MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV EVROPSKÉ ETNOLOGIE

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012

Lenka Vlková

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV EVROPSKÉ ETNOLOGIE

Studijní obor:etnologie Lenka Vlková

K současnému stavu trampského hnutí na Valašskokloboucku a Vsetínsku

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: PhDr. Karel Altman, CSc. Brno 2012

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………………………………..

Podpis autora práce 2

Poděkování: Chtěla bych tímto poděkovat PhDr. Karlu Altmanovi, CSc. za odborný dohled nad bakalářskou prací, za vznesené rady, ochotu a spolupráci. Dále pak Josefu Fritschkovi, Milanu Orálkovi a Miroslavu Janíkovi za spolupráci při práci na terénním výzkumu a za poskytnutí materiálu o trampingu v dané oblasti.

3

Obsah

1. Úvod 1.1. Vymezení tématu práce ……………………………………………………… 5 1.2. Metody práce, prameny a literatura ...……………………………...………… 6 2. Tramping obecně ……………………………………………...………………...…… 8 2.1. Počátky trampingu ………………………………………………...…………. 8 2.2. Vývoj trampingu u nás …………………………………………..…………… 10 2.3. Atributy trampingu ……………………………………………………...…….15 2.4. Vliv okolních jevů na tramping ………………………………………...……..18 2.5. Pojmosloví související s trampingem ……………………………………...….19 3. Valašsko …………………………………………………………………………...…. 21 3.1. Valašské Klobouky ………………………………………………………...….22 3.2. Vsetínsko …………………………………………………………….…..…… 22 3.3. Pulčín …………………………………………………………………....……. 23 4. Trampské hnutí na Valašskokloboucku …………………………………………....…..24 4.1. Jednotlivé osady Valašskokloboucka …………………………………...……. 25 4.2. Významné osobnosti valašského trampingu ………………………………..… 28 5. Trampské hnutí na Vsetínsku ……………………………………………………......... 31 5.1. Jednotlivé osady na Vsetínsku ……………………………………………..… 31 6. Poznatky o dnešním trampingu z terénního výzkumu na Valašskokloboucku a Vsetínsku ………………………………………………………………………….…..36 7. Závěr ………………………………………………………………………………..….41 8. Prameny a literatura 8.1. Literatura …………………………………………………………………..…..42 8.2. Prameny ………………………………………………………………….…….44 8.3. Internetové zdroje ……………………………………………………….……..44 9. Přílohy 9. 1 Přepis rozhovoru s Miroslavem Janíkem ……………………………...……… 45 9. 2. Přepis rozhovoru s Milanem Orálkem …………….……………………..…… 49 9. 3. Přepis rozhovoru s Josefem Fritschkou …………….……………………...…..53 9. 4. Seznam obrazových příloh ……………………………………………....…….57

4

1. Úvod 1.1 Vymezení tématu práce Má práce, která nese název K současnému stavu trampského hnutí na Valašskokloboucku a Vsetínsku, si v prvé řadě klade za cíl informovat a zpracovat všechny dostupné materiály o tomto hnutí zhruba za posledních deset let. Pozornost bude věnována moravskoslovenskému pomezí a to především Valašskokloboucku a Vsetínsku. Jako impuls pro zpracování tohoto materiálu mi byly přednášky PhDr. Karla Altmana, CSc. Tramping jako subkultura, které naznačily, ţe jde o pozoruhodný fenomén, jenţ se neustále vyvíjí, a je tudíţ hodný dalšího studia. V roce 2003 podnikl Ústav evropské etnologie v Brně opětovný výzkum trampského hnutí na Valašskokloboucku a Vsetínsku. Na základě přečtení materiálů vzniklých z tohoto bádání a terénního výzkumu bych chtěla zaznamenat rozdíly, které se za posledních osm aţ deset let odehrály za nepřítomnosti badatelů, zda trampské hnutí v těchto oblastech i nadále postupně ztrácí na atraktivitě nebo je naopak znatelný nějaký posun kupředu a také, ţe tramping není jen posezení u ohýnku, ale je hlavně symbolem nalezení pevných přátelství, důvěry, porozumění a lidské pomoci. Tato práce se člení do pěti kapitol, které se dále rozdělují do podkapitol. Kapitola první je věnována vymezení trampingu jako jevu obecného, jeho historii a kořenům, oblastem a také atributům tohoto hnutí. Druhá kapitola stručně charakterizuje mnou zpracovanou oblast Valašskokloboucka a Vsetínska, její osídlení a historii. V kapitole třetí a čtvrté se dostávám postupně k jádru práce a zpracovávám historii, osady a atributy trampského hnutí na Valašskokloboucku a Vsetínsku. Pátá kapitola se věnuje samotnému terénnímu výzkumu v daných oblastí a jeho detailnímu zpracování, co se rozvoje nebo naopak upadání hnutí týče.

5

1. 2 Metody práce, prameny a literatura Jako výchozí materiál ke studiu ke své práci jsem prostudovala značné mnoţství literatury k historii trampingu. Dějiny trampingu od Boba Hurikána mi poskytly široký rozhled v rozdělení trampských dob od jeho počátku aţ do 20. let minulého století. Jak si tramping vedl v období druhé světové války, také v letech 60. a období normalizace, jsem se seznámila díky stati Martina Novotného – Trampské hnutí ve Valašských Kloboukách. Stať od Karla Altmana … jak někteří trampují ve sborníku Rajče na útěku mě seznámila s nositeli trampského hnutí, atributy trampingu a jeho podstatou. Po roce 1989, kdy komunismus padl, se mění i klasický tramping. Začíná jeho nová éra a k ní jsem se dostala blíţe díky prostudování stati od Karla Altmana Trampové a moc, uvedené v časopise Český lid. Také mi byly velmi nápomocny přednášky PhDr. Karla Altmana, CSc. Tramping jako subkultura. Pro představu rozvoje trampingu v jednotlivých oblastech republiky mi pomohlo prostudování broţury Trampská historie řeky Jihlavky sepsané Jurou Cancákem a také kniha od Miroslava Berky Posázavský Pacifik. Zvláštní pozornost jsem věnovala studiu archiválií v podobě kronik měst Valašských Klobouk a Vsetína, ale také trampských kronik. Probádala jsem také dobové trampské tisky a memoáry. Jako další metodu své práce jsem zvolila terénní výzkum. Konal se formou opakovaných výjezdů do oblasti Valašskokloboucka a Vsetínska. Nejprve jsem absolvovala cestu do Valašských Klobouk, kde jsem se setkala s Miroslavem Janíkem, jenţ je vedoucím ČSOP Kosenka ve Valašských Kloboukách. Provedl mne budovou ochranářské organizace a poskytl mi rozhovor, kterým mne uvedl do problematiky trampingu na Valašsku. Ochotně mi byly poskytnuty kontakty na další trampy v okolí. Poté jsem realizovala týdenní terénní výzkum, který se konal pět dní v měsíci dubnu. Po získání kontaktů na valašskokloboucké a vsetínské trampy jsem se domluvila na osobním setkání s nimi. První den byl ve znamení pravého putování přírodou. Prošla jsem Pulčín, část obce Francova Lhota. I kdyţ Western Salon U Williho nebyl otevřen, protoţe bylo úterní odpoledne, pořídila jsem několik snímků tohoto stavení a jeho okolí. Následná cesta do Pulčínských skal byla pro můj výzkum velmi zásadní. Našla jsem zde Hawai, první chatu postavenou na Vsetínsku. Druhého dne jsem opět navštívila město Valašské Klobouky, kde jsem se setkala opětovně s Miroslavem Janíkem, známým pod trampskou přezdívkou Budulínek. Byl velmi vstřícný a

6

poskytl mi rozsáhlý rozhovor o počátku svého trampování v této oblasti, co pro něj tramping znamená, jakou je pro něj ţivotní filozofií. Zmiňuje se také o stavu trampingu v dnešní době. Další den jsem se opět vrátila na Pulčín, teď ovšem ne do kopcovitého terénu skal, ale do Western Salonu U Williho, kde mě velmi vstřícně přivítal majitel trampské hospůdky Leoš Růţička s manţelkou. Oba mi sdělili důleţité informace o trampování, místních akcích a kultuře trampské hospody. Posední den svého terénního výzkumu jsem opět vrátila do oblasti Pulčinských skal a Western Salonu U Williho. Setkala jsem se zde s Milanem Orálkem, dlouholetým trampem a ochranářem, který mi poskytl rozhovor o vzniku trampingu na Pulčíně a také své osobní zkušenosti s trampingem. Na závěr svého terénního bádání jsem opět zavítala do Western Salonu U Williho na Pulčíně. Konal se zde rozhovor s dlouholetým valašským trampem Josefem Fritschkou, který mi rovněţ sdělil řadu cenných poznatků o trampské subkultuře na Valašskokloboucku a Vsetínsku vůbec. Také mě informoval o svém vlastním postoji k trampingu a svých zkušenostech s tímto hnutím.

7

2. Tramping obecně Tramping je sloţitý a strukturovaný jev a je velmi obtíţné pojednat o všech jeho aspektech. 1 Tramping můţeme povaţovat za hnutí, které bylo velmi inspirováno woodcraftem, Divokým západem a v neposlední řadě také skautingem. Trampské hnutí představuje pro mládeţ především trávení volného času v přírodě, pomůţe jim realizovat své představy a sny, vztahy, přátelství a to vše bez svazování urbální společností. „Tramping neboli trampské hnutí představuje specifický fenomén, mající svou tradici, rozšířenou na území našeho státu, ať uţ jde o dnešní Českou republiku či bývalé Československo. Má svou historii, která je co do časového trvání prakticky totoţná s existencí novodobé samostatné republiky, i kdyţ jeho kořeny sahají hlouběji.“2

2. 1 Počátky trampingu Hlavní myšlenku trampování, vyuţití našeho volného času v přírodě, kde si člověk odpočine, bychom nalezli u spisovatele a přírodovědce Ernesta Thompsona Setona.3 Spolu s rodiči ţil od malička v kanadských pralesích a s tímto způsobem ţivota se velmi rychle sţil a začal ho preferovat. V průběhu svého ţivota cestoval světem a seznamoval s tímto pohledem na svět a jeho kulturou i zbytek nezasvěcených lidí. Zaloţil zálesáckou organizaci mládeţe Woodcraft Indians.4 Ačkoliv v této době Indiáni nejsou obyvatelstvem, na které se nahlíţí s úctou, snaţí se Seton tento národ ukázat v jeho pravém světle. Právě Indián byl pro něj vzorem člověka, který je dokonale sţit s přírodou okolo sebe. „K lesní moudrosti patří síla, rychlost, obratnost, odvaha, znalost lesů a lesních tvorů, hvězd, vod, umění pěstovat rostliny a všechno, co zdatného člověka přivádí do těsného, tvořivého styku s čistou přírodou pod modrou oblohou.“5 Rozhodl se proto sepsat dílo Kniha lesní moudrosti. Tato kniha slouţila jako příručka pro všechny další mládeţnické hnutí a také mládeţ seznamovala se základními znaky tohoto uskupení. Nalezneme v ní všechny jeho záţitky z pobytu v divoké přírodě, to jak se zde o sebe postarat, jak a kde si má člověk vytvořit přístřešek.

1

Srov. Karel Altman. … jak někteří trampují.. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 259. ALTMAN, Karel. Bobři a medvědi. K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství dětí a kultura. Stráţnice 1997, s. 121. 3 Narozen 14. srpna 1860 South Shields, Durhamské hrabství Anglie; zemřel 23.října 1946 Seton Village, Nové Mexiko, USA. Byl ilustrátor, spisovatel a zakladatel woodcrafterského hnutí. 4 V překladu – Indiáni lesní moudrosti. SETON, Ernest Thompson Kniha lesní moudrosti. Praha, 1970, s. 9. 5 SETON, Ernest Thompson. Kniha lesní moudrosti. Praha, 1970, s. 11. 2

8

Dalším cizincem, který se zabýval specifickým způsobem ţivota v přírodě, byl Angličan sir Robert Baden - Powell, který pouţil poprvé pojem „scouting“. Robert Baden – Powell jistým způsobem navazoval ve své vlasti na Ernesta Thompsona Setona. Ovšem jeho vztah k přírodě a sdruţování lidí uţ není tak romantický jako u Američana Setona. Na první místo zde spíš klade organizovanost a poslušnost. Profesor Miloš Seifert je hlavním představitelem woodcraftského hnuti u nás. Ten zaloţil první woodcaftský kmen s názvem Děti Ţivěny. Tak jako za woodcraftem a skautingem v cizině stáli i u nás za těmito hnutími dva různí lidé. Antonín B. Svojsík nese zaslouţený titul – zakladatel skautingu u nás. S tímto sdruţením se také sţil a propagoval jej v naší republice. V roce 1914 zaloţil Svaz junáků – skautů Republiky československé. Hnutí trampů a trampských osad se v naší republice rozvinulo přibliţně po první světové válce. V začátcích to bylo pouhé neorganizované setkávání v přírodě. Ti první, ještě prozatím nenosí titul trampové, se začínali scházet v Prokopském údolí. „Tomuto tulačení se tenkrát neříkalo „tramping“. Byl to jen „výlet“ nebo „toulka“. Tehdy jít na noc do lesů, bylo odvahou. Ani skauti neměli dostatek stanových pláten, natoţ tito trampští průkopníci, pocházející většinou z nejchudších vrstev. Do lesů je nevedla móda, nýbrţ jen a jen láska pro tu obklopující je divočinu.“6 Skupinky se vypravovaly na své poutě do přírody se svačinou a chtěly proţít aspoň chvíli atmosféru, která se jim naskytla jen v pravé nespoutané přírodě.7 „Zvláště mladí lidé doslova otrávení nudným městským ţivotem a starostmi při práci v továrnách, touţili po zdravém ţivotním prostředí, po volnosti a snaţili se uniknout ze společnosti, v níţ nenacházeli nic, co by je těšilo, ze společnosti sešněrované starými zvyklostmi.“ 8

6

HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 14. Srov. HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 14. 8 BERKA, Miroslav. Posázavský Pacifik:historie železnice a trampingu na Zlaté řece. Praha 1991, s. 96. 7

9

2. 2 Vývoj trampingu u nás Tramping u nás má dozajista velkou tradici. V naší republice byl ještě specifičtější neţ kdekoli jinde. „Vlastní trampské hnutí – jak bylo pěstováno u nás – bylo jediným trampingem na světě. Tramping u nás s náznakem volnosti, ţivota nespoutaného předsudky, se sportovní soutěţivostí a s výchovnými prvky muţného ţivota lidí milujících přírodu především své vlasti, byl ve své podstatě vţdy jen a jen náš, osobitý a původní.“ 9 „Tramping se obecně rozvíjí v různých lokalitách, regionech či oblastech, vhodných k tomu účelu, to znamená tam, kde jsou lesy, romantické skály, a nejčastěji kolem řek a potoků. Důleţitou podmínkou je relativně snadná dostupnost takového místa, například vlakem, spojujícím tuto oblast a městem, kde bydlí většina z trampů. Dokládá to mimo jiné i sama geneze takového regionu, spjatá časově práv se vznikem takové komunikace.“ 10 A právě díky těmto jeho kladným vlastnostem se rozšířil mezi městskou mládeţ.

Trampský vývoj rozděluje Bob Hurikán do tří etap:11 1)

Doba indiánská Tato etapa trampingu začíná okolo roku 1918. „V prvním poválečném roce 1918 jakoby se

provalila stavidla zadrţených snah po rozvoji volného zálesáckého ţivota uprostřed přírody. Oţivená lidská společnost po přestálých válečných útrapách, doufající v lepší časy v nové republice, vyrazila do přírody. V okolí řek nastal čilý ruch.“12 V těchto časech tramping opravdu ještě v plenkách. Lidé se nechávali inspirovat opravdovou romantikou indiánek. Tehdy trampování spočívalo pouze u večerního posezení kolem táborového ohně a následným přenocováním zde většinou ze soboty na neděli. Tento způsob trávení volného času si oblíbila především mládeţ. Díky tomu se v nich probudil kladný vztah k přírodě, kamarádství a morálka.13

9

BERKA, Miroslav. Posázavský Pacifik:historie železnice a trampingu na Zlaté řece. Praha 1991, s. 96. ALTMAN, Karel. Bobři a medvědi. K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství dětí a kultura. Stráţnice 1997, s. 121. 11 Rozdělení je ovšem velmi subjektivní, ale bývá často pouţíváno do dneška. 12 BERKA, Miroslav. Posázavský Pacifik:historie železnice a trampingu na Zlaté řece. Praha 1991, s. 104. 13 Srov. HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 17. 10

10

Velkou roli zde ovšem hrál také film, a to především film americký. „Jedním z prvních bylo Červené Eso. Epochový seriál úplně otřásl duší trampských pionýrů.“ 14 Mládeţi takto trávící čas se začalo říkat „divocí skauti“. „Nastávala doba „velkého shonu“. Osmahlí muţi i bílé ţeny oblečeny podle „módy“, kterou předepisovalo Červené Eso, Býčí oko, Liberty, napodobili své filmové miláčky.“15 Charakteristický pro ně byl americký klobouk. Na své vandry sebou nosili polní láhve, torny a plechovky na různé pochutiny. 16 Trampování se těšilo čím dál tím větší oblibě u většiny mladých lidí. „Tvořili se party, svobodné, ţádnou organizací nespoutané, nesešněrované, jeţ pobytem v přírodě objevily v sobě skutečnou duši těch opravdových cowboyů, které napodobily.“ 17

2)

Doba cowboyská Rok 1919 – 1928. Divocí skauti se začínali postupně sdruţovat do osad, kde měl hlavní

postavení šerif, jenţ byl osadní vedoucí. „Nebylo party bez šerifa, ba nebylo ani dvojic bez šerifa. Titul vybojovaný právem silnějšího anebo společným hlasováním. Tenkrát se také jistě v dílničkách, dílnách i továrnách ztrácelo největší mnoţství mosazného plechu. Někde se totiţ stal i šerifem ten, kdo si přinesl hvězdu.“18 Trampy pojily společné názory, zájmy a láska k přírodě. Ve vhodně vybrané a oblíbené oblasti si začali postupně budovat provizorní příbytky z chvojí a klacků. Postupem doby se začaly stavět chaty. Také proto, ţe narůstaly nároky trampů vlivem pravidelného osadního ţivota.19 Ani móda divokého západu a cowboyů nezůstávala pozadu. „Staré velurové klobouky se měnily zručným promáčknutím střechy v originál stetsony a široké opasky, okrášlené nejčastěji čalounickými cvočky zvanými „nedejme se“, byly nezbytným doplňkem výstroje. Začala se nosit také revolverová pouzdra, rovněţ noţe vlastní výroby.“20

14

HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 17. HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 16. 16 Přednášky Karla Altmana. Tramping jako subkultura. 17 HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 17. 18 HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 19. 19 Přednášky Karla Altmana. Tramping jako subkultura. 20 HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 19. 15

11

3)

Doba kanadská Počítá se přibliţně od roku 1929. Pomalu se z módy vytrácela cowboyská velkolepost a

začalo se přecházet ke střízlivému a praktickému oblečení. Oblékali se do kalhot – „pumpek, pullowru a na nohy nasadili „kedsky“. „Italské torny byly nahrazeny americkými tornami, zvanými podle svého označení „ueskami“, jeţ se daleko lépe osvědčily pro svou ohromnou skladnost i celkovou praktičnost.“21 Do výbavy přibily noţe a pouzdra na revolvery se skutečnými colty. „Tato kanadská doba je pozoruhodná tím, ţe se poprvé objevil nový termín, který se rychle zdomácněl, a to slovo „tramp“. Výraz se ujal a tak se šlo na tramp, jelo se na tramp nebo z trampu, zkrátka začalo se trampovat. Název byl přejatý z románu Jacka Londona Cesta.“22 Trampské osady si uţ určují své vlastní stanovy a vše se začne brát s opravdovou váţností.23 Ve 20. letech nastal proces sjednocování trampingu. V roce 1929 byl zaloţen významný časopis Tramp. Tento časopis byl velmi politicky aktivní a také výhradně levicového rázu. Měl v redakci takové pracovníky, jako byly Géza Včelička, Bob Hurikán, Karel Melíšek a jiné. Díky karikaturám Franty Bydla byl časopis výtvarně dobře vyveden. Jeho zánik se datuje do období velké hospodářské krize. 24 Tramping se pomalu ale jistě začal šířit a jiţ v roce 1929 vznikla první osada na Slovensku, která se jmenovala Waikiki. „Byla zaloţena starým trampem Hassanem, společně s Manihikim, Zrzavým Johnym Liebmanem a Viktorem. Nejdříve byla „suchou“ osadou mající

21

HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 21. Tamtéţ. 23 Rozdělení trampů dle Mikyho Ryvoly: A) tramp toulavý - je to podle něj ten pravý tramp - spí pod širým nebem - nebojí se jít do přírody v jakémkoli počasí a ročním období - nevrací se většinou na stejné místo a své cíle střídá - pouţívá staré vojenské vybavení a výstroj 22

B) tramp kempový - je věrný pravému osadnímu ţivotu - stará se pečlivě o chatu a pravidelně ji zvelebuje, naneštěstí se z něho z velké míry po nějaké době stává jen chatař ve westernovém oblečení C) tramp salonní - účastní se akcí pro trampy, jako jsou potlachy, festivaly a shromáţdění - předvádí se ve znalostech trempování, prezentaci svého oblečení 24

Přednášky Karla Altmana Tramping jako subkultura.

12

svůj wigwam v opuštěné zemljance na potoku Vydrici.“25 „Tátou a zakladatelem trampingu na Slovensku byl Čech Šourek zvaný všeobecně Hassan. Hassan – trampská stanice pro všechny, kdoţ se ubírali přes Bratislavu na Slovensko anebo za hranice.“26 Duben roku 1931 nebyl pro tramping příliš optimistickým měsícem. Hugo Kubát, tehdejší policejní prezident, vydal přísné nařízení. „Toto nařízení tehdejšího zemského prezidenta vstoupilo v platnost 25. dubna 1931 a vyvolalo mezi trampy a jejich příznivci vlnu odporu.“27 Nařizovalo totiţ, ţe osoby stejného pohlaví nesmějí sdílet společně chatu nebo stan ani společně tábořit, pokud se neprokáţí platným oddacím listem. „Ve vzedmutých vlnách velmi ochotně zalovily i politické strany, které hledaly potencionální voliče mezi trampskou mládeţí, nebo naopak hledaly podporu u spořádané části národa. Ani ne měsíc po jeho vyhlášení se v Praze na Vinohradech sešlo na protestním shromáţdění okolo deseti tisíc trampů. Přestoţe nebylo nutné proti tomuto vpádu takového mnoţství trampů do ulic města policejní silou zasahovat, byla řada Praţanů natolik pobouřena, ţe se začalo na příslušných místech uvaţovat o drastičtějším rozšíření původního zákazu. Zcela váţně se uvaţovalo o tom, zda je vůbec vhodné pouštět trampy do lesů. Dokonce ještě v srpnu 1933 připravovala Správa veřejných lesů úplný zákaz volného vstupu do lesa.“28 Trampům byl tento výnos spíše pro legraci, neţ aby jej brali váţně. To ovšem začali aţ tehdy, kdy se „o víkendech se na trampy konaly honičky, osobám spících ve stanech byly kontrolovány doklady a poţadovány oddací listy. Nesezdané dvojice pak byly pokutovány částkou 30 Kčs a v případě nedobytnosti často předávány venkovským soudům k dalšímu potrestání. Na základě rozsudků i masivních protestů v tisku byl Kubátův výnos v druhé půli května 1935 zrušen.“29 Za druhé světové války bylo trampování zvlášť nebezpečné v pohraničních oblastech, jelikoţ se v lesích pátralo po partyzánech. Ti bývali v lesích napadáni a stříleni a vojáci si je mohli snadno splést s trampy. S nástupem komunismu v 50. letech nebylo pro trampy zrovna jednoduché období. Někteří trampové dokonce i emigrovali a do země se nikdy nevrátili. V 60. letech zaţilo toto hnutí nový rozmach a stává se zase módou. Je zakládáno mnoho nových trampských osad. Tato skutečnost napomohla k pořádání větších trampských sešlostí.30 „Lze říci,

25

HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 195. Tamtéţ. 27 Dostupné z URL: http://www.nasenoviny.net/detailn.php?id_cl=16_2005_31&roknn=noviny05&nn=16/2005, cit. 20. 2. 2012 28 Tamtéţ. 29 Tamtéţ. 30 Přednášky Karla Altmana Tramping jako subkultura. 26

13

ţe tato doba tramping do značné míry zpopularizovala v širokých vrstvách a dala trampům samotným rozhodně více moţností, neţ tomu bylo dříve.“31 Období normalizace nebylo pro tramping příliš ničivé. „Reţim nekladl nepřekonatelné překáţky rozvoji trampingu: čas od času byly potlačovány pouze jeho výstřelky, zvláště pak akce masového charakteru, např. potlachy s účastí mnoha trampských osad, které nejsnáze mohly přerůst v projevy nesouhlasu s politikou komunistické strany.“ 32 S legalizováním výstavby chatových osad se někteří trampové ale mění v chataře a chalupáře. „Právě v této době se mnohá místa tradičního táboření proměnila v chatové kolonie a osady.“33 Po roce 1989, kdy padl komunistický reţim, se otevírá nová kapitola trampingu. „Valná část trampů přivítala nové poměry v očekávání dalšího rozkvětu svého hnutí.“34 Ačkoliv je umoţněno cestovat a objevovat více krásy přírody, není to uţ takové. Pro niţší vrstvu obyvatelstva se podmínky pro ţivot značně zhoršily. Ve větším mnoţství začínají vznikat i ochranářské spolky a organizace, které zakazují trampům stavit chaty a zakládat osady na místech nově označených jako přírodní rezervace a chráněná území. 35 V dnešní době tramping nijak nestagnuje, ale na druhé straně nové osady příliš nevznikají, a co se týká starších, nové členy přijímají jen velmi pozvolna. „Tramping má však i zavedený a ustálený systém festivit, od prostého posezení při táborovém ohni a nezbytným zpěvem trampských, ale i jiných písní za hudebního doprovodu na různé nástroje, přes nejrozmanitější soutěţe a klání, koncerty a večery trampských písní aţ po různé potlachy a slavnosti, jichţ se účastní leckdy i několik stovek trampů.“ 36

31

ALTMAN, Karel. Trampové a moc. K problematice postavení trampského hnutí ve společnosti od počátku dvacátých let do současnosti. Český lid 87, 2000, s. 235. 32 Tamtéţ. 33 Tamtéţ. 34 ALTMAN, Karel. Trampové a moc. K problematice postavení trampského hnutí ve společnosti od počátku dvacátých let do současnosti. Český lid 87, 2000, s. 236. 35 Srov. ALTMAN, Karel. Trampové a moc. K problematice postavení trampského hnutí ve společnosti od počátku dvacátých let do současnosti. Český lid 87, 2000, s. 236 – 237. 36 ALTMAN, Karel. Bobři a medvědi. K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství dětí a kultura. Stráţnice 1997, s. 122.

14

2. 3 Atributy trampingu Jako kaţdé uskupení, tak i trampové mají věci, které je svým způsobem charakterizují a bez kterých by si svůj ţivot v přírodě neuměli představit. Mezi základní vybavení kaţdého trampa patřily: deka, spacák, nůţ, celta, sekera, pomůcky na vaření, kytara, a jiné. „Svérázné symboly, zvyklosti a ceremoniály a jiné podobné prostředky, vytvářené trampskými osadami pro vlastní identifikaci i zábavu, jsou přijímané dobrovolně a ochotně uţívané všemi členy osady. Výrazně tak přispívají k vzájemnému sblíţení trampů.“37

Oděv: Velmi charakteristickým atributem byl oděv. Podle amerického klobouku bychom snadno kaţdého trampa poznali. Oblečení mělo zelenou krycí barvu, která byla velmi vhodná do přírody. Hrubá svrchní saka si členové tohoto hnutí sehnali z Československé lidové armády a poté je zbavili knoflíků, aby nebyly nápadné. Později se nosily maskáče a také dlouhé kabáty. Získávání tohoto oblečení bylo někdy i nelegálním způsobem při výkonu základní vojenské sluţby. 38

Názvy osad: „Od jiných krouţků mládeţe se trampské osady jako relativně uzavřené kolektivy odlišují přijímáním pojmenování. Uţ sám jejich výběr mnohdy naznačuje svérázný charakter takových kolektivů, pobývajících pravidelně v přírodě.“39 Velmi svérázné byly názvy osad., které se většinou odvozovaly podle nějakého charakteristického rysu pro danou osadu. Některé se odvozovaly od jmen zvířat: Medvědi, Netopýr, Pavouk, Hlemýţď Moderními se staly i názvy pocházející z Ameriky: Old boys, Nigger boys, West boys, Nevada, Toronto40, ale moţností je i více.

37

ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 263. Srov. ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 266 – 267. 39 ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 264. 38

40

Přednášky Karla Altmana. Tramping jako subkultura. 15

Přezdívky trampů: Vznik přezdívek velmi ovlivnil americký film. „Z Aniček, Mániček a Boţenek se přes noc staly Annie, Mary, Bobiny nebo Daisy, Betsy, Virginie; u chlapců to bylo ještě horší. Z Jardy se stal Harry, z Pepíka Bob, z Oty Brandy, ze Zdeňka Ţelezná pěst nebo Wintrop, Edie a někdy také Swenny, Grizzly, Káča, Říman, Bill, Old Saterhand,Farnum, Dawson, Jack atd. atd.“41 Ovšem díky knize Bohatýrská trilogie se setkáváme i s parodováním trampských přezdívek. Jako například Jack Aspirin a Harry Ping – Pong.

Trampský slang: Jak všichni víme, snad pro kaţdý spolek, pracovní organizaci, nebo jen pro sdruţení lidí v zájmovém krouţku existuje nějaký slang – nářečí. Se zvláštním slangem se setkáváme i v trampingu. Tento slang uţívali především ve velké míře mladí trampové, ovšem můţeme se s jeho pouţíváním setkat i u starších a zkušenějších trampů. Samozřejmě jeho vznik a vývoj můţeme zaznamenat se vznikem trampování u nás, to bylo ve 20. letech minulého století. „Vyznačuje se sklonem k jazykové hravosti, k jazykovému humoru a k rozbíjení jazykových konvencí, coţ je motivováno jednak psychickými zvláštnostmi mladých lidí, jejich snahou odlišit se od běţného, vţitého vyjadřování vytvářením a uţíváním výraziva neotřelého, aktualizovaného a expresivního.“42 V trampském slangu najdeme jistou podobnost se slangem vojenským, vodáckým a studentským. Je v nich, jako v kaţdé věci, kterou vytvoří mladí lidé, typická hravost spojená s vynalézavostí a snahou odlišit se od všech ostatních jazyků. „Slovník je poměrně bohatý: obsahuje jinak názvy k označování specifických skutečností (mimo prostředí nepojmenovaných, např. camrátko, cancák, cucátko, potlach, tlach, tlachoviště, zvadlo), jednak názvy pro jevy mimo prostředí jiţ označené, tedy názvy aktualizované, vyjadřující afektivní postoje (např. bachař, četař, chlup, chlupatej, konstábl, projektant, kanadit, vrahovat apod.).“43 Slang této skupiny lidí je poněkud stálý, jelikoţ je pouţívaný v malém okruhu lidí. A také je do něj těţko proniknout, protoţe málokterý tramp si nechrání své soukromí včetně mluvy.

41

HURIKÁN, Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 16 – 17. HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. Profil, Ostrava 1988, s. 25. 43 Tamtéţ. 42

16

Mezi specifický pozdrav mezi trampy řadíme Ahoj! „Tradičním je od samého počátku hnutí pozdravení: Ahoj!, doplněné při bezprostředním kontaktu podáním ruky, ovšem nikoli pouhým stisknutím prstů a dlaní, ale vzápětí i oboustranným přehmátnutím čtyř prstů nahoru za palec podané ruky, takzvaným zalomením.“44

Trampské písně: Hudba trampů se začíná objevovat ve 30. letech. Postupně se tvorbou trampských začínají zabývat hudební skladatelé. Zaznamenáváme v ní i písně skladatele Karla Hašlera. Po nějaké době se většinou díla anonymní zpívala a hrála při obyčejném setkání u ohňů, ale také při trampských potlaších, pohřbech kamarádů trampů a dalších významných příleţitostech. „Trampská písnička si dovedla získat kaţdého, kdo ji alespoň jednou slyšel. A bylo to leckdy i v prostředí tanečních sálů, které ani zdaleka nemohlo zapůsobit na posluchače tak, jak by zapůsobila skutečnost míst, kde tato písnička vznikla… Proto je zapotřebí ocenit práci těch, kteří ji tvořili. Hlavně to byli: Jarka Mottl, Švec, Krysa, Čenda z osady Ztracená naděje, Iren Osendorf z Rawhide, Jarda Novák z Albatrosu… Písničky těchto trampských bardů byly skládány u táboráku na obrácené kytaře a hned „teplé“ se zpívaly.“45 Hudba se šířila i opisováním do osadních zpěvníků, které putovaly mezi všemi členy. „Některé písně se staly hymnami celé trampské komunity v českých zemích, nebo tak jsou přijímány alespoň význačnou částí trampů. Za takovou hymnu je odedávna – od meziválečného období – povaţovaná píseň Vlajka, jejímţ autorem je Jan (Jenda) Korda.“46 V pozdější době ji ovšem nahrazuje dodnes velmi známá Rosa na kolejích od Wabiho Daňka.47

Atributů je celá řada a jsou významné právě pro charakteristiku trampské subkultury, jak dokládá obrazový materiál v příloze. Jsou velmi pestré, mají velkou výpovědní hodnotu a budou dále v budoucnu zpracovány.

44

ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 267. HURIKÁN Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940, s. 201. 46 ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 268. 47 Srov. ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 268. 45

17

2. 4 Vliv okolních jevů na tramping Trampské hnutí působilo mnoho jevů z našeho okolí. Ať uţ to byl film, písně, také literatura. Všemi těmito moderními věcmi byl tramping značně ovlivněn. Ve filmovém světě to byly především snímky, které pojednávaly o Divokém západě. Ale ani staré české filmy nejsou pozadu. S tématikou trampů se setkáváme ve filmu Osada mladých snů, natočeného v roce 1931, a v neposlední řadě také v komediálním filmu Příklady táhnou, kde právě dva mladí trampové s láskou k přírodě přesvědčí jednu starou dámu, ţe i v lese a u vody se dá velmi příjemně strávit čas. Literatura dozajista také velmi ovlivňovala tramping. Ač byla některá díla kritizována za svou nízkou literární úroveň a kvalitu, mezi trampy byla velmi oblíbená. K spisovatelům věnující se tomuto tématu patří jiţ zmíněný Ernest Thompson Seton, dále pak byli James Fenimore Cooper, James Oliwer Curwood a samozřejmě Jack London. Největší vliv měly tyto jevy především na odívání trampů, takţe můţeme na starších fotografiích vidět nejrůznější kovbojské klobouky, dále i pouzdra na kolty, i kdyţ v nich ţádné zbraně nebyly, a v neposlední řadě různě dlouhé kabáty a saka.

18

2. 5 Pojmosloví související s trampingem betl – hrubé svrchní sako z Československé lidové armády cancáky – deníky; záznamy osobních vzpomínek; zdobeny kresbou, malbou a fotografií48 cancátko – trampská ozdoba z březového dřeva čundrování – trampování emblém – znak trampské osady; odznak trampa samotáře Hadí řeka – řeka Kocába kongo – dlouhý kabát kopřivák – hrubé svrchní sako z Československé lidové armády mantl – dlouhý kabát Max – trampský memoriál pe-efky – novoroční přání a pohlednice z oblíbené osady; samovýroba s humornými popisky Pegin – trampský memoriál Stará řeka – řeka Berounka stetson – americký klobouk šedesátky – kalhoty s praktickým maskovacím vzorem a spoustou kapes šerif – člen stojící v čele trampské osady úeska – americká torna; batoh Velká řeka – řeka Vltava velký potlach – sraz osady

48

„Potřeba zaznamenávat své záţitky, proţité v přírodě a v kolektivu přátel trampské osady či při osamělém putování, přivedla trampy ke zvyklosti vést si deník. Od samého počátku trampování se pro takový zápisník vţil název cancák. Deník bývá velmi často o mnoha stech stranách a je zdoben kresbami i malbami, malůvkami, doplněn fotografiemi, ale třeba i vlepenými jízdenkami z významných větších cest.“ ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 268.

19

Zlatá řeka – řeka Sázava zvadlo – pozvánky na akce pořádané trampy 49 žracák – chlebník

49

„ Do nedávné minulosti byla zhotovována ručně, kreslená perem či tuší, jen málokdy vydávána tiskem. Od počátku devadesátých let jsou podle původní předlohy mnoţeny na kopírovacích přístrojích.“ ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 269.

20

3. Valašsko Valašsko, poměrně hornatá oblast, se nachází v blízkosti hranic naší republiky se Slovenskem. Do pomyslného jádra řadíme Vsetínsko, Roţnovsko a Horní Vsacko, poté oblasti v okolí Velkého Meziříčí, Vizovic, Valašských Klobouk a Lukova. Pojem „valach, -a m (6 mn. –ších) , pastýř ovcí (v horách jv. Moravy a Slovenska).“50, je slovo původně germánského původu slouţící pro pojmenování Keltů. Podle tohoto pojmu také dostal region svůj název, a to během valašské kolonizace, která probíhala v 17. století osídlováním západních Karpat. Za původní valachy byli povaţováni lidé, kteří migrovali z oblasti Rumunska. Níţinné oblasti osidlovali horští zemědělci pocházející z Moravy a valaši kopcovitý terén. Tradičním obydlím zde byly roubené stavby. Kolem obcí se rozprostíraly hrazené výběhy pro dobytek a horská políčka. Nejstarší dochované formy obydlí mají jizbu s pecí a ohništěm, nad ním je komín, vedle jizby byla obytná komora pro výměnkáře, uprostřed domu průchodní síň a vzadu skladovací komora.51 Chudších chalupnických usedlostí přibývalo v 18. století, kdy se nejvíce šířily dvojdílné domy s jizbou a síní. 52 Kulturní zvláštnosti, které reprezentovaly valašské pastevce, byly přitaţlivé pro ostatní obyvatelstvo. Ovlivnily integrační proces na jednotlivých pastvinách, a to v dialektu, hudbě, tanci a v tradičním oděvu, jehoţ ústup však začal nejdříve.53

50

FILIPEC, Josef (red.). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha , Academia, 2003, s. 482. „(…) Převáţně se stavěly jen dřevěné domky. Byly prajednoduché: jedna místnost, kde byla loţnice, obývák, kuchyň a všechno, tady po stranách byla síňka, buď na pravé, nebo na levé straně byl chlév, podle polohy toho rodinného domku, a komora, tam odkládali různé věci. No, a v té místnosti byla postavena pec, kde se peklo všechno moţné, (…).“ (J. Ţíla – respondent z terénního výzkumu v Roţnově pod Radhoštěm) 52 Historie Valašska. Dostupné z URL: http://www.ferienhaus-micki-tschechien.de/cz/valassko/historie.htm, cit. 5. 12. 2011. 53 Tamtéţ. 51

21

3. 1 Valašské Klobouky Město se nachází ve Zlínském kraji. Rozprostírá se na pomezí Vizovických vrchů a Bílých Karpat. Svůj název získalo podle jedné pověsti od klobouku, který majetní obyvatelé pouţili na označené studánky. Zlomovým bodem pro město byl poţár v roce 1896, kdy v plamenech skončila polovina města. Z této doby se dochovaly tři dřevené chalupy, a v jedné z nich má sídlo ekologicko-ochranářské hnutí Kosenka.54 Transformací v šedesátých letech bylo k Valašským Kloboukám připojeno sedm obcí, z nichţ se ovšem v devadesátých letech čtyři osamostatnily. 55

3. 2 Vsetínsko Tento okres se sídelním městem Vsetín nalezneme ve Zlínském kraji. Jako první historickou zmínku o městě Vsetín povaţujeme tu z 11. a 12. století, kdy popisuje malé město poblíţ řeky Vsetínské Bečvy. Kolonizace ve 13. a 14. století, měla na vývoj města velký vliv. Postupně se zde začaly chovat kozy a této chov byl posléze nahrazen chovem ovcí, který zajišťovali právě valaši. V roce 1644 bylo ve městě popraveno na dvě stě vzbouřenců. Tato poprava se zapsala jako jedna z nejmasovějších v historii naší země. Třicetiletá válka přispěla k rozšíření města i na levý břeh řeky Bečvy. Na přelomu 19. a 20. století se Vsetín začal rozvíjet po všech stránkách. Začalo se stavbou elektrárny, ţeleznice, nemocnice a také bychom zde nalezli továrnu bratří Thonetů. S tím také souvisel nárůst počtu obyvatel. 56 54

Kosenka - základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka (ZO ČSOP KOSENKA), je dobročinným, společenstvím členů a příznivců, které spojuje zájem o ochranu přírody a ţivotního prostředí; posláním organizace Kosenka je ochrana a obnova přírody, krajiny, ţivotního prostředí a kulturního dědictví, environmentální výchova, poradenství a podpora trvale udrţitelného ţivota regionu jiţního Valašska; 1975 – 1980 základ dnešní organizace je ve vzniku základní skupiny TIS - Svazu pro ochranu přírody a krajiny ve Valašských Kloboukách, která vznikla 16. května 1975 z místních trampů a váţných zájemců o ochranu přírody a krajiny Valašskoklobucka. Pečovali jsme o studánky, pečovali o soliterní zeleň, pořádali lesní brigády, tvořili záštitu pro trampské ohně Klobuckých osad. 1976 – 1980 - na činnosti se podíleli také zájemci z Gymnázia Valašské Klobouky pod vedením pedagoga Ludvíka Schmidta. 1980 - po likvidaci TISu přešla část jeho členů do Českého svazu ochránců přírody, který jsme ve Valašských Kloboukách zaloţili 30. května 1980. 1980 – 1989 – v tomto období se ZO ČSOP KOSENKA zaměřila na utvoření sítě chráněných území Valašskoklobucka v CHKO Bílé Karpaty, na bělokarpatské orchidejovité louky a jejich management tradičním kosením. 1980 – 1989 - významnou součástí činnosti byla systematická vzdělávací, výchovná a zájmová práce s mládeţí v Sdruţení EPAČ – Expedice Příroda a Člověk, ze kterého se rozvíjela také členská základna ČSOP. Dostupné z URL:http//www.kosenka.cz, cit. 14. 12. 2011 55 Historie Valašska. Dostupné z URL: http://www.ferienhaus-micki-tschechien.de/cz/valassko/historie.htm, cit. 5. 12. 2011. 56 Tamtéţ.

22

3. 3 Pulčín Pulčín je místní část obce Francova Lhota. Nachází se na jihu okresu Vsetín. Stálých obyvatel má však málo, jezdí sem většinou chataři a chalupáři, jelikoţ při nadmořské výšce 680 m n. m. má toto místo zvláštní atmosféru. Obec zaţila hned dvakrát své zaloţení, a to první bylo na přelomu 13. a 14. století, kdy byl postaven i místní hrad. Ve druhé polovině 16. století vesnice proţívá své druhé zaloţení. V této době je osídlen vrch u Pulčínských skal a vesnice se stala součástí broumovského panství. Jako své nejčernější období můţe obec nazývat konec druhé světové války, kdy byla takřka zničena, a několik obyvatel skončilo v koncentračním táboře, kde následně zahynuli. Součástí obce Francova Lhota se Pulčín stal v roce 1980, a od té doby je její název: Francova Lhota, místní část Pulčín. Co sem láká na tisíce turistů? Především Pulčínské skály: Národní přírodní rezervace – Hradisko. Kde můţeme nalézt v kopcovitém terénu spoustu skalních útvarů a divokou přírodu, také jsou zde pulčínské ledopády. 57

57

Dostupné z URL: http://www.francovalhota.cz/index.php?linkID=txt37, cit. 31. 3. 2012

23

4. Trampské hnutí na Valašskokloboucku Osada Ztracená Naděje byla první, která byla zaloţena ve Valašských Kloboukách v roce 1935. A o necelých 5 let později 1. května 1940, byl poloţen základní kámen chaty se jménem Miranka. 58 Za 2. světové války se v této oblasti stal tramping pro mnohé jakýmsi únikem z reality do volné přírody. Byla to éra prvních velkých potlachů, společenských podniků a vandrů. Ač byla roku 1944 zaloţena valašskokloboucká osada Věčné Mládí, byl znatelný útlum trampování, kvůli bojovým operacím partyzánů, a chaty osadníků slouţily jako úkryt právě pro ně. Často byly chaty ničeny německými vojáky. „Klobúčané považují za největší potlach ten, který se konal k nějakému výročí chaty Miranky na Jeleňovské. Samozřejmě se to muselo ohlásit četníkům. Přijela dokonce i výjezdová skupina ze Zlína. Četníky strašně zajímalo, co tam budeme dělat. Oni si mysleli, že tam bude za hodinu lítat nahatí kolem ohně nebo něco takového. Ale když viděli, že celé odpoledne hrajeme hry a večer máme potlach u ohně, tak vedoucí četníků řekl, že jsme je překvapili, a že od dnešního dne máme vždycky oheň povolený,“vzpomíná na začátky svého trampování Josef Fritschka 59 Pevný základ trampingu byl také díky skautingu a turistickému oddílu, které zde existovaly, a hnutí od nich přijalo některé zásady. Vsetínsko dalo valašského trampingu také hodně. Vlastně dalo základ trampingu v této oblasti a umoţnilo rozvoj osadního ţivota.60 „Na valašskokloboucký tramping měl velký vliv Vsetín, kam přicházely impulsy zejména z Ostravy a Brna. Nejčastějším místem setkání těchto budoucích trampů byla právě škola nebo pracoviště. V této době byli na vsetínských školách i chlapci z Valašských Klobouk. Zde se setkávali se vsetínskými, kteří měli v té době s trampingem jiţ jisté zkušenosti, a od nich získávali první informace.“61

58

Miranka – tento název vznikl z hesla trampů - Místo Radosti Našich Kamarádů. Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 60 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 61 NOVOTNÝ, Martin. Trampské hnutí ve Valašských Kloboukách. In Národopisný věstník. Praha: Česká národopisná společnost. 2003, s. 202. 59

24

4. 1 Jednotlivé osady na Valašskokloboucku Osada Ztracená Naděje Její formování začalo ve 30. letech. Přesné datování zaloţení je rok 1935. Trampovalo se, jak bylo zvykem v začátcích, jen se stany a nějakým batůţkem. Mladí trampové si vybrali okolí Jeleňovské, kde vlastnili pozemek rodiče jednoho z nich. A tak se v roce 1939 za spolupráce všech členů začala stavět chata Miranka. Chata byla zpočátku velmi skromná a aţ postupem doby ji začali členové osady zvelebovat. „Bratři Janíkové měli nejstarší chatu tady. Miranku na Jeleňovské. to byla vůbec první osada tady na Kloboucku. Byla tam velice dobrá partie, hráli pěkně na kytary a bylo s nima dobře.“, vzpomíná Josef Fritschka. 62 Za okupace byla velmi nápomocná Sokolu. Nevyhnulo se jí ovšem ani prohledávání členy STB, který odcizili kroniku, fotografie, ale také doklady o činnosti osady a jiné věci, pro osadníky důleţité.63

Osada Ponapr Tato osada vzniká v podstatě souběţně se Ztracenou nadějí, ovšem přesně na opačné straně města. Chata s názvem Pod Stráţí byla postavena roku 1936 za pomoci kamarádů studentů a panem Ditrichem. Osada ovšem neměla dlouhého trvání a zaniká roku 1950.64

Osada Vlků Její vznik se datuje do roku 1946 a je spojen se jménem Jarolíma Machaly – Dţima. Jako inspirace mu slouţilo pozorování osadníků z chaty Shangri-la. Členové Staňa Machala – Sandy, Pepa Kocourek – Špekún, Joţka Ţilák – Věšák, Jaroslav Kolečko – Kolečko sídlili zprvu na zpustlé chatě Ponapru a poté dojíţděli na Vizovické a Hostýnské Vrchy. Osada ale po nějaké době zaniká. 65

62

Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 64 Osobní poznámky Jarolíma Dţima Machaly, poskytnuté Milanem Orálkem. 65 Osobní poznámky Jarolíma Dţima Machaly, poskytnuté Milanem Orálkem. 63

25

Osada Javorinka Tuto osadu sídlící na chatách Javorinka, Ptákovňa a Vršana zaloţili tři přátelé, Mýval – Josef Fritschka, Tajman a Smil. „Když mi bylo dvacet čtyři let, založili jsme tady v Klobůkách osadu, které jsme říkali Javorinka. Ta osada trvala dvacet roků. Parta se po dvaceti letech rozpadla. Dokud jsme byli svobodní a ten život jsme brali jinak. Tak to ještě šlo. Pak jak se jeden přes druhého ženili a přišly různé rodinné problémy. To bylo pro osadu zatížení a pak jsme se nějak rozešli.“66 Mezi další členy patřili Mirek Janík – Budulínek, Zdena Janíková – Pampeliška, Julek Fiurášek a jiní. Udrţovali výborné vztahy s osadami zvláště ze Vsetína, konali se potlachy a pochody. „Členové tu ještě jsou, ale neudržujeme nějaký pravidelný osadní život…. Členové Javorinky udržují nějaké kontakty občanské, ale do přírody už společně nevyrážíme, Každý žije nějakým tím svým životem. Já když jsem byl členem osady Javorinka, tak byl rozpor, samozřejmě svoboda myšlení a jednání tam byl. Já jsem chtěl, abychom přijímaly nové členy. Chtěl jsem, abychom třeba přijaly naše děti, ženy a tak dále, ale prostě byl tam nějaký konzervativismus a nebylo to teda jen u nás, že osady často zůstaly zakonzervované – měly období zrodu, ve kterém se třeba ta skupina zformovala, pak sem tam někoho přijali, ale pak už nikoho víc nevzali k sobě.“bilancuje Miroslav Janík.67

Osada Solitery Její vznik se datuje do roku 1974 na základě iniciativy Jarka Šperlinga (Kejpr), Milana Zvonka (Pytlák) a Lojzi Machuči (Wikky). Jako sídelní chata jim zprvu slouţila ta postavená v minulosti dědou Jarka Šperlinga. Toto spojení ovšem nemělo dlouhého trvání, a tak Kejpr začal trampovat s jinými lidmi. Byla postavena chata Karpatia Solitery a pojmenují se Přátelé přírodního ţivota. 68 „Do přírody chodili často a v kaţdé roční době. Nevadily jim vrtochy počasí v podobě deště, zimy, sněhu nebo mrazu. Prošli přitom snad všechna slovenská pohoří. Podívali se do Rumunska, Bulharska, Jugoslávie a NDR. Zúčastňovali se také některých trampských a

66

Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 68 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 67

26

ochranářských akcí, jako je Klondike, Ivančena, Chilkoot, Holý Vrch nebo sečení Javorůvek. Na potlachy moc nejezdili.“69

Osada mladá Shangri- la Osadu dodnes intenzivně fungující zaloţili trampové v roce 1979. Všichni členové se aktivně zapojili do spolku ČSOP, které vedl Miroslav Janík. I přesto, ţe se osada po nějaké době rozděluje, dodnes se její členové setkávají na akcích jako se Holý Vrch, potlach SKO, zimní táboření na Slovensku a mnoha dalších. 70 „Poslední nově vzniklá osada byla Mladá Shangri – la. Ta prožila svoji éru velmi slavně. Mají krásnou historii, mají členy, dokonce přijali i člena teď po osmdesátém devátém roce,“ jak vypráví Miroslav Janík. 71

Místní osady se nacházejí opravdu v těsném okolí hvozdů Valašských Klobouků. Tak je zřejmé, ţe trampi z Valašska nejezdili často trampovat do vzdálenějšího okolí. Drţeli se opravdu jen v blízkosti města Valašské Klobouky.

69

Dostupné z URL: http://sites.google.com/site/nastrampvto/abc/s/tosolitery-klobucko1974, cit. 15. 2. 2012 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 71 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 70

27

4. 2 Významné osobnosti valašského trampingu Jarolím Džim Machala (1930 – 2009) Byl tou nejznámější osobou, kterou si kaţdý spojoval a spojuje s valašskoklobouckým trampingem. Člověk, který mu zasvětil takřka celý svůj ţivot, miloval přírodu a věnoval se také její ochraně. Svými značnými znalostmi byl vţdy nápomocný všem lidem zajímající se o historii Valašska, přírodu i tramping. „A tady ústřední postavou valašských osad byl šerif Džim, nějaký Machala. On už je po smrti. Má aj chatu postavenou. Ta je celá vyzdobená plackami a má skutečně takový trampský ráz. On byl velkým trampem. A on právě v šedesátém devátém nám pomohl navázat kontakt ze vsetíňákama.“72 Jako člen osady se stal velkým vzorem pro všechny trampy a v neposlední řadě také díky postavení chaty Walden, kde od jejího počátku kaţdoročně vítal na stovky trampů, ochránců přírody, dětí a turistů nejen naší republiky, ale i z ciziny. Chatu postavil v roce 1968 v dnes uţ přírodní rezervaci Javorůvky. Jméno chata dostala podle Knihy Walden, čili ţivot v lese od autora

Henryho

Davida

Thoreaua.

Na

Waldenu

se

staly

tradičními

potlachy

valašskoklobouckých osad, vítání jara a dosečná na loukách. Také svépomoci na Waldenu zřídil slovenskou jizbu. 73 Dţim byl také dokumentaristou všech trampských událostí a sběratelem historických materiálů spojených s trampským hnutím. Jako u většiny valaškoklobouckých trampů, tak i u Jarolíma Dţima Machaly postupně začala láska k přírodě přerůstat v její ochranu. Stál u počátku první ochranářské organizace ve Valašských Kloboukách, která byla pod patronátem TISu74. Také byl posléze jedním ze zakládajících členů ČSOP – Kosenka ve Valašských Kloboukách.

72

Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 Tuto chatu postavenou jiţ zmíněným Jarolímem Dţimem Machalou najdeme jen malý kousek od domů Valašských Klobouk, a to směrem na východ, kde leţí v chráněné přírodní rezervaci Javorůvky. Její historie se začala psát roku 1968, kdy začali mít místní trampové potřebu postavit si svou vlastní chatu. Iniciativa padla na Jarolíma Dţima Machalu, který vybral pozemek, na kterém měli polnosti jeho prarodiče. A tak se začal připravovat povrch a materiál na stavbu této chaty. Po náročném stavění za pomoci všech okolních přátel, byl nakonec Walden oficiálně slavnostně otevřen 30. 11. 1968. V jeho kronice můţeme nalézt i to, ţe slavností menu se skládalo s pečeného kance a červeného vína. Dţim nepostavil jen obyčejnou trampskou chatu, ale vdechl jí ducha přátelství. Neslouţila jen k setkávání místních trampů, ale i okolních turistů. Pečlivě zaznamenával od počátku všechny návštěvy do kroniky chaty a nikdy nezapomněl návštěvníky pozvat znovu a znovu. 74 TIS -první československá organizace, jejímţ primárním cílem byla ochrana přírody a výchova k ochraně přírody. TIS navázal na myšlenky českého skautingu. 73

28

Jaroslav Jaroš (1930 – 2011) Další neméně známou osobností trampingu v této oblasti je i Jaroslav Jaroš, v trampském ţivotě známý pod přezdívkou Kolečko. Byl členem osady Vlků. Tak jako Jarolím Dţim Machala stál u zrodu jak TISu, tak ČSOP Kosenka, ve které patřil k nejagilnějším a nejobětavějším členům.

Miroslav Janík (1948) Tramp, původním povoláním učitel matematiky a výtvarné přírody, kterému se jeho láska k přírodě stala, jak uţ mnoha trampům, osudnou. Byl takříkajíc otcem ochranářské organizace Kosenka, která vznikla v roce 1980 ve Valašských Kloboukách. Z původních jen několika strávených hodin denně v dřevěnici, kterou organizace spravuje, se stala práce na plný úvazek, kde postupně začal zaměstnávat i jiné kolegy. Jako tramp se angaţoval v osadě Javorinka, kde pomáhal samozřejmě se zvelebováním chat Ptákovňa, Vršana a Javorinka. Osadní ţivot jiţ ale bohuţel nevedou, ale zbytky přátel se dál pravidelně schází. „Jako aktivní člen této osady jsem prošel, no … to bych taky rád věděl. Musím to do budoucna důkladně zmapovat. Hlavně jsme vyráželi do blízkého okolí tady na to Valašsko - to znamená všechny ty hory kolem, ale taky jsme jezdili na Slovensko. Nikam se tehdy do světa jezdit nemohlo, ale já jsem ani netoužil někam jezdit. Naše nejkrásnější dovolená byla, když se jelo na velký vandr. Nic jiného jsme nepotřebovali. Člověk si sbalil věci, pár kaček, chleba a ovesné vločky a jelo se. Nic nebylo třeba. Vůbec nic nepotřebujete, dobří lidé jsou všude,“ vzpomíná Miroslav Janík. 75

Milan Orálek (1953) Povoláním ochranář a v prvé řadě velkým tramp. Je znám pod trampskou přezdívkou Cody. Trampování se věnuje od svých dvanácti let. „Všechny dovolené a všechen volný čas jsme trávili někde v lese. Tehdy ta hlavní motivace trampingu byla ta svoboda, protože byla jiná doba. V tom lese jsme si mohli vytvářet vlastní zákony a vlastní demokracii, ne takovou demokracii, která byla tady ta socialistická. Taky jsme si byly v podstatě v tom lese blízcí, protože jsme se přes týden neviděli. A nebyli žádné telefony jako dneska. Problém byl například, když někomu ujel vlak, a my byli domluveni. To už jsme se s ním nesešli a viděli jsme se až třeba za týden zase. 75

Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012

29

Kontaktovali jsme se poštou,“ bilancuje Orálek. 76 Byl zakládajícím členem vsetínské osady Farewell. Po celou dobu její činnosti v ní byl šerifem. Se zánikem spojených trampských osad Valašského Meziříčískončil i Farewell . „Ty se bohužel 31. 12 rozpadly. Když už se naše osada začala rozpouštět, tak do toho Windy Campu jsem přešel já a ten Had. Windy Camp pocházel z osady Sýček v Lipníku. A vznikl v roce 1967 Windy Camp. On se v podstatě vymkl z tradice. Každá ta osada byla vždycky odněkud. Takže už to, že Windy Camp není odnikud, bylo velmi zvláštní,“vzpomíná Milan Orálek.77 Dnes je stále členem Windy Campu. Osada je stále aktivní, ovšem setkávání není pravidelné. Ale díky svému povolání je Milan Orálek stáje v kontaktu s milovanou přírodou.

Josef Fritschka (1937) Patří mezi jednu z nejznámějších ţijících postav valašského trampingu. Známe ho pod přezdívkou Mýval. „Kamarádi mi tak začali říkat proto, že když jsme se toulali, tak oni se všichni sebrali a šli spát, a já jsem nemohl. Musel jsem najít potok, celý se umýt a pak jít spát,“vzpomíná Josef Fritschka. 78 S trampingem začal uţ jako třináctiletý hoch.To se většinou toulal sám. Ve svých čtyřiadvaceti letech zaloţil se svými přáteli trampskou osadu Javorinka. Tato osada se po dlouhých dvaceti letech existence rozpadla. Kontakty udrţuje, ale uţ nevedou pravidelný osadní ţivot jako dříve. Pan Fritschka se snaţí nějakým způsobem archivovat všechny dostupné materiály o trampingu jak na Valašsku tak na Vsetínsku. Ať uţ to jsou články v novinách nebo časopisech, zvadla na všechny akce pořádané trampy v této oblasti a různé odznaky a miniatury trampských vlajek. I kdyţ má Fritschka přes sedmdesát let i dnes velmi rád vyrazí do přírody. „Já teď už hrozně rád chodím do přírody sám. Ale já nejsem sám. Jsem s tou přírodou tak sžitý, že dýcháme spolu. To je něco, do čeho se člověk musí dostat, ale po mnoha letech. To musí jít s úctou do toho lesa. S myšlenkou, že ta příroda je nade mnou a já jsem její malý služebník. Jak člověk pozná tu krásu přírody, propadne jí a uvědomí si, že nedělá nikomu zle. V přírodě člověk vždy nasává tu dobrotu. Příroda ukazuje člověku svou krásu po kapkách. Pořád je v ní co vidět. Příroda člověka odmění. Když už ničím, tak krásným pohledem,“ popisuje Josef Fritschka. 79

76

Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 78 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 79 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 77

30

5. Trampské hnutí na Vsetínsku Trampovat se v této oblasti začalo jiţ za první republiky. Bylo zde na 17 osad. Z nich jsou nejvýznamnější osady Hawai, která byla zaloţena v roce 1938 a Dakota, zaloţena roku 1945. Mezi lokality oblíbené mezi trampy tehdy i dnes jsou Pulčinské skály a Velké Karlovice a Hornolidečsko.80 A směřují sem nejen trampové ale i milovníci přírody a turisti. „Vsetínské osady začínaly asi v osmatřicátém nebo tak nějak. A ty měly velice bohaté zkušenosti z toho vandrování. Oni nám ukazovali, jak se má člověk v přírodě pohybovat. No a velicí byli kamarádi. Hlavně tam byl kamarád šerif Hawaiské osady Finiš. To byla skutečně osobnost. To byl člověk, který nejenom že uměl dobře hrát na kytaru, ale byl to výborný kamarád,“vypráví Josef Fritschka. 81

5. 1 Jednotlivé osady na Vsetínsku Hawai Vznikla v roce 1938 a je tou nejstarší Osada na Pulčíně. „Pár kluků ze Vsetína jezdilo na tramp a někde na Bystřičce na přehradě potkali jednoho kluka z Ostravy no a pak ho vzali sem, tady se to nějak rozvinulo. Hawai byla původně ostravská osada, a pak se spojili dohromady se Vsetíňáky. V době zakládání osady tady ještě tahle hospoda nebyla,“ jak popisuje Milan Orálek. 82 Rok 1944 byl pro ni osudným. Chata Hawaie byla zničena wehrmachtem kvůli podezření ze spolupráce s partyzánskými jednotkami. Díky svým pevným zásadám a správnému fungování se stala vzorem pro ostatní osady. Zakladatelé osadníci ze Vsetína – Brandy, Šrákový Tom, Finiš, Jim, Bil, Vinca, Jarek, Pedro a jiní. 83 „Osada ještě žije. Oni byly tak prozíravý, že si vychovávali mládí. To každá osada nedělá. Obyčejně se uzavřou a nikoho mezi sebe nepustí. A dneska ta osada mladá Hawai skutečně žije. Velice se snaží, aby to ještě dneska žilo. Většinou pořádají čtyřikrát do roka sezení. Setkávání je složité, protože už jsou po celé republice. Dokonce i v Praze, Ostravsku.“84Pár slov o této osadě mi věnoval i nynější šerif Karel Kraus: Ano naše osada existuje. Říkáme si však mladá Hawai, jelikož z té staré gardy už jsou bohužel všichni mrtví. Snažíme se udržovat osadní život, co nejvíce to jde, ovšem je to velmi složité, 80

Srov. NOVOTNÝ, Martin. Trampské hnutí ve Valašských Kloboukách. In Národopisný věstník. Praha: Česká národopisná společnost. 2003, s. 202. 81 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 82 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 83 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 84 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012

31

jelikož každý bydlíme na jiném konci republiky. O to jsme si ale vzácnější a na setkání u ohně je výborná atmosféra.“85 Osada Sedmnáct Specifikum této osady spočívá v tom, ţe je jedinou dívčí osadou známou na Valašskokloboucku. Vznikla na popud pozvání několika mladých děvčat mezi trampy do osady Hawai v roce 1949. V těchto místech společně podnikaly výlety, sportovaly a večer sedávaly u táborového ohně, a tam se mezi nimi právě zrodil nápad zaloţit čistě dívčí osadu. Název osady s číslem sedmnáct je spjat prý podle čísla pokoje, kde její zakladatelky bydlely společně na ubytovně kvůli své práci. Jejich osadní chatou se stala ta s názvem Tahiti, která se taktéţ nachází na Pulčínských skalách. Členky této osady se setkávají dodnes. Pamětnice uvádí, ţe jejich poslední setkání se uskutečnilo v roce 2009, a nezabránila jim v tom ani vzdálenost, ani jejich jiţ poněkud vyšší věk. 86

Shangri – la Osada byla v podstatě pobočkou T. O. Hawaie. Chatu si v roce 1944 postavil bývalý šerif z osady Hawai. Kniha Ztracený obzor poslouţila jako inspirace pro název osady. 87

Dakota Osada v okolí Pulčinských skal. Vznik roku 1945 díky kamarádům – John, Peter, Tex, Bill, Ben, Stenly, Laďa, Hombré a jiných. „Na Dakotě byl zase šerif nějaký Čurby. Taky hrál pěkně na kytaru a byl velice dobrým kamarádem,“ vzpomíná Josef Fritschka.88 „S dakoťáky se čas od času setkáváme. Zrovna nedávno měli oheň. Máme velmi přátelské vztahy,“ uvádí Karel Kraus.

85

Kraus, Karel (nar. 1956), 13. 4. 2012 Ze vzpomínek paní Nadi Kostkové, členky Osady sedmnáct, známé také v trampském světě pod přezdívkou Kortéz 87 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 88 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 86

32

Conyston Osada vznikla roku 1973. Zaloţili ji pokračovatelé Hawaie.

Toulavé mladí Členové pocházeli ze Vsetína. Roku 1945 ji zaloţili Pedro a Drobeček. Tato osada funguje dodnes. Scházejí se několikrát do roka na Pulčínsých skalách.

Teritorium Vsácký Cáb Byla zaloţena v roce 1981 členy Hanzem, Kryskou, Lilli, Bohoušem a jinými, kteří následně postavili Williho boudu. „Osada od svého založení funguje nepřetržitě až dodnes, přesto že setkávání členů už není tak frekventované. Samozřejmě, že se koná vždy na Pulčínských skalách,“uvádí Leoš Růţička.89 „S touto osadou se setkáváme nejčastěji, protože opravdu každoročně konají výroční oheň tady na Pulčíně,“ vzpomíná Karel Kraus.90

Western Saloon u Williho Kdyţ navštívíte tuto svéráznou hospodu, dýchne na vás zvláštní atmosféry. 91 Určitě to připisuji i směsicí kouřového dýmu a oparu alkoholu, který se jí nesl. Jako kdyby se v ní zastavil čas. Výzdoba, která patrná z mnou přiloţených fotografií se sestává, jak jinak neţ z trampských plaket, vyznamenání za účast, také dárků z přátelících se osad. Jak pan Orálek uvádí „Ještě před pětadvaceti až třiceti lety nebyl víkend, kdy by u Wildy nebylo plno a my museli chodit už časně zrána abychom se zasedli místo. Dnes už zde opravdu jen stěží narazíte na nějakého hosta a ještě k tomu tramp.“ Tuhle skutečnost komentuje i majitel trampské hospody Leoš Růţička: „Setkávalo se zde vícero osad a to byl také původní záměr. V dnešní době ale už trampování není tak oblíbené, jako bývalo za mých mladých let. Dalo by se říct, že tramping vymírá a jde to poznat i tady v podniku. Dříve se tady o víkendech setkávali trampové z různých osad, ale dnes 89

Růţička, Leoš (nar. 1949), 24. 3.2012 Kraus, Karel (nar. 1956), 13. 4. 2012 91 Pan Leoš Růţička, znám pod trampskou přezdívkou Willi, byl velmi přívětivý informátor. Je členem a zároveň šerifem doposud existující osady Teritorium Vsacký Cáb, která má tu a tam ještě nějakou sešlost, ale uţ to není, tak jako tomu bývalo v předchozích letech. Růţička, Leoš (nar. 1949), 24. 3.2012 90

33

už sem chodí převážně místní a trampové se tady sejdou spíše výjimečně když je nějaká plánovaná akce. A to mě velmi mrzí.“

Osada Farewell Tato osada byla zaloţena ve Valašském Meziříčí roku 1965. „Osadu Farewell se mnou zakládali - Pavel Buček přezdívaný Bukanýr a Ladislav Češek přezdívaný Medvěd,“ vzpomíná Milan Orálem. Šerifem po celou dobu její činnosti byl Milan Orálek, známý pod trampskou přezdívkou Cody. „No a my jsme tenkrát vymysleli takový systém volného přidružení se k osadě a poté s náma začal jezdit ještě jiní. Nejčastěji jistý Had z Valašského Meziříčí a další Mao, který byl z Jablůnky.“92 Osada ovšem zaniká v roce 1969 souběţně se Spojených trampských osad Valašského Meziříčí.

Windy Camp Tato osada je velmi zvláštní. Ale je nezbytné ji zmínit uţ proto, ţe její členové jezdili tradičně trampovat na Pulčínské skály a do jejich okolí. Windy Camp vznikl v roce 1967 v Lipníku. „Členové byly od Brna až po Ostravu a dneska sahají až po Pelhřimov. On se v podstatě vymkl z tradice. Každá ta osada byla vždycky od někud. Takže už to, že Windy Camp není od nikud, bylo velmi zvláštní. Ovšem Windy Camp nikdy neměůl žádné sídlo, nikdy neměl žádné tábořiště, nikdy neměl žádnou chatu, a proto funguje dodnes.“93

Vsetínští trampové jezdili samozřejmě nejčastěji do Pulčinských skal a jejich blízkého okolí, jelikoţ je toto místo opravdu středobod trampingu v této oblasti. Také se vydávali na Slovensko, které je takzvaně „přes kopec“. V dnešní době, uţ opravdu nejsou potlachy častou akcí pořádanou trampy. Jak uvádí Milan Orálek, „Poslední nějaká slezina byla před pěti lety právě tady shodou okolností. Teď už je to jen tou formou, co pět let. A jinak se scházejí ti, kteří mají tu možnost, protože sjet se ve větším množství je dost problematické.“94 Pořádají většinou jen setkání jednou za rok, kterého se mohou účastnit i netrampi. „Teď jsme zase nedávno měli

92

Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 94 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 93

34

Lazaret, což je bývalá Severní štace, kterou založili právě lidi z Windy Campu a ještě další. Scházíme se jednou ročně vždycky kolem 15. února někde na kopci a tam spolu táboří. A Lazaret teď proto, že jsme tam samí staří děduškové. Těch mladých je tam málo, sice se na to pořád nějakým způsobem nabalujou, ale oni jsou v podstatě s náma v nějaké, jak bych tak řekl spolupráci, a občas si někde vyrazí sami, protože mají více času, většinou jsou to studenti, ale už to nevyúsťuje v takové intenzivní sdružování v těch osadách, jako dřív, protože oni mají daleko jiný možnosti. Můžou se sebrat a odjet si do zahraničí,“tvrdí Milan Orálek. 95 Je dobré, ţe zde tramping ţije, i kdyţ v menší míře. Jak uvádí Karel Kraus: „my sice už žádné přechody Pulčínských skal nepořádáme, ale velmi rádi se účastníme všech akcí, které jsou pořádány trampy místními i těmi Valašskoklobouckými. Myslím, že hlavně díky nim se tramping dostává alespoň trochu do povědomí mladších lidí, kteří si na něj následně udělají svůj názor.“ Dřívější toleranci vystřídaly zákazy. Ochranáři zpřísnili pravidla pohybu osob v Pulčínských skalách a přestupky začali trestat.

95

Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012

35

6.

Poznatky

o

dnešním

trampingu

z terénního

výzkumu

na

Valašskokloboucku a Vsetínsku Ačkoliv tomu není od posledního výzkumu konaného studenty a vyučujícími na Masarykově univerzitě ani deset let, zaznamenávám značné změny, které se v trampingu na Valašskokloboucku a Vsetínsku udály. Ať uţ to byla úmrtí několika velmi významných osobností tohoto hnutí, které mohly ještě stále udrţet tramping tam, kde byl v minulých letech. Začátky trampování na Valašskokloboucku a Vsetínsku byly samozřejmě rozdílné. Josef Fritschka vzpomíná, jak to bylo u něj: „Příroda, ta mě zajímala vždycky. Já jsem k tomu tíhnul vždycky. Když mi bylo 13 let, tak jsem stavil pět kilometrů od domova chatu v zemi, která tam stojí v polorozpadlém stavu dodnes. Takže jsem se začal toulat kolem těch třinácti roků. To ještě sám.“96 Ale, jak jsem jiţ konstatovala, kaţdý s trampingem začínal individuálně. „No a my jsme v té době toho vzniku a toho největšího trampování, trampovali prakticky každý víkend. Od těch dá se říct dvanácti let, co jsme mohli, tak jsme byli venku, až do těch dejme tomu skoro třiceti let. Nejintenzivnější to bylo mezi tím patnáctým až dvacátým rokem, kdy jsme zpravidla odešli na vojnu. To jsme doma nebyli skoro vůbec. Přišlo se z práce, něco se udělalo a pak jsme v pátek zmizeli. Všechny dovolené a všechen volný čas jsme trávili někde v lese,“popisuje Milan Orálek. 97 Tak jako začátky kaţdého trampa byly rozdílné, není tomu jinak ani v jejich osobním pohledu na tramping jako takový. Pro někoho je to v první řadě symbol přátelství, ţivotní filozofie, únik do přírody a mnoho jiných věcí. „Tramping je kus mého života, tak si to možná i idealizuju. Ovšem naopak za poslední roky zreálňuji ten svůj pohled, a začínám to doceňovat stále víc a víc.“98 Samotné začátky trampování na Vsetínsku jsou spojeny s jiţ jmenovanými osadami Hawai a Dakota, které daly základ pro vznik dalších spřátelených osad. „Hawai byla původně ostravská osada, a pak se spojili dohromady se Vsetíňáky. Vím to, že osada Hawai měla teď nedávno k 70. výročí od založení potlach a byl tu i někdo ze zakládajících členů. Teď už ale asi nikdo nežije,“ vzpomíná Miroslav Orálek. 99 Jinak tomu nebylo ani na Valašsku. Zde byly zprvu spíše trampi samotáři, kteří se postupně začleňovali to vnově vzniklých osad. „V té době, to byla opravdu alternativa. Bylo to jako hra – o víkendech člověk utíkal do jisté míry od politické reality, nicméně byl to tak velký svět, tak bohatý a tak mocný. Lidi, kteří tím prošli, tak získali mnoho, 96

Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 98 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 99 Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012 97

36

že? Já vůbec nemám pocit, že jsem ten minulý režim prožil jako nějako ztrátu. Je pravda, že nebyla svoboda toho pohybu. Nemohli jsme cestovat do zahraničí, jak jsme chtěli – nicméně i z filozofického hlediska já říkám, že právě tam je ta myšlenka přírody, ten svět tady byl náš,“ vypráví Miroslav Janík.100 V dnešní době „kupodivu místní tramping žije. A ten zbytek se nezeslabil, nežije to hůř. Od té doby to není horší, skoro bych řekl, že v nějakých ohledech intenzivnější, živější nebo udržují se ty kontakty a nejen ty, ale i nějaké ty tradice. Nicméně je pravda, že to vychází z té poslední generace těch trampů, těch nejmladších“101 Nejmladšími trampy ovšem nejsou lidé, kterým je dvacet nebo třicet let. Jsou to nejmladší trampové ze silné generace zakladatelů z 60. let. Domnívám se ovšem, ţe dnes na Valašskokloboucku a Vsetínsku nepanují tak dobré poměry, jak se zmiňuje můj respondent a další, kteří si nepřejí být zveřejňováni. Dokud se za skupinou sice stálých a věrných trampů budou jen blíţit lidé, kteří nebudou vědět, jak se začlenit. „Ale pozor, ne všichni, kteří se účastní tradičních akcí pořádaných trampy, jsou trampové, je to takové to očuchávání, kdy lidi hledají. Jsem zvědav, jestli nastane nebo nenastane ten klíčový moment – ta největší síla je v tom, zda se lidi dokáží zformovat, aby vytvořili i nějakou tu strukturu. To jsou individualisté, kteří se táhnou za náma – tím jádrem, když to tak řeknu, které ale kdysi bylo velmi tvrdým a pevným jádrem. Dneska to jsou lidi, to se nedá říct, že to jsou trampové, prostě lidi, kteří v této společnosti hledají nějaké jiné hodnoty a najednou vidí, že ta příroda a to kamarádství má něco do sebe. Ale buď se tam dostanou jako příbuzní nebo kamarádi, ale od té doby nevznikla žádná osada, když to tak řeknu,“vzpomíná Miroslav Janík. 102 Tramping bude jistě ještě velmi dlouhou dobu stagnovat, dokud se nenajde daný hybatel, který zavelí „tak hoši pojďte, založíme si novou vlastní osadu, postavíme chat a přizveme kamarády, ať vědí, jak krásně je v přírodě.“103 Je důleţité, aby si lidé uvědomili, a tím nemyslím jen na Valašskokloboucku a Vsetínsku, ţe jsou součástí přírody a musí se v ní znovu naučit ţít a nejen ji ničit a vytvářet v ní nové a nové zástavby. „Já to tak dneska cítím, že se to dostalo do nějakého pohodlí. To vandrování tak ty mladé nezajímá. To kamarádství je na jiné úrovni než tehdy. Dřív jsme se museli na sebe stoprocentně spolehnout. Dnes už se málokdo může spolehnout na přátele.“104

100

Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 102 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 103 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 104 Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012 101

37

Naskýtá se otázka, zda je tramping skutečně bezpečný a neohroţuje přírodu? Jaký je vztah trampingu k ţivotnímu prostředí? Jak jsem se dozvěděla, postupem času právě tady, ve specifickém prostředí Valašska se stala většina trampů ochránci přírody a naopak. Mnoho ochranářů přírody poznalo, ţe trampingem se přírodě opravdu neubliţuje. Mnohým trampům se stala ochranařina osudnou a pracují v tomto oboru jiţ několik let. Příkladem toho nám je jiţ to, ţe uţ v roce 1974 se vsetínští a valašští trampové angaţovali do TISu. „U nás ve Valašských Kloboukách, je to tak těsně propojené. Naše ochranářská organizace vznikla vlastně z trampů. To je typické tady pro Klobouky, k tomu já se hrdě hlásím,“vzpomíná Miroslav Janík.105 Své ochranářské aktivity zaměřili především na Javorůvky, coţ je dnes rezervace v okolí Valašských Klobouk, a právě zde najdeme velký počet trampských chat. Později, v roce 1980 vznikl ČSOP – Kosenka, kde se realizoval Miroslav Janík zvaný Budulínek, ještě s několika trampi. Ten v organizaci pracuje dodnes. „Já mám v sobě takový ochranářský model, že člověk z přírody nemá být vyháněn. Naší prioritou, jako ochranářskou je, co nejvíce člověka vtahovat přírody, protože bez kontaktu s přírodou ji nikdy nedokážeme chránit, nikdy nepoznáme její hodnoty, nikdy s ní nedokážeme komunikovat. Samozřejmě se tam musí vnést i to rozumné hledisko, že ten tlak na tu přírodu je dneska tak obrovský, že potřebuje i chránit v tom smyslu, že když je někde sokolí nebo orlí hnízdo ve skalách, tak by tam měl být klid a i ti trampové by měli pochopit, že se nemohou prostě všude složit, kde je třeba napadne. Myslím si, že je dobře, že existuje obojí. I tramping i ochrančina. A vůbec, že se to nemusí pobíjet a znám mezi ochranáři ty, kteří se k tomuto dostali přes tramping. Já se spíš přikláním k tomu, že nám spíš hrozí to, že člověk se od přírody oddělí tak silně až ztratíme úplně kontakt s přírodou a to nám může být osudné. I když tu přírodu na celé planetě chceme proměnit, bůh ví na co, aby nám příroda plně sloužila. Příroda už tu je neuvěřitelně dlouho dobu a je schopna neuvěřitelných projevů.“106 Velmi podobnou vizi měli i mladí vsetínští trampové. Začali se postupně zapojovat do ochrany přírody, jelikoţ dospěli k názoru, „že ten tramping je o nějaké ochraně přírody, že je to v podstatě forma ochrany přírody. Někteří z nás potom v té době konsolidace se stali členy českého svazu ochránců přírody. Tady se angažujeme dodnes. Část z nás se dneska věnuje ochraně přírody, ale ne profesionálové, jen v českém svazu ochránců přírody. Takže ta dobrovolná ochrana přírody vyšla z trampingu, protože uvnitř něj byla skupina lidí, která byla kulturně zaměřená, a zabývala

105 106

Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012 Janík, Miroslav (nar. 1948), 7. 2. 2012

38

se třeba vydáváním třeba trampských časopisů. Dneska není ani státní ani dobrovolná ochrana přírody není s trampy v konfliktu, protože trampi se chovají slušně.“107 Ovšem zjistila jsem, ţe v dnešní době vůbec není jednoduché dělat terénní výzkum v určité komunitě – hnutí lidí, která pomalu ale jistě nějakým způsobem stagnuje. Setkala jsem se s velkým mnoţstvím neúspěchu od mnou osloveným respondentů a informátorů. Zlomek, který nakonec komunikovat chtěl, si nepřál být jmenován a nechtěl ani zveřejňovat přepisy rozhovorů. Spousta jich však veškerou komunikaci odmítla, za účelem chránit soukromí své a také jejich přátel trampů. Domnívám se, ţe je to chybný krok. V pracích nejen nás mladých studentů se mohou o tomto hnutí dozvědět další nejen mladí lidé, kteří se budou chtít do této komunity začlenit. A právě to je dle mého názoru jedním ze základních poznatků a závěrů mého výzkumu chybný krok ze strany zkušených trampů, neobnovovat a nepřibírat do svých řad nové členy. Moţná lidé nechtějí, zůstávají třeba raději pozorovatelé, ale také jim není nabídnuto do trampského hnutí nahlédnout, porozumět jeho filozofii a vstoupit do něj. Z výzkumu, ale nejen z něho je logické, ţe se trampské hnutí v posledních letech velmi silně omezilo v důsledku toho, ţe lidé ztrácí zájem o kontakt s přírodou. Populace a města se rozrůstají a dnešní mládeţ není vedena k tomu aby se osobně setkávala v takovémto hnutí. Namísto toho si vyhledávají přátele na sociálních sítích, které jsou velkým trendem posledních let, tyto sítě nevybízejí k vytváření tak pevných vazeb díky nimţ by vznikaly společenství uznávající určité pravidla a zásady. Lidé uţ teď nemají takovou potřebu se spolu někde setkávat a povídat si, poněvadţ si mohou zavolat nebo si napsat, coţ dříve nebylo moţné. Myslím, ţe uţ brzy se zase toho elektronického světa a všech těch počítačů lidé nasytí a zájem o trampské hnutí stoupne. Ale uţ to nebude takový ten tramping, jak byl – kdy se kaţdý víkend jezdilo někam do lesa, jen s dekou a celtou. Natolik uţ nikdo z mladých lidí neohrozí své zdraví. Bude jen takový občasný a přijdou do módy i cesty do zahraničí. Ale v jádru věci to bude stále o tom samém. Potřeba kamarádství a přírody tu ale bude vţdycky. Jak uvádí Josef Fritschka, „je to pro mě jakési propojení se s přírodou. Jak se člověk do té přírody nějak zamiluje, to jsou krásné chvíle. Já teď už hrozně rád chodím do přírody sám. Ale já nejsem sám. Jsem s tou přírodou tak sžitý, že dýcháme spolu. To je něco, do čeho se člověk musí dostat, ale po mnoha letech. To musí jít s úctou do toho lesa. S myšlenkou, že ta příroda je nade mnou a já jsem její malý služebník. Jak člověk pozná tu krásu přírody, propadne jí a uvědomí si, že nedělá nikomu zle. V přírodě člověk vždy nasává tu dobrotu. Příroda ukazuje člověku svou krásu po 107

Orálek Milan (nar. 1953), 26. 3. 2012

39

kapkách. Pořád je v ní co vidět. Příroda člověka odmění. Když už ničím, tak krásným pohledem.“108

108

Fritschka, Josef (nar. 1937), 14. 4. 2012

40

7. Závěr Trampské hnutí na Valašskokloboucku a Vsetínsku, ať uţ do roku 2003 či dříve, postupně slábne. Nezakládají se zde ţádné nové osady a poslední, která svého člena oficiálně přibrala, byla trampská osada Mladá Shangri-la po roce 1989. Osada Hawai také velmi výjimečně své členy přibírá, ale jen z řad svých dětí, vnuků a pravnuků zakládajících členů. Osady, které mají svou dlouholetou historii a chatu, nám sice o sobě těmito skutky prozradí, jak moc byl jejich osadní ţivot aktivní. Kaţdý víkend se konalo setkání u ohňů, kde se hrálo a zpívalo. Také se často organizovaly potlachy a setkávání různých osad. Ale v dnešní době si chtějí svou intimitu uchránit a ponechat pro sebe. Myslím, ţe je to chybný krok z hlediska šíření trampingu k mladším osobám. Ty se sice některých akcí pořádaných trampy účastní, ale jen jako pozorovatelé, kteří velmi opatrně následují zkušené trampy. V oblasti Vsetínska, zvláště na Pulčínských skalách, jsou ovšem snahy na znovuobnovení trampingu v posledních letech velmi znatelné. Pod vedením Milana Orálka se zde od jara aţ do podzimu koná spoustu akcí pořádaných sice nejen trampy samotnými, ale i ochranáři přírody. Uţ i vyřezávání totemů ze dřeva do návštěvníků vnese ducha trampské kultury. Bohuţel takovýchto aktivit uţ na Valašsku ubývá. To je samozřejmě i tím, ţe před třemi lety odešla jedna z největších postav Valašskoklobouckého trampingu, Jarolím Dţim Machala. Ten se snaţil kaţdoročně na své chatě Walden uspořádat sešlosti v rámci trampského ţivota. Problematika ve znovuobnovení trampského hnutí samozřejmě vyplívá i z dnešního uspěchaného ţivotního stylu. Lidé stále směřují k vidině vyšších pracovních postů a ani nemají čas nějakým způsobem odpočívat. A popravdě, kdyţ ano, tak ani nevědí, jak na to. Motto trampingu není to, být jen v přírodě, opéct si „buřta“, zazpívat pár táborových písní, ale hlavní je přátelství a důvěra v lidi kolem sebe. Přátelství, která vznikala v trampských osadách, drţí aţ doposud. Tuhle práci povaţuji za první sondu do zkoumané problematiky. Tato tématika se mi jeví jako velmi pozoruhodná

a svým způsobem originální a v poslední řadě téţ atraktivní.

Domnívám se, ţe si určitě zaslouţí aby byla podrobena dalšímu, výzkumu, kterému bych se chtěla věnovat v následujícím období.

41

8. Literatura a prameny 8. 1 Literatura 

ALTMAN, Karel. Bobři a medvědi. K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství dětí a kultura. Stráţnice 1997, s. 121 – 125.



ALTMAN, Karel. … jak někteří trampují. In: Rajče na útěku. Brno 2003, s. 258 – 282.



ALTMAN, Karel. Trampové a moc. K problematice postavení trampského hnutí ve společnosti od počátku dvacátých let do současnosti. Český lid 87, 2000, s. 223 – 238.

 BERKA, Miroslav. Posázavský Pacifik:historie železnice a trampingu na Zlaté řece. Praha 1991  BROŢKOVÁ – BROCHESOVÁ, P.: Ozvěny z cest, táborů, osad a trampských večerů. Praha: 1981.  GALLAŠ, Josef Heřman Agapit. Valaši v kraji přerovském, praví Arkádové moravští, jejich posvátné hory, obyčejové a národní písně. Frenštát pod Radhoštěm: Muzejní vlastivědná společnost, 2005. 

HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. Profil, Ostrava 1988.



HUBÁČEK, J. O českých slanzích. Ostrava, 1981.



HUBÁČEK, J. Výběrový slovník českých slangů. Ostrava, 2003.

 HURIKÁN, Bob. Dějiny trampingu. Praha 1940  KARELA, Mirek. Z dýmu táboráku. Padochov 1998 KUČERA, Petr – TOUŠEK, Václav. Valašsko- Kloboucko a Luhačovicko: regionální geografická studie. 2010.  LOM, M. – ŠEBEK, J.: Historie českého skautingu slovem a obrazem. Mladá Boleslav, Šebek & Pospíšil, 1990.  MANN, Arne. Obřady přijímána nových členov do trampské osady. In: Čas ţivota. Brno 1985.  MOIDL, Zdeněk. Kronika východočeského trampingu: Chrudimsko. Liberec Rosa, 2008.  MOIDL, Zdeněk. Sbírka trampských domovenek a jiných atributů. Liberec Rosa 2010.  NOVOTNÝ, Martin. Trampské hnutí ve Valašských Kloboukách. In Národopisný věstník. Praha: Česká národopisná společnost. 2003, s. 201 – 211.  PECHA, L. Woodcraft - Lesní moudrost a lesní bratrstvo. Olomouc: Votobia, 1999.  PROCHÁZKA, Jiří. Trampská historie řeky Jihlavky. Padochov, 1997.

42

 SEIFERT, Miloš. Přírodou a životem k čistému lidství. Praha, 1920.  SEIFERT, M. Radostná škola. Olomouc, 1929.  SEJKAL, Jiří. Tramping na řece Jihlavce. Padochov 2000  SETON, Ernest Thompson. Cesta životem a přírodou. Praha: Orbis, 1977. Přeloţeno z: Trail of an Artist-Naturalist.  SETON, E. T. Kniha lesní moudrosti. Přel. Miloš Zapletal. Praha: Olympia, 1970. Přeloţeno z: The Book of Woodcraft and Indian Lore.  SKUROVEC, Jiří. Trampská historie řeka Oslavy. Padochov 2004  SMEJKAL, Jindřich. Zaplavené vzpomínky. Třebíč, 2000  ŠKUBAL, Rudolf. Hranice Valašska: vymezení etnografického regionu: ( metodické pokyny). Brno 1995.  ŠKUBAL, Rudolf. Valašsko: etnografická studie: (metodické pokyny). Brno 2000  ŠTIKA, Jaroslav. Etnografický region Moravské Valašsko: jeho vznik a vývoj. Ostrava: Profil, 1937.  ŠTIKA, Jaroslav. Valaši a Valašsko: o původu Valachů, valašské kolonizaci, vzniku a historii moravského Valašska a také karpatských salaších. Roţnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2007.  VÁCLAVEK, Matouš. Dějiny města Vsetína a okresu vsackého. Brno GARN, 2008  VÁCLAVEK, Matouš. Moravské Valašsko: lidopisné obrazy příspěvkem ke kulturním dějinám českým. Na Vsetíně: M. Václavek, 1894.  VÁLKA, Miroslav. Sociokulturní proměny vesnice. Moravský venkov na prahu třetího tisíciletí. Brno 2011  VINKLÁT Pavel D., Kronika trampingu v Jizerských horách 1934-2004.  VOHLÍDKA, Václav. Trampové 20. a 30. let. In: České dělnictvo III. Společný ţivot v dělnických organizacích a spolcích. Zpravodaj KSVI, 1988.  WAIC Marek, KÖSSL, Jiří. Český tramping 1918 – 1945. Praha 1992

43

8. 2 Prameny 1. Kronika trampské osady Javorinka 2. Kronika trampské osady Farewal 3. Kronika trampské osady Windy Camp

8. 3 Internetové zdroje URL: http://www.ferienhaus-micki-tschechien.de/cz/valassko/historie.htm URL: http//www.kosenka.cz URL : http//www.francovalhota.cz/index.php?linkID=txt37 URL:http://www.nasenoviny.net/detailn.php?id_cl=16_2005_31&roknn=noviny05&nn=16/2 005 URL: http://sites.google.com/site/nastrampvto/abc/s/tosolitery-klobucko1974

44