Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka. Vyjadřování učitelů a žáků středních škol Bakalářská práce

Masaryk ova un iv erz ita Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka

Vyjadřování učitelů a žáků středních škol Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc. Vypracovala: Eva Mezulianíková

2011

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. ………………………………………………

1

Ráda bych poděkovala vedoucí práce doc. PhDr. Karle Ondráškové, CSc., za její trpělivost, ochotu, cenné rady a připomínky, které mi poskytla, velký dík pak patří také pedagogům a studentům Gymnázia Uherské Hradiště, bez jejichţ ochoty a pomoci by tato práce nemohla vzniknout.

2

Obsah 1

Úvod ...................................................................................................................... 5

2

Teoretická část ...................................................................................................... 7 2.1

Stratifikace národního jazyka ...................................................................... 7

2.1.1 Spisovný jazyk ........................................................................................ 8 2.1.2 Obecná čeština ....................................................................................... 10 2.1.2.1 Obecná čeština na Moravě.............................................................. 11 2.1.3 Interdialekty........................................................................................... 12 2.1.4 Dialekt ................................................................................................... 13 2.1.5 Profesní mluva, slang a argot ................................................................ 13 2.2

Termíny související se stratifikací národního jazyka ................................ 15

2.2.1 Běţně mluvený jazyk ............................................................................ 15 2.2.2 Idiolekt................................................................................................... 16 2.2.3 Míšení kódů ........................................................................................... 16 2.2.4 Úzus a jazyková norma ......................................................................... 17 2.2.5 Kodifikace ............................................................................................. 17 2.2.6 Jazyková kultura .................................................................................... 18 2.2.7 Jazyková situace .................................................................................... 19 2.2.7.1 Uherské Hradiště ............................................................................ 21 2.3

Mluvený projev ......................................................................................... 23

2.3.1 Spisovnost a nespisovnost ve školním prostředí ................................... 24 3

Praktická část ...................................................................................................... 28 3.1

Pořízení nahrávek ...................................................................................... 28

3.2

Rozbor materiálu ....................................................................................... 30 3

3.2.1 Český jazyk ........................................................................................... 30 3.2.2 Biologie ................................................................................................. 33 3.2.3 Zeměpis ................................................................................................. 37 3.2.4 Fyzika .................................................................................................... 38 3.2.5 Zeměpis 2 .............................................................................................. 40 3.2.6 Základy společenských věd ................................................................... 42 3.2.7 Dějepis ................................................................................................... 44 3.3

Dotazník .................................................................................................... 47

3.3.1 Dotazník – ţáci ...................................................................................... 47 3.3.2 Dotazník – učitelé .................................................................................. 52 4

Závěr ................................................................................................................... 56

5

Resumé ................................................................................................................ 58

6

Seznam pouţité literatury.................................................................................... 59

7

Seznam příloh ..................................................................................................... 62

8

Přílohy ................................................................................................................. 63

9

Seznam grafů..................................................................................................... 127

4

1 Úvod Je nesporné, ţe jazyk jako takový hraje v našich ţivotech důleţitou roli. Díky němu jsme schopni vyjádřit své emoce, přání či touhy, je prostředkem dorozumívání mezi lidmi. Neméně je tomu tak se spisovnou podobou českého jazyka, která nás provází celým ţivotem. Otázky, zda ve školním prostředí pouţívat výlučně jen spisovný český jazyk, nebo v něm připustit i vyjadřování doplněné o prvky obecné češtiny a nářečních prvků, spolu se zájmem o současný stav vyjadřování na středních školách, nás vedly k výběru tématu pro bakalářskou práci, kterou jsme nazvali „Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol.“ Pro účely bakalářské práce jsme se rozhodli pořídit nahrávky vyučovacích hodin na střední škole, které jsme následně analyzovali, abychom zjistili, do jaké míry je projev učitelů a ţáků spisovný a jakou měrou do něj zasahují prvky nespisovné a prvky nářeční. Dále jsme se rozhodli pro vypracování dotazníku, který jsme rozdali na stejné škole jak učitelům, tak i ţákům, abychom zjistili jejich postoj ke spisovnému českému jazyku. Materiál

potřebný

k vypracování

naší

bakalářské

práce

jsme

získali

na gymnáziu, které sídlí v Uherském Hradišti. Toto město leţí jihozápadně od Zlína v samotném středu Slovácka. Gymnázium Uherské Hradiště bylo zaloţeno roku 1884 jako první střední škola Slovácku. Bakalářská práce na téma „Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol“ je rozdělena do dvou částí. První část tvoří část teoretická, ve které se budeme zabývat stratifikací národního jazyka, díky níţ si uvědomíme, z jakých jazykových útvarů mohou učitelé ve svých projevech ve školním prostředí čerpat. V následujících kapitolách se budeme věnovat pojmům, které dále souvisí se stratifikací národního jazyka, vysvětlíme si pojmy jazyková norma, jazykový úzus a kodifikace, přiblíţíme si pojem běţně mluvený jazyk, budeme se také věnovat mluveným projevům a spisovnosti či nespisovnosti ve školním prostředí. Praktická část bude věnována přepisům nahrávek a jejich následné analýze z hlediska spisovnosti a nespisovnosti. Další zkoumanou oblastí pak bude proporce 5

verbálního projevu učitelů a ţáků. Praktickou část pak zakončíme vyhodnocením dotazníků získaných na gymnáziu v Uherském Hradišti, které se týkají postojů učitelů i ţáků ke spisovnosti a nespisovnosti a konkrétních jazykových projevů učitelů na výše jmenovaném gymnáziu. V závěru této bakalářské práce se budeme věnovat výsledkům námi provedeného zkoumání, které budeme posléze interpretovat.

6

2 Teoretická část Teoretická část této bakalářské práce bude věnována stratifikaci národního jazyka, která nám pomůţe ujasnit si, z kterých útvarů národního jazyka čerpají učitelé i ţáci ve svých promluvách. Vymezíme si zde pojmy, jako jsou spisovný český jazyk, obecná čeština, interdialekty a dialekty, budeme se zabývat i profesní mluvou, argotem a slangem. V následující kapitole se budeme věnovat dalším pojmům, které se stratifikací národního jazyka úzce souvisejí, a to jmenovitě s termíny, jako jsou běţně mluvený jazyk, jazyková kultura, idiolekt či problematika míšení kódů. Vymezíme si pojmy jazykový úzus, jazyková norma a kodifikace. Přiblíţíme si také jazykovou situaci dnešní doby a stručně se zmíníme o historii města Uherské Hradiště. Poslední kapitola se bude věnovat mluveným projevům a problematice spisovnosti a nespisovnosti ve školním vyučování.

2.1 Stratifikace národního jazyka O problematiku stratifikace národního jazyka se začali více zajímat členové Praţského lingvistického krouţku ve třicátých letech minulého století. Dále se také členové Praţského lingvistického krouţku věnovali otázkám jazykové kultury, které dále rozvíjeli v teorii funkčních stylů či v teorii spisovného jazyka. 1 Chloupek a Krčmová zahrnují pod pojmem národní jazyk veškeré regionální, sociální a funkční podoby jazyka, které pokrývají jak z hlediska synchronního, tak i diachronního, všechny komunikační potřeby národa. Český národní jazyk je tedy „jazyk domácích obyvatel historických zemí Čechy, Morava a české části Slezska, ale také Čechů ţijících v zahraničí“, který v sobě zahrnuje mnoţství výrazových prostředků, na které je moţno nahlíţet z hlediska lingvistického nebo z hlediska komunikačního, stylistického či sociolingvistického.2

1

NEKULA, M. Praţská škola. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 338. 2 KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 192.

7

„Český národní jazyk představuje soubor různých podob jazyka, různých systémů jazykových prostředků, které jsou vymezeny územně, sociálně i funkčně.“ Pojmenováváme je nejčastěji jako útvary národního jazyka. Mezi tyto útvary řadíme spisovný jazyk, obecnou češtinu, interdialekty a dialekty. 3 Hranice mezi jednotlivými útvary národního jazyka nejsou ostré, tyto útvary jsou relativně autonomní. Existenci útvarů je reálné vymezit pouze ve vztahu k jiným útvarům. Při popisu jednotlivých útvarů národního jazyka je také důleţité vzít v úvahu i sféry komunikace, v nichţ se jednotlivé útvary uplatňují.4 V národním jazyce můţeme nalézt dva typy struktur, první strukturu představují úplné jazykové struktury, tj. strukturní útvary, druhou pak nestrukturní útvary, poloútvary, pro něţ je charakteristické specifické lexikum, avšak v jiných jazykových rovinách strukturu nemají. V českém jazyce tak v dnešní době vedle sebe existuje několik stabilizovaných jazykových útvarů, „jeţ jsou v dichotomickém vztahu spisovnost – nespisovnost.“ V dřívějších dobách se jednalo spíše o rozdíl vyjadřování spisovného a nářečního, avšak dnešní doba si ţádá sloţitější stratifikaci. 5 Spisovnou formou národního jazyka je bezesporu spisovný jazyk a jeho mluvená podoba, kterou nazýváme hovorová čeština. Formami nespisovnými pak rozumíme obecnou češtinu, interdialekty a dialekty.

2.1.1 Spisovný jazyk Jak jsme jiţ zmínili výše, český národní jazyk je tvořen více útvary, z nichţ jedinou spisovnou podobou je spisovný jazyk češtiny. Spisovná čeština je celonárodně uznávanou podobou jazyka, je jazykem oficiálním a má také funkci národně reprezentativní. Její uţití se předpokládá na místech, jako jsou úřady, školy či sdělovací prostředky. Na rozdíl od češtiny nespisovné, která je diferencována územně i sociálně, není spisovná čeština příliš sociálně či územně omezena.6 3

MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 13. KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 193. 5 KRČMOVÁ, M.; CHLOUPEK, J. Jazyk národní. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 193. 6 ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 25. 4

8

Spisovná čeština je jediným kodifikovaným útvarem, a to v mluvnicích, pravidlech pravopisu a výslovnosti či slovnících. Vůči ostatním útvarům národního jazyka je jazykem prestiţním, který slouţí „jazykovým kontaktům s vyšší kulturní funkcí. Je také součástí naší národní kultury a znalost spisovné češtiny v projevech oficiálních je pak znakem kulturního a kultivovaného člověka.“ Uţijeme-li ve veřejné komunikaci jiných útvarů neţ spisovné češtiny, jeví se pak tyto útvary vůči spisovné češtině jako neprestiţní.7 „Spisovná čeština není homogenní, je bohatě stylově, funkčně i regionálně rozvrstvena.“ Prostředky stylově neutrální tvoří jádro spisovné češtiny a mají centrální postavení v komunikaci psané i mluvené. Další prostředky, které jsou součástí spisovného jazyka, jsou prostředky kniţní. Můţeme je například nalézt v textech odborných či uměleckých. Dále do spisovné vrstvy řadíme ještě prostředky hovorové, a to zvláště jejich mluvenou podobu, a prostředky expresivní vyskytující se v projevech citově příznakových. Objevují se zde i prostředky zastaralé – historicismy a archaismy, prostředky ustupující, které se jiţ přestaly pouţívat, a také slova nová, vyskytující se v jazykovém úzu, avšak stále nekodifikovaná.8 Funkční lingvistika dvacátých a třicátých let 20. století stála na počátku současného pojetí stylové diferenciace češtiny, která vznikla působením všech komunikačních a stylotvorných faktorů. Rozlišujeme styly primární a styly odvozené, označované také jako sekundární. Mezi styly primární pak řadíme styl hovorový, odborný, administrativní, publicistický, řečnický a umělecký. Ze stylů sekundárních zmíníme například styl učební či styl esejistický, který se nachází na pomezí mezi stylem odborným a uměleckým.9 Jistý problém, se kterým se potýkáme, je pojem hovorová čeština, jakoţto mluvená podoba spisovného jazyka. Tento pojem zavádí Bohuslav Havránek, který říká, ţe je moţno ve funkci komunikativní, která je doménou jazyka lidového, uţít také jazyka spisovného ve formě hovorové.10 V průběhu času se ale obsah pojmu hovorová 7

MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 13. NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 91. 9 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 39-43. 10 HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Ed. Havránek, B. – Weingart, M. Praha : Melantrich, 1932. s. 42. 8

9

čeština měnil, a i dnes se tohoto termínu uţívá nejednotně. Spisovný jazyk se ve své mluvené podobě omezuje jen na určité komunikační funkce, jako jsou například projevy veřejné a oficiální, v běţné komunikaci však působí nenáleţitě, a proto se mluvčí uchylují k uţití prostředků jak spisovných tak i nespisovných.11 Ve sféře soukromé komunikace, která je silně emočně diferencována, schází spisovné češtině mnohé výrazové prostředky. Důvodem je fakt, ţe spisovná čeština byla v 19. století obnovena jako jazyk komunikace psané, a to umělecké a odborné, avšak ve sféře soukromých projevů se v té době uţívalo nářečí. Z tohoto důvodu je doménou spisovné češtiny především komunikace kultivovaná a společensky závaţná. 12

2.1.2 Obecná čeština V poslední době je obecná čeština často diskutovaným tématem, neboť se stále častěji dostává do povědomí všech obyvatel prostřednictvím sdělovacích prostředků a televize, často se obecné češtiny vyuţívá také při dabingu. Je nesporné, ţe obecná čeština je tedy ve velké míře šířena prostřednictvím médií a ovlivňuje naše jazykové povědomí, přičemţ ztrácí svůj regionální význam. Vymezení pojmu obecná čeština je do jisté míry problematické, neboť pro starší lingvistiku byl pojem obecná čeština synonymním výrazem pro lidový či obecný jazyk, který se uţíval v běţné denní mluvené komunikaci, v projevech soukromých. Havránek pak chápe obecný jazyk ve smyslu interdialektu, obecná čeština je tedy „interdialekt vzniklý vývojem nářečí z Čech.“ Tohoto významu se uţívá hlavně v pracích týkajících se dialektologie. 13 Vývojem významu obecné češtiny jako jazyka obecného či lidového, který začal šířit své výrazové prostředky za hranice původních nářečních oblastí, a to především do měst, pak dostává obecná čeština význam jako „spontánní mluvený jazyk soukromé a poloveřejné komunikace, regionálně i sociálně málo příznakový, který se z pozice 11

NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 91. 12 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 162. 13 KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 81.

10

jedné z nestandardních forem češtiny dostává do postavení jejího substandardu, niţšího standardu.“ Obecná čeština se nadále rozvíjí a působí i na normu veřejného vyjadřování. Zájem o tuto problematiku narostl v šedesátých letech, kdy se na stránkách časopisu Slovo a slovesnost rozvinula diskuze právě na téma obecné češtiny. Díky sbliţování obecné češtiny a spisovného jazyka pak byly kodifikovány některé dublety, které měly původ v obecné češtině. Zmíníme například sloveso ulítnout a jeho dnes jiţ kniţní variantu ulétnout. Avšak dochází také k ustupování některých prvků typických pro obecnou češtinu, například protetické v- či nekoncové – ej, čímţ se nejvýraznější rozdíly mezi spisovnou a obecnou češtinou stírají.14 Díky působení masmédií je obecná čeština rozšířena po celém území České republiky a mizí tak její regionální příznak, hovoříme pak o obecné češtině jako „o české koiné, všeobecně akceptované nespisovné podobě národního jazyka, a nově dokonce jako o ‚druhém standardu‘, tj. druhé celonárodní funkčně takřka neomezené jazykové normě fungující vedle ‚prvního standardu‘, spisovné češtiny.“15 Obecné češtiny se uţívá v okruhu komunikátů, pro které byl původně základem spisovný jazyk, a to především v beletrii a ţánrech publicistiky mluvené. Je schopna vyjádřit bezprostřednost a spontánnost, tedy vlastnosti, které se s pomocí spisovné češtiny jeví jako příliš oficiální a strojené.16 Jako nejvýznamnější hláskoslovné a tvaroslovné rysy obecné češtiny zmíníme například foném í namísto starého é (mlíko, mladýho), protetické v- (vokno, von ), dále pak ej stojící na místě staršího í (pěknej den), zánik koncového – l v minulém příčestí sloves ( on si ved dobře), v 7. pádu unifikovaná koncovka –ma u mnoţných čísel (se čtyřma rukama) aj.

2.1.2.1 Obecná čeština na Moravě Situace na Moravě a ve Slezsku se na rozdíl od Čech liší, existují zde tři interdialekty, a to středomoravský, východomoravský a interdialekt lašský. Nechce-li 14

KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 81. 15 KRČMOVÁ, M. Čeština obecná. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 81. 16 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 166-167.

11

být mluvčí snadno identifikovatelný dle své mluvy, ve které často uţívá nářečních prvků, uchyluje se nejčastěji ke spisovnému jazyku, neboť na většině území Moravy se obecná čeština jeví jako prvek cizí. Obecná čeština na Moravě není tak rozšířená díky stále existujícímu silnému nářečnímu povědomí, zvláště na Olomoucku, Ostravsku a v celé oblasti lašských nářečí. Obecná čeština se zde chápe jako nepřirozený útvar. Avšak máme zde i výjimky, a to v okolí Brna, kde se obecná čeština velmi silně uplatňuje v mluvě mladé a střední generace.17 Daneš uvádí, ţe se spisovné češtiny uţívá častěji právě na Moravě, kde je také kladnější postoj ke spisovnému jazyku neţ v Čechách. Na Moravě se pak obecná čeština často jeví jako hrubá a pro mnohé obyvatele „jako rys nevítaného pragocentrismu.“ 18

2.1.3 Interdialekty Jak jsme zmínili výše, na území Moravy rozpoznáváme tři interdialekty, interdialekt středomoravský, jímţ se dorozumívají obyvatelé Brna, neuţívají-li obecné češtiny, a obyvatelé Olomouce, kteří jiţ neuţívají hanáčtinu, dále je to interdialekt východomoravský a lašský.19 Encyklopedický slovník češtiny charakterizuje interdialekt takto – je to „nestabilizovaná varieta (útvar) národního jazyka představující poslední vývojové stadium tradičních teritoriálních dialektů: ty (v důsledku vzrůstajících společenských kontaktů, sjednocování ţivotních zájmů obyvatel, vlivu prestiţní spisovné češtiny aj.) ztrácejí svou specifiku, postupně se zbavují výlučných, nápadných znaků (uchovávají pouze znaky společné větším oblastem, popř. celým nářečním skupinám) a vzájemně se sbliţují.“ V dnešní době tvoří interdialekty základ městské mluvy především na území Moravy a Slezska. 20

17

MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 13. DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 15-16. 19 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 13. 20 ŠIPKOVÁ, M. Interdialekt. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 185. 18

12

2.1.4 Dialekt Studiem nářečí se zabývá odvětví jazykovědy nazvané dialektologie. Nářečí povaţujeme za víceméně ustálenou podobu jazyka. Soubor jazykových prostředků daného nářečí je moţné vymezit zeměpisně. Nářečí je nástrojem komunikace určité části národa v oblasti běţného denního styku. Právě z nářečního základu vznikal spisovný jazyk, převáţně z nářečí oblasti, která byla hospodářským, politickým či kulturním centrem. Hranice nářečí nejsou nijak ostré, často se vyskytují plynulé přechody z jednoho nářečí do druhého, které nazýváme přechodovými pásmy.21 Bělič rozlišuje čtyři eventuálně pět nářečních skupin, nářeční skupinu českou, středomoravskou, východomoravskou, slezskou a popřípadě nářečí polsko-českého smíšeného původu. 22 K osvojování nářečí dochází přirozenou cestou v rodinách díky mluvě rodičů a prarodičů. Nářečí má natolik rozvinuty všechny jazykové plány, ţe dokáţe pokrýt potřeby mluvčích, avšak má tu nevýhodu, ţe jeho uţitím prozrazujeme svůj geografický původ, a některým lidem se pak nářečí můţe jevit jako znak menší vzdělanosti.23

2.1.5 Profesní mluva, slang a argot Nespisovnou češtinu můţeme diferencovat jak na základě územním, tak i sociálním. Na základě sociálního rozlišení vyčleňujeme slang, profesní mluvu a argot. Nemají specifické prostředky v rovině hláskové ani gramatické, ty přebírají z jiných útvarů – češtiny obecné, spisovné i nespisovné, ale jsou specifické svým lexikem.24 Slang představuje výrazy spojené se zájmovým prostředím. Tyto výrazy jsou značně nespisovné, avšak na druhou stranu jsou plně srozumitelné a výstiţné, často je také doprovází expresivita. Slangové výrazy jsou typické především pro spontánní 21

CUŘÍN, F. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. 4. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. s. 157-160. 22 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 14. 23 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 163. 24 ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 27.

13

projevy mluvené.25 Dříve se pro slang pouţívalo označení také jako sociální nářečí či sociolekt.26 Uţitím slangových výrazů mluvčí ukazuje svou příslušnost k určité skupině nebo zájmové sféře. Můţeme rozlišovat například slang myslivecký (slechy – uši, světla – oči), slang studentský (biflovat se, koule, šprtat se) nebo slang sportovní (mičuda, faul), jehoţ výrazy přechází do obecného povědomí a stávají se součástí obecné češtiny či spisovného hovorového jazyka.27 Profesní mluva je mluva, která je společná mluvčím, kteří vykonávají stejnou profesi.

Encyklopedický

slovník

češtiny

charakterizuje

profesionalismy

jako

„nespisovné názvy terminologické povahy motivované důvody věcnými, zejména snahou o výrazovou úspornost, jednoznačnost a mobilnost v mluvené komunikaci.“28 Často se v profesní mluvě uţívá univerbizace pro její jazykovou úspornost. Z oblasti lékařské můţeme uvést například výraz slepák pro slepé střevo nebo výraz císař pro císařský řez.29 Jako argot označujeme mluvu, která se pohybuje v oblasti zakázané, škodlivé, charakteristické pro spodinu společnosti vyčleňující se od zbytku národa. Argotu uţívají například ve věznicích, je jazykem zlodějů, prostitutek, podvodníků či narkomanů. Uţíváním argotu se snaţili příslušníci různých skupin zatajit pravý význam výrazu, chtěli znesnadnit porozumění jejich řeči. Mnohé výrazy však zveřejněním ztratili své utajení a přešly do širokého jazykového povědomí mnoha uţivatelů. Jako příklad argotu můţeme uvést výraz káča, který se uţívá pro pokladnu, bachař pro vězeňského dozorce či roští pro marihuanu.30

25

MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 31. HUBÁČEK, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 405. 27 ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 27. 28 HUBÁČEK, J. Slang. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 405. 29 ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 27. 30 ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 27-28. 26

14

2.2 Termíny související se stratifikací národního jazyka V této podkapitole se budeme věnovat dalším termínům, které bezpochyby souvisí se stratifikací národního jazyka. Vymezíme si pojmy, jako jsou běţně mluvený jazyk, idiolekt, jazyková kultura či jazykový úzus aj.

2.2.1 Běžně mluvený jazyk Pojem běţně mluvený jazyk se od osmdesátých let 20. století stává intenzivně zkoumanou oblastí. Běţná mluva dle Marie Krčmové „není stabilizovanou varietou národního jazyka s vlastním hláskoslovím, tvaroslovím, skladbou nebo slovní zásobou: Jde o podobu jazyka, která se uţívá v nepřipravené a nijak nestylizované soukromé komunikaci, o mluvu uţívanou v rodině nebo blízkými přáteli – tedy o podobu národního jazyka, která je vymezena na základě své funkce.“ Nejdůleţitější funkcí běţně mluveného jazyka je tedy fungovat jako nástroj kaţdodenní běţné komunikace.31 Dříve pro kaţdodenní komunikaci slouţily zejména nářečí, ty však, se vznikem nových komunikačních situací a s proměnou společnosti v průběhu doby, nebyly jiţ schopny nově vzniklé komunikační situace pokrýt, nářečí se stalo nápadným a přestalo dostačovat v běţné mluvě. 32 Krčmová jako typické znaky běţné mluvy uvádí uţívání jazykových prostředků interdialektických, objevují se i prostředky češtiny obecné. Naopak běţně mluvený jazyk neuţívá prostředků kniţných ani úzce spisovných. Lexikální vrstva je omezena „sémantickými okruhy, o nichţ se běţně komunikuje.“ Z tohoto důvodu se v běţně mluveném jazyce nevyskytuje speciální terminologie či nadmíra abstraktního pojmenování. Je pro něj také příznačná otevřenost neologismům, a z hlediska větné

31

KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 162. 32 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 167.

15

stavby je pro něj typická uvolněnost, která souvisí se spontánností a plným zakotvením v situaci.33

2.2.2 Idiolekt Idiolekt je termín pocházející z oblasti sociolingvistické. Rozumíme jím soubor vyjadřovacích prostředků, který je vlastní určitému jednotlivci. Idiolekt si jedinec vytváří v průběhu celého svého ţivota a působí na něj všechny vlivy, kterým byl za tu dobu vystaven. Základem jazyka kaţdého jednotlivce je jeho mateřský jazyk, tedy jazyk, který jedinec uţívá v rodině v běţné denní situaci. Na tento mateřský jazyk se poté navrstvují další útvary národního jazyka, jako jsou obecná čeština či interdialekty v závislosti na tom, kde daný jedinec ţije. Marie Krčmová idiolekt chápe „jako individuální jazykovou kompetenci ve smyslu schopnosti aktivního uţívání jazyka.“34

2.2.3 Míšení kódů Míšení kódů je pojem úzce související s běţně mluveným jazykem. Nazýváme jím stav, při kterém dochází k míšení jednotlivých kódů, které existují uvnitř jazyka národního, „tj. ke střídání hláskových podob, tvarů a slov patřících spisovnému jazyku, obecné češtině nebo různým nářečím.“ Ke střídání kódu nedochází záměrně, děje se tak bez zjevného úmyslu.35 K míšení kódů můţe docházet dokonce i v průběhu vyřčení jedné věty či slova, je to jev značně rozmanitý a má na něj vliv mnoţství faktorů, jako jsou například místo původu, povolání či okolnosti dané situací hovoru. Výzkum této problematiky je významný i pro moţnosti dalšího vývoje národního jazyka.36

33

KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 169. 34 KRČMOVÁ, M. Idiolekt. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 175. 35 KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 169. 36 SGALL, P. - HRONEK, J. Čeština bez příkras. Jinočany : H+H, 1992. s. 102.

16

2.2.4 Úzus a jazyková norma Pojem úzus se uţívá pro soubor jazykových prostředků, které jsou uţívány jazykovým společenstvím ve vţité podobě, nehledě na to, zda jsou tyto prostředky správné či vhodné. Teorie spisovného jazyka úzus hodnotí vysoce, „i ty prostředky, které jsou utvořeny nesystémově, lingvisté akceptují, jestliţe jsou přijaty jazykovým společenstvím.“37 Současný spisovný úzus je tvořen jazykem literárních děl za posledních 50 let, dále pak jazykovým povědomím intelektuálních vrstev a jejich ústní jazykovou praxí.38 Jazyková norma je souborem jazykových prostředků uţívaných pravidelně jazykovým společenstvím, jimiţ jsou tyto prostředky povaţovány za závazné. Časem se obsah pojmu rozšířil také o pravidla vzájemného spojování, dle nichţ se jazykové prostředky většinou pojí dohromady. Vlastností jazykové normy je její variantnost, můţeme říci v jazyku i v jazyce, přičemţ oba výrazy jsou v souladu s normou, ale liší se například četností jejich uţití. Další vlastností jazykové normy je implicitnost, tzn., ţe je uloţena v myslích mluvčích.39 Čechová a Styblík uvádí, ţe spisovná norma „je sice ustálená, ale nikoli statická, je sice jednotná, ale nikoli strnulá, je zvrstvená, pruţně reaguje na vyjadřovací společenské potřeby, a proto je proměnná v čase, a přitom její vývoj je nerovnoměrný, ovlivněný činiteli extralingválními a intralingválními.“40

2.2.5 Kodifikace Kodifikací rozumíme uzákoněnou normu, takovou, která je zachycena v příručkách, které jsou povaţovány za směrodatné. Tyto příručky jsou vydávány odpovědnými institucemi, jedná se například o slovníky, pravidla pravopisu a výslovnosti či mluvnice. Norma, jakoţto soubor zákonitostí jazykového úzu, je vlastní 37

NEBESKÁ, I. Úzus. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 516. 38 NEBESKÁ, I. Teorie spisovného jazyka. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 486. 39 NEBESKÁ, I. Norma jazyková. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 288-289. 40 ČECHOVÁ, M. - STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování: Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství. Praha : SPN, 1998. s. 178-179.

17

všem jazykovým útvarům (tj. spisovným i nespisovným), zatímco kodifikace se vztahuje jen k jazyku spisovnému. Norma se neustále vyvíjí a mění, avšak kodifikace je po dobu své platnosti neměnná a jednotlivé změny zachycuje po etapách. Dochází tak k nárůstu rozporů mezi normou a kodifikací, která se nám někdy můţe jevit jako zastaralá. Řešením tohoto stavu můţe být respektování a předvídání pohybu v normě s následným uváděním dublet (tří i třech, husiti i husité, v balíčcích i balíčkách). Kraus uvádí, ţe „díky dubletám kodifikace upevňuje nejenom stabilitu spisovného jazyka, ale také jeho funkční diferenciaci, zejména v oblasti vyjadřování vědeckého, odborného, básnického i řečnického a publicistického.“41 Dle Daneše dělíme proces kodifikace na tři etapy. První etapou je zjišťování stavu normy, druhou je pak etapa regulativní, která se dělí na dvě podetapy, a to podetapu vyhodnocovací a podetapu vlastní kodifikace. Závěrečnou etapu tvoří etapa prováděcí.42 Zatímco první dvě zmiňované etapy jsou záleţitostí lingvistů, důleţitou roli ve třetí etapě hraje škola a učitelé českého jazyka.43

2.2.6 Jazyková kultura Péče o jazykovou kulturu má v naší zemi dlouhou historii. Otázkami jazykové kultury se vědci zabývali jiţ od dvacátých let 20. století a jsou těsně spjaty s Praţským lingvistickým krouţkem, který roku 1932 vydal sborník prací s názvem Spisovná čeština a jazyková kultura. Otázkou jazykové kultury se zabýval i Bohuslav Havránek, který kulturu spisovného jazyka chápal zejména jako „teoretické pěstění spisovného jazyka, totiţ snahu a práci vědy o jazyce, linguistiky, usilující o zdokonalení a prospěch spisovného jazyka. Práce jazykovědná můţe prospívat spisovnému jazyku tím, ţe pomáhá vytvářet normu spisovného jazyka a ji stabilisovat a ţe podporuje jazyk v tom, aby měl pohotově dosti bohatých a rozmanitých prostředků pro všechny své potřeby, pro všechny úkoly, které se na něj kladou; zvláště pak tím, ţe podporuje ty sloţky, kterých je třeba pro 41

KRAUS, J. Kodifikace. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 216. 42 DANEŠ, František. K dvěma základním otázkám kodifikace. Naše řeč. 1977, 60, 1, s. 3-14. Dostupný také z WWW: . 43 ČECHOVÁ, M. - STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování: Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství. Praha : SPN, 1998. s. 179.

18

speciální úkoly spisovného jazyka, odlišné od jazyka lidového, a ovšem těmto sloţkám nebrání a vůbec se vyvaruje toho, aby sama spisovnému jazyku v něčem škodila.“ Kultivovaný jazyk a jazyková kultura jsou pak cílem záměrného pěstění spisovného jazyka.44 V dnešní době pojem jazyková kultura chápeme široce, obsáhne čtyři navzájem spjaté oblasti jevů. První dva jevy se týkají oblasti langue a řadíme sem pojmy kultura jazyka a kultivování jazyka. Kulturou jazyka rozumíme stav jazykového kódu neboli systému znaků slouţících verbální komunikaci. Kultivování jazyka se týká péče o jazyk, je doménou lingvistů a jejich činnosti kodifikační, výzkumu jazyka či popisu norem. Zbývající dva jevy, které zahrnujeme do oblasti parole, jsou kultura řeči a kultivování řeči. Kultura řeči se zabývá stavem konkrétní psané a mluvené komunikace, jejich správností jazykovou, slohovou vytříbeností atd. Kultivování řeči se zaobírá péčí o kulturu řeči, o kultivovanou jazykovou komunikaci. Podílí se na ní jak školní výchova, tak i vliv sdělovacích prostředků nebo různé publikace, které se týkají populárně odborné literatury o češtině aj.45 Kraus výše zmíněné výstiţně shrnuje slovy „teorie jazykové kultury jako jazykovědný obor tak prosazuje vedle aspektu stavového a výsledkového, označujícího úroveň jazyka na určitém stupni jeho vývoje, také zřetelný aspekt činnostní, procesuální, ve smyslu zlepšování, rozvíjení daného stavu.“46

2.2.7 Jazyková situace František Daneš specifikuje situaci jazyka jako „obecný společenský stav, v němţ se daný jazyk nalézá a vyvíjí v jisté zemi nebo na jistém teritoriu v určitém časovém úseku v daných politických, sociálních a kulturních podmínkách.“ 47 Důleţitým aspektem jazykové situace je její dynamická povaha, která se neustále mění a vyvíjí. Dalším důleţitým faktorem je také skutečnost, ţe jazyková

44

HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Ed. Havránek, B. – Weingart, M. Praha : Melantrich, 1932. s. 32. 45 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 9. 46 KRAUS, J. Kultura jazyková. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 237. 47 DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 12.

19

společenství neexistují izolovaně, ale vţdy jsou v kontaktu i s jinými jazykovými uskupeními, jsou součástí širšího celku, ať uţ geografického, politického či kulturního. Česká národní společnost je součástí „euroatlantické společnosti“, pro niţ jsou typické následující typy sociálních změn, a to modernizace, vznik masové společnosti, která s sebou přináší jistou míru uniformity, a globalizace. Naše společnost byla v minulosti poznamenána svou specifickou minulostí, coţ je důvodem jejího dnešního rozporuplného stavu, kdy na jedné straně dychtivě přijímá nové věci, ale na straně druhé se stále vyrovnává se svou minulostí. Neustálý pohyb obyvatelstva, migrace, přináší stále intenzivnější kontakty mezi lidmi, coţ má v jazykové oblasti za následek stírání dosavadních rozdílů a míšení jazyků, dialektů a jiných subvariet a vnáší tak do jazyků určitou nestabilnost a variantnost. 48 V souvislosti s národními jazyky hovoříme o substandardizaci. Jedná se o vztah „standardního neboli spisovného jazyka a variet stojících mezi ním a dialekty.“ Substandardy se stávají zdrojem jazykových změn a mohou pronikat i do standardu psaného. Substandard je termín pocházející z anglosaského vzoru, měl by být termínem neutrálním, ale jak sám Daneš poznamenává „zůstává nejasné, zda jde o ‚standard‘ ve smyslu obecně uznávané, závazné normy, nebo ve smysl hodnotícím, totiţ jako vysoký stupeň kvality (anebo obojí?).“49 Dle Ivy Nebeské došlo ve společnosti ke změně klimatu také díky oslabování funkce autorit a institucí. Neformální chování a vyjadřování tak dostalo větší prostor neţ kdy dříve. Změnily se normy chování, které úzce souvisí s výběrem komunikačních prostředků, a můţeme je proto povaţovat za jednoho z určujících činitelů jazykového úzu. Neformální chování, pod něţ můţeme zahrnout neformální oblečení nebo neformální vyjadřování, v dnešní době proniká do dalších oblastí, které bývaly dříve doménou formálního chování a vyjadřování. Stále více se klade důraz na spontánnost a bezprostřednost, které však nejsou v souladu s vyjadřováním spisovným, coţ je moţné doloţit tím, ţe mluvčí v Čechách, kde spisovná čeština nemá prakticky rodilé mluvčí, musí projevit určitou snahu, chtějí-li se vyjadřovat spisovně, proto spontánnost téměř 48

DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 12-13. 49 DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 13-14.

20

vţdy spisovnost vylučuje. Nebeská dodává, ţe „uplatňování spisovné normy není u značné části společnosti akceptovanými normami chování podporováno.“50

2.2.7.1 Uherské Hradiště Jak jsme jiţ uvedli výše, materiál určený k následnému rozboru jsme pořídili na gymnáziu v Uherském Hradišti, a to jak nahrávky vyučovacích hodin, tak i dotazníky Všichni učitelé i ţáci pochází buď z města Uherské Hradiště nebo z okolních vesnic. V okolí Uherského Hradiště můţeme stále nalézt silné nářeční povědomí. Avšak vlivem médií a jejich mnohdy aţ přesyceností obecnou češtinou i zde nářeční prvky ustupují, coţ je patrné hlavně v městské mluvě. Rozdíly v uţití nářečí můţeme také nalézt u různých věkových skupin. Starší obyvatelé v hojnější míře uţívají nářečních prvků, které se však v mluvě mladé generace jiţ tak často nevyskytují. Antonín Vašek uvádí, ţe lidová mluva v okrese Uherské Hradiště je realizována hlavně tradičním regionálním dialektem – tedy východomoravským nářečím, z menší části také jinými útvary národního jazyka. Situace se ale liší na vesnicích, kde se stále místní nářečí uchovává, a ve městě, kde se vedle nářečí objevují také jiné útvary národního jazyka, a to především v Uherském Hradišti a Uherském Brodě.51 Chtěli bychom se zde dotknout některých zajímavých událostí, které se v historii Uherského Hradiště odehrály, a jeţ měly patrně vliv i na jazyk tamního obyvatelstva. Historie města sahá do hluboko do minulosti také díky příznivým klimatickým podmínkám i úrodné půdě. V devátém století se tato oblast stala centrem Velkomoravské říše, po jejímţ rozpadu však význam tohoto území pominul. Ve století třináctém čelila jihovýchodní Morava vpádům nepřátel, čímţ trpěl hlavně nedaleký velehradský klášter. Z tohoto důvodu tak bylo roku 1257 zaloţeno Přemyslem Otakarem II. město, které později dostalo název Uherské Hradiště, a pyšnilo se řadou výsad. Postupem času se začalo město opevňovat, aby mohlo čelit nájezdům nepřátel, 50

NEBESKÁ, I. Normy a spisovnost. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 72-73. 51 Uherskohradišťsko. 2. upr. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s 301.

21

za hranice opevnění se město začíná rozrůstat aţ v závěru 1. poloviny 19. století. V rozmezí let 1348 aţ 1860 bylo město sídlem kraje. V období první republiky se pak kulturní i politické centrum kraje postupně přesouvá stále více do Zlína. V dnešní době ţije město bohatým kulturním ţivotem. V Uherském Hradišti sídlí známé Slovácké divadlo, kaţdý rok zde se pořádá celostátně proslulá přehlídka filmů Letní filmová škola a také jedna z největších folklorních akcí v republice - Slovácké slavnosti vína a otevřených památek.52

52

Uherské Hradiště [online]. 28. 7. 2010 [cit. 2011-04-09]. Z historie města. Dostupné z WWW: .

22

2.3 Mluvený projev Péče o mluvený projev se datuje daleko do minulosti. V antickém Řecku a Římě řečnictví (rétorika) představovalo důleţitou sloţku výchovy a vzdělání, a byli to právě Řekové, kteří rozvinuli první teorii o rétorice. K rozvoji české rétoriky přispěla nemalou mírou doba Karlova a Václavova a taktéţ zaloţení praţské univerzity. Značnou pozornost věnovali mluveným projevům také členové Praţské lingvistické školy, zejména pak profesor Miloš Weingart, který svou studií nazvanou Zvuková kultura českého jazyka poloţil základ zvukové sloţky jazykové kultury, na tuto studii pak mnohé další práce navázaly či na ni určitým způsobem reagovaly.53 Brabcová a Vitvar uvádí, ţe „mluvené projevy jsou uskutečňovány prostředky zvukovými vnímanými sluchem, probíhají v konkrétním čase, kladou značné nároky jak na mluvčího, tak na posluchače, jsou vázány na konkrétní situaci časovou nebo místní (…). 54 Mezi typické znaky mluvených komunikátů můţeme zahrnout jejich nepřipravenost v porovnání s komunikáty psanými, mluvčí nemá dostatek prostoru, aby si promyslel, kterých prostředků ve své promluvě uţije. Některé mluvené komunikáty však mohou být předem vytvořeny v písemné podobě a aţ poté druhotně reprodukovány ústně.

Jak

bylo

zmíněno

výše,

komunikáty

mluvené

jsou

vţdy

spojeny

s konkrétní situací, během níţ probíhá komunikace. Mluvený komunikát je doprovázen zvukovými prozodickými prostředky, které mohou zvyšovat jeho účinek. Řadíme sem intonaci, tempo řeči, rytmus či zabarvení hlasu. Na mluvené komunikaci se podílí i prostředky nejazykové, tj. mimika a gestikulace, které bezděčně doprovázejí kaţdý mluvený komunikát, a díky nimţ můţeme vyjadřovat svůj emocionální postoj k tomu, co sdělujeme, dokonce i k samotnému adresátovi. 55 Stejně jako má spisovný jazyk svoji kodifikovanou normu mají ji i mluvené projevy, a nazýváme ji ortoepie. Ortoepií tedy rozumíme soubor norem, dle kterých se 53

BRABCOVÁ, R. - VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha : SPN, 1978. s 4-5. BRABCOVÁ, R. - VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha : SPN, 1978. s 14. 55 MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 18. 54

23

řídí zvuková podoba mluvených spisovných projevů. Na základě výslovnosti kultivovaných mluvčích – herců, řečníků, televizních hlasatelů aj., se výslovnost kodifikuje a je obsaţena v příručkách, např. Výslovnost spisovné češtiny. 56 Do ortoepie zahrnujeme i ortofonii, coţ je nauka o správném tvoření a znění hlásek. „Zásady ortofonie vymezují jak postoj k oblastním, nářečním a vrstvovým obměnám hlásek, tak k realizacím individuálním; ty jsou obvykle hodnoceny jako vady řeči.“ Mluvené projevy učitelů jsou veřejné a téměř vţdy jsou do jisté míry připravené, ať jiţ v podobě osnovy, které se poté učitel při svém výkladu drţí, nebo si svůj projev připraví v duchu sám pro sebe. Svůj projev také učitel přizpůsobuje ţákům, které v dané chvíli právě učí, jinak bude například mluvit k ţákům mladším, jinak k ţákům starším atd.

2.3.1 Spisovnost a nespisovnost ve školním prostředí František Daneš uvádí, ţe „školní vyučování, veřejné, politické, vědecké a podobné diskursy, stejně jako televizní a rozhlasové zpravodajství, hlášení apod. představují doménu spisovnou.“57 Toto tvrzení je podepřeno faktem, ţe spisovná podoba jazyka je jediný útvar národního jazyka, který je kodifikován a funkčně diferencován, a který má celonárodní platnost, coţ o dialektech či obecné češtině tvrdit nemůţeme. Nejenom, ţe je spisovná čeština jazykem uţívaným ve školním vyučování, ale je i jeho předmětem. Ţáci však do školy přináší většinou útvary dialektické či interdialektické povahy, které ve svém okolí dříve poznali, především v rodinném kruhu. Tyto útvary jsou schopny plnit běţné komunikační potřeby, avšak s příchodem nových potřeb (například odborná terminologie u některého z předmětů) se stávají nedostačujícími, a je proto třeba, aby si ţáci osvojili také spisovnou podobu jazyka, která je schopná tyto komunikační situace pokrýt.58

56

ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. s. 33-34. DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 16. 58 HAUSER, P. Spisovný jazyk a nářečí v české škole. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 46. 57

24

Potřeby „ukázněné“ spisovné normy a dostupné kodifikace vyzdvihuje Svobodová především a hlavně pro „potřeby současné školy a vzdělávání příští generace Čechů, kteří mají také právo na jednotný a neposmívaný spisovný jazyk v kodifikované podobě, náš kultivovaný spisovný jazyk s národně reprezentativní funkcí.“ Předmětem bohemistiky by dle Svobodové nemělo být noření se do vlastní výlučnosti, ale měla by se soustředit spíše na „přípravu odborně fundované, a přitom srozumitelné moderní mluvnice, důstojné nástupkyně opusu Havránka a Jedličky, a jednak na zpracování a kniţní vydání většího neţ malého aktuálního slovníku spisovné češtiny.“59 Zajímavý fakt přináší Ondrášková, která si všímá skutečnosti, ţe ţáci na prvním stupni se učí spisovnému jazyku nápodobou učitele a pod jeho vedením upouští ve své promluvě od prvků nespisovných. U vyšších ročníků je pak situace komplikovanější, neboť nespisovných prvků přibývá a učitel začíná mít pochyby, zda ţáky častým opravováním neodradí. Zvláštní se můţe jevit situace ve vyučování odborných předmětů. I přesto, ţe jsou učebnice psány spisovnou češtinou, učitelé odborných předmětů mnoho nedbají na uţívání spisovné češtiny, nezajímá je, jak daný obsah sdělují, ale zaměřují se spíše na jeho kvalitu. Své počínání vysvětlují tím, ţe za ním stojí „snaha ‚navázat lepší kontakt‘ se ţáky podle starého hesla: Blíţe k masám.“60 Ondrášková také upozorňuje na důleţitý fakt, ţe času věnovanému sloţce jazykové a komunikační (slohu) v hodinách českého jazyka ubývá na úkor sloţky literární. „Veškerý čas a veškeré síly vyplýtvají učitelé na střední škole k zvládnutí kvanta faktografických znalostí v podobě neohraničeného mnoţství autorů, jejich děl bibliografických údajů.“61 Tomuto problému se budeme později věnovat také v praktické části naší práce.

59

SVOBODOVÁ, J. Spisovnost a mluvní vzory mládeţe. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 371. 60 ONDRÁŠKOVÁ, K. Tvaroslovné odchylky v mluvených projevech ţáků základní školy v Brně a okolí. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 379. 61 ONDRÁŠKOVÁ, K. Tvaroslovné odchylky v mluvených projevech ţáků základní školy v Brně a okolí. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 382-383.

25

Analýzou

výslovnosti

mluvených

projevů

budoucích

učitelů

češtiny

v nepřipravených mluvených projevech se zabývala Ilona Balkó, která došla k závěru, ţe se učitelé snaţí normu dodrţovat v plánu lexikálním a částečně pak v plánu morfologickém, které mají víceméně pod kontrolou. Rychlá produkce řeči však vede u učitelů ve zvukovém plánu k nedostatkům ve výslovnosti slov, kdy se soustředí více na to, co sdělují, neţ jakým způsobem to sdělují.62 Radoslava Brabcová naráţí ve svém příspěvku na pochybnosti, zda je spisovný jazyk nástrojem efektivní výuky v kaţdém předmětu. Spisovná komunikace zní někdy příliš škrobeně, někdy aţ nepřirozeně. Ţáci mohou mít dojem, ţe si nejsou s učitelem rovni, ţe učitel je větší autoritou. U některých předmětů můţe spisovný jazyk představovat překáţku, Brabcová uvádí například řešení intimních témat v hodinách občanské výchovy.63 Jana Svobodová se při svém výzkumu setkala s dvěma typy promluv, tzv. „dvojí řečí“, kterou učitelé ve své mluvě uţívají. První z nich je řeč oficiální, taková, která se pouţívá ve výukové části komunikace a vyznačuje se téměř vţdy spisovným projevem. Druhou řečí je řeč doplňková, které se uţívá v komunikaci se ţáky při napomínání, pochvalách či usměrňování ţáků. V této řeči můţeme nalézt značný odklon od spisovnosti, který můţe být způsoben určitým citovým zaujetím.64 K tématu spisovnosti ve škole se vyjadřuje i Marie Čechová, která své poznatky shrnula následovně: „Forma komunikace učitel – ţák by neměla být zcela unifikovaná, vedená nediferencovaným spisovným jazykem; měla by se realizovat na základě

62

BALKÓ, I. Nespisovnost ve výslovnosti budoucích učitelů češtiny v nepřipravených mluvených projevech. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 388. 63 BRABCOVÁ, R. Škola a spisovná čeština. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 221. 64 SVOBODOVÁ, J. Mluvená „spisovnost“ ve škole. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 246.

26

spisovném, avšak přiměřeně diferenciovaně podle komunikační situace a sledovaného záměru.“65

65

ČECHOVÁ, M. Spisovnost z hlediska školy. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 225.

27

3 Praktická část V předcházející teoretické části jsme se věnovali stratifikací národního jazyka a dalším termínům, které se stratifikaci úzce souvisí. Vymezili jsme si tak okruh prostředků a útvarů, ze kterých mohou učitelé a ţáci ve svých projevech čerpat. Okrajově jsme se také dotkli problematiky spisovnosti a nespisovnosti na školách a prezentovali jsme zde několik názorů na toto téma. V praktické části se nyní zaměříme na skutečný stav jazyka na školách. Nejprve se budeme věnovat vlastnímu sběru materiálu, poté přejdeme k analýze samotných nahrávek. Dále se dotkneme také problematiky proporcí promluv učitelů a ţáků měřenou pomocí počtu slov. Na závěr praktické části se budeme věnovat dotazníku, který jsme rozdali na stejné škole, kde jsme pořídili i nahrávky vyučovacích hodin, a budeme získaný materiál hodnotit a komentovat.

3.1 Pořízení nahrávek Jak jsme jiţ zmínili výše, materiál skládající se z nahrávek vyučovacích hodin jsme získali na gymnáziu v Uherském Hradišti. Původně jsme chtěli materiál získat v jiném městě na tamějším gymnáziu, kde nás však odmítli z důvodů ochrany osobních dat studentů i učitelů, proto jsme nahrávky nakonec pořídili v Uherském Hradišti. Nejdříve jsme se svým záměrem seznámili ředitele školy, který souhlasil a ochotně nám pomáhal i při komunikaci s pedagogickým sborem, který jsme posléze seznámili s naší prací a vysvětlili jim, z jakých důvodů a jakým způsobem budeme daný materiál získávat i s jeho dalším zpracováním. Posledním krokem pak bylo uzavření smlouvy mezi učiteli, kterých se nahrávání týkalo, a námi, kdy jsme se zavázali, ţe nahrávka bude pouţita jen pro účely této bakalářské práce a v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů budou všechna jména a příjmení v přepsaném materiálu nahrazena smyšlenými. Nahrávky jsme pořizovali pomocí diktafonu. Jako nejlepší volbou se nám jevilo pořídit nahrávky s asistencí námi pověřené studentky, která hodiny nahrávala. Chtěli jsme tak předejít případné nervozitě jak ze strany učitelů, tak i ţáků. Dalším důvodem pak bylo, aby projev v hodinách působil autenticky, coţ by se s přítomností cizí osoby 28

ve třídě s největší pravděpodobností nemuselo zdařit a projev by tak mohl být ovlivněn snahou o větší spisovnost a korektnost. Ţáky jsme s pořizováním nahrávek raději neseznámili, abychom předešli jiţ výše zmíněné situaci. Reakce pedagogů byly smíšené, někteří bez problémů souhlasili a nahrávání jim nečinilo potíţe, jiní však často protestovali a vybírali si hodiny, kdy budou chtít být nahráváni a kdy ne. Někteří svolili jen k jediné nahrávce a poté další moţnosti nahrávek odmítali. Za pomoci námi vybraného studenta jsme pořídili celkem čtrnáct nahrávek. Mnohé z nich však byly ve špatné kvalitě, převáţně díky nevyhovujícím akustickým podmínkám či z důvodů nadměrného hluku ve třídě. Jako nahrávky nevhodné k rozboru se nám také jevily nahrávky, ve kterých velkou část hodiny tvořila samostatná práce ţáků v podobě písemné práce. Pro naše potřeby se nakonec podařilo získat sedm vyhovujících nahrávek, které jsme převedli do grafické podoby. Doba trvání některých nahrávek je zkrácená, neboť učitel se dostavil do vyučování později či musel dříve odejít. V některých případech také došlo ke zkrácení nahrávací doby vinou studentky, která nebyla zvyklá na práci s diktafonem, z tohoto důvodu někdy úvodní či závěrečné části hodin chybí. Všech sedm pouţitých nahrávek v této práci bylo pořízeno v jedné třídě o třiceti ţácích s průměrným věkem kolem osmnácti let, tito ţáci o nahrávání nevěděli. Můţeme tak sledovat jazykové chování stejných ţáků v různě zaměřených předmětech, neboť jsme nahrávali jak předměty humanitní, tak i odborně zaměřené. Nahrávky byly pořízeny v časovém rozmezí od října 2010 do března 2011. V naší práci se tedy budeme zabývat rozborem hodin českého jazyka, biologie, dějepisu, fyziky, základů společenských věd a zeměpisu, který se v naší analýze vyskytuje dvakrát. Ve dvou předmětech je vyučujícím ţena, a to v hodinách fyziky a základů společenských věd. Všichni tito pedagogové jsou zkušení a učí na této škole jiţ delší dobu, tudíţ předpokládáme, ţe se tento fakt odrazí i v jejich mluvě a budeme tak moci obhájit tvrzení, ţe škola by měla být místem, kde se českému jazyku nejen vyučuje, ale ţe se ho zde uţívá i jako nástroje komunikace mezi učiteli a ţáky.

29

Získané nahrávky jsme převedli do grafické podoby a z důvodů jejich rozsahu jsme je umístili do přílohy. Originální znění nahrávek je přiloţeno na kompaktním disku. V souladu se zákonem číslo 101/2000 sb., o ochraně osobních údajů budou všechna jména a příjmení v přepsaném materiálu nahrazena smyšlenými.

3.2 Rozbor materiálu Nahrávky pořízené na gymnázium v Uherském Hradišti budeme nyní analyzovat, zaměříme se na především na nespisovné prvky, avšak budeme si také všímat i jiných prvků, které se v přepisech vyskytují. Pro lepší přehlednost jsme se rozhodli analyzovat kaţdou vyučovací hodinu zvlášť, coţ nám umoţní věnovat kaţdé nahrávce dostatečnou pozornost. Před samotným rozborem ještě krátce pojednáme o stylu přepisů nahrávek. Nebylo-li někdy moţné rozumět nahrávce, např. díky špatné akustice, zvolili jsme pro tyto situace symbolu tří otazníků. Poté jsme navázali na přepis v místě, kde byl projev opět srozumitelný. Symbolu tří teček jsme pouţili v místech, kde byla výpověď jednoho mluvčího přerušena jiným. Důsledně jsme také zaznamenávali hezitační zvuky, které se zde v hojné míře vyskytovaly.

3.2.1 Český jazyk Často se vyskytovaly situace, kdy učitel zopakoval některé výrazy dvakrát, někdy dokonce i vícekrát. Pauza mezi těmito výrazy mu dala čas rozmyslet si, co bude dál říkat a pomohla mu zformulovat myšlenky. Takţe budete budete vědět; podívejte se podívejte se na to plátno; které které Čapek přeloţil; sem vám říkal tu tu scénu; slavných směrů je ještě mnoho mnoho mnoho; podívejte se na tu otázku a ptejte se, ptejte se, ptejte se, ptejte se; jestli se nemýlím, jestli se nemýlím; co dál, co dál. U učitele docházelo k opravám řečeného. Všichni budete vědět hlavně, kteřá, kteří umělci; moderní francouzská poezie nové…francouzská poezie nové doby.

30

Několikrát se vyskytlo deminutivum, a to v podobách kratičká definice; zkomolení trošku; trošičku interpretovat. Mnohokrát došlo k vypuštění počátečního – j u tvarů slovesa být. Sem; ste; si byl blízko; sme; sou. Dvakrát

se

v mluvě

učitele

objevil

univerbizovaný

slangový

výraz.

Doplňovačka ve významu doplňovací písemná práce a písemka jako zkrácený ekvivalent výrazu písemná práce. Vyskytlo se zde také vybočení z větné vazby, tzv. anakolut. To znamená, bude se vám vlá.., někdo z vás bude zase milionář. Ve dvou případech bylo uţito slova cizího původu. V prvním případě to bylo sloveso dehonestovat ve významu uráţet, pomlouvat.66 Ona ho bude dehonestovat v Dobrý den Slovácko. Druhým případem je přídavné jméno investigativní, které se v textu vztahuje k novinářské praxi a má původ v angličtině. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. V promluvě učitele se objevily dva hanlivé výrazy, a to mafián a sebranka. Vám bude odpovídat odpovídat mafián nějaký; komunisté nebo podobná sebranka. Objevovalo se vypouštění počátečního –j. V těch ménech; velké méno; enom; eště; de. Dvakrát učitel uţil nespisovného tvaru slovesa děkovat v první osobě singuláru prézentu. Děkuju… Tak nám o ní něco řekni teda. Poté se jiţ vyjadřoval pomocí spisovného tvaru děkuji. V promluvě ţáka došlo k nenáleţitému uţití tvaru slovesa uhnout a to ve formě uhli. No, potom sme uhli, potom sme uhli aţ tak. U třetí osoby singuláru slovesa být docházelo ke staţení tvaru v koncové –s. Vţdyť říkals, ţe to znáš. Dívej se, čeho sis nevšimla. V jediném případě se objevil prvek obecné češtiny, a to u modální částice vyjadřující nejistotu, kdy došlo ke změně ý > ej. A ţe prej ten fonograf byl nedokonalý. 66

LINHART, J. Slovník cizích slov : pro nové tisíciletí. Praha : Dialog, 2003. s. 77.

31

V promluvě učitele i ţáka byla zaznamenána částice navazovací typická pro moravskou oblast. Toš, ţe je tam moc velká mezera; Toš proč to nefunguje? Dalším prostředkem typickým pro Moravu je v akuzativu singuláru ţenského rodu uţití osobního zájmena ju namísto spisovného ji. Charles Cros tady někde má báseň, on ju taky přeloţil ten Čapek. Často docházelo ke zjednodušování skupin kd - ve výrazech dyby; dyţ; dybychom atd. Učitel pouţil hovorového ukazovacího zájmena tuhle. Všichni tuhletu kníţku měli v ruce a na všechny zapůsobila. Došlo k nenáleţitému uţití sufixu – ama v instrumentálu substantiv. To je normálně vytištěné úplně normálníma mezerama. V dalších případech se učitel dále vyjadřoval spisovně. Hlavně film, je tady těmi moderními směry velice ovlivněn. V některých případech se v dativu singuláru první osoby vyskytlo namísto očekávaného tvaru mi zájmeno mně. Rozumíte mně; Ty mně nevěříš? V mluvě učitele se vyskytovala slova expresivně zabarvená, např. To nepíše. Píše, ale blbě; Super, děkuji mé asistentce, sekretářce. Za expresivně zabarvené můţeme povaţovat i citoslovce podivu. Šmarja, co to je? Objevil se jeden výraz kniţní, a to sloveso zřít, který byl ale uţit jako součást citované básně. V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy. Častokrát došlo ke krácení samohlásek ve slovesech. Mysim; tušim; myslim. Při citově zabarvených promluvách docházelo naopak k dlouţení samohlásek u slov nó; né. Pouze ve dvou případech se vyskytla ztráta koncového –e u sloves. Dobře, stačí, s takovou se nikam nedostanem; aţ si napíšem písemku. Ke zvláštní obměně došlo u samohlásky slovesa pamatovat, kdy učitel uţil tvaru zapomatovat. A aspoň si zapomatujte tu jeho slavnou báseň. Učitel uţíval i frazémy, a to například: Opravdu mnohým z toho jde hlava kolem; to budete valit zraky.

32

V největší míře byla zastoupena navazovací částice tak/takţe na počátcích vět. Tak teď si vemte sešity; tak prosimvás jenom si napište jednu větu; takţe, kdyţ někde uvidíte něco napsáno; takţe, sou, sou-li mezi vámi anarchisté; tak si to kontrolujte, jo? Frekvence uţití navazovací částice byla opravdu častá, v promluvě učitele se během této vyučovací hodiny objevila 28x. Dalším často uţívaným prvkem v promluvě učitele byly přídatné větné prvky ţe jo a prosimvás, oba výrazy se v hodině objevily kaţdý celkem třináctkrát. Od nich sem vám neříkal ţádná díla, ţe jo?; ještě si prosimvás noste chvilku čítanky. Hodina českého jazyka se vyznačuje převáţně spisovnou promluvou. Často došlo k situaci, kdy učitel jednou či dvakrát uţil nespisovného tvaru, ale dále pouţíval tvar spisovný. Nadměrné uţívání navazovacích částic tak a takţe působilo někdy rušivě. Ţáci se nedostali moc často ke slovu, a pokud ano, i u nich bylo moţno nalézt prvky nespisovné. Někdy učitel uţil ve své promluvě spojení, které by do vyučovacích hodin patřit nemělo, moţná ze snahy být o něco blíţe ţákům. Spojení se nenacházela ve výkladové části hodiny, ale byla součástí komentářů k ţákům. Česká realistická próza městská je například Alois Mrštík Rok na vsi, coţ je opravdu hlod; opilci někde ze šantánu, ţe jo. Mnohé výzkumy naznačily, ţe celková délka projevu učitele mnohokrát převyšuje délku verbálního projevu ţáků. „Při zjišťování byl jednotkou délky verbálního projevu počet slov.“67 V hodině českého jazyka bylo řečeno celkem 3 806 slov, přičemţ 3 512 patřilo promluvě učitele, coţ tvoří 92,28 %. Ţáci vyslovili celkem 294, coţ činí pouhých 7,72 % z celkového počtu řečených slov. Nejdelší replika ţáka v této hodině trvala 47 slov, nejdelší replika učitele 417 slov. Většinou vyţadovaly otázky učitele směřující k ţákům jen krátké odpovědi a poté se zase učitel vrátil ke svému téměř monologickému projevu.

3.2.2 Biologie Opět se i v této hodině hojně vyskytovala navazovací částice tak / takţe, byla uţita více neţ třicetkrát, a to jak v jazykovém projevu učitele, tak i ţáků. Někdy se 67

GAVORA, P. Učitel a ţáci v komunikaci. Brno : Paido, 2005. s. 55.

33

zdálo, jako by se ţáci učitelovým častým naduţíváním tohoto prostředku inspirovali a poté jej uţívali i ve svých replikách. Takţe ostatní pak přišli včas; takţe nikdo?; tak první otázka, kolik Nováků v této třídě máme?; tak kdo to má vědět?; tak se vlastně nic nestane. U učitele docházelo k častému opakování výrazových prostředků, pauza mezi slovy mu umoţnila promyslet si dál svoji řeč. Ještě ještě ještě Magda; posledně sme sme dodělali dýchací soustavu; trvalý chrup se tak obvykle uţ uţ víceméně utvoří; to je naprosto naprosto hořký. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry. Docházelo k vypouštění počátečního j – u tvarů slovesa být. Sou; sme. V textu se vyskytovala přemíra ukazovacích zájmen, často se jich sešlo v jedné větě hned několik. Ty plíce ztrácí tu svou schopnost té roztaţitelnosti; měli často nějaké angíny, hnisavé angíny, vlasně bolestivost mandlí a rozhodli se prostě, ţe ta ta část těch infekčních nemocí, jako byla třeba ta nějaká forma angíny, sou důvodem, nebo vlasně důvodem těchto nemocí sou mandle, tudíţ se ty mandle prostě odstranily. U sloves a příslovcí se ve výslovnosti projevovalo krácení samohlásek. Omlouvam; nevim; stat; neviš, byt; prosim; uplně. Protoţe se jednalo o hodinu biologie, vyskytovalo se zde mnoţství odborných termínů, probíranou látkou byla trávicí soustava. Pneumotorax; pohrudniční štěrbina; inhalátor; bronchy; antihistamin; láčka; epitel; lyzozin; ptyalin; mucin; premoláry; moláry; linqua; sacharin; Eustachova trubice. U hláskových slupin kd – docházelo ke zjednodušování. Dyţ; dybychom; dyby; dybys. Objevovalo se také vypouštění hlásek - tl- , - t - . Jestli; esli; vlasně; jeslipak. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. V jednom případě uţil frazému jet na půl plynu ve smyslu nefungovat na plný výkon. Jede třeba na půl plynu.

34

Dva výskyty zaznamenala obecná čeština, první ve tvaru slovesa být, druhý pak u příslovce furt, které má původ v němčině, ve smyslu pořád, neustále.68 Nejseš tak nemocný; jede třeba na půl plynu, ale furt funguje. Ve větší míře uţíval učitel slov zdrobnělých, tzv. deminutiv. Trošičku; kousíček; orgánků; prstíkem; stařičká; droboučká. Ve třetí osobě singuláru slovesa být docházelo ke staţení – s, nejčastěji u sloves, ale také u zájmen a příslovcí. V deseti začlas ztrácet ten mléčný chrup a kdys získala asi uţ ten trvalý, ţes uţ řekla tak, uţ mám všechny zuby trvalého chrupu? Další výskyty tohoto jevu: tos; neřekls; vypustils; třebas. Objevilo se odsouvání počátečního – j na začátcích slov. Zatím eště nevíš třeba o tom; Sekret eště někam de. Uprostřed slov docházelo k zániku intervokalického – j – ve slovech poďme; ňákou; přímat; přídete. V jednom případě došlo i k zániku počátečního v- ve slově všecko. Dybychom se podívali, co šecko patří do trávicí soustavy. Ve svém projevu učitel dvakrát uţil hovorové varianty od slovesa dívat se, a to ve formě koukat. Znáš nějaké ukázky z televize, případy astmatika, lapá po vzduchu, kouká takovým nějakým; jak tak koukám, si vyšší neţ já. Učitel uţil slovesa perlit, a to v přeneseném významu, toto sloveso zde znamená podat dobrý výkon. Dyţ to shrnu, tak první otázka byla pneumotorax, tos nám tady měřil, váţil šílenými přístroji, druhá otázka byla astma, tos taky neperlil. Ţák ve svém projevu uţil nedůsledné výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče . Menší musí byt, pče k té je přitisknuté srdce k té levé. Vyskytovaly se zde opravy vyřčeného na správné tvary. Má jeden otvor, který slouţí jako přijmací, ta trubice uţ to má rozděleno, má na jedné, na jednom konci dutiny, řekněme takovou, řekněme ústa. Ke ztrátě koncového –e došlo ve dvou případech, a to u slovesa být a moct. My budem potom pokračovat, budem si kousek po kousku ty jednotlivé části popisovat, takţe si je ještě třeba ani psát nemusíte; vemte si, jaké pestrosti barev můţem 68

FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha : Academia, 1998. s. 86.

35

rozlišovat. V posledním jmenovaném příkladu došlo také k nesprávnému vytvoření imperativu od slovesa vzít, který měl v mnoţném čísle znít vezměte, avšak učitel uţil z důvodů jazykové ekonomie kratšího tvaru vemte. Bylo uţito i typických moravských výrazových prostředků vytvořených od sloves být a moct, a také od ukazovacího zájmena to. No, nejsu tak nemocný; moţu se zeptat, víš tak asi, kdys o něj přišla?; na jazyku, temu se říká chuť. U učitele byla zaznamenána ve třech případech nespisovná podoba slova, a to u příslovcí pozdě a podrobně, v jednom případě pak u zájmenného příslovce takhle. A k tomu ještě podrobnějc pozdějc; zkuste napsat í třeba takhlenc tak. U slovesa klusat byl učitelem pouţit nesprávný tvar imperativu, který měl znít naklusej, avšak učitel pouţil tvaru nakluš. Bratře Kudličko, prosímtě, nakluš k zrcadlu, a spočti si jednu část svého dolního chrupu. U podstatného jména člověk došlo několikrát vinou nedbalé výslovnosti k zániku – l –. Toto důvod, proč čověk má tak často, nebo někteří mají tak často třeba záněty středního ucha; vlasně čověk nemůţe dýchat, tak jak by si představoval. V mluvě učitele došlo v jednom případě k uţití hlásky é namísto spisovného í, v následující větě se však jiţ učitel vyjadřoval spisovně. Připomínám enom, ţe zuby mají ňáké kořeny a čím deme dál k těm stoličkám, tím víc mohou být ty kořeny komplikovanější, více větvené, třeba tři, čtyři kořénky. Většinou ty první zuby, jako sou řezáky, mají takový ňáký jednoduchý kořínek. Často se v hodině objevovalo nadměrné uţívání slov vlasně, nějaký a třeba. A odsuď slinivka břišní jako ţlázy s nějakými výţivami nějakých enzymů. Celkový počet slov vyřčený v průběhu hodiny biologie činí 4 277 slov. Učitel vyslovil 4 029 slov a ţáci 248 celkem. Promluva učitele tak zaplnila 94,2 % hodiny, zatímco promluva ţáků pouhých 5,8 %. Nejdelší souvislý projev učitele činil 544 slov, nejdelší souvislý projev ţáka tvořil jen 27 slov. I přes to, ţe učitel na počátku hodiny zkoušel, poměr verbálního projevu učitele a ţáků tomu neodpovídá. Učitel se snaţil během výkladu dávat ţákům otázky, avšak téměř vţdy se spokojil s jednoslovnou odpovědí, kterou většinou zopakoval, a poté se opět vrátil ke svému výkladu.

36

3.2.3 Zeměpis Hodina zeměpisu byla zkrácena o pozdní příchod učitele, došlo také k pozdnímu zapnutí diktafonu. Opět se zda často objevovala navazovací částice tak / takţe. Takţe já vás poprosim; tak, takţe poď, Mirku, k tabuli; takţe to bylo enom to dokončení té minulé hodiny. U slovesa vzít docházelo ke krácení z důvodů jazykové ekonomie, vznikaly tak tvary - v imperativu mnoţného čísla vemte namísto vezměte, v první osobě plurálu pak vemme namísto vezměme. Vemte si atlasy; dobře, takţe vemme si atlas; poďme se ještě podívat, ještě zpátky. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry; štvrtina. Na straně sedmdesát štyry máte tematickou mapu; v tom severoamerickém makroregionu se produkuje asi štvrtina automobilů. Objevovalo se vypouštění počátečního j –, a to u tvarů slovesa být: sou; sme a u slov enom; eště. Uprostřed slov zanikalo intervokalické – j –. Půčím; poď; poďme; ňák. U slova vlastně byla často vypouštěna hláska – t –. Ţe vlasně je tam led. Zjednodušování skupin kd-, kt- se objevovalo u slov: keré; kerá; dyţ; dybych. U slova vţdycky došlo ke zjednodušení na dycky. Hojně se v promluvě učitele vyskytovala ukazovací zájmena. Takţe to bylo enom to dokončení té minulé hodiny a teď uţ poďme na to hospodářství. Vyskytly se zde termíny odborné z oblasti geografie. Glaciální činnost; georeliéf; Laurentinská plošina aj. V reakci učitele na ţákovu odpověď došlo k nesprávnému vytvoření imperativu od slova čekat. Počky, to uţ nejsi v Americe. Docházelo ke krácení samohlásek u slov, jako jsou: slyšim; uplně; řikám. U učitele došlo ke zkrácení celého slova z prosím na tvar sim. Simvás, my si to hospodářství budeme charakterizovat tak, ţe si ho rozdělíme do dvou regionů. 37

Namísto spisovného tvaru podmiňovacího způsobu v mnoţném čísle plurálu bychom uţil učitel nespisovného tvaru bysme. První, co bysme si mohli říct, je zemědělství. Z prostředků expresivních uţil učitel přídavné jméno hrozný. Z vás něco dostat, hrozné. Učitel ve svém projevu ve dvou případech nedůsledně vyslovil podřadicí spojku protoţe ve formě pče. Takţe plno třeba i amerických společností převádí výrobu z USA, z Kanady do toho latinskoamerického makroregionu, pče je zde levnější pracovní síla; ale pozor, tyto dva státy, především USA, si trochu ty suroviny šetří a proto, a pče sou strašně bohaté a mohou si to dovolit. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka, nespisovné slovo levnějc a také nespisovnou podobu spojky i ve formě moravského aj. Aj z toho důvodu, ţe mají velkou spotřebu. Celkový počet slov vyřčených v hodině zeměpisu byl 2 122 slov. Z toho 2 027 slov náleţí učiteli a jen 95 slov ţákům. Procentuální rozdělení promluv je pak 95,52 % pro učitele a 4,48 % pro ţáky. Nejdelším souvislým projevem učitele byl proslov o 300 slovech, ţákův nejdelší projev tvořilo jen 31 slov. Ptal-li se učitel ţáků, opět mu téměř ve všech případech stačila jen jednoslovná odpověď, a poté pokračoval dále ve výkladu nové látky.

3.2.4 Fyzika V hodině

se

vyskytovalo

mnoţství

odborných

termínů

souvisejících

s fyzikálními jevy. Nestacionární magnetické pole; elektromagnetická indukce; Ampérovo pravidlo; indukční čáry; feromagnetické jádro; rezistor; Faradayův zákon; henry. V hojné míře se objevovala navazovací částice tak / takţe a také ukazovací zájmena. Takţe čili máme cívku a zkoumáme ji z hlediska vlastní indukce; to znamená na začátku bude ten proud malý, ale postupně se ten proud bude, bude? Na počátcích slov docházelo k vypouštění počátečního j- . Eště; de; enom. K vypouštění hlásky – t – došlo u slov vlasně, vlasní. Krácení samohlásek se objevilo 38

u slova prosim a také u slovesa být, namísto něhoţ byla uţita forma byt. Ve výslovnosti slova všechny došlo k vypuštění počátečního v-, tj. šechny. Byly pouţity dva univerbizované výrazy, první je součástí studentského slangu, a to písemka. Takţe prosimvás písemky vám přinesu zítra. Druhým univerbizovaným výrazem je prodluţka neboli prodluţovací šňůra. Často v proslovu učitelky docházelo k opakování celých částí věty, neboť diktovala studentům zápis. Opakování jí také dávalo čas promyslet si svůj další výklad. To znamená, ţe touto cívkou musel procházet, touto cívkou musel procházet, jaký proud musel procházet. Částice navazovací, která je typická pro oblast Moravy, byla zaznamenána v promluvě ţáka. Toţ opačný ne? Ve výslovnosti skupin kd-, kt- docházelo ke zjednodušování ve slovech kerý; dyţ; dybychom. U tvarů slovesa být nebyla na počátku slova vyslovována hláska j-. Sou; sme. Učitelka několikrát během svého výkladu uţila nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka. U sloves napsat a zeslabit se učitelka přiklonila v první osobě singuláru ke tvarům napíšu a zeslabuju namísto napíši a zeslabuji. Nenáleţité uţití sufixu – ama se objevilo v instrumentálu substantiv ve třech případech, všechny případy byly zaznamenány v promluvě učitelky. Nakreslím dvěma šipkama; je to pořád v souladu tady s těma obrázkama; mezi třeba kontaktama, které vypínáme. V jednom případě došlo k hyperkorektnímu uţití tvaru podmiňovacího způsobu, a to ve formě by jste. Ale jak kdyţ prostě, kdyţ byste měli takto cívku, jak by jste ji chytli? V jazykovém projevu učitelky se často vykytovala slova zdrobnělá, tzv. deminutiva. Barvičku; trošku; trošičku; ţárovička; poznámečka; malinká; jiskřička. Dále se v jejím projevu vyskytla ztráta koncového –e, a to u sloves nebudem; zapnem; potřebujem; budem. My potřebujem, aby v rezistoru procházel ten proud opravdu těmi 39

závity; Takţe v podstatě, kdyţ by tu nebyla cívka, zapnem proud, a ten okamţitě začne procházet. U výslovnosti číslovky dvanáct set došlo ze strany učitelky k jejímu zjednošení v podobě dvanácet. Tady tato cívka má dvanácet závitů a ty závity jsou daleko víc nahuštěné. V hodině fyziky bylo celkem proneseno 3 170 slov, přičemţ 3 083 pronesla učitelka a pouhých 87 slov ţáci. Vyjádřeno v procentech - na učitelku připadá 97,26 % veškeré promluvy v hodině a na ţáky zanedbatelných 2,74 %. Nejdelším souvislým projevem ţáka byla věta o devíti slovech, zatímco nejdelší souvislý projev učitelky čítal 457 slov. Veškerý dialog mezi učitelkou a ţákem se řídil stylem, kdy se učitelka po delší době svého výkladu zeptala na nějakou otázku, která nevyţadovala ţákovo analytické myšlení, ale pouhou jednoslovnou odpověď, a poté opět pokračovala ve výkladu dané látky.

3.2.5 Zeměpis 2 Učitel uţíval během hodiny oslovení ţáků, které se uţívá převáţně na Moravě, a to děcka, většinou se tak stalo v případě, kdy chtěl upoutat jejich pozornost. Tak dobré ráno, dobrý den. Děcka!; takţe děcka, prosimvás, já bych vás chtěl upozornit, ţe se blíţí čtvrtletí; poďme jaké rasy… děcka! Opět se objevovala navazovací částice tak / takţe a také mnoţství ukazovacích zájmen. Teďka opravdu sledujte, ať se potom nevymlouváte, ţe ta orientačka nebude pouze jenom na ty přírodní poměry, keré sou vlasně, ty poţadavky sou tam vypsány, ale taky se tam objeví prosimvás státy, je tam napsané plus státy. V akuzativu singuláru ţenského rodu uţil ţák nespisovného osobního zájmena ju namísto spisovného ji. Třídní si ju odnesl. Ve výslovnosti docházelo ke ztrátě počátečního j - je slovech méno; eště; du; dem; enom; menovali. U číslovky čtyři došlo ke změně hlásek č, ř na š, r : štyry. Eště někdo? Dva, štyry, šest, osm, deset, dvanáct, čtrnáct. 40

Dlouţení samohlásek nastalo v nevýkladové části hodiny, v komunikaci učitele a ţáků o třídních záleţitostech. Třicet jedna? Áno, vlastně Radek tu není; Á, kde máte třídní knihu? Krácení samohlásek se vyskytlo u slov prosimvás; poprosim; nevim; uplně. Hláskové skupiny kt- , kd- byly ve výslovnosti zjednodušovány. Kerou; keré; kerými; dyţ. U tvarů slovesa být se nevyslovovalo počáteční j-, a to ve slovech sem; sou; ste; sme. Ve slově vlastně docházelo k vypouštění hlásky –t–. Vlasně. U spojky jestli došlo k vypuštění hláskové skupiny – tl – a také k vypuštění počátečního j -. Esi. Učitel během hodiny pouţil dva univerbizované výrazy pocházející ze studentského slangu, a to písemka a orientačka neboli písemná práce a písemná práce zaměřená na orientaci na mapě. Můţe se potom stát, ţe třeba do písemky vám dám, abyste mi určili ňáké hlavní město; hlavní města tam prosimvás nebudou, do orientačky vám nedám hlavní město, abyste mi ho poznali. V promluvě učitele bylo pouţito dvou frazémů - přitlačit na pilu, coţ zde znamená zvýšit odhadovaný počet, a dávat špeky, tj. vybírat do písemné práce záludné otázky. Samozřejmě nebudu tam dávat ţádné malé špeky, ale ty větší státy; Sto tisíc? Přitlačte na pilu! Jediným zdrobnělým výrazem v této hodině byl výraz malinké státečky uţitý učitelem. Ke zjednodušení výslovnosti a následnému zániku intervokalického – j – došlo u slov ňálé; ňákých; poďme; přídete. Ve dvou případech se v dativu singuláru první osoby vyskytlo namísto očekávaného tvaru mi zájmeno mně. Takţe já se tě zeptám, povrch Severní Ameriky, co bys mně řekl k tomu; takţe, Filipe, prosimtě, povrch a vodstvo Jiţní Ameriky mě charakterizuj. Odborných termínů souvisejících s geografií se vyskytlo během hodiny hned několik. Guyanská vysočina; kambrium; prekambrium; konvergentní rozhraní; subdukce; blizard; campos; megalopole; mestic; zambo; mulat; Inuité. Ztráta koncového – e byla zaznamenána u sloves budem a zopakujem.

41

V nominativu singuláru podstatného jména vítr se v odpovědi ţáka vyskytl nespisovný tvar větr. Tak to je vlasně chladný větr, vane ze severu, který zasahuje aţ do středu. Ve výslovnosti číslovky sedmdesát došlo k přidání samohlásky – u –. Odkazuju na stranu osmdesát tři a sedumdesát pět, kde máte hustotu zalidnění. Učitel uţil dva expresivní výrazy v reakci na ţákovu odpověď. L.A. Supr. L.A.; a potom eště nesmíme zapomenout na obyvatelstvo uplně na severu, my jim neříkáme škaredě Eskymáci. Učitel uţil nespisovné varianty příslovce teď ve formě teďka a pozdě ve formě pozdějc. Teďka prochází vlasně ty domy a počítají kolik kdo má lidí; bílé obyvatelstvo začalo ve větší míře přijíţdět do Ameriky aţ po Kolumbově objevení Ameriky, především v šestnáctém století a pozdějc. Celkový počet slov vyřčených v hodině zeměpisu je 3 006 slov, z toho 2 770 slov náleţí učiteli a 236 slov ţákům. Promluva učitele tak zabrala 92,15 % celkového času vyučovací hodiny. Promluva ţáků 7, 85 % hodiny. Nejdelší souvislý projev učitele měl 216 slov, nejdelší projev ţáka 32 slov. Relativně vysoký podíl ţáků na hodině byl ovlivněn ústním zkoušením na počátku hodiny, dále pak také formou výuky. Učitel se snaţil zapojovat ţáky do hovoru, coţ dosvědčuje i délka jeho nejdelšího projevu v porovnání s ostatními hodinami. I přes jeho snahu však ţáci většinou odpovídali jednoslovně, popřípadě krátkými větami. Důvodem opět byly špatně formulované otázky nevyţadující analytické myšlení ţáků, spíše jen očekávaly jednoslovné odpovědi, na které ţáci znali odpověď z dřívějších hodin.

3.2.6 Základy společenských věd Učitelka uţila příslovce dnes v hovorové variantě dneska. Dneska se budeme bavit o tom, jaký je aktuální stav národního hospodářství. U sloves pak namísto tvarů napíši a zapíši zvolila tvary napíšu a zapíšu. Ve výslovnosti skupin kd-, kt- docházelo ke zjednodušování ve slovech kerý; dyţ; dybyste; keré. Ke zjednodušení došlo i u příslovce vţdycky – dycky. U tvarů slovesa být nebyla na počátku slova vyslovována hláska j-. Sou; sme; ste. 42

Obecněčeského výrazu bylo uţito ve slově tedy. Prosímvás, naváţeme na příští hodinu teda na příš… na příští hodinu, kdy sme mluvili o hodnocení národního hospodářství. Z odborné terminologie byly pouţity následující výrazy: makroukazatele; hrubý domácí produkt; saldo obchodní bilance; inflace; cyklické krize; konjunktura; rekvalifikační kurzy; eurozóna; fiskální politika státu. Hojně se v projevu učitelky vyskytovaly přídatné větné prvky ano a ţe. Tak, potom se těţko můţeme domlouvat, ţe, na něčem; ano, zpomalování, ţe, coţ je špatně, ano? Vypouštění hlásky – t – se vyskytlo u slov jesli a vlasně. Intervokalické – j – zanikalo ve výslovnosti u slov ňáký; ňákou; ňáké. Počáteční j- nebylo vyslovováno u příslovce ještě. Eště. Hovorového výrazu holky znamenající dívku nebo ţenu bylo několikrát uţito v promluvách učitelky. Další ukazatel, který holky zmiňovaly, eee, obchodní a platební bilance; holky, já vás poprosím, zhasněte tady to přední světlo, ano, ať na to líp vidíme. Učitelka ve svém projevu uţila nedůsledné výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče. Takţe se na to znova prosímvás podíváme a připomeneme si to, podíváme se na aktuální čísla, údaje, a potom teda jaká opatření, neboli ekonomové říkají nástroje, instrumenty, pče na všechno pouţíváme nějaké nástroje, ţe. Učitelka uţila slovesa vytvořeného od anglické zkratky sms, která v angličtině znamená Short message service, v češtině ji překládáme jako krátkou textovou zprávu. Výsledkem byl poté tvar esemeskujete. To ještě dyţ esemeskujete nebo děláte něco takového jako je uklízení těch karet, co sem zmínila, je pořád lepší varianta, neţ kdyţ v matematice děláte angličtinu, v angličtině něco jiného. Ze slov zdrobnělých se v hodině základů společenských vět objevila tato slova: trošku; malinko; trošičku; chviličku; kapitolka. Několikrát učitelka oslovila ţáky pomocí slova děcka, které je typické především pro oblast Moravy. Děcka, při jaké míře nezaměstnanosti hovoříme o plné zaměstnanosti? 43

Dalším typicky moravským výrazovým prostředkem, který se v jednom případě objevil v promluvě učitelky, je navazovací částice toţ. Pozor, toţ co mají ţeny na mateřské dovolené, děcka, myslete. Expresivní výrazový prostředek se vyskytl ve spojení dobrá blbost. Říkáme mateřská dovolená, to je dobrá blbost, ţe, oni sou na mateřské dovolené a mají co? Slovo cizího původu boom bylo v hodině pouţito pro označení náhlého rozmachu, vzestupu69. Eh, krize ekonomiky, takţe pak můţe být boom, oţivení, to oţivení extrémní, ale o to větší je pak ten propad, ano? Ve výslovnosti číslovek se objevila odchylka v podobě vloţené samohlásky – u –. Sedumnácté; osum; sedum. V hodině základů společenských věd bylo celkem proneseno 3 513 slov. Téměř celý verbální projev zajistila učitelka, která uţila 3 451 slov, zatímco ţáci zbylých 62 slov. Převedeno na procenta, projev učitelky vyplnil 98,24 % hodiny, ţáci se podíleli na hodině zanedbatelnými 1,76 %. Nejdelší souvislý projev učitelky měl 367 slov, nejdelší věta, kterou vyslovil ţák, měla jenom 7 slov. V této hodině se nezkoušelo a prakticky se jednalo o přednášku, do které občas zasáhli ţáci, kteří jednoslovnou odpovědí reagovali na otázky učitelky.

3.2.7 Dějepis V hodině

dějepisu

bylo

uţito

těchto

odborných

termínů:

plebiscit;

bonapartismus; sekularizace. K ztrátě počátečního j- došlo při výslovnosti slov: eště; istý; menovali; de; enom; menoval. Intervokalické – j – zanikalo ve výslovnosti sloves poďme; pudeme; poď. Tvary slovesa být byly realizovány bez vyslovení počátečního j-: sem; ste; sou; sme. U oslovení ţákyně uţil učitel nenáleţitého tvaru jejího příjmení.

Jo, Jani,

Kovaříkovic, je tady, dítě?

69

LINHART, J. Slovník cizích slov : pro nové tisíciletí. Praha : Dialog, 2003. s. 63.

44

U výslovnosti číslovek sedm, osm a čtyři docházelo k nedbalé výslovnosti, a to v případech: sednáct; osnácet; osmnácet; štvrtého; osunáct; sedum. Ve větší míře se uţívala navazovací částice tak / takţe a také ukazovací zájmena. Sliboval vlastně, ţe znovu v té Francii nastaví pořádek a samozřejmě to bylo také díky, díky tomu, ţe měl ty Napoleonovy geny trošku. U učitele se často objevoval hezitační zvuk, který je v přepisech zaznamenán jako eh či eee. Hezitační zvuk se vyskytuje při přerušení souvislé produkce hlasu při mluveném projevu. V tomto případě jej učitel vydával v situacích, kdy hledal vhodný výraz, který by ve svém projevu uţil. 70 U slov něco, někoho a někdo došlo vinou nesprávné výslovnosti k utvoření výrazů vyslovovaných: neco; nekoho; nekdo. U zájmen ukazovacích to a tento došlo ve výslovnosti ke změně o > e, namísto spisovných tvarů tomu a tomuto bylo uţito tvarů temu a temuto. Tam vypuklo povstání proti temu neapolskému králi; tím pádem uţ je vlasně k temuto území připojena i, připojen i jih. Tvar slovesa být, v první osobě singuláru jsem, byl nahrazen typickým moravským výrazovým prostředkem ve formě su, a to v mluvě učitele. Su rád, ţe to tady nekoho zajímá; Já su dobrý. Další výrazový prostředek, který je typický pro oblast Moravy, byl v jednom případě zaznamenán jak u učitele, tak i u ţáka. Je jím částice navazovací toţ. Toţ Rakousko?; toţ přesně tak. Obecně českého výrazového prostředku ve významu příjemný, pěkný71 uţil učitel v reakci na to, ţe se mu podařilo zprovoznit dataprojektor. Já su dobrý. Fajn U mnoha slov se projevilo krácení samohlásek, jmenovitě u slov: uplně; štvat; dobry; vysvětlim; musime; pujdou; prosim; vratim. Učitel ve svém projevu uţil nedbalé výslovnosti podřadicí spojky protoţe ve formě pče. Aby ţádným způsobem nepodporovali politiku současného Italského království, pče on se snaţil vlasně ty katolíky stavit proti tomu nově vzniklému státu. 70

KRČMOVÁ, M. Zvuk hezitační. In Encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 570. 71 FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha : Academia, 1998. s. 81.

45

Zánik hlásky – t – se uplatňoval u slova vlasně. Skupina kt- se ve výslovnosti zjednodušovala u slov kerého; keré; keří. Skupina hlásek kd- se zjednodušovala u slova dyţ. Chybná deklinace nastala v genitivu singuláru podstatného jména tabule, kdy učitel uţil nesprávného tvaru u tabuli namísto u tabule. No a tady, jak uţ jsme říkali, to jsou ty body, které jsme s Martinem u tabuli vypotili. U podstatného jména kněz se v promluvě učitele také projevila chybná deklinace, kdy namísto dativu plurálu kněţím uţil tvaru knězům. Takţe Pius devátý vydal nařízení vlasně všem knězům a tak dále. Ve výslovnosti slova samozřejmě se často objevovala podoba znějící jako samozřejně. U pojmenování příslušníků národa v případě Rakouska a Pruska uţíval učitel označení Rakušáci a Prušáci. V hodině dějepisu bylo celkem učitelem i ţáky vyřčeno 2 918 slov, přičemţ 2 133 slov připadá na promluvu učitele, zbylých 785 pak na promluvy ţáků. Učitelův projev tedy vyplnil 73,1 % vyučovací hodiny, projevy ţáků 26,9 % vyučovací hodiny. Nejdelší souvislý projev učitele trval 306 slov, nejdelší nepřerušený projev ţáka čítal 42 slov. Vysoký podíl ţáků na verbální účasti v hodině dějepisu byl dán jak ústním zkoušením u tabule, tak i stylem výuky, který se od předchozích hodin lišil. Učitel poskytnul studentům materiály, které se týkali probírané látky, předem prostřednictvím emailu, ţáci si pak tyto materiály vytiskly a přinesli s sebou do hodiny. Učitel jim v hodině poloţil několik otázek týkajících se určité oblasti, ţáci dostali několik minut, aby si tyto informace vyhledali v materiálech. Poté učitel vyvolal některého ţáka, který mu měl vlastními slovy sdělit odpovědi na dané otázky. Ţáci tak byli nuceni si dané informace v textu vyhledat, přečíst si je, a následně vlastními slovy formulovat poţadovanou odpověď. Nevyţadovaly se od nich jednoduché jednoslovné odpovědi, na něţ se odpověď naučili v dřívějších hodinách, jako tomu bylo v předmětech rozebíraných výše.

46

3.3 Dotazník Praktickou část jsme se rozhodli doplnit o dotazník, který se zaměří na vnímání spisovnosti a nespisovnosti na školách, jak z pohledu ţáků, tak i učitelů. Dotazníkové šetření bylo provedeno na stejné škole, na které byly pořízeny i nahrávky vyučovacích hodin, tj. na gymnáziu v Uherském Hradišti. Nejprve jsme si v rámci přípravy na tvorbu dotazníku nastudovali odbornou literaturu týkající se spisovnosti a nespisovnosti na školách, kterou jsme také částečně vyuţili i v teoretické části naší práce. Názory na výše uvedené téma jsme se rozhodli získat prostřednictvím dotazníku. Po sestavení souboru otázek jsme provedli předvýzkum, ve kterém jsme si ověřili vhodnost a srozumitelnost pokládaných otázek. Předvýzkum byl realizován s pomocí dvou ţáků gymnázia. Po konzultaci jsme podobu některých otázek upravili, aby byly pro ţáky srozumitelné a jednoznačné. Poté jsme dotazníky rozdali ve škole. Po jejich vyplnění a sesbírání jsme dotazníky roztřídili dle kategorií a vyhodnotily je.

3.3.1 Dotazník – žáci Dotazník pro ţáky obsahoval ve svém úvodu krátké seznámení s účelem dotazníku. Následovaly stručné pokyny, jak s dotazníkem pracovat, a také upozornění, ţe je dotazník anonymní. Dotazník byl rozdán ve dvou třídách stejného ročníku, věkově se tedy ţáci pohybují kolem osmnácti let. Celkově dotazník vyplnilo šedesát ţáků, třicet sedm ţen a dvacet tři muţů. Úvodní dvě otázky měly za úkol zjistit, zda je respondentem ţena či muţ, a zda pochází z vesnice nebo města. Získané informace jsme poté vyuţili k porovnání, zda se nějakým způsobem liší názory těchto skupin na spisovnost a nespisovnost ve škole. V dotazníku byly uţity dva typy otázek, většinu tvořily otázky uzavřené, tj. takové, na které ţáci vybírají odpověď z nabídnutých moţností. Zbylé dvě otázky byly otevřené, kde byla ţákům při odpovědi nechána volnost.

47

Otázka číslo 1 Přiřaďte body následujícím místům dle míry spisovnosti, která se dle Vás na daných místech uţívá.

( 1 bod - nejspisovnější místo; 5 bodů – nejméně spisovné)

ÚŘADY – ŠKOLA – DOMOV – TELEVIZE – DENNÍ TISK

Graf 1: Pořadí dle míry spisovnosti - ţáci

Tato otázka byla poloţena s úmyslem zjistit, jak si škola vede u ţáků v porovnání s jinými místy, kde se také uţívá, nebo by se mělo uţívat spisovného jazyka. Výsledky byly zajisté překvapivé, neboť jako nespisovnější místo ţáci nejčastěji označovali denní tisk, který získal 95 bodů. Na druhém místě se značným odstupem 42 bodů skončily úřady, které v součtu získaly 137 bodů. Na třetím místě se umístila škola s 200 body, těsně za ní pak televize s 209 body. Na posledním místě skončil domov jako nejmíň spisovné místo, obdrţel 259 bodů. Výsledné umístění v pořadí denní tisk – úřady – škola – televize – domov bylo ve všech kategoriích stejné, nelišilo se v kategorii muţi a ţeny, ani v kategorii vesnice a město. Je alarmující, ţe se škola, jakoţto místo, kde se uţití spisovného jazyka předpokládá, umístila aţ na třetím místě za úřady a denním tiskem, přičemţ ji od čtvrté

48

pozice mnoho nedělilo. Jen v jediném případě z šedesáti byla škola ţákem označena jako nejspisovnější místo, výsledek ne zrovna lichotivý. Otázka číslo 2 Myslíte si, ţe ve školním prostředí uţíváte spisovnější podobu jazyka neţ mimo školu? Téměř 56 % ţáků odpovědělo na tuto otázku kladně, tudíţ lze vyvozovat, ţe se ve škole snaţí o spisovnější projev, snaţí se svou mluvu určitým způsobem ovlivňovat směrem ke spisovnosti. Odpověď nevím zvolilo 9 % ţáků, a zbylých 35 % se vyjádřilo záporně. Otázka číslo 3 Vnímáte rušivé zvuky a parazitní slova v projevu učitelů? (např. eee, prostě, vlastně) Necelé tři čtvrtiny ţáků se vyjádřily kladně, všímají si těchto nadbytečných zvuků a slov v promluvě učitelů. Dvanáct ţáků tyto jevy v promluvě učitele spíše nevnímá. Otázka číslo 4 Uveďte některé z nejčastějších rušivých zvuků a slov, které během vyučování u učitelů zaznamenáváte. Tato otázka byla otevřená, ţáci sami mohli uvést, které rušivé prvky v hodinách nejvíce vnímají. Více neţ třicetkrát byly zmíněny slova ano a ţe, jejichţ výskyt se často objevoval i v analyzovaných přepisech vyučovacích hodin. Dvacetkrát byl zmíněn hezitační zvuk eee, více neţ desetkrát pak výrazy prosimvás, trošku, maličko, vlastně. Zbylé výrazy, které ţáci zmínili: prostě, no, takţe, tak, a sice, víme, a znova, čili. Otázka číslo 5 Mají tyto rušivé zvuky vliv na Vaše vnímání přednášené látky? Dvacet čtyři ţáků, tj. 40 % všech dotazovaných, přiznává, ţe přemíra parazitních slov a hezitačních zvuků má určitý vliv na vnímání přednášené látky. Sedmnáct ţáků, tj. více neţ 28 %, na tuto otázku vybralo odpověď nevím. Zbylá třetina ţáků tyto zvuky 49

a slova nevnímá jako rušivé elementy, které by jim znesnadňovali vnímání toho, co učitel přednáší. Otázka číslo 6 Proč si myslíte, ţe je důleţité mluvit spisovně? Tuto otázku jsme poloţili takovou formou, aby na ni ţáci sami mohli vyjádřit svůj názor. Zajímalo nás, co vlastně ţáky motivuje, aby mluvili spisovně, z jakých důvodů by měli spisovnou řeč uţívat. Pět ţáků se přiklánělo k názoru, ţe není důleţité mluvit spisovně. Převedeme-li to na procenta, tento názor zastává 8% dotázaných. Dalších pět ţáků se k této otázce nevyjádřilo. Tři ţáci na tuto otázku odpověděli nevím, nemohli najít ţádný důvod pro uţívání spisovné podoby jazyka. Pět ţáků, tj. 8 % dotázaných, odpovědělo, ţe důvodem uţívání spisovného jazyka je pro ně fakt, ţe nemají rádi obecnou češtinu. Zkrátka to trhá uši, kdyţ slyším ty Praţáky. Abychom nedopadli jako Praţáci, protoţe to se váţně nedá poslouchat. Protoţe nesnáším obecnou češtinu. Třináct odpovědí mělo společnou myšlenku, ţe spisovnou češtinou se můţeme domluvit po celé republice, ţe jí kaţdý rozumí a zná ji. Domluví se jí i lidé z opačných koutů republiky. Protoţe spisovnému jazyku rozumí (měli by) všichni, bez ohledu na to, z jaké části území pochází (nářečím se všude nedomluvíme). Kvůli jednodušší komunikaci lidí z opačných stran republiky. Neboť spisovný jazyk je celému národu společný. V zájmu srozumitelnosti jedné země, protoţe nářečí umí být rozlišující a protoţe je to základ. Sedm ţáků uvedlo, ţe je důleţité mluvit spisovně proto, aby spisovná podoba jazyka zůstala zachována. Aby český jazyk nezanikl. Protoţe je důleţité zachovávat správnou podobu českého jazyka. Aby spisovná podoba jazyka zůstala zachována. Jedenáct odpovědí spojoval názor, ţe způsob, jakým se vyjadřujeme, je obrazem naší osobnosti a inteligence, ţe se prostřednictvím jazyka prezentujeme ostatním lidem. Kdyţ mluvíme spisovně, dáváme tím najevo, ţe máme určitou úroveň a umíme se vyjadřovat. Aby si o mně nemysleli, ţe jsem vesnický buran. Způsob, jakým mluvíme, 50

nás reprezentuje. Spisovná mluva je známkou vzdělanosti a kulturnosti člověka. Je to obraz toho, jací jste. Mezi dalšími názory na důleţitost spisovné češtiny se objevily také následující myšlenky. Spisovná řeč disponuje většími a přesnějšími výrazovými prostředky. Spisovná mluva mi přijde zdvořilejší. Kaţdý národ by měl perfektně znát svůj rodný (spisovný) jazyk. Z důvodů zachování čisté a základní osy našeho jazyka. Otázka číslo 7 Přivítali byste, vzhledem k nové koncepci státních maturit, více prostoru věnovanému v hodinách českého jazyka gramatice na úkor literatury? Na tu to otázku odpovědělo více neţ 73 % dotazovaných kladně. Ţáci jsou si vědomi toho, ţe se v dnešní době téměř veškerý čas v hodinách českého jazyka věnuje literatuře. Dvacet procent ţáků je se současným stylem výuky českého jazyka spokojeno, zbylých 7% odpovědělo nevím. Otázka číslo 8 Pouţíváte ve své mluvě výrazy Obecné češtiny, jako jsou vokno, mlíko, novej, čet sem to v novinách? Tuto otázku jsme poloţili proto, abychom zjistili, zda ţáci uherskohradišťského gymnázia uţívají výrazových prostředků obecné češtiny. Převáţná většina ţáků zvolila odpověď rozhodně ne, přiklonilo se k ní 75 % dotazovaných. Odpověď spíše ne zvolilo 14 % ţáků. Ke kladné odpovědi se přiklonilo zbylých 11% ţáků. Odpovědi ţáků odpovídají frekvenci výskytu obecněčeských slov v přepisech nahrávek, kdy se výrazy obecné češtiny objevovaly sporadicky. Otázka číslo 9 Pouţíváte ve své mluvě výrazy jako koţuch, blato, taléřek, naša, cibula ? Vše uvedené výrazy typické pro moravskou oblast jsme zvolili, abychom zjistili, zda se v okolí Uherského Hradiště stále vyskytuje nářeční povědomí, a to i u mladé generace. Padesát jedna ţáků z šedesáti odpovědělo, ţe ve své mluvě uvedené výrazy uţívá, coţ tvoří 85 % dotazovaných. Sedm ţáků tyto výrazy nepouţívá a zbylí dva ţáci za svou odpověď označili nevím. I přes to, ţe většina ţáků tyto výrazy zná a uţívá je, 51

v přepisech nahrávek se mnoho výrazů typických pro Moravu neobjevilo. Z toho můţeme usuzovat, ţe se ţáci i přes stále přetrvávající nářeční povědomí ve škole snaţí uţívat spisovné podoby českého jazyka. Otázka číslo 10 Je pro Vás mluva učitelů vzorem spisovného jazyka? Pouze ve dvou případech ţáci na tuto otázku odpověděli, ţe rozhodně ano, coţ jsou asi tři procenta dotazovaných. Pro moţnost spíše ano se vyslovilo jedenáct ţáků, tj. 18 % dotázaných. Jako nevím označilo svou moţnost 12 % ţáků. Odpověď spíše ne zvolilo 48% ţáků, odpověď rozhodně ne pak 18 % ţáků. Z výše uvedeného vyplývá, ţe mluva učitele není pro většinu ţáků vzorem spisovného jazyka, coţ je skutečnost, která by se měla rozhodně změnit. Právě učitelé by měli být vzorem spisovného jazyka, který by měli svým jazykovým vystupováním vštěpovat i ţákům. Otázka číslo 11 Je pro vás důleţité znát spisovnou podobu českého jazyka? Většina dotazovaných se přiklání k názoru, ţe je pro ně důleţité znát podobu spisovného jazyka. K odpovědi ano se přiklonilo 95 % ţáků. Zbylých 5% tvořily odpovědi nevím. Zde můţeme s potěšením konstatovat, ţe ţáci si důleţitost spisovného jazyka uvědomují. Vědí, ţe spisovný český jazyk je důleţitý nejen proto, ţe je od nich vyţadován ve škole, ale jak uvedli výše (viz. otázka číslo 6), také z důvodů reprezentace jejich vlastní osobnosti, inteligence atd.

3.3.2 Dotazník – učitelé Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 17 učitelů, kteří učí na gymnáziu v Uherském Hradišti. V úvodu dotazníku jsme učitele seznámily s důvodem proč je jim tento dotazník předkládán a poté jsme připojili stručné instrukce, jak s dotazníkem nakládat. Některé otázky se shodují s otázkami, které jsme poloţili i ţákům, abychom měli moţnost srovnání. Jedinou otevřenou otázkou je otázka, ve které se ptáme, proč je důleţité mluvit spisovně.

52

Otázka číslo 1 Přiřaďte body následujícím místům dle míry spisovnosti, která se dle Vás na daných místech uţívá.

( 1 bod - nejspisovnější místo; 5 bodů – nejméně spisovné)

ÚŘADY – ŠKOLA – DOMOV – TELEVIZE – DENNÍ TISK

Graf 2: Pořadí dle míry spisovnosti - učitelé

Na rozdíl od ţáků, u kterých se na druhém místě umístily úřady a škola aţ na třetím místě se značným odstupem, můţeme vidět, ţe učitelé školu povaţují za spisovnější místo, neţ úřady. Ze sedmnácti případů byla škola šestkrát ohodnocena jako nejspisovnější místo z daných pěti moţností, u ţáků se tak stalo pouze v jediném případě z šedesáti. Otázka číslo 2 Myslíte si, ţe ve školním prostředí uţíváte spisovnější podobu jazyka neţ mimo školu? Téměř 83 % učitelů odpovědělo na tuto otázku kladně, coţ znamená, ţe ve školním prostředí se učitelé snaţí o spisovnou mluvu více, neţ tomu je v jejich běţném ţivotě. Zbývajících 17 % vyhodnotilo tuto otázku záporně. Porovnáme-li výsledky odpovědí ţáků a učitelů na tuto otázku, jsou to právě učitelé, kteří se více snaţí

53

o spisovnou mluvu ve školním prostředí, neboť jen 56 % ţáků na tuto otázku odpovědělo kladně. Otázka číslo 3 Proč si myslíte, ţe je důleţité mluvit spisovně? Stejnou otázku jsme poloţili ţákům. Po vyhodnocení odpovědí obou skupin můţeme tedy konstatovat, ţe se odpovědi na tuto otázku příliš nelišili, ţáci i učitelé udávali téměř stejné důvody pro důleţitost spisovné mluvy. Uváděli často, ţe spisovná mluva je důleţitá pro zachování jazyka jako takového, ţe je obrazem člověka a jeho inteligence, ţe se pomocí spisovné podoby jazyka můţeme domluvit po celé republice atd. Z odpovědí učitelů vybíráme následující názory: Aby spisovný jazyk přeţil a v neposlední řadě jde o kulturu vyjadřování. Nespisovná mluva je jeden z pilířů nedorozumění v komunikaci. Jistý znak společenské klasifikace, moţná inteligence a určitě dospělosti. Spisovný jazyk je nedílnou součástí naší kulturní identity. Nespisovná řeč je nejednoznačná, vulgární a jednoduchá. Obzvlášť ve škole, škola patří k nejvýznamnějším institucím, které by měly učit a podporovat uţívání spisovné češtiny. Spisovně by se měla učit mládeţ, v dospělosti si kaţdý můţe svůj jazyk - kromě vulgaritpřizpůsobit, ţe. Otázka číslo 4 Pouţíváte ve své mluvě výrazy Obecné češtiny, jako jsou vokno, mlíko, novej, čet sem to v novinách? Pouhé dvě odpovědi reagovaly na poloţenou otázku kladně, zbylých patnáct se přiklonilo k odpovědi, ţe výše uvedené výrazy ve své mluvě neuţívají. U ţáků se k negativní odpovědi přihlásilo 75% dotázaných, u učitelů je toto procento ještě vyšší, a to 88%. Otázka číslo 5 Pouţíváte ve své mluvě výrazy jako koţuch, blato, taléřek, naša, cibula ? Sedm učitelů odpovědělo, ţe tyto výrazy zná a uţívá je, zatímco deset učitelů na tuto otázku odpovědělo záporně. U ţáků se ke kladné odpovědi přihlásilo 85 % dotázaných, u učitelů to bylo jen 44 % dotázaných. 54

Otázka číslo 6 Je pro Vás důleţité znát spisovnou podobu českého jazyka? Zde byly odpovědi naprosto jednoznačné, všech 17 pedagogů se vyjádřilo k této otázce kladně. Dvanáct z nich odpovědělo, ţe je pro ně rozhodně důleţité spisovnou podobu českého jazyka znát, zbylých pět se rozhodlo pro odpověď spíše ano. Pro obě skupiny dotazovaných, tj. učitelé a ţáci, je důleţité znát spisovnou podobu jazyka, u ţádné skupiny se vyskytla záporná odpověď. Otázka číslo 7 Opravujete se, řeknete-li při vyučování nespisovné slovo? Na tuto otázku odpověděli učitelé více neţ v 58% kladně, zbytek respondentů za svou odpověď zvolil, ţe se spíše neopravují. Učitelé si tedy uvědomují, jakým způsobem mluví a někteří se také nebojí přiznat před třídou svou chybu, zjistí-li si, ţe uţili nespisovného výrazu. Otázka číslo 8 Opravujete ţáky, pouţijí-li nespisovné výrazy? Pro moţnost rozhodně ano se vyslovilo 18% dotázaných, odpověď spíše ano označilo 24% respondentů, v jednom případě byla zvolena odpověď nevím. Více neţ polovina učitelů však nespisovné výrazy ţáků neopravuje. Otázkou je, zda častým opravováním neodradíme ţáky od toho, aby se v hodinách projevovali a prezentovali své postřehy a dotazy. Otázka číslo 9 Vnímáte během vyučování ve své řeči rušivé zvuky a parazitní slova? V průběhu analýzy přepisů nahrávek jsme narazili na mnoho hezitačních zvuků a parazitních slov, a proto nás zajímalo, zda si učitelé ve své mluvě tyto slova a zvuky uvědomují. V dotazníku se ţáci téměř v 75% shodli, ţe u učitelů zaznamenávají výše uvedené jevy. Třicet procent učitelů přiznává, ţe si jsou vědomí uţívaní těchto prostředků a jako svou odpověď zvolili, ţe si je rozhodně uvědomují. Dalších 41% označilo za svou odpověď spíše ano a zbylých 29% označilo volbu spíše ne. 55

4 Závěr V této práci nazvané „Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol“ jsme se zabývali mluveným projevem středoškolských učitelů a ţáků na gymnáziu v Uherském Hradišti. Rozbory nahrávek vyučovacích hodin jsme blíţe analyzovali a snaţili jsme se v nich najít odchylky od spisovné normy, prvky nářeční či obecněčeské. Teoretická část tvoří první polovinu naší práce. Věnovali jsme se v ní stratifikaci národního jazyka, abychom si mohli lépe uvědomit, ze kterých útvarů českého jazyka a jazykových prostředků mohou učitelé a ţáci ve svých promluvách čerpat. Dále jsme si v teoretické části objasnili pojmy běţně mluvený jazyk, idiolekt, míšení kódů, jazykový úzus, norma a kodifikace. Zabývali jsme se jazykovou kulturou a jazykovou situací, blíţe jsme si vymezili vlastnosti mluveného projevu a poté jsme se zabývali otázkou spisovnosti a nespisovnosti ve školním prostředí. V dnešní době, kdy média mají obrovskou moc ovlivňovat nejen naše ţivoty, ale i to, jak mluvíme, je nezbytné, abychom si důleţitost spisovné podoby našeho jazyka neustále připomínali. Ze všech stran jsme obklopeni obecnou češtinou, která v poslední době pronikla do rádií, televize, a dokonce i do denního tisku. Proto je na nás, jakoţto budoucích učitelích, abychom v ţácích vzbuzovali kladný vztah ke spisovné podobě našeho jazyka, abychom jim pomohli si uvědomit, proč je důleţité mluvit spisovně. A nejen to, měli bychom svým příkladem působit na ţáky, neboť názorný příklad je nejlepším způsobem, jak něčemu naučit. Z našeho dotazníku bohuţel vyplývá, ţe škola není v očích ţáků místem, kde by se mluvilo spisovněji neţ například v denním tisku či na úřadech, navíc se jen těsně za školou umístila televize, kde zvláště v poslední době o spisovnosti moc mluvit nemůţeme. Neméně potěšující je skutečnost, ţe pro dvě třetiny dotázaných ţáků není mluva učitelů vzorem, nepovaţují jazykové vystupování učitelů za spisovné. V praktické části naší práce jsme se věnovali podrobným rozborům přepisů nahrávek. Celkem jsme analyzovali sedm vyučovacích hodin, kaţdé hodině jsme se věnovali zvlášť. Celkově můţeme říci, ţe se ve všech hodinách pouţívalo téměř vţdy spisovného jazyka, několikrát jsme zaznamenali výrazy obecněčeské či prvky nářeční, 56

ale jen v malé míře, nikdy se v ţádné z hodin neobjevily více neţ pětkrát. Často opakovaným jevem bylo uţívání tzv. „parazitních slov“ a hezitačních zvuků. Také jsme si všimli, ţe většina analyzovaných hodin nepůsobila uceleným dojmem, forma výkladu byla často neuspořádaná. U jednotlivých vyučovacích hodin jsme určovali procentuální poměr promluvy učitelů a ţáků. Získané výsledky jsou velmi znepokojivé. Vytvoříme-li ze všech sedmi vyučovacích hodin průměr, pak se z 92 % na výuce svou promluvou podíleli učitelé a ţáci pouhými 8%. Příčinou tohoto nelichotivého stavu je do jisté míry způsob, jakým učitelé vedou své hodiny, které častokrát připomínaly spíše monologický přednes, a hlavně také forma, jakou pokládají učitelé ţákům otázky. V naprosté většině případů učitel poloţil otázku, na kterou ţáci znali odpověď z dřívějších hodin a na niţ stačila jednoslovná odpověď. Ţák nebyl nucen vyuţít analytického myšlení, pouze odříkal naučený fakt. Jako budoucí učitelé bychom se ze získaných poznatků měli poučit a v budoucnu bychom se měli snaţit změnit doposud převládající formu výuky na našich školách. Praktickou část jsme zakončili dotazníkovým šetřením, které se týkalo otázek spisovnosti a nespisovnosti ve vyučování a které bylo provedeno u ţáků a učitelů na gymnáziu v Uherském Hradišti. Mezi nejdůleţitější zjištění, která z něj vyplynula, bychom mohli uvést fakt, ţe ţáci školu zařadili aţ na třetí místo za denní tisk a úřady co do míry spisovnosti, jeţ se na daných místech dle jejich názoru uţívá. U učitelů skončila škola na druhém místě, avšak domníváme se, ţe by se z nabízených moţností právě škola měla umístit na místě prvním. Dospěli jsme k závěru, ţe se ve vyučovacích hodinách na daném gymnáziu aţ na malé odchylky uţívá spisovného jazyka, avšak v mnoha jiných oblastech je neustále co zlepšovat. Samotná spisovná mluva nezaručuje kvalitní výuku, je spíše jejím nástrojem. Je třeba k tomuto problému přistoupit komplexněji a zamyslet se také nad úlohou otázek či formou a strukturou výuky.

57

5 Resumé V bakalářské práci „Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol“ jsme se věnovali stratifikaci národního jazyka. Zabývali jsme se jazykovou kulturou a jazykovou situací, definovali jsme si pojmy, jako jsou norma, úzus a kodifikace. Charakterizovali jsme si vlastnosti mluveného projevu a věnovali jsme se také otázkám spisovnosti a nespisovnosti ve vyučovacích hodinách. V praktické části jsme nahraný materiál analyzovali, zabývali jsme se odchylkami od spisovné normy a podílem promluv učitelů a ţáků na vyučovací hodině. Vyhodnotili jsme také dotazníkové šetření, které se týkalo spisovnosti na školách.

In the bachelor thesis entitled “Utterances of high school teachers and pupils” we concentrated on the stratification of national language. We dealt with the culture of language and language situation. We defined the terms such as norm, usage and codification. We described the features of spoken utterances and we address the issues of standard and non-standard language in school lessons. In the practical part, we analyzed the recorded material and we dealt with the non-standard variations in the utterances of high school teachers and pupils. We tried to measure the proportions of teachers’ and pupils’ utterances in lessons. We also analyzed the questionnaire survey, which dealt with standard language in schools.

58

6 Seznam použité literatury BALKÓ, I. Nespisovnost ve výslovnosti budoucích učitelů češtiny v nepřipravených mluvených projevech. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 386-389. ISBN 80-210-3568-4. BRABCOVÁ, R. - VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha : SPN, 1978. BRABCOVÁ, R. Škola a spisovná čeština. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 220-222. ISBN 80-210-1304-4. CUŘÍN, F. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. 4. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. ČECHOVÁ, M. - STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování: Didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a pro studenty učitelství. Praha : SPN, 1998. ISBN 80-85937-47-6. ČECHOVÁ, M. et al. Čeština – řeč a jazyk. Praha : ISV, 1996. ISBN 80-85866-12-9. ČECHOVÁ, M. Spisovnost z hlediska školy. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 223-225. ISBN 80-210-1304-4.

59

DANEŠ, F. Situace a celkový stav dnešní češtiny. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 12-24. ISBN 80-200-0617-6. DANEŠ, F. K dvěma základním otázkám kodifikace. Naše řeč. 1977, 60, 1, s. 3-14. Dostupný také z WWW: . Encyklopedický slovník češtiny. Ed. Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0493-9. GAVORA, P. Učitel a ţáci v komunikaci. Brno : Paido, 2005. ISBN 80-7315-104-9. HAUSER, P. Spisovný jazyk a nářečí v české škole. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 46-49. ISBN 80-210-3568-4. HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Ed. Havránek, B. – Weingart, M. Praha : Melantrich, 1932. s. 32-84. KRČMOVÁ, M. Současná běţná mluva v českých zemích. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Daneš, F. et al. Praha : Academia, 1997. s. 160-172. ISBN 80-200-0617-6. LINHART, J. Slovník cizích slov : pro nové tisíciletí. Praha : Dialog, 2003. ISBN 8085843-61-7. MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Brno : Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80210-4973-4.

60

NEBESKÁ, I. Normy a spisovnost. In Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 72-74. ISBN 80-210-1304-4. ONDRÁŠKOVÁ, K. Tvaroslovné odchylky v mluvených projevech ţáků základní školy v Brně a okolí. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 378-385. ISBN 80-210-3568-4. SGALL, P. - HRONEK, J. Čeština bez příkras. Jinočany : H+H, 1992. ISBN 80-85467-29-1. SVOBODOVÁ, J. Mluvená „spisovnost“ ve škole. In. Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci, Šlapanice u Brna 17.-19. ledna 1995. Ed. Šrámek, R. Brno : Masarykova univerzita, 1996. s. 246-249. ISBN 80-210-1304-4. SVOBODOVÁ, J. Spisovnost a mluvní vzory mládeţe. In Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve Vzdělávacím středisku Šlapanice 10.-12. února 2004. Ed. Minářová, E. – Ondrášková, K. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 370-377. ISBN 8021035684. Uherskohradišťsko. 2. upr. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. ISBN 80-85048-39-6. Uherské Hradiště [online]. 28. 7. 2010 [cit. 2011-04-09]. Z historie města. Dostupné z WWW: .

61

7 Seznam příloh 1. Český jazyk 2. Biologie 3. Zeměpis 4. Fyzika 5. Zeměpis 2 6. Základy společenských věd 7. Dějepis 8. Dotazník ţáci 9. Dotazník učitelé

62

8 Přílohy Český jazyk U: Studenti, dneska budu normálně učit. Uţijte si to, protoţe všechny ostatní hodiny od této chvíle, teda bez toho, co teď drţím v ruce, budou nenormální. U: Dobře, tak si dáme novou maturitní otázku, nebo lépe řečeno, opakování té staré, protoţe jestli se nemýlím, jestli se nemýlím, tak zítra píšeme písemku. Připravím vám test z moderních básnických směrů. Co to znamená? Všichni budete vědět hlavně, kteřá, kteří umělci, a to nejenom literární, ale výtvarní, hudební a podobně, především malíři, ale i třeba filmaři nebo třeba hudební skladatelé, pokud ňácí byli, patří, kdo kaţdý z nich patří do jakého kterého uměleckého směru neboli toho takzvaného ismu. Ţ: Ehm… U: To je první předpoklad úspěchu. Řeknu vám nějaký –ismus, třeba dekadence… Takţe první – ismus dekadence, a vy – hned vám naskočí jména. Nebo opačným způsobem budu zkoušet, jména – hned vám naskočí – ismus, třeba dekadence. Ţ: Co díla? U: Díla se naučíte všechna, tam stačí, kdyţ si budete pamatovat díla vţdycky k tomu jménu a jméno k dílu. No a teď je důleţité, to je první věc, čili jména, díla a ty škatulky- nápisy, šuplíky, ţe jo? Symbolismus, impresionismus, no co otevřu, to tam najdu. Podívám se a zase zavřu. Rozumíte? Čili takhle se to naučte. Potom, pokud budete mít nějaké dotazy, rád odpovím za chvilku. Potom ještě ssssss důleţitý druhý krok budete vědět, budete umět odlišit od sebe. To znamená aspoň kratičkou definici. Kratičkou jednovětou definici. Budete vědět, co je podstatou symbolismu, impresionismu, expresionismu, kubismu, futurismu, kubofuturismu, dadaismu, surrealismu, secese, dekadence. Řekl bych, ţe sem to vyjmenoval všechno. Jasné? Aspoň jednovětou definici takovou podstatnou. Ale patrně to asi bude doplňovačka, uvidíme, nó, coţ vy ovládáte, ţe jo? Doplníte chybějící část věty. Takţe tam se dovím spoustu zajímavých věcí, jako třeba ţe česká realistická próza městská je například Alois Mrštík Rok na vsi, coţ je opravdu hlod. Zapsal sem si ho do mého sešitku takových těch nejlepších gagů. Ale nemusíte mít strach, nikdy tam nejmenuju přesně studenta, jak se jmenuje, kdo to napsal, ţe jo. Třeba budete jednou slavní a někdo by to vás mohl vytáhnout, ţe jo? Třeba u Pavli tady hrozí, ţe bude velmi slavná ţurnalistka. Investigativní. To znamená, bude se vám vlá.., někdo z vás bude zase milionář, nějaký mafián, a ona ho bude dehonestovat v Dobrý den Slovácko. Tak jak to je? A teď bude teďka tvrdé otázky, tvrdé otázky, ţe jo. Vám bude odpovídat odpovídat mafián nějaký, zločinec, a kdyţ mu dojde trpělivost tak řekne: „A vy ste stejně napsala, ţe Alois Mrštík napsal Rok na vsi ve městě.“ Takţe neboj… nemusíte mít strach, ţádné citace tam jako, ţádné jmenovky tam nejsou. Takţe budete budete vědět aspoň ty -ismy trošku odlišit. Eee, co dál, co dál? Máte nějaký dotaz? Podívejte se na tu otázku a ptejte se, ptejte se, ptejte se, ptejte se. Kdo… největší dycky binec v těch ménech. Jo a prosímvás, třetí ještě věc, ke které budu přihlíţet. Naučte se ta jména správně psát. Pokud bude chybět nějaké to 63

písmenko, zkomolené trošku, odpustím. Ale jak, jak tam budou různé patvary všelijaké, ţe jo. Většinou jsou to jména francouzská, ţe jo, španělská, německá. Naučte se je psát. Naučte se je psát. Aby kaţdý uměl napsat třeba Henri de ToulouseLautrec, není to jednoduché. Nebo Guillaume Apollinaire, ţe jo. Takové velké méno. Mimochodem, přinesl jsem vám zase nějaké moje knihy, prolistujte si, Guillaume Apollinaire. Je tu dokonce některé fotografie Guillauma, slavného velkého. Ţ: V surrealismu nebude literatura? U: Proč? Ţ: Protoţe ji tam nemáme. U: Ne, ne. My jsme to nedobrali, ten surrealismus? Ţ : No, máme tady výtvarné… U: No, kam sme přišli? Ţ: No, potom sme uhli, potom sme uhli aţ tak… U: No, to stačí, to stačí. To co máte v tom surrealismu, protoţe sme v devatenáctém století. Zbytek dobereme, aţ budu probírat literaturu světovou dvacátého století, jo? I českou. Tady máte prosímvás knihu, kterou napsal, ne, opačně… Toto je ta slavná kníţka, teď mám v ruce tu slavnou knihu, která změnila tvář české poezie. Karel Čapek. Opravdu mnohým z toho jde hlava kolem, Karel Čapek, eee, Moderní francouzská poezie nové... francouzská poezie nové doby. Francouzská poezie nové doby. Čapek s bratrem Josefem… Ţ: Který? U: Karel Čapek s bratrem Josefem pobývali v Paříţi, protoţe tehdy kdo nebyl v Paříţi jakoby ani nebyl… Romane, uţ spíš? Ţ: Né, já poslouchám… U: Výborně, já sem tě chtěl jen zkontrolovat jako obvykle, neboj. Ţ: ? U: Tak promiň, můţu o tom něco říkat, kdyţ ty to uţ dopodrobna znáš? Vydrţíš to tady? Ţ: Jo… U: Děkuju… Tak nám o ní něco řekni teda. Ţ: No tak vlastně, Karel Čapek vybral ze všech takových těch moderních básní – básniků… Tam není všechno enom francouzská, to napsal Marrineti, takţe spíš, tak hlavně z těch francouzských těch moderních básníků vybral to, co se mu nejvíc líbilo a tak udělal takový, takovou… Jak se tomu říká… Ţ 2: Výbor? U: No, dobře… Ţ: Takovou sbírku těch básní… U: Je jich tam asi padesát nebo kolik těch básníků, dost. Začíná to Baudelairem a končí to, slavným? Kým? 64

Ţ: Nevím, kdo je poslední… U: Vţdyť říkals, ţe to znáš. Ţ: Tak já nemůţu znát všechny tady ty autory… U: Neznáš! Tak mě jmenuj aspoň některá… Kdo by se tím zdrţoval nějak, jméno sem, jméno tam… Která jména tam znáš? Které, které Čapek přeloţil? Uţ si myslím říkal Marrineti, to byl kdo? Ţ: ??? Tady byl, já sem se o něm zmiňoval… ??? U: Výborně. Ţ: Tak potom Rimbaud, Verlaine,… U: Rimbaud, Verlaine, Baudelair, Appolinaire, to je jasné. A kdo ještě? Vzpomeň ještě jedno jméno. Víš, jak se menoval člověk, který vynalezl gramofon? Před Edisonem? Ţ: Alexandr Bell? U: Ne, ten vynalezl telefon… Si byl blízko… Bell, pěkné, krásné… Nevíš? Ţ: Ne. U: Menoval se Charles Cros, Kro aţ to budeš někdy číst, Cros se to píše. A on skutečně, je to prý člověk, který poprvé namaloval, tedy kdyţ vypisoval fonograf, to znamená ten Edisonův váleček, takový který takhle se točí dolů, jako první přístroj na zaznemenání zvuku v dějinách lidstva. A ţe prej ten fonograf byl nedokonalý po deseti, já nevím, dvaceti přehráních, prostě no, ste ho mohli vyhodit. A kromě toho se tam zaznamenalo jenom pár minut zvuku. Víte, kde je třeba pouţíval, ty válečky, ty fonografy v české hudbě? Natáčel tam tady na Horňácku. Kdo je Horňácka? Velká a okolí… Prosímvás? Nikdo?! No jezdil tam jakýsi takový méně významný skladatel, menoval se Leoš Janáček. A ten na ty fonografy natáčel, natáčel muziku lidovou, svůj hlas a své skladby. No a ten, představte si, ten Charles Cros tady někde má báseň, on ju taky přeloţil ten Čapek. Poprvé namaloval kulatý, kulatou takovou placku, ţe jo, s tou, s tím snímačem, s tou jehlou, první vinylovou desku sestrojil. Čili takoví to byli lidé no. Nemyslete si, ţe to byli opravdu nějací enom někde opilci z … No, to jméno, ten pojem… Opilci někde ze šantánu, ţe jo. Byli to velice, velice vzdělaní pánové. Tristan Corbière nebo Stéphane Mallarmé aspoň si zapamatujte jméno. Mallarmé to je velice slavné jméno. Vítězslav Nezval řekl dyby…nedokáţu si představit svůj básnický vývoj bez téhle kníţky. On kdyţ byl na gymplu a měl tolik roků jak vy, tak to četli všichni. Všichni ti Nezvalové, Seifertové, Holanové, Halasové, Wolkerové. Všichni tuhletu kníţku měli v ruce a na všechny zapůsobila. No a poslední… Ţ: Co je to za kníţku? U: To byl vtip, nikdo se mu nezasmál. Pozdní smích jakoţe takový ţádný smích. Potom samotný Vítězslav Nezval, který byl představitelem poetismu a surrealismu – eště budeme probírat později, napsal tuhletu knihu na podporu, nebo jaksi na vysvětlení hlavně středoškolským studentům k maturitě, nazval to Moderní básnické směry – tak se menuje i ten náš maturitní okruh. A ta kniha je taky velmi slavná, je přehledná, dycky dyţ se … Co je tam na ní zvláštního? Ţ: Toš, ţe je tam moc velká mezera, to vypadá jako dyby se menovala Mes a Paul… 65

U: Dívej se, čeho sis nevšimla. Jako kdyţ, jako kdyţ vám v Truňku nevyjde místo, ţe? Kdo napsal, kdo napsal slavný verš: „Mezi básníky mě ţádný Vítězslav nezval“. Básníci. „Mezi básníky mě ţádný Vítězslav nezval“. Jiří Suchý, Semafor! Včera neděle byla, víte o kom mluvím? Ţ: Jo. U: Byla, je pondělí, prudký závan inteligence zavanul naší třídou. Tak, dívejte se, a zase on šel po stopách toho Čapka, Charles Baudelaire -napíše medailon kdo to byl, jak psal a potom napíše nějaké své překlady, ţe jo. A další a další, Lautrec, ano, nádhera, nádhera. Takhle de, samozřejmě jeho nejmilejší byl Appolinaire, protoţe kdyţ zakladatelé surrealismu André Breton a Paul Elluard přijeli za Nezvalem do Prahy, tak oni přijeli do té Prahy proto, aby se podívali, kde ten Guillaume Appolinaire napsal část svého slavného pásma. Takţe, zase kaţdý z vás, kdo se chce vůbec věnovat poezii nebo literatuře… Ty ale, to není, to je normálně, to je optický klam, dívej se. Vidíš to? To je optický klam. To je normálně vytištěné úplně normálníma mezerama. Dívej. Ty mě nevěříš? Ţ: Ne. U: Šmarja, co to je? Vé vé vé tečka slovo dvacetjedna tečka cé zet. Nějaké podivné ţluté hvězdičky na modrém poli, to je taky nějaký ten nový umělecký směr, ţe jo? Europeismus. Šak to nefunguje. Ţ: ??? U: To pude jenom na světle, ţe? Né, tady je baterka. Toš proč to nefunguje? Á, funguje. Takţe mezi é a z je přesně centimetr, mezi z a v je přesně centimetr. Tak se mně nesmějte. Nez-val. Tak, takţe si to prohlédněte, ty kníţky a podívejte se, podívejte se, o kom to vlastně dneska mluvíme. Tak, máte nějaký… to je tvoje? Ţ: No. U: To nepíše. Píše, ale blbě. Takţe máte nějaký dotaz? Listujte v té otázce, ptejte se! Skončili sme surrealismem, a to výtvarníky a filmaři a to stačí. Ţ: Pane učiteli, takţe ta česká moderna tam nebude? Ţ2: Bude. Ţ: Česká moderna tam nebude, kdyţ ste říkal, ţe to končí surrealismem? U: Bude, ale myslel sem jako ty směry. Česká moderna samozřejmě taky, to je součást té otázky. Čili i Šalda i Machar, Sova, Březina. Kromě toho z Čechů tam máme ještě dekadenty- Hlaváček, Procházka. Karásek ze Lvovic a to, jestli se nemýlím, je z českých básníků všechno. Jinak sou to všechno evropští a světoví autoři. No tak listujte v tom, listujte v tom! Ptejte se, ptejte se! Dám vám, dávám vám pár minut. ??? U: Chybí Kuběna, Hlaváček, Šmídová, Hanáková, Nováková. Pojďme se pohnout dál. Nevím… podívej se na to, ať to nevyškrtám všechno. Prosímtě, ty si chybně zapsaná od rána? Ţ: No, já sem chyběla jenom na první dvě hodiny. U: Tak si to proškrtej popravdě. Co ti tam zapsal? 66

Ţ: Jé, tam sou hezké obrázky. U: Tak, prosímvás, podívejte se, podívejte se na to plátno. Tak, budete vědět symbolismus, tady ta ména. Já to, já to přečtu prosímvás, tak si to kontrolujte, jo? Symbolismus, prokletí básníci, Baudelaire budete si pamatovat dvě díla – Květy zla, Malé básně v próze. Verlaine Saturnské básně, Písně beze slov a Moudrost. Kontrolujte mě. Ţ: Hm. U: Arthur Rimbaud- Iluminace, Opilý koráb a Mé bohémství. Eště něco? Ţ: Ta Sezóna v pekle. U: Ano, dobře, tak ještě ta Sezóna v pekle. Ţ: Básně potom tam patří. Ţ2: Né, ty tam nemáme. U: To je všechno symbolismus. Impresionismus. Budete si pamatovat tyto malíře – Eduard Manet, Claude Monet, Edgar Degas, August Renoir, Henri de ToulouseLautrec a potom post-impresionisty Cézane, Gaugin a na druhé straně bude van Gogh, Vincent. Z hudby budete si pamatovat Claude Debussy a Richard Wagner. Ţ: Wagner tam není. U: Tak Wagnera si škrkněte. Stačí Claude Debussy, impresionismus. Ţ: To tam máme, ale ne Wagnera. U: Stačí jeden, jeden hudební skladatel, Wagner čistý impresionista nebyl. Ţ: Jak bylo to jméno? U: Máte to na tabuli! Claude Debussy. Čistý literární impresionismus neexistuje, pouze ovlivnil spisovatele, například Vilém Mrštík – Pohádka máje nebo Santa Lucia. Takţe z českých impresionistů, nebo ovlivněných spisovatelů impresionismem, čistý literární impresionismus neexistuje, si budete pamatovat Vilém Mrštíka a jeho dvě díla Pohádka máje a Santa Lucia. Tak. Expresionismus, zase budete vědět, co to znamená, budete si pamatovat malíře Eduarda Muncha a spisovatele neboli básníka Reiner Maria Rilke Sonety Orfeovy. Eště se vám něco říkal? Ţ: Kam patří Goya? U: Expresionismus? Ţ: No. U: Snad jo, ale expresionismus je novější básnický směr, Goya byl romantik, víceméně no. Koho tam máme ještě? Ţ: Franz Werfel. U: Franz Werfel. Takţe ještě Franz Werfel. Ţ: A pak uţ tu máme čtvrtý ročník. U: Ano, enom jméno stačí. Takţe expresionismus Munch, Rilke, Werfel, to bude stačit, jo? 67

Ţ: Hm. U: Futurismus. Fillippo Tomasso Marrinetti jak Italský futurismus a z ruského Majakovskij a Chlebnikov. Prosimvás celá jména – Vladimir Majakovskij a Velemir Chlebnikov. Co se týče děl, tak aspoň od toho Maja… Majakovského sem vám říkal sbírka básní Oblak v kalhotách. Mám pravdu? Ţ: Hm. U: Kubismus. Dva zakladatelé, malíři, George Braque a Pablo Picasso, ze spisovatelů ovlivněných kubismem Jeane Cocteau. Já sem vám říkal film Kráska a zvíře. Ještě nějakého kubistu? Ne. Z českých, z českých kubistů si zapamatujte aspoň méno Josef Gočár, architekt. Ţ: Jak se to píše? Ţ2: Co já vím… U: Gočár. A Josef Čapek, Josefa Čapka tam máme? No, říkejte, já se vás ptám. Já vám můţu vymenovat dalších dvacet kubistických malířů, ale já se ptám, koho tam máte. Ţ: Čapka eště. U: Tak Josef Čapek, dobře. Z českých kubistů architekta Josefa Gočára a víte co? Ještě si tam napište jednoho, menoval se Emil Filla. Píšeme dvě l a měkké i. Emil Filla. Jano, můţeš si sednout slušně, prosimtě? Esi ti to dělá problém, tak si běţ lehnout, tady je pohovka pěkná. Ţ: Josef Čapek tam byl taky? U: To byl malíř. Josef Čapek a Emil Filla byli kubističtí malíři. Filla celoţivotně, Josef Čapek enom v určité etapě. Emil Filla, Emil Filla. Dva malíři, jo? A architekt Josef Gočár. To by se … to byste si měli pamatovat. Kubofuturismus tam je hla… jedno velké jméno Guillaume Apollinaire. Apollinaire napsal vícero věcí, budete si pamatovat tři – Alkoholy, Kaligramy a Pásmo. Alkoholy, Kaligramy, Pásmo. Slavný verš: V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy je verš z Apollinairova Pásma. Jeden z těch deseti nebo patnácti nebo kolika, které věnoval Praze. Tak. Volný proud myšlenek, automatický text, vzpomínáte? Ţ: Hm. U: Apollinaire pooprvé vyslovil slovo surrealismus. Ačkoli eště surrealistou nebyl. On se po… povaţuje za kubofuturistu, ale to je taková, tak to je taky vágní. Prostě byl to, byl nasáklý všemi moderními básnickými směry tenhleten velký moderní apoštol moderního umění. Dadaismus. Tam si zapamatujte dvě jména, Tristan Tzara, francouz rumunského původu, který vydal manifest dadaismu, a Christian Morgernstern, který psal takzvanou nonsensionální poezii. Máte tam Morgensterna? Ţ: Uhm. U: I kdyţ on dadaista čistý nebyl, on byl spíš nonsensionální poe… poetik. Ale stačí, kdyţ si to v tom šuplíku necháte. Christian Morgernstern, třeba Písně šibeničních bratří nebo co sem vám tam dal, tam za dílo? Ţ: Ţádné. U: Ţádné? 68

Ţ: Uhm. U: Tak stačí aspoň méno. Stačí méno Christian Morgernstern. Nonsensuální neboli poezie plná nesmyslů. Nonsens znamená nesmysl. Tak, teď tu máme toho, ten, su… co tam je dál? Ţ: Dekadence. U: Dekadence. Takţe největší dekadent světový Oscar Wilde, od Wilda si budete pamatovat hry Jak je důleţité míti Filipa nebo? Ţ: Ideální maţel. U: Ideální maţel nebo? Ţ: A to tady máme všechno z her. U: Salome? Ţ: To tam nemáme. U: Tak si připište hru eště Salome, ale dyť sem o tom mluvil. Takţe ideální manţel, Jak je důleţité míti Filipa sou konverzační komedie, Salome je jednoaktovka, tragédie, taková, taková drobnost. A potom jeho román Obraz Doriana Greye si budete pamatovat, to je podstatné. Zločin lorda Arthura Savila, coţ je taková novelka, povídka, a pohádky Šťastný princ a jiné pohádky, například v Kánonu literatury máte? Ţ: Slavík a růţe. U: Slavík a růţe. Tak si ji přečtěte tu pohádku. To je mysim všechno? Ţ: Arnošt Procházka eště teda… U: Z těch Čechů Arnošt Procházka, šéfredaktor… Ţ: Moderní revue. U: Moderní revue. Potom Jiří Karásek ze Lvovic s tím vymyšleným titulem, dekadent. Od nich sem vám neříkal ţádná díla, ţe jo? Stačí, kdyţ si zapamatujete, ţe byli dekadenti. No ale nejslavnější dekadent byl Karel Hlaváček, jeden z těch českých básníků, kteří umírají předčasně, protoţe, protoţe proto. To byli, to byli básníci jako třeba Mácha nebo Šolc nebo Wolker nebo Václav Hrabě třeba, nebo Jiří Orten. To sou lidé, kteří zemřeli mladí, nestačili zestárnout z různých důvodů. Buď tu smrt provokovali, nebo onemocněli, nebo pro… prostě umřeli mladí. A jejich poezie je vţdycky o mladých a pro mladé. Já jak budu starý, ty budeš mladá. Karel Hlaváček napsal ovšem básně dekadentní, nostalgické, plné splínu. Například Pozdě k ránu nebo? Ţ: Tady máme Hrál kdosi teskně na hoboj. U: Hrál kdosi teskně na hoboj. Ţ: Tam má být na hoboj. U: No a co? Ţ: Ţe tam není teskně. U: Tady? 69

Ţ: Uhm. U: Tady, tam je chyb. To psal nějaký student, víš. Takový, to psali úplně podobní studentíci, jak ste vy ??? No to je jedno. Eeee. A aspoň si zapomatujte tu jeho slavnou báseň Svou violu sem naladil co moţno? Ţ: Nejhlouběji. U: Dobře, co tam máme dál? Ţ: Surreaslimus. U: Eště secese, tam si zapamatujte, ţe to byl spíše výtvarný a architektonický styl, nestyl, pomíchané šecko dohromady. Nejslavnější česká osobnost secesní je bezesporu Alfons Mucha. Ty architekty a rakouské především vídeňské malíře se učit nemusíte. Ţ: A ten Gustav? U: Gustav Klimt tam máme? Ţ: Aha, tak… U: Tak nemusíte, nemusíte. Mě stačí aspoň secese, abyste věděli, ţe to existovalo a ţe to je, kolébka secese je ve Šp… ve Vídni. A třeba Gaudího sem vám neříkal? Ţ: Ne. U: Ale dobře, stačí, s takovou se nikam nedostanem, to budou naskakovat ména další a další. No a surrealismus sme nakousli, sem vysvětlil, co to je, budete si pamatovat dva, nebo jednoho malíře Salvador Dalí a dva filmaře, zase Salvador Dalí a Luis Buñuel a to uţ sme ve dvacátém století a ty moderní básníky a moderní směry si probereme v dalších otázkách. No … čili ten surrealismus je, eee, surrealismus je … Joan Miró ještě sem vám řikal. Ţ: Uhm. U: Tak pozor. Dva malíře, Joan Miró a Salvador Dalí, dva filmaře – Salvador Dalí, který začínal jako filmař, potom toho nechal a věnoval se jenom malířství a hlavně španěl Luis Buñuel. Kdyţ pudete po krčku z této hodiny tak prosimvás zastavte se u nástěnky, tušim, ţe ve čtvrtek, kdy jindy, ve Zlatém fondu, je Buñuelův slavný film Nenápadný půvab burţoazie. Tušim, ţe je to ten film, ze kterého sem vám říkal tu tu scénu. Úvodní. Nevzpomínáte si? Já nevím, esi je to z tohoto filmu, mě se to plete. On těch filmů natočil celou řadu, ale Nenápadný půvab burţoazie je ovlivněn surrealismem a není to čistě surrealistický film. Čistě surreaslitické filmy, napište si méno, točí český dodnes, český reţisér Jan Švankmajer. Tak a to je poslední… Prosim? Ţ: A eště čeští. U: Výborně, a ještě z těch českých, dobře, tak ty tam taky přidáme. Super, děkuji mé asistentce, sekretářce. Dva české malíře, Jindřich Štýrský a jeho celoţivotní druţka, ţena, která se podepisovala pod svá díla Toyen. Píšeme to-y-en. Štýrský, Toyen, dvojce surrealistických malířů převáţně ţijících v Paříţi. Tak. Ţ: A takový Bárta by se tam nedal zařadit? U: Kdo? 70

Ţ: Bárta. U: Bárta jako filmař, animátor? Jiří, on není Bárta, ale Jiří Barta. S krátkym a. Určitě. Ten byl Švankmajerem ovlivněn taky, myslim, ţe Švankmajer byl dokonce jeho učitel, ale prosimvás, zapamatujte si, ţe surrealismus je jediný směr, který přeţil dodnes, a víceméně v něm vyústily, zakotvily, spojily se, spekly všechny ty moderní směry, které byly před ním. Protoţe většinou všechny zanikly. Kromě těhletěch moderních slavných směrů je ještě mnoho mnoho mnoho, desítky jiných. Například takový Karel Teige, slavný surrealista, vymyslel kaţdý týden jeden nový směr umělecký. Buď se to uchytilo nebo ne, je takový bonmot kavárny Union, kdy příde Karel Teige na kávu a ti umělci na něj křičí Karle, Karle, co děláš, uţ je konec týdne a ještě si nevymyslel nový umělecký směr. On pořád něco vymýšlel. Jeden z nich se mu podařil, poetismus, ale to je ryze český umělecký směr, který, který si proberem, aţ budem probírat tu čes… českou meziválečnou poezii. Eště v tomto roce tam doputujeme v druhém pololetí. To se vám bude líbit. Budeme zase číst si básně. No a eště, eště sem vám chtěl říct, ţe k této otázce patří česká moderna, ţe jo. Ţ: Uhm. U: Takţe, co, koho tam máme? František Xaver Šalda Boje o zítřek, Šaldův zápisník a hlavně umělecký literární esej jako pojem si zapamatujte u Šaldy. Josef Svatopluk Machar, tam je to ho víc, Confiteor, Čtyři knihy sonetů, budete vědět, co ta latinská slova znamenají. Zde by měly kvést růţe a Svědomím věků. Od Antonína Sovy, symbolisty, si budete pamatovat Květy intimních nálad, mimochodem máte to v kánonu, Květy intimních nálad, a Otokar Březina pět slavných sbírek – Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů a Ruce. To se takhle naučíte jak básničku no a potom si budete pamatovat, ţe zbytek ţivota psal vynikající eseje, nejlepší esejista český všech dob. Karel, pardon, Otokar Březina. Ano? Ţ: Confiteor je vyznávám? U: Ano, ano, ano, ano. Jak to víš? Ţ: To mám napsané. U: No, si chytrá holka. Katolická moderna. Tam si budete pamatovat ména jako Jakub Deml, jenom jako pokračovatel, ještě je budeme probírat, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček a dosud ţijící Zdeněk Rotrekl nebo Jiří Kuběna. To sou dosud ţijící básníci, kteří na Otokara Březinu a jeho odkaz navázali a navazují dodnes. Rozumíte mně? Ţ: Uhm. U: Čili prosimvás, to není moderna z devatenáctého století, uţ sme ve století jednadvacátém, a ještě Zdeněk Rotrekl, který nedávno oslavil devadesátiny, ţije a píše. Stejně jako Jiří Kuběna, který nedávno oslavil pětasedmdesátiny, ţije a píše. Takţe prosímvás, věřím, ţe těch men není moc, ţe sem vás moc nepopletl tím. Doufám, ţe ste si všimli, ţe sme tomu věnovali mnoho hodin, protoţe já tomu… já to opravdu povaţuji za velice důleţité, jelikoţ ty umělecké směry ovlivnily moderní umění a ovlivňují je dodnes, ovlivňují je dodnes. Takţe, kdyţ někde uvidíte něco napsáno, ţe to je takový…takové expresionistické dílo, tak, nebo expresivní, tak tak okamţitě vás napadne, aha, to bude něco strašně citově vypjatého. Nebo tady je, 71

řeknete si, tady je dadaistické věta, dadaistická hříčka, tak vy budete vědět, ţe tam je nějaký nesmysl, nonsens, hříčka, ţe jo, popřevracený obsah. Nebo dyţ někdo řekne no tak tato báseň je teda těţce dekadentní, tak zase budete, aspoň si představíte, co to slovo znamená, protoţe, opravdu, věřte mi, nejenom literatura, ale hlavně film, je tady těmi moderními směry velice ovlivněn. A ten přece vy, často se díváte na filmy a na různé filmy různé úrovně, takţe bych byl rád dyby ste si u těch kvalitních, umělecky hodnotných, všimli tohoto vlivu. No, a taky bych byl rád dybyste si našli skrze tyto moderní básníky cestu k poezii, protoţe snaţil sem se vám někeré ty básně přečíst a trošičku interpretovat, vyloţit, eště někeré si přečteme. Ještě si prosimvás noste chvilku čítanky dva, přečteme si české moderní modernisty a nějakého toho… já vám přinesu esej jednu Březinovu, protoţe si mysim, ţe byste měli vědět, proč to jméno Březina je tak slavné nejenom díky vašemu třídnímu profesorovi a kdo všechno se menoval Březina. To budete valit zraky. Přečteme si, přečteme si nějakou tu esej Březinovskou asi tady, protoţe já nemám podmínky vám to rozmnoţit, ale promítneme si to na plátno a jednu větu za druhou vám ji takhle předloţím a věřte mi, ţe jesi zvládnem pět, deset, pátnáct vět, té jeho eseje během té třičtvrtě hodiny jakţ takţ uchopit, pochopit, tak to bude výkon vynikající, nadlidský. Tak teď si vemte sešity, ote… Kolik máme času? Ţ: Zvoní. U: Eště nezvonilo. Tak prosimvás jenom si napište jednu větu, rychle, šup! Ţ: Nadpis? U: Ano, maturitní otázka sedumnáct generace buřičů v české literatuře. Toto si napište, nadepište na nějakou novou stránku, ať vidím, ţe tam příště, aţ si napíšem písemku a tak dále a tak dále, kde máme pokračovat. Generace buřičů v české literatuře. Takţe, sou, sou-li mezi vámi anarchisté, buřiči, satanisté, salónní nebo radikální komunisté nebo podobná sebranka, tak se vám to teď bude líbit, protoţe se budeme učit bořit starý svět pomocí akce, třeba nějaké bomby nebo tak. Děkuji vám za pozornost.

72

Biologie U: Takţe uţ se uklidníme a chybí pouze Katka a to je všechno. Ještě ještě ještě Magda. Všechno. Takţe ostatní pak přišli včas. Uţ tady sou všichni? Tak, posledně sme sme dodělali dýchací soustavu a začali sme začátek trávicí soustavy, takţe si někoho vyvolám z poslední látky, posledních dvou látek a potom dál na travící soustavu. Nějaký dobrovolník? Jano, kdy sme se domlouvali na naši společnou schůzku, takřka rande? Ţ: Já sem vám řikala, ţe nebudu moct tento týden. U: To vím, ale kdyby se uvolnil náhradník. Ţ: Na další … U: Na další pondělí? Ţ: Uhm. U: Dobře. Takţe nikdo? Ţ: Nikdo. U: Nevadí. Takţe Honzo, sem s tim. Ne, omlouvam se, to sme v jiné třídě. Novák. Taky ne? Tak první otázka, kolik Nováků v této třídě máme? Ţ: Jednoho. U: Jednoho, děkuji. Novák, pro změnu otázka já, Novák jedna dvě tři čtyři, tak pochopím podotázky, ale pokud je pouze Novák jedna a nikdo jiný není, tak otázka já mě překvapuje. Tak, sešit nemáš? Ţ: Mám ho doma. Ţ2: Dobrý den, já se omlouvám. U: Tak, Romane, první otázka, co to je pneumotorax? Ţ: Pneumotorax to je nějaký přístroj, který vyrovnává tlak. U: Co děláme s tím přístrojem u pneumotoraxu, třeba změříme ten tlak nebo foukáme do toho přístroje? Ţ: Já nevim. U: Tak kdo to má vědět? Řikáš, pnemotorax je přístroj kterým vyrovnáváme nebo měříme tlak. Ţ: …. U: Čili ono jak to zděláš, tak to vyrovnává ten tlak v našich plicích. Ţ: Ubírá vzduch. U: Tak je to nějaký přístroj? Ţ: Ne. U: Tak co to je? 73

Ţ: Tak to je… U: Tak ty třeba vydechneš do té dírky a to je pneumotorax nebo jak to mám pochopit? Eee, Maruško, pneumotorax? Ţ: To je vlastně vyrovnávání tlaku v těle. U: To je vlastně případ, kdy dochází k vyrovnávání tlaku mezi vnitřním a vnějším prostředím, tou mezírkou, pohrudniční štěrbinou. Eee, to se můţe stat jak? … Třeba při proraţení dutiny… Ţ: Dutiny hrudní. U: Dutiny hrudní. Jak je důsledek této této situace, dyţ nastane pneumotorax? Dyţ se vyrovná tlak mezi vnějším a vlastně víceméně vnitřním prostředím, co se stane s tím jeho dýcháním? Ţ: Plíce se nějak zmenší? U: Se zmenší, a co dál? Ţ: No… U: Zmenší se, sou tedy malé, co dál? Ţ: Tak kdyţ se poškodí třeba ta levá plíce tak pouţívá tu pravou? U: Tak se vlastně nic nestane, místo pravé pouţívá tu levou. Nebo opačně. Jede třeba na půl plynu, ale furt funguje. Ţ: No a potom nějak ??? U: Eee, Romane, v tom, při tom pneumotoraxu dochází k tomu, ţe ta plíce se jakoby splaskne. Jako takový nějaký zmačkaný pytlík a uţ se nemůţe díky tomu, ţe tam není podtlak, nemůţe znova nafouknout. Takţe vlastně člověk se udusí tím, ţe uţ není schopen se nadechnout. Ty plíce ztrácí tu svou schopnost té roztaţitelnosti. Dokonce se to dá pouţít i trošičku řekněme k účelům lékařským nebo se to pouţívávalo třeba při léčení, třebas tuberkulózy, kdyţ se léčí, léčí taková nejaká nehybná plíce, tak se vlasně část té plíce třeba levá nebo pravá mohla třeba znehybnit. Takovým nějakým umělým příkladem pneumotoraxu. Máš astma? Ţ: Nemám. U: Máš alergie? Ţ: Ne. U: Nemáš. Zatím eště nevíš třeba o tom. Kdyţ se ptají u lékaře, říkají, máte nějakou alergii, řikám nevím o ţádných zatím nevím. Ale tady kdyţ člověk má nějakou alergii, teď nějakou vypustils, takţe kdyţ o tom neviš, tim lépe. To astma se projevuje jak u člověka? Znáš nějaké ukázky z televize, případy astmatika, lapá po vzduchu, kouká takovým nějakým … Ţ: Kašláním… U: Kašláním. Kdyţ máš astma, kašleš, na všechno, na všechny nebo na co? Ţ: Ne, protoţe, tak… se člověk dusí. Se musí pouţít takové ty přístroje, inhalátory. U: Myslíš , ţe se dusíš, ţe kašleš? 74

Ţ: Ne. U: No tak proč říkáš, ţe kašle? Ţ: Má jakdyby nedostatek vzduchu. U: No to je pravda, a proč ten nedostatek vzduchu nastává? Co se stane při tom astmatu, při takovém astmatickém záchvatu? Ţ: Jeho plíce přestanou přímat ten kyslík. U: To bych aţ tak neřekl, ţe přestanou plíce přímat kyslík. Ţ: Spíš se tam něco zasta… ucpe. U: Co se něco ucpe? Ţ: Plicní sklípky. U: Plicní sklípky aţ tak ani ne, tam dochází spíše k staţení těch bronchií, těch průdušinek, průdušek, jejich řekněme takové nějaké zahlenění nebo nějaké takové zaplnění nějakou tekutinou, sníţí se průchodnost těch dýchacích cestiček no a tím vlasně čověk nemůţe dýchat, tak jak by si představoval, jak by mohl dýchat, ţe. No, dá se něco dělat? Dyţ má čověk astma, často třeba astma je vyvoláno třeba nějakou alergií, co s tím můţu dělat? Ţ: No tak nějakými léky? U: Jakými léky? Jano, třebas? Romane? Příklad antihistaminu. Ţ: Nevím. U: Eee, tak poslední otázka. Romane, vitální kapacita plic, co to je? Ţ: To je vlasně poměr maximálního nádechu a výdechu. U: Rozdíl mezi maximálním nádechem a výdechem. Uveď nějaký litr, jak tak koukám, si vyšší neţ já, kolik bys tak asi odhadoval svou vitální kapacitu plic? Ţ: Tři litry? U: Tak to bys na tom byl hodně špatně. To je tak moţná tady Aneta, ta má tak tři litry. Kdyţ tak do toho vydechneš, půlkou plic se vejdeš. Ale ty bys měl mít víc. Tak pět… Ţ: Pět. U: Pět a půl litru. Na čem závisí ta vitální kapacita plic? Proč má Aneta třebas menší neţ máš ty? Ţ: Tak protoţe má menší plíce. U: No určitě, má menší rozměry, menší plíce. Na čem to eště závisí? Na tělesném kortiku je jedna věc, na čem eště? Třeba na věku, třeba taky na pohlaví, třeba na tom, esi si nebo nejsi sportovec, na zdravotním stavu a podobně. Zatracený Novák. Ty bys měl říct já? Ano, ty! Vymyslete mi ňákou otázku, rychle! Nic. Něco. Co znáš eště o plicích, o dýchací soustavě… kolik máš plic? Ţ: Dvě. U: Dvě. Čili je to párový orgán jo? Takţe levá a pravá? 75

Ţ: Ano. U: A liší se nějak od sebe ta levá a pravá? Ţ: Tak ta pravá je větší. U: Kolik má laloků? Ţ: Tři a ta levá má dva. U: Proč? Ţ: No protoţe, ta levá asi je větší, protoţe je k ní přitisknuté sr…, menší musí byt, pče k té je přitisknuté srdce k té levé, takţe musí… U: No tak, přitisknuté, to je takový docela termín nešťastný, přitisknuté srdce k plíci asi nebude, to se můţeš přitisknout k někomu jinému, nebo někoho, ale určitě ne srdce k plicím, ale řekněme tam vlasně v té části laloku je tam umístěné srdce. No, Romane, Romane, moc nám toho neřekls. Dyţ to shrnu, tak první otázka byla pneumotorax, tos nám tady měřil, váţil šílenými přístroji, druhá otázka byla astma, tos taky neperlil, třetí otázka jakţtakţ teda to, ta vitální kapacita plic, to bylo jakţtakţ. Kdyţ ti dneska přidám, tři minus. A poďme dál, my sme prosimvas skončili čím? Ţ: Funkce trávicí soustavy. U: Funkce, dobře, funkce trávicí soustavy. Takţe vy mi teďka zopakujete, uţ sme kousíček dál, tak naváţeme. Jaké sou tedy funkce trávicí soustavy, co má na starost trávicí soustava v našem těle. Taková samozřejmě obesně platí ve všech ţivočiších a uţ všech ţivočichů, ale teď se bavíme o člověku, takţe u nás, v našem těle. Vojto, jakou má funkci trávicí soustava? Ţ: Tak třeba na příjem potravy. U: Příjem potravy a zpracování potravy, to je první funkce. Sousedka? Druhá? Ţ: Vstřebávání… U: Ještě ne. Ano, omlouvám se, máš pravdu, vstřebávání ţivin. A třetí? Sousedka z druhé strany? Ţ: Vylučování … U: Vylučovaní nestrávených a nestravitelných zbytků. Já se vrátím eště k té první, první sme si říkali to příjem a zpracování potravy, to můţe být dvojí, ţe ano. Petro, jaké? Ţ: Mechanické a chemické. U: Mechanické a chemické. Jak probíhá třeba to mechanické, hlavní mechanické? Ţ: V ústech. U: Tak třeba v ústech. A to hlavní chemické? Janko, asi? Omlouvám se, neslyším. Ţ: Při štěpení potravy. U: Dobře, ale kde zněla otázka. Ţ: V ţaludku. 76

U: V ţaludku ano, ale hlavně spíše v tenkém střevě. Ano. Dobře. Poďme dál. My lidé máme vlasně trávicí trubici, ţe ano? Dybychom popsali trávicí trubici, co to vlasně je trávicí trubice, čím se liší od jiného systému, který mají niţší, primitivní ţivočichové? Martine? Trávíš? Máš trubici trávicí? Určitě! A primitivnější trubice trávicí je co? Ţ: Nevim. U: Sou pouze dva systémy v evoluci, trávicí dutina a trávicí trubice. Zeptám se, trávicí dutina se liší od trubice čím? Třeba takový nezmar, ten má trávicí dutinu, nebo láčku řekněme. Ţ: Ţe můţe při přijmu i vylučovat? U: Výborně. Má jeden otvor, který slouţí jako přijmací, ta trubice uţ to má rozděleno, má na jedné, na jednom konci dutiny, řekněme takovou, řekněme ústa. A na jednom konci má řitní otvor. Ano, trubice je jasná, dva otvory, jeden přijmací,jeden vyvrhovací. Dybychom se podívali, co šecko patří do trávicí soustavy, tak … na tom obrázku, pokud sme to uţ nedělali, prošel dutinou ústní, jde přes nosohltan a hrtan do jícnu, my budem potom pokračovat, budem si kousek po kousku ty jednotlivé části popisovat, takţe si je ještě třeba ani psát nemusíte. Toto tedy je ten jícen, na něm navazuje ţaludek, za ţaludkem pokračuje tenké střevo, tady vidíte nad vámi kličky vlasně v celé té dutině břišní aţ nacpané, vlasně vyplňující touto dutinu břišní, do tenkého střeva ústí jednak játra plus ţlučník a odsuď slinivka břišní jako ţlázy s nějakými výţivami nějakých enzymů a na ten… navazuje tlusté střevo, respektive slepé střevo, a konečník. To je taková stručná fotografie trávicí soustavy. Teď se podívejme, jak vypadá taková klasická stavba té trávící trubice. Bychom … nějaký ten příčný řez tou trubicí a podívej se na ty stěny, z čeho se ty stěny skládají, jakou mají stavbu, tak podívejme se na takovou tu řekněme tu stavbu stěny trávicí trubice. Z čeho se taková trávicí trubice- její stěny- skládají? Začněme od vnitřku. Dybychom si rozřízli tu řekněme část tenkého střeva a podívali se dovnitř, co bychom tam asi našli? Uvnitř, úplně uvnitř na povrchu, co vystýlá ten výsek té brázdové … Ţ: Nějaké epitely… U: Nějaké etipely, nějakou sliznici, ano, třeba ţlázové, přesně tak. Můţe být. Sou tam nějaké ţlázové buňky, ţlázové epitely, a ty vylučují buď nějaké sekrety nebo exkrety. Sekrety nebo exkrety. Sekret eště někam de, někde se vyuţívá v něčem, třeba ţlázy s vnitřní sekrecí a ekrety sou spíše věci, které se z té části vylučují ven, sou to takové nějaké látky spíš, které se potřebují odstranit, takţe sekret se ještě někde vyuţije, exkret je spíš něco, co se vylučuje z toho organismu ven. To sou jakési ty vnitřní sliznice. Na tu vnitřní sliznici potom navazuje takzvané podslizniční vazivo. Takţe úplně uvnitř je vystýlka sliznice, za ní, na ní navazuje podslizniční vazivo, obsahuje nějaké řekněme cévy, obsahuje cévy a připojuje vlasně toto vazivo připojuje sliznici k svalové vrstvě. Připojuje sliznici ke svalové vrstvě, coţ je naše třetí část, třetí vrstva. Celá vrstva, Romane, tam je to celkem jasné, ţe, z čeho se skládá celá vrstva. Z té svaloviny, svalových buněk, otázka je ovšem jiná, z jakých svalových buněk, jakého svalstva? Sme v trávicí trubici. Ţ: Hladké svalstvo.

77

U: Výborně, ta třetí vrstva bude tvořena hladkým svalem, hladkou svalovinou, ale já se zeptám, úplně celá trubice bude tvořená jenom hladkou svalovinou? Nebudou tam nějaké vyjímky nebo odchylky z pravidla? Vemme si dutinu ústní, vezmeme si konečník a tam asi nebude hladká svalovina. Začátek a konec trubice je tvořený svalstvem příčně pruhovaným, to sou ty různé svěrače a podobně, třeba u toho konečníku. No a uplně na povrchu té trubice je jakýsi řídký vazivový obal, řídký vazivový obal a ten tvoří ten zevní povrch trávicí trubice. Řídký vazivový obal tvoří zevní povrch trávicí trubice. … s tím jak vlasně vypadá taková trubice kousek po kousku, začneme samozřejmě tou první částí… Ţ: A co ji tvoří? U: Ten zevní povrch té trubice. Čili to je první a bude začátek dutiny ústní toho trávicího ústrojí, začátek dutiny ústní. Dutina úsní. Dutina ústní. Co bychom našli v dutině ústní asi? Marek? Ţ: Zuby? U: Zuby? Jazyk? To je všechno? Ţ: Dásně? U: Dásně, výborně. Zuby, jazyk, dásně. Eee, měkké a tvrdé patro. Bychom uţ potom jakoby opouštěli dutinu ústní, tak na konci je vzádu taková dvojce takových zvláštních… Ţ: Mandle. U: …orgánků a to sou mandle, správně. Mandle. Čím začneme? Ţ: Mandle! U: Zeptám se, kdo z vás uţ o ně za svého krátkého ţivota přišel? Ruce nahoru! Jedna, dve tři, štyry, pět, šest. Tak šest lidí uţ mandle nemá. Kdo z vás tu tedy prosimvás vzpomínal důvod proč uţ tedy mandle nemáte? Proč vám nechali mandle odoperovat? Vidím, ţe ostatních třicet dva lidí ještě tady mandle stále má včetně mě, šest z vás uţ o ně přišlo, otázka zní proč? Ţ: Protoţe je vytrhli. U: No tak jistě, oni je vytrhli, odstranili, ale proč třeba, Klárko, tobě ano a třeba Monice nevzali mandle? Ţ: Byli často nemocní. U: Byli často nemocní. Měli často nějaké angíny, hnisavé angíny, vlasně bolestivost mandlí a rozhodli se prostě, ţe ta ta část těch infekčních nemocí, jako byla třeba ta nějaká forma angíny, sou důvodem, nebo vlasně důvodem těchto nemocí sou mandle, tudíţ se ty mandle prostě odstranily. Pomohlo vám to? Ţ: Ano. U: Ste uţ tedy v podstatě méně nemocní nebo máte víceméně stále stejné problémy s těmito chorobami? Evo? Ţ: Ne, nepomohlo. U: Nepomohlo. Dano? 78

Ţ: Asi jo. U: Asi jo, další, kdo tady se eště hlásil. Marek? Ţ: No, nejsu tak nemocný. U: Nejseš tak nemocný, takţe dyţ to teda shrneme, k vlasně čemu ty mandle sou? Takový je to ňáký řekněme podlouhlý útvar, je to podlouhlý útvar, má takový docela nerovný povrch, takové jakési ďolíčky, záhyby, rýhy, moţná můţeme říct. Podlouhlý útvar, který má nerovný povrch, a v těch jamkách, které tam na tom povrchu sou, sou na ní bakterie, jednak leukocyty a my bychom mohli říct, ţe mandle sou takovým jakýmsi určitým filtrem, čili jakýmsi filtrem, který třeba brání třeba průniku těch bakterií, patogenů dovnitř do organismu. Dyţ má moc práce, infekce třeba řekněme nabírá na obrátkách, to sou ty mandle trošičku jakoby zvětší nebo zduří, a u vás se to projeví tím, co byste označili jako bolest při polykání. Pokud třeba jenom i pijete ???, kterým normálně polykáte ??? ty mandle, to polykání vám docela působí bolest. Ono vám to vlasně zúţí ten průchod dál do hrtanu a do jícnu a tím vlasně to polykání se stane docela takové bolestivé. Samozřejmě těch názorů esi mandle pryč nebo ne je spousta, trošku se ty názory jaksi čas od času mění, taková vlna radikálních názorů všechny mandle vyškubat a bude s vámi pokoj, ale tady slyšíte sami i vy, ţe spousta lidí argumentuje tím, ţe i přesto, ţe se jim mandle vytrhly, tak nějaké mírné zlepšení situace nenastalo. Zas vám pak lidi řeknou ale ano, je to perfektní, já uţ mandle nemám a od té doby sem nemocný zcela minimálně. Coţ vlasně tím chci říct, ţe ten problém není aţ tak bezestranný a můţe to někomu pomoct, ale taky mu to nemusí pomoct. Čili není to nějaký takový jednoznačný výsledek, dyţ mandle mám sem zdravý, dyţ mandle nemám, sem nemocný. Jinak další za mandlemi sou slinné ţlázy. Člověk má v ústech tři páry slinných ţláz. Tady je vidíte na obrázku, a označují se jako příušní, podčelistní a podjazykový. Příušní, podčelistní a podjazykový. Ptát se, co obsahují slinné ţlázy, je poněkud směšné, ţe? Samozřejmě, ţe sliny. Otázka ovšem je, co ty sliny obsahují? Ţ: Lyzozin. U: Obsahují lyzozin, my si to napíšeme, co všechno obsahují a pak si to vezmeme jedno po druhém, co ty jednotlivé látky dělají. Takţe lyzozin jako první. Napadá vás ještě nějaká jiná látka? Ţ: Nějaký enzym. U: Nějaký enzym, já Hano doplním ptyalin. A obsahují, víte, ţe kdyţ si vemete nějakou takovou suchou krekry, něco hodně suchého, tak vy sliníte a ty sliny vám obalí tu suchou potravu, aby vám lépe klouzala jícnem. ??? vám tam kousíček a ta látka, která to způsobuje, se jmenuje mucin. Ţ: Mucin? U: A pojďmě k jednotlivým látkám, k těm, které sou zajímavé. Tak lyzozin říkal Patrik, tak odpověz, k čemu je ten lyzozin? Ţ: Štěpí škroby? U: Nenene, lyzozin má spíše baktericivní účinky, lyzozin má baktericidní účinky. Ptyalin štěpí škroby, to uţ je enzym. Štěpí škroby. A k tomu ještě podrobnějc pozdějc. Štěpí škrob. A mucin, ten vlasně tu potravu obaluje a řekl bych tak nějak 79

zmenšuje to tření nebo zlepšuje klouzavost toho sousta jícnem. Obaluje potravu, je to lepší klouzavost sousta jícnem. A sme u zubů. Zuby sou takovou trošičku jednou z ukázek nebo příkladů naší regenerace, ţe, do určité míry. Máme zuby, oni nám potom vypadají, narostou nám druhé, ale bohuţel tím regenerace zubů končí. Třetí ani za nic uţ bychom se jich nedočkali. Z tohoto vyplývá, ţe máme dvojci chrupu, máme chrup říkáme dětský, ale lepší bychom měli říct mléčný, a potom máme chrup trvalý. Takţe máme chrup mléčný a trvalý. Kdo z vás má eště mléčný chrup prosimvás? Ve svých osnácti, nestyďte se! Ţ: Já mám. U: Na koho ukazuješ, na Lenku? Lenka má eště mléčný chrup? Lenka se brání, ne, nemá mléčný chrup. Uţ ne. Moţu se zeptat, víš tak asi, kdys o něj přišla? O mléčný chrup, ano. Ţ: V dětství. U: V dětství. Trochu konkrétněji, v raném dětství, v pozdním dětství, v rané mladosti, v dospělosti, kdy asi tak? Řekni věk, ať se řídíme nějakým rokem. Ţ: Někdy kolem deseti. U: V deseti začlas ztrácet ten mléčný chrup a kdys získala asi uţ ten trvalý, ţes uţ řekla tak, uţ mám všechny zuby trvalého chrupu? Včetně stoliček, kdy tak asi? Ţ: Kolem třinácti? U: Prosim? To si myslim, ţe je trošku brzo, trvalý chrup se tak obvykle uţ uţ víceméně utvoří u toho člověka tak kolem patnáctého nebo těsně po patnáctém roku ţivota, ţe. V těch patnácti má třeba nějaké stoličky z toho vašeho řekněme mléčného chrupu, ale kolem toho patnáctého roku uţ byste měli mít trvalý chrup. Otázka je kolik zubů máme v mléčném chrupu? Dyţ bychom šli k zubaři, zubař se na nás podívá, zrcátko do naší pusy, a diktuje sestře. Šestka vpravo nahoře, sedmička vlevo dole, dvojka vpravo nahoře. Dyby se to nakreslilo do ňákého takového kříţe, označí se názvy, my víme, ţe se označují řezáky písmenem í, zuby špičáky písmenem cé, zuby třenové písmenem pé, a konečně stoličky písmenem em. Nemusime si pamatovat ty názvy, třeba pé sou premoláry, to znamená zuby třenové, em sou moláry, tedy stoličky, je to vlasně označení takové řekněme latinské, mezinárodní těchto zubů. Dybychom takový chrup dětský chtěli dát do ňákého toho našeho osího kříţe, uvedeme toto je vlasně ta pravá horní část, levá horní část, pravá dolní, levá dolní, tak kolik tak asi zubů má dítě? Dětský chrup. Ví to někdo? Ţ: Dvacet? U: Ivonka říká dvacet. Má někdo nějaký jiný názor? Souhlasíme s ní? Já si myslim, ţe můţeme. Teď je otázka ale jakých zubů v tom dětském chrupu máme těch dvacet. Bude mít dítě řezáky? Ţ: Jo. U: Určitě. Bereme-li tu polovinu zubů, bude mít řezáky dva. Zkuste napsat í třeba takhlenc tak. Bude mít nějaký špičák? Ţ: Ne. Ţ2: Nebude. 80

U: Vypadá dítě, ţe má špičák? Nevypadá dítě, ţe má špičák? Asi jo, určitě. ??? vy ste snad nebyly malí. No, zuby třenové? Nic. Ţ: Stoličky? U: Stoličky asi jo, kolik? Ţ: Dvě. U: Dvě? Dvě. Si to sečteme, tak ta jedna čtvrtina má pět zubů, takţe dítě, jeho řekněme mléčný chrup má dvacet zubů. Podíváme se, ţe chybí mu zuby třenové, má dvě stoličky. Dvacet zubů. A teď vezmeme si chrup trvalý. Kolikpak asi má dospělý člověk zubů? Dítě má, dvacet dospělý bude mít asi? Ţ: Třicet dva. U: Třicet dva tam slyším. Takţe zkuste, můţeme s tím souhlasit, ano, ale současně se zeptám, má někdo, a uţ tady předpokládám, ţe ste dospělí, máte uţ osnáct většina z vás, má někdo třicet dva zubů v daném okamţiku? Ţ: Nemá. U: Támhle je zrcadlo, můţeš jít počítat, není problém. Stačí jedna čtvrtina, třeba na spodku. Bratře Kudličko, prosímtě, nakluš k zrcadlu, a spočti si jednu část svého dolního chrupu, třeba tu levou, začni těma řezáky a spočti kolik máš zubů, běţ! Počkáme na výsledek. Všechny prstíkem, jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý, desátý, pak si skousne prst, a začne znova. Petře, stačí jenom jedna čtvrtina, nemusíš počítat všechno. Ţ: Sedm. U: Sedm? Takţe Petr má sedm zubů. Dyby teda měl všude sedm zubů, tak všude krát sedum je dvacet osm zubů. Kde se poděly ty štyři? Ţ: Osmičky. U: Osmičky říká Vyhnálek. Co je s nimi? Ţ: Nevyrostly. U: Ještě nejsou. To znamená, ţe ještě nejste moudří. Čili říká se zuby moudrosti, osmičky, takţe eště nejste ve stavu moudrosti. Kdy budete? Ţ: To je otázka. U: Eště bych taky mohl říct - budete někdy moudří? No, podle zubů moudrosti mnozí nebudete vůbec nikdy moudří. Vyplývá to z toho, ţe osmičky sou takové docela nešťastné stoličky, které sou vlasně třetími stoličkami, rostou tak, jak je napadne. Různě. Někomu třeba ve dvaceti, někomu třeba ve třiceti, někomu třeba například vůbec. Mnohé sou problematické, jelikoţ rostou do boku, šikmo, nebo se mu ani neproklubou vůbec aţ na povrch. Bolí a způsobují spoustu nepříjemností, jako třeba to, ţe vás ty zuby velice bolí, a dyţ konečně se vyklubou ven, tak se vám začnou doslova drolit a rozpadávat a vzápětí poté musíte jít k lékařovi, zubařovi a on vám ty zuby vyškubne. Taková práce, taková starost. Uţ ten zub konečně vyleze a buch máte po legraci. ??? Bereme dospělý chrup, takţe budou řezáky? Určitě! Určitě budou asi dva. Zub špičák je, máme jich těch řekněme dvaatřicet tak bychom měli mít na té jedné čtvrtině osm zubů, takţe by tam eště měl pasovat nějaký ten zub, co 81

kdyţ já řeknu třeba… no a pak by tam tedy měli být tři, tři stoličky. Poslední stolička sme si říkali je zub moudrost, takový docela problematický, nemusí vylézt, dělá spoustu problému a většinou se v ňákém tom dospělém věku dříve či později dokonce musí odstranit. Tak napsané čísly, tak nám to vychází takhlenc tak, na jedna, dva, tři. Osm krát čtyři, třicet dva zubů. Jak uţ sem říkal, ty zuby nerostou uţ jako, ty se uţ neobnovují. Pokud o ňáký přídete, tak uţ máte smůlu, pak uţ vám ţádný další nedoroste. Dybychom se podívali na stavbu zubu, jenom velice telegraficky, velice stručně, tak zub takový zdravá, normální, velice lesklý, má takový jakýsi lesklý tvrdý povrch, na povrchu zubu je část, které se říká sklovina, zubní sklovina. Velice tvrdá, lesklá, odolná část zubu. Zubní sklovina. Ta kryje potom měkčí část, které se říká zubovina, ta je pod tou sklovinou a ta poslední taková ta nejmíň odolná, nejmíň tvrdá, je zubní dřeň. Připomínám enom, ţe zuby mají ňáké kořeny a čím deme dál k těm stoličkám, tím víc mohou být ty kořeny komplikovanější, více větvené, třeba tři, čtyři kořénky. Většinou ty první zuby, jako sou řezáky, mají takový ňáký jednoduchý kořínek, kdeţto ty stoličky sou docela kompaktně v těch zubech, v té dásni zachyceny. Tak to máme zuby a poďme na jazyk, ať nám tu nezůstává. Jazyk. Má krásný název jazyk, říká se tomu latinsky lingua. Se budu opakovat kousek, mě jedna stařičká pání asi před mnoha lety, asi před padesáti lety učila a ta nás učila latinu a dycky říkala ???, to je latinsky a od toho jí vznikla ta její přezdívka, říkali sme jí lingua – jazyk. A teď tam taková droboučká bělovlasá stařenka seděla v tom, u těch ředitelů v té ředitelně a já jí řikám, paní profesorko, jeslipak víte, jak sme vám říkali jako studenti, jakou ste měla přezdívku. Říká nevím. No my sme vám říkali lingua. A ona povídá no to je pěkná přezdívka. No ona svým způsobem byla, protoţe my sme jí říkali i hůř. Ona byl příšerný postrach, my sme se jí příšerně báli. Ale zpět k jazyku. Jazyk. Čím je pro nás jazyk důleţitý, má vůbec v té dutině ústní nějaký smysl? Pro vás pochopitelně líbání, ţe? A následné výměny tisíce bakterií a mikroorganismů. Ţ: Chuť? U: Na jazyku, temu se říká chuť. Na jazyku je spousta jakýchsi chuťových buněk, chuťových pohárků. A jazyk to je vlastně, nás lidí, rozlišují se tam čtyři chutě. Sladkou, slanou, kyselou a hořkou. Sladká, slaná, kyselá a hořká. No nejak trošku málo, ale všechny ostatní pocity chuti, které máme, sou kombinací těchto čtyř chutí. ??? zase oči rozlišují tři barvy a vemte si, jaké pestrosti barev můţem rozlišovat, a vlasně sou to pouze kombinace těchto tří vlasně našich vjemů, našich tří vjemů našich barev. K chuti. Ty jednotlivé naše chutě sou tak ňák rozmístěny né celoplošně, ale jak je takový řekněme terčík, tak jak v ňákých skupinách. Takţe dyţ třeba bychom si vzali, já si myslím sacharin, který se pouţívá jako umělé sladidlo, vzal si pěkně pinzetku a dal si sacharin na špičku jazyka, tak řeknu jé, je to sladké. Pak ten sacharin zvednu a přesu… lupnu ho na kořen jazyka, řeknu, uhm, ten je hořký, to není sladké, to je naprosto naprosto hořký. Takţe pokud tady máme dva lidi a jednomu dám na špičku jazyka, řekne sacharin je samozřejmě sladký, ten druhý řekne néé,sacharin je samozřejmě hořký. Takţe špička jazyka registruje chuť sladkou, kořen řekněme hořkou no a ty boky třebas kyselou, slanou. Tím sem chtěl říct, ty pocity chutě nejsou jaksi rozmístěny celoplošně, rovnoměrně, ale sou vlasně v takových ňákých skupinách na tom jazyku. No a já sem vám tedy dal informace o chuti, kterou my zrovna jíme. Opouštíme dutinu ústní. Uţ sme si uţili dost, a za dutinou ústní následuje hltan. Hltan má problém v tom, ţe takovou je určitou jakousi 82

propojenou částí, alespoň jejich část, mezi dutinou nebo mezi částí dýchací a částí trávicí, takţe tam vlasně probíhá taková ta naše nešťastná hrtanová záklopka, a to propojení dýchacím a trávicích cest. Hrtan má takové celkem tři, dá se říct tři části. První část se označuje jako nosohltan, nosohltan. To je zase propojení mezi dutinou nosní a dutinou ústní, ţe. Znáte ten problém. Máte plný nos a nemáte kapesník, no co uděláte no? Nemusím rozvádět. Nosohltan je propojený s dutinou středního ucha, takzvanou Eustachovou trubicí. Kromě jiného, to, co se tam ještě později povídá o sluchu a uších, je toto důvod, proč čověk má tak často, nebo někteří mají tak často třeba záněty středního ucha, protoţe vlasně taková určitá spojka, která můţe do toho středního ucha přinést infekci a taky přenáší, a díky Eustachově trubici potom dochází k infekci středního ucha třebas a k následnému zánětu středního ucha. Takţe to je nosohltan. Za nosohltanem je potom ústní část hrtanu, ústní část hrtanu, druhá část – ústní část hrtanu. Tady dochází k tomu kříţení těch cest dýchacích a trávicích. Ústní část hrtanu. No a ta poslední část je hrtanová část, a její částí je hrtanová příklopka. Součástí je hrtanová příklopka. No a pokračování příště.

83

Zeměpis U: Takţe já vás poprosim jako samostatnou práci - vemte si atlasy, otevřete si Severní Amerika, strana sedmdesát dva, hospodářství, tady vás poţádám, abyste se podívali na nerostné suroviny, které se na tomto světadílu vyskytují kde, potom abyste se podívali na rozmístění zemědělské výroby a průmyslové výroby. Stejně tak potom budeme hovořit o hospodářství Jiţní Ameriky, na straně sedmdesát štyry máte tematickou mapu zaměřenou na hospodářství, kde budete zase se dívat především na těţbu nerostných surovin a potom na zemědělskou výrobu a průmyslovou výrobu. To znamená, kde sou vodní elektrárny, jaderné elektrárny, těţební průmysl. Bohuţel, situaci v ??? tam nenajdete. Ţ: Já nemám atlas. U: Já ti půčím můj. Tak, takţe poď, Mirku, k tabuli. Takţe tady máš. Od čeho? Od povrchu, jo? Dobře. Takţe já se tě zeptám, povrch Severní Ameriky, co bys mně řekl k tomu. Ţ: Povrch je značně členitější neţ té Jiţní, vlasně na západě sou Kordillery. U: Ano. Ţ: Zde jsou velké kanadsko - americké jezera a Apalačské pohoří. U: Dobře, tak ty poznávací bys nějak uměl. Základy Severní Ameriky. Ţ: Kanadský štít. U: Kanadský štít. Dobře, v keré části ho najdeš? Kerá část Severní Ameriky? Ţ: Střední. U: Střední, střední část Severní Ameriky. Severo… Severo, no, severovýchodní část jo, kanadských, dobře. Tak, my sme si třeba řekli, ţe georeliéf Severní Ameriky se dělí do několika skupin, takţe ta první část? No, tato oblast. Se nazývá? Ţ: Laurentinská, eee, laurentinská plošina. U: Laurentinská plošina, dobře. Laurentinská plošina, čím byla modelována? Jakou činností? Ţ: Glaciální. U: Glaciální. Co to znamená glaciální činností? Ţ: Ţe vlasně je tam led. U: Ledovcovou činností, ledovcovou činností. Jak se vlasně ta ledovcová činnost tady projevuje, co tam najdeš? Ţ: Obří jezera. U: Ano. Ty tvoří keré podnosy? Ţ: Ledovcové. U: Ledovcového, ano. ??? Jaké tam bývají ty povrchy? Jak sme správně uţ řekli. Velká… 84

Ţ: Americká? U: Ne americká. Velká kanadská jezera. Velká kanadská jezera. Co je odvodňuje? Ţ: Řeka Svatého Vavřince. U: Ano. Počky, to uţ nejsi v Americe. Nene, nene, nerostou. Poďme dál. Jezera. Ano, co o nich víš? Ţ: Je jich pět, spojeny řekou Svatého Vavřince, sou to jezera Hořejší, Hurónské, sou tam Niagarské vodopády. U: Uhm, mezi kterými je? Ţ:??? U: Uhm, eště Hurónské tam je nějak. Dobře. Mirku, vychází mi z toho, z té látky, sem tam jak to řikám, umíš zepředu, a pak nic moc. Jo? Bohuţel. U: Tak, já vás poprosím, abyste ukončili práci s atlasem a vemte si sešity. A dneska si prosimvás, velice enom krátce opět budeme charakterizovat další část té americké části, a to hospodářství Ameriky. Hospodářství. Jo, a jenom, ano děkuju za upozornění, v minulé hodině uţ potom zvonilo, sme si nedokončili náboţenství, takţe teď si jenom poznamenejte, ţe v Americe převládá jaký typ náboţenství mimochodem? Ţ: Křesťanství. U: Křesťanství. Ale musíme si dát pozor, tam sou vlasně dvě větvě křesťanství a jejich hranice v podstatě se dá říct, ţe je opravdu mezi anglosaskou Amerikou a Latinskou Amerikou, kde v té severní části, v té anglosaské Americe převládá jaký typ, jaká větve náboţenství? Ţ: Protestanti. U: Protestanti. Díky vlasně Angličanům, ale nalezneme tak třeba i katolíky, to je ta katolicky mluvící část anebo nějaké ty španělské menšiny nebo španělsky mluvící menšiny. Kdeţto Latinská Amerika, tam převládá náboţenství? Ţ: Katolické. U: Katolické. Samozřejmě, ţe u těch nejprimitivnějších kmenů, například ??? naleznete náboţenství primitivní, ty původní primitivní náboţenství. Takţe to bylo enom to dokončení té minulé hodiny a teď uţ poďme na to hospodářství. Simvás, my si to hospodářství budeme chrakterizovat tak, ţe si ho rozdělíme do dvou regionů. Za á to bude hospodářství vyspělý angloamerický makroregion, čili v podstatě jenom Spojené státy americké a Kanada a za bé to bude hospodářství nerozvinutých, latinsko-americký makroregion. Makroregion. A dycky to budu dělit na tyto dvě části, na áčko a na béčko. Ještě jednou, makroregion angloamerický, v podstatě USA a Kanada, a latinsko-americký makroregion to je Latinská Amerika od mexických hranic severních na jih. První, co bysme si mohli říct, je zemědělství. To zemědělství musíme rozdělit na to… na ty dvě části, čili první budu mluvit o té severnějším makroregionu a zemědělství to je vysoce produktivní. Je zde plná mechanizace a chemizace. Takţe vyuţívá se tedy mechanizace a chemizace. Co si myslíte, ploch, které zemědělství vlasně se, kterým se zabývá, ţe, sou to plochy veké nebo malé? 85

Ţ: Velké. U: No, obhospodařuje se, obhospodařují se zde velké plochy, nebo malé plochy? Ţ: Třeba veliké. U: Velké. Určitě velké. Napište si, sou to velké plochy a ta půda je velmi úrodná, obhospodařují se zde velké plochy úrodné půdy, to sou tady černozemě, no a ty méně úrodné půdy se potom vyuţívají jako pastviny. Je zde typické farmářství. To znamená, ţe zemědělství – ţijí na takzvaných farmách, obhospodařují půdy v okolí farmy. Nejsou tam typické lesy. Toto zemědělství je celkem přebytkové, jo, jistě je to přebytkové. To znamená, ţe vyprodukují toho daleko více, neţ spotřebují. Co myslíte, bude zde převaţovat spíše rostlinná výroba nebo ţivočišná výroba? Ţ: Rostlinná. U: Ţivočišná, převaţuje ţivočišná výroba. A kdyţ někde převaţuje ţivočišná výroba je to dopad toho, ţe ten region je vyspělý, ţe si to zemědělství můţe dovolit spíše se zaměřovat na ţivočišnou výrobu. Chová se zde a typický je chov především hovězího dobytka. Převaţuje chov hovězího dobytka. V rostlinné výrobě se budou v této oblasti zaměřovat na obilnářství. Takţe v rostlinné výrobě převaţuje obilnářství. V severní Americe je to především pšenice, která se pěstuje v střední části jiţní Kanady, a taky ve stře.. na severu, v té střední části USA. A směrem do centra Spojených států amerických je to potom kukuřice. Takţe převládá pšenice a kukuřice. Pobřeţí jiţně uplně na jihu USA to můţe klidně třeba být uţ rýţe. Jih USA, na jihu USA můţeme prosimvás najít taky uţ pěstování například cukrové třtiny, subtropického ovoce, bavlníku, vinné révy, čili teplomilnějších rostlin. Díky podnebí. Takţe to byla enom velká, nebo velmi krátká charakteristika zemědělství toho angloamerického makroregionu a poďme na latinskoamerický. To je to hospodářství méně rozvinutých oblastí, takţe zemědělství málo produktivní. Si poznamenejme, zemědělství je málo produktivní. Do latinské Ameriky se musí potraviny dováţet. Díky tomu, ţe některé státy se z té Latinské Ameriky povaţují za rozvojové, tak zemědělství tvoří hlavní úsek hospodářství. Ve většině zemí je zemědělství hlavní hospodářský úsek nebo hlavní hospodářské odvětví, pracuje tam nejvíce lidí v zemědělství. A jak uţ sme si říkali, a sice, samozřejmě, ţe tady budou dva typy zemědělské výroby a to uţ je vlasně opakování, takţe pro vlasní potřebu je takzvané samozásobitelské zemědělství neboli jaké? Ţ: Naturální. U: Naturální, toto zemědělství samozřejmě je bez chemizace, bez mechanizace, bez hnojiv. Čili velmi primitivní, ale opět zde nalezneme i další, nebo druhý typ zemědělství, kterému říkáme plantáţnictví, sou to jiţní monokultury, které se zde pěstují na vývoz, a nakonec zemědělství je zde potom. Takţe pořád je to stejné. V rostlinné výrobě převládá obilnářství, opět pěstování obilnin a v Jiţní Americe je to především pšenice. Ţivočišná výroba i v Jiţní Americe je zaměřena na chov hovězího dobytka. Pšenice, obilnářství a z ţivočišné výroby se preferuje chov hovězího dobytka, prosimvas a to především na maso, ne moc na mléko, ale spíše na maso. Takţe zase, právě sme si charakterizovali zemědělství, poďme na průmysl. Průmysl. A opět začneme angloamerickým makroregionem. Dybych se vás zeptal, co myslíte, dyţ ste si dívali do mapy, USA a Kanada má dostatečné, dostatečně rozsáhlé neros… zdroje nerostných surovin, nebo si myslíte, ţe jich mají málo? Co myslíte, 86

chybí ji tam ropa, chybí jim tam uhlí, ţelezná ruda, nechybí jim tam z toho snad nic? Propan a uhlí, ţelezná ruda tam je? No a sou tam ty klenoty čili… Ţ: Nechybí. U: Chybí nebo nechybí? Ţ: Chybí. Ţ2: Nechybí. U: Máte to tak půl na půl. Chybí, nechybí? Tak já to ukáţu. Dyţ se podíváte prosimvás v kterých oblastech je těţba třeba černého uhlí? Poďme ňák konkrétně. Určitě si vzpomenete oblast Apalači. Dyţ se podíváte na třeba těţbu ropy… Ţ: Mexický záliv. U: Mexický záliv, no správně. Nebo? Centrální Kanada, Alijaška. Dyţ se podíváte na barevné kovy, kde je hlavně najdete? V oblasti? Ţ: Kordillery. U: V oblasti Kordiller, tuto oblast sme nazývali jako? Laurentinská? Ţ: Plošina. U: Plošina. Z vás něco dostat, hrozné. Takţe, opravdu si poznamenejte, ţe Severní Amerika nebo řekneme ten angloamerický makroregion, mají rozsáhlé zdroje nerostných surovin v porovnání například s Evropou. Mají rozsáhlé zdroje nerostných surovin. Ale pozor, tyto dva státy, především USA, si trochu ty suroviny šetří a proto, a pče sou strašně bohaté a mohou si to dovolit, hodně surovin i ze světa dováţí. Takţe si napište, ţe ale taky hodně surovin dováţejí. Aj z toho důvodu, ţe mají velkou spotřebu. Takţe nerostné suroviny. Co se týká nerostných surovin, určitě si poznamenejte, černé uhlí je v okolí Apalačského pohoří. Černé uhlí v okolí Apalačského pohoří. Ropa, určitě Mexický záliv, to znáte, teďka tam se praskla ta trubka a hodně ropy se z toho vrtu dostalo do mexického zálivu. Mexický záliv. Potom těţba ropy na Aljašce a v provincii Alberta v Kanadě. Z kovů ţelezná ruda, kde prosimvás se v Severní Americe těţí ţelezná ruda? Ţ: Tady. U: No, uţ tady slyšim, je to prosimvás v okolí kanadsko-amerických jezer, takţe v okolí kanadsko-amerických jezer. No a potom sou to barevné rudy, popřípadě vzácné kovy, a můţete najít to, ţe dvě oblasti, kde je zvýšený výskyt barevných kovů a vzácných kovů, a to je pohoří Kordillery a ta Laurentinská plošina. Pohoří Kordillery a Laurentinská plošina. Prosimvás, co se týká výroby elektrické energie, tak oba dva státy, Kanada i USA, sou velmi vyspělé, proto spotřebují velkou část celkové světové produkce, nebo výroby, a říká se, ţe asi jedna třetina celkové světové výroby elektřiny probíhá v těchto dvou státech, v tomto makroregionu. Kolem třiatřiceti, třiatřiceti procent produkují tyto státy elektřiny na světě. Eště sou tu prosimvás vyspělé regiony, tak z těch zpracovatelských odvětví průmyslu bych vypichl strojírenství, který, které je vedoucím odvětvím, strojírenství, samozřejmě, ţe má světové vůdčí postavení například elektronika a elektrotechnika, ty moderní technologie, ale třeba v Americe severní v tom severoamerickém makroregionu se produkuje asi štvrtina automobilů a vyrábí se také dvě třetiny leteckého průmyslu. 87

Celkově na světě. Dvě třetiny leteckého průmyslu a třetina produkce automobilů. Napišme si za bé, čili zaměření na ten region méně rozvinutý latinskoamerický. Poznamenejte si, ţe mezi nejrozvinutější státy Latinské Ameriky bychom mohli zařadit tyto státy. A já se vás moţná zeptám, myslim, ţe to dokáţete okamţitě uhodnout. Ţ: Argentina? Ţ2: Brazílie? U: Určitě Argentina, Brazílie taky, Mexiko, ano. Nej… nejrozvinutější státy této oblasti sou Brazílie, Argentina a Mexiko. Státy latinskoamerického makroregionu vykazují znaky rozvojových zemí. Příkladem je například, nebo příkladem je to, ţe těţba je ovládána ze zahraničí. Těţba surovin je ovládána ze zahraničí a většina vytěţených surovin se vyváţí. Hodně je ta těţba ovládána ze Spojených států amerických proto oni ty Američany nemají moc rádi. A hodně surovin se potom vyváţí, především na ten sever. Velice důleţitá je těţba ropy, která probíhá především ve Venezuele, Venezuela a Mexiko, v Mexiku. Takţe těţba ropy. Barevné kovy, dyţ se podíváte tak se opět těţí především? V horských oblastech, čili v Andách, v horských oblastech And, takţe barevné kovy v Andách. A Brazílie je taky důleţitým světovým těţařem ţelezné rudy. Ţelezné rudy. Co se týká výroby elektrické energie, tak jaký typ elektráren bude třeba převládat v tomto rozvojovém makroregionu? Oni tam mají málo uhlí docela. Ţ: Vodní. U: Vodní, jo takţe zde spíše hydroelektrárny se tam vyskytují, ţe velká část elektrické energie se vyrábí ve vodních elektrárnách. Co se týká zpracovatelského průmyslu na to navazujícího, tak si poznamenejte, ţe zpracovatelský průmysl je zde samozřejmě daleko méně rozvinutý neţ v té severní části, v tom severním makroregionu. A těţí tento zpracovatelský průmysl především z levné pracovní síly. Takţe plno třeba i amerických společností převádí výrobu z USA, z Kanady do toho latinskoamerického makroregionu, pče je zde levnější pracovní síla. Něco jako u nás se plno výrobků dováţí z Asie, kde Číňané vyrábějí levnějc, tak tady to je z Latinské Ameriky. Dobře, takţe vemme si atlas, poďme se ještě podívat, ještě zpátky, projděme si ty dvě mapy, takţe jenom velmi rychle mapa strana sedmdesát dva. Všimněte si, ţe opravdu jak vidíte ten stát, sever je hodně pokryt lesy, ale především ta střední část a část jihovýchodní a východní je obdělávaná půda a taky bych vás chtěl upozornit, ţe od té střední Kanady, kde převládá pšenice a ječmen, směrem na jih to potom přechází v pěstování kukuřice a uplně na jihu najdete rýţi. Ty sušší oblasti u Kordiller se potom vyuţívají jako pastviny. Co se týká těţby, všimněte si opravdu oblast Kordiller, Laurentinská plošina, to je oblast severně od kanadskoamerických jezer. Ropa Mexický záliv, Aljaška, Kanada. Co se týká Jiţní Ameriky, tak opět, velká část území je zalesněná, především Amazonský prales, zemědělství se spíše daří v té části jiţní nebo východní. Holky, nemáte atlasy, tak aspoň nerušte! …kde máte zemědělskou půdu, ale v daleko menší míře, neţ v Severní Americe a opět se zde vyskytují pastviny, které sou typické především v oblasti Argentiny. Těţba probíhá především v oblasti, jak sme si říkali Kordiller, pardon, v tomto případě lépe řečeno And, a všimněte si těţby ţelezné rudy v Brazílii. Jo? Dneska všechno. 88

Fyzika U: Takţe dobrý den. Chybí Novák, Simona je taky tady, Tereza… Ţ: Chybí. U: Chybí a kdo ještě chybí? Jana Svobodová? Ţ: Aneta U: Aneta teda, pardon. Dva lidi eště. Ţ: Radka Přílesná U: Radka Přílesná, a? Ţ: Lenka Škrabalová. U: Takţe prosimvás písemky vám přinesu zítra, ještě jsem je všechny nestihla do dneška opravit a my se dnes podíváme na… Ţ: Paní profesorko a ti co to psali minule? U: Já vám to donesu zítra všecko jo jesi teda ??? Takţe téma… téma vlastní indukce. Takţe jak sem se vám o tom zmínila včera, vlastně indukce je speciální případ vlastní indukce ??? elektromagnetické indukce, kdy tyto nestacionární magnetické vytváří sama přímka, ve které se potom bude indukovat elektrické napětí a elektrický proud. Takţe vlasní indukce je speciální případ elektromagnetické indukce, kdy to indukované napětí … kdy to proměnné magnetické pole vytváří kolem stejné cívky, ve které se ??? Takţe napište si - vlastní indukce, speciální případ elektromagnetické indukce, kdy indukované napětí vzniká ve stejné cívce, která způsobila nestacionární magnetické pole. To znamená, ţe touto cívkou musel procházet, touto cívkou musel procházet, jaký proud musel procházet? Aby bylo to magnetické pole nestacionární tak střídavý proměnný proud. Takţe touto cívkou procházel proměnný proud. Postup je tedy takový. Máme cívku, pustíme do ní proměnný proud, tím pádem kolem cívky vznikne co? Ţ: Nestacionární … U: Nestacionární magnetické pole, které by působilo na šechny vodiče kolem, třeba i na tuto sousední cívku a ten? Já si tím pádem musím uvědomit, ţe to nestacionární magnetické pole, které si tato cívka způsobila, působí zpětně i na tu samou cívku. Takţe díky proměnnému proudu vzniklo tímto kolem cívky nestacionární magnetické pole, které si zpětně k té cívce naindukovalo napětí a proud. Kolik proudu bude tedy procházet touto cívkou? Kolik proudů tam bude? No? Ţ: Dva. U: Dva. Bude tam ten původní proud od zdroje a bude tam proud indukovaný. Takţe tyto dva proudy se budou skládat. Otázka je, jaký směr má ten indukovaný proud. Coţ uţ víme z Lenertova zákona, ţe indukovaný proud má jaký směr? Aby? Ţ: Toţ opačný ne? U: Opačný, eeh, no aby svým magnetickým polem vyrovnával změny niţšího magnetického pole. Takţe napišme si případy dvojtečka, případy mohou nastat dva 89

případy té vlastní indukce. První příklad je který? Kdyţ proud tou cívkou bude růst, bude se zvětšovat. Dyţ ten původní proud se bude zvětšovat. Původní proud roste, to znamená, ţe indukovaný proud musí mít magnetické pole orientované? Ţ: Opačně. U: Opačně. Jo takţe proud roste, magnetické pole se zesiluje, magnetické pole se zesiluje, takţe se naindukuje takový proud, aby se to magnetické pole zase zpátky zesl… zeslabovalo. To znamená, ţe indukovaný proud musí mít směr opačný. Ţe indukovaný proud má směr opačný. Správně. Máme nějakou cívku, do té cívky budeme propouštět proud. Teďka pro jednoduchost napíšu, ţe tam ten proud bude jednosměrný, ale bude se zvětšovat, to znamená - na začátku bude ten proud malý, ale postupně se ten proud bude, bude? Ţ: Zvětšovat. U: Zvětšovat. Takţe to nakreslím tak, abyste si to představili, ţe tady vyškrtnu jakoţe to jak jak jakoby ??? se vysílalo toto později, nakreslím dvěma šipkama. Takţe máme proud, a ten proud je nejprve malý, pak se zesiluje. Jak určíme orientaci magnetického pole v tomto případě? Pomocí? Pravidla… Nespěte! Keré pravidlo určuje orientaci magnetických indukčních čar? Ţ: Pravidlo pravé ruky. U: Pravidlo pravé ruky. Takţe směr bude jak? Ţ: Prsty po směru proudu U: Uhm, prsty směr proudu, takţe tady de proud zepředu dozadu a palec ukáţe orientaci indukčních čar. Takţe magnetické pole, které je způsobené tady tím proudem, má tuto orientaci. Ţ: ??? palec směr proudu? U: To je, kdyţ je přímý vodič. Ţ: Coţe? U: Kdyţ máte přímý vodič, tak ten vodič chytnete takto, no. Ale tady mám cívku. Jak intuitivně chytáte cívku? Ţ: Já ji nechytám. U: Dobře, já vím ţe běţně nechytáte cívku a nechodíte s ní někam na procházku, ale jak kdyţ prostě, kdyţ byste měli takto cívku, jak by jste ji chytli? Tou rukou? Takto. Takţe prsty po směr proudu. Takto chytnu cívku, jo? Ţ: ??? U: Ano, můţete jeden vrátit a pak se to všechno skládá. Ano. ??? Takţe, kdyţ mám, tak cívku chytnu prostě dycky to chytám takto, co v podstatě… jak to vypadá v tom okamţiku, prostě nikdy tu cívku nechytá palec směr proudu takto. Jo? Ale chytá orientaci indukčních čar. To by bylo takové ňáké divné, ţe? Takţe chytnu cívku takto, prsty eh prsty směr proudu, palec orientace indukčních čar. A ono je to opačně neţ u přímého vodiče, ale kdyţ by se to rozkreslilo, zdůvodnilo, na kaţdém tom závitu je se skládají ty vektory magnetické indukce, tak vám vyjde totéţ. Takţe kdyţ mám přímý vodič, přímý vodič chytám palec směr proudu, prsty orien… ukazují 90

orientaci magnetických indukčních čar. Tak. Kdyţ mám cívku, tak cívku dám takto, prsty směr proudu a palec ukazuje, na které straně té cívky bude severní pól. Z které té strany budou vycházet indukční čáry a směřovat do druhého? Jo? Takţe, kdyţ máme určitý směr, tak cívku pro cívku pouţívám ampérovo pravidlo, eeh ampérovo pravidlo tak, ţe chytám prsty směr proudu, palec ukazuje orientaci indukčních čar. Prsty směr proudu, palec orientaci indukčních čar. Takţe takto vypadá magnetická indukce, která se ale navíc, ona se bude zvětšovat. To znamená, jak se naindukuje, proud jaký musí mít jaké musí mít magnetické pole? Které půjde… Bude mít to magnetické pole stejnou orientaci nebo opačnou orientaci? Ţ: Opačnou. U: Opačnou, výborně. Magnetické pole bude mít opačnou orientaci, takţe magnetické pole bude orientované teďka… Kdyţ mám magnetické pole cívky tu horního proudu orientované tu, magnetické pole indukovaného proudu musí teďka směřovat kam? Ţ: Ke dveřím. U: Ke dveřím. Takţe to indukované magnetické pole směřuje ke dveřím, takţe indukovaný směr proudu bude opačný, protoţe pravidlo pravé ruky, palec orientace indukčních čar, prsty směr proudu, takţe bude ten proud směřovat ze zadu horem dopředu. Takţe indukovaný proud, vemte si nějakou jinou barvičku - ne se stejnou barvičkou. Takţe indukovaný proud bude mít tento směr. Indukovaný proud bude mít tady tento směr - bude mít opačný neţ původní směr proudu. Takţe v tomto okamţiku, jak se to projeví? Cívkou proud, který teče cívkou, by se měl rozrůst, ale ten indukovaný proud mu v tom… Ţ: Brání. U: Brání, takţe ten proud s cívkou neroste tak jak. To znamená - cívka se brání změnám proudu. Proud má slovo a cívce říká nene já nechci, aby ten proud rostl tolik, já ho trošku zbrzdím. Jo? Takţe v podstatě, kdyţ by tu nebyla cívka, zapnem proud, a ten okamţitě začne procházet. To znamená - okamţitě se rozsvítí ţárovka. U cívky ten proud neporoste hned, ale poroste pomalu. On by chtěl růst, ale ten indukovaný mu v tom brání, takţe ho dycky trošičku aspoň zbrzdí. Takţe dyţ bysme měli obvod, ve kterém bychom měli jenom odpor a eeh jenom odpor a ve druhém jenom cívku, současně zapli, kdy se dřív rozsvítí ţárovka? Ţ: Tam, kde je jenom odpor U: Tam, kde je jenom odpor. Ţ: Protoţe je tam obyčejný vodič. U: Protoţe je tam přímý vodič, ale ta cívka v tom druhém obvodu, ta se jakoby brání tomu nárůstu proudu, takţe ona si to na začátek naindukuje proti proudu, takţe v podstatě ta ţárovička nebude moct svítit kdykoliv. Druhý případ je který? Druhý případ kdyţ proud s cívkou bude jaký? No kdyţ bude proud s cívkou klesat, druhý případ, druhý případ. Druhý případ proud s cívkou klesá. Tak. Takţe co se bude dít teďka, kdyţ proud s cívkou bude klesat? Na začátku teče větší proud, pak teče menší proud, jaká bude mít… jakou orientaci bude mít to magnetické pole kolem té cívky, to ţluté? Bude mít orientaci pořád? Ţ: Stejnou. 91

U: Stejnou. Ale bude tato magnetická indukce postupně? Ţ: Klesat. U: Klesat. Takţe ??? se s tím dvakrát. Tady je nula, tady kladná. To znamená - jak se musí naindukovat proud? Aby tím magnetickým polem vyrovnával tyto změny, to znamená - to indukované magnetické pole musí směřovat také v tomto případě k oknu. Ţ: Hepčí. Ţ 2: Na zdraví. U: Takţe b indukované in… ind jako indukované index, který značí indukované, to znamená, kdyţ indukované magnetické pole má stejnou orientaci, tak i proud, který souvisí s tímto indukovaným magnetickým polem, bude mít orientaci stejnou. Takţe v tomto případě tato cívka bude bránit změnám proudu. Zdroj by jí říkal, aby ten proud klesal, aby ten proud uţ nerostl, a cívka zase řekne nene já chci, aby ten proud neklesal tak moc, tak já si tam naindukuju ten druhý protiproud. V tomto případě ten protiproud, to je proud, který má stejný směr, a prostě naindukuju si tam druhý proud, který mě bude vyrovnávat tady tyto změny, takţe základem tohoto jevu je, ţe prostě cívka se brání změnám magnetické indukce, brání se změnám proudu, a tomuto jevu se říká vlastní indukce, protoţe je to sice normální elektromagnetická indukce, ale všechno si dělá ta cívka sama, ta vlastní cívka. Způsobí si proměnné magnetické pole, které v ní pěkně naindukuje další proud. Tak, eeh, různé cívky můţou mít různou tendenci podléhat této vlastní indukci, takţe se snaţíme charakterizovat z hlediska vlastně s veličinou, které se říká indukčnost. Takţe zavedeme si veličinu, které se říká indukčnost cívky. Indukčnost cívky má vlastně velké el, jednotka henry. Vlastně tady na obálce v učebnici máte, eeh, máte obrázek Josefa Henryho, obálce, amerického fyzika, na základě jeho objevů, eeh, mu bylo, mu byla přiznána ta čest, ţe po něm je nazvaná jednotka indukčnosti. Takţe tady na obálce je Henry. Co to je teda ta veličina? Je to veličina, která říká, jak ta cívka vlastně podléhá té vlastní indukci, takţe charakterizuje cívku, je to veličina, která charakterizuje cívku z hlediska chování při vlastní indukci. Takţe charakterizuje cívku z hlediska chování při vlastní indukci. Tak, která cívka má větší indukci? Čím můţeme třeba zvětšit indukčnost, indukčnost tady této cívky? Indukčnost si můţeme zvětšit třeba tím, ţe do té cívky dáme feromagnetické jádro fero fery magnetické jádro. Takţe například cívka, indukčnost cívky lze zvýšit přidáním jádra. Tím ta cívka bude více podléhat vlastní indukci. Další poznámka je, ţe v podstatě tuto vlastnost, tu indukčnost, nemají jenom cívky, ale mají je všechny součásti obvodu. To znamená i třeba rezistor i třeba přívodní vodič i ţárovka, ale ta indukčnost u ostatních prvků kromě cívek je velmi malá aţ zanedbatelná. Takţe indukčnost, další poznámečka, indukčnost je vlastnost celého obvodu, ale u většiny prvků to znamená přívodní vodiče, rezistory, a tak dál, je zanedbatelná. Je velmi malá. Takţe indukčnost mají všechny části obvodu, ale výrazná ta indukčnost je u cívek. Čím je způsobené, ţe tam ty vodiče sou na sebe tolik nahuštěné a způsobí si, vytváří si takto husté magnetické pole. Prosímvás, proč třeba, proč, eeh, třeba totéţ neplatí i pro rezistor? Vzpomínáte, my sme si ukazovali ten rezistor, jak sme si měřili tenkrát. Ţ: Je to namotaný vodič? 92

U: No takţe taky v podstatě je to nějaký namotaný vodič, ale čím se to asi bude lišit? Ţ: Nemá závity? U: To jo, to jo, ale čím se to asi liší? Ty závity, keré má, ty závity. Ţ: Nejsou izolované? U: No, tady musí být taky izolované. Co by se stalo, kdyby nebyly, kdyby tady nebyly ty vodiče izolované? My potřebujem, aby v rezistoru procházel ten proud opravdu těmi závity. Kdyby nebyly ty dráty izolované, tak proč by ten proud běhal dokolečka, kdyţ můţe jít vodičem rovnou? Takţe musí být izolované. Ale jedna důleţitá věc, dyţ se tady na ně díváte, tak ty závity sou tady jenom v jedné vrstvě. To znamená, ţe ty závity budou, kolik by jich tam mohlo být, kolik by jich tam mohlo byt? I kdyţ, kdyby jich tady bylo, třeba kdyby tady bylo sto tisíc závitů. Coţ asi nebude. Tady tato cívka má dvanácet závitů a ty závity jsou daleko víc nahuštěné. To znamená, ţe tady sice ano, je to nějaký závit, ale ještě je to navinuté buď na ňákém klacku, nebo na ňáké keramice, to znamená látka, kerá na elektromagnetické pole nereaguje, tady ??? předtím elektromagnetické pole a tady navíc ty závity jak jsou hodně blízko u sebe tak vlasně se hrozně ovlivňují, tady ty závity, tento závit to není o magnetickém poli ???. toto je magnetické pole spíš slabší, takţe i schopnost toho rezistoru podléhat vlastní indukci, to znamená mít nějakou indukčnost, je hodně malá. Takţe indukčnost je vlastnost převáţně cívek, a kdyţ si potom budeme u obvodů se střídavým proudem charakterizovat, eeh, charakterizovat cívky, tak cívky budeme vţdycky charakterizovat, budem je charakterizovat tady touto vlastností indukčnost, takţe jak se značí, to bude se střídavým proudem jako označení el. Tak, prosímvás, na čem záleţí velikost toho indukovaného napětí? Velikost toho napětí, které se bude v této cívce indukovat díky té vlastní indukci. Ţ: Na proudu. U: Určitě na proudu. Kdyţ proud tou cívkou bude větší, kdyţ ten proud co bude, jo né větší, ale na tom jak ten proud se bude… Ţ: Normální. U: Kdy vzniká indukce? Kdyţ se proud? Ţ: Mění. U: Mění, výborně! Takţe bude záleţet na tom né jak velký proud poteče, ale jak moc se ten proud bude… Ţ: Měnit. U: Měnit. A pak záleţí na tady této indukčnosti. To znamená - magnetický indukční tok, takţe pro cívku bude platit, ţe magnetický indukční tok, který prochází touto, těmito dráty tím ???, je daný indukčností a proudem, který tou cívkou prochází. Takţe indukčnost a proud. Takţe magnetický indukční tok, který prochází tady plochou toho závitu, je daný tím jakou má cívka indukčnost a jaký proud tou cívkou prochází. Ale na indukované napětí na Faradayův zákon potřebujeme změnu magnetického indukčního toku. Takţe čím budeme měnit ten magnetický indukční tok? Nebudem ho měnit změnou indukčnosti? To asi ne. To bysme museli celou tu cívku rozebrat, takţe budeme ho měnit jedině změnou proudu. Takţe Faradayův zákon 93

elektromagnetické indukce pro tady tuto cívku by potom vypadal tak, ţe velikost indukovaného napětí je… protoţe velikost indukovaného napětí je změna magnetického indukčního toku dělená časem. Změna magnetického indukčního toku v tomto případě je indukčnost krát změna proudu, takţe já sem tam jenom dosadila, znamínko mínus nám určuje, ţe orientace toho proudu a orientace toho indukovaného napětí je opačná neţ bysme čekali, to znamená, kdyţ proud roste, tak je opačná, kdyţ proud klesá, tak změna proudu bude záporná a mínus mínus dá plus takţe to bude orientované stejně. Je to pořád v souladu tady s těma obrázkama, s tím co sme si tady říkali. Takţe čili máme cívku a zkoumáme ji z hlediska vlastní indukce, tak velikost indukovaného napětí bude záleţet na tom, jak rychle budu měnit proud. Takţe změna proudu dělená časem tento tento zlomek má v podstatě význam rychlosti změny proudu. Jo? Takţe velikost indukovaného napětí závisí na rychlosti změny proudu. Coţ je docela logické. Na tom jak rychle se proud změní. Tak a já vám teďka zopakuju pokus, který sme si uţ tady ukazovali, a budu chtít, abyste se podívali, jestli na tom uvidíte něco zajímavého, něco takového zvláštního. Jestli si tam něčeho všimnete. Takţe pokus byl, ţe máme magnetické pole způsobené magnetické pole způsobené tady touto cívkou, kdy v ní je závit, a teďka, eeh, budem zkoumat, kdyţ co zapneme proud tak v závitu se indukuje napětí indukuje se proud a projeví se tak, ţe tady tento závit a cívka na sebe budou vzájemně působit. A jako jaký je to typ síly? Magnetická. Protoţe kolem nich vzniká magnetické pole. Takţe sledujte. Zapnu. Vypnu. Ještě jednou. Zapnu. Teďka se to vrátilo. Vypnu. Vidíte na tom něco takového zajímavého? Něco třeba odlišného? Ještě jednou. Zapnu. Vypnu. Napadá vás tam něco takového trošku jiného, trošku, ţe to není uplně stejné? Všimla sis, Hanko, něčeho? Ţ: Ţe se to přitahuje? U: To je jasné. To víme. To je dané čím? To je dané tím směrem indukovaného proudu. Ţe kdyţ vypínám, to znamená, zeslabuju proud indukovaný pro stejný směr, stejný a víme, ţe dva vodiče, které mají stejný směr proudu tak se budou vzájemně? Přitahovat. To je ono. Ale jedna věc. Ţ: Ţe se to naklonilo a pak se to vrátilo? U: Kdyţ sem to vypla tak se to hlavně vrátilo zpátky. Proč? Protoţe tady mám, pouštím do toho stejnosměrný proud, kdyţ já ten proud změním jenom v okamţiku zapnutí. Ţ: Vypnutí. Ţ2: A vypnutí. U: A v okamţiku vypnutí. Proto mám, teďka kdyţ zapnu, tak to kmitne. Vypnu. Ale kmitlo to stejně? Ţ: Ne. U: Kdy to kmitlo víc? Ţ: Při vypnutí. U: Při tom vypnutí. Co to znamená, kdyţ to kmitlo víc? Ţe tam asi bude působit větší magnetická síla, to znamená - ten indukovaný proud bude větší. Kdyţ bude působit větší magnetická síla, tak se tam asi naindukovalo větší magnetické pole, no a větší napětí, větší proud. A teďka otázka, proč se indukuje větší napětí při vypnutí neţ při 94

zapnutí? Proč se indukuje větší napětí při vypnutí neţ při zapnutí? Podívejte se na ten vzoreček. Induk…velikost indukovaného napětí je daná dvěma proudy. Ţ: Tam se to změnilo. U: A ta změna proudu bude stejná, určitě? Nebo spíš rychlost změny toho proudu? Je to dané tou rychlostí změny proudu. Bude ta rychlost změny proudu stejná? Kdyţ zapnu, co se děje? Zapnu, začne procházet proud, ale uţ jak začíná procházet, uţ se v tom indukuje ten protiproud. Uţ ta cívka se hned začne bránit, protoţe ten proud od druhé vlasně začíná růst. To znamená, tomu proudu chvilku trvá, neţ naroste na tu maximální hodnotu. Tak. Ale při vypnutí, při vypnutí, Terezko, to je takto to se vypne… Ţ: Hned. U: Hned. Vypnete a hned okamţitě máte rozpojený obvod, takţe tam ţádný dobíhací proud nemůţe byt. Takţe kdy je větší, kdy je větší ta časová změna proudu? V případě vypnutí. Takţe v případě vypnutí ta výměna, ten časový interval, je kratší, takţe velikost indukovaného napětí bude - musí byt větší. Takţe při vypnutí při vypínání obvodu se vám vţdycky naindukuje větší napětí neţ při zapínání. S čím se prosímvás můţete setkat? Ţe se vám při vypínání nějakého obvodu nějakého spotřebiče naindukuje napětí a vy to dokonce můţete pozorovat. Protoţe kdyţ ta změna je hodně krátká a zvlášť ještě pro velký proud, kdyţ tekl na začátku velký proud, ta změna proběhla velmi rychle, tak můţe se naindukovat velmi velké napětí. Mezi třeba kontaktama, které vypínáme. No a kdyţ je velké napětí i třeba ve vzduchu, který je nevodivý normálně, tak můţe nas… můţe přeskočit jiskra. ??? magnetické pole, i kdyţ je vzduch mezitím nevodivý, tak můţe přeskočit jiskra, můţe nastat výboj. A to je právě ta jiskřička, kterou můţete vidět u starších typů vypínačů, to je kdyţ vypínáte ţehličku, která se vám eště nahřívá. Všimli ste si toho, dyţ se vypíná ţehlička nebo kdyţ se vypíná nějaký spotřebič, typicky tam kde je větší proud, takţe třeba ţehlička má větší. Tak ţe se můţe ono se vám to trošku někdy ne moc ne, ţe by vám jako létaly hromy blesky kolem, ale někdy de jedna malinká jiskřička, ţe tím obvodem - tou ţehličkou tekl velký proud, kdyţ to vytahujete tak vlasně v ten okamţik ten proud protekl, i kdyţ třeba i přes prodluţku někdy je to od prodluţky, ten proud protekl přes, tím pádem jak protekl se naindukuje se tam mezi konci toho vodiče velké napětí a ??? i z toho vzduchu stihne přeskočit, není to dycky jisté, a přeskočí tady ta jiskra. Takţe víme proč nám vypínače nebo tady ňáké ţárovky a podobně, proč nám jiskří zpravidla při vypínání a ne při zapínání. Protoţe při zapínání je ten nárůst proudu takový plynulejší, takţe velikost indukovaného napětí je tam menší. Kdeţto při vypínání je nárůst proudu prudký nebo pokles proudu prudký, takţe i velikost indukovaného napětí bude tak velká, ţe můţe prorazit ten vzduch a můţe přeskočit do vzduchu.

95

Zeměpis 2 U: Tak dobré ráno, dobrý den. Děcka! Á, kde máte třídní knihu? Ţ: Není. Ţ2: Třídní si ju odnesl. U: Pan profesor třídní ji odnesl jo? Tak to je, já si zapíšu kdo nám tady chybí. Můţete mi prosimvás nadiktovat ména? Ţ: Jonášová. U: Prosim? Ţ: Jonášová. U: Jonášová, dále? Ţ: Jírásková. U: Jirásková. Ţ: Né. U: Tak mi ji, mi ji nehlaste. Ţ: Králová. U: Králová, jo? Eště někdo? Dva, štyry, šest, osm, deset, dvanáct, čtrnáct… Takţe eště dvě jména. Ţ: Králík. U: A? Kdo vás je? Ţ: Třicet jedna. U: Třicet jedna? Áno, vlastně Radek tu není. Tak dobře, já bych si někoho vyvolal na zopakování, mezitím ja vás poprosim, připravte se na orientaci, kerou si napíšeme příští týden. Sem vám poslal poţadavky na orientaci, dostali ste? Poslal sem je tam Markovi. Je to správná adresa? Ano? Je to pěkná adresa, sem netušil, ţe pan profesor třídní má tolik lidí ve svém věku, je to opravdu šikovný mladý muţ. Tak Marek by to měl mít. Teďka opravdu sledujte, ať se potom nevymlouváte, ţe ta orientačka nebude pouze jenom na ty přírodní poměry, keré sou vlasně, ty poţadavky sou tam vypsány, ale taky se tam objeví prosimvás státy, je tam napsané plus státy. Já bych chtěl, abyste znali a dokázali v mapě rozpoznat státy samozřejmě z celé severní i jiţní Ameriky, ty všechny, keré tady bereme plus USA a Kanada. Co se týká prosimvás Ameriky střední, tak budou to státy pouze na té pevnině a samozřejmě nebudu tam dávat ţádné malé špeky ale ty větší státy a z těch ostrovních opravdu Jamajku, Kubu, Haiti a pak Dominikánskou republiku a to stačí. Tyto malinké státečky anebo sou to většinou závislá území, ty po vás chtít nebudu. Ano, ale abyste poznali, kde je Venezuela, Bolívie, Peru a tak dále, to určitě ano. Takţe to se tam taky objeví. Ţ: A co hlavní města?

96

U: Hlavní města tam prosimvás nebudou, do orientačky vám nedám hlavní město, abyste mi ho poznali, jo. Můţe se potom stát, ţe třeba do písemky vám dám, abyste mi určili ňáké hlavní město, protoţe de o to, abyste znali hlavní město Brazílie, Venezuely, Bogota, a podobně abyste věděli, ano? Tak, takţe se prosimvás na to podívejte, procházejte si a můţete se i zeptat, pokud třeba byste něco nemohli najít, tak se mě v klidu zeptejte. Ta písemka bude se psát řekněme za týden na tomto místě, v tomto čase, jo? Takţe to je státní svátek, vidíte, takţe ne v tuhle hodinu ale ve čtvrtek? Tak tedy dobře. Takţe k tabuli, sem zavolám Filipa Nováčka, Filipe! Takţe, Filipe, prosimtě, povrch a vodstvo Jiţní Ameriky mě charakterizuj. Ţ: Čím začat, vodstvo? U: Začněme, já se tě budu ptát radši. Takţe co je vlasně základem, geologickým základem Jiţní Ameriky? Co je nejstarším jádrem pevniny? Ţ: Brazilská vysočina? U: Je to ňáký štít. Která část té Jiţní Ameriky je starší? Spíš oblast či západní pobřeţí či oblast východní? Ţ: Východní. U: Východní. Je tady Brazilská vysočina, je tady Guyanská vysočina a tady ta oblast je nazývá? Ţ: To nevim. U: Brazilskou? Ţ: Guyanou. U: Brazilskou Guyanou. Jak starými horninami je tvořen? Jak starými horninami sou tvořeny tyto nejstarší štíty, podívejme se, všech? Ţ: Prvohorní? U: Ale ještě starší sou. Ţ: Kambrium? U: Prekambrium. Jo, takţe předprvohorními horninami. Prekambrium. Horninami. Dobře, takţe keré důleţité pohoří té Jiţní Ameriky znáš? Ţ: Brazilská vysočina, potom určitě Andy a Kordillery… U: Tak jaký je rozdíl mezi pásem And a Kordillery? Ţ: Ţádný, se tomu říká tady spíš Andy a tady Kordillery. U: Kordillery sou pohoří, které je přes celou pevninu, přes celý kontinent i v Jiţní Americe, kdeţto Andy je název Kordiller pouze? Kde? Ţ: V Jiţní Americe. U: V Jiţní Americe. Tak dem na americký povrch. Ţ: ??? U: Ale tam je samozřejmě??? Sopečnou činnost. Dobře, co je vlasně podmětem, co je, co je podmětem, ţe se tady ta vulkanická činnost se nachází. 97

Ţ: Tak pohyb desek. U: Ano. Ano, je to díky… Děcka! Prosimvás ztište to. No, ano je to díky pohybu ňákých desek, co se pohybují. A které to sou? Ţ: Pevninské desky. U: Tam není pevninská deska. Výše, výše na sever. ??? U: To je pevnina nebo oceánská? Ţ: Oceánská. U: Dobře. A? na pevnině se nachází takzvaná jihoamerická deska. Jaký typ rozhraní to je? Ţ: Konvergentní. U: Ano, konvergentní rozhraní. A který typ konvergentního rozhraní? Je to subdukce, je to podsouvání oceánské desky pod pevninskou. V důsledku toho potom zvrásnění a a současné jejich vulkanické činnosti. Víš aspoň nejvyšší vrchol And? Ne? Filipe, co ses učil v tom případě? Ţ: Tak já spíš poslední učiva. U: Tak já zkouším poslední dvě učiva. Ţ: To sou tři. U: To je poslední učivo. Tak dám ti eště šanci, co bys mě řekl o podnebí Ameriky? Ţ: Tak vlasně na na tom pobřeţí Severní Ameriky sou ty Kordillery, takţe klima není moc ovlivněné oceánem, ale díky těm Kordillerám vlasně to oceánské podnebí nemůţe postupovat potom dál do vnitrozemí, takţe… U: Je tam jaké klíma? Jak se tomu klimatu říká, kdyţ není ovlivněné oceánem? Ţ: Kontinentální. U: Kontinentální. A jaký je rozdíl vlasně mezi tím přímořským klimatem a tím kontinentálním klimatem? Ţ: To přímořské klima je určitě vlhčí. U: Určitě, a co se týká teplot? Ţ: Je teplejší. U: To se tak řekne, no, ţe je teplejší. Ţ: Sou tam větší výkyvy. U: Kde? Ţ: V pevninském. U: V pevninském klimatu sou větší výkyvy teplot, výkyvy mezi zimou a létem. Tak, jaké podnebné pásy převládají v Severní Americe? Ţ: Mírný? U: Dobře, ten bys hledal v keré části? Tak mezi kerými rovnoběţkami přibliţně? 98

Ţ: Padesáté. U: Kolem štyrycáté padesáté rovnoběţky. Doře, to je spíš ta severní část Spojených států amerických a jiţní část Kanady. Jiţně od mírného pásu se nachází jiné podnebí, čili jaké klima? Ţ: Subtropické. U: Subtropické, dobře. A nejiţnější část, ten poloostrov Florida? Ţ: Tropické. U: Tropické. A jaký typ toho klimatu? Ţ: ??? U: Ne, máme vlhké, suché, střídavé. Ţ: Střídavé. U: Střídavé, dobře. Jaký typ by byl za severního mírného pásu? Ţ: Subpolární. U: Subpolární. Jaký typ vegetace by rostl asi v polárním klimatu? Ţ: Tundra. U: Tundra, co to je tundra? Ţ: Jehličnany. U: Ne. Ţ: Nebo sou tam enom nízké rostliny. U: Sou ta uţ jenom nízké rostliny, takţe mechy, lišejníky. Tundra je bezlesá. My sme jehličnaté lesy. Jehličnaté lesy se vyskytují v kerém pásmu? Tajga jediná bude mít jehličnaté lesy. Ale je to typ tajgy, je to její část, tajga. ??? Ţ: Polární? Subpolární? U: Ne, nenene, je to mírné klima chladné, jo, mírné chladné klima. Toto je ještě mírný pás. Co to je blizard? Ţ: Tak to je vlasně chladný větr, vane ze severu, který zasahuje aţ do středu. U: Z jakého důvodu zasahuje aţ do středu? Ţ: Protoţe tam je vlasně ňáká… U: Co? Co by mohl zastavit? Dyţ tam ţádná není překáţka, co blizardu vadí. Ţ: Nevim. U: Co sou to prosímtě campos? Ţ: To sou ty stepi? U: To nejsou stepi Campos. Kde bys je hledal? Ţ: V Jiţní Americe. U: Kde? 99

Ţ: ??? U: ??? To asi těţko. Co to ty Campos sou? Ţ: Nevim. U: Sou to savany v Brazílii. Máš to tady napsané, brazilské savany. A vlasně pod jiným názvem sou lamos, a to sou taky savany, Venezuela. Filipe, dneska nula nula nic. A tos býval takový dobrý… Účastnil ses … Ale v poslední době jako špatné. Dostatečná. U: Takţe děcka, prosimvás, já bych vás chtěl upozornit, ţe se blíţí čtvrtletí, a proto zintenzivním zkoušení, já sem vám prozrazoval, ţe Ameriku zkoušet budu, dnešní výsledek nebyl zrovna výborný a ještě mám tady – sem se domlouval s Jančou Panáčkovou. Jani? Na dozkoušení ses připravovala na dnešek? Ţ: Prosim? U: Připravovala ses na dnešek? Ţ: Ne. U: Nepřipravovala ses na dnešek. Takţe se ráno zastav, já eště budu, někdy ráno se potom domluvíme, jo? Ţ: No já mám v pondělí třetí, čtvrtou hodinu volno tak .. U: Pondělí třetí čtvrtou hodinu volnou, jo? Moţná by to tu třetí hodinu šlo, ale dojdi se mě zeptat v pátek, ţe bychom, jo, se domluvili esi třeba nemám ňáké, jo, povinnosti. Takţe dojdi se zeptat, jo, v pátek, třetí hodinu to by moţná šlo, třetí nebo čtvrtou hodinu, tam ňáká volná chvilka bude. Tak jo, prosimvás, otevřeme si sešity a dneska si budeme povídat dál. Tématem dnešní hodiny bude obyvatelstvo Ameriky. Otevřete si atlasy, a co se týká obyvatelstva Ameriky máte tady graf , takţe odkazuju na stranu osmdesát tři a sedumdesát pět, kde máte hustotu zalidnění, a budem se na tyto mapy dívat a budeme je pouţívat, ano? Tak prosimvás uţ se uklidněme a poďme pracovat. Děvčata! Obyvatelstvo Ameriky. Řekněte mi, kolik obyvatel se uvádí, ţe ţije na americkém kontinentu? Ţ: Moc. U: Kolik byste odhadli? Nikdo nemá tu odvahu? U: Moc. Ano, opravdu tam ţije hodně obyvatel, takţe si poznamenejte, abyste uţ pro příště věděli – roku dva tisíce tři se uvádí, ţe v Americe, na celém americkém kontinentu, ţilo osm set sedumdesát milionů lidí. Toto číslo bude v současné době niţší nebo vyšší? Ţ: Vyšší. U: Vyšší, správně! Toto číslo nám roste a v současné době bych si dovolil odhadnout, ţe bude rozhodně přes devět set milionů. Ale v Americe stále ještě nemáme celou miliardu obyvatel, tam ten nárůst je poměrně malý. Co se týká hustoty zalidnění, tak vzhledem k velikosti celého kontinentu je nízká hustota zalidnění. Poznamenejte si, nízká hustota zalidnění, je to spíše řídce zalidněný kontinent. Samozřejmě, ţe toto zalidnění je značně nerovnoměrné a pokud ste podle těch mapek, na keré sem vám 100

ukázal, pokud bych se vás zeptal, kde bude mít největší koncentraci obyvatelstva, tak to bude kde? Ţ: Na pobřeţí. U: Výborně! Poznamenejte si především u Jiţní Ameriky je vyšší hustota osídlení při pobřeţí a prosímvás taky v horských oblastech, v Andách. Z jakého důvodu budou lidé v Jiţní Americe ţít na horách spíše neţ někde v níţinách? Asi? Ţ: Je tam teplo. U: Proč by chtěli ţít v horách? Ţ: Lepší podnebí. U: Ano, je tam výhodnější podnebí, určitě! Takţe prosimvás, pče v Andách je daleko lepší podnebí neţ třeba v Amazonské níţině, ty podmínky nejsou zrovna vhodné. Co se týká Severní Ameriky, tak Severní Amerika - hustota obyvatelstva je odcentrovaná, je to hustota nejvyšší především v oblastech takzvaných megalopolí. Me - ga – lo - pole, megalopole neboli megalopolis, tak se někdy říká, se v Severní Americe vyskytují tři. Vzpomenete si, jak se ty megalopole nazývají? Ţ: Chipits. U: Chipits tady slyším, ano. Chipits, to je prosimvás zkratka, kerou sme si jednou vysvětlovali, ale zopakujem si to Chicago – Pittsburgh, Chicago – Pittsburgh je oblast jiţně od kanadsko-amerických jezer a takovým městem mezi Chicagem a Pittsburghem je třeba město? Ţ: Philadephia. U: Philadephia můţe být anebo? Vyrábí se tam Fordy. Ţ: Coţe? U: De… Ţ: Detroit U: Detroit, jo? Takţe tato oblast bude významná koncentrace obyvatelstva, megalopole. Další významná megalopole? Ţ: Boswash. Ţ2: San san. U: San san, dobře, můţe byt. San san. San san je oblast jihozápadní části Spojených států amerických, je to oblast mezi dvěma městy. Ţ: San Francisco. Ţ2: San Diego. U: Výborně! San Francisco, San Diego a uprostřed bude kerá, které město? Ţ: L.A. U: L.A. Supr. L.A. Poslední, třetí megalopole? Ţ: Boswash. 101

U: Boswash, supr. Boston Washington, je to oblast severozápadního pobřeţí Spojených států amerických a důleţité město uprostřed? Mezi těmito dvěmi městy? Ţ: New York. U: New York. Ano. New York. Simvás, megalopole je silně urbanizované území s kulturním, hospodářským a společenským celosvětovým významem. To znamená, ţe tyto oblasti sou silně urbanizované území. Silně urbanizované území s celosvětovým hospodářským, kulturním a společenským významem. V těch megalopolích ţijí desítky milionů lidí, padesát, šedesát milionů lidí. Já sem řekl silně urbanizované území, jak je to prosimvás s urbanizací v Americe? Co je prosimvás urbanizace? Ţ: Stěhování do měst. U: Stěhování do měst nebo spíše podíl městského obyvatelstva. Kolik byste odhadli, ţe je podíl městského obyvatelstva v takové Severní nebo jiţní Americe. Ţ: Osumdesát procent. U: Tady slyším osmdesát procent. A myslíte si, ţe ten eee, ţe ty procenta sou pro oba světadíly stejné? Ţ: Ne. U: Ne? Budete překvapeni, ale sou oba dva přibliţně stejné a uvádí se, ţe pro Severní a Jiţní Ameriku je to kolem sedmdesáti pěti procent. Takţe urbanizace v Severní i Jiţní Americe se pohybuje kolem sedmdesáti pěti procent. Chce říct, ţe ze čtyř lidí tři ţijí ve městě a jeden na vesnici. Co se týká států s největším počtem obyvatel, který stát Ameriky bude mít nejvyšší počet obyvatel? No? Ţ: USA. U: Ano, USA, a věděl by někdo z vás, kolik mají Spojené státy americké přibliţně obyvatel? Ţ: Sto milionu? U: Tři sta milionů, je to opravdu tak, tři sta milionů. V druhém pořadí Kanada. Ţ: Venezuela? U: Ta né, ta má málo obyvatel. Brazílie, výborně! Brazílie, Brazílie má kolem sto osmdesáti milionů obyvatel a stomilionovým státem v Americe bude ještě? Ţ: Mexiko? U: Mexiko. Mexiko. Mexiko má přibliţně kolem asi stopěti milionů obyvatel. Samozřejmě, prosimvás, ty počty obyvatel sou přibliţné a vy dyţ si vezmete jakoukoli jakýkoli zdroj, učebnici nebo zdroj této informace, tak budou rozdílné. Já vycházím z čísel, které máte uvedené ve vaší učebnici. A pokud by vás zajímali další státy, tak je najdete v učebnici na straně sto dvacet devět. Bude mě ale stačit, dyţ budete vědět tři státy s největším počtem obyvatel Ameriky. Ty ostatní samozřejmě si můţete vyhledat. Počet obyvatel se samozřejmě určuje těţce, sou to jenom hrubé odhady a zrovna nedávno se ve zprávách objevila informace, ţe se bude sčítat obyvatelstvo v Číně. V Číně. Slyšeli ste to? Ţ: V čem? 102

U: Číně. Prosimvás spočítat, dělat sčítání lidu v Číně je velmi náročná věc, pče to je samozřejmě nejpočetnější národ, je to stát s největším počtem obyvatel. Jenom pro zajímavost, víte kolik vlasně lidí se na tom sčítání bude podílet? To sou takzvaní sčítací komisaři. Ţ: Moc. U: Opět moc, to je naše oblíbené slovo, velmi přesné. Kolik, kolik byste odhadli lidí, ţe bude chodit po Číně, po těch vlasně domech a bude zapisovat do archu, kolik obyvatel ţije v Číně. Ţ: Čtyři tisíce. U: Čtyři tisíce tedy enom? Ţ: Sto tisíc? U: Sto tisíc? Přitlačte na pilu! Ţ: Jeden milion. U: Milion, prosimvás, šest milionů lidí, šest milionů sčítacích komisařů bude chodit po Číně a zjišťovat, kolik má Čína obyvatel. Představte si vlasně, ţe by to byly dvě třetiny přibliţně všech obyvatel České republiky. To je zaměstnanost sčítání lidí v Číně. Číňané se dokonce obávají, kolik budou mít obyvatel, protoţe zatím se to sčítání dělalo tak, ţe se podívali na trvalé adresy a z toho vypsali kolik lidí, kolik kdo tam má lidí. Nikdy vlasně to neprošli fyzicky. Teďka prochází vlasně ty domy a počítají kolik kdo má lidí. Oni samozřejmě nechtějí děti přiznávat v Číně přiznávat, protoţe tam byla ta podmínka jednoho dítěte, a dyţ ste měli víc jak jedno dítě, tak ste měli ňáké sankce, třeba vyšší daně. To sou ty časy, kdy Číňané děti nepřiznávali a teď vlasně kdyţ tam přijde komise, tak si je spočítá. Takţe uvidíme za pár měsíců, kolik vlasně Čína má lidí. Ale vraťme se zpátky k té Americe. Ţ: A jak se to dělá? U: No prosimvás, to je to samé jak dyţ tady se dělá sčítání lidu. Zaţili ste to někdy? Ţ: Ne. Ţ2: ??? U: Tak jasně, přece jenom v současné době, dyţ tam přídete, tak jako daleko daleko víc jako přiznáte, neţ kdyţ nechodí. Oni to dělali prostě na dálku, ţe se podívali kdo kde má, teď tam přidete a můţete vidět. Dobře, poďme dál. Poďme jaké rasy… děcka! Jaké rasy se v Americe vyskytují. Původní obyvatelstvo Ameriky je nazýváme indiáni, je jaké rasy? Ţ: Mongoloidní? U: Výborně, takţe napišme si za prvé rasa mongoloidní. Je to původní obyvatelstvo. Odkud prosimvás ti indiáni do Ameriky přišli? Ţ: Z Asie. U: Výborně, přišli z Asie přes Beringův průliv, který v době ledové byl pokryt ledem, pokrývkou ledu, přešli z Asie do Aljašky a potom se dál rozšířili do celé Ameriky. Proto je to obyvatelstvo původu mongoloidního. Neříkáme jim tak, ale podle barvy kůţe sou červení. Indiány můţeme rozdělit do několika skupin podle toho, kterou 103

oblast osídlili. Půjdu z jihu. Prosímvás, v oblasti Amazonie se usadili indiáni, kterým říkáme indiáni pralesní. Poznamenejte si za prvé- indiáni pralesní. Je to obyvatelstvo, které dodnes ţije velice primitivním způsobem ţivota, a mnohé kmeny doposud v podstatě se doposud velmi zdárně vyhýbají civilizaci. Další typ indiánů je takzvaný indiáni horští. Indiáni horští osídlili Andy, popřípadě Kordillery, a tito indiáni v podstatě se dostali ze všech asi nejdál a vy je znáte podle té kultury, takţe známe? Ţ: Mayové? U: Takţe známí sou Mayové, Aztékové a Inkové. Vy víte, ţe ale byli v podstatě vyhubeni bílými dobyvateli z Evropy. Takţe to sou indiáni horští. Třetí skupinu tvoří indiáni prérijní. J´to je ten Vinnetou a spol., ti Apači, Komanči se tam proháněli po prérii a tito osídlili oblast centrálních rovin Severní Ameriky. A potom eště nesmíme zapomenout na obyvatelstvo uplně na severu, my jim neříkáme škaredě Eskymáci. Ţ: Inuité. U: Výborně, nahlas! Ţ: Inuité. U: Inuité, říká se jim Inuité. Inuité. Druhá rasa, která se v Americe objevila, byla rasa bílá. Vy víte, ţe sice Amerika byla poprvé objevena uţ kolem roku tisíc, ale bílé obyvatelstvo začalo ve větší míře přijíţdět do Ameriky aţ po Kolumbově objevení Ameriky, především v šestnáctém století a pozdějc. Byli to především národy jako, jiţní část kolonizovali Španělé, Portugalci, severní část potom spíše Angličané, Francouzi. Takţe to je bílé obyvatelstvo, bílá rasa, a jako třetí se do Ameriky samozřejmě dostává tedy rasa negroidní. Prosimvás, ne australoidní, ale přímo říká se ??? negroidní, čili sou to černoši z Afriky a ti sou sem přiváţeni samozřejmě jako otroci na práci. A po zrušení otroctví samozřejmě na tom kontinentu většina z nich zůstává. Co se týká míšení ras, míšenci, tak k míchání ras došlo především v které části Ameriky? V keré části Ameriky dochází k míchání ras? V jiţní nebo severní? Ţ: Ve všech. Ţ2. Jiţní. Ţ3: Severní. U: V jiţní. Prosimvás, je to pravda, v Severní Americe, především ve Spojených státech a v Kanadě, ??? a spíše radši ţijí odděleně, ale především spíše neţ v Jiţní říkejme v Latinské Americe, čili od Mexika včetně na jih, se objevilo velké mnoţství nebo se objevuje velké mnoţství míšenců. Míšenci, všechny tři rasy, které sme si menovali, já bych byl rád, abyste mi vysvětlili pojem mestic, to je opakování, zambo a mulat. Takţe, mesticové sou míšenci kterých ras? Ţ: Indiánů a bílé rasy. U: Ano, rasy bílé a indiánů, takţe vlasně je to míchání bělochů a indiánů. To sou mestici. Zambové. Ţ: Černoši a indiáni. U: Ano, černoši a indiáni. Jo? Černoši a indiáni. Nebo říkejme radši prosimvás, ţe to je rasa černá a rasa červená. Černoch s indiánem, ať bych chtěl, jak chtěl, mi nejde. Prosimvás, potom sou to mulati. 104

Ţ: Černá a bílá. U: Ano, je to černá a bílá rasa. A ještě bychom si, prosímvás, měli něco málo říct o náboţenství. Takţe je vám jasné, ţe se budou v Americe vyskytovat ty původní, primitivní náboţenství, především třeba u těch indiánů v Amazonii, ale v současné době bude převládat v Americe jaký typ náboţenství? Ţ: Křesťanství. U: Křesťanství. Prosimvás, v Severní Americe bude převládat křesťanství protestantské, kdeţto v Americe Latinské katolické. Je to z důvodu těch původních obyvatel, Španělé a Portugalci spíše katolické křesťanství a Angličané především to protestantské. Dneska všechno.

105

Základy společenských věd U: To dneska nebudeme dělat. Tak, prosímvás, já teda zapíšu aţ příště do třídní knihy, já si akorát napíšu, kdo chybí dneska, takţe dybyste mě mohli říct. Nevím přesně, není tu třídní kniha, nevím kdo chybí. Tak prosímvás. Ţ: Uhlíř. U: Takţe Petr, dál? Ţ: To je všechno. U: Jenom Petr? Prosímvás, naváţeme na příští hodinu teda na příš… na příští hodinu, kdy sme mluvili o hodnocení národního hospodářství. Dneska se budeme bavit o tom, jaký je aktuální stav národního hospodářství a jaké nástroje pouţívá stát, konkrétně vláda, jako vykonavatel hospodářské politiky k tomu, aby teda mohla dosáhnout cílů, o kterých sme mluvili minulou hodinu. Prosímvás, jenom tak pro zopakování, ty materiály máte před sebou, eeh, které makroukazatele pouţívají ekonomové pro hodnocení stavu ekonomiky? ???. Takţe které makroukazatele se pouţívají? Adame, prosím, buď tak hodný a zavři okna, na chvilku to vydrţíme. Tak vy ostatní. Co to je HDP? Ţ: Hrubý domácí produkt. U: Hrubý domácí produkt. Kerý další makroukazatel kromě, nebo takto, eeh, který makroukazatel odvozujeme od hrubého domácího produktu? Ne, pozor, který je odvozený od hrubého domácího produktu. Jeden z těch makroukazatelů vyvozujeme z výše hrubého domácího produktu, který vypovídá o čem? Eeh, uvádí se v procentech. Ţ: Ţivotní úroveň? U: Eeh, ano, ţivotní úroveň se odvozuje z jakého ukazatele? Hrubý domácí produkt v přepočtu na? Ţ: Jednoho obyvatele? U: Na jednoho obyvatele, ano, a jak to bude tedy s tím ukazatelem, který vypovídá o tom, jesli ta ekonomika se zlepšuje, zůstává stejná nebo zhoršuje. A proto se vyvozuje z hrubého domácího produktu. Nahlas? Ţ: Saldo obchodní bilance? U: Eště někdo jiný? Co myslíte, který z těch ukazatelů, ano, se vyvozuje z toho, jaký je hrubý domácí produkt, a kdyţ srovnáme hrubý domácí produkt za loňský a za letošní rok tak zjistíme, jestli ekonomika porostla, zůstala stejná, anebo se naopak zhoršila. Jak se nazývá? Tempo ekonomického růstu. Ano? Tempo ekonomického růstu. Hned se na to podíváme, eeh, prosímvás, tady uţ holky zmínili další ukazatele a to je? Ţ: Míra inflace. U: Ano, míra inflace, míra nezaměstnanosti a to poslední? Ţ: Obchodní a platební bilance. 106

U: Obchodní a platební bilance. Takţe se na to znova prosímvás podíváme a připomeneme si to, podíváme se na aktuální čísla, údaje, a potom teda jaká opatření, neboli ekonomové říkají nástroje, instrumenty, pče na všechno pouţíváme nějaké nástroje, ţe. Jaké nástroje pouţívá vláda, to znamená jaká rozhodnutí a jaká opatření uskutečňuje, aby teda ekonomika byla stabilní a aby se nezhoršovala naše ţivotní úroveň. Takţe, prosímvás, znova eště jednou. Holky, já vás poprosím, zhasněte tady to přední světlo, ano, ať na to líp vidíme. Jo, uhm. Prosímvás, co byste měli dělat, abyste se mnou mohli komunikovat? Aspoň si to přečíst z hodiny? Ţ: Na hodinu. U: Na hodinu, ano? Váš problém je, já vím, ţe je dneska pátek, ale vy si to tu vţdycky jen tak fyzicky odsedíte, myšlenkami ste někde úplně jinde v lepším případě, v horším mícháte karty nebo děláte nic anebo eště pro mě, pro mě osobně v horším případě děláte něco do jiného předmětu, ano? To ještě dyţ esemeskujete nebo děláte něco takového jako je uklízení těch karet, co sem zmínila, je pořád lepší varianta, neţ kdyţ v matematice děláte angličtinu, v angličtině něco jiného, ţe, a v ZSV třeba zas tu matematiku. Tak, potom se těţko můţeme domlouvat, ţe, na něčem. Na druhou stranu, prosímvás, kdyţ takto opakujeme společně, dyţ řekneme něco špatně, nic se neděje. Kdyţ řeknete nějakou hloupost nebo něco legračního, aspoň pobavíte ostatní. Ano? Není to opakování na známky. Takţe prosímvás, ano, eště jednou, eeh, abych opravdu zjistila, ţe ste minule aspoň trošku dávali pozor, tady je uvedený magický čtyřúhelník. Který cíl, která oblast tam chybí? A proto sem říkala, ţe se pouţívá také termín magický pětiúhelník, ţe? Minulou hodinu sme o tom mluvili, ano? My sme říkali ţe, eeh, ke stabilitě a prosperitě ekonomiky směřuje ekonomický růst, vyrovnané tempo ekonomického růstu, stabilní ceny, plná zaměstnanost. Děcka, při jaké míře nezaměstnanosti hovoříme o plné zaměstnanosti? Ţ: Šest procent. U: Při šesti procentech, ano tak, eeh, vyrovnanost exportu a importu a zahraničních vztahů, ano, finančních. Který cíl, která oblast tam chybí? Hanko? Ţ: Spravedlivé… U: Jano? Ţ: Spravedlivé rozdělování peněz. U: Tak, spravedlivé rozdělování peněz prostřednictvím státního rozpočtu, ano. Spravedlivého rozdělování doslova důchodů, výnosů z ekonomiky, připomínám, minulou hodinu sem vám říkala, ţe kaţdý účastník ekonomiky, ano, v té ekonomické činnosti, v tom podílení se na hospodářství, má výnos neboli důchod. Zaměstnanci mají důchod v jaké podobě? Ţ: Plat? U: Plat, říkáme lidově, správný výraz je… Ţ: Mzda. U: Mzda, ano, plat, mzda, dobře. Starobní důchodci, jaký mají důchod? V podobě starobního důchodu. Ţeny na mateřské dovolené. V jaké podobě mají teda ten příjem z ekonomiky? V jaké podobě se jim dostává ten příděl? 107

Ţ: Prémie? U: Pozor, toţ co mají ţeny na mateřské dovolené, děcka, myslete. Mateřskou dov… eh, mateřskou dovolenou, mat… říkáme mateřská dovolená, to je dobrá blbost, ţe, oni sou na mateřské dovolené a mají co? Mateřský přídavek, ţe? Mateřské přídavky. Tak, rodiče s dětmi kromě svého příjmu, jakou zaměstnanci mají mzdu? A jako rodiče, protoţe stát se snaţí rodinu podporovat, mají… Ţ: Přídavky. U: Tak, přídavky na děti, ţe? Příspěvek v podobě přídavku na děti. To je jedna z věcí, z těch nepopulárních opatření, které vláda dělá, ţe, v rámci reformy eeh důchodů, ţe sníţila nebo zpřísnila ten limit příjmový, pokud rodiče mají vyšší příjem, tak vlasně uţ nárok na přídavky nemají, ano? Podíváme se na tu tabulku, nebo na tu hranici, abyste i vy věděli, ţe třeba vaši rodiče patří do příjmové skupiny, která uţ díky výšce svého příjmu nárok na přídavky nemá, ţe, protoţe ten jejich příjem je vyšší. Takţe, prosímvás, znova makroukazatele, podíváme se na ně a na konkrétní velikost. První makroukazatel, hrubý domácí produkt, toto ste říkali, v přepočtu na jednoho obyvatele ukazuje na ţivotní úroveň. Prosímvás, proč se nepouţívá hrubý národní produkt? Jako ukazatel aktuálního stavu ekonomiky určitého státu? Ţ: Protoţe to mají vypočítané pro území státu? U: Pozor, hrubý národní produkt. Podívejte se na to, hrubý domácí produkt je souhrn všech produktů, statků a sluţeb vyrobených na území státu, zpravidla za jeden rok, bez ohledu na to, jestli to vyrobí domácí nebo zahraniční firmy. Ale na území toho státu. A dyţ je to hrubý národní produkt, tak je to všechno to, co vyprodukuje ten národ, ano, bez ohledu na to, jesli příslušník toho národa to vyrábí ve svém státě nebo někde v zahraničí, ano? Takţe ten hrubý národní produkt vypovídá o čem? O ekonomické schopnosti určitého? Ţ: Národa. U: Národa, ano? Určitého národa, třeba čechů, ţe, ano? Ale o výkonnosti toho hospodářství, toho státu, vypovídá hrubý domácí produkt. Co se tedy vyrobí doma, ţe, uvnitř hranic, ano, toho státu. Tak, takţe prosímvás, z hrubého domácího produktu se počítá tempo růstu ekonomiky, podíváme se hned na graf, ano? Jinými slovy, počítač srovná ten předchozí rok třeba, rok 2009 a 2010 a zjistíme, o kolik procent eeh výroba a hrubý domácí produkt vzrostl, zůstal stejný anebo poklesl. Zdůrazňuju, jestliţe dvě čtvrtletí po sobě hrubý domácí produkt nevykazuje růst, znamená to, ţe ta ekonomika, nejenom průmysl, ale všechny rezorty co? Ţ: Stagnují. U: Stagnují, ano. Hovoříme o hospodářské stagnaci. Tak, a jestliţe v těch jednotlivých čtvrtletích se to tempo ekonomického růstu zpomaluje, hrubý domácí produkt klesá, hovoříme o ekonomické… ano, zpomalování, ţe, coţ je špatně, ano? Tak, a jenom připomínám, prosímvás, podívejte se, vy to máte dole tu křivku, ano? Tak, eeh, ta křivka vypovídá o tom, ţe, eeh, hospodářství vykazuje určité typy, ano? Říkáme tomu cyklické krize z nadvýroby, ano? Hospodářský cyklus, protoţe podnikatelé podnikají, trh je volný, to znamená, ţe můţou vyrábět víc. A vy uţ znáte zákon rostoucí nabídky, čím vyšší cena, tím vyšší nabídka. Samozřejmě, kaţdý se snaţí podnikat za účelem co největšího zisku, coţ znamená, ţe ten trh se tím zboţím 108

zasytí, ţe, v určitém okamţiku. V tom okamţiku ale je kupní síla menší neţ nabídka i poptávka a ten trh zas se propadne do krize, ano? Zboţí na něm zůstavá, ano, zůstává, těţko se tam dostává další, to znamená výrobci musí zpomalit výrobu, někteří ji uplně zastaví, dyţ tu konkurenci nezvládají, coţ znamená propouštění a problémy, které, eeh, s tímto stavem nebo s tímto výkyvem ekonomiky souvisí. Eee, ta krize se v uvozovkách prohlubuje, někteří uţ nejsou schopni konkurovat, bankrotují, zkrachují, skončí, a ten trh se vlasně vyčistí. Ano? Ten stav, kdyţ se vyčistí trh, znamená, ţe ti kteří z těch jednotlivých odvětví vydrţeli a zůstali, zas můţou vyrábět víc, ano, nabízet víc, prosperovat, ano? Takţe trh se oţivuje, toto je fáze oţivení, a jejich vrcholek, konjunktura, ano? Největší rozmach trhu. Zákonitě, ţe, obrovská nabídka, trh přesycený zboţím, a zas se ta situace opakuje. Prosímvás, ţivotní úroveň neklesá v okamţiku, kdy ta křivka… Eh, tak a co je úkolem, prosímvás, vlády? V tom státu, v tom hospodářství? Aby ty fáze neměli tak obrovské výkyvy, ano? Aby mezi jednotlivými fázemi té, toho hospodářského cyklu, nebyl obrovský propad, ţe? Eh, krize ekonomiky, takţe pak můţe být boom, oţivení, to oţivení extrémní, ale o to větší je pak ten propad, ano? Takţe ta křivka by měla být co nejmírnější, ale hlavně měla by mít jakou tendenci? Měla by být v rovině, nebo stoupající? Tak jak je to tady na tom? To, ţe je stoupající znamená, ţe přestoţe ta ekonomika cyklicky prochází drobnými krizemi, tak ţivotní úroveň se? Ţ: Zvyšuje. U: Zvyšuje, ţe? Špatně je to třeba, já nevím, případ Řecka, ţe, anebo třeba rádoby velké hospodářské krize 30. léta, kdy to bylo opačně, ano? Kdy skutečně ty cykly byly horší a horší, ţe, ta, eeh, to světové hospodářství se propadalo do čím dál větší krize a došly důsledky, ano? Takţe, eeh, vlasně tento stav v ekonomice a kondice ekonomiky popisuje hrubý domácí produkt a tempo ekonomického růstu. Prosímvás, rozumíte tomu? Ţ: Uhm. U: Všichni? Kdyţ to budete mít v písemné práci, v opakování, ste schopni to vysvětlit? Na co poukazuje ten hospodářský cyklus? Cyklický vývoj hospodářství? A jak s tím souvisí hrubý domácí produkt a tempo ekonomického růstu? Takţe, kdyţ to vezmeme třeba, jednotlivá čtvrtletí, ano, dvě čtvrtletí po sobě, dyţ to bude stejné, znamená to, ţe ekonomika stagnuje, ano? Další ukazatel, který holky zmiňovaly, eeh, obchodní a platební bilance. Saldo je výsledek, ano? Ten výsledek můţe být buď aktivní, ano, nebo pasivní. Aktivní saldo znamená, aktivní saldo platební bilance znamená, ţe náš stát má celkově větší příjmy neţ výdaje, protoţe, eeh, platební bilance je souhrn všech toků peněz do státu a ze státu. Proto součástí platební bilance, zdůrazňuju, součástí platební bilance je obchodní bilance, ano? Poměr exportu a importu. A zas můţe byt aktivní nebo pasivní. Saldo neboli výsledek. Takţe aktivní saldo obchodní bilance znamená co, děcka? Ţe export je? Aktivní saldo obchodní bilance. Export je větší nebo menší neţ import? Ţ: Větší. U: Větší. Jinými slovy, víc vyváţíme neţ? Ţ: Dováţíme.

109

U: Dováţíme, ţe. Náš stát, naši podnikatelé, Pasivní saldo obchodní bilance znamená, export. To znamená, ţe musíme platit těm ano? Tak, co myslíte, neţ se podíváme na bilance, aktivní nebo pasivní?

naše firmy mají příjmy, ano? Zisk, ţe? ţe bohuţel, import k nám je větší neţ firmám do zahraničí za dováţené zboţí, graf, co je větší, jaké je saldo obchodní

Ţ: Pasivní. U: Co myslíte teď? Pasivní, ano, skutečně, i dyţ ten rozdíl není tak velký, tak víc se k nám dováţí, neţ naši výrobci jsou schopni prodat a vyvézt, ţe? Tak víc platíme do zahraničí firmám, obrazně řečeno, ano? Tak, o míře nezaměstnanosti uţ sme mluvili xkrát, ano, rozlišuje, jaký je procentuální poměr, ano, nezaměstnaných na celkový počet práceschopného obyvatelstva, ţe? Takţe, prosímvás, eeh, plná zaměstnanost do těch šesti procent, ano, jakmile nezaměstnanost je větší neţ šest procent, znamená to, ţe pracovní příleţitosti nejsou ani pro lidi, kteří práci aktivně hledají. Registrují se jako nezaměstnaní a snaţí se práci získat, ano? Tak, coţ je stav svědčící o problémech v ekonomice. Eeh, prosímvás, obecně dyţ se podíváme na míru nezaměstnanosti hned následovně na grafu, je něco malinko přes devět procent. Coţ by nebylo tak nejhorší, ţe? Ale, bohuţel rozdíl je, jakmile se na to podíváme regionálně. Mostecko, jesenicko, ano? Eeh, Chomutov, ano? Tamty oblasti, kde je téměř dvacetiprocentní nezaměstnanost, znamená to, ţe kaţdý pátý člověk je bez práce, ano? Kaţdý pátý práceschopný, ţe, v aktivním věku nemá práci, ano. Tak, kaţdá pátá rodina v uvozovkách, ţe. Takţe, prosímvás, to je míra nezaměstnanosti, eeh, toto jenom připomínám, to sme dělali loni, dobrovolná, naprosto v pořádku do šesti procent, my musíme řešit tu nedobrovolnou. Stát volí buď pasivní opatření, keré jsou nešťastné, protoţe ty jdou v uvozovkách z našich kapes, ze státního rozpočtu. Podpora v nezaměstnanosti, prosímvás, jesliţe je někdo registrovaný na úřadě práce jako nezaměstnaný a pobírá podporu v nezaměstnanosti, kdo za něho platí sociální a zdravotní? Stát, ano, my vlastně z toho státního rozpočtu, ţe, eeh, lepší je aktivní opatření, jenomţe to není tak jednoduché, vytvářet nové pracovní příleţitosti, organizovat rekvalifikační kurzy. Nedívali ste se včera na zprávy? Tam bylo právě o tom zaměstnávání zdravotně postiţených. Nedíval se někdo? Nezaregistrovali ste? Víte, ţe za zaměstnávání zdravotně postiţených mají firmy různé? Ţ: Úlevy. U: Úlevy a výhody, ano, takţe spousta z nich má, pouţívá takzvané černé duše, ţe donutí ty postiţené, aby podepsali pracovní smlouvy a přitom ale pracovat ve firmě nemůţou, ţe, tak oni jim dávají třeba jenom ňákou pomoc, ňáký příplatek, něco, ţe, a pobírají ty zvýhodněné daně, úlevy na daních a další výhody, které vyplývají, ano, ze zákona. Tak, takţe, prosímvás, eeh, záleţí také na tom, co je příčinnou té nezaměstnanosti, ano, které příčiny nezaměstnanost způsobují. To jesli je to jenom přirozenými změnami, tím, ţe lidi přecházejí ze zaměstnání do zaměstnání, neţ si něco najdou, tak sou chvilku nezaměstnaní, nebo je to tím, ţe v daném regionu některé, některá odvětví nebo některé profese vůbec nejsou. Napadá vás příklad profese, která třeba v našem regionu, na hradišťsku, eh, by asi těţko hledala uplatnění? Ţ: Horník. U: Nahlas? 110

Ţ: Horník. U: Třeba horníci, ano, eeh, zůstaňme prosímvás v hutnictví, těţký průmysl, ţe. Mají tu prostor, mohli by si tu vybrat, kde by dělali? Ne, takţe, pokud tu ţije, tak za prací musí? Ţ: Dojíţdět. U: Dojíţdět, ţe, dojíţdět jinam, ano, eeh, takţe to je prosímvás ta strukturální nezaměstnanost, ţe. Eeh, myslíte si, ţe třeba i některé vysokoškolské profese tu těţko hledají uplatnění? Napadá vás nějaký příklad? Ţ: Filozof. U: Filozof, ten se uplatní vţdy, kdekoliv, de o to jaký má přístup, ţe, k té práci. Pokud by chtěl aktivně třeba vyučovat, tak asi těţko. Moţná tady, v bývalých kasárnách, ţe? By se našlo ňáké místo, ale taková profese třeba nějaká. Ţ: ??? U: Třeba. Anebo, já nevím, upřímně řečeno sportovní managment, ten tam je taky, ţe? Kolik těch sportovních manaţerů se tady na okrese hradiště uplatní, ţe? Ţe by asi kaţdý fotbalový klub, třeba vesnický, třeba Břestek, ţe by musel mít svého vysokoškolsky vzdělaného manaţera, ţe, sportovního, asi ne, ţe? Totéţ, prosímvás, kolik si myslíte, ţe třeba tady má, eeh, prostoru, mají prostoru psychologové, ţe? Asi to moc nebude, ano? Takţe, prosímvás, to je struktura cyklická, před chvilkou sme se dívali na cyklický graf vývoje ekonomiky, takţe s těmi ekonomickými krizemi souvisí cyklická nezaměstnanost, ţe. Eeh, přesycený trh, firmy musí propouštět. Sezónní, ta nastane teď, a trošičku navýší míru nezaměstnanosti. Skončí práce ve stavebnictví a v zemědělství. Jaká je předvídaná zima, děcka, jaká má být zima? Ţ: Studená. U: No, má být chladná zima, ţe, má být velké mnoţství sněhu, takţe dá se předpokládat, jako třeba jiné roky, víte, ţe některé roky stavební firmy dělaly celý rok, ţe, díky tomu, ţe ta zima byla mírná. Letos to tak moţná nebude a tím naroste ta sezónní nezaměstnanost. Ano, míra nezaměstnanosti. Tak. Nejvyšší je krátkodobá, přirozená, lidi, neţ si najdou jinou práci, sou chviličku bez práce, to sme si říkali, ano. Problematická je tato, tato a potom teda ta hospodářská krize. Prosímvás, viz kapitola teorie peněz, ano, míra inflace. A teď se podíváme na konkrétní čísla, abychom byly v obraze teda. Tady se nebudem dívat na ţádné příklady, jen ţe bysme se chtěli podívat na klasifikaci. Tak, o těchto stránkách uţ jsme mluvili, děcka, a uţ to vidíte konkrétně, ano? Tempo ekonomického růstu za poslední, za druhé pololetí roku 2010, dvě celé čtyři procenta, ano? Eeh, znamená to, ţe po té krizi v loňském roce naše ekonomika se nerozvíjí aţ tak rychle, přesto vykazuje mírný nárust, došlo k oţivení, ke zlepšení, ano? Momentální hrubá mzda, jesli si vzpomínáte, jak jsem vám říkala, ţe hrubou mzdu je moţné zjistit pouze v jakém sektoru? Ţ: Ve státním. U: Ve státním, ţe? Protoţe, víte sami dobře, spousta podnikatelů, spousta soukromníků vyplácí svým zaměstnancům pouze jakou mzdu? Ţ: Minimální. 111

U: Minimální, a řeší to jinak, jiným způsobem. Prosímvás, kvůli čemu? Ţ: Kvůli daním. U: Kvůli odvodu daní, ţe. Za zaměstnance. Z pochopitelných důvodů. Tak, kvůli sociálnímu a zdravotnímu, ţe. Takţe mají, řekněme, jinou strategii vyplácení mezd. Proto hrubá mzda je zjistitelná pouze ve státním sektoru. Ano, ve státním, eeh, u státních zaměstnanců. Míra inflace dobou roste, pořád to vypovídá o tom, ţe ceny na českém trhu jsou dlouhodobě stabilní, ano? Peníze neztrácejí na hodnotě, ţe, je smysluplné je spořit, ano, je pořád eště, není aţ tak rizikové investovat, ano? Míra nezaměstnanosti je tu za září, podíváme se, na grafu uţ je to trošku dál, ano. Toto je rozvoj průmyslu za srpen, ale srpen bylo léto, ţe, a stavebnictví. Tak, prosímvás, konkrétní grafy, hrubý domácí produkt České republiky, vývoj, ano, coţ znamená prosímvás, ţe na jednoho obyvatele je schopná česká ekonomika vyprodukovat, eeh zboţí a sluţeb cirka za rok, ano, za dvacer tisíc euro, coţ nás řadí na sedumnácté místo mezi zeměmi Evropské unie, ano, v ţivotní úrovni. Řadí nás to na třicáté sedmé místo, ano, v tom ţebříčku ostatních států, ano, srovnávaných. Tak, to je, prosímvás, hrubý domácí produkt, s ním souvisí tempo ekonomického růstu a teď to vidíte na grafu, ano, srovnání. Rok 2009 je důsledek krize ve Spojených státech a celosvětové hospodářské krize na konci roku 2008, ano? Ten propad ekonomický se výrazně odrazil, ţe, na našem trhu, ano. Rok 2010 znamená mírné, mírné oţivení, ano. Mírné oţivení, ale znamená, ţe ten dopad v domácnosti pocítí aţ teďka na konci roku a příští rok, ano, podle ekonomů. A my skutečně příští rok pocítíme navýšení cen, ţe, sníţení platů státních zaměstnanců a všechno to co souvisí s úsporami a škrty, ano, které jsou. Prosímvás, proč vláda dělá takové škrty? V celé té sféře, eeh, důchodů a veřejných financí? Ţ: Kvůli státnímu dluhu. U: Tak. Cílem je, aby se nenavyšoval státní dluh, ţe, výrazně, tak, a hned se na to prosímvás podíváme, no, to bych nemohla dělat takto. Omlouvám se, sem klikla jinam, neţ sem chtěla. Uţ to tam bude. Mám to dobře, tak. Omlouvám se, jedno kliknutí vedle. Takţe, prosímvás, děcka, dívejte se. Jenom doprovodné ukazatele, to, co byste měli vědět, ano. My sme se dívali, jaká je průměrná mzda na konci roku 2010, ano. Tak, srovnejte si to s rokem 2009 třeba, ţe, něco se asi změnilo, ţe, u nás. To, ţe ekonomika mírně narostla v druhém pololetí roku 2010, důkazem toho je průměrná mzda v prvním a v druhém pololetí. Mírný ekonomický růst, oţivení a hned se to odrazilo na průměrné hrubé mzdě, ano, ale ve srovnání s tím, prosímvás, údaj, který spousta lidí zapomíná nebo neví, minimální mzda, ano. Teď je prosímvás osum tisíc šest set korun, ano, v roce 2010. To znamená ten, kdo je zaměstnaný, má nárok na vyplacení alespoň minimální mzdy ve výši teda těch osum tisíc šest set korun. Tak, nezaměstnanost. Předpokládáme, nebo ekonomové předpokládají, ţe směrem k prosinci to bude kopírovat ten loňský rok zase, zase je to podobné, ţe, ty údaje, ano. Eeh, začne sezónní nezaměstnanost, ţe, potom. Tak, eště prosímvás, eeh, inflace konkrétně na grafu. Prosímvás, to je ten, eeh, spotřební koš, ano. Více neţ sedum set poloţek, keré pořizuje v průběhu roku běţná domácnost. Z něho vychází index spotřebitelských cen a nárust těch cen, ano, ve srovnání třeba, dívejte se, s lednem 2010 za letošní rok. O kolik ceny vzrostly, ano. O dvě procenta. Tak, a poslední údaj, který patří uţ do… Můţu to tam vrátit něčím? Ţ: Ano, tou šipkou. 112

U: Tak. Se dycky netrefím. Poslední údaj, eh, státní rozpočet děcka. Tak se podívejte na vývoj státního rozpočtu, ano. Očekávaný schodek rozpočtu za rok 2010 je sto osumdesát pět miliard, ano, takţe o to se navýší státní dluh, ano, navýší se také o schodek, o pasivní saldo platební bilance, ano, protoţe pasivní platební bilance a státní, eeh, a rozpočtový schodek jsou, je to, co navyšuje ten státní dluh, ano. Eeh, po těch škrtech, které navrhovala vláda na příští rok, se předpokládá schodek sto třicet pět miliard, ano, takţe příští rok by měl být ten schodek jenom dalších sto třicet pět miliard. K těmto všem, keré uţ tam jsou, ano. Tak, ano. A poslední ukazatel, státní dluh. V důsledku pasivního salda obchodní bilance, to je prosímvás v miliardách, ano. Jedna celá čtyři bilionu korun, ano. Tak si vemte, jak nám tak hezky od toho roku devadesát osum naskočil, ţe, naskakuje ten státní dluh. Čím to je, prosímvás? Ţe nejsme schopní splácet úroky za půjčky, ţe, za úvěry, které náš stát má, ano. K tomu se přičte schodek státního rozpočtu a ten dluh se výrazně navyšuje, ţe. Tak proto, prosímvás, kdyţ si to, Čechů je cirka deset milionů, tak si dokáţete přečíst, co kaţdý dluţíme na hlavu, ţe, ano. Tak orientačně jenom. Kolik dluţíme na hlavu? Sto čtyřicet tisíc kaţdý, ano, ţe. Tak, jenom pro zajímavost, zkusme si porovnat třeba Slovensko nebo eurozónu. Příště se můţeme podívat, na začátku hodiny, protoţe začneme mluvit o těch nástrojích, coţ je poslední kapitolka. Eeh, o nástrojích finančních sme mluvili, ty pouţívá Česká národní banka a Ministerstvo financí. My si zmíníme děcka pouze teda tu takzvanou fiskální, neboli rozpočtovou politiku státu. Na schodek rozpočtu, na státní dluh, uţ sme se dívali, tak teda z čeho plynou peníze do rozpočtu, na co sou vydávané a co s tím souvisí, ano. To si dokončíme příště, a to je závěrečná kapitolka.

113

Dějepis U: Tak, poďme k tabuli. Dobrovolník? Tak, pudeme zase třeba od zadních řad. Eh, tak tady máme… Jo, Jani, Kovaříkovic, je tady, dítě? Je. Uţ sem to našel, tu písemku, zastav se, dvojka byla, sednáct bodů, jo? Tak, pan Dvouletý. Tak, Radku, revoluční rok 1848, začni. Ţ: Takţe, rok 1848 bývá označován jako jaro národů, protoţe probíhaly revoluce a společenské změny po celé Evropě. U: Uhm. Ţ: Začalo to vlastně v únoru. U: A utište se! Ţ: 1848 ve Francii, kdy probíhala, kdy se zvětšovala opozice proti vládě Ludvíka Filipa. U: Uhm. Ţ: A jednou vlastně z takových nejrozšířenějších podob byly bankety, coţ byla veřejná shromáţdění pod záminkou veřejných, ehm, pod záminkou soukromých oslav. U: Uhm. Ţ: No, a poté co Ludvík Filip jeden z těchto banketů zakázal, tak propukly nepokoje a vlasně postavili se proti němu studenti a novináři, stavěli si barikády, takţe Ludvík Filip odstoupil a byla vyhlášena republika a byly zakládány národní dílny, které měly poskytnout práci chudým a nezaměstnaným. U: Uhm. Ţ: Zkrachovalo to, ten projekt. U: Uhm. Ţ: No, a byly vyhlášeny volby na prezidenta a v těchto volbách zvítězil Napoleonův synovec Ludvík Bonaparte… U: Uhm. Ţ: Který měl stranu pořádku a sliboval vlastně, ţe znovu v té Francii nastaví pořádek a samozřejmě to bylo také díky, díky tomu, ţe měl ty Napoleonovy geny trošku. U: Uhm. Ţ: A, no a potom… U: No, on si nechá provést plebiscit, ţe, na deset let… Ţ: Se stane prezidentem. U: Prezidentem. Ţ: Provedl převrat. U: Kdy? 114

Ţ: Osmnácet padesát dva. U: No, a stal se… Ţ: Stal se císařem a byl císařem aţ do roku osmnácet sedmdesát pět. U: Dobře, a vládne teda jako… Ţ: Eh, jako… U: Napoleon. Ţ: Jako Napoleon, eh, třetí. U: Třetí. Co je to ten bonapartismus? Ţ: To byl ten způsob jeho vlády a on pouţíval vlastně policejní dohled a byly omezeny občanské svobody a pouţíval plebiscit. U: Uhm, dobrý. Eh, ty si ještě přeskočil Itálii, prosimtě, eh, které království stojí v čele těch sjednocovacích snah? Nebo toho povstání roku 1848. Ţ: Sardinské. U: Sardinské. Tam proběhnou dvě bitvy, chci jenom slyšet. Ţ: U Custozy a u Novary. U: S výsledkem? Ţ: Italové prohráli a Rakušané to vyhráli. U: Dobrý, tak, děkuju, jedna. Můţu se zeptat někoho technicky zdatného, eh, proč ten dataprojektor… Petře, si technicky zdatný? Ţ: Je zapnutý počítač? U: Je, je.¨ Ţ: Aha, dobře. Ţ2: Co je s ním? U: No, ţe se neukazuje, to co je na počítači na plátno, jo, jako. Ţ: Je to zapojené? U: Myslím, ţe jo. Ví někdo? Kdo je tady technik? Zdena? Pavle, ty, ţe jo, poď se na to podívat, vidíš neco? Nebo, kdyţ tam… Aha, počkej, ţe by tak. Ţ: Jo, teď to uţ… U: Já su dobrý. Fajn. Tak, a eště… No, tak na to se těším, na ucelený projev kolegy Navrátila. To bude oáza pro mé uši. Ţ: Proč mám pocit, ţe ste si mě nechával jako chuťovku na závěr? U: Né, to ten pocit máš velmi špatný. Tak, eh, Krymská válka. Ţ: Aha, hm. U: Nějaký problém? Ţ: Nenene. 115

U: Dobře dobře dobře. Ţ: Takţe, uhm, v podstatě, Krymská válka, její prapůvodní důvod byl ten, ţe, v podstatě, Rusové chtěli, eh, jak to říct, mít, eh… U: Poslouchám tě, jo. Ţ: Mít větší vliv v oblasti úţin Bospor a Dardanely. Chtěli si je zajistit pro sebe, protoţe v té době je kontrolovala Osmanská říše, a, eh, ta, nejsem si uplně istý jak to tam bylo, buď je nepouštěly přes ty úţiny vůbec… U: Uhm. Ţ: Nebo po nich, po nich chtěli obrovské poplatky, to nevím, to myslím ani v těch papírech není. U: Není, nee. Ţ: Ale, kaţdopádně začínalo to Rusy uţ štvat, takţe, ehm, jak se ty autonomní oblasti menovaly… Eh, to je jedno, prostě… U: To není jedno. Ţ: To není jedno, ale teď si prostě nevzpomenu. U: Já jo, Moldavsko a Valašsko. Ţ: Moldavsko a Valašsko. Ty v roce 1853 je obsadili, čímţ vyprovokovali reakci Osmanské říše, a tak spolu začali bojovat. Eh, Rusům se dost dařilo, dokonce tolik, ţe to začalo západní mocnosti znepokojovat… U: Uhm. Ţ: Tak tam vyslali svoje jednotky, zaútočili na Rusko, dva roky dobývali Sevastopol. U: Rok. Ţ: No, a pak došlo k výměně carů v Rusku a nový car se menoval Alexandr… Alexandr… U: Druhý. Ţ: Druhý, druhý. Ten na rozdíl od svého předchůdce Mikuláše I. byl proti té válce a co nejrychlejš ji ukončil. U: Tak, konal se mírový kongres, výsledky toho mírového kongresu, ţe… Ţ: No, to tam… U: Roku 1856 se konal mírový kongres v Pa…v Paříţi. Ţ: V Paříţi. U: A výsledky kongresu. Ţ: Uhm, tak, to tam bylo, ţe ty úţiny, co vedou do toho Černého moře uţ, eh, nejsou pod absolutní kontrolou Osmanské říše. U: No, tak Černé moře bylo prohlášeno za neutrální území. Ţ: Neutrální území a… A… 116

U: Co náboţenská otázka? Stejná práva křesťanů a… Ţ: Muslimů. U: Muslimů. Ţ: Teď si nic nevybavuju. U: Moldavsko, Valašsko, Srbsko autonomní, ţe… Ţ: Získali samostatnost, no… U: A poté se Moldavsko a Valašsko roku 1861 spojí a vzniká nám… Ţ: Vznik Rumunska. U: Vzniká nám Rumunsko. Eh, tak, co bys mě řekl k revoluci v Německu? 1848? Ţ: Eh, to, ţe v roce 1848 proběhla Evropou taková dost velká vlna revolucí, samozřejmě postihla i oblast dnešního Německa, tehdejší Prusko. Tam, eh, lid svrhl… U: Nesvrhl, nesvrhl. Ţ: Nebo… U: Oni ho nesvrhli. Ţ: Nesvrhli, ano, to je pravda. Ale byla revoluce proti tehdejšímu panovníkovi tamějšímu Fridrichu Vilému IV. U: Ano. Ţ: Eh, on jim nakonec poţadavkům těch revolu… revolucionářů vyhověl a myslím, ţe rozhodl, ţe bude změna ústavy, jak oni chtěli a nějaké ty svobody. U: Jasně. Ţ: A v té době se taky začalo uvaţovat o, eh, dvou rušeních, o dvou reformách toho státu jako takového. U: No, o sjednocení. Ţ: O sjednocení. Ţe… Byly dvě varianty, první byla takzvaná velkoněmecká, ţe by se spojila v podstatě oblast dnešního Německa plus celá rakouská monarchie včetně českých zemí dohromady, a druhá varianta byla maloněmecká, to, ţe by v podstatě pouze jenom oblast dnešního Německa. U: Uhm, tak a která varianta to… Ţ: Nakonec, nakonec zvítězila ta maloněmecká varianta… U: Tak, dobry, stačí, Marku. Dvojka. Tak, já zapíšu. Takţe, kdo se nedostavil? Pěcha, Dvořák, Dvouletý uţ je tady, Králíková… Ţ: Tady. U: Tady. Nováková zde. Tak. Tak, já vám ještě sem slíbil jednu věc… Tak. Tady se můţete podívat na cara s rodinou ruského, Alexandra II., to je teda ten, který nastupuje po svém otci Mikulášovi I. a bude se snaţit ukončit válku. A určitě dámy napjatě čekáte, jak teda vypadá ten Alexandr Walewský. Janča. Nee. Tak u Janči by neměl šanci. Tak, takţe toto je… 117

Ţ: Ten je mu ale trochu podobný. U: Je mu podobný, jo. Takţe to je vlastně Napoleonův syn, ano, Alexandr Walewský. Simči se líbí, mně taky. Tak. No a tady, jak uţ jsme říkali, to jsou ty body, které jsme s Martinem u tabuli vypotili. No a tady samozřejmě 1861, sjednocení Moldavska, Valašska, vzniká nám samostatný stát Rumunsko. Tak, no a dnešní látka zní sjednocení Itálie, ano. Takţe dnes se budeme zabývat sjednocením Itálie. Tak si vemte své materiály. Tak. Hani? Ţ: ??? U: Dobře. Tak, eh, první otázky budou znít: které království, které osobnosti se postaví do čela toho hnutí za sjednocení Itálie a kterým státem budou tyto snahy podporovány, kterou evropskou velmocí. A ještě jedno, na co byste se měli zaměřit, který stát bude hlavní překáţkou toho sjednocovacího procesu? Toto si musíme u sjednocení Itálie uvědomit. Tak. Kristýna se hlásí, to já vím, ţe to víš, tak tebe nevyvoláme. Koho já sem dlouho neslyšel… Katku. Ţ: No, i přes ty poráţky Itálie ??? a v čele vlasně stojí král Viktor Emanuel II. U: Uhm. Ţ: A předseda Camillo Cavour. U: Cavour. A tito pánové sou z kerého království? Ţ: Sardinie. U: Ano, Sardinie. Jo? Takţe my tady samozřejmě na té mapě vidíme Apeninský poloostrov, potaţmo dnešní Itálii, no a zde se nachází Sardinské království. Ještě chci zdůraznit, ţe Sardinské království není jenom tato severozápadní část Itálie, ale patří tam vlastně i ostrov Sardinie. No a můţeme se na tyto pány podívat. Samozřejmě tohle bude kdo? Viktor Emanuel II. A toto je ministerský předseda Camillo Cavour, ano. Takţe toto sou ti dva, dvě osobnosti, které budou chtít sjednotit Itálii. Tak. Eh. Od koho získávají podporu, Mončo? Od koho získávají podporu? Ţ: Eh, od Napo… Napoleona III. U: Tak. Takţe Francie, samozřejmě věčný protivník jedné středoevropské monarchie, eh, se postaví na stranu Italů. No a kdo bude tou hlavní překáţkou? Deniso? Kdo je hlavní překáţkou sjednocení Itálie? Ţ: Toţ Rakousko? U: Toţ přesně tak. Ano, hlavní překáţkou je Rakousko, nebo jestli chceme, Habsburská monarchie, jo? Takţe toto je nutné si uvědomit. No a teď teda nastudujte události roku osnácet padesát devět. Tak Hani, jak to teda bude vypadat? Ţ: No tak Rakousko prohrálo, nejdřív prohrálo v bitvě u Magenty a potom u Solferina a potom ztratilo Lombardii. U: Tak, přesně tak. Eee, Magenta, Solferina, je to vlasně v severní Itálii. Osnácet padesát devět Rakušáci, řekněme si to narovinu, v tom devatenáctém století i během první světové války, nejsou dobří vojáci. Jo, i během první světové války jo Rakousko vlasně bude slabinou německého císařství, ţe bude bojovat na straně německého císařství, takţe prohrají jak u Magenty, prohrají jak u Solferina, je to 118

štvrtého a dvacátého štvrtého června osnácet padesát devět. Rakousko je poraţeno, a to uţ známe, ţe vítězové si diktují podmínky. No a co teda Itálie chce? Chce Lombardii a Lombardii vlasně roku osnácet padesát devět získává. Tady máme enom vyobrazení bitvy u Solferina, tady znovu. Tak, no a, eee, v knihách bychom si ukázali Lomber… Lombardie vlasně to je oblast kolem města Milán. Poďme dále, co vypukne roku osnácet šedesát? Karle? Ţ: Vypraví se do boje demokraté v čele s Garibaldim, který se roku osnácet šedesát přeplavil na Sicílii, a tam vypuklo povstání proti temu neapolskému králi. U: Uhm. Ţ: Tady potom vlasně dobyl celou Sicá…Sicílii a poté získali Neapolsko. Poté předal Království obojí Sicílie pod vládu Viktora Emanuela II. Osnácet šedesát jedna v únoru prohlásil parlament Viktora Emanuela prvním italským králem. U: Tak, přesně tak. Eee, my zatím máme Sardinii, Lombardii a to je všechno. Osnácet šedesát vypukne povstání na Sicílii proti burbunům. Toto povstání je zpočátku v defenzivě, a proto… počkejte, a proto italský národní hrdina. Oni ho povaţují neco jak my Tomáše Garrigue Masaryka, tak pro ně je prostě Giuseppe Garibaldi prostě symbol sjednocení Itálie. Potom vlasně se Guiseppe Garibaldi dostane z Janova se přeplaví se svou tisícovkou dobrovolníků na Sicílii. Tady ho máme. A pomůţe tomuto povstání tak, ţe na Sicílii zvítězí a zvítězí i Neapolsko. Asi za tři půl des… půl jedenácté. Říkáte kolik je hodin. Ještě jednou dávejte pozor, z Janova na Sicílii, získává Sicílii, získává Neapolsko. A jedna obdivuhodná věc u něj, samozřejmě on teď vlasní nebo kontroluje velkou část území, tak by mohl být ješitný, ţe jo, a chtít moc do svých rukou a mohl si říci já chci být prezidentem nebo svrhněme sardinského krále. Ne. Mu de opravdu o to sjednocení Itálie, a on toto území vlasně předává tomu sardinskému králi Viktorovi Emanuelovi II. a tím pádem uţ je vlasně k temuto území připojena i, připojen i jih, a můţe být roku osnácet šedesát jedna vyhlášeno Italské království. Takţe Italové vlasně ten svůj novodobý stát počítají od roku osnácet šedesát jedna. Jak my počítáme od roku devatenácet osunáct, tak oni od roku osnácet šedesát jedna. Tak, no a co bylo dál, keré území nám ještě chybí připojit? Ţ: Benátsko a papeţský stát. U: No. Benátsko a papeţský stát. Takţe jak připojíme Benátsko? Ţ: Válka? U: Jasně, uděláme válku, proč ne. Starý dobrý trik, ţe? Funguje i dnes. Tak, Kláro, kde sme teda udělali tu válku? Ţ: Mezi Pruskem a Rakouskem? U: Uhm. Ţ: S Pruskem byla Itálie… U: No. Ţ: Prusko bylo poraţeno, ale přesto získá Benátsko. ??? U: No, Jani? 119

Ţ: Proč bylo zapojeno Prusko? U: Hned to vysvětlim, dobrý dotaz. Su rád, ţe to tady nekoho zajímá. Takţe eště jednou, osnácet šedesát šest vypukne prusko-rakouská válka. Prušáci, to znamená Němci, a Rakušáci. Sardínie se samozřejmě, nebo esi chceme- Italské království, se samozřejně přidá na stranu Pruska. Ačkoliv Italové sou poráţeni Rakušáky na severu Itálie, tak celkově ta válka skončí ve prospěch Pruska. Odehraje se jedna z největších bitev devatenáctého století, samozřejně na kterém území? No na našem, ţe jo. Bude to bitva, moţná ste o ní slyšeli, u Sadové, u Hradce Králové, a tam Rakušáci budou na hlavu poraţeni. Eee, vstoupila do dějin taky tím, ţe, eee, proto, ţe Prušáci zvítězili tím, ţe dvakrát rychleji nabíjeli neţ Rakušáci, jo. Měli vlasně tak dokonalé zbraně, ţe Rakušák nabil jednou a vystřelil a Prušáci uţ stříleli podruhé, takţe samozřejně, eee, to se poté projevilo v té bitvě. A proč, proč teda se vůbec s tím Rakouskem se Prusko dává do boje. Co chtějí Prušáci? No sjednotit Německo. Ale, co sjednocuje německé státy? Německý spolek. Kdo stojí v čele Německého spolku? Rakousko! Tak to je překáţka, musime je odstranit. Tak proto se vlasně Prusko dostane do války s Rakouskem. My další kapitolu budeme brát sjednocení Německa. Ano? No, takţe osnácet šedesát šest, no a Prusku je předáno Benátsko a Benátsko dává, Prusko dává Benátsko italskému králi. Takţe dyţ se na to podiváme, my uţ máme sever Itálie, částečně i tady Parmu, Modenu, máme celý jih a zbývá nám? Papeţský stát. Zbývá nám papeţský stát. Problém je, ţe nemáme zatím hlavní město Řím, tak nejprve bude hlavním městem Turín, je od toho roku osnácet šedesát jedna, Turín bude hlavním městem, a roku osnácet šedesát štyry zvolí hlavní město nové, které byste si tak vybrali v Itálii? A Řím nemůţete. Ţ: Benátky? U: Benátky? Ee. Ţ: Milán? U: Milán ee. Ţ: Neapol? U: Neapol nee. Ţ: Řím. U: Řím nejde. Co? Ţ: Ţeneva. U: To je Švýcarsko. Eště něco? Ţ: Palermo. U: Palermo ne. Ţ: Rimini. U: Ne. Ţ: Venezia? U: Venezia sou Benátky. Ţ: Aha. 120

U: Nevíte, co? Nevíte. Tak já vám napovím, toto město, ne tak jinak napovím. V tomto městě byl kdysi slavný rod Medicejů. Ţ: Florencie. U: Florencie, tak, kdo nevěděl, zčervená. Tak, Florencie, Medicejové. Tak Florencie je potom hlavním městem. Eee, Garibaldi se uţ roku osnácet sedmdesát sedm pokusí na pochod na Řím, ale zabrání mu v tom francouzské jednotky, kdy francouzské jednotky vlasně hájí papeţe, a tak papeţský stát vlasně nadále zůstává samostatným státem v srdci samé Itálie. Italové na to pujdou jinak, nejprve roku osnácet šedesát sedum schválí nové zákony, keré povedou k sekularizaci. Prosim vás, co to znamená sekularizace? Ví nekdo? Ţ: Oddělení církve a státu? U: Přesně tak, oddělení církve a státní moci. A sou to většinou takové zákony, opatření proti církvi. Co tam oni třeba, jaké schválili zákony? Zrušili většinu řádů, anebo zákonem byl, bylo schváleno povinný občanský sňatek. Je to u nás dnes? Je u nás dnes povinný občanský sňatek? Ţ: Nee, ne? U: Není, jo? Jenom jako abychom to srovnali, u nás není povinný, ale byl, jo? V praxi to znamená, protoţe vy se za pár let budete vdávat, ţenit, ţe jo, tak znamená to, ţe vy můţete mít buď sňatek? Ţ: V kostele. U: V kostele, to je ten církevní, anebo můţete mít sňatek na radnici, to je ten občanský. Dříve, před tím osmdesátým devátým v českých zemích, v Československu to bylo tak, ţe pokud vy ste chtěli mít sňatek v kostele ano, ale předtím, neţ ste měli sňatek v kostele, ste museli jít na místní Národní výbor a dnešní je to Obecní úřad, a tam mít napřed občanský sňatek. Ţ: Nebylo to eště po osmdesátém devátém? U: Ano bylo, neţ vlasně vyšla novela zákona. Takţe enom abychom věděli, co tam zavedli, a rovněţ zavedli to, ţe seminaristé měli povinnou vojenskou sluţbu. Seminaristé, to byli hoši, keří studovali na kněze, jo? Takţe tak postupně eee dochází k tomu, ţe bojují proti tomu papeţskému státu, nicméně, kdy je ten papeţský stát připojen a co se muselo udát, udat, aby byl papeţský stát připojen? Ţ: Válka? U: Další válka, přesně tak. Všimněte si, jak ta historie je tragická, ţe my se učíme jenom o válečných konfliktech. To lidstvo se nepoučí, nepoučí a nepoučí. Ţ: Proč se to učíme? U: Abychom se tu poučili. Tak, Báro, co se teda stalo? Ţ: Byla prusko-francouzská válka, Francie byla poraţena u Sedanu, a tak italská vojska obsadily papeţský stát. U: Tak, přesně tak. Francouzi bránili papeţský stát, teď zase se dostali do konfliktu s Pruskem. Prusko v té době bylo neporazitelné, jedna z nejlepších armád na světě. Prostě Němci zahajují jako obrovskou cestu kupředu, stávají se velmocí, a poráţí 121

Francouze. Osnácet sedmdesát, tím pádem italská armáda vstupuje do papeţského státu, připojuje ho a roku osnácet sedmdesát jedna se stává Řím hlavním městem Italského království. A tady to bysme měli vědět, jo? Ten Vatikán jak vlasně vzniká. A papeţi je uvnitř toho Říma vyhrazen miniaturní stát, zvaný Vatikán jo? Takţe my uţ víme, jak ten Vatikán vlasně současný vznikl. Jo, uţ nebudeme enom tápat, uţ to víme, známe. Eee, ten stát se v podstatě snaţil nějak papeţe odškodnit a papeţský stát, takţe vypláceli mu, papeţovi ročně Italové odškodné tři miliony lir, ano, a zaručili mu nedotknutelnost a svobodu. A co je zajímavé, jak na to papeţ reagoval, tak Pius devátý, samozřejně, kdo by nebyl naštvaný, ţe dyţ máte takový stát papeţský a teď z toho máte miniaturní, nejmenší stát na světě. Takţe Pius devátý vydal nařízení vlasně všem knězům a tak dále, dovedete si představit celou Itálii, aby těm věřícím, a dobře víme, ţe Italové sou hluboce věřící národ, za tyto zákony nepřijali a zároveň aby odmítali volit. Jo, to znamená dyţ budou volby do italského parlamentu, prostě tak, aby nevolili, aby bojkotovali vlasně to Italské království, aby se nenechali volit, jo, a aby ţádným způsobem nepodporovali politiku současného Italského království, pče on se snaţil vlasně ty katolíky stavit proti tomu nově vzniklému státu. Ale vidíte, ţe to k ničemu nebylo, protoţe Itálii tu máme dodnes a je to vlasně jednotný stát a Vatikán je tady taky dodnes. To by bylo všechno, je to jasné? Itálie? Jo? Pár organizačních věcí, příští týden středa, pátek, tady nejsem, jo? Ţ: Jé. U: Takţe pokud budete mít dějepis, pokud budete mít dějepis, míváte? Ţ: Nee. U: Pokud byste měli, tak máte tam další látku probrat s vyučujícími a to je sjednocení Německa, ano? Sjednocení Německa, pokud budete mít, tak to proberte. Jak se vrátim z Prahy, tak budu vlasně zkoušet ten revoluční rok osnácet štyrycet osum po to co sme probrali, eště si zopakujeme sjednocení Německa, a pudem na písemku.

122

Dotazník Milá studentko, milý studente, jsem ve třetím ročníku pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tento dotazník je Vám předloţen proto, abychom zjistili, jaké názory mají studenti středních škol na spisovnost či nespisovnost vyjadřování ve vyučování a na celkový stav komunikace na školách. Dotazník je anonymní, proto se nepodepisujte. Při jeho vyplňování Vás prosím o co největší upřímnost, Vaše odpovědi budou následně zpracovány v mé bakalářské práci na téma Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol. Postup při vyplňování dotazníku je jednoduchý. Zakříţkujte vţdy jen jednu odpověď. Tam, kde se ţádá vypsání odpovědi Vašimi slovy, vypište odpověď na vymezené místo. Děkuji Vám za vyplnění, Eva Mezulianíková

Jsem:

ţena

Pocházím z:

muţ města

vesnice

Přiřaďte body následujícím místům dle míry spisovnosti, která se dle Vás na daných místech uţívá.

( 1 bod - nejspisovnější místo; 5 bodů – nejméně spisovné)

Úřady

Škola

Domov

Televize

Denní tisk

Myslíte si, ţe ve školním prostředí uţíváte spisovnější podobu jazyka neţ mimo školu? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Vnímáte rušivé zvuky a parazitní slova v projevu učitelů? (např. eee, prostě, vlastně) rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne 123

Uveďte některé z nejčastějších rušivých zvuků a slov, které během vyučování u učitelů zaznamenáváte. …………………………………………………………………………………… Mají tyto rušivé zvuky vliv na Vaše vnímání přednášené látky? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Proč si myslíte, ţe je důleţité mluvit spisovně? ……………………………………………………………………………………… Přivítali byste, vzhledem k nové koncepci státních maturit, více prostoru věnovanému v hodinách českého jazyka gramatice na úkor literatury? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Pouţíváte ve své mluvě výrazy Obecné češtiny, jako jsou vokno, mlíko, novej, čet sem to v novinách? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Pouţíváte ve své mluvě výrazy jako koţuch, blato, taléřek, naša, cibula ? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

spíše ne

rozhodně ne

Je pro Vás mluva učitelů vzorem spisovného jazyka? rozhodně ano

spíše ano

nevím

Je pro vás důleţité znát spisovnou podobu českého jazyka? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

124

Dotazník Váţená paní, váţený pane, jsem ve třetím ročníku pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tento dotazník je Vám předloţen proto, abychom zjistili, jaké názory mají učitelé středních škol na spisovnost či nespisovnost vyjadřování ve vyučování a na celkový stav komunikace na školách. Dotazník je anonymní, proto se nepodepisujte. Při jeho vyplňování Vás prosím o co největší upřímnost, Vaše odpovědi budou následně zpracovány v mé bakalářské práci na téma Vyjadřování učitelů a ţáků středních škol. Postup při vyplňování dotazníku je jednoduchý. Zakříţkujte vţdy jen jednu odpověď. Tam, kde se ţádá vypsání odpovědi Vašimi slovy, vypište odpověď na vymezené místo. Děkuji Vám za vyplnění, Eva Mezulianíková

Jsem:

ţena

muţ

Pocházím z: Jsem:

města

vesnice

učitel/ka českého jazyka

jiná aprobace neţ ČJ

Přiřaďte body následujícím místům dle míry spisovnosti, která se dle Vás na daných místech uţívá. Úřady

( 1 bod - nejspisovnější místo; 5 bodů – nejméně spisovné)

Škola

Domov

Televize

Denní tisk

Myslíte si, ţe ve školním prostředí uţíváte spisovnější podobu jazyka neţ mimo školu? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

125

Proč si myslíte, ţe je důleţité mluvit spisovně? ……………………………………………………………………………………. Pouţíváte ve své mluvě výrazy Obecné češtiny, jako jsou vokno, mlíko, novej, čet sem to v novinách ? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Pouţíváte ve své mluvě výrazy jako koţuch, blato, taléřek, naša, cibula ? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Je pro Vás důleţité znát spisovnou podobu českého jazyka? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Opravujete se, řeknete-li při vyučování nespisovné slovo? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Opravujete ţáky, pouţijí-li nespisovné výrazy? rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Vnímáte během vyučování ve své řeči rušivé zvuky a parazitní slova? (např. eee, ehm, vlastně, prostě atd.) rozhodně ano

spíše ano

nevím

spíše ne

rozhodně ne

126

9 Seznam grafů (1) Graf 1 : Pořadí dle míry spisovnosti – ţáci (2) Graf 1 : Pořadí dle míry spisovnosti – učitelé

127