Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie
Etnologie
Bc. Eva Šafáriková
Tramping v interakci s obdobnými volnočasovými aktivitami mládeže (na příkladu trampského hnutí v oblasti Českosaského Švýcarska od šedesátých let 20. století do současnosti) Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Karel Altman, CSc.
2016
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci Tramping v interakci s dalšími volnočasovými aktivitami mládeţe (na příkladu trampského hnutí v oblasti Českosaského Švýcarska od šedesátých let 20. století aţ po současnost) vypracovala samostatně na základě vlastního terénního výzkumu, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………………….. Eva Šafáriková
Zde bych ráda poděkovala vedoucímu mé magisterské diplomové práce PhDr. Karlu Altmanovi, CSc. za odborné vedení a mnoho hodnotných rad a připomínek. Významné díky patří téţ všem respondentům, jejichţ nadšení pro spolupráci usnadnilo realizaci celého výzkumu. V neposlední řadě patří velké poděkování mé rodině, která mi byla oporou po celou dobu mého studia.
Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 6 2 Teoretická část ............................................................................................................... 8 2.1 Metodologie výzkumu a získávání dat .................................................................... 8 2.2 Přehledová stať o tematické literatuře a dílčích dokumentech ............................. 12 2.3 Kategorie „volný čas“ ........................................................................................... 20 2.3.1 Zástupci mládeţe coby nositelé volnočasových aktivit.................................. 20 2.4 Charakteristika regionu Českosaské Švýcarsko .................................................... 21 2.5 Český fenomén tramping a jeho specifika v Českosaském Švýcarsku ................. 23 2.5.1 Region Českosaské Švýcarsko prezentovaný trampy .................................... 26 2.5.2 Rozvoj trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku do šedesátých let 20. století ....................................................................................................................... 28 2.6 Turistika, její rozvoj a podoby v Českosaském Švýcarsku ................................... 30 2.7 Horolezectví, obecné informace a jeho klasifikace se zřetelem k Českosaskému Švýcarsku .................................................................................................................... 33 3 Empirická část diplomové práce – prezentace terénního výzkumu ............................. 36 3.1 Krvavý potlach v Jetřichovicích (1963) ................................................................ 36 3.1.1 Průběh události ............................................................................................... 36 3.1.2 Svědectví účastníka Krvavého potlachu otištěné v časopise Signál .............. 37 3.1.3 Události po Krvavém potlachu ....................................................................... 38 3.1.4 Reakce respondentů na Krvavý potlach ......................................................... 39 3.2 Praktikování trampingu v Českosaském Švýcarsku ............................................. 41 3.2.1 Trampové z Krušných hor .............................................................................. 41 3.2.2 Dílčí souvislost s memoriálem Smutečka....................................................... 46 3.2.3 Trampové z Děčína......................................................................................... 47
3.2.4 Trampové z dalších regionů České republiky navštěvující Českosaské Švýcarsko ................................................................................................................ 49 3.2.5 Informace o provozování trampingu získané prostřednictvím čtenářů
a
redakce trampského periodika Vitamín Kř! ............................................................ 52 3.2.6 „Takytrampové“ a trampové na pomezí mezi turisty a horolezci .................. 54 3.2.7 Role alkoholu ve způsobech provozování trampingu .................................... 56 3.3 Budoucnost trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku očima jeho nositelů ... 58 3.3.1 Faktory ovlivňující vývoj trampingu .............................................................. 58 3.4 Vzájemné vztahy mezi nositeli zkoumaných volnočasových aktivit .................... 61 3.4.1 Prezentace případů kombinování zkoumaných volnočasových aktivit .......... 62 3.5 Současná turistika provozovaná v prostoru Českosaského Švýcarska ................. 67 3.6
Negativní
dojmy
z trampských,
horolezeckých
a turistických
návštěv
Českosaského Švýcarska ............................................................................................. 69 4 Závěr ............................................................................................................................ 71 5 Summary ...................................................................................................................... 74 6 Přehled pouţité literatury, dalších zdrojů a seznam zkratek ........................................ 75 6.1 Literatura a periodika ............................................................................................ 75 6.2 Prameny................................................................................................................. 76 6.3 Internetové zdroje.................................................................................................. 77 6.4 Seznam zkratek ..................................................................................................... 79 7 Soupis respondentů ...................................................................................................... 80 7.1 Rozhovory ............................................................................................................. 80 7.2 Dotazníky .............................................................................................................. 80 7.3 E-mailová korespondence ..................................................................................... 81 8 Seznam obrazových a textových příloh ....................................................................... 82
1 Úvod V předkládané magisterské diplomové práci si kladu za úkol prezentovat nabyté poznatky o trampském hnutí v interakci s obdobnými volnočasovými aktivitami mládeţe v pohraniční oblasti severních Čech, konkrétně v Českosaském Švýcarsku. Podnětem k realizaci výzkumu a napsání této práce pro mne byl jednoznačně můj dlouholetý zájem o tento pozoruhodný fenomén, s nímţ jsem se setkávala dlouhá léta. Důleţitou roli hrálo a hraje rodinné prostředí, ze kterého pocházím, a sympatie k těm lidem, mezi jejichţ největší vášeň patří pobyt v přírodě, a kteří mě od útlého dětství obklopují. Textem mé diplomové práce volně navazuji na svou bakalářskou práci nazvanou Specifika trampského hnutí v oblasti Českosaského Švýcarska od sedmdesátých let 20. století po současnost. Zvolené téma rozvíjím o další dílčí souvislosti a rovněţ o jednu dekádu rozšiřuji časový záběr. Šedesátá léta jsou pro vývoj trampingu ve zvoleném regionu zcela zásadní, jelikoţ zde došlo patrně k nejznámější protitrampské akci, konkrétně ke Krvavému potlachu (1963). Hlavním cílem mé práce je přinést přímo od narátorů ucelené autentické informace o tom, jak se tramping v Českosaském Švýcarsku vyvíjel, čím se vyznačuje a jak je zde propojován s dalšími příbuznými aktivitami turistikou a horolezectvím. Práce je strukturovaná do dvou oddílů, a to teoretické a empirické části. Ty jsou dále členěny na jednotlivé kapitoly a logicky související podkapitoly. První polovina práce je uvedena popisem metodologických technik, které jsem zvolila pro realizaci terénního výzkumu. Následující stránky jsou věnovány přehledu a analýze literatury pojednávající o trampingu, turistice i horolezectví. Náleţitý prostor jsme vyuţila i k odkazu na tematické dokumentární filmy a seriály. V další pasáţi rozvíjím předmět výzkumu z jeho obsahového a terminologického hlediska. Drobný exkurs do názvosloví střídá popis všech třech zkoumaných fenoménů. Mimo obecné informace nastiňuji i jejich historický vývoj a typické atributy. Nejvíce detailně je rozpracován úsek o trampingu. V kapitole nazvané Charakteristika regionu Českosaské Švýcarsko je uvedena prostorová charakteristika zvoleného regionu. Tu představuji na základě údajů z odborné literatury a elektronických zdrojů, ale zvláštní důraz kladu i na poznatky získané z písemností trampské povahy. Teoretickou část uzavírá krátký vhled do nejstarší historie trampského hnutí v regionu, tedy do doby před rokem 1963 6
a pojednání o podobách turistiky a horolezectví se zřetelem k zvolené oblasti. Ověřené informace o počátku trampování v Českosaském Švýcarsku, s výjimkou několika málo zmínek, neexistují. Proto zde predikuji, ţe se hnutí pravděpodobně rozvíjelo v přibliţně stejné době a obdobným způsobem jako v sousedních hraničních lokalitách, např. v Luţických horách. Jádro diplomové práce tvoří kapitoly náleţící empirické části, ve kterých sumarizuji vědomosti získané během terénního bádání. Primárně informuji o průběhu Krvavého potlachu a uvádím analýzu i citaci doslovného přepisu svědectví přímého účastníka trampa Wimpyho tak, jak byl v roce 1968 otištěn v časopise Signál. V podkapitole Reakce respondentů na Krvavý potlach poznamenávám, na kolik se tato událost zapsala do povědomí současných trampů a zda výrazně ovlivnila i další vývoj trampské subkultury. Dále
pokračuji
představením
několika
vzájemně
odlišných
přístupů
k provozování trampingu. Výběr respondentů jsem úmyslně zaměřila na několik skupin, které se liší věkem, místem bydliště i intenzitou a způsobem trampování. V textu se dotýkám i - pro mnohé nositele - kontroverzních témat, a to vztahu k alkoholu, označení „takytramp“ a faktorů, které v posledních letech zapříčinily pokles trampských aktivit. Na tuto kapitolu přímo navazuje pojednání o interakci trampingu s turistikou a horolezectvím, které dokládám několika konkrétními příklady. Úbytek trampů je jevem, který lze v Českosaském Švýcarsku výrazně registrovat zejména po roce 2000, kdy zde vznikl národní park České Švýcarsko. Nařízení vydané touto organizací mají přímý vliv na potlačení trampingu v regionu. Instituci ovšem nelze odepřít, ţe víceméně s vlastní iniciativou, zcela paralelně podporuje a vytváří vhodné podmínky pro provozování pěší turistiky, cyklistiky, horolezectví a ferratového lezení. V poslední kapitole reflektuji negativní dojmy, které na dotazované návštěvníky Českosaského Švýcarska působí. Vylíčením těchto případů uzavírám celou výzkumnou část. Důleţité místo v diplomové práci zastávají jednotlivé doslovně přepsané úryvky ze zaznamenaných rozhovorů, zaslaných dotazníků a trampských osobních písemností. Neformálnost, jakou jsou v souvislém textu interpretovány, umoţňuje pochopení pravých názorových postojů i motivací všech citovaných zástupců zkoumaných volnočasových aktivit. Součástí finální podoby této práce je i kolekce fotografií a obrazového materiálu. Vybrané exempláře přikládám v závěrečně příloze.
7
2 Teoretická část Následující kapitoly mé diplomové práce lze zařadit do teoretické roviny. Jak jsem jiţ uvedla v úvodu, budu se zabývat metodologií výzkumu a zdůvodním zde výběr technik, které jsem zvolila pro realizaci mého terénního výzkumu. Patřičný prostor věnuji rozboru tematické literatury, terminologii volného času i obecné charakteristice lokality, trampské subkultury a vybraných volnočasových aktivit, tj. turistice a horolezectví.
2.1 Metodologie výzkumu a získávání dat Realizace výzkumu subkultur, včetně trampingu, jemuţ je primárně věnována tato práce, vţdy vyţaduje důkladnou přípravu. Badatel musí dopředu počítat s mnoţstvím specifik, úskalí a překáţek, které jsou pro tyto fenomény typické, jelikoţ se jejich zástupci od většinové kultury odlišují jiným způsobem ţivotního stylu i chování.1 Jsou-li mezi informátory děti nebo mládeţ, je nutné respektovat práva rodičů nebo jiných zákonných zástupců.2 Rovněţ je nezbytné mít na paměti, ţe představitelé subkultur ţijí či pobývají ve zvláštním sociálním prostředí, kam bez předchozího kontaktu nemusí výzkumníka vpustit. Typickým atributem nositelů trampingu, ostatně i dalších subkultur a jiných komunit, jsou osobní přezdívky, které mnohdy slouţí jako jediná indicie k vyhledávání konkrétních informací. Z tohoto důvodu je v určitých případech nutné vyloučit coby případný zdroj archiv a matriku. Přestoţe se výzkumu trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku věnuji po celou dobu svého vysokoškolského studia, neustále naráţím na mnohé překáţky. Nejčastěji se jedná o odmítnutí rozhovorů či jakékoliv spolupráce kvůli nedostatečné důvěře
ve
mně
coby
nezávislou
výzkumnici.
Nositelé
mnou
zkoumaných
volnočasových aktivit patří do relativně uzavřených skupin a obávají se, ţe spolupráce by vedla k nadměrné popularizaci jejich kultury, v nejhorším případě i k postihům ze strany státních orgánů, jelikoţ někteří svou činností porušují pravidla a výnosy
1
Kab: Subkultura mládeţe. In: Petrusek, Miloslav a kol.: Velký sociologický slovník. Svazek 2. Praha: Karolinum, 1996, s. 1248. 2 Pospíšilová, Jana – Uhlíková, Lucie: Folklor dětí a jeho etnologický výzkum. Metodologická příručka. Brno: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno, 2014, s. 32.
8
národních parků a chráněných krajinných oblastí. Pro příklad zde uvádím výňatek z emailové korespondence s trampem přezdívaným Kaktus: „Nevím, kdo jsi, odkud jsi ani jak moc se Ti dá věřit. Dostal se ke mně Tvůj dotazník, na který Ti neodpovím, ale poskytnu Ti informací, kolik budeš chtít. Jsem uţ dost starej tramp a Českosaský, jak jsme mu zkráceně říkávali my, bylo mojí velkou láskou a to, ţe uţ do něj jako tramp nesmím, povaţuji za neskutečnou křivdu. Znám tam fůru krásnejch míst a převisů, ale uţ jsem, bohuţel, taky zaţil, ţe kdosi takhle (podobně jako Ty) sbíral informace o kempech na Jizerkách. A kdyţ to s velkou slávou vyšlo kniţně, vydal se kdosi podle toho na cestu a jeden po druhém všechny ty kempy zničil!“3 Tramp Kaktus měl zřejmě na mysli knihu Pavla D. Vinkláta nazvanou Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934–2004.4 Postup svého výzkumu jsem započala důkladným studiem odborné literatury (články
v
etnologických
periodikách,
mezioborové
studie,
naučné
slovníky
a encyklopedická díla), memoárové literatury (osobní vzpomínky trampů), prací pojednávajících o historii trampského hnutí, turistických i horolezeckých průvodců a pramenů z trampské produkce. Jednalo se o „cancáky“, materiál primárně slouţící trampovi k zaznamenávání vlastních záţitků. Tyto varianty deníků bývají zdobeny kresbami, fotografiemi i různými vlepovanými předměty (jízdenky, vzkazy, přání pozvánky neboli zvadla aj.).5 K dispozici jsem měla dva exempláře „cancáků“, jeden z fondu občanského sdruţení Naše muzeum a druhý z osobního vlastnictví trampa Jaroslava z Děčína, oba spadající do osmdesátých let 20. století. Další cenný materiál jsem nalezla v trampských časopisech (Tramp, Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily, Puchejř aj.), ale i v dalších periodikách (Mladý svět; trampská rubrika Táborový oheň, Signál, Dějiny a současnost aj.). Přestoţe má práce nese titul Tramping v interakci s obdobnými volnočasovými aktivitami mládeţe, povaţuji za vhodné prezentovat zde na příslušném místě pojednání o události, která se do historie československého trampingu zapsala pod názvem Krvavý potlach v Jetřichovicích. Jelikoţ se mi nepodařilo kontaktovat ţádného z přímých pamětníků této akce, zaměřila jsem se na intenzivní sběr dostupných materiálů zveřejněných prostřednictvím médií. Jetřichovický potlach se udál roku 1963. První informace o tomto konfliktu byly uveřejněny aţ o pět let později v časopise Signál, v článku Bohuslava Čepeláka-Irčana, 3
Tramp Kaktus: Emailová korespondence; 22. 12. 2013. Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004. Liberec: Knihy 555, 2004. 5 Altman, Karel: …jak někteří trampují. In: Pospíšilová, Jana (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeţe s ukázkami. Brno: Doplněk, 2003, s. 268–269. 4
9
Krvavý potlach. Údaje z tohoto článku i text samotný byly zejména po roce 1989 jiţ několikrát citovány. Originál je však velmi obtíţné získat, jelikoţ jednotlivá čísla Signálu z roku 1968 v knihovnách obvykle chybí. V současné době jsou výtisky zmiňovaného čísla k dispozici k prezenčnímu půjčení pouze v Národní knihovně v Praze, v Knihovně města Olomouc a v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Jetřichovický potlach se stal rovněţ předlohou Fedora Skotala pro námět reportáţe nazvané Krvavý potlach na severu. Jakoţ i další brutality 50. a 60. let. Autor, kterého jsem oslovila, mi pro můj výzkum poskytl elektronickou verzi této práce. Svůj terénní výzkum jsem prováděla kombinací metod zúčastněné pozorování, interview a dotazníkové šetření s vyuţitím audiovizuální techniky, tedy diktafonu, notebooku a fotoaparátu. Podstata mého výzkumu tkvěla v analýze a zpracovávání rozhovorů, pořízených s vybranými respondenty, nositeli trampingu, horolezectví a turistiky. V určitých případech jsem s informátory vedla interview opakovaně. Výhodou těchto setkání byla jejich přirozenost vycházející ze znalostí a připravenosti dotazovaných na průběh rozhovoru, coţ mně coby badateli umoţnilo důkladnější a hlubší sběr dat a zaznamenání detailů, které mohou být při jednorázovém setkání opomenuty. Konkrétní vybrané pasáţe v textu cituji formou doslovného přepisu. Řada setkání také proběhla způsobem neformálních hovorů strávených nad prohlíţením trampských fotografií, které narátoři za léta aktivního trampování nashromáţdili. Pokud jsem s některými respondenty pořizovala interview poprvé, pro jeho realizaci jsem se snaţila vybírat co moţná nejvhodnější místa, která se dotazovaným jevila jako vhodná. Nejčastěji se jednalo o bydliště zúčastněných, případně společenské místnosti zejména hostinských zařízení a v neposlední řadě o samotný terén. Opakovaně jsem se účastnila trampských akcí, konkrétně memoriálu Smutečka a tzv. brodění řeky Křinice. Při těchto příleţitostech byl sběr terénního materiálu pro můj výzkum vţdy nejpřínosnější. Ne kaţdý z oslovených zástupců volnočasových aktivit byl svolný k osobnímu setkání, ať jiţ z časových důvodů, anebo z obavy moţného zneuţití citlivých údajů z výpovědí. Pro tyto případy jsem sestavila tři dotazníky, jeden pro trampy, druhý pro horolezce a třetí pro turisty. K jejich distribuci jsem zvolila elektronickou poštu a funkci sdílení a zpráv na sociální síti Facebook. I kdyţ se na první pohled můţe zdát, ţe forma dotazníků neposkytuje kontaktovaným osobám dostatečný prostor pro vyjádření, většina respondentů dbala úvodních instrukcí a v jednotlivých bodech se rozepsala natolik, ţe se mi podařilo získat opravdu zajímavé postřehy, které jsem mohla rozvinout při další 10
komunikaci s nimi. Další přínos dotazníkové metody spatřuji především v tom, ţe při vyplňování dotazníků není nutná asistence výzkumníka.6 Dotazníkovou metodou se mi podařilo zkontaktovat několik členů Klubu českých turistů z měst severních a severozápadních Čech, horolezce z Horolezeckého klubu Varnsdorf, turisty a turistky z Prahy a Chrudimi a skupinu cykloturistů ze Vsetínska, kteří se podělili o postřehy ze své cyklistické dovolené po Českosaském Švýcarsku z roku 2010. Nezbytnou platformou pro sběr jakýkoliv kvalitativních dat jsou masmédia. Coby přínosné informační zdroje se mi osvědčily dokumentární filmy, o kterých se konkrétněji zmiňuji v následující kapitole, a internet. Nositelé zkoumaných volnočasových aktivit vyuţívají web k prezentaci i ke vzájemné komunikaci. Jednotliví zástupci těchto fenoménů a pochopitelně i široká veřejnost tak mají přístup k neustálé aktualizovaným údajům. Při výzkumu jsem nejvíce čerpala z webových stránek trampsky-magazin.cz,7 musicopen.cz,8 severka.nfo.sk9 a ontheroads.net.10 Jejich tvůrci jsou velmi aktivní a prezentují různé rubriky (Trampské osobnosti, Trampská teritoria, Historky z vandrů aj.), oznámení, fotogalerie, ale i digitalizovaná čísla některých trampských periodik (Tramp z let 1929-1931, Vitamín Kř!) či sborníky z trampské literární soutěţe Trapsavec. Aktivní na internetu jsou i různé turistické spolky a horolezecká sdruţení.
6
Janeček, Petr: Etnografický výzkum. In: Doušek, Roman a kol.: Úvod do etnologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 89. 7 Dostupné z: http://www.trampsky-magazin.cz, cit. 15. 2. 2016. 8 Dostupné z: http://www.musicopen.cz, cit. 15. 2. 2016. 9 Dostupné z: http://www.severka.nfo.sk, cit. 15. 2. 2016. 10 Dostupné z: http://www.ontheroads.net/, cit. 14. 3. 2016.
11
2.2 Přehledová stať o tematické literatuře a dílčích dokumentech V předkládané magisterské diplomové práci se zabývám trampskou subkulturou a vybranými volnočasovými aktivitami, konkrétně turistikou a horolezectvím. Seznam trampské literatury a přehled dosavadního etnologického bádání jsem jiţ představila v teoretické části své bakalářské práce. Na tomto místě však povaţuji za vhodné zopakovat některá nezbytná fakta a text rozšířit o aktuální informace.
Odborná literatura k tématu volný čas Problematika volného času je předmětem zájmu několika vědních oborů. Některé studie jsou zpracovány z pohledu jedné vědní disciplíny, jiné jsou výsledkem multidisciplinárního přístupu. Informace k tomuto tématu jsou tedy uvedeny v celé řadě odborných knih, studií, slovníků i v encyklopediích. Pedagogické hledisko je zpracováno v publikaci Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času11 od Jiřího Němce či v jednotlivých příspěvcích ze sborníků vydaných na základě uskutečněných konferencí O výchově a volném čase.12 Tato pravidelná mezinárodní setkání pořádá Asociace vzdělavatelů pedagogů volného času. Kombinaci pedagogického a sociologického zájmu představuje ve studii Děti, mládeţ a volný čas13
Břetislav Hofbauer. Autor ve svém díle objasňuje klíčové otázky
a termíny sféry volného času a čtenáře rovněţ seznamuje s faktory, které mají hlavní vliv na utváření volného času (zaměstnání, městské prostředí, rodina atd.). Jiţ výhradně sociologickou perspektivu představila ve svých počinech ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století Blanka Filipcová. Jedná se o publikace Volný čas a kultura v průmyslovém městě14 a Člověk, práce, volný čas.15 Metodologicky modernější prací je Čítanka: Sociologie volného času a cestovního ruchu.16 Jedná se o soubor statí vybraných autorů, zejména sociologů (Milan Petrusek, 11
Němec, Jiří: Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002. 12 Výchova a volný čas: sborník příspěvků... mezinárodní konference o výchově a volném čase. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006. 13 Hofbauer, Břetislav: Děti, mládeţ a volný čas. Praha: Portál, 2004. 14 Filipcová, Blanka: Volný čas a kultura v průmyslovém městě. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1974. 15 Filipcová, Blanka: Člověk, práce, volný čas. Praha: Svoboda, 1967. 16 Fazik, Alexander: Čítanka: Sociologie volného času a cestovního ruchu. Výběr statí, textů a klíčových citací z děl pojednávajících o sociologii volného času a cestovním ruchu. Praha: Vysoká škola obchodní, 2011.
12
Blanka Filipcová, Jindřich Filipec aj.), kteří téma volný čas představují v kontextu s dalšími souvislostmi (např. masová kultura, cestovní ruch, ţivotní prostředí atd.).
Literatura o trampingu a literatura trampské provenience V rozsáhlejší části své magisterské diplomové práce věnuji pozornost trampingu. Dokladem toho, ţe se z hlediska odborného bádání i ţurnalistiky jedná o stále atraktivní téma, je velký narůst nově vydaných publikací, tematických čísel populárně naučných periodik, diplomových prací i televizních dokumentů. Jedno z důleţitých děl trampské literatury je kniha z roku 1940 Dějiny trampingu17 od Josefa Peterky, známého pod přezdívkou Bob Hurikán. Kniha pojednává o samých začátcích hnutí, o jeho rozvoji v meziválečném období, o typických atributech i o prvních trampských oblastech. Odborný etnologický zájem o výzkum trampského hnutí v Československu datujeme aţ od osmdesátých let dvacátého století. Jedna z prvních studií se týkala přijímání nových členů do trampské osady a roku 1985 ji ve sborníku Čas ţivota18 uveřejnil bratislavský etnolog Arne Mann. O tři roky později publikoval Václav Vohlídka práci Trampové 20. a 30. let.19 Intenzivní výzkumy proběhly v devadesátých letech na Moravě v oblasti tzv. Západomoravského trojříčí, Valašska a Tišnovska, které realizovali pracovníci tehdejšího brněnského pracoviště Ústavu pro etnografii a folkloristiku. Výsledky byly prezentovány Karlem Altmanem v jeho studii …jak někteří trampují20 ve sborníku Rajče na útěku, v příspěvku Bobři a medvědi21 a v další oborové literatuře. Karel Altman také zhodnotil společenské postavení trampského hnutí v politickém kontextu ve stati Trampové a moc. K problematice postavení trampského hnutí ve společnosti od počátku dvacátých let do současnosti22 i dosavadní odborný výzkum ve stati Současné etnologické bádání o trampské subkultuře.23 Jeho zájmu ovšem neušla ani jiná dílčí 17
Hurikán, Bob: Dějiny trampingu. Praha: Novinář, 1990. Mann, Arne: Obrady prijímania nových členov do trampskej osady. In: Čas ţivota. Brno, 1985, s. 225– 240. 19 Vohlídka, Václav: Trampové 20. a 30. let. In: České dělnictvo III. Společenský ţivot v dělnických organizacích a spolcích. Zpravodaj KSVI 1988, č. 4, s. 134–173. 20 Altman, Karel: …jak někteří trampují, c. d., s. 255–285. 21 Altman, Karel. Bobři a medvědi. K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství dětí a kultura. Stráţnice 1997, s. 121–125. 22 Altman, Karel: Trampové a moc. Český lid 87, 2000, s. 223–238. 23 Altman, Karel: Současné etnologické bádání o trampské subkultuře. Národopisný věstník 1, 2013, s. 20–25. 18
13
témata, jako jsou například trampské hostince24 či trampská hudba25 a trampské regiony.26 Další současný etnolog, který se věnuje se výzkumu trampské subkultury je Jan Pohunek. Ten se mimo jiné věnoval kultuře trampů27 a rovněţ zpracoval problematiku trampské pověsti ve studii Specifika trampské pověsti.28 Roku 2011 vydala Národní galerie v Praze dvojjazyčnou publikaci vzniklou na základě mezinárodního projektu Volný čas. Utopie na hranicích všednosti.29 Cílem tohoto projektu bylo představit dlouhodobé jevy, hnutí a tvůrčí postoje, které mají vliv na ţivotní styl a způsobily nějakou společenskou změnu. V díle nalezneme studie Tomáše Vlčka Skryté počátky jiné kultury v trampských aktivitách českých umělců doby avantgardy, dále Milana Kníţáka Weekendová utopie – Fenomén trampingu v Čechách, Jaroslava Polaneckého zvaného Bobr Poznámky k českému trampingu jako vizuálnímu fenoménu a spoluautorů Pavla Vařeky a Jamese Symondse Archeologie trampingu. Terénní výzkum tábořiště v „Kachním údolí“ u Jezerců na Stříbrsku (Plzeňský kraj). Ačkoliv do dnešní doby nevyšla ţádná sumarizační studie o trampingu v Českosaském Švýcarsku, někteří autoři se o trampském hnutí v této specifické oblasti alespoň okrajově zmiňují, většinou v souvislosti s událostmi okolo Krvavého potlachu. Zajímavé exkursy do zkoumané problematiky nalezneme i v práci Karla Steina Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a Luţických horách30 a v knize Miloslava Nevrlého Chvály Zadní země.31 Právě poslední zmiňovaná publikace mezi trampy značně zpopularizovala pojmenování „Zadní země“ pro oblast Českosaského Švýcarska. Další významné trampské regiony bývají vylíčeny i zhodnoceny podrobněji. I kdyţ jsou mému zkoumanému regionu vzdálené, nacházím v patřičných publikacích mnoho uţitečných informací o specifických rysech, rozvoji hnutí, historii, atributech 24
Altman, Karel: Trampské hospody na Třebíčsku. In: Západní Morava 3, 1999, s. 118–130. Altman, Karel: Hudba a zpěv jako činitelé integrace trampského hnutí. Folia ethnographica 48, 2014, č. 2., s. 31–46. 26 Altman, Karel: Regiony subkultury trampingowców w Czieskiej Republice. In: Brzeziňska, Anna Weronika – Schmidt, Jacek (eds.): Regiony i regionalizmy w Europie. Wrocław: Polskie towaryszstwo ludoznawsze; Uniwersytet wrocławskij, 2014, s. 217–226. 27 Pohunek, Jan: Kultura trampů. In: Janeček, Petr (ed.): Folklor atomového věku. Praha: Národní muzeum, 2011, s. 65–88. 28 Pohunek, Jan: Specifika trampské pověsti. Národopisný věstník 1–2, 2010, s. 33–55. 29 Hartmann, Ivan − Michajlová, Světlana – Mark, Divo: Volný čas: utopie na hranicích všednosti = Spare time: utopias on the verge of commonness. Praha: Národní galerie v Praze, 2011. 30 Stein, Karel: Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách. Děčínské vlastivědné zprávy 19, 2009, č. 2., s. 38–45. 31 Nevrlý, Miloslav: Chvály Zadní země. Labské pískovce. Liberec: Vestri, 2002. 25
14
a jiných dílčích souvislostech.
O Brněnsku psal Miroslav Karela v díle Z dýmů
táboráků: (historie brněnského trampingu): volně zpracováno dle vyprávění kamarádů ze starých brněnských osad.32 Hnutí v Jizerských horách zhodnotil Pavel D. Vinklát v práci Kronika trampingu v Jizerských horách. 1934-200433 a v oblasti Chrudimi manţelé Moidlovi s Josefem Smlsalem (Kronika východočeského trampingu. Chrudimsko 1912-2008).34 Rudolf Kostelecký zpracoval historii trampské osady z Týna nad Vltavou a předmět svého zájmu rovněţ rozšířil o trampskou píseň (Tramping a trampská píseň na Vltavotýnsku: 70 let osady Samotáři).35
O trampování na
Rakovnicku v období mezi světovými válkami napsal roku 2009 Jan Krško monografii Meziválečný tramping na Rakovnicku.36 Pozornost byla rovněţ věnovaná jednomu z nejoblíbenějších trampských teritorií, a to povodí řeky Sázavy (Posázavský Pacifik. Historie ţeleznice a trampingu na Zlaté řece).37 Historie rozvoje trampského hnutí na Slovensku je popsána v díle Údolia nestíchli: dejiny trampingu na Slovensku.38 Mezi důleţité zdroje rovněţ patří trampské časopisy. I kdyţ jsou tato periodika psána neformálně, populárně a mnohdy postrádají pro badatele nezbytnou odbornost, bez pochyby se jedná o hodnotný materiál, kvalitně zpracovaný, jak po obsahové, tak i po grafické stránce (Tramp, Puchejř aj.). Velmi cenné informace vztahující se mimo jiné k Českosaskému Švýcarsku se nachází v devíti elektronicky dostupných číslech časopisu, jehoţ celý název zní Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily. Analýze obsahové stránky jednotlivých publikovaných příspěvků věnuji speciální prostor v kapitole 3.2.5 Informace o provozování trampingu získané prostřednictvím čtenářů a redakce trampského periodika Vitamín Kř! Trampského časopisu pro všechny pískomily. V roce 2013 a 2015 byla dokonce vydaná dvě speciální čísla kulturně historické revue Dějiny a současnost o trampingu (Fenomén československý tramping,39 Trampové a „ti druzí“40).
32
Karela, Miroslav: Z dýmů táboráků: (historie brněnského trampingu): volně zpracováno dle vyprávění kamarádů ze starých brněnských osad. Brno: s. n., 1969?. 33 Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004. Liberec: Knihy 555, 2004. 34 Moidl, Zdeněk – Moidlová, Olga, Smlsal, Josef: Kronika východočeského trampingu. Chrudimsko 1912-2008. Liberec: Rosa, 2008. 35 Kostelecký, Rudolf: Tramping a trampská píseň na Vltavotýnsku: 70 let osady Samotáři. Týn nad Vltavou: Městské muzeum Týn nad Vltavou, 2005. 36 Krško, Jan: Meziválečný tramping na Rakovnicku. Rakovník: Státní okresní archiv, 2008. 37 Berka, Miroslav: Posázavský Pacifik. Historie ţeleznice a trampingu na Zlaté řece. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1991. 38 Dočkal, Zdeno: Údolia nestíchli: dejiny trampingu na Slovensku. Bratislava: Tramp club, 1991. 39 Dějiny a současnost 4, 2013. 40 Dějiny a současnost 9, 2015.
15
Dokumentární filmy pojednávající o trampském hnutí V posledních letech se tramping stává stále častějším námětem pro vznik dokumentárních filmů. Pozoruhodným dílem je film pojmenovaný Nekopejte do nás, ještě nejsme mrtví (2012), produkovaný Studiem vizuální etnografie při Katedře antropologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity. „Film vznikl v rámci několika praktických seminářů věnovaných tvorbě etnografického dokumentu od základů zacházení s kamerou přes formulaci námětu a scénáře, po postprodukční úpravu. Film je výsledkem počátečních snah o vizuální zpracování antropologicky pojatého tématu tramping,“41 praví anonymní autor úvodního textu uveřejněném na internetových stránkách Studia vizuální etnografie. O historii trampingu a jeho současném stavu pojednává epizoda Trampové a paďouři z televizního publicistického cyklu Historie.cs. Postavení trampingu v opozici k socialistickému reţimu i současným stanovám vybraných chráněných krajinných oblastí, mimo jiné i Labských pískovců, zpracovává film Uţ tichnou bílé skály z televizní série Ta naše povaha česká. Česká televize odvysílala v roce 2015 třináctidílný dokumentární seriál Zvláštní znamení touha. Autorem námětu, scénáře a průvodcem pořadu je Fedor Skotal, reţie se ujal Václav Křístek, komentáře poskytl písničkář Wabi Daněk. Kaţdý z jednotlivých dílů zpracovává motiv typický pro trampské hnutí (např. trampská hudba). Tvůrci pořadu informují o historii trampingu jeho rozvoji, ale zhodnocují i současnou trampskou sitauci.42 S mým výzkumem nejvíce souvisí osmý díl pojmenovaný Anglická sobota, který částečně pojednává o tragické události zvané Krvavý potlach v Jetřichovicích. Tato dokumentární série se dočkala u široké veřejnosti i trampského publika převáţně příznivých reakcí. Dokladem toho jsou vesměs kladné reakce uţivatelů
internetového
serveru
Československá
filmová
databáze
(ČSFD)43
i respondentů během mého výzkumu. „Teď sledujeme ten krásnej pořad Zvláštní znamení touha a tam se přesně shoduje to, co oni tam vyprávěj, s tím útlakem trampů,
41
Nekopejte do nás, ještě nejsme mrtví. Dostupné z: http://www.antropologie.org/cs/sviet/filmy/nekopejte-do-nas-jeste-nejsme-mrtvi, cit. 25. 1. 2016. 42 Zvláštní znamení touha. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624521952-zvlastniznameni-touha/, cit. 25. 1. 2016. 43 Zvláštní znamení touha (TV seriál). Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/61124-zvlastni-znamenitouha/komentare/, cit. 16. 2. 2016.
16
co my jsme si tam zaţívali taky. Protoţe to bylo takový nedůstojný, co oni nám tam dělali,“44 hodnotí Jan Šafárik. Fedor Skotal zvaný Ňuf dokumentaristicky rozpracoval téma Krvavý potlach jiţ před vznikem série Zvláštní znamení touha. Výstupem byl uvedený námět reportáţe nazvaný Krvavý potlach na severu. Výsledný počin měl být původně prezentován v rámci dnes jiţ neexistujícího pořadu Na vlastní oči televizní stanice Nova, nakonec byl pod záštitou prezidenta Václava Havla a Nadace Vize dvakrát promítán v Etnografickém ústavu Národního muzea. Jednalo se však pouze o sestříhanou demo verzi. Film nebyl doposud kompletně dokončen.45
Literatura a prameny o turistice Téma turistika je značně široké a i zde se přístup k dané problematice liší obor od oboru, přičemţ největší mnoţství vydaných studií a odborných prací spadá do sféry cestovního ruchu (kniţní i digitální průvodce po turisticky atraktivních a vyhledávaných lokalitách) a tělovýchovy. Heslo turistika je rovněţ detailně zpracované v Ottově slovníku naučném46 z roku 1906. O praktických radách týkajících se pobytu v přírodě se dočteme v publikaci z edice Sport a tělocvik z roku 1932 od Josefa Novotného nazvané Turistika a tramping. Praktické rady, co vše musí turista a tramp věděti.47 Ačkoliv titul této knihy jasně napovídá, ţe pojednává i o trampingu, nelze ho zde chápat ve stejném kontextu, v jakém byl představen například v Dějinách trampingu od Boba Hurikána, ale spíše v jakési jeho zromantizované podobě. Proto tento text řadím spíše mezi kuriozity. Základní údaje o turistice nalezneme i na webových stránkách různých turistických spolků a klubů, např. Klubu českých turistů.48 Konkrétní informace o turistice v oblasti Českosaského Švýcarska jsou v kniţních průvodcích (např. Průvodce po České republice. České Švýcarsko,49 Labské pískovce: 36 vybraných pěších
44
Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. D´Ady: Krvavý potlach. Dostupné z: http://www.severka.nfo.sk/useruploads/k_clankom/2013/072013_krvavypotlach/krvavypotlach_severka2 2013_.pdf, cit. 13. 3. 2016. 46 Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. 25. svazek. Praha: J. Otto, 1906, s. 931. 47 Novotný, Josef: Turistika a tramping. Praktické rady, co vše musí turista a tramp věděti. Brno: Moravské nakladatelství, 1932. 48 Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/, cit. 16. 2. 2016. 49 Březinová, Taťána a kol.: Průvodce po České republice. České Švýcarsko. Praha: Olympia, 2003. 45
17
tras a túr v oblasti Českosaského Švýcarska.50) a v materiálech vydaných Správou národního parku (NP) České Švýcarsko a Nationalpark Sächsische Schweiz. O počátcích cestovního ruchu v dané oblasti se dočteme v monografii Hřensko jinak Hernskrecţem…51
Toto dílo rovněţ pojednává o dějinách a lidové kultuře nejen
Hřenska, ale i přilehlých obcí a o významných přírodních památkách, jako je například Pravčická brána.
Horolezecká literatura a lezecké průvodce V neposlední řadě je třeba nastínit přehled literatury týkající se horolezectví, které se díky příznivým přírodním podmínkám těší v Českosaském Švýcarsku a především pak v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Labské pískovce velké oblíbenosti. Do roku 1945 se horolezectví v dané oblasti věnovali zejména Němci. Nejstarší lezecké průvodce vydal v letech 1908 a 1923 horolezec Rudolf Fehrmann.52 Prvotní snahy jiţ českých horolezců o zpracování průvodců započaly aţ v šedesátých a sedmdesátých letech. Jedná se o díla Miroslava Jedličky Pískovcové skalní oblasti v Čechách53 (1961) a Vladimíra Slouky a Gerharda Tschunka Lezecké oblasti Ústecka54 (1971). Výsledkem intenzivní česko-německé spolupráce byla publikace Pískovcové skály v Čechách - horolezecký průvodce, Severní Čechy II55 (1980). Další praktické rady a pokyny pro horolezce, doplněné o náčrty jednotlivých lezeckých tras, představuje například lezecký průvodce Jiřího Hobláka a Jiřího Vorla Ostrov. Lezecký průvodce56 (1993), o dva roky později vydala Iva Hyngarová publikaci Labské pískovce: Tisá, Rájec, Sněţník. Lezecký průvodce.57 Oblast Jetřichovicka je
50
Klumpar, Václav: Labské pískovce: 36 vybraných pěších tras a túr v oblasti Českosaského Švýcarska. Plzeň: Kletr, 1998. 51 Slavíčková, Hana: Hřensko jinak Hernskrecţem…Průvodce minulostí Hřenska a okolí do r. 1945. Hřensko, Mezná, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň, Janov, Labská Stráň. Děčín: Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín, 1992, s. 54. 52 Fehrmann, Rudolf: Der Bergsteiger im Sächsischen Felsengebirge: Führer durch die Kletterfelsen des Elbsandsteingebirges. Dresden: Köhler, 1923. 53 Jedlička, Miroslav: Pískovcové oblasti v Čechách. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1961. 54 Slouka, Vladimír – Tschunko, Gerhard: Lezecké oblasti Ústecka. Ústí nad Labem: OV ČTO, 1971. 55 Slouka, Vladimír: Pískovcové skály v Čechách. Sv. 2, Severní Čechy. Praha: Olympia, 1980. 56 Hoblák, Jan – Vorel, Jiří: Ostrov. Lezecký průvodce. Ústí nad Labem: Efekt international, 1993. 57 Hyngarová, Iva: Labské pískovce: Tisá, Rájec, Sněţník. Lezecký průvodce. Ústí nad Labem: Efekt internatioanl, 1995.
18
zpracována v Lezeckém průvodci – Jetřichovicko58 (1997). Jedním z nejaktuálnějších informačních textů je broţura Horolezectví v Labských pískovcích59 (2006).
58
Lezecký průvodce – Jetřichovicko. Varndsdorf: HK, 1997. Knaak, A. – Kočka, P. – Sojka, V. – Stein, K. – Votápek, A.: Horolezectví v Labských pískovcích. Krásná Lípa: Správa NP České Švýcarsko, 2006. 59
19
2.3 Kategorie „volný čas“ Neţ představím pasáţ prezentující výsledky mého terénního výzkumu, je nutné vyuţít následující prostor k objasnění a charakterizování pojmů, které jsou v této diplomové práci často zmiňované. Prvním z terminologických okruhů je kategorie „volný čas“. Jedná se o dobu, kdy člověk nemusí pod nátlakem závazků vykonávat ţádnou činnost, která by odráţela jeho sociální role. Mnohdy bývá označován jako čas, který je zbytkový, tedy ten, který lidem zbývá po splnění všech povinností. Nejpřesnější je však charakteristika volného času, jako typu činnosti, do které člověk vstupuje s určitými očekáváními, provádí ji ze svého svobodného rozhodnutí, s cílem nabýt příjemných záţitků a uspokojení. Hlavními funkcemi volného času jsou odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace duševní síly) a rozvoj osobnosti.60 Právě z důvodu dosáhnutí uvedených funkcí volného času se lidé věnují volnočasovým aktivitám.
2.3.1 Zástupci mládeže coby nositelé volnočasových aktivit Dle definice Velkého sociologického slovníku pojem „mládeţ“ označuje nepřesně ohraničenou skupinu limitovanou věkem. Z jiné perspektivy můţeme mládeţí rozumět sociální kategorii vymezenou specifickými biologickými a sociálními znaky. Zástupce mládeţe spojuje to, ţe se nacházejí ve stejném ţivotním cyklu, tedy v mládí, a ţe patří do stejné generace. Věkově i sociálně je toto období hraničním mezi dětstvím a dospělostí. V našich podmínkách se mládeţ vymezuje věkem od čtrnácti, popřípadě patnácti let, kdy končí povinná školní docházka, do třicátého roku, kdy jsou u všech skupin završeny dílčí procesy sociálního zrání.61 Typickým rysem trampingu, ale také horolezectví a turistiky, je fakt, ţe jejich nositelé patří do kategorie mládeţ, nejčastěji vytyčené rozmezím patnáctého a dvacátého pátého roku. Z praxe je však zřejmé, ţe do trampování a pochopitelně i dalších volnočasových aktivit jsou začleňovány i osoby výrazně mladší či starší.62
60
Hofbauer, Břetislav: Děti, mládeţ a volný čas, c. d., s. 13. Sak: Mládeţ. In: Petrusek, Miloslav a kol.: Velký sociologický slovník. Svazek 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 635–636. 62 Altman, Karel: …jak někteří trampují, c. d., s. 259. 61
20
2.4 Charakteristika regionu Českosaské Švýcarsko V předkládané práci představuji fenomény provozované na přesně vymezeném prostoru severních Čech, oblasti, jeţ je od přelomu 18. a 19. století označovaná jako Českosaské Švýcarsko. „Jméno ‚Švýcarsko‘ se objevilo i jinde v Evropě. Tam, kde se hodně hovořilo německy, se jej dostávalo oblastem vynikajícím přírodních a krajinných krás. Šlo o oblasti pískovcové: další v Čechách – ‚Daubauer Schweiz‘ (Dubské Švýcarsko), –
). V Česku toto jméno nesla i pozoruhodná oblast severně od Brna; teprve později bylo
. Všechny
jsou dnes velkoplošnými chráněnými územími různých kategorií, i kdyţ ne všechny s oficiálním názvem ‚Švýcarsko‘.“63 Českosaské Švýcarsko je souhrnný název pro prostor zahrnující část Čech (NP České Švýcarsko), konkrétně oblast Děčínska v Ústeckém kraji a kus území Saska (NP Saské Švýcarsko a CHKO Saské Švýcarsko). Součástí regionu je i chráněná krajinná oblast Labské pískovce, která byla zřízena roku 1972 a je vymezena linií obcí: Petrovice, Tisá, Libouchec, Jílové, Děčín, Huntířov, Markvartice, Česká Kamenice, Kunratice, Lipnice, Studený, Dolní Chřibská, Doubice, Kyjov, Krásný Buk, Zahrady, Brtníky, Mikulášovice.64 Představovaná lokalita se rozprostírá na rozloze cca 700 km2 na obou březích řeky Labe a je významná pro vysokou míru zalesnění, typický pískovcový reliéf a rostlinnou a ţivočišnou rozmanitost.65 Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen roku 2000, a je tedy doposud naším nejmladším národním parkem. Hlavním cílem jeho ustanovení je ochrana a udrţení pískovců a na nich vázaných ekosystémů. Informačním a turistickým centrem je Dům Českého Švýcarska, který sídlí v Krásné Lípě.
63
Čeřovský, Jan: Ochrana Českosaského Švýcarska v historické retrospektivě aneb Tři objevy Saskočeského Švýcarska. In: Českosaské Švýcarsko: čtyři chráněná území – jedna krajina. Krásná Lípa: Správa Národního parku České Švýcarsko, 2010, s. 8. 64 Poloha a význam Labských pískovců. Dostupné z: http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/labskepiskovce.html, cit. 9. 2. 2016. 65 Krásy regionu. Dostupné z: http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/krasy-regionu.html, cit. 9. 2. 2016.
21
Národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz) byl zřízen jiţ roku 1990 a zaujímá celkovou plochu 93 km2.66 Na rozdíl od české strany je ta saská specifická typickými stolovými horami, které rostou z plošiny.67
Dům Saského
Švýcarska se nachází v Bad Schandau.
66
Národní park Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.ceskesvycarsko.cz/cs/narodni-park-saskesvycarsko, cit. 10. 2. 2016. 67 Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.skalnimesta.cz/cz/saske-svycarsko.html, cit. 10. 2. 2016.
22
2.5 Český fenomén tramping a jeho specifika v Českosaském Švýcarsku Podstatnou část teoretického oddílu mé bakalářské práce Specifika trampského hnutí v oblasti Českosaského Švýcarska od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost jsem věnovala popisu a charakteristice trampského hnutí jakoţto specifického fenoménu, jehoţ vznik jistě ne náhodou spadá do počátku existence samostatné Československé republiky (1918). Trampská subkultura se vţdy vyznačovala svébytnými atributy, jimiţ se její nositelé odlišují od širšího okolí, tedy typickými znaky, jako jsou slang, oděv, pozdravy, hudba aj. Po uvedení do zkoumané problematiky je však ţádoucí určitá fakta zopakovat i v této práci a případně vybraná dílčí témata rozšířit. Trampské hnutí je unikátním jevem vyskytujícím se v prostoru dnešní České republiky či bývalého Československa. Od samého počátku šlo o obyvatele české národnosti. Tuto aktivitu ojediněle vyvíjeli i někteří němečtí obyvatelé Československa. Během svého výzkumu jsem opakovaně došla k zjištění, ţe vybraní respondenti byli na území Českosaského Švýcarska několikrát v kontaktu s německými trampy, kteří se však patrně inspirovali českými nositeli trampingu. Z německého prostředí je ale známá existence mládeţnických spolků hnutí „Wandervogel“. Příslušníci této organizace jsou trampům podobní svým důrazem na osobní volnost a pobyt v přírodě.68 Nástin historie trampského hnutí a jeho typických znaků Zrod trampingu je datován ke konci první světové války. „V tom magickým roku 1918, nejenom kdy vznikla Československá republika, ale kdy především skončila první světová válka. A kdy najednou došlo k takovýmu dynamickýmu uvolnění, pocitu svobody obrovskýmu mnoţství mladých lidí, kteří se buď vrátili z fronty, nebo frontě unikli, ţe jim bylo třeba sedmnáct a na frontu nemuseli. A zároveň měli třeba existenční problémy, byli to třeba mladí dělníci a všichni si nějakým způsobem čichli před tím k vznikajícímu, začínajícímu skautingu, ale protoţe uţ byli ve věku, kdy přece jenom ten klasickej skauting je tolik netáhl, tak se z nich stávali takoví tuláci. Říkalo se jim taky divoký skauti. A tady jsou ty zárodky právě… těsně po tý válce a pak v roce 22 (1922)
68
Pohunek, Jan: Kultura trampů, c. d., s. 67.
23
přichází Jack London a jeho kniha, kde se objevuje slovo „tramp“ a tím vlastně to trampské hnutí v Československu začíná.“69 Z uvedené výpovědi publicisty Jindřicha Marka je jasné, ţe vznik trampingu byl výrazně inspirován rozvojem českého skautingu a dalších podobných hnutí mládeţe, dobrodruţnou literaturou (autoři: Jack London, Karel May, James F. Cooper, aj.) a filmovými westerny.70 Okouzlení způsobem ţivota na tzv. Divokém západě USA výrazně ovlivnilo mladé lidi v jejich způsobu pobývání v přírodě, ve výběru stylového oblečení, připomínající oděv cowboyů (klobouky, vesty, kostkované košile atd.), ale i ve volbě význačných jmen tábořišť (např. Táboř řvavých, dle povídky Breta Harta), krajinných míst (Vltava - Velká řeka, Kocába - Hadí řeka, Sázava - Zlatá řeka, Berounka - Stará řeka) a osad (Utah, Liberty atd.), ale i znění osobních přezdívek71 (přezdívky dotazovaných respondentů: Flint, Unkas, Američan, Dundee). První trampská osada na území Československa vznikla ve Svatojánských proudech a nazývala se Ztracená naděje.72 Bezprostředně nato byly zakládány další osady, nejprve v říčních údolích v okolí Prahy (řeky Sázava, Berounka, Kocába, Vltava), později i v dalších českých regionech. Rozšíření trampingu na Moravu a Slovensko je patrné od konce dvacátých let 20. století.73 Z počátku trampové tábořili tzv. pod širákem (rozuměno pod širým nebem), pod stanem nebo pod primitivními přístřešky. S dalším rozvojem hnutí se začaly stavět chaty a sruby, a to osamoceně i sdruţené do kolonií.74 Ţivot uvnitř jednotlivých osad byl ovlivněn nárůstem rozličných aktivit. Za zmínku zajisté stojí pěstování trampského sportu. Jednou z prvních disciplín byl volejbal, který mohly hrát i ţeny. Mezi další sportovní hry a disciplíny patřily lehká atletika, fotbal, kanoistika, box, lukostřelba, stolní tenis a v zimě i lední hokej a lyţování. Dalším významným projevem trampské kultury rozvíjejícím se v osadách 69
Marek-Kániš, Jindřich: Jak vlastně vznikl tramping. In: Křístek, Václav: Historie.cs.: Trampové a paďouři. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/209452801400028/, cit. 20. 1. 2016. Publicista Jindřich Marek ve výpovědi zmiňuje knihu Jacka Londona nazvanou Cesta. Hrdiny tohoto příběhu jsou tuláci, kteří cestují napříč USA v nákladních vlacích. Ţiví se ţebrotou nebo sezónní a občasnou prací. Tyto postavy London pojmenovává jako „tramps“. Český překladatel Cesty Josef Vorel slovo „tramps“ nenahradil českým ekvivalentem, a to především kvůli odlišení českého tuláka od amerického, který se vyznačuje specifickým výběrem dopravního prostředku. Mezi divokými skauty se toto pojmenování rychle rozšířilo a bezprostředně tak začali označovat sami sebe. Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping. Dějiny a současnost 4, 2013, s. 11. 70 Pohunek, Jan: Kultura trampů, c. d., s. 66. 71 Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping, c. d., s. 10–11. 72 Hurikán, Bob: Dějiny trampingu, c. d., s. 15. 73 Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004, c. d., s. 16. 74 Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping, c. d., s. 11.
24
byla hudba. S oblibou se hrávalo a zpívalo u ohňů, nejprve české texty známých amerických šlágrů, později i repertoár z vlastní produkce. Rovněţ nelze opomenout trampskou literární činnost v podobě kronik, cestopisů, povídek, leckdy ve stylu oblíbených rodokapsů,75 ale také způsob trampského humoru, zachyceném v typických trampských anekdotách. „V roce 1918 stanula nad Svatojánskými proudy parta mladých lidí. Vltava ještě tehdy netušila, ţe za pár let dostane jméno Velká řeka a kluci na jejím břehu si ještě neříkali trampové. S jistotou však lze tvrdit, ţe uţ tenkrát, u prvního táboráku zazněla první pravá, a nefalšovaná trampská anekdota. Anekdota drsná, nemytá a nečesaná, provoněná kouřem i rumem, právě taková jako vltavští pistolníci a zálesáci, kteří si ji s takovým gustem vyprávěli.“76 Zásadních historických procesů majících podíl na dalším formování trampského hnutí bylo několik. Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se u některých jedinců, někdy i celých skupin, projevila snaha o propojení trampského hnutí s některými politickými idejemi. Většina trampů patřila sociálně do niţších dělnických vrstev zastávajících levicové názory.77 Roku 1931 nabyl platnost tzv. Kubátův zákon, tedy nařízení zemského prezidenta Hugo Kubáta, namířená proti trampům. Tento výnos striktně zakazoval společné sdílení stanů či vyuţívání jiných způsobů noclehů nesezdaných osob opačného pohlaví, koupání na nepovolených místech a bez vhodného úboru, nošení zbraní a zpívání nemravných písní.78 „Dne 9. dubna 1931 vydal zemský president český Hugo Kubát vyhlášku, ve které se mj. pravilo ‚…zakazuji při campingu a trampingu společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech, vyjímaje táboření rodinné, pobíhání v nedostatečném úboru, zvláště úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného…‘ Dále: ‚Přestupky této vyhlášky budou trestány, bez újmy soudního stíhání, tresty na penězích Kč 50,-, 100,- nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.‘“79 V období okupace a v průběhu druhé světové války aktivita trampů výrazně opadla. Mnoţství chat a tábořišť bylo opuštěno, mnoho osad zaniklo nebo bylo zrušeno, jelikoţ panoval všeobecný zákaz shromaţďování většího počtu lidí. V přírodě se nesměly zapalovat ohně, protoţe by údajně napomáhaly spojeneckým letounům
75
Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004, c. d., s. 17. Ryvola, Miki: Trampské anekdoty 3. Praha: Lidové nakladatelství, 1970, s. 5. 77 Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping, c. d., s. 12. 78 Pohunek, Jan: Kultura trampů, c. d., s. 66–67. 79 Noha, Rudolf: Odlesky táborových ohňů. Vzpomínky na tábornictví, woodcraft, skauting a tramping u nás i ve světě. Jílové u Prahy: Muzeum těţby a zpracování zlata, 1969, s. 27. 76
25
v orientaci.80
Odpor k stávajícímu reţimu mnozí trampové projevili účastí
v zahraničním odboji i v národních povstáních. Rudolf Noha v díle Odlesky táborových ohňů doslova píše: „Mnoho woodcrafterterů, skautů a trampů se zúčastnilo bojů proti fašismu, za svobodu a lidská práva. Počínaje občanskou válkou ve Španělsku, druhou světovou válkou, přes Slovenské národní povstání a Praţským povstáním v květnu 1945 konče, ve kterých obětovali své mladé ţivoty. Mnoho jich strávilo řadu let v káznicích, pracovních a koncentračních táborech, ze kterých se někteří ţel nevrátili.“81 V poněkud rozporuplném postavení se tramping vyskytl v období socialismu (1948–1989). Vládnoucí Komunistická strana Československa sice odkazovala na levicové tendence hnutí z období první republiky, ale současně výrazně popírala trampské hodnoty inspirované západními ideály.82 Během čtyřicetileté komunistické moci čelilo trampské hnutí mnoţství restrikcí a zákazů, které mnohdy vyústily ve střety se zástupci státní moci (Mníšek pod Brdy; 1963, Jetřichovický potlach; 1963). Hnutí se ale také stalo prostředkem skryté svobody a jakési osobní revolty vůči reţimu, a těšilo se tak velké přízni mladých lidí.83 Po sametové revoluci roku 1989 došlo k výraznému poklesu počtu lidí provozujících tramping, a to z důvodu neobvykle širokého výběru moţných aktivit slouţících k uspokojení seberealizačních potřeb.84 V současné době aktivní trampové opět mnohdy čelí postihům ze strany státních orgánů, není to však jiţ kvůli jejich ideálům, ale kvůli výběru tábořišť. Mnoţství trampských lokalit totiţ patří do chráněných krajinných oblastí či národních parků (např. právě České Švýcarsko),85 a tudíţ se jeví ochráncům přírody jako neţádoucí.
2.5.1 Region Českosaské Švýcarsko prezentovaný trampy Díky své přírodní pestrosti specifické poloze si oblast zejména u trampské subkultury vyslouţila pojmenování „Zadní země“, které poprvé pouţil Miloslav Nevrlý ve svém díle Chvály Zadní země: „Zadní zemí jsem nazval opuštěnou část Labských pískovců, té nádherné skalnaté a osamělé krajiny při zemské hranici.“86 80
Altman, Karel: Trampové a moc, c. d., s. 226–227. Noha, Rudolf: Odlesky táborových ohňů. Vzpomínky na tábornictví, woodcraft, skauting a tramping u nás i ve světě, c. d., s. 36. 82 Tamtéţ, s. 228. 83 Pohunek, Jan: Kultura trampů, c. d., s. 69. 84 Tamtéţ, s. 69. 85 Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping, c. d., s. 14. 86 Nevrlý, Miloslav: Chvály Zadní. Labské pískovce, c. d., s. 9. 81
26
Uvedený autor, sám tramp, představuje Českosaské Švýcarsko především z krajinné perspektivy, neopomíná ovšem ani trampské hledisko: „Zadní země je romantický kraj. Milují jej především trempové. Občas potkáš v roklích ty mladé, do hadrů, kůţí a dlouhých vlasů oděné vyvraceče prstů: při pozdravu ti uchopí palec a páčí jej dozadu. Někteří mají i lichou náušničku v uchu, ale jsou zvídaví a přírodě neuškodí. Vyhledávají odlehlé převisy, pod kterými tráví noci.“87 Miloslav Nevrlý rovněţ opakovaně prezentoval články na téma historické památky Českosaského Švýcarska v sérii nazvané Pomníčky Zadní země v periodiku Vitamín Kř!. V dubnu 2014 byl v rubrice Trampská teritoria na webových stránkách Trampského magazínu zveřejněn článek trampa Višňáka, s předmluvou Miloslava Nevrlého, nazvaný České Švýcarsko alias Zadní země. „Pod pojmem Českosas je většinou chápána celá široká a různorodá oblast po obou stranách státní hranice zhruba mezi Děčínem, Tisou, Krásnou Lípou a Pirnou.“88 Autor v článku prezentuje osobní či bezprostředně obdrţené zkušenosti a postřehy váţící se k provozování trampingu v Českosaském Švýcarsku neboli Českosasu, jak zní jedno z jeho trampských pojmenování.89 „Byla doba, kdy to bylo snad nejklasičtější pískovcové trampské teritorium. Dodnes rád vzpomínám na svůj první vandr do Českosasu v roce 1998. Byli jsme jen tři a měli před sebou celý únorový týden jarních prázdnin. Kaţdý večer kdyţ se začalo stmívat, tak jeden zůstal hlídat bágly a další dva pobíhali po přilehlých roklích. Pak zbývalo vybrat si na nocleh ten nejhezčí kemp. Jenţe čas oponou trhl a přišel národní park, plošná likvidace tábořišť, zátahy, policajti, pokuty. Správa národního parku se pochlubila, ţe na svém území zlikvidovala asi 300 nelegálních tábořišť a tramping zde tedy zanikl.“90 Hlavním přínosem tohoto textu je zhodnocení stavu trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku v období před vznikem národního parku a bezprostředně po něm.
87
Nevrlý, Miloslav: Chvály Zadní. Labské pískovce, c. d., s. 28. Višňák: Trampská teritoria: České Švýcarsko alias Zadní země. Dostupné z: http://www.trampskymagazin.cz/blog/trampska-teritoria-ceske-svycarsko-alias-zadni-zeme-251.html, cit. 12. 3. 2016. 89 Šafáriková, Eva: Specifika trampského hnutí od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost. [Diplomová bakalářská práce]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2014, s. 19. 90 Višňák: Trampská teritoria: České Švýcarsko alias Zadní země. Dostupné z: http://www.trampskymagazin.cz/blog/trampska-teritoria-ceske-svycarsko-alias-zadni-zeme-251.html, cit. 3. 3. 2016. 88
27
2.5.2 Rozvoj trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku do šedesátých let 20. století Věrohodné informace o počátcích trampování v oblasti Českosaského Švýcarska, jsou velmi těţce dohledatelné, a to především z důvodu absence odborné práce postihující daný fenomén v tomto regionu. Prvotní ucelenější vhled do zkoumané problematiky - z období po konci druhé světové války - učinil Přemysl Vonka řečený Rigomery prostřednictvím tematické rubriky na stránkách děčínských novin Princip.91 V pohraničí severních Čech osídleného Němci se trampské hnutí v meziválečné době rozvíjelo vzácně, s výjimkou oblastí, kde zastávala výrazné postavení česká menšina (např. v Liberci). Údaje o rozvoji trampingu v Českosaském Švýcarsku chybí i v Dějinách trampingu od Boba Hurikána. Autor sice detailně popisuje některé osady v Severních Čechách, zejména v oblasti Krušných hor, ale poznatky o hnutí na Děčínsku, s výjimkou malé zmínky o existenci osady Řachavaj z Varndsdorfu,92 nepřináší. Jak připomíná Karel Stein: „V našem okrese uvádí Bob Hurikán k roku 1936 jedinou osadu Řachavaj z Varndsdorfu. Unikla mu osada Yukon, kterou v Děčíně zaloţilo v roce 1930 osm bývalých sokolských dorostenců. Jejich členy však rozehnala válka. Do Děčína se vrátil jejich šerif Pepa Kocian, který kolem sebe opět soustředil partu mladých kluků a trampských muzikantů.“93 Jak jsem jiţ uvedla ve své předchozí práci, komunita trampů, se kterou jsem opakovaně vedla rozhovory, začala Českosaské Švýcarsko vyhledávat aţ od sedmdesátých let 20. století. Jeden z dotazovaných vzpomínal na svého otce, který v oblasti trampoval jiţ na konci třicátých let a jenţ mu vyprávěl o děčínských skalách: „Můj táta byl sedmadvacátej ročník a hned, asi jako dvanáctiletej kluk, začínal trampovat a vyprávěl mi o děčínskejch skalách, jo, to muselo začít hned se začátkem trampingu…oni taky hodně lezli po skalách.“94 Doklady o trampingu na území Českosaského Švýcarska v poválečném období rovněţ chybí. Lze však předpokládat, ţe jeho rozmach byl paralelní s rozvojem hnutí v sousedním regionu Luţických hor, popřípadě v Jizerských horách. Ve všech případech se jedná o pohraniční oblasti, které po roce 1945 prošly zásadními změnami, především co do etnického sloţení obyvatel jejich měst a obcí. Jak píše Pavel D. Vinklát doslova: „A ti, co zůstali a přicházeli do svých bývalých domovů v pohraničí, 91
Stein, Karel: Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách, c. d., s. 38. Hurikán, Bob: Dějiny trampingu, c. d., s. 175. 93 Stein, Karel: Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách, c. d., s. 38. 94 Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955); 20. 1. 2014. 92
28
většinou v trampování nepokračovali. Tak se stalo, ţe průkopnické předválečné osady zůstaly jen ve vzpomínkách pamětníků, na zaţloutlých fotografiích v kronikách a kdesi na rozpadlých základech srubů, zarůstajících a zapomenutých ohništích.“95
95
Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004, c. d., s. 66.
29
2.6 Turistika, její rozvoj a podoby v Českosaském Švýcarsku Turistika je zájmová aktivita (téţ hobby), jejíţ podstata tkví v krátkodobém cestování a poznávání přírody, kulturních památek, cizího prostředí a zvyků. Tato činnost úzce souvisí s kategorií cestovního ruchu. Jak je uvedeno v definici hesla Turistika v Ottově slovníku naučném: „…cestování za účelem zábavy, která spočívá najmě v rozkoši z pobytu v přírodě vůbec a pak ve vyhledávání méně známých a krajinářsky vynikajících končin, pak také za účelem osvěţení tělesného i duševního.“96 Coby zájmová činnost je turistika podstatně starší neţ tramping. Začala se vyvíjet pod vlivem nových myšlenek a ţivotních postojů, v době osvícenství a romantismu. Především intelektuálně a umělecky zaloţení lidé, začali pociťovat potřebu navázaní přímého kontaktu s přírodou. Zejména romantičtí umělci vyuţívali únik z městského prostředí směrem do přírody jako inspiraci pro svou tvorbu.97 Jiţ v první polovině 19. století se pořádaly výlety do přírody, často za účelem posílení národního vědomí. V následujících letech se jiţ iniciátory podnikání výletů a pěstování turistiky stávají turistické spolky. Od roku 1862 zařadila výlety do svého programu jako doplňkovou činnost i Tělocvičná jednota Praţská, téţ známá jako Sokol. V pohraničních horských oblastech byly aktivně zakládány německé horské spolky. Na způsob Alpského klubu turistů vznikl roku 1878 v Děčíně Horský spolek pro České Švýcarsko, který byl nejstarším turistickým spolkem na území dnešní České republiky.98 „Horský spolek, jehoţ sekce postupně vznikaly i v dalších obcích, rozvinul záhy po svém zaloţení velmi bohatou činnost v poznávání, zpřístupňování, propagaci i ochraně přírodních krás. Jeho členové budovali stezky, cesty, zábradlí, lavičky, mostky, chaty i vyhlídkové věţe, starali se o značení cest a o informační ukazatele, vydávali naučné i propagační tiskoviny a organizovali kontakty a setkání milovníků přírody. Výsledky jejich zásluţné práce, rozvíjejí se po několik desetiletí, slouţily generacím návštěvníků oblasti Českého Švýcarska a zčásti tak slouţí dodnes.“99 Aţ o deset let později, po vzniku Horského spolku pro České Švýcarsko, byl ustanoven Klub českých turistů (KČT). O jeho zaloţení se zasadila skupina vlastenců (Vilém Kurz st., František Číţek, Vratislav Pasovský), soustředěná kolem Vojtěcha 96
Turistika. In: Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Svazek 25, c. d., s. 931. 97 Slavíčková, Hana: Hřensko jinak Hernskrecţem…Průvodce minulostí Hřenska a okolí do r. 1945. Hřensko, Mezná, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň, Janov, Labská Stráň, c. d., s. 54. 98 Březinová, Taťána a kol.: Průvodce po České republice. České Švýcarsko, c. d., s. 10. 99 Slavíčková, Hana: Hřensko jinak Hernskrecţem…Průvodce minulostí Hřenska a okolí do r. 1945. Hřensko, Mezná, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň, Janov, Labská Stráň, c. d., s. 59.
30
Náprstka, výrazné české osobnosti, ale také spolky Sokol a Národní jednota severočeská. Klub byl od počátku své existence velice aktivní. Rychle se zasadil o budování turistických ubytoven a rovněţ se zasadil o vytvoření husté sítě značených cest a stezek. Klub českých turistů v současné době sdruţuje okolo 40 000 turistů.100 Smyslem turistiky je obecně poznávání a rekreace (tuzemská i zahraniční), avšak s rozvojem cestovního ruchu je patrný i značný nárůst nových, mnohdy aţ bizarních odvětví turistiky. Ustálenými druhy turismu jsou alpinismus101 a horská turistika, vodáctví, cykloturistika, mototuristika. Novějšími odnoţemi jsou církevní turistika (návštěvy církevních památek a poutních míst), kulinářská turistika (cestování za jídlem a pitím např. návštěvy vinohradů, pivovarů, čokoládoven atd.), CouchSurfing (bezplatné ubytování), ale také temná a hřbitovní turistika (výlety na temná místa, kde došlo k nějakým katastrofám či na hřbitovy). Geocaching Na pomezí mezi turistikou a sportem stojí geocaching. „Geocaching vznikl v USA bezprostředně poté, co 1. května 2000 rozhodnutí tehdejšího amerického prezidenta Clintona odstranilo umělou odchylku, přidávanou do signálu GPS, a zlepšilo tak přesnost tohoto navigačního systému pro běţné civilní uţivatele z desítek aţ stovek na několik metrů.“102 Právě tuto činnost několik z dotazovaných respondentů uvedlo jako často provozovanou volnočasovou aktivitu v Českosaském Švýcarsku. Základním principem geocachingu je hledání skryté schránky (předmětu) za pomocí vyuţití navigačního systému GPS. Geocacher, tedy člověk věnující se geocachingu zná dopředu o hledaném objektu (cache, česky keše, kešky) pouze geografické souřadnice. Po nalezení cache si geocacher nález poznamená do deníku (logbooku) a předmět buď vymění za jiný, nebo původní znovu schová. Cache bývají vţdy ukrývány na místa zajímavá, často turisticky nenavštěvovaná, mnohdy ale i do lokalit velmi frekventovaných.103
100
Historie KČT. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/historie-kct, cit. 4. 2. 2016. Alpinismus je druh horolezectví, které se provozuje v horách. Název pochází z pojmenování horstva Alpy, kde klasické horolezectví vzniklo, ale s rozšířením horolezectví se význam rozšířil na stejnou činnost v ostatních horách. Alpinismus. Dostupné z: http://www.horosvaz.cz/alpinismus/, cit. 17. 2. 2016. 102 Syrovátková, Jaroslava: Cestovní ruch v Libereckém kraji. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, s. 140. 103 Tamtéţ, s. 140. 101
31
Pravidla a charakter této aktivity mi během rozhovoru vysvětlila respondentka Pavla. Jejími slovy: „Geocaching je taková celosvětová hra. Je to něco na způsob Hledání pokladů, to byla taky hra. Cache je vlastně schránka a ta schránka je schovaná většinou na zajímavých místech. Mají nějaké pravidlo, ţe nemůţou být umístěny nějak blízko sebe. Jsou rozmístěny po celém světě. Věnují se tomu lidi po celém světě, právě zpravidla na zajímavých místech. Na internetu jsou přesně dané souřadnice, kde ta cache je, s nějakou nápovědou, s informací o tom místě, třeba nějakou historií nebo něco o přírodním uspořádání nějakých útvarů. Prostě všeobecně, proč tam ta cache je... Je těţký to dát na místo, který je frekventovaný, z toho důvodu, ţe by lidi neměli vidět, kam se to dává. Hraje se na takovej ‚mudlo‘ svět, jako z Harryho Pottera. Kdo o tom neví, by o tom neměl vědět. Ale myslím si, ţe je to hlavně z toho důvodu, aby lidi ty kešky nekradli.“104 Aktuální informace o stavu cache, dodatků, souřadnic i pravidelného hodnocení nacházejí geocacheři na vybraných webových stránkách.105
104 105
Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. http://www.cageo.cz/, http://kesky.cz/, https://www.geocaching.com/play a další.
32
2.7 Horolezectví, obecné informace a jeho klasifikace se zřetelem k Českosaskému Švýcarsku Horolezectví je volnočasovou aktivitou, druhem sportu a pro mnohé i formou ţivotního stylu. Začalo se provozovat od konce 18. století coby tzv. alpinismus. Obecně horolezectvím rozumíme zájmovou činnost, jejímţ cílem je zvolení cesty a následné vystoupání na vrchol hory s pomocí rozličných technických pomůcek (např. ţebřík, vklíněnce, nýty atd.). Autor díla Horolezectví Vladimír Procházka v textu uvádí: „Abychom však mohli definovat horolezectví (i kdyţ pojem sám naznačuje, o co jde), musíme uváţit, které znaky odlišují horolezectví od jiných činností (např. od turistiky). Zdá se, ţe existuje jen jeden takový podstatný znak. Při pohybu v horách začíná horolezectví tehdy, vstoupíme-li do terénu, v němţ pro strmost nebo pokrytí ledem či sněhem jsme vystaveni nebezpečí zřícení. V tomto terénu působí jako rozhodující vnější síla gravitace, která převládne, ztratíme-li oporu nebo rovnováhu. Odezvou našeho organismu na poznané nebezpečí je projev pudu sebezáchovy, strach, který horolezce ve větší nebo menší míře vţdy doprovází (Bajo, 1969).“106 Ekvivalentem termínu horolezectví je slovo „lezení“, které se pouţívá jak mezi samotnými nositeli této aktivity, tak i v odborné literatuře. Kaţdý, kdo se této volnočasové aktivitě věnuje, by měl být z bezpečnostních důvodů obeznámený s platným horolezeckým názvoslovím. Klasifikace horolezectví a jeho druhy Klasifikaci horolezectví a jeho jednotlivé typy představuje rovněţ Vladimír Procházka v knize Horolezectví. Autor v díle vymezuje čtyři kategorie, lezení v nevelehorském terénu (bouldering, skalní lezení, horolezecké závodění), lezení ve středních velehorách (Vysoké Tatry, Kavkaz, Alpy, norský Romsdal a další pohoří), lezení ve vysokých velehorách (Himaláje, Pamír, Andy) a skialpnismus.107 Prostoru
Českosaského
Švýcarska
se
týká
první
třída,
tedy
lezení
v nevelehorském terénu, doplněná o tzv. ferratové lezení. Bouldering Technika přelézání obtíţných míst nízko nad zemí. K jejich překonávání je mnohdy nutné uskutečnit více pokusů. Při neúspěchu se seskakuje na zem. 106 107
Procházka, Vladimír a kol.: Horolezectví. Praha: Olympia, 1990, s. 7. Tamtéţ, s. 17–18.
33
Skalní lezení Obvykle pískovcové nebo vápencové stěny do výšky 100 metrů. Lezení podléhá zvláštním pravidlům. Horolezecké závodění Horolezectví je představováno formou sportovní soutěţe za přítomnosti diváků. Kategoriemi jsou lezení na rychlost či na obtíţnost.108 Via ferrata Jedná se o specifický druh lezení, z italštiny přeloţené jako „zajištěná cesta“, často se pouţívá i německý termín Klettersteig. Princip tkví v zpřístupnění cest zasazených do horského terénu pomocí ocelových lan, ţelezných stoupaček a dalších vhodných pomůcek, díky kterým jsou trasy přijatelné i pro méně zkušené či zcela nezkušené návštěvníky. Slovy respondentky Pavly: „Via ferrata je vlastně z italštiny přesně zajištěná cesta. Je to vlastně způsob lezení, je to trošku podobný horolezectví, ale v tom smyslu, ţe tam je uţ předem nataţené ocelové lano. Má vyznačenou trasu, dá se pohybovat jenom v krátkém úseku kolem toho lana a člověk je celou dobu zajištěný na tom ocelovém laně a kaţdých pár… podle obtíţností metrů nebo desítek centimetrů jsou jistící body. Takţe kdyby někdo spadl, tak by byl přivázaný k tomu lanu, pomocí ferratového setu.“109 Jak ji doplňuje Petr Hradecký: „… Tam je prostě přesně daná cesta a tý se musíš drţet. Mně to prostě přijde jako lezení po ţebříku. Krkolomný lezení po ţebříku. Prostě jseš vázaná cestou a nesmíš jinak. Při klasickým lezení, musíš vymýšlet cestu, musíš u toho přemýšlet, jdeš si vlastní cestou, tady ne.“110 Zajištěné cesty nalezneme v pohořích celého evropského kontinentu (Alpy, Karpaty, Pirin a Rila) a několik dokonce i na území České republiky (Via ferrata Harachovka v Táboře, Via ferrata Bechyně – Zářečí, Via ferrata Vodní brána, Via ferrata Luţické hory Jeptiška, Gutovka Praha, Bioferata, Bečov nad Teplou). Dotazovaní informátoři nejčastěji navštěvují zajištěnou cestu v Děčíně na Pastýřské stěně111 a na území nedalekého Saska (Via ferrata Kurt und Georg Löwinger Steig, Via ferrata Wolkenstein).112 108
Procházka, Vladimír a kol. Horolezectví, c. d., s. 18. Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 110 Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 111 Pravděpodobně nejdelší via ferrata v České republice. V provozu je od května 2014 a o její vybudování se zaslouţil významný český horolezec Karel Bělina. 109
34
Specifika pískovcového lezení Od roku 1865 vznikla v Sasku a později i na území Čech specifická disciplína, lezení po pískovcových skalách. Pro tento druh horolezectví je vyţadované striktní dodrţování předepsaných pravidel, aby se zabránilo moţnému narušení struktury pískovce. Pískovcové horolezectví v Labských pískovcích má jiţ více neţ stopadesátiletou tradici. Tato činnost vţdy vyţadovala velkou obezřetnost a speciální zacházení, nicméně po vzniku obou národních parků byla lezecká pravidla ještě zpřísněna. Tuto činnost zde mohou vykonávat pouze členové vybraných horolezeckých organizací, na celém území panuje zákaz lezení za mokra, kvůli hnízdění chráněného ptactva se můţe lézt pouze v období od června do konce února a z estetických i preventivních důvodů se nesmí pouţívat magnézium.113 Jan R. v dotazníku uvedl: „Pískovcové lezení kdekoliv je velice specifické. Je to jedno z nejnebezpečnějších ale za to nejčistčích způsobů lezení vůbec.“114
Víte, kam na via ferraty v ČR a okolí? Dostupné z: http://blog.hudy.cz/radime/via-ferraty-cr-okoliceskych-hranic/, cit. 7. 2. 2016. 112 Tamtéţ, cit. 7. 2. 2016. 113 Knaak, A. – Kočka, P. – Sojka, V. – Stein, K. – Votápek, A.: Horolezectví v Labských pískovcích, c. d. 114 R., Jan: Dotazník; Horolezectví v Českosaském Švýcarsku; 5. 12. 2015.
35
3 Empirická část diplomové práce – prezentace terénního výzkumu Ačkoliv je tematické zadání této diplomové práce poměrně striktně zacíleno na interakci trampské subkultury s turistikou a horolezectvím, povaţuji za vhodné vyuţít následující prostor k pojednání o tzv. Krvavém potlachu v Jetřichovicích. Jak známo, zejména v průběhu padesátých a na počátku šedesátých let docházelo k četným protitrampským postihům a raziím ze strany státních bezpečnostních sloţek. Ke dvěma nejznámějším násilným zákrokům došlo v roce 1963, a to v Mníšku pod Brdy a v Jetřichovicích. Právě události spojené s Jetřichovickým potlachem, které popisuji níţe, do značné míry ovlivnily vztah trampů z širokého území tehdejšího Československa k oblasti Českosaského Švýcarska a na dlouhá léta zapříčinily zjevný úbytek organizovaných trampských akcí většího rozsahu.
3.1 Krvavý potlach v Jetřichovicích (1963) V roce 1963 došlo na území Českého Švýcarska k jedné z nejbrutálnějších násilných protitrampských akcí vedených bezpečnostními aparáty státní moci, a to k tzv. Krvavému potlachu v Jetřichovicích, jenţ vstoupil ve všeobecnou známost. Průvodce pořadu Zvláštní znamení touha, Wabi Daněk, v díle nazvaném Anglická sobota Krvavý potlach charakterizuje slovy: „Krvavý jetřichovický potlach nebyl zdaleka jediným a ani nejbrutálnějším střetem státní moci s trampy. Stal se však mediálně nejznámějším. Symbol z časů, neţ ledy začly tát.“115 Informace o průběhu potlachu byly pět let zamlčovány. Objevily se aţ v důsledku uvolnění tehdejšího politického reţimu roku 1968 prostřednictvím článků v časopisech Signál (14/1968) a Mladý svět (22/1968), později aţ po listopadu 1989, v devadesátých letech v rubrice Tramping v době rudého temna v tehdy obnoveném periodiku Tramp.
3.1.1 Průběh události Trampská osada Vlčice z Ústí nad Labem svolala na dny 6. a 7. července 1963 potlach, který pořádala na stejném místě v lese nedaleko Jetřichovic jako uţ před rokem. Trampské shromáţdění bylo úředně povoleno příslušnými orgány (radou 115
Daněk, Wabi: Krvavý potlach v Jetřichovicích. In: Skotal, Fedor − Křístek, Václav: Zvláštní znamení touha. Anglická sobota. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624521952-zvlastni-znamenitouha/214562260650004-anglicka-sobota/, cit. 22. 2. 2016.
36
Místního národního výboru a kriminálním oddělením Sboru národní bezpečnosti) jiţ v červnu téhoţ roku. I přes zmíněná povolení byl potlach násilně přerušen a rozehnán ozbrojenými příslušníky Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. Mnozí účastníci byli zbiti obušky, zkopáni a odvezeni daleko od Jetřichovic.116
3.1.2 Svědectví účastníka Krvavého potlachu otištěné v časopise Signál Autor článku Krvavý potlach Bohuslav Čepelák-Irčan zaznamenal a otiskl rozsáhlou výpověď svědka události, trampa Wimpyho z teplické osady Howgh. Jedná se o velmi expresivní líčení. Sám Irčan v textu zdůrazňuje, ţe je sice pamětníkem protitrampských zásahů policie a četníků během první republiky, avšak natolik brutální atak ani tehdy nezaţil. „Věřte, ani tehdy se s námi nemazlili, ale k tak drastickým zákrokům a v tak širokém měřítku přece jen nedocházelo.“117 Svědectví trampa Wimpyho představené Irčanem je značně podrobné. Jsou zde detailně popsány četné kontroly příslušníků Veřejné bezpečnosti během cesty na místo konání i přímo na místě samém, ale i „netradiční“ průběh potlachu a jeho násilné ukončení. Wimpy praví doslova: „Sotva domluvil, zalilo prostranství před chatou světlo reflektorů. Kdyţ jsme trochu přivykli prudké záři, viděli jsme, ţe jsme obklopeni kordony muţů v dlouhých pláštích, ocelových přilbách, kteří měli v rukou samopaly a mířili na nás. Viděl jsem, ţe jsou dokonce vyzbrojeni německými lehkými kulomety P-2. Byli jsme přesvědčeni, ţe mají zbraně jen na zastrašení, ale později jsme se dozvěděli, ţe v nich byly ‚ostré‘ a ţe byl vydán rozkaz při sebemenším odporu z naší strany zbraně pouţít. Pak se rozpoutalo peklo. Čety muţů (byli to příslušníci děčínské VB a milice různých závodů Severočeského kraje) vnikly mezi nás jako klíny a za nevybíravých nadávek a ran pendreky nás formovali do dlouhého průvodu. Kdyţ se jeden kamarád ohradil proti brutálnímu zacházení, byl odvlečen do tmy a tam do krve zbit. Takových případů bylo víc; o tomto mluvím jen proto, ţe kdyţ se děvče onoho kamaráda šlo podívat, co se s jeho hochem stalo, vrátilo se za chvíli s krvavým šrámem přes obličej a s vymknutou rukou.
Jinde
starý
tramp,
pamatující
Kubáta,
si
dovolil
upozornit
asi
jedenadvacetiletého mladíčka v uniformě VB, ţe tohle jiţ jednou zaţil, jen s tím 116
Noha, Rudolf: Odlesky táborových ohňů. Vzpomínky na tábornictví, woodcraft, skauting a tramping u nás i ve světě, c. d., s. 41. 117 Irčan: Krvavý potlach. Signál 14, 1968, s. 10.
37
rozdílem, ţe tehdy věděl, kdo proti němu zakročuje a v čím zájmu. Ten mladíček umlčel starého trampa pendrekem. A my jsme museli stát a mlčky, jen se zaťatými pěstmi, se dívat, jak mlátí děvčata a staré chlapy. Konečně nás seřadili do štrúdlu a tak jsme vykročili do tmy, ze všech stran obklopení eskortou, po stranách a zezadu nás osvětlovaly světlomety a průvod uzavíraly kulomety. Snad to zní nevěrohodně, ale někdo z nás začal zpívat a brzy zpíval celý průvod. Snaţili se nás umlčet kopanci a pendreky. Kdyţ jsme se procházeli kolem prvních domků obce Rynartice, jakási neinformovaná stařenka se vyklonila z okna a volala na nás: ‚Jeţišmarjá, kluci, kam vás to vedou? Snad ne do koncentráku?‘ Pak se cesta zúţila, náš průvod zaplnil celou šíři vozovky a naši průvodci začali klopýtat přes výmoly a někteří z nich – svádí mě to říct většina z nich – byli opilí. Konečně nás dovedli na křiţovatku v Rynarticích, kde stála řada nákladních aut, jimiţ nás rozvezli do třicetikilometrových vzdáleností od místa potlachu, přes marné vysvětlování některých kamarádů, ţe museli na místě nechat věci a ţe je druhý den čeká dvěstěkilometrová cesta do zaměstnání. Odpovědí na jejich námitky byly rány pendreky.“118
3.1.3 Události po Krvavém potlachu Mezi účastníky Jetřichovického potlachu byli i redaktoři Mladého světa Jiří Tunkl a Jaroslav Weigl. Redakce zmiňovaného periodika se bezprostředně po této události opakovaně písemně obrátila na tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala s ţádostí o prošetření a potrestání viníků. Následně byla ustanovena vyšetřovací komise, která sice zákrok ozbrojených sloţek obhajovala, nicméně postupně došla k závěru, ţe dále bude státní moc zasahovat pouze v případech, kdy se trampové dopustí trestných činů.119 „I oni uţ dospěli k názoru, ţe trampové nejsou ţádnou pátou kolonou a navrhli jejich vynětí z gesce ministerstva vnitra. S tím, ţe jeho orgány budou proti trampům zasahovat jen tehdy, dopustí-li se ve smyslu platných zákonů kriminálních činů.“120 V praxi však výnos sestavené komise často nebyl dodrţován, o pronásledování trampů dokonce údajně neměl tušení ani prezident republiky Antonín Novotný. Příznivé změny pro trampy nastaly s příchodem tzv. Praţského jara roku 1968. „A tak se
118
Irčan: Krvavý potlach. Signál 14, 1968, s. 10. Skotal, Fedor: Krvavý potlach na severu. Jakoţ i další brutality 50. a 60. let (námět reportáţe). 120 Tunkl, Jiří: Tramping v době rudého temna. Krvavý potlach v Jetřichovicích a co po něm následovalo. Tramp 9, 1991, s. 10. 119
38
Jetřichovice v malém opakovaly a po jednom zásahu nedaleko Dobříše, při němţ byl jeden kamarád těţce zraněn, vstoupili do hry spisovatelé – konkrétně Jan Drda a můj spoluţák Jan Otčenášek. Vyţádali si slyšení u samotného Antonína Novotného. Jak zjistili, ten nic o pronásledování trampingu nevěděl, stejně jako druhý muţ ve straně Jiří Hendrych, kterého k jednání přivolal (…). Oba však slíbili, ţe se na to podívají. Na to jim patně nezbyl čas, protoţe na dveře uţ klepalo Praţské jaro, v němţ byla ustanovena Tábornická unie, začaly vycházet trampské časopisy a kamarádi dostali prostě zelenou…“121 Průběh Krvavého potlachu měl pochopitelně vliv i na další vývoj trampingu přímo v daném regionu. Z důvodů obav z dalších moţných konfliktů a problémů se trampové v této oblasti více stáhli do ústraní. „Tam od toho Krvavýho potlachu opravdu nic většího nebylo.“122 Organizované akce určené širší trampské veřejnosti byly v prostoru Českosaského Švýcarska pořádány aţ po pádu komunistického reţimu. Jednou z nejnavštěvovanějších událostí je festival trampské, bluegrassové a country hudby nazvaný Country Všemily.123 Ačkoliv jeho první ročníky proběhly jiţ v osmdesátých letech na osadě Espirito Santo (Espíro), masovějšího významu nabyl aţ po roce 1989. V září roku 2011 se v obci Růţová v Labských pískovcích uskutečnil 18. Česko-slovenský potlach (zvadlo je přiloţeno v obrazové a textové příloze).
3.1.4 Reakce respondentů na Krvavý potlach Jak jsem jiţ zmínila v metodologické části této práce, při realizaci výzkumu se mi nepodařilo navázat kontakt s ţádným pamětníkem jetřichovického potlachu. I přesto jsem však otázku, zda respondenti znají tuto událost, zařadila do svého výzkumu. 121
Tunkl, Jiří: Tramping v době rudého temna. Krvavý potlach v Jetřichovicích a co po něm následovalo. Tramp 9, 1991, s. 10. 122 Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955); 22. 11. 2015. 123 „Psal se rok 1983. V čí hlavě se zrodil nápad pořádat hudební festival ve Všemilech, si dnes uţ nikdo přesně nepamatuje, ale jisté je, ţe navázal na poměrně dlouhou hudební tradici trampů z osady ‚Espirito Santo‘. Na Espíro se jezdilo o víkendech popít, pobavit se s přáteli a kamarády (i kamarádkami) a k tomu také patřilo zahrát a zazpívat si pěkné písničky. Zkráceně můţeme vzpomenout například kapely Bluegrass Hoppers následně přejmenované na Fešáci, Fire Rock, Hill Billy Boys, Tennesse a mnohé další. První dva festivaly proběhly na jiţ zmíněném Espíru. První ročník proběhl v červnu, návštěvnost, jak se můţe zdát z fotografie, nebyla příliš velká, v podstatě se sestávala z osadníků (a jejich dětí) a z kamarádů z blízkého okolí. Kapely, které vystupovaly, byly Katalog z Ústí nad Labem, Průdušky z Teplic, na další si bohuţel nikdo nepamatuje.“ Vrúbl, Radek: Historie festivalu Country Všemily. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/country_vsemily/historie.htm, cit. 21. 2. 2016.
39
Na základě analýzy získaných výpovědí jsem zjistila, ţe všichni dotazovaní trampové, nezávisle na věku, o Krvavém potlachu vědí, mnozí se dokonce v minulosti setkali s některými z účastníků (např. z trampské osady Termit v Srbské Kamenici), obecně však informace získali z médií (televize, internet, literatura). Tramp Jan konstatoval: „Ale určitě tak, jak je to podávaný, tak to je pravdivý, protoţe tenkrát se s tím komunisti…tehdejší struktury se báli, aby jim to nepřerostlo přes hlavu, protoţe ten tramping začínal narůstat.“124 O generaci mladší respondent Petr uvádí: „Moc zpráv o tom není, takţe jsem slyšel, ţe to bylo v šedesátejch letech a nemám o tom bliţší informace. Znám lidi, který tam v tu dobu chodili, ale třeba tam v tu dobu zrovna nebyli, ale na ty čundry tam chodili, tak nevím, proč se vůbec něco takovýho stalo.“125 Na to navazuje tramp V. z Hrušovan dotazníkovou odpovědí: „…obzvlášť se u toho vyznamenaly PS VB a nastal komunistickej folklór – ztlouct, vyslýchat, odvézt a tak podobně. Psalo se o tom kdysi v Puchejři.“126
124
Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. Šafárik, Petr (nar. 1983); 13. 12. 2015. 126 Tramp V. z Hrušovan: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 2. 3. 2016. Vysvětlení: Puchejř je trampský časopis; PS VB je Pomocná stráţ Veřejné bezpečnosti. 125
40
3.2 Praktikování trampingu v Českosaském Švýcarsku Českosaské Švýcarsko je specifickou oblastí kvůli blízkosti státní hranice s Německem, coţ zejména v éře socialismu znamenalo zvýšená bezpečnostní opatření, kontroly a také potenciální postihy. Současně se jedná o území, na kterém byl roku 2000 zřízený národní park; důsledkem ustanovení NP České Švýcarsko jsou opět značné restrikce, a to nejen vůči trampům, ale také horolezcům a dokonce i turistům. Trampy, kteří se zapojili do mého výzkumu, lze na základě několika hledisek (věk, místo bydliště, motivace, kombinování s jinými volnočasovými aktivitami atd.) zařadit do různých skupin, které spojuje záliba ve volném pohybu a pobytu v přírodě.
3.2.1 Trampové z Krušných hor První představovanou skupinou jsou trampové z oblasti Krušných hor (města: Teplice, Dubí, Bílina, Litvínov, Duchcov, Krupka). Jedná se o muţe a ţeny, kteří začali Českosaské Švýcarsko aktivně navštěvovat v první polovině sedmdesátých let minulého století. Tuto oblast si záhy velmi oblíbili, a to především kvůli divoké přírodě a čistému ovzduší, které v hnědouhelném revíru severozápadních Čech zcela postrádali. Tramp Unkas v interview sdělil: „Na Děčínsku právě byl… čistější ten vzduch, ale dneska uţ to taky není pravda. Dneska to tam tudy táhne, podle toho Labe to táhne.“127 S tvrzením souhlasí Jan Šafárik: „Tam se dá… dá se říct, ţe tam byla vţdycky ta příroda, taková divočejší, neţ tady v těch Krušných horách. Tam v těch skalách byly různý, teda jsou tam ty různý převisy a my jsme si uţ našli takový stezky, kterýma jsme tam chodili, měli jsme kde přespat a tak.“128 Oblast navštěvovali trampové téměř kaţdý víkend a několikrát ročně i při zvláštních příleţitostech jako byl například květnový memoriál Smutečka.129 V letních měsících se účastnili i větších vandrů, např. v červenci tzv. brodění řeky Křinice či brodění Kamenice. „Od května aţ do října a kolikrát i v zimě jsme byli.“130 Není náhodou, ţe pro tuto skupinu nabýval tramping i podobu jakési osobní revolty proti socialistickému zřízení a vnášeli do něj i protireţimní ideje, které ve svém kaţdodenním ţivotě projevovat nesměli. Jak uvedl respondent Jan: „Uţ jenom to, ţe jsme zase mohli 127
Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 129 Vzpomínkový akt na hradě Šaunštejn (Loupeţák) pořádaný skupinou trampů z Teplicka, k příleţitosti výročí úmrtí trampa Bohumila Kletečky, který zde tragicky zahynul 9. 5. 1974. Šafáriková, Eva: Specifika trampského hnutí od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost, c. d., s. 24. 130 Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 128
41
udělat něco proti tomu reţimu, ţe jsme prostě šli přes Německo a věděli jsme, ţe… člověk měl takovej pocit a ještě tu volnost znásobil tím, ţe tam projde bez pasu. Dneska je to normální, ţe takhle prochází, ale v tý době to bylo takový dobrodruţnější. A kolikrát se nám stalo, ţe jsme potkali i pohraničníky se psem.“131 Výrok podpořil i tramp Flint, který v dotazníku napsal: „Kdykoliv jsme tuto lokalitu navštívili, byli jsme šikanováni místní policií (v minulém reţimu) pokaţdé rozbalit kompletně batoţinu, odebírání noţů, neustálé sledování našich kroků. V současné době jsou to nakonec veselá vyprávění u vzpomínkových večerů, jak jsme policii dokázali obratně obelstít či takticky obejít.“132 Totoţný názor zastává i narátor František, jenţ mi v rozhovoru sdělil: „Tam se to hlídalo dost i za ‚bolševika‘. Já si pamatuju, ţe jednou jsme šli takhle… a na tý louce, jak je ten kříţ tam jsme se koupali nebo co… ne rozdělali oheň, a přišli lesáci a platili jsme pokutu. A to bylo ještě za ‚bolševika‘, to ještě nebyl ţádnej národní park.“133 Z výpovědí respondentů je zřejmé, ţe vţdy dbali na dodrţení obvyklých trampských zvyklostí, především výbavy a oděvu. K osobní přepravě z místa stálého bydliště slouţil vlak, popřípadě autobus. V Děčíně a v hřenských soutěskách dokonce vyuţívali říční dopravu, tedy parník a pramice. Další nutné přesuny mezi jednotlivými tábořišti měly podobu dlouhých pěších pochodů. Často nocovali pod skalními převisy. Výběr tábořišť byl většinou nahodilý, na některých místech však pobývali pravidelně (trampské skalní tábořiště nedaleko obce Vysoká Lípa, louka u kyjovské přehrady, Dolský mlýn aj.). Rovněţ byly případy, kdy skupina vyuţila nabídek neobvyklých nocleţišť, např. v trampské hospodě nebo v ubytovně zřízené v budově bývalé obecní knihovny. „Spalo se pod převisem, bylo tam navátý listí, ale stejně dneska si to nedokáţu představit, kdyţ jsme měli ty usárny. Tam byla jedna deka nebo spacák. Měli jsme toho strašně málo, protoţe karimatky tenkrát nebyly a měli jsme pod sebou teda deku, říkám, to navátý listí jsme si tam vţdycky nějak udělali, aby člověk opravdu nějak neprochladl, no a spacák a taky ţracák s sebou samozřejmě a tam bylo nějaký jídlo.“134 Tramp František nocleh pod skalními převisy zhodnotil výrokem: „Spalo se tam pod převisem dobře, akorát občas na tebe padal písek.“135
131
Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955): Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 22. 11. 2015. 133 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 134 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 135 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 132
42
Tramp Pavel Nedoma-Unkas popisuje svoji trampskou výbavu slovy: „Poprvé, kdyţ jsem jel, tak jsem ţádnou usárnu neměl. Měl jsem takový dvě vojenský deky zelený a jednu celtu. Tak jsem to zabalil, svázal řemínkama a tak jsem chodil asi dva roky. Pak jsem dokonce ty dvě deky sešil a měl jsem to jako spacák.“136 Jednou z oblíbených a častých zábav byla soutěţ o nejlépe zabalenou usárnu. Účelem bylo za co nejkratší časový úsek co nejfunkčněji zabalit tornu, aby byla kompletní, ale nezabírala moc místa a pohodlně se nesla. „Říkalo se tomu na sekyrku. Kdo uměl dobře balit, to byl Flint, Pavel Unkas taky a já s kamarádem Sekyrkou ne. Měli jsme ale tu výmluvu vţdycky, ţe alespoň netlačí.“137 Pravidelnou činností, kterou respondenti uváděli v souvislosti s pěstováním trampského sportu, bylo plavání. Kuriózní na této aktivitě bylo to, ţe byla prováděná bez obvyklého koupacího oděvu, tedy plavek. „Koupaliště v Jetřichovicích, kde kaţdoročně muselo dojít ke koupání ‚na Adama‘… Pro nás ten sport byl teda v tom, ţe jsme šlapali, všechno jsme odšlápli pěšky a koupání… plavali jsme.“138 I kdyţ na svých provizorních tábořištích zakládali ohně, vařili, bavili se a přitom třeba i konzumovali alkoholické nápoje, vţdy dbali na zachování pořádku a v rámci solidarity a udrţení dobrých vzájemných vztahů zanechávali pro další trampské skupiny přebytky potravin, nápojů i kuchyňská vybavení a nářadí. Jak v rozhovoru doslova uvedl tramp František: „Já jsem tam jednou přinesl pánvičku a ta tam byla celý léta.“139 Obdobnou zkušenost má i respondentka Jarmila: „Já uţ nevím, kdo to tenkrát byl, jestli ten Fabricius nebo někdo jinej, ale tam byla ta skála a tam v ní byla taková mezera. A on z toho vytáhl kotlík a já nevím, co všechno moţný. Prostě, ţe si to tam nechávali, ţe se nemuselo nic tahat s sebou a prostě jim to nikdo neukradl.“140 Způsob trampského stravování a vaření zhodnotil tramp Unkas slovy: „Vařilo se na ohni a do hospod se chodilo jen na pivo, kamarád Popálenej si vozil s sebou i rozkládací rošt a vepřový plátky v plátýnku nacucaným octem.“141 K udrţování pořádku a čistoty se vyjádřil respondent Jan Š.: „Plechovky samozřejmě, ty jsme vţdycky…vţdycky po nás muselo zůstat čisto. Kdyţ jsme potom pozdějš viděli, co tam bylo za bordel… a mám dojem, ţe
136
Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 138 Tentýţ. 139 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 140 Šafáriková, Jarmila (nar. 1947); 11. 3. 2016. 141 Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 137
43
to bylo i po trampech, ale po takových těch neukázněných, protoţe tramp po sobě nezanechá nikde ňákej bordel.“142 Bylo obvyklé, ţe ţenatí trampové brali s sebou na své výpravy ţenské protějšky a především děti. Jejich cílem bylo naučit potomky jiţ od jejich raného věku souţití s přírodou a vypěstovat v nich cit pro přátelství i další trampské hodnoty. Jak dokládají dotazovaní trampové Jan, Unkas a Flint: „Vţdycky s náma nějaký děti byly… a dost jich tam kolikrát bylo.“143 „A do dneška, kdyţ je potkáš, tak vidíš, ţe to v nich zůstalo. Ţe z toho získaly něco dobrýho pro sebe do ţivota… poznaly dobrý lidi a poznaly dobro. Tam mezi náma byli jenom dobrý lidi.“144 „Smysl a základy trampingu však stále zůstávají, a proto kdo se jednou dal cestou trampingu, těţko můţe změnit myšlení, a proto tyto hodnoty automaticky přenáší na své potomky.“145 Prolínání trampingu s dalšími volnočasovými aktivitami je u této skupiny patrné, avšak ne v takové míře jako u jiných. Někteří z respondentů se sice v dalších oblastech (Sázava, Berounka atd.) aktivně věnovali vodáctví, v Českosaském Švýcarsku však pouze občasně horolezectví. Většinou se jednalo o spíše spontánní činnost prováděnou bez kompletní horolezecké výbavy. „V minulosti (v mládí) jsme rádi pokoušeli lezení po skalách, ale pouze v rámci dostupných míst bez horolezecké výbavy.“146 Zásadní zlom ve způsobu trampování v uváděné lokalitě nastal bezprostředně po vyhlášení NP České Švýcarsko v roce 2000. V této souvislosti nutno podotknout, ţe ustanovení NP Saské Švýcarsko jiţ o deset let dříve na další vývoj trampingu tak zřetelný vliv nemělo. Trampové z Teplicka téměř okamţitě přistoupili na stanovy a nařízení Správy NP a své akce a „vandry“ náleţitě přizpůsobili a v důsledku i výrazně omezili četnost návštěv. Dotazovaní trampové Jan, Pavel, František a Alois mi opakovaně sdělili, ţe je jim líto, ţe „ryzí“ tramping v Českosaském Švýcarsku pro ně skončil rokem 2000 a lokalitu navštěvují jiţ pouze jako turisté, ale ţe naprosto respektují Správu národního parku a v zájmu ochrany ţivotního prostředí a obnovení vegetace souhlasí s likvidací trampských tábořišť. Jak uvádí Flint: „Udělali to tam národním parkem, není to úplně dobrý samozřejmě, ale člověk jako turista, ať je oblečenej jakkoli třeba v trampským
142
Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 144 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 145 Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955): Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 22. 11. 2015. 146 Tentýţ. 143
44
nebo turistickým, tak si to tam prohlídnout můţe. Špatný je to, ţe se tam nemůţe v těch převisech uţ spát, ale aby to tam někdo sledoval vyloţeně přísně, tak to jsem nezaţil.“147 Trampové Jan a František naopak reagují slovy: „My jsme si tam svý uţili…“148 „Od tý doby co je to národní park, tak to pro mě to trampský kouzlo... ne vyloţeně ztratilo, ale o padesát procent pominulo.“149 V současné době se zde skupina trampů z Krušných hor střetává jiţ pouze v květnu při pořádání dvoudenního memoriálu Smutečka. Toto setkání se v posledních letech přeměnilo z tryzny za jednoho trampa k vzpomínkovému aktu za další zesnulé kamarády. „Změnila se v tom, ţe uţ tam fůra lidí nechodí. Buď to jsou mrtví, nebo jsou uţ tak nemohoucí, ţe nemůţou… je to čím dál tím horší… kaţdej rok je nás tam míň a míň.“150 Zmiňovaná akce v některých aspektech výrazně postrádá rysy trampingu. Téměř všichni účastníci se na jednotlivá stanoviště dopravují osobními auty, někteří přespávají v penzionech a hotelech a najdou se i tací, kteří volný čas vyplňují - v kontextu s podstatou trampingu poněkud absurdně - wellness programy, jeţ nabízejí zmíněná ubytovací zařízení. „A zrovna ti byli takoví největší drsňáci, třeba Bobro, ale dneska uţ tím věkem a vším potřebují pohodlí.“151 Jelikoţ si mnozí z nich danou oblast za léta svého trampování velmi oblíbili, navštěvují ji alespoň několikrát ročně na denní výlety, při kterých si prochází známá místa. Josef Mučina zvaný Dundee si v jedné z obcí Českého Švýcarska (Markvartice) dokonce zakoupil pozemek a postavil dům, který v současné době vyuţívá k trvalému bydlení. Vzhledem k tomu, ţe jsem s uvedenou skupinou trampů vedla rozhovory opakovaně, podařilo se mi zaznamenat určité názorové posuny v postojích dotazovaných respondentů. Například Pavel řečený Unkas při jednom z interview v roce 2014 uvedl, ţe ochranu přírody povaţuje za nezbytnou. V případě NP České Švýcarsko se však domnívá, ţe je počínání správců parku extrémní a zbytečné. S časovým odstupem necelých dvou let naopak oslavuje úspěchy, které pracovníci CHKO a NP dokázali při obnově přirozené vegetace a s jejich stanovisky se jiţ zcela ztotoţňuje.
147
Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955); 17. 11. 2014. Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 149 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 150 Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 151 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 148
45
Zájem o trampské aktivity však u respondentů z Krušných hor nepolevil. Někteří se sdruţují v trampských osadách (Trampská osada samotářů Dubí,152 Trampská osada El torro Teplice, Krupka) a další tramping praktikují v jiných lokacích (např. jiţní Čechy, České středohoří atd.). „My si vlastně teď kompenzujeme ten čundr, tím, ţe sice nejezdíme tak často, jezdíme na tu Smutečku, ale několikrát ročně se jezdíme podívat tam do skal, abychom si prošli ty starý místa. Pro nás je pak nejlepší ten odjezd do jiţních Čech, kde ţijeme opravdu v trampských podmínkách.“153
3.2.2 Dílčí souvislost s memoriálem Smutečka V souvislosti s memoriálem Smutečka povaţuji za vhodné zmínit i existenci dalšího trampského pomníku datovaného do totoţné doby, konkrétně do roku 1978. Památný kříţ se nachází v bezprostřední blízkosti kulturní památky Dolský mlýn. Na jeho desce je přesně uvedeno: „Aţ umřu, pochovejte mě na Doláku pod ten černej smrk… To bylo poslední přání kamaráda Bédi.“154 Ačkoliv je nepravděpodobné, ţe by se jednalo o skutečný hrob, kříţ se stal trampským symbolem lokality Dolského mlýna. Osud trampa Bédi je okrajově nastíněn i v cancáku Zdeňka Schenka-Ţabáka, který zápis k popisu jednoho z „vandrů“ na Dolském mlýně doplnil kresbou smrku s kříţem. „Na Dolák jsme došli asi v 21 hod. Tam mi Pejsek vyprávěl smutný příběh Bédi.“ „Večer kluci hráli u kříţe na kytary.“155 Tato místní pozoruhodnost neušla pozornosti ani zpovídaným trampským respondentům. Nikdo z dotazovaných však neznal bliţší okolnosti smrti trampa Bédi. Informátorka Jarmila v rozhovoru sdělila: „Já jsem se tenkrát všech ptala, ale nikdo ho neznal.“156 Zmínka je rovněţ na internetovém blogu blíţe neznámého turisty. Ten návštěvu Dolského mlýna a nedalekého trampského pomníku zařadil do programu skupinového výletu po Českosaském Švýcarsku. Popis této výpravy uveřejnil na svém webu v příspěvku nazvaném České Švýcarsko - ze Všemil přes Všemilskou planinu, údolím 152
Zkratky trampských spojených osad, spolků, klubů. Dostupné z: https://sites.google.com/site/nastrampvto/abc/zkratky1, cit. 19. 3. 2016. 153 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 154 Jeţour: Tip na výlet České Švýcarsko. Totem 2, 2009, s. 8–9. 155 Cancák Zdeňka Schenka-Ţabáka. Fond O. S. Naše muzeum předaný Národopisnému oddělení Historického muzea Národního muzea, ev. č. 100532001. 156 Šafáriková, Jarmila (nar. 1947); 11. 3. 2016.
46
Jetřichovické Bělé, Dolskou soutěskou a přes Pastevní vrch do Růţové. Píše doslova: „…A po svačině se zastavujeme pod obrovským Černým (Královským) smrkem. Je pod ním hrob, dřevěný kříţ a na něm tabulka s tímto nápisem: ‚Aţ umřu, pochovejte mě na Doláku pod ten Černý smrk!‘ To bylo poslední přání kamaráda Bédi, který zemřel 13. 6. 1978 ve věku 23 let. Vzpomínáme. Dáváme tam Béďovi zelenou větvičku, se ţlutou značkou obcházíme skálu, za níţ je ukryt Dolský mlýn, scházíme aţ k němu, pak se vracíme na ţlutou cestu…“157
3.2.3 Trampové z Děčína V lecčem odlišný přístup k trampování jsem zaznamenala u respondenta Jaroslava zvaného Paragraf (téţ Para) z Děčína. Ten spolu se svou partou vyráţel na výpravy po Českosaském Švýcarsku v době svého dospívání ve druhé polovině osmdesátých let. Jaroslav se jiţ od raného dětství pohyboval v trampské komunitě. Jeho rodiče vlastnili chatu ve Staré Olešce na Děčínsku, kde pořádali různá trampská setkání (neboli „trampské sešlosti“) a hudební večery. Ve starším školním věku začal sám se svými přáteli podnikat toulky po okolí („vandry“) a rovněţ si začal psát cancák. Z jeho zápisků je znatelné, ţe byl ve věku dospívání výrazně ovlivněn skautingem. Pozoruhodné je, ţe při většině akcí dodrţovali striktní abstinenci. I tato parta zařazovala do svého programu dlouhé túry, které byly cílené na turisticky významná místa i neznámé, avšak atraktivní části česko-německé příhraniční oblasti. V mnohem větší míře také propojovali tramping s horolezectvím. Na kaţdoroční velký vandr vyjíţděli mimo Českosaské Švýcarsko nejčastěji na Sázavu či do významné přírodní lokality, uţ i oficiálně zvané lomy Amerika v Českém krasu. Nové přátele, které na zmíněných vandrech potkali, poté zvali na potlachy i neformální trampské sešlosti pořádané v Českosaském Švýcarsku. Jak je uvedeno v památečních vzkazech v cancáku: „Dík Tobě a všem ostatním kamarádům, sem poznala spoustu novejch míst, do kterých se budu vţdycky hrozně těšit. Snad to budu moct oplatit na Americe…“ „Heslo praví všude dobře doma nejlíp. Pro mne je v tomto případě domovem příroda. S tvou pomocí jsem byl zasvěcen
157
České Švýcarsko - ze Všemil přes Všemilskou planinu, údolím Jetřichovické Bělé, Dolskou soutěskou a přes Pastevní vrch do Růţové. Dostupné z: http://devetak.borec.cz/pam83.htm, cit. 12. 3. 2016.
47
do tajů tohoto krásného domova. Velice rád se do něho vrátím a budu vracet pokud to bude moţné. Jiţ nyní se těším na kaţdý další vandr, který s tebou proţiji.“158 K nocování nejčastěji volili srub pojmenovaný Hubert nebo přespávali v legendárních, avšak dnes jiţ zaniklých kempech (převisech) Memento Mori, Dvoják, Elio či Myšárna. Osud těchto tábořišť je opakovaně zmiňován v magazínu Vitamín Kř! i ve studii Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách. Z těchto zdrojů je zřejmé, ţe uvedené sruby i tábořiště mnohdy vyuţívali k nocování i horolezci, avšak nazývali je „bivaky“. Karel Stein ve své studii uvádí: „Budování srubů zde bylo zbytečné, neboť stačilo sloţit svoje znavené kosti v některém z převisů, kterým trampové říkají kempy (čeští horolezci je nazývají bivaky a saští po německu Bofen). Bývalo v nich zpravidla stálé ohniště, sedačky, poznámkový blok a nejnutnější zálesácké vybavení. Některé kempy byly ‚na ráně‘, jiné byly pěkně ukryty a vzdáleny i několik hodin chůze. Tam byly trempové v bezpečí před štárou policajtů – jejich auto sem nedojelo a navíc by příslušníky čekal zpravidla strmý výstup skalní roklí v neznámém terénu.“159 Z pořádaných událostí spřátelených osad se pravidelně účastnili výročních ohňů, sportovních her (Velké jarní hry, Trampské hry v přírodě) a z jara Otvírání studánek. Společně rovněţ pořádali i silvestrovské oslavy. Podle počtu vlepených zvadel160 a pamětních listů v Jaroslavově cancáku je zřejmé, ţe v dané lokalitě bylo trampských událostí, soutěţí, country večerů i prostých srazů mnohem více. Plánem děčínské skupiny bylo zaloţení vlastní trampské osady a tedy i zřízení nového kempu nebo postavení srubu. K jeho uskutečnění ovšem z nejasných příčin nikdy nedošlo. Lze však předpokládat, ţe na vině byl nedostatek času způsobený studiem, povinnou vojenskou sluţbou či změnou bydliště u řady z nich. Jak přesně zapsal tramp řečený Bison do cancáku Jaroslava dne 12. 4. 1986: „Ahoj kamaráde Para, mám štěstí, ţe ti píši do cancu. Šel jsem s váma první vandr a doufám ţe ne poslední. Je mi s vámi kamarádi moc fajn. Jsem rád ţe jsem šel. Je to dobrý mít kamarády všude. Doufám, ţe se nám naše osada povede a ţe se tam bude jezdit a upravovat. Kamarádi
158
Cancák trampa J. z Děčína. Stein, Karel: Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách, c. d., s. 40–41. 160 Jedná se o specifický druh trampských písemností, který plní funkci pozvánek. Původně byla psaná ručně, s rozvojem techniky se začala zhotovovat elektronicky. Typické pro zvadla je jejich grafická zdobnost (kresby, emblémy osad atd.). Altman, Karel: …jak někteří trampují, c. d., s. 269. 159
48
maj drţet při sobě. Doufám, ţe mě (nečitelné) aţ budu na tý škole. Moc bych si přál s váma jezdit. S pozdravem‚čest a slávu kamarádům smrt mastňákům.‘“161 V devadesátých letech děčínská skupina své trampování výrazně omezila a jinak tomu nebylo ani po roce 2000. V návštěvách Českosaského Švýcarska a Labských pískovců pokračoval Jaroslav zejména se svými potomky (tzv. dětský tramping), kdy pořádal putovní pochody („puťáky“). Rovněţ horolezectví se dodnes věnuje jen rekreačně při zvláštních příleţitostech, mnohdy pouze sleduje jako divák výkony jiných. Nakolik mají na tomto stavu podíl instituce národních parků, respondent z blíţe neupřesněných důvodů odmítl uvést.
3.2.4 Trampové z dalších regionů České republiky navštěvující Českosaské Švýcarsko Českosaské Švýcarsko se stalo vyhledávanou lokalitou trampů (stejně jako turistů a horolezců) i z mnohem vzdálenějších českých regionů a měst, neţli je Děčín a oblast Krušných hor. „Co jenom z Ústeckýho kraje, ale třeba i z Karlovarskýho.“162 „Jezdili tam Praţáci, hodně ze Slanýho, z Kladna, pak i z Českolipska, to je teda blízko, ale pak z těch rovin od Kolína… S některýma se i ti naši kamarádi znali, protoţe jezdili často.“163 Taková setkání putujících trampů probíhají nekonfliktně. Pokud se jednotlivé skupiny potkaly, vţdy se zdravily pozdravem „ahoj“ a mnohdy navazovaly i přátelské kontakty. Mnozí do oblasti jezdí ve větším počtu, někteří jako trampové samotáři. Návštěvy obvykle nejsou pravidelné, většinou se jedná o spontánní akce. Jako důvod výběru právě tohoto kraje uváděli dotazovaní ve všech případech přírodu, čisté prostředí, historické a přírodní zajímavosti a poměrně malý počet dalších lidí. Svou roli hrají i osobní pocity respondentů, jejich nostalgie a chuť opětovně vidět místa, jeţ delší dobu nenavštívili. „Hodně se mi tam líbí. Byl jsem tam na jedněch ze svých prvních čundrů či vícedenních výletů, na které od té doby jezdím rád do různých koutů republiky, takţe mám na České Švýcarsko spoustu vzácných vzpomínek.“164
161
Cancák trampa J. z Děčína. Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 163 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 164 Pohl, M.: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 12. 11. 2015. 162
49
„Spíš si vyberu trasu, kudy půjdu (třeba jenom zhruba, pak se to uzpůsobí podle nálady), a pak obcházím zajímavosti po cestě. Převisy, historické a přírodní památky, místa, která pro mne mají osobní význam (třeba, ţe jsem tam byl před delší dobou a chci se podívat, jak to vypadá dnes).“165 Jelikoţ mnozí z respondentů aktivně praktikují tramping i v dalších lokalitách, někteří z nich se v dotazníku pokusili srovnat Českosaské Švýcarsko s jinými regiony. „Třeba kdybych to měla srovnat, tak Český ráj mi přijde nejsvětlejší, nejvíce plný lidí, ţije to tam; Roverky (severní část Kokořínska) jsou něco tak napůl a Českosas je nejtmavší, nejponuřejší, nejopuštěnější. Aspoň tak to na mě působí. Ale není to nějaká ponurost, která by odpuzovala, ba právě naopak – přitahuje; něco trochu jako Stínadla (tajemná čtvrt Vontů z Foglarových knih o Rychlých šípech).“166„Oproti vandrům na Brdy nebo Jizerky je to úplně jinej charakter krajiny. Oproti vandrům na Kokořínsko nebo Ráj to je zase takřka úplná opuštěnost a divočina, k tomu velmi daleké rozhledy a jediná naše opravdu monumentální krajina. Dále je specifická sezónnost. Pískovce obecně jsou nejlepší v zimě, kdyţ leţí sníh, protoţe se člověk nemusí tahat s vodou a spaní je pod převisy v suchu. Nevýhoda sněhu je, ţe po člověku zůstanou stopy, takţe některá místa v ČS během zimy nenavštěvujeme. Velmi pěkné období je taky podzim, ale to nevím kam jet dřív, jestli na ČS, nebo na kvetoucí vřesoviště Brd, nebo na Šumavu, kde je někdy od srpna do října otevřená německá Kernzone (na Šumavě I. Zónu neberou zdaleka tak dogmaticky jako u nás)...“167 Respondent Jaroslav z Prahy zde rád spojuje tramping se svou další zálibou, a to fotografováním. V Českosaském Švýcarsku tedy pobývá několikrát ročně, aby mohl zachytit tamní přírodu v různých obdobích. V osmdesátých letech bylo Českosaské Švýcarsko častým cílem trampa Zdeňka Schenka-Ţabáka z Prahy. Své záţitky si pravidelně zapisoval do cancáku. Ten povaţuji za velice cenný nejen jako zdroj detailního vylíčení průběhu „vandrů“, navazování mezitrampských kontaktů a vztahů, osobních dojmů, ale pozoruhodná je rovněţ jeho grafická stránka a vlepený materiál (např. předvolací listina a následné rozhodnutí Obvodního národního výboru).168 Ten svou autentičností dopomáhá potenciálnímu čtenáři k poznání charakteru tehdejší doby. 165
Tramp pocházející z Prahy: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 19. 1. 2014. Trampka pocházející z Brna: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 20. 1. 2014. 167 Tramp V. z Hrušovan: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 12. 3. 2016. 168 Šafáriková, Eva: Specifika trampského hnutí od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost, c. d., s. 37–38. 166
50
Stejně jako u trampa Jaroslava, je z cancáku Zdeňka Ţabáka patrné ovlivnění woodcraftem a skautingem, jelikoţ jsou v textu uvedené mnohé zásady a dovednosti usnadňující pohyb a přebývání v přírodě (zákony lesní moudrosti, obsah krabičky poslední záchrany, první pomoc, signály rukou, indiánské písmo, „bobříky“, pochodové značky, piktogramy atd.). Nechybí zde ani pasáţ představující pravidla her, kterými si Ţabák s kamarády v tábořištích vyplňovali volný čas. „Honba za trestancem: Jeden z hráčů se vydá do zasněţeného kraje. Po 10 min. se za ním vydají ostatní hráči. ‚Trestanec‘ se snaţí setřást své pronásledovatele. Kdyţ ho do 1 hodiny nedoţenou vyhrává. Plíţená k slepci: Jeden hráč má zavázané oči. Stoupne si rozkročmo a mezi nohy na zem si dá kámen. Ostatní hráči mají za úkol dostat se potichu k slepci a odnést kámen 5 m od něho. Slepec ukazuje na místa kde někoho zaslechl. Je-li tam někdo, musí odejít spátky na výchozí místo a plíţí se znova. Je-li 3x vrácen nastoupí na slepcovo místo.“169 Další častou zábavou během trampování bylo jednoduché horolezectví. Zda při něm Ţabák s kamarády pouţíval lezeckou výbavu nebo ne, není ze zápisů jasné. „Odpoledne jsme se šli koupat ke mlejnu kde jsme našli vor. Pak jsme se šli zapsat do jedné vrcholové kníţky. Po dlouhém šplhání jsem se dostal na Ferdinandovu věţ o jedné botě. Odtamtaď jsme si prohlíţeli dalekohledem cizí lidi kteří se ustanovali u (nečitelné) byli jsme rozhodnuti, ţe je odtamtaď dostaneme pryč. Pak jsme ještě vylezli na jednu skálu a zapsali se do 2 vrcholové kníţky. Večer jsem si udělal bobříka mrštnosti a vylezl jsem na dosti těţkou skálu.“170 Zdeněk Schenk-Ţabák ve svém cancáku také uvádí jiţ několikrát zmíněná trampská tábořiště a kempy (Dolák; tedy Dolský mlýn, Dvoják, převis u Vojáka, Memento mori, Elio, Hubert), coţ dokazuje jejich frekventovanou návštěvnost a oblibu. Pořádané výpravy, kterých se zde Ţabák a jeho přátelé účastnili, lze popsat jako prosté, nijak zvlášť organizované „vandry“. Pro ukázku zde prezentuji přesně opsanou pozoruhodnou interpretaci tzv. nočního pochodu, jehoţ popis Ţabák vytvořil. „Noční pochod Po rozloučení s Brontosaury jsme se vydali na pochod do Benešova nad Pl. Šli jsme přes Stříbrňák kde jsem, protoţe jsem šel poslední, zajel nohou do bahna, zapad jsem 169
Cancák Zdeňka Schenka-Ţabáka. Fond O. S. Naše muzeum předaný Národopisnému oddělení Historického muzea Národního muzea, ev. č. 100532001. 170 Tamtéţ.
51
skoro aţ po koleno. Jelikoţ jsem měl boty rozpáraný nabral jsem si vodu. Pak jsme vyšli Hegerovou soutěskou na kopec (lesem). Cibulka, který šel přede mnou a nesl kytaru, uklouzl a bouchl mě ueskou do hlavy. Naštěstí to dobře dopadlo. Cesta měla být dlouhá asi 15 km. Pak jsme sešli Ferdinandovou soutěskou dále a kolem tábora jsme vyšli na silnici asi ve 2. 30 hod. Do Benešova jsme došli z posledních sil asi v 6. 00 hod ráno. U Pejska jsem se vyspal a v 17. 30 hod jel do Prahy. Vandr se vydařil.“171
3.2.5 Informace o provozování trampingu získané prostřednictvím čtenářů a redakce trampského periodika Vitamín Kř! Trampské záţitky z Českosaského Švýcarska (jakoţto i dalších pískovcových oblastí České republiky) byly opakovaně uveřejňovány v devíti dostupných číslech Vítamínu Kř! Trampského časopisu pro všechny pískomily. Cílem redakce periodika bylo obeznámit aktivní trampy se stávající situací v daných lokalitách a o aktuálních stavech tábořišť. Mnoho článků tedy mělo charakter útočných reakcí namířených proti některým činům Správy národního parku České Švýcarsko. Pracovníci NP a CHKO Labské pískovce kvůli moţnému narušení přírody a struktury pískovcových skal často preventivně ničili trampské kempy a formou nařízení a pokut zamezovali vzniku nových. „Vzkaz zaměstnancům Správy NP České Švýcarsko V případě zájmu o výtisky Vitamínu Kř si můţete napsat na mail redakce. Pošleme vám je zcela zdarma, ať zbytečně nezvyšujeme výdaje NP, ve kterém se následovně musí kácet, aby byly peníze na jeho provoz. Nebudete muset Vitamíny Kř brát z míst, kde je necháváme. Kdo je má pořád doplňovat. Navíc tím, ţe je tam musíme dávat znova a znova, zvyšujete trampskou návštěvnost těchto míst:).“172 Obecně však autoři jednotlivých příspěvků v časopisu čtenáře informovali o svých vlastních zkušenostech z trampování, ale i s interakcí s ochránci přírody. Například tramp řečený Slimák v jednom z čísel prezentuje svůj svébytný názor na krajinnou přeměnu dané oblasti způsobenou těţbou a kácením dřeva: „Důvěrně známá místa nepoznáváš, protoţe vypadají úplně jinak. Všude se válejí odzrněné nařezané kmeny. Mechové cesty rozbrázděné koly těţké techniky, všudypřítomný zvuk motorových
171
Cancák Zdeňka Schenka-Ţabáka. Fond O. S. Naše muzeum předaný Národopisnému oddělení Historického muzea Národního muzea, ev. č. 100532001. 172 Vzkaz zaměstnancům Správy NP České Švýcarsko. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 3, 2011, č. 6, s. 4.
52
pil. Škrábeš se nepřístupnou roklí, o které sis myslel, ţe ji znáš jen ty sám – ale i zde se těţí! Všude, kam oko dohlédne… Ze svých výprav na Sever jsem se dřív vracel se smutkem, ţe vandr končí. Tentokrát to byl smutek úplně jiný – smutek ze ztráty něčeho blízkého, co uţ nikdy nebude takové, jako dřív.“173 Tramp Fery dokonce v článku nazvaném Příběh jednoho kempu s důrazem upozorňuje na moţnou paralelu a podobnost protitrampských restrikcí státních orgánů v sedmdesátých letech 20. století a v současné době, po vytvoření národního parku v roce 2000. Kvůli nepříznivým podmínkám byl Fery spolu se svou partou nepřímo donucen přemístit svůj trampský kemp z Českosaského Švýcarska do oblasti zvané Roverky na Kokořínsku. „Tak končí jedna iluze o volnosti a já se kolikrát sám sebe ptám, jaký je rozdíl mezi tím, co se dělo v 70. letech a nyní? Pokud to okolnosti dovolí, jezdíme sem stále. S přibývajícím věkem to sice fyzicky uţ tak dobře nejde, ale opět skáčeme do křoví při zaslechnutí zvuku motoru. A co říct na závěr? Přenesli jsme svůj ‚hlavní stan‘ na Roverky, kraj sice rozlohou menší, lidnatější, ale krajinným rázem dost podobný a nepoučeni trpkou minulostí jsme si na starý kolena postavili kemp ‚novej‘.“174 Z jednotlivých textů publikovaných v periodiku je rovněţ zcela zřejmé, ţe aktivní trampové v případě Českosaského Švýcarska (a pravděpodobně i dalších chráněných území České republiky) striktně dodrţují jedno nepsané pravidlo. Jedná se o vyvarování se jakékoliv bliţší specifikace a určení lokací často navštěvovaných míst a zavedených kempů. Důvodem jsou obavy z dalšího moţného zničení těchto skrytých táborů ze strany ochránců přírody a správců NP a CHKO. „… Koncem léta se nám v Zadní zemi podařilo něco, co jsme tam nezaţili od vzniku Národního parku a následných protitrampských restrikcí, kdy byl počet místních trampů a jejich kempů výrazně zredukován. Během soboty jsme se potkali s dalšími dvěma partami a s jednou z nich proţili moc hezký večer. Bohuţel, dopodrobna se tomto vandru a i jiných věcech ve Vitamínu psát nedá, protoţe ho nečtou jen kladní trampští hrdinové nevšedních vandrů, ale i někteří zástupci Bratrstva kočičí pracky (kočičí pracka proto, ţe známe i ochranáře, kteří jsou fajn a přírodu opravdu brání), někdy aţ velmi zvědaví na to, co trampové dělají v jejich chráněných 173
Slimák: Ze Zadní země se vytrácí romantika. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 4, 2012, č. 7, s. 17. 174 Fery: Příběh jednoho kempu. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 3, 2011, č. 6, s. 17.
53
zahrádkách. Bohuţel jim to spousta pískomilů umoţňuje tím, co na sebe a své kamarády a kamarádky na internetu všechno prozradí - někdy jde skoro o manuál s názvem Jak se pohodlně dostat na náš kemp, o kterém jste dosud nevěděli...“175
3.2.6 „Takytrampové“ a trampové na pomezí mezi turisty a horolezci Specifickou trampskou skupinou, se kterou jsem opakovaně vedla rozhovory, je trojice přátel původem z Teplic. I kdyţ aktivita těchto samozvaných trampů nevykazuje téměř ţádné typicky trampské rysy a spíše se přibliţuje k turistice a v některých případech k horolezectví, nazývají způsob takto stráveného času jako „čundr“ či „vandr.“ Sami sebe dokonce označují za trampy. K tomuto stanovisku pravděpodobně dospěli na základě určitých nesrovnalostí v dějinném vývoji a domnělých inspiračních zdrojích trampského hnutí, které uvádějí v souvislost s americkými volnomyšlenkářskými směry 50. a 60. let vyznávající svobodomyslnější způsob ţivota (beat generation, hippies). Jak v rozhovoru doslova uvedl respondent Petr Š.: „Já se povaţuju za trampa… přečetl jsem Kerouaca, to mi dalo hodně a ten ţivotní styl se mi líbí, taková ta volnost.“176 Pro podobné případy, jako jsou zmínění respondenti z Teplic, jsou v trampském slangu jiţ od samého počátku existence hnutí zaţitá pojmenování takytramp, astrachán, kovbojíček a rádobytramp. Ti jsou často terčem posměchu ze strany pravých (skutečných) trampů kvůli výběru oděvu (značkové outdoorové oblečení) a volbě výzbroje (trekingové hole, elektronika – GPS).177 Lze tedy souhlasit s etnologem Janem Pohunkem, který tvrdí, ţe „právě oděv je ostatně nejzřetelnějším znakem, podle kterého lze určit příslušnost k subkultuře. Při identifikaci podle vnějších znaků ale můţe vznikat rozpor mezi tím, kdo můţe být na jejich základě za trampa povaţován ostatními, a tím, kdo se jako tramp cítí.“178
175
Maruška: Ahoj pod převisem!. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 4, 2012, č. 7, s.
3.
176
Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015. Respondent ve výpovědi zmiňuje osobnost Jacka Kerouaca (1922–1969), který byl významným americkým spisovatelem a jedním z hlavních představitelů tzv. beat generation, tedy generace beatníků. Jeho tvorba vykazuje autobiografické prvky. Mezi nejznámější díla patří Na cestě, Dharmoví tuláci, Osamělý poutník, Říjen v ţelezniční zemi atd. Jack Kerouac. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-313-jack-kerouac, cit. 12. 3. 2016. 177 Pohunek, Jan: Trampové a takytrampové. Dějiny a současnost 9, 2015, s. 22–23. 178 Tamtéţ, s. 23.
54
Pozoruhodnou a humornou sondu do problematiky variací trampingu a druhů trampů179 představuje na webových stránkách On The Roads.net tramp zvaný Lišák. Jeho definice takytrampa zní: „Tzv. Takytramp je kombinací všeho. Chodí a vůbec se chová jako Rambo, je ho slyšet a vidět na kilometry. Kemp hledá zásadně aţ k půlnoci, zatímco nikdy neviděl jak pod převisem vypadá svítání. Zůstává po něm spálené dříví včetně spálené sedačky a spálené dřevěné vybavení kempu. Plechovky, vajgly a lahve nechá na místě, stejně jako igelit. Má pravdu v tom, kdyţ si myslí, ţe by to někdo mohl potřebovat nebo to uklidí. Nemá problémy s lesní stráţí, to spíš ta stráţ má problémy s ním. V hospodě nechává ‚otevřený‘ účet.“180 Mnou dotazovaní takytrampové se však s negativními reakcemi v souvislosti s jejich pojetím trampingu údajně nikdy nesetkali. Důvodem můţe být i to, ţe způsob jejich oblékání se od toho trampského nijak extrémně neodlišuje. „Pro mě byl vţdycky trampskej oděv dţíny a tričko.“181 Zkušenost s trampingem v jeho pravém slova smyslu má z trojice pouze respondent Petr Š., který od dětství pravidelně doprovázel některé členy rodiny ze skupiny trampů z Krušných hor na akci Smutečka a tzv. brodění řeky Křinice. „Mám to spojený od mala s čundrama, takţe jaro je jasnej signál tam vyrazit. Smutečka…“182 Region Českosaského Švýcarska a Labských pískovců povaţují dotazovaní za atraktivní a líbí se jim především to, ţe i kdyţ se jedná o turisticky významnou a vyhledávanou oblast, existují zde místa, kde je klid. Slovy respondenta Petra Hradeckého: „Konkrétně tahle oblast, ač je krásná, není to úplně zničený nějakou masovou turistikou. Tolik lidí tam zase tolik nechodí. Takţe, ač je to krásný, je to relativně opuštěný. Člověk nejde v davu.“183 Českosaské Švýcarsko „takytrampové“ z Teplic navštěvují nepravidelně, několikrát ročně, mimo zimní období. Jak uvedl v rozhovoru Petr Š.: „Vţdycky se tam tak párkrát ročně objevíme. Výlet, čundr, teď vlastně uţ i lezení.“184
179
13 druhů trampů dle Lišáka: 1) Tramp stálý tzv. Furťák; 2) Tramp srubař; 3) Furťák kutil; 4) Amík; 5) Skaut; 6) Moralista; 7) Samotář; 8) Básník prérie; 9) Víla; 10) Pionýr; 11) tzv. Takytramp; 12) Goráč; 13) Máma Vlčice a Starý Bobr Lišák: Tramping. Malá úvaha o trampech. Dostupné z: http://www.ontheroads.net/front.clanky.tramping/druhytrampu, cit. 14. 3. 2016. 180 Tamtéţ, cit. 14. 3. 2016. 181 Kubáň, Jaroslav (nar. 1984); 16. 12. 2015. 182 Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015. 183 Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 184 Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015.
55
Průběh pořádaných akcí nikdy není předem zcela naplánovaný. Pravidlem však bývá návštěva nějaké kulturní, historické či přírodní památky. V Českosaském Švýcarsku jiţ navštívili Mariinu vyhlídku, Sněţník, Malou a Velkou Pravčickou bránu, hřenské soutěsky, Vilemíninu stěnu a na saské straně skalní pevnost Königstein, skalní most Bastei a míšeňský hrad Albrechtsburg. Trojice s oblibou navazuje kontakty s dalšími zástupci volnočasových aktivit, tedy s trampy, horolezci a turisty. Dle výpovědí Petra Š. a Petra Hradeckého není výjimečné, ţe se v důsledku těchto náhodných setkání omezí pouze na pobyt v restauračním zařízení, který zpravidla spojují s hudební zábavou (kytary a zpěv) a společenskými hrami. „Nazýváme to čundrama, ano, i kdyţ občas skončíme jenom v hospodě, ale to uţ k tomu prostě patří. Ale vţdycky vybíráme místa, kde se takovýhle lidi, jako my scházej. Nejezdíme prostě někam, kde nepotkáme člověka, kterej by nám neseděl nebo třeba nějakou skupinu lidí. Prostě kempy, kde to ţije.“185„My jsme právě takový trampové, ţe k tomu potřebujeme hospodu.“186 Pro nocování nejčastěji volí stany, popřípadě chatky v kempu, občas spí „pod širákem“, coţ je v podstatě jediný znak, který lze u nich povaţovat za společný s trampskými atributy a způsoby pobytu ve volné přírodě.
3.2.7 Role alkoholu ve způsobech provozování trampingu Během vedených rozhovorů jsem zaznamenala, ţe respondenti se v jistých směrech výrazně názorově rozcházejí. Pro znázornění těchto rozporů, zde představuji jednoduchou mikrosondu týkající se dvou zcela protichůdných stanovisek ve vztahu tramping a alkohol. Kaţdá z představovaných skupin (popřípadě jednotlivců) zastává zcela jiný postoj k alkoholu coby doplňku svých aktivit. Nejvýznamnější úlohu hraje alkohol u skupiny trampů z Krušných hor. Podstata trampingu pro ně vţdy tkvěla ve svobodě a odpočinku od práce a povinností. Alkohol se tedy pro ně stal přirozeným prostředkem k uvolnění, navození a udrţení dobré nálady. Jak se explicitně vyjádřil jeden z trampských narátorů: „Vţdycky jsme tahali s sebou flašky piva, abychom měli večer co pít a ještě ráno.“187
185
Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015. Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 187 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 186
56
Dotazovaní ale výrazně odmítají, ţe by v přírodě pobývali jen z důvodu pijáctví. „Ţe by jsme tam jezdili jenom kvůli alkoholu, tak to ne, ale kvůli tý volnosti.“188 Zda konzumace lihovin a piva bývala nadměrná, to bylo pochopitelně relativní. Jisté však je, ţe pod vlivem alkoholických nápojů došlo k několika drobným úrazům. Svou roli zde nejčastěji sehrála kombinace zvýšené hladiny alkoholu v krvi s obtíţemi terénu. Nebylo výjimečné, ţe se místo určené k nocování nacházelo ve vyšších patrech skalních převisů. Tramp Pavel s humornou nadsázkou uvedl, ţe konzumace alkoholu byla jedním z klíčových důvodů, proč se aktivněji neangaţovali v horolezectví: „My jsme se radši drţeli při zemi, protoţe na lezení člověk musí mít čistou hlavu.“189 Zcela odlišné stanovisko k poţívání alkoholu během trampování zastával respondent Jaroslav z Děčína. Ačkoliv ve svém civilním ţivotě nebyl a není abstinent, v dobách svého aktivního trampovaní alkohol striktně odmítal, a to i v případě silvestrovských oslav ve srubu Hubert. Dotazovaný svůj postoj zdůvodnil tím, ţe nechtěl, aby mu alkohol bránil v poţitku z přírody a narušoval atmosféru. Mé pozornosti neušlo, ţe zvadla, která má Jaroslav vlepená v cancáku, spojuje jedno společné, a to heslo „prohibice“. Zda je mezi odmítavým postojem k alkoholu ze strany skupiny děčínských trampů a uvedeným sloganem nějaký bliţší vztah či souvislost, se mi bohuţel opakovaně zjistit nepovedlo. Sám dotazovaný se touto moţnou spojitostí nikdy nezabýval, abstinence při výročních ohních a sportovních hrách však údajně nebývala neobvyklá.
188 189
Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015.
57
3.3 Budoucnost trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku očima jeho nositelů 3.3.1 Faktory ovlivňující vývoj trampingu Na základě svého terénního bádání jsem zjistila, ţe faktory, které ovlivňují intenzitu trampování v Českosaském Švýcarsku, jsou trojího druhu: 1) Věk: Do jisté míry zcela přirozený faktor, tedy věk a na něm závislý ţivotní styl, jenţ se po dosaţení jisté hranice vyznačuje vyţadováním větší míry klidu, osobního pohodlí a méně aktivního pohybu. 2) Doprava: Změny v dopravní dostupnosti se jeví jako méně vyhovující či dokonce nevyhovující. Trampové z Krušných hor byli zvyklí jezdit vlakem na lokální trati, tzv. kozí dráze, spojující obce Oldřichov u Duchcova a Děčín. Ta ale v roce 2007 po více neţ 130 letech zanikla. Podle nejnovějších informací byla ţeleznice obnovena v létě roku 2015, avšak pouze v omezeném provozu.190 Alternativou mohou být autobusové spoje z Teplic a Děčína, ale prodlevy mezi jejich časovými intervaly jsou pro respondenty příliš dlouhé. „Protoţe ta dopravní obsluţnost tam je velmi špatná. Tam jede jeden autobus ráno a jeden odpoledne nebo navečer.“191 „Ono kdyţ pak člověk druhej den jde do práce, tak se odtamtud špatně dostává.“192 Téma problematické dopravy v souvislosti s úpadkem trampů je uvedeno i v krátkém příspěvku jednoho z čísel časopisu Vitamín Kř!. „Chlubení se cizím peřím Tak nějak by se dalo zhodnotit chlubení některých ochranářů, ţe se jim z území NP Českosaské Švýcarsko podařilo trampy vyhnat. Samozřejmě, ţe jim neupíráme jisté zásluhy, hoši se jeden čas snaţili opravdu usilovně, všechna čest, ale podle našeho laického odhadu má na sníţení počtu trampů největší zásluhu autobusová doprava z Děčína, lépe řečeno - trampům naprosto nevyhovující spoje. A táhnout se na víkend aţ od vlaku, to je docela lán cesty.“193 3) Národní park: Třetím faktorem (kterému v této práci věnuji mnohem významnější prostor) je omezení volného pohybu civilních osob v daném 190
Kozí dráha – vlakem malebnou krajinou z Děčína do Telnice. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Kozi-draha---vlakem-malebnou-krajinou-z-Decinado-.aspx, cit. 13. 3. 2016. 191 Nedoma-Unkas, Pavel (nar. 1948); 18. 12. 2015. 192 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015. 193 Chlubení se cizím peřím. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 2, 2010, č. 2, s. 4.
58
prostoru v důsledku zaloţení národního parku České Švýcarsko. Poznání této skutečnosti mi bylo důvodem, proč jsem se rozhodla zařadit mezi výzkumné otázky i okruh dotazů týkajících se dalšího vývoje trampingu v této oblasti a názory respondentů na jeho budoucnost. Tuto problematiku jsem jiţ řešila v závěrečné části své bakalářské práce, kde jsem mimo jiné uvedla: „Na základě získaných výpovědí mi nezbývá neţ konstatovat, ţe budoucnost trampingu v Českosaském Švýcarsku se zdá být poněkud nejistá. Jedním z důvodů jsou bezpochyby opatření Správy NP, tím druhým je dle mého názoru celospolečenský útlum provozování této aktivity. Trampské hnutí svou éru největšího rozkvětu zřejmě jiţ zaţilo.“194 Aktuální výsledky získané dalším výzkumem potvrzují coby příčinu úpadku provozování trampingu v Českosaském Švýcarsku výše uvedené činitele, avšak větší váhu přisuzují existenci instituce NP České Švýcarsko. Tramp Alois zvaný Flint v dotazníku uvedl: „Do této lokality jiţ nejezdím pravidelně. Při mých nepravidelných návštěvách však zaznamenávám stále menší pohyb trampů. Osobně si tuto záleţitost spojuji se skutečností, ţe tato lokalita byla vyhlášena CHKO, a proto je zde zákaz nocování a rozdělávání ohňů. To jsou činnosti, které jsou s trampingem nerozlučně spojené. Přesto, ţe trampové!!! vědí jak se chovat při těchto zakázaných činnostech v přírodě a skuteční trampové tyto zásady dodrţují, bylo v této lokalitě v minulosti zaloţeno nesčetné mnoţství poţárů, odpadky v přírodě a další způsobené (nevratné poškození), které já osobně trampům nepřisuzuji, ale souhlasím s tím, ţe takovýto přírodní skvost je nutno chránit. Kdo ví, třeba je ten úbytek trampů pouze domněnka a ryzí trampové do této lokality začali mířit jinou formou.“195 S tímto názorem se ztotoţňují i dotazovaní František, Pavel, Petr a Jan se domnívají, ţe tramping v daném regionu bude stále více zastupován turistikou. „Ale ten klasickej tramping, ţe přijdeš na místo, udělá se oheň, tak to uţ ne. Taky od tý doby, co je to národní park, jsme my pod převisem nespali.“196 „Tramping jako takovej se tam uţ provozovat nebude podle mýho, protoţe se tam uţ nesmí. Bude to spíš formou nějaký turistiky.“197 „Já jsem šel třeba odsud z Teplic do Ostrova, takovou túru přes vrcholky
194
Šafáriková, Eva: Specifika trampského hnutí od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost, c. d., s. 44. 195 Tlustý-Flint, Alois (nar. 1955): Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 22. 11. 2015. 196 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016. 197 Šafárik, Jan (nar. 1950); 18. 12. 2015.
59
a za celou dobu jsem potkal akorát cyklisty, pak dlouho nic a pak davy lidí a ty byli aţ na Sněţníku, vyloţeně na rozhledně. Jinak nic, ţádní čundráci.“198 Dotazovaný tramp z T. O. S. Dubí se domnívá, ţe restrikce Správy NP České Švýcarsko jsou natolik svazující, ţe tím trampská kultura celkově strádá: „Samozřejmě je to takový ochuzení pro ten trampskej národ, protoţe ta příroda je tam nádherná a ta trampská kultura tím upadá.“199 Respondentka Pavla, která se v Českosaském Švýcarsku věnuje především horolezectví, ale má i zkušenosti s trampingem, v této problematice zastává trochu odlišné stanovisko. Na úbytek trampů pohlíţí s širší perspektivy, jelikoţ ho údajně zaznamenala i v dalších lokalitách na území České republiky, které v posledních letech navštívila. I ona se domnívá, ţe tramping je pozvolna nahrazován turistikou. „Teď si myslím, ţe to opadává a opadává to víc a víc. Uţ se spíš jezdí na výlety. Prostě přijede se autem na jednodenní, maximálně dvoudenní výlet. A uţ to není o tom, ţe se prostě sebere batoh, sedne na vlak a někam jede. Já třeba jako dítě… tak jsme jezdili mnohem víc neţ teď a uţ tehdy to bylo málo.“200 Pouze jeden dotazovaný, oproti výše citovaným stále aktivní tramp, uvedl, ţe v současnosti pozoruje nárůst trampů. Toto tvrzení vyvozuje především kvůli nálezu nových ohnišť. Budoucnost trampského hnutí v Českosaském Švýcarsku vidí pozitivně, domnívá se, ţe strach z restrikcí a moţných postihů pozvolna opadá. „… tramping se zde vyvíjí, lidi se nějak přestali bát sem jezdit, protoţe pod převisy přibývá ohnišť…“201 Toto tvrzení je ovšem sporné. Mnoho respondentů se odkazuje na to, ţe správný tramp po sobě ohniště ze zásady nezanechává.
198
Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. Tramp z T. O. S. Dubí (nar. 1953); 21. 11. 2015. 200 Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 201 Tramp V. z Hrušovan: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 12. 3. 2016. 199
60
3.4 Vzájemné vztahy mezi nositeli zkoumaných volnočasových aktivit Následující prostor chci věnovat pojednání o vzájemných vztazích mezi konkrétními volnočasovými aktivitami, jeţ zkoumám. Se zřetelem na obecnou charakteristiku jednotlivých hnutí, typické rysy, atributy a především profily vlastních nositelů, lze konstatovat, ţe všechny tři předměty mého výzkumu, rozuměno tramping, horolezectví a turistika, se v lecčem shodují. Příčinou těchto podobností je pravděpodobně jejich samotná podstata, tedy pobyt v přírodě. Z výsledků bádání a analýzy literatury a elektronických informačních zdrojů je zřejmé, ţe v případě Českosaského Švýcarska byl vţdy bliţší vztah a navazování uţších kontaktů mezi subkulturou trampů a horolezců. Tento fakt na základě historických souvislostí a téměř totoţného průběhu rozvoje dokládá i Vitamín Kř!: „Trempové a horolezci se v pískovcových skalách Čech potkávají uţ od pradávna. Tyto dvě subkultury toho mají mnoho společného, přestoţe vedou prakticky paralelní ţivot. V Čechách vznikají de facto ve stejném časovém období. Mezi jejich hlavní společné rysy patří zejména vztah k pískovcové krajině a netradiční forma jejího vyuţívání. Jak trempové, tak horolezci byli, a často také stále jsou z pohledu širší veřejnosti vnímáni jako asociálové nebo blázni bez většího přínosu pro společnost. Často se také dostávají do konfliktu se státními orgány, coby nekontrolovatelná skupina lidí, která má ţivotní priority jinak uspořádané a proto je obtíţně manipulovatelná. Jak je moţné ţe z obou těchto skupin vyšlo tolik zajímavých osobností? Asi právě proto.“202 Rozsah této diplomové práce neumoţňuje věnovat dostatečný prostor všem specifickým prvkům, kterými se dané volnočasové aktivity vyznačují. V kontextu jednotlivých vztahů však chci nastínit problematiku mluvních záleţitostí, a to na příkladu vzájemných pojmenováních. Ačkoliv představovaná hnutí mezi sebou udrţují vesměs přátelské popřípadě neutrální kontakty, jejich vzájemná oslovování mají spíše posměšný mnohdy aţ hanlivý charakter. Z etymologického hlediska je původ daných slov jasný, určujícím prvkem zde jsou předměty z příslušné výbavy a oděvní součástky. Trampové obecně nazývají horolezce „špagátníky“, naopak příslušníci horolezecké komunity označují trampy jako „kotlíkáře“: „… horolezci říkaj kotlíkáři a trampíci špagátníci.“203 Turisté a zástupci outdoorových aktivit nesou pojmenování „tůristi“, „pěšáci“, „dálkoplazi“, „batůţkáři“, „paštikáři“ a „hůlkaři“ (podle trekingových holí). 202
Jarda: O lezení po pískovcích. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 5, 2013, č. 9, s. 12. 203 Horoklub Chomutov: Meky. Dostupné z: http://www.horoklub.cz/horoklubakova-zpoved/meky/, cit. 15. 3. 2016.
61
Lidé praktikující geocaching dokonce sami sebe oslovují jako „kačeři“.204 Patrně nejvíce jízlivá označení získávají ze strany trampů a horolezců němečtí turisté. Tato pejorativa vznikají na základě etnonymů Němci a Sasové a jejich tvary zní „Němčouři“ a „Sasíci“. V ojedinělých případech respondenti vyjádřili skutečně negativní a odmítavý postoj k zástupcům jiných volnočasových aktivit. Vţdy se jednalo o určité druhy konfrontace se znečištěným prostředím, nepořádkem a nevhodným a hlučným chováním. Tramp z Hrušovan v dotazníku uvedl: „Tůristi řvou na Pravčárně jak na lesy, na Gabrielině stezce odhazují odpadky a po okolí chodí na záchod a nezahrabávají to po sobě.“205 Tento výrok podpořila v interview i respondentka Pavla slovy: „Ale kdyţ si všimneš, tak zdemolovaná je část pro turisty, pro ty pěší a ty lezecký části, ty jsou udrţovaný. Úplně zdemolovaná je prostě ta část pro turisty.“206
3.4.1 Prezentace případů kombinování zkoumaných volnočasových aktivit Jelikoţ všichni dotazovaní respondenti stále s větší či menší pravidelností Českosaské Švýcarsko navštěvují, lze konstatovat, ţe okolnosti představené v kapitole 3.3 mají podíl na vzájemné slučování provozovaných volnočasových činností. Je však nutné mít na paměti, ţe zásadní roli zde sehrávají i vhodné přírodní podmínky, které propojování aktivit přímo podporují. Situace u skupiny trampů z Krušných hor je z textu zřejmá. Četnost trampských akcí se zredukovala na jednu jedinou, a to memoriál Smutečka. Další pobyt ve zkoumané lokalitě je jiţ praktikován pouze formou turistiky, s cílem navštívit známá a oblíbená místa. „No krásná příroda a místa, i kdyţ pro mě uţ jako pro trampa, to znamená jenom procházet. Naše bylo spát pod převisem, oheň a to bylo to kouzlo. Teď je pro mě uţ to Českosaský Švýcarsko uţ jenom jako pro turistu, ale tak to má být.“207 Zkušenosti s variantou trampingu, rekreace i organizované turistiky na území české i saské strany území má i respondent Milan z Unhoště nedaleko Kladna. Zajímavé však je, ţe během svých pobytů nikdy nezaznamenal pohyb jiných trampů nebo horolezců. „Byl jsem tam za celý ţivot cca 10x: poprvé asi ve 14 letech na čundru s tátou, později na střední škole 2x na turistickém kurzu pořádaném školou, později na 204
Vokurková, Alexandra: Od čundru po treking. Dostupné z: http://6000kroku.cz/clanek/od-cundru-potreking, cit. 21. 3. 2016. 205 Tramp V. z Hrušovan: Dotazník; Tramping v Českosaském Švýcarsku; 12. 3. 2016. 206 Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 207 Šafárik, František (nar. 1944); 11. 3. 2016.
62
rekreaci s přítelkyní, ještě později 2x v rámci organizovaného turistického pochodu, párkrát na vlastním čundru s kamarády (naposledy letos v září).“208 Spojení trampingu, horolezectví a turistiky je nejvíce patrné u skupiny narátorů, které v této práci zmiňuji v souvislosti s označením „takytrampové“. Respondent Petr Š. dokonce čtyři roky v prezentované lokalitě pracoval v oboru pohostinství a s turisty a horolezci byl tedy v kaţdodenním kontaktu. Českosaské Švýcarsko ovšem důvěrně zná i z vlastní perspektivy díky absolvovaným výletům, vandrům i fotografickým výpravám. „Tím, ţe jsem tam pracoval, tak jsem tam jezdil dennodenně a jezdím tam i nadále, protoţe ta oblast je tak hezká, ţe mi to přirostlo k srdci.“209 Uvedené pracoviště respondenta Petra se nacházelo v osadě Ostrov nedaleko obce Tisá. V tomto prostoru se nalézá i Autokemp pod Císařem, kde se ve velmi hojné míře soustředí zástupci horolezecké subkultury z celé České republiky i přilehlého Německa provozující pískovcové lezení. Dotazovaní často tento kemp volí coby jednu z alternativ k nocování a volný čas vyplňují pobýváním v hospodě, která je součástí celého areálu. Dotazovaní si pochvalují tamější neformální prostředí a přátelskou atmosféru. Horolezce vyskytující se v tomto specifickém prostoru dle stylu oděvu a svébytným projevům chování přirovnávají ke komunitě hippies a k dalším subkulturám mládeţe. „Je to tam tak půl na půl s Němcema, ale tihle lidi mezi sebou problémy nemaj… ten kemp uţ je tak vyhlášenej. Tam se sdruţujou jenom horolezci a lidi, který maj k takovýmhle lidem blízko... maj tam dokonce i svojí hospodu a docela vtipný je, ţe tam někdy Němec dokonce i čepuje pivo a roznáší.“210 „Pod Císařem v kempu jsou ty lidi taková komunita, jsou přátelští, taková veselá banda.“211 „Je to podobný jako s vodákama, jsou kamarádský.“212 „Jsou to alternativci normálně hippies.“213 V letním období v kempu mimo jiné pobývají i čeští a němečtí turisté, avšak jádro vţdy patří výhradně horolezcům, a to napříč několika věkovými generacemi. Jako cenný informační materiál mi poslouţil rozhovor s respondentkou Pavlou z Teplic. Na základě analýzy interview je zřejmé, ţe dotazovaná má k problematice i regionu velmi specifický a blízký vztah, a to především kvůli tomu, ţe rozptyl jejích zájmů v Českosaském Švýcarsku je opravdu velmi široký. „Kdyţ si člověk vyleze tam 208
Pohl, M.: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 12. 11. 2015. Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015. 210 Tentýţ. 211 Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 212 Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 213 Kubáň, Jaroslav (nar. 1984); 16. 12. 2015. 209
63
nahoru, buď jako horolezec nebo jako turista a sedne si tam někam, kde ho nikdo neruší, tak je to paráda. Všechno jak na dlani.“214 První delší pobyt zde absolvovala před více neţ deseti lety, kdy se účastnila brigád a pomocných prací na rekonstrukci několika pozůstatků lidového stavitelství a také kostela sv. Václava v obci Srbská Kamenice. Volný čas skupina dobrovolníků vyplňovala četnými výlety po okolí. Cílem byla turisticky známá místa. Lokalita se respondentce natolik zalíbila, ţe ji pravidelně navštěvuje dodnes, a to také jako horolezkyně (Labské pískovce, ferraty) a za účelem hry geocaching. Dané aktivity navíc s oblibou vzájemně kombinuje. „Poprvé jsem se dostala k ferratám v květnu 2014. Potom v červenci 2014 se jelo na tu saskou stranu, kde jsme to prolezli i jako turisti. Já to teď teda beru jako dobrý důvod k tomu jít na výlety. Začala jsem právě spojovat ty ferraty s těma keškama.“215 Právě ferratové lezení se v posledních letech nejen v Českosaském Švýcarsku těší stále větší oblibě, a to i u lidí, kteří s klasickým horolezectvím nemají ţádné zkušenosti. Aktivnější lezci zpravidla navštěvují zmíněnou Viu ferratu v Děčíně na Pastýřské stěně, která je obecně vhodná pro zácvik. Dotazovaní respondenti mnohem častěji jezdí, stejně jako další ferratoví lezci ze severních a severozápadních Čech, na zajištěné cesty na území Saska. Tyto ferraty sice povaţují za jednodušší, nicméně vhodné k rozšíření lezeckých schopností a poznání tamní krajiny. „Potkali jsme tam i několik Čechů, oni tam Češi hodně jezdí, protoţe těch ferrat je po Český republice dost, ale ony jsou docela daleko od sebe. Takţe ti místní tam třeba hodně jezděj nebo potom uţ jsou takový ty cestovatelé, kteří jsou schopní jet přes celou republiku jenom kvůli tomu, aby si zalezli… ta saská je spíš taková jednodušší, ale je zase zasazená v terénu, takţe člověk opravdu prochází tou přírodou a na české straně ta Pastýřská stěna je vlastně cvičná.“216 Horolezectví nejčastěji provozuje s partnerem a přáteli v oblasti Labských pískovců známé jako Tiské stěny. Jelikoţ se pochopitelně jedná o chráněné území, návštěvník se zde musí pohybovat podle platných pravidel a dodrţovat předpisy vydané Správou Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, coţ znamená nezakládat ohniště a nenocovat v oblasti, pokud pracovníci CHKO neudělili výjimečný souhlas. Dle výpovědí Pavly a Petra Hradeckého je však patrné, ţe v praxi přístup k nařízením není 214
Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. Tatáţ. 216 Respondent z Teplic; 27. 1. 2016. 215
64
zcela striktní. „Já v podstatě všechny, co jsem tam viděl, ţe tam spali, tak měli rozdělanej oheň a evidentně si z toho hlavu úplně nedělali a ze správy jsem tam nikdy nikoho neviděl.“217 „Vím, ţe my jsme tam měli problém, nešel nám rozdělat oheň. Tak nám nějaký Němci půjčovali asi dvě balení sirek, ale ty byly mokrý. Tak jsme tam obíhali a hledali někoho, kdo by nám pomohl. Někdo nám tam pak půjčil zapalovač.“218 Respondent Petr zde dokonce zaţil situaci, při které mu tamní zaměstnankyně komplexu Tiských stěn doporučila místo ne zcela určené k nocování, nýbrţ takové, kde nebude stíhán. Jednalo se o seskupení skal, kde často pobývali trampové. „Bylo vidět, ţe nás tam budou tolerovat, ne ţe nám to vyloţeně dovolej.“219 Na základě odpovědí z dotazníků a rozhovorů i s dalšími nositeli horolezecké subkultury lze uvést, ţe komunikace se správci CHKO a NP se odehrává prakticky vţdy na přátelské úrovni, nejčastěji však k vzájemnému kontaktu vůbec nedochází. Člen Horolezeckého klubu Varnsdorf Jan R. se domnívá, ţe pokud horolezci dodrţují správné zásady pískovcového lezení, ţádné potenciální konflikty s pracovníky CHKO a NP nemohou nastat. „Ţádnou konfrontaci jsem nezaţil. Lezu vţdy podle zásad a zákonů.“220 Dotazovaní horolezci si jsou mnohdy sami vědomi, ţe se na ně vztahují jiná, méně důrazná pravidla, neţ která v tomto prostoru všeobecně platí např. pro trampy. „Já myslím, ţe tím, ţe je to vysloveně oblast vhodná pro to lezení, ţe jsou k horolezcům benevolentnější, protoţe jinak by tam ţádný lidi nedostali. To je vyloţeně lezecký, protoţe to je na malém prostoru velké mnoţství skal.“221 Konkrétně v případě Tiských stěn by z důvodu častého poškozování skal dokonce uvítali zpřísnění předpisů a zvýšení ukládaných sankcí. „Ale na druhou stranu, jak jsou ty pískovce měkký, tak tam jak se to nehlídá a je tam okruh pro turisty, tak kdo můţe a není úplně nejchytřejší, tak se do toho podepíše. Sneslo by to relativně větší dozor.“222 Četnost horolezeckých událostí je v oblasti Českosaského Švýcarska opravdu veliká a druhově velmi rozmanitá. Některé akce bývají spojené s turistickými pochody a dalšími sportovními a outdoorovými disciplínami. Jak uvedl Jan R. v dotazníku: „Tak akcí je tu spoustu. Některé nejsou pouze lezecké ale jsou spojené např. s orientačním
217
Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 219 Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 220 R., Jan: Dotazník; Horolezectví v Českosaském Švýcarsku; 5. 12. 2015. 221 Klasová, Pavla (nar. 1987); 15. 1. 2016. 222 Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. 218
65
během, cyklistikou, lanovými překáţkami atd… některé pořádáme my z HK Varnsdorf.“223
223
R., Jan: Dotazník; Horolezectví v Českosaském Švýcarsku; 5. 12. 2015.
66
3.5 Současná turistika provozovaná v prostoru Českosaského Švýcarska Velmi
zajímavé
poznatky
vyuţitelné
pro
komparaci
jsem
získala
prostřednictvím dotazníkového šetření a interview vedených v komunitě turistů. Jednalo se především o členy turistických a horských spolků (Klub českých turistů a Rakouský horský svaz) a cykloturistů, kteří mi na základě svých letitých zkušeností s turistikou i cestovním ruchem v jiných českých a slovenských oblastech poskytli mnoţství informací i subjektivních názorů, zahrnujících nejen osobní pocity získané během pravidelných návštěv i několikadenních pobytů v představovaném regionu. Během práce zazněly i otázky zacílené na případnou vzájemnou interakci turistů s trampy a horolezci. Pokud k takovým setkáním skutečně dochází, jsou většinou přátelská, ale krátká. Respondenti z řad turistů uvedli, ţe při organizovaných pochodech nemají čas zdrţovat se delším hovorem. „… setkání v duchu ‚míjení se‘.“224 Některé z pořádaných akcí probíhají v zimním období, kdy v oblasti mnoho trampů a horolezců nebývá. Jak v dotazníku uvedl člen Rakouského horského svazu: „Jelikoţ mám horolezectví trochu v krvi, tak jsem rád, kdyţ někoho takového potkáme. Rád se koukám, jak zdolávají pískovcové skály. Trampy jsem nepotkal, neb většinou jsme zde na akcích, co probíhají v chladnějším období. Jinak všeobecně mě nevadí, ALE pokud nedělají bordel (je tramp a tramp).“225 Na území Českosaského Švýcarska se organizuje ihned několik oficiálních pochodů. Respondenti se zde účastní akcí nazvaných Loučení s turistickým rokem, Pochod na Brtnické ledopády a především dálkového pochodu nazvaného Jarním Šluknovskem.226 V souvislosti s organizací poslední zmiňované akce dotazovaní uváděli příklad sporu se správci NP. Konflikt však nebyl údajně nijak vyhrocený, jednalo se pouze o neshodu dvou zájmů (omezení pohybu v I. zóně NP versus přechod do německé části parku, která do I. zóny náleţí). Celý incident pořadatelé s pracovníky NP vyřešili slovní domluvou. „Při organizaci ‚Jarním Šluknovskem‘ se objevilo hned 224
B., Lenka: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 20. 12. 2015. F., Karel: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 27. 12. 2015. 226 Jarním Šluknovskem je dálkový stokilometrový pěší pochod, téţ ultratrail, vedoucí přes severní část Českého Středohoří, Labské pískovce a Saské Švýcarsko (konkrétně: Krupka – Komáří víţka – Zadní Telnice – Tisá – Děčínský Sněţník – Děčín, Maxičky - Děčín, Dolní Ţleb – Grosser Zschirnstein – Bad Schandau – Lilienstein – Bastei - Hohnstein – Köhlmuhle - Lichtenhain – Mikulášovice). Organizátorem této akce je Klub českých turistů LOKO Teplice. Pochod se pořádá téţ jako memoriál za tragicky zemřelé bratry Bienertovi, kteří byli zakladateli turistického klubu ve Šluknově. František Bienert spolu se svým bratrem Eduardem byli Sudetští Němci. Mezi českým obyvatelstvem ale pěstovali turistiku a vlastivědný zájem o oblast Českosaského Švýcarska. V roce 1990 byli surově zabiti místním občanem Michalem Bílým. Bratři František a Eduard Bienertovi. Dostupné z: http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/, cit. 25. 3. 2016. 225
67
několik omezení – nejvíce diskutovanou byla hlavně noční část pochodu (zejména přechod ‚německou částí‘ NP). Nicméně chápu, ţe na území NP se vztahují přísnější opatření.“227 Od tohoto incidentu provází celou část pochodu vedoucí přes národní park Saské Švýcarsko speciální pravidla a zákaz pohybu účastníků po 22. hodině. V organizačních pokynech uveřejněných na webových stránkách se píše: „Velká část trasy vede po území Německa, nutný platný doklad totoţnosti! Po území národního parku Saské Švýcarsko je zákaz pohybu účastníků po trase v noci po 22:00 hod. Jedná o úsek trasy od 70 km do 93 km. Přizpůsobte prosím tempo tomuto omezení! Trasa je naplánovaná tak, aby drtivá většina účastníků stihla včas projít. Ale vţdy se můţe najít nějaký opozdilec. Pokud někdo nestihne opustit národní park do 22 hodiny, přestává být účastníkem akce a nesmí se k pochodu Jarním Šluknovskem nijak hlásit!“228 Na závěr této kapitoly je nutné podotknout, ţe významný podíl na podpoře rozvoje cestovního ruchu a turistiky má v této oblasti pochopitelně Správa národního parku České Švýcarsko a jejich saští kolegové. Vyuţívanými propagačními nástroji jsou webové stránky, informační centra, publikace i billboardy vyvěšené ve veřejných prostorách krajských měst České republiky (např. v roce 2015 v nádraţních budovách v Praze a v Brně). Výraznou účast na popularizaci regionu má rovněţ obnova a rozšíření oblíbených turistických atrakcí (lodní výlety, sportovní a kulturní dny, fotografické kurzy aj.), zřizování nových cyklotras a úprava turistických stezek.
227
Bařinka, Michal: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 29. 12. 2015. 23. Stovka Jarním Šluknovskem. Dostupné z: http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/stovka-jarnimsluknovskem/, cit. 25. 3. 2016. 228
68
3.6
Negativní
dojmy
z trampských,
horolezeckých
a turistických
návštěv
Českosaského Švýcarska Českosaské Švýcarsko bývá vyhledávaným regionem především pro svou krásnou přírodu, jíţ někteří dotazovaní dokonce přidávají expresivní přívlastek „panenská“. Mnozí si ale ze svých návštěv přináší i negativní dojmy. Vzhled a čistota krajiny mnohdy neodpovídá předpisům národních parků a ochraně přírody, jak by zde očekávali. Přístup do některých vyhledávaných lokací je zamezen a informace o jejich poloze v turistických průvodcích a mapách dokonce zcela chybí. Respondent tramp/turista zvaný Kaktus v emailové korespondenci v rozčílení uvedl: „Kdyţ jsme tam jezdívali, byl les vyčištěnej, nikde ţádný hnijící dřevo, nikde ţádný odpadky. Teď? Škoda mluvit. A to uţ to naše slavná ochranářská byrokracie dopracovala aţ k takové dokonalosti, ţe některé unikátní přírodní lokality, jako je třeba Ponova louka, uţ na nové mapě vůbec NEJSOU!!! Do prčic, to se tím chtějí udávit, ţe to před lidma i tajej? Co na tom, ţe je to v první zóně Národního parku, jejich to přece není!!!“229 Další
negativní
zkušenosti
byly
uváděny
v souvislosti
s jedním
z nejvyhledávanějších a nejčastěji navštěvovaných turistických, ale i trampských cílů a pomyslného symbolu dané oblasti, a to Pravčické bráně.230 Značená trasa k tomuto přírodnímu unikátu vede přes obec Hřensko, kde je podél řeky Kamenice lemována rozsáhlou asijskou trţnicí, jejíţ stánky vedou aţ k bezprostřední blízkosti samotné skalní brány. Turista z Ostravy, který Českosaské Švýcarsko navštívil v rámci své cyklistické dovolené v roce 2013, tento jev v dotazníku výstiţně zhodnotil jako „nezapadající do této lokality.“231 Respondent Petr Hradecký byl ještě kritičtější a v rozhovoru sdělil: „Je to tam jak pěst na oko. Je to jak jít na Karlštejn a vstupenky ti
229
Tramp Kaktus: Emailová korespondence; 22. 12. 2013. Pravčická brána je rozměrově největší přirozená skalní brána nacházející se na evropském kontinentu. Současně se jedná o národní přírodní památku. Je povaţována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska, a proto se stala symbolem celé oblasti. Její rozměry jsou gigantické. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. Od vstupu do komplexu Pravčické brány se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky. Z těchto míst návštěvníci mohou pozorovat samotný skalní monument nebo se kochat impozantními pohledy do krajiny nedalekého i vzdálenějšího okolí. S Pravčickou bránou je neodmyslitelně spjata budova výletního zámečku nazvaného Sokolí hnízdo. Objekt byl vystavěn roku 1881 na místě dubové chatrče, která původně slouţila jako výčep. Z počátku bylo Sokolí hnízdo vyuţíváno k ubytovávání významných hostů šlechtického rodu Clary-Aldringenů. V současné době slouţí prostory v prvním patře jako umělecká galeriie fotografií Juliuse Puflera. V přízemí se nachází dochovaná stylová restaurace vyzdobená původními malbami. Pravčická brána. Výletní zámeček Sokolí hnízdo. Dostupné z: http://www.pbrana.cz/, cit. 20. 3. 2016. 231 V., Jiří: Dotazník; Turistika v Českosaském Švýcarsku; 18. 11. 2015. 230
69
prodaj Vietnamci a daj ti k tomu ještě bagetu.“232 O tomto specifickém fenoménu, typickému pro příhraniční oblasti pojednával i článek zveřejněný v rubrice Cestování na webových stránkách periodika Mladá fronta DNES. Zmíněná cesta k Pravčické bráně je v textu s nadsázkou pojmenována jako „ulička hanby“.233 Odmítavý postoj zastává většina dotazovaných i v kontextu návštěvy Pravčické brány jakoţto samotného monumentu. Zcela jim nevyhovuje otevírací doba v letní sezóně, která se jim jeví jako příliš krátká (10:00–18:00). Ve všech případech pak nesouhlasí s výší ustanoveného vstupního poplatku (75 Kč/ 3 Eur dospělá osoba; 25 Kč/ 1 Eur dítě, student, důchodce), který povaţují za zbytečně vysoký, vzhledem k tomu, ţe se jedná především o výhled do krajiny. Povinnost zaplatit plné vstupné i za posezení v restauraci Sokolí hnízdo, jeţ je součástí Pravčické brány povaţují za zcela zbytečnou a kontraproduktivní. Slovy respondenta Petra Š.: „Takováhle věc, která je vyloţeně na koukání, by měla být zadarmo, výhled do krajiny přece nic nestojí. Němci takovýhle věci maj zadarmo nebo fakt levný. Spousta lidí navíc vůbec neví, ţe to tolik stojí a zjistí to aţ při vstupu. Navíc platíš i vstup, kdyţ jdeš jen do Sokolího hnízda, takţe pak dáš za jídlo pomalu dvojnásobek.“234 V důsledku výše uvedených negativ dotazovaní narátoři vynechávají návštěvu známých míst a výlety směřují na méně frekventované, avšak srovnatelně atraktivní lokality, jako je např. Malá pravčická brána, Kuhstall neboli Kravín,235 saská stolová hora Lilienstein, Růţovský vrch, Pavlinino údolí, jiţ uvedený hrad Šaunštejn (místo memoriálu Smutečka), Brtnické ledopády atd.
232
Hradecký, Petr (nar. 1984); 15. 1. 2016. sou: K Pravčické bráně, českému „divu světa“, vede ulička hanby. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/k-pravcicke-brane-ceskemu-divu-sveta-vede-ulicka-hanby-pfe-/pocesku.aspx?c=A090810_171631_igcechy_tom, cit. 22. 3. 2016. 234 Šafárik, Petr (nar. 1983); 20. 12. 2015. 235 Z přírodního hlediska se jedná o největší skalní jeskyni Českosaského Švýcarska. Současně je rovněţ po Pravčické bráně druhou rozlohově nejvýznamnější skalní bránou celé oblasti. Skalní brána Kuhstall – Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.region-ceskesvycarsko.cz/turistickezajimavosti/zajimava-mista/skalni-brana-kuhstall/, cit. 26. 3. 2016. 233
70
4 Závěr Magisterská diplomová práce nazvaná Tramping v interakci s obdobnými volnočasovými aktivitami mládeţe (na příkladu trampského hnutí v oblasti Českosaského Švýcarska od šedesátých let 20. století do současnosti) je finálním završením mého intenzivního bádání, které jsem postupně realizovala během celého pětiletého studia na Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Vzhledem k tomu, ţe vybrané problematice nebyla do této doby v prostoru Českosaského Švýcarska věnována náleţitá odborná pozornost, ocitla jsem se při zpracování získaných dat na samém počátku. Bezprostředně jsem však tematicky navázala na svou předchozí práci pojednávající o specifických rysech trampského hnutí, jiţ jsem napsala a obhájila roku 2014. Cílem této diplomové práce bylo představení trampského hnutí v kontextu s dalšími obdobnými volnočasovými aktivitami mládeţe, které se v Českosaském Švýcarsku hojně provozují a které mají k trampingu blízký vztah, jelikoţ i jejich podstata tkví ve volném pohybu v přírodě.
Jedná se o různé varianty turistiky
a horolezectví. Při zhotovování textu jsem čerpala z dostupné literatury, periodik, trampských pramenů, elektronických zdrojů a televizních dokumentů. Stěţejní část práce vychází z terénního výzkumu, který byl proveden kombinací několika metod (zúčastněné pozorování, polostrukturované rozhovory, dotazníkové šetření). Výběr respondentů jsem omezila na několik charakteristicky a generačně odlišných skupin a jednotlivců. Díky dlouhodobému pozorování a skutečnosti, ţe mnohé narátory znám velmi dobře osobně, mi bylo umoţněno získat pravdivé a zcela originální informace, odpovědi na zadané výzkumné otázky i cenný fotografický materiál. Za zcela jedinečnou příleţitost rovněţ povaţuji poskytnutí vybraných trampských osobních písemností, především zvadel a cancáků. Tyto unikátní exempláře mi umoţnily porozumět zkoumané problematice v kontextu osmdesátých let, navíc přímo z bezprostřední perspektivy zástupců mládeţe. Jedinými překáţkami, se kterými jsem se během výzkumu několikrát setkala, bylo odmítnutí rozhovoru kvůli strachu z potenciálního zneuţití citlivých údajů. Tito dotazovaní ale často svolili alespoň k emailové korespondenci či k vyplnění dotazníku. Nutno podotknout, ţe přínos i těchto ne vţdy patřičně vyuţívaných metod byl pro celou práci velice uţitečný. 71
Klíčové kapitoly předkládaného textu pojednávají o trampském hnutí, jeţ je velice pozoruhodným fenoménem samo o sobě, nicméně v souvislosti s volbou regionu Českosaské Švýcarsko se jedná o značně kontroverzní téma. Tramping zde nese po celou dobu své existence - současnost nevyjímaje - statut zakázané aktivity, kterou je třeba z oblasti neprodleně vytlačit. Nositelé této subkultury tu vţdy čelili ze strany státních orgánů více či méně striktním omezením, kontrolám a restrikcím. Trampové v období socialismu vzdorovali příslušníkům sloţek bezpečnostního aparátu státní moci. Výjimkou zde nebyly ani cílené fyzické útoky, z nichţ nejsurovějším a zároveň mediálně nejznámějším byl Krvavý potlach v obci Jetřichovice (1963). Po roce 1989 zde vedoucí roli v potlačování trampingu zastoupily nově ustanovené organizace chránící přírodu a také národní parky Saské Švýcarsko (1990) a České Švýcarsko (2000). Právě zaloţení těchto institucí má přímý vliv na současnou trampskou situaci trampského hnutí v oblasti. Ačkoliv sami trampové označují Českosaské Švýcarsko neboli Českosas jako své klasické pískovcové „teritorium“, intenzita jejich návštěv má z důvodů zákazu volného táboření a nocování na území NP výrazně klesající tendenci. Četnost trampských akcí se zde tedy sniţuje a je kompenzovaná a nahrazovaná pravidelnými pěšími výlety. Mladší generace či fyzicky zdatnější zástupci svůj program obohacují o horolezecké aktivity a ferratové lezení, ale i při těchto činnostech se nutně řídí platnými pravidly. Pozoruhodný rozmach zde zaţívají i různé druhy organizované i alternativní turistiky a her, např. geocaching. Rozvoji těchto aktivit výrazně přispívá i zřizování cyklotras a zpřístupňování nových turistických stezek. Je nezbytné brát na zřetel, ţe mimo národní parky mají na poklesu trampování nemalý podíl i další faktory, které v textu uvádím, tedy věk a na něm závislá zdravotní kondice, a také nevyhovující dopravní obsluţnost. V závěru je nutné zdůraznit, ţe tramping z Českosaského Švýcarska zcela nevymizel. Aktivní trampové zde stále figurují, avšak mají tendenci svůj pohyb utajovat a zakrývat. Vzájemnou komunikaci navíc plně podřizují nepsaným pravidlům, jako je anonymizování a nekonkretizování lokací, ve kterých se občasně zdrţují. Je evidentní, ţe tato práce nevyčerpává téma trampského hnutí a jeho návaznost na turistiku a horolezectví v Českosaském Švýcarsku v plném rozsahu. Jak je pro současnou dobu typické, neustále se objevují nové typy a variace volnočasových aktivit, jejichţ provozování je nezbytně vázané na pobyt v přírodě. Lze tedy předpokládat, ţe se
72
do budoucna bude nabízet řada nových souvisejících tematických okruhů, které by tuto diplomovou práci mohly dále rozšířit. Na samotný závěr připojuji kuriózní citát z více neţ osmdesát let staré publikace Turistika a tramping, jehoţ obsah přesně vystihuje záměr celého mého textu. „Turistika – camping – tramping toť musí býti společnost nerozlučná.“236 Zahrneme-li do tohoto výroku i horolezecké činnosti, získáme s trochou nadsázky všeobecně platné tvrzení shrnující trampskou situaci v interakci s dalšími volnočasovými aktivitami v prostoru Českosaského Švýcarska.
236
Novotný, Josef: Turistika a tramping. Praktické rady, co vše musí turista a tramp věděti, c. d., s. 3.
73
5 Summary The title of my master thesis is The tramp movement in interaction with similar leisure activities for youth (on example of tramp movement in the Bohemian-Saxon Switzerland region since the 1960s to now) and it´s focused on the development of this movement in the Bohemian-Saxon Switzerland area. The text is based on my bachelor thesis called The specifics of „tramp“ movement in the region Bohemian-Saxon Switzerland since the 1970s to now. Tramping represents a specific Czech and Slovak phenomenon that belongs to the subcultures of the youth. The thesis records the research of several different tramp groups from different czech regions and locations. The main goal of this thesis was tramping movement in interaction with similar leisure activities like tourism and rock climbing. The object of this text was also to highlight some of the new forms of leisure activities like geocaching and protected climbing called via ferrata. Interesting is also the view on perception of employees of the national parks to tramps, tourists and climbers. An important part of this thesis deals with the brutal event called „Krvavý potlach.“ The thesis draws information from literature, internet sources, tramp diaries called „cancák“ and the statements from the interview and questionnaires. The research in terrain was realised during my whole study period. I have participated in several tramp events in Bohemian-Saxon Switzerland for example in the memorial „Smutečka“ or „wading“ the river Křinice.
74
6 Přehled použité literatury, dalších zdrojů a seznam zkratek 6.1 Literatura a periodika Altman, Karel: …jak někteří trampují. In: Pospíšilová, Jana (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeţe s ukázkami. Brno: Doplněk, 2003, s. 256–282. Altman, Karel: Trampové a moc. Český lid 87, 2000, s. 223–238. Altman, Karel: Současné etnologické bádání o trampské subkultuře. Národopisný věstník 1, 2013, s. 20–25. Březinová, Taťána a kol.: Průvodce po České republice. České Švýcarsko. Praha: Olympia, 2003. Čeřovský, Jan: Ochrana Českosaského Švýcarska v historické retrospektivě aneb Tři objevy Saskočeského Švýcarska. In: Českosaské Švýcarsko: čtyři chráněná území – jedna krajina. Krásná Lípa: Správa Národního parku České Švýcarsko, 2010. Hofbauer, Břetislav: Děti, mládeţ a volný čas. Praha: Portál, 2004. Hurikán, Bob: Dějiny trampingu. Praha: Novinář, 1990. Irčan: Krvavý potlach. Signál 14, 1968, s. 10. Janeček, Petr: Etnografický výzkum. In: Doušek, Roman a kol.: Úvod do etnologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 11–119. Kab: Subkultura mládeţe. In: Petrusek, Miloslav a kol.: Velký sociologický slovník. Svazek 2. Praha: Karolinum, 1996, s. 1248–1250. Knaak, A. – Kočka, P. – Sojka, V. – Stein, K. – Votápek, A.: Horolezectví v Labských pískovcích. Krásná Lípa: Správa NP České Švýcarsko, 2006. Nevrlý, Miloslav: Chvály Zadní země. Labské pískovce. Liberec: Vestri, 2002. Noha, Rudolf: Odlesky táborových ohňů. Vzpomínky na tábornictví, woodcraft, skauting a tramping u nás i ve světě. Jílové u Prahy: Muzeum těţby a zpracování zlata, 1969. Novotný, Josef: Turistika a tramping. Praktické rady, co vše musí turista a tramp věděti. Brno: Moravské nakladatelství, 1932.
75
Pohunek, Jan: Kultura trampů. In: Janeček, Petr (ed.): Folklor atomového věku. Praha: Národní muzeum, 2011, s. 65–88. Pohunek, Jan: Trampové a takytrampové. Dějiny a současnost 9, 2015, s. 22–23. Pospíšilová, Jana – Uhlíková, Lucie: Folklor dětí a jeho etnologický výzkum. Metodologická příručka. Brno: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno, 2014. Procházka, Vladimír a kol.: Horolezectví. Praha: Olympia, 1990. Ryvola, Miki: Trampské anekdoty 3. Praha: Lidové nakladatelství, 1970. Sak: Mládeţ. In: Petrusek, Miloslav a kol.: Velký sociologický slovník. Svazek 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 635–636. Slavíčková, Hana: Hřensko jinak Hernskrecţem…Průvodce minulostí Hřenska a okolí do r. 1945. Hřensko, Mezná, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň, Janov, Labská Stráň. Děčín: Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín, 1992. Stein, Karel: Trampská pomístní jména v Českém Švýcarsku a v Luţických horách. Děčínské vlastivědné zprávy 19, 2009, č. 2., s. 38–45. Syrovátková, Jaroslava: Cestovní ruch v Libereckém kraji. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011. Šafáriková, Eva: Specifika trampského hnutí od sedmdesátých let 20. století aţ po současnost. [Diplomová bakalářská práce]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2014. Špringl, Jan: Kdyţ ohně zaplanou. Československý tramping. Dějiny a současnost 4, 2013, s. 10–14. Turistika. In: Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Svazek 25. Praha: J. Otto, 1906, s. 931. Vinklát, Pavel D.: Kronika trampingu v Jizerských horách, 1934-2004. Liberec: Knihy 555, 2004.
6.2 Prameny Cancák trampa J. z Děčína. Zapůjčeno trampem Jaroslavem. 76
Cancák Zdeňka Schenka-Ţabáka. Fond O. S. Naše muzeum předaný Národopisnému oddělení Historického muzea Národního muzea, ev. č. 100532001. Skotal, Fedor: Krvavý potlach na severu. Jakoţ i další brutality 50. a 60. let (námět reportáţe). Rukopis scénáře.
6.3 Internetové zdroje 23. Stovka Jarním Šluknovskem. Dostupné z: http://jarnimsluknovskem.webnode.cz/stovka-jarnim-sluknovskem/, cit. 25. 3. 2016. Alpinismus. Dostupné z: http://www.horosvaz.cz/alpinismus/, cit. 17. 2. 2016. Bratři František a Eduard Bienertovi. Dostupné z: http://jarnimsluknovskem.webnode.cz/, cit. 25. 3. 2016. České Švýcarsko - ze Všemil přes Všemilskou planinu, údolím Jetřichovické Bělé, Dolskou soutěskou a přes Pastevní vrch do Růţové. Dostupné z: http://devetak.borec.cz/pam83.htm, cit. 12. 3. 2016. D´Ady: Krvavý potlach. Dostupné z: http://www.severka.nfo.sk/useruploads/k_clankom/2013/072013_krvavypotlach/krvavy potlach_severka22013_.pdf, cit. 13. 3. 2016. Historie KČT. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/historie-kct, cit. 4. 2. 2016. Horoklub Chomutov: Meky. Dostupné z: http://www.horoklub.cz/horoklubakovazpoved/meky/, cit. 15. 3. 2016. Jack Kerouac. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-313-jack-kerouac, cit. 12. 3. 2016. Kozí dráha – vlakem malebnou krajinou z Děčína do Telnice. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Kozi-draha---vlakem-malebnoukrajinou-z-Decina-do-.aspx, cit. 13. 3. 2016. Krásy regionu. Dostupné z: http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/krasy-regionu.html, cit. 9. 2. 2016. Křístek, Václav: Historie.cs. Trampové a paďouři. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/209452801400028/, cit. 20. 1. 2016. 77
Lišák: Tramping. Malá úvaha o trampech. Dostupné z: http://www.ontheroads.net/front.clanky.tramping/druhytrampu, cit. 14. 3. 2016. Národní park Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.ceskesvycarsko.cz/cs/narodnipark-saske-svycarsko, cit. 10. 2. 2016. Nekopejte do nás, ještě nejsme mrtví. Dostupné z: http://www.antropologie.org/cs/sviet/filmy/nekopejte-do-nas-jeste-nejsme-mrtvi, cit. 25. 1. 2016. Poloha a význam Labských pískovců. Dostupné z: http://www.ceskosaskesvycarsko.cz/labske-piskovce.html, cit. 9. 2. 2016. Pravčická brána. Výletní zámeček Sokolí hnízdo. Dostupné z: http://www.pbrana.cz/, cit. 20. 3. 2016. Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.skalnimesta.cz/cz/saske-svycarsko.html, cit. 10. 2. 2016. Skalní brána Kuhstall – Saské Švýcarsko. Dostupné z: http://www.regionceskesvycarsko.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/skalni-brana-kuhstall/, cit. 26. 3. 2016. Skotal, Fedor − Křístek, Václav: Zvláštní znamení touha. Anglická sobota. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624521952-zvlastni-znamenitouha/214562260650004-anglicka-sobota/, cit. 22. 2. 2016. sou: K Pravčické bráně, českému „divu světa“, vede ulička hanby. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/k-pravcicke-brane-ceskemu-divu-sveta-vede-ulicka-hanby-pfe/po-cesku.aspx?c=A090810_171631_igcechy_tom, cit. 22. 3. 2016. Višňák: Trampská teritoria: České Švýcarsko alias Zadní země. Dostupné z: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/trampska-teritoria-ceske-svycarsko-alias-zadnizeme-251.html, cit. 12. 3. 2016. Víte, kam na via ferraty v ČR a okolí? Dostupné z: http://blog.hudy.cz/radime/viaferraty-cr-okoli-ceskych-hranic/, cit. 7. 2. 2016. Vokurková, Alexandra: Od čundru po treking. Dostupné z: http://6000kroku.cz/clanek/od-cundru-po-treking, cit. 21. 3. 2016. 78
Vrúbl, Radek: Historie festivalu Country Všemily. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/country_vsemily/historie.htm, cit. 21. 2. 2016. Zkratky trampských spojených osad, spolků, klubů. Dostupné z: https://sites.google.com/site/nastrampvto/abc/zkratky1, cit. 19. 3. 2016. Zvláštní znamení touha. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10624521952zvlastni-znameni-touha/, cit. 25. 1. 2016. Zvláštní znamení touha (TV seriál). Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/61124zvlastni-znameni-touha/komentare/, cit. 16. 2. 2016.
6.4 Seznam zkratek Ev. č.: Evideční číslo ČSFD: Československá filmová databáze HK: Horolezecký klub CHKO: Chráněná krajinná oblast KČT: Klub českých turistů NP: Národní park O. S.: Občanské sdruţení PS VB: Pomocná stráţ Veřejné bezpečnosti SNB: Sbor národní bezpečnosti T. O.: Trampská osada T. O. S: Trampská osada severu VB: Veřejná bezpečnost
79
7 Soupis respondentů 7.1 Rozhovory Hradecký, Petr; narozen roku 1984 v Teplicích; strojní technik; místa výzkumu: Ostrov (2014), Teplice (2015). Klasová, Pavla; narozena roku 1987 v Teplicích; účetní; místo výzkumu: Teplice (2015). Kubáň, Jaroslav; narozen roku 1984 v Teplicích; SW tester; místa výzkumu: Ostrov (2014), Praha (2015). Nedoma-Unkas, Pavel; narozen roku 1948 v Dubí, důchodce; místa výzkumu: DubíPozorka (2013), Jetřichovice (2013), Dubí (2015). Respondent z Teplic; místo výzkumu: Teplice (2015). Šafárik, František; narozen v roce 1944 v Nových Zámkách; místa výzkumu: Bílina (2013), Jetřichovice (2013), Dubí (2015, 2016). Šafárik, Jan; narozen roku 1950 v Dubí, důchodce; místa výzkumu: Teplice (2013), Jetřichovice (2013), Dubí (2015, 2016). Šafáriková, Jarmila; narozena roku 1945 ve Stodu u Plzně, důchodkyně; místo výzkumu: Dubí (2015). Šafárik, Petr; narozen roku 1983 v Teplicích, číšník; místa výzkumu: Teplice (2013, 2015, 2016), Ostrov (2014), Děčín (2015). Tlustý-Flint, Alois; narozen roku 1955 v Dubí, stavbyvedoucí; místa výzkumu: Proboštov (2013), Jetřichovice (2013). Tramp Jaroslav; kuchař; místo výzkumu: Děčín (2015). Tramp z T. O. S. Dubí; narozen roku 1953; místo výzkumu: Jetřichovice (2014).
7.2 Dotazníky B., Lenka Bařinka, Michal F., Karel 80
Pohl, M R., Jan Tlustý-Flint, Alois Tramp pocházející z Prahy Trampka pocházející z Brna Tramp V. z Hrušovan V., Jiří
7.3 E-mailová korespondence Tramp Kaktus
81
8 Seznam obrazových a textových příloh Obrázek 1: Region Českosaské Švýcarsko na mapě. Převzato z: http://www.knihynahory.cz/turisticke-mapy/ceska-republika-1/np-ceske-a-saske-svycarskomapa-kct-c-12.
Obrázek 2: Logo národního parku České Švýcarsko. Převzato z: http://itras.cz/ceskesvycarsko/galerie/1364/. Obrázek 3: Trampové z Krušných hor v Českosaském Švýcarsku v osmdesátých letech 20. století. Autor fotografie neznámý. Obrázek 4: Trampové z Krušných hor v Českosaském Švýcarsku v roce 2015. Foto Jan Šafárik, 2015. Obrázek 5: Účastníci memoriálu Smutečka ve 2. polovině sedmdesátých let. Autor fotografie neznámý. Obrázek 6: Účastnící memoriálu Smutečka v roce 2015. Foto Jan Šafárik, 2015. Obrázek 7: Trampský nocleh pod skalním převisem (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 8: Balení tzv. usárny (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 9: Dětský tramping (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 10: Generačně různorodá skupina trampů z Krušných hor (2001). Autor fotografie neznámý. Obrázek 11: Trampské tábořiště (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 12: Trampové z Krušných hor a alkohol (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 13: Kombinace trampingu a horolezectví (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý. Obrázek 14: Ferratové lezení v Saském Švýcarsku (2014). Foto MR, 2014. Obrázek 15: Lezci na Via ferrata Děčín Pastýřská stěna (2015). Foto MR, 2015. Obrázek 16: Zápis do vrcholové knihy na Via ferrata Děčín Pastýřská stěna (2015). Foto PH, 2015. Obrázek 17: Památník trampa Bédi u Dolského mlýna. Převzato z: Jeţour: Tip na výlet České Švýcarsko. Totem 2, 2009, s. 8-9. Obrázek 18: Trampský humor na téma NP České Švýcarsko z rubriky Humor z pod převisů časopisu Vitamín Kř!. Převzato z: Rysák: Humor z pod převisů. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 3, 2011, č. 6, s. 19. Obrázek 19: Trampské zvadlo z roku 1975. 82
Obrázek 20: Trampské zvadlo z roku 1987. Převzato z Cancáku trampa J. z Děčína. Obrázek 21: Zvadlo na 18. česko-slovenský potlach pořádaný v obci Růţová v roce 2011. Převzato z: http://18-cz-sk-potlach.webnode.cz/. Obrázek 22: Turistická vizitka z pochodu Jarním Šluknovskem. Převzato z: http://turisticky-denik.cz/vylet/1362-jarnim-sluknovskem-memorial-bratri-bienertuduben.htm. Obrázek 23: Článek Krvavý potlach otištěný v časopise Signál. Irčan: Krvavý potlach. Signál 14, 1968, s. 10. Textová příloha 1: Dotazníkové otázky; Tramping v Českosaském Švýcarsku. Textová příloha 2: Dotazníkové otázky; Horolezectví v Českosaském Švýcarsku. Textová příloha 3: Dotazníkové otázky; Turistika v Českosaském Švýcarsku.
83
Obrázek 1: Region Českosaské Švýcarsko na mapě. Převzato z: http://www.knihynahory.cz/turisticke-mapy/ceska-republika-1/np-ceske-a-saskesvycarsko-mapa-kct-c-12.
Obrázek 2: Logo národního parku České Švýcarsko. Převzato z: http://itras.cz/ceskesvycarsko/galerie/1364/.
84
Obrázek 3: Trampové z Krušných hor v Českosaském Švýcarsku v osmdesátých letech 20. století. Autor fotografie neznámý.
Obrázek 4: Trampové z Krušných hor v Českosaském Švýcarsku v roce 2015. Foto Jan Šafárik, 2015.
85
Obrázek 5: Účastníci memoriálu Smutečka ve 2. polovině sedmdesátých let. Autor fotografie neznámý.
Obrázek 6: Účastnící memoriálu Smutečka v roce 2015. Foto Jan Šafárik, 2015.
86
Obrázek 7: Trampský nocleh pod skalním převisem (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý.
Obrázek 8: Balení tzv. usárny (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý.
87
Obrázek 9: Dětský tramping (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý.
Obrázek 10: Generačně různorodá skupina trampů z Krušných hor (2001). Autor fotografie neznámý.
88
Obrázek 11: Trampské tábořiště (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý.
Obrázek 12: Trampové z Krušných hor a alkohol (2. polovina osmdesátých let 20. století). Autor fotografie neznámý.
89
Obrázek 13: Kombinace trampingu a horolezectví (sedmdesátá léta 20. století). Autor fotografie neznámý.
90
Obrázek 14: Ferratové lezení v Saském Švýcarsku (2014). Foto MR, 2014.
Obrázek 15: Lezci na Via ferrata Děčín Pastýřská stěna (2015). Foto MR, 2015.
91
Obrázek 16: Zápis do vrcholové knihy na Via ferrata Děčín Pastýřská stěna (2015). Foto PH, 2015.
Obrázek 17: Památník trampa Bédi u Dolského mlýna. Převzato z: Jeţour: Tip na výlet České Švýcarsko. Totem 2, 2009, s. 8-9.
92
Obrázek 18: Trampský humor na téma NP České Švýcarsko z rubriky Humor z pod převisů časopisu Vitamín Kř!. Převzato z: Rysák: Humor z pod převisů. Vitamín Kř! Trampský časopis pro všechny pískomily 3, 2011, č. 6, s. 19.
93
Obrázek 19: Trampské zvadlo z roku 1975.
Obrázek 20: Trampské zvadlo z roku 1987. Převzato z Cancáku trampa J. z Děčína.
94
Obrázek 21: Zvadlo na 18. Česko-slovenský potlach pořádaný v obci Růţová v roce 2011. Převzato z: http://18-cz-sk-potlach.webnode.cz/.
Obrázek 22: Turistická vizitka z pochodu Jarním Šluknovskem. Převzato z: http://turisticky-denik.cz/vylet/1362-jarnim-sluknovskem-memorial-bratri-bienertuduben.htm.
95
Obrázek 23: Článek Krvavý potlach otištěný v časopise Signál. Irčan: Krvavý potlach. Signál 14, 1968, s. 10.
96
Textová příloha 1 Dotazníkové otázky Tramping v Českosaském Švýcarsku
1) Co pro Vás osobně tramping znamená?
2) Povaţujete se za trampa?
3) Jak dlouho se trampingu věnujete a kam nejčastěji jezdíte?
4) Vedete k trampingu i své děti? Proč?
5) Kdy a při jakých příleţitostech navštěvujete Českosaské Švýcarsko?
6) Navštěvujete tuto lokalitu sám/a nebo s partou?
7) Jezdíte do Českosaského Švýcarska pravidelně? Pokud ano, máte pocit, ţe se tramping v této lokalitě nějak vyvíjí? Jak?
8) Jaká konkrétní místa jste zde navštívil/a nebo navštěvujete (vyhlídky, skály, stezky…)?
9) Nocujete zde a kde (volná příroda, převisy, kemp, penzion…)?
10) Máte nějakou negativní zkušenost z Vaší návštěvy? Jakou?
11) Zaţil/a jste zde nějaký druh konfrontace se Správou národního parku České Švýcarsko? Jaký?
12) Navštěvujete lokalitu i za jinými účely neţ je tramping (turistika, horolezectví…)?
97
13) Potkali jste v této oblasti horolezce, turisty nebo jiné trampy? Jak tato setkání probíhala?
14) Navštívil/a jste i německou část parku? Pokud ano zaznamenal/a jste nějaké odlišnosti od české části? Jaké?
15) Plánujete se do Českosaského Švýcarska v budoucnu vrátit? Proč? 16) Říká Vám něco událost zvaná Krvavý potlach v Jetřichovicích z roku 1963?
98
Textová příloha 2 Dotazníkové otázky Horolezectví v Českosaském Švýcarsku 1) Jak dlouho se věnuješ lezení na Labských pískovcích v Českosaském Švýcarsku?
2) Lezeš sám nebo s partou?
3) Pořádají se zde nějaké horolezecké akce (setkání, memoriály, potlachy…)? Pokud ano účastníš se jich?
4) Jaká místa v této oblasti konkrétně navštěvuješ?
5) Jsi členem nějakého horolezeckého spolku? Jakého?
6) Je horolezectví v této oblasti něčím specifické? Čím?
7) Zaţil/a jsi nějaký druh konfrontace se správou národního parku České Švýcarsko? Jaký?
8) Setkáváš se v této oblasti s trampy? Jak tato setkání probíhají?
9) Navštěvuješ zde nějaká restaurační zařízení, kde je výhradně horolezecká popřípadě trampská klientela?
10) Lezeš na skály i na německé části parku?
99
Textová příloha 3 Dotazníkové otázky Turistika v Českosaském Švýcarsku 1) Jste členem turistického nebo horolezeckého spolku? Jakého?
2) Kdy a při jaké příleţitosti jste navštívil/a Českosaské Švýcarsko?
3) Navštívil/a jste tuto lokalitu sám/a nebo s partou?
4) Jezdíte do Českosaského Švýcarska pravidelně?
5) Jaká konkrétní místa jste zde navštívil/a (vyhlídky, skály, stezky…)?
6) Nocovali jste zde a kde (volná příroda, kemp, penzion…)?
7) Je pro Vás tato oblast něčím specifická? Čím?
8) Co Vás na této lokalitě nejvíce zaujalo?
9) Máte nějakou negativní zkušenost z Vaší návštěvy? Jakou?
10) Zaţil/a jste zde nějaký druh konfrontace se Správou národního parku České Švýcarsko? Jaký?
11) Potkali jste v této oblasti trampy nebo horolezce? Jak tato setkání probíhala?
12) Navštívil/a jste i německou část parku? Pokud ano zaznamenal/a jste nějaké odlišnosti od české části? Jaké?
13) Plánujete se do Českosaského Švýcarska v budoucnu vrátit? Proč?
100
