MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Variace plavby Bakalářská práce – doprovodný text k praktické části
Zpracovala: Jana Bartoňová Brno 2006
Vedoucí práce: Mgr. Petr Kamenický
1
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem na své bakalářské práci pracovala samostatně a použila pouze uvedenou literaturu.
V Brně, 21.4. 2006 Jana Bartoňová
2
Úvod Ve své práci používám laminát ve nejtypičtějším využití – k stavbě lodi. Loď je však
chápu jako jeden z lidských archetypů, ve své svém širokém významu. Plavidlo je jedním
z nejstarších dopravních prostředků, stalo se symbolem, ikonou, indexem, vniklo tedy do podvědomí společnosti.
Nezabývám se ve své práci obecně teorii archetypu, ale pokouším se objasnit
souvislost a konfrontaci prastaré formy (lodi) se současností (materiál, město)
Vlastní postavení plavidla, zahrnovalo naplánování, projektování, práci a výsledkem je
vlastní ohmataný předmět, fakticky předmět z materiálního světa, ale pokud si jej člověk sám
vyrobí je pro něj něčím bližším, sžívá se s ním a proto pro něj přestává existovat pouze ve formě věci. Laminát je pro mne matriálem současnosti, splňuje všechny požadavky – je pevný, pryskyřice je rychle schnoucí, materiál je relativně lehký, dá se dál opracovávat, je
toxický, nebezpečný tedy pro tvůrce a zvláště pro okolí – zejména přírodní, odpad z něj je maximálně nevyužitelný.
Stavba laminátové lodi a plavba na ni po řece Svratce znamená tedy určité spojení
prastarého archetypu, současného matriálu a města. Člověk žijící a neustále čerpající
z předobrazů, které si neuvědomuje, vychází čím dál víc z umělého světa a mylně se často domnívá, že je již od divokosti a chaosu přírodního světa vytržen a u veden v řád vývoje
lidského druhu. Domnívám se však, že instrument vyrobený lidskou rukou nabírá vyšší hodnoty, stává se prostředkem kooperace s přírodními nástroji jakými je v tomto případě voda.
Cílem celého projektu je vytvořit plně funkční laminátové plavidlo bez dalšího
opracovávání a zachování přirozenosti matriálu. Nehledě na další použití je má loď lodí
bytostně městskou, projektovanou za účelem nízkého ponoru s ohledem na mělkost řeky Svratky.
3
O archetypu lodi Podle Pierce1 existují tři typy znaků, prostředků komunikace, podle vztahu
k označované realitě. Loď se objevuje v mezilidské komunikaci ve všech třech typech.
Prvním z nich je ikona, označuje prostě loď jako dopravní prostředek. Druhý typ představuje index, který funguje na základě souvislosti s označovaným objektem, v tomto případě loď
může znamenat plavbu, tedy pohyb, vodní plochu jako takovou, přístav. Třetím znakem je symbol, který funguje jen na základě pravidla, dohody nebo asociace. Dále se budu zabývat jen symbolickým významem plavidla.
Loď a zejména plavba na ní se jeví ve snu, což všeobecně symbolizuje osud, plavba
zde představuje jako dráhu životem, která je závislá na stavu vodní hladiny ale i na samotné posádce, kterou tvoří jeden člen s individuálním osudem. „Klidná plavba lodi je synonymem
postupného zdokonalování, jež je plně pod kontrolou snícího, zatímco loď v bouřlivých vodách symbolizuje možnost rychlého pokroku, ale současně s rychlostí je zde vyšší
nebezpečí převržení lodi, a tím i zmaření životních plánů.“2 V podstatě to značí, že jedinec není zmítán osudem, ale částečně jej i sám determinuje.
Loď znázorňuje cestu životem, proto loď na mělčině značí stagnaci, kameny v řece či
mořské útesy nebezpečné osudové okamžiky, jež snícího v brzké době čekají. Proplout hladce, zdolat divoké vody se tedy v naší kulturní oblasti interpretuje jako uspět, plavit se v klidných vodách jako vézt život málo rušný, nevzrušivý, spoléhající na jistotu.
Podle Junga jsou archetypy obrazy určitých tendencí a sil přítomných v nás, vnitřních
instinktivních struktur, které jsou nám vrozené. Představují jakési obrazy, představy a pojmy
z prehistorického světa a „můžeme dodnes pozorovat u primitivních lidí. Ale jsou dodnes
přítomny i v našem mimovědomém psychickém prostoru jako části mysli dávných předků. Jsou kolektivní povahy a vyskytují se na celém světě. Na vlastní oči je můžeme vidět ve snech,
kdy k nám přicházejí, aby nás informovaly, jakým životním obdobím procházíme a jaké jsou naše hlavní úkoly pro tato období. Jsou to obrazy určitých tendencí a sil přítomných v nás, vnitřních instinktivních struktur, které jsou nám vrozené“ 3
1
Srov. PALEK. B. Sémiotika : skripta pro posluchače filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Praha:1997. 2 3
Srov. http://www.medo.cz/jaromir/kniha_snar/__l.html srov. JUNG. C. G. Mandaly – obrazy z nevědomí. Nakl. Tomáše Janečka, Brno: 1998.
4
Z psychologického pohledu je oceán zástupným symbolem kolektivního nevědomí,
chaosem, mořem a loď zobrazuje pak vědomí, pevný bod v tomto zmatku. Loď představující člověka
„Lodě stavěli Germáni již od pravěku, jak dokazují četné vyobrazení na skalních
kresbách ze Skandinávie doby bronzové. V tomto období stavěli Germáni jak malé dlouhé
říční čluny, tak již poměrně velké lodě.“4 V nordických skalních rytinách, které pochází
z bronzové doby, se objevují výjevy lodi, nad níž jsou zobrazeny lidské stopy. (viz obr.1)
Tyto stopy zřejmě představují přítomnost „kněze“, zatupujícího boha Slunce, který žehná lodi. Již jde nemusí být loď chápána jako pouhý dopravní prostředek, ale jako symbol cesty do světa mrtvých.
Loď měla pro Vikingy ale i jiné významy než jen jako zbraň či nástroj obchodu - byl
to též symbol majetku, moci, prestiže a význam hrála i v pohřebních rituálech mocných. Dosti
podrobný popis takového pohřbu u Vikingů na Volze nám zanechal arabský diplomat Ibn Fadlan.5
Obr.1
4 5
Obr.2
http://valhalla.wothanburg.cz/viking.html
tamtéž
5
.
Loď je kouskem „pevné půdy“ na hladině hlubokých a mnohdy nebezpečných vod
Egypťané chtěli být po své smrti převezeni přes noc smrti, tj. tmou, po boku slunečního boha
Re v jeho nebeské, sluneční bárce. Antický svět považoval za poslední úsek pozemského bytí, chápaného jako plavbu životem, převoz duše mrtvého přes Acheron v Charonově člunu. (Obr.2)
Křesťanství pak přejalo tento symbol a vtisklo mu význam spásy a bezpečí v podobě
Noemovy archy. V křesťanské tradici je lodí symbolizována církev, jakožto plavidlo
kormidlované Pertem. tato představa církve jako lodi kormidlované rozbouřeným mořem je zobrazena v Giottově díle Navicella v předsíni chrámu svatého Petra v Římě. Petrova loď je i
rybářskou bárkou, na níž Petr jako rybář loví do sítí církevní víry lidské duše. Divoké moře
znamená chaotický svět, v němž člověk může najít spásu, pokud vstoupí na pevnou podlahu lidi církve. (obr.3)
Svatopluk Čech pracuje s podobnou symbolikou ve své epické skladbě Evropa z roku
1878. Evropa je symbolické jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězni revolucionáři. Spor mezi anarchisty a demokratickými revolucionáři konci zkázou lodi.
V skladbě Slávia užil Čech symbolu lodi a motivu vzpoury. Tentokráte shromáždil na její
palubu zástupce jednotlivých slovanských národů. Loď je pevninou, kontinentem ve zmítajícím osudu.
6
Pracovní postup stavby K výrobě jakékoli laminátové lodi je zapotřebí forma. Jako formu jsem vyrobila
maketu lodi nebo-li tzv. kopyto. Odborné literatura k výrobě kopyta v podstatě neexistuje „Stavbu formy je možno doporučit pouze zkušeným pracovníkům, seznámeným
s problematikou.“6 Skutečným problémem je, že stavba profesionální formy je finančně
nákladná, z toho důvodu je vhodné ji půjčit. Ze zapůjčeného kopyta lze však stavě pouze další makety a kopie jedné a též lodi.
Formu jsem vyrobila z dřevěných žeber, kartonu a těsnící pěny, kterou jsem ořezala a
obrousila do požadovaného tvaru podle dřevěných žeber. Jako separační vrstvu jsem použila
vazelínu. Laminování probíhalo celkem v pěti vrstvách. Po prvních dvou vrstvách jsem rozebrala formu, abych získala čistou měkkou loď, která vyžadovala na zpevnění další vrstvy tkaniny a pryskyřice.
Průběhu veškeré práce se hromadilo větší množství odpadu, než které by se vešlo do
objemu samotné lodi, z čehož vyplývá nepraktičnost takové výroby. Laminát jako materiál „mrtvý“ se dá opracovávat jedině broušením, a to ručním, což je vzhledem k pevnosti velmi
náročné, nebo mechanickým. Přesto i s tímto materiálem existuje určitá forma komunikace,
laminát reaguje velmi citlivě na strukturu a složení kopyta a zejména separační vrstvy.
Dokáže kopírovat malé nepřesnosti a záhyby, stejně jako absorbuje část separační hmoty, což se stalo i v případě vazelíny jako separátoru. Výsledný laminát má nádech oranžové barvy a struktura je drsná s četnými výčnělky, které jsou tvořeny vzduchovými bublinami mezi vrstvami tkaniny, kde byly ve formě póry, tam pronikal k laminátu vzduch.
K dalšímu opracovávání jsem nepřistoupila, laminát tak imituje barvu a strukturu
kůže, což je však výsledkem komunikace materiálů, nikoli intence tvůrce.
6
MIK. P. Amatérská výroba laminátových kánoí a kajaků. Olympia, Praha: 1980. s.23
7
O duchu lodi a o městě Prvním neintencionálním jevem se stal plošný útvar na podleze okolo rozpracované
lodi, který vznikl z odpadajícího materiálu při opracovávání tvaru a který se stylizoval do půdorysu rodícího se plavidla. Poprvé se objevil z hrubých úštěpků těsnící pěny, ale toho jsem
si ještě neuvědomovala, až při pozdějším obrušování, kdy se obrysová linie z prachu na podlaze stala jemnější a přesnější.
Útvar připomínal nástěnné kresby, archetypální obrazce symbolizující loď, ale zároveň
znázorňující zbožnost a posvátnost tohoto daru, který je jedním z komunikačních prostředků mezi člověkem a živlem. Označila jsem jej tak duchem lodi, jelikož se zjevil nezáměrně a kopíroval chvění rodící se „živé věci“.
Duchů pak v průběhu stavby vznikalo ještě několik, ale záhy jsem si uvědomila, že jde
o jednoho a téhož ducha transformujícího se spolu s přeměnou samotné lodi. První duch, jak jsem se o něm zmínila, byl z hrubých odřezků pěny, další se hned na to vytvořil z pilin. Při
laminování první vrstvy do obrysového bílého ducha padaly kapky pryskyřice a prolnuly se
dva útvary prachového a kapaného ducha. Broušení prvních vrstev laminátu rozvířilo
místností jemný prach, který se však nejvíce usazoval pod lodí do plošného tvaru ale tentokrát vyplněného.
Projekt zahrnoval také přípravu duševní, v průběhu stavby, která se uskutečnila ve
Velkých Karlovicích, jsem sledovala stav řeky Svratky v úseku, kde by se měla uskutečnit závěrečná plavba. Od ledna 2006, kdy plavba začala se Svratka rapidně měnila v reakci na počasí a změnu ročního období. Na fotografiích zachycuji řeku nejen se zaměřením na vodní
tok, ale na zasazení do městské krajiny, porostu a siluet budov. Město je lidskou krajnou, přemístit se v ní pomocí lodi je hlavním úkolem, posunout z místa na místo, z města do místa, které je předem určené řekou. Být determinován tokem a ovládat vlastní rovnováhu je požitek z přemístění na vodní hladině.
8
Závěr
Domnívám , že ve své podstatě i současný umělý matriál může v rukou člověka ožívat
a dostávat určité hodnoty hlubší, nesoucí znaky
předků a jejich hodnot. Stavba lodi
znamenala v podstatě neustálou práci s variací tvaru a transformací formy, což dokumentuje veškerá
obrázková
příloha,
která
je
k dispozici
na
internetových
stránkách
www.is.muni.cz/www/105380/lod.html. V každé fázi tvar zůstával stejný, ale měnil se
materiál nebo atmosféra a situace, kontext, do něhož loď náležela. Existuje tedy nekonečná řada variací jednoho tvaru, záleží na tom, jak dlouhá tato řada je. Archetyp je podle mne prvek s variační linií tisíce let dlouhou. Loď je archetypem.
Samotná plavba je přemístění a radost z něho na díle vlastní ruky, její další symbolika
je otázkou interpretace a výkladu, jehož možnosti jsem nastínila v předchozím textu. Stejně
tak jsem mohla koupit již hotovou loďku, ale ta by sloužila za maketu skutečného archetypu, neobsahovala by několikaměsíční invenci myšlenky na plavbu, která doprovázela celou stavbu mé lodi. Textu uvádím jen některé možné cesty výkladu symboliky lodi a její variace
v lidském vědomí, konečné vysvětlení mé plavby z Poříčí po směru toku ponechávám již na svévolné interpretaci diváka.
Použitá literatura COOPEROVÁ. J. C. Encyklopedie tradičních symbolů. Mladá fronta. Praha: 1999. JUNG. C. G. Mandaly – obrazy z nevědomí. Nakl. Tomáše Janečka, Brno: 1998. JUNG. C. G. Snové symboly individuačního procesu. Nakl. Tomáše Janečka, Brno: 2000 MIK. P. Amatérská výroba laminátových kánoí a kajaků. Olympia, Praha: 1980. SCHLOBOHM. A. Obrazy našich snů. Euromedia Group. Praha: 1997. TICHÝ. J. PALEK, P. Teória lode. Slovenská vysoká škola technická. Bratoslava: 1983 ZIKUS. Z. Rekreační plavidla: (stavba, opravy, plavba). 1998 http://valhalla.wothanburg.cz/viking.html http://www.medo.cz/jaromir/kniha_snar/__l.html
9
