Masarykova univerzita Fakulta filozofická Psychologický ústav
D ti vystavené dramatickým událostem a PTSD (Psychoterapie d tí )
Vypracovala: Martina Kadlecová Datum: 20.10. 2006
V dnešní dob jsou d ti r zného v ku vystaveny mnoha dramatickým událostem, které se nutn nemusí stát jim samým, ale sou asná média dokáží p inést asto velmi kruté a velice živé informace o mnoha nešt stích. A již se jedná o útoky z jedenáctého zá í 2001, velká zem t esení v Turecku a Afghánistánu, zásah Tsunami v jihovýchodní Asii, i rozsáhlé povodn na Morav roku 1997 i v echách v roce 2002, ale také dennodenní situaci izraelských, iráckých, nebo afghánských d tí. Zajímá m jaký vliv to má na d ti a jejich uvažování o sv t , o sob a jak to ovliv uje jejich rozvoj. O této oblasti m žeme p emýšlet jednak v kontextu bezprost edního zážitku dramatické události a reakce na ní v podob posttraumatické stresové poruchy a uvažovat o postupech, které takovým d tem pomohou situaci zvládnout a p ekonat takovéto trauma. To m že být asto velice t žké máme-li omezené zdroje takového pomoci a asto nemožnost pomoci pot ebným. Nebo se m žeme zam it na témata reakcí d tí, ke kterým informace o dramatických událostech p icházejí ze sv ta (nej ast ji pomocí médií, druhých lidí) a zabývat se tím, jak je kognitivn zpracovávají a jak na n reagují v r zném v ku. V této práci bych se ráda dotkla na základ n kolika vysoce zajímavých lánk , týkajících se reakcí d tí vystavených dramatickým událostem, konkrétn americkým d tem bezprost edn
i nep ímo následk m teroristických útok 11. zá í 2001 a všeobecn ji tématu
práce s d tmi vystavenými takovýmto událostem, asto s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou a nakonec se zamyslela, nad tím, zda a jak reagují d ti, které nejsou bezprost edn takovýmto dramatickým událostem vystaveny, ale mají možnost vid t záb ry v televizi, v novinách, slyšet o r zných nešt stí. Jaké jsou jejich reakce, jak zpracovávají tyto informace a jestli to m že mít negativní vliv na jejich život. P i hledání informací o mém zvoleném tématu jsem narazila na velmi zajímavý dokument vypracovaný skupinou amerických pediatr týkající se vlivu a následk traumatických událostí na d ti. Velmi p ehlednou a informa n vy erpávající formou nám auto i p ekládají tuto problematiku k nahlédnutí. Na základ dramatických událostí z jedenáctého zá í 2001 vznikla pot eba zkoumat problematiku reakcí na dramatické události, p epracovat scéná e masové pomoci pro ohrožené d ti a téma zkoumání projev posttraumatické stresové poruchy u d tí se dostalo do zájmu nejen pediatr . D tský sv t m že narušit mnoho událostí s r znou mírou závažnosti. Mnoho z nich závisí na geografické poloze, jako nap íklad zem t esení a hurikány. Jiné závisí na politické situaci, nap íklad neklidná oblast Izraele a Palestiny. Mnoho dramatických událostí a nešt stí, je však nep edvídatelných. M žeme p edpokládat, že se nám vyhnou, ale vždy je dobré mít p ipraveny postupy jak náhlé krizové situace ešit.
To jak moc jakákoliv dramatická událost dít ovlivní, závisí na mnoha faktorech. Jednak na zážitku bezprost edního vystavení, nebo mí e s jakou zasáhla daná událost dít
i
jeho okolí a jak dlouho p etrvává (nap . zni ené domy po hurikánu). D ležitý je také v k dít te a jeho vývojová úrove . Jak bude uvedeno dále, r znost reakcí vzhledem k v ku je veliká. Velmi d ležitým faktorem, který ovliv uje d tské prožívání jsou reakce rodi
a jejich
zvládání stresujících událostí. Dít , které má ve svých rodi ích silnou oporu je schopno p ekonávat velmi t žké v ci. Na první pohled dramatické události nemusí v d tech zanechat t žké trauma, pokud dojde k podpo e ze strany okolí. D ti totiž velmi citliv reagují spíše na události, které ovlivní nep ízniv jejich sociální okolí a dostupnost uspokojování jejich pot eb, než na dramati nost událostí. Velmi citliv , zvlášt pak ty starší, vnímají nešt stí zp sobené lidskou v lí, jako jsou války a teroristické útoky, mén pak reagují nap íklad na p írodní katastrofy. Kazim Alat ve svém lánku p ehledn uvádí protektivní a rizikové faktory, které ur ují nakolik dob e dít danou událost zvládne, i se bude potýkat s problémy. Mezi protektivní faktory, které dávají šanci trauma zvládnout a p ekonat adí: Vyšší inteligenci a schopnosti v r zných oblastech (competence), podporu rodiny a dobrý socioekonomický status, sociální opora v rámci širšího spole enství, obecné podmínky celé spole nosti (institucionální podpora, krizová ešení). K faktor m, které naopak vedou k následným problém m adí: Organická poškození nervové soustavy, podvýživu, nízkou inteligenci, nízkou sebeúctu, nízkou sebekontrolu, odmítání ze strany rodi , obecné podmínky ve spole nosti jako nap íklad chudobu, problém s rasovou p íslušností (nap . problémy po etné ernošské komunity v New Orleans). Tyto faktory se mohou u d tí r zn kombinovat a ovliv ovat, takže výsledná škála d tských reakcí je velice rozsáhlá. Pr b h reakce na katastrofickou událost má n kolik fází. První fáze bezprost ední reakce se m že projevit d sem, pocity hr zy, nebo naopak popíráním, nevírou, že se n co stalo, objevují se také reakce strachu a obavy o rodi e a jiné blízké osoby a také snahou jakkoliv pomoci, ut šit kohokoliv. V dob od n kolika dn po n kolik týdn se objevuje, úzkost, strach, smutek, deprese, hostilita, apatie. M že dojít k vývojové regresi. D ti mohou trápit no ní m ry, nespavost. V této dob však obvykle tyto p íznaky odeznívají a dít se vzpamatovává. V tuto dobu je poradenská i psychoterapeutická intervence nejú inn jší. Pokud tyto projevy p etrvávají, mluví se o akutní stresové poruše, která, pokud potíže p etrvávají déle jak t i m síce p echází v posttraumatickou stresovou poruchu. (dle amerického manuálu DSM-IV).
Dít m že své traumatické zážitky projevovat mnoha zp soby a r zných úrovních. Stránka fyziologická již zmín na byla. Doplním ješt zvýšenou míru vybuzení (arousal), zvýšenou únavnost, nespavost, problémy s p íjmem potravy. Po stránce emo ní m žeme pozorovat zvýšený neklid, emo ní labilitu, vzn tlivost, agrese. Také ale pocity bezmocnosti, neschopnosti a apatie. Na kognitivní úrovni se objevují úvahy o tom, pro se stalo n co tak hrozného, úvahy o tom zda se to m že stát znovu. Také t eba pocity, že za to m že dít . Objevují se též problémy s u ením, obtíže v komunikací. Mnoho projev též najdeme v chování. D ti nenápadné se stávají pr raznými a hlasitými, naopak pr razní se mohou za ít chovat plaše, ze spokojených d tí se náhle stávají ustrašené. M že dojít k vývojové regresi na nižší úrove chování (cucání si palce, primitivní e ,…). U starších se též m že objevit rizikové chování jako nap íklad experimentování s chemickými látkami, sebeohrožující a sebepoškozující jednání.Tyto projevy mají svá v ková specifika a také d ti v r zném v ku reagují na jiné aspekty dramatických událostí a je tedy nutné psychologickou pomoc p izp sobit. D ti v kojeneckém v ku reagují pouze na ztrátu, i omezení pé e ze strany rodi Mohou projevovat zvýšenou pla tivost, vyšší vzrušivost, siln jší poplachovou reakci. Batolata a p edškolní d ti citliv reagují na atmosféru v jejich bezprost edním okolí a citliv vnímají reakce rodi . Mohou je trápit no ní m ry, mít potíže s usínáním. Mohou mít potíže s agresivitou a náhlými výbuchy vzteku. P i nástupu do školy se zna nou u d tí rozvíjet kognitivní schopnosti a d ti za nou dramatické události zpracovávat myšlenkov . U d tí mladšího školního v ku je situace chápána pouze áste n , se zam ením na díl í projevy dramatické události vztažené p edevším k vlastní osob a vlastnímu bezpe ní. asté jsou zde poruchy spánku, výbuchy vzteku. M že také p ijít apatie a problémy s chováním. Své zážitky a problémy asto vyjad ují ve h e, která je v tomto v ku také silným terapeutickým nástrojem. U starších d tí je mnohem v tší potenciál pro sociální kognici a poznávání. S rozvojem myšlenkových operací tyto d ti citliv vnímají ty, kte í utrp li škodu. Kladou si otázky pro se to stalo, pro to n kdo zp sobil a jak tomu zabránit, jak to ešit. Zabývají se událostí komplexn , tématem bezpe nosti celé spole nosti. Adolescenti se za ínají svými reakcemi blížit dosp lým. Najdeme zde projevy deprese a úzkosti. Jsou však ve velmi citlivém období plném zm n (osamostat ování se, hledání vlastní identity) a reagují vnímav . Velmi se od sebe liší v úvahách o nešt stí, mohou se vyskytnout snahy o zakrývání vlastních pocit a reakcí. Objevuje se též zvýšená tendence pe ovat o druhé, pomáhat n jak poškozeným, nebo naopak rizikové chování a sebepoškozující aktivity.
Další rozdíly v projevech m žeme najít mezi chlapci a dívkami. Chlapci vykazují více problém s chováním. Je u nich silná externalizace a agresivní projevy. Také se déle z dramatických zážitk vzpamatovávají. U dívek dochází spíše k internalizaci, projevy traumatu jsou v náladách, úzkosti. ast ji hovo í o svých pocitech. Dosud jsme hovo ili pouze o d tech vystavených vícemén p ímo dramatické události, a již v pozici p ímého sv dka a ú astníka, i dít zasažené následky katastrofy. Co ale d ti, které vidí události v televizi, slyší o nich od rodi
a ostatních dosp lých? Ovliv ují je tyto
události také, a koliv jim nejsou bezprost edn vystaveny? Jak už bylo e eno, v d tských reakcích mají velký vliv reakce rodi . Rodi e jsou tedy t mi, kte í mohou d tem pomoci s vnímáním toho co se d je, pokusit se jim vysv tlit co se d je, pomoci jim zpracovat jejich vlastní obavy a p edstavy o tom co se m že stát jim osobn . D tem chybí kritický náhled a jejich usuzování se postupn rozvíjí, snadno si tak mohou vytvo it na základ podaných informací fantazijní obavy a na základ toho citliv reagovat. Starší d ti obzvláš citliv vnímají a reagují, mají mnoho otázek. Zde hraje velkou roli i škola. Pokud nejsou obavy d tí usm r ovány, mohou d ti za ít sv t vnímat jako nep átelské a ohrožující místo a žít ve strachu. Je asto kladena otázka: P ispívají r zná ochranná opat ení (nap . protiteroristická) k pocitu bezpe í, nebo naopak zneklid ují? Je to velkou otázkou, jak se k této nejistot spole nost postaví, pro d ti je d ležitý pocit bezpe í, který produkují rodi e, bez ohledu na to, jak nep átelský je sv t „venku“. U dospívajících, hledajících vlastní identitu, je velmi d ležité mluvit o jejich obavách, jsou ve stavu, kdy se odd lují, aby elili sv tu a tápají a pochybují. Je tedy dobré se nebát o t chto tématech citliv ve vztahu k v ku s d tmi mluvit a pomoci jim tato témata zpracovat. Existuje mnoho technik, postup , které nejsou sice psychoterapií, ale mohou díky nim u itelé a rodi e velmi ú inn d tem pomoci p ekonat prožitá traumata. N které zajímavé bych zde zmínila. Jak již bylo e eno velkým prost edkem pomoci je hra a fyzická aktivita. Pomocí volných, nebo tematických her pomocí r zných hra ek mohou d ti vyjad ovat a zpracovávat své vlastní zkušenosti, naleznou ve h e pro sebe ešení. Vhodným korigováním hry je možno d tem výrazn pomoci. Fyzické, kontaktní hry mohou pomoci s navozením pocitu bezpe í a uvoln ní t lesného nap tí. Spíše pro starší d ti je vhodná skupinová diskuze, sdílení pocit , obav, myšlenek a názor v prost edí t ídy. U itel by m l vše sm ovat k pocitu bezpe í a uvoln ní. Velmi univerzální aktivitou je kreslení, potažmo cílená arteterapie. D ti r zných v k mohou kresbou vyjád it své obavy, nebo naopak do kresby vt lit ešení. U itelé mohou zadávat specifická témata, nap íklad jak záchraná i se psi nacházejí zran né, hasi i pomáhají d tem,… Um leckou aktivitou m že být taky výroba loutek, které jsou pak užívány k hraní
divadla, které op t m že být tématicky zam eno. Další aktivitou je psaní a vypráv ní p íb h . Také je možno psát dopisy adresované n komu (mohou ale nemusí být odeslány), v Americe d ti nap íklad psali dopisy záchraná m co pomáhali v troskách sv tového obchodního centra. Psaní a vypráv ní p íb h m že sloužit k vyjád ení vlastních prožitk , nebo reflektovat nep ímé p sobení události. S tímto tématem ješt úzce souvisí takzvaná biblioterapie, tedy tení knih se speciálním obsahem, který se týká p íb h d tí i dosp lých zasažených n jakou dramatickou událostí. D ti tak mohou projikovat vlastní pocity a zážitky do hrdin knih a nacházet tak úlevu. Velice zajímavou možností, která je hojn užívána v zahrani í je tvorba tzv. projekt na zadané téma. Hodí se p edevším pro starší d ti a adolescenty. P i tvorb projektu se využijí r zné znalosti a schopnosti, které jim dodají pocity vlastní kompetence a užite nosti a pomohou vyjasnit si své pocity a o ekávání, p ípadné obavy. P i dramatických událostech m že jít asto nap íklad o pomoc jiným lidem, informování o možnostech ešení, vytvá ení návrh pro prevenci a další. Existuje jist mnoho dalších možností, které mohou pomoci. asto velmi ú inn a být tak dobrou prevencí vzniku posttraumatické stresové poruchy a dalších komplikací. Žijeme v globálním sv t . Negativní vlivy se snadno z jednoho místa dostávají i jinam (mezinárodní terorismus) a když ne p ímo, tak i pomocí zpráv (obrazy zkázy po vlnách tsunami, týdny zpráv v novinách, mnoho sbírek). Myslím si, že je velice dobré p emýšlet jak na to mohou reagovat d ti a v d t jak jim pomoci v p ípad pot eby. Myslím si, že tato témata se více i mén nep ímo dotýkají i d tí zde v eské republice a je dobré se jim v novat.
Literatura: Alat, K. (fall 2002) Traumatic events and children: how early educators can help.[electronic version] Childhood education 79 (1) pg. 2-9 Crane, P.A., Clemens, P.T. (august 2005) Psychological aspects of disasters: Focus on adolescents.[electronic version] Journal of psychosocial nursing & Mental health services. 43(8) Hagan, J. F., Jr., Foy, J.M., Coleman, W.J., Goldson, E., et al. (september 2005) Psychosocial implications of disaster or terrotism on Children: A guide for the pediatrician. [electronic version]. Pediatrics, 116(3) Preiss, M., Vizinová, D. (1999) Psychické trauma a jeho terapie. Praha, Portál
