Masarykova univerzita Filozofick{ fakulta
Ústav klasických studií
Bakal{řsk{ diplomov{ pr{ce
2008
Tať{na Blažkov{
Masarykova univerzita Filozofick{ fakulta
Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura
Tať{na Blažkov{
Néreovny a neraidy - postavy antické mytologie a novořecké lidové poh{dky Bakal{řsk{ diplomov{ pr{ce
Vedoucí pr{ce: Mgr. et Mgr. Markéta Kulh{nkov{, Ph.D.
2008 -2-
Prohlašuji, že jsem diplomovou pr{ci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………...
-3-
Zde bych r{da poděkovala vedoucí pr{ce, Mgr. et Mgr. Markétě Kulh{nkové Ph.D., za odborné vedení a cenné rady.
-4-
Obsah 1.
Úvod..............................................................................................................6
2.
Néreovny v antické mytologii.......................................................................7 2. 1. Jména a počet Néreoven.......................................................................7 2. 2. Néreovny a jejich výskyt v mýtech......................................................9 2. 3. Zobrazení Néreoven v umění a jejich kult.........................................11
3.
Neraidy v novořeckém folkloru..................................................................12 3. 1. Popis neraid a varianty jejich jména...................................................13 3. 2. Působení neraid v lidové tradici..........................................................15 3. 3. Η νεράιδα και το μαντήλι της - neraida a její š{tek.........................18 3. 4. Neraidy nejen jako víly.........................................................................20
4.
Neraidy v novořecké lidové poh{dce..........................................................23 4. 1. Úloha a zobrazení neraid v novořeckých poh{dk{ch........................24 4. 1. 1 Neraidy...................................................................................24 4. 1. 2 Prolín{ní neraid s jinými poh{dkovými bytostmi................ ..38 4. 2. Víly v českých lidových poh{dk{ch....................................................47
5.
Z{věr..............................................................................................................51
6.
Resumé (Περίληψη)......................................................................................53
7.
Seznam použité literatury............................................................................54
-5-
1. Úvod Cílem této pr{ce je porovnat postavy antických Néreoven a neraid novořeckého folkloru, tedy v lidových tradicích a poh{dk{ch. Pouk{zat na společné prvky, týkající se jejich vzhledu, jedn{ní a funkcí. Zodpovědět ot{zku, nakolik jsou Néreovny předchůdkyně novořeckých neraid, nebo jsou-li jen obdobou jiných, např. slovanských víl.
Zpoč{tku se zaměřím na obecné údaje o Néreovn{ch a jejich popis. Zmíním účast Néreoven, nebo jejich významnějších z{stupkyň, v antických mýtech a dílech antických autorů a v neposlední řadě jejich ch{p{ní antickou společností.
N{sledně se budu zabývat neraidami v novořeckém lidovém folkloru a jejich výskytem v konkrétních lidových pověstech. Pouk{žu na společné znaky s antickými Néreovnami a na kontinuitu antických a novořeckých zmínek o těchto bytostech. Uvedu také varianty zobrazov{ní neraid jako jiných folklorních bytostí.
V další č{sti své pr{ce se budu věnovat neraid{m v novořecké lidové poh{dce. Představím je opět v n{vaznosti na lidové tradice a antickou kulturu a pokusím se najít společné motivy jednotlivých poh{dek. Pro zajímavost se zmíním také o víl{ch v poh{dk{ch českých, a to především v těch, které prokazují svou podobnost s poh{dkami řeckými.
Ještě bych zde r{da uvedla z{sady pro z{pis jména neraid, kterých se budu držet, aby nedoch{zelo k nejasnostem. Co se tedy týk{ jména neriada a jeho překladu, tak v řeckých citacích uv{dím malé a velké písmeno tak, jak je uvedeno v origin{lu. V česky psaném neraida píši malé písmeno, jak je tomu u obecných jmen. Výraz víla použiji pro překlady citací nebo k popisu děje u poh{dek i lidových pověstí. Pokud jde o zlou vílu, použív{m pojmenov{ní jezinka.
-6-
2. Néreovny v antické mytologii 2.1. Jména a počet Néreoven
Ve světě antického Řecka a Říma měly hory, lesy a vody své bohyně, a to většinou v podobě mladých a kr{sných žen. Těmto bohyním, které můžeme srovn{vat s vílami nebo rusalkami, se obecně říkalo nymfy a ty se d{le lišily podle místa, kde žily. 1 Mezi nejzn{mější skupiny nymf patří horské nymfy Oready, potom také Dryady,2 které sídlily v lesích a h{jích, Naj{dy v pramenech řek, Ókeanovny obývaly prostory tzv. vnějšího moře - oce{nu - a Néreovny naopak moře vnitřního.3 Néreovny byly mořské bohyně nižšího ř{du. Nejčastěji jsou zmiňov{ny jako dcery mořského starce Nérea, který mimo jiné ovl{dal věštecké umění a dok{zal měnit svou podobu,4 a jeho ženy Ókeanovny Dóridy.5 Néreovny jsou pojmenov{ny po svém otci Néreovi, ale můžeme se také setkat s označením Néreidky nebo méně častým Dóridky, kde je jejich jméno odvozeno od matky.6 Z{pis jejich jména m{ v antice několik variant: Νηρηΐδες u Homéra a Νηρεΐδες u Hésioda a Pindara, existují ale také tvary Νηρῄς a Νηρῆδες uvedené v tragédiích Aischyla, Sofokla a Euripida.7 Néreovny v mýtech většinou nevystupují jednotlivě, ale jako skupina bohyň, a jejich přesný počet není jistý. Homér uv{dí jménem 34 Néreoven8 + ἄλλαι Νηρηΐδες,9 tzn. a jiné Néreovny. Hésiodos jich v díle Theogonia jménem označil 51, z toho ovšem někter{ jména jsou pouze zkr{cené formy těch původních, Νησώ - Νησαίη, nebo mezi Néreovny zařadil i jméno jejich matky Dóridy.10 Dohromady, se všemi používanými variantami, můžeme tedy
G. Houtzager, Encyklopedie řecké mytologie, 2003, s. 179. R. Graves, Řecké mýty I, 1960, s. 301: dubové nymfy. Tyto nymfy žily také ve stromech, a pokud strom zahynul, zahynula spolu s ním i Dryada. 3 V. Zamarovský, Bohové a hrdinové antických b{jí, 1996, s. 289. 4 R. Graves, Řecké mýty I, s. 131. 5 G. Löwe, H. A. Stoll, ABC Antiky, 1999, s. 245. 6 Slovník antické kultury, 1974, s. 412. 7 H. G. Liddell, R. Scott, Μέγα λεξικόν της ελληνικής γλώσσης, 2001, τόμος 3, s. 232. 8 Homér, Ílias, přel. O. Vaňorný, 2007, zpěv XIII, verš 37 - 49. 9 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, 1937, XVII, s. v. Nereiden. 10 Hesiodos, Hesiodi Theogonia, 1990, verš 240 - 264. 1 2
-7-
najít asi 79 tvarů jmen,11 kterými byly Néreovny označov{ny. Dnes všeobecně platí, že Néreoven bylo pades{t, čehož se po Homérovi a Hésiodovi drželi i další antičtí autoři.12 Jako příklad mohu uvést již zmiňovaného Sofokla, který se o Néreovn{ch zmiňuje ve své tragédii Oidipús na Kolónu:
Loď s překr{snými vesly, pevně řízena úžas vzbuzuje v širé hladině, kterou jako střela br{zdí s nymfami, jejichž stovky nohou se v tanci druží k ní.13 Je také zřejmé, že neexistuje konkrétní rozdělení jmen Néreoven a mnoho jich zůst{v{ nejasných. Jejich jména se odvozovala od různých vlastností nebo č{stí moře a také poukazovala na vztah mezi lidmi a mořem, resp. Néreovnami samotnými.14 Zde bych r{da uvedla na uk{zku několik jmen.15 Jméno Néreovny Ἀκταίη je odvozeno od substantiva ἀκτή - pobřeží, břeh. Jméno Εὐδώρη je složeno z prefixu εὐ, který označuje kladnost, příznivost a verba δωρῶ - d{t, obdarovat. Původ jména Γαλάτεια můžeme nalézt buď u substantiva γαλήνη - bezvětří, klidn{ mořsk{ hladina nebo γάλα - mléko. Jako další mohu zmínit Γλαύκη (γλαυκός - jasný, blýskavý, modravý), Κυμώ (κῦμα - vlna, vlnobití), Νησαίη (νσος - ostrov), πειώ (σπέος - jeskyně, sluj). Mezi nejzn{mější a nejčastěji zmiňované Néreovny patří Thetis, Θέτις, manželka Pélea a matka hrdiny Achillea, Amfitríté, Ἀμφιτρίτη, manželka boha Poseidóna a Galateia, Γαλάτεια, do které se zamiloval Kyklóp Polyfémos.16 Amfitríté a Thetis byly střídavě považov{ny za jakési nepsané vůdkyně a mluvčí Néreoven.
G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 12 Tamtéž. 13 Sofoklés, Tragédie, přel. V. Dědina, 1975, s. 276. 14 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 15 Tato jména jsem vybírala nam{tkou podle jmenného seznamu Néreoven z G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 16 Tamtéž. 11
-8-
2.2. Néreovny a jejich výskyt v mýtech
Néreovny bydlely v překr{sných jeskyních svého otce na mořském dně. Veškerý čas tr{vily zpěvem a tanci ve vln{ch nebo na pobřeží.17 Mezi jejich další oblíbené činnosti patřila také jízda na ryb{ch a delfínech nebo si sušily své nazelenalé vlasy na skal{ch u pobřeží.18 Kr{sné vlasy byly pro Néreovny velice důležité, stejně tak jako v lidových poh{dk{ch pro víly. Nejen jejich vlasy měly zelenomodrou barvu, ale také jejich lehké šaty. Během tanců na pobřeží se jim vlasy leskly a spolu s š{tkem tvořily zdroj jejich síly. Velice často se objevovaly v kruhu v tzv. tanečním reji, což bylo označov{no slovy χορός nebo κύκλος. 19 Néreovny většinou v hloučku doprov{zely svého otce Nérea a jiné vyšší bohy, a to především Poseidóna nebo Afrodítu,20 ale také lodě obyčejných smrtelníků, které těšila jejich společnost a zpěv. Víme, že Néreovny v čele s Thetis doprov{zely Achilleovu loď na cestě k Tróji.21 Nebyly to ale pouze nezúčastněné průvodkyně, hrající si ve vln{ch. N{mořníci na tyto bohyně také spoléhali jako na pomocnice v nebezpečí. Ve zn{mém mýtu o Argonautech pomohly Néreovny I{sónovi a jeho lodi Argó, kter{ směřovala do Kolchidy pro zlaté rouno, proplout mezi pohyblivými skalami, zvanými Plankty.22 Néreovny byly přívětivé bohyně, které se také postaraly o slabého Héfaista. Když jeho matka Héra zjistila, že není tělesně zdatný, odmítla ho a svrhla z Olympu. Héfaistos dopadl naštěstí přímo do oce{nu, kde se ho ujala Thetis spolu s ostatními Néreovnami. Vyrůstal u nich v podmořských jeskyních a naučil se tam kov{řské řemeslo, jímž se proslavil.23 Dalším dobrým skutkem pomohly Néreovny hrdinovi Théseovi. Když připlul na Krétu s cílem zabít Minótaura, dostal se do sporu s kr{lem Minóem. Minós nevěřil Théseovi, že je syn boha Poseidóna, a hodil do moře svůj prsten. Théseus ho měl s Poseidónovou pomocí najít, a dok{zat tak, že je skutečně božského původu. Néreovny prsten našly a daly ho Théseovi.
H. Cancik, H. Schneider, Enzyklopädie der Antike, 2000, svazek 8, s. v. Nereiden. Ovidius, Proměny, přel. I. Bureš, 1974, s. 55. 19 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 20 H. Cancik, H. Schneider, Enzyklopädie der Antike, svazek 8, s. v. Nereiden. 21 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 22 Apollonios Rhodský, Argonautika, přel. J. Jaroš, 1924, verš 928 - 945. 23 Homér, Ílias, přel. O. Vaňorný, zpěv XVIII, verš 394 - 409. 17 18
-9-
Když se vynořil z moře, měl prsten a navíc i zlatou korunku, kterou mu údajně darovala sama Amfitríté, Poseidónova manželka.24
Pokud se ovšem těchto bohyní něco dotklo, nenechaly si to líbit. Důkazem toho je vychloub{ní Kassiopeii, kter{ tvrdila, že ona i její dcera Andromeda jsou kr{snější než všechny Néreovny. Ty se obr{tily na svého ochr{nce boha Poseidóna a dožadovaly se n{pravy a potrest{ní pyšné Kassiopeie. Poseidón seslal na jejich zemi potopu a spolu s ní i mořskou obludu. Jediné, co jim mohlo pomoci od této pohromy, bylo podle věštby obětov{ní Andromedy obludě.25 I když Andromedu nakonec zachr{nil hrdina Perseus,26 je tento mýtus příkladem toho, že i přívětivé mořské bohyně se umějí mstít. Stejně tak se Amfitríté vypoř{dala se Skyllou, když se dozvěděla, že je jí s ní Poseidón nevěrný. Pomocí kouzelných bylin proměnila kr{snou dívku ve štěkající obludu se šesti hlavami a dvan{cti nohama.27
Typické pro Néreovny je zarputilé odmít{ní sňatku. Zde bych chtěla zmínit pr{vě tři nejzn{mější nymfy - Thetis, Amfitrítu a Galateiu. O Thetidu se uch{zel dokonce s{m Zeus, ale odradila ho věštba, podle které měl její syn přerůst svou silou a sl{vou vlastního otce. Za manžela jí byl vybr{n hrdina Péleus, který patřil mezi smrtelníky, a tak nemohl jejich potomek ohrozit ž{dného z bohů. Péleus ovšem nezískal Thetidu jednoduše. Uviděl ji, jak spí nah{ v jeskyni u pobřeží, kam jezdila na svém delfínovi. Když se jí Péleus chtěl zmocnit, dlouho se br{nila a měnila se v různ{ zvířata a rostliny. Péleus ale dostal předem radu, že musí vytrvat, až dokud se zase sama nepřemění zp{tky do své původní podoby, a tak ji také přemohl.28 O tom, že Néreovny byly opravdu kr{sné, svědčí i to, že o Amfitrítu měl z{jem hned další z nejvyšších bohů, Poseidón. Amfitríté také nechtěla přijít o svou volnost a utekla před Poseidónem do pohoří Atlas. Až posel, kterého vyslal Poseidón, Amfitrítu přemluvil, aby se vr{tila a stala se Poseidónovou ženou.29
R. Graves, Řecké mýty I, s. 353. Tamtéž, s. 249 - 250. 26 Ovidius, Proměny, přel. I. Bureš, s. 131 - 132 27 R. Graves, Řecké mýty I, s. 58 - 59. 28 Ovidius, Proměny, přel. I. Bureš, s. 301 - 303. 29 R. Graves, Řecké mýty I, s. 58. 24 25
- 10 -
Další z Néreoven, Galateia, se zamilovala do kr{sného mladíka Ákida. Galateiu si naneštěstí oblíbil také jednooký Kyklóp Polyfémos, před kterým se skrývala, protože jeho city neopětovala. Polyfémos milence přistihl, ze ž{rlivosti Ákida zabil a ten se na místě proměnil v boha stejnojmenné řeky.30
2.3. Zobrazení Néreoven v umění a jejich kult
Néreovny byly zobrazov{ny jako skupina bohyň tančících v moři ve vln{ch nebo jedoucích na delfínech, jak doprov{zejí jiné mořské bohy.31 Na v{zových malb{ch se od 4. st. objevovaly lehce oblečené nebo zcela nahé.32 Kromě výjevů s delfíny je můžeme také vidět ve společnosti s jejich oblíbenými ledň{čky nebo Tritóny,33 s kterými dov{děly a hr{ly si ve vln{ch.34 I když se Néreovny často objevovaly na n{hrobních pomnících, není jejich funkce jako průvodkyň zemřelých na věčnost prok{zan{.35 Jistý vliv na tuto skutečnost může mít dojemné vystoupení mořských nymf z hlubin před Tróju a jejich společné oplak{v{ní Achilleova druha Patrokla.36 Nebo srdceryvný n{řek nad smrtí samotného Achillea, Thetidina syna, kterého Néreovny oplak{valy tak silně, že to vyvolalo hrůzu i v řad{ch Achajců.37
Také výklad snů, který se týk{ Néreoven, byl spojen s mořem. Když byly Néreovny v klidu, netř{sly se, ani neříkaly nic zlého, byl příznivý čas pro obchod nebo cestu po moři. Pokud ovšem byly v pohybu, znamenalo to přesný opak a nebylo vhodné se na moře vyd{vat.38 Néreoven se dovol{vali především pr{vě n{mořníci. Své oběti věnovali nejen Poseidónovi, ale spolu s ním hlavně Néreovn{m, a modlili se za šťastnou plavbu nebo pomoc v nouzi na
Ovidius, Proměny, přel. I. Bureš, s. 366 - 371. viz. 20. 32 H. Cancik, H. Schneider, Enzyklopädie der Antike, s. v. Nereiden. 33 synové Tritóna považovaní za mořské protějšky Satyrů a Silénů 34 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 35 H. Cancik, H. Schneider, Enzyklopädie der Antike, s. v. Nereiden. 36 Homér, Ílias, přel. O. Vaňorný, zpěv XVIII, verš 35 - 70. 37 Homér, Odyssea, přel. O. Vaňorný, 2007, zpěv XXIV, verš 46 - 59. 38 Artemidóros, Sn{ř, přel. R. Hošek, 1974, s. 165. 30 31
- 11 -
moři.39 Byly jim zasvěceny posv{tné okrsky u přístavů, z nichž některé patřily také k Achilleovu kultu.40 Mezi ty nejzn{mější patřil Mys sépií, kde Thetis podlehla Péleovi.41 Poslední, v co se proměnila, než ji přemohl, byla pr{vě sépie a na Thetidinu počest bylo toto místo Néreovn{m zasvěceno.42 Zde jim také obětovala slavn{ řeck{ výprava proti Peršanům, když potřebovali zahnat bouři,43 a později také s{m Alexandr Veliký při plavbě Helespontem.44 Další posv{tné místo, které patří Néreovn{m, je u města Kardamalé v Lakedaimonii. Na toto místo se totiž vydaly Néreovny doprovodit Achilleova syna, Neoptolema, na jeho svatbu.45 Jeden z chr{mů Nérea a Néreoven, který ležel v severním Řecku, popisuje Ovidius jako:
...prostý, ne z mramoru, zlata, v rozkošném h{ji, v němž prastaré stromy stín vrhají chladný.46
3. Neraidy v novořeckém folkloru Dříve než sami Řekové se novořeckému folkloru začali věnovat evropští vzdělanci, filhelléni, kteří v novořecké lidové tradici hledali pokračov{ní antické kultury.47 Řekové se z poč{tku věnovali folkloristice čistě z vlasteneckých důvodů. Snažili se v r{mci porovn{ní lidových pověstí a tradic se zvyky a mýty svých antických předků dok{zat kontinuitu n{rodního vývoje.48 Až založení folkloristiky, λαογραφία, jako vědního oboru Nikolaem Politisem (1852 - 1921) začalo překon{vat pocit malosti tehdejších Řeků ve srovn{ní s jejich bohatou historií a
G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 40 Pausani{s, Cesta po Řecku I, přel. H. Businsk{, 1973, s. 122. 41 viz. 28. 42 R. Graves, Řecké mýty I, s. 282. 43 Hérodotos, Dějiny, přel. J. Šonka, 1972, s. 428. 44 G. Wissowa, W. Kroll, Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, XVII, s. v. Nereiden. 45 Pausani{s, Cesta po Řecku I, přel. H. Busink{ s. 274. 46 Ovidius, Proměny, přel. I. Bureš, s. 306. 47 Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, Předmluva, Růžen{ Dost{lov{, 2000, s. 10. 48 Hradečný P. a kol., Dějiny Řecka, 2007, s. 346. 39
- 12 -
podpořilo z{jem o lidovou slovesnost a sebepozn{ní st{vajícího řeckého n{roda.49 Svým teoretickým dílem a podporou lidového jazyka, δημοτική γλώσσα, měli tito sběratelé velký vliv i na literaturu generace 1880, mezi jejíž nejvýznamnější představitele patří Kostas Palamas.50
3. 1. Popis neraid a varianty jejich jména
V novořeckém folkloru se funkce Néreoven jako mořských bohyň rozšířila a byly ztotožněny s ostatními nymfami51 pod jedním n{zvem νεράιδες - víly, rusalky.52 Vlivem chybné lidové etymologie došlo ke spojení substantiva νεράιδα s νερὸν - voda - a neraidy jsou považov{ny za božstvo vodního živlu.53 Zdržovaly se především v lesích u potoků, stud{nek, pramenů řek a všude tam, kde byl dostatek vl{hy, tak jako jejich antické předchůdkyně.54 Obývaly vlhké jeskyně, které byly po nich pojmenované - νεραϊδόσπηλα - stejně jako jin{ místa, kde se podle lidových pověr často neraidy vyskytovaly (νεραϊδόλιμνη, νεραϊδολάγκαδο). Kromě lesů patřila také mezi jejich oblíben{ místa pole, hory, nepřístupné rokle a lidupr{zdné krajiny.55 neraidy žily také ve stromech, konkrétně v dubech,56 což je spojovalo se starověkými Dryadami.57 Podle jedné pověsti se neraidy dělily do dvou skupin - βουνήσιες byly víly, které obývaly hory a θαλασσινές zase žily v moři. Měly mezi sebou velice nepř{telský vztah a každou sobotu v podvečer sestupovaly jedny víly z hor a druhé vystupovaly z moře a v{lčily spolu. Říkalo se, že bylo veliké štěstí, pokud někdo potkal ty víly, které vyhr{ly, protože konaly dobro. Ale běda tomu, kdo potkal ty druhé.58
Z{jem o folkloristiku byl vzbuzen konkrétně Politisovým dílem Μελέτη επί του βίου των νεωτέρων Ελλήνων (Studie o životě novějších Řeků), které v roce 1871 získalo první cenu v konkurzu časopisu Pandora. 50 Slovník řeckých spisovatelů, 2006, s. 50 - 51. 51 viz 1. 52 Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, Předmluva, Růžen{ Dost{lov{, s. 12. 53 N. Politis, Μελέτη επί του βίου των νεωτέρων Ελλήνων, Νεοελληνική μυθολογία, 1979, s. 81. 54 Tamtéž, s. 81 - 82. 55 Tamtéž, s. 82 - 84. 56 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, 1871, s. 102: v souvislosti s touto pověrou začali lidé věřit, že vůbec ve všech dutin{ch stromů se vyskytují strašidla. 57 viz. 2. 58 N. Politis, Μελέτη επί του βίου των νεωτέρων Ελλήνων, Παραδόσεις, 1965, s. 392 - 393. 49
- 13 -
neraidy byly překr{sné dívky s mandlovýma očima a dlouhými vlasy.59 Barva jejich vlasů se v různých pověstech liší, ale většinou byla zlat{, v některých případech tmav{ a občas se můžeme setkat i s namodralou. Jejich bledé tělo jen podtrhovalo jejich kr{su a spolu s bílými šaty a nadpozemským třpytem jim přid{valo na mystičnosti.60 Nymfy byly zobrazov{ny jako kr{sné dívky i ve starověku, bylo dokonce zvykem používat výraz Νύμφη namísto kr{sn{, stejně jako v lidové tradici výraz νεράιδα pro označení velkého půvabu.61 Toto n{m dokl{dají i přísloví «σὰ νεράιδα εἶναι» nebo «σὰ νεράιδα χορεύει»62 atd., kter{ se dochovala až do současnosti.
Ὄντας ντυθῆς και στολισθῆς κόρη τὴν Κυριακήν σου, ᾽σὰν Ἀνεράιδα φαίνεσαι.63
Když se, děvče, v neděli oblékneš a nastrojíš, vypad{š jako víla.
Neraidy nejsou popisov{ny jen jako kr{sné, bíle oblečené víly, ale některé z nich mají jednu velkou vadu - oslí nohu.64 To později ovlivnilo také jejich vním{ní jako zlo činících démonů a byly přirovn{v{ny k ď{blu.65 Co se týk{ délky jejich života, není nikde určeno, jak dlouho neraidy žily. Jisté je, že stejně jako v antice, nebyly nesmrtelné, ale ani nežily tak kr{tce jako člověk. 66 Politis67 i Schmidt68 uv{dí, že neraidy žijí tisíc nebo půldruhého tisíce let.
V řeckém folkloru se můžeme setkat s několika variantami jmen neraid. Mezi nejrozšířenější patří určitě νεράιδες - které označuje všeobecně všechny víly. Poměrně často se vyskytuje
N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 81. Tamtéž, s. 90. 61 Tamtéž. 62 N. Politis, Παραδόσεις, s. 106: „je jako víla“ nebo „tančí jako víla“. 63 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 91. 64 N. Politis, Παραδόσεις, s. 390: Οἱ Ἀνεραίδες εἶναι ὡραίαις γυναῖκες ἀσπροφόραις, ἀλλὰ ἔχουνε ἔνα μεγάλο κουσοῦρι, πῶς τὸ πόδι τους εἶναι γαιδουρινό. 65 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 94. 66 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 107. 67 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 122. 68 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 107. 59 60
- 14 -
také varianta s n{slovným α - Ανεράιδες. Αλουστίνες jsou víly, které se objevují v létě, a to především v srpnu69 a jako další mohu uvést Γιαλοῦδες nebo Πεγαδίστρες.70 V lidové tradici se můžeme také setkat s jakýmsi obecným označením, jako jsou dívky - κοπέλες, κουρίτσια, κοράσια, dobré vl{dkyně - καλές αρχόντισσες, dobré paní - καλές κυράδες nebo byly neraidy popisov{ny jako dobrosrdečné - καλόκαρδες a šťastné - καλότυχες.71
3. 2. Působení neraid v lidové tradici
Tak jako Néreovny ve starověkých mýtech, i neraidy v lidových pověstech si užívaly svůj bezstarostný život, plavaly ve vodě a zpívaly si.72 Blízkou spojitost mezi životem Néreoven73 a neraid můžeme také vidět v této pověsti.
Κοντὰ ᾽ς τους Ἀφεντικοὺς Μύλους ἔβγαινε τὴν ἡμέρα μιὰ Νεράιδα μέ πράσινα μαλλιὰ, ποῦ τὰ στόλιζε μὲ μαργαριτάρια και μερτζάνια, καὶ ἐστέγνωνε τὰ ῥοῦχα της ᾽ς τοὺς βράχους. Σὴ νύχτα μὲ τὸ φεγγάρι ἡ ἴδια Νεράιδα ἐχόρευε ἀπάνω ᾽ς τὰ κύματα τς θάλασσας.74
Blízko panských mlýnů se během dne objevovala víla se zelenými vlasy, které si zdobila perlami a rybkami a sušila si šaty na kamenech. Tat{ž víla tancovala v noci za měsíčního svitu na mořských vln{ch.
Mezi jejich oblíbenou z{bavu patřil také tanec. Tančily především v noci u řek nebo v kruhu kolem velkého ohně.75 Lidé často slýchali ze vzd{lených hor hudbu a přisuzovaly to pr{vě neraid{m, které tam tancovaly a hr{ly na n{stroje.76 Pokud se jim nějaký pocestný připletl do cesty, přibraly ho k sobě do kruhu. Ať chtěl nebo ne, nutily ho tančit a zpívat s nimi tak dlouho, dokud nezakokrhal kohout.77 N. Politis, Παραδόσεις, s. 390. Tamtéž, s. 396. 71 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 100 - 101. 72 N. Politis, Παραδόσεις, s. 470: Βλέπει τοῖς Νεράιδες καὶ κολυμποῦσαν ᾽ς τὸ νερὸ καὶ τραγουδοῦσαν. 73 viz. 17. 74 Tamtéž, s. 477. 75 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 100. 76 N. Politis, Παραδόσεις, s. 400. 77 Tamtéž, s. 478. 69 70
- 15 -
Po některých kolemjdoucích také chtěly, aby jim hr{li na lyru a zpívali do tance.78 Ty, kteří hru na lyru ovl{dali, unesly neraidy k sobě do hor a po nějakém čase je zase vr{tily zp{tky.79 Velice zn{m{, a dalo by se říci, že až poh{dkov{, je pověst o hr{či na lyru Ὁ Λυράρης.80 Tato pověst řík{, že kdo se chce naučit dobře hr{t, musí jít kolem půlnoci na opuštěné rozcestí a kolem sebe udělat nožem s černou rukojetí kruh. Dovnitř kruhu si m{ sednout a začít hr{t. Zanedlouho se objeví víly, a protože ty nesmí do kruhu vstoupit, snaží se hr{če na lyru nějak obelstít. On však musí mít na paměti, že pokud vystoupí z kruhu, víly mu něco zlého provedou. Pokud jejich řečem odol{ až do kohoutího zakokrh{ní, víly mu slíbí, že jestli vystrčí z kruhu aspoň kousek prstu, tak ho naučí hr{t na lyru. Když tedy vystrčí z kruhu kousek prstu, víly mu ho hned useknou. Ale neoklamou ho a během chvilky ho naučí hr{t tak překr{sně na lyru, jak to umí jen ony samy. Od těch dob, kdo umí dobře hr{t na lyru, řík{, že se to naučil na rozcestí.81
Neraidy byly také často spojov{ny s léčitelským uměním. Věřilo se, že v jeskyních, které obývaly neraidy pramenily z jejich prsou léčivé prameny - τὰ ἰαματικὰ ὕδατα, které vyléčily všechny nemoci.
82
Každý si mohl nabrat z této vody a d{t ji nemocnému, aby se jí
napil a uzdravil. Bylo ovšem potřeba, aby do jeskyně přišel mlčky a mlčky i odešel. S sebou měl mít džb{nek na vodu a zelenou svíci, kterou si posvítil v jeskyni. Když si naplnil džb{nek a vracel se, měl tam nechat kus ze svého oblečení. Potom, aniž by se ot{čel za zvuky, které uslyšel, mohl odejít. Jinak by přišel o rozum a voda o svoji léčivou moc.83 V jiné pověsti zase neraidy unesly těhotnou ženu, kter{ se živila jako léčitelka, k sobě do hor. Po nějakém čase, který tam s nimi str{vila, si ji oblíbily. Později ji na její ž{dost vr{tily zp{tky a darovali ji kouzelný amulet. S pomocí tohoto amuletu mohla léčit mnoho nemocí.84
Častěji se ovšem st{valo, že neraidy někoho očarovaly nebo na něj seslaly zlou nemoc. Neraidy škodily především kolem půlnoci nebo v poledne, a to těm, kteří spali u vody,
N. Politis, Παραδόσεις, s. 395. Tamtéž, s. 435. 80 Tamtéž, s. 412 - 414. 81 Tamtéž, s. 414: Ἐγὼ τὴ λύρα τὴν ἔμαθα ᾽ς τὸ σταυροδρόμι. 82 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 85. 83 N. Politis, Παραδόσεις, s. 402. 84 Tamtéž, s. 444. 78 79
- 16 -
v jeskyních, které obývaly nebo jinde, kde se vyskytovaly.85 Člověk, kterého postihlo toto šílenství, byl nazýv{n νυμφόληπτος - očarovaný vílami.86 Takového člověka pak mohlo uzdravit jen předčít{ní modliteb v kostele,87 kam se musel po tři týdny každou sobotu dostavovat. Konkrétně šlo o podvečerní modlitby, tzv. nešpory.88 Co se týkalo zlých nemocí, mohl je vyléčit i tzv. αλαφροΐσκιωτος89 - člověk narozený v sobotu, který měl zvl{štní moc, vidět tyto nadpřirozené bytosti.90 Donutil neraidy po dobrém nebo po zlém, aby nemoc z postiženého člověka odejmuly.91 Věřilo se také, že pokud někdo před neraidou promluvil, přišel o hlas.
Κοντὰ ἀπὸ τρεχούμενο νερὸ δὲ μίλαγε, γιὰ νὰ μὴν τοῦ πάρῃ ἠ Νεράιδα τὴ φωνή του.92
Blízko tekoucí vody nemluvil, aby mu víla nevzala hlas.
Zvl{šť zlé neraidy dok{zaly člověka roztrhat na kousky, h{zet po něm kameny a pron{sledovat ho až k domu nebo zbít tak, že zčernal a zachr{nit ho mohlo, pokud to ještě šlo, zase jen předčít{ní v kostele.93 Jiné zase skočily pocestným za krk a ptaly se jich: «Βαμπάκι ἢ μολίβι;»94 Kdo odpověděl βαμπάκι, toho vyhodily neraidy tak vysoko, že už se z něj na zem nic nevr{tilo a kdo odpověděl μολίβι, toho zase tak dlouho mačkaly, až vypustil duši. Pokud ale řekl σίδερο - železo, nic se mu nestalo a ještě mohl chytnout neraidu za vlasy a odvést si ji domů jako služku, kter{ na co s{hla, to se dařilo.95
N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 106. Tento stav označovala také slova παρμένος nebo λαβωμένος. 87 N. Politis, Παραδόσεις, s. 451: Ὅγιος τοῖς γλέπει λαβαίνει ἢ γίνεται ζουρλός, ἢ ἀρρωσταίνει καμπόσον καιρό, κι ἂν δὲν τὸν διαβάσουνε εὐκέλαιγο, δὲ γιατρεύεται. 88 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 104. 89 Tento výraz je složen ze slov αλαφρύς - lehký a ίσκιος - stín, což se překl{d{ jako člověk lehkého stínu, podivín. Stejnojmenn{ sbírka b{sní, vydan{ v roce 1909, dostala do širšího povědomí novořeckého b{sníka Anjelose Sikelianose. 90 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 102. 91 N. Politis, Παραδόσεις, s. 420. 92 Tamtéž, s. 394. 93 Tamtéž, s. 419. 94 „Bavlna, nebo olovo?“ 95 N. Politis, Παραδόσεις, s. 392. 85 86
- 17 -
Na pozoru před neraidami musely být také ženy, které byly těhotné nebo porodily dítě. Pokud ho nechaly někde o samotě, neraidy ho vzaly a vyměnily za svoje slabé a ošklivé.96 Nemilosrdné byly neraidy, pokud je někdo vyrušil u z{bavy nebo u jídla. Během odpoledne totiž jedly a odpočívaly97 a nevítaného hosta zbily nebo pověsily nad propast a nechaly umřít.98 Od té doby, co jeden vesničan jedl olivy a po cestě neust{le odhazoval pecky, až trefil neraidu, kter{ ho za to potrestala, se řík{:
«Παιδά, μὴ πετᾷς τοῖς πυρνολιαῖς μὴ χτυπήσῃς Νεράιδας (ἢ τοῦ Διαβόλου) τὸ μάτι, κακομοίρη! ᾽ς τ φοῦκτα σου τοῖς πυρνολιαῖς!»99
„Nevyhazujte pecky od oliv, abyste netrefily vílu (nebo ď{bla) do oka! V dlani si je nech{vejte!“
Neraidy měly strach pouze z Boha, a tak když se před nimi někdo pokřižoval nebo se pomodlil k Panně Marii, raději zmizely.
«Ἄιντε, καιμένη, τῆς εἴπανε τότες οἱ Ἀνεράιδες, ἔχε χάρη ποῦ ἤξερες τῆς Παναγίας τοὺς χαιρετισμούς.»100
„Nešťastnice, řekly jí víly, m{š štěstí, že zn{š Zdr{vas Maria.“
3. 3. Η Νεράιδα και το μαντήλι της - Neraida a její š{tek
Jelikož neraidy byly opravdu překr{sné, nejednou se stalo, že se do nich zamiloval obyčejný smrtelník. Aby neraidu získal, musel jí vzít její š{tek nebo kus oděvu, ve kterém byla ukryta její kouzeln{ síla.101 To se nemuselo vždy podařit, a pokud neraidy takový úmysl odhalily, svrhly opov{žlivce do propasti102 nebo se s ním jinak vypoř{daly.
N. Politis, Παραδόσεις, s. 439. N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 106 - 7. 98 N. Politis, Παραδόσεις, s. 433. 99 Tamtéž. 100 Tamtéž, s. 405. 101 Tamtéž, s. 461: Γιατὶ ἅμα τς πάρετε τς Νεράιδας τὸ μαντλι, τότες αὐτὴ παραδίνεται. 102 Tamtéž, s. 455. 96 97
- 18 -
Nejjednodušší bylo vzít neraid{m š{tek nebo jiný kus oděvu, když tancovaly nebo když se koupaly.
Ἐτραύηξε ἴσια ἐκεῖ ποῦ ἀκουγότανε οἱ φωναῖς καῖ βλέπει τοῖς Νεράιδες και κολυμποῦσαν ᾽ς τὸ νερὸ καὶ τραγουδοῦσαν. Εἶχαν βγαλμένα τᾶ πουκαμισάκια τους καὶ τὰ εἶχαν πεταμένα ᾽ς τὰ χόρτα. Ὁρμᾷ αὐτός καὶ ἀρπάζει ἔνα πουκαμισάκι. Οἱ Νεράιδες καθὼς εἶδαν τὸν ἄνθρωπο ἐβγκαν ἀπὸ τὸ νερὸ καὶ πρε ἡ καθεμία τὸ πουκάμισό της, καὶ πέταξαν καὶ ἔφυγαν. Ἐκείνη ποῦ τς τὸ εἶχε παρμένο δὲν μποροῦσε νὰ τοῖς ἀκολουθήσῃ, κ᾽ ἔμεινε.103
Vydal se přímo tam, odkud byly slyšet zvuky, a uviděl víly, které tam plavaly ve vodě a zpívaly si. Měly sundané košilky a pohozené v tr{vě. Vyskočil tam a vzal jednu košilku. Víly, jak uviděly člověka, vyběhly z vody, každ{ si vzala svou košilku a zmizely ve vzduchu. Ta, které košilku vzal, je nemohla n{sledovat a zůstala tam.
Potom stačilo jen odolat slibům neraidy a vydržet její n{řek a rozhodně jí košilku nevracet. Mohl ji buď sp{lit, ale to by mohla neraida umřít žalem, nebo někam schovat. Neraida ho pak n{sledovala všude tam, kam šel, a stala se jeho ženou a měli spolu děti.104 St{valo se také, že neraida, kterou si její muž přivedl domů, nemluvila. To potom dělal, jako že chce jejich dítě hodit do pece a neraida leknutím promluvila.105 Nikdy ale nepřestala myslet na svůj svobodný a volný život, který tr{vila s ostatními neraidami. Časem buď kus oděvu sama nešla někde v truhle,106 nebo manžela uprosila pod z{minkou, že si chce na slavnosti ve vesnici zatancovat.107 Když svolil a š{tek jí dal, stala se hned neviditelnou, nebo pokud šla na slavnost, zatancovala třikr{t do kola a také zmizela.108
N. Politis, Παραδόσεις, s. 470. Tamtéž, s. 463. 105 Tamtéž, s. 456. 106 Tamtéž, s. 462: Ἔξαφνα ὅμως ἔνα πρωΐ, ἐκεῖ ποῦ ἐφύλαγε κάτι ῥοῦχα ᾽ς τὸ μπαοῦλο τοῦ ἄνδρα της, ἡ Νεράιδα βρίσκει τὸ μαντλί της. 107 Tamtéž, s. 463. 108 Tamtéž, s. 469. 103 104
- 19 -
Její muž ji už potom nikdy neviděl, ale někdy se st{valo, že se vracela domů, postarala se o děti, čistě je oblékla, uvařila, poklidila a zase se ztratila.109
Děti neraid byly stejně kr{sné jako ony samy a neraidy je učily cizím řečem.110 B. Schmidt uv{dí, že on s{m se setkal s mnoha rodinami, které tvrdily, že mezi jejich předky patří neraidy.111 Jako důkaz většinou stačilo to, že jejich potomci byli velice kr{sní.
Ὅλαις οἱ γυναῖκες ἀπὸ τὴν οἰκογένεια τοῦ ταμάτη Νίκα εἶναι πολὺ ὄμορφαις, καὶ εχουν ὡραῖα γαλανὰ μάτια. Καὶ αυτὸ εἶναι γιατὶ κ᾽ ἡ μάννα τους ἧταν Νεράιδα, κ᾽ οἱ Νεράιδες εἶναι ὄμορφαις μὲ γαλανὰ μάτια.112
Všechny ženy z rodiny Stamatise Nikase byly velice kr{sné a měly světle modré oči. A to bylo proto, že jejich matka byla víla, a ty jsou velmi kr{sné a mají světle modré oči.
R{da bych zde ještě zmínila jednu pověst, kter{ se velice podob{ mýtu o Péleovi a Thetidě.113 V této pověsti je mladík, který k neraid{m chodí hr{t na lyru, zamilovaný do jedné z nich. Neví si rady, jak ji získat, až si nech{ pomoct od jedné stařeny ze vsi. Ta mu poradí, aby až zakokrhají kohouti, uchopil tu neraidu, kterou m{ r{d, za vlasy. Musí ji ovšem dobře držet, protože ona se promění v různ{ zvířata, ale on se nesmí b{t a m{ vydržet, dokud kohouti nepřestanou. Tak také udělal a neraida se měnila střídavě ve zvířata a oheň. Ostatní neraidy mezitím zmizely a ona se nakonec proměnila zase zp{tky a stala se jeho ženou.114
3. 4. Neraidy nejen jako víly
V novořecké lidové tradici se můžeme setkat s neraidami i v podobě jiných bytostí. K těmto z{měn{m vedla zřejmě buď shodn{ činnost, nebo vzhled.
N. Politis, Παραδόσεις, s. 466. Tamtéž, s. 454: Ἔκαμε μαζί της τέσσερα παιδιά, καὶ ἡ Νεράιδα τὰ σπούδασε ξέναις γλώσσαις και μὲ τὴν ἄδεια τοῦ πατέρα τους τὰ στειλε ᾽ς τὸ ἐξωτερικό... 111 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 117. 112 N. Politis, Παραδόσεις, s. 465. 113 viz. 28. 114 N. Politis, Παραδόσεις, s. 459 - 460. 109 110
- 20 -
Neraidy jsou velice často označov{ny jako sestry Alexandra Velikého.115 V novořeckých lidových poh{dk{ch se později setk{me také s n{zvem gorgony. Zde se nejedn{ o gorgony zn{mé z antické mytologie jako tři obludné ženy, z nichž jednu smrtelnou - Medúsu - zabil hrdina Perseus,116 ale v novořeckém překladu jde o mořské panny. Byly to ženy, jejichž tělo bylo zakončeno rybím ocasem.117 Sestry Alexandra Velikého se proměnily v neraidy za trest, protože kvůli nim se Alexandr nemohl st{t nesmrtelným. Když se totiž dozvěděly o nesmrtelné vodě, kterou vlastnil, potají mu ji vzaly. Něco vypily a ve zbytku se vykoupaly. V tom okamžiku se ale vznesly do vzduchu a staly se z nich neraidy. Když se potom pocestných nebo n{mořníků zeptaly, jestli žije kr{l Alexandr, bylo radno odpovědět:
«Ζῆ Ἀλέξανδρος ὁ βασιλιᾶς, ζῆ και βασιλεύει»118
„Žije kr{l Alexandr, žije a kraluje!“
Neraidy byly také občas zaměňov{ny s moirami - sudičkami. Důvodem může být, že kromě z{bavy a tance se r{dy věnovaly také předení,119 což je dochov{no i na antických v{zových malb{ch.120 Co se týk{ předení, mají lidé od starověku ust{lenou představu, že jim sudičky spř{dají jejich nit života, a tak mohlo dojít lehce k jejich z{měně s neraidami. B. Schmidt se v této souvislosti zmiňuje o zvyku, se kterým se setkal v Řecku.121 Malým dětem se v{zal na krk talisman v podobě děravého kamínku nalezeného na zemi, který m{ symbolizovat vřeteno neraid - ἀνεραϊδοσφόντυλο. Může mít barvu černou, zelenou nebo červenou a jeho úkol je chr{nit děti pr{vě před neraidami.122
N. Politis, Παραδόσεις, s. 387. V. Zamarovský, Bohové a hrdinové antických b{jí, s. 147. 117 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 63. 118 N. Politis, Παραδόσεις, s. 387 - 388. 119 Tamtéž, s. 406: Ὅταν δεν χορεύανε, ἐνέθανε. 120 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 114. 121 B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 106. 122 viz. 96. 115 116
- 21 -
Na Peloponésu existovaly oblasti, kde se kr{lovně neraid říkalo lamia.123 Lamia byla kr{snou dcerou libyjského kr{le Béla, do které se zamiloval s{m Zeus. Měla s ním několik dětí, což se nelíbilo jeho manželce bohyni Héře, a tak zabila jejich děti. Lamia se potom mstila tak, že zabíjela děti jiným, s{la mladým mužům krev a její kr{sn{ tv{ř se změnila v ohavnou. 124 K neraid{m se v lidové tradici dostalo něco z jejích vlastností. Podle jedné pověsti chodily neraidy v noci do domů, aniž by je někdo spatřil. Když tam našly nějaké děti, které spaly o samotě a nikdo je nehlídal, s{ly jim krev. Tyto děti byly pak slabé a nažloutlé.125 Politis v souvislosti s lamií126 uv{dí také pověst o neraidě, kter{ způsobila v jedné vesnici velkou katastrofu. Byla tenk{ jako stěžeň lodi, letěla ve vzduchu jako šíp, plula mořem jako delfín a sk{kala z hory na horu. Měla krvavě rudé šaty, které měnila za jiné, ozdobené safíry a smaragdy.127
Když se zvedl silný vítr, říkalo se, že uvnitř jsou neraidy. Lidé, aby je nevzaly neraidy sebou, se proto krčili a říkali:
«μέλι καὶ γὰλα εἰς τὸν δρόμον σας»128
„med a mléko v{m na cestu“
Někdo také věřil, že v tom větru jsou přeměnění zuřiví pt{ci, přirovn{vaní k harpyjím.129 Tak došlo k připodobnění neraid s harpyjemi, což byly ohavné ženy s ptačími křídly.130 V jedné pověsti se dokonce namísto š{tku snaží neraida na svém manželovi vym{mit sv{ křídla, aby se mohla vr{tit zp{tky ke svým družk{m.131
B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 108. R. Graves, Řecké mýty I, s. 214. 125 N. Politis, Παραδόσεις, s. 440. 126 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 98. 127 N. Politis, Παραδόσεις, s. 409. 128 N. Politis, Νεοελληνική μυθολογία, s. 110. 129 Tamtéž. 130 V. Zamarovský, Bohové a hrdinové antických b{jí, s. 154. 131 N. Politis, Παραδόσεις, s. 469. 123 124
- 22 -
Med a mléko byly považov{ny za jejich oblíbený pokrm. Pokud si tedy někdo chtěl zajistit před neraidami ochranu nebo jim poděkovat za přízeň, věnoval jim med a mléko jako milodar. Na některých místech Řecka, např. i v Athén{ch u Museia, měly své kulty a tam jim mohli lidé své oběti darovat. Pokud se tam později vr{tili a jejich dar už tam nebyl, znamenalo to, že neraidy jejich oběť přijaly.132
4. Neraidy v novořecké lidové poh{dce Z{jem o řeckou lidovou tvorbu a spolu s ní i o poh{dky vzrostl v období romantismu v 19. století. Z poč{tku šlo především o cizince, jak jsem se již zmiňovala na zač{tku druhé kapitoly o neraid{ch v novořeckém folkloru, kteří publikovali čl{nky s uk{zkami novořeckých poh{dek. Jejich nadšení bylo vyvol{no touhou porovnat život a tradice novodobých Řeků s jejich antickými předky.133 Mezi nejvýznamnější představitele těchto sběratelů patří Rakušan Johan Georg Hahn, který roku 1864 vydal vůbec první sbírku řeckých poh{dek v němčině pod titulem Griechische und albanische Märchen. Vyd{ní obsahovalo 101 řeckých a 13 alb{nských poh{dek, které sbíral od roku 1848 během svého pobytu v Janině, kde působil jako velvyslanec. Jako dalšího bych mohla zmínit také Bernharda Schmidta, který poukazoval především na shodné prvky, objevující se z{roveň v antické mytologii a v lidových poh{dk{ch.134 K vzrůstajícímu vědeckému z{jmu o lidovou tradici a poh{dky došlo se vznikem řecké folkloristiky a založením stejnojmenného časopisu, Λαογραφία, Nikolaem Politisem roku 1909. I Politisův ž{k Georgios Megas pokračoval ve vyd{v{ní poh{dek a studií o řeckých poh{dk{ch, publikovaných jak v řečtině, tak v němčině a angličtině. Cítil také potřebu vydat katalog řeckých typů poh{dek a začal s jeho sestavov{ním. Katalog byl ovšem vyd{n až po jeho smrti roku 1978, a to pouze jeho první č{st - Μύθοι ζώων (Zvířecí bajky)135 - za pomoci Anny Angelopoulou. Ta mimo jiné přispěla k výzkumu poh{dek tím, že se ve svých dílech
B. Schmidt, Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, s. 127 - 129. Chatzidaki-Kapsomenou, Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, 2002, s. 96 - 97. 134 Tamtéž, s. 98 - 100. 135 A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, 1991, s. 22. 132 133
- 23 -
zaměřila
na
konkrétní
poh{dkové
motivy
-
Σα
Αλληλοβορά
(Kanibalismus),
Οι
Παραμυθοκόρες (Poh{dkové panny).136
4. 1. Úloha a zobrazení neraid v novořeckých poh{dk{ch
Neraidy v novořeckých poh{dk{ch si vzaly mnoho z vlastností svých předchůdkyň. Jak už jistě vyznělo z kapitoly o neraid{ch v lidové tradici, nemají neraidy pouze podobu kr{sných a přívětivých víl, a tak se i v poh{dk{ch můžeme setkat s neraidou coby mořskou pannou, lamií nebo moirou. Z důvodu přehlednosti jsem se je proto rozhodla rozdělit do n{sledujících dvou skupin.
4.1.1 Neraidy
I v novořeckých poh{dk{ch mají neraidy pověst především jako nadpozemsky líbezné víly. V poh{dce Nevěsta, ze které se stala lamie (Η νύφη πού ᾽γινε λάμια)137 je kr{sa pr{vě provdané dívky porovn{v{na s kr{sou neraidy.
Η νύφη ήταν ωραία σά νεράιδα του βουνού και σαν ξωτικό της νύχτας. Όλοι χαιρόντουσαν για την ωραία νύφη που ήταν το καμάρι του χωριού.
Nevěsta byla půvabn{ jako horsk{ víla a noční bytost. Všichni z ní měli velkou radost a stala se chloubou vesnice.
Stejně tak tomu je i v poh{dce Dva dervišové138 (Οι δυο ντερβίσηδες),139 kde jeden derviš promění oslici ve vílu, aby předvedl své čarovné schopnosti.
Ένας μπαξές βασιλικός, και μια χαβούζα στη μέση με χρυσά ψάρια. Κι απάνω στη χαβούζα στεκότανε μια κοπέλα και χτενίζονταν, που δεν ήταν η ομορφιά της στον κόσμο. Σα μαλλιά Chatzidaki-Kapsomenou, Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, s. 101 - 105. A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 220. 138 muslimský mnich 139 K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, 2005, s. 466 - 471. 136 137
- 24 -
της σκέπαζαν το κορμί της και λάμπανε σαν τον ήλιο. Αυτή ήταν ανεράιδα, μα αυτός δεν το ᾽ξερε.
Kr{lovsk{ zahrada a uprostřed ní byla tůňka se zlatými rybkami. U tůňky st{la dívka, kr{snější bys ve světě nenašel, a česala se. Tělo jí halily vlasy, které z{řily jako slunce. Byla to víla, ale on to nevěděl.
Vlasy jsou znakem pro životní sílu a energii, rozpuštěné potom symbolizují svobodu. Zlaté vlasy označují míru absolutní kr{sy, stejně tak i černé, ale ty mohou mít v sobě n{znak divokosti nebo nebezpečí.140
V poh{dk{ch platí také to, co pro Néreovny v antické mytologii a neraidy v lidových pověstech, že se vyskytují přev{žně ve větším počtu, čemuž konkrétně v řeckých poh{dkových formulích odpovíd{ oblíbené magické číslo tři nebo čtyřicet.141 V poh{dce Švec a princezna (Ο παπουτσής και η βασιλοπούλα)142 čtyřicet kr{sných dívek vysk{kalo z lustru, který si přinesl chudý švec domů z věže na hoře, kam ho zavedl jeden žid. Ten ho potřeboval k tomu, aby mohl začarovat princeznu, kter{ si ho nechtěla vzít. Když švec n{hodou kouzlo zkazil, princezna i žid zmizeli. Švec nech{pal, co se stalo, vzal diamantový lustr a utekl vystrašeně domů.
Και καθώς ανάβουν τον πολυέλαιο, έρχουνται σεράντα κορίτσια σαν τα κρύα νερά φορτωμένα φλουρί, κι από ένα παιχνίδι στό χέρι, και του λέγουν: «Ορίστε, η κυρά μας για τη χάρη, πού της ήκαμες!» Και σαν εφάγαν, αρχίζουν τα παιχνίδια, τους χορούς, που ᾽τανε μιά παράταξη.
Když ho doma rozsvítili, objevilo se čtyřicet mladých a půvabných dívek se zlať{ky, každ{ měla po jednom n{stroji a řekly mu: „Tu m{š, jako dík od naší paní za to, co jsi pro ni udělal!“A když se najedly, začaly všechny hr{t a tancovat, a byla to hotov{ přehlídka.
L. Richter, Co je co v poh{dce, 2004, s. 47. Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, Předmluva, Růžen{ Dost{lov{, s. 13. 142 G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, 1990, s. 263 - 268. 140 141
- 25 -
To bohužel uviděl jeden vezír, který šel kolem a řekl to kr{li. Ten rozk{zal ševci, aby mu ten lustr přinesl na hrad. Švec musel uposlechnout kr{lovský rozkaz, a jakmile došel na hrad, vzali mu lustr a uvrhli ho do vězení. Večer potom rozsvítil kr{l s vezírem lustr a čekali, až přijdou ty půvabné dívky. Místo nich ovšem vyskočilo čtyřicet černošek s obušky a začaly kr{le a vezíra bít. Nak{zaly jim také, aby ševci vr{tili lustr a propustili ho z vězení a pak zmizely. Kr{l s vezírem to ještě několikr{t vyzkoušeli, a když už dostali co proto, rozhodli se provdat ševcovu dceru za kr{lovského syna a jako věno požadovali od ševce lustr. Ten s tím souhlasil a na svatbu přišla poděkovat i samotn{ princezna. V poh{dce Janek a mnich (Ο Γιαννάκης και ο καλόγερος)143 získal Janek z kouzelné hory nůši, ve které byla truhlička. Po všech peripetiích, které v průběhu poh{dky zažil, seděl jednou večer zamyšlený a vzpomněl si na nůši. Vzal truhličku, prohlížel si ji a všiml si, že jsou tam dvě z{suvky s dvěma klíčky. Strčil klíček do z{suvky a najednou se objevilo čtyřicet n{dherných dívek, každ{ s n{strojem, a začaly hr{t tak kr{snou písničku, že by z ní člověk přišel o rozum. Nechal je hr{t až do r{na, dal zp{tky klíček, dívky ho zahrnuly zlať{ky a zmizely. Písničku slyšela i princezna a zamilovala se do Janka. Když se to dozvěděl kr{l, nechal si Janka zavolat a Janek mu řekl celé tajemství kouzelné nůše. Kr{l ohromen svolal večer své dvorní r{dce, a aby se pobavili, donutí Janka pod mnoha výhrůžkami, aby mu nůši dal.
Εκεί το λοιπόν που ᾽τρωγαν κι έπιναν, ο βασιλές βγάζει το καλάθι και βάζει το κλειδί για ν᾽ ανοίξει το συρτάρι· μα αντί να βγούνε οι σαράντα κοπέλες, βγαίνουνε σαράντα αράπηδες με μαχαίρια στο χέρι κι αρχίζουν να χτυπόυν τον βασιλέα και τη δωδεκάδα αλύπητα.
Jak tam tak jedli a pili, vynd{ kr{l nůši a zastrčí klíček, aby otevřel z{suvku. Ale namísto čtyřiceti dívek vyjde čtyřicet černošek s noži v ruce a začnou bez milosti bít kr{le i jeho r{dce.
V těchto dvou uk{zk{ch působí kr{l, respektive kr{l a vezír, jako škůdci a na konci poh{dky jsou po z{sluze potrest{ni.144 Zde konkrétně jde o výprask, který dostali za to, že hrdinovi odcizili kouzelný předmět.
143 144
K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, s. 316 - 321. V. J. Propp, Morfologie poh{dky a jiné studie, 1999, s. 59.
- 26 -
Potvrdilo se také, že i v poh{dk{ch k neraid{m neodmyslitelně patří radost a veselí v podobě překr{sné hudby a tance, kterému se s oblibou věnovaly.145
Se spojením neraida a její š{tek146 se můžeme setkat také v novořeckých poh{dk{ch. Š{tek je pro neraidy velmi důležitý, protože v něm mají ukryty svou kouzelnou moc a sílu. Bez něj se st{vají vůči lidem bezmocné. Tomuto typu příběhu se věnuje i poh{dka Víla (Η νεράιδα).147 Mladý pastýř se rozhodl, že si vezme za manželku vílu, namísto mnoha dívek, které se o něj uch{zely. Jednou, když šel na pastvu, potkal dva bratry, kteří se h{dali o dědictví po svém otci. Zdědili kouzelnou čapku a op{nky, s kterými se jedním krokem překročí celé hory. Oba si ale chtěli vzít kouzelnou čapku, protože kdo si ji nasadí, stane se neviditelným. Pastýř jim poradil, aby utíkali co nejrychleji ke vzd{lenému potůčku, a kdo tam bude první, ten vyhr{v{ čapku. Bratři s tím souhlasili a mezitím, co spolu soupeřili, pastýř jim kouzelné věci vzal a rychle zmizel. Touto lstí se pastýř dostal ke kouzelným předmětům.148 Ty zn{sobují síly hlavního hrdiny a později mu dopomohou k dosažení cíle, v tomto případě získ{ní víly. Po nějakém čase se rozhodl jít p{st ovce ke stud{nce víl - νεραϊδόβρυση149 - nechal ovce ovcemi, vzal si čapku, sedl si ke stromu a čekal.
Πραγματικά τα μεσάνυχτα κατέφτασαν δέκα νεράιδες πανέμορφες, κρέμασαν τις μανδήλες τους σε ένα δέντρο, άρχισαν να χορεύουν, να παίζουν και να λούζονται. Όλες ήταν πολύ όμορφες, αλλά στο παλικάρι άρεσε η μιά απ᾽ όλες καλύτερα. - αν να μυρίζει ανθρώπινο κρέας, είπε ξαφνικά μιά από τις νεράδες. Αμέσως σταμάτησε ο χορός, κοιτάξανε όλες, δεν είδαν κανένα και η μεγαλύτερη τις καθησύχασε: - Μπα, ο αέρας θα φέρνει τη μυρωδιά από κάπου μακριά. Ξαναχύθηκαν στο χορό. Σότε το παλικάρι σηκώθηκε προσεκτικά, πήγε στο δέντρο που ήτανε οι μανδήλες και πήρε τη μανδήλα της όμορφης και την έχωσε στον κόρφο του.
viz. 76. viz. 3. 3. Η Νεράιδα και το μαντήλι της - Neraida a její š{tek 147 E. Kalkasina, E. Weiler, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια, 1992, s. 6 - 15. 148 V. J. Propp, Morfologie poh{dky a jiné studie, s. 48. 149 viz. 55. 145 146
- 27 -
Αφού πέρασε η ώρα, σταμάτησε η μαγαλύτερη το χορό, γιατί κόντευε να ξημερώσει και έπρεπε να φύγουν. Πήραν λοιπόν όλες τις μανδήλες τους, μα η όμορφη έψαχνε έψαχνε και δεν την έβρισκε. Έβαλε τις φωνές, την βοήθησαν και οι άλλες, αλλά δεν την βρίκανε. - Εμείς πρέπει να φύγουμε, της είπαν, βάλανε τις μανδήλες τους και εξαφανίστηκαν. Η όμορφη έμεινε μόνη της. Ο βοσκός περίμενε ακόμα, ώσπου να πέσουν οι πρώτες ακτίνες του ήλιου απάνω της, γιατί ήξερε ότι έτσι θα γινόταν κανονική γυναίκα. Και τότε μόνο έβγαλε το σκουφί του και φανερώθηκε μπροστά της. - Να, η μανδήλα σου, της είπε, εγώ την έχω και θα γίνεις γυναίκα μου.
A skutečně, o půlnoci dorazilo deset překr{sných víl. Pověsily si své š{tky na strom a začaly tančit, hr{t a mýt se. Všechny byly půvabné, ale chlapci se líbila ta ze všech nejkr{snější. - Jako by tu byl cítit člověk, řekla n{hle jedna z víl. Ihned přestaly tancovat, rozhlížely se, ale neviděly nikoho a ta nejstarší je uklidnila: - Ale to sem asi jen vítr zav{l odněkud z daleka. A začaly znovu tančit. V té chvíli se chlapec opatrně zvedl a šel ke stromu, kde byly pověšené š{tky. Vzal ho té, kter{ byla nejhezčí, a schoval si ho za košili. Protože už bylo pozdě a blížilo se rozednění, zastavila nejstarší víla tanec. Vzaly si své š{tky a chtěly odejít. Ta nejhezčí ho hledala a hledala, ale nemohla ho najít. Zavolala na ostatní, ale ani ty ho nenašly. - My už musíme odejít, řekly jí, vzaly si š{tky a zmizely. Víla zůstala sama. Pastýř ještě čekal, dokud se jí nedotknout sluneční paprsky, protože věděl, že tehdy se z ní stane obyčejn{ dívka. Potom si sundal čepici a objevil se před ní. - Podívej, tvůj š{tek, řekl jí. M{m ho j{ a ty se staneš mou ženou.
Víla byla ale st{le smutn{ a neupraven{. Po několika dnech se konala slavnost a víle se nakonec podařilo přesvědčit muže, aby jí dal š{tek, s kterým by byla kr{snější. Muž jí uvěřil, že nikam neuteče a š{tek jí dal. Ona se ale po půlnoci při tanci zvedla do vzduchu a odletěla. Než ale zmizela, řekla mu, že žije ve skleněné věži, a aby se tam dostal, potřeboval by čtyřicet železných bot. Pastýř si tedy boty sehnal a vydal se na cestu, kterou mu poradila jedna stařenka.
- 28 -
Železné boty představují tzv. obtížný úkol. 150 Nejen pro svou nepohodlnost, ale také kvůli tomu, že je hrdina musí prochodit, než dorazí do cíle. Stařenka nebo stařeček se zase v poh{dk{ch objevují poměrně často. Ve většině případů jsou hodní a mají roli jakéhosi r{dce. Objeví se vždy ve vhodnou chvíli a zas{hnou do děje. Poradí bezradnému hrdinovi, co m{ dělat a kudy jít. Zrovna když už se mu rozpadl i poslední p{r bot, došel ke skleněné věži, kterou hlídali lvi. Vzal si tedy opět kouzelnou čapku, vešel dovnitř a čekal, jestli se objeví víly. Po z{padu slunce se začaly jedna po druhé objevovat, d{valy si své š{tky na strom a začaly hodovat. Pastýř se dobře díval, kam si ho dala jeho žena a š{tek jí opět vzal. Když se začalo rozednívat a všechny víly si vzaly své š{tky a zmizely, jen na pastýřovu ženu nezbyl, poznala co se děje. Pastýř si nasadil své kouzelné op{nky a odnesl ji domů zrovna ve chvíli, kdy se jí dotkly sluneční paprsky. Když dorazili domů, vzal pastýř š{tek a sp{lil ho. 151 Víla s ním potom už zůstala a žili spolu šťastně.
V poh{dce Lenoch (Ο Ακαμάτης)152 přemluví nezn{mý člověk líného Janka, aby u něj jeden{ct měsíců žil a jedl a pil, co hrdlo r{čí, ale ten dvan{ctý mu za to prok{že službu. Janek s tím souhlasil, a když přišel dvan{ctý měsíc, bylo mu řečeno, že m{ vlézt do volské kůže a v té ho odvezou daleko do hor. Tam ho vezmou draví pt{ci, kteří si budou myslet, že je to mrtvý vůl, a vynesou ho na vršek hory. Budeš mít s sebou nůž, a až tam budeš, rozřízneš kůži, vylezeš ven a my ti pak řekneme, co d{l. Janek s tím souhlasil, a když rozp{ral kůži, uviděl hotový poklad. Všude kolem něho leželo drahé kamení. Nah{zel ho dolů a čekal, že mu pomůžou slézt dolů z hory. Všichni si nabrali zlaté kamení a perly a řekli mu, že to odnesou domů a pak se pro něj vr{tí. Janek čekal, ale když dlouho nikdo nepřich{zel, pochopil, že ho oklamali. Chtěl chytit zajíce, aby se najedl, a skočil za ním do nory. Když se rozhlédl kolem sebe, zajíc nikde, a on st{l uprostřed hradu. Tam našel jídlo a snědl ho. Ten hrad obýval drak, a když se vr{til domů, poznal, že mu někdo snědl jídlo. Janek byl schovaný, ale drak řekl, že m{ vylézt, že mu nic neuděl{. Janek mu uvěřil a stali se z nich př{telé. Drak dal Jankovi klíče k jeden{cti komnat{m, ale tu dvan{ctou mu zak{zal otevřít.
150
L. Richter, Co je co v poh{dce, s. 8.
151
viz. 104. G. Megas, Ελληνικά παραμύθια Βʹ, 1997, s. 82 - 88.
152
- 29 -
Ve všech komnat{ch byly různé poklady, Janka ovšem nejvíc l{kaly ty poslední dvan{cté dveře. Když na draka naléhal, drak mu řekl, co v té komnatě je.
Έχει μονάχα τρία παράθυρα και μια δεξαμενή στη μέση. την άκρη έχει τρεις καμαρούλες. Θα μπεις μέσα και να κρυφτείς σε μια γωνιά. Κατά το βράδυ θ᾽ ακουστείς θόρυβο κ᾽ ευθύς τρία περιστέρια, ένα από κάθε παράθυρο, θα μπουν μέσα στην κάμαρα. Θα βουτήξουν στη δεξαμενή κ᾽ ύστερα θα πάνε στις καμαρούλες και θα γίνουν κοπέλες, θα βγάλουν τα ρούχα τους, θα τα βάλουν στην άκρη και θα βουτήξουν πάλι στο νερό. Αυτές είναι νεράιδες. Άμα μπορέσεις και πάρεις το πουκάμισο της μιανής χωρίς να σε πάρουν είδηση, καλά. Αλλιώς θα πάθεις μεγάλο κακό, όπως το έπαθα κ᾽ εγώ.
Uvnitř jsou jen tři okna a uprostřed n{drž s vodou. Na kraji jsou tři komnaty, ty běž dovnitř a schovej se tam v rohu. K večeru uslyšíš hluk a v každém okně se objeví jeden holub. Vlétnou dovnitř a ponoří se do vody. Po chvilce odlétnou do pokojů a stanou se z nich dívky, sundají si oblečení a znovu se budou koupat. Ty dívky jsou víly. Dobře uděl{š, když vezmeš jedné víle košilku, aniž by si tě všimly. Jinak s tebou bude zle tak, jak bylo i se mnou.
Zde drak vypr{ví o tom, co se mu přihodilo, když chtěl víl{m vzít košilku. Již dříve jsem se zmiňovala, že pokud se někdo pokusí vzít neraid{m kus oděvu, a ony ho při tom přistihnou, tak ho bez slitov{ní potrestají, aby si to už pro příště rozmyslel. 153 Janek udělal tak, jak mu drak poradil, a když zbylé víly musely odletět, zůstala tam ta nejmladší sama. Janek vyšel z úkrytu, uk{zal víle košilku a ona pochopila, že teď musí zůstat s ním. Žili spolu všichni tři šťastně, dokud se kr{l té země nedozvěděl, že na hradě žije kr{sn{ víla. Uspoř{dal proto velkou hostinu, kam pozval všechny dívky. Víla se ale na hostinu nedostavila a kr{l se jí zeptal, proč nepřišla. Ona mu na to odpověděla, že nemůže, protože jí muž sebral košilku a nemůže teda vyjít ven. Kr{l se rozzlobil a donutil Janka, aby jí košilku vr{til. Jakmile si ji víla vzala, stala se opět holoubkem. Než odletěla, řekla ale manželovi, že pokud ji miluje, m{ ji hledat na pl{ni, kde nikdy nevych{zí slunce.
153
viz. 102.
- 30 -
Zde do děje jako škůdce zasahuje kr{l tamní země. Škůdcovství je velmi důležité, protože posouv{ děj dopředu a díky němu musí hrdina plnit další úkoly nebo se vydat na dalekou cestu. 154 V tomto případě způsobí n{hlé zmizení víly, kter{ odlét{ od svého manžela. Za zmínku také stojí, že z nepřístupného hradu na vrcholku hory se stane č{st jiné kr{lovské říše. V řeckých poh{dk{ch se totiž celkem často setk{me s tím, že hrdina vleze do studně nebo se propadne j{mou, jako tomu bylo i v případě této poh{dky, a octne se v jiném světě. Mohli bychom to také přirovnat k poh{dkovému podsvětí - κάτω κόσμος. Toto podsvětí ale neodpovíd{ klasickým antickým nebo lidovým představ{m, jde spíš o poh{dkový způsob přesunutí děje do jiné roviny. D{l se Janek dostal opět ke kouzelným předmětům, stejně jako v dříve zmiňovaných poh{dk{ch. Potkal tři bratry, kterým otec zanechal tři věci. Tentokr{t to byl meč, který uděl{ vše, co mu jeho p{n poručí, neviditeln{ čepice a létající koberec. Janek je také v této poh{dce přiměl soupeřit o kouzelné věci a mezitím jim je sebral.155 Nasedl na koberec a poručil mu, aby ho odvezl k víle. Když ho dovezl koberec na místo, nasadil si Janek čepici a začal vílu hledat. Když ji našel, chvilku ji šk{dlil, ale pak si sundal čepici a uk{zal se jí. Ona mu uvěřila, že ji opravdu miluje, a vzala si ho za muže. Existují i jiné verze této poh{dky například Syn vdovy (Ο γιος της χήρας),156 nebo Princ a víla (Σο βασιλόπουλο κι η ξωθικιά),157 kter{ byla pod stejným n{zvem přeložena i do češtiny.158
Poh{dka Lev, tygr a orel (Σο λιοντάρι, το καπλάνι κι ο αϊτός)159 vypr{ví o kr{li, který měl tři dcery a tři syny. Když umíral, řekl svým synům, že se musí postarat o své sestry a provdat je. Tomu nejmladšímu potají prozradil, že pro něj m{ schovanou vílu v křišť{lové komnatě, kterou si m{ vzít, až se provdají všichni ostatní. Po nějakém čase se o princezny postupně uch{zel lev, tygr a orel a nejmladší princ je za ně provdal. Když se oženili i jeho bratři, vešel do křišť{lové komnaty a chtěl si vzít vílu. Víla hned zmizela, ale ještě mu stihla říct, že pokud ji chce získat zpět, m{ si nechat udělat železnou berlu a železné boty. Potom ji najde v
V. J. Propp, Morfologie poh{dky a jiné studie, s. 36. Tamtéž, s. 48. 156 Chatzidaki-Kapsomenou, Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, s. 193 - 199. 157 G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 257 - 260. 158 D. Kostomitsopoulos, P. Šourek, Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, s. 164 - 168. 159 Chatzidaki-Kapsomenou, Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, s. 200 - 203. 154 155
- 31 -
στις ίλινες, τις μπίλινες, τις αλαμαλακούσιες,160 tam, kde jsou mramorové hory a křišť{lové pl{ně. Princ tak udělal a na své cestě navštívil postupně všechny tři své sestry a ptal se švagrů, jestli neví, kde to místo je. Dlouho nikdo nic nevěděl, až jedna star{ sokolice mu poradila, kam m{ jít. Tam našel svou vílu spolu s ostatními vílami, odvezl si ji domů a oženil se s ní. I v této poh{dce se můžeme setkat se železnými botami, tzn. s dalekou a nesnadnou cestou, kter{ hrdinu ček{. Jako pomocníci zde vystupují tentokr{t zvířata v roli jeho švagrů.161
Další dvě poh{dky Víla (Η Νεράιδα)162 a Červený hrozen (Άρς - αρσινό, το κόκκινο σταφύλι)163 se navz{jem velmi podobají svým rozuzlením. V obou případech se děj točí kolem očarovaného prince, do kterého se zamilovala princezna. V poh{dce Červený hrozen se už na zač{tku dozvíme, že prince matka proklela, aby žil v podzemí v podobě krokodýla a za ženu měl vílu. Zamilovala se do něj ale jedna princezna, a požadovala po svém otci, aby jí z daleké cesty přivezl pr{vě Άρς - αρσινό, το κόκκινο σταφύλι, což byl již zmiňovaný začarovaný princ. Po nějakém čase mu princezna ozn{mila, že s ním ček{ dítě, a princ jí řekl, že m{ přijet za ním, do jeho země. Princ byl ale st{le očarovaný, a když za ním přijela, nijak si jí nevšímal, zvedl se a šel pryč. Princezna pospíchala rychle za ním do hlubin země.
Σον θωρεί τότε και γδύνεται και κοιμάται με μια νεράιδα και στη μέση τους είχαν το σκουληκιασμένο παιδί. Σότε η βασιλοπούλα αρπάζει το παιδί, το πλύνει και του βάζει καθαρά ρούχα. Όταν τα ᾽καμε αυτά, η νεράιδα χάθηκε.
Vidí ho, jak se svlék{ a uléh{ vedle víly. Mezi sebou měli položené zavšivené dítě. Princezna to dítě vzala, umyla a dala mu čisté oblečení. Jakmile to udělala, víla zmizela.
V poh{dce Víla se také zamilovala princezna do očarovaného prince. Jeho matka si s ním nevěděla rady, a tak poslala pro princezny ze sousedního kr{lovství, jestli by se mu n{hodou
nepřeložitelný neologismus Aarne-Thompson, The Types of the Folktale, 1964, 552A. 162 K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, s. 231 - 235. 163 A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 207 - 209. 160 161
- 32 -
nelíbily. Princ nejevil o první dvě vůbec ž{dný z{jem, až ta nejmladší se nedala, a i když s ní princ promluvil jen p{r slov, tvrdila později kr{lovně, že s ní princ mluvil. Ta byla šťastn{, a dívku přemluvila, aby u nich zůstala. Tak chodila k princi každý večer. On se pokaždé zvedl a někam odešel. Její z{vistivé sestry jí nevěřily a nedaly se svými zvídavými ot{zkami pokoj, a ona to jednou už nevydržela a utekla. Mezi sourozenci býv{ v poh{dk{ch značné napětí, v mnoha případech až rivalita.164 Zde jako škůdci vystupují princezniny sestry, které tak dlouho vyzvídají nepříjemnými ot{zkami, až donutí princeznu utéct. Tím ale plní svou poh{dkovou funkci hybatelů děje, a ten se tak posune dopředu.165 Jak plakala, n{hodou objevila tajné schodiště. Šla po tom schodišti a došla až na trnitou louku. Tam spal princ, vedle něho víla a dítě. Jakmile to princezna uviděla, neztr{cela čas a utíkala za kr{lovnou. Řekla jí, že ji princ posíl{ pro dvě zlaté krajkové dečky, růžový a bílý š{tek, stříbrný hřeben a zlatou, hedv{bnou deku pro dítě, které se narodilo jeho příteli. Kr{lovna jí to dala a ona se vr{tila se vším zp{tky. Děť{tko uložila do hedv{bné dečky, oba je s vílou učesala, a dala jim na vlasy š{tky. Potom se vr{tila zp{tky. Když se víla probudila, pochopila, co se stalo. Zeptala se prince, kdo byla ta, co je přišla upravit.
«Εσύ ξέρεις πολύ καλά που μου ᾽χεις παρμένο το φως των ματιών μου και δεν βλέπω καμιάν άλλη γυναίκα παρά εσένα». Σότες εδιηγήθηκε σ᾽ αυτήν ότι ακούει κάθε βράδυ πως μιλάει μια γυναίκα στο σαμτάνι, αλλά δεν την είδε. Σότες κείνη του χτύπησε μια μπάτσα και του είπε ότι, «σου χτυπάω αυτή τη μπάτσα για να σου έρθει το φως σου, αλλά σε ορκίζω να μην πάρεις άλλη γυναίκα παρά αυτήν». Εχτύπησε τότε τα χέρια της η ανρεράιδα και γίνηκε μεγάλος ανεμοστρόβιλος, κείνος ο ίδιος που πήρε το βασιλόπουλο ένα μεσημέρι που ήτανε στο κυνήγι, και πήρε όλα τα αγκάθια και το παιδί της και αυτή και έγιναν άφαντοι. Άκουσε τότε μια φωνή από τον ανεμοστρόβιλο και έλεγε: «᾽ αφήνω γεια· δεν θα με ξαναϊδείς ούτε εμένα ούτε το παιδί σου».
L. Richter, Co je co v poh{dce, s. 39. Podobně tomu je i u jedné z dochovaných antických poh{dek. Nejdelší č{st knihy Metamorfózy (zn{mé i pod n{zvem Zlatý osel) je poh{dkový příběh o Amorovi a Psýché. Jde sice o příběh typu „kr{ska a zvíře“, ale ani zde Psýché neví, kdo je ve skutečnosti její muž. Ale až její sestry vyprovokují svou jízlivostí a z{vistí její zvědavost a díky tomu dojde k dalšímu vývoji děje. (Apuleius, Zlatý osel, V. Bahník, 1974, s. 106 - 150.) 164 165
- 33 -
„Ty víš moc dobře, že jsi mi vzala světlo z mých očí, a nevidím jinou dívku než tebe.“ A potom víle vysvětlil, že sice slyší každý večer, jak v jeho pokoji mluví dívka, ale nevidí ji. A na to ho víla bouchne a řekne mu: „tu m{š jednu, aby se ti rozsvítilo, ale zapřísah{m tě, neber si ž{dnou jinou než tuhle.“ Potom tleskla rukama a zvedl se velký vítr. Ten, který odnesl prince jednou v poledne, když byl na lovu. S větrem se zvedly i všechno trní a dítě a zmizely. V d{lce se ještě z větru ozval hlas: „Nech{v{m tě tu, sbohem, nikdy už neuvidíš ani mě, ani naše dítě.“
V těchto poh{dk{ch je princ očarovaný vílou a nevidí jinou ženu, než ji. V obou případech jsou víla i její dítě neupravení. Tím, že je princezna umyje, učeše a postar{ se o ně, sejme z prince kletbu. Ten si jí konečně začne všímat a vezme si ji. Také zde se můžeme obr{tit k lidovým pověstem, které jsem již zmiňovala. Tentokr{t jde o očarov{ní člověka vílou a jeho n{sledné vyléčení spojované s církví.166 Snad bychom tedy mohly v poh{dkových verzích upravení a umytí víly přirovnat k duševní očistě, kter{ se prov{děla v kostele a měla uzdravit očarované vílami. Setk{v{me se i s dalším lidovým představou - se silným větrem, který zvedaly neraidy, a lidé se před ním krčili, aby je neodnesly s sebou.167 Vílu zde ch{peme spíše jako prokletí a něco špatného, na rozdíl od předchozích poh{dek, kde byla víla kr{sn{ a stala se chloubou svého manžela.
V poh{dce Narcis (Ζαμπακλαρής)168 princezna přijde kvůli nepozornosti o svého vysněného prince. Pokud ho bude chtít znovu spatřit, jak jí řekl, tak se musí nechat třikr{t prodat do služby a třikr{t získat milost. Protože prince milovala, rozloučila se doma s otcem a odjela se služebnictvem do ciziny, kde se jimi nechala prodat.
το βασίλειο αυτό ζούσε ένας βασιλιάς με τη βασίλισσα του, αλλά ήταν πολύ στενοχωρημένοι, και όλο το παλάτι ήτο βυθισμένο στο πένθος. Διότι αυτί είχαν ένα παιδάκι και το ᾽χαν πάρει οι νεράιδες.
viz. 87. viz. 128. 168 K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Βʹ, 2005, s. 407 - 415. 166 167
- 34 -
A v tomto kr{lovství žil jeden kr{l s kr{lovnou. Byli ale velmi nešťastní a celý pal{c byl zahalen do smutku, protože jim jejich dítě vzaly víly.
Kr{l poznal, že jejich nov{ služebn{ je z dobré rodiny, a proto ji nedal k těžkým pracím, ale poslal ji do kuchyně. Princezna v noci nemohla sp{t a plakala. Jednou, když plakala, uslyšela pod podlahou smích a písně. Velice se tomu podivila, protože věděla, že tam nikdo nebydlí, a podívala se dolů dírou v podlaze.
Βλέπει τότε τρεις γυναίκες που είχαν ένα παιδάκι έως δώδεκα ετών, που πότε το ᾽παιρνε η μία και το χόρευε και το τραγουδούσε, πότε οι άλλες. Αυτό κράτησε όλη τη νύχτα ως τα ξυμερώματα που λάλησε ο πρώτος πετεινός. Σότε έδωσαν στο παιδί ένα μπάτσο, το ᾽καναν πορτοκάλι, το ᾽βαλαν στην τσέπη τους, και χάθηκαν.
Uviděla tři dívky, které měly sebou asi dvan{ctileté dítě. Jednou s ním tančila a zpívala jedna, za chvíli zase druh{. To trvalo celou noc, dokud se nezačalo rozednívat a nezakokrhal kohout. V tu chvíli daly dítěti facku a stal se z něj pomeranč. Strčily si ho do kapsy a zmizely.
Princezna nikomu nic neřekla a večer čekala, co se bude dít. Víly přišly znovu a vše bylo tak jako noc předtím. Princezně bylo jasné, že to dítě je kr{lovský synek, kterého unesly víly. Potom šla za kr{lem a pož{dala ho o laskavost. Chtěla, aby podřízli všechny kohouty a psy v okolí a černou l{tkou zahalili okna na z{mku, a potom, že mu vr{tí jejich dítě. Kr{l se vším moc r{d souhlasil. Večer, v tu samou hodinu jako vždy, přišly víly.
Αφού πέρασαν πολλές ώρες, είπε η μία: «Λάλησε ο δεύτερος πετεινός;» «Μπα, ούτε ο πρώτος δεν λάλησε ακόμη», είπε η άλλη, και άρχισαν πάλι τα τραγούδια. Αφού πέρασε πολλή ώρα ακόμη, ξαναλέει η πρώτη: «Μου φαίνεται πως έφεξε, ας πάω να ιδώ». Μόλις όμως βγήκε και είδε ότι ήταν μέρα, έγινε άφαντη.
Protože uteklo mnoho času, zeptala se jedna: „Už kokrhal druhý kohout?“ „Co povíd{š, ještě ani první nekokrhal,“ odpověděla jí druh{ a začaly se znovu veselit. Zase utekla spousta času a první víla jim
- 35 -
řekla: „Zd{ se mi, že už se rozednív{, půjdu se podívat.“ Jakmile ale vyšla, a uviděla, že už je d{vno den, rozplynula se.
I v této poh{dce můžeme nalézt stopy další z bohaté z{soby lidových tradic. Tato se týk{ varov{ní lidí před neraidami, pokud si nehlídají své dítě. Když ho jako malé, především v šestinedělí, někde nechají o samotě, neraidy jim ho vezmou.169 Ještě bych zde upozornila na fakt, že některé z neraid se po kontaktu se slunečním paprskem stanou obyčejnými dívkami (stejně jako v poh{dce Víla170), a jiné se zase rozplynou.
V poh{dce Dva ševci (Οι δυο γκουντουράδες)171 oslepil jeden bratr druhého, vzal mu tři sta grošů, a nechal ho napospas osudu v jeskyni. Ten tam seděl a plakal. Když se setmělo, uslyšel z d{lky hluk a do jeskyně přišla spousta jezinek. Začaly se předh{nět, které za ten den provedla horší věc.
Ήλεε, λοιπόν, η μια: «Εγώ ξέρετε ιντά ᾽καμα σήμερα; Ηπήα κι ηλούβιασα το βασιλέ της Πόλης. Αμ εσύ;» «Εγώ ᾽καμα μια μάνα να ρίξει το παιδί ντης ζωντανό σ᾽ ένα καυάνι βραστό. Αμ εσύ;» «Εγώ ήκαμα έναν αδερφό να πάρει τρακ΄σια γρόσια τ᾽ αδερφού του και να του βγάλει και τα μάτια. Αμ εσύ;» «Εγώ ήκαμά ᾽ναν αδερφό να σκοτώσει τον αδερφό ντου.» Κι έτσι η μια ήελεγε το δικό ντης κι η άλλη το δικό ντης.
Jedna tedy řekla: „Víte, co jsem dnes udělala? Nakazila jsem císaře leprou. Co ty?“ „J{ jsem způsobila, že matka hodila své dítě živé do vroucího kotle. A ty?“ „Kvůli mně oslepil jeden bratr druhého a vzal mu tři sta grošů. A jak ty?“ „J{ jsem vinna, že jeden bratr zabil druhého.“ A tak jedna po druhé vyjmenov{valy své zlé skutky.
viz. 96. viz. 149. 171 Chatzidaki-Kapsomenou, Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, s. 471 - 474. 169 170
- 36 -
Potom se dohadovaly, čí skutek byl horší. Švec byl pod boží ochranou a jezinky o něm nevěděly. Zmínily se ale před ním, že kdyby se ti postižení umyli v tůňce blízko jeskyně, zase by se uzdravili. Tak si jezinky vypr{věly celý večer a r{no se zvedly a šly pryč. Švec se ihned vydal hledat studnu. Omyl si oči a znovu viděl. Nabral vodu i pro kr{le a šel do Konstantinopole ho uzdravit. Ten se mu za to odvděčil zlatem a švec se vr{til domů. Jeho bratr tam mezitím nalhal jeho manželce, že se z něj stal pijan a zahaleč. Švec se mu chtěl pomstít a namluvil mu, že všechen ten poklad našel v jeskyni. Jeho bratr ho tedy pož{dal, aby mu provedl to samé, co udělal na zač{tku jemu a nechal ho v jeskyni. Ten mu jeho př{ní splnil, oslepil ho a nechal ho tam.
Ση νύχτα πάνε πάλι οι ανεράιδες. Ηρχέψανε να λένε η μια το ένα, η άλλη το άλλο. κορφίζεται μια και λέει: «Μπρε, ξέρετε πως ο στραβός εκείνος είδε το φως του κι ήγιανε και το βασιλέ της Πόλης; Πρέπει πως είναι κανείς και μας αφικράται. Γι᾽ ας ψάξουμε.» Ψάχνου και σου τονε βρίσκου τον καλό σου και σου τονε κάνου παρτσάδια.
Večer přišly zase jezinky a překřikovaly se jedna přes druhou. Jedna si poklepala na hlavu a řekla: „Víte o tom, že ten slepý už zase vidí, a dokonce uzdravil kr{le? Musí tu být někdo, kdo n{s poslouch{. Pojďte ho najít.“ Hledaly, až našly oslepeného zlého bratra, a roztrhaly ho na kousky.
Tato poh{dka už není o kr{sných a milých víl{ch. Zde se jedn{ o zlomyslné jezinky,172 které škodí lidem pro vlastní potěšení.173 Tak se děje také v poh{dce Sen (Σο όνειρο).174 Zde přišel jeden chlapec k dědečkovi a nabídl mu, že mu bude p{st ovce.
«ε θέλω, παιδί μου», είπε ο γέρος που ήτανε και τυφλός, γιατί τα μάτια του τα είχανε πάρει οι νεράιδες.
L. Richter, Co je co v poh{dce, s. 19: škodolibé lesní žínky, které vykrmují děti, nebo těm, co usnou v lese, vyloup{vají oči 173 viz. 123. 174 A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Βʹ, 2004, s. 225 - 227. 172
- 37 -
„Chci tě,“ řekl stařec, který byl slepý. Jeho oči mu totiž vzaly jezinky.
Potom šel na pastvu a tam za ním přišly jezinky a chtěly po něm, aby hr{l tak dlouho, dokud ony vydrží tancovat. Kdo to dřív vzd{, s tím může ten druhý udělat, co bude chtít. Chlapec s tím souhlasil a jezinky porazil. Chtěl po nich, aby vr{tily dědečkovi oči.
Σότε του δώσανε δύο μήλα. Και του είπανε αυτά είναι τα μάτια.
Tak mu daly dvě jablka a řekly mu, že to jsou ty oči.
4. 1. 2 Prolín{ní neraid s jinými poh{dkovými bytostmi
Stejně jako v novořeckých lidových pověstech i v poh{dk{ch se vyskytují zmínky o neraid{ch v podobě jiných poh{dkových postav. Jako vše říkající příklad těchto vz{jemných vztahů mohu uvést úryvek z poh{dky Dcera lamie (Σης Λάμιας η δυχατέρα).175 Zde se mladý kr{l nechtěl ženit, ale jeho matka na něj neust{le naléhala, kdy už se ožení. Jednou jel na lov, a když uviděl, jak zastřeleným pt{kům kape krev na bílý sníh, řekl matce:
«Να, εγώ θέλω να πάρω μια γυναίκα, να είναι άσπρη σαν το χιόνι και κόκκινη σαν το αίμα. - Μα πού να την βρεις, λέει, παιδάκι μου, τέτοια γυναίκα, άσπρη σαν το χιόνη και κόκκινη σαν το αίμα; Σέτοιες είναι οι ανεράιδες στον Κάτω Κόσμο. - Να με πεις, λέει, πού είναι, να πάω να τη βρώ. - Να πας, λέει, στον Κάτω Κόσμο και να βρεις της Λάμιας τη δυχατέρα. Κείνη είναι, όπως τη θέλεις.»
- J{ si chci vzít ženu, kter{ by byla bíl{ jako sníh a rud{ jako krev. - A kde najdeš, dítě moje, takovou ženu, bílou jako sníh a červenou jako krev? Takové jsou víly v podsvětí. - Řekni mi, kde je a j{ půjdu a najdu ji. - Jdi, radí mu, do podsvětí a najdi tam dceru lamie. Ta je takov{, jak si přeješ.
175
G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 219 - 223.
- 38 -
V této poh{dce je přímo uvedeno, že aneraida je dcera lamie. O tom, že mezi sebou určitý vztah měly, jsme se přesvědčili už v r{mci pověstí lidového folkloru.176
Mezi další poh{dkové postavy, které s neraidami často zaměňují své role, patří bezpochyby moiry. Tak se i v novořeckých lidových poh{dk{ch můžeme setkat s neraidami coby moirami - sudičkami. I do poh{dek přešla jejich společn{ z{liba v předení a tkaní.177 V poh{dce Lenoch,178 kterou jsem již zmiňovala, hled{ Janek vílu, kter{ mu utekla, protože byl donucen vr{tit jí košilku.
Ρώτησε απ᾽ εδώ, ρώτησε απ᾽ εκεί, έμαθε που είναι το σπίτι της γυναίκας του. Βάζει λοιπόν το σκουφί και πάει και τη βρίσκει να υφαίνει στο αργαλειό.179
Zeptal se tu a tam a dozvěděl se, kde je dům jeho ženy. Nasadil si čepici a našel ji, jak tk{ na stavu.
S neraidou, kter{ představuje dobrou štěstěnu, tedy osud, se setkala hlavní hrdinka poh{dky Zlatka (Η Χρυσάφω).180 Macecha poslala v zimě svou nevlastní dceru, Zlatku, do hor, kde byla zl{ medvědice, aby od ní přinesla uhlí.
Περπατούσε και έτρεμε από τον φόβο της και από το τσουχτερό κρύο και είχε αρχίσει να ανεβαίνει το βουνό, όταν ξαφνικά παρουσιάστηκε μπροστά της μια πεντάμορφη νεράιδα. «Είμαι η καλή σου τύχη, Χρυσάφω», είπε η νεράιδα, «και θέλω να σε βοηθήσω. Όταν θα πας στην αρκόυδα, κάνε εκείνο που θα σου πει και λέγε της καλά λόγια. Άκουσέ με και δεν θα μετανιώσεις». Έτσι είπε η νεράιδα και χάθηκε μπροστά της.
Šla a tř{sla se strachy a pronikavou zimou. Už skoro vystoupila na horu, když se před ní objevila překr{sn{ víla. „Jsem tvůj dobrý osud, Zlatko,“ řekla víla, „a chci ti pomoct. Až budeš u medvědice, udělej to, co ti řekne a přitom jí lichoť milými slovy. Poslechni mě a nebudeš litovat.“ Tak řekla víla a zmizela. 176
viz. 123. viz. 119. 178 viz. 152. 179 G. Megas, Ελληνικά παραμύθια Βʹ, s. 89. 180 K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Βʹ, 428 - 431. 177
- 39 -
Zlatka udělala tak, jak jí víla poradila, a medvědice se jí za její laskavost odvděčila př{ním dobrého osudu. Vr{tila se zp{tky a řekla maceše, co se na hoře stalo. Ta se tam rozhodla poslat svou vlastní dceru. I před ní se objevila víla a radila jí, co m{ dělat. Ona se ale na ni rozzlobila, že ji zdržuje, k medvědici se chovala jízlivě, a ta ji za to všechno proklela. Co se moir týk{, stojí za zmínku také stojí poh{dka Ucpi se! (τούπωσε).181 V této poh{dce představují jednotlivé stud{nky moiry - osudy - lidí. Stud{nky jsou především spojov{ny s neraidami, proto je zajímavé, že zde se vyskytují ve spojení s moirami.
το δρόμο ήβρε ένα χένι κι είχε βρυσάκια· άλλο έσταζε, άλλο έτρεχε και καταμεσή έτρεχε ένας ποταμός. Κάθονταν εκεί ένας γέρος και του είπε: «Σούτες», λέει, «οι βρύσες είναι οι μοίρες». Ρωτά ο άθρωπος: «Αμ ποια δα είν᾽ η δική μου». «Κείνο»,λέγει ο γέρος, «το βρυσάκι, που στάζει, είν᾽ η δική σου η μοίρα». «Αμ τούτος», λέγει, «ο ποταμός που τρέχει τίνους μοίρα είναι;» «Σούτος»,λέγει ο γέρος, «είναι του βασιλέ».
Cestou našel hostinec,u kterého byly stud{nky. Některé kapaly, jiné stékaly a uprostřed tekla řeka. Seděl tam stařec a řekl mu: „Tyto stud{nky jsou moiry“. Člověk se zeptal: „A kter{ z nich je ta moje?“ „Tahle stud{nka, kter{ kape,“ odpověděl mu. „A čí je ta řeka, co tu teče?“ „Ta je kr{le,“ řekl stařec.
Člověk se potom snažil svou stud{nku přehradit, aby byla větší a měl tak i příznivější osud. Ovšem stejně jako se mu nepodařilo přehradit svou stud{nku, nepodařilo se mu ani změnit svůj předem určený osud.
Poh{dky o Dafné,182 kter{ žila ve stromu, bychom mohli přirovnat k životu lesních nymf Dry{d.183 Tyto poh{dky začínají většinou tak, že bezdětný p{r prosí Boha o dítě, i kdyby to měla být třeba jen větvička vavřínu. Jejich př{ní se vyplní, stejně jako v poh{dce Dívka z vavřínu a princ (Η κόρη της δάφνης και το βασιλόπουλο).184 Když potom kolem vavřínu jel
K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, s. 423 - 424. Dafné byla podle antické mytologie nymfa, do které se zamiloval Apollón. Ona jeho l{sku neopětovala a utíkala před ním. Když mu nemohla uniknout, poprosila svého otce, aby ji zachr{nil a změnil její podobu. Byla proměněna ve strom, vavřín, a Apollón si od té doby jejími listy zdobil vlasy. (Ovidius, Proměny, I. Bureš, s. 42 - 46.) 183 viz. 2. 184 G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 281 - 284. 181 182
- 40 -
princ, kr{sný vavřín se mu zalíbil, a rozhodl se, že si v jeho stínu odpočine a nají se tam. Po tom, co se probral, zjistil, že mu jídlo někdo snědl. Večer přik{zal, aby mu připravili jídlo znovu, ale tentokr{t neusnul a počkal si na toho, kdo mu bral jídlo. Zjistil, že to byla kr{sn{ dívka, kter{ vystupovala z vavřínu, a chytil ji. Přemluvil ji, aby se už nevracela zp{tky do vavřínu a zůstala s ním přes noc. Druhý den na to jí řekl, že odjede s vojskem, ale pak se pro ni vr{tí. Dívka mu uvěřila, ale než odjel, tak mu řekla, že ho nesmí nikdo políbit, nebo na ni zapomene. Potom se chtěla vr{tit do vavřínu, ten jí ale řekl, že políben{ už se nemůže vr{tit a neotevřel se. Tak dívka čekala na prince, ale toho mezitím políbil samou radostí jeho kmotr a princ na dívku zapomněl a rozestonal se. Když se to dívka doslechla, šla za princem v přestrojení za mnicha a připomenula se mu. Princ si na ni vzpomněl a byla svatba. Podobný obsah i n{zev mají také tyto poh{dky Dívka z vavřínu (Η κόρη της δάφνης), 185 nebo Meruňka (Η βερικοκιά).186
V řeckých lidových poh{dk{ch se poměrně často vyskytují mořské panny. Tento typ poh{dek jsem sem zařadila proto, že i ony jsou úzce spjaty s vodním živlem, stejně jako neraidy. Jedny z poh{dek o mořské panně můžeme nalézt pod n{zvem Želva a Cizrník (Η χελώνα και ο Ρεβιθάκης)187 nebo pouze Želva (Η αχελώνα)188 a mají navz{jem téměř identický obsah. V prvně zmiňované jeden ryb{ř za celý den nic nechytil, jen se mu do sítí zamotala želva, a tak si ji vzal domů pro štěstí. Druhý den našel svůj domek kr{sně uklizený. Další den přinesl domů ryby, odešel na chvilku ven, a když se vr{til, našel ryby usmažené.
Σην άλλη μέρα λοιπόν φύλαξε και βλέπει και βγαίνει από μέσ᾽ απ᾽ τη χελώνα μια κοπέλα που η ομορφιά της στον κόσμο δε στάθηκε. Άμα βγήκε λοιπόν, την έπιασε και είπε: - ύ λοιπόν είσαι που με νοικοκυρεύεις και δεν το ξέρω; Κ᾽ έπιασε κ᾽ έσπασε το καύκαλο της χελώνας κι απόμεινε κοπέλλα πια και τη στεφανώθηκε και την πήρε γυναίκα.
K. Kassis, 125 παλιά παραμύθια από την Μανή Αʹ, 1983, s. 146 - 148. A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 199 - 200. 187 G. Megas, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, 1997, s. 92 - 98. 188 K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, s. 357 - 361. G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 275 - 280. 185 186
- 41 -
Další den tedy d{val pozor a uviděl, že z želvy vyšla tak kr{sn{ dívka, jak{ by se ve světě nenašla. Když tedy vyšla, chytil ji a řekl: - Ty jsi ta, kter{ se o mě star{, aniž bych to věděl? Vzal krunýř, rozbil ho a ona už zůstala dívkou. Zasnoubil se s ní a vzal si ji za ženu.
D{l do děje jako škůdce opět zas{hl kr{l, který ryb{řovi jeho kr{snou ženu z{viděl. Dal mu proto tři nesplnitelné úkoly s tím, že když je nesplní, tak mu vezme jeho ženu. Jednou to bylo pohostit celé vojsko rybami, podruhé vinnými hrozny v lednu, a potřetí si kr{l vymyslel, že chce, aby mu ryb{ř našel človíčka s delšími vousy, než byl s{m. Ryb{ř pokaždé splnil úkoly za pomoci své manželky, kter{ ho poslala za svou matkou - κυρά θάλασσα - a ta mu dala nějaký kouzelný předmět, s jehož pomocí se jim podařilo úkol splnit. Mužíček, kterého si kr{l ž{dal naposledy, byl bratr mořské panny. Obelstil kr{le, vyloupl mu oči a z ryb{ře udělal kr{le. V této poh{dce můžeme vidět spojitost mezi neraidami a mořskými pannami. Stejně tak jako pastýř v poh{dce Víla189 sp{lil své ženě š{tek, aby mu už nemohla utéct, tak i ryb{ř zde rozbil krunýř, aby se už mořsk{ panna nemohla proměňovat do želví podoby. Tyto proměny a utík{ní před manželem by n{s také mohly dovést až k antickým Néreovn{m, konkrétně k z{pasu Thetidy a Pélea.190
V poh{dce Stařena s lopatou (Η γριά με το φτυάρι)191 šel kr{l kolem jednoho domku a slyšel, jak si tam někdo zpíval. Protože to byl kr{sný hlas, byl přesvědčen, že patřil také kr{sné dívce. Stejně tak tomu je i v poh{dk{ch Mořsk{ dcera (Σης θάλασσας η θυγατέρα)192 a Mořsk{ panna (Η κόρη της θάλασσας),193 kde stařena vykon{ svou potřebu a její výkaly na slunci začnou vyd{vat zvuky, které kolem jedoucí kr{l nebo kapit{n lodi považuje za zpěv překr{sné dívky. Ani v první poh{dce Stařena s lopatou nezpívala kr{sn{ dívka, ale stařena sama. Kr{l si nenechal nic vymluvit a požadoval na stařeně, aby mu dala svou dceru za manželku, jinak že viz. 147. viz. 28. 191 A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 148 - 151. 192 Tamtéž, s. 33 - 36. 193 K. Kassis, 125 παλιά παραμύθια από την Μανή Αʹ, s. 141 - 146. 189 190
- 42 -
s ní bude zle. Tak stařena, aby si zachr{nila život, oblékla lopatu do svatebního. Během cesty na svatbu šli ale kolem moře, a když se nikdo nedíval, stařena tam lopatu-dceru hodila a začala zoufale křičet, že se její dcera topí. Mezitím, co se ji snažili vyt{hnout, se do jejích šatů oblékla mořsk{ panna. Tu také vylovili a provdali za prince. Mořsk{ panna ale vůbec nemluvila.
Σότε η γρία δικαιολογήθηκε ότι οι νεράιδες πήραν τη μιλιά της, στο νερό που έπεσε. 194
A tak to stařena odůvodnila tím, že jí hlas vzaly víly, když spadla do vody.
Kr{l dlouho čekal, jestli jeho žena nepromluví. Po nějakém čase tomu přestal věřit a vzal si jinou ženu. Němou mořskou pannu ovšem vyhnat nemohl, protože ji miloval. Postavil jí pal{c, kde žila sama. Kr{l se potom dvakr{t provdal, ale obou jeho žen se mořsk{ panna zbavila. Kr{l byl velmi nešťastný, ale n{hodou vyslechl, co je třeba, aby jí řekl a mořsk{ panna promluvila a mohli pak spolu šťastně žít.
Μα τη μάνα σου την Κυρά θάλασσα. Μα τον πατέρα σου τον Ήλιο, μα τα χρυσά κύματα, τ᾽ αδέλφια σου, μίλησέ μου.
Ve jménu tvé matky paní moře, Ve jménu slunce tvého otce, ve jménu zlatých vln tvých bratrů. promluv na mě.
Další typ poh{dek, ve kterých se vyskytují mořské panny, jsou si svým obsahem velmi podobné. Vše většinou začín{ tak, že jeden stařec nebo stařenka, žijící o samotě, si zhotoví z těsta nebo ze dřeva panenku, aby měli s kým tr{vit čas. Stejně tak tomu je i v poh{dce
194
viz. 92.
- 43 -
Mořsk{ paní (Η κυρά θάλασσα).195 Když panenku zahlédl princ, zamiloval se do ní, a stařeček ji pak ze ž{rlivosti zničil. Princ potom samou l{skou onemocněl a jeho kr{lovský otec donutil starce, aby dal svoji dceru princi za manželku. Stařec byl zoufalý, protože ž{dnou dceru neměl, a šel do lesa ukončit svůj život. Tam ale potkal stařenku, kter{ mu poradila, co dělat.
«Γέρο μου, να τούτη τη βίτσα και πήγαινε στο γιαλό, χτύπησε τήνε στη θάλασσα και φώναξε τρεις φόρες, “ω κυρά θάλασσα”, αν βγει κύμα ήμερο· αν βγει κύμα άγριο, μη φωνάξεις». Πάει αυτός στο γιαλό, χτυπά τη βίτσα στη θάλασσα· βγαίνει ήμερο κύμα· φωνάζει αυτός: «Ω, κυρά θάλασσα». «Όρισε». «Ο βασιλιάς σου μηνά να του στείλεις την κόρη σου να τήνε κάμει νύφη». «Αν περιμένει τρεις μέρες και τρεις νύχτες να τη στολίσω, του την στέλνω».
„Stařečku, tady m{š bič a běž k pobřeží. Tam s ním šlehni do moře, a jestli se zvedne mírn{ vlna, zavolej třikr{t: „mořsk{ paní‘. Pokud ale bude divok{, nic nevolej.“ A tak šel k pobřeží a šlehl bičem do moře. Vyšla mírn{ vlna a zakřičel: „ Mořsk{ paní.“ „Prosím.“ „Kr{l ž{d{, abys mu poslala svou dceru jako nevěstu.“ „Když počk{ tři dny a tři noci, abych ji vystrojila, tak mu ji pošlu.“
Potom stařec odvedl mořskou pannu ke kr{li, aby si ji mohl princ vzít za manželku. Ona s ním ale nepromluvila, i když ji prosil a přemlouval. I zde se princ n{hodou dozví, co jí m{ říct, aby konečně promluvila.
«Να της πει: ”να χαρείς τον αφέντη σου τον ήλιο και την μάνα σου την κυρά θάλασσα“».
„Ať jí řekne: „ať děl{š radost slunci, svému otci, a mořské paní, své matce‘.“
Co se týk{ mlčení mořských pannen, obrací se Angelopoulou s vysvětlením k čl{nku M. Meraklise Ticho, smích a n{řky (Η σιωπή, τα γέλια και τα κλάματα, Αθήνα, 1983). Meraklis v něm vysvětluje, že nevěsta v den sňatku ani nemluvila, ani se nesm{la, ani nejedla. Byla to č{st svatebního obřadu, symbolické smrti mladé dívky, ze které se st{vala vdan{ žena.196
195 196
K. Kafantaris, Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, s. 195 - 198. A. Angelopoulou, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 283 - 284.
- 44 -
Stejně jako v řecké lidové tradici i v novořeckých lidových poh{dk{ch se můžeme setkat s gorgonami.197 Také v poh{dk{ch pro ně platí, že jsou to stvoření od hlavy k pasu s ženským tělem a od pasu dolů s rybím. Poh{dka Kr{lovna gorgon (Η Γοργονοβασίλισσα)198 vypr{ví o zlém kr{lovském synu a hodném synu vezíra. Ten plnil princovy úkoly, které mu opět, jako v předchozích poh{dk{ch, d{val, aby se ho zbavil. Tak došlo až k tomu, že princi přivedl jako nevěstu kr{lovnu gorgon a pt{ků. Ta princi řekla, že si ho vezme jen pod podmínkou, když potrest{ toho, kdo jí způsobil tolik špatného. Navrhla proto princi, aby sedm dní a sedm nocí topili v peci, a pak do ní strčili syna vezíra.
Ήρθαν οι εφτά μέρες, μα ο φούρνος δεν έκαιε, γιατί η βασίλισσα των γοργόνων είπε στις γοργόνες να κουβαλούν νερό να ρίχνουν μες στο φούρνο. Από μπροστά οι άνθρωποι του παλατιού βάζανε φωτιές κι από πίσω αυτές τις σβήνανε.
Uplynulo sedm dní, ale pec nehořela. Kr{lovna gorgon řekla ostatním gorgon{m, aby donesly vodu a h{zely ji do pece. A tak zepředu lidé udržovali oheň a zezadu ho gorgony hasily.
Vhodili tedy syna vezíra do pece, ale nic se mu nestalo. Potom požadovala kr{lovna gorgon totéž od prince, aby jí dok{zal, že ji miluje. Jemu zap{lili pec pouze na dvě hodiny, ale vzadu už nebyly gorgony, které by oheň hasily, a tak princ shořel na popel. Kr{lovna gorgon potom rychle vzala syna vezíra do svého pal{ce. Tam mu řekla, že jedině on je hoden vzít si ji za ženu, a jestli chce, tak s ní může v jejím pal{ci zůstat. V poh{dce Ryb{řovo dítě (Σου ψαρά το παιδί),199 byl jeden starý ryb{ř nešťastný, že nem{ dítě. Když jednou na moři bědoval, objevila se gorgona a zeptala se ho, co se mu stalo. Vysvětlil jí, co m{ za tr{pení, a ona mu nabídla svou pomoc.
- α σου δώσω εγώ ένα παιδάκι, όποτε γίνει δώδεκα χρονώ, θα μου το φέρεις; - Καλά, της λέει εκείνος απ᾽ τη λαχτάρα του, γιατί λογάριαζεν εκείνος, όσο που να γίνει δώδεκα χρονώ, θα το ξεχάσει.
viz. 117. G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 127 - 132. 199 G. Megas, Ελληνικά παραμύθια Αʹ, s. 99 - 106. 197 198
- 45 -
- Πάρε, του λέει η γοργόνα, αυτό το μήλο και φά το, και του χρόνου η γυναίκα σου θα γεννήσει ένα αγοράκι. Σο πήρε κείνος με κείνη τη λαχτάρα και το έφαγε. Σου χρόνου η γυναίκα του γέννησε ένα αγοράκι, όπως του είπε η γοργόνα. Όσο μεγάλωνε το παιδί, τόσο ομορφότερο γινότανε. Μα ο πατέρας του απ᾽ τη χαρά του ξέχασε, που του είπε η γοργόνα να του το πάει. Μια μέρα εκεί που το είχε απάνω στην πρύμη του καϊκού του, σαλτέρνει η γρογόνα και τ᾽ αρπάζει και το πάει ίσια στη φωλιά της. Η γοργόνα το είχε το παιδί της ως τα δεκαεφτά τα χρόνια. Άμα το κανε δεκαεφτά χρονώ, το βγαλε στου γιαλού τα χείλια, του δίνει κ᾽ ένα λέπι: - Άιντε, του λέει, τώρα πήγαινε όπου θέλεις.
- Když ti d{m dítě, vr{tíš mi ho, až mu bude dvan{ct let? - Dobr{, odpovíd{ jí toužebně, protože počítal s tím, že než mu bude dvan{ct let, tak na to zapomene. - Vezmi si toto jablko, řík{ mu gorgona, sněz ho a do roka tvoje žena porodí chlapce. Tak si ho dychtivě vzal a snědl ho. Za rok, přesně jak mu gorgona řekla, porodila jeho žena chlapce. Čím byl starší, tím byl kr{snější a jeho otec radostí zapomněl, co mu řekla gorgona. Jednou, když byl na z{di jeho člunu, vynořila se gorgona, a vzala chlapce rovnou do svého hnízda. Nešťastník tak ztratil své dítě a zůstal osamocený. Gorgona měla svého chlapce u sebe, dokud mu nebylo sedmn{ct let. Potom ho vynesla na pobřeží a dala mu šupinu: - Sbohem, řekla mu, teď můžeš jít, kam se ti zlíbí.
Potom se gorgona vyskytne v poh{dce už jen, když chlapec potřebuje její pomoc. Při plnění úkolu, který mu uloží princezna, jejíž srdce chce získat. Jde proto na pobřeží, nech{ shořet šupinu, a na to se objeví gorgona. Pomůže mu a tím její úloha v poh{dce končí. Podobnou z{pletku, kde gorgona pomůže neplodnému p{ru, a požaduje za to dítě v určitém věku vr{tit, obsahuje i poh{dka Gorgona (Η Γοργόνα).200 V těchto poh{dk{ch dopomohou gorgony k početí dítěte pomocí plodu. Tento způsob je v poh{dk{ch častý a většinou se jedn{ o jablko. Síla plodnosti stromů se totiž měla přenést na člověka. Časem se už
200
G. Ioannou, Παραμύθια του λαού μας, s. 159 - 166.
- 46 -
nepoužívala pouze jablka, ale jakýkoliv začarovaný plod. V Řecku to byly kdoule a v Čech{ch bobulky jalovce.201
4. 2. Víly v českých lidových poh{dk{ch
Z{jem o lidovou poh{dku v Čech{ch spad{ do čtyřic{tých let 19. století. První sbírka N{rodní české poh{dky a pověsti vyšla v roce 1838 a jejím autorem byl J. Malý.202 Další poh{dky otiskl v České Včele roku 1844 K. J. Erben. Ten byl ovlivněn tvorbou a n{zory bratří Grimmů a jako folklorista přistupoval k poh{dk{m odborně. Soubor jím sesbíraných poh{dek vydal po jeho smrti V. Tille v roce 1905 pod n{zvem České poh{dky.203 B. Němcov{ naopak přistupovala k poh{dk{m bez hlubších folkloristických znalostí, ale dok{zala se vcítit do poetiky lidové slovesnosti. Významn{ je také sbírka B. M. Kuldy Moravské n{rodní poh{dky a pověsti, kter{ vyšla v roce 1854.204
I v českých poh{dk{ch působí víly jako milé a laskavé nadpřirozené bytosti. R{dy tancují, jsou lehké jako v{nek a jejich kr{sa je nevysloviteln{. Také často obdarov{vají hrdinu kouzelným předmětem, který mu dopomůže ke splnění nějakého úkolu, a v poh{dkové terminologii se tak st{vají d{rcem.205 V poh{dce Lesní ženka206 chodila Bětuška na pastvu s kozami a jednou se u ní objevila kr{sn{ panna.
Jedenkr{te, když podle obyčeje v pravé poledne po skrovném obědě k tanci se chyst{ - tu, kde se vezme, tu se vezme - stojí před ní překr{sn{ panna. - Roucho m{ bíle, tenounké jak pavučinka, od hlavy k pasu jí splývají vlasy zlaté barvy a na hlavě m{ věnec z lesních květin. - Bětuška strnula, panna se na ni usm{la a povíd{ líbezným hlasem: „Bětuško, r{da tancuješ?“
V. J. Propp, Morfologie poh{dky a jiné studie, s. 207 - 210. D. Mocn{, J. Peterka, Encyklopedie liter{rních ž{nrů, 2004, s. v. Poh{dka. 203 H. Šmahelov{, N{vraty a proměny: Liter{rní adaptace lidových poh{dek, 1989, s. 22. 204 Tamtéž, s. 23. 205 V. J. Propp, Morfologie poh{dky a jiné studie, s. 41. 206 B. Němcov{, B{chorky a pověsti, 1957, s. 119 - 124. 201 202
- 47 -
Bětuška odpověděla, že ano a tak spolu protancovaly celý den až do večera. Potom panna jak přišla, tak i zmizela. To se opakovalo i druhý den a pokaždé Bětuška zapomněla, že m{ spř{dat len. Víla se jí ale za společnost odměnila a len během chvilky spředla. Podruhé dala zase Bětušce mošničku a řekla jí, aby ji neotvírala dřív, než přijde domů. Bětuška to ale nevydržela a nakoukla dovnitř. V mošničce bylo jen březové listí a ona ve zlosti vyhodila většinu listí ven. Potom řekla doma matce vše o kr{sné panně.
- „To byla lesní ženka!“ zvolala matka v ustrnutí. „Okolo poledne a půlnoci ony svoje rejdy prov{dějí. - S děvčaty mají slitov{ní a mnohdy je i bohatě obdarují...“
Bětuška si vzpomněla na mošničku a šla se do ní znovu podívat. Jaké bylo její překvapení, když místo březového listí našla zlato. Lesní ženku už ale nikdy neviděla. Zde vidíme, že i v českých poh{dk{ch víly předou, mají v oblibě tanec a objevují se především kolem poledne nebo půlnoci.
Můžeme se také setkat s vodními vílami, tak jako v poh{dce Jak Jaromil ke štěstí přišel.207 Jaromil měl hezký vztah ke zvířatům a rostlin{m. Když jednou utíkal za kr{sným pt{čkem, dostal se až ke sk{le, a tam pt{ček vlétl do úzkého otvoru. Jaromil šel za ním a octl se v překr{sné zahradě, kde kolem něj bylo plno malých lidiček. Potkal tam také vodní víly.
Prostředkem *louky+ vinul se potok, na jehož vln{ch se zelenovlasé víly houpaly. Bílé průhledné roucho, jako z pavučin utkané, splývalo až po kolena, v hlavě měly z vodních lilií věnce. Mal{ děvč{tka jak andílkové houpala se na kor{lových stromk{ch, jiné zase plavaly o z{vod v perlových mušlích, aneb si ve spolek hr{ly.
V další poh{dce Vodní paní208 čekala kr{lovna na svého muže a usnula v zahradě blízko u pobřeží.
207 208
B. Němcov{, Princezna se zlatou hvězdou na čele, 1966, s. 116 - 142. B. Němcov{, Velk{ kniha poh{dek, 1985. s. 208 - 227.
- 48 -
Tu se jí zd{lo, že stojí před ní paní vysoké postavy, smutné, bledé, ale nadmíru sličné tv{ře. Tělo překrýval zelenavě průhledný šat, od hlavy až k patě vl{l průhledný z{voj, celý perlami posetý. Ulekla se kr{lovna této nadzemské bytosti. Ta se ale k ní sklonil a hlasem jemným k ní promluvila: „Nelekej se mě, kr{lovno, j{ přich{zím, abych tě potěšila. Jsem vodní paní a příbuzn{ tvého rodu. Vím, že si přeješ, abys jen jedinké dítě měla; proto poslyš, co pravím. Až se probudíš, spatříš nad sebou na stromě jablko; to vezmi a sněz, a tvé př{ní se vyplní...“
Zde činí vodní paní to, co gorgona v řeckých poh{dk{ch. Obdaruje kr{lovnu očarovaným jablkem a díky tomu se jí narodí dítě.209
V českých poh{dk{ch se objevují také mořské panny, které žijí pospolu ve skupince. Stejně tak tomu je i v poh{dce O pt{ku Ohniv{ku a mořské panně.210 Janko dostal za úkol přivést kr{li mořskou pannu, a jeho koník mu radil, jak na to:
„Nejdřív postav na kraj moře stan, do stanu postav zlatý stolek a na stolek vylož drahé věci, které u sebe m{š. Potom usedni před stan a čekej; každý den v poledne projíždí se mořsk{ panna, dcera mořského kr{le, v zlatém člunku po moři. Až ji uvidíš, začni pěkně na fujaru hr{t, aby tě uslyšela. Když tě uslyší, připluje k břehu se svými pannami a bude se tě vypt{vat, kdo jsi a odkud jsi; pověz jí, že jsi kupec, že m{š ve stanu drahé věci, aby si je šla prohlédnout. Když se bude na věci dívat, nemeškej, chyť ji za pravou ruku a zavolej na mě!“
Zlé víly, které un{šejí děti,211 se vyskytují i v českých poh{dk{ch, jako například v poh{dce Jezinky.212 V této zn{mé poh{dce oklamaly jezinky Smolíčka, aby je pustil k sobě do chaloupky. Unesly ho do svého sroubku a tam ho chtěly vykrmit a sníst. Naštěstí ho ale jelen, který s ním v chaloupce bydlel, v nejhorším zachr{nil. Škodolibé jezinky v další stejnojmenné poh{dce zase nejdřív lidi uspaly a potom jim vylupovaly oči.213 Stejně tak učinily kdysi jednomu dědouškovi, který p{sl na hůrce v lese
viz. 156. B. Němcov{, Velk{ kniha poh{dek, s. 350 - 359. 211 viz. 169. 212 K. J. Erben, České poh{dky, 1961, s. 18 - 21. 213 Tamtéž, s. 22 - 25. 209 210
- 49 -
kozy. Potom vzal ale do služby Janečka a ten se jezinkami přelstít nenechal. Sv{zal je proutkem z ostružiny a donutil je vr{tit dědouškovi jeho oči.
- 50 -
5. Z{věr Antické Néreovny a novořecké neraidy mají mnoho společného. I přesto, že v novořeckém folkloru byly Néreovny ztotožněny s ostatními nymfami, byly tyto bytosti spojov{ny především s vodním živlem. Néreovny žily v mořských jeskyních svého otce a neraidy zase v jeskyních u stud{nek a potoků.
Věhlas jim zajišťoval zejména jejich půvab, o čemž svědčí i přirovn{ní, kter{ se dochovala až do současnosti. Popis jejich zevnějšku se z různých období příliš neliší. Obecně by se dalo říci, že měly kr{sné dlouhé vlasy, a byly oblečeny do průsvitných šatů. Jejich síla byla ukryta v š{tku nebo v jiném kusu oděvu, a pokud jim ho někdo vzal, přišly o své schopnosti. Milovaly z{bavu, hudbu a tanec a vyskytovaly se spíše ve větším počtu.
Stejně tak, jako byly tyto bytosti milé a přívětivé, dok{zaly být i velmi nepř{telské a zlomyslné, aniž by k tomu potřebovaly velkou z{minku. Pokud je někdo urazil, byl za to potrest{n. Zvl{šť nebezpečné byly neraidy kolem poledne nebo půlnoci. Podle libosti člověka zbily nebo ho očarovaly a zachr{nit ho mohlo jen předčít{ní v kostele.
I v novořeckých poh{dk{ch se vyskytují hodné a zlé neraidy. Ty hodné většinou pom{hají hlavnímu hrdinovi dos{hnout cíle. Radí mu, co m{ dělat, nebo potrestají toho, kdo hrdinovi způsobuje křivdu. Zlé neraidy zase škodí podle libosti, podobně jako v lidových pověstech. Pro svoje potěšení berou matk{m jejich děti nebo svalují na pocestné jiné útrapy.
V lidových pověstech i poh{dk{ch se můžeme poměrně často setkat s neraidami v podobě jiných nadpřirozených bytostí. K vz{jemným z{měn{m mohlo doch{zet díky podobnému vzhledu, nebo díky vykon{v{ní shodné činnosti. Tak je možné narazit na neraidu coby lamii, moiru, harpyji nebo gorgonu.
Jako příklad toho, že mezi Néreovnami a neraidami je určit{ spojitost, může posloužit také mýtus o Néreovně Thetis. S variantou tohoto příběhu, ve kterém se Thetis snaží uniknout Péleovi, se můžeme setkat i v lidových pověstech a poh{dk{ch. V lidových pověstech je
- 51 -
příběh velmi podobný samotnému mýtu. V poh{dk{ch se zase vyskytuje mořsk{ panna, kter{ se mění z želvy v ženu a skrýv{ se před mužem. Stejně tak Néreovny i neraidy se br{ní sňatku a touží po volnosti a svobodě.
Přesto přese všechno nemohu tvrdit, že by antické Néreovny byly předchůdkyně novořeckých neraid. Především je tomu tak z důvodu, že i v poh{dk{ch českých, jejichž varianty můžeme nalézt i u jiných n{rodů, vystupují tytéž postavy, které mají stejné vlastnosti jako novořecké neraidy.
- 52 -
6. Resumé (Περίληψη) Στην εργασία μου ασχολούμαι με τον χαρακτηρισμό και την αμοιβάια σύγκριση των ηρωίδων των αρχαίων Νηρηΐδων και των νεράιδων της νεοελληνικής λαϊκής παράδοσεις. Η εργασία μου αποτελείται από τρία μέρη. Στο πρώτο μέρος παρουσιάζω τις αρχαίες Νηρηΐδες και τους αντιπροσώπους τους. Επίσης περιγράφω ξεχωριστά τους μύθους στους οποίους οι ίδιες πρωταγωνιστούν και την αντίληψη της ελληνικής κοινωνίας απέναντι σ᾽ αυτές. Στο επόμενο μέρος της εργασίας δίνω έμφαση στις νεοελληνικές νεράιδες. Αναφέρομαι σε ορισμένες παραδόσεις στις οποίες τις χαρακτηρίζω και προσπαθώ να επικαλεστώ την σύνδεσή τους με τις αρχαίες Νηρηΐδες. Επίσης κάνω λόγο για τις παραλλαγές απεικονίσεις τους ως άλλα πρόσωπα της παράδοσης. Το τελεύταιο μέρος αναφέρεται σε νεράϊδες του νεοελληνικού λαϊκού παραμυθιού. Παρουσιάζω τα χαρακτηριστικά τους στοιχεία και για μια ακόμα φορά επικαλούμαι την σύνδεση τους με τις παραδόσεις και με την αρχαία μυθολογία. Παράλληλα θα αναφερθώ και στις νύμφες ορισμένων τσεχικών παραμυθιών όπου είναι ευαπόδεικτη ομοιότητα με τις ελληνικές νεράιδες.
Οι Νηρηΐδες έχουν σε ό,τι αφορά σε εμφάνιση και την συμπεριφορά τους, πολλά κοινά στοιχεία. Ήταν πανέμορφες, ευγενικές και εμφανίζονταν μαζικά, επίσης αγαπούσαν την μουσική και το χορό. Αλλά πολύ εύκολα γινότουσαν εχθρικές και εκδικητικές. Όλα αυτά τα στοιχεία ισχυούν για τις αρχαίες Νηρηΐδες αλλά και για τις νεράιδες στην νεοελληνική λαϊκή παράδοση και στα παραμύθια. Παρόλα αυτά δεν μπορώ να ισχυριστώ πως οι αρχαίες Νηρηΐδες ήταν πρόγονοι των νεοελληνικών νεράιδων καθώς κατά κύριο λόγο στα παραμύθια και άλλων εθνών όπως και στα τσεχικά, πρωταγωνιστούν τα ίδια πρόσωπα.
- 53 -
7. Seznam použité literatury Prim{rní literatura:
Angelopoulou, A.: Ελληνικά παραμύθια Αʹ- Οι Παραμυθοκόρες, Estia, Athény, 1991 Angelopoulou, A.: Ελληνικά παραμύθια Βʹ- Σα Αλληλοβορά, Estia, Athény, 2004 Apollonios Rhodský: Argonautika, přel. J. Jaroš, Česk{ akademie věd a umění, Praha, 1924 Apuleius: Zlatý osel, přel. Bahník, V., Svoboda, Praha, 1974, Artemidóros: Sn{ř, přel. Hošek, R., Svoboda, Praha, 1974 Erben, K. J.: České poh{dky, Albatros, Praha, 1961 Hérodotos: Dějiny, přel. Šonka, J., Odeon, Praha, 1972 Hesiodos: Hesiodi Theogonia, E Typographeo Clarendoniano, Oxonii, 1990 Homér: Ílias, přel. Vaňorný, O., Nakladatelství Petr Rezek, Praha, 2007 Homér: Odyssea, přel. Vaňorný, O., Nakladatelství Petr Rezek, Praha, 2007 Chatzidaki-Kapsomenou, Ch.: Σο νεοελληνικό λαϊκό παραμύθι, Ινστιτούτο Νεοελληνικών Σπουδών, Thessaloniki, 2002 Ovidius: Proměny, přel. Bureš, I., Svoboda, Praha, 1974 Pausani{s: Cesta po Řecku I, přel. Businsk{ H., Svoboda, Praha, 1973 Ioannou, G.: Παραμύθια του λαού μας, Ermis, Athény, 1990 Megas, G. A.: Ελληνικά παραμύθια, σειρά πρώτη, Athény, 1998 Megas, G. A.: Ελληνικά παραμύθια, σειρά δεύτερα, Athény, 1997 Němcov{, B.: B{chorky a pověsti, Albatros, Praha, 1957 Němcov{, B.: Princezna se zlatou hvězdou na čele, Albatros, Praha, 1966 Němcov{, B.: Velk{ kniha poh{dek, Albatros, Praha, 1985 Politis, N.: Μελέτη επί του βίου των νεωτέρων Ελλήνων, Νεοελληνική μυθολογία, Bibliopoleio ton bibliofilon, Athény, 1979 Politis, N.: Μελέτη επί του βίου των νεωτέρων Ελλήνων, Παραδόσεις, Ergani, Athény, 1965 Sofoklés, Tragédie, přel. Dědina, V., Svoboda, Praha, 1975 Kafantaris, K.: Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Αʹ, Potamos, Athény, 2005
- 54 -
Kafantaris, K.: Ελληνικά λαϊκά παραμύθια Βʹ, Potamos, Athény, 2005 Kalkasina, E., Weiler, E.: Ελληνικά λαϊκά παραμύθια, Dt. Taschenbuch-Verl. Mnichov, 1992 Kassis, K.: 125 παλιά παραμύθια από την Μανή Αʹ, Athény, 1983 Kostomitsopoulos, D., Šourek, P.: Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, Dauphin, 2000
Sekund{rní literatura:
Aarne-Thompson: The Types of the Folktale, Helsikny, 1964, Dost{lov{, R.: Předmluva k Řecké poh{dky, bajky a anekdoty, Dauphin, 2000 Graves, R.: Řecké mýty, Odeon, Praha, 1982 Hradečný P. a kol.: Dějiny Řecka, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2007 Propp, V. J.: Morfologie poh{dky a jiné studie, H H, Jinočany, 1999 Richter, L.: Co je co v poh{dce, Společenství pro pěstov{ní divadla pro děti a ml{dež, Praha, 2004 Schmidt, B.: Das Volksleben der Neugriechen und das hellenische Alterthum, Liepzig, 1871. Šmahelov{, H.: N{vraty a proměny: Liter{rní adaptace lidových poh{dek, Albatros, Praha, 1989
Subsidia:
Cancik, H., Schneider, H.: Enzyklopädie der Antike, Stuttgart, 2000 Houtzager, G.: Encyklopedie řecké mytologie, Rebo Productions, Čestlice, 2003 Liddell, H. G., Scott, R.: Μέγα λεξικόν της ελληνικής γλώσσης, Athény, 2001 Löwe, G., Stoll, H. A.: ABC Antiky, Praha, 2000 Mocn{, D., Peterka, J.: Encyklopedie liter{rních ž{nrů, Paseka, Praha, 2004 Slovník antické kultury, Svoboda, Praha, 1974 Borecký, B. - Dost{lov{, R. a kol.: Slovník řeckých spisovatelů, Leda, Praha, 2006 Wissowa, G., Kroll, W.: Paulys Real-Enzyklopädie der klassischen Altertumswissenschaft, Stuttgart, 1937 Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických b{jí, Br{na, Praha, 1996
- 55 -
