PSYCHÉ REPORT No. 11
Tento rok máme přestupný, tak že únor je o den delší. Právě se chystám na oslavu 60. narozenin člověka, co se narodil 29. února…. Tak že by se dalo říci, že slaví patnáctiny. Hezký věk. Ale nám přijde únorová výplata o den déle. Čekací dobu si můžete zkrátit čtením jedenáctého čísla našeho plátku. Pozdrav z Chrudimi Nejprve Vás informujeme o našich aktivitách v podobě skupinových aktivit, ať už jde o nácvik vaření, Program pro dobré zdraví nebo o kluby samotné. Dále se dozvíte, co je nového pro naše středisko samotné. Takže hurá do toho! V únoru statečně odoláváme mrazivému počasí. Pro zahřátí nám slouží především vaření s Luckou, které jak již jsme zmínily, probíhá každou středu. Naši klienti se postupně učí vařit polévky, péct moučníky a učit se budou i složitějším věcem, jako například omáčce apod. Jak jsme slíbily minule, přikládáme foto jako malou ochutnávku toho, jak naše vaření probíhá. Dále se nám úspěšně rozjel Program pro dobré zdraví. Jak již jsme naznačovaly v minulém čísle, cílem není pouze hubnutí apod. Smyslem programu je především ukázat možnosti zdravého životního stylu. S klienty tedy nejen procházíme jídelníčky, ale také zajdeme například do obchodu a ukážeme, jaké potraviny je dobré kupovat, zajdeme také společné na oběd do zdravé výživy, atd. Program má prozatím úspěch nejen u přihlášených klientů. Již nyní jsou zájemci i na další kolo Programu. V klubu se také učíme stále novým věcem – Květa učila naše klienty výrobě z korálků. Každý, kdo měl zájem, mohl si tak vyrobit krásný „korálkový strom“. A jak se nám dařilo? Posuďte sami na přiložených fotkách. Mrazu se nebojíme a to je vidět i na aktivitách, které dále v klubu podnikáme. Chodíme na procházky a jezdíme i na výlety. Tentokrát jsme se vydali do Městského muzea ve Skutči na expozici obuvnictví a kamenictví. Výlet proběhl pod vedením Vlaďky a Olgy. Ve výletech budeme pokračovat, v březnu se s klubem podíváme do Hradce Králové do obřího akvária. Dále u nás proběhlo křesťanské setkání. Tentokrát nám farář Heblet velmi poutavě vyprávěl o pouti v Římě. A co ještě máme v plánu? Pro zkouknutí přikládáme program.
A nyní se dostáváme k informacím, co se děje ve středisku. Od 10. února k nám pravidelně každý pátek dochází stážistka z Vyšší odborné školy (obor sociální) v Pardubicích. Postupně ji seznamujeme s naší organizací, s náplní naší práce a snažíme se jí i poskytnout praktické ukázky sociální práce, v podobě možnosti účastnit se schůzek s vybranými klienty. Pro naše klienty se snažíme dělat co nejvíce. V tomto měsíci se Věrce s Olgou podařilo získat grant od města. Získané peníze budou využity především na klubové výlety a na pobyty. Holkám tímto velmi děkujeme! Na závěr vás ještě budeme informovat, jak jsme slíbily, o rekondičním pobytu, který se uskuteční na jaře. Konkrétní termín je 16. – 18. Května. Jako místo pobytu jsme zvolily Hradiště (u Nasavrk). Výletu se zúčastní Vlaďka – jako vedoucí pobytu a Lenka. Oslovte své klienty a v případě, že někoho pobyt zaujme, ozvěte se! Uzávěrka přihlášek je do 13.4. Budeme se těšit. Přikládáme leták.
Autor: Lenka Žáková
Depeše z Výměníku Ve Výměníku panuje v současné době čilý ruch. V kavárně i obchodě probíhá rekonstrukce, na které se s maximálním nasazením podílejí všichni zaměstnanci. Kavárna se pomalu ale jistě pod dohledem admirála Honzy Komárka proměňuje v ostrov, na kterém ztroskotali Robinson Crusoe a jeho přítel Pátek společně s kapitánem Nemem. Aby se na ostrově dalo žít, je potřeba ho nejdříve zabydlet. V kavárně se proto bourají příčky, tapetují stěny, malují zdi a stropy, natírá zábradlí, předělává osvětlení, zvětšuje se kuchyň... Zkrátka práce víc než dost. Stejně jako musel Robinson, děláme si i my většinu prací sami a ručně. Občas je to velké dobrodružství a také velké dohady, přesto stále táhnem za jeden provaz. Cíl je totiž jasný – zabydlet ostrov tak, abychom na něm už na jaře mohli přivítat první návštěvníky. 19. března připluje flotila s účastníky Valné hromady Asociace komunitních služeb, které u nás budeme hostit, a po zhruba týdenním zkušebním provozu bychom už rádi fungovali v provozu normálním.
Svou novou tvář současně dostává i obchod. A protože stejně jako v kavárně chceme, aby za vším byl cítit člověk, děláme si i tady většinu prací sami. Stěny dostaly nové barvy, a aby bylo v obchodě útulněji, vyrobili jsme snížený bambusový strop. Obchod má svého nového maskota – soba. Říkáte si, proč zrovna sob? Protože u soba, za vším stojí osoba... To se netýká jen právě probíhajících prací, ale našeho celkového nastavení, včetně nového sortimentu obchodu. Chceme, aby všechny výrobky, které budeme nabízet, měli svého autora. Nepůjde tedy o žádné sériově vyráběné zboží, ale o originální rukodělné výrobky různých tvůrců, včetně výrobků chráněné dílny. Obchod bychom rádi otevřeli současně s kavárnou. Zatím se alespoň můžete seznámit s naším novým maskotem. (pozn. PR: všímáte, v barvách PDZ)
Rádi bychom touto cestou poděkovali Leoně Hovorkové, Martinu Halířovi a Honzovi Rybičkovi, kteří, když bylo potřeba, neváhali a přispěchali do Výměníku pomoci s malováním. Oázou klidu ve všem tom chaosu zůstává Sociálně terapeutická dílna. Tady se nebourá ani nemaluje, ale běží standardní provoz a klienti si užívají pohodlí nového vybavení pořízeného na konci roku podpořenou magistrátem města Pardubice. Komfortního zázemí Sociálně terapeutické dílny jsme na záčátku února využili k uspořádání Ponožkopsího workshopu, který vedla Šárka Zahálková – vedoucí Klubu 29. Workshopu se účastnili zaměstnanci chráněné dílny, klienti a pracovníci STD i Pardubického střediska a sestřičky z Denního stacionáře. Na začátku bylo 15 párů ponožek. Po třech hodinách stříhání, šití, vycpávání a zdobení spatřilo světlo světa 15 jedinečných pejsků všemožných ras. Protože zájemců o workshop bylo víc, než dovolovala kapacita, rozhodli jsme se na konci února uspořádat stejný workshop ještě jednou. Abychom si rozšířili obzory, zúčastnili jsme se v únoru besedy, kterou si pro nás připravila klientka Pardubického střediska. Beseda se týkala stáže v Kosatci, kterou klientka absolvovala, a na základě které potom získala nové pracovní místo v šicí dílně. Pár dní na to jsme se vydali načerpat inspiraci přímo na místo činu a podnikli exkurzi do Kosatce – Integračního centra sociálních aktivit v Pardubicích. Zajímali nás především chráněné dílny (šicí, keramická, truhlářská a montážní), tréninková restaurace s kuchyní a tréninková kavárna U tiskaře Brixe, ve které jsme na závěr poseděli a ochutnali třeba jejich jablkový závin.
Elyn R. Saksová – Střed se hroutí zevnitř … mé putování šílenstvím (Triton, Praha 2011) „Schizofrenie postihuje ve velké většině mladé lidi ve věku tak od sedmnácti do pětadvaceti let – tedy v době, kdy se máme učit navazovat přátelství, udržovat je a hledat ten správný směr v životě. Schizofrenie vás ale může vyřadit ze hry i na tři, čtyři roky – a některé lidi dokonce už navždycky. …naskakovat do vlastního života a pak z něj zase vyskakovat (kvůli psychotickým epizodám nebo léčbě v nemocnici), to není jako vystoupit za vlaku na jedné zastávce a později do něj zase nastoupit na jiné zastávce. I kdybyste mohli zase naskočit (a šance na to není nijak velká), budete osamělí. Lidé, s nimiž jste původně nastoupili, už jsou dávno pryč a vy se je snažíte dohonit. Hlavní součástí uzavírání přátelství je to, že si spolu popovídáte o své minulosti, což může být dosti ošemetné, když jste schizofrenik. Ty proluky ve vašem životě – jak je vysvětlíte? Vždycky si samozřejmě můžete nějaké historky vymyslet, ale z toho, že na začátku přátelství budete lhát o svém životě, vám moc příjemně nebude. Nebo nemusíte povídat vůbec nic, což bude lidem připadat divné. Nebo se můžete rozhodnout jim o své nemoci říct a celkem nepříjemně se přesvědčit o tom, že lidé na to většinou nejsou připraveni. Duševní choroby si s sebou nesou velké stigma, jež může spustit negativní reakci, a to dokonce i od těch nejmilejších lidí, kteří mají dobré úmysly a laskavé srdce. I pro mnohé z těchto lidí jsou osoby trpící duševní poruchou ti druzí. …Blázniví lidé se nedostanou do večerních zpráv proto, že se jim úspěšně daří zvládat život; dozvídáme se o nich jen tehdy, když se stane něco hrozného. … Lidé trpící schizofrenií – lidé jako já – čtou noviny a sledují večerní zprávy. Vidíme, jak je naše nemoc vykreslována a jak nás mohou někteří takoví přátelé začít vnímat, jakmile se dozvědí pravdu. Pohybujeme se s ohromnou opatrností, protože musíme. Museli bychom být blázni, abychom se chovali jinak …“ A o tom celá kniha vlastně je … o životě s psychózou a o hledání cesty a způsobu, jak s ní žít co možná „nejnormálněji“, a splnit si sny a cíle, které si v dospívání lidé kladou. Autorka popisuje ohromnou výzvu, kterou pro ni představuje boj s duševní chorobou. Velmi dobře ví, jaké to je být opravdu šílená, tedy věřit, že vaše myšlenky dokážou zabíjet, že vaši blízcí jsou podvodníci, kteří se proti vám spikli. Ví, jaké to je, když se téměř nemůžete nadechnout, když jste nacpaní léky až k prasknutí, když jste přikurtovaní k posteli, když cítíte, že se vaše já rozpadá, vzdaluje a nakonec úplně zmizí. Popisuje vedlejší účinky tehdejších léků a také překvapení nad tím, jak dobře reagovala na moderní antipsychotika. Popisuje také první prodromy (předzvěsti psychózy), které se objevily už v dětství, popisuje reakce rodičů na ně, popisuje svoji tvrdohlavou snahu vystudovat vysokou školu (několik), která často narážela na fakt, že se stejnou tvrdohlavostí mnoho let odmítala užívat dlouhodobě léky, i když měla zkušenost, že psychotické prožívání tlumí, a jejich snížení a následné vysazení vždy psychózu znovu vyvolá. Zároveň popisuje, že i v obdobích, kdy léky užívala, se ataky onemocnění objevují a to především při změnách – když odejde z domova studovat na univerzitu, když se vrací domů na prázdniny, když zahajuje akademickou dráhu, když má mít přednášku na konferenci atd.
Mluví také o své psychoterapii (psychoanalýza), s kterou začala po prvním pobytu na psychiatrickém oddělení a dodnes na ní dochází, protože bez ní by farmakoterapie nebyla tak účinná. Kniha je čtivá, dobře přeložená. Čte se téměř jako detektivka a po 330 stranách si člověk rád přečte celkem dobrý happyend: „Můj dnešní život není zcela bez problémů. Trpím vážnou duševní nemocí. Nikdy se ze schizofrenie úplně nevyléčím. Navždy budu muset užívat antipsychotika a chodit na terapii. Vždycky budu mít některé dny dobré a jiné špatné a pořád mi hrozí nebezpečí, že se nemoc silně přihlásí o slovo. … Přesto nechci, aby na mě ostatní pohlíželi jako na někoho, kdo lituje, že neprožil život takový, jaký by mohl být, kdyby nebyl nemocný. Nikoho se neprosím o soucit. Spíše se snažím říct, že lidství, které je nám všem společné, je mnohem důležitější než duševní nemoc. Díky správné léčbě může duševně nemocný člověk vést plnohodnotný a bohatý život. … Pokud i vy trpíte nějakou duševní chorobou, je pro vás výzvou najít si správný způsob života. Ale, po pravdě řečeno, není to výzvou pro všechny lidi, duševně nemocné i zdravé? Mým štěstím není to, že jsem se uzdravila z duševní choroby. Mým štěstím je to, že jsem našla svůj život.“ Autorka: Alena Fialová, dodavatel: Marek Fiala
ZPRÁVIČKY Z ÚSTÍ Klubová aktivity mimo UO Na začátku března se opět naplno rozjedou vyjednávání ohledně přesunutí klubových aktivit i do okolních měst Ústí nad Orlicí. Prvně bychom chtěli potěšit klienty v Lanškrouně, neboť jsou již velmi netrpělivý, a po skupinových aktivitách se ptají. Následovat budou Žamberk ve spolupráci se střediskem v Rychnově a Vysoké Mýto. Budeme rádi, když se dílo zdaří, a budeme Vám moci v příštích číslech ukázat i nějaké fotečky. Držte nám palečky!!! Autorka: Iva
Volnočasový klub V rámci klubu jsme si s klienty tak jako každý měsíc zahráli bowling. Stalo se to už skoro tradicí, že se jednou měsíčně věnujeme této sportovní aktivitě. Klientům se líbí a myslím, že se na ni i docela těší. Tentokrát jsme si nechali výsledky vytisknout a budeme tak činit pokaždé, abychom mohli vyhlásit vítěze. Zbývá nám ještě určit časové období, ve kterém budeme takto soutěžit. Také nám byl v únoru vypomoci Václav z Rychnova, za což velký DÍK. Události se tak seběhly, že ten den přišla na klub jen jedna klientka. Ale to jim nezabránilo, aby se šli společně podívat do místního muzea na několik výstav – o geniální stavebnici Merkur, o čokoládě a jiných cukrovinkách ze sbírek Muzea a obchodu v Bratislavě, výstava Kuchyň naší babičky, výstava Pohlednice a betlémy od pana Jiřího Škopka a nakonec výstava Codex gigas – Ďáblova bible, jakožto největší ručně psaná kniha na světě. Na ní jsme se sice již byli podívat a psali jsme o tom, ale není na škodu se na tuto „Obrovskou knihu“ podívat podruhé, a pro Vaška to byla možná premiéra . Společně s klienty plánujeme na březen následující aktivity:
Autorka: Lenka
Nová kolegyně Jana V polovině února nastoupila naše nová posila šikovná a sympatická Jana Jiřelová. Janě je …. (ale to se u lady neříká), tedy mladá a nachází se na začátku své profesní dráhy. Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, obor Speciálně pedagogická andragogika a bydlí v okolí České Třebové. Požádali jsme Janu, aby se Vám představila a položili jsme jí tři jednoduché otázky: 1. Jaká je Jana podle svých slov? Jsem trpělivý a poctivý člověk, umím být hodně nerozhodná, ale snažím se na sobě pracovat a zlepšovat se. Když už něco dělám, tak chci, aby daná práce k něčemu vypadala a byla dobře odvedená. 2. Jak se těšíš na nové zaměstnání? Co přeješ sobě a organizaci? Zřejmě díky tomu, že nemám v oboru téměř žádné zkušenosti, nepostrádám takové to klasické nadšení pro věc a těšení se, co vše mi práce s lidmi s duševní nemocí přinese. To je vlastně i to, co bych sama sobě chtěla popřát – aby mi nové zaměstnání přineslo co nejvíce nových zkušeností (ať už budou jakékoliv) a já abych je v sobě dokázala optimálně zpracovat. To stejné přeji i organizaci, která se z naší spolupráce může také něčemu novému přiučit a posunout se dál. 3. Jaké je tvoje motto? Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A přikládáme i fotečku a Janin zajímavý nedávný zážitek. Letošní zimu se mi naskytla možnost vycestovat do ciziny na 3 týdny. Jako nezaměstnaný člověk jsem samozřejmě řešila velké dilema … Budu mít dost financí, abych mohla výlet splatit? Neuteče mi „zbytečně“ nějaká zajímavá pracovní nabídka? Pro ekzematika bývá zimní období ze zdravotního hlediska poměrně krušné, a proto jsem příležitost strávit alespoň část zimy u moře chytila za pačesy, a konečné rozhodnutí o koupi letenek na sebe nenechalo dlouho čekat. Optimismus a cestovní horečka mě však přešly ve chvíli, kdy jsem dotelefonovala s naší vedoucí Ivou Sedláčkovou, která mi těsně před odletem nabídla účast ve druhém kole výběrového řízení. „Tak už je to tady! Ještě jsi ani nepřekročila hranice a už ti tak skvělé místo v oboru proklouzává mezi prsty!“, běželo mi hlavou. Štěstí se na mě však pro tentokrát pousmálo a díky Ivině vstřícnosti mi svitlo malinké světýlko naděje. Domluvily jsme se totiž na pohovoru po Skypu, což pro nás obě bylo zajímavou zkušeností. I přes menší technické potíže se nám ho podařilo zdárně dokončit a pak už nezbývalo než čekat na verdikt… Jak vše dopadlo, je pochopitelně zbytečné popisovat, když právě teď přispívám svou trochou do mlýna :) Jsme všechny rády, že Jana je novým „větrem“ a že budeme ještě silnější, než doteď. Napadla nás analogie s mušketýry (ti byli také čtyři ne? ) Autorka: Iva a Jana
Jak se má Lenka? Lenka se má v rámci své nemoci dobře. Je úžasné, jak to zvládá psychicky. Za sebou má jednu třetinu léčby. Dochází do práce, pracuje s klienty a podílí se také na týmových aktivitách. Věříme, že vše půjde v léčbě zdárně jako doteď. A ještě jedna novinka! Vendula se 14. 2. stala úspěšnou absolventkou vysoké škole a může se nyní pyšnit titulem Bc. Velká gratulace! Autorky: Iva Sedláčková, šéfredaktorka, autorka, náměť, stylizace textu, Lenka Papáčková a Jana Jiřelová, autorky.
POZVÁNKY Z RYCHNOVA
STRUČNĚ Z PARDUBIC Od března zahajujeme nácviky vaření. V pátek 24. 2. jsme měli příležitost, účastnit se s klienty improvizačního vystoupení jednoho herce ve Východočeském divadle Pardubice. I když to byla rychlá výzva, účastnilo se 12 klientů. Vlaďka Hrnčířová se nám vrátila z dlouhodobé nemocenské. V druhé polovině ledna, jsme ukončili, Job klub. S jakými výsledky? Dvě účastnice nastoupili do zaměstnání, jedna účastnice nastoupila na denní studium, tři účastníci si chtějí udržet stávající zaměstnání a jeden z účastníků se chce účastnit dalších kurzů. Naši klienti se účastní workshopů ve Výměníku a máme od nich skvělé ohlasy. Baví je to a mají radost z velké účasti dalších lidí, tak že je při workshopu velká zábava.
ZAJÍMAVÝ ODKAZ Z HRADCE Pamatujete na krátkou, ale zábavnou báseň Ikona (PR No. 7)? Autorka básně, nás oslovila, že by o nás napsala článek na připravovaný web Lidé mezi lidmi – zdravotně sociální portál. Jak to dopadlo, si můžete přečíst na tomto odkazu: http://test.mangoweb.cz/lidemezilidmi/wellbeing/pomahame-lidem-zit-s-dusevni-nemoci
HLASY Z ŘEDITELNY Jen, co jsme v lednu uklidnili, že letošek bude finančně zajištěný, začíná starost o rok další a tak je začátkem roku obdobím „leštění klik“. Petr putuje mezi krajskými úřady, elektrárnami Opatovice a dalšími důležitými dveřmi. Martin podává jednu projektovou žádost za druhou. Prostě staráme se, aby i v roce 2013 mělo PDZ za co žít. Každopádně už máme jednu velmi dobrou zprávu – hradecký kraj s námi počítá do pokračování Individuálních projektů na roky 2013-14, super!
S předchozím bodem souvisí horečné projektové uvažování, protože koncem roku končí možnost podávání evropských projektů v současném plánovacím období a byla by škoda toho nevyužít. Čím obohatit činnost středisek? Budeme se tomu věnovat mj. i na březnové poradě vedení, zápis vás bude čekat na intranetu. Petr rozeslal dotazník FANTASTIK, děkuje touto cestou všem, kteří již včas zaslali. Vaše názory jsou pro nás důležité! „Zajímavé“ věci se dějí v české psychiatrii. Petr je členem výboru sekce sociální psychiatrie pod Psychiatrickou společností. Členové výboru nedávno obdrželi upozornění, že na ministerstvu zdravotnictví se v tichosti připravují změny v koncepci lůžkové péče. Hrozí rušení malých okresních oddělení a přesun péče do velkých léčeben. Čili přesně opačný trend, než který 15 let podporujeme! Dobrá zpráva je, že výbor celé Psychiatrické společnosti s tím nesouhlasí a chystá se ministerstvo interpelovat. Jak se to bude dál vyvíjet, vás budeme informovat. Na druhou stranu máme novinku, že Filipovi Španielovi se po letech úsilí podařilo prosadit systém ITAREPS do úhrad zdravotního pojištění. Názory na systém se mohou různit, ale každopádně je to nástroj, jak udržet pacienta s psychózou v komunitě a předcházet hospitalizaci. Blahopřejeme.
BRIEFLY NEBOLI STRUČNĚ Budeme se aktivně účastnit 14. Krajské konference NNO Pardubického kraje, kterou pořádá KONEP. Kromě banneru a letáků, bude Petr prezentovat na burze filantropie (něco jako den D) projekt „Robinsonova zahrada“. Máme mezi námi další budoucí maminku, kterou se co nevidět (ono to letí) stane Iva Sedláčková. Gratulujeme a přejeme pohodové těhotenství. Podali jsme žádost o grant na TDZ u Královéhradeckého kraje. Od 1. 3. spouštíme veřejnou sbírku – možnost podpořit nás libovolnou částku na sbírkový účet. Informaci, jak nás lidé mohou podpořit, bude součástí letáku o organizaci. Plní se mi emailová schránka fotografiemi nás pracovníků. Jsem ráda, že jste to vzali s vtipem a nápady jak se vypodobnit, se vám vážně povedli. Nyní fotografie budu upravovat a postupně vkládat pod vaše jména na webu PDZ. Jakmile bude vše hotové, dám všem vědět.
Při svých toulkách internetem jsem opět narazila na vtipný obrázek. Sice komentáře byly psány písmem „rozsypaný čaj“. Ale dovedu si představit, jak si říkají: „Co bychom se namáhali, když to zvládnout sami.“
Děkuji všem za příspěvky. Další mi můžete zasílat do 19. 03. Budu se těšit Vaše PR
