozornost budějovické radnice (někteří zástupci města se zúčastnili workshopu i ateliérových prezentací), budou vystaveny v jihočeské metropoli jako součást oslav výročí 750 let od jejího založení. Jihočeské muzeum, 21. 9. –16. 10. 2015. Pražská muzejní noc a Den otevřených dveří (13. června 2015) se staly již tradiční součástí každoročních aktivit FA ČVUT, adresovaných najmě zájemcům o studium. Letos se i přes nepříznivé počasí zúčastnilo Muzejní noci více než 1500 návštěvníků. Také návštěvnost Dne otevřených dveří byla oproti loňsku výrazně vyšší. (Program viz www.fa.cvut.cz).
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: Fořtl – Belko / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s. r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
