01/’12
bul le t in f a kul t y a r ch itek tur y č v u t
as čvut proti návrhu zákona o vš s prof. karlem maierem o zahraničních vztazích jak hodnotí kvalitu výuky na fakultě v řezně ateliér cikán-buš jitka molnárová: zpráva z limy
.XWQi+RUD6HGOHF_Y\PH]HQtSURVWRUX_9RMWČFK1HĜROG_.DUHO+XPSROD_$WHOLHU&LNiQ
1
z á b ě r y a l f y z c e r e m o n i á l u j m e n o v á n í p r o f . b e k k e r i n g o v é h o s t u j í c í p r o f e s o r k o u a r c h i t e k t u r y n a f a č v u
Soutěže X Active House Award 2012. O objekt v aktivním standardu, kdy aktivní standard je definován jako kvalita vnitřního prostředí, ohleduplnost k životnímu prostředí a energetická efektivita, a to v kategoriích Novostavby a Rekonstrukce. Vypisovatel: VELUX ČR, sekretář: Zdenka Mlčochová, e-mail:
[email protected], tel.: 531 015 555. Datum registrace do 1. 5. 2012. Lhůta pro odevzdání návrhů do 15. 5. 2012. www.velux.cz a www.velux.sk Knihomol X Tipy z mediatéky knihovny dějin architektury: Několik stovek nových dokumentů, filmů a multimediálních programů o architektuře je již možno zhlédnout na počítačích ve fakultní knihovně dějin architektury v sedmém patře. Vedle historické architektury je kladen důraz na téma soudobé. Zájemci se mohou těšit například na rozhovory Charlieho Rose s Richardem Meierem, Peterem Eisenmanem, Stevenem Hollem, Frankem Gehrym, Philipem Johnsonem, Santiagem Calatravou, Renzem Pianem, Remem Koolhaasem, Jeanem Nouvelem, Danielem Libeskindem a dalšími. Mediatéka obsahuje i dokumenty o významných projektech a o tvorbě soudobých zahraničních ateliérů. Zastoupeni jsou samozřejmě i čeští tvůrci. Seznam DVD je k dispozici v on-line katalogu knihovny na adrese http://knihovny.fa.cvut.cz/index.php pod signaturou R. Výstavy
2
X Druhá kůže. Výstava soutěžních projektů. Dvorana FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech 23. 1.–5. 2. 2012 (změna termínu vyhrazena). Předmětem soutěžní přehlídky jsou studentské projekty vypracované v rámci předmětu AT BS – Ateliér I (bytové stavby) v zimním semestru akademického roku 2011/12. Budou představeny rozdíl-
né přístupy k navrhování staveb pro bydlení a formou finančních odměn podpořeni talentovaní studenti. Přehlídka přispěje k reflexi ateliérové výuky a rovněž k diskusi o metodice navrhování bytových staveb na FA ČVUT. Akce je určena studentům bakalářského studijního programu v Praze zapsaným v zimním semestru akademického roku 2011/12 do předmětu AT BS – Ateliér I (bytové stavby). Projekty nominují do soutěže vedoucí ateliérů. Každý pedagog předmětu AT BS – Ateliér I (bytové stavby) může do soutěže přihlásit maximálně tři projekty, které vznikly pod jeho vedením. X Výstava ateliérových prací. Dvorana FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech 9. – 23. 1. 2012. X Výstava diplomových prací. Dvorana FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech 8. 2.–7. 3. 2012. Notes X Dne 23. listopadu ve věku 87 let zemřel doc. Ing. arch. Karel Hubáček, osobnost československé architektonické scény druhé poloviny 20. století. X Dne 10. prosince 2011 ve věku 69 let zemřel prof. Ing. Arch. Bohumil Fanta, CSc., bývalý děkan FA ČVUT a vedoucí Ústavu památkové péče a renovací. X Ir Juliette D. Bekkeringová byla dne 29. listopadu 2011 rektorem ČVUT jmenována hostující profesorkou architektury a urbanismu na FA ČVUT. Během ceremoniálu, který se uskutečnil v Betlémské kapli, vystoupila prof. Bekkeringová s proslovem, z něhož citujeme: „Architektura a urbanismus je krásná profese. Architektura a urbanismus jsou zacíleny do budoucnosti: zabývají se vynalézáním a formováním budoucnosti. Zabývají se vyjádřením budoucnosti, která dosud není známá. Protože architektura a urbanismus budou realizovány během deseti až dvacet let, musí býtzacíleny k výzvám budoucnosti. Musí poskytnout jasné odpovědi na otázky, jež se objeví během deseti let, které dosud nebyly položeny: s náměty, jako je udržitelnost, rychlým pokračování na s. 12 tempem se měnícící role veřejných prostorů a veřejných budov
konce m r oku se na f a č v u t us ku tečn i l a d í l na eu r opea n mas te r s of u r ba n is m – s n í m k y a l f y zde a na s . 4
Na téma zahraniční agenda FA ČVUT Hovoříme s prof. Karlem Maierem, proděkanem pro zahraniční vztahy Koncem roku proběhl na fakultě mezinárodní workshop EMU – European Masters of Urbanism, v jehož rámci se studenti magisterského a doktorského programu FA ČVUT a studenti programu Masters of Urbanism z Barcelony, Delftu a Lovaně věnovali urbanistickým problémům pražských sídlišť Bohnice a Jižní Město. Jak jste byl s výsledky spokojen? Naši studenti a studenti škol EMU měli možnost spolupracovat na konkrétních urbanistických úkolech. Poznali se navzájem a pan profesor Corominas z Barcelony poznal trochu, jak pracuje naše škola. Soudím, že jsme na něho udělali dobrý dojem, a to přesto, že se workshop konal v týdnu, kdy byla v Praze taková mlha, že z řešených lokalit toho naši partneři z EMU při své návštěvě moc neviděli. Který z poznatků zahraničních účastníků vás zaujal nejvíce? Mohla by být některá z myšlenek aplikována v praxi? Pro některé z nás bylo překvapením, že ani studenti EMU, ani pan profesor Corominas neviděli naše sídliště jako cosi principiálně špatného a spíše se snažili stávající struktury dotvářet a přizpůsobovat novým podmínkám, než je zásadně proměňovat. Lze porovnat přístup k sídlištním celkům v ČR u studentů zahraničních a domácích? Naši studenti jsou zatíženi jinými předsudky než ti zahraniční. Ti naši vnímají sídliště spíše jako problém architektonický – paneláky či urbanistický – domy v prostoru bez jasného vymezení veřejných prostorů. Ti odjinud považují naše sídliště za čtvrti sociálních vyděděnců. Střet těchto předsudků je pro obě strany velmi poučný.
karel maier
Uvažuje naše fakulta i o institucionálním připojení k mezinárodnímu programu EMU? Je to naším dlouhodobým záměrem. Workshop byl jedním z krůčků k tomuto cíli. K dosažení cíle budeme muset opakovaně prokazovat našim partnerům, že pro ně můžeme být přínosem – svými zkušenostmi, svými přístupy k řešení urbanistických problémů, tím, jak se studenty pracujeme a tím, jak pracují studenti. Dalším krokem bude účast našich studentů – vlastně studentek, protože v konkurzu zvítězilo čistě dámské obsazení, na podobném workshopu pořádaném EMU v létě 2012 v Benátkách. Nedávná fakultní výstava studentů programu Erasmus a bilaterálních dohod nabízela mj. příklad posilování zpětné vazby u studentských výměnných pobytů. Lze očekávat další podobné akce v příštím semestru či akademickém roce? Event. které? Expozice projektů výměnných pobytů našich studentů na zahraničních školách hodláme pořádat pravidelně jako jakýsi dovětek k výstavám ateliérových prací vypracovaných na naší škole. Chceme tak konfrontovat výsledky našich studentů „venku“ s tím, co se děje „u nás“. Jednak proto, abychom všichni věděli, jak nás vidí naši partneři v Evropě prostřednictvím studentských prací, a také proto, abychom všichni zde viděli, co a jak se dělá u našich partnerů. A abychom z poznání vyvodili třeba i opatření, která nás posunou trochu výše na žebříčku evropských škol. Dlouhodobý program vývoje předpokládá řadu aktivit v oblasti internacionalizace vzdělávání. Například přípravu programů vedoucích k získávání dvojích nebo evropských diplomů; doktorská studia pod dvojím vedením; zvyšování učitelské mobility… Jak reálné je naplňování tohoto programu? Časy, kdy jsme z EU dostávali peníze prakticky na cokoliv, pokud se to dělo ve spolupráci s jinou školou v zahraničí, jsou zřejmě nenávratně pryč. Namísto podpory počtu výměn
3
miquel corominas ayala
se zřejmě bude podporovat jejich kvalita. Současná krize tento trend zřejmě ještě urychlí. Abychom jako škola za těchto okolností uspěli, potřebujeme mít studenty, kteří se na studium v zahraničí systematicky a dlouhodobě připravují: například kdo chce studovat ve Španělsku, musí se naučit španělsky, kdo chce získat část svého vzdělání na škole ve Švédsku, měl by předem vědět, co tam chce studovat a třeba také u kterého profesora. Hodně našich studentů už to pochopilo, ale ještě ne všichni. Co se týče doktorandů, tam je třeba, aby ústavy využívaly svých kontaktů v zahraničí a umisťovaly studenty vždy na takové pracoviště, která bude pro téma jejich výzkumu opravdu přínosné. Vedení FA podporuje úsilí o vytvoření příznivějších podmínek pro účast týmů ČVUT na evropských výzkumných a rozvojových projektech. Lze uvést některé konkrétní údaje? Evropské projekty bývají spojeny se závazkem školy „předfinancovávat“ projekt, tedy nést náklady projektu až do doby, kdy komise pověřená kontrolou projektu vydá souhlas s proplacením těchto nákladů. Tyto náklady přesahují finanční možnosti ústavů, a proto se fakulta za pomoci rektorátu ČVUT snaží hledat prostředky, jak fakultním týmům účast na těchto projektech umožnit. Ideální by bylo, kdybychom si vytvořili finanční „polštář“, který by byl k dispozici našim týmům vždy pro dobu nutného „předfinancování“ – než se prostředky začnou vracet. Které hlavní úkoly spojené se zahraniční agendou stojí ve stávajícím akademickém roce před naší fakultou? Především se budeme muset vyrovnat s administrativními omezeními, která vznikla pro výjezdy studentů v zimním semestru 1. ročníku magisterského studia. A chtěli bychom školu začít otevírat pro konání výuky „třetího semestru“ v době letních prázdnin – pro zájemce ze zahraničí i pro naše studenty.
4
Připravil: Jiří Horský
Vaše sídliště se nestane ghettem Kantory EMU zastupoval na pražské dílně profesor Miquel Corominas Ayala z barcelonské Fakulty architektury Katalánské polytechnické univerzity. Po skončení workshopu ho Alfa požádala o rozhovor. Jak jste byl spokojen s workshopem EMU v Praze? Určitě nabídl velice zajímavou zkušenost. Organizace byla zajištěna výborně a samotný námět byl velice působivý. Je evidentní, že sídliště jsou pro Prahu výrazně určujícím způsobem zástavby. Jejich dimenze jsou překvapivé. Architektonický výraz sice vykazuje určité nedostatky, nicméně dobré napojení na veřejnou dopravu skýtá poměrně dobrou pozici v rámci městského prostoru. Navíc uvnitř sídlišť nacházíme rozsáhlé veřejné prostory. Tyto skutečnosti nabízejí většině sídlišť naději na lepší budoucnost. Je reálné sem umístit některé vnitroměstské aktivity. Překvapila vás některá urbanistická idea? Pro mne byly důležité především dvě myšlenky. První je obecný pocit obyvatel ve vztahu k sídlištím: mají své čtvrti rádi – a to je nesmírně důležité. Díky tomu se ze sídlišť nestanou ghetta jako jinde. Druhou je výrok politiků, který zazněl u kulatého stolu: na našich sídlištích potřebujeme zajímavé ikonické stavby. To vyjadřuje přání vytvořit výrazný prvek na městské úrovni. Může jít o budouvu, sochu, specifické zařízení nebo právě o velmi zajímavý veřejný prostor. Dosáhnout takového cíle není nijak náročné. Sídliště představují jisté zbytky z naší minulosti. Máte ve Španělsku problém – urbanistický či sociální – podobného rázu? Sídliště se sice postavila v minulosti, ale dnes představují v Praze realitu. Žije v nich většina obyvatel hlavního města. Z mého pohledu se nacházejí ve velmi dobrém stavu, zejména co se týče dopravy, bydlení a otevřených prostor. Vašim nejdůležitějším téma-
v ú s t a v u p r ů m y s l o v é h o d e s i g n u f a č v u t s e k o n c e m r o k u k o n a l w o r k s h o p pod vedením světoznámé designérk y dominik y nell applové
tem dnešního městského plánování je podle mě zlepšení životních podmínek obyvatel sídlišť. Ve Španělsku, zejména v Barceloně, najdete sídliště o něco starší, pocházejí z let 1945–1975. Stavěla se pro pracující třídu a v současnosti zde bydlí jen menší počet lidí ze střední třídy. Žije zde však hodně nedávných imigrantů. Je tedy možné, že v budoucnu budeme v těchto lokalitách čelit řadě sociálních problemů. Španělské sídlištní „polygony“ jejich obyvatelé právě nemilují. Jsou nesmírně zahuštěné; v porovnání s těmi pražskými nabízejí jen málo otevřených prostor a byty se nacházejí v bídném stavu. Barcelonské „polygony“ proto nečeká tak pěkná budoucnost jako jejich pražské bratry. Připravil jhr
Evaluace na Fakultě architektury v Řezně Kvalita výuky a metody hodnocení se stávají na Fakultě architektury důležitými náměty veřejných diskusí. Naposledy se věnovali metodě posuzování v rozhovoru v Alfě děkan FA ČVUT prof. Zdeněk Zavřel a vedoucí Ústavu prostorového planování prof. Karel Maier, který se vyjadřoval i k praktickým krokům hodnotícího procesu. Fakultní zpravodaj se rozhodl oslovit některé členy Vědeckoumělecké rady, kteří působí na zahraničních fakultách, se žádostí o jejich zkušenosti. Přinášíme první z došlých reakcí od prof. Pavla Zvěřiny. Mám-li se vyjádřit k hodnocení kvality výuky u nás v Řezně, kde působím od roku 1996, zdá se mi důležité krátce rekapitulovat jak vývoj tohoto tématu u nás, tak i naši specifickou situaci. Naše fakulta fungovala léta de facto bez jakékoli oficiální evaluace. Hodnocení témat, kvality výuky a atmosféry na fakultě je relativně novým fenomé-
pavel z věřina
nem, etablovaným jakožto obligatorní hodnocení kvality zhruba deset let. Kvůli dlouholetému zastoupení studentů ve fakultních orgánech včetně jejich hlasovacího práva reagovala fakulta ovšem již dříve na jejich připomínky a problémy. Vzhledem k absenci povinného nástroje evaluace si vytvořila škola již dříve platformu kritického dialogu pedagogů se studenty, a to modelem tzv. Konkritu (kombinace slov konstruktivní a kritika). Jednalo se o společnou veřejnou diskusi pedagogů se studenty zhruba jednou za rok, resp. podle potřeby aktuálních témat. Byly to vždy živé a plodné rozhovory za osobní účasti mnoha studentů a celé fakulty a myslím, že fakulta jako celek dostávala těmito impulsy hodnotnou bázi ke společným korekturám a novým tématům. Tuto formu evaluace zásadně preferuji před formou dnešní. Ta byla vytvořena spolu s funkcí tzv. studijního děkana s úkolem kontrolovat kvalitu výuky a reagovat na studentské problémy a připomínky zhruba před oněmi deseti lety; a studijní děkan je tudíž jakýmsi mediátorem mezi kolegy a studenty. Současně musí informovat vedení univerzity, a to každoroční písemnou zprávou – tzv. Studienbericht – o stavu výuky na fakultě. Vše musí doplnit statistickými údaji. Přímá evaluace výuky momentálně probíhá formou studijním děkanem specificky modifikovaného dotazníku pro Fakultu architektury, který každý z kolegů rozdá na konci semestru studentům, a ti daný předmět zhodnotí buď známkou, nebo textem. Vyhodnocení těchto formulářů nově u nás provádějí sami studentští zástupci a předávají je studijnímu děkanovi jako podklad k jeho zprávě a event. dalším adekvátním krokům.Tato evaluace probíhala doposud každé dva roky s výjímkou předmětů, které jsou např. pouze jedno nebo dvousemestrové. Není asi příliš obtížné si představit, v jaké situaci se dotyčný kolega nachází, má-li neutrálně hodnotit pedagogický sbor, tudíž také své jednotlivé kolegy. Mou zkušeností je, že spíše jde o plnění delegované funkce než naplnění jejího obsahu. Jsem přesvědčen, že tento způsob evaluace napomáhá spíše množení byrokratických činností a zároveň nepodporuje aktivní dialog obou stran.Téma evaluace považuji suma sumárum za velmi pokračování na s. 8 ambivalentní. Na jedné straně musí mít studenti možnost
5
OD MRAKU K DOMU
-DNXE.XQþtN Revitalizace Bastionu XXXI 2010
%DUERUD)UDQNRYi'LYDGORYýHVNpP.UXPORYČ
Radek Novotný, Barandovské terasy, “mrak“ k projektu 2012
)LOLSâDXHU%\WRYêGĤm v Lund 2010
MRAK -$.2 'eâġ 6( 61ÈâË $ 8/3Ë9È 1$ 3567(&+ 0Ë67$ _ 3$'È 1$ ./2%28.< &+2'&ģ $ 6567 3278/1é&+ .2ý(. _ 52=3$'È 6( 9 .28ě, 387<. _
3DYOD%ULNVRYi'RP\SRG9\ãHKUDGHP
9RMWČFK7DUDED3UROXND3DODFNpKRXO
$7(/,e5 &,.È1 _ %8â _ Ò67$9 3$0È7.29e 3eý( ,YDQâDFK2VWURY\(DVW&DLFRV
$WHOLpUNSXEOLNRYiQtY\ORVRYDOD%HU\O)LOVDNRYi 69ċ7/(.,1$6(0$)25ģ_ 920Ë7&(-$.29.5.8_$0,=Ë932.2-,_$%<6,3$0$729$/_-$.23È5$1$6./(_-$.2.È0(1+2=(1é2.1(0DOMU
-MC-
atmosféra zimní ho zkouškového období, snímk y alfa
markéta mráčková
pokračování ze s. 5
konstruktivní kritiky, na straně druhé jakožto architekt a pedagog vím, jak důležitá je vlastní pozice toho kterého pedagoga s osobní interpretací obsahu a forem výuky a jak obtížné je dostat z řady studentů fundovanou kritiku a nesklouznout jen do roviny sympatie či antipatie. Neexistuje jedno měřítko pro výuku kvalitní obsahem i formou a těžko jednoznačně srovnávat jednoho pedagoga s druhým. Vždyť jak srovnávat osobnost s vyhraněným postojem a ne zcela ideální didaktikou s nevyhraněným pedagogem s dobrou didaktickou strukturou. Sám proto považuji tuto formu kontroly za neadekvátní a jen málokdy přínosnou. Mnohdy mi připadá jen jako prázdný výraz doložení aktivity. Prof. Pavel Zvěřina
P r o d ě k a n FA H S R
Nad ročenkou FA ČVUT 2011–2012 Stejně jako v předchozích letech i letos se fakultní zpravodaj pokouší inspirovat důkladnější listování poslední ročenkou. 1/ Co vás na ročence zaujalo především? Mohla byste ji srovnat s ročenkou loňskou? 2/ Který prezentovaný projekt přitáhl vaši pozornost? 3/ Zaujal váš přístup či metodika, event. zadání některého z ateliérů?
Markéta Mráčková, 6. ročník FA, 2. ročník ŠA AVU 8
1/ Vypadají téměř identicky a na první pohled se zdá, že i projekty jsou stále identické. Obsahuje zároveň příliš moc i příliš málo. Především v prezentacích ateliérů jde
o přemíru vizualizací a minimum teoretického zdůvodnění, půdorysů, pohledů a řezů. Oceňuji část věnovanou publikacím, workshopům a přednáškám uskutečněným na fakultě, lze z ní vyčíst, co se mimo rámec studijního plánu odehrálo. Není mi zřejmé, pro jaké publikum je určena. Pro studenty současné, pro studenty budoucí, pro učitele, či pro širší veřejnost? Mohu srovnávat pouze se zkušeností z Fakulty architektury v Cáchách. Za rok 2010 vydala tamější fakulta ročenky tři. Jednu obecnou a informativní především pro budoucí studenty. Druhou určenou hlavně pro studenty a učitele, kde se prezentuje výběr nejlepších ateliérových, diplomních a jiných prací. Třetí slouží k prezentaci výsledků stavebního výzkumu. Je tedy jednoduché vybrat si, co vás zajímá. Ročenky jsou samozřejmě přístupné i na internetu. Pokud by se v ročence FA objevil výběr těch nejlepších ateliérových prací, myslím, že by dávala možnost se s projekty opravdu seznámit. Jednotná koncepce katalogu by také mohla napomoci srozumitelnosti. Pokud jde o grafiku, nepovažuji černý podklad za správnou volbu, ročenka působí velmi temně. 2/ Zaujala mne prezentace a projekty ateliéru architekta Jeníčka a Kolaříka, grafika je jednoduchá a srozumitelná. U ateliéru architekta Jeníčka jsou k dispozici nejen vizualizace, které často nedokáží zachytit nejpodstatnější myšlenky a paradoxně je náročné si za nimi něco představit, ale také půdorysy, řezy či situace. Když je projektů příliš mnoho, čtenář jim nemá možnost porozumět. Pro ateliéry, které mají zájem prezentovat všechny práce či větší výběr nejlepších projektů, by možná bylo lepší využít k tomu jinou formu, například samostatnou ročenku ateliéru. 3/ Metodika ateliéru je někdy zmíněna v rámci prezentace ústavu (Ústav navrhování III, stavitelství I, urbanismu, prostorového plánování), kde zaniká, ale na dvojstraně samotných ateliérů většinou chybí. Myslím, že by měla být součástí prezentací ateliérů, může pomoci studentům v jejich volbě a přispět ke srovnání teoretické metodiky a praktických výsledků.
j i ž t ř e t í r o k v y d á v á f a k u l t a č a s o p i s m o l a b – v i s u a l d e s i g n , č a s o p i s o t o m , j a k v i d í p r a h u s t u d e n t i p r o g r a m u e r a s m u s ; l o n i v p r o s i n c i p r o b ě h l v e d v o r a n ě f a k u l t y k ř e s t č a s o p i s u s n á z v e m t h e m i r r o r c i t y o f p r a g u e
LAB (z Alfy): Očima doktorandů Milan Macoun 1/Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ V které fázi vaší práce se nacházíte? 3/ Z aujal vás v poslední době nějaký investorský záměr? 1/ Asi nejvíce mě zaujala slova pana architekta Cikána hned v úvodu ankety k tématu minulého čísla o tom, že města jsou obrazem společnosti. Pod to bych se s chutí podepsal. Dodal bych, že jsou taková, jaká si je zasloužíme. Lehce se kritizuje a rozebírají se chyby, architekti jsou na to velkými odborníky. Je též poměrně snadné vynalézt své vlastní originální nejlepší řešení. Chybí mi však pochopení pro názor druhého, diskuse, konsensus. O tom to přeci je. Pokud bude ve společnosti panovat alespoň minimální míra harmonie, projeví se to pozitivně i na tvářích našich měst. 2/ V předchozí odpovědi se odhalila má profesionální deformace – pracuji na dizertační práci s tématem zapojování veřejnosti při plánování a „managementu“ území. V současné době dochází k upřesňování tématu, neboť takto je definováno příliš široce a nekonkrétně. Rád bych se podíval za příklady do ciziny, protože u nás je zkušeností s participací stále málo. Obecně platí, že když začalo být zapojování veřejnosti u nás aktuální, metodika pro jeho uplatnění byla přebírána z anglosaských zemí a dodnes se tak v podstatě děje. Pro mě je v hledáčku Německo či Rakousko, země nám kulturně a historicky mnohem bližší, a zároveň v rámci tohoto tématu nesporně vyspělejší a zkušenější. Z hlediska formy se soustřeďuji na shromáždění co největšího počtu vzájemně porovnatelných případových studií, z hlediska obsahu se jedná o projekty na úpravy veřejných prostranství, neboť v této oblasti je smysl zapojování veřejnosti podle mého názoru nejlépe uchopitelný v rámci osvěty mezi laiky i architekty. Jedním z cílů mé práce je přispět k popularizaci tohoto tématu a jeho oddémonizování.
Překvapilo mě, jak je téma komplikované, kolik lidí se mu intenzivně věnuje, a přitom se o něm ve společnosti ani mezi odborníky moc nemluví. Když jsem působil v rodném městečku, měl jsem o praktickém uplatňování participace mizivý přehled. O to větší potřebu poznání jsem pocítil, když jsem na toto téma, vypsané v rámci nabídky k doktorskému studiu u Henryho Hansona, narazil. Pocházím z Mnichova Hradiště a u nás se na přelomu let 2009–2010 horečně řešilo téma úprav centrálního náměstí. K velkému zklamání mému i několika ostatních obyvatel nakonec k zamýšleným úpravám nedošlo, neb se podařilo prosadit petici veřejnosti proti plánovaným úpravám. Jednoznačnou chybou bylo podcenění role veřejnosti a dá se říci i snaha ji co největším obloukem obejít. S odstupem času jsem rád, že prostor pro diskusi stále existuje a v budoucnu se třeba podaří prosadit projekt ojedinělý a opravdu kvalitní. 3/ Jednoznačně mě zaujal záměr developmentu v oblasti nákladového nádraží Žižkov. Je další ukázkou toho, jak nekoncepčně pražská municipalita přistupuje k otázkám výstavby a prostorového rozvoje na svém území, a jedné další promarněné příležitosti. Tato lokalita v sobě skrývá velký potenciál, jednak jako brownfield s prvky kvalitních a zajímavých staveb, za druhé kvůli blízkosti alternativně laděného Žižkova, což skýtá možnost vzniku duchovně silného projektu a prostředí. Jednou snad naše bezradnost skončí a začneme se na město dívat optikou jeho obyvatel jako na místo pro hru a sublimaci sociální energie. Zajímavý byl také případ bourání panelového obytného domu v Havlíčkově Brodě. Není zdaleka jediným případem nevhodného urbanistického zásahu v rámci českých měst, bohužel je však jedinou realizovanou snahou o jeho nápravu. Budu se zvědavostí sledovat, jestli tento případ vytvoří precedens, či zůstane osamělým symbolem bourání paneláku v Čechách. Ukázalo se totiž, že dospět ke konečnému řešení nebylo v Havlíčkově Brodě vůbec jednoduché, a to byly vstupní podmínky pro odstranění domu nastaveny poměrně příznivě. I v některých dalších případech by odstraňování paneláků určitě pomohlo k hojení jizev našich měst a městeček. D o k t o r a n d j e a b s o l v e n t e m FA Č V UT ( 2 0 0 7 ) , n á z e v p r á c e P r o c e s z a p o j o v á n í v e ř e j n o s t i v p r o s t o r o v é m p l á n o v á n í a m a n a g e m e n t u ú z e m í , š k o l i t e l H e n r i W. A . H a n s o n .
9
jitka molnárová
Zpráva z Limy Během minulého roku jsem měla možnost strávit dva semestry v Peru na univerzitě PUCP v Limě. Stejně jako většina Evropanů jsem od školy v rozvojové zemi nečekala kdejaké zázraky. Celkem záhy jsem ale názor změnila. Místní Fakulta architektury a urbanismu je poměrně mladou fakultou založenou teprve před devíti lety. Její stáří je poznat na progresivní koncepci studijního plánu i na samotném způsobu výuky. Fakultní vedení čím dál více upřednostňuje kvalitu nad kvantitou, povinné předměty se snaží snížit na minimum a naopak nabízet studentům vyšších ročníků kvalitní předměty, které jim umožní vlastní profilaci a rozvinutí jejich profesních zájmů. Z vlastní zkušenosti jsem nabyla dojmu, že cílem fakulty není vypustit do praxe absolventa, který umí od všeho trochu, ale spíše architekta s konkrétním zaměřením a znalostmi toho, v čem se cítí být silný. Studenti mají v jednom semestru kromě ateliéru čtyři, maximálně pět předmětů vyučovaných každý týden, kterým se mohou věnovat naplno a do větší hloubky. Přednášky a cvičení byly většinou spojeny do jednoho čtyřhodinového bloku. Praktické cvičení navazovalo přímo na teoretickou přednášku, a umožňovalo tak si osvojit nově nabyté vědomosti hned po výkladu na konkrétních příkladech. Jako nejpřínosnější předmět za oba semestry v Peru jsem vyhodnotila Taller de Investigación (výzkumný ateliér). Předmět je povinný pro všechny studenty 8. semestru a má sloužit jako teoretický podklad pro diplomní práci. Můj ateliér vedli dva profesoři – historik a teoretik architektury a profesor filozofie. První půlka semestru byla koncipována jako obecný úvod do vědy, a to na základě textů pojednávajících o současném vývoji vědy a jejich rozboru ve formě esejů a diskusí během hodiny. Součástí teoretického úvodu byla i série přednášek na téma samotného architektonického výzkumu, během kterých jsme pomalu začali chápat, co to vůbec výzkum v architektuře je, proč a jak se dělá nebo jaký je jeho 10 význam pro architektonickou praxi. V druhé části semestru jsme zpracovávali teo-
retickou práci ve formě odborného článku o obsahu 20 000 slov. V průběhu jednoho semestru jsme se tak naučili způsoby, jak vyhledávat potřebnou literaturu, jak číst a analyzovat odborné texty nebo jak se v množství informací vůbec orientovat. Především jsme ale byli donuceni naše poznatky zformulovat, vyhodnotit a v ideálním případě připravit k použití při práci na konkrétním projektu. Po absolvování tohoto předmětu jsem dospěla k závěru, že architektonický výzkum, nebo alespoň úvod do něj, by měl být nedílnou součástí základního architektova vzdělání. Můj názor se o to více umocnil zjištěním, že výuka výzkumu se pokládá za samozřejmou součást studia snad na všech předních fakultách architektury v Latinské Americe. Další neméně důležitou studijní zkušenost mi přichystal předmět s názvem Architektura a společnost. Jednalo se o volitelný předmět z teorie architektury, který probíhal každý týden formou diskuse nad přečtenými texty. Probíraná látka byla rozdělena do čtyř témat – architektura a společnost, architektura a paměť, architektura a násilí a architektura a moc. Na konkrétních příkladech jsme se učili interpretovat architekturu skrze analýzu společnosti, pro kterou v dané době vznikala. Cílem našeho profesora bylo vyprovokovat nás k úvahám o tom, jaký vliv má současné nastavení společnosti na architekturu, kterou sami navrhujeme, nebo jaké společenské hodnoty odráží architektura, kterou dnes obdivujeme. Teorie architektury nebyl jediný předmět, který dával architekturu do souvislostí s aktuálními problémy ve společnosti. Etika architekta, urbánní sociologie, architektura a participace, veřejné prostory a další byly předměty, které ve mně po třech letech na technice vzbuzovaly značnou pozornost. Předsudky, že třetí svět stojí za to navštívit, jen pokud si chcete užít přírodních krás a rozmanitostí kultur, považuji na základě své zkušenosti za naprostou hloupost. Minimálně PUCP pro mě byla důkazem toho, že rozvojová země může nabídnout hodně i co se vzdělání týče. Někdy možná dokonce víc než některé univerzity v Evropě... Text a snímky Jitka Molnárová, 2. ročník magisterského studia
11
atmosféra zimní ho zkouškového období, snímk y alfa pokračování ze s. 2
12
v našich městech, a musí definovat formu a kvalitu života našich měst budoucnosti a reagovat na životní styl nastupujících generací. Architektura a urbanismus v České republice se nacházejí v bodu zlomu. Posledních deset let představovalo období zesílených stavebních aktivit. Ve stavební explozi se vynořily v našich městech nové developmenty. Ale dnes, v krizi, jsme všichni nuceni revidovat podstatu naší profese. Vzhledem ke globalizaci a individualizaci a k vědomí omezenosti území a energetických zdrojů bude architektura – aby Českou republiku připravila na udržitelnou budoucnost a vysokou kvalitou vystavěného prostředí – nucena se přetvořit. Budoucnost bude formována nastupující generací studentů. Jsem proto poctěna nabídkou podílet se na výuce na Fakultě architektury ČVUT jako hostující profesor; mohu se stát součástí tohoto úkolu, který je pro mě výzvou. A pevně doufám, že mí studenti během několika let řeknou: Architektura a urbanismus je krásná profese.“ X Akademický senát ČVUT: nepřijatelný návrh zákona o VŠ. Akademický senát (AS) ČVUT vyjadřuje ve svém usnesení podporu Radě vysokých škol a České konferenci rektorů v úsilí o zapracování jejich připomínek do návrhů věcného záměru zákona o VŠ. AS ČVUT považuje ministrem předložený návrh věcného záměru zákona o vysokých školách za nepřijatelný a pro vysoké školství nebezpečný. Přijetí zákona v navrhovaném znění ohrožuje vývoj, který vysoké školy nastoupily před 22 lety. AS ČVUT velmi lituje toho, že navzdory nesmírnému úsilí, které zástupci vysokých škol vynaložili při objasňování stanovisek, MŠMT nadále prosazuje ve věcném záměru některé principy pro veřejné vysoké školy zcela nepřijatelné. Zákon vzešlý z tohoto návrhu by zlikvidoval samosprávný charakter akademické obce, omezil vliv studentů na rozhodování veřejných vysokých škol a přetvořil veřejné vysoké školy v instituce vydané všanc partikulárním politickým a komerčním zájmům. AS ČVUT ostře protestuje proti postupu ministra školství, mládeže a tělovýchovy, který předložil věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům do vnějšího připomínkového řízení bez řádného projednání s reprezentacemi vysokých škol. Tím ministr porušil § 92 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. prof. Petr Konvalinka, předseda AS ČVUT, 15. prosince 2011
X Filmový seminář Ústavu urbanismu pokračoval v polovině listopadu loňského roku svým třetím dílem. Jeho cílem je seznámit studenty s nejslavnějšími snímky filmové historie, které se určitým způsobem dotýkají problematiky města. Následná diskuse má pak uvést film do politických, sociologických a historických souvislostí, povzbudit kreativitu a podnítit hledání vztahů mezi architekturou a jinými uměleckými obory. Inspirací pro uvedení semináře byly podobné filmové festivaly konané po celém světě a také zařazení projekcí filmů do výuky na zahraničních školách architektury (filmovou projekci zavedla do svých hodin mj. mezinárodně uznávaná teoretička a historička architektury Joan Ockmanová z Columbia University v USA). Seminář hodlá také poukázat na profesní souvislosti mezi filmem a architekturou. Jako studenti architektury začínaly např. takové osobnosti české a světové kinematografie jako Fritz Lang, Alexander Hackenschmied či Věra Chytilová. Českému prostředí je v tomto směru také málo známá osobnost světově uznávaného kritika meziválečného filmu Siegfrieda Kracauera. Pokud role obrátíme, je na místě připomenout například Rema Koolhaase, který začínal u filmu a končil u architektury. Fakultní filmový seminář uvedl prozatím následující snímky: Fritz Lang – Metropolis, Andrej Wajda – Země zaslíbená, Dziga Vertov – Muž s kinoaparátem. Sérii uzavřou slavné filmy László Moholy-Nagye a Alexandra Hackenschmieda. V letním semestru bude seminář zahájen výběrem z poválečné filmové éry.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 6 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: miroslav cikán / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
