MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
Mozartova Kouzelná flétna jako základ operních inscenací pro děti Bakalářská práce
Brno 2016
Vedoucí práce:
Autor práce:
doc. Mgr. Vladimír Richter
Jana Kokešová
Bibliografický záznam KOKEŠOVÁ, Jana. Mozartova Kouzelná flétna jako základ operních inscenací pro děti. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2016. 89 s. Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Vladimír Richter. Anotace Bakalářská práce Mozartova Kouzelná flétna jako základ operních inscenací pro děti se věnuje oblasti opery pro děti a dětské opery. V teoretické části práce jsou tyto dva pojmy definovány a je nastíněna škála možností, které se nabízejí dětem při seznamování se s operou. Velký zřetel je dán na rozbor opery Wolfganga Amadea Mozarta Kouzelná flétna, která bývá často adaptována pro dětského diváka. Stěžejní část práce je pak věnována analýze a srovnání dvou takových adaptací, opery Kouzelná flétna Divadla Radost a opery Papageno hraje na kouzelnou flétnu Divadla Reduta. Annotation The bachelor thesis Mozart's 'Magic Flute' as the Basis for the Opera Productions for Children deals with the field of opera for children and children opera. These terms are defined in the theoretical part of the theses where the eventualities given to children when getting to know the opera are mentioned too. Big attention is given to the analysis of the opera the Magic Flute of Wolfgang Amadeus Mozart, which is often adapted for children. The main part of the theses concentrates on analysis and comparison of two of these adaptations, the Magic Flute of the Radost Theater and Papageno and the Magic Flute of the Reduta Theater. Klíčová slova Eberhard Streul, Emanuel Schikaneder, dětská opera, Divadlo Radost, Divadlo Reduta, Kouzelná flétna, Papageno hraje na kouzelnou flétnu, opera pro děti, Vlastimil Peška, Wolfgang Amadeus Mozart. Keywords Eberhard Streul, Emanuel Schikneder, children opera, the Radost Theatre, the Reduta Theatre, The Magic Flute, Papageno and the Magic Flute, opera for children, Vlastimil Peška, Wolfgang Amadeus Mozart. 1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila pouze prameny uvedené v seznamu literatury v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 23. března 2016
.............................. Jana Kokešová
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce doc. Mgr. Vladimíru Richterovi za cenné rady a podněty, které mi poskytl při koncipování a realizaci této práce.
3
Obsah 1 ÚVOD.....................................................................................................................................6 2 OPERA PRO DĚTI.................................................................................................................8 2.1 Definice pojmů 1: opera .................................................................................................................. 8 2.1.1 Opera versus operní úpravy.................................................................................................. 8 2.2 Definice pojmů 2: opera pro děti............................................................................................... 12 2.2.1 Z historie české opery pro děti a dětské opery .........................................................14 2.2.2 Děti a opera............................................................................................................................... 17 2.2.2.1 Kdy....................................................................................................................................... 18 2.2.2.2 Kde....................................................................................................................................... 20 2.2.2.3 Jak......................................................................................................................................... 23 3 KOUZELNÁ FLÉTNA W. A. MOZARTA.........................................................................33 3.1 Wolfgang Amadeus Mozart.......................................................................................................... 33 3.2 Kouzelná flétna.................................................................................................................................. 34 3.2.1 Tajemná symbolika Kouzelné flétny...............................................................................37 3.2.2 Kde se vzala Kouzelná flétna ............................................................................................. 38 3.2.3 Libreto......................................................................................................................................... 39 3.2.3.1 Jazyk libreta..................................................................................................................... 42 3.2.3.2 Kouzelná flétna v češtině............................................................................................ 43 3.2.4 Hudba........................................................................................................................................... 45 4 KOUZELNÁ FLÉTNA PRO DĚTI......................................................................................51 4.1 Proč právě Kouzelná flétna?........................................................................................................ 51 4.2 Dětská Kouzelná flétna u nás i ve světě................................................................................... 52 4.3 Papageno hraje na kouzelnou flétnu v Divadle Reduta v Brně......................................55 4.3.1 Eberhard Streul........................................................................................................................ 55 4.3.2 Libreto......................................................................................................................................... 55 4.3.3 Hudba........................................................................................................................................... 57 4.3.4 Papageno v Brně...................................................................................................................... 58 4.3.5 Inscenace.................................................................................................................................... 59 4.3.6 Recenze....................................................................................................................................... 60
4
4.4 Kouzelná flétna v Divadle Radost.............................................................................................. 62 4.4.1 Vlastimil Peška......................................................................................................................... 62 4.4.2 Libreto......................................................................................................................................... 62 4.4.3 Peškova komika....................................................................................................................... 65 4.4.4 Hudba........................................................................................................................................... 66 4.4.5 Inscenace.................................................................................................................................... 67 4.4.6 Recenze....................................................................................................................................... 68 4.5 Srovnání obou inscenací................................................................................................................ 70 5 ZÁVĚR.................................................................................................................................74 6 RESUMÉ..............................................................................................................................75 7 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ............................................................................76 7.1 Knižní publikace............................................................................................................................... 76 7.2 Elektronické zdroje......................................................................................................................... 79 7.2.1 Webové stránky divadel....................................................................................................... 79 7.2.2 Další online zdroje.................................................................................................................. 80 8 PŘÍLOHY.............................................................................................................................83 8.1 Fotografie z inscenací..................................................................................................................... 84 8.2 Seznam beletristických knih........................................................................................................ 88 8.3 Seznam videí z internetového serveru YouTube.................................................................89
5
1
ÚVOD Opera Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta (s libretem Emanuela
Schikanedera) je jednou ze stěžejních součástí operního repertoáru největších operních domů a to nejen u nás, ale i všude ve světě. Rozboru této slavné opery z nejrůznějších stran a úhlů pohledu bylo věnováno již bezpočet prací muzikologů, představitelů jiných vědních oborů či jednoduše hudebních nadšenců. Existují tak díla věnovaná hudební stránce Mozartovy poslední opery, někteří autoři zkoumali její libreto, a to buď z jazykového hlediska, nebo po stránce syžetové výstavby, jiní se zaměřili na charakteristiku postav díla. Kromě toho vznikla již celá řada prací hodnotících tajemnou symboliku, kterou je údajně opera prostoupena. Tato bakalářská práce si klade za cíl prozkoumat také jeden z rozměrů Kouzelné flétny. Záměrem autorky je zhodnotit Mozartovu operu jako předlohu operních adaptací pro děti, a to se zvláštním zřetelem ke dvěma inscenacím uváděným v současné době na brněnských divadelních scénách. Práce je rozdělena do tří velkých kapitol – první z nich se v teoretické rovině zabývá oblastí opery pro děti a dětské opery. Té v současnosti v našich končinách není věnována nijak velká pozornost. Přesto se s pomocí informací nalezených v odborných publikacích Vladimíra Gregora, Vladimíra Horáka a Vladimíra Kouly či Ivany Ašenbrenerové podařilo tyto pojmy vymezit, definovat rozdíl mezi operou, operou pro děti a dětskou operou. Dále je v předložené bakalářské práci jen krátce nastíněn historický vývoj této žánrové oblasti u nás. Rozsáhlá podkapitola je pak věnována možnostem seznámení se s operou, jež se dětem v současné době nabízejí. Popsána je činnost některých českých, moravských i slezských divadelních scén (od těch největších, jako jsou Národní divadlo v Praze či Národní divadlo Brno, přes poněkud menší scény v krajských městech, až po dětské či loutkové scény). Kromě divadelní produkce je v práci zmíněno hned několik knižních publikací, jeden televizní cyklus atd., jejichž prostřednictvím se děti mohou seznamovat se světem opery. Důležitou součástí této práce je kapitola o opeře Kouzelná flétna a jejích autorech Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Emanuelu Schikanederovi. V ní je pak velký prostor věnován rozboru Kouzelné flétny – nejprve okolnostem jejího vzniku, zmíněny jsou také její tematické a motivické aspekty. Dále je popsána a zhodnocena dějová linie díla. Pozornost je 6
samozřejmě zaměřena také na hudební stránku opery. Význam této analytické části spočívá především v položení východisek pro rozbor a následné zhodnocení úprav Kouzelné flétny pro děti. Hlavní analytickou částí je však kapitola číslo 4, v níž je nejprve odůvodněno poměrně časté využívání Kouzelné flétny jako základu pro adaptace opery pro dětského diváka. Poté je uvedeno několik takových adaptací, které se objevily na divadelních scénách v České republice, ale také za jejími hranicemi. Důležitý je následný rozbor dvou úprav Kouzelné flétny pro děti, které mají na svém repertoáru dvě brněnská divadla – inscenace Papageno hraje na kouzelnou flétnu Divadla Reduta, jejímž autorem je Eberhard Streul (překlad je pak dílem brněnských inscenátorů Tomáše Pilaře a Patricie Částkové), a inscenace Kouzelná flétna Divadla Radost, která byla napsána autorským perem ředitele Divadla Radost Vlastimila Peška. Nejčastěji používanou metodou práce v teoretické části této bakalářské práce byla analýza odborné literatury zaměřené příslušným směrem a následná kompilace poznatků z ní získaných. Praktická část práce vznikala za pomoci analýzy, komparace a evaluace jednotlivých složek původní opery a jejích nově vzniklých variant určených dětem. Téma svojí bakalářské práce jsem volila s ohledem na svůj dlouhodobý zájem o oblast operní produkce pro děti. Informace o tomto specifickém hudebně-dramatickém žánru nejsou snadno dostupné, a tak jsem hlouběji do této problematiky pronikla až v souvislosti s vyhledáváním informací pro potřeby své bakalářské práce. Zaměření bakalářské práce na Mozartovu operu Kouzelná flétna a úpravy tohoto díla pro děti vyplynulo ze současné situace v brněnském kulturním prostředí, z něhož pocházím a kde také studuji, kdy se na různých divadelních scénách setkaly dvě dětské verze slavné opery. To mě přimělo pokusit se na základě jejich porovnání vymezit podrobněji metody práce autorů těchto úprav s materiálem (tematickým, jazykovým či hudebním) původního díla.
7
2
OPERA PRO DĚTI
2.1 Definice pojmů 1: opera Opera (it.) – hudebně scénické dílo, v němž jsou drama, vokální a instrumentální hudba, scénický obraz, herecké a často i baletní umění spojeny ve společném účinku. (…) Text se zpívá v celém rozsahu nebo v podstatných částech. Operu zpravidla uvádí orchestrální ouvertura. Ideálem je rovnováha dramatické a hudební složky, chápaná ovšem v průběhu vývoje opery různě.1 Takovou, či alespoň velmi podobnou, definici opery můžeme najít v mnohých hudebních slovnících a encyklopediích. Opera je hudebně-dramatický útvar, který nás po dlouhá staletí nepřestává přitahovat právě oním jedinečným spojením hudby s příběhem a jeho dramatickým ztvárněním přeneseným na divadelní jeviště. V jejích počátcích, jež jsou podle úzu spojovány s rokem 1600, si možná nikdo ani nepomyslel, že se opera do dnešních dní vyvine v jednu z nejvýznamnějších, lépe snad řečeno nejvznešenějších hudebně-dramatických forem. 2.1.1 Opera versus operní úpravy Opera je mrtvá? V současné době se v řadách odborníků i laiků najde mnoho zastánců teorie, jež tvrdí, že opera jako mistrovské umění je fenomén zastaralý, pro člověka žijícího v dnešním urychleném světě naprosto bezvýznamný. Jistě, doby největší slávy opery jsou nenávratně pryč. Naštěstí se ale stále najde mnoho jejích příznivců a zastánců, kteří zcela v kontrastu se svými oponenty operu považují za součást tradičního (či chceme-li klasického) umění, jež by nemělo jen tak upadnout v zapomnění. Je ovšem pravda, že v době bezbřehých možností, které se lidem nejen v oblasti hudby nabízejí, v době všeobecného zjednodušení v maximální možné míře, je pro operu čím dál těžší najít nové přívržence. A tak ke slovu přicházejí nejrůznější projekty, jejichž cílem není nic jiného, než srozumitelnou, pokud možno jednoduchou a zároveň zábavnou formou přiblížit operu, nebo lépe řečeno hudebně-dramatický žánr, dnešnímu běžnému posluchači a divákovi. V souvislosti s touto problematikou můžeme vysledovat tři proudy snažení: 1. Nové cesty v soudobé opeře (a) – nově vznikající opery mají jednu obrovskou nevýhodu: současný divák se mnohdy nespokojí s kdysi tolik oblíbenými milostnými zápletkami. 1 SMOLKA, J. ed. Malá encyklopedie hudby. 1, vyd. Praha: Suprahon, 1983, s. 470.
8
Je zvyklý na dramata živelnější, rychlejší, drsnější, současnější. Operní skladatelé a libretisté tak musejí hledat náměty nové, neokoukané, přístupné, tzv. ze života. Pro ilustraci uvedu několik příkladů: Žhavou novinkou v oblasti soudobé opery je dílo Miroslava Srny Jižní pól, opera pojednávající o časovém závodě Roalda Amundsena a Roberta F. Scotta v dobývání jižního zemského pólu. Světová premiéra této opery proběhla 31. ledna 2016 v Bavorské státní opeře v Mnichově a to s pozoruhodným, hvězdným osazením. V rolích Amundsena a Scotta své síly totiž změřili vynikající barytonista Thomas Hampson a neméně výborný tenorista Rolando Villazón a nejspíš také díky jejich výkonům je opera divácky velmi dobře hodnocená. Podobně úspěšné jsou opery Aleše Březiny, který se do jité míry pustil do rizika, když se rozhodl zhudebnit jedny z nejstrašlivějších událostí českých dějin po roce 1949, vykonstruované
komunistické
politické
procesy
s
političkou
Miladou
Horákovou
a katolickým farářem Josefem Toufarem. První z oper nesoucí název Zítra se bude... měla premiéru v roce 2008 v Národním divadle v Praze a její autor za ni získal Cenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Hudba. Druhá, nazvaná jednoduše Toufar, pak byla poprvé uvedena rovněž v Národním divadle v Praze v roce 2013. A do třetice - už v roce 2004 vzbudila vlnu zájmu opera Martina Smolky Nagano uvedená ve Stavovském divadle, jejímž ústředním tématem je vítězství českých hokejistů na Zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998. Její ohlasy byly velmi rozporuplné, v jedné z recenzí byla dokonce nazvána postmoderním gulášem2, přesto se dočkala v roce 2009 nového nastudování. A zajisté jí nelze upřít splnění základního cíle, a to přivedení nových diváků k opeře. 2. Nové cesty v soudobé opeře (b) – dalším způsobem, jakým se skladatelé snaží přiblížit operu dnešnímu divákovi a posluchači, je změna hudební stránky díla. Do opery, předtím ryze artificiálního umění, tak začaly pronikat prvky známé z jiných hudebních žánrů, mj. jazzu (asi nejznámější je jazzová opera amerického skladatele George Gershwina Porgy a Bess), ale i rocku či popu. Postupným pronikáním jiných žánrů ovšem tato vlna „opery“ získávala poměrně dost odlišnou podobu a brzy se vyhranila zcela nová skupina hudebně-dramatických děl známých jako muzikály. Muzikál a opera už nemají hudebně mnoho společného. 2 VEBER, Petr. Hokejová opera Nagano. Časopis harmonie [online]. 2004 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/hokejova-opera-nagano.html
9
Došlo ke značnému zjednodušení (melodiky, instrumentace), velký důraz se začal klást na stále se opakující výrazný rytmus. Není účelem této práce posuzovat muzikál a porovnávat ho s operou. Je zcela bez pochyb, že muzikál je mnohem přístupnější běžnému diváku, a tak si mohl dovolit přejít do vrstvy komerčního umění, jehož hlavním cílem je přitáhnout co nejvíce lidí a vydělat co nejvíce peněz. Soudobá (a ani klasická) opera v tomto ohledu moc velké ambice mít nemůže. Zároveň je také jasné, že muzikál nemůže a nejspíš ani nechce operu suplovat. 3. Nové cesty klasické opery – třetí možností, jak přiblížit operní žánr dnešnímu divákovi, je vzít klasickou operu a upravit ji tak, aby byla moderním divákem lépe vnímána a snáze pochopena. Možností, jak operu poupravit, je celá řada. Většinou se tak děje v rámci přípravy nové inscenace pro nějaké divadlo a původci těchto úprav bývají autoři inscenace (rozumějme režisér, dramaturg, případně scénograf či kostýmní výtvarník). Uvádím opět několik příkladů takových inscenací: Na adaptace slavných operních děl se v průběhu posledních padesáti let hned několikrát zaměřilo pražské studio Ypsilon. Jejich autorem a zároveň režisérem je jeden ze zakládajících členů studia Ypsilon Jan Schmid. Z jeho dílny pochází vedle jiných inscenace Carmen nejen podle Bizeta (1966, třetí inscenace a první adaptace opery tenkrát ještě libereckého studia Ypsilon), Mozart v Praze (1991, poněkud paradoxní procházka Kouzelnou flétnou s logickým zastavením u Dona Giovanniho, až k závěrečnému zrychlenému opakování pro snadnější zapamatování s hudbou W. A. Mozarta3), dnes již kultovní Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí (1996), Rusalka nejen podle Dvořáka aneb Kdo je stará Háta? (2003), či nejnovější hudební kratochvíle kolem flétny, která je kouzelná4 s názvem Sežeňte Mozarta! (2015). Všechny tyto inscenace byly (nebo jsou) v době svého provádění na scéně velmi oblíbené. Nejedná se pouze o upravené znění opery, samotné operní dílo je východiskem pro rozdováděnou veselou inscenaci, plnou odboček a ozvláštnění, v níž je mnoho prostoru pro hru, vtip či dokonce parodii (například inscenace Carmen nejen podle Bizeta si vzala na paškál manýry operních pěvců). Jak říkají sami inscenátoři: Smysl a dějový půdorys zůstává dle původního, ale jde nám o jinak vedenou parafrázi i metafrázi (námi 3 Čaj o páté: Mozart v Praze. Studio Ypsilon [online]. 2014 [cit. 2016-02-21]. Dostupné z: http://www.ypsilonka.cz/program/caj-o-pate-mozart-v-praze 4 Sežeňte Mozarta! Studio Ypsilon [online]. 2015 [cit. 2016-02-21]. Dostupné z: http://www.ypsilonka.cz/program/sezente-mozart
10
vymezenou i omezenou), o časovějšího podobenství a vůbec vcelku i nadsázku. Nechceme spojovat to, co se na první pohled nabízí, ale spíš to, co zde existuje naším tématem napříč, aby nás mohla napadat nová propojení a jiné další (až současné) asociace.5 Podobně jako studio Ypsilon i některé další divadelní scény uvádějí opery v upravené formě. Tak například Městské divadlo Zlín má aktuálně na repertoáru operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, jíž byl přidán podtitul Národní opera tak trochu jinak. Režisérem této inscenace je Jan Antonín Pitínský, hudební aranžmá měl na starosti Mario Buzzo. V divadelní dílně bratří Formanů pak vznikla oceňovaná inscenace Ubohá Rusalka bledá, adaptace opery dalšího velikána české artificiální hudby Antonína Dvořáka, jež byla uváděna v brněnském divadle Husa na provázku. Zatímco adaptace studia Ypsilon a jim podobné můžeme v mnoha ohledech považovat za zdařilé (ačkoli je samozřejmě nelze plně srovnávat s původní operou, co se týká např. hudebního nastudování) a troufám si tvrdit, že mohou být velmi dobrým způsobem poznání slavných operních děl, existují i další podoby aktualizací oper, jimž tento přívlastek, tedy slovo zdařilé, jistě připsat nemůžeme. Jde totiž o inscenace, které sice nemění ani libreto ani hudbu opery, mění ale některé události či okolnosti děje, a to způsobem mnohdy zarážejícím. Dovolte mi jmenovat jen dva příklady, a to konkrétně skandální inscenaci Dvořákovy Rusalky z londýnské Covent Garden z roku 2012 a neméně šokující inscenaci téže opery z Mnichova z roku 2010. Režisér mnichovské verze Martin Kušej se inspiroval v té době velmi diskutovanou kauzou Josepha Fritzla, jenž dlouhá léta držel svou dceru ve sklepě svého domu. V jeho inscenaci tak Rusalce Ježibaba nejprve pomůže utéct ze sklepa, Kněžna na jevišti souloží s Princem, Vodník zabije Hajného s Kuchtíkem a celá opera končí v psychiatrické léčebně, kde Princ spáchá sebevraždu. Autoři druhé zmíněné inscenace, jež byla poprvé uvedena na festivalu v Salzburku, režisérská dvojice Jossi Wieler a Sergio Morabito, zase křehkou vílu Rusalku nechali se zamilovat do fetišisty, skončí jako prostitutka v nevěstinci třetí třídy (Madame je Ježibaba, zatímco Vodník je jakýsi dohlížitel) a nakonec spáchá sebevraždu. Po ní ale vstane z mrtvých, aby Prince zabila upířím polibkem.6 5 FILIPOVA, A. Tisková zpráva. Studio Ypsilon se bude od ledna Sháňet po Mozartovi. Studio Ypsilon [online]. 2015 [cit. 2016-02-21]. Dostupné z: http://www.ypsilonka.cz/vyrocni-a-tiskove-zpravy 6 ZEMANOVÁ, M. Londýn – Vypískaná Rusalka. Časopis harmonie [online]. 2012 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.casopisharmonie.cz/kritiky/londyn-vypiskana-rusalka.html
11
Nad těmito inscenacemi sice může milovníkům tradiční opery zůstávat rozum stát, ovšem nic to nemění na tom, že právě tato skandální díla mohou přitáhnout pozornost i jinak zarytých operních odpůrců. V loňském roce proběhla na serveru Opera Plus ostrá výměna názorů mezi příznivci klasické operní režie a jejich oponenty, vítajícími aktualizace všeho druhu, stavějící autorskou svobodu režiséra inscenace nad záměry tvůrců původního operního díla, tedy skladatele a libretisty. Do této polemiky přispěly přední osobnosti z oblasti české a slovenské opery, operní režie a kritiky (mj. Václav Věžník, Josef Herman, Tomáš Studený a Vladimír Blaho). Někteří z nich inscenace podobné těm z Mnichova a Londýna razantně odmítali, jiní vítali. Podle mého názoru je pravda zhruba někde uprostřed. Uznávám, že režisér jako autor inscenace může použít celé škály prostředků, kterými je možné původní opeře dát současnější kabát a přiblížit ji tak dnešním divákům. Je ale stále potřeba respektovat hranice vkusu a nevkusu.
2.2 Definice pojmů 2: opera pro děti Oproti termínu opera definovat pojem „opera pro děti“ není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vysvětlení, že jde o operu určenou dětem, je totiž vzhledem k šíři oblasti, kterou tento termín může popisovat, nedostačující. Musíme si tedy poradit jinak. V publikaci Hudba pro děti a mládež autorského tandemu Vladimír Horák a Vladimír Koula je hudební literatura pro děti a mládež rozčleněna do těchto tří skupin: A – tvorba technicky i myšlenkově dětem přístupná, takže dítě může při přiměřené technické vyspělosti skladbu samo provozovat. B – skladby námětem určené dětem, technicky však natolik náročné, že je dítě zpravidla nemůže provozovat samo, musí je dítěti hrát či zpívat dospělý člověk, umělec. C – skladby, které v době jejich vzniku skladatel neadresoval dětskému posluchači, dnes však tyto skladby dětem předkládáme, dítě jim rozumí, neboť autor zde bezděčně splnil požadavky, které klademe na skladbu pro děti.7 Stejně se na problematiku rozdělení hudební literatury pro děti a mládež dívají i další hudební vědci (např. Vladimír Gregor či Jan Mazurek). Pokud bychom toto dělení aplikovali přímo na operu určenou dětem, pak by jednotlivé skupiny vypadaly asi následovně: 7 HORÁK, V. a KOULA, V. Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: SPN, 1976, s. 6–7.
12
A – opery skladateli složené přímo pro děti, obsahově i formálně dětem přístupné, určené k provozování dětmi. B – opery skladateli složené přímo pro děti, obsahově i formálně dětem přístupné, ale určené k provozování dospělými. C – opery skladatelem adresované původně dospělému posluchači, ale díky přístupnosti dnes předkládané i dětem. Skupiny označené A a B jsou dnes docela dobře zmapované. Již v 60. letech minulého století se problematice hudebně-dramatické tvorby pro děti a mládež věnoval doc. Vladimír Gregor z ostravské pedagogické fakulty, který v letech 1965 a 1966 vydal dvě publikace zabývající se tímto tématem – tou první byla kniha Hudebně dramatická díla pro děti a mládež, v níž je zachycena historie oper pro děti v rámci celé Evropy. Na toto dílo navázal Gregor textem Česká a slovenská hudebně dramatická tvorba pro děti a jak vyplývá ze samotného názvu, zaměřil se v ní především na díla z našeho prostředí, a to od prvopočátečních školských her doprovázených zpěvem či hrou na nejrůznější hudební nástroje až po opery pro děti, vznikající v první polovině 20. století. Další vývoj opery pro děti je už popsán podstatně hůře – dlouhodobě se touto problematikou zabývá Ivana Ašenbrenerová (viz níže), vývoji této žánrové oblasti v našem prostředí se ve své bakalářské práci věnovala také Jana Nosková.8 Skupina oper adresovaných dospělým posluchačům, ale předkládaných i dětským recipientům díky své obsahové a formální přístupnosti této věkové kategorii (označená výše C), je pak popsána ze všech skupin nejméně. Chtělo by se až říci vůbec. A přitom klasická operní díla upravená pro dětského diváka mají v repertoáru oper pro děti docela velké zastoupení. V souvislosti s vymezením pojmu opera pro děti je nutné ještě jednou blíže zmínit Ivanu Ašenbrenerovou, hudební pedagožku z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ta ve své práci Opera pro děti vymezuje rozdíl mezi operou pro děti a dětskou operou. Termín dětská opera označuje dílo určené převážně pro provozování dětmi, termínem opera pro děti je označeno dílo určené ke sledování dětmi. (…) Z výše uvedeného vyplývá, že první typ (dětská opera) uplatňuje aktivní přístup mladých hudebníků s evidentní preferencí 8 Bakalantka svou práci psala v rámci ukončování bakalářského studia na Janáčkově akademii múzických umění. Práce nese název Dětská opera 20. století se zaměřením na českou tvorbu a reflektuje práci českých skladatelů 20. století právě v oblasti opery pro děti.
13
pedagogických (hudebně výchovných) aspektů, druhý typ (opera pro děti) se pochopitelně hudebně výchovných cílů nezříká, ale chce působit percepčně, tzn. působit na mladého diváka a posluchače vnímáním uměleckého díla.9 Jak se tedy odlišuje opera pro děti a dětská opera od žánru opery jako takové? Jejím nejdůležitějším znakem je podle Ašenbrenerové přitažlivý námět, respektující možnosti dětského vnímání. Libreto opery pro děti by mělo být jednoduché a přehledné, inspirující představivost dětského diváka. Hudba by stejně tak měla být dětem srozumitelná a měla by využívat hudebně výrazové prostředky, jež jsou děti schopny identifikovat a dešifrovat. Formálně by měla obsahovat hudební žánry blízké dětem (např. říkadla, rozpočítadla, tance). Důležitý je také přiměřený rozsah opery, neměla by být delší než osmdesát minut. Dětská opera pak navíc musí být intonačně přiměřená rozsahu a možnostem dětského hlasu.10 2.2.1 Z historie české opery pro děti a dětské opery Opera pro děti se jako samostatný hudebně-dramatický žánr začala vyvíjet až koncem 19. a především pak na začátku 20. století. První jevištní díla, označovaná jako dětské zpěvohry, se u nás objevila již v 70. letech 19. století. Nelišily se příliš od scénických hudeb k divadelním hrám s mezihrami, dohrami, uzavřenými čísly střídanými mluvou. Byly prováděny na venkově českými učiteli, ale na oficiální scény se nikdy nedostaly. 11 Dalšími předchůdci oper pro děti pak byly vánoční a jiné církevní či školské zpěvohry, jejichž obliba byla velká rovněž především na venkově. Co se týká dětského diváka a skutečných operních děl, nejprve mu byly předkládány opery intencionálně sice určené dospělému divákovi, ale dětem blízké námětově (např. Dvořákova Rusalka a Čert a Káča, ale také pohádková opera J. R. Rozkošného Popelka ad.). Postupně se ale situace změnila. Jestliže v 19. století a na začátku následujícího století trvala skoro formální shoda obou typů opery co do trvání, počtu dějství, stavby árií i orchestrálního doprovodu s plným počtem nástrojů klasického orchestru, pak postupně s hudebně psychologickým a pedagogickým poučením začali skladatelé dětských oper markantně odlišovat tento žánr od opery pro dospělé.12 9 AŠENBRENEROVÁ, I. Opera pro děti. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2004. s. 27. 10 Srov. AŠENBRENEROVÁ, I. Opera pro děti. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2004, s. 2930. 11 Tamtéž, s. 29-30. 12 GREGOR, V. Světová dětská opera na nových cestách. In. ZÁVODSKÝ, Artur ed. Otázky divadla a filmu. III. 1. vyd. Brno: Unverzita J. E. Purkyně, 1973, s. 152. Dostupné z:
14
Zakladatelským dílem v oblasti české opery pro děti je opera Jaroslava Křičky Ogaři (1918).
Libreto této dvouaktové opery napsal Josef Kalda, děj opery vychází ze života
valašských dětí a tak celá opera (po stránce dějové i hudební) čerpá z moravského folkloru. Ogaři se stali hned od prvního uvedení jednou z nejčastěji provozovaných českých oper vůbec.13 Křičkova opera pak inspirovala mnohé další skladatele. Ve dvacátých letech vznikají velmi oblíbené opery Alberta Peka Leknínová královna a Zlatá nit či pohádková opera o osmi obrazech Jaroslava Štanglici Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Třicátá léta pak přinášejí obrat ve vnímání dramatiky pro děti a mládež obecně. Změny přicházejí, především co se týká kvalitativní úrovně dětského divadla. Také dětská opera a opera pro děti se vyvíjí směrem ke kvalitním a životným dílům. Významnou osobností této doby byla s Prahou spojená skladatelka Marie Kučerová-Herbstová, z jejíhož díla jmenujme alespoň dětskou operu Mladý génius (přibližující dětem osobnost Wolfganga Amadea Mozarta), či zpěvohry určené dětem mladšího školního věku Broučci (na motivy dětské knihy Jana Karafiáta), Uličník peříčko a Zajíček Mucánek. Na Moravě byl ve 30. letech činný Jan Nepomuk Polášek, autor dětské opery podle pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato. A konečně v roce 1932 byla poprvé provedena další opera Jaroslava Křičky Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové aneb dobře to dopadlo. Druhá světová válka nebyla příznivou dobou pro činnost divadel ani vznik či provádění mnoha nových děl. Přesto v tomto období vznikají jedny z nejznámějších dětských oper – jedná se o dětskou operu Václava Trojana Kolotoč a operu spojenou s prostředím koncentračního tábora v Terezíně Brundibár (jejím autorem je Hans Krása, v terezínském ghettu byla v roce 1944 provedena prý celkem pětapadesátkrát). Vraťme se ale na chvíli ještě k Trojanovu Kolotoči, který je v oblasti dětské opery dílem průkopnickým. Trojanova opera Kolotoč představovala v době svého vzniku naprosto unikátní dílo, pro které bychom dodnes nenalezli ani v mezinárodním měřítku obdobu. 14 Autor napsal dílo, jež se nijak neuchylovalo k dobovému primitivismu, který v souvislosti s dětskou
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/120981/SpisyFF_183-1973-1_9.pdf? sequence=1 13 GREGOR, V. Česká a slovenská hudebně dramatická tvorba pro děti. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1966, s. 20. 14 VIČAR, J. Václav Trojan. 1. vyd. Praha: Panton, 1989, s. 63.
15
operou stále ještě panoval. Měl k dispozici velmi zdatné pěvce Kühnova dětského sboru, a tak si mohl dovolit klást na ně velmi vysoké nároky. Další vývoj hudebního žánru opera pro děti či dětská opera je velmi rozmanitý. Podle Ašenbrenerové můžeme ve vývoji opery pro děti najít stoupence dvou hlavních směrů. Jedni následovali V. Trojana v Kolotoči, druzí J. Křičku v Ogarech. Stále existoval rozdíl mezi skladateli, kteří sledovali jen působení uměleckého díla realizovaného dospělými herci a pěvci na vnímající dítě, tzv. „opery pro malé a velké děti“, a těmi, kteří měli snahu tvořit opery především pro dětské a dospělé interprety. 15 Zjednodušeně řečeno - do dnešní doby se značně diferencoval typ opery pro děti (většinou provozované dospělými interprety na oficiálních scénách) a dětské opery (určené pro provozování dětmi, tedy po hudební stránce dětem přizpůsobené). Nyní bude následovat výčet některých oper pro děti a dětských oper českých hudebních skladatelů vzniklých ve druhé polovině 20. století popř. na začátku 21. století. K první skupině Ašenbrenerovou definované jako opera pro děti se řadí mnoho oper, jež byly zkomponovány na motivy známých českých pohádkových příběhů. Sem můžeme zařadit například operu Pošťácká pohádka (1956) Jindřicha Felda podle jedné z Devatera pohádek Karla Čapka, operu Muzikantská pohádka (1961) Jana Kapra inspirovanou pohádkou Marie Kubátové, dvě opery na motivy příběhů Ondřeje Sekory Ferda Mravenec (1971) a Brouk Pytlík (1981-82) Evžena Zámečníka, ladovského Kocoura Mikeše (1981-82) Miloše Vacka, operního zpracování Josefem Boháčem se dočkal také Čtvrtkův Rumcajs (1985), Ladislav Matějka zase vytvořil operu pro děti z Karafiátových Broučků (1995). Z dalších oper pro děti bych ráda jmenovala ještě opery Žvanivý Slimejš (1950) a Červená Karkulka (1959) Jiřího Pauera, operu Jak se mají hlemýždi (1970) a loutkovou operu Ubrousku, prostři se (1973) Františka Šauera, stejně jako další loutkovou operu tentokrát skladatele Karla Reinera O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi (1972). K nejnovějším dílům tohoto žánru patří např. Boháčovy opery Červená Karkulka (2000) a Zimní pohádka (2002) nebo Čarokraj (2012) Marka Ivanoviće. Druhý typ, tedy dětské opery, pak zastupují opery Čertův švagr (1950-52) Karla Risigera podle pohádky Boženy Němcové, Čarovné housle (1955) Stanislava Macha, Pohádka o Budulínkovi (1955) Jindřicha Felda, Ferda Mravenec (1968) Pavla Hanouska nebo
15 AŠENBRENEROVÁ, I. Opera pro děti. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2004, s. 21.
16
zhudebněná veršovaná pohádka Františka Hrubína O veliké řepě (1986) skladatele Jaroslava G. Kadlece. Dětské opery se často objevují také ve formě rozhlasové opery. Mezi takové patří např. opera O Smolíčkovi (1950) Karla Háby nebo čtyři malé rozhlasové opery Otmara Kvěcha Přišlo jaro (1975), Než přišly Vánoce (1978), Když přišel podzim (1980) a Už přišly prázdniny (1983). Zájem o operní žánr určený dětem je v současnosti (spíše než u nás) ve světě poměrně velký. V loňském roce se objevil na webovém portálu The Guardian seznam deseti nejlepších oper pro děti a velmi potěšující je fakt, že na něm nechybí díla dvou skladatelů českého původu (ačkoli jedna z nich, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, není intencionálně věnována dětem): 1. Oliver Knussen: Where the Wild Things Are 2. Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky 3. Jonathan Dove: Pinocchiova dobrodružství 4. Maurice Ravel: Chlapec a hvězdy 5. Manuel de Falla: Loutkové představení mistra Pedra 6. Gian Carlo Menotti: Ahmal a noční návštěvníci 7. Engelbert Humperdinck: Perníková chaloupka 8. Hans Krása: Brundibár 9. Benjamin Britten: Archa Noemova 10.Richard Ayres: Petr Pan16 Fakt, že opernímu žánru určenému dětem se věnují skladatelé u nás i ve světě, je velmi potěšující a svědčí o tom, že tato oblast hudby je celkem progresivní. 2.2.2 Děti a opera Seznámení dnešních dětí a mládeže s oblastí opery (potažmo vážné hudby jako takové), je úkol více než nesnadný. Rozhodneme-li se dítěti operu představit, vyvstanou před námi tři základní otázky – kdy dětem operu předložit, kde a jakým způsobem. 16 Srov. CLEMENTS, A. The 10 best: operas for children. The Guardian [online]. 2015 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/music/musicblog/2015/apr/02/the-10-best-operas-forchildren-family-operas
17
2.2.2.1 Kdy První z položených otázek zní „kdy“? Při seznamování dětí s operou, jakož i s celou oblastí hudby, je nutno brát ohledy na specifika daná jejich věkem. Hudba je jak známo nejsilnějším prostředkem estetické výchovy. (…) Při poslechu hudební skladby dítě intenzivně prožívá city, které jsou hudbou vyjadřovány. 17 Aby ovšem mohla hudba takto fungovat, aby vyvolávala v dítěti natolik intenzivní city, až by toužilo objevovat významy toho, o čem hudba vypráví, rozeznávat prostředky, kterými své sdělení vyjadřuje, je potřeba jistě dodržovat hned několik zásad. Milan Holas ve své publikaci Hudební pedagogika definuje kritéria, na jejichž základě by měla být dětem předkládána jednotlivá hudební díla, takto: kritérium přiměřenosti, srozumitelnosti, pestrosti a estetické hodnoty.
18
Hudební skladby,
které dětem předkládáme, by měly být tedy sice na vysoké umělecké úrovni, zároveň by ale měly být dítěti po formální i obsahové stránce co nejbližší. Na specifika, jimiž se vyznačují jednotlivé vývojové fáze, by měli reagovat už autoři hudby pro děti. V předškolním věku je dítě hravé, těkavé, nemá vypěstovanou pevnou vůli; nelze tedy klást příliš vysoké požadavky na jeho schopnost aktivního provozování hudby ani jejího poslechu. Během mladšího školního věku se rozvíjí sluchová citlivost a vnímavost, rozvíjí se dětské myšlení, avšak stále ještě převážně jen v oboru konkrétních pojmů. Proto skladatel nemůže dětem tohoto věku předkládat příliš náročnou hudbu, která neodpovídá jejich psychické vyspělosti. Avšak ani ve starším školním věku nemůže autor své požadavky neomezeně stupňovat, jeho umělecké vyjadřovací prostředky musí stále setrvávat v mezích dětem srozumitelného vyjádření hudebního obsahu.19 Je pravda, že co se týká opery, není vždy zcela bez problému zmíněná kritéria dodržet. Václav Drábek ve své knize Popularizace hudby mluví o těchto třech konkrétních výtkách proti opeře: nepřirozená, statická, nesrozumitelná. 20 Zaměříme-li se na nepřirozenost opery, myslím, že ta je spojena s tím, že se jedná o dramatické jevištní dílo. Divadlo jak známo nestojí přímo na skutečnosti, spíše napodobuje reálný život, divadlo především hraje. Z podstaty slova „hrát“ pak jistá dávka nepřirozenosti přímo vyplývá. Oproti činohře, v níž se jednotlivé postavy na jevišti prezentují především
17 18 19 20
HORÁK, V. a KOULA, V. Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: SPN, 1976, s. 5. Srov. HOLAS, M. Hudební pedagogika. 1. vyd. Praha: AMU, 2004, s. 44. HORÁK, V. a KOULA, V. Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: SPN, 1976, s. 6. DRÁBEK, V. Popularizace hudby. 1. vyd. Praha: H&H, 1992, s. 89.
18
prostřednictvím mluvených dialogů a monologů, je ovšem opera opravdu ještě o něco méně přirozená. Zpívanou rozpravu mezi lidmi v běžném v životě zaznamenáme jen stěží. Další výtka stojící na statičnosti opery je podle mého názoru pravdivá v závislosti na daném operním díle. Najdeme samozřejmě opery, jež neoplývají dynamičností a mohou být snad až nudné (a to především s ohledem na málo zkušeného diváka), ale takové si samozřejmě posluchač může nechat na později, až k nim takzvaně dospěje. Dětem by měly být předkládány opery obsahově přiměřené jejich věku, měly by vycházet z okruhu dětských představ, dětského způsobu myšlení.21 Třetí výtka pak směřuje na nesrozumitelnost opery. Opět s ní lze do jisté míry souhlasit – jak již bylo zmíněno, opera je divadlo, kde se převážně zpívá, což se v životě běžně neděje22, a už tento fakt může některým recipientům vnímání opery ztížit. Když se k tomu přidají ještě zhoršené artikulační možnosti operních pěvců především v pro ně exponovaných částech partů, je opravdu pojem nesrozumitelnost na místě. V případě představení určených dětem ovšem nelze než dbát zvýšené ostražitosti v souvislosti s touto problematikou, aby jim tak byla tato překážka v porozumění opeře v co největší možné míře odstraněna z cesty. Kromě tohoto faktoru může z pohledu srozumitelnosti vstupovat do hry ještě cizojazyčnost oper. V případě dětských děl je ovšem zcela ojedinělá, v naprosté většině případů jsou dětem předkládány opery v jejich rodném jazyce. Oproti jiným hudebním dílům má opera ovšem jednu velkou výhodu, a to tu, že se jedná o hudebně-dramatické dílo. A jako syntetické umění, jež v sobě spojuje prvky hudební a dramatické (jevištní) dává dítěti mnohem více podnětů, s nimiž může pracovat a utvořit si tak lepší obrázek o opeře jako celku. Podle mého názoru je možné s operou seznámit dítě prakticky jakéhokoli věku. Je jisté, že u dětí předškolního věku se tak bude dít jiným způsobem, než u dětí například staršího školního věku. Mezi jednotlivými fázemi vývoje je totiž z hlediska úrovně vnímání hudebního díla a schopnosti jeho chápání velký rozdíl. A tak zatímco dětem předškolního věku můžeme třeba převyprávět příběh některé opery nebo jim přezpívat nějakou operní melodii nebo snad celou krátkou operu, se staršími dětmi se jistě nemusíme bát navštívit
21 HORÁK, V. a KOULA, V. Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: SPN, 1976, s. 6 22 Tamtéž, s. 89.
19
divadlo, jež má v repertoáru některou dětskou operu, nebo jim alespoň můžeme pustit ukázku (ať už delší či kratší) z nějaké opery, či konečně s nimi jednoduchou dětskou operu secvičit. 2.2.2.2 Kde Rodina Prvotní seznámení dítěte s vážnou hudbou (a operou) by mohlo proběhnout již v útlém věku v prostředí rodinném. Píšu „mohlo by“, protože se tak děje skutečně zřídka. Generace, jejíž příslušníci se v současnosti stávají rodiči, už se pohybuje spíše v oblasti moderní zábavné hudby než v oblasti hudby artificiální. A tak hlavním zdrojem poznání vážné hudby a v jejím rámci také opery je pro velkou většinu dětí škola. Opera ve škole Základní škola Jak již bylo řečeno nejčastějším prostředím, v němž se děti poprvé setkávají s operou, je škola. A to škola základní. Je to právě školní třída, v níž se většina žáků seznámí se samotným pojmem opera, poprvé je jim osvětlen její vznik a vývoj, poprvé slyší, jak opera zní, možná poprvé vidí část některého operního představení. Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání je velmi obecný. Veškeré hudební formy (mimo formu písňovou, jednoduché rondo a variace), žánry a styly řadí společně do učiva druhého stupně základní školy. Toť vše. Zařazení těchto témat do jednotlivých ročníků stejně jako způsob seznámení žáků s danou problematikou je zcela v kompetenci každé jedné základní školy, která se řídí svým vlastním Školním vzdělávacím programem, který se samozřejmě často odvíjí také od učebnic používaných danou školou. Pro ilustraci uvedu charakteristiky opery z několika učebnic hudební výchovy vydaných v průběhu uplynulých šestadvaceti let. Tou první je učebnice Hudební výchova pro 6. ročník základních škol autorské dvojice Jaroslav Mihule a Miroslav Střelák z roku 1989. V seznamu pojmů na jejím konci je pojem opera vysvětlen následovně: hudebně scénické dílo, často o několika částech zvaných jednání (nebo též dějství či akty); její počátky sahají na přelom století šestnáctého a sedmnáctého. 23 23 MIHULE, J. a STŘELÁK, M.. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1989, s. 207.
20
V textu učebnice je pak charakteristika opery provedena v souvislosti s operní tvorbou Antonína Dvořáka a je nutno dodat, že tato charakteristika je, přestože by se mohla zdát poněkud zdlouhavá, opravdu pěkná. Zde jen její fragmenty: Opera je tedy zvláštní divadelní hra, v níž ovšem hlavní slovo připadá hudbě. Kulisy na jevišti mají vyvolat dojem prostředí, v němž se opera odehrává. (…) Opera bývá obvykle rozdělena do několika jednání, která se mohou odehrávat v různém prostředí. Dříve než se rozevře opona, zazní orchestr; hraje předehru, která nás má uvést do celkové nálady díla. (Orchestr je umístěn na sníženém místě pod jevištěm.) V opeře pak najdeme sólové výstupy pěvců i výstupy sboru. V mnohých operách jsou i baletní výstupy. Ráz hudby se proměňuje podle toho, jak se na scéně vyvíjí dějová zápletka. A je to právě především hudba, která si posluchače podmaní a kvůli níž pak chodí na své oblíbené opery znovu a znovu. (…) Při toulkách světem opery odhalíte nejednu z rozmanitých podob hudby na scéně: opera tu tak trochu napodobuje pestrost života, který je každý den jiný. Ukazuje nám stále nové a nové stránky. Jednou je „scéna“ před námi veselá, jindy teskná; někdy nám zase opera ukazuje hrdinské činy – a hudbu volí podle toho. Hudba opravdu dokáže mluvit za člověka, který v opeře hraje svou roli.24 I když je tato učebnice velmi zdařilým počinem, má jednu velkou nevýhodu, a to své relativní stáří. Od data jejího vydání uplynulo už šestadvacet let a za tu dobu se na trhu objevily učebnice nové. O tuto pěknou učebnici ovšem naši žáci nepřišli díky nakladatelství Fortuna, které ji v poupravené formě znovu vydalo v roce 1997. Ve srovnání s první zmíněnou další učebnice hudební výchovy pro 6. ročník vydaná ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1998 ale co se týká charakterizace opery poněkud pokulhává. Kapitolka o opeře v ní začíná takto: Opera vznikla na počátku 17. století v Itálii a od té doby prošla bouřlivým vývojem. První opery čerpaly náměty z antiky (z dějin starověkého Řecka a z bájí o řeckých bozích). Zpívalo se většinou italsky, až později se opery zpívaly v národních jazycích.25 Tento základní popis opery podle mého názoru není příliš zdařilý. Celou charakteristiku by bylo lépe začít zařazením opery mezi hudebně dramatické žánry a vyjmenováním jejích složek v tom duchu, jaký nám nabízí učebnice z roku 1989. Až poté by dle mého mínění mohla následovat zmínka o formální stránce opery tak, jak byla použita: Stará opera se rozděluje na různé části. Árie, duety, 24 Tamtéž, s. 144. 25 CÍSAŘ, Z. et al. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1998, s. 84.
21
recitativy, předehru, sbory, tance apod. novější opery se již na jednotlivá díla tak zřetelně nedělí, probíhají zcela plynule.26 Tolik ke dvěma učebnicím vydaným v intervalu devíti let v SNKLHU. Podívejme se ale také na počiny jiných nakladatelství – a to konkrétně na učebnice vydané nakladatelstvím JINAN a na učebnici vzniklou v nakladatelství Fraus v roce 2014. Nakladatelství JINAN vydalo ve druhé polovině 90. let celou sérii učebnic hudební výchovy pro základní školy, pojem opera ovšem není vysvětlen v ani jedné z nich. O operách můžeme najít zmínky především v souvislosti s velkými světovými hudebními skladateli a jejich dílem, ale to je vše. Zatím nejnovější je učebnice z dílny nakladatelství Fraus Hudební výchova pro 6. a 7. ročník ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, vydaná v roce 2014 a o rok později oceněná v prestižní soutěži BELMA (The Best Europian Learning Materials Awards). Učebnice je zaměřená především na výklad hudební teorie zábavnou a srozumitelnou formou, představení všech skupin hudebních nástrojů a také nejrůznějších hudebních uskupení. Hudební formy a žánry v ní mnoho prostoru nedostaly. Pojem opera například v učebnici zcela chybí, jen v několika málo případech je opera zmíněna jako známé dílo některého ze skladatelů, jejichž miniportréty (spíše kusé informace o nich) se v učebnici vyskytují. Tak např. v odstavci o Wolfgangu Amadeu Mozartovi se dočteme: Víte, že vedle mnoha dalších skladeb složil také pohádkovou operu Kouzelná flétna?27 Pojem opera je v různých učebnicích vysvětlen odlišnými způsoby a někdy dokonce vůbec, neznamená to ovšem, že by někteří žáci zcela ztratili možnost se s operou seznámit. Je především na pedagozích, aby tuto problematiku zařadili do vzdělávacího plánu a vhodně zvoleným způsobem svým žákům operu představili. Možností je hned několik - nestačí jen si o opeře číst v učebnici nebo si o ní povídat. Žáci by především měli mít možnost seznámit se s operním zvukem. Nejčastěji se to děje prostřednictvím poslechových ukázek (které jsou velmi často součástí učebnice, případně je učitel vybírá sám). V současné škole, kdy je většina tříd již vybavena nejrůznějšími interaktivními pomůckami, zvukovými a promítacími zařízeními, je možné také shlédnout některé představení nebo jeho část. Opera může být také tématem tzv. výchovných koncertů, 26 Tamtéž, s. 85. 27 ŠEDIVÝ, J. a ROHLÍKOVÁ, L. Hudební výchova: pro 6.-7. ročník základních škol a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2013, s. 61.
22
které jsou dnes žáky (a mnohdy také učiteli) podceňovány a nepochopeny28. Samozřejmě je možné dětem zorganizovat zájezd na operu do divadla. A konečně, asi nejlepším způsobem, jak se něco naučit, je vyzkoušet si to na vlastní kůži. Žáci si tak mohou za pomoci učitele sami zkusit některou z menších oper určených dětem zinscenovat. Otázkou ovšem je, do jaké míry je pro tyto aktivity v dnešních základních školách prostor a čas. Obávám se, že žáci se ve většině případů musejí spokojit jen se základními informacemi nejen z oblasti opery, ale co se týká hudby celkově. Základní umělecká škola Kromě škol základních existuje v České republice ještě rozsáhlá síť základních uměleckých škol, jež nemá ve světě obdoby. I tady se samozřejmě děti v rámci povinné hudební nauky seznamují s nejrůznějšími hudebními formami, operu nevyjímaje. Výuka hudební nauky je obecně určena Rámcovým vzdělávacím programem pro základní umělecké vzdělávání, každá škola si ji pak sama specifikuje ve svém Školním vzdělávacím programu. Základní umělecké školy jsou unikátní instituce, v jejichž rámci mají žáci mnohem více prostoru seznámit se s hudbou, než v základní škole. 2.2.2.3 Jak Opera pro děti v divadle
Národní divadlo Praha Mnohá divadla v Čechách, na Moravě i ve Slezsku nabízí nejrůznější dětské programy. Národní divadlo v Praze na svých webových stránkách zařazuje představení pro děti do sekce Národní divadlo dětem, v níž dětem v současné době nabízí představení z oblasti činohry, opery i baletu. Z operních titulů jsou to Humperdinckova opera Jeníček a Mařenka, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, Smetanova Prodaná nevěsta, Dvořákovy opery Rusalka a Čert a Káča ad. Celkem je to osm inscenací pro děti různého věku (například opera Jeníček a Mařenka je určena pro děti už od pěti let). Za zmínku stojí jistě opera Malý 28 ČERMÁKOVÁ, V. Výchovné koncerty v prostředí města Teplice. In: HALA, P. ed. Musica viva in schola XXIV [online]. 2014 [cit. 2016-03-15], s. 190. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/wmus/studium/sborniky/musica_viva_in_schola_xxiv.pdf
23
kominíček anglického skladatele Benjamina Brittena, který ji napsal pro dětské účinkující. Ve Státní opeře Praha ji nastudovaly děti ze souboru Dětská opera Praha. Dětská opera Praha (DOP) je soubor dětských a mladých sólistů studujících zpěv. Založila ji v roce 1999 na základech své soukromé hudební školy sólistka opery Národního divadla v Praze a profesorka zpěvu na Pražské konzervatoři Jiřina Marková-Krystlíková. 29 Tento soubor spolupracuje s Národním divadlem v Praze od roku 2013 také v rámci projektu Opera nás baví. V něm představuje nejen dětem, ale celému širokému spektru diváků slavné operní epochy, nejvýznamnější skladatelské osobnosti a jejich (především) operní dílo. Kromě toho Dětská opera Praha na jevišti Nové scény Národního divadla představuje také tvorbu velmi oblíbené autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, a to konkrétně jejich tzv. Miniopery, zhudebněné pohádky o Budulínkovi, Červené Karkulce, dvanácti měsíčkách a Šípkové Růžence, které jsou určené především pro děti předškolního věku. Vedle běžných představení určených i pro děti, projektu Opera nás baví a inscenace Miniopery, nabízí Státní opera Praha ještě cyklus školních představení pro děti předškolního a mladšího školního věku s názvem Hurá do Opery!, v jehož rámci jsou děti seznámeny s operní tvorbou a baletem. Národní divadlo Brno V minulosti brněnská hlavní divadelní scéna premiérovala opery pro děti českého skladatele Evžena Zámečníka Ferda mravenec a Brouk Pytlík, s velkým ohlasem se v Brně setkala také například opera Hanse Krásy Brundibár. Ani dnes Národní divadlo v Brně na děti nezapomíná, nabízí jim celou škálu různých představení. Přímo dětem určená je Malá scéna Mahenova divadla, kde jsou v současné době k vidění tři pohádky pro nejmenší. Kromě toho také všechna tři velká divadla, Mahenovo divadlo, Janáčkovo divadlo a Divadlo Reduta, mají na repertoáru několik málo inscenací vhodných i pro děti. Z operních titulů je to v Redutě uváděný Papageno hraje na kouzelnou flétnu, v Janáčkově divadle zase našla svůj prostor rodinná operní expedice30 Marko Ivanoviće Čarokraj.
29 Dětská opera Praha [online]. 2013 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.detskaoperapraha.cz/cs/ 30 Čarokraj. Národní divadlo Brno [online]. 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/opera/carokraj
24
Národní divadlo moravskoslezské Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě podobně jako Národní divadlo v Praze spolupracuje s dětským operním souborem, konkrétně s Operním studiem, jež vzniklo už v roce 1994. To se v současnosti podílí na realizaci operních, operetních a muzikálových inscenací v ostravském Divadle Antonína Dvořáka. V operní sféře je to v rámci celého Národního divadla moravskoslezského v sezóně 2015/2016 bohužel jen jedna inscenace, a to vánoční hra se zpěvy Pavla Helebranda Jesličky svatého Františka. Ta je navíc v souvislosti se svou tematikou dávána na program pouze v období adventu a je nabízena také školám. Historie Operního studia ale pamatuje i další projekty, mj. nastudování Křičkových Ogarů, Trojanova Kolotoče nebo Matějkových Broučků. Vedle opery Pavla Helebranda jsou pro školy určeny tzv. Interaktivní operní koncerty, na nichž se žáci druhého stupně základní školy můžou ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka seznámit s nejvýznamnějšími osobnostmi české hudby, Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů, a jejich operní tvorbou. Další divadelní scény Moravské divadlo Olomouc nabízí v rámci představení pro školy celou škálu inscenací od pohádek, přes baletní příběhy a kouzelné muzikály až po operu. Ta je doporučována žákům 2. stupně základních škol a také studentům středních škol a jedná se o tyto klasické operní tituly: Rusalka Antonína Dvořáka, Hubička a Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích má v současné chvíli na programu krásnou operu Maurice Ravela Dítě a kouzla, která je zde uváděna jako opera, která svou hudbou i vtipným libretem učaruje malým i velkým, je ideálním vstupem do tajemného světa hudebního divadla pro celou rodinu.31 Plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla dětským divákům věnuje velkou pozornost. Hlavní autorkou operních inscenací pro děti v tomto divadle je operní pěvkyně a hudební pedagožka Lilka Ročáková, jež má na svém kontě již celou řadu titulů. Například její inscenace s názvem O Rusalce, tematicky vycházející z opery Rusalka Antonína Dvořáka měla velmi příznivé ohlasy: Představení šité na míru dětem sází na pohádkovost, je přitom živé, zachovává osu Dvořákova díla a má spád. Je divácky atraktivní a hudebně výborné. 31 Dítě a kouzla. Jihočeské divadlo [online]. 2016 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: http://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/1966-dite-a-kouzla
25
Právem si vysloužilo skandovaný potlesk v zaplněném foyer.32 V sezóně 2015/2016 se v plzeňském divadle uvádí v její režii jednoaktová opera Jiřího Pauera Žvanivý Slimejš a také premiérovaná opera Jiřího Temla Kocour v botách. V říjnu 2016 pak Malá scéna divadla J. K. Tyla v Plzni uvede novou inscenaci Tomáše Pilaře (spoluautora a také režiséra brněnské inscenace Papageno hraje na
kouzelnou flétnu v divadle Reduta) Papageno
v kouzelném lese, komorní operu na motivy Kouzelné flétny Wolfganga Amadea Mozarta. Dětské a loutkové scény Divadelních scén určených přímo dětem či mládeži je po celé České republice velké množství. A také některé z nich na svůj repertoár čas od času zařazují opery pro děti. Tak například Divadlo loutek Ostrava připravilo v loňském roce ve spolupráci s operním studiem Národního divadla moravskoslezského pohádkovou operu ostravského hudebního skladatele Edvarda Schiffauera Vrať nám, ptáku, hastrmana o vodníkovi, který se ve škole špatně učil, a tak má v hrnečcích místo dušiček ovoce. V inscenaci se velmi půvabně doplňuje svět živých herců se světem loutek. Na podobném principu jako v Ostravě, tedy na kontrastu zapojení loutek a živých herců, je vystavěna inscenace brněnského divadla Radost, úprava Mozartovy Kouzelné flétny, jíž bude věnována pozornost později. Operu pro děti uvádí také Divadlo Drak z Hradce Králové – v roce 2007 se jednalo o úpravu opery Carmen francouzského skladatele Georgese Bizeta, tentokrát byla ovšem určena především dospívajícím. Inscenace s názvem Carmen 20:07 totiž španělskou temperamentní Carmen přenesla do prostředí českého vlakového nádraží současnosti. Rytmus flamenca v podání hradeckého divadla vystřídal rytmus pohybujícího se vlaku. Dětem od čtyř let je věnována inscenace O Rusalce pražského divadla Minaret. Jedná se o variaci na jednu z nejznámější českých oper v podobě činohry se zpěvy a hudbou Antonína Dvořáka. Divadlo Minaret má na repertoáru ještě jedno podobné dílo, českou lidovou zpěvohru Kominíkovo štěstí. V ní je dětem pohádkovou formou představena oblast českého lidového folklóru, ať už se jedná o lidovou píseň či folklór oblékání. Co se týká ryze loutkových divadel, jednoznačně nejčinorodější je v oblasti operních představení Národní divadlo marionet. V současnosti uvádí úpravy dvou oper Wolfganga Amadea Mozarta, a to konkrétně Dona Giovanniho (opera je uváděna v původním italském 32 ŠPALKOVÁ, G. O Rusalce, aneb když operní klasika děti nenudí. Divadlo J. K. Tyla v Plzni [online]. 2015 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: https://www.djkt.eu/ohlasy-o-rusalce-2
26
jazyce, koncem roku 2013 bylo odehráno na 5000 repríz tohoto představení) a Kouzelnou flétnu (je zpívána v původním německém jazyce, ale na rozdíl od Dona Giovanniho je doporučována i dětskému divákovi). Oblast loutkové opery obohatila také autorská dvojice Petr Vacek – Milan Hugo Forman, kteří vytvořili loutkovou variantu Kouzelné flétny přímo na míru městu Plzeň u příležitosti vyhlášení tohoto města Evropským hlavním městem kultury pro rok 2015. Vznikla tak syntéza opery, činohry a loutek ve stylu barokního divadla. Zajímavostí je, že inscenace byla na míru připravena pro pojízdné kulturní centrum města Plzeň, tzv. Autobus Linky 2015. K dětským loutkovým operám v barokním kabátu se řadí také Barokní opera vzniklá pro Divadlo bratří Formanů, inspirovaná jednou z nejstarších českých oper Karla Loose s názvem Česká opera o komínku od kameníků špatně vystavěném aneb Boj pantátův se zedníky. Tolik jen k několika málo divadelním scénám a jejich inscenacím. Podrobný výpis všech operních inscenací určených dětem v rámci divadel v České republice by byl jistě o mnoho delší, pro tuto chvíli nám ovšem postačí vědomí, že oblast opery pro děti není českými divadly nijak opomíjena, ba naopak na mnoha scénách se opera pro děti těší zájmu inscenátorů a je jí věnována velká pozornost. Opera pro děti v médiích Kniha a) Sféra populárně naučná Asi nejčastější knižní publikací, v níž se děti s pojmem opera setkají, jsou školní učebnice (jimž byla věnována pozornost v kapitole o opeře ve škole). Vedle učebnic určených pro žáky základních škol existuje ještě druhá vrstva naučných publikací využívaných ve školách, kam patří učebnice hudební nauky pr základní umělecké školy. Kromě učebnic můžeme najít mnohé populárně naučné publikace věnující se hudbě určené dětem. Jednou z nich je například Lexikon hudby pro děti manželů Heumannových, v němž je srozumitelnou a zároveň poutavou formou vysvětleno mnoho pojmů z oblasti hudby. Opera je zde charakterizována následovně: Opera je hudební dílo, 27
ve kterém se na jevišti scénicky ztvárňuje příběh zpěvem a orchestrální hudbou. V mnoha operách se také setkáme s baletem (…). 33 Tato kniha je svým jazykem přístupná dětem prakticky všech věkových kategorií (podmínkou je samozřejmě osvojení si čtení), tomu napomáhá také výtvarné ztvárnění knihy. Další naučnou publikací, která má dětem přiblížit svět hudby, je kniha Hudební teorie pro každého vydaná v nakladatelství Svojtka & Co. Ta je určená jak pro hudební samouky, tak pro žáky hudebních škol. V rámci této publikace je pojem opera zmíněn dvakrát – poprvé v kapitole Hudba v průběhu staletí, kde je definována jako jedna z nových hudebních forem vzniklých v období baroka, podruhé pak v souvislosti s rozlišením různých hudebních forem. Také kniha Zázrak zvaný hudba má být jakýmsi úvodem do hudebního světa pro děti. A stejně jako v předchozí publikaci, i tady je opera představena především jako žánr vzniklý v období baroka v Itálii. Ve slovníčku v závěru publikace je pak pojem opera definován následovně:
hudebně-scénické
dílo,
v
němž
jsou
dramatická
předloha,
vokální
a instrumentální složka, scénický obraz a herecké často i baletní umění spojeny ve společném účinku.34 Podobný charakter má ještě Kniha pro mladé hudebníky vydaná nakladatelstvím PRÍRODA v roce 1997, v té ovšem jakákoli zmínka o opeře chybí. b) Sféra beletristická Odhlédneme-li teď od publikací naučného rázu, existuje i jiný způsob, jak se s operou seznámit. Respektive ne s operou jako hudebně dramatickým žánrem, nýbrž alespoň se slavnými operními příběhy, popřípadě s hudebními skladateli, jež proslavilo jejich operní dílo. Když v roce 1967 vyšla kniha Pohádky za oponou Kamila Bednáře, poválečného básníka, mluvčího literární skupiny Ohnice, epigona Jiřího Ortena a vedle toho také autora literatury pro děti a mládež, dočkala se velmi kladného ohlasu. Bednář v této knize formou pohádek a vyprávěnek čtenáře originálně seznamuje s dějem slavných českých i světových oper a baletů. Kniha se od doby svého vzniku dočkala čtyř vydání. A ani její pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat – v roce 1982 vyšly Pohádky za druhou oponou, které na první díl volně navazují, ale mají už poněkud odlišný charakter (velkou úlohu hraje v knize hitorie stavby a požáru Národního divadla v Praze, stejně jako dějiny dalších evropských 33 HEUMANN, H.-G. a HEUMANN, M. Lexikon hudby pro děti. 1. vyd. Praha: Mutabene, 2000, s. 114. 34 BARBER, N. et al. Zázrak zvaný hudba. 1. vyd. Praha: Knihcentrum, 1997, s. 121.
28
divadel , popis slavných soch, které naše Národní divadlo zdobí atd.). Díky tomu ovšem po přečtení této knihy čtenář získá povědomí nejen o dalších slavných operních a baletních příbězích, ale také o světě opery jako takovém. Ačkoli se jedná o pohádky, nelze jim upřít jistou dávku populárně-naučného charakteru. Kamilu Bednářovi se ovšem podařilo všechna fakta zasadit do poutavého, čtivého příběhu, a právě proto byly jeho knihy velmi oblíbené.35 Vedle Kamila Bednáře napsala podobnou publikaci, v níž se pokouší operu přiblížit dětem, také Anna Hostomská, spisovatelka a redaktorka Československého rozhlasu, v němž po celá léta působila v mnohých hudebně-popularizačních pořadech. Vážnou hudbu v nich představovala širokým vrstvám posluchačů všech věkových skupin. Vedle hudebních pořadů pro Československý rozhlas se ovšem Anna Hostomská soustavně věnovala vědecké práci v oblasti opery. Z jejího dlouholetého bádání pak vznikla publikace, kterou s jistou mírou nadsázky můžeme nazvat biblí českých milovníků opery, Opera: průvodce operní tvorbou. Její kniha pro děti pak nese název Příběhy, pohádky a pověsti paní Hudby a přináší celkem padesát dva operních a baletních příběhů, které jsou vždy uvedeny krátkým shrnutím života a tvorby jejich autorů (respektive hudebních skladatelů, kteří tyto příběhy převedli do hudby). Vedle těchto knih řekněme staršího data vydání vznikají v současnosti i další publikace, jejichž cílem je popularizace opery (či obecně artificiální hudby). Jednou z nich je dílo autorské dvojice Anna Novotná a Jiřina Marková Opera nás baví (2005), která má shodný název s jejich projektem Opera nás baví (viz níže). Vedle převyprávěných operních libret v této knize najdeme i krátké medailonky jejich skladatelů, popřípadě i libretistů, ale také vysvětlení nejrůznějších pojmů z oblasti opery. Anna Novotná tuto knihu charakterizuje doslova takto: Milé děti, nebojte se opery! Opera není jen pro dospělé, ale je i pro vás. Když si v této knize přečtete operní příběhy a seznámíte se s hlavními postavami, budete jí v divadle lépe rozumět. Dozvíte se také, kdo ji napsal, jak žil a co dalšího složil. Bude vám jasné, co dělá v divadle například maskérka, garderobiérka, inspicient, režisér či dirigent, co je zákulisí; co je premiéra, předehra nebo generálka. Veselé a výstižné ilustrace vám hodně napoví. Budete si umět představit, jak zpívá sopranistka nebo tenorista. Pobavíte se krátkými historkami o tom, co se jim také může na jevišti stát. Díky této knize prostě přijdete na to, že opera je zajímavá i zábavná a že stojí za to si ji jít poslechnout. 36 Kromě této publikace 35 Vedle těchto publikací je Kamil Bednář také autorem básnické parafráze na slavný balet Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero. 36 MARKOVÁ, J. a NOVOTNÁ, A. Opera nás baví: první kniha o opeře pro děti i rodiče. 1. vyd. Praha: Práh, 2005, přebal knihy.
29
věnované opeře připravila Anna Novotná ještě další dvě, tentokrát věnované činohře a baletu, s názvy Divadlo nás baví (2008) a Balet nás baví (2009). Poněkud odlišnou cestou se vydali další tři autoři knih pro děti - Martina Skala, Petr Sís a Renáta Fučíková. První jmenovaná, výtvarnice a prozaička ovlivněná francouzským prostředím, v němž osm let žila, je autorkou série Strado & Varius, v níž nás kdysi slavný houslista Varius spolu se svým věrným druhem, houslemi jménem Strado, na pozadí dobrodružných příběhů seznamuje s největšími osobnostmi evropské artificiální hudby, a to konkrétně s Antoniem Vivaldim, Wolfgangem Amadeem Mozartem a Johannem Sebastianem Bachem. Do příběhu jsou také nenásilně zakomponovány a následně vysvětleny některé hudební pojmy. Autorka, jež je v první řadě vynikající ilustrátorkou, což se zcela přesvědčivě odráží ve všech jejích autorských obrázkových knihách, za první knihu této série získala v roce 2003 cenu Magnesia litera, Litera za dětskou knihu. Její obrázky doplňují také knihu Kouzelná flétna z roku 2006, v níž je převyprávěn příběh Mozartovy poslední opery. V Mozartovském duchu se nese i kniha Petra Síse Hrej, Mozarte, hrej (také 2006). V této útlé knížečce biografického rázu určené nejmenším čtenářům se můžeme seznámit s Wolfgangem Amadeem Mozartem v dětském věku. Její autor, světově úznávaný výtvarník, ji vytvořil u příležitosti 250. výročí narození tohoto velikána evropské artificiální hudby. Kromě Martiny Skala a Petra Síse se tvorbě autorských obrázkových knih věnuje také ilustrátorka Renáta Fučíková. Ačkoli se autorka ve svých populárně naučně laděných publikacích zaměřuje především na osobnosti českých či evropských dějin, pro účely této práce stojí za bližší zmínku jedna z jejích jiným směrem orientovaných knih nesoucí název Antonín Dvořák (2012). V té autorka přibližuje život jednoho ze světově nejproslulejších českých hudebních skladatelů, jeho úspěchy i zklamání, ale také některá z jeho nejznámějších děl (mj. také operu Rusalka). Tolik jen k některým publikacím, jejichž cílem je popularizace vážné hudby či opery. Pro výčet všech podobných děl by bylo nutné provést další podrobné bádání, jež ovšem není cílem této práce. Postačí snad tedy informace, že podobná díla v našem prostředí nejen vznikaly, ale i nadále vznikají, a to na velmi dobré úrovni.
30
Hudební nosiče, televize V souvislosti s možnostmi, které nabízí nová média, vznikly v našich končinách dva zajímavé projekty, jejichž cílem je popularizace opery, především pak mezi dětmi a mládeží. Prvním z projektů je hudebně-vzdělávací cyklus Opera nás baví, který vznikl na motivy stejnojmenné knížky Jiřiny Markové a Anny Novotné (viz výše). Obě dámy se autorsky podílely také na tomto televizním cyklu, který vznikl v roce 2009 ve spolupráci s Českou televizí. Cílem pořadu je nejen seznámit děti se světově proslulými hudebními skladateli a jejich známými operami, ale zároveň také představit dětem svět opery vůbec. Výpravné inscenované ukázky z vybraných oper nejznámějších světových autorů ve virtuózní interpretaci souboru Dětská opery Praha, jednoduchá hra u klavíru, během které Jiřina Marková, průvodkyně pořadem, vypráví obsahy oper a s korepetitorkou a dětmi názorně vysvětlují základní pojmy z hudební nauky, dětské publikum z řad základních škol nebo základních uměleckých škol, vtažené do hry třeba čtením zajímavostí ze života skladatelů, pohybově glosovaným Pepou „Notou“, choreografem Josefem Kotěšovským, nebo možností ptát se pozvaných hostů na cokoliv, co souvisí s jejich profesí u opery – to vše se snaží motivovat děti i jejich rodiče k tomu, aby svět opery vnímali jako přátelské, inspirativní a potěšující prostředí jak pro bezprostřední vjem, tak pro hodnotový systém každého moderního člověka.37 Režisérem pořadu je Josef Dlouhý. Patnáctidílný cyklus zahrnuje díla významných českých skladatelů (Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka či Hanse Krásy) i velikánů opery zahraniční (např. Georgese Bizeta, Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Wagnera, Giuseppe Verdiho ad.). Všechny díly jsou volně ke zhlédnutí na webovém portálu České televize, kde si mohou děti najít informace o všech skladatelích a jejich dílech a nahlédnout také do dvou slovníčků – hudebních pojmů a divadelních profesí, kde jsou srozumitelně vysvětleny základní pojmy z oblasti opery. Druhý projekt, který zmíním v souvislosti s popularizací opery prostřednictvím médií, nese název Nebojte se klasiky!!! V rámci tohoto projektu vznikla edice Slavné opery, soubor osmi kompaktních disků věnovaných slavným operním dílům. Každý z disků obsahuje dramatizaci operního příběhu, jejímž autorem je Jan Jiráň. Ten příběh původní opery převedl do dramatické formy a tu pak doplnil ukázkami hudebních pasáží z dané opery v podání slavných českých operních pěvců. Některé ze slavných árií tak můžeme slyšet v podání 37 Opera nás baví. Česká televize [online]. 2009 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10212440340-opera-nas-bavi/
31
Ivo Žídka, Zdeňka Švehly, Beno Blachuta ad. Mluvené slovo bylo svěřeno známým osobnostem českého divadla, role operních postav tak představují např. Vojtěch Dyk, Tatiana Vilhelmová, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Marek Eben, Ivan Trojan, Josef Somr nebo Taťjana Medvecká. Edice zahrnuje opery Carmen, Prodaná nevěsta, Rusalka, Kouzelná flétna, Lazebník sevillský, Turandot, La traviata a Nápoj lásky. Vedle edice Slavné opery zahrnuje projekt ještě další dvě – edici Čeští skladatelé, v níž jsou posluchači seznámeni s životem a dílem čtyř slavných českých skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, a edici Světoví skladatelé, která zahrnuje disky věnované Johannu Sebastianovi Bachovi, Wolfgangu Amadeovi Mozartovi, Ludwigu van Beethovenovi a Petru Iljiči Čajkovskému. Z předchozího výčtu inscenací, literárních děl a nejrůznějších projektů je zřejmé, že variant, jak je možné dětem zábavnou a nenásilnou formou přiblížit operní žánr, je celá řada. Většinou se jedná o projekty velmi zdařilé, jejich prostřednictvím se můžou dětem dostat základní informace z oblasti české i světové operní tvorby způsobem jistě příjemným.
32
3
KOUZELNÁ FLÉTNA W. A. MOZARTA
3.1 Wolfgang Amadeus Mozart S trochou nadsázky si troufám říct, že jméno Wolfgang Amadeus Mozart je dnes známé prakticky každému. Informace o tomto velikánovi evropské artificiální hudby, skladateli, jehož řadíme společně s Josephem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem k tzv. Vídeňským klasikům, jsou velmi dobře dostupné, a tak na tomto místě uvedu jen ty základní. Wolfgang Amadeus Mozart (podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart) se narodil 27. 1. 1756 v rakouském Salzburgu. Jeho otec Leopold Mozart, t. č. dvorní skladatel při salzburském dómu, záhy rozpoznal fenomenální hudební talent svého syna. Wolfgang již od útlého dětství hrál na housle a na klavír. Jeho otec ho představoval veřejnosti jako zázračné dítě (zpočátku v duu s jeho sestrou Marií Annou), podnikal s ním cesty po celé Evropě, a tak se budoucí skladatel mohl seznamovat s rozmanitostmi evropské hudby 18. století. Také jako skladatel byl Mozart činný již od útlého dětství. A jeho skladatelská hvězda stoupala strmě vzhůru – již v 17 letech byl dvorním skladatelem v Salzburgu. Byl ovšem velmi excentrickou osobností a život poddaného na salzburském panství mu nevyhovoval. Odešel tedy z nenáviděného prostředí, vymanil se z vlivu svého otce a doprovázen mnoha skandály a aférami žil ve Vídni. Velmi brzo se proslavil, jeho hudba bývá dodnes korunována přívlastkem geniální. Za svůj život vytvořil úctyhodné množství skladeb, z nichž je nám dnes známo více než šest set. Tak např. podle Köchlova seznamu má 54 symfonií, 36 divertiment, serenád, kasací, 55 koncertů, množství skladeb komorních, klavírních, vokálních a duchovních.38 Proslul především svými symfoniemi, koncerty pro různé sólové nástroje či skladbami církevního charakteru, jež byly za jeho života s úctou a obdivem hrány v nejrůznějších koutech Evropy. Pro tuto práci jsou ale nejdůležitější Mozartovy opery. Složil jich celkem dvacet čtyři (včetně nedokončených), z nichž ovšem pouze některé se staly trvalou součástí repertoáru velkých operních domů. Hovoří-li se o „současnosti“ jeho operního díla, není to jen prázdná fráze. Minimálně tři Mozartovy opery oslovují diváka nejen okouzlující hudbou, ale 38 HOSTOMSKÁ, A. Opera. Průvodce operní tvorbou. 10. doplněné vyd. Praha: NS Svoboda, 1999, s. 50.
33
i divadelností: Figarova svatba, Don Giovanni a Kouzelná flétna. 39 Figarova svatba přitahuje po staletí operní příznivce svým vtipem a hravostí. V Mozartově skladatelské kariéře je to dílo zásadního významu – získal si jím náklonnost císaře Josefa II. a také širokého operního publika. A to především líbivými zapamatovatelnými melodiemi. Nadšené přijetí této opery v Praze v prosinci 1786 bezprostředně vedlo k napsání další opery – Don Giovanni. Její pražská premiéra v květnu 1787 překonala všechna očekávání. Obecenstvo bylo nadšeno, pro dokonalé spojení tragického s komickým se této opeře dostalo označení drama giocoso (žertovné drama). Kouzelná flétna se od předešlých dvou oper liší, a to především v rovině jazykové (jedná se o jednu z prvních oper v němčině), formální (je to ve své podstatě typ lidového divadla) i dějové (odlišuje ji pohádkový příběh). Následující část této práce bude věnována právě Mozartově poslední opeře, a to především s ohledem na to, že popis původní opery se stane východiskem pro rozbor jejích adaptací pro děti. 3.2 Kouzelná flétna Kouzelná flétna je poslední operou, kterou Mozart za svého života složil. Podnět ke složení této opery přišel v roce 1890 od ředitele tehdejšího vídeňského předměstského divadla Freihaus Emanuela Schikanedera. A kdo že tento pozapomenutý autor libreta k jedné z Mozartových nejslavnějších oper byl? Podivný člověk. Nehluboký, ale velmi nadaný; úžasný divadelník, též trochu šarlatán a cirkusák. S jeho holedbavostí a poživačností nás smiřuje jeho podivuhodná pracovitost, chudičký původ a jeho bonvivánské dobráctví. A pak – je to autor Kouzelné flétny. Ta zbyla ze všeho, oč usiloval, co vytvořil. 40 Takto jeho osobnost charakterizuje Pavel Eisner v úvodním textu ke svému překladu libreta Kouzelné flétny. Emanuel Schikaneder pocházel z nuzných poměrů – narodil se 1. září 1751 jako dvanácté dítě výpomocného sluhy ve městě Straubing. Velmi brzo se musel postavit na vlastní nohy, stal se nejprve potulným pěvcem a poté se přidal ke kočovné divadelní společnosti, s níž zaznamenával velké úspěchy v rakouských zemích a jižním Německu. Byl všestranně nadaný – hrál, sám hry psal, skládal jevištní hudbu a řediteloval divadelní společnosti. Schikaneder výborně rozuměl svému obecenstvu, uváděl na repertoár to nejlepší ze soudobé činohry a opery. Nejvýznamnější období jeho kariéry začíná v roce 1789, kdy odchází do Vídně a stává se spoluředitelem divadla Freihaus. Zde se zrodil fenomén zvaný Kouzelná flétna. 39 VÍTOVÁ, E. 50 slavných oper. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, s. 66. 40 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957, s. 9.
34
Úspěch této opery Schikanedera povzbudil ke stavbě nového divadla Na Vídeňce, které bylo slavnostně otevřeno v roce 1801. Schikaneder zde působil tři roky a byla to léta velmi plodná a úspěšná. Poté ještě krátce řediteloval divadlům v Brně a rakouském Steyru. Postupně ale zkrachoval a také uvadal duševně. Zemřel 21. září 1812 ve Vídni. Úhrnnou pozůstalost slavného divadelníka odhadl úřad částkou 71 zlatých. Tedy částkou přece jen větší než před jedenácti lety pozůstalost Mozartovu – ta dělala jen 50 zlatých.41 K seznámení Mozarta se Schikanederem došlo již v průběhu sezony 1780/1781, kdy Schikaneder hostoval se svou společností v Salzburgu. O jedenáct let později přišla Mozartovi nabídka složit pro Schikanederovo divadlo, jež se v té době potýkalo s finančními problémy, singspiel (hru se zpěvy, která by byla vhodná pro nejširší lidové vrstvy a zpěvnými melodiemi s nezáludným textem by plnila divadlo42). Tato nabídka pro Mozarta znamenala možnost naplnění dávného záměru, vytvoření německé opery. Není jisté, kdy Mozart začal práci na opeře Kouzelná flétna. V korespondenci mezi skladatelem a libretistou Schikanederem ovšem existuje důkaz o tom, že již v září 1790 byly některé části opery hotové. Schikaneder 5. září 1790 píše: Milý Wolfgangu! Mezitím Ti posílám zpět Tvoje Pa, pa, pa, které mi docela vyhovuje. To už zabere.43 Práce na opeře byla ovšem omezována mnoha faktory – kromě Kouzelné flétny musel Mozart v té době splnit ještě další dvě objednávky, a to na korunovační operu La clemenza de Tito, psané u příležitosti korunování Leopolda II. českým králem (objednávka na tuto operu přišla v polovině července 1791 od pražského operního impresária Domenica Guardasoniho, pověřeného českými stavy), a pověstné Requiem, opředené nejrůznějšími zvěstmi (dnes víme, že Requiem objednal Anton Leitbeg z pověření hraběte Franze von Walsegg-Stuppach, který chtěl dílo vydávat za své). Zároveň Wolfganga Amadea již v této době trápily velké zdravotní potíže. Největší urgenci vyžadovala opera Titus, ihned po její ne příliš úspěšné premiéře 6. září 1791 ve Stavovském divadle v Praze si Mozart pospíšil s prací na opeře Kouzelná flétna. Nutno ovšem podotknout, že v této době již byla značná část opery hotová. Aby si Schikaneder pojistil, že bude opera opravdu včas napsána, ubytoval Mozarta v průběhu června a července 1791 v domku vedle svého divadla a společně tvořili. První dějství opery bylo jistě hotové před 2. červencem 1791, neboť v dopise z toho dne píše Mozart své ženě 41 Tamtéž, s. 8. 42 VÍTOVÁ, E. 50 slavných oper. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, s. 80. 43 Cit. dle: JONÁŠOVÁ, M. Mozartův singspiel s prvky opera seria. In: BLACHUT, B. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2015, s. 23.
35
Konstanci do lázní v Badenu, aby řekla tomu hloupému člověku Süsmayrovi, aby mi poslal mou partituru prvního aktu, od úvodu po finále, abych mohl udělat instrumentaci.44 V září 1791 skladatel dopsal poslední nedokončené části opery – sbor kněží z druhého dějství, Papagenovu píseň (č. 20) a finále. 28. září, tedy jen dva dny před premiérou, pak ještě pochod kněží a předehru. Premiéra opery byla 30. září 1791 v 19 hodin v Schikanederově divadle. Plakát k prvnímu představení oznamoval: Hudba je od p. Wolfganga Amade Mozarta, kapelníka a skutečného c. k. komorního kompositéra. Z úcty k milostivému a veleváženému obecenstvu a z přátelství k autoru hry, bude pan Mozart sám dnes dirigovat orchestr. 45 Mozart dirigoval premiéru a první reprízu. Obsazení Kouzelné flétny bylo následující: Schikaneder hrál a zpíval Papagena, jeho žena Barbara mu zdatně sekundovala jako Papagena. Role prince Tamina byla svěřena vynikajícímu tenoristovi Benediktu Schackovi (vlastním jménem Benediktu Žákovi z Mirotic, jenž vedle kvalitního hlasu mohl nabídnout také hru na flétnu) a do dvojice k němu byla jako Pamina přiřazena sedmnáctilená sopranistka Anna Gottliebová (s ní už Mozart pracoval, když jí jako dvanáctileté svěřil part Barbariny ve své opeře Figarova svatba). Basovou roli moudrého Sarastra poprvé obecenstvu představil Franz Xaver Gerl. Mimořádně obtížný part Královny noci pak ztvárnila Mozartova švagrová, sestra jeho manželky Konstance Josepha Hoferová. Premiéra opery byla přijata vlažně. Již první repríza ale zaznamenala větší ohlas u obecenstva a tato tendence byla s každým dalším uvedením opery na vzestupu. Mozart se doslova tetelil blahem, vrátila se mu jeho chlapecká hravost a dovádivost. Pověstná je příhoda, kdy za scénou mátl hrou na zvonky Papagena-Schikanedera, až ten vykřikl: Drž hubu!, čímž pobavil celé publikum. Kouzelná flétna se stala vídeňskou senzací. Devět týdnů po premiéře, 5. prosince 1791 její autor, v té době vážně nemocný a zcela vyčerpaný, umírá. Úspěch opery se však i nadále zvětšuje, záhy se šíří i do zahraničí. Bez zajímavosti jistě není, že druhým městem, které mělo možnost tuto operu slyšet, se stala Mozartem milovaná Praha, a to 25. října 1792. Dalšími městy, která operu Kouzelná flétna uvedla ve svých divadlech, byly německý Frankfurt (16. dubna 1793) a Výmar (16. ledna 1794). Ve stejném roce jako do Výmaru pak Kouzelná flétna pronikla také do Berlína, Hamburku, 44 ČÁSTKOVÁ, P. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Brno: Národní divadlo v Brně, 1999, s. 3. 45 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957, s. 10-11.
36
Štutgartu či Drážďan. Mimo pevninskou Evropu se poslední opera Wolfganga Amadea Mozarta dostala poprvé v roce 1811, a to konkrétně do britského Londýna. Hranice evropského kontinentu pak překročila v letech 1832 a 1833 uvedením ve Philadelphii a v New Yorku. 3.2.1 Tajemná symbolika Kouzelné flétny Kouzelná flétna bývá z hlediska příslušnosti k literárním žánrům nejčastěji řazena k pohádkám. A pohádkové prvky vskutku obsahuje – jedná se o příběh souboje dobra a zla, v němž dobro vítězí, hlavní hrdina podstupuje velmi těžké zkoušky, aby dosáhl vytouženého cíle. Navíc je příběh plný nadpřirozených bytostí. Kouzelná flétna by opravdu mohla být klasickou pohádkou. Ovšem jednoduchou formu tohoto žánru poněkud narušují mnohé digrese a především složitá symbolika. Nad významem některých symbolů zakomponovaných nejen do fabule opery, ale také do Mozartovy hudby, si hudební vědci lámou hlavu dodnes. Odborníky nejčastěji skloňované vysvětlení tajemné symboliky Kouzelné flétny souvisí s Mozartovou i Schikanederovou příslušností k vídeňské zednářské lóži. Mnozí vykladači Kouzelné flétny tvrdí, že oba autoři do opery skryli zednářské motivy a zahalili ji tak rouškou tajemství. V opeře lze najít mnoho důkazů, které by toto tvrzení doložily jako pravdivé, počínaje osudovými třemi akordy, symboly posvátného čísla, jimiž se opera zahajuje.46 Základní zednářskou charakteristiku ovšem určuje onen odvěký boj dobra a zla, zde reprezentován jednotlivými postavami opery – v osvícensko-zednářském pojetí „zlatá“ mužská Sarastrova duchovní říše symbolizuje pravdu, moudrost, ušlechtilost srdce, rovnost bratrů, dobrotu, Slunce, zatímco „stříbrná“ ženská říše Královny noci značí tmu, temno, které zahaluje poznání pravdy a moudrosti.47 Sarastro bývá označován jako zosobnění zednářství, proti němuž stojí Královna noci představující tmářství a zpátečnictví dobové společnosti (vztaženo ke klíčovým osobnostem tehdejší rakouské monarchie, Královna noci má být alter egem císařovny Marie Terezie, odpůrkyně zednářství). Vedle zednářského pojetí existuje celá řada dalších výkladů Kouzelné flétny: Z pohledu iluminátů může být smysl opery velmi odlišný, než jaký nám představuje zednářský výklad – Královna noci a její noční symbolika představují tmářské zednářství. 46 CASINI, C. Amadeus, život Mozartův. 1. vyd. Praha: Academia 1995, s. 206. 47 HAVLÍKOVÁ, H. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 1993, s. 29.
37
Velekněz Sarastro odtrhne Tamina, Paminu a dokonce i Papagena od Královny noci a zasvětí je do nové, vyšší víry představované světlem, symbolem iluminátů. Existuje také srovnání postav Kouzelné flétny s osobnostmi Velké francouzské revoluce probíhající v době, kdy byla opera složena. I to se vyskytuje ve dvou zcela opačných podobách. V jedné je Královna noci vykládána jako zosobnění jakobínské filozofie a Pamina jako Marie Antoinetta.48 Podle druhé pak Královna noci představuje minulou vládu Francie (tj. monarchii), Sarastro Národní shromáždění, princ Tamino lid Francie a Pamina „svobodu, která je vždy dcerou despotismu“.49 A konečně z pohledu freudovsko-jungovské psychoanalýzy je možné spatřovat v postavě osvícenského mudrce sarastrovský syndrom Vůdce, který je sublimací archetypu masové psychologie uctívání nejsilnějších jedinců „stáda“, mužů s charismatem, kteří se mohou stát v reálné skutečnosti „vševědoucími“ diktátory leninského, hitlerovského, stalinského, gottwaldovského či saddámovského typu.50 3.2.2 Kde se vzala Kouzelná flétna Zatímco všechny výše uvedené výklady Kouzelné flétny mají spíš než cokoli jiného charakter dohadů, pohádkový základ opery je celkem snadno doložitelný. A to i s ohledem na to, z jakých zdrojů vycházel Emanuel Schikaneder při sestavování libreta této opery. Pramenem mu byla pohádková kniha německého klasika Christopha Martina Wielanda Džinistan (Říše duchů), z níž Schikaneder čerpal látku již v roce 1790 pro svou heroickokomickou operu Kámen mudrců aneb Čarovný ostrov. Tentokrát si vybral pohádku Lulu aneb Kouzelná flétna (odtud pochází motiv kouzelné flétny, jejímž zvukem lze přemoci zlo). Druhou v té době velmi oblíbenou pohádkovou knihou, z níž nejspíš mohou pocházet některé z motivů v Kouzelné flétně, byly Dějiny egyptského krále Setha. Další inspiraci Schikaneder zřejmě našel v libretu Karla Ludwiga Geiseka k opeře Oberon, král vil. Schikanederovi nepřátelé pak houževnatě tvrdili, že Kouzelnou flétnu napsal Geiseke a že Schikaneder je plagiátor. Je to tvrzení klevetné jako všelicos jiného, co se o Schikanederovi roztrušovalo.51
48 ČÁSTKOVÁ, P. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Brno: Národní divadlo v Brně, 1999. s. 9. 49 Tamtéž, s. 9. 50 HAVLÍKOVÁ, H. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 1993, s. 29. 51 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 13.
38
Motivické zdroje opery Kouzelná flétna byly vedle již zmíněných knih a libreta jistě četné. Některé motivy pak pocházejí ze Slavnosti brahmínů Karla Fridricha Henslera (kněžské sbory, chrám slunce) či ze hry Tobise Philippa von Geblera Thamos, král egyptský (prostředí starověkého Egypta), k níž Mozart dříve složil hubdu. Motiv tří dam se objevil v tehdy nově vydaném středověkém příběhu Iwain, ein Heldegedicht vom Ritter Hartmann.52 Schikaneder s pomocí Mozarta tyto motivy zasadil do jediného pohádkového příběhu, jenž se později stal jedním z nejznámějších operních příběhů vůbec. 3.2.3 Libreto Fabule opery je zasazena do pohádkového světa starého Egypta. Opera je rozdělena do dvou dějství, v nichž se postupně objevují tyto hlavní postavy (a to v těchto hlasových oborech) : Sarastro (bas), princ Tamino (tenor), Královna noci (soprán), princezna Pamina, dcera Královny noci (soprán), ptáčník Papageno (bas), Papagena (soprán), mouřenín Monostatos (tenor), tři dámy z královniny družiny (soprán a dva mezzosoprány), tři chlapci géniové (soprány), tři kněží (tenor a dva basy), mluvčí (bas). 1. dějství Na samém začátku se ocitáme ve skalisté krajině. Princ Tamino zápasí s velkým hrůzostrašným hadem. Ve chvíli, kdy vyčerpáním omdlévá, přichází mu na pomoc tři dámy, které hada zabijí. Obdivují se princově kráse a hned jdou o celé události spravit svou královnu. Když princ opět přijde k vědomí, spatří podivného člověka – ptáčníka Papagena, který zásluhy za poražení hada vezme na sebe. Za tuto lež je ale vzápětí potrestán. Tři dámy mu zavěsí na ústa zlatý zámek. Princi pak prozradí, že to ony jsou jeho zachránkyněmi. Dají mu obraz krásné dívky, princezny Paminy, dcery Královny noci, již údajně unesl panovník sousední říše Sarastro. Vtom se objeví samotná Královna noci a prosí prince o vysvobození princezny Paminy. Jako doprovod s princem posílá ptáčníka Papagena zbaveného zámku z úst. Na pomoc pak oba dostávají kouzelné hudební nástroje, jež je mají ochránit v nouzi, Tamino flétnu a Papageno zvonkohru. Průvodce jim mají dělat tři chlapci. Princezna Pamina žije v paláci kněze Sarastra, kde ji hlídá mouřenín Monostatos. Pokouší se jí násilím zmocnit, ale je vyrušen Papagenem, kterému se nepozorovaně podaří 52 JONÁŠOVÁ, M. Mozartův singspiel s prvky opera seria. In: BLACHUT, B. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2015, s. 22.
39
vniknout do paláce. Monostatos prchá a Papageno vypráví Pamině o princi Taminovi, který ji miluje a chystá se ji osvobodit. Mezitím se i Tamino dostává před brány tří chrámů, z nichž prostřední je chrám Moudrosti a dva krajní Rozumu a Přírody. Tři chlapci ho nabádají ke stálosti, trpělivosti a mlčenlivosti, jen tak může dojít svého cíle. Tamino postupně klepe na všechny dveře, otevřou se mu však jen prostřední, vedoucí do chrámu Moudrosti. Kněz, který se ve dveřích objeví, Taminovi osvětlí, že Sarastro není zlým únoscem, nýbrž vládcem tohoto chrámu. Tamino mu uvěří a vydává se hledat Paminu s Papagenem, kterým se mezitím podařilo z paláce uniknout. Pomáhá si kouzelnou flétnou, na jejíž zvuk se mu dostává odpovědi Papagenovy píšťaly. Ještě než si ale Tamino s Paminou mohou padnout do náručí, objevuje se Monostatos a chce Paminu spoutat. Přichází čas Papagenovy kouzelné zvonkohry, jejíž tóny Monostata i jeho pomocníky roztančí a všichni postupně mizí. Vtom přichází slavnostní průvod v čele se Sarastrem. Pamina se mu přiznává, že chtěla prchnout z jeho chrámu. Sarastro jí odpouští. Když Monostatos přivádí prince Tamina, je místo pochvaly potrestán a odchází ze Sarastrovy říše. Tamino a Pamina se poprvé střetávají, ovšem čekají je ještě nelehké zkoušky, než budou moci být spolu. 2. dějství Tamino a Papageno jsou odvedeni do chrámové síně, kde je mluvčí seznámí s podmínkami první zkoušky – musejí setrvat v mlčenlivosti a zdrženlivosti. Zatímco princ Tamino je schopen pro svou princeznu překonat jakékoli příkoří, Papageno se nejprve snaží všelijak vykroutit. Když mu ale mluvčí sdělí, že pro něj má dívku Papagenu, přijímá ptáčník, ač stále nerad, jeho podmínku. Vtom ale přicházejí tři dámy a snaží se z obou mladíků vymámit alespoň jedno slovo. Papageno několikrát téměř podlehne, ale Tamino ho vždy zastaví. V první zkoušce tedy oba obstojí a mohou pokračovat dále. Princezna Pamina zatím odpočívá v zahradách chrámu. Ve spánku se k ní tiše přikrade Monostatos a opět se jí chce zmocnit. Najednou se ale objeví Královna noci a Monostatos se ukryje v houští. Pamina je šťastná, že vidí svou matku. Ta jí ale svěřuje krutý úkol – Pamina má dýkou zabít Sarastra, který měl údajně jejímu otci ukrást sedmeré sluneční kouzlo. Pokud tak neučiní, matka se jí zřekne. Nešťastná Pamina neví, co si počít. Zlomyslný Monostatos jí nabízí svou pomoc, pokud se ovšem stane jeho. To Pamina rozhodně odmítá.
40
Mezitím jsou Tamino a Papageno stále zkoušeni. A zatímco i nadále Tamino výborně obstává a mlčenlivost pokorně zachovává, Papageno si pro sebe povídá a prozpěvuje, až mu vyschne v krku, když najednou se za burácení hromu objevuje stará ošklivá babizna s pohárem vody. Papageno se s ní dá do řeči a s hrůzou zjistí, že babizna, která tvrdí že je osmnáctiletou mladicí, se má stát jeho ženou. Náhle ale babizna mizí a přicházejí tři chlapci, kteří vrací Taminovi s Papagenem jejich kouzelné nástroje a vybízejí je, aby vytrvali, a ptáčníka navíc ještě upozorňují, aby opravdu mlčel. V tom přichází princezna Pamina a nechápe, co se to s jejím milým Taminem stalo. Proč k ní nepromluví ani jediným slůvkem? A proč jí i ptáčník Papageno mlčky dává najevo, že by měla odejít? Vše osvětluje až Sarastro a říká dívce, že na Tamina čeká ještě jedna zkouška, která ho také může stát život, a že je potřeba, aby se spolu milenci rozloučili. Nešťastná princezna se s Taminem loučí, poté málem sama skončí svůj život dýkou, kterou měla zabít Sarastra. Tři chlapci ji ale zachrání, zavedou ji za Taminem a Pamina se rozhodne podstoupit poslední zkoušku, zkoušku ohněm a vodou, s ním. Společně, za zvuku kouzelné flétny, která je má svou mocí ochránit, oba vcházejí do chrámu Moudrosti. Mezitím i Papageno prochází svou těžkou zkouškou – do chrámu Moudrosti se s princem a princeznou nevypravil, protože spíše než po čemkoli jiném touží ptáčník po milé ženě, která by s ním trávila svůj život. Ale když ji má téměř na dosah, jeho Papagena se vyloupne ze staré babizny, odvede mu ji mluvčí, neboť ptáčník prý ještě není Papageny hoden. Nešťastný Papageno se tak rozhodne skončit se životem, ale opět zasahují tři chlapci, kteří mu poradí, že svou milou může přivolat pomocí kouzelné zvonkohry. Když Papageno zvonkohru rozehraje, opravdu se objeví jeho krásná Papagena a oba spolu se těší, až se z jejich lásky narodí malí Papagenové a Papageny. Královna noci s pomocí zrádného Monostata a tří dam se ještě naposledy pokusí proniknout do chrámu Moudrosti a přemoci jeho vládce Sarastra, ale už je pozdě a všichni se propadají do podsvětí. Moc světla vítězí nad tmou a Sarastro žehná Pamině s Taminem, kteří spolu zůstávají v jeho říši.
3.2.3.1 Jazyk libreta Z jazykového hlediska bývá libreto opery Kouzelná flétna považováno za nepříliš zdařilé. Schikanederovi je vytýkána především nedokonalost a prázdnota jeho verše, 41
schematičnost, jistá neuspořádanost. Schikaneder byl vláčen stokou posměchu a urážek jako málokdo v dějinách operní literatury.53 Přesto, že za autora libreta je oficiálně považován Emanuel Schikaneder, mezi odborníky stále ještě nepanuje jednotný názor na možné autorství (či alespoň spoluautorství) inspicienta divadla Na Vídeňce Karla Ludwiga Geisekeho. Co ovšem jisté je, že některé části libreta upravil sám Mozart. Dalším problematickým faktorem je eklektický charakter díla – vždyť podnětů, které vedly k jeho sepsání, je celá řada, a bezesporu nebylo možné tolik různorodých motivů zakomponovat do libreta tak, aby vytvořily celistvý příběh. Navíc libreto (stejně jako Mozartova hudba k opeře) bylo psáno v poměrně velkém časovém shonu. Všechny tyto skutečnosti se jistě velkou měrou podepsaly na konečné podobě libreta. Přes veškeré výtky se Schikaneder pustil do psaní dalších dílů Kouzelné flétny. Jejím bezprostředním pokračováním se stalo dílo Labyrint anebo boj s živly, druhý díl Kouzelné flétny (autorem hudby k tomuto libretu byl Peter Winter), po němž měl následovat ještě třetí díl, ovšem ten už nikdy nevznikl, protože Schikaneder pomalu fyzicky i duševně scházel. Kromě toho Kouzelná flétna inspirovala mnohé další autory. Schikanederův výplod se štědře zapsal do literárních dějin – Goethe v ději pokračoval, Pocci, E. T. A. Hoffmann, Franz Grillparzer a jiní ho použili dílem parodicky, dílem satiricky, veliký pohádkář Andersen se pokoušel přepracovat děj i slova tak, aby Mozartova hudba zůstala nedotčena. 54 A nebyl to jen Hans Christian Andersen, pokusů o vylepšení Schikanederova nedokonalého libreta bylo více. Tak například ve Výmaru, kde byl ředitelem dvorní scény právě Johann Wolfgang Goethe, se opera provozovala už koncem 18. století v upravené verzi, jejímž autorem byl Goethův švagr Vulpius. Ale ačkoli byl schopný literát, Vulpius jen pokazil, co chtěl vylepšit a „zušlechtit“.55 I když Schikanederův text nedosahuje nijak závratných literárních kvalit, je třeba mít stále na paměti, že se jedná o operní libreto a zde zřetel slovesný musí, musí hodně do pozadí. Přednost mají zajisté zřetele jiné, hudební, zpěvní, deklamační, jevištní. 56 Operní libreto není jen literárním počinem, je především východiskem pro hudební ztvárnění opery, poskytuje
53 Tamtéž, s. 25 54 ORT, J. K novému českému znění Kouzelné flétny. In: SCHIKANEDER, E. Kouzelná flétna: zpěvohra o dvou dějstvích. 1. vyd. Praha: B. M. Klika, 1939 s. 5. 55 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 19. 56 ORT, J. K novému českému znění Kouzelné flétny. In: SCHIKANEDER, E. Kouzelná flétna: zpěvohra o dvou dějstvích. 1. vyd. Praha: B. M. Klika, 1939, s. 5.
42
textovou oporu jednotlivým číslům v opeře. Nikdy není míněno jako samostatný umělecký text. 3.2.3.2 Kouzelná flétna v češtině Německy psaná opera se velmi brzy po svém premiérovém uvedení stala předmětem překladů do mnoha jazyků. První dva překlady Kouzelné flétny vznikly v našem dnešním hlavním městě Praze již v roce 1794, kde byla nejprve pro potřeby Nosticova divadla přeložena do italštiny (jazyka tehdejší opery) a záhy také do češtiny. Autorem prvního českého překladu opery byl Václav Thám a takto přeložená opera byla uvedena jako Kouzedlná píšťala v divadle U Hybernů. A byla to událost v období první obranné (nebo také konsolidační) fáze Českého národního obrození velmi významná.
Každá opera česky
provedená měla národní poslání, aby všem zlobivým nactiutrhačům, ale i všem pochybovačům ve vlastním táboře dokázala zpěvnost, hudebnost, estetickou nosnost češtiny.57 Ve stejném roce jako ten Thámův vyšel i druhý český překlad Kouzelné flétny, a to pod názvem Zpěvy z Čarodějné flétny vybrané, jehož autorem byl Antonín Jaroslav Puchmajer.
Po něm následoval ještě překlad Josefa Krasoslava Chmelenského (1825),
Jindřicha Hanuše Böhma (1875), Václava Judy Novotného (1887), Jana Orta (1939) či Pavla Eisnera (1957). Pro ilustraci můžeme porovnat část překladu tří naposled jmenovaných, a to konkrétně překlad árie Královny noci z druhého dějství:
57 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 22.
43
1. Václav Juda Novotný
3. Pavel Eisner
Ha, pekla žár mi pomstou srce chvátí!
Už pekel žár mi ňadra žehne mukou,
Slyš, má Pamino, zkázu kněze ždám!...
žár, jícen ohně,
Jak budu pak ti za to děkovati,
žár, jícen ohně jal se ve mně plát!
že skvosty čarné ve své moci mám.
Chrámu zde pán,
Když pomsty nevykonáš,
oni padni už tvou rukou,
mé nejsi hodna lásky:
on padni už tvou rukou,
a všecky s tebou svazky
sic nechci já tě dcerou svou už znát,
jedním rázem přetrhám!
sic nechci já nikdy dceru svou už znát,
Nuž jdi! Smrt měj, Sarastro, bez meškání!
dceru svou už nechci znát,
Jdi!... Kéž vládne tvojí zbraní
věz, nechci já tě dcerou svou už znát!
v čas bůh pomsty sám!58
Ať zášť jen bič ti splétá, buď hnána, štvána, kleta,
2. Jan Ort
tvůj pláč ať žalně vzkvétá,
Žár pekel sálá ve mně bouřně bdělý,
v pospas věkověčným tmám,
smrt, propast věčná, plápol záplavou!
Buď hnána, buď štvána, v pospas dána
Zhyň strážce tvůj – však znáš mě, nezhyne-li,
pekel věkověčným tmám,
pak tebe zkáza urvi, dceru mou,
věčným, věčným, věkověčným dána
pak zkáza měj tebe, dceru jedinou!
tmám!
Mé lásce, touze veta,
Ty dbej, ty dbej, co matka tvá ti káže!
buď hnána, štvána, kleta,
Já, já, já, pomsty bozi,
tvůj pláč ať žalně vzlétá,
vám tak přísahám!59
v pospas věkověčným tmám, buď hnána, buď štvána, v pospas dána pekel věkověčným tmám, ach věčným tmám, on zhyň, on zhyň, tak já, tvá paní, žádám. Já – já – já věční bozi, vám tak přísahám!60
58 SCHIKANEDER, E. Kouzelná flétna. 4. vyd. Praha: František Urbánek a syn, 1932, s. 43. 59 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 91-92. 60 SCHIKANEDER, E. Kouzelná flétna: zpěvohra o dvou dějstvích. 1. vyd. Praha: B. M. Klika, 1939, s. 47.
44
Na těchto příkladech jasně vidíme, že všichni tři předkladatelé se snažili držet textu originálu a nenechávali rozehrát svou vlastní fantazii. Zároveň ale každý použil trochu jiné jazykové prostředky. Překlad Václava Judy Novotného je více než ostatní dva prostoupen výrazy knižními (někde dokonce archaickými). Samozřejmě je to dáno stářím tohoto překladu, ve své době takto jistě nepůsobil. Všechny tři překlady se mohou zdát v některých slovních spojeních poněkud kostrbaté, často je patrná změna slovosledu, tento fakt je ale dán potřebami hudebními (např. nutnost dodržet délku tónu nebo potřeba užití přiměřeného vokálu v exponovaných místech). Také je na první pohled viditelná souvislost textu Jana Orta a textu Pavla Eisnera. Zdá se, že druhý jmenovaný použil překlad Jana Orta jako východisko, z nějž si vypůjčil některé formulace. Oba překladatelé také v ukázce používají novotvaru „věkověčný“. Je vidět, že při hledání vhodných slov musejí být překladatelé často velmi nápadití. V současné době je tendencí velkých operních scén u nás uvádět operu v originálním (německém) jazyce s českými titulky, někdy doplněnými i o titulky v dalším jazyce, např. angličtině (velkou měrou se na tom samozřejmě podílí existence titulkovacích zařízení). Stejně tak toto platí i pro scény zahraniční. Překlady oper však zůstávají velmi důležité – stávají se součástí adaptací slavných oper pro dětské diváky. 3.2.4 Hudba Schikanederův příběh je sice velmi oblíbený, ovšem pokud bychom se zaměřili pouze a výhradně na něj, mohli bychom zjistit, že je v některých místech poněkud překombinovaný a jinde zase až naivně plytký. A ani lingvistický styl Schikanederova libreta není odborníky nijak oceňován (viz výše). To, co dělá z Kouzelné flétny tu operu, jíž se obdivují miliony operních příznivců, jež plní vyprodané sály největších operních domů na celém světě, je Mozartova hudba. Mozart operu komponoval v závěru svého života, v době, kdy, i přes svůj relativně nízký věk, byl na svém skladatelském vrcholu, Jeho kompoziční styl byl oproti mladému Mozartovi vytříben. Můžeme se jen dohadovat, jaké mistrovské kusy by ještě vznikly, kdyby Mozarta nebyla navštívila kmotřička Smrt. Kam až by ve svém díle došel? Kouzelná flétna je z hudebního hlediska velmi rozmanitým dílem. V Kouzelné flétně není nemozartovského tónu, ať už k jakékoliv slohové odbočce směřují její jednotlivá čísla. Právě i slohovou mnohostranností je Kouzelná flétna věrným odrazem lidské individuality Mozartovy, která rovněž v sobě spojovala tolik rozdílných povahových prvků, kolik slohových 45
podnětů zpracoval a syntetizoval ve svém díle Mozart – umělec. 61 Skladatelova poslední opera se tak stala odrazem jeho vlastní osobnosti, zcela rovnocenně vedle sebe v ní existují pasáže veselé, komické, žertovné, hravé a naopak vážné, slavnostní, hymnické. Naproti lyrickým, milostným částem pak stojí úseky dramatické, vyhrocené. Opera Kouzelná flétna
je dílem vskutku mistrovským.
Mozartova
hudba
Schikanederův příběh pozvedá nad ostatní jemu podobné především díky tomu, jakým způsobem dokresluje povahy jednotlivých postav. Mozart, invenčně velmi zdatný, každou postavu představuje skrze rozličné melodie, jejich charakter a styl. Hudební projev zdrženlivého a trpělivého vládce chrámu Moudrosti Sarastra je tak hymnický, klidný, rozvážný. Naproti tomu linka zákeřné Královny noci má dramatický charakter, pohybuje se často ve velmi exponovaných polohách, je plná nejrůznějších ozdob, ať už běhů, skoků, trylků apod. Také projevy hlavních mileneckých dvojic jsou odlišné – zatímco party prince Tamina a princezny Paminy mají lyrický charakter, vyvolávající pocit lásky a něhy, ptáčník Papageno a jeho družka Papagena jsou ve svém výraze veskrze rozverní, jejich postavy v opeře plní komickou funkci. Tu zastávají také upovídané Tři dámy a někdy mouřenín Monostatos. Hudební stránku Mozartova díla zkoumal nejeden muzikolog. A je nutno dodat, že v tomto směru bylo bádání již dovedeno téměř k dokonalosti. Mimo jiné tak bylo zjištěno, že kromě typických melodií Mozart postavy svých oper charakterizuje také skrze tóniny jejich árií. V Kouzelné flétně je tomu následovně: Pro Papagena volil Mozart jednoduchou G dur tóninu s jedním křížkem, nebo pastorální F dur s jedním b, pro Tamina a Paminu Es dur, spjatou se Sarastrovými chrámovými prostorami, pro bolestné chvíle Paminy g moll, pro Saratra E dur, Monostata vsadil do C dur atd.62 Po formální stránce jsou jednotlivá čísla Mozartovy opery velmi různorodá. Nejnápadnější vlastností, která bývá zpravidla uváděna jako podstatný rys hudební složky Kouzelné flétny, je různorodost jejích prvků, různorodost, která by u díla méně výsostného ducha musela být nutně záhubou. Není to záměr či vina Mozartova, je to důsledek, který Mozart musel vyvodit ze slohové mosaikovitosti libreta. (...) Vskutku se zralou, mistrovskou formou v díle projevuje výjimečný smysl pro vnímání a vystižení slohových nuancí, jenž byl 61 BARTOŠ, F. Hudba Kouzelné flétny. In : MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 32. 62 JONÁŠOVÁ, M. Mozartův singspiel s prvky opera seria. In: BLACHUT, B. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2015, s. 24.
46
chloubou Mozartovou už od mládí.63 Mozart se dokázal s mistrovstvím sobě vlastním zhostit jakéhokoli hudebního útvaru. V Kouzelné flétně tak najdeme jak klasické árie da capo, tak také árie po formální stránce volně uspořádané, dále samozřejmě mnohé recitativy, a to ty doprovázené orchestrem (recitativo acompagnatto). Jak již bylo zmíněno výše, každá z hlavních postav je charakterizována svou vlastní árií. Následuje tedy jejich výčet, a to v pořadí, v jakém v opeře zaznívají, a drobná charakteristika: Act I, No. 2. Arie – Papageno: Der Vogelfänder bin ich ja (G dur) - Árie, jíž se nám představuje v opeře ptáčník Papageno, v překladu Pavla Eisnera Rád ptáčník luhem zajásá. Act I, No. 3. Arie – Tamino: Dies Bildnis ist bezaubernd schön (Es dur) – Princ Tamino zpívá o kráse panny na obrázku, v překladu Pavla Eisnera Je kouzel plna zde tvář. Act I, No. 4. Arie – Královna noci: O zittre nicht, mein lieber Sohn (B dur) – Královna noci vypráví Taminovi o osudu své dcery unesené Sarastrem a prosí ho o pomoc, v překladu Pavla Eisnera Mé nitro útrapami zdráno. Act II, No. 10. Arie se sborem – Sarastro a mužský sbor: O Isis und Osiris (F dur) – zpěv moudrého Sarastra a jeho kněží, jímž prosí bohy o dohled nad Taminem a Papagenem, v překladu Pavla Eisnera Kéž Isis dá a dej i Osiris moudrost jim svou záštitou. Act II, No. 13. Arie – Monostatos: Alles fühlt der Liebe Freuden (C dur) – Monostatos kradoucí se k Pamině v zahradách touží po její lásce, v překladu Pavla Eisnera Pták i šelma lásku cítí. Act II, No. 14. Arie – Královna noci: Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen (F dur) – Královna noci žádá na své dceři, aby zabila Sarastra, v překladu Pavla Eisnera Už pekel žár mi ňadra žehne mukou. Act II, No. 15. Arie – Sarastro: In diesen heil´gen Hallen (E dur) – zpěv o Chrámu moudrosti, v překladu Pavla Eisnera Zde v pravdy svatém chrámu. Act II, No. 17. Arie: Pamina: Ach, ich fühl´s, es ist verschwunden (g moll) – nešťastná Pamina se rozhodne raději než žít bez prince Tamina svůj život ukončit, v překladu Pavla Eisnera Ach, už vím, nic nevrátí lásku mou a blaho mé. Act II, No. 20. Arie: Papageno: Ein Mädchen oder Weibchen wünscht Papageno sich (F dur) – Papageno zpívá o lásce, kterou zatím nepoznal, v překladu Pavla Eisnera Aj, dívku mít a lásku. 63 BARTOŠ, F. Hudba Kouzelné flétny. In : MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 31.
47
Tyto árie jsou stěžejními okamžiky opery, každá z nich je melodicky, rytmicky či jinak charakteristická pro postavu, které je svěřena. Zazpívat si Mozartovy operní árie bývá velkým snem nejednoho operního pěvce, v případě Kouzelné flétny je nejspíše nejznámnější, sopranistkami nejvyhledávanější a zároveň také nejobávanější, virtuózní part Královny noci. Vedle sólových árií se v opeře vyskytují mnohé ansámblové zpěvy (dueta, terceta a kvinteta), po formální stránce nejčastěji nejrůznější písňové útvary. A také v tomto oboru Mozart vyniká nad své současníky. Jeho ansámbly jsou velmi dobře promyšlené a mistrně prokomponované. Za zmínku stojí duet Papagena a Paminy z prvního dějství Bei Männern, welche Liebe fühlen (v překladu Pavla Eisnera Kde muž je, který lásku cítí), tercet Paminy, Tamina a Sarastra z dějství druhého Soll ich dich, Treurer, Nicht mehr sehn (v překladu Pavla Eisnera To chceš se v dálku pouti brát?), či konečně duet Papagena a Papageny z finále druhého dějství Pa, pa, pa, Papageno. Z formálního hlediska jsou jistě velmi působivé Mozartovy fugové pasáže, z nichž první přichází hned v předehře. Jedná se o tříhlasou fugu začínající ve druhých houslích, aby pokračovala v houslích prvních a dále ve zvuku violoncella, violy a fagotu až do konečného zapojení celého orchestru. V závěru druhého aktu pak přichází Mozartova mistrovská část fugového charakteru, jež nemá v operní literatuře obdoby.64 Ve chvíli, kdy princ Tamino stojí před poslední zkouškou, Mozart (…) ve zpěvu ozbrojenců citoval (s podporou tří trombonů) starý německý protestantský chorál „Ach Gott, von Himmel sieh darein“ (c moll), a k němu napsal ve smyčcových hlasech pohyblivý čtyřhlasý kontrapunkt. Do zpěvu ozbrojenců se posléze prolne hlas Tamina a vzápětí Paminy, která se rozhodne projít – se souhlasem ozbrojenců - oněmi zkouškami s Taminem.65 Tato pasáž je opravdu velmi oceňována, například František Bartoš o ní říká, že v ní Mozart dosahuje až k hloubkám umění J. S. Bacha66, což jistě není pochvala jen tak ledajaká.
64 JONÁŠOVÁ, M. Mozartův singspiel s prvky opera seria. In: BLACHUT, B. ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2015, s. 30. 65 Tamtéž, s. 30. 66 BARTOŠ, F. Hudba Kouzelné flétny. In : MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 36.
48
Instrumentace Opera je instrumentována pro velký orchestr, nástrojové obsazení je následující: Nástroje dechové dřevěné: 2 flétny (z toho jedna alternující s pikolou), 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty a 2 basetové rohy Nástroje dechové žesťové: 2 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny Nástroje bicí: tympány a zvonkohra Smyčcové nástroje: skupiny 1. a 2. houslí, viol a violoncell Zajímavostí je použití dvojice tympánů, v té době ještě ne úplně běžných, a také zcela nových nástrojů, basetových rohů, v některých částech opery alternujících s fagoty, jinde rovnocenně doplňujících zvuk celého orchestru. Tyto nástroje se začaly vyrábět někdy kolem roku 1760. Patří do skupiny klarinetových nástrojů a rozsahově se pohybují někde mezi tradičním klarinetem a basklarinetem. Mozart byl vlastně prvním velkým skladatelem, jenž je zařadil do svých skladeb (kromě Kouzelné flétny se s jejich zvukem setkáváme také v opeře La clemenza di Tito a ve slavném Requiem). Velkou roli v instrumentální sféře opery hraje samozřejmě příčná flétna. Ta nebyla Mozartem příliš oblíbena jako sólový nástroj, ovšem opera si vyžádala její povznesení nad ostatní nástroje, neboť právě tóny flétny jsou ústředním motivem celého díla. A Mozart jí dokázal dát opravdu onen magický zvuk, jež je očekáván v souvislosti s názvem díla. Poprvé je zvuk příčné flétny jasně slyšet již v předehře, kdy ji Mozart nechává se představit krátkými melodickými úseky. A jako součást orchestru se flétna s různou intenzitou uplatňuje samozřejmě v průběhu celé opery. Podobu kouzelné flétny ovšem získává až později, a to konkrétně ve finále prvního aktu, když se princ Tamino pomocí jejích kouzelných tónů snaží najít Papagena s princeznou Paminou. Je jistě více než zajímavé, že při premiérovém uvedení opery Kouzelná flétna ve Vídni v roce 1791 hrál na flétnu přímo na jevišti představitel prince Tamina Benedict Schack. Běžná praxe je ovšem taková, že zvuk kouzelné flétny přichází z orchestřiště, na jevišti se hraje jen naoko. Dalším z kouzelných nástrojů v této pohádkové opeře je zvonkohra, která svými tóny roztančí všechny okolo. Díky ní se v prvním dějství opery podaří Papagenovi s princeznou Paminou uniknout před mouřenínem Monostatem a jeho poskoky. Stejně jako kouzelná flétna, i kouzelná zvonkohra se ozývá z prostoru orchestřiště, na jevišti pak bývá suplována nejrůznějšími skříňkami, zvonečky, či jinými na první pohled kouzelně působícími, většinou výtvarně velmi pěkně ztvárněnými objekty. 49
Ve výčtu nástrojů použitých v opeře Kouzelná flétna chybí ještě jeden, a to píšťala ptáčníka Papagena, pomocí níž se Papageno dorozumívá s princem Taminem. Na jevišti se dnes nejčastěji objevuje Panova flétna. Tomuto nástroji určený part nejčastěji hraje pikola. Tím je odlišen zvuk kouzelné flétny a ptáčníkovy píšťaly. Tolik k Mozartově Kouzelné flétně. Zjištěné informace nám budou velmi prospěšné při analýze jednotlivých adaptací této opery pro děti.
50
4
KOUZELNÁ FLÉTNA PRO DĚTI
4.1 Proč právě Kouzelná flétna? Ve snaze přiblížit operu dětem vznikla ve druhé polovině 20. století a na začátku století 21. celá řada adaptací klasických operních děl. Jedním z objektů, na které se autoři těchto úprav v hojné míře zaměřili, je právě Mozartova opera Kouzelná flétna, a to díky své pohádkovosti. Pokud si v příběhu Kouzelné flétny totiž odmyslíme veškeré politické pozadí či zednářskou mytologii v díle ukrytou, to, co nám zbyde, je pohádka vycházející z německé lidové slovesnosti jež má základ v lidovém bájesloví napříč kulturami. Tou nejdůležitější ryze pohádkovou složkou díla je boj mezi dobrem a zlem, končící jak jinak než vítězstvím dobra. Také samotné postavy opery nesou pohádkové charakteristiky. Zcela pohádková je dvojice Tamino – Pamina. Dvě bytosti dětsky čisté, pro sebe předurčené.67 Tyto rysy jsou naprosto typické pro ústřední milostné dvojice vyskytující se v lidové slovesnosti. Také Papageno má své základní charakteristiky z folklorního prostřední – předobrazem mu byl typ „paňáci“ Hanswursta (lidového šprýmaře, podobného postavě našeho Kašpárka), v té době vídeňským obecenstvem velmi oblíbeného. Stará lidová představa, že černoch rovná se čert, zase dala vzniknout postavě zlého mouřenína Monostata. A konečně nejvýrazněji protikladná dvojice, Sarastro a Královna noci, nese ony typické pohádkové charakteristiky, v podobě zcela protikladné duality dobra a zla, zde také zaměněných za světlo a tmu, či chceme-li den a noc. Právě tyto pohádkové prvky v díle obsažené jsou hlavním důvodem, proč je Kouzelná flétna velmi často upravována pro děti. Pohádka jako taková je základním stavebním prvkem celé dramatiky pro děti a mládež. Eva Machková doslova říká, že je pohádka nejfrekventovanějším žánrem hry pro děti, dokonce tak frekventovaným, že bývá ztotožňována s divadlem pro děti vůbec. Běžně se říká „hrát pohádky“ místo „hrát pro děti“.68 To, že pohádkové syžety (nejen) v opeře jsou svou povahou dětem nejbližší a jsou jimi také nejlépe přijímány, potvrzuje (vedle samotných dětí) nejeden pedagog, muzikolog či teatrolog. Vladimír Gregor ve své práci věnující se vývoji opery pro děti ukazuje na příkladu
67 EISNER, P. Kouzelná flétna. In: MOZART, W. A. Kouzelná flétna. 1. vyd. SNKLHU: Praha, 1957, s. 16. 68 MACHKOVÁ E: „“Hrát pro děti“ či „Hrát pohádku“? In. Zlatý máj: časopis o dětské literatuře a umění. Praha: Česká sekce IBBY, 1985. 29, 1985, roč. 29, s. 231.
51
Humperdinckovy Perníkové chaloupky, že pohádkové náměty byly vlastně první, které se v operách určených dětem objevovaly.69 Vyvstává nám ovšem otázka, jaká věková skupina dětí a mládeže bude v dnešní době ochotná pohádku pozitivně přijímat. Myslím, že ať už se jedná o literaturu nebo divadlo (a to jak tradiční činohru, loutkové divadlo nebo třeba operu), odpověď je podobná. Pěkně ji ve své stati Věk diváků definoval Luděk Richter: Zhruba od čtyř let věku dětem nedělají problém ani kouzelné pohádky s více liniemi a v čase rozprostřenými vazbami. (…) Děti zhruba do čtvrté třídy, jsou-li dobře vedeny, leckdy i do páté třídy, přijímají žánr pohádky velmi vřele. V páté, šesté či sedmé třídě cítí potřebu se proti ní vymezovat, aby daly najevo, že už nejsou malé a „nepravdivost“ pohádky už prohlédly. V osmé a hlavně v deváté třídě docházejí mnozí k vyrovnání, své „dospělosti“ už věří, necítí potřebu o ni bojovat na každém kroku a dokazovat si ji – a umějí pohádku (třeba s pobaveným nadhledem) zase vychutnat.70 Tato slova potvrzují, že pohádkové příběhy mají své místo napříč životem jedince. Každá věková skupina, od těch nejmenších až po dospělé, může v pohádkách objevit jejich osobité kouzlo. A právě proto se naprostá většina autorů adaptací slavných oper pro děti zaměřuje na opery s pohádkovým příběhem. Proto je tak často předmětem jejich práce Mozartova Kouzelná flétna.
4.2 Dětská Kouzelná flétna u nás i ve světě Úpravy (či chceme-li adaptace) Kouzelné flétny pro děti spočívají především ve zkrácení celého příběhu, omezení dějových odboček, ale také počtu postav či dokonce v přehodnocení charakteru postav, čímž se prakticky mění vyznění příběhu. Tyto postupy můžeme velmi snadno vysledovat právě na rozebíraných dvou úpravách, jež se v současnosti objevují na brněnských divadelních scénách. Dříve, než se jimi ale budeme podrobněji zabývat, můžeme se podívat, jaká další divadla nabízejí (popř. v nedávné minulosti nabízela) svým divákům Kouzelnou flétnu v dětské verzi. Dvě brněnská divadla totiž rozhodně nejsou u nás jediná. Už dříve v této práci jsem zmínila již několik let uváděnou loutkovou verzi Kouzelné flétny pražského Národního divadla marionet. Zajímavostí je, že inscenace tohoto divadla je 69 Srov. GREGOR, V. Česká a slovenská hudebně dramatická tvorba pro děti. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1966, s. 5. 70 RICHTER, L. O divadle (nejen) pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2006, s. 66.
52
dávána na repertoár pouze v rámci letní stagiony. Inscenace byla nastudována v roce 2006 v rámci oslav 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta a do dnešního dne bylo odehráno více než tři sta představení. Další loutková verze opery Kouzelná flétna byla v této práci také zmíněna, je jí plzeňská inscenace Petra Vacka a Milana Huga Formana vytvořená přímo na míru pro město Plzeň, jež bylo v loňském roce poctěno titulem Evropské hlavní město kultury 2015. Mozartovu hudbu k této inscenaci ve stylu barokního loutkového divadla (s použitím autentických historických loutek) pak upravil skladatel Miroslav Kořínek pro čtyři hlasy s doprovodem klavíru. Vedle loutkových adaptací Mozartovy poslední opery české divadelní scény pamatují také několik dalších inscenací, tentokrát hraných živými herci a pěvci. Jednou z nich je například plzeňská dětská verze opery z roku 2011. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla navíc v tomto roce chystá novou inscenaci s názvem Papageno v kouzelném lese, jejímž autorem a režisérem není nikdo jiný, než režisér inscenace Papageno hraje na kouzelnou flétnu z brněnského Divadla Reduta, současný šéf tamější opery Tomáš Pilař. Pro zajímavost uvedu ještě jednu pražskou inscenaci, a to i přesto, že do opery pro děti má daleko. Studenti konzervatoře Taneční centrum Praha totiž v roce 2013 nastudovali pod vedením choreografa Attily Egerháziho dětskou baletní verzi slavné opery. Představení bylo uváděno v pražském Stavovském divadle. A to samozřejmě není všechno. Stačí jen vykouknout za hranice naší republiky a zjistíme, že nejrůznějších dětských adaptací Mozartovy pohádkové opery jsou (s trochou nadsázky) plná divadla. A co je jistě ještě zajímavější, dětskou verzi Kouzelné flétny nabízejí malým divákům i ty nejslavnější operní domy. Dětem se tak s touto operou otevírá Metropolitní opera v New Yorku. Stejně jako tam je upravená Kouzelná flétna režisérky Julie Taymor uváděna i na scéně Opery v Sydney. Podobně také do milánské La Scally mohou děti vyrazit na Mozartovu operu Kouzelná flétna, tentokrát v úpravě rakouského skladatele Alexandra Krampeho. A konečně nám nejbližší, Vídeňská státní opera, má na repertoáru také jednu variantu tohoto díla pro děti. Vskutku interaktivní inscenace, v níž děti mají prostor nejen v hledišti, ale také na jevišti, a orchestr i pěvci jsou jim doslova na dosah, je celá ke zhlédnutí na serveru YouTube. Mimochodem, tento v dnešní době velmi oblíbený internetový server pro sdílení videosouborů nabízí nepřeberné množství verzí opery Kouzelná flétna, stejně jako hned 53
několik jejích adaptací pro děti. Dokonce jsou zde volně ke zhlédutí hned dvě kreslené verze této opery. První z nich vznikla v 90. letech produkci BBC (podobně jako kouzelné Příhody lišky Bystroušky, na nichž se podílela Česká televize) a přesto, že animace jsou poněkud ponuré a pro některé děti by mohly být strašidelné, je celkem zdařilým pokusem nabídnout dětem slavnou operu jinak (dílo existuje ale pouze v anglickém jazyce). Druhá animovaná verze Kouzelné flétny, jež vznikla v rámci pořadu ABC Afterschool Special v roce 1994, děsí nejen svou výtvarnou stránkou (někdy snad až karikující poetiku kreslených filmů Studia Walta Disneyho), ale především pak hudebním zpracováním (respektive jeho absencí, jediné zpívající postavy v této úpravě jsou Papageno s Papagenou, ale snad by bylo lepší, aby ani oni nezpívali). Porovnáním těchto dvou kreslených verzí opery dojdeme k závěru, že pokud se rozhodneme nějakým způsobem upravit klasické operní dílo, je potřeba s materiálem nám zanechaným libretistou a skladatelem pracovat velmi opatrně a rozumně, aby se vzniklý útvar nestal jen pouhou parodií na původní operu.
54
4.3 Papageno hraje na kouzelnou flétnu v Divadle Reduta v Brně 4.3.1 Eberhard Streul Autorem jedné z úprav Kouzelné flétny, jež našla svůj prostor také v dnešním Brně, je Eberhard Streuel, německý skladatel, režisér a dramaturg. Narodil se 29. října 1941 v saském městě
Radebelau
nedaleko
Drážďan.
Po studiích
teatrologie
na Theaterhochschule
a muzikologie na Karl-Marx-Universität v Lipsku působil jako režisér a dramaturg v Zemském divadle saském v Drážďanech a ve Státní opeře Pod lipami v Berlíně. Po roce 1977 působil jako režisér a dramaturg v divadle v Essenu a od roku 1981 do dnešních dnů je jeho umělecké působení spojeno s Národním divadlem v Mannheimu. Pro toto divadlo Streul již v roce 1980 vytvořil adaptaci Mozartovy Kouzelné flétny pod názvem Papageno hraje na kouzelnou flétnu (v originále Papageno Spielt auf der Zauberflöte). Kromě této skladby je znám také dětskou verzí opery Josepha Haydna Die Welt auf dem Mond (Svět na měsíci) z roku 1998 či operou Spuk im Händelhaus (Strašidlo v Händlově domě), v níž používá hudbu z opery Alcesta Georga Fridricha Händela, premiérovanou v Národním divadle v Mannheimu v roce 2000. Kromě divadelní kariéry působí Eberhar Streul od roku 1982 na Staatlichen Hochschule für Musik Heidelbegr-Mannheim, kde byl v roce 1986 jmenován profesorem. V roce 1989 založil s Danielou Grundmann Musikbühne Mannheim. V současné době má tato scéna mj. na repertoáru dvě hudební pohádky, k nimž napsal Eberhard Streul libreto, a to Schneewittchen (Sněhurka, prem. 2007) a Rotkäppchen (Červená karkulka, prem. 2015). 4.3.2 Libreto Streulova opera Papageno hraje na kouzelnou flétnu je určena dětem ve věku 5 – 10 let. Z původních dvaadvaceti sólových rolí z Kouzelné flétny Streul zachoval pouze šet. V jeho opeře se tak kromě ústředních dvojic Tamino - Pamina, Papageno - Papagena setkáváme ještě s Dámou a Monostatem. A zatímco oběma zamilovaným dvojicím zůstává stejný charakter, jaký jim připsali Mozart s Schikanederem, úlohy Dámy a Monostata se oproti originálu mění. Monostatos je Streulem vykreslen jako hlavní zloduch, který unesl nebohou Paminu a za žádnou cenu se jí nechce vzdát, zatímco Dáma je nešťastná matka toužící opět se setkat se svou dcerou.
55
Na rozdíl od původní Kouzelné flétny, v níž vedle sebe paralelně stojí hned několik hlavních postav (stejnou váhu má role Tamina, Paminy, Papagena, Královny noci i moudrého Sarastra), se pak ve Streulově pojetí do popředí dostává ptáčník Papageno, nejen jako hlavní osoba celé opery pro děti, ale zároveň jako vypravěč. Děj Streulovy dětské opery je oproti Mozartově Kouzelné flétně značně zjednodušen. Na začátku se ocitáme v lese, v němž žije ptáčník Papageno. Učí ptáčky zpívat a potom je prodává dětem. Jednoho dne Papageno uslyšel volání o pomoc a vtom se objevil princ Tamino pronásledovaný hrůzostrašným drakem. Prince boj velmi oslabil, v poslední chvíli ho zachránil kouzelný šíp Dámy, která mu přispěchala na pomoc. Když se Tamino probral ze mdlob, spatřil mrtvého draka a podivného mužíčka s ptačím hnízdem na hlavě. Papageno Taminovi zalhal, že to on je jeho zachráncem, ovšem za svou lež byl vzápětí Dámou přísně potrestán - přičarovala mu na ústa zámek, aby si propříště každou lež pořádně rozmyslel. Dáma princi přiznává, že kouzelný šíp byl vystřelen z jejího luku a na oplátku ho žádá o pomoc. Zlý čaroděj Monostatos unesl její dceru Paminu a drží ji ve svém paláci. Vysvobodit ji může jen statečný princ, ale na nebezpečné cestě mu bude doprovodem ptáčník Papageno. Oba pak dostali od Dámy kouzelné předměty, které je měly v nouzi ochránit – Tamino kouzelnou flétnu a Papageno stříbrné zvonky. Mezitím se Pamina pokusila uprchnout z Monostatova hradu, ale byla čarodějem chycena. V hradu ji ale našel Papageno, kterému se někde v lese ztratil princ Tamino. Vysvětlil Pamině, že je pomocníkem prince, který se ji chystá vysvobodit, a společně z hradu odešli za zvukem Taminovy kouzelné flétny. Na útěku je přistihl Monostatos, ovšem před jeho hněvem je zachránily Papagenovy stříbrné zvonky, které čaroděje začarovaly svou melodií. Ale i Papageno s Paminou se v lese ztratili. Nešťastný ptáčník si na paloučku stěžoval na svůj život. Princ Tamino dostane svou milou Paminu, ale co on? Také by chtěl nějaké milé děvče. Najednou se před ním objevila dívka, která jako by mu z oka vypadla. Sbírala v lese vajíčka vypadlá z hnízda a Papageno se jí na první pohled zalíbil. Svou prořízlou pusou ji ale urazil, a tak mu Papagena utekla. Zatím se Tamino s Paminou v lese konečně poprvé setkali. Monostatos se ale rozhodně nehodlal vzdát bez boje a pokusil se je začarovat. Před čarodějovými kouzly je však ochránily tóny kouzelné flétny. Monostatos byl konečně poražen.
56
Smutný Papageno marně v lese hledal svou milou. Rozhodl se, že než žít i nadále sám, raději se oběsí. V tom mu ale naštěstí zabránil příchod Papageny, kterou Pamina s Taminem přemluvili, aby dala ptáčníkovi ještě jednu šanci. Společně si začali budovat velké pohodlné hnízdo, v němž by mohli vychovávat spoustu malých Papagenů a Papagenek. 4.3.3 Hudba Po hudební stránce je Streulova úprava vlastně výběrem hudebních čísel z Mozartovy Kouzelné flétny. A to především těch čísel, v nichž je ústřední postavou ptáčník Papageno. Kolem jeho osoby totiž Streul vystavěl děj celé své opery pro děti. Opera Papageno hraje na kouzelnou flétnu je rozdělena na třináct relativně samostatných čísel. Dílo začíná árií Papagena (jež má v opeře Wolfganga Amadea Mozarta číslo dvě), celá předehra je vynechána. Streul zachovává původní tóninu, tzn. G dur. Oproti původní árii je ale Papagenův úvodní zpěv ve Streulově operce zkrácen, ze tří slok, jež dal Papagenovi k představení se Mozart, mu musí stačit pouhá jedna. Velký klasicistní orchestr, pro nějž Mozart svou operu původně instrumentoval, je nahrazen třemi nástroji, a to konkrétně klavírem, flétnou a celestou, přičemž nejvýraznější část hudebního doprovodu je svěřena klavíru. Po hudební stránce můžeme tedy Streulovu úpravu Kouzelné flétny označit za určitou formu klavírního výtahu z díla (což ovšem v žádném případě není výtka, vezmeme-li v úvahu, že běžné klavírní výtahy mohou velmi dobře sloužit při komorním provádění oper). Klavírní linka supluje ve zjednodušené formě celý orchestr, nechybí ani četné ozdoby, jimiž Mozart své dílo protkal. Často pak v klavíru zaznívá také melodická linka zpěvního partu. Oproti klavíru má v opeře Papageno hraje na kouzelnou flétnu podstatně menší (ale jistě neméně významný) part příčná flétna, která se ke slovu dostává až v druhé polovině operky. Její zvuk sice můžeme poprvé zaslechnout ve chvíli, kdy Dáma obdarovává hrdiny kouzelnými předměty a ty se nám předstvují svým zvukem, dále ale mlčí až do čísla 8. V čísle 9 se pak flétna dokonce na okamžik stává sólovým nástrojem, když v jejím podání zaznívá devítitaktová předehra ke zpěvu prince Tamina, jímž prosí svou kouzelnou flétnu, aby ho zavedla k milované dívce Pamině. Naposledy pak flétna společně s klavírem doprovází zpěv prince Tamina a princezny Paminy v čísle 12, poté co oba prošli žárem ohně a hlubinami vod a definitivně porazili zlého čaroděje Monostata.
57
Třetím nástrojem, jehož tóny zaznívají ve Streulově úpravě Mozartovy opery je celesta, nástroj velmi podobný klasické zvonkohře. Sám autor úpravy do partitury zapsal poznámku, že celesta a klavír musí být nastaveny tak, aby byla možná velmi rychlá změna od jednoho k druhému.71 Počítá nejspíš s tím, že na klavír i celestu hraje jedna osoba. Proto také v celé operce nikdy nehrají klavír a celesta zároveň. Part celesty přichází v místech, kde v Mozartově opeře ptáčník Papageno hraje na zvonkohru, konkrétně v čísle 8 (pomocí zvonkohry-celesty je roztančen zlý čaroděj Monostatos a princezně Pamině s Papagenem se podaří mu uprchnout) a v čísle 10 (kdy Papageno zpívá svou árii o tom, jak moc touží po lásce). Streulova hudební úprava Mozartovy Kouzelné flétny je velmi zdařilá. Hudba je průzračná, dětem dobře přístupná, bez zbytečných složitostí a příkras. 4.3.4 Papageno v Brně Autory inscenace Streulovy opery pro děti v brněnském Divadle Reduta jsou režisér Tomáš Pilař a dramaturgyně Patricie Částková. Ti společně také přeložili libreto Streulovy úpravy do češtiny. Dramaturgyně Částková v rozhovoru pro pořad Mozaika Českého rozhlasu Vltava prozradila, že s režisérem inscenace sice vycházeli z varianty Eberhadra Streula, ale vytvořili k ní ještě jakousi vlastní úpravu. Zatímco Streuel podle Částkové pracoval poněkud schematicky jen s výběrem některých hudebních čísel z Mozartovy opery, brněnským inscenátorům šlo především o vytvoření skutečně pohádkové pohádky, tak, aby byl příběh srozumitelný a jeho dějová linie velmi zřetelná s ohledem na dětské diváky od pěti let věku.72 V brněnské inscenaci tak ptáčník Papageno oproti Streulově úpravě dostal ještě další rozměr - nejen že dětské diváky uvádí do děje, představuje jim jednotlivé postavy a provází je celou operou, v průběhu představení s nimi také komunikuje, obrací se na ně s různými otázkami a očekává odpověď či alespoň nápovědu, jak se má zachovat. Už jeho představování je velmi komunikativní směrem k dětem: Nazdar! Já jsem Papageno a do těhle klecí lovím ptáky. Ale nebojte se, ne proto, abych je oškubal a snědl, já je učím zpívat a prodávám je dětem, jako jste vy. Ale je mi tady v lese smutno, jsem tu pořád sám a nemám si s kým popovídat. Kdyby se tak našlo nějaké děvče... i s těmi ptáky by mi mohlo pomoct. Slyšíte to? 71 STREUL, E. Papageno spielt auf de Zauberflöte. 1. vyd. Mannheim: Schott Music, 1984, s. 12. 72 JEŘÁBKOVÁ, O. Představení pro děti v Národním divadle Brno. Český rozhlas Vltava. Mozaika [online]. 2011 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/predstaveni-prodeti-v-narodnim-divadle-brno--981131
58
Co to je?73 Ale nejen Papageno, i další postavy s dětmi komunikují, ať už z jeviště či přímo v prostoru hlediště. Inscenace Tomáše Pilaře a Patricie Částkové tak získává téměř interaktivní charakter, děti jsou vtáhnuty do děje, stávají se důležitou součástí celé inscenace, napovídají jednotlivým postavám ve chvílích, kdy si neví rady, a pomáhají jim tak ke šťastnému konci. Tomáš Pilař o tomto říká: Na jednu stranu je pro mě důležité udržet čistou poezii pohádkové atmosféry, ale současně chci do děje zapojit děti a vytvořit pestrou podívanou se spoustou akce.74 A to se v Brně určitě podařilo. Papageno je dětem blízký především svou prostotou. Autoři českého textu ho jako jedinou postavu opery obdařili jazykovou uvolněností. Zatímco všichni ostatní mluví i zpívají vznešeným spisovným jazykem, pro Papagenův projev jsou charakteristické prvky z jazyka nespisovného (především z oblasti obecné češtiny). Papageno si tak může dovolit pronášet výrazy jako Nazdar, děcka!, jasně, no to je teda úlet. Jeho postava netouží po ženě či družce, Papageno chce mít holku, nejlíp hned. A protože už ho nebaví být sám, doporučuje sám sobě i všem, koho potkal podobný osud: do oprátky koukej vlézt, zajdeš bídně jako pes.75 4.3.5 Inscenace Jen krátce mi teď dovolte zmínit parametry brněnské inscenace Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Autorkou scény i kostýmů k této inscenaci je Lucie Halgašová. Prostor jeviště v divadle Reduta obehnala proutěnými kulisami, které evokují prostředí lesního obydlí ptáčníka Papagena. Efekt lesa je podpořen také větvemi vznášejícími se nad prostorem jeviště. Kulisy jsou statické, za celou dobu představení se prakticky nepromění, až v závěru opery se doprostřed jeviště snese veliké proutěné ptačí hnízdo, budoucí domov pro Papagena, Papagenu a množství jejich dětí. Kromě jeviště herci pěvci účinkující v opeře využívají celý prostor hlediště divadla, odkud buď přicházejí (princ Tamino je na začátku představení doslova vyhnán z prostoru hlediště zlým drakem), nebo se tam utíkají schovat (princezna Pamina před svým únoscem Monostatem), případně přicházejí až k dětem s prosbou o pomoc (Pamina při hledání Tamina).
73 STREUL, E. Papageno spielt auf der Zauberflöte. 1. vyd. Mannheim: Schott Music, 1984, s. 4. (Pozn.: V německém originále partitury je vepsán český text.) 74 Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Národní divadlo Brno [online]. 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/opera/papageno-hraje-na-kouzelnou-fletnu 75 STREUL, E. Papageno spielt auf der Zauberflöte. 1. vyd. Mannheim: Schott Music, 1984, s. 1-51. (Pozn.: V německém originále partitury je vepsán český text.)
59
Kostýmy jsou přizpůsobené charakterům postav – Dáma nosí tmavomodrou róbu, Monostatos je oblečen v černo-červený kabát, princezna Pamina ve svých šatech připomíná rozkvetlou růžičku, naopak ptáčník Papageno působí v obnošených záplatovaných šatech opravdu prostě. Jeho i Papagenu pak vtipně korunují ptačí hnízda ve vlasech (v případě Papageny ještě navíc plné vajíček). Hravost a přitom jednoduchost kostýmů velmi dobře koresponduje s celým představením. Obsazení inscenace se od její premiéry v roce 2011 několikrát obměnilo. V roli Papagena můžeme v současnosti vidět některého z pánů Petr Císař, David Nykl, Roman Honza a Igor Loškár. Dvojroli Papageny a První dámy nastudovala Andrea Široká, Martina Králíková či Michaela Jančaříková. Prince Tamina alternují Václav Cikánek a Peter Račko, princeznu Paminu zase Tereza Merklová Kyzlinková, Andrea Široká a Lenka Cafourková Ďuricová. A konečně v roli Monostata se v opeře střídají Zoltán Korda a Petr Levíček. Také hudebníků hrajících na nástroje se v představení vystřídalo již několik. Původní nastudování má na svědomí dirigent Ondrej Olos, za klavírem ho může vystřídat Daša Briškárová nebo Jitka Houfová. Flétnový part byl v Brně svěřen Michalu Vojáčkovi a Kateřině Novotné, k celestě usedá některá z dam Galina Aleshkevich a Milada Březinová. 4.3.6 Recenze Reakce na brněnské uvedení opery Papageno hraje na kouzelnou flétnu byly po premiéře inscenace v roce 2011 (25. listopadu 2011) velmi kladné. Kulturní redaktor brněnské MF DNES Luboš Mareček považuje za hlavní pozitiva inscenace onu kouzelnost opery. A to jak pohádkového námětu (plného kouzelných bytostí i předmětů), tak také hudby (inscenace je podle něj nenásilnou poutí hudebním bohatstvím a krásou originálu 76), scény a jejích efektů, kostýmů. Oceňuje smysl pro přizpůsobení se dětskému diváku autorů inscenace Tomáše Pilaře a Patricie Částkové, snad až do nebes vynáší scénu a kostýmy Lucie Halgašové, jež podle něj vynikají svou jednoduchostí, a velký dojem na něj udělaly také výkony interpretů, kteří se dětem představují ve zcela neškrobené podobě. Zkrátka výsledkem je srozumitelná, ale také velmi hravá inscenace, která dětem nemotá hlavu operní 76 MAREČEK, L. Papageno v Brně hraje na výbornou. Česká televize [online]. 2011 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/kultura/154964-papageno-v-brnehraje-na-vybornou/
60
pompou, ale baví je a zároveň ukazuje přirozenou krásu operního zpěvu, který doprovází jenom obyčejný klimpr.77 Autorkou další recenze na brněnskou inscenaci Papageno hraje na kouzelnou flétnu je Karla Hofmannová (v současnosti předsedkyně Komise pro kulturu Rady města Brna) a stejně jako Luboš Mareček, i ona oceňuje práci všech inscenátorů. Vedle toho ale také zmiňuje výkon mladého dirigenta Ondřeje Olose, který podle ní exceluje u klavíru, drží svěží tempo a nenechá nikde zbytečná hluchá místa. (…) V Redutě tak pro děti vzniklo přitažlivé a hravé představení, které je nenásilně seznamuje s hudbou W. A. Mozarta i s operním světem.78 Naopak recenze operní publicistky Heleny Havlíkové je k brněnské inscenaci velmi kritická. Kromě toho, že Streulovu úpravu považuje spíše za jakési okleštění opery, jímž se původní Kouzelná flétna zjednodušuje až příliš na jakýsi primitivní reader’s digest z jedné z nejpopulárnějších oper79, v brněnské inscenaci je podle ní pohádka zbavena poetiky. Největší výtka ovšem patří hudebnímu zpracování díla: Především by se ale nemělo hřešit na dětskou nezkušenost a spokojit se s hudebním provedením, které je hodně rozvolněnou hrou na základy pěveckého řemesla i mozartovský styl.80 Podle mého názoru je brněnská inscenace Papageno hraje na kouzelnou flétnu kouzelným pohádkovým příběhem, který je dětmi velmi vřele přijímán. Vzhledem k věkovému okruhu diváků, jimž je inscenace určena, bylo jistě nutné provést velké škrty v původní opeře, ovšem výsledný útvar nepostrádá ani pohádkovou poetiku, ani kouzlo Mozartovy hudby. Brněnské nastudování Streulovy úpravy Kouzelné flétny je jedním z těch představení, po jehož zhlédnutí děti odcházejí nadšené a zklamané zároveň. Zklamané, protože představení bylo tak krátké. Myslím, že se jedná vskutku o půvabnou příležitost pro děti, jak se poprvé seznámit s žánrem opery.
77 Tamtéž. 78 HOFMANNOVÁ, Karla. Papageno hraje na Kouzelnou flétnu v brněnské Redutě. Životní styl [online]. 2011 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.zivotnistyl.cz/clanky/zaujalo-nas/2042/papagenohraje-na-kouzelnou-fletnu-v-brnenske-redute.html 79 HAVLÍKOVÁ, Helena. Operní panorama Heleny Havlíkové (51). Dětinská Kouzelná flétna. Opera Plus [online]. 2011 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://operaplus.cz/operni-panorama-heleny-havlikove51/?pa=2 80 Tamtéž.
61
4.4 Kouzelná flétna v Divadle Radost 4.4.1 Vlastimil Peška Autorem druhé dětské verze opery Kouzelná flétna, o níž se v této práci blíže zmíním, je ředitel brněnského Divadla Radost Vlastimil Peška, hudební skladatel, režisér, dramatik, hudebník a herec. Narodil se 3. března 1954 v Brně, vystudoval hru na housle na brněnské konzervatoři (u Lubomíra Kubaláka a Ludvíka Borýska) a skladbu na Janáčkově akademii múzických umění (Miloslav Ištvan). Poté nastoupil do angažmá ve Studiu Ypsilon. Na JAMU se ovšem ještě vrátil, tentokrát jako postgraduální student činoherní režie (Richard Mihula). Od roku 1984 se režii věnuje profesionálně, působil v mnoha českých divadlech (v Šumperku, Hradci Králové, Ostravě, Opavě, dále také v Uherském Hradišti, Brně, Jihlavě, Znojmě i Praze). V letech 1990 – 1993 byl dramaturgem orchestru lidových nástrojů v Českém rozhlase v Brně, pro který napsal mnoho úprav lidových písní a kompozic čerpajících z jejich odkazu. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost. Stručný výčet uměleckých aktivit Vlastimila Pešky v tomto roce (2014, pozn. autorky) čítá asi 35 kompozic tzv. soudobé vážné hudby, více než stovku již zmíněných úprav a kompozic na lidová témata. Zhruba sto dvacet režií a scénických hudeb. Téměř padesát úprav, dramatizací a vlastních komedií, které se hrají v mnoha českých profesionálních i ochotnických divadlech. Jedna dětská kniha, jeden komiks, kniha mapující historii Ořechovského divadla, dva televizní scénáře, tři dokumentární filmy a celovečerní film s názvem Westernstory aneb To je hustý. Jako herec ztvárnil několik menších rolí jak na svých jevištích, tak také v několika filmech. Mezi zajímavé herecké kreace se např. řadí postava učitele hudby zvaného Jeppe z vlastní komedie s názvem Jeppe a pán Bůh v kraťasech, či postava kněze Horácia z komedie V+W: Nebe na zemi.81 4.4.2 Libreto Peškova Kouzelná flétna je velmi osobitým a svérázným dílem. Libreto je oproti původnímu dílu, poněkud překombinovanému mnoha nejrůznějšími motivy, značně zjednodušeno, je akcentován jeho pohádkový ráz (svár Sarastra – krále slunce a Královny noci, či motiv lásky prince Tamina k princezně Pamině) a samozřejmě jsou zachovány nejen 81 Vlastimil Peška [online]. 2014 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.peskav.cz/
62
dramatické, ale i komické prvky, jejichž nositelem je především ptáčník Papageno.82 Z původního syžetu je zachováno mnohé – autor úpravy děj sice výrazně zkrátil a zjednodušil, zcela vynechal některé symbolické pasáže, zároveň však mnohé přidal. Jedná se o části inscenace, v nichž jsou za pomoci loutek divákům převyprávěny některé nejasné úseky děje (snahou autora inscenace bylo vytvořit srozumitelný pohádkový příběh pro děti), především pak byly do opery přidány nové prvky z oblasti komedie a parodie. Děj Peškovy úpravy Kouzelné flétny začíná na rozdíl od původní opery sporem mezi Královnou noci a Sarastrem. Královna noci králi dne a slunce (Peška používá tento termín) ukradne kouzelnou flétnu. Zde dostávají velký prostor loutky, jejichž prostřednictvím je celá příhoda předvedena. Vtom přichází na scénu jelen, za nímž se žene lovecká družina v čele s princem Taminem. Opět nový prvek – jelen je komickou postavou, jehož přítomnosti využijí tři komorné Královny noci, které na něj nalákají prince Tamina z dosahu ostatních lovců a do cesty mu pak postaví zákeřného hada. Když už princ není nadále schopen hadovi čelit, komorné mu pomohou. A stejně, jako u Schikanedera, přichází ptáčník Papageno se svou árií. Následuje další „cizí prvek“, když na scénu přichází Amorek, který svým šípem zasáhne prince Tamina v okamžiku, kdy ten spatří obraz krásné dívky (princezny Paminy). Tím ale Amorkův úkol v inscenaci nekončí - Vlastimil Peška je pověstný tím, že jeho příběhy na scéně jsou často oživeny příběhem tzv. mimoscénovým. V opeře pro děti Kouzelná flétna vedle hlavní dějové linie vycházející z opery dvojice W. A Mozart a E. Schikaneder tak sledujeme osud Amorovým šípem omylem zasažené flétnistky z orchestru, která se nešťastně zamiluje do prince Tamina a protože její láska není opětována, rozhodne se svůj part nedohrát. Všechno nakonec zachrání mladý houslista, s nímž flétnistka najde své štěstí. Ale zpět k hlavní linii příběhu. Po Taminově zamilované árii, v níž se obdivuje krásné princezně Pamině, opět přichází na řadu loutky, tentokrát divákům přehrávají únos Paminy Sarastrem. Poté se objevuje tentokrát již živá Královna noci, prosí prince Tamina o pomoc s vysvobozením princezny ze Sarastrových spárů. A opět jako u Schikanedera: tři dámykomorné vrací řeč ptáčníku Papagenovi a oběma hrdinům dávají kouzelné předměty, jež jim mají pomoci Sarastra přemoci, kouzelnou flétnu a zvonkohru, zde pojmenované čaroflétna 82 Kouzelná flétna. Divadlo Radost [online]. 2016 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.divadloradost.cz/repertoar/kouzelna-fletna/
63
a čarozvonky. Na cestě je pak mají doprovázet ještě tři braši, respektive tři loutky usazené v létajícím balóně. Děj je nadále velmi podobný původnímu příběhu, i když ve zjednodušené, zkrácené formě: Tamino s Papagenem se vydávají na cestu, jeden druhému se ale ztratí a Papageno zabloudí až do chrámu Sarastra, kde ho vyděsí tlustý hlídač Monostatos. Papageno nelení a spolu s princeznou utíkají z chrámu, ale Monostatos je jim i se svými pomocníky-hrochy v patách. Mezitím princ Tamino bloudí krajem a ptá se lesní zvěře svolané pomocí zvuku kouzelné flétny (zvěř v Peškově variantě Kouzelné flétny nahrazuje sbor ze Sarastrova chrámu Moudrosti), zda je Pamina naživu a kdy se s ní setká. Pamina s Papagenem zatím stále prchají před Monostatem, do všeho se ještě zamotají lovci, kteří se opět přihrnou na scénu, aby ulovili lesní zvěř, a Papageno všechny roztančí svými čarozvonky, takže se mu s princeznou podaří uniknout. Tím končí první část. Na začátku druhého dějství se poprvé setkává princ Tamino se svou milovanou princeznou Paminou, ale ještě nemohou být spolu, protože prince a jeho věrného pomocníka Papagena čeká těžká zkouška. Jejich pokušitelkami ve zkoušce mlčenlivosti se stávají tři komorné Královny noci, ale Tamino a Papagenem nad nimi vyzrají – místo sebe před ně nastrčí své loutkové kopie, které samozřejmě nepromluví ani slůvka. Mezitím se Monostatos v zahradách kradmo přibližuje k Pamině, zarazí ho ale příchod Královny noci, která žádá po své dceři, aby zabila krále dne a slunce Sarastra. Papageno s princem Taminem se stále věnují plnění zkoušek, tentokrát na scénu přijíždí stolek plný dobrot, Papageno jim nemůže odolat, ale stolek mu neustále ujíždí. Vzápětí se zpod něj vynoří stará ošklivá babizna, jež má být údajně Papagenovou budoucí družkou Papagenou. Ptáčník záhy zjistí, že je to dívka mladá a krásná, ale to už mu Papagena mizí. Princezna Pamina je zatím nešťastná, neví, zda ji princ opravdu miluje a žalem se dokonce odhodlá ukončit svůj život dýkou určenou Sarastrovi. Tři braši ji ale od tohoto činu odradí a vzápětí přichází i Tamino, který Pamině slibuje svou lásku, ovšem ještě musí projít poslední zkouškou, ohnivou branou. Milující Pamina se rozhodne tuto zkoušku podstoupit se svým princem a za zvuků kouzelné flétny se oba vydávají skrze plameny. Když na chvíli tóny flétny ustanou, všichni se vylekají. Kouzelná flétna se ovšem opět rozehraje a dovede dvojici šťastně do bezpečí. Také smutný Papageno se konečně setkává s Papagenou a plánují si krásnou společnou budoucnost plnou malých Papagenů a Papagenek. 64
Královna noci s Monostatem, jemuž za pomoc slíbila ruku své dcery Paminy, a svými komornými přichází zabít Sarastra, vtom ale nastává den, Královna noci ztrácí svou moc a všichni jsou zahubeni zlým hadem. Král Sarastro, princ Tamino s princeznou Paminou a ptáčník Papageno se svou Papagenou oslavují vítězství moudrosti a lásky. 4.4.3 Peškova komika Jak je jistě zřejmé již z převyprávění příběhu Peškovy úpravy Kouzelné flétny, dílo je plné nejrůznějších komických prvků, hříček a veselých kousků. Jmenujme jen některé: na začátku představení si tři komorné Královny noci udělají z přemoženého hada švihadlo; mouřenín Monstatos se stává obtloustlým bachařem, jemuž velké břicho přetéká z kalhot, páchne mu z úst a dokonce mu vypadne zubní náhrada; ptáčník Papageno uloví plastovou kachničku (která samovolně přejíždí přes jeviště) a ta se pak v kouzelné skříni, jež je součástí scény, promění v pečenou kačenu; už jsem zmínila ujíždějící stoleček plný dobrot, neboli „pojízdný catering“; velkou eskamotáží je pak příběh nešťastně zamilované flétnistky. Také jazyková stránka Peškovy úpravy je zajímavá. Autorovi se podařilo velmi dobře přizpůsobit český jazyk Mozartově hudbě. Texty jednotlivých postav tak nepůsobí nikterak nepatřičně. Navíc ale autor často využívá jazykového vtipu. Někdy je v textu zřetelná možná až přílišná snaha přiblížit se mladému divákovi, nezřídka se setkáváme s výrazy z hovorového jazyka či dokonce slangu. Tak například Papageno ve své úvodní árii zpívá o tom, že doufá, že uloví príma kost. Z mouřenína Monostata udělal Peška bachaře, Pamina s Papagenem na útěku před ním zpívají o tom, že bystré nohy, pružný běh, oblafnou i profesora věd, a že Monostatos je hňup. Jinde Tamino, jenž oslovuje svého společníka brácho, nabádá Papagena, aby byl zticha, a ptáčník reaguje takto: Jinak budem oba v rici! Komorné Královny noci jsou zase podle našich hrdinů fúrie. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak stížnost Monostata, který už nechce jen stále tokat, nemít sex!, protože touží po princezně Pamině. Je stále diskutovaným problémem, zda jsou tyto zásahy do děje příběhů zpracovaných pro děti ve jménu jednostranné zábavnosti (v dramatice pro děti časté) opravdu vhodné. Některé Peškovy hříčky zanechávají v divákovi dojem, že s příběhem nemají nic společného, jejich jediným účelem je pobavení. Jistě, děti nechodí do divadla na dramata v pravém slova smyslu, jdou opravdu za zábavou, možná ale také ponaučením. Samozřejmě je potřeba děj na jevišti přizpůsobit dětem tak, aby jimi mohl být snadno přijímán. Neznamená to ale vnucovat se dětským divákům podbízivými, líbivými vtípky. V případě Peškovy Kouzelné 65
flétny možná mohly být některé komické prvky vynechány, aby nenarušovaly kompaktnost Schikanederova příběhu. 4.4.4 Hudba Peškovo zpracování Mozartovy hudby k opeře Kouzelná flétna je následující: autor původní téměř tříhodinovou operu zkrátil na polovinu. Zachovává rozdělení díla na dvě části, přičemž první část čítá třináct čísel, druhá část pak čísel jedenáct. Dohromady je tedy Peškova úprava rozdělena na dvacet čtyři hudebních čísel. Tato čísla se převážně shodují s áriemi hlavních postav opery či jejich ansámblovými zpěvy zásadními pro dějovou návaznost díla, ze sborových partů jsou zachovány jen některé (např. sborová část Sarastrovy árie O Isis und Osiris nebo závěrečný sborový zpěv). Vedle zpívaných partů zachovává Peška i některé instrumentální části, mj. zkrácenou verzi Mozartovy ouvertury k opeře. Navíc přidává krátké instrumentální mezihry, jimiž je podkreslován většinou děj představovaný loutkami. Tyto mezihry nejsou zcela autorovou invencí, vycházejí z Mozartových melodií, většinou se vážou ke zpěvu, po němž následují či jemuž bezprostředně předcházejí. V rámci své inscenace Vlastimil Peška přistoupil v mnoha partech k úpravě tóniny. Herci Divadla Radost většinou nedisponují takovými hlasovými možnostmi, aby mohli uzpívat původní Mozartovy party. Výjimkou jsou postavy Královny noci a princezny Paminy. Pro nastudování těchto rolí Divadlo Radost oslovilo operní pěvkyně, které své sólové výstupy pak zpívají v původních tóninách. Zcela netradiční je obsazení malého orchestru pro brněnskou inscenaci – vedle klavíru, houslí, violoncella a flétny v průběhu představení slyšíme hrát kytaru, baskytaru a mandolínu, cimbál či bicí nástroje. Jistě velmi zajímavé je zapojení dechového syntezátoru, jenž v orchestru nahrazuje hned tři dechové nástroje - hoboj, fagot a klarinet. Samozřejmostí je zvuk (kouzelné) zvonkohry. Přímo na jevišti je pak ještě používána Panova flétna, nástroj ptáčníka Papagena, jímž napodobuje zvuky ptáků. Příčná flétna figuruje v Peškově úpravě jako onen kouzelný nástroj, s jehož pomocí princ Tamino s princeznou Paminou zvítězí nad mocí Královny noci, zároveň ale získává nový charakter v souvislosti s příběhem nešťastně zamilované flétnistky. Kouzelná moc flétny je tak ještě posílena, protože ve chvíli, kdy flétnistka odmítne hrát, můžou být celé představení, ale jeho hrdinové, ztraceni. 66
4.4.5 Inscenace Nyní opět krátce k parametrům inscenace, tentokrát Kouzelné flétny z Divadla Radost. Autorem výpravy k této inscenaci je scénograf Pavel Hubička. Dominantním objektem scény je velká čarovná skříň. Otevíráním jejích nejrůznějších dvířek, přihrádek a zásuvek vzniká nepřeberné množství hracích prostorů jak pro živé herce, tak pro loutky, které se v inscenaci objevují hned několikrát. Pomocí marionet je nejprve znázorněn únos princezny Paminy Sarastrem. Další loutkový part připadá třem brachům, kteří mají být nápomocni princi Taminovi s ptáčníkem Papagenem na cestě za princeznou Paminou. V tomto případě je využito principů tzv. černého divadla (způsob divadelní produkce, kdy černě oděný herec splývá s černým pozadím na jevišti a divák sleduje pouze objekty a rekvizity, s nimiž manipuluje). A konečně ke konci inscenace se objevuje množství malých loutkových Papagenů a Papagenek, dětí naší „ptáčnické“ dvojice. Kostýmy pro Kouzelnou flétnu Divadla Radost jsou velmi zdobné a barevné, chtělo by se říci možná až příliš. Dětskému představení ovšem okázalé a líbivé kostýmy nijak neuškodily. Zcela v souladu s všeobecným územ jsou barevně odlišeny charaktery jednotlivých postav – Královna noci a její komorné jsou oblečeny v tmavomodro-černých šatech, moudrý Sarastro, král dne a slunce, je oděn celý zlatě, nevinnost princezny Paminy je podtržena šaty růžovými, atd. Celkový výsledný dojem výpravy může být poněkud příliš pompézní, ovšem bezbřehost dětského fantazijního světa, jíž se pohádkové inscenace v dětských divadlech většinou snaží přiblížit, takovéto ztvárnění nejen podporuje, ale možná i vyžaduje. Na realizaci představení Kouzelná flétna v Divadle Radost (na rozdíl od opery Papageno hraje na kouzelnou flétnu v Redutě) se podílí úctyhodné množství více než čtyřiadvaceti interpretů. Hlavní role v opeře jsou obsazeny následovně: Sarastro - Zdeněk Ševčík, Královna noci - Martina Králíková (sólistka Národního divadla Brno) Tamino – Petr Šmiřák, Pamina - Aneta Bendová (posluchačka Konzervatoře Brno), Papageno – Pavel Jan Riedl, Papagena - Sandra Riedlová, Monostatos – Radim Sasínek. V orchestru pak zasedají klavírista a dirigent Igor Rusinko, houslista (současně hrající na kytaru a baskytaru) Jan Bradáč, violoncellista Vratislav Lukáš, fétnistka (hrající rovněž na dechový syntezátor) Kateřina Höferová a cimbalista Matěj Štrunc.
67
4.4.6 Recenze Také Kouzelná flétna Vlastimila Pešky uvedená v Divadle Radost se dočkala recenzí několika hudebních publicistů.
Nina Malíková, pedagožka pražské DAMU, v časopise
Loutkář velmi kladně hodnotí především práci autora úpravy a zároveň režiséra inscenace Vlastimila Pešky, který jejími slovy předvedl všechny typické znaky své práce – citlivou, poučenou i osobitou úpravu hudební předlohy, komediálně-groteskní styl a s tím související výraznou výtvarnou stylizaci, a konečně kombinaci výrazových prostředků – činoherních i loutkových. Mimo jiné autorka recenze pozitivně vnímá použití loutkových prvků v představení, jimiž se inscenátorům podařilo Schikanederův velmi složitý a spletitý příběh dětem lépe přiblížit. Autorka druhé recenze, již zmiňovaná Karla Hofmannová inscenaci Divadla Radost také hodnotí pozitivně. Obdivuje se zvláště kouzelně hravé atmosféře, která během představení panuje na jevišti i v hledišti divadla. Diváci této inscenace podle Hofmannové musejí umět v sobě vyvolat hravou a vnímavou duši a umět se radovat.
83
Pak se pro ně
představení v Divadle Radost stane tím pravým zážitkem. Pro mě byla inscenace Divadla Radost v některých ohledech překvapivá. Zcela souhlasím s názorem Evy Machkové, že v dramatice pro děti je někdy až příliš přeceňována zábavnost. Jednostrannost záměru vede k jednostrannosti zpracování, ztrácejí se vztahy mezi postavami, vazby motivů, někdy je zábavnosti obětována i fabule. (…) Přitom mnohdy podléhají faktu, že děti snadno reagují na komiku mimouměleckého a mimoestetického rázu. Zasmějí se honičkám, pádům, koktání nebo záměnám slov proto, že je překvapí, když se s takovým defektem setkají u dospělého, ne proto, že by to něco vypovídalo o postavě, situaci, mělo vztah k tématu a poskytovalo nový důležitý pohled na lidi a společenské jevy.84 Vlastimil Peška se takovému přílišnému vyzdvižení komiky v některých okamžicích opravdu přiblížil. Jeho inscenace ovšem není nijak extrémní a ačkoli někomu se vtípky v ní obsažené mohou zdát na hranici vkusnosti, ve výsledku působí svěžím a rozverným dojmem.
83 HOFMANNOVÁ, K. Kouzelná flétna v Radosti je pro radost malým i velkým. Turistické informační centrum města Brna [online]. 2014 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://ticbrno.cz/cs/kam-vbrne/recenze/kouzelna-fletna-v-radosti-je-pro-radost-malym-i-velikym 84 MACHKOVÁ, E. Mezi skutečností a snem. Kapitoly z poetiky pohádkové hry. 1. vyd. Praha: Kant, 2013, s. 20-21.
68
V Divadle Radost tak mají děti (i dospělí) možnost seznámit se se slavným operním příběhem Emanuela Schikanedera a hudbou Wolfganga Amadea Mozarta vskutku hravou a zábavnou formou.
69
4.5 Srovnání obou inscenací Srovnáním obou adaptací opery Kouzelná flétna pro dětského diváka můžeme alespoň nastínit, jaké metody práce s původním hudebně dramatickým útvarem autoři těchto úprav používají, když vytvářejí nové, osobité dílo. Prvotní otázka, na kterou je nutné si při adaptování opery pro dětského diváka odpovědět, je, jakému věkovému okruhu posluchačů má být nový hudebně dramatický tvar určen. Eberhard Streul směřoval svou práci dětem od pěti let věku, brněnští inscenátoři byli smělejší a své představení doporučují dětem ve věku 4 – 9 let. Vlastimil Peška je ovšem ještě odvážnější – vytvořil totiž inscenaci pro opravdu široký okruh diváků od deseti do sta let. Na představeních v brněnském Divadle Radost se tak setkávají nejrůznější generace diváků. Jedná-li se o představení pro školy, pak je doporučováno žákům 3. - 9. třídy základní školy. Tomuto věkovému určení adaptací pak odpovídá jejich celkové zpracování. Základním principem, jímž se při tvorbě svých oper pro děti oba autoři (tj. Eberhard Streul a Vlastimil Peška) řídili, je zkrácení. Velká operní díla bývají většinou dětem nepřístupná právě svým rozsahem. Proto autoři úprav musí příběh vybrané opery zkrátit tak, aby výsledná délka inscenace byla přiměřená věku dětského diváka. Eberhard Streul i Vlastimil Peška se s tímto úkolem vyrovnali různými způsoby. Zatímco Peška původní operu opravdu jen zkrátil, přičemž jeho snahou bylo v co největší možné míře zachovat původní syžet opery, respektive především pohádkovou linii příběhu, Streul ve své práci zašel o něco dále. V podstatě vybral pouze několik málo čísel z Mozartovy opery a ty k sobě volně přiřadil a vytvořil z nich příběh, který sice v nejzákladnějším plánu je Kouzelné flétně velmi podobný (motivy souboje dobra a zla, osudy pohádkových dvojic Tamino a Pamina, Papageno a Papagena), ale některé důležité momenty, pro Kouzelnou flétnu tolik příznačné, byly v jeho podání zcela vynechány. S krácením příběhu souvisí pak přímo také práce s charakterem jednotlivých postav. V operce Papageno hraje na kouzelnou flétnu zůstalo oproti originálu pouze šest postav, přičemž charakter dvou z nich byl zcela zásadním způsobem změněn, nejspíše v zájmu zjednodušení a zpřehlednění příběhu. Zatímco princ Tamino s princeznou Paminou si ponechávají svůj romantický charakter typických pohádkových hrdinů a Papageno s Papagenou stejně jako v Schikanederově příběhu plní především komickou funkci,
70
mouřenín Monostatos, v původním pojetí strážce princezny Paminy, se u Streula stává hlavním antihrdinou, zlým černokněžníkem, který Paminu unesl její matce. Tou v opeře Papageno hraje na kouzelnou flétnu není Královna noci, vládkyně temnot toužící po získání absolutní moci, ale postava pojmenovaná Dáma. Její role v příběhu je ovšem pouze minimální, objevuje se na jeho začátku, kdy nejprve zachrání Tamina před drakem a potom ho požádá o záchranu své dcery Paminy. Vlastimil Peška ve své stejnojmenné úpravě Kouzelné flétny zachoval o poznání více postav a navíc s takovými povahovými rysy, které jim přisoudili Schikaneder s Mozartem. Vedle těch řekněme nejdůležitějších, stěžejních postav (jimiž rozumíme Sarastra, Královnu noci, Tamina, Paminu, Papagena, Papagenu, Monostata) v jeho opeře pro děti zůstaly ponechány i některé postavy menšího významu (tři dámy, u Pešky komorné, tři braši). Navíc ale bylo do díla několik postav přidáno, např. skupina lovců a lesní zvěře, dva hroši, pomocníci Monostata, či hudebníci, kteří se stali hlavními aktéry vedlejší příběhové linie flénistky zamilované do prince Tamina. Tyto postavy jsou většinou rázu epizodického (s výjimkou hudebníků), jejich hlavní funkcí je pak funkce komická. Jejich prostřednictvím je inscenace ozvláštněna o nové prvky, okořeněna žertíky, dostává ještě další rozměr. V souvislosti s příběhem je důležitý také jazyk opery. V dětských inscenacích je běžně dávána přednost mateřskému jazyku diváka, stejně tak tomu bylo v případě obou brněnských inscenací. V případě jazykové úpravy (respektive překladu) Vlastimila Pešky jsou zjevné snahy přiblížit se jazykově mladému diváku, čemuž odpovídá časté používání jazykových prostředků z oblasti nespisovného jazyka, především pak výrazů z oblasti obecné češtiny či slangu. Operce Papageno hraje na kouzelnou flétnu byla autory překladu, režisérem Tomášem Pilařem a dramaturgyní Patricií Částkovou, vdechnuta aura vznešenosti spisovného jazyka, z níž se svým projevem vymyká jen ptáčník Papageno. (Další informace - viz popis jednotlivých inscenací.) Kromě práce s příběhem a jeho postavami je samozřejmě při vytváření adaptace opery pro děti stěžejní práce s hudebním materiálem díla. I tady nejčastěji autoři pracují za použití principu krácení jednotlivých hudebních částí, vedle toho ale bývá změněna i harmonická či rytmická stránka skladby, někdy může být pozměněna také melodie. V případě obou srovnávaných úprav opery Kouzelná flétna byl nejpoužívanější metodou práce výběr. Oba autoři vybrali z původních jedenadvaceti pouze některá hudební čísla, ve většině případů ovšem ne celá, nýbrž jejich některé části. Eberhard Streul se 71
systematicky zaměřil především na ty části, jejichž důležitou součástí je postava ptáčníka Papagena (právě ten se totiž stal hrdinou jeho úpravy). Tyto potom doplnil dalšími čísly tak, aby vzniklý útvar nepozbyl pohádkový ráz a nebyla narušena kontinuita příběhu. Streulova úprava se podle autora má časově pohybovat okolo 70 minut (inscenace v brněnském divadle Reduta je ovšem ještě o něco kratší, přibližně zabírá 45 minut). Vlastimil Peška byl ke svým divákům velkorysejší a zachoval mnohem více částí Mozartovy opery. Kromě hlavních árií a zpěvů ansámblového charakteru použil ve své úpravě také některé sborové party. Výsledná opera pro děti při provedení na scéně trvá 1 hodinu 30 minut. Melodicko-rytmický průběh Mozartovy hudby oba autoři zachovávají. Také harmonická struktura zůstává víceméně podobná, hlavním rozdílem je ovšem její zjednodušení a zpřehlednění především díky použití menšího počtu znějících nástrojů. Již dříve bylo zmíněno, že zatímco Streulova úprava je vlastně jakýmsi klavírním výtahem z opery, doplněným o nezbytný zvuk kouzelné flétny a zvonkohry, Vlastimil Peška využil nástrojů více. Vedle těch řekněme tradičních a zároveň použitých v orchestru opery samotným Mozartem (klavír, housle, violoncello, flétna) se navíc nebál zapojit do orchestru nástroje zcela netypické (např. cimbál, kytaru, baskytaru, dechový syntezátor). Jediná výraznější změna v hudební oblasti, ke které se jeden z autorů, konkrétně Vlastimil Peška, uchýlil, je tak přizpůsobení tóniny zpěvu hlasovým možnostem herců, kteří se na inscenaci Kouzelná flétna v Divadle Radost podílejí. Jak je zřejmé ze srovnání obou variant opery Kouzelná flétna pro děti, jejich autoři pracují s materiálem původní opery především se zřetelem na věk diváka, jemuž má být nově vzniklé dílo určeno. Tomu pak přizpůsobují hudební i jazykovou stránku díla. K celkovému dojmu samozřejmě přispívají také divadelní inscenátoři jednotlivých operních úprav, kteří dětskému divákovi podřizují všechny aspekty inscenace. Obě inscenace brněnských divadel jsou divácky oblíbené a hojně navštěvované. Zatímco Divadlo Reduta nabízí Streulovu operu Papageno hraje na kouzelnou flétnu buď jako dopolední představení pro první stupeň základní školy (popř. školu mateřskou), nebo jako dopolední či odpolední (většinou víkendové) představení pro rodiny s dětmi, Divadlo Radost hraje Peškovu Kouzelnou flétnu nejen jako dopolední představení určené žákům základních škol,
ale také jako večerní představení pro širokou veřejnost (navštěvované 72
ve značné míře dospělými). Inscenace tedy mohou být (a také bývají) využity mj. také školními zařízeními v rámci výuky hudební výchovy. Jak Divadlo Reduta, tak Divadlo Radost nabízí dětem inscenace, které mohou velmi dobře sloužit jako prvotní impuls v objevování světa opery, popř. vážné hudby jako takové.
73
5
ZÁVĚR Bakalářská práce Mozartova Kouzelná flétna jako základ operních inscenací pro děti
se věnuje poslednímu opernímu dílu jednoho ze skladatelů období nazývaného Vídeňský klasicismus Wolfganga Amadea Mozarta z pohledu rysů, které jej předurčují jako dílo vhodné k úpravám do podoby opery pro děti. Vedle rozboru této opery a jejích dvou variant pro děti bylo jedním z cílů práce teoreticky vymezit pojmy opera pro děti a dětská opera (na základě prostudování odborné literatury). Dále byla pozornost věnována možnostem seznámení dětí s oblastí opery u nás. Bylo zjištěno, že existuje opravdu velké množství variant, jak k tomuto může docházet. Vedle divadelních dětských operních inscenací (které mají ve svém repertoáru divadla napříč celou Českou republikou), se nabízí různé hudebně popularizační pořady (ať už v televizi či dostupné na kompaktních discích) nebo populárně-naučná i beletristická literární díla. Stěžejním úkolem práce bylo na základě celkového rozboru původní Mozartovy opery analyzovat a porovnat dvě dětské inscenace, jež jsou v současné době k vidění na brněnských divadelních scénách, konkrétně v Divadle Reduta (Papageno hraje na kouzelnou flétnu) a Divadle Radost (Kouzelná flétna). Prostřednictvím této analýzy bylo zjištěno, jakým způsobem pracují autoři adaptací známých operních děl pro děti. Mozartova opera Kouzelná flétna je poměrně často využívána jako základ operních inscenací pro děti. Vhodnost této opery pro takovéto adaptace spočívá především v její pohádkovosti a tím pádem srozumitelnosti příběhu pro dětského diváka. Autoři dvou brněnských variant opery (Eberhard Streul a Vlastimil Peška) pracovali především metodou zkrácení (a to jak příběhu, tak samozřejmě i hudební stánky díla), výběru (v rovině postav či hudebních čísel, z nichž se dílo skládá), či zjednodušení (týká se nejvíce harmonické stránky hudby, popř. instrumentace). Na základě těchto postupů pak vznikají nové hudebnědramatické útvary, jejichž prostřednictvím se děti nejrůznějšího věku mohou seznámit s poslední operou jednoho z velikánů evropské klasicistní hudby. Předložená bakalářská práce může sloužit jako podklad pro další bádání v oblasti opery pro děti a dětské opery, především pak v rámci úprav klasických operních děl slavných mistrů skladatelského umění pro děti. Jejím cílem není podat vyčerpávající informace o této problemtice, spíše jen nastínit, že kromě děl vznikajících intencionálně pro děti (ať už jako diváky či spolutvůrce) existuje a je poměrně rozšířená i tato podoba operního žánru.
74
6 RESUMÉ Bakalářská práce Mozartova Kouzelná flétna jako základ operních inscenací pro děti se věnuje porovnání poslední Mozartovy opery a dvou brněnských inscenací variant této opery určených dětem. Práce je rozdělena na tři stěžejní kapitoly. První kapitola se v teoretické rovině zabývá tendencemi současné opery, dále pak je v ní definována oblast české opery pro děti a dětské opery. Druhá kapitola této práce podává biografické informace o autorech
opery
Kouzelná
flétna,
Wolfgangu
Amadeu
Mozartovi
a
Emanuelu
Schikanederovi. Následuje rozbor této opery, na jehož základě pak v další kapitole probíhá analýza dvou adaptací Kouzelné flétny, jež mají v současné době na repertoáru brněnská divadla Reduta (Eberhard Streul: Papageno hraje na kouzenlou flétnu) a Radost (Vlastimil Peška: Kouzelná flétna).
SUMMARY The bachelor thesis Mozart's 'Magic Flute' as the Basis for the Opera Productions for Children focuses on comparison of the last Mozart's opera and two variations of this opera dedicated for children. The thesis is devided into three main sections. The first one deals with the tendentions of the contemporary opera. The area of czech opera for children is also defined there. The second chapter of the thesis provides biographical informatons about the authors of the Magic Flute, Wolfgang Amadeus Mozart and Emanuel Schikaneder. The analysis of this opera follows and becomes the basis for the analysis of two adaptations of the Magic Flute that can be seen in the Reduta Theater (Eberhard Streul: Papageno and the Magic Flute) and the Radost Theater (Vlastimil Peška: The Magic Flute).
75
7
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ
7.1 Knižní publikace 1. ARCHIBALD, Paul et al. Kniha pro mladé hudebníky. 1. vyd. Bratislava: PRÍRODA, 1997. 127 s. ISBN 80-07-00925-6. 2. AŠENBRENEROVÁ, Ivana. Opera pro děti. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2004. 136 s. ISBN 80-7044-570-X. 3. AŠENBRENEROVÁ, Ivana. Opera ve škole. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2011. 65 s. ISBN 978-80-7414-417-2. 4. BARBER, Nicky et al. Zázrak zvaný hudba. 1. vyd. Praha: Knihcentrum, 1997. 128 s. ISBN 80-86054-10-1. 5. BLACHUT, Beno ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2015. 84 s. ISBN 978-80-7258-501-4. 6. CASINI, Claudio. Amadeus. Život Mozartův. 1. vyd. Parah: Academia, 1995. 302 s. ISBN 80-200-0520-X. 7. CÍSAŘ, Zbyněk et al. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1998. 128 s. ISBN 80-7235-52-8. 8. ČÁSTKOVÁ, Patricie ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Brno: Národní divadlo v Brně, 1999. 44 s. ISBN 80-238-8116-7 . 9. ČÁSTKOVÁ, Patricie. Eberhard Streul. Papageno hraje na kouzelnou flétnu. 1. vyd. Brno: Národní divadlo Brno, 2011. 60 s. ISBN 978-80-260-1617-5. 10. DANES, Ema. Hudební teorie pro každého. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 1998. 48 s. ISBN 80-7237-090-1. 11. DRÁBEK, Václav. Popularizace hudby. 1. vyd. Praha: H & H, 1992. 134 s. ISBN 8085467-84-4. 12. FUKAČ, Jiří et al. Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 181 s. ISBN 80-210-2458-5. 13. GEISECKE, Johann Georg Karl a SCHIKANEDER, Emanuel. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Zátiší knihy srdce i ducha, 1939. 72 s.
76
14. GREGOR, Čestmír: Divácká opera. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1996. 149 s. ISBN 8086022-08-0. 15. GREGOR, Vladimír: Česká a slovenská hudebně dramatická tvorba pro děti. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1966. 200 s. 16. GREGOR, Vladimír. Hudebně dramatická díla pro děti a mládež. 1. vyd. Ostrava: Krajské osvětové středisko v Ostravě, 1965. 103 s. 17. GREGOR, Vladimír. Světová dětská opera na nových cestách. In. ZÁVODSKÝ, Artur ed. Otázky divadla a filmu. III. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1973. 331
s.
ISBN
80-210-2189-6
Dostupné
z:
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/120981/SpisyFF_183-19731_9.pdf?sequence=1 18. HAVLÍKOVÁ, Helena ed. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 1993. 78 s. 19. HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 10. doplněné vyd. Praha: NS Svoboda, 1999. 696 s. ISBN 80-205-0578-4. 20. HERDEN, Jaroslav et al. Hudba pro děti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 194 s. 21. HEUMANN, Hans-Günter a HEUMANN, Monika. Lexikon hudby pro děti. 1. vyd. Praha: Mutabene, 2000. 195 s. ISBN 80-902983-0-3. 22. HOLAS, Milan: Hudební pedagogika. 1. vyd. Praha: AMU, 2004. 125 s. ISBN 807331-018-X. 23. HORÁK, Vladimír a KOULA, Vladimír: Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: SPN, 1976. 119 s. 24. JANOTA, Dalibor a KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. 25. KOLÁŘ, Jiří a ŠTÍBROVÁ, Ivana. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy (hudební dílna II.). 1. vyd. Praha: Jinan, 1997. 112 s. 26. MACHKOVÁ, Eva. Mezi skutečností a snem. Kapitoly z poetiky pohádkové hry. 1. vyd. Praha: Kant, 2013. 225 s. ISBN 987-80-7427-101-1. 27. MACHKOVÁ, Eva. „“Hrát pro děti“ či „Hrát pohádku“? In. Zlatý máj: Časopis o dětské literatuře a umění. Praha: Česká sekce IBBY, 1985. 29, 1985, roč. 29, s. 231235. ISSN 0044-4781.
77
28. MAZUREK, Jan. Hudba pro děti a mládež. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1984. 76 s. 29. MIHULE, Jaroslav a STŘELÁK, Miroslav. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 224 s. ISBN 80-04-23817-3. 30. MIHULE, Jaroslav a STŘELÁK, Miroslav. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 2. přeprac. vyd. Praha: Fortuna, 1997. 240 stran. V nakladatelství Fortuna vydání první. ISBN 80-7168-390-6. 31. MOZART, Wolfgang Amadeus. Kouzelná flétna. 1. vy. Praha: SNKLHU, 1957. 126 s. 32. MOZART, Wolfgang Amadeus a SCHIKANEDER, Emanuel. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Bon Art Production, 2006. 60 s. ISBN 80-87015-00-2. 33. PEŠKA, Vlastimil. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. Partitura (1. část – č. 1 až č. 13). 34. PEŠKA, Vlastimil. Wolfgang Amadeus Mozart. Kouzelná flétna. Partitura (2. část – č. 14 až č. 24). 35. RICHTER, Luděk. O divadle (nejen) pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2006. 131 s. ISBN 978-80-902975-6-0. 36. SEDLÁK, František et al. Nové cesty hudební výchovy na základní škole. 2. vyd. Praha: SPN, 1983. 288 s. 37. SCHIKANEDER, Emanuel. Kouzelná flétna: zpěvohra o dvou dějstvích. 1. vyd. Praha: B. M. Klika, 1939. 68 s. 38. SCHIKANEDER, Emanuel. Kouzelná flétna. 4. vyd. Praha: František Urbánek a syn, 1932. 64 s. 39. SIROVÁTKA, Oldřich. Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře. 1. vyd. Brno: Ústav pro etnografii a folkloristiku Akademie věd České republiky, 1998. 183 s. ISBN 80-85010-06-2. 40. SMOLKA, Jaroslav ed.. Malá encyklopedie hudby. 1. vyd. Praha: Suprahon, 1983. 736 s. ISBN 02-184-83. 41. STREUL, Eberhard. Papageno spielt auf der Zauberflöte. Spielpartitur. 1. Auflage Mannheim:. Schott Music, 1984. 51 s.
78
42. ŠEDIVÝ, Jakub a ROHLÍKOVÁ, Lucie. Hudební výchova pro 6. - 7. ročník základních škol a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2013. 128 s. ISBN 978-80-7238-901-8. 43. TROJAN, Jan. Dějiny opery. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 485 s. ISBN 807185-348-8. 44. VELTRUBSKÁ, Ivana. Divadlo očima dětí. 1. vyd. Praha: Artama, 1994. 86 s. ISBN 80-7068-064. 45. VIČAR, Jan: Václav Trojan. 1. vyd. Praha: Panthon, 1989. 386 s. ISBN 80-7039-0573. 46. VÍTOVÁ, Eva. 50 slavných oper. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. 299 s. ISBN 80-0001788-1. 47. ZÖCHLING Dieter. Kronika opery. 1. vyd. Praha: Fortuna 1999. 680 s. ISBN 8086144-24-0. 7.2 Elektronické zdroje 7.2.1 Webové stránky divadel 48. Divadlo Husa na provázku [online]. 2016 [cit. 2016-02-25].
Dostupné z:
https://www.provazek.cz/ 49. Divadlo J. K. Tyla v Plzni [online]. 2015 [cit. 2016-02-25].
Dostupné z:
https://www.djkt.eu/ 50. Divadlo loutek Ostrava [online]. 2014 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: http://www.dloostrava.cz/ 51. Divadlo
Minaret
[online].
2015
[cit.
2016-02-25].
Dostupné
z:
http://www.divadlominaret.cz/ 52. Divadlo Radost [online]. 2016 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.divadloradost.cz/ 53. Divadlo
Drak
[online].
2016
[cit.
2016-02-25].
Dostupné
z:
Dostupné
z:
http://www.draktheatre.cz/ 54. Jihočeské
divadlo
[online].
2016
[cit.
2016-02-25].
http://www.jihoceskedivadlo.cz/
79
55. Městské
divadlo
Zlín
[online].
2016
[cit.
2016-02-24].
Dostupné
z:
http://www.divadlozlin.cz/cs/ 56. Moravské divadlo Olomouc [online]. 2016 [cit. 2016-02-25].
Dostupné z:
http://www.moravskedivadlo.cz/ 57. Národní divadlo [online]. 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.narodnidivadlo.cz/cs 58. Národní
divadlo
Brno
[online].
2016
[cit.
2016-02-24].
Dostupné
z:
http://www.ndbrno.cz/ 59. Národní divadlo marionet [online]. 2013 [cit. 2016-02-25].
Dostupné z:
http://www.mozart.cz/ 60. Národní divadlo moravskoslezské [online]. 2016 [cit. 2016-02-24].
Dostupné z:
http://www.ndm.cz/cz/ 61. Studio Ypsilon [online]. 2014 [cit. 2016-02-24]. Dostupné z: http://www.ypsilonka.cz/ 7.2.2 Další online zdroje 62. CLEMENTS, Andrew. The 10 best: operas for children. The Guardian [online]. 2015 [cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
http://www.theguardian.com/music/musicblog/2015/apr/02/the-10-best-operas-forchildren-family-operas 63. Dětská
opera
Praha
[online].
2013
[cit.
2016-02-24].
Dostupné
z:
http://www.detskaoperapraha.cz/cs/ 64. Die Zauberflöte für Kinder. Wiener Staatsoper [online]. 2016 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.wienerstaatsoper.at/Content.Node/home/jugend/Kinderzauberfloete.de.php 65. DRÁPELOVÁ, Věra. Recenze: Když Villazón zpívá polárníka, roztaje i Antarktida. iDNES.cz
[online].
2016
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
http://kultura.zpravy.idnes.cz/jizni-pol-miroslav-srnka-mnichov-dqp-/hudba.aspx? c=A160201_115531_hudba_era 66. DVOŘÁK, Vít. Rusalka v Mnichově: Jsem teď volná? Opera Plus [online]. 2010 [cit. 2016-02-21]. Dostupné z: http://operaplus.cz/rusalka-v-mnichove-jsem-ted-volna/
80
67. HAVLÍKOVÁ, Helena. Operní panorama Heleny Havlíkové (51). Dětinská Kouzelná flétna.
Opera
Plus
[online].
2011
[cit.
2016-03-01].
Dostupné
z:
http://operaplus.cz/operni-panorama-heleny-havlikove-51/?pa=2 68. HOFMANNOVÁ, Karla. Papageno hraje na Kouzelnou flétnu v brněnské Redutě. Životní
styl
[online].
2011
[cit.
2016-03-01].
Dostupné
z:
http://www.zivotnistyl.cz/clanky/zaujalo-nas/2042/papageno-hraje-na-kouzelnoufletnu-v-brnenske-redute.html 69. HOFMANNOVÁ, Karla. Kouzelná flétna v Radosti je pro radost malým i velkým. Turistické informační centrum města Brna [online]. 2014 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z:
http://ticbrno.cz/cs/kam-v-brne/recenze/kouzelna-fletna-v-radosti-je-pro-radost-
malym-i-velikym 70. CHALOUKPA, David. Glosa: Srnka není první, kdo v opeře dobývá jižní pól. Opera Plus [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://operaplus.cz/winfried-zilligdas-opfer/ 71. JEŘÁBKOVÁ, Olga. Představení pro děti v Národním divadle Brno. Český rozhlas Vltava.
Mozaika
[online].
2011
[cit.
2016-03-10].
Dostupné
z:
http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/predstaveni-pro-deti-v-narodnimdivadle-brno--981131 72. Kouzelná flétna. Taneční centrum Praha. Konzervatoř [online]. 2013 [cit. 2016-0305]. Dostupné z: http://www.tanecnicentrum.cz/tour6/kouzelna-fletna/ 73. Kouzelná flétna. Plzeň 2015. Evropské hlavní město kultury [online]. 2015 [cit. 201602-25]. Dostupné z: http://www.plzen2015.cz/cs/akce/kouzelna-fletna 74. MALÍKOVÁ, Nina. Flétna pro Radost. Loutkář [online]. 2014 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.loutkar.eu/index.php?id=932 75. MAREČEK, Luboš. Papageno v Brně hraje na výbornou. Česká televize [online]. 2011 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvibrno/kultura/154964-papageno-v-brne-hraje-na-vybornou/ 76. Nebojte
se
klasiky!!!
[online].
2016
[cit.
2016-03-10].
Dostupné
z:
http://www.nebojteseklasiky.cz/ 77. Opera nás baví. Česká televize [online]. 2009 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10212440340-opera-nas-bavi/
81
78. Prof. Eberhard Streul, Autor und Regisseur. Musikbühne Mannheim [online]. 2015 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.musikbuehne-mannheim.de/index.php? option=com_content&view=article&id=37&Itemid=486 79. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 2016-02-18]. Dostupné z:http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomuckaucitelum.pdf 80. REDAKCE. Operní skandál v Londýně: Dvořákova Rusalka poprvé v Covent Garden.
Opera
Plus
[online].
2012
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
http://operaplus.cz/operni-skandal-v-londyne-dvorakova-rusalka-poprve-v-coventgarden/ 81. The Magic Flute. The Metropolitan Opera [online]. 2016 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: https://www.metopera.org/Season/On-Demand/opera/?upc=811357011645 82. The Magic Flute. Opera Australia [online]. 2016 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: https://opera.org.au/ 83. The Magic Flute for children. Teatro alla Scala [online]. 2016 [cit. 2016-03-05]. Dostupné
z:
http://www.teatroallascala.org/en/season/2015-2016/great-operas-for-
children/great-operas/the-magic-flute-for-children.html 84. VEBER, Petr. Hokejová opera Nagano. Časopis harmonie [online]. 2004 [cit. 201602-20].
Dostupné
z:
http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/hokejova-opera-
nagano.html 85. Vlastimil Peška [online]. 2014 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.peskav.cz/ 86. ZEMANOVÁ, Mirka. Londýn – Vypískaná Rusalka. Časopis harmonie [online]. 2012 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.casopisharmonie.cz/kritiky/londynvypiskana-rusalka.html
82
8
PŘÍLOHY
Seznam příloh 7.1 Fotografie z inscenací 7.2 Seznam beletristických knih 7.3 Seznam videí z portálu YouTube
83
8.1 Fotografie z inscenací Papageno hraje na kouzelnou flétnu – Divadlo Reduta Brno Zdroj: Archiv ND Brno
Pamina (v pozadí Papageno)
Papageno
Monostatos
84
Tamino Papagena
Královna noci a Papageno
85
Kouzelná flétna – Divadlo Radost Brno Zdroj: Webové stránky Divadla Radost
Tři komorné a Tamino
Královna noci a Monostatos
Papageno, Papagena, tři braši 86
Tamino obklopen lesní zvěří
Tamino, Pamina a Sarastro
87
8.2 Seznam beletristických knih Následující seznam podává přesné citační záznamy publikací, jimž byla věnována pozornost v kapitole 2. 1. BEDNÁŘ, Kamil. Pohádky za oponou: Pohádky a vyprávěnky na motivy našich i světových oper a baletů. 1. vyd. Praha: Panton, 1966. 251 s. 2. BEDNÁŘ, Kamil. Pohádky za druhou oponou: Pohádky a vyprávěnky. 1. vyd. Praha: Panton, 1972. 213 s. 3. FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. 1. vyd. Praha: Práh, 2012. 54 s. ISBN 978-807252-409-9. 4. HOSTOMSKÁ, Anna. Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1959. 388 s. 5. MARKOVÁ, Jiřina a NOVOTNÁ, Anna. Opera nás baví: první kniha o opeře pro děti i rodiče. Vyd. 1. Praha: Práh, 2005. 155 s. ISBN 80-7252-121-7 6. SÍS, Petr. Hrej, Mozarte, hrej. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2006. 30 s. ISBN 80-86803-074. 7. SKALA, Martina. Kouzelná flétna. 1. vyd. Praha: Bon Art Production, 2006. 60 s. ISBN 80-87015-00-2. 8. SKALA, Martina. Strado & Varius. Vyd. v této úpravě 1. Praha: Brio, 2002. 54 s. ISBN 80-86113-46-9 9. SKALA, Martina. Strado & Varius a léčka Rudého abbé. 1. vyd. Praha: Brio, 2005. 52 s. ISBN 80-86113-78-7. 10.SKALA, Martina. Strado & Varius, aneb Setkání s Mozartem. 1. vyd. Praha: Brio, 2003. 56 s. ISBN 80-86113-57-4. 11.SKALA, Martina. Strado & Varius. Sonáta pro vajíčko. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 118 s. ISBN 978-80-204-2339-9. 12.SKALA, Martina. Strado & Varius ve škole Johanna Sebastiana Bacha. 1. vyd Praha: Brio, 2004. 52 s. ISBN 80-86113-67-1.
88
8.3 Seznam videí z internetového serveru YouTube V následujícím seznamu najdete odkazy na několika videí, které se svým obsahem vážou k tématu předložené práce (jedná se buď o upoutávky na brněnské inscenace v Divadle Radost a Divadle Reduta, nebo o jiné záznamy opery Kouzelná flétna pro děti, jež byly v práci zmíněny). 1. HUPJEFLUPJE. Die Zauberflote für Kinder (Mozart's opera "The Magic Flute" for childen). In: YouTube [online]. 18. 5. 2013 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gbnpuqKCE78 2. JANÁČKOVA OPERA. Papageno_video_upoutavka. In: YouTube [online]. 23. 11. 2011
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
https://www.youtube.com/watch?
v=ZG5IKyG3ofM 3. OPERA ND BRNO. Papageno hraje na kouzelnou flétnu. In: YouTube [online]. 14. 1. 2014
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
https://www.youtube.com/watch?
v=1mgH4xiHcv4 4. ROBERTS, Susan. The Magic Flute. In: YouTube [online]. 17. 5. 2014 [cit. 2016-0220]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=WyAtvg3Sufk 5. SAPOZHNIKOVA, Elena. The Magic Flute by W. A. Mozart. BBC/animation/part1. In:
YouTube
[online].
12.
6.
2009
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
https://www.youtube.com/watch?v=O7Wp3p3did4 6. SAPOZHNIKOVA, Elena. The Magic Flute by W. A. Mozart. BBC/animation/part2. In:
YouTube
[online].
12.
6.
2009
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
https://www.youtube.com/watch?v=27wGTorcgvI 7. SAPOZHNIKOVA, Elena. The Magic Flute by W. A. Mozart. BBC/animation/part3. In:
Youtube
[online].
12.
6.
2009
[cit.
2016-02-20].
Dostupné
z:
https://www.youtube.com/watch?v=G_rR6fdpMZc 8. VIDEOHÁDY. W. A. Mozart - Kouzelná flétna - Divadlo Radost Brno. In: YouTube [online]. 20. 3. 2014 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=vlwXffgKvYw&feature=youtu.be
89
