Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie. Etnologie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie

Bc. Veronika Peterková, DiS.

SVÉPOMOCÍ ZBUDOVANÁ OBYDLÍ U SKUPINY OSOB BEZ DOMOVA Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Roman Doušek, Ph.D.

2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

............................................ Veronika Peterková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Romanu Douškovi, Ph.D., vedoucímu práce, za věcné připomínky, rady a věnovaný čas. Dále děkuji také panu Jiřímu za zainteresovanost a informátorům za svolení s výzkumem.

Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................................6 1

TÉMA ...............................................................................................................................................8 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

2

BEZDOMOVSTVÍ V HISTORICKÉM KONTEXTU .............................................................................8 DEFINICE A TERMINOLOGICKÉ OTAZNÍKY BEZDOMOVSTVÍ......................................................10 PŘÍČINY A FORMY BEZDOMOVSTVÍ ..........................................................................................13 POČET OSOB BEZ DOMOVA ......................................................................................................15 BEZDOMOVSTVÍ VS. SQUATTING .............................................................................................16 NEZBYTNOST OBYDLÍ ..............................................................................................................18 NOUZOVÁ OBYDLÍ U OSOB BEZ DOMOVA.................................................................................19

HLAVNÍ ČÁST ..............................................................................................................................21 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.4

METODOLOGIE VÝZKUMU .......................................................................................................21 Zaměření, účel a cíl výzkumu .............................................................................................21 Typ výzkumu a metoda získávání dat .................................................................................22 Výběr výzkumného vzorku ..................................................................................................23 Zkoumaný jev .....................................................................................................................24 Plán výzkumu .....................................................................................................................25 SOUČASNÝ STAV BÁDÁNÍ ........................................................................................................26 CHARAKTERISTIKA OBYDLÍ .....................................................................................................29 Historie vzniku a situovanost .............................................................................................30 Bezprostřední okolí ............................................................................................................31 Stavební konstrukce ...........................................................................................................37 Vnitřní dispozice, vybavení a funkční využití .....................................................................46 ZÁVĚR VÝZKUMU ....................................................................................................................57

ZÁVĚR .....................................................................................................................................................60 ANOTACE & KLÍČOVÁ SLOVA ........................................................................................................61 ANNOTATION & KEYWORDS ...........................................................................................................61 POUŽITÁ LITERATURA .....................................................................................................................62 SEZNAM OBYDLÍ .................................................................................................................................64 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................65 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................66

Abstrakt Předkládaná bakalářská diplomová práce nazvaná Svépomocí zbudovaná obydlí u osob bez domova přibližuje problematiku bydlení u vymezené skupiny bezdomovců. I přes to, že laická veřejnost má o bezdomovství stále větší povědomí a zejména v posledních několika letech vznikají intenzivně na toto téma mnohé odborné práce, stál tento fenomén doposud mimo zájem etnologie. Tato práce je zprávou z kvalitativního výzkumu, který byl v roce 2012 proveden na území města Brna. Jeho cílem byla identifikace a následné zmapování takových obydlí, která se dají označit za nouzová a jež si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují. Výzkum se zakládal především na metodě zúčastněného pozorování a fotografické dokumentaci v terénu identifikovaných obydlí, která byla následně popisována a vzájemně srovnávána. V terénu se podařilo identifikovat pět obydlí, z nichž zde lze upozornit zejména na hliněnou polozemnici. Samotným výzkumem bylo například zjištěno, že ty osoby bez domova, které si budují svá obydlí sami, se je snaží co nejvíce ukrýt, neboť v souvislosti s jejich výstavbou narážejí na problém s nezákonným obsazením pozemku. Pro tyto stavby jsou tak vybírána zejména místa málo frekventovaná a obtížněji dostupná. Zároveň je vznášen požadavek, aby vzniklé obydlí, nejen svou konstrukcí, ale i zasazením do okolí, poskytovalo svému „majiteli“ možnost uspokojovat alespoň základní životní potřeby, což se ukazuje dosti obtížným zejména v zimním období. Ze strany účastníků výzkumu, konkrétněji informátorky bydlící v polozemnici, vzešla (podnětná) myšlenka na poskytnutí části nevyužívaných pozemků města těm lidem bez domova, kteří by měli zájem si zde zbudovat vlastní obydlí.

4

Resümee Diese als „durch die Eigenhilfe aufgebaute Behausungen von Obdachlosen“ genannte Bakkalaureatsarbeit nähert die Problematik des Wohnens bei einer definierten Gruppe von Obdachlosen. Auch trotzdem, dass die breite Laienöffentlichkeit ein immer größeres Bewusstsein von der Obdachlosigkeit hat und dass auch viele sich zu diesem Thema zuwendende Facharbeiten vor allem in letzten Jahren intensiv aufgetaucht werden, stand dieses Phänomen bisher außer dem Interesse der Ethnologie. Diese Bakkalaureatsarbeit ist ein Bericht von der qualitativen Forschung, die im Jahre 2012 auf dem Gebiet der Stadt Brünn durchgeführt wurde. Als Ziel der Forschung war die Identifizierung und die nachfolgende Kartierung von solchen Behausungen,

die

als

bezeichnet

Notwohnungen

werden

können

und

die

die Obdachlosen selbst aufbauen, beziehungsweise abwohnen. Die Forschung wurde vor allem auf der Methode von der beteiligten Beobachtung und von der fotografischen Dokumentation der im Terrain identifizierten Wohnungen begründet, die folgenderweise beschrieben und einander verglichen wurden. Im Terrain gelang es fünf Wohnungen zu identifizieren, in denen man vor allem auf den irdenen Halbboden aufmerksam machen kann. Durch die Forschung selbst wurde z.B. festgestellt, dass sich die Obdachlosen – die ihre Behausungen selbst aufbauen – bemühen, sie möglichst viel zu verstecken, denn sie im Zusammenhang mit ihrem Bau auf das Problem mit illegaler Besatzung des Grundstückes stoßen. Für diese Bauten sind so die vor allem wenig frequentierten und schwieriger zugänglichen Plätze gewählt. Zugleich wird auch eine Anforderung erhoben, dass die entstandene Behausung – nicht nur durch ihre Konstruktion, sondern auch durch die Einpassung in die Umgebung – eine Möglichkeit ihrem „Besitzer“ gewährt, mindestens die Grundlebensbedürfnisse zu befriedigen. Dies zeigt sich vornehmlich im Winterzeit ganz schwierig zu sein. Seitens der Forschungsteilnehmer – konkreter der im Halbboden wohnenden Informantin – wurde ein befruchtender Gedanke gefasst und zwar an die Teilverabfolgung der unausgenutzten Grundstücke von der Stadt an die Obdachlosen, die ein Interesse hätten hier ihre eigenen Behausungen aufzubauen.

5

Úvod Výzkum byl proveden na kvalitativní bázi na území města Brna s cílem identifikovat a následně zmapovat taková obydlí, která se dají označit za nouzová a jež si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují. Rozhodnutí věnovat se tematice bydlení1 u vytyčené skupiny bezdomovců2 padlo na základě osobních zkušeností autorky práce s touto skupinou osob stojící na samotném okraji společnosti. Předkládaná bakalářská diplomová práce se zabývá fenoménem bezdomovství3, který stojí dosud mimo zájem etnologie. Intenzivněji u nás vznikají odborné práce v posledních asi pěti letech v rámci společenskovědních disciplín, ale i na tomto poli jich je stále nedostatek. Zasahují zejména oblast sociální práce, sociální pedagogiky a sociologie s různými přesahy, dílčí práce směřují například i do kriminologické oblasti či problematiky zdraví bezdomovské populace. Jiţ samotné pojmy „bezdomovec“ a „bezdomovství“ vykazují značnou míru problematičnosti. I mezi odborníky panující nejednoznačnost v chápání a uţívání daného pojmosloví, které se dá označit za „výchozí“, vedla autorku práce k příklonu pouze k jedné typologii – Evropské typologii bezdomovství a vyloučení z bydlení (ETHOS)4 – vytvořené federací FEANTSA5. Tato typologie byla na základě Národní diskuse o definici bezdomovectví implementována do prostředí České republiky v roce 2007.6 Bylo jí uţito zejména při rozhodnutí o výběru výzkumného vzorku. Celá práce se skládá ze dvou částí. V první z nich se autorka zabývá samotným tématem bezdomovství v rovině teoretické, kdy je jev sledován v historickém kontextu, 1

Viz kapitola 2.1.4 Zkoumaný jev. Viz kapitola 2.1.3 Výběr výzkumného vzorku. 3 Otázka termínů bezdomovství a bezdomovectví byla řešena na Ústavu pro jazyk český AV ČR v roce 2000, kdy tento sice upřednostňuje pouţívání „bezdomovectví“ s uvedením, ţe jde o vţitý termín (Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč 83, 2000, s. 111, 112. Dostupné z: http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?vol=83, cit. 10. 2. 2012), autorka práce se však i přes toto doporučení na základě svých poznatků (zejména s odkazem na Evropskou typologii bezdomovství a vyloučení z bydlení ve verzi pro Českou republiku a řadu publikací a přednášek Ilji Hradeckého, ředitele o. s. Naděje) rozhodla přidrţet termínu bezdomovství. 4 Příloha č. 1. 5 FEANTSA, Evropská federace národních sdruţení pracujících s bezdomovci (European Federation of National Organisations Working with the Homeless), byla zaloţena v roce 1989 jako evropská nevládní organizace pro prevenci a zmírnění chudoby a sociálního vyloučení osob ohroţených bezdomovstvím nebo v něm ţijících. Jejím sídlem je Brusel a v současnosti má přes 100 členských organizací. Volně přeloţeno z: http://www.feantsa.org, cit. 5. 3. 2012. 6 První překlad ETHOSu vznikl uţ o dva roky dříve, tedy v r. 2005. Na naše podmínky adaptovaná verze se specifickými národními subkategoriemi však mohla vzniknout aţ po národní diskusi, která se konala v březnu r. 2006. Teprve o rok později byla ETHOS tedy plně implementována do ČR. 2

6

jsou popsány jeho formy a některé z moţných příčin nebo je třeba i nastíněna nezbytnost obydlí pro kaţdého člověka s příhodným zaměřením směrem k nouzovým obydlím skupiny bezdomovců. Druhá, hlavní část předkládané práce pak zahrnuje metodologii výzkumu, obrací pozornost ke stavu bádání o bezdomovství a moţné tematiky z hlediska analogie s marginalizovanými skupinami zejména v období novověku, aby se posléze autorka jiţ naplno věnovala realizovanému výzkumu, kdy jsou podle stanovených okruhů výzkumného zájmu zpracována jednotlivá, v terénu identifikovaná obydlí. Tato část práce je pak zakončena kapitolou předkládající závěry výzkumu.

7

1 Téma Kapitola pojednává o zpracovávaném tématu v několika teoretických úrovních. Nejprve poskytuje pohled na bezdomovství v historii, poté se zabývá problematikou ustavení jediné konkrétní definice pojmů bezdomovec a bezdomovství, zmiňuje se o příčinách a formách bezdomovství, uvádí počty osob bez domova a způsob jejich sčítání, vymezuje bezdomovství k příbuznému fenoménu squattingu a v posledních podkapitolách je nastíněna problematika (existenční) nezbytnosti obydlí pro člověka a bydlení bezdomovců v nouzových obydlích.

1.1 Bezdomovství v historickém kontextu V našem kulturním kontextu je o bezdomovství zmínka jiţ v Bibli, kde se píše, ţe je potřeba se o tyto lidi starat a jakým způsobem to dělat.7 U nás se fenomén bezdomovství markantněji projevil, nikoliv objevil, protoţe tu byl i v předchozí, předlistopadové éře, po roce 1989, respektive po roce 1990.8 Nejen předlistopadovou éru zmiňuje Karel Altman9 ve svém článku pojednávajícím o tematice velice příbuzné tématu bezdomovství – o ţebráctví a tuláctví. Pokud tyto jevy pomineme v nejstarším období (tzn. „odedávna“) přes středověkou společnost s tehdejší péčí o chudé a průmyslovou revoluci aţ k etablování sociální práce jako reakce na potřebu zlepšení situace sociálně znevýhodněných, dostaneme se v historii našeho státu ke specifické době let 1948 aţ 1989. Ţebrota byla tehdejším reţimem kategoricky zapovězena, coţ vedlo k absolutnímu vymizení jejího pouličního projevu. Bezdomovství bylo tabuizováno a stalo se v této době jevem latentním, který byl sice v naší populaci zastoupen v mnohem menší míře neţ dnes, podstatné je ale to, ţe i kdyţ nebyli lidé bez domova vidět přímo na ulici, tak přesto fakticky existovali. Nešlo přitom jen o skupinu lidí, kteří byli tehdejším reţimem nazýváni „příţivníky“, ani o „lidi práce se štítící“, ale například lze do této skupiny počítat osoby, které nezaloţily vlastní rodinu, ale s rodiči nebydlely, lidi rozvedené nebo třeba i montéry bydlící porůznu po ubytovnách a neustále pendlující za prací,10 coţ je v podstatě zajedno 7

Ondrák, Pavel: Jak to bylo a kde bezdomovectví vzniklo. In: Návrh udrţitelného rozvoje sociálních sluţeb pro bezdomovce. (Kolektiv autorů.) Praha: Grada Publishing, 2007, s. 83. 8 Tamtéž, s. 83. 9 Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání. Národopisná revue 11, 2001, s. 142. 10 Průdková, Táňa – Novotný, Přemysl: Bezdomovectví. Praha: TRITON, 2008, s. 9.

8

s výrokem: „Dnes už u nás není nikoho, kdo by neměl střechu nad hlavou.“11 Avšak v souvztaţnosti s problematikou (potenciálního12) bezdomovství je nutné si uvědomit, ţe mezi tímto výrokem a tvrzením, ţe bezdomovci ve společnosti nejsou, není rovnítko. K (relativnímu) vymizení ţebráků, potaţmo i bezdomovců, z ulic vedla podle Karla Altmana13 i kombinace jistých opatření tehdejšího státního aparátu, příkladně přezaměstnanost nebo dotování cen u základních potravin, coţ ve svém důsledku vedlo ke zvýšení ţivotní úrovně lidí zejména z dolních vrstev společnosti. Po roce 1989, kdy pominulo systematické a cílevědomé zamlčování a všeobjímající cenzura, došlo k obrovským společenským změnám znamenajícím ve své odvrácené tváři i strmý vzrůst počtu ţebráků ve velkých městech.14 Význam revoluce jako hluboké politické a sociální proměny v naší zemi a proces demokratizace společnosti měl na změny statusových pozic v rámci sociální mobility i neblahý dopad, kdy nešlo pouze o sociální vzestup, šlo i o sestup, i kdyţ přece jen významnější roli hrála před objektivní mobilitou zejména ta subjektivní váţící se k pocitu změny v ţivotních šancích nejen u jednotlivců, ale i celých sociálních skupin.15 „Zřetelná polarizace společnosti a prohlubující se sociální rozdíly mezi lidmi, z nichž ti nejchudší, neschopní přizpůsobit se novým, nenadálým životním podmínkám, se stávají žebráky, někdy současně též bezdomovci,“16 mohly vést aţ k pádu na samotné společenské dno, k extrémnímu sociálnímu vyloučení. Palčivé na celé věci je zejména to, ţe se počty osob bez domova neustále zvyšují, coţ se jednoznačně potvrzuje na základě dat získaných z opakovaných terénních sčítání bezdomovců ve velkých městech; například ve městě Brně se terénní sčítání uskutečnily v letech 2006 a 2010, v Plzni pak v letech 2009 a 2010.17 11

Bydlení včera, dnes a zítra. (Kolektiv autorů) Praha: Ministerstvo výstavby v Ústavu normování ve stavebnictví, 1961, s. 3. 12 O formě potenciálního bezdomovství je pojednáno v kapitole 1.3 Příčiny a formy bezdomovství. 13 Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání, c. d., s. 142, 143. 14 Tamtéž, s. 143. 15 Večerník, Jiří (ed.) – Matějů, Petr a kol.: Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia, 1998, s. 156, 157, 178. 16 Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání, c. d., s. 143. 17 Opakované sčítání bezdomovců bylo provedeno také v Praze v letech 2004 a 2007. Počet sečtených osob z druhého sčítání zde však poklesl o více neţ třetinu z 3 100 osob na pouhých 1 811. První sčítání bylo provedeno humanitárními organizacemi, druhé provedl sám praţský magistrát. S výsledky, zejména kvůli obrovskému rozdílu v obou číslech, některé neziskové organizace nesouhlasí a zpochybňují je, neboť zájem o jejich sluţby stoupá, tudíţ podíl lidí bez domova má tendenci vzestupnou, nikoliv sestupnou. Bezdomovce budou učit bydlet. Dostupné z: http://www.jirijanecek.cz/art/487/bezdomovcebudou-ucit-bydlet.htm, cit. 10. 2. 2012. Pokud vezmeme v úvahu vzestupnou tendenci bezdomovectví a k tomu porovnáme například výsledky sčítání bezdomovců v Brně vzhledem k počtu jeho obyvatel, kdy toto má asi třikrát méně obyvatel neţ Praha a podle sčítání z roku 2006 (záměrně se zde operuje s niţším číslem z roku 2006 namísto údaje z roku 2010) bylo ve městě 1 179 lidí bez domova, pak je

9

K popisu jakéhokoliv jevu je důleţité jej objasnit a vymezit na základě terminologie, která se k němu váţe. V případě fenoménu bezdomovství lze spíše hovořit o nejednotnosti a nejednoznačnosti – ať jiţ v legislativně zakotvené terminologii, nebo v rámci uţívání a chápání obsahů výrazů v naší společnosti zavedených.

1.2 Definice a terminologické otazníky bezdomovství Fenomén bezdomovství není monotematickým jevem, který by byl komplexně uchopitelný. Na osoby bez domova lze pohlíţet například z perspektivy historie bezdomovství, demografické a statusové charakteristiky a struktury těchto lidí, příčin vzniku bezdomovství a vývoje ţivotní dráhy konkrétní exkludované osoby, zdraví v populaci bezdomovců, jejich stigmatizace a kriminalizace, mediálního obrazu, etc. Takovýchto témat by se dalo uvést jistě ještě mnoho. Všechny je však spojuje základní problém, kterým je nejednoznačnost ve významu uţívaného pojmosloví v pomyslném trojúhelníku laická veřejnost – odborná veřejnost – samotní aktéři. Samozřejmě je toto schéma pouze zjednodušené kvůli nástinu situace a v praxi nelze tuto problematiku tímto způsobem zjednodušit třeba také proto, ţe nepanuje jednoznačná shoda o pojímání konceptů ani uvnitř těchto samotných skupin (zejména v rámci diskuse na poli odborném). Domnívat se však, ţe tento problém existuje pouze v prostředí České republiky, by bylo mylné. Diskuse a debaty o bezdomovství, jeho definici a přístupech k němu probíhají v celém evropském prostoru. Inspiraci je ale moţné hledat i jinde, například v USA,18 avšak s ohledem na větší kulturní blízkost se autorce jeví vhodnější přidrţet se evropských modelů.19 Ţádný koncept ale ani v tomto případě nelze pouze převzít,

otázkou, proč je číslo uvedené praţským magistrátem po vlastním sčítání takto nízké, byť byl výstup z předchozího sčítání mnohem vyšší a také v ostatních městech kromě příkladně uvedeného Brna se počty bezdomovců s kaţdým dalším sčítáním neustále navyšují. Libor Prudký a Michaela Šmídová odhadují, ţe k roku 2004 mohl sahat počet bezdomovců v našem hlavním městě k asi deseti tisícům, a dodávají, ţe se situace v jejich současnosti (tedy k r. 2010) na „cestě ke dnu“ rozhodně nezlepšila. Prudký, Libor – Šmídová, Michaela: Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova. (Dotisk) Praha: SOCIOKLUB, [2010], s. 118. (Pozn.: Při sčítání lidí bez domova je reálně sečtena pouze /menší/ část této populace a z tohoto důvodu se spíše hovoří o tzv. kvalifikovaném odhadu. O tomto více kapitola 1.4 Počet osob bez domova.) 18 Například typologie HUD’s (U. S. Department of Housing and Urban Development). Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. Brno: Centrum sociálních sluţeb, 2010, s. 24. 19 Například klasifikace podle Eurostatu (Statistický úřad EU), The INSEE (komise v rámci Eurostatu), The UNECE/EUROSTAT (Conference of European Statisticians Recommendation) nebo konečně

10

a to nejen kvůli moţné problematice v překladu, ale zejména kvůli poţadavku adekvátnosti pro naše podmínky. Uvést zde jednotnou, danou definici bezdomovce tedy nelze, coţ ovšem primárně neznamená, ţe je to takto špatně. Ustavení jednoho všeobjímajícího výroku, který by například tvrdil, ţe „bezdomovec je někdo, kdo ztratil, nebo opustil svůj domov, svůj byt, své ubytování, kdo neumí vyřešit komplikované problémy a hledá nebo přijímá pomoc od sociálních pracovníků, města, dobrovolných organizací,“20 shledávají Hradečtí21 jako nepřesné a nepostačující. Hradecký22 uvádí, ţe pojem bezdomovec je uţíván širokou veřejností, avšak nese si s sebou negativní konotace, je pejorativně zabarven. V právu je pak podle něj termín bezdomovec vyhrazen pro osobu bez státního občanství, avšak náleţitě upozorňuje, ţe jednak se v tomto významu obecně nechápe a na druhou stranu by jej ani osoba, jeţ nemá státní příslušnost, ale je integrovaná do společnosti, sama o sobě neuţila. Pod bezdomovcem si lidé povšechně představí osobu z Operační kategorie 1 evropské typologie ETHOS23 – Osoby přeţívající venku, to znamená na veřejném prostranství (na ulici) či ve veřejných, volně přístupných prostorech. Pouze toto vidění bezdomovce však představuje nedostatečný, velice úzký profil, neboť verze Evropské typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení koncipovaná pro prostředí České republiky obsahuje plných 13 operačních kategorií. Nabízí se tak otázka většího informování laické veřejnosti o celé šíři obsahu tohoto pojmu. Existuje také koncept osoba bez domova, který je sice méně stigmatizující neţ předchozí označení bezdomovec, zato je ale z hlediska víceslovního spojení pro pouţití širokou veřejností nepraktický. Jiné, dosud bohuţel uţívané, avšak eticky nepřijatelné označení na hranici diskriminace, je označení termíny osoba společensky nepřizpůsobená či intenzivněji osoba společensky nepřizpůsobivá. V takovýchto krajně nevhodných pojmenováních hovoří o bezdomovcích stále některá média a objevují se dokonce i v prostředí samotné

typologie ETHOS, z níţ bylo vycházeno při konstrukci výzkumného vzorku pro realizaci terénního výzkumu v rámci této práce. Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. Brno: Centrum sociálních sluţeb, 2010, s. 25, 26. 20 Hradečtí Vlastimila a Ilja: Bezdomovství – extrémní vyloučení. (Elektronické vydání.) Praha: Naděje, 2006, s. 27. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/vz/bezdomovstvi_exv.pdf, cit. 10. 2. 2012. 21 Tamtéž, s. 27. 22 Hradecký, Ilja a kol.: Definice a typologie bezdomovství. Zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR. Praha: Naděje, 2007, s. 28. 23 Příloha č. 1.

11

státní správy na úseku sociálních věcí,24 a to i v dalších kontextech, kupříkladu pro pojmenování osob romského etnika. Hradecký25 poukazuje na moţnost nalezení jiného, anebo vytvoření zcela nového, negativně nezabarveného jednoslovného výrazu. Stejně tak, jako u nás neexistuje jednotná konkrétní definice bezdomovce, tak nelze uvést jednu jedinou definici bezdomovství, neboť toto má mnoho příčin vzniku a vícero podob a i samotná bezdomovská populace se dá rozdělit do několika kategorií.26 Taktéţ i zde by podle Hradeckých27 byla kaţdá takováto definice obsahově vágní a posunovatelná. Na evropském poli obecně pojímá bezdomovství FEANTSA jako „kontinuum podmínek a potřeb.“28 V návaznosti na to můţeme bezdomovství u nás (také veskrze obecně) popsat například pomocí výčtu jednotlivých faktorů, chápat jej jako důsledek například ekonomických sil, součást sociálního procesu, velmi okrajově pak i jako věc individuálního výběru, coţ nás nabádá orientovat se na celé spektrum skutečností vč. jejich kombinací – od státních opatření přes trh práce a trh s byty aţ k roli vzdělání, výchovy a osobních charakteristik konkrétního jedince – které ve svých důsledcích mohou vyústit do bezdomovství.29 Zaměření práce a cíl výzkumu byly směřovány úţeji. Pro účely této práce byl výzkumný vzorek vybrán na základě tohoto posouzení: potenciálním objektem výzkumu je kaţdý, kdo je na základě vlastního tvrzení osobou bez domova, která nemá stálé ani přechodné (vesměs legální) bydlení, tzn. nebydlí na noclehárně, v azylovém domě, ubytovně, podnájmu, bytě neprávem obývaném nebo u známých, není v institucionální péči ani obdobném pobytovém zařízení, není osobou přímo na ulici, tzn. nenocuje v parku, přímo pod mostem, ve stanu, na nádraţí, v prostředcích hromadné dopravy a obdobných veřejně přístupných místech, naopak je osobou, která bydlí ve zbudovaném obydlí, byť na nezákonně obsazeném pozemku,

24

Pro ilustraci: na internetových stránkách MPSV ČR je v rámci výkladu sociální sluţby sociálního poradenství uvedeno toto: „[...] Odborné sociální poradenství zahrnuje občanské poradny, manţelské a rodinné poradny, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postiţením a seniory. [...]“ Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9, cit. 5. 3. 2012. A nebo je tamtéţ dále vyvěšen dokument Veřejná zakázka na „Zajištění vzdělávání metodiků a koordinátorů sociální péče o osoby společensky nepřizpůsobené.“ Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/1348, cit. 5. 3. 2012. 25 Hradecký, Ilja a kol.: Definice a typologie bezdomovství, c. d., s. 46. 26 O tomto více následující kapitola 1.3 Příčiny a formy bezdomovství. 27 Hradečtí Vlastimila a Ilja: Bezdomovství – extrémní vyloučení, c. d., s. 27. 28 Tamtéž, s. 57. 29 Tamtéž, s. 57.

12

ať uţ jde o přístřešek, boudu atp., případně si zabydlela squat, ale není squatterem, jeskyni, odstavený vagón, mobilní obydlí a další podobné objekty. V části práce věnující se metodologii výzkumu, konkrétně v kapitole pojednávající o výběru výzkumného vzorku, je také uvedena jeho struktura na základě pouţité typologie ETHOS. Na poli moţných definic a terminologických otazníků fenoménu bezdomovství bude ještě nutné vést nejednu odbornou diskusi, jejímţ cílem by mělo být jednak ujednotit a ustálit pojmy uţívané v rámci naší legislativy, zejména pak v právních předpisech, kde je termín bezdomovec vyhrazen pro zcela jinou situaci, neţ pro kterou je dnes obecně chápán a uţíván, dále rehabilitovat zavedený koncept bezdomovec, neboť tento je u nás stále spojen se silnou negací a stigmatizací lidí bezdomovstvím stiţených, a také je nezbytné více informovat o celé obsahové šíři tohoto pojmu. Alespoň základní rozměr bezdomovství nastiňují jeho dále popisované formy a k hlubšímu pochopení celé problematiky pak můţe dobře poslouţit nástin jeho moţných příčin.

1.3 Příčiny a formy bezdomovství Existuje jistě celá řada příčin a zejména pak jejich kombinací, které dovedou člověka na samotný okraj společnosti. Některé z nich je moţné vidět v individuálním selhání jedince, jiné jsou ale i mimo jeho dosah a takřka neovlivnitelné. K příčinám vnitřním lze zahrnout jednak příčiny materiální, tedy nízký nebo nestálý příjem aţ ztrátu zaměstnání, dluhy a neschopnost jejich splácení apod., vztahové, kdy jde především o nefunkční rodinu původní, ale leckdy i o tu současnou vytvořenou vlastním manţelstvím, a nebo příčiny mající kořeny v osobnostní struktuře jedince, kde hrají roli hlavně různé choroby, poruchy a proţité traumatické události.30 Vnější příčiny byly uţ v obecné rovině nastíněny v kapitole věnující se historii bezdomovství.31 Velký nárůst tohoto jevu tkví zejména v přechodu naší společnosti k demokracii, která s sebou přinesla i některé neţádoucí sociální jevy. Prudký a Šmídová32 na tento zaznamenaný polistopadový rozmach nazírají tak, ţe situace v minulém reţimu byla v podstatě jednoduchá – jedinci nebyl dán prostor k tomu, 30

Průdková, Táňa – Novotný, Přemysl: Bezdomovectví, c. d., s. 16. Kapitola 1.1 Bezdomovství v historickém kontextu. 32 Prudký, Libor – Šmídová, Michaela: Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova, c. d., s. 128. 31

13

aby si řešil problémy sám: „Rozhodující byla přizpůsobivost a ztráta individuality, začlenění do kolektivu a adaptace na závislou existenci. [ale] Náhle vznikla nutnost postarat se každý sám o sebe.“33 K tomu dále vysvětlují, ţe se nerodíme svobodní, ale pouze s dispozicí ke svobodě, která se musí rozvíjet, musíme se svobodě, tedy samostatnosti a odpovědnosti, dlouho učit.34 Konkrétnějšími vnějšími příčinami jsou především vysoká nezaměstnanost, chudoba a nedostupnost bydlení, ale za původ pozdějších problémů můţe být označena i institucionální péče a v rámci ní zejména problémy vznikající při opouštění dětského domova.35 Státní garance základních ţivotních podmínek – v minulém reţimu byla zajištěna,36 dnes je také legislativně, a to i mezinárodně, zakotvena. Ani předtím to neznamenalo, a ani nyní tomu tak není, ţe ve společnosti přestanou existovat lidé marginalizovaní a exkludovaní. Důleţité je uvědomit si v rámci širokého pole moţných příčin bezdomovství i přístup dané společnosti k sociálně exkludovaným. Pokud je totiţ z hlediska elit podporován postoj, který je nakonec „obecněji přijímaný jako ochraňující řádné občany, kteří pracují,“37 pak je tento (krom ještě většího prohloubení sociálního vyloučení daných osob) nebezpečný z hlediska averze vůči (jakékoliv) jinakosti ve společnosti.38 Na bezdomovství lze nahlíţet v rámci tří rovin:39 1. bezdomovství zjevné, 2. bezdomovství skryté a 3. bezdomovství potenciální.40

Za zjevné lze označit ty bezdomovce, kteří ţijí převáţně na ulicích a nádraţích41 a vyuţívají nabídek různých sociálních sluţeb a programů, např. vyhledávají 33

Tamtéž, s. 128. Tamtéž, s. 129. 35 Průdková, Táňa – Novotný, Přemysl: Bezdomovectví, c. d., s. 15. 36 Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání, c. d., s. 142. 37 Prudký, Libor – Šmídová, Michaela: Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova, c. d., s. 127. 38 Tamtéž, s. 127. 39 I toto dělení je nutno vnímat pouze jako základní, rámcové. 40 Hradečtí Vlastimila a Ilja: Bezdomovství – extrémní vyloučení, c. d., s. 27. 41 Odtud označení „nádraţní populace“. Například francouzský sociolog Serge Paugam charakterizoval několik typů jedinců, jeţ přicházejí na nádraţí. Jsou to od oslabených přicházejících poprvé 34

14

nízkoprahová denní centra, noclehárny či azylové domy. Forma zjevného bezdomovství je z ostatních uvedených tou nejviditelnější, Hradečtí42 ji ale také povaţují, co do počtu osob, za nejredukovanější z celé populace osob bez domova. Skryté bezdomovství znamená, ţe tyto osoby z určitého, zřejmě jen jim známého důvodu, vůbec nevyuţívají nabídky sociálních sluţeb nebo ji vyuţijí pouze v krajních situacích – v deštivých či mrazivých dnech. Bydlí porůznu – ve squatech, sklepích, kontejnerech, stanech, ale například i u příbuzných či známých.43 Hradecký44 dále uvádí, ţe bezdomovství skryté počtem zasaţených osob zdaleka předstihuje první, mnohem viditelnější skupinu. Aţ deset procent populace – to je statistika o počtu potenciálních bezdomovců, tedy takových osob, které čekají na propuštění z nějaké instituce, ale především těch lidí, kteří ţijí v osobních ţivotně těţkých či nejistých podmínkách a riziku ztráty bytu.45 Podstatné je si na tomto místě také uvědomit, ţe riziko ztráty bytu představuje i nájemní bydlení. Bez znalosti příčin bezdomovství nelze v případě člověka, jenţ o to stojí, dosáhnout efektivního a adekvátního řešení. Bez znalosti jeho forem a kategorií by zase nebylo moţné aplikovat vhodný mechanismus například pro jednotlivé projekty „sčítání bezdomovců“, jejichţ výstupy se zabývá následující kapitola.

1.4 Počet osob bez domova Jiţ z nastíněné typologie forem bezdomovství v předchozí kapitole se dá odvodit, ţe celkové počty osob bez domova se dají pouze odhadovat. Projektu „Sčítání lidí bez domova“, který jistě není veřejnosti projektem zcela neznámým, věnuje jednu kapitolu například Zpráva Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství.46 To podstatné z jejího obsahu také je, ţe data ze „sčítání bezdomovců“, v Brně provedené jiţ dvakráte (r. 2006 a 2010), jsou pouze kvalifikovaným odhadem počtu osob bez domova, nikoliv přesným údajem. a začínajících právě tady svoji novou „kariéru“, přes ty navyklé a antisociální, aţ po beznadějné a zoufale opuštěné. Nádraţí má nevyvratitelně přitaţlivou moc a tuto magičnost místa vykládá Pascale Pichon pomocí upraveného modelu Maslowovy pyramidy potřeb. Tamtéž, s. 29–31. Příloha č. 2. 42 Tamtéž, s. 28. 43 Tamtéž, s. 31. 44 Tamtéž, s. 31. 45 Tamtéž, s. 32. 46 Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010, c. d., kap. 4, s. 29–42.

15

Samotné sčítání vypadá tak,47 ţe se během jednoho (zimního48) večera, přesněji v rozmezí dvou aţ tří hodin, pohybuje jednak v ulicích města, prostředcích městské hromadné dopravy, u nákupních center a v okrajových lokalitách s výskytem lidí bez domova několik skupinek dobrovolníků (studentů oborů se sociálním zaměřením), které spadají pod vedení někoho zkušenějšího (pracovník neziskové organizace, sociální kurátor atp.). Tito „sčítací komisaři“ zapisují počty zjevných bezdomovců do připravených záznamových archů. Také jsou v této době dotazovány instituce (azylová zařízení, noclehárny, nemocnice atp.) na aktuální počet osob bez domova v nich. V Brně hovoří kvalifikovaný odhad o počtu 1 179 osob49 v r. 2006 a novější údaj je pak 1 354 osob50. Další výsledky sčítání: Praha 3 096 os. v r. 2004, Ostrava 391 os. v r. 2007, Plzeň 172 os. v r. 2009 a 207 os. o rok později.51 V rámci naší republiky neexistuje model sčítání vyuţitelný pro celé území. Odhad počtu lidí bez domova, do kterého prakticky ani nemohou být zahrnuty osoby bezdomovstvím přímo ohroţené, hovoří asi o 0,3–0,4% zastoupení v populaci,52 coţ představuje údaj na pomezí 31 500 aţ 42 00053 lidí.

1.5 Bezdomovství vs. squatting Squat jiţ byl zmíněn jako jedna z alternativ bydlení lidí bez domova u formy skrytého bezdomovství. Pro realizovaný výzkum je však více neţ nutné odlišovat „prosté“ obsazení budovy54 od squattingu coby individuálního postoje a světonázoru. Ne kaţdý, kdo bydlí ve squatu, je squatterem, a naopak ten, kdo se jím cítí být, není bezdomovcem v té podstatě, jak je v této práci bezdomovství koncipováno a vnímáno. Podle Růţičky55 jde squatterům o ţivotní filozofii, většina z nich patří k anarchistům56 a anarchoautonomům57, vyzívají k řešení, vyjadřují touhu a vytvářejí

47

Podle osobní zkušenosti autorky práce jako sčítací komisařky z prvního Sčítání bezdomovců v Brně. V zimním období je zvýšená šance na získání „přesnějších“ údajů o počtu osob bez domova, neboť tyto osoby jsou více koncentrovány v zařízeních poskytujících nouzové či přechodné ubytování. Zde jsou jejich počty snáze zaznamenatelné neţ v samotném terénu. Ke sčítání je proto volen začátek měsíce března. 49 852 muţů, 327 ţen. Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010, c. d., s. 30. 50 980 muţů, 373 ţen, 1 dítě. Tamtéž, s. 35. 51 Tamtéž, s. 42. 52 Tamtéž, s. 42. 53 Česká republika měla (k 31. 12. 2011) podle údajů ČSÚ 10 504 203 obyvatel. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide, cit. 13. 5. 2012. 54 Do výzkumu byla také zahrnuta národní subkategorie 8.2.2 – Osoby v nezákonně obsazené budově podle definice ETHOS. Viz kapitola 2.1.3 Výběr výzkumného vzorku. 48

16

alternativu. Nutností je pro ně vlastní subkulturní prostor. Toto více rozvádí Mertová,58 kdyţ charakterizuje squat angaţovaných squatterů jako centrum alternativní kultury, kde se pořádají přednášky, koncerty a mnoho dalších kulturních aktivit od výstav přes čajovny aţ po amatérská divadelní vystoupení, a to vše na interaktivní bázi. Za důleţitou charakteristiku povaţuje jednak neziskovost těchto aktivit, jimiţ je zabezpečena nezávislost na trţních zájmech, a také to, ţe angaţovaní squatteři „se snaží od začátku zlegalizovat svůj pobyt vyjednáváním s úřady, vytváří koncepci svého programu a v rámci finančních možností se starají o jeho propagaci.“59 V rozhovoru Pohled z druhé strany: Bezdomovectví z pohledu squattera60 se mimo jiné dočteme, ţe ústřední postava rozhovoru vidí squatting jako „dobrou formu sociálního protestu,“61 na otázku po rozdílu mezi squatterem a bezdomovcem odpovídá, ţe „bezdomovci jsou k tomu dohnaný […], kdežto squatteři to vidí jako volbu. Žijou v komunitě, která je může něčím obohatit, nesomrujou po ulicích a vytvářej poslední zbytky undergroundu.“62 Pro účely tohoto výzkumu byl důleţitějším hlediskem spíše osobní pocit konkrétního člověka neţ pojmoslovné označení. Veškeré sebezařazování jedince (do skupiny, subkultury, etc.) je podmíněno právě osobním pocitem, sounáleţitost je pocit někam patřit a tímto byla hranice mezi squatterem a bezdomovcem obývajícím squat jako potenciálním objektem výzkumu vytyčena.

55

Růţička, Vlastimil: Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: TRITON, 2006, s. 14, 17, 20. Anarchismus je „ideový směr, později hnutí, které vstupuje s radikálním odmítáním jakékoliv formy vlády a organizace společnosti, jíž by se jedinec musel podřídit, a prosazuje požadavek absolutní svobody myšlení a jednání.“ Velký sociologický slovník I, A-O. (Vedoucí redakční rady: Petrusek, Miloslav) Praha: Karolinum, 1996, s. 71. 57 Anarchoautonomismus je anarchismus současnosti, je pojmem širším, neţ klasický anarchismus, „myšlenky přímého odstranění státu ustupují myšlence samosprávy duchovní, výrobní a územní.“ Soustředění je zaměřeno na problémy ekologické, práva zvířat, sexismus, rasismus, etc., anarchoautonomové vytvářejí alternativní způsob ţivota, prosazují se i prostřednictvím hudby, polit. orientovaného hardcore, rapu a reaggae. Velký sociologický slovník I, c. d., s. 72. 58 Mertová, Rebeka: Dobročinný spolek Medáků ve starých Střešovicích. (Diplomová práce) Praha: FF UK, 2002, (b. s.). Dostupné z: http://www.medaci.cz/studie/diplomka.html#prameny, cit. 13. 2. 2012. 59 Tamtéž, (b. s.). 60 Bartkovský, Martin: Pohled z druhé strany: Bezdomovectví z pohledu squattera. (online) [Brno]: muniMEDIA, 2010. Dostupné z: http://munimedia.cz/prispevek/pohled-z-druhe-strany-bezdomovectviz-pohledu-squattera-608/, cit. 13. 2. 2012. 61 Tamtéž, (b. s.). 62 Tamtéž, (b. s.). 56

17

1.6 Nezbytnost obydlí Pokud je tato práce zacílena na problematiku bydlení, povaţuje její autorka za nutné pozastavit se nad významem obydlí, a to nejen pro samotnou skupinu bezdomovců, ale v širším kontextu pro kaţdého jednoho člověka. U Jelínka63 se dočteme, ţe počátky lidské architektury se neváţí na vznik měst a států, ale mají hlubší kořeny spojené se samými počátky kulturního vývoje. Obydlí se podle něj také bezpochyby stává klíčovou sloţkou tohoto vývoje, kdy se právě zde, kolem ohně poskytujícího teplo i moţnost přípravy stravy, vedl rodinný a společenský ţivot. Obydlí tedy neznamená pouhou nadstavbu, ale velmi pravděpodobně je nezbytné také z biologického hlediska, protoţe coby ochrana před nepřízní počasí a prostředí slouţili ty nejjednodušší příbytky uţ od ranného pravěku. 64 Ochranu před sluncem poskytuje i prostá o strom opřená listnatá větev, v oblastech s vysokým úhrnem sráţek se vyskytuje důmyslně krytá střecha a celé obydlí je vyzvednuté nad zem, v severních oblastech je zase snaha po celouzavřeném a utěsněném příbytku, například i stavěním zemnic a polozemnic.65 Na tezi nezbytnosti obydlí je charakterizován i stav bezdomovství jako „nedostatek vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci jsou ti lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí (...).“66 Právě proto, ţe bezdomovci nemají moţnost (ani získání) vlastního bydlení, se mnozí z nich uchylují do různých nouzových obydlí. Pomineme-li i jiné skutečnosti (například potřebu oddělení od cizího, venkovního světa), jde jim také v našem mírném podnebném pásu v určitém období o holé přeţití. Mít alespoň nějakou střechu nad hlavou se tak stává nutností. Cílem realizovaného výzkumu bylo zachytit taková obydlí osob bez domova, která se dají označit za nouzová, proto na tuto obecněji pojatou kapitolu o obydlí jako jedné ze základních lidských potřeb dále navazuje kapitola právě o nouzových příbytcích bezdomovců.

63

Jelínek, Jan: Střecha nad hlavou. Počátky lidské architektury. Brno: Moravské muzeum – Ústav Anthropos, 1986, s. 5. 64 Tamtéž, s. 55. 65 Tamtéž, s. 55. 66 Obadalová, Miroslava: Přístup k bydlení sociálně ohrožených skupin obyvatel. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001, s. 23.

18

1.7 Nouzová obydlí u osob bez domova Stavby nouzového charakteru stojí mimo klasický domovní a bytový fond, jenţ zahrnuje obytné a neobytné domy a byty.67 Do nouzových staveb lze zahrnout jako dočasná obydlí stavby provizorní a neobvyklé. Za dočasné obydlí se povaţuje „zpravidla jednoduché stavení nebo přístřešek sloužící k dočasnému ubytování.“68 Taková obydlí bývají vybavena pouze jednoduchým zařízením, zejména otevřeným ohništěm, špalky na sezení, postelí a policí a na našem území se pod tímto označením rozumí především tradiční budování například objektů rybářských, mysliveckých, pro hlídače ve vinohradech či dřevorubce.69 V souvislosti s tématem bezdomovství však nejsou zde myšlená nouzová obydlí s (tímto) lidovým stavitelstvím (případně architekturou) zajedno.70 Příkladem nouzového obydlí u lidí bez domova je přístřešek, tedy „konstrukce omezující prostor shora, popř. z části ze stran, avšak neuzavírající jej zcela“71 a dále různé boudy či chatrče. Jako další objekty by se za provizorní stavbu daly označit například i zahradní chatky, maringotky nebo karavany, objekty bez kolaudace, ale stejně tak i jeskyně nebo odstavené vagóny.72 V provizoriu v podstatě není snadné dosáhnout základní úrovně obývatelnosti coby příhodnosti prostoru k obývání. Nouzové obydlí často nemůţe naplnit všechny dané podmínky legislativou stanovené pro posouzení vhodnosti obývatelnosti u klasického domovního a bytového fondu.73

67

Očovský, Štefan: Domy, byty, bývanie (geografická analýza materiálnej substancie sídel a bývania). Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1989, s. 71. 68 Vařeka, Josef – Frolec, Václav: Lidová architektura. Encyklopedie. Praha: Grada Publishing, 20072, s. 250, heslo dočasné obydlí. 69 Tamtéž, s. 250, 251, heslo dočasné obydlí -> sezónní obydlí. 70 Stavba se neváţe na výkon (sezónního) zaměstnání ani práce či volnočasovou aktivitu a není místní tradicí. I kdyţ se v mnoha případech pouţívá místní materiál (je zde patrný vliv místního přírodního prostředí, případně znatelná harmonie s krajinou) a nuznost obydlí charakterizuje status obyvatele (zejména jeho sociální a ekonomickou situaci), nejedná se o vznik s ohledem na místní kulturní tradici, ale jde pouze o to „postavit“ (také najít či zabrat) jakýkoli objekt, jenţ zaručí svému nositeli ochranu před nepříznivými přírodními podmínkami. 71 Vařeka, Josef – Frolec, Václav: Lidová architektura. Encyklopedie., c. d., s. 233, heslo přístřešek. 72 Přehled typů „bydlení“, na něţ byl výzkum zaměřen, poskytuje kapitola 2.1.3 Výběr výzkumného vzorku. 73 1. Sociální – moţnost zaopatření nezbytných potřeb existenčních, začlenění do kolektivního ţivota, ale současně moţnost klidu a samoty. 2. Atmosférické – např. vzduch bez prachu, rušivého zápachu, ochrana před zimou a horkem, přiměřené sucho, ochrana před větrem. 3. Světelné. 4. Akustické – ochrana před rušivými zvuky. 5. Provozní – podlaha bezprašná, suchá, schůdná, příhodná k usednutí, ulehnutí. 6. Pohledové – moţnost výhledu, ale i ochrana před pohledem zvenčí. 7. Psychické – zabránění nepříznivým dojmům. Honzík, Karel: Tvorba životního slohu. Stati o architektuře a užitkové tvorbě. Praha: Horizont, 19763, s. 83, 85, 86.

19

V terénu identifikovaná nouzová obydlí byla fotograficky zdokumentována, plánkově zachycena a srovnávána podle témat, na něţ se provedený výzkum orientoval. Zejména se jednalo o popis, konstrukci, pouţité materiály a funkční vyuţití objektu a jeho částí ze strany obyvatel a v neposlední řadě je to i jejich vnitřní vybavení či situovanost.

20

2 Hlavní část V kapitole je nejprve pojednáno o metodologii výzkumu, kdy jsou zmíněny kromě jeho zaměření, cíle a typu i pouţité metody při sběru dat, je popsán způsob výběru výzkumného vzorku, konkrétní témata zaměření u zkoumaného jevu a plán výzkumu. Kapitole nazvané Charakteristika obydlí, jeţ je analýzou sebraných dat, předchází kapitola pojednávající o současném stavu bádání. Poslední kapitola této části je věnována závěru výzkumu.

2.1 Metodologie výzkumu 2.1.1 Zaměření, účel a cíl výzkumu Rozhodnutí zpracovat téma bydlení bezdomovců padlo po osobních zkušenostech autorky s touto exkludovanou skupinou, kdy je fenomén bezdomovství rozebírán v mnoha odborných pracích doplněných o výzkumy z různých aspektů, avšak hlubší sonda do bydlení74 u vytyčené skupiny osob bez domova75 na bázi kvalitativního výzkumu i na území města Brna chybí. Účel výzkumu je spatřován zejména v přiblíţení dané problematiky. Toto téma u vybrané skupiny bezdomovců není zpracováno i přes to, ţe se jedná o podstatnou součást dennodenního koloběhu nejen jejich ţivota, ale bydlení patří neodmyslitelně k ţivotu kaţdého člověka a v našich podmínkách je v zimních měsících otázkou „přeţití“. Údaje získané tímto výzkumem mohou představovat výchozí pozici pro další výzkumné projekty potřebné pro získání podkladů nutných pro adekvátní reakci na danou situaci lidí bez domova zejména na lokální úrovni. Cílem výzkumu byla identifikace a následné zmapování takových obydlí, která se dají označit za nouzová a jež si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují.

74 75

Viz kapitola 2.1.4 Zkoumaný jev. Viz kapitola 2.1.3 Výběr výzkumného vzorku.

21

2.1.2 Typ výzkumu a metoda získávání dat Ke zpracovávanému tématu práce byla zvolena forma kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum je natolik pruţný, ţe výzkumník má nejen moţnost okamţité reakce na vniklou situaci, ale také mohou v jeho průběhu vznikat výzkumné otázky, můţe docházet k novým rozhodnutím a třeba i změnám v plánu výzkumu.76 Tento typ výzkumu také umoţňuje zkoumání fenoménu v přirozeném prostředí, analýza dat a jejich sběr probíhají současně, kdy sám výzkumník rozhoduje, která data potřebuje a během tohoto procesu zároveň přezkoumává své domněnky a závěry.77 „Antropologie (...) klade velký důraz na etnografickou práci v terénu a považuje ji za nejdůležitější zdroj nových znalostí o společnosti a kultuře“78 a výzkumník se stává nejdůleţitějším „vědeckým nástrojem“,79 coţ s sebou ale přináší i různá úskalí. Zejména jde o velkou časovou náročnost výzkumu v terénu a také o zvýšené poţadavky, které jsou na výzkumníka kladeny. Thomas H. Eriksen80 dále zmiňuje, ţe by výzkumník měl být vybaven i znalostmi o zkoumané kultuře81 a analytickými nástroji, pomocí jichţ dokáţe vypracovat srovnávací zprávu. Osobní nasazení výzkumníka s jeho předpojatostí spojenou s vlastní minulostí můţe mít na výzkum zásadní dopad – negativní, ale právě i pozitivní, protoţe je-li výzkumník do svého výzkumu existenciálně zapojen, můţe to zvýšit kvalitu jeho práce.82 Výzkum probíhal v přirozeném prostředí informátorů za pomoci kombinace několika dílčích technik. Data byla získána pomocí zúčastněného pozorování, neformálním rozhovorem, fotografickou a plánovou dokumentací objektu, jeho měřením a získané údaje o objektech byly nakonec také vyuţity i k jejich vzájemnému porovnání metodou statistiky. S důrazem na etiku ve výzkumu bylo dbáno na získání informovaného souhlasu nejen s výzkumem, ale také s dokumentací objektu. Dále bylo zachováno právo kaţdého aktéra na odmítnutí účasti ve výzkumu či nesouhlas s fotodokumentací a právo 76

Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, s. 50. Tamtéž, s. 50. 78 Tamtéž, s. 39. 79 Tamtéž, s. 41. 80 Eriksen, Thomas Hylland: Sociální a kulturní antropologie, c. d., s. 43. 81 V tomto výzkumu lze hovořit například o odlišnosti z hlediska sociálního statusu, tedy odlišném postavení vlastní sociální skupiny oproti deklasované skupině lidí bez domova, znalosti základních zákonitostí prostředí, ve kterém se osoby bez domova pohybují, moţností pomoci, kterou jim nabízí různé subjekty v dané lokalitě, ale jde i o dodrţení specifických (bezpečnostních) zásad a etických principů. 82 Eriksen, Thomas Hylland: Sociální a kulturní antropologie, c. d., s. 43. 77

22

na ochranu soukromí spočívající zejména v zaručení osobní anonymity včetně neuvedení konkrétní lokality, kde se zkoumané obydlí nachází.

2.1.3 Výběr výzkumného vzorku Výzkumný vzorek byl identifikován v rámci města Brna.83 Velikost vzorku nebyla předem stanovena, výzkum směřoval spíše k zachycení různých alternativ84 („vlastního“) bydlení osob bez domova tak, jak budou aktuálně objevovány v samotném terénu. V odborné literatuře je popsáno několik moţných metod výběru výzkumného vzorku. Miovský85 nabízí mimo jiné metodu záměrného (účelového) výběru, přesněji by se zde jednalo o prostý záměrný výběr, kdy „bez uplatnění dalších specifických metod či strategií vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu (tj. účastníky splňujícími určité kritérium nebo soubor kritérií) toho, který je pro účast ve výzkumu vhodný a současně s ním také souhlasí,“86 coţ v případě, kdy bylo v rámci realizovaného výzkumu vyuţito metody náhlého objevu, platilo. V rámci výzkumu však byla aplikována ještě další výběrová metoda, a to metoda sněhové koule.87 Při přípravné fázi výzkumu bylo vytipováno jako odrazová plocha několik lokalit s předpokládanou přítomností výzkumného vzorku. Toto se událo na základě návštěvy sociálních kurátorů města Brna. Pro účely této práce byl výzkumný vzorek vybrán na základě tohoto posouzení: potenciálním účastníkem výzkumu je kaţdý, kdo je na základě vlastního tvrzení osobou bez domova, která nemá stálé ani přechodné (vesměs legální) bydlení, tzn. nebydlí 83

Výzkum probíhal v rámci katastrálního území Brno-město, bliţší údaj však není moţné uvést. Uvedená lokalita má (k poslednímu sčítání lidí, domů a bytů v r. 2011) bezmála 379 000 obyvatel (zdroj ČSÚ, www.czso.cz), počet bezdomovců je 1 354 os. (výsledek sčítání z r. 2010). S ohledem na to, ţe Brno je velké město, lze předpokládat, ţe počet osob bez domova pohybujících se v jeho teritoriu je mnohem větší, neboť se do něj stahují lidé z menších měst a obcí celého kraje (poskytuje totiţ více moţností, vč. anonymity) a mnoho lidí se zde ocitá i přechodně v rámci svého tranzitu. 84 Nelze hovořit o „typických případech“, jedná se spíše o snahu po variabilitě dokumentovaných případů. 85 Miovský, Michal: Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 135. 86 Tamtéž, s. 136. 87 V typu vzorkování označovaného jako sněhová koule se výzkumník opírá o doporučení od jiţ zkoumaných jedinců. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum, c. d., s. 154. Vyuţití této metody vyvstalo aţ v rámci průběhu výzkumu, kdy někteří zkoumaní jedinci měli snahu doporučit někoho dalšího, koho znají (a zároveň se ukázal být vhodným pro daný výzkum). Toto se jevilo jako velmi příhodné pro navázání lepšího kontaktu (bez doporučení by byl první kontakt zřejmě v podstatě nulový), ve dvou případech pak lze tvrdit, ţe bez konkrétního doporučení by k jejich objevení vůbec nedošlo.

23

na noclehárně, v azylovém domě, ubytovně, podnájmu, bytě neprávem obývaném nebo u známých, není v institucionální péči ani obdobném pobytovém zařízení, není osobou přímo na ulici, tzn. nenocuje v parku, přímo pod mostem, ve stanu, na nádraţí, v prostředcích hromadné dopravy a obdobných veřejně přístupných místech, naopak je osobou, která bydlí ve zbudovaném obydlí, byť na nezákonně obsazeném pozemku, ať uţ jde o přístřešek, boudu atp., případně si zabydlela squat, ale není squatterem, jeskyni, odstavený vagón, mobilní obydlí a další podobné objekty. Takto identifikovaný výzkumný vzorek koresponduje s těmito vybranými kategoriemi typologie ETHOS88: Koncepční kategorie Bez střechy Operační kategorie 1 Osoby přežívající venku89 Koncepční kategorie Nejisté bydlení Operační kategorie 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace 8.2 Bydlení bez právního nároku Generická definice Bydlení bez právního nároku, nezákonné obsazení budovy Národní subkategorie 8.2.2 Osoby v nezákonně obsazené budově90 Životní situace 8.3 Nezákonné obsazení pozemku Koncepční kategorie Nevyhovující bydlení Operační kategorie 11 Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách Životní situace 11.1 Mobilní obydlí Životní situace 11.2 Neobvyklá stavba

2.1.4 Zkoumaný jev Tvořivá lidská činnost, tedy kultura, se dělí do čtyř oblastí, a to na materiální (například stravování, odívání či bydlení), duchovní (společenské vztahy a instituce, obyčeje a slavnosti, magie a pověry, etc.), tělesnou (hygiena, hry a sport, etc.) 88

Příloha č. 1. Zde byl výzkum zaměřen na osoby, které, navzdory názvu této kategorie, mají (v rámci pevného materiálu a moţnosti ukrytí se před okolním prostředím) „střechu“ nad hlavou – tzn. na osoby v jeskyních, garáţích nebo třeba odstavených vagonech. Za střechu nad hlavou pak není v tomto chápání povaţováno obývání stanů či ţivot přímo na ulici (lavička v parku, pouhé přímé vyuţívání mostní konstrukce nebo vnitřních prostorů vlakového nádraţí) aj. 90 Zejména u této kategorie je důleţité rozlišování mezi bezdomovcem a squatterem tak, jak je uvedeno v kapitole 1.5 Bezdomovství vs. squatting. 89

24

a uměleckou (slovesný, hudební, taneční, dramatický a výtvarný projev).91 Výzkum v rámci zpracovávaného tématu byl zaměřen na bydlení jako projev materiální kultury. Obydlí byla zkoumána z hlediska své stavební konstrukce, byl identifikován pouţitý materiál (mono-materiálová x kombinovaná stavba, materiál přírodní /dřevo, kámen, hlína, proutí, etc./ či jiného charakteru) a jeho vlastnosti (hořlavost a nehořlavost, resp. stálost, pevnost), pozornost byla věnována také situovanosti objektu, sloţitosti jeho stavby (časová nákladnost) či oddělení místa od bezprostředního okolí. Výzkumu byl podroben i interiér obydlí s jeho vnitřním vybavením a pozornost byla zaměřena i na funkční vyuţití jednotlivých částí objektu. Dílčí zaměření výzkumného zájmu jsou v rámci předkládané práce uspořádány následujícím způsobem: 1. Historie vzniku a situovanost obydlí 2. Bezprostřední okolí 3. Stavební konstrukce 4. Vnitřní dispozice, vybavení a funkční využití

2.1.5 Plán výzkumu Před započetím samotného výzkumu v terénu proběhla na přelomu roku přípravná fáze spočívající v návštěvě sociálních kurátorů města Brna a dvou neziskových organizací pracujících s bezdomovci. Na tomto základě bylo vytipováno, jako odrazová plocha pro nadcházející výzkum, několik lokalit s předpokládanou přítomností výzkumného vzorku. Samotný výzkum pak probíhal od března do května. Výzkum byl zaloţen na čistě dokumentačním pojetí, kdy se jednalo zejména o fotografické zachycení objektů spolu s jejich popisem, půdorysným zakreslením a vnitřním dispozičním řešením. Jiţ předem bylo zřejmé, ţe výzkum nebude jednoduchý. Jednak z hlediska časové náročnosti na identifikaci objektů v těţko odkrytelném terénu a také kvůli takřka nemoţnosti jeho zopakování v „delším“ časovém intervalu.92 S tímto, jako i moţnou

91

Benţa, Mojmír: Definície základných pojmov etnológie. In: Blahůšek, Jan – Jančář, Josef (eds.): Etnologie – současnost a terminologické otazníky. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2008, s. 60. 92 Zde se „delším časovým intervalem“ myslí třeba i samotný týden. Skupina osob bez domova je specifická tím, ţe v ţivotě těchto lidí panuje absolutní nejistota z nadcházejícího dne. Je zde velká

25

neochotou

ze

strany

aktérů

k opakování

výzkumu,

se

také

pojí

sníţená

pravděpodobnost na průběţné doplňování sbíraných informací. Zejména z těchto důvodů bylo nutné získat relevantní informace a především zdokumentovat objekt jiţ během prvního kontaktu.

2.2 Současný stav bádání Problematika fenoménu bezdomovství je do současné doby etnologií opomíjena. V širším kontextu se jím v posledních deseti a intenzivněji spíše pěti letech zabývají společenské vědy, i přesto je však české odborné literatury stále nedostatek. V historickém kontextu bezdomovství a jeho moţných obdob z hlediska analogie s marginalizovanými skupinami93 v novověké společnosti se autorka dále zastavuje zejména u prací vzniklých po roce 2000, i kdyţ například k ţebrákům a tulákům se pozornost národopisců, ale nejen jich, obracela jiţ v době formování oboru jako vědecké disciplíny zkoumající kulturu a ţivot lidu, tedy v 19. století.94 Jako první z prací pojednávajících o společensky vyčleněných a odsunutých skupinách uvedeného období lze uvést knihu Richarda van Dülmena Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a sociální izolace v raném novověku z r. 2003. Richarda van Dülmena je moţné označit za „zakladatele“ historické antropologie a v této své knize hovoří o celých skupinách lidí „bez cti“, kteří v tehdejším společenském uspořádání patřili ke skupinám sociálně exkludovaným. První z celkem tří skupin „nepočestných“ tvoří podle něj95 tzv. nepoctivé ţivnosti, mezi které řadí například mlynáře, ovčáky, ale i hrnčíře nebo holiče, a i kdyţ tito poskytovali sluţby nepostradatelného charakteru, často nemohli být přijati do cechu jakoţto osoby provozující řemesla podřadná, jejichţ práce byla označována za „nekalou“, čímţ byli z oné počestné městské společnosti vyloučeni. Dalšími činnostmi, jako taktéţ sluţbami pro obec nepostradatelnými, se zabývá ve třetí skupině, kterou tvoří osoby vykonávající

fluktuace z místa na místo, proto není jisté, ţe kde objekt jeden den stojí, bude moţné ho tam další den nalézt taktéţ. 93 Není myšleno s negativní konotací; bezdomovství zde není chápáno jako jev negativní a priori svázaný s (i dnes) neakceptovatelnými společenské jevy (například kriminalitou, alkoholismem apod.). 94 Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání, c. d., s. 142. 95 Dülmen, Richard van: Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a sociální izolace v raném novověku. Praha: DOKOŘÁN, 2003, s. 26.

26

práci například hrobníka či metaře, a nebo známé „nečisté“ profese kata a pohodného – ti byli ze všech „bezectných“ osob stigmatizováni nejvíce.96 V souvislosti s „moderním“ vznikem a pojetím bezdomovství nás pak nejvíce zajímá struktura jeho druhé skupiny, do níţ spadá početná a v době pozdně středověké a raně novověké městské a vesnické společnosti neodmyslitelná sociální vrstva lidí bez stálého bydliště, kočujících a neusedlých, skupina obsáhlá – zahrnující v sobě jedince různého původu, navzájem si odlišné a vykonávající rozličné činnosti, které spojovala snad pouze chudoba a absence domova, s nimiţ se táhlo podezřívání z podvodů ze strany majority.97 Příkladně šlo o muzikanty, medvědáře a kejklíře, potulné kotláře, brusiče noţů a mastičkáře, ale i prostitutky, psance, osoby ocejchované a stíhané zločince, ţebráky, ţidy i Cikány.98 Richard van Dülmen99 uvádí, ţe po formální stránce nebyli mnozí z nich bezprávní, ale i přes to byla těmto „bezectným“ a „nepočestným“ jejich veškerá měšťanská práva fakticky upírána, neboť společností negativně vnímaný status jimi vykonávané činnosti se postupně přenášel i na jejich vlastní osobu. Především cizí ţebráci představovali podle Martina Rheinheimera, který se lidmi chudými a chudobou ohroţenými zabývá ve své knize z r. 2003 Chudáci, žebráci a vaganti: lidé na okraji společnosti 1450–1850 od období pozdního středověku aţ k industrializaci, rub Bohem stanoveného pořádku a byli ztělesněním všeho zlého, nemorálního a zakázaného, a proto měli být po počátečních pokusech o odstranění ze společnosti a jejím „očištění“ pouhým vypovězením „vymíceni“, kdy se terčem takových útoků postupně stávali zejména kvůli své nápadnosti Cikáni.100 Kromě nich, chudoby ţen a problematiky tzv. „falešných“ ţebráků se Martin Rheinheimer zabývá také tou „skutečnou“ chudobou a tehdejší štědrostí lidí a systematickou pomocí poskytovanou společností, ale na druhé straně také jejími předsudky a zaujatostí proti údajné lehkomyslnosti a lenosti skutečně chudých, kdy „chudí tedy museli být za svůj osud odpovědní sami; každá jiná pravda by byla [pro společnost i kaţdého jednotlivce] příliš hrozivá, než aby se dala snést.“101 O „zrození vagabunda“ pojednává stejnojmenná kniha Pavla Himla s podtitulem Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století z r. 2007, která je z velké části tvořena příběhy 96

Tamtéž, s. 26, 27. Tamtéž, s. 26, 28. 98 Tamtéž, s. 26. 99 Tamtéž, s. 27. 100 Rheinheimer, Martin: Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450–1850. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 103, 104, 130. 101 Tamtéž, s. 43. 97

27

samotných „neusedlých“. Autor uvádí, ţe je neúčelné pátrat po prvních zmínkách, také lze jen obtíţně určit, od kdy se společnost začala k nějaké skupině chovat jako k „vagabundům“. Svou knihou, jejíţ název je právě Zrození vagabunda, tedy nesleduje hledání onoho jednorázového aktu, ale jeho snaţení, kdy předpokládá, ţe „vagabund“ je příslušníky společnosti vytvářen, se opírá o anglický výraz „making“.102 S naším dnešním vnímáním tehdejšího člověka „neusedlého“ jako zastřešujícího pojmu pro dobová označení „tuláka“, „země-tuláka“, „vaganta“ nebo „vagabunda“ souvisí podle něj jistá míra zkreslení „současnými bezdomovci“, kdy stigmatizace neusedlého v období novověkém byla jiné povahy – tehdy šlo o strach plynoucí z ohroţení nemocí, okradení, ze špatného příkladu a dokonce špionáţe nebo ţhářství, ale dnešní bezdomovec představuje jiný typ strachu, protoţe je ztělesněním nejistoty a připomínkou odvrácené strany blahobytu.103 Jedním z dalších pojednání o lidech sociálně exkludovaných je i příspěvek Člověk na okraji společnosti Daniely Tinkové ve sborníku Člověk českého raného novověku (16.–17. století) vydaného také v r. 2007.104 Novodobým bezdomovstvím, které se u nás markantně projevilo po revoluci, i kdyţ existovalo i před ní, avšak bylo reţimem tabuizováno, lze v rámci odborných prací spadajících do oblasti sociální práce, sociální pedagogiky a sociologie, o něţ se autorka zejména opírá, zmínit především díla Ilji Hradeckého, některá vytvořená společně s Vlastimilou Hradeckou či dalším kolektivem. Například jde o elektronické aktualizované vydání publikace Bezdomovství – extrémní vyloučení zveřejněné v r. 2006 a zprávu Definice a typologie bezdomovství. Zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR vydanou o rok později. Dalším rokem vyšla společná práce Táni Průdkové a

Přemysla Novotného nazvaná

Bezdomovectví, ve které autoři mj. apelují na potřebu detailnějšího rozpracování těch důleţitých témat105, protoţe tyto mezery jsou komplikací bránící v adekvátním poznání tohoto jevu. Další publikací je kniha Kudy ke dnu s podtitulem Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova, kterou napsali Libor Prudký a Michaela Šmídová. Z téhoţ roku pochází i publikace kolektivu autorů Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. 102

Himl, Pavel: Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století. Praha: Argo, 2007, s. 50. Tamtéž, s. 16. 104 Tinková, Daniela: Člověk na okraji společnosti. In: Člověk českého raného novověku. Praha: Argo, 2007, s. 190–215. 105 Například zmiňují tato témata: zkušenosti a rozsah skrytého bezdomovství, bezdomovci a drogy, lidé bez domova a jejich přátelské vazby. Průdková, Táňa – Novotný, Přemysl: Bezdomovectví, c. d., s. 88. 103

28

Za povšimnutí pak stojí ještě dva články publikované na konci loňského roku. Jde o stať Petra Holpucha Bezdomovectví jako přístup k životu uveřejněnou v 54. čísle česko-slovenského sociologického časopisu Biograf,106 jejímţ jádrem je popis procesu nahrazení tradičních norem a hodnot normami a hodnotami utvořenými v samotné bezdomovské subkultuře, a studii z oboru antropologie od Ondřeje Hejnala nazvanou Etnografie (extrémní) chudoby: Teoretické a empirické implikace výzkumu bezdomovců a zveřejněnou v č. 3 AntropoWebzinu, kterou Ondřej Hejnal navrhuje nové moţnosti tematického zaměření v rámci antropologického výzkumu osob bez domova. Jedná se o tato čtyři témata: bezdomovectví a adaptace na urbánní prostředí, bezdomovectví ve vztahu k prostoru, téma squatu jako rodícího se místa a pohled na bezdomovce z optiky lingvistické antropologie.107

2.3 Charakteristika obydlí V terénu byla ve shodě s cílem výzkumu, tedy snahou o identifikaci a následné zmapování takových obydlí, která se dají označit za nouzová a jeţ si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují, vyhledávána zejména svépomocí stavěná a svou povahou

drobná

obydlí

(ve

smyslu

moţnosti

jejich

přenesení,

rozebrání

a znovupostavení na jiném místě, sezónnosti apod.). Pozornost je kromě samotných hmotných objektů věnována i otázce bydlení jako komplikovanému systému na sobě závisejících technických, ale i ekonomických a sociálních sloţek ţivota uvnitř a z části i vně obydlí,108 tedy bude moţné usuzovat i to, na kolik vzhledem k aktuálním okolnostem (stav bezdomovství) poskytuje obydlí svému „majiteli“ moţnost uspokojovat alespoň základní ţivotní potřeby.109 Všechna obydlí jsou paralelně zpracována podle výše stanovených okruhů výzkumného zájmu,110 kdy jsou jednotlivá obydlí mezi sebou přímo porovnávána, tedy přímo se ukazuje, v čem se od sebe diametrálně odlišují a v čem se naopak jedná pouze o nuance téhoţ.

106

Holpuch, Petr: Bezdomovectví jako přístup k životu. Biograf, 54, 2011. Dostupné z: http://www.biograf.org/clanky/members/clanek.php?clanek=v5401, cit. 3. 6. 2012. 107 Hejnal, Ondřej: Etnografie (extrémní) chudoby: Teoretické a empirické implikace výzkumu bezdomovců. AntropoWebzin, 2011, s. 171–174. 108 Tamtéž, s. 25, heslo bydlení. 109 Mezi ně patří potřeba stravy, vody, hygieny a ochrany před nepohodou vč. tepla. Příloha č. 2. 110 Tyto okruhy jsou definovány v kapitole 2.1.4 Zkoumaný jev.

29

V terénu objevenými a dále analyzovanými stavbami jsou bouda111, polozemnice, dva přístřešky a vagón (tzv. dobytčák).

2.3.1 Historie vzniku a situovanost Prvním v terénu identifikovaným objektem byla polozemnice, která je situována v lesním prostředí nedaleko vodního zdroje. Od centra města (vymezeno hlavním vlakovým nádraţím) jej dělí vzdálenost, kterou lze urazit pěší chůzí za cca půl hodiny. Druhým mapovaným obydlím, od určeného bodu středu města vzdálen téměř totoţně, byla bouda. Tu skrývá zalesněný porost a v její blízkosti je taktéţ dostupný vodní zdroj. V případě přístřešků se jedná o dvě proti sobě stojící stavby dvou obyvatel, jejichţ vztah stojí na výpomoci. Ač jsou v tomto období oba přístřešky důmyslně skryté za zelenou vegetací, nejsou umístěny v zalesněném porostu, nýbrţ pod ţelezničním náspem, přičemţ volně dostupný přírodní vodní zdroj zde zcela chybí. Vzdálenost do centra města je pak kolem 50 minut chůze. Posledním zkoumaným objektem je vagón, takzvaný dobytčák, jedná se o jeden vagón z řady takto odstavených vozů.112 V polozemnici ţije muţ a ţena, dva partneři. Vystavěli si ji na konci loňského roku, koncem listopadu a začátkem prosince v očekávání nadcházející zimy. Předtím bydleli oba společně v blízkosti nynějšího místa bydlení přes půl roku ve stanu, ve kterém by však zimu přeţívali jistě velmi obtíţně. Stavba polozemnice jim trvala asi čtrnáct dní s tím, ţe jim vypomáhal ještě kamarád, neboť bylo nutné obydlí postavit kvůli blíţící se zimě v časové tísni. Další úpravy a opravy byly pak prováděny aţ v letošním roce. I ostatní obydlí, s výjimkou odstaveného vagónu, mají krátkou historii od svého vzniku. Oba přístřešky vznikly aţ v letošním roce, první z nich je asi z počátku března, druhý byl postaven opravdu velmi krátce před jeho vlastním zmapováním v terénu, bliţší údaj však k tomuto se nepodařilo získat. Bouda existovala dříve v jiné podobě na místě nedalekém tomu, kde je postavena nyní, avšak v letošním roce byla kvůli úpravám původního terénu rozebrána a s úpravami znovu postavena dále. Polozemnici a přístřešky obývají ţena a muţ, partnery jsou podle svých slov pouze obyvatelé polozemnice, obyvatelé spolu sousedících přístřešků si pak pouze vzájemně 111

Označení „bouda“ bylo zvoleno z toho důvodu, ţe o přístřešek se podle definice uvedené v kapitole 1.7 Nouzová obydlí u osob bez domova nejedná, neboť je objekt důmyslněji zkonstruován a krytý ze všech stran. 112 Vzhledem k povaze tohoto objektu není moţné v tomto případě uvést vzdálenost od vytčeného bodu města, neboť se jedná o vagón odstavený, kdy místa s odstavenými vagóny ve městě Brně jsou snadněji lokalizovatelná neţ místa předchozí, a na zaručení anonymity informantů byl tento výzkum postaven.

30

vypomáhají. Také „na vagónech“ ţije v jedné prostoře ţena a muţ, kteří vzájemný vztah charakterizovali jako přátelství, a v další prostoře je pak ještě jeden muţ. V boudě ţijí dva muţi, přičemţ jeden z nich tam pobýval v době výzkumu teprve asi měsíc. S takto krátkou délkou pobytu však není jediný, velmi krátce (bliţší údaj opět nezjištěn) bydlí ve druhém přístřešku i jeho obyvatelka a také ţena z vagónu, která byla v době výzkumu na ulici údajně pouze měsíc a její spolubydlící pak asi jednou tak dlouho. Předtím údajně oba pracovali a nebyli bezdomovci. Kdo z ostatních je na ulici nejdéle, nebylo zjišťováno, avšak většina mimoděk uváděla několik měsíců aţ ke dvěma létům a svůj nynější stav bezdomovství brala jako přechodný. Informátorům je mezi 35 a 50 lety, s výjimkou obyvatele přístřešku, kterému je k 80 rokům, a jako nejvyšší dosaţené vzdělání uváděli vyučení či maturitu.

2.3.2 Bezprostřední okolí Všechna obydlí jsou dobře ukryta před zraky cizích osob. Je to dáno jejich polohou, kdy se nyní ve vegetačním období vyuţívá právě okolní rostoucí zeleně jako základního krytí. Polozemnice i bouda jsou vystavěny na místě, kterým nevede ţádná, ani pěší cesta. Přístřešky jsou sice situovány pod ţelezničním náspem, ale v době výzkumu je dokonale od okolí kryly keře, tak husté, ţe ani ze vzdálenosti pouhých dvou metrů od přístřešků nebyly přes ně tyto vidět. Jejich obyvatele by tak prozradil pouze hovor nebo kouř z ohně. Bydlení ve vagóně, u něhoţ by se mohlo zdát, ţe je snadno odhalitelné, je také poměrně bezpečné stran odhalení kolemjdoucími, neboť na místě, kde právě tyto odstavené vagóny stojí, se ţádní náhodní kolemjdoucí v podstatě nepohybují. A i kdyţ je člověk těmto vagónům uţ nadosah, stále vypadají opuštěně, i přesto, ţe na nich bydlí několik cca deset lidí. I tyto obyvatele tak můţe širšímu okolí prozradit pouze kouř z ohně. Právě oheň, ať uţ v podobě vnitřního topeniště, a nebo v podobě venkovního topeniště, případně i kombinace obojího, je to, co bydlení ve všech zmapovaných obydlích bez výjimky spojuje. Tři obydlí disponují otevřeným ohněm, polozemnice má zbudované topeniště se sporákem a troubou a v boudě je pak kombinace ohniště a kamen, kdy kamna jsou situována uvnitř obydlí a ohniště se nachází vně. Významnost ohně pro obyvatele všech obydlí pochopitelně vyplývá ze skutečnosti, ţe je tento zdrojem tepla, ale také poskytuje moţnost přípravy stravy. U vagónu a přístřešků jsou zbudována provizorní venkovní topeniště. Na vagónech, neboť jich tam je odstavena

31

celá řada, lze těchto provizorních venkovních topenišť nalézt několik. Shodně jsou zbudována z cihel a je pouţit grilovací rošt a plech na pečení. U vagónů byla fotograficky zaznamenána dvě topeniště, přičemţ se od sebe kvalitativně odlišují tím, jak je provedena jejich stavba z cihel.

Jeden z typů venkovního topeniště u odstavených vagónů. Foto: autorka práce, 2012. U prvního jsou na kaţdé straně dvě cihly poloţeny na zemi vertikálně a na ně je vţdy dána další horizontálně, u druhého jsou tři cihly na sebe poloţeny pouze horizontálně a na jedné straně je uţito i čtvrté, částečně zabudované do země pro vyrovnání terénu. Na obou topeništích je poloţen grilovaní rošt, u obou je také plech na pečení, který v prvním případě kryje jeho zadní stěnu a ve druhém případě je poloţen na roštu a teprve na něm je postaven hrnec. U prvního topeniště je ještě v přední části před ním na zemi příčně umístěna jedna cihla, která slouţí pro odkládání hrnce a také jako krytí, aby ţhavé uhlíky a popel nepadaly všude kolem něj. Jako otopu je uţito dřevo, buď listnatých stromů jako ve druhém případě, nebo dřevo stromů jehličnatých, které se štípe na špalku za pouţití sekery. Venkovní topeniště u přístřešků je umístěno na betonovém podstavci a skládá se také z cihel, ovšem místo grilovacího roštu je zde pouţito pouze kusu pletiva s malými oky. Působí tedy více provizornějším dojmem.

32

Majitelé boudy vyuţívají kombinace obojího, kdy vevnitř mají kamna a venku ještě rozdělávají oheň na kruhovém ohništi ohraničeném kameny. Majitelé polozemnice si postavili vnitřní topeniště z cihel omazaných hlínou a moţnosti rozdělání ohně vně obydlí nevyuţívají. Těm, kteří nemají topeniště uvnitř obydlí, slouţí i to venkovní kromě přípravy jídla jako tepelný zdroj. Vně obydlí se ve všech případech nachází posezení, které je pojato různým způsobem.

Příklad venkovního posezení před vstupem do vagónu. Foto: autorka práce, 2012. U boudy je venkovní posezení realizováno plastovými ţidlemi zahradního nábytku, tyto jsou vyuţívány také jako jedna část venkovního posezení u vagónu, kdy zde jsou ještě doplněny o podsedáky, druhou část posezení pak tvoří dřevěná lavice podloţená na obou koncích cihlami, které tak tvoří její nohy. Lavice je opět doplněna o podsedáky a zelený ubrus pivovaru Starobrno. Kromě posezení se vyuţívá pro uloţení obuvi, která se pod ni ukládá. U přístřešků se posezení skládá pouze jednou dřevěnou ţidlí, kterou doplňuje provizorně vytvořený pracovní stůl skládající se z dřevěné kozy na řezání dřeva a na ní poloţeného prkna. Obyvatelům polozemnice k posezení slouţí rybářské křesílko s dřevěným špalkem jako stolečkem a dále trojmístná lavice se zádovým 33

i postranními opěradly, která je vyrobena ze silnějších větví svázaných provazem, jako potah zde poslouţila nepromokavá látka. Pohodlnost jí pak dodává molitanové polstrování. V době výzkumu, kdy byly převáţně slunné dny, byly obyvateli ponechány některé věci i vně jejich obydlí. Pouze v případě obou přístřešků, které skýtají jen velmi omezený vnitřní prostor, se toto venkovní skladování jeví jako nutnost. Otázkou je, zda-li jsou tyto věci v případě špatného počasí ukládány u ostatních objektů dovnitř. U přístřešků je skladovací prostor situován za jedním z nich.

Místo za levým přístřeškem určené k posezení u topeniště a skladování věcí. Foto: autorka práce, 2012. Zde se nachází kromě topeniště a posezení také všechny potřebné věci jejich obyvatel. Malý stolek a plastové i dřevěné bedýnky poskytují prostor pro odkládání kuchyňského nádobí a pracovního náčiní, bedýnky pak slouţí pro skladování potravin s uchováváním ve skleničkách či krabičkách z plastu. Z kuchyňského nádobí je zde malý pečící plech, dva hrnce, dřevěné krájecí prkénko, vařečka a nůţ. Na spodní desce provizorního stolu leţí zvýrazňovač, několik různých propisek a brýle na čtení. Z věcí, které leţí na zemi, nelze jednoznačně určit, k čemu tyto slouţí, případně zda se jedná pouze o nepořádek,

34

který kolem také panuje. Přes kmen jednoho ze stromů jsou přehozeny dţíny, kalhotový pásek a odepínací pásek zřejmě k nějaké brašně, opodál na jiném stromě pak visí deštník, zepředu před jedním z přístřešků je mezi dvěma větvemi spojenými provazem přehozena pánská košile. Mezi oběma přístřešky je nataţen provaz, který můţe slouţit jako šňůra, ovšem ţádné prádlo zde neviselo, a v tomtéţ prostoru jsou o plechovou ohradu opřeny čtyři lísky na ovoce a lopata. Vně vagónu je kromě posezení situována i improvizovaná umývárna, kdy jsou na protějším vagóně umístěny jednak věci uţitné pro osobní hygienu, tzn. ručník, zrcadlo, ústní voda, mycí pasta tzv. solvina, taktéţ ale i různé saponáty či kuchyňská hubka. Na lavici je pak poloţen plastový lavór, který zřejmě kromě funkce umyvadla plní i zároveň i funkci dřezu na mytí nádobí, případně omývání potravin a zřejmě je v něm moţno přeprat i drobné prádlo. Na lavici je dále poloţena kniha a nůţ a nad ní je zavěšeno grilovací nářadí. Mezi vagony jsou pak ještě nataţeny dvě šňůry slouţící k věšení prádla. V době výzkumu přes ně byly přehozeny i peřiny. Obyvatelé polozemnice mají také nataţenou šňůru, tentokrát ovšem mezi dvěma stromky, přičemţ podpůrně je podepřena větví, která se nahoře rozbíhá do tvaru písmene v. Prádlo se ke šňůře upevňuje pomocí dřevěných kolíčků. Jako věšák slouţí větve dřevin, kdy je na ně věšena například kšiltovka. Mezi třemi rozbíhajícími se kmeny keře je poloţena drátěná miska na odkládání věcí, další věci, jako kbelík či různé sklenice a misky jsou poloţeny na cihlách na zemi. Nechybí ani dřevěný špalek na sekání dřeva a sekera. Krom posezení je vně u boudy rázek stejně dlouze nařezaného dřeva opřený o její přední stěnu a zajištěný z obou stran dřevěnými kolíky zatlučenými do země, nad dřevem visí lopatka, smetáček a kuchyňská váha a na černém bezu kovový věšák k odkládání oděvů. Zezadu u obydlí je na dalším černém bezu pověšena bunda a pod ní dva pláště na kolo. Za otevřenými dveřmi stojí ještě kbelík, avšak ostatním věcem lze jiţ těţko přisoudit jakoukoliv funkčnost, neboť tyto se z určité části jeví jen jako nepořádek a věci rozbité. U polozemnice je nejvíce ze všech obydlí patrná snaha o oddělení „svého“ místa od okolí, a to ohrazením vytvořeným z větví keřů a stromů.

35

Vstupní brána a ohrazení pozemku kolem místa, kde je polozemnice postavena. Foto: autorka práce, 2012. Dojem „soukromého pozemku“ zde ještě více umocňuje vstupní brána, jejíţ hlavní konstrukci tvoří dvě silnější větve, po jedné na kaţdé straně, které jsou k sobě ve výšce asi metr osmdesát nad zemí svázané provazem, takţe navozují dojem klenuté brány. Konstrukci doplňuje ještě asi 30 cm vysoký plůtek z horizontálně loţených k sobě svázaných větví, který má symbolický význam a demonstruje vlastnická práva „majitelů“. Ostatní objekty majitelé od jejich okolí uměle neoddělili.

36

2.3.3 Stavební konstrukce Nejjednodušší stavební konstrukci stěn i střechy má vagón, neboť toto obydlí vyuţívá a funkčně proměňuje průmyslově vyrobený ţelezniční vagón.

Půdorysné zachycení vagónu, tzv. dobytčáku, včetně polohy venkovního topeniště s posezením.

Vstup do vagónu, posezení před topeništěm a větrání peřin. Foto: autorka práce, 2012.

37

Ten je jako jediný ze všech pouze mono-materiálový, konkrétně ţelezný. Půdorysně je ve tvaru obdélníku o rozměrech 8,5 x 3,5 m a jeho střecha je řešena do oblouku. Vchody do vagónu jsou dva, kdy se jedná o naproti sobě umístěná posunovací ţelezná vrata, jeho obyvatelé však pro vstup vyuţívají prakticky pouze jednoho z nich, ke kterému je přistaven dřevěný ţebřík o dvou schodech. Neboť se nejedná o běţný cestovní vůz, nejsou zde ţádná prosklená okna. Dovnitř tak vniká světlo bočně z otevřených vrat, případně ze shora, kdy jsou ve střeše dva otvory, jeden z nich kryje neprůhledný materiál, avšak druhý je kryt sklem, přes nějţ světlo do prostory proniká. Protoţe je tento otvor umístěn ve značné výšce, neslouţí pro větrání do té míry jako otevřená vrata. Vstup do vagónu obklopuje venkovní topeniště a posezení. Následující plánek zachycuje půdorys a vzájemné postavení obou sousedících přístřešků. Pro lepší představu celkového obrazu o uspořádání obydlí a nejbliţšího okolí je i tento plánek doplněn umístěním venkovního topeniště a posezení.

Půdorysné zachycení obou přístřešků včetně polohy venkovního topeniště a posezení. Přístřešky jsou od sebe vzdáleny asi 3,5 m a jsou k sobě situovány vchody.

38

Levý z přístřešků (dle plánové dokumentace). Foto: autorka práce, 2012.

Přístřešek vpravo (dle plánové dokumentace). Foto: autorka práce, 2012.

39

Oba mají obdélníkový půdorys, jsou shodně velké 2,5 x 2 m a z velké části zem mezi nimi kryje koberec a linoleum zatěţkané kameny. Objekty disponují třemi pevnými stěnami, u přístřešku vlevo113 je pak jedna z nich zcela tvořena podezděnou plechovou ohradou, která ohraničuje a uzavírá areál blízké firmy, u druhého přístřešku je této ohrady vyuţito z části, protoţe od země asi do poloviny ohrady je ještě vyuţito izolace ţlutými polystyrénovými deskami. Základní konstrukci tvoří u obou staveb dřevěné latě sbité hřebíky. U stavby vlevo je stěna naproti vchodu sbita z latí, ostatní stěny, shodně i u druhého přístřešku, jsou materiálově kombinované, kdy je uţito dřevěných a dřevotřískových desek, k izolaci také polystyrenu, linolea, plastové fólie či silné, kobercovité látky. Posledních dvou zmíněných materiálů je hojně vyuţito ke krytí mírně zešikmené pultové střechy levého přístřešku, kde jsou na laťové krokve poloţena prkna, jeţ v jednotlivých vrstvách pokrývá kobercovitá látka, tmavá plastová fólie a průsvitný igelit s vlnitým plexisklem. I druhý přístřešek má mírně zešikmenou pultovou střechu, na její konstrukci je však pouţito méně materiálu, který je navíc i jiného charakteru. Vyuţívá se pouze linoleum zatíţené paletou a na části je pak zřejmě i tenký plech. Tento přístřešek vykazuje méně precizní provedení, krom výše zmíněného dále jedna z jeho stěn nesahá aţ k zemi, ale je v ní ponechán asi 0,5 m vysoký a 1 m dlouhý otvor, a také vstupní část chybí úplně, není tedy ani kryta látkou tak, jako je tomu u přístřešku sousedního. Právě sousední přístřešek má navíc ještě krytou chodbičku, která je vytvořena protaţením prkenné střechy a z obou stran podepřena dřevěnými tyčemi. Krytá je pak seshora volně spuštěným kobercem, který je tak dlouhý, ţe ještě na zemi v chodbičce tvoří podlahu. Půdorys boudy je tvarově nejčlenitější. V plánku je zachycen obdélníkový půdorys hlavní vstupní místnosti o rozměrech 2 x 3 m, na ni navazuje 1,5 m dlouhá chodbička, která ji propojuje s druhou, pětibokou místností o výměře asi 4 m2.

113

Označování přístřešků za „levý“ a „pravý“ se řídí podle zachycení jejich polohy v uvedené plánové dokumentaci.

40

Půdorysné zachycení boudy včetně zachycení polohy ohniště. Bouda je tedy polygonálního půdorysu. Její konstrukce sestává z různorodých materiálů. Pro její stabilitu bylo vyuţito okolních dřevin, zejména černého bezu.

Vstupní prostora boudy s kouřovodem. Na ni navazuje chodbička a prostora určená ke spánku. Foto: autorka práce, 2012.

41

Zadní pohled odhaluje využití dřeviny pro stabilitu objektu. Foto: autorka práce, 2012. Konstrukce stavby je rámová, dřevěná, základní tvar jí dodávají dřevěné příčky a latě, které jsou obity různým materiálem. Při stavbě byla vyuţita kromě samotného dřeva i kombinace dalších materiálů jako světlých dřevotřískových desek, překliţky, linolea, gumy, textilií včetně prouţků koberce a nepromokavé plachtoviny, v určitých místech se pak uplatnilo i sklo a plech. Obydlí, jak bylo zmíněno, má dvě základní části. První část s topeništěm je pevnější konstrukce s pultovou střechou, případně náznakem střechy sedlové, a štítem, kdy jsou z jedné strany čtyři laťové krokve vyztuţeny dvěma horizontálními latěmi. Tato konstrukce je pokryta plachtami a textiliemi, které k ní jsou uchyceny hřebíky s velkou hlavičkou a u země zatíţeny kameny a hlínou. Zadní část mezi první a druhou a třetí a čtvrtou krokví od vchodu vyplňují skleněné tabule, které slouţí k osvětlení vnitřní prostory. V případě silného slunce jsou tabule zakrývány ručníkem, který je zatěţkán ocelovou trubkou, případně i bambusovou rohoţí. Vstup do hlavní prostory vede přes štítovou stěnu, kdy vstupní dveře zasahují aţ do štítu, který je tvořen dřevotřískovými deskami a linoleem a je zde i vyveden plechový kouřovod, kdy tento vývod je z protipoţárních důvodu ve štítu obklopen plechem. Vedle vchodu je na konstrukci nabita guma a dva tenké prouţky koberce mezi nimiţ je pověšen drátěný háček, na kterém je pověšena lopatka a smetáček. Na gumě visí kuchyňská váha a skrz 42

ni vede i řetízek, kterým se uchycuje klika dveří. Dveře mají dřevěná futra a práh, který je zvenku širší a slouţí k odstranění největších nečistot na obuvi. Její protější strana je kryta plachtou a situována u jiţ zmíněného černého bezu, který byl při stavbě konstrukce vyuţit jako stabilizační prvek. Na hlavní prostoru navazuje kolmý přístavek, který slouţí jako chodbička a propojuje ji s druhou částí objektu. Tento přístavek kryje zelená nepromokavá plachtovina. Druhá prostora je zakřivená a nemá jiţ tak pevnou konstrukci jako prostora hlavní. Sestává ze stanu ve tvaru valbové střechy, konstrukčně je řešena dvěma dvojicemi krokví mezi nimiţ je nataţen provaz. Konstrukci kryje oranţové torzo látkového stanu a šedá nepromokavá plachtovina. Části dotyku krycí plachtoviny se zemí jsou vyztuţeny samonosnými prvky, obě plachtoviny jsou navázány na ukotvovací šňůry a pomocí kolíků či návazů (mj. na kovové torzo jízdního kola) nataţeny a uchyceny. Konstrukce polozemnice, jak je patrno z jejího půdorysného zachycení, sestává ze tří na sebe postupně navazujících prostor.

Půdorysné zachycení objektu polozemnice. Polozemnice o celkové délce asi 7 m je hliněné konstrukce, obdélného půdorysu se zešikmenou vstupní částí Její nadzemní část, která nad úrovní terénu dosahuje výšky asi 1,5 m, je tvořena sedlovou střechou a nízkými bočními stěnami, které však u třetí prostory zcela chybí.

43

Vstupní část (úložná prostora), na niž postupně navazující obě obytné prostory. Foto: autorka práce, 2012.

Zadní pohled na obě obytné prostory obydlí. Foto: autorka práce, 2012.

44

Druhá štítová stěna obydlí. Foto: autorka práce, 2012. Základní stavební materiálem je směs hlíny s travinami, plevami a mechem. Polozemnice je konstruována jako tříprostorová, přičemţ míra zahloubení je u kaţdé z místností odlišná. Vstupní prostora a poslední místnost jsou zahloubeny asi 0,3 m pod úrovní terénu, prostřední prostora je při 0,5 m zahloubení poloţena nejníţe. U vstupní prostory a na ni navazující místnosti jsou obvodové i vnitřní stěny pevné, postavené z na sebe naskládaných hliněných, noţem opracovaných drnů, totoţně jsou pak zhotoveny také obě štítové strany objektu. Levá obvodová stěna (z pohledu od vchodu do prostory) je z vnitřní strany kryta ve vstupní místnosti pevnou plachtou, ve druhé prostoře kobercem. Konstrukce střechy sestává z větvového laťoví, které je pomocí provazů navázáno na krokve, jeţ jsou navázány na hřebenovou lať. Na této dřevěné konstrukci je poloţena nepromokavá plachtovina, na kterou je nad první a druhou prostorou nasypána hlína, u třetí prostory je jako svrchní krytiny uţito stébel trav. Stébla trávy jsou svázána do snopků, které jsou u hřebene střechy střídavě kladeny z jedné a druhé strany. Tatáţ stébla trávy jsou také v některých částech střechy pouţita jako další vrstva mezi nepromokavou plachtovinou a vrstvou hlíny, neboť zabraňují sesedání hlíny do mezer mezi střešními latěmi a krokvemi. Nad vstupní místností je pak mezi hřebenovou lať a krycí plachtovinu vloţeno ještě linoleum, u třetí prostory 45

je stejným způsobem vyuţita bublinková fólie. V některých dalších místech, zejména opět u hřebene střešní konstrukce u prostřední prostory, se postupně objevovala potřeba ucpat vzniklé skuliny, k čemuţ dobře poslouţily různé kusy látek či koberce. Asi v polovině střechy je trochu šikmo postavený komín tvořený dvěma úzkými do sebe zapadajícími betonovými skruţemi, z nichţ je ještě vyveden plechový kouřovod zakončený krycí stříškou. Naproti komínu na opačné straně střechy je situováno okno kryté stříškou, které je zvenku usazeno na nepromokavé krycí plachtě, tudíţ není zcela průhledné, avšak světlo do místnosti propouští. Vstupní dveře jsou umístěny v jedné ze dvou štítových stran polozemnice a jsou pod úrovní terénu. Vede k nim jeden hliněný schod, na němţ je na úrovni terénu umístěna rohoţka. Dveře jsou zasazeny ve dřevěných futrech, nad nimi je vytvořen překlad z úzkých větví, a jsou, stejně jako okno, sekundárně vyuţity z jiného objektu. Vpravo u dveří je postavena keramická aromalampa. Ve druhé štítové stěně se pod střechou nachází větrací otvor trojúhelníkového tvaru.

2.3.4 Vnitřní dispozice, vybavení a funkční využití Kromě obou přístřešků ostatní objekty poskytují dostatek vnitřního prostoru pro uskladnění základního vybavení (oblečení, nádobí, hygienické prostředky, etc.), potravin i předmětů osobního charakteru. Obyvatelé přístřešků, zejména pak toho levého, jehoţ celou vnitřní podlahovou plochu zabírá pouze lůţko, skladují tedy své věci venku pod širým nebem. Oba přístřešky spojuje na kamenité zemi zbudovaný přechod. Od pravého přístřešku vede pogumovaná podloţka, kterou pokrývá ještě podélně poloţený uţší kus linolea kopírující podloţku po celé její délce. Podloţka i linoleum jsou na svých koncích zatěţkány kameny. Od levého přístřešku lze zase rozvinout spací podloţku, tzv. karimatku, která tento přechod dokončuje. Podlaha u levého obydlí pokrývá kobercovitá látka, která je funkčně vyuţita také na jeho střeše a stěně a podlaze postranní síňky. Celý koberec pokrývá svou plochou lůţko tvořené zejména molitanem, který je ve dvou vrstvách. Spodní je silnější, ale rozměrově menší, takţe nezabírá celou plochu tak, jako je tomu u horního většího, ale zase tenčího molitanu. Pro vyrovnání vzniklé nerovnosti je k vypodloţení pouţito dalších materiálů. Na molitanu je poloţena deka, dvě prošívané přikrývky, další péřová přikrývka a polštář. U vchodu do objektu je ještě kus tvrzené desky slouţící jako práh, malá krabička a sloţené noviny. Lůţko v protějším obydlí zabírá podstatně menší z celkové

46

vnitřní plochy, neboť je tvořeno pouze jednou úzkou matrací a loţním prádlem, tedy péřovou přikrývkou, dekou, tenkou látkou a polštářem. Na lůţku jsou ještě odloţené oděvy. Podlahu v tomto přístřešku nepokrývá linoleum celou, ale při obou bočních stěnách je ponechána část nekryté země. U stěn se nachází několik igelitových tašek a tři plastové bedýnky. Jedna slouţí pro ukládání oblečení, u zbylých dvou poloţených na sobě dny vzhůru se jedná o provizorní nábytek. V přístřešku jsou dále dvoje boty a přes dříve zmiňovanou polostěnu jsou přehozeny tři kusy oblečení. Pak zde jsou jiţ pouze drobné předměty, jako malé sklenice, prázdné PET láhve a krabice od vína a v malé míře i nepořádek. Oba objekty jsou situovány v křovinách pod ţelezničním náspem u ne příliš frekventované dráhy a ve vegetační době jsou dobře skryty před okolím. Za mírnějších klimatických podmínek poskytují oba přístřešky svým obyvatelům střechu nad hlavou, respektive umoţňují ochranu před deštěm a částečně i větrem a sluncem. Zejména v zimním období však nedovoluje jejich nedokonalá konstrukce vytvoření a udrţení tepla. Přístřešky také nedávají prostor pro ostatní základní lidské potřeby, zejména zde nelze připravovat stravu ani vykonávat základní hygienickou očistu vč. toalety, volně přístupný zdroj vody chybí i v blízkém okolí zcela. Pravý z přístřešků v době výzkumu dokonce ani neposkytoval základní soukromí. Vzhledem k velikosti obou obydlí neumoţňují tyto přítomnost více osob najednou. Materiálově jsou pak oba přístřešky víceméně nestálé a snadno hořlavé. Také vagón svou danou konstrukcí zdánlivě umoţňuje zbudování pouze jednoprostorového obydlí. Jeho obyvatelé si jej však předělili textiliemi, které jsou navěšeny na dvou šňůrách upevněných mezi stěnami vagónu po obou stranách vchodu, takţe uvnitř vznikly tři vizuálně oddělené prostory. Do vstupní prostory, která je síní a zároveň i malou kuchyňkou, se vystoupá po dřevěném ţebříku. Vedle ní vpravo se nachází zhruba stejně velký prostor oddělený z jednoho konce hnědým závěsem a z druhého zavěšenou záclonou. Za závěsem nalezneme lůţko, které je tvořeno molitanovou matrací poloţenou na koberci. Podlahu pokrývá několik jednotlivých kusů koberců seskládaných k sobě, pod nimiţ je na některých místech ještě izolační vrstva z lepenky či textilie. Na molitanu otočeném vroubky dolů je povlak na matraci. Povlak je k molitanu přichycen pomocí pásků, které jsou u něj v rozích našity. Jako přikrývka slouţí spací pytel a polštářem je polstr z křesla, na němţ je poloţen ještě kus z chlupatého přehozu. Od stěn vagónu je lůţko izolováno pokračujícím kobercem a zejména pak lepenkou, která sahá asi do výšky 30 aţ 40 cm nad podlahu. U lůţka se na podlaze nachází několik věcí – skleněná mísa, popelník a štamprle slouţící jako 47

stojan na svíčku, baterka, plastová krabička s osobními věcmi, která obsahuje např. i mobil s nabíječkou, plastová láhev, dvě krabice od vína, které jsou nahoře rozevřeny a slouţí tak k uskladňování nebo na drobné odpadky, krabička od cigaret, sprchový gel, sklenička na koňak a potraviny – po jednom citronu a pomeranči a balení dvou koláčů. U opačné strany lůţka je pak pár tenisek a jeden pantofel. Na druhé straně této prostory leţí na podlaze další matrace, tentokráte jde o matraci z rozkládací pohovky. Na matraci je poloţena látka a na ní karimatka. Lepenkové izolace od stěn se vyuţívá i zde. Jelikoţ prostoru obývá pouze jeden člověk, slouţí toto jako místo k sezení, také jsou zde odloţeny oděvy, konkr. bunda a kšiltovka. V místnosti je ještě otočná kancelářská ţidle bez postranních područek a u stěn v místě úchytu šňůry je pověšena na jedné straně bunda a na opačném konci kalhotové pásky. V síni, kterou oddělují od obou samostatných obytných jednotek textilie, a to nejen vizuálně, ale i prakticky, kdyţ zabraňují průvanu, je hned u vchodu na podlaze poloţena a rýsováčky připevněna nepromokavá polypropylenová látka s funkcí rohoţky. Kolem ní je na podlaze opět poloţena lepenka. Ihned za vchodem vlevo je situována malá kuchyňka.

Kuchyňka. Vstup do objektu je z pohledu fotografie vlevo. Foto: autorka práce, 2012. Najdeme zde dřevěný dvoupolicový stolek, na jehoţ spodní polici je uchováno nádobí – několik hlubokých i mělkých porcelánových talířů, dva porcelánové servírovací tácy, 48

jeden oválného a druhý obdélného tvaru, a plastový budík. Nahoře na stole, kde jsou rozprostřeny dva igelitové ubrusy, oválné prostírání z přírodního materiálu a noviny, se nachází tři v sobě naskládané plastové mísy, kdy v poslední z nich je v sáčku zabalený chléb, keramický hrnek, ošatka, nůţ a další dvě plastové krabičky bez víka, kdy v menší z nich obsahuje sáčky s čajem či kořením a ochucovadly, větší pak slouţí jako příborník zejména pro dvě dřevěné vařečky, naběračku s dírami a nůţ. Další kuchyňské vybavení včetně potravin je uloţeno na podlaze na lepence. Pod stolem se z kuchyňských potřeb nachází několik opět do sebe naskládaných plastových mís a krabiček s víčky i bez nich, hliníková svačinová krabice na potraviny, struhadlo, dřevěné prkénko na krájení, malá kameninová miska, pánvička a malý hrnec a další keramický hrnek. Dále je zde několik uzavřených plastových a kovových dóz, sklenice s různým obsahem, mouka, ocet, olej, kečup, hořčice i křen, krabička s kořením a dóza se solí, z ovoce a zeleniny pak česnek, papriky nebo třeba i ananas. V rohu je pak plastová cykloláhev a postřikovač Savo. Na přilehlé stěně je velký, tiskacím písmem psaný nápis: Ještě něco ukradni a zabiju tě, který demonstruje vlastnická práva majitelů. Vpravo od síně se nachází třetí prostora, druhá obytná.

Pohled z konce druhé místnosti směrem ke vstupní části. Foto: autorka práce, 2012.

49

Detail uskladnění potravin. Foto: autorka práce, 2012. K oddělení od vstupní prostory je také vyuţito neprůhledného závěsu a záclony zavěšených na šňůře. Na té pak také visí i pár kusů oděvů či utěrka. Prostora je pomyslně členěna na tři zóny – zóna určená ke spaní, uskladňovací zóna a zóna k ukládání odpadků na samém konci místnosti. Ihned u vstupu do této místnosti jsou na dřevěné podlaze na sobě poloţeny dvě plastové bedýnky, nádoba s hrncem a pokličkou a vedle stojí dřevěná ţidle, u níţ je na stěně zavěšen ručník a zrcadlo. Vedle ţidle se podél stěny nachází první ze dvou proti sobě leţících lůţek, mezi nimiţ je na podlaze poloţen koberec. Na něj pak dále za lůţky navazuje ještě lepenka. Lůţko, situované hlavou od vchodu, sestává z několika druhů textilií, zejména dek a tenkých přikrývek. Pod hlavovou částí lůţka jsou pak kromě podsedáku, malého polštářku a deky uloţeny i tři kusy oděvů – dva svetry a mikina. Nad lůţkem je zavěšen nástěnný kalendář. Pod několika vrstvami textilií není patrna izolace od podlahy, pokud nějaká byla uţita. Naopak lůţko druhé, protilehlé je odizolováno nejen od podlahy, ale i od stěny vagónu, kdy je k tomuto účelu uţito polystyrenu. Téměř celé lůţko je kryto tenkou dekou, pod níţ je na některých místech vidět další textilie, která uţ zakrývá celé lůţko. Hlavová část je situována stejně jako u lůţka protějšího také směrem od vchodu. Na lůţku je poloţen plyšový lev, na stěně nad ním jsou pak zavěšeny dva deštníky.

50

U noţní části lůţka jsou dva páry domácí obuvi – plyšové pantofle a bačkory s beránkem – a na lepence, která je poloţena na podlaze, se nachází několik předmětů. Jde zejména o nádobí k pití – malá umělohmotná láhev s náhubkem, plastový pivní kelímek, sklenice na víno, hrnek, předměty osobní hygieny, tedy dvě tuhá mýdla a toaletní voda, plastová láhev s nespecifikovatelným obsahem a několik kusů prádla. Od hlavové části obou lůţek směrem dále do prostory začíná druhá, uskladňovací zóna. U lůţka vlevo nalezneme na rozprostřených časopiseckých stránkách dvě svíčky, knihu, jednorázové holítko, tuţkové baterky, budík, zápalky, zapalovač, další drogistické zboţí, zejm. několik voňavek. Následuje sekce oděvní. Oděvy jsou uloţeny na polystyrénové izolaci pokrývající podlahu, a to ve čtyřech komíncích podél stěny vagónu. Jedná se zejména o několik pletených svetrů, dţínsy, tepláky a trička a nad tímto je na stěně na ramínku zavěšena bunda. Na oděvní navazuje část obuvní. Čtyři páry obuvi – pevnější kotníkové boty na zavazování, tenisky a dvoje polobotky – jsou uloţeny na podlaze bez izolačního podkladu. U obuvi na podlaze je ještě několik na sebe navrstvených textilií a vedle o stěnu opřený smeták. Na protilehlé straně prostory se za hlavovou částí druhého lůţka nachází sklenička na víno se svíčkou, dva plastové barely na vodu a velká zavařovací sklenice. Dále navazuje část, kde jsou skladovány potraviny. Ty jsou umístěny ve čtyřech umělohmotných a třech ovocnářských lískách na textilní a lepenkové izolaci pokrývající podlahu. Dvě umělohmotné bedýnky, ve kterých je skladováno převáţně ovoce a zelenina, např. chřest, mrkev, papriky či banány, a z pečiva pak toastový chléb, stojí kvůli lepší ochraně před vlhkostí na dnem vzhůru obrácené ovocnářské lísce. V dalších přepravkách jsou pak skladována jablka, instantní polévky a další směsi, těstoviny a polévkové nudle, sypké i tekuté koření a jiná ochucovadla, kuskus, mouka, strouhanka, cukr, etc. Nechybí potravinová fólie, mikrotenové sáčky a izolepa. Vedle potravin je ještě uloţeno asi šest textilních a jedna papírová taška, na podlaze leţí časopis a na stěně je zavěšen kabát. V zadní části celé prostory jsou odkládány věci jiţ nepotřebné spolu s odpadky. Tuto část ale obyvateli nebylo dovoleno zdokumentovat. Vagón je ze všech zkoumaných objektů samozřejmě materiálově nejstálejší, svými obyvateli nebyl opravován, pouze na některých místech došlo k odizolování podlahy lepenkou, kobercem či jinou textilií, a také byl rozčleněn pomocí textilií, které také zabraňují vzniku průvanu, na dílčí prostory. Objekt poskytuje ochranu před nepohodou, určité soukromí jak obyvatelům vzájemně, tak i vůči třetím lidem, v případě potřeby je prostor pro vykonávání základní hygieny (kromě toalety) a přípravy a konzumace 51

stravy uvnitř. Větší problém tak je s teplem v zimních měsících, neboť prostora nedisponuje vnitřním topeništěm. Společenské potřeby obyvatel se odbývají také vně objektu. Zcela zde pak chybí volně dostupný zdroj vody. Ve vagónu je ale zase dostatek vnitřního prostoru pro uloţení potřebných věcí od oděvů přes základní kuchyňské vybavení aţ po skladování potravin. Taktéţ bouda je dispozičně členěna na několik částí. V tomto případě jde o dvě prostory, které propojuje chodbička. Do obydlí nebyl umoţněn vstup, nebylo moţné tedy ani pořídit fotodokumentaci vnitřních prostor. Podle informací získaných od informátora plnila vstupní prostora v době výzkumu funkci kuchyně společně s obývací funkcí a prostora za chodbičkou byla určena pro spánek. Ve vstupní části objektu jsou umístěna kamna, a to ihned nalevo od vstupu, coţ i zvenčí prozrazuje vyvedený kouřovod. Lze předpokládat, ţe v zimních měsících se funkce vstupní místnosti přetransformuje a je vyuţívána i pro přespávání, neboť druhá prostora nedisponuje ţádným vnitřním otopným zařízením a ani její konstrukce nemá takové vlastnosti, aby mohla i v případě mrazivého počasí slouţit ke stejnému účelu jako v teplých měsících. Relativně pevnou konstrukci má pouze hlavní část, ke zbudování chodbičky a druhé části objektu jsou pouze pouţity nepromokavé plachty, konstrukce zde chybí. I přes to skýtá stavba moţnost uchovat si alespoň základní soukromí. Její obyvatelé se zde mohou skrýt před zraky třetích osob, ale vzhledem ke skutečnosti, ţe je objekt zejména v období vegetace velmi příhodně skryt, není zde tedy obyvateli zaznamenáván častý pohyb cizích osob, ale naopak je spíše výjimečný. Společenské potřeby obyvatel lze podle slov informátora dobře uskutečnit také uvnitř boudy, kde je situováno i posezení pro několik osob. První prostora poskytuje ochranu před nepříznivými klimatickými podmínkami, včetně moţnosti vyuţití vnitřního topeniště nejen k přípravě stravy, ale také k vytápění. Nedaleko boudy je přístupný vodní zdroj, který je moţné vyuţít k základní hygieně. Problém je však i zde s toaletou – za tímto účelem se vyuţívá zón v okolním křovinatém porostu. Přes zimu je pak toto problematičtější. Polozemnice je zkonstruována jako tříprostorová. Jednotlivé místnosti s různou úrovní podlah vzhledem k terénu na sebe postupně navazují. Dispoziční rozdělení je na prostoru vstupní, převáţně skladovací s maximální vnitřní výškou stropu 1,8 m, dále pokračující místnost s maximální výškou stropu 2 m plní současně funkci obývacího a kuchyňského prostoru a v poslední místnosti, jeţ je určena ke spánku, dosahuje výška mezi podlahou a vodorovnými trámy spojujícími krokve pouze asi 1 m.

52

Pohled ze druhé prostory do vstupní části obydlí. Foto: autorka práce, 2012.

Pohled do druhé a třetí prostory. Foto: autorka práce, 2012. 53

Mezi vstupní prostorou a vedlejší místností je částečně zbudována hliněná stěna z drnů, konstrukčně je vyuţito i dřevěných útlých kulatin. V jednom místě nejsou drny navrstveny aţ ke stropu, ale končí asi 25 cm pod ním, výš pokračuje uţ pouze samotná ničím nevyplněná dřevěná konstrukce, čímţ vzniká větrací proluka mezi oběma místnostmi. Obě prostory dále oddělují ze dvou třetin prosklené dveře, které jsou uchyceny ve futrech zkonstruovaných z dřevěných kůlů. Z obou stran jsou vţdy vztyčeny od podlahy ke stropu dva kůly. Na kaţdou protilehlou dvojici kůlů je nahoře horizontálně poloţen a navázán další kůl a celá tato konstrukce vytváří futra. Mezi sousedící dvojice kůlů a hliněnou stěnu jsou na sebe příčně naskládány špalíky z větví, coţ má omezit neţádoucí propadávání hlíny mezi kůly. Toto je ještě překryto textilií. Totoţnou metodou jsou zkonstruována futra vchodových dveří, kdy na tuto konstrukci jsou ještě zvenčí nabity dřevěné latě. Oběma dveřím nechybí ani prahy z tenkých prken. Stejná textilie je pak také pouţita ve vstupní místnosti zevnitř ke krytí obvodových stěn. Podlaha v prostoře je z udusané hlíny, která je přede dveřmi do druhé místnosti asi o 5 cm sníţena a je zde poloţeno linoleum. Sníţení je zde vytvořeno kvůli snadnému pohybu dveří při jejich otevírání. V prostoře se nachází nábytek zkonstruovaný z větví a prken. Konkrétně se jedná o jeden dvoupolicový regál a lavici, které slouţí k ukládání nejrůznějších věcí od oděvů a tašek aţ k nářadí a hobby potřebám. Věci v místnosti se ukládají také zavěšováním na háčky u stěn nebo stropu případně i zaklesnutím přímo do stropní konstrukce. V místnosti jsou také nataţeny dvě šňůry na prádlo s dřevěnými kolíčky. Do druhé prostory klesají dva hliněné schody, přičemţ spodní z nich je kryt dřevěnou deskou. Podlaha je z pálených cihel omazaných hlínou, stěna pod střešním oknem je pak zevnitř obita kobercem a je u ní situováno posezení sestávající z dřevěné lavice a malého stolku. U pravého rohu lavice je menší odkládací prostor, kde se nachází např. mobilní telefon, zapalovač či rukavice. Na druhé straně na stolku leţí noviny s vyluštěnou stránkou sudoku, baterka, dvě krabičky na drobné předměty, hřeben a nádobka se sprejem. Nad stolkem jsou u stěny zavěšeny troje nůţky, otvírák na láhve, hřeben, sluchátka do uší, tzv. pecky, a nástěnný kalendář. Nade dveřmi visí keramické hodiny s motivem vesnického domku se stromem. Místo pod stolkem a lavicí je také vyuţito k ukládání věcí. Naproti posezení je hlavní dominanta prostory a nejdůleţitější prvek, a to topeniště. Topeniště je vystavěno z cihel omazaných hlínou a má dvě části – sporák a troubu.

54

Vnitřní topeniště - detail sporáku s regálem sloužícím k ukládání kuchyňského nádobí a náčiní a ochucovadel. Foto: autorka práce, 2012.

Vnitřní topeniště – detail otevřené trouby. Foto: autorka práce, 2012. 55

Sporák tvoří ţelezná plotna, pod niţ se zespodu přikládá. Oheň není skryt za přikládacími dvířky, ale je kryt sestavou cihel s ponechanou mezerou pro jeho lepší tah. Pod přikládacím otvorem je otvor další, nekrytý a s popelíkem. Mezi oběma otvory je několik cihel v řadě vystouplých z konstrukce tak, ţe tvoří úzkou římsu, která slouţí k odkládání kutáče udělaného ze ţelezného prutu. Druhá část, kdy je do těla topeniště situována betonová skruţ, slouţí jako trouba. V rouře je poloţen rošt tak, aby tam bylo moţno dobře umístit hrnec. Trouba nemá pevné uzavírání, k zavírání slouţí část ţelezného rotačního disku, která je z jedné strany vylepšena o drţadlo a z druhé o úchytky tak, aby kryt v rouře drţel. Zadní částí tělesa topeniště se táhne kouřovod, který ústí do komína, jenţ je vyveden nad střechu. Prostoru kolem komína se vyuţívá k ukládání dekoračních předmětů, jako svícnů a svíček, keramické vázičky či stojanu na vonné tyčinky, a také k vysoušení, zejména obuvi. Na topeniště vedle sporáku navazuje dřevěný třípolicový regál slouţící jako úloţiště. Zde je umístěno kuchyňské nádobí, jeţ čítá několik různě velkých smaltových hrnců a pokliček, keramické i umělohmotné misky, keramické a skleněné hrnky, kuchyňské náčiní, např. dřevěná vařečka, kovová naběračka či obracečky či nůţ a příbory, a různá ochucovadla v originálním balení či uchovávaná ve sklenicích se šroubovacím víkem. Pod regálem je dříví na otop. Proti vstupu do vstupní prostory se nachází vstup do poslední prostory, kterou je loţnice. Do loţnice stoupají dva hliněné schody kryté kobercem, na němţ je ještě přes jeden a půl druhého chodu poloţena rohoţka. U všech tří stěn je částečná izolace i druhou nepromokavou plachtovinou, která pak pokračuje i jako izolace podlahy. Na podlaze jsou dvě lůţka situována hlavovou částí směrem od vchodu. Lůţko vlevo sestává z molitanové matrace kryté dekou, jako přikrývka slouţí spací pytel. Pravé lůţko je pouze spací pytel na podlaze a deka jako polštář. U vstupu jsou na podlaze odloţeny vaky od spacích pytlů či noviny, vzadu v místnosti je i menší odkládací prostor s několika kusy oblečení a přilbou na kolo. Podle slov majitelů nemá jejich stavba takové vlastnosti, jaké by si přáli mít, tzn. na některých místech musela být polozemnice jiţ opravována, zejména kvůli sesuvům materiálu ze střechy a jejímu propadání dovnitř do objektu. Jedná se ale o jejich první stavbu tohoto typu, takţe postupně upravují konstrukční řešení směrem k celkově vyšší stabilitě. Přes zimu prý měli v objektu velmi příjemně, coţ je zajištěno právě zbudovaným topeništěm. V obydlí si tedy byli schopni udrţet příjemnou teplotu, je zde moţná příprava pokrmů, provádění základní hygienické očisty, ovšem i zde bez toalety, a uloţení potřebných věcí. Obyvatelé polozemnice jsou partnery, takţe zde není kladen důraz na osobní 56

soukromí vůči sobě navzájem. Ke společenskému fungování se pak vyuţívá především venkovní posezení, které by chtěli rozšířit i o venkovní ohniště v podobě krbu.

2.4 Závěr výzkumu Zamýšlený

terénní

výzkum

v přirozeném

prostředí

informátorů

s cílem

identifikovat a následně zmapovat taková obydlí, která se dají označit za nouzová a jež si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují, se realizoval v roce 2012 roce na území města Brna. Pro získání dat ke zpracovávanému tématu zaměřenému na bydlení jako projev materiální kultury byla v rámci čistě dokumentačního pojetí výzkumu pouţita kombinace několika výzkumných technik, zejména zúčastněného pozorování, neformálního rozhovoru a pořízení fotografické dokumentace jednotlivých objektů. Výběr výzkumného vzorku, jenţ splňoval předem stanovené parametry, proběhl dvěma metodami, a to metodou prostého záměrného výběru a metodou sněhové koule. Informátoři nejsou chápáni jako anonymní masa, ale jako jednotlivá individua s určitými, kriteriálně poţadovanými znaky. Jiţ před zahájením výzkumu bylo zřejmé, ţe v těţko odkrytelném terénu a s rychle se proměňujícími podmínkami sniţujícími pravděpodobnost průběţného doplňování dat bude výzkum obtíţný a na osobu badatele budou kladeny velké nároky. Také proto proběhlo v rámci přípravné fáze, tedy před samotným započetím výzkumu v terénu, vytipování několika lokalit s předpokládanou přítomností potenciálních objektů výzkumu, coţ se zdálo být výhodné. Nyní lze však zkonstatovat, ţe tato snaha neměla téměř ţádný výsledný efekt, neboť vyuţitelnost tohoto postupu směrem k přiblíţení se cíli práce byla minimální. I přes uvedená úskalí se podařilo v souladu s poţadavky výzkumu a za dodrţování etických zásad identifikovat pět objektů. V rámci popisu jednotlivých objektů se dále ukázalo, ţe je velmi obtíţné, ať uţ při popisu stavební konstrukce či vnitřního vybavení, drţet se v hranicích ustálené etnologické terminologie, neboť se jedná o stavby svým způsobem specifické s mnoha improvizovanými prvky, pro jejichţ popis etnologická terminologie zaměřená pro tradiční venkovské stavitelství nalézala svoje limity. Nicméně, pro potřeby této práce byly objekty označeny jako bouda, polozemnice, dva přístřešky a odstavený ţelezniční vagón, tzv. dobytčák. Bouda i polozemnice shodně disponují dvěma obývacími prostorami a bydlí v nich po dvou obyvatelích, vagón obývají tři lidé a konstrukce

57

přístřešků neumoţňuje přítomnost více jak jedné osoby. Výzkumem bylo dále zjištěno, ţe „majitelé“ všech identifikovaných obydlí mají snahu je co nejvíce ukrýt, protoţe v souvislosti s jejich stavbou naráţejí také na problém s nezákonným obsazením pozemku. Shodně vyjadřovali obavu, ţe by v souvislosti s odtajněním podrobností vedoucích k odhalení jejich identity nebo přesnější lokalizaci daného místa v této práci mohli o své bydlení přijít. I z tohoto důvodu byla kaţdému z nich zaručena osobní anonymita i anonymizace daného místa. Obydlí se nacházejí na místech málo frekventovaných, často příhodně postavených v zalesněných úsecích či alespoň v křovinách, kde jsou ve vegetačním období velmi dobře skryty. Zároveň tato vegetace poskytuje i otopný materiál. Právě potřeba topení, ať uţ ve formě venkovního topeniště či ohniště a nebo i topeniště vnitřního, případně kombinace obojího, je především tím, co všechny objekty spojuje. Oheň je tady nejen zdrojem tepla, ale funguje také k přípravě stravy. Obě tyto věci patří k základním ţivotním potřebám a jsou jedním z poţadavků, které „majitelé“ na svá obydlí kladou. Stavební konstrukce identifikovaných obydlí je zaloţena na maximálním vyuţití jednak lokálně dostupného materiálu (případně v kombinaci s věcmi jinde obstaranými) a dále i uspořádání místa bezprostředního okolí, coţ se projevuje například u boudy ve vyuţití blízké dřeviny pro stabilitu objektu nebo stavbou přístřešků u plechové ohrady, která tak vytvoří jednu stěnu stavby. Vhodně pojatá konstrukce chrání před nepřízní počasí, ale také skýtá moţnost soukromí, kdyţ tvoří dostatečný předěl mezi vnějším, veřejným okolím a vzniklým vnitřním, privátním prostorem. Ti, kteří ve svém obydlí jiţ zimní období trávili, i ti, co to teprve zamýšlejí, shodně tvrdí, ţe je to za prvé řešení problému, který s sebou dennodenní shánění noclehu v různých zařízeních přináší, a také mají moţnost vyuţívat objektu kdykoli a po jak dlouhou dobu chtějí i přes den, coţ u nízkoprahových sluţeb převáţně moţné není. A samozřejmě je také toto jejich bydlení nestojí ţádné finanční prostředky. U některých informátorů je patrná snaha po vylepšování bezprostředního okolí i interiéru obydlí, včetně udrţování pořádku a čistoty, většina si uchovala stravovací návyky, zejména pokud jde o tepelně připravovanou stravu, někteří pak konzumují i exotické ovoce (banány, ananas atp.), pokud je v blízkosti vodní zdroj či je voda dobře dostupná, jsou zachovány návyky k osobní hygieně, lze také vysledovat mytí nádobí či praní prádla. Pomocí výzkumu se podařilo identifikovat pět objektů, které lze označit jako nouzová obydlí bezdomovců. Čtyři z nich byla zbudována svépomocí, zbylý objekt byl

58

zabydlen. Daná obydlí byla podle výzkumného zájmu zkoumána a vzájemně srovnávána. Daný výzkumný cíl se tak podařilo naplnit.

59

Závěr Ve shodě s vytyčeným cílem výzkumu – identifikovat a následně zmapovat taková obydlí, která se dají označit za nouzová a jež si lidé bez domova sami budují, případně zabydlují, – zdokumentovala autorka práce u vymezené skupiny osob bez domova jednu z částí materiální kultury, a to bydlení v jimi zbudovaných obydlích. Předkládaná studie se tedy zabývá pro etnologii tématem novým, neboť fenomén bezdomovství stál doposud mimo její zájem. Práce je rozdělena na dvě části, a to na část věnující se teoretickému zakotvení tématu bezdomovství a hlavní, výzkumnou část práce. V první části práce je tento jev zasazen do historického kontextu, autorka se dále zastavuje u problematiky jeho definování a terminologie, zabývá se příčinami a formami bezdomovství a počtem osob bez domova, aby následně ještě krátce zmínila vymezení hranic mezi bezdomovcem a squatterem, otevřela otázku nezbytnosti obydlí pro člověka a tuto část uzavřela kapitolou o nouzových obydlích osob bez domova. Úvodní kapitolou v hlavní části práce je kapitola metodologie výzkumu, po níţ následuje kapitola o stavu bádání se zaměřením nejen na „moderní“ pojetí bezdomovství, ale také na kontext v rámci analogie s marginalizovanými skupinami od počátku novověku. Dále následuje část věnující se charakteristikám v terénu identifikovaných obydlí, doplněná o fotografickou a plánovou dokumentaci jednotlivých objektů, a celou tuto část uzavírá kapitola seznamující s průběhem výzkumu spolu s jeho závěry.

60

Anotace & Klíčová slova Předkládaná bakalářská diplomová práce nazvaná Svépomocí zbudovaná obydlí u osob bez domova přibliţuje problematiku bydlení u vymezené skupiny bezdomovců. Výzkum realizovaný na území města Brna byl zaměřen na identifikaci a zmapování obydlí nouzového charakteru, které si lidé bez domova stavějí, případně zabydlují. Výstupem z čistě dokumentačního pojetí výzkumu je pět identifikovaných obydlí, mezi nimiţ je i hliněná polozemnice. Bezdomovec, bezdomovci, bezdomovství, bezdomovectví, bydlení, obydlí, přístřeší, přístřešek, bouda, polozemnice, železniční vagón.

Annotation & Keywords This bachelor's thesis called Self-built dwellings homeless people approaching the issue of housing in a defined group of homeless people. Research was carried in the city of Brno and focused on the identification and mapping makeshift and temporary dwellings that homeless people building or installing themselves. The output from a purely documentative research concept are a five identified dwellings includes clay sunken.

Homeless, homeless people, homelessness, housing, dwelling, shelter, shed, sunken, railway wagon.

61

Použitá literatura Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. Brno: Centrum sociálních sluţeb, 2010. Altman, Karel: Žebráci jako objekt národopisného bádání. Národopisná revue 11, 2001, s. 142–145. Bartkovský, Martin: Pohled z druhé strany: Bezdomovectví z pohledu squattera. (online) [Brno]: muniMEDIA, 2010. Dostupné z: http://munimedia.cz/prispevek/pohled-z-druhe-strany-bezdomovectvi-z-pohledusquattera-608/, cit. 13. 2. 2012. Benţa, Mojmír: Definície základných pojmov etnológie. In: Blahůšek, Jan – Jančář, Josef (eds.): Etnologie – současnost a terminologické otazníky. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2008, s. 57–62. Bydlení včera, dnes a zítra. (Kolektiv autorů) Praha: Ministerstvo výstavby v Ústavu normování ve stavebnictví, 1961. Dülmen, Richard van: Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a sociální izolace v raném novověku. Praha: DOKOŘÁN, 2003. Eriksen, Thomas Hylland: Sociální a kulturní antropologie. Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál, 2008. Hejnal, Ondřej: Etnografie (extrémní) chudoby: Teoretické a empirické implikace výzkumu bezdomovců. AntropoWebzin, 2011, s. 171–176. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. Himl, Pavel: Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století. Praha: Argo, 2007. Holpuch, Petr: Bezdomovectví jako přístup k ţivotu. Biograf, 54, 2011. Dostupné z: http://www.biograf.org/clanky/members/clanek.php?clanek=v5401, cit. 3. 6. 2012. Honzík, Karel: Tvorba životního slohu. Stati o architektuře a užitkové tvorbě. Praha: Horizont, 19763. Hradecký, Ilja a kol.: Definice a typologie bezdomovství. Zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR. Praha: Naděje, 2007. Hradečtí Vlastimila a Ilja: Bezdomovství – extrémní vyloučení. (Elektronické vydání) Praha: Naděje, 2006. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/vz/bezdomovstvi_exv.pdf, cit. 10. 2. 2012.

62

Jelínek, Jan: Střecha nad hlavou. Počátky lidské architektury. Brno: Moravské muzeum – Ústav Anthropos, 1986. Mertová, Rebeka: Dobročinný spolek Medáků ve starých Střešovicích. (Diplomová práce) Praha: FF UK, 2002. Dostupné z: http://www.medaci.cz/studie/diplomka.html#prameny, cit. 13. 2. 2012. Miovský, Michal: Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. Obadalová, Miroslava: Přístup k bydlení sociálně ohrožených skupin obyvatel. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001. Očovský, Štefan: Domy, byty, bývanie (geografická analýza materiálnej substancie sídel a bývania). Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1989. Ondrák, Pavel: Jak to bylo a kde bezdomovectví vzniklo. In: Návrh udrţitelného rozvoje sociálních sluţeb pro bezdomovce. Kolektiv autorů. Praha: Grada Publishing, 2007. Prudký, Libor – Šmídová, Michaela: Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova. (Dotisk) Praha: SOCIOKLUB, [2010]. Průdková, Táňa – Novotný, Přemysl: Bezdomovectví. Praha: TRITON, 2008. Rheinheimer, Martin: Chudáci, žebráci a vaganti. Lidé na okraji společnosti 1450–1850. Praha: Vyšehrad, 2003. Růţička, Vlastimil: Squaty a jejich revoluční tendence. Praha: TRITON, 2006. Tinková, Daniela: Člověk na okraji společnosti. In: Člověk českého raného novověku. Praha: Argo, 2007, s. 190–215. Vařeka, Josef – Frolec, Václav: Lidová architektura. Encyklopedie. Praha: Grada Publishing, 20072. Večerník, Jiří (ed.) – Matějů, Petr a kol.: Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia, 1998. Velký sociologický slovník I, A-O. (Vedoucí redakční rady: Petrusek, Miloslav) Praha: Karolinum, 1996.

63

Seznam obydlí Obydlí č. 1: Bouda 2 fotografie v textu práce, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce. 1 plánek v textu práce, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce. Obydlí č. 2: Polozemnice 8 fotografií v textu práce, kap. 2.3.2 Bezprostřední okolí, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce, kap. 2.3.4 Vnitřní dispozice, vybavení a funkční vyuţití. 1 plánek v textu práce, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce. Obydlí č. 3 a 4: Přístřešky 3 fotografie v textu práce, kap. 2.3.2 Bezprostřední okolí, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce. 1 plánek v textu práce, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce. Obydlí č. 5: Vagón, tzv. dobytčák 6 fotografií v textu práce, kap. 2.3.2 Bezprostřední okolí, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce, kap. 2.3.4 Vnitřní dispozice, vybavení a funkční vyuţití. 1 plánek v textu práce, kap. 2.3.3 Stavební konstrukce.

64

Seznam příloh Příloha č. 1: ETHOS – Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR Příloha č. 2: Maslowova pyramida potřeb a upravená podoba podle Pichona

65

Přílohy Příloha č. 1 ETHOS – Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR

Převzato z oficiálních stránek Evropské federace národních sdruţení pracujících s bezdomovci (European Federation of National Organisations Working with the Homeless, FEANTSA). Dostupné z: http://www.feantsa.org/files/freshstart/Toolkits/Ethos/Leaflet/CZ.pdf, cit. 10. 2. 2012.

Příloha č. 2 Maslowova pyramida potřeb

Převzato z: Hradečtí Vlastimila a Ilja: Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 2006, s. 30. Upravená podoba Maslowovy pyramidy dle Pichona

Převzato z: Tamtéž, s. 30.