Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Mezinárodněprávní obchodní studia

Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Mezinárodněprávní obchodní studia. Katedra mezinárodního a evropského práva.

Bakalářská práce: Svoboda pohybu pracovníků a její dopad na sport (fotbal) Zpracovala: Klára Němcová UČO 418548

Akademický rok 2014/2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Svoboda pohybu pracovníků a její dopad na sport (fotbal)“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Klára Němcová

Str. 2

Seznam klíčových slov: V češtině : Dominantní postavení Fotbalová asociace Hospodářská činnost Oligopolní struktura Profesionální smlouva Předběžná otázka Přestupové poplatky Solidární kompenzace Spravedlivá soutěž Státní podpora

V angličtině: The dominant position ot the Football Association economic aktivity Oligopolistic structire profesional contract the preliminary question transfer fees compensation of solidarity fait competition State aid

Anotace: V češtině: Ve své práci se věnuji svobodě volného pohybu pracovníků v Evropské unii a jejímu dopadu na sport (fotbal). Práce je složena z osmi samostatných kapitol. V první kapitole se věnuji, problémům fotbalu v České republice pojmenuji základní problémy na, které jsem v průběhu studia materiálů narazila. Jedním z problémů je nedostatečná ochrana osobních údajů, které shromažďuje Fotbalová asociace České republiky. Mezi další problémy patří smluvní postavení profesionálních fotbalistů především absence pracovních smluv. Sporné je také postavení dětí a mládeže v profesionálním a amatérském fotbale. Pokud se děti rozhodnou změnit klub je nutné zaplatit tabulkové odstupné. Ve druhé kapitole se věnuji sportu v právu Evropské unie. Analyzuji volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie. Dále se zabývám výjimkami, které povolují určitá omezení volného pohybu osob. Uvádím zde i příklady diskriminace na základě státní příslušnosti ve sportu. Na závěr druhé kapitoly se věnuji ochraně hospodářské soutěže v Evropské unii a povoleným výjimkám. Třetí kapitola obsahuje podrobnou strukturu fotbalových asociací. Na vrcholu stojí Mezinárodní fotbalová asociace FIFA. Další asociace se dělí, podle kontinentů pro Evropu je to Evropská fotbalová asociace UEFA. V jednotlivých státech jsou na vrcholu národní fotbalové asociace, které sdružují jednotlivé kluby. Ve čtvrté kapitole podrobně rozebírám judikát v kauze Bosman. Pátá kapitola se zabývá tím, jaký vliv měl případ Bosman na budoucnost fotbalu v Evropě a vzniku nových přestupových pravidel. Na závěr páté kapitoly uvádím další soudní rozhodnutí Evropského Soudního dvora případ Olivier Bernard. Šestá kapitola zkoumá, různá stanoviska Evropské unie ke sportu popisuji obsah Bílé knihy o sportu a obsah studie ekonomických a právních aspektů týkajících se přestupů hráčů. Na závěr této kapitoly popisuji takzvané Finanční fair play, které schválila UEFA. V sedmé kapitole se věnuji účinkům práva Evropské unie vůči státním příslušníkům ze třetích států a jako příklad uvádím případ Simuntenkov. Osmá kapitola je, závěrem mé práce zde shrnuji základní problémy a navrhuji jejich řešení.

Str. 3

Annotation in English: In my wrok I deal with freedom of transfer of employees in European Union and its effect on sport (football). The work consists of eight independent chapters. The first chapter focuses on football in the Czech Republic and I will name he basic problems, which I have come across during my research. One of the problems is inadequate protection of personal data, wich is collected by the Football Association of the Czech Republic. Another problem is contractual position of profesional football players, mainly the absence of employment contracts. The position of children and youth in profesional and amateur football is also contraversial. If children decide too change their club, a compensation must be paid. The second chapter is focused on sports and European Union law. I analyse the free movement of labour within the Europan Union. I deal with exeptions that permit certain restrictions of the free movement of persons. I mention examples of discrimination in sports based on nationality. And at the end of the second chapter I deal with protection of competition in the Europan Union and with permitted exceptions. The third chapter contains of detailed structure of the football associations. The most important is the international football association FIFA. Other associatinos are divided according to the continents (Europan soccer association UEFA for Europe) and then there are National football associaations, which are the governing bodies of football in each country. In the fourth part I will introduce the Bosman ruling. The fifth chapter deals wil the impact of Bosman case on the future of football in Europe. It also deals with the new rules concerning the transfers football players. At the end of the fifth chapter I mention another judicial decisions of the European Court of Justice, which is Olivier Bernard case. The sixth chapter is focudes on the various views of the European Union on sports. It describes the content of the Wthe Paper on Sport and the content of Study on the Economic and Legal aspects of transfers of players. In the end of this part, I will describe „financial fair play“ approved by UEFA. The seventh chapter is devoted to the effects of Europan Union law towards third- country nationals. As an example I introduce the Simuntenkov case. The eighth chapter is the conclusion of my work where I summarize the problems and propose.

Str. 4

Poděkování Ráda bych věnovala poděkování JUDr. Davidu Sehnálkovi Ph.D. za podporu při psaní této bakalářské práce a za jeho cenné rady.

Str. 5

Svoboda pohybu pracovníků a její dopad na sport (fotbal) Seznam zkratek………………………………………………...7 1. Úvod…………………………………………………..….…8 Profesionální fotbal v České republice……………………….9 Ochrana osobních údajů registrovaných členů FAČR……...10 1.3 Problematika smluvního postavení profesionálních fotbalistů (podnikatel či zaměstnanec)…………….………………………….10 1.4 Děti a mládež v profesionálním i amatérském fotbale…..…..12 1.1 1.2

2.

Historie EU (Evropského hospodářského společenství)….....13 2.1 Volný pohyb pracovníků v EU…………….…………………...13 2.2 Povolená omezení volného pohybu pracovníků v EU………14 2.3 Diskriminace na základě státní příslušnosti ve sportu……..14 2.4 Ochrana hospodářské soutěže v Evropské unii…..………….15 2.5 Případy, na které se ochrana hospodářské soutěže v EU nevtahuje……………………………………………..………..16 3. Pyramidová struktura fotbalových asociací………………………… 17 3.1 FIFA……………………………………………………………….17 3.2 UEFA………………………………………………..……………..18 3.3 Národní fotbalové asociace…………………………………….. 18 4. Případ Bosman……………………………………………………..19 4.1 Soudní řešení případu Bosman na vnitrostátní úrovni………....19 4.2 Řízení před Soudním dvorem a argumenty stran..……………. 20 4.3 Vyjádření stran k existenci ospravedlňujících důvodů…….…...22 5. Vliv judikátu Bosman na přestupová pravidla…………………...24 5.1 Přepracování přestupových pravidel v roce 2001……………….24 5.2 Případ Olivier Bernard……………………………………………25 6. Další stanoviska EU ke sportu………………….. ………………...27 6.1 Budoucnost profesionálního fotbalu v Evropě…………………..27 6.2 Bílá kniha o sportu………………………………………………...29 6.3 Studie ekonomických a právních aspektů týkající se přestupů hráčů …………………………………………….…………..31 6.4 Finanční fair play……….………………………………..………...32 7. Právo EU a státní příslušníci třetích států…………………….…...34 7.1 Případ Simuntenkov……………………………..……………..…..34 8. Dosud nevyřešené otázky………..…….………………………..…...37 8.1Návrh na průhlednost finančních toků jako obrana proti korupci a praní špinavých peněz……………………..…………………….…..38 Seznam použité literatury…..………………………………….………39 Str. 6

Seznam zkratek: ECA Evropská klubová asociace EPFL Evropská profesionální liga FAČR Fotbalová asociace České republiky FIFA Mezinárodní fotbalová asociace FIFPro - Mezinárodní federace profesionálních fotbalistů NHL - Kanadsko – americká národní hokejová liga RFEF - Španělská fotbalová federace UNFP - Unie profesionálních fotbalistů URBSFA - Belgický královský fotbalový svaz společností Belgie VVCS - Asociace pro smlouvy hráčů

Str. 7

1

1. Úvod: Ve své práci bych se chtěla věnovat sportu a především fotbalu. Fotbal jsem si zvolila nejen proto, že dnes patří mezi nejoblíbenější sporty, ale také proto, že jeho komercionalizací se stal nejen pouhou hrou, ale také velkým byznysem. Pro úvod bych chtěla, uvést statistiku toku finančních prostředků v roce 2006 OSN odhaduje, že globálně se sport podílí na 3% světové ekonomiky. Podle Evropské komise sport vytváří 1% HDP Evropské unie. Statistické údaje z roku 2013 podle Evropské komise kluby utratí, přibližně 3 miliardy EUR velmi málo z této částky se však dostane k menším nebo amatérským klubům. Počet přestupů se v období 1995-2011 více než ztrojnásobil, částky, které v tomto období kluby zaplatily, za přestupy se však zvýšily sedminásobně i to je důvod proč Evropská komise řečeno fotbalovou hantýrkou vystavila žlutou kartu předraženým přestupům. V právní úpravě je mnoho problémů, na které bych ráda upozornila a to nejen v kontextu českém, ale i v celo unijním kontextu. Základním problémem, od kterého se odvíjí problémy ostatní, jsou neúměrně vysoké poplatky, které fotbalové kluby požadují za přestupy hráčů. S těmito poplatky přímo souvisí nadsazené platy hráčů. Pokud by byly tyto platy částečně regulovány, nedocházelo by dle mého názoru k tak velkému transferu hráčů. V úvodu práce bych chtěla stručně připomenout historii fotbalu. Nechci polemizovat s tím, kde fotbal skutečně vznikl, neboť na toto se názory různí. Já za zemi vzniku fotbalu považuji Anglii, neboť v Anglii byl vytvořen první obecný soubor herních pravidel a v roce 1863 byla ustavena Anglická fotbalová asociace. Fotbal dnes již není pouze zábavou chudých chlapců z Jižní Ameriky, ale je byznysem. A proto by si zasloužil jasná pravidla, jako ostatní obory podnikání. Než se budu věnovat fotbalu na úrovni Evropské unie, chtěla bych poukázat na problémy fotbalu na české úrovni a to nejen z důvodu, že české prostředí je mi známější, ale také proto, že většina národních fotbalových asociací členských států EU má velmi podobná pravidla. Chtěla bych se věnovat všem problémům, které by mohly mít vliv na omezení volného pohybu pracovníků. Troufám si říci, že historie evropského fotbalu se dělí na dobu před Bosmanem a dobu po Bosmanovi. Rozsudek v kauze Bosman byl opravdu přelomový a měl vliv na úpravu přestupových pravidel. Podrobněji se tomuto rozsudku budu věnovat v další části své práce. Na závěr své práce bych chtěla navrhnout několik řešení hlavního problému tedy vysokých poplatků za přestupy hráčů a zároveň bych chtěla upozornit na možnosti, které by mohly kluby využívat k obcházení navrhovaného řešení.

1

Fotogalerie Chelsea FC 2014 dostupné www.chelsea-fc.com Str. 8

2

„Vytáhl jsem vás z otroctví, tak mi pomozte! To vzkazuje belgický fotbalista Jean-Mark Bosman syndikátu profesionálních fotbalistů FIFpro. Muži, který v roce 1995 převrátil přestupový řád a umožnil hráčům po skončení smlouvy odcházet kamkoli zadarmo, bude 30 října 50 let, ale slavit nejspíš nebude. Momentálně žije ze sociálních dávek a hledá finanční zdroje, kde se dá. Je přesvědčen, že by se na něj měli složit fotbalisté, kteří z jeho případu profitují“ 1.1 Profesionální fotbal v České republice. Co se týká právní úpravy sportu v České republice, existuje pouze jediný zákon, který se věnuje sportu a to je zákon č. 115/2001 Sb.“ Zákon o podpoře sportu. Tento zákon obsahuje pouze deset paragrafů, je velmi obecný a neřeší ty nejzávažnější otázky sportu. Vzhledem k tomu, že sport je dnes i ekonomickou činností myslím, že by si zasloužil obsáhlejší právní regulaci. Nejvyšším nestátním orgánem, který vytváří základní pravidla pro řešení sporů ve fotbale, je FAČR. Tato národní asociace sice vytváří určité předpisy, ale pouze je vytváří a schvaluje je FIFA mezinárodní fotbalová asociace. Nejde však o předpisy právní. Právo jim dává rámec. Z uvedeného vyplývá, že Česká republika sice má svou fotbalovou asociaci, ale hlavní slovo má FIFA. Fotbalová asociace se tváří jako zájmový spolek, který sdružuje své členy na základě dobrovolnosti. Chtěla bych se věnovat tomu, co si FAČR představuje pod pojmem dobrovolnost. Odpověď mi dává soutěžní řád fotbalu, který stanoví základní podmínky organizace fotbalových soutěží pořádaných v rámci Fotbalové asociace České republiky. Pro informaci uvádím, že organizace mistrovských soutěží není pouze I liga kde hrají profesionálové, ale všechny soutěže i vesnický fotbal, v článku 4 jsou uvedeny názvy soutěží a článek 13 nazvaný registrace nám ukazuje míru dobrovolnosti 3„aby mohl hráč startovat v soutěžním utkání, musí být zaregistrován podle registračního řádu FAČR a vybaven registračním průkazem, kterým se prokáže rozhodčímu. Bez registračního průkazu nesmí být hráč připuštěn ke hře v soutěžním utkání, pokud není dále stanoveno jinak“. Stanoveno jinak v žádném případě neznamená, že nemusí být členem FAČR, ale to, že může průkaz předložit později. Dobrovolnost být členem svazu tedy znamená to, že pokud například amatér se nechce registrovat, může hrát fotbal jedině tak s kamarády od vedle. Vše ostatní pořádá FAČR.

2

Stanislav Hrabě“ Muž, který změnil fotbal, prosí o pomoc“ iSport publikováno 16. října 2014. Dostupné http://sport.cz 3 Soutěžní řád fotbalu FAČR článek 4 a čl.13 dostupné na nv.fotbal.cz Str. 9

1.2 Ochrana osobních údajů registrovaných členů u FAČR Jak jsem již uvedla, je pro hráče prakticky nezbytné členství ve FAČR. Při registraci musí zájemce o členství uvést základní údaje: Jméno a příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a korespondenční adresu. Ten kdo si své údaje chce chránit, má prostě smůlu, neboť směrnice FAČR o ochraně osobních údajů uvádí, že žadatel o členství je povinen tyto údaje uvést a strpět jejich zpracování v evidenci FAČR. Rejstřík evidovaných členů je veřejný a je dostupný v informačním systému FAČR – databáze členů, pokud v tomto rejstříku zadáte jméno a příjmení určité osoby, objeví se vám rok narození, klub za který uvedená osoba hraje a zda je členem asociace, zda řádně platí příspěvky nebo zda je vyřazena. Rodná čísla sice asociace může použít v registračním a přestupním řízení se souhlasem registrované osoby, která jej vyjadřuje na přihlášce k registraci, ale má tato osoba jinou možnost než souhlasit? Po prostudování zákona č 101/2000 Sb. 4O ochraně osobních údajů jsem dospěla k závěru, že fotbalová asociace tento zákon formálně dodržuje nebo spíše balancuje na jeho hraně. I zde je zřejmé jak, velké možnosti má fotbalová asociace a to, co by u jiné osoby bylo porušením zákona, je u této asociace v pořádku, neboť vše je dobrovolné. 1.3 Problematika smluvního postavení profesionálních fotbalistů (podnikatel či zaměstnanec) Profesionální fotbalista uzavírá se sportovním klubem takzvanou profesionální smlouvu. Ve většině případů se jedná o takzvané inominátní (nepojmenované) smlouvy. Jde o smlouvy uzavřené dle obchodního respektive nového občanského zákoníku. Přesný popis nepojmenované smlouvy není důležitý, pro účel mé práce je důležitá skutečnost, že tito sportovci nejsou zaměstnanci klubů. Důvodů, proč sportovci nejsou v pracovněprávním vztahu s klubem, je hned několik. V prvé řadě bych připomněla obcházení zákona o zaměstnanosti, takzvaný švarcsystém. To je případ, kdy živnostník koná práci, která má všechny znaky závislé práce, ale tento živnostník se považuje za podnikatele. Tento systém je výhodný především pro zadavatele práce, který by měl být zaměstnavatelem, neboť nemusí odvádět sociální a zdravotní pojištění a zároveň se vyhne povinnostem, které zaměstnavateli ukládá zákoník práce. Zdánlivě výhodný je tento systém i pro podnikatele, který práci vykonává, avšak tato výhoda spočívá spíše v okamžitém finančním prospěchu, nezdaňovat celou mzdu využitím skutečných výdajů nebo výdajových paušálů. Málo kdo z těchto podnikatelů si uvědomuje, že využitím tohoto systému se vzdává ochrany takzvané slabší strany, kterou zaměstnancům poskytuje zákoník práce. A přesto, že uvedené důvody jsou významné, nejsou to jediné důvody toho proč, profesionální sportovci nejsou zaměstnanci klubu. Dalším důvodem je to, že náš zákoník práce nepočítá se specifickou povahou činnosti ve sportovním odvětví. FIFA určuje pravidla pro uzavírání smluv a tyto pravidla musí přijmout a dodržovat i naše fotbalová asociace. Dle těchto pravidel musí klub uzavírat s hráčem smlouvu na dobu určitou a to minimálně na jeden rok, maximálně na pět let. Náš zákoník práce však uzavírání smluv na dobu určitou omezuje, a to v § 39 5„doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout tři roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení.“ Pokud by tedy uzavřel klub s hráčem pracovní smlouvu, musel by porušit buď zákoník práce, nebo přestupová pravidla mezinárodní fotbalové asociace, které musela přijmout fotbalová asociace České republiky. Dalším problémem je odstoupení od smlouvy dle výše uvedených pravidel. 4

5

Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6.3. 2015]

Zákon č.261/2006 Sb. zákoník práce § 39 In: Sagit a.s. podle stavu k 12. 1. 2015 ÚZ č. 1065 Str. 10

Hráč může ukončit profesionální smlouvu pouze za dvanáct měsíců v téže sportovní sezóně, a to pouze z oprávněných důvodů, nebo sportovně oprávněných důvodů. Zatím co zaměstnanec může pracovní smlouvu ukončit výpovědí a to kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, rozpor mezi přestupovými pravidly a zákoníkem práce je i ve výpovědní době, která podle zákoníku práce činí dva měsíce. Zde bych ráda připomněla, že problémem uzavírání smluv na dobu určitou se zabývaly i orgány Evropské unie. Výsledkem bylo přijetí Směrnice Rady 1999/70/ES pod názvem „O rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Účelem této Směrnice a Rámcové dohody je ochrana zaměstnanců před zneužití vyplývající z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo pracovních poměrů na dobu určitou. Co se týká profesionálních fotbalistů je takové uzavírání smluv i jejich zájmem neboť jim umožňuje po skončení pracovní smlouvy bez dalšího přestoupit k jinému klubu a to je, jistě důvodem proč se fotbalisté zaměstnanci nedovolávají této směrnice. V ustanovení 5. Rámcové dohody jsou uvedena opatření k předcházení zneužití. 6„K předcházení zneužití vznikajícím využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, pokud žádná právní opatření pro předcházení zneužití neexistují, zavedou členské státy po konzultaci se sociálními partnery, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi, nebo sociální partneři způsobem, který přihlédne k potřebám specifických odvětví nebo kategorií splní, jedno nebo více z následujících opatření: a) objektivní důvody ospravedlňující obnovení těchto pracovních smluv a poměrů b) maximální celkové trvání po sobe jdoucích pracovních smluv a poměrů na dobu určitou c) počet obnovení těchto smluv a poměrů. Z uvedeného opatření vyplývá, že ustanovení se automaticky netýká všech pracovních smluv a poměrů, ale může být přihlédnuto ke specifikám určitého odvětví a fotbalové odvětví může prokázat, že činnost profesionálního fotbalisty je specifická například tím, že jsou fotbalové sezóny a ukončení smlouvy v průběhu těchto sezón by mělo negativní účinek na klubové soutěže. Zájmy profesionálních hráčů v České republice zastupuje organizace Česká asociace fotbalových hráčů. Tato organizace znovu upozornila na problém absence pracovněprávního vztahu mezi hráčem a klubem, a to především poukazem na dokument z dubna 2012, ve kterém se Světová asociace hráčů FIFPro, UEFA, Evropská asociace klubů ECA a zástupci profesionálních fotbalových lig EPFL dohodly na základních údajích, které musejí být zaneseny do profesionálních smluv u fotbalistů v členských zemí UEFA. V této dohodě je mimo jiné uvedeno, že mezi hráčem a klubem musí být pracovněprávní vztah. Zde se opět objevuje problém nedostatečné právní úpravy sportu jako odvětví. Od 1. 4. 2015 budou mít hráči nové profesionální smlouvy s lepšími podmínkami, co však i nadále zůstává nezměněno, je skutečnost, že hráči dále zůstávají podnikateli. Dle mého názoru tento problém vyřeší až sankce ze strany UEFA, nebo soudní rozhodnutí, Do té doby nebudou hráči požívat stejné ochrany, jako mají zaměstnanci.

6

Směrnice rady (ES) č. 70/1999 ze dne 28 června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS Str. 11

7

1.4 Děti a mládež v profesionálním i amatérském fotbale 8V této kapitole nechci polemizovat o prospěšnosti zapojení dětí do sportu, to je jistě dostatečně prokázané. Chtěla bych se spíše věnovat omezování práva na výběr fotbalového klubu prostřednictvím finančního vyrovnání. Toto vyrovnání mají sice platit kluby, kam žáci či dorostenci přestupují, ale pokud klub není ochoten vyrovnání zaplatit, musí hráč zůstat u původního klubu nebo ho uradí rodiče, tedy ti, kteří si to mohou dovolit. Kluby se celkem racionálně brání proti takzvanému vykrádání hráčů a ničení fotbalu. Jako ve většině právních otázkách i zde na misce vah stojí dvě práva. Na jedné straně právo hráče či rodičů svobodně si vybrat klub, za který chce hrát, a na straně druhé právo klubu na úhradu vynaložených nákladů, které investoval do výchovy hráče. Otázkou je, které právo váží více. Já bych se spíše přikláněla k přijatelnému kompromisu. Pro ilustraci zde uvedu věkové skupiny hráčů a výši odstupného. Žáci (děti ve věku 12-15 let), odstupné je tabulkové a liší se od sebe podle třídy soutěže od částky 2000 do 20 000 Kč. Dorostenci (mladiství ve věku od 16 – do 19 let), odstupné podléhá stejným pravidlům jako u žáků a jeho rozmezí se pohybuje mezi 4 tisíci do 65 tisíc. Hlavní problém vidím v tom, že odstupné se týká i amatérů, a děti nepřestupují pouze kvůli možnosti dostat se do vyšší soutěže, ale také za lepšími podmínkami jako je například přístup k dětem kvalita trenérů a podobně. Dále bych chtěla zdůraznit, že na nákladech za výchovu hráče se mnohdy výrazně podílejí rodiče dopravou dětí na tréninky, zápasy, úhradou všech sportovních potřeb, placením členských příspěvků a podobně. Na druhou stranu trenérská činnost dětí je zčásti dotována fotbalovou asociací a v některých případech poskytuje podporu i stát. Chtěla bych také připomenout, že odstupné za děti se z celé Evropské unie vyžaduje pouze v České republice a Maďarsku. Podle mého názoru by se neměli platit žádné poplatky za přestupy amatérů do 18 let, a u mladistvých pouze v první lize po 15 roku dítěte. Úprava nás jistě čeká, neboť tato otázka se po stížnostech rodičů stala předmětem veřejné diskuze a je to velmi dobře. Děti by měli ve sportu vidět zábavu, a ne něco, co je omezuje ve svobodě výběru. V dnešní době by mělo být veřejným zájmem to, aby se děti věnovaly sportu a měli bychom jim poskytnout co nejlepší podmínky k jeho provozování a pokud jim přístup jednoho klubu nevyhovuje, měli by mít možnost jej změnit.

7

Děti ve fotbale dostupné na www.sportvital.cz Soutěžní řád fotbalu FAČR dostupné na nv.fotbal.cz Str. 12 8

2. Historie EU (Evropského hospodářského společenství) Než se budu věnovat sportovní problematice, chtěla bych stručně připomenout historii vývoje Evropské unie dříve (Evropskému hospodářskému společenství). V roce 1951 založila Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko Evropské společenství uhlí a oceli, které se v roce 1957 podpisem Římské smlouvy mění v Evropské hospodářské společenství. V polovině roku 1968 byla sice odstraněna cla a kvóty ve vzájemném obchodě a zaveden společný celní sazebník pro obchod se třetími zeměmi (celní unie), ale obchodu mezi členskými zeměmi nadále bránily především odlišné technické předpisy. Byl uvolněn pohyb pracovníků mezi členskými zeměmi zákazem jejich diskriminace, ale zůstal regulovaný přístup k mnoha profesím. Byla přijata pravidla na ochranu hospodářské soutěže, ale řada sektorů zůstala ve výlučné správě státu, který navíc uděloval podpory vybraným podnikům. V roce 1987 byl přijat takzvaný Jednotný evropský akt, který stanovil, že dokončení vnitřního trhu má být završeno do konce roku 1992. Prvního ledna 1992 byla v nizozemském Maastrichtu podepsána smlouva o Evropské unii a tím se Evropské hospodářské společenství změnilo na Evropskou unii. Rok 1993 je považován za „dokončení“ vnitřního trhu. Ke dni 1. 1. 1993 byl jednotný vnitřní trh Evropské unie formálně zaveden. Jednotný vnitřní trh je založen na čtyřech svobodách, a to na volném pohybu zboží, volném pohybu osob, volném pohybu služeb a volném pohybu kapitálu. Pro účely mé práce je významná pouze svoboda volného pohybu osob. Z tohoto důvodu se budu podrobněji věnovat pouze této svobodě. Volným pohybem osob se rozumí právo občanů EU volně cestovat, usazovat se, pracovat a začít podnikat v ostatních zemích EU. Motem Evropské unie je „jednotná v rozmanitosti“. Evropská unie nemá pouze hospodářský rozměr, ale i rozměr politický cílem je také udržení stability a míru v Evropě. Obě světové války začaly právě na evropském kontinentu, a je jistě úspěchem i Evropské unie, že od konce druhé světové války s výjimkou konfliktů, které měli spíše rozměr občanské války, nebyla v Evropě válka. Moto Evropské unie by mohlo být i takové „pokud spolu budeme, obchodovat, nebudeme spolu válčit“. 2.1 Volný pohyb pracovníků v EU Pravidla volného pohybu pracovníků upravuje článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie. Dle judikatury Soudního dvora se pracovníkem rozumí i profesionální sportovec“ 9pokud tedy má sportovní činnost povahu závislé činnosti nebo poskytování služeb za odměnu, což je případ poloprofesionálních nebo profesionálních sportovců, vztahují se na ni konkrétně ustanovení článku 45 SFEU a následující nebo článku 56 a následující“. Článek 46 této smlouvy upravuje přijímání směrnic nebo nařízení opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků. Pro upřesnění podmínek a z důvodu srozumitelnosti bylo dne 5. dubna 2011 bylo Evropským parlamentem a Radou Evropské unie přijato Nařízení o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie. Pro účel mé práce jsou významné tyto důvody, které vedly k přijetí uvedeného nařízení odstavec (2) vymezení pojmu volný pohyb pracovníků „volný pohyb pracovníků v Unii musí být zajištěn. Dosažení tohoto cíle předpokládá odstranění jakékoliv diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnost, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, jakož i právo těchto pracovníků volně se pohybovat uvnitř Unie“. Co se týká problému pracovníků profesionálních fotbalistů je významný článek 4 „právní a správní předpisy členských států, které omezují početně nebo procentně zaměstnávání cizích státních příslušníků v podnicích, oborech nebo regionech nebo na celostátní úrovni, se nevztahují na státní příslušníky ostatních členských států“. Z výše uvedeného vyplývá, že jakákoliv početní diskriminace příslušníků ostatních členských států, 9

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16 března 2010. Olympique Lyonnais SASP proti Olivier Bernard, Newcastle UFC. Věc C-325 In: Sbírka soudních rozhodnutí 2010 I -02177

Str. 13

je absolutně zakázaná, a nelze ji omluvit pouze poukazem na specifičnost sportovního odvětví, jak to činí především FIFA.

2.2 Povolená omezení volného pohybu pracovníků v EU Volný pohyb pracovníků je sice zaručen, ale existují určité výjimky. Než se budu věnovat konkrétním povoleným omezení volného pohybu osob (pracovníků), chtěla bych připomenout, že se jedná o výjimečné případy, které se většinou omezují na dobu nezbytně nutnou vzhledem k účelu omezení a v žádném případě nesmí být využity ke skryté diskriminaci. Tyto výjimky upravuje, článek 45 odstavec 4 článek se nepoužije ve veřejné správě. Toto ustanovení je celkem pochopitelné neboť umožňuje členským státům v rámci své samostatnosti obsazovat veřejné funkce svými občany a ani v praxi nečiní toto opatření problémy. Další výjimky obsahuje odstavec 3 stejného článku. Zde je uvedena výhrada odůvodněná veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zde se již objevují různé výklady jednotlivých členských států, zvláště sporná je výhrada veřejného pořádku, která bývá členskými státy často zneužívána. Pomocná úprava výhrady veřejného pořádku je uvedena ve 10Směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. dubna 2004/38/ES zde jsou v článku 27 odstavec 2 upraveny obecné zásady výhrady z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Co se týká fotbalové problematiky, bývají bezpečnostní důvody v souladu s právem Evropské unie využívány například při pořádání rizikových fotbalových zápasů, ale i zde by bylo prospěšnější zajistit bezpečnost na národní úrovni. Příkladem nám může být Anglie, jejíž fanoušci patřili mezi nejagresivnější v Evropě. Učinila například opatření doživotního zákazu vstupu na fotbalové utkání. V Itálii je zase nutné při vstupu na fotbalový zápas prokázat se osobním průkazem. Z uvedených příkladů je vidět, že zajištění bezpečnosti na národní úrovni může být složité pro fanoušky obtěžující, ale na druhou stranu stát nemusí dokazovat, že jde opravdu o opatření související s veřejným pořádkem nebo bezpečnostní důvody omezení platí pro všechny, bez ohledu na státní příslušnost. Do budoucna je pravděpodobné, že v důsledku mezinárodního terorismu budou přijatá nová bezpečnostní pravidla, zvlášť po tragédii v Paříži. Co se týká veřejného zdraví, ani v tomto omezení nevidím zvláštní problém. Myslím si pouze, že kontrola osob, které trpí závažnou nakažlivou nemocí, bude po odstranění vnitřních hranic poměrně složitá. Jako další podmínku pro zaměstnání osoby z jiného členského státu je možné požadovat znalost jazyka, pokud je to nezbytné vzhledem k úrovni vykonávané práce. Toto omezení u profesionálních fotbalistů nebývá využíváno. 2.3 Diskriminace na základě státní příslušnosti ve sportu Zde bych chtěla ukázat příklady možné diskriminace právě ve fotbale, neboť u kolektivních her k diskriminaci dochází častěji, a fotbal se svou pyramidovou strukturou asociací je dobrým příkladem diskriminace, která je zdůvodňována specifikou tohoto sportu. Nejkřiklavějším příkladem diskriminace na základě státní příslušnosti je takzvané pravidlo 6+5. Toto pravidlo v praxi znamená, že klub má mít v základní sestavě šest hráčů stejné národnosti jako je klub a zbývajících pět hráčů může mít jinou státní příslušnost. Toto pravidlo na kongresu světové federace FIFA konané ve dnech 29.5-30. 5. 2008 prosadil prezident FIFA Sepp Blatter. Pro pravidlo se vyslovilo 155 fotbalových svazů, 40 nehlasovalo a 5 bylo proti. Toto pravidlo Blatter zdůvodňuje ochranou mládeže a fotbalu jako takového. Ve světle práva EU je toto pravidlo jasně diskriminační, protože vytváří kvóty na základě státní příslušnosti. V červnu 2010 se opětovně evropská komise vyjádřila k tomuto pravidlu jako diskriminačnímu a zdálo se, že Blatter tuto koncepci opustil a uznal nemožnost používání pravidla z důvodu diskriminace a do roku 2015 jednání o jeho zavedení skončilo. Dne 7. 3. 2015 však opět Sepp Blatter připomněl toto pravidlo.

10

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č 38/2004 ze dne 29 dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území

členských států .

Str. 14

Tentokrát vyzval k zavedení pravidla 6+5 v anglické Premier League (anglická fotbalová asociace). Přijetí tohoto pravidla v Anglii by bylo velmi problematické, neboť anglické kluby se skládají většinou z cizinců. Pro názornost uvádím počty cizinců ve významných anglických klubech. Manchester United má v sestavě 6 Angličanů, Chelsea a Arsenal jsou prakticky složeny pouze z cizinců. Další významný klub FC Liverpool má v sestavě pouze dva Anglické fotbalisty. Z výše uvedeného je patrné, proč se právě Angličané brání přijetí takového pravidla. Je zřejmé, že pokud by byly kluby sankcionovány za nepřijetí toho pravidla, skončí to u Evropského soudního dvora. Na závěr pojednání o pravidle 6+5 bych chtěla ocitovat názor z internetového časopisu Chelsea-FC 11„FIFA a Blatter nejsou nepřítel jen klubového fotbalu, ale vlastně fotbalu celkově. Snaží se z národního fotbalu udělat ten no. 1. Dva typy fotbalu mají spolu soupeřit? Stane se to realitou? Díky bohu v Evropě ne. Kvůli zákonu o právu na soutěž. Díky bohu za evropskou integraci!“ Zatím co FIFA prosazuje pravidlo otevřeně diskriminační, UEFA (Evropská fotbalová unie) prosazuje také omezující pravidlo zvané „domácí pravidlo“. V praxi by toto pravidlo znamenalo, že by kluby účastnící se evropských soutěží (Liga mistrů a Evropská liga) na soupisce, která má 25 hráčů, měly mít povinně osm domácích fotbalistů. Domácí fotbalista je ten, který byl vychován klubem, výchova probíhá ve věku mezi 15- 21 rokem věku bez přerušení alespoň tři roky. Zde se sice nejedná o přímou diskriminaci, neboť toto pravidlo není přímo vázáno na národnost. Dle mého názoru jde o diskriminaci skrytou, a zaváděním kvót i toto pravidlo není slučitelné s právem Evropské unie, neboť je omezena svoboda pohybu pracovníků. Obě dvě organizace si jistě tento rozpor uvědomují a z tohoto důvodu nedošlo k praktickému naplnění těchto omezujících pravidel. Dá se předpokládat, že pokud by byla výše uvedená pravidla vynucena, byl by tu jistě další „Bosman“ a to rychleji, neboť dnes již sportovci pochopili, že Evropská unie není jejich nepřítel, ale naopak jim pomáhá chránit jejich práva. Pokud se jedná o další omezení, tak většina evropských asociací včetně České republiky omezuje účast cizinců ze třetích zemí na maximální počet tří hráčů. Toto omezení je z hlediska práva Evropské unie v pořádku, nesmíme však zapomenout na článek 216 Smlouvy o fungování evropské unie v odstavci 1. je uvedeno, že Evropská unie může sjednávat mezinárodní smlouvy a v odstavci 2. je uvedeno, že tyto dohody jsou závazné pro členské státy. Pokud je v takovéto smlouvě deklarována svoboda pohybu pracovníků občanů smluvního státu, může se jednat o porušení práva Evropské unie. To se stalo například ve Španělsku. Jednalo se o případ Simuntenkov, kterému se budu věnovat v samostatné kapitole své práce. 2.4 Ochrana hospodářské soutěže v Evropské unii Vliv na volný pohyb pracovníků v profesionálním fotbalu má i pyramidová struktura asociací a celková jejich provázanost. Struktuře fotbalových asociací se budu věnovat v samostatné kapitole. Zde bych se chtěla věnovat hospodářské soutěži a jejímu vlivu na volný pohyb pracovníků. Ve Smlouvě o fungování evropské unie článku 101 jsou upravena pravidla platná pro podniky, ačkoliv fotbalové asociace a kluby tvrdí, že nejsou podnik, ale spíše zájmová sdružení naplňují znaky podniku. Pokud pominu formu tedy, že většina klubů mají majitele a jsou akciové společnosti či jiné kapitálové společnosti i ty kluby, které se tváří jako zájmové sdružení provádí hospodářskou činnost. Mají příjmy z reklamy, reklamních předmětů, televizních práv, ale ani výběry ze vstupného nejsou zanedbatelné (například vstupenka na běžný zápas anglického klubu Chelsea činí v průměru 60 EUR). Z výše uvedeného vyplývá, že na tyto kluby uvedený článek dopadá. Kluby by mohly tichou dohodou diskriminovat neposlušné hráče a bránit jim tím ve volném pohybu pracovníků, jako se již jednou stalo v případu Bosman. Po rozhodnutí Soudního dvora došlo k tomu, že hráč Bosman nebyl přijímán evropskými kluby I 11

Katka. Nepřítel číslo jedna: Blatter a pravidlo 6+5 publikováno 31. 5. 2008 Dostupné z www.chelsea.vitalfootball.co.uk Str. 15

ligy a když uzavřel smlouvu s druholigovým francouzským klubem Saint-Quentin, byla jeho smlouva ukončena hned na konci první sezóny. Posléze uzavřel novou smlouvu s klubem nižší třídy Saint-Denis dela Réunion, která byla rovněž vypovězena. Po dalším hledání byl zaměstnán až Belgickým třetiligovým klubem. Ač nebylo prokázáno porušení hospodářské soutěže, náhoda to jistě nebyla. Do budoucna by takovéto jednání mohlo zastrašovat hráče, kteří by se chtěli bránit omezování jejich svobody pohybu jako pracovníků a to je v právním systému opravdu nebezpečné, a pokud se Evropská unie již třináct let věnuje úpravě sportovního odvětví z hlediska vyváženosti, férovosti a transparentnost, měla by zohlednit i tyto nekalosoutěžní praktiky. Dalším problémem můžou být státní podpory. Obecně jsou státní podpory dle článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie neslučitelné s vnitřním trhem. Výjimky pro poskytování státních podpor vymezuje odstavec 2, pro účely sportu se poskytování podpor vysvětluje písmenem c) to se týká podpor, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí. Podmínkou je, že nesmí měnit podmínky obchodu a hospodářské soutěže v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem. Členské státy odůvodňují poskytování podpor především specifičností a prospěšností sportovního odvětví. Další výjimku najdeme v písmenu d) výše uvedeného odstavce. To se týká podpor určených na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, vzhledem k historii sportu, obzvláště fotbalu zdůvodňují státy poskytování podpor zachováním kulturního dědictví. Obě tyto ustanovení jsou nejednoznačné a může se stát, že v podobných případech dojde k rozdílnému posouzení o povolení poskytnutí podpory. Osobně bych doporučila spíše využití písmena e) stejného odstavce. Zde je možná podpora jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím. Státy se konzultací o poskytnutí podpory vyhnou zbytečným sankcím a mohou přímo zdůvodnit nezbytnost takové podpory. 2.5 Případy na, které se ochrana hospodářské soutěže v EU nevztahuje Jako každé pravidlo má i ochrana hospodářské soutěže určité výjimky. Ve smlouvě o fungování evropské unie jsou výjimky stanoveny velmi obecně v článku 12 101. 3. odstavec. Jde o dohody, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků k podpoře technického či hospodářského pokroku. Musí být spotřebitelům vyhrazen přiměřený podíl na výhodách z tohoto vyplývajících. Podrobněji se výjimkám věnuje Nařízení Komise (EU) č. 1218/2010. Tomuto Nařízení se podrobněji věnovat nebudu, neboť pro problematiku sportu nemá zvláštní význam. Významný je však článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde se projevuje zájem Evropské unie o rozvoj a fungování sportu a také zohledňuje specifickou povahu tohoto odvětví v odstavci 1. Sportovní kluby a asociace právě tento odstavec využívají v hospodářské soutěži a obhajují své často dominantní postavení právě tímto odstavcem. Neméně významné je i ustanovení odstavce 2. tohoto článku. Zde se uvádí zaměření činností unie, co se týká sportu, je zde uvedeno „13 rozvoj evropského rozměru sportu spravedlivého a otevřeného sportovního soutěžení a spolupráce mezi subjekty odpovědnými za sport, jakož i ochranou fyzické a mravní integrity sportovců, obzvláště mladých sportovců“. Tímto ustanovením státy zdůvodňují státy státní podpory, jako podporu mladých sportovců i když je těžké prokázat, zda takové podpory opravdu směřují k podpoře mladých sportovců. Výchovou mladých sportovců také kluby zdůvodňují obrovské transferové poplatky za přestupy hráčů, které naopak Evropská unie chce omezit a které ve své podstatě vážně omezují svobodu pohybu pracovníků v Evropské unii. I zde by bylo potřebné stanovit jasná pravidla, která zprůhlední finanční toky peněz ve sportu. 14 12

Smlouva o fungování s Evropské unie čl. 101. odst. 3

13 r ozvoj

o fungování Evropské unie čl. 165 odst. 1 a 2 logo mistroství 2014 dostupné na www.fifa.com Str. 16 14

3. Pyramidová struktura fotbalových asociací Fotbalové asociace a jejich vzájemné postavení je uspořádáno pyramidovým systémem. Na vrcholu stojí mezinárodní fotbalová asociace FIFA. Ta je rozdělena do konfederací jednotlivých kontinentů. Pro Evropu je konfederací UEFA. Národní asociace jsou sdružené ve FIFA a evropské národní asociace jsou členy UEFA. Jednotlivé kluby jsou členy národní fotbalové asociace. Fotbalový zápas organizovaný pod národní asociací musí být hrán mezi kluby, které jsou členy národní fotbalové asociace. Tým hrající za určitý klub je složen z hráčů, kteří musí být zaregistrováni u národní fotbalové asociace. Pokud bych chtěla tuto strukturu definovat jako podnik, čímž kluby jak jsem uvedla, v předchozí kapitole jsou, vypadalo by to takto. Kluby z hlediska hospodářské soutěže jsou podniky národní asociace, které je sdružují, jsou sdruženími podniků a FIFA sdružující národní asociace je také sdružením podniků. „15U vedení sportovních asociací se setkáme i s příslovečným přirovnáním pater familias, tzn., nejde jen o otce rodiny, ale o značnou pravomoc“. FIFA si ve skutečnosti přivlastňuje pravomoci, které by měly být ve výlučné pravomoci národních asociacích i když deklaruje, že pouze za výjimečných okolností může například dokonce odvolat výkonné orgány národních organizací, i když pouze na omezenou dobu. Je to opravdu obrovská pravomoc zasahovat do vnitřních a nezávislých organizací. 16„ Mezinárodní asociace prostě definují pravidla hry, vykonávají dozor při jejich implementaci, zajišťují výkon rozhodnutí, upravují dozor při jejich implementaci. Jde o soukromoprávní závazný systém, vytvořený globálními mezinárodními asociacemi na smluvním základě, dále s povinností podřídit se v něm autoritě a jurisdikci mezinárodních sportovních asociací a současně není upraven vnitrostátním obecným platným právem“. Z výše uvedeného je jasné jak složité postavení bude mít Evropská unie při vyjednávání a prosazování svého zájmu na průhlednosti financování prosazení opravdu spravedlivé soutěže ve sportu. 3.1

FIFA 17

FIFA mezinárodní fotbalová federace je hlavní řídící organizací světového fotbalu, futsalu a plážového fotbalu. Byla založena ve Švýcarsku podle švýcarského práva. Její hlavní náplní je pořádání mistroství světa, má celkem 209 členských asociací a pouze 9 suverénních států není členem FIFA. FIFA má dokonce více členů než OSN k tomu, aby se národní asociace mohla stát členem FIFA, musí být nejprve členem své regionální konfederace. FIFA byla v minulosti spojována s řadou korupčních skandálů, týkajících se především prodeje televizních práv z mistrovství světa. Od roku 1998 je jejím prezidentem Švýcar Sepp Blatter, který oficiálně nebyl spojen s žádným korupčním skandálem. Průběžně FIFA pracuje s Evropskou komisí na nastavení nových pravidel, aby nedocházelo ke zbytečným soudním sporům.

3.2 UEFA 15U vedení 16 17

Pavel. Sportovní právo. Hledání rovnováhy mezi specifickou sportovní úpravou a platným právem. Vyd. Praha: Ústav státu a práva AV ČR 2012. 87 s ISBN 978-80-87439-07-4. cit.s. 17 Hamerník op. Cit. S. 17 Logo FIFA dostupné na www.fifa.com

Str. 17

18

UEFA je Unie evropských fotbalových asociací je hlavní řídící organizací evropského fotbalu, futsalu a plážového fotbalu, má 54 členů. Členem je naprostá většina národních fotbalových asociací v Evropě. UEFA pořádá evropské reprezentační a klubové soutěže, jako je Liga mistrů UEFA a Evropská liga UEFA dále pořádá Mistrovství Evropy ve fotbale, zajišťuje evropskou část kvalifikace mistrovství světa ve fotbale, rozděluje odměny, hlídá dodržování pravidel a prodává vysílací práva ke svým soutěžím. Členy UEFA jsou také státy, které leží v Evropě pouze z části UEFA, je největší z šesti kontinentálních konfederací. Předsedou je od roku 2007 známý francouzský hráč Michel Platini. UEFA ve spolupráci s FIFA a Evropskou komisí konzultuje nová doporučení pro sporné otázky ve Fotbale, i když hlavní slovo má samozřejmě FIFA.

3.3 Národní fotbalové asociace 19 Národní fotbalové asociace sdružují kluby na národní úrovni ve spolupráci s organizacemi UEFA a FIFA. Národní asociace vytváří pravidla, ale pouze ve velmi omezené míře. O autonomii národních asociací by se dalo hovořit spíše v amatérských soutěžích. Národní asociace, které jsou členy UEFA, musí respektovat pravidla a rozhodnutí UEFA. Soutěží, které jsou organizovány národními asociacemi, se mohou účastnit pouze kluby, které jsou členy těchto asociací, a hráči v těchto klubech musí být registrováni u národní asociace. V České republice je touto asociací Fotbalová asociace České republiky.

4. Případ Bosman 18

Logo UEFA dostupné na www.uefa.com

19

Logo FAČR a postavení FAČR dostupné na www.fotbal.cz

Str. 18

20

J-M Bosman, byl profesionální fotbalový hráč belgické státní příslušnosti, který byl v roce 1990 zaměstnán belgickým prvoligovým belgickým klubem BCR. Po skončení profesionální smlouvy mu klub nabídl, prodloužení profesionální smlouvy, ve které mu snížil měsíční odměnu na čtvrtinu původní částky, tedy na minimální částku stanovené federálním předpisem URBSFA. Po odmítnutí takové smlouvy byl hráč J-M Bosman zapsán na přestupový seznam. Za jeho přestup byla klubem požadována náhrada za výcvik ve výši 11 743 000 BRF, což je přibližně 291 101 EUR. Žádný klub neprojevil zájem o hráče za tak vysokou částku. Pan Bosman navázal jednání s druholigovým francouzským klubem Dunkerque a ten projevil zájem o jeho služby. Vzhledem k tomu že klub RCL měl pochybnosti o solventnosti klubu Dukerque, nepožádal URBSFA o zaslání osvědčení francouzské fotbalové federaci a přestupní smlouvy nenabyly účinnosti. Dne 31. 7. 1990 RCL J-M Bosmanovi zastavil činnost a tím mu znemožnil hrát celou sezónu. Tím bylo panu Bosmanovi jednoznačně bráněno ve svobodě pohybu pracovníků. Problém byl ten, že na úrovni Evropské unie se takový spor neřešil a vzhledem ke specifičnosti fotbalového odvětví bylo těžké prokázat, že opravdu šlo bránění ve svobodě pohybu pracovníků a kluby považovaly své jednání za věc autonomie, která nespadá do unijního práva. 21

4.1 Soudní řešení případu Bosman na vnitrostátní úrovni Dne 8. srpna 1990 podal J-M Bosman u vnitrostátního soudu prvního stupně žalobu proti RCL a současně s žalobou podal návrh na předběžné opatření a požadoval, aby RCL a URBSFA byla uložena platba ve výši 100 tis. BFR měsíčně do doby, než najde nového zaměstnavatele. Zadruhé, aby žalovaný nemohl bránit jeho novému zaměstnání požadováním určité sumy a aby byla Soudnímu dvoru EU položena předběžná otázka. Soudce usnesením ze dne 9 listopadu uložil RCL a URBSFA povinnost platby ve výši 30 tis BFR a nařídil jim nebránit J-M. Bosmanovi v novém zaměstnání a zároveň položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, týkající se výkladu článku 48 Smlouvy, vzhledem k předpisům týkajícím se přestupu profesionálních hráčů. Jak jsem uvedla v kapitole o hospodářské soutěži, stal se pan Bosman předmětem bojkotu ze strany všech evropských klubů. Tuto domněnku vyjádřil i předkládající soud. Dne 28 května 1991 změnil uvedený soud usnesení o předběžném opatření. Pokud šlo o položení předběžné otázky. Ostatní povinnosti uložené usnesením potvrdil, rozhodnutím ze dne 19 června 1991. V rámci žaloby ve věci samé vstoupila do řízení URBSFA jako vedlejší účastník řízení. Dne 20. srpna 1991 podal J-M. Bosman návrh, aby UEFA vstoupila jako vedlejší účastník do sporu, který vedl proti RCL a URBSFA a podal proti ní žalobu pro odpovědnost za vypracování předpisů, které mu způsobily újmu. Dále vstoupili do řízení francouzský profesní odborový svaz (UNFP) a asociace pro smlouvy hráčů (VVCS) jako vedlejší účastníci.

Dne 9. dubna J-M. Bosman změnil svoji původní žalobu proti RCL, podal novou preventivní 20 21

fotografi dostupná na www.oldschoopanini.com

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1995 mezi Union royale belge des sociétés de fotbal association ASBL a Jean-Markem Bosmanem mezi Royal club liégenois SA a Jean-Markem Bosmanem, SA ďéconomie mixte sportive de ľunion royale belge des sociétés de football assotiasportive du littoral de Dunkerque, Union royale belge des sociétés de football association ASBL, Unií evropských fotbalových asociací (UEFA) a mezi Unií evropských fotbalových asociací (UEFA) a Jean-Markem Bosmanem. Věc C-415/93. Sbírka soudních rozhodnutí 1994-I00911 Str. 19

žalobu proti URBSFA a rozšířil svoji žalobu proti UEFA. V rámci těchto sporů požadoval, aby přestupní pravidla a ustanovení o státní příslušnosti byla prohlášená za nepoužitelná a aby z důvodu chybného chování při jeho nezdařeném přestupu do klubu Dunkerque bylo RCL, URBSFA a UEFA uloženo zaplacení částky 11 386 350 BFR za újmu mu způsobenou od 1. srpna 1990 do konce jeho kariéry a částky 11 743 000 BFR jako ušlý zisk od počátku jeho kariéry, který byl zapříčiněn použitím přestupních pravidel. Dále se domáhal toho, aby byla Soudnímu dvoru položena předběžná otázka. Dne 11. června 1992 se soud prvního stupně prohlásil za příslušného k rozhodnutí ve věci samé a prohlásil za přípustné žaloby J-M. Bosmana proti RCL, URBSFA a UEFA směřující k prohlášení, že přestupní pravidla a ustanovení o státní příslušnosti jsou nepoužitelná, a k uložení sankcí za postup všech tří organizací. Co se týkalo přezkoumání nároků J-M. Bosmana vůči UEFA a URBSFA předpokládá soud, že bude přezkoumána i slučitelnost přestupních pravidel se smlouvou a položil Soudnímu dvoru otázku týkající se výkladu článků 48, 85 a 86 Smlouvy (věc C-269/92) URBSFA, RCL a UEFA se proti rozhodnutí odvolaly. Odvolání měla odkladný účinek, z tohoto důvodu bylo řízení před Soudním dvorem přerušeno a Usnesením ze dne 8. prosince byla věc nakonec vyškrtnuta v návaznosti na nový rozsudek, který byl základem pro toto řízení. Odvolací soud potvrdil rozsudek ve stejném rozsahu, jako soud prvního stupně s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně, se rozhodl řízení přerušit a požádat Soudní dvůr EU, aby rozhodl o následujících předběžných otázkách: „Mají být články 48, 85 a 86 Římské smlouvy ze dne 25. března 1957 vykládány v tom smyslu, že zakazují: - aby fotbalový klub mohl požadovat a získat určitou peněžní částku, pokud některého z jeho hráčů, jemuž skončila smlouva, angažuje nový zaměstnavatel – fotbalový klub - aby národní a mezinárodní sportovní asociace nebo federace mohly do svých předpisů vkládat ustanovení omezující přístup zahraničních hráčů, kteří jsou státními příslušníky Evropského společenství, soutěžím organizovaným těmito asociacemi či federacemi? Dne 3 června 994 podala URBSFA kasační opravný prostředek proti rozsudku odvolacího soudu a žádala, aby byl rozsudek rozšířen i na RCL, UEFA a klub Dunkerque. Generální prokurátor kasačního soudu svým dopisem ze dne 6. října 1994 Soudnímu dvoru oznámil, že opravný prostředek nemá v projednávaném případě odkladný účinek. Rozsudkem ze dne 30. března 1995 kasační soud opravný prostředek zamítl a rozhodl, že toto zamítnutí činí návrh na rozšíření rozsudku bezpředmětným. Kasační soud zaslal opis rozsudku Soudnímu dvoru. 22

4.2 Řízení před Soudním dvorem, předběžné otázky a argumenty stran Než se budu věnovat předběžným otázkám položeným Soudnímu dvoru, chtěla bych vysvětlit pravidlo 3+2. Toto pravidlo přijala UEFA v roce 1991 na ochranu domácích hráčů. Pravidlo umožňuje národním asociacím stanovit počet zahraničních hráčů na 3. pro utkání první ligy národního šampionátu plus 2 hráče, kteří hráli po dobu pěti let nepřetržitě v zemi dotyčné národní asociace, přičemž 3 roky odehráli za juniory. Toto omezení se týká také soutěžních zápasů klubových družstev organizovaných UEFA. V praxi to znamená, že národní asociace může omezit počet hráčů z jiných zemí včetně EU na maximální počet 5, z toho dva hráči podléhají tak přísným podmínkám, že je skoro nemožné, aby pocházeli z jiné země než klub, který je angažuje. Jak jsem uvedla v předchozí kapitole, byly Soudnímu dvoru položeny předběžné otázky.

V prvé řadě byla zkoumána skutečnost, zda má Soudní dvůr v tomto případě pravomoc odpovědět na předběžné otázky. URBSFA, UEFA, některé vlády, které podaly vyjádření a Komise zpochybnily pravomoc Soudního dvora odpovědět na všechny nebo na část otázek, které předkládací soud 22

znak Evropského soudního dvora dostupné na www.curiaeuropa.eu Str. 20

položil. URBSFA a UEFA tvrdily, že opověď na předběžné otázky není nutná k vyřešení sporu. Předpis UEFA při neúspěšném přestupu pana Bosmana nebyl použit, a i kdyby tomu tak bylo, tento přestup by nebyl podmíněn zaplacením odstupného a mohl by se tak uskutečnit. Výklad práva společenství tedy nemá žádný vztah k předmětu sporů v původním řízení. Dále URBSFA, UEFA, dánská, francouzská, italská vláda a Komise tvrdily, že otázky týkající se ustanovení o státní příslušnosti nemají vztah ke sporům, které se týkají výlučně přestupních pravidel. Překážky rozvoji kariéry, které podle pana Bosmana tato ustanovení zapříčinila, jsou čistě hypotetické a neopravňují Soudní dvůr, aby se vyslovoval k výkladu Smlouvy. Na jednání URBSFA a UEFA uvedly, že podle rozsudku kasačního belgického soudu bylo rozhodnuto, že návrhy pana Bosmana, aby ustanovení o státní příslušnosti obsažená v předpisu URBSFA byla prohlášena za nepoužitelná, jsou nepřípustné. Z tohoto důvodu se spory v původním řízení netýkají použití ustanovení o státní příslušnosti a Soudní dvůr by neměl na otázky položené v této souvislosti odpovídat. Soudní dvůr se s námitkami týkající se jeho pravomoci vypořádal následovně. V prvé řadě připomenul, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 177 Smlouvy je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, posoudit, jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak i relevanci otázek, které se kladou Soudnímu dvoru. Pokud se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. V pravomoci Soudního dvora je zkoumat podmínky, za nichž se na něj vnitrostátní soud obrátil. Vnitrostátní soud musí brát ohled na funkci svěřenou Soudnímu dvoru, kterou je přispívat k výkonu spravedlnosti v členských státech a nikoliv poskytovat poradní stanoviska k obecným či hypotetickým otázkám. Avšak spory posuzované v původním řízení vcelku nemají hypotetický charakter, vnitrostátní soud Soudnímu dvoru přesně vylíčil jejich skutkový a právní rámec i důvody, které ho vedly k úsudku, že rozhodnutí o položených otázkách je nezbytné pro vydání jeho rozsudku. Na námitku UEFA, že její předpis, nebyl při neúspěšném přestupu použit, nemění nic na tom, že je uveden v preventivních žalobách a že výklad poskytnutý Soudním dvorem ohledně slučitelnosti přestupního systému UEFA s právem Společenství může být pro vnitrostátní soud užitečný. Dále Soudní dvůr uvedl, že z rozsudku kasačního soudu nevyplývá, že ustanovení o státní příslušnosti nemají s původním řízení nic společného. Poté co se Soudní dvůr vypořádal s námitkami týkajících se jeho pravomoci, přikročil k výkladu předběžných otázek. První otázka se týkala použití článku 48 na pravidla vydávaná sportovními asociacemi. Nejprve bylo nutné zkoumat některé argumenty ospravedlňující vydávání uvedených pravidel sportovními asociacemi. URBSFA tvrdila, že klub RCL není podnikem, neboť provozuje hospodářskou činnost v zanedbatelném měřítku. Z tohoto důvodu nejde o pracovněprávní vztah mezi hráči a kluby, ale vztahy mezi kluby jako projev svobody členství ve sportovní federaci. UEFA poukazovala především na to, že orgány Společenství vždy respektovaly autonomii sportovního hnutí. Dále argumentovala tím, že je těžké odlišit hospodářské aspekty od aspektů sportovních a rozhodnutí Soudního dvora by mohlo rozvrátit organizaci fotbalu jako celku. Německá vláda zdůraznila, že většinou nemá sport, jako je fotbal charakter hospodářské činnosti a tvrdila, že sport je obecně podobný kultuře a připomněla povinnost Společenství respektovat národní a regionální různosti kultur členských států. Připomněla svobodu sdružování a autonomii, kterou vnitrostátní právo přiznává sportovním federacím a dospěla k závěru, že v souladu ze zásadou subsidiarity, která je považována za obecnou zásadu, musí být zásahy veřejných orgánů a zejména zásahy ze strany Společenství omezeny na nejnutnější míru. Po vyslechnutí argumentů Soudní dvůr odpověděl na otázku použití článku 48. Uvedl, že vzhledem k cílům Společenství spadá výkon sportovní činnosti pod právo Společenství, pokud se jedná o hospodářskou činnost ve smyslu článku 2 Smlouvy. To platí v případě činnosti profesionálních a poloprofesionálních fotbalistů, pokud vykonávají činnost za mzdu nebo poskytují služby za odměnu. Pro použití ustanovení Společenství o volném pohybu pracovníků není nutné, aby byl zaměstnavatel podnikem. Jediným požadavkem je existence pracovního poměru nebo vůle takový poměr založit. Použití Str. 21

uvedeného článku není vyloučeno z důvodu, že přestupní pravidla upravují spíše hospodářské vztahy mezi kluby. Skutečnost, že kluby jako zaměstnavatelé jsou povinny vyplácet odstupné při angažování hráče pocházejícího z jiného klubu, ovlivňuje možnosti hráčů najít zaměstnání. Soudní dvůr dále podotkl, že ustanovení o volném pohybu osob nebrání právní úpravě, která je odůvodněna jinými než hospodářskými důvody, jež souvisejí s charakterem některých utkání. Toto omezení se musí vztahovat jen na vlastní účel a není možné se ho dovolávat pro vyloučení všech sportovních aktivit. Co se týká možných dopadů rozsudku na organizaci fotbalu jako celku, není možné jít tak daleko, aby byla ovlivněna objektivita práva a zpochybněno jeho použití z důvodu vlivu, jaký může soudní rozhodnutí vyvolat. K podobnosti mezi sportem a kulturou takový argument dle Soudního dvora nelze přijmout, neboť předběžná otázka se netýká podmínek výkonu omezených pravomocí Společenství, ale týká se rozsahu volného pohybu pracovníků, zaručeného článkem 48, který představuje základní svobodu v systému Společenství. Zásada subsidiarity vykládaná německou vládou, nemůže mít za následek, že by autonomie, kterou mají soukromé asociace při přijímání sportovních pravidel, omezovala výkon práv, které Smlouva svěřuje jednotlivcům. Dále Soudní dvůr uvedl, že odstranění překážek volného pohybu osob mezi členskými státy by bylo ohroženo, kdyby zrušení překážek státního původu bylo neutralizováno překážkami, vyplývajícími z výkonu právní autonomie asociací a organizací nespadající pod veřejné právo. Soudní dvůr dospěl k závěru, že článek 48 Smlouvy se použije na pravidla vydaná sportovními asociacemi, která určují podmínky výkonu zaměstnání profesionálními sportovci. 23

4.3 Vyjádření stran k existenci ospravedlňujících důvodů

URBSFA, UEFA, německá, francouzská a italská vláda prohlašují, že ustanovení o státní příslušnosti jsou odůvodněna čistě sportovními důvody, které mají sloužit k ochraně tradiční vazby mezi klubem a jeho zemí. Dále tato pravidla přispívají k zachování rovnováhy mezi kluby a brání nejbohatším klubům, aby si zajistil služby nejlepších hráčů a k podpoře vyhledávání a výchovy mladých hráčů. UEFA zdůraznila, že pravidlo 3+2 bylo vypracováno společně s Komisí a že musí být pravidelně revidováno v závislosti na vývoj politiky Společenství. K těmto důvodům se vyjádřil Soudní dvůr takto. Co se týká sportovní a finanční rovnováhy ve fotbalovém světě, tato pravidla nezabrání nejbohatším klubům v tom, aby si zajistily služby nejlepších hráčů, ani v tom, aby se finanční prostředky staly rozhodujícím prvkem ve sportovní soutěži. Pokud jde o podporu a výchovu mladých hráčů vzhledem k tomu, že nelze s jistotou předvídat budoucnost mladých hráčů, je nutné tuto náhradu charakterizovat jako nahodilou a v důsledku toho nezávislou na skutečných nákladech klubů. Generální advokát uvedl, že stejných cílů může být dosaženo stejně účinně jinými prostředky, které nebrání volnému pohybu pracovníků. K argumentu, který se týkal účasti Komise na vypracování pravidla 3+2 uvedl Soudní dvůr, že kromě případů, kdy jsou Komisi pravomoci výslovně svěřeny, nemůže Komise poskytnout záruku slučitelnosti určitého chování se Smlouvou. Nemá v žádném případě pravomoc povolovat chování odporující Smlouvě. Protože oba typy pravidel, jichž se týkají předběžné otázky, jsou v rozporu s článkem 48, není na místě rozhodovat o výkladu článků 85 a 86 smlouvy. Případu Bosman se ve své práci věnuji podrobněji, protože tento případ způsobil revoluci v evropském fotbale, a i když je tomu téměř dvacet let má, tato kauza velký vliv na přestupová pravidla.

Fotbalové asociace se i po dvaceti letech stále snaží o určité kvóty v domovských klubech a právě díky Bosmanovi bylo jasně řečeno, že profesionální fotbalista je zaměstnanec a musí mít stejné výhody jako ostatní pracovníci v Evropské unii. Ač Bosmanova fotbalová kariéra po úspěšné žalobě 2

3 fotografie Evropského soudního dvora dostupné na www.curia.europa.eu Str. 22

prakticky skončila a on sám nedopadl nejlépe, dodnes se, používá takzvané Bosmanovo pravidlo a i další soudní řízení se často odkazují na tuto kauzu. Kauza Bosman měla, ve fotbalovém světě opravdu veliký ohlas to dokládá i to, že se této kauze věnoval i běžný tisk. 24 „Za dva měsíce to bude deset let, co průměrný belgický fotbalista JeanMark Bosman podal u Evropského soudu v Lucemburku žalobu na Evropskou fotbalovou unii (UEFA) za diskriminační pravidla znemožňující svobodnou změnu klubu, tedy zaměstnavatele. Pozorovatelé tehdy označovali jeho snahu za boj Davida s Goliášem, a on ho po půl roce, podobně jako pozdější judejský král dotáhl do vítězného konce“

5. Vliv judikátu Bosman na přestupová pravidla Případ Bosman, který jsem podrobně popsala v předchozí kapitole své práce, měl zásadní význam v právu Evropské unie. Dříve nevěnovaly orgány EU pozornost jednoznačně diskriminujícím přestupovým pravidlům, která prosazovala FIFA a UEFA, za podpory 24

Josef Káninský „Případ Bosman po deseti letech “www. ihned.cz [online] Hospodářské noviny publikováno dne Str. 23

národních asociací a fotbalových klubů. Po určité době vyzvala v roce 2000 Komise fotbalové orgány světa k jednání o změně pravidel, aby tato pravidla nebyla v rozporu s právem EU. Evropská komise trvala na tom, aby profesionální fotbalisté mohli měnit kluby, jako jiní zaměstnanci firem. Komise byla ochotna učinit určité ústupky vzhledem ke specifičnosti fotbalu. Zohlednila lhůty přestupů tak, aby k nim nedocházelo v průběhu herní sezóny. Fotbalové orgány však nic měnit nechtěly a trvaly na tom, že přepracováním stávajících pravidel by došlo ke kolapsu světového fotbalu. Evropská komise dala orgánům FIFA a UEFA lhůtu pro přípravu nových přestupových pravidel do 31. 10. 2000. V této lhůtě nedošlo ke kompromisnímu řešení a Komise a zástupci fotbalového světa se dohodli na prodloužení této lhůty do 31. 12. 2000. Jednání Komise s FIFA a UEFA trvalo celých osm měsíců. Fotbalové federace předpokládali, že Komise ustoupí politickému tlaku, nakonec však akceptovaly, že nestojí mimo zákon a evropská legislativa se týká také fotbalu. 25„Velkou roli v kauze Bosman sehrál Generální advokát Evropského soudu Carl Otto Lenz. Ve své expertize například označil fotbalové řády a limity pro účast cizinců v mužstvech za odporující právnímu systému EU. Ačkoli ještě po 15 prosinci, kdy padlo rozhodnutí v Bosmanův prospěch, řídící fotbalové orgány vyvíjely velký tlak, aby případ nebyl brán jako precedens, nakonec musely ustoupit a zcela změnit přestupová pravidla“ 5.1 Přepracování přestupových pravidel v roce 2001 Jak jsem uvedla, byla jednání o změně přestupových pravidel mezi Komisí a fotbalovými asociacemi velmi zdlouhavá a obě strany trvaly na svých stanoviscích. Fotbalové asociace stále trvaly na tom, že přepracování pravidel rozvrátí celý evropský fotbal. Zatím co Komise zdůrazňovala právo fotbalistů se volně pohybovat a přijímat pracovní nabídky v celé Evropské unii. Koncem roku 2001 se obě strany přeci jen shodly na nových pravidlech. Ve své práci se budu věnovat pouze uzavírání profesionálních smluv, protože ty se týkají svobody pohybu pracovníků, zatím co čistě sportovní pravidla nepodléhají právu Evropské unie a zůstávají v autonomii fotbalových asociací. Jak bylo uvedeno v kauze Bosman dříve byl profesionální hráč vázán smlouvou s klubem, která byla prakticky nezrušitelná, často se mluvilo o otroctví fotbalových hráčů. Nová pravidla se týkala soutěžního ročníku 20012002. K článku o ukončení profesionálních smluv byla stanovena možnost ukončení. Smlouva může být ukončena dohodou, ale také z oprávněného důvodu či sportovně oprávněného důvodu. Oprávněným důvodem jsou ve smlouvě výslovně ustanovené důvody, kdy je jednostranné ukončení smlouvy možné. Jedná se například o tyto důvody: ze strany hráče jde o nezaplacení mzdy hráči, ze strany klubu se jedná například o alkoholismus či drogovou závislost hráče. Sportovně oprávněný důvod spočívá například v tom, že hráč není v klubu dostatečně využíván. Toto nevyužívání je kvantifikováno tím, že ač byl hráč zdráv, nesehrál 10% soutěžních utkání. Tento důvod brání klubu, aby zavazoval hráče a nechal ho většinu doby sedět na lavičce. Dále se upravila možnost, kdy může k ukončení smlouvy dojít. To v sobě zahrnuje specifičnost fotbalu, smlouva může být ukončena pouze po skončení soutěžního ročníku. Také byla upravena doba trvání smlouvy což je, opravdu důležité ustanovení na, které měl přímo vliv případ Bosman. Profesionální smlouvu lze uzavřít na dobu určitou od 6 měsíců maximálně na 5 let. Národní fotbalové asociace si můžou tuto dobu upravit individuálně, ale musí respektovat uvedené rozmezí. Pokud se jedná o hráče mladšího 18 let lze tuto smlouvu uzavřít maximálně na 3 roky a nelze tuto dobu dále prodloužit ani ujednáním o opci. Sporné stále zůstává ustanovení o náhradě za výcvik. Co se týká tohoto ustanovení, asociace se stále nepoučily. Náhrada za výcvik se platí vždy, když hráč uzavře profesionální smlouvu a ještě nedosáhl 23 let a vypočítává se za období od 12 do 21 let. Způsob výpočtu této náhrady není dostatečně odůvodněn a tak se dá předpokládat, že bude nadále 25

Káninský , op. Cit, s 19 Str. 24

předmětem sporů. Náhrada se neplatí pokud, hráč přestoupí do klubu 4. kategorie. Pro názornost uvádím, jak jsou stanoveny kategorie v České republice kluby I. a II. ligy jsou zařazeny do 3. kategorie a ostatní kluby do 4. kategorie. Náhrada se také neplatí pokud, klub ukončí s hráčem smlouvu bez oprávněného důvodu. Dále je pak stanoven takzvaný solidární příspěvek, ten se platí vždy, když dojde k předčasnému ukončení profesionální smlouvy dohodou hráče a klubu bez ohledu na věk hráče. Tento příspěvek tvoří určité procento z částky, kterou nový klub uhradí mateřskému klubu jako odstupné za předčasné ukončení smlouvy a tato částka se rozdělí podle stanovených zásad všem klubům, které se podílely na výchově hráče. Tato pravidla jsou platná od 1. 9. 2001. V nových pravidlech došlo sice k výraznému pokroku, ale nebyly vyřešeny všechny sporné otázky, které se objevily v kauze Bosman. 5.2 Případ Olivier Bernard 26

27Olivier

Bernard byl francouzský fotbalový hráč, který pařil do kategorie „mladý talentovaný hráč“, jedná se o hráče ve věku 16 až 22 let. Olivier Bernard podepsal v roce 1997 smlouvu s francouzským fotbalovým klubem Olympique Lyonnais na dobu tří sezón. Před vypršením smlouvy mu Olympique Lyonnais nabídl uzavření profesionální smlouvy na dobu jednoho roku. Olivier Bernard však nabídku nepřijal a podepsal profesionální smlouvu s anglickým klubem Newcastle United. Poté co se francouzský klub dozvěděl o uzavření smlouvy pana Oliviera Bernarda s anglickým klubem, podal u pracovního soudu proti O.Bernardovi žalobu o náhradu škody. Žaloba byla podána jak proti panu O. Bernardovi, tak proti fotbalovému klubu Newcastle United. V žalobě byla požadována částka odpovídající odměně, kterou by hráč obdržel během jednoho roku, pokud by podepsal smlouvu nabízenou klubem Olympique Lyonnais ve výši 53357,16 EUR. Zaměstnávání fotbalistů ve Francii bylo upraveno „Charte du football professionnel (charta profesionálního fotbalu), jež má status kolektivní smlouvy pro dané odvětví. Co se týká uvedeného případu, je v tomto dokumentu stanoveno, že při běžném skončení smlouvy je klub oprávněn požadovat po druhé straně podpis profesionální smlouvy. Pokud klub toto oprávnění nevyužije, může hráč určit svůj status podpisem smlouvy bez náhrady. Pokud hráč odmítne podepsat profesionální smlouvu, nesmí po dobu tří let podepsat smlouvu s žádným jiným klubem, bez písemného souhlasu klubu, v němž působil jako mladý talentovaný hráč. Pracovní soud došel k závěru, že pan O. Bernard ukončil jednostranně smlouvu a uložil společně jemu a klubu Newcastle United náhradu škody ve výši 22867,35 EUR a to bez odůvodnění rozdílu mezi požadovanou částkou a částkou přiznanou. Žalovaní se odvolali k odvolacímu soudu v Lyonu, který dospěl k závěru, že použitý článek fotbalové charty je protiprávní. Omezení, které dotčený článek ukládá, je neslučitelné se základní zásadou volného výkonu povolání. Žádný z uvedených soudů nepovažoval za nutné předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, ačkoliv to klub Newcastle United navrhoval. Olympique Lyonnais podal kasační opravný prostředek. Kasační soud odkázal na rozsudek Bosman, podle něhož článek 39 ES 26

Fotografie dostupné na www.express.co.uk Rozsudek soudního dvora ze dne 16. března 2010. Olympique Lyonnais SASP proti Olivier Bernard, Newcastle UFC. Věc C-325 In: Sbírka soudních rozhodnutí 2010 I - 02177 Str. 25 27

brání použití pravidel vydaných sportovními asociacemi a požádal o rozhodnutí o předběžných otázkách. 1) Brání zásada volného pohybu pracovníků stanovená článkem 39 ES ustanovení vnitrostátního práva, na základě kterého může být hráči kategorie „ mladý talentovaný hráč“, který po svém výcviku podepíše smlouvu profesionálního hráče s klubem z jiného členského státu Evropské unie, uložena náhrada škody? 2) V případě kladné odpovědi, představuje nutnost podporovat nábor a výcvik mladých profesionálních hráčů legitimní cíl nebo naléhavý důvod obecného zájmu, kterým by takovéto omezení mohlo být odůvodněno? Na tyto otázky odpověděl Soudní dvůr následovně. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že článek 39 ES se skutečně vztahuje na omezení svobody uzavírat smlouvy, jsou-li takové povahy, že zabraňují státnímu příslušníkovi jednoho členského státu vykonat jeho právo na volný pohyb v jiném členském státě nebo jej od toho odrazují. A dále konstatoval, že pravidla podle, nichž je „nadějný hráč“ po skončení svého výcviku povinen uzavřít svou první smlouvu profesionálního hráče s klubem, jenž mu poskytl výcvik, nebo jinak je povinen klubu nahradit škodu, jsou způsobilá tohoto hráče odradit od výkonu svého práva na volný pohyb. Co se týká odůvodněných omezení volného pohybu, prohlásil Soudní dvůr, že opatření, které je na překážku volného pohybu pracovníků, může být přípustné pouze tehdy, jestliže sleduje legitimní cíl, který je slučitelný se Smlouvou a je odůvodněn naléhavými důvody obecného zájmu. Je však ještě třeba, aby takové opatření bylo způsobilé zaručit uskutečnění stanoveného cíle a nepřekračovalo meze toho co je pro tento cíl nezbytné. Soudní dvůr zopakoval to co, bylo uvedeno v rozsudku Bosman, že cíl spočívající v náboru a výchově mladých hráčů je sice legitimní, avšak požadovaná částka není náhrada za výcvik, ale náhrada škody a je určována nezávisle na skutečných nákladech vynaložených na výcvik uvedeným klubem a proto by taková náhrada škody překročila míru toho, co by bylo pro podporu náboru a výcviku mladých hráčů nezbytné. Pravidla, na základě nichž se „nadějný hráč“, který po skončení svého výcviku podepíše profesionální smlouvu s klubem z jiného členského státu, vystavuje povinnosti uhradit náhradu škody, jejíž výše je nezávislá na skutečných nákladech na výcvik, nejsou nezbytná k naplnění uvedeného cíle. Tímto vyjádřením Soudní dvůr znovu zopakoval, že není možné požadovat odstupné za hráče, které nevychází ze skutečných výdajů vynaložených na jeho výchovu.

6. Další stanoviska EU ke sportu V této části své práce bych se chtěla věnovat snaze Evropské unie zpřehlednit zakládající smlouvy a upravit také sportovní činnost v Evropě. Vzhledem k nárůstu členských států, a s tím i rozšíření území Evropské unie, bylo všem jasné, že je třeba vytvořit novou smlouvu, která postihne všechny problémy, se kterými se Evropská unie potýká a bylo nutné upravit více oblastí, především s ohledem na judikaturu Evropského Soudního dvora. Evropská unie měla také za cíl nahradit složitou strukturu smluv jedním dokumentem. V roce 2003 začaly práce na nové smlouvě, která měla, dle Str. 26

mého názoru, dost nešťastný název „Smlouva o ústavě pro Evropu“. V červenci 2003 byl zveřejněn návrh smlouvy a po dlouhých jednáních byla smlouva 29. října 2004 v Římě podepsána. Ačkoliv byla smlouva podepsána, díky odporu některých členských zemí nikdy nevstoupila v platnost. Přes neúspěch Smlouvy o ústavě pro Evropu, zůstávala nutnost úpravy nové smlouvy. V roce 2005 bylo přikročeno ke změnám prostřednictvím novelizace stávajících smluv. Nová smlouva měla název „Lisabonská smlouva“. Na rozdíl od Smlouvy o ústavě pro Evropu, která měla dosavadní smlouvy nahradit, Lisabonská smlouva stávající Evropské zakládající smlouvy novelizovala. Většinu změn, které byly obsaženy v Ústavě pro Evropu, Lisabonská smlouva přejala. Obsah Lisabonské smlouvy byl vypracován na bilaterálních jednáních v první polovině roku 2007. Ratifikována měla být do poloviny roku 2009 a 1. 12. 2009 vstoupila definitivně v platnost. Obsahuje dva články pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, která byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie. Z hlediska sportu je důležitý článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie, který se zaměřuje i na podporu sportu a v této souvislosti začala jednání o úpravě sportu v Evropské unii. 6.1 Budoucnost profesionálního fotbalu v Evropě 27

28

Dne 29. března 2007 přijal Evropský parlament Usnesení „o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě“. V době předsednictví Spojeného království, které iniciovalo diskuzi o evropském sportu, týkající se především evropského fotbalu. Evropský parlament připomenul v Usnesení to, že evropský sport a fotbal zvláště, je součástí evropské identity, evropské kultury a občanství. Zdůraznil jeho společenskou a výchovnou funkci. Dále prohlásil, že profesionální fotbal má jak hospodářský, tak i nehospodářský rozměr a stále rostoucí profesionalizace a komercionalizace způsobily, že právo Společenství má v této oblasti stále větší význam. O tomto také svědčí rostoucí počet případů čekající na projednání před Evropským Soudním dvorem a Komisí a tím se zhoršil problém právní nejistoty. Upozornil dále na problém s použitím pravidla UEFA, které stanovilo určitý minimální počet domácích hráčů a ač je, toto ustanovení důležité pro rozvoj mládeže není jasné jestli, je v souladu právem Evropské unie. Také není jasné, jakou míru autonomie mají samoregulační orgány, jako je UEFA a národní svazy a národní ligy, a do jaké míry jsou při plnění své regulační funkce vázány zásadami práva Společenství - jako jsou pravidla volného pohybu, nediskriminace a hospodářské soutěže. Vyslovil i obavu, že budoucnost profesionálního fotbalu v Evropě je ohrožena rostoucí koncentrací ekonomického bohatství a moci spojené se sportem. Dále uznal, že po mnoho desetiletí se profesionální fotbal ve větší míře vyznačuje mezinárodním rozměrem. Připomněl rozsudek ve věci Bosman, který pozitivně ovlivnil smlouvy a mobilitu hráčů, i když řada problémů týkajících se zaměstnání a sociální oblasti dosud vyřešena nebyla. Zdůraznil také vážné problémy, kdy dochází i k trestným činům jako je ovlivňování výsledků zápasů, korupce atd. Poukazuje na potřebu nastolit patřičnou rovnováhu mezi národní fotbalovou základnou a evropskou úrovní, aby mohly fotbalové 27 28

Fotgrafie dostupná na wwwchelseafc.com Usnesení Evropského parlamentu č P6 – TA (2007)0100 ze dne 29. března 2007. o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě

Str. 27

ligy a asociace účinně spolupracovat. Uznal potřebu společného úsilí řídících fotbalových orgánů a politických orgánů bojovat proti negativním jevům, např. nadměrné komercializaci a nespravedlivé soutěži. Vyzval členské státy, evropské a národní řídící fotbalové orgány a Komisi v souvislosti s připravovanou bílou knihou o sportu, k pokračování v úsilí, které iniciovalo předsednictví Spojeného království. Domnívá se, že omezující účinky sportovních pravidel, které způsobují hospodářské potíže, jsou slučitelné s právem EU pod podmínkou, že tato pravidla zohlední legitimní cíl spojený s povahou a účelem sportu a že jejich omezující účinky jsou spjaty s tímto cílem a jsou mu přiměřené. Vyzval Komisi k vypracování pokynů týkajících se této zásady a zahájení konzultace s evropskými a národními fotbalovými orgány s cílem vytvořit oficiální rámcovou dohodu mezi EU a dotčenými fotbalovými orgány. Dále vyzval UEFA, aby do rozhodovacího procesu zahrnula i organizace zastupující hráče, kluby a ligy. Dle Evropského parlamentu by zlepšené řízení vedlo ke koordinovanější samoregulaci na evropské úrovni a snížilo by tendence obracet se o pomoc ke Komisi a Soudnímu dvoru. Je toho názoru, že podání žaloby u civilního soudu, i v případě kdy není ze sportovního hlediska opodstatněné, nelze postihovat disciplinárními předpisy a odmítá svévolná rozhodnutí FIFA. Žádá UEFA a FIFA, aby uznaly právo obrátit se na řádné soudy. Pokud fotbalové řídící orgány uplatňují svou samoregulační pravomoc, je nezbytná zásada proporcionality a požaduje, aby FIFA zvýšila svou vnitřní demokratičnost a průhlednost svých struktur. Dále žádá členské země a fotbalové orgány, aby aktivně podporovaly společenskou a demokratickou úlohu fotbalových příznivců, kteří vyznávají zásady fair play. Usiluje o zavádění větší průhlednosti ve vlastnických strukturách klubů. Chce doplnit úpravy zajišťující, aby cíl udržet domácí hráče nevedl k nezákonnému obchodování s dětmi a aby kluby neuzavíraly smlouvy s velmi mladými hráči (do 16 let) a dále chce přezkoumat pravidla FIFA o statutu a přestupu hráčů z hlediska ochrany nezletilých. Klade důraz na vzájemné uznávání odborných kvalifikací, získaných v jiném členském státě, pro umožnění volného pohybu pracovníků. Uvítal opatření FIFPro, UEFA a Evropské profesionální fotbalové ligy (EPFL) rozšiřující práva hráčů, která zajistí, aby hráči vždy dostávali písemné smlouvy s určitými minimálními požadavky. Požádal Komisi, aby podpořila kampaně v boji proti dětské práci v odvětvích souvisejících s fotbalem a prozkoumala všechny politické i právní cesty k respektování práv všech pracovníků včetně dětí. Věří, že zavedení regulovaného systému kontroly nákladů by mohlo být cestou k posílení finanční stability a soutěžní rovnováhy mezi týmy a domnívá se, že fotbal musí zaručit, aby soutěžící na sobě navzájem nebyli závislí a výsledky soutěží nebyly předem jisté. Konstatoval častý nepoměr mezi nabídkou a poptávkou lístků na důležité fotbalové zápasy a zdůrazňuje, že při distribuci lístků by se měly plně zohledňovat zájmy spotřebitelů a že na všech úrovních by měl být zaručen nediskriminační a spravedlivý prodej lístků. Upozornil, že pro profesionální fotbal je důležité, aby zisky z televizních práv byly rozdělovány spravedlivým způsobem a aby byla zajištěna solidarita mezi profesionálními a amatérskými zápasy a vyzývá UEFA spolu s Komisí k pokračování v analýze mechanismů k vytvoření rovnováhy pomocí většího přerozdělování. Také poukázal na to, že vysílání sportovních soutěží se stále více uskutečňuje na kódovaných a placených televizních kanálech a tím jsou nedostupné pro mnoho spotřebitelů.

Tímto Usnesením se konečně otevřela diskuze o sportu v Evropě a byly pojmenovány základní problémy sportu a to nejen evropského, se stejnými problémy se potýká i sport světový.

29

29

Fotografie dostupná na wwwchelseafc.com Str. 28

6.2 Bílá kniha o sportu 30Zatím co Usnesení o profesionálním fotbale v Evropě pouze pojmenovalo problémy profesionálního fotbalu v Evropě, bílá kniha o sportu již navrhuje určitá řešení sportovní problematiky. Bílou knihu o sportu předložila Komise dne 11. 7. 2007. V úvodu této knihy upozornila Komise na nové hrozby, které vznikly především komercionalizací sportu, jako je bezohledné využívání mladých hráčů, doping, rasismus, násilí, korupce a praní špinavých peněz. Upřesňuje se zde, že sportovní organizace mají za úkol organizovat a propagovat své konkrétní sporty s ohledem na vnitrostátní předpisy a právní předpisy Společenství. Evropské instituce uznávají specifickou roli, kterou v evropské společnosti hraje sport. Při přípravě této bílé knihy podnikla Komise konzultace se zúčastněnými stranami o otázkách společného zájmu. Bílá kniha se zaměřuje na společenskou roli sportu, jeho hospodářský rozměr a jeho organizaci v Evropě. Konkrétní návrhy jsou shrnuté v akčním plánu, pojmenovaném po31 Pierru de Coubertinovi. Tento plán obsahuje aktivity, jež má komise uskutečnit nebo podpořit. Tato kniha zdůrazňuje společenskou roli sportu, který má potencionál sdružovat a oslovovat občany, a to bez ohledu na věk či společenský původ. Zdůrazňuje se také funkce sportu, jako nástroje pro zdraví, upevňující tělesnou aktivitu. Komise navrhuje do konce roku 2008, vypracovat společně s členskými státy nové pokyny v oblasti tělesné aktivity. Řeší také problém dopingu, který představuje hrozbu pro sport, neboť je obecně demotivujícím faktorem, vrhá na sport negativní světlo a vážně ohrožuje zdraví jednotlivců. Komise doporučuje, aby se k obchodu s nelegálními dopingovými látkami na celém území EU přistupovalo stejně jako k obchodu s nelegálními drogami. Komise dále zavede ocenění evropské značky pro školy, které ve školním prostředí aktivně podporují a propagují tělesné aktivity. V Bílé knize Komise zdůrazňuje nutnost poskytnout mladým sportovcům a sportovkyním přípravu pro „dvojí kariéru“. Z tohoto důvodu zahájila vypracování studie o vzdělávání mladých evropských sportovců. Pravidla, požadujících po týmech zavedení určitých kvót lze přijmout pouze, pokud nepovedou k přímé národnostní diskriminaci a pokud bude možné důsledky nepřímé diskriminace obhájit jako přiměřené k sledovanému cíli. Komise, spolu s členskými státy, stanoví klíčové výzvy pro neziskové sportovní organizace a hlavní charakteristiky služeb těmito organizacemi poskytovaných. V rámci programu Evropa pro občany podpoří Komise místní sporty. Prostřednictvím programu Mládež v akci navrhne podporu dobrovolnické práce mladých lidí ve sportovní oblasti. Komise chce využít potenciál sportu jako nástroje sociálního začleňování v politikách, opatřeních a programech Evropské unie a členských států. Cílem Komise je také předcházet násilí při sportovních akcích. Komise zahájí vypracování studie, která zhodnotí přímý přínos odvětví sportu (pokud jde o HDP, růst a zaměstnanost) a jeho nepřímý přínos (v oblasti výchovy a vzdělávání, regionálního rozvoje a zvyšování atraktivnosti EU) pro cíle lisabonské agendy. Příspěvkem Komise k problémům s financováním sportu bude provedení nezávislé studie z veřejných a 30

Bílá kniha o sportu předložená Komisí v Bruselu dne 1.7.2007 KOM (2007) 391 v konečném znění. In: ASPI [ právní informační systém] Wolters Kluwer ČR 31 Pierede Coubertin – francouzský pedagog a historik, zakladatel moderních olympijských her Str. 29

soukromých zdrojů o financování místních sportů a sportu pro všechny v členských státech a o dosahu probíhajících změn v této oblasti. Komise je přesvědčena, že určité hodnoty a tradice evropského sportu je třeba propagovat. Avšak z důvodu rozmanitosti a složitosti evropských sportovních struktur je nerealistické vymezit jednotný evropský model organizování sportu. Komise však může pomoci při vytváření společného souboru zásad v oblasti sportu, týkající se například transparentnosti, demokracie, odpovědnosti a zastoupení dotčených subjektů (asociací, federací hráčů, klubů, lig, fanoušků atd.). Komise uznává autonomii sportovních asociací a uznává, že organizace sportu je především v kompetenci těchto orgánů a do určité míry i členských států. Komise se domnívá, že většinu problémů ve sportu lze, při dodržování právních předpisů EU, řešit samoregulačně. Je však ochotna sehrát podpůrnou roli či v případě nutnosti zakročit sama. Sport se vyznačuje určitými specifickými rysy, označováními často jako „specifičnost sportu“. Na tyto rysy lze nahlížet ze dvou úhlů. Za prvé, specifičnost sportovních aktivit a pravidel v tomto případě se jedná o čistě sportovní pravidla, která spadají plně do autonomie sportovních organizací, jedná se například o délku hry, systému vylučování hráčů při hře, počtu hráčů v družstvu a podobně. Za druhé, jde o specifičnost sportovních struktur, tam patří především autonomie a rozmanitost sportovních organizací, pyramidová struktura soutěží, organizace sportu na vnitrostátní úrovni a princip jediné federace na každý sport. Zde již může docházet k porušování práva Evropské unie. Komise sice uznává specifičnost sportu v souladu se zavedenou judikaturou, ale nelze ji interpretovat za účelem opodstatnění generální výjimky při uplatňování právních předpisů EU. Komise vyzývá členské státy a sportovní organizace k řešení národnostní diskriminace ve všech sportech. Bude se ji snažit odstranit prostřednictvím politického dialogu s členskými státy, doporučení, strukturovaného dialogu se zúčastněnými subjekty v oblasti sportu a případně i řízení pro porušení Smlouvy. Pokud jde o přístup sportovců cizí národnosti na individuální soutěže, Komise má v plánu zahájit přípravu studie, v rámci níž bude provedena analýza všech aspektů tohoto složitého problému. Po jednáních s Komisí se fotbalové organizace v roce 2001 pokusily zrevidovat nařízení FIFA o mezinárodních přesunech hráčů. Přesuny hráčů stále vyvolávají obavy o legálnost z nich plynoucích finančních toků. Účinným řešením v zájmu zvýšení transparentnosti finančních toků, které s přesuny souvisí. Komise bude dále monitorovat provádění právních předpisů EU, především směrnice o ochraně mladých lidí při práci. Komise podpoří veřejně-soukromá partnerství, zastupující sportovní zájmy a orgány boje proti korupci, které by zjistily místa, kde je sportovní odvětví nejvíce vystaveno korupci, a pomohly při vývoji účinných preventivních a represivních strategií boje proti takové korupci. Komise bude dále monitorovat provádění právních předpisů EU týkajících se praní špinavých peněz v členských státech s ohledem na odvětví sportu. Komise podpoří dialog se sportovními organizacemi s cílem řešit zavedení a posílení samoregulačních licenčních systémů. Počínaje odvětvím fotbalu Komise plánuje uspořádat konferenci s účastí UEFA, FIFA, EPFL, FIFpro, národních asociací a národních lig na téma licenčních systémů a osvědčených postupů v této oblasti. Komise doporučuje sportovním organizacím, aby věnovaly náležitou pozornost vytváření a udržování mechanismů solidarity. Komise naváže na iniciativy představené bílou knihou tím, že rozvine strukturovaný dialog se subjekty zúčastněnými v oblasti sportu, spolupráci s členskými státy a podporu sociálního dialogu ve sportovním odvětví. Komise má v úmyslu organizovat sportovní fórum EU, jako každoroční setkání všech zúčastněných subjektů v oblasti sportu a pořádání tematických diskuzí s omezeným počtem účastníků. Komise bude též podporovat zviditelňování Evropy při sportovních událostech. Komise podporuje další rozvoj iniciativy za Evropská hlavní města sportu. Bílá kniha společně tvoří akční plán „Pierre de Coubertin“, který bude pro Komisi v nejbližších letech vodítkem pro její další kroky v oblasti sportu. Str. 30

6.3 Studie ekonomických a právních aspektů týkající se přestupů hráčů 32Studii pro Komisi vypracovala belgická poradenská společnost KEA a francouzské Centrum pro právní a ekonomické aspekty sportu při univerzitě v Limoges. Studie se skládá, ze čtyř částí týká se i basketbalu já se však zaměřím pouze na ustanovení týkajících se fotbalu. První část se nazývá „Přestupy hráčů ve sportu“ představuje obecný rámec pravidel pro přestupy hráčů v Evropě. Poukazuje na různé regulační systémy (sportovní, státní a evropské), které řídí úpravu sportu v Evropě a na vztahy mezi těmito regulačními systémy dále analyzuje evropskou judikaturu v oblasti přestupů hráčů. Druhá část této studie má název „ Přestupová pravidla v Evropské unii“. Tato část se se zaměřuje na podporu a ochranu mládeže ve fotbale. Na základě pravidel pro stabilitu, solidaritu a přerozdělování finančních prostředků tato studie chce zajistit zásady konkurence, spravedlnost a otevřenosti ve fotbale. Jsou zde navržena určitá opatření vedoucí k zajištění uvedených zásad: -zajistit smluvní stabilitu mezi kluby a hráči - určit přestupové období tzv. „přestupová okna“ -zajistit přerozdělení příjmů mezi kluby - sledovat přestupové transakce, klubové bankovní a jiné finanční účty, aby se zabránilo podvodům a dalšímu zneužívání finančních prostředků. S ohledem na výše uvedená opatření doporučuje tato studie, aby v nových přestupových pravidlech byly uvedeny následující údaje. Stručný popis přestupu hráče, podrobnější ustanovení zahrnující přestup hráče, jeho plat a pracovní vztahy mezi kluby a hráči. Studie dále připomněla stanoviska orgánů Evropské unie, která zdůrazňují význam pravidel, jejichž cílem je podpořit solidaritu při přerozdělování zdrojů mezi kluby a mládež v oblasti rozvoje mládežnického fotbalu. Studie dále doporučuje inspirovat se úpravou přestupních poplatků v jiných kontinentech. Uvádí, dva příklady v americké lize se přestupové poplatky neplatí vůbec a v australské lize jsou poplatky limitovány. Třetí část této studie s nazývá „Ekonomika přestupů“. V úvodu této části jsou uvedena statistická data přestupů a výše poplatků za tyto přestupy od roku 1995 do roku 2011. dále se studie věnuje vývoji na trhu práce v evropském fotbalu. Poukazuje na rozdíly mezi teorií trhu a skutečností. Podle ekonomů není na fotbalovém trhu dokonalá konkurence, to je způsobeno tím, že fotbalový trh se skládá ze tří částí. Toto rozdělení je důvodem, že tržní síla zúčastněných stran není stejná. Prvním trhem je vyšší primární trh na, kterém je určitý omezený počet hráčů a určitý počet klubů. Tento trh má monopolní strukturu, hráči mají na tomto trhu značnou tržní sílu. Na tomto trhu můžeme také pozorovat nejvyšší přestupové poplatky a nejvyšší mzdy. Dalším trhem je spodní primární trh ten má oligopolní strukturu je větší počet hráčů a omezený počet klubů, hráči mají menší tržní sílu než takzvané “fotbalové hvězdy“ a nemohou si vyjednat nejvyšší mzdy. Třetím trhem je sekundární trh na, kterém je mnoho hráčů a omezený počet klubů jedná se o systém trhu zvaný oligopsony což je forma trhu kdy je malý počet kupujících a velký počet prodávajících. V této části trhu mají kluby největší tržní sílu a určují si ceny. Studie dochází k závěru, že riziko vzniku nežádoucích důsledků se týká, primární části trhu dále ukazuje, že trh trpí vysokou nabídkou hráčů v omezeném množství klubů a to je hlavní důvod vysokých přestupních poplatků. Čtvrtá část této studie se nazývá „Závěry a doporučení“. V této části je znovu poukázáno na růst přestupních poplatků a je zdůrazněna potřeba řešit konkurenční nerovnováhu. Studie uvádí, že vývoj přestupního trhu ovlivňuje otevřenost sportovních soutěží. 33„Podstatou sportovních aktivit by měla být odměna za 32

Studie ekonomických a právních aspektů přestupů hráčů (The Economic and Legal Aspects of Transfers of Players) Dostupné na ec.europa.eu/sport 33 KEA a CDES Studie o ekonomických a právních aspektech přestupů hráčů, [online] publikováno leden 2013 cit. s. 6 Str. 31

sportovní úspěch nezávisle na finančních prostředcích, jde především o to, aby sportovní pravidla v Evropě byla založena na sportovním talentu a aby se nestala systémem uzavřených lig na elitní úrovni“. V každém případě studie ukazuje, že současná přestupová pravidla nemohou účelně bojovat proti konkurenční nerovnováze, neboť existuje silná vazba mezi výdaji za přestupy a sportovními výsledky. Dále poukazuje na to, že systém rozdělování solidárních kompenzací z přestupových poplatků má omezený dopad na zajištění konkurenční rovnováhy. Systémy solidarity řízené mezinárodními federacemi by měly lépe řešit konkurenční nerovnováhu. Jak FIFA, tak UEFA ve své zprávě uvedly, že cílem přestupových poplatků je systém solidarity a jde o podporu národních federací a klubů. Zpráva uvedená v této studii zdůrazňuje, že systém je vychýlen směrem k existující nadvládě klubů, které jsou nejbohatší. Platby solidarity klubům, které se nedostanou, do nejvyšší soutěže představují méně než 6% z celkových poplatků získaných od klubů, které se účastní ligy mistrů. To přispívá k podpoře nejbohatších klubů a neřeší konkurenční nerovnováhu. To se odráží rok co rok ve výsledcích soutěží, které pořádá UEFA. Studie předkládá pět hlavních výzev, které by měly řešit sportovní orgány. Za prvé zvýšit přehlednost plateb. Za druhé udržovat konkurenční rovnováhu. Za třetí udržovat sociální funkci sportu. Za čtvrté vytvořit spravedlivý a efektivní systém řešení sporů. Za páté zvýšit spolupráci s orgány činnými v trestním řízení při postihování protiprávní činnosti. Tato studie by mohla být významným vodítkem při zpracování nových přestupových pravidel. Doporučení uvedená v této studii jsou použitelná při dalších jednáních mezi sportovními asociacemi a orgány Evropské unie. 34

6.4 Finanční fair play

V souvislosti s jednáním, která probíhala mezi UEFA a Komisí, pokusila se UEFA vypracovat pravidla takzvané „finanční fair play“. Koncept FFP prezentoval prezident UEFA v roce 2009 v Kodani. Jejím cílem je, aby fotbalové kluby neutratily více, než vydělají. Systém bude zaveden od roku 2013 a pak začnou kontroly klubových financí a od sezóny 2014/2015 už se mohou dávat sankce za porušení. V první části jsou pravidla týkající se klubové infrastruktury a provozu, v této části jsou stanoveny počty osob, které lze zaměstnávat. Další jsou na řadě finanční kritéria- jde o to, aby měl klub v běžném účetním roce vyrovnané hospodaření, laicky řečeno, aby nebyl v „červených číslech“. Do výsledku hospodaření se zahrnují takzvané relativní výnosy a relativní náklady. Mezi relativní výnosy patří tržby ze vstupného, prodeje vysílacích práv, sponzoringu a reklamy, komerčních aktiv a další provozní příjem, plus zisk z prodeje hráčů či hmotných aktiv a finanční výnosy. Relativní výnosy neobsahují nepeněžní výnosy nebo příjmy z nefotbalových operací. Mezi relativní náklady patří náklady na prodané zboží, mzdy, náklady spojené s nákupem hráčů a amortizace pořizovacích cen hráčů. Amortizaci pořizovací ceny hráče získáme, když vydělíme pořizovací cenu hráče počtem let, na které tento hráč podepsal smlouvu. Relativní náklady nezahrnují odpisy, výdaje na aktivity rozvoje mládežnického fotbalu či výdaje na rozvoj komunitních aktivit. Majitel tedy může podle svého investovat do klubové infrastruktury (stadion, tréninková zařízení apod.) a do rozvoje mládežnické základny, aniž by se tyto výdaje započítávaly v rámci sledování pravidel Financial Fair Play. UEFA se tím snaží motivovat investice do budoucnosti a má směrovat kluby k tomu, aby rostly organicky 34

Logo Finančního FAIR PLAY dostupné na www.uefa.com Str. 32

a nikoliv pomocí nákupu hotových hráčů. Dále stanovila UEFA povolené odchylky, přechodné období a výjimky. Povolená odchylka činí 5 miliónů EUR za poslední 3 roky. V přechodném období může dosáhnout ztráta větší výše a to 45 miliónů EUR za 2 sezóny končící v roce 2013 nebo tatáž částka za 3 sezóny končící v roce 2014 nebo 30 miliónů EUR za 3 sezóny končící v roce 2015, dále za 3 sezóny končící v roce 2016 a 2017. Pokud klub překročí v hodnocených 3 letech povolenou ztrátu, může ještě prokázat, že ve 2 letech předcházejících vykázal zisk, který ztrátu eliminuje. Pokud klub realizuje ztrátu v povoleném limitu, musí být tato ztráta uhrazena majitelem formou vkladu do základního kapitálu. V prvních dvou monitorovaných období jsou při porušení FFP stanoveny polehčující okolnosti, které budou brány v úvahu při posuzování případu. Polehčující okolností je pokud klub vykazuje pozitivní trend směrem k vyrovnanému hospodaření a prokáže, že přijal konkrétní strategii k dosažení budoucího souladu s pravidly nebo klub prokáže, že ztráta byla způsobena výhradně ztrátou za sezónu 2011/2012 a byla způsobena kontrakty s hráči uzavřenými před 1 červnem 2010. Kontrolu plnění těchto povinností bude provádět tzv. UEFA – Controll-Panel složený z osmi odborníků na finance a právo. Tresty budou finanční, budou se moci odebírat body a nejzávažnějším trestem bude vyloučení z evropských pohárů. Tento systém jistě fotbalu pomůže a i Komise několikrát žádala o úpravu financí. Avšak na druhé straně by bylo jistě prospěšné projednat tato pravidla na úrovni Evropské unie a předejít tím případným soudním sporům.

7. Právo EU a státní příslušníci třetích států Dle judikatury Soudního dvora je již poměrně jasné, jaká pravidla ve sportu jsou diskriminační na základě státní příslušnosti občanů Evropské unie. Sportovní asociace se snaží této diskriminaci vyhnout a respektovat právo občanů Evropské unie na svobodný pohyb pracovníků. Je však nutné připomenout dohody, které uzavřela Evropská unie a které jsou přímo účinné v členských státech. Tyto dohody se mohou nazývat například jako asociační nebo různé dohody o spolupráci. Co se týká těchto dohod a volného pohybu pracovníků ze třetích zemí není důležité, jak se tato dohoda nazývá, ale především to co je jejím obsahem. Nebudu zde vyjmenovávat všechny uzavřené dohody a není to ani účelem mé práce. Zvolila jsem si jeden případ, který řešil Soudní dvůr EU a na něm ukáži přímý účinek smluv uzavřených Evropskou unií s jinými státy. Str. 33

7.1 Případ Simuntenkov 36Igor

Simutenkov je ruským státním příslušníkem, který v

rozhodné době bydlel ve Španělsku, kde získal povolení k pobytu a pracovní povolení. Byl zaměstnán jako profesionální fotbalista na základě pracovní smlouvy uzavřené s Club Deportivo Tenerife, měl federální licenci pro výkon hráče nepocházejícího ze Společenství. Během roku 2001 předložil prostřednictvím klubu žádost, aby RFEF nahradila federální licenci, kterou měl, licencí shodnou s tou, kterou mají hráči Společenství. Na podporu této žádosti se dovolával na dohodu o partnerství Společenství-Rusko. RFEF tuto žádost, podle svého všeobecného řádu a dohody uzavřené dne 28. května 1999 mezi ní a národní ligou profesionálního fotbalu, zamítla. Podle všeobecného řádu RFEF je licence pro výkon činnosti profesionálního fotbalisty povolením vydávaným touto federací, které umožňuje provozovat tento sport jako hráč, který je jejím členem, a být nominován do utkání a oficiálních soutěží jako hráč náležející k určitému mužstvu. Článek 173 téhož všeobecného řádu stanoví: 37„fotbalisté musejí mít k tomu, aby mohli být zapsáni a získat licenci pro výkon činnosti profesionálního hráče, španělskou státní příslušnost nebo být příslušníkem členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru s výhradou výjimek stanovených v tomto řádu“. I Simutenkov podal proti rozhodnutí RFEF žalobu u soudu prvního stupně (Juzgado Central de lo Contencoso Admnistrativo), žaloba byla rozsudkem ze dne 22. října 2002 zamítnuta. I. Simuntenkov se proti tomuto rozsudku odvolal k odvolacímu soudu „Audienca Nacional“ ten se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Předběžná otázka zní: brání článek 23 dohody o partnerství ( Společenství - Rusko) tomu, aby sportovní federace použila na profesionálního sportovce ruské státní příslušnosti, řádně zaměstnaného španělským fotbalovým klubem, pravidlo podle, něhož mohou kluby nominovat do utkání v soutěžích organizovaných na národní úrovni pouze omezený počet hráčů pocházejících ze třetích států, které nejsou smluvní stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru?

Aby bylo možno odpovědět na uvedenou otázku, je třeba nejprve zkoumat, zda se dohody o partnerství Společenství-Rusko může dovolávat jednotlivec před soudy členského státu a v případě kladné odpovědi, určit dosah zásady nediskriminace vyjádřené v článku 23 odst. 1. této dohody. I. Simuntenkov tvrdí, že článek 23 odst. 1 dohody o partnerství brání pravidlu, které bylo na jeho případ použito. RFEF své stanovisko bránila tím, že na počátku výše uvedeného článku je uvedeno „s výhradou zákonů, podmínek a postupů platných v každém členském státě“. Španělská vláda podpořila vyjádření RFEF a prohlásila, že podle 36

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12 dubna 2005. Igor Simutenkov proti Ministerio de Educación y Cultura a Real Federación Espanola de fútbol. Věc C – 265/03. In: Sbírka soudních rozhodnutí 2005 I-02579 37 Všeobecný řád RFEF čl. 173 Str. 34

vnitrostátních právních předpisů a judikatury, která je vykládá, není federální licence pracovní podmínkou, ale správním povolením, které slouží jako oprávnění účastnit se sportovních soutěží. Po vyjádření stran sporu přistoupil Soudní dvůr k výkladu předběžných otázek. Za prvé Soudní dvůr konstatoval, že podle ustálené judikatury musí být ustanovení dohody uzavřené Společenstvím se třetími státy považováno za přímo použitelné, pokud s ohledem na své znění a předmět a povahu dohody obsahuje jasnou a přesnou povinnost. Z uvedené dohody uzavřené mezi Společenstvím a Ruskou federací vyplývá, že toto ustanovení zakotvuje jasně, přesně a bezpodmínečně zákaz pro každý členský stát zacházet s ruskými pracovníky, z důvodu jejich státní příslušnosti, diskriminačně, v porovnání se státními příslušníky uvedeného státu, pokud jde o pracovní podmínky, odměnu nebo propuštění z pracovního poměru. Pracovníky, kterých se týká toto, ustanovení jsou ti, kteří mají ruskou státní příslušnost a jsou legálně zaměstnáni na území členského státu. Tento výklad není zpochybněn slovy“ s výhradou zákonů, podmínek a postupů platných v každém členském státě“ uvedenými na počátku této dohody. Tato ustanovení nemohou být vykládána v tom smyslu, že umožňují členským státům omezit dle vlastního uvážení použití zásady nediskriminace, neboť takový výklad by vedl k tomu, že výše uvedené ustanovení by bylo zbaveno své podstaty, a tím i veškerého užitečného účinku. Podle výše uvedené dohody je jejím předmětem založení partnerství mezi smluvními stranami, jehož účelem je podpořit rozvoj úzkých politických vztahů, styků a harmonických hospodářských vztahů mezi nimi, politické a hospodářské svobody a uskutečnění postupné integrace mezi Ruskou federací a širší zónou spolupráce v Evropě. Okolnost, že uvedená dohoda nepředvídá přidružení nebo budoucí přistoupení Ruské federace ke Společenství, nezabraňuje přímému účinku některých jejích ustanovení. S ohledem na výše uvedené, Soudní dvůr konstatoval, že dohoda o partnerství Společenství-Rusko má přímý účinek a subjekty na které se vztahuje, mají právo se n ni dovolávat před soudy členských států. Soudní dvůr rovněž připomněl rozsudek v kauze Bosman, dle kterého se zákaz diskriminace založené na státní příslušnosti použije na pravidla vydaná sportovními asociacemi, která vymezují podmínky výkonu pracovní činnosti profesionálními sportovci a brání omezení počtu sportovců, kteří mohou být nominováni do utkání současně, založenému na státní příslušnosti. Soudní dvůr dále konstatoval, že omezení založené na státní příslušnosti se netýká specifických utkání mezi reprezentačními mužstvy zemí, ale použije se na oficiální utkání mezi kluby, a tudíž na hlavní část činnosti vykonávané profesionálními hráči a z toho důvodu takové omezení nelze považovat za odůvodněné sportovními hledisky. Dále Soudní dvůr upozornil na to, že mu nebyl předložen žádný argument, který by mohl objektivně odůvodnit zacházení mezi profesionálními hráči, státními příslušníky členského státu nebo státu, který je smluvní stranou dohody o EHP, na jedné straně a profesionálními hráči ruské státní příslušnosti na straně druhé.

Z výše uvedených důvodu Soudní dvůr rozhodl takto 38„Článek 23 odst. 1. dohody o partnerství a spolupráci zřizující partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé podepsané dne 24. června 1994 na Korfu a schválené jménem Společenství rozhodnutím Rady a Komise 97/800/ESUO, ES, Euratom ze dne 30.řijína 1997musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby na profesionálního sportovce ruské státní příslušnosti řádně zaměstnaného klubem se sídlem v členském státě bylo použito pravidlo vydané sportovní federací téhož státu, podle kterého mohou kluby nominovat do utkání v soutěžích organizovaných na národní úrovni pouze omezený počet hráčů pocházejících ze třetích států, které nejsou 38

Rozsudek Evropského Soudního dvora op. cit. s. 37 Str. 35

smluvní stranou EHP“

39

8. Dosud nevyřešené otázky 39

Fotografie dostupná na www.chelseafc.com Str. 36

Ve své práci jsem se snažila pojmenovat základní problémy sportu a především fotbalu. Zůstalo ještě mnoho problémů, o kterých jsem ve své práci nepsala a tak bych je závěrem chtěla alespoň pojmenovat. Jedním z nich je složitý a nepřehledný systém licencí a dalších požadavků na hráče. Je samozřejmě nerealistické požadovat naprosto jednotný systém, vzhledem k autonomii národních asociací, přesto si myslím, že určité sjednocení by bylo prospěšné. Nezmiňovala jsem se také o agentech – zástupcích hráčů, toto by mohlo být námětem celé samostatné práce. Evropská unie projevila zájem o úpravu právního postavení těchto agentů a zmiňuje se o tomto problému ve své bílé knize o sportu. Dále mám podezření, že FIFA často zneužívá svého dominantního postavení i, když je to těžko prokazatelné dokud nedojde k soudnímu sporu. Musím uznat, že velký kus práce v evropském fotbale byl, při spolupráci fotbalových asociací a orgány Evropské unie udělán. Je však toho ještě mnoho, co čeká na řešení, aby se sport vrátil ke své původní olympijské myšlence „dodržování zásad sportovního ducha a hry fair play“.

8.1 Návrh na průhlednost finančních toků jako obrana proti korupci a praní špinavých peněz Zde bych chtěla navrhnout řešení problémů fotbalu, které souvisí především s financováním tohoto sportu. V úvodu své práce jsem uvedla jako hlavní problém vysoké transferové poplatky při přestupech hráčů. Regulace těchto poplatků by byla poměrně složitá a po zavedení finančního fair play jsou výdaje klubů částečně regulovány. Transferové poplatky by byly jistě omezeny, pokud by došlo k regulaci platů hráčů, neboť hráči často přestupují za stále vyšší nabídkou. Takzvané zastropování platů by mohlo být provedeno dvěma způsoby a to buď vymezením určité částky, kterou by mohl klub utratit za mzdy hráčů nebo vymezením částky kterou by mohl klub vyplatit hráči. Chtěla bych připomenout, že podobné zastropování již několik let úspěšně funguje v NHL. Dalším řešením by bylo platy sice Str. 37

neregulovat, ale při překročení určité přesně stanovené částky uvalit na překročenou částku takzvanou solidární daň, která by byla použita na financování mládežnického fotbalu. Tato úprava by sice nezměnila vysoké platy hráčů, ale jistě by to byla významná finanční pomoc sloužící k zapojení mládeže do sportu. Považuji také za důležité upozornit, že jako každé jiné pravidlo či zákon, mohlo by i zastropování platů fotbalistů svádět k jeho obcházení. Kluby by sice mohly dodržovat stanovený plat v peněžní podobě, ale poskytovat hráčům jiné nepeněžní plnění jako například automobil, byt a podobně. A proto by mělo být při vypracování pravidel o platech hráčů zohledněno i poskytování nepeněžních plnění. Co se týká průhlednosti finančních toků a obrany proti praní špinavých peněz, to dle mého názoru již řeší UEFA prostřednictvím pravidla o finančním fair play. Toto pravidlo sice umožňuje majiteli dotovat klub, ale pouze vkladem do základního kapitálu, který lze dobře sledovat. Je jasné, že žádné pravidlo či zákon nezamezí korupci nebo praní špinavých peněz zcela, ale může tyto praktiky značně ztížit. Všechny zúčastněné strany čeká ještě mnoho práce, ale měly by se spojit v jednání vedoucímu ke společnému cíli, kterým je vrátit sport zpět k jeho kořenům, aby byl znovu více zábavou než obchodem. 40

Seznam použité literatury: Knihy: Hamerník Pavel. Sportovní právo. Hledání rovnováhy mezi specifickou sportovní úpravou a platným právem. Vyd. Praha : Ústav státu a práva AV ČR 2012. 87 s. ISBN 978-80-87439-07-04 cit. s. 17 Dokumenty Evropské unie: 40

Fotografie dostupné na www.chelsea-fc.com Str. 38

Bílá kniha o sportu předložená Komisí v Bruselu dne 17. 7. 2007 KOM (2007) 391 v konečném znění In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR Směrnice rady (ES) č.70/1999 ze dne 28 června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č.38/2004 ze dne 29 dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Smlouva o fungování Evropské unie. Usnesení Evropského parlamentu č. P- 6 TA (2007)0100 ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě Rozsudky Evropského Soudního dvora: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu), ze dne 15. prosince 1995 mezi Union royale belge des socétés de fotbal association ASBL a Jean-Markem Bosmanem mezi Royal club liégenois SA a Jean-Markem Bosmanem, SA ďéconomie mixte sportive de ľunion royale belge des sociétés de football assotiasportive du littoral de Dunkerque, Union royale belge des sociétés de football association ASBL, Unií evropských fotbalových asociací (UEFA) a mezi Unií evropských fotbalových asociací (UEFA) a Jean-Markem Bosmanem. Věc C-415/93. Sbírka soudních rozhodnutí 1994-100911. Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 2010. Olympique Lyonnais SASP proti Olivier Bernard, Newcastle UFC. Věc C-325 In: Sbírka rozhodnutí 2010 I – 02177. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12 dubna 2005. Igor Simutenkov proti Ministerstvo de Educación y Cultura a Real Federación Espanola de fútbol. Věc C-265/03. In: Sbírka soudních rozhodnutí 2005 I 02579

Zákony: Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů In: ASPI [právní informační systém] Wolters Kluwer ČR Zákon č.261/2006 Sb. zákoník práce In: Sagit a.s. podle stavu k, 12. 1. 2015 ÚZ č. 1065 Internetové zdroje: Fotografie www.expres.co.uk Fotografie www.chelseafc.com Fotografie www.legioner,kulichkl.com Str. 39

Fotografie www.oldchoopanini.com Fotografie www.sportvital.cz Oficiální stránky FAČR www.fotbal.cz Oficiální stránky FIFA www.fifa.com Oficiální stránky Evropský Soudní dvůr www.curiaeuropa.eu Oficiální stránky RFEF www.rfef.es Oficiální stránky UEFA www.uefa.com Článek Hospodářské noviny dostupné na www.ihned.cz Článek iSport dostupné na http://sport.cz Studie ekonomických a právních aspektů přestupů hráčů (The Economic and Legal Aspect of Transfers of Players) od KEA a CDES dostupné na www.ec.europa.eu/sport

Str. 40