Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Etnologie. Marcela Sasínková DROBNÉ SAKRÁLNÍ OBJEKTY V OBCI ČEJKOVICE

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie

Marcela Sasínková

DROBNÉ SAKRÁLNÍ OBJEKTY V OBCI ČEJKOVICE

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Daniel Drápala, Ph.D. 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Drobné sakrální objekty v Čejkovicích“ vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů, které zmiňuji v seznamu.

...................................................................... Marcela Sasínková

2

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu PhDr. Danielu Drápalovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce. Děkuji také všem respondentům, kteří mi poskytli informace.

3

OBSAH Úvod ...................................................................................................... 6

1 1.1

Vymezení tématu práce..........................................................................6

1.2

Prameny a metody výzkumu .................................................................6

Charakteristika obce Čejkovice..............................................................8

2 2.1

Charakteristika lokality .........................................................................8

2.2

Historický vývoj a významné události spjaté s Čejkovicemi................9

2.3

Víra místních obyvatel ........................................................................12

2.3.1

Vývoj religiozity obyvatelstva................................................................12

2.3.2

Farnost Čejkovice ...................................................................................14

3

Vymezení a terminologie drobných sakrálních objektů.......................15

4

Lokalizace drobných sakrálních objektů..............................................17

5

Motivy ke zbudování drobných sakrálních objektů.............................18

6

Funkce drobných sakrálních objektů ...................................................19

6.1

Drobné sakrální objekty při prosebných procesích .............................21

6.1.1

Křížové dny.............................................................................................21

6.1.2

Prosebné procesí k svatému Markovi .....................................................22

Drobné sakrální objekty v Čejkovicích................................................24

7 7.1

Kříže ....................................................................................................24

7.1.1

Dřevěný kříž řezbáře Františka Vymyslického před farním úřadem ......25

7.1.2

Centrální kříž na hřbitově .......................................................................27

7.1.3

Kříž v místě smrti Miroslava Pavky .......................................................28

7.1.4

Peckův kříž .............................................................................................29

7.1.5

Dřevěný kříž ve směru Mutěnice............................................................30

7.1.6

Dřevěný kříž U větřáku...........................................................................31

7.1.7

Hyclův kříž na Odměrách .......................................................................32

7.1.8

Majerův kříž............................................................................................35 4

7.1.9

7.2

Kamenný kříž u kostela ..........................................................................35

Samostatně stojící sochy......................................................................36

7.2.1

Barokní socha svatého Jana Nepomuckého............................................36

7.2.2

Barokní socha svatého Aloise .................................................................37

7.3

Poklona ................................................................................................38

7.3.1

7.4

Poklona Panny Marie..............................................................................38

Kapličky...............................................................................................40

7.4.1

Kaplička Bolestné Matky Boží na dolním konci ....................................41

7.4.2

Kaplička pod Novosady..........................................................................43

7.5

Obrázky světců ....................................................................................44

7.5.1

Obrázek Nanebevzetí Panny Marie v lese Ochozy.................................45

7.5.2

Obrázek svatého Václava........................................................................45

7.6

Obrázky světců spravované Květoslavou Kmentovou........................46

7.6.1

Obrázek svatého Otmara.........................................................................47

7.6.2

Obrázek Svaté rodiny..............................................................................48

7.6.3

Obrázek svatého Marka ..........................................................................48

8

Závěr.....................................................................................................50

9

Seznam použitých pramenů, literatury, internetových zdrojů a

informátorů..................................................................................................52 10 Soupis příloh.........................................................................................56

5

1

Úvod

1.1

Vymezení tématu práce

Tématem mé bakalářské práce je problematika drobných sakrálních objektů nacházejících se v obci Čejkovice, která leží v etnografické oblasti hanáckého Slovácka asi 40 km jihovýchodně od Brna. K volbě tohoto tématu mě vedla především vazba na rodnou vesnici a zvědavost poznat blíže drobné sakrální objekty, se kterými jsem se v obci a jejím okolí setkávala už od dětství. Tyto drobné stavby jsou nejen stabilními body v krajině, ale jsou často opředeny příběhy ze života obyvatel obce, které se dodnes objevují v ústní lidové tradici. Pod pojmem zbožnosti, tedy kříže, boží muka, kaple, kapličky, poklony a zvonice, obrázky, památné kameny a sochy světců. Se všemi vyjmenovanými objekty se v Čejkovicích nesetkáme. Hojně se zde však nachází kříže, které jsou rozesety po katastru obce, dále tu nalezneme kapličky, poklonu, u kostela dvě samostatně stojící sochy světců a v neposlední řadě také obrázky, které se objevují v polích za hranicemi zástavby obce. Cílem mé práce je tyto drobné sakrální objekty podrobně zmapovat a popsat. V úvodu své práce nejprve přiblížím svou rodnou vesnici, Čejkovice. Dodnes se vyznačuje poměrně vysokou religiozitou obyvatelstva, která se odráží i v celkem početném zastoupení drobných sakrálních staveb nacházejících se v jejím katastru. Dříve než se podrobně zaměřím na jejich popis, uvedu obecné motivy vedoucí ke zbudování drobných sakrálních objektů, funkce, které tyto objekty plní a jaká je jejich nejčastější lokalizace. Poté se již plně zaměřím na jednotlivé památky v Čejkovicích, jejichž popis tvoří stěžejní část mé práce.

1.2

Prameny a metody výzkumu

Pro svoji práci jsem jako hlavní výzkumnou metodu zvolila mapování v terénu, díky kterému se mi podařilo získat řadu cenných informací. Na počátku mého výzkumu jsem zdokumentovala drobné sakrální objekty, které se nacházejí v obci i jejím okolí.

6

Po získání fotodokumentace jsem shromáždila co nejvíce informací v podobě standardizovaných rozhovorů s respondenty, kteří mi byli doporučováni jako nejvíce zasvěcení do problematiky těchto objektů. Tito respondenti mi přiblížili příběhy, které se k drobným objektům pojí a které mají přímou souvislost s motivy jejich zbudování. Díky rozhovorům jsem zjistila, jak se během času proměňovala podoba drobných objektů i funkce a jaký vztah k nim mají respondenti. Tyto získané informace jsem propojovala s materiály získanými z různých pramenných zdrojů a literatury. Výchozím zdrojem pro mě byl Archiv brněnské diecéze v Rajhradě, kde jsou uloženy materiály z Farního úřadu v Čejkovicích z let 1785 až 1924.1 Zde najdeme žádosti k vysvěcení jednotlivých objektů. Dále jsem čerpala z kroniky farnosti Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína,2 a z Pamětní knihy městečka Čejkovic,3 která je uložena ve Státním okresním archívu v Hodoníně. Některé podrobnosti k drobným objektům byly také obsaženy v materiálech bývalého kronikáře Karla Hlineckého uložené na Obecním úřadě v Čejkovicích.4 Významným pramenem jsou také mapy území Čejkovic z období I., II. a III. vojenského mapování5 a indikační skici z 20. a 70. let 19. století,6 na kterých byly zachyceny některé drobné sakrální objekty. K problematice, která by se v širším smyslu týkala drobných sakrálních objektů nacházejících se v Čejkovicích, neexistuje podrobnější studie a informace jsem tedy získávala z mnoha různých zdrojů.

1

Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. 2 Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl. 3 Státní okresní archiv Hodonín, fond 18, Čejkovice I, č. 145, Pamětní kniha městečka Čejkovic. 4 Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého. 5 Oldmaps – Staré mapy. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/, cit. 23. 4. 2010. 6 Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatury elektronických dokumentů: MOR233618240, MOR029618270, MOR029618710, MOR029618720.

7

2

Charakteristika obce Čejkovice

2.1

Charakteristika lokality

Obec Čejkovice leží v jihomoravském kraji v západní části hodonínského okresu asi 40 km jihovýchodně od Brna a 15 km od Hodonína. Aktuálně žije v Čejkovicích kolem 2520 obyvatel. Průměrná nadmořská výška Čejkovic je 208 m n. m., povrch katastru je mírně zvlněný. Díky své poloze a průměrné teplotě, která se pohybuje kolem 9,2 °C, patří Čejkovice k nejteplejším místům na jižní Moravě.7 Čejkovice sousedí s obcemi Vrbice, Čejč, Mutěnice, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov a Velké Bílovice. Katastr obce se rozkládá na území o rozloze 2506 ha a Čejkovice jsou tak svou rozlohou třetí největší vinařskou obcí na Moravě. Území vzhledem k tisíciletému osídlení a intenzivní činnosti člověka prošlo určitou proměnou. Původně byla převážná část pokryta lesy, které se až na les Ochozy nezachovaly. Lesní porost dnes tvoří pouhých pět procent celkové rozlohy. Orná půda zaujímá necelé dvě třetiny rozlohy katastru, louky a pastviny čítají 25 hektarů. Dalších pět procent tvoří ovocné sady a rozsáhlé vinice přesahují 300 hektarů. Zajímavým přírodním teritoriem v převážně zemědělské krajině je stepní oblast Špidláky, která je zapsána v seznamu CHKO.8 Čejkovice mají podobu návesní silnicovky. Území obce je situováno do hlubokého údolí, jehož osu tvoří potok Prušánka, protéká jím od severu k jihu. Zástavba obce Čejkovice obklopuje protáhlou náves dále podél hlavních komunikací. Ve svazích tvoří nepravidelnou uliční síť obytných domů a vinných sklepů s lisovnami (nejstarší sklepy pocházejí z přelomu 18. a 19. století).9 V celé obci se objevuje převážně moderní zástavba rodinných domů. Z hlediska regionálního členění Moravy patří obec Čejkovice do přechodné oblasti hanáckého Slovácka, která se rozkládá mezi Hanou a Moravským Slovenskem.10 Na mapě jej nalezneme v jihozápadní části Slovácka. Národopisný region hanácké

7

Čejkovice. Dostupné z: http://www.cejkovice.cz/, cit. 23. 4. 2010. Ambrozek, Libor: Kraj a příroda. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 7 – 20. 9 Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1, A/I. Praha: Academia, 1994, s. 346 – 348. 10 rj. [Jeřábek, Richard]: Hanácké Slovácko. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha – Brno: Mladá fronta, 2007, s. 240 – 241. 8

8

Slovácko11 již v 19. století vymezil Josef Klvaňa, který oblast rozdělil dle znaků kroje na severní na Ždánicku a jižní na Velkopavlovicku a Čejkovicku.12 Toto členění se však komplikuje tím, že v určitých obcích docházelo k nesouladu mezi lokálními variantami kroje a jazyka. Ve vybraných obcích se mluvilo slováckým nářečím a nosil se hanácký kroj. Samotní obyvatelé tohoto přechodného regionu se pak běžně v 19. století mezi sebou rozlišovali na Slováky a Hanáky dle toho, ke které etnografické skupině jazykově, popř. kulturně měli blíže.13 Mezi významné badatele a sběratele, kteří se o tento národopisný region zajímali můžeme zařadit mimo jiné například Františka Sušila (*1804, †1868), Františka Bartoše (*1837, †1906), Jana Herbena (*1857, †1936), Aloise Mrštíka (*1861, †1925) a Viléma Mrštíka (*1863, †1912), Lubora Niederleho (*1865, †1944), Richarda Jeřábka (*1931).

2.2

Historický vývoj a významné události spjaté s Čejkovicemi

První zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248. Tehdy Oldřich ze Sponheimu vydal listinu, ve které věnoval templářským rytířům z Čejkovic čtyři usedlosti v Rakvicích. Příchod templářských rytířů do českých zemí však spadá už do období 30. let 13. století. Ve stejné době pravděpodobně templáři započali stavbu gotické tvrze, která tvoří jádro dnešního čejkovického zámku. Změnila se také podoba zástavby vsi, a to do tvaru návesní silnicovky s kostelem a řádovou komendou na jejím horním okraji. Roku 1312 papež Klement V. zrušil řád templářů a Čejkovice se staly majetkem feudála Jindřicha z Lipé. V dalších stoletích docházelo ke střídání majitelů Čejkovic. Pány z Lipé vystřídali páni z Kunštátu, ze Šternberka, pán Heřman ze Zástřizl, Albrecht a Jan Adam z Víckova. Koncem první poloviny 16. století došlo k obnovení trhového práva. Až do roku 1726 se užívalo v Čejkovicích také práva hrdelního.14 V roce 1624 byl čejkovický majetek udělen darovacím dekretem císaře Ferdinanda II. olomouckým jezuitům. Ti ho spravovali až do zrušení řádu, které je datováno rokem 1773. Jezuité v 50. letech 17. století přistavěli k starším částem 11

Jeřábek, Richard: Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. Národopisná revue 1, 1996, s. 3 – 8. Klvaňa, Josef: Lidové kroje na Moravském Slovensku. In: Niederle, Lubor (red.): Národopis lidu českoslovanského. Svazek 2. Moravské Slovensko I. Praha: Národopisné museum Českoslovanské, 1922, s. 109 13 Jeřábek, Richard. Etnické a etnografické skupiny a oblasti. In: Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Strážnice – Brno: Národní ústav lidové kultury – Muzejní a vlastivědná společnost, 2000, s. 9 – 29. 14 Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 32 – 36. 12

9

nynějšího zámku přední křídlo. Za doby vlastnictví Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) postihlo Čejkovice a jejich obyvatele několik nepříjemných historických událostí. Díky třicetileté válce došlo ke zpustnutí mnoha usedlostí, úbytku obyvatelstva, Čejkovicím se nevyhnul ani nájezd Švédů. V té době byl také výrazně poničen čejkovický zámek a kostel sv. Kunhuty. Významná změna v dějinách obce je spjata s rokem 1783, kdy Josef II. odkoupil Čejkovice od Studijního fondu a připojil je k ostatním rodovým statkům Habsburků na jižní Moravě. O čtyři roky později byly Čejkovice administrativně sloučeny s hodonínským panstvím. Čejkovice patřily Habsburkům až do roku 1918, kdy byla vyhlášena samostatná ČSR a jejich majetek byl následně zkonfiskován.15 Za vlády Josefa II. byl v obci nově zbudován kostel, který byl po předchozích požárech téměř zničen. Císař Josef II. osobně Čejkovice navštívil v roce 1785 a podle tradice po setkání s místním písmákem a pudmistrem M. Pecúchem odvolal svůj patent o pohřbívání bez rakví.16 Velkou událostí v životě obce bylo roku 1865 svěcení nové školní budovy, kterou vystavěla vlastním nákladem obec s příspěvkem císařské rodiny. Významnou osobností, jež v Čejkovicích strávila část svého dětství, byl Tomáš Garrigue Masaryk. Od svých šesti do jedenácti let žil i s rodiči v domku v Čejkovicích, který stál v areálu tehdejšího habsburského statku. Tento domek je dnes významnou památkou obce a od roku 1990 slouží jako muzeum. Během první světové války proběhla mobilizace a museli narukovali i místní muži z Čejkovic, mnozí z nich bojovali v řadách legionářů. V roce 1915 byly armádou zabaveny pro erár dva kostelní zvony. Pro vojenské účely se také odevzdávaly i různé potřeby z domácností, měděné hmoždíře a mosazné kliky. Dne 28. října byla Národním výborem v Praze prohlášena nezávislost nového československého státu, která se v Čejkovicích oslavila prvního listopadu. Velmi kruté období v Čejkovicích nastalo během druhé světové války, zhoršily se ekonomické podmínky obyvatel. Na počátku roku 1940 byl odstraněn pomník T. G. Masaryka, sejmuty byly také pamětní desky ze školy a Masarykova domku. Také se v Čejkovicích objevilo dvojjazyčné označení obecního úřadu. Od podzimu roku 1944 si obyvatelé Čejkovic ze strachu před blížící se frontou budovali polní kryty a skrýše. Zde mnozí přežívali až do osvobození Rudou armádou, která do Čejkovic dorazila dne 14. dubna 1945. Bezprostředně po konci války se začaly některé rodiny z Čejkovic 15 16

Fialová, Vlasta: Čejkovice za Masarykova mládí. Brno: vlastním nákladem, 1938, s. 4 – 6. Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 41.

10

stěhovat do obcí po odsunutých Němcích, byli to především bývalí domkaři. Celkem odešlo asi 354 čejkovických obyvatel. Po válce se také obnovila činnost nacisty zakázaných organizací Sokola a Orla.17 Po komunistickém převratu roku 1948 vznikl i v Čejkovicích akční výbor Národní fronty. V důsledku znárodňování byli drobní řemeslníci nuceni přejít pod národní podniky. Přesto však v obci zůstávalo několik řemeslníků a živnostníků. Oblíbená jednota Orla byla zrušena a její majetek převzali zástupci akčního výboru národně frontového Sokola. Rok 1950 stojí ve znamení počátků zemědělského družstva. Během komunistického režimu došlo v Čejkovicích k vybudování nové školy, radnice a určitou konjunkturu též zažívala folklorní činnost. Na druhou stranu, navzdory určitým úspěchům v zajišťování chodu některých obecně prospěšných zařízení, obyvatelé citelně vnímali nedostatky v oblasti služeb a zásobování. Chátrající prodejny masa, obuvi, textilu, pošta a knihovna svědčily o tom, že ke spokojenosti měli obyvatelé obce během komunistického režimu daleko. Po obnovení demokracie v roce 1989 poklesl počet členů KSČ a opět stoupl počet členů ČSL, která byla před socialismem nejsilnější stranou v Čejkovicích. Krátce po roce 1989 se začalo rozvíjet podnikání v oblasti služeb, vznikly nové prodejny potravin, smíšeného zboží, prodejna s textilem, dále nová kadeřnictví, hospody, řeznictví apod.18 Na konci 70. let došlo k zahájení rekonstrukčních prací na zdevastované čejkovické tvrzi. Po roce 1918 totiž tvrz připadla státnímu majetku a od té doby pouze chátrala. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1995 a první veřejnosti zpřístupněnou částí se stala bývalá jezuitská kaple upravená na obřadní síň.19 V současné době se Čejkovice staly poměrně vyhledávaným místem pro turisty, kteří poznávají jižní Moravu a její kulturní specifika. Obec je zařazena do rozvoje Moravských vinařských stezek a nabízí tak návštěvníkům možnost prohlédnout si nejen místní dominanty, ale také drobné památky jako jsou boží muka, kříže a kapličky.

17

Jan, Libor: Politicky a společenský vývoj v letech 1945–1989. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 243 – 248. 18 Ritterová, Marie. Obnova demokracie 1989–1998. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248– 1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 267 – 273. 19 Plaček, Miroslav: Tvrz v proměnách staletí. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 445 – 458.

11

2.3

Víra místních obyvatel

2.3.1 Vývoj religiozity obyvatelstva Čejkovice patří mezi obce s vysokou mírou religiozity obyvatelstva. Nejsilnější skupinu věřících v současné době zastávají římští katolíci. Ve 13. století pečoval o duchovní život v Čejkovicích řád templářských rytířů, jejichž kněží zde sloužili i místnímu obyvatelstvu. V průběhu staletí, jak se střídali majitelé Čejkovic, docházelo také k proměnám ve víře obyvatelstva. Za vlády pánů z Víckova narostl počet evangelických rodin v obci a katolictví bylo v závěru 16. století na ústupu. Byl to vcelku přirozený vývoj, protože počet katolickými kněžími obsazených far nedosahoval v té době na Moravě ani dvaceti procent.20 Během vlády pánů z Víckova se v Čejkovicích usadilo několik rodin náboženské sekty anababtistů, jinak zvaných habánů.21 Vedle katolického a nekatolického obyvatelstva tvořili habáni, zvaní též novokřtěnci, specifickou skupinu obyvatelstva. Žili ve společných domech a měli zde i svého kazatele Bartoloměje Ridemayera. 16. století a zejména pak 17. století bylo dobou jejich krutého pronásledování. Novokřtěnci byli nuceni několikrát opustit své domovy v Čejkovicích, následně se sem pak někteří vraceli, mnoho z nich také bylo zabito a jejich domy vypáleny. Nakonec novokřtěnci odešli do Uher a jejich majetek připadl vrchnosti. Stalo se tak na základě rozhodnutí Ferdinanda II., které bylo vydáno v roce 1622 a novokřtěnci byli z Moravy vypuzeni s konečnou platností.22 V Čejkovicích připomíná jejich dávnou přítomnost studna nesoucí pomístní název Toufarka, která stála uprostřed novokřtěneckého dvora. Také o studni Pecúšca se traduje, že ji hloubili habáni. Novokřtěnci byli po dobu jejich přítomnosti v obci označováni také jako túfaři. Tento výraz se po jejich odchodu postupně začal přeneseně užívat pro výrobce veškeré hrnčířské produkce a hrncům se říkalo túfarové zboží. Bylo to však už jen všeobecné 20

Štěpánek, Václav: Obyvatelstvo. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 294 – 299. 21 lp + rj. [Petráňová, Lydia – Jeřábek, Richard]: Habáni. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha – Brno: Mladá fronta, 2007, s. 230 – 231: Obecné pojmenování pro příslušníky náboženské sekty anabaptistů, kteří se během téměř stoletého pobytu na Moravě (1526 – 1622) sociálně integrovali do české společnosti a ovlivnili tradice hmotné lidové kultury. Německý výraz pro novokřtěnce je Wiedertäufer, zkráceně též křtěnci, něm. Täufer, z čehož vzniklo na Moravě označení túfar. Přinesli k nám nové techniské inovace, které uplatňovali při náročných stavbách, budování vodovodů, v hodinářství, ve výrobě cestovních kočárů, ve vinařství, zahradnictví a dobytkářství. Hlavním zdraojem obživy však byla produkce technologicky náročné keramiky, fajánsů. Označení túfar vzniklo z německého označení Täufer. 22 Hrbková, Růžena: Habáni na Moravě. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1972, s. 8.

12

označení pro hrnčíře, kteří s novokřtěnci neměli už nic společného a užívalo se až do počátku 20. století.23 Po zabavení statků Jana Adama z Víckova v roce 1621 připadlo městečko Čejkovice olomoucké koleji, řádu jezuitů. Ti se ihned chopili duchovní správy nad opuštěnou farou a dosadili sem několik svých katolických duchovních, v důsledku čehož vzrostla katolická víra obyvatelstva.24 Roku 1629 zde jezuita Mikuláš Krasovský založil farní matriku. Jezuité se během svého působení v Čejkovicích výrazně postarali o rekatolizaci obyvatelstva a čejkovickou faru administrovali až do roku 1650. Poté se stal farářem místní rodák Martin Bonitius, kterého postupně střídali další kněží z různých koutů českých zemí. Změna ve vyznáních obyvatel Čejkovic nenastala ani po vydání tolerančního patentu Josefa II., po němž se nikdo k protestantismu v Čejkovicích nepřihlásil.25 V roce 1844 žilo v Čejkovicích celkem 1730 osob, z toho 1722 římských katolíků a osm židů. Můžeme tedy sledovat silnou religiozitu obyvatelstva s převahou katolíků. Jiná vyznání se v Čejkovicích, kromě dvou výše uvedených, neobjevovala až do 20. století. Tento stav neovlivnil ani revoluční rok 1848, kdy byla vyhlášena svoboda náboženského vyznání. Důkazem toho je sčítání lidu z roku 1880, kdy se z celkového počtu 2085 obyvatel hlásilo k římskokatolické víře celkem 2033 lidí, zbývající část tvořili židé.26 Náboženské přesvědčení místních obyvatel neohrozilo ani válečné období a ani čtyřicetiletí komunistického režimu. Z výsledků posledního sčítání lidu, které proběhlo v roce 2001 se dozvídáme, že z počtu 2564 obyvatel je římskokatolického vyznání celkem 1874 lidí a celkem 38 lidí se hlásí k československé církvi husitské, kterou v Čejkovicích zaznamenáváme od 20. let 20. století. Lidé, kteří se k této církvi hlásí, navštěvují pravidelně bohoslužby v bývalém domku T. G. Masaryka. Pouze tři lidé se hlásí k Českobratrské církvi evangelické, další asi jen dva lidé vyznávají pravoslavnou církev a jeden uvedl, že je členem náboženské skupiny Svědků Jehovových.27

23

Hlavinka, Karel – Noháč, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926, s. 151 – 179. 24 Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 28 – 29. 25 Štěpánek, Václav: Obyvatelstvo. In: Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 294 – 299. 26 Tamtéž 27 Český statistický úřad: Sčítáni lidu, domů a bytů 2001. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/586102?OpenDocument, cit. 9. 2. 2010.

13

2.3.2 Farnost Čejkovice Místní farní kostel, který je zasvěcený svaté Kunhutě, stojí uprostřed obce a tvoří tak jednu z dominant. Čejkovická farnost administrativně spadá pod děkanství hodonínské a biskupství brněnské. Dnes do hodonínského děkanství náleží kromě Čejkovic devatenáct farností: Archlebov, Bohuslavice u Kyjova, Dambořice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hodonín, Hovorany, Lovčice u Kyjova, Lužice u Hodonína, Mikulčice, Mutěnice, Prušánky, Ratíškovice, Šardice, Věteřov, Žarošice, Ždánice a Želetice u Kyjova.28 Pod farnost Čejkovice spadají kromě samotných Čejkovic také obce Starý Poddvorov a Nový Poddvorov. V současné době v Čejkovicích působí farář P. Mgr. Grzegorz Zych, který pravidelně slouží mše i v kostele sv. Martina ve Starém Poddvorově. Kostel ve Starém Podvorově byl vysvěcen roku 1994, do této doby zde žádný kostel nestál a věřící přijížděli na mše do kostela v Čejkovicích. Farní kostel je zasvěcen sv. Kunhutě, patrocinium ukazuje na založení německými templáři (13. století). Jezuité jej dali opravit v roce 1673, ale již roku 1692 vyhořel spolu s větší částí celého městečka následkem požáru, který vypukl v panské kovárně. Byl pak znovu postaven zednickým mistrem Auerem z Olomouce. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání s makovicí. Při uherském vpádu v roce 1705 kostel opět vyhořel. Byl pak po několika letech opraven, opatřen krovem a taškami. V roce 1727 věž dostala novou báň a makovici, kterou na svůj náklad pořídila obec. Jezuité měli v zámku svou kapli, neměli tedy příliš velký zájem o kostel sv. Kunhuty výrazněji pečovat. Roku 1783 a 1784 byl kostel asi za 8660 zlatých zcela znovu postaven, ale opatřen jen rákosovým stropem. Zvony byly provizorně zavěšeny až do roku 1891 uprostřed náměstí, nedaleko kostela v malé zvonici vystavěné na dvou zděných pilířích.29 Koncem 19. století byl v kostele zrekonstruován strop a byla přistavěna 42 m vysoká věž, do které byly zasazeny zvony z provizorní zvonice. Od té doby již žádnou zvonici v Čejkovicích nenalezneme. Místní fara, která stojí hned vedle kostela je administrována od roku 1650 a je v současné době zapsána na seznam nemovitých kulturních památek České republiky.30 28

Biskupství brněnské: Děkanství hodonínské. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/katalog/dekanstvi.php?kod=10, cit. 11. 2. 2010. 29 Hlavinka, Karel – Noháč, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926, s. 151 – 179. 30 Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002, s. 19 – 22.

14

3

Vymezení a terminologie drobných sakrálních objektů Drobný sakrální objekt můžeme všeobecně interpretovat jako typ drobné stavby,

která není nositelem obytné funkce. Tyto objekty můžeme naleznout v intravilánu31 a extravilánu32 obcí a jedná se o stavební objekty církevní (náboženské) povahy. Jsou to objekty, které v pravém smyslu slova nepovažujeme za stavby, ale jsou pro své nevelké rozměry spíše jen doplňkovým prvkem k dominující hmotě kostelů a kaplí.33 Autoři Tomáš Hájek a Irena Bukačová ve své knize Příběh drobných památek34 uvádí, že širší pojem „drobné památky“ jako takový není obsažen v žádném zákoně, ani v prováděcí vyhlášce. Ovšem v zákoně o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty35 nalezneme tzv. drobnou exteriérovou architekturu, která je však předmětem kulturní hodnoty podle zákona jen tehdy, je-li starší 50-ti let. Zákon tyto památky přímo nedefinuje, pouze uvádí jejich exemplární výčet a nevytváří tak zřetelně definovanou skupinu. Zákon uvádí pouze „např. kapličky, zvoničky, boží muka, polní a smírčí kříže, jejich součásti a fragmenty.“36 Důvodem snad může být i to, že tyto nenápadné doklady života našich předků dlouhá léta nebyly za památky vůbec považovány. Odborná literatura nabízí přesnější vymezení objektů, které řadíme k drobné sakrální architektuře. Do drobných sakrálních objektů zahrnujeme kříže, boží muka, kaple, kapličky, poklony a zvonice,37 dále také obrázky, památné kameny a sochy světců.38 Výskyt drobných sakrálních objektů se může v jednotlivých regionech lišit. Ve své práci se zabývám pouze kříži, sochami světců, poklonami, kapličkami a obrázky světců, neboť ostatní drobná sakrální architektura se v Čejkovicích nevyskytuje. Odborná terminologie drobné sakrální architektury není jednotná. Cílem této kapitoly není vyřešení terminologického aspektu, chtěla bych pouze uvést příklady 31

Intravilán. In: Linhart, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2004, s. 174: zastavěná část území obce, pozemek v této části. 32 Extravilán. In: Linhart, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2004, s. 113: nezastavěné území vně hranic sídel. 33 Drápala, Daniel – Sobotka, Richard – Bajer, Vojtěch: Příběhy staletími vyprávěné. Drobné sakrální památky na Rožnovsku. Rožnov pod Radhoštěm – Zlínský kraj – Česká křesťanská akademie, 2004, s. 6. 34 Hájek, Tomáš – Bukačová, Irena: Příběh drobných památek. České Budějovice: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001, s. 9. 35 Česká republika: Zákon č. 80 ze dne 22. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 71/1994 Sb., o vývozu a prodeji předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. Sbírka zákonů, Česká republika, 2004, částka 25, s. 1188 – 1212. 36 Tamtéž. 37 va. [Vařeka, Josef]: Sakrální stavby. In: Frolec, Václav – Vařeka, Josef: Lidová architektura. Encyklopedie. Druhé, přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, s. 244. 38 f. [Frolec, Václav]: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno: Blok, 1974, s. 212 – 214.

15

některých odlišností. Důvodem terminologické neujasněnosti mohou být odlišnosti jak z hlediska odborného, tak jeho konfrontace s lidovým katolicismem a ústní lidovou tradicí. V lidovém prostředí se termínem boží muka označují nejen drobné stavby ve tvaru sloupku nebo pilíře, ale také kříže a jiné drobné sakrální objekty, v Čejkovicích je to například poklona. Avšak i na tomto pojmu, poklona, odborníci nenacházejí shodu. Někteří badatelé z Čech tomuto typu stavby říkají výklenková kaplička, popřípadě polní kaplička. Z církevního hlediska označuje poklona úkon, kterým věřící vyjadřuje úctu k Bohu, Nejsvětější Trojici nebo Panně Marii. Ani termín kaplička není úplně jednoznačný. Může označovat také jakýkoliv výklenek pro sochu nebo další vyobrazení světce. 39 V dalších kapitolách je typologie jednotlivých objektů podrobně popsána. K jejich popisu užívám terminologii Jitky Matuszkové, která se ve svých pracích zaměřuje především na výzkum drobných sakrálních staveb na jižní Moravě.

39

Matuszková, Jitka: Miniaturní šperky v kulturní krajině. In: Památková péče na Moravě. Monumentorum Moravie tutela 7, 2003, s. 115 – 132.

16

4

Lokalizace drobných sakrálních objektů Lokalizace drobných sakrálních objektů je úzce spjata s motivy jejich zbudování

a také jejich funkcemi, které podrobněji popíši dále. Zpravidla se tyto objekty nachází v blízkosti cest a na jejich křižovatkách, velmi často je nalézáme na hranicích zástavby nebo katastru obce, ale i v jejím společenském centru. Vlivem proměny lidských sídel se okolí těchto drobných staveb postupem času přetváří a v současnosti se tedy mohou vyskytovat v úplně jiném prostředí, než ve kterém byly postaveny. Mohou se nacházet uprostřed polí, kde dříve vedla cesta, nebo se staly součástí soukromých pozemků. Místa, kde naši předkové budovali kapličky, kříže a poklony, nebyla volena náhodně. Většinou se k místu, kde byly vybudovány, vztahovala nějaká historická událost, nehoda nebo tajemné zjevení. Často také byly součástí sakrálních okrsků, jako např. hřbitova nebo kostela.40 Drobná sakrální architektura také napomáhá spoluvytvářet obraz kulturní krajiny. Často ji nacházíme ve společnosti přírodního krajinného prvku, jako je strom či skupina stromů. V mnoha případech tak můžeme u sakrálních památek najít vzrostlé lípy, javory, někdy i duby a kaštany, na poutních místech to mohou být celé aleje. V Čejkovicích zaznamenáváme někdy i ovocné stromy. Sakrální stavby také vytvářejí duchovní náboj místa, na němž se nacházejí. Nejsou jen výrazem lidské zbožnosti, ale díky nim dostává krajina osobitější charakter, je nám pak bližší a něčím známější. 41 V Čejkovicích jsou drobné sakrální objekty rozmístěné po celém katastru obce (mapa č. 1). V centru obce se nachází čtyři památky, které jsou spolu se hřbitovním křížem zároveň součástí sakrálních okrsků. Dále se v zástavbě obce nalézají kaplička na dolním konci a poklona na horním konci, které dříve stávaly na hranicích zástavby. Vlivem rozšiřování obce se však od nich hranice zástavby posunula dále. Několik zkoumaných objektů stojí v částech, kde končí zástavba vinných sklepů a mnoho z nich se vyskytuje mimo zástavbu obce ve viničních tratích, jedná se především o kříže a obrázky světců. Všechny zkoumané objekty v Čejkovicích se nachází u komunikace nebo v její blízkosti, mnoho z nich také u křižovatek. 40

Drápala, Daniel – Sobotka, Richard – Bajer, Vojtěch: Příběhy staletími vyprávěné. Drobné sakrální památky na Rožnovsku. Rožnov pod Radhoštěm – Zlínský kraj – Česká křesťanská akademie, 2004, s. 7 – 8. 41 Červinka, Pavel: Česká sakrální krajina. In: Ledvina, Petr (ed.): Venkovská krajina 2004 – sborník příspěvků z konference. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2004, s. 11 – 14.

17

5

Motivy ke zbudování drobných sakrálních objektů Důvody ke zhotovení drobných sakrálních objektů jsou různé, záleželo

především na tom, kým byl objekt vystavěn. U většiny z níže popisovaných památek zjišťujeme, že byly postaveny na náklad jednotlivých osob či rodin bez finanční podpory obce a církve. Impulsem k výstavbě drobných sakrálních objektů byla často tragická událost, která se stala v místě památky nebo blízké lokalitě. V případě čejkovických objektů to jsou různá nenadálá úmrtí, smrtelné nehody, ale také vražda. Obvykle jsou pak na těchto místech vztyčeny kříže nebo obrázky světců. Také nemůžeme opomenout, že památky vznikají ke cti a chvále Boží a jsou výrazem hluboké víry jednotlivců. Objevují se zde i památky, jejichž motivy ke zbudování byly důsledkem předchozích zjevení, která se v těchto místech uskutečnila. To se týká např. kapličky na dolním konci. Takový motiv se také dodnes objevuje v lidové ústní tradici. V Čejkovicích se dále setkáváme s objekty zasvěcenými světcům, kteří mají spojitost s vinařstvím. Zde můžeme uvést například obrázek svatého Václava a obrázek svatého Marka, které stojí před vinicí jako ochránci úrody. Někdy můžeme motivy vzniku odvozovat od věnovacího textu se jmény donátorů, který je na památce uveden. Jindy se o nich dovídáme z pramenů nebo z ústní tradice a povědomí místních obyvatel. V některých případech se však vzpomínka na příběh spojený s postavením určité památky z lidského povědomí vytratí a motivy ke zbudování zůstanou skryty v minulosti. Tak je tomu například u soch svatého Aloise a Jana Nepomuckého u kostela. Tyto sochy jsou zároveň nejstaršími drobnými památkami v Čejkovicích. Například socha svatého Aloise původně stála před čejkovickou tvrzí. Z pramenů, které byly použity na tuto práci, můžeme jen odhadovat, že zbudování této sochy mohlo mít souvislost s rekatolizační snahou jezuitů, kteří v Čejkovicích sídlili. Socha se vyznačuje vyšší úrovní uměleckého ztvárnění a také svojí nákladností. Motivem jejího zbudování mohla být také potřeba prezentovat se navenek.

18

6

Funkce drobných sakrálních objektů V této kapitole bych se chtěla zaměřit na otázku funkční povahy drobných

sakrálních památek, protože v průběhu doby docházelo v této oblasti k určitým změnám a posunům. Funkce, které byly bezprostředním důvodem pro zřízení objektů, se během doby mohly vytratit a často je nahrazovaly funkce nové.42 Úlohy, které drobné sakrální objekty splňují, též souvisejí se vztahem lidí k nim a se vztahem lidí k sídlu a komunikacím, u kterých se objekty nacházejí. Lidem bydlícím v blízkosti kapličky, kříže či boží muky tak tyto objekty zprostředkovávají každodenní kontakt s duchovním životem. Tato funkce ale dnes spíše ustupuje do pozadí, protože neustálým vývojem společnosti dochází k poklesu religiozity venkova. Ještě na počátku 20. století lidé z Čejkovic využívali prostoru u kapličky na dolním konci a u poklony na horním konci jako sociálních center a jako míst ke společné večerní modlitbě nacházejících se v bezprostřední blízkosti jejich domova. Konaly se zde večerní bohoslužby při májových pobožnostech a také se zde místní scházeli, aby v období sucha společně poprosili Boha o déšť. Díky kapličce na dolním konci můžeme sledovat, jak se ve 20. století změnila zástavba Čejkovic. Tato kaplička totiž stávala původně na jejím konci a za ní se začalo stavět až počátkem 20. století.43 Zvláštní funkci mají sakrální památky na hranicích obcí, upozorňují příchozí, že se blíží k vesnici a odchozí, že vesnici opouštějí.44 Tuto funkci plní například dřevěný kříž ve směru Mutěnice, který stojí na hranicích čejkovického katastru. Peckův kříž, který stojí za zástavbou obce ve směru k Čejči, je symbolickým posledním rozloučením poutníků, kteří míří do Žarošic. Dalším prvkem je memorální funkce, kdy nás památka upozorňuje na událost spjatou s místem či blízkou lokalitou, většinou to jsou úmrtí a různá neštěstí. Objekty mohou sloužit i jako orientační body v krajině nebo v sídle. Tuto funkci však spíše plnila speciální profánní návěstí. Drobné sakrální objekty funkci orientačního bodu získaly až druhotně tím, že se delší dobu vyskytují 42

Nusek, Jindřich – Svoboda, Jan a kol.: Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. 6. samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem, roč. 5 (27). Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 02/09 základní organizace: Muzeum okresu Benešov, 2001, s. 54 – 58. 43 Hlavinka, Karel – Noháč, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926, s. 151 – 179. 44 Matuszková, Jitka: Miniaturní šperky v kulturní krajině. In: Památková péče na Moravě. Monumentorum Moravie tutela 7, 2003, s. 115 – 132.

19

na konkrétním místě.45 V Čejkovicích jsou dle drobných sakrálních objektů například pojmenovány ulice: K Marku, U Boží muky, U Kapličky.46 Drobné sakrální objekty nesou také značnou výpovědní hodnotu, jejich přítomnost v obci nás upozorňuje na katolické vyznání jejích obyvatel. V regionech s evangelickým obyvatelstvem se drobné sakrální památky objevují jen zřídka. Tyto objekty mohou posloužit i jako ukazatel sociálního statusu donátora, kterého památka také navenek reprezentovala, vezmeme-li v úvahu typ stavby a její náročnost na materiál. Dnešní krajinou se spíše projíždí, už se v ní nežije jako dříve a s touto proměnou také přichází změna přístupu lidí k drobným památkám, které jsou součástí krajiny a sídel. Mnohé památky se v posledních letech staly součástí cyklistických a turistických stezek jako záchytné body a také místa, u kterých si návštěvník může odpočinout. Památky situované u vinic a polností hrály významnou roli v časech, kdy se převážná část obyvatelstva obce živila prací na půdě a trávila zde většinu svého času. Mnozí měli na pole, kde pracovali, dalekou cestu a tak zde zůstávali po celý den. U objektů se pak lidé modlili při poledních pauzách a schovávali se u nich před poledním sluncem nebo prosili, aby je blížící se dešťová mračna nechala dokončit jejich práci. Většina

objektů,

které

se

v Čejkovicích

nachází,

vznikla

z určité

ryze individuální potřeby jedince nebo rodiny, ti pak také o památku pečovali, navštěvovali ji apod. Objekt pro ně byl privátním prostředníkem, který je spojoval s Bohem. Toto individuální užívání však v mnoha případech vlivem různých změn přecházelo i na širší veřejnost. Majitelé objektů odcházeli a péče pak přecházela na různé dobrovolníky. Některé z objektů se staly součástí náboženských slavností nebo dokonce kulturních akcí. Drobné sakrální objekty byly a stále ještě jsou výrazným středem zájmu při prosebných procesích do polí, proto se jim věnuji následující podkapitolu.

45

Matuszková, Jitka: Signum sakrum kulturní krajiny. Veronica. Časopis ochránců přírody 17, 2003, č. 5, s. 9 – 11. 46 PSČ Čejkovice – Poštovní směrovací čísla. Dostupné z: http://www.psc.cz/cz/Jihomoravskykraj/Hodonin/Cejkovice, cit. 7. 4. 2010.

20

6.1

Drobné sakrální objekty při prosebných procesích

Procesím chápeme slavnostní církevní průvod uvnitř nebo vně kostela v rámci jedné farnosti. Výraz je odvozen z latinského slova procedere – kráčeti vpřed, putovati.47 Je to průvod spojený s náboženským životem a s děkovným a prosebným obsahem. „Rozeznávají se církevní procesí prosebná (sv. Marek, křížové dny), kajícná, děkovná a svátostná (teoforická: Boží Tělo), při nichž je nesena Nejsvětější svátost oltářní.“48 Tyto náboženské průvody se pojí k různým dnům křesťanského kalendáře a k příležitostem daným převážně katolickou církví.

6.1.1 Křížové dny Prosebné průvody o křížových dnech, které se v Čejkovicích konaly do první poloviny 20. století, byly spojeny se třemi posledními dny před pohyblivým svátkem Nanebevstoupení Páně. Název mají nejspíše od toho, že věřící chodili v průvodu s křížem za neustálých proseb a modliteb. Konání prosebných průvodů v tyto dny zavedl v polovině 5. století biskup Mamert z Vienne v jižní Francii. Tento obyčej se brzy rozšířil po celém křesťanském Západě.49 V Čejkovicích lidé tyto dny označují také jako procesní dny. Po všechny tři dny byla forma slavnosti stejná, jen průvod se ubíral každý den jinými cestami, do jiných viničních tratí. Vycházelo se vždy po skončení mše svaté, která byla obvykle velmi brzy ráno. Procesí se vždy zastavovalo u obrázků a křížů v polích a lidé u nich prosili za dobrou úrodu a za odvrácení krupobití a nepříznivého počasí, které by mohlo jejich úrodu zničit. Drobné sakrální objekty, které se obcházely, byly vybírány tak, aby se každý den šlo na jinou světovou stranu. Při zastavení u obrázku, kapličky či kříže se zpívaly mariánské písně nebo písně k Ježíši Kristu. U objektů se procesí zastavilo a kněz žehnal pole na čtyři světové strany, přečetl vybranou pasáž z Bible a poté procesí pokračovalo v cestě dál.50 Marie Fialová vzpomínala na své dětství, kdy ještě před výukou ve škole navštěvovala ranní mši svatou a pak s procesím obcházela kříže a obrázky v poli. 47

mh. [Holubová, Markéta]: Procesí. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek. Praha – Brno: Mladá fronta, 2007, s. 808 – 809. 48 Tamtéž. 49 Tarcalová, Ludmila: Prosebná a děkovná procesí na Uherskohradišťsku. Slovácko 35, 1993, s. 51 – 57. 50 Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010.

21

V době jejího dětství to byla běžná a neodmyslitelná součást života každého křesťana.51 Chodilo se každý rok po různých trasách, v konkrétní den se šlo například do viniční trati Odměry, kde se procesí zastavovalo u dřevěného kříže U větřáku. Dále se chodilo ke kapličce pod Novosady, odtud nahoru k Hyclovu kříži a ke svatému obrázku v lese Ochozy. Jiný den se konalo procesí ke kříži ve směru Velké Bílovice, kde původně stával kříž, který zhotovil řezbář Vymyslický a který je dnes umístěn před farou. Kromě vyjmenovaných míst se také chodilo k Peckovu kříži nedaleko hranice katastru ve směru k Čejči. Vycházelo se vždy od kostela a u kostela se také končilo. Během komunistického režimu byla veškerá církevní procesí zakázána. Po roce 1989 došlo pouze k obnově procesí na svatého Marka a svátostného procesí Božího Těla. Slavnost Božího Těla se však přímo ke konkrétním památkám, kterými se ve své práci zabývám, nevztahuje. Výjimku tvoří pouze kaplička pod Novosady, kde se Boží Tělo konalo pouze v 90. letech 20. století.

6.1.2 Prosebné procesí k svatému Markovi Tento procesní den má původ už ve starověkém Římě. Zemědělci z Říma směřovali každoročně 25. dubna do zasvěceného háje, aby poprosili bohyni Robigo o ochranu před obilnou snětí. Katolická církev tyto pohanské rituály později nahradila kajícími procesími. Prosebné procesí se spojilo se dnem svatého Marka nahodile, v našem prostředí je však procesí s tímto svátkem vžité dlouhou tradicí.52 Svatý Marek se tak stal patronem dobré úrody, který chrání úrodu proti špatnému počasí. Prosebné procesí na svátek svatého Marka se dodnes dodržuje i v Čejkovicích. Procesí každoročně dne 25. dubna míří k jeho obrázku, který se nachází v severozápadní části obce ve viniční trati Padělky. Připadne-li svátek na všední den, koná se procesí nejbližší neděli po svátku. Současný průběh procesí zavedl před sedmi lety farář P. Mgr. Grzegorz Zych. V neděli odpoledne se věřící sejdou v kostele vyzdobeném červenými, bílými a zelenými korouhvemi, kde proběhne svátostné požehnání. Poté se již v čele s ministranty, kteří nesou křížek, vyrazí na cestu. Vedle ministrantů jdou předříkávači, kteří odříkávají litanie, Otčenáš, Zdrávas Maria do tlampače. Pořadí účastníků, kteří následují za odříkávači, je již bez pravidel. 51 52

Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010. Tarcalová, Ludmila: Prosebná a děkovná procesí na Uherskohradišťsku. Slovácko 35, 1993, s. 51 – 57.

22

U obrázku, který k této příležitosti předem vyzdobily místní dobrovolnice (obr. č. 1),53 farář přečte úryvek z evangelia svatého Marka a poté žehná pole na všechny čtyři světové stany. Nakonec věřící zazpívají mariánské písně a poté se rozejdou do svých domovů. V roce 2010 se procesí zúčastnilo asi 50 věřících. Věková skladba účastníků byla velmi široká, v procesí šli rodiče s dětmi i nejstarší generace (obr. č. 2). Tímto způsobem tedy v současné době probíhá jedna ze starých křesťanských tradic, kde ústřední úlohu plní drobné sakrální objekty. Tato tradice však během doby podlehla určitým změnám, které zapříčinili mimo jiné také střídající se kněží, kteří v Čejkovicích během doby působili. Do roku 2002, kdy v Čejkovicích působil farář Pavel Merta, toto prosebné procesí absolvovalo mnohem delší trasu, která vedla skrz viniční trati se čtyřmi zastaveními u jednotlivých objektů. První zastavení proběhlo u kapličky pod Novosady, odtud pokračovali na Odměry k obrázku Svaté rodiny, dále k obrázku u lesa Ochozy a odtud se šlo teprve k Marku.54 Také pořadí, ve kterém lidé v té době šli, bylo odlišné. Nejprve šli ministranti s křížem, poté kostelník, kněz s předříkávačem, hospodáři, ženy s dětmi a na závěr i cyklisté.55

53

V roce 2010 byla dřevěná skřínka, ve které se nachází obrázek, olemována umělou květinou, ozdobena papírovou stuhou a do země před ní byly zasazeny macešky a umělé květy. 54 Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010. 55 Matuszková, Jitka: Prosebná procesí k sv. Markovi. Malovaný kraj 1, 2003, s. 32.

23

7

Drobné sakrální objekty v Čejkovicích

7.1

Kříže

Jako první v řadě památek spojených s křesťanstvím je třeba zmínit kříž. Ve starověku na Blízkém Východě i u Římanů se kříž užíval jako nástroj k bolestivé a potupné popravě. Odsouzenec byl přibit za zápěstí a za nárty nohou na kříž, který se skládal ze dvou zkřížených břeven. Smrt pak nastala pomalým udušením. Trestanec byl často označen tabulkou s nápisem (titulus) o jeho vině. Na kříži umřel i Ježíš Kristus na rozkaz římského prokurátora Judeje Piláta Pontského.56 Od 4. století, kdy kříž přestal sloužit jako popravčí nástroj, se stal symbolem křesťanství a znamením Kristova vykupitelského díla.57 První kříže se jako symboly křesťanství stavěly už od raného středověku a byly v našem prostředí bezpochyby ze dřeva, vzhledem k materiálu se však dochovaly jen velmi vzácně. Tento materiál byl snadno a rychle opracovatelný, lidé se s ním setkávali denně, byl dostupný a ne příliš drahý.

58

Nařízení stavět kříže u cest je spojováno

s Karlem Velikým.59 Dřevěné kříže se v exteriérech ve větší míře objevovaly také v období protireformace. Tyto kříže se stavěly v obcích na znamení jejich rekatolizace. V 17. a 18. století se začal častěji používat trvanlivější materiál, kámen.60 S rozvojem průmyslové výroby v 19. století se na venkově začalo užívat litinových křížů, které postupně nahrazovaly kříže dřevěné. Kříže se vyskytují také v podobě kombinované (kamenný podstavec a kovový kříž). Některé dřevěné kříže mohou být jednoduché, jiné jsou více či méně řezbářsky zpracované. Mnohé z nich jsou opatřeny plechovým nebo plastickým korpusem Krista krytým zvlněnou stříškou. Společným prvkem, který se velmi často objevuje u vrcholu křížů, je tabulka 56

Kříž. In: Rulíšek, Hynek: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 2005, nestránkováno. 57 Nusek, Jindřich – Svoboda, Jan a kol.: Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. 6. samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem, roč. 5 (27). Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 02/09 základní organizace: Muzeum okresu Benešov, 2001, s. 31 – 36. 58 Hájek, Tomáš – Bukačová, Irena: Příběh drobných památek. České Budějovice: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001, s. 54 – 56. 59 Nusek, Jindřich – Svoboda, Jan a kol.: Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. 6. samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem, roč. 5 (27). Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 02/09 základní organizace: Muzeum okresu Benešov, 2001, s. 31 – 36. 60 Hanzl, Zdenek: Kámen v rukodělné výrobě českého venkova. Praha: Lidové noviny, 2003, s. 262.

24

opatřená písmeny INRI nebo IHS. Označení INRI v odborné terminologii nazýváme jako titulus. „Jedná se o zkratku latinského Iesu Nasarenus Rex Iudeorum, což se běžně do češtiny překládá jako Ježíš Nazaretský, král Židovský.“61 Nápis IHS označujeme odborným termínem christogram čili monogram Ježíše Krista. Je to zkratka latinského sousloví Iesu Hominum Salvator – Ježíš Spasitel lidstva.62

7.1.1 Dřevěný kříž řezbáře Františka Vymyslického před farním úřadem Tento historický dřevěný kříž stojí před budovou fary, tedy přímo v centru obce. Zhotovil jej v roce 1899 řezbář František Vymyslický63 z Dolních Bojanovic. Kříž byl vyroben z dubového dřeva a je polychromovaný (opatřený vícebarevným nátěrem) (obr. č. 3). Z přední i z obou bočních stran je kříž bohatě reliéfně zdoben řezbami, které vyobrazují Kristovo ukřižování a mučení s jeho atributy a symbolickými předměty. Výtvarně pojaty jsou rovněž hrany kříže s motivy hlav andělů. Vrchol kříže je opatřen půlkruhovou plechovou stříškou a pod ní je malá destička s nápisem INRI ze stejného materiálu. Pod korpusem Krista je vyřezaný rok zhotovení kříže, 1899. Níže můžeme vidět třicet stříbrných, za které Jidáš zradil Krista, dále je monstrance a kalich s hostií. Na bocích vertikálního břevna je vyřezaná vinná réva s hrozny, které symbolizují krev Kristovu. Níže jsou vyřezané nástroje, kterými mučili Krista před jeho smrtí, zvané též jako Kristova zbroj64 (obr. č. 4). Jedná se o trnovou korunu, hůl s houbou namočenou v octě, kterou Ježíši přikládali k ústům po jeho ukřižování, dále je to kopí, kterým probodávali jeho boky, bičovací sloup, provazy, důtky, kterými ho bičovali. Najdeme tu také džbán na vodu, kterou si pak Pilát umýval ruce. Na pravé straně břevna jsou znázorněny tři hřeby, kterými jej přibili na kříž, kladivo, žebřík, kleště, jimiž vytahovali hřeby z Kristova těla při jeho sejmutí z kříže, ruka, která jej políčkovala. V nejspodnější části kříže můžeme z jeho čelní strany vidět motiv Piety.65 61

Drápala, Daniel – Sobotka, Richard – Bajer, Vojtěch: Příběhy staletími vyprávěné. Drobné sakrální památky na Rožnovsku. Rožnov pod Radhoštěm – Zlínský kraj – Česká křesťanská akademie, 2004, s. 14 – 15. 62 Tamtéž. 63 Podrobnější informace o tvorbě a životě Františka Vymyslického lze získat v článku: Káňová, Alena: Lidový řezbář František Vymyslický. Malovaný kraj 6, 2003, s. 30. 64 Nástroje umučení Páně. In: Rulíšek, Hynek: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 2005, nestránkováno. 65 Pieta. In: Rulíšek, Hynek: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 2005, nestránkováno: Zobrazení truchlící Panny Marie s tělem mrtvého Ježíše spočívajícím po sejmutí z kříže na jejím klíně.

25

Kříž nechal u Františka Vymyslického zhotovit na přání svých rodičů František Opluštil, čtvrtláník z Čejkovic. V roce 1912 byl vysvěcen tehdejším čejkovickým knězem Eduardem Kellerem.66 Kříž tehdy František Opluštil postavil na mezi u svého pole, které se rozkládalo na Dolním Padělku (jižně od Čejkovic), přímo u hlavního tahu na Velké Bílovice, daleko za zástavbou obce. Vedle kříže zasadil tři jírovce (kaštany), které stojí v místě dodnes. V roce 1964 bylo kvůli špatnému stavu kříže rozhodnuto o jeho odstranění z původního místa, můžeme se o tom dočíst z pozdějšího zápisu ve farní kronice. „U země byl kříž proniklý hnilobou, takže se v těch místech ulomil. Ramena kříže byly tak prohnilé, že litinové tělo Kristovo se už nemělo na čem viset. Bylo štěstí, že tělo Kristovo váhy 85 kg, nezabilo někoho při té práci, když spadlo dolů mezi ně. Kříž byl odvezen k Janu Ivanovi, stoláři čís. 15 „Pod zámkem“. V zadní straně od spodu byla prohnilá část a sahala až přes polovici kříže. Část od ramen nahoru úplně odpadla. Příležitostně na záchraně kříže s láskou pracoval, třeba jej nikdo k dokončení nenabádal. Roky běžely a pak taková velká „věc“ v domě zavazela. Až v roce 1979 a 1980 se s křížem doopravdy začalo opravovat. To se uskutečnilo a opravený, vyřezávaný dřevěný kříž byl zatím položen v kostele před oltářním stolem. Kdo viděl ten kříž před opravou a pak po ukončení opravy, nechtěl ani věřit. Je jako nový. Stovky hodin práce, oprava dřevěných reliéfů, nanášení specifických barev. Mistr Jan Cvan to všechno svědomitě vykonal. Tělo Kristovo bylo pozlaceno v Brně, kde jej autem zavezl náš duchovní Otec Jaromír Mikulášek, administrátor a jemu nápomocný kaplan Otec Jiří Palla.“67 Na opravě kříže se též podíleli tehdejší členové Československé strany lidové v Čejkovicích, kteří měli ve svém dlouhodobém programu i péči o tyto drobné památky, dále se na opravách podílela žena zmiňovaného Jana Cvana. V roce 1980 proběhlo ukončení oprav a kříž byl postaven na nové místo před Farní úřad v Čejkovicích. Do té doby před budovou fary žádný kříž nestál, a proto se místní rozhodli, že umístí kříž Vymyslického právě sem. Shodli se na tom, že taková výrazná památka by měla stát v centru obce. Na památku pro ty, kteří se o obnovu kříže postarali, byl do kovové schránky u spodní části kříže vložen děkovný text.68 Kříž je dnes majetkem obce, která má také na starost jeho údržbu. I tento objekt

66

Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. 67 Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl, s. 256 – 257. 68 Tamtéž.

26

můžeme najít zapsaný mezi nemovitými kulturními památkami.69 V roce 2004 byl proveden koncept restaurátorské opravy kříže, k opravě ale dodnes zatím nedošlo. Kříž už od země začíná uhnívat a v některých částech vypadává tmelení z popraskaných míst. Ve špatném stavu jsou i reliéfy s některými motivy, především ty, které jsou v blízkosti terénu. Do první poloviny 20. století se ke kříži, který stál ještě na původním místě, chodilo s procesím v období křížových dnů. Dnes kříž stojí uprostřed dění obce, žádná křesťanská slavnost se k němu však nevztahuje.

7.1.2 Centrální kříž na hřbitově Tento kříž nalezneme na hřbitově v jeho zadní části u zídky, která hřbitov lemuje po celém obvodu. Ke kříži vede dlážděný chodník procházející středem celého hřbitova. Za křížem je vysazená zlatice a po jejích stranách rostou túje. Kříž je kamenný včetně korpusu Krista (obr. č. 5). Základna nese dřík, na kterém je na čelní straně reliéf Panny Marie Bolestné s mečem v srdci, který symbolizuje její velký žal nad ztrátou syna. Dřík ukončuje trojúhelníkově tvarovaná římsa, pod kterou je plastická rozeta. Výše nad římsou můžeme vidět reliéf kalichu s hostií. Korpus Krista nenese výraznějších zdobných prvků. Tento kříž nechala zhotovit v roce 1898 Františka Jobstová, tehdejší hospodyně čejkovického faráře P. Eduarda Kellera.70 Z písemných pramenů se dozvídáme, že před kamenným křížem stával na stejném místě kříž dřevěný,71 který už uhníval, a proto nechala zhotovit kříž nový.72 Také je z pramenů patrné, že kříž původně stával uprostřed hřbitova mezi dvěma vzrostlými lípami a ne v jeho zadní části. K jeho přenesení na dnešní místo došlo v 70. letech 20. století v důsledku rozšiřování hřbitova, který přestal stačit kapacitním nárokům.73 O přemístění kříže na nové místo u zadní části hřbitova nám vypovídá dochovaný zápis z Dušičkové slavnosti z roku 1976. „Stala se změna. Kříž je přemístěn až ke zdi rozšířeného hřbitova. Slavnost se koná na místě kde kříž dříve stál, tedy uprostřed starého rozšířeného hřbitova. S průvodem jak se tam 69

Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002, s. 19 – 22. 70 Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl, s. 145. 71 Podrobnější informace o původním dřevěném kříži nejsou k dispozici, můžeme pouze odhadovat, že zde stál od josefínské reformy, která vyžadovala přítomnost centrálního kříže na každém hřbitově. 72 Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. 73 Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého.

27

dříve chodívalo, už se nechodí. Ve 14 hodin se tam věřící sejdou. Po vykonání růžence rozzpívá se píseň k duším zemřelých a pak je soukromá návštěva hrobů.“74 S přesunem památky však nedošlo k přesunu místa, kde se v den Památky zesnulých scházejí věřící a farář s ministranty. Od roku 1976 je tak centrální kříž při Dušičkové slavnosti mimo centrum dění. Slavnost probíhá na jejím původním místě u lip. Dnes kříž plní pouze funkci křesťanského symbolu.

7.1.3 Kříž v místě smrti Miroslava Pavky Tento drobný křížek najdeme severovýchodně od Čejkovic na rozcestí, kde vpravo vede polní cesta mezi viniční tratí Odměrky a vlevo mezi viniční tratí Díly u včelína. Je to drobný kovový kříž s korpusem Krista, který původně sloužil jako náhrobní na hřbitově. Kamenný podstavec je opatřen pamětní žulovou deskou, na které stojí nápis: „MIROSLAV PAVKA *13. 11. 1932 – †12. 7. 1945 TRAGICKY ZAHYNUL.“ Nad pamětní deskou je zavěšena malá skleněná lucerna na svíčku. Celý kříž vyjma pamětní desky je natřen stříbřenkou. Na fotografii (obr. č. 6) můžeme vidět zavěšený věneček, který tu zůstal ze dne Památky zesnulých. U země je položena skleněná váza s umělými květinami. Za památkou je vysazen ořešák královský a okolí kříže je zatravněné. Kříž zde vztyčila rodina Pavkova v roce 1966. Dříve místo kříže stával polní obrázek svatého Josefa s malým Ježíškem (obr. č. 7). Obrázek se v tomto místě stal památkou na neštěstí, které se odehrálo 12. července roku 1945. V té době zde pyrotechnici zneškodňovali nevybuchnuté munice z druhé světové války. Každý majitel byl povinen projít své pole a případný nález oznámit. Kluci, kteří se sem vydali po vyučování náboje hledat, zde přišli v důsledku manipulace s nimi o život. Nalezená munice jim explodovala v rukou. Její obětí se stali dvanáctiletí chlapci Miroslav Pavka a Josef Stávek. Paní Němečková (sestra zesnulého Miroslava Pavky) vyprávěla, že se sem kluci vydali v poslední školní den, kdy děti dostávaly vysvědčení, a před touto událostí ani nepřišli domů své známky ukázat. Zesnulí měli pohřeb, kterého se účastnilo mnoho dětí a především mladých lidí v kroji.75 Postupem času dřevěný sloupek, na kterém byl obrázek svatého Josefa, uhníval a rodina Pavková ho vyměnila za železný kříž, který v místě stojí i dnes. Paní Němečková na tuto výměnu vzpomíná 74 75

Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl, s. 145. Němečková, Jarmila (nar. 1929), 28.2.2010.

28

takto: „My sme měli enom takovej dřevěnej obrázek, no a potom jak se likvidovaly železné kříže ze hřbitova a lidé si začali dávat pomníky po tem 45. roku, tak sme si ten jeden kovový vyhozený vzali. Tatínek ho tam potom dal místo teho obrázka.“76 Roku 1966 kříž vysvětil farář Václav Skalník. V roce 2007 nechala Jarmila Němečková na kamenný podstavec zhotovit i pamětní desku s vyrytým datem neštěstí a jmény zesnulých. Tuto desku vyrobil místní kameník David Mráz. Dříve ke kříži chodila Jarmila Němečková se svojí maminkou a společně se staraly o malou zahrádku s květinami v okolí kříže. Díky postupnému uorávání půdy zahrádka postupně zanikla. Od smrti rodičů se o tento křížek stará paní Jarmila Němečková sama, nosí sem čerstvé květiny, také natírá kříž barvou, aby nekorodoval a čistí ho.77

7.1.4 Peckův kříž Peckův kříž stojí severně za zástavbou obce, nedaleko hranic čejkovického katastru u hlavní komunikace ve směru k Čejči. Přičemž z hlavní silnice těsně před křížem odbočuje jedna polní cesta a jedna asfaltová regionální komunikace, která vede až do sousední obce Vrbice. Kříž je dřevěný a skládá se ze dvou jednoduchých břeven bez profilování a řezbářského opracování (obr. č. 8). Na křížení břeven můžeme vidět kovový korpus Krista, nad ním je přišroubovaná kovová destička s nápisem INRI. Na dolní polovině svislého břevna je připevněna dřevěná plastika Panny Marie, která má sepnuté ruce. Nad ní je velmi mělce vytesán rok 1978. Kolem kříže je malá zahrádka, kde rostou růže a jiné květiny. Celá zahrádka je obehnaná nízkým dřevěným plotem. V okolí kříže roste několik jehličnanů a lípa. Kříž na toto místo vztyčil jeho zhotovitel, Eduard Pecka,78 v roce 1978. Pořídil ho jako náhradu za uhnívající kříž, jehož donátorem byl otec Eduarda Pecky, Albert Pecka79. Původní již neexistující kříž zde stál od roku 1923 a ve stejném roce byl vysvěcen tehdejším čejkovickým farářem Janem Navrátilem. Vypovídá o tom žádost o vysvěcení památky, které bylo vyhověno.80

76

Němečková, Jarmila (nar. 1929), 28.2.2010. Tatáž. 78 Eduard Pecka byl bratrem významného rodáka Dominika Pecky, který byl farářem, filozofem, prozaikem a esejistou. 79 Pecúch, František (nar. 1914), 22.2.2010. 80 Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. 77

29

Motivy, které vedly Alberta Pecku ke zhotovení kříže, jsou nejasné. Z map pocházejících z prvního vojenského mapovaní (druhá polovina 18. století) je zřejmé, že se nejednalo o první objekt tohoto typu na sledovaném místě (mapa č. 2). Tudíž motivy zbudovaní prvotního kříže mohou sahat do daleké minulosti. Kříž v tomto místě zaznamenávají také indikační skici z roku 1824.81 Peckův kříž slouží jako místo posledního rozloučení poutníků s obcí, kteří míří do Žarošic. Ještě v první polovině 20. století sem kněz doprovázel poutníky i s muzikou a také je zde vítal, když se vraceli z pouti zpět. Ke kříži se chodili věřící modlit při procesí křížových dnů. Peckův kříž je výrazným a dobře viditelným bodem na území čejkovického katastru.

7.1.5 Dřevěný kříž ve směru Mutěnice Tento kříž stojí na kopci nad viniční tratí Odměrky u hlavní silnice vedoucí do Mutěnic. Tyčí se na jednom z jeho nejvyšších bodů u východní hranice katastru obce Čejkovice. Jedná se o jednoramenný dřevěný kříž s plechovým korpusem Krista, který je polychromovaný. Na přední straně kříže je vyryt letopočet s iniciály donátorky Kateřiny Pazderkové: „L.P. 1924 PK.“ Za křížem se rozprostírá viniční trať Odměrky, po jeho stranách stojí dva vzrostlé kaštany a akát (obr. č. 9). Tento kříž nechala vztyčit ku slávě Boží Kateřina Pazderková (č.p. 123) v roce 1924. Ve stejném roce došlo i k jeho vysvěcení farářem Janem Navrátilem.82 Dle výpovědí Františka Pecúcha kříž vyrobil tesařský mistr Václav Galla, který na jeho výrobu použil dřevo ze své části lesa Ochozy. Dříve byl tento malý les rozdělen na dvě části; „Hájek“ byl les panský, „Ochozy“ selský, který se dále dělil na více částí, které byly připsány jednotlivých gruntům.83 Z dokumentů Karla Hlineckého se můžeme dočíst o opravě kříže z roku 1973, kdy už byl kříž značně poškozen, plechový korpus Krista byl utržen a část dřevěného kříže u země uhnívala. O opravu se postaral vnuk Kateřiny Pazderkové, František Pazderka. Uhnilou část kříže odřezali a kříž

81

Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatura elektronického dokumentu: MOR233618240. 82 Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. 83 Hlavinka, Karel – Noháč, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926, s. 151 – 179.

30

přišroubovali k betonovému sloupku. Jan Cvan (č.p. 6) jej ve své dílně konservoval a obnovil polychromování.84 Kříž u Odměrek je důležitým bodem v krajině, který nás upozorňuje, že přecházíme hranici mezi čejkovickým a mutěnický katastrem. Na toto místo se stavěly kříže již v minulosti, je to patrné už z map pocházejících z období I. vojenského mapovaní (mapa č. 3). Přítomnost kříže nám dokládají i indikační skici z roku 1871.85

7.1.6 Dřevěný kříž U větřáku Kříž stojí v mezi nad křižovatkou cest u viniční trati Díle u větřáku,86 která se nachází v jihozápadní části čejkovického katastru. Severně od kříže začíná zástavba vinných sklepů, které již patří k zastavěné části Čejkovic zvané Malý újezd. Kříž je tvořen dvěma mohutnými břevny, jehož konce jsou chráněny oplechováním. Původně byl opatřen malovaným korpusem Krista na plechu, ten už ale dnes není vidět (obr. č. 10). Postupem času barevná malba oprýskala a zůstal pouze samotný korpus. Chráněn je půlkruhovou plechovou stříškou lemovanou malými půlkruhy. Z plechu je také vystřižena destička s nápisem INRI, monstrance a kalich s hostií. Celý kříž je ve spodní části přišroubován na betonovém sloupku. Pod křížem roste zimostráz vždyzelený (krušpánek) a vedle něj je stará hrušeň. Kříž zde stojí od roku 1932. Z pamětní knihy městečka Čejkovic se dozvídáme podrobnější informace o donátorech a jeho vysvěcení: „Dne 19. června 1932 byl posvěcen nový dřevěný kříž U větřáka. Kříž zbudovali ke slávě Boží manželé Josef a Juliana Opluštilovi rolníci číslo 128. S průvodem šlo se ke kříži, kde měl kázání kaplan Jaromír Pařízek, kříž byl posvěcen Janem Doupovcem a ke konci byla sbírka. Totiž každý obešel kříž, políbil jej a položil dar. Na udržování kříže složena zakladateli nadace 100 Kč.“87 O autorovi, který kříž zhotovil, bohužel prameny mlčí. Tento kříž byl postaven na místo starého sešlého kříže, který původně daroval ke slávě Boží Fabián Zemánek a světil se v roce 1886.88 O starším kříži nemáme dalších zpráv. Dle záznamů z I. vojenského mapování však víme, že kříže na tomto místě stávaly již dříve 84

Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého. Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatura elektronického dokumentu: MOR029618710. 86 Téměř naproti památky stával mlýn holandského typu, který byl postaven roku 1748 a fungoval asi do 20. let 20. století. Dnes již neexistuje, je po něm pouze pojmenovaná ulice Na větřáku a viniční trať Díle u větřáku. 87 Státní okresní archiv Hodonín, fond 18, Čejkovice I, č. 145, Pamětní kniha městečka Čejkovic, s. 253. 88 Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého. 85

31

(mapa č. 4). Kříž je vyznačený i na indikačních skicách z roku 182789 a 1872.90 Ke kříži se dříve chodilo během křížových dní, kdy se obcházely jednotlivé viniční trati.

7.1.7 Hyclův kříž na Odměrách V západní části čejkovického katastru u viniční trati Odměry, v místě, kde se schází tři polní cesty v křižovatku, najdeme žulový kříž na betonovém podstavci (obr. č. 11). Na dříku je přišroubovaná černá pamětní deska, na které stojí: „Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ V místě křížení je upevněn drobný pozlacený korpus Krista, který byl původně na náhrobním kříži na hřbitově. Celý kříž je obestavěn nízkým dřevěným plotem, který zhotovili členové Československé strany lidové v Čejkovicích. Kříž pochází z roku 1946 a místní občané ho označují jako Hyclův kříž. Nechali ho zhotovit rodiče Elišky Hyclové, která zemřela v roce 1946 při porodu. Autora tohoto kříže neznáme. Jak přecházela péče o památku z generace na generaci, tak se i postupně vytrácel zájem o ni a památka zůstávala na pospas času, během kterého chátrala. Nakonec o kříž začala pečovat rodina Fialová, která v místě vlastní pole a vinici. Marie Fialová vzpomíná, že v době socialismu byl kříž značně poškozen. Nejen následkem povětrnostních vlivů, ale k poničení také přispěli různí vandalové, kterým byla památka v době komunistického režimu na obtíž. Na vlastní náklady pak kříž nechala opravit. Kříž byl opatřen novým betonovým podstavcem, který pomáhali zhotovit i další místní lidé. Připevněn byl nový korpus Krista a pamětní deska. Tuto práci provedl místní kameník David Mráz asi před 4 lety, tj. v roce 2006. Marie Fialová při vyprávění také uvedla, že korpus Krista, který byl použit na opravu, poskytl František Kmenta. Ten jej uchovával doma z doby, kdy se rozšiřoval hřbitov a lidé se zbavovali litinových křížů. Vedle kříže také stojí dřevěná lavička, kterou zhotovil Jindřich Opluštil, aby zde lidé mohli po namáhavé polní práci odpočívat.91 Kříž je postaven na dobře viditelném místě viniční trati Odměry u křižovatky

89

Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatura elektronického dokumentu: MOR029618270. 90 Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatura elektronického dokumentu: MOR029618720. 91 Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010.

32

cest a je tak výrazným bodem v krajině. Do poloviny 20. století se každoročně na toto místo ubíralo prosebné procesí během křížových dnů. V té době však ještě na místě žulového kříže stál kříž dřevěný, ke kterému se vázal zajímavý příběh. Zde bych ho uvedla v podání Marie Fialové: „Tam býval dřív dřevjenej kříž, já si ho pamatuju, protože my sme tam mívali pole. A k temu se vázalo, že tam měl někdo vinohrad a jeho syn byl na vojně. A šel z tej vojny na dovolenů ten voják, pěšky, asi z vlaku z Kobylí a stavil se v tej vinici utrhnůt si hrozen. No a tam byl hotař, který šel říct temu majitelovi, že tam má zloděja. Ten pak šel, vzal si pušku a zastřelil ho. A to byl jeho syn potom zjistil.“92 Podle výpovědí dalších členů rodiny Fialovy, dále Františka Kmenty a jeho ženy jsem zjistila, že je tento příběh v povědomí současných obyvatel stále velmi živý. Jednotlivá podání se liší pouze informací, odkud se syn hotaře vracel. Někteří respondenti uvedli, že z vojny a jiní vyprávěli, že z vězení. Tuto pověst také někteří dotazovaní přiřadili ke kříži, který na místě dřívějšího dřevěného stojí dnes. Na tomto příkladě můžeme sledovat určitý vývoj, kterým příběh během předávání z generace na generaci prochází. Tím, že se z příběhu vytrácejí doprovodné informace a detaily, dochází také k procesu přeměny vyprávění. V tomto případě tak plynule přechází příběh vztahující se původně k dřevěnému kříži na kříž Hyclův. V literatuře je vyprávění vážící se k této památce výrazně odlišné, uvedu ho níže, tentokrát už v literárně publikované podobě. Velmi důležitým zjištěním je také fakt, že již na mapách z III. vojenského mapování je na místě, kde v současné době stojí Hyclův kříž, zaznačen objekt sakrální povahy (mapa č. 5). Je tedy patrné, že se zde drobné sakrální objekty stavěly již dříve a mohl se k nim vázat původní příběh.

Pověst o kříži na Odměrách s názvem „Kříž mezi vinohrady“ I vinohrady čejkovické mají svoji historii. Západně od Čejkovic se rozkládají vinohrady, které mají různá jména, jako Odměry, Hlaviny, Šatrapky a Černé hory. A mezi nimi se na stráni vypíná vysoký kříž, který tam byl postavený už v dávných časech. Byl tam postaven z toho důvodu, že v jeho místě prý otec zabil vlastního syna, a to tak, že o tom sám ani nevěděl. Pověst říká: Mezi Hrubým a jeho synem Václavem nastala roztržka. Hrubý byl bohatý sedlák a katolík, a proto nechtěl, aby si Václav vzal za ženu Pavlu, chudobné děvče a k tomu evangeličku.93 „To se starému pochopitelně 92 93

Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010. Vašek, Leoš: Kříž mezi vinohrady. Pověsti z Čejkovic. Brno: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 27 – 28.

33

nelíbilo – o svatbě nechtěl ani slyšet. Václav proto na otce zanevřel a v hněvu zabil hotařovu Hanču, která za ním sama chodila. Za to se dostal na několik let do vězení. Mezitím, co byl Václav pryč, Hrubého zvolili za horného na hlídání vinohradů. Bývalo totiž zvykem, že když hrozno začalo dozrávat, zarazila se za velkých oslav hora. Potom už do vinic nikdo nesměl. Zvolili se dva horní, byli to obyčejně sedláci, a každý dostal k ruce ještě hajného – hotaře. Ti potom celý čas, dokud bylo vinobraní, strážili sladké plody. Tak přišla řada i na Hrubého. Podivnou náhodou se s ním dostal za hotaře Jura, jenž vždy toužil po tom, aby se Hrubému pomstil za smrt své dcery, kterou zavil Václav. Dlouho se mu nenaskytla vhodná příležitost. Až jednou v noci, když vartovali, Hrubý odešel, aby se poohlédl i po okolí. Mezitím přišel jakýsi chlap do jeho vinohradu a pochutnával si na hroznech. Právě v tu chvíli se objevil i Jura. Jde k chlapovi a poznává v něm Václava Hrubého, který se vracel z vězení, i když mnohem dřív, než měl. Ptal se hned Jury, zda už je hora zaražená. „Ale kdepak, ještě je čas, jen si dej pořádně do nosu,“ odpověděl lstivě Jura a v hlavě mu zrál ďábelský plán. Václav se tedy znovu klidně pustil do hrozna. Jura pak spokojeně odešel. Za chvíli dovedl do vinohradu Hrubého a ukazoval mu vetřelce. Hrubý, jenž se sám přičinil o to, aby se po každém zloději ve vinohradě hned střílelo, se nepřesvědčil, o koho se jedná a vypálil. Václav vykřikl a svalil se na zem. Až nyní po hlase Hrubý poznal, že je to jeho syn Václav, skočil k němu, dovlekl jej z vinice na cestu a přímo šílel. Přiběhl i druhý horný Mikúš, otec Pauly, kterou Václav v poslední chvíli svého života vzkázal pozdravovat. Potom hned skonal. Hrubý si zatím trhal vlasy a velmi plakal. Sám přiznal, že to byl trest boží, protože neměl soucit s chudými lidmi. Na místě, kde došlo k nešťastné události, postavili kříž, jenž měl hlásat, že lásku k dětem nenahradí žádné bohatství na světě.“94 Leoš Vašek, který pověst sepsal, čerpal ze slovensky psané sbírky pověstí Rozprávky a povesti z prezidentovej dediny95 z roku 1932. Autorem této sbírky je František Vaculovič, který pověst o kříži přepsal z vyprávění Anči Peckové z Čejkovic. Pověsti od obou autorů se liší pouze autorským ztvárněním, děj i informační hodnota obou prací jsou téměř shodné. Cvan96 uvádí, že pověst o kříži na Odměrách se mezi lidmi stala natolik populární, že ji dokonce zdramatizoval Václav Strnad do formy divadelního představení. Místní ochotnický divadelní soubor pak tuto hru předvedl. 94

Vašek, Leoš: Kříž mezi vinohrady. Pověsti z Čejkovic. Brno: Obecní úřad Čejkovice, 1998, s. 27 – 28. Vaculovič, František – Prečner, Dušan: Roprávky a povesti z prezidentovej dediny. Hodonín: O. Štanglerová, 1932, s. 45. 96 Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 96. 95

34

7.1.8 Majerův kříž Jižně od obce Čejkovice u hlavní komunikace ve směru Velké Bílovice stojí památka, kterou místní obyvatelé identifikují jako Majerův kříž (obr. č. 12), někteří i jako Majerův pomník. Jedná se o žulový kříž s kovovým korpusem Krista stojící na betonové základně, která vyčnívá těsně nad terénem. Uprostřed dříku je přišroubovaná černá leštěná deska se zlatým nápisem, na kterém stojí: „Poutníče milý, zde málo stůj, rány moje rozvažuj. Rány moje ti kynou, tvoje léta hynou. Přijde smrt – soud nastane, kam se tvá duše dostane?“ Nad deskou je prosklená nika, v níž je postavena sádrová soška Panny Marie. Kolem kříže je malá zahrádka, ve které jsou různé druhy keříků a trvalek. Obestavěna je nízkým dřevěným plotem natřeným zelenou barvou. U kříže jsou zasazeny dvě lípy. Tento kříž byl vztyčen roku 1954 rodinou Majerovou. Je památkou na tragickou nehodu z 24. 12. 1953, při které zemřel Ladislav Majer. Stalo se tak v železniční stanici Šakvice. Jedoucí rychlík zde narazil do stojícího osobního vlaku. Zemřelo tehdy 103 lidí a dalších 83 bylo zraněno. Událost se zapsala do dějin jako jedna z nejtragičtějších nehod na českých železnicích.97 O nehodě mi vyprávěl František Kmenta: „V Šakvicích na Štědrej deň se prostě srazily vlaky. To bylo tady u Hustopeč. A tam zahynuli tří Čejkovjáci, kteří se vraceli z dovolenej. To byl Laďa Majer, František Herzán a Jaroslav Hnidák. A tí Majerovi tam na památku postavili ten pomník.“98 V současné době již nikdo z rodiny Majerovy v Čejkovicích nežije a péče o památku přešla na místní dobrovolníky, kteří mají u památky vinici. Většinou je to někdo z rodiny Netopilíkovy. Kříž se stal orientačním bodem a je zahrnut do názvu viniční trati Padělky u Majerového kříže. Tato se rozprostírá přímo za památkou.

7.1.9

Kamenný kříž u kostela

Barokní kamenný kříž je umístěn na volném prostranství před boční stěnou chrámové lodi (obr. č. 13). Na nízké hranolové podnoži je sokl, který je vespod vydutý obloukem. Profilovanou římsou s výžlabkem je sokl oddělen od konického obelisku, na němž je vztyčen kamenný kříž s korpusem Krista. Sokl i obelisk je zdoben vpadlou výplní s motivem uch a čabrak.

97 98

Na zadní straně podstavce je vytesán letopočet

Úřední zpráva o železničním neštěstí u Brna. Mladá fronta 9, 1953, č. 310 z 29. 12., s. 5. Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010.

35

zhotovení 1783. Kříž je zapsán na seznamu kulturních nemovitých památek.99 Vedle kamenných soch je třetím nejstarším objektem v Čejkovicích. Další podrobnosti k objektu nejsou známy.

7.2

Samostatně stojící sochy

Dalším typem sakrálního objektu jsou samostatně stojící sochy a sousoší. Jedná se o finančně nákladnější památky, které si zpravidla mohli dovolit jen bohatší donátoři. Zastoupení těchto drobných sakrálních objektů v krajině se objevuje až od konce 17. století v barokním období. V Čejkovicích se objevují dvě sochy světců, které jsou umístěné před kostelem. Jedním z nich je plastika svatého Jana Nepomuckého, který patřil mezi nejoblíbenější světce barokního období.100 Tento kněz a mučedník se stal patronem českého národa. Socha byla postavena roku 1725 ještě před kanonizací Jana Nepomuckého (1729).101 Dalším světcem, kterého můžeme najít v prostoru před kostelem, je socha svatého Aloise. Tento patron studující mládeže bývá zobrazován jako mladý jezuita s krucifixem a lilií, případně též s lebkou a důtkami.

7.2.1 Barokní socha svatého Jana Nepomuckého Socha svatého Jana Nepomuckého stojí na prostranství vedle kostela (obr. č. 14) a je evidována na seznamu kulturních nemovitých památek České republiky.102 Z nízké podnože vyrůstá konický čtyřboký podstavec, který je ukončený profilovanou římsou. Na římse stojí samotná socha svatého Jana Nepomuckého. Na podstavci je nápis: „ANO 1725.“ Světec je oděn v obvyklém kanovnickém úboru s palmovým listem, křížem v pravici a se zámkem, který drží v levé ruce. Kolem sochy je zřízena malá zahrádka s keříky. Památka je vytvořena z pískovce. Vlastníkem památky obec Čejkovice. Do 20. let 20. století byla socha umístěna na náměstí za domem a stodolou Karla Stacha. Obec pak místo, kde tato socha stála, prodala jako stavební plochu Ludmile

99

Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002, s. 19 – 22. 100 Vlnas, Vít: Jan Nepomucký, česká legenda. Praha: Mladá fronta, 1993. s. 282. 101 Jan Nepomucký. In: Remešová, Věra: Ikonografie a atributy svatých. Praha: Zvon, 1991, s. 31. 102 Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002, s. 19 – 22.

36

Hnidákové a sochu přemístila ke kostelu.103 V pamětní knize městečka Čejkovice z 12. června roku 1932 máme doloženy pobožnosti, které se v minulosti u sochy konaly: „Každoročně o svátku Jana Nepomuckého bývalo svaté požehnání u sochy světcovy pod kostelní věží. Průvod šel od kostela, obešel kostel kolem potoka k soše. Chvalostné požehnání po pobožnostech u sochy bylo v kostele.“104 Toto požehnání se u kříže konalo každoročně až do počátku druhé světové války.105 V dnešní době se již tato pobožnost u sochy nekoná.

7.2.2 Barokní socha svatého Aloise Pískovcová socha stojí vedle kostela svaté Kunhuty u zdi, která spojuje budovu fary s chrámem. Na pravoúhlém soklu spočívá obloukem oddělený kvádrový podstavec zdobený na přední straně reliéfem. Je na něm vyobrazena žena klečící ve skalnaté krajině před křížem a knihou (obr. č. 15). Pod reliéfem stojí: „S. ROSA A VITERBO.“ Na zadní straně soklu je nápis: „EX WOTO L. H. 1762.“ Nahoře je podstavec uzavřen profilovanou hlavní římsou, která nese sochu světce. Světec drží v rukou kříž, ke kterému má skloněnou hlavu, a je oděn v kněžském rouchu. Okolí sochy je zatravněné a na jejích bocích rostou jehličnany. Patrně jde o práci z dílny moravského sochaře a řezbáře s rakouským původem Ondřeje Schweigla.106 Původně socha stála na jiném místě, o jejím přemístění se dozvídáme ze zápisu z farní kroniky z roku 1936: „Na prostranství u vchodu do zámku stála kamenná socha sv. Aloise věkem sešlá, nikým neopravená, nemající snad žádné majitele. Zprávy o vzniku se nezachovaly, ale dle všeobecného úsudku ji zbudovali jezuité. Po zrušení řádu císařem Josefem II. při odchodu vzali s sebou veškeré záznamy a bylo snad možno ve Vídni a nebo v Holíči něco dohledat. Po převratě se sem odvezly zbytky archivu. Socha je umělecká práce barokního slohu. Farář Jan Doupovec sochu nechal přemístit ke kostelu. Přemístění provedla firma Štábla kamenictví v Hodoníně. Socha byla opravena chemickou cestou a fluatovaná.“107 O soše stojící před zámkem se také

103

Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého. Státní okresní archiv Hodonín, fond 18, Čejkovice I, č. 145, Pamětní kniha městečka Čejkovic, s. 253. 105 Pecúch, František (nar. 1914), 22.2.2010. 106 Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1, A/I. Praha: Academia, 1994, s. 346 – 348. 107 Státní okresní archiv Hodonín, fond 18, Čejkovice I, č. 145, Pamětní kniha městečka Čejkovic, s. 330. 104

37

zmiňuje Karel Hlavinka.108 Vzhledem k jejímu původnímu umístění i volbě světce (svatý Alois byl jezuitou) můžeme považovat za možné donátory jezuity. Socha byla do 90. let 20. století majetkem Římskokatolické farnosti Čejkovice a dnes ji má pod správou obec Čejkovice. Socha svatého Aloise je připsaná na seznamu kulturních památek ČR.109

7.3

Poklona

Poklonou označujeme přízemní nebo patrovou stavbu obdélného nebo segmentového půdorysu. Čelní strana je obvykle členěna mělkou vpadlinou nebo různě hlubokou nikou určenou pro obraz nebo sochu světce, jemuž je objekt zasvěcen. Poklona je završena různě tvarovaným štítovým frontonem nebo střechou. Na vrcholu stříšky najdeme vždy křížek.110 V některých případech dosahuje poklona subtilnějších rozměrů a může připomínat hranolová boží muka. Poklona se ale od božích muk odlišuje především obdélným půdorysem, absencí lucerny a tím, že je určena pro čelní pohled, kvůli němuž se veškerá výzdoba soustřeďuje na průčelí. V různých případech mohou poklony dosahovat velikosti kapličky, nemají však vnitřní prostor a jsou bez oltáře. Objevují se v období vrcholného a pozdního baroka. Pro termín poklona je také odpovídající označení výklenková kaplička nebo polní kaplička.111 V Čejkovicích nalezneme pouze jednu poklonu, která je zasvěcena Panně Marii. Místní lidé ji označují jako boží muka.112

7.3.1 Poklona Panny Marie Tuto památku zasvěcenou Panně Marii nalezneme u hlavní komunikace vedoucí z Čejče (obr. č. 16). U poklony je zbudovaná autobusová zastávka Krátiny. Na počátku 20. století tato památka stála na konci zastavěné části Čejkovic, ale v důsledku rozšiřující se zastavěné plochy obce je dnes uvnitř ní. Poklona Panny Marie má 108

Hlavinka, Karel – Noháč, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926, s. 151 – 179. 109 Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002, s. 19 – 22. 110 Matuszková, Jitka: Drobná sakrální architektura na Podluží. Národopisná revue 1, 1999, s. 18 – 23. 111 Tamtéž. 112 V lidovém prostředí se jako boží muka označují různé typy sakrálních staveb, mohou to být poklony, kříže i obrázky světců.

38

čtvercový půdorys, což pro poklony není příliš typické. Tato stavby je příkladem toho, jak různorodé stavby se v lidovém prostředí mohou objevovat. Na čelní straně je poklona opatřena nikou, která je chráněna proskleným malým oknem. Uvnitř niky je umístěna vyřezávaná soška Panny Marie s malým Ježíškem v náručí. Hranolový korpus poklony se v horní partii pod taškovou stříškou kalichovitě rozšiřuje. Na vrcholu stříšky se tyčí kovový křížek. Stavba je olíčena bílou a žlutou barvou, stejně jako místní kostel svaté Kunhuty. Kolem poklony je zahrádka, o niž se stará rodina Bařinová, která bydlí v domě přímo za památkou. Na údržbě okolí se podílejí i obecní zaměstnanci, protože památka je majetkem obce. V jejím okolí najdeme mnoho druhů trvalek a také keříků a kapradí. Datum vzniku památky, motivy jejího zbudování a ani autor nejsou známy. Časové zařazení vzniku této stavby můžeme alespoň zhruba stanovit na druhou polovinu 19. století.113 Její dnešní podoba pochází z 90. let 20. století, kdy proběhla částečná oprava, o niž se postarali místní dobrovolníci a Obecní Úřad v Čejkovicích.114 Tuto památku asi před deseti lety opatřili novou stříškou, nově ji omítli, vymalovali a také byl připevněn nový vrcholový křížek.115 Lidé, kteří bydlí poblíž této památky, vzpomínají na své dětství, jako například paní Slabá: „Tady vedle tej boží muky jsem trávila hodně dětství a my jsme se jako děcka kolem ní hónívaly a hrály si u ní.“116 Dále vzpomíná na dobu, kdy ještě vedle poklony stávaly tři vinné sklepy (obr. č. 17) a místo fungovalo jako pomyslné sociální centrum pro lidi, kteří bydleli poblíž, respektive na horním konci obce.117 „Stařenka nám dycky vykládaly, že se tu večír všecí sešli, sedli si a modlívali se u ní. Třeba když nechtělo pršet a bylo sucho, ale aj tak normálně, byl to už takový zvyk. Prostě sme se tam scházeli místo televize.“118 Podobnou zkušenost měla také paní Fialová: „Tam jsme se chodili modlívat, když nepršelo a májové tam bývaly u teho. To si pamatuju, že se za déšť zpívalo: „Vylej, vylej rosu z nebe.“ Protože bývalo strašně sucho.“ Paní Fialová s úsměvem vzpomínala, že jako dítě vždycky na začátku pobožnosti utekla na třešně a vracela se spolu s dalšími dětmi ještě před koncem pobožnosti tak, aby si 113

Časové zařazení bylo stanoveno dle konzultace s Mgr. Jitkou Matuszkovou, Ph.D., NPÚ Brno, z 13. 4. 2010. 114 Kašík, Ludvík (nar. 1929), 22.2.2010. 115 Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010. 116 Slabá, Květoslava (nar. 1935), 18.3.2010. 117 Tatáž. 118 Tatáž.

39

toho jejich rodiče nevšimli. Kolem této památky vede trasa čejkovických poutníků, kteří míří do Žarošic. Poutníci se tady dříve zastavovali a modlili k Panně Marii, kdo chtěl, dal k památce věnec nebo čerstvé květiny. Dnes se poutníci u památky příliš na dlouho nezastavují, pouze pokleknou, pokřižují se a pokračují dál v cestě.119 Do doby před druhou světovou válkou se každoročně u poklony sloužily májové pobožnosti, lidé kolem ní seděli na zemi, protože zde nebyly žádné lavičky. Sešlo se tu mnohdy až kolem šedesáti lidí. Od 50. let 20. století život kolem památky utichl a lidé se zde kvůli politické situaci na večerních pobožnostech už nesetkávali. V současné době se u památky nekonají ani májové pobožnosti ani jiné církevní akce.

7.4

Kapličky

Kaplička je samostatně stojící drobná architektura s uzavřeným vnitřním prostorem. Svými proporcemi, členěním a výtvarným pojetím kapličky odpovídají lidovému stavitelství v regionu a mnohdy se u nich objevuje vliv architektonických slohů.120 Většinou jsou postaveny ve slohu barokním a klasicistním. Půdorys kapličky může být obdélníkový, čtvercový nebo také půlkruhový. Mezi materiál, který se používá na jejich stavbu, patří kámen, cihly a smíšené zdivo. Omítky jsou většinou vápenné. Kapličky mají často sedlovou střechu krytou pálenými taškami. Vrchol stříšky je opatřen křížem. Velikost vnitřního prostoru se může lišit, není však přímo uzpůsoben pro shromažďování věřících. V interiéru bývá umístěn oltář se sochou nebo vyobrazením světce, jemuž je kaplička zasvěcena. U kapliček se sloužily pobožnosti, v menších obcích nahrazovaly kapličky přímo funkci chrámu a byly tak většinou situovány do jejich středu. „Liturgicky se od kostela odlišují tím, že v nich nikdy není přechovávána eucharistie.“121 Kapličkám na Moravě se velmi často říká také poklona.122 Dle odborné terminologie je poklona charakterizována jako jednoduchá kaple členěná na čelní straně

119

Kašík, Ludvík (nar. 1929), 22.2.2010. Matuszková, Jitka: Miniaturní šperky v kulturní krajině. In: Památková péče na Moravě. Monumentorum Moravie tutela 7, 2003, s. 115 – 132. 121 Tamtéž. 122 Bližší specifikace odlišností viz. kapitola 3. 120

40

vpadlinou nebo nikou, která je určena pro obraz nebo sochu světce.123 Od kapličky, která má vnitřní prostor, do kterého můžeme vstoupit, se liší také absencí oltáře.

7.4.1 Kaplička Bolestné Matky Boží na dolním konci Kaplička stojí na jižní straně obce Čejkovice u hlavní komunikace ve směru Velké Bílovice. Ještě počátkem 20. století stála na konci zástavby, nyní zástavba pokračuje dále za kapličkou. Je to cihlová stavba s obdélníkovým půdorysem. Střecha je sedlová s trojúhelníkovým štítem, ve kterém se nachází prolomený oválný výklenek doplněný obrázkem. Je kryta pálenou taškou bobrovkou a na jejím vršku je kovový kříž. Na průčelí kapličky jsou po stranách výklenku mělce vystouplé pilastry zakončené hlavicí. Kaplička má žlutobílou omítku, která dříve bývala pouze vápenná (obr. č. 18). Dveře od kapličky jsou prosklené (obr. č. 19). Uvnitř je oltář pokrytý bílým ubrusem, na němž je umístěna velká dřevěná soška znázorňující Pietu (obr. č. 20). V její přítomnosti jsou na oltáři dvě menší sošky Panny Marie a Ježíše, dále také křížek a dvě skleněné vázy s umělými květinami. Během doby se také proměnilo okolí památky. Ke kapličce dnes vede pouze malý chodníček a před ní se rozrůstá zahrada s porostem jehličnatých keříků. Dříve byl tento prostor volný. Srovnáme-li obrázek č. 18, na němž je zachycena kaplička v roce 1940, a obrázek č. 19 pocházející ze současnosti, můžeme si povšimnout, jak se podoba kapličky proměnila. Hlavice pilastrů, které se dnes nachází téměř v úrovni horní hrany zárubní, byly dříve posazeny mnohem výše. V roce 1989 došlo při opravách k podřezání spodní části zdiva kapličky a následkem toho ke snížení celkové výšky objektu. Tuto opravu provedli místní dobrovolníci pan Stávek a Tomáš Šťavík, ve stejném roce byla také znovu vysvěcena.124 Současná fotografie také zachycuje pravou boční stěnu kapličky s nesmyslně zakončenou římsou, která dle staršího obrázku dříve pokračovala i na jejím průčelí. Přesná datace vzniku kapličky není určená. V lidové tradici existují různé varianty příběhů spojených s jejím vznikem. Z Čejkovického zpravodaje125 se dočítáme, že kapličku nechal postavit místní sedlák Martinec. Dřevěná socha Piety, Matky Boží

123

va. [Vařeka, Josef]: Kaplička. In: Frolec, Václav – Vařeka, Josef: Lidová architektura. Encyklopedie. Druhé, přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, s. 110. 124 Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl, s. 197. 125 Hlinecký, Karel. Čejkovický zpravodaj 2, 2009, s. 32. Dostupné z: http://www.cejkovice.cz/file.php?nid=986&oid=1467077, cit. 22.4.2010.

41

bolestné, která je dodnes v této kapličce vystavena, byla do roku 1773 v jezuitské kapli v zámku. Po zrušení řádu ji sedlák Martinec dostal darem a později pro ni vybudoval kapličku v místě, které si Panna Maria měla dle tradovaného vyprávění sama zvolit. Velmi podobnou variantu příběhu, který se vztahuje k této kapličce nám popsal také Břetislav Cvan ve své knize následovně:126 „V roce 1800 oral na poli sedlák Martinec. Pojednou uviděl ze země vycházet zvláštní zář. Když odstranil v tom místě hlínu, našel sošku Panny Marie. Doma ji dal do sklepa, záře však stále ze sošky vycházela. Když jednoho dne šel Martinec po dolním konci, spatřil na pustém místě vycházet zář. Podle toho usoudil, že matka Boží si přeje, aby zde byla vystavěna kaplička. Tak se také stalo a soška, kterou nalezl sedlák na poli, byla zde postavena. Starost o kapličku byla svěřena dceři sedláka Martince, ta se však o ni mnoho nestarala a kaplička v běhu let pustla. Po nějakém čase se přihlásila jedna žena, že se bude o starat, čímž si vyprosila uzdravení svého nemocného syna. Léta plynula, lidé odcházeli a starost o kapličku si vzala jiná žena. Ta v dušičkový podvečer viděla kolem kapličky vycházet řadu světýlek.“127 Další varianta příběhu se odvíjí z ústního vyprávění Františka Pecúcha. Kapličku měl na přelomu 19. a 20. století postavit Bedřich Michna, kterému se narodila zdravotně postižená dcera Fanynka. Kaplička měla být postavena jako prosba za její uzdravení. Fanynka se během svého života o tuto kapličku starala až do své smrti. 128 Fanynku si jako pečovatelku o kapličku pamatuje František Kmenta, ten však už uvedl, že kaplička byla postavena kvůli opakovanému zjevování sošky Panny Marie na stejném místě.129 U tohoto objektu můžeme pozorovat zajímavou variabilitu příběhů, které se o ní tradují. Ústřední roli v nich hraje motiv uzdravení a tajemná zjevení sošky Panny Marie. Příběhy jsou zasazeny do různých časových období. Otázkou zůstává, který z těchto příběhů se více blíží skutečné dataci jejího vzniku. K odpovědi nás částečně mohou navést údaje z období II. vojenského mapování, které proběhlo na Moravě v letech 1836 až 1852 (mapa č. 6). Na mapách byla již tehdy kaplička zakreslena. Na starších mapách zaznačena nebyla. Z tohoto faktu tedy můžeme odhadovat, že doba jejího zhotovení spadá do období II. vojenského mapování. Do první poloviny 20. století se každou neděli odpoledne kaplička otvírala a lidé 126

Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 96. Tamtéž. 128 Pecúch, František (nar. 1914), 22.2.2010. 129 Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010. 127

42

se tu scházeli k modlitbám, konaly se zde i májové pobožnosti. U kapličky se také konávaly večerní pobožnosti v obdobích sucha. Místo u památky sloužilo jako sociální centrum pro dolní konec obce.130 Dnes se již kaplička neotvírá a nevztahují se k ní žádné náboženské slavnosti a pobožnosti. Udržována je lidmi, kteří bydlí v její bezprostřední blízkosti.

7.4.2 Kaplička pod Novosady Tato kaplička je postavena u viniční trati Novosady, která je v severozápadní části obce. Objekt stojí na zatravněném prostranství u křižovatky. Před kapličkou končí ulice, kterou tvoří vinné sklepy. Kaplička má čtvercový půdorys (obr. č. 21). Podokapní římsa kapličky je jednoduchá, profilovaná. Střechu má kaplička sedlovou s kovovým křížem na vrcholu. Objekt je přístupný prosklenými dřevěnými dveřmi, které se otvírají ven. Do vnitřního prostoru je situován malý oltář, nad kterém je na stěně zavěšena keramická deska s reliéfem, který zpodobňuje svatého Urbana. Nad ním je napsáno: „SVATÝ URBANE, OCHRAŇUJ NAŠE VINICE!“ (obr. č. 22).

Za kapličkou

se rozprostírají pole a vinice. Z pravé a levé strany památky stojí vzrostlé kaštany, které zde zasadili zhotovitelé kapličky. Kaplička Pod Novosady byla postavena v roce 1887, v témže roce byla zasvěcena svaté Anně. Její zbudovaní se stalo projevem zbožnosti manželů Martina a Veroniky Hyclových, kteří bydleli v nynější ulici Masarykově.131 V roce 1910 koupil pozemek i s kapličkou pan Petr Stávek (č. p. 22), pozůstalost pak v roce 1937 dostala do vlastnictví jeho dcera Marie Bízová. V roce 1970 pole i s kapličkou zdědila současná majitelka Květoslava Slabá. Ta uvádí: „My, když už jsme to měli, tak se o tu kapličku starávala Monika Hyclová. Jako dcera těch Hyclů, já si ju eště pamatuju, tak tam nosívala kvítí.“132 Teď se o kapličku stará Květoslava Slabá, od jara do podzimu sem nosí čerstvé květy a upravuje její okolí. Zatravněnou plochu kolem kapličky v létě sekají zaměstnanci z obecního úřadu, ti také každoročně ořezávají kaštany. Květoslava Slabá mi také vyprávěla o soše svaté Anny, která byla v kapličce původně umístěna: „Před válků tam byla socha svatej Anny a tú pak Rusi rozstřílali, ale to vim od stařenky, tá mě to vykládaly. Potom se tam vysvětila socha sv. Jana Bosca a teho pak odvezli do kostela a je tam dodnes. Místo něho nakonec dali toho svatého 130

Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010. Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997, s. 103. 132 Slabá, Květoslava (nar. 1935), 18.3.2010. 131

43

Urbana, teho měl doma totiž pan Škrobák, on byl vinař.“133 V kapličce se tak během času vystřídalo několik světců a v roce 1989 byla po opravě znovu vysvěcena, tentokrát svatému Urbanovi. Kaplička se zpřístupňovala při různých příležitostech, například při slavnosti Božího těla, která se u kapličky každoročně konala v 90. letech 20. století. Z roku 1990 máme o Božím těle u kapličky zmínku ve farní kronice: „V neděli 17. června se poprvé po třiceti letech vydal průvod věřících ve svátek Božího Těla přes vesnici. U kapličky Pod Novosady sloužil P. J. Palla mši svatou a pak se průvod mnoha věřících a krojovaných doprovázený hudbou vydal do kostela.“134 Kaplička se také otvírala při křížových dnech. Dále vyprávěla Květoslava Slabá: „Když byly procesní dni tak se dycky otevřela kaplička, rožly se tam uvnitř svíčky a u teho se modlilo.“135 Kaplička pod Novosady byla také místem prvního zastavení procesí, které mířilo k obrázku svatého Marka. Dělo se tak pouze do roku 2002, poté se trasa procesí změnila. U kapličky se prosilo za ochranu přírody a kněz u ní žehnal pole na čtyřech světových stranách. U kapličky pod Novosady také v posledním desetiletí probíhá slavnost spojená s vinařstvím, kterou je zarážení hory.136 Asi poslední tři roky je tato slavnost spojena také s vinařskou akcí zvanou Den otevřených sklepů. Slavnost zarážení hory, která se koná na konci září, pořádá místní obecní úřad ve spolupráci s vinaři a vystupujícími. Na zatravněném prostoru před kapličkou se odehrává divadelní scénka, zpívá místní mužský sbor Révokaz a hraje dechová hudba.

7.5

Obrázky světců

Tímto pojmem jsou myšleny obrázky světců, které jsou ručně malované (na plechu, sololitu či plátně) nebo barvotiskové, v současné době se v Čejkovicích objevují i kopie obrazků. Tyto obrázky jsou nejjednodušším typem drobných sakrálních objektů, které se v Čejkovicích a jejich blízkém okolí hojně objevují. Obvykle jsou připevněny na dřevěném nebo kovovém sloupku. Někdy může být sloupek doplněn 133

Tatáž. Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl, s. 203. 135 Slabá, Květoslava (nar. 1935), 18.3.2010. 136 vf. [Frolcová, Věra]: Zarážení hory. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek. Praha – Brno: Mladá fronta, 2007, s. 1196: Je to vinařský zvyk jako obřadní forma uzavření viničné hory v období dozrávání hroznů, spojená se zákazem vstupu do vinic. 134

44

o nádobku na květiny. Tyto objekty můžeme mnohdy vidět i zavěšeny na vzrostlém stromě. Plechový obrázek většinou chrání stříška, která ho lemuje po obvodu. Některé obrázky jsou chráněny přímo v prosklené dřevěné skříňce se sedlovou stříškou. Obrázky se vyskytují samostatně nebo jsou součástí jiné památky, kříže, kapličky a podobně. Nevýhodou těchto drobných objektů je jejich malá odolnost vůči povětrnostním vlivům, v důsledku čehož pak rychle zanikají. Malby na obrázcích vyžadují častější obnovu a péči. Setkat se s nimi můžeme zejména u polních cest a vinic, ale také v lese a u komunikací.

7.5.1 Obrázek Nanebevzetí Panny Marie v lese Ochozy Obrázek můžeme vidět u místní cesty k Vrbici, která již v místě objektu vede lesem Ochozy. Dřevěná skříňka se stříškou zavěšená na vzrostlém dubu je opatřena výjevem Nanebevzetí Panny Marie. Je vyobrazena tradičním způsobem, stojící na oblaku v sluneční záři a s korunou na hlavě. V rozích obrázku jsou namalovány hlavy andělů s křidly. Skříňka je nalakovaná, na bocích je vyřezaný jednoduchý kříž a na trojúhelníkovém štítu pod sedlovou stříškou můžeme vidět vyřezaný nápis IHS (obr. č. 23). Pod skříňkou je na kmen stromu připevněna umělá květina. Bližší informace o donátorovi a datu vzniku památky nejsou známé. Ještě před dvaceti byl v těchto místech zavěšen na jiném dubu obrázek Piety, také v prosklené skříňce (obr. č. 24). Tento obrázek však zanikl spolu s dubem, jenž uschnul kvůli blesku, který do něj uhodil. Obrázek Nanebevzetí Panny Marie sem byl umístěn až poté. Prameny uvádějí, že motivem k umístění obrázku Piety byla nešťastná událost týkající se také blesku. Tento přírodní jev zde měl zabít člověka.137 K tomuto obrázku se chodilo do roku 2002 při prosebných procesích na svatého Marka. Lidé u obrázku nechávali čerstvé květy.138 V současné době se již s procesím k obrázku nechodí. Stal se spíše výrazným bodem v lese, je u něj umístěna orientační tabule pro turisty.

7.5.2 Obrázek svatého Václava Obrázek je lokalizován ve viniční trati Odměry u polní komunikace, která vede k Vrbici. Z cesty je vidět také Hyclův kříž. Za obrázkem se rozprostírá vinice Jaroslava 137 138

Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého. Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010.

45

Nováka, který sem obrázek postavil. Objekt stojí na betonovém vinohradnickém sloupku, na něm je přidělaná plechová skříňka a v ní je přilepená kopie obrázku sv. Václava. Samotný obrázek s výjevem je chráněn plexisklem. Svatý Václav je tu vyobrazen na koni v hermelínovém plášti, v levé ruce drží praporec s orlicí, za pasem má meč a na hlavě knížecí čepici (obr. č. 25). Pravou rukou se drží na hrudi a z nebe na něj shlíží anděl, který jej osvěcuje nebeskou září. Jaroslav Novák obrázek zhotovil v roce 2002. Přiblížil také původ originálu obrázku sv. Václava. „Tento obrázek byl náš rodinný obrázek, který jsme měli doma v mojem rodném domě v Bojanovicích. Je to památka po pra-prarodičích, a protože nás bylo šest, tak si to vzal ten nejstarší bratr, který o to měl velice zájem. Ten obrázek je původně malovaný a i vyšívaný.“139 Bohužel Jaroslav Novák neví, jak je obrázek starý ani kdo jej vyšíval. Vyprávěl, že obrázek visel v průjezdu jejich domu, tedy na místě, které ho přimělo se na tento obrázek každý den dívat. Obrázek mu přirostl k srdci natolik, že před 8 lety pořídil jeho kopii a umístil před svůj vinohrad. Jaroslav Novák je členem mužského sboru Révokaz a se svými kolegy se u obrázku v den svátku svatého Václava sejdou a společně u něj zpívají lidové písně. Večer i se svými manželkami uspořádají poblíž obrázku malé přátelské posezení u táborového ohně. Děje se tak tradičně každý rok, už od roku 2002.140

7.6

Obrázky světců spravované Květoslavou Kmentovou

Osobnost Květoslavy Kmentové Květoslava Kmentová se narodila 8. března 1958. Rodná vesnice, odkud pochází, se jmenuje Otmarov (Brno – venkov). Nyní žije se svým manželem v Čejkovicích. Mají dvě děti a jedno vnouče. Osobnost Květoslavy Kmentové je zajímavá tím, že je v posledních letech nejaktivnější zřizovatelkou a správkyní obrázků světců, které se nacházejí v Čejkovicích. Níže podrobně rozepisuji jednotlivé obrázky, se kterými má Květoslava Kmentová užší spojitost. Mimo ně bych ráda uvedla, že výhledově plánuje postavení ještě dvou dalších. Jedná se o obrázek svaté Zdislavy, která je ochránkyní rodiny, nemocných a je také patronkou Litoměřické diecése. Druhým plánovaným obrázkem by měla být Panna Marie s malým Ježíškem 139 140

Novák, Jaroslav (nar. 1958), 14.3.2010. Tentýž.

46

v náručí. Pro oba obrázky zatím nemá vybrané konkrétní místo, kam je umístí. Pro tyto účely má v plánu použít kopie tvorby její známé, akademické malířky Bedřišky Znojemské, která tvoří obrazy s náboženskou tématikou.141 Vztah k těmto památkám vychází z její hluboké víry a péče o obrázky se jí stala koníčkem. Částečně ji v péči o sváté obrázky inspiroval její tchán František Kmenta, který se před ní staral o obrázek svatého Marka.

7.6.1 Obrázek svatého Otmara Tento objekt najdeme ve viniční trati Padělky, u polní cesty vedoucí k Vrbici. Obrázek je připevněn k vinohradnickému betonovému sloupku před vinicí Květoslavy Kmentové a těsně za ním roste jabloň. Obrázek maloval umělec z nedalekého Starého Poddvorova, Bohumil Bortlík (obr. č. 26). Je namalován na nerezovém plechu a malba je přestříkaná průhledným autolakem, který slouží jako ochrana proti povětrnostním vlivům. Najdeme na něm vyobrazení svatého Otmara, benediktinského opata, s klášterem St. Gallen v jeho pozadí. V levé ruce drží vinný soudek, ze kterého rozděloval víno chudým poutníkům a nikdy z něj neubývalo. Ve spodní části obrázku je nápis: „Svatý Otmare, ochraňuj nás!“ Obrázek je krytý stříškou kopírující horní půlkruhový okraj obrázku. Pod obrázkem je ukotvena nerezová váza na květy. Nyní jsou to květy umělé. Květoslava Kmentová ho nechala zhotovit v roce 2008 a je nejnovějším obrázkem, který můžeme v Čejkovicích nalézt. Zároveň je přítomnost obrázku svatého Otmara, který je především patronem dětí a těhotných žen velmi nevšední záležitostí. O to silnější pak byla snaha získat podrobnější informace k motivům jeho zbudování. Tyto důvody Květoslava Kmentová vylíčila následovně: „On ten svatej Otmar, to je totiž patron dědiny, z kterej já pocházím. Ta dědina se jmenuje Otmarov,142 je kousíček od Brna. Malinká dědinka, já když jsem se odtať stěhovala, tak tam bylo 40 čísel a dnes je to satelitní městečko.“ Dále mi vyprávěla o zvyku, který se v její rodné obci udržoval ještě za generace její maminky. „V každé rodině, kde se narodil chlapec, tak vlastně dávali prvorozenýmu jméno Otmar.“ Jméno Otmar nosil i její strýc, ke kterému měla velmi blízko až do jeho smrti.143 Důvody, které vedly paní Kmentovou k pořízení 141

Ukázku tvorby této malířky lze nalézt na webové stránce: http://www.znojemska.cz/. Obec byla založena v roce 1783 opatem rajhradského kláštera Otmarem Konrádem. Dominantou obce je kaple sv. Otmara. 143 Kmentová, Květoslava (nar. 1958), 14.3.2010. 142

47

obrázku u své vinice, jsou velmi osobní záležitostí. Obrázek jí připomíná to, odkud do Čejkovic přišla, v jeho přítomnosti vzpomíná na své dětství, mládí a na své rodiče.

7.6.2 Obrázek Svaté rodiny Tento svatý obrázek je příkladem zanikající památky, kterou chystá Květoslava Kmentová nahradit novým. Tento obrázek zatím ještě stále můžeme najít ve viniční trati Odměry u místní polní komunikace, která vede od Padělků k Vrbici (obr. č. 27). Plechový obrázek s půlkruhovou stříškou je přišroubovaný k dřevěnému sloupku, ke kterému je vinohradnickým drátkem připevněna umělá květina. Kolem celého sloupku je vysazena kvetoucí rostlina. Na samotném obrázku je znázorněna sedící Svatá rodina s Ježíšem, kterého má Panna Marie na klíně. Obrázek, jenž je namalovaný na plechové desce, je ve značně korodujícím stavu a pomalu vlivem tohoto destruktivního vývoje zaniká. Z malby je patrné, že ještě před korozí byla dokreslována amatérskou rukou. Informace o donátorovi památky a datace vzniku nejsou známy. O památku nikdo nepečuje, proto se Květoslava Kmentová po dohodě na obecním úřadě a s lidmi, kteří mají poblíž památky polnost, rozhodla, že ji nahradí novým objektem. Pro tyto účely má v plánu použít opět tvorbu Bedřišky Znojemské. Nenašla však vhodný motiv Svaté rodiny, který by zanikající památku nahradil přiměřeným způsobem. Nakonec se přiklonila k variantě použít svatou Anežku Českou. Květoslava Kmentová mi poskytla k fotodokumentaci obrázek, který má již v rozpracované formě (obr. č. 28). Je to zvětšená a ve folii zatavená kopie kresby výše uvedené akademické malířky. Obrázek by měl být v konečné fázi připevněn na plechové, plexisklem chráněné desce se stříškou. U obrázku Svaté rodiny se do roku 2002 zastavovalo při procesí, které mířilo ke svatému Markovi. Od roku 2003 byla trasa zkrácena a k obrázku už se nechodí.

7.6.3 Obrázek svatého Marka Obrázek se nachází v severozápadní části Čejkovic u vinohradů viniční trati Padělky. V dřevěném rámu se stříškou je vsazena kopie malby reprodukující ikonografický typ evangelisty svatého Marka. Jeho atributem je okřídlený lev, kterého můžeme vidět na obrázku nad pravým ramenem světce (obr. č. 29). V pravé ruce drží pero a otevřenou knihu. Celý rám je lemován umělou květinou. Obrázek je připevněn

48

na dřevěném sloupku před vinicí, která byla dříve majetkem rodiny Františka Kmenty. Vinici asi před patnácti lety prodali, ale péče o památku jim zůstala dodnes. Podoba obrázku, který můžeme vidět dnes, pochází z roku 1992. Tehdy ho Květoslava Kmentová nechala namalovat u kamarádky z Tvrdonic: „Nechali jsme ho nakopírovat a zatavit, a toto už je asi třetí kopie. Tu poslední kopii mam ještě doma. Čas od času jsme to tam měnili a děda Kmentuj, dokud mohl, to tam dycky natřel.“144 Nynější obrázek už je výrazně vypálen od sluníčka a obraz se pomalu vytrácí. Paní Kmentová uvedla, že se chystají po pořízení nových kopií ve výměnách pokračovat. Také kolem obrázku naaranžovala umělé květiny, jak můžeme vidět na fotografii. Původně zde byl obrázek, který kreslil její tchán, František Kmenta.145 Významnou roli hraje obrázek při prosebném procesí spojeném se svátkem svatého Marka. K této příležitosti obrázek každoročně zdobí dobrovolnice, které také pečují o výzdobu v kostele svaté Kunhuty.

144 145

Kmentová, Květoslava (nar. 1958), 14.3.2010. Tatáž.

49

8

Závěr Ve své bakalářské diplomové práci jsem se věnovala podrobnému zmapování

vybraných drobných sakrálních objektů v obci Čejkovice. Stěžejním zdrojem informací pro mě byl terénní výzkum, který jsem provedla formou standardizovaných rozhovorů a mapováním drobných objektů na území katastru obce. Zjištěné údaje jsem propojila s informacemi z literatury a pramenných zdrojů. Snáze se mi dařilo získávat informace o novějších objektech, neboť jsem mohla kontaktovat přímo jejich budovatele. Více námahy vyžadovalo získání informací o starších památkách, z nichž některé zůstaly skryty v minulosti. Významný zdroj představovala ústní tradice, u níž je však třeba mít na paměti, že hodnota informací je limitována věrohodností. Touto metodou se mi podařilo nashromáždit množství informací, pomocí nichž ve své práci předkládám ucelený obraz o drobné sakrální architektuře v Čejkovicích. Drobné sakrální objekty v Čejkovicích se nejčastěji objevují na místech bezprostředně spjatých s působením člověka. Podél hlavních komunikací, u křižovatek cest, uvnitř zástavby i za jejími hranicemi a ve viničních tratích. Například jen ve viniční trati Odměry se nacházejí tři z popisovaných objektů. Nejstarší objekty nalezneme v sakrálním okrsku kostela. Materiálem použitým k jejich výrobě je kámen, který má ze všech používaných materiálů nejdelší životnost. Časové období, v jehož rámci drobné objekty v Čejkovicích vznikaly, se pohybuje v rozmezí od poloviny 18. století až do současnosti. Nejčastěji však byly památky budovány koncem 19. a v první polovině 20. století. V některých případech tyto objekty nahradily již existující sakrální objekt, který se na místě nacházel už ve starších dobách, jak dokládá například vojenské mapování a indikační skici. Mnoho objektů prodělalo rekonstrukci na počátku 90. let 20. století. Drobné sakrální objekty, především v podobě obrázků světců, vznikají i v současnosti. Posledně vzniklý obrázek pochází z roku 2008. Donátory drobných sakrálních objektů se nejčastěji stávali jednotlivci nebo rodiny bez finanční podpory obcí. Péče o ně však v mnoha případech již dávno neleží na donátorech nebo jejich rodinách. Postupem času přešla na majitele přilehlých polností či vinic a různé dobrovolníky bydlící v blízkosti památky. Zpravidla se jedná o příslušníky střední a starší generace. V některých případech se také památka stala majetkem obce. Výraznou osobností v péči o drobné sakrální objekty v Čejkovicích je

50

Květoslava Slabá. Jejím přičiněním vznikl v roce 2008 již výše zmiňovaný nejmladší obrázek. V budoucnu se také chystá nahradit jeden stávající obrázek a vytvořit dva zcela nové. Svým počínáním přináší do místní krajiny nové prvky, neboť pro své obrázky volí patrony, kteří nejsou úplně typičtí pro tento region. Motivy zbudování drobných sakrálních objektů se často objevují v lidové slovesnosti v podobě různých příběhů, zápletek spojených se smrtí, vraždou nebo zjevením a nebo v písemné formě jako pověsti. Některé drobné sakrální objekty získaly tím, že delší dobu přetrvávají v krajině, druhotnou funkci orientačního bodu. Po mnohých z nich jsou dnes pojmenovány ulice v Čejkovicích a objevují se i v názvech viničních tratí. V první polovině 20. století se k nim vztahovala prosebná procesí, z nichž se do dnešní doby udržuje tradice prosebného procesí na svatého Marka.

51

9

Seznam použitých pramenů, literatury, internetových zdrojů a informátorů

Prameny: • Archiv brněnské diecéze Rajhrad, Fond Biskupské konzistoře Brno, Čejkovice: Čejkovice 1785 – 1924, inv. č. 4009, signatura C 40, karton 1092. •

Moravský zemský archiv v Brně, Indikační skici, signatury elektronických dokumentů: MOR233618240, MOR029618270, MOR029618710, MOR029618720.

•

Státní okresní archiv Hodonín, fond 18, Čejkovice I, č. 145, Pamětní kniha městečka Čejkovic.

•

Obecní úřad v Čejkovicích, Výstavní tabule. Archivní spisy Karla Hlineckého.

•

Římskokatolická farnost Čejkovice, Pamětní kniha farnosti Čejkovice u Hodonína, II. díl.

• Česká republika: Zákon č. 80 ze dne 22. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 71/1994 Sb., o vývozu a prodeji předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. Sbírka zákonů, Česká republika, 2004, částka 25, s. 1188 – 1212.

Seznam použité literatury: •

Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2., 3. svazek. Praha – Brno: Mladá fronta, 2007.

•

Cvan, Břetislav: Čejkovice v historii dávné i nedávné. Brno: vlastním nákladem, 1997.

•

Červinka, Pavel: Česká sakrální krajina. In: Ledvina, Petr (ed.): Venkovská krajina 2004 – sborník příspěvků z konference. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2004, s. 11 – 14.

•

Drápala, Daniel – Sobotka, Richard – Bajer, Vojtěch: Příběhy staletími vyprávěné. Drobné sakrální památky na Rožnovsku. Rožnov pod Radhoštěm – Zlínský kraj – Česká křesťanská akademie, 2004.

52

•

Fialová, Vlasta: Čejkovice za Masarykova mládí. Brno: vlastním nákladem, 1938.

•

Frolec, Václav: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno: Blok, 1974.

•

Frolec,

Václav

–

Josef:

Vařeka,

Lidová

architektura.

Encyklopedie.

Druhé, přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. •

Hájek, Tomáš – Bukačová, Irena: Příběh drobných památek. České Budějovice: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001.

•

Hanzl, Zdenek: Kámen v rukodělné výrobě českého venkova. Praha: Lidové noviny, 2003.

•

Hlavinka,

Karel

–

Noháč,

Jan:

Hodonský

okres. Vlastivěda

moravská.

Brno: Musejní spolek v Brně, 1926. •

Hlinecký,

Karel.

Čejkovický

zpravodaj

2,

2009,

s.

32.

Dostupné

z: http://www.cejkovice.cz/file.php?nid=986&oid=1467077, cit. 22.4.2010. •

Hrbková, Růžena: Habáni na Moravě. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1972.

•

Jan, Libor – Štěpánek, Václav: Čejkovice 1248–1998, Čejkovice: Obecní úřad Čejkovice, 1998.

•

Jančář, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Strážnice – Brno: Národní ústav lidové kultury – Muzejní a vlastivědná společnost, 2000.

•

Jeřábek, Richard: Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. Národopisná revue 1, 1996, s. 3 – 8.

•

Klvaňa, Josef: Lidové kroje na Moravském Slovensku. In: Niederle, Lubor (red.): Národopis lidu českoslovanského. Svazek 2. Moravské Slovensko I. Praha: Národopisné museum Českoslovanské, 1922, s. 97 – 252.

•

Linhart, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2004.

•

Matuszková, Jitka: Drobná sakrální architektura na Podluží. Národopisná revue 1, 1999, s. 18 – 23.

•

Matuszková, Jitka: Prosebná procesí k sv. Markovi. Malovaný kraj 1, 2003, s. 32.

•

Matuszková, Jitka: Signum sakrum kulturní krajiny. Veronica. Časopis ochránců přírody 17, 2003, č. 5, s. 9 – 11.

•

Matuszková, Jitka: Miniaturní šperky v kulturní krajině. In: Památková péče na Moravě. Monumentorum Moravie tutela 7, 2003, s. 115 – 132.

•

Nusek, Jindřich – Svoboda, Jan a kol.: Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. 6. samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem, roč. 5 (27).

53

Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 02/09 základní organizace: Muzeum okresu Benešov, 2001. •

Remešová, Věra: Ikonografie a atributy svatých. Praha: Zvon, 1991.

•

Rulíšek, Hynek: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 2005.

•

Řeholka, Ivan – Říčková, Květoslava: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Soupis památek a literatury. Okres Hodonín. Svazek 13. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2002.

•

Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1, A/I. Praha: Academia, 1994.

•

Tarcalová, Ludmila: Prosebná a děkovná procesí na Uherskohradišťsku. Slovácko 35, 1993, s. 51 – 57.

•

Úřední zpráva o železničním neštěstí u Brna. Mladá fronta 9, 1953, č. 310 z 29. 12., s. 5.

•

Vaculovič, František – Prečner, Dušan: Roprávky a povesti z prezidentovej dediny. Hodonín: O. Štanglerová, 1932.

•

Vašek, Leoš: Kříž mezi vinohrady. Pověsti z Čejkovic. Brno: Obecní úřad Čejkovice, 1998.

•

Vlnas, Vít: Jan Nepomucký, česká legenda. Praha: Mladá fronta, 1993.

Internetové zdroje: •

Čejkovice. Dostupné z: http://www.cejkovice.cz/, cit. 23. 4. 2010.

•

Český

statistický

úřad:

Sčítáni

lidu,

domů

a

bytů

2001.

Dostupné

z: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/586102?OpenDocument, cit. 9. 2. 2010. •

Biskupství

brněnské:

Děkanství

hodonínské.

Dostupné

z: http://www.biskupstvi.cz/katalog/dekanstvi.php?kod=10, cit. 11. 2. 2010. •

Oldmaps – Staré mapy. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/, cit. 23. 4. 2010.

•

PSČ

Čejkovice

–

Poštovní

směrovací

čísla.

Dostupné

z: http://www.psc.cz/cz/Jihomoravsky-kraj/Hodonin/Cejkovice, cit. 7. 4. 2010.

54

Informátoři: •

Fialová, Marie (nar. 1925), 5.3.2010.

•

Kašík, Ludvík (nar. 1929), 22.2.2010.

•

Kmenta, František (nar. 1921), 10.3.2010.

•

Kmentová, Květoslava (nar. 1958), 14.3.2010.

•

Němečková, Jarmila (nar. 1929), 28.2.2010.

•

Novák, Jaroslav (nar. 1958), 14.3.2010.

•

Pecúch, František (nar. 1914), 22.2.2010.

•

Slabá, Květoslava (nar. 1935), 18.3.2010.

55

10 Soupis příloh Příloha č. 1: Fotodokumentace Obr. č. 1: Obrázek svatého Marka s výzdobou v den procesí Obr. č. 2: Účastníci prosebného procesí před obrázkem svatého Marka Obr. č. 3: Kříž Františka Vymyslického umístěný před farou Obr. č. 4: Detail dřevořezby na kříži Františka Vymyslického Obr. č. 5: Ústřední kříž na hřbitově Obr. č. 6: Křížek v místě smrti Miroslava Pavky Obr. č. 7: Obrázek sv. Josefa s Ježíškem Obr. č. 8: Peckův kříž Obr. č. 9: Dřevěný kříž ve směru Mutěnice Obr. č. 10: Dřevěný kříž U větřáku Obr. č. 11: Hyclův kříž na 0dměrách Obr. č. 12: Majerův kříž Obr. č. 13: Kamenný kříž u kostela Obr. č. 14: Socha svatého Jana Nepomuckého Obr. č. 15: Socha svatého Aloise Obr. č. 16: Poklona Panny Marie v dnešní podobě Obr. č. 17: Starší fotografie poklony Panny Marie Obr. č. 18: Starší fotografie kapličky Bolestné Matky Boží z dolního konce Obr. č. 19: Kaplička Bolestné Matky Boží z dolního konce v dnešní podobě Obr. č. 20: Socha Piety z kapličky Bolestné Matky Boží Obr. č. 21: Kaplička pod Novosady Obr. č. 22: Svatý Urban uvnitř Kapličky pod Novosady Obr. č. 23: Současný obrázek v lese Ochozy Obr. č. 24: Starší obrázek Piety v lese Ochozy Obr. č. 25: Obrázek svatého Václava Obr. č. 26: Obrázek svatého Otmara Obr. č. 27: Obrázek Svaté rodiny Obr. č. 28: Obrázek svaté Anežky České od Bedřišky Znojemské Obr. č. 29: Obrázek svatého Marka

56

Příloha č. 2: Mapy Mapa č. 1: Mapa obce Čejkovice s vyznačením jednotlivých drobných sakrálních objektů. Dostupné z: http://mapy.cz/.

Mapa č. 2: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního Peckova kříže – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/. Mapa č. 3: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního kříže ve směru Mutěnice – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/. Mapa č. 4: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního kříže u viniční trati Díle u větřáku – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

Mapa č. 5: Výřez mapy s vyznačením kříže na Odměrách – mapa pochází z období III. vojenského mapování, které proběhlo na Moravě v letech 1876-1878. Mapový 4458_1. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/ Mapa č. 6: Výřez mapy s vyznačením kapličky na dolním konci – mapa pochází z období II. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1836-1852. Mapový O_12_III. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

57

Příloha č. 1: Fotodokumentace

Obr. č.1: Obrázek svatého Marka s výzdobou v den procesí, foto: autorka práce, duben 2010.

Obr. č.2: Účastníci prosebného procesí před obrázkem svatého Marka, foto: autorka práce, duben 2010.

Kříže

Obr. č.3: Kříž Františka Vymyslického umístěný před farou, foto: autorka práce, duben 2010.

Obr. č.5: Ústřední kříž na hřbitově, foto: autorka práce, leden 2010.

Obr. č.4: Detail dřevořezby na kříži Františka Vymyslického, foto: autorka práce, duben 2010.

Obr. č.6: Křížek v místě smrti Miroslava Pavky, foto: autorka práce, listopad 2009.

Obr. č.7: Obrázek sv. Josefa s Ježíškem, foto: František Pazderka, 1960.

Obr. č.9: Dřevěný kříž ve směru Mutěnice, foto: autorka práce, listopad 2009.

Obr. č.8: Peckův kříž, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.10: Dřevěný kříž U větřáku, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.11: Hyclův kříž na 0dměrách, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.12: Majerův kříž, foto: autorka práce, únor 2010.

Obr. č.13: Kamenný kříž u kostela, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.14: Socha svatého Jana Nepomuckého, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.15: Socha svatého Aloise, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.16: Poklona Panny Marie v dnešní podobě, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.17: Starší fotografie poklony Panny Marie, foto: Karel Hlinecký, 1946.

Obr. č.18: Starší fotografie kapličky Bolestné Matky Boží z dolního konce, foto: František Kůrka, 1940.

Obr. č.19: Kaplička Bolestné Matky Boží z dolního konce v dnešní podobě, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.20: Socha Piety z kapličky Bolestné Matky Boží, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.21: Kaplička pod Novosady, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.22: Svatý Urban uvnitř Kapličky pod Novosady, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.23: Současný obrázek v lese Ochozy, foto: autorka práce, březen 2010.

Obr. č.24: Starší obrázek Piety v lese Ochozy, foto: František Pazderka, 1961

Obr. č.25: Obrázek svatého Václava, foto: autorka práce, listopad 2009.

Obr. č.26: Obrázek svatého Otmara, foto: autorka práce, říjen 2009.

Obr. č.27: Obrázek Svaté rodiny, foto: autorka práce, listopad 2009.

Obr. č.28: Obrázek svaté Anežky České od Bedřišky Znojemské, foto: autorka práce, březen 2010.

Obr. č.29: Obrázek svatého Marka, foto: autorka práce, březen 2010.

Příloha č. 2: Mapy

Mapa č.1: Mapa obce Čejkovice s vyznačením jednotlivých drobných sakrálních objektů. Dostupné z: http://mapy.cz/.

Mapa č.2: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního Peckova kříže – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

Mapa č.3: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního kříže ve směru Mutěnice – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 17641768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

Mapa č.4: Výřez mapy s vyznačením kříže, který odpovídá umístění dnešního kříže u viniční trati Díle u větřáku – mapa pochází z období I. vojenského mapování, které proběhlo v letech 17641768 a 1780-1783. Mapový list č. 114. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

Mapa č. 5: Výřez mapy s vyznačením kříže na Odměrách – mapa pochází z období III. vojenského mapování, které proběhlo na Moravě v letech 1876-1878. Mapový 4458_1. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.

Mapa č. 6: Výřez mapy s vyznačením kapličky na dolním konci – mapa pochází z období II. vojenského mapování, které proběhlo v letech 1836-1852. Mapový O_12_III. . Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/.