Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Korupce z trestněprávního hlediska

Roman Kalianko Brno 2011

„Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma: Korupce z trestněprávního hlediska

zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly

citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

1

Roman Kalianko

"Děkuji prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc., vedoucímu mé bakalářské práce, za

odborné vedení, rady, věcné připomínky a metodickou pomoc při jejím zpracování."

2

Obsah Úvod .............................................................................................................................................................................................. 4

1.

1.1.

1.2.

1.3.

1.4.

1.5.

2.

2.1. 2.2.

Korupce jako negativní společenský jev ......................................................................................................... 6 Pojem a definice korupce a korupčního vztahu .......................................................................................... 6

Příčiny korupce ............................................................................................................................................................ 8

Typologie korupce ...................................................................................................................................................... 9

Oblastí působení korupce .................................................................................................................................... 10 Charakteristika subjektů korupčního vztahu ............................................................................................ 11

Historicko-právní aspekty korupce ................................................................................................................ 13

Vývoj trestně právní úpravy korupce před rokem 1990..................................................................... 13 Projevy a potírání korupce v souvislosti s demokratizací politického systému v ČR .......... 14

2.2.1. Přehled vývoje ........................................................................................................................................................... 14

2.2.2. Politické strany a klientelismus........................................................................................................................ 15 3.

3.1.

Současná trestně právní úprava ochrany společnosti před korupcí a úplatkářstvím ......... 16 Ochrana společnosti prostředky trestního práva hmotného ............................................................ 16

3.1.1. Úplatkářství................................................................................................................................................................. 17 3.1.1.1.

Přijetí úplatku (§ 331 TZ) .......................................................................................................................... 18

3.1.1.4.

Společná ustanovení..................................................................................................................................... 19

3.1.1.2.

3.1.1.3.

3.1.1.5. 3.2.

Podplácení (§ 332 TZ) ................................................................................................................................. 18

Nepřímé úplatkářství (§ 332 TZ) ........................................................................................................... 19

Účinná lítost (tr. zákon a TZ) ................................................................................................................... 19

Ochrana společnosti prostředky trestního práva procesního .......................................................... 20

3.2.1. Podněty k podezření z korupce a jejich prověřování ............................................................................ 21

3.2.2. Procesní postupy prověřování .......................................................................................................................... 22 3.2.3. Kriminalistické postupy a operativně pátrací prostředky v boji proti korupci ...................... 23 3.2.4. Předmět a rozsah dokazování korupce ........................................................................................................ 23 4.

Mezinárodní a evropský trestně právní pohled na korupci a nástroje v boji proti ní.......... 25

4.2.

Právní základy protikorupčních opatření v Evropě............................................................................... 26

4.1.

Úmluva OECD o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ............................................................................................................................. 25

4.3.

Trestně právní úmluva o korupci .................................................................................................................... 26

5.2.

Prevence ....................................................................................................................................................................... 30

5.

5.1.

5.3.

Předpoklad vývoje protikorupčních opatření........................................................................................... 28 Strategie vlády v boji proti korupci ................................................................................................................ 28

Úvaha o trestní odpovědnosti právnických osob v souvislosti s korupcí................................... 31

Závěr ........................................................................................................................................................................................... 34 Resumé ......................................................................................................................................................................................... 35

Seznam literatury:................................................................................................................................................................... 37 3

Úvod Korupce a úplatkářství jsou jedněmi z nejzávažnějších celospolečenských problémů

v současném světě. Jedná se o jev, který se vyskytuje a je vnímán negativně téměř ve všech

zemích, s výjimkou těch, kde je historicky, potažmo tradičně, vnímán jako obecná zvyklost při výkonu veřejných funkcí. Vychází především z charakteru a struktur hodnot, jež jsou v dnešní

době společností uznávány.

Patří mezi nejzávažnější formy protispolečenského jednání a ve své podstatě je

označován jako mimořádně zhoubný společenský jev narušující základy právního státu a demokracie, protože oslabuje důvěru v jejich efektivní funkci a tak způsobuje řadu politických,

morálních i ekonomických škod. 1 Tím podlamuje důvěru občanů v základní funkce státu, organizaci společnosti, její politiku, ekonomiku a veřejnou správu, a z toho vyplývá rostoucí

pasivita ve vztahu k politickým aktivitám a volbám. Dochází také k úpadku eticko-morálních

hodnot, jež jsou základním stavebním kamenem společnosti, a zároveň k snižování prahu zábran vůči nekalému obohacování. 2

Zdánlivé výhody korupce jsou odbourávány jejími negativními důsledky, které v konečné

fázi vyvolává. Například nepřímo vybízí veřejně činné osoby k přijímání důležitých rozhodnutí, která jsou ovlivněna motivy prospěchu bez ohledu na jejich dopady na oblast ve společnosti, která je jimi spravována nebo ovlivňována.

Nejedná se o nový jev. Z historie můžeme usoudit, že se korupce prolíná vývojem celého

lidského společenství od jeho počátku, stejně jako snahy o její potírání a kontrolu. Už od prvních

známek vzniku raných státních útvarů jsou informace o existenci korupce v podobě zneužívání

politické a ekonomické moci, o ovlivňování státních úředníků, vojáků a dokonce i samotných vladařů. S protikorupčními ustanoveními se můžeme setkat v prvních pramenech práva

v Mezopotámii, Starověké Indii, Řecku a Římu, který proslul prodejem úřednických hodností a titulů.

Korupce má tendenci vzrůstat ve všech typech společensko-politicko-ekonomických

systémů, a to od totalitních, autoritářských a diktátorských, jež jsou korupci více náchylné, až po demokratické společenství, které bývají základem právního státu ve většině vyspělých zemí.

Stejně tak je tomu i v České republice, kde v poslední době tento fenomén dostává

výrazně politický ráz, protože je dáván do souvislosti s řadou privatizačních, politicko-

ekonomických a společenských afér. Mezi odborníky a politickou elitou je patrná až hektická

HULINSKÝ, Petr. Aktuální otázky trestněprávní ochrany společnosti před korupcí. Praha : Police History, 2008. s. 5. ZAPLETAL, Josef, In. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha : Policejní akademie České republiky, 2002. s. 5.

1 2

4

snaha korupci pojmenovat, definovat a řešit, 3 která kulminuje vždy především v souvislosti s předvolebním bojem politických stran.

Formy, jejichž prostřednictvím se korupce projevuje, bývají ale natolik odlišné, že se

nalezení jednoduchého a účinného řešení jeví jako nesnadný a de facto permanentní úkol.

Cílem této práce však není hledání řešení problému korupce, ale především její

problematika z pohledu trestněprávního, charakteristika, projevy a příčiny, protože odhalování

a prokazování nejznámější formy – úplatkářství, je pro orgány činné v trestním řízení nesmírně obtížné.

V první kapitole se věnuji definici korupce, problematice jejího vzniku a příčin, mimo jiné

v souvislosti s některými jinými formami trestné činnosti, a také se budu věnovat charakteristice typologie a oblasti jejího výskytu a působení. Součástí této kapitoly je samozřejmě pojem a definice korupčních vztahů a jejich subjektů.

Druhá kapitola je exkurzem do historického vývoje potírání korupce na našem území a

charakteristikou skutkových podstat úplatkářství v souvislosti s tehdejší trestněprávní úpravou.

Rozbor současné trestněprávní úpravy celé problematiky korupce a pro ni specifických

druhů skutkových podstat trestných činů podle platných zákonů provedu ve třetí kapitole, kde

se mimo jiné budu zabývat problematikou jejího odhalování, prověřování a dokazování, potažmo

operativně pátracími prostředky a dalšími trestně procesními prostředky využívanými v rámci přípravného řízení trestního a vyšetřování.

Čtvrtá kapitola se soustředí na mezinárodní a evropský trestněprávní aspekt korupce

v souvislosti s implementací mezinárodních úmluv do právního řádu České republiky.

V poslední kapitole se budu věnovat předpokládanému vývoji boje proti korupci, její

prevenci a strategii Vlády České republiky v tomto směru a některými úvahami nad její

trestněprávní úpravou de lege ferenda.

3

DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 7.

5

1. Korupce jako negativní společenský jev Jak jsem zmínil v úvodu, moderní společnost ve většině případů chápe korupci jako jeden

z nejzávažnějších problémů dnešní doby. Je označována za celospolečensky nebezpečný a

zhoubný jev, nebezpečný pro stabilitu a bezpečnost společnosti. Ve své podstatě ohrožuje

politický, sociální a ekonomický systém a narušuje důvěru občanů v právní stát a jejich podporu

veřejné správy, kde je největší ohrožení spatřováno v tom, že veřejné instituce přestávají sloužit veřejnému zájmu. Stává se podkladem pro sledování zájmů osobních a soukromých na úkor

prosperity společnosti. Vytváří mocenské struktury, které se nezakládají na demokratických principech, a jejich vznik nemá základ v demokratických procedurách, jež jsou základem

moderního právního státu. Z tohoto je patrné, že projevy moci prostřednictvím korupce se dají

nazvat protiústavními.

Její globální charakter však neznamená, že působí po celém světě stejnou měrou. A nejen to,

rozdíly jsou patrné i v možnostech jejího potlačování, druzích, účinnosti protikorupčních opatření a způsobu jejího postihu. Příkladem takového nepoměru budiž země s velice nízkou

úrovní korupce, postavenou na jejich civilizační úrovni, morálních a společenských hodnotách

(př. Island, Finsko, Norsko, Nový Zéland), oproti jiným zemím (př. země třetího světa), kde si nelze každodenní život bez působení korupce vůbec ani představit.

1.1. Pojem a definice korupce a korupčního vztahu Korupce (lat. Corrumpere, tj. zmařit, uplácet, podplácet) jako pojem není a prozatím

nebyl nikdy přesně definován, především s ohledem na skutečnost, že se jedná o velice složitý

jev. Neexistuje tedy, i vzhledem k odborné literatuře, univerzální definice, která by se dala použít na všechny formy korupce a byla uznávána i v mezinárodním měřítku.

V Ottově slovníku naučném4 je definice korupce vymezena jako jednání, kterým se na

určitou osobu působí, aby jednal buď proti dobrým mravům, nebo proti svým povinnostem, ať již úředním nebo morálním.

Chmelík 5 uvádí, že korupce je neformální vztah dvou subjektů jednajících v rozporu

s dobrými mravy, spočívající v nabídce, příslibu a realizování výhody v něčí prospěch nebo

Ottův slovník naučný/Dodatky. Díl třetí, svazek druhý Konkurs-Majo. Olomouc: Ladislav Horáček – Paseka a Argo, 2001. 5 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 21. 4

6

akceptování takového požadavku za vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu.

Hamšík 6, který vychází z nejrozšířenější anglosaské definice korupce od Josepha Naye 7,

charakterizuje korupci jako „zneužití postavení spojené s porušováním principu nestrannosti při

rozhodování, motivované snahou po zisku“.

David a Nett 8 považují za korupci „jednání motivované snahou po zisku korumpované

osoby, která porušuje právní normu tím, že poskytuje za odměnu korumpující osobě či skupině osob výhody jakéhokoliv druhu a může tím poškodit i třetí osoby na protiprávním směnném obchodu přímo nezúčastněné“.

Korupci je tedy možno v co nejširším měřítku definovat jako získávání neoprávněných

výhod za úplatek. Toto lze vyvodit například i z latinského úsloví „do, et des“ (dávám, abys dal).

Korumpovat tedy znamená mravně narušovat, kazit podplácením nebo poskytováním výhod či

úsluh. Většina pokusů o vymezení pojmu korupce směřuje k institucionálnímu rozměru definice a redukuje ji na hospodářskou sféru. Za základní definiční znak je považováno zneužití veřejného úřadu, veřejné moci, postavení či moci a z tohoto titulu zneužívání postavení či moci

k ovlivňování určitých procesů, zejména ve sféře hospodářské soutěže, vždy ku prospěchu jiného a za to přijatá finanční nebo jiná výhody.

Z analýzy jednotlivých charakteristik korupce vyplývá, že se korupce vyznačuje

především: •

• • • •

snahou po získání individuální výhody, ať hmotné či nehmotné; zásahem do veřejné, státní či polostátní správy;

vědomým porušováním právních norem;

honorováním určitou výhodou, hmotnou nebo nehmotnou;

vysokou latentností a racionalizací.

Je nutno doplnit, že korupce zasahuje samozřejmě i soukromý sektor. 9 Co nejpřesnější

definování

korupce má největší

význam pro zákonodárství

v souvislosti s metodami, způsoby, formami a prostředky boje proti ní.

V souvislosti s pojmem korupce je nutno také vymezit pojem úplatkářství, kterýžto je

často mylně chápán jako synonymum k významu slova korupce. Zde, tak jak je patrné například i

z našeho právního řádu, kde korupce jako taková ve skutkových podstatách vymezena není, je

nutno úplatkářství chápat jako zúžení tohoto pojmu. Jedná se tedy z pohledu teorie práva o

vztah obecného k zvláštnímu, kde úplatkářství je subsumováno korupci.

HAMŠÍK, Martin. Korupce a lobby. In. DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Sborníky – Svazek 28. Brno : Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 85. 7 Srov. NYE, J.S. Corruption and Politional Develpment A Cost-Benefit Analysis. 1967. In. HEIDENHEIMER A. J.; JOHNSTON M.; LEVINE, S: Political Corruption. A Handbook. New Brunswick, New Jersey. Transition Publishers. 1990. s. 963-983. 8 DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 27. 9 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 20-21. 6

7

Dalším z pojmů je korupční jednání, jinými slovy korupční vztah. Obvykle se sestává

z „dohody“ mezi jednotlivci, na jejímž základě tento vztah vzniká. Charakteristickým znakem je

zde latence, kdy se subjekty korupčního vztahu záměrně snaží o jeho zatajení, potažmo neodhalení. Jedná se o vztah založený na směně, která oběma stranám přináší výhodu a zároveň je proti dobrým mravům.

1.2. Příčiny korupce Základní předpoklady pro vznik korupce je nutno hledat ve výkonu moci. Uvedl to

například už čínský filozof Konfucius (551-479 př.nl.): „Každá moc svádí lidstvo ze správné cesty,

absolutní moc ho zkazí“. 10

Jednu ze základních příčin korupce můžeme tedy spatřovat v lidské touze po

materiálních statcích, penězích, úspěchu, moci, kariéře atd. Vznik a výskyt korupce je ovlivňován

řadou sociokulturních, ekonomických a politických faktorů. Ze strukturálních kořenů korupce

lze odvodit, že se jedná o problém jednotlivců, systémů a institucí, a lze zkoumat příčiny vzniku korupce z několika vzájemně propojených hledisek a faktorů vytvářejících korupční prostředí.

Prvním je tzv. efekt monopolu, kdy může být trh kontrolován několika firmami a stát

může mít zájem, aby určité služby, práce apod. vykonával pouze určitý omezený počet těchto

soukromých subjektů. S rostoucím počtem subjektů schopných poptávku uspokojit, roste korupční prostředí a předpoklad korupčního jednání s cílem získat státní zakázku. Existuje však

i možnost k tomuto obrácená, kdy je poptávku schopno uspokojit pouze několik málo subjektů,

avšak je užíváno odlišných korupčních praktik.

Druhým faktorem jsou široké pravomoci a rozhodovací práva svěřené do rukou

jednotlivců a organizací, pokud jsou vůči nim nedostačující, popřípadě žádné, kontrolní

mechanizmy. Vytváří se zde pak možnost tvorby příležitostí k zneužití pravomocí představiteli určitých subjektů anebo úředníky za úplatu.

Dalším z možných může být například nedostatek transparentnosti, který bývá dán

několika důvody. Typicky však jde o úzký okruh osob disponující speciálními vědomostmi, znalostmi a informacemi, které jsou pak zneužity v něčí prospěch.

Posledním z hlavních faktorů, přispívajícím k vytvoření korupčního prostředí, je

asymetričnost, jinak též diskrepance, dysfunkce právního, administrativního, kulturního, ekonomického systému. 11

10 11

DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 5. CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 22.

8

Mezi další neméně důležité faktory můžeme zařadit: •

výši úplatku, kdy se z obecné teorie předpokládá, že každý je úplatný a záleží pouze

•

na okolnostech a výši nabídnutého úplatku,

•

ovlivňujícím faktorem korupce

•

veřejné správy, její efektivnost a ekonomičnost

•

korupční jednání

•

jev, úplatek je brán za normální a někdy přímo očekávaný

normativní systém, kde síla norem upravující fungování společnosti je výrazně funkce administrativy, kde se hodnotí možná přemíra byrokracie, průhlednost systém kontroly, kdy nedostatečná kontrola nevytváří hrozbu pro případné korupční tradici, kdy existují země a společenstva lidí považujících korupci za běžný sociálně-politicko-společenskou situaci, kdy dochází k významným společenským změnám (např. změna politického systému a z ní vyplývající změny v chodu veřejné

•

správy)

žebříček morálních hodnot, kde v deformovaném stavu je upřednostňován osobní

prospěch, osobní statky a bohatství, touha po moci atd.

1.3. Typologie korupce V odborné literatuře se typologii korupce nedostává shodných názorů. Za základní lze

zřejmě považovat rozdělení podle velikosti a rozsahu na korupci „velkou“ a „malou“.

Velká korupce není příliš častá. Bývá spojena s korumpováním nejvyšších představitelů

veřejné správy a špiček společenského života. Úplatky v tomto případě dosahují vysoké míry a

bývají velice dobře utajovány. Prospěch je pro oba subjekty tohoto korupčního vztahu značný. Nejčastěji nabývá podob zpronevěry veřejných zdrojů, jejich mrháním a nehospodárným

užíváním, soukromého prospěchu z privatizace, zneužívání pravomoci při přidělování zakázek,

přidělování monopolních licencí, nepotismu, klientelismu a v neposlední řadě zneužívání

důležitých, běžně nedostupných, informací.

Malá korupce je opakem velké a její podstata spočívá v korupci početně vyšší skupiny

obyčejných řadových pracovníků, úředníků, policistů, atd. Jedná se o tzv. „korupci v běžném

životě“ spojovanou s případy jako jsou podplácení úředníků a příslušníků bezpečnostních sborů, záměrně nepřehledná regulace, úzkoprsé dodržování pravidel nebo jejich záměrné

flexibilizování, netransparentnost, zneužívání pravomocí plynoucích z kontrolní činnosti veřejné správy.

9

to na:

Podle mého názoru by se dalo také přiklonit k rozdělení korupce, které uvádí Baloun 12, a •

Korupci prostou – probíhající v podobě příslibu, nebo poskytnutí neoprávněné platby, nebo jiné výhody veřejnému (státnímu) zaměstnanci za účelem získání individuální výhody. Touto korupcí je narušena zejména rovnost občanů ve vztahu

•

k výkonu veřejné správy.

Korupci ekonomickou – jež je realizována ve smyslu definice OECD, při níž se

jedná zpravidla o narušení rovnosti mezi podnikatelskými subjekty a mezi státní

•

správou a jedná se velmi často o korupci v transnacionálním rozsahu.

Korupci politickou – která narušuje ve své podstatě rovnost občanů a

podnikatelských subjektů ve vztahu k voleným zástupcům a funkcionářům politické strany, kam také příslib či poskytnutí výhody směřuje, aniž by nutně docházelo

k individuálnímu obohacení. (např. zajištění významného a finančně lukrativního •

pracovního místa někomu z příbuzenstva)

Úplatkářství – zde se jedná o příslib poskytnutí jakékoliv neoprávněné platby nebo jiných výhod nikoliv veřejnému zaměstnanci (i když toto tvrzení není zcela

jednoznačné s ohledem na existenci polostátních finančních či jiných institucí) za účelem získání individuální výhody, a to jak v oblasti občanské, tak podnikatelské.

1.4. Oblastí působení korupce Korupce se prolíná de facto všemi oblastmi života ve společnosti. Nejmarkantněji se

projevuje v oblastech politiky, veřejné a státní správy, bankovnictví, soukromém sektoru, v médiích a někdy je spojena s nejzávažnějšími formami jiné kriminální činnosti.

V politice lze korupcí rozumět zisk soukromých neoprávněných výhod vycházejících

z podílu na veřejné moci. Podle celosvětových průzkumů Transparency international jsou nejzkorumpovanějšími institucemi politické strany a to jak v demokratických, tak i

nedemokratických politických systémech. Subjekty hospodářské sféry se mnohdy snaží získat od

politiků výhody a v některých zemích je zcela evidentní propojení politiků, hospodářských představitelů a organizovaného zločinu.

V oblasti veřejné a státní správy se v podstatě jedná o korupci ve vnitřním úředním

styku, kdy jde o narušování a ovlivňování rozhodovacích mechanizmů a procedur. Vychází z legislativního prostředí, které mnohdy nedisponuje takovou regulací těchto mechanizmů, která

by možnost jejich narušování a ovlivňování vylučovala. V této oblasti dochází především ke 12

BALOUN, V. K ekonomickým příčinám korupce: popis jevu a definice. Kriminalistika. roč. XXXII,č. 4/1999, s. 273.

10

střetu soukromých a veřejných zájmů, kdy cílem korumpujícího je prosadit svůj, individuální a

soukromý, nad veřejným a společenským.

V oblasti bankovnictví korupce vzniká zejména při poskytování úvěrů bez dostatečného

zabezpečení návratnosti poskytnutých investic a prostředků, přednostním uspokojováním pohledávek bank před pohledávkami státu, praní špinavých peněz, atd.

V soukromém sektoru by se daly definovat korupčními všechny ty oblasti, kde stát

uplatňuje zákonnými prostředky zvláštní výkon státního dozoru (pojišťovny, penzijní fondy, stavebnictví,

energetiku,

telekomunikace,

zdravotnictví,

atd.)

a

kde

dochází

k soukromoprávnímu nakládání se státním majetkem. Je nutností tyto oblasti blíže specifikovat a

stanovit jejich zvláštní ochranu pomocí zákona.

V poslední době vyvstává také problém s korupcí v oblasti médií, kterážto je skutečně

velkým nebezpečím pro demokratické země a je bezpodmínečné se jí jakkoli bránit. Pokud ne,

jednalo by se o přímé ohrožení základů demokracie, a jak je patrné z minulosti, mohlo by dojít ke

zneužívání médií například k propagandě a prosazování nehumánních a nedemokratických politických cílů.

Organizovaný zločin využívá korupce k pronikání do politických sfér a státní správy za

účelem ovlivňování rozhodovacích procesů ve svůj prospěch. Korupce mnohdy v těchto

případech souvisí s vydíráním, kdy korumpovaný je vlastně kompromitován vlastní korupcí. Vzhledem k velké finanční disponibilitě organizovaného zločinu, se tedy jedná většinou o

legalizaci výnosů z trestné činnosti, dosažení beztrestnosti atd., a zároveň z tohoto důvodu zde korupce nabývá nekontrolovatelných rozměrů s velmi závažnými důsledky pro samotnou existenci společnosti v podobě, jak ji známe.

1.5. Charakteristika subjektů korupčního vztahu Posouzení korupčního podnětu je ryze individuální záležitostí a svědčí o morálním

kreditu každého subjektu. Korupční jednání se vždy zákonitě odehraje v mysli obou stran a na

základě vyhodnocení těchto myšlenek se následně subjekty rozhodnou, zda podlehnou svodům korupce. Jednotlivec je postaven před rozhodnutí „buď - anebo“: 13 a) zkorumpovat sám sebe, anebo se zachovat korektně;

b) nechat se uplatit, anebo vzdorovat nabízenému úplatku; c) aktivně uplácet jiné, anebo volit korektní postup;

d) vzdorovat vyžadovanému úplatku, anebo podlehnout nátlaku; e) vyžadovat úplatek, anebo postupovat korektně

13

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 54.

11

Můžeme tedy rozdělit subjekty korupčního vztahu do dvou základních skupin.

První jsou osoby nabízející nebo poskytující úplatek, tedy korumpující. Tato skupina

bývá zastoupena jak běžnými občany, kteří sledují výhodu úplatku v rychlejším anebo účelnějším vyřízení svých osobních záležitostí, tak představiteli podnikatelských sfér, zástupců

firem, právnickými osobami, apod., kteří disponují dostatečným množstvím financí nebo

službami, tedy schopností zmanipulovat například i trestní řízení, ve kterém jsou schopni ovlivnit jejich výsledek, svědky, najmout si nejlepší obhájce atd.

Druhá skupina je zastoupena osobami, které úplatek přijímají, tedy korumpovanými. Pro

ně je charakteristická dispozice určitými pravomocemi a postavením, někdy i nesouvisejícím přímo s předmětem korupce, z jejichž titulu jsou schopni ovlivnit, buď negativně anebo pozitivně, předmět zájmu subjektu korumpujícího.

12

2. Historicko-právní aspekty korupce Předmětem této kapitoly je vývoj korupce a trestnosti korupce z historického hlediska.

Jedná se především o rozbor v souvislosti s trestněprávní úpravou a politickou situací v českých

zemích. Vzhledem k tomu, že po celou dobu neznala trestněprávní úprava pojem korupce jako

takový, jedná se tedy spíše o vývoj trestnosti úplatkářství, který je subsumován pojmu korupce.

2.1. Vývoj trestně právní úpravy korupce před rokem 1990 Trestní zákony z let 1852, 1855 a 1878, které následně provázely i českou

prvorepublikovou společnost (úplatkářství v nich mělo pouze dvě formy: pasivní - zneužití

úřední moci a aktivní – svádění ke zneužití úřední moci), byly nahrazeny po druhé světové válce

a nástupu komunistického režimu v roce 1948, v rámci kodifikační dvouletky, Trestním

zákonem ze dne 12.7. 1950, č. 86 Sb.

Úplatkářství jako takové bylo ve výše zmíněném zákoně zařazeno do čtvrtého oddílu

třetí hlavy nazvané trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Trestné bylo jak přijímání úplatku a podplácení, tak nepřímé úplatkářství, které bylo charakterizováno zneužitím vlivu na působení pravomocí veřejného činitele za úplatek, jenž dotyčný subjekt požadoval anebo mu byl

nabídnut. Objevuje se zde také zvláštní ustanovení o účinné lítosti, druh jednání, které mělo za

následek zánik trestnosti pouze při podplácení a nepřímém úplatkářství, pokud o tom bylo učiněno oznámení za podmínek stanovených v zákoně.

Úplatkářství v další novele a následném Trestním zákoně č. 140/1961 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, doznalo pouze několika „kosmetických“ změn v podobě přečíslování

paragrafů ustanovení a hlav zákona ve kterých bylo obsažena. Bylo také mimo jiné doplněno společné ustanovení, ve kterém byl v obecné rovině specifikován pojem úplatku a veřejného činitele.

Pro období komunistické vlády (1948–1989) bylo standardem, že spíše než klasická

korupce byla charakteristická korupce spotřebitelská. Všudypřítomný nedostatek spotřebního zboží a materiálu způsoboval, že prodavači a zaměstnanci organizací, kteří zboží a služby

prodávali, tyto nedostatkové statky vyjímali z běžného prodeje, drželi je tzv. "pod pultem" a

nabízeli je pouze svým přátelům a známým, od nichž za to vyžadovali přiměřené protislužby.

Nejčastěji se jednalo o obstarání jiného nedostatkového zboží, ale např. také přednostní

uspokojení individuálních potřeb (přidělení dekretu na byt, kvalitnější nebo rychlejší ošetření ve

zdravotnickém zařízení, opravu automobilu, na které nebyly k dostání náhradní díly, prominutí dopravního přestupku, přijetí dítěte na vysokou školu, výjezdní doložku, poukaz do lázní,

zajištění tuzexových poukázek atd.)

13

V těchto případech se místo o korupci hovořilo spíše o systému tzv. "konexí" – čím

cennější a nedostupnější statek byl schopen někdo nabídnout, tím více cenných "konexí" získával

a jeho postavení ve společnosti se zlepšovalo. Kdo neměl tuto příležitost nebo nechtěl nabídnout

nic, musel se spokojit se základní, v té době velmi omezenou spotřebitelskou nabídkou.

2.2. Projevy a potírání korupce politického systému v ČR

v souvislosti

s demokratizací

Po roce 1989 resp. 1990, v nichž došlo v naší společnosti k bouřlivým politickým

změnám, se v souvislosti s řešením celé řady neodkladných problémů, nahromaděných během

totalitního režimu, zdály otázky korupce být téměř podružnými. Faktory ovlivňující situaci na

úseku korupce a úplatkářství se diametrálně změnily, na rozdíl od jejich trestněprávní úpravy, která de facto přetrvala až do schválení nového Trestního zákoníku v roce 2009.

2.2.1. Přehled vývoje Motivace korupčního jednání se v zásadě nemění, stále spočívá ve snaze získat

neoprávněnou výhodu, nebo se jinak neoprávněně obohatit. Ve společnosti nebylo žádným tajemstvím, že korupce v naší společnosti stále přetrvává. Naopak postupné kroky ekonomické

transformace na tržní mechanizmus měly zásadní vliv na projevy korupce, jež se takto stává stále více společensky závažnější.

V období tzv. malé privatizace byly zaznamenány snahy o zkorumpování členů

privatizačních komisí, dále byly zaznamenány i případy nabídnutí značné částky účastníkovi dražby za jeho odstoupení z účasti na ní. Ty to jevy vedly následně zákonodárce ke zpracování

takových ustanovení zákona, které by zajišťovalo ochranu řádného a zákonného průběhu těchto akcí.

Nově se zde tak můžeme setkat s pojmem pletich, zavedeném do trestněprávní úpravy

novelou Trestního zákona č. 557/1991 Sb. (pletichy při veřejné soutěži, při řízení konkurzním a vyrovnávacím, potažmo zneužití informací v obchodním styku), kde aktivní i pasivní

úplatkářství působí v rámci veřejných soutěží a dražeb, při kterých zákonodárce předpokládá

rovné postavení všech soutěžících a účastníků. Nedovolený zásah do jejich průběhu v podobě

úplatkářství však nelze postihovat podle skutkových podstat trestných činů úplatkářství, neboť na tato jednání dopadají speciální skutkové podstaty trestných činů hospodářských. 14

14

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 92.

14

Další nové korupční prostředí vznikalo v rámci restitucí a převodu státního majetku do

soukromého vlastnictví. Zde se jednalo například o případy nejasných a netransparentních schvalovacích procesů privatizačních projektů.

Naše společnost tedy v počátečním stádiu transformace zanedbala mnohé, co mohlo být

jistou zábranou vývoje korupce, ačkoli byly k dispozici bohaté zahraniční zkušenosti z oblasti kriminologické, legislativní a kriminalistické. 15

2.2.2. Politické strany a klientelismus Vzhledem k nezastupitelnosti politických stran z hlediska demokratické soutěže je

žádoucí neustálá kritika stranického stavu nejen v České politické sféře. Počáteční vznik a

formování politických stran ovlivňovaly významným způsobem dva činitelé v podobě diskontinuity a postkomunismu, vyjma politických stran jako KSČM a KDU-ČSL, kde lze jistou

kontinuitu vysledovat v podobě programového a voličského zázemí. Všechny vládní a parlamentní strany se tak podílely na politické a ekonomické transformaci, demokratizaci a přechodu k tržní ekonomice. 16 Způsob

ekonomické

transformace

v podobě kupónové

privatizace

a

zároveň

nedostatečné nastavení mezí právních pravidel a kontroly umožnila rozmach politické korupce

v podobě klientelismu, který je charakterizován neprůhlednými vazbami mezi politickou a ekonomickou sférou. Jedná se o vedlejší produkt politické činnosti téměř ve všech demokraciích, kde se politika stává specifickým odvětvím byznysu.

Korupce se zde vyskytuje například ve formách nadstandardních služeb poskytovaných

bezplatně politikům firmami, s cílem ovlivnit jejich rozhodování v procesech veřejné správy.

anebo s cílem získat státní zakázku. Další z forem může být jev, kdy kupříkladu poslanci, jako

členové správních a dozorčích rad státních a polostátních podniků, mají nestandardní a nemalé příjmy, potažmo nepatřičný vliv.

Z toho můžeme dovodit, že se politické strany v naší společnosti staly spíše „firmami"

hájícími zájmy svých manažerů – čelních politických představitelů, kdy namísto prosazování ideových hodnot a zájmů společnosti jsou upřednostňovány zájmy soukromé.

15 BRABCOVÁ, Irena, Policejní akademie České republiky, Katedra kriminologie. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha: Policejní akademie České republiky, 2002. s. 53. 16 KLÍMA, Michal. Stranictví a klientelismus v Česku. In. DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Sborníky – Svazek 28. Brno : Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 52.

15

3. Současná trestně právní úprava ochrany společnosti před korupcí a úplatkářstvím Protiprávnost korupce – úplatkářství je v českém právním řádu upravena ve dvou

základních rovinách. První oblast trestně právní, kterou lze charakterizovat i jako oblast

veřejnoprávní,

rozeberu

v následujících

podkapitolách.

soukromoprávními, zejména obchodním zákoníkem. 17

Druhá

je

tvořena

normami

3.1. Ochrana společnosti prostředky trestního práva hmotného Vzhledem k přijetí nového kodexu trestního práva v podobě Trestního zákoníku (dále jen

TZ), tj. zákona č.40/2009 Sb., by se dalo očekávat i nové pojetí trestněprávní úpravy korupce. Nadále však není tento pojem jako takový v platném trestním právu definován. Jedná se tedy

stále především o vztah korupce a úplatkářství v té podobě, ve které jsem ho uvedl v předchozích kapitolách. Tedy o vztah, kdy korupce subsumuje pojem úplatkářství, který v našem trestním právu už vymezen je, a to v podobě několika základních skutkových podstat.

Protiprávnost korupce a úplatkářství je pak dále obsažena i v dalších skutkových

podstatách, základních i kvalifikovaných. Jedná se především o skutkové podstaty, jejichž společným znakem je korupční jednání: •

• •

Trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 TZ

Trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 TZ

Trestný čin pletichy při veřejné dražbě podle § 258 TZ

Korupční jednání jako takové pak může být pácháno v souběhu s několika jinými

trestnými činy, zejména: • • •

Trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 TZ Trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 TZ

Trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti § 330 TZ

Předpoklady pro páchání trestné činnosti spojené s korupcí lze potom spatřovat

v několika následujících podmínkách: •

• • •

17

Existence nositele veřejné funkce a s tím související disponibilita daných oprávnění Porušení státem stanovených norem

Odměna nebo prospěch za dané porušení, popřípadě jejich nabídka

Porucha pravidel chování je provedena ve prospěch jiného subjektu

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 79.

16

•

Existence příčinné souvislosti mezi poruchou chování a úplatkem

3.1.1. Úplatkářství Hlavním nástrojem postihu korupčního jednání jsou v trestním právu skutkové podstaty

vztahující se k úplatkářství, jakožto nejzávažnějšího problému v souvislosti s korupcí.

Společným determinantem korupce, tedy úplatkářství, je především úplatek, který by se

dal charakterizovat jako „neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo

jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou nemá nárok (§ 334 odst. 1). Zpravidla jde o zvýhodnění, které se dostává uplácenému nebo s jeho souhlasem jiné osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, např. finančním nebo materiálním. Může však jít i o výhodu jiného druhu, např. protislužbu. Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici. Výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činu. V oblasti výkonu státní moci a správy však nelze tolerovat zásadně žádné úplatky, a to ani nepatrné hodnoty. Toto vymezení pojmu úplatek v podstatě převzala i legální definice, která pouze poněkud zpřesňuje jeho vymezení např. tím, že za úplatek výslovně považuje i „jiné zvýhodnění“, na které uplácený, resp. jiná osoba, jíž se toto zvýhodnění se souhlasem upláceného dostává, nemá nárok.“ 18

Dalším ze společných znaků úplatkářství je Obstarávání věcí obecného zájmu, což je

„činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Nespadá sem činnost občanů, jež je výlučně projevem jejich osobních práv. Obstarávání věcí obecného zájmu ve sféře obchodních vztahů definuje ustanovení § 334 odst. 3 jako zachovávání smluvně převzaté nebo právním předpisem uložené povinnosti, která má zabránit protiprávnímu poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.“19 Trestné činy úplatkářství jsou ve zvláštní části Trestního zákoníku systematicky řazeny

do desáté hlavy – trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných, ve stejnojmenném třetím

díle. Jedná se o skutkové podstaty následujících trestných činů: •

• 18 19

Přijetí úplatku podle § 331 TZ Podplácení podle § 332 TZ

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha:C.H.Beck, 2009, s. 2886. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha:C.H.Beck, 2009, s. 2886.

17

•

Nepřímého úplatkářství podle § 333 TZ

které jsou doplněny § 334 TZ, společným ustanovením, charakterizujícím výše zmíněné pojmy

úplatku a obstarávání věcí veřejného zájmu a vymezením pojmu úřední osoby ve vztahu k jeho

obecné definici v § 127 TZ. 20

3.1.1.1.

Přijetí úplatku (§ 331 TZ)

Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na řádném, nestranném a

zákonném obstarávání věcí obecného zájmu. V souvislosti s tím se tedy jedná o zájem na ochraně

čistoty a transparentnosti veřejného života a ochraně podnikatelských vztahů před korupcí.

Objektivní stránka je zde dána tím, že za trestně odpovědného je považován ten, který

sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu pro sebe

nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. Dále bude za trestně odpovědného považován

ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného spáchá výše uvedené v souvislosti s podnikáním, nebo

kdo si za výše uvedených okolností o úplatek požádá. Žádost o úplatek je trestná přísněji, a to z důvodu zohledňování skutečnosti, že pachatel sám vyvine aktivitu k tomuto protiprávnímu jednání.

Subjektem tohoto trestného činu může být jen ten, kdo obstarává, nebo se podílí na

obstarávání věcí obecného zájmu, v souvislosti s podnikáním jiného, nebo sám podniká. Trestní

odpovědnost prostředníka, je pak posuzována podle míry a formy jeho účasti, buď jako spolupachatelství, nebo účastenství.

Subjektivní stránku zde reprezentuje pouze úmyslné zavinění. 21

3.1.1.2.

Podplácení (§ 332 TZ)

Objekt je v tomto případě identický jako v případě předchozího trestného činu. Aby bylo

učiněno zadost ochraně čistoty veřejného života a zákonného obstarávání věcí obecného zájmu, jsou postihovány komplexním způsobem i osoby, které v korupčním vztahu vystupují jako

podplácející.

„(1) Úřední osobou je a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. (2) K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. (3) Úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva.“ 21 FRYŠTÁK, Marek, et al. Trestní právo hmotné : zvláštní část. druhé zcela přepracované a doplněné vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 115-116. 20

18

Objektivní stránka zde spočívá v trestnosti toho, jenž jinému nebo pro jiného

v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, anebo

totéž spáchá v souvislosti podnikáním, ať už svým, nebo jiného.

Subjektem v tomto případě může být kdokoli a z hlediska subjektivní stránky je zde

vyžadováno úmyslné zavinění. 22

3.1.1.3.

Nepřímé úplatkářství (§ 332 TZ)

Objekt je opět shodný s předchozími dvěma případy. Objektivní stránka zde spočívá v trestnosti tzv. intervence, jejímž účelem a cílem je za úplatek působit svým vlivem nebo prostřednictvím jiného na výkon pravomoci jiné osoby – úřední osoby. Jednání spočívá v přijetí úplatku, nebo žádosti o něj za tuto intervenci a trestný čin je dokonán okamžikem žádosti o úplatek za ni u jiného. V souvislosti s trestností zde není dán požadavek, aby k intervenci skutečně došlo. Podle § 333 odst. 2 je trestně odpovědný ten, kdo z výše uvedených důvodů poskytne, nabídne anebo slíbí úplatek tomu, kdo není veřejným činitelem, a kdo má intervenovat u veřejného činitele, aby svoji pravomoc vykonal určitým požadovaným způsobem. Subjektem může být opět kdokoli a z hlediska subjektivní stránky je vyžadována úmyslná forma zavinění. 23 3.1.1.4.

Společná ustanovení

Toto ustanovení je tedy, jak jsem se zmínil výše, definicí některých pojmů a rozšiřuje

dosah pojmu obstarávání věcí veřejného zájmu i o některá jednání v obchodních vztazích.

Úplatkem je neoprávněná výhoda, na kterou není nárok. Dále rozšiřuje okruh úředních osob o

další, v tomto ustanovení vyjmenované.

3.1.1.5.

Účinná lítost (tr. zákon a TZ)

Předchozí trestně právní úprava (zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění

pozdějších předpisů) disponovala účinným nástrojem pro odhalování a potírání korupce, a to v podobě institutu účinné lítosti, kdy trestnost podplácení a nepřímého úplatkářství zanikala,

jestliže pachatel poskytl nebo slíbil úplatek pouze proto, že byl o to požádán a učinil o tom 22 FRYŠTÁK, Marek, et al. Trestní právo hmotné : zvláštní část. druhé zcela přepracované a doplněné vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 116. 23 FRYŠTÁK, Marek, et al. Trestní právo hmotné : zvláštní část. druhé zcela přepracované a doplněné vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 116.

19

dobrovolně a vzhledem k okolnostem bez zbytečného odkladu oznámení orgánům činným

v trestním řízení.24

Jednalo se o snahu motivovat subjekty korupčního vztahu k odhalování úplatkářství tím,

že se za podmínek stanovených zákonem stávali beztrestnými. Stěžejní podmínkou bylo učinit

oznámení vzhledem k okolnostem bez zbytečného odkladu, avšak toto se při aplikaci ustanovení o účinné lítosti jevilo překvapivě spíše problémem, protože ochota věc oznámit, pokud vznikala,

tak vznikala zpravidla až s odstupem delší doby a na základě dalších nově vzniknuvších okolností (kupříkladu neposkytnutí výhody v očekávaném rozsahu). Tato časová prodleva,

založená na neobjektivních okolnostech, však ve své podstatě činila tento institut následně

mnohdy neúčinným.

Nová, nyní platná, trestně právní úprava úplatkářství v TZ tedy doznala jediné markantní

změny, a to právě ono vypuštění ustanovení o účinné lítosti. Stalo se tak navzdory bouřlivým

diskusím a rozdílným názorům v rámci debaty o zachování účinné lítosti v případě přijetí

nového TZ. Především orgány činné v trestním řízení teď usilují o jeho opětovnou implementaci

do zákona v podobě jeho novely ve spojení s „protikorupčním balíčkem“, a to z důvodu

narůstající latence korupčního jednání.

Dle mého názoru došlo k vypuštění tohoto ustanovení zákonodárcem především v

souvislosti s tím, že se Česká Republika v rámci EU snaží o sjednocení postupů v boji proti korupci a ustanovení o účinné lítosti bylo vůči právním úpravám postihu korupce jiných zemí,

potažmo zemí EU, specifikem. Jednalo se o určité zmírnění trestní odpovědnosti za úplatkářství, vzhledem k zájmu společnosti na efektivním odhalování korupce. Mezinárodní trend postihování korupce však toto zmírnění trestní odpovědnosti neuznává, protože společenská škodlivost korupce je nadmíru vysoká a zájem společnosti na absolutním postihu jakéhokoliv projevu

korupce je tedy z podstaty věci také vysoký.

Současný TZ sice obsahuje institut zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí, zanesený

do § 33 obecné části TZ, avšak toto ustanovení se dotýká pouze taxativně vyjmenovaných

trestných činů, které svou společenskou škodlivostí nedosahují zdaleka míry škodlivosti korupce.

3.2. Ochrana společnosti prostředky trestního práva procesního Vlastní odhalování trestných činů spojených s korupcí, jejich dokumentace a procesní

zajišťování důkazů je velice specifické, složité a časově náročné. Ve většině případů se jedná, jak jsem se již zmínil, o vysoce latentní činnost, která pramení z existence vztahu korumpovaný –

korumpující. Vzniká tak tedy bilaterální vztah mezi subjektem jednajícím v zájmu získat výhodu 24

Srov. §163 Zákona č. 141/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, In Sbírka zákonů, Česká republika

20

nebo obstarání věci veřejného zájmu a subjektem, který je tento požadavek způsobilý zajistit. Z toho lze odvodit, že ani jedna ze stran nemá zpravidla zájem na tom, aby se tento mimoprávní

vztah řešil státní mocí, protože oběma stranám plyne z tohoto vztahu užitek.

Většinou chybí poškozený, proto bývávají podávána oznámení o korupčním jednání

pouze v případech, kdy se korupční vztah stává zjevně nevýhodným pro jednu ze stran, nebo je

například úplatek v nepoměru k poskytované výhodě.

Problémy při odhalování korupce nastávají v případech, kdy jsou jedním ze subjektů

korupčního vztahu organizace, podniky, instituce, státní úředníci anebo organizovaný zločin, kdy

bývá rozhodující korupční prostředí v souvislosti s tvorbou sféry vlivu, a to zejména ve státní

správě a samosprávě. Pro odhalování a vyšetřování této trestné činnosti jsou naznačené aspekty korupčních vztahů dominantní.

Platí obecné pravidlo při odhalování a vyšetřování korupčního jednání. Korupce se

v přímém poskytování a přijímání úplatků ve formě hotovosti vyskytuje u primitivních způsobů zajišťování požadovaných služeb a výhod ve veřejném zájmu, kdežto sofistikovanější úplatkářství se většinou uskutečňuje formou služeb a klientelismu. 25

Právní rámec pro odhalování a vyšetřování korupce je zajištěn zákonem č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ).

Prostřednictvím tohoto zákona jsou orgány činné v trestním řízení (policie, státní zástupce a

soud) oprávněny vést, mimo jiné ve věcech korupčních trestných činů, vyšetřování a pomocí tohoto odhalovat a postihovat korupci. V dnešní době jsou pro to určeny přímo specializované útvary v rámci vnitřní organizace těchto orgánů.

3.2.1. Podněty k podezření z korupce a jejich prověřování Podněty vyvolávající důvodné podezření ze spáchání konkrétního trestného činu

konkrétním pachatelem zakládají povinnost orgánům činným v trestním řízení tyto podněty

přijmout, prověřit a popřípadě se jimi kvalifikovaně zabývat. Nejinak je tomu při odhalování a

potírání korupce.

Za první skupinu takových podnětů bychom mohli považovat oznámení učiněná

osobami, které se někdo pokusil uplatit, které nepodlehly svodům korupce, učinily o tomto pokusu neprodleně oznámení orgánům činným v trestním řízení anebo spolupracovaly na

odhalení a postihu tohoto korupčního jednání.

Druhou kategorií jsou opět oznámení osob, které však tentokrát nejsou účastníky

potenciálního korupčního vztahu, ale přesto učiní oznámení na základě informací získaných v korupčním prostředí, nebo od osob uvedených v předchozí skupině. Tato oznámení bývají 25

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 108.

21

často zkreslená a upravována, někdy i přehnaná, proto je zde důležité pečlivé prověření jejich věrohodnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení před zahájením jeho úkonů.

Třetím druhem podnětů jsou oficiální zjištění kontrolních orgánů. Nejčastější jsou

případy korupce v hospodářské oblasti, mezi podniky, organizacemi, státní a veřejnou správou.

Setkáváme se zde s privatizačními aférami, zmanipulovanými výběrovými řízeními atd.

Informace o korupčním jednání a prostředí jsou v tomto případě získávány vlastní kontrolní a

analytickou činností specializovaných orgánů státní správy.

Čtvrtým typem podnětů mohou být informace, které vedou k podezření z korupční

trestné činnosti, získané vlastní vyhledávácí činností orgánů činných v trestním řízení. Tato činnost vychází z principu legality a oficiality, tedy povinnosti těchto orgánů odhalovat trestné

činy a jejich pachatele, která je daná ex lege.

Podnět (oznámení) o podezření ze spáchání korupčního trestného činu by měl vždy

obsahovat kromě základních formací k osobě, která jej podává, popis věci (skutku, protiprávního

jednání), které se podnět týká, z čeho je dovozováno podezření a čím je potvrzováno

(dokazováno), konkretizací subjektů korupčního vztahu a jejich postavení v něm. U podnětů

(oznámení) učiněných organizacemi nebo kontrolními orgány by měly být doloženy i závěry

vyplývající z kontrolní činnosti, na základě kterých byl podnět učiněn a další důkazy, které by měly mít podstatně vyšší úroveň, s vyšší důkazní hodnotou, než je očekáváno u běžných oznamovatelů. 26

3.2.2. Procesní postupy prověřování Jedná se o obecný soubor postupů a procesních úkonů, jež jsou prováděny na základě TŘ,

který se využívá v případech odhalování a postihování korupčního jednání. Předpoklad využití těchto postupů je založen na zahájení úkonů trestního řízení, provedeného formálním aktem,

tedy úředním záznamem o provedení úkonů trestního řízení (§158 odst. 3 TŘ). Základním cílem tohoto formálního úkonu je informovat státního zástupce ve stanovené lhůtě o počátku šetření ve věci podezření ze spáchání určitého trestného činu, který nemusí být zpočátku jasný, ale musí

být vymezen skutkově, tj. místem, časem a způsobem spáchání a okruhem pachatelů.

Prověřovací úkony podle § 158 TŘ, méně formální než úkony po zahájení trestního stíhání podle § 160 TŘ, jsou následně použitelné jako důkaz v další fázi trestního řízení, tj. po zahájení

trestního stíhání, ale pouze v případě že byly provedeny a procesně zajištěny v souladu se

zákonem. Ve fázi prověřování, tak jako i po zahájení trestního stíhání, lze tedy využít

prověřovacích úkonů v celé jejich škále uvedené v zákoně. 27

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 115. Srov. §158 odst. 3 písm. a) až i) Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1961

26 27

22

Z fáze prověřování, lze poté, co byl zajištěn dostatek důkazů o spáchání trestného činu a

je znám i pachatel, plynule přejít do fáze trestního stíhání, jehož počátek je založen zahájením

trestního stíhání (§160 odst. 1 TŘ), nebo do zkráceného přípravného řízení (§179a - §179f TŘ). Toto zkrácené přípravné řízení má význam při odhalování a postihování základních skutkových

podstat korupce (úplatkářství a pletich), které jsou klasifikovány jako tzv. bagatelní delikty, tedy trestné činy, za které trestní zákoník umožňuje uložit trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři roky.

3.2.3. Kriminalistické postupy a operativně pátrací prostředky v boji proti korupci Kriminalistické postupy využívané ve fázích především prověřování anebo pak trestního

stíhání jsou souborem prostředků a opatření sloužících k získání veškerých dostupných informacích o kriminální události. Jedná se tedy o soubor metodických a taktických postupů

zprostředkovávaných kriminalistickou vědou. Důležitou složkou práce policejního orgánu je

jejich činnost na místě činu, práce se stopami a jejich zajišťování. Při korupčních trestných činech se toto stává určitým specifikem, a to z toho důvodu, že například místo činu, podle

kriminalistické definice, u úplatkářství a pletich je nevýrazné, těžko identifikovatelné, pouze hypoteticky určitelné. 28 Význam jeho určení pro účely dokazování korupce je v poměru s jinou

trestnou činnosti znatelně menší.

K nejtypičtějším postupům při prověřování podnětů, odhalování a potírání korupční

trestné činnosti patří operativně pátrací činnost a finanční šetření, v jejichž rámci jsou

používány různé operativně pátrací a technické prostředky. Řada těchto prostředků je upravena přímo v TŘ (např. předstíraný převod, sledování osob a věcí, použití agenta, odposlech a záznam telekomunikačního provozu - §88, §88a, §158c-§158d TŘ).

3.2.4. Předmět a rozsah dokazování korupce Rozsah dokazování v trestním řízení závisí na jeho formě. Například při zkráceném

přípravném řízení je rozsah dokazování zúžen a nejsou použity standardní postupy.

Pro předmět a rozsah dokazování je typické ustanovení § 89 odst. 1 TŘ, které obsahuje

demonstrativní výčet okruhů, které je potřebné prokázat: •

• •

28

zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin;

jestli tento skutek spáchal podezřelý, obviněný a proč;

podstatné okolnosti mající vliv na posouzení škodlivosti takového činu;

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 116.

23

• • •

podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele;

podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené tímto skutkem;

okolnosti, které vedly k trestné činnosti, nebo umožnily její spáchání;

Toto pojetí se projevuje i při prokazování korupční trestné činnosti, tak aby mohl být objektivně

posouzen skutek, následek jednání, míra zavinění a tam, kde je to nutné i motiv jednání pachatele trestné činnosti.

Základním důkazním prostředkem u trestných činů úplatkářství, potažmo činů

obsahujících znaky korupčního jednání, jsou výslechy podezřelých nebo obviněných. Výslech

svědka je spíše sporadickým důkazním prostředkem, z důvodu nepravděpodobné přítomnosti svědka u korupčního jednání, vzhledem k tomu, že toto jednání má úzký okruh subjektů (ve

většině případů pouze korumpující a korumpovaný).

Dalším z důkazních prostředků je konfrontace, která může být provedena jak

v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem, kde její důkazní hodnota značně nabývá na výši.

Důležitým důkazním prostředkem je také obrazový nebo zvukový záznam, který může

přímo vypovídat o průběhu korupčního jednání.

Podpůrným prostředkem dokazování může pak být výpis z bankovních účtů, nebo

přehled jejich transakcí.

Dále je samozřejmě využíváno znalců a odborníků různých oborů, jejich vyjádření a

znaleckých posudků. Zkoumány bývají nejvíce zajištěné dokumenty, platidla, útržky papírů, zvukové a obrazové záznamy, psací prostředky, elektronická úložiště dat atd. Odborná vyjádření bývají poskytována z oblastí, jako jsou ekonomie, účetnictví apod.

Složení použitých důkazních prostředků se vždy odvíjí od konkrétního případu

korupčního jednání. Jejich provádění není významně odlišné od standardních metodik postupů a doporučení kriminalistické vědy a trestního práva. 29

29

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 134.

24

4. Mezinárodní a evropský trestně právní pohled na korupci a nástroje v boji proti ní Vzrůstající počet korupčních skandálů ve veřejném sektoru zapříčinil nárůst debaty o

korupci a nástrojích v boji proti ní i na mezinárodní úrovni. Vzhledem ke globalizaci společnosti na celém světě se boj proti korupci stává nadnárodním, především také protože korupce je

výrazným prostředkem k prosazování zájmů organizovaného zločinu, který má ve svých

nejhorších formách a sférách vlivu a působnosti také mezinárodní charakter. Dalším důvodem je provázanost ekonomik, která se projevila během poslední finanční krize.

Aktivity k tvorbě nástrojů k potírání korupce jsou patrné jak na půdě OSN, tak na půdě

evropských mezinárodních institucí, kde se jedná především o Radu Evropy a Organizaci pro

hospodářskou spolupráci a rozvoj. Zejména druhá polovina 90. let byla charakteristická přípravou, tvorbou a přijetím řady mezinárodních úmluv zaměřených na prevenci a potírání korupce a vznikem některých institucí v rámci evropských společenství.

4.1. Úmluva OECD o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organization for Ecomnomic Cooperation and Development) byla založena v roce 1960 jako partikulární hospodářská organizace zajišťující hospodářskou spolupráci při poválečných obnovách evropských zemí.

Česká republika se stala členem v roce 1995. Úmluvu předcházely 3 přípravné dokumenty:

Doporučení k úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích (1994), Doporučení ke snižování daňové povinnosti o úplatky zahraničním veřejným činitelům (1996), usilující o to, aby

úplatky nemohly být odečitatelnou položkou, a revidované Doporučení o potírání úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích (1997). 30

Úmluva o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních

podnikatelských transakcích byla sjednána 17.12. 1997 v Paříži. Obsahuje definici pojmu

zahraničního veřejného činitele (jakákoliv osoba zastávající legislativní, administrativní nebo justiční funkci cizí země, ať se jedná o jmenovanou nebo volenou, jakákoliv osoba vykonávající

veřejnou funkci pro cizí zemi, včetně veřejnoprávních organizací nebo veřejných podniků a jakýkoliv činitel nebo zástupce veřejné mezinárodní organizace).

Státy OECD by na základě této úmluvy měly přijmout protikorupční opatření v oblasti

účetnictví, veřejných zakázek a postihování podplácení zahraničních veřejných činitelů. 30

DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha: C. H. Beck, 2007. S. 164.

25

Postihovat fyzické a ve státech, kde je to možné, právnické osoby podplácející zahraniční veřejné činitele.

Většinu ze závazků, vyplývajících z této úmluvy v době jejího přijetí Českou republikou,

již náš právní řád prakticky obsahoval. I tak byla úmluva uvedena do našeho právního řádu novelou trestního zákona č. 96/1999 Sb., účinnou od 9.6. 1999.

4.2. Právní základy protikorupčních opatření v Evropě Potlačování korupce se na 2. summitu hlav států a vlád ve Štrasburku (10.-11.10. 1997)

stalo prioritním úkolem Rady Evropy. XXI. Konference evropských ministrů spravedlnosti v Praze (1997) doporučila urychlené přijetí:

a) rámcové dohody s obecnými směrnicemi pro potírání korupce; b) úmluvy k trestnímu postihu korupce;

c) dokumentu občanskoprávní povahy k témuž cíli;

d) dokumentu k realizaci jednotlivých mezinárodně právních instrumentů

Základem následně přijatých dokumentů se pak stal Akční program proti korupci,

schválený Výborem ministrů Rady Evropy (1996). Jednou z prvních takových mezinárodních

právních dohod se stala dohoda ustavující Skupinu států proti korupci (GRECO – Group of States

against Corruption). Česká republika k této dohodě přistoupila až s ratifikací Trestněprávní

úmluvy o korupci.

Cílem tohoto společenství je dohled a kontrola nad rychlostí a účinností implementace

mezinárodních úmluv (Trestněprávní úmluva o korupci a Občanskoprávní úmluva o korupci) do jednotlivých právních řádů členských států.

Tyto úmluvy se snaží definovat pojem korupce, sjednocovat postup boje proti ní, stanovit

závazky smluvních stran a implementovat do právních řádů hmotně i procesně právní možnosti a nástroje postihu korupce a úplatkářství. Upravují také aspekty procedur mezinárodní spolupráce, zajišťování výnosů z organizovaného zločinu a postih jejich případné legalizace, prolamování bankovních a komunikačních tajemství, vydávání případných pachatelů a zajišťování svědků a jejich ochranu.

4.3. Trestně právní úmluva o korupci Po schválení Výborem ministrů Rady Evropy byla 27. 1. 1999 přijata ve Štrasburku a

otevřena k podpisu Trestněprávní úmluva o korupci (Criminal Law Convention on Corruption).

26

Česká republika ji ratifikovala 8. 9. 2000, účinnosti nabyla dnem 1. 7. 2002 (vyhláška pod č. 70/2002Sb.,m.s.). Úmluva sestává z pěti kapitol (42 článků). 31

Státy se zavázaly především implementovat kriminalizaci úmyslných trestných činů

aktivního a pasivního úplatkářství veřejných činitelů. To lze případně rozšířit i na podplácení cizích veřejných činitelů, úředníků mezinárodních organizací, členů cizích veřejných sborů, členů

vnitrostátních

veřejných

sborů

se

zákonodárnou

parlamentních shromáždění, soudců mezinárodních soudů.

pravomocí,

členů

mezinárodních

To samé platí i o aktivním a pasivním úplatkářství v soukromé sféře, popřípadě úplatném

poskytování vlivu (třeba i nepřímo). Státy se dále zavázaly k přijetí opatření v souvislosti s trestním postihem legalizace výnosů z korupčních trestných činů v souladu s Úmluvou Rady

Evropy a dále zavést trestní odpovědnost právnických osob. V České republice je zavedení této

trestní odpovědnosti velice diskutovaným tématem, protože i po rekodifikaci trestního zákoníku stále k její implementaci do našeho právního řádu nedošlo.

Dále tato úmluva obsahuje doporučení k zavedení účinných, přiměřených a

preventivních trestních sankcí včetně těch majetkových. Jedná se také o základ spolupráce

orgánů specializovaných pro boj s korupcí, ochrany svědků a opatření, která usnadní získávání důkazů a v neposlední řadě o právní rámec v souvislosti s konfiskací výnosů z korupce.

31

DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha: C. H. Beck, 2007. S. 164.

27

5. Předpoklad vývoje protikorupčních opatření Pro korupci, jako pro jeden z nejpalčivějších problémů dnešní doby, neexistují žádná

jednoduchá ani rychlá řešení. Pouze spojeným úsilím a zapojením co nejširšího okruhu aktérů

do procesů protikorupčního boje a reforem může dojít ke zvýšení schopnosti čelit projevům korupčního jednání a omezení korupce na únosnou mez.

Existuje několik reformních oblastí, které mohou přispět k aplikaci celkové

protikorupční strategie, a to veřejné programy, uvádění zákonů do praxe, veřejná informovanost

a transparentnost výkonu veřejné správy, vytvoření specializovaných institucí pro prevenci korupce. Neomezená moc státních úředníků a z toho plynoucí možnost zneužívání moci mohou

být omezeny širokým souborem reforem s cílem reorganizovat a reformovat veřejné programy a

správu. Vláda, soukromá sféra, potažmo občané státu by rozhodně neměli být tolerantními vůči korupci.

K základním prvkům reformního úsilí by mohly patřit: •

• •

Jednoznačný závazek ze strany politického vedení bojovat a potlačovat korupci. Prevence možné budoucí korupce a s tím související systémové změny.

Přijetí ucelené protikorupční legislativy doplněné řadou úřadů a orgánů, u

•

kterých by byla zaručena bezúhonnost.

•

následná revize klíčových zákonů i administrativních postupů.

Identifikace vládních aktivit, které jsou nejnáchylnější k rozvoji korupce a Program na zajištění takových platů státních zaměstnanců, které dostatečně odráží zodpovědnost spojenou s jejich pozicí a vyloučí potřebu materiálního

• •

zabezpečení sebe prostřednictvím korupce.

Analýza účinku přijatých legislativních a správních nápravných opatření.

Učinit z korupce vysoce riskantní a málo výnosnou činnost prostřednictvím

obrovských sankcí zakotvených v našem právním řádu

Snaha prosazovat protikorupční opatření, se všemi jejich postupy, musí být otevřeně podporován vládou, zákonodárným sborem a v neposlední řadě celou společností, odkud pochází legální základ pro tvorbu státní moci v demokracii prostřednictvím volených zástupců. 32

5.1. Strategie vlády v boji proti korupci Každá vláda, v souvislosti s častými politickými změnami, si jako za jeden z hlavních úkolů zakládá tvorbu vlastní strategie boje proti korupci. Proto stávající vláda České MAZEL, Michal, In. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha : Policejní akademie České republiky, 2002. s. 34.

32

28

republiky také zpracovala Návrh strategie vlády v boji proti korupci na období let 2010 až 2012. Strategie je postavena na třech pilířích, a to na prevenci, průhlednosti a postihu, což jsou tři hlavní oblasti, ve kterých je nutné nastavovat protikorupční opatření ve vzájemné rovnováze. Protože se především v oblasti prevence a průhlednosti mnohá opatření shodují s předchozí doktrínou, přistoupilo se při tvorbě nové strategie k rozdělení podle toho, na jakou oblast veřejného života se vztahují. Rozhodující prostor a hlavní nebezpečí korupce je spatřován v oblasti veřejné správy, v moci zákonodárné a moci soudní. Obecně jsou korupcí nejvíce zasaženy oblasti, ve kterých je rozhodováno o veřejných financích, a tam, kde jsou poskytovány služby občanům. Strategie proto obsahuje samostatnou kapitolu obsahující opatření týkající se problematiky veřejných zakázek. Jedná se o novelu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a o další nelegislativní opatření, která především zajistí průhlednost v zadávání veřejných zakázek a jejich větší veřejnou kontrolu. Zvláštní pozornost je věnována plánovaným opatřením v policii. V této oblasti není pozornost soustředěna pouze na represi a sankce, ale největší důraz je kladen na komplexní preventivní opatření nelegislativního charakteru. Ve stejném duchu navazuje kapitola týkající se

oblasti soudů a státních zastupitelství. Předkládaná Strategie neopomíjí vzdělávání v oblasti boje proti korupci jako jedno

z nejúčinnějších preventivních opatření a především se zaměřuje na vzdělávání úředníků,

policistů, soudců a státních zástupců. Tato opatření jsou vždy součástí příslušné kapitoly. Co se týče systému protikorupčního vzdělávání v předškolských a školských zařízeních, byla

problematika protikorupční výchovy zařazena na základě minulé strategie do příslušných vzdělávacích programů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy by se mělo na tuto oblast

více zaměřit a zvážit vyhodnocení dosavadního využívání možnosti zařazení protikorupční problematiky do výuky a případně navrhnout systém dalších opatření.

Některé úkoly Strategie jsou formulovány v obecnější rovině, a to z toho důvodu, že

gestoři těchto úkolů mají své vlastní mechanismy, jak dojít k nejúčinnějšímu řešení daného

problému. Z uvedeného důvodu nejsou proto východiska uvedena u každého bodu a opatření je

založena jen na obecné formulaci indikátoru plnění. K tomu lze doplnit, že např. vznikl Poradní

sbor ministra vnitra pro boj s korupcí složený ze zástupců neziskového sektoru, policie a

státního zastupitelství. Komunikace v rámci rezortu je zajištěna existencí vnitrorezortní koordinační skupiny pro boj s korupcí, mezirezortní spolupráce pak mezirezortní koordinační

skupinou pro boj s korupcí. V rámci Ministerstva pro místní rozvoj pak existuje pracovní skupina 29

zabývající se problematikou veřejných zakázek. A samozřejmě všichni gestoři jednotlivých úkolů

jsou připraveni spolupracovat na jednotlivých problémech s dalšími odborníky a zástupci

neziskového sektoru. V některých oblastech je třeba věnovat zvýšené úsilí rovněž mezinárodní spolupráci.

Některé z úkolů Koaliční smlouvy a Programového prohlášení vlády, z nichž Strategie

primárně vychází, již byly splněny, některé bude vláda realizovat až ve druhé polovině svého

funkčního období a tyto úkoly budou součástí nové strategie pro období 2012 až 2014. Současně

je v této Strategii u mnohých úkolů uloženo pro období 2010 až 2012 vypracovat a vládě

předložit analýzu identifikující problémy. Následně bude Strategie vyhodnocena a na základě tohoto vyhodnocení bude určen další postup novou strategií, která může obsahovat dosud nesplněné, jakož i další aktuální úkoly. Změny plynoucí z analýz budou realizovány v období

další strategie do roku 2014. 33

5.2. Prevence Na prevenci korupce lze pohlížet hned z několika stran. Z hlediska celosytémových

opatření se jeví vhodným vybudovat systém, kde se všechny strany navzájem kontrolují, zjednodušovat podmínky, které se během systémových procedur stanovují, snižovat počet

potřebných kroků k dokončení státem požadovaných procedur, nabízet alternativní řešení

problémů. Při kontrolách prosazovat spíše princip náhodnosti před principem pravidelnosti a periodicity. Angažování nezávislých pozorovatelů systému a tvorby systémů prověřování a ochrany.

Opatření k boji a prevenci proti korupci by se dala rozdělit do několika rovin. První jsou

opatření na mezinárodní úrovni: •

• •

Zprůhlednění podmínek přidělování mezinárodních dotací a jejich sledování až k cílovému uživateli.

Spolupráce s Evropskou unií proti zpronevěrám.

Umožnění nezávislého auditu zahraničních partnerů.

Další rovinou protikorupčních opatření je vnitrostátní úroveň: •

• • • •

Tvorba nezávislých auditů. Kontrola finančních toků.

Stanovení jasných pravidel pro poskytování dotací.

Výchova politiků, funkcionářů, úředníků, občanů atd. Eliminace snah o tvorbu trestní imunity.

33 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 5. ledna 2011 č. 1 o Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 : část III. materiálu č. j. 1290/10. In Dokumenty vlády. 2011, usnesení č. 1, s. 4-5.

30

Třetí rovina je představována opatřeními ke snížení protikorupčních rizik u místní správy a samosprávy: •

• • •

Důkladnější výběr úředníků.

Postupné navození seberegulační role. Výchova a kontrola zaměstnanců. Průhledný mechanismus řízení.

Obsáhlé závěry k prevenci korupčních jednání můžeme také nalézt ve zprávě MVČR o

korupci v české republice v roce 2001. Za zásadní opatření v boji proti korupci můžeme tedy

považovat vytvoření fungujícího systému kontroly, který by byl schopen poskytovat informace,

na jejichž základě by bylo možné přijmout účinná opatření v boji proti korupci. Dále tvorba

komplexní a vnitřně konzistentní legislativy včetně uplatnění adekvátní sankční politiky a hlavně budování stabilní, kvalifikované státní správy disponující autoritou ve společnosti. 34

5.3. Úvaha o trestní odpovědnosti právnických osob v souvislosti s korupcí V poslední době se hodně diskutuje mezi odborníky o zakotvení tzv. „trestní

odpovědnosti právnických osob“. Kromě jiného to vychází také z mezinárodních úmluv, kde je ve

spoustě případů vyslovován požadavek implementace této trestní odpovědnosti do jednotlivých právních řádů daných států. V případě korupce je tomu tak, jak jsem se zmínil, v Trestně právní úmluvě o korupci.

Absence odpovědnosti právnických osob má dopady jak v mezinárodní, tak především ve

vnitrostátní rovině, neboť v trestním řízení nelze efektivně postihnout právnickou osobu,

přestože pachatel trestného činu prokazatelně jednal v zájmu nebo jménem takové právnické

osoby a právnická osoba je velmi často využívána k zakrývání nelegální činnosti a k propírání

zisků z trestné činnosti. V některých případech také není možno dovodit odpovědnost konkrétní fyzické osoby, ačkoli o spáchání trestného činu není pochyb. 35

Z historického aspektu nejde o nový problém, protože již Římané ve svých právních

dokumentech problém odpovědnosti „právnických osob řešili. Vycházeli tehdy ze základního principu římského práva „societas delinquere non potest“, tedy z toho že společnost nemůže

jednat protiprávně. Uvedený výrok má základ v celkové koncepci zavinění za protiprávní čin, která již v dobách římského práva, které je dnešním základem kontinentálního práva, vycházela

z individuální trestní odpovědnosti.

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 136-140. Ministerstvo spravedlnosti České Republiky : Justice.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: .

34 35

31

Názory na optimální model postihu právnických osob se různí, vzhledem k dosavadní

minimální praxi. Balancují mezi správním a trestním postihem. Správní postih umožňuje značné finanční sankce za deliktní jednání, v našem případě korupční jednání, ale takto postavené sankce nemůžeme považovat za trest, vzhledem k tomu že sankční dopad na právnický subjekt

by měl ve většině případů mizivý efekt z důvodu předpokládaných vysokých zisků a nelegálních příjmů korupcí umožněných.

Trestní postih právnických osob je také problematický, a to mimo jiné protože

konstrukce zavinění v trestním právu je především vázán na individuální trestní odpovědnost.

V souvislosti s tímto problémem existuje tzv. „teorie vadné organizace“, která není

vázána požadavkem individuální odpovědnosti fyzické osoby a pokud je prokázáno, že deliktní jednání je výsledkem činnosti právnické osoby, je tím prokázána chyba v samotné organizaci a její činnosti a potom už není nutno identifikovat individuálně trestně odpovědného pachatel,

tedy fyzickou osobu. Dalo by se to definovat jako princip kolektivní viny právnických a fyzických osob, kde kolektiv je původcem záměru prezentovaném prostřednictvím moci právnické osoby (organizace), s konkrétním jednáním vyvolávajícím následek.

Důvod vytvoření předpokladů pro postih právnických osob spatřuji především

v morálním kreditu korporačních organizací, které jsou čím dál více zkorumpované, než

jednotlivci, protože disponují větší mocí k páchání škod a jsou skoro nedostupné morálnímu

odsouzení a potrestání. Z tohoto je zřejmá potřeba represe moci právnických subjektů, zejména

jde-li o velké podniky, organizace, potažmo další právnické osoby typické tím, že zásadní rozhodnutí jsou dílem kolektivu. 36

K tomu, aby Česká republika zakotvila některou formu trestní odpovědnosti právnických

osob, je tedy opakovaně a intenzivně vyzývána mezinárodními organizacemi (EU, OECD, Rada Evropy, GRECO, OSN), a to především z toho důvodu, že naše země je posledním členským

státem EU, který prozatím neplní závazek implementace této trestní odpovědnosti do svého

právního řádu, jenž vyplývá, jak jsem se již zmínil, z mezinárodních smluv nebo právních předpisů ES/EU.

Ke splnění tohoto závazku v současné době přistoupil zákonodárce v podobě návrhu

zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, jakož i příslušného změnového zákona k některým dalším zákonům.

Cílem prvně uvedeného návrhu zákona je zapracování a reflexe mezinárodních právních

trendů v této oblasti a také řešení tíživé situace České republiky na mezinárodním poli, které

navíc v rámci EU mimo jiné hrozí řízení o porušení Smlouvy o fungování EU a s tím související sankce, pokud danou implementační povinnost v určeném čase nesplní. 36

CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 143-145.

32

Zákon by měl umožnit postih i těch jednání, u nichž se v současnosti daří fyzickým

osobám vyhnout trestní odpovědnosti s odvoláním, že rozhodoval kolektivní orgán právnické osoby, a individuální trestní odpovědnost fyzických osob rozhodujících za právnickou osobu je

velmi těžce prokazatelná. Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je nutné a potřebné, potažmo vhodné zejména z důvodu možnosti uložení citelných sankcí v případech, kdy

porušování zákonů je běžným standardem při činnosti dané právnické osoby, např. v oblasti

ekologie, nakládání s odpady apod., kdy nelze zjistit konkrétní fyzickou osobu nesoucí trestní odpovědnost nebo je sice možné trestně postihnout určitou fyzickou osobu, nicméně právnická osoba pokračuje ve svých nezákonných aktivitách dále a ani trestní postihy konkrétních osob

činných v dané právnické osobě nebrání právnické osobě dále porušovat zákony.

Návrh doprovodného změnového zákona 37 navazuje na návrh zákona o trestní

odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim 38 a zajišťuje provázanost právních předpisů

upravujících výkon určitých činností právnickými osobami s tímto návrhem zákona.

Návrh zákona, včetně doprovodného zákona , je v současné době projednáván

Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Vládní návrh zákona. In Sněmovní tisk 286/0, 2011, s. 1-210. Dostupný také z WWW: . 38 Vládní návrh zákona. In Sněmovní tisk 285/0, část č. 1/2. 2011, s. 1-138. Dostupný také z WWW: . 37

33

Závěr Boj společnosti proti korupci je prozatím většinou neúčinný. Trestně se postihují

pachatelé drobných úplatků, které přijali nebo poskytli v souvislosti s drobnými úsluhami. Stále

však unikají postihu milionové korupční transakce mezi právnickými subjekty a organizacemi,

velké korupční aféry při zpronevěrách a úplatcích při veřejné správě, kdy všichni využívají mezer právního systému, a neschopnosti mocenských orgánů je postihovat.

V této práci jsem se pokusil rozebrat a definovat problematiku korupce. Analyzovat

příčiny vzniku a zprostředkovat základní informace o jejích druzích a formách. Pokusil jsem se

také vystihnout a upřesnit problematiku její trestněprávní úpravy v našem právním řádu, a to

jak z historického hlediska, tak vzhledem k nynější stávající trestněprávní úpravě. Zohlednil

jsem také mezinárodní aspekty právních základů boje proti korupci a zabýval se některými úvahami nad doporučeními a opatřeními v boji proti korupci do budoucna.

34

Resumé Corruption and bribery are among the most serious social problems in the contemporary

world. This is a phenomenon that occurs and is perceived negatively in almost all countries, except where historically, hence traditionally perceived as a general practice in the exercise of

public functions. It relies mainly on the nature and structure of values, which are now recognized companies.

Among the most serious forms of antisocial conduct and in its essence is known as an

extremely pernicious phenomenon of anti-social foundations of law and democracy, because it

undermines confidence in their effective functioning and the causes of political, moral and

economic damage. This undermines confidence in the basic state functions, the organization of society, its politics, economics and public administration, hence the growing passivity in relation to political activities and elections. There is also a decline of ethical-moral values, which are the basic building block of society, while reducing the threshold barrier against unfair enrichment.

Forms through which corruption manifests itself, but are so different that finding a

simple and effective solution seems to be difficult and de facto permanent task.

The aim of this work is not finding solutions to the problem of corruption, but mainly the

issue from the perspective of criminal law, characteristics, symptoms and causes, because the

detection and proving most popular forms - bribery, the authorities for law enforcement extremely difficult.

The first chapter deals with the definition of corruption, the problems of its origin and

causes, including in relation to certain other forms of crime, and I will take the characteristics and the typology of its occurrence and impact. This chapter is of course the concept and definition of corrupt relationships and their bodies.

The second chapter is an excursion into the historical development of combating

corruption in our country and the characteristic elements of bribery in connection with criminal law at the time.

Analysis of the current criminal legislation of the issue of corruption and for her specific

type of constituent elements of criminal offenses under existing laws shall implement in the

third chapter, where, among other things will consider the issues of detection, verification and proof, hence pátracími operational funds and other criminal procedural means used by the preliminary criminal proceedings and investigations.

The fourth chapter focuses on international and European criminal aspects of corruption

in connection with the implementation of international conventions into domestic law in the Czech Republic.

35

In the last chapter I will deal with the anticipated development of the fight against

corruption and its prevention strategy for the Czech government in this direction and some reflections on the criminal law in the future.

36

Seznam literatury: 1. BALOUN, V. K ekonomickým příčinám korupce: popis jevu a definice. Kriminalistika. roč. XXXII, č. 4/1999, s. 273.

2. BRABCOVÁ, Irena, Policejní akademie České republiky, Katedra kriminologie. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha: Policejní akademie České republiky, 2002. 125 s. ISBN 8072511106, 9788072511105. 3. Česko. TRESTNĚPRÁVNÍ ÚMLUVA O KORUPCI Štrasburk, 27. 1. 1999. In Sbírka mezinárodních smluv, Česká republika. 2009, částka č. 16, s. 3-16.

4. Česko. Úmluva OECD o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů při mezinárodních podnikatelských transakcích. In Sbírka mezinárodních smluv, Česká republika. 2000, částka č. 13, s. 1-24.

5. Česko. Vláda ČR. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 5. ledna 2011 č. 1 o Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 : část III. materiálu č. j. 1290/10. In Dokumenty vlády. 2011, usnesení č. 1, s. 1-54. 6. Česko (Československo). Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1993, částka č. 1, s. 1-14.

7. Česko (Československo). Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1961, částka č. 65, s. 1-48. 8. Česko (Československo). Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1961, částka č. 66, s. 164.

9. Česko. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, částka č. 91, s. 1-32. 10. Česko. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, částka č. 11, s. 1-112. 11. Česko. Vládní návrh zákona. In Sněmovní tisk 285/0, část č. 1/2. 2011, s. 1-138. Dostupný také z WWW: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=285&CT1=0>.

12. Česko, Vládní návrh zákona. In Sněmovní tisk 286/0, 2011, s. 1-210. Dostupný také z WWW: .

13. DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha: C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

14. DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce: projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Sborníky – Svazek 28. Brno: Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2006. 309 s. ISBN 8021040629, 9788021040625.

15. FRYŠTÁK, Marek, et al. Trestní právo hmotné : zvláštní část. druhé zcela přepracované a doplněné vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. 170 s. ISBN 978-80-7418-040-8. 37

16. HULINSKÝ, Petr. Aktuální otázky trestněprávní ochrany společnosti před korupcí. Praha: Police History, 2008. 153 s. ISBN 8086477479, 9788086477473.

17. CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. 222 s. ISBN 807201434X, 9788072014347.

18. kolektiv autorů (únor2005). Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě : skripta ke stejnojmennému vzdělávacímu programu Transparency International, Česká republika, o.p.s.. Praha: Transparency International, 2005. 112 s.

19. KUCHTA, Josef. Korupce v českém trestním právu a trestněprávní prostředky jejího potírání. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, vol. 2008, no. 1, s. 15-22. ISSN 1210-9126.

20. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2011-01-25]. Boj proti korupci. Dostupné z WWW: < http://www.mvcr.cz/boj-proti-korupci.aspx >.

21. Ministerstvo spravedlnosti České Republiky : Justice.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: .

22. NYE, J. S. Corruption and Politional Develpment A Cost-Benefit Analysis. 1967. In: HEIDENHEIMER A. J.; JOHNSTON M.; LEVINE, S: Political Corruption. A Handbook. New Brunswick, New Jersey. Transition Publishers. 1990. s. 963-983 23. Ottův slovník naučný/Dodatky. Díl třetí, svazek druhý Konkurs-Majo. Fotoreprint původního vydání z roku 1935. Olomouc: Ladislav Horáček – Paseka jako svoji 432. a Argo jako svoji 438. publikaci, 2001. ISBN80-7185-352-6, 80-7203-332-8

24. SVATOŠOVÁ, Helena. Mezinárodní protikorupční nástroje. CEVROREVUE [online]. 2007, 3, [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: < http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualnicislo-on-line/2007/3/194953-mezinarodni-protikorupcni-nastroje.html >. 25. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha:C.H.Beck, 2009, 3285 s. ISBN 978-807400-109-3

38