MASARYKOVA UNIVERZITA. Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých Diplomová práce

Brno 2013

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Bc. Martina Slosarčíková

Bibliografický záznam SLOSARČÍKOVÁ, Martina. Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2013. 105 l., 46 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Anotace Diplomová práce „Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých“ pojednává o problematice ţivota osob závislých na alkoholu a jejich následné léčbě a snaze o dosaţení trvalé abstinence. V teoretické části je popsán vztah české společnosti k alkoholu a závislosti, věnuje se problémům spojeným s přítomnosti alkoholika v rodině, metodám práce s klienty a udrţením abstinence. Práce se zaobírá sociální sluţbou chráněné bydlení, kterou podrobně popisuje, a podrobněji představuje vybrané chráněné bydlení. Praktická část obsahuje kvalitativní výzkumné šetření, kde je za pomoci rozhovorů analyzován a interpretován ţivot vyléčených alkoholiků, obyvatel chráněného bydlení Alkat o. s. v Jemnici. Diplomová práce se pokouší o shrnutí informací o ţivotě osob závislých na alkoholu, které se podrobily léčbě, snaţí se o abstinenci a začátek nového ţivota.

Annotation Thesis "Sheltered housing as a chance for rehabilitation addicts" is about life of people addicted to alcohol and their subsequent treatment and the pursuit of sustained abstinence. The theoretical part describes the attitude of Czech society and addiction to alcohol, deals with problems associated with the presence of an alcoholic in the family, methods of working with clients and maintaining abstinence. The work deals with social

service sheltered housing, which describes in detail the detail and presents selected sheltered housing. The practical part includes qualitative research, where with the help of interviews, analyzed and interpreted life cured alcoholics, residents of sheltered housing Alkat o.s. in Jemnice. This thesis attempts to summarize information about the life of people addicted to alcohol, which underwent the treatment, try to abstain and start a new life.

Klíčová slova Abstinence, ambulantní léčba, alkoholismus, chráněné bydlení, klient, metody práce, prohibice, recidiva, resocializace, rodina, ústavní léčba, závislost

Keywords Abstinence, outpatient treatment, alcoholism, sheltered housing, client, work methods, prohibition, relapse, rehabilitation, family, inpatient treatment, addiction

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 15. dubna 2013

Bc. Martina Slosarčíková

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce paní Mgr. Lence Gulové Ph.D. za vstřícnou a podnětnou pomoc při psaní této práce. Dále bych zde ráda poděkovala klientům chráněného bydlení Alkat o. s., kteří mi ochotně poskytli rozhovory pro realizaci výzkumné části diplomové práce. Vřelý dík patří i mé rodině za její podporu a toleranci během celého studia.

Obsah ÚVOD

8

I. TEORETICKÁ ČÁST 1

2

SPOLEČNOST, VZTAH K ALKOHOLU A ZÁVISLOST

10

1.1 Česká společnost a alkohol

10

1.2 Alkohol jako droga

12

1.3 Metanolová aféra a prohibice

13

1.4 Závislost na alkoholu

13

ZÁVISLOST A RODINA, RODINA A ZÁVISLOST

15

2.1 Faktory zvyšující pravděpodobnost rozvoje závislosti

15

2.2 Kdyţ je v rodině závislý

17

2.3 Vliv závislého v rodině na dítě

19

2.4 Typické rysy rodin, kde se vyskytuje závislost

20

3 CESTA ZE ZÁVISLOSTI, ANEB METODY PRÁCE SE ZÁVISLÝM

4

5

6

KLIENTEM

22

3.1 Metody práce související s ambulantní léčbou

22

3.2 Metody práce související s ústavní léčbou

23

3.3 Svépomocné skupiny

27

3.4 Rodinná a manţelská terapie

28

JAK JE TĚŢKÉ ABSTINOVAT, ANEB CO JE BAŢENÍ

30

4.1 Co je baţení

30

4.2 Recidiva jako součást ţivota závislého

31

4.3 Jednotlivá pro a proti v pití alkoholu

32

4.4 Způsoby, kterými se dá odmítat alkohol

33

4.5 Důleţité je doléčování

33

CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ JAKO SOCIÁLNÍ SLUŢBA

35

5.1 Vymezení chráněného bydlení

35

5.2 Komu je chráněné bydlení určeno

37

5.3 Typy chráněného bydlení

38

5.4 Chráněné bydlení pro osoby závislé

40

5.5 Chráněné bydlení v zahraničí

41

OBČANSKÉ SDRUŢENÍ ALKAT

42

6.1 Cíle chráněného bydlení Alkat o. s.

42

6.2 Klienti chráněného bydlení Alkat o. s.

43

6.3 Reţim v chráněném bydlení Alkat o. s.

44

6.4 Podmínky přijetí do chráněného bydlení Alkat o. s.

45

II. PRAKTICKÁ ČÁST 7

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

46

7.1 Vymezení cílů výzkumného šetření

46

7.2 Metody získávání dat

47

7.3 Charakteristika a výběr výzkumného vzorku

48

7.4 Otevřené kódování

50

7.4.1 U nás se vţdy pilo, aneb proč jsem se stal alkoholikem

51

7.4.2 Alkohol narušuje partnerské a rodinné vztahy, aneb uţ se to se mnou nedalo vydrţet

58

7.4.3 Kdy to všechno začalo a kam aţ jsem byl schopný zajít, aneb musel jsem padnout aţ na dno

63

7.4.4 Problémy se závislostí, aneb nezbylo nic jiného, neţ se jít léčit

67

7.4.5 Mezilidské vztahy v léčebně, aneb moc blízkých a přátel mi nezůstalo

70

7.4.6 Návrat k alkoholu, aneb recidiva jako součást ţivota závislého

73

7.4.7 Kvalita chráněného bydlení, aneb stává se ze mě lidská bytost

77

7.4.8 Závislost mě připravila o všechno, aneb stal jsem se outsiderem

82

7.4.9 Chci začít znova, aneb uţ vím, co bych změnil

86

7.5 Axiální kódování

89

7.6 Selektivní kódování

92

ZÁVĚR

99

RESUMÉ

101

SUMMARY

102

POUŢITÁ LITERATURA

103

PŘÍLOHY

106

Úvod Téma diplomové práce „Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých“ jsem si vybrala na základě jedné seminární práce absolvované během bakalářského studia. Dříve jsem neměla ani tušení, ţe v našem malém městě něco takového, jako je chráněné bydlení, existuje. Alkohol a s ním spojené problémy je nekonečné a oţehavé téma. Vzpomeňme si na nedávnou prohibici spojenou s metanolovou aférou. To je současnost. Kořeny alkoholu však sahají hluboko do minulosti. Alkohol vkročil do lidských ţivotů velmi pozvolna. Pití z různých surovin podobající se vínu se objevilo jiţ před mnoha tisíci let. Pouţívalo se k náboţenským rituálům a v léčitelství. Alkohol byl nejprve dobrým pomocníkem a činil ţivot radostnějším. V lékařství se vyuţíval k tišení bolesti. Postupem času se však začaly objevovat problémy s nadměrným uţíváním alkoholu po celém světě, byly řešeny různými císařskými výnosy a dalšími opatřeními k omezení pití alkoholu. Abúzus alkoholu vede k závislosti, která co se týče jedince, způsobuje oslabení osobnosti, sniţuje schopnosti a inteligenci. Alkoholismus je ovšem hlavně celospolečenským problémem. V první řadě narušuje rodinné souţití, zhoršuje nebo dokonce zcela brání ekonomické aktivitě a člověk si ničí své zdraví, fyzicky i psychicky. Jedinec se stává zátěţí nejen pro své blízké, ale pro rozsáhlé sociální okolí. Závislost na alkoholu je nemoc, kde převaţuje ztráta sebekontroly a jedinec není schopný sám s pitím přestat. Je proto nutné vyhledat pomoc odborníků. Následuje nákladná léčba, která je v počátku řešena ambulantně. V závaţnějších či opakovaných případech je zapotřebí ústavní léčby. Podrobením léčby ještě není problém vyřešen. Často se objevuje recidiva, která je braná jiţ jako součást ţivota alkoholiků. Důleţité je proto doléčování ve zdravém a čistém prostředí, kde se klienti učí základním dovednostem a návykům. Diplomová práce rozebírá problematiku po teoretické i praktické stránce. První kapitola se týká naší společnosti a jejího vztahu k alkoholu a závislosti. Vysvětluje pojem závislost, přibliţuje toleranci společnosti k alkoholu, poukazuje na nedávnou prohibici a další problémy společnosti v souvislosti s alkoholem. 8

Druhá kapitola je zaměřena na závislost v kontextu rodiny. Objasňuje faktory, které způsobují závislost, popisuje přítomnost závislého jedince v rodině, jak působí na děti a jaké jsou typické rysy těchto rodin. Další kapitola se věnuje metodám práce s osobami závislými na alkoholu. Popisuje jednotlivé metody práce ambulantní a ústavní léčby, poté pomoc svépomocných skupin a jako samostatnou podkapitolu, týkající se pomoci blízkých osob, rodinnou a manţelkou terapii. Součástí ţivota alkoholiků jsou opakované recidivy. O těch se zmíní čtvrtá kapitola. Vysvětlí pojmy baţení nebo syndrom třetího měsíce, jaké jsou formy odmítání alkoholu a co je pozitivní a negativní motivace. Zmíní se také o doléčování. Právě na doléčování naváţe pátá kapitola, která nám přiblíţí chráněné bydlení jako sociální sluţbu. Upřesní, komu je chráněné bydlení určeno a jaké jsou typy. Zmíní se o chráněném bydlení pro závislé, kterých je velmi málo, a také o existenci chráněného bydlení v zahraničí. Na to naváţe poslední kapitola teoretické části, která plynule přejde v praktickou část a popíše nám Alkat o.s., chráněné bydlení v Jemnici, které je rovněţ výzkumným prostředím ve vztahu k diplomové práci. Praktická část je tvořena v duchu kvalitativního výzkumu. Stěţejní jsou rozhovory s obyvateli chráněného bydlení Alkat o. s., kteří jsou vyléčeni ze závislosti na alkoholu. Praktická část potvrzuje předcházející teoretickou na konkrétních případech jednotlivých osob.

9

I. Teoretická část „Závislost zpravidla přivádí postiţeného člověka do tělesné, psychické a sociální bídy a vede často k předčasné smrti…ničí důstojnost, protoţe narušuje sebeúctu a rozvrací akceptování takového člověka sociální sítí.“

1

(Rahn a Mahnkopf, 2000)

Společnost, vztah k alkoholu a závislost Jiţ v úvodu jsem zmínila, ţe alkohol existoval v dávné historii. Zmínky najdeme

několik tisíciletí před naším letopočtem, kdy se ve staré Číně vyráběl alkohol z obilí. Objevil se v Mezopotánii a Egyptě. I příběhy z Bible poukazují na uţívání alkoholu. „Symptomy chronického alkoholismu popsal řecký lékař Hippokrates uţ 400 let před Kristem.“ (Vágnerová, 2008, str. 554) Problémy s uţíváním alkoholu se rozšířily tak, ţe bylo třeba hledat různá opatření k zákazu či omezení jeho konzumace. Potíţe s alkoholem měly v historii i české země. První protialkoholní zákon vydal Břetislav I. v roce 1039. Omezoval pití alkoholických nápojů a jeho součástí byly i sankce pro opilce a hospodské.

1.1

Česká společnost a alkohol Svou rozlohou a počtem obyvatel určitě nepatříme k největším na světě, ale ani

v Evropě. Spotřebou alkoholu se řadíme téměř na samý vrchol pyramidy. Utvrzují nás v tom statistiky Světové zdravotnické organizace. „Pro srovnání: největšími pijáky na světě jsou podle Světové zdravotnické organizace Lucemburčané. Češi jsou druzí a Rusové aţ osmnáctí.“1 Nadměrné uţívání alkoholu v České republice je příčinou problému s alkoholem a zdravím. Jak uvádí Sovinová, Csémy (2003), spotřeba alkoholu v přepočtu na jednoho obyvatele u nás neustále roste, „s výjimkou krátkého období v polovině 80. let, kdy spotřeba alkoholu poklesla moţná v souvislosti s domácí imitací

1

ALKOHOLIK. C, Pití alkoholu, spotřeba v ČR – statistiky českého statistického úřadu. [online]. C2003-2013 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupný z http://www.alkoholik.cz/zavislost/clanky_a_statistiky/piti_alkoholu_spotreba_v_cr_2008_statistiky_cesk eho_statistickeho_uradu.html

10

Gorbačovovy protialkoholní kampaně, vzrůstala průměrná spotřeba alkoholu, aţ v roce 2002 dosáhla 10,0 litrů na obyvatele (včetně dětí).“ (Sovinová, Csémy, 2003, str. 35) Kdyţ se zamyslíme nad výše uvedenými fakty, je naše republika jednou z nejrizikovějších

oblastí

světa,

co

se

alkoholu

týče.

Vzhledem

k těmto

skutečnostnostem je nad míru jasné, ţe ve společnosti, kde je taková spotřebě alkoholu, se musí objevit i potíţe s tím spojené. Nadměrné uţívání alkoholu můţe přejít v závislost, která má za následky selhání v profesních rolích, zničení manţelství alkoholika, neplnění si rodičovských povinností, následné problémy dětí alkoholiků v dospělosti a další sociální a společenské dopady. Naše společnost odlišně přijímá sociální důsledky spojené se závislostí na alkoholu nebo závislostí na nealkoholových látkách. Fischer a Škoda (2009) uvádějí, ţe tolerance společnosti vůči alkoholikům je mnohem větší, neţ k osobám zneuţívajícím drogy. Co vlastně je alkohol? „Alkohol-etanol-C2H5OH-je jednoduchá a malá molekula, která vzniká kvašením cukrů. Podle současných poznatků patří mezi látky ovlivňující nervový systém (psychotropní látka).“ (Šedivý, Válková, 1988, str. 22) Pojem spojený s nadměrným uţíváním alkoholu je alkoholismus. „Termín alkoholismus poprvé pouţil švédský lékař Magnuss Huss jiţ v roce 1849, avšak aţ o sto let později začal být chápán alkohol jako medicínský problém (WHO v roce 1951).“2 Můţeme říci, ţe naše společnost se naučila alkohol tolerovat. Vzhledem k tomu, ţe dostupnost alkoholu je téměř neomezená, je závislých poměrně velký počet, a tedy i náklady s léčbou jsou poměrně vysoké. Počet osob, kterým se pití alkoholu vymklo z rukou, neustále roste. „Češi mají alkohol rádi. Chutná jim tolik, ţe zhruba 700 tisíc lidí je na něm uţ závislých. To je dvakrát víc, neţ se dosud uvádělo. Dokonce nejnovější výzkum ukázal, ţe alkoholu holduje v ČR bezmála půldruhého miliónu lidí.“3 Hovoříme-li o alkoholu v souvislosti se společností, kromě toho, ţe si ubliţují sami uţivatelé, trpí jejich rodiny, děti, ale i zcela cizí lidé, protoţe pod vlivem alkoholu je spácháno nemalé procento trestných činů a dopravních nehod, kdy si oběti odnášejí 2

VITALION, Alkoholismus. [online]. C2012 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupný z http://nemoci.vitalion.cz/alkoholismus/ 3 ALKOHOLIK. CZ, Alkoholismus v ČR-statistiky 2010. [online]. C2003-2013 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupný z http://www. alkoholik.cz/zavislost/clanky_a_statistiky/alkoholismus_v_cr_statistiky_2010.html

11

doţivotní následky. Při zpracování své bakalářské práce, které se dotýkalo tématu domácího násilí, z rozhovorů s informanty vyplynulo, ţe téměř vţdy je v těchto případech násilná osoba ovlivněna alkoholem. Mentalita našeho národa umoţňuje poţívání alkoholu převáţně na veřejnosti. V poslední době se některá města začínají veřejné konzumaci alkoholu bránit a vydávají vlastní vyhlášky, které alkohol zakazují na přesně stanovených místech ve městě. Předchází tak povalování opilců na náměstích či nádraţích apod.

1.2

Alkohol jako droga Drogy nebo také psychoaktivní látky jsou takové, „které mohou měnit psychický

stav, obvykle subjektivně ţádoucím způsobem.“ (Vágnerová, 2008, str. 548) Drogy můţe rozdělit na alkoholové či nealkoholové (těkavé látky, konopné drogy, halucinogeny, stimulační drogy, opiáty). Další dělení je na měkké či tvrdé. Pro svou aplikaci, kdy není pouţito injekcí, čichání či jiný nebezpečný způsob, není alkohol tak nebezpečný. „Nicméně, co se týče návykového potenciálu a rizik uţívání alkoholu, pohybuje se v rovině tvrdých drog a je o to nebezpečnější, ţe jeho uţívání je všeobecně tolerováno, nebo dokonce podporováno.“ (Kolektiv autoru sdruţení SANANIM, 2007, str. 139) Alkohol se kvůli toleranci povaţuje za nejhodnější drogu do společnosti, protoţe uklidňuje, pozvedá náladu, podporuje komunikaci a odbourává sexuální zábrany. Vágnerová (2008) uvádí, ţe poţití alkoholu můţe vést k akutní intoxikaci, zneuţívání nebo závislosti. Kolektiv autorů sdruţení Sananim (2007) s odvoláním na výzkumy říká, ţe čím dříve se dostane člověk do styku s alkoholem, tím větší má sklon k uţívání nelegálních drog, a povaţuje alkohol za hlavní iniciační drogu.

1.3

Metanolová aféra a prohibice Zabýváme-li se tématem alkoholu a závislosti, musíme se zmínit i o nedávné

metanolové aféře a následné prohibici, která naši republiku zasáhla v druhé polovině 12

roku 2012. Prohibice znamená „zákaz, zamezení, omezení, např. výroby, prodeje, dovozu a vývozu některých výrobků, zejm. alkoholických nápojů.“4 Náznaky prohibice se objevily jiţ ve 30. letech minulého století ve Spojených státech a v 80. letech v Rusku. Pokusy byly bezvýsledné. Částečné prohibice byly opakovaně zavedeny i u nás. Jednalo se vţdy pouze o přechodná období v době voleb v roce 1992 a 1994. Po sérii úmrtí na otravu metylalkoholem vypukla v Česku v srpnu 2012 tzv. metanolová aféra. Bylo zjištěno, ţe některé lahve alkoholu obsahují smrtelnou dávku metanolu. Do současné doby zemřelo na otravu metanolem 39 osob a další desítky jsou doţivotně postiţeni tím, ţe např. oslepli. Oběti našeho otráveného alkoholu se objevily i v Polsku. Opatřením ministra zdravotnictví Leoše Hegera bylo vyhlášení částečné prohibice dne 15. 9. 2012, kdy byl zakázán prodej alkoholických nápojů s obsahem alkoholu vyšším neţ 20%. Po dopadení několika viníků a odhalení skladů s tisíci litry nelegálního alkoholu byla prohibice 27. 9. 2012 ukončena. Omezení se nadále vztahovala na alkohol vyrobený v roce 2012. Na trhu zůstaly i nadále tisíce litrů nebezpečného alkoholu. Nezodpovědnost a lehkováţnost ve společnosti se ukázala i počátkem roku 2013, kdy umírali další lidé na otravu metanolem. Ani tak velké mnoţství obětí nás neodradilo od konzumace alkoholu a vystavení se riziku vlastního zdraví a ţivota. Taková je povaha a způsob uvaţování našeho národa a zřejmě není jiţ co dodávat ke vztahu společnosti k alkoholu.

1.4

Závislost na alkoholu O závislosti na alkoholu a jiných látkách toho bylo řečeno mnoho, proto se

tématem nebudeme zabývat podrobně. Pro účely práce si vysvětlíme, co závislost na alkoholu znamená. „Alkoholová závislost je touha pouţívat alkohol, kterou závislý člověk nemá pod kontrolou. Ta mu ztěţuje ţivot a má nepříznivé účinky na jeho zdraví. Obvykle je spojena se zvyšující se tolerancí k alkoholu a s odvykacím stavem při pokusu

4

ABZ.CZ, Slovník cizích slov. [online]. C 2005-2006 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupný z http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=prohibice

13

o vysazení alkoholu.“ (Matoušek, 2008, str. 23) Závislost dělíme na tělesnou a psychickou. Psychická závislost znamená touhu získat drogu jakýmikoliv prostředky a konzument je téměř bez šance snést tlak chuti. Tělesná závislost se objeví při abstinenci, při které látka, na kterou si tělo zvyklo, chybí a nastávají abstinenční jevy. Tělesnou závislost lze za dohledu odborníků překonat, psychická zůstává po celý ţivot. (Göhlert, 2001) Problémy s alkoholem má stále více mladších či společensky dobře postavených lidí. Nejde uţ jen o předsudek, ţe alkoholik je většinou vyššího věku a muţ. Stále více mají problémy s alkoholem i ţeny. Kdyţ se člověk dostane do problému s alkoholem, druzí se na něj dívají s opovrţením. Odvahu lidí, kteří se snaţí překonat problémy s alkoholem, popsal odborník na závislosti Karel Nešpor. „První hrdinství je si tyto problémy přiznat, druhé hrdinství je začít tyto problémy řešit a třetí hrdinství je vydrţet.“ (Nešpor, 2006, str. 150) Při léčbě nestačí jen pevná vůle, ale je zapotřebí zjistit příčiny vzniku závislosti a naučit se zvládat zátěţové situace a osvojit si návyky, schopnosti a dovednosti pro další průběh běţného ţivota. Právě další kapitola nám rozkryje nesnáze spojené s přítomností závislého v rodině, jak závislý ovlivňuje okolí a jaké mohou být příčiny závislosti.

14

2

Závislost a rodina, rodina a závislost V kapitole bych se chtěla věnovat problémům, které musí rodina řešit, kdyţ se

v jejím středu objeví závislost a naopak, jak se rodina na závislosti podílí a jak můţe být v případě léčby nápomocná. Jinak řečeno, podle toho, jak jsou příznaky onemocnění výrazné, tedy diagnózy závislosti, nejsou problémem pouze závislých, ale i jejich blízkých. Moţná právě nejbliţší osoby nejvíce trpí, protoţe musí vynaloţit mnoho energie a sil, aby pomohli, aniţ by věděli, zda to bude mít nějaký účinek. V případě, ţe přesvědčování, vysvětlování a pomoc jsou marné, nezbývá nic jiného neţ sledovat, jak jejich milovaná osoba ubliţuje nejen sobě, ale blízkému okolí. K dokonalosti chybí, aby problémy se závislostí neexistovaly nebo aby zde byly vzorce chování a jednání, které by zabránily, aby děti na alkohol vůbec sáhly. Na závislost nemá vliv, zda jste z úplné či neúplné rodiny nebo jaké máte vzdělání či sociální status. Na vzniku závislostí má vliv mnoho faktorů.

2.1

Faktory zvyšující pravděpodobnost rozvoje závislosti Ke vzniku a rozvoji závislosti mohou vést jednak biologické dispozice, tedy

dědičnost, psychologické faktory – lidé s úzkostmi, depresemi, labilní, ale také a moţná hlavní roli hraje rovina sociální – vliv prostředí, ve kterém jedinec ţije. Biologické predispozice – „dosud není jednoznačně určeno, ţe existují specifické genetické informace vedoucí ke vzniku závislostního chování“ (Fischer, Škoda, 2009, str. 95). V rodině, kde je otec alkoholik, je vyhlídka na vznik alkoholismu aţ 10 x vyšší. Genetické predispozice souvisí s geny, které kontrolují v mozku receptory slouţící k příjemnému pocitu, a právě alkohol je jedním z nejsilnějších stimulátorů. U lidí, kteří mají problémy s alkoholem, to poukazuje na deformaci tohoto genu, méně receptorů pro radost, a tedy vznik návyku (Fischer, Škoda, 2009). Riziko spojené s uţíváním psychoaktivních látek ovlivňuje fyziologické reakce. Jedinci zaţívají po poţití látky příjemné pocity a nemají problémy se zpracováním, proto se vracejí k uţívání látky častěji a ve větším mnoţství. Provedeným výzkumem jsem zjistila, ţe někteří jedinci byli schopni vypít 1,5 l tvrdého alkoholu za den nebo 36 půllitrových piv. 15

Psychologické faktory – Fischer a Škoda (2009) uvádějí, ţe k závislostnímu chování směřují většinou jedinci s poruchami osobnosti a psychickým onemocněním, kdy se závislost projevuje jako vedlejší problém. Uţívání psychoaktivních látek spěje ke způsobu proţívání, které je charakteristické emocionálním laděním a zvýšenou úrovní aktivace, labilitou, stavy deprese a anxiozity. Můţeme říci, ţe způsob uvaţování a hodnocení u jedinců je nepřiměřený a ti mají tendence sebepodceňování nebo přeceňování. V chování se uţívání těchto látek projevuje v niţší míře sebekontroly a volních vlastností, coţ potvrzuje praktická část diplomové práce, kdy se u informantů neustále opakují recidivy z nedostatku vytrvalosti, spolehlivosti, svědomitosti či odpovědnosti. Sociální faktory – dělíme na sociodemografické faktory – pohlaví konzumentů, věk, společenské postavení, dosaţené vzdělání, dále socioekonomické faktory – tj. rozsah produkce drog, oficiální dovoz, dostupnost na trhu, ceny apod. Do třetí oblasti zahrnujeme přímé a nepřímé vlivy malých a velkých společenských skupin, zejména na poli společenské morálky, sociálních norem a hodnot. Uţívání psychoaktivních látek slouţí jako únikový mechanismus a je formou individuální adaptace. (Záškodná, 1997) Hovoříme-li o sociálních faktorech, které mohou ovlivnit vznik závislosti, jak jsme uvedli výše, je nutné podotknout, jaká je v naší republice dostupnost k alkoholu na trhu a jeho cena. Zákaz prodeje alkoholických nápojů je velmi často obcházen a porušován. Při návštěvě zábavných a nočních podniků není výjimkou potkat mladistvé pod vlivem alkoholu či omamných látek. Dá se říci, ţe i cena piva či jakostního vína není tak závratná, aby odradila od koupě. Kdyţ nyní hovoříme o faktorech, které ovlivňují vznik závislosti, rozlišujeme rizikové a protektivní faktory na úrovni rodiny. Mezi rizikové faktory řadíme: neléčenou a nezvládnutou návykovou chorobu u rodičů, neexistující pravidla chování dětí, nedostatek času stráveného s dětmi v časném dětství, přehnaná přísnost, schvalování pití alkoholu, nízké očekávání od dítěte a podceňování, špatné duševní a společenské fungování rodičů, časté stěhování rodiny, dítě bez rodiny a bez domova apod. (Nešpor, 2011) Zaměříme-li se na výše uvedené faktory, které zmiňuje odborník, vzpomenu si na svůj výzkum, kde mi jeden z informantů sdělil, ţe poprvé byl opilý v deseti letech, 16

kdy nosil otci na stavbu pivo a ten mu umoţnil, aby ochutnával. Další případ - jaká byla asi pravidla v rodině, kde informant uvedl, ţe jiţ v patnácti letech postoupil ambulantní léčbu alkoholu? Mezi protektivní neboli ochranné činitele patří – přiměřená péče, pevné citové vazby, jasná pravidla, pozitivní hodnoty, spolupráce rodičů na výchově, styl výchovy vřelý a středně omezující, odmítání alkoholu a drog rodiči apod., dobré zvládání stresu v rodině, duševní zdraví rodičů, dobré mezigenerační vztahy, rodiče jsou dobře přizpůsobeni ve společnosti a mají snahu pomáhat druhým a další. (Nešpor, 2011) I při výčtu těchto činitelů bychom s odborníkem na základě provedeného výzkumu, který je součástí této práce, mohli polemizovat. Informant, který pochází z rodiny vysokoškolsky vzdělaných rodičů a sourozenců, kde nebyly náznaky závislosti, proţil úţasné dětství, a přesto je dnes klientem chráněného bydlení a podrobil se jiţ sedmi ústavním léčbám.

2.2

Když je v rodině závislý Zamysleme se nad tím, jaké by bylo mít syna, dceru, matku, otce, bratra nebo

sestru, kteří jsou závislí na alkoholu či jiné návykové látce? Jak sledujete různá nebezpečí, do kterých se tyto osoby vrhají, jak se zhoršuje jejich zdraví a osobní pohoda a klesnou aţ k páchání kriminality. Rodiny se dlouhou dobu závislost svého člena snaţí skrývat, protoţe si ji nechtějí ani sami přiznat a vidět, co se vlastně děje. Někdy trvá i několik let, neţ si uvědomí, ţe řešením záleţitostí problémového člena rodiny tráví nejvíce času. Kdyţ si přečteme literaturu vztahující se k alkoholovým závislostem, je zřejmé, ţe problémové uţívání zasahuje všechna důleţitá hlediska rodinného fungování a dynamiky. Nejde jen o vzájemný odpor rodičů, ale i mezi sourozenci se rozvíjí nechuť a odloučení a rovněţ děti jsou vystaveny riziku a zvýšené pravděpodobnosti uţívání alkoholu. Děti rodičů, kteří mají problémy s alkoholem, musí řešit řadu potíţí, které potřebují k získání bezpečí a osobní pohody. Můţeme se zde opět přesunout do výzkumného šetření, kdy informanti uvedli, ţe v době jejich dětství docházelo ze strany

17

otce, který byl pod vlivem alkoholu, k napadání matky. V pozdějším věku, kdy dosáhli patřičné fyzické síly, se rozhodli matku bránit. Rozvoj drogového problému u blízkého rodinného příslušníka rozpoutá řadu událostí, které zasáhnou kaţdého člena dané rodiny a kaţdou stránku rodinného ţivota. Rodina zaţívá šok, kdyţ se o problému dozví, není schopna zrušit jeho vývoj a další řada kontextů naruší rodinnou strukturu a dynamiku. Rodiny se snaţí s problémy bojovat vlastními silami s velkým úsilím. Řeší neustálé krize, které zapříčiňují a přispívají k nepřiměřeným reakcím v narušené rodině. Vzhledem k nastalým nesnázím začínají být vztahy v rodině velmi napjaté a různí se názory jednotlivých členů na řešení situace. Rodina by měla začít uvaţovat o pomoci z řad odborníků a institucí, protoţe jejich ţivot je poznamenán drogovým problémem, čelí neustálým stresům a dostávají se do sociální izolace. Myslím si a není to zřejmě pouze můj názor, ţe stejné je to i u problému s alkoholem. Vţdyť právě alkohol je jednou z nejdostupnějších návykových látek u nás a někteří odborníci ho řadí dokonce mezi tvrdé drogy. Rodina je systém vztahů, kde pouze celek má smysl a spoluţití spočívá na vzájemnosti. (Barnardová, 2011) Nastanou případy, ţe se manţelé chovají nevhodným způsobem, ale nelze ještě hovořit o porušování povinností manţelského souţití, věrnosti, vzájemné pomoci, ale přesto mohou vést k závaţnému narušení nebo dokonce rozpadu manţelství. Patří sem především nadměrné uţívání alkoholu. V takovém případě není vytvářeno zdravé rodinné prostředí. Přiznání, ţe v rodině ţije alkoholik, je velmi bolestivé a zahanbující. Ţivotní partner musí zaţít mnoho bezesných nocí, neţ pochopí, ţe bez pomoci nic nezmůţe. Manţelka se nejprve snaţí nadměrné pití manţela omlouvat, popírat a zlehčovat. Postupné zhoršování ale vede k různým řešením v rámci svých moţností od domlouvání a proseb aţ k vyhroţování rozchodem. Jedinec s pitím nepřestává a problém začíná být zjevný i přátelům a známým. Další etapou je izolace rodiny od společnosti, která je však neúčinná, zhoršuje postavení manţelky i dětí a ty se začínají od manţela alkoholika distancovat. Nastává fáze vyhledávání pomoci. Záměrně píši o muţi jako o nadměrném uţivateli alkoholu, protoţe na základě svého výzkumu jsem narazila pouze na muţe, 18

kteří alkohol naduţívali. Nastalým chováním dává rodina najevo, ţe je alkoholik nemocný, protoţe on sám si to nepřizná. V případě, ţe se alkoholik rozhodne činit kroky k nápravě, měla by mu dát rodina jasně najevo, ţe stojí při něm, ţe ho má ráda a ţe mu chce pomoci. Jak uvádí web alkoholik.cz5, rodina musí na léčbě alkoholika bezpodmínečně trvat a neměla by se nechat uchlácholit zlehčováním problému. Nátlak ze strany rodiny by měl být naléhavý a důrazný s vymezením ultimáta. Po jeho nedodrţení by měl přijít na řadu trest, který je nutné vykonat. Měl by alkoholikovi ukázat cestu ze situace a dát naději. Je dobré při těchto krocích spolupracovat s psychoterapeutem nebo psychologem. Alkoholik se musí chtít sám vyléčit, jinak je naděje na vyléčení nepatrná. Abstinence od alkoholu je v manţelství závislého nutnou a často i postačující podmínkou zlepšení vztahu.

2.3

Vliv závislého v rodině na děti Ţivot dětí, o které se stará rodič s alkoholovým problémem přináší určitá rizika a

strádání. „Rodičům nepomůţeme, a dětem uţ vůbec ne, pokud si nebudeme plně uvědomovat a řešit potenciálně negativní vliv drogových problémů na schopnost plnit rodičovské funkce“ (Barnardová 2011, s. 93) Dětem v rodinách, kde má jeden z rodičů, případně oba problém s alkoholem, by měla být věnována velká pozornost. U rodičů potýkajících se se závislostí je jedním z problémů, ţe svým zaujetím alkoholem nejsou schopni vnímat, jaký má jejich jednání vliv na děti. Hrozí totiţ, ţe mohou být z rodin odebrány. Děti jsou pro některé rodiče prvotní motivací k tomu, aby svou alkoholovou kariéru skončili. Pozitivní motivace jde však stranou, kdyţ rodiče pokračují v pití alkoholu a dětem hrozí zvýšené riziko újmy. „Kdyţ jsme děti, naši rodiče jsou pro nás středem světa bez ohledu na to, kdo jsou a co dělají. Prostřednictvím našich primárních pečovatelů se učíme rozumět světu a chápat věci kolem sebe. U rodičů hledáme bezpečí, klid a jistotu, a kdyţ se nám jich dostane, postupně si vytváříme pocit vlastní důleţitosti, vědomí hodnoty, jiţ přisuzujeme 5

ALKOHOLIK.CZ., Rodina alkoholika a její přístup k závislému. [online]. C2003-2012 [cit. 22.10.2012]. Dostupný z http://www.alkoholik.cz/zavislost/rodina_alkoholika/rodina_alkoholika_a_jeji_pristup_k_zavislemu.html

19

druhým, a pevně zakotvené přesvědčení, ţe svět je bezpečné, spolehlivé a vstřícné místo, kde se cítíme obklopeni láskou a náklonností, co nás na oplátku naplňuje dostatečnou důvěrou, abychom mohli svou lásku a náklonnost dávat druhým.“ (Barnardová, 2011, str. 95) Jak se cítí dítě, kterému rodiče neposkytují důslednou péči, bezpečí a jistotu? Kdyţ se veškerá jejich pozornost soustřeďuje na alkohol a ne na dítě? Ţivoty dětí jsou negativně poznamenány poţíváním alkoholu rodičů, svět je pro ně nepochopitelný, nespolehlivý, strašidelný a cítí se opuštěné. Nikdo nevnímá potřeby dětí, kdyţ se dostal alkohol na první místo. Jsou zanedbány převáţně potřeby materiální, zdravotní a tělesné. Asi aţ později se projeví emoční a sociální stránka problému, kdy si dítě začne uvědomovat, ţe je méně důleţité neţ alkohol. Děti, které se s podobnou situací setkaly, jsou často v různé míře poznamenány na celý ţivot. Výše jsme zmínili, ţe péče o děti můţe být ze strany rodičů ohroţena. Můţe přejít na nejbliţší rodinu či instituce. Problém s alkoholem není krátkodobá záleţitost, proto péče ze strany blízkých je dlouhodobá. Přestoţe se dětí ujme širší rodina, jsou poznamenány obavami a úzkostí, které způsobily traumata, proţitá při souţití s rodiči alkoholiky. Není proto divu, ţe např. prarodiče mají velké obavy, ţe takto poznamenané děti mohou také lehce sklouznout k závislosti. Obavy jsou na místě, kdyţ se opět vrátíme k tomu, co uvádějí sociální faktory závislosti.

2.4

Typické rysy rodin, kde se vyskytuje závislost Rysy rodin se odlišují v různých rodinách. Některé se v důsledku překonání

závislosti zlepšují, v jiných rodinách problémy pokračují. Některé rysy dle Nešpora (Nešpor, 2011, str.82-87): Triangulace – vytváření trojúhelníků. Závislý si např. stěţuje matce na otce a otci na matku, prarodičům na rodiče a rodičům na prarodiče. Tím je ztíţená komunikace v rodině a spolupráce s okolím. Řešením je zlepšení komunikace, vše řešit přímo, neposílat vzkazy. (Nešpor, 2011) Problém komunikace se objevil i v našem výzkumu, kdyţ informant uvedl, ţe manţelka poţádala o rozvod a hotovo. Sám uvádí, ţe jiţ tehdy existovala řada dalších řešení, jako je např. manţelská poradna. 20

Patologická rovnováha – v rodinách, kde se objevuje závislost na alkoholu, existují vztahy typu něco za něco. Jeden partner poţívá alkohol, za coţ je druhý např. nevěrný či trpí jiným návykovým problémem. (Nešpor, 2011) V tomto případě se uzavírá bludný kruh, ze kterého se bez pomoci nelze dostat. Léčbou je moţné dosáhnout nastolení nové, zdravější rovnováhy nebo rozchodu. Podmínkou je, aby oba partneři měli zájem o pozitivní změnu a začaly na ní pracovat. Umoţňování – jedná se o člena rodiny, který umoţňuje uţívání návykových látek, a omlouvá ho ve škole, zaměstnání, platí dluhy, vyřizuje problémy s úřady, financuje návykové látky. Svým jednáním pouze oddaluje řešení situace. (Nešpor, 2011) Všichni jsme děti svých rodičů, mnozí z nás manţelskými partnery či rodiči a dokáţeme si představit, co jsou schopni udělat rodiče pro to, aby pomohli dětem z problému, a to samé platí pro někoho blízkého. Nevede to k řešení a doporučuje se podmínit pomoc abstinencí nebo přijetím léčby a poté vyjádřit svou podporu a zájem. Odcizení, vzdálení, desintegrace rodiny – nedostatečná komunikace a narůstající problémy jsou důvodem k odcizení a rozpadu rodiny. Dokazuje to velký počet závislých bez rodinného zázemí. Vztahy mohou být dočasně nahrazeny intenzivní ambulantní léčbou formou skupinové terapie, socioterapeutickým klubem nebo svépomocnou organizací, např. Anonymní alkoholici. (Nešpor, 2011) Opět jsme u komunikace a opět můţeme konfrontovat teorii s praxí. Všichni informanti výzkumného šetření přišli o rodinu a domov. V současné době jsou v prostředí lidí se stejnými problémy a navzájem se podporují. Situace je dočasná, protoţe přijde den, kdy budou muset chráněné bydlení opustit. Do budoucna uvaţují o urovnání rodinných vztahů a povaţují je za velmi důleţité. V kapitole jsme se zabývali přemírou problémů, úskalí a nedostatků, které jsou způsobeny přítomností závislého člena v rodině. I přes všechna uvedená negativa je mnoho forem pomoci, které nám mohou ukázat správnou cestu k řešení problému a nastínit některé metody práce se závislými, ale i jejich rodinnými příslušníky.

21

3 Cesta ze závislosti, aneb metody práce se závislým klientem Většina sluţeb pro alkoholově závislé a jejich rodiny je v současné době určována konkrétními potřebami. Například pro děti je důleţité vzdělání a ochrana, alkoholici se potřebují léčit a všichni potřebují zdravotní péči. Na tomto základě odborníci s klienty pracují. Jedná se individuální záleţitost zaměřenou na jednotlivá hlediska potřeb a chování konkrétního člověka neţ na celek. V České republice je poměrně široce vybudován systém nabídek pomoci. Jde o ambulantně pracující psychoterapeuty, denní stacionáře či ústavní léčbu, kde se vyuţívají skupinové terapie, principy terapeutické komunity, relaxační techniky, rodinná terapie, socioterapeutický klub apod. Za zmínku stojí i práce svépomocných skupiny, které se u nás v posledních letech velmi rozšířily. Nyní se tedy budeme věnovat jednotlivým metodám.

3.1

Metody práce související s ambulantní léčbou Ambulantní léčba většinou probíhá na specializovaných pracovištích, kde je

pracovní doba uzpůsobena zaměstnaným klientům.

Ambulantní terapie – na terapii se z počátku dochází hodinu dvakrát aţ třikrát týdně, později se intervaly jednotlivých sezení prodluţují. V terapii je důleţité navázat důvěrný vztah mezi klientem a terapeutem. (Göhlert, 2001) Výhodou ambulantní terapie je, ţe klient není v pracovní neschopnosti a můţe pravidelně navštěvovat zaměstnání a nadále plně zabezpečovat chod rodiny po ekonomické stránce. Také kontakt s rodinou není přerušen a je zde přímá podpora rodiny.

Stacionární terapie – výhodou stacionární terapie je moţnost nepřetrţité odborné péče v léčebném zařízení. Terapie můţe být krátkodobá (10 dní) k překonání odvykacích potíţí a zlepšení tělesného stavu, dlouhodobá (několik týdnů či měsíců) a dlouhodobá (rok a déle). (Göhlert, 2001)

22

Zařízení poskytuje léčebné terapie ve společenství osob se stejnými problémy. Všichni společně se snaţí najít novou lepší cestu ţivotem. Denní stacionáře – samostatná zařízení, nebo součásti ambulantních zařízení, kam klient dochází denně asi jako do práce, neboť nyní je jiţ v pracovní neschopnosti. Zde postupuje stacionární terapii. Pouţívá se v závěru léčby, aby byl klientovi usnadněn přechod do normálního ţivota. Opět není přerušen kontakt s rodinou a omezení jsou stejná jako při ambulantní léčbě, tedy je určen pro klienty, kterým se pití ještě nevymklo z rukou. (Nešpor, 2006) Noční stacionář – obdoba denního stacionáře. Není nutná pracovní neschopnost. Klient se po zaměstnání vrací do stacionáře a ráno opět do zaměstnání odchází. Je vyuţíván převáţně při neshodách v rodině. Lze ho vyuţívat samostatně nebo jako návaznost na ústavní léčbu. V České republice je však noční stacionář zatím výjimkou.6

Farmakoterapie závislostí – léčba závislosti na alkoholu probíhá i za pomocí medikamentů. Přímý lék na závislost však neexistuje. Léčba je řízena psychiatrem, který určuje léčebný plán s psychoterapií. Nejznámějším lékem u nás je Antabus, který zvyšuje citlivost organismu na alkohol. Poţití alkoholu při uţívání léku způsobuje zrychlení tepu, klesá krevní tlak, pacient rudne, dusí se, má necitlivé končetiny. Výrazná nevolnost způsobuje zvracení. Dalšími léky pouţívanými k léčbě alkoholové závislosti jsou Campral, Cymbalta a Revia.

3.2

Metody práce související s ústavní léčbou Ústavní léčba je určena klientům, kteří mají výrazné problémy ve společenských

vztazích, těţké tělesné a psychické potíţe, osobám se změnou osobnosti a hlavně osobám, kterým nepomáhá ambulantní léčba, nezvládají ji, nespolupracují nebo opakovaně recidivují. Ústavní léčba bývá intenzivnější, a proto vyuţívá více metod, na které se právě zaměříme.

6

Jak se zbavit deprese. Alkoholismus. [online]. eStránky.cz. c 2012 [cit. 23.10.2012]. Dostupný zhttp://www.deprese.estranky.cz/clanky/jak-se-zbavit-deprese/alkoholismus.html

23

Terapeutická komunita (TK) – vznikla na konci druhé světové války v Anglii, hierarchický systém byl nahrazen otevřenou komunikací a tokem informací. Jeho zakladatelem byl Maxwel Jones. V souvislosti s alkoholismem se TK začaly formovat v roce 1958. „Terapeutická komunita není otázkou zavedení nového programu léčby, ani zásadních změn ve formální struktuře zdravotnické zařízení. Jde o změnu způsobu práce, přesněji o změny ve vzájemných vztazích mezi všemi členy terapeutické komunity z řad pacientů i zaměstnanců.“ (Skála, 1987, str. 85) TK je zaloţena na aktivním podílu pacientů na léčení, vytvoření dobré komunikace na všech úrovních, podílu na rozhodování, kolektivnosti a vyuţívání sociálního učení. Klient výše uvedenými činnostmi dostává zpětnou vazbu o svém chování, působení na druhé. TK pro závislé mají svá specifika. Kdo je v komunitě déle a osvědčil se, má určité výhody, ale jsou na něj kladeny i větší nároky. V komunitě panují jasná a důsledná pravidla, jejichţ nedodrţení můţe vést aţ k ukončení léčby. Nešpor (2011) uvádí tři typy TK pro závislé - mohou být v zařízeních pro střednědobou léčbu, od několika týdnů do 4 měsíců. Komunity uzpůsobené specifickým podmínkám prostředí, např. vězení nebo specifickým klientům, kteří trpí kromě závislosti dalším onemocněním. Typická TK s klientem pracuje jeden rok a déle a dělí se na úvodní stádium, stádium primární léčby a stádium návratu do společnosti. Program v TK vyţaduje od klientů odpovědnost a důslednost, čímţ je připravuje na návrat do běţného ţivota. Zároveň nabízí smysluplné prostředí, ve kterém je moţné učení a získávání zkušeností, získávání či obnova mezilidských vztahů, navrácení sociálního statusu, návrat do perspektivního ţivota s otevřenou budoucností. Při svém výzkumu jsem zjistila, ţe v některých komunitách je velmi přísný reţim s bodovým systémem, kdy kaţdá, byť i malicherná chyba, je trestána ztrátou bodů. Na základě získaných bodů následují odměny, či sankce. Dlouhodobý pobyt v terapeutické komunitě je určen klientům se středním stupněm závislosti, tělesně a duševně schopnými zvládnout pobyt. Dále klientům, kteří nemají dostatečné zázemí, a krátkodobá léčba by vedla k recidivě. (Nešpor, 2011) Smyslem TK je to, ţe lidé s určitým problémem na sebe mohou vzájemně působit a pomáhat si, poskytují si vzájemnou podporu a učí se jeden od druhého. 24

Socioterapeutické kluby (SK) – nejstarší SK se váţe ke jménu docenta Skály a vznikl v roce 1948 u Apolináře. Skála byl k zaloţení inspirován organizací Anonymních alkoholiků. Rozdíl byl však v tom, ţe SK byl integrován do léčebného zařízení a veden profesionálním terapeuty. „Schůzky klubů oţivuje a obohacuje především jeho jádro, tj. pravidelně se účastnící jiţ zkušenější pacienti s delší abstinencí…Kluby sdruţují, léčí a doléčují závislé osoby různého věku, různých povahových rysů, různého vzdělání, povolání a společenského postavení, přesvědčení, zájmů i koníčků.“ (Skála, 1987, s. 94) Výhodou SK je pomoc účastníkům abstinovat. Nahrazuje chybějící síť sociálních vztahů, poskytuje klientům pozitivní modely lidí, kteří se se závislostí vyrovnávají a tím zvyšují motivaci u nových klientů. Zvyšuje morálku, sebedůvěru klientů a dlouhodobý pobyt příznivě působí na výsledek léčby.

Psychoterapeutické metody – na alkoholově závislého je nutné se dívat z hlediska komplexního. Jde o jedince, jehoţ účast na vzniku a rozvoji abúzu je umoţněna a přímo i nepřímo podporována jeho okolím, společností a civilizací, ve které se ocitá.

Cílem psychoterapie je dle Vágnerové „dosaţení náhledu na situaci,

porozumění mechanismu závislosti v rámci vlastního příběhu, změna ţivotního stylu a nácvik různých způsobů vyrovnávání se zátěţemi. Je třeba tyto lidi naučit akceptovat závislost jako trvalou součást jejich osobnosti.“ (Vágnerová, 2008, s. 576) Volný čas je třeba vyplnit různými činnostmi, aby bylo moţné udrţet abstinenci, protoţe ţivot alkoholiků v tomto období se zdá být nenaplněn. Jsou pouţívány jak individuální, tak skupinové terapie. Psychoterapie má své pozitivní i negativní stránky. Na účastníky jsou kladeny nemalé nároky, kterým se nelze vyhnout. Cílem v psychoterapii je učení se sociálním dovednostem, akceptování sebe a důvěry v sebe, porozumění, vyjadřování a přijímání nepříjemných pocitů. Na klienty je dobré klást vysoké nároky a nechat jim prostor pro jejich splnění. Terapeut by měl být trpělivý. Negativním faktorem můţe být nepřesné či chybné posouzení klienta. Skála v souvislosti s negativním výsledkem terapie hovoří „o terapeutově ignoraci, neschopnosti a potřebě vyuţít pacienta, o řadě nevhodných osobnostních rysů terapeuta, jako je chlad, obsedantnost, přehnaná potřeba měnit lidi, nevědomá hostilita, 25

nedostatek zájmu nebo vřelosti, nepřítomnost opravdovosti, pesimismus, nedbalost.“ (Skála, 1987, str. 82) Chybné mohu být i pouţívané techniky, stanovení cílů, kterých klient není schopen dosáhnout. Skupinová psychoterapie – členové skupiny jsou postaveni na úroveň terapeuta, ten je ve skupině tolerantnější a permisívnější. Jednotlivec lépe překonává pocit viny, snadněji se vyjadřuje, odpadají obranné mechanismy. Ve skupinové psychoterapii se jedná o klienty, kteří mají podobné osudy. Jedinec při odhalení svého záţitku proţívá silné emoce a značné riziko. (Skála, 1987) Terapeut by měl být příkladem a budovat ve skupině důvěru, pochopení a pocit podpory. Skupinová psychoterapie je v léčbě alkoholismu účinnější neţ individuální, protoţe jedinci se navzájem podporují. Léčebné faktory skupinové psychoterapie Skála (1987) shrnul do 10 kategorií – sdělení informací, poskytnutí naděje, univerzálnost utrpení, altruismus, korektivní rekapitulace primární rodiny, techniky společenského styku, imitace chování, skupinová koheze, interpersonální učení, katarze.

Skupinové aktivity – ve skupině je moţno vytvářet více činností, které individuální práce s klientem nenabízí. Skupiny pracují pod vedením sociálního pracovníka, terapeuta či konzultanta a jsou zaměřeny na různé činnosti. Relaxační techniky a jóga – napomáhají ke zvládání stresu, zátěţe a únavy. Provozováním těchto metod je šance na vytvoření zdravějšího způsobu ţivota, lze lépe překonávat nepříjemné duševní stavy a navázat kontakt s novými lidmi. Cvičení, běh, turistika, výlety – při těchto metodách záleţí na zdravotním stavu klientů. Účinná tělesná aktivita napomáhá ke zlepšení nálady a kondice. Rovněţ relaxace a jóga vede ke zdravějšímu způsobu ţivota. „Cvičení nebo tělesná práce mírní úzkosti, deprese a baţení, a tak zlepšuje sebeovládání.“ (Nešpor, 2011, s. 154) Na základě svého výzkumu bych na tomto místě zmínila arteterapii a ergoterapii, která byla uvedena jako jedna z metod práce v léčebných zařízeních.

26

„Arteterapie je léčebný postup, který vyuţívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Někdy bývá přiřazována k psychoterapii a jejím jednotlivým směrům, jindy je pojímána jako svébytný obor. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie uměním, v níţ se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné a artpsychoterapie, kde výtvory a proţitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány.“7 Arteterapeut můţe být speciální a výtvarný pedagog, výtvarník, psycholog, lékař. „Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a vyuţívání schopností jedince potřebných pro zvládání běţných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postiţení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním).“8 Podporuje ve velké míře spolupráci jedince v běţném ţivotě, přičemţ uznává jeho osobnost a moţnosti. Při podpoře spolupráce jedince vyuţívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. Zaměstnáváním jsou myšleny všechny činnosti běţného ţivota a jsou vnímány jako součást identity člověka. Prvotním cílem ergoterapie je umoţnit klientovi účastnit se zaměstnávání, která jsou pro jeho ţivot smysluplná a nepostradatelná.

3.3

Svépomocné skupiny Svépomocné skupiny jsou tvořeny samotnými klienty. Jednou z prvních a

největších svépomocných skupin je hnutí Anonymních alkoholiků, zaloţené v roce 1935.

„Svépomocné skupiny představují pozitivní sociální fenomén poukazující

k emancipaci člověka i k proměně chápání vztahu odborník-laik.“ (Matoušek, 2008, s. 167)

Anonymní alkoholici – hnutí zaloţené koncem 30. let v USA věřícími lidmi. Anonymní alkoholici mají své organizace po celém světě a kaţdá země včlenila do činnosti typické rysy dané země. 7

Česká arteterapeutická asociace, Arteterapie v ČR. [online]. c2012 [cit. 23. 10. 2012]. Dostupný z http://www. arteterapie. cz/ 8 ROD. M., , Co je ergoterapie? [online]. Česká asociace ergoterapeutů. c2008 [cit. 23. 10. 2012]. Dostupný z http://www. ergoterapie.org/Page.aspx?PageID=1

27

Jde o společenství ţen a muţů, kteří se společně dělí o zkušenosti, sílu a naději. Podmínkou v členství je touha přestat pít. Hnutí nesouvisí s ţádnou církví či sektou, je dobrovolné a bez jakýchkoliv poplatků. V České republice jsou sídla hnutí převáţně ve větších městech. Cílem AA je zůstat střízliví a napomáhat ostatním alkoholikům k dosahování střízlivosti. Jejich činnost je zaloţena na setkávání členů a předávání zkušeností trpícím alkoholikům. Členům AA je zaručena anonymita, a to jak mezi samotnými účastníky, tak před širokou veřejností. Setkání neboli mítinky členů jsou otevřené či uzavřené. Otevřené jsou přístupné komukoliv, kdo se chce vyléčit z alkoholismu a kdo má zájem o program AA. Účastnit se mohou i nealkoholici, ale nesmějí hovořit. Uzavřená setkání jsou pouze pro členy společenství, kteří mají problémy s alkoholem.9 Příznivé působení Anonymních alkoholiků spočívá ve změně a posílení sítě sociální vztahů tím, ţe vymění své pijící kamarády za lepší přátele. Učí členy dovednosti zvládání závislosti, mezi které patří překonání baţení, emočních stavů a interpersonálních problémů. (Nešpor, 2006) I o skupině Anonymních alkoholiků je povědomí u informantů výzkumného šetření. Jeden z nich uvedl, ţe jiţ jejich sluţby vyuţil a hodlá v tom pokračovat i po návratu do reálného ţivota. Malou nevýhodou je působení pouze ve větších městech. Po vzoru Anonymních alkoholiků vzniklo mnoho dalších svépomocných organizací – Al-Anon (pro manţelky nebo partnerky závislých na alkoholu), Alateen (pro dopívající děti z rodin, kde se vyskytuje závislost na alkoholu), Parenst Anonymous (Anonymní rodiče, organizace pro rodiče, jejichţ děti jsou závislé na alkoholu nebo drogách).

3.4

Rodinná a manželská terapie Rodinnou terapii uvádíme v samostatné podkapitole, protoţe se netýká pouze

klienta, ale jeho blízkého okolí, které jeho nemocí trpí. Rodinná nebo manţelská terapie se při léčbě návykových onemocnění vyuţívá jako součást komplexnějšího léčebného programu. Rodinná terapie je pro klienty velkým přínosem, podporou a motivací. 9

Sdruţení pro sluţby Anonymních alkoholiků v České republice. Anonymní alkoholici. [online]. c20112012 [cit. 23.10.2012]. Dostupný z http://www.anonymnialkoholici.cz/index.html

28

Manţelská terapie je formou speciální psychoterapie, zaměřenou na manţelskou dvojici. Cílem je poskytnout pomoc manţelské dvojici při zvládání závaţných konfliktů a krizových situací. Rodinná terapie se na rozdíl od manţelské zaměřuje na vztahy mezi rodiči a dětmi. Naduţívání alkoholu většinou představuje snahu jednoho člena rodiny řešit problém, který se však týká všech. Na počátku je vynakládáno úsilí zejména na odstranění alkoholu z rodinného systému. Terapie spočívá na účasti celé rodiny, aby pomohla klientovi k doléčení a trvalé abstinenci. Zásadou rodinné terapie je, aby rodina nebyla pouţita jako prostředek, jak hledat slabá místa klienta, ale nabídnout rodině skutečnou a trvalou pomoc. Terapeut má při léčbě za úkol popsat rodině problém pacientovy závislosti na alkoholu jako problém celé rodiny, která nese svůj díl odpovědnosti. Kaţdý člen je přítomností alkoholika v rodině zasaţen, ale kaţdý má na vzniku, průběhu a rozvoji svůj podíl, ať uţ vědomý či nevědomý (Skála, 1987). Předčasnému ukončení rodinné terapie se můţe předejít uzavřením kontraktu, kde jsou stanoveny léčebné cíle. Je třeba u jednotlivých členů odstranit zafixované chování, které vede ke stejnému způsob reagování a k recidivě. Nutno je naučit se chování, které je za dané situace vhodné, a jak v zátěţových situacích jednat. Je nezbytné léčit celý rodinný systém, ne pouze jedince s alkoholovým problémem.

29

4

Jak je těţké abstinovat, aneb co je baţení Při rozhovorech s klienty chráněného bydlení, které jsem prováděla v souvislosti

s výzkumem, jsem dospěla k závěru, ţe podstoupením léčby pro alkoholika nic nekončí, ale právě naopak začíná. Téměř kaţdý klient podstoupil léčbu opakovaně. V následující kapitole bych se chtěla věnovat tomu, co je příčinou nezvládnuté abstinence, motivací k abstinenci a co je vlastně recidiva apod.

4.1

Co je bažení? Většina forem návykového chování má společné znaky, ale není stejně

nebezpečné. Jedním ze společných znaků závislosti na alkoholu, ale i na jiných návykových látkách, je baţení neboli craving. Český překlad slova craving je baţení. Jiţ v roce 1955 definovala Světová zdravotnická organizace „baţení jako touhu pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níţ měla osoba dříve zkušenosti.“ (Nešpor, 1999, s. 5) „Přání zaţívat znovu a znovu opojení svádí k častějšímu uţívání a nakonec vede k psychické závislosti. Tlak k pravidelnému uţívání se označuje jako psychická ţádostivost – „carving“. „(Göhlert, 2001, s. 22) Baţení lze sice překonat, ale stává se velkou komplikací při léčbě návykových nemocí. Baţení rozeznáváme tělesné a psychické. K tělesnému baţení dochází po odeznění intoxikace návykovou látkou a znamená útlum aktivizace mozkových center, které byly dříve nadměrně aktivní. Psychické baţení vzniká po delší abstinenci, např. při pohledu na návykovou látku, při setkání s charakteristickým prostředím, kde docházelo k uţívání návykové látky, při shledání s lidmi, kteří alkohol popíjejí. Nejsilnější baţení je v počátcích abstinence, nebo kdyţ je podmět dosaţitelný. Souvisí také s druhem návykové látky a trváním závislosti. (Nešpor, 1999) U alkoholu převládá pocit vyhnout se nepříjemným pocitům. Při baţení jsou proţívány různé subjektivní pocity. Jde např. o vzpomínky na příjemné pocity po poţití návykové látky, ale i o nepříjemné tělesné pocity, jako je svírání na hrudi, ţaludku, bušení srdce, třesy, bolesti hlavy apod. Po stránce duševní se baţení projevuje silnou touhou po návykové látce, úzkostí, stísněností, únavou, slabostí, zhoršeným vnímáním okolí, neklidem apod. 30

Překonání baţení je velmi důleţité, ale nejedná se o jednorázovou záleţitost. Úspěšným zvládáním člověk získává sebedůvěru a můţe poslouţit i jako forma pozitivní zkušenosti při zvládání dalších obdobných situací. Baţení je součást závislosti, nejsilnější je v počátcích, ale s přibývající dobou abstinence slábne a jeho délka se zkracuje. Vhodné je vyhýbat se spouštěčům, tedy místům, kde se pije alkohol, lidem, kteří pijí alkohol, reklamám na alkohol, nevhodným vzpomínkám a myšlenkám apod. (Nešpor, 1999) Hovořili jsme o tom, ţe nezvládnuté baţení můţe vést k recidivě. Co je vlastně recidiva a jak vypadá?

4.2

Recidiva jako součást života závislého Po přiznání si závislosti nastává dlouhý proces léčby, který zahajuje odvykání.

„Odvykání alkoholu je lékařsky a psychiatricky komplikovaný obraz nemoci. Odvykání alkoholu musí probíhat téměř vţdy v nemocnici, protoţe kromě obvyklých příznaků, jako bušení srdce, pocení, třes, se mohou vyskytovat i bludné představy, přeludy a halucinace.“ (Göhlert, 2001, s. 82) „Termín recidiva je definován takto: návrat k nemoci, která jiţ byla vyléčena nebo u ní zmizely příznaky.“ (Kalina, 2008, s. 226) Recidiva znamená, ţe někdo po určitém období abstinence sáhne po návykové látce. Kaţdý člověk bere recidivu jinak. Pro někoho je neštěstím a trvá dlouho, někdo se z ní rychle probere a dál se pokouší dlouhodobě abstinovat. Recidiva je velkou zátěţí pro tělo, ale v době abstinence dochází k rehabilitaci duševní i tělesné stránky. Vzpomínám, jak mi klient chráněného bydlení vyprávěl, ţe hlavním důvodem současné abstinence je, aby přeţil. Podrobil se jiţ asi padesáti léčbám a období abstinence mu slouţí právě k rehabilitaci, ale je mu jasné, ţe se napije znovu. Pro někoho je však recidiva uţitečná, protoţe mu ukáţe, ţe poţitím malého mnoţství alkoholu je vše ztraceno. Opět se vrátím k rozhovoru s klientem, kterého jsem se dotazovala, co je příčinou opakované léčení. Odpověděl mi, ţe si myslel, ţe jedno pivo zvládne. Nezvládl.

31

Někdo dosáhne trvalé abstinence aţ po několika recidivách. V případě, ţe k recidivě dojde, měla by se rychle zastavit, nejlépe za pomoci profesionálních terapeutů, centra krizové intervence, linky důvěry či blízkého člověka. Poté co recidiva skončí, následuje ponaučení, ţe je třeba neustále abstinovat a řádně se léčit. Důleţité je vyhýbat se místům, kde se uţívá alkohol, naučit se odpočívat a nezacházet ve svých silách za hranice svých moţností. Zapotřebí je uvědomit si negativní důsledky dalšího pití, které mohou být ztráta zaměstnání, strach o zdraví, finanční stránka apod.

4.3

Jednotlivá pro a proti v pití alkoholu Bylo zjištěno, ţe při léčbě návykových onemocnění se mění motivace, a

dokonce se dá ovlivňovat. O pozitivní motivaci hovoříme v případě abstinence, týká se tělesného zdraví, duševního zdraví, vztahu k druhým lidem, financí, ţivotního stylu a práce. Stejných oblastí se týká negativní motivace při pití alkoholu. (Nešpor, 2006) Pozitivem v tělesném zdraví je lepší fungování vnitřních orgánů, pohyblivost, postřeh, méně úrazů apod. Pití způsobuje oslabení imunitního systému, nemoci typu cukrovka, epilepsie, ohroţuje funkci srdce a nervového systému, hrozí větší riziko úrazů apod. Pozitivní v duševním zdraví je lepší paměť a soustředění, klid, lepší sebeovládání, sebedůvěra, rozvaha a nadhled. Opakem je střídání nálad, úzkost, bolesti hlavy, nespavost, poruchy paměti, neupřímnost, halucinace, vidiny, delirium tremens. Střízlivý člověk lépe vychází v mezilidských vztazích, odpadají hádky, nastávají rovnoprávnější vztahy v rodině, lepší řešení problémů, má větší okruh přátel, je vzorem pro své děti a je respektovaný okolím. Opilec se vyznačuje hádkami kvůli pití, problémy s okolím, zanedbává rodinu, nepodílí se na výchově dětí, neřeší problémy, které se hromadí. V oblasti financí se pozitivní motivace projevuje větší úsporou peněz, které dříve spotřeboval alkohol, jejich lepší investicí, negativní motivací je velké mnoţství financí vydaných za alkohol, nerozváţné jednání v souvislosti s alkoholem. Ţivotní styl v době abstinence je rozmanitější a zajímavější, je dostatek času na koníčky a záliby, projevuje se i lepší péče o zevnějšek i domov. U pijícího člověka se ţivotní styl zuţuje pouze na cestu z domu, pokud nějaký existuje, do hospody a zase zpět. 32

Poslední oblastí, kde si ukáţeme rozdíl mezi pozitivní a negativní motivací je práce. Práce jako pozitivní motivace umoţňuje lepší pracovní výkon, větší spolehlivost, autoritu, zdravou sebedůvěru, větší výdělek. Nevýhodou práce při pití alkoholu je riziko pracovních úrazů, častější pracovní neschopnost, menší výkonnost, niţší příjmy, špatné vztahy na pracovišti apod. Kaţdý sám ve své hlavě by si měl uspořádat myšlenky a rozdělit jednotlivé výhody a nevýhody poţívání alkoholu nebo jiných návykových látek. Takové kroky je nezbytné činit ve střízlivosti a po uvědomění si napáchaných chyb.

4.4

Způsoby, kterými se dá odmítat alkohol Předešlý text uvádí situace, které mohou vzbudit baţení nebo recidivu. Jsou to

rizikové situace při návštěvách míst, kde se alkohol poţívá nebo setkání s osobami, které svádějí k pití, aniţ by si uvědomovali, jaký to můţe mít význam a dopad. Jsou různé způsoby odmítání. Nešpor (2006) uvádí např. rozpoznání, vyhnutí se, odmítnutí gestem či vysvětlením, převedením řeči jinam, nabídnutím lepší moţnosti, protiútokem, odmítnutím jednou pro vţdy apod. Ať uţ se jedná o jakékoliv způsob odmítnutí, jde především o to rozpoznat rizikové situace a vyhýbat se jim. Někdy je rozumnější nic nevysvětlovat, nevšímat si neodbytných provokatérů, jindy zase věc přiměřeně vysvětlit a opakovat, ţe alkohol je tabu. Při komunikaci s opilými lidmi je nutná obezřetnost, protoţe mnohdy jsou agresivní. Pouţívá se tichý, klidný hlas, udrţuje se bezpečná vzdálenost a je dobré se rychle vzdálit. (Nešpor, 2006)

4.5

Důležité je doléčování „Doléčování se týká především podpory a udrţení abstinence po léčbě. V širším

pojetí, vycházejícím z bio-psycho-sociálního modelu, lze doléčování definovat jako soubor všech sluţeb, které následují po ukončení základního léčebného programu a 33

které ve svém souhrnu pomáhají vytvářet podmínky pro abstinenci klienta.“ (Kalina, 2008, s. 215) V přirozeném prostřední bez negativních podnětů se abstinuje snadněji. Chráněné a bezalkoholové prostředí je zvlášť u bezprostředně vyléčených klientů důleţitou sloţkou léčby. Doléčovací program napomáhá klientům s větší důvěrou, oporou a ve větším bezpečí zvládat a vytrvat v abstinenci. Doléčování má tedy výrazný vliv na úspěšnost léčby. Při doléčování není pro klienty tak náročné zvládat psychické a sociální problémy související se zaměstnáním, bydlením, splácením dluhů apod. Je moţné poskytnout i právní pomoc. Jedním z typu doléčovacích programů je chráněné bydlení. Klienti si během pobytu hledají zaměstnání a zajišťují si vlastní bydlení, protoţe během léčby a těsně po léčbě by bylo velmi sloţité takovou situaci řešit. Stává se, ţe mnozí klienti po léčbě nemají dokonce kam jít. Chráněné bydlení si přiblíţíme v následující kapitole.

34

5

Chráněné bydlení jako sociální sluţba Chráněné bydlení začalo vznikat v souvislosti s transformací ústavní péče u nás,

kdy bylo třeba pohlédnout na vývoj naší společnosti. Jedná se o nejmodernější druh sociální sluţby umoţňující klientům bydlení, které je takřka srovnatelné s běţným způsobem ţivota. V České republice vznikalo chráněné bydlení po roce 1989, kdy začala být postiţeným lidem věnována větší pozornost. Chráněné bydlení lze zahrnout mezi základní principy komunitní péče o tělesně či duševně handicapované osoby. Patří mezi rozhodující prostředek deinstitucionalizace péče a resocializace osob. Cílem chráněného bydlení je zmírnění potřebné péče formou hospitalizace, umoţnit lidem seberealizaci a větší uplatnění bez závislosti na ústavní péči. Projekt chráněného bydlení byl legislativně upraven aţ v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. V uvedeném zákoně je chráněné bydlení definováno přímo jako jedna ze sociálních sluţeb v § 51 „Chráněné bydlení je pobytová sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového popřípadě individuálního bydlení.“ Sluţba by měla obsahovat zajištění stravy, ubytování, pomoc při obstarávání domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, kontakt se společenským prostředím, poradenství a pomoc při uplatňování práv a zájmů.

5.1

Vymezení chráněného bydlení Výše jsme jiţ uvedli význam chráněného bydlení podle zákona o sociálních

sluţbách. Protoţe však chráněné bydlení existovalo jiţ před vznikem zákona, nalezneme různé definice jednotlivých organizací a institucí. Ministerstvo práce a sociálních věcí označilo chráněné bydlení jako „komplexní residenční sluţbu, která poskytuje klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli v maximální míře vést běţný způsob ţivota. Klienty chráněného bydlení mohou být lidé, kteří jsou v důsledku nemoci nebo postiţení dlouhodobě či trvale znevýhodněni.“ (Pipeková, 2006, s. 115)

35

Pojem chráněného bydlení je definován také ve Slovníku sociální práce, kde Matoušek uvádí, ţe se jedná o „Bydlení v bytě, který je v ideálním případě v běţné zástavbě a patří poskytovateli sociální sluţby. Bydlí v něm jeden nebo více klientů, kteří se podle svých moţností podílejí na vedení své domácnosti. Klienti jsou v pravidelném kontaktu s pracovníky sociální agentury. Sluţby jsou klientovi podle individuální potřeby

poskytovány

sociálním

pracovníkem,

pečovatelem

nebo

asistentem.“

(Matoušek, 2008, s. 74) Vznik sluţby chráněného bydlení přinesl určitý chaos v koncepci. Rada chráněné bydlení označuje „jako sociální sluţbu, která zajišťuje lidem se zdravotním postiţením samostatné a nezávislé bydlení.“ (Rada, 2006, str. 8) Pro naši práci je důleţitá definice nestátních neziskových organizací, které se významnou měrou zabývají právě chráněným bydlením a zaměřují se na klienty duševně nemocné a osoby závislé. Chráněné bydlení z pohledu NNO „je chápáno jako alternativní forma péče umoţňující samostatné bydlení osobám, které by pro svůj zdravotní či sociální handicap nebyly schopny vést běţný způsob ţivota.“ (Červenková, Bruthansová, 2004, s. 6) Jde o případy, kdy je třeba klienty vést k samostatnému ţivotu, aby se uměli postarat sami o sebe, a za podpory dalších osob, jako je sociální pracovník nebo terapeut, je učit sociálním dovednostem a návykům. Právě neziskové organizace poskytují handicapovaným lidem potřebnou podporu a nepodřizují poţadavky cílům institucí. Ačkoliv mají definice různé autory či je vymezují různé instituce, nalezneme společný znak v tom, ţe všechny se zaměřují na podmínky, které se co nejvíce podobají stylu tradičního ţivota a snaţí se směrovat sluţbu tak, aby klienty vedly k soběstačnosti v přirozeném prostředí. Spektrum osob, které mohou sluţbu chráněného bydlení vyuţívat, je široké. Kdyţ jsem se začala zabývat tématem své práce zaměřené na chráněné bydlení pro závislé, zjistila jsem, ţe těchto zařízení je velmi málo. Chráněné bydlení je určeno převáţně pro osoby s mentálním postiţením. Kdo tedy můţe chráněné bydlení uţívat?

36

5.2

Komu je chráněné bydlení určeno Chráněné bydlení patří mezi zdravotně – sociální sluţby a pouţívá v rámci

zdravotní péče vzor medicínský a psychosociální zaměřený na práci s klientem jako partnerem, v rámci sociální péče vzor systémový a vzor rehabilitační, který je na hranici mezi péčí sociální a zdravotní. Ten je zaměřen spíše na sociální síť. Matoušek při vymezení pojmu chráněného bydlení uvádí i uţivatele této sluţby. „Chráněné bydlení je vhodné pro klienty trvale postiţené nebo dlouhodobě nemocné, kteří potřebují stálou podporu, ale jejich stav nevyţaduje ústavní pobyt s plným zaopatřením.“ (Matoušek, 2008, s. 74). V podmínkách, které poskytuje chráněné bydlení, je třeba pro klienty s autismem brát ohled na náročnost společenských vztahů a dohlíţet na nezbytné soukromí. Důleţitý je kontakt s rodinou a blízkými. Klíčový je pocit klienta v chráněném bydlení, nehledě na kvalitu sluţeb a zařízení. Výše jsem uvedla, ţe tato práce je zaměřena na klienty chráněného bydlení s diagnózou závislosti (Jelínková, 2001). I Červenková a Bruthansová uvádějí, ţe „chráněné a podporované bydlení se netýká pouze osob s psychickým onemocněním, ale okruh moţných příjemců je daleko širší.“ (Červenková, Bruthansová, 2004, s. 3) Pro všechny klienty je důleţité, aby chráněné bydlení umoţnilo pozitivní efekt na průběh onemocnění a bylo propojeno s dalšími sluţbami. MUDr. Jan Pfeiffer se zabývá systémem podpory pro osoby s duševním onemocněním v zahraničí. Uvádí, ţe „ systém chráněného bydlení, tedy poskytování jak fyzického prostoru, tak profesní podpory, můţe suplovat, nedostatek dostupného bydlení pro sociálně slabší jedince. Tedy můţe se jednat o vyplňování slepého místa špatné sociální politiky toho konkrétního státu.“ (Pfeiffer, 2004, s. 56) Nepostradatelné pro všechny klienty je opětovné začlenění se do společnosti a předcházení sociální exkluzi. S tím souvisí i pohled na handicapované spoluobčany ze strany veřejnosti, která by měla mít pochopení pro jejich charakteristické potřeby.

37

5.3

Typy chráněného bydlení Vzhledem k individuálním potřebám klientů není moţné, aby existoval pouze

jeden typ chráněného bydlení. Jednotliví autoři rozlišují chráněné bydlení dle cílových skupin, jiní zase na základě počtu obyvatel v jednotlivých bytech. V této kapitole si jednotlivé typy dle jednotlivých autorů charakterizujeme. Dosud se nepodařilo typy chráněného bydlení sjednotit podle míry jejich činnosti. Podle Bašného (2004) dochází k rozdělení do tři základních typů dle rozsahu dohledu a intenzity dopomoci. Jedná se o komunitní typ - je určený klientům, kteří nepotřebují ústavní péči, ale vzhledem k jiným potíţím je nezbytná kontinuální dopomoc a dostupnost terapeuta. Ubytování má skupinový charakter a počet osob, převáţně bývalých pacientů psychiatrických léčeben, by neměl být větší neţ 12 a pobyt by neměl být časově omezen. Domácí typ – ubytování v domech s jednotlivými byty, v nichţ se klienti učí sociálním dovednostem. V bytech jsou navštěvováni terapeutem či jinými odborníky dle potřeby. Jedná se o individuální formu, kdy počet klientů v bytě je 1-2. Jde o ubytování rehabilitačně-resocializačního charakteru s omezenou dobou pobytu na 15 – 24 měsíců. Sociální byt – je určen pro klienty, kteří úspěšně dokázali samostatně bydlet, ale bez sociální nebo odborné pomoci dochází k selhání. Pobyt není časově omezen, funguje jako celoţivotní zázemí.(Bašný, 2004) Rada (2006) rozděluje chráněné bydlení dle cílové skupiny pro seniory, osoby v obtíţné ţivotní situaci a osoby se zdravotním postiţením. Dělení skupin je ovlivněno právě poţadavky a nároky jednotlivých postiţení, osoby s mentálním handicapem mají jiná omezení neţ osoby s tělesným handicapem apod. Jako reálné se však jeví např. souţití seniorů a osob s mentálním postiţením. Senioři jsou zde stavěni do pozice rádců, ochránců nebo náhradních rodičů a mentálně postiţení se lépe podřizují autoritě starších neţ mladším asistentům. Rozdělení dle počtu klientů na individuální a skupinové bydlení je odůvodněno hlavně kvalitou, protoţe s počtem obyvatel se mění povaha poskytované sluţby (Rada, 2006). Ideálním řešením by byl samostatný byt pro kaţdého klienta. S vedením domácnosti by mu pomáhal asistent. Skupinové bydlení je však ekonomicky méně 38

náročné, je poskytované lidem s mentálním postiţením, kterým vyhovuje kolektiv stejně postiţených. Stereotypem poskytovatelů je, ţe mentálně postiţeným se poskytuje v těchto skupinových zařízeních péče, nejsou však vedeni k samostatnosti. Nelze souhlasit s důvodem, ţe osoby jsou příliš postiţené a nemohou bydlet samostatně. Vše je však třeba nejprve vyzkoušet, protoţe všichni známe přísloví „Naděje umírá poslední.“ Další typologii chráněného bydlení uvádí Jelínková, která vytvořila rozdělení do čtyř skupin (Jelínková, 2001): nezávislé bydlení se supervizí – určené pro naprosto samostatné klienty, kteří se dokáţou postarat o domácnost. Klient se stará o vlastní byt a asistent je k dispozici pouze v komplikovaných záleţitostech, chráněné byty – ţije několik klientů společně s asistentem, který jim pomáhá při vedení domácnosti. Denní činnost je prováděna v chráněné dílně či denním stacionáři. Volný čas je uspořádaný ve spolupráci klientů a asistenta na základě zájmů a předností zúčastněných. Soukromí klientů je respektováno v jejich pokojích. Počet klientů v jednotlivých bytech je 1-5 osob. domovy rodinného typu – jsou sloţeny z několika bytových jednotek, kaţdý byt má asistenta a obsazenost je 3-4 klienti. Počet klientů v domově by neměl přesahovat 20 obyvatel, protoţe jinak mizí rodinná atmosféra. Sluţby si zabezpečují klienti hromadně, ale částečně jsou závislí na asistentovi. I zde se klade velký důraz na respektování soukromí a vyjádření svého názoru. V těchto bytech nejde o oddělení jednotlivých obyvatel, ale o snahu uzpůsobit prostředí a pracovní plány jednotlivým klientům. ústavy sociální péče – chráněné bydlení je budováno přímo jako součást ústavu. Ţivot je podobný jako ústavní s tím rozdílem, ţe klienti mají více soukromí a lepší bytové podmínky. Je zde zajištěna specifická péče pro klienty na základě jejich postiţení. Pro klienty s autismem působí příznivě přítomnost klíčového pracovníka, který je v přímém kontaktu s klientem a je vykonavatelem pomoci. Nemusí to být terapeut či velmi vzdělaný odborník, ale člověk, který je schopen zdokonalovat vyrovnanost klienta.

39

Nyní, kdyţ jsme si popsali jednotlivé typy chráněného bydlení, je důleţité si uvědomit, ţe ať uţ se jedná o jakékoliv zařízení či počet osob zde ţijících, měla by být zachována rodinná atmosféra, kaţdý klient by měl mít vlastní soukromí, kde můţe rozvíjet svou tvůrčí činnost. Je třeba, aby klienti dle vlastních moţností participovali na chodu domácnosti, a tím se snaţili osamostatnit.

5.4

Chráněné bydlení pro osoby závislé Pod pojmem chráněné bydlení si většina z nás představí sociální sluţbu

poskytovanou osobám s mentálním postiţením. I naše literatura hovoří o chráněném bydlení převáţně v kontextu právě s duševními poruchami. Výzkumným prostředím v této práci je však sluţba poskytovaná většinou osobám závislým na alkoholu. Cílem sluţby je poskytnout závislým osobám, které jejich onemocnění přivedlo do svízelné sociální situace, obnovit kontakty s okolím, vyhledat zaměstnání a začlenit se opět do společnosti. Sluţba dále umoţňuje klientům dlouhodobou abstinenci v prostředí, které je kontrolované a chráněné, aby bylo docíleno trvalé abstinence. Jedná se o zařízení v podobě rodinného domu či bytu, kde je poskytnuto ubytování, strava, kontakt se společenským prostředím, poradenství, terapeutická činnost. Klienti mají k dispozici sociální zařízení, kuchyňský kout a obytné místnosti v závislosti na počtu obyvatel. Pořádek a čistotu si udrţují klienti sami. Kaţdý klient by měl mít zajištěno své soukromí. Reţim v zařízení se řídí vnitřním řádem. Podmínky přijetí, metody práce s klienty, zásady a pravidla si určují jednotlivá zařízení individuálně. Sluţba chráněného bydlení pro závislé je převáţně časově omezena a s klienty je uzavřena smlouva. Musí však být dodrţeny standardy kvality sociální sluţby, které jsou vypracovány kaţdou institucí přímo na míru. Chráněné bydlení není výsadou našeho státu, ale dlouho před námi bylo zřizováno v zahraničí.

40

5.5

Chráněné bydlení v zahraničí Chráněné bydlení vznikalo jiţ po druhé světové válce v zahraničí, zejména

v USA, Velké Británii a dalších ekonomicky a demokraticky vyspělých zemích. I v současnosti

má

většina

vyspělých

zemí

tendenci

k integraci

zdravotně

handicapovaných osob a zabraňuje sociálnímu vyloučení. Zkušenosti s chráněným bydlením v evropských zemích si uvedeme v následujícím textu. Od počátku měli klienti z velmi izolovaného prostředí, např. psychiatrických nemocnic, přejít do zařízení, které se podobalo běţnému bytu, ale zůstal by zachován stálý dohled a patřičná pomoc. Klienti po získání určitých návyků a soběstačnosti mohli přejít do následujícího méně chráněného zařízení. Praxe ukázala, ţe budou-li splněny určité podmínky (dobré znalosti a dovednosti zaměstnanců, soulad všech postupů) nebude potřeba tak intenzivní dohled. Rovněţ v zahraničí je celá řada typů bydlení s ohledem na specifické potřeby určitých skupin klientů. Typy bydlení se liší zejména v rozsahu podpory personálu. Jedná se o rezidenčně chráněné bydlení skupinového typu a podporované bydlení v samostatné bytové jednotce. Zatímco v některých evropských zemích, jako je Německo a Francie, se hovoří o chráněném bydlení z velké části v souvislosti s tělesně a mentálně handicapovanými, na Slovensku chápou chráněné bydlení jako zařízení s dohledem pro občany s tělesným a smyslovým postiţeným, duševní poruchou, ale i poruchou chování. Je srovnatelné vzhledem k cílovým skupinám a spektru poskytovaných sluţeb s chráněným bydlením u nás. Na Slovensku je však tato sluţba velmi málo vyuţívána (Pipeková, 2006).

41

6

Občanské sdruţení Alkat Alkat o. s. poskytuje sociální sluţbu chráněné bydlení dle zákona č. 108/2006

Sb. od 1.10.2007. Jedná se o sluţbu pobytovou, která se nachází v malebném a poklidném venkovském prostředí města Jemnice, v jihovýchodní části Vysočiny. Jedná se o rodinný domek, včetně příslušenství a velkou zahradou přímo za domem. Chráněné bydlení se snaţí umoţnit klientů dle jejich individuálních potřeb začlenění do běţného ţivota. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, ţe „prostřednictvím sociálních sluţeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psycho- a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů.“10 V tomto duchu Alkat o.s. nabízí ubytování, zajišťuje stravu, pomáhá při hledání zaměstnání, při jednání s úřady a v urovnání osobních věcí, rovněţ spolupracuje s psychoterapeutem, který chráněné bydlení pravidelně navštěvuje.

Chráněné bydlení Alkat o. s. spolupracuje s psychiatrickou léčebnou Pateb s.r.o. v Jemnice, kterou mohou klienti vyuţít ke konzultaci či kontrole odborného lékaře. Jsou zde zajištěny i sluţby praktického a zubního lékaře. Alkat o. s. v rámci spolupráce zajišťuje sluţby exekutora, právníka, psychologa, různých poraden nebo dalších sociálních sluţeb.

6.1

Cíle chráněného bydlení Alkat o.s. Alkat o. s. se snaţí umoţnit plnohodnotné prostředí pro osoby, které jsou v

komplikované ţivotní situaci a nemohou nalézt způsob, jak se z problému dostat bez pomoci okolí. Tým odborných pracovníků se snaţí, aby nedošlo k vyloučení klientů ze společnosti a snaţí se je naučit soběstačnosti. Rozvíjí schopnosti, dovednosti a sociální návyky, které jsou potřebné ke kaţdodennímu ţivotu. Mají při tom k dispozici zázemí hospodářské budovy, kde se chovají prasata, slepice a domácí králíci. Za objektem v zahradě je ohrada pro chov daňků. Klienti se podílejí na péči o domácí zvířectvo v rámci pracovní terapie. 10

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální sluţby. [online]. [cit. 14.2.2013]. Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/9#sspd

42

Praktické dovednosti napomáhá rozvíjet vybavená domácnost s kuchyní, sociálním zařízením, společenskou místností, kde je televize a knihovna, a pokoji klientů, kde se o pořádek a čistotu starají právě uţivatelé chráněného bydlení. Dochází také ke kontaktu s rodinou klientů za účelem vyjasnění si potíţí, do kterých se klienti dostali, případně obnovení rozpadlých vztahů. Sluţba chráněné bydlení je poskytovaná na základě standardů kvality sociálních sluţeb, vyhlášky 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, a v neposlední řadě přímo zákonem 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, který v § 2 uvádí: „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních sluţeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedu k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální sluţby musí být poskytovány v zájmu osob a v náleţité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vţdy důsledně zajištěno dodrţování lidských práv a základních svobod osob.“

6.2

Klienti chráněného bydlení Alkat o. s. Chráněné bydlení Alkat je určeno pouze pro muţe. Důvodem pobytu zde můţe

být léčba závislosti na alkoholu, která jiţ proběhla nebo probíhá, dlouhotrvající psychické potíţe nebo tíţivá ţivotní situace. Kapacita chráněného bydlení je uzpůsobena pro 13 klientů, kteří jsou ubytováni v jedno, dvou či třílůţkových pokojích. Věková hranice je od 19 do 80 let, jedná se tedy o skupinu mladých dospělých, dospělých a mladších seniorů. Ke kaţdému uţivateli se přistupuje dle jeho individuálních potřeb. Hlavními znaky chráněného bydlení je tolerance, důvěra, bezpečí, diskrétnost, respekt a rovný přístup. Klienti zde zaţívají téměř rodinnou atmosféru a pěstují mezi sebou přátelské vztahy. 43

6.3

Režim v chráněném bydlení Alkat o. s. Klienti chráněného bydlení Alkat o. s. jsou povinni dodrţovat denní reţim,

včetně nočního klidu, který je jim uloţen ubytovacím řádem. Klienti mají zakázáno vpouštět do objektu cizí osoby a návštěvy mohou přijímat pouze v přesně stanovené době. Svou nepřítomnost musí zapisovat do knihy odchodů a příchodů. Delší nepřítomnost se oznamuje předem a osobně sociální pracovnici. Jsou jim svěřeny věci, za které nesou odpovědnost. Musí se chovat slušně k zařízení a vybavení chráněného bydlení. Klienti musí dodrţovat pořádek a čistotu ve všech prostorách chráněného bydlení a rovněţ pravidla osobní hygieny V prostorách objektu chráněného bydlení i mimo něj je zakázáno klientům poţívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky. Kouření je povoleno na určených místech. Klienti jsou povinni neprodleně hlásit uţití alkoholu jakémukoliv pracovníkovi chráněného bydlení. V případě, ţe je klient přistiţen pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek nebo pokud pracovník chráněného bydlení zjistí, ţe k uţití alkoholu došlo, je situace povaţována za neohlášený relaps. V této souvislosti je klient povinen podrobit se v objektu chráněného bydlení v kterékoliv době dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu, aby bylo zachováno čisté prostředí chráněného bydlení. Jednou ze základních povinností klientů je účast na programu chráněného bydlení. Jedenkrát týdně je pravidelné odpolední sezení klientů chráněného bydlení. Od úterý do pátku jsou pravidelné ranní komunity. Denně dle rozvrhu a potřeb chráněného bydlení probíhá pracovní terapie. Jedenkrát za týden vyuţívají klienti sluţeb psychoterapeuta, který do chráněného bydlení dochází. Závislí na alkoholu se jedenkrát měsíčně účastní skupiny abstinujících, která probíhá v psychiatrické léčebně Pateb s.r.o. Jakékoliv porušení povinností je individuálně posuzováno týmem pracovníků chráněného bydlení a řešeno písemnou formou napomenutí, které je klientovi zaznamenáno do osobní dokumentace. Při opětovném porušení povinností je s klientem ukončena smlouva o poskytnutí sluţby chráněného bydlení.

44

6.4

Podmínky přijetí do chráněného bydlení Alkat o. s. Zájemce o pobyt v chráněném bydlení musí podat ţádost o umístění do

chráněného bydlení, jejíţ součástí je předvstupní dotazník, který obsahuje osobní údaje o ţadateli, zákonném zástupci pro případ, ţe je ţadatel zbaven způsobilosti k právním úkonům, informace o příjmech ţadatele, kontakty na příbuzné a údaje o předcházejícím umístění v obdobných zařízeních. Ţádost je zařazena do pořadníku a ţadatel je osloven, kdyţ se uvolní v chráněném bydlení místo. Upřednostňováni jsou ţadatelé, kteří mají váţné sociální problémy. Před přijetím probíhá individuální pohovor s budoucím klientem za účelem doplnění předvstupního dotazníku. V případě, ţe je ţadatel z jiného zařízení neţ psychiatrická léčebna Pateb s.r.o., s níţ chráněné bydlení spolupracuje, podrobuje se základnímu lékařskému vyšetření. Při nástupu do chráněného bydlení sepíše klient se sociální pracovnicí Alkat o. s. smlouvu o poskytnutí sluţby sociální péče, jejíţ součástí jsou dvě přílohy. První se týká výše úhrad za poskytování sluţby sociální péče, druhou je ubytovací řád chráněného bydlení. Chráněným bydlením Alkat o. s. jsme se podrobně věnovali z toho důvodu, ţe v následující praktické části pro nás bude výzkumným prostředím. Uzavřela jsem dohodu o vykonávání činnosti externího pracovníka v chráněném bydlení Alkat o. s. Cílem působení externího pracovníka v zařízení je jeho seznámení se s cílovou skupinou uţivatelů, seznámení se s poskytovanou sluţbou, se specifiky komunikace s cílovou skupinou, s organizací práce v zařízení, s různými pracovními pozicemi, s principy poskytovaných sluţeb, s metodami práce aj. Právě s klienty výše uvedeného chráněného bydlení a v jejich prostředí, byly uskutečněny rozhovory pro náš výzkum.

45

II. Praktická část 7

Výzkumné šetření Alkohol je droga, kterou zná lidstvo od nepaměti. Alkoholismus a závislost jsou

pojmy, které se objevily aţ v minulém století. Jedinci, kteří nadměrně uţívají alkoholické nápoje, mají zdravotní, sociální či ekonomické problémy. Naduţívání můţe přejít aţ v závislost, kterou je pak jedinec poznamenaný na celý ţivot. Náš výzkum je zaměřen na resocializaci závislých jedinců. Věda a výzkum k sobě neodlučně patří. „Výzkum je systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky.“(Gavora, 2000, s. 11) Výzkum se dělí na kvalitativní a kvantitativní. Kvantitativní výzkum vyuţívá statistických metod, kvalitativní výzkum je „výzkum týkající se ţivota lidí, příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských hnutí nebo vzájemných vztahů.“(Strauss, Corbinová, 1999, s. 10) Součástí této práce bude právě kvalitativní výzkum, protoţe s jeho pomoci výzkumník získá intenzivní kontakt s informantem, který mu zodpoví všechny jeho otázky a zároveň můţe pozorovat jeho verbální i neverbální projevy, emoce a pocity, čímţ má k dispozici nepřeberné mnoţství dat a informací, které jsou podstatou kvalitativního výzkumu.

7.1

Vymezení cílů výzkumného šetření Jiţ v úvodu jsme se zmínili o tom, ţe cíl výzkumu je zaměřen na resocializaci

jedinců. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jak ovlivňuje pobyt v chráněném bydlení návrat závislých do běţného ţivota. Hlavní výzkumnou otázkou jsem formulovala následovně: Jak napomáhá pobyt v chráněném bydlení k resocializaci osob závislých na alkoholu, jejichţ ţivot je komplikován neustálými recidivami? Abychom mohli naplnit hlavní cíl, bylo nutné se opřít o dílčí cíle výzkumného šetření: 46

-

zorientovat se v příčinách vzniku závislosti u jedinců, které jsou důleţité pro následnou terapii

-

zmapovat rodinné a manţelské prostředí

-

analyzovat současnou situaci klientů

-

hledat motivaci k udrţení abstinence.

7.2

Metody získávání dat Uvedli jsme, ţe v rámci našeho výzkumného šetření budeme volit kvalitativně

zaměřený výzkum. Zvolenou metodou byl rozhovor pomocí návodu. „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jeţ je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, ţe se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata.“ (Hendl, 2008, s. 174) Při rozhovoru pomocí návodu není důleţitá posloupnost kladení otázek. Rozhovor je volnější, je však podstatné probrat všechna témata rozhovoru. Rozhovory jsem prováděla v období od října do listopadu 2012. Nejprve jsem navštívila chráněné bydlení Alkat o. s., abych se s jeho uţivateli a prostředím seznámila a vybrala vhodné informanty. Rovněţ ty jsem seznámila s výzkumným šetřením, které mělo být prováděno. Poté jsme si jiţ domluvili na konkrétním termínu. Rozhovory probíhaly přímo v chráněném bydlení, v klidném prostředí společenské místnosti. Právě zde se cítí být informanti v bezpečí. Struktura rozhovorů byla vţdy stejná. Úvod patřil vyvolání příjemné atmosféry a seznámení informantů se smyslem rozhovoru, který bude probíhat. Dále byli informanti srozuměni se skutečností, ţe jejich osobní údaje budou anonymní. Následoval rozhovor na předem připravená témata. V případě, ţe to vyţadovala situace, byly pokládány další doplňující otázky. Na závěr patřil informantům dík za spolupráci a odměna v podobě sladkých laskomin. I přes velmi oţehavé a důvěrné otázky byly odpovědi upřímné a otevřené. Návod k rozhovoru obsahoval následující témata: -

období dětství – v jaké rodině jedinec vyrůstal, počet sourozenců, vzdělání rodičů, genetické dispozice k závislosti 47

-

období dospívání – vliv vrstevnických skupin, průběh období puberty, vzdělání a příprava na budoucí sociální role

-

období rané dospělosti – hledání budoucího partnera, zlomy v ţivotě informanta, vznik závislosti, vztahy v rodině v době závislosti, finanční zdroje k obstarávání alkoholu, příčiny rozhodnutí se jít léčit, vlastní vnímání závislosti

-

jak probíhala léčba – zařízení, délka, metody, motivace k vyléčení, přístup rodiny v době léčby, přístup okolí, personálu v léčebnách

-

pobyt v chráněném bydlení – denní program, poskytované sluţby, délka pobytu, formy a metody práce, pozitiva a negativa chráněného bydlení, vlastní vnímání pobytu v chráněném bydlení, vztahy s rodinou v současné době,

-

v případě moţnosti, co by ve svém ţivotě změnili, plány do budoucna, co je hnací motor k resocializaci. Jednotlivé rozhovory byly zaneseny na záznamové zařízení a následně doslovně

přepsány, aby byl zachován jazyk a vyjadřování jednotlivých informantů.

7.3

Charakteristika a výběr výzkumného vzorku K realizaci výzkumného šetření bylo nutné si zajistit patřičné informanty. Volba

výzkumného vzorku byla provedena na základě záměrného výběru. „Záměrný výběr se uskutečňuje na základě určení relevantních znaků, tj. těch znaků základního souboru, které jsou důleţité pro dané zkoumání.“ (Gavora, 2000, s. 64) Znaky pro náš výběr byly tyto:  muţ  uţivatel chráněného bydlení  závislý na alkoholu Výzkumný vzorek tvořilo pět informantů ve věku 34 – 54 let. Aby byla zachována anonymita informantů, záměrně nejsou uţívána jejich pravá jména a k analýze dat budou uţívána pouze jména pracovní. 48

Stručná charakteristika jednotlivých informantů: Informant Antonín (AB) - 50 let, středoškolské vzdělání – střední průmyslová škola strojnická, nezaměstnaný a v částečném invalidním důchodu, rozvedený, 2 děti. Informant byl velmi sdílný a otevřený. Přestoţe měl před rozhovorem strach z toho, co ho čeká, nedělalo mu problémy hovořit se mnou o všech tématech. Sám označil za zlom ve svém ţivotě autoritativní rozhodnutí otce studovat jinou střední školu, neţ sám chtěl, a od toho se zřejmě odvíjely další skutečnosti. Z rozhovoru vyplynulo, ţe informant pochází ze vzdělané rodiny, jeho vyjadřování bylo v rozvinutých souvětích a velmi plynulé a spisovné. V současné době si hledá práci, má v plánu začít nový ţivot a jak tvrdí, je v kontaktu se svou rodinou, která ho podporuje i během léčby, coţ je však vzácný případ. Uvědomuje si, co způsobuje jeho stále se opakující recidivy, a proto po opakovaných léčbách přistoupil na pobyt v chráněném bydlení, který má být dalším krokem k jeho trvalé abstinenci. Informant Cyril (CD) – 47 let, vyučený zedník, v invalidním důchodu, rozvedený, bezdětný. Při rozhovoru byl klidný a vyrovnaný, na své odpovědi byl však skoupý a bylo nutné navázat řádný raport, aby byl sdílnější. Z počátku jsem si myslela, ţe mi neposkytl příliš informací. Na základě analýzy jsem zjistila, ţe je jedním z těch, k jehoţ rozhovoru se nejčastěji vracím. Velmi citlivé téma se týkalo rodiny a rodinných vztahů. V občasném kontaktu je pouze s matkou. Otec, který rovněţ pil a bil ho, stál pouze za zmínku a se sourozenci se nestýká. O závislosti a léčení nebyl problém hovořit. Vyjadřování bylo místy strohé a vulgární. Do budoucna si chce opravit domek po matce a úplně skoncovat s alkoholem. Informant Emil (EF) – 34 let, učil se strojním zámečníkem, obor nedokončil a prošel rekvalifikací na pekaře, v současné době nezaměstnaný, svobodný, bezdětný. Hned od počátku bylo jasné, ţe jiţ dětství na něm zanechalo bolestivé šrámy. Pochází z rodiny, kde byl alkohol na denním pořádku, a jeho první zkušenost s ním je také velmi časná. Jeho vztah k rodině není moc pozitivní. Dokonce skončil na ulici jako bezdomovec, coţ mu paradoxně pomohlo k tomu, ţe se podrobil léčbě a následně pobytu v chráněném bydlení. Jako jediný z informantů nemá zdravotní omezení a muţe plně vykonávat pracovní činnost. Plánuje sehnat si bydlení na klidném místě a začít opět někde v malé pekárně. Informant Emil mi poskytl nejméně informací, protoţe jako jediný se podrobil první léčbě a do současné doby abstinuje. Nemá proto tolik zkušeností s různými 49

léčebnými zařízeními, ale rovněţ nemá zkušenosti s recidivou a myslí si, ţe malé mnoţství alkoholu by mu neuškodilo, ale to je velký omyl. Informant Gustav (GH) – 54 let, vysokoškolské vzdělání – pedagog, obor čeština, v invalidním důchodu, rozvedený, 1 dítě. Nejsdílnější informant, který jiţ v průběhu rozhovoru analyzoval jednotlivé zlomy ve svém ţivotě, které začaly rozvodem rodičů, úmrtím matky, špatným výběrem povolání, zdravotními problémy a v neposlední řadě vlastním rozvodem. Na počátku rozhovoru byl velmi nervózní, protoţe řešil určité problémy, ale v průběhu se uklidnil a byl nejpřínosnějším informantem. Bylo zřetelné, jak je zdrcený ze svého dosavadního ţivota a z toho, čím vším si prošel. A bylo toho opravdu hodně. Aţ překvapivě podrobně líčil své stavy v opilosti a byl velmi upřímný a otevřený. Bojí se vztahu se ţenou, protoţe v případě zklamání se bojí sklouznutí k alkoholu. Je v kontaktu se svým synem za pomoci sociální sítě a je zřejmé, ţe osobní sblíţení by ho velmi povzbudilo, ale má z toho velký strach. Informant Jan (JK) – 45 let, vyučený tiskař, v invalidním důchodu, svobodný bezdětný. Informant, který se ve svých 15 letech začal ambulantně léčit ze závislosti na alkoholu a s tím je také spojen jeho ţivot. Dle jeho sdělení se podrobil snad 50 léčbám a celý ţivot řeší jen alkohol. I jeho rodina se od něj odvrátila a je pouze v telefonickém kontaktu s matkou. O svém osobním ţivotě toho moc nesdělil, zato co se léčby týče, měl bohaté zkušenosti. Sám uvedl, ţe kvůli pití neměl na nic jiného v ţivotě čas. V současné době si ale uvědomuje, ţe by vše bylo úplně jinak, kdyby alkohol vůbec nepoznal. Plánuje samostatné bydlení nejlépe s lidmi s podobnými problémy, aby se mohli navzájem podporovat. I kdyţ je v invalidním důchodu, po našem rozhovoru se začal věnovat práci tiskaře, ale dojíţdění téměř 50 km tam a zpět ho od toho odradilo. Nyní plánuje klidný ţivot bez alkoholu.

7.4

Otevřené kódování První část analýzy bude zaměřena na otevřené kódování. „Kódováním se rozumí

rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové intergraci.“ (Hendl, 2008, s. 246) Opakovaným pročítáním rozhovoru jsem zjistila a označila hlavní témata. Postupnou analýzou mi vyvstaly kategorie, které jsem rozšířila o vlastnosti a dimenze. 50

Na základě otevřeného kódování, coţ je „část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů,“(Strauss, Corbinová, 1999, s. 43) a analýzou rozhovorů vedených s uţivateli chráněného bydlení Alkat o. s., jsem dospěla k těmto základním kategoriím: 1. U nás se vţdy pilo, aneb proč jsem se stal alkoholikem 2. Alkohol narušuje partnerské a rodinné vztahy, aneb uţ se to se mnou nedalo vydrţet 3. Kdy to všechno začalo a kam aţ jsem byl schopný zajít, aneb musel jsem padnout aţ na dno 4. Problémy se závislostí, aneb nezbylo nic jiného, neţ se jít léčit 5. Mezilidské vztahy v léčebně, aneb moc blízkých a přátel mi nezůstalo 6. Návrat k alkoholu, aneb recidiva jako součást ţivota závislého 7. Kvalita chráněného bydlení, aneb stává se ze mě lidská bytost 8. Závislost mě připravila o všechno, aneb stal jsem se outsiderem 9. Chci začít znova, aneb uţ vím, co bych změnil

7.4.1 U nás se vţdy pilo, aneb proč jsem se stal alkoholikem 1. KATEGORIE

U nás se vždy pilo, aneb proč jsem se stal alkoholikem Vlastnosti

Dimenze

Zatíţení

Časté

Nebezpečí

Velké

Pocit úzkosti

Neúnosný

Náročná situace

Velmi častá

Sociální status rodiny

Nerozhodující

Moţnosti

Velké 51

Existují určité faktory, které zvyšují pravděpodobnost rozvoje závislosti. Jak jsme jiţ uvedli v teoretické části, příčiny vzniku závislosti jsou multifaktoriální. Jedná se o genetické a biologické dispozice, psychické a sociální faktory. Mezi dotazovanými respondenty není ţádná z příčin zastoupena jednoznačně a jsou zastoupeny rovnoměrně. Z příběhů vyplynulo, ţe poţíváním alkoholu se často u respondentů objevuje zatíţení genetického původu. … „otec teda chlastal, ale jako na léčení nebyl“….(CD/01/12) „No tak pil, pili všichni.“ ….. „Děda je automechanik. Ještě kdyţ jsem byl malej, tak dělal, ţe jo. Občas si dal, ale ne nějak, ţe by to přehnal. To spíš otec“….. „No otec začal pít čím dál víc. Začalo být těch ostud povícero“… (EF/01/12) Na otázku, zda si informant vypěstoval závislost na alkoholu během jednoho roku, sám odpověděl: „Ta uţ moţná byla vrozená. Jestli to je moţný. Myslím, ţe k tomu mám nějaký geneticky dispozice.“ (EF/02/12) Další příčiny vzniku jsou biologické dispozice, které jsou ovlivněny fyziologickými reakcemi jedinců. Po poţití alkoholu můţe jedinec proţít příjemnou zpětnou vazbu. Pocit, při kterém se cítí být odměn a myslí si, ţe tím něco získal. Nebezpečí, které vzniká, je však velké. …“Tam asi byly nějaký dispozice.“…„Prostě já jsem se napil, zjistil jsem to je ono a byl problém. Zjistil jsem vlastně, ţe nemám tu zátku, ţe piju jako…“(JK/01/12) Pocit úzkosti, který přinášejí psychické faktory ovlivňující závislost, se vyskytuje u jedinců s poruchami osobnosti nebo psychickým onemocněním a stávají se pro něho neúnosné. Mezi informanty se našla i osoba, která se na základě svého psychického zdraví octla v invalidním důchodu, a poté začaly další problémy související s pitím alkoholu. ….„jsem se litoval, ţe nemám práci, ţe jsem v důchodu, ţe nejsem prostě plnohodnotnej člověk. Říkal jsem si, ţe jsem člověk druhý kategorie a takhle. A dost jsem se s tím jako ztotoţnil, myslím, ţe jsem se i dost sebelitoval. No a tam jako teda jsem se rozpil“….(GH/01/12)

52

Dle mého názoru jsou velmi často příčiny vzniku závislosti náročné situace v rodině a úzkém sociálním prostředí. Primárně se objevily pouze u jednoho informanta a byly spojeny s určitým ţivotním stylem, který měl nastolený. …. „To jsme s manţelkou si vysnili, ţe si postavíme dům. Takţe jsme postavili dům. A ještě do té doby, neţ jsme ho postavili, tak říkala, to dycky říkala, ţe to se mnou bylo celkem jako k vydrţení, ţe jsem si odskočil na to pivo jen občas.“……(AB/01/12) Informant měl rád pivo, coţ přiznal, kdyţ uvedl, ţe si na něj občas zašel s kamarády, dále na otázku, zda si myslí, ţe zlom v ţivotě nastal, kdyţ dostavěl dům, odpověděl: „Asi. Začal jsem se nudit, kdyţ bylo hotovo, neměl jsem tolik povinností, kolik jsem měl dřív, protoţe jsem měl hodně povinností v práci, kdyţ jsem dělal v tý počítačový firmě, a měl jsem hodně povinností a starostí se stavbou toho domu a zařizování. No a pak to najednou uvadlo, všechno bylo hotový a já jsem se začal asi nudit, se dá říct, a protoţe uţ jsem měl nějak našlápnuto k tomu alkoholu, tak se ty dávky zvětšily a já jsem začal pít víc.“(AB/02/12) Sekundárně se však sociální faktory objevují i u dalších infomantů, u kterých se vyskytly ve spojení se sociálními skupinami, které je obklopovaly převáţně v období dospívání, kdy se jednalo o party z řad vrstevníků. „No tak to nás teda bylo, jako parta, to jo. V učení, to uţ byla parta vlastně v hospodě.“…. „To bylo tak asi jako z frajeřiny. Protoţe všichni tam jako tak pili v hospodě, ţe jo, tak já taky.“ … „Pak jsme ještě popíjeli v klubovně SSM.“ (CD/02/12) I další informant uvedl, ţe měli partu, ke které se vztahují začátky pití. „No jasně. Party byly dobrý. Ne ţe by se v nich nějak pilo, ale občas jsme se kolektivně rozhodli, ţe půjdeme za školu, tak jsme jeli do Bystrca do zoologické a tam jsme si to pivo, dvě dali.“…. „To nás bylo vţdycky tak pět, šest.“… (EF/03/12) Jednoho z informantů jsem se tázala, zda začal ochutnávat alkohol doma, aby to nikdo nevěděl nebo v partě. „Tak v těch patnácti se chodilo na ty zábavy vţdycky v sobotu v neděli, teda spíš v sobotu, v pátek. No a tam to nastalo. Tam právě nebyla ta zátka, nebyla ta míra. Tam pili všichni.“ (JK/02/12) Nebyly to jen party v pubertě, ale i v období mladé dospělosti, kdy informanti absolvovali například vojenskou sluţbu, a pak těsně po ní. „No na vojně se taky 53

popíjelo. Tenkrát se udělala akce dvacet, …jako korun jo. Nakoupilo se čučo a takovyhle ty“…(CD/03/12) „Po vojně mi zachutnalo pivo. To pivo mi teda chutnalo dycky, jo. Na to pivo jsem chodil teda velice často ještě před tím, neţ jsem se oţenil. A bylo to asi nezdravý. Bylo to asi víc, neţ by bylo zdrávo. I kdyţ mě to nějak nepřišlo, ţe jo?! Co to je často? No, chodili jsme napřed jednou týdně, potom jsem chodil s kamarády dvakrát týdně, potom se dá říct, ţe tak obden, no.“ (AB/03/12) Dalším úskalím, které souvisí s náročnou situací vzniku závislosti, jsou problémy spojené s rodinou, ty se ukázaly u všech informantů Bezpochyby lze říci, ţe rodinné prostředí znamená místo bezpečí a lásky. Důleţité je uvedené potřeby uspokojovat hlavně v raném dětství. I kdyţ převáţná část informantů uvedla, ţe jejich dětství bylo dobré nebo dokonce, ţe na něj rádi vzpomínají, ve všech rodinách se projevily dysfunkční znaky. O dětství se informanti vyjádřili následovně. „V dětství proběhlo všechno v pořádku, ţádný problém s rodičema, se sourozencama, vůbec nebyl ţádnej problém. Měl jsem spoustu kamarádů, s kterými jsem kamarádil. Byli to většinou spoluţáci a bylo to perfektní dětství. Na to si vzpomínám velice rád.“ (AB/04/12) „No sourozenců? Jsem z pěti dětí. Jsme tři kluci a dvě holky. No tak dětství bylo jako dobrý, no.“ (CD/04/12) … „dětství jsem měl celkem šťastný do mejch asi třinácti let,“….(GH/02/12) I informant Jan odpověděl na mou otázku, jak probíhalo jeho dětství s uspokojením. „To bylo úplně normální.“ (JK/03/12) Pozitivní dětství většina informantů proţila do doby, neţ byla jejich rodina zasaţena rozvodem rodičů, který se na psychickém stavu velmi podepsal. Rozvod rodičů se vyskytl u tří z pěti informantů, u jednoho lze povaţovat manţelské souţití pouze na formální. …. „prvně odešla od otce matka, našla si přítele, protoţe otec pil.“….(EF/03/12) …. „kdy otec odešel za jinou ţenou a ta rodina se rozpadla. Já jsem zůstal s maminkou, od těch třinácti let.“…. (GH/03/12) …. „kdyţ jsem měl patnáct let, tak se naši rozvedli“….(JK/04/12) 54

Jaký je rozvod rodičů zásah do ţivota dítěte, vypovídají informanti. O to více bolestné je to, ţe rodiče si pocity dětí mnohdy neuvědomují nebo si je nepřipouštějí. Nepokládají je za někoho, komu by měli něco vysvětlovat. …. „ţe se ty rodiče rozvedli, ţe jsem to jako moc nechápal, ţe otec odejde za jinou ţenou. Dneska uţ tomu rozumím jinak, ale v tý době jsem si připadal jako špatně. Já jsem to ani neřek ve škole, ţe se rodiče rozvádějí. Já jsem se za to styděl. Tehdy ta doba byla trochu jiná, neţ je dneska. Rozvod byl trochu ostudou pro tu rodinu.“ (GH/04/12) …. „se naši rozvedli. Vlastně v tý době jsem přišel k alkoholu.“ (JK/05/12) V rodinách informantů se objevila i agrese, která souvisela s poţíváním alkoholu, většinou otce. Malou zvláštností je, ţe v rodinách, kde se v rámci výzkumu agrese objevila, informanti se neoţenili nebo neměli v manţelství vlastní děti. „Byl pak zlej a agresivní a bil nás i matku. To jako všechno bylo. Šel do hospody, vrátil se voţralej, řval na matku a takový jako….párkrát mě zřezal. No já nevím jako,…abych pravdu řek, tak já ho teda nějak moc v lásce nemám. Asi je to tak zafixovany uţ v tý hlavě prostě.“(CD/05/12) „Já jsem ho…, kdyţ….on potom začal napadat i matku, tak jsem musel…to uţ bylo potom pozdějc, to mi bylo tak osmnáct, devatenáct, tak jsem ho sám spacifikoval.“…… „To nebylo jednou, to bylo víckrát. No mě bil taky.“ (EF/04/12) Kdyţ uţ se na informantech nepodepsal rozvod nebo agresívní chování a na dětství vzpomínali opravdu rádi, ukázalo se, ţe i přesto se v rodině ukázal autoritativní styl výchovy, na který sám infomant upozornil a označil ho za jeden ze zlomů v jeho ţivotě. „Otec, ten mě nutil hrát na housle, ale mě to nebavilo, takţe jsem po čtyřech letech skončil a pak jsem hrál na kytaru.“…. „otec to striktně zakázal, abych nebyl prostě někde na internátu. Chtěl, abych byl v místě. Takţe já jsem dělal strojní průmyslovku, která mě moc nebavila.“(AB/05/12) „No já si myslím, ţe v dětství se stala chyba, určitě nějaká. Právě v tý době, kdyţ mě otec nutil, abych dělal jinou školu, neţ jsem chtěl. Takţe já jsem byl takovej rebel a moţná, ţe ve mně zůstalo takový to naštvání. Bylo to nastartování bejt něco jinýho. To je takovej ten věk.“(AB/06/12) 55

Sociální status rodiny je určitou pozicí ve společnosti. Získaný sociální status se týká převáţně vzdělání a zaměstnání. Kdyţ budeme hovořit o orientační rodině, do které se klienti chráněného bydlení narodili, tedy naši respondenti, zjistíme, ţe na vznik závislosti nemá ţádný vliv. Klienti pocházejí z rodin s různým vzděláním rodičů od odborného k vysokoškolskému a následným postavením v zaměstnání. Sociální status rodiny je tedy nerozhodující pro vznik závislosti. Dotazovaný informant Cyril uvedl, ţe vzdělání jeho rodičů je střední odborné. Otec se svému oboru nevěnoval, i tak zastával spíše dělnické pozice. „Matka vlastně dělala v Motorpalu, ta je vyučená soustruţnice. Otec je automechanik, ale té práci se nevěnoval potom jako. On dělal na Ţďasu ve Ţdáře nad Sázavou a pak dělal v cihelně.“ (CD/06/12) Respondent pochází z pěti dětí, kdy všem bylo poskytnuto minimálně střední odborné vzdělání, jedna ze sester vystudovala střední školu. „No tak sourozenci jsou všichni jako vyučení. Sestra je to samý jako matka, v Motorpalu dělala, taky jako obráběčka nebo soustruţnice. Další sestra je zdravotní sestrou, brácha je taky obráběč kovů, no a ten druhej vlastně taky, takţe oba dva.“ (CD/07/12) Rovněţ informant Emil je z rodiny, kde všichni dosáhli nejvýše středního odborného vzdělání. „Brácha je malíř natěrač, otec je elektrikář, slaboproud, matka je pánská krejčová.“ (EF/05/12) Kdyţ budeme postupovat dále stupnicí našeho vzdělávacího systému, dostaneme se ke středoškolskému vzdělání. Další informant uvedl, ţe oba rodiče byli středoškolsky vzdělaní. „Rodiče měli střední vzdělání. Maminka měla gymnázium, otec měl zdravotní školu.“ (GH/05/12) Dá se říci, ţe oba rodiče u svého oboru zůstali i v budoucnosti. Sám informant se zařadil do střední sociální vrstvy. „Maminka dělala jako novinářka, pracovala a táta pracoval jako zubní laborant. Takţe jsme byli taková střední rodina prostě.“ (GH/06/12) Jak můţeme pozorovat, míra vzdělání a zajímavost povolání rodičů roste, ale budoucí závislost dětí zůstává. „Matka má střední vzdělání, otec měl vysokoškolský. Pracoval jako

náměstek,

matka

dělala

mzdovou

účetní….

Bratr

má

také

střední

vzdělání.“(JK/06/12) Poslední informant uvádí, ţe oba rodiče byli vzdělaní vysokoškolsky a zastávali prestiţní zaměstnání, a přesto se syn stal závislým. „Otec byl vzdělaný vysokoškolsky, 56

matka taky. Otec pracoval u jedný velký stavení firmy jako náměstek. Matka moje dělala učitelku hudební výchovy, učila na hudební škole klavír.“(AB/07/12) Respondent pochází ze tří dětí, sourozenci mají rovněţ zajímavé a významné povolání. „Obě sestry jsou učitelky hudebních oborů. Mladší sestra učí na konzervatoři v Českých Budějovicích teorii hudby a všechny moţný předměty.“(AB/08/12) Kdyţ se ohlédneme za předešlým výčtem vzdělání a zaměstnání, shledáme zde všechny stupně vzdělání, kromě základního. Lze tedy vyvrátit mýtus či určitou nálepku toho, ţe jedinci závislí na alkoholu pocházejí většinou ze sociálně slabých a nepodnětných rodin. Téţ stojí za zmínku, ţe ţádný rodič nebyl nezaměstnaný. Vzdělání je bezpochyby pro většinu z nás velmi důleţité. Někteří ho kladou na samý vrchol hodnotového ţebříčku. Kaţdý rodič si přeje, aby jeho dítě dosáhlo co nejvyššího vzdělání a dokázalo se uplatnit ve společnosti. To si zřejmě přáli i rodiče našich informantů. Ukázalo se, ţe rovněţ moţnosti vzdělání informantů byly velké, ale nepodstatné pro uţívání a postupné rozvíjení závislosti na alkoholu. Opět začneme od niţších stupňů vzdělání. „Já jsem se učil na strojního zámečníka, to jsem nedodělal. Tak jsem si potom dodělal rekvalifikaci na pekaře. Šel jsem dělat do pekáren… Pak mě pekárny taky omrzely.“ (EF/06/12) „….A já su zedník vyučenej“(CD/08/12) Střední škola polygrafická je zajisté velmi zajímavá jiţ svým názvem. Hlavní však je, ţe její absolventi najdou vţdy uplatnění.… „Já jsem se šel učit tiskařem“…. Já nic jinýho neumím neţ tiskařinu, takţe nic jinýho jsem dělat nemohl,…. takţe vţdycky jsem v tiskárně práci našel. A hlavně oni mě vzali, protoţe jsem vyučenej, takţe jsem neměl problém.“(JK/07/12) Středoškolské vzdělání dosáhl i další účastník výzkumu, který však u svého původního oboru v budoucnosti nezůstal a věnoval se spíše tomu, co ho vţdycky bavilo. Není nad to, kdyţ je práce naším koníčkem. „Já mám střední průmyslovou školu strojnickou. Zpočátku jsem chtěl vţdycky dělat elektrotechniku,… Prakticky jsem se k tý strojařině nikdy nevěnoval. Dělal jsem dycky jenom elektrotechniku. Pracoval jsem po vojně u Českých drah jako zabezpečovací obvodář. To znamená, ţe tam jsem měl na starosti zabezpečovací zařízení, údrţbu a tak….. jeden můj kamarád, který dělal šéfa počítačové 57

firmy, mě přemluvil, abych šel pracovat k němu. Mě to začalo bavit, ty počítače“(AB/09/12) Dostali jsme se opět aţ k vysokoškolskému vzdělání. Někdo by mohl namítnout, ţe přeci člověk s vysokoškolským titulem nemůţe skončit někde mezi nejslabší sociální skupinou, ocitnout se na samém dně. Bohuţel, moţná lámeme další mýtus, ale alkoholismus se nevyhne nikomu. „Chodil jsem po základní škole na gymnázium a potom na pedagogickou fakultu, učitelství, obor čeština“(GH/07/12) U své profese zůstal informant pouze krátce a poté zvolil zaměstnání, které ho moţná poznamenalo na celý ţivot. „No zůstal jsem, ale jenom asi nějakej čas, uţ nevím kolik přesně. Potom jsem dostal nabídku jít pracovat do věznice v Hradci Králové....Coţ je velkej můj ţivotní omyl. Stal jsem se vychovatelem a pedagogem ve vězeňský sluţbě…To si myslím, ţe byla chyba…..To si myslím, ţe byl můj jako přehmat ţivotní, ţe jsem měl zůstat u kantořiny. Já myslím, ţe by to bejvalo bylo mnohem lepší“….(GH/08/12)

7.4.2 Alkohol narušuje partnerské a rodinné vztahy, aneb uţ se to se mnou nedalo vydrţet 2. KATEGORIE

Alkohol narušuje partnerské a rodinné vztahy, aneb už se to se mnou nedalo vydržet Vlastnosti

Dimenze

Partnerské vztahy

Sloţité

Zanedbávání povinnosti

Časté

Agrese

Minimální

Kontakty

Absentující

Sobeckost

Výrazná

58

Partnerské vztahy jsou u osob, kde se závislost na alkoholu vyskytuje, velmi sloţité. Ne všichni informanti zvládli zaloţit vlastní rodinu a mít děti. Hlavní roli zde hrál opět alkohol. Jak uvedl jeden z dotazovaných, kterému je v současné době 45 let, alkoholem byl zaplněn celý jeho ţivot a byl důvodem, proč nezvládl naplňovat základní lidské potřeby jako většina z nás. …. „Taky jsem si s tím uţil celej ţivot. Celej ţivot řeším jenom chlast. Já jsem se k ničemu jinýmu nedostal.“ (JK/08/12) Ve vztahu, kde je alkohol na denním pořádku, je někdy rozvod jediným moţným řešením, jak přimět partnera k tomu, aby začal činit patřičné kroky hlavně ke své záchraně, ale i k záchraně psychického vývoje dětí, které jsou často poznamenány na celý ţivot. Jsou přítomny, kdyţ se rodič vrací domů opilý, nastávají hádky, násilí a podobné nepříjemnosti s poţíváním alkoholu spojené. Stejně tak partnerky alkoholiků, které se nejprve většinou snaţí pití manţela skrývat a jeho chování obhajovat. Poté nastane těţké období přiznání, ţe není něco v pořádku, období vyhroţování a ultimát. „Při té léčbě mě zpočátku podporovali, ale pak uţ moc né a uţ tomu manţelka nevěřila, ţe se to k něčemu dobrýmu obrátí, tak potom kvůli tomu sama poţádala o rozvod.“ (AB/10/12) Právě opakované nezdařené pokusy se ze závislosti dostat jsou důvodem k rozvodu. Manţelky ztrácejí důvěru a naději v to, ţe se něco změní, a proto sahají k tomu nejzazšímu řešení. … „No a tam jako teda jsem se rozpil a potom uţ to mělo vliv i na ten rozpad toho manţelství. Pak jsem měl v ţivotě období léčba, recidiva, léčba, recidiva.“ (GH/09/12) O tom, ţe nejdříve manţelky rozvodem pouze vyhroţují, svědčí i následující odpověď na otázku, zda manţelka někdy vyhroţovala rozvodem. „No myslím jo. Ale to spíš začala, aţ jak jsem byl na tom léčení v Jihlavě. Tak to říkala, ţe se nechá rozvést nebo něco takovýho. Před tím neříkala nic, ale to uţ se jí moţná rodilo v hlavě.“ (CD/09/12) Pak nastalo opět období léčby a recidivy a skončilo to…. „No a manţelka mezitím podala ţádost o rozvod.“ (CD/10/12)

59

Kdyţ uţ se však podařilo uzavřít manţelství a někomu dokonce zaloţit vlastní rodinu, ne kaţdý si uvědomoval, ţe v manţelství a rodině jsme povinni plnit určité povinnosti, které nám ukládá zákon. Jedná se o povinnosti spojené se vzájemným souţitím, věrností, úctou jeden k druhému, vzájemnou pomocí a péčí o děti. U všech informantů, kteří se stihli oţenit lze konstatovat, ţe z jejich strany bylo velmi často zaznamenáno zanedbávání povinností, které souviselo s naduţíváním alkoholu. Informant Cyril, který s budoucí manţelkou nejprve dlouhou dobu chodil, a poté byl 13 let ţenatý, uvedl, ţe ţádné děti neměli. Důvod? „No vono to nějak nešlo. Tak já jsem chtěl mít, ale vono to nešlo a pak uţ vlastně mezi náma nebylo nic.“ (CD/11/12) V tomto manţelství bylo porušeno i respektování důstojnosti mezi manţeli. Na dotaz, jak reagovala manţelka na pití manţela, uvedl: „..no nelíbilo se jí to. Ona nepila, sem tam si dala jen kolu s rumem. No nelíbilo se jí to. Kdyţ jsem pil, tak se se mnou nebavila, začalo to bejt takový…., prostě řvala vţdycky jako túr.“ (CD/12/12) Informantovi Antonínovi jsem poloţila otázku, zda zanedbával rodinu, domácnost a zda vše zůstal na manţelce. „Tak to jsme dělali tak nějak společně. Potom jsem samozřejmě zanedbával výchovu dětí a takovýhle věci, protoţe jsem se věnoval většinou jenom tý hospodě.“(AB/11/12) Informatn Gustav se snaţil své zanedbávání povinností o děti a rodinu omlouvat tím, ţe neţ začal pít, staral se vzorně. Jako kdyby závislost na alkoholu byla omluvenkou, proč není moţné povinnosti plnit. „No, ale kdyţ byl Kuba malej, a to jsem ještě nepil, tak to jsem se mu právě hodně věnoval. Díky tomu, ţe jsem byl v tom důchodu, tak jsem chodil pro něj do školky a do škole a dost jsem se mu věnoval. Chodili jsme na různý sporty spolu. Takţe já jsem se mu snaţil věnovat, i kdyţ jsem si tam třeba nějaký pivo dal na fotbale. Ale furt to bylo prostě v nějakých mezích. Pak to ty meze teda překročilo.“(GH/10/12) Potvrzuje, ţe ani následná léčba neměla příznivý vliv na výchovu syna. „Ale asi to na něj nemělo moc dobrej vliv, ţe jo, kdyţ ty děcka druhý měly třeba rodiče a jezdily lyţovat nebo někde na dovolenou, a co on měl říkat. Táta je někde zavřenej v polepšovně?!“ (GH/11/12)

60

Alkohol, agrese a násilí jsou pojmy, které spolu úzce souvisí. Lidé posilnění alkoholem se často projevují velkou silou, kterou potřebují dát najevo. Alkohol je často i spouštěčem v případech domácího násilí. Překvapující na provedeném výzkumu je, ţe v rodinách, které informanti zaloţili, se v souvislosti s alkoholem neprojevilo násilí ani agrese, tak jako nám napovídala jiţ předešlá kategorie, která naznačila, ţe v rodinách, kde informanti vyrůstali, se násilí objevilo. V těchto rodinách se ukázala být agrese pouze v minimální míře. „Ne ne, to tam nebylo, já jsem agresivní nebyl vůbec, já jsem si lehnul a spal jsem.“ (AB/12/12) „No tak, já jsem synovi se nesnaţil nějak ubliţovat ani tý ţeně, ale uţ se tam prostě asi startovala ta závislost. Víckrát jsem se opil přes míru, uţ to prostě bylo problematické. Nebyl jsem agresivní.“ (GH/12/12) Pouze v jednom případě se ukázal náznak agrese, informant však své své emoce zvládl. Reakce manţelky byla však tak závaţná, ţe si ji řádně vryl do paměti. „To já jsem ji jako nebil. Jednou jsem na ni teda mířil a pak jsem jako mávl rukou, jako ţe to nemá cenu. Do dneška si ale pamatuju ten její výraz v obličeji, takovej ten strach. Říkam, ještě do teďka si to fakt pamatuju. To jsem byl ale hodně opilej. Pak jsem jenom mávl tou rukou,…“ (CD/13/12)

Nedůvěra v to, ţe se něco změní, a následný rozvod způsobí narušení veškerých kontaktů s partnerkou a mnohdy i dětmi. Informanti o svých blízkých mluví s velkou úctou a váţností, ale nemohou se na ně většinou obrátit o pomoc. Vztahy s dětmi označují informanti jako dobré, ţe jsou ve stálém kontaktu. Jedná se však převáţně o kontakty na dálku a přímého setkání se obávají. Je zřejmé, ţe současné kontakty většinou absentují. „My uţ jsme pak spolu moc nemluvili.“ (CD/14/12) „No spíš, teďka já jsem se naučil trošku na počítači, tak si posíláme maily. No ale na to setkání, ono to je dvě stě kilometrů odsud. Coţ je docela problém…. Já bych je rád navštívil, ale za den se to nepořídí a pro mě je to dost peněz, coţ o to, ale pro mě je to dost velký riziko, dostat se ven. Protoţe bych byl najednou sám za sebe, jestli mi 61

rozumíte, a já mám strach, ţe po ty návštěvě by mě to přišlo všechno líto, a ţe to je nejkratší cesta k flašce.“ (GH/13/12) Předchozí věta svědčí o kontaktu syna s informantem. Vztah a kontakt s bývalou manţelkou je následující …. „No to nejsme. My jsme se rozešli…Ona je ale znovu vdaná mnoho let…. A uţ má druhej vztah a druhý manţelství.“ (GH/14/12) O tom, ţe výjimka potvrzuje pravidlo, nás přesvědčil informant Antonín, který je krátce rozvedený, ale vztah s manţelkou a dětmi zůstal zachován. „Jsem v kontaktu s rodinou. Já teda jezdím, dá se říct, tak jednou za měsíc domů, tak na dva na tři dny a mám teda styk s rodinou. Jinak si pravidelně telefonujeme. I s bývalou manţelkou jsem úplně v pohodě a s dětma taky.“ (AB/13/12) Tento klient chráněného bydlení má velké štěstí, protoţe má v rodině velkou oporu. „Vztahy v rodině mám vyrovnaný, takţe mám takové zázemí.“ (AB/14/12)

Přes všechno, co se v jejich ţivotě odehrálo a čím si museli projít, nezapomínají informanti nikdy na své děti a hýří chválou a uznáním. Z hlediska výchovy by však bylo vhodnější, kdyby děti vyrůstaly v úplné rodině, zahrnovány láskou a bezpečím. Klienti se často chlubí svými dětmi ačkoliv se na jejich výchově téměř nepodíleli, čím se projevuje jejich výrazná sobeckost. „Aji syn, já má strašně šikovnýho syna. Kupodivu teda von vystudoval, je šikovnej, komentuje různý akce a teďka je v tom rádiu a lidi ho mají rádi.“ (GH/15/12) Informant s odstupem času vyjadřuje i svou hrdost a chválu ke své bývalé manţelce…. „protoţe jsem měl skvělou ţenu, šikovnou. Dneska je zástupkyní ředitele na ZŠ.“ (GH/16/12) ….. „a starší má střední školu informatiky a spojů, ale informatiku a spoje nedělá, dělá v jedný nadnárodní společnosti, kontroluje po elektrárnách sváry pomocí rentgenových přístrojů, takţe se má velice dobře, má tam velice dobrej plat. Je zabezpečenej a spokojenej.“ (AB/15/12)

62

7.4.3 Kdy to všechno začalo a kam aţ jsem byl schopný zajít, aneb musel jsem padnout aţ na dno 3. KATEGORIE

Kdy to všechno začalo a kam až jsem byl schopný zajít, aneb musel jsem padnout až na dno Vlastnosti

Dimenze

Zkušenost

Časná

Uspokojování potřeb

Náročné

Kamarádství

Závadné

Závislost

Krutá

Často slýcháme a dozvídáme se, ţe první zkušenosti s alkoholem bývají ve velmi časném věku. Tato hranice se dle výzkumů stále sniţuje. Není nic neobvyklého, ţe děti na druhém stupni základní školy jiţ poţívají pravidelně alkoholické nápoje. Kdyţ vezmeme v potaz, ţe informanti v našem výzkumu jsou ve věku 32, 45, 47, 50 a 54 let a uvědomíme si doby jejich počátečních zkušeností s alkoholem, nahání to strach. Začneme tedy u nejstaršího respondenta, který uvedl, ţe jeho problémy se objevily aţ ve zralém věku. „Ale já jako paradoxně, u mě to začalo, kdyţ mi dali invalidní důchod ve třiatřiceti….. Takţe já jsem začal pít v nějakých pěta, šestatřiceti letech.“ (GH/17/12) Druhý respondent spojil své první zkušenosti s alkoholem s obdobím, kdy se z chlapce stává muţ, tedy po vojenské základní sluţbě. „Po vojně mi zachutnalo pivo. …..A bylo to asi nezdravý. Bylo to asi víc, neţ by bylo zdrávo.“ (AB/16/12) Věk těchto informantů s ohledem na naši platnou legislativu je ještě akceptovatelný. První zkušenosti dalších tří dotázaných nahánějí husí kůţí. „Kdyţ jsem se poprvé opil, tak mi bylo asi deset… V tý pubertě mi teda zachutnal alkohol docela dost.“ (EF/07/12)

63

„Tak kolem těch patnácti. To jsem tak nějak začal chodit pravidelně s tou partou, protoţe oni nám uţ jako tak nalili v hospodě. Tak nějak to začalo.“ (CD/15/12/) „Tak já s tím alkoholem…Já k němu mám blízko. Já jsem se stal závislej v patnácti letech. To znamená, ţe uţ v patnácti letech jsem chodil na Antabus.“ (JK/09/12) Asi je na místě řada otázek, jak se tyto děti k alkoholu vůbec dostaly, kde vlastně byli rodiče, co je potřeba změnit, aby se takovým případům předešlo?

Jak praví přísloví S jídlem roste chuť, platí to i u poţívání alkoholu. Pivem vše začalo, ale zdaleka to nekončí. Uspokojování potřeb budoucích alkoholiků, jejichţ nároky se zvyšovaly, se stává velmi náročným. Postupně se začínají zvyšovat dávky alkoholu a od piva či vína se přechází k tvrdému alkoholu. Jeden z informantů, aby předešel konfliktům s manţelkou, omezil návštěvu hospod, ale minulo se to účinkem. „….tak jsem si ale začal kupovat alkohol domů. Potom jsem uţ sám přišel na to, ţe něco není v pořádku. Ţe uţ bez toho nemůţu bejt.“ (AB/17/12) A jak jsme se zmínili, nároky alkoholiků rostou, „… aby to mělo větší účinek, tak jsem k tomu přikupoval i tvrdý alkohol.“ (AB/18/12) Informant Cyril popsal uspokojení svých potřeb následovně. „Vlastně po opici ráno byla ţízeň, tak bylo třeba se něčím spravit. No tak jsme chodili do práce ráno na sedmou, tak byl uţ ve vobchodě ve tři čtvrtě, tak jsem si dal jedno pivo narychlo a dva panáky, aby se to trochu spravilo a šlo se do práce. Pak byla samozřejmě ţízeň, tak jsem si o svačině koupil flašku, pak jsem zašel zase do obchodu, tam jsem si dal ještě pivo od cesty a štamprdlu, no a ještě flašku na cestu do práce. No a tak jsem celej den popíjel. Kdyţ jsem šel z práce, tak jsem si ještě nakoupil dom, abych měl na doma.“ (CD/16/12) Je obdivuhodné, co dokáţe lidský organismus snést. Dle studií je riziková hranice alkoholu v krvi kolem 4 promile. Jsou však i kuriozní případy, kdy je člověku naměřena hodnota 7 promile alkoholu v dechu. Je otázkou, kolik promile alkoholu by bylo naměřeno informantovi, který uvedl:„Nicméně, kdyţ jsem vypil třicet šest piv za dvanáct hodin, bylo to třikrát proloţeno meníčkem, no a odcházel jsem po svejch, akorát se mně chtělo strašně spát. Pak uţ jsem si řekl, tak dost.“ (EF/08/12) Po těchto 64

slovech byste si moţná řekli, ţe si uvědomil svůj problém a začal se sebou něco dělat. Není to tak. Vzápětí dodal: „No a začal jsem chlastat víno.“ (EF/09/12) U informanta Gustava byl alkohol jedním z důvodů rozvodu manţelství. Sám však přiznává, ţe ani rozvod ho nedonutil k tomu, aby se sebou začal něco dělat. „Začal jsem pít uţ během manţelství, ale ještě to nebyla ta absolutní krize. Rozvedli jsme se, kdyţ mi bylo asi 39. Tam uţ hrál ten alkohol vliv, to uţ jsem jako přeháněl. Ale co bylo po rozvodu, to uţ byla katastrofa.“ (GH/18/12) Co tento člověk povaţoval za katastrofu? „….jsem měl dny, nevím, jestli si to dovedete představit, ţe jsem měl den, kdy jsem vypil tři flašky vodky. V pět ráno jednu. Z toho jsem teda něco vyzvrátil, potom přes den a jednu jsem měl na večer a na noc. Tři flašky, cto je litr a půl tvrdýho alkoholu na den, co jsem byl schopnej vypít. A kdyţ jsem byl v tom laufu, tak i nějaký pivo mezi to.“ (GH/19/12)

Kdyţ se řekne slovo kamarádství, představíme si kolem sebe hromadu lidí, kteří mají společné zájmy, koníčky, určitou důvěru, mohou se jeden na druhého spolehnout apod. Kamarádství mezi osobami závislými na alkoholu je spíše závadové. Je to rovněţ skupina osob, které mají spoustu společného, ale mírně řečeno, spíše v negativním slova smyslu. „….jsem se věnoval většinou jenom tý hospodě. S kamarádama, to uţ byla taková ta parta, ţe kdyţ jsem kaţdej den přišel, věděl jsem, ţe někdo z tý party tam bude.“ (AB/19/12) Zde bychom mohli pouţít další přísloví – Vrána k vráně sedá. „Pak tam byl kámoš vlastně. On byl tady uţ kolikrát v Jemnici na léčení a potkali jsme se. Skamarádili jsme se v hospodě.“ (CD/17/12) Tento člověk si vliv kamarádů uvědomuje a po několika léčbách a současném pobytu v chráněném bydlení uvádí: „Budu se snaţit vyhýbat tady těm kamarádům. Protoţe ty mě vţdycky do toho stáhli.“ (CD/18/12) „…tak se nějakej kamoš našel a pil se mnou.“ (EF/10/12)

65

Nezávislý člověk při líčení příběhů lidí závislých na alkoholu přemýšlí, zda je vůbec moţné, aby situace došla tak daleko. Někteří lidé kvůli alkoholu přišli úplně o všechno, ale tomu se budeme věnovat v jedné z dalších kategorií. Nyní se zaměříme na to, jak dokáţe být závislost krutá a kam aţ nás můţe zavést. Spousta závislých si následkem svého jednání sáhne na úplné dno, odkud se pak strašně těţko odráţí. „Skončil jsem v Praze na Hlavním nádraţí… Kdyţ jsem na tom byl úplně nejhůř, na tom nádraţí, odchytla mě cikánská rodina, dali mě ostříhat, oholit a dělal jsem bílýho koně.“ (GH/20/12) „No a zůstal jsem vlastně na ulici. Odešel jsem z ubytovny, bez prostředků. Chytil jsem se v Brně taky těch, co jsou tam na ulici. Nějakej čas jsme to tak táhli. Sem tam byla příleţitostná práca. Oni chodili somrovat, ale já to neumím, já bych to v ţivotě nedělal.“ (EF/11/12) Problém není jen v tom, ţe člověk zůstane bez prostředků jako bezdomovec a je donucen se ţivit, jak to jen jde, ale i v dalších velmi poniţujících situacích. „Měl jsem proleţeniny uţ na boku. Já jsem měl byt, kde nebylo vůbec nic a uprostřed byla matrace, na tý jsem spal. Já pak mám problém, kdyţ hodně piju, tak se pomočím a pokálím a pozvracím,… Nejhorší bylo, ţe jsem se třeba uţ ani nepostavil na nohy, protoţe jsem nejed…. A teď jsem věděl, ţe musím jít do tý prodejny si něco koupit, tak jsem třeba po čtyřech tam lez a pak jsem se někde postavil o stěnu nebo o nějaký dveře. No ale je to zvláštní, ţe jsem vţdycky si ještě došel pro to víno nebo pro to pivo.“ (GH/21/12) Jsou to opravdu silné záţitky, kterými by si nechtěl nikdo z nás projít. I informant si situaci s odstupem času nedokáţe představit a nikdy by ji nechtěl vrátit. Pod vlivem alkoholu děláme i věci, do kterých bychom se za normálních okolností nepustili. Dá se tak dostat i do problému se zákonem. „…byl jsem nalitej jako sviňa, a tak jsem si začal malovat na plynovou kotelnu na sídlišti a nějakej kamarád mě viděl, nahrával mě na mobil a hned na mě zavolal policajty. Takţe jsem za to dostal 300 hodin veřejně prospěšných a úhradu škody.“ (EF/12/12) Závislost znamená, ţe něco opravdu potřebujete a nemůţete bez toho být. U alkoholu se tedy projevuje tím, ţe jedinec nedokáţe své pití ovládat. Alkohol potřebuje do svého těla vpravit, aby mohlo vůbec fungovat. 66

„Došlo to tak daleko, ţe jsem si musel dát i ráno, neţ jsem šel do práce, tak jsem si musel dát panáka.“ (AB/20/12) „Kdyţ se vám klepou po ránu ruce, nemůţete se podepsat, nemůţete chodit… Ţe to tělo je na tom opravdu fyzicky závislý, ţe se nemůţu ani podepsat, ani jíst.“ (JK/10/12)

7.4.4 Problémy se závislostí, aneb nezbylo nic jiného, neţ se jít léčit 4. KATEGORIE

Problémy se závislostí, aneb nezbylo nic jiného, než se jít léčit Vlastnosti

Dimenze

Rozhodnutí

Nesnadné

Míra závislosti

Výrazná

Úsilí o abstinenci

Diskutabilní

Přiznání

Velmi těţké

Přijmout skutečnost, ţe je člověk závislý, je velmi těţké a někteří si to ani přiznat nedokáţou. V tomto období je velmi důleţitý vliv blízkých a přátel, kteří mohou svým vlivem zapůsobit na závislou osobu a přinutit jí k závaţným rozhodnutím se sebou něco dělat. Vzhledem k tomu, ţe léčba závislosti je značný zásah do soukromého i společenského ţivota, je rozhodnutí nesnadné. Bez vlivu okolí by převáţná část jedinců závislých na alkoholu léčbu vůbec nepodstoupila. I v případě našeho výzkumu byli všichni informanti k léčbě donuceni či v rozhodování ovlivněni. „…takţe v roce 2004 mě manţelka objednala k ambulantní léčbě k psychiatrovi.“ (AB/21/12) „...jsem byl vlastně na léčení v Jihlavě, protoţe jsem byl donucenej od předsedy JZD,…“(CD/19/12) „…vţdycky mě odvezli někam do blázince nebo na nějakou záchytku a tam mě doporučili třeba léčbu. Ne vţdycky jsem šel dobrovolně.“ (GH/22/12) 67

Na dotaz dalších dvou informantů, jak se k léčbě dostali, rovněţ ani jeden nepodstoupil léčbu ze své vlastní vůle. „…holky se toho chytly. Řekly, Juro, my ti to všechno zařídíme, to léčení přes psychiatra, ale musíš tam jít…“(EF/13/12) „To bylo na popud rodičů. Já jsem si nemyslel, ţe mám nějak velkej problém…“ (JK/11/12)

Léčba závislostí probíhá ambulantní či ústavní formou. K ambulantní léčbě se přistupuje v případě naprostého počátku závislosti nebo po léčbě v protialkoholní léčebně. Míra závislosti našich informantů se ukázala být velmi výrazná. Tři z dotazovaných dosáhli takového stádia závislosti, ţe ambulantní léčba nebyla moţná, proto se hned přistoupilo k léčbě ústavní. „…jsem šel do Velkýho Meziříčí k tomu psychiatrovi, tak on říkal, ţe jako ambulantně, ţe to u mě jako uţ nepude…“ (CD/20/12) „…jsem šel k psychiatrovi, ten mě to domluvil v léčebně…“ (EF/14/12) „Nikdy jsem neměl ambulantní léčbu, vţdycky ústavní.“ (GH/23/12) Ambulantní léčba byla zjevně neúčinná i u informantů, kteří se jí podrobili. Doba abstinence po léčbě se však různí. „…k ambulantní léčbě k psychiatrovi. Tam jsem docházel asi rok. Nikdy jsem nevydrţel abstinovat déle neţ tři týdny.“ (AB/22/12) Další informant se podrobil ambulantní léčbě jiţ ve svých patnácti letech. Strach z ústavní léčby ho přinutil abstinovat delší dobu. „…jsem nastoupil ambulantní léčbu jenom, tím Antabusem a do těch osmnácti jsem vlastně abstinoval… já jsem měl strach, ţe mně dají ústavní léčbu. To jsem byl ještě mladej, takţe jsem na ten Antabus chodil celý tři roky.“ (JK/12/12)

Pokročilejší formy závislosti jsou léčeny ústavní formou. Zdálo by se, ţe kdyţ se klient podrobí ústavnímu léčení, je zdravý a můţe ţít normálním způsobem ţivota. Opak je však pravdou. Je nutná celoţivotní přísná abstinence, protoţe v opačném 68

případě jsou na místě relapsy a recidiva. Všichni klienti chráněného bydlení se podrobili ústavní léčbě. Velká většina z nich opakovaně, někteří jak sami uvedli, zaloţili svůj ţivot pouze na léčbě a recidivě. Je proto diskutabilní, zda úsilí o abstinenci, které klient vynakládá, je účelné. Jsou klienti, kteří postupují léčbu ne za účelem abstinence a zbavení se problémů s alkoholem, ale naopak proto, ţe organismus je pitím alkoholu tak vyčerpaný, ţe potřebuje nabít energií, aby mohl v pití pokračovat. Na otázku, kolika léčbami si klienti prošli, jsem se dozvěděla následující. „Bylo jich hodně. Já to nepočítám. Bylo jich asi……dejme tomu v mých pětačtyřiceti…..tak padesát?!“ (JK/13/12) „Tady v tý Jemnici jsem byl asi sedmkrát. Léčba probíhala vţdy tři měsíce.“ (AB/23/12) Nutno podotknout, ţe ústavní léčba v Jemnici nebyla klientovou jedinou, ale prošel i jiná zařízení. „No, tak ono jich bylo víc tady. Dvě, tři…Ty léčby probíhaly vţdycky tři měsíce. Bylo to to samé jako v Jihlavě.“ (CD/21/12) „Ne, v Jemnici ne, já jsem tady asi teprve podruhý. Byl jsem v Nechanicích u Hradce Králové, byl jsem v Bohnicích v Praze, byl jsem v Červeným Dvoře, v Bílý Vodě, v Havlíčkově Brodu, no prostě je toho hodně, no. Bylo asi těch dvanáct léčeb.“ (GH/24/12) Někomu se moţná zdálo být neuvěřitelné a kruté, kdyţ jsem výše napsala, ţe někteří abstinují pouze z důvodu dalšího pití. Na otázku, co je hnací motor k abstinenci, mi jeden klient odpověděl následovně. „To uţ je jenom fakt, aby člověk přeţil, protoţe já, abych byl upřímnej, já piju čtrnáct dní a je ze mě troska prostě, rozklepaná, psychicky na dně, prostě nefunguju. To znamená, abych přeţil, tak se snaţím nepít.“ (JK/14/12)

O situaci, kdyţ je v rodině osoba závislá na alkoholu, jsme se podrobně zmínili v teoretické části této práce. Blízcí většinou začnou pozorovat problém s alkoholem mnohem dříve, neţ samotný postiţený. Pro závislé je přiznání, ţe mají problémy, které je třeba začít řešit, velmi těţké a někdy si jej uvědomují, aţ kdyţ opakovaně podstoupí ústavní léčbu.

69

„No já jsem si to vlastně, abych pravdu řek, začal uvědomovat aţ tady po ty první léčbě v Jemnici, ţe jsem vlastně alkáč. Do tý doby jsem si to vlastně nějak nepřiznával.“ (CD/22/12) „Tak já jsem si to z počátku vůbec neuměl přiznat, nějak mi to nešlo to přiznání, protoţe jsem o tý závislosti mnoho nevěděl z počátku, ale potom jsem to přijal. Bylo to těţké.“ (AB/24/12) „Já jsem první léčbu bral jako, ţe tam přijdu, vyléčím se a bude to dobrý. Vůbec jsem si neuvědomoval, ţe v tom já hraju roli. Myslel jsem si, ţe mě tam prostě vyléčej, a asi na třetí léčbě mi došlo, ţe teda mám tu závislost.“ (GH/25/12) Někteří si závislost přiznat ani nedokázali. „Já jsem si to v tý době vůbec nepřipouštěl.“ (JK/15/12) „Nijak. Mně uţ bylo všechno jedno. Já jsem si to uvědomoval ale úplně, uţ jak jsem zůstal sám.“ (EF/15/12)

7.4.5 Mezilidské vztahy v léčebně, aneb moc blízkých a přátel mi nezůstalo 5. KATEGORIE

Mezilidské vztahy v léčebně, aneb moc blízkých přátel mi nezůstalo Vlastnosti

Dimenze

Reţim léčby

Nutný

Přístup personálu

Rozdílný

Podpora rodiny

Mizivá

Ústavní péče je vlastně rezidenční léčba ve zdravotnickém zařízení, která trvá většinou 3 měsíce. Cílem léčby je změnit ţivotní styl klientů. Při léčbě se pouţívají různé metody a formy práce s klientem, které jsou v jednotlivých zařízeních velmi obdobné. Reţim léčby je nutný, protoţe klienty je třeba naučit určitým pravidlům, návykům a povinnostem, za jejichţ plnění jsou následně odměňováni či trestáni. 70

„Léčba probíhá všude jinak. Stavěj to na tom apolinářským systému. Někde je to volnější. V tom Červeným Dvoře, to byly doby, tam byla sranda, to mi bylo dvacet. Tam se jede na ten bodovej systém, to znamená, ţe za kaţdou blbost vám sestry dávaj jako mínusy a zase za nějaký tý vám dávaj kladný body.“ (JK/16/12) „No tak reţim, pracovní terapie, arteterapie, všechno. To trvalo to tři měsíce…Ráno rozcvička, snídaně, léky, potom nějakej ten úklid. Pak byla skupina terapeutická, nebo arteterapie, pracovky, pak oběd a zase skupina nebo pracovky.“ (EF/16/12) „…pro lidi, jako jsem já, kteří umí ţít, jenom kdyţ je nějakej reţim, někde na nějakým chráněným bydlení nebo někde v léčebně, a nezvládají to venku. No a to jsem typickej já.“ (GH/26/12) Ne všichni klienti vzpomínají dobře na průběh jednotlivých léčeb. Zatímco metody a formy práce se příliš neliší, jak jsme zmínili výše, rozdílný je přístup personálu. Zatímco v některých léčebnách panuje přátelská rodinná atmosféra, jinde je znát přístup direktivní, z personálu vyzařuje autorita a přísnost. „Tady je to mírnější, hodně… oproti Červeňáku, to je skálovskej reţim, tam opravdu po vás dupali, ţe jste měl pořád tu sestru za zadkem, a ta vás potom bodovala. Kdyţ to srovnám s Jemnicí, tak tady je to klidnější, tady je to tak jako, ne ţe by vás někdo tak drezůroval…v tom Červeným Dvoře, tam je to takový vojenský. Tady je to takový domáčtější, tady je to takový, ţe se tu člověk cítí líp.“ (JK/17/12) „I personálem, vším se to liší. Protoţe třeba tam, kde je bodování, jsou trestný body za všechno, hned vám odeberou nějakou výhodu. Tak to bylo na úrovni jakoby kriminálu, bych řekl, skoro. I ten přístup toho personálu, tady třeba v Jemnici je to rozumný docela, ta léčba.“ (GH/27/12) „Chovali se ke mně dobře. Jak tady, tak v Jihlavě. Tady je to lepší. V Jihlavě jsou přísnější.“ (CD/23/12) Jeden z informantů nejprve uvedl, ţe musí ţít v zařízení, kde je nastaven určitý reţim. Není schopen zvládat ţivot bez dohledu a okamţitě sahá po alkoholu. Při jedné

71

léčbě však zaţil takový reţim, ţe po propuštění z léčebny se musel odměnit za to, ţe to vydrţel. „…jsem zaţil Ţeliv klasickou, a to opravdu byl kriminál i s těma rajónama, i s těma vztahama, i s tím jednáním, s těma pacientama….Já jsem šel po deseti měsících z Ţelivu a ještě ten den večer jsem byl s pěti promilem na záchytce. Já jsem se litoval a říkal jsem si, tak teď jsem to vydrţel, tak se odměním. (GH/28/12)“

Většina klientů se rozhodne pro léčení pod tlakem rodiny, svých nejbliţších, známých, přátel, kolegů ze zaměstnání apod. Kdyţ se však léčby opakují, mnoho podporovatelů ztrácí naději a boj s větrnými mlýny vzdává. Podpora rodiny slábne a časem se stává velmi mizivou. „Tak já jsem se s nima moc nestýkal, se sourozencama. Nemám s nima dobrý vztahy.“ (CD/24/12) „Při té léčbě mě zpočátku podporovali, ale pak uţ moc né a uţ tomu manţelka nevěřila, ţe se to k něčemu dobrýmu obrátí, tak potom kvůli tomu sama poţádala o rozvod. …S dětma jsem v dobrým vztahu.“ (AB/25/12) „S matkou jsem udrţoval kontakt. Telefonicky jsme byli ve spojení. S ním jsem moc kontakt neudrţoval.“ (JK/18/12) „Se synem jo. To jsme si psali.“ (GH/29/12) Pokud zůstala podpora ze strany rodiny, šlo většinou pouze o kontakt na dálku, ţádné návštěvy, ze kterých by člověk cítil lásku, přátelství, touhu, pocit, ţe to musí dokázat, protoţe ti, co na něj čekají, ho potřebují, potřebují, aby byl s nimi a pomohl jim. Je to však pochopitelné, kdyţ přihlédneme k tomu, ţe si právě blízcí s alkoholikem uţili spoustu problémů a unavilo je jiţ dávat „poslední“ šanci. Na jednoho informanta se však usmálo štěstí, a co mu neposkytla rodina, dostal od pracovnic charity, které ho k léčbě přinutily a podporují ho i nadále. Lze konstatovat, ţe právě tento klient chráněného bydlení je světlou výjimkou a podrobil se pouze jedné ústavní léčbě a od té

72

doby abstinuje. Určitě si zaslouţí podání pomocné ruky a poskytnutí podpory, i kdyţ ne těch nejbliţších. „Tak s matkou jsem v kontaktu pořád, i s babičkou a dědou. S otcem vůbec. Bráchovi přeju jen k narozeninám a tak. Tady za mnou byly kamarádky z charity, asi dvakrát nebo třikrát. Ty mě psychicky podporujou.“ (EF/17/12)

7.4.6 Návrat k alkoholu, aneb recidiva jako součást ţivota závislého 6. KATEGORIE

Návrat k alkoholu, aneb recidiva jako součást života závislého Vlastnosti

Dimenze

Vytrvalost

Ţádoucí

Negativní emoční stavy

Zničující

Interpersonální konflikty

Negativní

Sociální tlak

Častý

Motivace

Sloţitá

Pomoc odborníků

Nutná

Z rozhovorů s informanty vyplývá, ţe zvládat abstinenci není lehké. Klienti často musí projít opakovanými recidivami, neţ začnou abstinovat na celý ţivot. Po léčení je důleţitá vytrvalost klientů, která je ţádoucí pro trvalé udrţení abstinence. „Myslel jsem si a byl jsem přesvědčenej, ţe kdyţ se přeléčím v Patebu v léčebně, takţe to stačí, ţe se vrátím a budu uţ prostě abstinovat a uţ to všechno zvládnu sám. Ale opakovaně se mi stalo, ţe jsem to nezvládl… Nejdelší dobu jsem dokázal abstinovat od podzima 2007 aţ do zimy 2008, takţe asi 14 měsíců.“ (AB/26/12) Často se stává, ţe klienti po první léčbě vydrţí abstinovat delší dobu, protoţe nejprve mají strach, ţe se vrátí zpět ke své nemoci. Postupem času si ale myslí, ţe malá

73

dávka alkoholu jim nemůţe uškodit, ale opak je pravdou. Období mezi léčbou a recidivou se pak krátí. „ No já jsem pak vlastně po léčbě rok a půl nepil.“… No toho času mezi tím léčením moc nebylo, protoţe já jsem přijel dom, a za chvílu jsem zase začal. Trvalo to tak dva dni. Chvílu jsem zase chlastal, neţ jsem se začal třepat a začaly absťáky. To trvala tak tři měsíce a po třech měsících jsem volal sem, aby mě vzali zpátky. Takţe tak tři měsíce jsem se léčil, tři měsíce jsem byl doma a chlastal a tak dokola.“ (CD/25/12) „A teďka včetně léčby teda mám čtrnáctej měsíc abstinence. Coţ pro mě je hodně. Já jsem nejvíc abstinoval čtyři roky, ale to jsem byl v křesťanský komunitě v Poštovicích u Slaného.“ (GH/30/12) Informant Jan, který uvedl, ţe si prošel během ţivota snad padesát léčeb, dokázal abstinovat delší dobu, a přesto ţe věděl, co ho čeká, vţdy se k alkoholu vrátil. „No tak za ty léta, tak zhruba čtyřikrát po třech letech. Teď abstinuju čtvrtej měsíc…“ (JK/19/12) Recidiva znamená, ţe veškerá dosavadní úsilí o dosaţení abstinence přijdou vniveč a kolotoč se roztáčí od začátku. V této situaci není uţ moţné svou chybu napravit, prostě nelze to vzít zpět a celý proces je nutno opakovat. Příčiny vzniku recidivy mohou být různé, coţ bylo pozorovatelné i u našich klientů. U jednoho z informantů se objevily negativní emoční stavy, které pro něj byly zničující a vrátily ho do stejného kolotoče několikrát. „…jsem vydrţel čtyři roky nepít, no ale to uţ jsem byl tak nervózní, ţe jsem se na jedný…Já jsem tam měl kolo, tak jsem se na jedný ty vyjíţďce opil a oni mě vyhodili… Já jsem věděl, ţe mě pustí a ţe se napiju. Já, uţ kdyţ se blíţil konec, tak jsem se klepal a uţ jsem cítil tu potřebu, ţe se zase musím opít. (GH/31/12) Informant Antonín uvedl, ţe důvodem jeho relapsu je odolat alkoholu. Právě na zvládání chuti na alkohol pracuje ve spolupráci s lékařkou v rámci své léčby. „Nezvládnutí chutí. Dostal jsem chutě. Léčba trvá asi tři měsíce, došel jsem domů, tři měsíce vydrţel a pak jsem dostal chuť a myslel jsem, ţe jedno pivo ustojím…Jenomţe

74

ono u toho jednoho piva nikdy nezůstalo. Vţdycky jsem si dal těch piv víc, případně nějakýho toho panáka tvrdšího alkoholu a pořád se to opakovalo.“ (AB/27/12)

O abstinenci rozhoduje i podpora rodiny, přátel, blízkých, jak uţ jsme si několikrát připomněli. Na recidivu májí vliv i interpersonální konflikty, které působí velmi negativně. Informant Cyril uvedl, ţe kdyţ abstinoval, byla manţelka spokojená a líbilo se jí to, moc spolu ale uţ nekomunikovali. Během jedné z léčeb podala ţádost o rozvod. Rovněţ v rodině nejsou vztahy ideální, se sourozenci a otcem informant nekomunikuje. Je proto důvodná obava, ţe kdyţ se vrátí do prostředí, ve kterém mu nikdo nepomůţe odstartovat nový ţivot, sklouzne opět k alkoholu. „No prostě, já kdybych šel dom, tak asi bych brzo zrecnul. Zase bych do toho padl. Okolí by mě do toho zase vtáhlo… Říkám, ono já s tím počítám, ţe jednou to zase přide. To já nikomu nemaţu med kolem huby. Myslím si, ţe do toho zase spadnu.“ (CD/26/12)

Příčinou recidivy je i sociální tlak, který se vyznačuje setkáním s osobou nebo partou, která v nadměrné míře poţívá alkoholické nápoje. Sociální tlak se objevuje často, proto je třeba klienty při léčbě naučit vyvarovat se podobným setkáním, jakoţ i dalším příčinám směřujícím k recidivě. „Jako ty recidivy?…Jako kaţdej to má jinak.….já jsem byl v Červeňáku taky na chráňáku, kdyţ ho tam ještě měli, a vydrţel jsem tam klidně tři roky pomalu bez alkoholu. Pak jsem odešel z toho chráňáku do toho reálnýho prostředí a tam to nezvládám. Vysvětlím to asi takhle. Tady je dejme tomu nějaká skupina lidí, který taky nepijou, a člověku to tak nepřijde a teď si vemte, ţe i kdyţ si pronajmete třeba garsonku, kam třeba z tý léčebny půjdete. Teďka si tam sednete, chvilku budete koukat do zdi, pak se seberete, půjdete ven mezi lidi, tam si sedne člověk do hospody a zase do toho…“ (JK/20/12) „To jsem normálně chodil do hospody s kámošem. On si dal pivo, já kofolu a capučíno. On mi říkal, ať si dám pivo, já to nikde nebudu vykládat.“ (CD/27/12)

75

Závislí přišli v ţivotě většinou úplně o všechno a velmi výrazně se změnil ţebříček hodnot, které jsou pro ně prioritou. Poté, co si všechno s alkoholem uţili, je pro ně nejdůleţitější přeţít, mít kde bydlet a co jíst. Motivace k abstinenci je sloţitá, protoţe jiţ rezignovali na veškeré ţivotní aspirace. Strach je ten důvod, proč se snaţí ţít bez alkoholu. „No asi. Strach ze smrti. Je to tak.“ (JK/21/12) „…uţ toho bylo dost, protoţe já uţ jsem těch léčeb měl teda několik v Jemnici a prakticky od toho roku 2005 se to táhne aţ do dneška a uţ si myslím, ţe uţ je na čase, aby se to změnilo a zlomilo, abych byl prostě trvalej abstinent.“ (AB/28/12) Nejvíce asi naskakuje husí kůţe, kdyţ důvody své abstinence sděluje informant Gustav. Inteligentní, vzdělaný, sportovec a dostal se na samé dno, od kterého se jen těţko odráţí. „Strach. Strach z toho, co jsem proţil. Teď se tady ráno probudím a můţu stát, tak to je prostě úplně fantastický. Já vím, ţe na jedný z léčeb tam jedna pacientka říkala, ţe ráno se probudít normálně, jako v normálním prostředí, je jako vyhrát milion. Já tomu rozumím, ţe je to pravda, protoţe já jsem se probudil, a prvně jsem zvracel. Kdyţ jsem se dozvracel, tak jsem se oblík a plazil jsem se do obchodu. Přitom ty první loky šly taky ven. To je takový alkoholický a pak uţ to sedne a dá se pít dál.“ (GH/32/12)

Většina klientů kus svého ţivota proţila po léčebnách. Kus svého ţivota promarnila problémy s alkoholem. Někteří kvůli alkoholu vlastně nestihli vůbec nic, protoţe celý jejich ţivot byl zaloţen na léčbě a recidivě. Vzhledem ke svým zkušenostem přiznávají, ţe je důleţité říci si o pomoc. Jen těţko se dá závislost zvládnout vlastními silami, jsou to pouze ojedinělé případy. Pomoc odborníků k přiznání si závislosti, zvládání abstinenčních příznaků, zvládání recidivy je nutná. „Sám si myslím, ţe to ale málokdo zvládne. Je lepší vyhledat pomoc. Já bych to taky tenkrát sám nezvládl, dostat se do léčebny.“ (EF/18/12) „Člověk to sám nemůţe zvládnout, protoţe tomu tělu je tak špatně, ţe ten alkohol potřebuje, takţe se stejně napije.“ (JK/22/12)

76

„…někteří lidi si to nepřiznají ani za celej ţivot. A říct si o tu pomoc. Nestydět se a říct, jsem na dně a uţ nevím, kudy kam.“ (GH/33/12) „Já jsem byl vţdycky rád, kdyţ jsem si o pomoc zavolal sem. No určitě, ale vyhledat pomoc.“ (CD/28/12)

7.4.7 Kvalita chráněného bydlení, aneb stává se ze mě lidská bytost 7. KATEGORIE

Kvalita chráněného bydlení, aneb stává se ze mě lidská bytost Vlastnosti

Dimenze

Kvalita

Dobrá

Terapie

Přiměřené

Pozitivní dopad

Výrazný

Spokojenost

Velká

Samostatnost

Prioritní

Snesitelnost kontroly

Adekvátní

Vztahy mezi klienty

Dobré

Houţevnatost

Ohromná

Pro klienty chráněného bydlení je velmi důleţité, jaké sluţby jim jsou nabízeny. Jiţ jsme hovořili o tom, ţe přišli téměř o všechno, proto jsou spokojeni, ţe mají střechu nad hlavou, svou postel, stravu, čisto a pořádek. Kvalita a sluţby, které chráněné bydlení poskytuje, je na dobré úrovni a klienti se zde cítí velmi příjemně. K základním sluţbám neměl nikdo ţádné větší výhrady. Jednalo se snad pouze o větší soukromí, je však takřka nemoţné, aby měl kaţdý svůj pokoj. „Jinak je nám zde poskytnuto ubytování, strava, psychoterapie, chodí se na ten Antabus. A samozřejmě, ţe tady máme sociálního pracovníka, kterýho se můţeme zeptat na nějaký věci v sociální oblasti.“ (JK/23/12) 77

„Určitě tady nestrádám. Ubytování, vařím si sám. Pak jsou tady psychologický sluţby. Kdyţ něco potřebuju, tak si zajdu za primářkou se poradit. Jinak jsou tady arteterapie, psychoterapie, komunity, ale jen kdyţ nemám práci. Sebezdokonalování.“ (EF/19/12) „Jinak tady máme ubytování, strava. To si teda platím, já si platím obědy, protoţe neumím vařit. Plus pračka, vyprat si věci. A uţ to, ţe máme postel, protoţe já, kdyţ si vzpomenu, jak jsem ţil, tak si na to kolikrát takhle vzpomenu. Protoţe tady ten servis je dokonalej, dá se říct. Ţe se vypere, člověk se osprchuje, nějak se o sebe stará. Takţe já si myslím, ţe mě to drţí, to bydlení chráněný. Kdybych byl někde sám, tak bych byl úplně jinde.“ (GH/34/12)

Vzhledem k tomu, ţe většina klientů je v plném či částečném invalidním důchodu, tráví v chráněném bydlení téměř celý den. Ti, co pracovat mohou, mají nevýhodu v tom, ţe v kraji Vysočina je velká nezaměstnanost a o práci zde nezavadí. Klienty je proto třeba zaměstnat v rámci pracovní terapie. Chráněné bydlení se nachází v odlehlé části města a jeho součástí je chov drobného domácího zvířectva. U domu je rovněţ velká zahrada, kde je třeba posekat trávu a nasušit seno pro dobytek. Pracovní terapie klientů je přiměřená délce jejich volného času. „No tak já vlastně krmím prasata, slepice, kuřata. O to se starám tak třikrát, čtyřikrát denně. Dávám jim vodu a směs. U slepic sbírám ještě vajíčka.“ (CD/29/12) „Bylo tady šrotování, na to přijelo takový speciální auto. A šrotovali jsme obilí pro hospodářský zvířectvo, který se tady chová. Mě to moc nebaví, ale je to lepší neţ nic. Dále se pracovní terapie týká úklidu kolem budovy. Kaţdý ráno se staráme pravidelně o pořádek a o čistotu. Kaţdý má rozdělenou část, kterou uklízí, který pokoj a které místnosti.“ (AB/29/12) „Sbírali jsme ořechy včera a jabka nebo se hrabe listí nebo seno. Všechno moţný, šrotování obilí se dělalo.“ (GH/35/12) „Teďka Franta se vzdal králíků, tak se starám o králíky.“ (EF/20/12)

Pobyt v chráněném bydlení přináší klientům čisté prostředí, ve kterém si jsou všichni vědomi, jaké mají problémy a navzájem se podporují. Chráněné bydlení má na 78

klienty výrazný pozitivní dopad, protoţe jim jsou nejen poskytovány základní sluţby, ale jedná se o klidné prostředí, kde je moţné si srovnat myšlenky a udělat plány do budoucna. „Zázemí a klid, to je důleţitý. To je myslím přesně to, co potřebuju.“ (EF/21/12) „Je tady klid.“ (CD/30/12) Někteří klienti po dokončení ústavní léčby neudrţí abstinenci, protoţe se vrátí do nepodnětného prostřední, a právě sociální tlak je přinutí znova se napít. Chráněné bydlení jako doléčovací zařízení umoţňuje další dobu, po kterou je moţné abstinovat pod dohledem odborného personálu. „Já si myslím, ţe hodně lidí se po léčbě hned napije, kdeţto kdyţ jdou do toho doléčováku, tak tam aspoň vydrţí tu dobu, co na tom doléčování jsou. Je jiný začínat abstinovat mezi lidma, který abstinujou.“ (JK/24/12) „…no tak asi v první řadě vydrţet co nejdýl abstinovat a je to tady prostě umoţněno, protoţe je tady zachováno čisté prostředí, ţe ano. To znamená, ţe tady není přístup k tomu alkoholu.“ (AB/30/12)

Téměř všichni klienti jsou s pobytem v chráněném bydlení spokojeni. Jsou uspokojeny jejich základní ţivotní potřeby, coţ v jejich ţivotě není taková samozřejmost, jak by se moţná zdálo. Proto ani nepřemýšlí nad tím, ţe by jim mohlo něco scházet. Je to závislé i na hodnotovém ţebříčku, který během svého ţivota museli značně přehodnotit. Spokojenost klientů je aţ na určité maličkosti velká. „Asi zatím nic nepostrádám.“ (CD/31/12) „Jsem se vším spokojenej. Moţná nějaký detaily.“ (EF/22/12) „Co tady postrádám? O tom jsem nějak nepřemýšlel.“ (AB/31/12) „…já nevím, co by tady chybělo. Hlavně jsem hodně přibral, jak jsem začal jíst. Nebyl jsem takhle tlustej, ani zdaleka. Ale teď, jak se pravidelně jí, tak jsem přibral.“ (GH/36/12) „No tady je snad jediná věc, ţe toho soukromí je tady málo.“ (JK/25/12) 79

Chráněné bydlení je sociální sluţba, která má připravit klienty na samostatný ţivot. Má je naučit základním hygienickým a společenským návykům, soběstačnosti a sebezdokonalování. Všichni informanti uvedli, ţe chráněné bydlení vnímají jako pomoc a ne povinnost. Pomoc v udrţení abstinence a dále ve vyhledání si vlastního bydlení, ve kterém pak odstartují svůj nový ţivot. Samostatnost je pro většinu klientů velmi důleţitá a povaţují ji za prioritu do budoucnosti. „Ještě nějakej čas bych chtěl zůstat tady, kdyby to šlo, a pak bych se chtěl osamostatnit.“ (EF/23/12) „Rozvedl jsem se před rokem a půl a je to taková příprava.“ (AB/32/12) „Já to beru co nejzodpovědnějc, protoţe mám zkušenost, ţe pak recidivuju. Tak se snaţím udrţet tak nějak.“ (JK/26/12) „No jako počítám s tím. Je jasný, ţe věčně tady bejt nemůţu.“ (CD/32/12) Výjimka potvrzuje pravidlo, proto i jeden informant uvedl, ţe mu nejde o samostatnost, protoţe nedokáţe ţít sám bez dohledu, bez reţimu. Tento klient však trpí bez ohledu na závislost na alkoholu ještě dalšími psychickými problémy, jako jsou úzkosti a deprese. Na otázku, zda vzhledem k tomu, ţe potřebuje reţim, aby abstinoval, nechápe chráněné bydlení jako start do běţného ţivota, odpověděl: „No ne, já jsem rád, ţe mám kde bejt. Já nemůţu bejt nikde sám, protoţe to je katastrofa.“ (GH/37/12) Pobyt v chráněném bydlení je usměrňován ubytovacím řádem. Klienti jsou nuceni dodrţet určitá pravidla a povinnosti. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o chráněné bydlení pro osoby vyléčené ze závislosti na alkoholu, je nutná občasná kontrola, zda se zde alkohol nepoţívá. Snesitelnost kontroly je z pohledu klientů braná jako samozřejmost a součást určitých pravidel, a je proto adekvátní. Jedná se o nepravidelné dechové zkoušky. Je však v zájmu kaţdého jedince, aby abstinoval, protoţe jinak můţe být jeho pobyt zde ukončen. Coţ si řada z nich nemůţe dovolit, jinak by skončili na ulici. „Musíme dejchat, tak se nesmí pít.“ (CD/33/12) „To si nikdo nedovolí tady prostě. Taky se to stalo, ţe se tady někdo napil. Máme tady kontroly, dechový zkoušky, ale nejsou pravidelný, sou nepravidelný.“ (AB/33/12) „Ten reţim dne a přece jenom nějakej ten dohled, ţe jo.“ (GH/38/12) 80

Chráněné bydlení má kapacitu 12 míst, kdy jde převáţně o osoby, které se vyléčily ze závislosti na alkoholu. Je zde zřetelné, ţe klienti si navzájem vycházejí vstříc, podporují se a ví, co potřebují, aby jejich abstinence byla trvalá. Vzájemné vztahy mezi klienty jsou na dobré úrovni. Pro klienty je to velmi důleţité, protoţe z vlastní zkušenosti vědí, ţe pokud se dostanou mezi lidi, do běţného ţivota, ať uţ na ubytovnu nebo do pronájmu, kde okolí nemá tušení o jejich problémech, velmi lehce dochází k recidivě. „Kolegové jsou v pohodě.“ (JK/27/12) „…ze začátku, to bylo hrozný, kdyţ se tu střídali pořád lidi, tak to nebylo ono. Teď uţ se to ustálilo, tak je to tady zase lepší, kdyţ se to střídalo, tak to stálo za prd.“ (CD/34/12) „…podporujeme se navzájem a není ţádný problém, aby někdo někomu, na někoho byl nějakej…aby vznikaly třeba nějaký skupinky, který by si rozuměly třeba jen spolu a s jinýma, to ne. Tady si vycházíme vstříc. (AB/34/12)

Pro závislé je velmi důleţité udrţení abstinence. Ústavní léčba v délce tří měsíců a následný návrat do přirozeného prostředí má za následek častý a rychlý návrat recidivy. Chráněné bydlení nabízí takové prostředí, moţnosti a v neposlední řadě houţevnatost klientů, ţe délka jejich abstinence zde vzhledem k dřívějším snahám je ohromující. Informant Antonín po první léčbě abstinoval tři a půl měsíce a následně se léčba opakovala takřka po roce. Při mé poslední únorové návštěvě chráněného bydlení byl stále jeho klientem a nepil, to znamená tedy třináctý měsíc. „…v podstatě od ledna. Od ledna abstinuju.“ (AB/35/12) U informanta Cyrila se léčba recidivy opakovala po třech měsících. Stalo se také, ţe léčba byla předčasně ukončena z důvodu návratu z dovolenky pod vlivem alkoholu. V současné době je pobyt v chráněném bydlení „..jsem tady uţ tři roky“ (CD/35/12) za vytrvalé abstinence. Na otázku, jak dlouho je v chráněném bydlení informant Emil, jsem se dozvěděla:„Takţe já teďka abstinuju čtrnáctej měsíc a je to pro mě jednodušší neţ experimentovat. Protoţe já, kdyţ se napiju, tak jedu prostě do mrtva.“ (GH/39/12) 81

I náš rekordman Jan, který tvrdil, ţe si prošel snad padesáti léčbami, je tedy jiţ protřelý a zkušený. Nejdelší dobu abstinence však absolvoval v chráněném bydlení. „…já jsem byl v Červeňáku taky na chráňáku, kdyţ ho tam ještě měli, a vydrţel jsem tam klidně tři roky pomalu bez alkoholu. Pak jsem odešel z toho chráňáku do toho reálnýho prostředí a tam to nezvládám.“ (JK/28/12)

7.4.8 Závislost mě připravila o všechno, aneb stal jsem se outsiderem 8. KATEGORIE

Závislost mě připravila o všechno, aneb stal jsem se outsiderem Vlastnosti

Dimenze

Zodpovědnost

Ţádná

Vztah k blízkým

Negativní

Starost o sebe

Nedostačující

Nerozváţnost

Výrazná

Zázemí

Sloţité

Nadměrné uţívání alkoholu má za následek závislost a působí velké zatíţení jak pro samotného jedince, tak pro společnost. K tomu se přičítá další škála zdravotních i sociálních nesnází, kterým se budeme věnovat právě v této kategorii a na které poukázaly rozhovory s informanty. O zodpovědnosti budeme hovořit hlavně v souvislosti se zaměstnáním informantů, ukázalo se totiţ, ţe je téměř nulová, tedy ţádná. Kvůli alkoholu jdou stranou povinnosti, rodina, zájmy. Většina informantů přišla o zaměstnání, protoţe byla přistiţena pod vlivem alkoholu přímo na pracovišti. „Přijel bezpečák a říkal, no tak si pojď dejchnout. Oni uţ po mně tak jako chodili. A nikdy se jim to nepodařilo, aţ jednou….No druhej den jsem šel jako normálně na rozkaz a říkal mi zase, co takhle Jihlava. Říkám ne, to radši skončím. Prej, tak ne? Šel jsem do kanceláře a říkal jsem, Evi, napiš mi to na hodinu, odcházím. No tak jsem odešel.“ (CD/36/12) 82

„No vyhodili mě. Jsem pak ještě dělal u AŢD Praha, tam mě vyhodili teda dohodou, protoţe jsem chodil do práce v podnapilým stavu.“ (AB/36/12) „Měl jsem kvůli pití problémy v práci… Tam byly ty áčka nebo jsem si bral dovolenou, protoţe jsem to nějak zakrýval....Občas jsem se napil i v práci, takţe to na mě bylo poznat.“ (JK/29/12) Informant Emil sice nebyl v zaměstnání přistiţen pod vlivem alkoholu, ale jeho pití bylo příčinou takových stavů, ţe nemohl vykonávat své zaměstnání. „...já uţ jsem nemohl dělat kvůli alkoholu. Dostal jsem strach z vejšek. Člověk ráno, jak má absťák, tak se třepe celej ţebřík s ním. Takţe lepší neţ spadnout, tak jsem mu to normálně takhle nějak řekl.“ (EF/25/12)

O problémech, které způsobuje alkohol v rodinách, jsme se v práci dotkli jiţ několikrát. Vztahy se výrazně nezměnily, i kdyţ informanti jiţ delší dobu abstinují, snaţí se vést řádný ţivot a postavit na vlastní nohy. Z rozhovorů vyplynulo, ţe vztahy k blízkým jsou i v současné době ve většině případů spíše negativní. „Se sourozencama nic moc. Oni o sobě vůbec nedávají vědět…. S otcem je to teď uţ taky lepší, ale moc se spolu nebavíme, jenom takový to nutný…S matkou je to v pořádku.“ (CD/37/12) „Bratr ne, oni se mnou nic nechtějí, ţe dělám ostudu. Ten drţí odstup. A otec je v současné době uţ mrtvej.“ (JK/30/12) „…máti, ta byla s tím svým přítelem, kterýho já taky nemusím. Toho nemusí asi nikdo. S matkou jsem ale v kontaktu, voláme si…“(EF/26/12) O tvrzení, ţe vztahy nejsou nejlepší, jsem se přesvědčila, kdyţ jsem chráněné bydlení navštívila o vánočních svátcích a našla jsem tam všechny informanty. Domnívala jsem se, ţe ti, co tvrdili, ţe jsou s rodinou v kontaktu a podporují je, budou se svými blízkými alespoň v době největších svátků v roce, ale opak byl pravdou. „Jsem v kontaktu s rodinou…I s bývalou manţelkou jsem úplně v pohodě a s dětma taky a i se svými rodiči a se sestrami.“ (AB/37/12)

83

Naduţívání alkoholu poškozuje celou řadu orgánů a je příčinou mnoha dalších onemocnění, které mají za následek invaliditu. Lze tedy říci, ţe starost o sebe informanti velmi zanedbávali a ţe byla nedostačující. Léčba závislosti střídající se s recidivou způsobila, ţe tři z pěti informantů jsou v plném invalidním důchodu a jeden v částečném. „Já uţ jsem se dopracoval k tomu, ţe jsem dostal důchod. Mám důchod na diagnózu závislosti.“ (JK/31/12) „Teď mi zvedli i důchod, protoţe dřív jsem měl částečnej, a teď mám plnej,…“ (CD/38/12) „Já mám částečný invalidní důchod, na mou diagnózu závislosti mám jedničku důchod.“ (AB/38/12) Informant Gustav vzhledem ke svým psychickým problémům rovněţ nepracuje a je v invalidním důchodu. Problémy s pitím alkoholu nastaly aţ poté, co se vzhledem ke své invaliditě (depresím a úzkostem) informant cítil méněcenný a neplnohodnotný. Alkohol ho přivedl tak daleko, ţe péče o zevnějšek, starost o sebe mu vůbec nic neříkaly. „Jako kdyţ vám řeknu, ţe jsem třeba přišel do restaurace a vyvedli mě, vůbec mě nechtěli obslouţit, protoţe jsem smrděl, a já jsem si to vůbec neuvědomoval. Já jsem měl tak vousy, vlasy, dlouhý vlasy a dlouhý vousy, no a v těch špinavých věcech, tak mě třeba vyhodili i z restaurace, ţe mě neobslouţijou.“ (GH/40/12)

Nemoc a invalidní důchod přivádějí klienty do finančních problémů. Je to určitá nerozváţnost, která je prostoupena celým období, kdy začalo naduţívání alkoholu, a je velmi výrazná, protoţe vede aţ k existenčním potíţím. Svou nerozváţností si informanti způsobili první nesnáze v souvislosti se zaměstnáním, které ztratili pro svou závislost. „Tam jsem bral taky dobrý peníze, dělal jsem tam mistra, ale potom jsem kvůli tomu alkoholu o tu práci přišel a dostal jsem se do finančních potíţí.“ (AB/39/12) Informant Emil uvedl, ţe svým pitím si přivodil stavy, pro které musel zanechat práce. Mělo to ohromné následky. „No a zůstal jsem vlastně na ulici. Odešel jsem z ubytovny, bez prostředků.“ (EF/27/12) 84

Svou nerozváţností a pod vlivem alkoholu se dostali informanti do rozporu se zákonem. Způsobili svým jednáním škodu, kterou následně neuhradili, a začali problémy s exekucí. Informant Emil ke všemu přidal i dluh státu, který mu vznikl, kdyţ se stal bezdomovcem. „Jak jsem byl na ulici, tak jsem neplatil pojištění, zdravotní, sociální. Ještě mám ale pět tisíc úhradu škody.“ (EF/28/12) Problémy s exekucí má i informant Gustav, který se dostal vlivem alkoholu a nerozváţností do špatné společnosti, a zůstaly mu jen oči pro pláč. „…dělal jsem bílýho koně. Oni si na mě brali půjčky, který já do dneška splácím. Takţe já jsem se ještě zamotal jako s těmadle lidma do těch půjček, takţe já teďka mám exekuci, tu splácím…“ (GH/41/12) V neposlední řadě i invalidita způsobená nerozváţností, špatným zacházením se svým zdravím způsobuje finanční problémy. Informant Antonín pobírá částečný invalidní důchod a přiznává: „To je málo, protoţe já mám poplatit ještě nějaký splátky úvěrů a v tom mi pomáhají teda finančně moje sestry…“ (AB/40/12)

Závislost na alkoholu je tak zákeřná, ţe připravila své oběti téměř o všechno. Kdyţ pohlédneme výše, přišli o zaměstnání, rodinu, zdraví, dostali se do finančních potíţí. Ani domov není takovou samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Zázemí informantů je sloţité, protoţe většina z nich před nástupem do chráněného bydlení zůstala na ulici, a domov, to bezpečí, kam se člověk můţe uchýlit, kdyţ má nesnáze a necítí se dobře, je pro ně zatím sen, který je hodně vzdálený. „Přihodilo se to, ţe jsem skončil na ulici jako bezďák. Kdyţ jsem se pohádal s otcem, odešel jsem…“ (EF/29/12) „O tu garsonku jsem potom teda přišel v privatizaci, protoţe jsem si ji nekoupil, no a stal jsem se vlastně bezdomovcem. Skončil jsem v Praze na Hlavním nádraţí.“ (GH/42/12) Informant Cyril se má sice kam vrátit, ale jde opravdu jen o to, ţe má střechu nad hlavou. „No já jsem nebydlel přímo u rodičů po rozvodu, nastěhoval jsem se do starýho baráku, kde jsem vyrůstal. No tam uţ vlastně nikdo nebydlel, tak matka nechala odpojit

85

elektriku, aby to tam nevyhořelo. Tak oni to tam ucvakli. Kdyţ přijedu dom, tak tam su vlastně při svíčkách…“ (CD/39/12) Na otázku, kam se vrátí po léčbě nebo po pobytu v chráněném bydlení, odpověděl informant Jan tak, ţe zázemí, které je v ţivotě velmi důleţité, je mu rovněţ velkou neznámou. „Já jsem to řešil ubytovnou. Ţe jsem si pronajal ubytovnu…“ (JK/32/12)

7.4.9 Chci začít znova, aneb uţ vím, co bych změnil 9. KATEGORIE

Chci začít znova, aneb už vím, co bych změnil Vlastnosti

Dimenze

Snaha o zaměstnání

Pozitivní

Pocit bezpečí

Důleţitý

Porozumění

Významné

Posílení

Ţádoucí

Pro informanty, kteří se ještě vzhledem ke svému zdraví mohou zapojit do pracovního poměru, je pozitivní a sympatická snaha o zaměstnání. Vzhledem k tomu, čím si prošli, je důleţité zapojit se do ţivota, do správného a zdravého kolektivu, naučit se pracovním návykům a zajistit si stálý finanční příjem pro další samostatný ţivot. „Plánuju se potom vrátit zpátky do Tábora, najít si novou práci… jsem dělal teda jako na ţivnost instalaci internetu, opravy počítačů, opravy počítačových zdrojů a takovýhle věci, tak v tomhle oboru bych dělal nejradši dál znovu….“ (AB/41/12) „Aţ se na někoho potom jinač usměju, tak moţná prácu dostanu.“ (EF/30/12) Na otázku, do jaké práce by se chtěl informant vrátit vzhledem ke svému nedokončenému vzdělání v oboru strojního zámečníka a rekvalifikaci na pekaře, následovala odpověď: „Asi do Delta pekáren.“ (EF/31/12)

86

V předcházející kategorii jsme hovořili o tom, ţe informanti ztratili téměř vše, včetně zázemí. Proto je pro ně velmi důleţitý pocit bezpečí, který si chtějí budovat v souvislosti s novým bydlením a domovem. Kaţdý z nás si je vědom potřebnosti pocitu bezpečí, který v běţném ţivotě domov představuje. Pro osoby, které prošly závislostí a opakovaným léčením to platí dvojnásob, protoţe kontakt s osobami na ubytovnách či ulici je velmi nebezpečný. „Já uţ jsem uvaţoval, ţe si pronajmu teda dejme tomu garsonku....Je důleţitý, aby člověk byl v nějakým kolektivu, ţe má s kým promluvit takhle, kdyţ si chci popovídat, tak abych šel do tý hospody a tam všichni pijou.“ (JK/33/12) O tom, co znamená pocit bezpečí, hovoří i informant Emil. „Brno, to je takový nebezpečný velký město, moc lidí. Já mám rád spíš klid.“ (EF/32/12) „Teď si našetřím nějaký peníze, tak by s tím šlo něco dělat, ale to tak kdyby matka nechala napsat na mě a já bych musel vyplatit je, vlastně jí a tetku. Ale mohl bych mít vlastní bydlení, mohl bych si to opravit.“ (CD/40/12) „Mám se kam vrátit, mám dům.“ (AB/42/12) Pro informanty začíná být významné i porozumění v rodinných a partnerských vztazích, které by chtěli změnit. Při návratu do běţného ţivota je podpora blízkých podstatnou součástí resocializace. I sami informanti jsou si vědomi, jak svým jednáním rodině ublíţili a mají snahu o nápravu. „Určitě bych změnil svou budoucnost, vztahy v rodině. Teda s babičkou a dědou, s matkou jsem v pohodě…“ (EF/33/12) Moţná snad jen kvůli tomu malýmu klučinovi. Aji syn, já má strašně šikovnýho syna…To je takový povzbuzení, ano…Rád bych je viděl, ale nevím, jestli by to nebylo nadměrný riziko.“ (GH/43/12) Sám informant Antonín uvedl, ţe navázání nového partnerského vztahu povaţuje za podporu. „…chci se znovu vzchopit. Plánuju do budoucna přítelkyni, protoţe určitě by to byla podpora.“ (AB/43/12) 87

„…zlepšit vztah k ţenám. Já jsem zůstal po rozvodu sám a to není dobrý. Do budoucna nemám ţádnej plán ţít s ţenou, a to je chyba.“ (GH/44/12) Informant Gustav uvádí, ţe ţena po jeho boku by byla přínosem, ale vzápětí se zamýšlí, jak je pro vyléčeného alkoholika nebezpečné vztahy navazovat. „Pakliţe by to nevyšlo, tak je to velký riziko pro alkoholika. Abych někomu se otevřel a dal mu ty city a můţe to potom člověka zranit.“ (GH/45/12) „Ţenskou no, to jsem nikdy nezvládl. Já na to neměl nikdy čas. Já jsem měl alkohol, tak…já jsem si to neudělal tak, ţe bych….“ (JK/34/12)

Informanti jsou zkušenostmi z jednotlivých léčeb a trápeními, které si museli v souvislosti se závislosti projít, tak zoceleni, ţe to berou jako posílení, a to posílení v ţádoucím slova smyslu. Pohled zpět je staví do reality a všichni si uvědomují, co jim nadměrné uţívání alkoholu způsobilo. S odstupem času se dá říci, ţe by všichni vyměnili alkohol za cokoliv na světě, jak je pro ně tato negativní zkušenost přínosná. „No začít to vlastně znova bez toho chlastu. Kdyby to šlo vrátit, no prostě abych nikdy nepil. Změnit přístup k tomu alkoholu. Teď je to určitě lepší, kdyţ nepiju.“ (CD/41/12) „No tak asi bych se chtěl vrátit v čase s dnešním rozumem, do takový osmý třídy.“ (EF/34/12) „Jeţiš, já bych o alkoholu vůbec nevěděl. Kdybych věděl, co to obnáší…Ale kdybych nepil, proţil bych ten ţivot úplně jinak neţ takhle. To je šílený. To není ţivot, co já jsem ţil. Třicet let. Projel jsem po léčebnách celou republiku. Znám všechny… Taky jsem si s tím uţil celej ţivot. Celej ţivot řeším jenom chlast. Já jsem se k ničemu jinýmu nedostal.“ (JK/35/12) „A pak třeba si dřív uvědomit, ţe jsem alkoholik. Mě třeba napadlo, ţe kdyţ jsem měl tydle problémy, proč jsme nevyhledali nějakou pomoc, nějakej, jak bych to řek, pohovor někde s psychologem nebo s psychiatrem.“ (GH/46/12)

88

7.5

Axiální kódování Po otevřeném kódování jsem uskutečnila axiální kódování, coţ je „soubor

postupů, pomocí nichţ jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi.“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 70) Axiální kódování je činěno v duchu paradigmatického modelu, který tvoří příčinné podmínky, jev, kontext, intervenující podmínky, jednání/interakce, následky. Kategorie otevřeného kódování jsem sloučila v kontextu axiálního kódování a vytvořila paradigmatický model, ve kterém se jevem stal Závislý jedinec, aneb závislost je krutá nemoc, která nechá padnout na dno. Naduţívání alkoholu a závislost úzce souvisí s kategoriemi Alkohol narušuje partnerské a rodinné vztahy a staví jedince do pozice outsidera. Za příčinné podmínky jsem označila kategorii, která je označena U nás se vţdy pilo, aneb proč jsem se stal alkoholikem. Odezvou jevu jsou Problémy se závislostí, aneb nezbylo nic jiného neţ se jít léčit. Se strategií jednání souvisí další podmínky jako Návrat k alkoholu aneb recidiva jako součást ţivota závislého. Strategie jednání, tedy léčba a opakující se recidiva způsobuje Pobyt v chráněném bydlení a plány nového začátku.

89

Paradigmatický model axiálního kódování:

Kvůli problémům s alkoholem jsou narušeny veškeré vztahy a následkem toho člověk padá na dno

Pobyt v chráněném bydlení dodává člověku důstojnost, kterou potřebuje (JEV)

(PŘÍČINNÉ PODMÍNKY)

Závislost dokáţe připravit o všechno – práci, rodinu, domov, zdraví, peníze – a postavit do pozice outsidera (KONTEXT)

Přijetí závislosti, léčba a práce na zvládání recidivy pokračuje v chráněném bydlení, které učí péči o sebe, samostatnosti a zodpovědnosti (STRATEGIE JEDNÁNÍ)

Závislost je krutá nemoc a recidiva jako součást ţivota závislého brání jejímu překonání (INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY)

Uţ nechci být bezdomovec, chci budoucnost v podobě nového začátku (NÁSLEDEK)

Popis paradigmatického modelu axiálního kódování JEV – Pobyt v chráněném bydlení dodává člověku důstojnost, kterou potřebuje Jak napovídá sám název kategorie, jevem v našem výzkumu je pobyt v chráněném bydlení, který člověku dodává důstojnost a sebevědomí, které v souvislosti se závislostí ztratil. Stavy, do kterých se inforamanti dostali pod vlivem alkoholu, nemají s lidskou 90

důstojností mnohdy vůbec nic společného. V chráněném bydlení se učí základním návykům péče o vlastní osobu i domácnost a snaţí se získat ztracené sebevědomí a sebedůvěru. PŘÍČINNÉ PODMÍNKY – Kvůli problémům s alkoholem jsou narušeny veškeré vztahy a následkem toho člověk padá na dno Události, které předcházejí pobytu v chráněném bydlení, jsou spojeny s narušením vztahu s nejbliţším okolím. Informanti, kteří zaloţili prokreační rodinu, o ni přišli. Manţelství skončilo rozvodem a kontakt s dětmi je velmi omezený. I orientační rodina, ve které jedinec vyrůstá, si následkem sledu událostí spojených s poţíváním alkoholu jednoho ze svých členů buduje značný odstup, ne-li jedince úplně zavrhne. Kaţdý z nás potřebuje různě často podporu někoho blízkého ve velmi vypjatých situacích, kdy si neví rady. Pokud se pomoc nedostavuje a neexistuje řešení, padá jedinec na samé dno, ze kterého je těţké se odrazit. KONTEXT – Závislost dokáţe připravit o všechno – práci, rodinu, domov, zdraví, peníze – a postavit do pozice outsidera Klienti chráněného bydlení většinou přišli vlivem závislosti o práci a následně rodinu, domov, zdraví. Kdyţ není člověk zdráv, obtíţně si najde prácí a dostává se do finančních potíţí. Všechny tyto události řadí jedince na okraj společnosti, na podřadné místo. Rozhodnutí jít se léčit bývá těţké a ještě těţší je následné doléčování, zvláště kdyţ člověk zůstane sám. Doléčování osamělých klientů souvisí právě s pobytem v chráněném bydlení. Ztráta všeho, co kdy člověk v ţivotě dosáhl, souvisí s tím, jak je závislost krutá nemoc a jak těţké je zvládat recidivu po jednotlivých léčbách. STRATEGIE JEDNÁNÍ - Přijetí závislosti, léčba a práce na zvládání recidivy pokračuje v chráněném bydlení, které učí péči o sebe, samostatnosti a zodpovědnosti Uţ jsme se zmínili o tom, jak těţké je rozhodnutí jít se léčit. To ovšem ještě neznamená, ţe si člověk přizná závislost. Někteří informanti uvedli, ţe si závislost uvědomili aţ po několikáté léčbě poté, co zůstali úplně sami na ulici. Závislost je nemoc na celý ţivot a boj s ní je během na dlouhou trať. Po přijetí závislosti a léčbě následuje pobyt v chráněném bydlení, který poskytuje psychologické sluţby, související se zvládáním

91

recidivy a dalších neduhů závislosti. Chráněné bydlení nabízí klientům uspokojování základních lidských potřeb a znova je učí samostatnosti a zodpovědnosti za své činy. INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY - Závislost je krutá nemoc a recidiva jako součást ţivota závislého brání jejímu překonání Naduţívání alkoholu patří mezi duševní poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek řazené do klasifikace nemocí MKN 10. Budu se opakovat, kdyţ uvedu, ţe recidiva je součástí ţivota závislého a značně ztěţuje jednání a strategie, které vedou k trvalé abstinenci NÁSLEDEK - Uţ nechci být bezdomovec, chci budoucnost v podobě nového začátku Přiznání si závislosti, léčba, zvládání recidivy a pobyt v chráněném bydlení jsou strategie a jednání, které informantům dávají novou šanci na nový začátek bez alkoholu. Uvědomují se, co v ţivotě udělali za chybu, o co přišli, kam aţ je závislost dostala. Touţí po vlastním domově a zázemí, které je bude podporovat.

7.6

Selektivní kódování Analýza v otevřeném a axiálním kódování nám poskytla základ pro kódování

selektivní. V selektivním kódování je důleţité vyhledat centrální kategorii, která je i závěrečným cílem analýzy. „Centrální kategorie je ústřední jev, kolem kterého se integrují všechny ostatní kategorie.“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 86) K selektivnímu kódování se dopracujeme za pomoci vyloţení kostry příběhu, uvedením pomocných kategorií do vztahu k centrální kategorii podle paradigmatu, vzájemným vztaţením kategorií na dimenzionální úrovni, ověřením vztahů podle údajů a doplněním kategorií, jeţ je potřeba upřesnit či rozvinout. (Strauss, Corbinová, 1999) Postupnou analýzou jsem dospěla k závěru, ţe v rozhovorech se neustále jedná o opakovaných a neúspěšných problémech s alkoholem a způsobech, jak je řešit. Tvrzení, ţe pobyt v chráněném bydlení usnadňuje závislým návrat do nového ţivota a poskytuje šanci na nový začátek, jsem stanovila jako centrální kategorii.

92

Paradigmatický model selektivního kódování: Pomoc odborníků, pozitivní dopad, reţim, zázemí

Přijetí závislosti, přiznání chyb, samostatnost, zodpovědnost, udrţení abstinence

Pobyt v chráněném bydlení naplňuje touhu po obyčejném klidném ţivotě (CENTRÁLNÍ KATEGORIE) Plány do budoucna – snaha o zaměstnání, pocit bezpečí, posílení, porozumění

Terapie, starost o sebe, kontakt s lidmi se stejným problémem, vyuţívání kvalitních sluţeb

Hrozící recidiva, řešení problémů z minulosti, sebevědomí

CENTRÁLNÍ KATEGORIE – Pobyt v chráněném bydlení naplňuje touhu po obyčejném klidném ţivotě Všichni informanti, kteří jsou závislí na alkoholu a podrobili se opakovaným léčbám, v současné době vyuţívají sluţeb chráněného bydlení. Chráněné bydlení jím nabízí základní sluţby, učí je pracovním návykům v rámci pracovní terapie a kontroluje udrţování abstinence. Čisté bezalkoholové prostředí udrţuje dobré vztahy mezi klienty a umoţňuje spokojené souţití. Nelze jasně konstatovat, ţe stále opakující se léčba či recidiva vedou k pobytu v chráněném bydlení, tak jako nelze říci, ţe absolvováním léčby je jedinec vyléčený na celý ţivot. Rovněţ nelze říci, ţe přijetí závislosti, přiznání 93

chyb, samostatnost, zodpovědnost a udrţení abstinence v chráněném bydlení jednoznačně vede k návratu do běţného ţivota. Doléčování v chráněném bydlení, pomoc odborníků, pozitivní dopad, reţim a zázemí však nabízí závislým jedincům šanci na nový začátek v podobě naplnění touhy po obyčejném a klidném ţivotě. Výzkum prokázal, ţe většina informantů se podrobila nemalému mnoţství opakovaných většinou ústavních léčeb, neboť ambulantní jiţ byly neúčinné, ale vlivem recidivy, která je součástí ţivota závislých, jak jsme se zmínili v teoretické části, se zase vrátili k alkoholu. Jak uvedl jeden z informanů, za ţivot si prošel asi padesáti léčbami a celý ţivot mu zabraly starosti s alkoholem. Příčinou recidivy bylo většinou nepodnětné prostředí, kam se vracel. Pobyt v chráněném bydlení a spolubydlící se stejnými problémy jsou však jeho šancí do budoucna. Touhu po obyčejném a klidném ţivotě, kterou filosofie chráněného bydlení naplňuje, se u jednotlivých informantů liší. Někteří zde hledají zázemí pro start do nového ţivota, jiným vyhovuje reţim, který je zde nastolen, protoţe bez něho by opět sklouzli k recidivě. Příčinou proč ale začínat ţivot znova za pomoci chráněného bydlení jsou právě problémy s alkoholem, které donutí jedince podrobit se léčbě, která je pouze ve výjimečných případech účinná hned napoprvé. Většinou se dostaví recidiva a je nutná další léčba, proto je nezbytný pobyt v chráněném bydlení. Příčina neustále se objevující recidivy v případě informanta Antonína byla diagnostikována jako nezvládnutelná chuť na alkohol a lékař mu doporučil pobyt v chráněném bydlení, kde na problému v současné době pracuje pod dohledem odborníka a úspěšně se mu daří abstinovat. Ze všech rozhovorů vyplývá, ţe informanti nemají patřičné zázemí, které by je při udrţení abstinence podporovalo, proto jsou vděčni za to, co jim chráněné bydlení poskytuje. Právě rodina a blízké okolí, od kterých by byla potřeba největší pomoc a podpora, se k informantům uţ dávno otočily zády. Jejich důvody jsou však jasné. Problémů spojených se závislým jedincem v rodině jsme se uţ dotkli v teoretické části. Z výzkumu bylo téţ zřejmé, ţe některé rodiny jsou vlastně příčinou vzniku závislosti u jedinců, takţe těţko nyní očekávat podporu.

94

Přijetí závislosti, přiznání chyb, samostatnost, zodpovědnost, udrţení abstinence Neúnosná situace, střet se zákonem, finanční a zdravotní problémy jsou důvody, proč bylo třeba závislost řešit. Přijetí závislosti a vyrovnání se s touto skutečností nebylo vůbec jednoduché. Příčinou bylo i to, ţe kdyţ si situaci začali informanti uvědomovat, byli na samém dně a přišli většinou úplně o všechno. Sami přiznávají, jaké udělali chyby, a kdyby bylo moţné vrátit čas, jiţ nikdy by se nechtěli dostat do kontaktu s alkoholem. Otázkou jsou i rodinné a partnerské vztahy, které by byly úplně na jiné úrovni, nebýt alkoholu. Jeden z informantů spatřuje chybu ve volbě povolání, která ho přivedla k psychickým problémům, kvůli kterým se cítil méněcenný a začal pít. Pobyt v chráněném bydlení berou informanti zodpovědně, protoţe je to příprava k osamostatnění, coţ je pro ně prioritou. Pro všechny znamená opuštění chráněného bydlení úplně nový začátek. Dva z informantů skončili jako bezdomovci na ulici bez prostředků, jeden na ubytovně, další v polorozpadlém domě bez elektřiny. To jsou důvody, proč je pro ně důleţitá samostatnost, začít se starat sám o sebe, nebýt neustále na někom a něčem závislý. Z daného výzkumu vyplynulo, ţe vlivem uţívání alkoholu se vytratila zodpovědnost. Kaţdý člověk má určité povinnosti, které si musí plnit. Informanti přišli o svá zaměstnání, protoţe byli přistiţeni pod vlivem alkoholu. Také finanční situace nebyla příznivá, protoţe většina příjmu zmizela v lahvi alkoholu. Jak uvedl jeden z informantů, propil úplně všechno, skončil v domě s pečovatelskou sluţbou, kde měl uprostřed bytu pouze matraci na přespání. Proto je jasné, ţe jejich zodpovědnost je třeba posílit. Uţivatelé chráněného bydlení jsou si vědomi, jak je důleţité udrţet si abstinenci. Jak je to těţké, potvrzuje mnohonásobná ústavní léčba. Z rozhovoru vyplynulo, ţe klientům je znám i způsob, jak obejít nepříznivé působení alkoholu na antabus, ale nemají o to zájem, protoţe jiţ chtějí klidný ţivot bez alkoholu, který jím chráněné bydlení nabízí.

95

Pomoc odborníků, pozitivní dopad, reţim, zázemí Opakované pokusy o abstinenci ukázaly, ţe bez pomoci odborníků to v převáţné většině nejde. Sami informanti poukázali na to, ţe pomoc odborníků je nezbytná, jednak aby upozornili na problém závislosti a dále hlavně při odvykacích stavech, kdy přicházejí závaţné zdravotní potíţe. I následné psychoterapie, skupinové terapie či komunity pod vedením odborníků, kteří spolupracují s chráněným bydlením, vedou k novým zítřkům. Dalším pozitivem chráněného bydlení je dle informantů kolektiv lidí se stejným problémem, který se navzájem podporuje a udrţuje čisté prostředí bez alkoholu. Informanti vědí, co bývá nejčastější příčinou recidivy, proto se takovým podnětům snaţí vyhýbat. Volný čas se snaţí trávit pěstováním koníčků, jako je sport, fotografování, dále jsou zaměstnáváni pracovní terapií, související s chovem domácího zvířectva, který je v našem výzkumném prostředí velmi podstatný a významný pro pracovní terapii. Jeden z informantů uvedl, ţe ke své abstinenci potřebuje určitý reţim, jinak má okamţitě sklony k alkoholu. Téţ dalším klientům vyhovuje denní reţim v chráněném bydlení, který je nutí učit se základním návykům a péči o vlastní osobu, hospodařit s finančními prostředky apod. Několikrát jsme se zmínili a také z výzkumu vyplynulo, ţe alkohol připravil informanty o rodinu, práci, domov, zdraví a peníze. V současné době je pro ně tedy důleţité zázemí v podobě střechy nad hlavou, vlastní postele, zajištění stravy, zdravotnické péče a v neposlední řadě sociálního poradenství. Vše, co jsme uvedli výše, je krokem k udrţení abstinence, pohledem na novou budoucnost a zbavení se nepříjemné minulosti.

Terapie, starost o sebe, kontakt s lidmi se stejným problémem, vyuţívání kvalitních sluţeb Šance na nový začátek v podobě obyčejného klidného ţivota chytají informanti za pačesy a vyuţívají terapie, která je jim poskytovaná. Jedná se psychoterapii, která jim umoţňuje zvládání recidivy, skupinovou terapii k prodiskutování problému s podobně nemocnými lidmi a pracovní terapii k efektivně strávenému volnému času. 96

Pobyt v chráněném bydlení učí klienty starat se o sebe samotné. Poskytuje jim sice ubytování a stravu, ale tu si musí z vlastních prostředků hradit, tak jako v reálném ţivotě. Na rozdíl od ústavní léčby, která je hrazena ze zdravotního pojištění. Učí se základním hygienickým návykům, o které někteří přišli v době, kdy se stali bezdomovci. Musí se starat o čistotu a pořádek v celém objektu a okolí. Pozitivní je kontakt s lidmi, kteří mají také problémy s alkoholem. Je jim známo, jak se navzájem podporovat, dokáţou si poradit v případě přemáhání chuti na alkohol a řešit společně další problémy a připadne jim naprosto přirozené, ţe se zde nepije. Jak uvedl jeden z informantů, nezvládá ţivot v reálném prostředí, protoţe po návratu si z nudy a osamělosti sedne do hospody, a zase do toho padne, proto mu vyhovuje pobyt v chráněném bydlení a naprosto mu vyhovuje, co zde má. Kromě základních sluţeb, jako je ubytování, strava, terapeuti jsou nabízeny i další sociální a právní sluţby. Z rozhovorů vyplynulo, ţe někteří respondenti se kvůli alkoholu dostali do střetu se zákonem a musí odpracovat veřejně prospěšné práce a uhradit vzniklou škodu. Další klient se vzhledem ke své alkoholové minulosti stal bílým koněm a pochybné existence si nabraly jeho jménem půjčky, kvůli kterým dodnes splácí exekuce. Právě tyto problémy se s klienty snaţí řešit sociální pracovnice za pomoci právního poradenství a různých sdruţení.

Hrozící recidiva, řešení problémů z minulosti, sebevědomí, houţevnatost Jednou z podmínek, aby byli klienti chráněného bydlení mohli vést obyčejný a klidný ţivot, je zvládání stále hrozící recidivy, která je součástí ţivota kaţdého závislého jedince a můţe se objevit kdykoliv. Proto je třeba vyvarovat se základním spouštěčům a mít stále na paměti, kam aţ dokáţe závislost přivést. Obyčejný a klidný ţivot se dá vést po vyřešení všech problémů z minulosti. Jedná se o jiţ zmíněné exekuce, půjčky, ale i problémy v rodině, které mají všichni informanti, jak vyplynulo z rozhovorů. Všem ţenatým muţům se rozpadlo manţelství, ale je zde šance navázat kontakt s dětmi. Nedobré vztahy jsou ve většině případů i se sourozenci. Téměř minimální jsou kontakty s rodiči. Není třeba připomínat, ţe právě nový začátek obyčejného ţivota u závislých jedinců je velmi ovlivněn přístupem 97

nejbliţších, o které svou nemocí přišli. Další budoucnost je tedy podmíněna tím, jak budou zmíněné problémy vyřešeny. Chráněné bydlení nabízí svým klidným a čistým prostředím nabytí nového sebevědomí, které uvízlo na bodu mrazu. Není jednoduché, poté co člověk padne na samé dno a přijde úplně o všechno, zvednout hlavu, otřepat se a začít, jakoby se nic nestalo. Je potřeba se zbavit zátěţe minulosti. V neposlední řadě je k tomu, aby klienti chráněného bydlení mohli ţít obyčejný a klidný ţivot, zapotřebí takové houţevnatosti, kterou projevovali při svém pobytu doposud. Mnozí z nich v tomto prostředí vydrţeli nejdéle bez alkoholu, coţ se velmi cení. Houţevnatost je synonymem slova neústupnost, nezdolnost, urputnost, vytrvalost, zarputilost. Jsou to vlastnosti, které klient chráněného bydlení bude potřebovat k naplnění touhy po obyčejném a klidném ţivotě.

Plány do budoucna – snaha o zaměstnání, pocit bezpečí, porozumění, posílení Start do nového ţivota v chráněném bydlení přiměl informanty přemýšlet nad svou budoucností. Je pro ně důleţité zajistit si zaměstnání a s tím související finanční prostředky. Vzhledem ke zdravotnímu stavu moc pracovně aktivních není, protoţe závislost na alkoholu jim působí závaţné zdravotní problémy, kvůli kterým jsou v invalidním důchodu. Pocit bezpečí si chtějí budovat v novém domově. Mají snahu o urovnání rodinných vztahů a navázání nových partnerských vztahů. Positivní posílení z negativních zkušeností je nutí vyvarovat se opakovaných chyb a dává jim šanci na nový začátek.

98

Závěr Závislost na alkoholu je velký problém, který nezasahuje jen závislého jedince, ale rodinu, přátele a potaţmo celou společnost. Uţ v úvodu jsem zmínila, ţe naše republika patří mezi země s největší spotřebou alkoholu na obyvatele, proto si kaţdý z nás dokáţe představit, jaké to má následky. Účinností zákona o sociálních sluţbách se závislým otevřela nová moţnost, jak svou nemoc zvládat, neboť byla legislativně zakotvena sluţba chráněného bydlení, které se začalo rozvíjet po roce 1989. Jedná se o sluţbu, která uţivatelům poskytuje doléčování po absolvování ústavní léčby. K tématu diplomové práce mě přivedla jedna ze seminárních prací v rámci studia, kdy jsem zpracovávala sociální síť v regionu. Zjistila jsem, ţe přímo v našem malém městě se nachází chránění bydlení Alkat o. s., které patří k jednomu z mála svého druhu u nás. Byl to impuls, který mě přiměl se o zařízení blíţe zajímat. Zájem směřoval hlavně k uţivatelům, důvodům, které je vedly k závislosti, rodinným vztahům, léčbě závislosti, samotnému pobytu v chráněném bydlení a motivaci k abstinenci. Získáním informací se začala formulovat otázka, jejíţ odpovědí je vlastní cíl diplomové práce. Zjistit, jak chráněné bydlení napomáhá k resocializaci závislých. Diplomová práce v úvodu sleduje přístup společnosti k alkoholu a závislosti jako takové. Rozebírá vztahy v rodině, kde je přítomný závislý jedinec, a popisuje jednotlivé faktory, které ovlivňují vznik závislosti. Další kapitola se zabývá léčbou závislostí. První fází pomoci je ambulantní léčba. V případě, ţe je neúčinná nebo je závislost jiţ v tak pokročilém stádiu, ţe ani nepřichází v úvahu, je na řadě léčba ústavní se svými metodami. Důleţitá je pomoc nejbliţších v podobě rodinné a manţelské terapie a pomoc stejně nemocných ve svépomocných skupinách. Je známo, ţe součástí ţivota závislých jedinců je recidiva, jejíţ příčiny jsou různé, a k trvalé abstinenci je třeba motivace. K doléčování je moţno vyuţít sluţbu chráněného bydlení. Charakterizujeme si, co to vlastně je, komu je určena a jaké máme druhy. Závěr teoretické části tvoří kapitola týkající se konkrétního chráněného bydlení, které se stalo výzkumným prostředím v naší práci. Praktická část navazuje na část teoretickou. Rozhovory s informanty popisují dosavadní průběh ţivota závislých jedinců, kteří přišli téměř o všechno a v současné 99

době jsou klienty chráněného bydlení. Jde o velmi silné a emocionální příběhy, ze kterých je cítit strach a obava, aby se ta doba nevrátila. Výzkumné šetření mě přivedlo k závěru, kterým byl hlavní cíl diplomové práce, ale byly zodpovězeny i dílčí otázky výzkumu. Co bylo popsáno v teoretické části, se potvrdilo ve skutečných příbězích klientů chráněného bydlení Alkat o. s. Dospěla jsem k závěru, ţe alkoholově závislí jedinci, které závislost připravila o rodinu, zaměstnání, zdraví, peníze, domov a octli se na samém dně, se rozhodli situaci řešit. Poté co přijali skutečnost, ţe jsou závislí, po opakovaných léčbách z důvodu stále se opakující recidivy se rozhodli dál bojovat v chráněném bydlení. To jim poskytuje odbornou pomoc, čisté a klidné prostředí a zázemí, aby se naučili starat sami o sebe, aby mohli řešit své problémy z minulosti, posílili své sebevědomí, a to vše za pomoci kvalitních sluţeb a s lidmi, kteří mají stejné problémy. Během pobytu uţ přemýšlí o budoucnosti, kterou si představují v pohodlí svého domova, se zajímavým zaměstnáním a urovnanými vztahy v rodině. Péče o závislé v souvislosti se sluţbou chráněného bydlení má přímou souvislosti s oborem sociální pedagogika. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze říci, ţe chráněné bydlení poskytuje šanci závislým na resocializaci. Zmínili jsme však, ţe chráněných bydlení pro závislé je velmi málo. Je skutečností, ţe stále se opakující ústavní léčba, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, je velmi nákladná a často neúčinná. Pobyt v chráněném bydlení si hradí klienti sami, navíc dostávají příspěvek na péči. Stojí tedy za zamyšlení, zda by nebylo výhodnější zřizovat více podobných zařízení, která by po ústavní léčbě poskytla doléčování v čistém prostředí se stejně nemocnými lidmi, místo stále se opakující recidivy po návratu do normálního ţivota. Kaţdému, kdo se ocitl na samém dně, by měla být poskytnuta šance se ode dna odrazit. Odrazovým můstkem pro závislé by mohlo být právě chráněné bydlení, které poskytuje zázemí a sluţby a zabraňuje ztrátě důstojnosti a bezdomovectví.

100

Resumé Diplomová práce „Chráněné bydlení jako šance na resocializaci závislých“ se zabývá otázkou, jak napomáhá chráněné bydlení k resocializaci závislých. Problematika je řešena z teoretického i praktického hlediska. Teoretická část se dělí do šesti kapitol, které se opírají o odbornou literaturu, internetové zdroje a právní úpravu. Úvod se věnuje vztahu společnosti k alkoholu a závislostem. Další kapitoly popisují problémy spojené přímo se závislosti na alkoholu, týkající se rodiny, léčby a recidivy. Závěr teoretické části charakterizuje chráněné bydlení obecně a následně přímo chráněné bydlení Alkat o.s., jako výzkumné prostředí našeho výzkumného šetření. Praktickou část tvoří popis výzkumného šetření, včetně cílů, výzkumných vzorků, otevřeného, axiálního a selektivního kódování. Kvalitativní strategie je zaloţena na rozhovorech pomocí návodu s klienty chráněného bydlení Alkat o.s. Závěr diplomové práce vyhodnocuje vytčený cíl výzkumného šetření, kterým bylo zjistit, jak napomáhá chráněné bydlení k resocializaci závislých. Výzkumné šetření odhalilo, ţe pobyt v chráněném bydlení dodává závislým důstojnost, poskytuje sluţby odborníků a patřičné zázemí k tomu, aby mohli začít plánovat budoucnost v podobě obyčejného, klidného ţivota.

101

Summary Thesis "Sheltered housing as a chance for rehabilitation addicts" deals with the question of how to help sheltered housing rehabilitation for addicts. Issue is solving from a theoretical and practical perspective. The theoretical part is divided into six chapters, which are based on literature, internet resources and laws. Introduction is devoted to the relationship of alcohol and addictions. Other chapters describe the problems linked directly to alcohol dependence on the family, treatment and recidivism. Conclusion of the theoretical part describes general sheltered housing, and directly sheltered housing Alkat o.s. , as research center of our research.

The practical part consists of a description of the research, including objectives, research samples, open, axial and selective coding. Qualitative strategy is based on interviews with clients using the instructions sheltered housing Alkat o.s.

The final section evaluates the objective being pursued research investigation, which was to find out how to help sheltered housing rehabilitation for addicts. The survey revealed that living in sheltered housing gives addicts dignity, providing specialist services and appropriate facilities to enable them to start planning for the future in the form of ordinary, peaceful life.

102

Pouţitá literatura: 1. BARNARDOVÁ, M., Drogová závislost a rodina. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 220 s. ISBN 978-80-7387-386-8. 2. BAŠNÝ, Z., Chráněné a podporované bydlení z pohledu odborného lékaře psychiatra. In ČERVENKOVÁ, A., BRUTHANSOVÁ D., Náklady na ústavní sociální péči a sluţby podporovaného a chráněného bydlení. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. Kapitola 6, s. 44 – 47. 3. ČERVENKOVÁ, A., BRUTHANSOVÁ D., Náklady na ústavní sociální péči a sluţby podporovaného a chráněného bydlení. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. 69 s. 4. Drogy - otázky a odpovědi. kolektiv autorů sdruţení SANANIM. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 198 s. (Rádci pro zdraví). ISBN 978-80-7367-223-2. 5. FISCHER, S., ŠKODA, J., Sociální patologie: analýza příčin a moţnosti ovlivňování závaţných sociálně patologických jevů. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3. 6. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vydání. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. 7. GÖHLERT, Fr.-Ch. a KÜHN, F. Od návyku k závislosti: toxikomanie, drogy: účinky a terapie. 1. vyd. Praha: Ikar, 2001. 143 s. Z pohledu lékaře. Pro zdraví. ISBN 80-7202-950-9. 8. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4. 9. JELÍNKOVÁ, M., Autismus IV.: Péče o dospělé klienty s autismem. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2001. 22 s. 10. KALINA, K., Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 388 s. ISBN 978-80-247-1411-0. 11. MATOUŠEK, O., Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha : Portál, 2008. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8. 12. MATOUŠEK, O., Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 978-80-7367-368. 13. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7367-331-4. 103

14. NEŠPOR, K. a CSÉMY, L., Baţení = Craving: společný rys mnoha závislostí a způsoby zvládání. Praha: Sportpropag pro Sdruţení FIT IN - Rodiče proti drogám, 1999. 76 s. 15. NEŠPOR, K., Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4. vyd. Praha: Portál, 2011. 173 s. ISBN 978-80-7367-908-8. 16. NEŠPOR, K., Zůstat střízlivý: praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké. 1.vyd. Brno: Host, 2006. 236 s. ISBN 80-7294-206-9. 17. NEŠPOR, K., PERNICOVÁ, H. a CSÉMY, L., Jak zůstat fit a předejít závislostem. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 112 s. ISBN 80-7178-299-8. 18. PFEIFFER, J., Systém podpory v bydlení pro osoby s duševním onemocněním ve světle zahraničních zkušeností. In ČERVENKOVÁ, A., BRUTHANSOVÁ D. Náklady na ústavní sociální péči a sluţby podporovaného a chráněného bydlení. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. Kapitola 8, s. 54 – 61. 19. PIPEKOVÁ, J., Osoby s mentálním postiţením ve světle současných edukativních trendů. 1. vyd. Brno: MSD, 2006. 208 s. ISBN 80-86633-40-3. 20. PRIMUSOVÁ, H., Zločin jako nemoc. 1. vyd. Praha : Grada, 2001. 98 s. ISBN 80-247-0067-0. 21. RADA, M., Chráněné bydlení pro lidi s mentálním postiţením: praktický průvodce. Blansko: Hnutí Humanitární Pomoci, 2006. 55 s. ISBN 80-239-95472. 22. SKÁLA, J., Alkohol a jiné (psychotropní) drogy: abúzus a závislost. Praha: Avicenum, 1986. 90 s. 23. SKÁLA, J. kol, Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 206 s. 24. SOVINOVÁ, H., CSÉMY, L., Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1.vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 96 s. ISBN 80-7071-230-9. 25. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. 1999. 214 s. ISBN 80-85834-60-X. 26. ŠEDIVÝ, V., VÁLKOVÁ, H., Lidé, alkohol, drogy. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1988. 158 s. 27. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha : Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. 104

28. ZÁŠKODNÁ, H., Pojetí závislosti na návykových látkách. Ostrava: Scholaforum, 1997. 27 s. Tematický sešit. Občanská výchova. ISBN 80-8605836-0.

Internetové zdroje: 1. ABZ.CZ,

Slovník cizích slov. [online]. c2005-2006 [cit. 15.2.2013].

http://slovnik-cizich slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=prohibice 2. ALKOHOLIK. CZ., Rodina alkoholika a její přístup k závislému. [online].

c2003-2012

[cit.

22.10.2012].

Dostupný

z

http://www.alkoholik.cz/zavislost/rodina_alkoholika/rodina_alkoholika_a_jeji_p ristup_k_zavislemu.html 3. Česká arteterapeutická asociace, Arteterapie v ČR. [online].

c2012 [cit.

23.10.2012]. Dostupný z http://www.arteterapie.cz/ 4. Jak se zbavit deprese. Alkoholismus. [online]. eStránky.cz.

c2012 [cit.

23.10.2012]. Dostupný zhttp://www.deprese.estranky.cz/clanky/jak-se-zbavitdeprese/alkoholismus.html 5. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální sluţby. [online]. [cit. 14.2.2013].

Dostupný z http://www.mpsv.cz/cs/9#sspd 6. ROD. M., , Co je ergoterapie? [online]. Česká asociace ergoterapeutů. c2008

[cit. 23.10.2012]. Dostupný z http://www.ergoterapie.org/Page.aspx?PageID=1 7. Sdruţení pro sluţby Anonymních alkoholiků v České republice. Anonymní

alkoholici.

[online].

c2011-2012 [cit. 23.10.2012].

Dostupný

z

http://www.anonymnialkoholici.cz/index.html 8. VITALION, Alkoholismus. [online]. c2012 [cit. 15.2.2013]. Dostupný z

http://nemoci.vitalion.cz/alkoholismus/ Právní normy: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách 105

Přílohy: Příloha č. 1. Informant Antonín (AB) Dobrý den, jak se dnes máte? Ale ujde to, jsem trochu nervózní z toho, co mě čeká. To nemusíte mít strach. Začala bych tím, ţe bych chtěla slyšet váš ţivotní příběh, jestli byste mohl začít dětstvím, sourozenci, rodiči a jejich vzděláním, zda byl někdo z rodiny závislý na alkoholu? Rozumím, takţe takovej krátkej ţivotopis jakoby?! Narodil jsem se ……1963 v ……… Narodil jsem se jako druhé dítě, mám dva sourozence, dvě sestry, jednu mladší, jednu starší. Od nás z rodiny nikdo nepocházel nebo nikdo neměl problémy s nějakou závislostí, vůbec ţádnou. Otec byl vzdělaný vysokoškolsky, matka taky. Otec pracoval u jedný velký stavení firmy jako náměstek. Matka moje dělala učitelku hudební výchovy, učila na hudební škole klavír. Také hrajete? Já jsem hrál taky, ale z počátku na housle, protoţe otec byl houslista. Otec, ten mě nutil hrát na housle, ale mě to nebavilo, takţe jsem po čtyřech letech skončil a pak jsem hrál na kytaru. Jinak teda pocházím z hudební rodiny. Obě sestry jsou učitelky hudebních oborů. Mladší sestra učí na konzervatoři v Českých Budějovicích teorii hudby a všechny moţný předměty. No ale já jsem se teda trochu vymknul, já jsem technik. A co máte za vzdělání? Já mám střední průmyslovou školu strojnickou. Zpočátku jsem chtěl vţdycky dělat elektrotechniku, jenomţe v tý době v Táboře takováhle ţádná škola nebyla a musel bych dojíţdět do Písku a otec to striktně zakázal, abych nebyl prostě někde na internátu. Chtěl, abych byl v místě. Takţe já jsem dělal strojní průmyslovku, která mě moc nebavila. Prakticky jsem se k tý strojařině nikdy nevěnoval. Dělal jsem dycky jenom elektrotechniku. Pracoval jsem po vojně u Českých drah jako zabezpečovací obvodář. To znamená, ţe tam jsem měl na starosti zabezpečovací zařízení, údrţbu a tak. Já vás trochu přibrzdím. V dětství nebyly ţádné konflikty? V dětství proběhlo všechno v pořádku, ţádný problém s rodičema, se sourozencama, vůbec nebyl ţádnej problém. Měl jsem spoustu kamarádů, s kterými jsem kamarádil. Byli to většinou spoluţáci a bylo to perfektní dětství. Na to si vzpomínám velice rád. Na střední škole jsem měl také spoustu kamarádu, spoluţáků. Po vojně mi zachutnalo pivo. To pivo mi teda chutnalo dycky, jo. Na to pivo jsem chodil teda velice často ještě před tím, neţ jsem se oţenil. A bylo to asi nezdravý. Bylo to asi víc, neţ by bylo zdrávo. I kdyţ mě to nějak nepřišlo, ţe jo?! Co znamená, ţe jste chodil na pivo často? 106

Co to je často? No chodili jsme napřed jednou týdně, potom jsem chodil s kamarády dvakrát týdně, potom se dá říct, ţe tak obden, no. Jak jste tedy říkal, tak jste byl nebo jste ţenatý? Jsem uţ rozvedenej. Nedávno jsem rozvedenej, 21 let jsem vydrţel s manţelkou, respektive ona se mnou. Mám dvě děti, Vojtu a Vaška. Těm jsou 21 a 18 let. Takţe to uţ jsou velký chlapi. Ráda bych se vrátila ještě k tomu, co se stalo po té vojně? Říkal jste, ţe jste začal chodit na pivo, oţenil jste se. Kde si myslíte, ţe nastal ten zlom? To si myslím, ţe bylo aţ aţ…. Jako myslím, ţe ty problémy s tou závislostí jsem začal mít aţ kolem roku 2000. To jsme s manţelkou si vysnili, ţe si postavíme dům. Takţe jsme postavili dům. A ještě do té doby neţ jsme ho postavili, tak říkala, to dycky říkala, ţe to se mnou bylo celkem jako k vydrţení, ţe jsem si odskočil na to pivo jen občas. Jenomţe potom nastal takovej problém, ţe manţelka uţ se jí to nelíbilo, ţe teda abych pořád chodil na to pivo a za kamarády, tak já jsem řek, ţe to omezím, a jak jsem to omezil, tak jsem si ale začal kupovat alkohol domů. Potom jsem uţ sám přišel na to, ţe něco není v pořádku. Ţe uţ bez toho nemůţu bejt. To uţ nebylo ale jen pivo, ale i tvrdý alkohol? Ano, aby to mělo větší účinek, tak jsem k tomu přikupoval i tvrdý alkohol. Takţe pak jsem se začal léčit ambulantně. Někdy v roce 2004 jsem se začal léčit ambulantně. Kam aţ to muselo dojít, neţ jste se rozhodl jít léčit? Došlo to tak daleko, ţe jsem si musel dát i ráno, neţ jsem šel do práce, tak jsem si musel dát panáka. V té době jste dělal stále toho elektrotechnika? Ne, ne, to jsem dělal, to jsme odbočili, já jsem dělal na dráze po vojně toho zabezpečovacího obvodáře, pak jsem dělal kurz na výpravčího vlaků. Pracoval jsem asi pět nebo šest let jako výpravčí vlaků. Potom v roce 1994 mě jeden můj kamarád, který dělal šéfa počítačové firmy, mě přemluvil, abych šel pracovat k němu. Mě to začalo bavit, ty počítače. Takţe jsem tam začal dělat takovýho technika a obchodníka. Tam jsem vydrţel vlastně 10 let, u té firmy. A pak jsem dělal ještě totéţ, podobnou činnost s počítačema u velké akciové společnosti. Kdyţ se vrátíme k tomu léčení? K tomu léčení, takţe v roce 2004 mě manţelka objednala k ambulantní léčbě k psychiatrovi. Tam jsem docházel asi rok. Nikdy jsem nevydrţel abstinovat déle neţ tři týdny. Takţe mi nabídnul ústavní léčení. Takţe první léčbu jsem měl v roce 2005 na Červeném Dvoře u Českého Krumlova. No, tam jsem měl svojí první léčbu tříměsíční. Po té léčbě jsem vydrţel abstinovat asi tři a půl měsíce. Pak jsem se teda znovu napil a 107

spadnul jsem do toho znovu. No a nějak tak jsem se střídavě drţel, ţe jsem chvílema pil a chvílema nepil, aţ to zase došlo k tomu, ţe jsem se do toho dostal tak, ţe jsem se musel jít léčit znovu v roce 2007 a to uţ jsem šel sem do Jemnice. No a pak uţ jsem ty léčby prakticky po roce opakoval, by se dalo říct. Nejdelší dobu jsem dokázal abstinovat od podzima 2007 aţ do zimy 2008, takţe asi 14 měsíců. Jak probíhala ambulantní léčba? Ta léčba probíhala tak, ţe jsem tam docházel tak jednou za čtrnáct dní, tři týdny k psychiatrovi. Ten mi naordinoval nějaké medikamenty, většinou antidepresiva a chtěl…..Při další návštěvě se mě zeptal, jestli jsem dodrţel abstinenci nebo nedodrţel. To trvalo rok, ale protoţe se ta abstinence nedařila, tak proto potom mi navrhl ústavní léčbu. A ústavní léčba probíhala jak? Říkal jste, ţe nejdříve jste byl v Červeném Dvoře. Tam to probíhalo tři měsíce a terapie tam byly samozřejmě – psychoterapie skupinové. Denní reţim velice přísnější neţ v Jemnici. Tam teda byl velice přísný reţim. Počínaje ranní rozcvičkou a konče večerkou. Tam to bylo, ţe se člověk nezastavil v podstatě. Volno bylo pouze o víkendech a odpoledne od půl čtvrté do pěti. A jak probíhala léčba v Jemnici? Tady v tý Jemnici jsem byl asi sedmkrát. Léčba probíhala vţdy tři měsíce. Třikrát týdně je skupinová terapie, vţdycky hodinu a půl, no a jinak jsou odpolední komunity. Po rozcvičce je snídaně a po snídani je ranní komunita, potom je úklid, rajóny apod. Od devíti hodin je vlastní program, kdy nějkterý skupiny mají psychoterapii, některý skupiny mají pracovaní terapii. Po obědě je odpolední komunita v jednu hodinu, kde se čtou různý elaboráty na téma, jaký jsem byl, kdyţ jsem pil, a jaký bych chtěl být, aţ nebudu pít. Tyto elaboráty vţdycky čte několik lidí, kteří se je mají připravit. Po odpolední komunitě následovaly odpolední pracovní terapie do půl čtvrté, od půl čtvrté do pěti vycházky, v pět hodin večeře a potom uţ program ţádnej nebyl. Říkal jste, ţe v Červeném Dvoře to bylo přísnější. V čem se léčba lišila? V personálu, v reţimu? V tom reţimu, protoţe ten reţim tam byl danej striktně a na minutu. Tam prostě, kdyţ něco začínalo a člověk tam přišel o půl minuty pozděj, tak z toho byl postih. Tam byl takovej bojovej systém, kde se to rozdělovalo i na osminky bodů, čtvrt body a půl bodu, a záleţelo na závaţnosti přestupku, který kdo udělal, tak dostal buď čtvrťák nebo půlák minusového bodu. Člověk se tam musel prostě za týden nabodovat, získat patřičný počet plusových bodů, teď uţ si nevzpomínám, kolik to bylo, aby mohl jít třeba na vycházku. Manţelka a děti vás podporovaly při léčbě?

108

Při té léčbě mě zpočátku podporovali, ale pak uţ moc né a uţ tomu manţelka nevěřila, ţe se to k něčemu dobrýmu obrátí, tak potom kvůli tomu sama poţádala o rozvod. A děti? Podporovaly vás? S dětma jsem v dobrým vztahu. Těm to bylo v celku jedno, se dá říct. Ty tomu moc nerozuměly. Kdyţ jste se napil, měl jste sklony k agresivitě? Ne, ne, to tam nebylo, já jsem agresivní nebyl vůbec, já jsem si lehnul a spal jsem. Takţe spíše jste zanedbával rodinu, domácnost a zůstalo to na manţelce? Tak to jsme dělali tak nějak společně. Potom jsem samozřejmě zanedbával výchovu dětí a takovýhle věci, protoţe jsem se věnoval většinou jenom tý hospodě. S kamarádama, to uţ byla taková ta parta, ţe kdyţ jsem kaţdej den přišel, věděl jsem, ţe někdo z tý party tam bude. Ještě k tomu léčení. Nejprve bylo ambulantní, pak i ústavní. Jaký byl přístup personálu? Přístup personálu byl teda velice vstřícný. To určitě. Bylo to lepší tady v Jemnici neţ v Červeném Dvoře. V Jemnici jsem byl opakovaně. Jak dlouho uţ abstinujete? Abstinuju od …. No teď jsem měl malý relaps někdy v červnu, ale v podstatě od ledna. Od ledna abstinuju. Kdo Vám nabídnul sluţbu chráněného bydlení? To mi bylo nabídnuto uţ v Patebu (psychiatrická léčebna – pozn. autora). Uţ v předcházejících léčbách mi bylo doporučováno, abych se ještě nějak věnoval nějakému doléčování v některém chráněném bydlení nebo v doléčovacím zařízení. A já jsem to striktně odmítal. Myslel jsem si a byl jsem přesvědčenej, ţe kdyţ se přeléčím v Patebu v léčebně, takţe to stačí, ţe se vrátím a budu uţ prostě abstinovat a uţ to všechno zvládnu sám. Ale opakovaně se mi stalo, ţe jsem to nezvládl. Takţe jsem nakonec přistoupil na nabídku paní primářky, abych šel na nějakou dobu sem, aspoň na rok. Teď jsem tady od prosince. Říkal jste, ţe v lednu byl relaps, ten jste měl tedy jiţ tady v chráněném bydlení? Ten uţ byl tady a pak jsem měl ještě jeden krátký relaps, jednodenní napití, a to pětadvacátého června, to nebylo tady teda, ale já jsem chodil do práce a v tý práci jsem se teda napil. Vy jste chodil do práce? 109

Jo, to já jsem chodil tady načerno. Dělali jsme na jedný stavbě. A jaký je pobyt v chráněném bydlení? Máte denní program? No, teďka se to tady trošičku změnilo od 1. října, takový denní program určitej tady je. Je tady ranní komunita, při který se nějak tak dozvíme nějaký novinky, co se děje a jestli bude nějaká pracovní terapie, co se bude dělat apod. Takţe ta pracovní terapie je tady, je tady pravidelná psychoterapie s paní Vyhnálkovou kaţdé úterý, ta je individuální teda. No a jinak ještě docházím pravidelně kaţdý poslední pátek v měsíci na psychoterapeutickou skupinu paní doktorky Holubový dolů do Patebu. Myslíte tedy, ţe od 1. října je to změna k lepšímu nebo k horšímu? Já si myslím, ţe to je k lepšímu, protoţe tady nebude aspoň tolik nudy. Protoţe jsme se tady dost nudili. Jaké další sluţby vám jsou poskytovány? Tak je to ubytování, strava, nebo se vaříme sami, já si teda vařím většinou sám. Strava se sem dováţí zespoda z léčebny. Co koníčky a záliby, dají se zde provozovat? Tak já mám teda jako koníček elektrotechniku a různý opravy přístrojů elektrotechnických a to teda tady dělat nemůţu, protoţe na to tady nemám dílnu ani přístroje. Ale pokud samozřejmě má někdo rád jízdu na kole nebo podobně a má tady kolo, tak takový moţnosti tady sou. Mě sport moc nebere, já jsem teďka začal trošku běhat a docela to flákám teda. Je délka pobytu v chráněném bydlení omezena nebo doporučena? Teďka podle novýho řádu je ta délka pobytu na šest měsíců s tím, ţe je potom moţnost nějakého prodlouţení. Takţe je časově omezena. Jak se tady pracuje s klienty? Ráno ve čtvrt na devět je komunita. Na ní se dozvíme, co bude dál, jestli bude nějaká ta pracovní terapie. Teďka byla třeba dneska ta pracovní terapie uţ dřív, před tou ranní komunitou. Bylo tady šrotování, na to přijelo takový speciální auto. A šrotovali jsme obilí pro hospodářský zvířectvo, který se tady chová. Mě to moc nebaví, ale je to lepší neţ nic. Není to můj obor. Já jsem technik. Dále se pracovní terapie týká úklidu kolem budovy. Kaţdý ráno se staráme pravidelně o pořádek a o čistotu. Kaţdý má rozdělenou část, kterou uklízí, který pokoj a které místnosti. To je všechno zajištěno, to funguje. Ráda bych se zeptala, jaká vidíte pozitiva na chráněném bydlení? V chráněným ….pozitivum, no tak asi v první řadě vydrţet co nejdýl abstinovat a je to tady prostě umoţněno, protoţe je tady zachováno čisté prostředí, ţe ano. To znamená, ţe tady není přístup k tomu alkoholu. A to je takový prostě si myslím to pozitivum, 110

protoţe čím delší dobu vydrţím abstinovat, tím potom to budu mít snazší k návratu do normálního ţivota. Určitě je to tak, ţe zde není přístup k alkoholu? Máte vycházky apod. Je to tak. Vycházky máme volný, ale je to samozřejmě o vůli. Ale tady prostě všichni vědí, ţe ….. To si nikdo nedovolí tady prostě. Taky se to stalo, ţe se tady někdo napil. Máme tady kontroly, dechový zkoušky, ale nejsou pravidelný, sou nepravidelný. Co v chráněném bydlení naopak postrádáte? Co tady postrádám? O tom jsem nějak nepřemýšlel. Třeba v souvislosti se zálibami, malá dílnička? Toţ to ano, to by se mi líbilo, kdyby tady byla nějaká dílnička malá, taková kde bych si já mohl opravovat svoje elektrický přístroje. Je to tady dost těţký, kaţdý má svoje záliby, takţe to je asi individuální, co by kdo chtěl. Kdyţ jste postoupil léčbu a nyní jste v chráněném bydlení, jste v kontaktu s rodinou? Jsem v kontaktu s rodinou. Já teda jezdím, dá se říct tak jednou za měsíc domů, tak na dva na tři dny a mám teda styk s rodinou. Jinak si pravidelně telefonujeme. I s bývalou manţelkou jsem úplně v pohodě a s dětma taky a i se svými rodiči a se sestrami. Chápete pobyt v chráněném bydlení jako přípravu na návrat do společnosti, jako nastartování nového ţivota? Rozvedl jsem se před rokem a půl a je to taková příprava. Vztahy v rodině mám vyrovnaný, takţe mám takové zázemí. Co říkali na váši nemoc rodiče? Z počátku byli hodně nešťastní, ale pak se s tím smířili. Pomáhali mi jak finančně, tak mě podporovali v léčbě. Co je takovým hnacím motorem, ţe se snaţíte abstinovat a vrátit se do společnosti? Hnacím motorem je asi to, ţe uţ toho bylo dost, protoţe já uţ jsem těch léčeb měl teda několik v Jemnici, a prakticky od toho roku 2005 se to táhne aţ do dneška a uţ si myslím, ţe uţ je na čase, aby se to změnilo a zlomilo, abych byl prostě trvalej abstinent. Co plánujete do budoucna? Plánuju se potom vrátit zpátky do Tábora, najít si novou práci a pravidelně docházet mezi anonymní alkoholiky. To je společenství, jestli vám to něco říká. Tam já jsem docházel taky teda. Je to přímo v Táboře a je tam velká skupina. Takţe tam já budu docházet dál. No to je takovej hnací motor, no. 111

Kdyţ opustíte chráněné bydlení, máte se kam vrátit? Mám se kam vrátit, mám dům. Ten jsme neprodali. Zatím je tedy ve společném jmění mojem i manţelky, ale manţelka tam jako bydlet nebude, bude bydlet jako bývalá manţelka v baráku po babičce svojí, ta se chce přestěhovat a já mám moţnost tam bydlet. Myslíte tedy, ţe zlom ve vašem ţivotě nastal, kdyţ jste dostavěli dům? Asi. Začal jsem se nudit, kdyţ bylo hotovo, neměl jsem tolik povinností, kolik jsem měl dřív, protoţe jsem měl hodně povinností v práci, kdyţ jsem dělal v tý počítačový firmě, a měl jsem hodně povinností a starostí se stavbou toho domu a zařizování. No a pak to najednou uvadlo, všechno bylo hotový a já jsem se začal asi nudit, se dá říct, a protoţe uţ jsem měl nějak našlápnuto k tomu alkoholu, tak se ty dávky zvětšily a já jsem začal pít víc. Jaký byl zdroj finančních prostředků k pořizování alkoholu? Já jsem měl dobrý příjem. Já jsem neměl nikdy nějaký finanční problém. Nikdy jsem se nemusel dopouštět ţádné kriminality nebo něco podobnýho. Jaké bylo povolání vaší bývalé manţelky? Manţelka pracuje také v jedné firmě, která opravuje počítačové tiskárny. Taková ta demontáţ. Všichni jsme technicky zaměřeni. I synové? Kluci, tak jeden se ještě učí. Teďka se teda učí, protoţe nedodělal školu na spojového mechanika, tak měl bejt spojařem, tak nedodělal tu školu a přihlásil se znovu na učňák na automechanika. To je ten mladší a starší má střední školu informatiky a spojů, ale informatiku a spoje nedělá, dělá v jedný nadnárodní společnosti, kontroluje po elektrárnách sváry pomocí rentgenových přístrojů, takţe se má velice dobře, má tam velice dobrej plat. Je zabezpečenej a spokojenej. Má přítelkyni, to je studentka gymnázia teď teprve, myslím, ţe je ve třeťáku, takţe ta je mladá Ještě kdyţ odbočím k finančním prostředkům, nechyběly vám na domácnost, kdyţ jste je propil? Nikdy jsem finanční problémy neměl. Dostal jsem se do nich aţ posléze, kdyţ jsem přestal pracovat kvůli alkoholu. Spíš ty finanční problémy přišly, samozřejmě přišly a v současný době je teda mám, ale bylo to daný tím, ţe jsem měl nějaký spotřebitelský úvěry ještě, který přetrvávaly ještě z doby, kdy se stavělo a potom, kdyţ jsem kvůli alkoholu prostě přestal chodit do práce. Přestal jste chodit nebo vás vyhodili?

112

No, vyhodili mě. Jsem pak ještě dělal u AŢD Praha, tam mě vyhodili teda dohodou, protoţe jsem chodil do práce v podnapilým stavu. Tam jsem bral taky dobrý peníze, dělal jsem tam mistra, ale potom jsem kvůli tomu alkoholu o tu práci přišel a dostal jsem se do finančních potíţí. V jakém období jste přišel o práci, před tím neţ jste se rozhodl jít léčit nebo aţ poté v průběhu jednotlivých léčení? To bylo, kdyţ jsem pracoval právě u automatizace ţelezniční dopravy, to bylo po tom, co jsem se uţ několikrát léčil. Nebyla to tedy pohnutka k tomu, abyste se začal léčit? Ne, ne, to uţ bylo mezi léčbami a nemělo to vliv.

Kdyţ jste hovořil o současných finančních problémech, jaký máte nyní příjem? Já mám částečný invalidní důchod, na mou diagnózu závislosti mám jedničku důchod. To je málo, protoţe já mám poplatit ještě nějaký splátky úvěrů, a v tom mi pomáhají teda finančně moje sestry, ale to máme takovou dohodu spolu. Takţe to je zajištěno. Takţe nějaká exekuce nehrozí. Naštěstí. Jakou práci byste chtěl vykonávat po návratu? No, já bych si představoval podobnou, jakou jsem dělal, protoţe já jsem pracoval i jako osoba samostatně výdělečně činná v poslední době, neţ jsem se dostal na úřad práce. A to jsem dělal teda, protoţe mám ještě rekvalifikace na mechanika elektronických zařízení, tak jsem dělal teda jako na ţivnost instalaci internetu, opravy počítačů, opravy počítačových zdrojů a takovýhle věci, tak v tomhle oboru bych dělal nejradši dál znovu, buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. Je na vás vidět, ţe se na to těšíte. Těším, určitě. Stačí se jen odpíchnout od toho dna. Určitě, kaţdopádně to nechci nějak poloţit, chci se znovu vzchopit. Plánuju do budoucna přítelkyni, protoţe určitě by to byla podpora. Máte i v místě bydliště okruh známých, kteří vás podrţí? Ano, mám takový známý a budou mě podporovat a podporujou mě, kdyţ se s nima potkám a dám se do hovoru, tak to jde vidět, ţe mě podporujou a jsou rádi, kdyţ nepiju. Myslíte si, ţe byl ještě někde ve vašem ţivotě zlom nebo se stala chyba? No, já si myslím, ţe v dětství se stala chyba, určitě nějaká. Právě v tý době, kdyţ mě otec nutil, abych dělal jinou školu, neţ jsem chtěl. Takţe já jsem byl takovej rebel a 113

moţná, ţe ve mně zůstalo takový to naštvání. Bylo to nastartování bejt něco jinýho. To je takovej ten věk. Kdyţ s vámi hovořím, působíte na mě velmi vzdělaně, jste zřejmě ovlivněn rodinným prostředím, rodiči? Určitě, oni jsou všichni velmi vzdělaní. Myslíte, ţe ten následující start jiţ zvládnete? Já si myslím, ţe uţ ano. Kolika léčbám jste se jiţ podrobil? V Jemnici jich bylo sedm. A co se stalo, ţe se to vţdycky pokazilo? Co se vţdycky stalo? …. Nezvládnutí chutí. Dostal jsem chutě. Léčba trvá asi tři měsíce, došel jsem domů, tři měsíce vydrţel a pak jsem dostal chuť a myslel jsem, ţe jedno pivo ustojím. Ţe kdyţ si dám jedno pivo, ţe se nic nestane. Jenomţe ono u toho jednoho piva nikdy nezůstalo. Vţdycky jsem si dal těch piv víc, případně nějakýho toho panáka tvrdšího alkoholu a pořád se to opakovalo. Chápu, ţe se to opakovalo jednou, dvakrát, třikrát, ale co dál? Bylo to sedmkrát, to jste si vţdy myslel, ţe to jedno pivo ustojíte? No, já jsem o tom v tu chvíli nepřemýšlel. Ale teďka uţ si myslím, ţe mám naučený i ty zvládání těch chutí. Ve spolupráci s paní doktorkou Holubovou ještě, ke který chodím pravidelně na kontroly, tak to dáváme dohromady. A já si myslím, ţe uţ to budu umět. Takţe teď uţ ani to jedno pivo. Ještě mi řekněte, jaké máte vztahy mezi klienty? Mezi sebou máme vztahy v pohodě, podporujeme se navzájem a není ţádný problém, aby někdo někomu, na někoho byl nějakej…aby vznikaly třeba nějaký skupinky, který by si rozuměly třeba jen spolu a s jinýma, to ne. Tady si vycházíme vstříc. Máme tady schránku na stíţnosti, ale zatím jsem jí ještě nepouţil a ani tam nic nebývá. Všichni jsou tu spokojeni. Jak je to tady s prací, navštěvujete úřad práce? Ne, já docházím v Táboře na úřad práce. Právě jednou za dva měsíce. To musím jet do Tábora a spojím to s návštěvou rodiny. Tady by se práce nesehnala? O tom jsem uţ taky přemýšlel. Já tady sháním práci, ale nemůţu tady nic sehnat. V mým oboru vůbec ne a ani v jinejch oborech, tady je to úplně zabitý, tady ta 114

Vysočina, to je špatný. Tady práce není. Teď mám teda rozjednáno, ţe bych vzal klidně i prodavače elektroniky v elektru, protoţe tady naproti spořitelně je elektro, kde mají ceduli přijmeme prodavače, tak jsem se tam byl zeptat a víte, kolik je tam zájemců? Třicet a oni to vyhodnotí aţ 15. října, takţe jsem jim tam dal svůj strukturovaný ţivotopis a pobavil jsem se tam s nima. Tak mám výhodu v tom, ţe jsem deset let prodával počítače. Nevím, jak to dopadne, kdyby to dobře dopadlo, tak bych šel klidně prodávat do elektra. Jak říkám, kaţdou práci bych vzal. Vnímáte pobyt v chráněném bydlení jako pomoc, která je vám poskytovaná nebo jako povinnost? Takţe jednak je to pomoc, určitě nějaká pomoc to je, ale povinnost je to z tý strany, ţe já jsem prostě k tomu byl i trošičku přinucen. Jednak svými sestrami, které chtěly, ţe kdyţ nepůjdu do chráněného bydlení, tak mě nebudou…, takţe daly mi takovej nůţ na krk jo, podporujou mě finančně. Jednak teda mi to striktně, prostě dá se říct, i nařizovala paní doktorka Holubová, abych tady na tom chráněným bydlení byl. No, takţe já jsem tady tak nějak na půl z donucení a na půl z přesvědčení. Jak bylo těţké přiznat si, ţe jste závislý? Tak já jsem si to z počátku vůbec neuměl přiznat, nějak mi to nešlo to přiznání, protoţe jsem o tý závislosti mnoho nevěděl z počátku, ale potom jsem to přijal. Bylo to těţké. Co byste poradil těm, kteří mají problémy s alkoholem a nechtějí a nedokáţou si to přiznat? Myslí si, ţe to není závislost a ţe se to dá zvládnout. Co bych jim poradil, no to je těţký. Určitě je nejlepší vyhledat pomoc, to bych doporučil. Znám i lidi, kteří to zvládli sami. Jsou to lidi z řad anonymních alkoholiků, kteří se neléčili, nebyli nikde v léčebně a dokázali to. Dokázali to, ale já nejsem z těch. Řekli si, ţe přestanou, a šlo jim, ale oni vlastně taky vyhledali pomoc. Vyhledali tu pomoc v tom společenství anonymních alkoholiků, ale ţádné ústavní ani ambulantní léčení neměli. Kdybyste mohl v ţivotě něco změnit nebo vrátit, co by to bylo? A má to souviset s tím mým alkoholismem? Prostě kdyţ slyšíte tuto otázku, co byste změnil nebo vrátil? Můj odchod od Českých drah. Kdyţ jsem se v roce 1994 rozloučil s Českými dráhami, tak to bych chtěl vrátit zpátky. To jsem chtěl jít do soukromýho sektoru a šel jsem právě do počítačový firmy kamaráda. To bych asi teďka po letech změnil a nešel bych k němu a zůstal bych u Českých drah jako výpravčí vlaku. To se mi líbilo a do dneška na to vzpomínám rád. Děkuji vám moc za vyčerpávající informace a přeji hodně štěstí.

115

Příloha č. 2 Informant Cyril (CD) Dobrý den, jak se dnes máte? Tak de to, svítí sluníčko, takţe dobře, no. Na začátek bych se chtěla zeptat, jestli mi něco popovídáte o vašem dětství, kde jste se narodil, zda jste vyrůstal na vesnici či ve městě, kolik jste měl sourozenců? Narodil jsem se ve Velkým Meziříčí. Bydlel jsem na dědině. No sourozenců? Jsem z pěti dětí. Jsme tři kluci a dvě holky. No tak dětství bylo jako dobrý, no. Aţ na to, ţe otec teda chlastal, ale jako na léčení nebyl. Teď teda uţ nepije, přestal sám. Přestal sám? A pil hodně a pocítili jste to doma nějak? No, hodně no. Byl pak zlej a agresivní a bil nás i matku. To jako všechno bylo. Šel do hospody, vrátil se voţralej, řval na matku a takový jako….párkrát mě zřezal. No, já nevím jako…abych pravdu řek, tak já ho teda nějak moc v lásce nemám. Asi je to tak zafixovany uţ v ty hlavě prostě. Kolik vám bylo let, kdyţ vás bil? No, tak těţko říct, asi dvanáct. Jedenáct, dvanáct, tak nějak, no. Kdyţ jste byl starší, tak uţ vás nebil? Ne, to uţ ne, pak kdyţ uţ jsem chodil jako do učení nebo po vojně, tak uţ jsem se jako kolikrát i matky zastal. Ještě se vrátíme k těm sourozencům? Jsou starší, mladší? Ne, já su nejstarší. Co rodiče, jaké mají vzdělání, co je jejich povolání? Matka vlastně dělala v Motorpalu, ta je vyučená soustruţnice. Otec je automechanik, ale té práci se nevěnoval potom jako. On dělal na Ţďasu ve Ţdáře nad Sázavou a pak dělal v cihelně. A co sourozenci, jaké mají vzdělání? No tak sourozenci jsou všichni jako vyučení. Sestra je to samý jako matka, v Motorpalu dělala, taky jako obráběčka nebo soustruţnice. Další sestra je zdravotní sestrou, brácha je taky obráběč kovů, no a ten druhej vlastně taky, takţe oba dva. A já su zedník vyučenej. Věnujete se té práci? No, tak teď mám jako důchod, tak ne. Ale jako bavilo mě to. 116

Měl jste v dětství kamarády nebo jste byl v partě? No, tak to nás teda bylo, jako parta to jo. V učení, to uţ byla parta vlastně v hospodě. To uţ začalo. Za první jsem to viděl doma a chtěl jsem to vyzkoušet. Chtěl jsem to zkusit, no. Říkal jste, ţe se vám u otce nelíbilo chování, kdyţ se opil, proč jste to tedy zkoušel? Já abych pravdu řek, tak nevím. To bylo tak asi jako z frajeřiny. Protoţe všichni tam jako tak pili v hospodě, ţe jo, tak já taky. V kolika letech jste s pitím tedy začal? Tak kolem těch patnácti. To jsem tak nějak začal chodit pravidelně s tou partou, protoţe oni nám uţ jako tak nalili v hospodě. Tak nějak to začalo. Chození po zábavách s partou, pak jsme se druhej den šli vlastně léčit do hospody. Jak často to bylo? No tak na těch zábavách tak asi jednou za čtrnáct dní. Záleţí, kde jako byla zábava ve vokolí nebo jak daleko no. No a hospoda, ta byla uţ pomale kaţdej den. Pak jsme ještě popíjeli v klubovně SSM. Asi to všechno začalo tak nějak v tý pubertě, no. A co vojna? No, na vojně se taky popíjelo. Tenkrát se udělala akce dvacet, …jako korun, jo. Nakoupilo se čučo a takovyhle ty…,ale ono jako těch peněz na ty vojně tak moc nebylo. Někdy se muselo pučit, aby bylo na vycházku, pak se to vrátilo a moc toho nezbylo. Jste ţenatý? Rozvedený Jak jste se seznámili s bývalou manţelkou? No, to bylo spíš jako dohoze nějak s její tetkou, protoţe já jsem vlastně dělal po vojně na melioracích, a oni tam nějak tak vypomáhaly, ta její tetka, tak se to tam tak nějak spytlikovalo. No pak jsme spolu šest let chodili. No a vlastně třináct let jsem byl ţenatej. Děti jste měli? Ne. Nechtěli jste? No, vono to nějak nešlo. Tak já jsem chtěl mít, ale vono to nešlo a pak uţ vlastně mezi náma nebylo nic. Kdy jste si začal uvědomovat, ţe vám pití přerůstá přes hlavu a je toho dost? 117

No, to jsem byl vlastně na léčení v Jihlavě, protoţe jsem byl donucenej od předsedy JZD, kde jsem pracoval, kdyţ jsem se voţenil. On mi řekl, ţe bych měl jít na léčení, tak jsem řekl, ţe to zkusím. Co říkala manţelka na vaše pití? To uţ bylo….no, nelíbilo se jí to. Ona nepila, sem tam si dala jen kolu s rumem. No, nelíbilo se ji to. Kdyţ jsem pil, tak se se mnou nebavila, začalo to bejt takovy…., prostě řvala vţdycky jako túr. Vyhroţovala někdy rozvodem? No, myslím jo. Ale to spíš začala, aţ jak jsem byl na tom léčení v Jihlavě. Tak to říkala, ţe se nechá rozvést nebo něco takovýho. Před tím neříkala nic, ale to uţ se jí moţná rodilo v hlavě. Kdyţ jste se opil, byl jste agresivní, bil jste manţelku? Říkal jste, ţe ve vaší rodině to tak probíhalo. To já jsem ji jako nebil. Jednou jsem na ni teda mířil a pak jsem jako mávl rukou, jako ţe to nemá cenu. Do dneška si ale pamatuju ten její výraz v obličeji, takovej ten strach. Říkam, ještě do teďka si to fakt pamatuju. To jsem byl ale hodně opilej. Pak jsem jenom mávl tou rukou, o něčem jsme se tehdy dohadovali, ale uţ nevím kvůli čemu. K léčení vás tedy donutil předseda JZD. Vy sám jste závislost nevnímal? Já jsem to nevnímal. Říkal jsem si….No tak samozřejmě, ty ranní doušky, ţíţeň, to bylo. Vlastně po opici ráno byla ţízeň, tak bylo třeba se něčím spravit. No tak jsme chodili do práce ráno na sedmou, tak byl uţ ve vobchodě ve tři čtvrtě, tak jsem si dal jedno pivo narychlo a dva panáky, aby se to trochu spravilo, a šlo se do práce. Pak byla samozřejmě ţízeň, tak jsem si o svačině koupil flašku, pak jsem zašel zase do obchodu, tam jsem si dal ještě pivo od cesty a štamprdlu, no a ještě flašku na cestu do práce. No a tak jsem celej den popíjel. Kdyţ jsem šel z práce, tak jsem si ještě nakoupil dom, abych měl na doma. Na pivo jsem moc nechodil. Spíš jsem doma kredenčil. Někdy jsem se šel ale ukázat do hospody, jak vypadám. Tam jsem si dal jedno pivo, to jsem samozřejmě ani nedopil, ale musel jsem se jít ukázat. Co v té době měla manţelka za zaměstnání? Dělala v kravíně. My jsme tam vlastně dělali spolu. V JZD jsem vlastně dělal zedničinu. Na těch melioracích jsme dělali regulace potoků a tak, tak tam taky byla vlastně zedničina. Mohu se zeptat kolik je vám let? 47 Podle vyprávění to vaše pití muselo něco stát? Jak to bylo s financemi? 118

No tak s penězi to bylo kolikrát špatny. Tak já jsem šel třeba ve vobchodě na sekeru, to on mi dal. O výplatě jsem mu to zase dal, ale von mi tam samozřejmě něco připsal. Takţe to jsem mu musel dat, co mi tam připsal, protoţe jsem se nemohl dohadovat, protoţe by mi příště nic nedal. No a tak se to opakovalo kaţdej měsíc. Něco jsem teda ještě vydělal na fuškách. Přivedlo vás to do finančních nesnází? No, já jsem pak vlastně po léčbě rok a půl nepil. To jsem normálně chodil do hospody s kámošem. On si dal pivo, já kofolu a capučíno. On mi říkal, ať si dám pivo, já to nikde nebudu vykládat. Já jsem říkal, ţe na to nemám nějak chuť. Pak jsem marodil, myslím ale tři měsíce nebo tak nějak, měl jsem zánět šlach v rameně. Jezdil jsem na kontrole, najednou jsem se v Penny zastavil u regálu s flaškama a říkal jsem si kurva, tak to zkusím. Tak jsem si koupil to a….Prvně jsem si koupil jednu. Tak různě vodku, rum. Druhej den znova, ale pak uţ jsem si koupil litr a uţ to začalo znova. Ale řeknu vám, ţe jako chvílu jsem to dokázal skrývat. Manţelka to na mě hned nepoznala. To z vás necítila alkohol? Těţko říct, ale nic neříkala. To myslím, ale měsíc, neţ to prostě poznala. Já jsem nějak šel a zaškobrtl jsem a ona začala, ţe jsem oţralej. Říkal jsem, prosím tě a ona zase, no seš. A uţ to bylo. Začala řvat, pak přiletěla tchýně a říkala, co tady řveš, a ona řekla, ţe jsem zase začal chlastat. Kdy jste se tedy rozvedli? Jo, uţ jako tak….Vlastně jsem začal chlastat znovu. Chodil jsem krmit kuřata bloilery, na směny. Nejradši jsem měl noční, protoţe tam jsem popíjel pěkně v klidu. No a pak mě párkrát vymákli v JZD. Přijel bezpečák a říkal, no tak si pojď dejchnout. Oni uţ po mně tak jako chodili. A nikdy se jim to nepodařilo, aţ jednou. Chlapi mi říkali, dávej si pozor, jdou po tobě, tak jsem třeba dva dni nepil, a kdyţ se to uklidnilo, tak jsem si dával. A pak uţ jsem se jim nezdál, tak tam byl bezpečák, a tak uţ jsem dejchnul. Prej no, co takhle Jihlava? Říkal jsem ne. Říkám, máš tady chlapů dost, tak jim dej taky dejchnout a ten autobus tady posbíráš do Jihlavy. Ať si to dou zkusit i ostatní. To uţ bylo potom, co jsem se tý jedný léčbě podrobil a vím, o co jde. No, druhej den jsem šel jako normálně na rozkaz a říkal mi zase, co takhle Jihlava. Říkám ne, to radši skončím. Prej, tak ne? Šel jsem do kanceláře a říkal jsem, Evi, napiš mi to na hodinu, odcházím. No tak jsem odešel. Chvilu jsem dělal tak porůznu načerno, chvílemi na smlouvu zedničinu. No a tak jsem se jako flákal? Byl jste na úřadu práce? Na úřadu jsem jako asi nebyl. Rok a půl jsem pak musel doplácet. To mi napočítali dost. No, to jsem pak splácel. No a manţelka mezitím podala ţádost o rozvod. Mně to přišlo, tak jsem se odstěhoval dom pomalu. Já jsem uţ bydlel doma a potkali jsme se aţ u rozvodu ve Ţďáře. Pak jsem si tam ještě jezdil k nim pro věci. Kamarád mě tam 119

vţdycky dovezl, tak jsem si to pobral a oni si asi mysleli, ţe příjdu s prosíkem, aby mě tam nechali. Furt se po mně tak dívali. Já jsem řekl, ţe se nikoho doprošovat nebudu. Furt jako tomu nevěřili, ţe odejdu. Pak jsem byl doma, ale to uţ jsem říkal. Dělal jsem načerno, bez smlouvy. Pak tam byl kámoš vlastně. On byl tady uţ kolikrát v Jemnici na léčení a potkali jsme se. Skamarádili jsme se v hospodě. On dělal u jednoho z Boţic. Ten mi dohodil kšeft, ţe můţu dělat s nima. Dělal jsem s nima a pak říkal, ţe pojede sem na léčení a říkal, ať jedu s ním. Já říkám, tak jo, ale moc se mi nechtělo, abych pravdu řekl. No a tak jsem vlastně vyrazil. On mě spíš ukecal. Věděl jsem ale, do čeho du, protoţe jsem to znal z Jihlavy. No a tady vlastně jsem si to musel vyřídit na pracáku. Takţe vlastně su nezaměstnanej a od tý doby jsem byl na pracáku. Ale předtím rok a půl nic. Říkal jste, ţe po rozvodu jste se odstěhoval zpět k rodičům. Co otec, ještě pil? Ne, uţ byl v pohodě, nepil. Kdy přestal pít, to teda abych pravdu řek, tak nevím. Ani nevím, co bylo příčinou. Já uţ jsem bydlel u bejvalý, tak nevím. Já jsem se na to matky neptal. Ona říkala, ţe přestal sám. U rodičů bydlí ještě sestra, ale jinak uţ jsou všichni odstěhovaní. Otec bil pouze vás nebo i další sourozence? Bil spíš jen mě. Proč to nevím. Asi měl nějakou zlost nebo já nevím. Těţko říct. Říkal jste, ţe léčení bylo opakované. Léčil jste se někdy i ambulantně? Ambulantně ne. Prvně jsem šel do Velkýho Meziříčí k tomu psychiatrovi, tak on říkal, ţe jako ambulantně, ţe to u mě jako uţ nepude, takţe mě vzal hned do Jihlavy. No hned ne, jako tak za měsíc. To jsem chodil po ty Jihlavě rok na Antabus potom k němu. Jak probíhala léčba v Jihlavě? No, to bylo jako to samý jako tady, ale bylo to tvrdší. Vlastně jsou to skupiny, komunity, pracovní terapie, rozcvička. Tvrvalo to tři měsíce. Pak jsem rok vydrţel rok abstinovat a chodil jsem dvakrát tejdně na Antabus. Vydrţel jsem to půl roku a začal jsem marodit. V Jemnici to tedy byla vaše druhá léčba? No, tak ono jich bylo víc tady. Dvě, tři…Ty léčby probíhaly vţdycky tři měsíce. Bylo to samé jako v Jihlavě. Zase rozcvičky, skupiny, pracovní terapie, komunity. Měli jste denní program? No, no, no. Měli jsme ale i volnej čas. O víkendu a tak. Jaký byl v léčebnách personál? Chovali se ke mně dobře. Jak tady, tak v Jihlavě. Tady je to lepší. V Jihlavě jsou přísnější. Tady se to taky změnilo. 120

Říkal jste, ţe na léčení v Jemnici jste byl třikrát. Co se vţdycky přihodilo, kdyţ jste se vrátil domů? No, toho času mezi tím léčením moc nebylo, protoţe já jsem přijel dom, a za chvílu jsem zase začal. Trvalo to tak dva dni. Chvílu jsem zase chlastal, neţ jsem se začal třepat a začaly absťáky. To trvala tak tři měsíce a po třech měsících jsem volal sem, aby mě vzali zpátky. Takţe tak tři měsíce jsem se léčil, tři měsíce jsem byl doma a chlastal a tak dokola. No vlastně po první dovolence mě odsud vyhodili, protoţe jsem se vrátil a nadejchal jsem 0,2. Doma jsem si dal ja nevím, asi litr vína ráno, odpoledne jsem přijel a ještě jsem nadejchal. První léčbě jste se podrobil, kdyţ jste byl ještě s manţelkou. Jak ta se k tomu stavila, podporovala vás? No to je jasný, ţe se jí to líbilo. My uţ jsme pak spolu moc nemluvili. Co rodiče a sourozenci, ti vás podporovali? Tak já jsem se s nima moc nestýkal, se sourozencama. Nemám s nima dobrý vztahy. Brácha vţdycky přijel, kdyţ něco potřeboval nebo si zachlastat. Ten taky pije. Spolupracovníci v druţstvu, ti mi fandili, ţe se drţím. Jenţe to, pak uţ to bylo špatny, kdyţ se provalilo, ţe zase piju. Jak se vám líbí pobyt v chráněném bydlení? Máte zde nějaký program? No, tak já vlastně krmím prasata, slepice, kuřata. O to se starám tak třikrát, čtyřikrát denně. Dávám jim vodu a směs. U slepic sbírám ještě vajíčka. Rozcvičky tady nejsou. Je tady ranní komunita ve čtvrt na devět. Co vám je zde poskytováno za sluţby? No tak je to ubytování. Stravu si tady můţeme brát, ale já si s kamarádem vařím. Jinak jím párky, salámy a tak. Hlady tady netrpím. Pobyt zde je časově omezený? No, teď je to na půl roku a pak si můţe poţádat znovu. Já jsem tady uţ tři roky. Já chodím ještě dolu na prášky k paní primářce. Chodil jsem na Antabus, ale teď mi to změnili na něco slabšího. Takţe tam chodím pondělí, čtvrtek. Teď podle novýho budeme chodit jednou za měsíc na skupinu abstinujících do léčebny a jednou za čtrnáct dní máme s psycholoţkou jako takový… jak bych to řek, takový kecání, si prostě promluvit, psychoterapie. Já krmím, tak nemusím, ale jinak jsou tady pracovky, takţe jak krmím, tak jsem toho zproštěnej. Jaká vidíte pozitiva na chráněném bydlení.

121

No, tak tu abstinenci. Je tady klid. Musíme dejchat, tak se nesmí pít. Hlavně to bydlení je na tom dobrý. No prostě, já kdybych šel dom, tak asi bych brzo zrecnul. Zase bych do toho padl. Okolí by mě do toho zase vtáhlo. Postrádáte tu naopak něco? Chybí vám zde něco? Asi zatím nic nepostrádám. Peněz mám dost. Teď mi zvedli i důchod, protoţe dřív jsem měl částečnej a teď mám plnej, takţe mi peníze, dá se říct, přebejvají. No, tak já to ukládám do banky. Jak sám vnímáte pobyt v chráněném bydlení, jako pomoc nebo jako povinnost? No, já jako pomoc. Tady prostě je to dobrý k tý abstinenci. Chápete to jako přípravu na to, ţe byste se někdy vrátil domů? No, jako počítám s tím. Je jasný, ţe věčně tady bejt nemůţu. Myslíte si, ţe čím déle budete abstinovat, tím to bude lepší? Já doufám, ţe jo, ţe snad jo. Jenţe říkám, to je, uţ o mně nikdo neví, přijde zlom a uţ v tom jedu znova. Říkám, ono já s tím počítám, ţe jednou to zase přide. To já nikomu nemaţu med kolem huby. Myslím si, ţe do toho zase spadnu. Budu se snaţit vyhýbat tady těm kamarádům. Protoţe ty mě vţdycky do toho stáhli. Jaké maté v současné době vztahy v rodině? Se sourozencama nic moc. Oni o sobě vůbec nedávají vědět. Ani matka o nich nic neví. Matka s otcem si to pochvalujou, ţe abstinuju. Kdyţ jsem ještě jezdil na pracák, tak jsem je navštěvoval asi jednou za tři měsíce. S otcem je to teď uţ taky lepší, ale moc se spolu nebavíme, jenom takový to nutný. Jinak tam jezdím pomoct, kdyţ jsou sena nebo tak, protoţe mají králíky a slepice. S matkou je to v pořádku. Co je pro vás hnací motor k tomu, abyste abstinoval? Co si představujete, ţe budete dělat, aţ se vrátíte domů? No já jsem nebydlel přímo u rodičů po rozvodu, nastěhoval jsem se do starýho baráku, kde jsem vyrůstal. No, tam uţ vlastně nikdo nebydlel, tak matka nechala odpojit elektriku, aby to tam nevyhořelo. Tak oni to tam ucvakli. Kdyţ přijedu dom, tak tam su vlastně při svíčkách, ale jako kdyţ jsem dělal v tom JZD, tak kamarád mi tam natahal elektriku, káble, tak bych to chtěl někdy dodělat. Takţe to je taková hudba budoucnosti. Ono to je zase těţký. Soused tam bourá starej barák, tak kdo ví, jak to všechno bude. A komu tedy ten dům patří? Dům je matky. Oni to mají matka se sestrou. Teď si našetřím nějaký peníze, tak by s tím šlo něco dělat, ale to tak kdyby matka nechala napsat na mě a já bych musel vyplatit je, vlastně jí a tetku. Ale mohl bych mít vlastní bydlení, mohl bych si to opravit. No tak je to starej barák no, kamenej. 122

Jak bylo těţké přiznat si, ţe jste závislý? No, já jsem si to vlastně, abych pravdu řek, začal uvědomovat aţ tady po ty první léčbě v Jemnici, ţe jsem vlastně alkáč. Do tý doby jsem si to vlastně nějak nepřiznával. Kdo vám nabídnul pobyt v chráněném bydlení? Já jsem si sem dal ţádost, kdyţ jsem byl dole v Patebu. Říkal jsem si, ţe chvílu tady vydrţím. Tady o tom chráněným bydlení jsem věděl, uţ kdyţ jsem byl dole, protoţe jsme sem chodili na pracovky. Říkám, zkusím si dát ţádost, a ono to vyšlo. Říkám, lepší neţ jít dom, protoţe jak pudu dom, tak v tom budu znova, za chvílu v léčebně. Co byste poradil těm, co mají problémy s alkoholem a nechtějí si to přiznat? No, zvládnout se to nedá. Já dyţ prostě…Já jsem byl vţdycky rád, kdyţ jsem si o pomoc zavolal sem. No, určitě ale vyhledat pomoc. Já po ty první léčbě jsem si taky myslel, ţe sem vyléčenej, teď nebudu do konce ţivota pít, no a ono pác a lítal jsem v tým znova. Teď kdyţ nebylo co pít, oni přicházely absťáky, abstinenční nevolnosti, no bez pomoci jsem se z toho dostával myslím ale čtrnáct dní, ale to bylo hrozný. Určitě je lepší to zvládat s tou pomocí. Kdybyste mohl něco v ţivotě změnit nebo vrátit, co by to bylo? No začít to vlastně znova bez toho chlastu. Kdyby to šlo vrátit, no prostě abych nikdy nepil. Změnit přístup k tomu alkoholu. Teď je to určitě lepší, kdyţ nepiju. Vrátil bych se do té mojí chalupy, musela by se dodělat, protoţe při svíčkách je to těţké. Topí se ve sporáku. Musel bych zaţádat na E-on, protoţe to uţ je určitě propadlý. Ale byl bych ve svojem. Ještě mi chcete něco říct ohledně závislosti, chráněného bydlení, spolubydlících? No tak, já jsem na pokoji sám, tak jsem spíš zalezlej, ale jako ze začátku to bylo hrozný, kdyţ se tu střídali pořád lidi, tak to nebylo ono. Teď uţ se to ustálilo, tak je to tady zase lepší, kdyţ se to střídalo, tak to stálo za prd. Uţ nevím, co bych vám řekl. To je asi všechno. Děkuji moc za rozhovor.

123

Příloha č. 3 Informant Emil (EF) Dobrý den, jak se máte? Vypadáte spokojeně, usměvavě. Ale tak nějak všelijak. Sluníčko svítí, akorát ráno byla zima. Chtěla bych, abyste mi popovídal něco o vaší rodině, sourozencích, rodičích, vzdělání, zda někdo v rodině pil? No tak pil, pili všichni. Od narození jsem bydlel v Rajhradě u prarodičů s rodičema. Děda je automechanik. Ještě kdyţ jsem byl malej, tak dělal, ţe jo. Občas si dal, ale ne nějak, ţe by to přehnal. To spíš otec. Ten je elektrikář, dělal truhláře v Bytexu, potom v Moravanu. Jezdil do práce na kole, kolikrát spadl, hulákal voţralej. Potom jsme se přestěhovali do Ţabčic v osmdesátým devátým o prázdninách. To je taková vesnice. Otec začal chlastat ještě víc. To jste se přestěhovali i s prarodiči? Ne, uţ jen sami. Prarodiče zůstali v Rajhradě. No otec začal pít čím dál víc. Začalo být těch ostud povícero. Já jsem ho…, kdyţ….on potom začal napadat i matku, tak jsem musel…to uţ bylo potom pozdějc, to mi bylo tak osmnáct, devatenáct, tak jsem ho sám spacifikoval. Sourozence máte? Mám bráchu mladšího o necelý čtyři roky, tři a půl roku. Ten je doma s otcem v Ţabčicích. Také pije? No, tomu to nějak doktor zakázal, tak se drţí. Moţná si dá pár piv, ale většinou nealko. Jaké vzdělání mají rodiče a bratr? Brácha je malíř natěrač, otec je elektrikář, slaboproud, matka je pánská krejčová. Já jsem se učil na strojního zámečníka, to jsem nedodělal. Tak jsem si potom dodělal rekvalifikaci na pekaře. Šel jsem dělat do pekáren. Proč jste se nedoučil? Nebavilo mě to. Pak uţ ten pekař jo, to bylo u jídla, ale ten zámečník ne. Pak mě pekárny taky omrzely. Říkal jste, ţe jednou jste otce spacifikoval, kdyţ napadal matku. Vás také bil? To nebylo jednou, to bylo víckrát. No, mě bil taky. Bráchu ne. Mě nějak otec neměl rád, matka teda říkavala, ţe já kdyţ jsem se narodil, tak otec byl na vojně, ţe jo, tenkrát se chodilo na vojnu. Takţe mě nějak od malička ne to, ale bráchu měl radši, protoţe

124

bráchu viděl, jak vyrůstá. Mně byl asi rok, kdyţ se vrátil z vojny, a vlastně mě neviděl od malička. A co kamarádi, party, kdyţ jste vyrůstal? No jasně. Party byly dobrý. Ne ţe by se v nich nějak pilo, ale občas jsme se kolektivně rozhodli, ţe půjdeme za školu, tak jsme jeli do Bystrca do zoologické a tam jsme si to pivo, dvě dali. To vám bylo kolik let? To jsem chodil na učňák, tak čtrnáct. To nás bylo vţdycky tak pět, šest. V tý pubertě mi teda zachutnal alkohol docela dost. Kdyţ jsem se poprvé opil, tak mi bylo asi deset. Právě naši stavili barák a my jsme jeli, jenom já s otcem a strejdem, jeho bráchem, protoţe on byl zedník, tak jsme jeli stavět barák, pokračovat ve stavbě. No voni si mě…,, bylo jich tam víc těch chlapů, voni si mě posílali pro pivo, ne?! Do té konvičky se vešlo šest piv. Já jsem vţdycky sedl na kolo, zajel jsem jim do hospody, no a ucucával jsem. Pak mě tata nějak dal trubičku, ona zezelenala, tak mi řekl pré běţ spat. To si pamatuju dodnes. No, ale nikomu jsem nic neřekl. Co vás k tomu vedlo, uţ v deseti letech ochutnávat alkohol? Zvědavost. Viděl jsem to doma. Prej co je zakázany, to je dobry, co mají dospělý, tak je dobrý, tak jsem to zkusil. Děcko, ţe jo? Takţe v deseti letech jste se poprvé opil. V pubertě to potom bylo častější? Tak jako ani ne. Občas, kdyţ jsem třeba zajel k dědovi, tak jsem si vzal ze sklepa flašku vína. Tak to jsme s kamošem takhle vypili. Do hospody jsem nechodíval. Diskotéka první asi v patnácti letech. Na vojně jste byl? Ne, mám něco s krční páteří, nějakýho Ševermana diagnózu nebo co to je. Říkáte, ţe do hospody jste nechodil, zábavy byly jednou za čas. Do hospody jsem chodil, jen kdyţ jsem kamošovi stavěl barák v Otmarové. Tak to jsem jezdil do Rajhradu na kole. Neţ jsem dojel k babičce, protoţe jsem spával u babičky. To uţ jsem byl z domu, takovejch dvaadvacet mi bylo. Tak neţ jsem dojel dom, tak jsem se stavil do hospody. A během toho roku, protoţe já jsem to dělal i v zimě. V zimě jsem udělal střechu. Tak během toho roku jsem vlastně zjistil, ţe všechny peníze, který jsem vydělával, jsem nechával v hospodě. Coţ mě teda tak trochu zarazilo. Nicméně, kdyţ jsem vypil třicet šest piv za dvanáct hodin, bylo to třikrát proloţeny meníčkem, no a odcházel jsem po svejch, akorát se mně chtělo strašně spát. Pak uţ jsem si řekl, tak dost. No a začal jsem chlastat víno. Co jste myslel, ţe se změní, kdyţ začnete pít víno? 125

No to jsem právě přestal chodit do hospody, ţe jo. No a je levnější. Takovej ten krabiček. A to stačily zprvu tři litry, ke konci šest. Takţe myslíte, ţe závislost jste si vypěstoval během toho roku, co jste pomáhal kamarádovi na stavbě? Ta uţ moţná byla vrozená. Jestli to je moţný. Myslím, ţe k tomu mám nějaký geneticky dispozice. Jaké byly vztahy v rodině, kdyţ jste začal pít? Já jsem od rodičů odešel, protoţe potom, co jsme bydleli v těch Ţabčicích, tak prvně odešla od otce matka, našla si přítele, protoţe otec pil. Bydleli v Brně. S ní odešel i brácha. No potom se brácha nepohodl s matčiným přítelem, tak se vrátil domů. Já jsem se potom nepohodl s otcem, protoţe jsme byli oba dva napití a…No tak jsem odešel zase já, ale sólo, já jsem šel sám. To mi bylo tak osmnáct, devatenáct let a bylo to uţ natrvalo. S matkou jste v kontaktu? Jo, matka mi volá kaţdej víkend. Jednou tak za dva měsíce tam zajedu. Takţe tím, ţe jste začal pít, jste se odcizil od rodiny? No s otcem jsem od tý doby nemluvil. Kde jste bral peníze na alkohol? Já uţ ani nevím, jestli jsem byl zaměstnanej, ale určitě jsem dělal brigády jo, byl jsem půl roku v Olomouci, krajskej soud v Olomouci, to byla bývalá tiskárna, byla to velká stavba, tak tam jsem byl půl roku. Co jsem vydělal, tak jsem propil, a kdyţ uţ se nedostávalo, tak se nějakej kamoš našel a pil se mnou. Kdyţ jsem měl peníze já, tak pili oni se mnou a nebo naopak. To bylo tak na střídačku. Co se přihodilo, ţe jste se rozhodl jít léčit? Přihodilo se to, ţe jsem skončil na ulici, jako bezďák. Kdyţ jsem se pohádal s otcem, odešel jsem k babičce a odsud se jezdil dělat ten barák. Jenţe u babičky, tam kde jsme původně bydleli my, neţ jsme se odstěhovali do těch Ţabčic, tak na vrchu tam bydlel vlastně matčin brácha se svou a se sestřenicí. Takţe strejc řekl, jako ţe mé tetě se nelíbilo, ţe tam su a furt si myslela, ţe je chcu o ten barák připravit. To byla blbost. No tak to jako řekl strejc dědovi a děda řekl, abych si něco sháněl. Tak jsem šel k jednomu komediantovi přechodně tak na dva měsíce dělat. To byla taková příleţitostná práca, ale s bydlením a s jídlem. No a potom jsem šel do té Olomouce, jsem se chytil s Ukrajincama. No a s Ukrajincama na ubytovnách, to víte. To je nepřeberný mnoţství chlastu. Hlavně kdyţ přijeli z Ukrajiny a přivezli tu jejich samohonku. No ale ta mně chutnala, mně bylo dobře. Já jsem těch dvacet, pětadvacet měsíčně měl, ale samozřejmě, končilo to kde? Mimo jídla a nějakýho oblečení to končilo po hospodách. 126

Říkáte, ţe jste se rozhodl jít léčit, kdyţ jste skončil jako bezdomovec. Jak se to stalo? Pil jsem….Jak jsem potom…., já uţ jsem nemohl dělat kvůli alkoholu. Dostal jsem strach z vejšek. Člověk ráno, jak má absťák, tak se třepe celej ţebřík s ním. Takţe lepší neţ spadnout, tak jsem mu to normálně takhle nějak řekl. No a zůstal jsem vlastně na ulici. Odešel jsem z ubytovny, bez prostředků. Chytil jsem v Brně taky těch, co jsou tam na ulici. Nějakej čas jsme to tak táhli. Sem tam byla příleţitostná práca. Oni chodili somrovat, ale já to neumím, já bych to v ţivotě nedělal. Jak dlouho jste byl bezdomovcem? Nevím přesně. Ale dva roky. Jak jste se tedy dostal k tomu léčení? Přes charitu. To bylo právě předloni v únoru. Byl jsem z té zimy uţ takovej jako vyčerpanej asi, měl jsem narozeniny. Já jsem se znal s těma lidma od charity, co chodijou a rozdávají bagety, a tak jsem dostal takovou slabou chvilku. Já nevím, jestli jsem byl tak voţralej nebo jestli mě něco prasklo přes hlavu. Protoţe uţ jsem taky našel dva mrtvý. Tak mě to jako, asi nějakej pud sebezáchovy. Samozřejmě musel jsem zavolat policajty, přece je tam nenechám, ţe jo. No tak jsem si říkal, ţe uţ se sebou budu muset začít něco dělat. Já snad budu muset jít na léčení. A holky se toho chytly. Řekly, Juro, my ti to všechno zařídíme, to léčení přes psychiatra, ale musíš tam jít. No a tak teda jsem šel k psychiatrovi, ten mě to domluvil v léčebně. Mně se sem ale nechtělo. Říkám ale, ţe je nemůţu zklamat, tak jsem semka jel. A udělal jsem dobře. Jinak uţ jsem tady dávno nemusel bejt. Vy jste se tedy hned podrobil ústavní léčbě. To byla vaše první a jediná léčba? Jo, jo, ambulantně jsem se neléčil, aţ tady. Poprvní a naposled. Jaký byl průběh léčby? No tak reţim, pracovní terapie, arteterapie, všechno. To jsem zvládal. Trvalo to tři měsíce. Ráno jsem stával o hodinu dřív neţ ostatní, teda v pět. Já s tím nemám problémy. I tady vstávám v pět. No a pak jsem se celej den určitě nenudil. Ráno rozcvička, snídaně, léky, potom nějakej ten úklid. Pak byla skupina terapeutická nebo arteterapie, pracovky, pak oběd a zase skupina nebo pracovky. Kdo měl dopoledne skupiny, tak odpoledne jsou pracovky a naopak. Co nastalo po třech měsících léčby? Uţ tam vám doporučili pobyt v chráněném bydlení? Ne, tam mi doporučili, abych si zaţádal o nějaký doléčovací program. Všude bylo obsazený, tak jsem to zkusil sem. Pustil mě sem vlastně známej z léčebny, takovej stálej host. Říkal, ţe kdyţ tam byl po desátý, tak uţ to přestal počítat. Tak ten říkal, ţe tady se 127

uvolní místo, ať sem du. On se toho vzdal, pustil mě sem a za měsíc semka došel. Takţe z léčebny jsem šel přímo sem. Kolik je Vám let, jestli se mohu zeptat? 34 Jaký byl personál v léčebně, jak k vám přistupují? Tam, tam je fajn. Já myslím, ţe aţ na nějaký přísný terapeuty je tam dobře. Třeba paní………., ta je taková hodně sebevědomá. Já nemám rád sebevědomí lidi. Ono je třeba, aby si padli na samý dno, a pak můţou bejt sebevědomí, jak chcou. Myslíte si, ţe uţ se od toho dna odráţíte? Já bych řekl, ţe jsem se zastavil na také nějaké úrovni, která je kousek ode dna. Jak dlouho jste v chráněném bydlení? No, dva roky. Celou dobu tady abstinuju. Máte denní program nebo reţim? Jo. V pondělí máme schůzi v jednu, to je ta hlavní. Od úterka do pátku ve čtvrt na devět máme všichni komunitku. No jinač pracovky, co je potřeba. Teďka Franta se vzdal králíků, tak se starám o králíky. Ten řekl, ţe to dělat nebude, ţe prej má málo volnýho času. Jaké vám tady jsou poskytovány sluţby? Určitě tady nestrádám. Ubytování, vařím si sám. Pak jsou tady psychologický sluţby. Kdyţ něco potřebuju, tak si zajdu za primářkou se poradit. Jinak jsou tady arteterapie, psychoterapie, komunity, ale jen kdyţ nemám práci. Sebezdokonalování. Pracovky, já se starám o králíky, ale před tím práce kolem baráku, zahrada. Letos jsem nesekal, ale loni jsem sekal zahradu. Tady v baráku si taky všechno děláme sami. Kromě toho, ţe přijedou ţenský od spoda a udělají okna, ale my jsme si ho udělali taky sami. Pobyt zde je časově omezený? Na půl roku a jde prej prodlouţit. Jaká vidíte pozitiva v chráněném bydlení? Zázemí a klid, to je důleţitý. To je myslím přesně to, co potřebuju. Co zde naopak postrádáte, co byste přivítal, změnil? Já nevím. Nic mě nenapadá. Jsem se vším spokojenej. Moţná nějaký detaily. Já tady chodím do lesa. Teď rostou houby, tak chodím na houby. Loni to byly ţně. Plnej mraţák, nadušenejch, sklenice nasušenejch. Posílal jsem domů babičce. 128

Vnímáte pobyt v chráněném bydlení jako pomoc nebo jako povinnost? Jako pomoc. V rámci věcí určitě. Máte chuť se někdy napít? Občas, ale málo kdy. Kdyţ dostanu chuť, tak se jdu do něčeho zapojit nebo jdu něco dělat. Chápete pobyt v chráněném bydlení jako přípravu a start do normálního ţivota? No, jo. Ještě nějakej čas bych chtěl zůstat tady, kdyby to šlo, a pak bych se chtěl osamostatnit. Ale musím se ještě zbavit nějaký exekučky. Jak se stalo, ţe platíte exekuci? Jak jsem byl na ulici, tak jsem neplatil pojištění, zdravotní, sociální. Ještě mám ale pět tisíc úhradu škody. Úhradu škody za co? Za posprejování. To bylo také z té doby, co jsem byl venku. Chlastali jsme s jedním kámošem v Bystrcu na konečné. Pak uţ nejela ţádná tramvaj, tak prej pudem pěšky. Tak jsme šli dolů po cestě a najednou v trávě leţí sprej. Já říkám hm, byl jsem nalitej jako sviňa, a tak jsem si začal malovat na plynovou kotelnu na sídlišti a nějakej kamarád mě viděl, nahrával mě na mobil a hned na mě zavolal policajty. Takţe jsem za to dostal 300 hodin veřejně prospěšných a úhradu škody. Ty hodiny jsem si oddělal tady v technických. Jaké jste měl vztahy s rodinou, kdyţ jste se začal léčit? Říkal jste, ţe jste skončil jako bezdomovec, změnilo se léčením něco? Tak s matkou jsem v kontaktu pořád i s babičkou a dědou. S otcem vůbec. Bráchovi přeju jen k narozeninám a tak. Občas jezdím k babičce na návštěvu. Tady za mnou byly kamarádky z charity, asi dvakrát nebo třikrát. Ty mě psychicky podporujou. Já se sám divím, ţe to zvládám. Co je hnacím motorem, který vás nutí abstinovat? Ono to všechno jde tak nějak samo. Sice pomalu, ale jde to. Ţe jo, zuby taky. Mám to vytrhaný. Zubařka mi bude dělat kořenovou nádstavbu nějakou a pak něco mezi to, nějaky kůstky nebo co. Aţ se na někoho potom jinač usměju, tak moţná prácu dostanu. Kam byste se chtěl vrátit? Asi do Delta pekáren. Kde byste chtěl bydlet, ve městě, někde u Brna zase?

129

To právě ne. Brno, to je takový nebezpečný velký město, moc lidí. Já mám rád spíš klid. Nějaká pekárna menší někde v klidu na dědině. Myslíte, ţe kdybyste se dostal mezi více lidí, spadl byste opět do závislosti? Já si myslím, ţe bych si třeba mohl vypít určitý mnoţství, ţe by to bylo jako druhej den bez následků. Ale já se obávám toho určitýho mnoţství. Ono se to lehce přeţene. Lehce člověk chytí slinu. Jak pro vás bylo těţké přiznat si, ţe jste závislý? Nijak. Mně uţ bylo všechno jedno. Já jsem si to uvědomoval ale úplně, uţ jak jsem zůstal sám. Co byste poradit těm, co mají problémy s alkoholem a nechtějí si to přiznat? Nechlastat. Vzbudit se ráno s čistou hlavou. Ono to potom líp myslí. Řešit problémy ráno, ne večer, to uţ je člověk takovej, ţe by mohl udělat nějakou blbost. Ale ráno, jak má člověk čistou hlavu, tak jsem neměl problém, kdyţ jsem nepil, třeba řešit nějaký problémy. Sám si myslím, ţe to ale málo kdo zvládne. Je lepší vyhledat pomoc. Já bych to taky tenkrát sám nezvládl, dostat se do léčebny. Kdybyste mě viděla, já jsem se třepal, nebyl jsem schopen stát na vlastních nohou. Z charity mě posadili na autobus a já jsem jel. Usnul jsem v autobuse a přejel jsem aţ do Dačic, tak pak jsem musel zase zpátky. Kdybyste mohl v ţivotě něco změnit nebo vrátit, co by to bylo? No, zrovna včera jsem se díval na českej film Probudím se včera. Hraje tam Mádl, je to z minulýho roku, taková komedie. No tak asi bych se chtěl vrátit v čase s dnešním rozumem, do takový osmý třídy. Určitě bych změnil svou budoucnost, vztahy v rodině. Teda s babičkou a dědou, s matkou jsem v pohodě, s otcem se bavit nepotřebuju. Říkáte, ţe vztahy s prarodiči a matkou máte dobré, co se přihodilo, ţe jste zůstal bezdomovcem? Oni to věděli aţ posledního půl roku, neţ jsem šel sem, jinak to nevěděli. Já jsem jezdil domů jednou za čas a to jsem stejně vţdycky přijel napitej, no a vlastně babička s dědou a matkou to věděli aţ toho půl roku, neţ jsem šel do léčebny. Pořád ţili v domnění, ţe dělám někde na fuškách. A nebylo třeba jim to vyvracet. Aţ potom mě někdo viděl a řekl jim to. Kdyţ se to dozvěděli, kontaktovali vás nějak? Babička byla pro, děda byl proti, to mi pak říkala matka, takţe nic. No a máti, ta byla s tím svým přítelem, kterýho já taky nemusím. Toho nemusí asi nikdo. S matkou jsem ale v kontaktu, voláme si a byl jsem tam asi před dvěma měsíci. Ještě něco mi chcete říct, co pokládáte za důleţité? 130

Uţ nevím, řekl jsem vám asi všechno. Mockrát vám děkuju za rozhovor. Za málo

Příloha č. 4 Informanf Gustav (GH) Dobrý den, jak se dnes máte? Jak se cítíte? Dneska mám nervy. Já jsem měl nějaký potíţe s důchodem se sloţenkou, tak jsem měl trošku nervy z toho, jak to dopadne. Ale snad se to vyřeší teda, ţe budu klidnější. Teď uţ je to lepší, ráno mi nebylo dobře. Já trpím na úzkosti hodně. Ráno mi dobře nebylo, ale během dne se to jako trošku rozpustilo. Byla bych ráda, kdybyste mi vyprávěl váš ţivotní příběh. Od narození, kde jste bydlel, rodiče, sourozenci, aţ se dostaneme k problému závislosti. Můţeme se takto o tom bavit? Ano, můţeme se o tom bavit. Samozřejmě. Tak začneme u dětství. Pocházím z Hradce Králové, coţ uţ bylo tehdy krajské město. Dětství jsem měl celkem spokojený, akorát byl problém, ţe jsem neměl sourozence. Rodiče uţ neměli další děcko, takţe jsem byl jedináček, coţ uţ samo o sobě je trochu diagnóza. Takţe dětství jsem měl celkem šťastný do mejch asi třinácti let, kdy otec odešel za jinou ţenou a ta rodina se rozpadla. Já jsem zůstal s maminkou, od těch třinácti let. No a maminka, kdyţ jsem promoval, tak mě maminka zemřela, tak jsem zůstal jako kdyby sám. Chodil jsem po základní škole na gymnázium a potom na pedagogickou fakultu, učitelství, obor čeština. Rodiče měli střední vzdělání. Maminka měla gymnázium, otec měl zdravotní školu. Co bylo jejich povoláním? Maminka dělala jako novinářka, pracovala a táta pracoval jako zubní laborant. Takţe jsme byli taková střední rodina prostě. V období puberty byly vztahy v rodině narušeny rozvodem. Narušeny tím rozvodem a trošku jsem přebral tu roli toho muţe. Musel jsem se ledasco naučit, no a…Takţe to si myslím, ţe je taková věc, první, ţe jsem byl jedináček a potom, ţe se ty rodiče rozvedli, ţe jsem to jako moc nechápal, ţe otec odejde za jinou ţenou. Dneska uţ tomu rozumím jinak, ale v tý době jsem si připadal jako špatně. Já jsem to ani neřek ve škole, ţe se rodiče rozvádějí. Já jsem se za to styděl. Tehdy ta doba byla trochu jiná, neţ je dneska. Rozvod byl trochu ostudou pro tu rodinu. 131

Mohu se zeptat, kolik vám je let? 54. Já jsem padesátý osmý ročník. Takţe jsem dospíval v těch šedesátých letech a těch rozvodů tehdy tolik nebylo, takţe já jsem se za to tenkrát strašně styděl. Říkal jste, ţe jste promoval na VŠ, zůstal jste u toho učitelství? No zůstal jsem, ale jenom asi nějakej čas, uţ nevím kolik přesně. Potom jsem dostal nabídku jít pracovat do věznice v Hradci Králové. Měli jsme tíţivou bytovou situaci i finanční, tak jsem to tehdy vzal. Coţ je velkej můj ţivotní omyl. Stal jsem se vychovatelem a pedagogem ve vězeňský sluţbě v krajský věznici v Hradci Králové. Coţ si myslím, ţe tam jsem nepatřil. To si myslím, ţe byla chyba. Protoţe ta práce byla strašně náročná, hlavně psychicky. A já nejsem z těch, co teda zavřou katr a mají čistou hlavu. Já jsem to nosil jako v hlavě a poznal jsem tam hodně lidí a hodně různých osudů a všechny moţný trestný činnosti, co měli ti lidi na svědomí. A to si myslím, ţe tam jsem se nehodil. To si myslím, ţe byl můj jako přehmat ţivotní, ţe jsem měl zůstat u kantořiny. Já myslím, ţe by to bejvalo bylo mnohem lepší. Takţe takhle. Ještě někdo v rodině pil? Ne, ani ne. Potom aţ maminka popíjela, aţ kdyţ se dozvěděla, ţe má rakovinu, tak jako celkem se napila. Pak měla jako přítele. Ale je to pro mě takový jako bolestný, protoţe ve 46 zemřela, coţ je opravdu hodně nízkej věk, ţe jo. No teďka otec mě asi před třemi lety zemřel, takţe já uţ nikoho nemám. Vzhledem k tomu, ţe jsem byl jedináček, tak jsem zůstal jakoby sám. A to je další takovej faktor, kterej si myslím, ţe tam hraje roli. A navíc ještě takovej paradox, ţe mně se rodiče rozvedli, kdyţ mi bylo třináct, a já jsem si přísahal, ţe se nikdy nechci rozvádět, ţe to nikdy nechci dětem udělat. A kdyţ bylo našemu synovi třináct, tak my jsme se rozváděli. Takţe to je takový pocit viny, kterej já si nesu, ţe jsme to teda nezvládli v tom manţelství, no. Ještě bych se chtěla vrátit k době vašeho studia. Co kamarádi, party? No nějak jsem to nepřeháněl. Ţe by to bylo nějak takhle. Já jsem hodně sportoval. Hrál jsem fotbal závodně, ještě za dorost, takţe volný čas jsem trávil s těma sportovcema. Rád jsem chodil na různý sporty a různý koncerty a tak. Myslím, ţe jsem ţil docela dost kulturně na gymnáziu. Tam jsem potkal i budoucí ţenu na gymnáziu. Na chmelový brigádě jsme se poznali. Takţe my jsme se vlastně znali uţ od střední školy. To si taky myslím, ţe hodně psychologů říká, ţe není dobrý si brát první lásku. Já jsem si první lásku vzal a opravdu to nedopadlo dobře. Na vojně jste byl? Na vojně jsem byl. Byl jsem rok jako absolvent, jako zdravotník na ošetřovně. Takţe to jsem si všechno nějak prošel. Od střední školy jste se znal s přítelkyní, budoucí manţelkou. Kdy jste se vzali? 132

No ještě na škole, kdyţ mi bylo třiadvacet. Jí bylo jednadvacet. No tak ještě ve škole jsme se vzali. Její rodiče nám umoţnili nějak jednu místnost, takţe jsme spolu začli nějak ţít. Manţelka také studovala VŠ? To samý. Učitelství. Ona chodila prvně na národní školu, já na ten druhej stupeň 5-12, pak jsme spolu byli na gymnáziu a pak VŠ. Měli jste děti? No máme syna Jakuba. Nejdřív jsme nějakej čas mít nemohli, ale pak teda ţena otěhotněla, ale uţ neotěhotněla podruhý. To je další takovej zádrhel, ţe jsme oba nechtěli, aby syn byl jedináček a on byl jedináček. No takţe to si myslím, ţe tam uţ byl taky nějakéj problém. Jinak syn je šikovnej. Vystudoval ţurnalistiku v Olomouci a pracuje jako moderátor v rádiu teďka. Mám z něho velkou radost. Je velice šikovnej. Uţ ze mě udělal dědečka teda. Uţ jsem rok dědeček. Uţ mají malýho Vašíka. Se synem se stýkáte nebo jste v kontaktu? No spíš, teďka já jsem se naučil trošku na počítači, tak si posíláme maily. No ale na to setkání, ono to je dvě stě kilometrů odsud. Coţ je docela problém. S bývalou manţelkou nejste v kontaktu? No to nejsme. My jsme se rozešli…Ona je ale znovu vdaná mnoho let. Protoţe my jsme se rozváděli v devadesátým sedmým, to je strašně roků. A uţ má druhej vztah a druhý manţelství. Je vlastně teda taky babičkou, ţe jo, od syna. Takţe takový tam jsou ty zádrhely, abych řekl, v tom ţivotě nějaký. Se to všechno nějak moc nastřádalo. Kdy nastalo období, ţe jste začal pít. Souviselo to s prací ve věznici, kde jste nebyl spokojený? To ne, to já jsem ještě ty problém, jako tyhlety neměl. Já jsem měl rád pivo, ale rozumně, jo. Protoţe jsem sportoval, potom jsem kantořil a problém jsem s pití vůbec neměl. Nejvíc to začalo po rozvodu. Ale já jako paradoxně, u mě to začalo, kdyţ mi dali invalidní důchod ve třiatřiceti. Protoţe jsem měl deprese a úzkosti, tak jsem šel do invalidního důchodu. V podstatě jsem se uţ pak cítil dobře, tak jsem si vysadil prášky a začal jsem pít. Takţe já jsem začal pít v nějakých pěta- šestatřiceti letech. No a hodně rychle tam teda nastoupila ta závislost. Protoţe jsem se litoval, ţe nemám práci, ţe jsem v důchodu, ţe nejsem prostě plnohodnotnej člověk. Říkal jsem si, ţe jsem člověk druhý kategorie a takhle. A dost jsem se s tím jako ztotoţnil, myslím, ţe jsem se i dost sebelitoval. No a tam jako teda jsem se rozpil a potom uţ to mělo vliv i na ten rozpad toho manţelství. Pak jsem měl v ţivotě období léčba, recidiva, léčba, recidiva. Byl jsem teda schopnej, jeden den po léčbě uţ jsem byl na záchytce.

133

Ještě se vrátím. Říkal jste, ţe pití mělo vliv na rozvod, ale dříve jste mi řekl, ţe pití začalo aţ po rozvodu? Jo ale jako víc, ţe jsem začal pít. Začal jsem pít uţ během manţelství, ale ještě to nebyla ta absolutní krize. Rozvedli jsme se, kdyţ mi bylo asi 39. Tam uţ hrál ten alkohol vliv, to uţ jsem jako přeháněl. Ale co bylo po rozvodu, to uţ byla katastrofa. Protoţe já jsem dostal…, jako jsme směnili byty, měli jsme 3+1 a já jsem šel do garsonky a ţena šla do 1+1. Já jsem v tý garsonce jen pil, já jsem nic jinýho nedělal. To byla potom teda uţ katastrofa. O tu garsonku jsem potom teda přišel v privatizaci, protoţe jsem si ji nekoupil, no a stal jsem se vlastně bezdomovcem. Skončil jsem v Praze na Hlavním nádraţí. Jako bylo to šílený, kdyţ si dneska na to vzpomenu. Ţil jsem mezi bezdomovci v Praze na nádraţí, coţ bylo teda katastrofa. Chodil jsem do Naděje na polívku. To bylo teda hrozný. Kdyţ jsem na tom byl úplně nejhůř, na tom nádraţí, odchytla mě cikánská rodina, dali mě ostříhat, oholit a dělal jsem bílýho koně. Oni si na mě brali půjčky, který já do dneška splácím. Takţe já jsem se ještě zamotal jako s těmadle lidma do těch půjček, takţe já teďka mám exekuci, tu splácím a aţ takhle jako, ţe jsem ţil mezi cikánama a cikánkama. Tam jsem si asi začal uvědomovat, ţe to je něco, co jsem v ţivotě nechtěl. Protoţe jako opravdu ţít v cikánský rodině, to je mazec, co a to podotýkám, ţe nejsem rasista, ale oni mají opravdu jiný ţití a jinou mentalitu. Určitě a to já jsem podcenil. Je fakt, ţe mě moţná zachránili, kdyţ mě vytáhli z toho nádraţí. Člověk neví, jestli to tak mělo bejt. Já jsem věřící a věřím tomu, ţe jsou věci, kterými si musíme projít. Jaké byly vztahy u v ás doma, kdyţ jste začal pít? S manţelkou, se synem? No tak já jsem synovi se nesnaţil nějak ubliţovat, ani tý ţeně, ale uţ se tam prostě asi startovala ta závislost. Víckrát jsem se opil přes míru, uţ to prostě bylo problematické. Nebyl jsem agresivní. Spíše jste tedy zanedbával manţelské a rodičovské povinnosti? No ale kdyţ byl Kuba malej, a to jsem ještě nepil, tak to jsem se mu právě hodně věnoval. Díky tomu, ţe jsem byl v tom důchodu, tak jsem chodil pro něj do školky a do škole a dost jsem se mu věnoval. Chodili jsme na různý sporty spolu. Takţe já jsem se mu snaţil věnovat, i kdyţ jsem si tam třeba nějaký pivo dal na fotbale. Ale furt to bylo prostě v nějakých mezích. Pak to ty meze teda překročilo. Protoţe já mám teda asi dvanáct léčeb, co je teda katastrofa. Říkal jste, ţe jste byl v důchodu. To vám stačily peníze na pití, nebo kde jste na to bral? Víte, já jsem po rozvodu dostal nějaký finanční vyrovnání, protoţe jsem ţeně nechal auto a nábytek a věci, takţe já jsem jako peníze měl v tý době, takţe já jsem je mohl propíjet. Takţe já jsem to spíš propil ty peníze, co jsem získal po rozvodu. Pil jsem do té doby, co byly peníze. 134

Co se stalo, ţe jste se rozhodl jít léčit? No, kdyţ jsem viděl, ţe to uţ dál nejde. Tak jsem se šel léčit, ale byla to vţdycky katastrofa. Kdy jste začal vlastní závislost vnímat? Asi tak na druhé nebo třetí léčbě. Já jsem první léčbu bral, jako ţe tam přijdu, vyléčím se a bude to dobrý. Vůbec jsem si neuvědomoval, ţe v tom já hraju roli. Myslel jsem si, ţe mě tam prostě vyléčej a asi na třetí léčbě mi došlo, ţe teda mám tu závislost. I třeba díky přednáškám a tomu programu. Tak jsem zjistil, ţe kdyţ se napiju, tak prostě neumím skončit a piju do bezvědomí. Takţe já teďka abstinuju čtrnáctej měsíc a je to pro mě jednodušší neţ experimentovat. Protoţe já kdyţ se napiju, tak jedu prostě do mrtva. Kam aţ závislost musela dojít, ţe jste s ní začal něco dělat? Musela dojít aţ tam, ţe jsem si začal uvědomovat, ţe jsem úplně sám a ţe jsem mezi lidma, který vůbec bych nikdy v ţivotě ani nepotkal. Takţe já jsem byl fakticky v ty spodině, jsem se pohyboval. No a potom jsem si to začal uvědomovat, ţe to je katastrofa. Léčit jste se začal, kdyţ jste zůstal bezdomovcem? No tak to mě vţdycky odvezli někam do blázince nebo na nějakou záchytku a tam mě doporučili třeba léčbu. Ne vţdycky jsem šel dobrovolně. Nikdy jsem neměl ambulantní léčbu, vţdycky ústavní. Kde probíhala ústavní léčba, jen tady v Jemnici? Ne, v Jemnici ne, já jsem tady asi teprve podruhý. Byl jsem v Nechanicích u Hradce Králové, byl jsem v Bohnicích v Praze, byl jsem v Červeným Dvoře, v Bílý Vodě, v Havlíčkově Brodu, no prostě je toho hodně no. Bylo asi těch dvanáct léčeb. Některý byly, ţe mě zařadili na psychiatrický oddělení a některý byly protialkoholní. Jak dlouho léčba probíhala? Nejdýl jsem byl v Ţelivu, to bylo asi deset měsíců. Tam mě zavřeli a nemohl jsem se hnout. Jinak tak ty tři, čtyři měsíce. Jak probíhají jednotlivé léčby? Tak to je velkej rozdíl. Já jsem zaţil Ţeliv klasickou a to opravdu byl kriminál i s těma rajónama, i s těma vztahama i s tím jednáním s těma pacientama. To bylo v podstatě jako kdyby kriminál, ta Ţeliv. Tam byli i někteří, co to měli soudně. Prostě oni museli bejt na nás přísní, protoţe jinak by se to tam rozsypalo. Tam po nás teda šlapali, v ty Ţelivy. Jestli jste viděla film Dobří holubi se vracejí. Ovšem tam je to legrace, ale ono to tak bylo doopravdy, a ještě horší. To ten film ani nepostihl, co se tam všechno dělo. 135

Jenţe na mě to působilo úplně opačně. Já jsem šel po deseti měsících z Ţelivu a ještě ten den večer jsem byl s pěti promilem na záchytce. Já jsem se litoval a říkal jsem si, tak teď jsem to vydrţel, tak se odměním. Já jsem byl schopnej, čím delší léčba, tím dřív jsem se napil a tím víc. Jsem pak standardně měl kolem pěti promile, kdyţ mě někam odvezli a všichni se lekli. Na druhou stranu mi říkal jeden internista, ţe člověk okamţitě ví, ţe jsem alkoholik, ţe takovýhle promile, to normální člověk nesnese. To snese člověk, kterej je zvyklej na pití. To mi pak řekl jeden primář v nemocnici, ţe hnedka poznali, ţe jsem alkoholik. Taková klasická tříměsíční alkoholová léčba probíhá jak? No, ta mě nedělala potíţe. Tak ráno je budíček, rozcvička, potom se dělají nějaký rajóny, snídaně. Potom jsou skupiny dopoledne, pak je oběd a pracovní terapie, protoţe všude se tak jako pracuje. Pak se píšou deníky odpoledne. Večer je samořídící skupina. Třeba v Ţelivu byly ranní i večerní rajóny, takţe ještě v deset večer jsme třeba šurovali chodbu. To bylo jako dost náročný. Ta Ţeliv, ta mi utkvěla nejvíc, protoţe tam jako to opravdu bylo hodně tvrdý pro ty alkoholiky. Ale kdo chtěl, tak mu to pomohlo, kdo nechtěl. Já jsem nechtěl, protoţe jsem věděl, ţe budu znovu pít. Takţe jsem tam vlastně všem lhal. Já jsem věděl, ţe mě pustí a ţe se napiju. Já, uţ kdyţ se blíţil konec, tak jsem se klepal a uţ jsem cítil tu potřebu, ţe se zase musím opít. Jsou to takový zlomy v tom ţivotě. Říkáte, ţe se jednotlivé léčby v zařízeních liší. Jaký je personál? I personálem, vším se to liší. Protoţe třeba tam, kde je bodování, jsou trestný body za všechno, hned vám odeberou nějakou výhodu. Tak to bylo na úrovni jakoby kriminálu bych řekl, skoro. I ten přístup toho personálu, tady třeba v Jemnici je to rozumný docela ta léčba. Tu jsem absolvoval teda bez problémů. A teďka včetně léčby teda mám čtrnáctej měsíc abstinence. Coţ pro mě je hodně. Já jsem nejvíc abstinoval čtyři roky, ale to jsem byl v Křesťanský komunitě v Poštovicích u Slaného. Tam jsem vydrţel čtyři roky nepít, no ale to uţ jsem byl tak nervózní, ţe jsem se na jedný…Já jsem tam měl kolo, tak jsem se na jedný ty vyjíţďce opil a oni mě vyhodili. Mám takový starší kolo, díky bohu za něj. Jezdím na kole furt na nákupy tady chlapům. Je to nadějný no, ale nevím co dál. Mám ţádost do Teplic nad Metují do toho domova Dolní Zámek, jestli vám to něco říká? Ne To je domov pro lidi, jako jsem já, kteří umí ţít jenom, kdyţ je nějakej reţim, někde na nějakým chráněným bydlení nebo někde v léčebně, a nezvládají to venku. No a to jsem typickej já. Ţe aţ by přišly první problémy, tak je dost pravděpodobný, ţe bych se zase napil. A i tady mám někdy jako krizi, ţe uţ poznám na sobě tu chuť, a ne jako jen tu chuť, ale touhu po tom stavu, po tom opijení se. Jako ţe to vyčistí tu hlavu no, ale na chviličku. Ale ta daň za to je veliká. Jak zvládáte tu chuť, kdyţ přijde? 136

Chce se to najíst nebo napít. Je dobrý se hodně napít, třeba vody nebo nějaký limonády a začít dělat nějakou činnost. Mně pomáhá kolo. Uţ se bojím zimy, ţe nebudu moct jezdit. Mně to kolo sedí. Ale tady to je takový nahoru dolu, ty kopce. Já jsem právě z Hradce, kde je to placka, to Polabí. Tam jezdí na kole snad úplně kaţdej. Kdyţ jste procházel jednotlivé léčby, tak jste nebyl v kontaktu s nikým? Se synem jo. To jsme si psali. To jsem ještě z daleka neměl ţádnej ten notebook. To jsem si teďka na něj našetřil. Ale na těch léčbách jsme si vţdycky se synem psali a vţdycky jsme se i potkali. Ale asi to na něj nemělo moc dobrej vliv, ţe jo, kdyţ ty děcka druhý měli třeba rodiče a jezdili lyţovat nebo někde na, co on měl říkat. Táta je někde zavřenej v polepšovně?! S otcem, který od vás odešel, kdyţ jste byl dítě, jste byl v kontaktu? Ale to jo, to my jsme byli v kontaktu, ale on tak nešťastně umřel při nějaký operaci ţlučníku před třemi lety. Hodně mě to mrzí, protoţe já jsem si pak začal s otcem rozumět. Čím jsem byl starší, tím jsem si s otcem více rozuměl. Byl to velice hodnej člověk a je mně to líto, ţe takhle odešel. Takţe nemám uţ rodiče a někdy si připadám takovej sám. Kdyţ budeme hovořit o chráněném bydlení. Tady jste tedy 14 měsíců? Ne, já jsem byl tři měsíce v léčbě v Jemnici dole. Byl jsem tři měsíce v léčbě a pak jsem tady od listopadu. Budu tady rok v listopadu. Máte tady denní reţim? No je, no. Teď máme ranní komunity a pracovní terapie a v pondělí bývá porada. Děláme rajóny. Já se snaţím na tom kole vyjíţdět nebo se jít aspoň projít. Co všechno se dělá v rámci pracovní terapie? Sbírali jsme ořechy včera a jabka nebo se hrabe listí nebo seno. Všechno moţný, šrotování obilí se dělalo. Jaké vám jsou v chráněném bydlení poskytované sluţby? Máme tady dvě pracovnice, takţe kdyţ něco mám, tak jdu za nima. Jinak tady máme ubytování, strava. To si teda platím, já si platím obědy, protoţe neumím vařit. Plus pračka, vyprat si věci. A uţ to, ţe máme postel, protoţe já kdyţ si vzpomenu, jak jsem ţil, tak si na to kolikrát takhle vzpomenu. Protoţe tady ten servis je dokonale, dá se říct. Ţe se vypere, člověk se osprchuje, nějak se o sebe stará. Takţe já si myslím, ţe mě to drţí to bydlení chráněný. Kdybych byl někde sám, tak bych byl úplně jinde. Délka pobytu zde je omezená?

137

Teďka podle novejch smluv asi půl roku. Ale jinak někteří jsou tady čtyři roky. Dá se to prodlouţit. Teď jsme podepsali ty nový smlouvy, to je půl roku a já mám pak ţádost, jak jsem říkal, do těch Teplic nad Metují, coţ je úplně na severu východních Čech. Proč tam chcete jít, protoţe vám skončí smlouva? Ţe to skončí a jednak chci změnu a jednak já musím být v nějakým zařízení, protoţe já nejsem schopnej sám fungovat. Já jsem měl dům s pečovatelskou sluţbou v Hradci Králové a tam jsem od prvního dne jenom, dokud jsem nepad, tak jsem pil. Pak jsem prodal i hodinky a co se dalo. A kdyţ uţ se nedalo, tak jsem šel sám na psychiatrickou kliniku a řek jsem, ţe uţ to dál nejde. Měl jsem proleţeniny uţ na boku. Já jsem měl byt, kde nebylo vůbec nic a uprostřed byla matrace, na tý jsem spal. Já pak mám problém, kdyţ hodně piju, tak se pomočím a pokálím a pozvracím, takţe já kdyţ jsem po nějaký době do toho bytu přišel, tak jsem se úplně…, tak to se mnou málem šlehlo. Říkal jsem si, jak jsem takhle mohl vůbec ţít, to snad není ani pravda. Nejhorší bylo, ţe jsem se třeba uţ ani nepostavil na nohy, protoţe jsem nejed. Já mám asi čtyřicet dní bez jídla rekord, coţ teda je slavnej rekord. Já jsem byl kost a kůţe a neudrţel jsem se uţ na nohách. A teď jsem věděl, ţe musím jít do tý prodejny si něco koupit, tak jsem třeba po čtyřech tam lez a pak jsem se někde postavil o stěnu nebo o nějaký dveře. No ale je to zvláštní, ţe jsem vţdycky si ještě došel pro to víno nebo pro to pivo. Ale byla to katastrofa, ţe uţ mě neunesly vůbec nohy. Vůbec jsem nejed, já kdyţ piju, tak nejím. Vy tedy říkáte, ţe čtyřicet dnů jste nejedl, pak jste šel do obchodu a zase jste sáhl po alkoholu místo jídla? No ne po čtyřech, to jsem se pak uţ se postavil na dvě, ale šel jsem podle stěny a klepal jsem se. Kupoval jsem jenom to pití. I za poslední peníze jenom to pití. Takţe to byla opravdu katastrofa a jde z toho strach svým způsobem. Jaké zde jsou metody či formy práce s klientem? Tak v úterý chodívá paní………………., to je terapeutka odspodu. S ní máme jednou za tejden nebo za čtrnáct dní sezení. No a teď jsou ty ranní komunity, a kdyţ něco máme, tak jdeme za sociálními pracovnicemi. Nějakou arteterapii by tady asi chlapi neskousli. Já bych to taky nepřivítal. Nemám moc rád, kdyţ se z chlapů dělají malý děti. Jaké zde v chráněném bydlení vidíte pozitiva? Ţe je tady nějakej reţim. Ţe se někdy vstane, někdy se jde spát a teďka jsou ty ranní komunity a prostě, ten den má nějakou strukturu. Protoţe kdyţ jsem pil, tak jsem se vzbudil a nevěděl jsem, jestli je den nebo noc. Co se děje. Já jsem měl třeba období, ţe kdyţ jsem šel do toho Alberta, tak jsem se, jak měli takhle vyndany ty noviny, tak jsem se díval, jakej je den. Vůbec jsem nevěděl, jakej je den. Mě kdyţ přivezli na tu kliniku v Hradci, tak jsem vůbec nevěděl, jakej je den. Mně to bylo úplně jedno. No a pak mám za sebou ještě takový dost dramatický delirium, ţe mi po garsonce lítali různý zvířata, černou mši jsem zaţil v tom absťaku, takový jako věci dost to, ale já se do toho nechci 138

moc pouštět, abych se s tím nějak nerozrušil. Ale co asi alkoholik můţe snýst, tak jsem snes. To pozitivum tedy vidíte v reţimu? Ten reţim dne a přece jenom nějakej ten dohled, ţe jo. Nejsem prostě sám. Co zde naopak postrádáte? Přemýšlím. Je to takovej typ zařízení, tak já nevím, co by tady chybělo. Hlavně jsem hodně přibral, jak jsem začal jíst. Nebyl jsem takhle tlustej ani zdaleka. Ale teď jak se pravidelně jí, tak jsem přibral. No já nevím, co by mi tady scházelo. Mám takovou otázku, ale vy uţ jste mi na ni tak trochu odpověděl. Vnímáte pobyt zde jako pomoc nebo povinnost? Jako pomoc. Vnímám to určitě jako pomoc. Na to, ţe jsem sem nechtěl jít, tak si myslím…Já jsem v Hradci tu garsonku pustil v tom pečovateláku, protoţe já bych se tam upil k smrti. A to není, ţe bych tady nějak před váma dělal ramena, ale ono by k tomu fakt bylo strašně blízko. Kdo vám nabídl pobyt v chráněném bydlení? Dole, paní primářka……………… mi to nabídla. Protoţe já jsem se furt všeho bál, ze všeho strach, ze všeho úzkosti a paní primářka říkala, nechcete zkusit teda na ranči a já ţe ne, ale pak se mi to nějak rozleţelo a říkal jsem…on tam šel z naší skupiny tady ten Libor, tak jsem si říkal, ţe to zkusím a jsem rád, ţe jsem to udělal, protoţe uţ jsem tady pár krizí měl a vím, ţe bych se napil, to vím teda bezpečně. Já uţ na sobě poznám jako takovou nervozitu, takovou roztěkanost. Hodně, hodně uţ to na sobě poznám, kdy jako jde do tuhýho. Vy tedy pobyt ve chráněném bydlení nechápete jako start do běţného ţivota? No ne, já jsem rád, ţe mám kde bejt. Já nemůţu bejt nikde sám, protoţe to je katastrofa. V současné době jste pořád v mailovém kontaktu se synem? No jsme. Naštěstí jsem si ušetřil na ten notebook, tak jako píšem si ty maily a oni mi posílají malýho Vašíka, jako fotky. Já bych je rád navštívil, ale za den se to nepořídí a pro mě je to dost peněţ, coţ o to, ale pro mě je to dost velký riziko, dostat se ven. Protoţe bych byl najednou sám za sebe, jestli mi, já mám strach, ţe po ty návštěvě by mně to přišlo všechno líto a ţe to je nejkratší cesta k flašce. I kdyţ beru Antabus, ale to asi by v ty chvíli nehrálo roli. Asi by se to nestihlo, ţe bych tam jel a vrátil se v jeden den, to je přes dvě stě kilometrů. A ještě oni aby měli čas, protoţe on dělá v tom rádiu, je jako dosti zaměstnanej. Tak jako mám z toho strach, ţe by to bylo docela rizikový a nevím, jestli se mám tady tomu vystavit. Co je hnacím motorem k abstinenci, abyste opět neuvízl v alkoholu? 139

Strach. Strach z toho, co jsem proţil. Teď se tady ráno probudím a můţu stát, tak to je prostě úplně fantasticky. Já vím, ţe na jedny z léčeb tam jedna pacientka říkala, ţe ráno se probudít normálně, jako v normálním prostředí, je jako vyhrát milion. Já tomu rozumím, ţe je to pravda, protoţe já jsem se probudil a prvně jsem zvracel. Kdyţ jsem se dozvracel, tak jsem se oblík a plazil jsem se do obchodu. Přitom ty první loky šly taky ven. To je takový alkoholicky a pak uţ to sedne a dá se pít dál. Takţe teď máte jinak uspořádaný ţebříček hodnot? Ţádnej ţebříček. Jenom jsem počítal drobný, kolik mi ještě zbývá, kolik si můţu koupit piv nebo vína. Protoţe pak uţ jsem na tu flašku neměl, to uţ bylo drahý, no. No, ale fakt je, kdyţ si to představím, ţe jsem měl dny, nevím, jestli si to dovedete představit, ţe jsem měl den, kdy jsem vypil tři flašky vodky. V pět ráno jednu. Z toho jsem teda něco vyzvrátil, potom přes den a jednu jsem měl na večer a na noc. Tři flašky, to je litr a půl tvrdýho alkoholu na den, co jsem byl schopnej vypít. A kdyţ jsem byl v tom laufu, tak i nějaký pivo mezi to. Jako kdyţ vám řeknu, ţe jsem třeba přišel do restaurace a vyvedli mě, vůbec mě nechtěli obslouţit, protoţe jsem smrděl, a já jsem si to vůbec neuvědomoval. Já jsem měl tak vousy, vlasy, dlouhý vlasy a dlouhý vousy, no a v těch špinavých věcech, tak mě třeba vyhodili i z restaurace, ţe mě neobslouţijou. Takţe já jsem si připadal uţ jak poslední s posledních. A jak jste se ptala, co mě drţí, tak mě drţí strach, protoţe kdyţ si to představím, ţe jsem někde lezl po čtyřech, tak to je prostě příšernost. Takţe ten strach mě drţí. Ale to není dobrá motivace strachem, ţe jo. Měla by bejt pozitivní motivace. Moţná snad je kvůli tomu malýmu klučinovi. Aji syn, já má strašně šikovnýho syna. Kupodivu teda von vystudoval, je šikovnej, komentuje různý akce a teďka je v tom rádiu a lidi ho mají rádi. Takţe to je takové povzbuzení? To je takový povzbuzení, ano. Myslím si, ţe má i hodnou ţenu, ţe se k sobě nějak hoděj. Rád bych je viděl, ale nevím, jestli by to nebyl nadměrný riziko. Jak bylo těţké přiznat si závislost? Asi na třetí léčbě teprve. Protoţe jak jsem vám říkal ze začátku. Já jsem to bral, ţe mě vyléčej a budu vyléčenej jednou pro vţdy. Já jsem si vůbec neuvědomoval tu svoji roli v tom, ţe vlastně na mě záleţí, ne na někom. Já jsem třeba abstinoval, ale kvůli tý léčebně, ale ne kvůli sobě. No, ale potom mi to došlo, kdyţ uţ jsem na tom byl hůř a hůř, tak mi došlo, ţe…. Třeba se mi stalo, kdyţ jsem pil, ţe jsem jezdil různě vlakama, mně se třeba stalo, ţe jsem se probudil najednou třeba v Olomouci, a vůbec nevím, jak jsem se tam dostal. Tašky jsem cestou poztrácel. Takţe jsem měl jenom, co jsem měl na sobě. Takţe si to zkuste představit, kdyţ je člověk v jedněch věcech v jedněch botech. To je katastrofa. Takhle jsem si asi někde leh a oni zapojili ten vagón a vzbudil jsem se v Olomouci. A hned suverénně jsem začal obíhat lidi a ţebrat peníze. Kdyţ jsem si vyţebral, tak zase na flašku a uţ to bylo zase dobrý. Sed jsem si někde, koukal jsem, popíjel. Jako hodně lidí říká, jak jsem mohl, jak je to vůbec moţný, někdo říká, vţdyť 140

máš nějaký školy nebo nějaký zkušenosti, nějaký vzdělání. Ale ten chlast prostě vás tak otupí, ţe je vám všechno úplně jedno. Kdyţ víte, jak můţete dopadnout, co špatného uţ jste si proţil, co se stane, ţe bez reţimu byste opět běţný ţivot nezvládnul? Ještě tady je ten Antabus, co mě brzdí, to jsou takový zadní vrátka. Já jsem měl hodně silnou reakci na ten Antabus a já bych se na to bál napít. Ale je nám jasný, ţe kdyţ si dám panáka octa, ţe můţu pít, ţe jo. To jako já velice dobře vím. Co byste poradil těm, co mají problémy s alkoholem a myslí si, ţe to zvládnou? Nechtějí si to přiznat. Já asi nejsem z těch, co by radil, ale…Jako vůbec si přiznat, ţe jsem alkoholik, přiznat si to, ţe mám ztracenou kontrolu v pití, jak v mnoţství, tak…prostě přiznat si. Protoţe někteří lidi si to nepřiznají ani za celej ţivot. A říct si o tu pomoc. Nestydět se a říct, jsem na dně a uţ nevím, kudy kam. Já mám ještě ke všemu, to je takovej paradox, ţe můj nejlepší kamarád, s kterým jsem seděl čtyři roky na gymnáziu, tak je ředitel záchytky a poradny protialkoholní. My jsme spolu seděli čtyři roky na gymplu, on pak šel na medicínu, já jsem šel na pedagogickou a vlastně on je ten největší odborník. Teď si představte, ţe se vzbudíte na záchytce, nevíte, kde jste, co se děje a on se tam objevil. Já jsem si myslel, ţe mám halucinaci. Celej v bílým se objevil v tý cele na tý záchytce. Přišel se na mě podívat, jak vypadám, tak to víte, jaký to je asi příjemný. Jo a ještě jsem chtěl říct, ţe jsem po gymnáziu chtěl jít studovat filozofickou fakultu, to jsem zapomněl říct, a to mě nevyšlo a to mě hodně zdrblo. To byla taková první sráţka s realitou. Protoţe do tý doby gympl v pohodě, základka, na jazykovku jsem chodil a teď najednou jsem se nedostal na tu filozofickou fakultu, jsem chtěl do Prahy. Coţ bylo jako naivní v ty době, na češtinu a angličtinu jsem dělal přijímačky. Teď kdyţ někteří řekli, ţe tady jsou po sedmý, po desátý. To tak tehdy bylo, ţe prostě kluci si prvně odbyli vojnu a pak to znovu a znovu zkoušeli, neţ je přijali. Vy jste mladá a nemůţete si to pamatovat, ale bylo to tak, ţe na tu filozofickou se strašně čekalo. Já jsem pak šel rok pracovat, dělal jsem v Petrofu v Hradci a pak jsem se hlásil na pedagogickou a tam mě teda vzali na češtinu. Takţe těch zádrhelů bylo v tom ţivotě víc. No, ale aby to zase nebylo jako sebelítost. Kdybyste mohl něco v ţivotě změnit nebo vrátit, co by to bylo? No vrátit….Tak asi zachránit to manţelství, protoţe jsem měl skvělou ţenu, šikovnou. Dneska je zástupkyní ředitele na ZŠ. Takţe to vrátit a potom vrátit to, abych nešel pracovat k vězeňský sluţbě. Člověk psychicky labilní tam nemá vůbec co děla. Já jsem psychicky hodně labilní. To byla jako hloupost, ţe jsem šel něco takovýho vůbec dělat. To musijou jit, rozumíte, úplně jiný chlapi takový zaměstnání dělat. To byl velkej ţivotní omyl. A pak třeba si dřív uvědomit, ţe jsem alkoholik. Mě třeba napadlo, ţe kdyţ jsem měl tydle problémy, proč jsme nevyhledali nějakou pomoc, nějakej jak bych to řek, pohovor někde s psychologem nebo s psychiatrem. Prostě ţena dala ţádost o rozvod a hotovo, přes to nejel vlak. Ale my jsme třeba měli šanci, ţe jsem se třeba mohl 141

jít léčit dřív. Protoţe já jsem si pořád říkal, ještě na tom nejsem tak špatně. Coţ byla si pravda, no ale nevěděl jsem, jak to můţe končit Jsem si pak uvědomil, kdyţ v Havlíčkově Brodě tam jeden zemřel, jeden v tom abstinenčním syndromu, tak jsem si teprve uvědomil, ţe jde o ţivot. Ţe je to fakticky váţná věc. Co je takové vaše předsevzetí? Asi zlepšit vztah k ţenám. Já jsem zůstal po rozvodu sám a to není dobrý. Do budoucna nemám ţádnej plán ţít s ţenou a to je chyba. Určitě by to bylo povzbuzení, podpora? Anebo opačně. Pakliţe by to nevyšlo, tak je to velky riziko pro alkoholika. Abych někomu se otevřel a dal mu ty city a můţe to potom člověka zranit. Takovej člověk jako jsem já, labilní, protoţe pro mě je rozdíl, jestli prší nebo je slunce, nebo jestli jsem potkal pět lidí nebo deset. Tak všechno to mě dostává, takovejto senzitivní jako člověk. Jestliţe bych se s nějakou ţenou sblíţil a ona by mě opustila, tak začnu zase pít, ţe jo. Já si to přiznám. Třeba se vám to zdá být přehnaný, ale já to vím, je to pravda. Teď kdyţ pudu, tak vypiju deset piv, flašu vodky a jsem tam, kde jsem byl. Důleţité je, ţe si svůj problém umíte přiznat. Ale jo, to já vím. Ale máte pravdu, ţe ta motivace strachem, ţe asi není úplně dobrá. Ale aspoň je nějaká. Asi nějakéj plán by to chtělo, máte pravdu. Abych se zas někde neschovával. Na druhou stranu, já po tom všem můţu bejt rád, ţe jsem tady. Uţil jste si toho opravdu hodně. To se vám zdá. Já jsem znal jiný osoby ještě. Někdo je na tom ještě hůř. Třeba drogy, mě minuly drogy, to je obrovský štěstí. Mně vţdycky říkali, ţe kdybych zkusil heroin, tak na něm budu okamţitě závislej. Heroin je něco víc, neţ alkohol. Dá se říct. Takţe mě naštěstí ty drogy minuly. Dokonce jsem nekuřák. Coţ je teda výjimka u alkoholiků. Máte výhodu, ţe jste sportovec. No tak mám to kolo, ale to je málo. Jsem hrával tenis a nohejbal, za dorost fotbal. To uţ bych neuběhal tady s tím břichem, ale jako bavilo by mě to ještě někdy sportovat. Nechtěl byste navštívit místní tenisový klub? To já neţ bych se rozehrál, já uţ jsem tuhej. Musel bych pomalinku. Chcete se ještě na něco zeptat? Já mám pocit, ţe jsem všechno strašně splácal. Asi vám dám za pravdu, ţe bych si měl něco plánovat a nějak trošku se snaţit, ale to je pro mě těţký zatím. Já jsem se vyhrabal z toho dna, dá se říct. Teď je důleţitý se od toho dna odrazit.

142

Takhle jak jsem teď, tak to….to jako kdybych byl, jak jsem byl, tak si to neumím představit. Ani bych s váma nemluvil, aby mě to nezajímalo. Zajímalo by mě, jestli mám ještě peníze nebo jestli mám ještě něco ve flašce. Nerada uţ bych vás zdrţovala. Děkuju vám moc za vyčerpávající rozhovor. Já taky děkuju.

Příloha č. 5 Informant Jan (JK) Dobrý den, jak se vám daří? Tak jde to. Kdyţ to není lepší. Mohl byste mi přiblíţit váš ţivotní příběh? Co se přihodilo, ţe jste v současné době právě zde? Tak já s tím alkoholem…Já k němu mám blízko. Já jsem se stal závislej v patnácti letech. To znamená, ţe uţ v patnácti letech jsem chodil na Antabus. Ještě bych se vrátila trochu zpět. Co vaše rodina, sourozenci? Mám mladšího bratra. Vyrůstal jsem v úplný rodině, a kdyţ jsem měl patnáct let, tak se naši rozvedli. Vlastně v tý době jsem přišel k alkoholu. Takţe jste začal poţívat alkohol v souvislosti s problémy s rozvodem rodičů? Nebylo to na základě toho… Tam asi byly nějaký dispozice. Jaké máte vzdělání a jaké vzdělání mají rodiče, bratr? Matka má střední vzdělání, otec měl vysokoškolský. Pracoval jako náměstek, matka dělal mzdovou účetní. Já jsem se šel učit tiskařem. Bratr má také střední vzdělání. Mohu se zeptat kolik vám je let? Uţ je mi pětačtyřicet. Říkáte, ţe jste začal pít v patnácti letech. Jak probíhalo vaše dětství do té doby? To bylo úplně normální. Co se tedy přihodilo, ţe jste začal pít? Byl jste v nějaké partě? Prostě já jsem se napil, zjistil jsem, to je ono a byl problém. Zjistil jsem vlastně, ţe nemám tu zátku, ţe piju jako…Co lidi mají tu zátku, tak vypijou určitý mnoţství, tak já pil furt a v tý flašce furt něco bylo. Tam vlastně nastal ten problém. Říkal jste, ţe máte k alkoholu blízko. Někdo z rodiny pil? 143

Já…, byli konzumenti. Nikdo nebyl závislý nebo tak. V patnácti letech jste říkal, ţe jste se podrobil léčbě. To jste ukončil školu? Ne, to jsem byl v prvním ročníku, takţe jsem nastoupil ambulantní léčbu jenom tím Antabusem a do těch osmnácti jsem vlastně abstinoval. Ta jedna ambulantní léčba tedy pomohla? No já jsem měl strach, ţe mně dají ústavní léčbu. To jsem byl ještě mladej, takţe jsem na ten Antabus chodil celý tři roky. V tom počátku pití. Zkusil jste to sám doma nebo v partě? Tak v těch patnácti se chodilo na ty zábavy vţdycky v sobotu v neděli, teda spíš v sobotu, v pátek. No a tam to nastalo. Tam právě nebyla ta zátka, nebyla ta míra. Tam pili všichni. Jaká byla doba mezi počátkem pití a počátkem ambulantní léčby? Asi šest měsíců. Uznal jste sám, ţe potřebujete léčbu nebo to bylo na popud rodičů? To bylo na popud rodičů. Já jsem si nemyslel, ţe mám nějak velkej problém, netušil jsem. V té době se tedy rodiče rozváděli. Ano, právě v tý době. Měli uţ dříve mezi sebou konflikty? Ne, bylo to rychlý. Já bych určitě nebral, ţe jsem byl důvod rozvodu. Do osmnácti let jste si dával pozor na pití, protoţe jste měl strach z ústavní léčby. Byl jste na vojně? Nebyl. Nakonec jsem unikl. Díku tomu alkoholu. Díky alkoholu jste unikl vojně. Co vztahy k ţenám? Měl jste přítelkyni? Byl jste ţenatý? To je právě u mě dost sloţitý, protoţe já jsem se v tom od těch osmnácti začal pak plácat. Já uţ jsem toho měl jako dost. Od patnácti do osmnácti jsem sekal latinu, to jsem nepil a abstinoval. Od těch osmnácti se to zase zvrhlo. Co se zvrhlo? Co se přihodilo? No zvrhlo se to tak, ţe jsem si v těch osmnácti letech řekl, ţe co bych jako dál abstinoval. Tak jsem začal pít. Mně ještě v těch patnácti nikdo neřekl, ţe je to do konce 144

ţivota. Mně jenom řekli, ţe musím abstinovat a chodit na ten Antabus. To jsem vydrţel a od těch osmnácti, kdyţ jsem vlastně skončil školu, tak jsem si říkal, ţe budu normálně pít. Ale to nešlo. Jak dlouho trvalo, neţ jste přišel na to, ţe je to zase špatně? To bylo asi zase rychlý. Já si myslím, ţe tak do půl roku byla normální léčba. Co vás vedlo k tomu, ţe jste se podrobil léčbě? Připustil jste si, ţe jste závislý? Já jsem si to v tý době vůbec nepřipouštěl. Matka mě vyhodila z domu, u které jsem do té doby bydlel. Měl jsem kvůli pití problémy v práci. Dělal jsem v té době tiskařinu. Tak jsem to viděl jako jediný nějaký východisko. Jaké problémy nastaly v zaměstnání? Tam byly ty áčka nebo jsem si bral dovolenou, protoţe jsem to nějak zakrejval. Prostě uţ jsem měl pocity, pít dál. V tý době nebyly ještě takový absťáky, ještě tam nebyly takový tý klepadůry a tak. …..Občas jsem se napil i v práci, takţe to na mě bylo poznat. Bylo vám vyhroţováno ze strany zaměstnavatele? Ne, to ne, nebyl jsem pod nátlakem. Ţe by jako řekli, tak pudeš se léčit, to ne. Říkal jste, ţe do osmnácti let jste bydlel u matky, která vás vyhodila z domu. Jaké byly potom vztahy v rodině? Byl jste v kontaktu s matkou, otcem nebo bratrem? S matkou jsem udrţoval kontakt. Telefonicky jsme byli ve spojení. Ona mi řekla, ţe kdyţ chcu pít, tak ať si piju někde jinde. S otcem jste po rozvodu byl v kontaktu? S ním jsem moc kontakt neudrţoval. Co bratr, prarodiče? Ten bydlel u matky, byl mladší, ale taky jsem s ním v kontaktu nebyl. Prarodiče uţ jsem myslím ani neměl v tý době….A vlastně jo, babička byla teda, ale ta bydlela u matky, protoţe my máme jako barák. Říkal jste, ţe jste kvůli alkoholu měl problémy v zaměstnání. Kde jste na alkohol bral peníze? Stačilo vám, co jste vydělal? Jo, stačilo. Musel jsem zaplatit nájem, protoţe jsem bydlel na ubytovně, a zbytek asi prošel hospodou. Do finančních problémů jste se tedy nedostal? No, nedostal. Ten alkohol tenkrát za těch komunistů nebyl tak drahej. Já jsem pil obyčejný pití, pivo, rum. To nestálo zas tolik. 145

Kdy byl ten zlom, ţe jste nastoupil léčbu? Měl jsem problémy v práci a dostal jsem se do situace, ţe jsem nevěděl kudy kam. Tak jsem si řekl, ţe to zkusím. Rozhodl jsem se sám, protoţe jsem se octl v bezvýchodný situaci, ale uţ nevím, o co šlo. Ale nikdy jsem na léčení nebyl, tak jsem řekl, ţe to zkusím, kdyţ tak budu pryč. To jste ještě měl zaměstnání? Já jsem měl vţdycky zaměstnání. Na úřadu práce jsem byl vlastně dvakrát v ţivotě. Dostáváme se tedy k tomu léčení. Říkal jste, ţe první léčba byla ambulantní. Jak probíhala? Ta léčba trvala rok. Rok jsem teda bral Antabus a pak jsem tam docházel. Do těch osmnácti třeba jednou za tři měsíce jsem se tam měl ukázat. Kdyţ jsem bral Antabus, tak jsem tam docházel dvakrát tejdně. Tam mi dali lék, ten vydrţí dva dny, a kdyţ se na něj člověk napije, tak je mu špatně. Takţe mě to nějak tak drţelo. Pak došlo na ústavní léčbu. Byla jedna nebo jich bylo více? Bylo jich hodně. Já to nepočítám. Bylo jich asi……dejme tomu v mých pětačtyřiceti…..tak padesát?! Jak dlouho a jakým způsobem léčby probíhaly? Léčby trvaj všude tak ty tři měsíce. Já uţ jsem byl snad všude. Nejvíc si vzpomínám asi na Červený Dvůr. Tam bylo dobře. Tam jsem byl osmnáctkrát, to mi někdo říkal. Tady v Jemnici jsem byl čtyřikrát. Léčba probíhá všude jinak. Stavěj to na tom apolinářským systému. Někde je to volnější. V tom Červeným Dvoře, to byly doby, tam byla sranda, to mi bylo dvacet. Tam se jede na ten bodovej systém, to znamená, ţe za kaţdou blbost vám sestry dávaj jako mínusy a zase za nějaký tý vám dávaj kladný body. To se sčítá, protoţe jsou jako skupiny, to se sčítá i těm skupinám a těm, co vyhrála….já nevím, já na to vzpomínám dobře. Popište mi prosím váš denní program v rámci té léčby. To byla taková specialita Červenýho Dvora. Ráno byla rozcvička, to se cvičilo asi 20 min. Pak tam postavili sprchy jako venkovní jo a kaţdej, kdo pak skončil cvičení, tak pak musel bejt pod tou ledovou vodou přesně deset sekund a sestra to počítala a stopovala, to byla sranda, no. Pak samozřejmě byl nástup, samý nástupy, počítání, úklidy a zase další program. Někteří měli skupinu, to bylo rozdělený ještě na různý skupiny. Takţe skupiny povídání, tak trvaly tak hodinu nebo se šlo na pracovní terapie, to znamená do parku jít hrabat nějaký to listí, nějakou trávu. Byly tam i přednášky a nějaký psaní. Ţe třeba člověk musel napsat z kaţdýho sezení z kaţdý blbosti nějaký…to prostě oni počítali, kolik napíše stránek, a podle toho bodovali. Já bych to tak shrnul na tři čtyři stránky A4. Byly to jako takový postřehy z těch sezení a čím víc toho člověk 146

napsal, tím bylo líp, to byla bomba. Bylo tam hodně těch zpětných vazeb na těch komunitách a to, ţe někdo má málo a ţe ho skupina jako nebere a taková jako rivalita a buzerace. Ale jako tam byli různý lidi, bylo tam vlastně sto lidí, protoţe ten Dvůr je velkej. Byla tam sranda. V Jemnici jste byl čtyřikrát, jaké je to zde? Tady je to mírnější, hodně. Jsou to zase tři měsíce. Ale třeba oproti Červeňáku, to je skálovskej reţim, tam opravdu po vás dupali, ţe jste měl pořád tu sestru za zadkem a ta vás potom bodovala. Kdyţ to srovnám s Jemnicí, tak tady je to klidnější, tady je to tak jako, ne ţe by vás někdo tak drezůroval. Mám pocit, ţe metody jsou všude stejný, ale rozdíl je v direktivně. Personál srovnat nemůţu, protoţe je to úplně jinej přístup. Tam oni sou jako….tam si drţej hodně odsup a drezůrujou vás jako, třeba v tom Červeným Dvoře, tam je to takový vojenský. Tady je to takový domáčtější, tady je to takový, ţe se tu člověk cítí líp. Jak dlouho jste vydrţel nejdéle abstinovat? No tak za ty léta, tak zhruba čtyřikrát po třech letech. Teď abstinuju čtvrtej měsíc a tady v chráněným bydlení jsem teď asi čtrnáct dní nebo tři neděle. Co se stalo, ţe jste se opět napil? Jako ty recidivy? U mě je to…Jako kaţdej to má jinak. Já to mám…mě třeba nedělá….já jsem byl v Červeňáku taky na chráňáku, kdyţ ho tam ještě měli a vydrţel jsem tam klidně tři roky pomalu bez alkoholu. Pak jsem odešel z toho chráňáku do toho reálnýho prostředí a tam to nezvládám. Vysvětlím to asi takhle. Tady je dejme tomu nějaká skupina lidí, který taky nepijou, a člověku to tak nepřijde a teď si vemte, ţe i kdyţ si pronajmete třeba garsonku, kam třeba z tý léčebny půjdete. Teďka si tam sednete, chvilku budete koukat do zdi, pak se sebere, půjdete ven mezi lidi, tam si sedne člověk do hospody a zase do toho…a i kdyţ potkáte třeba známý nějaký svý, oni většinou stejně choděj, kdyţ maj volno na to pivo, jo. I kdyţ třeba nejsou závislý. Já si myslím, ţe je to problém izolace, u mě teda jo? Kdyţ člověk vyjde ven, tak je vlastně v izolaci, protoţe uţ nemá nějaký ty známý, s kým si pokecat a nic, a někde v bytě sedět a koukat to je… Kam se vracíte po léčbě nebo po pobytu v chráněném bydlení? Já jsem to řešil ubytovnou. Ţe jsem si pronajal ubytovnu, takţe tam všichni pijou. Člověk tam nějakou dobu vydrţí. Ale já jsem uvaţoval i o tom, ţe si pronajmu byt, ale ono by to bylo ještě horší, si myslím. Protoţe někde bejt zavřenej sám v místnosti. V současné době máte vazby na rodinu? Mám na matku. To mám furt, teď mi právě volala. Co bratr, s tím se nestýkáte? 147

Bratr ne, oni se mnou nic nechtějí, ţe dělám ostudu. Ten drţí odstup. A otec je v současné době uţ mrtvej. Kdo vám nabídl pobyt v chráněném bydlení nebo jak jste se o něm dozvěděl? To mi vlastně…Já o něm vím uţ delší dobu, kdyţ jsem tady byl na léčení, ale vţdycky jsem se tomu bránil, protoţe tady není práce ve vokolí. Protoţe já kdyţ jsem šel na chráňák, tak jsem si vţdycky chtěl, abych si tam dokázal najít tu práci, to znamená, ţe pro mě byly výhodnější ty doléčováky, který jsou třeba v Brně, Plzni, v těch velkejch městech, kde je moţnost ty práce. Kdyţ jste se vrátil, tak jste vţdycky práci našel? Vţdycky no! Vţdycky jsem zůstal u svého řemesla tiskaře. Byl jsem na chráňáku v Plzni, byl jsem na Kladně, byl jsem…, kde já jsem to ještě byl? V tom Červeňáku jsem byl skoro ty tři roky, v Ústí jsem byl, v Olomouci. Já nic jinýho neumím neţ tiskařinu, takţe nic jinýho jsem dělat nemohl. Byl jsem v jakýkoliv tiskárně, protoţe dneska ty tiskárny tisknou všechno, aby si vydělaly, tak berou jakoukoliv zakázku, takţe vţdycky jsem v tiskárně práci našel. A hlavně oni mě vzali, protoţe jsem vyučenej, takţe jsem neměl problém. Kdyţ budeme mluvit o současném pobytu v chráněném bydlení. Je zde denní reţim? Určitě tady zavedli teďka od novýho, ţe je to sezení. Určitě tu není ţádná rozcvička a tak. To není na ţádným chráňáku. Vlastně oni ani ty sezení…, já bych řekl, ţe tady je to ještě bohatší neţ v ostatních chráňácích. Protoţe ostatní chráňáky, tam je povinnost se zaměstnat, ale zase oni mají výhodu, ţe jsou v těch velkejch městech a tam si ty lidi prácu najdou. Kdeţto tady opravdu ta práca není evidentně, to znamená, ţe tady ta moţnost není, to znamená, ty lidi jsou v práci a jako v tom chráňáku jsou třeba dvakrát tejdně na skupinu a to je všechno. Co jinýho by v chráňáku jako dělali. Tady není práca, takţe tady je třeba ta pracovní terapie, co zavedli a ty sezení, coţ třeba nebejvá ve vostatních, protoţe mají zase práci. Ty sezení probíhají kaţdý ráno. Jinak já jsem tady krátce, takţe ještě nemám takový přehled. Já myslím, ţe tak ty pracovky jsou od úterka do pátku. Vţdycky se s něčím pomáhá a pak jsou skupiny. Dneska je taky myslím skupina s psycholoţkou. A ještě se chodí dolů na Antabus. Tohleto není prostě léčebna. Říkáte, ţe zde není práce. Jste tedy vedený na úřadu práce? Já uţ jsem se dopracoval k tomu, ţe jsem dostal důchod. Mám důchod na diagnózu závislosti. Jaké další sluţby vám zde jsou poskytovány? Já si myslím, ţe podstatný nebo co tady vţdycky fungovalo je, ţe je tady víc lidí, co abstinují, ţe je to úplně něco jinýho. Jinak je nám zde poskytnuto ubytování, strava, 148

psychoterapie, chodí se na ten Antabus. A samozřejmě, ţe tady máme sociálního pracovníka, kterýho se můţeme zeptat na nějaký věci v sociální oblasti. Pobyt zde je časově omezený? Teď je to omezený na půl roku a po půl roce se zvaţuje, jestli se ta smlouva prodlouţí nebo ne podle potřeby klienta. Já jsem toho prošel uţ víc a je to tak všude. Je to kvůli penězům a kvůli dotacím. Oni většinou všude dávají půl roku, někdy dávají i rok, ale oni potřebujou, aby se jim ti klienti točili, protoţe oni nějak na to dostávají peníze, a kdyby tam točili pořád jedny lidi, tak jako nedostanou peníze. Chráněných bydlení pro závislé mnoho není. Jak to vidíte vy ze své zkušenosti? Není. Je Lotos v Brně, ten měl udělanou asi výjimku, protoţe oni se asi přejmenovali na komunitu neţ chráněný bydlení, i kdyţ byli chráněný bydlení a měli to na dva roky. Oni tam nechali chráněný bydlení, ale nazvali to komunitou, aby na to měli dva roky, na ty klienty. Jaká vidíte pozitiva na chráněném bydlení? Já si myslím, ţe hodně lidí se po léčbě hned napije, kdeţto kdyţ jdou do toho doléčováku, tak tam aspoň vydrţí tu dobu, co na tom doléčování jsou. Je jiný začínat abstinovat mezi lidma, který abstinujou. Něco jinýho je jít někam na ubytovnu nebo prostě někam sám, protoţe to člověk začne pít za chvilku, a můţe se vrátit zase zpátky. Z mýho pohledu si myslím, ţe ty doléčováky právě byla škoda, ţe to udělali právě na ten půlrok, protoţe po tom půl roku se stejně všichni napijou. Oni třeba ten půlrok tam sou, tak abstinujou, fungujou a po tom půl roce, kdyţ odejdou, tak co jsem dosledoval, tak většina. To ţe se člověk nenapije, není tím reţimem, ale ţe je v tom kolektivu lidí, kde nikdo nepije a jako, ţe ho to nestrhne. Protoţe třeba na tý ubytovně všichni pijou a všichni budou chtít, abych se s nima napil, protoţe nevědí o mých problémech. Co vám zde naopak chybí? Tak já to zkouším poprvé bez práce. Ono ani v jiných doléčovácích nic není, upřímně řečeno. No tady je snad jediná věc, ţe toho soukromí je tady málo. Většinou oni mají pokoje na těch doléčovácích, ţe nejsou průchozí jako tady. Určitě bych přivítal teda více soukromí. Já jsem se teprve teď začal zabejvat tím, co budu dělat, kdyţ nebudu chodit do práce. Ale protoţe je to teprve krátká doba, tak si dávám odpočinek. Osobně bych se chtěl vrátit k focení, protoţe dřív jsem fotil. Byl to můj koníček, tak k tomu bych se chtěl vrátit. A vlastně to zpracování těch fotek, uţ ne ve fotokomoře, ale na tom počítači. Počítač máte? Ne, ten si taky musím koupit. Já jsem byl bouřlivej, neměl jsem dřív čas. Jak vnímáte pobyt v chráněném bydlení, jako pomoc nebo povinnost? 149

Jako já si myslím, ţe kdo chce abstinovat a uţ to zná, tak kaţdej radši půjde na to chráněný bydlení, ţe tam fakt je šance, ţe aspoň ono to nevydrţí, ale aspoň je tam ta šance toho půl roku po ty léčbě je člověk bez toho alkoholu a má lepší šanci najít si nějaký bydlení, který by mu vyhovovalo. Určitě je to lepší příprava na ten návrat. Já třeba po zkušenostech vím, ţe na ubytovně do toho spadnu znova. Já uţ jsem uvaţoval, ţe si pronajmu teda dejme tomu garsonku. Ale to nejde, buď to musí bejt dva, tři nebo nějaká skupina, protoţe co v tom bytě. Tam sednete a budete koukat na televizi, a kdyţ vás to přestane bavit, tak si skočíte pro flašku. To je zákonitý. Je důleţitý, aby člověk byl v nějakým kolektivu, ţe má s kým promluvit, takhle kdyţ si chci popovídat, tak abych šel do ty hospody, a tam všichni pijou. Určitě je to tady pomoc. Co takhle si najít přítelkyni? Ţenskou no, to jsem nikdy nezvládl. Já na to neměl nikdy čas. Já jsem měl alkohol, tak…já jsem si to neuděl tak, ţe bych…. Já se rozhodnu, ţe půjdu se léčit a jdu se léčit, to uţ ne jo, to uţ opravdu pak jsou ty stavy, ţe člověk jako jde do delírky a ţe opravdu vám jako nic nepomůţe, protoţe chlast uţ na to nezabírá, neţ zalézt někam do léčebny, kde mají heminerviny a tyhle léky, který to stabilizujou. To jsou klepačky…jako člověk nejde dobrovolně do léčebny, jo. Prostě ten třes a to ho donutí. To uţ je taková krize, ţe prostě do sebe potřebuju narvat ty heminerviny a voni jako by ten mozek dostane napít uměle a voni zastavěj ten šílenej absťák, protoţe ty absťáky jsou hrozný. Člověk nemůţe chodit a takhle se celej klepe. Já bych to neřekl, ţe je to takový dobrovolný, ţe člověk jde třeba po padesátý dobrovolně na léčení. Chápete tedy pobyt zde jako přípravu na běţný ţivot, přípravu, abyste se o sebe uměl postarat? Já to beru co nejzodpovědnějc, protoţe mám zkušenost, ţe pak recidivuju. Tak se snaţím udrţet tak nějak. Říkal jste, ţe jste v kontaktu s matkou. Našla si po rozvodu přítele nebo ţije sama? No, no, no, po těch patnácti vlastně…my se zrovna nemusíme s přítelem. Co je hnací motor, ţe se snaţíte abstinovat? To uţ je jenom fakt, aby člověk přeţil, protoţe já, abych byl upřímnej, já piju čtrnáct dní a je ze mě troska prostě, rozklepaná, psychicky na dně, prostě nefunguju. To znamená, abych přeţil, tak se snaţím nepít. Kdyţ to tedy řeknu hloupě, tak strach z toho, ţe se upijete, vás nutí vţdy chvíli abstinovat a dát se dohromady? No asi. Strach ze smrti. Je to tak. Jak je těţké přiznat si, ţe jste závislý?

150

To si člověk přizná lehce. Jako jakmile přijdou ty fyzický absťáky, tak si to člověk přizná. Kdyţ se vám klepou po ránu ruce, nemůţete se podepsat, nemůţete chodit. Takţe pro mě to nebylo těţký si to přiznat, já to vidím na těle. Ţe to tělo je na tom opravdu fyzicky závislý, ţe se nemůţu ani podepsat ani jíst. Co byste poradil těm, co mají problémy s alkoholem a nechtějí si to přiznat? Kdyby to nebylo do konce ţivota. Já si myslím, ţe kaţdý na to přijde aţ při těch absťákách, kdyţ zjistí, ţe má ty absťáky, takţe to musí bejt jasný. Člověk to sám nemůţe zvládnout, protoţe tomu tělu je tak špatně, ţe ten alkohol potřebuje, takţe se stejně napije. To tělo si to zařadí mezi látky, který potřebuje nutně k ţivotu, a kdyţ mu je nedáte, tak vám nebude fungovat. Takţe to uţ člověk nějak moc neovlivní. Kdybyste mohl v ţivotě něco změnit nebo vrátit, co by to bylo? Nestát se závislým, ale to teda nevím, jak bych udělal. Protoţe já jsem se jednou napil a bylo to. Já jsem to měl tak nějak zvláštně. Kaţdej pije aspoň deset let, neţ se stane závislým, a já jsem to měl hned. Taky jsem si s tím uţil celej ţivot. Celej ţivot řeším jenom chlast. Já jsem se k ničemu jinýmu nedostal. Kdybyste nebyl závislý, jak byste si naplánoval ţivot? Jeţiš, já bych o alkoholu vůbec nevěděl. Kdybych věděl, co to obnáší. Ale spousta lidí pije alkohol, a nestanou se závislými. Nevím, čím to mám. Jestli psychicky se na mě něco nalepilo? Mně prostě dělá dobře to uvolnění toho alkoholu, to mně dělá dobře a pak uţ jsem….Ale kdybych nepil, proţil bych ten ţivot úplně jinak neţ takhle. To je šílený. To není ţivot, co já jsem ţil. Třicet let. Projel jsem po léčebnách celou republiku. Znám všechny. Seznámil jsem se s hodně lidma skrz alkohol. Kdybyste se teď postavil na vlastní nohy, vrátil se do běţného ţivota, co máte v plánu? Já uţ se nemám kam vracet, já uţ jsem v důchodu. Já uţ ten ţivot…totiţ já měl tak nabitej díky těm léčebnám, léčbám a vším, ţe mně to stačí na dalších padesát ţivotů. Teďka chci mít svůj klid, pohodu, sluníčko a uţ nechci nic. A tím alkoholem to je takovej adrenalin, protoţe to nevíte, jeden den jste v pohodě, pak se napijete a to vám tak rozvrtá ten ţivot, ţe zas někde já nevím co. Ne, uţ vobyčejnej ţivot, klidnej. Mně naprosto vyhovuje, co mám tady. Kolegové jsou v pohodě. Jsou starší a uţ jsou tak nějak jako….uţ nehledaj ty perspektivy, co maj mladý. Protoţe upřímně řečeno, ţe oni nakonec zrecli, ti mladí. Takţe tady je to takový jako uţ….uţ vím, o co jde. Teď v těch léčebnách jsou většinou feťáci a ti to maj jinak, protoţe jsou mladí a ještě něco od toho ţivota jako očekávají. Ale většinou skončej taky, jak vylezou. Přeji vám opravdu uţ jen klidný ţivot, protoţe jste si toho proţil opravdu dost a děkuji vám za rozhovor.

151

152