Posudek magisterské diplomové práce Název práce: Účes jako indikátor sociálnej identity v praveku Studijní obor: archeologie Autorka práce: Alexandra Gottierová Vedoucí práce: Mgr. Ludmila Kaňáková Hladíková, Ph.D. Oponent: Mgr. Petr Květina, Ph.D. Předkládaná práce je hodnocena 1. Z hlediska obsahového záměru, naplnění zadání a zpracování předepsané literatury výborně (A) 2. Z hlediska požadavků na jazykovou správnost (pravopisné a jiné jazykové chyby) výborně (A) 3. Z hlediska požadavků na formální úpravu, požadovaný rozsah, dodržování citačních norem, odkazy a bibliografii dobře (C) 4. Připomínky, náměty, otázky k rozpravě: Cílem magisterské práce bylo vytvořit systematizovaný široce mezioborový přehled komparačních dat k základním tématům sociální symboliky vlasů a jejich úprav, jenž by mohl sloužit jako fundované východisko pro exploataci informačního potenciálu archeologických pramenů k tématu vztažených, tedy pramenů biologických, výtvarných a materiálních. Tento velmi ambiciózní cíl vyvstal na základě vynikající eseje Koncepcia genderu na základe účesu, v níž diplomantka prokázala své nadání pro mezioborové vnímání nadstavbové problematiky, k níž nonverbální komunikace vyjadřovaná vzezřením, tedy i účesem, patří. Diplomantka věnovala přípravě, rešerším a samotnému textu adekvátní čas a úsilí, téma nepodcenila. Konzultace byly vedeny spíše v diskusním duchu, pro rozšíření možností náhledu na problematiku nebo jejího utřídění. Výsledný text je tedy velmi samostatným počinem diplomantky a je třeba konstatovat, že vysoce přesahuje obvyklý standard. Text práce je přehledně a logicky členěn, nepostrádá úvod a metodologický rámec. Vyzdvihnout je třeba diplomantčino suverénní čerpání z cizojazyčných zdrojů, seznam citované literatury čítá 170 položek, z nichž naprostá většina je cizojazyčná. Diplomantka měla jen velmi málo opor pro svou práci v archeologických publikacích a maximálně zúročila zdroje s tématem souvisejících oborů. Diplomantka velmi pečlivě pracuje s terminologií, nepoužívá zavádějící nebo vágní kategorie, postupuje v textu systematicky a precizně.
Po krátkém úvodu diplomantka v kapitole 2 Teoreticko-metodologické východiská objasňuje relevanci jednotlivých metodologických konceptů a přínosy i limity jejich využívání. Zaujme zvláště zralé pojednání o analogii (podkapitola 2.2), a věnuje se i konceptům, které jsou zatím v konzervativní středoevropské archeologii přijímány poněkud s nedůvěrou. Text příjemně osvěžují přímé citáty, kterých ovšem není nadmíru, takže nebudí dojem nesamostatnosti a kompilace. Podstatný podíl kompilace na tvorbě textu je přirozeně dán již zadáním, s cílem shromáždit informace a zorientovat archeologického čtenáře v šíři problematiky. Náročné jsou v tomto ohledu následující kapitoly 3 Prehľad doterajšieho spracovania symboliky vlasov v odbornej literatúre, 4 Sociálna identita a 5 Symbolika účesu jako indikátora sociálnej identity. Přes velké zahlcení diplomantky množstvím velmi různorodých pramenů samotných, i metod jejich analýzy, oceňuji snahu poznatky utřídit a vybrat jen ty nejrelevantnější. Rovnováha mezi konzistencí sdělení a poskytnutí co nejširšího přehledu informací k problematice byla udržena. Třídění snad mohlo být pro potřeby archeologie, v níž je tento přístup k datům preferován, polopatičtější, ale i tak je rozdělení na sféry identity od fyzicky vnímaných kvalit vlasů, přes osobní intimitu, vnější individuální identitu až ke kolektivní identitě jasně v textu patrné a dodržované. Tento princip třídění je vhodnější, než například třídění chronologické nebo geografické, protože přehledně definuje různé kontexty, v nichž jsou vlasy a jejich úpravy exponovány, a které se vynořují nezávisle na čase a místě. Podstatné premisy, které umožní čtenáři neztratit v textu směr, mohly být více akcentovány. Diplomantka správně identifikovala pevné body, kterými se můžeme při interpretacích řídit, již je však nevyzdvihla a tak mohou v textu zaniknout. Jedná se především o tezi „čemu je věnována péče, to je nositelem informace“, ať již se jedná o vizuální působení osoby v reálném čase, nebo o detaily výtvarného pojetí antropomorfní postavy nebo o společensky podmíněný výběr tzv. hrobové výbavy. Diplomantka rovněž na několika místech, avšak celkem nenápadně, upozorňuje na rizika apriorního předpokladu, jehož se často dopouštíme. V případě vlasů a účesu narážíme především tendenci přisuzovat péči o vlasy vždy primárně ženám. Typickým příkladem je tzv. portrét z Dolních Věstonic nebo hlavička z Brassempouy, až na výjimky prezentované jako ženské tváře, ačkoli k tomu není jediný relevantní ukazatel. Ve výčtu důležitých vizuálně komunikačních rolí vlasů poněkud postrádám jejich spojování s životní silou, které je zvláště akcentováno u mužů – bojovníků, a mohlo být příhodně podrobněji rozebráno v souvislosti s podkapitolou 5.3.4. Bojovnícky status, už jen proto, že materiální bojovnické atributy jsou v archeologii obvykle dobře identifikovatelné, téma je publikačně oblíbené a rozšíření našeho vnímání členů bojovnických bratrstev i na tyto zdánlivě pro muže netypické aktivity by bylo přínosné. V pokročilé době bronzové na Iberském poloostrově je právě mužská bojovnická identita jednoznačně spojena se zobrazováním hygienických potřeb – hřebenů, pinzet a zrcadel. Nejde tedy jen o břitvy na pánské holení. Psychologicky je péče o zevnějšek a jistá porce vnější atraktivity pro společnost důležitou protiváhou komplexu zavržení, se kterým se osoby beroucí život jiným lidem musí vyrovnávat. Naše vnímání pravěkých a protohistorických bojovníků by díky tomu nemuselo zůstat tak jednorozměrné, jak je dosud prezentováno. Podkapitola 5.3.6. Vlasy jako protest je podobně stručná; zde však pomíjí kontexty, které jsou pro archeologii málo relevantní, resp. archeologie nemá prostředky pro jejich identifikaci v datech, kterými disponuje. Proto je stručnost této poslední kategorie v pořádku. Jestliže je
nicméně zmíněn feministicky motivovaný protest formou krácení ženských vlasů, mohla být stručně popsána i role úpravy či neúpravy vlasů jako protest nonkonformity, spojovaný nejčastěji i když ne výhradně s principem generační vzpoury (hippies, punk) a rovněž ve vyjádřením revolty politické (skinheads), které mohou být navzájem propojené. Na druhé straně si diplomantka dala velmi záležet na prokázání proměnlivosti symboliky účesu, resp. že konkrétní úpravy mají různou symboliku podle kontextu, ačkoli jejich niterná (psychologická) motivace vychází ze stejných pohnutek. Odstranění vlasů je projevem psychické pohnutky odpoutání se od společnosti, vyčlenění. Jako nonverbální komunikace jsou však tyto projevy velmi různorodé od vyjádření stavu truchlení, pokání, vstupu do duchovního života a rezignace na světské záležitosti, ale i v podobě vyobcování, trestu nebo naopak revolty, vystoupení ze společenských pravidel. Při interpretaci tedy musíme zohlednit maximum informací a vyvarovat se zjednodušených asociací, na což diplomantka v celém textu práce poukazuje. V kapitole 6 Možnosti poznania a dochovania účesu v európskom praveku diplomantka shrnuje naše prameny do tří skupin, jejichž interpretačním možnostem se věnuje odděleně. Rozlišuje fyzicky dochované vlasy a účesy, výtvarné prameny a materiální doklady péče o vlasy a tvorby účesu. V této kapitole by čtenář přirozeně očekával onu třešničku na dortu, vyústění rozsáhlého textu do pro archeologa srozumitelného manuálu nebo jednoduchého výběru možností. To však stav pramenné základny neumožňuje a v silách diplomantky to nemohlo být už jen proto, že tyto prameny nemohla studovat z autopsie. Ani to nebylo cílem práce, to je úkolem dalších generací badatelů. Problematiku shrnují následující krátké kapitoly 7 Vlasy a telo v archeológii: implikácie účesu pre poznanie identity a 8 Záver. Text práce je jen velmi řídce poznamenán překlepy nebo jinými drobnými grafickými prohřešky, jako jsou rezidua jiných fontů, rezidua předchozích verzí vět a podobně. Velkým nedostatkem odevzdané verze textu je však nedůsledná kontrola citací, jichž množství (tj. desítky) v seznamu literatury chybí nebo jsou v textu uvedeny s překlepem ve jméně nebo vročení. Úplný seznam chybějících a chybných citací přikládám jako přílohu, aby zbytečně nerozmělňoval text posudku. Seznam literatury také zcela správně abecedně řazen, což ztěžuje vyhledávání.
Celkový návrh hodnocení: výborně (A)
V Brně dne 11. ledna 2016
.....….........……………………………….. Mgr. Ludmila Kaňáková Hladíková, Ph.D. (vedoucí práce)..................
Citace v textu, které chybí v seznamu literatury Remišová – Věšínová 2008 (na s. 7) Hodder – Hudson 2003 (na s. 12, 27) Turner 1984 (na s. 14) Tilley 1994 (na s. 14) Yates 1993 (na s. 15) Robb 2002 (na s. 15) Classen 2014 (na s. 16) Hallpike 1969 (na s. 19) Kernová 2011 (na s. 21, 32) Tiedemann 2007 (na s. 21) Tacitus 2008 (s. 22) – navíc, je třeba citovat jako edici pramenů z roku 2008 Hodder 2007 (na s. 24, 25) Stewart 2008 (na s. 27) Stewart 2010 (2x na s. 29, 50) Johnstone 2004 (na s. 32) Olroyd Pace 2013 (2x na s. 33) – neznámá práce Rodriguez Lopez 2013 (na s. 33) Mohini Giri 2002 (na s. 33) Jung 1993 (na s. 34) – v seznamu uvedeno, bez iniciál, názvu a místa vydání (uvádí se rovněž rok původního vydání v závorce) Dibble 1992 (na s. 51, 54, 55) Choyke – Schibler 2007 (na s. 52, 53) Ambruster 2013 (na s. 53) McGregor 2010 (na s. 53) Sorensen 2004 (na s. 56) Olsen 2010 (2x na s. 58) Některé citace chybí v seznamu jen zdánlivě, protože jsou umístěny zcela mimo své počáteční písmeno – např. Chamsine 2013 (citováno na s. 21) jako CH a nikoli jako C, kde jsou řazeni ostatní autoři s dvojhláskou Ch na začátku jména.
Citace s překlepem nebo chybné Hurcombe 2015 (na s. 9) – v seznamu literatury 2014 Wylie 1987 (na s. 11) – v seznamu literatury 1985 Hamilakis – Pluciennik - Tarlow - 2002 je dvakrát níže uvedena pouze jako Hamilakis 2002 (na s. 15) – pokud jde o stejný zdroj, je třeba jej citovat vždy stejně, pokud jde o jiný zdroj autorky bez co-autorů, pak chybí v seznamu literatury Rebay-Salisbury – Sorensen 2007 (na s. 17) lze najít v seznamu literatury s opačným pořadím autorů a odlišným rokem, buď jde o překlep, nebo dvě různé citace, z nichž jedna chybí v textu a druhá v seznamu Gibas 2012 (na s. 17) – v seznamu literatury 2011 Kraus 1858 je v textu uveden jako 1958 (na s. 19) Leach 1958 je v textu 1x uveden jako 1957 (na s. 19) Rychlík 2014 (na s. 20) – v seznamu literatury jako 2013d Weitz 2001 v textu variuje jako Weisz (na s. 21)
McGregor 1985 (na s. 22) – v seznamu literatury 1986 Schelvis 1994 (na s. 22) – v seznamu literatury pouze výše citovaný 1991 Pohl 1998 - v textu (na s. 22) citován jako Pohl – Reimitz 1998 Rychlík 2013 (2x na s. 30) – není uveden který ze zdrojů a, b, c v seznamu literatury je míněn, chybí citace strany Werness et al. 2000 (na s. 37) – v seznamu literatury bez kolektivu Gill-Frerking 2009 (na s. 41) – v seznamu literatury 2010 Glob 1965 (na s. 41, 42, 45) – v seznamu literatury 1969 (nebo jde o další práci, která v seznamu chybí) Menotti (na s. 53) v citaci v textu chybí vročení Carter 1994 (na s. 54 dole) chybné vročení, správně 2004 Citace, které nejsou zmíněny v textu a v seznamu literatury přebývají BARNARD, A. - SPENCER, J. 2011: Introduction In: Barnard, A. - Spencer, J. (eds.), Encyclopaedia of social and cultural anthropology. BARRETT, L. - DUNBAR, R. - LYCETT, J. 2002: Human evolutionary psychology. CORSON, R. 2005: Fashions in Hair. The First Five Thousand Years. London. HOLTORF, C. 2000-2008: Monumental Past: The Life-histories of Megalithic Monuments in Mecklenburg-Vorpommern (Germany). Electronic monograph. University of Toronto: Centre for Instructional Technology Development. Dostupne na: http://hdl.handle.net/1807/245. KHANA, M. 2002: Trauma of taboos and tribulations of widowhood in India. In: Mohini Giri, V. (ed.), Living death: Trauma of widowhood in India. KOHRING, S. 2014: Materiality, technology and constructing social knowledge through bodily representations. European Journal of archaeology. McCORMACK, C. P. - STRATHERN, M. 1981: Nature, Culture and Gender, Cambridge. Cambridge University Press. MITHEN, S. 2001: Archaeological theory and theories of cognitive evolution. 98-121. In: Archaeological theory today (ed. Hodder). NEUSTUPNY, E. 2003: Archeologie nenalezaneho, Praha, ARU AV ČR. OBEYESEKERE, G. 1984: Medusa's Hair: An Essay on Personal Symbols and Religious Experience. Chicago, University Of Chicago Press; New edition. PEREGRINE, P. N. 2001: Cross-cultural comparative approaches in archaeology. Annu. Rev. Anthropol. 2001, 30:1–18. RENFREW, C. - BAHN, P. 2004: What Did They Think? Cognitive Archaeology, Art and Religion. In: Renfrew, C. - Bahn, P. (eds.), Archaeology: Theories, Methods and Practice. RENFREW, C. 1984: Approaches to social archaeology, Edinburgh. ROBB, J. 2008: Tradition and agency: human body representations in later prehistoric Europe. World Archaeology 40/3, 332-353. STETS, J. E. - BURKE, P. J. 2000: Identity theory and social identity theory. Social Psychology Quarterly, Vol. 63, No. 3 (Sep., 2000), 224-237. Dostupne na: http://www.jstor.org/stable/2695870. SVOBODA, J. A. 2011: Počatky uměni. Praha, Academia. TROELS-SMITH, J. 1943: Geologisk Datering af Koelbjerg-Skelettet. Aarboger for nordisk oldkyndighed og historie 1943, 211-231. WASKUL, D. D. - VANNINI, P. 2006: Introduction: The Body in Symbolic Interaction.
In: Waskul, D. D. - Vannini, P. (eds.), Body/Embodiment: Symbolic Interaction and the Sociology of the Body, 1-18.
Častěji se také objevuje citace z druhé ruky, ale vzhledem k nedostupnosti uváděných zdrojů to lze přijmout. Stává se, že citace v textu nejsou označeny kurzívou. U některých citací chybí místo vydání. Vydavatelství se uvádí buď u všech monografií, nebo vůbec; citace by měly být jednotné. Za citací je tečka. Periodika uvádíme celým názvem, nikoli zkratkou. Pokud chceme zkratky, musí být na konci seznamu literatury seznam zkratek.
