MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
OSTROV La Réunion: Ostrov naplněných vizí DIPLOMOVÁ PRÁCE Brno 2011
Vedoucí práce: Mgr. Petr Kamenický
Autor práce: Bc. Marcela Vavrušová, Dis.
Bibliografický záznam Vavrušová, Marcela. Ostrov: Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy. 2011 Vedoucí diplomové práce Mgr. Petr Kamenický. Tato diplomová práce obsahuje 56074 znaků a 10538 slov.
Anotace
Anotation
Zázraky, které vytvořila příroda, jsou ozdobou všech zemí,
Miracles, created by nature, the grace of all countries, continents,
kontinetů, moří a oceánů. Přírodní divy mohou nekonečně
seas and oceans. Natural wonders can be endlessly inspiring. The
inspirovat. Diplomová práce nazvaná Ostrov, s podtitulem
thesis entitled The Island, subtitled La Réunion: Where Dreams
La Réunion: Ostrov naplněných vizí, zachycuje osobní vzpomínky
Come True, captures personal memories of my stay on the island
z pobytu na ostrově a zároveň se snaží co nejvíce přiblížit jeho
while trying the best to bring the atmosphere, the daily lives of the
atmosféru, každodenní život místních i barvitou přírodu, kterou
colorful nature that we can otherwise find only rarely in the world.
bychom hledali jen málokde na světě. Výsledkem je série maleb
The result is a series of paintings painted mostly acrylic paints and
namalovaných převážně akrylovými barvami a spreji inspirovaných
spray just inspired by this place. The thesis objective is not
právě tímto místem. Cíl diplomové práce Ostrov nespočívá
supposed to be of informative or educational value – it rather
v informační nebo vzdělávací hodnotě díla, nicméně jde o uzavření
reflects a certain important chapter in my life I want to close up, no
jedné, pro mne velice důležité kapitoly života, ať se to může zdát
matter how odd such an endeavor might seem.
komukoli jakkoli zvláštní, do jednoho celku.
Klíčová slova:
Keys words:
ostrov, La Réunion, tropy, podmořský svět, inspirace, vzpomínky,
island, La Réunion, tropical, undersea world, inspiration, memories,
malba, akryl, sprej, plátno
painting, acrylic paint, spray, canvas
„Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Hlavní částí diplomové práce je cyklus obrazů. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické diplomové práci. Souhlasím, aby byla práce uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 20. 4. 2011
Marcela Vavrušová
Ráda bych na tomto místě poděkovala svým nejbližším, zejména svému příteli, dále vedoucímu práce Mgr. Petru Kamenickému za jeho podněty, trpělivost a rozhovory.
OBSAH Úvod ................................................................................................... 2 Téma .................................................................................................. 3
Boucan Canot a tady to končí....................................................... 29 Závěr ................................................................................................ 31 Literatura a internetové zdroje ....................................................... 32
Ostrov ............................................................................................. 4 La Réunion ...................................................................................... 6 Poloha a popis ............................................................................. 6 Historie ........................................................................................ 7 Specifika ...................................................................................... 8 Technika ........................................................................................... 16 Kresbou to začíná... ...................................................................... 17 Malbou to nekončí........................................................................ 17 Deník a reflexe v tvorbě ................................................................... 20 l'Ermitage a západní pobřeží ........................................................ 22 Vnitrozemí .................................................................................... 24 Sezóna ........................................................................................... 26 Přechod hor .................................................................................. 27
OSTROV
1
ÚVOD
Cíl diplomové práce Ostrov s podtitulem La Réunion: Ostrov naplněných vizí nespočívá v informační nebo vzdělávací hodnotě
Zázraky, které vytvořila příroda, jsou ozdobou všech zemí, kontinetů, moří a oceánů. Přírodní divy mohou nekonečně inspirovat.
díla, ale v uzavření jedné krásné a pro mne důležité kapitoly mého života. Ať se to může zdát komukoliv jakoliv zvláštní, uzavřela jsem tuto kapitolu do jednoho celku. Tím celkem je právě série maleb.
Fascinace tropickým ostrovem La Réunion, který jsem měla tu
Současně chci přiblížit život na tropickém ostrově jinou formou, než
možnost osobně navštívit a strávit na něm téměř dva měsíce svého
jak jej známe z cestopisů či reklam na tzv. „dovolenou snů“. A to
života, mě dovedla ke zhotovení série děl inspirovaných právě tímto
zejména skrze pestré barvy, zachycené na plátně. Současně jsem se
ostrovem. Práce nazvaná Ostrov s podtitulem La Réunion: Ostrov
snažila, aby z nich byla cítit radost a svoboda, se kterou tvořím,
naplněných vizí zachycuje vzpomínky z pobytu na ostrově
stejně jako nádech vášně a touhy, lásky, klidu i divokosti, což jsou
La Réunion a zároveň se snaží divákovi, případně čtenáři, co nejvíce
mimo jiné jedny z mnoha znaků života na tak rozmanitém
přiblížit jeho atmosféru, každodenní život i barvitou přírodu, kterou
a jedinečném ostrově, jakým je právě můj ostrov naplněných vizí:
bychom hledali jen málokde na světě.
La Réunion.
Při tvorbě děl jsem vycházela z deníku, skic, pořízených
Chci mluvit o umění, kráse a přírodě, ne o slavných umělcích. Není
fotografií hlavně z vlastních vzpomínek na ostrov La Réunion jako
to však proto, že bych je neoceňovala, ale proto, že se chci více
takový. Uvedené části z deníků souvisí s výjevy na jednotlivých
soustředit na své téma.
plátnech. Jedná se v podstatě o pohlednice, na kterých se prolínají zážitky a pocity z různých míst i časových období pobytu na ostrově.
Pro doplnění bych chtěla ozřejmit, že textová část je pouhým doprovodem k již namalovanému.
Výsledkem je série obrazů namalovaná převážně akrylovými barvami a spreji.
OSTROV
2
TÉMA Motto „V mém slovníku symbolů je ostrov světem v malém, odrazem kosmu,
kompletním
a
dokonalým,
svaté
místo
uprostřed
roztěkanosti všedního světa a jako takový představuje útočiště“ (Ostrovy: Chvála osamělosti, 2010 str. 23). Jednou z mých nejoblíbenějších činností, krom malby, je cestování. Odtud často beru inspiraci pro svoji tvorbu. V nedávné době mi do sbírky přibyla země, která předčila veškerá má očekávání. Zážitky
vzpomínky, které jsem si z ní odnesla, jsem nemohla
vyjádřit lépe než malbou, která je pro mne tím nejlepším vyjadřovacím prostředkem. Navázala jsem tak i na svoji bakalářskou práci. Putování mého života mě tentokrát zavedlo na ostrov v Indickém oceánu.
OSTROV Hlavním tématem mé práce je ostrov v Indickém oceánu. Snažila jsem se propojit sebe samou, prostředí, odkud jsem brala inspiraci
může začít. Který druh se úspěšně usadí nebo vůbec dorazí až na ostrov je čistě věcí náhody. A jak se popere s podmínkami na ostrově je věcí další.
a kde díla vznikala, a konečný obraz. Zajímá mě svět, který nás
Dle Notebooma jsou ostrovy „uzavřené světy, společenské hry
obklopuje, jeho neskonalá krása, která je přitom tak nesnadno
s vlastními pravidly a zákony pro lidi, kteří na nich nastálo žijí.
uchopitelná. Schopnost čerpat z něj energii a krásu, pokud je to jen
Jakmile turisté zmizí, místní ožívají, konečně jsou zase sami mezi
trochu možné. Žít pro ten okamžik.
sebou. Těch několik málo cizích, které mezi sebe přijímají, jsou ti,
Ostrovy jsou líhní podivuhodného. Jsou to místa, kde se nachází tolik jedinečných tvorů všemožných barev, tvarů a velikostí. A je to
kteří hovoří jejich jazykem, žijí zde dlouhodobě nebo se každý rok vracejí“ (Ostrovy: Chvála osamělosti, 2010 str. 22).
právě ostrov, který skýtá příležitost k organickému počátku ve svém
Já jsem si mezi obyvateli mého ostrova připadala po celkem
vlastním malém světě.
krátkém čase jako doma. Zejména mezi některými, se kterými jsem
Můj ostrov, který chci přiblížit v další kapitole, patří mezi takzvané oceánské ostrovy, které přicházejí na svět z korálových útesů nebo z proudu lávy podmořských sopek. Oceánské ostrovy jsou tudíž od počátku stvoření zcela nahé. Je tolik místa a prostoru pro nový
se potkávala takřka denně. Jakmile si vybavím Coco Beach, odtud mě vítali kolikrát už z dálky a pokaždé vykouzlili široký úsměv na tváři. Přičemž jsem nemusela ovládat jejich řeč a oni nijak zvlášť tu, kterou jsem se snažila dorozumět já.
život a nepřeberné množství všemožných druhů rostlin a zvířat.
Důležité je určitě mít na vědomí, že každý jsme odlišný. Každý
Některé z nich nenajdete právě nikde jinde, než na tomto místě.
máme jiné představy o místě, které bychom bez rozpaků nazvali
Poryvy větru sem přivanou semínka prvních rostlin, bouře přinesou
rájem na zemi. Kolik lidí, tolik chutí. To stejné se dá říci o ostrovech,
ptáky a další se přiženou k břehům ostrova po vlnách. Nový život
jak jsou rozdílní lidé, tak rozdílné jsou jejich ostrovy. Mnohé
okouzlila jejich krása natolik, že se staly jejich druhým domovem
musí naučit brát některé jeho neduhy jako samozřejmost a součást
nebo přinejmenším láskou na celý život, o které často donekonečna
svého bytí na ostrově.
básní či sní. Jiní se naopak s prostředím ostrova nedokázali ztotožnit, a proto se sem nejspíš už nikdy nevrátí.
Stále jsou však lidé, kteří se vydávají hledat svůj vlastní ostrov, svou vlastní pláž. Co je jejich motorem? Možná tisíce let staré příběhy,
Ostrovy ale nenabízí jen romantiku a dobrodružství. S pobytem
nespočet dobrodružných knih a filmů o krásách a tajemstvích, které
na ostrově souvisí i různá ne zrovna příjemná zákoutí života. „Zcela
tato místa skýtají, možná útěk ze všedního života, z reality
rozumní lidé dostávali hysterické záchvaty, když kvůli špatnému
do něčeho snového, kouzelného, co možná právě ten „jejich“
počasí nebo stávce nemohli z ostrova pryč. Moře je najednou
ostrov může nabídnout.
nepřítelem, hrozbou, vynořuje se určitý druh pravěkého strachu, na který se nedá vyzrát žádnými argumenty.“ (Ostrovy: Chvála osamělosti, 2010 str. 22). Jiná, ne zcela ojedinělá situace, která může nastat, je následující. Loď, na které jsou vaše zavazadla, se
„Víme co tam je?“ „Nevíme,“ odpověděl jsem. „Ty, Richarde, myslím, že tu pláž chci najít.“
pomalu vzdaluje od přístavního mola, nicméně vy jste stále na pevnině. Nemůžete nic, než jen přihlížet, jak plavidlo mizí z přístavu
Usmál jsem se
i s veškerou vaší bagáží. Je klidně možné, že další loď bude
„Fakt,“ řekl Étienne. „Věř mi. Chci ji najít“ (GARLAND, 1999 stránky
odplouvat z ostrova ani ne další den, ale až za týden nebo ještě
27 - 29).
později. Jiná doprava z ostrova není. Nebo je, ale nijak více frekventovaná. A proto rozhodnutí začít žít život na kusu země,
A i já jsem jednu takovou našla.
která je ze všech stran obklopena vodou, nejspíš souvisí i s mentalitou člověka a možná i s určitou dávkou odvahy. Člověk se
OSTROV
5
LA RÉUNION
od Madagaskaru.
Je
nejjižnějším
ostrovem
ze
souostroví
Maskarény, které tvoří spolu s ostrovy Rodrigues a Mauritiem.
Měsíční krajina, zelené svahy kalder, vodopády, kokosové palmy, bílé pláže podél tyrkysově modrých lagun a bílé korálové útesy.
Ve středu ostrova se nachází sopka Piton de la Fournaise, která je
Klenot, přezdívaný také jako Perla Indického oceánu, si mě
stále aktivní a již vyhaslý kráter Le Piton des Neiges, který dal
naprosto získal.
vzniknout třem velkým kalderám – Mafate, Cilaos a Salazie. Proto je v okolí sopek jak bujná vegetace, tak i pustá měsíční krajina.
Jelikož tento ostrov není příliš známý, respektive, krom skutečně pár jedinců, kterým název něco řekl, jsem se setkala jen
Na západě a na jihu ostrova se pro změnu táhne několika
s nevědoucími pohledy, dovolím si na úvod v několika řádcích tento
kilometrový pás korálových útesů. Východ ostrova není obklopen
ostrov představit.
korálovým útesem, tudíž pobřeží není nijak chráněno. Mohutné vlny oceánu se tak vší silou tříští o pobřežní lávové skály a vytvářejí
POLOHA A POPIS
tak úchvatnou podívanou.
La Réunion je jeden z posledních koloniálních pozůstatků na světě. Jedná se o nejodlehlejší francouzský zámořský department
Jak je rozmanitá krajina na celém ostrově, tak je i různorodé počasí.
a přestože leží na jižní polokouli, patří do Evropské unie. Od svého
Díky své poloze rtuť na teploměru na Réunionu nespadne během
hlavního města, Paříže, je vzdálen 9360 km. Z mého rodiště, Brna,
téměř celého roku pod 24 °C. V letním období, což je na Réunionu
8699 km vzdušnou čarou.
od října do března, se průměrné teploty pohybují kolem 30 °C. Nicméně to neplatí pro vyšší polohy ostrova. V horách je klima
La Réunion je skutečně malý tropický ostrov o velikosti jednoho českého okrsku. Lze jej bez problému objet autem za necelý den. Nachází se v teplé části Indického oceánu asi 800 km východně
podstatně chladnější. Není vůbec neobvyklé naměřit teplotu vzduchu kolem bodu mrazu. A proto zatímco ve vysokých polohách může mrznout, což jsem si zažila na vlastní kůži (i ta jinovatka
na stanu ráno nebyla nijak odlišná od té, kterou známe v zimních
v té době velmi žádanou komoditou. Zvyšování produkce vedlo sice
měsících u nás), tak na západním pobřeží se můžete v tu stejnou
k prosperitě ostrova a přílivu evropského obyvatelstva, zároveň
chvíli vyhřívat na slunečných plážích a objevovat poklady
však bylo také doprovázeno zavedením otroctví na ostrově. Přírodní
podmořského světa, což se nám rozhodně v našich podmínkách
katastrofy, jako například přemnožení mšic a velká konkurence
nepoštěstí.
koncem 18. století nakonec vedly ke ztrátám a společnost byla
Co se týče srážek, tak pravidelné lijáky přicházejí z Indického
nucena vrátit Réunion do správy francouzské vlády.
oceánu, avšak ty zkrápějí jen východní návětrnou stranu ostrova,
Na počátku 19. století dali francouzští revolucionáři ostrovu dnešní
za to téměř každý den. „V oblasti Cirque de Cilaos, ve střední části
jméno. Další prosperita ostrova byla spojena s pěstováním cukrové
ostrova, byl v březnu roku 1952 zaznamenán denní úhrn srážek
třtiny, na kterém bohatli především obchodníci, neboť na ostrově
neuvěřitelných 1 870 mm během jediného dne, což je nejvíce, co kdy
pracovalo mnoho otroků a ani postavení „svobodných“ nebylo příliš
bylo během 24 hodin na Zemi naměřeno“ (Reunion, 2009).
příznivé.
HISTORIE
Po řadě přírodních katastrof a začínající konkurenci cukrové třtiny
La Réunion byl objeven již v 10. století Araby, ale kolonizován byl až
obyvatelé začali oživovat tradiční zemědělství a zaváděli nové
roku 1638 Francouzi. Ostrov zpočátku využívali jako místo pro
plodiny. Jednou z nich byla vanilka, která je dodnes symbolem
vyhoštění vzbouřenců z Madagaskaru.
ostrova. Nicméně s počátkem 2. světové války nastala nová
Od roku 1643 nesl ostrov název Bourbon a ve stejném roce sem byli posláni první Evropané do vyhnanství. Po vzniku prvních kolonií a postupném rozvoji, se Zámořská indická společnost, která ostrov spravovala, rozhodla zvýšit jeho prestiž pěstováním kávy, která byla
OSTROV
ekonomická a sociální krize, následkem které se Réunion po válce nerozhodl pro nezávislost jako mnoho jiných francouzských kolonií, ale rozhodl se pro naprosto opačný krok. V březnu roku 1946 byl Réunion prohlášen francouzským zámořským departmentem.
7
Od té doby, co byl ostrov prohlášen francouzským zámořským
Kdybych
departmentem, získal obrovskou podporu z mateřské pevniny,
neuvěřitelného klidu a pohody, která z jejich tváří přímo čiší,
zejména ve formě investic do infrastruktury, vzdělání a turismu.
a radosti, kterou umějí dát všemožně najevo, řekla bych, že milují
Skok v životní úrovni obyvatelstva byl obrovský.
fotbal a to bez rozdílu věku či pohlaví. Milují pikniky, kvůli kterým
Celý ostrov je podstatně méně osídlený než sousední ostrov Mauritius. To je dáno zejména členitostí krajiny. I přesto na Réunionu žije přibližně 800 000 obyvatel. Říkají si kreolové a jsou různého původu. Převážně
francouzského, portugalského,
indického, čínského a afrického. Také zde žijí řadu let potomci otroků nebo obchodníků, kteří zde prosperovali v dobách fungování Východoindické společnosti. Pestrá směsice původů, obyčejů a ras se sňatky a mnoha generacemi dostala až k současnému stavu, kdy lze na ostrově rozeznat pouze několik základních skupin obyvatelstva: „cafre“ (černí Afričané), „malbar“ (Indové), „zarab“ (muslimští Indové) a „yab“ (bílí, většinou evropského původu) (CampanaTour, 2010). Díky pestré směsici kultur má ostrov svůj osobitý šarm a exotičnost. Úředním jazykem je sice francouzština, avšak hojně užívaná při vzájemném styku je kreolština.
OSTROV
měla
shrnout
a
charakterizovat
kreoly,
kromě
vstávají často ještě za tmy, aby byli co nejdříve na nejhezčím místě s nejluxusnějším výhledem a zde jsou schopni strávit celý den až do západu slunce a na druhý den znovu a další den znovu a pořád tak dokola. Odtud i pramení, že milují dobré jídlo. To se skládá hlavně z rýže, kari a čerstvých ryb. Mají rádi hlasitou hudbu, která je doprovází téměř všude, i na kole, tanec a pálenku. A co obvzlášť mají vskutku rádi a po čem touží, teď se zaměřím jen na pánskou populaci, je žena s bílou pletí z kontinetu. Pokud byste některá ráda vycestovala na ostrov za dobrodružstvím sama a toužila po exotickém románku, La Réunion je tím pravým místem. Věřte, o nápadníky nebudete mít nouzi, dřív než to, dojde spíš na to, že před nimi budete utíkat. SPECIFIKA Ostrov La Réunion je i často označován jako Havajské ostrovy na jednom ostrově. Jedná se o ostrov nadmíru krajinářsky a kulturně pestrý, kdy každá jeho část má svá jedinečná specifika.
8
Azurové moře s velkými vlnami, na kterých se prohání surfaři,
T ROPICKÝ RÁZ OSTROVA
korálové útesy, dlouhé písečné pláže, na kterých pobíhají malí
„Život na izolovaném prostoru vyhání podivuhodně krásné květy:
píseční krabi, hluboké zátoky, lesy plné lián a jedinečných druhů
Zvířata i rostliny se musejí přizpůsobit, některé přerostou v obry, jiné
rostlin a zvířat. Vulkanické hory ukrývají téměř nedotčenou přírodu
se zmenší v trpaslíky – ostrovy jsou pokusnými laboratořemi
a velkolepé, hluboce zaříznuté a úzké kaňony. Vodopády padající
evoluce“ (Ostrovy: Chvála osamělosti, 2010 str. 30).
z kaňonů dosahují úctyhodných výšek, čímž patří k nejvyšším vodopádům na světě. Opodál se majestátně tyčí vrcholky překrásných hor, z nichž nejvyšší vrchol Piton des Neiges dosahuje rozhodně slušné výšky 3069 m. Současně se lze procházet po měsíční krajině, neboť jak jsem už uváděla dříve, na Réunionu se nachází jedna z nejaktivnějších sopek světa. A když po dlouhém dni na slunci zajdete na pálenku do místní hospůdky, není nic neobvyklého, aby u jednoho stolu seděl ind, arab, číňan a třeba gay. A nemyslete, nemáte úžeh nebo halucinace. Jak je překrásná rostlinná a živočišná říše na ostrově, tak jsou krásní jejich obyvatelé.
Tropy, to je slunce a úmorná polední vedra. Krátké, ale za to silné bouře, které nicméně nepřinášejí ochlazení. Stoupající žízeň, teplé noci naplněné zpěvem cikád a v neposlední řadě to jsou lákavé vůně a exotické
chutě. Tropy, to je uchvacující pestrá
mnohotvárnost života. Nikdo zde doposud nedokázal napočítat všechny druhy živočichů a rostlin. Jen samotných rostlin je v tropech víc jak 200 000 druhů, avšak i to je mnohem víc, než může jeden člověk přehlédnout, natož vtěsnat do jedné knihy, filmu či malby. Jen Réunion je domovem víc jak 150 druhů orchidejí a 220 druhů kapradin. Domnívám se, že pro mnohé je tento údaj dost
Některá z těchto specifik ostrova se pokusím přiblížit podrobněji
těžko představitelný. Převážná většina tropických druhů rostlin žije
v následujícím textu.
ještě v zachovaných lesních územích a jsou tak vzácné, že je může spatřit jen skutečná hrstka lidí. Mnohé jiné druhy jsou sice hojnější, ale tak nenápadné, že si jich člověk sotva všimne. Nápadných
OSTROV
9
druhů, kterých si náhodný pozorovatel zaznamená, je v těchto
s požadavky rostlinné říše, neboť množství srážek představuje jeden
oblastech pramálo. (ROHWER, 2002)
z nejdůležitějších faktorů právě pro vegetaci.
Opotili jsme se hned po pár krocích. Zelený chaos, vše porostlé
Životní podmínky v tropech jsou v mnoha ohledech odlišné od těch,
mechem a čímsi neidentifikovatelným, za to hrozně slizkým. Krajina
na které jsme zvyklí u nás ve střední Evropě. Sluneční záření a výpar
jako z Pána prstenů. Pěšinka pořádně klouzala a za krk mi kapala
vody je víc jak dvojnásobný. Téměř stejně vysoké teploty a stejná
voda z mohutných listů mně doposud neznámých rostlin. (úryvek
délka dne během celého roku dovoluje celoroční růst rostlin.
z deníku)
Zvláštní význam pro život rostlin mají také půdní poměry. V tropech
Co to vlastně jsou tropy? I když každý z nás má určitou představu o tom, co se rozumí pojmem tropy, existuje několik rozdílných definic tohoto výrazu. Jedna z nich pokládá tropy za „území, v němž denní střední výkyvy teploty jsou větší než střední roční výkyvy, tedy rozdíl mezi dnem a nocí je větší než rozdíl mezi létem a zimou“ (ROHWER,
2002).
Tropy
jsou
nejspíš
právě
proto
často
ztotožňovány s celoročním teplem. Mnozí si z prvu představí jen
jsou mnohé zemské povrchy vystaveny až miliony let zvětrávání. Živiny jsou ze země často vyplaveny deštěm. Tropická půda má pak charakteristické červené zbarvení. Výživné půdy se nacházejí především u toků řek a tam, kde vulkán uložil svůj popel. Tudíž zemědělci se i se svými rodinami usazují právě tam, kde nejvíc hrozí záplavy nebo sopečné výbuchy, popřípadě obojí. Tak už to je v přírodě nastavené. (ROHWER, 2002)
čistě bílé pobřeží lemované palmami s předsunutými korálovými
Určitě bych se měla ještě zmínit o deštných lesích. Tropické deštné
utesy, kde po celý rok mohou potit svá těla pod silnými slunečními
lesy kdysi tvořily největsí uzavřená lesní území na Zemi. Vyskytují se
paprsky. Za tropy lze ale také považovat místo, které je alespoň
rozdíly mezi lesem, který je trvale vlhký, sezónním deštným lesem,
jednou ročně zasaženo zónou silných dešťů. To velice blízce souvisí
střídavě vlhkým nebo horským lesem. Každý má svá specifika a odlišnosti. Pro trvale vlhké lesy jsou charakteristické vysoce strmě
OSTROV
10
tyčící se kmeny stromů. Les pak připomíná spíš něco jako katedrálu
jedna z nejnápadnějších chrakteristik tropické přírody je hojný
než džungli. Sezónní deštné lesy oproti stále vlhkým lesům musejí
výskyt a rozmanitost popínavých rostlin. Dokáží zahalit celé stěny
překonat krátké zhruba měsíční, avšak přesto období sucha. Tudíž
domů, kmeny stromů, viset v širokých smičkách nebo se pnout
i flóra vypadá odlišně. Rozsáhlé oblasti tropů vykazují střídání mezi
strmě vzhůru a teprve tam vytvořit svoji korunu. (ROHWER, 2002)
obdobím dešťů a sucha. Deštivé období přináší hojnost vody a následně je přerušeno dvěma až pěti měsíci sucha. Střídavě vlhké lesy nejsou sice tak druhově bohaté jako deštné lesy, vypadají však jako rozmanitější, jelikož různé druhy rostlin mohou přizpůsobit svůj růst, kvetení a plodnost optimálně vždy na jiné, během roku rozdílné podmínky. Jiné je to v místech s vyšší polouhou. S přibývající výškou ubývá porost i výška stromů, tudíž v horských lesech se vyskytuje více mechů a kapradin, mezi nimiž se rovněž ukazují stromovité kapradiny, připomínající palmy. Palmy se vůbec považují za zcela tropickou čeleď. Druhů je celá řada. Nicméně
K ALDERY
Kaldera je španělský výraz pro kotel. Ve vulkanické terminologii se používá, když při mimořádně velkých erupcích nezmizí jen část sopečného kužele, ale téměř celá sopka. Místo, které po ní zůstane nese právě název kaldera. Jedná se tudíž o rozsáhlý vulkanický útvar, vzniklý následkem destrukce, kruhovitého nebo eliptického vzezření. Ještě pro lepší představu, kaldera vypadá v podstatě jako kotlovitá prohlubeň tvaru kráteru o průměru několika kilometrů, v extrémních případech až desítek kilometrů.
pravé palmy zůstavají růst v nižších polohách, stejně tak
Réunionské kaldery, cirky, přírodní amfiteátry jsou geografickou
banánovníky a jiné tropické rostliny. Ve výše položených místech se
kuriozitou, která se utvořila kolem nynější nejvyšší hory, dřívější
nachází mlžný les, kde je relativní vzdušná vlhkost téměř vždy
sopky, Piton des Neiges. Jedná se o tři velké kotle o průměru kolem
100%. Stromy jsou zakrslé, nízké, často s malými a pevnými listy.
10
Vše až po nejmenší větvičku je pokryto mechem, což tomuto lesu
hradbami hor a oddělené uzounkými a hlubokými soutěskami.
kilometrů,
ohraničené
závratnými
a
nepřeklenutelnými
propůjčuje až neskutečný vzhled. K tomu musím ještě dodat, že
OSTROV
11
C IRQUE DE C ILAOS
drsnosti a nepřístupnosti oblasti, neboť jinak než pěšky nebo
Cirk Cilaos je nejjižnější z kalder a tvoří oázu klidu a míru, která je
vrtulníkem se sem nikdo nedostane, se zde zachovala téměř
proslulá zejména svými minerálními prameny. Proto nikoho
nedotčená příroda.
nepřekvapí, že město, které leží na vyvýšenině uprostřed kaldery a nese totožné jméno, Cilaos, je označováno jako město lázeňské. V jeho okolí jsou kvanta pavoučích stezek, které jinde na ostrově neměly obdoby. Přes dlaň velicí hubení dlouhonozí pavouci splétají obří pavučiny všude, kde se dá aspoň trochu k něčemu uchytit. Tudíž pro ty z vás, kteří trpíte arachnofobií, tudy ceta nevede.
V ULKÁN P ITON DE LA F OURNAISE
Po miliony let formovala vulkanická činnost tvář naší planety. Také Réunion byl vytvořen aktivní vulkanickou činností, kdy se zhruba před dvěma miliony let ze dna oceánu vynořila jedna sopka a o milion a půl let později ji následovala sopka druhá, Piton de la Fournaise, která je činná dodnes.
C IRQUE DE S ALAZIE
Salazie je největší a nejpřístupnější kotlinou za všech tří kalder. Její postavení naproti východnímu pobřeží jí poskytuje dostatek vláhy. Kouzlo Salazie je ukryto v jedinečné harmonii mezi vodou, která padá ze stovek vodopádů, všudypřítomnou vegetací, ohromným
Piton de la Fournaise, v překladu „Vrcholek vysoká pec“, je jedna z nejaktivnějších sopek světa a právě proto, ač se to může zdát někomu zvláštní, že je sopka neustále aktivní, nepředstavuje pro obyvatelstvo žádnou hrozbu. Erupce jsou malé a předvídatelné.
reliéfem zjemněným touto nekonečnou zelení a lidskými sídly,
Sopka je i pro samotné kreoly velkou atrakcí. Při erupci se tisíce
umístěnými na neuvěřitelných místech, která tento svět ničím
vydávají směrem k vulkánu a s nadšením a úžasem pozorují chrlící
nenarušují.
se lávu.
C IRQUE DE M AFATE
S přítelem jsme se za sopkou vydali hned v prvních dnech. Strmé
Mafate je bezesporu nejzáhadnější a pro mě i nejkrásnější ze všech
serpentiny skončily a terén se srovnal, vzduch se řádně ochladil
tří mohutných skalních amfiteátrů. Je takřka liduprázdná a díky
a krajina se zcela proměnila. Krom bizarních nízkých keříků nebylo
OSTROV
12
k vidění nic až na rudou lávovou cestu, po které jsme si to svištěli
Kráčení po čerstvém lávovém poli připomínal pohyb po ledovci
dál k sopce. Byli jsme plni očekávání. Náhle se před námi otevřela
a dutý zvuk při došlápnutí na ztuhlou lávu ve mně nebudil mnoho
měsíční krajina Plane les Sables. Připomínala dočista povrch
důvěry. Ale radost byla větší než obavy.
na Marsu, rudě zbarvená pláň plná bizarních skalních útvarů bez známek života, kterou vede dlouhá šotolinová silnice až k vyhlídce na kráter Bora vysoký 2 632 metrů. U kráteru je dokonce vybudované parkoviště a malý kiosek s horkou čokoládou a čajem. Tudíž, když začne sopka soptit, máte to i s občerstvením. Trochu neuvěřitelné, pravda. Ještě bych doplnila jednu drobnost. Při výletu na sopku se přioblečte. Mějte na paměti, že ve vyšších polohách se rapidně ochlazuje. Proto pokud si asociujete sopku s teplem, budete
Proud lávy byl ostrý jako šmirgl papír a místy tak žhavý, že by se na něm dalo ugrilovat kuře, mimochodem pochoutka místních. Láva byla místy křehká jak slepičí skořápka, jinde byly přímo vidět hluboké pukliny, kam by se nejspíš nikdo nechtěl propadnout. Bylo to právě půl roku, co naposledy sopka soptila. Předešlý den pršelo, z lávy se tudíž kouřilo, což umocňovalo celkovou atmosféru. Cestou dál na východ bylo ještě mnoho lávospádů z minulých let valících se přes cestu přímo do oceánu.
zklamáni, pokud zrovna sopka není aktivní. Ať nedopadnete jako já,
L E S OUFFLEUR
která v tílku a zabalená do ručníku pobíhala sem a tam po sopce,
Stála jsem na černých útesech, přičemž jsem hleděla na oceán, ten
jen abych se zahřála.
modrý zázrak, který se tak třpytil, až jsem musela mhouřit oči.
Dvanáctý den jsme objeli celý ostrov a k té příležitosti jsme se procházeli po žhavé lávě.
Obloha byla bez jediného mráčku a dočista splývala s mořskou hladinou. Cítila jsem teplý slaný vánek, mrazení po tělě, příboj narážel o skály a já nebyla schopna jediného slova. (úryvek z deníku)
OSTROV
13
Tam, kde pobřeží ostrova není chráněno korálovými útesy, se
Přede mnou ležel nějaký podivný živočich. Hlavou mi bleskl jeho
ohromné vlny Indického oceánu plnou silou vrhají na pobřežní
název – mořská okurka – ale jen proto, že jsem o něčem takovém už
lávové útesy, kde se následně tříští a mění v úchvatnou podívanou.
někdy slyšel. Pro mě za mě se to mohlo jmenovat třeba mořská
Přímo pár metrů od vás se mohutná vlna roztříští o skálu. Síla
dýně. Živočich byl asi třicet centimetrů dlouhý a tlustý asi jako mé
největších „suflér“ je ohromná, vydává burácející zvuky, vymrští se
předloktí. Na bližším konci mu rostl shluk drobných tykadel. Ulomil
i do výšky dvouposchoďového domu a následně zkrápí celé široké
jsem kousek korálu a zkusmo jsem do tvora šťouchnul. Okurka se
okolí. Je to úchvatná podívaná, kterou si nemůžete nechat ujít. Nic
ani nehnula, tak jsem si dodal odvahy a dotkl jsem se jí prstem. Nic
nestojí v cestě obrovským vlnám, které bičují útesy z otevřeného
tak heboučkého jsem ještě nikdy neviděl. Když jsem se dotkl jejího
oceánu. Nevíte, kterou „sufléru“ uhlídat dřív.
těla, nezaznamenal jsem téměř žádný odpor; stáhl jsem ruku raději
K ORÁLOVÉ ÚTESY
zpět, abych jí snad neroztrhl kůži“ (GARLAND, 1999 str. 105).
„Kolem mě se rozprostíraly záplavy korálů, jasně zbarvené pagody,
Lépe než Garland ve své knize Pláž bych nedokázala popsat, jaké to
spojené jedna s druhou, táhnoucí se horkou, tropickou vodou
je poznávat podmořský svět, být mezi záplavou korálů a na chvíli se
na všechny strany. V otvůrcích na vrcholku jehlanů, z nichž vyrůstaly
stát její součástí. Věřte nebo ne, není nad to nasadit si potápěčské
korálové vějíře, jako by se cosi leklo mé přítomnosti. Nedalo se to
brýle a zmizet v okouzlujícím podmořském světě a naslouchat, jak
téměř postřehnout – nepatrná vlnka světla, která přeběhla
němé ryby hlasitě chroupají korály a mezi nimi tančí mořští koníci.
po barevném povrchu. Zadíval jsem se pozorněji, pokoušeje se
Stále objevovat nové dosud nepoznané živočichy, jejich nezvyklé
dopátrat k podstatě tohoto zvláštního efektu, ale když se odehrála
tvary. Záplavu barev a s tím spojený pocit jemného mrazení,
proměna, vypadaly korály úplně stejně jako předtím.
strachu, stálého očekávání, údivů, záplav radosti a štěstí. O korálových útesech je sepsaná řada knih a natočená pěkná řádka
OSTROV
14
dokumentů, nicméně nic se nevyrovná osobnímu setkání. Ale to je tak se vším. Nic nového pod sluncem.
OSTROV
15
TECHNIKA
nedotčené už tisíce let, nevšedně zbarvení ptáci a opice v korunách stromů“ (GARLAND, 1999 str. 53).
„Umění je vytvářením, vytvářením z lidských rukou, z lidského srdce a ducha, vytvářením nové věci, jež se přiřazuje k ostatnímu součtu
Původně nebyl vůbec úmysl inspirovat se ve své tvorbě jen jedním
života a světa“ (ČAPEK, 1930 stránky 9 - 10).
místem. První práce vznikaly z docela jiného popudu. Nicméně život mi do cesty postavil místo, které mě natolik zasáhlo, že jsem se
Umění má schopnost působit na jedince a probouzet v něm celou paletu zážitků od slz až po extázi (CUMMING, 2007). Požitek pozorovatele díla je neodmyslitelně spojen s prožitkem jeho tvůrce (AUMONT, 2005).
rozhodla postavit diplomovou práci čistě na inspiraci La Réunionem. Většina pláten, která vznikla dříve, byla pro diplomovou práci tohoto ražení nepoužitelná. Nakonec jen jeden obraz, na kterém jsem pracovala už dříve zhruba rok, našel své místo právě v této
V této části textu se snažím přiblížit svůj postup práce, neboť stejně
práci, kdy po několika úpravách se mi jej podařilo konečně ku své
tak, jak byl Réunion na počátku své existence nahý i já se chci
spokojenosti dokončit a zachytit v něm to, co mi tam stále do té
dopátrat toho, kde tomu všemu byl počátek. Čekání, na tu
doby chybělo.
správnou vlnu, zrnko vize. Nicméně to se mělo každou chvílí změnit. „Namaluju vám to.“ Lehl si na záda. „Zavřete oči a představte si lagunu.“ „Představte si lagunu oddělenou od moře a projíždějících lodí vysokou skalní stěnou. Pak si představte bílý písek a korálové útesy, které nikdy nikdo neponičil rybolovem s pomocí dynamitu nebo vlečnými sítěmi. Vodopády sladké vody skrápí ostrov, který je obklopen džunglí – ne takovými lesy, jako se rozkládají
Do zavazadel jsem si přibalila už našepsovaná plátna, kvanta barev a skicář. Moc představ o místě, kam letím jsem neměla. Vše se seběhlo strašně narychlo. Měsíc před by měl vůbec nenapadlo, kam že se to vypravím a ještě k tomu na takový čas. Navíc do posledních dnů pořád nebylo jisté, zda skutečně poletím. Krom toho, že jedu do Evropy, zároveň však do trop poblíž Madagaskaru, kde jsem přepokládala, že krom palem, oceánu a sopky, na kterou jsem byla
ve vnitrozemí Thajska, ale džunglí. Závěsy z větvoví, rostliny,
OSTROV
16
předem upozorněná, není nic moc k vidění, jsem o ostrově téměř
mnou, zejména díky deníku. Univerzální podklad pro kresbu je
nic nevěděla. Vize byla tudíž jasná. Až mě přestane bavit ráchat se
papír, který jsem volila i já. Před Renesancí byla kresba chápána
ve vodě, budu usedat se slaměným kloboukem jako známí staří
jako přípravný náčrt pro práci s jiným médiem. U mne tomu nebylo
mistři na skaliska se štětcem v ruce a budu malovat tříštící se vodu
jinak. První umělci, kteří využívali kresbu jako nezávislé vyjadřovací
z oceánu o skálu pode mnou. Jak já si to malovala a jak jsem se jen
médium, byli až Leonardo da Vinci a Michelangelo.
mýlila. Ve finále většina obrazů vznikala až v našich cestopisných šířkách. Vycházela jsem nejen ze své paměti, ale z pár skic, které jsem na ostrově nakreslila, z vlastní fotodokumentace a z deníku, který mi pomáhal osvětlit si některé vzpomínky.
Většině vyobrazených maleb předcházely kresebné skice. Ty vznikaly jako bezprostřední rychlá a přímá reakce na nějaký silný podnět, který se udál. Žádné předchozí proměřování, přeměřování, jen velmi rychlý náčrt bez důrazu na pečlivé dodržování kontur
KRESBOU TO ZAČÍNÁ...
nebo snad proporcí.
Kresba je jedna z nejbezprostřednějších forem uměleckého
MALBOU TO NEKONČÍ...
vyjádření. Výtvará technika, která může být vytvářena množstvím kresebných pomůcek. Malé množství materiálů se uvolňuje na nejčastěji dvourozměrný materiál a zanechává za sebou
„Malovat znamená objevovat svět, jeho zákony a jeho hluboký smysl – malovat znamená myslet“ (AUMONT, 2005 str. 308).
viditelnou stopu. Proces je podobný malbě. Výsledný obraz je
Jde o nejdůležitější techniku malíře. Podle charakteru malby,
vytvořený pomocí čar a často má podklad pokryt pouze částečně.
použitých materiálů či podkladu můžeme malbu rozdělit na několik
Nejčastějším nástrojem pro kresbu je tužka, pastelka, vosková
základních malířských technik. Od kresby se malba odlišuje krom
tužka, pastel, voskový pastel, křída, rudka, uhel, olůvko, pero a tuš.
použití jiného nástroje (štetce) zejména plošností, kterou je barva
Já sahala nejčastěji po tužce nebo propisce, neboť ty byly stále se
nanášena.
OSTROV
17
Jako podložku pro malbu jsem zvolila plátna, která jsem napnula
bohužel opět potvrdila. Vyhovuje mi, když si mohu plátno
na blind rámy. Tudíž nic novátorského. Jedná se často o tradiční
předpřipravit sama, nanést vrstvu šepsu, jaká mi vyhovuje, těžit
podklad pod barvy už několik staletí. Navzdory tomu, že plátno
ze struktury plátna. To bohužel úplně vymizí při už koupeném
vyžaduje pečlivější a časově náročnější přípravu než většina
předem našepsovaném plátně. Trvá dlouho než se doberu aspoň
ostatních
stále
částně na hrubší film, který mi pro práci vyhovuje. Neboť
k nejoblíbenějším materiálům pro podložku pod malbu doposud.
na předem našepsovaném plátně barva spíš „teče“ než pastózně
I já jsem si ji velice brzy oblíbila. Jedná se nejčastěji o textilie ze lnu,
lpí.
podkladových
materiálů,
patří
nejspíš
bavlny a směsí umělých vláken. Můžete se občas doslechnout nebo někde dočíst, že jiný podklad, než lněné plátno, je daleko podřadnější podklad, a tudíž malíř, který si cení své práce, by se měl jiným plátnům vyhnout. S tímto tvrzením se neztotožňuji, neboť pokud chci malovat něco, kde nevyžaduji, aby byla příliš dominantní struktura podkladu, zvolím jemněší bavlněné plátno. Naopak pokud chci, aby vzorek plátna ovlivňoval malbu, plánovitě se snažím vytáhnout na povrch strukturu podkladu, sáhnu po plátnu lněném. Nicméně bych se zastavila u otázky zda zvolit předšepsované plátno. Kvůli daleké cestě a limitovaná váhou a počty zavazadel jsem sáhla u většiny obrazů po předem našepsovaném plátně, se kterým jsem měla už dřív jednu nebo dvě zkušenosti, i když ne zrovna kladné, zejména pro můj způsob práce. Tato zkušenost se
OSTROV
Na plátno jsem poté malovala akrylovými barvami. Krom nich jsem pro svoji práci využila akrylový gel, akrylové spreje a lihový černý fix. Volba akrylu tkví zejména v jeho pro mě významném plusu a to je jeho všestrannost. S akrylem mohu stále experimentovat. Lze použít jak ve velmi tenkých nátěrech až lazurách nebo k silně pastózním texturním efektům. Zároveň má výbornou stálost. Moderní akrylové emulze nepodléhají neustálým chemickým změnám, které probíhají ve vrstvě olejové barvy. Nejlepší akrylové barvy dokonce časem ani nežloutnou ani netvrdnou. Pro mne osobně je ještě velmi pohodlné, že nanášení vrstev nevyžaduje žádné zvláštní techniky, které by zabezpečovaly, aby vyschlý barevný film zůstal hladký, bez prasklin. Zárověň akryl dostatečně rychle vysychá, velmi brzy lze vrstvy barev na sebe nanášet
18
opětovně, což je u olejomalby problém. Na počátku jsem sice
jsou vyplněné intenzivními živými sytými barvami, plochy pak vedle
polemizovala s možností olejové barvy, nicméně právě pro rychlost
sebe vynikají velkou barevností a silou. Kompozice hraje důležitou
práce s akrylem a jeho všestrannost vyšla volba právě na něj.
roli. V jeho malbách převládá barevnost a exotika, která je mi velice
Co se týče barev, tak ty většinou vybírám zcela nahodile, řídím se hlavně intuicí. Nejraději bych pojala celé spektrum barev, ani jeden odstín bych nevynechala. Pravdou je však často fakt, že jsem limitovaná škálou, kterou mám právě k dispozici na základě omezeného finančního rozpočtu, který mohu do barev vložit. Nicméně, tentokráte jsem se nechala unést odstíny sytých výrazných až křiklavých barev, kde převládá růžová, bleděmodrá,
blízká. Současně byl velkým pozorovatelem přírody. V jeho dílech je však potřeba hledat nikoli přirozené, nýbrž symboliku. „Jeho cílem nebylo malovat jen to, co vidí zrak, ale spíše to, co cítí umělec“ (DEMPSEY, 2005 str. 53). Asi nejlepší díla vytvořil právě při pobytu v exotických končinách, jako na Tahiti, kde byl dle jeho představ stále civilizací nedotčený tropický ráj a pobyt na exotickém ostrově se mu maximálně prolnul nejen do jeho tvorby, ale i do života.
žlutá a pistáciová barva. Odpovídá to především korálovým skulinám pod mořskou hladinou, kde sluneční paprsky rozehrají barevnou škálu a chaotické zeleni propletené průzračnými potůčky, které se v místech shlukávají, aby následně mohly propadnout do nižších pater, kdy se po celou dobu jejich proud tříští o skaliska, kde se opět díky slunci, té mocné žluté, rozehraje duhová paleta tropických barev. Částečně mi i při tvorbě byl inspirací světoznámý malíř Paul Gauguin. Jeho malby se vyznačují zejména plošností, tmavé kontury
OSTROV
19
DENÍK A REFLEXE V TVORBĚ
Den D
Narodila jsem se v odpoledních hodinách. Venku právě pršelo
„Réunion.“
a na stromech už nebylo téměř žádné listí. Tatínek díky své práci
„Kdo? Co to je?“
hodně cestoval. Z cest vozil věci, o kterých se nám v naší malé zemičce komunismem zamořené ani nesnilo. Navíc pořizoval fotky, které vypadaly jako z jiného světa. To mě nesmírně zajímalo
„Ostrov.“ „Cože? Jaký ostrov?“
a lákalo. Nejspíš právě tam byl počátek mé vášně pro cestování. Nicméně nemyslete si, s cestovkou ani omylem, tomu neříkám cestování, ale turismus. Pěkně na vlastní pěst, i kdyby mě to mělo stát krk. Miluji šum lesa, vůni květin, zvuk řeky, burácení moře, sílu hor, záři slunce, letní déšť, jahody, ruch města, smích, nebezpečí, cesty a na nich to nepoznané. Miluji jeho.
„Tropický ostrov. Chtělas exotiku, můžeš ji mít.“ „Co? Si děláš … ?! Kdy?“ „Asi za tři týdny.“ „Ježiši… Na jak dlouho?“ „Uvidíme. Měsíc, možná dva, ...“
Tato kapitola je nejvíce věnována inspiraci, kterou reflektuji v tvorbě a tomu, kdo to všechno spískal.
Čekal nás dlouhý den. Z Brna jsme přiletěli do Paříže, v Paříži jsme
Stále jsou mezi námi tací, kteří se vydávají hledat svůj vlastní ostrov,
se přepravili autobusem z jednoho letiště na letiště na opačném
svou vlastní pláž. Jsem nesmírně šťastná, že k nim patřím i já.
konci města a dál už následoval jen vytoužený, avšak nesmírně dlouhý (jedenáctihodinnový) let s přistáním na nám zcela neznámé
OSTROV
20
pevnině obklopené ze všech stran Indickým oceánem. Byla jsem
světa sem doléhají jenom jako vzdálená ozvěna“ (Ostrovy: Chvála
natěšená jako malé děcko.
osamělosti, 2010 str. 23).
Všude kolem bylo plno palem, květin, burácel oceán, ale jinak vládl
Hned od příletu jsem byla bez mobilního spojení. Nedovolala jsem
nesmírný klid. Bylo překrásně slunečno. Úplné vysvobození ze zimy
se ani na ostrově ani z ostrova ven. Nejdřív jsem si myslela, že je
a záplav, které poslední dobou skličovaly naši malou zemičku.
chyba někde na mé straně, operátor má prý sítě všude, ale
Téměř bez dechu jsem přecházela výhledy jako z pohlednic, které
na Réunionu, posléze přiznali, kdepak. S internetem tu byla další
se ukazují v cestopisných pořadech. Bylo hned jasné, že se mi odtud
potíž, kterou jsem opět nečekala. Ale zas na druhou stranu, když se
bude těžko vracet.
spojení zadařilo, o to víc jsem si té vymoženosti konce 20. století
V útulné malé rybárně jsme si přímo pod širým nebem se dvěma „Punťama“ dali právě uloveného mečouna. Nikdo nikde. Dýchl na nás nesmírný klid. Ještě toho večera jsme objevili Coco beach, která velkou měrou přispěla k tomu, že jsem si ostrov brzo zamilovala.
vážila. Noviny ani televizi nevyhledávám ani v našich zeměpisných šířkách, nicméně mě trochu překvapilo, že není k sehnání nic mezinárodního, vše je jen francouzské. To stejné bylo i s filmy. Pokud už se objevil nějaký cizí, všechno dabované ve francouzštině. Jeden den mi nebylo dobře, asi moc slunce, tak jsem zabrousila k televize. Nedoporučuji. Takže nestonat. I když bylo celkem
Týden uběhl jako voda a stále nikdo nikde. Já a klid. Občas mě
zábavné poslechnout si Bruce Willise francouzsky hovořícího
z toho zamrazilo.
v Šestém smyslu. Ještě co si vzpomínám, co souvisí s těmito řádky,
„Ostrovy to je klid, liduprázdno, psaní a čtení. Kdo tohle nevydrží, nemá tady co pohledávat. Život tu má vlastní rytmus, ibišek se stává přítelem, divoké fíky zrají začátkem září, kaktusy až o pár týdnů
jeden den jsme si vymezili čas na baru v hotelu, kde na velkoplošné obrazovce vysílali finále s Tomášem Berdychem. Místní mu neuvěřitelně komolili jméno. To byl jeden z mála momentů, kdy
později. V novinách sledujete život na ostrově a události velkého OSTROV
21
jsem si připomněla, že mám domov jine. Jinak jsem na to nechtěla
v l'Ermitage. Pokaždé jsme byli pohoštěni domácí pálenkou, která
ani moc myslet.
se skládala z mixu tropického ovoce, cukrové třtiny, kterou tady pěstují kvanta a vody. Tři měsíce se to všechno kvasí a pak je z toho
L'ERMITAGE A ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ
cosi strašně sladkého a lepkavého, místní pálenka. Jsou na ni
L'Ermitage nebo l'Hermitage, na tom se neuměli a stále neumí
samozřejmě patřičně hrdí. Na její chuť jsme si museli nejprve
shodnout ani místní. V tomto klidném městečku jsme byli ubytovaní
zvyknout. Po čase to došlo až tak daleko, že jsme jednoho krásného
celý jeden měsíc. K l'Ermitage neodmyslitelně patřila Coco beach,
večera vypili skoro celou láhev. Myslím, že jsme jim udělali
pizza maringotka, Jardin d'Eden, šnorchling a hlavně pohoda
ohromnou radost. A nám taky, poprvé opravdu chutnala.
a nesmírný klid, který sem tam narušovali místní gigolové. Kromě Coco beach jsme si oblíbili ještě jeden zcela odlišný podnik. „Houpací sítě zavěšené ve stínu zkroucených palem, písek tak bílý až
Ve středu l'Ermitage byla maringotka, kam jsme si chodili pro pizzu
bodal do očí. Vběhl jsem do vln, jednak proto, že písek byl hodně
a „dodo“ pivo. Ani si už nevybavuji, kdy jsme tam šli poprvé.
rozpálený a jednak proto, že do moře vždycky běžím. Když mě voda
Zvláštní chlápek celý umaštěný a s tváří trestance, který mluvil
začala podrážet nohy, odrazil jsem se a ze setrvačnosti jsem udělal
hodně rychle a hodně nahlas. Partnerku mu dělala štíhlá chápavá
salto. Dopadl jsem na záda, ponořil se a vydechl. Zůstal jsem ležet
blondýna, která měla vždy jen tak nahodile vyčesaný drdol
na dně s předkloněnou hlavou, aby mi z nosu neunikl vzduch,
přichycený velkým skřipcem k temeni na hlavě. Každopádně si mě
a poslouchal jsem tiché cvakání a šumění podmořského světa“
oba hned po první návštěvě získali. Časem se dokonce naučili
(GARLAND, 1999 str. 37).
vyslovovat moje, pro ně tak krkolomné jméno, tak, že jsem si říkala,
V Coco beach jsme se po krátkém čase stali pravidelnými hosty.
jo, to jsem já.
Coco beach byla nejen pro nás oáza klidu a zábavy, dobrého jídla, hudby a tance. Ležela přímo u jedné z nejkrásnějších pláží OSTROV
22
Blízko l'Ermitage byla tropická botanická zahrada Jardin d'Eden. V ní
na motorových člunech, surfaři testovali svá prkna a na obzoru
jsme se poprvé kochali pohledy na chameleona ve volné přírodě. Je
pluly krásné bílé plachetnice. V St-Gilles byla na koupání v podstatě
kouzelné, jak mohou být někteří tvorové pomalí. Po slabé
jen jedna malá pláž přímo u přístaviště s neklidným mořem a bez
půlhodince pozorování vylezl na cca 40 cm vzdálený kmen stromu,
korálového útesu, který by chránil pobřeží před vlnami. Ocitnout se
kde dočista ustrnul. Asi to byl na něj až moc velký výkon. Opodál se
ve velkých vlnách, které si se mnou dělaly co chtěly a současně
zase nahřívala na banánovém listu překrásně zbarvená ještěrka.
plavat v obrovské hloubce (50m), byl pro mě maximální zážitek. Ale
Občas vystrčila jazýček a zavrtěla ocáskem. Ale naše přítomnost jí
na šnorchlování to nemělo. Ostatní pláže v St-Gilles byly vyhrazené
očividně nebyla nijak po chuti.
pro surfaře nebo jen na relaxování a sportovní vyžití na souši.
Dál na sever od l'Ermitage se zvyšoval počet obydlí a zazníval hluk
Skoro celé západní pobřeží ostrova chránil před vlnami korálový
města St-Gilles les Bains. Klasickou charakteristikou místní
útes. Vlny byly místy až čtyřmetrové. Právě blízkost bílého
architektury je plechová vlnitá střecha, tu mají snad všichni. Plech
korálového útesu vytvářela skvělé podmínky pro život nejrůznějších
tu prostě frčí. Většina dění se odehrává vně domu. Zahrady kreolů
mořských živočichů. Nejkrásnější korálové zahrady ležely přímo
jsou úplnou pastvou pro oči. Místo nám známých ovocných stromů
pode mnou na dosah ruky. Dokonce i bez potápěčských brýlí stál
pěstují
mandarinkovníky,
pohled na rozostřené barvy a hejna prchajících ryb za to. Byla to ta
mangovníky a další mně už neznámé stromy s prapodivnými plody
nejkrásnější tyrkysová laguna, kterou jsem kdy spatřila. Nemohla
a květy. Nikde nechybí přeberné množství sukulentů a tropických
jsem jí odolat. Plavala jsem s hejny rozmanitých ryb, které se pásly
kvítí. Pro středoevropana dočista pastva pro oči.
mezi korály pestrých barev a tvarů. Jednalo se téměř o dopravní
banánovníky,
palmy
s
kokosy,
Přístav v St-Gilles oplýval životem. V jeho okolí přesto tiše posedávali a pokuřovali rybáři. Po moři se proháněli nadšenci
OSTROV
ruch pod vodní hladinou. Blýskající a třpytící se ryby proplouvaly kolem jako na širokých silnicích s křižovatkami. Přímo davy mořských obyvatel, kteří ví jen sami, kam plavou. Podvodní ráj.
23
Za tu dobu jsem si i zvykla na ty černý gumový cosi, co připomínaly
i suchozemské krasavce, zejména páreček želv sloních. To je zase
obřího slimáka. Byli jich všude mraky. I murény jsem časem
úplně jiná podívaná.
ignorovala. Z vody jsem vyplavávala často prokřehlá až na kost. Na souši mě ale obklopila náruč teplého vzduchu a ohlušujícího ticha. Chodidla se mi zabořila do bílého horkého písku. Poté jsem padla na záda a zhluboka nasávala ten čas.
Blízko želví observatoře, mezi les Avirons a L'Etang Sale les Bains, jsme objevili překrásnou pláž tvaru zálivu s raritním černým lávovým pískem. Zrnka písku se pod nohama doslova propadala. Vlny byly obrovské a moře burácelo, nechtělo utichnout. Menšími
Jen pár kilometrů jižněji od l'Ermitage leželo městečko Saline les
vlnami jsme se nechali srážet přímo pod hladinu. Nalokaní jsme byli
Bains, kde půjčovali kajaky za dobrou cenu. Na otevřeném moři
pěkně. Ale užívali jsme si to maximálně. Až na dva zlaté retrívry
jsem ještě doposud v kajaku neseděla. Byla to taková malá divočina.
a jejich paničku byla pláž ke všemu ještě úplně opuštěná. Možná to
Neobratně jsem naskočila a hurá do vln. Musela jsem si dávat
bylo kvůli výstražné ceduli: „Pozor, silné zpětné proudy a žraloci“,
hlavně pozor na útesy. V jejich místech by mě vlna převrhla raz dva
kterou jsme si přeložili až zpětně.
a to by byl se mnou amen. Z čeho jsem si však dělala větší obavy, byla děsivá představa, že někde poblíž vyskočí velryba nebo tak
VNITROZEMÍ
něco. To by mě asi dočista trefilo. Že já se zase na něco dívala...
Směrem do vnitrozemí prudce stoupají neobyčejně krásné hory,
Zato vznášet se pod mořskou hladinou s prastarými vodními
které v Evropě sotva najdete. Hrany kráteru vyhaslé sopky tvoří
želvami, které jsou ve svých pohybech nesmírně elegantní, to bych
bizarní hřebeny s často nedostupnými vrcholy. Vrcholy ve tvaru
si nechala líbit. Přímo na ostrově se nachází želví observatoř, kde se
lávové homole jsou zarostlé nepropustnou vegetací a po jejich
starají ochranáři o poraněné želvy, které následně pouští nazpět
úbočích se vinou stezky, jež sestupují do hlubokých kaňonů nebo
do oceánu. Když máte štěstí, můžete si některou z nich i pohladit.
šplhají do vysokých sedel, kde lze s východem slunce obdivovat
Jsou nesmírně klidné. Spolu s vodními želvami tu mají
OSTROV
24
nejen hory a moře mraků, ale na vlastní oči se přesvědčit, že Země
V jejich místech byla zeleň přímo oslnivá. Počasí nám ten den
je skutečně kulatá.
skutečně přálo. Mezi tou vší krásou jsme viděli i nejvyšší vrchol
V těchto místech si obyvatelé musí poradit se vskutku nehostinnými podmínkami. Žijí sice v neskutečně překrásné krajinné scenérie, jen tak někdo podobný výhled z okna svého domu rozhodně nemá a nejspíš ani nikdy mít nebude, nicméně při některých pohledech na místa kde bydlí, si i říkáte, jak se tam dostali a jak se odtud někam někdy dostanou. Pak uznáte, že to musejí být opravdu
ostrova zahalený jen do oparu mráčku, jako do cukrové vaty. Vyškrábali jsme se až do Grand Ilet. Kreolové si nás nijak nevšímali. Pánové posedávali před domy v hloučcích, právě měli siestu a ženy vařili na otevřeném ohni ve velkých hrncích oběd pro početnou rodinu. Z Grand Ilet jsme museli už po svých. Čekalo nás cca 2200 výškových metrů.
neobyčejní lidé a málokdo by si troufl zde tímto způsobem žít. Bez
Jak to tak vypadalo, tady se po horách nechodí, ale běhá. Znali jsme
ohledu na to, že někteří pobíhají po horách denně několik
sice sprintery z jiných hor, ale tady ti byli fakt machři. Sice
kilometrů, o převýšení ani nemluvě, táhnoucí se s hojnou úrodou
zabahnění od hlavy až k patě, nicméně za nějakou hodinku si
ze svých políček za krkem a to v pouhých žabkách. To já bych si
vyběhli a seběhli horu, sedli do auta a doma všechno napěchovali
po prvním kroku vyvrtla kotník.
do super moderní pračky se super skvělým pracím práškem, který si
Jedno ráno jsme vyrazili přes St-Denis, jediné stotisícové město na Réunionu, na severovýchod ostrova, do Cirque de Salazie. Cestou jsme míjeli nekonečná pole cukrové třtiny. V horách jsme brali jednu strmější a užší zatáčku za druhou.
poradí i s tou nejodolnější špínou. Jejich drahá polovička jim udělá super masáž a za zvuku líbivé hudby s aloha drinkem při západu slunce mohou spokojeně ulehnout k spánku, aby dalšího dne předchozí běh mohli zopakovat. Jo, tak takhle nějak by to mohlo být.
Stoupání a serpentiny neměly konce. Podél stěn mohutných zelených skal stékaly proudy vodopádů. Bylo jich nepočítaně.
OSTROV
25
Pořád jsme stoupali úzkou pešinkou ve skalách. Všude kolem nás
a vydala se pod hladinu. Plavání v laguně mezi zahradami a hejny
rostla tropická květena, plná kapradin a rostlin prapodivných tvarů.
ryb mě zbavilo ponuré nálady, idylka byla zpět.
Bylo vlhko, ale zase ne tolik, aby nám to příliš bránilo ve výstupu. Sestup byl podstatně pestřejší. Pod námi byl sráz a to stejné pohledem vzhůru. Kolem poledne se na nás přihnala mlha. Celou cestu nás svou přítomností těšil náramně zvědavý a troufalý vypasený ptáček. Za námi se stále táhla mlha, před námi bylo však překrásně jasno. Ještě pár nepříjemných míst, které nám trochu ulehčovali lana a hora byla zdolána. Zaplavil mě pocit štěstí.
SEZÓNA První týdny byl ostrov dokonale pustý. Bohužel to nemělo věčné trvání. Jednoho dne se s “frantíky“ roztrhl pytel. Všude byla hlava na hlavě, křik, hluk, zmatek. Poprvé bylo vidět i prodavače všemožných serepetiček, cukrovinek a co mě dost udivovalo, hojně se prodávala horká káva. Pláže se zaplnily a idylka předchozích dní se vypařila. Turisti. Chvíli mi trvalo poprat se s tím. K vylepšení mojí nálady přispěly africké rytmy, které se ozývaly ze všech koutů západního pobřeží. Později jsem si nasadila potapěčské brýle
OSTROV
S turisty přichází často i spousta neuvěřitelných zážitků. Například jednoho dne se u hotelového bazénu natřásaly tři postarší dámy. Ani jsem nepostřehla přesně ten moment, kdy za nimi skočil ukázkově opálený udělaný mladík. Všichni se zdvořile políbili dvakrát na líčka, krasavec ukazováčkem stiskl na přehrávači spoušť a představení mohlo začít. Dámy spolu s instruktorem udělaly nejprve kolečko, ve kterém naproti sobě provádělaly nesmyslné pohyby pokoušející se trefit
se do rytmu hudby. Nemotorně
všechny kolem sebe vyhazovaly nohy i ruce z vody. Ve tvářích měly vskutku prapodivné výrazy. Občas si neodpustily zamrkat a vystřihnout flirtující úsměv na mladíka, který jim úsměvy neopomíjel vracet. Po necelé hodince představení bohužel skončilo. Mladík se zkušeně otřepal, otřel plážovým ručníkem, hodil si kazeťák na rameno a houpavým krokem se spokojeným výrazem z bazénu odkráčel. Dámy ho s úžasem pozorovaly až do okamžiku, kdy se jim mladík ztratil v dálce.
26
Byly dny, kdy byl natolik silný vítr, že z pláží zvedal písek a tloukl hlava nehlava, i když vlastně téměř nikoho krom mě se to nedotklo, neboť nikdo jiný v ty dny nebyl na obzoru. Právě v tyto dny jsem si mohla připomenout, jaké to bylo, když jsem byla na ostrově téměř sama. Po víc než měsíci zde stráveném na západě ostrova poprvé pršelo. Naštěstí jen v noci. I tak, neuvěřitelné, protože právě západ ostrova je nejsušší oblastí. Téměř nikdy tady neprší, hory valící se mračna zadrží v dostatečné vzdálenosti. Chýlil se čas, kdy jsme si naplánovali přechod hor. Mapy jsme měli už nastudované, vše připravené a plni elánu. Během následujících
PŘECHOD HOR Sbalili jsme nejnutnější věci, zaplatili hotel a v St-Denis jsme vrátili „zlaťouše“. Nejkrásnější dny strávené na ostrově byly těsně před námi, čekal nás přechod hor, trekařský ráj s tropickou kulisou – GR R2. Celí natěšení jsme se ještě vrhli do moře. Když si vybavím, jak jsem se prvně bála. Dokonce jsem někdy během prvního týdne, kdy jsem málem šlápla na kraba, prohlásila, že mě tady do vody už nikdo nedostane. Den před výstupem jsem si o korál rozsekla chodidlo. Já musím mít vždycky něco, když je to zrovna nejmíň vhod.
několika dní bohužel nastaly komplikace s termínem návratu do Čech. Plán se nespočetněkrát měnil. Otázka zněla stejně jako
Pokoj číslo 386, Ermitage, Coco beach a mnohé další, co mi
na začátku: “Ještě týden, čtrnáct dní nebo měsíc?“ Dost nám to
na pobřeží přirostlo k srdci, jsem ten den nechala za sebou. Bylo mi
komplikovalo situaci. Jeden den to už konečně vypadalo, že je
úzko.
jasno, nicméně za následujících patnáct minut bylo všechno zase
Ocitli jsme se v srdci džungle. Pod nohama se nám prášila
jinak. Ale to jsme ještě netušili jak. Nezbývalo, než čekat.
rumělková zem. Všude kolem džungle, zeleň a chaoticky naskládané obří listy kaktusů a kapradin. Vlhkost vzduchu stále rostla. Po necelé hodince stoupání jsme byli totálně mokří.
OSTROV
27
Poštěstilo se a natrefili jsme i na chameleona a krásnou
kdysi uprchlí otroci ukrývali před otrokáři, jako by se zastavil čas.
dlouhonosatou šedou myšku. Co to bylo skutečně za tvora, či jak se
Lidé zde žijí bez stresu a shonu, na svých skromných políčkách
nazývá, netuším. Prošli jsme i úsekem, kde byla i za dne tma a chlad
pěstují základní potraviny. Co potřebují navíc, to je jim dopraveno
jako v jeskyni. V místě, kde začínal bambusový les jsme mírně
letecky. K nezapomenutelným místům v Mafate patří místo zvané
bloudili. Po troše napětí jsme se přeci jen ocitli na vytouženém
Roche Plate, kde se říčka klidně tekoucí širokým údolím najednou
lesním odpočívadle, kde jsme strávili první noc.
propadne do úzké desítky metrů hluboké průrvy, aby se po půl
Hned z kraje dalšího dne jsme opět prudce stoupali. Nohy nám zapadávaly mezi mohutné spletence kořenů stromů. Po každém zdolání dalších výškových metrů se nám naskytla krásnější scenérie než doposud. Celé kmeny stromů ležely přes cestu halabala. Z nich kvetly různě tvarované a barevné květy, sukulenty a další rostliny. Celou tu parádu, kterou jakoby někdo zinscenoval podtrhovaly
kilometru mohla zase pomalu otvírat. Všude kolem kvete bujná vegetace a obrovské aloe, přes řeky nevedou žádné mosty, takže jsme se museli každou chvíli brodit proudem řeky. Po několikerém přebrodění jsme stoupali ve stěně hory a kochali se ptačími pohledy na průrvy a zeleň pod námi. Bohužel jsem si docela brzy opět ublížila na těle. Já jak to dělám… Z lokte i kolene mi tekla krev.
výsostně se tyčící kapradinové palmy. V některých místech se
Často jsme v horách nemohli najít vhodné místo na spaní, prudké
nedalo jinak, než podlézt mohutné kmeny stromů po kolenou.
srázy a kaňony byly v tomto proti nám. Kde bylo trochu rovného
Přelézat byla holá bláznovina.
místečka, tam byla nepropustná džungle. Proto jsme chodily dost
Do pustého cirku Mafate jsme se oba těšili asi nejvíc. Ani dnes do Mafate nevede žádná silnice, jediná cesta tam vede buď pěšky
do tmy. Jednou tak večer, mohlo být už k půlnoci, kdy jsme konečně postavili stan, kolem nás proběhli dva běžci. Blázni.
přes strmé kopce s vysokým převýšením, případně helikoptérou,
S Mafate jsme se rozloučili za několik dní v sedle Col du Taibit,
která i místním vozí nákupy. V těchto malých vesničkách, kde se
odkud jsme chtěli dojít na nejvyšší vrchol ostrova. V sedle byla už
OSTROV
28
řádná zima a chlad, který šel společně s mlhou od města Cialos.
Na celé GR R2 byla nejhezčí právě ta pestrost míst. Ani
Sestupovali jsme horou, která vypadla zase jinak, než všechny
ze zkušeností z jiných hor se nedalo příliš odhadnout, jak bude
předešlé. Tentokrát jsme scházeli po jemných kamínkách, které
místo vypadat ze deště nebo přílišného sucha. To mě činilo radost,
neuvěřitelně klouzaly a bez nejmenšího výhledu, neboť jsme byli
ten pocit neznáma, napětí a očekávání.
dočista zahaleni mlhou. Byla navíc taková zima, že jsme sotva udrželi zuby v klidu. Takový chlad jsme nečekali. Noc byla šílená,
BOUCAN CANOT A TADY TO KONČÍ ...
skoro jsme se nevyspali, neboť zima byla neúnosná. Podcenili jsme
Po návratu z hor jsme spláchli únavu v teplém oceánu a kde jinde,
výbavu. Ráno jsme ještě za tmy byli už na nohách. Dospávat nemělo
než v l'Ermitage by to bylo dokonalé? Stýskalo se nám.
cenu. Když jsme se pořádně rozhlédli, všude kolem se leskla jinovatka. Hustá mlha i zima se vrátila další den už odpoledne a pronásledovala nás až do posledního dne v horách, kdy se počasí stále stupňovalo až přešlo do mrazivého deště. A to jsme vůbec netušili, co to může napáchat neplechy v těchto krajích. Z cest se staly koryta rozbahněných potoků a pro nás celkem noční můra.
Pomalu mi začínalo docházet, že se zase budeme muset vrátit do reality všedních dní. Čas je náš nepřítel. Toho večera byla na Coco beach asi ta nejlepší kapela. Tancovalo se, zpívalo, pilo a radovalo. V pozadí šplouchalo moře, místo světel nám svítily hvězdy a srpek měsíce. Písek ještě pořád hřál do chodidel. To mi bude strašně chybět.
Posledního dne trasa, která by za normálního počasí trvala cca 3– 5h, nám nedala klid po jedenáct hodin. Na místo určení jsme
Poslední dny na ostrově jsme ještě chtěli prozkoumat maximum, co
dorazili po desáté hodině večerní, od hlavy až k patě od bahna
se dá. Na samém západním cípu ostrova, severně od l'Ermitage,
(přítel vypadal o něco líp), zničení, znavení a totálně promrzlí. Ale
měly být jedny z nejkrásnějších pláží na ostrově. Hned po návratu
opět na sebe pyšní. Vyšlo nám to přesně, zítra, pokud všechno
z hor jsme se tam vypravili. Ocitli jsme se na pláži plné mušliček
půjde jak má, budeme zpět na pobřeží.
a písečných krabů. V té změti pestrých kamínků a mušliček byli krabi téměř k nerozeznání. Pobíhali po pláži sem a tam, přičemž
OSTROV
29
každou chvíli šup do díry a šup z díry ven. Poté je smetla vlna,
Na letišti byl slyšet neutichající pláč. Těžko se loučí.
následně je vymrštila a všechno mohlo začít nanovo. Docela jsem se tím bavila. Někteří z nich se raději zavrtávali do písku, kde se uvelebili, jak slepice na vajíčku. Pak z nich byla vidět jen kukadla. Okolo pláží byly naskládané lávové skály a palmový lesík. K té vší kráse byly na moři asi ty nejlepší vlny na celém ostrově. Ubytovali jsme se v dost snobském hotelu. Ale tak na těch pár nocí, to se přežít dá. Kdy jindy budu mít možnost mít pokoj s obří vířivkou, soukromou pláž s osobním lehátkem a navíc s bazénem, který prostupuje celým hotelem? Snobárna, vždyť to říkám. Ve finále vířivka vířila hlavně tam, kam neměla, z čehož jsme dostávali smrtící záchvaty smíchu, v bazénu jsem se smočila jednou, neboť nejsem padlá na hlavu, moře je moře a navíc nechat se ustavičně okukovat personálem mi nepřipadne nijak okouzlující a poslední momentka, když jsem si „omylem“ vzala vlastní ručník a ne jejich s monogramem, ti mě hnali! Není nad stan! Nebo ještě Novotel v Ermitage. Ale to je výjimka. Poslední dny na ostrově byly v celku hektické a každým večerem blíž k odjezdu těžší. Jeden večer jsme spolu téměř nepromluvili.
OSTROV
30
ZÁVĚR
Na každém z obrazů se odehrává určitý děj, který je ostrovu vlastní. Věřím, že divák zachytí tu atmosféru a krásu ostrova i z mých
Hlavním jádrem mé práce je malba a pro ni je zásadní inspirace.
obrazů.
Věřím, že toto téma bude pro mne ještě dlouho zajímavé, lákavé, radostné a vzrušující. I když jsem chtěla touto prací zdokumentovat
Réunion mi z čista jasna zasáhl do života. Stal se pro mne
jednu etapu svého žití, dát ji do jednoho celku, přesto není zatím
obrovským útočištěm, ze kterého čerpám doposud. Na něm jsem
žádný důvod, proč by nemohla vznikat další a další barevná díla
zapomněla na řadu starostí, na zbytečný stres, únavu a hlodavé
vázaná k tomuto místu. Na mém ostrově se sice nědělo nic tak
myšlenky.
dramatického jako v románu Pláž Alexe Garlanda, neodvážím si
otázky. Mohla jsem rozjímat, kochat se, nabírat energii
spoustu ran, dokonce jsem ani nemusela absolvovat skok z hučícího
a neuvěřitelně relaxovat. Kéž bych mohla tak žít v jeho blízkosti.
vodopádu, abych se k vysněnému místu dostala, nicméně i já jsem
Jednou nebo dvakrát mi po příletu na ostrov proběhlo hlavou, co si
našla svou dokonalou pláž, ostrov snů a neutichající inspiraci, kde
tu počnu ještě tak dlouho? Stačil jediný pohled do zrcadla, který
lze těsně vedle sebe objevovat krásy podmořského světa, hory
mluvil za vše. Dívala se na mě šťastná tvář. Moje tvář. Jednou se
s džunglí a vodopády nebo nekončící pole cukrové třtiny, které se
vrátím.
Konečně jsem si ujasnila některé pro mne důležité
nechají ovívat větrem. Když se poštěstí, nic nebrání tomu dlouhou chvíli pozorovat chameleona nebo pestře vybarvené ještěrky jak se ničím nerušeni oddávají slunečním paprskům. Navíc do toho všeho krásně zapadají obyvatelé ostrova. Kreolové na vás přímo přenášejí jejich neuvěřitelný klid. Je jim bytostně vzdálená jakákoliv forma neklidu. Ve vnitrozemí si na svých políčkách pěstují vše potřebné pro přežití, popíjejí pálenku, pokuřují a hrají petangue. OSTROV
31
Destinace: Réunion. Exclusive Tours. [Online] Exclusive Tours.
LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE
http://www.exclusivetours.cz/Reunion. ALLEY, Ronald a FORMANOVÁ, Eva. 1973. Gauguin. 1. vyd. Praha : DODD, Jan. 2005. Mauricius, Réunion, Seychely - Lonely Planet.
Odeon, 1973. 41 s.
místo neznámé : Svojtka&Co, 2005. 310 s. ISBN 80-7352-196-2. AUMONT, Jacques. 2005. Obraz. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Akademie múzických umění, 2005. 325 s. ISBN 80-7331-045-7.
GARLAND, Alex. 1999. Pláž. *překl.+ David ZÁLESKÝ. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1999. 350 s. ISBN 8072072307.
BLÁHA, Jaroslav a SLAVÍK, Jan. 2007. Průvodce výtvarným uměním. GRAHAM, Gordon. 2000. Filosofie umění. 1. vyd. Brno : Barrister &
2. vyd. Úvaly : Albra, 2007. 126 s. ISBN 9788073610388.
Principal, 2000. 252 s. ISBN 80-85947-53-6. CUMMING, Robert. 2007. Umění. Praha : Slovart, 2007. 512 s. ISBN CHÂTELET, Albert a GROSLIER, Bernard Philipp. 2004. Světové
978-80-7209-971-9.
dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, užité umění. 2. vyd. ČAPEK, Josef. 1930. Nejskromnější umění. 2. vyd. Praha : Dr. Ot.
Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. 784 s. ISBN 8071819360.
Štorch-Marien, 1930. 90 s.. Kaldera. DANIELSSON, Bengt. 1983. Gauguin na Tahiti a Markézách. Praha :
Wikipedie.
[Online]
Wikipedie.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaldera.
Vyšehrad, 1983. 301 s. MASTERS, Tom a CARILLET, Jean-Bernard. 2008. Réunion, DEMPSEY,
Amy.
2005.
Umělecké
styly,
školy
a
hnutí:
encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha : Slovart, 2005.
Seychelly. 6. ed. česky. místo neznámé : Svojtka/Lonely Planet, 2008. 340 s. ISBN 9788073528157.
304 s. ISBN 8072097318.
OSTROV
32
Orbion
-
Réunion.
Orbion.
[Online]
Sopečné tvary - Kaldera. Environmentální hrozby. [Online]
http://exotika.orbion.cz/reunion/.
http://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_tvary/kaldera.
Ostrovy: Chvála osamělosti. NOTEBOOM, Cees. 2010. 6 2010, GEO,
VIGUÉ, Jordi, KADLECOVÁ, Ivana a MIKULKA, Lumír. 2004. Mistři
stránky 22-39. ISSN 1801-3201.
světového malířství. 1. vyd. Čestlice : Rebo Productions, 2004. 480
PERRUCHOT, Henri. 1968. Gauguinův život. 1. vyd. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1968. 316 s. REJZEK, Jiří. 2001. Český etymologický slovník. Praha : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Réunion.
s. ISBN 80-7234-304-1. WALTHER, Ingo F a RUHRBERG, Karl. 2004. Umění 20. století. Praha : Slovart, 2004. 840 s. ISBN 8072095218. YORK, Penelope. 2008. Země. 1. vyd. Praha : Fragment, 2008. 48 s.
Wikipedie.
[Online]
Wikipedie.
ISBN 978-80-253-0581-2.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Réunion. Réunion. Réunion. [Online] http://www.reunion.cz/. Réunion
2009.
Réunion
2009.
[Online]
http://www.reunion2009.expedition.sk. ROHWER, Jeans G. 2002. Tropické rostliny. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2002. 286 s. ISBN 80-242-0774-5. SMITH, Ray. 2000. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. Praha : Slovart, 2000. 352 s. ISBN 80-7209-245-6. OSTROV
33
