Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav evropské etnologie
Bakalářská diplomová práce
Brno 2012
Darina Holéczyová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie
Darina Holéczyová
Síťování na Horácku Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Alena Křížová, Ph.D.
2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce
Poděkování Chtěla bych poděkovat především vedoucí své bakalářské práce doc. PhDr. Aleně Křížové, PhD. za trpělivost, ochotu a cenné rady a připomínky. Také bych chtěla poděkovat všem respondentům za jejich vstřícnost a ochotu podílet se se svými informacemi do této práce. Ráda bych poděkovala panu Ing. Bc. Romanu Krčilovi za pomoc při vzniku této práce a také muzeu ve Žďáře nad Sázavou a Novém Městě na Moravě. Poděkování patří také lidem, kteří mi pomohli posledními úpravami práce a také děkuji rodině a svým blízkým za podporu.
Obsah 1 2
Úvod ............................................................................................................................... - 6 Analýza dostupné literatury a pramenů ......................................................................... - 7 2.1 Literatura ................................................................................................................ - 7 2.2 Prameny .................................................................................................................. - 9 3 Českomoravská vrchovina ........................................................................................... - 10 3.1 Základní údaje ...................................................................................................... - 10 4 Horácko ........................................................................................................................ - 11 5 Síťování ........................................................................................................................ - 11 5.1 Terminologie ........................................................................................................ - 12 5.2 Historie síťování ................................................................................................... - 13 -
6 7 8 9
5.2.1
TABULKA – Síťování na Žďársku, počátek 20. století............................................ - 15 -
9.1.1
Historie ...................................................................................................................... - 24 -
9.2.1 9.2.2 9.2.3
Postup výroby ............................................................................................................ - 26 Historie ...................................................................................................................... - 27 Novodobá síťovka ..................................................................................................... - 28 -
5.3 Síťování a děti....................................................................................................... - 18 5.4 Materiál a pomůcky .............................................................................................. - 19 5.5 Pracovní postup .................................................................................................... - 20 Tvarování v síťovině .................................................................................................... - 21 Vzorování v síťovině ................................................................................................... - 21 Vyšívání v síťovině ...................................................................................................... - 22 Síťované výrobky......................................................................................................... - 23 9.1 Vlasové síťky ........................................................................................................ - 24 9.2
Taška síťovka........................................................................................................ - 26 -
9.3 Ručně síťkované a vyšívané záclony.................................................................... - 29 10 Vavřín Krčil.............................................................................................................. - 31 11 Marie Krčilová ......................................................................................................... - 32 Terénní výzkum – vzpomínky pamětníků ................................................................ - 33 12 12.1 Respondent č. 1 ................................................................................................. - 34 12.2 Respondent č. 2 ................................................................................................. - 36 13 Závěr......................................................................................................................... - 36 14 Anotace..................................................................................................................... - 37 15 Summary .................................................................................................................. - 37 16 Souhrn literatury a pramenů ..................................................................................... - 38 17 Internetové odkazy a tisk.......................................................................................... - 39 18 Přílohy ...................................................................................................................... - 40 18.1 Seznam respondentů ......................................................................................... - 40 18.2 Dotazník ............................................................................................................ - 40 18.3 Obrazové přílohy .............................................................................................. - 41 -
1 Úvod Kdo by neznal pověstnou tašku síťovku? Věc, kterou pro svoji praktičnost vlastnila v minulém století téměř každá domácnost. Málokdo už ale ví, čí to vlastně byl nápad a kde vznikl. Když jsem zavítala v rámci jiné práce na hřbitov ve Žďáře nad Sázavou a procházela jsem hroby, zaujala mne bílá deska s reliéfem muže držící v ruce kus látky s nápisem: “Vše pomine – Jen stopy vykonané práce zůstanou“. A pod ním bylo jméno Vavřín Krčil. Hned po příchodu domů jsem si zadala do internetového vyhledávače toto jméno a vyhledala informace o vynálezci tašky síťovky. Co to byla síťovka, jsem věděla. Vždyť ji lze spatřit v každém filmovém snímku z minulého režimu, kde v ní lidé nosí například kapra. Člověka, který ji vyrobil, zná málokdo, proto jsem se rozhodla zpracovat toto téma v následujících stránkách. Na jedné rozhlasové stanici se ptali, co lidem nejvíce z minulosti chybí. Jedna paní odpověděla, že taška síťovka. Rádio ve svém autě právě poslouchal jeden kolínský podnikatel, který využil toho, že si Vavřín Krčil z finančních důvodů nemohl koupit patent na výrobu tašky, a zašel na patentní úřad sám. Zajel na smetiště ve Žďáře nad Sázavou, kde našel původní pletací stroje síťovek. Ty nechal opravit jejich tehdejším údržbářem a odvezl do Číny. Zde založil firmu na výrobu tašek síťovek. Na strojích pracuje okolo sedmi zaměstnanců. Tašky se dováží zpět nejen do celé Evropy ale i do celého světa. Setkalo se to s velkým úspěchem, jelikož má síťovka mnoho kladných vlastností. 1 Vzhledem k dnešním životním podmínkám je nejdůležitější především ekologická vlastnost. Další klady této tašky rozvedu v některé z následujících kapitol. 2 Dále bych chtěla věnovat pozornost i metodě síťování, historii a současnosti. Jelikož neexistuje mnoho literárních pramenů, využila jsem i tzv. orální historie, což je kvalitativní způsob získávání informací. Podařilo se mi navázat spolupráci s regionálním muzeem ve Žďáře nad Sázavou, se Státním okresním archivem ve Žďáře nad Sázavou a vnukem Vavřína Krčila, panem Ing. Bc. Romanem Krčilem.
1
Síťovka. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/sitovka-se-vraci-patent-na-vyrobu-vlastni-ceskypodnikatel-p4j-/ekonomika.aspx?c=A090812_190019_ekonomika_vel, cit 26. 4. 2012. 2 Síťovka. Dostupné z: http://www.saariense.cz/benefity/, cit. 25. 4. 2012.
-6-
Za cíl této bakalářské práce jsem si stanovila seznámit s touto problematikou a přiblížit vznik předmětu, který byl nedílnou součástí našich dějin, tamější dobu a podmínky, ve kterých lidé síťovali, a těžké začátky podnikání Vavřína Krčila.
2 Analýza dostupné literatury a pramenů Síťování se mnoho literatury nevěnuje a informace na internetu nepovažuji za zcela věrohodný zdroj, a proto využiji především pramenů v podobě rozhovorů. Zde je alespoň něco málo k této problematice.
2.1 Literatura Úvodem do kvalitativního výzkumu se zabývá Jan Hendl. Tato publikace uvádí čtenáře do základů metodologie vědy, kvantitativního, kvalitativního a smíšeného výzkumu. Důležité jsou také metody získávání dat a metody vyhodnocování a interpretace, kterých využívá každý výzkumník. Jak autor ve své knize uvádí: „Metody kvalitativního výzkumu mají v oborech zabývajících se člověkem a společností stále větší význam. Někdy jsou využívány jako doplněk tradičních kvantitativních postupů, jindy jako jejich protipól. Jsou velmi užitečné v případech, kdy jde o zkoumání života lidí, historie a chodu organizací.“ 3 Z tehdejšího tisku lze najít dobové zprávy o síťování. Byly jimi Horácké listy, konkrétně čísla 43 a 46 z roku 1909. Tento týdeník každý pátek stručně seznamoval s několika řemesly. Nemohlo zde chybět síťování. V rámci výstavy domácího průmyslu moravského v Brně rozeslalo Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě dotazníky do obcí po Vysočině. Více informací přiblížím v některé z následujících kapitol. 4 Pletení a síťování se věnuje Jitka Staňková ve sborníku Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě. Jedná se přesný popis postupu této techniky. Autorka poté uvádí, u kterých součástek regionálních krojů se síťovaná technika objevuje. Text je doplňován ilustracemi a fotografiemi. 5
3
Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2008. Domácí průmysl ve Žďárských horách. Horácké listy, 1909, č. 43, s. 1.; 1909, č. 46, s. 1. 5 Staňková, Jitka: Pletení a síťování. In: Hasalová, Věra (ed.): Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě. Praha: Orbis, 1953, s. 134 – 146. 4
-7-
Jaroslav Orel, který spolupracoval s Miroslavou Ludvíkovou, českou etnografkou, pocházející ze Slovenska a znalkyní lidového textilu, věnoval několik let výzkumu síťování. Díky nim vznikla brožovaná publikace Podomácké síťování na Českomoravské vysočině s textem přibližujícím podomácké síťování s několika dobovými fotografiemi síťovaných předmětů. Podnět ke vzniku dostala mimo jiné i díky výstavě o tradici horáckého síťování. Důležitou informací je výpis obcí Drahanské vysočiny, kde bylo podomácké síťování v rozkvětu. 6 Článek Miroslavy Ludvíkové přibližuje příbuznost síťování s jinými textilními technikami a také stručný přehled historie. Dále se zmiňuje o motivech na síťovaných výrobcích a oděvních součástkách. 7 Jaroslav Orel rozdělil síťování do čtyř etap z historického hlediska. Přináší mnoho přínosných informací jak pro laika, tak pro odborníka. 8 Za základní literaturu se dá považovat příručka Textilné techniky. Je napsána srozumitelně pro každého, kdo se chce seznámit s textilní tvorbou a později i věnovat některé z rukodělných prací. Obsahuje také několik předloh a fotografií s postupem a výrobků. 9 Vladimír Kalas vydal ve spolupráci s Okresní knihovnou Žďár nad Sázavou stať, kde představuje veškerá lidová řemesla na Horácku. Z toho je patrné, čím se zde lidé živili. Jedná se o stručné představení každého řemesla. Na konci je přehled všech řemesel a počet rodin, který se jim věnoval. 10 I když to není na první pohled z názvu patrno, příspěvek od Jaromíra Tausche ze sborníku Židé a Morava informuje o židovských obchodnících na Vysočině, kteří sem tuto výrobu přinesli na přelomu 19. – 20. století. Tento příspěvek pak také uvádí jména nejznámějších živnostníků židovské národnosti, kteří působili na Pelhřimovsku a na Jihlavsku. 11 V nejnovější a také poslední publikaci se síťování věnují odbornice na rukodělné práce Iva Prošková a Eva Vozková. Nastínily nejen vznik, vývoj a historii síťování, ale i praktický návod na vzory, které je možné vytvořit. To vše je doplněno fotografiemi. Autorky se snaží popularizovat síťování jako jednu 6
Ludvíková, Miroslava – Orel, Jaroslav: Podomácké síťování na Žďársku, Žďár nad Sázavou: Muzeum a galerie Žďárska, 1970. 7 Ludvíková, Miroslava: Lidové síťované práce na Moravě. Umění a řemesla, 1979, č. 4, s. 51 – 55. 8 Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině. Vlastivědný věstník moravský, 1982, č. 34, s. 166 – 177. 9 Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky. Bratislava: Vydavatelství technické a ekonomické literatury, 1987, s. 67 - 76. 10 Kalas, Vladimír: Lidová řemesla na Horácku, Žďár nad Sázavou: Okresní knihovna, 1989. 11 Tausch, Jaromír: Podíl Židů na rozvoji podomácké práce na Vysočině v první třetině 20. století. In: Pálka, Petr (ed.): Židé a Morava. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2006, s. 87 – 90.
-8-
z rukodělných technik a to především pro ženy v domácnosti. Z této knihy lze čerpat mnoho cenných informací, jelikož se zde nachází vše o technologii a postupu práce. 12 Veškerými pojmy z oblasti odívání v průběhu dějin zaznamenaly Alena L. Čechová a Anna Halíková. 13 Historie a současnost podnikání na Žďársku stručně charakterizuje příchod síťování do tohoto regionu a přináší základní údaje o tomto řemesle. 14 Dalším počinem Jaromíra Tausche je článek o síťování v souvislosti s dětmi, které byly často využívány jako levná pracovní síla. Obsahuje statistiky a několik výpovědí lékařů. Zaměřuje se především na Jihlavsko. 15 V národopisné encyklopedii je síťování pojato velmi všeobecně. Autoři zde stručně nastínili terminologii a historii na našem území. Čtenáři tak podává pouze základní informace, že existuje nějaká technika zvaná síťování a kde se vyskytovala. Důležitý je ale také díl s bibliografickou částí. 16 Velmi podobná je i další kniha Tradiční textilní techniky od Jitky Staňkové. Seznamuje čtenáře s informacemi týkajících se zpracování vlněných, bavlněných či hedvábných přízí do závěrečné podoby textilie různými způsoby jako je paličkování, drhání, tkaní na destičce, pletení na rámu nebo síťování. Kniha je doplněna fotografiemi Ludvíka Barana. 17
2.2 Prameny Mnoho informací jsem také nalezla ve žďárském archivu. Považuji je za neméně důležitou součást mé práce. 18 Současné situaci okolo tašky síťovky se věnují různá média od tisku seriózního po bulvární. 19 12
Prošková, Iva – Vozková, Eva: Síťování. 1.vyd., Brno: Computer Press, 2004. Čechová, Alena L. - Halíková, Anna: Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 174. 14 Filka, Ivo – Ripperová, Marie: Historie a současnost podnikání na Žďársku. Žehušice: Městské knihy s. r. o., 2005, s. 68. 15 Tausch, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak. In: Schebesta, Rudolf (ed.): Vlastivědný sborník Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2000, s. 223 – 235. 16 Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007, s. 900 – 901, 1023, 163, 258 – 261. 17 Staňková, Jitka – Baran, Ludvík: Tradiční textilní techniky. Praha: Grada Publishing a. s., 2008. 18 SOkA ve Žďáře nad Sázavou – Státní Okresní Archiv ve Žďáře nad Sázavou. 19 Síťovky jsou zpátky… a chce je celý svět. Nedělní Blesk, 1. 11. 2009, s. 32. 13
-9-
Důležitý pilíř této práce jsou také informátoři neboli obyčejní lidé, kteří se během svého života síťování věnovali nebo mají nějakou vzpomínku ohledně této techniky.
3 Českomoravská vrchovina 3.1 Základní údaje Českomoravská vrchovina, stejně tak Českomoravská vysočina nebo jenom Vysočina se nachází v samotném srdci České republiky, jehož krajským městem je Jihlava. Rozprostírá se na hranicích Čech a Moravy. Je součástí Českého masivu, což je horská soustava, která se rozprostírá přes celé Čechy a část západní Moravy. Dosahuje však až do sousedních zemí na jihovýchod. Vymezuje se řekou Lužnicí na jihu, dále Jihlavskou vrchovinou na severovýchodě. V severní části hraničí Žďárskými vrchy a končí u Lanškrouna a Zábřehu. Může se pochlubit několika městy s nádhernými architektonickými památkami. Jsou jimi například Jihlava, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Litomyšl, Svitavy a další. V okolí Žďáru nad Sázavou se nachází skvosty lidové architektury. Mezi nejvýznamnější rodáky patří sochař Jan Štursa, spisovatel Jan Karafiát, literární teoretik Bedřich Václavek či historik J. F. Svoboda. 20 „Lidu se v této sice krásné, ale chudé krajině nežilo nikdy lehce. Neúrodná políčka nemohla poskytnout dostatek obživy, a tak vedle různé domácké výroby skýtal hlavní zdroj chudých příjmů les. Celá oblast je poznamenána těžkým bojem lidu za vytvoření předpokladů lepšího života. Teprve po květnové revoluci v roce 1945 nastal i v této končině prudký obrat k lepšímu. Na Vysočině se počal budovat průmysl a celá krajina se změnila takřka před očima. Tak například Žďár vyrostl za několik let z malého venkovského městečka v průmyslové centrum Vysočiny a rázem odešel hlad z vesnic, měst i samot. Teprve nyní rozkvétají naplno všechny krásy tohoto malebného cípu naší země.“ 21
20
Skalník, Milan: Českomoravská vysočina – Žďárské vrchy. Oblastní turistický průvodce. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1956, s. 6 – 7, 40 – 42. 21 Tamtéž, s. 7.
- 10 -
4 Horácko Jedná se o etnografickou oblast na samém rozhraní Čech a Moravy. Všeobecně se dělí na české a moravské Horácko a Podhorácko, avšak dodnes je pro etnografy problematické přesně vymezit hranice těchto částí regionu. „Podle J. F. Svobody je Horácko v mapce vymezeno českou zemskou hranicí od západu a na moravské straně umělou hranicí s Podhoráckem vedenou od Olešnice na severovýchodě přes Křižanov, Velké Meziříčí a Moravské Budějovice až k Novému Bítovu na jihu… Podhorácko má hranici zakreslenu jen na jihovýchodě, dále na východ od Náměšti nad Oslavou, Velké Bíteše, Tišnova a Kunštátu se pak vytrácí, protože podle Svobodova mínění se lid žijící v tomto pásmu nikdy nepovažoval za Horácky, nýbrž za Podhoráky.“ 22
Kroj byl prostý a chudý jako byl tento kraj, a proto neobsahoval téměř žádné zdobné prvky. Proslulým v této oblasti byl modrotisk, který zdobil sukně u ženského kroje. Významným poznatkem je, že čepce, které byly součástí obřadního a svátečního kroje u žen a které pocházely z oblasti Havlíčkova Brodu a Okrouhlic, měly našitou kolem obličeje černou síťovanou krajku. Ta měla zakrývací funkci coby poloviční závojík, což bylo pro tehdejší dobu a prostředí neobvyklé. 23 Lid se v tomto chudém kraji živil pěstováním lnu a následně jeho tkaní, chovu koní a dobytka, provozování povoznictví. V podomácké výrobě převažovalo síťování. Co se týče horáckého obydlí, je to přízemní, roubené, komorové nebo komoro-chlévní stavení, kde se objevuje ještě další členění. Pro tyto stavby jsou typické představené závětří z prken, které bylo určeno pro nepříznivé podmínky jako sníh, chlad nebo vítr. Tyto budovy se vyskytují především v okolí Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě. 24
5 Síťování Definice se v jednotlivých literárních dílech obsahově shodují. Jedná se v podstatě o základní a také nejstarší textilní techniku, při níž se pracuje s jednou „nekonečnou“ nití. Od samého počátku vzniku se váže uzlem síťovacím. Textilie,
22
Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. I. Svazek. Praha: Mladá fronta, 2007, s. 260 – 261. 23 Tamtéž, s. 258 – 259. 24 Tamtéž, s. 260 – 261.
- 11 -
která takto vznikne, je utvořena oky ve tvaru kosočtverce nebo čtverce. 25 Mezi obyčejným lidem se rozšířil pojem „necování“, které se vyvinulo z německého pojmu „netz“.26
5.1 Terminologie Tuto techniku lze rozdělit na: 1.
Sítování – výroba sítí do sít, které se používaly při zemědělských
a hospodářských pracích, například síta na prosívání mouky. Tyto sítě se dříve vyráběly ručně. 2.
Síťování – výroba sítí na ryby, na chytání ptáků a jiné zvěře, sítě pro tenis
a volejbal či jiné sportovní disciplíny, sítě pro vojenské účely a sítě do autobusů, do kočárků atd. 3.
Síťkování – zhotovování jemné oděvní sítě: rukavičky, krajky, antependia 27,
stolní pokrývky, dečky, čepce, ale také síťovky, sítě do dětských postýlek a kočárků, sítě na jízdní kola, na kuličky a hračky. 28 Miroslava Ludvíková se ve své práci zamýšlí nad příbuzností síťování s jinými technikami. „Všimneme-li si síťovaných vložek blíže, poznáme, že jde vlastně o komplikovaný a umělecky rozvinutý spojovací šev. Tuto funkci mohly plnit tři funkčně příbuzné techniky: prolamování (síť na plátně se vytvářela současně s výšivkou), síťování (síť se nejprve upletla a pak vyšila) a paličkování (vzor a půda vznikaly současně.“ 29
Tuto otázku si pokládá také Jitka Staňková. Ta považuje za příbuznou techniku pletení na rámu nebo taktéž pletení na krosienkách. Jedná se naopak jednoduchou techniku, při níž se nitě napjaté na rámu kříží a dochází tím ke vzniku různých vzorů. 30
25
Čechová, Alena L. - Halíková, Anna: Krajky, výšivky, stuhy, prýmky, c. d., s. 174. Tausch, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak, c. d., s. 223. 27 = (i antipendium) círk. dř. ozdobný závěs na přední straně oltáře – Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p. 1983, s. 25. 28 takto rozdělil síťovací techniku znalec a podnikatel v oboru Vavřín Krčil - Viz Prošková, Iva Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 10. 29 Ludvíková, Miroslava: Lidové síťované práce na Moravě, c. d., s. 51. 30 Staňková, Jitka: Pletení a síťování, c. d., s. 134. 26
- 12 -
5.2 Historie síťování Jak již bylo zmíněno, síťování vzniklo, jakmile si člověk začal obstarávat potravu, především zvěř, ptactvo a ryby. Ze všeho nejdříve sloužilo převážně k praktickým účelům. Později jej lidé začali používat k dekorativním účelům. Už ve starém Egyptě, Řecku či Římě používali ozdobné síťky do vlasů s korálky nebo perlami. Podobnou nosila například řecká básnířka Sapfó, která žila v 5. století př. n. l na ostrově Lesbos. Rozšíření síťování poukazuje i fakt, že se našly řídké síťované roušky až na skandinávském poloostrově. U nás se nedochovaly žádné textilie z období Velkomoravské říše, nicméně neméně cennými doklady je nářadí k výrobě síťování z oblasti Mikulčic. Jedná se o čtyři železné a jednu kostěnou síťovací jehlu. Je zřejmé, že šátečky, které tehdy v 10. století sloužily jako platidlo, byly síťované. Od 15. století se síťování zařadilo mezi cechovní řemesla. Vlasové síťky se u nás dají datovat od 16. století z pozůstalostních spisů a inventářů, v 17. století se už dozvídáme o síťkách z písemných a ikonografických pramenů. Jsou jimi například písemné seznamy předmětů, které si odváželi do vyhnanství čeští bratři po bitvě na Bílé hoře. Objevují se zde plachty či ubrusy se „sýtky“ 31. Inventář zámku v Českém Krumlově zase zmiňuje lehké bílé záclony a pokrývky s „mrežemi“ 32. Když skončila třicetiletá válka, muselo se obnovovat vybavení v kostelech, mezi které patřily antependia na oltáře, jejichž vložky byly vyšívané s vyobrazeními nejčastěji figurálních motivů. Tyto textilie se dochovaly například na Horňácku nebo Valašsku a také na sousedním Slovensku. Jako dekorativní technika bylo síťování velmi rozšířené i v dalších evropských zemích. V Itálii, Německu, Španělsku či Francii se tiskly vzorníky s motivy pro použití k výšivkám na plátně nebo na síti. Jeden z takovýchto vzorníků se zachoval v Roudnici nad Labem v zámecké knihovně. Kolem Luhačovic na Zálesí, okolí Uherského Brodu na Slovácku, na Hané či okolo Brna se ve 20. století vyšívaly síťované textilie. Většinou se vyšívalo bílou přízí, v okolí Brna dokonce barevnou. Výšivka na síti se objevovala i na krojových součástkách jako byly čepce. Co se týče vzorů, byly dříve populární motivy
31 32
Síťkované krajky - Viz Staňková, Jitka – Baran, Ludvík: Tradiční textilní techniky, c. d., s. 52. Jednalo se zřejmě o výšivky na síti - Tamtéž, s. 52.
- 13 -
s církevní tematikou, později je nahradila rostlinná či geometrická ornamentika. V okolí Litomyšle nebo Poličky se na síti nevyšívalo vůbec. 33 Největší rozkvět zažívá síťování na přelomu 19. – 20. století, a to zejména na Vysočině. Sem ji zavedli židovští obchodníci. 34 Nebyly zde totiž ideální klimatické a půdní podmínky pro pěstování všech plodin. Tím se omezily možnosti obživy a bylo třeba zaměstnat ruce jiným způsobem. Za dlouhých zimních večerů se tedy začalo síťovat. Dle Jaroslava Orla 35 by se daly počátky organizovaného síťování datovat přibližně do roku 1890. V roce 1909 se rozhodl Český odbor zemské rady živnostenské pro markrabství moravské v Brně, že uspořádá „Výstavu domácího a lidového průmyslu moravského“ 36. Byly tedy rozeslány dotazníky do jednotlivých obcí na Vysočině. 37 Data zpracovali většinou učitelé na místních školách či někdo z tamního úřadu. 38
33
Staňková, Jitka – Baran, Ludvík: Tradiční textilní techniky, c. d., s. 52 – 53. Tausch, Jaromír: Podíl Židů na rozvoji podomácké práce na Vysočině v první třetině 20. století, c. d., s. 87. 35 Jaroslav Orel byl významným brněnským národopiscem a pracovníkem ÚLUVu. Příspíval do mnoha periodik. Jednalo se např. o textilní techniky, krojové součástky, kraslice apod. - Viz Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 163. 36 Přesný název pocházející z dopisu zaslaného jednotlivým obcím. 37 Průzkumu se účastnilo Bystřicko, Novoměstsko a Žďársko – Viz SOkA Žďár nad Sázavou. 38 Domácí průmysl ve Žďárských horách. Horácké listy, c. d., s. 1.; c. d., s. 1. 34
- 14 -
5.2.1 TABULKA – Síťování na Žďársku, počátek 20. století
- 15 -
- 16 -
- 17 -
5.3 Síťování a děti Jak je z tabulky patrné, byly do práce s velkou měrou zapojovány i děti. Více informací přináší svědectví z roku 1909 tehdejšího řídícího učitele Františka Stiela z najdecké školy v Hamrech nad Sázavou. „… Pravým však zlem – pardon – průmyslem domácím je síťkování, jimž se živí vlastně zdejší obyvatelstvo. Zlem je proto, že k němu jsou nuceny děti od 5. roku. Tedy děti od 5. roku až do dospělého věku a všichni domácí, kteří mají právě volno, síťkují. Ráno budí děti do práce o 5. hod. a síťkují až je čas do školy, ale raději by byli, aby děti do školy nemusily. V polední přestávce děti síťkují a po škole síťkují opět do 9 – 10. hod. – v létě jen do tmy. Jedna rodina ve Figlhamrech síťkuje v zimě do 11 – 12 h. v noci. Nebudu se zde rozepisovati o tom, jak to působí na děti – je to známo! Denní výdělek dítěte obnáší 60 h a výše – dle dovednosti. Velcí vydělají až 2 K. denně. Ale je to výdělek krvavý – úmrtnost je zde čím dále tím větší. Jediní obyvatelé Šlakhamrů nesíťkují. Ostatní skoro všichni. V I. třídě přiznaly se 3 děti, že nesíťkují ze 47 žáků. V ostatních třídách jsou větší a šmahem zapírají – i velcí nechtějí se přiznati ku síťkování. Dříve zde bylo tkalcovství a to by bylo rozhodně lepší než síťkování. Síťkování odtud vypuditi nelze, protože lidé nepotřebují k tomu ničeho, světnice prý se neumaže, nenadělá se „krámů“ – a tak všichni síťkují a matka vaří. Děvčata řádných prací ani neumí – stále síťkují – strojí se k muzikám častým (ve Frendlu v létě každou neděli a každý svátek) chodí a výdělek je pryč – jen zbídačelé postavy, umrtvené děti zde zůstavají. Zač se síťky v obchodech prodávají nevím, zde za padesátky dostávali v zimě 4 K (za tucet) nyní 2.60 K. Počet síťkařů udati nemohu, protože se nepřiznají! Správa školy v Hamrech – Najdeku 20. června 1909
Frant. Stiel, říd. učitel“39
Na to, jak tehdy ti nejmenší trpěli, upozornil v roce 1906 poslanec Václav Choc, a to předložením fotografií zmrzačených dětí. 40 Na tomto základě byly rozeslány dotazníky pro příslušné orgány, aby se zjistilo, jak to vypadá s ostatními dětmi. Výsledek byl katastrofální. 41 Často vznikaly konflikty mezi učiteli a rodiči, neboť si často rodiče mysleli, že je chce kantor připravit o výdělek. Tomu však záleželo především na pravidelné školní docházce a zdraví dítěte. 42 „V zájmu příští generace bylo
39
SOkA Žďár nad Sázavou, Žďársko, K 1596 c, 5256 - dopis řídícího učitele Františka Stiela pro připravovanou výstavu domácího a lidového průmyslu, 1909. 40 Kalas, Vladimír: Lidová řemesla na Horácku, c. d., s. 5. 41 Tausch, Jaromír: Podíl Židů na rozvoji podomácké práce na Vysočině v první třetině 20. století, c. d., s. 87. 42 Filka, Ivo – Ripperová, Marie: Historie a současnost podnikání na Žďársku, c. d., s. 68.
- 18 -
by si jen upřímně přáti, aby se našlo pro náš lid jiné, stejně lehké a stejně trvalé a výnosné, zdraví však méně nebezpečné zaměstnání.“43
Takto diagnostikoval situaci jeden z lékařů MUDr. Fára, městský lékař v Pelhřimově: „…práce není zdravá, zvláště pro malé děti. Namáhají si oči, osvětlení v příbytcích není valné… a proto si myslím, že vliv je škodlivý.“
44
5.4 Materiál a pomůcky Na síťování se doporučuje použít pevný a hladký materiál. Smí se také použít efektní příze, ale práce s nimi je náročnější. Důležitá je také poddajnost, nemělo by se začínat s tvrdou přízí. Vhodnými jsou hladká vlna, hladký provázek, bavlněná či viskózová příze, kde je obvykle nízká cena materiálu. Dřívko, přes které se natahuje příze, má oválný či plochý tvar. Jeho velikost udává velikost ok. Musí být hladké, aby se o něj vlákno nezadrhávalo. Průměrná délka dřívka se pohybuje mezi 15 až 20 cm. Není nutné delší, protože případná vytvořená oka se mohou na druhém konci dřívka dle potřeby upouštět. Jehla bývá dlouhá přibližně 20 – 22 cm a může být kovová, dřevěná, plastová nebo dokonce kostěná. První jehly byly ze dřeva, a proto se nám žádné z nejstaršího období nedochovaly. Výhodou však bylo, že si ji mohl vyrobit každý, kdo byl alespoň trochu zručný. Také záleželo, jakou jehlou se zpracovával jaký materiál. Například pro výrobu rybářské sítě byla vhodnější dřevěná jehla. Kovovou jehlou se zase snáze síťovaly jemné sítě. Důležité pro úspěšné síťování je pořádné upevnění. Jedná se o jakýsi bod pevnosti, ke kterému se připevní pomocná smyčka pro první řadu ok. Asi nejčastěji se používal sedlářský špendlík nebo zatlučený hřebík, ale i poduška, která se používá při jiné textilní technice – paličkování. 45 Rám se používá v případě, kdy na vyhotovené síťovině chceme vyšívat. Je buď kovový, nebo ze dřeva. Měl by být větší o 10 cm než je velikost samotné práce. Důležité také je, aby byla síťovina co nejlépe napnutá. 46
43
Domácí průmysl ve Žďárských horách. Horácké listy, c. d., s. 1. – SOkA Žďár nad Sázavou. Tausch, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak, c. d., s. 227. 45 Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 18 - 19. 46 Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 68. 44
- 19 -
5.5 Pracovní postup47 Ve své knize Alžbeta Brezinová radí začátečníkům, aby si před samotným síťováním vyzkoušeli základní uzel. 48 Na začátek je důležité vhodné pracovní místo s dostatkem světla. Příze, s níž se bude síťovat, má být co nejdelší, aby se nemusela navazovat. Jehla s namotanou přízí se musí dostat do jednotlivých ok. Upevnění zajistí pomocná smyčka, která se po dokončení vysune a nebude tedy součástí výrobku. K tomuto oku se přiváže začátek příze klasickým uzlem a může se začít síťovat. Do levé ruky se uchopí dřívko mezi palec a ukazováček. Současně se těmito prsty přidržuje pomocné oko z první řady. Pravá ruka drží jehlu s namotanou přízí. Síťuje se zleva doprava. Příze se natáhne přes dřívko a prsty a vyvede za ním směrem doleva. Tímto vznikne smyčka, která se pevně stáhne a přidrží palcem na dřívku. Hrot jehly obkreslí velkou smyčku v protisměru hodinových ručiček. Příze je pak vedena pod dřívko, kde se musí zároveň zachytit za malíček levé ruky. Jehla projde skrz smyčku kolem prstů pod dřívkem do oka předchozí řady a nad horní smyčku. Ze smyčky se vytáhnou všechny prsty kromě malíčku, kolem kterého se smyčka utáhne a škubnutím jehly se uzel zatáhne. Pro síťování v rovině je potřeba vytvořit několik ok základním způsobem. 49 Oka se stáhnou ze dřívka a další řada se síťuje prostrkováním jehly jednotlivými oky. Během tohoto typu síťování se neubírají ani nepřidávají oka. Každá řada má 10 ok, tím vznikne dlouhý pás, s oky seřazenými šikmo. Takto vyhotovená síť se dá vyšít. Využívá se jich jako spodních částí u sukní nebo se dají přišít na rukávy. 50 Základním tvarem pro síťování je trojúhelník. Na pomocnou smyčku se vyrobí pouze 2 oka, která se z dřívka sesunou. Na konci každé řady se uváže do posledního oka ještě jedno. Takto lze síť rozšířit do libovolné velikosti. 51 Pro získání čtverce či obdélníku záleží na ubírání či přibírání ok. Jiný postup má síťování do kruhu. Na pomocné smyčce se vytvoří několik ok tak, aby s odstupem času vzrůstal i počet ok na základu. Pro první řadu se tedy zvolí
47
Záměrně zde uvádím veškerý výčet technologií z publikace: Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování. Brno: Computer press, 2004, jelikož si myslím, že je důležité seznámit čtenáře i s touto problematikou. Dle mého názoru je důležité ji vyzdvihnout, protože na první pohled se tato technika jeví spíše jako účelová a praktická. Já chci poukázat i na stránku estetickou. 48 Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 69. 49 Autorky Prošková – Vozková rozdělují síťovinu na: prostou diagonální a základní – čtverec ( z tohoto základu vycházejí ostatní síťoviny). 50 Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 69. 51 Tamtéž, s. 69 – 70.
- 20 -
dřívko s větším průměrem, které se poté vymění za menší průměr, kdy se do jednoho oka tvoří oka dvě. Řady spojí jedno větší krajní oko. Poté se síťuje rovnoměrným přidáváním ok. 52
6 Tvarování v síťovině Používá se především k tvorbě kraječek, vsadek, rohů či okolků. Začíná se dvěma oky. Poté síťujeme trojúhelník. Po vyhotovení osmi řad začneme na jedné straně ubírat a na druhé přidávat osm řad. Změnou stran se vytvoří roh. Přidáváním či ubíráním řad vznikne ozdobný roh se zoubky. Kraječku lze vytvořit dvěma způsoby. U prvního se využívá stříhání a tvarování, u druhého vznikne kraječka přidávání a ubíráním ok. Základem pro čtvercový okolek je desetiřadový síťovaný trojúhelník, u kterého se provádí rozšíření do obou stran. U obdélníkového okolku je postup naprosto stejný, pouze se musí vzít úvahu počet řad u podélných stran. Postup je naprosto stejný, pouze se musí vzít v úvahu počet řad u podélných stran. 53
7 Vzorování v síťovině Vzniká dvěma způsoby. Tím prvním je přímé síťování, kterému se budu věnovat v této kapitole, druhým vyšívání. Téměř všechny vzory vzniknou na diagonální síti, a to změnou velikosti ok, jejich křížením nebo změnou síly a kvality nitě. Nejběžnější vzor je síťování několika ok do jednoho místa. Bylo vždy méně oblíbené než vyšívání na síťovině. Mnoho vzorů vzniká kombinací velkých a malých ok. Střídáním velkých a malých ok vznikne základní kombinovaná síť nebo diagonální síť. Kombinace těchto sítí lze využít při síťování ozdobného okraje. Na obrubu díla lze přímo síťovat také krajku. „Je to pruh textilie, který se našívá na okraj látky nebo se vsazuje mezi látky.“ 54 Vložka = pruh textilie, která je na obou stranách rovná. Kraječka = pruh textilie, kdy jednu ze stran zdobí zoubkatý nebo cípatý okraj. Pokud se síťuje do obloukovitého tvaru, s našitou látkou bude tvořit volány. Dalších 52
Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 70. Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 26 - 32. 54 Tamtéž, s. 44. 53
- 21 -
vzorů z velkých ok se dosáhne jejich zesílením, přetočením nebo zkroucením. Vzor lze umístit jak na kraj sítě tak doprostřed. Síťováním stejnou nití několikrát do stejného oka vznikne vzor ze zesílených ok. Zesílená oka lze křížit podélně i příčně. Pecky tvoří jedna stejně tlustá nit. Do předchozích ok se síťuje pětkrát. U další řady se přidaná oka rozdělí a spojí s jedním uzlem. Pecky mohou být položené k jedné straně, svázané a volné, přes dvě řady či do velkých ok. Pěkným zdobným prvkem jsou kytičky. Zdvojnásobováním ok se docílí svislých linek a vějířků. Hrachovinka a hráška vznikne naopak kombinací velkých a malých protahovaných ok. Podobně lze vytvořit i protahovanou síť. 55
8 Vyšívání v síťovině Vyšívání v síťovině se označuje také jako protahování v síťovině. Vzory vznikají na základní síti napnuté na rámu. Na vyšívání lze použít nit s lesklým efektem. 56 Jde o lehčí variantu zdobení síťoviny. Dříve žena nemusela umět síťovat, aby mohla na síťovině vyšívat. Veškeré vyšívané věci, co měla žena v domácnosti, si vyrobila sama. Aby byla výšivka dobře viditelná, používala se silnější nit. Barevná škála se držela v odstínech bílé, okrové nebo smetanové. Vyšívaly se stehy látací a plátnové. 57 Dle Alžbety Brezinové je však i vyšívání na síťovině složité. A to především z těchto důvodů: a) je potřeba více obezřetnosti, když přízi zatahujeme, b) konce nitě by se měli zapošít mezi stehy, aby nedošlo k porušení struktury vlákna a zkroucení, c) jelikož se vyšívá na velké ploše, měla by se zvolit i optimální a dostačující délka příze vzhledem k co nejméně napojování v průběhu vyšívání, d) důležité je zachovat mezery mezi jednotlivými stehy, které jsou vedeny v okách. 58
55
Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování. Brno: Computer press, 2004, s. 33 – 48. Tamtéž, s. 33. – V této publikaci se autorky věnují základním vzorům. Podotýkají, že ostatní vzory lze odvodit od základních. 57 Tamtéž, s. 49. 58 Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 70. 56
- 22 -
Základních vzorů je hned několik. Pro jasně vymezené hranice síťoviny se provede obháčkování či kroužkování hustým smykovacím stehem. Klasickou linkou nebo dvojitou kroucenou se tvoří obvyklé vzory, jako jsou květiny nebo lístky. Díky dvojité lince lze vypracovat nezávisle stonky, úponky atd. Provlékáním nitě nad a pod sítí oběma směry se tvoří výplně. Pro plný dojem je třeba klást nit co nejvíce k sobě. 59 Pro vyšívání na síti lze použít různých stehů, mezi které patří např. čtvercový steh, křížkový, smyčkový a osmičkový a vlnovka. Kombinací stehů vznikají různé motivy. Mezi jednodušší patří lístkový, kvítkový nebo hvězdicový motiv, pavoučkový motiv se řadí k těm náročnějším. 60
9 Síťované výrobky Síťované výrobky v uplynulém století bylo možné vidět téměř všude. Plnily jak funkci estetickou, tak praktickou. Mezi estetické můžeme řadit síťované dečky, krojové součásti, síťované záclony, praktického využití nalezli lidé u sítí na hry, vlasových síťek nebo síťovek. Dá se říct, že nejstarším síťovaným předmětem je síť na chytání ryb. V následující kapitole zmíním některé, dle mého názoru, nedůležitější práce této rukodělné techniky.
59 60
Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 49 - 64. Brezinová, Alžbeta: Textilné techniky, c. d., s. 71.
- 23 -
9.1 Vlasové síťky 9.1.1 Historie Výroba síťek se na Vysočině objevila už na přelomu 19. a 20. století. Počátky nenalézáme ve Žďáře nad Sázavou, nýbrž v Chotěboři kde se informace dozvídáme z pamětí Františka Jehličky, který pracoval u tehdejšího výrobce vlasových síťek, Bedřicha Bondyho. Tento obchodník se také věnoval výrobě paruk a příčesků. Zhotovování vlasových síťek z čínského hedvábí a lidských vlasů však započal až jeho syn, který přemýšlel, jak ochránit dámský účes před nepřízní počasí. Barvení a úpravy vlasů přenechal firmě Josefa Heislera v Chrasti u Chrudimi. Jednalo se o první továrnu upravující lidské vlasy pro parukářské účely v tehdejším Rakousko-Uhersku. Vzhledem k tomu, že hedvábí nebylo nejlevnějším materiálem, snažili se výrobci nalézt ekonomicky vhodnější. Zkoušely se všechny možné materiály organického původu, avšak marně. Nakonec však nalezli řešení v Číně. Zjistili, že nejlepší budou vlasy čínských žen. Jedinou komplikací byla nepoddajnost, v důsledku které se neustále uzlíky rozvazovaly. Nakonec si poradili i s tímto problémem. Vlasy zeslabili a umrtvili. Tento efekt však nezměnil nic na jejich pevnosti. Přesný pracovní postup však neznal nikdo kromě několika vyvolených. Zlom nastal v okamžiku, kdy se náhodně setkali u Skutče s Bedřichem Bondym dva obchodníci, kteří projevili zájem o jeho výrobky. Ten po nich chtěl dvě pracovnice, které by zaučily místní ženy, aby mohl rozšířit výrobu na Vysočině. Projížděl místní obce a hledal vhodné faktory, které zaučil, aby pak mohli nabyté znalosti a dovednosti předat ženám a mužům. Do navazování vlasů byli zapojováni staří lidé i děti. Osamostatněním některých faktorů vznikala další síťařská centra. „ Hotové výrobky byly odnášeny k faktorovi jednou za deset či čtrnáct dnů a pracovnice dostaly další materiál. Bedlivé oko faktora, nejčastěji však jeho ženy nebo dcery, našlo i tu nejmenší chybičku, což se hned projevilo v nižší odměně. Časem přišli ženy na to, že když práci odevzdává muž, jedná s ním žena nebo dcera faktora vlídněji a nad malou chybou přivře oko. Proto z řady míst práci odevzdávali muži. Tento způsob měl i stinnou stránku, při zpáteční cestě se muži často stavili na skleničku coby trinkgeld.“61
Jelikož byly síťky do vlasů velkým módním trendem, měl Bedřich Bondy na jejich výrobu výhradní právo. V roce 1885 se začala výroba rozjíždět i ve Stržanově u Žďáru nad Sázavou, kde se jí ujal František Vondráček a expandoval po celém 61
Tausch, Jaromír: Podíl Židů na rozvoji podomácké práce na Vysočině v první třetině 20. století, c. d., s. 88.
- 24 -
Žďársku. Bondy později založil hlavní pobočku v Londýně, odkud uspokojoval poptávky z celého světa. Také už nechtěl být dále závislý na Heislerovi a snažil se pořídit svoji vlastní úpravnu na vlasy. Spojil se proto s Jehličkou, který se v tomto odvětví pohyboval už od svého dětství. Potřebné znalosti a dovednosti získal od svých rodičů a u firmy Heisler, kde také pracoval. Nemalé zkušenosti nabyl i na cestách v Německu. Přijal od Bondyho velmi příznivou nabídku a stal se po několik let vedoucím dílen na zpracování vlasů v Chotěboři. Pod sebou měl 30 natrvalo zaměstnaných lidí. Během konjunktury našlo uplatnění na Chotěbořsku okolo 200 žen, které měli pod správou faktoři. Zákazníky byly především Německo s Velkou Británií. Do roku 1945 nepodléhaly síťařky nemocenskému pojištění. V důsledku pracovních podmínek, které vládly v této oblasti, se stalo síťkování součástí každodenního života v obcích, a to především v zimních měsících. Z vlasových síťek se stal významný obchodní artikl, který vydělal v roce 1921 neuvěřitelných 720 milionů Kč. Mzdy tvořily částku 500 milionů Kč. „Valutový obsah této práce byl vynikající. V uvedeném roce bylo jen Bedřichem Bondym vyvezeno 34 q vlasových síťek. Jaké je to množství, je zřejmé z toho, že 1 veletucet, tj. 144 kusy síťek váží 55 gramů; toto množství odpovídá 160 pracovním hodinám. Export 34 q vlasových síťek představuje 9 792 000 pracovních hodin ručního síťkování.“62
Organizátoři síťování na Horácku 63 Organizátor – faktor
Místo
Firma Weissenstein
Studenec, Německý Brod 64
Bergman, Fuchs
Trhová Kamenice
Grohmann
Mikulov
Vavřín Krčil
Zámek Žďár
Krupař, Bergman, Mach
Žďár nad Sázavou
Procházka
Ždírec nad Doubravou
Harvánek
Nové Město na Moravě
Kulhánek
Přibyslav
Bohužel už v roce 1923 nastal úpadek výroby, a to ze tří důvodů. Tím prvním byla nová móda krátkých účesů, druhým důvodem byla nekvalitní výroba síťek kvůli 62
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 168. Tamtéž, s. 168. 64 Dnes Havlíčkův Brod. 63
- 25 -
spěchu při výrobě a třetí příčinou byl export levných síťek z Japonska, kam se výroba dostala díky zajatým Němcům během 1. světové války. Od nich se to naučili tamější obchodníci a výroba mohla začít i tam. Nedokonalá technika se postupně vyvíjela tak, až předčila i tu českou. Zpočátku se jejich výrobky nemohly vzhledově těm našim vyrovnat vlivem nedostatků v chemické úpravě. Na malou chvíli se český výrobek ocitl opět na vrcholu. Japonci proto taktizovali a světu nabídli výrobek za nízkou cenu. To si ale naši výrobci vzhledem ke zdejším životním podmínkám nemohli dovolit, tudíž došlo téměř k zániku této domácí práce. Z tehdejších statistik vyplývá, že v roce 1945 síťkovalo okolo 50 000 osob ve věku 40 až 80 let. 65
9.2 Taška síťovka To, že vlasovým síťkám odzvonilo, vytušil i obchodník Vavřín Krčil z tehdejší městské části Zámek-Žďár. Začal tedy uvažovat nad něčím, co by bylo po praktické stránce užitečné jako předchozí artikl. Zrodila se tak taška, které neřekl nikdo jinak než síťovka. I když se zprvu setkala s nedůvěrou z řad spotřebitelů, později se stala součástí výbavy každé rodiny. 66
9.2.1 Postup výroby Dle autorek publikace Síťování není tak těžké si takovou síťovku vyrobit. Je třeba umět základní uzel. Na výrobu je třeba lněný provázek nebo podobný materiál. Prvním krokem jsou ucha tašky. Zvolí se vždy dvojnásobná délka šňůry, která se pak kolem něčeho omotá, aby se utvořil kruh o nejméně šesti vláknech. Po sundání šňůry se jeden konec uchytí, aby se šňůra mohla zkroutit. Po přepůlení se stočí. Její délka je poloviční od zvolené délky. Na každém z konců vznikne smyčka, do které se usíťuje šest ok. Následuje sedm řad u obou rukovětí. Osmá řada je spojovací, protože sjednotí všechny části. Poté se síťuje od ucha okolo dvaceti čtyř řad. U tohoto závisí na výrobci, jakou délku by taška měla mít. Zakončuje se jednou řadou, díky které se sloučí každá dvě oka naproti sobě. Tašku lze síťovat i barevnou přízí či využít případné znalosti vzorování v síťovině. Zde se využije technika s diagonální sítí. 67 65
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 167 – 169. Tamtéž, s. 170. 67 Prošková, Iva - Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 65. 66
- 26 -
9.2.2 Historie Roku 1925 se rozbíhá výroba síťovek z umělé hedvábné příze. Každý kupující pak ocenil kvalitu, jednoduchost, dostupnou cenu a praktičnost. Sortiment tašek byl široký. Vyhotovovaly se nákupní, vycházkové, loketní, ramenovky, tlumokové, pro sportovní účely nebo na kola. Jednalo se o zboží směřované ženám. Následoval vývoz do zahraničí, kde tuto obchodní příležitost uchopila konkurence. Na našem domácím trhu se Vavřínu Krčilovi se síťovkou dařilo. V nepříznivé době takto zajistil lidem alespoň nějaký přísun peněz především v zimních měsících. Kolem roku 1937 vylepšil odolnost tašky a opatřil si patent pod číslem 91725. Síťovky vystavoval na různých veletrzích, kde tak vznikly poptávky z celého světa. Do sousedního Německa dokonce expedoval zboží do 73 měst. Aby však nezůstal u jednoho druhu produktu, rozvinul svoji výrobu ještě na hedvábné síťky na vlasy, závoje na ochranu účesu po ondulaci, síťky na míče a kuličky, síťky na tenisové míčky, na míčky pro ping-pong, síťky na dámská kola, rybářské sítě a tenisové sítě. „Pamatuju Bártovi a oni dělali sítě pro armádu. Bydleli v Herálci. Mohlo to být někdy v 70. letech.“
68
Všechny tyto výrobky spadaly pod
69
značku EVK Saariense . Styky s našimi německými sousedy ukončil v roce 1940 70 z důvodu útoku na tehdejší Sovětský svaz. Pomoc této rukodělné technice zajistila Zemská živnostenská rada a Ústav pro zvelebování živností v Brně. Zde byl vedoucím odboru domáckého průmyslu, lidové výroby a uměleckých řemesel Josef Chytil, vrchní zemský tajemník. Po válce byl jmenován vedoucím pobočky v Brně, Veveří 5. Ještě na začátku války byl Vavřín Krčil u zrodu družstva SLUM 71, které mělo sídlo v Uherském Hradišti. Roku 1948 nalezl zázemí v ÚLUVu. Vlivem znárodňování se výroba síťovek dostala do národní správy podniku KONOPA. Jedna z poboček vznikla v Brně-Židenicích, kde se vedoucím stal Bedřich Šlechta a výrobu měl na starosti syn Vavřína Krčila, Vladimír. 72
68
Z rozhovoru s Pavlem Hájkem. Jedná se o začáteční písmena ze jména Emanuel Vavřín Krčil, Saarense – pochází z německého „Saar“ = rákos; i když v češtině znamená „Žďár“ vyžďářené – vypálené místo - Lutterer, Ivan - Majtán, Milan Šrámek, Rudolf: Zeměpisná jména Československa: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982. 70 Pozn. 22. 6. 1941 skutečné datum útoku na Sovětský svaz - Winchester, Charles: Východní fronta: Hitlerova válka v Rusku 1941-1945. Praha: Computer Press, 2005. 71 Slovácké lidové umění moravské. 72 Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 170 – 171. 69
- 27 -
V následující tabulce jsou vypsána další střediska na Horácku 73
Místo
Vedoucí
Počet pracovníků
Brno-venkov
František Švancara
2160
Stržanov
Anna Entlicherová
964
Svratka
Jaroslav Harvánek
900
Krucemburk
František Mach
2000
Žďírec
František Procházka
2000
Praha-venkov
Břetislav Aleš
500
9.2.3 Novodobá síťovka V roce 2007 obnovil výrobu síťovky kolínský podnikatel Zdeněk Červinka. Jak přišel s nápadem na tuto tašku, informovala média. Obsah článků byl vesměs stejný. Nápad mu vnukla jedna paní v rádiu při jízdě autem. Na patentovém úřadě zjistil, že tento produkt nemá dosud patent, jelikož tehdy Vavřín Krčil neměl dostatek financí na jeho zapsání. Proto neváhal a přihlásil jej. Zajel do Žďáru nad Sázavou, kde na smetišti našel šest pletacích strojů, které si nechal opravit a odvezl je do Číny. Zde si zařídil malou firmu asi o sedmi zaměstnancích a výrobky expanduje do celého světa. 74 Tyto informace se však v některých bodech rozcházejí. Je možné, že Vavřín Krčil měl nedostatek peněz. To se však nijak neodrazilo na tom, že si 22. listopadu roku 1938 přihlásil na Patentovém úřadě v Praze „Rukověť k síťované trhovce“. Od 15. dubna 1941 je tento patent chráněn. Vavřín Krčil neměl důvod nechávat si patentovat celou síťovku, jelikož výrobek bez uší byl v podstatě produkt potřebný pro rybolov. A ten se sám o sobě patentovat nedal, proto stačil pouze dokument k rukověti. „Ucha a tašky se tenkrát síťovaly zvlášť. Jedna síťovala ucho, druhá síťovala zbytek.“
75
Také informace
s pletacími stroji je mylná. Síťování bylo, je a bude vždy rukodělnou prací. Není tedy možné, aby se síťovky dělaly na nějakých strojích. 76 Pokud je tedy strojově vyrábí,
73
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 171. Síťovky jsou zpátky… a chce je celý svět, c. d., s. 32. 75 Informace poskytla Božena Entlicherová, snacha sestry Marie Krčilové. 76 Informace poskytl Ing. Bc. Roman Krčil, vnuk Vavřína Krčila. 74
- 28 -
zřejmě se nejedná o techniku síťování. „Pan Krčil byl výborný obchodník. Kdyby se dožil dneška, ten by se divil.“
77
Zprvu klady tohoto výrobku se nyní mění v jakési otazníky, nad kterými by se měl případný kupující zamyslet. Některé novinové deníky dělaly pokus, kolik je taška schopná unést. Například jeden bulvární deník zjistil, že tašce nedělá problém pojmout 30 kg nákupního zboží, ale dokonce na chvíli uzvedne i 124 kg lidské váhy. 78 Dělá ale někdo z nás tak velký nákup, který by s pomocí druhé osoby musel nést? Taška je sice vyrobena z lehkého materiálu a slibuje, že je ekologičtější než igelitová taška. Je však proces výroby opravdu ekologický? Také zvolený materiál není moc vhodný. Většinou se jedná o chemlonová vlákna, která vytáhnou, když se zatíží větší hmotností, ale už se nevrátí do původní velikosti. Taška se pak jistě hůře sbalí do kapsy. Původní síťovky byly vyráběny z bavlněné příze a díky tomu měly tvar stále stejný. Další neméně podstatnou věcí je, zda budou lidé chtít, aby jejich obsah tašky byl vystaven na odiv kolem jdoucích. S takovouto otázkou si však v minulosti lidé příliš hlavu nelámali. 79 Někomu se tedy může zdát, že se tento podnikatel z Kolína přiživil na cizím úspěchu. Dá se říci, že se jedná o napodobeninu síťovky přizpůsobenou dnešním trendům.
9.3 Ručně síťkované a vyšívané záclony Na podnět Vavřína Krčila vzniklo v Bystřici nad Pernštejnem pracoviště 367 pro výrobu ručně síťkovaných záclon a vyšívaných záclon, které zahájilo svoji činnost v roce 1956. Byla za tím snaha udržet tuto lidovou tradici, která byla vedlejším pracovním výdělkem lidu na Českomoravské vrchovině. Svou prvotřídní jakostí se zařadila do lidové umělecké výroby. Je u ní třeba perfektní znalost techniky, přesnosti a stejnoměrnosti. Pro výšivkové předlohy se čerpala inspirace z čepců od lidových krojů, výšivek ze sítí nebo výšivkových motivů. Takto vyhotovené záclony se zasílaly do nejluxusnějších hotelů a lázeňských ubytoven. Bylo to jediné pracoviště tohoto druhu ve střední Evropě. V Bystřici nad Pernštejnem vzniklo záměrně, neboť se jednalo o průmyslově nejchudší část Horácka. Za jeden rok existence se počet pracovnic vyšplhal na 300. „Bude snad zajímavé připomenout, v kolika obcích Československa a Drahanské vysočiny se v těchto letech pracovalo: Benátky, Blatno, Borová, Březiny, Bystřice 77
Informace poskytla Božena Entlicherová, snacha sestry Marie Krčilové. Síťovky jsou zpátky… a chce je celý svět, c. d., s. 32. 79 Informace poskytl Ing. Bc. Roman Krčil, vnuk Vavřína Krčila. 78
- 29 -
nad Pernštejnem, Cikháj, Čachnov, Dalečín, Dědová, Dřevíkov, Františky, Fryšava, Herálec, Heřmanův Městec, Hlinsko, Chlébské, Chlumetín, Jeníkov, Jámy, Kameničky, Krouná, Křižánky, Křížová, Lhotka, Malá Losenice, Mikuleč, Milovy, Moravec, Nedvězí, Nová Huť, Nové Veselí, Opatov, Ostrov u Macochy, Polička, Polnička, Pomezí, Proseč, Pustá Rybná, Račín, Radkov, Radkovice, Radostín u Ranska, Rokytno, Rožná nad Pernštejnem, Roženecké Paseky, Rychnov, Samotín, Sklené, Strážek, Světnov, Svitavy, Svratka, Štěpánov, Újezd, Vatín, Vidonín, Vojnův Městec, Zubří, Ždírec, Žďár nad Sázavou“. 80 V roce 1957 se konaly
v třinácti obcích kurzy síťkování, díky nimž se získalo dalších 142 pracovnic. Dalším podnětem ze strany Vavřína Krčila bylo zvýšení mzdového fondu o 100 000 Kčs. Z těchto peněz se vyplácely pracovnice v JZD, kterým v zimě nezbývalo nic jiného, než pracovat v domácké výrobě. Kromě zvládnutí techniky šlo o estetickou kvalitu. K ní přispěly dlouholeté spolupracovnice Vavřína Krčila výtvarnice Luba Krejčí z Prahy, Alžběta Voštová-Reichová z Brna a Jarmila Slavíčková z Uherského Hradiště, které aplikovaly lidové motivy z ručně vyšívaných čepců na výzdobu záclon. Na výtvarném řešení se podílela také manželka Marie Krčilová, mistryně lidové umělecké výroby pro obor ručního síťkování a vyšívání. Později se její činnost zaměřila na tvůrčí práci, v níž se inspirovala lidovým uměním. Tak se stalo toto středisko ojedinělým jak v tehdejším Československu, tak v Evropě. „Ruční síťkování záclon a vyšívání na síťkovině spojuje virtuózní výkon lidských rukou při hotovení síťky s výšivkou, její lidovou tradicí a jejími výtvarnými zákonitostmi.“
81
Díky své trvanlivosti si síťované záclony získaly velkou
oblibu a staly se plnohodnotným dekorativním předmětem hotelových interiérů. Obliba záclon, která neustále stoupala, slibovala možnosti spolupráce i s Rakouskem. Díky příkladnému vedení Vavřína Krčila vybavilo za celých sedm let provozu pracoviště „Pernštejn“ přes 100 hotelů a lázní v Československu velmi kvalitními a umělecky hodnotnými záclonami. U těchto produktů se dalo čekat, že se prosadí i do celého světa. Nebylo jediného zákazníka, který by nebyl spokojen. Roku 1962 se pracoviště přesunulo z ÚLUVu do Okresního průmyslového podniku v Bystřici nad Pernštejnem. Po Krčilově odchodu do penze převzal toto pracoviště jeho další syn Oldřich, který jej pak přesunul do nedalekého Víru. Pod jeho vedením vznikly ve spolupráci s brněnskou lidovou výtvarnicí Annou Orlovou závěsy zdobené vyvazovanou batikou. V roce 1975 však Oldřich Krčil náhle zemřel, a jelikož neměl žádného následovníka, bylo pracoviště
80 81
Ludvíková, Miroslava – Orel, Jaroslav: Podomácké síťování na Žďársku, c. d., s. 17. Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 172 – 173.
- 30 -
„Pernštejn“ na Víru téhož roku zrušeno. I přes veškeré snahy Marie Krčilové jej ÚLUV nepřevzal a tato ojedinělá výroba tak nebyla nikdy obnovena. 82
10 Vavřín Krčil Vavřín Krčil byl beze sporu velmi úspěšným podnikatelem v tehdejší době. Jeho začátky ale jednoduché určitě nebyly a také během svého podnikání se objevily různé nástrahy, kterým musel čelit. Narodil se 8. března 1895 v rakouském Aspangu. V jeho jedenácti letech jej maminka naučila síťkovat. Jako dítě musel usíťkovat za den aspoň 6 čepců, za což byl plat okolo 5 krejcarů. Když skončil školu, chtěl se stát stolařem, avšak matka neměla dostatek peněz, aby jej poslala do učení. Začal tedy pracovat jako zemědělský dělník. Výdělek to byl těžký – za 11 hodin denně dostáva1 krejcar, a to bez jídla. Díky strýcovi se dostal do pěšího pluku do Budapešti, kde hrál na fagot u dechové hudby. I když se jednalo o uherské vojsko, byla zde valná většina Čechů, nejvíce z Kladna. Za 1. světové války byl nasazen do Srbska, Polska a Ruska jako sanitní poddůstojník. Jelikož natrvalo onemocněl krční chorobou, nemohl pokračovat s hraním ve vojenské kapele. Po návratu domů si opatřil živnostenský list pod číslem 18694 na prodej galanterního zboží a vlasových síťek. „Obchůdek pana Krčila si pamatuji, když jsem sem přišla. Měl jej v té bývalé kapli v zámku.“ 83 Roku 1919 začal organizovat výrobu vlasových síťek. Roku
1921 se dostal do továrny na kovové zboží Jaro R. Rousek jako obchodní zástupce firmy. Zde nechal uvést výrobu síťovin pro rybáře. Díky cestovnímu pasu, který Krčil obdržel 30. srpna 1921, mohl vycestovat do Rakouska, Jugoslávie, Rumunska, Maďarska, Polska, Německa a Francie. Zájem o dovoz projevili v Dráždanech, na veletrhu v Lipsku, v Karlsruhe a v Mnichově. Vzhledem k omezeným finančním možnostem byl nucen vyvážet jednou měsíčně po 4 roky své výrobky do Německa za hotové. Ale mělo to i své klady. Během cest mohl osobně navázat kontakt s odběratelem a splnit jeho případná přání a požadavky. Roku 1923 uspořádal 1. výstavu vlasových síťek, která byla zároveň jakýmsi vzdělávacím seminářem pro všechny pracovníky. A byli zde seznámeni s nároky zahraničních kupců.
82 83
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 171 – 176. Informace poskytla Božena Entlicherová, snacha sestry Marie Krčilové.
- 31 -
To, že Vavřín Krčil byl výborný obchodník a také empatický zaměstnavatel, není pochyb. Byl to člověk, který věděl co je bída, proto jeho mzda byla vyšší než jinde. Vyplácel 25 Kčs za vyhotovení 12 vlasových síťek. 10. 5. 1921 se v Praze oženil s Marií Leopoldovou, pocházející ze Stržanova. Manželé později odkoupili od Mariiny maminky dům č. 8 ve Stržanově a v roce 1932 se sem přestěhovali. Roku 1937 vybudoval v č. 74 provozovnu se skladištěm. Po válce pracoval jako technický vedoucí v ÚLUVu. 1. 2. 1955 byl zaměstnán v hospodářskofinančním oddělení ÚLUVu v Praze, kde zajišťoval kontakt s bankou, vedl evidenci faktur. O rok později se angažoval v založení pracoviště na výrobu ručně síťkovaných a vyšívaných záclon v Bystřici nad Pernštejnem. Roku 1960 jej pražská komise pro posouzení odborné způsobilosti pracovníků lidové umělecké výroby jmenovala pracovníkem lidové umělecké výroby v oboru ruční práce síťkované. Tím jej uznala jako plně kvalifikovaného. Od roku 1963 si užíval zaslouženého klidu. Ale snažil se pomocí cest do zahraničí zajišťovat více zakázek. Zemřel na své poslední zahraniční cestě v Langenu u Frankfurtu nad Mohanem 17. 10. 1968. Jeho ostatky jsou pohřbeny na hřbitově pod Zelenou Horou ve Žďáře nad Sázavou. Krásný pomník z bílého mramoru vytvořil rodinný přítel Břetislav Benda. 84
11 Marie Krčilová Vedle výše zmíněných výtvarnic měla hlavní podíl na kvalitní úrovni z hlediska výtvarného právě Marie Krčilová. V souvislosti s jejím manželem se o ní příliš mnoho nemluví. „Babička byla spíše v pozadí. Dědeček byl zručným obchodníkem, takže se staral především o chod výrobny. Ona se věnovala spíše té technice výroby. Viditelnější byl však dědeček.“85
Narodila se 6. ledna 1899 ve Stržanově Františku Leopoldovi, rolníkovi a Marii, rozené Nyklové, pocházejíc ze Sádku u Polničky. Rodiče ji v pouhých pěti letech naučili síťkování. Během studií na škole Ženského výrobního spolku českého v Praze se naučila veškeré techniky vyšívání. V roce 1921 se provdala za Vavřína Krčila a byla mu oporou jak v osobním životě, tak v pracovním. Její životní práci ocenila v Praze odborná komise a jmenovala ji 24. září 1970 mistryní lidové umělecké výroby pro obor 84 85
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 169 – 175. Informace poskytl Ing. Bc. Roman Krčil, vnuk Vavřína Krčila.
- 32 -
ručního síťkování a vyšívání na síti. Byla jediná v tomto oboru v Československu. „Její návrhy představují celistvé dílo plné podmanivé krásy.“ 86
Její další zálibou byla sbírka lidových tkanin z Horácka. ÚLUV v Brně byl obdarován o některá její plátna, kanafasy a „šarky“ 87. Také muzea v Bystřici nad Pernštejnem, v Novém Městě na Moravě a ve Žďáře nad Sázavou mají některá díla z její umělecké tvorby. Také zachránila vzácné originály lidových tkanin, které se objevily pouze na území Horácka. Tímto jí bylo uděleno ocenění v Rožnově pod Radhoštěm. 88 Po zbytek života se věnovala tomu, co měla nejvíce ráda – vyšívání. Zemřela 17. 12. 1980 v Novém Městě na Moravě. 89
12 Terénní výzkum – vzpomínky pamětníků Ve snaze získat co nejvíce informací o síťování na Horácku jsem se obrátila na několik respondentů. Výzkum jsem prováděla formou kvalitativního výzkumu. Hlavními metodami sběru dat bylo pozorování respondentů a rozhovor s nimi. Jednalo se tedy o ústní prameny. Cílem bylo zachytit informace o způsobu života s touto rukodělnou technikou. Respondenti jsou různých věkových kategorií, což znamená i jiný individuální pohled na dané téma. Rozhovory byly u respondentů pořízeny doma nebo v restauračních zařízeních. Metodologicky mi pomohla publikace od Jana Hendla. 90 V rámci terénního výzkumu jsem si kladla otázky, abych získala co nejvíce informací a její organizaci. Proto jsem se rozhodla zachytit veškeré informace z rozhovorů s pamětníky a následně je doslovně přepsat. To se mi povedlo u dvou respondentek. Lidé, kteří mají vzpomínky tohoto druhu, jsou velmi cenným zdrojem informací. U jedné respondentky jsem zaznamenala některé informace pomocí dotazníku. Otázky jsem zvolila z článku od Jaromíra Tausche. 91 Respondenty jsem získala na doporučení známých, které zaujalo téma mé práce. 86
Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině, c. d., s. 173. = Polovlněná nevalchovaná látka tkaná z lněné osnovy jemnější kvality příze. Používala se na ženské oděvní součástky; sukně ušitá z polovlněné nevalchované látky; polovlněná látka ze lněné osnovy a útku z ručně předené dosti silné vlny přírodních barev, která se valchovala a používala na šití mužských pracovních obleků a dlouhých kabátů; krojový slavnostní kabát mužského kroje z čistě bílé polovlněné valchované látky, který nosili ženatí muži na Chodsku – Viz Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura, c. d., s. 1023 a 1025. 88 Orel, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině. c. d., s. 173 a 176. 89 Informace poskytl Ing. Bc. Roman Krčil, vnuk Vavřína Krčila. 90 Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum, c. d. 91 Tausch, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak, c. d., s. 231. 87
- 33 -
12.1 Respondent č. 1 Takto vzpomínají na svoji babičku Růženu Růžičkovou z Hamrů nad Sázavou, narozenou roku 1902, která se věnovala síťování po většinu svého života, její dvě vnučky, sestry Ladislava Samcová a Zdena Štursová. Z přepisu rozhovoru je zřejmé, že měly s babičkou hezký vztah. „Byla jak babička z Boženy Němcový. Opravdu ale. Takový bábičky nejsou. My pamatujeme, že nás hlídala, že jo, uvařila nám. To už je let. A vlastně jsme měli navařeno, museli jsme poslouchat. Měli jsme práci vlastně viď? Každej den. Věci udělat. To nebudu říkat ani jaký. Možná je dobrý říct, že měla tři děcka. Měla dceru a syna a ten Jiřík, když mu byl rok, tak zemřel. Na Štedrej den a mamka zůstala s ní sama a když jí bylo 16, tak se jí narodily dvojčata, bábičce a děda za rok umřel. Takže mamce bylo nějakejch sedmnáct let a už se teda starala, že jo, pomáhala bábičce, starala se vo děti no a právě bábička si vydělávala právě tady tím síťováním a prvně dělala ty síťky – tašky – síťovky. Dělala prvně. Vlasový síťky dělala jako děcko. To vzpomínala na to, jak při svíčkách anebo při tech lucernách, jak to museli navazovat. Taky říkala vlastně, že si tím zkazila voči. A to byla jako děcko. To byla ještě malá, když tohle už dělala. Pak dělala ty síťovky, pak dělala ty síťovky do vlasů, já nevím, jestli se tomu říkalo vlásenky nebo jak tomu říkali. Síťky do vlasů. Pak dělala i ozdobný. To se do toho zadělávaly korálky. To bylo, třeba když šly ženský do společnosti na ples a to, tak si to dávaly na drdol a živila se vlastně těma síťkama a taškama. A potom když šla do důchodu, to jezdila vodvádět do Stržanova k těm Krčilům. Každej měsíc to vodvážěla. A potom když šla vlastně do důchodu, tak začla zkoušet aj ty dečky. To začla dělat ty dečky, záclony, ale to dělala jenom jako by osnovu síťovanou a pak se to do toho ještě vyšívalo. Pak dělala, pletla teda necovala i rukavičky na ples. To měla mamka. To jsem hledala a už jsem nenašla. Rukavičky, pak dělala límečky, zkoušela a potom teda ty dečky. Babička uměla síťovat poslepu. Si s námi povídala. Akorát se vobčas zlobila, když zapomněla přidat nebo ujmout, jo protože vona, že jo necovala, provlíkala to, mluvila s námi, koukala na nás a pak najednou: Jé já zapomněla přidat, třeba jo? Vždycky spravila a dělala dál. Každou chvilku. No protože vona musela vlastně udělat všechno, že jo? Vona ráno vstávala, chvílu necovala, pak šla něco udělat, uvařila voběd, po vobědě šla necovat. Pak si vždycky položila takhle hlavu na stůl, takhle na tu podušku, jak měla, tak si takhle položila hlavu na dvacet minut, vždycky říkala: dvacet minut a fakt se za dvacet minut probudila a štrykovala dál. Teda síťovala. Necovala. Jsme říkaly necovat tomu jako, jo? Teď se říká síťovat, že jo. No to jako to, ale necování to bylo. Síťování se neříkalo. Se říkalo furt necování. A tak to neměli to lehký a vím, že říkala tenkrát, že za to dostávala myslím 800 za měsíc. Ale musela mít určitý množství. Ale jaký množství, vím, že vždycky tam vozila velikou kabelu. Takže jako to už si nepamatujem, kolik toho měla. A vona to musela i žehlit, viď? No ty tašky nějak.
- 34 -
Protože vona totiž, vona síťovala jakoby síťku a pak ještě musela vzít háček, vobháčkovat takhle ten okraj jako a k tomu měly takový uši. To byl jakoby plíšek nebo co a bylo to taky vobháčkovaný. A teď to nevím, jestli to už dostala vobháčkovaný, nebo jestli to vobháčkovávala vona. To už myslím měli vobháčkovaný. A k tomu právě to musela, jako jak dělala takhle ten řetízek, tak k tomu to musela přiháčkovat ty uši. Ale to byly trošku jiný síťovky, jak třeba teď jsou ty. To byly z takovýho pevnýho. To nebylo teda natahovací. To byly pevný takový, takže to se nesmrsklo. A dělala, to dělala teda jenom nám síť na volejbal. Myslím, že nám i dělala ty saky viď, klukům? No. Víš? A to byly válečky. To byly velký. Podle válečku bylo oko, ta díra no. A klukům, protože jsme chodili furt na ryby. Furt jsme to větvičkama píchali ty malý mrdky tam, já nevím, co to bylo za ryby, tak bábička nám potom unecovala síťku a návlekli jsme tam takhle do toho drát a kluci to dali dycky to ňáký trubky a lovili jsme takhle ryby. To bylo. No, a když to vezmu tady u nás v Hamrech tak tam ty babky necovaly pomalu všechny viď? No všechny ne. Ale dost jich to dělalo. Uměly to všechny. No tak protože voni jako děti to dělaly. Oni se to naučili už jako děti a vlastně pokračovaly dál, že to uměly no a byla to obživa vlastně jako, jo? Tetka Jelínková vlastně taky necovala. Ta necovala taky. To byla vlastně pro ně vobživa no. Vždyť to byly vlastně sestry. No a bábička, tím že měla vlastně ty děcka, tak nemohla nikam chodit vod nich, že jo, protože měla malý, to tak dělala doma. No a vlastně když umřel děda, tak to byl jeden jedinej vejdělek pro ni. A nemohla dát děti do školky. Tenkrát jesle nebyly, tak musela bejt doma a práci při tem a mamka ji myslím pomáhala. Ta ji pomáhala. Ta to taky uměla. My jsme se to taky naučily. Sice teda jako ne že by něco to, ale že tu techniku a tu technologii známe jako že to, ale bysme asi nějaký dečky neunecovaly. Protože to se musí hrozně počítat. To je strašně složitý počítání. Akorát síť. Rovnou síť. To bysme zvládly. A tu síťovku možná taky. To je taky vlastně rovnej pruh. No to ona musela na konci ujmout. No voni byly takovýdle tvary. Takový dokulata dóle. Že jo? A sedávaly jsme s bábičkou vlastně pořád jsme tam byly s ní. Eště, když aj v důchodě, když to dělala, když už vlastně vona to dělala, když jí bylo ještě aj pětasedmdesát. No dlouho. Až do konce. Pořád seděla a furt něco tam necovala a když jsme u ní byly, tak nakonec to nevíme. Jo? Jak třeba tu síťku dělat nebo to už nevíme. Taky jsme tam seděly u ní. Vona nám vykládala, viď, zážitky, když byly jako děcka. Co dělaly a jak se měly, jo? My jsme ji poslouchaly. Ta tam vždycky zpívala u toho. Vona u toho hrozně zpívala. To bylo její. Ona si vždycky zpívala. Měla vždycky vodevřený vokno, když bylo hezky. Vodevřený dveře až ven a seděla za stolem. Vona měla stůl pod voknem, takže vona vždycky viděla, když někdo šel a necovala a zpívala. A pak, když už byla jako stará, tak to už chodila ještě vždycky necovala venku na zahradě. Vzala si vždycky tu podušku takhle na klín a jela. To bylo jako fakt kouzelný. No trávili jsme u ní veškerý prázdniny. No tak jsme u ní sedávaly, protože vona byla úplně zlatá a velice pěkně vykládala, viď? Tak my jsme jí vždycky naslouchaly. Jsme dycky seděly u ní a učila nás to. Byla úžasná. Oni ji měli rádi všicí.“92 92
Přepis rozhovoru o Růženě Růžičkové.
- 35 -
12.2 Respondent č. 2 Paní Marie Sedláková ze Stržanova pracovala 28 let pro Moravskou ústřednu v Brně a poté v Benátkách, kde síťovala záclony, což byla její jediná obživa. V současnosti síťuje výjimečně. Už před rokem 1926 její otec síťoval saky na ryby, límečky či rukavičky. Ona sama materiál pro výrobu dostávala. Jednalo se především o jednobarevné bavlněné příze různé tloušťky. Na rybářské sítě byl potřeba silnější na tašku tenčí. Síťovky ale vyráběla i ze silonu různých barev. Jedna malá taštička jí zabrala cca půl hodiny. Vzorování se paní Sedláková nevěnovala, ale uměla tzv. pecky. 93 Z rozhovoru vyplynulo, že síťuje už od dětství až do současnosti. Vzpomněla si, že síťovali především všichni mladší většinou v zimních měsících po večerech. Síťovalo se v celém Stržanově, což už v současnosti neplatí. Ve výčtu výrobků byly tašky, síťky (závoje) na vlasy, čepce a nejvíce rukavice a záclony. Celý týden trvalo usíťovat záclony na dvě okna. Materiál na síťování dostávala od Šustrů z Benátek, kam také své hotové výrobky nosila. Jak byla velká odměna a kdy a proč se přestaly vyrábět síťky na vlasy, si nevzpomíná. Po dokončení výroby však začala síťovat záclony.
13 Závěr Mým cílem bylo představit síťování, které hrálo důležitou roli v životě lidu na Českomoravské vrchovině. Při tvorbě této práce mi přišel vhod i fakt, že se o nejznámějším produktu této rukodělné výroby - síťovce opět hovoří. Nejprve jsem se ve své práci věnovala terminologii a historii síťování a jeho rozšíření. V několika kapitolách jsem se zaměřila i na nejznámější síťované výrobky, které jsem seřadila chronologicky za sebou, definovala a přiblížila jejich místo v dějinách. Byla pozornost věnována dětem, které byly často do této těžké práce zapojovány, a to mělo neblahý vliv na jejich zdraví. Zmínila jsem zde, jaké jsou výrobní možnosti v rámci síťování. Jednalo se o tvarování, vzorování a vyšívání v síťovině. Také jsem přiblížila život a dílo manželů Krčilových a současnou problematiku a dění v souvislosti s taškou síťovkou. Informace z literatury jsem doplnila o terénní výzkum, který jsem provedla v rámci jednoho měsíce a měla jsem možnost získat další podrobnosti a vyzkoušet 93
Prošková, Iva – Vozková, Eva: Síťování, c. d., s. 37.
- 36 -
si tuto techniku. S pomocí paní Marie Sedlákové jsem měla možnost usíťovat několik ok a musím uznat, že to tehdejší dělnice neměly vůbec jednoduché. Nejsem si však jistá, zda tato krásná rukodělná technika přežije dnešní dobu. Mezi mladou generací není nikdo, kdo by měl zájem o síťování a také, kdo by obnovil tuto rukodělnou práci navzdory pořádání workshopů 94 několika nadšenců.
14 Anotace Bakalářská diplomová práce „Síťování na Horácku“ se zabývá technikou síťování, jeho historií na území etnografického regionu Horácko a výrobky pro něj typickými. Je zde věnována také pozornost tašce síťovce a jejímu tvůrci Vavřínu Krčilovi.
15 Summary My bachelor thesis „ Net Making in Horácko Area“ is dealing with the technique of net making, its history and typical net products in the area of etnographic region of „Horácko“. Special attention is paid to the net bag and its designer, Vavřín Krčil.
94
= Dalo by se vysvětlit jako kurz - dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Workshop, cit. 26. 4. 2012.
- 37 -
16 Souhrn literatury a pramenů BREZINOVÁ, Alžbeta: Textilné techniky. Bratislava: Vydavatelství technické a ekonomické literatury, 1987. BROUČEK, Stanislav – JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. I. Svazek. Praha: Mladá fronta 2007. ČECHOVÁ, Alena L. - HALÍKOVÁ, Anna: Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. FILKA, Ivo – RIPPEROVÁ, Marie.: Historie a současnost podnikání na Žďársku. Žehušice: Městské knihy s. r. o. 2005. HENDL, Jan: Kvalitativní výzkum. 2. vyd., Praha: Nakladatelství Portál, 2008. KALAS, Vladimír: Lidová řemesla na Horácku. Žďár nad Sázavou: Okresní knihovna, 1989. LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Lidové síťované práce na Moravě. Umění a řemesla, 1979, č. 4, s. 51 – 55. LUDVÍKOVÁ, Miroslava – OREL, Jaroslav.: Podomácké síťování na Žďársku. Žďár nad Sázavou: Muzeum a galerie Žďárska, 1970. LUTTERER, Ivan - MAJTÁN, Milan - ŠRÁMEK, Rudolf: Zeměpisná jména Československa: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982. OREL, Jaroslav: Z historie ručního síťkování na Českomoravské vysočině. Vlastivědný věstník moravský, 1982, č. 34, s. 166 – 176. PROŠKOVÁ, Iva - VOZKOVÁ, Eva: Síťování. Brno: Computer press, 2004. SKALNÍK, Milan: Českomoravská vysočina – Žďárské vrchy. Oblastní turistický průvodce. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství, 1956. STAŇKOVÁ, Jitka: Pletení a síťování. In: Hasalová, Věra (ed.): Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké výrobě. Praha: Orbis, 1953. STAŇKOVÁ, Jitka – BARAN, Ludvík: Tradiční textilní techniky. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. TAUSCH, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak. In: Schebesta, Rudolf (ed.): Vlastivědný sborník Vysočiny. Jihlava: Museum Vysočiny 2000. TAUSCH, Jaromír: Podíl Židů na rozvoji podomácké práce na Vysočině v první třetině 20. století. In: Pálka, Petr (ed.): Židé a Morava. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2006. WINCHESTER, Charles: Východní fronta: Hitlerova válka v Rusku 1941-1945. Praha: Computer Press, 2005. - 38 -
17 Internetové odkazy a tisk Síťovka. Dostupné z: http://www.saariense.cz/benefity/, cit. 25. 4. 2012.
Síťovka. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/sitovka-se-vraci-patent-na-vyrobuvlastni-cesky-podnikatel-p4j-/ekonomika.aspx?c=A090812_190019_ekonomika_vel, cit 26. 4. 2012. Workshop. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Workshop, cit. 26. 4. 2012. Domácí průmysl ve Žďárských horách. Horácké listy, 1909, č. 43, s. 1.; 1909, č. 46, s. 1. – SOkA Žďár nad Sázavou. Síťovky jsou zpátky… a chce je celý svět. Nedělní blesk, 1. 11. 2009, s. 32.
- 39 -
18 Přílohy 18.1 Seznam respondentů Pavel Hájek, nar. 1956, Račín Božena Entlicherová, nar. 1935, Žďár nad Sázavou Marie Sedláková, nar. 1932, Stržanov Ladislava Samcová, nar. 1955, Žďár nad Sázavou Zdena Štursová, nar. 1957, Hamry nad Sázavou
18.2 Dotazník 1. Ve kterých letech jste necovala? 2. Kdo u vás necoval? Ženy, muži, děti 3. Co kdo při necování dělal? Ženy, muži, děti 4. Co jste vyráběla? 5. Kdo Vám dával materiál? 6. Kam jste nosila hotové výrobky? 7. Jak byla velká odměna? 8. Kdy jste přestali dělat síťky na vlasy (rok a proč)? 9. Co jste dělali po dokončení výroby síťěk na vlasy? 10. Kdy jste u vás necovali? Přes den, večer,… 11. V kolika rodinách se ve vaší obci necovalo a ve kterém roce 12. Síťkuje se dnes ještě u Vás?
95
95
Tausch, Jaromír: O síťkování („necování“) trochu jinak. In: Schebesta, Rudolf (ed.): Vlastivědný sborník Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny 2000, s. 231. Některé otázky byly v dotazníku částečně poupraveny pro potřeby rozhovoru s respondentem.
- 40 -
18.3 Obrazové přílohy
Obr. č. 1: Přehled různých druhů síťovek. Ze soukromého archivu Bc. Ing. Romana Krčila.
- 41 -
Obr. č. 2: Různé síťované výrobky. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 42 -
Obr. č. 3: Patent „Rukověť k síťované trhovce“ – první část. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 43 -
Obr. č. 4: Patent „Rukověť k síťované trhovce“ – druhá část. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 44 -
Obr. č. 5: Patent „Rukověť k síťované trhovce“ – třetí část. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 45 -
Obr. č. 6: Část náčrtu výšivky na téma vynášení Morany od Marie Krčilové. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 46 -
Obr. č. 7: Celkový pohled na závěs s motivy vynášení Moravy, vyšitý Marií Krčilovou. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 47 -
Obr. č. 8: Marie Krčilová při vyšívání lidových motivů. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
Obr. č. 9: Marie Krčilová při výšivce síťoviny. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila. - 48 -
Obr. č. 10: Manželé Krčilovi. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
Obr. č. 11: Detail ze závěsu „Horácká svatba“, který vyšila Marie Krčilová dle návrhu Luby Krejčí. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 49 -
Obr. č. 12: Vavřín Krčil u jednoho ze svých produktů – vyšívané záclony v jednom z hotelů. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 50 -
- 51 -
Obr. č. 15: Typ síťované tašky. Ze soukromého vlastnictví paní Jindřišky Rautenkranzové pocházející z Brna. Foto: Darina Holéczyová
- 52 -
Obr. č. 16: Taška síťovka – detail. Ze soukromého vlastnictví paní Jindřišky Rautenkranzové pocházející z Brna. Foto: Darina Holéczyová
Obr. č. 17: Pomůcky pro síťování. Foto: Michaela Kremlíková - 53 -
Obr. č. 18: Ukázky tvorby Marie Krčilové. Ze soukromého archivu Ing. Bc. Romana Krčila.
- 54 -
Obr. č. 19: Pohled na kapli ve Stržanově. Foto: Darina Holéczyová
Obr. č. 20: Síťované antependium s výšivkou na oltáři ve stržanovské kapli. Tvorba Marie Sedlákové. Foto: Darina Holéczyová
- 55 -
Obr. č. 21: Detail síťované záclony s výšivkou andílka. Tvorba Marie Sedlákové. Foto: Darina Holéczyová
Obr. č. 22: Možnost vyzkoušení síťování. Foto: Michaela Kremlíková
- 56 -
Obr. č. 23: Pohled na postup při síťování. Foto Michaela Kremlíková
Obr. č. 24: Usíťování několika řad. Foto: Michaela Kremlíková
- 57 -
Obr. č. 25: Paní Marie Sedláková vysvětluje princip síťování. Foto: Michaela Kremlíková
- 58 -
Obr. č. 26: Výsledný výrobek usíťovaný autorkou práce. Foto: Darina Holéczyová
Obr. č. 27: Síťovaný límec. Tvorba Marie Sedlákové. Foto: Darina Holéczyová
- 59 -
Obr. č. 28: Síťka na vlasy (vlevo) a taška síťovka z chemlonového vlákna (vpravo). Vše tvorba Marie Sedlákové. Foto: Michaela Kremlíková
- 60 -
